Avatar: legenda Harmonie
hrálo se Jindy
od: 30. července 2014 17:56 do: 20. listopadu 2015 19:14
Dobrodružství vedl(a) Melory
| |
 | Avatar. Asi už znáte film Avatar, o modrých příšerkách na planetě Pandora? No tak o tom to doopravdy nebude. Kdysi před tisíci lety byl Avatar duchovním vládcem světa, jež uměl mluvit s duchy. Například s těmi , jež ovládají lidi, přírodu a živly. Aby to měl Avatar lehčí, dostal schopnost ovládat živly. Vodu, plamen, vzduch i zemi. Čtyři národy uspořádány dle živlů. Národ vody, Národ země , Národ vzduchu a Národ ohně žili na oddělených přostředích světa. Až se je Avatar Aang pokusil spojit. Avatar Korra se snažila o něco podobného a tak se za několik tisíc let národy spojili v jeden. V jeden svět společného vládnutí. . Ano dnes žijí děti rodičů jako jsou například otec vládce ohně a matka vládkyně vody. Jejich dítě tak ovládá živel podle pohlaví rodičů a svého. Tím pádem dcera těchto dvou lidí by ovládala vodu. Leč uplinul dlouhý čas a vládci téměř vymizeli. Byli loveni jako trofeje nebo ze závisti nevládců. Tehdejší Avataři nebyli schopní tomu zabránit a dnes tu máme rok 2014, kdy každý chce najít dnešního Avatara, ovšem nikdo neví kdo to je a kde se schovává. Vládci jsou loveni i dnes, v tuto "dobu pokroku". |
| |
 | soukromá zpráva od Notr Esit pro |
| |
 | soukromá zpráva od Naomi There pro Vždy jsem si myslela že jediný můj živel je plamen. Dnes se ale stalo něco, na co nikdy nezapomenu. Ráno jako každé jiné , k snídani vločky a mléko. Úklid pokoje a čas tréninku. Tak jsem se tedy vhodně ustrojila do starého ožehnutého oblečení a vydala se místo , kde trénujeme. Vůbec se mi plameny nedařili, ať jsem se snažila sebevíc nic mi nešlo , dokonce ani blesky, prostě nic se mi nedařilo. A pak přišli nějací divní pánové. Měli černá roucha a pistole. Sledovali jak trénujeme a pak jeden z nich na mě zamířil. Lekla jsem se, udělala otočku ve vzduchu, sepla dlaně a rozpojila je až před ním. Muž padl mokrý na zem. Ovládla jsem vodu. Opravdu v otočce se mi voda uspořádala z věder (ty jsou pro případ kdyby jsme něco zapílili), a já ji pak na něj poslala. Podívala jsem se na svého bratrance. Ten už pálil mužum hlavy. Všechny je pobyl. ,,Sakra co se to stalo, já přece neumím ovládat vodu!"Řekla jsem tiše aby to nikdo neslyšel.Řekl jen že je to v pořádku. Cože ? V pořádku? Copak on umí ovládat vodu? Ne neumí! To by se mi s tím svěřil. Musím přijít nato , proč se mi to stalo. Mám si zabalit? Tak jo asi se to že odjíždíme týká toho, co se stalo. Jsem zvědavá kam asi pojedeme. |
| |
| soukromá zpráva od Notr Esit pro |
| |
| soukromá zpráva od Naomi There pro Notr přišel do mého pokoje. Mluvil , mluvil o mé matce a pak o mě.Tak už vím co se s matkou stalo. Zabili ji, zabili ji ti , jež chtěli zabít mě. Apodle toho co následovalo dál , budou mě chtít zabít ještě víc.,, Cože? Já jsem avat... Avat. cože? Avatar? To je nějaká příšerka? O ni mě zakleli nebo co?" Měla jsem spoustu otázek.,, Mafie? Jdou po nás proto musíme pryč? Ne nejsem připravena to tu opustit, leč musíme , ne? Daisy pojedeme pryč! "Otočila jsem se na svou papouškolvici.,, Tak jdeme, ne?" řekla jsem a zabalila svému zvířeti všechno jídlo , které jsem měla. Sobě nějaké,teplé oblečení. Předpokládala jsem totiž , že pojedeme na sever , tak je přece hodně vodovládců. |
| |
| soukromá zpráva od Notr Esit pro |
| |
| soukromá zpráva od Naomi There pro ,,Takže já nejsem monstrum? Jsem ta , jež má chránit svět před já nevím čím? Není to pro sedmiletou holku trochu moc ? " podívala jsem se ještě jednou do jeho hlubokých očí. Byla jsem zoufalá, já že mám tohle vše dělat? ,,Vládci oni mě budou asi učit ne?"a pamě probudil avatar na 100 procent a já byla jako v tranzu:vlastn ěprvníumět oheň pořádně, pak vzduch, zemi a vodu nakonec, vlastně j ezže vodu jsem použila, ikdyž je to můj opačný živel." Rázem jsem mljako malá holčičk a, jako cílevědomí Avatar, připravený zachránit svět. ,,Daisy já jsem avatar!" šeptl ajsem jí do ucha a pohladil a její barevnou srst. |
| |
| soukromá zpráva od Notr Esit pro |
| |
| soukromá zpráva od Duch přírody pro Jako každé ráno se probudíš vedle své dívky Rebeccy. Snídaní se nijak netrápíš, raději se už chystáš do práce. Rebecca jako vždy zvržuje, ty už dávno sedíš ve svém autě a nezvorně přešlapuješ z brzdy na plyn. Konečně vyběhne z domu, vrací se zpět zapomněla ještě klíče a zamknout. Konečně jedete do práce, ty jako architekt ona ve firmě jejího otce. Zavezeš ji tam a spěcháš do práce. Email? Od tvého kamaráda ti přišla zpráva, Avatar byl viděn kdesi v Kmeni vládců ohně. Rychle pošleš dál své dívce a hledíš si své práce. Navrhuješ zrovna pokoj pro malého fotbalistu ale díky té zatracené zprávě se nemůžeš soustředit na nic kromě přemýšlení nad Avatarem. Nedá ti to a místo dělání své práce hledáš místa , kde by se mohl Avatar ukrývat. To jsi však ńeměl dělat. Muž , jež s tebou pracuje v jedné kanceláři to zjistí,už dlouho sledovat tvé podivné chování a teď si pomyslí že ty jsi ten Avatar, nebo alespoň vládce a pošle na tebe mafii. ,,Pánové co tady děláte?" Řekneš když uvidíš , že do tvého pracoviště se žene několik lovců vládců a černéch rouchách, s pistolemi a samopaly. Vytušíš průšvih a raději vyskočíš oknem, doběhneš ke svému autu a nastartuješ. Našli vás, určitě vědí kde bydlíte, rychle zavoláš Adamovi a všechno mu řekneš. Musíte vypadnout nebo vás zabijou. |
| |
| soukromá zpráva od Duch přírody pro Nudné ráno, bratr tě zbudil obvyklým ,,Vstááááááááááááááávat!!" A ty jsi se jen chtěla zachumlat do peřiny více. Pak nastoupil vyšší kalibr, tvůj pejsek ti začal ulizovat nos. Omyla ses převlékla a sešla dolů. K snídani uvařila tvá pěstounka slaninu s vejci. Ochotně s to do sebe naházela a vydala se nasypat králíkům a vyměnit jim vodu. Šlo to hladce a tys byla ráda , že se vám králíci už nemnoží a tím pádem není práce více. Staré seno jsi vyházela na hnůj a dala jim novou podestýlku a vitamíny do vody. Nasypat prasatům a hotovo. ,,Oběěěd!!" hlásí maminka a ty se neochotně vydáš umýt se a převléct. Fazole, vajíčko a brambory. To mohlo to být lepší, alespoň že nemáte králíka, těm roztomilím ušáčkům bys to nikdy nemohla udělat! Pomyslíš si a rychle se naobědváš. ,,Tak co jak se mají králíci!" řekne maminka mírným tonem a ty se na ni podíváš jako na zjevení. ,,No jsou v pohodě, proč?" optáš se a pokračuješ v jídle. A v tom ti zavolá tvůj přítel Adam :,,Dio , našli Rebeccu a Michaela musíme odtud vypadnout , nebo nás vládci zabijou. Zabal si nějaké věci, odjíždíme do jížního Kmene Ohně!"řekne až než stačíš něco povědět zavěsí. Vklidu dojíš a u rodinného stolu řekneš pěstounům co se stalo. Maminka tě zprvu nechce pustit, ale po dlouhém přemlouvání všichni nakonec souhlasí. V se do svého pokoje zabalit si nějaké věci a už čekáš na Adama. Rebbeccu a Michaela našli lovci vládců a v jižním Kmeni ohně byl viděl Avatar tak jen abys věděla! |
| |
| soukromá zpráva od Duch přírody pro Ráno jako každé jiné , nuda. K snídani vločky jako obvykle. Spěcháš do práce abys nezameškal. Doma se ještě stihneš podívat na zprávy. Cože Avatar? Kdo ho objevil a kde?? Co se tam stalo? Rychle pošleš svému kamarádovi Michaelovi zprávu o tom co jsi slyšel z televize. Je to zajímavé , že zrovna teď, když lovci vládců znovu uděřili na severní vodní Kmen, byl Avatar nalezen na úplně jiném konci světy a to v jížním Kmeni ohně. Začíná se v tobě probouzet tvé druhé já . Whiteghoust tě volá abyses ho hned vydal hledat, ale tvé první já to nedopustí. Nudný den několik přednášek a pak leštění lebek v kabinetě Biologie. A vtom ti zavolá Michael a povídá: ,,Člověče musíme vypadnout. Lovci vládců nás našly musíme zdrhnout, vymysli kam není čas na kraviny hlavně si pohni!"Než jsi stačil cokoli říci zavěsil. Jediné místo které tě napadne je, abyste se vydali hledat Avatara, White Ghoust v tobě to zase vyhrál. Zavoláš své dívce Dianně: ,,Dio , našli Rebeccu a Michaela musíme odtud vypadnout , nebo nás lovci vládců zabijou. Zabal si nějaké věcio odjíždíme do jížního Kmene Ohně!"zavěsil , vyběhl z univerzity a odjel domů. Uvědomil jsi rodiče , že budeš delší dobu mimo město a zabalil sis ty nejpotřebnější věci, vybral peníze a odjel k Dianně na venkov abys ji vyzvedl. |
| |
| soukromá zpráva od Naomi There pro |
| |
| soukromá zpráva od Notr Esit pro |
| |
| soukromá zpráva od Duch přírody pro Nudné ráno, jako každý den se probudíš vedle svého přítele Michaela. K snídani máš vločky s mlékem. Poté co usedene tvůj přítel k televizi, uslyšíš se zpráv novinku: ,,Avatar byl viděn v jižním kmeni ohně!" Této novince se podivíš ale jíš dál. Michael spěchá jako vždy, vyrazíš o chviličku později, avšak zapomněla sis klíče a tak se vrátíš do domu, zamčeš a nasedneš do auta. Přítel tě odveze do tátovi firmy. Odjede do své práce. Celý den vyřizuješ účty a reklamace tvého táty. Domů odjedeš odpoledne autobusem a koho nevidíš. Michael běhá po pokojích a věci tvoje i jeho skládá do kufrů. ,,Co se děje?" ptáš se. ,,My jedeme na výlet, nebo na dovolenou?" Řekneš udiveně a ohlížíš se po nepořádku ve skříni. ,,Ne, napadli mě lovci vládců, našli nás a tak musíme vypadnout , zachvilku odjíždíme, prosim tě zbal si jen pár věcí co se nám vejde do auta a vyrážíme na farmu, kde bydlí Dianna , bude tam na nás čekat i s Adamem!"A tak si vklidu zbalíš a vyrážíte. Prosim tě pošli tenhle příspěvek i Michaelovi aby věděl ano. Díky! |
| |
 | soukromá zpráva od Michael Colwin pro Začátek konce? Den začal jako každý jiný. Ráno vstát, sejít dolů do kuchyně a vytáhnout pánvičku, na které bych si mohl udělat omeletu, tedy samozřejmě ne jen pro sebe, ale také pro Rebeccu, která se mnou bydlela. Rozbil jsem vajíčko o kraj rozehřáté pánvičky a vyklepl ho přímo na pánev. ,,Ano! Přesně takhle to má vypadat." Usmál jsem se a rozmíchal ho, pak tam hodil další a ještě jedno. ,,To by mělo stačit." Často jsem si povídal sám pro sebe, ale na to jste si už prostě museli zvyknout. Usmál jsem se na Rebeccu, když dorazila do kuchyně. ,,Snídaně je hotová. Talíř máš na stole." Pronesl jsem prostě. Nemusel jsem dlouhé vybavování s lidmi. Oba dva jsme byli obdařeni ovládáním živlu a tak jsem si klidně mohl umýt ruce, obyčejným lehkým pohybem, který ke mě přitáhl vodu a ruce opláchl. ,,Půjdu se převléknout a pak můžeme vyrazit do práce. Hodím tě tam, dnes to mám při cestě. Jedu se podívat na jeden pokoj, který budu muset předělat." Pousmál jsem se a odešel jsem z kuchyně do svého pokoje, kde jsem se oblékl klasicky do obleku, jako pokaždé, když jedu omrknout nějakou stavbu. Dělal jsem to hlavně kvůli dojmu, jelikož dojem je u mě v práci opravdu důležitý. Stoupnul jsem si před zrcadlo a ještě si utáhl kravatu, aby nevysela a nevypadala neupraveně. ,,Jdu nastartovat auto!" Zavolám dolů na Rebeccu a pak jdu přímo z domu do garáže. Otočím klíčkem a počkám až motor naskočí, pak zmáčknu tlačítko na ovládání vrat a počkám až se otevře. Čas otevírání se v tu chvíli zdál téměř nekonečný, ale vrata se otevřela a já pomalu vyjel ven. Zastavil jsem na ulici a počkal na Rebeccu, která už šla k autu. Vyhodil jsem Rebeccu u ní v práci a pak jsem zapnul navigaci, do které jsem zadal souřadnice místa na které jsme mířil. Jednalo se o místo, na kterém jsem ještě nebyl a tak jsem se celkem bál, že zabloudím. Konečně jsem dorazil na místo. Opět jsem otočil klíčem a vyndal ho. S klidem a úsměvem na tváři jsem vystoupil a zavřel dveře. Zamířil jsem směrem k domu a vchodovým dveřím, když jsem došel k nim, tak jsem ještě stiskl tlačítko na klíčích, které auto zabezpečilo proti zlodějům. Chytl jsem do ruky klepadlo, které zdobilo dveře a zaťukal. ,,Dobrý den. Jsem Michael Colwin, přišel jsem se podívat na pokoj vašeho syna, ten jak mám předělat." Věnoval jsem ženě úsměv a počkal až mě pustí dovnitř. ,,ještě by měl přijet můj kolega." Kývl jsem na ženu a nechal se navést do pokoje. Místnost nebyla nijak veliká a byla celkem dost zastaralá a tak jsem se ani nedivil, že rodiče žádají rekonstrukci. Najednou mi v kapse zabrněl telefon. Vyndal jsem ho a přečetl si smsku, bylo to něco o avatarovi. Samozřejmě, že ho všichni chtěli najít včetně mě. Zbytek dne byl těžký. Choval jsem se kvůli zprávě o avatarovi zvláštně a neklidně. Viděl jsem jak mě můj společní stále pozoruje. Krom jedné chvíle, kdy si šel zatelefonovat byl v místnosti stále se mnou, až to bylo podezřelé. Byl jsem se podívat k oknům, jak bych je mohl předělat a v tom sem si jich všiml mafie, která chytá obdarované. Kolega musel určitě vidět, že jsem je zahlédl a tak se na mě rozeběhl, chtěl mě chytit a předat jim. ,,Tak to ne chlape." Vyhnul jsem se a vběhl rovnou do koupelny, která byla hned vedle pokoje. Dostal jsem se ke kohoutku a pustil vodu. ,,Pa pá." Zasmál jsem se a udělal jeden ze složitějších pohybů, který narazil, nyní už nepřítele, na zeď a vodu jsem nechal zmrznout. Rychle jsem vyběhl ven. Otevřel okno a vylezl. ,,Musím pryč." Řekl jsem si tiše a nasedl do svého auta, kterým jsem se rozjel napříč ulicemi. ,No tak zvedni to." Už jsem byl docela daleko. Seděl jsem ve svém autě. Nohu, které držela pedál byla skoro až na zemi. Volal jsem Adamovi. Konečně telefon zvedl. ,,Adame našli nás. Musíme pryč. Sraz si dáme v parku na kraji města." Rozhovor byl stručný, ale přesný. Musel jsem jet pro Rebeccu a pak pryč. Zastavil jsem před její prací a poslal jsem jí prostou smsku. ,,Mají nás." |
| |
 | soukromá zpráva od Rebecca Crowley pro Chroupu snídani a ospalýma očima sleduji televizi. Po chvíli čapnu po ovladači a začnu „surfovat“. Ne. Ne. Blbost. To ne. Děláte si srandu? Huh, Avatar? To je kec. Nechám toho a radši se věnuji snídani. Zbožňuji snídaně. Mám je ještě víc ráda, když mi je někdo strčí až pod nos. Za to Michaelovi věnuji úsměv a poděkování. Na druhou stranu nemám ráda televize. Nudí mě na ně jen tupě koukat a tak po chvíli vždy začnu přemýšlet jen nad tím, kolik v sobě má obvodů. Nohu si skrčím pod sebe na židli, abych na ní pohodlně seděla a jako vždy se nalíčím ještě u snídaně. Zrcátko před sebou, pudr, linka, řasenka. A v druhé ruce vidlička. Nejsem taková dámička, aby mi vadilo, že chvíli před přítelem nebudu namalovaná – to jsem vzdala už dávno. „Hm, hm!“ polknu sousto a pokyvuji hlavou, „to bys byl moc hodný, nechce se mi trmácet městem.“ Odpovím mu mile a jsem mu vděčná. Sama řidičák nemám, tak využívám veřejnou dopravu a ta je občas na pár facek. Ne že by mi rodiče nedali na řidičské zkoušky peníze, ale mně se prostě nikdy nechtělo. Když dojím, vstanu a umyji po sobě talíř, potom taky po Michaelovi a zamířím do pokoje. Cestou se zastavím u koupelny a s uculováním ho sleduji. Fintila. Utrousím jen upřímné: „Sluší ti to,“ a pokračuji se sama obléknout. V naší firmě se na etiketu moc nedbá, pokud nebudu ve styku se zákazníky, tak si vezmu jen džíny a černé tričko s jednoduchým nápisem Bon Jovi. Stejně budu jen u počítače. Za okamžik už se vezu autem. Pozoruji město míhající se okolo mě a snažím se nad ničím nepřemýšlet. V práci je nuda. Mohla bych klidně jít a dělat něco lepšího, ale když táta potřebuje vyřídit reklamace, tak to prostě potřebuje. Datluji do klávesnice notebooku, snažím se pracovat. Chvíli mě z rutiny vytrhne oběd, jenomže za hodinu se zase vracím a chvíli si hraji na účetní. Ale když jde okolo kolegyně z marketingu, předvádím, jak okolo sebe namotávám neexistující šňůru u mobilního telefonu a věším se na smyčce z ní vymyšlené. Téměř pak mobil upustím leknutím, když mi přijde sms. Jí to přijde náramně vtipné, jenomže mě smích přejde. Jako kdyby nic jí úsměv oplatím, schovám svoje klíče, peněženku a v rychlosti se odporoučím od notebooku. Nenosím kabelku, i když mi už moc a moc kamarádek dohazuje staré, které mi mohou půjčit. Mně stačí prostě jen malá peněženka, klíče a mobil v kapse. Také tak vyrazím ven a očima hledám Michaela. Naskočím do auta trochu udýchaně, vylekaně. „To jako vážně? Si v pohodě? A kde sou teď?“ zasypu ho možná nedůležitými otázkami a připoutám se. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Se zoufalým výrazem jsem se podíval na Rebeccu. ,,Zavolal je na nás můj spolupracovník. Ten kterému jsem říkal kamarád." Nastartoval jsem auto a vyrazil jsem napříč k našemu domu. ,,Potřebujeme nějaké věci a hotovost, pak musíme rychle zmizet, snad u nás v domě ještě nebudou." Prudce jsem ve velké rychlosti auto zastavil a rychle vystoupil. ,,Vezmi jenom lehkou tašku a to nejdůležitější. Nemáme čas se tahat s věcmi, obzvláště kdyby jsme přišli o auto." Otevřu dveře. Dům vypadá neporušeně. Okamžitě zamířím do kuchyně a pustím vodu, pak zamířím do koupelny a tam jí pustím také. ,,Dávej pozor, aby někdo nešel." V mém hlase je slyšet síla, ale také zoufalství, které mě provází celou dobu. ,,Nemáš něco do čeho bych mohl dát vodu? Musím mít vodu na ovládání po ruce." Vyndám ze skříně větší batoh a začnu balit lehčí věci. Otevřu i trezor kvůli penězům. Stále ale koukám z okna, jestli někdo nejede. |
| |
| soukromá zpráva od Rebecca Crowley pro Kousnu se do rtu a přeji si, aby se nám nic nestalo a v pořádku dojeli alespoň k nám domů. Normálně mě jen tak něco nerozhodí, ale tohle je podivně stresová situace. Doma nastartuji ty nejrychlejší otáčky a rychle balím to nejdůležitější do většího báglu, který si normálně beru do hor. „A ví, že sem s tebou? Doufám, že všem svým kámošům neříkáš, co děláš za prasárny s holkama, že ne?“ houknu lehce podrážděně z pokoje a přitom se držím jeho rady o udržení pozornosti. Nechci se nechat zabít, takže dávám pozor na každý divnější zvuk. Mám ráda jeho hlas. To co kazí jeho normální odstín, je to zoufalství – přímo mě ruší. Tiše si šeptám, co si házím do tašky, nechybí ani moje mini výbava, zahrnující sadu klíčů a šroubováků. Co naděláte, když vidím na ulici pěknou ceduli, tak si ji prostě vezmu, šrouby nešrouby! Mou trofejí je cedule z golfového hřiště „Nešlapejte po trávníku“. Dřív jsem tento koníček rozvíjela častěji, pak už nezbývalo tolik času. Přistihnu se, jak přemýšlím nad hloupostmi a radši odpovím Michaelovi. „Jo, mám,“ koutky mi nespokojeně zacukají, když vezmu ze své horolezecké výbavy litrovou láhev na vodu. Dá se připevnit na tělo a nepřekáží mi, když se vydám i na tu nejtěžší skálu. Já si kamení po kapsách nosit nehodlám, jen málokdy narazím na oblast, kde bych neměla materiál k ovládání. „Ale dávej na ni pozor, tady to má karabinku,“ vysvětlím mu, narovnám se a hodím mu ji do rukou. Za okamžik jsem hotová, hodím si batoh na záda a zamrkám na spolubydlícího. Jen sklesle postávám a kontroluji své zbývající finance. „Kam pojedeme?“ zamumlám s nakrčeným obočím. Na tomto bytě nejsem nijak závislá nebo tak něco. Nikdy jsem nebyla materiální typ. Ale líbí se mi tu, i ten klid, co nás obklopoval. Třeba to ještě někdy zažiju. |
| |
| soukromá zpráva od Naomi There pro Za chvilku potom, co jsem šešla dolů, za mnou přišel Šruikan a hrál si s Daisy. Okusovaly se a honily. Jako kočka a pes. Čekala jsem co se bude dít. Notr říkal , že pověděl sousedům aby nám pohlídali dům a že jako pojedem pryč na lodi. Nebyla jsem tomu moc ráda není tam oheň a vodu ještě tak moc ovládat neumím. Ale co budu zkušet ovládat vzduch , ten je přece všude. To je jeho výhoda. Zajímalo by mě jestli se to vůblejikož pro ovládání vzduchu je třeba se vysoce soustředit a meditovat. Bude to těžké ale musím to umět jinak nebudu moct mluvit s duchy. ,,Jo můžeme jít. Ahoj můj starý dome. Budeš mi chybět , doufám že se ještě někdy uvidíme!" Řekla jsem tiše aby to ani Notr neslyšel a vydala se k autu. Čekala jsem kdy nastartuje, abych si zapla pás. Jeli jsme jako obvykle, pomalu a s rozvahou. To snad abychom neprobudili zájem davu, nebo dokonce lovců. Měla jsem o sebe strašný strach. Daisy se mi tulila k nohám o dívala se na mě svýma modrýma očima. Hladila jsem jí peří z křídel a srst. Byla spokojená a nakonec usnula. A to jsem si myslela , že pojedeme jen chvíli. Zabočili jsme k vodě. Významně jsem se nadechla abych nasála vůni té tekutiny , pro život nezbytné. Poté co jsme naložili věci na lodičku jsem opět čekala co dál se bude dít. |
| |
| soukromá zpráva od Notr Esit pro |
| |
| soukromá zpráva od Naomi There pro A zase budu sedět a kajutě! Vypluli jsem , když jsem bylli dost daleko chtěla jsem si zkusit ovládání vody, teď nás přece nikdo nemohl vidět. Notr mě však poslal do kajuty. Jáse nechtěla tam jen tak nudit a tak jsem začala meditovat. Sedla jsem si do tureckého sedu . Ruce jsem měla pokrčené v loktech , malíčky, prsteníčky a prostředníčky cikcak vedle sebe a z palců a ukazováčku udělané dva kruhy. Tak jsem to jednou viděla na obrázku a chtěla to zkusit. Zavřela jsem oči a pokoušela se o meditaci. Nedařilo se mi asi jsem nebyla dost uvolněná. A pak..... Dostala jsem se do světa duchů. Seděli tam Avataři , viděla jsem i Korru a Aanga. Všichni se dívali na mě. Každý mi něcoi řekl, byli to rady do budoucna. A pak se spojení přerušilo. (Během spojení mi svítili oči jako u každého Avatara.) Čekala jsem jestli se tam ještě nevrátím ale nešlo to. Vyběhla jsem rychle na palubu abych to řekla Notrovi: ,,Bratranče , byla jsem ve světě duchů, Avataři tam na mě mluvili. Říkali abych byla pylná a abych se staralo o své bližní a taky abych zachránila svět od lovců vládců. Řekni podaří se mi to ještě někdy , mluv o Avatarech prosím!" Žadonila jsem . Byla jsem zvědavá co udělali Avataři přede mnou. Když jsme dojeli na konec naší cesty lodí byla jsem moc unavená , chtělo se mi tak spát že bych snad usnula hned kdyby mi to bylo dovoleno. Čekala jsem jak se domluví Notr s tím mužem, který má být bratr jeho kamaráda. |
| |
| soukromá zpráva od Notr Esit pro |
| |
| soukromá zpráva od Naomi There pro |
| |
| soukromá zpráva od Notr Esit pro |
| |
 | soukromá zpráva od Dianna Campbell pro Už ráno bylo divné. Nevstala jsem dříve než můj bratr James a on si to náležitě vychutnal. Pořvával po mém pokoji ať vstanu, mrštila jsem po něm polštářem a on s úsměvem zmizel v koupelně, abych si musela počkat. Tak to si ještě poležím... Obvykle jsem na nohou dřív než celý statek. Otec vyžadoval, abych se ráno protáhla a trénovala. I když je mrtví stále jedu podle jeho pravidel, jen mě nikdo netrestá, když to neplním. Slyším jak ke mě cupitají malé nožky a jak něco skáče do mé postele. Ani se nepohnu, oči zavřené a Suzi si stoupne před můj obličej a hodně zblízka mě pozoruje. Ta malá bílá potvora ví co je nepříjemné, kde se to naučila. Otevřu oči a podrbu jí za ušima. Olízne mi ruku a já konečně vstávám. Pak už nastává klasická rutina. Oblékla jsem se do starých džín a košile a vydala se na snídani. Pozdravila jsem matku, otec byl už dávno mezi zvířaty. Matka přede mne a Jamese postavila talíře s jídlem. Jídlo jsem moc nevnímala a hned po něm jsem šla udělat svoji práci. Což jsou králíci. Naštěstí s nimi není moc práce. Horší jsou ty prasata co mám záhy poté. Smrdím jako jedno z nich, ale co nadělám. Nemám kam jít, moje rodina je mrtvá a rodina Willow se mě ujala jako kdybych byla jejich vlastní. Rukou vyhledám prsten jediná památka po mé pravé rodině. Nosím ho na krku, protože je to pánský prsten a mě je velký. Práci jsem měla hotovou a měla jsem ještě čas do oběda. Vzala jsem si proto knížku a vyšla si mimo náš statek a hledala klid. Měla jsem svoje místo, kde jsem většinou cvičila. Sedla jsem si pod velký strom a do uší si pustila hudbu. Knížka byla o historii naší zemi, bohužel prošla cenzurou, takže tam není nic moc zajímavého o bendingu a lidech co ho ovládali. Skoro každý den lituji, že knihy mého otce zůstali s jeho mrtvolou v našem domě. Před mýma očima se objevil výjev, jak stojí otec předemnou a pak další jak už je mrtví. Obličej se mi zkřiví do bolestivé grimasy. S otcem jsem měla zvláštní, ale stále to byl můj otec. Čas plynul a už by měl být oběd. Vzhlédla jsem ke statku, zdálo se že všichni už zašli do domu. Proto jsem se zvedla a vrátila se. Trochu jsem zanevřela na hygienu, nestihla jsem se vysprchovat, ale aspoň jsem si umyla pořádně ruce. Já u jídla mlčím, hlavně mluví James, což je obvyklé. Srší vtípky kolem sebe. Mě se náhle rozezní mobil. Otec pronese něco ve smyslu, že si to mám vypínat, což jsem chtěla udělat, ale jak vidím na displeji jméno Adam, vezmu hovor. Vyhrkne na mě zprávu, která mě nenechá chladnou. "Cože?" Stačím říct, ale to už mluvím jen do telefonu, Adam zavěsil. "Co si to ten zmetek myslí." Zakleju. To už mám na sobě všechny oči své rodiny. Položím příbor a pustím se do vyprávění toho, co jsem. Měla jsem jim to říct dávno. Jen vynechám tu záležitost, že ovládám krev a to jak učení této schopnosti probíhalo. Celá rodina je zmatená, chvíli mi nevěří a tak jim předvedu ukázku. Nakonec řeknu, že musím zmizet, že lovci odhalili moje známé a mohli by přijít na mě a že nechci, aby byli v nebezpečí. Přesto co jsem jim řekla, Catherine je proti abych odešla. Já se ale rozhodla. Vstanu od stolu bez jakékoliv emoce. Odejdu do svého pokoje a do batohu si naházím to nejnutnější a svůj notas. V koupelně jsem se vykoupala a oblékla do připraveného oblečení. Když jsem vyšla z koupelny v pokoji na mě čekal James. "Neodcházej, ochráníme tě." Neusměji se jen rezolutně zavrtím hlavou jako gesto nesouhlasu. "Musím jít." James mě pohladí po tváři a já mám chuť ucuknout. Tyhle ty projevy emocí nemám ráda. "Já se vrátím." Prostě řeknu a chci se shýbnout pro své vysoké boty, abych si je nazula. Jenže James mě stáhne k sobě a objeme. Mé svaly se napnou a chci ho od sebe odstrčit. Nakonec se uvolním a objetí mu na krátkou chvíli opětuji. Když se pustíme sednu si na postel a konečně si vezmu ty vysoké černé boty, pak vstanu a James mi podává koženou tmavou bundu. "Dík. Řekni jim že za vše děkuji a když to půjde budu se ozývat." Popadnu batoh a chci odejít. Nechci aby mě Adam vyzvedával zde. Už jsem se tady se vším rozloučila, ve své mysli ale i tak. U dveří mě zastaví otec s matkou, znají mě a vědí že nejsem člověk co emocemi přetéká a tak mě nechtějí zahnat do nepříjemné situace. Dají mi tašku jídla a zásob vody a i nějaké peníze. Nevím jak bych jím poděkovala. "Jste ty nejlepší lidé jaké znám." Gus mi zmáčkne rameno a usměje se. Catrine pláče a já ji krátce obejmu, ale pak už se otočím a odejdu. Nechci už tu být je to pro mě těžké a to jsem tu byla jen několik let. Jdu po příjezdové cestě vedle mě jde Suzi, směrem do města. Vytáhnu mobil a napíšu Adamovi. Kde jsi. Já jsem na cestě k mému statku. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro zabaleno a můžeme pryč Podíval jsem se na Rebeccu a trochu jsem se pousmál. Úsměv vypadal dost zoufale, ale na nic jiného jsem se v tu chvíli nezmohl. ,,Nevím kam půjdeme, ale musíme zmizet." Pronesu a vezmu si od ní láhev na vodu. ,,Díky." Dojdu ke kohoutku a natočím do ní vodu, abych mohl po cestě něco ovládat. Ano. Vím. Že mohu vodu čerpat i z rostlin a stromů, ale ty také nejsou všude. ,,Máš všechno? Doufám, že ano. Musíme jít." Zapnu batoh a hodím ho na záda. Láhev na vodu připevním k obleku, který jsem si ještě nestihl převléknout a hodlal jsem se převléknout až budu někde v bezpečí. ,,Jdu nastartovat auto. Pospěš si." Vyrazím z ložnice a zamířím hned k autu, které jsem nechal zaparkované před domem. Nasedl jsem a otočil jsem klíčkem. Auto hned naskočilo a mě stačilo už jen počkat na Rebeccu, aby jsme mohli vyrazit. |
| |
 | soukromá zpráva od Adam Fox pro Když má jeden takový život, jako já má to několik výhod. Jednou z nich je stálé místo, kde vás mají rádi a v zásadě by vás nikdy nezradili. Další výhodou je, že když se na nějaký ten týden ztratíte, necháte na dveřích cedulku: Jsem v terénu, a můžete si půjčit univerzitní auto, kam se vejde všechno, co potřebujete. Nespornou výhodou je, že máte přístup k tomu, co většina lidí považuje za artefakty, ale pro vás jsou to věci denní potřeby a to jen proto, že víte jak je použít. Ano, tohle je můj život, jdu si, kam chci a vždycky se vrátím. Navíc většinou přinesu i něco z čeho má naše univerzita užitek. Dnešní telefon od Michaela není tak překvapivý. Patřím mezi ty, kteří šlápli na palec kde komu. Bohužel nejen těm, kteří nemají rádi Vládce ale i některým, kteří považují moji práci za porušování soukromí anebo vykrádání hrobů. "To už tu taky bylo." Nejdřív odpovím do telefonu. Myslím si samozřejmě, že je to vtip. Kdybych ho chtěl vyděsit, použil bych něco podobného. Tón jeho hlasu mne ovšem zarazí. "Dobrá, budu tam a uvidíme, co se s tím dá dělat." Zamumlám nesouhlasně. Ten drobný věkový rozdíl mně přinesl výhodu znalostí. To znamená, že je na čase zase jednou zmáčknout v počítači složku mého výzkumu a celou jí přehrát do tabletu. Je v ní všechno: Mapy, jména, výrobky a vše, co se dalo někde sebrat, ofotit anebo aspoň opsat. Pak už stačí zakódovat pomocí Sinistra. Tenhle virus mám rád. Jednoho pustí do počítače, ale jakmile nebude dělat přesné pořadí kroků, tak celý počítač naformátuje bez možnosti zastavení. A koho by napadlo, že si jako první věc musí objednat pizzu. No každopádně před vypnutím počítače napíšu mému šéfovi, že jsem vyrazil za artefaktem týkající se samotného Avatara a že za dva týdny budu zpět. Přivolám si svojí rybku. Občas si myslím, že je chytřejší než dělá. Protože zrovna dneska jí nedělá problémy letět mi nad pravým ramenem a tvářit se děsně nenápadně. Možná kdyby se zrovna nepřebarvila do kanárkově žluté, šlo by jí to lépe. Pak už jen seberu klíčky služebního auta z věšáku a zamířím si to do podzemního skladu, který naší katedře slouží jako skladiště toho bordelu, který naleznu. Spousta studentů se tím probírá a dělá na tom práci. Pro mne je ovšem důležitá jedna skříň, na které je prach. Její zámek je zarezlý a nedá se ani odemknout. Většina lidí si myslí, že si jí tu nechávám ze sentimentality. No mají v zásadě pravdu… Ale ne úplně. Ve skladu je prázdno. Bez mého vědomí by ho nikdo neotevřel, když jsem zde. Pro mne odtáhnout skříň od zdi není zas tak velký problém. Jednak díky mojí celkem slušné fyzické síle a jednak díky mého airbendingu, kterým skříň nenápadně nadzvednu a otočím. Z druhé strany skříně jsou další dveře. Tyhle ale nemají normální zámek. Tyto může otevřít jen airbender anebo někdo se svářečkou. Nasměruju správně proud vzduchu a dveře se odcvaknou. Několika rychlými pohyby vyčistím vnitřek skříně a krom nenápadné dvoumetrové hole vše uložím do batohu. Pak do skříně vložím pouze lístek s nápisem: Výzkumný materiál 20101 a zase jí zavřu. Po přesunutí na místo se jen uchechtnu. Tohle jim zamotá hlavu a to pořádně. Nakonec hodím batoh s tyčí do auta a vyrazím za Diannou ke statku. V duchu jsem rád, že technika od dob Aanga pokročila, on dřív potřeboval hůl ze dřeva s papírovými křídly. Dnešní rekonstrukce tohoto artefaktu počítala s odlehčenou slitinou kovu a papír nahradilo textilní vlákno, které se dá bez potíží nahradit i pitomým trikem. Dokonce i oblečení je natolik schopné, že dokáže člověka udržet ve vzduchu. Co teprve Airbendera se skoro 15letou praxí. Než dojedu k Dianně, tak se zastavím ještě u bankomatu. Na můj vkus vytáhnu ze svého účtu poměrně velkou částku. Aby ne. Pokud mne identifikují, tak mi ho zablokují a nerad bych jel bez peněz. Od Dianny mi přijde SMSka. Pousměju se. Za pět minut u příjezdovky. Je možné, že mi to bude trvat o pár minut déle, ale v tomhle stavu jí bude jakýkoliv čas připadat, že je hrozně moc dlouhý. Popis mé maličkosti:  |
| |
| soukromá zpráva od Rebecca Crowley pro Povzdychnu si a pokývu bezradně hlavou. Letmo se ohlédnu za svou výbavou a věcmi, které tu nechávám a vykročím za Michaelem k autu. „Měla bych zavolat mámě, aby se jí něco nestalo,“ usoudím a přemýšlím, jaká telefonní budka je k nám nejblíže. Nemám moc náladu riskovat hovor mobilem, nemám ty věcičky moc ráda. Naskočím do auta na místo spolujezdce. „Pamatuješ na Sebastiana? Je to ten můj kámoš, co ovládá zemi,“ nadhodím, „třeba by nám mohl pomoct, nemůže být nikde daleko.“ Poslední věta je spíš víc přání než cokoli jiného. Už dlouho jsem ho neviděla, nevím přesně kde teď je, ale vždy neváhal, aby mi pomohl. Batoh si ze zad hodím pod nohy a rozhlédnu se po okolí auta. Kde ho napadli? Sledovali ho? Honí se mi hlavou. „Hajzlové, ti parchanti!“ ulevím si pár slovy konečně, „mám chuť je rozdupat na kaši!“ |
| |
| soukromá zpráva od Duch přírody pro Tehla den ti změní život. Byl ze začátku jako každý jiný. Jen jsi prostě dostal od šéfa svou práci jako ostatní lovci vládců, ale ty jsi chytřejší než oni, jdeš na to ze zálohy. Místo toho, abys prostě jen utíkal a čekal až na tebe vládce vody vychrlí ledovou smršť , raději ho obelstíš. V tento den tvou práci překazilo cosi zajímavého. Dnes budeš jako obvykle zabíjet vládce ohně. Vydáš se tedy na místo určení. Rodinný domek , nic extra. Malé auto a místo pro cvičení živlů. Kolem ohořelá místa suchá vyprahlá tráva. Tady určitě žijí vládci ohně, pomyslíš si a schováš se za keře u domku. Vidíš své spolupracovníky, jsou hloupí, vyrušili vládce zrovna, když se cvičili. A najednou se celý skoprnělí postavíš údivem. Jeden vládce, tedy spíše vládkyně, použila místo ohně , který jsi ji sám viděl trénovat, použila místo něj vodu, zdá se že ve stresu a zmatku. Ohlídla se po tobě, ty jsi se však schoval zpět, aby tě neviděla nebo snad dokonce nezabila. Pak jen pozoruješ jak jeden její společník masakruje hloupé lovce. Řekneš , tuhle práci udělám sám, chytím Avatara a stanu se slavným. Jen z vlastní potěchy chceš zničit život té dívce! Jiní by řekli, je to kruté ty však víš že je to tvůj osud. Sleduješ Avatara až do místa , kde odjede na lodi pryč. Vymysli co uděláš když jen víš , že pojede do kmene větru naučit se místní živel. |
| |
| soukromá zpráva od Duch přírody pro Adam již dorazil na farmu Dianniných pěstounů, za chvilku se přiřítí i Rebecca s Michaelem a přemýšlíte kam se vydáte. Adam si je jist kam, řekne jen:,,tak najdeme Avatara ne?" Nejste si jistí zdali by nebylo bezpečnější místo toho jen zůstat doma ale nakonec se zhodnete že se pojede hledat ho. ,, Avatar bude v kmeni ohně, našli ho tam lovci, ale určitě už někam vypadl a myslím , že mu nebude víc než osmnáct takže se možná živly ještě učí. A my čtyři přece ovládáme všechny ty živly , jež nejsou jeho rodinné, můžeme ho učit. Máme dostatečné zkušenosti a jsme chytří, tak co jdeme ho hledat do Kmene větru nebo země?" Adama totiž napadlo že když je Avatar tak mlád vodu asi neovládá, bude to jeho opačný živel, když jeho rodinným je plamen. Rozhodnete se, že se vydáte do kmene větru, ale kterého! Michael si uvědomí že vlastně ten severní je blížeod místa, kde byl údajně nalezen. No a tak se tam vydejte kamarádi mí milí! |
| |
 | soukromá zpráva od Bret Autrey pro Konečně Avatar. Když by se mi ho povedlo odchytit, mohl bych za ni dostat pěknou sumu peněz. Nebudu tak blbej, abych ji napadl přímo. To bude chtít nějaký promyšlený a skvělý plán. Rozhodnu se jí sledovat dokud nedojde k lodi a neodpluje. Ano určitě vím kam pluje. Do kmene větru. Musím se tam dostat před ní a trošku ji zmást hlavu. Nohama vejdu do vody a pomalu zvednu ruce nad hlavu. V rukách si vytvořím tornáda a pošlu je přímo na člun. Potom další a ještě pak jednou. Chci ji tu loďku zničit, abych ji zdržel a dostal se do větrného kmene první. Rozeběhl jsem se směrem k silnici a tam nasedl na motorku. Dojel jsem do jednoho z přístavů a potají ukradl loď. Teď mě od slávy dělí jen nepatrný kousek a jeden Avatar. Musím se dostat do větrného kmene a tam si sehnat dům, abych vypadal věrohodně. Můj plán je prostý. Zahrát si na jednoho z mistrů větru a dostat se k ní nejblíže jak to jen půjde. |
| |
| soukromá zpráva od Duch přírody pro Máš smůlu Avatarovi se nic nestalo a pokojně medituje v kajutě. Než se však dostaneš k motorce, zavolá ti šéf:,, Sakra Autreji kde mám hlavy těch vládců, copak seš tak neschopnej?" odpovíš že to nebyli vládci, lešč že hlavy tvích hloupích spolupracovníku mu klidně doneseš na talíři. Šéf si o tom udělá obrázek a má tě za zrádce. Pošle na tebe několik svích nejlepších špionů a bojovníků. Ti samozřejmě+ nebudou tušit , že jsi vládcem.Mimochodem dnes je úplněk tak si tu řežbu užij! Bojovníci tě zastihle kousek před přístvem v malém lesíku na kraji města, a jak jsem již psala dnes je úplněk. Slunce zapadá, zrovna vyšel měsíc a oni tě zastihnou zrovna v takové chvilce. |
| |
| Úvodní příspěvek pro Nirmal , Seoka Yukiho a Larese Chladné a pošmourné ráno. Každý z vás se probudí jinde. Nirmal v severním kmeni větru. Její otec je dobrým přítelem duchovního z chrámu větru. (A to si všichni pamatujte bude to důležitý fakt!) Seok na lavičce v severním kmeni Ohně. Yuki doma též v severním kmeni Větru. A Lares na výměnném pobytu v Severním kmeni vzduchu. (bydlí u Nirmaliny kamarádky Tio-shiu) Nirmal se přávě dozvěděla že asi tak dva kilometry od ní je někde Avatar . Je někde ve Chrámu větru. A tam se bude učit ovládání větru. Nemůže to vydržet a svěří se svému kamarádovi Yukimu Heroovi. Ten čte tuto zprávu jako email. Té zprávy si všimne Seok když jen tak nenápadně prochází kolem. Vlítne do domu jen tak bez jakéhokoli vysvětlení a řekne:,, Chlapče ukaž mi tu zprávu! Musím za každou cenu vědět kde Avatar je. " Aby si Yuki nemyslel že je lovec vládců, udělá malý ohýnek a to jen tak bez přípravy a bez jakéhokoli plamene kolem. Nirmal Larese zná, jsou i celkem přátelé a občas zajdou na pizzu nebo tak. Lares se velice zajímá o Avatara a tak se od Nirmal s dozví kde je. Avšak až po příletu Seoka a Yukiho. Časem (asi dvěma minutami) se Seok s Yukim zpolčí aby jeli k Yukiho kamarádce Nirmal a našli společně i s Laresem našli Avatara. No postaví se vám do cesty hodně překážek, snad to přežijete všichni. PS: buďte tak hodní a nepište veřejně jen pro vás a vaši skupinku ano ? Děkuji |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Musíme odjet. Ještě nevím kam, ale kdyby jsme našli avatara, tak by jsme se už nemuseli skrývat." Pronesl jsem směrem k Rebecce, abych malinko uvolnil napětí, které mezi náma panovalo. Díval jsem se na rychle míjející se stromy kolem nás, když jsme jeli po hlavní silnici. ,,Už tam budeme." Volnou rukou, kterou nedržím volant chytnu Rebeccu za ruku a palcem jí jemě pohladím. Konečně jsme byli na místě. Prudce jsem sešlápl brzdu a vypnul motor. Park byl veliký a táhl se na míle daleko, byl za městem a tak nikomu nepřekážel, ale také do něj moc lidí nechodilo, jelikož byl od jejich domovů celkem daleko. Čas od času jsem chodil trénovat ovládání vody právě na toto místo, kde skoro nikdo nebyl a nemohl mě vidět. ,,Adam by tu snad měl být brzo." Pronesu když i Rebecca vystoupí z auta. I přes to, že park byl krásné místo, tak v tuto chvíli jsem se měl stále na pozoru a otáčel se skoro za každým zapraskáním větví, nebo žblunknutím vody. ,,no tak Adame, kde jsi." Pronesu tiše a spíše pro sebe, než-li i pro Rebeccu. |
| |
| soukromá zpráva od Naomi There pro No a když po mě jeden chtěl cosi hodit probudila jsem se hrůzou. A lekla jsem se ještě jednou jelikož mi na hlavě seděla Daisy a spokojeně se na mě dívala těma svýma kukadlama. Já se už rozhodla svtát, bylo dvanáct hodin, poledne. Převlékla jsem se a šla se podívat po chrámu s tužkou a papírem abych si to tam mohla namalovat a věděla odkud jsem vyšla. |
| |
 | Severní kmen větru Ráno jsem se probudila jako vždy, a šla se nasnídat. Vypadalo to jako celkem nudný den. Pak jsem ale zaslechla, jak se můj otec ve vedlejší místnosti baví s jedním z mnichů z nejbložšího chrámu - napadlo mě, že možná jde o mně, tak jsem poslouchala. Ve skutečnosti se ale bavili o Avatarovi - měl jít cvičit právě v severním chrámu! Jistě, vím, že by to asi mělo být tajemství, ale když to neřeknu Yukimu, bude naštvaný... Napíšu mu mail, rozhodnu se. |
| |
| soukromá zpráva od Dianna Campbell pro Kráčím po prašné cestě, prach víří kolem mých bod. V ruce držím mobil, z kterého jsem před chvíli psala Adamovi. Ten mi zavibruje, Adam odpověď. Shlédnu k displeji a přečtu si zprávu. Přikývnu si sama pro sebe a nakrátko se otočím zpátky k farmě. Naštěstí už je daleko a nevidím žádného člena rodiny, mé bývalé rodiny. "Jsme na to sami." Pronesu k Suzi a krátce ji pohladím. Ona ke mě zvedne své černé oči, ale nevypadá to že kouká na mě, ale spíš za mě. Otočím se, jako kdybych někoho za sebou měla mít. Nikdo tam není a já pokrčím rameny. Já zvíře nechtěla, ale Suzi zase nechtěla žádného pána. Nějak jsme si na sebe zbyly. Zezačátku jsem jí říkala jen Feno, jenže Jamesovi se to nelíbilo a jméno Suzi jí dal on. Klepla jsem si do stehna, tímto gestem jsem naznačila Suzi, že jdeme dál. V dálce jsem zahlédla auto. Předpokládám, že se jedná o Adama. Stejně sejdu z cesty a do ruky si připravím vodu z jedné lahve. Auto už se blíží a já poznávám svého známého. Vodu chvatně vrátím do lahve a vystoupím z úkrytu. "To ti to trvalo." Ani náznak úsměvu. Hodím si věci do auta, pak otevřu dveře u spolujezdce. První nastoupí Suza a vleze si dozadu vozu. Já nasednu vedle Adama. "Tak vyklop, co se všechno stalo? A co všechno víš?" Jdu na to přímo, jako vždy. |
| |
| soukromá zpráva od Rebecca Crowley pro „Ty si řekl Adamovi? Co když z toho bude mít potíže?“ namítnu s překvapeným výrazem, jakmile vystoupím. Rozhlížím se po parku. Promnu si kořen nosu a zadívám se na kámen na cestě, vedle auta. Lehce do něj kopnu a znovu zvednu hlavu. Moc jsem zpohodlněla. A dlouho jsem netrénovala. Bending není něco, co by se zapomínalo, ale i tak si nejistě skousnu spodní ret. „Michaeli?“ promluvím na něj, když se mu z přemýšlení začne téměř kouřit z hlavy, „ráno v televizi říkali, že někdo viděl Avatara. Přišlo mi to jako blbost, tak sem to přepla, ale říkali něco o jižním kmeni ohně.“ Očima propichuji kámen na zemi, který se už jednou stal obětí mé boty. Trochu poskočím, abych se rozběhla a odkopnu šutráček kamsi do křoví. Nejsem nijak vzteklá, dělám to jenom tak z hecu. |
| |
| soukromá zpráva od Adam Fox pro Zabrzdím defendera a naberu Diannu. "No přece nepojedu přímo." Vymluvím se na spoždění. Sotva usadí sebe a svého mimoně, tedy psíka, rozjedu se. Nenasadím velké tempo. Poslední věc, kterou potřebujeme, je nahodilá kontrola policie, že jedeme moc rychle. "No Michaela navštívili v práci lovci a tak udělal předpoklad, že nás mají všechny." Pokrčím rameny. "Myslím, že je asi moc unáhlený. Takže jsem si hodil v práci terén, zbalil auto, rybu a prachy a uvidíme, jestli bude nějaká další zábava." Ano. Tohle je pro mne z nějakého důvodu stále zábava. Je to až občas rozčilující. Takovýto scénář už jsem v hlavě projížděl tolikrát, ale většinou jsem v něm figuroval sám. "Ale nevěřím, že to bude tak horké." Jednou rukou řídím a druhou přejedu krátké strniště prstem. Je to klasické gesto přemýšlení, které je u mě vidět často. Dneska to ovšem nedoprovází ten podivný chrastivý zvuk. "Nejraději bych se někam zašil a počkal pár dní a pak... pak by se vidělo." V hlavě mám hodně plánů, ale tenhle je asi nejpacifičtější. Pozvolna dojedeme k parku. Zaparkuju. Pohledem přejedu po okolí. Přemýšlím, jestli jsme tu opravdu sami. Cvičně vytáhnu ruku z auta a zvednu nenápadně poryv větru a s ním i prach ze země. Oblak prachu se od nás odlepí. Aspoň bych jim znesnadnil míření. "Tak jdeme?" V hlase mi zaznívá směsice rozjaření, vzrušení a humoru. Počkám, až vystoupí Dianna z auta a vezme si svého mimoně. Já nechám rybu v autě, aby hlídala. Když se do toho dá, tak její hlas je slyšet opravdu daleko. Inu zvíře z mé hypotetické domoviny. Chvilku vypadáme jako opravdu dvojice na romantické procházce. Pohledem těkám z místa na místo, jakobych hledal příhodné místo na nějaké to dostaveníčko. Faktem je, že hledám případné úkryty. Nakonec najdu podobně nenápadnou dvojici. Michaela a Rebeccu. "No nazdar, proč ten poplach?" Zeptám se úplně hloupě. "Tos je nemohl zamrazit do dalšího tisíciletí?" I přes rejpnutí je v mém hlase cítit jistou nejistotu... Nebo spíše napětí. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro problémy? Nečekali jsme ani tak dlouho, ale pro mne byla každá minuta čekání, jako hodina utrpení. Konečně jsem v dálce uslyšel nějaké auto. Raději jsem si nenápadně připravil vodu, kdybych potřeboval útočit, ale nakonec jsem poznal Adamovo služební auto a tak ji opět schoval zpět do nádoby. Počkal jsem až auto zastaví a Adam vystoupí. Nemohl jsem přehlédnout, že sebou vzal i Di. Vládkyni vody, kterou jsem zatím viděl jen párkrát. ,,Ahoj." Kývl jsem na Adama a podíval se na Di. ,,Tebe jsem už dlouho neviděl. Vypadáš skvěle." Pousmál jsem se, ale úsměv mi z úst během chvilky zmizel. ,,Ty si vážně myslíš, že mám šanci proti mnoha početní přesile?" Malinko jsem sklopil oči a pak jsem je opět zvedl. Pokračoval jsem. ,,Vypadalo to, že šli na jistotu. Museli o mě vědět už dlouho a tím pádem si myslím, že museli vědět i o vás, protože s Rebeccou žiju a s Adamem jsme dobří přátelé. Jak říkám, sledovali..." Zarazil jsem se než jsem větu dokončil. Něco jsem uslyšel, prozatím to byl jen tichý zvuk motoru, ale přibližoval se. ,,Slyšíte to?" Pronesu tišeji, ale pak už vidím, jak se za kopcem objevují černá auta. Našli nás. Rychle jsem otevřel láhev s vodou a připravil jsem se k útoku. Únik nestihneme. Na tváři jsem měl zoufalý výraz. ,,Už nestihneme utéct. Jste připraveni?" |
| |
| soukromá zpráva od Dianna Campbell pro Adamovi se zdá, že se Michael chová lehce unáhleně. Nevím, nedokážu posoudit. Toho kluka jsem viděla jen párkrát a vím o něm, že také ovládá vodu a je to docela kus. Adam mi prozradil svůj plán, že by se někam zašil a poté by to dál řešil. "Měl jsi to vidět u nás. Jak jsem na ně vyklopila kdo jsem." Ušklíbnu se. "Možná mě budeš mít na krku po zbytek života." Řeknu to s naprosto kamennou tváří, kde si Adam nemůže být jistý jestli žertuji. Nakonec se začnu smát. "Dělám si srandu." Úsměv z mého obličeje zmizel a zeptám se vážně. "A máš plán kam jít?" To už zastavujeme někde u parku. Adam kontroluje okolí. I já sama to tak udělám. Cítím živé osoby v okolí. "Jsou tu dva lidé." Pronesu tiše. Adam se zeptá jestli jdeme a já přikývnu. Nejprve vyskočí Suzi ani nečeká na svolení že může. Já si hodím batoh na záda a jdu vedle Adama za jeho kamarády. Protože jsem cítila přítomnost dvou lidí nepřekvapí mě, že Micheal není sám, ale má u sebe svoji přítelkyni. Překvapí mě lichotka na moji osobu. "Jako vždy." Bez známky úsměvu reaguji na to, že vypadám dobře. Pak Micheal vypráví jak na něj přišli. Zdá se jak kdybych neposlouchala a očima těkám po okolí. "Máte všichni u sebe své mobili?" Chci upozornit, že podle nich nás mohou najít. Jenže to už se stalo. Michael nás upozorňuje na auta, co se k nám blíží. A sakra... Otočím se čelem k černým autům. "Já jsem připravena neustále." Objeví se na mých rtech zvláštní úsměv v očích se mi zaleskne. |
| |
| soukromá zpráva od Adam Fox pro "No naštěstí já nemusím nikomu nic oznamovat. Já jsem na služebce." Pravím s jistou hořkostí v hlase. O mém původu není moc známo. Jsem nalezenec, který prostě jednoho dne spadl z nebe. Skoro se obávám, že doslova. "No už se starám o rybu, tak bych tebe snad taky zvládl." Vrátím jí její vtípek. Opět se zamyslím. Tohle je otázka, kterou jsem řešil v hlavě několikrát. Viděl bych to na nějakou lví želvu. Není jich moc, ale dohledat by je bendeři mohli. "No zkusil bych možná nějaký ostrov, který není na mapě." Provím mnohoznačně. Moje znalosti naší kultury jsou hodně velké a tak mohu myslet v zásadě cokoliv od kry až po vrcholek hor. Pozdravím se s Michaelem a Rebeccou. "No já bych asi i měl." Mnohoznačně se usměju. Být Airbenderem je opravdu dobré. V mém případě mám v arzenálu od vakua až po tornádo. Ale pro moje kamarády jsem jen hodným klukem z univerzity. Michael se najednou zaposlouchá. Odpověď na mobil tedy není zodpovězena. Najednou se vynoří auta. "No bezva!" V hlase zazní překvapivě radostný ton. "Hlavně nezabíjet." Dřív museli bendeři složitě mávat rukama, dnes airbenderům stačí i malé plošky a vánek. Na důkaz bezbranosti vrazím ruce do kapes. V jedné ovšem nahmátnu malý vějířek. |
| |
| soukromá zpráva od Rebecca Crowley pro Protočím oči a založím si ruce na prsou. Stejně mě má jenom proto, aby mu v bytě někdo uklízel a vařil. Kývnu na pozdrav Adamovi a Di. Ano, mám u sebe mobil a co chvíli mě jistě začne bombardovat rodina, kde to jsem. Nejspíš ho někde pak tiše zahodím a budu nemobilní – jako malé děti jsme s tím také dokázali žít. Nechám je vykecat se, ale ten kdo jim to nechce dopřát, právě přijíždí. Takže nás sledovali? Nikoho jsem si při cestě nevšimla. Nebo sledovali naše přátele? Svěsím ruce, abych je lehce protáhla a znovu je pozvednu do útočné pozice. Ukročím do strany, abychom se sami sobě nepletli. Nechce se mi bojovat, když mi zrovna nejde o krk. Proč si nikdy nikdo nechce jen povídat, pak bychom si hodili kostkami a tradá? Máme vítěze! Nikomu se nic nemusí stát. „Ale to auto rozcupovat můžu, že jo?“ zeptám se Adama, ale je to spíš víc řečnická otázka a nevypadám, že by mě tankovalo, kdyby mi neodpověděl. Měla jsem chuť něco rozcupovat, ale i tak se nám věci z auta hodí, i kdyby tam nechali jen hloupou svačinu. Svačí vůbec takový zlý týpkové? |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Souboj Podíval jsem se doleva a pak doprava. Na každé straně někdo stál. Stáli jsme v řadě v útočné pozici a vypadali jsme opravdu jako tým. V tu chvíli jsme si poprvé pomyslel, že by jsme mohli být skvělí tým. Ten tým neporazitelných. Pousmál jsem se. Auto nebylo jen jedno. Bylo jich víc a tak jsem se rozhodl vzít do parády jedno ke mě nejbližších. Musel jsem šetřit vodou v nádobě. Ano. Mohl jsem si jí doplnit, ale v tuhle chvíli jsem ji musel šetřit. Zaměřil jsem se na dva stromy kolem mě. Dýchal jsem pomalu. Skoro jako bych dýchal společně s nimi a pak jsem sevřel ruce v pěsti. Strom se vysušil a vylétla z něj voda. ,,Neboj nikoho nezabiju." Pousměji se a mrštím vodu před auto. Z vody nechám udělat ledový skokánek a podívám se jak auto letí a dopadá na zem. |
| |
| soukromá zpráva od Duch přírody pro Úvodní příspěvek pro Yukiho Heroa Tvůj den byl jako každý jiný. Tedy až do chvíle než ti přišla zpráva od tvé kamarádky Nirmal. V jejích království je Avatar a cvičí se v severním Kmeni větru. Do té doby jen jak už jsem psala tvůj den normální. Po rychlé snídani následovala horká sprcha. Pak jsi zasedl k počítači a přečetl si tu šílenou zprávu. Zaskočilo tě to. Okamžitě jsi chtěl sednout na letadlo a odjet za svou kamarádkou , respektive za Avatarem. A tak jsi vybral peníze z banky, rozloučil se s rodinnou a vydal se do severního Kmene vzduchu. Úvodní příspěvek pro Seoka Tvůj den se překvapivě vydařil. Po mnoha neúspěších v hledání Avatara se ti konečně povedlo ho spatřit. Byla to žena. Vy jsi ho hledal v severním kmeni Ohně. Uviděl jsi několik lovců vládců a tak ses za nimi vydal.Přepadli skupinku vládců a chtěli je zabít. Jedna vládkyně ohně na ně však z rozrušení použila vodu. Sám jsi to viděl, viděls i jak používala oheň. Jeden její společník všechny ostatní pobyl svou silnou ohnivou silou. Dále jsi viděl , asi tak po dvou hodinách pozorování jich v jejich domě, že odjíždějí. Domyslel sis že se chtějí někde schovat a tak jsi je následoval ukrytý všude možně. Vjeli do přístavu. Půjčily si loď a podle tohoi co říkal společník Avatarky, jsi se dozvěděl že míří do severního kmene větru. Schoval ses u nich v podpalubí dříve, než se tam stačili porozhlédnout. Měl jsi stěstí , že jsi byl zrovna v pokoji té Avatarky. Začala tam meditovat a dokonce jí i začali oči svítit. Dostala se do světa duchů. Koukal jsi se na ni a představoval si jak ji jednou, možná, budeš učit ovládat tvůj živel. Jakmile dorazili, okamžitě jsi odtamtud vypadnul aby tě snad nenašli nebo neviděli. Dále bude jen na tobě jak se potkáš se trojicí tvích spoluhráčů ze skupiny. Lidičky mí veškeří, nepište hlavně nikdy veřejně! zničilo by to podstatu hry. Vlastně behem pak budou mít soukromé příspěvky jen tři lidé. |
| |
| soukromá zpráva od Adam Fox pro Koukám na to, že moji kolegové tohle berou překvapivě vážně. "Tak uvidíme, jestli vám ten zápal vydrží po první krvi." Pousměju se pro sebe. Ano, já už jsem pomocí bendingu nejen útočil, ale opravdu i zraňoval. Dokonce bych měl na účtě i několik vážných zranění s následky. Pousměju se znova. Ne nejsem sadista, který by se vyžíval v násilí, ale zase na druhou stranu se mu ne vždy bráním. Ale tady teď dávám šanci kolegům zjistit z jakého jsou těsta. "Jako klidně je zabijte, ale vy s tím pak budete žít." Uvedu věci na pravou míru. Já měl hodně dlouho noční můry z toho, když jsem v zápalu boje jednoho chlapíka odfoukl přes sklo z paneláku v desátém patře. Sice díky mému zásahu to přežil, ale jeho smrt mě hodně děsila. "No hlavně je nechte nejdřív vystoupit." Upozorním na fakt, že cupovat auto s lidmi uvnitř by mohlo být celkem nechutné. Zatím jim dávám překvapivě prostor. Sice můj bending je jeden s největším dosahem, ale zase na druhou stranu nechci dávat přeživším šanci, aby věděli, s kým měli tu čest. |
| |
| soukromá zpráva od Dianna Campbell pro Ještě než začne samotný boj Adam nás varuje ať nikoho nezabíjíme. Posměšně si odfrknu. "Jako kdyby si mě neznal." I když se chovám chladně, jako kdyby mě nic nezraňovalo, stavím se proti násilí. Takže je u mě skoro nemožné, že bych někoho zabila nebo se to tak zdá. Boj už začal. Michael měl na svědomí první havárku auta. Já se otočila čelem k druhému. Batoh jsem upustila na zem vedle sebe. Ani se na Suzi neotočím. "Zmiz." Přestože mě ta bílá chlupatá potvora neposlouchá a většinu času si dělá co chce. Opravdu odběhla se schovat. Já mezitím otevřela jednu ze svých pet lahví a vytáhla z ní vodu, ta se mi omotala kolem ruky. "Jako klidně je zabijte, ale vy s tím pak budete žít." A co když musíme žít se smrtí, kterou jsme ani nezpůsobili? Adamova slova mě zasáhnou. Zamrznu na místě, jak kdybych na sebe použila svůj vlastní bending. Hledím do tváří mužů, co vystoupili z auta. Přísahala bych že oba jsou to vrazi mého otce, ale je to nemožné aby to byli oni. Nemohu se pohnout, nedokážu zaútočit a tak oni jsou rychlejší. Půda pode mnou se zvedne a odhodí mě. To mě probere. Vodu samozřejmě už nemám a batoh je daleko. Cítím ale jinou látku, kterou mohu využít, jejich krev. Opakuji si v hlavě, že mě k tomu dohnali, protože jsem nikdy s tímto bendingem nechtěla nikomu ublížit a používat jí na lidi. Jenže lovci vládců to je něco jiného. Zvedám se na nohy, většina mých hustých vlasů mi spadla do obličeje. Já natáhla ruce a napojila se na krev těch dvou. S jedním jsem mrštila o kmen stromu. Byla to silná rána, ale nezabila jsem ho, jen omdlel. Druhý to má horší, začala jsem zvyšovat teplotu jeho krve, chci ho uvařit zevnitř. Jestli mě někdo nezastaví. To máte za otce. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Auto odlétl celkem slušnou dálku, ale i přes to jsem doufal, že nikdo nezemřel. Nedělalo mi problém někoho zabít, to ne, ale zbytečně si špinit ruce se mi taky nechtělo. Nějací muži už vystoupili z auto a tak jsem otevřel svou nádobu na vodu. Celé ruce jsem měl pokryté vodou a vypadalo to, jako bych měl jakási chapadla. Chtěl jsem zaútočit na jednoho z mužů, ale jiní muži, kteří byli o něco dál zaútočili na Di. Chtěl jsem jim to oplatit, ale pak se stalo něco zvláštního. Bylo to jakoby nad sebou ten muž ztratil kontrolu. Jako by se nedokázal ovládat. Podíval jsem se po společnících a zrak mi padl na Di, která, jako jediná vykazovala známky boje. Určitě musela být vládkyní krve. Muž, který zůstal stát začal, ale působit divně, skoro jako by se jeho tělesná teplota zvyšovala. Rád bych dál věnoval pozornost této podívané, ale zaútočil na mě ten muž, na kterého jsem chtěl zaútočit předtím. Ucítil jsem silný náraz a pomalu jsem se sesunul po stromu dolů. Viděl jsem jen tmu a v jediné co jsem mohl doufat bylo, že mě přátelé zachrání než se proberu. |
| |
| soukromá zpráva od Rebecca Crowley pro Ztuhnu a nevěřím svým očím. Ještě jsem se ani pořádně neopřela do boje a už vidím něco, co sem si myslela, že neexistuje. Pomalu mi dochází, co se tady okolo mě děje, ale sama vím, že nesmím zaspat. Dupnu do prachu, ze země po mé levici a pravici vylétnou dva balvany, které mrštím po jednom z mužů, které si vyhlídl Michael. Zapamatuj si, parchante, že útočím jen ze dvou stran. Musela jsem ho zabavit, abych se za okamžik po tom mohla rozeběhnout před Michaela kvůli jeho obraně, protože to nepěkně schytal od druhého chlápka. Začnu boxovat do vzduchu, spustím na oba salvu kamení, které se buď vyhnou nebo budou mít otřes mozku. Ve tváři mám soustředěný výraz, který ale lehce poleví, když se znovu ohlédnu na Di. Začínám mít strach. A ten strach mám víc z ní než z našich opravdových nepřátel. Do háje do háje do háje! Lelkování se mi nevyplatí, protože jeden z protivníků proti mě vytáhl střelnou zbraň – leknu se. To jsem nečekala, tak se skrčím a vytvořím před sebou a Michalem dost širokou a tlustou stěnu, takže kulky ji neprorazí. „Dianne, přestaň!“ vykřiknu to jediné, na co se zmůžu. V duchu ještě vydám slabé prosím. |
| |
| soukromá zpráva od Adam Fox pro Chlapíci si začínají počínat opravdu agresivně. A to máme zatím jedno ze dvou aut venku. Jedno je jisté, druhé auto budu mít na starosti asi já. Obhlížím situaci. Nevypadá to dobře. Všichni tři spoléhají na přímé působení svého bendingu. Ano, je to efektní, ale ne efektivní. Důkazem je muž, který prorazil michaelovu obranu a složil ho. Jím se zabívat naštěstí nemusím. Naše hlínařka si s tímhle umí poradit. Věc, na kterou mě upozorní, je, že jeden z mužů začíná až nezdravě rudnout. Tohle jsem viděl zatím jen v knihách a ne na živo. "Dobré!" Ocením Diannin výkon v hlavě, ale nemůžu jí nechat muže zabít. Povzdechnu si a vyndám ruku z kapsy. Natáhnu a Dianna dostane celkem slušný štulec do ramene. Nic odzbrojujícího, ale aspoň neuvaří chlapíka za živa. "Raději přestaň machrovat a kryj nám záda." Přivedu jí k realitě boje. Soustředit se jen na jednoho člověka je nepraktické. Vytáhnu i druhou ruku z kapsy. V ní je poměrně malý, asi jako dlaň s prsty velký, skládací vějíř. Tenhle na pohled není úplně normální. Je vyztužený kovem. "Tak jdeme na to." Vějíř použiji při rozkládání jako prak. Jedno máchnutí a vzdušný projektil narazí do střílejícího muže. Vějíř se dootevře s nelítostným lupnutím, jakoby někdo odjistil nějakou zbraň. Udělám celkem jednoduchý pohyb, rychlý a pro druhé auto v zásadě skoro smrtící. S nesmlouvavým zavytím ode mne vystřelí z vějíře malý vír vzduchu, který rychle roste, jak ho přikrmuju dalším a dalším vzduchem. Jeho cíl je jasný. Okamžiku, kdy dosáhne auta, má už na výšku skoro pět metrů a na průměr dva. Je zjevné, že vytvářím malé tornádo. Na mé tváři je znát soustředení. S mojí plnou výbavou je tenhle fígl jednoduchý, ale ta je v autě. Černé auto se začne zvedat a točit. Stačí mi jen pár cenťáků nad zem a pak je nechat se roztočit pořádně. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro pomalu jsem otevřel oči a chvilku jsem viděl rozmazaně. Po nějaké době, když se můj zrak zaostřil, tak jsem viděl Rebeccu, jak akorát nechala vysunout kamennou stěnu přímo před nás. Uvědomil jsem si co se stalo. Po tom co jsem omdlel mě musela Rebecca zachránit. Cítil jsem se trochu trapně, ale nebyl čas to řešit. Cítil jsem za sebou strom a pod sebou jemnou trávu. Ano. Vše to bylo plné vody, kterou jsem mohl využít. ,,Rebecco dej tu stěnu dolů." Zavolal jsem na svou přítelkyni a když stěna zmizela, tak jsem, natáhl ruce před sebe a nechal "odplavit" některé z nepřátel, kteří na nás útočili. Ještě stále mě bolela hlava od toho, jak jsem se do ní praštil, ale dalo se to vydržet a rozhodně jsem neměl čas s tím ztrácet čas. Vstal jsem a trochu jsem se zamotal. ,,Jsem v pořádku." Pronesl jsem, abych všechny ujistil, že jsem opět schopen boje. ,,Di? Jsi připravena na nějaké vodní combo?" Pousmál jsem se. |
| |
| soukromá zpráva od Bret Autrey pro Rozhlížím se jak mě obklopují ty zbabělci. Bohužel nemají ani tu nejmenší šanci, na to mě porazit. Jen tak pro efekt, dám ruce do vzduchu nad hlavu a pak je rychle strhnu k zemi. Jakmile jsem se dotkl konečky prstů země, okolo mě jsem vytvořil tlakovou, která všechny vyhodí do vzduchu. Poté je tam všechny nechám jen tak vyset hlavou dolů a jednoho si silou strhnu k zemi. Potom ho zahodím někam hodně daleko. další dva nechám srazit spolu a jen se jim zasměji. Dalšího mrsknu na strom a nechám nabodaného na větvích. Na dalšího se se šíleným úsměvem podívám a řeknu: ,,Tak co asi udělám s tebou." S úsměvem jeho směrem natáhnu ruku a trhnu s ní k zemi. Jeho tělo nechám bezvládně vláčet po lese, dokud nepřestane křičet bolestí. Na posledního se usměji a tiše řeknu: ,,Chceš žít? Já vím, že bys chtěl žít. Tak pros o milost a já tě ušetřím.Možná." Hlasitě se zasměju, a bez ohledu na to, co dělá ho začnu velice pomalu roztahovat, dokud se neroztrhne. Podívám se významně po všech mrtvolách, otočím se a zamířím pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Duch přírody pro Jakmile jsi zabil čtyři, zbýval poslední. Křičel o pomoc bolestí při natahování. Nakonec jsi se rozhodl ho vyslíchat a pak zabít milosrdněji :). Dával jsi mu otázky ohledně toho kdo ho poslala a tak dále, a tak dále. Řekl: ,,poslal mě Mistr Forest( tvůj šéf) abych tě zabil, jsi přece jeho nepřítel ,vládce jež není pod kontrolou a zabil své spolupracovníky ne? Každopádně musíš zemřít!" Snažil se vymanit z tvé smrtelného obětí a poslat na tebe zemi, leč se mu to nepovedlo. |
| |
| soukromá zpráva od Duch přírody pro Den, kdy jsem se vydal na dlouhou cestu Ráno jsem vstal, najedl se, vysprchoval a sedl jsem si k počítači kde jsem chtěl zabít čas. Když jsem tak hledal nějakou zábavu, (například internetové hry) všiml jsem si že mi přišla zpráva od mé dobré kamarádky Nirmal a tak sem si ji přečetl. Z té zprávy jsem se dozvěděl, že Avatar je v severním Kmeni větru a proto jsem se rozhodl že pojedu navštívit mou kamarádku. Letadlo mi letělo až za 2 hodiny tak jsem si stihl zabalit a zajít do banky kde sem si vybral 100 000 tisíc sebou, abych se měl kde ubytovat na delší čas. Po příletu jsem šel za jsou kamarádkou Nirmal a chtěl jsem s ní o Avatarovi mluvit. Začal jsem slovy(to si vyříkejte ve skupině ano?) Poté jsem odešel, abych se ubytoval v levném hotelu. Vidíč minimálně takhle by to mělo vypadat. A to jsem to ani nerozepsala. |
| |
| soukromá zpráva od Bret Autrey pro Hmm takže je poslal šéf. Šoka že mi to neřekli dřív, ještě by mohly žít. No co teď už je to jedno. Vezmu do ruky telefon a vytočím šéfa. ,,Jak si to jako představujete na mě posílat z ničeho nic zabijáky. Já je nezabil, to byl Avatar. Ano vyděl jsem Avatara a rozhodl jsem se ho sledovat a nakonec polapit. Pokud si myslíte, že budu skákat tak jak si řeknete tak to se mýlíte. Z těch vašich zabijáků jsem udělal pár dekorací do tohoto lesa. Pokud lovu na mě necháte, možná vás nechám i žít, ale jestli budete pokračovat, dojdu si pro vás klidně i na konec světa a nic mě nezastaví, abych vás zabil. Takže s tím okamžitě přestaňte a nechte mě pracovat. Teď jedu do severního vodního kmene kam má Avatar namířeno." Okamžitě to položím a vejdu do přístavu. Musel jsem mu říct špatné informace, aby mě nesledoval a nijak nerušil při práci. Dojdu k jedné z lodí a pokud na ní nikdo není tak rovnou odjedu, pokud tam někdo je tak ho nejprve odhodím do vody a pak teprve odjedu. |
| |
 | soukromá zpráva od Frank Sidey pro Chvíli je pozoruji zpoza zábradlí jak vystupují z lodi a míří do přístavu. Když zmizí za rohem, přehoupnu se přes bok a měkce dopadnu na molo. Popoběhnu, opatrně se vykloním a sleduji kam míří. Jakmile je vzdálenost dostatečná vyrazím nenápadně za nimi. Snad se mi brzy naskytne příležitost s tou holkou promluvit. Mám na ní spoustu otázek. Jenom aby si mě nevšimli. |
| |
| soukromá zpráva od Rebecca Crowley pro Věděla jsem, že se moc neusmívá, ale že se z ní stane sadistická mlátička? Pár psychologů by si na naší skupince smlslo co se šeků týče. Materiálu pro studium máme dost. Ohlédnu se přes rameno na probouzejícího se Michaela, roztáhnu ruce, pak se skrčím a dlaně přirazím k zemi – stěna zmizí a já jsem dole, aby vodě nic nepřekáželo. Narovnám se, ukročím do strany z dosahu dvou vodních spolubojovníků a pošlu válejícím se mokrým týpkům vlnu po zemi, která když dorazí k nim, vyzvedne je do vzduchu a potom zajede zpátky do země. Natlučou si o svou vlastní váhu a doufám, že potom k nim dorazí mrazící četa a dorazí je. Baví mě ovládat to, čemu všichni ostatní říkají pevná zem a v klidu na ní stojí. Druhá věc, která mě teď právě baví je tornádo. Máme to i s představením. Bez výrazu to sleduji, ale v duchu se usmívám. „Myslím, že domů pojedou v obálce,“ nadhodím k Adamovi, „necháš je vystoupit, aby mohli nadávat... nebo zvracet?“ Stojím v obranné pozici a nezapomínám na to, že mi ještě mohou rozbít hubu, kdyby se moc snažili. |
| |
 | soukromá zpráva od Lares Lee pro Ráno v severním kmeni větru bylo jako každé jiné Sparky (Můj bleskový jestřáb) mě škrabal drápy po hrudníku "Ještě pět minut Sparky." zamumlám si tak ospale, ale dneska se se Sparkym něco stalo dnes se naštval a dal mi elektrickou ránu "Co děláš?!" zakřičím na něho. Po té ráně jsem vstal a šel se trochu "scivilizovat" jen po té co jsem se upravil a umyl jsem šel do kuchyně kde čekala snídaně. Najedl jsem se a poděkoval za velice chutné jídlo Sparky mi hned skočil na rameno a šli jsme ven, před odchodem jsem oznámil že jdu na chvíli pryč a zeptal se Tio jestli by nešla taky odpovědi jsem se nedočkal "Jdu za Nirmal pokud chceš jít pojď se mnou nebo mě dožeň cestou." řekl jsem a šel jsem se Sparkym ven on si čistil peří a já si zase drbal hlavu. Cestou jsem přemýšlel o avatarovi a kde by mohl tak být "Rád bych ho nebo ji někdy potkal rád bych avatara naučil léčit tak jak mě to učila matka, i když mohl bych někam pozvat Nirmal přeci je jen hezká třeba by šla na kafe nebo nějak tak, ale kdo ví?" cestu jsem se nudil tak jsem pochytil vodu ze vzduchu a udělal si kostičku ledu, kterou jsem si jen tak cucal, abych se schladil. Zastavil jsem se před Nirmaliným domem a řekl "Jsme tu Sparky." |
| |
| soukromá zpráva od Notr Esit pro |
| |
| soukromá zpráva od Naomi There pro Jak jsem tak chodila a sledovala. Zachvilku za mnou přiběhl Notrův kočkopes. Poslala jsem ho zpět do komnaty, ale zůstal semnou. "Jakobych potřebovala hlídat!" Uraženě jsem se vydala dál. Pečlivě jsem si kreslila plochu chrámu. Byl obrovský. Když kolem mě někdo šel pozdravila jsem vždy tak roztomile , že se každý zastavil aby, malu roztomilou holčičku, pohledil po vsasech. Už jsem měla kapsy přesplněné bonbony a žvýkačkami. Znuděně jsem chodila po chodbách toho obrovského komplexu. Přijde za mnou Notr a ptá mě co maluju. Řeknu : ,,kreslím si mapku abych se tady neztratila, chceš bonbon, mám jich plný kapsičky! Pokud kolem mě půjde více lidí , za chvilku se neunesu!"Naštvaně jsem dala ruce v bok. Papír mi vyklouzl a spadl na zem. V tu chvíli za námi přišel muž který mě přijal včera a dával mi tu zkoušku. Řekl: ,,vídím že se bavíš kreslením, to je dobře. I Aang miloval kreslení. Dokonce i Avatarka po něm. Víš jak se jmenovala?" řekl, chtěl si ověřit mé vlastnosti člověka, versus mé pudy Avatara. Váhala jsem ale pak odpověděla:,, Ko... Korra? Myslím že porazila Amona, vyprávěl mi o tom můj strýček, táta a bratranec zároveň!" Muž se podíval na Notra pak na mě a pravil:,, No a ten tvůj strýček, to je tento milý chlapec? Hochu, jak se jmenuješ ? Ovládáš ty víš co? Nebo ti o tom tvá Avatarsky obdařená sestřenice nic neřekla? " Vypadalo to že na Notra budemít ten muž hodně otázek. Utla jsem to slovy: ,,A pane, vlastně jsem nevím jak se jmenujete vy! Tak tedy ještě jednou se vám představuji- jsem Naomi There z kmene ohně!" Potom co Notr zodpovědl tomu muži všechny otázky, předtavil se a řek že se jmenuje Yoko Sollo. Přemýšlela jsem nad tím jménem ještě po to dobu , kdy nás vedl do stáji vzdyšných bizonů. Řekl , že mu nemůžou učit dokud si nevyberu Bizona, tedy dokud si on nevebere mě. Poslal mě mezi stádo, do ohrady těch krásnejch zvířat. Po chvilce co přede mnou všichni odletavali pryč, jsemuviděla malou nemocnou samičku. Bylo to vlastně ještě mládě a mělo něco z druhou levou nohou. Neutíkala nemohla. Došla jsem k ní, pohladila ji a dostala se do tranzu. Poprvé jsem se dotkla svého bizona. Upadla jsem k zemi. Měla jsem sen ,mluvil na mě Aang a říkal, ať se o tu bizonici postarám, že mi jednou zachrání život. (V tranzu oči modré a svítí) Pak jsem se probudila. Muž mě už křísil. Řekla jsem jen: ,,Tahle si mě vybrala!" |
| |
| soukromá zpráva od Notr Esit pro Nie, ďakujem cukrík si neprosím. Odpovedal som na otázku ohľadom cukríkov. Po chvýli prišiel vládca vetra ktorý ju včera skúšal Počúval som ich rozhovor a až kým sa ma neopýtal na meno.Karisto Notr.*potom to dodám keď mi Naomi odpovie ako to myslela* Potom sa ďalej rozprávali a išli sme k ich stádam bizonov. Už bola polovyčka bizónov preč keď pri kednom spadla. Bez rozmýšlania som sa rozbehol k nej a keď som zbadal svietiacie oči, nechal som ju tak a čakal. |
| |
| soukromá zpráva od Notr Esit pro |
| |
| soukromá zpráva od Naomi There pro Probudila jsem se když už u mě seděl jak Notr tak mistr Yoko. Koukali se na mě jak na zjevení. Slyšeli jak mluvím, Řekla jsem :,, Tahle je zraněná. Jak se jmenuje? Myslím, že Aang mi řekl abych si ji vybrala! Budu se o ni starat aby mohla létat.'" Tiše jsem si sedla a koukala na Bizonici. Muž řekl : ,,Jmenuje se Lasietta a je to dítko naší nejlepší bizonice, která mi patří!" Lasietta vypadala úplně jako Aangův Appa jen byla malá a měla nemocnou nohu. Huňatý kožich zdobila , u bizonů obvyklá, šipka hnědé barvy. Na béžově krémovém kožíšku se vyjímala bezvadně. Zavolala jsem k sobě Daisy. Ta se už so teď dražela za Notrem a povídala si s jeho kočko-psem. Má papouškolvice se vždy bála velkých zvířat. Šla neochotně a každou chvilku se odlížela, jestli na ni nevyběhne jeden z bizonů a neudusí ji. Pobýdla jsem ji ještě jednou. Šla už pak truchu rychleji, asi to už chtěla mít za sebou. Došla až ke mně, přistoupila k Lasiettě a očuchala si ji. Las se ani nepohla, snad chtěla aby ji nechala na pokoji. Potom oděšla od bizonice, sedla si mi na klín a hezky se tam ovelebila. Obrázek Lasietty:  |
| |
| Keď sa Naomi konečne pekrebudila, ulavilo sa mi. Nahnala si mi strach. Keď ti to povedal avatar, tak by si to mala urobyť. Potom Daysi začala šalieť a vedel som, že všetko je v poriadku. |
| |
| soukromá zpráva od Naomi There pro |
| |
| soukromá zpráva od Duch přírody pro Když si Lares vytvořil kostky, viděl to jakýsi muž. Byl to informátor lovců vládců. Řekl, že Larese zná a že určitě jde ze svou kamarádku , o které si myslí že je taky vládce. A to se mu i potvrdilo. Jakmile Lares se svým zvířátkem zaklepal na velké precizně provedené železné dveře. Vyběhla Nirmal plná nadšení ven. Chystala se Laresovi říct, o čem se bavil její otec s jistým mužem z Chrámu větru. Naštěstí se zastavila, Když před branku veššel můž v kukle, s čeným plástěm a pistolí. Zamířil a ..... stačili jste oba uhnout ale Sparkyho trefila kulku do křídla v oblasti, kde jsou kosti a maso. Pták ulehl k zemi a tekly z něj proudy krve. Za mužem se objevili další tři chlápci a jedna dívka. Muži byli určitě dvakrát stařší než ona, né-li třikrát. Lares chtěl ke svému kamarádovi vyběhnout aby mu pomohl, byl ale tak naštvaný že muže, jenž vystřelil, okamžitě zamrzl proudem vody z květin, stromů a všeho po ruce, v čem byla voda. Nirmal se lekla , ovšem musela své přátele ochránit jelikož Lares už neměl vodu a ptáček byl bezmocný. Musíte je všechny zabít aby nevyzradili vaše tajemství, sice o vás už budou vědět , ale budou se vás bát. Laresi , hlevně ptáčka odnes umyj mu ránu a uzdrav ho svou silou ! Musíte je tedy zabít ale nejdříve jednoho, tu dívku, si nechte pro tátu Nirmal. On bude vědět jak z ní dostat, kdo je poslal a proč a co ví o Avatarovi. Dívku vemte za Avatarem , je totiž obdařena silou ohně a blesku. Doufejte že Avatar ji zbaví schopností. |
| |
| soukromá zpráva od Lares Lee pro Když jsem zaťukal na Nirmaliny dveře tak za mnou vyběhla se vší radostí, trochu jsem se začervenal že má takovou radost že mě vidí. Když jsem jí chtěl pozdravit tak se zarazila a já taky uviděl jsem muže s kuklou a pláštěm vypadal jsko nějaký rádoby zloděj, ale radostné přátelské shledání se změnilo v trochu špatný krimi, protože ten muž vatáhnul pistoli, vystřelil z ní ale schytal to Sparky "Né Sparky!" muže jenž postřelil Sparkyho jsem zamrazil prodem vody ve všem tom vzteku jsem ovládáním vody udělal to že ze zamrzlého muže vyjel velký rampouch, který byl od krve nejspíš jsem ho zabil ale je mi to jedno musím bojovat tak jak mě to učil otec. "Jak vidím tak tu jsou další." Jako tur jsem vyběhl na dašího muže toho jsem chytil za hlavu a tou jsem mu třískl o zem až kachle praskaly, následně jsem si v ruce udělal bodák z ledu a tím jsem muže zabodnul jenom doufám že jsem Nirmal neviděsil. Už jsem vysláblí ti lidé nejspíš budou lovci vládců "Nirmal kryj mě pokusím se Sparkyho trochu uzdravit. Případně ti pomohu." |
| |
| soukromá zpráva od Notr Esit pro |
| |
| soukromá zpráva od Nirmal Silhouette pro Zrovna jsem dokončila e-mail Yukimu, když jsem z okna zahlédla Larese. Nečekala jsem ho, ale napadlo mě, že by o Avatarovi měl vědět taky. Vyběhla jsem tedy ke dveřím a když klepal, tak už jsem je otvírala. "Neuvěříš-" Zarazila jsem se. Kus za ním stál muž s kuklou přes obličej, připadal mi podezřelý - chtěla jsem se zeptat, co tam dělá, ale než jsem to stihla, vytáhl pistoli a vystřelil - nevím, jak je možné, že netrefil nás, ale schytal to Laresův jeřáb. Larese to očividně šokovalo, nejdřív zděšeně vykřikl a pak téměř okamžitě zmrazil muže s pistolí. Mezitím se ale objevili další - mladá dívka a tři muži. Laresovi už asi došla voda, protože mě poprosil, abych jeho a Sparkyho chránila. Pokusila jsem se vybavit si některé z chvatů, co jsem se učila, ale měla jsem naprosté okno, tak jsem jen tak mávla rukama a odhodila je stranou. To mi pomohlo se trochu uklidnit. Nemůžu je nechat utéct, pomyslela jsem si. Vzduch není elementem násilí, a za běžných okolností bych nikdy nikoho nezabila, ale v tomhle případě jsem neměla jinou možnost. Podařilo se mi jednoho z nich obklopit rotujícím vzduchem a odebrat mu kyslík - dokázala bych ho tím i zabít, kdybych měla dost času, ale bylo jich víc. Jeden z mužů se na mě vrhl - otočila jsem se dokola a znovu ho odrazila, ale musela jsem kvůli tomu pustit prvního chlapa - naštěstí jsem měla dost času ho aspoň přidusit, takže byl v bezvědomí. Tohle sama nezvládnu, napadlo mě. Dokážu je odrážet, ale ne moc dlouho. "Laresi!" zakřičela jsem. "Můžeš sem dostat mýho tátu? Měl by být ještě v domě!" Doufám, že už je na Sparkymu lépe. Tahle myšlenka mě přivedla na nápad. Zapískala jsem - učila jsem svou kočko-papouščici Garkan, že to znamená "přileť". A taky že ano - přiletěla téměř okamžitě a okamžitě svými barvami přitáhla pohledy všech útočníků, čímž mi dala šanci je znovu odhodit o kus dál. Přemýšlela jsem, proč na mě nezaútočí i dívka, a poměrně rychle jsem se to dozvěděla - poslala několik plamenů po Garkan. Podivila jsem se, proč by měla vládkyně ohně spolupracovat s lovci? Budu ji muset chytit, snad si s ní táta bude vědět rady. Už mi docházejí síly - potřebuju pomoc, prosím. |
| |
| soukromá zpráva od Duch přírody pro Poté co si Naomi vybrarala bizona v Chrámu. Šly se učit ovládání živlů. Zavedl je tam Mnich Yoko, který má za úkol se o ni starat. V místě shromáždění už byli studenti živlů. Mezi nimi i Tess. Mnich , který učil ovládání si vzal slovo, Utišil dav rozjařeným vzducho-vládců a mluvil.,,Milý studenti, dnes uvidíte něco, o čem se vám možná ani nesnilo, jelikož je tu s námi nová žačka , jménem Naomi. Je sice mladá ale je pro ni velice důležité se náš živel naučit." Žáci se začali smát, Netušili co je [font color=gold] Naomi[/font] za, jen si mysleli , že tak malá holka je pro ně , jak to říct , jen na obtíž a žádné rekordy lámat nebude. Mílili se . Mnich Yoko vyzval dívenku vpřed, ta se jen podívala na dav studentů , udělala několi pohybů a Všechny louče které pro tento účel zapálili mniši. Zhasli. Dav se utišil, studenti zmlkly a ona pokračovala , plameny z loučí se objevili v jejích rukou. Z levé si je předala do praé a levou rukou ovládla blesky. Ruce spojila a blesky se smíchali s plamínky. Pak vzhodila spojené ruce do nebe a ohněm ve vzduchu napsala, děkuji vám. Co uděláte dál je na vás. Preferovala bych učení se živlu vzduchu, meditaci a duchovnímu porozumnění. No a Notr ať de komplex a tajně! zkotruluje město kousek od chrámu. Notr Ty jsi se na představení díval , jakoby to bylo normální. Po chvilce za tebou přošel mnich který se staral o studium všech žáků a poprosil tě , jestli bys Naomi trochu s tím ohněm nepomohl (myslím aby to byla "šou"!) Je jedno co spolu vymyslíte ale ať to má šťávu! Po očku mezitím pozoruj, jestli se někde neskrývají lovci, o jestli se Študáci nechovají nějak podezřele. |
| |
| soukromá zpráva od Duch přírody pro Úvodník pro Tess Jsi dcerou jednoho z mnichů. Žiješ si svůj nudný život mladé studentky živlu, zvduchu. Každou noc se však budíš s jednou noční můrou, zdá se ti že tě chytila lovkyně a zabila ti tvou rodinu před očima. Někdy se však t vom snu objeví malá holčička se slovy: "Neboj se , já tě zachráním!" Tento sen ti však nikdy hlavou moc nevrtal, myslela sis, že je to prostě jen pitomej sen, co tě chce postrašit. Učíš se ve chrámu svému živlu, abys ho ovládla dokonale. Jednou se však nudná hodina strahne v zajímavou a možná i neuvěřitelnou příhodu.(máš to nahoře) Za každou cenu se chceš s tou dívenkou seznámit, jelikož ti je , tak jakoi všem divné, že umí skvěle ovládat plamen a to jí nebude víc než Sedm let, a navíc se má učit ovládat vzduch. ŽE BY TA HOLKA BYLA AVATARKA? |
| |
| soukromá zpráva od Lares Lee pro Nirmal mi řekla že mám jít za jejím tátou do domu "J...j..jasně." vyděšeně řeknu a popadnu Sparkyho a utíkám jak jen mohu, když jsem vbjehnul do domu hned jsem došel k jejímu otci. "Pane Silhoutte jsou tu lovci vládců musíte nám pomoc Nirmal je v nebezpečí." Mezitím jsem si napustil vodu z kohoutku, kterou jsem začal lěčit Sparkyho "No tak kámo vydrž!" rána se konečně zahojila né sice pořádně ale aspoň nějak. Hned jsem vyběhl ven abych jim pomohl jsou tam ještě dva muži a dívka popadl jsem pistoli toho mrtvého a zastřelil jsem jednoho z nich, když došli náboje tak jsem pistoli schoval a šel jsem po dívce ledovými střelami ale v zápětí se změnily v páru. "Co to.....jak to?" "Aha vládkyně ohně." "Nirmal postarej se se svým otcem o toho chlapa já si vezmu tu ženskou!" Po té jsem si obalil ruce ledem a chytil jsem ji ruce a tím jsem jí zablokoval plameny z rukou "Snad to vyjde." |
| |
| soukromá zpráva od Dianna Campbell pro Jsem mimo sebe a vidím jen svůj cíl před sebou na nic jiného se nesoustředím a proto nevnímám Adama jak ke mě přistoupil. Jak domě žduchne proberu se. Zděšeně koukám před sebe, v tu chvíli už muž upadl a zdá se být v bezvědomí. "Jistě." Přikývnu na Adamova slova a to už se ozývá Michael, jestli se k němu přidám. "Jako kdyby si mě neznal, já jsem vždy připravena." Zářivě se usměji. Jakoby ta vraždící dívka byla pryč. Skočím ke svému batohu a otevřu další láhev a vytáhnu z ní potřebnou vodu. Přistoupím k Michaelovi postavím se k jeho boku a společně s ním vrhnu vodu směrem k poslednímu autu. Když víte kam vodu poslat auto to bezpečně zastaví a dokonce zneškodní k další jízdě. "Měli bychom se jich rychle zbavit a sami rychle zmizet." Křiknu na ostatní. |
| |
| soukromá zpráva od Nirmal Silhouette pro Když táta s Laresem dorazili, byla jsem na tom pořád stejně špatně. Lares byl ale o něco pohotovější než já, tak popadl pistoli, zastřelil jednoho ze zbývajících chlapů a vrhl se po dívce. Můj otec na něj křikl něco ve smyslu že ji nemá zabíjet a sami jsme se pustili do zbývajícího muže. Nejdřív jsme ho znehybnili - můj otec použil stejnou fintu jako já na prvního, jen se ho nepokoušel rovnou udusit. Nejdřív jsem si nebyla jistá proč, pak mi došlo, že mu brání jeho učení, které bylo výrazně proti zabíjení. Nemůžeme je nechat naživu, promiň tati, pomyslela jsem si a vrhla proti tomu chlapovi silný proud vzduchu, který mu zlomil vaz. Otočila jsem se po Laresovi a sledovala, jestli potřebuje pomoc - zatím se ale zdálo, že je naprosto v pohodě. |
| |
 | soukromá zpráva od Locika pro "Ďalšia nudná hodina," povedala som si v chráme, pretože som presne vedela, čo ma dnes čaká, aj bez toho, aby som mala nejaké jasnovidecké schopnosti. Nie že by ma nebavilo učiť sa svojmu živlu, ale všetko mi prišlo strašne zdĺhavé a nezábavné. Navyše som sa túto noc moc nevyspala kvôli nočným morám, a tak sa mi oči pomaly zatvárali a mala som čo robiť, aby som nezaspala. Až kým... ,,Milý studenti, dnes uvidíte něco, o čem se vám možná ani nesnilo, jelikož je tu s námi nová žačka , jménem Naomi...“ povedal mních a ja som ho ďalej už nevnímala. O čom sa nám ani nesnilo!? Vypleštila som oči na dievčatko a doslova zalapala po dychu. Zrejme všetci sme sledovali jej predstavenie, ktoré ako plameň oživilo našu nudnú triedu a môj nudný život. Ako to dokáže, keď je taká mladá? A čo potom robí na našej hodine? V hlave mi vŕtalo niekoľko otázok. Rozhodla som sa počkať, kým ošiaľ okolo malého dievčatka ustane a šeptom som ju oslovila: „To, čo si predviedla, bolo úžasné. Som Tess, mimochodom.“ |
| |
| soukromá zpráva od Notr Esit pro |
| |
| soukromá zpráva od Bret Autrey pro Připluj jsem do jednoho přístavu, poblíž jednoho z chrámů větru. Určitě musejí být tam. Pokud vím, tak v záznamech je, že jen je dosud žijící mnich. Někteří z těch amatérů kteří se ho pokusily dostat utekly a řekli, že je na ně příliš silný. Nebo alespoň tak jsem to slyšel. No nic teď se tam musím dostat co nejdříve a o Avatara se postarat. Z lodi si vezmu motorku, kterou jsem vezl s sebou. Na nic jsem nečekal a vyrazil... |
| |
| soukromá zpráva od Naomi There pro Poté co jstme přišli na místo uřčení, blábolil o mě jeden z mnichu jakési nesmysly. Pak se žáci začali smát .Jejich smích mě ponižoval a to ve mě zapálilo můj pramen umění ovládání Ohně. Mluvil dál. Pak chtěl, abych ukázala své ovládání. Postavila jsem se předpartičku žáků. Dala jsem ruce před sebe. Bylo od sebe metr. Vytvořila jsem obří blesk a poslala ho z pravé ruky Zvětšila jsem ho aby byl skoro po strop a pak jsem si vzala plamen z loučí které achýstány. Uvělala jsem z něj svislou nudli,vypadal podobně jako můj blesk. Vyhodila jsem blesk, zaím letěl i plamen. Vyskočila jsem , otočila se vuchu a plamen společně s bleskem kolem mě utvořili tornádo. Chvíli jsem se točila. Dala ruce nad sebe a poslala tornándo do výšky. Ruce jsem svěsila a udělala z tornáda obrovskou duhu. Vypadala jako brána ohně a blesků. Pak se ke mně přidal bratránek a show se za chvilku chílila ke konci. Pak dostali žáci rozchod, jen jeden z nich se však odhodlal mě oslovit. Byla to dívka, více než dvacet jí nebylo. Prý se jmenuje Tess. Šeptalo mi nějakou pochvalu. Odpověděla jsem : ,, asi si myslíš , co tady vlastně dělám , že? No a abych ti odpověděla, jsem tu na prázdninách se svou rodinou. A ten plamen? To nic nebylo , jen mám jisté nadání, které si střežím! Máš ještě nějaké otázky, nebo se mohu vidat za svým bratrancem?" řekla jsem trochu otráveně jako bych byla filmová hvězda a ona vsteklý novinář. |
| |
 | soukromá zpráva od Leiana pro Dnes byl zlý den. Od rána mě honili lovci. Ani nevím jak, zatoulala jsem se daleko od svého domova a to pro ně byla dobrá příležitost. Jako by úplně zapoměli, co je čeká. No, k večeru jsme je konečně setřásli. Má klisna se celkem zapotila, ale ohnivý vlk běhá kolem mě. Asi by si dal ještě jedno kolo. ALe já vážně ne. Mám toho dnes dost. Lovci zůstali někde za námi. Zavedla jsem svou klisnu písečnými chodbami až do nitra skály.Popraskaným stropem sem svítilo měsíční světlo a i v noci bylo celkem horko. Pak jsem po stěně vyšplhala na vrchol skály a usadila se nahoře. Mám tu své místo, malý plácek. Sundala jsem si masku i Ohnivou slzu a položila je před sebe. Začala jsem se soustředit. Zavřela sjem oči. Uvnitř mě začal vřít oheň, láva a blesky. Soustředím se. Vidím před sebou bouři. Oheň. Slyším praskání dřeva. Uklidňuji svou mysl. A ozvalo se první zahřmění. Začalo peklo přesně nad táborem, který si založili mí pronásledovatelé. Slyším křik. ALe je mi to jedno. Jsem úplně uvolněná. Rozpažila jsem rucea blesky se ozývají hlasitěji. Pak jsem tleskla. Obrovský blesk ozářil oblohu. A pak jen ticho. Jezdkyně blesků opět udeřila... |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Boj je u konce a jde se dál Zády jsem se přitiskl k Di a udělal jsem stejný pohyb rukou jako ona. To vypustilo masu vody, která zničila poslední auto a my jsme byli prozatím mimo nebezpečí. ,,Nasedáme do auta a jedeme!" Pronesu možná malinko vyděšeně, protože jsem nebyl zvyklí na to, že na mě ostatní útočí, dokázal jsem se bránit, ale nikdy jsem to moc nepotřeboval. Nasedl jsem do svého auta a vyčkal jsem jestli Adam s Di pojedou spolu Adamovým autem a nebo nasednou ke mě. ,,Kam pojedeme?" |
| |
| soukromá zpráva od Duch přírody pro Bret: ty jsi nemeškal a šel hledat Avatara, prohledal jsi celé město , kousek od chrámu, myslel sis totiž že Avatar se ubytoje tam. Po dlouhém hledání jsi byl unaven, vydal ses tedy ho levného hotelu, kde jsi se na ubytoval, vlezl jsi do tamní hospody. Tam jsi se dlouho neohřál. Pamatuješ si jenom to, že jsi asi zasedl nějakému silnému vládci vzduchu jeho místo, a najednou jsi byl až za mořem, tam kde jsi s putováním za Avatarem začal, v severním kmeni ohně. Na pláži jsi uslyšel chrapot. Oslnil tě měsíc který výšel za obzor nad útes. Byl tam kůň, vedle něj vlk a uprostřed těch dvou dívka. Mladá a hned na provní pohled tajemná jak stín. Zakřičíš něco na způsob pozdravu, ona si tě všimne a ty uvidíš její obličej, má na sobě masku zdobenou rubíny. Její vlk je bílý s červenými znaky po těle. Klisna, jak jsi poznal, je černá má plamenné oči a kolem kopyt jiskry. Jakmile dívka sleze z útesu už dávno je ti jasné že vládne, a tvým úkolem je zabít každého vládce kterého zříš. Proto na ni zaútočíš mocným proudem vody. Leiana: Ty jsi se z písečných plání vydala načerpat energii k moři. Vždy tě přitahovala a to více než sopka nebo les plný smčinných javorů. ( To jsou stromy co maj listí aj jehlice!) Svá zvířata jsi vzala sebou. Temná ležela stála opodál a porozovala tě.Ty jsi si sedla na útes a meditovala. Thei ti lehl k nohám a spokojeně usínal. A v tom se přivál k tobě silný vítr a vyplivl jakousi osobu. Postavila ses Temná k tobě přišla, jakoby cítila nebezpečí a i Thei se vzbudil a postavil se vedle tebe. Tvou vahou spadlo trochu písku dolů na pláž , osoba to uslyšela a otočila se. Ty jsi před sebou najednou měla muže, staršího nežli jsi ty. Měl rudé vlasy a byl tetovaný. Slezla jsi z útesu abys mu řekla, co si myslíš o tom, že si jezdí v písku na tornádu. On ale neovládal vzduch , byl to vládce vody jak jsi za chvilku zjistila. Byl to asi lovec. Zaútočil na tebe mocným proudem vody. Pokračování společné: Leiana se vykryla svým vnitřním ohněm. Snadno Breta s pomocí svého vlka přemohla. Bret byl tak svázaný a měj kus ucha ukousnut. Rukama sevřenýma ohnivým bičem si ale dokázal slecho uzdravit alespoň trochu. Následuje vyslíchání Leianou. Bavte se o tom kdo jste a co chcete.Po zdlouhavém výslechu Leiana zjistí, že Bret není až taková svině (nic proti tobě Brete :D) a rozhodne se k němu přidat ve snaze stát se nejsilnější ženou světa. |
| |
| soukromá zpráva od Duch přírody pro Jakmile jsi našel vhodný hotel kousek od místa , kde Tvá kamarádka Nirmal údajně bydlí, Vybalil sis nějaké ty věci. Pak jsi zašel dolů do hostpody, okouknout to tam, všude podivná individua, ale zaujal rudovlasý chlap, byl tetovaná a kolem očí měl Make-up. Černý , velice tmavý. Najednou k němu přišel velice nabušený týpek. Na krku měl znamení silných vládců vzduchu. Podíval se mu zhluboka do očí. I kdyby si ten nabušenec sednul na zem pořád by byl větší než Rudovlasec. Najednou se tan silný mocně nadechl a odfoukl muže neznámo kam, přižemž si sedl na jeho místo. Byl jsi rád, že to nepotkalo tebe. Ten Rudý už je asi mrtev. Raději jsi se šel schovat nahorudo svého pokoje, aby ti taky něco takového neudělali! Ráno jsi se vydal za Nirmal. Cestou jsi si jemně pospěvoval, až jsi uviděl plamen mocného ohně, rychle jsi tam utíkal, schoval se za švestko- tůje. Vidělm jak swe už od pohledu Nirmal, bije s lovci vládců. Jeden z nich byla lovkyně vládkyně ohně. Je tam i nějaký vodovládce. A taky ptáček , co leží na zemi. Za chvilku se tam objeví další vládce větru, pravděpodobně příbuzný Nirmal. Zatím co udělá štít, ty zapomeneš na svou fobii a vyraíš proti Lovkyni. Vezmeš si rychle její plamen a omráčíš ji. Pak se sepipeš k zemi Tvá fobie na tebe dolehla a ty jsi omdlel. |
| |
| soukromá zpráva od Duch přírody pro Zatím co se Lares a Nirmal bijí s vládkyní ohně, pozoruje je Yuki schovaný za stromem. Po chvilce se tam objeví Nirmalin otec. Rychle odělá kolem Ni a Larese silný štít. A v tom vyleze Yuki zpoza stromu a zasáhne lovkyni jejím vlastním plamenem. Ta omdlí silou jeho útoku. On se však svalí k zemi také. Nidko neví proč, zraněný není tak co se mu stalo? Tak co jak se s tím vypořádáte? |
| |
| soukromá zpráva od Nirmal Silhouette pro Pokusím se pomoct Laresovi proti té holce několika rychlými ranami větru, ale nějak se jí daří mě odrážet. Nakonec se prostě spokojím s tím, že ji oba dva zaměstnáváme a že to snad alespoň trochu pomáhá. Najednou se objeví můj otec a udělá kolem nás stěnu z větru - což je překvapivě silný štít. Překvapí mě to, hlavně proto, že nám tím zabránil jakkoliv dál pomáhat. V tu chvíli se ale zpoza nedalekého stromu vynoří Yuki. |
| |
| soukromá zpráva od Lares Lee pro Boj byl náročný a celkem krátký ale naštěstí mi pomohla Nirmal a po té její otec okolo nás udělal štít a lovkyně na nás poslala plamen a z nenadání po nás poslala plamen a z ničeho nic zpoza stromu vyskočí nějaký clápek a ani povědomí mi není pak se plamen obratí na lovkyní a ona omdlí a ten chlap taky skolaboval. "Co to je za typa?" Po boji jsem řekl Nirmal jsi za tím chlapem já ošetřím tu ženu." "Doufám že jsem si právě nepodepsal parte. Ale doufám že se sparkymu ulevilo." |
| |
 | soukromá zpráva od Yuki Hero pro Poté co jsem se probudil v hotelu jsem šel do knihovny kdee jsem si vypůjčil knihy ovládáni blesku a lavy jelikož jsem jenom mocným vládcem ohně tak jsem se chtěl zlepšit a tak jsem se trénoval nedaleko od chrámu aby mě nikdo neviděl jako první věc jsem se cvičil v ovládáni blesku ale zatím mi to moc nešlo v té knize se psalo že na ovladnutí blesku potřebuji ukončit všechny zmatky v sobě proto jsem si udělal odpočinkoví den kde jsem medytoval a snažil se dosáhnout harmanie ve svém těle po celém dni trenyngu se mi to konečně povedlo a ja vytvořil blesk ale po celém dni trenyngu jsem byl unavený tak jsem šel dom když v tom jsem zahledl ohěn řekl jsem si "že by vládce ohně" a tak jsem se tam šel podívat a tam ma kamaradka Nirmal s niakym týpkem po chvíli boje tam přišel otec Nirmal a vytvořil okolo Nirmal a toho týpka niaký štít v tom lovkyně vyšlehla ohěn a ja ji na ní obrátil ale tohle na mě bzlo už moc a padl jsem k zemi vyčerpáním. |
| |
| soukromá zpráva od Leiana pro Jednoho dne jsem se vydala k moři. Mám ho ráda. Ráda přemýšlím o tom, jak se tu vzalo. Můj vlk mi leží u kolenou a nedaleko se pase Temná. Najednou ale něco přivál vítr. Nějakého muže. Instinkt mi radí, ať utíkám, ale zvědavost říká opak. Rychle jsem si nasadila masku a vydala se na pláž. Může být zraněný, když takhle leží. "Pane?" Oslovím ho. "Jste v pořádku?" Měla bych ho sežehnout a zmizet. Ale chci aspoň jednou mluvit s člověkem. aniž by mě chtěl zabít. |
| |
| soukromá zpráva od Bret Autrey pro Au kde to sakra sem, a jak jsem se sem dostal? Moje hlava, to je šílená bolest Když se rozkoukám, uvidím, že se ke mě někdo blíží. Dívám se jejím směrem, ale stále ležím. Po chvíli ke mě doběhne a ptá se, jestli jsem v pořádku. ,,Co..cože, jo jasně jsem v pořádku. Kde to sakra sem? A kdo jsi ty?" Pomalu se začínám zvedat, cítím palčivou bolest v noze a zas spadnu. Sakra určitě mám zlomenou nohu. Jenže to mě nemůže zastavit, musím ji najít najít Avatara... |
| |
| soukromá zpráva od Leiana pro Když se pokusí vstát a nejde mu to, podepřu ho. Nedůvěřivě si ho měřím. Může být kdokoli. Cokoli... "Och, omlouvám se. Leiana." Usměji se na něj. Thei zavrčel. Nemá rád návštěvy. Nikdy z nich nevzešlo nic dobrého. "A ty jsi momentálně na pobřeží." Pobaveně se ušklíbnu. "Co tu vlastně pohledáváš?" Řeknu vážnějším hlasem. Nemám ráda ty, kteří ruší můj klid. Nemůžu potom přemýšlet. |
| |
| soukromá zpráva od Duch přírody pro Posun pro Adama, Michaela, Diannu a Rebeccu Posunu vás znovu jelikož se vám můj poslední posun nelíbil. Jakmile dobojujete ,( Michaelův příspěvek zůstává!) rozhodněte se kam pojedete, je to nyní čistě na vás! Rozhodně však nezůstávejte doma, mohli by vás najít lovci a vyhladit vás, i vaše rodiny. Posun je sice krátký ale pro zatím stačí! |
| |
| soukromá zpráva od Duch přírody pro Jelikož se ostatním posun nelíbí změním ho , je mi to líto Notre, ale svázanej v pokoji opravdu nesedíš! Zatím co si Naomi s Tess povídá, Notr je sleduje z po vzdálí. Pak se přidá. Pozdravíte se, Tess se na Notra usměje, a pak už to je zamilovaný příběh až do konce. No zatím bych s tím radši brzdila! Všichni se vydají na procházku po pozemcích, kde je veselá Tess ráda provede. |
| |
| soukromá zpráva od Naomi There pro |
| |
| soukromá zpráva od Bret Autrey pro Jakmile mě podepře, chytím se jí a dívám se na její masku. ,,Těší mě Leiano, já jsem Bred." Odpovím, jakmile mi řekne svoje jméno. Na pobřeží jo? To by mě teda opravdu nenapadlo, ale na kterém pobřeží. Zauvažuji po její další odpovědi. ,,No na pobřeží, tak to je dost široký pojem. Kde přibližně?" Snažím se promluvit co nejvíc vážně. ,,Já hledám jistou osobu. Ta osoba mě dělí od slávy a bohatství. Ale na to potřebuju vědět kde to přesně jsem." |
| |
| soukromá zpráva od Leiana pro Je netrpělivý. A to se nevyplácí. Ale Bret je hezké jméno. "Poblíž města Loxfors." Hodím hlavou někam do dáli, kde v noci svítí světla. A teď tam asi budou mít hodně práce s odklízením škod po ničivé bouři. Muhuhaha. Pomyslím si. Zadívám se na něj a propaluji ho pohledem, naštěstí ne doopravdy. Kdo je ten chlap, kterému pomáhám vstát? A měla bych nechat své "pomocníky" aby se navždy ztratil? Nebo to s ním zkusit? Vzít ho k sobě domů? Riskovat? "Můžeš s tím chodit?" Ptám se ho. Vítězí má dobrá část, která říká, že tu nikoho nechat jen tak nemůžu. |
| |
| soukromá zpráva od Bret Autrey pro No sakra jak jsem se dostal tak moc zpátky. Musím hned zase vyrazit. Jenže ta noha. Takovou s takovou brzdou sem nepočítal. Pokouším se postavit i na zraněnou nohu, která mě začne příšerně bolet. Jenže já to teď vzdát nemůžu. Musím se dostat zpátky a chytit ji. Na její otázku odpovídám: ,,No, řekl bych že asi ne. Ale nechci tě nějak obtěžovat. Já už si nějak poradím. A navíc musím okamžitě vyrazit, nemám čas na zbit. Pokud odejde odtamtud, kde teď je, už ji nikdy nenajdu." Rozhlížím se po okolí, jestli neuvidím nějakou větev, která by mi mohla posloužit, jako hůl. |
| |
| soukromá zpráva od Leiana pro Dívám se na něj. "Jsi tvrdohlavější než já." Zamračím se. "V tomhle stavu tě nikam nepustím. Musíš se vyspat. Aspoň jednu noc." Možná má otřes mozku. Dle jeho chování je to zřejmé. Nebo je to vyšinutý, posedlý magor. "Takhle se nikam nedostaneš." Zadívám se na jeho nohu. Je to příliš veliké riziko. Navíc, kdyby našli mrtvolu, zase by to přišlo na MOJE triko. A mě už vážně nebaví zapalovat domy. |
| |
| soukromá zpráva od Bret Autrey pro ,,No dobře, ale jen jednu noc. Zítra už opravdu musím vyrazit." Tak blízko, musím ji dostat. Živou či mrtvou. Podívám se směrem k moři a nějakou dobu se na něj zamračeně dívám. Někde tam na mě čeká sláva. ,,Asi máš pravdu. Ale nechci ti zůstat nijak dlužnej. Za to že u tebe budu moci přespat ti řeknu tajemství." Významně se na ni podívám a tiše řeknu: ,,Viděl jsem Avatara a ví kde je." |
| |
| soukromá zpráva od Leiana pro Když mi prozradí své tajemství, zaskočí mě to. Tei zavrčel. Jistě, určitě ten blázen mluví z cesty. Usměji se na něj a zapískám. Přiběhla ke mě Temná a zafrkala. "Umíš jezdit?" Zadívám se na Breta. Ať řekne cokoli, vysadím ho na hřbet neosedlaného koně a pobídnu ho do cvalu. Klisna se velmi rychle rozjela pryč. Bret se mě musí držet kolem pasu, jestli nechce spadnout. Pod námi ubýhá písek a země. A já si pořád myslím, že je to chyba... Po chvíli jsme dojeli ke sklaám. Temná překonává malé propasti a kameny. Dojeli jsme ke vchodu do mého domova. Otvor do jeskyně. Sesedla jsem a Breta nechávám v sedle. Vchod je dost veliký pro koně. Dovedla jsem ho do mého podzemního království. Děravým stropem tu jsou vidět hvězdy, v kraji obrovské jeskyně je jezírko a vedle něj postel s nebesy. Na ni položím Breta. Temná a Tei zmizeli venku. Bretovi jsem dala na nohu obklad, který zázračně zapříčiní zmizení bolesti. Pak mu podám vynikající polévku. "Musíš se najíst." Usměji se na něj. Ale stejně to byla chyba ho sem brát... |
| |
| soukromá zpráva od Notr Esit pro |
| |
| soukromá zpráva od Nirmal Silhouette pro Yuki omdlel a já si uvědomila, že Lares ho vlastně ještě nezná. No, na představování bude čas po tom, co se Yuki probudí. "Tati, pomůžeš mi dostat ho dovnitř? Laresi, tu holku radši taky dostaň dovnitř," navrhnu. Jak Yukiho ukládáme dovnitř, přemítám, odkud se vůbec ti lovci vzali. Popojdu k tátovi a šeptem se zeptám: "Myslíš, že to mělo něco společného s Avatarem?" |
| |
| soukromá zpráva od Naomi There pro |
| |
| soukromá zpráva od Lares Lee pro Po té co te typus omdlel jsem si v duchu řekl "Sice nevím kdo to je, ale zachránil nás a to je hlavní." Každopádně teď se musím věnovat té ženě. Nirmal na mě zavolala, abych ji vzal do vnitř, udělal jsem dle jejího přání donesl jsem ji do kuchyně a dal jsem ji na stůl a ošetřil jí popáleniny a různé menží omrzliny. Jakmile jsem byl hotov stou ženou došel jsem k Nirmal a zeptal se jí jestli s ním nepotřebuje pomoc. Následně jsem si před ní a jejím otcem klekl a řekl "Nirmal, Pane Silhouette moc se vám omlouvám, když jsem šel po ulici bylo mi horko a tak jsem si udělal pár kostek ledu někdo mě nejspíš viděl, a tak se vám oboum klaním se vší pokorou, kdyby nebylo mé lehkovážnosti tak by se tato hrůza nestala promiňte mi." |
| |
| soukromá zpráva od Bret Autrey pro Je vidět, že informací o avatarovi nebrala vážně. To mi ale vůbec nevadí. Na co sem sakra myslel, když jsem jí to řekl. podívám se do dálky na moře. Někde tam na mě čeká bohatství a sláva. ,,Co-cože na koni. Na tom opravdu jezdit neumím." Podívám se na Leianu a pak na koně, který právě přiběhl. ,,No, asi nemám moc na vybranou co." S její pomocí jsem se na koně vyškrábal. Jakmile vyrazíme, musím se jí chytit kolem pasu, abych nespadl. Rozhlížím se po okolí a čekám, že pojedeme do města. Jenže jsme jeli jiným směrem a dojeli jsme až ke skalám. rozhlížím se kolem a s každým skokem se chytám pevněji. Ať nespadnu, ať nespadnu... Si stále opakuji v hlavě. Nakonec jsme dojeli k jeskyní, u níž Leiana slézá z koně. ,,Počkej to mě na tom koni necháš jet samotného? Vždyť já ho neumím říd."Zbytek už nedořeknu, protože se kůň zase rozjede směrem do jeskyně. Uvnitř to vypadá líp než jsem očekával. Je to tu docela i útulný. Jakmile mi pomůže sesednout z koně a uložit na postel musím se zeptat ,,Proč mi pomáháš? A proč vlastně nebydlíš ve městě?" Na tohle jsem se zeptat. S chutí přijmu polévku a začínám jíst. No ta je opravdu hodně dobrá. |
| |
| soukromá zpráva od Leiana pro Usměji se na něj. "Jsi první člověk za posledních pár let, který..." Se mě nepokouší zabít. "Kterého vidím za dlouhou dobu. Řeknu po chvíli rozmýšlení. Lhát umím dobře, ale dneska jsem unavená. "Ve městě je moc... hluk." Dojdu k ohništi. Přihodila jsem polínko a oheň až zázračně zaplápolal. Tei se položil vedle postele a Temná zmizela ve východu z "domu." |
| |
| soukromá zpráva od Bret Autrey pro Dojím polévku a posadím se. ,,Vždyť máš poblíž město." Řeknu spíš pro sebe. Rozhlédnu se a podám ji misku ve které jsem měl polévku a podívám se na zraněnou nohu. Sakra blbá noha, to se do zítra neuzdraví. ,,Aha tak už chápu, nejsi ve městě, proto že tě tam moc v oblibě nemají." No tohle jsem možná říkat neměl, ale co zítra odtud odejdu a nikdy už se nevrátím. ,,Asi jsem ti teď něco dlužnej, že jo? |
| |
| soukromá zpráva od Nirmal Silhouette pro Dřív než mi otec stačil odpovědět, k nohám se nám vrhá Lares a vyčítá si, že k nám přivedl lovce. Ale mě to pořád připadá divné. "Vstaň Laresi. Nakonec jsme přece všichni v pořádku, bude to dobré," snažím se ho uklidnit. "Jak je Yukimu?" zeptám se ho pak, než si znovu uvědomím, že se vlastně neznají. "To je ten, co nás pravděpodobně zachránil." Pokračuji k otci:"A ty bys mi měl odpovědět. Je možné, že to nebyli lovci? Proč by vlastně s lovci spolupracovala vládkyně ohně??" |
| |
| soukromá zpráva od Leiana pro Jeho společnost je upřímně... divná. Je mi celkem jedno, že loví Avatara. Takový věci jou mimo můj zájem, ale je to... zvláštní. Už jsem se mu chystala odvětit, ale v tom se ozvalo vytí mého vlka. Nastražila jsem uši. V dáli... Pušky."Omluvíš mě?" Usměji se na Breta a zmizím v jednom z výchozích tunelů. Dostala jsem se na vrchol skály, pod kterou žiji. Jsou zhruba kilometr ode mě. Drzejší než obvyle. Zavřela jsem oči a soustředím se. Ruce mi vzpláli. Zahřmělo... Objevil se blesk z čistého nebe, přímo nad skupinkou jezdců. Jednoho to málem usmažilo. Ostatní zakřičeli a utekli. Fajn. To b bylo... |
| |
| soukromá zpráva od Notr Esit pro |
| |
| soukromá zpráva od Bret Autrey pro Dívám se směrem, kterým Leiana odešla. Tohle jsem v plánu neměl. Kdyby nebylo onoho tajemného vládce, možná bych už Avatara měl a nemusel bych bejt tady v té jeskyni a s tou podivnou ženou. Když je teď pryč, můžu se podívat co mám s tou nohou. Posadím se a začnu si zkoumat nohu. Tak špatné to zas není. Zlomená určitě ne. Spíš jen naražená. Což je pro mě dobrá správa. Pomalu se začnu zvedat a odkulhávat pryč. Rozhlížím se do chodeb kterýma bych mohl odejít. Rozhodnu se jít jednou z nich a doufat že vede ven. Po delší době kulhání se dostanu skoro ven. Najednou sem uviděl blesk. No sakra čisté nebe. To bude určitě Vládce ohně. Pomalu dokulhám úplně ven a pak si jí všimnu, jak jí hoří ruce. Takže ona je vládce ohně. Teď už je mi jasné proč se ukrývá. Jenže mi pomohla, teď ji napadnout nemůžu. Musím ji nějak obejít, aby mě nezdržela déle. Rozhlížím se, jenže je už pozdě, všimla si mě... |
| |
| soukromá zpráva od Leiana pro Začínám si dokonce libovat v tom ničení smrtelníků, kteří se mi snaží ublížit, ale pak za sebou někoho uslyším i přes hrom. Otočím se. Proč tu nejsou mí přátelé, když je člověk potřebuje? "Co tu děláš?" Obořím se na Breta hrozivějším hlasem, než jsem chtěla. Odkašlu si. "Hezká bouře, že? Neměli bychom se schovat, než nás něco trefí?" Řeknu a snažím se zamaskovat dohořívající ruce. Ty tupá, tupá, tupá.... Krávo! Nadávám si. Neměla jsem ho sem vodit. Nikdy, nikdy, nikdy. |
| |
| soukromá zpráva od Bret Autrey pro Povytáhnu oči. No tak teď je možnost odchodu ten tam. Jenže pokud se zpátky nedostanu co nejdříve může být ten tam. Dokulhám k ní a řeknu ,,Jen sem se chtěl podívat kam jsi šla." Podívám se do dálky na blesky a odpovídám: Zajímavá, ale podle mě moc hlučná a svítící. Tím přilákáš jen další." Otočím se a kulhám zpátky do jeskyně. ,,Zůstáváš pořád na jednom místě nebo se stěhuješ, aby tě nenašly." Možná sem se ptát neměl, ale co. Dokulhám zpátky a sednu si zas na postel. Ale máš docela sílu. Nechtěla bys se mnou? |
| |
| soukromá zpráva od Leiana pro Zašklebím se na něj. Je marné zapírat. "Mám s tím praxi spoustu let. Znám lidi. Jen tak se nevrátí." Znovu zaduněl hrom. "Ví o mě už dlouho. Jen se moc bojí, aby mě chytili. Jen se o to pokouší a doufají, že nebudu dávat pozor. Navíc se mi tu líbí." Usměji se pobaveně. Lidé. Co vlastně znamenají? Nic. Následuji ho až do jeskyně. Dlouho se na něj dívám. Jako vážně? Jít zabít Avatara? Ehm... No... "Promyslím si to. Zatím lež." Poručím mu. |
| |
| soukromá zpráva od Duch přírody pro Zase tě napadli lovci , už snad po sté tento týden. Už začínáš být slabá , tvoje křehké tělo nemůže zvládnout tolik zlomenin , odřenin a úniku krve bez lékařské pomoci. Máš o sebe celkem velký strach a proto se rozhodneš k onomu hrůznému kroku, vydáš se do nemocnice. Ležíš tam už několik dní , kolem tebe lítá neustále spousta sestřičeka z nich je vodovládkyně a dokonce krvivládkyně, to jsi poznala , protože je nešikovná. Odebírala ti krev a trochu jí z injekce ukápla na tvou postel. Ona však použila svou skrytou sílu aby prostěradlo osušila. Zakroužila podivným způsobem kolem té kapky a ta zmizela. Pak se jen tvářilůa jako, že se nic nestalo. |
| |
| soukromá zpráva od Leiana pro "Pojď se mnou." Nařídím Bretovi. Vedu ho jeskyněmi a plameny z ruky si svítím na cestu. Došli jsme k železným dveřím. Otevřela jsem je. Ocitli jsme se v garáži. Stojí tu několik aut. Na věšáku vedle nás jsou klíče. "Vyber si jedno." Řeknu Bretovi. "Mají to tu pronajaté nějací lidi, co mi platí. Úniková cesta." Řeknu stručně a z věšáku sundám batoh. Je v něm jídlo, lano, zápalky, spacák a karimatka. Jeden mu hodím. Můj vlk skočil na zadní sedadlo a Temnou jsem zavedla do přepravníku za jedním z teréních aut. "Možná se ještě někdy uvidíme." Řeknu Bretovi a nasednu do auta. Sice žiji ve středověkých podmínkách, ale řídit umím. Počkám, až vyjede Bret vypůjčeným autem a pak udělám to samé. přívěs za mnou rachotí. Naposledy jsem zatroubila a ztratila se v noci. Je zvláštní opustit všechno, co jsem doposud znala, ale není tu bezpečno. Navíc chci pryč. Poznat svět. Možná byl Bret ten podmět, co jsem potřebovala. Možná ano... Auta zleva doprava: odkaz odkaz odkaz |
| |
 | soukromá zpráva od Anitta *Marry* Snow pro Už zase. Zatracení lovci, nedají pokoj! Už mě nebaví pořád utíkat a nevidím to se sebou moc dobře. Potřebuju do nemocnice. Rozhodla jsem se jednou večer. Je to moje poslední šance. Tak jsem šla. Vlastně to tam nebylo tak špatné, ale byla jsem hrozně nervózní, protože jsem tam docela bezbranná. Po pár dnech jsem ale zjistila, že jsou kolem mě moji lidi. Jedna ze sestřiček určitě, poznala jsem to podle toho jak nechala zmizet kapku krve z prostěradla. Až budu zase v pořádku(a doufám, že to bude brzo) se musím naučit líp bránit... |
| |
| soukromá zpráva od Bret Autrey pro Už pomalu usínám, když najednou vyhrkne něco ve smyslu, abych šel za ní. No tak teda vstanu a mlčky jdu za ní. Že by se rozhodla jít se mnou a nebo taky ne. Třeba mě chce jen vyvést ven, abych mohl pokračovat ve své cestě. Nohu už mám skoro v pořádku a proto můžu jít mnohem rychleji, než před chvílí. Dojdeme k železným dveřím, za kterýma jsou auta. ,,Sakra kde jsi k tomu přišla?" Její odpovědi moc nevěřím, ale proč bych se měl o to starat. Chytím batoh který mi hodil a vezmu jedny z klíčků a běžím k autu nalevo. Odemknu a otevřu. ,,Myslím že se už asi neuvidíme tak sbohem a dík za pomoc." Nasednu do auta a rozjedu se směrem ven a pak co nejrychleji do přístavu. Tak a zas po stopě Avatara... |
| |
| soukromá zpráva od Duch přírody pro (pusu , pusu) Skončils s podivnou leč neznámou dívkou, je čas jít zas si po svém, za Avatarem! Auto asi prodej abys měl peníze , na lodi ti totiž k ničemu , odjedeš lodí do severního kmene větru a tam se znovu ubytuješ, ale jinde abys zas nedostal nakládačku! To je zatím vše je toho celkem dost tak to třeba mrozbést do několika příspěvků. |
| |
| soukromá zpráva od Duch přírody pro Těšíte se , co? Nejdříve probudíme Yukiho : Čáry máry kouzelný prstýnek ať vstane Yuki ze svých snů. Je to tele ale i snílek nyní vrátí se ze světa duchů! Je vzhůru, probudila ho Nirmal tak , že s ním třásla a několik mu vrazila aby se probral!Je vzhůru nic si nepamatuje, jen že za ní šel. Lares se o tohoto podivného mladíčka zatím moc nezajímá. Nirmalin otec Yukiho taky nezná. Kdo by se rodičům svěřoval o Facewater (FACEBOOK) přátelích , že? Nirmal se to zdá divné, její nejlepší kamarád z internetové sítě přijede hned, jakmile se dozví o Avatarovi! To ho všichni tak milují ? Nebo nesnášejí? Je čas vydat se za oním Avatarem ,seznámit se s ním , nebo s ní. Ukažte mu tu dívku , třeba jí vezme její živel. Jste natěšení, otec Nirmal vám nic kromě toho, že je na tajném místě. Budete překvapení až ho najdete! Myslím, že nad míru. Vašim posunem je tedy nachystání se na cestu, Nirmalin otec vám zařídil parádní ubytování v chrámu větru.Vydejte se tam všichni čtyři + ta lovkyně! Najděte si cestu k oné tajemně kouzelné osobě, řekněte jí co se děje a ničeho se nebojte! Avatar o vás ví, jeho odpisy vám budu tlumočit svými posuny , do děje se mi totiž nehodí abyste věděli o koho se jedná! To mohou vědět nyní jen tři postavy. |
| |
| soukromá zpráva od Nirmal Silhouette pro Nakonec se rozhodnu probrat Yukiho. Zdá se být v pořádku, asi omdlel jen z únavy. Zkusím s ním zatřást, ale jen se po mně ožene jako bych byla moucha, tak mu vrazím facku a hned se probere. "Jsi v pořádku?" zeptám se. "Co tady vlastně děláš?" Otočím se po Laresovi. "Laresi, tohle je Yuki, Yuki tohle je Lares," představím je navzájem. |
| |
| soukromá zpráva od Lares Lee pro Šel jsem se podívat jak je natom ten Yuki a vidím jak ho tam Nirmal mlátí "Snad to má nějaký důvod mlátit mi pacienta." trochu se zasměju jak mu Nirmal vlepila. Nirmal nás pak seznámila nacož jsem se jen pousmál "Čau Yuki dík za záchranu." Chvíly si tam k němu sednu a kouknu se jestli mu nic není a pak řeknu "Je v pořádku Nirmal jenom omdlel nemusíš se o něho bát, a když mě vy dva omluvíte tak jdu zkontrolovat tu vládkyni ohně." Cestou jsem se koukl na Sparkyho "Hej Sparky jsi v pořádku? Sparky? Sparky? Sparky?!" Sparky jenom spal a jak se vzbudil skočil mi na rameno "Neděs mě ty komediante!" Následně jse došel k vládkyni ohně, která ještě spala sedl jsem si k ní a sledoval ji jestli se neprobudí a začnu si pro sebe mrmlat "Je celkem hezká, ale dala by klukovy z vodního kmene?" |
| |
| soukromá zpráva od Yuki Hero pro Ze snu do reality Po záchraně Nirmal a niakyho kluka který navykazoval známky toho že my něčemu vladnul jsem omdlel a zdál se mi krásný sen o tom že jsem Avatar a že ničím všechny nevladceco mě chctějí zabít a vytvářím nádherný svět pro vládce když v tom najednou mě nyrmal začala mlátit jako jako obylí byl jsem zmlácen jako by mě napadlo 20 chlapů ale né byla to jen Nyrmal.Po té co jsem se konečně probral tak jsem koukl na toho kluka jak držel v ruce svého malého zraněného ptáka se jménem Sparky furt na něj řval "Sparky!" pak nás Nirmal seznámila jak že se jmenoval Lemra nebo niak tak už si nevzpomýnám ale poté přišel Nirmalin otec který nám řekl o Avatarovi. |
| |
| soukromá zpráva od Duch přírody pro Aneb dělej si co chceš já opravdu netuším kam se musíš vydat ale jejikož jsi tam , kde ses rozloučila s Bretem (jelikož oni prostě hrát nebudou).On odjel a ty jsi tam zůstala , vezmeš si jedno z aut a přepravník pro tvou kobylku. Jedeš až k moři, míříš do severní části kmene země, je tam někdo kdo s tebou chce mluvit. Poslal ti telepatickou zprávu , když jsi meditovala , jen jsi to na sobě před Bretem nedala znát. Na přiložené mapě máš nakresleno odkud kam míříš. Svou cestu přez moře klidně nemusíš popisovat ale budu ráda. Někdo v oblati hor severní části kmene Země, tam dokonči příspěvek co se s tebou bude dít dál je v mích rukách.  |
| |
| soukromá zpráva od Duch přírody pro Posun pro Yukiho Nirmal a Larese Jak jsem psala v minulém posunu můžete už konečně vyrazit? Odjeďte tedy do severního chrámu větru. To je váš posun , pro další info se řiďte minulým posunem. |
| |
| soukromá zpráva od Duch přírody pro Za Tess Jelikož Tess odešla napíšu za ni berte to i jako posun , dqalší napíšu až po vašich odpisech! ,,Samozřejmě, probudíte se v osum hodin, od 8:30 je snídaně, tam zavírají v 9:00. Potom je dvouhodinová lekce v ovládání větru, potom písemné zápisy na jednu hodinu , a lekce v létání s bizony na jednu hodinu. Pak je oběd , tam jdou všichni studenti společně, takže asi i ty Naomi, můžu mít otázku? Je tu sice asi blbost ale nejsi ty Avatar, protože mnich říkál , že se budeš učit s námi a přitom už ovládáš plamen." Řekla jsem , bylo mi to podivné hned , ano ona musí být Avatarkou! Musí to tak být , přece se nemůže učit dalšímu živlu když ovládá plameny. |
| |
| soukromá zpráva od Duch přírody pro |
| |
| soukromá zpráva od Nirmal Silhouette pro Otec mi toho moc neřekl, jen to, že Avatar je schovaný. Někde. Musíme se za ním/ní ale vydat, tak nám zařídil nějaké ubytování v chrámu. Sdělím to Yukimu a Laresovi, a navrhnu: "Měli bychom jít co nejdřív. Nepotřebujeme přece s sebou nic navíc, nebo ano?" |
| |
| soukromá zpráva od Lares Lee pro "No já si myslím že ani ne." odpovím Nirmal a jdu si pro věci vzal jsem si s sebou Sparkyho trochu jídla a nějaké oblečení a k tomu ještě mobil, kdyby něco. Dojdu s kufrem v ruce a s batohem na zádech za Nirmal "Tak, můžeme vyrazit?" Pak ještě hvýzdnu na Sparkyho, který mi skočí na rameno. |
| |
| soukromá zpráva od Yuki Hero pro Po mém ošetření z jeznámení s Laresem jsem se dozvěděl že pojedeme za Avatarem ale že máme odjet co nejdříf tak jsem rychle skočil do hotelu zbalil si a vzal svou ještěrku ale předtím přece než za ní pujdu tak si musím pro ní vzít sedlo a osedlat si jí. Po příchodu do stájí jsem zjistil že se jí nech ce mě nosit ale ona vý že mě neporazi a tak nakonec jsem vyhrál dal si na ní své věci a odjel za ostatnímy. |
| |
| soukromá zpráva od Duch přírody pro ... ... .... ..... ....... .......... KDYŽ SI PJ VZPOMENE!! Jakmile tě pustí z nemocnice, jsem odhodlaná jet pryč, do severního kmene vzduchu a naučit se pořádně ovládat vzduch,což znamená jet do severního vzdušného chrámu. Ten je, ale , velice daleko. Kladeš i otázku, má to opravdu cenu? |
| |
| soukromá zpráva od Anitta *Marry* Snow pro |
| |
| soukromá zpráva od Nirmal Silhouette pro Lares je hotový téměř okamžitě, jen vezme své věci a zavolá Sparkyho. Zato Yuki, jao vždycky něco extra, se musí stavit pro svoje věci v hotelu. No, aspoň mám čas si sama něco sbalit. Zaběhnu do svého pokoje, vytáhnu cestovní tašku a naházím do ní nějaké oblečení. Přihodím knížku o kombinaci elementů a pár dobrot pro Garkan. Přejdu do kuchyně a naberu ještě nějaké jídlo na cestu. Pak už zamířím i se svým mazlíčkem před dům, abych se setkala s Yukim a Laresem. Když jsme všichni, zeptám se Yukiho: "Myslíš, že se na tu tvoji potvůrku všichni vejdeme?" //this is getting ridiculous... |
| |
| soukromá zpráva od Notr Esit pro |
| |
| soukromá zpráva od Naomi There pro ,, Ty docházíš, no dobře tak já tedy budu s Tess!" řeknuvám mu. |
| |
| soukromá zpráva od Bret Autrey pro No myslím že lepší by byla motorka, ale co stejně to mám jen na krátkou dobu. Tentokrát si musím dát větší pozor a nechodit tolik do nebezpečí. Můj cíl se nezměnil, jen cesta se prodloužila. Jel jsem směrem k nejbližšímu městu, nejlépe s letištěm. Protože nemám čas čekat na větší letadlo, rozhodnu se ukrást si nějaký menší a rychlejší. Nemůže bejt těžký ho ovládat. Myslím, že jsem tu páku měl dát naopak. Ale i tak jsem letěl dost daleko. Vylejzám z trosek letadla, které začalo hořet. No alespoň sem se dostal kam sem chtěl. Teď musím vyrazit co nejdříve. Ale asi až zítra, teď musím zavolat šéfovy a říct mu o posily. Hned vytáhnu telefon a začnu volat... |
| |
| soukromá zpráva od Lares Lee pro Jsme už všichni a Yuki dojede na svý ještěrce a Nirmal se ho zeptá jestli se na tu potvoru vlezem všichni, k čemu já jen dodám "To zní celkem přijatelně, ale ta tvá příšera spíš vypadá víc k snědku než k ježdění." |
| |
| soukromá zpráva od Yuki Hero pro Po příchodu na dané místo se mi zdalo že tam na mě už čekají když v tom se mě zeptala Nirmal jestli nás moje ještěrka uveze všechny tak jsem jí vysvětlyl že ještěrka která má 6 metrů na dylku a 1.5 metrů na šířku uveze aš 10 lidí tudíš ano uveze nás to. |
| |
| soukromá zpráva od Nirmal Silhouette pro Fajn, takže jedeme na ještěrce. Geniální! Když všichni nasedeneme, a vytáhneme tu "lovkyni" nahoru, kývnu na Yukiho, aby svého mazlíčka pobídl a mohli jsme vyrazit. "Jaký směr, tati?" vzpomenu si ještě. Jízda není moc pohodlná. Máme sice relativně spoustu místa, ale ještěrka se divoce houpe a občas je to trochu o krk, nespadnout... |
| |
| soukromá zpráva od Duch přírody pro ,,Jedem na Sever, moje šikovná holčička určitě ví kde to je!" řekne a usměje se. Ví ža všichni vládci větru mají dobrou orientaci v prostoru. ,,Snad nás Aang bude chránit, na naší cestě!" dodá, je velice zbožný, je vlastně něco, jako duchovní ale může mít ženu a děti. Posadí se pohodlně na potvůrku. I on má tu svou, vzdušného bizona, ale ten je v chrámu, jmenuje se Zato. |
| |
| soukromá zpráva od Duch přírody pro ,,Kdo je tam, to seš ty, ten skřet Bret! Co po mě chceš, zabils moje nejlepší lidi, chceš snad poslat někoho kdo by tě fakt odstranil?" řekne tvůj šéf , když to vezme. Jde vidět , že je zmaten a krapet rozrušen. Taky se mu nediv! Zabils jeho lidi! Radím ti, abys to letadlo uhasil, jinak přijde krutý trest! |
| |
| soukromá zpráva od Nirmal Silhouette pro |
| |
| Veselé vánočky! Přátele Avatara! |
| |
| soukromá zpráva od Bret Autrey pro Telefon položím a koukám se na doutnající trosky letadla. Přemýšlím, jestly bych to neměl uhasit. Na konec si řeknu že by to byla ztráta času, otočím se a odejdu (chci vědět co to bude za trest). Rozeběhnu se směrem k nejbližšímu městu, kde si seženu motorku a pojedu najít Avatara. |
| |
| soukromá zpráva od Duch přírody pro Zloun Dle tvého očekávání jsi doletěl, tedy spíše dopadl asi dvěstě kilometrů od místa kde Avatar je, v lese starém jako lví želvy, možná i starším, není to však les, jak sis myslel! Je to duchovní mokřina,. Vylezl jsi z trosek letadla a mířil okamžitě pryč, jenže než jsi se nadál, oheň, který jsi způsobil se rozšířil. Suché listí kolem tebe zaplálo a ty jsi nyní v ohnivém kruhu, musíš použít vodu abyses zachránil, ale musíš si dávat pozor na každé kroku! Jak jsi si totiž všiml, všude kolem tebe jsou duchové. Duchové lesa, stromů, bažin, elementární duchové a duchové všeho ostatního. A tihle duchové se lehce naštvou. Kdo by si chtěl rozkmotřit elementárního ducha, že? Mohl by tě zbavit tvého vládnutí. Dostaneš se tedy opatrně ven z ohně. Už míříš pryč, chceš hledat Avatara, leč zastoupí ti cestu silný a vysoký chlapík. Je oblečen v přírodních barvách, zelené a hnědé. Pokusíš se ho odstrčit, on však stojí jako skála, a taky že je skála. Mávnutím ruky tě zazdí do kvádru z hlíny. Nemůžeš se samozřejmě dostat ven, jen hlava ti trčí, snad abys neumřel , či dokonce mohl mluvit. Díky svému ovládání země uhasí tu spoušť, kterou jsi napáchal.Udusí hlínou každičký plamének, každou jiskřičku. Zeptáš se ho, co ti chce. On odpoví něco ve smyslu, sklapni, nemáš tu co dělat, vodňane. Tohle je Království země, a navíc to nejtvrdší místo. Vítej v bažině mrtvol. Co tu vlastně pohledáváš? Máš chuť zeptat se ho na to samé, a taky že to uděláš. Neodpoví, zřejmě se mu to špatně vysvětluje! Nováček Už dva roky se plahočíš Bažinou mrtvol. Chceš se schovat, tam kde tě žádný lovec vládců nebude hledat, a ajké je to nejlepší místo? Tam, kde se všichni bojí, ty jsi už dvě léta doma. Bydlíš ve stromě, stejně jako před staletímí Toph, když už byla stará, hledala duševní klid a mír. Tvůj den měl být stejný jako ostatní, nazbírat houby na jídlo a dřevo na topení, postarat se o Gekona a být pořád sám. Jen duchové tě následují tvou každodenní poutí za obživou a teplem. Tento den je však jiný. Všimneš si , že asi pět set metrů od místa, kde je nejlepší dřevo, něco hoří, okamžitě tam spěcháš, uvidíš trosky letadla, všude kouř. Pokoušíš se oheň udusit nánosy hlíny a kamenů, tak se dostaneš až na místo, kde stojí muž v ohnivém sevření, je to vodovládce, poznáš to když se sám vyprostí silným proudem vody. To on zde asi s tím letadlem "přistál"! Velice tě našval, ty jako zástupce zemních lidí, jsi s přírodou velice spjat. Proto možná taky chceš žít tady, daleko od všech, jen se stromy a keři, s Bažinou mrtvol. Ale jak píši, naštval tě, zastoupíl jsi mu cestu, nemůže utéci, všude kolem něj jsou plameny a ty. Pokusí se tě odstrčit. Stojíš však pevně jako skála. Ze vzteku ho zazdíš do kvádru z hlíny, celé jeho tělo, i končetiny, aby ti nemohl ublížit. Hlavu necháš, už dlouho sis s nikým nepopovídal. Křikne něco ve smyslu: Co mi sakra chceš? Odpovíš mu tedy na jeho otázku ve smyslu tohohle: sklapni, nemáš tu co dělat, vodňane. Tohle je Království země, a navíc to nejtvrdší místo. Vítej v bažině mrtvol. Co tu vlastně pohledáváš? Na tvou otázku neodoví, jen řekne asi tohle: Jo, a co tu děláš ty? Neodpovíš , je to pro tebe těžké. Proč? Máš taky vlastní hlavu tak vymýšlej! |
| |
 | soukromá zpráva od Samuel Wells pro Pohled na toho cizince nebyl moc příjemný ale na to teď nebyl čas. "Koukni co jsi způsobil." Nehledě na odpověď začnu zasypávat oheň hlínou a bahnem aby se nerozšířil. Poté co bude moje práce hotova se otočím zpátky k cizinci. "Kdo jsi a co pohledává někdo jako ty v bažinách Mrtvol?" Nespouštějíc z něj oči budu čekat na odpověď. |
| |
| soukromá zpráva od Bret Autrey pro NA chvíli mě vyvede z míry, jak rychle mě dokázal dostat do toho kvádru z hlíny. Ale udělal chybu a jsme v bažinách. Spousta vody, která mi může dobře posloužit. ,,Co jsem způsobil? Pche co tobě je do toho co jsem způsobil." Šíleně se zasměju. pokývnu hlavou na stranu a ze široka se usměji. Otočil se, čímž já dostanu čas omýlat vodou hlínu, ve které sem uvězněn. Jen počkej, vykuchám tě roztrhnu tě, bude tě to bolet, budeš prosit o slitování, ale toho se ode mě nedočkáš. Pak většinu vody nechám zpadnout, ale některou začnu hlínu provrtávat tak aby to neviděl. Když se zas na mě otočí a promluví mile mu odpovím: ,,Víš oprvadu nemám v plánu tu zůstávat. Alespoň sem ten důvod měl, než si mě tu uvěznil." Voda všude okolo se začne zvedat. ,,Jenže, mě musíš pochopit, nenechám na sebe jenb tak útočit, hlavně ne takovou dutou hlavou jako jsi ty. Nebyl jsi můj cíl, ale když jsi se nechal tak lehce odhalit, zaplatíš za to." Všechnu tu vodu na něj pošlu a snažím se dostat pryč z už tak proděravjený hlíny. |
| |
| soukromá zpráva od Samuel Wells pro Tak rychlou reakci jsem tedy nečekal, ale přežívání v močálech mne mnohé naučilo. instinktivně jsem na sebe nahodil půdu pod nohama. Jako provizorní zbroj mi to mělo stačit."Klídek frajere, nemusíš se hned naparovat. Málem jsi mi s tím šrotem přistál na hlavě. Člověk se tu snaží žít mimo dosah lovců a ty si tu jen tak havaruješ." Ve chvíli kdy má provizorní zbroj přežije útok, tak jí celou pošlu proti němu. Doufajíc že nestihne zareagovat, mu nenechávám prostor a tam kde stojí se pokusím vytvořit jámu.´Stihnu to? Možná ne, ale co se dá dělat. Třeba zchladne když bude 5 metrů pud zemí v díře.´Jo a jen tak pro informaci, lidská hlava nemůže být dutá." Teď je to jen o rychlosti a soustředění. Rychle zaujmout postoj, vytvořit pomyslný kruh a celé to stlačit dolů i s tím magorem. |
| |
| soukromá zpráva od Duch přírody pro Cesta ubíhala celkem rychle a odpoledne jste už byli před chrámem. Zajatkyně, kterou jste vzali sebou celou dobu chrápala jak zabitá, a není divu, dostala šlupku! Navíc byla svázaná, takže nemohla utéci. Nirmalin otec se stále ohlížel, proč ale, to nikdo nevěděl, jen on. Před branami stál starý mnich , jakmile jste dorazili řekl: ,, Vítejte pane Silhouette! Dnes jsme vás nečekal! Máte přece volno, ale vidím že jste sebou vzal nové tváře, a tohle je určitě Nirmal, Nirmo, pamatuju si tě takhle malou!" řekl a zagestikuloval směrem k zemi. |
| |
| soukromá zpráva od Nirmal Silhouette pro |
| |
| soukromá zpráva od Naomi There pro Duch? ,,Tess, ty odcházíš?" řeknu , když vidím , že Tess se najednou zvedla a bezmyšlenkovitě odešla. ,,Tess, co se děje?" řeknu a chytím ji za ruku. Vysmekne se mi a jde rovnou k východu. Nedívá se nikam jinam než k východu. ,,Co se děje?? Tes??" křiknu. Děsí mě. Co se to sakryš děje. Musím to říct Strejdovi. ,,Notre? Notre jsi tu někde?" očima hledám svého bratrance, rozhlížím se kolem sebe. ,,Notréé??Kde jsíí?" Neslyším odpověď. ,,Tady jsi!" povím když na křovím uvidím zdvíhajícíse plamen.,,Neuvěříš mi, co se stalo, když jsi odešel, Tess najednou jakoby její mozek neexistoval, něco ji táhlo ven. Notr, mám strach co se děje??" vychrlím ze sebe s obejmu jej kolem nohou. |
| |
| soukromá zpráva od Duch přírody pro ,,Jsem si jist, že Vyvolená vám ale s tímhle problémem nepomůže, informovali jste Policii? Každopádně když už jste tady, uvidíte ji, ale bude vás to šokovat, děti, neuvidíte žádného Aangovi podobného muže ani Kořře podobnou ženu, že ano ,Mistře?" řekl a pokynul rukou abyste jej následovali. ,,Pao, odnes tu holku do vězení!" pověděl směrem k jednomu ze strážců vchodu do chrámu. ,,Počkejte, zde, musím se zeptat kde Vyvolená je!" zastavil vás na něčem, co vypadalo jako náměstíčko, obehnané kruhovitou budovou. Za chvilku byl zpět. ,,Jdeme!" Dorazili jste na pastvinu, kde se objevovali ohnivé plameny. Zachlechli jste hlas malá holčičky jak křičí:,,Notre, Notréé!" oblečení mnichů |
| |
| soukromá zpráva od Lares Lee pro Po příjezdu do vzdušného chrámu jsme potkali mnicha, který zřejmě znal Nirmal. Došlo mi to v momentě kdy řekl že jsi ji pamatuje jako malou a zagestikuloval. Následně Nirmal nahodila téma o avatarovi "Nemůžu se dočkat jakmile se potkáme s avatarem, protože mě avataři hrozně zajímají a teď se můžu s ním potkat!" a samozřejmě jsme vydali našeho vězně. Mnich nás odvedl na nějaké male náměsti, poté nás odvedl na pastvinu a pak jsem uslyšel hlas holčičky jak někoho volá nějakého Notra. "Halo? Kdo je tam?" ozval jsem se. |
| |
| soukromá zpráva od Duch přírody pro Bret: 46% Sam: 38% Což znamená že Bret vyhraje, Vypadne co nejrychleji a chudáček Sam bude zraněn sám v pustinách. No a jak se uzdraví? To bude horší! Na to musí přijít sám! Bret svou práci zná! Já vím, že jste asi čekali více, ale mě opravdu nic nenapadá |
| |
| soukromá zpráva od Naomi There pro Vletím bezmyšlenkovitě do náručí tomu(Yuki), který se ozval, začnu plakat. ,,Notre, něco se děje. Mám hrozný strach! Tess se zbláznila, jako by to ani nebyla ona!" Povím zadýchaně, slzy mi tečou po tvářích. Když zvednu oči , ohromně se leknu. ,,Né!" uskočím daleko od postavy a otevřením dlaní udělám oheň, postoj vládce ohně je na obrázku. Postoj |
| |
| soukromá zpráva od Naomi There pro |
| |
| soukromá zpráva od Notr Esit pro |
| |
| soukromá zpráva od Lares Lee pro Poté co jsem se ozval jsem uviděl malo holčičku jak ke mně utíká, vrhne se mi do náručí a říká ,,Notre, něco se děje. Mám hrozný strach! Tess se zbláznila, jako by to ani nebyla ona!" celkem jsem byl zmaten, ale ona potom odskočila a lekla se, když uviděla mě "Zas tak strašidelný snad nejsem ne?". Holčička poté zaujmula postoj vládce ohně i s plameny a dle všeho byla odhodlaná bojovat "Co mám dělat, nemůžu bojovat s dítětem obzvlášť před mnichy a Nirmal" Po chvýli naštěstí došel asi ten Notr "A-ahoj...já jsem Lares Lee a jak hádám tak tohle dítě bude nejspíš vaše...omlouvám se za toto nedorozumnění...vlastně ani nevím co se tady děje." Kouknu okem po Nirmal a Yukimu jestli je neznají. |
| |
| soukromá zpráva od Nirmal Silhouette pro Moje doměnky, že jde o omyl se potvrdí, když holčička najednou vyvolá oheň a postaví se do bojového postavení. Připravím se do obranného postoje - je to dítě, přece s ní nebudu bojovat! Naštěstí se tu objevil někdo další - asi volaný Notr - a začne dívenku uklidňovat. Všimnu si Laresova tázavého pohledu a pokrčím rameny. Neznám je. Vidím ale, že je dívka hodně nervózní, takže zatím mlčím. |
| |
| soukromá zpráva od Naomi There pro |
| |
| soukromá zpráva od Lares Lee pro |
| |
| soukromá zpráva od Naomi There pro ,,Podívej, je s nimi mnich, asi nebudou zlí!" šeptnu k Notrovi a vymaním se z jeho objetí. Otřu si nos hřbetem ruky. |
| |
| soukromá zpráva od Notr Esit pro |
| |
| soukromá zpráva od Lares Lee pro |
| |
| soukromá zpráva od Naomi There pro |
| |
| soukromá zpráva od Nirmal Silhouette pro |
| |
| soukromá zpráva od Lares Lee pro |
| |
| soukromá zpráva od Notr Esit pro |
| |
| soukromá zpráva od Naomi There pro ,,Strejdo, není od tebe moc hezké, že to tu rozhlašuješ úplně všem, jako bych snad byla nějakej magor. A to já nejsem!" povídám. Kdybych byla magor, rozhodně by mi to vadilo. Samozřejmě že vím, kdo je Avatar. A kde je. Já bych jim to i prozradila, ale Notr by byl naštvaný, navíc nejsem hloupá. Třeba jsou skutečně zlí. A mohla bychom pak z toho oba mít problémy. A těch mám dost. ,, Nebude hodina ovládání ohně? Myslím, že jeden z mnichů říkal, že budeme mít další hodinu. Nechcete se k nám přidat?" vyzvu skupinku. Je lepší si je proklepnout, můj šestý smysl mi říká, že jsou to vládci. |
| |
| soukromá zpráva od Duch přírody pro Než stačí na dívenčinu nabídku cokoli odpovědět, přiblíží se k ní mnich a něco jí pošeptá. Pak se odvrátí od jejího ucha a všem řekne: ,,Avatara poznáte na hodině bendingu, nyní vás zavedu do Cvičírny!" máchne rukou, abyste šli všichni s ním. Co dívence pověděl nikdo neví. Snad jí řekl něco o Avatarovi, nebo s ní spředl nějaký šílený plán. |
| |
| soukromá zpráva od Yuki Hero pro Konec flákání Po dlouhé cestě a čekání konečně potkáme avatara ale jak bude vypadat z jaké země bude a co si o mě dube myslet to jsou otázky na které jsem neměl odpověd a celkém jsem se jich bál ale co už to něják dopadne ale co už se těším na ru cvičírnu. |
| |
| soukromá zpráva od Lares Lee pro Nyní jdeme do cvičírny máme se tam setkat s avatarem. Skoro se nadšením chvěji, když jsem se kouknul na toho Yukiho vypadal zamyšleně "Nad čím asi tak přemýšlí?" kouknu se na Nirmal a tiše povídám "Hele Nirmal věříš tomu? zachvíli se setkáme s avatarem...není to skvělé?" řeknu a pohladím Sparkyho. |
| |
| soukromá zpráva od Nirmal Silhouette pro Pak se otočím k holčičce a chystám se odpovědět na její nabídku, když se objeví mnich, dívenku několika slovy zklidní a nám oznámí, že jdeme do cvičírny za Avatarem. "Je to dost neuvěřitelné, že ho nebo ji opravdu konečně poznáme..." odpovím Laresovi s úsměvem. "A lekce bendingu se taky vždycky hodí," podotknu ještě. |
| |
| soukromá zpráva od Naomi There pro Po hodině možná vyrazím za Las, a zajímalo by mě, kde se toulá moje papouškolvice! Poslední dobou jsem si s ní moc nehrála, takže asi někde spí a je uražená. Co mám ale dělat? Je toho tolik, musím trénovat, a taky brzo začnu chodit do školy! Tak jdeme!" rázným krokem vyjdu směrem cvičírny, uprostřed nádvoří vzdušného chrámu. Ale ano, jsem docela ráda, že budeme cvičit. Oheň je dost mihavý živel, velmi proměnlivý. Tedy, ne, tak jako voda ale dost. Nikdo by to asi neřekl, ale ovládá se nejtíže. Díky tomu, že ve volné přírodě se bez jiných faktorů nevyskytuje. Voda, vzduch i země jsou skoro všude. Oheň si musíš vyrobit. Vychází z chi srdce. Stejně tak je to s bleskem. Místo pohádek mi Notr čítával z knih, myslím, že se jim říká encykloprdie, a ty jsou plné učení o živlech. Nejvíc jsme studovali oheň a vodu. Voda mě moc fascinuje, opačný živel ohni. Jako vládkyně ohně, bych měla být výbušná, mít tmavé vlasy a snědší pleť. A taky, že mám, ale miluji modrou barvu. Barvu moře. Viděla jsem ho jen jednou. Když jsme s Notrem jeli nedávno na lodi. Bylo krásné. Ale, voda mi nedělá dobře, mám mořskou nemoc a tak. Též se nerada koupu. Moc nerada. Vlastně nesnáším vodu, být mokrá a tak. |
| |
| soukromá zpráva od Lares Lee pro |
| |
| soukromá zpráva od Notr Esit pro |
| |
| soukromá zpráva od Duch přírody pro Všichni jste přišli až na tréninkové místo. Stálo tam několik vzduchovládců, ale potom , co jim mnich řekl, že jejich hodina je přesunuta na zítřek, hned odtamtud vypadli. ,,Je mi jedno, co ovládáte, ať je to oheň, voda, země či vzduch. Všichni musíte vědět jednu věc, to že vládnete je dar, cítím, že mezi vámi nevládce není, tak že to mohu říci. Vaší vznešené moci vládnutí si važte. Není nic, co by vám mohlo napovídat, že ovládání je špatné a i když jsme v době chiblockerů a zabijáků vládců, lovců, buďte hrdí na to, že smíte být vládci. Špatným příkladem vám všem může být žena, kterou zde přítomná Nirmal přivedla společně se svými kamarády. Je to lovkyně, ale ovládá oheň. Přidala se ke špatné straně, ke straně utiskovatelů. Musí být tedy potrestána. Nyní ji vyslýchá Nirmalin otec. " Odmlčel se mnich. Jeho kázání se vám mohlo zdát jako nekonečné. Ale pak už konečně svitla naděje toho, že vám řekne, kdo je Avatarem: ,,Ale konec přednášek, myslím, že jsme vám toho už řekl dost. A k Avatarovi. Ano, Avatar je skutečně zde, v tomto chrámu. Ale já chci vidět, jak ovládáte! Nirmal, tvůj otec tě jistě učil nějaké základní techniky ovládání. Mohla bys všem předvést káčokouli? (vzdušná koule, na které Aang často jezdil). Je to velmi zábavné." zašmodrchal rukama a vylétl do vzduchu. Pak se kolem vás zatočil. Celou dobu měl však naprosto kamenný výraz takže to vypadalo, jako by to žádná zábava nebyla.Vy jste však smutní, že jste se o Avatarovi nic nedozvěděli. |
| |
| soukromá zpráva od Duch přírody pro Prvoposun pro našeho milého nováčka Máš nový kšeft. Jeden fakt divnej chlápek, si tě najal jako špeha. Máš co nejrychleji najít a přivést muže jménem Bret Autrey. Prý je to nějaký zrádce, který zabil několik lidí tvého nového šéfa. Víš jen, že se vydal do severního chrámu vzduchu, kde však je, to nikdo neví. Poslední zmínky o něm jsou v království Země, kde prý spadlo nějaké letadlo do bažin. Žádný člověk v něm ale nebyl, našli jen bolestí pološíleného muže, který tvrdil, že nějaký vodovládce spadl s tím letadlem, a když ho uviděl, tak na něj zaútočil. Přemohl ho, a nechal zraněného na pospas smrti. O dvě hodiny později ten muž umřel. Nepomohli mu ani lékaři a přivolaný vrtulník. Část lesa též začala hořet. Požár byl ovšem uhašen. |
| |
| soukromá zpráva od Lares Lee pro Kamarád té dívčiny mě ujistil že vše je v pořádku a že se určitě najde, budu tomu muset věřit. Jakmile jsme dorazily do cvičírny tak nám mnich vedl krátkou přednášku o tom jak bysme měli být hrdí na to že jsme vládci, měl pravdu protože ně každy je toho schopen. Avatara jsme neviděli z čehož jsem zklamaný, ale než nás k němu zavede tak nás chce vidět vládnout "No když už je řeč o ovládání tak jsem přemýšlel o ovládání dřeva, kde bych ovládl rostlinu pomocí vody. Hmmm....měl bych si proklepnout Yukiho." Dám vodorovně ruku potáhnu si ji ledem a vytvořím si v ruce ledový břit (meč) Podívám se na Yukiho a povídám. "Ukaž co je v tobě Yuki!" |
| |
| soukromá zpráva od Nirmal Silhouette pro Avatara podle všeho ještě neuvidíme. Zatím budeme cvičit. A já se mám zase předvádět. "Samozřejmě," udržím si klidný výraz a začnu se soustředit. Káčokoule je jedno z nejjednodušších cvičení - učí se ho už děti. Zlehka vyskočím do vzduchu a dám ruce do správné pozice. Pode mnou začne rotovat vzduch a já začnu projíždět mezi přítomnými lidmi. |
| |
| soukromá zpráva od Yuki Hero pro Po příchodu do chrámu jsem se zamýšlel o mém strachu z ohně ale nemohl jsem na nic přijít tak jsem si utrhl list z niaké rostliny a zkusil jsem ohnivý cvik s názvem ohnivý list při kterém zapalím list uprostřed a zabranuji ohni aby zpalil list na prach netrvalo to dlouho a zvladl jsem to ohen mi nepřipadal už tak nebezpeční i když stále jsem měl jistý pud ztrachu kterého se asi chvíly nezbavím ale zvladl jsem to už jsem konečně schopný bojovat s ohněm ale né na sto procent ale je to pokrok když jsme došli konečně na cvičiště tak jsme stále neviděli avatara z čeho jsem byl zklamaný a taký dost nervozní po vyslechnutí proslovu mnicha mi došlo že mám být na své vládnutí hrdy a stále se ho snažit posouvat dál a překonávat své hranice po chvilce přestávky jsem si všilm že ke mě mluví Lares a zve mě na souboj což nemůžu odmítnout a řeknu "Tak pojd jestli si troufáš". |
| |
| soukromá zpráva od Lares Lee pro |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR