Azula
hrálo se Denně
od: 06. ledna 2008 15:19 do: 25. července 2010 19:22
Dobrodružství vedl(a) Kuroi
| |
 | Vaše životy byly vždy naprosto normální, co se týče normálnosti vám vlastní. Chodili jste do školy, do práce, za zábavou...v davu jste se ztratli tak jak jste chtěli. Někteří nechtěli, tak se oblékali a chovali výstředně, jiný byli jako šedé myši těžko postřehnutelné mezi ostatními lidmi. Každý den jste si prodělali stejný výčet věcí, jako obvyklý den. Žádná změna, žádné narušení vašeho běhu života. Každou noc ulehnete do postele a po noci plné snů, ničeho či nočních můr se proberete do nového rána. Pořád stejný koloběh... Doteď. Když se proberete po další noci...je tady stále ta únava jakou jste pociťovali, když jste šli spát. Po otevření očí zjistíte, že vůbec nejste ve svém pokoji, neležíte na vaší posteli...a vůbec. Jste někde v přírodě, na dohled žádná budova, ani jakýkoliv náznak civilizace. Okolo vás není nic...výjma několika kusů vašeho oblečení, které jste ze sebe včera večer shodili na zem, než jste ulehli, a několik věcí, které pro vás mají nepřekonatelnou hodnotu... |
| |
| soukromá zpráva od Serene pro Jakmile si zvykneš na to světlo, tak si uvědomíš, že sedíš na malé mýtince v lese. Nikde okolo tebe se nic nešustne, dokonce se zdá, že je všude hrobové ticho, jen vítr probíhá skrze stromy. O co víc...anis e nezdá, že by byla poblíž pošlapaná tráva. Tohle je pro tebe ale zatím vedlejší, protože začneš cítit zimu a vlhkost. Když se na sebe podíváš, tak zjistíš, žejsi ve spacím oblečení, které se provlhlé od raní rosy...kdo ví jak dllouho už tady ležíš. V těsné blízkosti u tebe je rozházeno pár tvých věcí..a také normální oblečení..i s boty. Matně si vzpomínáš, že jsi šel včera spát jako obvykle. Shodil věci na zem, skočil do postele, zhasl a usnul. A pak jsi najednou tady, uprostřed ničeho..uprostřed neznámého místa. |
| |
| soukromá zpráva od Serene pro Jakmile si zvykneš na to světlo, tak si uvědomíš, že sedíš uprostřed lesa. Nikde okolo tebe se nic nešustne, dokonce se zdá, že je všude hrobové ticho, jen vítr probíhá skrze stromy. O co víc...ani se nezdá, že by bylo poblíž cokoliv pošlapané lidskou nohou. Tohle je pro tebe ale zatím vedlejší, protože začneš cítit zimu a vlhkost. Když se na sebe podíváš, tak zjistíš, žejsi ve spacím oblečení, které se provlhlé od raní rosy...kdo ví jak dllouho už tady ležíš. V těsné blízkosti u tebe je rozházeno pár tvých věcí..a také normální oblečení..i s boty. Matně si vzpomínáš, že jsi šel včera spát jako obvykle. Shodil věci na zem, skočil do postele, zhasl a usnul. A pak jsi najednou tady, uprostřed ničeho..uprostřed neznámého místa. |
| |
| soukromá zpráva od Serene pro Probereš se s ohromnou bolestí hlavy. Když zkusíš otevřít oči, tak tě začnou bolet, kvůli příliš ostrému slunci. Jakmile si zvykneš na to světlo, tak si uvědomíš, že sedíš uprostřed lesa. Nikde okolo tebe se nic nešustne, dokonce se zdá, že je všude hrobové ticho, jen vítr probíhá skrze stromy. O co víc...ani se nezdá, že by bylo poblíž cokoliv pošlapané lidskou nohou. Tohle je pro tebe ale zatím vedlejší, protože začneš cítit zimu a vlhkost. Když se na sebe podíváš, tak zjistíš, žejsi ve spacím oblečení, které se provlhlé od raní rosy...kdo ví jak dllouho už tady ležíš. V těsné blízkosti u tebe je rozházeno pár tvých věcí..a také normální oblečení..i s boty. Matně si vzpomínáš, že jsi šel včera spát jako obvykle. Shodil věci na zem, skočil do postele, zhasl a usnul. A pak jsi najednou tady, uprostřed ničeho..uprostřed neznámého místa. |
| |
 | soukromá zpráva od Masuo pro Jen co zaostřím, tak se prudce posadím. " Doprčic..kde to jsem...haloooo, je tu někdo..kde jsem se tu sakra vzal?" zakleji a oklepu se zimou. Spatřím svoje hadry a hned se do nich začnu soukat, jen co ze sebe sundám ty mokrý hadry. Navleču na sebe triko, druhý triko, košili a kolem pasu dám mikinu. Volný kapsáče černý barvy a všude s mýma tretkama. Těžší boty trochu ošoupaný nasadím na nohy jen co na něj nasadím ponožky. Vemu si batoh a svojí milovanou mp3 dám do kapsy u košile. Do batohu hodím oblečení na noc, další cety, baterky do mp3 a taky nabíječku, náhradní sluchátka a můj malý nožík,věci - co se mi váleli u postele a objevili se i tu. Dokonce i papír s tužkou. Postavím se. " Tak..a ted mi někdo řekněte..kde to do....sem? A jak jsem se sem dostal?" Rozejdu se nějakým směrem, je mi jedno kam, takže dopředu. Cestou si v duchu říkám, co jsem dělal večer. " Přišel jsem..ani jsem předtím nepil..a tyto věci jsem shodil, vypnul muziku...a šel spát...tak co sakra dělám tady..HEJ KDO MI VLEZL DO POKOJE...KDO MĚ SEM DONESL...A CO DEKU PŘÍŠTĚ ..CO?" zařvu a hned se zase uklidním. " Proč řvu, nikdo tu není..snad ani zvíře...co já tu najdu..tohle nevypadá na městský lesík..za jednu noc..kam mě můžou dostat za jednu noc." rozmýšlím nahlas a pokračuji s batohem na zádech. |
| |
 | soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Trochu se oklepu, protože teprve teď ucítím chad. Kouknu se na sebe a všimnu si, že mám na sobě jen trenky a tričko na spaní. "A sakra." Zakleju a začnu se rozhlížet kolem. Kolem je poházené nějáké moje oblečení. vypadá to že to, které jsem si včera sevlékl, než jsem šel spát. Sundám jedno tričko a natáhnu na sebe druhé. Potom šáhnu pro kalhoty. Začnu je na sebe navlíkat a při poskakování, zatím co cpu nphu do nohavice, šlápnu na šutr. "Ale do....kde jsou ty boty?" Chytnu si rukama chodidlo a začnu kontrolovat poškození. Nic moc se nestalo a tak pokračuju v hledání bot. Zanedlouho je najdu a jsou v nich i ponožky. Vypadá to že nijak moc nošené. Oblíknu je a potom začnu nazouvat boty. Do očí mi něco zableskne. Nechám tkaničku tkaničkou a sehnu se pro to. Je to můj řetízek s křížkem a je navlečený na koženém obojku. "No jo...dělám to tak, než jdu spát." Vzpomenu si a oboje si připnu na krk, abych to neztratil. Rozhlídnu se kolem a kousek ode mě ve stínu něco zase leží. Dojdu tam a všimnu si svojeho balonu. Objeví se mi úsměv na tváři a najednou zapomenu i na bolest hlavy. Chytnu ho oběma rukama a zmáčknu, abych zjistil, jestli je dobře nafoukaný. "Je." Usměju se jen tak pro sebe. Vesele se vydám dál k okraji mýtinky. Zapomenu však na nedovázanou tkaničku a to se mi vymstí, protože v zápětí letím k zemi. Instinktivně před sebe natáhnu ruce a pád do spadaného listí tak zbrzdím. Zvednu hlavu a přede mnou leží fotka mojí mámy a pod ní můj šátek. "Nazdar mami...tak jsme kompletní." Zasměju se, oklepu se a fotku schovám do kapsy. Potom položím balon k nohám a uvážu si šátek. "Tak a jdeme..." Zarazím se však. "Bože už si zase povídám sám se sebou..." Zhrozím se a popadnu míč. "Ale mám žízeň. Jdeme najít vodu." Řeknu se a kouknu přitom na míč, jako bych to říkal jemu. Nakonec přece jen, s míčem v ruce, výjdu směrem o kterém předpokládám, že mě vyvede z lesa. |
| |
 | soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Vztekle zavrčím pár ne moc slušných poznámek, posbírám své věci a vydám se porozhlédnout po okolí, abych zjistil, kde jsem. Nevěřím, že bych byl moc daleko od města, takže bych se měl rychle zorientovat. |
| |
| soukromá zpráva od Serene pro Po několika minutách chůze se ti podaří přijít na okraj širokého pole...dlouhého širokého pole. Před sebou, trochu níž, než je les, vlastně by se dalo říct, že je to údolí,je vesnice...ne žádná moderní.. Vlastně se zdá jako by přímo vypadla z nějakého historického filmu z 14. století v Evropě. Chvíli stojíš na okraji lesa, než se ti zdá, že se za tebou ozvou kroky. |
| |
| soukromá zpráva od Serene pro Po několika minutách chůze se ti podaří přijít na okraj širokého pole...dlouhého širokého pole. Před sebou, trochu níž, než je les, vlastně by se dalo říct, že je to údolí,je vesnice...ne žádná moderní.. Vlastně se zdá jako by přímo vypadla z nějakého historického filmu z 14. století v Evropě. Jakmile výjdeš ven, tak si všimneš, že kousek od tebe, možná tak dvacet metrů je nějaký kluk...v moderním oblečení. |
| |
| soukromá zpráva od Serene pro Po několika minutách chůze se ti podaří přijít na okraj širokého pole...a objevíš se přímo v zádech nějakého kluka v moderním oblečením, které kontrastuje s tím, co vidíš dál před sebou. ...dlouhého širokého pole. Před sebou, trochu níž, než je les, vlastně by se dalo říct, že je to údolí,je vesnice...ne žádná moderní.. Vlastně se zdá jako by přímo vypadla z nějakého historického filmu z 14. století v Evropě. |
| |
| Les ustoupí a já se objevím na okraje pole. " No hurá..konečně něco jako náznak života." ulevím si nahlas a zadívám se na vesnici. Cože...tohle je co....historie....hm..asi hodně čumím s klukama na kraviny....tohle bude natáčení nějakého filmu..a co v tom dělám ale já? Všimnu si kluka v moderním oblečení atím se moje doměnka jen potvrdí. No jasně..film. Upravím batoh na zádech a rozeběhnu se směrem k němu a už z dálky na něj křičím. " Hej...co to tu natáčíte...a jak to,že jste mě sem tak sprostě unesli ve spánku..hej ty..slyšíš?" přítom na něj zamávám. Obyčejný kluk, odhadem na 18-19 let, vysoký asi 170cm. Hnědé vlasy a i světle hnědé oči, skoro až oříškové, nenápadné rty v sytě zbarveném obličeji. Styl účesu jen tak pohozený, po ramena dlouhý. Na sobě mám tmavé triko a přes to červenou košili, u pasu tmavou mikinu a černé kapsáčové kalhoty a pevnýma botama. Cinkám díky řetízkům a různým odznáčkům. Na rukách mám jak kožené řetízky, tak i pletené a na krku je nenápadný obojek s malými ostmi, ted krytý límcem košile. Na zádech mám batoh obdobně ověšený a vyzdobený jako moje oblečení. |
| |
| Výjdu z lesa a na tváří ucítím svěží vánek. Pohédnu dolů z kopce a zarazím se téměř uprostřed kroku. "He...nepamatuiju si, že bych jel do tématického parku. Kluci se zas určitě byví, ale už by mohli vylézt. Ale vypadá to fakt dobře." Zhodnotím poněkud nahlas svou doměnku. Uslyším však kroky. Prudce se ohlédnu. Vypadá to, že zdroj hluku je ještě stále ve stinech stromů. Rozhodnu se počkat, dokud nevýjde a já nezjistím, kdo to je. Z mojeho civění mezi stromy mě však vyruší hlas kus nabok ode mě. Opět se otočím a to už vidím, jak ke mě běží nějáký kluk a něco na mě křičí. Cože? Natáčení? To není tématický park? Trošku mě podráždí, jak na mě křičí "Hej ty!" a tak je trochu zamračí. Nejsem přece žádný hej nebo počkej. Přijde ke mě. "Copak jsem nějáký hej? A vypadám snad na to, že mám šátek s nápisem Režisér a že se tu někde válí klapka s nápisem Nightmare děsivá scéna dvě?" Zeptám se ho poněkud rozhorčeným hlasem. "A jestli tě někdo unesl, tak já to nejsem. Sám nevím, co tu dělám." Dodám. Trochu mě překvapil a tak úplně zapomenu na kroky za mnou. Čtyřiadvacetiletý mladík, vyšší sportovní postavy. Vyšší znamená něco nad 180 cm. Černé kratší vlasy, převázané šátkem a tmavě modré oči. Nevypadá to však na kontaktní čočky. Kolem krku má tenký kožený obojek a řetízek se stříbrným křížem. Na sobě trochu ošoupané jeany, basketbalové boty (mají vysoké kotníky) a tmavé tričko s názvem oblíbeného basketbalového týmu. Z poza pásku kalhot mu kouká další triko, které má páskem přichycené, aby ho neztratil. V ruce má basketbalový míč, černý s bílou a rudou hvězdou. |
| |
| Uvidím před sebou kluka a vzápětí dalšího, takže se mi přeci jen uleví, že nemůžu být nějak daleko od civilizace. pak ale uvidím tu vesnici a zapomenu i na ty dva kluky. "Sakra co to je? To je nějaký zatracený skanzen?" zatvářím se napůl naštvaně a napůl znechuceně. Mluvím čínsky a ani jsem si neuvědomil, že ti dva kluci japonsky. Nepamatuju si, že by něco takového bylo blízko Taipeie. Možná někde ve velmi dalekém okolí města ale to by byl sakra debilní vtip. "Co to jako má být?" vypustím ze sebe dokonale překvapený a otočím se na ty dva kluky. Tvářím se, jako by to byla jejich vina, že jsem tu a já je za to mínil div ne zabít. Vidíte asi 180 cm vysokého kluka atletické postavy. Na sobě má volné černé kalhoty, tričko s potiskem a koženou bundu s nášivkami. Přes rameno má batoh. Jeho vlasy jsou černé prosvětlené tmavě hnědým melírem. Jeho tvář má ostré rysy a vynikají v ní hodně šikmé tmavě hnědé oči a plné rty. |
| |
| Prudce na poli zabrzdím, jak se ten kluk otočí a začne na mě rozhorčeně cosi. " Tak na mě laskavě neřvi...já na tebe taky neřval...já se jen ptal...a ty jako taky...a tamten?" Ukáži na třetího kluka. Ten však něco žvatlá čínsky či co a tak se jen zašklebím. Podívám se směrem k vesnici. " No jako jestli tohle má být zase nějaký ten povedený vtip do té jejich trapné televize, tak at si mě nepřejou." Mrknu na ty dva a jen si je změřím pohledem. " No moc po mě nečumte, tak jdem a zjistíme to. Jestli uslyšíte smích, tak je to jasný." Oklepu boty od hlíny a razím si cestu k vesnic. |
| |
| Trochu se podivím tomu co říká. "Jak řval? Já na tebe neřval. Až na tebe budu řvát, poznáš to." Opáčím mu na poznámku o mém "řvaní". I když jsem možná maličko zvednul hlas. Na poznámku o někom dalším se otočím a pořádně si prohlídnu kluka co stojí za mnou. Ty kroky za mnou...to musel být on. Vzpomenu si. Nevypadá na to, že by byl japonec a zdá se mi, že jsem zaslechl pár čínských slov. Ale je ode mě trochu daleko a hlavě mě ještě pořád třeští a tak bych za to ruku do ohně nedal. "To je super...tak teď už jste dva co mě budete vinit z toho, že jste tu kvůli mě, co? Kašlu na vás. Myslete si co chcete." Urazím se trochu, když se na mě i ten druhý kluk začne tak divně dívat. Sakra...proč zrovna já musím stát uprostřed a musí na mě čumět oba? Ten malý kluk začne plácat něco o televizi. Trochu vyjeveně na něj koukám. Potom řekne poznámku co mě rozesměje. "Čumět na tebe? No promiň, ale kdyby si byl alespoň hezká jholka, tak možná, ale takhle?" Začnu se smát a po očku sleduju jestli se i ten druhý kluk pustí dolů. "A kdo vlastně řekl, že tady tomu velíš? Zdáš se mi nějáký malý na generála." Utrousím trochu tišeji než doteď. Pomalu ale přejdu ke svahu a sleduju vesnici. V bolavé hlavě řeším otázku, co je tohle všechno zač. |
| |
| Změřím si pohledem oba kluky. Jeden je drzý a potřeboval by vyfackovat a druhý...za normálních okolností by se mi líbil, protože má nepochybně rád moji nejmilejší hru, ale teď nemám čas řešit takové prkotiny. "No bezva...tak tohle absolutně nechápu...ten kdo to spískal bude sakra litovat," zavrčím si sám pro sebe a ignorujíc ty dva se vydám dolů k té vesnici. Ať už je to cokoli, snad tam najdu někoho, kdo mi řekne kde jsem. Tenhle párek Japonských turistů mi bude pěkně k ničemu, ví očividně naprosto stejné houby jako já. |
| |
| Na jeho smích a poznamku se jen ušklíbnu."Pch.." Prý holka..kdyby on byl nějaký krasavec....být holka, podpatkem se ho nedotnu. Zaslechnu jeho poznámku o generálovi a prudce se otočím. " Hele...já nejsem žádný generál..jestli chcete..tak tady stůjte jako tvrdý Y...ale" Zjistím, že ten druhý kluk se vydál sám k vesnici. Jen k němu hodím hlavou. " Si to klidně zkoumej zdálky...já chci sakra vědět, kdo mě ve spánku sebral z pokoje, nechal mě ležet v mokrý trávě a jen aby se neřeklo, pohodil mi tam pár mých věcí." vysvětlím, otočím se a pokračuji dál. Zjištuji, že s nima řeč nebude, tak nasadím sluchátka a po pár krocích pokyvuji hlavou v rytmu muziky. Očima si měřím vesnici s každým krokem, co jsem blíž. |
| |
| Chvíli stojí na kopci a pozoruju vesnici dole. Hraju si s míčem a přehazuju ho z jedne ruky do druhé. Teda...byl jsem s nima necelých pět minut a už mi lezou na nervy. Pan Cool a Fracek...Sakra, ale mám žízeň. Nechci, aby to vypadalo, že jsem za nimi přilezl. Uvažuju co dělat, ale vypadá to, že míč to vyřešil za mě. Dost jsem se nesoustředil a vypadl mi z ruky. Chvíli se koukám, jak se kutálí z kopce dolů. "Stůj ty potvoro....grr...ty!" Trochu naštvaný z toho, jak mě teď zradil i vlasní míč, se pustím do běhu z kopce. Míč se nezastavuje a vypadá to, že ho chytnu až dole. Několika dlouhými kroky proběhnu kolem těch dvou a nevěnuju jim ani vteřinu svého pohledu. Ten se soustředí jen na jednu věc. Můj drahoconý míč, který už je téměř dole z kopce. Zastaví se a já jakmile k němu doběhnu tak taky. Konečně ho vezmu do ruky a trochu očistím. Pohlédnu nahoru, kde jsou ti dva. Vypadá to, že si ještě chvíli počkám. Posadím se tey na zem a míč držím pevně v rukách. sleduju jejich cestu a na žízeň jsem opět zapomněl. |
| |
| Čím víc se přibližujete k vesnici, tím víc vám něco říká, že tohle není v pořádku. Nikde není ani náznak civilizace, opravdu. Žádné stopy od kol aut, ani kola...nikde nevidíte jediný drát, dokonce i strašák do zelé, kterého potkáte po cestě, má na hlavě trochu pokroucený hlíněný hrnec, zpravený kusem šňůry. Všechno okolo vás je udělané čistě lidskou rukou, a docela vás tady překvapí, když uvidíte lopatu opřenou o dům, který je k vám nejblíže...problém je, že ta polata je docela nahrubo ukovaný kus kovu připevněný nějakým žeelzným kolíkem k docela křivému, ale silnému, kusu klacku. A všude to celkem smrdí...po venkově, po prasatech, krávách, slepicích...po hnoji, močůvce...všechny ty pachy, které lezou na mozek. Ale zdá se, že je tady živo, neboď uslyšíte hrající si děti...když je spatříte, div nevíte, jestli se vám tohle opravdu nezdá. Ty děti, děvčátko a dva chlapci, na sobě mají evropské starobylé venkvské oblečení...prakticky řečeno lněné velmi jednoduché haleny. Jakmile se objevíte, tak si vás děti všimnou a začnou něco pokřikovat, než se rozběhnou k návsi... |
| |
| Na toho hráče s míčem se jen koukem oka podívám,ale né dýl,než musím. Aby zase neměl nějaký ty kecy. Postupuji za rytmu hudby a jak jsem blíž, tím jasněji mě do nosu bijou pachy linoucí se z vesnice. Vypnu muziku a zašklebím se. " Teda..tady to smrdí víc, než u bezdáka Yuka." poznamenám a pomaleji postupuji dál. Uslyším děti a zpozorním. Zadívám se směrem, odkud ty hlasy jdou. Nevědomky či nechtěně postupuji tak nějak stejně i stěma dvěma. Děti mají na sobě jen jednoduché oblečení a asi jsme jim způsobili šok, jelikož křičí a běží k návsi. Co to sakra...má být..tohle se mi vůbec nelíbí...tohle nevypadá na televizi..tohle musí být sen...jasně...sen. Chvili váhám. " Rozuměl jim někdo?...Teda, něco se tu děje a mě se to nelíbí čím dál víc." projevím svojí nevůli a vydám se směrem, kam běželi děti. |
| |
| Dojdou dolů a já se zvednu. "Zdá se mi to, nebo je to tu nějáké divné? buď je tohle hodně dobrý film, nebo hodně špatný vtip. Co si o tom myslíte, vy? " Zeptám se jich na názor i přes dřívější neshodu. "Je to tu divné. A pokud tu jsme z nějákého důvodu, asi bychom měli držet při sobě. Teda, alespoň to si myslím já. Nelíbí se mi tu a rád bych se dostal domů. Mám ještě práci." Vzpomenu si na blížící se příjmací testy do B týmu jednoho dobrého klubu. Najednou z poza domu vyběhnou nějáké děti. Chvíli na nás překvapeně koukají a my, tedy alespoň já, koukám na ně stejně překvapeně. Po chvíli utečou a něco divného křičí. "Eh...myslím, že tohle nebylo ve scénáři. Je to divné." Zkomentuju situaci podle svého a začínám se ohléížet po případné únikové cestě. Ve filmeh takovéhle situace většinou končili rozzuřeným davem s vidlemi a loučemi. opravdu nestojím o to tak dopadnout. Všimnu si, jak ten drzý kluk jde tak, kam odešli ty děcka. Chytnu ho za rameno. "Nechodil bych tak...alespoň ne sám." Doporučím mu a ruku z jeho ramene nesundám. Vůbec se mi tu nelíbí a ještě méně se mi líbí to co se tu děje. |
| |
| Udělám jen pár kroků a ucítím ruku na rameni. Otočím se a jeden z těch dvou se mě snaží zadržet. " Jo..taky se mi to nelíbí..ale řekni mi tedy kam..schovat se do nějaký chatrče? Taky tu můžem počkat a oni třeba příjdou sami..zvědavost je někdy dobrá věc..a upřímně..my jste tu něco dost divného." a potom s úsměvem sundám dvěma prsty jeho ruku z mého ramene, ale už zůstanu stát. "Začínám mít dojem..že tohle není film..ale zlý sen....jen nechápu...proč mám ve snu vás dva...hm...znám trik." vyhrnu rukáv a štípnu se tak, až mi naběhne červený flek a já syknu bolestí. " Ne..tak ani sen tohle není....sem v koncích." znova si rukáv stáhnu. |
| |
| Když sestoupíme do vesnice a všechno si prohlédnu, je mi jasné, že tohle rozhodně není Čínský venkov, natož vesnice poblíž Taipeie. A jako vtip by se to někomu sakra prodražilo. Můj rozzuřený výraz vystřídá vážný a odhodlaný. Teď by nebylo dobré hrát si na něco. "Souhlasím. Měli bychom se držet pohromadě, pokud jsme v tom opravdu spolu a nikdo z nás neví kde je. Je to víc než divné. Mimochodem, byli jste v Číně, než jste se ocitli tady?" dám poprvé najevo že jim rozumím a že umím docela dobře Japonsky, i když mám silný přízvuk a sem tam divnou výslovnost. Je mi divné proč jsme tu my tři tak odlišní lidé, kteří spolu nemají nic společného. Je mi divné vlastně všechno tak co už sejde na tom, jakou řečí mluví ti dva. |
| |
| Ten čínský kluk promluví. A dokonce japonsky. Jeho hlas teď zní jinak. Teď, když na nás nezvedá hlas a nevrhá ošklivé pohledy. Souhlasí s mojim návrhem držet se při sobě a já jsem za to vděčný. Alespoň někdo musí mít rozum, když ho Fracek nemá. "No. Já byl doba. Teda v Japonsku ve městě, kde bydlím v Nagoyi. Ale tohle mi nepřipadá jako okolí Nagoyi, či kdekoliv jinde v Japonsku či Číně." Shrnu to a jsem si jistý, že to je nám všem zcela jasné. Trochu si povzdychnu. "Takže, co uděkáme teď? Do vesnice, z vesnice, nebo počkáme?Abych řekl pravdu, mám tak trochu žízeň. Ale když se koukám na tohle všechno kolem, pomalu mě i přechází." Myslím, že se musíme rozhodnout se co dál. I když to vypadá, že jsme každý jiný musíme se pokusit se na něčem shodnout a něco už konečně udělt. Musí být přece nějáký důvod proč tu jsme. A těžko to teď svedeme na osud. |
| |
| Otočím se na druhého kluka, toho číňana. " Jo, taky jsem byl doma, v posteli a spal jsem. V Tochigi.....a rozhodnout bychom se tedy měli rychle, ty děti nekřičeli zrovna potichu." naznačím, že na dlouhé rozmýšlení moc času nemáme. Smotám sluchátka a schovám mp3 zase do kapsy. Přejdu k budově a opřu se o ní, ležerně se dívám na ty dva. " Jo.....zůstaneme tady..však on někdo příjde...bud nás uvítají či vyženou. ..jak ..to radši hádat nechci. " očividně je mi jedno, kam se půjde. Klidně bych šel za těma dětma. No..tak si to rozmyslete..já bych tady zůstal a nebo šel za nima..schovávat se nemá cenu..v těch hadrech,co máme...a stejně si myslí, že jsem generál, tak to nechám radši na nich...joooo, ted už vím význam slov..sladký domove...díky za lekci..tohle už stačí. |
| |
| Jejich odpověď jsem sice čekal ale stejně z ní mám pořád hodně nemilý pocit. Každý jsme úplně odjinud. Stovky kilometrů...tohle...je zlé. Opravdu. "Stát tady nemá cenu, tím nic nezískáme. Bude lepší, když půjdeme někoho najít a zeptáme se kde vlastně jsme...a kde je tu nejbližší civilizace. A když se jim nebude líbit, že tu jsme...pak doufám že máte rychlé nohy," stisknu rty a aniž bych čekal na odpověď, pomalu se vydám směrem, kterým zmizely ty děti, jen se po těch dvou ohlédnu, protože čekám, že půjdou taky. Není na co tady čekat. |
| |
| Rozejdu se za číňanem. "Líbí se mi tvůj nápad zeptat se. Ale nevím, jak ty ale já těm děckám nerozuměl. Ale jstli ty nebo tady kluk jo...budu jen rád." írně naznačím, že se mi zdá uhozené se tady ptát po civilizaci, když už je od pohledu jasné, že tu jsme v bohy zapomenuté krajině. Nebo ještě jedna možnost, na kterou bych raději emyslela a to v bohy zapomenutém čase. Zase si trochu povzdychnu. "Každopádně, jestli se bude muset zdrhat. Nebudu na vás čekat." Podotknu, ať tohle rovnou vyloučí. Chvíli panuje ticho a mě se zdá, že je tu ještě jedna důležitá věc, co bychom měli udělat. "Ehm...co takhle se představit. Sice doufám, že tu jsme jen na chvíli, ale nebyví mě říkat jednomu kluku a druhému....ne kluku. No, tak já jsem Yon. Yon Tomoki." Představím se za pochodu a ušetřím je třesení rukou. |
| |
| Vydají se tam, kam jsem původně mířil ,Jen si povzdycnu a vydám se za nimi. Rozhlížím se a hledám někoho živého. " Já tě zklamu,ale já jim nerozumněl.....možná kdyby žvatlali pomaleji." zkusím možnost,ale tu hned mávnutím ruky zavrhnu. Postupujem a Yon navrhne představení. "No..asi spolu chvili budem...třeba i na útěku...tak proč ne..já jsem Masuo..Hayashi Masuo....hm.Yon..rád bych tě poznal za trochu jiné situace..ale vybírat si nemůžu." ušklíbnu se nad naší situací a oči upřu na třetího. |
| |
| "Myslím že teď nemáme jinou možnost a jestli se dorozumíme nebo ne, to brzy poznáme," nenechám se Yonovými slovy rozhodit. Snažím se zachovat klid, vzhledem k tomu, že nic jiného nám teď asi nepomůže. "Jo...já jsem Jiang Meng, ale všichni mi říkají Ahmon, takže vás nechám užít si tohle potěšení taky. Vaše japonské jazýčky by se na mém jméně stejně akorát zamotaly," odpustím si fráze jako "těší mě" a podobně, protože za téhle situace mě netěší absolutně nic. Pokusím se zapamatovat si jejich jména, nejspíš se to bude ještě hodit. Mezitím se rozhlížím okolo. Nemůže trvat dlouho, než někoho potkáme. |
| |
| Když dojdete na náměstí, tak se k vám začnou sbíhat lidé. Všichni stejně oblečení, v pološpinavém oblečení starodávného střihu. A všichni běloši jak se zdá. Občas si na vás ukáží a začnou si mezi sebou něco šeptat. Nikdo z nich na vás ale nepromluví. |
| |
| "No...myslím, že za jiné situace bychom se asi nepotkali, takže to by zřejmě nešlo. Jinak nechápu proč by si mě chtěl vlastně poznat. Jsem jen normální kluk..." Odvětím trochu nechápavě. "No...nějáký moc sebevědomý, ne? A to jen kvůli tomu, že si kousek víc ze západu." Ušklíbnu se, ale raději s tím přestanu, nechci se hned rozhádat. Dojdeme na náměstí a kolem nás se nashromáždí plno lidí. Žádný z nich nás však neosloví. "Tak...kdo to zkusí první?" Zeptám se, kdo to zkusí jako první s nimi promluvit. Moc jazyků neumím. A tak si moc nevěřím v téhle věci. "Je to divné." Zašeptám tiše. |
| |
| I třetí se představí a je v jeho slovech znát menší urážka. "Aby jsi někoho nepodcenil, Jiang Meng, není to složitý....ale nebudu dělat machry, že mám mrštnej jazyk a hnedtak se nezlomí., Ahmone." odpovím drze a dál jen pokračuji v cestě. Dojdem na náměstí a lidé se tu sbíhají. " Tak ted je jasné, že jsme mimo....oni jsou bílý....všichni...no potěš." poznamenám. Yon se zeptá, kdo první a já se jen zazubím. " To víš, malý generál to zkusí...takže bud budu rozumět a nebo zjistíme, jak se k nám staví." Projdu mezi nima a vykročím k lidem. Usmívám se a pozoruji jejich reakce velmi pečlivě. Jsem připraven v náznacích linčování zdrhnout. " Ahoj lidi, tak...mohl by nám někdo říct..kde to jsme? Co je tohle za vesnici? Jméno?" Ukáží na zem a očima naznačuji, že nechápu, kde jsem. Ale nejsem moc dobrý hráč a tak pochybuji, že to pochopí. Zastavím kousek od nich a opakuji svoje dotazy ohledně jména vesnice. |
| |
 | Ještě než kdokoliv z vesničanů stihne promluvit, tak se proderu do přední řady...a pak se rozběhnu rovnou k těch třem. Ten, koho vidíte, by mohl být tak sedmnáctiletý docela vysoký (175-180 cm) vysoký kluk, který je asiat stejně jako vy. Jsem velmi štíhlý a na pohled hodně ohebný. Mám velmi pohledný obličej, i když možná trochu dívčí. Tmavé oči a přirozeně černé vlasy, které jsou rovné, ale dosahují jen po bradu. Na sobě mám tmavě šedý plášť...ale co je zajímavější je bílé tričko s potiskem, černé kalhoty a boty, které přímo řvou civilizací. A taky mám na obou dvou rukou množství stříbrných kroužků, které cinkají při každém pohybu. Ani se nezastavím, když se k nim dostanu a jen docela bezohledně vrazím do nejmenšího z nich, přičemž mu prošátrám rychlým pohybem kapsy a vezmu si jeho peněženku. Doběhnu až ke studni, která stojí uprostřed náměstí, na jejíž okraj okamžitě vyskočím a otočím se k těm novým třem s lišáckým úsměvem na tváři. A ještě provokativně zamávám rukou s peněženkou. "Vítejte v Azule, milánkové...odtud se jen tak nedostanete," vypláznu na ně jazyk a vyčkám toho, co by tak mohli udělat. Hrozně se nudím a trocha akce by neuškodila..navíc od mého příchodu sem jsem se dozvěděl velké kulové a sám nikam nepůjdu. |
| |
| Nejdřív si stále něco šuškají a někdo se prodírá davem. Udiví mě, že je to asiat a ještě ke všemu v civilním oblečení. cože...on tu někdo už jako my je...a kdo to je. Nic neříká a vrazí do mě. " Hej..jak si to představuješ...co to." velmi dobře zjistím prohlídku mých kapes. Uteče ke studni a já se rozčílený rozběhnu za ním, ještě na mě mává mojí peněženkou. " Koukej mi to navalit..ty milánku.....já ti rozmlátím ciferník." Jednou rukou se snažím sebrat svojí peněženku a druhou se ho snažím chytit za límec u trika. Vůbec mi nevadí, že je větší než já, na peníze si sahat nenechám. |
| |
| Vesničané na Masuova slova nereagují, jen si něco šeptají. Jsem odhodlaný zkusit i čínštinu a angličtinu, ale než ze sebe stihnu něco dostat, proletí mezi lidmi nějaký kluk a sebere Masuovi peněženku. Uvědomím si, že je opravdu pěkný. Vypadá totiž jako děvče. Ale jeho chování je k vzteku. Zapomenu na okamžik na naši situaci a nasadím výraz, který vypadá dost nebezpečně, obzvlášť pro ty dravčí oči, které jsou velmi odhodlané a dívají se opravdu výhružně. Dojdu ke studni a překonám touhu strčit tam toho kluka rovnou. "Vrať mu ji," řeknu pevným hlasem a je jasné že si za to může doplnit: Nebo budeš litovat. Nerad bych se dostal do konfliktu teď a tady ale pokud to bude nutné, klidně se s ním porvu. |
| |
| Vypadá to, že Masuovo domlouvání pusa-ruce-nohy nefunguje. Nechtěl jsem ho podceňovat, ale bylo to víceméně jasné. Než však kdokoliv z nás stihne zkusit cokoliv jiného. Objeví se další kluk. Asiat. Ksichtík hezký, manýry špatné. Ukradne Masuovi peněženku a potom ještě z obruby studně k nám vede povýšeneckou řeč, jako by spadl snad přímo z císařského paláce či co. Masuo i Ahmon se na něj ihned vrhnou a snaží se dostat odcizenou věc zpět. zatím však bez násilí. Stojím chvíli stranou a pozoruju je. "Hej ty kleptomane..." Křiknu na něj po chvíli. "...asi se dost nudíš, co? Co takhle to vrátit Masuovi a dát si zápas?" Nabídnu a zatočím s balonem na prstu. "Nebo vás to snad na dívčí škole hrát neučili? Když vyhraješ můžeš jít s náma a možná i ten tvůj ksichtík ochráníme." Ušklíbnu se, protože jeho povýšenecký tón hned jak promluvil se mi vůbec nelíbil a se mnou žádný harant takhle mluvit nebude. |
| |
| Pořádně se ušklíbnu. Opravdu se chci trochu pobavit. "Jestli to chceš zpátky," uskočím dozadu, a dopadnu naprost bez problému na opačném okraji studny jako by to byla hračka. Pak se otočím na podpatku a seskočím dolů. "Musíš si mě chytit," vypláznu na ty tři jazyk a rozběhnu se hodně rychle směrem k druhému konci vesnice, než ti tři přišli. Koneckonců, je tady místo, které by je mohlo zajímat. A vesničané se o nás stejně zajímat nebudou, jako ostatně o každého jiného. |
| |
| Uskočí a já se na něj zle zašklebím . " chytit...já tě chytím a donutím tě žrát hlínu...ty parchante." zaskřípu mezi zuby a vyrazím ani né pár vteřin za ním. Ačkoliv jsem malý, běhat umím dost dobře a každou chvili ho dotahuji a vztek mi ještě dává adrenalin a rychlost.Běžím za ním a ani pořádně nevnímám, kam. Lidí kolem si nevšímám a ani ty dva další nějak ted nevnímám. Chci zpátky svojí peněženku, sice v ní moc nemám,ale každý ten peníz je tvrdě vydělaný a já si ho cením. Vůbec nějaký půjdeme tam spolu všichni a budeme se držet pohromadě se mi vykouřilo z hlavy. Jen co ho mám nadosah, natáhnu ruku,ale o kousek minu a tak jen zatnu zuby a běžím za ním dál. |
| |
| Na chvíli se otočím na Yona, protože jeho slova se mi líbí a musím říct že si tak u mě šplhnul. Trochu. Přesto ho ten malý spratek nebere vůbec vážně a rozhodne se hrát si na honěnou. Jenže já jsem trénovaný a ani tahle rádoby holka s dlouhýma nohama mi neuteče. Bez zaváhání se otočím a opravdu hodně rychle se za tím zlodějíčkem rozběhne. Každý den tréninku je na mě znát. Měl tu peněženku vrátit dobrovolně, takhle mě vážně naštve a pak bude hodně litovat. A co můžu říct tak z nás tří ho já budu nejspíš ještě šetřit nejvíc. Masuo běží taky a že se drží hezky to se musí uznat. Asi mu na jeho peněžence dost záleží, přestože si nejsem jistý, že mu tady k něčemu bude. |
| |
| Brzy vyběhnu z vesnice a zamířím k něčemu, co vypadá jako poměrně vysoký kopec. Bez sebemenších problémů vyběhnu nahoru a pak zase dolů... To co se před vámi objeví už mám za těch pár dní vepsáno do paměti velmi dobře. Jsou to ruinystarého chrámu...vypadají skoro jako z antického chrámu. A taky tady je to, proč sem mířím...můžete ho videt už z dálky, je to starý mužík v otrhaném pláští, který zrovna sbírá bylinky. Je hodně moudrý a docela hodně toho za svůj život prožil. Protože tohle místo znám, tak obratně prokličkuju mezi kameny, které znepříjemňují cestu. Myslím, že tři na jednuho by nebyly zrovna fér, takže se raději nejdřív zbavím peněženky, kterou prostě a jednoduše hodím za sebe.. Sám se ale nezastavím...to udělám, až doběhnu ke staříkovi. No..alespoň budu mít chvíli náskok na vydýchání, než přiběhnou ti tři..a budou dělat to co chtějí dělat. |
| |
| Běžím za ním a moc nevnímám kudy. Sice zaznanemám stoupání,ale adrenalin v žilách mi dodává sílu a vytrvalost. Objeví se chrám,ale ani ten mě nezajímá, očima sleduji jen toho drzouna. Kličkuje mezi kameny a já běžím za ním a dost to vybírám, připomíná mi to honičky v ulicích a tak mě tímto nezastraší. Najednou odhodí peněženku a já zastavím a seberu jí. Získá náskok,ale i tak se za ním rozeběhnu, rozhodně mu to nehodlám darovat jen tak. Doběhnu k němu a k tomu staříkovi. Ani sen a staříka nepodívám a jasně jeho probodávám očima. " ty parchante...si myslíš, že mě budeš čorkovat...to teda ne." v dalších chvili se na něj chystám vrhnout a dát mu za uši. |
| |
| Kluk odmítne a to způsobem, který mě dost naštve. Rozeběhne se pryč a ti dva za ním. "No jo....to já řekl Držet se pohromadě" Povzdychnu si a pustím se za něma. Několika dlouhými kroky je dohoním. Je mi jasné, že tohle musíme co nejdříve ukončit. "Sprinty mi jdou...ale běh krajinkou nesnáším." Podotknu, když je doběhnu. Ten kluk je rychlý, to se musí uznat. V hlavě mi to šrotuje, ale jak ho sundat mě napadl jen jeden způsob a ten držím v ruce. Přemýšlím kam ho nejúčiněji míčem trefit, ale on běží do kopce. Tu ho netrefím. Povzdechnu si a běžím dál za ním. Seběhne zase dolů. Nás na kopci však čeká překvapení. Výhled na ruiny. Ovšem nikdo se nezastaví a nepokochá tím pohledem. Děžíme z kopce a mezi ruiny za klukem. Odhodí peněženku, ale běží dál. Tipuju, že Masuo se zastaví, aby zvedl peněženu.. Ale já dostal nehoráznou chuť udělit tomu klukovi lekci. Běžím za ním a on se po chvíli zastaví. Neváhám a hodím po něm míč. Sice jemně, ale tak aby ho durazně klepl po hlavě a jemu se rozsvítilo. Míč se ma zemi bezpečn zastaví a já ho zatím nechám tak. "Pobavil ses...smrade?" Postavím se před něj a chytnu ho za ruku tak, aby se nevyvlíkl. Doběhne i Masuo a začne na něj křičet. Zarazím ho však a jsem připravený toho hajzlíka bránit proti dalším boulím. Svoji i dostal a přece jen je to i pro Masuovo doro. Je furt menší než on. |
| |
| Sotva doběhneme k ruinám, znatelně zpomalím, protože se trochu rozhlížím, kam jsme se to dostali. Kluk za chvíli zahodí peněženku, takže už nemusím nikam spěchat. Nevypadá to ale, že bych byl nějak udýchaný. Ti dva se vrhnou na zlodějíčka a já nemám chuť do toho zasahovat, protože cokoli mu udělají mají na to právo. Jen kdyby to chtěli přehnat, tak je koutkem oka sleduju, ale zdá se, že Yon je rozumný. Prohlédnu si i toho staříka a vzhledem k tomu, že náš rozhovor s vesničany byl přerušen, spíš jen tak pro jistotu na něj zkusím promluvit. Bohužel si neuvědomím, že zase mluvím čínsky, ale ono je to asi stejně jedno, když tu zdá se nikdo Japonštině nerozumí. "Dobrý den. Můžete mi říct kde to jsme a kde je tu nejbližší město?" Nejsem si moc jistý, že odpoví, ale zkusit to musím. |
| |
| Zábava přichází. Ušklíbnu se. Opravdu, tohle je zábavnější než jsem čekal. Normální lidi z našeho světa by se zastavili a nechali mě být jakmile by dostali své věci. Tihleti jsou... Ani nedokončím své přemýšlení, protože mě praští míč do hlavy..a pak mě ještě jeho majitel chytí za ruku. A taky přiběhne ten skrček. "Jsi si jistý, že mě nechceš pusti?" zeptám se toho s míčem s mírným varováním, zatímco skrčkovi nevěnuji pozornost. No..každopádně to tady vypadá na docela rychle se naštvávajícího malého skrčka, vysokého kluka s míčem, který tohle pravděpodobně dělá jen z principu...a poměrně inteligentního kluka, který nevyvolává spory a snaží se všechno vyřešit hlavou. Teď má ale smůlu. "On ti nerozumí," ušklíbnu se. Ne, rozhodně mu nebude rozumět. Každopádně já využiji této chvíle k tomu, abych se tomu klukovi s míčem vyvlíkl...vlastně tohle je jedna z věcí, kterou jsem se učil v bojové škole...krok dozadu, otočka, pár dalších pohybů a jsi za útočníkovými zády a ještě ke všemu s JEHo zakroucenou rukou přitisknutou k jeho tělu. |
| |
| Yon ho drží za ruku a zabrání mi v útoku. Tak jen stojím a ve tváři je znát, jak se mi to nelíbí. Hajzlík....a oni ho ještě chrání....proč...krade a ještě zdrhá...dokonce se mi zdá, že Yonovi vyhrožuje a přitom si ani neuvědomuje, že kdyby tu byl, tak už jsem na něm.. Ruce se zatínají v pěst a čekám na jeho sebemenší chybičku. Promluví nejspíš na Ahmona, ovšem já z něho nespouštím oči. Vidím, jak se snaží vyvlíknout a jak Yonovi zkroutil ruku za zády. "Nech ho na pokoji.....ty!" Přiskočím a plnou silou ho kopnu do kolena a hned na to se snažím povolit Yonovu ruku z tohoto bolestivého sevření. |
| |
| Jakmile kluk promluví na Ahmona na okamžik se otočím. V zápětí poznám, že to byla chyba. Stojím, ruku zkroucenou za zády na ní ještě toho skrčka. "Hej...pusť mě. Nechci se..." Nedomluvím, protože zaregistruju, jak se na něj vrhne Masuo. "Hey hey...Masuo klidni se. Ještě mi nic neudělal. A nemusíte se tak o mě rvát." Ušklíbnu se a snažím se ho druhou rukou chytit, ale jinak dál klidně stojím na místě. To je fajn. Ruku za zády mi drží kleptomanka a snaží se mě zachránit malý skrček...to jsem to dopad. Povzdechnu si. Snažím hlavu otočit hlavu k tomu kleptomanovi. "Nemohl by si mě pustit? Taky bych tě nedržel do nekonečna." Snažím se ho přesvědčit, protože tahle pozice se mi opravdu nelíbí. "Ahmone, mohl bys mi prosím pomoct." Otočím se na Ahmona a momentálně si připadám z nás tří jako největší blbec, co se nechal lehce chytnout holkou. |
| |
| Na slova toho kluka jen pokrčím rameny. To jsem čekal ale zkusit jsem to musel. Teď alespoň vím že to nemá cenu. Jenže ten kluk, ten by něco vědět mohl. Otočím se na ně zpět ve chvíli, kdy jsou všichni v jednom klubku. Yon ani nemusí žádat, jsem už totiž na cestě k nim. Popadnu toho zlodějíčka za tričko a zvednu ho tak, že stojí jen na špičkách a jeho tričko podle zvuku který vydá tuhle zátěž moc neoceňuje. Očividně mám dost sílu. "Nerozčiluj se kvůli němu, přece neklesneš na jeho úroveň," otočím se na Masua a zabráním mu v dalším lynčování tím, že ho trochu odstrčím. "Už jsi se uklidnil?" otočím se zpět na kluka v mých spárech a dívám se na něj opravdu nehezky. Jeden by se bál že ho každou chvíli zakousnu. |
| |
| Trochu pozvednu obočí, když mě ten prcek kopne do nohy. Skoro jsem to ani necítil. Než stačím vyhovět přání toho kluka, kterého držím, tak se ocitnu ve spárech toho zjevně už ne tolik klidného mladíka. "Kdo kdy říkal, že nejsem klidný?" nezapomenu uštědřit nehezkou poznámku směrem k tomu mladíkovi. Klidně ať si mě praští, mně to vadit nebude, ani náhodou. Než se ale rozhodnu cokoliv udělat, tak stařík něco zamumlá...což okamžitě přivolá mou pozornost. Zdá se, že s nimi chce mluvit...a se mnou taky. "Jediný způsobjak s ním mluvit je kresba...načmárat něco do země, jako otázku a on vám nakreslí odpověď," řeknu už k nikomu a zároveň k těm nováčkům. Taky jsem si tímhle musel projít sám...a vlastně sjem si prošel horším přivítáním, než je to, co jsem udělal těmhle třem...o hodně horší. |
| |
| Nevšímám si těch dvou a stále se snažím uvolnit ruku, než mě Ahmon neodstrčí. Nechám ho těm dvou a odstoupím. Stále je na mě znát, že kdyby tu nebyli, tak se s ním v křížku dál. " Hm...si s ním dělejte co chcete..Yone..jestli se ti to tak líbilo,že ti kroutil ruku....třeba ti za chvili udělá zas." poznamenám spíš pro sebe a znova začnu vyndavat sluchátko, muzika je to, co ted potřebuji. Zrovna si je nandavám , když promluví či spíš zamumlá ten stařík. Jen se otočím a teprve ted nějak více zjistím, že tu někdo je. "Cože...kreslit?....Tak to teda ne....to už jsem na tom líp s gesty než s obrázky." tuhle práci nechám na těch třech či dvou, je mi to jedno. Do kreslení se nehrnu. Tak to jsem zvědav, kdo z nich bude kreslit otázku..pochybuji, že z mého křivolakého domku pochopí, že chci vědět, kde jsem....haha...ty jo, já ještě budu rád, že jsou taky...oh..já jsem dopad. |
| |
| Dříve než mě kluk stihne pustit, či udělat cokoliv jiného, přikráčí Ahmon a odtrne ho ode mě. "Dík." Otočím se a zvednu ruku na znamení díků. Sehnu se a zvednu svůj míč, co leží opodál. Zdá se mi, že Masuo se tak trochu urazil. Dojdu k němu a poplácám ho po zádech. "Díky...alespoň za snahu." Zašklebím se na něj a pokračuju k Ahmonovi a tomu klukovi. "Sluší vám to takhle spolu. Jeden by to okomentoval jako vlk a králík...kdyby existoval tak agresivní druh králíka." Pokusím se odlehčit situaci a pousměju se, ale to spíš jen pro sebe. Mojí pozornost zaujme kluk, když promluví. Sjedu pohledem na malého mužíka. "Možná by si ho už mohl pustit Ahmone." Kývnu hlavou ke klukovi. "Jestli je tu už dýl, možná by nám mohl ukázat, jak s tím starcem pomocí těch odbrázků komunikovat."Koukám se zároveň na ty tdva a zároveň na staříka kousek od nich. Točím si při tom balonem na prstě. |
| |
| Zdá se, že už se všechno opravdu jakž takž uklidnilo, takže klučinu pustím, protože mě beztak už začíná bolet ruka. Je sice pěkně vychrtlý, ale zase ne váha, kterou bych zvedal každý den. "Doporučuju ti být klidný, protože příště Masua nezadržím až ti bude chtít jednu vrazit, ale přidám se k němu," varuju ho a rozhodně to neříkám do větru. Já to co říkám myslím vážně. "Dobře předpokládám, že jsi se tu ocitnul stejně jako my, když koukám na to jak vypadáš...takže už jsi se něco dověděl?" zeptám se ho, očekávajíc, že případně s tím staříkem "promluví" protože já nikdy nebyl nejlepší co se výtvarky týče a vůbec nemám ponětí, jak bych měl tomu dědovi říct, co chci. Doufám že tentokrát už bude kluk spolupracovat, nerad bych se ještě víc hádal v téhle situaci. |
| |
| Počkám, než mě ten mladík, kterému říkají Ahmon, pustí. Teprve teď začnu zase mluvit...a tím hodně nádherně arogantním tónem. "Za prvé nejsem králík, za druhé...dělal jsem si srandu," ukážu na Ahmona prostředníček, než se rozhodnu přestat si hrát a přejít k závažnějším věcem. "Budete schopni mluvit tímhle jazykem za pár minut až nějakou tu hodinku. Do té doby vám můžu tak akorát říct,, že tenhle svět, ve kterém jsme se jmenuje Azula, ja jsem již říkala ve vesnici. Nejbližší město je asi půl dne cesty opačným směrem než je les, ve kterém jsme se všichni objevili," promluvím k nim skor jako učitel poučuje své žáky. Pravda je, že tohle je krom dalších pár jmen všechno co já sám se naučil..za dva dny. |
| |
| Na poplácání po zádech se jen otočím a výhružně se podívám. " Hm...snahu." Kdyby mě pořád od něj nedrželi a pak řekne díky za snahu...chytrolín. Muzika se tiše line do uší a dokonce se začínám už i usmívat. Jen jedním uchem poslouchám, co ten klučina říká. Na ty jeho posunky nereaguji, mě nepatří a ti dva at si s ním dělají či na to reagují jak chtěj, já mám svojí muziku. " Tohle mi příjde trochu jako vtip, jak můžem jim do hodiny rozumět? Co je tohle za svět a co tady ty vůbec děláš? Bavíš a čekáš na další, jako jsme my?" hovořím a v hlase je znát, že mu moc nevěřím. |
| |
| Když mi oznámí, že budeme jazyku za chvíli rozumnět, mám chuť se začít smát. Tohle vypadá na OPRAVDU vtipný den. Povzdechnu si ironicky."Upřímě..musím souhlasit s Masuem. Ale jestli tohle je další vtip...tentokrát už ho držet nebudu." Pokrčím rameny a dál si hraju s míčem. Jsem ochotný mu tu hodinku dát, ale ani o minutu dýl. Otočím se na Ahmona. "Co ty si o tom myslíš? Abych řekl pravdu ten králík se mi moc nelíbí. Ani není poznat, jestli je to kluk či nevyvinutá holka. A potřebovalo by to pořádně vyfackovat. Ještě jeden takový hloupý vtip a trefím ho tím balonem větší silou..." Povídám to napůl Ahmonovi a napůl sobě. "Hey...Králíku. Co si vlastně zač. To že si pěkně samolibý už víme, ale asi nic víc." Už mě to tu s ním nebaví. A jestli musím čekat hodinu na to až zjistíme jestli kecal nebo ne. Podle mě lže...ale kdo ví. Může to být pravda stejně jako to, že jsme v jiném světě. Přece jen tohle na 100% není japonsko...ani čína. Ale jestli kecá... už jednou se mi povedlo trefit kluka a ten potom měl otřes mozku. Tehdy to sice byla nehoda. Ale kdo ví, co se stane, když budu mířit? |
| |
| Dívám se na kluka se stejnou nedůvěrou jako ostatní. Nejspíš s ještě větší. "Za hodinu? Co to plácáš? Co tohle je vůbec za stát? Přestaneš si z nás už dělat srandu? Vůbec si nepřipadám v náladě na vtípky," zamračím se a můj vražedný výraz je zpátky. Rozhodně nevypadá moc povzbudivě. Otočím se na Yona, který mi mluví z duše. "Já bych řek že je to pěkně drzý zženštilý kluk. Nelíbí se mi teda vůbec a co se důvěry týče ta je pod bodem mrazu. Doufám že alespoň nelže o tom městě. To by měla být totiž naše další zastávka a to co nejdřív," navrhnu a dívám se přitom jen na Masua a Yona, toho zlodějíčka s sebou brát nemíním, když mu tohle příjde tak zábavné. |
| |
| "Když si myslíte, že si dělám prdel, tak se můžete vojet," rozhodně jsem se choval poměrně slušně dost dlouho na to, abych s tím zase na chvíli přestal. Sice jsem mohl čekat, že mě nebudou mít rádi po tom přívítání, ale já opravdu neměl na výběr...a kdybychs e jim to pokusil vysvětlit, tak by mi stejně nevěřili, jak se tak na ně koukám. "Jestli se chcete na něco ptát, tak si počkejte, než budete tomu páprdovi rozumět a zatím se jděte vycpat," řeknu po další chvíli ještě horším tónem než doteď. "Jen vás upozorňuju, že je to blázen...a ve vesnici toho ví všichni velké houby," s těmito slovy se k nim otočím zády a vydám se kousek dál.. Potřebuji stejně ještě jen chvíli času na to, abych byl schopný přečíst ty nápisy, které jsou a ruinách...ten stařík říkal, že to bude trvat něco kolem dvou dní, než budu schopný to číst. Po té věci s naučení se mluvit jako oni mi nepřipadá, že by neříkal pravdu.. I když myslím, že bych reagoval na tu blbost s hodinou a porozuměním jejich jazyka taky jako nesmysl, kdybych byl jimi. |
| |
| Vypadá to, že tady tomu klučinovi nikdo nevěří, musím se v duchu smát. On si z toho očividně nic nedělá a je oprsklej víc a víc. " Neznám názory tady těch dvou, ale podle mě na vojetí jsi tady jen ty, tak nám tady nestrkej tyhle tvoje pohnutky, pokud po tom teda netoužíš. " ušklíbnu se na něj, protože on jedinej tu vypadá jak nějaká ta dívka. Pošle nás do háje a ustoupí stranou. Sleduji ho, kam až jde a jen se podívám na staříka a pak na něj. " Slečinka...pch....jsem pro město..jen nevím, zda tu máme vůbec tu hodinku čekat...příjde mi to jako ztráta času...ale co...jsme tři..a tak to necháme třeba na hlasování." pohovořím spíš k těm dvou, i když se dívám na něj. Nelíbíš se mi...vůbec ne..už jen kvůli tomu, že jsi mi čornul peněženku...parchante..tohle ti dlouho nezapomenu....a nemysli si, že nějakými kecy o městě či porozumění...stejně mám dojem, že kecáš i s tím městem..ale co, projít se můžem..lepší než tu trčet ...uprostřed smradlavé vesnice. |
| |
| Zasměju se Masuově poznámce na Králíka. "To je fakt. Ale kdyby tohle byla holka...tak mi právě zkazila názor na celé něžné pohlaví. Ale ani chap neumí být tak samolibý...myslím, že je to hermafrodit. Co takhle se vsadit?" Zasměju se a zaštěrkám kapsou, ve které mi zbylo pár drobných ještě ze včerejška. "Když ho podržíš a klidně mu stáhnu kalhoty...zajímalo by mě, jak vypadá hermafrodit tam dole." Zavtipkuju a položím ruku na Masuovo rameno. "No trochu bych se tu porozhlídnul. Možná i tu hodinku zůstal u téhle vesnice. Pokud jim opravdu budeme moct rozumět, měli bychom si od nich vypůjčit něco, jako má Králík." Ukážu na jeho plášť. "Takhle jsme dost nápadní. A potom bych šel i do toho města. Tady..ale teď jsem si vzpomněl že mám furt žízeň. Nemáte někdo flašku? Šel bych se kouknout po vodě." Navrhnu protože už mám opravdu sucho v krku. |
| |
| Yon mi položí ruku na rameno, jen s pohledem na toho kluka nastavím ruku před něj. " O co se vsadíme...podržím ti ho jak dlouho budeš potřebovat." Očividně se nebráním mu cokoliv provést, a tento nápad se mi i zamlouvá. Musím se smát už jen při té představě, jak by se tváři s kalhotama dole. Při zmínce na ten jeho plášt se jen ušklíbnu. " Jestli si ho chcete brát, prosím, mě se stejně bát nebudou, už díky mé výšce, že?" udělám ironickou poznámkou, s kterou zavrhnuji jakýkoliv pokus na mě nějaký ten hadr navlíknout. A opět nenápadně dvěma prsty sundám Yonovu ruku z mého ramene, už tam byla dost dlouho a já nejsem žádný opěradlo, i když výškově na to nejspíš vůči nim mám. " A....ty si nedáš pokoj...na tom náměstí byla studna,ale jaká voda tady je...to teda netuším...podle toho smradu asi odpovídat nějakým těch požadavkům nebude." Přesto sundám batoh ze zad a začnu se v něm přehrabovat. Na rameno si hodím mé mokré oblečení na spaní, dlouhé triko a kalhoty modré barvy, a hrabu dál. Nakonec vytáhnu láhev od minerálky, která je skoro prázdná. Je tam zbytek z toho, co jsem nevypil ve škole. Podám láhev Yonovi. "Tady máš a když to vypiješ, má do čeho si dát zásoby. " Jen co si veme láhev, vrátím své mokré věci zpátky do batohu a hodím si ho znova na záda. |
| |
| Ušklíbnu se jejich rozhovoru, i když je mi jasné, že si dělají legraci, protože je ten kluk zkrátka štve. A mě ostatně štve taky. "Já bych to teda vidět nechtěl, myslím, že by mě to poznamenalo do konce života," ušklíbnu se a ještě se ohlédnu za tím mizícím otravou. "Je pravda, že pokud nám bude trvat půl dne, než se dostaneme do města, nebylo by špatné sehnat nejenom vodu ale taky něco k jídlu. Nevím jak vám, ale mě už docela kručí v břiše," přiznám se, uvědomujíc si další důležitou věc. Myslím že než bychom došli k městu, asi bych musel sníst toho klučinu, což by asi nikomu nevadilo, ale mě by potom v puse asi zůstala dost hnusná pachuť a kdoví, jestli bych se neotrávil. |
| |
| Otočím se na Ahmona. "To je fakt. Tak to raději zkoušet nebudu." Rozhodnu nakonec a sázka padne. "Já myslím, že by sis to měl i tak obléct. Nebo jestli nechceš, můžeš si zkusit sehnat něco jiného." Podotknu a myslím to celkem vážné. Trochu překvapeně se kouknu na Masua. "Ty by ses z té studny napil, když si viděl co všechno tam kolem teče? Já si to teda rozmyslel." Koukám na něj, jak se hrabe v batohu a potom mi podá flašku. "Díky." Popadnu flašku a vyprázdním ji. "Fasjn, tak já se zajdou kouknout po té vodě a něčem k jídlu. Jde někdo se mnou? Jo...pohlídejte mi míč." Položím ho na zem a pomalu scházím z kopce, druhou stranou než jsme přišli. |
| |
| Na oblečení nereaguji, ty jejich hadry se mi nelíbí,a zatím nevidím důvod, proč bych je měl mít. Trochu mě mrzí, že ta sázka padla. Teda..to jsou citlivky..co by tam asi mohli vidět....nic novýho a nebo jsou nezkušenější než já..to by bylo fakt k smíchu. Vypije zbytek vody. " Já..tu vodu bych nepil ani snad v nejhorší chvili." Ahmon hovoří i o hladu, jen si povzdychnu.Dřív než stačím říct cokoliv, Yon se rozhodne jít nejspíš i sám pro něco do okolí. Zmateně se podívám na Ahmona. " Teda nevím,ale neříkal tu někdo, že se budem držet společně?" Zadívám se k tomu klukovi a pak za odcházejícím Yonem. Přejdu k Ahmonovi a kývnu hlavou k tomu klukovi. " Hele, zkus s ním promluvit, on jim rozumí, já stále ne...třeba ti něco řekne,jako kde by tady měli jídlo a něco k pití, kromě té studně...já bych mu ted asi pořád něco udělal...tak radši půjdu s Yonem, neznáme to tu a jít samotný je trochu ..podle mě kravina." Rozeběhnu se za Yonem a po pár krocích se ještě otočím. "Jo..kdyžtak se tu sejdem...co nejdřív..snad do půl hodky." dodám, abychom se případně nehledali a doběhnu Yona a beze slova se vedle něj srovnám krok. |
| |
| Sice nesnáším, když mi někdo rozkazuje, ale tohle uznám jako dobrý nápad, takže nic nenamítám. "Fajn jdi s ním a když se tu za hodinu nesejdem budem se muset najít, ale snad se nic nepřihodí, ti vesničani nevypadali že by byli nebezpeční," poznamenám a nechám Masua odběhnout. Pak vezmu do rukou Yonův míč, přece, bych ho tu nenechal, a vydám se se značnou neochotou za tím klukem. "Já jsem Ahmon. Co takhle trochu spolupracovat, když už jsme na tom všichni stejně, pokud tady teda nechceš hnít do konce života?" navrhnu. Nemluvím, ani se netvářím nijak přátelsky. Odpouštím si veškeré zbytečné zdvořilosti. Dávám mu jasně najevo své nesympatie. |
| |
| Uslyším za sebou kroky a ohlídnu se. Masuo jde za mnou a když mě dožene, beze slova se ke mě přidá. Jdeme tak chvíli potichu vedle sebe. "Budem hledat spolu nebo já vodu a ty jídlo?" Ozvu se po chvíli a potom čekám na odpověď. Jdeme nějákou dobou stezkou kousek níž a potom se kolem nás objeví stromy. Pomalu přibývají, až se promění v les. Po nějáké době najdeme vodu. Jdu po chvíli proti proudu, abych zjistil, jestli nevytéká náhodou z té studny. To bych opravdu nerad pil. Najdeme vak malý pramínek. Nejdříve se pořádně napiju a trochu opláchnu obličej a potom k němu pustím Masua. Teprve pak začnu napouštět flašku. "Škoda, že máš jen jednu. Ale je to lepší než nic." Pokusím se na něj usmát, ale výjde z toho spíše takový škleb. "Asi necheš navázat cosi, čemu se říká rozhovor, že?" Zeptám se ho ale oči upírám na vodu tekoucí do láhve. |
| |
| Sedím před jednou z polorozbořelých stěn tohodle bývalého chrámu a snažím se trpělivě čekat na to, až budu schopen z toho něco přečíst. Než se mi to povede, tak za sebou uslyším kroky a pak i něčí hlas. Rychle se otočím, přičemž si hmátnu na krk, na místo, o kterém vím, že je tam jedna z mnoha modřin, které na sobě mám, aby nic ten mladík neviděl. "Shuri," představím se tak,ž e to skoro nezní jako představení se. Prostě když není ke mně milý on, tak já k tomu nemám důvod taky. "Pokud jsem si dobře všiml, tak vy jste odmítli alespoň malou spolupráci jako první. Navíc bych vám pomohl, kdyby jste nebrali každé mé slovo jako prachsprostou lež," moje slova zní docela nehezky, ale taky říkámnaprostou pravdu. Alespoň z mého pohledu to pravda je...z jejich to může být zkreslené tím incidentem s peněženkou, za který já osobně vůbec nemůžu. Tak prohnilý zase nejsem. |
| |
| Teprve po chvili chůze se mě Yon zeptá, zda budeme hledat společně a nebo zvlášt. " Já bych byl pro, abychom se drželi spolu. ...nebo to už dohoda neplatí, nebudem chodit sami,ale společně?" rejpnu si a nadzvednu obočí, aby bylo jasný, že kvůli tomu tady jsem. Máme štěstí a po nějaký době najdem vodu. Postupujem proti proudu a po té, co zjistíme, že vypadá nezávadně. Neboli rozhodně líp než voda v té studni ve vesnici, tak se rozhodnem se napít. Stojím a dívám se, jak Yon nejspíš zahání zbytek žízně a pak si opláchne obličej. Jen co mi uvolní místo, kleknu si a taky si opláchnu obličej, potřebuji po tom všech trochu zchladit. Napiji se jen trochu. Uvolním prostor a nechám ho napustit flašku. Jak voda teče do láhve, znova promluví. A ještě se na mě zašklebí. Napodobím ten jeho škleb. " No víc jak jednu flašku do školy nepotřebuji." odpovím ve zkratce. Jeho další otázce se podivím a zkoumavě se na něj podívám. " Rozhovor? ...Ale proč ne..jen mě ted nenapadá o čem se bavit...tak začni a já se přidám." řeknu neutrálně. Sice nezářím štěstím, ale viditelně mi to proti srsti není. |
| |
| Pozvednu obočí, když se...Shuri začne chovat, jako by byl on ten, komu tady ublížili. Očividně mě to docela štve, protože zase nasadím ten nebezpečný výraz. "Zlodějům se dost těžko věří," odseknu chladně. Nemíním ho nijak šetřit. To co udělal bylo zákeřné a hloupé a zatím neudělal nic co by mě přesvědčilo, že mi stojí byť jen za milé slovo. "Snad jsi nečekal, že se s tebou po tom tvém představení, kdy jsi jen zázrakem nedostal po čumáku, budeme s radostí bratříčkovat?" zakroutím nad ním hlavou. Nechápu jak myslí ale tím co má na krku očividně ne. "Teď jsem ale za tebou přišel a dávám ti šanci se k nám přidat. Když budeš ve skupině máš určitě větší šanci se odsud dostat ve zdraví. Pokud ale nechceš nechám tě tu bez lítosti. Lezeš mi pěkně na nervy, takže pokud míníš být dál tvrdohlavý prosím," zavrčím, dávajíc mu jasně najevo, že bude buď spolupracovat, nebo se k němu nebudeme vůbec znát. |
| |
| "Já nevím, ale kdyby tobě se dostalo na výber..buď to okrást a pak vrátit dalším příchozím do vesnice něco cenného...nebo se nechat podruhé zlynčovat vesničany, tak je celkem jasné, co jsem si vybral," odpovím mu stejně skoronaštvaně. Je mi jedno co si bude myslet, že mě prvně zmlátili kvůli mému chování, nebo kvůli čemukoliv jinému...každopádně není vůbec hezké, když po někom hodí desetiletá holka šutr...a nejen ona. "A jestli si myslíš, že jsem tady na vás čekal jen proto, abych se dozvěděl, že mě tady necháte, tak jsi na omylu..." dodám ještě. Jsem si jist, že můj přístup není nejlepší, ale prostě si nemůžu pomoct, když mě bezdůvodně vesničani zmlátili a je ne... |
| |
| Jestli si myslel, že po jeho slovech roztaju a začnu ho litovat, tak to je tedy na omylu. "Pokud si měl důvod to udělat, máš pusu na to, aby jsi to vysvětlil. Ty jsi se místo toho div s náma neporval, tak se tu nesnaž ve mně vyvolat lítost, to pláčeš na špatném hrobě," odpálkuju ho stejně chladným hlasem. Očividně si to u mě dost rozházel. "Nechceš abychom tě tu nechali ale pořád se chováš jako malý fracek. Ujišťuju tě že nemám na další štěkání náladu. Já jsem ti to snad řekl jasně. Budeš spolupracovat a můžeš s námi, nebo se budeš chovat jako děcko a můžeš si tu sedět na zadku a nechat se okusovat krysama jak dlouho je ti libo," dám mu poslední šanci. Už mě to unavuje, pořád omýlat jedno a to samé a hádat se s ním. Může mi být ukradený a nemám se proč snažit přesvědčit ho. |
| |
| "Chceš to vysvětlit? Je to jednoduché. Přišel jsem o dva dny dřív, než vy...sám..a zdá se, že se tady takhle lidé objevují často, a většinou po dvou nebo více naráz. Já se objevil sám, takže si o mně mysleli, že jsem démon, nebo kdoví co jiného. Takže mě docela nehezky zmlátili, házeli po mě šutrama a dokonce málem probodli vidlema. A pak se ještě rozhodli, že vám nutně musím něco ukrást, jinak by tohle udělali znovu..nebo mě rovnou zabili. Stačí ti tohle jako vysvětlené, nebo chceš ještě vědět, proč jsem tak naštvaný?" zeptám se ho aniž by mi z hlasu vyprchalo to množství naštvanosti. "A ty by jsi se taky nechoval zrovna nejlépe, kdyby se k tobě všichni chovali jako k vyvrhelovi a donutili tě, aby se tak k tobě chovali i jiní, se kterýma nemáš skoro nic společného krom místa původu, aby si o tobě mysleli to nejhorší," promluvím ješě, aby se neřeklo, že ho ignoruji a žvatlám o něčem, co pro něj nic neznamená. "Ale pokud tě to uklidní, tak se za své chování omlouvám, i když to mi stejně nepomůže." |
| |
| "Dobře," řeknu prostě, jako by na tom, co mi řekl nebylo nic divného a stávalo se to každý den. Ale nemyslím si, že by byl takhle naštvaný a uražený bezdůvodně. "Kdyby jsi to řekl dřív ušetřili bychom si nervy," poznamenám ještě a roztočím Yonův míč na prstu, abych nějak zabavil své ruce. "Omluva se přijímá. Jen tě upozorňuju že jestli mě znovu naštveš fakt už se nebudu ovládat. A teď...přišel jsi na něco důležitého?" uzavřu jedno téma a snad i tu hádku a zeptám se na to důležitější. Shuri je tu dýl než my, takže doufám, že přišel na něco užitečného. |
| |
| "No já jsem rád, že máme alespoň tu jednu flašku. Ale do budoucna bychom měli sehnat něco více asi." Jdeme dál po lese a hledáme něco k jídlu. Já zatím přemýšlím nad vhodným tématem rozhovoru. "Říkal si, že chodíš doškoly, že? Kam do školy a kde vlastně v japonsku bydlíš? Vím, že si to říkal, ale zapomněl jsem to. Mám trochu krátkou paměť." Omluvím se a vím jistě, že tohle je pravda. Na chvíli se zastavím. "Kudy myslíš, že bychom měli jít teď?" Stojím na malé mítince a rozhlížím se, kterým směrem to vypadá nejlépe. |
| |
| "Kdybych to řekl dřív, tak by jste mi stejně nevěřili," neodpustím si poznámku. Konečně sundám ruku z krku, kde se rýsuje opravdu hezký exemplář modřiny. Na okamžik se otočím k nápisům, které ještě pořád nemůžu přečíst, než se vrátím se svou pozorností k Ahmonovi. "Vím toho jen o něco málo než vy. Tenhle svět se jmenuje Azula. A takhle vesnice Shra. To město, které je půl dne cesty odtut je Gharl, město obchodníků... Krom toho jsem se dozvěděl jen to, že nejsme první, kdo se tady takhle objevili, a taky zjevně ani poslední. Bohužel víc se toho zjistit nedá, vesničani ti podají jen zeměpisné nesmysly, protože jsou nevzdělaní a ten stařík tam je blázen a blbě se s ním komunikuje," promluvím už k věci...ale přesto jim nijak nepomůžu, jsem na tom asi tak jako oni.. I když já už si na tuhle zvláštnost zvykl. "A ještě jedna věc...zdá se, že tohle místo je plné magie...podle vesničanů se každý nově příchozí prostě naučí mluvit do několika hodin od 'přenesení' jak tomu tady říkají...a naučit číst za zhruba dva dny..a pokud umí psát tak prý za týden, nebo tak nějak...asi je to kvůli přizpůsobení se k tomuhle světu, nevím." |
| |
| Yon, Masuo Jakmile dorazíte na pěšinku, tak vám projede mráz přes záda. Jako by tady něco nehrálo. Máte dojem, jako by vás někdo sledoval..a doknce se zdá, že slyšíte nějaký pohyb. Netvá ani pár sekund, když před vás skočí zvíře, které se vzdáleně podobá vlkovi..ale je mnohem větší, černé a má skoro ohnivé oči. Vypadá, že je rozzuřené, protože vrčí...i když ještě neútočí. |
| |
| Čím víc toho slyším tím je mi hůř. Dřepnu si vedle Shuriho a opřu si ruce o Yonův míč, který si položím do klína. "Tohle je všechno příliš neuvěřitelné," stisknu rty. Ale když se podívám okolo, je to opravdu jako jiný svět ale přesto tomu nemůžu věřit a je to na mně vidět. nejsem zkrátka tak přizpůsobivý jako se zdá být Shuri. "Myslíš že tu není nic jako v našem světě? Technika..? Myslíš...ne tohle je opravdu až moc divné..." zakroutím hlavou. Prostě nemůžu věřit že tohle není náš svět. Nikdy jsem na podobné věci nevěřil a jen tak asi nezačnu. |
| |
| "Jak jinak by jsi asi dokázal vysvětlit, že najednou začneš mluvit cizím jazykem?" odpovím mu, když lehce zakroutím hlavou. Ať už je to jakkoliv neuvěřitelné, prostě to tak je. A já s tím nic neudělám. "Nevím jak je to třeba ve městě, ale tady nic moderního není...krom pár předmětů, které tady nechali předchozí příchozí..." odpovím mu s mírným pokrčením ramen. Na tohle se ptá opravdu toho pravého..já sám jsem si na tohle ještě moc nezvykl, a on po mě ještě chce takovéhle složitosti. |
| |
| Na okamžik se zastavím a zpozorním. Rozhlídnu se kolem. "Divné..." Zamumlám více méně pro sebe a než stihnu pokračovat dál v cestě, něco se přede mnou mihne a najednou tu stojí velké zvíře. Vlk! Bleckne mi hlavou než mi dojde, že je to větší než vlk. A navíc absolutně černé a má to divné oči, od kterých se nemůžu odtrhnout, jak jsou zvláštní. Pomalu nahmatám Nasua kousek vedle sebe a postrčím si ho více za svoje záda. "hele...jestli nás napadne...opovaž se tu stát. Zkusím ti získat nějáký čas a ty uteč. Je to jasný? A nedávám ti na výběr. Jen to koukej udělat." Mluvím na něj pomalu a tiše. I když poslední větu řeknu důrazněji než ostatní. Stále však nehnutě stojím a upřeně se dívám na to zvíře. |
| |
| "Já jím co vím zatím nemluvím. Ale jediné co můžu říct je, že se uvidí. Vážně je to všechno jako špatný vtip," zakroutím hlavou a zase se narovnám. Nevím kolik uběhlo času, ale radši půjdu počkat na Yona a Masua. "Na co tu vůbec koukáš? Je to k něčemu? Já půjdu teď počkat na ty dva a zastavit jejich záchvat vzteku až jim žeknu, že tě vezmeme s sebou. Pak přijď dobře?" zeptám se ho na několik věcí najednou a oznámím mu své rozhodnutí. Hlavně teď potřebuju nějakou dobu o samotě uvažovat a trochu se uklidnit, abych mohl zase brát věci tak jak přijdou a ne zpanikařit, to by bylo silně pod moji úroveň. |
| |
| "To mi povídej," ušklíbnu se. On má štěstí, že..nedopadl jako já. "Prý trvá dva dny, než se porozumí písmu...tak si chci přečíst, co je tady napsané. Mohlo by to pomoct," odpovím na jednu z jeho otázek. Pak se na něj tázavě podívám..vím, že tady ti dva nejsou, ale nevím, kam mohli jít. "Kam šli?" |
| |
| Odejdeme od pramene a vypadá to, že rozhorov nebude,ale nakonec přeci jen Yon začne. Zasměji se jeho slovům. " Jo, blbá krátkodobá pamět...to nejsi jedinej..to má snad skoro každej...a jestli tě zajímá zrovna tohle." Pokrčím rameny a spustím. " Sice nevím, zda si to teda zapamatuješ, ale jo, chodím do školy....ale ted už jsem měl končit...nebo už jsem skončil..to je jedno...taková ta všeobecná, jako každá druhá...k ničemu. " hovořím jasně, že o školu jsem nikdy moc velký zájem neměl. " Bydlím s mamuchou v Tochigi....takový nezáživný..nudnej život kluka..který je bud ve škole, nebo s partou a nebo někde vydělává trochu peněz, aby mohl jít s klukama ven." Mezitím dojdem na rozcestí a já jen mávnu rukou a pokračujeme dál. " A jak jsi na tom ty?At tu pořád nekecám jen já." zeptám se, ale přitom dostanu divný pocit. Skoro na krok stejně se zastavím s Yonem a rozhlídnu se. Než mu stačím odsouhlasit divný pocit, objeví se před námi velké černé zvíře s divnýma očima. Yon mě okamžitě strká za záda a jen udělám nenápadnej krok, abych mu vyhověl a nedělal jsem zbytečně prudký pohyby. Dostanu instrukce, či spíše rozkaz v případě útoku utéct. " Hele...jak chceš získat čas? To se s ním chceš prát sám....já...přece tě tu nenechám...jsme dva..on je jen jeden...to se mi nelíbí." snažím se protestovat,ale pohled do jeho upřené tváře na zvíře mi dá jasný pokyn, že Yon neustoupí. " Dobře..ale pokud nepoběžíš do dvou minut za mnou, tak to otáčím a jdu ti pomoct." dám mu najevo, že nejsem nějaký srab, co by zdrhal, když jiný za něj bude krvácet. |
| |
| Yon, Masuo Zvíře ještě chvíli vrčí, než se lehce přitiskne k zemi.vzápětí vyskéčí a vrazí bokem do Yona, kterého ten náraz odmrští pár metrů dozadu...buď si s ním chce pohrát, než ho zakousne, nebo ho zatím nechce zabít. Nebo má jiný důvod, proč se do někoho ještě nezahryzl. |
| |
| "To tu budeš sedět dva dny?" pozvednu obočí a nakonec jen pokrčím rameny. Už nemám sílu se ani divit někomu kdo sedí před kusem textu v úplně cizím jazyce a čeká až mu nějaké vnuknutí dovolí ho přečíst. "Šli najít nějakou vodu, protože měl Yon žízeň, případně sehnat něco k jídlu. Každopádně slíbil jsem že se do půl hodiny sejdeme," pokrčím rameny a kývnutím mu naznačím, že může jít taky. Sám se rozejdu k místu určení, dost pomalu, abych Shurimu v případě zájmu neutekl. Snad se alespoň těm dvěma podaří něco najít a budeme moct slavit aspoň malý úspěch. |
| |
| "Ne...já už tady jsem dva dny," zazubím se. Myslím, že v té záplavě informací jsem buď já zapoměl říct, jak dlouho už tu jsem, nebo se to k němu přes ty infrmace nedostalo. Doufám, že si alespoň pamatuje mé jméno. "Šli do vesnice? Protože jestli ano, tak je to fajn...pokud ne tak jsoua si v pěkném maléru," odpovím skoro jako by se mě to netýkalo. Ale když nevím, kde přesně jsou tak je zbytečné se plašit...stejně kdyby byli mimo vesnici, tak bych je nenašel... |
| |
| Yon Zvíře vrčí a netrvá to dlouho a zaútočí. Bokem vrací do Yona a ten se ocitá na zemi. Polknu, když mi dojde síla toho zvířete a rozběhnu se od něj pryč. Sakra..to je blbý ho tam nechat..co když mu něco provede....ne..poběž..poběž za mnou ..to tak..zvířátko..hele, jsem menší...pomalejší....zákeřenější. zašklebím se a podle mě dvě minuty uběhli, zastavím a otočím se. Chci vědět, jak na to je. |
| |
| "To si mě s tou pamětí uklidnil." Zasměju se a dál ho poslouchám.Vypráví mi o škole a o tom jak a kde žije a opravdu to nezní nijak zajímavě. Přesně jak říká. "Fajn...jen dvě minuty asi stačit nebudou. Dej mi dva a půl." Zašklebím se poněkud ironicky, protože je blbost dávat člověku jen dvě minuty, když stojí proti něčemu takovému. Možná tak dvě minuty života. Zasměju se v duchu, jako bych nechápal v jaké situaci jsem a jak je to docela reálné. Stejně díky mami...bylo to tu fajn... V tom se zvíře přikrčí a následně vyskočí. Mám celkem dobré reflexy, ale to zvíře je o něco rychlejší než já. Ucítím náraz jeho těla do mojeho boku. Ještě stihnu Masua jemně odžduchnout, než letím dozadu. Naštěstí jsme na mítince a když dopadnu nevrazím do ničeho. Po chvilce se oklepu a zvednu se. Na nárazy jsem z basketu zvyklý. "Zdrhej!" Křiknu na Masua a rozeběhnu se na druhou stranu a snažím se u toho upoutat pozornost toho zvířete. Zatím jsem od něj v dostatečné vzdálenosti. |
| |
| Yon, Masuo Zvíře je chvíli zmatené, když se oba dva rozdělíte, ale nakonec se přeci jen rozhodne, kdo z váš dvou pro něj bude méně nebezpečný a snadnější k ulovení. Otočí se směrem k Masuovi a rozběhne se jeho směrem... |
| |
| Uvědomím si, že jsem fakt hodně mimo z toho všeho a že mi to mělo dojít hned, ale jen nad sebou zakroutím hlavou. Jdu dál na kopec a otáčím míč v rukách. Řekl jsem těm dvěma za hodinu, ale přitom netuším jak dlouho to je, co oděšli. Pok si vzpomenu, že možná mám v batohu mobil a taky že jo. I když moc nepočítám že by mi tady k něčemu byl ale stejně můžu zkusit jestli funguje. "Já vlastně nevím kam šli...ale jak to myslíš, že můžou být v průšvihu?" odtrhnu oči od displeje a nakrčím obočí. Nelíbí se mi v nejmenším, co Shuri naznačuje. Doufám že to nebude tak vážné. |
| |
| Chvíli jsem zticha. Vlastně přemýšlím, jk mu co nejlépe říct, proč a co tady v okolí. "No ono..totiž. Je tady v okolé nebezpečeno. Prý tady jsou nějaké příšery nebo tak...nejsem si tím jistý, ale zatím všechno co vesničané řekli byla pravda...i když já žádnou ještě neviděl," odpovím mu na jeho otázku. Zatvářím se značně na pochybách...tohle je jedna věc, které ještě pořádně nevěřím, i když je opravdu pravděpodobné, že ej pravdivá, přestože se mi tomu opravdu nechce věit ani trošku. |
| |
| Jak se zastavím a otočím, vídím to zvíře jak se rozhodlo pro menší kořist, čili pro mě. Polknu a rozběhnu se zase dál. Sakra..jak to, že posloucháš.....co ted...doprdele..je velkej jak...no hnusně velkej....nožičky běžte...prosím....co nejdál..a nejrychleji..jo nejrychleji...mysli..mysli...co ted....tohle bude asi krutý." polknu a jen koutkem oka zkontroluji, kde je. Rozváži mikinu,co mám kolem pasu a začnu si jí ovazovat kolem levé ruky a to dost silnou vrstvu. Jen co mi na ruce trochu mikina drží, vytáhnu z kapsičky malý kapesní nožík. Při pohledu na něj mi to všechno příjde k smíchu, ale jiný nápad ted nemám. Lepší než aby na mě zezadu skočil a zahryznul do krku. Otočím se a nohou se zapřu. Dívám se na to blížící se zvíře a začínám pochybovat, že to dokáži. Držím ovázanou ruku před sebou a jestli zaútočí, tak mu jí chci nacpat do chřtánu, aby kousal do mikiny a maximálně do ruky,ale nikam jinam. |
| |
| A do prdele...jakto že jde za Masuem...to je v hajzlu...co teď? Zběsile se rozhlížím a snažím se vymyslet něco ne zase riskantního, ale něco, co by dokázalo masua zachránit. Pohled mi padne na potůček. Zřejmě to je ta samá voda jako jsme nabírali do flašky. Koryto potoku je tvořené z kamenů. Několik větších vezmu a pustím se za zvířetem. Zanedlouho ho mám zase v dohledu a jen co odhadnu vzdálenost, napřáhnu se a plnou silou hodím šutrem po zvířeti. Zasáhnu ho a sleduju, co bude dělat. Nezastavím se však, stále běžím za ním. Sakra...neříkal jsem mu běž! Vzteknu se když několik metrů před zvířetem uvidím Masoa. Debil...Copak neumí poslouchat? Hodím po zvířeti další kámen a kontroluju okolí, co by se tu dalo použít jako zbraň či něco. |
| |
| Yon, Masuo Zvíře je rozběhnuté, takže si kamenů, tkeré do něj narážejí ani nevšímá. To, že se Masuo zastavil mu připadá jako kdyby se jeho kořist vzdala a nemá sílu, takže po něm skočí a zahryzne se mu do nastavené ruky. I přes mikinu projely velmi dlouhé tesáky kůží a trochu i masem Masuovy ruky. A pak začal trhat hlavou dozadu. |
| |
| Jak stojím proti zvířeti, spatřím za ním Yona, jak běží k nám a hází po něm nejspíše kamen. Více ho sledovat nemůžu, protože musím kontrolovat to zvíře. Nevypadá, že by mu kamen ublížil a běží dál. Připravím se na skok a pevně držím mikinu, aby mi nesklouzla. Tak pojd....já nebudu lehká kořist..s tím vůbec nepočítej. Netrvá to dlouho a skočí po mě. Moje ovázaná ruka skončí v jeho tlamě a já i přes zapření pod jeho vahou padám k zemi.Pád k zemi mě probere a já zařvu než bolestí překvapením."Aaaaa,ŠMEJDE!"Necítím bolest, jen tlak na ruku, který se zvětšuje. Přesto mu ruku cpu do tlamy, aby nepřekousnul někam jinam. Na větší přemýšlení nemám a druhou rukou se napřáhnu a zabodnu do něj můj malý kapesní nožík. " BESTIE.....NO SEŽER SI MIKINU...TĚ ZABIJI...SLYŠÍŠ...JÁ TI DÁM UTOČIT NA MĚ ..HAJZLE...PRAŠIVEJ...HNUSNEJ...TU MÁŠ....YONE DOPRD*LE KDE JSI?" řvu jak na zvíře, tak na přibližující Yona, aby mi trochu helpnul, protože pochybuji, že to stou kudličkou zvládnu. Musí být na nás docela směšný pohled, jak ležím pod ním a strkám mu ruku do držky a přitom sebou nechám házet na zemi. Druhou rukou se ho snažím zranit. |
| |
| Začnu si připadat poněkud nejistě, když tohle uslyším. Sice ne že bych věřil na nějaké potvory ale přece jenom, kdoví co by se mohlo stát. "Myslím že bude lepší, když jim půjdeme naproti," rozhodnu nakonec. Přinejhorším kdybychom je nenašli, tak se sejdeme tady ale myslím že nezašli daleko, takže jen zkontrolujeme, že je všechno ok. Vydám se směrem, kterým odešli ti dva a kývnu na Shuriho aby šel za mnou. "Bude lepší, když se nebude nikdo z nás potulovat sám," vysvětlím věcně. Ujdu jen kousek, když zaslechnu řev. Neslyším sice všechno ale je to očividně Masuo a rozhodně se nezdá, že by všechno bylo v pořádku. Už se ani nepodívám po Shurim a rozeběhnu se směrem, kde předpokládám podle řevu, že ti dva jsou. |
| |
| "Asi," pokrčím lehce rameny. Ty dva moc neznám a ani jeden z nich mi nebyl moc sympatický...ale zase na druhou stranu, dkyby se jim něco stalo, tak by to vůbec nebylo dobré. Ani náhodou. "Jestli šli spolu, tak by to nemuse-" v půlce věty mě přeruší ten řev. Zní top jako člověk a vzhledem k faktu, že se Ahmon rozběhl směrem, odkud přicházel, tak můžu tušit, že to bude jeden z těch dvou. Rozběhnu se pro jistotu za Ahmonem, nejsem si jistý, jestli moje přítomnost k něčemu bude, ale mžná, ať už se děje cokoliv, budu nějak k užitku... |
| |
| Jsem několik metrů za zvířetem. Do hajzlu...mysli debile... Nadávám si, když už nevím co dál. Najednou zcela jasně uvidím, jak zvíře skočí na Masua a zakousne se mu do ruky. Jeho řev mě celkem vyburcuje. Pustím všechny šutry a přeběhnu zbývající vzdálenost mězi mnou a zvířetem. Sem těsně za ním. Aniž bych chápal, co to dělám, skočím k vlkovi a vezmu ho do kravaty. Přitisknu mu ruku na hrdlo a stisknu. Pokouším se to udělat tak, aby sebou moc netrhal a nerozerval Masuovi ruku. "PUSŤ HO TY HAJZLE!" Řvu na něj i když mi to příjde dost nesmyslné. Stále však držím jeho hrdlo a jak ho tisknu jsem u něj stále blíž, div že na něm neležím. Jen se v duchu modlím, aby to vůbec k něčemu bylo. |
| |
| Yon, Masuo To zvíře nepřestává trhat...ale to jen do chvíle, než ho chytí Yon a nazačne ho dusit. V tu chvíli povolí sevřejní svých čelistí a začne s sebou házet, aby se sebe Yona setřásl. Nakonec se mu to povede, ale místo toho, aby znovu zaútočil, tak raději uteče...asi se domyslel, že to nemá cenu...nebo za to můžou ti dva kdo zrovna přiběhli. Ahmoh, Shuri Běžíte kousek lesem, než spatříte, jak nějaké obrovské vlku podobné zvíře, ze sebe setřese Yona, který ho před chvílí škrtil, a pak uteče. Masuo se zdá, že leží na zemi a z ruky, obvázané mikinou, teče docela velké množství krve..nejspíš má nějaké větší zranění. |
| |
| Rozhlédnu se a rychle zhodnotím situaci. Chvíli sleduju prchající zvíře, ale pak se okamžitě přiženu k Masuovi s vážným výrazem ve tváři. Vyhrnu mu opatrně rukáv a ještě víc se zamračím. Mám se zraněními zkušenosti, byť ne nějaké moc profesionální. A taky vím že když člověka pokouše pes...ne-li divoký vlk, může to být dost zlé. Vytáhnu z batohu svoje tričko, ve kterém jsem se probudil, abych s ním alespoň prozatím zastavil krvácení. Utáhnu ho Masuovi kolem ruky. "Ta rána se musí co nejdřív vyčistit. Shuri, ty jediný teď můžeš mluvit s vesničany. Musíme je požádat o pomoc," otočím se na nejnovějšího člena naší skupiny a přitom Masua zvedám a podpírám, aby se neoctnul zas na zemi. |
| |
| Zvíře mě po chvíli setřese a já spadnu na zem. Chvíli ležím ale když si uvědomím Masuovo zranění ihned se zvednu k němu a zkontroluju jeho vědomí. Je při vědomí, ale z rány mu teče celkem dost krve. Opatrně mu odmotám mikinu, abych zběžně zkontroloval zranění. Zvednu hlavu a všimnu si, že k nám běží Ahmon a Králík. Ahmon doběhne a zkontroluje Masua. Posílá Králíka do vesnice a já ujišťuju, jak se vlastně jmenuje. Ale to je teď jedno. Otočím se k Ahmonovi. "Je to celkem dobrý nápad jít za vesničany pro pomoc. Každopádně by měl jít někdo s ním a taky se musíme postarat, aby mu neomývali ty rány vodou z vesnické studny...to by bylo rovnou lepší, aby mu jí ta bestie uhryzla. Vím, kde je čistá voda...můžu jí nanosit." Nabídnu se a pomůžu mu Masua podepřít. "Jdeme s ním do vesnice?" Položím ještě kontrolní otázku a trochu pozvednu obočí. Moc vesničanům nevěřím. |
| |
| Nechám Ahmona, aby toho mladíka zkontroloval..s tím,ž e už u něj jsou ti dva..já bych byl ještě naobtíž. Nad Ahmonovým návrhem o vesničanech pokrčím obočí a zavrtím hlavou. "Aby ho přizabili? Ti tak akorát ví jak ošetřit krávu," zavrčím.VEsničanům bych svůj život, a zdraví kohokoliv jiného, nikdy nesvěřil..po tom co mi udělali. "Za poslední dva dny jsme se v ošetřování o hodně zlepšil..takže bych se o něj mohl postarat i já...kdyby mu to nevadilo," řeknu po chvíli. Ne, ošetřovat ve vesnici v žádném případě. A já v tom ostatně nebyl nikdy špatný, a teď sjem měl za ty dva dny příležitostí k ošetřování sebe sama dost a dost.. |
| |
| Yon přiběhne a zvíře začne škrtit. Netrvá to dlouho a zvíře mě pustí, shodí Yona ze svých zad a zdrhne. Vysíleně se položím na zem a oddychuji.Za chvili vidím Yona se nademnou sklánět " Teda, Yone,...tobě taky všechno trvá." popíchnu ho, ale usměji se na něj. " Ale dík...já bych to asi nedal." Zavřu oči a vzdáleně cítím, jak se mi rána probírá. Yon se okamžitě jde podívat, proč mi z ní leje tolik krve. Uslyším blížící se kroky a ze země se podívám, kdo to běží, je to Ahmon a ten druhej kluk. Než stačím cokoliv říct, a né že bych mohl, hlasivky mi jaksi na chvili odešly na dovolenou, Ahmon se s Yonemošetřovatelsky starají o mojí ruku. " Díky...to nebude tak zlý...většinu toho sebrala mikina...kterou jsem si ruku trochu chránil." snažím se uklidnit jejich starostlivost. Pomalu se za pomoci postavím na nohy a v ruce mi mírně cuká. " Teda..taková bestie....kvůli ní nemáme nic k jídlu...ale vodu máme." snažím se aspon trochu zmírnit tento dost velký neúspěch. |
| |
| Otočím se na Shuriho a vrhnu na něj další ze svých vražedných pohledů, jako by právě navrhnul, že už Masua doděláme, když je na tom tak zle. "Jasně že nejsem takový idiot, abych je nechal léčit ho. Budeme ale potřebovat něco co alespoň zdánlivě připomíná obvazy, vodu a taky místo, čisté místo, kam ho uložit. Není čas na to, aby jsi tu filosofoval. Padej, než nám omdlí ze šoku, nebo ztráty krve," zavrčím na něj a sám se velmi pomalu rozejdu k vesnici a kývnu přitom vděčně na Yona, že alespoň on nekecá a snaží se pomoct. "No jasně skoro nic to není jen z tebe tečou hektolitry krve. Věř mi já vím co může takové obyčejné psí kousnutí se člověkem udělat. Radši by ses neměl snažit chovat přehnaně hrdinsky," zašklebím se na Masua, ale jsem rád že nekňourá jako holka a nese to statečně. |
| |
| Trochus e zamračím, ale pak pokrčím rameny. Když si myslí, že tohle bude nějak dobré...není to moje věc. Rozejdu se, mnohem rychleji než oni, směrem k vesnici...tem se opravdu začnu porůzu vyptávat na nějaké volné místo...bohužel jediné je můj nýnější příbytek, takže nic..alespoň mi dali něco čistého, co by se dalo použít jako obvaz, a mísu s převařenou vodou (kterou chtěl někdo před chvílí použít k něčemu jinému)..sice teď bude horká, ale myslím, že to vadit nebude. Věci donesu do svého..pokoje...v podkroví jedné z budov (pokojíček vypadá stroze a obyčejně, ostatně jako každý jiný v obyčejném vesnickém baráčku) a trochu to tam ještě připravím, než váýjdu před dům, abych počkal na ostatní. |
| |
| "Jo...za to ty běháš pomaleji než moje babička...nebo špatně slyšíš, vyber si." Ušklíbnu se zpátky. Zatím neumírá a tak nevím, proč bych ho nemohl popíchnout. Ahmon se trochu tvrdohlavě rozhodne jít do vesnice. I přes moje a Králíkovy protesty. "Hele...nechci ti do toho kecat. Opravdu nevím co bychom teď měli dělat. Já měl jen kdysi rozbitou hlavu, to je vše. Ale pokud jsi říkal čisté místo...myslím, že vesnice je to poslední místo, kam bychom měli jít. Nějáké hadry na provazu taky máme. Dám vám svoje tričko. Natrháme to a stačí je jen vyvařit. Ale na to všechno potřebujeme čistou vodu, ne ten hnus, co teče tam. Ale jestli tam mají bábu kořenářku či tak něco...to by neškodilo." Řeknu svůj názor a nabídnu mu pomoc. Otočím se na Masua po tom co plácá ty své blbosti. "Ahmon má pravdu. Sice by si s náma mluvit měl, ale zkus nekecat blbosti." Navrhnu se a věnuju mu krátký úsměv, spíše na povzbuzení. |
| |
| Právě jsem se chystal říct svůj názor, kam bych chtěl být odvedený,ale oba mě tak nějak sjeli, že kecám blbosti, že další vtípky si raději odpustím. Tady se jeden snaží ulehčit situaci ,aby ostatní nevyšilovali....no tak mě něco hryzlo a trochu to krvácí..vždyt to ani nebolí..zatím, jen v tom škube...a ještě dostanu jasně najevo, že kecám blbosti....to jsou mi podpory..pch. Opírám se o oba a jdu už tiše. Pohledem se podívám na ruku, jak rychle to vlastně krvácí. Čím více krve ztrácím, tím více ospalejší sem, ale stále sleduji cestu. Za chvili je mi jedno, zda mě vedou do vesnice nebo třeba tomu k bláznovi na pokec, jdu bez sebemenších protestů. |
| |
| Zdá se že i Yon se rozhodl protestovat, takže i jeho zpražím vražedným pohledem, aby si nemyslel, že všechno schytá jen Shuri. "Já jsem za svůj život léčil hodně zranění a i když nejsem žádný doktor, myslím že vím co dělám, takže to bude jak jsem řekl," nepřipouštím žádné pochybnosti a můj vážný výraz mluví jasně. Shurimu se naštěstí podaří zařídit co je třeba a tak hned zavedu Masua do jím nalezeného pokoje, uložím ho, a začnu se starat o jeho ránu důkladněji, jak jen je to v možnostech zdejšího vybavení. Nakonec jeho ránu pořádně zavážu. "Teď musí prostě odpočívat. Doufejme, že to nebude dál krvácet," oznámím, zatímco si umývám ruce, na kterých ulpěla krev. Je mi jasné že tohle náš odchod z vesnice dost posune, což se mi nelíbí, ale v prvé řadě se musíme postarat o to, aby byl Masuo v pořádku. |
| |
| Když je odvedu do pokoje, tak se okamžitě přesunu ven a posadím se před dveře. Když si ho Ahmon chce ošetřit sám, tak ať..já se do toho nemusím zapojovat. Stejně se ke mně ten skrček vůbec nechoval hezky. I když já k němu pravda taky ne. |
| |
| Zbytek cesty už raději mlčím. Když někdo nechce slyšet moje názory, nebudu s nimi plýtvat. Doneseme Masua do vesnice a nějákého pokoje, co nám ukáže Králík. Ahmon vypadá, že se o něj postará sám. Asi mu tam nejsem k ničemu a taky se mi vůbec nelíbil ten jeho pohled. Asi nemá rád, když někdo řekne vlastní názor a je jiný než jeho. Tohle nemám na lidech rád... Strčím si ruce do kapes a odejdu z pokoje. Přede dveřmi narazím na Králíka. Opřu se o protější stranu dveří než on a chvíli ho pozoruju. Potom se k němu otočím úplně. "Díky za pomoc. A omlouvám se za tu ránu míčem." Natáhnu k němu ruku. "Já jsem Yon. A ty Krá...eh. A ty?" Zarazím se. Zvykl jsem si říkat mu Králík. A teď jsem se málem přeřekl. Určitě by to nedopadlo dobře. Najednou si vzpomenu na svůj míč. "Oi...nevíš, kde je můj míč?" Zeptám se ho, protože by to mohl vědět, když byl s Ahmonem nahoře, hned vedle mého míče. |
| |
| "Já se taky omlouvám za to předtím..ale nemohl jsem za to," promluvím jen tak napůl, protože stejně nejsem v rozpoložení ke komunikaci..tak moc. "Shuri..a o tvém míči nevím nic. To bude asi vědět ten chytrolín vevnitř," odtuším a ukážu prstem na dveře, aby mu bylo jasné o kom mluvím. Zajímalo by mě kde budu dneska spát, dkyž odtud určitě dneska neodejdeme. |
| |
| "To nic...Podle mě to byl hlavně šok." Vysvětlím to, tak jak to teď vidím já. Nezdá se jako vhodný partner k rozhovoru a ani mě se nechce moc mluvit. "Hm...Shuri...hezké jméno. Sakr...ten míč bych potřeboval...je pro mě celkem důležitý. Celkem dost. Ale za Ahmonem se mi teď moc chodit nechce...nemá rád lidi s vlastním názorem." Ušklíbnu se. "Prosim tě...kdybych šel teď sám nahoru na ten kopec k těm ruinám...tam nic není, ne? Teda kromě toho dědy." Musím ten míč dostat co nejdříve zpátky. A klidně pro něj budu riskovat i svůj život. Ale chci vědět, jestli se mám ohlížet za rameno každou chvíli či ne. |
| |
| Dovedou mě do nějaký chatrče a položí mě na postel. Prostesty by asi nic nezmohly a tak jen ležím a nechám si udělat základní ošetření od Ahmona. Skončí a je řečeno o klidu, což se mi moc nelíbí. Podívám se na ruku a nevypadá, že by měla krvácet. Nelíbí se mi, že bych měl ležet a být sám uprostřed této vesnice. Celá tahle země mi příjde divná. Snažím se být co nejdéle vzhůru. "Díky.." řeknu trochu rozespale. Nejdřív chci pokračovat,ale pak to raději vzdám. Já nevím..že jsou všichni..já nevím....dejte mi hodku, maximálně dvě..ale říct jim to, pošlou mě jako blázna a hrdinu..já nejsem žádný hrdina a ani ho ze sebe nedělám, jen nechci být na obtíž či nějaká brzda..a to tedy jsem..však uvidíte..za dvě hodky tu budu lítat jako před tím útokem. pevně se rozhodnu. |
| |
| Jak se dalo čekat Masuo hned usne, ale já nemyslím, že by bylo dobré ho tu nechat. Pořád tu nikomu nevěřím a tak se rozhodnu zůstat u něj. Jen vyjdu ke dveřím, kde najdu Yona a Shuriho. "Zůstanu pro jistotu u Masua kdyby něco, mohli by jste zatím sehnat něco k jídlu?" požádám je, ale očividně to nemyslím moc jako otázku, protože vzápětí za sebou zase přibouchnu dveře. Vrátím se k Masuovu lůžuku, sednu si a alespoň mám čas trocchu se zamyslet nad naší současnou situací a všechno vstřebat. |
| |
| Než stihnu Yonovi odpovědět, tak příjde pan vševědoucí a dá ná další příkaz. U toho začínám mít pokrk. "Ty si jdi najít svůj míč kam chceš...já jdu sehnat to jídlo, když se o to neumí postarat nikdo jiný," zavrčím na Yona a trochu vztekle zizím pryč z domku. Vím koho se přesně zeptat, kdo má zásoby a je ochotný se o ně podělit. |
| |
| Příjde Ahmon a zase nás začne komandovat. Jakmile zaleze, Shuri se zvedne. Pošle mě, ať si du hledat míč, kde chci. Teda spíš mi to zní, že mě poslal ke všem čertům. Zvednu se a vyběhnu za ním. Chytnu ho za ruku, ale ne moc důrazně a zastavím. "Počkej, půjdu s tebou. Chci se tady pořádně rozkoukat a taky by neškodilo, kdybych něco věděl. A pokud je ten míč na kopci v ruinách, jsem tam potom za pár minut. Tak, můžu jít s tebou? Mohl by si mi přeba vysvětlit to tvoje chování a typuju, že to má něco společného s teba modřinama." Mluvím klidně a ukážu na jeho krk, kde je jedna z modřin dobře viditelná. V duchu doufám, že mě vezme s sebou a nebude se celou dobu chovat tak povýšenecky. Pustím jeho ruku a nechám ho se rozhodnout. |
| |
| Neujdu skoro ani pár kroků, když mě zase někdo bolestivě chytí za ruku. Střelím po Yonovi vražedný pohled, který zmizí teprve, až mě pustí. "Tahle vesnice je o ničem..nic se tu nedozvíš, ale pokud máš zájem si s někým pokecat, tak to klidně zkus...¨k tomu ti snad chůvu dělat nemusím, ne?" zavrčím na něj. Očividně nemám náladu na plýtvání svým časem na zaučování nějakého bažanta. "A ano, mé chování má s mýma modřinama dělat hodně...pokud o tom chceš něco vědět tak se zeptej pana chytrolína, já už to dneska podruhé říkat nebudu," odseknu hned vzápětí a vydám se zase pryč. "Ciao!" jakoby se roloučím, což by mu mohlo napovědět, že by teď nebylo nejlepší na mě mluvit. |
| |
| "Téda...ty máš náladu. já se jen zeptal. No tak promiň. A už jsem se omluvil. Já jen myslel, že bychom mohli mít lepší vztah...je víceméně jasné, že asi půjdeš s náma. Ale jestli se mnou nechceš mluvit, tak prosím. Nebudu na tebe mluvit." Pokrčím rameny a stále se na něj tak něják neutrálně koukám. Odsekne mi a odchází pryč...opět. Hm...tak lehce se mě nezbavíš. Řekl sice, že si s ním nepokecám. Rozhodnu se tedy s ním nemluvit, ale sleduji ho a jdu kamkoliv těsně za ním. I když je mi jasné, že ho to za chvíli zřejmě dost vytočí. |
| |
| Jsem si plně vědom toho, že mě ten kluk sledujě, ale když si ho budu všímat, tak s tím nepřestane. Zamířím bez jediného zaváhání k jednomu domu, kde zaklepu na dveře. Ty se po chvíli otevřou a objeví se v nich hlava postaršího muže, kterému něco řeknu, načež mě pozve dovnitř. Za pár minut jsem venku s naplněným plátěným vakem přes rameno a skoro plnou náručí různého jídla..zdá se, že vykecávat něco umím. Nevšímavě projdu kolem Yona, aniž bychs e na něj podíval a vrátím se k domu, ve kterém je Masuo a Ahmon. Tam prakticky rozkopnu dveře, protože mám plné ruce jídla, a vejdu dovnitř, abych mohl ty věci položit na stůl. "Hotovo," oznámím Ahmonovia zase výjdu ven na chodbu. |
| |
| Vypadá to, že zvolil metodu ignorace. Tak ať. Neustále ho sleduju. Ale před domem se zastavím. Přece jen mě tam nikdo nepozval. Chvíli tedy čekám, až výjde. Projde kolem mě a ani pohledem o mě nezavadí. Něják mě to nepřekvapuje, ale jen co projde, vydám se opět za ním. Zamíří zpátky do domku ale než mu stihnu otevřít dveře, protože má plné ruce, rozkopne je sám. Vejde dovnitř, položí jídlo a jde zase ven. Stojí na chodbě a já se postavím vedle něj. uvažuju, proč to vlastně dělám. Zřejmě mu chci ale dokázat, že svůj zájem líp ho poznat a svou omluvu myslím opravdu vážně. |
| |
| S přivřenýma očima přemýšlím nad vším, co se stalo. Začínám mít obavy co se děje doma, stýská se mi po Qi Yue, chybí mi parta a dokonce i táta a tetička. A to jsem pryč jen chvíli. Jenže si nemůžu být jistý, kdy se vrátím, pokud vůbec. Sáhnu do batohu a vytáhnu odtamtud peněženku a z ní fotku. Chvíli se na ni dívám a v duchu si slíbím, že se odtud dostanu za každou cenu. Z myšlenek mě vyruší Shuriho vpád. je sice hezké, že udělal, o co jsem ho žádal, ale s takovýmhle přístupem ho skutečně velmi brzy někdo uškrtí. A vůbec bych se nezdráhal ujmout se toho. Seberu ze země fotku, kterou jsem překvapením upustil a schovám ji. pak se podívám na Masua. Snad ho ten idiot nevzbudil. |
| |
| Vůbec si Yona nijak nevšímám...nemám proč. I dkyž...měl bych se jít podívat na ty ruiny, ale...myslím,že mi do zítra neutečou, protože dneska už odtud asi neodejdeme. Tedy s Masuovým zraněním je to nemožné. Po chvíli si sednu zády opřený o stěnu a zavřu oči. Mohl bych někam jít, ale myslím,že by to bylo k ničemu, když za mnou tenhle skřet pořád dolézá. |
| |
| Usnul jsem celkem nečekaně brzo, než jsem očekával. Zdál se mi jen chvili krátký sen, velmi zmatený sen,ve kterém jsem viděl svojí mamuchu a několik mých kamarádů, kde je vše zakončeno mohutným zvířetem v pozadí. Jeho oči mě sledují a já se probírám. To, že vnímám už částečně realitu, mě utvrdí rána a hlas Shuriho. Nemůžu odlepit víčka a tak ještě chvili ležím, jako bych spal. Rána se probrala a tak jí jasně cítím. Bolest z ní mi pomáhá nabrat plného vědomí. Pomalu otevřu oči, konečně se mi to povede. Vidím nejdříve nějakou postavu v mé blízkosti a jelikož si už jasně uvědomuji, kde jsem, trhnu sebou na posteli dozadu. Za pár okamžiků se obraz vyjasní a já vidím Ahmona. Uklidním se a sjedu pohledem na ruku a na její stav. Přitom se snažím posadit se na posteli a zdravou rukou se snažím najít nějakou oporu. Odpočinku jsem měl podle sebe už dost. |
| |
| Pochopitelně, že ten hluk Masua probudil. Zamračím se a rukou ho zatlačím zpět na lůžko. "Lež, jestli tu nechceš strávit další měsíc. Pokud nebudeš odpočívat tak se ti to nikdy nezahojí," řeknu mu a zní to dos nezaujatě. Přesto jsem odhodlaný nenechat ho nikam jít. Pokud odtod chceme brzo odejít, musí mu být tak, aby zvládnul cestu a t se nestane, když se taky bude chovat jako děcko. Vezmu kousek chleba a sýra z toho, co přinesl Shuri a hodím je Masuovi, ne zrovna hezky. "Radši se najez, jsi teď slabý jak čajíček, ať máš z čeho brát," ušklíbnu se a znovu se posadím. |
| |
| Nedostanu se v sedu moc daleko a už mě znova nutí se položit.Normálně bych proti tomu bojoval,ale ted na to nemám sílu ani náladu, lehnu si. "Děláš, jako kdybych tady chtěl snad zůstat." poznamenám, v hlase je znát,že si příjdu křivě obviněný. Hodí po mě jídlo, ušklíbnu se. Super.....hůř se to podává snad jen krysám....no jasně...já tady zdržuji a tak to dostanu naplno...doprčic...copak já si tohle vybral....hm..příště se nechám fakt zakousnout a bude to. Nelíbí se mi to chování,ale zatím mlčím a to jen proto, že mě ošetřil. Kousek sýra chytím,ale chleba se dostane k nohám a tak se tentokrát už posadím a chytnu i chleba. Opřu se a v sedě mlčky žvýkám jídlo. Přitom Ahmona sleduji bez viditelného nadšení, spíš otráveně. |
| |
| Sice jsem si řekl, že budu neustále za shurim, dokud ho nedonutím, aby alespoň trochu přiznal mou přítomnost. Ale myšlenky na to, kde je můj drahocenný míč a co všechno se s ním může stát mě od původního cíle trochu odtrhávají. Nakonec se přece jen zvednu. Když se se mnou nikdo nechce bavit...nebudu jim svou přítomnost cpát. Seberu se a bez pohledu na Shuriho se seberu a odejdu. Určitě teď má v obličeji vítězný úsměv. Ale co mí potom. Můj míč je pro mě důležitejší než nějáké přátelství s tak arogantním Králíkem, jako je on. Dojdu za vesnici a vydám se cestou, kterou nás prvně Králík tahal za sebou, po tom co Masuovi sebral penězenku. Povzdechnu si. |
| |
| Yon Míč najdeš hned pod kopcem, vlastně popravdě řečeno ho předtebou našel někdo jiný, ty děti, které si spolu hrály při vašem příchodudo vesnice. Házejí si s tvým míčem mezi sebou, a zatím se zdá, že si tě ještě nevšimli. |
| |
| Jdu teprve kousek. Ještě nezačnu ani vstoupat a už vidím svůj míč. Hrají si s ním děti z vesnice. Nevypadá to, že by si mě všimli a tak se posadím na travnatý břeh po straně stezka a tiše je pozoruju. Sokud si s ním hází a nijak ho neničí, klodně jim míč nechám. Děti vypadají šťastně a zřejmě je hra s míčem baví. Všimnou si mě až když jim míč upadne a zakutálí se až ke mě. Zvednu ho a chvíli si ho prohlížím. Potom se usměju a natáhnu k dětem ruku s míčem, aby si ho vzali. "Neboj se." Řeknu klidně aniž bych si uvědomil, že mi zřejmě nerozumí. Počkám, jestli si někdo nich pro míč dojde a jestli ne, zvednu se a dojdu k nim jim ho podat. |
| |
| Yon Přiběhne k tbě děvče a vezme si míč. Stejně to vypadá, že už si ho přivlastnili úplně. "My se tě nebojíme...jsme na lidi jako vy zvyklí," děvče na tebe vyplázne jazyk. Zdá se, že ti perfektně rozumí...a že ty rozumíš jí..vlastně to vypadá, jako by mluvila taky japonsky, jenže má jistý podvný akcent. Jakmile domluví, takse k tobě otočí zády a vrátí se k ostatním dětem, aby si mohly hrát. |
| |
| Drzost té holky se mi vůbec nelíbí. Zakroutím nad tím hlavou. "To by jste měli. Sice malým dětem neubližuju, ale nebude mi vadit udělat vyjímku. Je vám doufám jasné, že ten míč pozom budete muset vrátit, že?" Dívám se upřeně na její záda, jak odchází a trochu pochybuju, že mi ho vrátí. Chvíli je pozoruju a přemýšlím, jak míč získat, kdyby mi ho opravdu nrchtěli vrátit. Je fakt, že jsem silnější, ale těch prcků je více. Bohužel pro ně mě opravdu nenapadají nenásilné cesty, jak získat zpátky svůj drahocenný míč. |
| |
| Yon Zdá se, že tvá slova ani jedno z dětí nereaguje. Asi tě mají na háku, nebo si prostě teď ještě chtějí hrát. Nicméně tebe si vůbec nevšímají, takže jim budeš míč muset vzít násilím..nebo jim ho nechat. |
| |
| "Je vidět, že děcka jsou dneska všude stejně ofrklé..." Zamumlám si sám pro sebe. Dál sedím a pozoruju je. Po nějáké době, nedokážu odhadnout, jak dlouho to už je, mě to sezení, nic nedělání a pozorování drzých děcek, jak si hrajou s mojím míčem přestává bavit. "Tak děcka konec. Dejte mi míč. Musím jít...ne že by mě někdo postrádal, ale už mě to tu s váma nebaví. Takže mi ho dejte a běžte si hrát s něčím jiným." Řeknu nekompromise, vstanu a příjdu až k nim. Nastavím ruku aby mi dali míč a já už mohl jít za těma třema. Je jasné, že oni mě shánět nebudou. |
| |
| Yon Čas se pro tebe táhne dlouho, ale pro děti ne, takže si neuvědomíš, že je teprve čas oběda. Vlastně to zjistíš teprve, až se ty děti (které tě ignorovaly, i když jsi po nich chtěl ten míč znovu) rozeběhnou ke svým domům na jídlo... ...a míč ti hodí někam daleko od tebe. |
| |
| "Hajzlíci..." Zanadávám a pustím se za míčem. Děcka mezitím zdrhnou. To je jejich jediné štěstí. Tohle bych jim nedaroval. Chvíli hledám a chodím všude možně, protože jsem si tak úplně nevšiml, kde míč spadl. Když ho konečně mám zase u sebe, vyškrábu se na pěšinu a výjdu kousek na stráň. Sluníčko hezky hřeje a tak si najdu nějáké příjemné a bezpečné místo a lehnu si. Míč držím pevně v rukách a chvíli koukám na mraky, jak klidně plujou oblohou. Po chvíli však oči zavřu a v teple slunečních paprsků pomalu a klidně usnu. |
| |
| Jsem rád, že Yon ocdešel, že mě nechal na pokoji, a taky, že se dlouho nevrací. Konečně si můžu taky nějak odpočinout a převázat si pár ran, které mi dříve udělali vesničani...nemám zrovna nejraději, když mě někdo sleduje při ošetřování svých zranění. Sundám si triko a začnu si odmotávat obvaz z pravé ruky, tam jsem dostal pořádnou ránu lopatou, nebo co to bylo, a můžu být rád, že se mi nerozsekla kůže, i když to zranění nevypadá nijak nejlépe. Bohužel v těchto podmínkách se s tím nedá co dělat...a nevypadá to tak, že by se to neuzdravilo..možná tam zůstane nějaká ta jizva, ale pochybuji, že moc veliká. |
| |
| Ani si to neuvědomíte, ale uběhne dalších pár hodin...a také si někteří uvědomíte, že by bylo dobré se najíst. Zatímco Masao a Ahmon mají u sebe v pokoji jídlo, tak Yon ho nemá. A Shuri ostatně taky ne, ale ten si klidně může kdykoliv pro něco zajít. |
| |
| Po několika hodinách lehkého spánku se konečně přinutím probrat a vstát. Moc se mi sice nechce, ale už se mi hlásí žaludek, že má hlad. A začíná už být hodně nepříjemný. Dojdu dolů do vesnice a najednou nevím, která ta polorozpadlá chatrč to byla. Jednu si typnu a otevřu dveře. Můj odhad byl správný. Poznám to podle chodby, ve které sedí Shuri. Teda spíše se válí po zemi. Zvednu ruku na pozdrav. "Nemáš hlad? Donesl bych ti něco k jídlu, jestli se ti tam neche." Zastavím se s rukou na dveřích. |
| |
| Celkem hezky se mi odpočívá, i když takhle na zemi a v chodbě. alespoň mě nikdo neruší.. Doteď. "Já už jedl," není to zase vůbec pravda, jedl jsem naposledy na snídani, ale raději budu hladovět, než aby se o mě musel takhle někdo starat. |
| |
| Odsekne a nic víc mi neřekne. Co sem mu sakra udělal? Sice sem ho praštil míčem, ale to už sem se snad omluvil, ne? To mu mám ještě donést kytky?! Pozdechnu si, ale nic neřeknu. Zatlačím na dveře a otevřu je. V místnosti je jen Masuo a Ahmon. Zamířím ke stolu s jídlem. "Jen si něco vezmu a hned zase vypadnu, jestli mě tu nepotřebujete. Ale pokud něco chcete, tak si klidně řekněte." Odložím si pro sebe kus chleba a sýra. "Jak ti je Masuo?" Otočím se na Masua a položím mu víceméně zdvořilostní otázku. Dojdu ke stolu, seberu svoji porci a taky nakonec vezmu i něco málo pro Shuriho i když říkal, že jedl. Vydám se ke dveřím. Jestli po mě něco chtějí mají poslední šanci mi to oznámit. |
| |
| Sedím a dojídám chleba, či spíše ho jen tak žvýkám,aby se neřeklo. Sýr už je dávno ve mě, když se ozvou dveře a vejde Yon. Můj pohled je stále otrávený a nejradši bych z toho lůžka odešel pryč. Yon si jde jen pro jídlo, na jednu stranu jsem rád, že mu to nehodil jako mě a nechal si ho něco vzít bez řečí. Někdy mám z Ahmona pocit, že si myslí, že je snad jedinej, kdo tu nechce být. Yon se mě zeptá, jak mi je. Jen se na něj podívám a dál žvýkám zbytek chleba. Jak mi je? ...Vždyt je to nezajímá...jediný, co vidí, že jsem je zdržel..že tu musí dál trčet a já jsem toho příčina..at jsou doprdele...já se na tohle můžu...copak já jsem si to vybral. podívám se na ruku, maličko zahýbu prsty. Je už skoro u dveří, když promluvím. "Jo...dobrý...díky za optání." můj je taky dost formální, možná trochu vzteklej. Nedívám se a je mi jedno, zda zmizne či ne. Stejně se neptal pro svůj vlastní zájem,ale jen aby se neřeklo. Divám se dál na své prsty a zkusím je zatnout v pěst. Mám sto chutí si to s tím zvířetem ještě jednou rozdat, nebo s čímkoliv jiným. |
| |
| Masuo promluví až když jsem na odchodu. Spustím ruku ze dveří a otočím se na něj. "To rád slyším, že už je to lepší." Usměju se na něj. Potom si však uvědomím jeho tón. Trochu mi to smázne úsměv z tváře. "Tak...já už raději půjdu...Vrátím se večer, ale budu tu poblíž. Kdyby vás to zajímalo. Což pochybuju že bude." Řeknu trochu zklamaně a poslední část si řeknu spíše tiše pro sebe. Výjdu ven a sehnu se k shurimu, abych mu dal jídlo. Je mi fuk jeho reakce. Prostě to položím k němu a jdu. Nikdo se o mě nezajímá a tak si taky už budu hledět svého. Výjdu z domu a vyrazím přes vesnici k cestičce která začíná za ní. Po nějáké době pomalé procházky dorazím nahoru na kopec, kde nás prvně dotáhl Shuri. Sednu si tam na jeden kámen a koukám do dálky přesně na opačnou stranu, než je vesnice, abych se odreagoval a nemyslel na to, co mám za zády. Z kapsy vytáhnu fotku mámy a chvíli pozoruju její tvář. "Děkuju mami..." Šeptnu a obrázek zase schovám. |
| |
| Odpoví, že je rád. Jen se mrknu, abych viděl prohnaný obličej, ale spatřím úsměv, který záhy zmizí. Jeho slova mi pomůžou docvaknout, že není jako Ahmon. Copak jeho opravdu zajímalo, jak mi je? Asi....asi bych neměl..ale co....proč mě to vůbec napadlo....stejně si taky ve skrytu duše nadává, jako každý tady, co tu dělá....a za chvili dojde k tomu, že jsem jen zátěž..a s tímhle....ale itak..zatím si to třeba nemyslí...třeba jen chtěl vědět, jak na tom jsem. Zlostí sám na sebe zatnu obě ruce. Napřímým se, že vyrazím za Yonem,ale pohled na Ahmona mě zarazí. Ale co....mám zraněnou ruku..né nohy. zkusím se postavit. |
| |
| Když Yon vejde jen zvednu hlavu a na chvíli se na něj podívám, ale pak se zase ponořím do vlastních myšlenek. Nesnažím se jim zapojovat do rozhovoru a znovu se proberu až ve chvíli, kdy se Masuo pokusí postavit a odejít. "Dělej jak myslíš," řeknu chladně ale je vidět že se trochu zlobím. Člověk se mu snaží pomoct a on se chová jako malé nezodovědné děcko. Měl by si to uvědomit. Všichni chceme aby se co nejdřív uzdravil a my mohli odsud vypadnout, ale on přitěžuje nám i sobě. Ale nejsem jeho máma abych ho vodil za ručičku, pokud není schopný věci zvážit sám. Zvednu se a odejdu z pokoje. On mě stejně neposlouchá tak je k ničemu abych tam dál byl. Vydám se prostě jen tak prozkoumat okolí, kdybych našel něco, co by nám mohlo pomoci. |
| |
| Otočím se, jak to ticho prořízne Ahmonův hlas. Je na něm znát, že zlobí,ale nechá mě dělat co chci. "Ahmone...už je to dobrý....já." zmizne z pokoje a tak se jen zase posadím. "Já se cítím líp...můžem klidně vyrazit." odpovím spíš pro sebe. Zadívám se na vodu a na postel hodím můj batoh, který ležel u lůžka.Dám si do něj trochu jídla, co kdyby sem někdo přišel a zase nám to vzal. Sundám si jedno ze dvou triček. Udělám z něj improvizovanou opěru, do kterou zraněnou ruku vložím, takže s ní moc nepohybuji a mám jí stále v pokrčené poloze. Sice mi to trvá a uzel je trochu oslintaný,ale drží a já se poprvý usměji. Nyní jen v jednom triku a košili si nahodím batoh na jedno rameno, nasadím sluchátka a s muzikou potichu znějící mi do uší vyrazím ven z pokoje. Na chodbě narazím na toho kluka, který mě okradl. Hádám, že asi on asi jednal z vesničany, protože nevím o nikom z nás tří, kdo by jim rozuměl. "Díky za lůžko, ...už je mi líp...hm...asi i to jídlo máš na svědomí, asi nejsi nakonec tak špatnej." zkusím se na něj trochu usmát a vydám se dál ven, i když sám vůbec nevím kam. |
| |
| Nezaereaguji, když ke mně Yon položí jídlo..dokonce nic neřeknu ani, když mi Masuo poděkuje. Jen očima sleduju, dokud nezmizí z dohledu, než se vydám do svého pokoje, kde si začnu balit věci do tašky, kterou si pak hodím přes rameno. Posbírám všechno jídlo, které zbylo od ostatnícha hodím ho taky do tašky. Pak se na chvíli uložím do postele, než vstanu a výjdu před dům, kde si jen tak sednu ke stěně a začnu se zabývat čištěním svých bot. |
| |
| Jdu v rytmu hudby a moc kolem sebe nekoukám, moc se ve svém stavu toulat nechci a tak jdu tam, kde to trochu znám. Jak jsme se tu vůbec ocitli...a jak to, že mi....co se stalo v našem životě či ten večer předtím, že jsme se objevili tady...a je vůbec cesta, jak se dostat zpátky? rozmýšlím, zatímco stoupám na kopec. Jdu pomalu a nikam nechvátám, občas sjedu pohledem od země k ruce a obvaz na ní. Hlavu mi naplnuje moje oblíbená hudba a tak se za chvili přestanu zajímat, proč tu jsme a užívám si to jako den prázdnin. I když jsem zraněn. Objevím se za Yonem a zjistím až skoro u něj, že jsem ho našel. Zastavím a rozmýšlím, zda mám jít pryč či ne. Nakonec se posadím vedle něj a vyndám jedno sluchátko, abych ho případně slyšel. Je to spíš zvyk z dřívějška, kolikrát jsem se bavil a přitom poslouchal. "Hm...Yone...já..asi bych se měl omluvit....neměl jsem po tobě vyjet....nic jsi mi neudělal....jen...přišel jsem si jako kámen na vašich nohách....a to rozhodně nejsem...já...můžu už jít do toho města." promluvím a stejně nevím, zda mě bude poslouchat či se nesebere a neodejde. Podívám se na něj a zkusím se usmát. " Víš...že jsi mi ani nestačil odpovědět....předtím zvířetem." snažím se upřesnit, co myslím a pak už jen se zadívám směrem dopředu a nechám to na něm, zda bude chtít si pohovořit či ne. |
| |
| Sedím a chvíli se mi zdá, že za sebou slyším tiché kroky. Neotočím se. Chvíli na to si ke mě sedne Masuo. Trochu mě to zarazí. Dokonce na mě i promluví. Což mě zarazí ještě více. Omluví se a potom dokonce mluví i dál. Poslouchám, dokud neskončí. "No..nemusíš se přece omlouvet. Možná, kdybych byl rychlejší nebo kdybych ho vyřídil dřív, tak by si teď nebyl zraněný. Takže by se dalo říct, že za to vlastně můžu já a ne ty. A navíc...já nikam nespěchám. Kdyby někdo znal cestu odsud, tak možná, ale takhle...jestli se tenhle svět nechystá brzo k zániku, tak nemyslím že je kam spěchat. A jestli je cesta ven, bude tu i zítra. No chci tím vlastně říct, že mi to nevadí a neberu tě jako brzdu. Obzvláště, když je to moje chyba." Chvíli ho pozoruju, ale potom se zase koukám do dálky. Usměje se na mě. Asi poprvé za celou dobu. Chvíli ho takhle pozoruju a přemýšlím tom, co říká. "No...klidně ti odpovím. Teda v připadě, že mi připomeneš na co ti mám vlastně odpovědět." trochu se zasměju, protože si neumím vybavit o čem sme se to bavili. |
| |
| Sedíme vedle sebe a dokonce Yon začne přebírat vinu za moje zranění. Otočím se na něj a zpražím ho pohledem. "Yone....ty za to nemůžeš..rozhodně né mín než já. maličko zostřím hlas a hned ho zase změkčím a uvolním. " Ale díky, jsi asi jedinej, kdo si to myslí...že nejsem zátěž...zítra určitě budem moci vyrazit.....zvládnul jsem horší zranění z potyček." a zase se otočím dopředu. " Jo....ta naše krátkodobá blbý pamět.....ptal jsi se mě na školu a na bydlení....tak jak je to u tebe...kde jsi bydlel a co jsi dělal?Jaký jsi měl život, než jsi se dostal sem?" Podívám se na něj a usměji se, přeci jen jsem si vzpoměl.Chvili na něj hledím než vyslovím to,nad čím ted přemýšlí asi každej z nás."Yone...myslíš, že se odtud vůbec někdy dostanem?" zeptám se zničehonic. |
| |
| Napomene mě že to není jeho vina. "Já vím, že asi ne úplně. Přece sem ti říkal utíkej, ale ty né...musel si se vracet." Trochu se zamračím a nasadím tón, který se zdá, že ho obviňuje, že je to komplet jeho vina. "Ale kdo ví...možná sme si nakonec zachránili život navzájem." Usměju se a mrknu na něj, aby poznal, že předchozí tón hlasu byl jen hraný. "A počkal bych než se ti rána alespoň trochu zatáhne, aby si nám nezačal krvácet někde uprostřed cesty. Ale jestli se tak stane do zítřka, tak to klidně vyrazit můžeme." Sjedu pohledem na jeho ruku. "No to je tak, když to není na koho svést." Zasměju se. Na okamžik se zamyslím. "No já sem nedávno dodělal výšku, přestěhoval se a nastoupil do práce. Předtím sem bydlel s babičkou, dědou a tetou, kteří mě vychovali od úplného prcka. A teď dělám v jedné velké firmě. Takové to co dneska dělají všichni nic zajímavého. Je ještě něco, co by tě zajímalo?" Odtrhnu svůj pohled od krajiny a zase se dívám na něj a očekávám případné další otázky. Položí mi otázku, kterou jsem tak napůl čekal, že jednou příjde. "No, to já nevím. Ale když si budeme říkat, že to není možné, tak určitě ne. Ale podle mě, když to šlo tady, musí to jít i odsaď. A já budu hledat. Určitě." Řeknu nakonec rozhodně. |
| |
| Nejdřív to vypadá, že mě obviní z viny a z mého zastavení,ale pak se usměje a já pochopím, jak to myslel. "Jo...možná i jo." podívám se na svojí ruku a na obvaz, který mi Ahmon udělal a je dost pevný. " Jo, myslím, že se to zatáhne rychle...hýbu i prsty a jen mi v tom trochu škube,ale to je normální, to asi v každý ráně." znova zahýbu prsty a obvaz zůstává bez další krve. Hovoří o svém životě a já jen poslouchám. Dívá se před sebe a já chvili na něj a chvili také před sebe. Na mojí další otázku se na mě otočí a já se zadívám na něj. Jeho odpověd mě svým způsobem potěší. "Jo ...taky budu hledat...chci odtud,, jen co zjistím, proč a jak jsme se tu ocitli. ..pak bude třeba jednoduší zjistit jak domů....sice né , že by mě tam čekala bůhví jaká budoucnost,ale i tak, nelítaj tam velké černé potvory." zasměji se a zadívám se do krajiny. "Yone...jak to, že tě vychovávali prarodiče s tetou?" dívám se před sebe a zeptám se na to jen tiše. Vím, že je to dost citlivá otázka, sám si vzpomenu na mámu a náš dost krušný osud, jak jsme se společně protloukali životem. |
| |
| "Snad to bude v pořádku...vlastně, proč by nemělo, že? Ale já nikdy neměl takové zranění, takže nemůžu říct." Pokrčím rameny a chvíli pozoruju jeho ruku v obvaze. Zasměju se na jeho poznámku o černých potvorách. "No, to je fakt, že černé potvory nemáme...ale zase máme plnojiných potvor. Třeba ženské. Takže co takhle si v hledání pomáhat a navzájem se informovat?" Nabídnu spolupráci, protože jít každý sám je trochu blbost. Zeptá se mě na rodinu. Místo odpovědi sáhnu do kapsy, vytáhnu máminu fotku a podám mu ji. "Říkají, že jsem jí podobný. nevím nepozna jsem jí. Jediný čas, co jsem byl s ní bylo pouhých 9 měsíců. Těch 9, co mě nosila pod srdcem. Máma zemřela na poporodní komplikace. Tak trochu ironie. Zemřela, protože dala život dítěti, o které nestála." Usměju se na fotku ženy s dlouhými trochu zvlněnými tmavými vlasy a černýma očima. |
| |
| Nechápavě se podívám na Yona a jeho poznámku o potvorách ženských. Ženský potvory?....hm..tak jsem asi mimo obraz...a nebo mu nějaká zahnula a on je ted rozčílený na celé to jejich plémě...no, já takovou smůlu nemám..podle mě ženská sem, ženská tam. Ale jeho nabídka na pomoc zní dost lákavě. "Jo,....spolupráci beru....určitě najdeme rychleji řešení, jak tady z toho ven." Je ticho a tak dojdu k názoru, že o tom mluvit nechce. Ovšem promluví a já když se na něj podívám, si všimnu fotky. Vemu jí patrně zdravou rukou a dívám se na ní, na tu ženu na fotce a pak na Yona. Nechtěla?.....tak proto je nemá rád?....ale je hezká...a opravdu je jí podobný. Podám mu jí zpátky. "Mluví pravdu....jsi jí podobný." chvili na něj koukám a pak se zadívám dopředu. "My s mamuchou už dlouho žijem vedle sebe a nemáme na sebe moc času...skoro vůbec....přesto se mi po ní stýská.....na něco je to tu dobrý...jeden si uvědomí, na čem mu vlastně v životě záleží a co náhle a bez varování přišel." sáhnu rukou do kapsy a vypnu muziku, nehodí se k mým myšlenkám a taky musím trochu šetřit baterky. A tak jen schovám sluchátka do kapsy a jen tak sedím a koukám dopředu. |
| |
| Poslouchám ho, jak mluví o své mámě a najednou mi příjde, že bych měl slova "dítě o které nestála" uvést na pravou míru. Takhle to zní, jako by máma byla nějáká potvora. Ale tak to nebylo...vím to. "No, mě se po mámě taky stýská. Celkem často. Možná je to i proto, že jsem jí nikdy nepoznal. Znám jí vlastně jen z toho, co jsem slyšel. Byla to hodná žena, moc milá a krásná. A to že mě nechtěla...není to úplně tak, jak to zní. Spíše mě neplánovala. Ale vím, že mě měla ráda. Cítím to...tady uvnitř." Poklepu si na levou stranu hrudi, tam kde mám srdce. "Říká se, že dítě už vnímá i když se ještě nenarodilo. Nepamatuju si to, jen to cítím a i teta a bábi to říkali. Často na mě mluvila, dokonce mi i vyprávěla pohádky a zpívala. Možná bych i poznal její hlas, kdyby promluvila. Moc rád bych jí poznal." Naokamžik se zasním. Potom si však rozpomenu, že jsem chtěl vysvětlit pro jsem byl vlastně nechtěný. "Chceš slyšet, jak to tehdy s mojí mámou bylo? Nebo to klidně můžeme nechat na jindy, pokud teda ještě budeš mít zájem se mnou promluvit." Trochu tázavě se na něj podívám. |
| |
| Pokračuje a zdá se, že svojí mámu ospravedlnuje. Podívám se na něj a poslouchám. Na chvili se zasní a tak se rozhodnu se zeptat. Předeběhne mě a hovoří dál a tak se jen usměji. Ovšem nechápu, kam s tou otázkou naráží a nebo spíš nechci. " Proč bych jako s tebou nechtěl ještě mluvit? To si jako myslíš, že jsem tady jen, že mě sem někdo poslal či co?" trochu mě urazí, že si jen tohle může myslet. Hned se zase zklidním a rukou sjedu ke kapse, ale nechám to být, zatím. "Yone..já jsem tu protože já chci, ...a to s tou tvojí mámou...rád si to poslechnu...ale nutit tě do toho nebudu, tuším, že to nemusí pro tebe být lehký, někomu o tom říkat. " snažím se vysvětlit své vylítnutí. Já sám nerad mluvim o oteckovi, po kterým mám jen jméno...a zamlžený vzpomínky ze starých fotek....a mamucha o něm nikdy nemluvila..i když jsem jí někdy slyšel brečet....nepřiznala to a neuznala smutek....a v tom jsem částečně po ní.....nerad přiznávám své slabé stránky. Zamyšleně koukám před sebe a nechávám Yona, at se rozhodne, zda mi to dovypráví či ne. |
| |
| Trochu mě zarazí, když řekne důvody o kterých jsem ani nepřemýšlel. "To sem vůbec nemyslel. Myslel sem spíše, jestli si na mě nezměnil názor a chceš ještě dál poslouchat vyprávněí kluka o jeho matce, kterou vlastně nikdy nepoznal. Jen bych tě nerad zdržoval vyprávěním, kdyby si o něj neměl zájem." vysvětlím, jak jsem myslel svou otázku. Pousměju se, když uslyším jeho vysvětlení i to, že se zklidnil a chce, abych mu dál vyprávěl. Nadechnu se. "Myslím, že to bylo někdy na jaře. Máma se vracela ze schůzky se svým tehdejším přítelem a přepadli jí nějácí opilí chlápci. Bydlela tehdy v dost nebezpečné čtvrti. Snažila se křičet, ale nebylo to nic platné. Povalili jí na zem a znásilnili. Takže jeden z nich je můj otec." Ukážu na své modré oči a pokračuju ve vyprávění. "Máma potom přišla domů k babičce a dlouho plakala. Když se to dozvěděl její přítel, nechal jí, protože podle něj byla pošpiněná. To prý mámu dost zlomilo a chvíli uvažovala i o sebevraždě. Nakonec od toho však upustila. Nikdo neví, jestli to bylo díky tomu, že jí to babička dost vyčetla a jednu vrazila, nebo díky tomu, že tehdy poznala nějákého muže. Nikdo neví, kdo to byl a máma tvrdila že jen kamarád. Každopádně od svého sebevražedného plánu upustila. A já jí za to jsem moc vděčný. Jenom doufám, že jednou bude i někdo jiný" Trochu zasněně se usmívám do krajiny. "Asi to ani nebylo moc zajímavé, co?" Kouknu na něj a očekávám jeho reakce. Moc lidí mi tenhle příběh nevěřila. |
| |
| Po mém vystartování mi Yon velmi rychle vysvětlí jak to myslel a to dost zrychlí i moje uklidnění. "Yone....kdyby mě to nudilo, tak jsem už dávno zpátky ve vesnici....to mi věř." ujistím ho a vím, že mám pravdu, protože já si v tomhle na nic nehraji. bud se mi to líbí a nebo ne. Začne vyprávět a já se přestanu zabývat svýma myšlenkama a poslouchám ho. Ke konci se na něj podívám a všimnu si jeho zasněného úsměvu. Zakřením a mám tendenci do něj strčit loktem,ale ruka zabolí a tak mě to přejde. "Jo ..i někdo jiný...copak Yone..která uchvátila tvoje srdce? Jen se přiznej, já ti jí nepřeberu...tady rozhodně ne a pochybuji, že kvůli nějaký holce se budu stěhovat." zasměji se. Podívá se na mě a já se na něj směji. " Proč by to nemělo být zajímavé....každého život je tak trochu zajímavý, a já ti věřím...ostatně to vysvětluje tvoje modrý oči...a máme něco společného, ty máš po oteckovi oči , já jméno...a víme o nich velký kulový." znova se zasměji, i když ted mín a možná trochu smutněji. Ale to může být jen zdání. |
| |
| Zeptá se na dívku. Začnu se smát. "Bylo jich už celkem dost. Momentálně však žádná. Taky jsem to myslel spíše do budoucnosti. Jednou, kdo ví kdy. Snad se to povede." Zasměju se a zasměju se. "A jak si na tom ty s něžným pohlavím?" Zeptám se ho a pozoruju ho. dá se mi že po tom, co teď říkal tak trochu posmutněl. Poplácám ho po zádech a usměju se na něj. "Díky za to, že si myslíš, že to bylo zajímavé. a máš pravdu moje oči to vysvětluje. Třeba je to tak lepší. To že o nic nic nevíme. Můj otec byl grázl, co znásilnil moji matku. Asi bych ho přizabil, kdybych ho potkal. Proto je to tak pro mě lepší. A pro tebe. U tebe to asi není tak jasné jako u mě. Ale určitě si získal něco, zkušenosti třeba, které by si když by byl tvůj otec s vámi nezískal. Ale myslím, že v tvém případě je to relativní. Kdo ví co by se stalo..." Zmlknu, protože si uvědomím, jak plácám nesmysly. Chvíli přemýšlím. "Neřekl bych, že tohle je něják optimistické téma. A myslím, že pro přežití tady bez velké duševní újmy tu optimismus potřebujeme. Co takhle změnit téma? Je ještě něco, co by tě zajímalo, nebo si budeme povídat jen tak?" Pokusím se usmát se, ale vzpomínka na mámu a myšlenky na to, co bych udělal otci, kdybych ho teď potkal mi v tom tak trochu brání. Jedno vak vím. Zeptal bych se ho proč a podle odpovědi bych se rozvažoval dál. První bych mu však jednu vrazil. Snažím se přeorientovat své myšlenky na vymýšlení tématu k hovoru. |
| |
| Na otázku holek se zasměji a raději jí zatím přejdu. Jak mě poplácá po zádech, jen se na něj podívám. Nepotřebuji něčí soustrast. Hovoří dál o svém otci a jak by mu dal do nosu. "Můj otec byl hodný...jen nám nechal dluhy ...jaksi jeho smrt přišla neplánovaně...ale už jsme se z toho dostali." naznačím, jak vypadalo moje vyrůstání, myslím, že více mluvit nemusím. Navrhne něco, abychom hovořili optimisticky. "Jo, dobrý téma potřebujem a myšlením na příbuzné si tím nepomůžem....hm...jestli se chceš pobavit, můžu ti říct něco o sobě. " Zadívám se na něj, ale nevypadá to, že by nějak zvlášt poslouchal. Tak se zadívám zase před sebe. "Chtěl jsi vědět, jak jsem na tom s něžným pohlavím...no...fajn...jsou to prima kamarádky...ale jaksi pravou mezi nima asi nenajdu...zkusil jsem to párkrát,ale nemělo to cenu...tak..ted se můžeš smát." ušklíbnu se. Zdravou ruku začnu kreslit do země panáčka s otazníčkama kolem hlavy. " Máš ty vůbec nějaký koníčky, neříkej, že jsi trávil celý dny v práci...a nebo řekni nějaký svůj hooodně trapný zážitek." Navrhnu mu a podívám se na něj. Vlastně ani nevím, zda bude si chtít dál povídat,ale chtěl veselé témata, tak je má. |
| |
| Chvíli mluví a já ho poslouchám jen napůl. Není to, že bych nechtěl, ale zase sem se zamyslel. Po chvíli ticha opět začne mluvit. Tentokrát o holkách, jak sem se ho předtím ptal. Poslouchám ho a chvíli nechápu, proč bych se měl smát. "Proč bych se měl smát? Jestli to dobře chápu...nelíbí se ti děvčata? Ty preferuješ kluky?" Nejdříve se trochu podivím a chvíli si ho prohlížím. Potom se však opravdu začnu smát. Není to však smích mířený na něj. Jen jsem si na něco vzpomněl. Teď mi to už směšné opravdu příjde. "Pro...promiň....to se nesměju tobě...jestli chvíli počkáš...pokusím se ti to povědět..." Dál se směju, ale po několika minutách se mi povede se uklidnit. Koukám, jak kreslí na zem. "Koníčky? Jo basket...basket je důležitá část mojeho života. Bez měj jako bych nebyl. Ty máš určitě taky nějáké koníčky, ne?" Zeptám se zvědavě. |
| |
| Jak jsem to čekal, začal se smát. Je mi to jedno, dál si kreslím na zem. Co je tobě vůbec do toho.....třeba jen chci být do konce života sám..haha...a co já mu to vůbec vykládám..no ,aspon má proč se smát. Dokreslím panáka a podívám se na něj, je to spíš podezíravý pohled, proč se se mnou ještě baví, když mu příjdu tak směšný. " Koníčky....jedině snad muzika..muzika je můj život..jinak takový ty obyčejný, fotbal, pranice, různé zábavy a kluby." Hovořím s klidem, který je mě snad překvapující. "Tak..už jsi se vysmál..co jsi to chtěl říct?" a přes panáka přejedu nohou tak, že po něm zbyde jen tlustá čára hlíny. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Moc dobře slyším, jak se to snaží zamaskovat, ale přeci jen trochu tomu stále nevěřím. Přesto poslouchám, a doufám, že se zasměji. Ovšem jeho příběh mě moc k smíchu nenutí. Podívám se na něj a zaslechnu jeho poznámku. Teprve ted se zasměji. "Jo...kdo pozdě chodí, sám sobě škodí...ted už asi nepříjde." v hlase je pobavenost, i když né nad tím příběhem. Zadívám se na něj trochu pátravým pohledem. "Já se ti divím, Yone...pěkný kluk...svolný, a ty ho necháš pláchnout.K tomu byl ještě pěkný...měl jsi to svést na chlast...stejně by daleko nešel...to mi věř...jen flirtují, ale na sex nedochází..je to jen zábava.....zvlášt když to byla hra s tebou....no aspon máš vzpomínku na chvile nudy, kdy se můžeš zasmát." na tváři mám úsměv a jasně vidím, jak se Yon propadá do vzpomínek. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Stále ho pozoruju. "Teď to taky vím...už mi to nemusíš říkat. Tehdy jsem byl na tom ale jinak. Říkáš, že jenom flirtujou? Copak ty by si šel?...Teda neříkám, že se mnou...ale mylíš, že by si šel?" Podivím se a koukám na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Ale místo dalšího přiblížení se odtáhnu. "Jo, Yone...nejsem žádný andílek....ale sukni teda nenosím.." zašklebím se a stále to beru tak trochu vše na lehkou váhu. " Ale jak říkám, v takových případec jen do určité hranice......nejsem žádná děvka." Na tvář se mi vrátí úsměv a pozoruji Yona jako nějakého pokusného králíčka. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Odtáhne se a zašklebí se. "Jo...to už jsem taky zjistil." Usměju se trochu provokativně. "Neřekl jsem, že jsi děvka. A kde vidíš ty hranice? Pokud to bereš takhle, tak se nemůžeš divit, že nikdo nejde až k sexu. Vidíš že by si nešel ani ty." Můj úsměv se z obličeje nevytrácí. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro "Hranice vidím v tom, jak se chová ten druhý. Často to je jen hra, a někdy ten druhý reaguje jako ty tenkrát." Znova se k němu nakloním, i když ted méně než předtím. "To tě jako musím políbit, aby jsi pochopil, že bych i šel,...pokud by k tomu nahrávala správná situace a i partner, tak proč ne." zasměji se a dívám se mu dlouze do očí, čekám kdy uhne. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "Teda...já pochybuju, že by si mě teď políbil. Já teda myslel, že si říkal, že nejsi děvka, ale teď říkáš, že kdyby partner šel, jdeš taky. To by tě nezajímalo, s kým by si šel?" Opět se provokativně usmívám a stále s ním udržuju oční kontakt. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro "Řekni mi, proč bych tě ted nepolíbil, polibek nic není a se sexem je to dost rozdíl....a kdo řekl, že jdu hned s každým...já si vybírám...a říkám, šel bych do toho podle situace a partnera." usměji se na něj a znova se o kousek přibližím. Né však o moc, protože bych nerad spadnul na poraněnou ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "A políbil by si mě?" Nadzvednu trochu obočí, ale potom se na něj opět provokativně usměju. "Takže nejdeš s každým...no, tak to se potom, ale nesmíš divit ani si stěžovat, že potom jenom málo kluků dojde až k sexu." Sleduju, jak se přibližuje a taky se trochu přiblížím. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro "Ale Yone...nemusí být vždy sex, aby se člověk pořádně pobavil...a jediný, na co si stěžuji, že jich je sakra málo, kdo by se mnou šel....poslední dobou mám dost smůlu..ale já to prolomím...až budu zpátky." řeknu sebejistě a rozhodně tomu i věřím. Přiblížím se, že se naše rty skoro dotýkají, přesto udržuji vzdálenost pár centimetrů od sebe."Důvod, proč bych tě nepolíbil. Ti klidně ted vlepím francouzáka." kasám se a jeden by nevěděl, zda se jen vytahuji či jsem vážně schopný to udělat. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "Copak já řekl, že musí? No...málo...třeba jen nejsi jejich typ, co ty víš? Ale tak hodně štěstí při schánění. Já až se vrátím si zkusím někoho najít. Asi bych zkusilkluka, když mi to teď s holkama moc nejde, ale kdo ví..." Zase se přiblíží a tentokrát je už tak blízko, že cítím, jak dýchá. "No jo...ale chvástat se dneska umí spousta lidí." Zašklebím se nevzrušeně. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Ukončím to tak jako jsem začal, oddálím se kousek od něj a zašklebím se. "Neříkám, že nepotřebuji....ale nevěřím v lásku...ještě jsem nikdy k nikomu lásku necítil a nebo si to neuvědomuji." Pozoruji jeho obličej, zda se bude křenit odporem či ne. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "Hm...seš v tom celkem dobrý. I když je fakt, že sem znal lidi, co uměli líbat líp. Ale nebylo to špatné." Chvíli na něj koukám a srovnávám si v hlavě nové fakta o něm. "Ah..takže problémy s láskou? To znám taky. Možná sympatie, to beru...ale co je to láska to nechápu. Mám s tím problém. A už vůbec nedokážu pochopit lásku na první pohled...je to pěkná blbost." Zakroutím trochu nechápavě hlavou. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Uslyším jeho kritiku a jen se zašklebím. "Tak ted nevím, bud jsem se měl víc snažit a neodbýt tě a nebo to je důvod, proč nemůžu najít někoho pořádného." zasměji se a je vidět, že si z toho nic nedělám. A taky ne, je mi jedno,co si myslí.On se mi stejně nelíbí. " Jo, láska na první pohled..to je pohádka...nepotkal jsem jediného člověka, co by mi to dokázal či řekl, že to zažil...koukám, máme dost podobný názor...asi na tom bude něco pravdy." odsouhlasím jeho slova, jelikož se blíží mému přesvědčení. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "Jo no..alespoň někdy se shodneme...Ale s láskou na první pohled je to fakt...kdo to kdy viděl, ay se člověk zamiloval jen od pohledu." Nechápavě zakroutím hlavou. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Tak on měl lepší holky a chce další pusu od kluka...a pak chodit s klukem...teda Yone, ty se vůbec nezdáš...tichoučká voda. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "No...myslel jsem, že by sis chtěl opravit ten polibek předtím. Když si říkal, že ses nesnažil. A co za to? No..mohl bych ti převázat to tričko. Máš tu ruku něják divně ovázanou. Teda jestli by tohle stačilo." Mírně se na něj usměju a zkoumám jeho drzý pohled. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro "Opravu bych dát mohl....když chceš pak toho kluka, tak at víš, jaký to je." mrknu na něj, je vidět, že opravdu toto pro mě není nic spojeného s city. Přiblížím se a znova se Yonem začnu líbat. Nakloním se trochu na něj,ale zraněná ruka mi překáží a tak nemůžu plně využít svojí váhu. Jazykem nejdříve přjedu po rtech, pak po zubech a teprve potom vjedu do jeho ůst, hraji si s jeho jazykem. Líbám ho něžně a přitom do toho vložím i vášen, takže polibek je lepší, procítěnější a delší. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Souhlasí s novým polibkem a přiblíží se. Trochu se nahne přímo na mě, ale vypadá to, že mu zraněná ruka vadí, takže ho jen jemně obejmu. Dotkne se mých rtů a až po chvíli zajede jazykem do mých úst. Musím přiznat, že opravdu líbá úžasně. Samozřejmě se svým jazykem začnu dotýkat jeho, aby byl polibek ještě lepší. Teda pokud to ještě jde, protože vypadá to, že Masuo je v líbání opravdu výborný. Ukončí polibek. Místo abych mu jeho polibek zhodnotil, nakloním se nad něj tentokrát já a začnu se s ním zase líbat, protože se mi jeho polibky opravdu moc líbí. Přestanu a usměju se na něj. Dám ruce okolo jeho krku a začnu rozvazovat uzel, abych ho mohl opravit. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Ukončím polibek a s úsměvem, sám se sebou spokojený, se trochu vzdálím. Nepodaří se mi dostat od Yona daleko a on se nakloní a začne mě sám líbat. Mé oči se rozšíří v úžas,ale nebráním se. Spíše naopak přistoupím na tuto hru a zapojím se s plnou vervou do polibku, jazykem si hraji s tím jeho. Postupně se mi přitom zavírají oči.Co se to děje....proč mě líbá...jak to...to zkouší, jaký to je líbat kluka..no proč ne...však je to poprvý, kdy regulerně se líbá s klukem sám....toho převlečého počítat prostě nemůže....ale umí to, sakra...kdyby mě tak líbal častěji. Nechám Yona samotného ukončit polibek, přitom otevřu oči. Usmívá se a já trochu rudnu, což se mi moc často nestává. Přesto se na něj usměji. Jeho ruce obejmou můj krk, jen skloním hlavu a nechám ho rozvázat uzel. Sám si držím zraněnou ruku ve stejné poloze. "Yone...čím jsem si zasloužil ten bonus?" zeptám se tiše, až nezvykle. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Sehne hlavu a já mu rozvážu uzel. Sundám to tričko a roztáhnu si ho na nohách, abych ho mohl pořádně narovnat. Znovu mu podložím ruku a jemně mu jí zavážu za krkem. "Je to tak dobré? Netlačí tě to?" Zeptám se pro jistotu, abych mu to případně převázal. Zeptá se na políbek a já trochu skloním hlavu, jako by studem. "No...Já...nemohl jsem si pomoct. Líbáš úžasně a jsi opravdu moc hezký a...abych řekl pravdu asi ani nevím, proč sem to udělal. Prostě se mi to moc líbilo." Sehnu hlavu ještě níž. "A klidně bych to udělal i znovu." Pípnu tiše a věnuju se kamínkům na zemi. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Příjde mi, že se stydí, ale jeho slova mě těší. Usměji se a rukou zajedu do jeho vlasu a trochu mu je pocuchám a hned zase začnu urovnávat, aby se na mě moc nezlobil."To je dobře, že líbilo. ..a já a hezký...to bych nebyl pořád sám...ale to neřeš....a jestli se ti to líbilo, tak můžeš znova...já se bránit nebudu." Natáhnu ruku a vemu jeho bradu, něžně mu zvednu hlavu a zadívám se do jeho očí. "Taky umíš líbat....kdyby ne, tak bych tě kousnul do jazyka a nenechal se." usměji se na něj a stáhnu ruku z jeho brady. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "Tak jdem." Zavelím a vykročím s míčem v ruce k vesnici. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Vyrazí k vesnici, jen se opráším, nasadím sluchátka a potichu pustím muziku. Upravím batoh na zádech a vydám se za Yonem k vesnici. Trochu popoběhnu a srovnám s ním krok. Jdu vedle něj, mezi námi je vzdálenost asi metr. |
| |
| Já i Yon vyrazíme zpátky k vesnici. Oba máme lepší náladu.Yon se svým míčem v ruce a já se svojí muzikou v uších,míříme zpátky k vesnici, přesněji k domu, kde má Shuri pokoj. Jdeme pomalu, nikam nechvátáme a ani jeden z nás netuší, zda tam už oni budou či ne. Jak jsme ve vesnici, zkouším se zaposlouchat do řečí případných kolemjdoucích,ale stejně mám dojem, že jim neporozumím jediného slova. |
| |
| Yon, Masuo Když se vrátíte do vesnice, tak už se zdá, že vesničanům rozumíte. Jenže, i když se zeptáte, tak vám nic důležitého neřeknou. Shuri už není v pokoji, ani nikde v okolí, asi se šel projít...nebo prostě zmizel. Ahmon okolo vesnice na nic nenarazíš, takže se brzy vrátíš zpátky do vesnice do Shuriho pokoje. Shuri tam není, ale zato tam najdeš Masua a Yona. |
| |
| V pokoji nikdo není a tak se posadím na postel. Klidu si neužívám moc dlouho, protože zanedlouho příjde Ahmon. Postavím se a dojdu k němu. "Vítej zpátky. Kde si nechal zakousnutého Shuriho?" Trochu ho popíchnu, ale raději o krok odstoupím. Nakloním se k Masuovi. "Vidíš...já to říkal, že ho zakousne." Zašeptám tiše, aby toho Ahmon moc neslyšel. Zase si sednu na postel. "Jak to vlastně uděláme na noc. Je tu jen jedna postel. Chtělo by to Shuriho, abychom se domluvili." Řeknu nahlas svůj nápad. |
| |
| Dojdeme do pokoje Shuriho a nikdo tu není, tak se Yon posadí na postel a já jen stojím vedle něj. Stále mi do uší zní muzika a ta přivřu oči, hlavou kývou do rytmu. Příjde Ahmon, jen se otočím,ale neodvažuji se říct nic, natož ho popíchnout. Stačí to,že je tu možnost jeho naštvání na mě, že jsem nešel podle jeho instrukcí. Yon se ke mě skloní a já se zasměji. Nechám Yona mluvit a trochu si upravím triko, kde mám opřenou ruku. " Já se klidně vyspím na zemi, takže mi stačí malé místečko tady v pokoji...nechce se mi spát zase venku, ta ranní rosa dost studí." trochu se oklepu při vzpomínce na mé ranní vstávání celý mokrý. |
| |
| Nepřekvapuje mě, že ti dva jsou už zpět. Toulal jsem se tu dost dlouho. Jen mě rozčiluje, že jsem nic nenašel. Tohle proklaté místo mě už dost štve... "Nestarám se o to kam to divoké mládě zalezlo," ušklíbnu se skoro znechuceně na Yonovu poznámku. "Ty by jsi měl být ten který si nechá postel, jestli chceš zítra být schopný pochodu. Shurimu to tady patří asi tak jako kterémukoli z nás," otočím se na Masua a sednu si zase na židli. Nejsem nijak z téhle situace nadšený. Jen abych už byl doma...doma s Qi Yue... |
| |
| Ahmon se posadí na židli a tak se svorně posadím na zem. Znova upravím triko, jeden lem se mi zařezal do ruky. "Jenže on tu byl dřív.....a zítra budu schopný....ted už to taky zvládám, tohle mi dost pomáhá." usměji se a ukáži na triko ovázané kolem krku a drží ruku v pravém úhlu. "Ahmone...mluvil jsi s vesničanama...rozumíš jim?" zeptám se, protože cestou sem se mi zdálo, že už jim rozumím. Trochu mě to překvapilo,ale přeci Shuri říkal, že rozumět budeme. Asi jsem se na to nějak podvědomě připravil. Jen tak, aby neřekli, vyndám jedno sluchátko z ucha. |
| |
| "No...nikdo po tobě nechce, aby ses o něj staral. Já jen jestli nevíš, kde je. Nepochybuju, že si poradí, ale je to tu celekem nebezpečné." Sjedu pohledem na Masuovu zraněnou ruku. Potom se otočím na Masua. "Být tebou...teda asi by si měl spát na posteli. Bude to tak lepší. Zkus ho taky jednou poslechnout." Pokusím se trochu usmát, ale nejsem si jistý, jestli si tím nerozhněvám ještě i Masua. Tím, že tady řeknu, co si myslím. Otočí se na Ahmona a zeptá se ho, jestli už rozumí vesničanům. Odpovím však dříve než Ahmono. "Já jim už rozumím. Už minimálně od poledne. Vypadá t, že je to tak, jak říkal Králík. Když už jsme zase u něj...asi bych se po něm zašel podívat. Asi nejdete, co?" Zeptám se i když pochybuju, že někdo z nich půjde. |
| |
| "Je to na tobě," pokrčím rameny, když si Masuo zas hraje na statečného. Nebudu ho nutit, je dost starý na to, aby věděl, co je pro něj nejlepší. Teoreticky. "Já nevím, s nikým jsem nemluvil, ale hádám že to asi bude pravda, když to oba říkáte," pokrčím rameny na otázku, zda už vesničanům rozumím. Opravdu jsem úplně zapomněl si Shuriho slova ověřit. "Jen si za ním jdi. Už jsem si jeho štěkání užil dost," potvrdím Yonovu myšlenku, že s ním nikdo hledat tu nevyvinutou holku nepůjde. Tedy alespoň já určitě ne. |
| |
| Dívám se střídavě na Ahmona a na Yona. "No, já se pak domluvím se Shurim, až dorazí. Nemá cenu se tu ted bavit, jestli budu spát na posteli či ne." Na Yona za jeho poznámku jen vypláznu jazyk a více to už nerozebírám. Ahmon neví, zda lidem rozumí,ale nejspíš taky. Jak se ale zmíní Yon, že půjde Shuriho hledat, blesknu po něm pohledem. " Yone....on se tu vyzná líp..on ví kam chodit a kam ne, ty to nevíš...to máme pak s Ahmonem hledat tebe...on sem příjde....podle mě...ale jednej jak myslíš." svolím nakonec a nechám to na něm, zda se rozhodne odejít či ne. |
| |
| Trochu mě štve, že to berou na lehkou váhu. Chápu, že se tu Shuri určitě vyzná líp, ale to není důvod nechat ho někde samotného. "Hele, mě je fuk, co si myslíte jestli se tu Shuri vyzná či ne...akorát jsme řekli, že budeme spolu. Takže klidně bez vás, ale jdu se po něm kouknout. Ale vám je to stejně fuk. Děláte si starosti jenom o sebe. Na ostatních vám vůbec nezáleží. A o mě se nemusíte bát...stejně ani nebudete." Řeknu trochu naštvaně a jak odcházím, třísknu s dveřma o trochu víc, než jsem chtěl. Odejdu ven a potom se vydám k cestičce na kopec, co vede za vesnicí. I kdyby tam Shuri nebyl, můžu být alespoň chvíli sám. Určitě lepší, než být s těma, co o mě nestojí. |
| |
| Yon se zase rozčílí a práskne dveřma. Jen se dívám ještě chvili na dveře. Zakroutím nechápavě hlavou. "Blbec....moc se stará o ostatní...Shuri by se o něj takto nezajímal." poznamenm nahlas a přesunu se k posteli. Opřu se o ní zády a zadívám se na Ahmona. Jak to může číst.....doprd*le....já myslel, že už mám kámoše...a on je urážlivější než nějaká holka.....ach jo, Yone. Prolítne mi hlavou jeho slova a je mi jasný, že je to zase jako na začátku. Začnu sundavat batoh ze zad. "Co budeme dělat my....hm...taky se chystáš jít ještě ven a nebo se urazit? Protože takto nevyrazím na cestu ani za měsíc." řeknu trochu naštvaným hlasem. z kapsy vyndám přehrávač a začnu projíždět písničky. |
| |
| Trochu se zastydím, když Yon takhle vybuchne, ale nedám na sobě nic znát, můj výraz zůstává stejně nezaujatý. "Jen ho nech," je jediné co řeknu. Nezní to ani jako obrana ani jako kritika. Nedávám najevo, co si myslím. Jen doufám, že se jim nic nestane, když už jsem se rozhodnul být tvrdohlavý. "Já míním vyrazit zítra ať půjde kdokoli, je mi to jedno. Nemůžu dýl čekat. A teď budu prostě odpočívat," odpovím Masuovi věcně a pořádně se opřu. Je mi jedno jestli tady někdo z nich bude chtít zůstat, já zítra tohle místo opouštím, klidně i sám. |
| |
| Jeho odpověd mě dodá jen vyčitky. Nech ho...jak....zachránil mi život a nech ho...doprčic, vždyt se mu může něco stát..horšího než mě...měl jsem jít s ním. Skloním hlavu a dál přehrabuji písničky. "Asi udělám to samý.....teda ted odpočívat, zítra vyrazím na cestu....je jasný, že jsme si nesedli, tak co to lámat přes koleno." ušklíbnu se a pustím vybranou muziku naplno. Skrčím nohy a hlavou se opřu o kolena. Je mi mizerně, z Yona, z jeho uražení, z Ahmona a jeho tvrdohlavosti, z Shuriho a jeho nespolupracování. Jediná chvile, kdy mi dneska bylo fajn, byla odpoledne s Yonem a rozhovor, kdy jsem na toto zapomněl. Ale rozhovor je pryč a zpátky tito tři a já. Co jsem komu udělal....že jsem skončil tady....to má být ten trest za to, jaký jsem...hm..to teda pěkně děkuji....neberu...tohle neberu....zkur*ený život. hledím na zraněnou ruku, napadají mě samé divné věci, zvláštní myšlenky. |
| |
| Pomalu se začne stmívat a pak nastane tma. Yon bohužel na kopci Shuriho nenašel...a ani nikde jinde, takže se pak vrátil zpátky do onoho pokoje. Asi za pět minut po jeho příchodu uslyšíte, že někdo vešel do domu...a pak něco nejasného jako kdyby se někdo usadil na chodbě před pokojem. |
| |
| Výjdu na kopec a po krátkém prohledání zjišťuji, že tam Shuri není. Začne se stmívat a tak pomalým krokem, jako bych byl na procházce se pustím zpátky k vesnici. Ještě jí projdu, jestli tam na něj někde nenarazím. Bohužel se tak nestane a já se vrátím zpět s nepořízenou. No co...alespoň jsem to zkusil. Obhájím se vduchu. "Jsem tu." Zahlásím, kdyby si mě náhodou nevšimli a náhodou o mě měli starost. Postavím se k oknu a chvíli koukám ven do tmy, dokud mě ze zamyšlení nevytrhne nějáký zvuk z chodby. Někdo vešel do domu a zřejmě se usadil na chodbě. Vzpomenu si, jak tam předtím seděl Shuri. Dojdu ke dveřím a otevřu je, abych zjistil, zda je to on. |
| |
| Sedím opřený o postel a příchod Yona nezaregistruji. Hudba řve do uší na plný pecky a já stejně vypadám, jako bych spal. Hlava skloněmá, skrčený nohy, ruce složený v klíně, oči zavřený a jen tiše vydechuji. Nespím, jen poslouchám a zabývám se svýma vlastníma myšlenka. Okolí tohoto světa pro mě ted není vůbec zajímavý. Čekám jen na ráno, na to, kdy budu moct odejít. Sám pořádně nevím kam. Nevím, zda půjdu s někým a nebo sám, protože se tady vztahy mění jako na kolotoči. Chvili to vypadá na nepřátelství, pak na přátelství a nakonec ignorace. |
| |
| Sedím opřený o stolek a mám zavřené oči do chvíle, než někdo příjde. Líně je otevřu abych zjistil, že je to Yon. "Nenašel jsi ho?" zeptám se. Očividně když je sám. Sice jsem se choval neochotně, ale bylo by vážně nefér, kdyby Shuri zůstal přes noc venku, když jsme se mu sem nastěhovali a navíc bych si nechtěl vzít na svědomí, kdyby se mu něco stalo. Je to sice rozmazlená koza ale myslím že není zas tak špatný, abych ho dobrovolně předhodil divé zvěři, o kterou tu očividně není nouze. Pohyb za dveřmi zachytím stejně jako Yon a tak k nim upřu oči. Může to být Shuri ale taky to nemusí být nic dobrého. |
| |
| Když Yon otevře dveře, tak za nimi překvapivě ikdo není. Teprve až se vykloní ven a podívá se pořádně, tak si může všimnout, že se Shuri vrátil a leží na boku u stěny, se zavřenýma očima. Není jasné, jestli už stihl usnout, nebo ne...i když ta druhá možnost je pravděpodobnější. Každopádně vypadá jako by se mu vůbec nic nestalo.. |
| |
| Otevřu dveře a nikde nic. Kousek popojdu a vykloním se. Dole vedle zdi někdo leží. Tak kde předtím seděl Shuri. Sehnu se. Je to Shuri. Copak mohl tak rychle usnout? Vstanu a nakouknu do pokoje. "Je to Shuri...a vypadá, že spí. Ale je to divné...tak rychle usnout." Zakroutím hlavou. "Kouknu se, jestli není zraněný." Ohlásím ještě a zase se k němu vrátím. Dřepnu si k němu. Navypadá, že by byl zraněný. Jen že spí. I když tomu moc nevěřím. Lehce mu odhrnu vlasy z očí, abych mu viděl do tváře. Usměju se. Je hezký... Tiše se zasměju. "Nevěřím, že by si spal. A i kdyby...probudil by ses, kdybych tě políbil?" Nahnu se trochu k němu, ale potom se zase se smíchem odtáhnu. Neudělal bych to. Zase odejdu. Ale ne na dlouho. Dojdu jen pro něco na přikrytí. "Je v pořádku. Jen spí." Zahlásím v pokoji, vezmu nějákou přikrývku a zase dojdu k Shurimu. Přikryju ho. "Asi máš důvod, proč nebýt s námi." Usměju se. "Dobrou noc." Konečně se vrátím na trvalo do pokoje a zavřu za sebou dveře. "Asi bychom taky měli jít spát. Zítra nás čeká cesta. Hm...Ahmone, jak to vidíš? Masuo do postele...kam si lehneš ty? To co zbyte obsadím já." Usmívám se a nevypadá to ani trochu, že bych se na ně zlobil, že nešli se mnou. |
| |
| Jak se zdá za dveřmi byl opravdu Shuri a nemá na nás náladu, čemuž se z pochopitelných důvodů nedivím a pokud chce spát na chodbě na zemi tak prosím, mě je to jedno. Sám nevím kam se uložím a vlastně moc na výběr nemám. "Myslím že vezmu za vděk podlahou, vzhledem k tomu, že tu v podstatě lepší místo není," odpovím Yonovi a hned si vyberu místo u zdi. Přehodím přes sebe bundu a hlavu si podložím batohem. Míním jít spát co nejdřív, abych měl zítra sílu na to, ujít pořádný kus cesty. A navíc tu stejně nemám co jiného dělat. |
| |
| Nesleduji hovor a hudba mě uspává. Sice řve na celý pecky, ale nemíním to ztlumit ani o minimum. V myšlenkách jsem zase doma, dokonce vidím kluky, mamču a i ten svůj pokoj. Usmívám se sám pro sebe. Ach macucho....sice se občas moc nemusíme..stejně tě mám rád...i ty blázny z klubu....kámoši, a všichni..i ten protivnej barman...co mi nechtěl nalejvat na sekeru. Hlava mi padne ještě dřív, než na mě Yon promluví. Stejně bych ho neslyšel a tak utlumený hudbou usnu jen tak v sedě u postele. |
| |
| Zapár minut se všichni naskládáte v pokoji, tedy vyjma Shuriho, který je venku na chodbě. Aniž by jste si to uvědomili předtím, vypadáte celkemm unavení. Byl to dlouhý den a velmi zvláštní na to, aby jste jej prožili jen tak. Noc proběhne celkem v klidu...jediné co vás mohlo probudit bylo nějaké noční zvíře, ale to bylo tak vše. Ráno se proberete když slunce vběhne do oken, protože už i takhle je celkem hřejivé a nedovoluje vám dál spát. |
| |
| Za celou noc mě nic neprobudí a spím jako pařez. Ráno mě sluníčko probouzí ranními paprsky a tak nespokojeně zabručím a otočím hlavu tak, aby mi nesvítilo do tváře. Rozespale otevřu oči a nejdřív nevím, kde to jsem. Posadím se na posteli a prokrvím ruku, která je divně prokrvená a bolí mě. Teda....ono se mi to nezdálo....vážně tu jsem..to snad není možný...a s nima. Podívám se po Ahmonovi a po Yonovi. Oba nejspíš ještě spí. Vstanu a přejdu k oknu, abych se podíval, jak to tam vypadá.Cestou pohladím Yona po vlasech a ani sám nevím proč. Venku to vypadá na prima sluneční den a tak se vrátím k batohu u postele a vyndám jídlo. Tak jídlo.....je čas na snídani, hoši...čeká nás dlouhá cesta..nebo mě určitě. Připravím na postel čtyři snídaně skládající se z chleba a sýra. Zbytek jídla znova schovám zpátky do batohu. Sice mi to trvá, ale snažím se a aspon zaměstvávám trochu i zraněnou ruku. Vstanu a jen pootevřu dveře, zda tam je náš čtvrtý člen nacházající se v této blbé situaci. " Dobré ráno, hoší...vstávat...snídaně. " řeknu všem nahlas a doufám, že to bude stačit na jejich probuzení. Přece je nebudu obcházet a každého budit zvlášt. |
| |
| Nespí se mi dvakrát dobře, pořád se v noci převaluju a nemám dobré sny. Pořádně vytuhnu až ráno, protože jsem totálně vyčerpaný. Proto mě nevzbudí ani slunce, ani to, že se Masuo pohybuje po pokoji. Až Masuův hlas mě probere a já prudce otevřu oči. Posadím se a projedu si rukou vlasy. Když se rozhlédnu a uvědomím si, kde jsem, moje nálada zase klesne pod bod mrazu. Měl jsem na chvíli nádherný pocit, že to všecko byl jen sen a že mě za chvíli u snídaně přivítá vřelý úsměv Qi Yue i hloupé sladké řeči mého otce a laskavá slova tetičky. Nasadím svůj obvyklý otrávený výraz, protáhnu se a postavím se, abych si vzal od Masua jídlo. "Díky, to jsi nemusel," kývnu na něj. Alespoň z mého hlasu je poznat, že jsem to myslel upřímně. Dám se do jídla a jím dost rychle. Rád bych vyrazil jak rychle to půjde. Doma už teď určitě mají děsný strach. A já o ně taky. |
| |
| Po včerejšku sjem byl k smrti unavený, takže spokojeně spím do chvíle, než mě probudí Masuo. To nemohl počkat ještě pár hodin? Rozmrzele otevřu oči a vyhrabu se z přikrývku, na kterou si ani nepamatuju, že bych si ji přes sebe kdy přehodil...a hlavně, že bych vůbec nějakou v prvním případě měl v blízkosti u sebe. Každopádně za chvíli jsem na nohou, takže si přes sebe zase natáhnu plášť, za ty poslední dva dny jsem si na něj zvykl. Pak se postavím na nohy a stoupnu si do dveří, kde se opřu o jejich rám. Na obličeji se mi objeví mírně arogantní a rozhodně ne moc příjemný úsměv. "Vy jste se ještě nepozabíjeli?" zeptám se mnohem drzejším tónem, než jsem mluvil včera. Hned nato si všimnu připravené snídaně na posteli..pokud počítám dobře, tak je tam i jedna pro mě, takže ani neváhám a vezmu si svůj kousek chleba a sýra. "Doomo~" natáhnu poděkování způsobem, který si říká o vlepení mi facky, ne-li dvou. Rozhodně se chovám ještě hůř než včera. |
| |
| Ahmon se probere a bez nějakého nadšení si veme snídani. Kdežto ten z chodby se na snídani vrhne jako vlk, i když předtím vypadal dost otráveně. Musím se smát jeho chování. " Teda, chováš se, jako kdyby jsi týden neměl nic v puse...no nech si chutnat...a Ahmone, pokud to nechceš, tak to jíst nemusíš, myslel jsem, že na cestu se to hodí...menší posilnění. " ušklíbnu se a dojdu k posteli. Vemu svůj podíl a zakousnu se do něj, hned na to vemu Yonův podíl a přejdu k němu. " Yone...no tak..snídaně...já vím, není to jako doma....ale lepší než řvoucí žaludek. " zamávám jídlem před jeho obličejem a na to do něj zlehka drcnu, zda je vzhůru. Po té, co se probere, podám mu jeho podíl. " Tady máš, nebo ti ho ty hladovci snědí. " udělám narážku na ty dva a sám se pustím do své snídaně. |
| |
| Ráno mě probudí až Masuo, jak do mě drcne. Už předtím se mi zdálo, že jsem slyšel jeho hlas, ale myslel jsem, že je to jen sen. Když však otevřu oči, dojde mi, že není. Nejdříve se zatvářím trochu rozmrzele, ale když mi Masuo zamává jídlem před obličejem, s úsměvem si ho vezmu. "Arigato." Kývnu na něj, posadím se a zády se opřu o postel. Vděčně se do jídla zakousnu. Trochu pozdě zaregistruju Shuriho poznámku o pozabíjení. "Ne...nebylo tu koho zabíjet." Ušklíbnu se tiše a moc se mi jeho chování nelíbí. Nechám ho však a dál jím snídani. Je sice divný, ale možná jsme mohli dopadnout i hůře. |
| |
| Hodím po Shurim jen velmi nepříjemný pohled a dám se do jídla. Byl bych mu něco řekl, ale nechci znovu vyvolávat hádku, stejně je to to jediné o co tomu klukovi jde. Pokud je nespokojený, že spal na chodbě na zemi, měl by si uvědomit, že se tam ocitnul jen vlastní vinou. "Tak jsem to nemyslel, jenom...to máš jedno," mávnu rukou na Masuova slova. Zjevně to pochopil jakože jeho laskavostí pohrdám, což není pravda, ale co na tom. Jím hodně rychle a jakmile do sebe všecko naházím začnu shromažďovat své věci. "Nevím jak vy, ale já vyrážím k tomu městu. A to co nejdřív. Nebylo by rozumné abychom se rozdělili, ale pokud je tu někdo kdo jít nechce, je to jeho věc," oznámím ostatním když jsem hotový a ještě si sednu, než oni dojí. |
| |
| "Sooka~" řeknu stejně nepříjemným hlasem na jejich slova. Momentálně je mi úplně jedno co si o mně myslí a co ne. A taky nejsem v náladě na to, abychs e byť jen snažil chovat se k nim hezky. "Víte vy vůbec kudy se jde k městu? Pochybuji...ale já sjem včera docela dlouhou dobu strávil sbíráním informací a mám i jednoduchou mapu cesty..." promluvím po chvíli a ušklíbnu se. Možná enmám náladu na to, abych byl hodný, ale přeci jen zase nejsem moc zlý ani když mám špoatný den. Ne tak moc. |
| |
| Yon se probere a převezme si i on svojí snídani. Posadím se kousek od něj a spokojeně jím. Vypadá to, že jim chutná....no co lze udělat s trochou jídla...jo, žaludek, to je hlavní příčinitel všeho...skoro. prolítne mi hlavou a tak se usměji. Na nějaký neslušný poznámky Shuriho nereaguji, není to směřovaný přímo proti mě a tak o nic nejde. At si nadává jak chce. Ahmon se začne připravovat a hovoří o vyražení na cestu. Jen souhlasně kývnu a dojídám poslední kousky snídaně. V tom promluví Shuri a dojde mi, že má svým způsobem pravdu. " No, já jsem tedy jeden z těch, co chtějí odtud odejít .....a vypadá to, že bez těch informací se opravdu nikam moc nedostanem. ..... půjdeš tedy s námi...sice jsi protivnej jako blecha v psím kožichu...ale i pes se svojí blechou se můžou stát přáteli. ...a nebo nám radši tu mapu ukážeš?" promluvím s dobrou náladou a vstanu, abych si taky sbalil a připravil na cestu. Netrvá mi to dlouho, část jsem měl už sbalený a tak nakonec jen sedím a hraji si s uzlem, který se v noci povolil. |
| |
| Jím a přitom poslouchám, co říkají ostatní. Když vše sním, trochu se natáhnu. Dělám to vždycky po dobrém jídle. A tohle bylo obzvlášť dobré. Asi to bude tím hladem. "Hm...Proč mi to příjde, že se tady bavíte pořád o jednom a tom samém? Já myslel že jsme řekli, že půjdeme dohromady. Nebo se vám to nelíbí. Myslím, že tak máme větší šanci se vůbec někam dostat." Pokrčím rameny a postavím se. Dojdu k Shurimu. "Seš dobrý." Pokusím se ho zlehka poplácat po rameni. "Ty určitě víš, kde bych mohl sehnat takový plášť, jako máš ty, co?" Zeptám se ho a ukážu na plášť. |
| |
| Vrhnu na Shuriho další ze svých pohledů aka- jsi mi naprosto ukradený protože na mě prostě nemáš. "Pokud se budeš chovat takhle, pak je mi to jedno. Mám taky pusu na to, abych se zeptal a doprošovat se tě nebudu. Buď budeš spolupracovat a snažit se nedělat všecko ještě horší, nebo si dělej co chceš a jak umíš, ale sám," pozvednu obočí, dávajíc mu jasně najevo, že i kdyby měl zlaté prase, tak v mých očích s tímhle chováním nestoupne. Snaží se nás pořád rozčílit ? Co si os toho slibuje, hlupák jeden? "Takže..?" přehlédnu všechny, abych věděl jaký je tedy jejich rozhodnutí a konečný názor. Když na to příjde klidně půjdu sám. ale alespoň Masuo vypadá, že by opravdu rád zmizel taky a jít spolu by bylo opravdu lepší. Jen Shuriho bych tu klidně nechal. Je mi sice jasné že je to prostě jen děcko, ale leze mi na nervy. |
| |
| Trochu se zamračím. Nelíbí se mi chování ani jednoho z nich...ale alespoň jsem si teď jistý jak mě vidí a co si o mně myslí. Alespoň trochu. A vůbec nijak se mi to nelíbí...aleš zase jim to nemám moc za zlé...nechovám se obvykle nijak hezky. "Mapu a vysvětlení cesty vám kldině řekne starosta," odpovím prázdným hlasem. Myslím, že jim řeknu co a jak a odejdu sám. Sice jsem tady ty dva neříjemné dny čekal na ně, ale vypadá to, že se jim vůbec nijak nelíbím...ale taky se takhle chovám schválně..raději sjem jim ukázal jak se chovám, když nemám dobrý den, než abych se choval normálně a oni tohle zjistili později. Takhle opravdu vím, že bych s nimi zjevně nikam moc daleko nedošel, oni by to se mnou nevydrželi. Na okamžik se podívám na Yona...pak si sundám plášť a vrazím mu ho do obličeje. "Klidně si ho nechej," řeknu mu a vycouvám z pokoje. Opravdu to takhle bude lepší... |
| |
| Dívám se, jak se Shuri zase urazí a dokonce stále přátelskému Yonovi strčí plášt. Zavrtím hlavou znechucením nad jeho chováním. "Tohle je chování horší než dotěrné blechy....jeden se ho na něco zeptá a už se rozčiluje a uráží...to bude dlouhá cesta. " poznamenám a hodím si na záda batoh, připravený vyrazit. Upravím si ho na zádech a zase chvili zápasím s rukou, protože jaksi to zranění mi dost komplikuje rychle vyražení na cestu. Konečně se mi to povede. " Tak já jsem připraven vyrazit....jdeme vstříc většímu městu ..a snad domovu. " dodám. Přestoje je to jen jako dovětek, myslím, že to je pro nás hlavní důvod, proč vyrážíme. |
| |
| Shuri se naštve a hodí po mě svůj plášť. Chvíli to nechápu, vždyť jsem se snažil být přátelský. Ale tohle teď mě naštve. Napřáhnu se a vlepím mu facku. Jednám impulzivně a nedomýšlím, co se může stát. "Proč to sakra děláš? Já se snažil s tebou vyjít! Za co jsme si to zasloužil? Ty nejsi rozmazlený spratek, tak zatraceně chováš?!" Zařvu na něj a pášť mu hodím zpátky. "Jestli s náma nechceš jít, tak nechoď. Nikdo tě nenutí, ale byl bych radši kdyby si šel." Projdu kolem něj a vytrhnu mu mapu z ruky. "Jdeme!" Zavelím a výjdu z chatky. Neohlížím se a je mi v momentálním rozpoložení celkem fuk, kdo za mnou půjde a jestli někdo vůbec. Králík mě naštval...a to dost. Ještě, když nejsem často naštvaný. |
| |
| Shuri se vážně chová jako spratek a kdyby mu byl Yon nevrazil, mohlo by se stát, že ujede ruka mně. Jsem mu vděčný, že mu ukázal co si tady myslíme o jeho chování asi všichni. Popadnu svou bundu, přehodím si ji přes rameno a přes druhé batoh. Vydám se za Yonem, který tak tryskově vyrazil ven. Jsem jen rád, chci odsud co nejdřív být pěkně daleko. U dveří se ještě zastavím a aniž bych se otočil promluvím na Shuriho. "Nebuď dětinský. Tady tě může tvoje hloupost stát život. Měl by ses sebrat a přestat být nafoukaná holka. Jít sám je pitomost." I když neukazuju žádnou starost je jasné, že to říkám abych ho vyhecoval, aby se nad sebou zamyslel, a s dobrými úmysly. Aniž bych čekal na jakoukoli reakci vyjdu ven a pokračuju za Yonem. |
| |
| Ani se nenaděju a přiletí facka. Už jsem chtěl odejít, a asi jsem to měl udělat rychleji. Nesnáším, když mi někdo takhle vrazí...o to víc, když jde o facku. Ne, nemyslím si, že by jsme spolu mohli nějak vyjít. A já se o sebe umím postarat i tady, nehledě na to, co Ahmon říká...a pokud s emi povede dostat se do města, snad tam najdu někoho, kdo se mnou bude moct vyjít lépe. S těmihle to opravdu nebude mít cenu. Zase si oblíkknu plášť a přehodím si přes hlavu kapuci, než výjdu ven a s kapucí naraženou tak, aby mi nešlo vůbec vidět do obličeje, se velmi rychle rozejdu k těm ruinám, u kterých jsem ty tři tak hezky včera přivítal. Můžou být rádi, že je nepřivítali vesničané...o dva dny dříve. Trochujim kvůli tomu závidím...ale stejně s tím nic nenadělám. |
| |
| Jen stojím s otevřenou pusou a sleduji, jak Shuri dostane facku. Postupně všichni rychle vyklidí pokoj a tak jen dost udiveně sleduji, jak odchází a jejich záda. Asi jako poslední zůstanu v pokoji a to mi dojde po pár dlouhých vteřinách. Sakra....já jsem tu sám.....na co vlastně čekám? Dojde mi a vyletím z pokoje. Nějakým zázrakem se nepřerazím na schodech a vyběhnu z domu. Prudce se rozhlídnu a spatřím Ahmona a Yona, jak jdou celkem ráznou chůzí k městu. Rozběhnu se za nimi, podle mě Shuri si to zkazil dost. Po pár minutách je doběhnu a srovnám krok s jejich. " Teda...ta byla..přesná a trefná...měl bych ti poděkovat. " poznamenám, jen co k nim doběhnu. |
| |
| Jdu chvíli vztekle dopředu. Vztek mě však rychle opouští. Ostatně jako vždycky. I když se naštvu jen těžko i tak je to vždycky skoro hned pryč. Po chvíli se zastavím. Udělal jsem správně? Otočím se a všimnu si, jak jde Shuri cestičkou zase na kopec. Chvíli jen tak stojím a nevím, co mám dělat. Povzdechnu si. Bylo to dobře? Chvíli stojím a sleduju ho. Potom se však rozeběhnu za ním. "Hej! Shuri! No tak...počkej chvíli. Jen si promluvíme." Doběhnu k němu. Jen se postavím před něj. Kdybyb se mě pokusil obejít, nebudu mu bránit. Jen si s ním chci promluvit. "Shuri, hele...klidně mi tu facku teď vrať. Ale chci si s tebou jen promluvit." Zůstanu stát, ruce svěšené na znamení, že kdyby mi chtěla dát facku, nebudu se bránit. Nevidím mu do tváře, nevím co příjde. "Chtěl bych si s tebou jen promluvit, nic víc. Hele, i přes to, jaký jsi...jak se nám tvoje chování nelíbí a tak...neberu ti to...třeba máš pro to důvod...a i přes to včerejší přivítání...nechce se mi tě tady zůstávát. Určitě se chceš taky vrátit zpátky. Nechceš jít přece jen s náma? Nechceš to zkusit znova? Opravdu mi to není nijak po srsti tě tu nechávat." Domluvím a doufám, že mě alespoň chvíli poslouchal. "Hraju basket...je to týmový sport a já neumím nechávat spoluhráče ve štychu..." Vysvětlím ještě, aby bylo jasno, proč to dělám. Jednou se řeklo, že půjdeme spolu a tak se alespoň snažím to ještě naposledy zkusit. |
| |
| "K čemu by vám to bylo?" zeptám se ho, aniž bych se na něj podíval. "Jestli s vámi půjdu, tak se stejně všichni porveme. Bude lepší, když odejdu. Však tobě ujely nervy jako prvnímu. Myslíš, že s ostatními to není stejné? Nebo snad si myslíš, že jim taky neujedou nervy?" promluvím a teprve teď se na něj podívám. Mám v obličeji značně nečitelný výraz...ale rozhodně nepatří k těm nelepším, ale zase taky ne k naštvaným. "Nebo si snad chceš schválně kazit cestu v mé společnosti?" |
| |
| Povzdechnu si z velké části má pravdu. "Ale Shuri...Copak to nejde udělat jinak, než se hádat? Myslíš, že by to nešlo? Nechci tě tru nechávat. Obzvláště ne po tom, co si nám pomohl." Snažím se ho přesvědčit. Jeho a sebe taky. "A navíc...my jdeme do města a pokud vím, ty chceš jít taky, ne? To přece nemůže být tak složité vyjít spolu jen na tu chvíli, ne?" Dojdu k závěru, že já bych asi vedle něj celou cestu vydržel. Tak proč by nemohli i ostatní. Nebude to asi zrovna nejveselejší cesta, ale snad do města dojdem, než se stihneme pozabíjet, ne? Pokud teda mě nezabijou hned, jak jím zpátky přivedu Shuriho. |
| |
| "Mně osobně je to jedno..." odpovím mu s mírným pokrčením ramen. "Když si chceš kazit cestu...prosím," dodám s dalším nezaujatým výrazem. Pokud chce, klidně s nimi jít můžu..to oni toho pak budou litovat. |
| |
| "A myslíš, že by ses alespoň trochu mohl snažit se s námi vyjít? Taky se budeme snažit, teda alespoň já jo. Myslíš, že by si to zvládl? ebo alespoň mohl zkusit?" Položím mu ani ne moc těžkou otázku. "Tak pojď, vrátíme se, ne?" Natáhnu k němu ruku i když je mi jasné že se mě jinak než omylem zřejmě nedotkne. |
| |
| "Shiranai," odpoím mu s pokrčením ramen. ale když chce riskovat, nejsem proti. Alespoň bude nějaká zábava. Otočím se a pomalu se vydám k těma dvěma zbývajícím...aniž bych už si nějak všímal Yonovy snahy. |
| |
| Shuri se otočí a odejde směrem k Masuovi a Ahmonovi. Povzdychnu si. Potom se otočím a vydám se za ním. Dojdeme ke klukům a já nasadím úsměv. "Tak jsme zase čtyři." Řeknu s úsměvem a tuším, že mě za tohle nejspíš asi zabijou. a to v tom lepším případě. "Tak co? Prostudovali jste mapu? Víte kudy máme jít?" Snažím se odvést pozornost k jinému problému. |
| |
| Je mi vcelku jedno kudy jdu, prostě jdu, abych byl odsud co nejdřív pryč. Když se Yon oddělí ohlédnu se po něm a jen pokrčím rameny. Však nás doběhne, čekat nebudu. Rozhlížím se okolo a přemýšlím, jestli se odsud opravdu dostanu. Doma musí mít hroznou starost. Qi Yue jak ji znám bude pořád brečet...holka hloupá...chci ji vidět, co nejdřív... Z myšlenek mě vytrhne až Yonův návrat a nečekaně s ním jde i Shuri. Nehnu ani brvou. Nechtěl jsem tady toho kluka nechat, ale nebudu mu dávat najevo žádnou přízeň. Pokud mě naštve tak mi brzo taky ujedou nervy, rozhodně ho už nebudu tolerovat. "Pokud vím tak ty máš mapu..já ji rozhodně nemám," pokrčím rameny na Yonova slova. |
| |
| Jdu za Ahmonem a to, že Yon odběhnul, tak neřeším. Jen se za ním ohlídnu, ale jak vidím, u koho skončí, tak se ho více nevšímám. Vlepí mu facku a pak se běží omluvit...no tak nedělám nic unáhleného. A to je tak vše, prostě je Yon jen moc citlivej a chce být se všemi kámoš. Po nějaký době se vrátí a oba, vypadá to na Yona dobrého diplomata. Jak se ale zeptá, jen se zašklebím, nic říkat nemusím, Ahmon odpoví za mě. A tak dál pokračuji a to, že je s námi Shuri, je mi jedno. Pokud chce, může jít s námi. |
| |
| Dojdu za ostatními, i když je mi úplně jedno, jestli půjdu s nimi, nebo ne. Stejně mě po příchodu do města odkopnout, takže co... Aniž bych se moc zajímal o čem přesně se dohadují, nebo ne, tak se zadívám na cestu směrem, kterým máme jít. Do všečera tam určitě budeme.. pak adios vám všem. |
| |
| Na Ahmonova slova můj pohled sjede dolů na ruce ve kterých mám mapu. Trochu nervózně se zasměju. "Máš pravdu..." Řeknu tiše a pořádně jí rozložím. Jdu dál po cestě, obličej zabořený v mapě, jakobych si jí snažil zapamatovat. Snažím se zjistit, jestli a jaké jsou před námi možné překážky. Na ostatní se raději moc nedívám. Ale jsem jim vděčný, že mě neukamenovali. |
| |
| Yon rozloží mapu a jakmile si ji prohlédne, tak ji nechá kolovat. Vypadá to, že je to přesně tak, jak Shuri řekl, zhruba půl dne cesty....spíš víc enž půl dne. V cestě možná tak dvěhodiny před vámi je les, kterým asi půjdete taky tak nějak okolo dvou tří hodin, než by jste měli vyjít ven a pak ještě jít koousek, než by mělo být město. Můžete jen doufat, že ta mapa není příliš stará, anebo vám v cestě nebude nic bránit. |
| |
| Vytáhne se mapa a já počkám, až si ji Yon prohlídne a nakouknu do ní taky. Jedu prstem po cestě, kterou máme jít a moc se mi to nezdá. Vypadá to na delší dobu než jen půl dne. " Docela jsem rád, že jsme vyšli ráno..snad tam večer budeme. " odpovím při phledu. Všimnu si na mapě lesa a jen co jí prostuduji, nechám se podívat i dalšího. " Les.....hm...to bude cesta, snad nebude moc hustý...a snad ta mapa stále ještě platí..ale podle chování a držení se nějakých pravidel, tady se asi moc často okolí nemění....takže bych té mapě snad i věřil. " přemýšlím nahlas a pokračuji dál k lesu. |
| |
| "To si piš, že tam do večera budeme," neodpustím si nepříjemnou poznámku. Nerad bych v noci přespával někde pod stromem, i když počítám, že toho se tady dočkám ještě mnohokrát...pokud tu zůstaneme tak dlouho, jak si myslím..tedy, mám dojem,že buď tohle bude velmi krátké, nebo až příšerně dlouhé. Doufám v to první. "Nebo snad chceš strávit noc někde mezi vlky?" dodám ještě, čímž mu připomenu to jeho zranění. a to se mu stalo za bílého dne, kdo ví, co se tady potuluje v noci. |
| |
| Své myšlenky si uvědomím, jak Shuri promluví. Jeho nepříjemná poznámka mi dá najevo, že už kecám moc. Radši bych měl držet zobák, koukám chytá se každé šance, jak si poznamenat, abychom zrychlili. Ušklíbnu se. V tom příjde druhá jeho poznamka, která se mi vůbec nelíbí. Co má proti mému zranění...nezdržuji a pokračuji stejně jako ostatní...a o další nestojím. Jen pohnu prsty na zraněné ruce. " Ne, o to nestojím, zdejší vlci se mi nezdají plaší jako jsou u nás...a nejspíš žádná okolní zvěř není zrovna plachá." odpovím stejně polohlasně a dál jsem raději už ticho. Přesto se mi do toho lesa moc nechce, i když vím, že přes něj budeme muset jít. |
| |
| Prohlížím si spolu s Masuem mapu a koukám na část, kde naše cesta vede lesem. "Já bych tam teda rád byl alespoň do toho večera. Fakt to vypadá že zvěř se tady lidí moc nebojí. A když už jsme u vlků..." Otočím se na Masua. "Jestli se teď něco stane...poslechni mě prosím, ano?" Dívám se na něj celkem naléhavě a čekám, jestli mi to potvrdí, nebo ne. "Tak...asi bychom měli schovat mapu, než se jí nedejbože něco stane. Kdo si to chce vzít na svou zodpovědnost?" Zeptám se jen tak, kdyby měl někdo neodolatelnou chuť nést ten kus papíru. Ovšem neoekávám, že by se do toho někdo hrnul. "A teď už žádné ulívání..." Řeknu rázně a na okamžik vypadám vesele. Jako bych byl jen na nějáké procházce a o nic nešlo. |
| |
| Studuju mapu stejně jako ostatní, ale nedojdu k žádnému jinému závěru než oni. Vlků se nebojím a jejich hovor je dle mého k Masuovi dost necitlivý. Nemusí mu to pořád předhazovat, jako by byl nějaká padavka. Ale nepřekvapuje mě jejich reakce. Jen se na něj podívám, abych mu dal najevo, že já jsem na to už zapomněl a ať si to nebere. Mohli bychom tam být brzo, takže pokud se někdo bude flákat podám si ho. Natáhnu krok a za chvíli předběhnu i Yona. Dávám si pozor abych ty tři neztratil, ale snažím se nasadit co nejrychlejší tempo. Přeci jen na tomhle místě nechce být ani jeden z nás. |
| |
| Nakonec si mapu nechá u sebe Yoh, vzhledem k faktu, že ji držel jako poslední v ruce a nikdo se nenabídnul, že ji ponese. Jsete dlouhou dobu, než dorazíte k místu, kde je most přes širokou řeku, jednoduchý z provazů, je také vyznačený na mapě. Problémem je, že nevypadá příliš moc stabilně a vytváří pocit, že se zhroutí hned, jakmile na něj někdo stoupne.Bohužel tady není jiná cesta, dokonce ani na mapě není vyznačený brod, tak to risknete a nějakým záhadným způsobem se vám povede dostat na druhou stranu. Jenže tady uvidíte kosti...spoustu kostí. Některé jsou zvířecí, vypadají na vlčí, jen mnohem větší, některé vypadají jako od srny...a dokonce několik lidských... Přes záda vám přebíhají nepříjemné mrazíky a ten pocit smrti tady není vůbec nijak hezký. |
| |
| Jakmile přejdeme přes most zarazím se. Před námi je plno kostí. O kousek couvnu. "Nevím jak vám, ale mě se tady nelívbí ani trochu. Není jiná cesta, že?" Podívám se do mapy ale je mi jasné, že tohle bude asi jedinná. Tak po chvíli s neúspěchem mapu schovám. Posunu se kousek k Masuovi. "Hele...nemáš v batohu ještě místo? Že bych tam strčil ten míč. No a samozřejmě bych ho vzal potom na záda aby si se s tím nemusel tahat sám." Poprosím Masua o laskavost. Tentokrát už mluvím jen polohlasně. Je mi jasné, že to co tu nechalo ty kosti tu ještě někde bude. A jestli to o nás ještě neví bude lepší nesnažit se to napravit. |
| |
| Dorazíme k mostu a mě z něj zamrazí. Cože..to máme jít přes tohle..tak to teda bude fuška...asi půjdu jako poslední...nechci slyšet další pitomé narážky na mě a mojí zraněnou ruku. A taky nenápadně couvnu a nechám je jít přede mnou. Jdu jako poslední přes most a vyrovnávám jednou rukou, občas se musím chytit lana a tak tiše se modlím, aby to vydrželo. Dojdu na druhou stranu a stále stojím jednou nohou na mostě, zírám na kosti. " Tady něco dost páchne...a ty kosti to nebudou." jen upozorním na něco, co je všem jasné. Příjde ke mě Yon a ptá se na místo. Pokrčím rameny. " Nevim, se podívej. " obratně vyklouznu jednou rukou a kolem druhé obratně batoh stáhnu ze zad a podám ho Yonovi, jestli si tam ten balon chce narvat, a pak ho ponese, at si poslouží. |
| |
| Dost dlouhou dobu jdeme, na to aby se nic nestalo. Ten most je doela zajímavý, ale když přes něj musíme tak musíme, co jiného se dá dělat, že? Na druhé straně se mi ale vůbec nelíbí...příliš moc kostí, ne že ty by mi vadily, ale v tomhle množství a na takhle podezřelém místě...to se mi nelíbí. Je to jako kdyby tenhle most vedl přesně k nějaké pasti... "Měli by jsme se vrátit..." řeknu a udělám několik kroků zpátky k mostu. |
| |
| Před mostem zaváhám jen na okamžik, než ho přejdu jako první a radši se snažím nemyslet na to, co by se stalo, kdyby byl tak nestabilní jak vypadá. Když most přejdeme není to ale o moc lepší. vypadá to tu jako na pohřebišti. "Hnus," ušklíbnu se znechuceně. Všichni ostatní jsou asi stejně nadšení a Shuri dokonce navrhne návrat. "Jestli někdo nechce pokračovat, to je jeho věc, ale já jdu dál," reaguju na jeho slova a znovu se rozejdu rázným krokem. Není mi tu z toho nejlíp, ale chci odsud a o jiné cestě prostě nevím. Oni mě buď budou následovat nebo ne. Co na tom sejde. Cestu jsem si zapamatoval tak to zvládnu i sám když na to příjde. |
| |
| Podá mi míč a já ho s trochou štěstí a obratnosti tam ten míč nacpu. Potom hodím batoh na záda. Stojím a přemýšlím. Měl jsem sice v plánu jít dál ale asi o něco jiným způsobem než Ahmon. Dokonce mě i trochu překvapí návrh Shuriho se vrátit. Kouknu na Masua. "A co ty? Chceš jít zpátky nebo chceš jít dál? Máš teď můj míč. Totiž mám ho já, ale batoh je tvůj." Opravím se a počkám na jeho rozhodnutí. |
| |
| Yon míč do batohu narve a tak mám o zátěž méně. Hledím na kosti a vnímám, jak se rozdělují názory a na mě padá zásadní rozhodnutí. Vrátím se a co tam bude.....však tam má pokoj ten klučina ...a my ne..a bůhví , zda tam nejsou další...a tedy..museli tudy projít ostatní...a nebo...jsme jen vlákaný do pasti? ohldínu se na mosta dám nohu z něho. Jeho pevnost se mi nezdá a zdá se mi, že jak na něj vstoupím, spadne. Podívám se před sebe. " Půjdu dál. Tam cesta odtud není, je někde tam a já chci odtud...a pokud budeme pohromadě, máme větší šanci před nebezpečí uniknout...a ty..měl by jsi jít s námi...tam tě nečeká nic dobrého....ty lidi tam jsou divný." řeknu Shurimu i Yunovi a vykročím dál , dál od mostu a od té vesnice, kde jsme se sešli. |
| |
| Vypadá to, že všichni se chystají jít...mám z tohodle místa husí kůži a to se mi nestává často, opravdu mám pocit, že se blíží něco zlého. Podívám se za sebe na most...ne, nemyslím si, že by byl vhodný nápad se vrátit úplně...a sám. Takže chtě nechtě se rozejdu dopředu za Ahmonem, ale docela nervózně si chytím okraje pláště...tohle se mi vůbec nelíbí. |
| |
| Masuo se rozhodne jít dál. "Tak fajn...jdu s tebou." Pokrčím rameny a vydám se za ním. Trochu mě děsí, že jdu poslední, ale nijak moc to neřeším. Jen si dost hlídám záda, ale příjde mi to v tomhle případě přirozené. |
| |
| Ujdete snad jen pár metrů, než se dostanete všichni na území, kde jsou ty kosti, když to začne. Uslyšíte jakési chrčení zpod noh, ale než se tam podíváte, tak něco rychlého vytryskne z půdy pod Shuriho nohama (Shuri je zhruba uprostřed té oblasti) a zasáhne ho to do hrudníku. Shuri skončí na zemi, aniž by věděl, co se stalo. Hned vzápětí z půdy vyjedou jakési šlahouny a vám dojde, že ta věc, která před chvíli srazila Shuriho k zemi byl taky jeden z těchto šlahounů. Jedn ze šlahounů se obmotá kolem Shuriho nohy a pak i celého těla a pokouší se ho to vtáhnout do země. Ve chvíli, kdy šlahouny začnou útočit i na vás, podobným způsobem jako na Shuriho, tak ucítíte nějakou vnější sílu, která nepotří té rostlině. Je to pocit jako kdyby se gravitace kolem vás několikanásobně zvýšila a táhla vás k zemi. Ve chvíli, kdy se vaše kolena, kvůli téhle síly dotknou země, tak se vám zatmí před očima a vy upadnete do bezvědomí. |
| |
| soukromá zpráva od Serene pro Když se proberete, tak už je tma. Místo, kde jste byli pro vás jakoby před chvílí...není tohle místo. Vlastně oba ležíte na louce, u které teče potok. Jsou tady také ovocné stromy a kousek od vás je pole. Když se podíváte pozorněji, zjistíte, že část louky, na ktré se oba nacházíte je sežehnutá..ne jakoby uříznutá a j na ní půda z místa, kde jste byli předtím...a také kosti...některé jetě vcelku, některé přesněuříznuté... Ctíte se, jako kdyby jstetady byli teleportováni..ale to by nemělo být možné, pokud tady neexistuje i magie...nebo přemrštěná technologie. |
| |
| soukromá zpráva od Serene pro Když se proberete, tak už je tma. Místo, kde jste byli pro vás jakoby před chvílí...není tohle místo. Vlastně oba ležíte na louce, u které teče potok. Jsou tady také ovocné stromy a kousek od vás je pole. Když se podíváte pozorněji, zjistíte, že část louky, na ktré se oba nacházíte je sežehnutá..ne jakoby uříznutá a j na ní půda z místa, kde jste byli předtím...a také kosti...některé jetě vcelku, některé přesněuříznuté... Ctíte se, jako kdyby jstetady byli teleportováni..ale to by nemělo být možné, pokud tady neexistuje i magie...nebo přemrštěná technologie. |
| |
| soukromá zpráva od Serene pro Když se trochu rozkoukáš, dojde ti, že tady lehce svítí stěny, nejspíš je to fosfor, nebo podivnélámání světla odněkud zdálky v kameni....vlastně, dkyž se podíváš pořádně, můžeš vidět pruh světla, asi jsi blízko východu. Přesto tu něco nehraje. Jako kdyby kruh okolo tebe byl vyříznutý do jeskyně, co přesahovalo, bylo uříznuté. Valstně si uvědomíš, že ležíš na půdě, která by odpovídala místu, kde jste byli předtím...a pak nahmátneš i kost...kost, která byly uříznutá podobně jako stěny jeskyně.. Skoro, jako kdyby tě tady někdo teleportoval..možná tady existuje magie nebo přemrštěná technologie. Když se klem sebe rozhlédneš více, tak se ti zdá, že kousek od tebe, možná jen půl metru, ale stále v oblasti toho kruhu, něco leží...a když se toho dotkneš a pořádně se na to podíváš, dojde ti, že je to člověk..a ještě ke všemu Shuri...jen je asi ještě pořád v bezvědomí. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Proberu a první co zjistím, že žiji. Hned na to mi dojde, že je tma a prudce se posadím. Rozhlížím se kolem sebe a snažím se zjistit, kdo tu se mnou je. " Yon-san?" řeknu, jak ho poznám.....a hned na to mi dojde, že jsme tu jen my dva. " Kde....kde jsou Ahmon a ten...Shuri?" zajímám se a pokouším se postavit, nakonec jen klečím a rozhlížím se. Vidím sežehnutou louku a i kosti, jako by tohle tady vůbec nemělo být. " Co se to tu..sakra..." rozhlížím se, zda někde nespatřím ty dva a nebo aspon neuvidím cestu odtud, chci od těch kostí, od té rostliny. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Chvíli myslím že jsem tu sám ale pak zjistím že je tu ještě někdo a to ten nejméně vítaný člověk, Shuri. Vypadá to ale, že je stále v bezvědomí. Obrátím ho na záda, mírně nadzvednu a pořádně ho proplesknu. Snad ho to probere, žádné jemné způsoby používat nebudu. Musíme se odsud dostat...pokud to vůbec bude možné... |
| |
| soukromá zpráva od Serene pro Konečně si všimneš, že kolem Shuriho jsou místy obmotané ty šlahouny rostliny (které jsou useknuté) a jeden je kolem jeho krku, takže ho to muselo chvíli škrtit. Rychle mu to sundáš z krku aby se neuškrtil úplně.Teď takhle blízko si ho můžeš iprohlédnout, takže si všimneš, že mu z vlasů teče trocha krve. Kdo ví co se mu stalo, když jsi byl v bezvědomí..a navíc, když si uvědomíš, že on byl první nan koho ta rostlina zaútočila...možná to nebude jediné zranění, které má. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Usmyším svoje jméno. Někdo na mě mluví. "Masuo!" Napadne mě. Potom si uvědomím, že jsem to řekl nahlas. Pomalu otvírám oči, ale nezdá se mi, že by se to nějak zlepšovalo. Ptá se na Ahmona a Shuriho, přitom nevím o nic víc než on a pořádně ani nic nevidím. Posadím se. Po hmatu pod sebou poznám stále tu smou planinu, jako si pamatuju naposled. dyž věak moje oči trochu uvyknou tmě, zjistím že kolem je to docela jiné. Ale tahle planina tu na sto procent nepatří. Kouknu na Masua. "Měli bychom odsud co nejdřív vypadnout. Drž se blízko mě, kdyžtak ti pomůžu." Řeknu tiše, jako bych nechtěl probudit temnotu. Otočím se na všechny čtyři a pomalu lezu pryč. Kamkoliv jen pryč z tohohle kusu půdy. Lezu však pomlu aby mi Masuo stíhal. Jen co pod sebou ucítím čerstvou trávu oddechnu si. Lezu však kousek dál až pod jeden z těch stromů, co tu kolem rostou. "Zůstanem tady...mělo by to tu být relativně v bezpečí a už jsme dál od tamtoho." Kývnu směrem k tomu kusu plániny. "Asi bychom si měli odpočinout, nemyslíš? Nebo se třeba trochu najíst nebo napít." Otevřu batoh, vyndám míč a dám ho opatrně nabok a začnu hledat něco málo k jídlu. "Nevadí ti, že ti tam hrabu, že ne?" Zeptám se ho a okamžitě přestanu. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Vytáhnu z batohu vodu a trochu naliju na rukáv své mikiny. Pak mu otřu tvář a začnu prohlížet jestli nemá nějaká vážnější zranění. Zbavím ho zbytků té rostliny a pak mu držím namočený rukáv přiložený na čele. "Asi jsi taky v životě neměl moc štěstí co?" řeknu potichu. Tak nic lepšího se mi nemohlo stát...v jeskyni s Shurim v bezvědomí v nějakém neznámém světě obývaném kdoví jakými monstry. Qi Yue...setkáme se nejspíš až v nebi. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Doplazíme či dolezeme pod jeden strom a tam se usadíme. Posadím se a dívám se kolem. Moc nevnímám, co Yon dělá a že se mi hrabe v batohu. Vrtá mi hlavou, co se stalo. Co to bylo a taky jak jsme se tu objevili. Otočím se na Yona a ten zírá na mě a je napůl zahrabaný v batohu. " Klidně tam hrab..stejně tam je jídlo a pití na cestu a moje hadry...takže pokud ti nevadí pohled na moje pyžamo." mávnu zdravou rukou a zírám před sebe. " Kde to jsme.....tohle..tohle přeci tady být nemělo..v tom případě by i ta mapa byla past." hovořím chvili nahlas své myšlenky. Přes všechno, co se předtím stalo a přes hádky se na Yona otočím. " A co ty, jsi v pořádku?" zeptám se spontálně a očima si ho prohlížím ,zda není zraněný. |
| |
| soukromá zpráva od Serene pro Přitom mu najdeš několik drobných ran, nejspíš jen skrábance a odřeniny. Pak to vypadá, že má něco s nohou, zdá se, že je vykloubená. Jinak na něm nic nenajdeš, což je dobře, protože tady nejsou prostředky na to, aby jsi mu ošetřoval něco vážnějšího než je tohle. Každopádně, pokud bude ležet tady, tak může onemocnět a to by rozhodně nebylo dobré. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "Měli bychom se trochu prospat. A taky to tu skontrolovat, jestli není i tohle past. A s tou mapou nevím. Nemyslím, že by násvesničani poslali takhle na smrt. Nejspíše o tom ani nevědí. Viděl si, že tam byli i lidské kosti. Třeba se nikdo nevrátil, kdo by jim to mohl říct. No, ale nemyslím, že to je vhodné téma na noc a ještě před spánkem. Jdu to tu obhlídnout." Zahlásím a pomalu a opatrně vstanu. Opírám se u toho o kmen stromu. Po chvíli si najdu nějáký klacek. Začnu jím očesávat okolí a vezmu sebou i flašku, abych mohl doplnit vodu. Najdu onen potom. Nejdříve z něj zkusím vodu. Musím říct že není špatná. Teda pil jsem hnusnější, která byla prohlašována z pitnou. Naberu jí teda do láhve a sám si ještě pořádně opláchnu obličej a ruce. Po chvíli se vrátím k Masuovi. "Jsem tu. Vypadá to, že je to tu dobrý. Myslím, že si můžeme odpočinout." Zahlásím a posadím se. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Navrhne prozkoumat okolí. " Jo..to je dobrý nápad...a možná že o tom nevědí..ale možná bychom mohli varovat ostatní...třeba cedulou.....ale jsem rád, že jsme tady...sice nevím kde, ale ta mrcha je odtud. hledám něco pozitivního, i když to moc mým hlase nezní. Odejde pryč a tak jím a čekám na Yona. V obraně bych ted moc neuspěl a tak jsem rád, že ho tu mám. Jak se vrátím, přestanu hledět před sebe a podívám se na něj. " A co ta voda..dobrý?....já...jsem rád, že to tu jde....prospíme se a za svítání můžeme zjistit, kde to jsme. " navrhnu a znova se zadívám před sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Otřu mu i ostatní rány, jsou naštěstí jen malé. Jen noha je zvrtlá nebo vykloubená...nejsem doktor, ale pokusím se mu ji alespoň nějak zafixovat aby si s ní ještě něco neudělal. Musím kvůli tomu roztrhnout svoji mikinu ale myslím že to je minimální ztráta, mohlo to pro mě dopadnout hůř. Pak už mi nezbývá než čekat až se probere. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Proberu se jen napůl, ale hned se mi ruka vymrští ke krku, kde si pamatuju mě něco škrtilo..ale teď je to pryč. Teprve pak ucítím, že mě bolí celé tělo a trochu se mi točí hlava, a to jsem ejště neotevřel oči. To udělám hned za chvíli, ale kolem je hrozná tma, jen trochu matného světla, takže stejně nic moc nevidím... Jen mám dojem, že tady někdo je. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Přikývnu jeho nápad s průzkumem. "Jistě. Prozkoumáme to tu líp až bude světlo. A nemůsíme přece spát ža do svítání. A pokud se tedy nechceš oblíknout, měli bychom si lehnout. Půjčím ti kdyžtak to triko jako polštář." Nabídnu mu opět tričko. Možná mu bude trochu jasné, že za to budu něco chtít. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro přotáhnu se tak, jak to jde, až mi křupne v zádech. "Ale pod hlavu bych to bral, teda to tvoje triko....jen mi vrtá hlavou, co to, že jsi tak ochotný....to nebude jen tak...tak to vyklop." zadívám se na Yona a snad čekám všechno, co by tak mohl chtít. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "A proč bych měl za to něco chtít? ...No dobře...něco bych možná chtěl, ale záleží na tobě. Co tak pusu na dobrou noc?" Rozpačitě se na něj usměju ale potom sklopím hlavu. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Po nějaké době se konečně probere, očividně je trochu v šoku. "To jsem já Ahmon. Bude chvíli trvat než si tvoje oči zvyknou. Máš něco s nohou tak se sám nesnaž postavit. Jsme v nějaké hnusné jeskyni...a ostatní nikde v dohlednu," shrnu mu situaci stručně a jasně. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Hned si ho začnu dávat pod hlavu. "Ale jestli chceš tohle...není problém, tak si pro ní pojd." zavřu oči a prstem se ho snažím přilákat. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Dá si moje druhé triko složené pod hlavu. Zavře oči a láká mě k sobě. "Takže můžu?" Zeptám se tiše, ale na odpověď už nečekám. Rozkročím se nad ním a sehnu se blíže. Nejdřív mu dám jen lehkou pusu, potom si už však vezmu polibek. Jednou rukou mu zlehka přejedu po boku. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Teprve až mi dojde dech, rozpojím polibek a otevřu oči. " Po tomhle se mi bude moc dobře spát. " usměji se na Yona a všechno, co jsem proti němu měl, na tento moment zapomenu. Pustím ho a upravím triko pod hlavou. " Oyasumi , Yon-kun." popřeji a zavírám oči. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Cítím, jak mu dochází dech a uvědomím si to samé i u sebe. Nechce se mi jeho polibek opouštět, ale pokud se chci dožít dalšího musím. Zlehka a snad i trochu neochotně ukončím polibek a trochu se od něj vzdálím. "Krásný...Mě se bude taky moc dobře spát." Přiznám a lehnu si vedle něj. A dost blízko. Jednou rukou ho zlehka obejmu, spíše abych věděl, že je v pořádku a kdyby se s ním snad něco v noci dělo, abych se probral. "Oyasumi Masuo-chan." Šeptnu tiše a zívnu. Zavřu oči a jsem i přes jistou pravděpodobnost nebezpečí ochoten i schopen za chvíli usnout. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Usnu velmi rychle a ve spánku se k Yonovi přisunu a přitulím tak, jak mi jen moje zranění dovolí. cítím se s ním v bezpečí a snad i lépe než doma. Spím klidně, teplo Yonova těla mi dodává jistotu a uklidnuje mě. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Přitulí se ke mě a já si ho jen lehce ještě více přitisknu. Pohladím ho zlehka po zádech a potom ukolébán jeho pravidelným dechem taky usnu. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Jehos lova vnímám a snažím se tedy někde v bolesti celého těla najít to o čem mluvil Ahmon a dojde mi, že mě noha bolí víc nežzbytek těla. A pak ještě ta hlava....začíná mě pomalu třeštit.. Je to nepříjemné. Ani se nepokusím nadzvednout a sednout si, i když jde od podlahy zima. "Je mi zle," řeknu po chvíli, docela normální, ale přešlým tónem, nemám ani náladu ani nejsem ve stavu, kdy bych měl právose chovat enpříjemně. Má slova jsou velmi lehké konstatování toho, jak se cítím. Krom toho, že naprosto mizerně, tak mi je příšerná zima, ale to sedá čekat, když jsme v jeskyni. Ale v tomhle stavu mi je trocha zimy ukradená. "Je tu někde východ?" zeptám se ho, když se mi povede trochu potlačit nepříjemné pocity. Bylo by asi nejlepší se odtuf dostat co nejdříve... |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Masuo se zase přitiskne více ke mě a tak ho ještě více obejmu. Po chvíli se mi však už zdá, že bychom měli vstávat. "Masuo...Masuo měli bychom vstávat." Zašeptám tiše a pohladím ho po tváři. Jemně mu přitom dám pryč vlasy z očí. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Promiň ale myslím že nijak víc ti nepomůžu v těhle podmínkách," zakroutím hlavou. Pak se ale zeptá na východ, což je věc, která mě teď taky nejvíc zajímá. "Došlo mi že by nebylo rozumné nechávat tě o samotě dokud jsi byl v bezvědomí, ale pokud to už zvládneš porozhlédnu se okolo a zjistím jak se odsud můžeme dostat," navrhnu. Raději neříkám jestli...protože tady rozhodně neplánuju umřít. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Zvládnu to," souhlasím s jeho návrhem a konečně se posadím. Hlava se mi točí ještě víc, než před chvílí, ale snad se to nějak ustojí. Každopádně chci jít hlavně do tepla. Obtočím si kolem sebe plášť a pevně ho sevřu, abych si uchoval víc svého tepla a okolní chlad ke mně nemohl..alespoň tak, jak to jde. Přesto je to lepší, než nic. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Po chvili přece jen ospale rozlepím oči a dlouze si zívnu. Pomalu se posazuji a tím se dostávám z jeho náručí. No co..lehce nabyl..lehce pozbyl.....ted abych na sebe navlíknul mikinu....krásně hřál. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Pomalu vstává a já ho jen velice neochotně pouštím...tedy spíše nechám své ruce sjíždět po jeho těle. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Nechám jeho ruce klouzat po mém těle, nikdy mi doteky od kluků nevadili a řeklo by se, že od hezkých kluků jsem je vyhledával. A Yon se mi libí, jinak bych mu nedal ani tu pusu. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "Stejně musíme ještě vymyslet a domluvit se, co budeme dneska dělat, ne?" Obhájím si svůj čin a lehnu si tak pohodlně jak jen to jde. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Ale oči už nezavírám a dívám se na Yona. Proč to dělá...však včera mě div nezavraždil pohledem, ale jak jsme sami, je milej...nebo .se mi to zdá. Jako by nevěděl, zda dělá dobře....už blbnu, je na holky a prostě mu tady nějaká chybí....nemysli si, že ti budu dělat nějakou náhražku. " Hm...tak já bych hledal cestu odtud tak, abychom nešli kolem té rosltiny a taky najít ty dva...pokud nejsou mrtvý." řeknu svůj plán. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Musíme se opravdu odsud dostat co nejdřív nebo dopadneme špatně, obzvlášť Shuri. "Kdyby něco, křič," řeknu pro jistotu a vydám se prozkoumat, kde jsme to tedy přistáli a jestli je tu nějaká cesta ven. Musí být... |
| |
| soukromá zpráva od Serene pro Rozejdeš se hledat východ nejdříve k tomu pruhu světla, který jsi viděl, když jsi se probudil. Za chvíli dojdeš k místu, odkud to pochází...jsou to navalené kameny, mezi kterými prosvítá slunce. Vypadá to, že je to zavalené už nějakou dobu, snad několik mesíců, možná i nějaký ten rok, ale když se zkusmo dotkneš jednoho kamene a pokusíš se ho vytáhnout, tak to jde překvapivě dobře. Možná by jich šlo vytáhnout více, aniž by se to sesypalo jinak, aby se vytvořil nějaký otvor, kterým by jste mohli prolézt..oba. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Ohlédnu se do tmy kde jsem nechal Shuriho a nakonec jen pokrčím rameny a začnu s prací. Shuri stejně k ničemu při tomhle nebude a nanejvýš by si ublížil ještě víc, kdyby se to sesulo. Pracuju s největší opatrností, ale snažím se taky rychle, protože tu nechci být o minutu déle než je nutné. |
| |
| soukromá zpráva od Serene pro Přesto...nějakou chvíli by to mělo vydržet...jen je tady problém s tím, že nevíš, jestli to Shuri zvládne. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Je tu východ ale je zavalený. Odskládal jsem kolik kamení jsem si troufnul ale je to celkem malý otvor. Budeme to ale muset nějak zvládnout jinak tu shnijeme za živa," osvětlím mu situaci. "Pojď,pomůžu ti," natáhnu k němu ruku. Doufám že si teď nebude hrát na hrdinu. I když ho vážně nemusím, nejsem někdo, kdo by nechal na holičkách třeba i nepřítele. A Shuri není nepřítel, jen je nesnesitelný. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Za chvíli se vrátí Ahmon...takže našel východ. Fajn, je malý, doufám, že to s tou nohou zvládnu. Ahmon kek mně natáhne ruku, ale já ani nevím, jestli bych ji měl příjmout, ani nechápu proč s eo mě tolik stará, kdž jsem tak nesnesitelný. Přeci jen ale po malé pauze natáhnu ruku a chytím tu jeho. Sám se rozhodně nepostavím, a taky odtud neodejdu...i když pochybuji, že budu schopný toho moc uujít, ale nějak to budu msuet zvládnout. Nic jiného mi nezbývá. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Půjdeš první, pomůžu ti," řeknu hlasem, který nepřipouští námitky. nemůže jít jako druhý, kdyby tady zůstal se svým zraněním mohlo by se mu něco stát, já jsem v pořádku a něco ustojím. První pomůžu ven jemu. Udělám mu z rukou stoličku a naznačím mu, že ho vyzvednu a budu ho hlídat aby nespadnul. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Nechám se odvést k otvoru, i když mi to dělá kvůli zraněné noze potíže, ale Ahmon je tak ochotný, že to jde líp, než jsem čekal. "Fajn," přikývnu na jeho slova. Nemám zrovna moc síly a nálady mu nějak odporovat...a ani mluvit, když se na to příjde. S Ahmonovou pomocí se vyšvihnu anhoru a nějak se mi povede prolézt tí vytvořeným otvorem, jenže jakmile se vysoukám, tak se mi povede sletět dopředu, protže je tady velký sráz...skutálím se až dolů, snad deset metrů na rovinku, kde zabrzdímo nějaký keř. Ani se nepokusím dostat se zpátky na nohy, jsem na to moc vyčerpaný...a hlva mě začala zase šíleně třeštit. Dnešek opravdu začínám nesnášet. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Vylezu otvorem taky, a dávám si pozor abych nedopadnul jako Shuri. Pak se k němu rozejdu. Leží tam jako mrtvola, snad si ještě něco neudělal. "Jsi v pořádku?" skloním se k němu abych zjistil jak na tom je. "No tak ještě to vydrž, musíme najít nějaké bezpečné a trochu pohodlné místo kde by sis mohl odpočinout." S tím že se dnes nedostaneme do města jsem se už smířil to je nemožné. Takže takhle... |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Poslechnu si ho a dívám se mu do očí. "No já nevím...příjde mi to, že už jsme úplně někde jinde. Takže bych první zjistil, kde jsme a potom třeba kde je to město. Tam jsme přece chtěli dojít, ne? A pokud jsou na živu, tak tam budou. Pokud tam nebudou, šel bych je hledat. Půjdeš se mnou?" Řeknu, jak bych to udělal já a pohladím ho po tváři. "Chtěl bych, aby si šel se mnou." Přiznám tiše a zadívám se mu do očí ještě upřeněji než předtím. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Třeští mě hlava," řeknu, když si položím hlavu do dlaní. Hned vzápětí ucítím něco lepkavého na prstech, takže se podívám co to je...krev. Že bych se někde praštil do hlavy? Podle toho jak mi je bych to odhadoval na lehký otřes mozku....nebo to prostě jen bolí. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "To není dobré..." Nemám ponětí co bych měl dělat pokud má nějaké vážné zranění... Jemně mu vjedu rukama do vlasů abych našel ránu a zjistil jestli je to jen odřené, nebo moc hluboká rána. Dotýkám se opravdu jemně, protože mu nechci nic udělat nebo zanést do rány infekci. "Zvládneš jít?" zeptám se ho přitom. Přinejhorším bych ho musel nést. To bych nějak zvládnul. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Ahmon mi začne kontrolovat hlavu, aby se podíval, jestli tam není něco opravdu moc špatně, takže ho nechám. Normálně bych nikomu nedovolil se mě takhle dotýkat, ale tohle je něco jiného. "Myslím, že to zvládnu.." řeknu ale nejsem si tím tolik jistý. Něco ještě ujdu, ale jen s pomocí a to nebude nijak pohodlné. A ai rychlé..ale alespoň něco. |
| |
| soukromá zpráva od Serene pro Alespoň to nevypadá, že by bylo něco špatně s lebkou. Jediné co tak může mít je lehký otřes mozku, nebo tak něco, ale toho se zbaví, jakmile si odpočine. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Po mém návrhu řekne svůj. " Ty myslíš, že se přes tu rostlinu dostali? No.....určitě bych zjistil, kde jsme..v tom jsme za jedno a dál...to se rozhodneme podle toho, jak to město bude daleko." zadívám se mu do očí. Pohladí mě a snad tím přemlouvá, abych šel sn ím, před jeho upřeným pohledem po několika vteřinách uhnu a trochu zčervenám, ale jen maličko, sotva je to vidět." Půjdu s tebou....Sám...po tom, co tu poznávám, no..tak nějak na to sílu nemám." příznám, že ted rozhodně nejsem v bojové náladě. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Shuri odpoví celkem nejistě že to zvládne. No zkusíme to a když to nepůjde, vezmu ho. Znovu ho postavím a pořádně ho chytím okolo pasu, aby neskončil na zemi kdyby to nezvládal. "Půjdeme pomaličku. Jen najdeme něco kde můžeme přespat. Dřív než ráno se dál nehneme a s tvojí nohou nejspíš mnohem později." Ideální by bylo najít něco co by nám mohlo sloužit jako primitivní přístřešek...výklenek ve skále...převis...přinejhorším něco postavíme z větví. S těmi šelmami okolo by nebylo dobré spát jen tak na otevřeném prostoru. Ani s ohněm. Rozejdu se a jdu opravdu velmi opatrně a pomalu aby to Shuri zvládal. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Dobře..." přikývnu. Zase se mi chce spát. Nebýt toho, že mě bolí hlava a noha, dkyž se zase rozejdeme, tak bych usnul i za pochodu. Za chvíli dorazíme k něčemu, co by mohl být jakýsi výklenek ve skále, a taky převis. Vede k tomu docela úzká cestička ve skále...něco, co snad zvládneme, ale šelmy by se tomu mohli vyhnout. Tedy, zvládneme to možná...nevím jak s tou mou nohou..ale vypadá to příjemně, dokonce je tam i několik prken, ano prken, tkaže to někdo musí občas využívat k přespání. "Tohle vypadá fajn," řeknu tak napůl zmoženě. Nevím jak moc toho ještě zvládnu, ale tohle opravdu ještě musím. ať už se to zdá být jakkoliv těžké. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Když se tam dostaneme, vypadá to, že je to přesně to co jsme hledali. Posadím Shuriho opatrně na zem, vypadá unaveně a není divu. "Přinesu nějaké větve abychom je dali na ta prkna a bylo to měkčí a teplejší. A taky dřevo na oheň. Vydrž to tu chvilku, řeknu mu a vydám se pro zmíněné věci. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Ahmon mě posadí na zzem, což je perfektní, protože už bych to dál asi moc nezvládl. a pak odejde pro věci. Supr, zatím si lehnu na zem, přikryji se pláštěm a pokusím se odpočinout si, ale neusnout. |
| |
| soukromá zpráva od Serene pro Vezmeš toho hend napoprvé docela hodně a vrátíš se zpátky, Shuri je pořád na stejném místě, leží na zemi, ale je vzhůru. Takže se vydáš ještě pro další věci, bude jich potřeba. tohle uděláš ještě několikrát, než si řekneš, že by to mohlo stačit. Vracíš se naposledy k vašemu dočasnému příbytku, ale už teď se ti něco nezdá. Navíc se za chvíli ozve překvapený výkřik, nebo něco tomu podobného...Shuri. Jakmile se vrátíš na ten převis, uvidíš vlka. Bílého vlka, ne vlčici, s několika místy rezavých chlupů..vypadá normálnějí, než ti vlci, kteří byli v lese u té vesnice. Vlastně jako normální vlk, jen na to zbarvení. Shuri je nalepený na stěně stále v sedu a má ruce přesd sebou jako kdyby se chtěl bránit, i když vlčice nic nedělá..jen stojí na místě a prohlíží si ho. Pak se ovšem otočí na tebe, když si tě všimne a udělá několik kroků vzad, od Shuriho a od tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Přidám do kroku a když doběhnu pod převis spatřím Shuriho tisknoucího se v rohu a krásnou bílo rezavou vlčici. Co tady dělá? Položím dřevo na zem abych ji nepolekal a dřepnu si abych nebyl výš než ona. Mám zkušenosti s kříženci vlka, i když skutečný vlk je něco jiného. Ale ona táhne moje oči jako magnet. A nemám ani trochu strach. "Neboj se malá. Přišla jsi za mnou? Co bys ráda? Máš hlad?" začnu na ni mluvit podivně laskavým hlasem, který u mě Shuri doteď slyšet nemohl. Vlčice přijde blíž a přitiskne mi hlavu k natažené ruce. Pohladím ji po hebké srsti a pak z batohu vytáhnu kousek chleba a dám jí ho. Vezme si ho ode mě, což jsem vlastně ani nečekal. Vlci si od lidí jídlo neberou. "Nemusíš se jí bát," ujistím Shuriho a znovu vlčici pohladím. Ona si Shuriho teď vůbec nevšímá a já vím že mu neublíží. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Naštěstí se brzy objeví Ahmon,a le místo toho, aby ji odehnal to vypadá, že si ji ochočil..nebo já nevím. Každopádně, když cítím , že už žádné nebezpečí nehrozí, tak se uklidním. Přeesto se ze svého místa nepohnu, jsem na to moc utahaný, nejraději bych usnul hned na místě. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Po chvíli ji podrbu za uchem, na což reaguje velmi potěšeně, jako by skutečně byla jen pes, a vydám se zkontrolovat Shuriho. "Ty rány se musí očistit alespoň...a něco s tou nohou...pokusím se jak to půjde. Bohužel zavázat to můžu jen zbytkem svojí mikiny, ale lepší než nic," oznámím mu. Vydám se najít nějakou vodu abych kousek látky mohl namočit a pak očistit Shurimu rány. Jakmile to udělám pokusím se mu nohu co nejlépe zafixovat. Teď na to vidím tak to bude lepší než když jsem to dělal narychlo po tmě. Zbude mi ještě kousek látky a ten pro jistotu schovám. "Víc pro tebe udělat nemůžu. Teď prostě musíš odpočívat," řeknu pak a sednu si vedle něj na své připravené ležení. Vlčice příjde a sedne si ke mně, dál od Shuriho, tak ji začnu zase drbat. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Nakonec za mnou pak ale stejně příjde, aby mě ošetřil, opravdu jsem mu za to vděčný. Nechá ho, aby udělal co považuje za nutné, stejně už napůl nevnímám. Jakmile mě ošetři s edne si vedle na to připravené ležení, tak se doslova svalím vedle něj. Jsem příliš unavený na to, abych se díval a vůbec dával pozor na to, co dělám. Ještě než zavřu oči, tak tiše zašeptám něco jako díky, ale pochybuji, že by to Ahmon slyšel, je příliš moc zabraný do svého mazlení se s vlčicí. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Ale přeci ho nemůžu nechat se trápit. Přikryju ho jeho pláštěm, já sám budu asi trochu mrznout. "Budeš mě muset zahřívat Qi Yue. Svoji mikinu má tenhle spratek ovázanou okolo nohy," promluvím tiše na vlčici. "Vsadím se že není tak špatný jak se tváří ale umí být hrozně nesnesitelný. Byly chvíle kdy jsem ho chtěl na místě uškrtit. Ale teď je z něj jenom opuštěné štěně. A o ta se musíme starat viď?" pokračuju ve svém rozhovoru ještě chvíli, než si taky lehnu. Yue se opravdu ke mně přitulí a položí mi hlavu na hruď aby mě zahřívala. Nevím jestli usnu tak rychle jako Shuri ale spánek mi jen prospěje. A s Qi Yue se nemusíme ničeho bát. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "No...mohli se přes ní dostat stejně jako my. Když se to stalo nám...A máš pravdu, asi podle toho jak to bude daleko. Možná i podle toho jaká bude cesta nebo jestli do toho města někdo nepůjde, to bychom se mohli přidat." Navrhnu dál. Po mojí žádosti uhne pohledem. Zčervenal? Ne to se mi určitě muselo zdát...jistě, třeba je to jen to vycházející slunce... Ale souhlasí, že půjde se mnou. "No...podle mě to bude jen tím zraněním. Jinak by si to určitě dokázal sám. I když bych tě samotného jít nenechal." Ujistím ho a zadívám se na oblohu. Existuje i něco jako pusa na dobré ráno, když je pusa na dobrou noc? |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro A jelikož mě to nebaví, tak se jen přitulím a zavřu oči. " Tak jsme domluvený...a vstávat můžeme později." dodám. Po chvii mi to nedá. " Yon, na co vůbec myslíš, a nebo na nebi hledáš letadla?" zeptám se, protože mi to příjde divný. Tam přece nic nelétá. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Usměju se a podívám se na něj. "Hlupáčku...tady přece letadla nejsou...jen mraky...a ticho. Jen jsem přemýšlel...o všem možném a možná více o nemožném...jako je tohle místo...a o tobě." Řeknu a usměju se. Tentokrát už na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Ovšem jak pokračuje, zarazím se. " O mě...proč o mě..povídej..prosím..co o mě?" usměji se na něj a vztek je ta tam, jako by ani nebyl. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "No...třeba...co si asi o mě myslíš...a jestli se ještě uvidíme, až se odsud dostaneme a tak. a teď mě zajímá proč se zajímáš co si o tobě blbec jako já myslí." Usměju se na něj a pohladím ho po vlasech. Líbí se mi jeho vlasy. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Pak se otočím a zdravou rukou přejíždím po jeho hrudi. " A taky..trochu lituji, že ten blbec je na holky." ale to spíš jen zašeptám dost tiše pro sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "A teď si zase nadává, že je tak blbý a neví, co jeden roztomiý kluk říkal, takže teď neví co má dělat a stydí se mu to říct." Můj dech se malinko zrychlí, když mě začne hladit. A ještě hůř...nažene mi to krev do tváří a ty o něco více zčervenají. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Vidím, jak se červená a tak prstem zastavím. " Vadí ti to?.....a ten blbec by si měl přestat nadávat a hovořit upřímně a na rovinu, protože nikdo ho za to nekousne ani hlavu neutrhne....takže co se stydí říct?" dívám se přímo na Yona a mé oči touží po poznání, co chce říct. Znova zapomínám, kde to vůbec jsem. Možná proto, že jsme ted v relativním bezpečí. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Zastaví hlazení a zeptá se mě, jestli mi to vadí. Zavrtím hlavou. "Nevadí...jen jsem tomu docela odvykl." Přiznám tiše. "Jenomže on si myslí, že když nebude blbec, nebude se už jednomu roztomilému klukovi líbit, když se mu líbil ten blbec. Jak to teda potom bude?" Zeptám se ho ale spíše jen tak ze srandy, protože tuším, jak by to mělo být. "Jen ti nechtěl říct, že by rád věděl, co jsi to předtím říkal, protože to neslyšel a rád by to věděl." Přiznám a zlehka ho začnu hladit po zádech. Něják mi nedochází, že bychom měli vstávat a jít hledat město a ty dva. Teď mě to naprosto nezajímá. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Na hlazení se na něj dívám. Po jeho slovech mi dojde, co vlastně jsem. No jo..však já mu tu nahrazuji holku....jsem zapomněl. " A mám pokračovat či si nechceš znova zvykat?"zeptám se upřímně. Pokud mi řekne, že pokračovat můžu, tak budu, ale klidně tu ruku stáhnu. Začnu se smát. " Myslím, že blbec je fakt blbec...to přeci nic na tom nezmění na tom, jak se mu bude líbit." odpovím ze legrace. Začne mě hladit po zádech, tiše pro sebe vrním blahem. " Co říkal...to o tom, že je mu líto, že jsi na holky?" řeknu upřímně díky jeho příjemnému chování Yona. |
| |
| soukromá zpráva od Serene pro Qi Yue leží u tebe z jedné vstrany a zahřívá tě, zatímco k druhému boku se ti nějak ve spánku přiblížil Shuri. Je k tobě sice více méně zády, ale jeho ruka leží pokrčená na tvém hrudníku, a Qi Yue u ní má položený čumák. Shuriho obličej je odvrácený od tebe úplně. Shuri teď hlavně vypadá úplně jinak, než ovykle, je klidný, a ztiha, a je to jako kdyby vedle tebe spíš leželo nějaké hezké děvče, než kluk. Qi Yue je už taky vzhůru, ale jen se na tebe dívá, nechce se pohnout, aby neprobrala Shuriho, který odpočinek potřebuje. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Zeptá se jestli teda má v hlazení pokračovat. "To je na tobě." Usměju se na něj. "Hezkým klukům se těžko poroučí..." Zase se jemně dotknu jeho vlasů. Líbí se mi ta barva a jak jsou jemné...krásné. Směje se mi, ale nic si z toho nedělám. "Co ty můžeš vědět, lidi jsou různí a někteří jsou i takhle divní." Vypláznu na něj jazyk. "Takže se mu bude líbit?" Zeptám se ještě pro jistotu. "No já nevím....spíše bych litoval toho kluka...Za to že špatně rozumněl. Nebylo náhodou řečeno, že měl zatím jenom samé holky? Nebylo to tak?" V hlazení vyjedu kousek výše na záda a jemně ho pohladím po krku. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Jak na mě vyplázne jazyk a já mu to oplatím a rukou vyjedu po hrudi, až na jeho rty. " To víš, že se bude líbit......a nerozuměl...však náhodou říkal, jak se kluka lekl....a víš, nechce ho lekat." dívám se Yonovi do očí a zvednu se. Rukou ho chytnu za krk a přitáhnu se, než se naděje, sám ho začnu líbat, oči přitom zavírám. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Podrbu Qi Yue a zadívám se na Shuriho. Opravdu připomíná dívku...obzvlášť takhle, když spí. Ale asi by nebyl rád kdyby věděl, že tak o něm přemýšlím. Nepamatuju se, že bych kdy potkal takového kluka. Vzhledem k tomu, že Shuri ještě spí a kdybych se pohnul nejspíš bych ho vzbudil, zase zavřu oči a dál odpočívám. On se potřebuje pořádně vyspat. A stejně bych řekl že jen tak se na cestu nebudeme moct vydat. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Prudce se posadím, čímž si tak akorát přivodím zatočení hlavy, ale alespoň už neležím skoro na Ahmonovi. Doufám, že ještě spí, protože rozhodně nechci, aby věděl o tom, že jsem spal takhle...což předpokládám, že jsem se tak pohnul ve spánku já. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Dobré ráno. Jak se cítíš?" zeptám se ho hned, zatímco hladím Qi Yue, která je očividně ráda, že už nemusí ležet a může se proběhnout. Taky že vzápětí zmizí venku, ale já stejně vím, že se vrátí. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Ohayou..." řeknu a na chvíl se zadívám jinam. Obvykle neříkám takové věci, ale to je jedno. "Je mi fajn," odpovím po chvíli na jeho otázku, když zjistím, že krom lehkého pobolíbání hlavy, kam jsem se praštil, a nohy, mi nic není...alespoň tak. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Až se najíš, podívám se jak to vypadá s tou tvojí nohou. Nevím jak rychle se to bude hojit, ale nějakou dobu tu asi ještě budeme muset zůstat, dnes určitě ještě nikam jít nemůžeš. Nehledě na to, že ani nevíme kde jsme..." řeknu s trochou starosti ve tváři. Budu muset s Shurim ještě nějakou dobu být...netuším jak to spolu zvládneme...ale snad nebude tak nepříjemný jako předtím. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Na snídani toho obvykle moc nenajím, ael tady by to byl vyloženě zlý nápad, takže se najím pořádně. Přitom nechám vytáhnutý kus nějakého salám, nebo co to přesně je, pro tu vlčici... Pak si prostě jen pohodlněji sednu, stejně tady není co k dělání. Vlastně nevím, co tady budeme dělat celý den. Navíc, zajímalo by mě, kde jsou ti dva. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "To bylo předtím...neleká..." Stihnu ještě zašeptat než si mě přitáhne k sobě a políbí. Nejdřív mě to dost překvapí, ale potom jen zavřu oči, obejmu ho a sám mu polibek oplácím. Líbáme se dlouho a pomalu už mi začíná docházet dech, ale ani tak ho nepouštím a nepřestávám se mu věnovat. Až po další chvíli rozpojíme polibek. "A ta byla za co?" Zeptám se mezi hlubokými nádechy. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Ukončíme polibek, rychle dýchám, protože se mi nedostává kyslík. " Tak dejme tomu, na to dobrý ráno....pokud k tomu potřebuješ důvody." vypláznu jazyk a cvrknu ho do nosu. Na to prstem zase s jedu na jeho hrud. " Yon...jak to s tebou teda je? .....příjde mi to, jako by ti líbat s klukem nevadilo." hovořím a pozoruji svůj prst, nebo spíš jeho hrud. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Začnu vstávat. "Asi bychom měli jít je nejvyšší čas..." Povzdechnu si a zahledím se na nebe. "Nebo ještě chvíli?" Otočím se a podívám se na ležícího Masua. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Sám se začnu zvedat, i když pomaleji. " Jo, jdeme." odpovím chladně. Postavím se a prohrábu si vlasy, upravím šátek se zraněnou rukou a jdu k batohu, abych sbalil věci a hodil si ho na záda. Nedívám se na Yona, pochopil jsem, zvykl jsem si na odmítání a možná stud z druhé strany. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Jakmile dojí i Shuri, zkontroluju jeho nohu a převážu ji. Je ale nad slunce jasné že dnes...možná ani zítra...ale doufám že to už by šlo, odsud neodejdeme. "No nějak to tu spolu budem muset zvládnout. Nemám ponětí kde jsou ostatní takže je to jen na nás...a Qi Yue," řeknu smířlivě. Doufám že se budeme moct nějak snášet. I když teď sám nevím jak se k Shurimu chovat. Opravdu je hodně jako dívka a chová se nepředvídatelně. Snad to opravdu nebude tak zlé. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Jinak to nepůjde," řeknu, ale odvrátím pohled někam jinam.Den..moožná víc než jeden den se tady zdržíme, a já nevím jak dlouho Ahmonovi bude trvat, než se na mě rozčílí a vrazí mi. Ale jako kdyby to nedělal každý druhý. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Sednu si vedle něj a opřu se. Chvíli přemýšlím co bych mu mohl říct. "Zajímalo by mě proč se tohle všechno stalo...a zrovna nám. S takovou zmeškám svatbu..." řeknu spíš sám pro sebe. "Odkud jsi Shuri? Doma už musejí mít dost starost co? U nás určitě ano," zamyslím se. Uvidíme jestli bude komunikovat a když ne, budeme se prostě ignorovat. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Jeho první slova tak nějak ignoruji. Taky sjme nad tím přemýšlel, ale i když se ptám, není tady nikdo, kdo by odpověděl. "Z Mei... a pochybuji, že by o mě někdo měl starost," odpovím mu. Matka má práce nad hlavu a sestra je pryč...pochybuji, že by si všimly toho, že jsem zmizel...a i kdyby...můžou si myslet, že jsem utekl z domova.. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "To je blbost. Určitě někoho máš, nikdo není úplně sám. Myslíš že si lidé okolo nevšimnou že jsi pryč? Že si nezačnou dělat starosti?" povytáhnu obočí a zadívám se na něj docela přísně. Shuri je...možná je tohle všechno protože je opušťený. Ale těžko říct jestli si za to nemůže sám. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Kdo by se staral o vyvrhela a rváče? Myslíš, že o někoho jako jsem já někdo stojí? Lidi jako jsme já se nejlépe vidí tři metry pod zemí," odpovím mu, aniž bych se na něj podíval. Můj hlas ale nezní hořce, jen věcně. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "To není pravda. Každý má svoji hodnotu. Každý člověk, ať se chová jakkoli. Ty musíš mít pro svoje chování důvod, určitě je tu někdo kdo to ví a nesoudí tě. A i když tě často nemůže vystát, bude si dělat starosti, když zmizíš," řeknu s podivnou jistotou. Neznám ho, ale určitě tu někdo takový je i když on si myslí že ne. "Mám kamarádku, která se chová jako ty. Ale doopravdy není zlá, jenom zažila zlé věci. A proto i když bych ji někdy nejradši přerazil vejpůl, vždycky ji budu ochraňovat," dodám. Je mi jasné že teď se na mě Shuri vrhne, nebo na mě bude řvát, nebo odsekne že o něm nic nevím, ale na to jsem připravený. Jen říkám co si myslím. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Nemám k tomu žádný důvod..o to jde. Pokud k něčemu máš důvod, pak se to dá lehce obhájit, ale pokud jsi zkažený do morku kostí už od narození, tak je to jiná," odpovím mu. Vždycky jsme byl takový, a kdysi tady byl někdo, kdo mi dokázal rozumět, kdo mě chápal i přesto jakým jsem byl už od mala....ale ten už tu není. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Přesto nemůžu věřit že je opravdu tak zkažený jak tvrdí. Ale to co řekl...jen to zhoršilo můj pohled na něj. Chtěl jsem mu dát šanci ale teď už si nejsem jistý. "Oh takže tě prostě jen baví ubližovat lidem?" zeptám se a probodnu ho pohledem. Přísahám že jestli řekne že ano, nechám ho tady, nebo nechám Qi Yue aby ho sežrala. Takovými lidmi já totiž pohrdám z hloubi své duše. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Jde spíš o to, že jsem až příliš moc upřimný...možná. Nebo prostě řeknu hned co mám na mysli, aniž bych přemýšlel jaký to může mít dopad? Možná, ani nevím," odpovím mu. Není to tak, že bych to dělal úmyslně, spíš si asi neuvědomuji jak zlý to může mít dopad. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Já jsem taky k lidem upřímný a často tím lidi štvu. Proč mám tedy přátele a ty ne? Nejde jen o to co říkáš ale taky jak to říkáš. A taky...ty si dobře uvědomuješ co děláš. Vyhovuje ti snad, když víš, že každý člověk co tě potká by ti nejradši zlomil vaz?" Nevím jestli má cenu mu to říkat, jestli mě poslouchá...a stejně čekám že mě brzo odpálkuje, ale prostě nemůžu mlčet. "Lidé se můžou změnit. Stačí chtít. A pokud nechceš, znamená to že lidem ubližuješ úmyslně," dodám. Nevím proč se mu snažím pomoct, když on si to stejně vyloží jen jako poučování a otravování. Ale je mi ho možná trochu líto. I když mě strašně štve. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Vypadám skoro naštvaně, nevím proč, ale jeho slova mě opravdu vytáčí. On mě nechápe, on si jen myslí, že by mohl...ale kdyby mě kdokoliv mohl chápat, tak bych měl taky přátele. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Tak se sebou něco udělej. Snaž se změnit. Sám jsi řekl že k tomu nemáš důvod. Tak s tím přestaň, snaž se. Pokud se nebudeš snažit bude to s tebou pořád stejné. Budeš v lidech budit jen nenávist," řeknu i když ho tím nejspíš jen ještě víc naštvu. Je hluchý k tomu co říkám a myslí si, že je jen chudáček oběť. Ale oběť čeho? Možná tak své vlastní pitomosti. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Jako kdyby tě to stejně zajímalo," řeknu s patrnou stopou zloby. Nechápu pročč tohle chce řešit, nic tím nezíská. Možná jen pár dní, kdy by si se mnou mohl povídat, ale stejně, až dorazíme do města, tak mě odkopne a nebude se o mě starat... Nemá žádný důvod tohle dělat. A to mě rozčiluje nejvíc. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Ne vnucovat se mu nebudu. Dal jsem mu šanci a on ji nevyužil. Snad mě to trochu mrzí. Ale budu prostě doufat že se brzo vrátím domů, k těm, které miluju. A mám tu Qi Yue. Ta mi pomůže. Vydám se ven počkat, až se vlčice vrátí a pak se s ní vydám na procházku po okolí. Nemám chuť být se Shurim. Pokud už s ním musím cestovat, jakmile se chová takhle, přistoupím k možnosti číslo 2 a to jest ignorace. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Po chvílis e zvednu na nohy a dokulhám k okraji převisu, abych si mohl sednout tady, a přemýšlet, dkyž se budu dívat po okolí. Naštěstí je tady hezky, snad mě to zabaví...na celý den. Možná má pravdu, ale já jsem zase příliš moc tvrdohlavý..a příliš dlouhou dobu se snažím od sebe dostat lidi dál, abych jim neudělal opravdu ještě něco horšího, než jen nehezky mluvit. Jenže, ono už je stejně pozdě cokoliv měnit...dělám věci, které nechci, ale prostě se jich nezbavím, je to zvyk...nehezký zvyk, ale nemůžu si s ním nijak poradit. Nemám proč, pro koho, změnit se...žádný nějaký cíl, kvůli kterému bych měl sílu to udělat. Opravdu jsem zkažený do morku kostí...beze snů bez budounosti. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Běháme spolu venku a je mi hned líp. Zapomenu na Shuriho, nebudu se kvůli němu trápit, on to stejně nechce, takže mi za to nestojí. Když se vracím, je už na večer. Začnu sbírat nějaké dřevo na oheň, abychom se zahřáli. Alespoň já a Yue. Shuri bude studený pořád. "Za chvíli mi budeš muset lovit Yue, nebo ti vyhladovím," zasměju se na vlčici, když mi podává jeden klacek, jako by pochopila co dělám a chtěla mi pomoct. Jakmile mám dost dřeva vydám se zpět pod převis. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Všimnu si, jak si to namíří k batohu. Sehnu se a začnu ho balit. Přitom nám ale zase nachystám něco málo k jídlu. "Běž se opláchnout a napít, já to zatím sbalím. Utři se do toho trička, však ono uschne." Usměju se na něj. Po chvíli vstanu a hodím si batoh na záda. Napiju se z flašky a dá se říct, že jí celou vypiju. Chci nabrat novou vodu. Dojdu k potoku a naplním láhev. Schovám jí do batohu a přes batoho hodím svoje mokré triko. "Můžeme jít? Masuo-chan..." Usměju se a zlehka ho chytnu za tu zdravou ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Nechám triko ležet na okraji a sám se sehnu a zdravou rukou si opláchnu obličej. Dívám se na jeho triko a nakonec se otřu do rukávu. To tak..otřu se do jeho trika a zase něco bude chtít a nakonec mi naznačí,že to dělá jen tak..na tohle fakt nemám náladu.. né ted. Všimnu si, jak se Yon připojil a tak zatímco nabírá vodu, dám jeho triko na batoh. Postavím se a upravím si obvaz. "Jo...můžeme." stále hovořím zase odtažitě a né jako po ránu. Neoplácím mu úsměv a jak mě chytne za ruku, podívám se tázavě na něj. Proč mě drží za ruku? Co tím jako sleduje? Že on bude určovat co a jak, a budu mu při chuti, kdy si namane? Nestisknu jeho ruku, ale nechám mu jí, at se drží. " Yone.....jak mě vůbec bereš? Já že kámoši se za ruku nevodí.Nebo..ty jsi díky mě...ted nejistej...jestli je to tak...tak to řekni, já...nechám tě se ujasnit....já už jasno mám, ty nejspíš ne." řeknu s otázkou v očích, protože jeho chování nerozumím. Rozhlídnu se, hledám cestu odtud. " Tak tedy kam? Tušíš kde jsme?" Hledím ke krajině plné kostí a té potvory. |
| |
| soukromá zpráva od Serene pro Každopádně to tady vypadá jinak..jako kdyby to tady někdo upravil, celé, aby se tady dalo pohodlně spát a všechno. Ale to, že tady není Shuri je zvláštní...a taky, proč by tady nechával svůj plášť, když tady nic jiného nenechal? |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "Ani náhodou. Ale měli bychom asi najít nějákou cestu. Nebo vylezu na strom a kouknu se. Takže jak? chceš bloudit nebo si mám zahrát na Jeníčka?" Dám mu na výběr, ať rozhodne. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Kam sakra ten idiot šel?! Člověk se mu snaží pomoct když je zraněný a on..." Stoupá ve mě nový vztek vůči Shurimu. Ale i když bych ho se vší radostí nechal někde venku aby ho moji miláčkové sežrali, moje svědomí mi to nedovolí. Neobětuju přece svůj spánek jen kvůli tomu hlupákovi. "Prosím Qi Yue, najdi mi ho. Já vím že bych ho měl nechat ať si dělá co chce...ale když má člověk svědomí, je to těžké," vysvětlím jí jako by mě dokonale chápala a jakmile se vydá z jeskyně jdu za ní. Jen doufám že opravdu ví co po ní chci. |
| |
| soukromá zpráva od Serene pro Teď už můžeš pokračovat i ty sám, bez Qi, ale ta se rozběhne dopředu tak jako tak. Za chvíli se vrátí s rybou v tlamě...vypadá to na štiku, nebo něco podobného...ale Qi je úplně suchá, takže ji ulovit nemohla. Za chvíli cesty podél potoka uvidíš Shiriho věci, jeho mikinu, boty a tašku položenou na kameni...a vedle něj jsou asi dvě nebo tři ulovené ryby. Když příjdeš blíž, tak aby ti nepřekážely stromy, uvidíš Shuriho, že stojí ve vodě s rukama pod hladinou. Zjevně chytá ryby a taky mu to docela jde. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Cítím ještě větší vztek. Já si dělám starosti kvůli takovému hlupákovi, který je pro mě jen přítěž a on si v klidu chytá večeři. "Vidím že už je ti dobře. To je fajn, nebudu si muset dělat výčitky když tě tu nechám," řeknu chladně a otočím se na patě. Nezdá se že by potřeboval mou pomoc. "Pojď Qi Yue," zavolím ještě na vlčici a jakmile se vydá za mnou vydáme se zpět k převisu. Dnes tam ještě přespím a zítra jdu dál. Se Shurim nebo bez něj, už se o něj nebudu starat. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Jak navrhne, co by dělal, podívám se na strom. " Tak fajn, zahraj si na Jeníčka. A koukej po cestě, já odtud budu hlídat nebezpečí a naše věci." souhlasím a pustím jeho malíček. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Každopádně jeho slova se mě dotknou. e tak, že bych se naštval, jen mě to mrzí. Chtěl jsem pro něj taky něco udělat když se o mě stará...on si ale stejně myslí, že jsem zkažený...myslel si to určitě i když se mnou mluvil a to je ještě horší... Chytím ještě dvě ryby, než se obuji a obléknu a vydál se s nimi zpátky k převisu. Stejně teď nemám kam jít.. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Qi Yue mi položí hlavu do klína a tak ji volnou rukou hladím, zatímco hlídám abych nespálil chleba a v duchu se vztekám jaký jsem idiot, že jsem se kdy Shurimu snažil pomoct. Jakmile se Shuri vrátí, ani se na něj nepodívám. Může mi už opravdu být ukradený. Nejsem tu proto, abych někomu dělal služku a zdravotní sestru, když on mě za to pokaždé akorát tak kopne do zadku. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Omlouvám se...ty ryby jsou pro tebe...jen jsem ti chtěl poděkovat..." řeknu, když se zastavím a podívám se na něj. Mám v obličeji výraz, který obvykle nemívám, něco jako kdyby mě opravdu něco mrzelo, nebo jako kdybych byl smutný. Rychle se ale zase podívám před sebe. "Ale to už je stejně jedno..." dodám a udělám ještě těch pár kroků ke konci převisu, kde si zase sednu a začnu se dívat okolo. Myslím, že dneska se nevyspím nijak příjemně...pokud vůbec. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Mám snad cítit výčitky? Ani náhodou. Už jednou jsem o chtěl vzít na milost když se začal chovat líp a k čemu to bylo? Sám to řekl. Nezmění se. Tak ať si dál je jaký chce být. Musí v tom případě počítat, že ho budou lidé nesnášet. Mám pocit že mě docela zkazí. Nechci být jako on ale nemám vůbec chuť být na něj hodný nebo mu ještě dál jakkoli pomáhat. "Jen je sněz Yue. Byla by škoda, kdyby přišly vniveč," pošlu vlčici aby si vzala ryby. Ne že bych na ně neměl chuť...a taky pořádný hlad...ale od něj je nechci. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Musí být opravdu hodně zkažený, prohnilý aby mě všichni nesnášeli. Za chvíli si lehnu na bok. Jsem si jistý, že když zavřu oči a usnu...až se probudím, tak budu zase sám...zraněný, neschopný, sám... |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Přesto se mi nechce nechat ho úplně samotného, ale zasloužil by si to. Musím to ještě promyslet. Každopádně už se nebudu snažit. Za svou snahu sblížit se jsem akorát dostal přes čumák takže zůstaneme cizí lidi. Nebo spíš vzájemné nutné zlo. Hořké myšlenky a chuť spáleného chleba...krásný je tenhle svět. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Možná bych mohl zkusit.. Posunu se k ní blíž a natáhnu k ní ruku skoro jako kdybych ji chtěl pohladit, ale v půlce pohybu se zaseknu. Nevím jestli dělám dobřče...můžu ji pohladit a polaskat, což by se jí mohlo líbit, ale taky jí tím můžu naštvat...přeci jen... "..promiň," zašeptám tiše. Nejsem Ahmon, abych se k ní mohl chovat nějak familiarně, ale ona...snad na ěm taky není naštvaná. Položím ji prsty za uho a jemně pohladím, i kdyby mě kousla, alespoň se mi potvrdí, že ať udělám cokoliv je to špatně. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Když se ji pokusí pohladit, udělá pár kroků dozadu a nenechá ho. Ale pak si jen sedne a zůstane na něj hledět těma moudrýma očima, skoro jako by říkala: Tak to mi vysvětli, to svoje chování. Mohla by jít zpět za mnou ale snad čeká co Shuri udělá a ráda by věděla proč se tak chová. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Takže..nejen lidi...ale i zvířata..." povzdechnu si. Ne, nikdo o mě nestojí... "Trochu mi připomínáš psa, kterého měli sousedi...měl jsem ho rád a byli jsme kamarádi...jenže, pak ho zajelo auto a soused po mě pak hodil kámen, když svaloval jeho smrt n mou hlavu..prý by na té ulici nebyl, kdybych si s ním věčně nehrál," proomluvím, ale jen napůl k vlčici...ani už se na ní nedívám. Ani envím jestli tam ještě sedí a poslouchá... |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Mírně nakloní hlavu, jako by chtěla vědět něco víc, skoro tázavě. Nejde blíž ale ani nevypadá že by chtěla odejít. Je tu a je ochotná vzít Shuriho na milost, pokud usoudí, že si to zaslouží. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Aishi byl moc hezký vlčák..vždycky vypadal moudře, jako kdyby všemu rozuměl...měl jsem ho rád, já i můj bratr...on, můj bráška to uměl se zvířaty moc dobře, byl jiný než já. Ať udělal cokoliv, lidé ho měli rádi...i kdyby udělal něco, co bych normálně udělal já, lidé by na něj neřvali, na mně ano. Možná jsem mu tak trochu tohle vždycky záviděl....že byl schopný toho, aby ho lidé měli rádi..." je mi o něco líp, když můžu takhle mluvit, i když je to k vlkovi.. "Víš, mám hodně málo příležitostí si s někým opravdu promluvit...rozhovor většinou skončí ještě než začne...anebo..se mnou vůbec nikdo nechce mluvit. A co dělám já? Teď mluvím k tobě..opravdu, nikdo mě nechápe, tak musím mluvit k někomu, u koho vím, že mi neporozumí tak jako tak, ale alespoň mě to nemusí mrzet....jsem opradvu ubohý," lehce se zasměji. Opravdu, jsem ubožák, a blázen... |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Mluvit s Yue je snadné, člověku se uleví. Ale Shuriho problém tím nezmizí. Jen se divím, že ho vlčice vůbec poslouchá. Qi Yue skutečně celou dobu trpělivě poslouchá a nakonec jemně drcne Shuriho čumákem do ramene, jako by ho chtěla povzbudit. Nejde blíž, jen se natáhne, ale gesto je to dost jasné. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Ty jsi hodně chytrá, že? Zajímalo by mě, jestli sjem orpavdu tak zlý zkažený člověk, jak se zdá...víš...všichni se ke mně vždycky chovali zle, takže mám dojem, že všechno co dělám je zlé....i když když něco čtu...podle toho poznám, že hodně věcí dělám dobře..jen. Nevím proč i když se tak chvoám, lidé mě nemají rádi...nevíš proč?" promluvím. Opravdu, nevím proč mě lidé tak nesnášejí...možná jsem optavdu zlý.. "Ah promiň...ty mi stejně nemůžeš odpovědět," skro jsem zapoměl, že je to vlk....vždyť ona mi neodpoví, i kdyby znala odpověď. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro A její pohled i tohle gesto jsou tím jediným a největším povzbuzením, které ona Shurimu může dát. Jako by říkala ať se snaží, že to dokáže, být jiný, pokud jen chce, že ona mu v tom věří. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Lehce ji chytím nabízenou packu a jemně se ukloním, místo díků. Pak se na okamžik podívám na Ahmona...ale hend se podívám před sebe na vlčici. "On mě nenávidí jako všichni ostatní, že?" zeptám se ji tiše. Určitě mě nenávidí..a kdyby někdy cítil něco jiného, teď už je to nenávist. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Dotáhne ho zpět do jeskyně a pak teprve ho pustí. To je její odpověď. Pak přiběhne za mnou a zase mi položí hlavu do klína, takže ji začnu automaticky hladit. Přesto na rozdíl ode mě sem tam po Shurim hodí okem, jako by ji opravdu zajímalo co dělá. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Chvíli opravdu jen tak sedím vevnitř, aniž bych cokoliv udělal..v hlavě mám zmatek, nevím co dělat. Nakonec se v sedě omluvně ukloním, takže se dotknu čelem země...nevím co jiného dělat. "Omlouvám se...já...nechoval sjem se správně," nejspíš. Nevím...ani nevím kde přesně jsem udělal chybu, v čem...a co ho mohlo tak naštvat...nechápu to, čímž je to pro mě ještě horší se za to omluvit...protože nevím za co. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Je sice hezké že víš, kdy je třeba se omluvit ale bylo by lepší kdyby ses choval tak, aby tvoje omluva nebyla třeba. Když víš že se chováš špatně, proč to vůbec děláš? Ah promiň ty jsi úplně zkažený...jasně je snadné si tohle říct, přijmout tu nálepku a nemuset se o nic starat. Ale kdyby jsi chtěl tak se snažíš s tím něco udělat. Člověk není zkažený, když nechce dělat špatné věci, člověk se špatný nerodí. Jen pokud se rozhodne takový být," rozpovídám se. "Ale já už ti to říkal a ty jsi mě neposlouchal takže nevím proč tu zase zbytečně mluvím," nadám si. Nemá to vůbec cenu tak proč se vůbec dál snažit. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Já nevím za co se omluvám...vím, že jsem udělal něco špatně, jenže nevím co...to je opravdu špatné chtít někomu poděkovat...?" řeknu. Ne opravdu nechápu co jsem udělal špatně..ale mám dojem, že on to prostě...ne nebude ho to zajímat. I kdyby ho to zajímalo předtím, už ho to nezajímá... |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Myslíš si že je v pořádku, když se ti někdo snaží pomoct, dává ti najevo zájem, že ho prostě odpálkuješ, a jasně mu ukážeš, že si má svou snahu strčit někam?! Myslíš že je v pořádku, když jsi zraněný někam vypadnout beze slova a dělat druhému člověku starosti, nemluvě o tom že máš ležet aby jsi se uzdravil, protože tu trčíme jenom kvůli tobě!" Na konci už opravdu křičím, a je to děsivé, když křičím. Mám opravdu chuť mu vrazit. No tak pojď Shuri, naštvi mě ještě víc ať už mě nic nedrží. Ani si neuvědomuju že jsem upřímný i o svých pocitech, kvůli vzteku a normálně je tohle jediná věc o které nerad mluvím. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Omlouvám se," tentokrát to řeknu pevněji, protože alespoň vím, teď už vím za co se omlouvám..jenže... "Ale když je to tak...pak nechápu, proč jsi byl celý den pryč. Pokud by ti záleželo na tom, co se mnou je, tak by jsi nebyl tak dlouho pryč...sice se ti omlovuám, protože jsem udělal chybu..ale ty jsi se taky nechoval moc hezky...pokud by ti opravdu šlo o t, abych se uzdravil aby jsi mohl jít taky...i když mě nenávidíš...nejsem si jsitý, jestli tohle chování bylo o něco lepší než to co jsem udělal já," nevím co přesně říkám. Ale rozhodně od něj nebylo fér být pryč a nechat mě tady samotného..krom toho, že jsem zraněný, je tady šance, že by se tady mohla dostat nějaká šelma. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Nemysle jsem si že jsi nezodpovědné děcko, které bez mého dohledu není schopné nic udělat správně. Proč bych s tebou měl být hmm? Sám jsi mi dal najevo že o mě nestojíš a popravdě přitom jak se ke mně chováš mi tvoje přítomnost nevýslovně leze na nervy. Proč bych měl zůstávat když o sebe navzájem nestojíme? Myslel jsem že jsi schopný se o sebe chvilku postarat," zavrčím. "Navíc, nevím z čeho mě tu obviňuješ. Je to jen moje dobrá vůle že se o tebe starám, že jsem zůstal s tebou a to i přesto jak se chováš. Mohl jsem zmizet už v té jeskyni a nechat tě tam shnít. Máš pravdu nikdo by po tobě ani nevzdechnul," řeknu mu možná krutě ale popravdě. Ale já to neudělal. Copak si to vůbec neuvědomuje? |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Tak jsi mě tam měl nechat..." řeknu tiše. Kdyby mě tam nechal a já se z toho nějak dostal, tak bych si alespoň žil dál tak jako normálně...jenže...Ahmon, on o mě na chvíli projevil zájem, a i když jsem ho odehnal...pořád to bylo jen protože jsem byl vlatně zmatený.. Ale teď už je to jedno.. "Přeci jen jsem pořád ten špatný, že?" |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Mluvím pořád přísně, prudce a chladně. Ale i tak se mu pořád snažím pomoct. Jsem idiot. Vím že za to stejně dostanu akorát kopanec jako pokaždé. "A taky já nejsem jako ty. Nevykašlu se na někoho jen protože ho nemám rád. V mých očích má každý člověk svou cenu...každý život i když je to úplný bídák. Neklesnu na jeho úroveň," dodám ještě už spíš tak bokem. Ale cítím že to musím říct. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Zvednu hlavu, vlastně už se přestanu ohýbat, ale pořád mi není vidět do obličeje, který je schovaný pod vlasy. "Já nezvládám poznat, co dělám špatně a co ne...i kdž vím, že něco dělám špatně...nevím co to je...nemůžu nikho litovat anise vcítit do něj, když ani nevím čím přesně sjem mu ublížil...ty to nechápeš..." řeknu p chvíli. Něco takového nevyčtu z knížek, ani nevysleduju z televize...k tomu potřebuji někoho, kdo b ymi to řekl, ukázal...jenže, nikdo takový není.. "A pro tvou informaci..nikdy jsem se na nikhoho nevykašlal..." alespoň tohle vím určitě...když už nic jiného. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Souhlasí s mým plánem. "Tak dobře. Ale musíš hlídat opravdu dobře." Dojdu zpátky ke stromu. Sundám si batoh a uvážu si šátek na hlavu. Chytnu se nejnižší větve a vyhoupnu se na strom. Jde to celkem snadno, stromy nejsou tak ořezané jako jsou stromy běžně v parcích. Za chvíli jsem dostatečně vysoko na to, abych viděl dost daleko po okolí. Bohužel však i dost vysoko na to, abych zklamal všechny své a nejen své naděje. "Asi tě zklamu Masuo, ale nic tu kolem není. Kromě těch polí tu není žádná známka civilizace, budeme si muset najít cestu něják jinak a sami." Ještě jednou se pořádně rozhldnu, ale potom s nepořízenou slezu dolů. "Co teď? Kudy půjdeme?" Postavím se dole před Masua a hodím si batoh na záda. Najednou mě zaujme potok. "Co takhle jít podél toho potoka? Voda je přece pro lidi důležitá, někde musíme na někoho narazit. A alespoň nebudeme muset hledat vodu." Narhnu a zdá se mi to celkem logické. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Rozhlížím se ze země, stále bych si přál vidět ty dva. Nelíbí se mi, co se nám stalo. Je to zvláštní, jak jsme byli násilím roztrženy. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Jestli to opravdu nedokáže...soucítit, tak mi nestojí za to abych mu pomáhal. Stejně tak jako pokud sám nemá zájem. "To že nejsi z podstaty zlý je naprosto k ničemu když se takhle chováš. Děláš si to ale sám Shuri. Neříkej mi že nechápu. To ty nechápeš," zavrčím ještě. Je mi ho pořád trochu líto, ale můj odpor k němu je na takové úrovni, že to nic neznamená. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "No, asi bychom měli jít po proudu. Ten potok není moc silný,takže proti proudu bychom asi za chvíli došli jen k prameni." Navrhnu a povzdychnu si. Zase ho chytnu za ruku a s mapou už v kapse ho opatrně vedu po proudu potoku. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Navíc..ať už říkáš co říkáš...stejně nejsi schopný něco s tím udělat, i kdyby jsi chtěl... Já nepotřebuji vědět, že se mám změnit...potřebuji vědět jak...a na to mi nikdo nedpoví...a nikdo mi s tím nepomůže..." řeknu napl prázným hlasem. K čemu mi to je, vědět že se mmám změnit, když nevím jak... |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Dívám se na něj nevěřícně. Nechápu jak takhle může mluvit. Je úplně mimo. "Nikdo ti neřekne jak. Dělej prostě co považuješ za správné. Dělej co myslíš že ostatní lidi nezraní. Chovej se k nim tak, jak chceš aby se oni chovali k tobě," dám mu poslední radu. Myslím že na víc asi nebudu mít sílu...je skutečně neuvěřitelný. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Jsi první člověk, kdo tohle se mnou vůbec chtěl kdy řešit..." řeknu po chvíli. Na jeho slova už nemám co říct. Tedy mohl bych... "...možná bych to mohl zase zkusit..." zni to skoro jako dokončení toho, co jsem řekl před chvílí. ale nevím..nevím jestli budu schopný se chovat tak jak po mně hce..když se tak chovám pořád...možná jen musím víc myslet na to, že ten s kým jednám nejsem já...možná se tím něco změní..nevím. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro " Yon...až tam dojdeme,....a nic nenajdem, co bude dál? Kam jít? Hodíme si kamenem či hlasovat? Jak najdeme město bez mapy..bez záchytného bodu?" zeptám se na to, co mě tak trochu trápí. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Na jeho další slova jen přikývnu. "Zkus to..." zní to skoro jako prosba. Doufám že to bude opravdu lepší, protože jinak to s ním opravdu nevydržím. Nechci ho nechat na holičkách ale moje trpělivost taky není nekonečná. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Už nemám sílu cokoliv dalšího říkat. Jsem unavený...ale nemůžu usnout. Jestliže se odeberu ke spánku a usnu...když se pak probudím. On tady nebude... Určitě. Nevím jakou to má logiku, ale kkdyž teď nepůjdu spát...možná ho zastihnu až bude odcházet...sice nevím k čemu to bude, stejně mi uteče....ale...prostě nechci usnout. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Potom se však začne ptát na to, co budeme dělat když nic nenajdeme. Otočím se a položím mu prst na rty. "Psss Masuo-chan...Takhle nesmíš mluvit. Tohle se určitě nestane. Navíc...je tu pole. A něco takového má většinou majitele. Určitě něco najdeme a kdyby ne, to se rozhodneme až potom, co budeme dělat. Záleží na tom, kam dojdeme." Usměju se a dám mu pusu. Potom ho zase chytnu za ruku a vedu dál. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Pole musí mít majitele..tady nemusí..třeba bude sežranej a bude sám...co já vím....hm...nechám ho přitom..třeba má pravdu..někdo tam bude..musí být. snažím se naladit na pozitivní stránku, jako je Yon. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Je mi trochu zima a mám hlad ale tohle mě vyčerpalo víc než jsem očekával. Myšlenky mám spletené a zmatené. Chci jen spát a odpočívat. Za chvíli opravdu usnu a sesunu se podél zdi na zem. Yue mi položí hlavu na bok aby mě pořád zahřívala a taky zavře oči. Snad až se proberu padne na všechno víc světla. Teď už nemůžu. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Ráno asi budu celý rozlámaný, ale zítra už bude všechno jedno...buď tady ještě zůstaneme, nebo tady zůstanu jen já... V každém případě je úplně jedno, jak moc se vyspím... |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Sundám batoh a nabídnu mu flašku vody, aby se mohl napít. Potom mu dám zase něco chleba a sýru. Zvednu hlavu a kouknu, co to je za strom. Vypadá to jako obyčejná jabloň, jen jestli to bude i chutnat jako jablka. "Masuo? Máš rád jablka?" Zeptám se ho a ukážu vzhůru. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Uhni slone..." odtlačím hlavu vlčice a rozespale se posadím. Shuri ještě spí a já se potřebuju protáhnout takže se vydám ven, Yue stejně bude chtít jít taky. Vydám se k pramenu co teče kousek od převisu abych si opláchnul obličej a napil se. Pak se pomalu vydám zpět a sleduju jak vlčice pobíhá okolo a protahuje se. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Posadím se. Nemá cenu nikam teď spěchat. Sundám si botu a rozvážu ty kusy mikiny z mého kotníku. Ještě pořád je napuchlý a bolí...ale už to není nejhorší. Navíc včera už se mi šlo vcelku dobře, i když nemůžu pořádně došlapovat na nohu. Možná bych mohl vyjít ještě dneska..jen nevím kam a kdy... Hlavně si to teď musím převázat...jen se mi to dělá docela blbě, protože mikina se takhle používá zle..ale nic jiného mi nezbývá. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Nevím proč to děláš když to neumíš," řeknu a skloním se k němu abych mu nohu převázal. "Doufám že už můžeš jít protože chci dneska vyrazit," oznámím mu zatím co jeho nohu obvazuju. Už na něj nebudu brát ohled jako předtím, alespoň ne dokud neuvidím že se chová líp. Ani tohle jsem neměl dělat. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Ohayou," řeknu jako první. Je to zdvořilé a snad mi to nějak pomůže, i když o tom pochybuji. "Myslím, že to zvládnu..." odpovím mu. Zvládnu, i když asi nebudu moct jít zrovna největší rychlostí. Ale zvládnu to... Hlavně je dobře, že mě chce Ahmon vzít s sebou. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Dobře. Sbal se a půjdeme," poručím mu. Nevím sice kam, ale prostě se nechám vést instinktem. Nic jiného mi nezbývá. Jakmile mám všechny věci, vyjdu ven a zapískám na Yue, která se za chvíli objeví jako by byla obyčejný pes co poslouchá pána. Pak ještě počkám až se objeví Shuri a vyrazím nějakou cestou která mi příjde nejlepší. Snad město najdeme... Nejdu nijak zbytečně pomalu abych Shuriho šetřil, ale taky bych mohl jít mnohem rychleji. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Zastavíme p onějaké době, snad k poledníu a tak se posadím. Začnu sundavat ruku z mikiny a rozdělávat obvaz. Je zaprášený a pálí to. Yon se mě zeptá na jablka. " Jablka...jo, jím je, proč?" nedochází mi, že jsem přímo pod jabloní. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Přesto mám co dělt, abych ho stíhal. Noha ráno nebolela, ale teď, tímhle tempem, nemůžu moc dávat pozor na to, abych ji zbytečně nenamáhal, takže už zase cítím bolest. Jenže, jakmile se zastavím, tak mi Ahmon uteče, takže beze slova pokračuji dál. Jsem schopný snést bolest, do určité míry. Jdeme asi tak hodinu, možná hodinu a půl, než výjdeme z lesa a doorazíme k několika lánům pole a luk. Jsou tady i ovocné stromy podél cestiček, které vedou z jednoho pole na druhé. Znamená to, že poblíž asi bude vesnice, nebo dokonce město. Jenže já už dál pro tuhle chvíli nemůžu. Bolest v noze už je nesnesitelná, takže se zastavím a posadím se. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Aniž bych moc myslel na Shuriho ještě zrychlím krok, ale po chvíli mi dojde, že za mnou nejde. Otočím se a on sedí docela daleko ode mě. Ani nic neřekl. Vrátím se k němu a probodnu ho nepříjemným pohledem. "Za chvíli tam budeme," oznámím mu chladně, což je jasné znamení toho že nechci aby zdržoval. Ovšem nijak ho i tak nepopoháním aby vstal a šel dál. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Otevřu oči a podívám se na něj. "Teď nemůžu...už je to nesnesitelné," řeknu tiše a podívám se jinam. Možná bych to tam ještě zvládl, ale pak envím jak dlouho se budu muset ještě léčit. "Jestli chceš, můžeš jít..stejně by jsi mě tam nechal a šel dál...já už to tam zvládnu sám později," řeknu potom. Odtud to zvládnu sám, jen si potřebuji odpočinout. A on...stejně bude rád, že se mě zbaví. A stejně určitě plánuje se mě zbavit v nejbližší vesnici, takže proč to protahvat, že? I když bych rád, dkybych tady nebyl sám, ale nic s tím nenadělám...a můžu si za to sám. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Tohle je moje poslední laskavost kterou ti dělám," oznámím mu. Trochu si porovnám batoh a pak bez varování zvednu Shuriho do náruče. Bude lepší když jeho noha bude teď už v klidu aby se uzdravila a já jsem hnal dost na to aby ho to bolelo to je mi jasné. Naštěstí je lehký takže mě to snad moc nevyčerpá. Vydám se co nejrychleji dál. Nemám z tohohle žádnou radost a taky se pode toho tvářím. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Co to děláš?" zeptám se ho hned vzápětí docela naléhavým tónem. ejsem zvyklý na to, aby se mnou někdo zacházel takhle. Navíc, Ahmon je moc blízko, tedy jo je. A já se necítím zrovna nejpohodlněji, dkyž mě někdo nese jako ženskou. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Nenechám tě tady a tvoje noha je pořád zraněná. Pokud ti to ale vadí tak tě tady na místě hodím na zem a může mi být ukradené co se s tebou stane," zavrčím a opravdu se zastavím. Musí mu být jasné že jen na jeho odpovědi záleží jestli ho teď hodím na zem jako pytel brambor a nechám ho tu ležet, nebo ho odnesu až do města. Nevím proč se ještě snažím když to pokaždé dopadne stejně. Mám opravdu chuť ho hodit do nejbližšího příkopu. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "Asi bychom měli co nejdřív najít to zatracené město. Nevypadá to nijak zle, ale měl by se ti na to podívat doktor nebo něco takového." Usoudím a dál si prohlížím ránu. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Mohl jsi mě alespoň varovat," neodpoutím si poznámku. Málem jsem ho kvůli tomu praštil...kdyby mi to řekl dopředu, nerozčiloval bychs e takhle. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Přestaň si pořád stěžovat. Zkus si někdy vážit toho co pro tebe dělám...a to přestože mám chuť tě uškrtit. A jestli mě nepřestaneš štvát tak to taky udělám," štěknu po něm, snažíc se ho umlčet. Já být jím tak teď ani nedutám a jsem v duchu jenom vděčný. Ale tenhle spratek prostě pořád musí něco mít. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Posadí se vedle a pomáhá mi s obvazem a pak prohlíží ránu. Jelikož za celý den a něco nebyl měněn, je špinavý a rána hnisá jak se čistí, přesto je od obvazu špinavá. " No.....já bych to klidně v tom potoce trochu propral a pak si to dal klidně mokrý na ruku a nebo jí aspon pročistil....ten prach pálí." hovořím na rovinu a otočím se k potoku. Rána je už zcela odhalená a obvaz držím ve zdravé ruce. Usměji se a vstanu, na to sejdu k potůčku, který sledujeme a jednou rukou se snažím obvaz nějak očistit. Zraněnou ruku nechávám položenou na noze. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "A nemysli si, že si tohodle nevážím..." dodám ještě. Raději se na něj přestanu dívat. Mám dojem, že mě prostě jen v další minutě pustí a nechá mě tady.. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Mluví skoro jako by mu to vadilo, že s ním už dál nechci být, ale přitom to zapříčinilo jeho vlastní chování. Nechápu ho a ani se ho nebudu dál snažit pochopit. "Zatím to tak vůbec nevypadalo," odseknu. Jediné čeho jsem se dočkal bylo, že všechno ještě víc zkomplikoval. Utěším se alespoň představou mých rukou pevně sevřených okolo jeho krku. To je tak jediné co můžu. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Nechápu tě...vypadáš jako kdyby jsi mě měl každou minutou zabít..a přitom děláš všechno tohle," řeknu potichu. Chová se divně..jednou tak podruhé zase jinak.. "Myslíš si, že sjem zvyklý někomu děkovat? Nikdo pro mě nikdy neudělal nic hezkého...nikdy...nevím jak někomu opravdu vyjádřit vděk..a když už jsem se o to pokusil tak sjem to zkazil..."tvářím se snad docela smutně. Nevím ani proč...ale neumím prostě asi pořádně jednat s lidmi, nikdy sjem neuměl.. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "Asi bochom ti to neměli ovazovat mokrým obvazem. Mohlo by ti to začít mokvat a to by potom ten obvaz nadělal více škody než užitku. Tak...myslím, že je čistý jak jen to jde. Teď chvíli vydrž, vyčistím ti to." Vyždímu trochu obvaz a začnu mu zlehka čistit ránu. "Bolí?" Zeptám se ho, abych přinejhorším zjemnil čištění. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Věřím že kdyby byla situace opačná, musel bych si pomoct sám a Shuri by na mě nanejvýš štěkal. "Lidé měli důvod na tebe nebýt milí. Ani já nemám dvakrát chuť na tebe být milý. A to že neumíš děkovat je nejpitomější výmluva co jsem kdy slyšel. Stačí říct to jediné slovo děkuju, nebo říct tomu člověku že si vážíš toho co dělá. Stačí akorát otevřít pusu. Nebo alespoň se nechovat nevděčně," zavrčím a je vidět že jsem zase akorát víc a víc nabroušený. Možná by mi mohl Shuri čirou náhodou spadnout. To by bylo nemilé. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Pak se vrhne na mojí ránu. Dobrovolně mu nechám ruku v jeho péči a jen se ksichtím, abych zvládnul to štípání. "To...z...zmák..nu." dostanu ze sebe a dál držím, ruka sebou víceméně sama cuká. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Vždyť jsem ti poděkoval..," namítnu. Poděkoval jsem mu a k řemu to bylo...k ničemu. A když jsem mu chtěl poděkovat podruhé, tak jsem to zase zkazil... |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Jak jsem mu řekl jsem taky upřímný. A k němu nemám důvod být jakkoli jemný. Sám by měl nejlíp vědět že si tohle zaslouží. "Jistě to bylo v pořádku. Ale očividně jsi si to nezapamatoval. Jinak by jsi se pak nechoval jako spratek," zavrčím. Nést ho v náruči je čím dál víc nepříjemné. Už abychom byli na místě. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "..omlouvám se," řeknu ještě jednou a pohnus hlavou tak, abych měl oči zakryté vlasy...nechi aby viděl jak hrozně se teď cítím, i když by to mohl tušit...přesto, pochybuji, že se ke mně opravdu bude chovat nějak lépa..ať už by se stalo co se stalo. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "To je prozatím. Než uschne obvaz." Zadívám se na něj a upravím mu vlasy, abych se mohl zadívat do jeho očí. "Myslíš...že bych tě teď...mohl..." Pomalu se k němu přibližuju a nakláním se tak, aby on se musel položit. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Budu se k tobě chovat líp až ty se začneš chovat jako člověk, čili k tomu nejspíš nedojde, protože se dřív rozejdeme," dodám. Na jeho omluvu jen přikývnu. Beru ji v potaz ale stejně mám pocit že se z toho nepoučí. Momentálně se na Shuriho nedívám takže si nemůžu všimnout jak vypadá, ale asi by mi to stejně bylo teď jedno. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Upraví mi vlasy a tak se zadívám do jeho očí, nechápu, proč mi je upravuje. Přibližuje se a já se pomalu pokládam. "Co...Yon?" nespouštím z něj oči a po chvili ležím na zemi a můj hrudník se rychle pohybuje.Neuhýbám pohledem a jen čekám, co chce dělat. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "...za celou dobu jsem ti neřekl nic zlého...ale pořád to není dost? " řeknu ještě tiše a už i na mém hlase jde poznat, že jsem docela zoufalý. Dělám co se dá, ale vůbec nic se neděje. Opravdu to nemá cenu... |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Ale to že neříkáš nic zlého ještě neznamená že jsi se změnil. Zatím jsi mi nijak nedokázal že opravdu chceš být jiný, že si uvědomuješ své chyby," řeknu nemilosrdně. Pochybuju že mi to stihne dokázat. Nejspíš se snaží ale asi málo. A mně už to může vlastně být jedno. Brzo se ho zbavím. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Tak proč se sakra snažit, když to nikdo neocení?...I ten, kdo se "snaží" a chce abych byl jiný... Já chápu, že sjem se hodně dlouhou dobu nechoval dobře, ale opravdu si zasloužím tohle? Ani si neuvědmím, kdy mi začnou z očí téct tiché slzy. Ani si nepamatuji, kdy naposledy jsem brečel...muselo to být už hodně dávno. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Nejspíš jsem to přehnal. Byl jsem vzteklý a i když si to Shuri nepochybně zaslouží...je to jako bych rozbrečel holku. Takové věci se prostě nedělají. "Přestaň brečet nebo si opravdu budu myslet že jsi holka," řeknu a snažím se znít přísně ale z mého hlasu je znát stopa nejistoty. "Prostě se chovej jak si myslíš že je to nejlepší. tak aby jsi neubližoval ostatním a nerozčiloval je," pokusím se mu poradit, ale je to asi k ničemu. Člověk se nemůže jen tak najednou změnit. Ale nemohl jsem si pomoct než na něj být tak přísný protože mi opravdu leze na nervy. I když te´d je mi ho prostě líto. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Já ale..." namítnu, přesto to nemá cenu. I kdybych měl nějakou možnost s ek někomu chovat lépe...nic to nezmění na tom, že už v té době budu zase sám...a stejně nevím jestli se mi to povede. Navíc Ahmon po mně chce hodně věcí najednou...a to já nezvládnu. Do čí mi vyhrkne ještě víc slz a já už se ani nesnažím je utírat, nemá to cenu. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Opravdu jsem to přehnal. Sám jsem říkal že nejsem jako on a přitom jsem se tak celou dobu choval. Jenže mi nedal moc na výběr. Hrozně mě vytočil. Ale hádám že tohle mu jako potrestání stačilo. Doufám že se vzpamatuje protože jeho slzy mě opravdu nutí připadat si provinile. Sice chlapi nebrečí...ale on příliš moc vypadá jako děvče. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Nenecháš mě tady..že?" zeptám se ho po chvíli, kdy se zase pokusím utřít si slzy z obličeje. Nechci tady zůstat sám, ať už jsem předtím říkal cokoliv, nikdy sjem tady nechěl být sám, taky proto jsem an ně všechny čekal dva dny, než se objevili...čekal bych i déle. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Leží a cítím jak se jeho hrudník prudce zvedá. "...políbit tě..." Zašeptám tiše, ale to už jsem téměř u jeho rtů. Jen čekám na jeho svolení. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Ty chceš abych zůstal s tebou?" zeptám se jako bych si myslel že jsem jen špatně slyšel. "Jestli je to tak pak nad tím budu přemýšlet ale zatím ti nic neslíbím," řeknu pak. Ale i jemu musí být jasné že je velká pravděpodobnost že to s ním zkusím vzhledem k té mé rozčilující vlastnosti pomáhat lidem. Někdy se za to vůbec nemám rád. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Jen doufám že si to promyslí tak, aby mě tady opravdu nenechal. Nevím co bych pak dělal. Každopádně se už uklidním. Jenž, díky tomu začnu být unavený...tohle mě pravdu vyčerpalo, zase. Nevím jen, jestli je dobrý nápad teď takhle usnout a zneužít ahmona ještě více, ale nic jiného mi nezbývá, asi. alespoň nahmatám svou tašku a chvíli se v ní přehrabuji, než vytáhnu měšec, ve kterém to cinká mincemi.něco co jsem si vydělal v té vesnici, pochybuji,že by Ahmon něco měl a v té vesnici se něčím musí zaplatit nocleh. Sevřu měšec v ruce a položím si ho k hrudníku. "Tímhle se v tomhle světě platí..." řeknu docela tiše a pomalu zavřu oči. Tohle je to nejmenší co můžu udělat...a doufám, že toho Ahmone nezneužije. Ale myslím, že u něj budou ty peníze stejně v pořádku. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Jak tak potom ležím, cítím jeho přítomnost a hlavně blízkost. Prozradí,co chce udělat a já pootevřu rty. Polibit..proč mě chce líbat...však to potom...to je úlet..né vztah....to si chce jen užít a nic.....tak co to předtím mlel o vztahu?No...pokud chce flirt...proč ne...ale kecne něco o vztahu a dostane pěstí. Zavřu oči a přikývnu. " A nejen to...." zašeptám, protože když už to chce zkusit, tak proč ne. Už jsem nikoho dlouho neměl a tak by mi menší vzrušení možná zlepšilo náladu. Jednoduše to beru jen jako flirt jednoho zmateného a jednoho osamoceného kluka. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Shuri vytáhne peníze a vypadá to že usíná. No alespoň bude zticha. Jen musím hlídat aby mu ten váček nespadnul, ale myslím že Yue by ho sebrala, je to moc chytré zvíře. Pokračuju dál a doufám že už brzo dorazíme do města. Skutečně toužím po nějaké civilizaci. A po odpovědi na mé otázky. |
| |
| soukromá zpráva od Serene pro Jdeš takhle ještě chvíli, než dojdeš na štěrkovitou cestu a v dáli spatříš nějakou věžičku. Vydáš se tedy tam. Dorazíš k bráně do nějakého městečka, Domy jsou kamenné ale je jich docela málo...opravdu jako větší vesnice nebo menší město. Nejlepší by teď asi bylo najít místo k přespání, nebo cokoliv, kam by jsi mohl uložit Shuriho, než se půjde porozhlédnout okolo. Za chvíli opravdu uvidíš ceduli hostince, to bude asi to pravé místo. Vevnitř teď ejště není moc lidí, je opoledne, jen několik návštěvníků jí oběd. Hostinský se na tebe podezřvavě podívá, asi tady moc často nevidí někoho v takovém oblečení, s někým v náručí (ještě, že Shuri vyapdá jako děvče a v téhle poloze nejde poznat že je kluk, jinak by to určitě vypadalo ještě divněji) a s vlkem. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro No pokud jsme na správném místě mohla by být šance že se tu aspoň potkáme s Yonem a Masuem. Za chvíli najdu hostinec. Hostinský se na mě sice dívá podezřívavě ale to mě nemůže nijak vyvést z míry. A když mu zaplatím bude mu to jedno. "Chtěl bych pokoj pro nás a mého psa," oznámím mu. Qi Yue má na vlka dost divnou barvu i když je větší než pes snad to vezme, myslím že by se mu nelíbilo mít vlka v hostinci. |
| |
| soukromá zpráva od Serene pro Sáhne si do jedné ze schých kapes, odkud vytáhne klíč. "Tři měďáky za noc," oznámí ti. Dá ti klíč teprve až mu vydáš peníze. Pak ti řekne číslo pokoje a nechá tě odejít. Příslušný pokoj vypadá docela útulně, tedy je tu jen jedna postel, ale větší. Hostinský se nejspíš opravdu domníval, že Shuri je děvče...no jede z vás bude muset spát na zemi,nebo budete oba v poseli. Jinak je tady jedna skříň a stůl se dvěma židlemi. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "No báječné. Tak teď z něj ještě udělali moji holku," povzdechnu si Qi Yue zatímco si znovu prohlížím jeho tvář. Ne, nedivím se tomu. Vezmu z Shuriho váčku nějaké peníze a zbytek mu zase schovám do tašky. Měl bych jít koupit něco k jídlu. Ten tvrdý chleba nás už nenasytí a vůbec, mám hlad jako vlk. "Zůstaň tu Qi Yue a dohlídni aby zase nedělal hlouposti až tu nebudu," požádám vlčici a pak se vydám prozkoumat město. |
| |
| soukromá zpráva od Serene pro Vydáš se ven, aby jsi se po něčem poptal a koupil jídlo. Máš štěstí, že i tady mají na náměstí trh, kde můžeš koupit různé věci levně, nejen jídlo, ale také i oblečení, určitě tady nemůžeš pobíhat v tom co máš na sobě. Při průzkumu tržiště několikrát uslyšíš nějaké řeči, spíše klepy, o místní čarodějnici. to co vás sem řpeneslo rozhodně nebylo nic normálního, u ní b yjsi se toho mohl ledacos dozvědět..snad. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Jakmile zaslechnu ty drby o nějaké čarodějnici je mi jansné že jestli máme nějakou šanci se odsud dostat tak přes někoho takového. Než se vydám zpět k hostinci pokusím se tedy na ni co nejvíc nenápadně poptat, i když se mezi těmihle lidmi necítím vůbec nijak dobře, ale hlavní je se odsud dostat. |
| |
| soukromá zpráva od Serene pro zatím odneseš věci do hostince do pokoje. Když se vrátíš, uidíš Shuriho ležet skoro úplně stejně ajko jsi ho položil, a stále spí. Asi byl opravdu vyčerpaný. Yue tě radostně přívítá zpátky,asi už se tady se spícím Shurim nudila. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Vzal bych tě ven Qi YUe ale musím tu hlídat tohle děcko, tak ještě vydrž," podrbu ji za uchem a rozhodnu se zatím najíst, než se Shuri probudí. Konečně se pořádně najím už mám hrozný hlad a po mase jsem toužil že bych za chvilku začal kousat vlastní ruku. Dám kousek masa i Qi Yue a zbytek schovám pro Shuriho a na další dny. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Posadím se podívám se na Ahmona, který se mazlí s vlčicí. "To už jsme ve městě?" zeptám se ho jako první co mě napadne. Řeknu to nejvíce normálně, abych ho už nenaštval ani nějakoutakovouhle pitomou otázkou. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Koupil jsem nějaké jídlo jestli máš hlad," kývnu k vaku na stole kdyby měl zájem. "Taky jsem se tu trochu porozhlédnul a zdá se že tu žije nějaká čarodějnice...zní to sice jako pitomost ale myslím že nám nezbývá nic moc než to alespoň zkusit. Teda ty bys měl asi ležet. Já bych se tam zašel s Yue podívat," vysvětlím mu pak svůj plán. Je to zatím jediný plán co mám a nechce se mi celý den nic nedělat když vím alespoň tohle. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Myslím, že jsem zapoměl snídat," řeknu tak nějak jakože faktem. Úplně mi vypadlo, že bych se mohl najíst, takže teď jídlo jen přvítám. Opatrně sklouznu z postele a přejdu ke stolu, jdu opravdu tak, abych moc nenamáhal nohu a Ahmon nebyl naštvaný, že na sebe nedávám pozor. Vezmu si nějaký kousek masa a chleba, se kterými se vrátím zase k posteli, kam si sednu. "Zůstanu tady..." ujistím ho. Buď budu v pokoji, nebo budu dole a budu zkooušet vycházet s lidmi...možná u toho příjdu k úrazu ale budu se snažit to neudělat. Ale to Ahmonovi říkat nemusím. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Peníze jsem ti dal zpět do tašky tak je hlídej. A opovaž se dostat do maléru nebo tě sežeru zaživa," varuju ho. Pak zavolám Qi Yue a vydám se ven hledat tu chatrč o které mi řekli. Sice moc nedoufám že by ta žena skutečně byla čarodějnice ale je to jediné co zatím máme. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Pokusím se nic si neprovést i když o tom pochybuji, ale udělám to, aby ny mě nebyl zbytečně naštvaný. Jakmile odejde, tak se dám pomalu do jídla. |
| |
| soukromá zpráva od Serene pro Zaklepeš, a hlav tě vyzve, aby jsi vešel dovnitř. Vevnitř to vypadá moc hezky a útulně, úplně jinak než by jsi si představoval dům čarodějky. Všechno je čisté a uklizené, jen to vypadá staře. U okna sedí postarší žena, která se po tvé příchodu postaví a výjde ti stříc. "Vidím, že přicházíš zdaleka..z mnohem větší dálky, než jiní poutníci. Čeho si žádáš od staré ženy?" promluví na tebe, jakmile si tě prohlédne. Asi opravdu ví odkud jsi. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Otočím se na starou ženu, která mluví, jako by opravdu věděla... "Dobrý den...jmenuji se Jiang Meng a přicházím vás požádat o pomoc. Podle toho jak mluvíte hádám že nejsme první kdo za vámi takhle přišel, nebo alespoň víte co se nám stalo. Vůbec neznáme tenhle svět a chceme domů...a já jsem doufal, že by jste vy mohla vědět jak," vyložím jí situaci. Svitla ve mě trocha naděje tak doufám že mi ji hned zase nevezme. |
| |
| soukromá zpráva od Serene pro "Neznám cestu, kterou se máte vydat, ale bude dlouhá, to vím jistě. Máte určitě spoustu otázek, ale na mnohé z nich nemohu odpovědět. Ale věz, že se ti odpovědí dostane, jakmile budeš putovat dál a dál," řekne po chvíli. Ne, takhle žena ti nedá odpovědi na tvé otázky, ne na všechny. "Vidím, že máš s sebou vlčici, která byla donedávna ještě divoká šelma..ano, tohle musí být tvůj dar," při svých slovech si prohlíží Yue jako by to bylo něco velmi zajímavého. "Všichni, kdo sem přišli z tvého světa mají nadání pro magii, v různých formách. Někdy je to mluvení se zvířat,y jindý ovládání ohně...ty sám brzy poznáš, že něco takového máš taky.. a tví společníci na tom budou stejně," prozradí ti poté. Tohle je vše, co může ona sama říct...nejspíš se teď budeš muset ptát. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Po chvili polibek ukončím. Dříve než obvykle. Začnu ho zlehka líbat po tvářích a pomalu sjíždím na krk. "Nejen to?" zašeptám tiše. Sjedu k jeho oušku a lehce ho políbím. "jak to myslíš...já tě chci teď jenom líbat...protože tě chci mít rád víš..." Zašeptám mu do ouška a potom se opět zanu věnovat jeho krčku. "Masuo-chan...co to pro tebe je?" Položím mu tichou otázku a nepřestávám ho líbat. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Magie? O čem to mluvíte Yue je...prostě..." když nad tím uvažuju je divné že se se mnou tak rychle sblížila, ale psi mě vždycky měli rádi. Ale tohle bylo asi až moc rychlé....ale magie? "Chcete říct že nevíte, jak se odsud dostat? Že budeme muset ještě dál? Proč tady vůbec jsme?" zeptám se snad trochu podrážděně i když ta žena za nic nemůže. Nechci cestovat dál a už vůbec ne dlouho...ale tohle by asi bylo moc snadné. Qi Yue...kdy tě zas uvidím? |
| |
| soukromá zpráva od Serene pro Za chvíli se zavřou všechnaokmna, aniž by se žena jen pohla..a při dalším průletu větru se zase otevřou. "Tady to není příliš obvyklé, ovládat magii. Alekdyž budete cestovat ještě více na západ, daleko daleko za Gharl...dostanete se do království Ejlan, tam se vyskytuje magie používajících lidí mnohem více, a nejen lidí. Možná na tom místě získáte více informací o tom, jak se dostat domů a proč tady jste. Víc vám poradit nemohu," řekne tiše a možná trchu omluvně, že vám nemůže poradit více. Ale alespoň se vám snaží pomoci, když už nic jiného. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Jak polibek ukončí, líbá mě na tváře a sjíždí na krk. Otočím hlavu nastranu a dýchám zrychleně a nahlas. Zašeptá mi do ucha a já se na něj koutkem oka podívám. Cože....on mě chce mít rád....Yone..tak si to už ujasni. Dál mě líbá na krček a já mu párkrát tiše vzdychnu, ale jen opravdu potichu. " Pro..mě...flirt...co jineho...vztah mit nechceš...a lásku hledáš...normálně by si o mě nestál....a hledal holku...copak tohle může být něco jiného..než flirt a možnost si užít..vyzkoušet něco nového." odpovím pomalu a zadívám se na něj. Nejspíš tohle asi slyšet nechtěl, ale sám zavrhnul vše ostatní. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Dobře...hádám že víc už od vás nemůžu chtít. Děkuju vám za to co jste mi řekla," ukloním se jí mírně a rozloučím se. Po cestě zpět se snažím zapamatovat jména měst co mi řekla a rozhodnu se poohlédnout se po nějaké mapě. Nějaké peníze mi ještě zbyly a bez mapy nikam jít nemůžeme. |
| |
| soukromá zpráva od Serene pro A jedna se ti ulovit povede. Zdá se, že je tam vyznacená jak vesnice, které jste byli, tak i tohle městečko, Akla, a také Gharl, který může být jen kousek odtud. A také je tam vyznačeno dalších mnoho měst a městeček...a pak ono království, do kterého máte jít. Vypadá to, že pokud se tam dostanete mohlo by to vypadat slibně. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Pak se ještě vydám na kraj města aby se mohla Qi Yue proběhnout a něco si ulovit k snědku. Nakonec se vydám zpět za Shurim. Musím mu říct co jsem zjistil, vsadím se že taky nebude moc potěšený. Nemám ponětí kolik ta cesta může trvat dní... Asi by bylo nejlepší sehnat si koně ale nevím jak to udělat...peníze co máme na to určitě stačit nebudou. Ale bez nich budeme cestovat věky. |
| |
| soukromá zpráva od Serene pro Ne, na stole je Shuriho pláť s kouskem papíru, na kterém je napsaný vzkaz. "Šel jsem pomáhat do kuchyně abych ještě vydělal nějaké peníze. Neboj se, není to nic náročného, nic si neudělám. Omlouvám se dopředu. Shuri" |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Vybírám nějáké hezké a postupně vstoupám pořád výš. Až jsem navrchu zadívám se na oblohu. Pořádně si utřu oči a začnu slízat pomalu dolů. Dám masuovi porci jídla místo oběda a umyju mu jedno jabko. "Potřebuješ se najíst." Zbytek věcí sbalím. Sám teď nemám na jídlo vůbec chuť. Hodím batoh na záda a dám na něj sušit vymáchaný a vyždímaný obvaz. "Můžeme jít?" Zeptám se Masua. Neotočím se na něj, nechytnu ho za ruku. Jen čekám na jeho souhlas abychom mohli vyrazit. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Yon už slejzá a tak si vemu jablko, otřu ho o triko a s chutí se do něj zakousnu. Nezastavuji se nad tím, že se na mě nekouká ani že mě nechce chytnou za ruku. Hold jak jsem řekl pravdu,tak mu to došlo a rozmyslel si to. Pokračuji vedle Yona ticho a potom si potichu začnu broukat, chybí mi rozhovor, hudba, zvuk. Stále jím jablko a tak to zní divně. Přestane mě to bavit a podívám se na Yona, stále jeho chování nechápu. " To jsi se jako urazil kvůli tomu, co jsem řekl? A co by jsi z toho jako chtěl mít? Nejdřív tvrdíš, že si to potřebuješ rozmyslet, potom že mě chceš mít rád, ale nemáš a když řeknu, že to beru jako flirt, tak se urazíš.....nechápu tě." zakroutím hlavou a pokračuji dál. Dohryžu jablko a ohryzek odhodím za sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Ale je to jeho věc, co bych mu bránil. Sám se natáhnu na postel a začnu studovat mapu. Alespoň si odpočinu, stejně tu není nic víc co bych teď mohl udělat. Všechno potřebné vím. Ale nějakou dobu by bylo lepší počkat jestli se neobjeví ostatní takže tu ještě pobudem. Pokud mě nezabije Shuri tak tu umřu nudou. Mám to ale skvělé vyhlídky.... Po chvíli zavřu oči a upadnu do lehkého spaní. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Ukážu Yue rukou gesto aby byla potichu a sednu si na židli ke stolu. Pak si položím hlavu na ruce a zavřu oči. Jsem trochu unavený z toho pomáhání, ale alespoň jsem si něco vydělal. Teď si ejn chci trochu odpočinout. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Podívám se k nebi a začnu lovit svoje sluchátka. Doufám, že jsou v pořádku a baterka ještě drží. " Jestli mám být vzduch..prosím, dojdem do města a už o mě neuslyšíš....Libiš se mi, ale rozhodně se nehodlám cpát někam, kde o mě nikdo nestojí...vrátím se domů a bude vše jako dřív." hovořím narovinu a zrychlím, takže Yona o kousek předeženu. Nemám zájem jít vedle něj, aby mi dával najevo svojí ignoraci. Připomíná mi Shuriho. Pusím mp3 dost potichu a přestanu vnímat okolí, jdu jen kam mě nohy nesou a doufám, že dojdu do města. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "Jenomže jestli to bereš jako flirt, tal to nemá cenu." Pustím jeho ruce a skloním hlavu. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Zůstanu ležet i když mě to dvakrát nebaví a začnu uvažovat co budeme všechno potřebovat zařídit než půjdeme a vyprávím to Qi Yue. Taky jí vyprávím co všecko nás na cestě může potkat a milion svých jiných hloupých úvah. Ona je ale jediná s kým si tu můžu povídat a nic lepšího te´d nemám na práci. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Zvednu hlavu a protřuu si oči. Neuškodilo by mi prospat se ještě víc, ale prozatím to stačí. "Vítej zpátky," řeknu tiše, když se ještě trochu víc proberu. Nevím co ještě vych mu mohl říct, i když on určitě ví, že sjem zvědavý jak dopadl. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Přejdu k němu a vemu ho za ruku. " Pojd....musíme jít." řeknu a přitom prsty propletu s jeho aniž bych se ho ptal. " Já....nedokážu říct, mám tě rád po pár dnech známosti tak, jak by jsi to chtěl...prostě se mi taky líbíš a mám tě rád, ale asi trochu jinak...víš, já mám jasno, že jsem na kluky a vím to už delší čas....a taky doma, už to o mě vědí a berou mě....jenže co se stane u tebe, až se vrátíš a předvedeš mě...protože pokud ...jako nejsem proti, ale představ si to, příjde se mnou...plno lidí se proti tobě otočí...jsi ochotný to pro kluka, co se ti ted a tady líbí, podstoupit? Já...nevím jak ti to vysvětlit..ale flirt je moje obrana...moje obrana před zbytečnými city, které stejně jen narazí....zatímco ty se izoluješ, já flirtuji. ...ale to neznamená, že nemám žádný cit a nebo ho mít nemůžu..jen se ho jako ty bojím...ale projevuji to jinak...pochopil jsi to, Yon?" Zastavím a zvednu mu hlavu, abych se mu podíval do očí. " Jsi ochoten jít do vztahu, který je plný překážek a pomluv ze strany okolí?" hovořím s ním tak, aby pochopil situaci, do které se žene. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Potkal jsem tu ženu. Nejdůležitější je že neví jak se odsud dostaneme. Ale řekla mi, že bychom měli jít do jednoho království kde nám poradí. A je to pěkně daleko," hodím Shurimu mapu, kde je zaznačené kde jsme i kam máme jít. "A taky mi řekla....že prý máme skryté nadání pro magii," dodám jen jakoby mimochodem a je vidět, že tomu moc nevěřím. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Už se skoro chystám něco říct, když mě Shmon dorazí tou poznámkou magii. "To si děláš legraci?" zeptám se ho a teď se opravdu nehlídám, protože jsem překvapený, a nevyzní to nijak příjemně. Hned si to ale uvědomím, takže rychle řeknu krátké promiň, abych to alespoň něak smazal... I když nevím jak se to bude ahmonovi líbit. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Říkám jen co jsem slyšel. Popravdě tomu nevěřím ani co by se za nehet vešlo." Při těch slovech sice šlehnu pohledem po Yue ale nechci věřit že by ona byla přilákána nějakou magií. Doufám že za mnou přišla protože chtěla, je to moje kamarádka, ne otrok. "Takže bych se tím moc nezabýval. Důležitější teď je dostat se do toho království....což nebude lehké jak to tak vidím. Ale pár dní bych tu počkal jestli se neobjeví ti dva," oznámím Shurimu své plány. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Ať už se na ni budu dívat jakkli, na místo určení nás to nedovede. "Jestli tu hodláme zůstat, musíme si najít něco na práci. Já zatím nic krom jednoduché výpomoci než se uzdravím dělat nemůžu, a peníze na cestu budeme nějaké potřebovat," promluvím po chvíli. jistě, peníze tady budou trochu problém. Budeme muset pracovat, aby jsme měli peníze, a za ně jídlo a jiné potřebné věci. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Jo máš pravdu. Zítra se na něco poptám. Bylo by nejlepší kdybychom měli aspoň jednoho koně, protože tohle bude opravdu dlouhá cesta a ani jeden z nás na něco takového není zvyklý. A taky bude třeba dost jídla takže to je nutné," přikývnu. Bude to ještě těžké se odsud dostat. "Teď si uvědomuju...myslím že si tě tu hostinský spletl s děvčetem protože nějak máme jen jednu postel...ale já se vyspím i na zemi hlavně že to bude v teple a v suchu," vzpomenu si na tenhle problém, ale to mi tak starosti nedělá. Jen mě pobavilo že je Shuri tak podobný dívce že si ho lidé pletou. Ale já bych mu taky věřil že je holka kdybych ho neznal. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Po jeho dalších slovech lehce zčervanám, takže se raději podívám jinam. "To by vysvětlovalo jeho chování," povzdechnu si. Když si to tak zpětně uvědomuji, choval se ke mně fakt jako k holce. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Jediná brigáda co jsem doma dělal byl výcvik psů a nejsem si jistý že to mi tady k něčemu bude. "Promiň že to říkám, ale kdybych tě neznal myslel bych si taky že jsi hezká holka," řeknu popravdě co se mi honí hlavou. Možná je to taky důvod, proč jsem s ním měl takovou trpělivost. A když se zatváří smutně člověk si pak připadá pomalu jako vrah. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Jeho další slova mě dostanou úplně. Sice už jsem několikrát slyšel něco takového, ale nikdy ne takhle moc...akže mé reakce na to jsou opravdu hodně silné...a to, že zčervenám úplně, takže si schovám obličej do dlaní. "Tak hrozné to není, ne?" zeptám se ho, protože bych to možná opravdu nepřežil, kdyby mě každý považoval za holku. Je to divné. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Dokážu si představit co by mě tu mohlo potkat za práce a rozhodně si míním vybírat i když peníze potřebujeme. Shuriho reakce na má slova...řekl bych že je roztomilá kdyby byl dívka. On nejen že jako holka vypadá ale taky se tak chová. "No nevím jestli je to hrozné nebo ne, ale prostě říkám co si myslím," pokrčím rameny. Opravdu nevím že bych kdy potkal někoho jako je on. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Poschíli si stáhnu ruce z obličeje, tedy alespoň od očí, přestože mám prsty pořád ještěpřes tváře. Podívám se na Ahmona a on může čekat, že se hned vzápětí na něco zeptám. "To opravdu vypadám jako děvče?" zeptám se ho ještě jednou...potřebuji se ujistit, že je to opravdu pravda a on si ze mě nedělá legraci. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Zvážil jsem to. Jsem ochotný to kvůli němu risknout...když mě bude mít rád. Když se mě zeptá, mlčím. Potom jen krátce tiše kývnu. Jsem ochotný. Přitisknu se kousek k němu a dám mu pusu na tvář. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Byla by z tebe opravdu roztomilá slečna. Ne já si nedělám srandu, myslím to vážně. A nenadávej mi že to říkám, sám jsi se ptal," odpovím mu na rovinu. Už jsem si to pomyslel kolikrát a lhát mu nebudu. Ale nevypadá to že by ho to rozčilovalo, což je ještě divnější.... |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Položím si hlavu na stůl a skoro zoufale si za ně zase schovám obličej. "Tohle je snad poprvé, kdy mi někdo řekl, že vypadám hezky..." řeknu tiše. Myslím, že mi tohle opravdu nikdo dříve neřekl. Ale to bylo asi tím, že jsem nikomu k tomu nedal příležitost. Asi. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro " Jsem rád, že jsi se rozhodl....je to lepší než být v nejistotě." řeknu jen tak a mrknu na něj s úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Jsi normální? Řekl jsem ti že vypadáš jako holka...to je místo, kde se máš rozčílit a ne se červenat že jsem řekl že vypadáš jako hezká holka, nadám mu alespoň v duchu. Je tak zmatený a praštěný že nevím jestli je to roztomilé, směšné, nebo smutné. Každopádně mi jeho reakce opravdu nedochází. "No určitě si to myslí víc lidí...jen...tobě nevadí když ti říkám že vypadáš jako holka? Víš hodně kluků by to...naštvalo," řeknu opatrně pátrajíc po příčině jeho chování. Každého kluka by to naštvalo... |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Ale nevím popravdě co to je přesně. "Myslím, že...vadí...jen...nevím, nějak mi to nepřipadá...urážlivé," odpovím mu, i když se docela často zarážím. Ve skutečnosti mě toho moc nenaštve, dokážou mě naštvat jiné věci, ale tohle ne. Ani nevím proč... |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Ty jsi vážně zvláštní," zakroutím nad ním hlavou. Nemyslím že ho kdy pochopím ale asi se nikdy nepřestanu divit. "S takovým přístupem...jak si chceš sehnat nějaké děvče?" ušklíbnu se. Příjde mi docela zábavná myšlenka, že by ho holky mohly spíš brát jako konkurenci. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "A popravdě, moc na věci jako jsou děvčata a chození s nimi nepřemýšlím..." dodám po chvíli. Nikdy mě ani nenapadlo sehnat si děvče nebo tak něco. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Každý kluk občas myslí na holky, i když jen trochu. Copak se ti nikdy žádná nelíbila?" zeptám se a moje myšlenky se rozletí domů k mojí Qi Yue. Hrozně mi chybí. Ona víc než kdokoli jiný. A dokážu si představit jaký bude dělat binec že jsem zmizel. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Ani nevím jestli líbila nebo ne..vždycky jsem měl hlavu na jiné věci. Možná ano, ale nic vážného," odpovím na jeho otázku. Myslím, že jsem opravdu nikdy neměl nějaké děvče rád až tak. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Je to vážně hrozné pako. "No myslím že to nebude dlouho trvat...jak by řekl můj drahý otec, jsme totiž mladí a to kvete láska," zatvářím se mírně znechuceně ale nakonec se jen znovu ušklíbnu. Podrbám Qi Yue, která se dožaduje mé pozornosti. Alespoň tu mám ji aby mi Yue tak nechyběla. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Sám jsi říkal, že takhle jak jsem mě nikdo nemůže mít rád...tak roč se zamilovat už teď, když vím, že mi to ten dotyčný neoplatí?" promluvím tiše a snad trochu i smutně. Ale to pravda, bylo by špatné se zamilovat aniž by mě někdo miloval nazpátek. "Myslíš, že se mi to někdy povede?" zeptám se ho pak. Nevím, možná se o něco zlepším, ale nevím o jak moc. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Teď jak tu spolu mluvíme...nemyslíš, že bychom si takhle nemohli ještě nedávno povídat? Já myslím že dokud chceš tak to půjde. Zatím je to s tebou dobré," ujistím ho popravdě a taky snad ho to troch povzbudí. Zdá se, že si pořád ještě není jistý jestli dělá všechno správně, ale je teď mnohem snesitelnější než předtím a stačilo odbourat pár drobností. Myslím že to zvládne. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Myslím, že by to nešlo," přikývnu lehce. Takhle bych si opravdu ještě včera s ním nepopovídal abych pravdu řekl. "Se mnou opravdu nikdo takhle nemluvil...jsem ti za to hodně vděčný," řeknu pak tiše s dalším drobným úsměvem. Kdyby se mnou o tom nemluvil..myslím, že bych neměl chuť se změnit. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Opravdu myslím že tímhle tempem ho brzo přestanu nesnášet. Snad to nijak nepokazí, ale vypadá to že má opravdu zájem a že si něco vzal z toho co jsem mu řekl. nakonec. "No jasně. Říkají mi ďábel, ale jsem jen anděl v přestrojení," zasměju se s úsměvem, který by opravdu spíš nasvědčoval o tom prvním. Ale sice jsem někdy trochu nemilý, za to ale nenechávám lidi v potížích. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Já jen doufám, že to půjde...jse unavený z toho, jak si o mně všichni myslí, že za nic nestojím, i když jsem si to dlouhou dobu myslel taky..."zase si položím obě ruce na stůl a na ně si ještě položím hlavu. Zase začínám mít lehké pochyby. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Když to jde, mluvit se mnou, proč by to nešlo i s ostatními. "Přestaň zase mít pochybnosti. Prostě si řekni že to půjde a uvidíš že to zvládneš," řeknu trochu přísnějším hlasem. Zase si není jistý a to se mi nelíbí. Vím že stačí když bude chtít. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Myslím, žej sem tak trochu za tohle rád...že jsem se tady dostal, jinak bych se asi nejspíš nikdy nezměnil..i když jsme se ještě nezměnil úplně...snad je to opravdu na dobré cestě. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Myslím že takhle tu cestu zvládneme. Snad. "Asi je ti jasné že jsem se rozhodl že půjdeme spolu. Ale jen pro tvou motivaci...jestli se zase začneš chovat jako idiot někde v lese tě přivážu za nohu ke stromu a nechám tě tam," řeknu pak. Nezní to výhružně a očividně je to tak napůl myšleno jako vtip ale určitě je mu jasné že s ním nebudu mít už víc trpělivosti. Tedy ne pokud se začne chovat jako předtím. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Já vím" přikývnu. Myslím, že takhle to půjde..snad. Zase zavřu oči. Nevím proč jsem tolik ospalý. moná se jen moje tělo ještě snaží vyléčit z toho všeho, co se mi stalo...nejen ten kotník, ale i ta rána do hlavy předtím, a i to, co mi provedli vesničani. Snad budu v pořádku, než vyrazíme. Nebylo by dobré, kdybych zase zdržoval. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Jestli se ti chce spát, což jak vidím chce, tak padej do postele. Když je na tom člověk bídně nemá se snažit zrasovat ještě víc. Jen neboj já vypadnu," ujistím ho a seskočím z postele aby si tam mohl lehnout. Snad když bude trochu víc spát, tak se rychleji uzdraví a trocha síly se tomu jeho děvčátkovskému tělíčku bude dost hodit. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Díky," poděkuji mu znova a postavím se, abych si mohl sednout na postel a zout boty. "Jestli se tady zdržíme déle...mohli by jsme požádat o jiný pokoj...nezdá se mi správné, že by jsi měl spát na zemi," promluvím, zatímco si rozvazuji boty. Opravdu by to bylo nefér...i když je rpavda, že na tuhle postel se vlezeme oba, myslím, že to není něco, co by mu vyhovovalo..mně je to vpodstatě jedno... |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro I když by to nezaškodilo vzhledem k tomu že kdoví kdy se znovu budeme moct vyspat v posteli. Nějak to ale zvládnu. "Hlavně ty si odpočiň ať jsi co nejdřív v pořádku. Nerad bych kdybychom se tu zdržovali zbytečně dlouho," dodám jenom a sednu si na zem s Yue. Alespoň budu mít výcvik na budoucí noci v divočině. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "To mi je jasné," přikývnu. ani já tady nechci být zbytečně dlouho, i když několika dnům se nevyhneme. Uložím se do postele a jen zavřu oči, tak usnu..asi jsem byl opravdu hodně vyčerpaný. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Ale vážně vypadá jako holka viď?" obrátím se na Qi Yue. Zase ji podrbu a rozhodnu se vydat se zeptat hostinského na nějakou práci už teď. Stejně nemám co dělat. Yue zase nachám aby hlídala Shuriho i když nejspíš budu hned zpět, ale jistota je jistota. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Už se dávno setmělo. Noc naštěstí ještě není tak tmavá a tak se pořád můžeme držet malé cesty a taky vidíme poměrně dobře kolem sebe v případě nebezpečí. Zlehka podpírám Masua. Najednou se zastavím a přimhouřím oči abych lépe viděl. Zdá se mi, že vepředu vidím světla. "Masuo-chan...už tam asi budeme. Vypadá to, že jsme to město našli." Sdělím mu a zase se rozejdu. Netrvá to dlouho a jsme u bran. Po chvíli nás i pustí dovnitř. Zeptám se, kde je hostinec a když mi řeknou cestu, vydám se tam. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Najednou zastaví a zadívá se dopředu. Následuji ho a také spatřím světla. " Jo...vidím...asi tam budeme...tak jdeme." souhlasím a s novou energií vyrazíme do města. Yon převezme iniciativu a zjistí, kde je hostinec. Jdu s ním dovnitř. Vejdeme dovnitř a rozhlídneme se. Najdu hostinského, a stisknu Yonovi ruku, aby mě následoval. Dojdu za hostinským a usměji se. " Dobrý den, můžeme tady přespat?" dokonce už aniž bych to tušil hovořím jejich řečí. Hostinský odpoví, že za tři mědáky a nebo odpracováním bud v kuchyni či na dvorku posekat dříví. Otočím se na Yona. " Tak jak? Já teda tu jejich měnu nemám a s tímhle sekat nemůžu...ale můžu do kuchyně...vememe to za tu práci?" dívám se mu do očí a je v nich naděje, že nakonec se odtud ještě v pořádku dostaneme. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Hostinský nám dá na výběr buď zaplatit nebo odpracovat. Jen tak ze zvyku šáhn do kapsy ale nemám tam nic víc než nějáké jeny. Zakroutím hlavou. "Jistě že s tímhle sekat nemůžeš...Já to odpracuju." Souhlasím a potom se otočím k hostinskému. "Bude stačit když to odpracuje jeden? Nasekal bych vám zítra to dřevo a klidně i nějákou jinou práci, co potřebujete." Nabízím se, protože Masuo by měl jít k doktrovi a ten určitě bude chtít taky zaplatit. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Na krátko se na něj podívám. " Budu v kuchyni, až dostaneš pokoje a nasekáš dříví, stav se tu za mnou. Já to zvládnu, ale né celou noc." natáhnu se a jen zlehka mu dám pusu na tvář, než ho pustím a odejdu za hostinským pro práci v kuchyni. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Během mých myšlenkových pochopů Masuo odsouhlasí práci. Pro oba. To mě překvapí ještě více. Chytne zase mojí ruku kterou prve pustil. "Masuo...nechceš si raději odpočinout?" Ale to už mě ujišťuje že to zvládne a hned na to dostanu pusu. Moje překvapení je každou chvíli větší. "Nebude nám stačit jeden pokoj? Klidně se vyspím na zemi." Navrhnu Masuovi. Nechci, aby musel dělat tolik práce. Potom však už odejde a já počkám na hostinského aby mi ukázal kolik toho dřeva potřebuje naštípat. Příjde a odvede mě na dvůr. Ukáže nějáké dřevo. Není toho moc. Tak na půl hodinky při tom, jaká je tma. Zastavím ho než odejde. "myslíte, že bych mohl zítra zase sekat? Potřebujeme nějáké peníze, klidně bych vám tu nasekal toho dřeva více. A srovnal taky." Navrhnu a hostinský vypadá jakože o tom přemýšlí a potom mě nechá ať pracuju, že si to promyslí a ráno mi řekne. Přikývnu a pustím se do práce, abychom si po celém dni na cestě mohli konečně lehnut. Sundám tričko abych ho zbytečně moc nespotil, takže sekám jen v kalhotách a je tak vidět moje celkem slušně vypracované břicho. Teda tak moc jak je to jen v téhle tmě možné. Masuo skončí svji práci dřív a tak mu hostinský dá klíč a nechá ho jít. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Jak procházím ven z kuchyně, uslyším jak Yon ještě seká. Zastavím se a rrozhodnu se, že by nebylo od věci mu říct, že už máme klíč a který pokoj je náš. Vyrazím tedy za Yonem ven a zastavím se kousek od něj. Ve tmě sleduji jeho tělo a musím uznat, že má nádherné tělo. Aniž bych to tušil, olíznu si rty při představě se toho těla dotknout. Po chvili mi dojde, co dělám a jako nic příjdu blíž. " Tak mě dneska už pustil a máme klíč." zvednu klíč zdravu rukou a zacinkám. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "Oh...už si skončil? Já to tu jenom dosekám. Mám tu toho trochu. Počkáš na mě tady nebo v pokoji?" Dám mu na výběr. Začnu zase sekat dřevo abych to měl co nejdříve. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "Tak to mám posekané...jen se trochu opláchnu." Usměju se na něj a dojdu k sudu s vodou co stojí ve dvoře. Začnu na sebe cákat vodu. Dokud se necítím o něco líp. A čistější. Trochu se otřu o svoje triko. "Můžeme jít? Už jsem celkem unavený." Usměju se na něj, přehodím triko přes rameno a chytnu ho za ruku. "Odveď mě do pokoje prosím." usmívám se na něj a dojdu pro batoh abych ho vzal s náma. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Přikývnu. " Jistě, je to akorád na to, že padneme do postele a budeme spát..a budu hodný. " usměji se a vydám se s Yonem nahoru do pokojí. Najdu ten náš a odemknu, čekám až vejde Yon a teprve potom vejdu i já. " Tak kam si lehneě? Nebo to vememe oba na jednu postel?" usměji se snad trochu provokativně. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Jakmile vejdeme zavře dveře. "Myslím, že by si je měl i zamknout." Poradím mu, zatímco vytahuju věci, tedy spíše jídlo z bahotu. Položím ho na dřevěný stolek, který je u okna. "Máš hlad a nebo to necháme až na ráno? Já bych to asi nechal až na ráno." Chvíli to vypadá že ignoruju jeho otázku. Potom ale pověsím trochu mokré triko přes židli a dojdu k němu. Zlehka ho obejmu a potom ho pohladím po tváři a oět mu dám vlasy nabok. Rád si hraju s jeho vlasy. Moc se mi líbí. "S tak krásným klukem mi to v jedné posteli vůbec nebude adit, věříš mi to? Jen jestli bude chtít. I když...už jsme vedle sebe spali a to dost blízko včera. Jen by si musel přežít, že budu spát bez trička nebo...hm...ne pro to druhé se mi k batohu nechce...to bych tě musel pustit." Usměju se a dám mu pusu na tvář. Potom ho nechám rozhodnout, jak to teda v noci bude. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Přejde ke mě a obejme mě, dívám se do jeho očí a bez uhnutí si nechám odstranit vlasy. Poslouchám jeho slova a více se mi rozšiřuje úsměv. " No mě to rozhodně vadit nebude a pokud se ohledně trika cítíš blbě, já si ho klidně taky sundám." mrknu na něj a zdravou rukou přejedu po jeho propracovaným břichu. Jedu pomalu a užívám si ten dotek. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Souhlasí a taky mi nabídne, že si sám sundá tričko. Cítím dotek jeho ruky na moji hrudi a líbí se mi to. "Tak ujednáno...A sundávat si tričko nemusíš. Ještě by si mohl nachladnout. Já se jen ptal, kdyby ti to vadilo. Ale teď už do postele...zítra mě možná zase čeká príce. Musím potom ještě něco najít. Potřebujeme peníze." Zaháním ho do postele a jakmile leží, lehnu si k němu. Zlehka ho obejmu a přitisknu k sobě. "Dobrou noc Masuo-chan." Skloním se k němu a dám mu pusu, protože nevím, co si můžu dovolit. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Odmítne mojí lákavou nabídku, že bych se taky svléknul. Je to však na něm a tak jen pokrčím rameny a triko nesundám. "tak nic...ale kdo ví, kdy ti to zase nabídnu. A práce nás čeká oba, aspon něco vyděláme a zjistíme, jak se odtud dostat...třeba." a přitom dám na Yona a položím se do postele. Lehne si vedle mě a objeme. Přitulím se a položím hlavu na jeho hrud. Jak mi popřeje, zvednu hlavu a s úsměvem příjmu pusu. " Dobrou Yon-chan." zaprovokuji a skloním hlavu. Dívám se na jeho hrud, a zdravou rukou jedu po jeho prsním svalu dolů až k podbřišku. Jen tak mu dám na prso pusu a zavřu oči. Na tváři mám spokojený úsměv. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Jen co si lehnu a obejmu ho, on se ke mě přitulí. Popřeje mi taky dobrou noc. Potom mi ale přejede rukou po hrudi a až k podbříšku. Je to příjemné, ale docela mě z toho zamrazí. Dá mi ještě pusu na prso a já pořádě otevřu oči. "Ma-Masuo-chan...tohle...to si neměl..." Řeknu mu a zvednu se. Ale jen tak aby byl pode mnou a začnu ho líbat. Už mi ani nepříjde že jsem unavený. Prostě mě svojím chováním trochu vyprovokoval. Skloním se k jeho uchu zatímco rukou mu zlehka zajedu pod tričko. "Masuo-chan...platí ještě ta nabídka s tím tričkem?" Zeptám se jen tiše a potom ho zlehka na ouško políbím a pokračuju v líbání na krček. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Po polibku se skloní a jeho ruka zajede pod triko. Políbí mě na ouško a potom mě líbá na krk, přivřu oči a můj dech se zrychlí. Dlouho už se mi takto někdo věnoval. " Já...je to složitější a bude...to chtít tvojí pomoc. " odpovím vzrušeným hlasem a zraněnou ruku sundám se svázanou mikinou. Na to ze sebe začnu sundavat triko, ale jde to ztuha tak se zarazím na zraněné ruce a snažím se jí poslepu provlíknout rukávem.Triko mám napůl přetáhný přes hlavu a tak toho ani moc nevidím. Mám normální hubené tělo kluka mého věku, levou bradavku ozdobenou kroužkem a pravém rameni mám tetování:Muzika je můj život. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Na tiričko se ale nebrání a začne si ho sám sundávat. Moc mu to nejde. "Počkej, nehýbej se...pomůžu ti." Nabídnu se a opatrně mu pomůžu tričko dosevléct. Hodím ho bokem a otočím se zase k Masuovi. Pohladím ho po tváři. "Dobrý? Nebolí tě nic?" Zeptám se tiše. Potom sjedu pohledem na jeho tělo. Tedy spíše hrudník. První si všimnu tetovaní na rameni. Usměju se a zlehka po něm přejedu. Tetování mi nevadí, dokonce se mi spíše líbí. Dál si prohlížím jeho hruď a mě zaujme mě kroužek v jeho levé bradavce. Zlehka se ho dotknu. "Bolelo to?" Zeptám se tiše a hned na to prsty zlehka přejedu po jeho hrudi jako prve on mí. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Moc dobře si všimnu, jak si mě prohlíží a trochu červenám. Ale jen sotva znatelně. Přejede mi po tetování, snad i pýchou se propnu. Jak se dotkne kroužku, zazubím se. "Jen chvilku, náhodou je to dost rajcovní....a někdy to i vzrušuje." odpovím a propnu se, jak mi přejede po hrudi. " Skoro bych řekl, že se ti už spát nechce.....a nebo jen obdivuješ, zda sis nevzal zajíce v pytli?" poškádlím ho a vypláznu na něj špičku jazyka v roštácké náladě. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "No to víš...já ti říkal, že to nemáš dělat...teď bude ještě chvíli trvat než se mi zase bude chtít jít spát." Zašeptám mu zase tiše do ouška a zlehka ho kousnu. Pomalu ho položím a on se zase ocitne pode mnou. "Když ono je težké jen tak spát vedle tebe...obzvláště teď." Zlehka olíznu jeho krk a zatímco ho jednou rukou objímám, druhou ho něžně hladím po hrudi a chvílema si dokonce hraju s jeho kroužkem. "Jsi krásný Masuo-chan...moc...líbíš se mi." Zašeptám tiše a rty vyjedu na jeho obličej. Několikrát ho políbím na tvář, než sjedu na jeho rty a začnu ho líbat. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Zašeptá mi do ouška a potom mě kousne. Položí mě, mám na něj krásný pohled ze spoda. Dělám nechápavého. " Co bude těžké? Proč ted?" říkám s úsměvem a jak mi olízne krk, dám hlavu nastranu a vydechnu. Sjede na můj kroužek a hraje si s ním, bradavka velmi rychle tvrdne. Zvrušuje mě to hraní a taky to trochu tahá,což se mi moc líbí. " Taky se mi líbíš, Yon-kun." zašeptám a na polibek reaguji, vracím muho s vnitřní touhou a rukou vyjedu na jeho bradavku. Hraji si s ní i bez toho, že mu tam chybí ozdůbka. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Nechám jeho hraně nechápavné otázky nezodpovězené. Cítím jak bradavka pod jeho kroužkem se kterým si hraju, ztvrdla. Zase ho rukou začnu něžně hladit. "Masuo-chan...nevadí...že se teď budeme jenom mazlit..." Zeptám se ho tiše po polibku a mezi tím ho líbám na krk i na tvář. Moc se mi líbí jeho společnost...i takto. Řekne že se mu taky líbím a začne si hrát s mojí bradavkou. Cítím jak ztvrdla a to celkem rychle. Tiše zavzdychám a něžně ho hladím |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Jeho bradavka taky rychle tvrdne a tak ho do ní zlehka štípnu. " Proč by mi to mělo vadit..chceš se mazlit se mnou...s klukem a ještě dobrovolně. " hovořím tiše a snažím se hovořit uvolněně, ale jeho polibky na krk mě vzrušují. Tiše mu vzdychám do ouška. "Takto...ale neusneš...víš to?" upozorním ho, ale rozhodně nepřestávám ho dráždit a rukou jezdím po jeho hrudi a bříšku. Zajíždím však nevíce na podbřišek. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Tiše vzdychá a já to moc dobře slyším. A taky mě to dost těší. Dostane se mi upozornění, že takhle neusnu. Ale Masuo mě stále hladí, dokonce zajíždí i na podbřišek. Vždycky tiše zavzdychám, protože jeho doteky se mi líbí. "Já vím...Masuo-chan...ale to je tvoje vina..." Sehnu se k němu a políbím ho. "Ale za chvíli půjdeme spát...určitě...však já to ještě vydržím." Usměju se a opět ho políbím. Polibek trvá dlouho ale nakonec ho stejně rozpojím. Moje rty zajednou opět na jeho krk a začnu ho tam líbat. Po chvíli však sjedou ještě níže a začnu ho líbat na hruď a rty a po chvíli i jazykem si hrát s jeho bradavkou na které nemá kroužek. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Políbí mě a já mu polibek vracím, je mi jedno, že mi dochází dech a stále ho líbám. Rozpojí rty a zajíždí na krk, jen se mu oddávám a jak začne sjíždět níž, můj tep má rychlost běhu. Jeho jazyk sjede na bradavku, ted už vzdychám hlasitěji a rukou stisknu jeho svaly na břiše. " Yon-chan..." zavzdychám jeho jméno. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Cítím jeho ruce na své hrudi a dál ho něžně hladím. Když však vzdychne moje jméno. Přestanu se u věnovat rty. Zvednu se obličejem zase k němu a něžně ho políbím. "Myslím že je nejvyšší čas skončit...bude to tak lepší....musíme se vyspat." Zašpetám mu zase tiše do ouška a opět ho políbím. "Masuo-chan...dobrou noc...pořádně se vyspi." znova ho políbím. Tentokrát už na dobrou noc. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Rozhodne se ho ukončit a párkrát mě ještě políbí a potom zalehne. Jsem trochu vyvedený z míry a vzrušený, ale pak si jen povzdychnu. Však chtěl se pomazlit...a tak jsme se pomazlili. přitulím se a jen zavřu oči. snažím se nemyslet na vzrušení a zaspat to. " Dobrou Yon-chan." zašeptám, než sám usnu. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Zadívám se na něj i přes tu tmu. Je moc krásný. Opravdu se mi moc líbí. "Masuo-chan...opravdu to tak bude lepší...a jestli chceš...příští noc řekneš ty kdy stačí, ano?" Snažím se mu to něják vykompenzovat. Potom ho obejmu a zlehka hladím po zádech. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Hladí mě po zádech a objímá a mě to dělá dobře, tiše vrním a za chvili dýchám pravidelně a klidně. Vypadá to, že v jeho náručí usnu. " Jsem rád, že jsme tu spolu..Yon-chan." zašeptám tiše jen pro jeho uši. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "Raději půjdeme...ráno nás čeká práce." Připomenu tiše a pohladím ho po tváři na kterou mu následně sám pusu. To co mi o chvíli později zašeptám mě potěší. Něžně ho pohladím po vlasech. "Já jsem taky rád Masuo-chan..." Řeknu stejně tiše jako on. Chvíli po tom co zavřu oči, opět pocítím únavu z celého dne. Netrvá dlouho a usnu. Když se ráno proberu, cítím že stále objímám Masua. Pomalu a s hodně usilím otevřu oči a chvíli pozoruju jeho spící tvář. Potom se rozhlédnu kolem. Z okna jde do pokoje světlo a podle hluku zvenku bych to tipoval na pozdní dopoledne. Opatrně se protáhnu a něžně začnu budit Masua. "Masuo-chan...už je ráno...musíme vstávat." Šeptám mu tiše do ouška a hladím ho po vlasech. Potom se nahnu a opatrně ho políbím na tvář. Oddálím se a už zase jen sleduju jeho tvář. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Objímám ho celou noc, aniž bych si to uvědomovoval. Probírám se pomalu a vzdáleně slyším Yonův hlas. Otočím se a protáhnu, pomalu otevírám oči. " Dobré ráno...Yon-kun....už vstávám." souhlasím se vstáváním a posadím se. Zívnu a znova se protáhnu. " Vem si snídani z batohu, já se najím v kuchyni a něco ti přinesu." otočím se na Yona a usmívám se na něj, zlehka ho rukou pohladím po stehně. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Stejně jako on i já se posadím. Hladí mě po noze a posílá mě se najíst. "Dobře Masuo-chan. Ale první...dobré ráno." Sehnu se k němu a zlehka ho políbím. Potom vstanu a pořádně se protáhnu. Dojdu ke stolu a sním pár soust na snídani. Obleču si tričko. "Jdu pracovat, Masuo-chan. Možná se potom půjdu porozhlédnout i jinde tady po tomhle městečku, takže bay si věděl. Každopádně....přinejhorším se setkáme večer tady ano?" Usměju se na něj, pohladím ho po vlasech a dám mu pusu na čelo. Potom odejdu dolů za hospodským domluvit se s ním ohledně té práce. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro polibek něžně a přitom se probírám více k vědomí. Jak odejde ke stolu, sleduji ho a jeho tělo pohledem. Vypadá krásně..ještě líp než večer...a můj....já mám ale sakra štěstí. usmívám se sám pro sebe. Moc se mi nelíbí, jak se oblíkne, ale mojí nelibost nedám znát. " Jistě...já budu tady a nebo v kuchyni..budu mít klíč, tak kdyby něco, stav se pro něj." odpovím a nechám ho se ke mě přejít. Dá mi pusu na čelo a odchází. " Dávej na sebe pozor, Yon-chan." popřeji mu, než zmizí. Sám potom vstanu, obléknu se a upravím si zraněnou ruku tak, aby mi nepřekážela. Po té zamknu pokoj a vydám se do kuchyně pracovat. |
| |
| Po menší domluvě s hostinským se opět odeberu na dvůr sekat dříví. Je tu toho celkem dost, ale vypadá to na fér chlapa a tak i celkem dost zaplatí. Je mě trochu děsí sekat dřevo na tom největším slunku. V poledne. Zase si sundám triko a trochu se opláchnu v sudu, nachystám si dřevo, sekyru a pustím se do sekání, abych měl co nejdříve hotovo. |
| |
| Seběhnu z pokoje do kuchyně a jen krátce pozdravím hostinského. Zapadnu do kuchyně a chopím se práce. Občas si něco ukousnu, ale jsou to věci navíc a mluvím tam s ostatními, nebo spíš se o to snažím, abych zjistil pár informací o tomto městě a místě. Stále jsem se nepustil myšlenky dostat se odtud pryč. |
| |
| Oběd Blíží se čas oběda a jelikož jsme v kuchyni síla navíc, jde to rychle. Dokonce dostanu svolení udělat a vzít Yonovi oběd. Poděkuji a vrhnu se do toho. Mám to za moment a tak nejdřív připravíme a dám obsluze jídlo pro hosty a potom se omluvím, vemu dva obědy a odejdu dozadu za Yonem. Obědy držím na tácu jednou rukou, a zraněnou si to jenom zlehka přidržuji. Už tolik nebolí a tak jí více používám, zvláště v kuchyni. Znova se postavím kousek od Yona. " Mám tu jednu porci pro pracovní sílu....zvláště posílenou a okořeněnou." usmívám se a mluvím žertovním tonem. |
| |
| Oběd Až když za mnou příjde Masuo uvědomím si, že je asi doba oběda a že mám celkem hlad. Masuo donese oběd pro mě i pro sebe. "Jsi moc hodný Masuo-chan...děkuji." Usměju se na něj, vezmu od něj tác a položím ho na jeden větší špalek, potom tam přistavím další dva jako židle. "Co kdybych tě pozval na oběd?" Zasměju se, obejmu ho a dám mu pusu na tvář. Potom ho dovedu ke "stolu" a dám se do jídla. "Je to skvělé...a taky mi dost vyhládlo." Přiznám a dál jím, protože mám fakt hlad. |
| |
| Oběd Dívám se, jak skládá stolek a musím se smát. " Oh....pozvání přijímám, ale zdá se , že tu máš tvrdé židle." zažertuji a přejdu k jenomu ze špalků, nak terý se posadím. Přizná, že má hlad a tak se jen usměji. " Tak se do toho pust, já budu jíst taky..dobrou chut." pozbuzuji ho a rukou kývnu k jeho porci. Sám si vemu svojí a pustím se s chutí do jídla. |
| |
| Oběd Svůj oběd mám snězený za chvíli. "Bylo to fakt dobré...díky moc za oběd." Usměju se a začnu nádobí zase skládat na tác. "Pomůžu ti to odnést ano?" Je to spíše oznámení než nabídka. Vezmu tedy tác a jdu s ním do kuchyně. Sotva však jsme v hospodě, zarazím se a překvapeně koukám před sebe. "Ahmone...Teda...jsi v pořádku?" Oslovím ho pořád ještě trochu překvapeně a položím tác na volný stůl. Kontroluju Ahmona pohledem, jestli není zraněný. "Nevíš, kde je Shuri? Totiž...byl s tebou?" Zeptám se na Shuriho a Potom se otočím na Masua, aby věděl, že jsem na něj nezapomněl a zlehka ho chytnu za zdravou ruku. |
| |
| Ještě ani nestihnu zastavit hostinského, když uslyším povědomý hlas. Otočím se po něm a spatřím Yona a v závěsu za ním Masua. Jsem dost překvapený a taky se mi hodně uleví, ale schovám to za spiklenecký úšklebek. "Že vám to trvalo," řeknu místo pozdravu a změřím si je pečlivě pohledem abych se ujistil, že jim opravdu nic není. "Neboj Shuri je tu se mnou. Už jsme tu nějakou dobu. No pokud nemáte co na práci, zvu vás do svého pokoje vyměnit si informace. Shuri se kvůli vám určitě rád vzbudí," oznámím jim a aniž bych čekal na odpověď vydám se k našemu pokoji. |
| |
| Najíme se společně a potom mi Yon nabídne pomoc. " To je dobrý...to...nech." zbytek už dořeknu do prázdna, protože Yon se chytil táci a jednoduše s ním odchází. A tak pokračuji jako ocas za ním zpátky do hostince. Spatří jako první Ahmona, a hned jak promluví, zbystřím a uvidím ho taky. Na tváři se mi objeví úleva. Ahmon nás přivítá svým způsobem, ale v tuto chvili je mi to jedno. Nic se jim nestalo..jsou v pořádku..oba...tak to je super...můžeme zase vyrazit. Těším se, protože to vypadá, že návrat domů je zase blíž. Yon mě chytí za zdravou ruku, stisknu ho, ale nic neříkám, jen Ahmonovi pokývu hlavou na pozdrav. Jak to vypadá, vše se vyvíjí tak, že se půjde s Ahmonem k němu. Zadívám se na ně a potom na tác. " Já...hned příjdu..jen..tohle odnesu...." vyhrknu a drapnu tác zdravou rukou. Rozběhnu se do kuchyně, kde odložím vše na špinavý nádobí a oznámím, že se hned vrátím, jen si něco vyřídím v pokoji. Na to vyběhnu z kuchyně a letím po schodech za klukama, i zraněnou rukou se snažím vyrovnávat balanc. |
| |
| Na Ahmonův pozdrav jenom vypláznu jazyk. "Jak nám to trvalo...my už tu taky nějákou dobu jsme. Myslím, že dýl než vy...ale raději to necháme tak." Nebudu se přece teď hádat. Nabídne nám pozvání do jejich pokoje. "To je dobré...nemusíš budit...ehm..." Chci protestovat, ale Ahmon už stejně vyrazil k pokoji a Masuo zase do kuchyně vrátit nádobí. Povzdychnu si. Otočím se k hostinskému a pořžádám o chvíli pauzy a že to určitě dosekám, že se nemusí bát. Potom vyrazím za Ahmonem do pokoje. |
| |
| Poslouchám je ale nic neřeknu než dojdeme do pokoje. "My jsme tu od rána. Udělejte si pohodlí. Shuri vstávej, strčím do spícího společníka loktem a pak jím jemně zatřesu abych si byl jistý, že ho to probere, pak se zase otočím na ty dva. "Mezitím jsme zjistili pár věcí...asi to budete chtít slyšet. Ale nejdřív mi povězte jestli jste něco objevili vy," vybídnu je. Cesta domů je pořád to jediné co nás spojuje takže právě o tom musíme mluvit. |
| |
| Docela spokojeně spím, dokud mě Ahmon neprobere..a to jedním z méně příjemných způsobů. Šlehnu po něm nepříjemným pohledem, ale pak si všimnu, že přišli i ti dva. Supr, už jsme zase všichni. "Yo," řeknu jen...nevím co jiného bych jim ještě mohl povídat. Každopádně s eposadím a začnu si obouvat boty...stejně Ahmon chce mluvit, jak se zdá...což nebude ov děci a já to musím slyšet... |
| |
| Vlítnu do pokoje jako poslední a usměji se omluvně. Zrovna vechvili, kdy Shuri vstává a dost nevrle. Jen tak postávám stranou a nechám na Yonovi, zda něco řekne či ne. Přemýšlím, zda jsme něco objevili, ale nic mě nenapadá. " No..spíš jsme si hráli na pohádky a hledali světélko, ale žádné zvíře jsme neviděli..snad jednu jabloň a tu jsme okradli o jablka." řeknu svůj pohled na naši cestu a rozhlížím se po jejich pokoji. Vypadá stejně jako ten náš. |
| |
| Posadím se na kraj volné postele a sleduju, jak Ahmon budí Shuriho. Na jeho pozdrav jen přikývnu. Ale to už vejde Masuo a postaví se kousek bokem. Ahmon nám oznámí, že na něco přišli. Masuo shrne naši cestu dříve než já a musím uznat, že celkem trefně. Přikývnu. "No jo...tak jak to říkal Masuo. Dá se říct, že to byl takový výlet. Tady jsme přišli až po setmění a to jsme potom museli ještě pracovat, abychom měli kde spát. No a ráno zase práce nanovo. Chtěli jsme mít nějáké peníze a taky aby mohl Masuo-chan k doktorovi." Ještě okomentuju, co jsme dělali od příchodu do města. Vlastně tu nebylo kde co zjistit. Po cestě jsme nepotkali ani živáčka a tady jsme se zatím nedostali dál než do hostince. Zajímalo by mě teda, na co přišli oni. Kousek se posunu a chytnu Masua za ruku. Stáhnu ho k sobě a posadím si ho na klín. Dál už jen mlčím a čekám, co se dozvíme od Ahmona. |
| |
| Vypadá to že nic nezjistili, ale ani jsem to nečekal. "Taky si seženu práci a Shuri pomáhá v kuchyni, peníze budou potřeba," oznámím a zvednu se abych něco podal ze stolku. Je to nějaký stočený pergamen. Roztáhnu ho na klíně. Je to velká mapa a na ní vyznačených několik měst. "Setkal jsem se s jednou...ženou a ta mi řekla, že nám pomůžou v tomhle království. My jsme tady," bodnu prstem do dvou vyznačených míst na mapě. Jsou od sebe zatraceně daleko. "Bude to trvat věčnost než se tam dostaneme takže budeme potřebovat koně a zásoby...předpokládám že chcete pořád jít s námi?" zeptám se pro jistotu. Při tom povytáhnu obočí když si Yon přitáhne Masua na klín. Nějak hodněse za tu dobu co jsme spolu nebyli spřátelili.. O poslední věci co jsem se dověděl radši pomlčím. jednak tomu já ani Shuri nevěříme a jednak když bude třeba můžu jim o tom říct později. |
| |
| Než kluci dohovoří, tak si konečně doobuji boty ale pořád zůstanu sedět, stejně nikam nepůjdu. "Pochybuji, že tady mají doktora..to spíše šamana...a pokud tu mají doktora, tak o něm budou mluvit jako o léčiteli nebo bylinkáři. Nebo čaroději..heh," ušklíbnu se. Těžko říct jakým tónem přesně sjem to řekl, neznělo to mc nepřátelský, ale zase ne normálně. Možná je to jen z toho, že jsem se špatně probudil... "Aaah...proč jim neřekneš trochu víc o té ženské, se kterou jsi mluvil, hm? Tedy spíš o tom, co ti řekla..." pokud to předtím neznělo nepřátelsky...tohle už docela ano. |
| |
| Ahmon vytáhne mapu a tak se k němu přibližím, abych to viděl. Teda..to je dálka..to bude chtít hodně peněz..koně jsou dost drahý....všude. rukou přejedu po vzdálenosti. " To si teda všichni máknem, ale tak aspon s Shurim můžeme něco nosit z kuchyně. " usměji se na něj, netušil jsem, že on tam bude taky. V tom mě přitáhne Yon a posadí si mě na klin, jen se na něm zavrtím a dál se dívám na mapu a potom na Ahmona. " No jasně, chci jít pořád domů....o opaku mě nikdo nepřesvědčí." odpovím s úsměvem. Na pohled Ahmona nereaguji, i když jsem ho viděl, ale svým způsobem jsem zvyklej. V případě narážek jsem zvyklej vyplazovat jazyk, protože do mého života nikomu nic není, možná ted něco málo Yonovi. |
| |
| Když Ahmon vytáhne mapu nakloním se přes Masuo rameno, abych pořádně viděl. Ukáže vzdálenost a mě se div neprotočí panenky. "Teda...s takovou ten zápas nestihnu...a to mě ještě nevzali." Poznamenám si tak pro sebe. Potom mi začne Shuri vysvětlovat, že tu doktor asi nebude. Jen se usměju. "No...podle toho co si řekl myslím, že víš, co jsem chtěl říct. Ale mě k tomu stačí jedno slovo. Pokud bude něco umět, tak je mi fuk, jak se mu říká." Nemyslím to nijak špatně a taky to podle tónu mojeho hlasu může poznat. Přitáhnu si Masua více k sobě. Ahmon zase vysvětluje a pro jistotu se zeptá, jestli jdeme taky. Masuo už řekl že jde. Ani já nemám sebemenší důvod tu zůstávat. Dá se říct, že kam půjde on, půjdu teď i já. "Jistě...myslím, že zvlášť by to bylo pro nás všechny složitější." Přikývnu a zadívám se na Masua. Když však Shuri řekne něco o nějáké ženské, zpozorním a zadívám se na Ahmona. "O jaké ženské to mluví, Ahmone?" Může poznat, že s odpovědí o žádné nebo jinou, co mi to nijak nepřiblíží se prostě nesmířím. |
| |
| Shuri se zase začíná projevovat. Asi jsem byl hlupák že jsem mu v tomhle věřil. Vrhnu po něm varovný pohled a jemu musí být jasné co tím myslím. Oba souhlasí že půjdou jak jsem čekal, takže jen přikývnu. "Bude to dlouhá cesta ale nic jiného nám nezbude," pokrčím rameny. To je asi všem tady jasné. "Myslí tu, která mi řekla o tom, kam máme jít. Plácala nějaké nesmysli o magii ale tomu přece nikdo z nás nebude věřit, takže bych to uzavřel. Hlavní je, že máme cíl," odpovím na Yonovu otázku. Je vidět že to myslím vážně a nesnažím se jim něco tajit. Opravdu tomu prostě nevěřím. Byly to kecy. Vrhnu pohled směrem, kde před chvílí ležela Qi Yue, ale ta je teď očividně zalezlá za postelí a rozhodně se nemíní kamarádit, takže ji radši nechám být. |
| |
| Zachytím Ahmonův pohled, takže se podívám jinam. Očividně se mu zase nelíbí jak se chovám, ale on mě docela nepříjemně vzbudil, tak se asi nemůžu takhle probuzený chovat líp, ani kdyby s emi pořádně chtělo, což zrovna teď nechce. Přesto bych se snad mohl trochu zklidnit, ještě se s ním nepohodnu znovu... I tak ale nevím...myslím, že mám na tu věšc se ženskou jiný názor, a ai to co mi předtím řekl mi nezabrání v tom, abych se projevil. "Nikdo z nás nebude věřit? Jak mi tedy vysvětlíš, jak jsme se sem dostali, hm? A co ta divná vlčí zvířata? Jak pak vysvětíš to, že jsme se najednou ocitli v jeskyni, která zjevně neměla žádn vchod, dokud jsi ho neudělal?" promluvím a i když to nezní moc nepřátelsky, taky se notně snažím, nedá se tomu říct, že by to bylo neútočné... Ale tomu se prostě nedá zabránit. |
| |
| Sedím Yonovi na klíně a jak trochu sjedu, zase si mě vytáhne výš a blíž k sobě. Usměji se a občas na něj mrknu. Doktor či šaman mě moc nezajímají, ruka je lepší a stačí trocha vody a bude to fajn. Ovšem jak se začnou bavit o té ženské, magii a Shuri začne do Ahmona rýt, zpozorním. " No..já taky nepochopil, jak jsme se od té rostliny dostali. Vím, že chytla tebe, a pak mám temno a probral jsem se s Yonem na nějaký louce.....Jak jsi zvládnul udělat vchod do jeskyně?" nechápavě hledím na Shuriho i Ahmona. Zdá se, že mi něco uniká. Sám se více přitisknu k Yonovi. |
| |
| Díky Shuriho, zřejmě poněkud ne moc příjemné připomínce nám Ahmon nakonec řekne o magii o které mu říkala ta žena. Tiše hvízdnu. "Myslíš magii jako...takové ty kouzla, blesky, vodu, oheň a tak? Teda to by bylo...Možná by bylo fajn to umět." Zasměju se tiše a na moment se zasním. "Teda...Ahmone seš dobrý...vykopat vchod do jeskyně. Já akorát vylezl na strom. Ale to co říká Shuri je fakt. Jakto že jsme se dostali tak lehce od té rostliny nebo co to vlastně bylo. Viděl si že tam byly všude kostry, tak jakto že stejný osud nepotkal i nás? A myslím, že ještě o něco větší záhada je, jak jsme se sem vůbec dostali. I když fakt, že je to může být jen sen. Třeba se mi všichni jenom zdáte...ale věděl bych, jak to zjistit..." Usměju se a trochu hladovým pohledem se kouknu na Masua. Ale pomalu mi dochází že takové osobnosti jako Ahmon a Shuri by můj mozek asi nevymyslel. "Ještě otázka...kdy chcete vyrazit?" Zeptám se jen tak kontrolně. |
| |
| Shuri nepřestane rýpat a já mám chuť mu jednu pořádnou vrazit. Opět ale projevím svou božskou trpělivost a jen pevně stisknu jeho paži. Kupodivu to spíš působí jako ochranitelské gesto. Možná ho chci chránit před ním samotným, aby zase neudělal chybu. Ale jestli v tom bude pokračovat opravdu se ho nejspíš pokusím uškrtit. "Tedy nepopírám že něco jako magie...byť je těžké tomu věřit, existuje. Ale ta žena řekla, že i my máme nějaké magické schopnosti, které se brzy probudí. No řekněte, není to pitomost?" zakroutím hlavou. Shuri sám řekl že tomu nevěří a teď mě nutí o tom mluvit. Čistě z rozmaru to je mi jasné. "Jinak určitě nejsme jediní co to přežili ta žena říkala že za ní bylo v minulosti víc takových jako jsme my," vzpomenu si ještě na jeden detail. |
| |
| Všichni hádáme, ale Ahmon to vyjasní více. " Cože...my a mít nějaké schopnosti...tak to teda nevím, to je blbost." zamítnu to a podívám se na Yona. Vypadá spokojeně a snad i trochu zasněně. Nohou přejedu po jeho lýtku, aby se probral a soustředil. Ahmon dál pokračuje s posledním poznatkem. " Nejsme..jediný...a nevíš, dostali se ti ostatní pryč...domů? Protože pokud jo, zvyšuje se nám šance, že se domů dostaneme." v mém hlase je nadšení a rozhodně další impulz to nevzdat a pokračovat. Na moment se otočím na Yona. " Já bych vyrazil...až budeme mít dostatek peněz a taky věcí na cestu....zaleží na tom, kolik dokážeme společně vydělat." pokrčím rameny, nemám sebemenší tušení o místních cenách. |
| |
| Když se mě Ahmon dotkne a stiskne mi paži, tak se na něj podívám trochu zamračeně, než se zase ohlédnu jinam. Moc dobře vím o tom, že jsem ujel, ale prostě to jinak nešlo, někteér věci ještě nějakou dobu nepůjdou. Chvíli ho pak poslouchám, nežse na něj zase otočím. "O tomhle jsi nic neříkal," řeknu trochu překvapeně. Narážím tím na to poslední co řekl, o tomhle se nezmínil. "Ale jestli už za ní někdo jako jsme my už zašel, a jestli všichni uměli používat magii...neznamená to, že je tady opravdu...velmi vysoká pravděpodobnost, že ji budeme moct poiužívat taky. A nebyl by to možná potom i důvod proč jsme tady?" řeknu trochu zamyšleně. Zdá se, že teď se mi z hlasu vytratilo všechno útočné a nepřátelské. Potřebuju přemýšlet... |
| |
| Ze svojeho zasnění se proberu až když ucítím dotek na noze. Usměju se na Masua. Ahmon právě pokračuje ve svém popírání možnti, že by tu nohla být magie a že bychom ji snad i my mohli používat. Masuo ho tak trochu i podpoří. Ale Shuri mě potěší. Dokonce to i vypadá, že se to snaží něják odůvodnit. "No já nevím...proč bychom nemohli mít nějáké schopnosti. Musím souhlasit se Shurim. Jestli tu je magie a obyčejní lidi jí neovládají...třeba proto tu jsme my. Abychom jí mohli ovládat. Já nevím...zachraňovat princeznu z věže asi nebudeme, ale co když tu máme něco udělat." Zamyslím se trochu. Vzápětí mi ale dojde, že takové myšlenky způsobuje asi moc anime v televizi. Musí přiznat, že je to trochu cvoklé. Ale za tou magií si stojím. Masuo navrhne vyrazit až na to budou prostředky. Otočím se na Ahmona. "Jak daleko je odsud asi nejbližší větší město? Nemyslím, že bychom si tu vydělali něják moc peněz. Je to spíše taková větší kamenná vesnice. Ale měli bychom to zkusit i dál a třeba i pěšky." Navrhnu a myslím, že by nebylo patné si tady vydělat na další cestu někam, kde bude více příležitostí. |
| |
| Trochu povolím sevření Shuriho ruky, ale nepustím ho, abych mu neustále připomínal, že se má krotit. "Jestli ti ostatní měli nějaké schopnosti, nebo se dostali domů, to nevím. Jen vím že tu byli a ta žena je poslala tam kam nás," vysvětlím. Je zbytečné se o tom bavit. Prostě se to uvidí časem. Stejně je to pitomost. "Další město...no možná by bylo lepší jít do nejbližšího města, na druhou stranu bez vybavení se budeme vystavovat většímu nebezpečí. Poznali jsme dost jak zákeřné to tu umí být ne?" vyjádřím svůj názor. Jistě radši bych vyrazil co nejdřív ale možná bychom si mohli tady ještě trochu vydělat. |
| |
| Vezmu do ruky mapu a podívám se na ni pořádně. Vypadá to, že nejbližší město, to kde jsme měli jít půdodně je asi den cesty odtud..taky se zdá, že nás, ať už to bylo cokoliv, teleportovalo docela hodně dolů...proto to je tak daleko. "Dneska se tam rozhodně nedostaneme," řeknu zatímco studuji mapu. Ještě je tu jedno město blíž, ale to je asi tak půl dne cesty, jen by nás to vzalo trochu šuro od naší další cesty.. "Měli by jsme tady přeci jen ještě den dva zůstat. Já ještě nemůžu pořádně chodit a Masuo se musí uzdravit taky. Mimoto by jsme si měli něco vydělat na zásoby a taky pořídit nějaké zdejší oblečení. Kdo ví, jak dlouho tady budeme a bude lepší, když nebudeme tolik přitahovat pozornost naším oblečením," řeknu po chvíli studování. Raději se na nikoho nedívám, nevím jak můžou reagovat na mé nápady.. |
| |
| Skoro to vypadá, že všichni příjmuli napůl myšlenku, že by magie tu být mohla a mohla být převedena na nás, jako by to byl náš učel. Odmítám to, a tak se raději zdržím této rozmluvy. No jasně..každý má nějaký úkol a vybírá si nás podle uspořádání v pokoji..trapný..nic takového....já chci domů, žádnou mizernou magii umět nechci. Jak se rozebírá, jak dlouho tu budeme, zdá se, že tu nějaký pátek zůstanem. " No tak já bych byl taky pro tu zůstat. Jednak najíme se a pořádně posilníme, obzvláště my dva v kuchyni a můžeme případně jeětě něco zjistit. Jestli nejsme první, určitě si na naše předchůdce někdo tady bude pamatovat. " otočím se na Yona . " Budeš muset se mnou vydržet ještě pár nocí v jedné posteli. " zašklebím se v čertovském úsměvu a drcnu do něj , ale né silou, spíš jen provokativně. |
| |
| Vypadá to, že se debata převedla spíše na to, jak dlouhoo tu zůstaneme Nechám tedy mgii magií a poslouchám návrhy. Víceméně se všichni shodnou na tom, že bychom tu měli ještě nějákou dobu zůstat. Přikývnu. Taky jsem nechtěl odejít hned a nebo hned další ráno. "Jistě, měli bychom tu ještě zůstat a něco sehnat. Měl jsem spíše na mysli, abychom tu nečekali moc dlouho a nesnažili se tu sehnat všechno. Samozřejmě bchom si měli nejdříve sehnat ty zásoby. Šaty asi taky a možná by nebylo špatné i něco jako zbraně. Přece jen...to že jsme s Masuem za ten jeden den nic nepotkali neznamená že tu v okolí nic není." Osvětlím to, jak jsem to myslel, abych nakonec nebyl považován za blbce, co chce hned odejít. Masuo do mě žduchne a zašklebí se, že s ním ještě budu muset nějákou dobu spát. Já mu zase naoplátku pocuchám vlasy. "Myslíš, že mi to bude vadit? Spíše mám obavu, že brzo nebudu mít co sekat...nechce se mi hledat jiná práce. Začalo mě to bavit." Trochu spo postesknu. Upravím Masuovi vlasy a trochu ho zkusím polechtat. |
| |
| "Tak to vypadá že jsme se shodli," přikývnu. "Ještě tu nějakou dobu zůstaneme a až budeme mít to nejnutnější a Shuri s Masuem budou v pořádku přesuneme se do nejbližšího města," shrnu to a lehce přikývnu. Konečně pustím Shuriho ruku, vypadá to že se snad už vzpamatoval. Na cukrování Masua a Yona se dívám stále podezřívavě ale neřeknu nic. Když se baví takhle... "Taky jsem se chtěl jít zeptat na nějakou práci, vypadá to, že jsem jediný co tu ještě nic nemá," řeknu, když se zase postavím a protáhnu se. |
| |
| Lehce na jejich slova přikývnu. Nemám už co říct..tedy raději už nic neřeknu, protože jinak bych to určitě zkazil, jak se tak znám. Vrátím mapu zase zpátky Ahmonovi a položím si hlavu o ruce, které mám opřené o kolena. Za chvíli se ale zvednu, snad poté, kdy Amon řekne to o té práci, a rozejdu se trochu kulhavým krokem ke dveřím. "Jdu se poptat na toho léčitele," řeknu jednoduše a odejdu. Myslím, že tahle debata už je stejně u konce...a kdyby po mě někdo něco chtěl, tak si mě klidně může dohnat...nepůjdu stejně vůbec nijak rychle. |
| |
| Yon mi na oplátku pochuchá vlasy a pak mě začne lechtat. jednoduše z něj seskočím, a zdravou rukou ho pohladím po noze. Otočím se na Ahmona. " Tak myslím, že je to vyřešeno....můžeme se dole nebo tady scházet klidně večer a v poledne a říkat si novinky a domlouvat se..takové válečné porady." usměji se a rozejdu se ke dveřím. " Musím do kuchyně...měl jsem jen pauzu na oběd...ale jsem rád, že jste v pořádku. " mrknu na ty dva a vyjdu i já z pokoje. |
| |
| Masuo ze mě seskočí a chystá se mě opustit. "To je fakt...taky se musím vrátit k sekání. Řekl jsem, že jdu na chvíli pryč. Uvidíme se večer." Mávnu na Ahmona a potom se rozeběhnu za Masuem. "Masuo-chan...počkej na mě, doprovodím tě." Zasměju se a jdu s ním i když jen do kuchyně. Stejně to mám po cestě. Potom už zase odejdu na dvůr, sundám triko a pustím se do sekání. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Je od tebe hezké že jsi tak obětavý, ale řekl jsem ti že se máš šetřit. Pořád pajdáš jako šedesátiletá babča. Nech tohle na ty zdravé," chytím ho zase za paži. Sice se před chvílí zase choval nepřátelsky ale nakonec se uklidnil, takže mu to nebudu předhazovat. "Určitě tě to ještě bolí. Nebo mě aspoň nech jít s tebou," navrhnu nakonec ústupek. Hádám že to nedělá ani tak z laskavosti jako protože se nudí. Nejspíš. Ale když půjdu s ním, sice bych byl radši kdyby nikam nechodil, můžu aspoň dohlédnout aby se mu nic nestalo a aby se zas nedostal do problémů. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Omlouvám se," řeknu jen. ani neurčím k čemu to má být, jestli k tomu, jaks jsem se před chvílí choval, nebo kvůli tomuhle. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Já vím že se nudíš když musíš být pořád v klidu tak...můžeme se jít projít, třeba se poptat na nějakou práci, ale jen trochu. Doktora zvládnou oni dva sami. A pokud nechceš tak jdi zpátky," kývnu k našemu pokoji. Je to jen na něm, navrhuju mu kompromis. Chci aby se brzo uzdravil ale je mi jasné že nechce celou dobu jen být zavřený v pokoji. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Já bych měl ale za doktorem taky...kvůli hlavě," řeknu, když se dotknu svých vlasů v místech, kde to předtím krvácelo...sice už jsem si krev z vlasů vymyl a nevypadá to, že by s tím mělo být něco vážnějšího...raději bych byl, kdyby se na to pro jistotu podíval někdo, kdo tomu rozumí. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Dobře, půjdeme najít nějakého léčitele...nebo cokoli tu mají," přikývnu a vydám se pomalu dolů. U baru počkám na Shuriho a využiju té chvilky abych se hostinského zeptal jednak na práci a taky na nějakého toho "doktora" abychom věděli kam jít. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Nebolí...ale i tak bude lepší tam zajít," řeknu docela zbytečně, protože Ahmon už souhlasil s tím, že tam půjdeme. Ale hned mi zmizí, asi se ještě potřebuje na něco pozeptat, což poznám, když sejdu dolů a uvidím ho mluvit s hostinským... "Bohužel teď tady nikoho na práci nepotřebujeme...ale můžete se zeptat u kováře, snad tě tam k něčemu užijou," řekne hostinský zrovna, když dojdu dolů. Rozejdu se pomalu ke dveřím, stejně až Ahmon domluví, tak půjdeme ven, a takhle bych akorát zdržoval. "A co se týče doktora...máme tady jen léčitele, mělo by se to poznat podle vývěsního štítu s javorovým listem," dodá poté...skoro když už jsem u dveří. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Prý se mám zeptat na práci u kováře. To bude asi pěkná dřina. Alespoň doufám že tam slušně platí," postěžuju si. Ne že bych neměl sílu ale i tak se mi do takové špinavé práce moc nechce. Jdu pomalu aby mě Shuri stíhal a aby si to tu mohl taky pořádně prohlédnout když doteď trčel víceméně vevnitř. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Možná ano..a taky by ti možná mohl dát slevu na nějaké ty zbraně, které budeme potřebovat..." odpovím na jeho postěžování. Pokud se tam nadře, no tad asi nebude moc jednoduchých prací, ale snad z toho něco bude. Za chvíli dorazíme k tomu domu, který má na štítě nakreslený javorový list. Zevnitř to vní bylinkami, a já, i dkyž ani nevím, že máme jít tady, se zastavím....voní to nádherně. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "No až půjdeme zpátky můžu se tam zeptat," pokrčím rameny. S pomocí pár rad se nám za chvíli podaří najít léčitele. Shuri se zastaví tak ho jen jemně postrčím dovnitř. "Pojď, je to tady," upozorním ho a vejdu taky. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Vevnitř to voní jako v květinářství...možná spíše v kořenářství, nebo bylínkářství...a tkay to tady tak vypadá, všude rozvěšené různé druky bylinek..a koření. Je toho tady hodně a voní tu vonný olej...připadá mi to tady jako v krámku nějaké čarodějnice, jen kdyby tu byla nějaká ta lebka a nesvítilo sem slunce. "Wow.." vydechnu, když se pořádně rozhlédnu. Cítím se tady docela dobře, možná za to může ta vůně, která uklidňuje. Ani se nenaději a vejde dovnitř, ze dveří, nějaký muž, který vypadá jako kdyby byl z indie..nebo tak, každopádně na sobě má šaty a turban, což vypadá divně, ale asi se to k němu hodí. "Přejete si něco?" zeptá se okamžitě. Já se docela nervózně podívám na ahmona, skoro jako kdybych v něm hledal nějakou opru. Pak se ale podívám zase na toho muže a promluvím. "Před pár dny jsem se praštil do hlavy...nemohl by jste se na to podívat. chci si být jistý, že to není nic vážného..." řeknu docela tiše. ještě neumím moc dobře jednat s lidmi tou vlídnější cestou...a i tou nevlídnou mi to nikdy nelo moc dobře...ne s určitými typy lidí. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Shuri se naopak zná, že se mu tu líbí, vlastně je to jeho nadšení docela milé. Jakmile vejde muž, pozdravím, ale prohlížím si ho s nedůvěrou. Shuri si je před ním nejistý a tak se na něj jen povzbudivě podívám. "Taky by se mohl podívat na tu tvoji nohu když už jsme tady," navrhnu, ale na muže se pořád dívám s nedůvěrou. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Podívám se na to," řekne stručně a než se naděj, tak stojí u mě a dotkne sé mé hlavy aby našel to zranění. Lehce sebou přitom cuknu, protože nejsem zvyklý, když s emě někdo dotýká, ale tohle je jen kontrola, takže to je v pořádku. Muž to chvíli kontroluje, než se odtáhne. "Je tam trochu natržená kůže, ale vypadá to, že už se to zaceluje samo," řekne zatímco se trochu zamyslí. "Posaď se, podívám se ještě na tu nohu," vybídne mě a ukáže na židli. Beze slova se posadím a sundám si botu. Muž si ke mně hned klekne a prohmátne mi kotník. "Tohle vypadá jen na zvrtnuté," oznámí pa, když se zvedne. Pak přejde k jednomu stolku, který tady je a vezme odtud nějakou krabičku, pak z jiného stolu vezme obvaz a pak ještě přejde ke skřínce, odkud vytáhne ještě jinou malou krabičku. "Tohle je mast na nohu, obvaz, který vypadá, že vám chybí...a tohle je na hlavu, pomůže to k hojení a do rány se nedostane špína. Bude to za dva stříbrné," řekne potom, přičemž ukazuje na všechno c má v ruce. Přesto mi to ještě nedá...musím mu za to ještě zaplatit. "Oh jistě," přikývnu a vytáhnu měšec, ve kterém vylovím dva stříbrné, které mu dám. Zásoby u se nám tenčí, ale jakmile si tady najdeme nějakou tu práci, tak budeme mít zase nějaké ty peníze.. Muž mi předá léky, které si zatm položím vedle sebee, abych se mohl zase obout. Mezitím lékárník odejde zase dozadu. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Jakmile zmizí otočím se na Shuriho, který se ještě potřebuje obout. "No vidíš nakonec to není nic vážného, praštěný jsi byl už předtím a noha bude brzo v pořádku," ušklíbnu se jenom a počkám až bude hotový abychom vyšli zase ven. "Půjdu se ještě zeptat na tu práci a pak už hádám radši vyrazíme zpátky," oznámím mu. Zase se poptám na cestu, snad je kovárna blízko. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Rychle si dovážu botu, seberu ty léky a vydám se lehce uraženě ven... Ale on může být rád, že teď ještě kolem sebe nic nesrším.. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Ale copak? Chceš to popřít?" řeknu a stále se usmívám. Je to ten můj typický ďábelský úsměv, který člověka na chvíli znejistí, ale myslím že Shurimu musí být jasné že si jen dělám legraci a nemyslím to zle. Rozhlížím se, jestli nespatřím kovárnu, vypadá to že snad opravdu není daleko, což je dobře, Shuri by se neměl potulovat venku dlouho. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Naštěstí to vypadá, že tenhle výlet bude krátký, protože už můžu docela hezky vidět kovárnu..a taky to jde slyšet. Přesto to přejdu s jakýmsi uraženým nezájmem. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Víš existují věci jako zábava, vtipy, legrace...asi ti to nic neříká ale zkus to trochu prozkoumat," zašeptám mu do ucha drobné doporučení. Nemám rád lidi jako on, co se neumí bavit. Aniž bych čekal na odpověď vejdu do kovárny, abych se zeptal jestli pro mě bude nějaké místo. Nejlépe něco míň náročného... |
| |
| soukromá zpráva od Serene pro Vevnitř to vypadá, že mají docela hodně práce. Proto chvíli trvá, než si tě kovář všimne, dodělá podkovu, na které pracuje a pak teprve za tebou příjde. "Přejete si něco?" zeptá se tě, protože si zjevně myslí, že jsi zákazník. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Ptal jsem se po nějaké práci a byl jsem odkázán na vás, že by se možná pár rukou navíc hodil tak jsem se přišel zeptat jestli je to opravdu tak. Případně kdyby jste věděl o nějakém místě kde by se dalo trochu vydělat," zeptám se hned. Doufám, že se mi zadaří ať tak či onak, abych tuhle starost měl už z krku. |
| |
| Yon mě doběhn a tak kousek jdu s ním. Jen tak vedle něj kráčím a občas se usměji. " Moc se jim to nelíbilo...všimnul sis?" jen poznamenám azatočím do kuchyně. "Tak večer." mávnu na něj zdravou rukou a odejdu do kuchyně, kde se zapojím do procesu, čili myji nádobí. |
| |
| soukromá zpráva od Serene pro "Hmmm....no možná ke koním do stáje, pokud si rozumíš se zvířaty...a taky vozit materiály a pomáhat je nosit. Jinou práci tady k nabídnutí nemám," odpoví ti. Možná by potřeboval i pár rukou ke kování, ale asi se mu nezdáš dostatečně silný a zručný na to, aby ti tohle dal jako práci..a tkay by tě musel zaučit |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "To zvládnu. Zvířata mám rád a nějakou tu práci rukama zastanu taky dobře," přikývnu. "Domluvíme se tedy?" zeptám se pro jistotu a očekávám jeho pokyny. Tímhle bych to měl vyřešeno. Starat se o koně mi vůbec vadit nebude, naopak. |
| |
| soukromá zpráva od Serene pro Když výjdeš ven, uvidíš venku Shuriho, kterýzrovna ze země zvedl míč, který tam doletěl, když si s ním hrály děti a hodil jim ho zpátky. Má na tváři docela nečitelný výraz...spíš možná smutný, než jakýkoliv jiný. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Chvíli se na něj jen dívám, než zatřesu hlavou a vydám se k němu. "Tak je to hotovo. Budu se starat o koně a pomáhat okolo kovárny. Pfuu vstávat v šest...no ale nejsme na dovolené," ušklíbnu se trochu kysele. "Půjdeme už zpět?" zeptám se kdyby náhodou ještě něco chtěl a prohlížím si ho zkoumavým pohledem, jestli je všechno v pořádku. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Alespoň něco máš," odpovím mu a podívám se jinam. Na jeho slova přikývnu a rozejdu se zase k hospodě. Nemám teď náladu na to, abych vůbec nějak moc mluvil, pokud mě k tomu Ahmon nedonutí. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Vydám se k hostinci ale záměrně jdu ještě pomaleji než by bylo třeba. "Děje se něco Shuri?" zeptám se prostě. Nevím jestli mi to bude chtít říct, ale nebyl bych to já, abych se nezeptal. Jsem asi hlupák že se tak snažím mu pomáhat po tom všem...ale nějak to je moje přirozenost. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "Masuo-chan...už máš hotovo?" Usmívám se ode dveří. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Jenže na mě Ahmon po chvíli promluví a já nevím, myslím,m že nejsem stavěný na to, abych neodpověděl, když už se ptá takhle. "Já jen...začínám si uvědomovat, že jsem naprosto nemožný...a neumím mluvit s lidmi...opravdu sjem k ničemu..." odpovím mu. Raději se na něj nepodívám, mám dojem, že se brzy začne smát... |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Nesu pecen ke stolu a připravuji si nůž, abych ho do něj zabodnul, když zaslechnu Yona. Otočím se a usměji. " Oh...no za moment....dáš si něco? Určitě máš hlad. " nabídnu mu a zabodnu přitom nůž do pecenu a ten připravím k masu pro zákazníka hostince. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "A jestli, tak o vezmeme s sebou...chtěl bych se s tebou projít." Navrhnu a čekám až Masuo skončí. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Možná teď ti to moc dobře nejde, ale to příjde časem, není to tak těžké. Prostě se snaž a po čase se naučíš co dělat a co ne. Hlavně se neboj," ujistím ho. Vím že mnoho lidí tohle moc dobře neumí, ale dá se to naučit alespoň do té míry aby neměl žádné potíže když se bude potřebovat s lidmi bavit. A aby taky mohl mít nějaké přátele... |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Ale já se ani neumím bavit..." namítnu ještě. Místo toho, abychs e smál, když mi řekle předtím, že sjem praštěný, nebo cokoliv...prostě jsem se urazil. Pokud se mám snait...tohle bude buď příliš dlouhá nebo krátká cesta. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Leze ti to na mozek Ahmone,vynadám si v duchu. "Já ti budu pomáhat. Pokud se nebudeš chovat jako idiot můžeš se mnou vždycky počítat," ujistím ho. Když už jsem s ním do toho šel, tak mu míním pomoct aby to zvládnul všechno, pokud mě ovšem zase nerozčílí, to bych se na něj už mohl vykašlat. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro On však projde kolem mě a jde se zeptat hostinského. Jen přikývnu a výjdu zase na dvůr, abych nepřekážel. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Vyjdu a usadím se na jeden ze špalků, s chutí po práci se zakousnu do masa a hned si ukousnu chleba. " Tak jak to dneska šlo? Budeš zítra dělat dřevo a nebo se vrhneš i někam jinam?" zajímám se a přitom jím svojí večeři. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "řekni...jsem opravdu tak nesnesitelný?" zeptám se ho po chvíli chůze. Vím, že jsem...jen možná potřebuji, aby mi někdo řekl, že nejsem...nebo aby mi vůbec něco řekl. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Když se snažíš tak nejsi. Ještě nedávno jsi byl, ale už je to s tebou lepší. Snad ti to vydrží," zadoufám. Jinak bych mu asi už opravdu zakroutil krkem. Pro teď je mi ho ale hlavně líto a chci ho trochu povzbudit. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Buď moc přemýšlím, nebo mám jen špatnou náladu. Nebo já nevím. "Opravdu si myslíš, že to půjde?" zeptám se ho ještě...asi se potřebuji ptát, abych se ujistil, že to půjde a že je to možné. Jen doufám, že ho neznechutím těmihle otázkami. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Kde já pořád beru tu trpělivost..? "Zatím zkus začít tím, že se budeš víc usmívat. To není tak těžké ne? Neusmíváš se...vlastně vůbec," doporučím mu. Myslím že úsměv mu dodá ještě víc dívčího půvabu. Už zas přemýšlím nad pitomostma... |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Takže možná tady opravdu nějaká ta šance je... Jeho další slova mě trochu překvapí. Ale asi má pravdu, vůbec se neusmívám. "Myslím..myslím, že nemám moc důvodů tomu, abych se usmíval," lehce si povzdechnu. Nemám k tomu důvod a asi mi bude ještě nějakou dobu trvat, než nějaký najdu...pokud mi s tím nikdo nepomůže. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "No tak zkus mi říct..proč si myslíš, že se usmívám?" zeptám se ho, snažím se mu pomoct, aby se trochu zamyslel. Dorazíme k hostinci ale myslím že už nemáme nic na práci tak můžeme v klidu dokončit náš rozhovor. V pokoji se posadím na postel a čekám jeho odpověď, zatím co se vítám s rozradostněnou Yue. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Zeptá se mě na práci. "No...ještě mi tu něco zůstalo. Takže to zítra dodělám a potom se musím poptat po něčem jiném." Řeknu po pravdě a dál pokračuju v jídle, protože mám opravdu hlad. "Masuo...půjdeme se potom projít?" Zeptám se ho tiše. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro A popravdě nevím. V pokoji si sednu na postel a chvíli sleduji, jak se Shmon vítá s Yue..i tady má někoho, kdo se na něj těší. A já nemám nikoho nikde. Ani tady, ani doma... "Já nevím...vždycky jsem si myslel, že e lidé smějí když jsou šťastní...nebo když se snaží zakrýt co opravdu cítí..." odpovím mu. Opravdu nevím proč jinak by se mohl člověk usmívat... |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Jistě lidé se usmívají, když jsou šťastní, to je hlavní věc. Ale myslíš, že jsem teď šťastný? A taky aby něco zakryli, pokud se bojí že je někdo zraní nebo někoho zraní pokud dají najevo svoje skutečné pocity, ale to není účel úsměvu," zakroutím lehce hlavou. Nikdy jsem nemyslel že budu muset uvažovat nad takovýmahle věcma. "Můžeš se usmívat kvůli maličkostem. Protože tě někdo potěšil, třeba taky jen úsměvem, protože se ti něco povedlo, protože chceš někoho potěšit nebo povzbudit, protože jsi si vzpomněl na něco hezkého, nebo se ti jen líbí jak venku svítí slunce....máš milion důvodů, stačí si je umět hledat a nerýpat se v těch negativních věcech," pokusím se mu vysvětlit. Shuri je opravdu strašný pesimista a pořád přemýšlí negativně. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Navíc...nemám moc šťastných vzpomínek...a taky jsem nejspíš zapoměl jak se radovat z maličkostí..." dodám ještě, když si položím hlavu na kolena. Jsem možná jen ztracený případ, který nemá žádnou budoucnost... |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Po pár soustech se pozorně podívám na Yona. " A ...co by jsi vlastně zvládnul ještě tady dělat?" zeptám se čistě ze zvědavosti. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Přestaň fňukat. Není to o tom umět. Jde jen o to chtít. Snažit se. Podívej se okolo najdi si něco, co se ti zdá hezké, zkus si najít něco pro co bude mít cenu se usmát. i tady v tomhle pokoji to jde," vybídnu ho znovu aby něco zkusil, místo toho aby se tu utápěl v depresi. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Jenže..tady opravdu není nic, co by bylo dostatečné, abych se usmál...myslím si to alespoň do doby, než mi pohled sjede k Ahmonovi a Yue. Vlastně...měl bych být rád, snad i šťastný, že se o mě někdo stará... sklouznu raději jen k Yue, aby si Ahmon nemyslel kdo ví co...a když nad tím tak přemýšlím, Yue mě taky poslouchala a snad si ani nemyslí, že jsem zlý... Možná jsem takhle opravdu rád, i když si nejsem jistý, jak dlouho tohle vydrží...a sice se teď neusmívám, ale nemá to k tomu daleko... |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "No tak!" popoháním ho a sám nasadím povzbudivý úsměv snad aby věděl jak se to dělá. "Prostě takhle vytáhneš koutky nahoru a bude to, je to lehké," řeknu, položím mu ruce na tváře a jemně mu vytáhnu koutky do úsměvu i když takhle to vypadá spíš opravdu směšně. "Neříkej že tu není nic co ti stojí za úsměv," zamračím se zas. Dělám kvůli němu ze sebe totálního debila. Snad to aspoň k něčemu bude. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Zajímá se a donutí mě to na moment se zamyslet. "No já nevím...fyzická práce mi nevadí. Takže bych asi většinu zvládnul." Odpovím mu, ale stále nad tím přemýšlím. Chvíli na to dojím večeři. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Párkrát překvapeně zamrkám, jako kdybych si nebyl jistý, co dělat, protože jeho chvání teď...je opravdu směšné. Tak směšné, že mi zacukají koutky a se opravdu pousměji, ale cítím, že to u toho nezůstane, takže si zakryju obličej, protože se začnu opravdu docela smát. Vlastně je to docela příjemný pocit... |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "To jsem rád že když ze sebe dělám blbce aspoň to někam vede," poznamenám a spokojeně ho pozoruju. "Není to tak těžké že? Je to fajn se smát ne?" zeptám se a odtáhnu mu ruce od obličeje, abych se mohl na jeho úsměv dívat. Když už mě stál tolik námahy... |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Je to příjemné," řeknu. Jsem rád, že mi takhle pomáhá...a já ani nevím proč a nemám jak mu to oplatit. "Mockrát děkuji," řeknu, když lehce skloním hlavu...opravdu jsem mu moc vděčný. "Je tady něco, čím bych ti to mohl oplatit?" zeptám se ho. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Říká se tohle klukovi? Už ani nevím. Ale prostě říkám co vidím. "Není zač. Jen se chovej tak abych byl rád v tvé přítomnosti. Nic víc nepotřebuju. Nějakou dobu spolu ještě budeme tak snad můžeme být přátele," navrhnu a s tím mu podám ruku, abychom to stvrdili. Stejně říkal že nemá žádné přátele tak je celkem na čase si nějakého udělat. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Několikrát otevřu pusu jako kdybych chtěl něco říct, ale nevydám ani hlásku. Nevím jestli si to Ahmon uvědomuje, ale něco takového pro mě hodně znamená, a já ani nevím jak na to reagovat. Nikdy se se mnou nikdo nechtěl přátelit...a já ani nevím, jestli je to dobrý nápad. Po chvíli se podívám na jeho nabízenou ruku, skoro jako kdybych čekal, že se po mě za chvíli Ahmon vrhne, nebo tak něco...přesto natáhnu ruku, ale skoro když už se dotknu jeho ruky, tak ucuknu... Opravdu nevím, jestli bych měl..ale..Ahmonovi můžu věřit, ne? A stejně...mám pocit jako kdyby už mě jako svého přítele považoval..takže to neuškodí, vědět, že je to tak opravdu, ne? Váhám ještě jen chvíli, než mu konečně stisknu ruku... |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "No tak co koukáš jako sůva z nudlí," zasměju se jeho nejistotě a když mi konečně podá ruku pořádně mu ji stisknu, jak se sluší a patří když to člověk myslí doopravdy. "Koneckonců nejsi tak špatný jak jsem si myslel, vlastně máš na to být opravdu bezvadný kluk. A já dobře vím že potřebuješ jenom čas a toho se obávám máme dost a dost," dodám a stále se usmívám. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Já...jen...tohle je poprvé, kdy mám nějakého ppřítele..." řeknu, i když tohle mu asi bylo už jasné. tohle pro mě znamená hodně. Opravdu hodně. "Já bych mohl být...bezvadný?" zeptám se ho, tedy spíš jen nevěřícně zopakuji jeho slova. Nechápu to... |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Líbí se mi, jak přemýšlí a tak jen tak žvýkám a pozoruji jeho tělo, jeho tvář. " Nemysli na to, určitě něco s Ahmonem najdete." hovořím upřímně a chvili po něm dojím též svojí večeři. Vstanu a přejdu k němu, " Tak kam jsi to myslel....jako jsme přišli a nebo spíš na opačné straně?" stojím u něj a dívám se mu do té jeho zamyšlené tváře s dáblíky v očích. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "No jasně, přece nekecám. Už jsi na tom o hodně líp než nedávno," řeknu a ťuknu ho prstem do čela. Pořád se k němu chovám jemně, opravdu jako k děvčeti...ale když to jinak nejde. Kdybych ho praštil po zádech jako své kamarády doma, byl by nejspíš stetěl z postele. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Jsem rád, že jsi to ty, kdo je můj první kamarád...protože jsi mi hodně pomohl..vlastně mi pomáháš pořád.." dodám po chvíli. Nevím..myslím, že i když je to tady, a i když se vrátíme domů, a já ho asi neuvidím, tak budu rád, že ho budu mít za přítele.. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Jsem prostě dokonalý," usměju se tím svým ďábelským způsobem. Někdy o tom sice pochybuju ale přeci jen myslím, že si nějakou tu chválu zasloužím. "A budu ti pomáhat dokud si to zasloužíš," dodám a sehnu se k Qi Yue abych na chvíli zabořil tvář do její hebké srsti, než se zase usměju na Shuriho. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Pak se chvíli dívám na Ahmona jak se mazlí s Yue...ale nevím. "Myslíš, že může být taky moje kamarádka?" zeptám se ho. Možná je to ubohé, chtít mít za kamaráda vlka, ale myslím, že jemu to tak nepříjde. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Zeptá se na Qi Yue a ta hned zvedne hlavu a zadívá se na něj. "No jasně, vidíš? Nic nenamítá," usměju se. Už jsem si stihnul všimnout jak je Yue alergická na cizí lidi..ale na Shuriho ne, takže s tím určitě souhlasí. "Když už jsme teda kamarádi, co kdyby jsi mi trochu něco řekl o sobě?" navrhnu. Určitě by se hodilo trochu líp vědět jaký je i když mám za tu dobu pocit že ho znám dost dobře ale nevím nic o tom odkud je, co tam dělal, co ho baví... |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Po Ahmonových slovech se podívám na něj, místo abych hleděl na Yue. "Já nevím co bych tak mohl...no..je mi sedmnáct...ještě pořád chodím do školy. Učím se karate...pak nevím...otec a bratr už nežijí...a matka a sestra se o mě nezajímají...vlastně tedy nemám ani rodinu," promluvím. O mém životě toho není moc, co bych mohl říct. Leda ty špatné věci, ale o těch už Shmon stejně ví. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Zrovna začne slunce mizet za obzor. Posadím se na zem a jeho stáhnu k sobě. "Chtěl jsem tu být...jen tak tu posedět...s tebou..." řeknu tiše a zadívám se do jeho tváře. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Karate? Vůbec se mi to k tobě nehodí. Jen když si představím že bych se s tebou měl prát...promiň ale vypadáš...ne jsi hodně křehký, na kluka," řeknu svůj názor. Kdybych se s ním pral bál bych se, že mu při ráně pěstí zlomím vaz. Karate...asi nic vážného hádám. "Proč se nezajímají? To je smutné, když se rodina rozdělí," řeknu a můj pohled trochu potemní. Možná bych o tom neměl začínat ale Shuri mi nemusí odpovědět když nebude chtít. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Zastaví se na kopci a já se dívám na západ slunce. " Yone..ty jsi romantic.....vytáhnout mě na západ slunce..ale je to tu pěkný." přinám a jen co se posadíme, ztulím se k němu a užívám si toho pohledu a jeho tepla. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Po jeho dalších slovech mi úsměv zmizí úplně. "Protože pro ně nejsem nic jiného než přítěž a příživník," odpovím mu. Jsem nechtěné dítě..narozdíl od mého bratra, který už tady ale není. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Přitulí se ke mě a já si ho k sobě jen přitisknu a hladím ho po zádech. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Tohle nikdy nepochopím...rodiče kteří se vykašlou na své dítě," řeknu s nepokrytě znechuceným výrazem. Takoví lidé jsou mi odporní. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Už se ani teď neusmívám, i když je to řečeno jinak, než obvykle. "Já se jim ani moc nedivím...s tím jaký jsem byl," lehce si povzdechnu...opravdu, musel sjem se chovat příšerně...nebo se možn příšerně chovám je kvůli tomuhle..ani nevím co mohlo být dřív. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Myslím že tvoje chování spíš pramení z tohohle. nechci ti dělat nějaký psychologický rozbor, ale nějaký důvod k němu mít musíš a něco takového na člověku zanechá hluboké stopy," reaguju na jeho slova. Když už nic jiného alespoň si dobře uvědomuje jak hrozný ještě nedávno byl. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Zapadne a tak se více přitulím, protože začne být zima. " Yone....chceš se jít projít a nebo tu budeme ještě? Za chvili bude zima a v tom případě by jsi mě tady musel pořádně hřát." zasměji se a ukazováčkem přejedu po jeho rtech. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Ale když...když tam teď doma nejsem, cítím se lépe... "Myslíš, že se věci zlepší, až se vrátíme?" zeptám se ho znovu...další otázka, budu to asi dělat častěji..teď asi hodněčasto. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Když slunce zapadne, Masuo se ke mě tiskne ještě více. Zeptá se mě, co chci dělat teď a přejede mi prstem o rtech. Lehce po něm zuby chňapnu a jen zlehka ho kousnu. "No...to záleží na tom, co bych musel dělat, abych tě zahřál." Usměju se a zvídám, co na mě vymyslel. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Pro mě budou nejspíš půl napůl. Uvidím tetu a tátu, své přátele a hlavně Qi Yue. Ale oni budou myslet že jsem utekl...umřel...co až mě zas uvidí? A kolik věcí se stane za tu dobu co nejsem doma? "Ale myslím že pro tebe budou lepší. Doufám že budeš vědět jak se chovat k lidem a budeš konečně mít přátele," řeknu. Jeho podle jeho slov nikdo postrádat nebude takže až se vrátí může začít znovu...a lépe. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Kleknu si před Yonem a zadívám se mu do očí. " Myslíš, že to zvládneš a nebo se odebere na tu procházku a budeme se zahřívat na pokoji." mrknu na něj pravým očkem. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Tak mě napadá...řekni mi něco o sobě," promluvím. Já už o sobě řekl nějaké věci...ale on ejště prakticky nic. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Jsem z Taiwanu a můj táta je bohužel ředitelem univerzity kam chodím. Máma s bratrem bydlí jinde. Táta si teď našel novou ženu je strašně hodná a má skvělou dceru Qi Yue," začnu a při tom jméně se podívám na vlčici ve svém klíně. Je jasné kde jsem to jméno vzal. "Co se týče mých koníčků tak mám rád psy...nejvíc vlčí plemena a cvičím je. Na škole máme partu kamarádů všichni jsou hrozně bezva. Jedno děvče Li Xian byla hodně jako ty...vlastně pořád trochu je. V minulosti jí hodně ublížili a tak se chová k lidem často zle, ale doopravdy je to hodná holka a víc co je správné," zakončím a zamyslím se jestli to nebylo moc, málo, nebo tak akorát, ale on si to Shuri nějak přebere. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Klekne si přede mě a kouká na mě. Pohladím ho po tváři a když mi dá na výběr usměju se. "Já myslím, že asi půjdeme na tu procházku. Přece jen, v pokoji budu mít jistotu, že mi nenachladneš." Usměju se a zvednu se. Podám Masuovi ruku a pomůžu mu se postavit. Chytnu ho kolem pasu a rozejdu se zpět k hostinci. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "To děvče..to ej důvod, proč jsi to se mnou chtěl zkusit?" zeptám se ho. jiný důvod jsem v tom zatím neviděl i když jsem vděčný i takhle. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro jsou věci které mi tohle kazí...ale lepší na to nemyslet. "Li Xiang? Připomínáš mi ji, ale ona není ten důvod. Dělám to kvůli tobě a prostě protože chci. Nerad vidím lidi kteří volají o pomoc a nejsou vyslyšení," pokrčím rameny. Nemám důvod abych se o něj staral jen protože mi připomíná moji kamarádku. To by nebyl dostatečný důvod. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Já..volal o pomoc?" zeptám se trochu zaraženě..i když. možná bylo moje volání tak akorát, aby se z toho dalo vyvodit, že opravdu nějakou pomoc potřebuji... I když, v tomhle si nejsem jistý...jako ostatně v ničem. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Myslíš že ne? Takové chování je vždycky voláním o pomoc nemyslíš," řeknu a zadívám se mu zpříma do očí. Když se nad tím zamyslí mělo by mu to dojít. Ani se nedivím že je to s ním tak těžké když si sám tohle neuvědomuje...myslím že hodně potřeboval přátele...potřebuje. Každý je potřebuje. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Možná máš pravdu...já nevím..myslel jsem si, že jsem se tak choval odjakživa...ale to mohlo být taky tím, že jsem eměl příležitost se chovat jinak......já nevím popravdě," promluvím docela nejistě.Pořád si nejsem jistý sám sebou. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "To nic. Nepřemýšlej nad tím, vidím jak tě to zbytečně mate. Hlavní je že víš co chceš a aby sis šel za tím, poplácám ho jemně po zádech, což je jediné co si teď dovolím udělat, i když mi to příjde trochu divné. Pořád si nejsem jistý jak se k němu chovat. Jako k chlapci je to divné ale jako k dívce taky... |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Začínám mít hlad..." řeknu po chvíli. Ani nevím, kdy přesně jsem naposledy jedl. Navíc, dal bych si možná i něco teplého, nej by to byl teď asi moc velký luxus.. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Pořád tu je jídlo co jsem nakoupil...nebo můžeme něco objednat ale měli bychom myslet na peníze," upozorním ho. Ale po dnešku mu klidně objednám co si řekne. Myslím že se opravdu snaží být jiný a i když mě to stojí hodně sil...je na něm vidět velká změna už teď. Snad to bude vidět i před ostatními. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Zakloním hlavu a dívám se na nebe. " U nás doma vždy svítili slunce, když jsem se vracel domů....často jsem chodil jen tak s hlavou zakloněnou. Myslíš že jsme ted na jedné z těch hvězd a já takhle vidím svojí matku někde na zemi?" provedu vlastní dedukci. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Přitom si vzpomenu, že sjem se chtěl podívat kolik toho vlastně ještě mám...takže vytáhnu měšec a vysypu z něj peníze na postel. Vypadá to, že jsou tu...dva zlaté, pět stříbrných a devět měďáků...docela málo, ale s tím, že dneska jsou za noclech tři měďáky...a zdržíme se tu pár dní...jídlo by mohlo být taky kolem tří až šesti měďáků...mohlo by jen tohle na chvíli vyjít, ale...stejně si něco ještě vyděláme. "Myslím, že jedna porce teplého jídla pro nás oba by nebyla špatná..alespoň něco teplého do žaludku a najíst se můžeme i z toho, co máme..." řeknu, když si to trochu promyslím...myslím, že by to neuškodilo. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Poslouchám ho a taky se zadívám nahoru. "No, docela možné to je. A pokud to tak je jsme za chvíli doma. Stačí najít bránu a za chvíli pro nás příjde O'Neill." Zašklebím se na něj. "No...já nevím. Možná to tak je, kdo ví. Ale určitě mámu znova uvidíš." Zlehka ho pohladím po vlasech. Vejdeme na dvůr hostince a já za námi bránu pořádně zavřu. Potom vedu Masua do pokoje. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Nevím proč jsem to řekl, ale jsem rád, že mě poslouchá. Na jeho rýpnutí ho zlehka kopnu kolenem do zadku. " Jo...a všichni ho tu budeme oslavovat jak oboha. " zařechtám se a je znát, že to jako vtip beru. Pohladí mě po vlasech, jen sebou cuknu. " Ona to zvládne...jen bude muset více pracovat. " poprvé promluvím tak, jako kdyby uvnitř mě byly pochynosti o návratu a já se na moment smířil, že jí už neuvidím. Netrvá to dlouho a tak než se dostaneme na schody k pokojím, zapomenu a zase s dobrou náladu jdu za Yonem. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Na zavtipkování dostanu kolenem do zadku. Trochu se zašklebím a párkrát si po něm přejedu rukou. "To nebylo zrovna nejjemnější." Zasměju se spolu s ním. "No...hlavní je, že budeme doma, ne?" Usmívám se a zase se na moment zadívám na oblohu. Povzdychnu si. "Teda Masuo...vždyť jsem ti přece říkal, že se s ní znovu uvidíš, ne? Tak toho nech...my to zvládneme." Snažím se ho povzbudit a hladím ho konejšivě po rameni. Vejdu do pokoje a přidržím Masuovi dveře. "Prosím..." Usměju se a jakmile vejde tak je zase zavřu a zamknu. "Konečně postel." Zasměju se a plácnu sebou na ní. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Na jeho uklidnování nereaguji, protože nechci si ted nic z toho připustit. Vejdeme do pokoje a hned Yon zamkne a padn na postal. Já jen příjdu a posadím se na okraj. " Se nedivím, po celodenním sekání bych ležel a ani se nehnul." pohladím ho po stehně. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "Tak co? Jaká je dneska postel?" Zasměju se tiše a pohladím ho po tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Otočím se na Yona a zadívám. " A taky je tu chladno, nezdá se ti?" mrknu na něj, a je jasné, že mi zima není , ale jen provokuji. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Koneckonců pro jednou se svět nezboří když si na tomhle hrozném místě dopřejeme aspoň něco dobrého k jídlu," rozhodnu a vezmu si os Shuriho nějaké peníze. "Pojď zeptáme se co mají dneska v nabídce," ušklíbnu se a vybídnu ho aby šel se mnou a vybral si. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Rychle se zase obuji a pomalu se vydám se za ním, zase pomalu. Už mě tohle, že musím chodit pomalu, začíná štvát... Dole je to zase trochu přeplnněno, asi to bude tím, že tohle je jediná hospoda tady...a z toho, co je napsané na tabuli na stěně...vypadá to, že tady mají akorát kuřecí, vepřové a telecí maso..s brambory..a nějaká ta polívka. No moc široký výběr to není. "Hmmmm....jsem pro to kuře," řeknu tak napůl hlasitě. Je to pro mě z toho stejně nejchutnější jídlo a ryby tady nemají, ty jsou ještě k tomu víc zdravé. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Raději bych si dal rybu, ale když nic tak si dám to co ty. Alespoň si to nebudeme závidět," zasměju se a přejdu k hostinskému abych objednal. Stejně předpokládám že si to necháme donést do pokoje, ani se Shuriho neptám a rovnou to hostinskému oznámím. "Pojď, donesou nám to nahoru," kývnu na Shuriho a vydám se zpět do pokoje. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "To je fakt. To máš pravdu." Pohladím ho po tváři. Zkoumavě se na něj podívám. "Chladno? No...myslím, že vím, co by ti mohlo pomoct." Usměju se a potom ho přikryju dekou. "Je to lepší? Nebo je ti pořád zima." Poškádlím ho trochu a čekám na odpověď. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Ahmon odejde a když se vrátí, tak mi řekne, že nám to donesou nahoru, takže se rozejdu k našemu pokoji. "Nějakou rybu si ulovíme pak po cestě..." řeknu tak napůl naštvaně na to, že tady nejsou...ale řešit to teď nepůjde. no snad se nějaké dočkáme až se vydáme do města. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Otočím se na bok, podepřu si rukama hlavu a nemluvně je dokonalé. přitom se ale nenápadně zádama sunu k Yonovi, snad protože mu chci i jako spící dítě být na blízku. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Přisune se ale ke mě a já ho začnu hladit něžně po rukách. "No tak...nespi a nedělej nemluvně...nechci být pedofil." Usměju se tiše a dám mu pusu dozadu za krk. Jednou rukou mu zajedu kousek pod tričko. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Jeho ruka zajede pod triko, snad podvědomě zatáhnu břicho a svojí zdravou rukou zajedu za Yonovou rukou. Tím pádem mi hlava klesne na postel. pohladím Yonovu ruku po hřbetě a usmívám se. " Copak toto tady dělá?" dělám nevinným hlasem překvapeného. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "No jasně. Už jsme si ověřili že ti to jde dobře...ale jen pod mým dohledem," řeknu jako bych se bál, že zase něco vyvede. Ale on je mistr v dostávání se do malérů, takže by měl být pod dohledem pořád. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Dobře...jen pod tvým dohledem," přikývnu. Když mi dovolí to dělat, tak je jedno, jestli se k tomu přidá nebo ne. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Hraje si na překvapeného ale jeho ruka pohladí moji a ta zajede ještě kousek pod jeho tričko. "Myslíš tu ruku? Ta tě tam studí, aby ti byla ještě více zima a ty si potřeboval zahřát." Usměju se tiše a znova ho políbím za krk. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Jeho ruka zajede více pod triko, můj tep se zrychlí a jeho ruka mě spíš hřeje. To..na mě hodíš ještě jednu deku a nebo pro tuto zimu máš i jiné metody, jak zahřát?" provokuji, ale nohou ho přes deku pohladím po jeho lýtku. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Zaprovokuje mě a potom ucítím jeho nahu na svém lýtku. Zadržím hlasitý výdech, ajk se mi to líbí. "Jistě, že za to můžeš...byl to tvůj nápad. A taky vzhledem k tomu, že tu žádná jiná deka není a že ty by si mě asi nepustil jít si půjčit jednu od Ahmona či Shuriho, tak bych musel vymyslet něco jiného." Usměju se, což on nemůže vidět. Potom se k němu nakloním a jak má zavřené oči dotknu se rty těch jeho a přejdu do polibku. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Tělem se otočím k Yonovi a svojí zdravou rukou přejedu po jeho krku a jedu dolů mezi klíční kosti. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Ukončím polibek a přesunu se k jeho oušku. "Pořád je ti ještě zima, nebo to zabralo?" Zašeptám tiše a pohladím ho po vlasech. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Vjedu do jeho vlasů a zlehka ho hladím. Přitom ho otočím tak, aby ležem na mě a moc nezatěžoval tu zraněnou ruku. Rukou mu vzadu zajedu pod tričko a hladím ho. Zároveň si ho ale k sobě tisknu. "A co teď?" Usměju se na něj a koukám mu do očí. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Znova se mě zeptá, co těd. Zašklebím se a přejedu mu přes rty prstem. " To musíš přidat..hodně přidat..ted mi větráš na záda. " a prstem vjedu do jeho úst a hned na to se skloním a dlouze ho políbím, žádné zlehka, ale naplno. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Jeho prst se zlehka dotýká mých rtů. Dříve než však po něm stihnu chňapnout zubama, Masuo to udělá za mě. Potom se však už skloní a líbá mě. Pořádně a já mu to stejným dílem oplácím. Po polibku ho zase podložím pod sebe. "Teď už ti nevětrám záda. Hm...teď mě napadlo...co takhle zkusit 72°?" Usměju se na něj a hladím ho po boku. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Po polibku jsem zase pod ním ,jen dám zraněnou ruku nastranu, aby mi nepřekážekla. " Cože..a jakpak se tvoří taková velká teplota?" zašeptám a přivírám oči od jeho hlazení. " Ale rád to zkusím....Yone dotoho." dívám se mu do očí. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Jen se usměju, rozkrožím se nad ním a sevleču si zase tričko. Potom se k němu skloním. "To by ti musela na chvíli být ještě větší zima.Zvládneš, to?" Zeptám se ho tiše a kousnu ho do ouška. Potom se zase narovnám a koukám na něj zezhora. Jak leží pode mnou a vypadá, jakoby se mi dával. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Stáhnu ruku a jen pod ním ležím. " Tak co mám udělat?" opravdu netuším, jak chce dělat 72 stupnů. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Vypadá to celkem slušně, rozhodně líp než cokoli co jsem měl v poslední době a je to hlavně teplé. "Dobrou chuť," popřeju mu a pustím se bez odkladu do jídla. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Sednu si tedy ke stolu a podívám se na jídlo. Opravdu to vypadá moc dobře...vlastně víc, než bych si představoval určitě se najíme i jen z tohodle. "Dobrou chuť," řeknu tiše a dám se opatrně do jídla...je k tomu příbor, který já neumím moc používat, jsem zvyklý na hůlky, takže mi to jde pomalu. Hodně pomalu, vlastně skoro vůbec, protože mi to nejde, ale zase nechci jíst rukama, to by se neslušelo. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Chceš s tím pomoct? Takhle se nenajíš?" zeptám se a honem do sebe hodím poslední sousto, abych se mohl věnovat Shurimu. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Když na mě Ahmon promluví, tak po něj v první chvíli mrštím nehezkým pohledem, ale pak si jen povzdechni a pustím příbor...takhle se oprave nenajím, jak řekl Ahmon. "Jak pomoct? To mě chceš krmit?" řeknu ostřeji, ale teď to je jen z toho důvodu, že mi tohle nejde. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Copak tě budu krmit pokaždé? Ani mě nehne. Ale ukážu ti jak se s tím tajemným nářadím zachází. A přestaň se vztekat," doporučím mu. Jestli bude zase nepříjemný po tom všem nechám ho hladovět. Nečekám na odpověď a stoupnu si za Shuriho. Skloním se k němu abych mohl akorát držet jeho ruce. "Teď se dobře dívej...ukážu ti jak se drží vidlička a nůž...nebudu ti to ukazovat dvakrát jasné?" řeknu a nejdřív mu vložím do ruky vidličku a dám jeho prsty do správného postavení. Pak nůž, to bude pro něj asi horší, ale nejhorší bude to pak použít v praxi. Lidé co jí celý život s hůlkama jsou na tohle leví. "Podívej je to snadné," dodám a chytím jeho ruce abych mu nezavazel a pomůžu mu ukrojit kousek kuřete. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Jo, tohle by možná bylo snadné...jenže nejsem zvyklý na to, aby se mě kdokoliv dotýkal..většinou, když to bylo, tka ejn, dkyž mě někdo ošetřoval, což vydžím, ale potom jen, když jsem se s někým pral, nebo mě někdo mlátil, což nebylo tak příjemné... Ale tohle je jiné i když si to mé tělo vykládá po svém, protože se mi začnou chvět ruce...nevím čím přesně to je, ale vůbec se mi to nelíbí. "Vypadá to snadně," řeknu, i když si nejsem jistý, že to zvládnu sám... |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Ty hloupý, nemusíš ty příbory držet tak pevně, takhle se ani netrefíš do pusy," zasměju se, když si třes v jeho rukou vyložím po svém. Položím mu ruce na ramena, než se odtáhnu, chci ještě vidět že to skutečně pochopil. "No tak do toho, chci se přesvědčit že moje snaha nebyla marná," vyzvu ho aby to zkusil sám. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Navíc..ani teď mi to moc nejde...nůž by ještě šel, není to tak, že bych měl v ruce nůž poprvé, ale ppoužíval sjem je k jiným věcem...ale vidlička je....složitá... Přesto se mi nějak povede si ukrát kousek masa..jen mi to trvá hodně dlouho a musím se na to ústavičně soustředit. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Ni shi ben dan..." ulevím si v rodném jazyce, abych ho čitou náhodou zase neurazil. Znovu chytím jeho ruce a začnu mu pomáhat jídlo krájet. "Doufám že to sleduješ aby jsi to příště zvládnul sám. Dívej se jak tvoje ruce vedu jasné?" řeknu. Stejně mu teď nejspíš takhle pomůžu s celým jídlem a příště už to snad nebude třeba. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Ani se nenaděju a znovu se mi začnou chvět ruce, i když se to snažím potlačit, ale prostě to nejde. "Jistě," přikývnu a začnu sledovat co přesně s mýma rukama dělá...snažím se nemyslet na to, že mi jedrží, ale to je docela těžké.. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Proč se pořád třeseš?" zakroutím nad ním hlavou. Nevypadá to že by teď příbory svíral tak pevně...přece mu nemůže být chladno, je tu teplo... Po chvíli je všechno nakrájené a já ho pustím a sednu si zase na svou židli. "Tak se konečně najez. Příště to snad už zvládneš," zadoufám. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Naštěstí to docela rychle dokrájí..me takže se do toho pak můžu pustit...i tak na to nejsem zvyklý, proto mi to trvá déle..a taky je to nudné.. Když dojím, tak odložím příbor, odsunu od sebe talíř a položím si hlavu na stůl... |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Shuri dojí a položí hlavu na stůl, takže se na něj zase otočím. "Není ti něco? Nebo už jsi zase unavený? vždyť jsi před nedávnem spal," zeptám se. Tedy nebylo by to zas tak divné kdyby byl ještě unavený po tom všem ale...raději se zeptám kdyby ho trápilo něco jiného. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Přesto se rozhodnu to neudělat...možná je to jen nezvykem, nevím...nechci to řešit, dokud nevím co to je. "Nic mi není...jen se nudím," odpovím mu, aniž bych zvedl hlavu. rád bych něco dělal, ale není co jak se zdá... |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Tak něco vymyslíme...tedy něco méně aktivního...s tou tvou nohou ..." zamyslím se. Většina aktivit co dělám s kamarády jsou dost o pohybu. Kdybych tu aspoň měl kytaru. "A taky by to mělo být něco co tě baví...což vlastně nevím co by mohlo být. Bojové sporty a vlastně jakékoli jiné, které bych zas rád já, musíme pro teď vynechat," ušklíbnu se. Mohli bychom něco provést...praštěnou věc...ale potřebujeme tu ještě nějakou dobu zůstat tak by to nebylo nejlepší. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Většinou, když se nudím, tka přemýšlím, co budu dělat další den, peru se, nebo si lížu rány..ale to tady teď nejde... "Tedy, zabavit se dokážu čímkoliv, jen tady je toho málo," dodám po chvíli. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "Mělo by být. Myslím, že 72° je dost tepla, ne? Neboj, nenechám tě mrznout dlouho." Pohladím ho po tváři a pozorně se na něj dívám. Vypadá to, že ještě nikdy 72° nedělal a tak neví jak na to. "Je to jednoduché. Teplota lidského těla je 36°...takže aby vyšlo 72° potřebujeme dvě těla. Zvládneš to sám, nebo ti mám zse pomoct?" Usmívám se na něj po vysvětlení. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Pokud mě Yon nechá, tak sundám triko i přes zranění, které je lepší a podívám se na něj. Moje hrud se pravidelně zvedá. " A ted?" zašeptám a já cítím, jak mi začíná být zima a bradavky mi tvrdnou a naskakuje mi husí kůže. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Potom už jen sleduju, jak si svléká triko. Leží zase pode mnou. Tentokrát už bez trička. Nic nedělám, jen ho pozoruju. Jeho hruď. Jak se zvedá. A taky vidím, jak mu začíná být zima. Ušklíbnu se. "Tak a teď...musíme udělat těch 72°...prostě se k sobě budeme tulit a zahřívat se." Usměju se. Ještě než se na něj natisknu, pohladím jemně jeho propíchnutou bradavku. Potom si už zlehka lehnu nad něj a začnu ho rukou hladit po hrudi. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Skloní se, ale místo obejmutí mě pohladí přes piercing. Trochu se prohnu, ted je to citlivější a na to se ke mě natiskne. Obejmu ho a beru si z něj teplo. Hladí mě po hrudi a já jeho po zádech a bokách. " už mi pomalu začíná být teplo....hodíme na sebe ještě deku či to zvládneme i bez ní?" zeptám se s jemným klučičim usměvem. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "No můžu se jít zkusit zeptat hostinského jestli by nám aspoň pujčil balíček karet. Můžu tě naučit něco hrát a taky třeba podvádět," ušklíbnu se. Ani nečekám na Shuriho odpověď a jdu se zeptat. Snad s tím nebudou mít problém, když jsme tu vlastně hosté. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro No, ale pokud se pak budu nudit méně, tak se s tím, že tady budu na pár minut sám, klidně spokojím... Zatím se zabavím tím, že budu koukat na Yue, která tady zůstala. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Tak co by jsi si rád zahrál? Máš nějakou oblíbenou karetní hru nebo chceš něco naučit?" zeptám se a začnu karty míchat. Já sám občas hrávám abych obral kamarády o pár drobných a je to celkem dobrá zábava když se nedá nikam jít. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Jediné hry, kterou jsme kdy poořádně hrál byly ty pro jednoho hráče, pasians solitaire...a tak," odpovím mu. Vzhledem k faktu, že tohle nemůžeme hrát, tak asi budu potřebovat ěnco naučit. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Tak podívej začneme jednoduchou hrou a pak tě můžu naučit další, třeba pak budeme moct o něco obrat ty dva," zasměju se a začnu mu hned vysvětlovat pravidla. Nejdřív žolíka protože to je opravdu jednoduché a dá se to rychle vysvětlit přímo ke hře. Navíc v tom mám docela štěstí a mě baví vyhrávat. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Hlavně ale doufám, že se nezačnu rozčilovat, pokud mi to nepůjde opravdu hodně. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Takže teď si dáme hru na ostro a nebudu tě šetřit," řeknu s tím svým ďábelským úsměvem a začnu rozdávat karty. Základní pravidla jsou lehká ale asi bude trvat než se dostane do těch maličkostí takže je jasné že ho porazím. "Víš v téhle hře stejně nejvíc záleží na štěstí," dodám ještě a vybídnu ho aby začal. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Přesto to zatím nevypadá, že to bude dostatečně stačit...snad další kolo...nebo ještě to další, uvidím... "Hraješ karty často?" zeptám se, jakmile ukončím své kolo. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Občas když se nehodí jít ven nebo když mám chuť obehrát svoje přátele a trochu je naštvat," odpovím mu na otázku. "Je to docela dobrý způsob jak zabít čas," zasměju se. Většinou u toho opravdu nevnímám jak to ubíhá. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Já bych to asi nezvládl..nemám dostatečné zkušenosti v takových věcech," dodám ještě. Ne, pochybuji, že bych si takhle něco vydělal. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Doma dostávám peněz kolik chci, tohle dělám jen abych trochu provokoval kamarády. "S tvým chováním ještě nedávno, dokázal bych si tě představit jako kamenného hráče pokeru," zasměju se té představě drsného Shuriho jak v kasinech obírá chlápky v oblecích. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Nemám s ký hrát, nemám s ký se bavit..."odpovím mu. Kdybych někoho měl, možná bych uměl hrát karty...ale zase bych byl určitě jiný. nevím... |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Od toho jsme kluci abychom se provokovali, štvali a občas se poprali. Přesto spolu vycházíme bezvadně. "Neměl jsi, ale teď už máš," mrknu na něj spiklenecky, abych ho trochu povzbudil. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro sice nevím, jak dobře nám to vydží, a jestli to bude fungovat, ale doufám, že ano... Bylo by to moc hezké. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Prohrál jsi," prohlásím hrdě. "Možná máš moc malou motivaci...co kdybychom hráli o něco?" navrhnu. Je to tak zábavnější a člověk pak hraje s větším zápalem. Trochu to hru oživí a Shuri je pěkný suchar, kterému by něco takového neuškodilo. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Ale," řeknu jen a zamračím se. To bylo hodně rychlé, asi to opravdu nezvládám. Po jeho dalších slovech se na něj podvám trochu tázavě. Jako dkyby tady bylo něco, o co se dá hrát. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Nemusíme hrát o věci, těch stejně moc nemáme a brzo bych ti sebral i oblečení co máš na sobě," zasměju se. "Ale můžeme hrát na tresty, nebo něco podobného. Co myslíš?" zeptám s lišáckým úsměvem. Mohl bych mu dávat tresty které by ho třeba trochu vychovaly. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Sice by mě to možná bavilo taky, i kdybych prohrával, ale to nic nemění na tom, že je to nefér. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Jsem totiž moc zvědavý jestli mě zvládneš alespoň jednou porazit," popíchnu ho trochu. Pokud má v sobě trochu hrdosti tak se nenechá a bude se snažit bojovat a myslím že on má v sobě hrdosti dost. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro A pak bude určitě větší zábava, alespoň si to myslím tedy. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Dobře tak jdeme na to a snaž se," vyzvu ho a začnu znovu míchat a rozdávat karty. Možná bych ho mohl nechat vyhrát...ale ne to by nebyla legrace. Leda později až zjistím že mu to vážně nejde. A já věřím že té hře brzo příjde na kloub. |
| |
| soukromá zpráva od Serene pro Hrajete pár her, možná pět, než se konečně povede Shurimu vyhrát, a jde na něm opravdu vidět, že je po těch několika prohrách, konečně spokojený. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Tak co, už ses rozmyslel o co budeme hrát," ušklíbnu se. Podmínka byla splněná, snad teď může doufat že má dobrou šanci na výhru. Docela mě napadá, že pokud budeme hrát na tresty mohl bych mu krásně vrátit jak se předtím choval...ale neměl bych být pomstychtivý. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Nemám dobrou fantasii...ale budou se říkat před hrou, nebo až po?" zeptám se ho ještě. Nevím jak přesně to totiž původně myslel. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Jak chceš, na tom nesejde. Když si to řekneme dopředu budeme se víc snažit, ale když až potom, bude to zas větší šok," nechám to na něm a pomalu začnu rozdávat karty. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Snad to nějak přežiju. nechám ho,a by rozdal a pak si zase seřadím karty..teď s ena mě štěstí nijak neusmálo a mám jen pár dvojiček, jinak nic... |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "No...hodil bych deku. Jen tak pro jistotu. Kdybych to náhodou nezvládnul. Víš jak...nejsem dokonalý." Usměju se a přetáhnu přes nás deku. "Hm...tak kde jsme to skončili?" Usměju se na něj a políbím ho na krk. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Je mi tak ještě větší horko a tak se mírně potím. Políbí mě na krk a já vydechnu, tep mi díky horku a Yonově jemném polibku se ještě zvýší. " Myslím, že tady a vytváření tepla na minimálně 72 stupnů." připomenu a jednou rukou ho pevněji chytnu za bok, druhou ho zlehka poškrábu na tělo. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Očividně se pořád bojí co by mohlo nastat a nechce na to celou hru myslet. V duchu už vymýšlím co bych mu mohl uložit. Mám své pochybnosti o tom že vyhraje. Moje karty nejsou nejhorší a snad budu mít štěstí a Shuri smůlu. Netuším co by on vymyslel mně, kdybych prohrál tak na co riskovat. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Ne, ani mi nepřicházejí dobré karty..vidím to tak, že tuhle hru projedu, pokud opravdu nebudu mít setsakramentské štěstí. "Nebude to nic zákeřného, že?" zeptám se ho pro jistotu, dkyby něco... |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "To já nevím, co mě napadne," usměju se na něj velmi znepokojivě. Moje karty jsou celkem dobré tak myslím že za pár kol to bude Shuriho konec. "Co si myslíš že ti uložím? A co bys rád?" zeptám se s jemným zvědavým úšklebkem, který ale prozrazuje že jeho slova moje rozhodování, když na něj dojde, nijak neovlivní. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro A navíc...karty jsou pořád špatné. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Po pár kolech skutečně zavřu, jak se dalo očekávat. "No Shuri...buď chlap a přijmi svůj trest," zazubím se na něj ne dvakrát nevinně. "Takže...jdi teď dolů a najdi si nějakou hezkou slečnu, které slož nějaký kompliment a popřej jí hezký den. A taky se na ni hezky usmívej," řeknu mu co jsem vymyslel. Není to zákeřné a zdánlivě vůbec těžké, ale nejsem si jistý, že Shuri dovede být na lidi takhle přítomný, tak chci aby se to naučil. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Nejen, že jsem prohrál, ještě musím jít udělat něco takového. Je to docela k vzteku... Nakonec se ale zvednu a odejdu z pokoje najít dole někoho..stejně mic jinéo nezbývá. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Beze slova se zvedne a vydá se z pokoje. Pochopitelně ho následuju. Musím dohlédnout na to, že svůj trest splní v plné míře a že něco neprovede. |
| |
| soukromá zpráva od Serene pro Shuri výjde až ven, než potká nějakou dívku, se kterou hned začne mluvit...a asi o sekundu později dostane od toho děvčete pořádnou facku... Kdo ví co jí řekl... |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Shuri!" zavolám na něj, kdo ví jestli protože jsem se polekal, nebo abych ho napomenul, protože jí asi neřekl nic dobrého. Popadnu ho za zápěstí a raději odtáhnu zpět do pokoje, kdo ví, k čemu by mohlo dojít. "Co jsi jí řekl že tak vyjela? Vždyť to nebylo tak těžké..." povzdechnu si nad ním. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Nechám se odtáhnout do pokoje a tvářím se u toho jako zbitý pes. Přitom si třu tvář, která trochu pálí, určitě na ní je červený otisk.. "Stihl jsem jen říct, že je hezká....to bylo všechno," řeknu pak tiše, když se mě Ahmon zeptá. Nevím, jestli se na mě dokáží lidi naštvat jen kvůli toho, že mluvím... |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Když se však proberu, zase ho ohladím a skloním se k němu. "Pamatuj, že dneska v noci udělám to, co chceš ty...slíbil jsem ti to..." Zašeptám mu tiše do ouška a olíznu mu ho. Potom ho začnu něžně líbat na krku. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Promiň je to moje chyba..." omluvím se a lehce stisknu jeho ruku. "Nebyla to moc velká rána že ne? Opravdu jsem nečekal že by...takhle mohla reagovat." Co se to vlastně snažím udělat? Jsem idiot. Vůbec mu nepomáhám...měl bych přestat do věcí strkat nos víc než je třeba... |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Jsem na takové věci zvyklý, nic to není," řeknu po chvíli s chabým úsměvem. Sice na to jsem zvyklý, ale to všechno bylo ještě v době, dky sjem byl hrozný..a ne teď... |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Skloní se ke mě a zašeptá něco, co mi vytvoří na tváři roštácký úsměv. Hned na to mi olízne ucho, zasměji se. Nečeká na mojí odpověd či dodatek a líbá mě po krku. Prohýbám se a dávám hlavu nastranu, aby měl celý můj krk k dispozici. " Co chci já.....tak to se těším....protože zatím ti to jde výborně." vydechnu pochvalu a prohnu se pod dalším polibkem na krk. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Ne přehnal jsem to...už nic takového neudělám," slíbím. Nebudu se do toho takhle zaplétat. Jen jeho šance na to že se naučí jednat s lidmi snižuju. "Nebyla to tvoje chyba byla to káča která by se takhle chovala ke každému, chci jen aby jsi to věděl," dodám ještě a doufám že to pochopí. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Kdybych to řekl jinému děvčeti, tak by mi nedala facku, že?" zeptám se ho..asi jen pro potvrzení jeho slov, nebo abych se ujistil...hlavně chci vědět, že to opravdu nebyla moje chyba. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Ne...prostě jsi neměl štěstí...vůbec jsem nepomyslel že by se to mohlo stát a to byla chyba," řeknu znovu omluvně. Jen mu to ztěžuju. "Ty jsi si vedl dobře," ujistím ho, že neudělal chybu. Doufám že ho přesvědčím. Nechci aby kvůli hloupé hře přistupoval k lidem s ještě větší nedůvěrou. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Tiše se usměju. Vydechne při pochvale a já mu na to zlehka dýchnu na krk. "Děkuji...to jsem rád...je tu něco určitého, co by si ode mě chtěl?" Zeptám se opět tiše a pokračuju v péči o jeho krk. Přitom sjíždím pomaludolů ke klíční kosti.Hladím ho dlaněmi po hrudi, ale teď si znova začnu hrát s jeho ozdobenou bradavkou. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Vypadá to, že nemám jak štěstí ve hře, tak štěstí v tomhle," řeknu tiše. "Myslíš, že by jsme mohli hrát dál...jen ne s tresty venku," zeptám se po malé pauze. Rád bych ještě hrál, jen dneska už se mi nechce s nikým mluvit..krom Ahmona a možná ještě teď dvou. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro jeho ruka sjede pomalu až na mojí bradavku s kroužkem. Ta je ztvrdlá, i když mi už zima není. " Yone....." zašeptám a prohnu se, přitom tiše vzdychnu. Bradavka je moje slabé místečko. " Já....mám rád tvojí péči..tuhle péči...já...to bych si přál." zašeptám s hlasem rozechvělým. Přece mu nemůžu říct..že jse mvíc jak mazlení nepoznal.....a sám nevím, co vše by Yon podstoupil...ale rád bych se s ním pomazlil...pořádně a poznal celé jeho tělo..ale nechci na něj chvátat. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Dobře, můžeme ještě hrát...a já se budu krotit," slíbím mu. Už mu rozhodně neuložím nic, co by mohlo špatně dopadnout. Sednu si zpět ke stolu a začnu zase rozdávat karty. A po dlouhé době si přeju, abych nevyhrál |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Znovu si v ruce přeberu karty...tentokrát to vypadá, že mi přišly docela dobré-...možná budu mít štěstí a povede se mi zase vyhrát. Úsměv s emi lehce rozšíří, rád bych vyhčál, i když nevím, co bych mohl dát Ahmonovi za trest...nebo úkol...nikdy předtím jsem to nedělal..no snad se něco najde. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "Takto?" Zvednu na moment hlavu a tiše se zeptám. Potom už zase pokračuju a ještě ho jednou rukou něžně hladím po boku. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Radši už o tom nepřemýšlet.... |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Usmívám se do chvíle, než si uvědomím, že bych měl něco vymyslet. "Ah..nic mě nenapadá," řeknu trochu zklamaně. Nevím co bych mu tak mohl dát za trest aby to bylo normální a nijak muu to neublížilo a aby nemusel odejít z pokoje. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Hele máš příležitost donutit mě udělat něco, co by se ti jinak nepovedlo. Tak toho využij dokud můžeš," ušklíbnu se. Ne že by mi vadilo kdyby mi nic neuložil ale bylo by to nefér a taky si to zasloužím za to co jsem uložil já jemu. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Stisne bradavku rty a začne sát. Propnu se a zareji na moment prsty do Yona. " Tak...." vydechnu a jak znova začne sát, tiše vzdychnu, můj tep je rychlý a i můj dech. Vydechuji s pootevřenými rty, oči zavřený. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro já opravdu nevím...možná asi řeknu něco co ma napadne jako první...ale co. "...můžeš mi učesat vlasy," řeknu tiše. Opravdu, první věc, která mě napadla...i když to není nepříjemné, nevím co jiného vymyslet, a tayk to na mě musí jít vidět. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Když se tak dívám, jeho vlasy jsou hezké...a občas doma jsem česal Qi Yue...jen zas nechci mít ten pocit, že Shuri je opravdu jako děvče. Koneckonců i tenhle trest je něco, co by kluk nezadal. "Ale máš hřeben?" zeptám se vzápětí. Já takové zbytečnosti sebou netahám takže tady samozřejmě žádný nemám, ale Shuri možná ano. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Když se mě zeptá, jestli mám hřeben, tak nakloním hlavu an stranu a přejdu k posteli ke své tašce,kde vylovím jeden, který se ke mně nějak dostal a podám ho ahmonovi. "Nevadí to, že?" zeptám se ho...možná mu něco takového může vadit. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Vezmu si od něj hřeben a počkám až si sedne. Pak se posadím za něj a začnu ho česat, tak jako to dělávám Qi Yue, jemně a opatrně. Shuri stejně vypadá hrozně křehce a kdybych ho zatahal tak by se zlobil a už mi stačilo to, že dnes kvůli mě dostal nafackováno. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Zarazím se v sání azlehka ho do bradavky kousnu. Potom už ho zase začnu tahat za kroužek. užívám si jeho vzdychání i jeho prohýbání. Přiblížím se k němu a zprudka a pořádně ho políbím. Potom se k němu zase nahnu. "Co by si řekl masáži? Moc to sice neumím, ale alespoň tě to uvolní." Usměju se a dříve než stačí odpovědět, znova ho políbím. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Ahmon mi vlasy rozčesává hodně jemně...nepamatui si, že by mě někdo vůbec... "Co si pamatuji...jsi prví, kdo mi vůbec rozčesává vlasy," promluvím tiše. Možná proto mě to napadlo jako první...i když nevím proč...a spš než jako trest je to něco sobeckého pro mě. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Tak to bych si měl dát obzvlášť záležet," pousměju se. Jemně rozčesávám jeho vlasy a přitom si pramínky sem tam přidržuju volnou rukou, nebo ji mám položenou v Shuriho vlasech jen tak, abych ho náhodou moc nezatahal. Jeho vlasy jsou hodně jemné...ale věděl jsem že budou. Hodí se to k němu. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Najednou se ke mě a zprudka přiblíží a políbí. Vracím mu polibek a snažím se udržet s ním tempo. Navrhne masáž a tak otevřu pusu na to abych odpověděl, ale to už mě zase líbá. Při polibky kývnu na souhlas a dál pokračuji v polibku. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Opravdu?" zeptám se ho. Raději se přesvědčím, že si myslímto co bych měl a co si myslí on, než abych si myslel něco špatně. "Nikdy jsem netušil, že může být takhle příjemné jen tak s někým sedět, povídat si...a nechat si třeba i jen česat vlasy," řeknu pak...nikdy mi nepřpadalo, že by to mohlo být něco důležitého, něco jako tohle...ale sjem rád, že jsem se mýlil. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "To je prostě o tom že jsi s někým. Ať už děláš cokoli. Je to vždycky lepší než být sám," pokrčím lehce rameny. Je to docela...roztomilé...když takhle mluví. I když nechápu jak je to možné že je takový... Naposledy mu projedu vlasy hřebenem, než odtáhnu své ruce. "Myslím že je to hotovo, tedy pokud nemáš nějakou reklamaci," oznámím mu. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Rozpojím náš polibek. "Dobře...lehni si na břicho. Uvolním tě... když u toho budeš vzdychat, až se ti to bude líbit, tak mi to vůbec nebude vadit." Usměju se a počkám, až se otočí. Potom si zase kleknu nad něj, položím ruce na jeho záda a začnu s jemnou, ale uvolňující masáží, kterou někdy obohatím o jeden ze svých prvků. Někdy polibek, jindy olíznutí. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro " tobě nevadí moje vzdychání...ale umíš to tak dobře...neubránim se." zašeptám a vydechnu po olíznutí. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro ",bNevadí..vím alespoň že se ti to líbí...ale za chvíli mi to asi bude vadit...i když zcela jinak asi." Přinám tiše a dokončuju masáž. "Tak co? Jaké to bylo? Ale teď se musíš postarat ty o mě, víš to?" Oznámím mu tiše a políbím ho zezadu na krk. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Je to zábavnější," lehce přikývnu, tak abych Ahmona nerušil při rozčesávání. Za chvíli to má stejně hotové, takže si párkrát projedu vlasy prsty. Jsou teď hladší, když mi je rozčesal, než když to dělám sám. "Děkuji," řeknu a vděčně se na něj usměji. Jsem si jistý, že ví, co tohle pro mě všechno tohleznamená... |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Otočím se na záda, takže zase pod ním ležím jako před masáží." Budeš si ale muset lehnout a já nad tebe a musíme opatrně, abychom neztratili to teplo." poukazuji na to, že v této pozici se o něj moc nepostarám. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Spokojený? To jsem rád, nemůžu říct že bych někoho česal moc často," zasměju se. Ne že by to bylo nějaké umění ale taky se mi to zdá těžší než to vypadá. "A hele ty se usmíváš, sám od sebe, vidíš jak ti to jde. To je hned mnohem lepší," pochválím ho a jsem opravdu rád že vidím na jeho tváři svítit úsměv. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Po jeho poznámce se dotknu svých rtů..ani sjem si neuvědomil, že s eusmívám...ale ono to teď šlo tak lehce. "Zahrajeme si ještě, ne?" zeptám se ho potom. Rád bych se bavil, sice to vypadá, že už se za chvíli bude stmívat a pak by měl jít Ahmon spát, když zítra vstává brzy, ale něco ještě stihnem zahrát. A mě to baví. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Pokud tě to baví tak budeme ještě hrát," souhlasím a sednu si zpět ke stolu. Zase začnu rozdávat karty. "Chceš dál hrát na tresty, nebo už zase jen tak?" zeptám se ho. Očividně nevěděl co by mi vymyslel a tak nevím jestli to pro něj má cenu. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Neví jaký trest bych mohl vymyslet, možná by se nějaký našel ale nevím...i když, je to celkem zábavné, hrát na tresty," znovu se usměji. Sice nevím, co bych mohl vymyslet, ale pochybuji, že se mi ještě povede vyhrát. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Tak budeme hrát na tresty a já se budu snažit nenechat tě vyhrát," zasměju se. Dorozdávám karty a seřadím si ty svoje v rukou. Teď už se budu víc soustředit. Sice nemám nijak zvlášť skvělé karty ale dá se s tím hrát. A na Shurim je většinou pěkně vidět jestli má dobré nebo špatné karty tak se podle toho můžu zařídit. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Po chvíli přesouvání v rukou se mi nepovede najít nic víc, než jednu trojičku..ale taky pár dvojičeka s tím by se možnádalo něco udělat. Uvidím. I když, nevím co mu uložím za trest pokud zase vyhraju...ale to se asi nestane. |
| |
| soukromá zpráva od Serene pro No, nakonec ale stejně zvítězí Ahon, jakožto ten zkušenější... |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Tedy porazil jsem tě s odřenýma ušima, čest poraženým," zasměju se. Myslím že tentokrát po něm budu chtít něco jen pro svůj sobecký prospěch. Trochu ho zneužiju ale to je na trestech to pěkné. "Tak a za trest mi dáš masáž. Jsem utahaný, zítra mě čeká brzo práce a tohle mi pomůže," oznámím mu své rozhodnutí a sundám si tričko. Jsem zvyklý dostávat masáž po svých trénincích v basketu a docela mi to už chybí. I když nevím jestli má Shuri moc síly nebo jak mu to půjde ale dobré něco. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Ma- masáž?" zakoktám se. tohle bych vůbec nečekal. Ale zase, myslím, že nic lešího se opravdu nedá vymyslet. Jen nevím jak to zvládnu. "J8 jen, že...nikdy jsem to nedělal," řeknu ještě mírně zaraženě. Sice jsem to několikrát viděl v televizi, ale nikdy jsem to nedělal a nevím, můžu mu třeba i skřípnout nějaký nerv, když to udělám špatně. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Opravdu mým svalům je už takové uvolnění zapotřebí a na tohle člověk nemusí být mistr aby to alespoň trochu pomohlo. "Opravdu mi to prospěje," řeknu a trochu se protáhnu. Narozdíl od Shuriho nějaké svaly mám a taky se v poslední době docela namáhaly. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Jde poznat, že to neumím, ale zase jsem dost opatrný na to, abych snad ic nezkazil...a nedělám to silně, ne že bych nemohl, ale spíš se bojím, že bych mu opravdu něco udělal. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Shuri do toho nedává moc síly takže to není nijak moc výrazná masáž ale zase...jeho ruce jsou opravdu drobné a jemné jako dívčí ruce. Takhle můžu snadno propadnout představě, že to skutečně jsou dívčí ruce. A proto mu nic neřeknu a nechám ho dělat si to po svém. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Mám pokračovat?" zeptám se, dkyž už promasíruju snad všechno. Nejsem si jistý, že to bylo při mé opatrnosti dostatečné, proto se ptám. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "A...ne to stačí, děkuju," přikývnu a natáhnu se pro své tričko. Ne že by to moc pomohlo ale aspoň něco. A nemůžu říct že by to bylo nepříjemné. "Vezmu ještě ven Yue musí se chtít proběhnout. Počkáš tady?" zeptám se ho. Nevím pořád asi nebude moc moudré aby nějak moc chodil. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Kam jinam bych šel?" zeptám se ho s pokrčením ramen. Nikam. Vezmu balíček karet a posadíms e s ním na postel, pak v něm začnu hledat všechny žolíky, abych si mohl zahrát pasians, zatímco tady Ahmone nebude. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Vydám se s ní ven a trvá to docela dlouho protože má taky hlad a vydá se na lov. Jakmile je spokojená a najezená, vydám se pomalu zpět do pokoje. Je to divné ale Shuri se dokázal opravdu změnit za tak krátkou dobu hodně. Jen mě znepokojuje ta jeho ženskost...člověk pak neví jak se k němu chovat. Trochu si povzdechnu a pohladím Qi Yue a ponořený ve svých myšlenkách dorazím až zpět do hostince a vydám se do pokoje. Jsem už celkem unavený a představa v kolik mám zítra vstávat se mi nijak nezamlouvá. |
| |
| soukromá zpráva od Serene pro Přesto si všimneš, že Shuri už spí...což je pochopitelné, protože jinak by už tě probudil. Leží na posteli, pořád ještě v botech a před sebou má karty...asi hrál a čekal až se vrátíš, dokud opravdu nebyl hodně unavený, že usnul na místě. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Vezmu svůj plášť a hodím ho na zem, pod hlavu si dám ten Shuriho, snad mu to nebude vadit. Qi Yue si lehne blízko mě a za chvíli zavřu oči a spánek ke mně přichází naštěstí velmi rychle. Odpočinek budu potřebovat. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Otočí se a teď leží na zádech ještě pode mnou. Pohladím ho zlehka po bradavce a přikývnu. "tak pojď...přehodíme se..." Chytnu ho kolem pasu a přetočím se tak, že teď je on dole. Potom jen upravím deku. "V pořádku?" Usměju se na něj a pohladím ho po tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro jak to udělá, opřu se o jeho záda a začnu ho jemně masírovat jen jednou rukou, druhou se zlehka přidržuji, ale netroufám si jí využívat naplno. Občas se sehnu a jazykem přejedu po jeho kůži, nakonec ho jen pusinkuji a jazykem dráždím jeho kůži po páteři. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Ucítím na zádech jeho ruku. Začne po nich jezdit a jemně mě masírovat. Tiše vzdychám a užívám si jeho péči o moje záda. Zavzdychám vždy o něco více, když dostanu pusu, nebo se mě dotkne jeho jazyk. Potom mě však už jen pusinkuje a dráždí jazykem. "Masuo, to bylo svělé...jsi dobrý." Pochválím ho, protože se mi to opravdu líbilo a otočím se zase na záda. "Je ti už teplo?" Zeptám se tiše a pohladím ho po zádech. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Yon se otočí a já jakobych to nevěděl a pokračuji, Pusinkuji jeho hrud, lbám ho naklíční kostik do jamky, a taky jazykem si hraji s jeho bradavkama. "Ano...už je to lepší." poznamenám, rukou ho hladím po hrudi i po břichu. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Jakmile se otočím, Masuo dál pokračuje v líbání na moje tělo. Tiše vydechuji, jak je to příjmné a líbí se mi to. Když si začne hrát s brradavkama, vzdychnu. Bradavky tvrdnou, pod péči jeho jazyka. Nedráždí mě to ale tolik, protože bradavky nejsou moje moje nejcitlivější místo. "Po-pokračuj prosím, Masuo." Zažádám tiše a zhluboka oddechuju. Jak na mě Masuo sedí, může ucítit, že moje tělo k tomu lhostejné není. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Hraji si jeho pupíkem a taky úžlabinou mezi prsními svaly, nedokáži odolat a v jednu chvili vemu jeho ruku a poctivě opusinkuji všechny jeho prsty až na malíček, který v náznaku vykouřím. |
| |
| soukromá zpráva od Serene pro Když se mu podíváš do obličeje, tak si všimneš, že má trochu ztrápený výraz, možná kvůli tomu, že si začal uvědomovat jak hrozně se kdysi choval...nebo prostě proto, že je toho teď na něj moc. Hlavně ale spí docela nerušeně, něco co mu prospěje, i když by na zemi spát asi neměl. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "Masuo...Jsi skvělý." Zašeptám tiše na jeho hraní na mojí hrudi. Chvíli se dokonce věnuje mým prstům. Dostávám na ně pusinky a nakonec si ještě strčí do pusy můj malíček. Zavzdychám a tělo se propne. "Báječné." Pochválím ho a zhluboka dýchám. Přitisknu ho více na sebe a vášnivě a pořádně ho políbím. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Přitiskne si mě na sebe a políbí. Oplácím mu polibek a kousnu ho rajcovně do jazyka. " Chceš to zažít i tam dole a nejen na malíčku?" zašeptám a mezi zuby vemu jeho spodní ret a mírně za něj zatahám. Přitom z Yona nespouštím oči. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Při polibku mě kousne do jazyka. Nebolí to. Jen trochu vzrušuje. A hned potom mi položí zvláštní otázku. Zkousne můj ret a já tiše vzdychnu. "Ma-Masuo-chan...myslíš...že to není brzo? Ale...ale na prstu se mi to...líbilo..." Řeknu tie a znova ho vášnivě políbím. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Olíznu mu ucho. " Můžeš mivěřit, je to jen mazlení." zašeptám znova a znova ho kousnu a zatahám, tentokrát za ušní boltec. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "Já...já nevím...ale teď..." Zašeptá tiše a můj dech se zrychlí. Hraje si s mojím uchem. Olízne ho a potom mě do něj dokonce kousne a zatahá mě za něj. "Já...já tak dobře...ale jen to ano?" Souhlasím a znova ho políbím. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Jak jsou rozvázaný, přestanu Yona líbat a trochu se nadvzednu, rukama stáhnu kalhoty a sehnu se. Líbám ho kolem podbřišku až jazykem oblíznu jeho penis a pusinkuji ho jako malíček. Než stačí mě odstrčit, strčím si penis do úst jako předtím malíček a začnu sát. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "Nebudu tě zastavovat..." Zašeptám tiše a zase zalapu po dechu, protože mě Masuo začne líbat na krku. Zato jeho ruku cítím až v rozkroku. Může tak cítít, jak se můj penis ještě více postavil. Moje kalhty jdou za chvíli dolů a stejně tak i Masuo. Sehne se a začne mě líbat na podbříšku. Ale to jen na chvíli. Až potom ucítím jeho jazyk na mém penisu. Cítím co se mnou dělá a jak se můj penis dostává do plné velikosti. Vydechnu a potom už zapomenu dýchat. Zavřu oči a chytnu se postele. To už je ale můj penis v jeho ústech a on mě začne kouřit. "Ach...bože...Masuo..." Zavzdychám tiše, jak se mi to líbí. Jednou rukou nahmatám jeho hlavu a začnu ho hladit po vlasech. Netlsčím však jeho hlavu dolů ani nijak neovlivňuju to co dělá. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Hraji si s jeho penisem a olizuji jeho špičku. Líbí se mi jeho reakce a tak pokračuji a přidávám. Sám pohybuji hlavou rychleji a nechám ho, at mě hladí. Zdravou rukou mu hlradím při kouření varlata a dráždím. Nedělám to poprvé a tak vím, co se nejčastěji klukům a tak i mě, líbí. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Začne zrychlovat pohyb hlavou a já ještě více stisknu postel pod náporem slasti. Dokonce mi i začne dráždit varlata a já začínám cítit, jak mi jeho kouření dělá moc dobře a nevím, jak dlouho to vydržím. "Ma-Masuo...já..já...ach..." Chci mu říct, že to už asi dlouho nevydržím ale nezvládnu to. Ten pocit z toho je až moc intenzivní než aby mi dovolil mluvit. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Na moment přestanu a olizuji jeho varlata. " Líbí se ti to?...Jsi krásný." a hned na to znova si vemu jeho penis do pusy a pokračuji. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Cítim, jak můj penis vyjede z jeho úst. Chce se mi zakřičet, ať nepřestává, ale ucítím, jak jeho jazyk olizuje moje varlata. Položí mi otázku na kterou nemám ani šanci ani čas odpovědět. Protože se můj penis opět ocitne v jeho ústech. Zavzdychám a tělo se propne, jak se dostaví orgasmus. Jednou rukou svírám postel a druhou mám před ústy, abych nevykřikl. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Po očku se občas podívám, jak to zvládá. " Tak jaký to bylo...poprvý od kluka?"zeptám se s jemným štouchnutím na jeho neznalost. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Když ještě naposledy olízne můj penis, tiše vzdychnu. Po tom, co řekne zčervenám a když si lehne vedle mě, přitáhnu si ho blíž. Když leží vedle mě, může cítit, jak se mi hruď zvedá a zase klesá, jak se snažím najít ztracený vzduch. Šťouchne do mě a já se po něm podívám. Potom se opět pořádně nadechnu. "Báječné...jsi skvělý i v tomhle, nejen v líbání..." Sdělím mu tiše svůj poznatek a přitisknu si ho ještě blíže. Snad aby neutekl. Skloním se k němu a dám mu pusu na čelo a hned potom na rty. Pusa přejde v něžný polibek. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Po polibku se zadívám na Yona. " To jsem rád, že se ti to líbilo....tak si odpočinem a pak..půjdeme za Ahomen a Shurim?" zeptám se a přitom mám hlavu položenou na jeho hrudi a poslouchám Yonovo srdce. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Shuri...musel spadnout z postele a teď leží přitulený ke mě, očividně netuší, že se to stalo. Měl bych ho nejspíš dát zpět do postele, ale na druhou stranu bych ho tak mohl probudit takže...no on až se probere uvědomí si to a zase zmizne. A já jako vždy budu dělat že se nic nestalo. Aspoň se vyspí, potřebuje to. Znovu zavřu oči. Každá chvíle odpočinku se mi myslím bude hodit. |
| |
| soukromá zpráva od Serene pro Shuri se takhle k tobě přitisskne ještě více a jedna z jeho rukou se ocitne na tvém břichu. Díky tomu, že se k tobě teď takhle tiskne, můžeš cítit jeho tiché oddechování a srdce. Očividně se mu takhle spí příjemně. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Nemůžu se ani posunout, protože za mnou leží Yue. Pokusím se jí šeptem sdělit že se má odvalit jinam abych se mohl aspoň kousek odsunout, ale ta dělá že neslyší. Polknu a znovu zavřu oči. Nějak to přestojím. Nebudu z toho přece dělat vědu...Shuri se snad brzy vzbudí a já budu volný... |
| |
| soukromá zpráva od Serene pro Po nějaké době se znovu pohne, a pokud je to možné, tak se k tobě přitoskne ještě víc..jeho ruka sklouzne o něco níž, ale ještě ne nebezpečně dolů. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Nevím o čem se mu zdá, ale když jeho ruka sjede ještě níž mírně sebou trhnu. Klid Ahmone...ten kluk neví co dělá...proč vyšiluješ? Asi bych se tomu měl chtít spíš smát ale nějak mi to není k smíchu...je mi tak nějak úzko. Jemně chytnu tu drobnou, jemnou ruku a pomalu ji posunu výš. Opatrně abych ho neprobudil. S tím že se mě dotýká při vzdálenosti v jaké leží nejspíš nic neudělám ale vážně o nic nejde ne? Jsme přátele...není to poprvé co bych s někým spal kvůli nepříznivým podmínkám namačkaný v klubku...i když tohle je něco jiného...a ten pocit...možná bych se měl prostě zvednout a odejít? Třeba se neprobere... Nakonec se pokusím jen trochu odsunout, přičemž strčím do Yue a ta nespokojeně zakňučí a strčí do mě zpět, takže jsem jen ještě víc secvaknutý. Takhle se asi moc nevyspím. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Raději se ani nepohnu, přestože jsem docela zmatený. Mé zmatení ale ještě víc vzroste, když si uvědomím, že se k ěčemu tisknu...ne k někomu, protože to vydává teplo. A jediný, kdo je v téhle místnosti je Yue a Ahmon...já se ale netisknu k něčemu chlupatému, takže to musí být Ahmon. Taky si uvědomím, že se k němu netisknu zrovna nejpříjemnějším a nejvhodnějím způsobem. Trochu mi to připomíná, když jsme spali na tom převisu, kde jsem s eprobudil taky přitisknutý k Ahmonovi, ale to bylo jen zády... Jenže, já si nemůžu vzpomenout, kdy naposledy jsme spadl z postele...a taky nemám ponětí, proč bych se k němu ve spánku mohl chtít takhle tisknout. Přes své zmatení mi ještě nějakou dobu trvá, než si uvědomím, že se mi sdce rozbušilo silnějí a mám dojem, že celý hořím...doufám, že za tohle může jen to, že nejsem zvyklý na fyzický kontakt a nemůže za to nic jiného. Rád bych teď vstal, ale opravdu si nejsem jistý, jestli je Ahmon už vzhůru, nebo ne...pokud je, tak nehápu, proč mě ještě neodstrčil, a pokud není, tak s tím nutkáním utéct, jaké mám, bych ho okamžitě probudil a... Jsem stále více a více zmatený a nevím co dělat... Raději se tedy už ani nepohnu...prozatím. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Jeho blízkost není nepříjemná, ale nejspíš to mě právě nejvíc znepokojuje. Raději se snažím myslet na něco jiného a načerpat sílu. I když s tím myšlením na něco jiného mi to moc nevychází. On mě vůbec pořád mate. A Yue je to očividně jedno, klidně mě v tom nechá. Doufám, že se Shuri brzo probere a já budu volný. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Potom už jen ležím se zavřenýma očima a hladím Masua po vlasech, jak se opírá o mojí hruď. "Už jsem ti řekl, že jsi hezký a moc se mi líbíš?" Pohladím ho zlehka po tváři a dám mu pusu do vlasů. Po chvíli pomalu vstanu, ale snažím se Masua přikrýt, aby mu nebylo zima. Najdu svoje oblečení a obleču se. "Půjdeme?" Zeptám se tiše a postavím se k posteli. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Fajn. Po chvíli se pohnu a posadím se. Nějakou dobu se docela ještě zmateně dívám na Ahmona, než nahmatám své boty, abych se oblul. Potřebuju se projít a pořádně se uklidnit. Ven vyrazím docela rychle, až se divím, jak moc rychle, s tím v jakém stavu mám nohu...což mi připomíná, ještě mám po kapse ty léky od toho mastičkáře. Dojdu za kuchyň, ke špalku, kde se seká dříví a teprve tam si sednu a pokusím se opravdu nějak pořádně uklidnit. Využiji toho času k tomu,a bych se ošetřil...což trvá několik minut. Pak se zase vrátím do pokoje...doufám, že už je Ahmon pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Stejně je nejvyšší čas abych vyrazil do práce, takže přes sebe přehodím plášť a obuju se. Jdu si opláchnout ven obličej a pak pustím Yue ať se proběhne v lese, než skončím. Snad si Shuri poradí sám. Stejně bude mít taky práci. Vydám se tedy do kovárny. |
| |
| soukromá zpráva od Serene pro Kovář tě pošle dozadu postarat se o koně, nakrmit je, a tak. Jakmile jsi hotový s tímhle, tak začneš pomáhat se vším okolo, přenášení zbraní a podkov, nošen uhlí a tak... Ani se nenaděješ a je čas oběda. Dokoncejsi k obědu pozvaný kovářkou i ty.. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Pak příjde ta těžší práce, ale jsem zvyklý makat, takže to není tak zlé, i když je to celkem únavné. Jakmile příjde čas oběda, dostanu pozvání od kovářovy ženy, ale já si uvědomuju že bych měl špatné svědomí, kdybych se tu najedl a nepostaral se o Shuriho. Myslím že se radši naobědvám s ním. Třeba mi zas něčím zkazí chuť a příště to pro něj už neudělám. Ale vlastně doufám že ne, že už se poučil. Omluvím se proto, že budu raději obědvat v hostinci, snad je to neurazí, když řeknu že je to kvůli příteli. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Po chvili vstane a tak ho pustím a schoulím se do deky. Obleče se a já se na něj ospale podívám. " Nenecháme to na ráno..je pozdě." zívnu a přehodím přes hlavu deku. Dávám najevo, že chci vstávat až ráno. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "Tak dobře. Že jsi to ty. A máš tam vedle sebe ještě místečko? Že bych si lehl k tobě?" Usměju se a chystám se na nastěhování k Masuovi. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Znova zívnu, opravdu jsem po práci a po mazlení s Yonem unavený atak nevidím nic jiného, než maximálně přitulení a spánek. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "No...malé místečko. Snad se vlezu. A jestli tě budu umět zahřát...to by si měl přece už vědět, ne?" Sleduju ten kousek jeho polonahého těla, co mi ukazuje. Lehnu si k němu a přehodím přes nás deku. Obejmu ho a přitisknu k němu. "Dobrou noc, Masuo-chan." Špitnu a dám mu pusu na tvář. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Tlukot Yonova srdce mě uspává a tak usnu velmi brzo, stále se ho držím. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Zlehka ho hladím a zahřívám ho vlastním tělem. Stejně jako on usnu celkem brzo. Ráno se proberu a opatrně vstanu tak, abych Masua nevzbudil. Zadívám se z okna a rozmýšlím se, co dál. Jestli jít hned pracovat nebo počkat, až se Masuo vzbudí. nakonec se rozhodnu, vzít poslední zásoby a potom jít zase na dvůr sekat dřevo. |
| |
| Probudím se až později a to už jsem v pokoji sám. Rozhlédnu se a protáhnu, né že bych byl překvapený, ale čekal jsem to. No jasně....na co by na mě čekal či mě vzbudil. uvědomím si smutně a posadím se. Zadívám se na ruku, je to mnohem lepší a tak s ní už i trochu víc hýbu a oblékání je lepší než ze začátku. Jak jsem oblečený, vyjdu z pokoje a zamknu. Rozhlédnu se a zamířím k pokoje Shuriho a Ahmona. Třeba tam bude Shuri a můžeme jít společně do kuchyně a kdyžtak tam poletím jako poslední pracující. |
| |
| Zrovna se vracím do pokoje, když si koutkem oka všimnu, že k našemu pokoji míří Masuo, sám...takže jen lehce pozvednu obočí. Otevřu dveře do pokoje jen proto, abych zjistil, že už tam Ahmon není, což je jistým způsobem dobře. Lehce si povzdechnu a otočím se na Masua. "Jestli jdeš za Ahmonem, ta ten tady není," promluvím k němu tiše. Jde na mě poznat, že se snažím nemluvit nijak ostře, i když zrovna jsem v rozpoložení, kdy by mi to ani tak moc nevadilo. |
| |
| Na Shuriho narazím na chodbě a tak k němu dojdu. Dokonce mluví vlídněji než normálně, jenže já jsem otráven a tak si to moc neuvědomuji. Přesto se na něj usměji, ale jen trochu, jako bych jen zvednul koutky. " No, spíš jdu za tebou....asi jsem zaspal a ty děláš se mnou v kuchyni...tak, jestli se už po mě scháněli a nebo ne ....a tak bych se k tobě přidal, jestli tam jdeš." řeknu, jak k němu dojdu a hovořím neutrálně, v hlase není ani zloba či nadšení. Podívám se ke dveřím, ale nechám je být. Stejně uvnitř nikdo není. " O čem jste to chtěli včera mluvit? Já toho bohužel zatím moc nezjistil, ale ruka je už dobrá, tak asi mastičkář nebude potřeba. A ty, víš něco nového o tomto městě?" zeptám se už přátelsky, na Yona a to, co mi provedl, jsem pro ted zapomněl. |
| |
| Chvíli zapřemýšlím. "Popravdě jsem v kuchyni ještě nebyl," přiznám se a uhnu pohledem. Pak jen lehce pokrčím rameny. "Já toho na povídání moc nemám, to se zeptaj pak Ahmona. A co se týče města, je tady lékař, vypadá že i schopný...jinak nic moc nového," znovu pokrčím rameny a vejdu na chvíli do pokoje, abych si odtud sebral párvěcí, než výjdu ven a zamknu. "Měli by jsme už jít, nebo nám vynadají za flákání se," oznámím mu, když se rozejdu ke schodům, abychs ešel dolů. |
| |
| Nechám Shuriho odejít do pokoje a čekám na něj. " Tak já půjdu s tebou a na lékaře zatím nemám a tak to nechám být." oznámím mu, zatímco zamyká dveře. Sám pak přizná, že bychom měli do kuchyně naklusat, jinak asi budeme jako povaleči a to rozhodně nemíním. " Jo....ale je fajn, že máme aspon to. Našel už Ahmon nějakou práci? Yon zatím seká, ale to taky nebude věčně." poznamenám nahlas cestou do kuchyně. |
| |
| "Můžu ti nějaké peníze dát...mně stály masti na nohu a hlavu plus obvazy dva stříbrné...myslím, že pro tebe to bude taky tak nějak, a nějaké zdejší peníze mám," promluví. Měl by si tam nejlépe zajít teď, ale pokud nebude chtít, nebudu se mu vnucovat. "Ahmon pracuje u kováře..nevím co přesně tam má dělat, ale kováři by měli mít docela hodně peněz...kvůli prodeji podkov a tak..." promluvím. Nevím proč, ale začínám se tady chovat ohledně peněz divně, skoro jako hospodář...nebo spíš hospodářka... ale tomu se snad nedá divit, když tady je vydělávání peněz obtížnější. |
| |
| Podivám se na Shuriho překvapeně, protože on mi nabízí peníze. Skoro se zastavím na místě. " Jako ty mi půjčíš? No.....možná, podle toho, zda mě hostinský pustí a já bych ti to vrátil, jen co bych nějaké vydělal." ujistím ho, protože já své dluhy splácím a jsem čestný, i když dost často chudý. Ahmon nakonec pracuje u kováře, usměji se nad tou představou. " Tak to má dost náročnou práci.....ale aspon budeme připravený na cestu dál." zhodnotím a jen co dorazíme, skočím se zeptat hostinského, zda by mě pustil k mastičkáři. |
| |
| "No..můžeš si je nechat..." pokrčím lehce rameny. Vytáhnu měšec, ve kterém mám peníze a dám Masuovi do ruky pět stříbrných. "Tohle je prozatím, aby jsi vůbec něco měl. je to tady docela dost peněz, když si to spočítáš, že za nocleh na jednu noc jsou tři měďáky..." což je docela dost... nechám Masua ať se domluví s hostinským, který vypadá, že chvíli přemýšlí nad tím, jestli Masua pustit nebo ne, ale nakonec pokrčí rameny. "Jen to zkus stihnout rychle, náš kuchař onemocněl, takže tady bude fofr," oznámí hostinský Masuovi a už si ho envšímá. Příjde ke mně a začne se mnou něco mluvit..vlastně se mě ptá na to, jestli umím vařit... |
| |
| Shuri mi dá pět stříbrných, což je opravdu obnos. Pokloním se. "Díky moc...vrátím jak to jen bude možný." a na to jdu jednat s hostinským. Chvili přemýšlí, ale nakonec svolí. Ještě řekne, že není kuchař a tak přikývnu, že tu budu hned a vyrazím do města. Ptám se pár lidí a nakonec mastičkáře najdu. Jsou tu nějaký lidi a tak si chvili počkám, než příjdu nařadu. Peníze si chráním jako svoje další cennosti. |
| |
| soukromá zpráva od Serene pro když se zase pak vrátíš do kuchyně, tak uvidíš Shuriho, který je teď u plotny a vaří. Vlastně to vypadá, že mu to jde dobře, možná až moc dobře na to, že je to kluk. |
| |
| Mastičkář si mě prohlídne, dostanu obvazy a mast a po zaplacení stříbrnáku se vydám rychle zpátky. Jak se nahlásím a vejdu do kuchyně, všimnu si Shuriho, jak vaří. Usměji se a zezadu přes rameno se podívám ,co vaří. " Teda..netušil jsem, že vaříš...tak vítej mezi námi, živící se sami." zašeptám mu do ucha a pak ustoupím. " Díky za ty peníze, stačilo mi to a ted ti jdu pomoci." na to se chytnu nože a začnu spracovávat suroviny na jídlo, co Shuri zrovna připravuje. |
| |
| Dopoledne vám uběhne poměrně rychle. U práce. Takže se pomalu ani nenadějete a je čas k jídlu. |
| |
| Práce mi de od ruky. Taky už jsem si na to zvykl a jde to skoro samo. O to je horší, když mi ještě před polednem dojde dřevo. Zaseknu tedy sekyru, opláchnu se, triko hodím přes rameno a jdu za hostinským, ohlásit mu konec práce. Potkám ho před kuchyní. Vidím, že je celkem ve spěchu, tak mu jen vyklopím, že už jsem skončil a čekám, jestli mi dá práci, nebo mě pošle o dům dál. |
| |
| Ani Masuovi neodpovím protože je tady moc práce. Jsem rád, že mi pomáhá, i když bych to zvládnul sám, takhle je to rychlejší. Během dopoledne uděláme několik jídel, zdá se, že tohle místo je nejnavštěvovanější ve městě, což je dobře, alespoň se tu vydělá více. Jakmile to vyapdá, že je lií méně, že jsou po jídle, nebo tady vůbec nejsou, tak začnu přpravovat jídlo i pro všechny..zaměstnance tady...no pak jakmile hodím dvě porce, pro mě a Maus, na talíře, tak na něj kývnu a vydám se z kuchyně do mého a Ahmonova pokoje. |
| |
| soukromá zpráva od Serene pro |
| |
| Vyzvednu si Qi Yue, která se vrátí hned jak na ni zavolám. Vypadá to že je spokojeně najezená, protože na čumáku má pár kapek krve, které se jí pokusím neúspěšně setřít. Takže hlad musím utišit už jen já. Stejně se musí nejdřív sníst to jídlo co jsme nakoupili, byla by škoda kdyby přišlo nazmar. Dojdu zpět do hostince a nejdřív nakouknu do kuchyně, kde jak zjistím Shuri už není, takže se vydám do pokoje. |
| |
| Makáme s Shurim v kuchyni a naše přestávka na oběd je jako vždy dost pozdě, protože jíme jako poslední. Nevadí mi to, protože jsem načichnutý jídlem a tak ani nemám hlad, jak se kolem něj motám. Dostanu ho, až když Shuri připraví porci pro sebe a i pro mě. Zírám poslední dobou každou chvili. Převezmu si svojí porci a pokloním se. " Díky." řeknu jen a už jdu se svojí porcí k pokojím. Shuri zamíří ke svému pokoji a já zamířím ke svému. Přeci jen je se mnou skoro celý den a tak mu dám chvili oddech. Stejně večer příjdu i za Ahmonem. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "To už jsi zkončil?" zeptáms e ho, aniž bych ještě vešel dovnitř. Čekal bych, že tam bude celý den. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Copak taky nemám právo se najíst?" ušklíbnu se na něj a podržím mu dveře, když vypadá, že neví jestli vejít nebo ne. Vejdu do pokoje za ním a nachystám si něco z jídla co tu ještě máme. Ještě tak den to vydrží, alespoň ušetříme. "Jak se tobě dařilo v práci? Nikomu jsi neublížil?" pousměju se škádlivě, když se usadím ke stolu. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Ne...onemocněl kuchař, takže jsem to musel vzít za něj. ale alespoň z ato budu mít víc peněz než jako děvečka v kuchyni," odpovím mu, dkyž se pokusím ukrát maso, které mi ale vyletí z talíře...naštěsí zůstane na stole, ale pořád ej to tak akorát na to, abych upadl do deprese. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Připomíná mi to mého otce, který každé ráno obíhá plotnu v zástěře s obrázky. Sleduju Shuriho doufajíc, že dnes už mu to s příborem půjde, ale vzápětí mi dokáže že ne. Vyprsknu smíchy, div nevyplivnu sousto co mám v puse, takže ho rychle spolknu a začnu se dusit. Jakmile se mi podaří pořádně dýchat konečně se můžu pořádně zasmát. "Ty jsi prostě...nenapravitelný," řeknu mezi smíchem. |
| |
| Když se konečně vrátím s nákupu, po kterém jsem celkem unavený. Dojdeme i s holkou do jakého si skladu, kde začneme ukládat nakoupené jídlo a jiné věcí. Hned potom se stavím do kuchyně, abych zašel pro Masua. Nikdo tam však není. Pokrčím rameny a vydám se tedy nahoru do pokoje. Vejdu dovnitř a Masuo už tam je. "Masuo-chan..." Dojdu k němu, posadím se a obejmu ho. "Jé...já mám hlad." Sesunu se trochu vyčerpaně na jeho rameno. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Mám příbor v ruce podruhé a pořád je to ještě divné...když už v ruce držím nůž, tak nějaký ostrý a tenhle příborový je prostě k ničemu, neumím ho používat... a on se mi ještě směje, je to hrozné. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Do pokoje vstoupí Yon a posadí se ke mě a hladově hledí na moje jídlo a i vyčerpaně vypadá. " Dej si, jestli chceš. A nebo ti dojdu pro tvojí porci..jak to chceš?" zeptám se a pohladím ho po vlasech. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Budeš se to muset naučit," řeknu a automaticky mu opravím držení příborů. "Nebo tě budu muset krmit celou dobu co tu budeme," zasměju se. Snad tomu brzo příjde na kloub, nebo se vážně nikdy pořádně nenají. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Vlstně sjem úplně zticha i když se znovu pookusím najíst, což mi nejde. Sice mi žádné maso teď nevyklouzne, ale prostě ho nemůžu nakrát... |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Chvíli ho jen sleduju jak s tím zápasí a nakonec si jen povzdechnu. "Asi tě budu vážně muset krmit," zasměju se. "Chceš pomoct?" zeptám se nakonec abych neranil jeho pýchu, kdyby se s tím chtěl dál prát. Ale to bych se asi nenajedl ani já protože bych se musel smát. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Je mi to jedno," odpovím mu. možná se takhle nenajím, ale teď mi je to vážně jedno. tohle se asi nikdy nenaučím. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "To nevím co znamená," řeknu narovinu že tohle jako odpověď na nabídku pomoci neberu. Sám se pomalu pustím do jídla. "Kdyby sis to rozmyslel, stačí říct," upozorním ho. Snad nezaškodí ho trochu vydusit. Stejně ho hladového nenechám. Možná. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro vím, že mi chce Ahmon pomoct, ale nejsem zvyklý na to, abych o ni musel žádat...možná jsem moc vrdohlavý, ale některé věci na sobě nemůžu tak rychle změnit...už to, že se chovám takhle rychle dobře mě překvapilo... ale některé věci u mě asi zůstanou stejné a to mě trochu trápí-... ...a taky mě teď trochu trápí hlad, ale to snad přečkám. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Sám tedy jím a Shuriho si nevšímám. Sem tam dám kousek Yue, která je sice najezená, ale jen tak pro radost to neuškodí. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Nejspíš se zase chovám jako spratek, když na mě Ahmon nemluví. Ale možná mi to patří...ještě pořád si zaslouží, abych alespoň nějak trpěl, i kdyby to mělo být jen hlady. Jsem hrozně moc tvrdohlavý, dkybych nebyl, mohlo by být všechno jednodušší...takhle se cítím s kadou minutou víc avíc špatně. Dokonce mi zase začnou téct slzy z očí, ale nevydám jediný zvuk, který by mohl ahmonovi naznačit, že na tom nejsem dobře...stejně si jeho starost zrovna teď nezasloužím. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Otočím se ještě na Shuriho, abych se alespoň rozloučil, i když se netvářím nijak přátelsky. Pak si ale uvědomím, že on pláče. Povzdechnu si. Měl bych ho nechat ať si v tom vymáchá čumák, ale když ho tak vidím...jsem vážně měkota. Sednu si na okraj postele. "To je mi řešení," promluvím na něj přísně. Rozhodně ho nebudu utěšovat jako malé dítě. Ale nechci aby si to tak moc bral. "Víš když ti někdo nabízí pomoc, nebolí to ji přijmout," dodám. Trápí se úplně zbytečně. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Sice mě neutěšuje, ale pořád je to divné, když ke mně takhle mluví. "..já ale.." řeknu tiše, i když mi i tohle dělá problémy. "..je to těžké.." dořeknu. Nemůžu se úplně změnit, to mu mohlo dojít.alespoň en teď..a už mi prokázal tolik dobrých služeb, tím co dělal, že se mi zatěžko po něm chtít ještě něco dalšího. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Ne není," řeknu nesmlouvavě. Dívám se na něj přísně. "Od toho jsou přátele ne? Aby si pomáhali. Když radši než aby jsi přijal pomoc budeš hladovět, nemyslíš si že mi to bude připadat, jako bych ti prostě nebyl dost dobrý?" pozvednu obočí. Měl by se nad tím trochu zamyslet. ještě bude trvat než ho vychovám. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Ale když už jednou začn brečet a pak se ještě přidá něco, kvůli čemu se cítím ještě hůř...začnu brečet ještě víc, jenže tektokrát začnu i vzlykat... "..gomen.." řeknu mezi vzlyky, když si zakryju obličej, by mi do ěj Ahmon neviděl. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Přestaň. Není důvod k pláči. No tak..." pokusím se ho nějak chabě utěšit. Nechci ho vidět takhle, připadám si pak provinile i když za to nemůžu. Nejspíš. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "ale já...vždycky všechno...zkazím," dostanu ze sebe. jsem nenapravitelný a enchápu,jak s emnou může Ahmon ještě chtít ztráet svůj čas... |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "To není pravda, jde ti to dobře," pokusím se ho povzbudit. Přejíždím rukou jemně po jeho rameni, jako by ho ten dotek mohl uklidnit. Ale nevím co jinak udělat. "Přestaň a pojď se najíst," řeknu prostě. Ví že udělal něco špatně a to je hlavní. Nezlobím se na něj, chci jen aby konečně přestal s tím pláčem. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Navíc, i když mám hlad, právě mě na něj přešla chuť..a navíc, už to bude stejně studené.. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Nemůžeš čekat že z tebe bude anděl za jeden den. Já se nezlobím, vím že se snažíš, jsem rád že se snažíš. Tak s tím přestaň," řeknu a nejsem si jistý, jestli ho zvládnu dál přesvědčovat. Shuri je hrozně krutá zkouška na moji trpělivost. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "To je dobré. Určitě máš taky hlad. Nebudu ti ujídat tvoje jídlo. Zajdu si pro svoje, neboj" Potom se zvednu a odejdu zase ke dveřím. "Půjdeš se mnou?" Usměju se a otevřu dveře. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Stejně...stejně nevím co s tím..." řeknu po chvíli, i když pořád brečím. "Nevím jak..napravit co udělám..špatně...a nezvládám...nezvládám někoh požádat...o pomoc...navíc ty..pomáháš mi pořád...cítím se špatně...chtít po tobě ještě něco..víc," promluvím mezi dalšími a dalšími vzlyky. Nevím co s tím a proto se pořád cítím takhle mizerně...a to že se snažím mi zrovna teď nepomáhá. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Já ti chci pomáhat, když mě to bude otravovat nebudu ti nabízet pomoc, prostě tě v tom nechám, ale pořád tu jsem a snažím se, tak mi to neztěžuj," povzdechnu si mírně. "Nevadí když nevíš co máš dělat. Každý někdy neví. Jenom se nesnaž se vším poprat sám," dodám, už dost vyčerpaný vším tím vysvětlováním. Shuri je pako. Ale nemůžu si pomoct, když ho vidím plakat, nemůžu ho tu jen tak nechat. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Ještě že než odejde , se zastaví. " Jo..jdu s tebou.....počkej." nechám jídlo jídlem a jdu s Yonem dolů do kuchyně a vyhledám jeho porci jídla, kterou určitě Shuri připravil. Najdu jí ap odám mu jí. " Tady máš a pojd, vememe si to na pokoji. " usměji a jsem připravit odejít zpátky do pokoje. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Když se uklidním dostatečně na to, abych přestal brečet, tak si konečně odtáhnu ruce z obličeje, i když vypadám pořád ještě docela nehezky zoufale... Nevím co se sebou dělat...a nevím jestli mžu Ahmona ještě zatěžovat...možná by ale nemuselo být zlé to alespoň zkusit. "Co mám dělat?" zeptám se ho, i když se na něj nedívám. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Chvíli mu trvá, než znovu promluví a na tuhle otázku, co mu tak můžu říct? "Pojď se najíst a až si příště nebudeš vědět rady, tak mysli na to, že ti vždycky rád pomůžu. A taky se zbytečně netrap s hloupostma. Všechny ty slzy byly zbytečné," řeknu prostě. Nic jiného mu teď nejde poradit. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Lehce na jeho slova přikývnu a pomalu se posadím..i tak ale nevypadám, že by se mi chtělo úplně vstát z postele a sednout si ke stolu. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Papej co ti máma navařila než to bude úplně studené. Teď už to zvládneš ne?" vybídnu ho. Snad se konečně uklidní, nají a já budu moct jít v klidu do práce. Mám ale takový pocit že opravdu budu muset obědvat vždycky s ním, jinak se nenají. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Pak ho sleduji,jak mi všechno krájí na kousíčky. "Arigato.." řeknu tiše, když mě vyzve, abych se dal do jídla. Vezmu do ruky vidličku a dám se do jídla. Cítím se jako kdybych byl teď malý spratek, o kterého se někdo pořád musí starat...a z nějakého důvodu mě to teď trápí, a taky pořádně dráždí. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Opřu si bradu o hřbet ruky položené na stole a skoro podvědomě začnu hladit Qi Yue, zatímco se střídavě dívám z okna a na Shuriho, abych ho moc nerušil. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Jakmile dojím,t aks e postavi a vezmu do ruky talíř, se kterýms evydám ke dveřím. "Uvidíme se večer," řeknu tiše, otevřu dveře a odedu do kuchyně. Myslím, že dnešní odpoledne neprožiju vůbec nijak hezky. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Potom už jen jdu za ním do kuchyně. Počkám až mi nachytá jídlo a vezmu si ho. "Díky. Jsi hodný. Jasně, vezmem to do pokoje." Zase ho chytnu za ruku a jdu s ním po schodech nahoru. Dojdeme do pokoje a já za námi zavřu dveře. Posadím se vedle něj na postel a trošku zaskučím, jak se bouchnu hlavou do zdi. "Au...sakra mám fakt hlad. Dobrou chuť." Popřeju mu a pustím se do jídla. Za chvíli je miska prázdná. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro No vzhůru do práce... Zvednu se Qi Yue nechám zase běhat venku a vydám se zpět ke kováři. Snad bude dobře platit a budeme moct brzo vypadnout. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Podívám se na něj a potom na něj. " Najedl jsi se..já už nemůžu, jestli chceš, tak si dej, nebo si to dám potom k večeři a ..jak jde dřevo?" zajímám se a pozoruji, aspon na tuto krátkou pauzu můžu být s ním. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "Díky." Kývnu jen a zase se pustím do jídla. Za chvíli je i jeho porce ze mě a tak misky jen odložím bokem. Lehnu si na postel a položím si hlavu do jeho klína. Usmívám se a vypadám spokojeně. Masuo se zeptá na práci. Otevřu oči a zadívám se na něj. "Dřevo už nejde. Dřevo už došlo." Zasměju se. "Musím najít něco jiného." Řeknu tiše. ale teď se musím na to hledání pořádně připravit. Zase zavřu oči a lehce se u toho usmívám. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Hladím ho tak docela dlouho a usmívám se. " Teda, já se budu muset vrátit a vůbec se mi nechce. Jo byl jsem u mastičkáře, a dostal jsem mast a obvazy a mělo by to být za chvili vyléčený."řeknu novinku s úsměvem, jsem touto zprávou sám nadšený. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "Jasně...musím si něco najít. Přece se nebudu jen tak flákat." Pohladím ho po ruce a na moment otevřu oči. Dozvím se, že byl Masuo u mastičkáře. "To je výborné. Jak se vlastně cítíš?" Zajímám se o jeho zdravotní stav. Posadím se vedle něj. "Ale ještě mi neodejdeš, že ne?" Šeptám tiše a táhnu ho k sobě a objímám. "Tak alespoň nějáké hezké rozloučení a něco pro štěstí s tou prací, ne?" Trochu záludně se usměju a hladím ho po tváři a po vlasech. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Jak se zmíním o rozloučení, chce něco pěkného. " Oh..tak pěkné....jistě, a hnedtak nepůjdu." a svými rty se dotknu jeho rtů a začnu ho dlouze a něžně líbat, jazykem vjíždím do jeho úst. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Zasměju se. Ale říct už nic nestinu, jen ho pohladit po tváři, než se začnou naše rty dotýkat a my se začneme líbat. Zajedu rukou do jeho vlasů a hladím ho a druhou si ho přidržuju u sebe. Blízko u sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Přitisknu se k němu a přeruším polibek. " Yon, musíme se trochu ovládat, ale moc mi to nejde...kdyžtak mě zaraž." a jak jsem u něj, kolenem ho dráždím v rozkroku, nechtěně. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Přeruší náš polibek a tiskne se ke mě blíž. Šeptá měco o ovládání se. Usměju se, ale když ucítím jaho koleno, tiše vzdychnu. "Masuo...ovládej se...to koleno..." Začeptám tiše. Moje ruce sjedu nejdřív na jeho záda a potom ještě níž. Na jeho zadek. A že má teda krásný zadek. Nejdřív ho po něm lehce pohladím, ale potom si přidržím Masua a posadím si ho pořádně na klín, aby se neopakovala ta věc s kolenem. Ruce zase vyjedou na jeo záda a do vlasů. "Ale....když ty si tak hezký Masuo-chan...a ty polibky...ještě jeden prosím." Zašeptám tiše do jeho ouška a dám mu pusu na tvář. Usmívám se na něj a hladím ho. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro On mě však chytá za zadek a po pohlazení si mě přitáhne na klín. Jooo, to je příjemný...ještě a stiskni. Přeji si v duchu. Dávám si pozor, abych znova ho nějak nerozdráždil. Jeho ruce vyjedou na záda a tak se na jeho klíně posunu blíž k němu. " Ale moc rád,.....pro mého kluka cokoliv." řeknu tiše a políbím ho na ouško a potom sjedu rty na jeho rty a znova ho začnu líbat. Líbám ho dlouho, cítím, jak se mi krátí přestávka a tak polibek ukončím a posmutním. " Budu muset....stavíš se pro mě večer? Dostaneš večeři a třeba i nějaký zákusek." nabídnu a usmívám se, nechci si připustit, že ho musím opustit. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Souhlasí s polibkem, ale ještě než se jeho rty dotknou mých, ucítím jejich dotek na mojem uchu. Až potom se dotknou mých rtů. A je to báječný dotek. Líbáme se celkem dlouho než se jeho rty odtrhnou od mojich. Všimnu si, jak posmutní. Nahnu se a dám mu ještě pusu na tvář. "Jistě...taky musím hledat práci. A příjdu si pro tebe. Neboj. Ale kdybych se opozdil, nemusíš čekat, ano? Jen doufám, že jestli bude ten zákusek, bude to něco sladkého." Usměju se a dám mu znovu pusu. Potom ho propustím ze svého objetí a doprovodím ho do kuchyně. "Dávej pozor s tím nožem." zasměju se tiše a potom k němu natočím kousek tvář. "A co jednu pro štěstí?" Usměju se a počkám, jestli jí dostanu. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro U kuchyně mě poučí a já se zakřením. " Si dám pozor, nejsem nemehlo." přesvědčím ho a dám mu pusu na tvář pro štěstí. " At něco najdeš, zatím pa." rozloučím se a zmizím v kuchyni. |
| |
| soukromá zpráva od Serene pro ten tě příjme, takže mu budeš pomáhat v mlýně dělat mouku...alespoň něco a vypadá to, že se za to bude i dobře platit. |
| |
| Všichni se brzy zase vydáte pracovat. Vzhledem k tomu, že to je teď jediný způsob tady, jak si vydělat peníze, alespoň prozatím, tak se do toho zase dáte vší vervou. Vaše práce vám skončí někdy kolem soumraku, což je pro lidi tady asi vždycky známka toho, že by se mělo jít spát...i když tohle neplatí pro hostinec, protože tam se vysedává hluboko do noci, ale alespoň už tam pak nepotřebují tak nutně tolik lidí. Samozřejmě dostanete všichni zaplaceno, jak se sluší a patří...a jste tedy už zase o něco bohatší. |
| |
| Když skončíme, jsem už celkem unavený a těším se až si trochu odpočinu. Vydělané peníze jsou mi útěchou a aspoň mám pocit z dobře vykonané práce. Zajdu pro Qi Yue a ještě chvíli se s ní projdu, trochu se uklidním. Pak se vydám zpět do hostince. Mám celkem hlad a taky jak jsem si potvrdil, není dobré nechávat Shuriho moc dlouho osamotě., Takže jakmile dorazím, hned se vydám do pokoje. Předpokládám že by tam Shuri už měl být když jsem se ještě zdržel. V tuhle dobu už snad hostinec nevaří. |
| |
| Celé odpoledne vařím, nebo dělám jiné práce v hostinci, než příjde soumrak a hostinský mě propustí...tedy, nechá mě dodělat posledních pár jídel a také udělat večeři pro všechy lidi z kuchyně..a také pro nás čtyři. Jakmile s tím skončím, tak vezmu jídlo tak akorát pro mě a pro Ahmona, tentokrát je to naštěstí něco, u čeho nemusím používat příbor, za což jsem rád. Odejdu do pokoje, kde Ahmon ještě není, takže jen položím jídlo na stůl a sednu si na postel,a bych si ukrátil čas hraním karet. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Vejdu za ní, Shuri už je tady, zdá se že hraje karty. "Ahoj, tak co, neutahali tě moc?" zeptám se ho, hlavně abych věděl v jaké je teď náladě. Já sám jsem dost utahaný na to, abych se teď s ním mořil, pokud bude mít náladu špatnou. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Dohraji hru a teprve potom se zvednu a sednu si ke stolu, abych rozdělil donesené jídlo na dvě části...jednu pro mě a jednu pro Ahmona...Yue se může najíst něčeho z našich zásob. Vezmu si svou část jídla k sobě ana postel a vrýtí se k hraní dalšího kola karet... |
| |
| Práce jde docela dobře a Shuri vaří jak může. Se soumrakem ho hostinský propustí a tak udělá jídlo pro nás čtyři a dva si veme. Já si dám pro mě a Yona jídla nastranu a zůstanu v kuchyni či obsluhu i po soumraku. Nemám kam chvátat a hlad stále nemám a tak trpělivě čekám, než se Yon zastaví, abychom společně odešli do pokoje. Do té doby si krátím chvili zde prací, než abych se nudil na pokoji. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Sednu si ke stolu zády k Shurimu a pomalu jím, polovinu dávám Yue, která je sice najezená, ale já bych to stejně sám nesnědl. Pak si lehnu na zem na své provizorní lůžko a Yue se stulí ke mně. Začnu ji hladit, sem tam jí něco zašeptám, moc tiše než aby to Shuri slyšel. Chvíli počkám jestli se nestaví ti dva a když tak půjdu spát, stejně potřebuju doplnit síly. |
| |
| Dojdu do hostince až nějákou dobu po setmění. Hned na to zamířím do kuchyně, jak jsem Masuovi slíbil. Nakouknu dovnitř a hledám ho. Není tam už skoro nikdo, takže to není nijak těžké. Zamávám na něj a usměju se. -i když po té práci tojde trochu ztěžka. "Masuo-chan, půjdeme nahoru? Dneska bychom se asi měli stavit za Ahmonem a Shurim. Ne jako včera." Usměju se a zčervenám. Včera se mi to líbilo, ale nic se nesmí přehánět. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Netrvá to dlouho a je zameteno, rozloučím se a vemu si svojí porci, a oba odejdeme nahoru k pokojům. " Tak rychle, at jsme brzo zpátky...mám hlad, konečně." řeknu s radostí a odemknu pokoj. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Zanedlouho odejdeme oba k pokojům. Masuo začne odemykat ten náš. Chytnu ho za ruku. "Nebude lepší, když si nejdřív odbydeme to jejich...a potom už můžeme být jenom spolu." Usměju se ale počkám na jeho rozhodnutí. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Otočím se a jdu naopak k jejich pokoji, stále s jídlem v ruce. |
| |
| Nakonec Masuo opět zamkne pokoj. Usměju se na něj a chytnu ho za ruku. Dojdeme před dveře do Ahmonova a Shuriho pokoje. Zaklepu na dveře a zkusím kliku, jestli je otevřeno. |
| |
| Jdu za Yonem a nechám se i s jídlem odtáhnout ode dveří. Jen co zamknu, uklidím klíč a balancuji s jídlem a snažím se zahnat kručení v břiše. Jak to jen bude možné, tak se do toho jídla pustím, at se na mě budou dívat jak chtějí. Ale mám po celodenní šichtě hlad a tak se mi nikdo nemůže divit. |
| |
| Chvíli jen odpočívám a za chvíli se ozve zaklepání a vejde Yon a Masuo. Zvednu se a mírně se na ně usměju. Jen se modlím aby i teď Shuri raději mlčel. "Ahoj, posaďte se u nás," ukážu ke stolu. Qi Yue, bílo rezavá vlčice, kterou oni vlastně vidí poprvé, vyleze z pod stolu, mírně zavrčí a stulí se za postelí, aby na ni nebylo vidět. Sám si taky sednu ke stolu a čekám, jestli mi ti dva řeknou něco nového. |
| |
| Zůstanu jíst svou večeři na posteli a ani nezvednu pohled, když ti dva vejdou. dokonce se zdržím jakékoliv poznámky, čehokoliv...prostě mlčím a hledím si svého. Jakmile dojím, tak se vrátím k hraní karet. Očividně se mi vůbec nechce mluvit..nebo byť jen cokoliv dělat, co by k tomu potřebovalo někoho jiného. |
| |
| Jsou uvnitř a tak vejdu a už se chystám do sebe vpravit první sousto, když zaslechnu zavrčení. Spatřím bílo-rezavou vlčici a zády se připlácnu na dveře. Snažím se nedat na sobě strach, ale moje zranění stále není úplně fit a tak si dost jasně pamatuji, jaký to bylo být pod vlkem. Vyprostím se od Yona a nesvůj se usměji. " No,.....asi bych si to měl jít snist jinam....já...Yon to tu zvládne." omlouvám se a rukou šátrám ke klice. Rozhodně se ted necítím na setkání s vlkem, at je sebekrotčí. Zvlášt, když je z tohoto divného světa. |
| |
| Vejdeme dovnitř. Rozhlídnu se a všimnu si, že jsou oba v pokoji. Nicméně vlka si všimnu až když zaregistruju Masuovo krytí. Chce odejít a nechat to všechno na mě. Otočím se na Ahmona. "Za chvíli se vrátím." Usměju se a potom zase otevřu dveře. Chytnu Masua jemně za ruku a odvedu ho pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Dovedu ho až na postel a tam ho posadím. Talíř si dojdu odložit na stůl. "V pořádku Masuo-chan? Zvládneš to? Zůstaň tady a pohlídej mi jídlo, ano? Vyřídím to tam a vrátím se." Usměju se a dám mu pusu na čelo. |
| |
| Ani jsem si neuvědomil, že pohled na Qi Yue by mohl Masua tak vyvést z míry. Ona by nikomu neublížila, ale on je očividně ještě moc v šoku po tom co se mu stalo. Ani se nenaděju, nestihnu nic říct a jsem tu zase sám se Shurim, protože Yon odvede Masua pryč, ale snad se ještě opravdu vrátí, takže zůstanu sedět u stolu. To je teda den...dneska jde všechno od desíti k pěti. Yue vystrčí hlavu jestli už může zpátky ale já jí jenom gestem naznačím aby zůstala kde je. Nerad bych aby Masuo dostal další šok, kdyby se vrátil. |
| |
| Zvednu oči od karet teprve, když si všimnu co dělá Masuo. Rychle je ale zase sklopím a zahledím se na postel. Takhle jsem, aniž bych se pohnul, ještě chvíli, než si lehnu a svěsím ruku z postele tak,a bych mohl hladit Yue...tedy to v případě, že se nechá. |
| |
| Yon mě odvede do pokoje a tak se jen nechám posadit na postel a vemu jídlo aniž bych nad tímto myslel. Ani moc nevnímám, co mi Yon říká. On tam má vlka.....jen tak...ochočeného...proč...proč mi to někdo neřekl..ted vypadám jako zbabělec, ale ....nezvládnu to zatím...nejdu k nim....jsem zbabělec. Yon odejde zpátky k Ahmonovi a Shurimu. Odložím jídlo, hlad mě celkem rychle přešel. Vstanu a chvili se procházím po pokoji, prohlížím si zranění a nakonec si jí natřu a obvážu. S ošetřenou rukou se zvednu a opustím pokoj. Nechám jídlo jídlem a posadím se dole v hostinci u stolu, pozoruji lidi a přemýšlím, zda se můj strach projeví pokaždé, jak spatřím vlka či jiné zvíře. |
| |
| Nechám Masua v pokoji a odejdu zase ke klukům. Zaklepu jen tiše a hned vejdu. "Dobře jsem tady. Jo...a Ahmone? Prosím, příště zkus Masua varovat. Asi má teď z vlků trochu strach." Usměju se a posadím se na židli. "Tak co? No...abych řekl pravdu My jsme nic nezjistitli. Dokud jsme nepřišli do města, nepotkali jsme ani živou duši." Přiznám a čekám co vypadne z nich. |
| |
| Jen koutkem oka zachytím, jak Shuri začne hladit Yue, která se tomu nijak nebrání. Yon se za chvíli vrátí, ale bez Masua. Asi to pro něj byl hodně velký šok. "Promiň jsem tak zvyklý na její přítomnost e mi to nedošlo. Ale ona by nikomu neublížila. Snad to Masuo zvládne..." Qi Yue od teď bude pořád s námi takže by si měl zvyknout. Nechci mu dělat potíže. "No kromě toho, co jsem vám už řekl o ničem dalším nevím...myslím že teď nějakou dobu se ani nic nového nedovíme. Hlavní je vydělat peníze a přesunout se dál," reaguju na jeho slova že nic nezjistili, což je dost pochopitelné, já jsem na něco přišel jen protože jsem něco náhodou zaslechnul a pátral. |
| |
| Na okamžik se podívám na Yona a Ahmona, ale pak se zase vrátím k hlazení Yue...tedy teď už spíše drbání ji za uchem. Možná by nebylo od věci ji jednou za čas umýt, protože má kolem čumáku zaschlou krev...a kdo ví kde ještě. Nebylo by dobré, kdyby to bylo moc vidět, že je vlk...i když vypadá skoro jako pes. |
| |
| Na Ahmonovu omluvu se usměju. "To je v pořádku. Asi tak bude chvíli reagovat. Hlavně aby to ani jeden z vás nebral špatně. Zkusím si s ním o tom promluvit a něják mu pomoct." Příjdu o něco blíže. "Odkud jí vlastně máš? A má nějáké jméno? Myslím, že bych jí měl lespoň něják pozdravit, aby si na mě zvykla." Usměju se. Asi to zní trochu divně. Myslím, že tohle se mnou dělá tohle místo. Celé je divné. Všechno co se tu děje je divné. Ta věc s Masuem a teď tohle. "Jasně peníze. No, já dodělal práci pro hostinského. Ale byl tak hodný, že mě doporučil svému bratru a teď dělám u mlynáře. Myslím, že to bude dobrá práce. Mouka je přece jenom třeba. Máš nějáký odhad, kdy bychom mohli vyrazit?" Sednu si na kraj postele, protože už se mi opravdu nechce stát. |
| |
| Jenom přikývnu na jeho slova o Masuovi. Snad si na Yue nakonec zvykne. "Já...prostě jsme ji potkali v lese a ...je to takové divné ale přišla za mnou a spřátelili jsme se. Říkám jí Či Yue," odpovím mu na otázky ohledně vlčice. "Nemá cizí lidi ráda ale ví že jim nesmí ublížit," dodám. Vlastně se divím že si pustí k sobě Shuriho... "No nevím jak dlouho to bude trvat. Ale máme všichni práci což je velká výhoda. Pokud ale chceme alespoň jednoho koně, aby nám nesl věci, budeme tu muset pár dní zůstat..." pokrčím rameny. Ani jsem si ještě pořádně neudělal obrázek kolik nás bude všechno stát. Ani nevím kolik teď máme peněz. "Budu ještě muset udělat průzkum trhu," dodám. Vlastně můžu klidně teď, protože Shuri se se mnou nebaví a já nebudu mít co dělat. |
| |
| Trochu nehezky se na Yona podívám, když si sedne na postel, ale nic neřeknu, beztak by se na mě kvůli tomu Ahmon rozčílil..zase. Ještě chvíli hladím Yue, než se seberu, posadím se, obuju si boty a posbírám si pár věcí, abych se vydal ven. Potřebuju se projít a navíc, stejně teď nemám co říct...už jsem o tomhle s Ahmonem mluvil, takže opravdu není co bych řekl... Podím se znovu na Yue a na chvíli se zamyslím. "Chceš jít ven?" zeptáms e jí, jako kdyby to byl normální člověk...ale ona je hrozně moc inteligentní. Doufám, žese mnou půjde...může alespoň dohlédnout na to,a y se mi nic nestalo, když už nic jiného.. |
| |
| Usměju se na Qi Yue, když mi jí Ahmon představí. Nijak se neptám na podrobnosti. Není to vlastně ani moje starost. Jen mi teď přibyde starost o to, jak to bude Masuo zvládat. Potom už ale sleduju jen jeho. "Jo jasně. Dokud máme práci a nic nás nežene, měli bychom tu nějákou dobu zůstat. Řekl bych tak týden určitě." Řeknu svůj odhad. Na Ahmonův návrh s průzkumem trhu přikývnu. Je to dobrý nápad. Všimnu si, jak Shuri navrhuje Yue procházku. Postavím se. "No, asi bych měl taky jít." Rozloučím se s něma. "Těšilo mě Qi Yue." Usměju se na vlka a zlehka se pokloním. "Kdyby něco, víte kde jsem." Usměju se a odejdu zpět k pokoji. Pro jistotu zaklepu na dveře a až potom vejdu. Dojdu k posteli a padnu na ní. "Bože...mám hlad." Povzdychnu si tiše a zavřu oči. |
| |
| "Dobře, zatím se měj, a řekni Masuovi že se omlouvám ale že nemusí mít strach," rozloučím se s Yonem. Pak se otočím na Shuriho, který chce jít pryč. Je to jeho věc. Chce vzít i Yue a bude to dobrý nápad protože je schopný si zase něco udělat. Vlčice se dívá na mě, čeká co já na to. Jenom kývnu a ona doběhne ke dveřím aby šla se Shurim. Já mu nemám co říct. Já sám se taky zvednu. Půjdu prozkoumat kolik tu co stojí a pak půjdu spát. |
| |
| Pohledem na okamžik sklouznu k Ahmonovi...nevím, jestli s ním mám chuť teď mluvit...ne nemám. yue ke mně přiběhne, vypadá to, že Ahmon chce, aby mě hlídala, a navíc jí ji ven vzít chci, takže výjdu ven a vydám se projít... Přitom začnu mluvit na yue, jako kdyby byla člověk a ne vlk...prostě, s někým si povídat chi, když už jsem nemluvil dneska skoro vůbec. |
| |
| soukromá zpráva od Serene pro Podle toho, co zjistíš vás bude vybavení (včetně jídla tak na týden, plus věci jako provaz, měchy na vodu etc.) stát do 20 zlatých...oblečení tak kolem 32 nějaké základní zbraně taky tolik....a co se týče koně...nejlevnějšího za 50... Dohromady to dělá něco kolem 100 zlatých...ty máš teď u sebe něco přes 10 zlatých...a můžeš počítat, že ostatní mají taky tak nějak...což bude trvat tak den nebo dva, než nasbíráte dostatek peněz na zakoupení všeho..a pak bude dobré taky něco vydělat do zásoby...asi se tu přeci jen zdržíte spíše podle toho, jak rychle se ti dva uzdraví.... |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Ale co, aspoň se všichni dáme dohromady a budeme mít pořádné vybavení. Možná si budeme moct pak dovolit víc než jednoho koně...a budeme zase cestovat rychleji. Jakmile jsem s propočty hotový, vydám se zase zpět do hostince. Jsem celkem unavený a tak bude dobré se co nejvíc prospat. Shuriho hlídá Yue, takže se snad nic nestane. |
| |
| soukromá zpráva od Serene pro Přesto i když kňučí, je to docela tiché, asi aby neprobrala Shuriho, který už zase leží na postelia kartami...a spí. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Shuri spí, stihnul usnout opravdu rychle... Musím nad ním jen zakroutit hlavou. Takhle vypadá tak nevinně, ale přitom z něj mám už pořádné bolení hlavy. Raději se rozhodnu na to nemyslet. Sundám si košili a natáhnu se na zem. Yue si jako vždy lehne ke mně. Zavřu oči a hned je mi líp. Musím se na zítřek vyspat abych dobře zastal práci. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Posadím se na posteli a podívám se dolů, kde teď leží Ahmon a Yue. Při odpoledním povídání si s Yue jsem měl hodně příležitost popřemýšlet o tom, co jsem dneska udělal...jsem hlupák...jen jsem hrozně tvrdohlavý a i kdybych o sobě řekl, že jsem hlupák, sto tisíckrát...stejně bych nevěděl, jak to dát dohromady. Kleknu si k Ahmonovi a chvíli ho jen pozoruji, než z postele stáhnu přikrývku, kterou přez něj přehodím..když už spí na zemi, tak ať není nemocný. Pak mu odhrnu vlasy z tváře a políbím ho na tvář..opravdu nevím, proč to dělám, ale přímo mu asi nemůžu říct, že mě ten dnešek mrzí... |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Když mě Shuri přikryje a políbí na tvář, už dávno spím. Qi Yue trochu zvedne hlavu a mírně do mě strčí. Jen se na Shuriho podívá a zase si lehne, očividně ji co dělá neznepokojuje. Všechno to způsobí, že se začnu pomalu probouzet, ale neuvědomuju si, co mě k tomu nutí. Nechce se mi vůbec otevřít oči a nakonec to ani neudělám. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Proto ho začnu jemně hladit po vlasech...má je docela hrubé, možná kvůli tomu, že si je nečeše..jsou jiné, než ty moje....ale možná to ze mě dělá taky víc děvče... Lehce si povzdechnu... |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Nechápu proč to dělá s trochu mě to znepokojuje, ale vlastně to není nepříjemné. A taky by to mělo znamenat, že ho mrzí jak se choval, doufám. Neotevřu oči, jednak se mi nechce a navíc je mi jasné že Shuri by se takhle nechoval kdyby věděl že mě vzbudil. Ani nevím jak bych měl reagovat. Bude lepší neděsit ho ani sebe. Jen doufám že alespoň ráno něco řekne. Jinak ho nejspíš přetrhnu jako hada. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Měl bych se mu ráno ještě jednou omluvit, i když nevím, jestli to bude stačit. Znovu se k němu skloním a jemně se dotknu svými rty jeho tváře...vím, že něco takového by se nemělo dělat, nebo si to alespoň myslím, ale já si nemůžu pomoct. Ještě jednou ho pohladím po vlasech, než vstanu a zase si lehnu do postele... |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Dobře nejspíš přemýšlí jinak než já...takže to nechám být. Pak mě ale ještě políbí na tvář a já překvapením otevřu oči. To už naštěstí Shuri nemůže vidět protože se vrátil do postele, je tma a já jsem k němu teď zády. Opravdu mě to vyvádí z míry. Nevím co od něj čekat, co si myslet. Raději zase zavřu oči, ale asi mi bude chvilku trvat než znova usnu. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Dojdu do hostince a uvidím ho u jednoho stolu. Příjdu k němu. "Dovolte cizinče...můžu se posadit." Zažertuju a sednu si vedle něj. Dám mu pusu na tvář. "Ach Masuo-chan...jsem tak unavený..." Povzdychnu si tiše a opřu si hlavu o jeho rameno. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Yon stejně příjde za chvili, ani o něm nevím a sleduji jednoho hosta, jak ochutnává místní pivo. jak se ozve, otočím se a usměji. " Jistě, je zde volno." posadí se a po puse na tvář se o mě opře. Pohladím ho po vlasech. " Tak pojd zpátky na pokoj." nabídnu mu a zvednu se. Přitom ho stále přidržuji, aby si neublížil. Vlk odešel a tak já můžu být v klidu na pokoji. Stejně s Yonem nemůžu přemýšíte tak, jako když jsem sám. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Masuo navrhne jít zpátky na pokoj. Kývnu a pomalu se zvednu. Chytnu ho zlehka za ruku a vedu ke schodům. "Ale nevím, jestli potom budu schopný se ještě sám najíst." Zasměju se. Dojdeme k pokoji. Jakmle vejdeme, zamířím k posteli, cestou odložím jídlo a padnu na ní. "Bože...já jsem unavený..." Natáhnu se a zavřu oči. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Jak vejdeme do postele, tak padne na postel a zavře oči. " Tak odpočívej...však ti v tom nikdo nebrání. Já se posadím vedle a můžu tě krmit...chceš krmit?" zeptám se a vypláznu na něj špičku jazyka jako provokaci. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "To bych moc rád...mami." Stejně jako on na mě vypláznu jazyk já na něho. Potom si ho přitáhnu a dám mu pusu. A dál už jen čekám, co se bude dít. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Potom se posadím a začnu Yona krmit jako malé dítě. Usmívám se a občas si vemu taky, díky tomuto začínám mít sám hlad. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Potom mě začne krmit a já jen poslušně jím a vděčně se na něj dívám. Oba dojíme. "Děkuju moc Masuo-chan...zasloužil by sis nějákou odměnu za to, jak ses o mě hezky postaral...co by sis přál? Jen řekni." Usměju se a pohladím ho po tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Odnesu talíře a posadím se vedle něj. " Co kdyby jsi mi ráno zase neutekl. " zářivě se usměji a v mysli si pohrávám dál s tou bláznivou myšlenkou. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Potom se ale znovu zamyslí a vymyslí jiné. Obejmu ho, hned, jak si sedne vedle mě. "No..jen jsem chtěl, aby ses pořádně vyspal, ale jestli je to tvé přání. Budu tu dokud se nevzbudíš." Slíbím a dám mu pusu. Potom si lehnu na postel a jeho stáhnu s sebou. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "Dobře...už tě nenechám, aby ses tak probudil...budu s tebou." Dám mu pusu do vlasů. "Masuo-chan...co si chtěl říct předtím? Co tě to napadlo jako první?" Zeptám se tiše, obejmu ho a maličko zívnu. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Přeruším to až teprve se zeptá. Tím pádem se mi značka nepovedle, ale rozhodně se nevzdám. " No...jak to říct...chtěl...jsem, aby jsi se o mě postaral jako já o tebe minule..ale pak jsem si uvědomil, že jsi unavený a bylo by to na tebe moc rychlý..nemysli na to....a půjdeme spát. " ukončím to, a jdu pokračovat na své značce na jeho krku. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Přestane však hned co se ho zeptám na jeho původní přání. Vysvětlí mi to a já při té představě zčervenám. On se však opět pustí do práce. Objímám ho a na malý moment to trošičku zabolí. "Já...jednou se o tebe postarám Masuo-chan...neboj.A teď...teď jsem tvůj?" Usměju se a sáhnu si na krk, kde mě Masuo "označkoval". |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Zahledím se do jeho tváře a usmívám se. " Budu se těšit, až se omě budeš takto starat...teda...už ta představa mě vzrušuje." hovořím narovinu a přímo. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "Jsem rád, že jsem teď jen tvůj a že mám tvojí značku. Moc rád...chceš taky značku? mojí?" Nabídnu mu a něžně ho hladím. Usměju se, jak přizná že ho představa, jak se o něj starám vzrušuje. "No no...lepší bude, když si ještě chvíli počkáš." Dám mu pusu a oba nás přikryju a zívnu. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "Dobře...příště...děkuji..." Zamumlám, protože jeho teplo mě už pomalu začíná uspávat. Na moment mě probere jen jeho polibek. Usměju se a oplatím mu ho. Ale to už jen pusou. "O nikom jiném ani nemůže...mám tvojí značku..." Připomenu mu a zívnu. Na to si ho přitáhnu a přitulím k sobě. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Za chvili jen hýbu rty, ale hlas nevychází. Upadám do spánku v objetí s klukem, který se mi moc líbí a s kterým mi je dobře. Tyto chvile bych neměnil za nic na světě. |
| |
| Uběhne ještě pár dalších dní, které trávíte v práci, než našetříte dostatek peněz na nakoupení oblečení, nějakých drobností, které vám tady pomohou přežít a jiných věcí a ještě vám něco zbyde, a také než se Masuo a Shuri plně vyléčí. Po pěti dnech se tedy můžete vydat na nákup, aby jste si pořídili vše potřebné... |
| |
| soukromá zpráva od Serene pro Taky se ti prostě nestihnul kvůli tomuhle omluvit...nebo k tomu cokoliv říct... |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Nejen že jsem se s ním nepohodl a ještě jsem neměl čas se mu omluvit, ale taky jsem ho políbil na tvář když spal, což se rozhodně nedělá, ale prostě mito v tu chvíli přišlo jako dobrý nápad, jen teď když na to myslím, tak mi dochází, že to opravdu nebyl dobrý nápad. Ahmon zase spí u postele, takže si opatrně obuju boty, abych ho nerušil a zajdu dolů koupit snídani, kterou ale dostanu grátis za to, že jsem tak hezky pomáhal v kuchyni v době, kdy byl kuchař nemocný... Takže vezmu jídlo nahoru a položím ho na stůl, kam si sednu a začnu ho propalovat mělký pohledem...od doby, kdy se mnou Ahmon začal mluvit a pomáhat mi se necítím svůja pořád nevím jak se chovat....ani teď nevím... |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Neotevřu oči, jen se trochu obrátím. Dnes bychom měli nakoupit a to spolu a přitom budeme muset komunikovat...a na to já vůbec nemám chuť, protože po tom jak se choval už nemám náladu s ním cokoli řešit. Jen tak žít vedle něj, ale už se s ním dál nechci nervovat. Nebyl schopný mi cokoli říct za celý týden. A tak jen ležím a míním ležet dokud Shuri někam neodejde. Mohl bych nakoupit sám a on by si pak dokoupil co by bylo třeba. Je to dětinské ale jsem unavený. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Vždyť od začátku mě nesnášel a i dkyž mi pomáhá, jde na něm občas vidět, když se mu něco nelíbí..a já nevím, jak přesně se omluvit, i když jsem to měl udělat už dávno, ale...snad jsem moc velký zbabělec. Lehce si povzdechnu...pochybuji, že na mě ještě někdy promluví...a myslím, že na mě bude házet nehezké pohledy...a příště, až se zraním, tak mě nechá někde napospas osudu... |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Snažím se ještě usnout, ale když to nejde, zaberu se do myšlenek na to, co se musí všechno pořídit. Sám jít nemůžu asi na to vezmu ty dva, ale pokud Shuri neodejde, budu muset vzít i jeho...nějak to půjde. Hlavně když odsud zmizíme. Ještě chvíli a vzdávám to...takhle ležet je k ničemu, jen plýtvání časem. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Jsem pořád moc zkažený.... "Ty mi asi neporadíš, že?...jaks e omluvit," promluvím docela tiše. jsem si jistý, že Ahmon ještě spí, jinak bych na Yue asi nemluvil...nejspíš. Vlastně ono je snadné na ní mluvit, a já mluvit potřebuju docela nutně... Jen je problém, že mi stejně nepomůže. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Když to slyším, vztekám se na něj snad ještě víc. Je sice hezké že myslí na omluvu ale zase nemyslí na nic z toho, co jsem mu říkal. S takovýmhle přístupem by rychle ztratil všechny přátele, které by se mu povedlo získat. A já ani nevím jestli chci být jeho přítel i když se omluví. Mám pocit, že co dělám je zbytečné. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Jsem idiot, že?" promluvím ještě jednou na Yue a svěsím hlavu. Možná, kdybych nebyl takhle blbý tak bych se teď netrápil...vlastně přišel bych na to, jak se omluvit a nemrhal bych čas tímmhle... Ale prostě, moc dlouho jsem byl uzavřený a nepříjemný na to, abych se změnil jen tak hned...a věděl co kdy přesně dělat... |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Jsi a to nehorázný... pomyslím si, když slyším jeho slova. A přísahám, že jestli ještě něco řekne tak se seberu a jdu pryč. Už na něj nemám nervy. Možná se odsud nakonec dostanu tím, že spáchám sebevraždu. A nebo spáchám vraždu. Jenže když on nasadí ten smutný výraz nebo nedej bože začne brečet je to ztracené...Jak já tenhle svět nemám rád... |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Sednu si a přitáhnu si kolena k sobě, abych si o ně mohl opřít hlavu. Stejně nemůžu udělat nic, dokud se Ahmon neprobudí ale mám dojem, že mou omluvu nepříjme... Je už moc pozdě. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Budeme muset jít nakoupit," oznámím Shurimu jako nějakému cizinci, chladně a věcně. Tak co, nějak to přestojím, nejsem malé dítě. Budu s ním mluvit jen co se týče toho nejnutnějšího. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Rychle se zvednu na nohy a skoro vyděšeně ze mně vyjede docela hlasité "Počkej!", když ho chytím za jeho plášť, skoro jako kdybych se bál, že mi uteče. Dívám se přitom do země, protože se opravdu necítím na to, abych se mu díval do obličeje, i když jemu by se to možná hodilo víc...já ale nechci vidět jeho výraz... ":..já....já.." řeknu tiše a docela nervózně silně sevřu jeho plášť v rukou... "Omlouvám se..." dostanu ze sebe a zavřu oči, přičemž taky pustím jeho plášť...nechci vidět jeho reakci, určitě se na mě rozčílí, jako by udělali všichni ostatní..vždycky.. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Když mě pustí, seberu věci a peníze a dojdu ke dveřím. "Jdeme," řeknu jenom, stejným tónem jako předtím a otevřu dveře. Qi Yue vyletí ven ale počká hned za dveřmi a já počkám až vyjde Shuri abych mohl zamknout. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Svěsím ramena a výjdu pomalu z pokoje, když už mám jít...nechám hlavu skloněnou, nechci, aby Ahmon viděl, jak mě jeho reakce bolí... Ale můžu si za to v první řadě sám... |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Dlouze zívnu a rozhlédnu se. Jsme tu už nějakou tu dobu a tak máme něco našetřeno, nějaké to oblečení a další nezbytnosti potřebné pro přežití zde. Ale stále připravujeme náš odchod, co nejkratší době. Otočím se na Yona, který se mnou bydlí v pokoji. Vypadá to, že ještě spí a tak ho nechám a jen se vedle něj zase položím. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Nahnu se k němu a dám mu pusu. I když vypadá, že spí. Potom si ho přitisknu blíže k sobě a začnu ho zlehka hladit po zádech. Oči už mám otevřené a usmívám se na něj. Moc se mi tenhle krásný kluk líbí. A já ani nevím proč. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Přitoskne si mě na sebe a hladí po zádech. Otevřu oči a usměji se. " Dobré ráno, Yon." přivítám ho a pohladím ho po tváři. Teda...asi je to zvláštní, ale jsme spolu a chodíme a zatím jsme se nějak zvlášt nepoštěkali...asi ze začátku to bylo jen nedorozumění. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Jen vypustím Qi Yue tak jdi klidně napřed," oznámím mu a ani nečekám na odpověď a vydám se ven. Pustím Yue do lesa a ujistím ji že se pro ni co nejdřív vrátím. Z jejích očí vím, že na mě bude čekat. Pak se vrátím zpět do hostince a vydám se odívat jestli Shuri už šel než půjdu za těmi dvěma. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Když odejde, tak se opřu o zeď a zůstanu tak...dokud zase nepříjde Ahmon. Když se vrátí, tak na něj hned promluvím, doufám, že se mnou bude chtít alespoň mluvit...když ne...nevím co pak budu dělat... "Ahmona......opravdu....mrzí mě to..." dostanu ze sebe, ale nedívám se na něj...nechci, aby mi viděl do obličeje, který je teď docela zakrytý vlasy, protože mám skloněnou hlavu...nechi aby viděl jak jsem z toho zničený....i když to může slšet, protže se mi třese hlas. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Když tě to mrzí, proč to pořád děláš?" zeptám se. Možná bych s ním neměl vůbec mluvit a konečně se na něj vykašlat, ale prostě jen tak...nemůžu. Obzvláš´t když si vzpomenu...na některé věci... Možná si pořád zaslouží šanci i když si tím nejsem tak docela jistý. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Já...nevím..." odpovím mu. "..kdybych to věděl..nedělal bych to...nejsem zvyklý jednat...s lidmi, a...já nevím..." přiložím si dlaně na oči, abych zabránil slazám, které se mi zase začnou tvořit v koutcích očí... Bolí to..ale..já envím co s tím... |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Snažím se ti pomoct jak to jde a věř mi, že je to ve stávající situaci dost těžké a stojí mě to hodně sil. Ale nejsi mi lhostejný...jenže ty vůbec na tohle nehledíš. Pohrdáš tím, co pro tebe dělám a ani se nedokážeš omluvit. Celý týden jsi mě jen ignoroval. Proč tě to najednou mrzí? Doteď jsi se beze mě obešel," vyčtu mu všechno, co mě trápí. Je mi jedno že mu to ublíží. Mě jeho chování taky ubližuje. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Nemůžu za to..." zašeptám..jemu to asi smysl dávat nebude...pochybuji, že bude... A nejspíš se na mě kvůli tomu rozčílí ještě víc...nebo hůř, bude mě ignorovat úplně... |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Kdyby ti na tom sešlo, něco by jsi s tím udělal ale tobě to připadalo v pořádku, zjevně," odseknu. "Nechtěl jsem od tebe za to všechno nic, jenom to, že se ke mně budeš chovat slušně. Myslel jsem že jsme přátele, ale tohle si přátele nedělají. Už opravdu nemám sílu, abych se ti vnucoval," zakroutím hlavou a konečně se na Shuriho otočím. Kdybych ho mohl vyfackovat, moc by se mi ulevilo. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Opravdu...myslím, že bych měl raději odejít...možná ještě dnes... "...promiň..." řeknu ještě, než se opřu o zeď a sjedu na zem. Zase začnu brečet, jen se opravdu snažím,a by si toho Ahmon nevšimnul..viděl mě brečet tolikrát, že už mu z toho musí být špatně...musí mu být špatně ze mně... Ale komu by taky nebylo... |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "To k tomu nemáš víc co říct?!" zeptám se ho zvýšeným hlasem. Omluva někdy není to nejlepší. Chtěl bych slyšet, proč to udělal, chtěl bych slyšet jak to hodlá napravit a hlavně co sakra si o mně teda myslí...jsem snad jen něco na jeho cestě, co se hodí? |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Já..nechci....ne...nechci aby jsi...mě nenáviděl..." nevím co jiného mu mám říct...nemám pro sebe žádnou obhajobu. Jsem hrozný člověk a vždycky jsem byl, opravdu už mě asi nejde napravit, ať se o to chce snažit kdo chce. Dělám hrozné věci, bez důvodu a jejich dopad si uvědomím, až když je moc pozdě... Stejně jako teď..už to nijak nenapravím.. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Pohladím ho znovu po tváři. "Dobré ráno Masuo-chan. Jak se ti spalo?" Usměju se na něj a dám mu pusu na tvář. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Tak proč tohle děláš?! Proč si nevážíš mojí pomoci? Proč mi nevěříš?" okřiknu ho. Tak...on nechce abych ho nenáviděl. Spíš mi připadá, že se snaží o opak...a daří se mu to slušně. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Když na mě ale začne křičet, tak sebou škubnu a pak se rozbrečím ještě víc... "Neumím to...nikdy...předtím...nikdy jsem nikoh...neměl...nevyznám se...v tomhle...nevím co dělat...a co ne..." snažím se mu to vysvětlit, ale v tomhle stavu nejsem schopný ze sebe dostat něco smysluplného... |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Nevím! Nerozumím! To jsou jen výmluvy. Přece víš, čím člověka raníš, čím mu ublížíš, musíš to cítit. Věděl jsi to!" zakřičím na něj znovu. Moje ruce na jeho tváři se jemně třesou. Vztek a bezmoc...vře to ve mně a ve spojení s náladou kterou mi přináší tohle místo to není nic dobrého. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Už opravdu nevím co mu říct. Nemám čím se bránit...opravdu, už mu nezbývá nic jiného, než aby mě nenáviděl...celým jeho srdcem. "Omlouvám se...ale asi jsem..opravdu zrůda..." dostanu ze sebe s drobným úsměvem, který je všechno jen ne šťastný a spokojený...je opravdu směšené, tohle všechno... Úsměv mi na rtech zůstane i ve chvíli, kdy se rozbrečím ještě víc. Měl by mě tady nechat ležet... |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Nicméně hned potom ho obejmu a přitáhnu k sobě. Vím proč jsem mu vrazil, ale proč dělám tohle, to nevím. Asi je mi ho moc líto, i když by být nemělo, pořád se navíc zlobím. Ale prostě...nějak mě te´d nevede rozum, jen rozbouřené emoce. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro V tu chvíli si opravdu myslím, že mě začal nenávidět, ale pak si mě k sobě přitáhne a já zase nevím co se děje. Ale je to příjemné, hodně příjemné...ani nevím, jestli mě kdy vůbec někdo obejmul, takhle...snad nikdy nikdo.. Začnu konečně brečet nahlas a obtočím kolem Ahmona ruce, kterrými pak chytím křečovitě zezadu jeho triko. Nechápu proč to dělá, ale nehodlám ho teď pustit...možná je to naposledy, kdy mě někdo kdy obejme...a taky naposledy, kdy budu s ním... |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Je to zvláštní, protože vůbec nevím jak se stalo,že jsem mu nejednou takhle blízko, za normálních okolností bych to nikdy neudělal...ale Shuri není normální. Jeho křehké, drobné, chvějící se tělo v mé náruči by tak snadno mohlo být dívčí, jako spousta jiných věcí na něm. Shuri je jiný a proto ho te´d dokážu objímat i když mi to připadá zvláštní, ale cítit jeho teplo je příjemné...a myslím že tohle je to nejlepší, co teď můžu udělat. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Vlastně vím, je to příjemné a uklidňuje mě to...i když, docela to bolí...protože mě utěšuje někdo, koho jsem naštval svým chováním a vlastně si tohle nezasloužím. "Ja to můžu napravit?" zeptám se ho tiše po docela dlouhé době. Já sám nevím, co bych mohl udělat, abych mu tohle všechno splatil, a aby na mě nebyl naštvaný...a taky abych mu zase neublížil... |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Pokud si mě vážíš, pokud ti nejsem lhostejný, chovej se podle toho. Myslím že dokážeš poznat, jak neublížit," odpovím na jeho otázku. Mluvím už konečně tiše a stejně mám rty blízko jeho ucha, takže se nemusím bát, že by to neslyšel. Automaticky jemně projedu prsty jeho vlasy. Všechno na něm je tolik křehké, dívčí, i ty sametově jemné vlasy... |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Omluvil bych se ti dřív..ale.." ne, asi tady není žádné ale. Určitě to šlo nějak udělat...snad... |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Přesně tak..." řeknu potichu když očividně narazí na to, že žádné ale není...že prostě měl, jen byl zbabělý, nebo co jí vím. "To stačí, prostě to už nedělej. Jsem vyčerpaný," dodám a zavřu oči, jako bych se snažil načerpat tu ztracenou energii. Myslím ale že to se nestane, dokud se odtud nedostanu. Shuriho teplo mě ale teď alespoň trochu uklidňuje. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Položím se zase vedle něj. " Tak co dneska ...máš představu, co koupíme a jak dlouho tu ještě budeme?" zeptám se, ale jak jsem tak s ním, je mi to jedno. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Raději ale zavřu oči. "Slibuji, že už to neudělám," odpovím mu. Opravdu, odteď se budu snažit ještě víc...opravdu..nechci ho trápit. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Mám hrozné nutkání políbit ho na čelo, ale dochází mi, že by to byl špatný nápad. Měl bych si víc uvědomovat, že je to kluk, vštěpit si to do mysli. "Můžeme? Nebo potřebuješ ještě chvíli?" zeptám se abych věděl, jestli se už vzpamatoval. Měl by být při smyslech než tam půjdeme a než budeme nakupovat věci, které budou nutné pro naše přežití. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Dotknu se rukou obličeje, kde se dají ještě cítit stopy slz... "Měl bych si opláchnout obličej," řeknu místo odpovědi. Pak konečně pustím Ahmonovo triko a nechám ruce spadnout podél mého těla. Snad bych se mohl zvednout i sám, ale... "Pomůžeš mi na nohy...prosím?" požádám ho..moc často to nedělám, vlastně vůbec..ale možná, možná bych měl začít.. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Chytím ho za paže a vytáhnu ho na nohy. Je to opravdu snadné, protože je lehký jako peříčko. "Jen jdi, počkám na tebe," přikývnu, zatímco si prohlížím jeho tvář. Myslím že se mu na ní vymaluje hezká modřina. Alespoň se na něj nebude tak hezky dívat, někdy si připadám jako dokonalý úchyl, když ho sleduju. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Za chvíli jsem zpátky, mám zepředu trochu mokré vlasy a ještě z nich občas ukápne voda..každopádně ale vypadám líp, než když jsme měl úplně uslzený obličej...jen mám ještě trochu červené oči, ale to se dá zakrýt nevyspalostí, třeba. Jen nevím jak vysvětlím odřeninu na tváři..asi tam budu mít modřinu. "Myslíš, že už budou vzhůru?" zeptám se Ahmona a snažím se znít co nejnormálněji. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Lehne si, pohladím ho a natisknu se tělem na svoje. "To já nevím...Musme se domluvit i se Shurim a Ahmonem. Víš přece, že tyhle věci spíše zařizujou ti dva. Necháme to na nich, ne? Nebo už se mnou nerad ležíš celou noc v jedné posteli?" Ušklíbnu se a dám mu pusu. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "No a na jak dlouho tov té posteli asi tak vidíš?" Usměju se a natisknus e na něj ještě více. A potom ho dokonce zalehnu. Masuo je pode mnou a já na něm ležím. Jen tak ze srandy, ale ani náhodou bych si na něj nedovolil lehnout naplno. Příjde mi tak křehký. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Dívám se na jeho tělo. "Víš, že já vlastně ani stát nemůžu...protože nemám sílu a nechci tě od sebe odstrkovat..takže je to na tobě. " a laškově píchnu Yona do břicha. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "Dobře...tak počkáme." Usměju se a dám mu pusu na krk. Dostanu píchanec do břicha, ale jen tak zlehka. Zasměju se. "To snad nejsem tak těžký, ne?" Obejmu ho a potom se překulím na záda. Takže teď je on nahoře a já ležím pod ním. "Tak a teď je to zase na tobě." Usměju se a Pohladím ho po zádech. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Přikulí se se mnou a já jsem najednou na něm. " Tak lehce se toho zbavil..no počkej. " jak jsem na něm, tak se posadím a nohama silně obejmu jeho boky. "Budeš ještě prosit, abych slezl a šli jsme nakoupit. " předurčím budoucnost a začnu ho nejdříve hladit a potom přejdu v lechtání a píchání do boků, které ho má rozhýbat. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Pohrozí mi a potom se na mě posadí. Stiskne mě nohama a začne mě lehtat a píchat do boků. Snažím se uhýbat, ale dost dobře to nejde. A taky se bojím, abych ho nezranil. "Nechej toho...ublížíš si..." Varuju ho mezi smíchem a škubu sebou čímdál více. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro po chvili mi nohy povolí a já se svalím vedle Yona a jen tak tak se držím na posteli, ale směji se a jsem veselý a rudý od smíchu. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "Ale no tak...přece by si mě nevydíral. No já nevím, co za to...třeba...třeba skoro cokoliv budeš chtít." Zasměju se a řeknu mu, aby věděl z čeho vybrat. Dál sebou škubu, protože ho to pořád ještě baví mě tak trápit. Potom mu ale povolí nohy a on padne na postel vedle mě. "Vidíš...už si toho nechal." Směju se a je mi teď už fajn. "Tak co teda chceš?" Zeptám se a obejmu ho. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Zadívám se na Yona. " Co chci....no tak třeba něco malého .....že si na mě vzpomeneš. " řeknu a vypláznu jazyk. " At vím, že na mě myslíš pořád. " zasměji se a znova do něj zlehka dloubnu, ale pak se na něj z boku natisknu. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Trochu se podivím. "To ti stačí? Teda...ty jsi z levného kraje." Zasměju se, ale nemyslím to špatně. "Dostal už si vůbec dneska ráno pusu?" Připomenu mu a jak se na mě tiskne, přitáhnu si ho ještě blíže. Dál ho hladím po boku a nechce se i přestat. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Podiví se nad mojí odměnou, jen pokrčím rameny. " Pro mě je jídlo víc než postel." řeknu jen s náznakem, v čem jsem asi tak vyrůstal. Zamyslím se, jak se zmíní o puse. " Nene..dneska ještě ne." a našpulím rty, jak na pusu čekám. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Zakřením se. "Neboj...nebudeš nahoře věčně." Zasměju se a potom se rozkročím nad něj. Skloním se níž a zase si nad něj téměř lehnu. Zlehka ho políbím na krk. "Masuo-chan...jaké to je? Sex s klukem?" Zeptám se ho tiše a zlehka ho kousnu do ouška. Vysvětlí mi, že pro něj je jídlo důležitější než postel. Sice zlehka nechápu, proč tu plete jídlo, ale stejně to asi bylo jen obrazně. "No jo...ty vlastně nevíš, že na tebe už tak pořád myslím. Hm...a co s tou pusou?" Zasměju se a sleduju jeho našpulené rty. "Chceš pořádnou nebo jen takovou tu vítací?" Dám mu zase na výběr a kousek se přiblížím, protože pusa tak jako tak bude. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Přiblíží se a nabídne mi pusu. " Já bych moc rád tu pořádnou, když je dneska ta první. " řeknu nejistě a podívám se na Yona, zda mi jí stále chce dát. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "Hm...budeme to muset zkusit, jestli je to tak pěkné, jak se říká." Zašeptám tiše a políbím ho na krk. Vždycky je něco poprvé...tohle bude pro oba. Nějak si vůbec nepřipouštím, že bychom se až tam nemuseli nikdy dostat. Věřím, že dostaneme. "Jistě...tak pořádnou." Usměju se a hned potom ho pořádně a procítěně políbím. Zlehka ho u toho hladím po zádech. Jen konečky prstů přejíždím po jeho kůži. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Po polibku se na něj zadívám. " Tak jak ted? Vstaneme a vydáme se podívat, jak jso u na tom a nebo se budeme dál válet? " zajímám se a s úsměvem, ani jedno by mi nevadlo. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Zeptá se mě co teď. Zamyslím se a dál ho hladím, teď už i po vlasech. "No...pokud se odtud chceme dostat co nejdřív...asi bychom měli vstávat...co ty na to?" Navrhnu ale sám od sebe nevstávám. Čekám až co on. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Na to se začnu zvedat a ještě naposledy ho pošimrám a políbím na rty, ale jen rychlý, přesto něžný polibek a už se stavím na nohy a připravuji se na cestu do města na nákup. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Sám se ale ještě chvíli válím v posteli. "A opravdu mě tam potřebujete?" Zamručím rozespale a protřu si oči. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro narovnám se a zůstanu sedět u něj, ale nevstávám. " Nebo se chceš ještě válet....nebudu proti."nejistě se zeptám. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Zadívám se na něj, po tom, co řekne, že mě potřebuje a že beze mě nepůjde. Usměju se a sám se nadzvednu, abych mu dal pusu. "Dobře...nenechám tě jít samotného." Usměju se an něj a pohladím ho po tváři. Sedí pořád na posteli a nejistě se mě zeptá, jestli se chci ještě válet. Zakroutím hlavou a usmívám se na něj. "To je dobré...stejně musím vstát." Protáhnu se a potom pomalu vstanu. Chvíli chodím po pokoji a hledám oblečení, protože jít jen v trenkách rozhodně nemíním. Za chvíli jsem už oblečený a stojím kousek od dveří. "Hotový? Můžeme jít?" Zeptám se ho a položím ruku na kliku. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Yon je oblečen a připraven odejít. Proberu se ze zamyšlení a seskočím z postele. " Jo, jsem připraven, jdeme. " a přistoupím k němu, abychom mohli odejít z pokoje. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "Tak kam teď? Kde je sraz? U nich v pokoji nebo jinde?" Zeptám se protože nevím. Zastavím se, koukám na Masua a čekám jeho odpověď. |
| |
| Vyjde nejdřív Yon a potom já z pokoje. Zamkne a chytne mě za ruku, pevně mu jí stisknu. Na otázku kde je sraz pokrčím rameny. "Netuším, ale můžeme zamířit k nim do pokoje, zda tam jsou a pokud ne, budou třeba dole v hospodě." navrhnu a pomalu se rozejdu po chodbě k pokoji Shuriho a Ahmona. |
| |
| Shuri se za chvíli vrátí, jen si ho prohlédnu, jestli se na tváři už nevybírá podlitina. "Nevím, to poznáme," pokrčím rameny na jeho otázku. Otzočím se a udělám sotva dva kroky, když uvidím jak Yon a Masuo přichází k nám. Asi jsme tak moc zdržovali. "Dobré ráno. Zrovna jsme byli na cestě k vám, abychom se spolu vydali nakoupit vššechno potřebné," přivítám je a hned jim vyložím situaci. Určitěš taky rádi konečně vypadnou. |
| |
| ani nestihnu Ahmonovi odpovědět na to, co mi řekl, když s objeví ti dva. "Ahoj," řeknu jednoduše a přeletím je očima. Vypadám buď nevyspale, nebo přešle, mám trochu červeno kolem očí..a ještě k tomu odřeninu na tváři. Zajímalo by mě, co si o tom budou myslet. Ale vlastně je to vcelku jedno... |
| |
| Jen co se otočím, abychom odešli k jejich pokoji, zahlédnu je na chodbě. Dojdeme k nim a jen kývnu na pozdrav, protože Ahmon začne mluvit jako první. Prohlížím si zatím, Shuriho. Zaujala mě totiž jeho odřená tvář. Ale potom toho raději nechám. Jen tak pro jistotu. "Dobré ráno. No my zrovna jdeme za váme. Ušetřili jste nám kousek cesty. Co všechno vlastně jdeme nakoupit?" Zajímám se protože chci vědět, kolik toho bude...alespoň zhruba. Potom se pomalu obrátím na cestu ven. Určitě si můžeme popovídat i cestou. |
| |
| Zamířím k Shurimu a Ahmonovi, který jsou už venku. Ahmon hned přejde k věci a řekne, co bude. " Jo, souhlas. Nakoupit a vypadnout, ještě chvili v kuchyni a přiberu i tam, kde nechci. " plácnu se do břicha. Jak přejdu blíž, všimnu si na tváři odřeniny. " Ty jsi se porval či co? " zeptám se a ukáži na svojí tvář, abych naznačil jeho odřeninu. Na jeho tvář ukazovat nebudu, ještě by se porval třeba i se mnou. |
| |
| Vypadá to, že oba souhlasí abychom nákupy odbyli a konečně se vydali na cestu. "No myslím, že bude dobré abychom rozdělili co kdo koupí. Každý si samozřejmě musí opatřit nějaké oblečení a zbraně. Já koupím koně a se Shurim se ještě postarám o takové důležité věci, jako provazy, svítilny, čutory a co já vím co se bude hodit. A vy by jste si vzali na starost jídlo. Napadá vás ještě něco?" dám se hned do organizace, protože jak to tak vidím, nějak všichni očekávají, že to tu vedu já, asi že jsem to zmínil první. |
| |
| Lehce pozvednu obočí a jen sleduji jejich hovor, než se obrátí Masuova pozornost ke mně. No..co mu tak odpovědět. "Dostal jsem facku," odpovím mu. Může si to přebrat jak chce, protože se mu hned poté přestanu věnovat a otočím se na Ahmona, který opravdu vypadá, že si to tady vzal na starost. "Myslíš, že se dá u kováře koupit i nějaká hůl? Je to tak jediná věc, kterou umím používat," zeptám se ho. Sice se to ke karate, které studuji nehodí, ale náš učitel toho dělal víc, než jen karate, takže nás neučil jen to. Navíc opravdu, s holí bych se zvládl i ubránit, s nožem nebo něčím podobným asi těžko. |
| |
| Masuo souhlasí s rychlím vypadnutím a potom se zmíní i přibírání. Kouknu na břicho, do kterého se přitom plácnul. "Náhodou...mě se tvoje břicho líbí." Řeknu jen tak jakoby mezi řečí. Ahmon začne rozdělovat kdo co nakoupí. Dostaneme přidělené jídlo. "Hm...tak mě napadá, když budeme mít toho koně a k tomu jídlu. Máme brát nějákou mouku? Dělal jsem u mlynáře. Říkal, že by mi něco prodal za levnější peníz. Jinak je to jasné co asi koupit." Přikývnu a přemýšlím nad zbraní, co Ahmon vzpomenul. Vůbec netuším co by se mi hodilo, narozdíl od Shuriho, který má zřejmě jasno. |
| |
| Yon poznamená, jak se mu moje břicho líbí, tak se zašklebím. " Zatím, počkej po dalších dnech plného jídla a žádného dalšího cvičení." připravím ho a dál se věnuji těm dvou. Shuri přizná, že dostal facku. Ani mě to moc nepřekvapí, protože někdy si to zaslouží. " No hlavně že byla jen jedna. " na to se Ahmon pustí do určování, kdo co bude mít. A my dostaneme jídlo. " Jasný, vememe jídlo a pití, to není k zahození. ..no myslím, že toho bude dost...a nesmíme zapomenout taky pro koně nějakou tu slámu na spaní a krmivo. "poznamenám pro sebe, protože i pro koně se ted bude schánět jídlo. Zamyslím se ještě, ale nic víc mě nenapadá. " Tak asi ujednáno...tak jdeme na to. " řeknu a podívám se, zda ostatní souhlasí. Ohledně boje stejně nic neumím a tak budu muset spoléhat na nůž či něco podobného. |
| |
| Yon nabídne že by vzal od mlynáře za dobrou cenu mouku a já pokrčím rameny. "No trochu možná nezaškodí, ale po cestě z ní stejně asi nic neuděláme, takže je zbytečné jí nějak moc brát. Hlavně vyberte věci co vydrží dlouho,"odpovím mu. Pak zaslechnu Masuovu starost o koně a jen se zasměju. "Tohle nejsou přešlechtění koně jako z našeho světa. Jsou to silná odolná zvířata schopná vydržet mnohem delší cesty než na jakou se chystáme my. Když je pustíš v lese, přežijou. Ten se napase venku o něj nemusíš mít starost," ujistím ho. "Tak tedy jdeme na to," přikývnu a vydám se na nákup. Nejdřív asi posháníme všechny ty drobnosti a koníka necháme nakonec, po městě ho přece nebudeme vláčet všude s sebou. |
| |
| Na okamžik se zatvářím dotčeně, když mi neodpoví, ale zase toho má teď hodně, takže toho nechám. Nic už neřeknu a vydám se s ostatními ven... |
| |
| Vydáte se ven na nakup. Docela brzy najdete obchod s oblečením, kde se dá docela levně koupit i složitěji vypadající oblečení, takže si můžete koupit něco, co se vám líbí a nebude to vypadat moc nápadně. Pak zajdete ke kováři, který vám dá menší slevu, protože tady předtím pracoval Ahmon.. Následně se rozdělíte, aby jste mohli nakoupit jídlo a zbytek potřebých věcí...a jako psolední na vs zbyl kůň, který se hledal docela špatně..tedy nějaký kvalitnější, ale nakonec jste pořídili docela statného tažného koně, hnědáka, který vypadá, že toho unese docela dost a s jeho výdrží to bude taky takové. |
| |
| Nakupíme oblečení, dokonce si každý vybere. I já jsem si zde našel oblek, který se mi líbil. odkaz Potom se rozdělíte a nakoupíme jídlo a pití na cestu. Nakonec se kupuje kůn, ale to nechám na Ahmonovi, jelikož byl u kováře a nejspíš i něco pochytil. Jak už máme vše hotové, podívám se na naše zásoby, nakoupené a taky na našeho nového koně, kterého poplácám po krku. " Tak a asi vyrazíme zítra ráno, nějak brzo, hádám. Ted už to moc cenu nemá, co myslíte?" zeptám se, protože nákup přeci jen nějaký ten čas zabral. |
| |
| Krom chvíle, kdy si vybírám oblečení ('zůstal sjem u tohodle: odkaz) a koupě zbraní (nakonec jsem se musel spokojit s dýkou) se moc do zbytku nakupování nezapojuji...stejně Ahmon se ve zvířatech vyzná líp než já, takže do toho nemám co mluvit...jídlo shánějí ti dva...a ten zbytek, ani nevím co všechno by se mělo koupit, takže to taky nechám na Ahmonovi. Když máme všechno koupené, tak je už poledne...po Masuově otázce se zamyslím. Spíš by jsme měli jít už teď... |
| |
| Co se týče nákupu pro mě, vyberu si oblečení, které mi připadá pohodlné a praktické - odkaz (jen kalhoty a plášť jsou černé). Ze zbraní zvolím menší zahnutý meč a dýku. Díky hodinám kenda se s mečem umím slušně ohánět. Koně vyberu tak, aby unesl co největší náklad, takže je to zdravé mohutné zvíře s dobrýma nohama a lesklýma očima. je to klisna, protože ty jsou zpravidla poslušnější a klidnější. Hned pokřtím jako Xue Wei [šao wei]. Kromě toho nakoupím to co mi příjde nezbytné, provazy, světlo, brašny, přikrývky a jiné drobnosti, které nám můžou značně usnadnit život. "Myslím že se dnes řádně najíme, zaplatíme, sbalíme, odpočineme si se a zítra budeme vstávat se sluncem a vydáme se na cestu," přikývnu na Masuova slova. Dnes by to bylo zbytečné, tma by nás zastihla moc brzo. |
| |
| Nad oblečením se moc nerozmýšlím. Vezmu první hezčí věc v modré barvě, protože modrou mám opravdu rád. Tedy kromě toho, že mi jde k očím. odkaz U zbraně to tak jednoduché není. Tam mám větší problém. Ale nakonec si vyberu jen obyčejný meč. S tím typuju, že mi to půjde nejlíp protože jako skoro všichni malý kluci jsme se s ním kdysi mlátili. Nepřekvapí mě, že vyrážíme až ráno, proto jen přikývnu. Stejně nemám co říct. Obejmu zezadu Masua. "Máš teď už čas?" Zeptám se tiše a položím si hlavu na jeho rameno. |
| |
| Shuri s Yonem se nevyjádří, ale Ahmon se mnou souhlasí, že je to lepší ráno. Mezitím ke mě Yon příjde a obejme mě, přitom mi položí hlavu na rameno. Pohladím ho po vlasech., a dívám se na Ahmona. " Jo, tak ráno před svítáním se sejdeme u Šao Wei....půjdeme ted společně na jídlo? " ptám se dál a přitom sjedu rukou Yonovi na tvář a hladím ho po ní. Natočím k němu hlavu a špitnu. " Mám čas..pro tebe kdykoliv. " ujistím ho a obrátím svojí pozornost na ty dva, protože bud půjdeme společně a nebo se zase rozdělíme. |
| |
| Vypadá to tedy, že se tady zdržíme ejště jeden den..nevadí mi to popravdě. Na Masuovu otázku jen pokrčím rameny. Je mi upřímně jedno, jestli budu jíst sám, enbo s někým...a stejěn, ejště pořád sjem se nenaučil jíst příborem...možná by bylo lepší, dkybych jedl sám... ale přesto se nevyjádřím.. |
| |
| Snažím se ignorovat jak se ti dva k sobě mají a raději se na ně ani moc nedívám, mám z toho divný pocit. Ne že bych lidi odsuzoval, ale prostě mě to nějak znejišťuje... "No pokud chcete," souhlasím se společným oběděm a po očku se podívám na Shuriho. "Slyšel jsem, že tu mají výborné polévky," usměju se na něj. je to možná trochu pobavený úsměv, ale snažím se ho zase nedráždit. Přeci jen se mu snažím pomoct. |
| |
| Masuo navrhne společné jídlo. Nic proti tomu nemám. Je fakt, že společně jsme jedli málo, ne-li vůbec. "Klidně můžeme. Stejně už mám hlad. A kam do hostince, nebo jinam?" Zeptám se protože nevím. Něják moc jsem tady nechodil. Chytnu Masua už jen za ruku a jsem připraven jít někam na to jídlo. |
| |
| Vypadá to, že proti nikdo není, jen se zase Shuri nevyjádřil, tak nějak si zvykám. " Dobrá, tak jdeme..myslím, že to bude dobré cviko na cestu, kde budeme zase spolu...třeba nám cesta bude ted utíkal lépe než předtím.." řeknu a stisknu Yonovi ruku. Rozhlídnu se. " Kde mají ty výborné polévky? V hostinci a nebo jsi to uchutnal i někde jinde, Ahmone?" zeptám se, protože to vypadá, že pokud vaří dobře polévky, bude dobré tam i jiné jídlo. |
| |
| Podívám se na Ahmona, protože na mě mluví a vypadá to, že by mě opravdu rád viděl, jak se peru s polívnkou...jako kdyby nestačilo, že se tady nemůžu pořádně najíst ničeho... "to se zase nádherně najím, fakt," řeknu napůl zklamaně... |
| |
| Ostatní neví kam jít ale já ostatně stejně jako oni nevím o jiném místě, než kde jsme jedli do te´d, takže je asi zklamu. "Do hostince," ujistím je. Shuuri očividně nepochopil mou snahu mu pomoct, ale raději to nekomentuju, než abych se zase rozčílil, takže si jen povzdechnu a zamířím k hostinci. Sám mám dost hlad a na zítřek se musím posilnit. Rozčilování mi rozhodně nepomůže. |
| |
| Pokrčím rameny po tom, co nás Ahmon nepřekvapí žádnou jinou jídelnou. "No tak do hostince no." Stisknu Masuovi ruku a vyrazíme. Cestou se otočím na Shuriho. "Nenajíš? Proč?" Zeptám se napůl zvědavě a napůl překvapeně. Zřejmě vím o Shurim nejméně z naší skupiny.Ahmon s ním byl než došli tady a Masuo potom celou dobu v kuchyni. Není divu, že nic nevím. |
| |
| Tak se to nakonec rozhodne pro hostinec, přikývnu. " Jo, v hostinci...však tam vaří Shuri, tak to tam musí být dobrý. A ty se netvař jakoby jsme ti odsouhlasili ortel smrti, si tam můžeš dát co chceš a myslím, že tě do kuchyně ještě pustí." snažím se mu zvednou náladu, protože opravdu se mračí jako kdyby spokl pytel pavouků. Jemně stiskávám Yonovu ruku a cestou do hostince po něm občas mrknu. V hostinci najdu stůl a posadíme se. " Tak co si dáme?" zeptám se a zkusím nasátím vůně z kuchyně uhodnout,co zrovna dělají. |
| |
| "Tch," ujede mia pomalu se rozejdu k hostinci. Rozhodně se teď netvářím nijak spokojeně, ale to se u mě dá docela hezky čekat. Když na mě Yon pak promluví, tak se na něj na okamžik podívám, enž se začnu tvářit hodně nejistě a pak dokonce lehce zčervenám, když promluvím. "Protože neumím používat příbor," řeknu jen. Opravdu, Ahmon to ví nejlépe, že e příborem nenajím...vždycky jsem jedl jen hulkami, takže se není čemu divit. Za chvíli se dokonce na Ahmona podívám, ale hned zaději uhnu pohledem...mám dojem, že jsem ho zase trochu rozčílil, asi na to mám talent. |
| |
| Do hostince jdu už mlčky. Dost mě mrzí jak se Shuri chová spíš než že bych se zlobil. Čím dál víc mám pocit, že je to všechno zbytečné, protože jakmile s ním mám trpělivost a zdá se, že všechno bude dobré, že rozumí, tak mě zase zklame. V hostinci si sednu ke stolu a objednám si nějaké maso. Ostatním nevěnuju pozornost. Masuo a Yon se k sobě lísají víc než by mi bylo milé a každý pohled na Shuriho jen dráždí můj žaludek a já bych se prostě rád v klidu najedl. Už abychom odsud zmizeli... |
| |
| Trochu se podívím, když Shuri řekne, že neumí jíst příborem. Na moment se zamyslím. "A co kdyby ses tu někoho zeptal, jestli by ti neudělali hůlky? Přece to není složité a truhlář nebo něco podobného by přece měl umět něco takového udělat, ne? A určitě za to nebude moc chtít." Navrhnu mu nakonec a ještě nad tím trochu přemýšlím. Dojdeme do hostince a sednu si vedle Masua. "No já nevím...myslím, že by mi mohla stačit nějáká polívka. Měli je tu dobré a hlavně jsem se z toho najedl. Takže bych si dal polívku" Řeknu Masuovi svůj výběr a koukám potom po hostinci. "Dobrou chuť." Popřeju Ahmonvi, jak začne jíst a chvíli na to dostanu svojí polívku a taky se začnu cpát. |
| |
| "O tohle nejde," řeknu jen, ale už to s ním probírat dál nebudu...nejen, že se tady vůbec nevaří jídlo, které by se dalo jíst hůlkama, ještě se snadno zlomí. Dojdu do hostince a chvíli mluvím s novým kuchařem, než si ke stolu k ostatním donesu jídlo, které je upravené tak, aby se dalo prostě jen nabodnout na vidličku (což není problém) a sníst. Občas se u jídla podívám na Ahmona, ale nevím co říct...asi bych se mu měl zase omluvit...jen nevím kdy... |
| |
| Yon mi dá navýběr polévku, ale já radši něco vydatnějšího a tak si dám taky pořádný kus masa, abych měl energii na cestu. Dám si k tomu pořádný pecen chleba a pustím se do jídla. " Dobrou chut." popřeji všem, protože začnu jíst a už někteří jedi. Na to se vrhnu na svojí porci a moc po ostatních nekoukám. |
| |
| Jen tiše popřeju ostatním dobrou chuť, i když stejně pochybuju, že by z toho něco měli, ikdybych to řekl nahlas, protože v rozmrzelosti přejdu do čínštiny. Tiše jím, ani se na ostatní nedívám. Jakmile jsem hotový zvednu se od stolu a položím na něj něco ze zbylých peněz. "Jdu si dát věci do pořádku a odpočinout si před cestou. Sejdeme se zítra o východu slunce před hostincem, nachystaní na cestu. Čím dřív vyrazíme, tím líp tam budeme," oznámím ostatním a aniž bych čekal, co na to řeknou se vydám pro Yue a pak do svého pokoje. |
| |
| Ahmon se zvedne ještě dřív, než já dojím, takže na chvíli přestanu jíst a začnus e na něj dívat úplně, ale on se nanás stejně nedívám, takže ho jen vyprovodím očima, než si lehce povzdechnu a vrátím se k jídlu. Zdá se, že opravdu ať už udělám cokoliv, tak je to špatně.. |
| |
| Dojím polívku apočkám chvíli na ty dva. Celkem jsem se najedl a bylo to i dobré, takže odpočívám. Všimnu si, jak se Shuri dívá za odcházejícím Ahmonem. "Nemyslím, že by si z něho měl být smutný...ten kluk vypadá, že se ani usmívat neumí." Podotknu tiše a lehnu si na stůl. |
| |
| Ahmon dojí jako první a jen odejde po dání instrukcích, přikývnu a všimnu si pohledu Shuriho, ale moc ho nesleduji a více se zajímám o své jídlo. Dojím až po Yonovi a odložím talíř, aby ho obsluha odnesla. " Bylo to dobrý..a co ty, najedl jsi se trochu?" zeptám se Shuriho, aniž bych se k Ahmonovi vracel. |
| |
| "Umí...jen ho pořád štvu," odpovím Yonovi, jakmile dojím a položím vidličku na talíř. Masuovi ani neodpovím...ale přeci jen se nezvednu. stejně nemám kam bych teď šel...jít do pokoje, tak se setkám s Ahmonem, a ten se mnou nebude chtít mluvit. |
| |
| Shuri řekne, že se Ahmon umí usmívat. "Opravdu. Chtěl bych to vidět. Ale nemyslím,ž e je to jen tvoje vina. Příjde mi, že Ahmon...nevím, jak to říct...ale příjde mi, že je občas na ostatní moc náročný...Každý jsme přece nějáký." Podotknu tiše a znovu se na něj zadívám, hlavu stále opřenou o stůl. |
| |
| Blesknu po Yonovi docela nehezkým pohledem, než si jen povzdechnu a odevzdaně zavrtím hlavou. "Jenže ty nejsi ta nejhorší spodina lidské společnosti," řeknu naprosto vážně. vím to o sobě, že jsem hrozný, a i když se teď snažím, přeci jen jednou zmetek, pořád zmetek.. |
| |
| Jen poslouchám ty dva a zakroutím hlavou. "Proč jsi myslíš, že jsi splodina společnosti? kvůli tomu, že žiješ na dně a nebo ti to řekli rodiče?" zajímám se, protože na tohle jeden nepříjde sám od sebe, ale někdo mu to vštípí do hlavy. A to víš m stoprocentně. |
| |
| Nejdříve se na mě Shuri trochu zle podívá, ale potom si jen povzdechne. Poslouchám ho a celkem překvapeně na něj koukám. "Teda...opravdu nevím, kde si na to přišel. Víš...teď mi příjdeš jako docela milý kluk. Celkem normálně se s tebou dá bavit. A když je to takhle nejsi ani náhodou spodina společnosti. To je blbost." Zakroutím odmítavě hlavou a pořád sleduju Shuriho. Možná mi předtím přišel dost drzý a naprosto strašný. Ale teď jak tu sedí mi příjde jako úplně někdo jiný. A spíše smutný než cokoliv co jsme si o něm myslel předtím. |
| |
| "Neumím se chovat...Ahmon mi pořád pomáhá, ale z toho co já vidím, prostě už se nedám napravit...vždycky udělám něco, co ho naštve..nebo ho přinutí mě takhle ignorovat...třeba předchvílí...musel jsem zase udělat něco špatně.." promluvím a položím si hlavu na ruce opřené o stůl. |
| |
| Zlehka Shuriho pohladím. " Ale ne....jen třeba neměl náladu či tak něco.....to bude dobrý. Hele, když by jsi něco udělal špatně, a my to viděli, řekneme ti to. Dobře?" zkusím navrhnout a dívám se na Shuriho. a střídavě s Yonem. |
| |
| Pokývu hlavou. "No jo...ale mě nepřišlo, že si udělal něco špatně. V tom mi příjde, že se projevuje ta Ahmonova náročnost. Ale jestli chceš klidně ti taky budeme pomáhat. Jestli o to teda stojíš." Usměju se a nabídnu Shurimu pomoc stejně jako Masuo. |
| |
| Chvíli očima lítám z Masua na Yona.. "Myslím, že to by mi opravd pomohlo..děkuji," řeknu s drobným úsměvem. "Jen nevím...co s tím mám teď udělat?...mám se mu omluvit...? zeptám se jich..ale pokud to není moje chyba,t ak bych se omlouvat neměl, ne? |
| |
| Usměji se ." Ted...ted bych si s ním promluvil, co se mu nelíbilo. Bud ti to řekne a pak by jsi se mohl případně omluvit a pokud neřekne, tak to přejdi a dělej jakoby nic." řeknu a mrknu na něj. " A jestli chceš, můžeme jít s tebou, klidně se ho zeptám, ale myslím, že tohle by jste si měli vyjasnit vy." napovím mu. |
| |
| Kývu zatímco Masuo navrhuje, co by měl Shuri udělat. "No...udělal bych jak to Masuo říkal. Zeptat se ho a pokud ti to řekne, slíbit mu třeba, že se pokusíš aby se to neopakovalo a že si netušil, že je to špatně. A když ne, tak bych nad tím chvíli přemýšlel a potom se na to vykašlal. Ale...já nevím. Raději byste si to ale opravdu měli říct jen vy dva. Ale každopádně, pokud by si tam někoho chtěl. Měl by tam jít jen jeden, protože by se Ahmon mohl urazit a to by nebylo ani trochu milé." Pokývu hlavou a říkám, jak bych to udělal. Téměř se shoduju s Masum, ale vůbec mi to nevadí. "No...takže jak teď? Rozhodnout co a jak stejně nakonec musíš ty." Zeptám se Shuriho, nadzvednu se a opřu si hlavu o ruku. |
| |
| Oba dva říkají to samé...a oboje, nevím...mám dojem, že přesně to dělám pokaždé, když Ahmona naštvu. Ale asi to budu muset udělat znovu... "Půjdu sám..." řeknu. Když už, tak to chci opravdu...nechci,a aby ut oho někdo byl. "Jestli mě omluvíte," řeknu a vstanu od stolu. Ale ani nečekám, jestli mi na to něco řeknou a vydám se do pokoje...snad tam Ahmon bude... |
| |
| Shuri se rozhodne, a tak se jen dívám, jak odchází. "Drž se a hodně štěstí." popřeji mu a zadívám se na Yona. Měl skoro podobné názory a tak jsem rád, že jsme tak skoro zajedno. " A my dva? Co bude ted?" zeptám se a usměji se na Yona. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Zavřu oči a odpočívám sotva pět minut, když se dveře otevřou. Nemyslím si, že je třeba abych otevíral oči. Vlastně s ním nechci mluvit takže ani nedám najevo, že jsem vzhůru. Mrzí mě, že ať dělám co dělám, nikam to nevede. Myslel jsem si alespoň chvíli, že jsme přátele, opravdu, ale teď nevím, jestli je to možné... |
| |
| Shuri se zvedne a vypadá to, že půjde za Ahmonem. "Jasně. To zvládneš. Ale ne že se tam před ním budeš plazit. Omluv se a je to." Poradím mu ještě na nechám ho odejít. Potom se na mě Masuo zadívá a usměje se. "To já nevím. Návrh?" Otočím se k němu a dám mu pryč vlasy z očí. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Ale myslím, že přeci jen, mluvit s ním musím... Takže se rozejdu a dřepnu si k němu. Pak si lehce obejmu kolena a jakoby se schovám sám do sebe. "...co jsem udělal špatně teď?" zeptám se hodně tiše. Opravdu si nejsem jistý tím, co špatného sjem udělal, ale rád bych to věděl, jen doufám, že mě nebude ignorovat. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Dávám mu najevo, že ho vnímá, ale zároveň mu očividně nemíním odpovědět, ani se nezvednu, nepohnu. Je to možná maličkost, hloupost, ale mrzí mě, že po tom všem co jsme si řekli můj pokus o pomoc takhle odpálkoval, jako bych se mu snad snažil úmyslně ublížit. Zrovna já... |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Navrhne jít do pokoje. Potom se zvedne a zamíří tam. Po chvilce se zvednu i já a dojdu ho. U dveří ho obejmu a dám mu pusu na krk. "A copak by si chtěl dělat v pokoji?" Usměju se a nechám ho odemknout. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Ještě chvíli se na něj dívám, ale pak mi pohled sjede na mé kolena a já do nich zabořím hlavu a pak se snad ještě víc schoulím a zakryju si hlavu rukama. Myslím že mi orpavdu není pomoci...za všechno, za všechno můžu jen já. Opravdu jsem se nikdy neměl narodit, všem koho znám přidělávám jen potíže...svět by beze mě byl opravdu lepší místo...pokud by si vůbec někdo všiml, že už nejsem. Možná nebude špatný nápad...vydat se jinou cestou, nebo jít jen tak do lesa a nechat se něčím rozsápat...nikomu nebudu chybět ani tady, ani doma...nikomu... |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Znovu zavřu oči. "Myslíš že je to fér? Znovu a znovu pohrdat mojí pomocí, nehledě na to, kolikrát toho pak lituješ? Možná se ti to zdá jako hloupost, ale popravdě....mě to dost mrzí. myslel jsem, že jsme přátele," řeknu nakonec a otočím se k Shurimu zády. Pokud je tohle všechno co umí, raději ho nechci ani vidět. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Já ničím nepohrdám..." řeknu skoro až neslyšitelně...zrovna teď nemám sílu na to,a bych mluvil hlasitě...anebo alespoň tak, aby to bylo pořádně slyšitelné... "Snažím se......ale.....myslím, že by jste měli jít beze mě...jen vám přidělávám potíže," promluvím. Myslím, že si nezasloužím nějaké přátele mít...mít kohokoliv... Ne někdo jako já. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Zavřu dveře a zamknu. Otočím se na Yona a začnu ho sám bez nějakýho přemýšlení líbat. Chci si to užít dokud můžu, protože potom před Shurim a Ahmonem nebudeme moci. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Nejradši bych mu zase vrazil, ale vím, že je to taky moje chyba, že on je jen zmatené hloupé štěně. "Chceš mě po tom všem opustit? Jenom tak?" řeknu a z mého hlasu se nedá nic vyčíst, ne proto, že by v něm nebyly žádné emoce, ale proto, že je jich v něm až příliš mnoho. "Hádám, že máš pravdu...asi za nic nestojím, nejsem ten pravý člověk který by měl někoho učit vycházet s lidmi. Bude lepší, když si najdeš někoho lepšího než jsem já," řeknu pak najednou. Ano je to jeho strategie. Ale proč ne...už nevím, co bych měl zkusit. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Jsi nejlepší člověk, jakého jsem kdy poznal...jenže...já už nevím jak dál...vždycky, ať už udělám cokoliv...ublížím ti, znovu a znovu..." řeknu tiše, ale už na mě jde poznat, že to opravdu nezvládám... mám chuť se rzběhnout a vyskočit z okna...možná to tak bude lepší. Ne, určitě to tak bude lepší... |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Na to mě vtáhne do pokoje a jen co zamkne, pověsí se na mě a začne mě líbat. Obejmu ho kolem pasu a začnu ho hladit po vlasech. Samozřejmě mu do toho oplácím polibek a něžně mu dávám najevo, jak jsem rád v jeho přítomnosti. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Přestaň...přestaň už s tím...jestli si myslíš že jsi tak špatný, tak zmlkni a jdi se někam oběsit," zavrčím třesoucím se hlasem. "Proč myslíš že mě mrzí, když se ke mně takhle chováš, proč myslíš, že se ti pořád snažím pomáhat? Jestli to nevíš, tak mi jdi z očí a už se nevracej," dodám. i moje rty se třesou. Současná situace je pro mě neúnosná. Těžká práce, úloha vůdce, kterou mi přisoudili, stesk po rodině a k tomu tyhle všechny starosti se Shurim...už toho mám akorát dost. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Nevím..nechápu to..nikdy sjem to neuměl...a asi nikdy nebudu..." řeknu tiše a pomalu se postavím. Myslím, že pro ěm tady nic není. Nevím co Ahmon říká, možná kdyy přišel dřív, tak bych to pochopil, ale asi už je příliš moc pozdě...i když mi něco říká, že to se mnou Ahmon myslí dobře...pořád...mám se mu kliditz očí, jak sám řekl..protože to nechápu. Chápu ejn, že mu hrozně ubližuji. Rozejdu se ke stolu, i když mi to jde docela těžko, cítím se skoro jako loutka... "Myslím, že jsem to měl udělat dřív..stejně nikomu nebudu chybět..." řeknu přitom, co prohledávám brašnu, myslím, že Ahmon koupil provaz...jakmile ho najdu, tak ho vezmu do ruky a vydám se pomalu ke dveřím... "..pak si ho můžeš vzít zase zpátky.." řeknu ještě... Opravdu, asi tohle bude to nejlepší... |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Když mi to konečně dojde, srdce se mi v hrudi na chvíli zastaví. "Ty blázne!" okřiknu ho. Zvednu se a rozeběhnu se ke dveřím, jako bych se bál, že jakmile jimi projde, nebude pro něj už cesty zpět. V tom šoku a spěchu se mi nějak zamotají nohy, takže sebou seknu na zem, ale při pádu se mi podaří dveře Shurimu zabouchnout před nosem. Můj dech je rozbouřený jako bych běžel deset kilometrů a ne dva metry. Ani se nesnažím vstát, jen Shuriho chňapnu za nohavici abych si byl jistý, že mi neuteče. Snažím se vzpamatovat a je mi zle. Zle ze mě samého...on nic nechápe. Nerozumí tomu. Je to jen opuštěné štěně a já jsem na něj zlý...tak zlý, že je mi z toho opravdu zle. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Rozpojím polibek a tiše zavrním, protože je mi to příjmené. Políbím ho na ouško a opatrně i s ním dojdu k posteli. "Chceš jít do postele?" Zeptám se tiše, protože nevím, jestli se chce jen líbat nebo i se mazlit. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Sihnu ejště udělat pár kroků, než se přede mnou zabouchnou dveře..vlastně Ahmon se rozběhne a sletí na zem, přičemž zabouchne dveře. Nechápu o, ale nedokážu udělat ani další krok..nejen že k tomu nemám moc síly, ale Ahmon mě chytil za nohavici. Za tuhle chvíli se mi z nějakého důvodu rozbuší srdce, i když nevím proč... Už se nepohnu, ani se na Ahmona nepodívám..nebylo by to k ničemu..jen mám ve tváři opravdu nešťastný výraz...nechápu to... |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Copak jsi zešílel?" zachraptím, jako bych z toho šoku ztratil hlas. Pomalu se postavím a opřu se zády o dveře jako bych se bál, že se najednou rozběhne a pokusí se přes má slova dokončit svůj úmysl. Zakryju si dlaní oči jak se snažím trochu posbírat rozkutálené myšlenky. Něco ve mě, hlas, který se mění a neustále připomíná někoho, koho znám, křičí, že jsem krutý a bezcitný sobec. "Copak to nechápeš? Já...já..." můj hlas se zadrhne. Nedokážu říct něco takového, moje pýcha mi to nechce dovolit. Říct že je můj přítel, že ho mám rád...není to lehké, ani teď. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "Chceš být moje kočička?" Zasměju se a potom sleduju, jak působil můj polibek na ouško. Dá mi souhlas a znova mě začne líbat a hladit mě. Pomalu a opatrně ho nechám, ať se posadí na postel a v zápětí ho na ní položím. Klečím vedle něj a stále ho líbám a i já ho začnu hladit po těle. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Nikdy jsem se neměl narodit, nikomu bych nechyběl...ani se nemám kam vrátit...nic nemám...a takyhle alespoň nebudu nikomu přidělávat starosti, nebudu nikomu kazit den..." pomalu ani nevím co říkám. Lano mi vypadne z ruky a já si zase dřepnu na zem, abych si mohl zakrýt obličej. Sice vím, že bych se neměl zabíjet, ale nic jiného mi nezbývá...a měl sjem to udlatuž dávno..i když z toho mám strach, šílený strach, ale určitě pak bude všechno lepší... "Nechápu to...nechápu...proč mě nenecháš jít?" řeknu...nechápu hodně věcí..nevím co dělám špatně, nechápu proč to dělám špatně...nevím proč mi Ahmon tak dlouho pomáhal, nechápu proč mi pak řekl tamto..a proč se mě teď snaží zastavit. Nechápu to... |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Posadí mě na postel a poté položí. I on mě líbá a hladí po těle. Prohýbám se a tiše dýchám, jak se mi jeho dotyky líbí. " Zavrníš mi, kocourku?" zeptám se v pauze, kdy se nadechuji. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Kami-sama málem jsem ho dohnal k sebevraždě... Zajedu si rukama do vlasů jako bych si je chtěl vyrvat. On by to vážně udělal že? Opravdu by se zabil, protože jsem mu to ve vzteku řekl.... "I když mi občas nesnesitelně lezeš na nervy...pořád jsme přátele...já...to tak přece nemyslel...já..." znovu se zaseknu, jsem sám teď dost zmatený. Sjedu po dveřích abych byl na úrovni dřepícího Shuriho a zlehka mu položím ruku na rameno. "Wǒ xihuan ni, " dostanu ze sebe konečně to, co mi nejde jen tak přes rty pro mou pýchu, ovšem neuvědomuju si, že už zase mluvím čínsky. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Proč?" zeptám se ho, ani nevím na co se ptám..nejraději bych byl, dkyby mi vysvětlil všechno...aby mi řekl všechno, abych všechno chápal a abych už nedělal chyby..abych věděl, co se teď děje... Schovám si obličej ještě víc do rukou, protože zase cítím, že začínám brečet..dělám to v poslední době často..ale taky je toho na mě asi už moc.. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "Vidíš, tak na tobě můžu oči nechat, že už jsem skoro zapomněl, že to už vlastně jsi." Podotknu ještě tiše než ho začnu líbat. Cítím, jak se pod mými dotyk prohýbá a jak tiše oddychuje. Je to krásné a taky tak trochu vzrušující. Zeptá se mě, jestli mu zavrním. "To by mě kočička musela pohladit na nějákém tom správném místečku." Zašeptám tiše a sám mu zajedu pod tričko, abych cítil jeho teplo. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Omlouvám se...přehnal jsem to..." řeknu nejdřív a pak nějakou dobu mlčím, jako by mi každé slovo způsobovalo velkou námahu. Jen si ho ale musím pořádně rozmyslet. "Jsi dobrý kluk Shuri...máš svoje chyby ale kdo je nemá...mrzelo mě jak jsi se zachoval a ve své sobeckosti jsem řekl něco, co jsem neměl. Byl jsem na tebe krutý a povýšený, odpusť mi to," omluvím se pořádně a i když je na mě vidět, jak je to těžké, mnohem těžší je vědomí toho, co se mohlo stát. "Hlavně mi slib, že tě nic podobného už ani nenapadne," požádám ho tiše. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Nějak podvědomně se předkoním, opřu se o ahmonovo rameno a ak se skoro zhroutím na zem, kdybych se předtím enchytil Ahmonova trička. Pamatuji si moc dobře, jak mě utěšoval předtím a jak pro mě byla jeho blízkost a jeho teplo uklidňující. "..já nechci umřít.." dostanu ze sebe chabě...možná je to místo toho slibu, nebo něco jiného...ale vím, že nechci odejít...i když mě na tomhle světě asi nic hezkého enčeká...pořád ještě můžu doufat. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Ptom abych byl skvělá kočička, tak mu vrhnu oblečení a začnu ho zlehka líbat po těle. " Ještě musí kočička něco udělat pro svého kocourka?" zeptám se a olíznu Yonovo břicho. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Obtočím kolem něj ruce a opatrně ho k sobě přitisknu. Jsem z toho trochu nervózní, ale nemůžu si teď dovolit ten komfort a myslet na to, jak je to divné. Prostě potřebuju aby se Shuri uklidnil. Kvůli takové hlouposti...jak jsem to mohl nechat zajít tak daleko? Jsem tak hloupý... |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Ještě chvíli jen brečím a tisknu s ek němu, než opatrně natáhnu ruku a dotknu se Ahmonových vlasů... Mohl bych mu nějak pomoct..aby se i on cítil lépe, jen nevím jak... |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Vezmu ho do náruče, zasyčím na Yue a ta seskočí z postele, takže tam Shuriho můžu položit. "Odpočiň si," řeknu potichu. Zůstanu sedět na jeho posteli a ani se nehnu, jako bych měl v úmyslu celou noc strážit jeho spánek, abych se ujistil, že bude v pořádku. Můžu si za to sám... |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "Líbí se ti to takhle? Mě totiž moc." Usmívám se dál spokojeně vrním. Vyhrne mi oblečení a začne mě líbat po těle. Je to moc příjemné a líbí se mi to. Zeptá se, jestli by měl udělat ještě něco. "No...kdybych řekl, že si máš vzít růžovou mašli, asi to neprojde...tak už snad jen...aby se mnou kočička zůstala." Řeknu tiše a políbím ho na krk. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Líbám ho na tělo a on mi tiše řekne, co by chtěl. Zasměji se a jen tak mu dám provizorní facku. " Teda...to kočička nosit nebude." upozorním ho lehce a potom mě políbí na krk až vydechnu. " Ale tohle kočička může." přiznám a nastavím krk. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Když mu řeknu o růžové mašli, dá mi lehce facku, ale spíše jen tak symbolicky. Nevadí mi to, usměju se na něj, protože jen co ho políbím, vydechne a já vím, že se mu tohle jasně líbí. "I kocourkovi se to líbí." Řeknu tiše a znovu ho políbím. "Tak...co by teď chtěla dělat kočička? Když už tu tak kocourka má..." Ptám se tiše mezi polibky. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Pevně se držím Yona a rukama ho místy místo hlazení poškrábu. Přitom si ho více a více stahuji na sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Ale já..mám toho teď v hlavě moc na to, abych si odpočinul... "..můžeš mi to....všechno vysvětlit..?" zeptám se ho...doufám, že mi bude chtít tohle vysvětlit..všechno. Pomohlo b ymi to..a já bych ho pak méně trápil. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Copak jsem ti to neřekl? Co na tom ještě nechápeš?" zeptám se, i já zmatený a nejistý. Nikdy jsem nebyl v podobné situaci. ne že bych se nikdy o někoho nestaral, ale ani s Li Xiang to nebylo takové...ona mě chápala, Shuri je...prostě naprosto jiný. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Já jen, že...nechci ti pořád ubližvat..." dořeknu. nevím jak jinak mu to můžu říct... Nějak chápu, že by mu na mě mohlo záležet, ale nechápu jak se opravdu k lidem chovat..tedy spíš, nevím jak... |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "To, že mě někdy rozčiluješ, to neznamená, že o tebe nestojím, že by mi bylo líp, kdyby jsi udělal něco tak pitomého...kdybych o to stál vůbec bych se ti nesnažil pomáhat, ignoroval bych tě, nemyslíš?" zakroutím hlavou nad jeho chybějící logikou. "Nemůžeme spolu vycházet bez nějakých těch hádek, ale můžeme se snažit aby jich bylo co nejmíň...neztěžovat si to všechno..." dodám a očima ho prosím, aby se vzpamatoval a něco podobného nikdy ani neříkal. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Máš pravdu..." přikývnu po chvíli. Opravdu měl bych se sebou něco udělat..a to rychle... "..jsem idiot.." |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "To jsi," povzdechnu si znova. Nezní to tedy útočně ale prostě odevzdaně. Dál už nic neříkám ale očividně stále nemíním jít spát. Měl bych teď asi strach zavřít oči a i kdybych usnul, moje spaní by bylo neklidné a vůbec k ničemu. Jsem moc v šoku z toho, co jsem málem zapříčinil. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Překulím se na bok, protože takhle se mi bude určitě odpočívat lépe, i když nevím, jestli vůbec budu moct spát. "...můžeš o něčem mluvit? O čemkoliv..." zetpáms e ho. Možná mě to uspí, nebo se alespoň budu cítit lépe.. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Dobře tak...povím ti...o své motorce," vypadne ze mě najednou a musel bych se tomu sám začít smát nebýt toho, jak se cítím. Každopádně mu opravdu začnu vyprávět o své motorce. Jsou to hlouposti, samé technické žvásty, které ho nemůžou zajímat a tak doufám, že mě brzo zastaví, nebo usne, ale nejsem momentálně schopný mu vyprávět něco smysluplnějšího. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Stejně po pár minutách, dky se snažím i něco pochopit, přestanu vnímat úplně co říká, jen se soustřeďuji na jeho hlas. Je to opravdu uklidňující, takže přivřu oči. I tak ale cítím, že neusnu, i kdybych chtěl..alespoň ně nijak brzy. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Když se mi zdá, že by snad už mohl spát, konečně zmlknu a znovu si povzdechnu. Vypadám dost zničeně. Ale co můžu si za to sám. Trochu nejistě natáhnu k Shurimu ruku a nakonec ho s dalším povzdechem pohladím po vlasech. Asi už jsem se úplně zbláznil. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Když se dotkne mých vlasů, tak pohnu rukou, abych mu chytil ruku..chtěl bych, aby takhle ještě chvíli zůstal.. i když je mi jasné, že bude muset brzy spát.. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Pomalu na mě jde taky spánek, ale nechci ještě spát dokud si nebudu jistý, že spí Shuri a že bude v pořádku. Je ve mě teď po tom všem nějaká obava, že by mohl pořád ještě provést něco hloupého a chci ho hlídat. Vím že bych měl být na cestu dobře vyspaný, ale teď už to asi nezachráním. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Vzhledem k tomu, že mám už nějakou dobu zavřené oči, tak Ahmon asi pozná že s pím jen proto, že povolím sevření a jen nechám ruku položenou na té jeho.. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Nakonec taky usnu při sledování jeho tváře, která se nezdá o nic míň dívčí a taky...hezčí? než kdykoli předtím. Sesunu se vedle něj na postel, ne moc blízko, ale moje ruka stále spočívá na jeho vlasech, jako bych měl i teď potřebu ujišťovat se, že tu pořád je. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "A copak by si chtěl...Kocourek je tu pro tebe. Jenom pro tebe." Dál ho něžně líbám a hladím. Stahuje mě na sebe a já ho na sebe více natisknu. Sjedu mu na bok a potom zlehka na zadek. Stisknu a lehce ho kousnu do krku. "Tak řekni, co by si chtěl." Zašeptám mu do ouška a zlehka ho kousnu. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Přitiskne se ke mě a sjede na bok. Kousne mě a já tiše vzdychnu. "Cok....." řeknu jen, než mě znova kousne. Propnu se a hlasitěji zasténám. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "Je celá tvoje...jako kocourek." Usměju se a políbím ho. Chce ještě něco říct, ale nezvládne to přes mojí péči. Usměju se a zajedu mu pod tričko. Pomalu mu ho začnu svlíkat. "Teď bych tě chtěl vidět, jak vypadáš...tvoje tělo...můžu, ne?" Zašeptám tiše a začnu ho líbat na krk. Tričko už má vyhrnuté a skoro sevlečené. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Jen co je moje triko dole, tak moje ruce zajedou pod jeho triko a svlékám ted i já jeho. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Potom ho ještě chvíli líbám na krku, než ucítím, že i on svlíká moje tričko. Pomůžu s tím a potom už tisknu svoji hruď k té jeho. "Dneska se ti to bude moc líbit...slibuju. Budeš se cítit moc dobře..." Zašeptám a potom se skloním k jeho pasu. Začnu mu sevlíkat kalhoty, ale spodní prádlo mu ještě nechávám. Začnu ho líbat na břicho a pomalu postupuju nahoru. Začnu si něžně hrát s jeho bradavkama a lehce za ně tahám zoubkama a olizuju je jazykem. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Bohužel je dole a tak mi to moc nejde. Líbá mě na břicho, které zatahuji a postupuje nahoru. Jak si hraje s bradavkama, moje vzrušení je už vidět i přes spodní prádlo, vzdychám a pevně se držím Yona, místy se ho snažím svléknout. " Ach.....Ko...kocourku." zavzdychám. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Cítím, jak ho moje hraní s jeho bradavkama vzrušuje. Lehce jednu zmáčku a druhou olíznu. Volnou rukou sjedu k jeho podbříšku a zlehka ho pohladím přes rozkrok. Začnu ho znova líbat na krku zatímco mu zlehka sundávám spodní prádlo. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Zavřenýma očima hladím a zároven se pevně držím jeho těla. Sundavá mi spodní prádlo, nechám ho a rukou vyhledám jeho hrud a též zmáčknu jeho bradavku. Můj dech je rychlý, krátký, hlava mírně otočená, jak si Yon hraje na mém krku. Tiše vzdychám, jen místy přidám na hlasitosti. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Líbí se mi, jak cítím jak to Masuo prožívá. Líbí se mi, jak cítím jak moc ho to vzrušuje. Nepřestávám. Stále ho líbám a jednou rukou si stále hraju na jeho hrudníku. Druhou sjedu na jeho enis a zlehka ho pohladím. Následně si začnu hrát na jeho špičce a jemně ho dráždit. "Masuo...chan...řekni moje...jméno...vzdychej...více..." Zašeptám mezi vzdechy a nepřestávám si hrát s jeho tělem. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Přejede mi po penise a já se propnu a penis se postaví. Zalapu po dechu a jak si začne hrát a dráždit na jeho špičce, sténám slastí a propínám se, jak se mi to líbí. " Yon-chan......Yon-chan.....aaaa...Yon-chan." mezi vzdechy řeknu jeho jméno nejméně třikrát a pevně ho objímám.Má druhá volna ruka se stále snaží Yonovi stáhnout kalhoty. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro I on si začíná hrát se mnou a já sám vzdychám a dávám mu najevo, jak mě to vzrušuje. Cítím, jak se jeho tělo pod tím mým propíná. Vzrušujou mě jeho vzdechy a steny. Jeho blízkost. Jeho teplo. Zavzdechne moje jméno. Tón jeho hlasu mě dráží stejně jako jeho ruce. I když mě Masuo objímá, stále se ještě nevzdává a snaží se mi sundat kalhoty. "Masuo-chan..." Zašeptám tiše a dám si jeho ruku kolem pasu. Hned na to ho začnu pomalu honit. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro To je asi tak celé, protože Yon mě začne honit a já se propnu a nemám šanci se dál soustředit. Pevně se chytnu rukou jeho kalhot a druhou ho štipnu do bradavky. "Yon-chan." zasténám hlasitěji, protože tohle je moc krásné. Je to dost jasně dáno mým tělem najevo. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Dokonce i cítím, jak mi rozepne kalhoty. ale je mi jsné, že už se dál nedostane. Vím, co tohle s klukem dělá a navíc, vím jak tohle dělat aby se to líbilo co nejvíce. Teda alespoň podle toho, co to dělá se mnou. Když mě Masuo štípne do bradavky zasténám. Pomalu přidávám na rychlosti a nechávám ho prohýbat se pod mou péčí. Polibky přejdou z jeho krku na obličej a za chvíli už ho vášnivě líbám. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Po štípnutí zasténá, znova to zkusím a znova ho štípnu. Prohýbám se a jak postupuje polibky po krku, prohýbám se a vzdychám. Netrvá mi to dlouho a už se líbáme. Můj penis se staví a jelikož jsem tohle už pěkně dlouho neměl ani pod vlastním vedením, netrvá to dlouho a pustím jeho kalhoty a snažím se ho od sebe dostat." Yon-chan......já...nevydržím to." zasténám a praštím ho po ruce, která mě honí. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Cítím Masuův odpor a vypadá to, že i na vzdory tomu, jak se mu to líbí, tak nechcea abych to dotáhl do konce. Potom mě dokonce praští po ruce. Začnu kroužit po jeho špičce, nechci aby byl celý špinavý a jen se k němu nakloním. "Tak jen do toho..." Zašeptám tiše a kousnu ho do ouška. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Nevydržím to a tak se pevně chytnu, mírně do něj zaryji nehty a propnu se. Můj penis se postaví naplno a já nahlas zasténám, jak sperma vystříkne z mého těla. Mé tělo je zpocené a unavené. Padnu na postel, ruce spadnou z jeho těla a já bezvládne ležím na posteli a oddychuji. " Tvůj....jen tvůj." zašeptám vyčerpaně, rty suché. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Potom to už ale nezvládne a vypadá to, že konečně dosáhl vrcholu. Ucítím jeho nehty, jak se zlehka zaryjou do mé kůže a potom už jen jeho sperma na mé ruce a jeho slastný výkřik. Leží na posteli a vypadá opravdu zmoženě. Nahnu se k němu a dám mu pusu na suché rty. "Já vím..." Usměju se potom a pohladím ho. Snažím se ho trochu očistit a usušit. Potom přes něj přelezu a vstanu z postele. Pořádně ho přikryju. "Jdu se trochu opláchnout, jsem zpocený. Za chvíli se vrátím." Oznámím mu a odejdu dříve než se zmůže na protest. Opravdu se vrátím celkem brzo. Sundám si kalhoty a jen v trenkách si lehnu k Masuovi. Vzruený už nejsem, ale usmívám se dost spokojeně. "Měli bychom jít spát. Zítra nás čeká dlouhá cesta." Připomenu mu a znovu ho pohladím po vlasech. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Než příjde, už ležím se zavřenýma očima a skoro spím. Lehne si ke mě a já se k němu po paměti přitulím a obejmu ho. " Oyasumi nasai, Yon-chan." zašeptám a hřeji ho svým vlastním teplem stále nahého těla. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Když vlezu do postele Masuo se ke mě přitulí. Masuo mi popřeje dobrou noc. "Ale Masuo-chan...ještě nemůžeš jít spát. Masuo-chan...raději se ještě obleč. Nechci, aby si mi nachladnul..." Pohladím ho po vlasech a políbím. Přitáhnu mu jeho trenky a snažím se mu je obléct. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Mé tělo je v klidu a nečiním žádný odpor. Je to jen naněm, jak moc trvá na tom, abych byl oblečený. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Nakonec mu ale trenky obleču a ani netuším, jak se mi to povedlo. Trochu unaveně se na něj podívám, jak už skoro spí. Pohladím ho a dám mu pusu. "Oyasumi Masuo-chan." Zašeptám a položím hlavu na polštář a pomalu usínám. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Pohladí mě a dá mi pusu, ze sna se usměji a více na něj přitisknu, nohy propletu s jeho a pánví se třu o jeho. Hlavu mám na jeho hrudi a poklidně a s úsměvem spím. |
| |
| Všem se podaří usnout, někomu méně, jinému více spokojeně, ale alespoň, že spíte. Ráno se proberete za svítání, jak jste si zvykli, když jste pracovali. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "Masuo-chan...dobré ráno..." Zašeptám tiše a dám mu pusu na tvář. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Zadívám se, kolik tak je a vypadá to , že to stíháme. " Tak..a vyrážíme..snad brzo budeme doma. " řeknu nahlas své přání a posadím se. Otočím se na Yona a políbím ho. " Arigato.." mrknu na něj a začnu vstávat. Nezapomněl jsem, co pro mě udělal. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Popřeje mi dobré ráno a potom řekne své přání, které stejně už dávno znám. Potom mě ale políbí a poděkuje mi. Odhadnu, že to mělo být za včerejšek. "Nemusíš děkovat." Usměju se a taky se začnu protahovat, abych mohl vstanout. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "Hm...já bych se oblíkl, zašel za těma dvěma, pokud už nejsou dole a potom na snídani. Potřebujeme se najíst." Řeknu, oc bych udělal a pomalu tahám na nohy boty. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "Sluší ti to." Usměju se a pochválím ho. Na to na sebe hodím oba kabáty. a zapásám. "Hotovo? Bereme už věci a nebo je tu necháme a první jdeme za Ahmonem a Shurim?" Zeptám se Masua a obejmu ho. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro " Tak na cestu a at se nám daří. " zašeptám a dlouze ho políbím, na dlouho dobu naposledy. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "Dobře." Kývnu a vezmu si přidělené věci. Masuo se ke mě po chvíli vrátí a dostanu od něj polibek na cestu. Obejmu ho a potom políbím i já jeho. "Ať se mi neztratíš." Pohladím ho a obejmu ho. Abych ho na sebe mohl ještě chvíli tisknout. "Tak půjdeme už?" Chytnu ho za ruku a vedu z pokoje. |
| |
| Přikývnu a sbalený jak jídlo tak i osobní věci vyjdu s Yonem z pokoje. Držíme se za ruku a zamíříme společně dolů do hostince, abychom se podívali, zda tu už budou. " Co si myslíš, budou tam už a nebo ještě spí?" zeptám se a napolsedy pořádně zívnu. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Jediné co udělám je, že se k němu trochu přišoupnu a přitulím, i když ho neobejmu. Je mi takhle blízko u něj opravdu příjemně. A všiml jsem si, že jemu to nevadí...jen..nevím, asi bych to neměl dělat, mám dojem, že...na dva kluky se něco takového nesluší. I když...Masuo a Yn vypadají, že se k sobě mají orpavdu hodně... |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro První co uvidím, když otevřu oči, je Shuriho tvář. Trochu sebou trhnu a pak se snažím si vzpomenout, co se stalo včera... Posadím se a chytím se za hlavu. Málo spánku...je moc brzy. Připadá mi, jako bych sotva zavřel oči. Ach ano už si vzpomínám... Podívám se na Shuriho s trochu ustaraným výrazem. Raději bych byl, kdybych si nevzpomněl. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Ohayou," řeknu tiše. Vypadá nevyspale a já mám dojem, že je to moje chyba. Určitě je to kvůli tomu, co se včera stalo. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Její obraz je podivně vzdálený... "Měli bychom jít," řeknu jenom a začnu balit poslední věci. Skoro všechno už máme zabalené. Nebylo by dobré, kdybychom přišli později než ti dva, když jsem tuhle nelidskou dobu stanovil já. Přeju si, abychom měli víc koní. Mám pocit, že po třech krocích mě přemůže touha lehnout si a spát. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Yue?" řeknu najednou, protože ji nikde nevidím. Možná někam zalezla a ještě nevyšla... |
| |
| Seberu zbývající tašky a jakmile Shuri promluví, vlčice se protáhne dveřmi, které jsem právě otevřel a čeká na nás na chodbě. Počkám až Shuri vyjde a zavřu zase dveře. Účet je už vyrovnaný, takže můžeme v klidu jít. Tedy v klidu v tom případě, že jakmile Masuo uvidí Qi Yue nepokusí se doběhnout k našemu cíli v rekordním čase. Zdá se, že už jsou dole, Yon a Masuo. Dělám jako by nic, jen na ně kývnu, na znamení že jdeme. Venku začnu připravovat koně a přitom trpělivě vysvětluju Yue, že by bylo záhodno chodit tak, aby ji Masuo neměl moc na očích. |
| |
| Sejdu za Ahmonem dolů, kde už se zdá jsou Masuo a Yon. "Ohayou," pozdravím je. Myslím, že o tom, cos e stalo včera se zmiňovat nebudu, i když se mě možná zeptají, jak to dopadlo.. nevím co jim mám pak ale říct. |
| |
| Pokrčím rameny. "Uvidíme." Usměju se na Masua a vedu ho za ruku dolů. Chvíli tam stojíme a já se pro jistotu rozhlížím, jestli tam někde není Ahmon se Shurim. Ale ti příjdou až po chvíli. "Dobré ráno." Popřeju oběma, vlastně třem a jen co Ahmon kývne vydám se s Masuem za ruku za ním a ven ke koni. |
| |
| Sejdeme dolů a ještě tam nejsou, a tak si vyjednám chleba na cestu a polovinu nabídnu Yonovi, když spatřím Ahmona se Shurim a s tím jejich vlkem. Ustoupím tak, aby mezi mnou a tím bl Yon a silně stisknu Yonovu ruku. Neuteču, přesto mám pocit, že se mi srdce zastavilo. Na pozdrav jen přikývnu a počkám, až projdou, a jdu s Yonem za nimi. Moje nálada je pryč a spíš si ted hlídám záda, protože zvířratům odtud nevěřím. Zvláště vlkům ne. |
| |
| Vyvedu Xue Wei ze stáje, očistím ji a napojím. Pak ji nauzdím a osedlám, abych k sedlu mohl připoutat všechna naše zavazadla. "Hodná Xue Wei...bude to těžké, ale ty seš silná holka, viď?" uklidňuju klisnu, ale ta se nezdá nijak znepokojená tou váhou, kterou jsem na ni upevnil. "Můžeme jít?" otočím se pak na ostatní, když je všechno hotovo. Co se mě týče, můžu vyrazit, pokud tedy někde po cestě neusnu a vypadám tedy dost nevyspaně. |
| |
| Ahmon to zdá se se zvířaty umí, protože klisna je velmi klidná...může být taky ale už starší, nebo více ochočená...nevím. "Myslím, že můžeme vyrazit," přikývnu. Pokud s tím nemá problém on, tak můžeme vyrazit bez problémů. Přesto si slíbím, že jakmile bude Ahmon vypadat moc unaveně, tak se zastavíme... |
| |
| Když Masuo uvidí vlčici, hned je přitisknutý na mě. Tak ho jen ochranářsky obejmu a jdu s ním dál ven. Chvíli čekáme, než Ahmon ustroj klisnu a já mezitím žvýkám ten kousek chleba, co mi Masuo dal. "Já myslím, že jo." Kývnu na Ahmony, když chce vědět, jestli můžeme jít. Příjde mi trocu mimo. Jakoby nevyspalý. Třeba se tak těšil že nemohl spát...nebo měl obavy. Vysvětluju si to v duchu a potom na sebe zase dám těch pár věcí a jsem připravený vyrazit. |
| |
| Zůstávám v blízkosti Yona a k Ahmonovi se nepřibližuji. Mám blbý pocit už z té přítomnosti, ale nechci být na obtíž a tak to zkousávám a jen mlčky přikývnu, že jsem připraven též vyrazit. Vyndám si z batohu svůj přehrávač a na tichounko ho pustím. Držím se Yona a chvilema si dovolím zavřít oči a jít podle Yona, přitom se nechávám unášet hudbou. Uklidnuje mě to a nemyslím na vlčici a ani na to, kde to vůbec jsem. |
| |
| Přikývnu, vezmu Xue Wei za uzdu a vykročím na cestu. Mapu mám v brašně, ale stejně ji mám dobře nastudovanou za tu dobu co tu jsme, takže ji teď nepotřebuju vůbec vytahovat. Stejně se mi mlží oči a asi bych nic neviděl. Yue cítí moji únavu a tak do mě strčí čumákem. Jen zakroutím hlavou a podrbu ji za ušima. Jsem rád, že jsme se hnuli z místa, únava neúnava. Tohle místo mě naučilo něco vydržet. A nepochybuju, že se nám stanou horší věci, než se dostaneme domů. |
| |
| Ještě si překontrolujete, že máte opravdu všechno, a vydáte se na cestu. Vypadá to, že cesta bude příjemná, slunce svítí tak akorát a silnice je pohodlná k chůzi. Vydáte se po cestě, která by vás mohla nejrychleji dostat do Ejlanu, i když to bude trvat celkově několik dní. Nejbližší město je půl dne daleko, ale rozhodli jste se tam nejít, protože je zcesty...a další město je až za dva dny, takže dnes budete muset spát venku. Po půl dni cesty dorazíte k potoku..je taky tak akorát čas na to, aby jste se najedli..a odpočinuli si. Ahmon vypadá, že by s emu to hodilo. |
| |
| Jdeme asi tak půl dne, než dorazíme k potoku. Už nějakou chvíli mám hlad..a Ahmon nevypadá zrovna nejlépe, nejspíš by se mu chvíle odpočinku hodila. "Co kdyby jsme si dali pauzu...najídlo a odpočinout si," promluvím, ještě než se zastavím. Doufám, že to vezmou... |
| |
| Jdeme už pěkně dlouho, než se konečně naskytne dobré místo k odpočinku. A Shuri ho hned navrhne. Vůbec nic proti tomu nemám. Beztak už jdeme dlouho. "Já jsem pro. Viděl bych to tak na hodinku, abychom si odpočinuli pořádně." Navrhnu a podívám se na Ahmona, který mi už nějákou dobu příjde, že ještě chvíli a poneseme ho. Musí si odpočinout. Potom kouknu na Masua, jestli souhlasí i on. |
| |
| Za jiných okolností bych se asi zlobil, že nic nevydrží a že ještě pěkný kus cesty zvládnem, ale teď si uvědomuju, že mají pravdu. "Dobře na hodinku nebo tak nějak si odpočineme," souhlasím. Najdu hezké místečko mezi stromy blízko vody. Než se ale dám do odpočívání já, nejdřív odstrojím Xue Wei, sundám zavazadla a sedlo na zem a vytřu ji trochou suché trávy. Pak ji přivážu tak, aby dosáhla na vodu. Pak se bez řečí natáhnu na svůj plášť a pod hlavu si dám sedlo. Musím si chvilku zdřímnout, to je důležitější než hlad. |
| |
| Jdeme docela dlouho a u potoka navrhne Shuri odpočínek. Postupně všichni souhlasí a i já přikývnu a rád si odpočinu. Posadím se na zem a jen pozoruji, jak Ahmon se stará o koně. Pomohl bych mu, ale já zvířata moc nemusím. A tak se podívám na Yona a usměji se. Na to se spokojeně opřu o jeho rameno a zavřu oči. " Tak dáme kus žvance? Docela bych si i dal." přiznám, ale nehrnu se na jídlo, dokud se nevyjádří ostatní. Jsem připraven i počkat. |
| |
| Vypadá to, že Ahmon si chce nejdřív pořádně odpočinout, což mu opravdu prospěje. Já sám si sednou kousek blíž k potoku a vytáhnu si z brašny chleba a nějaké maso, abych se dal do jídla. Mám opravdu docela hlad a asi budeme šplapat ještě půl dne, než se zastavíme, aby jsme mohli spát... |
| |
| Chvíli se koukám na ahmona a jsem rád, že si jde lehnout. Opravdu nevypadal moc dobře. Masuo se o mě opře a navrhne jídlo. "Jasně mám hlad jako..." Zarazím se už jenom krátce přikývnu. Potom si všimnu, jak Shuri sedí bokem. "Shuri! Nechceš se najíst s náma? Přece nebudeš jíst dám, ne?" Zavolám na něj, ale jen tak, abych nevzbudil Ahmona. |
| |
| Ohlídnu se a Shuri už jí a tak vytáhnu z batohu kus masa s chlebem i pro mě a pro Yona. Podám to Yonovi a zadívám se na Shuriho. Teda, proč se stále straní? Snad si to včera s Ahmonem vyřikali. zadívám se na něj a pak se s chutí zakousnu do masa. |
| |
| Jen od jídla něco zamumlám, než vstanu a sednu si k Yonovi a Masuovi. sice jsem si k nim půvdně sednout nechtěl, protože se k sobě věčně, mají, ale když už mě u sebe chtějí. |
| |
| Shuri si nakonec k nám sedne. dostanu od Masua jídlo a na oba se usměju. "Dobrou chuť." Popřeju oběma a pustím se do jídla. |
| |
| Shuri se umoudří a přisedne si k nám. Usměji se a dál se cpu. " Skoro to vypadá, jako by jsi se nám stranil....doufám, že se pletu." řeknu co spolknu jedno sousto na adresu Shuriho, ale není v tom nic jedovatého. Spíš náznak, že nám už nevadí. |
| |
| Mezi sousty zamumlámtaky nějaké to itadakimasu, ale jinak si jich dvou moc nevšímám...a raději si hledím jídla. Konečně totiž něco, k čemu nepotřebuju příbor... "Vy dva jen vypadáte, že by jste byli rádi o samotě," odpovím po chvíli Masuovi, když se zeptá. |
| |
| Trochu se zasměju. "Ale jenom proto přece nemusíš být ty sám, ne? Myslím, že takhle se nám stejně bude jíst lépe." Podotknu a dál žvýkám svůj příděl. |
| |
| Div se nezakuckám, jak to Shuri řekne a pak se na něj usměji. Rudý a napůl udušený. " My jako o samotě...hele, kdybych chtěl být s někým o samotě, tak si Yona támhle nalákám do křoví či stranou a bude to. " řeknu upřímně a přitom se na Yona ušklíbnu, aby pochopil, že to je vtip. Pak se zase vrátím pohledem k Shurimu. " Copak tobě vadí to, co s námi je..jestli jo, jsem ochotný se k němu tulit jen večer..ale nesmíš nás šmírovat." zasměji se a zase pokračuji v jídle. |
| |
| Jakmile začne Masuo mluvit takhle, tak se zastavím v půlce ukusování kousku chleba a prostě na něj začnu šokovaně hledět, přičemž se mi na tváři objeví jemný ruměnec Zrovna takhle jsem to nemyslel a on už to vůbec nemusel takhle rozvádět. Očividně ale teď nejsem schopen cokoliv říct. |
| |
| Zvednu hlavu k těm dvěma, když Masuo odpoví. Masuo se na mě ještě ušklíbne, pořád červený zato Shuri jen kouká. "Stalo se něco?" Zeptám se ho skoro nezúčastněně. Potom se otočím k Masuovi. "Myslím, že ani jeden z těch dvou by nás nešmíroval." Řeknu mu svou domněnku a dál jím. |
| |
| Shuri na mě šokovaně hledí a Yon se vyjádří tak, že on by nás nešpízoval. Podívám se na něj a přikývnu. " Ne..tenhle ne.....a Shuri, nestyd se. Soukromí bude jen pro nás a pro sebe.." snažím se ho uklidnit. Pokračuji dál v jídle, jako by nic. Jím rychle a tak se mi povede sníst zbytek, pak se jen natáhnu a dojídám zbytky. |
| |
| "Já jen, že..." dostanu ze sebe po chvíli, když už se alespoň trochu vzpamatuji. "...nemuseli jste o tom mluvit tak..otevřeně," dodám. ak se ale raději vrátím zase k jídlu, enž bych zase plácl nějakou pitomost. |
| |
| Dožvýkám poslední sousto a s rukama za hlavou se natáhnu pod strom. "No já nevím..." Podrbu se na hlavě. "Mě nepřišlo, že bychom o něčem mezi náma mluvili něják otevřeně..." Zamyslím se, ale potom už se jen zadívám na oblohu a po chvíli zavřu oči. |
| |
| Usměji se nad Shuriho reakcí. " Myslím, že naše chování je více otevřený, ale tak všichni vědí o čem je řeč a myslím, že ted jsme si to vyjasnili a není třeba o tom mluvit více." poznamenám a dál též jako Yon ležím na zemi a odpočívám. |
| |
| Jen na jejich slova lehce přikývnu. Za chvíli jsem po jídle, jako oni, ale nějak se mi nechce lehnout si. Podívám se na Ahmona, který stále ještě spí a povzdechnu si. "Můžeme odejít až se pořádně vyspí?" zeptám se pak těch dvou. Bylo by lepší, kdyby jsme ho zbytečně nebudili. |
| |
| Když otevřu oči všimnu si, jak se Shuri zadívá na spícího Ahmona. Na jeho otázku kývnu. "Jasně. Příjde mi, že se potřebuje pořádně prospat. Nevypadal něják moc energicky." Přikýnu a znovu se na okamžik zahledím na oblohu. "Jo...a jak to vlastně včera dopadlo? Teda, jestli se můžu zeptat." Vzpomenu si najednou, že jsme včera o něčem se Shurim mluvili. |
| |
| Jen se ušklíbnu. " Ty nějak chvátáš....jídla i vody máme dost a všichni potřebujeme energii, a Ahmon určitě...takže ho nechce spát a spíš bych hodil šlofíka taky." řeknu a dál se sluním a odpočívám, rukou se hladím po bříšku. |
| |
| Sjedu pohledem z Yona na Masua, který zdá se asi neslyšel dobře, nebo mě nepochopil, nebo co já vím. "Ani nevím...myslím, že dobře..." odpovím pak Yonovi, když to vypadá, že opravdu půjdeme až se Ahmon vzbudí, ať už to bude kdykoliv. |
| |
| Věnuju Shurimu úsměv. "To mě těší, že dobře. Určitě to všichni spolu zvládneme. A potom se dostaneme domů." Řeknu trchu zasněně a potom se znovu zadívám na Shuriho. "Masuo má pravdu...všichni bychom si měli odpočinout. I ty." Doporučím mu a znovu zavřu oči. |
| |
| "Hm...hai," přikývnu, ale neudělám nic, co by naznačovalo, že bych si chtěl taky lehnout... Navíc bude lepší, když jeden bude dávat pozor na okolí...kdyby jsme všichni spali anebo se flákali, tak by to nebylo dobré, přeci jen už jsme v divočině a to může být nebezpečné... Takže to co můžu udělat je, že budu držet...jakousi hlídku. Vyspat se můžu i jindy.. |
| |
| Probudím se asi o hodinu později než jsem zamýšlel. Připadám si pořádně rozlámaný a snažím se přemoct nutkavý pocit zase zavřít oči a spát. Musíme cestovat dokud je světlo. Spát se bude v noci, jinak je to plýtvání časem i zásobami. Ještě že mě něco uvnitř mě probudilo. Sice jsme ztratili další hodinu ale to ještě pořád není tak zlé. "Měl jsi mě vzbudit. A prober ty dva," řeknu okamžitě Shurimu, který jediný nespí. Je jasné že cesta je teď mojí jedinou starostí. Začnu okamžitě sedlat Xue Wei a připoutávat k sedlu naše věci. |
| |
| Za tu hodinu, kdy všichni odpoívají a spí, tedy spíš asi spí, přemýšlím a rozhlížím se po okolí. Naštěstí se nikdo ani nic neobjeví, takže to není nijak zlé.. Ale to je dobře. Když se Ahmon probudí, tak sebou mírně thnu, protože jsem byl zrovna uprostřed myšlenek... "Myslím, že nespí," odpovím mu, ale přeci jen s těmi dvěma lehce zatřesu, kdyby náhodou. "Nechtěli jsme tě budit," dodám ještě, aby se na mě nezlobil, že jsem ho nevzbudil. |
| |
| Z příjemného polospánku mě probere Ahmonův hlas. Zdá se, že se probral a už chce vyrazit. Na to ucítím lehké šťouchnutí na které ale jen zavrčím. "Ještě chvilku..." Zaprotestuju a oči neotevřu. |
| |
| Napůl dřímám, napůl vnímám a tak slyším, jak se Ahmon probudil a promluví. Chvilku na to slyším Shuriho a jak do mě strčí. Otevřu oči a zašklebím se do sluníčka. "Však nespím...joo..už vstávám." hovořím jako kdyby byli moje matka. Posadím se a promnu si oči, radši byych dál odpočíval. |
| |
| Všichni postupně vstanou a já mezitím dokončím přípravu na cestu. Do té doby mají dost času se sebrat. "Žádné poflakování, chci abychom se dostali co nejdál dokud je světlo. Je vám snad jasné že potulovat se někde za tmy nemůžeme, takže půjdeme dokud to jde," oznámím jim rázně a vykročím dál cestou, kterou jsme předtím opustili. Nečekám na jejich námitky nebo cokoli. Jsem pořád unavený a chci mít tuhle cestu co nejrychleji za sebou. |
| |
| Lehce si povzdechnu. Ahmon mi teď připadá, jako kdyby byl docela stroj. Ještě se podívám na ty dva, ale vlastně už nemám co k nim říct, takže jen pokrčím rameny. Pak se vydám za Ahmonem... |
| |
| Ahmon je jako pominutý a jde jako by předtím neodpadnul. Vstanu a počkám na Yona, než taky vstane. Teprve s ním vyrazím za Ahmonem. "Teda, ten když se nevyspí, tak je horší než já...a to je teda co říct." poznamán drze na chování Ahmona, ale přesto pokračuji dál. |
| |
| Ahmon ale trvá na svém a tak se po chvíli zvednu. Opráším se a potom se ještě trochu opláchnu v potoku. "No jo...tak vzhůru za dobrodružstvím." Řeknu napůl nadšeně a napůl ospale. |
| |
| Znovu se tedy vydáte na pochod. Okolí se dlouho nemění, dokud nenarazíte na les, kterým musíte projít. Není ale tak hustý, takže se tady pravděpodobně nebude zdržovat nic nebezpečného. Pomalu se začíná stmívat a vy jste stále ještě v lese...a asi poměrně daleko od potoka, nebo čehokoliv podobného. Dokonce se ani nikde v dohledu nezdá být nějaký palouk...ale alespoň les orpavdu není tak hustý, takže se dá spát kdekoliv i pod stromy, a možná taky rozdělat oheň... |
| |
| Vedu je ještě kousek, na místo, kde se dá rozdělat oheň a je více obklopené stromy z jedné a mírným svahem z druhé takže budeme chránění když před ničím jiným tak alespoň před nepříznivým větrem. Začnu odsedlávat Xue Wei a Qi Yue mezitím zmizí někde v lese. Jakmile klisnu odstrojím, vytřu jí zpocenou srst suchým listím a přehodím přes ni deku. Pak začnu odklízet uprostřed prostoru místo na ohniště. "Je potřeba nasbírat dřevo," oznámím jim a sám se vydám pro nějaké suché větve. Mám už pořádný hlad a hlavně chci dospat co jsem nestihnul včera. |
| |
| Za docela dlouhou dobu konečně najdeme místo, kde se dá přespat. Ahmon vypadá malomluvný, ale myslím, že je opravdu hodně unavený, takže na to nic neřeknu. Jen mu přikývnu na souhlas, dkyž promluví o tom shánění dřeva a vydám se sám do lesa pro nějaké... Doufám, že v noci nebude moc zima, i když oheň by nás mohl zahřívat dostatečně. Snad... |
| |
| Pokračujeme dál a Ahmon nás vede. nemám náladu něco říkat. A tak jdu jen vedle Yona a na druhé straně, než je ta vlčice. Najdeme místo na nocleh a tak si odložím svůj batoh a přikývnu. " Jdu taky pro dřevo., Yone, kdyžtak ti přinesu tenké klícky a pomůžu ti rozdělat ohen." usměji se na něj a zlehka mu chytnu ruku, než se vydám též do lesa. |
| |
| Po nějáké době chuze zase Ahmon rozhodne o zastávce. Tentokrát však na noc. Složím věci a rozhlížím se po tábořišti. Než se naděju Ahmon a Shuri odejdou pro dřevo. Potom se se mnou rozloučí i Masuo a odejde taky pro dřevo. "Eh...a jak mám jako ten oheň potom rozdělat?" Řeknu už jen tak do prázdna a tak sedím, čekám a hlídám náš tábor. |
| |
| Za chvíli se vrátím s nějakým suchým klestím a menšími větvemi a na připravené místo si je urovnám. Z jedné z brašen vytáhnu křesadlo, se kterým jsem se naučil u kováře zacházet a rozdělám v mžiku oheň. Pak se vydám ještě pro trochu dřeva ale moc tomu nedám, snad ti dva donesou dost, potřebuju se najíst a tak vytáhnu svůj dnešní příděl a hned se pustím do jídla. Mezitím se z lesa připlíží Yue s trochou krve na čumáku, která svědčí o tom, že se už navečeřela. Lehne si vedle mě a položí mi hlavu do klína. |
| |
| Trvá mi docela chvíli, než nasbírám plnou náruč dřeva, tkeré složím k ostatnímu a pak se vydám pro další. Budeme ještě něco potřebovat, pokud budeme chtít, aby bylo na celou noc. Jakmile donesu ještě nějaké další dřevo, tak si sednu k ohni a vytáhnu si svou večeři, do které se docela hladvě pustím.. Měl bych se taky pořádně prospat, ale to nevím, někdo musí držet hlídku... |
| |
| Vydám se do lesa a nejdříve se vrátím s pár chrastím. To už je tam Ahmon a tak zase zmiznu na další dřevo dříve, než příjde Shuri. Při dalším dřevě mi to trvá déle a taky přinesu pořádný kusy, co dokáži hořet dost dlouho. Ještě jednou odejdu a pak až je dřeva dost, posadím se u ohně. Ovšem na opačné straně než je Ahmon s tou jeho vlčicí. Zvládám její přítomnost, jen nesnesu být přímo vedle ní. Tam si sednu tak, že si pod sebe dám bundu tak jemně, jak to jen změkčit jde. Na to se usadím a pustím se do jídla, co mám v batohu. Vemu si jen minimum, abych zahnal hlad a mohl spát. Jak tak se připravuji k jídlu, rozhlížím se kolem sebe. " A jak se budeme střídat?" zeptám se a dám s první sousto. |
| |
| Čekám než kluci příjdou s dřevem. První se vrátí Ahmon a rozdělá oheň. Zajdu alespoň pro nějáké dřevo, abych tu nebyl tak neužitečný a vrátím se tedy jako poslední. Sednu si kousek od MAsua a vyžádám si od něj něco malého k jídlu. Potom se zeptá, jak to bude s hlídkou. "Jen běžte spát. Budu hlídat první a až nebudu moct někoho vzbudím." Nabídnu se jako první a dál koušu večeři. |
| |
| Ostatní donesou ještě docela dost dřeva, takže se už o to nemusím starat. Sotva dojí, když se Masuo začne zajímat jak budeme vést hlídky. "To je zbytečné. Když se bude blížit nebezpečí Qi Yue to bude vědět mnohem dřív než kdokoli z nás na hlídce a to i když bude spát," odpovím klidně. Jestli chtějí, klidně si můžou ponocovat, ale já se radši pořádně prospím. Dobře vím že kdyby se něco dělo Yue mě vzbudí, takže se bez řečí začnu ukládat ke spaní. Na zem dám deku, pod hlavu sedlo a přikryju se pláštěm. Yue se stulí ke mně, takže mi bude ještě tepleji. Nastavím si hodinky abych ráno zase nevstal pozdě, chci abychom vyrazili co nejdřív. Pak zavřu oči a pomalu usínám. |
| |
| Pomalu dojím, aniž bych něco řekl. Hlída není špatný nápad, ale jak Ahmon řekl, Yue to bude vědět dřív... Lehce si povzdechnu a lehnu si prostě tak jak jsem na zem k ohni.Doufám, že opravdu nebude moc velká zima. |
| |
| Na otázku ohledně hlídek se mi dostane nejdříve odpověd od Yona a já se na něj vděčně usměji. Pak ale promluví Ahmon a můj úsměv zmrzne. Podívám se na vlčici a pak na něj. On jí věří tak, že jí svěří svůj vlastní život a i naše?...já jí nevěřím.. Oklepu se a raději se otočím od všech, abych nedal najevo strach. Upravím si ležení a zavřu oči. Jsem stočený do klubíčka a naslouchám zvukům kolem sebe. Rozhodně se mi nedaří tak lehce usnout a při sebemenším šramotu jsem vzhůru a očima se dívám do tmy. |
| |
| Trochu se urazím a vnitřně mě celkem mrzí, když mě ani k tomuto nepotřebujou. Potom ale pokrčím rameny a nechám je, ať si dělají co chtějí a co myslí, že je nejlepší. Dojdu k Masuovi a dřepnu si k němu. "Příjmeš alespoň ty mé služby?" Zeptám se tiše a už k němu přitahuju svoje věci. |
| |
| Yon si ke mě příjde dřepnout a tak se taky posadím a podívám se na něj. Chci se usmát, ale mé oči stále běhají po okolí a nechci věřit, že nás vlk ochrání. A tak se na Yona jen zašklebím. "Já tebe příjmu kdykoliv." řeknu a mírně se o něj opřu. Dívám se na okolí a přitom ruko přejedu Yonovi po noze, abych ho uklidnil. Je na mě vidět, že okolí nedůvěřuji. |
| |
| Masuo se o mě opře a tak ho k sobě více přitisknu. "Půjdeme taky spát, ne? Budu tě hlídat, neboj se. A taky zahřívat..." Usměju se a poslední větu už zašeptám tišeji. "Dobrou noc vy dva." Usměju se na Ahmona a Shuriho a chystám Masuovi polštář. |
| |
| Poznal můj strach a tak se trochu zastydím. "To by jsi byl hodný, Yon-chan" opřu se o Yona a více se k němu přitisknu.S nímse mi usíná líp. |
| |
| Opře se o mě a já mu jen zlehka dám pusu a potom ho položím aby mohl jít spát. Na to si lehnu i já a obejmu ho. "Dobrou noc, Masuo-chan." Řeknu tiše a ještě ho zlehka políbím do vlasů. Nejdu spát hned, ale počkám dokud neusne první Masuo. |
| |
| Docela brzy se vám povede všem usnout. Uprostřed noci, kdy už z ohně zbylo jen pár žhavých uhlíků, vác probudí Yuino vrčení. Z jedné strany zatím asi daleko od místa kde jste, se zašne ozávat docela nepříjemné šustění a drobné pištění...ale pištění velkého množství něčeho...zní to skoro jako hejno krys nebo něčeho podobného. |
| |
| Proberu se a chvíli koukám, co se děje. Potom si všimnu, co mě to vlastně probudilo a i to, co tak popudilo Yue. Zatřesu s Masuem a současně sáhnu pro zbraň. "Vstávej Masuo-chan. A kryj se." Zašeptám tiše a vytáhnu meč, abych ho ochránil. |
| |
| Zatřese se mnou Yon a já se okamžitě proberu. Slyším divné zvuky a se zoufalým pohledem se podívám na uhlíky. Vyhrnu si rukávy a kryji se za Yonem. " Jsem připraven. " vytáhnu dýku, a čekám, co se na nás vyřítí. |
| |
| Probudí mě vrčení Yue a jsem okamžitě vzhůru. Stačí se rozhlédnout, abych pochopil, co se jí nelíbí. Ujistím se, že ostatní se taky sbírají rychlým pohledem. Honem se pak ohnu nad oheň a rozfoukám na něm nové plamínky. Připálím jedni z větví opodál, která je dost obalená smolou aby rychle chytla. Proti zvířatům, a předpokládám že máme co do činění se zvířaty, tohle bude nejúčinější. Stoupnu si o kousek víc dopředu před ostatní a volnou ruku položím Yue na hlavu, aby věděla, že nemá dělat nic zbrklého, nerad bych, aby se jí něco stalo. |
| |
| Probudí mě rčení Yue, ale nechce se mi nic moc dělat, to dokud neuslyším to šustění a pištění. Okamžitě jsem na nohách a sbírám věci. Mám dojem, že jich je docela hodně, jinak by nešli takhle slyšet, a jen tenhle oheň je nezaplaší... Rozhlédnu se okolo, ale nejsem si jistý, jestli by se dalo vylézt na stromy a jestli by to pomohlo...a taky je tady ještě Yue. Asi zůstaneme na zemi... |
| |
| Šum se pomalu přibližuje , a vy cítíte, že jich je opravdu hodně, příliš moc hodně...a úpdle úrovně pištění jsou to asi opravdu potkani, nebo myši... Proti něčemu takovému se bude opravdu zle bojovat.. Než se ale k něčemu odhodláte, tak jsou první u vás...ale místo toho, aby na vás zaútočili, tak začnou probíhat mezi vašima nohama, kolem ohně a utíkat pryč za vás. Tohle vypadá spíše, jako kdyby utíkali před nějakým predátorem... |
| |
| Všichni se probudí, stále jsem napnutý a poslouchám, jak se přibližuji. Vběhnou mezi nás první a probíhají mezí námi. Připravený za útočit párkrát zaútočím, ale ani jednou se netrefím a vypadá to, že oni běží dál. Podívám se před sebe a zmateně na Yona a i na Ahmona a Shuriho. " Já...tohle...před čím utíkají?" pevně sevřu svojí dýku a zahledím se do míst, odkud vybíhají hlodavci a probíhají mezi námi. |
| |
| Najednou se z tmy něco vyžene a přímo na nás. proběhne to však jen kolem nás a běží dál. Nějácí hlodavci či co. Otočím se na Masua po jeho otázce. "Myslím, že by bylo nejlepší si zpakovat, ne-li rovnou zrdhnout. Ahmone, co ty na to? Nechcete to zabalit a my to tu zatím zkusíme ohlídat?" Kouknu na Ahmona a potom na Shuriho. |
| |
| Jakmile nás krysy minou, je mi jasné, že je zle. Ty by jen tak neutíkaly. Mohla by to být nějaká šelma, která by nás s trochou štěstí nechala na pokoji, pokud s sebou nebude mít moc kamarádů, protože je nás hodně a máme oheň. Taky by to ale mohlo být něco, s čím si rozhodně neporadíme. "Sice je malá šance, že nám pokus o útěk vyjde, pokud už by nás to něco, před čím ty krysy utíkaly, chtělo napadnout, ale lepší než nic," pokrčím rameny na Masuova slova. Rychle začnu sedlat Xue Wei a balit věci. Yue dál stojí na okraji tábořiště, má nastražené uši a napnuté svaly a temně vrčí. |
| |
| Trochu se vylekám a mám chuť utéct, dkyž se objeví ty krysy. Všeobecně mám z tohodle šílený strach, ne takový, jako předtím u toho mostu, teď je to horší. Jakmile promluví Yon, tak se vydám pomoct Ahmonovi. Rychle sesbírám naše věci a donesu je k Ahmonovi. Docela se mi klepou ruce, mám dojem, že se neblíží vůbec nic hezkého. |
| |
| Ještě dlouho se nic neděje...krysy už utekly pryč a už ejn slyšíte občasné zapištění z dálky. Pak všechno upadne do ticha, než vám všem přejede chladný mráz přes záda. Pak se vám zdá, jako kdyby se vás takhle někdo snažil podprhově vyděsit a nechat zpanikařit...a zdá se, že na Shurho to působí docela hodně, protože se rozklepe ještě víc než doteď a pevně sevře deku, kterou má v ruce...asi má co dělat, aby se nerozběhl pryč. Za malý oikamžik zase něco uslyšíte, podivné šustění trávy. Zní to skoro jako kroky šlověka, který šoupe nohama po zemi, ale je to pomalé...vlastně až teď si uvědomíte, že slyšíte zase další zvířata, která utíkají pryč, a Wei se plaší taky. Za nedlouho už i vidíte, co tohle způsobuje, vypadá to skoro jako člověk, jen můžete na několika místech té hodně vysoké černé postavy, u které nevidíte obličej, kvůli roztrhanému plášti, matně vidět skrz. Tohle je přízrak, nebo něco podobného. Ten pocit strachu je teď mnohem silnější... Postava se k vám dostane docela blízko, ale zastaví se tam, kde je už na něj asi moc velké světlo z ohně. Asi to z něj má strach, nebo mu to může ublížit. Shuri už teď opravdu vypadá, že se v příští minutě obrátí a veme nohy na ramena, což by se mu teď asi vymstilo, jakmile by se dostal dál od ohně. |
| |
| Začnou se balit a já s Yonem hlídám, kdo se kde objeví, abychom zkusili odrazit útok, i když si nedělám naděje. Jak krysy či co to bylo, proběhnou, nastane ticho. To ticho je hrozivější než cokoliv předtím a já cítím kapku potu, jak mi sjede po zádech. A přitom vím, že se nepotím, husí kůži mám na krku,křečovitě svírám svojí malou zbran. Objeví se postava, couvnu blíž k ohni a mám co dělat, abych neutekl jako ty krysy. Ale jsem na tom stále líp než Shuri, který se klepe. Vidím ho v periférním vidění, ale nemám čas ho sledovat. Mojí plnou pozornost upoutala postava, co vyhnala zvířata z okolí. " Co....co to jako má být......Vypadni!...kdo jsi?" hovořím a přitom se držím u uhně, kterého jak to vypadá, že on se bojí. hledím na postavu a v ruce před sebou držím dýku tak, abych se případně mohl bránít. Pokud to vůbec k něčemu bude. |
| |
| Utahuju popruh na druhém vaku, když Yue změní tón vrčení a já okamžitě pochopím že je zle. Vytasím meč a vrazím otěže neklidné Xue Wei do rukou Masuovi. Můj pohled jasně říká, že ji má držet děj se co děj. SHuri je roztřepaný jako osika, takže jemu ji svěřit nemůžu i když je nejblíž. Vynoří se ze tmy...je to něco, co stoprocentně zapadá do podivnosti tohoto okolí. Prostoupí mě strach, po zádech mi přebíhají ledové drobné prsty. Ale navenek je má tvář stále stejně kamenná a zdá se, že jsem více méně v klidu. Vypadá to, že se to bojí ohně, to je naše největší šance. Přihodím do uhasínajícího ohniště připravené větve a dřevo, aby se zase rozhořel. "Držte se co nejblíž ohně," řeknu ostatním, sám udělám krok kupředu a chytím za srst vrčící Yue, abych ji stáhnul trochu dozadu. Pak zase vezmu do ruky svou provizorní pochodeň. Jestli to zaútočí, budu muset doufat že je jeho strach z ohně oprávněný. |
| |
| Krysy odběhnou a všude nastane klid. Ale to ticho mi příjde horší než onen zvuk utíkajících hlodavců. Po chvíli se objeví i zdroj onoho ticha. Jestli se to tak dá nazvat. Blíží se k nám jakýsi stín a já téměř cítím, jak mi s každým mizícím metrem mezi ním a námi tuhne krev v žilách více a více. Přepadá mě nehorázný strach a jakoby mi ztěžoval pohyb. Chvíli mi příjde, že se mi i hůře dýchá. Naštěstí nás však zachrání oheň, který drží ono stvoření v dost velké dálce od nás. Alespoň tedy na to, abychom neumřeli hned. Chci se postavit před Masua, abych ho mohl chránit, ale Ahmon ho zaúkoluje a podá mu otěže Xue. Přisunu se tedy jen o něco blíže k němu, abych mu mohl kdyžtak pomoct. Dál svírám svůj meč a cítím na dlaních i navzdoru teplu z ohniště, studený pot. |
| |
| Je mi zle, je mi opravdu zle. Uvědomuji si, že jsem opravdu zbabělý, ale nemůžu si pomoct...od chvíle, kdy jsem se dostal na tohle místo nemám bojování rád...asi za to může ahmon, když mě pošoupnul k tomu,a bychs e změnil..kdybych byl ten starý Shuri, tak bych se pral docela rád...takhle nechci a mám z toho strach. Když Ahmon promluví o tom ohni, tak jsem u něj v cuku letu, jsem opravduhodně vyklepaný tím, co se děje...ten přízrak se mi vůbec nelíbí a...nevím jak dluho to ještě zvládnu. |
| |
| Přízrak kolem vás krouží, ale pořád ve stejné vzdálenosti od ohně, opravdu se zdá, že z něj má strach. nicméně jeho přítomnost má hodně velký vliv na Wei, protože sebou neustále škube, i když Masuo ji zatím zvládá. Pak se chvíli zdá, že se uklidnila, ale to je jen chvíle, protže vzápěsí sebou škubne tak, že vytáhne Masua ze země na okamžik do vzduchua to jí stačí k tomu,a by se rozbhla pryč...Masou ještě chvíli drží otěže, takž ho to odnese kousek od ohně, a to je zlé... Přízrak si toho okamžitě všimne a vrhne se p něm, Wei nechá napospas jejímu osudu, ale Masuo je blízko, takže jde po něm. |
| |
| Ahmon jakoby neviděl, že se bojím a dá mi do ruky otěže. Podívám se na něj a pak na kobylu. Stisknu její otěže a druhou rukou držím svojí kudličku. Tak a ted hlídat koně....mám pocit, že ze mě ten strach cítí...no malá...hlavně neblbni. prosím jí v duchu, ale Wei je jako zblázněná a stále sebou škube a je neklidná. Mám co dělat, abych jí udržel. Schovám dýku a začnu jí držet oběma rukama. Jen co se zdá, že se uklidnila, trochu si oddychnu. To byla však chyba, protože následně se splaží a odnese mě od ohně. " Wei..." okřiknu jí a přitom držím její otěže. První, co mě napadne je to, abych se dostal zpátky k ohni. Ale jakoby na to ten parchant čekal a vrhne se na mě.Stále aspon jednou rukou držím Wei, protože má vše naše u sebe a druhou se snažím přízrak dostat, znemožnit mu mé ublížení. Jsem připraven použít jak volnou ruku, tak i nohy. Bohužel kudle je už zase schovaná a ted toho dost lituji. |
| |
| Stojím zády k ohni a neustále se otářím za přízrakem, jak kolem nás krouží. Nevnímám, jak jeho přítomnost plaší Wei. Sleduju ho a snažím se zjistit, co plánuje. Tedy jestli něco plánuje. To se mi ale dost vymstí. Masuo vykřikne a já se po něm prudce ohlídnu. To už však Wei běží pryč a Masuo už je pryč z ochraného kruhu ohně. Přizrak se vydá k němu a vypadá to, že tak trochu počítá, že my se z kruhu nehneme. Sakra...Masuo-chan... Vykřiknu v duchu a ani nepřemýšlím, co chci udělat. Prostě se k němu rozběhnu abych mu pomohl. Několika dlouhými kroky, jsem u něj a to jen těsně před tím přízrakem. Jednou rukou před sebou držím meč i když s ním téměř neumím. Ale v tuhle chvíli nevypadá, že by mi to vadilo. Oči mi žhnou, jak jsem naštvaný, že byť jen pomyslel na to ublížit MÉMU Masuovi. Postavím se proti němu do pózy okoukané z jakési bojovky. Ruku nataženou před sebe a jen čekám, kdy se ještě o kousek přiblíží. Když to udělá, zuřivě mávnu rukou snad abych ho ještě naposledy varoval, že to myslím vážně a že by se měl klidit. Dříve než však dopadne můj meč, zasáhne něco jiného. Zničeho nic se ve vzdychu objeví plamen ohně a přízrak před námi začne hořet. Vyděšeně a překvapeně se na něj dívám a nechápu, co se to stalo. |
| |
| Než se naděju, Xue Wei se začne plašit, nakonec se vzepne a strhne Masua od ohně a sama uteče. "Jdi za ní Qi Yue!" vykřiknu na vlčici a vyměníme si jen krátký pohled aby pochopila a zmizela ve tmě za poblázněnou kobylkou. Koneckonců je to vlk, dokáže nahánět zvěř. Mezitím se ale k Masuovi začne blížit ten podivný přízrak a já se stejně jako Yon vydám hned k němu, přičemž máchám před sebou pochodní. Než se ale dostanu dost blízko, přízrak vzplane a za chvíli z něj není nic, než hromádka popela. Podívám se tázavě na svou pochodeň, ale přísahal bych, že jsem stále byl moc daleko na to, aby tohle byla moje práce. Ale snažit se tady něco pochopit je zbytečné, to už mi došlo dávno. "Jste všichni v pořádku?" zeptám se pro jistotu. Vypadá to, že je po nebezpečí a to je to hlavní. |
| |
| Děje se toho moc, příliš moc a já nevím co dělat. Ve chvíli, kdy se Wei splaší, tak prostě ztuhnu a jen se bezmocně vyděšeně dívám na to, cos e děje. Naštěstí to dopadne dobře, ejn je to..zmatené, ale to je asi tak poslední vě, která mě teď zajímá...když už je po všem. Znovus e začnu třást, i dkyž už k tomu není důvod. Jsem naprosto k ničemu a nepoužitelný. Zatímco všichni ostatní věco dělali, tak já se zmohl jen na to, abych se třásl a byl vyděčený...ale prostě, nešlo mi nic dělat. Dokonce i teď jsem docela mimo, takže ani ahmonovi nedpovím, jen sjedu k zemi a obejmu se, abych potlačil ten třas... |
| |
| Nejsem sám a tak si mě všimne jak Yon, tak Ahmon. Ovšem já to nevnímám a jen zírám na přízrak, který se ke mě blíží. Přede mnou se objeví Yon a pak se stane něco, co nechápu a přízrak zplane. " Yone.......ty.....ty....jsi ho zapálil." vyhrknu a nechápavě na něj hledím a pak od něj začnu couvat. po zemi. Vzdálím se od něj asi na tři kroky, než se začnu dostávat z toho šoku, co jsem ted viděl. Můj pohled těká po okolí, ale nakonec se zastaví na Yonovi a můj pohled je plný strachu a údivu z toho, co se stalo. |
| |
| Ještě chvíli stojím a koukám na místo, kde byl před chvílí přízrak. Páni...hořel rychle...on...ZHOŘEL! Pořád jako by mi nedocházelo, co se stalo. Ze stále ještě překvapeného zírání přede mě mě vytrhne Ahmonův hlas. Otočím se na něj a chci mu přikývnou, jakože je všechno v pořádku. Ale všimnu si Masua a toho, jak přede mnou couvá. "Já...nevím, jak jsem to udělal...opravdu jsem...Masuo-chan...ty se mě bojíš?" Mnu si ruku, která začíná lehce červenat a nevěřícně se dívám na Masua. "Já...chci být chvíli sám..." Řeknu potom tiše a jen tak se seberu a odejdu z kruhu světla. Sednu si hnd za první strom a mnu si dál ruku. Jen ztěží zadržuju slzy a dívám se nahoru na oblohu. Snažím si ujasnit, co se stalo a taky Masuovo chování. Bál se mě... Dojde mi smutně a svěsím hlavu. Potom se zadívám na svou ruku a zkusím, jestli se mi znovu povede vyvolat oheň. Nic se však nestane...a ani si nejsem jistý, že jsem to byl já. Zase jen skloním hlavu a už ani nepřemýšlím, jak jsme smutný. |
| |
| Dívám se na Yona a na to, jak se sám diví. Rád bych šel k němu, ale nevím, co se stalo. On...on to neví....že by...tento.....ale jak to...jak se to stalo...musel to být on. zamrkám a chci se k němu přiblížit, opatrně, ale on požádá o samotu a odejde. Dívám se, jak odešel ze světla a zůstanu na místě, kde se zrovna nacházím. Sedím na zemi, kolena dám k sobě a jen o ně opřu bradu a dívám se do tmy. On....on ho zapálil...zachránil mě...ale...jeho ...jen tak...ani nepotřeboval sirky..či tak něco....co se to děje? zůstávám na místě a přestávám vnímat okolí, kdyby ted něco zaútočilo, asi by bylo po mě a ani bych nevykřiknul. |
| |
| Masuo obviní z toho ohýnku Yona a já už nemám sílu se něčemu divit. Nejsem si jistý že to byl Yon, ale zavrhnout to taky nemůžu. Byl bych asi víc šokovaný ale momentálně po tom všem co už se stalo, jsem spíš tak nějak odevzdaný. "Hej no tak!" vykřiknu, když se všichni tváří jako na pohřbu a izolují se jeden od druhého. "V tomhle světě jsou i horší věci, tím si buďte jistí, jestli nás tohle rozdělí, tak jak se máme dostat domů?!" okřiknu je. jsou jako děti. Začnu přikládat na oheň, aby vydržel až do rána, bez něj spát nemůžeme. "Jestli si myslíte, že budete spát jak dlouho, tak to jste na omylu, vstává se se sluncem a je vaše věc jestli budete spát nebo se zítra povlečete za mnou. A taky být vámi spím co nejblíž ohně," dodám jen pro jistotu, ale myslím, že by jim to mělo být dost jasné. Sice zním přísně ale snažím se jen aby se sebrali a nebrali všechno tak tragicky. ono to nijak veselé není ale horší věci nás nepochybně čekají. Ano možná se už domů nikdy nedostaneme. |
| |
| K tomu všemu začne být ještě Ahmon nepříjemný. Nejspíš je na tom líp, než ostaní..a rozhodně lípe, než já. Nijak moc nad tím nepřemýšlím a prostě sebou praštím o zem u ohně a skoro se stočím do klubíčka, abych alespoň ležel a odpočíval. Mám dojem,že dneska neusnu, jsem na to příliš moc rozrušený...ale takhle ležet alespoň můžu, i když moc energie mi to nedodá. |
| |
| Za malou chvíli uslyšíte dusot kopyt a jemné vytí. To se vrací Yue, která lehce chňape po nohách Wei, aby ji dohnala zpátky k vám. Přestane s tím jakmile je dost blízko u vás, aby jste si mohli Wei vzít, ale zůstane u ní, dkyby chtěla ještě někam utéct. |
| |
| Jen sedím a Ahmona nevnímám,ani ten jeho řev, je mi to jedno. Ani na příchod Yue s Wei nereaguji, ani se neotočím. Jen zavřu oči a dál sedím na tom samým místě. Po chvili otevřu oči a podívám se tam, kdam zmizel Yon a jen vydechnu. Asi jsem se zbláznil...třeba to nebyl on.....však on taky byl překvapený...nebo mi to přišlo...že by to bylo tady tím prostředím......já chci se probrat doma...já tu být nechci....nechci.....i kdybych měl makat a více mamuše pomáhat, udělám to. vzpomínám na domov se zavřenýma očima. |
| |
| Sedím sám ve tmě a jen z dálky slyším Ahmona. Nejsem zase tak daleko. Spíše jsem zamyšlený a nevnímám. Nakonec zavřu oči a cítím, jak mě přemáhá spánek. I když je mi trochu zima a i když vím, že se tu potulují bytosti, proti kterým bych byl u ohně alespoň chráněný, nechce se mi tam vracet. Ne teď. Jen smutně potáhnu a potom si pohodlně lehnu. |
| |
| Nikdo mě neposlouchá...tak ať dobře tedy...je mi jedno, co se jim v noci stane. Očividně z nás nikdy nebudou přátele. Ti drží pohromadě, když se stane něco zlého, ale tihle dělají pravý opak. Než cokoli stihnu udělat dorazí Yue s Xue Wei. Chytím kobylku za uzdu a začnu ji tichými slovy uklidňovat. Zanedlouho se mi to podaří, takže z ní zase sundám všechno, co jsem stihl připoutat k sedlu a přivážu ji blíž ohni. Pak se sehnu k Qi Yue a tiše jí poděkuju. Podrbu ji a pak se vydám k Shurimu. Byl dost vystrašený a celou dobu mlčí, chci se ujistit, že mu nic není. "Je všechno v pořádku?" zeptám se, když se nad ním skloním. |
| |
| Oči mi těkají všude možně. Pořád mám dojem, že tady někde něco bude a to, že jsem u ohně mi vůbec nepomáhá. Kousnu se do prstu, abych se trochu uklidnil, ale ani to mi není nic platné, jsem ještě pořád moc vyděšený. Všimnu si, že ke mně přišel Ahmon okamžitě, chvíli se na ně dívám, než mi zase začnou těkat oči. Pak lehce zakroutím hlavou a stočím se do klubka o něco víc...chci se vrátit domů. I dkyž to tam není nic moc, tohle místo mě děsí, a teď ještě víc. |
| |
| Povzdechnu si. Shuri vypadá, že je dost vystrašený. Položím mu ruku na rameno, snad ho to trochu uklidní. "Neboj, je to pryč. Nic se ti nestane. Bude ti líp, když bude Yue spát u tebe?" zeptám se. Jeho má ráda a myslím, že by si pak připadal bezpečněji. Měl by se ještě alespoň trochu vyspat. Vážně se hodně změnil od doby, co jsme sem přišli... |
| |
| Ahmon se dotkne mého ramena a sice je to uklidňující, ale nestačí mi to...a nevím, jestli Yue bude, ale..nevím, co jiného..Vím, co měvždycky zatím uklidnilo, ale nevím,jestli to můžu udělat...ale asi mi nic nezbývá..snad.. Posadím se a obtočím okolo Ahmona ruce, abych se k němu mohl přitisknout a zabořit obličej do jeho oblečení. Nechci ani myslet na to, že to vypadá blbě, a že o může připadat Masuovi divné..a že, že bych to vůbec neměl dělat... Teď mi je to ale jedno, jsem na to moc mimo.. |
| |
| Shuri mě obejme a já se trochu zmateně rozhlédnu. Sice to není poprvé, ale tohle je trochu jiná situace. Sice pochybuju že Yon a Masuo by měli něco proti, natož aby to v tuhle chvíli byť vnímali, ale nerad bych aby tu došlo k nějakému nedorozumění. "Ehm....Shuri..." dám mu jemně najevo, že se to dvakrát nehodí, ale nesnažím se ho odstrčit, protože nechci, aby se propadl do ještě horšího stavu. |
| |
| Po jeho slovech ho sevřu ještě silněji. Nechci ho teď pustit a jeho blízkost mě vždycky uklidňovala, doufám, že to pomůže i teď. Nepustím ho, i kdyby se mě pokoušel od sebe odehnat... |
| |
| "Uhm..." dostanu ze sebe jenom, ale nemám odvahu Shuriho odstrčit. Netuším jak by mohl reagovat, zdá se, že je v šoku. Sice ho neodstrčím, ale ani se v nejmenším nesnažím objetí opětovat. "Už se nemáš čeho bát dobře? Nic se ti nestane," ujistím ho znovu, v naději, že se konečně uklidní a pustí mě. Ještě že jsou ostatní dost mimo. Ale mě tohle osobně zneklidňuje...snad víc než ten přízrak před chvílí. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Mám strach," promluvím tiše. Můj hlas je pořádně roztřesený. A Ahmon může cítit mé srdce bít jako o překot, i když už je opravdu po všem. Ne, vlastně není, vbec není po všem..a dlouho nebude. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Ale no tak...už není z čeho mít strach. Budeš se držet u ohně a kdyby se něco přiblížilo Yue ani já to nenecháme přijít k tobě, jsi v bezpečí jak to jen jde," ujistím ho. Je sice dobré, že se už nepřetvařuje, ale je až příliš vystrašený...i když po tohle se to dá pochopit. Přesto jsem dost nervózní když mě takhle objímá. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Budeš..budeš u mě..prosím?" zeptám se ho, když sevřu mezi prsty jeho oblečení na zádech. Budu tak klidnější, když budu vědět, že je blízko mě. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Budu pořád tady...tak se neboj...je to v pořádku," nepřestávám ho uklidňovat. Jako bych měl na výběr. Dobrovolně se od ohně nehnu. Rád bych to tu přežil, ještě chvíli. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Když mě takhle alespoň trochu uklidnil, že bude tady, tak lehce povolím sevření. Není to nic moc, ale alespoň ho teď už nedusím, což jsem kldině mohl. "Mluv o něčem..," požádám ho tiše. Potřebuju se uklidnit dostatečně na to, abych dokázal usnout...a myslím, že mi pomůže něco slyšet. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Až teď ho lehce od sebe odtáhnu, ale držím ho alespoň za ramena, kdyby se mu to nelíbilo. "Musíš se vyspat, a já taky. Docela by se mi to hodilo a ty jestli se nevyspíš, tak budeš vypadat jako já předtím. Jsem tu já i Yue, nemáš se čeho bát," ujistím ho znovu. Opravdu bych nerad zítra zase byl chodící zombie, i když myslím, že nás takových bude víc. V každém případě je nebudu šetřit, je to jejich chyba. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Doufám, že dostatečně na to, abych spal. "Budeš opravdu blízko, že?" zeptám se ho tiše, znovu. Sice, pokud mi půjčí Yue, tak budu klidnější, ale chci vědět, že je opravdu blízko, aby se mi nic nestalo. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Chci aby se už Shuri uklidnil a šel spát. A já bych se taky celkem rád vyspal. Zítra bychom měli ujít co nejdelší vzdálenost a pokud budou všichni nevyspaní, tak to nepůjde, ať chci nebo ne. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Může tedy Yue spát se mnou?" zeptám se ho, protože nevím, jestli to opravdu půjde.. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Jistě že může, hlavně už jdi spát," popoženu ho a kývnu na Yue, která si lehne vedle Shuriho. Zjevně nemá chuť se tulit, ale bude nablízku, takže snad bude mít Shuri nějaký pocit bezpečí. "Dobrou noc," řeknu pak, jasně dávajíc najevo, že už se opravdu jde spát. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Pak si lehnu vedle Yue a položím na ni ruku. "Oyasumi," řeknu docela tiše, když se k Yue ještě přišoupnu,a bych opravdu cítil, že je u mě. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Oyasumi," popřeju mu taky a sám se uložím k ohni se sedlem Xue Wei pod hlavou, stejně jako před tím. Sice se staly zlé věci, ale usnu skoro hned, přestože ne zrovna nejhezčím spánkem. |
| |
| Nakonec se všichni odeberete ke spánku (Shuri s pomoci Ahmona, který s ním mluvil a Yue, která s ním spí)..a zanedlouho se vám povede usnout, i dkyž to není zrovna nejlepší spánek. Ráno se proberete a krom malé větrem roznesené hromádky popela kus od ohně, jako kdyby se tady vůbec nic nestalo. |
| |
| Proberu se celkem brzo ráno, protože mě vycházející sluníčko začne lehtat na tváři a rosa mě studí na zádech. Dojdu k ohni a vypadá to, že všichni ještě spí. Opatrně tedy přiložím do ohně a nachystám všem porce k snídani. Potom si sednu u ohně a dlouho smutným pohledem pozoruju Masua. |
| |
| Usnul jsem schoulený v klubíčku a zahříval jsem se v klubíčku. Stále jsem na tom samém místě, kde jsem včera večer skončil. Oči jsou i přes spánek jasně opuchlé a v okolí očí je jasné, že jsem neusnul tak lehce a s klidnýma myšlenkama. Probírám se pomalu a spíš se začnu trochu klepat zimou. Více se přitáhnu nohy k sobě a otevřu oči, červené i přes spánek. Dívám se na YOna, ale není v nich strach, jen smutek. |
| |
| Když se proberu, Masuo a Yon jsou naštěstí už taky vzhůru. Chopím se jídla, beze slova a jakmile všechno v rychlosti sním, dám se do balení. Všechno schovám zase do brašen a osedlám Xue Wei, která už je zase klidná. Chvíli na ni mluvím, než ucítím jak do mě čumákem strká Yue a tak ji podrbu za uchem. Čekám až budou ostatní připravení a dávám jim najevo, že by si měli pospíšit, jinak začnu naléhat. |
| |
| Nevím jak, ale povedlo se mi usnout tak, že se neprobudím ani poté, kdy jsou ostatní vzhůru. Nejspíš toho na mě byo včera opravdu příliš moc na to,a bych teď jen tak vstal. |
| |
| Postupně se probudí i Masuo a Ahmon. Jen, co si všimnu, že se Masuo budí, otočím svůj pohled do ohně. "Dobré ráno." Popřeju oběma, když vstane i Ahmon a vypadá to, že má chvíli času, aby si mého pozdravu vůbec všimnul. Vezmu si snídani a začnu jí jíst. "Měli bychom ještě nechat shuriho spát. Bylo toho na něj včera moc." Řeknu tiše a smutně svůj názor. Nechci aby ho Ahmon budil, protože jsem si všimnul, jak byl včera vyklepaný a mimo. Tedy alespoň během toho, kdy nás napadnul ten přízrak. Ale nemyslím, že by se to něják rychle změnilo. |
| |
| Zůstávám ležet i když Yon se ode mě otočí a hledí jinam a spíš dělá, že mě nevidí. Vím, že jsem udělal chybu,ale nemám na to jí ted napravit. Zavřu oči a zůstanu ležet, nemám toho tolik na sbalení. Ani nevydávám zvuky, že jsem vzhůru, však oni to vědí. Teprve po chvili se začnu sám zvedat a jen se zase posadím a hledím před sebe na zem. , nemůžu se na něj ani podívat, jak se stydím za své chování. |
| |
| Nevšímám si ostatních, ani nereaguju na jejich slova. Oni na mé včera taky nereagovali. Nechám Shuriho ještě spát, dokud se ostatní nenají, ale pak se k němu sehnu a lehce s ním zatřesu. "Musíme jít Shuri...máme před sebou ještě moc dlouhou cestu," promluvím na něj. Nemůžeme se už víc zdržovat. Každá ztracená minuta může znamenat další nemilé setkání, které by tentokrát někdo z nás nemusel přežít. Čím dřív budeme v nějaké "civilizaci" tím lépe. |
| |
| Spím opravdu jen do chvíle, než se mnou zatřese Ahmon. Proberu se okamžitě a vypadám docela vyděšeně, protože si v první chvíli myslím, že zase něco útočí, ale nakonec se uklidním, když si uvědomím, že to je jen Ahmon. "Ah..dobře," přikývnu po jeho slovech a začnu se sbírat. Jsem ješě hodně unavený, ale hádám, že bude lepší, dkyž půjdeme...Ahmon taky zvládl jít nevyspaný celý včerejšek.. |
| |
| Ahmon mě zřejmě neposlouchá a začne budit Shuriho. Jen pokrčím rameny a povzdechnu si. Dojím a připravím se na cestu. Potom začnu hasit dohořívající oheň. Hážu na něj studený popel a potom na něj vyliju nějákou tu vodu. Přece to tu nenechám hořet. Na to se odejdu kouknout, po nějáké vodě, kde bych se mohl umýt a doplnit flašku. |
| |
| Jen pozoruji potichu dění kolem sebe. Zbalím si své věci a vstanu. " Jsem připravený." řeknu a postavím se. Přejdu k Wei a pohladím jí po srsti. Jen se podívám, jak Yon odejde pro vodu, a pozvdechnu si. Dál stojím a mlčím, není mi vůbec do řeči. |
| |
| Čekám až se Shuri nají a všichni se připraví, ale je vidět že s každou uběhnutou minutou jsem víc a víc nervózní. Stále sleduju slunce, které probleskuje mezi stromy, a hodinky na svém zápěstí, které se určitě už o dost zpožďují, ale dávají mi alespoň nějaký pojem o čase. Zatím likviduju v dnešním tábořišti jakékoli stopy po naší přítomnosti, protože jeden nikdy neví, v tomhle světě. Nakonec začnu studovat mapu, abych věděl kudy dnes jít. Jakmile se zdá, že je všechno připraveno, zavelím k odchodu, jinak neřeknu nic. Vydám se směrem, který jsem určil podle mapy. Snad ujdeme dost i s tím zpožděním. |
| |
| Jakmile si osbírám věci, tak začnu jíst. Jsem uavený a cítim v sobě ještě patrné známky strachu ze včerejška. Možná bych se cítil lépe, ale je tady hrozně tíživé ticho, které je opravdu...hodně tíživé. naprosto příšerná atmosféra a já nevím, co s tím můžu udělat. Nakonec nic neřeknu a počkám, žeř Ahmon zavelí k pochodu, abych vyšel. Doufám, že už dneska dorazíme do města, rád bych se vyspal v bezpečí nějakého hostince. |
| |
| Vrátím se s vodou a přidám si flašku ke svým věcem. "Tak jo...u mě dobrý. Klidně můžeme jít." Oznámím chladně a vydám se na cestu, anižbych na někoho čekal. Stejně až do teď čekali oni na mě. Pořád mě ještě bolí to, co se stalo včera. A moc mě to mrzí. Chtěl jsem ho jen zachránit. |
| |
| Vyrazíme a jdeme všichni převážně mlčky, je mi s každým krokem hůř a hůř. Yonova slova jsou chladná, Shuri ani Ahmon nemluví vůbec. Zpomalím tak, abych se dostal na Yonovu uroven, stále se dívám k zemi. Vím, že moje reakce byla přehnaná. " Gomene....Yon-kun....přehnal jsem to...arigatou za včerejšek." řeknu tak nahlas, aby to slyšel a pak zase trochu zrychlím, abych ho více neotravoval. Má právo být na mě naštvaný. |
| |
| Po chvíli se Masuo dostane na mou úroveň. Bojí se mě a tak se snažím moc nedávat najevo svou přítomnost ani to, že vím o něm. On se mi však omluví. Nečekal jsem to, myslel jsem, že se mě pořád bojí. Na moment se zarazím a to už on ode mě utíká. Pohotově ho všakchytnu za ruku. Jen se na něj trochu usměju, nepouštím ho a stáhnu si ho na svou úroveň. Ruka mě sice trochu bolí, protože je maličko popálená od včerejška, ale nic hrozného. A teď je jen příjemně teplá, když držím Masua. "To je v pořádku." Řeknu tiše a dál už se k tomu nevracím. |
| |
| Chytne mě a já se otočím. Čekám oheň, řev, ale aspon by se to trochu pročistilo, ale on se usměje a stáhne mě. Zacouvám k němu a hledím na něj. On řekne, že je vše v pořádku a pak se k tomu nevrací. jeho ruka mě hřeje a tak po chvili skloním pohled a chytnu jeho ruku. Zlehka ho stisknu tak, aby mě pustil a já se podívám na jeho ruku. " Hřeješ." řeknu tiše a zadívám se na ruku. On je zraněný?....kvůli mě... Opatrně se podívám na Yona a pak vytáhnu z batohu čistý kapesník a ováži mu beze slov ruku. Pak ho obejmu a zlehka ho chytnu za zdravou ruku a propletu naše prsty. |
| |
| Zase se vydáte na cestu, která snad nebude trvat nijak dlouho. Tentokrát nejste moc vyspaní všichni, ale nejvíce to jde asi vidět na Shurim, který sice spal, ale asi se mu nespalo úplně nejlépe. Slunce se brzy přehoupne k poledni a i váš žaludek vás upozorňuje,krom lehké únavy, že by nebylo špatné, kdyby jste si dali pauzu. |
| |
| Jdu ještě kousek, dokud nenarazím na vodné místo, kde bude dobře vidět okolí, kdyby se blížilo nebezpečí. "Odpočineme si," řeknu prostě a zastavím. Začnu se zase nejdřív starat o Xue Wei, Qi Yue mezitím zmizí někam do lesa, aby si taky sehnala něco k jídlu. Tentokrát kobylku ani neodsedlám, jen ze sedla uvolním vaky s věcmi aby si odpočinula. Nečekám, že se zdržíme dlouho. Pak si vyndám jídlo a začnu obědvat. Moc se mi nelíbí ticho tady, ale já jsem byl jediný, kdo se je včera snažil uklidnit a nedostalo se mi ničeho, než okázalé ignorace, takže nemám za potřebí se vnucovat. |
| |
| Jsem docela hodně unavený, takže pauzu, kterou zavelí Ahmon, vřele přivítám. Najím se docela rychle, protože mám obrovský hlad, a tkay chci alespoň využít malé chvíle, abych si odpočinul. Proto si lehnu nabok na zem a zavřu oči. Je mi sice jasné, že se tady asi dlouho nezdržíme, ale pořád lepší, než nic. |
| |
| Po několika hodinách cesty se na vhodném místě opět zastavíme na odpočinek. Sundám tedy své věci a začnu si chystat jídlo. Rukou k sobě zavolám Masua. "Pojď ke mě...potřebuješ si odpočinout." Řeknu a poklepu na zem před sebou, aby si ke mě sedl. Potom se otočím na Ahmona. "Na jak dlouho stojíme?" Zeptám se jen tak pro orientaci a už začnu jíst svůj oběd. |
| |
| Pokračujeme mlčky, i když atmosféra není nejlepíš, přesto pro mě je to trochu lepší. Po nějaké době zastavíme na jídlo, nebo spíš Ahmon zastaví. Jako karavana zastavíme taky a připravíme se na odpočinek. Yon na mě zavolá a tak bez řečí příjdu a posadím se tam, kam ukazoval. Vytáhnu si jídlo , ale jen trochu a bezmyšlenkovitě ho žvýkám. Nechce se mi přemýšlet, přesto hlavě nezabráním k tomu, abych nemyslel na domov. |
| |
| Shuri se hned uloží ke spánku a není divu. jako předtím ze mě, únava z něj jen číší. Nerad bych ho půl cesty nesl na zádech. Než se sám stihnu natáhnout k odpočinku promluví na mě Yon, což je skoro šok po tom půl dni ticha. "Nanejvýš hodinu," odpovím stručně. Tentokrát si to pohlídám, ráno jsme ztratili času dost. Natáhnu se a zavřu oči. Spát nebudu ale odpočinek příjde víc než vhod. |
| |
| Netrvá mi příliš moc dlouho na to, abych usnul. a myslím, že budu spát hodně tvrdě a dlouho... Taky se vyspat potřebuju, i když pochybuji, že mu bdue tahle přestávka stačit na to, abych došel kamkoliv do večera. |
| |
| Ahmon mě ujistí, že přestávka nebude dlouhá. Jen asi hodinu. Nechám Masua dojíst a potom si ho opřu o sebe a já sám se ještě opřu dozadu, abych měl oporu. Potom ho obejmu a přitisknu k sobě jetě o něco více. "Odpočívej, potřebuješ to." Usměju se a tiše a nechám ho, ať si lehne a opře se o mě jak chce. |
| |
| Dojím a to už mě Yon táhne k sobě a at se můžu opřít. Využiji to a nechám ho, at si najde oporu. Přikývnu a opřu se, vlastně zabořím tvář do jeho hrudi a zavřu oči. " Arigatou....Yon kun." zašeptám a zkouším na chvili usnout. Rukama obejmu Yona kolem pasu a díky jeho přítomnosti a jistoty, že mě ochrání, snadněji usínám, i na tu chvilku, než půjdeme dál. |
| |
| Všichni pojíte a začnete odpočívat. Tahle hodina se vám zdá docela krátká, ale prostě uběhne. Zdá se, že jste všichni vzhůru, krom Shuriho, který asi spí opravdu tvrdě... |
| |
| Jakmile uběhne slíbená hodina seberu se a zavelím k odchodu. Se Shurim musím zatřást, aby se probudil, protože by jinak klidně spal dál. Ne že bych mu nechtěl dopřát odpočinek, ale myslím, že se nám uleví všem až dorazíme do nějakého města....či aspoň vesničky. Proto musíme ujít co nejvíc. Připravím Xue Wei, tentokrát mi to nijak dlouho netrvá, když zůstala osedlaná a aniž bych se ohlížel na ostatní tak vyrazím. Pokud nestíhají, doženou mě. Tady jsme v nebezpečné divočině a každá minuta je drahá. |
| |
| Chvíli mi trvá, enž se proberu, ale jakmile to udělám, tak si všimnu, že Ahmon už ocela odchází. Rychle se posbírám a rozběhnu se za ním, přičemž se mi povede zakopnout a sletět na zem, jak jsem stále rozespaný. Odřu si trochu ruce a ušpiiním oblečení, ale hned vstanu, skro jako by se nic nesalo a vyrazím za Ahmonem. Jen se po cestě snažím vytáhnout si pár kamínků zpod kůže, keré se tam zaryly a nějak to vyčistit.. |
| |
| Ahmon řekl hodinu a vypadá to, že nám opravdu nedá ani o minutu déle. Začne budit Shuriho. Povzdychnu si a snažím se opatrně vzbudit Masua. "Masuo-chan...vstávej. Musíme jít dál." Zašeptám mu do ouška a dám mu pusu na tvář. Jen co vstane, posbírám všechny naše věci a vezmu si je. Masua jen chytnu za ruku a nechám ho, ať se po cestě pomalu probudí. |
| |
| Usnu napůl neklidným spánkem a tak jsem vzhůru skoro ihned, jak na mě Yon promluví. Začnu se zvedat a pomůžu mu s věcma. Jak je sbaleno, chytne mě za ruku a jdeme dál. Dlouze po pár krocích zívnu a podívám se na Ahmona a Shuriho. " Ta minulá noc nám moc neprospěla......snad dneska někam dorazíme." poznamenám a pokračuji dál, Yonovu ruku držím silně ve své. |
| |
| Všimnu si Shuriho pádu a tak na chvíli zastavím. Zvedne se a zdá se že je v pořádku. Počkám až mě doběhne a pak se beze slova vydám dál. Masuo má asi pravdu ale nevím jestli je to jen tím včerejškem, že tu vládne taková atmosféra. Ale převážně asi ano. I když mám pocit že Yon a Masuo si prostě stačí navzájem a nějak se o jinou spolupráci nezajímají. No bude mi muset stačit, když přežijeme, že si to nějak ulehčíme, nebo se z nás stanou přátele, to se asi nestane. |
| |
| Ahmon na mě počká, za což jsem vděčný, protoe dobíhat ho, zatímco si čistím podřené ruce, by nebyl moc dobrý nápad. Takhle jdu vedle něj alespoň se nemusím soustředit na cestu, i když sebou můžu taky hezky praštit, protože se nedívám pod nohy, a to by nebylo dobré. Moc padat. "Za jak dlouho tam asi budeme?" zeptám se Ahmona. Nemám ponětí, jak dlouho ještě půjdeme, ale nezaškodilo by mi, kdyby jsme byli ve městě co nejdříve, abych se mohl pořádně prospat.Určitě vypadám, že by mi prospěl pořádný spánek. |
| |
| Jdu a nic neříkám. Shuri před náma spadne. Koukám, jestli je v pořádku, abych mu kdyžtak pomohl. Ale zvedne se a zase jde za Ahmonem. Tak ho nechám a jdu dál s Masuem. "To jo. Vy dva nevypadáte, že by jste se prospali zrovna dvakrát skvěle. Když nebudeš moct tak řekni a já tě alespoň na chvíli vezmu." Zasměju se a stisknu mu ruku. "Ale myslím, že bychom tam už dneska mohli dojít. Nemělo by to být tak daleko." Řeknu a rozpomínám se na mapu. |
| |
| Všimnu si pádu, ale sám jsem rozespalý a tak bych mu moc nepomohl a taky Ahmon i zastavil a tak to více neřeším. Na větu Yona nereaguji, ale jen mu stisknu ruku a zkusím se na něj usmát. Na tohle stejně nemám pořádně co říct. " Bylo by to dobrý, protože mě začínají bolet záda. Né že bych neměl rád stanování, ale tady se budu cítit bezpečnějši v baráku se stěnama." řeknu a sleduji, jak všichni jsou tak tišší a hovoří se jen tak, aby se neřeklo. " A co myslíte vy? Dáme sázky, za jak dlouho někam dojdeme...a kdo vyhraje, tak pozve ostatní na jídlo...co vy na to?" zkouším navázat konverzaci. |
| |
| Otočím se na Shuriho po chvíli přemýšlení. Podle mapy by to mělo být... "Záleží na okolnostech a na tom jak rychle půjdeme ale do setmění bychom měli dorazit do města, odpovím Shurimu a potvrdím tak Yonova slova. Proto je tak ženu, ale myslím, že to zvládneme a konečně si trochu odpočineme a řádně se najíme. Na Masuova slova nereaguju sázet se nepotřebuju, mám mapu a taky velmi dobrou představu kdy dorazíme. |
| |
| "Ah..dbře," přikývnu a vrátím se k vytahování kamínků z mých rukou. Tak tak u toho zvládám koukat na cestu, ale raději se kvůli tomu nezastavuji, protože jinak by mě asi Ahmon vyprášil koštětem, kdyby nějaké měl. Prostě se nesmíme víc zdržet. |
| |
| Potvrdí se mi moje domněnka, že bychom tam ještě dneska měli dojít. Potom už jen jdu a snažím se zachovat si tempo. Přitom se pro jistotu rozhlížím po krajině. |
| |
| Jdete možná tak půl hodiny, než stromy kolem vás prořdnou, a vyspatříte mnoho rozsáhlých luk, za nimi pole a za poli můžete vidět město... Odhadem to může být asi tak čyři hodiny cesty, proto trochu přidáte do kroku. Opravdu se ještě zdaleka neačne stmívat a vy vcházíte do nádherného města. Domy vypadají, že jsou z cihel a mají dokonce omítku. Některé jsou sice dřevěné, ale vypadají bytečně. Hlavní ale je, že jste pryčz divoiny a můžete si tady něco najít k přespání. |
| |
| Vypadá to, že nikdo nepřistoupil a tak se každý radši uzavřel do svého vlastního světa. Jen pokrčím rameny a v tichosti jako ostatní postupuji dál. Jdeme dál až narazime na luka a v dálce dokonce uvidíme město. Očim mi zazáří štěstí a podívám se po ostatních, chvílema mi příjdou jako staré sochy, bez nějakých citů, ale to ted řešit nebudu. " Hurá.....dokázali jsme to." zajásám a neprotestuji proti tomu, že ještě zrychlíme. Vstoupíme do města a tak se rozhlížím kolem. " Vypadá to tu moderněji než ta vesnice, kde jsme pracovali.....nejspíš nejdřív nějakou hospodu s noclehem, Shuri se potřebuje natáhnout a myslím, že není jediný." usměji se na všechny až na vlka, kterého radši dělám, že nevidím. |
| |
| Brzy dorazíme k loukám a polím a v dáli je viditelné i město. Dost se mi uleví. Natáhnu krok a i Xue Wei jako by věděla že se blíží pohodlná stáj je živější, jen Qi Yue, která nepochybně ví, co bude, moc nadšeně nevypadá. Po pár hodinách jsme konečně ve městě. Zběžně se rozhlížím, vypadá to tu celkem hezky. Ale myslím, že průzkum nechám na jindy. Yue mi jde těsně u nohy aby někoho nepolekala. I když nemá vlčí barvu, přece jen je na psa dost velká. Rozhlížím se hlavně po hostinci. Jídlo a spánek je teď to hlavní. |
| |
| Netrvá to dlouho a najednou stojíme mezi poli a loukami a město už máme nadohled, ačkoliv to k němu bude ještě chvíli trvat. Ale i tak myslím, že ho všichni rádi vidí. Rozejdeme se k němu, ještě rychleji, než jsme šli doteď. Všimnu si, jak to potěší Masua. Jásá a já se na něj zadívám a usměju se. Když vcházíme do města, musím se už usmívat i já. Jsem rád, že jsme sem konečně dorazili. Masuo navrhne první najít nocleh a já jen přikývnu. "A není jedinný...ty taky hned pomažeš do postele, protože jsi toho zrovna dvakrát moc nenaspal. Teda alespoň tak vypadáš." Připomenu mu. Shuri a Masuo by si měli určitě odpočinout. Nevím, jak je na tom Ahmon, ale já jsem vklidu a tak odpočinek ani neplánuju. |
| |
| Jakmile vidímměsto nadohled, tak trochu zrychlím. ne proto, že bych nějak spěchal, ale ostatní zrychlili taky, takž emi nic jiného nezbývá. Za chvíli jsme ve městě a já si oddechnu, tady po nás doufám nic nebezpečného nepůjde. |
| |
| Ve městě vám netrvá dlouhoo, než najdete hostinec s volnými pokoji. Všude nebyl volný žádný, nebo jen jeden jednolužkový a tak malý, že b yjste se tam všichni nevešli. Tenhle ale vypadá, že má pokoje volné dva...sice jsou jednolužkové, ale zato jsou to velké postele... Jen by to nemuselo některým vyhovovat, ale nic lepšího se najít nedá. |
| |
| Na mojí poznámku o Shurim se Yon zaměří na mě. Vypnu se a usměji. " Já dělal i dvacetčtyřky a tak nějakou dobu bez spánku vydržím...a já podřimoval, takže bych třeba do večera ještě vydržel." hovořím s hrdostí v hlase. Rozhodně nechci vypadat jako někdo, kdo se po jedné probělé noci složí. Trvá to, než najdeme nějaký volný hostinec, který by nám vyhovoval. Nebo měl aspon volné dva pokoje. Nakonec na něj narazíme a tak ho hned vememe. " No asi bychom spali já s YOnem a vy dva spolu.....jako kdyby vám to nevyhovovalo....tak snad není problém, ale jen dopředu říkám, vedle tohoto nespím." pohledem sjedu na vlčici a hned se od ní odvrátím. Sice jí snaším, ale v lásce jí nemám. |
| |
| "Ale i tak by sis měl odpočinout." Trvám na svém a pohladím ho po tváři. Po nějáké době strávené hledáním, konečně najdeme hostinec s volnými pokoji. Nevím, jak ostatním, ale mě třeba vůbec nevadí, že je jen jednolůžkový. Už předtím jsme s Masuem spali na jedné posteli. Masuo se ohradí, že s vlčicí teda určitě spát nebude. Stisknu jeho ruku a dám mu tím najevo, že si ho nenechám vzít a v pokoji budeme spolu. Než se rozejdeme do pokojů, zastavím Ahmona. "Asi se tady nějákou dobu zdržíme, že? Já teď asi půjdu ven se tu porozhlídnout azkusím najít práci. Shuri a Masuo půjdou určitě spát a nevím, jak jsi na tom s energií ty. Ale tak jen aby si věděl. Kdyby si třeba něco potřeboval, tak řekni." Oznámím mu svůj pravděpodobný odchod a nabídnu mu, že klidně něco skočím koupit. |
| |
| Konečně najdeme vhodný hostinec, i když zase vidím, že budu spát na zemi. Předám Xue Wei do péče ve stájích a objednám naše pokoje. Je mi naprosto jasné že budu pokoj sdílet se Shurim a ani to nemíním měnit. Nikdy jsem si nemyslel, že mi nakonec z naší skupinky bude jeho společnost nejpříjemnější. Nebo mám ten pocit než mě zase naštve. Ale třeba se mu to už nepovede. Po Yonově poznámce na něj vrhnu dost nepěkný pohled a stejně tak Yue, jako by přesně věděla co říká. Pohladím ji po hlavě a otočím se na Shuriho. "Budeme mít zase pokoj spolu ne? Myslím že jim nebudeme kazit...radost," ujistím se, že nemá nic proti. "Chceš se nejdřív najíst, nebo hned spát?" zeptám se ho. Já se přizpůsobím, nebo se přinejhorším najím sám. |
| |
| Dojdu k hostinci s ostatními, prošli jsme jich tolik, že je ani nevím jak spočítat... Jsem unavený. "Hai," přikývnu pak na Ahmonova slova a lehce se usměji. Ani už pomalu nevím, co říkám, ale to neřeším. "Myslím, že bych se rád najedl," dodám ještě s dalším úsměvem. Neměl bych jít spát s prázdným žaludkem... |
| |
| Přikývnu, jsem rád že Shuri souhlasí. Než se vydám usadit se ke stolu jen přikývnu na Yonova slova, ale momentálně není nic třeba, takže nic neřeknu. Vyberu stůl někde v koutku a začnu přemýšlet co k jídlu. Nakonec se rozhodnu jen pro obyčejné kuřecí maso s bramborem. Nemůžu říct že bych byl dvakrát zvyklý na zdejší jídlo, ale na tomhle se snad nedá nic zkazit. S objednáním ale čekám na Shuriho, abychom mohli jíst spolu. Stejně zas bude mít problém to sníst... |
| |
| Zajdu k Ahmonovi a sednu si k němu, tedy, vedle něj, a začnu si vybírat jídlo. Nakonec se rozhodnu pro to samé, co má Ahmon. Snad se mi podaří to nějak dobře sníst... Opravdu, příbor ještě používat neumím a nejsem si jistý jak dlouho mi bude trvat, enž se to naučím.. |
| |
| Ahmon nic nechce a tak se jen usměju. Otočím se na Masua. "Tak...máš hlad nebo půjdeme první do pokoje?" Zeptám se ho, jestli se taky půjdeme najíst a něbo se zajdeme kouknout na pokoj. |
| |
| Ahmon to spíš odmítne a je vidět, že oni jsou stejně taky rádi víc spolu.. Pokrčím rameny, já se nabídnul a když nechtějí, jejich věc. Yon se na mě otočí a já zuřivě přemýšlím. " Já bych řekl, že si můžeme dát věci nahoru do pokoje a pak se sem přijít v klidu najíst....a já se ti pak podívám na tu ruku." ukážu na jeho dlan a otočím se směrem k pokojům. Ale nejdu tam, čekám, zda Yon bude souhlasit či ne. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Dobrou chuť," popřeju mu, když máme před sebou talíře. Tentokrát mu pomoc nenabízím, nechci aby to dopadlo jako posledně. Pokud bude chtít pomoct, jak jsem mu řekl, bude si o ni muset říct. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "Dobře, tak pojď." Chytnu ho za ruku, vezmu naše vaci a jdu hledat náš pokoj. Odemknu dveře a jdu odložit naše věci. "Celkem hezký." Podotknu, když si pokoj prohlídnu. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Vejdu za ním a zavřu za námi. Rozhlédnu se a usměji se. " Opravdu to vypadá dobře......tak pojd, sedni si na postel a já se ti na to podívám. " pohladím ho po paži a posadím se na postel. Čekám, až se posadí vedle mě a ukáže ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "Na co se mi chceš podívat? Mě nic není. Jsme v pořádku." Bráním se protože teď opravdu netuším, co tím myslí. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro o chvíli toho nechám a odložím příbor. Myslím, že to nezvládnu, ale nevím jaks e mám zeptat Ahmona o pomoc. Sice se na něj otočím a trochu pootevřu ústa, jako kdybych chtěl něco říct, ale prostě se zaseknu a uhnu pohledem... |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Ani se na něj nepodívám a dál jím. On to dobře ví...a já chci věřit, že tentokrát nepředvede něco podobného jako minule, že se urazí. To by mě rozladilo ještě víc, než už jsem. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Ah...Ahmone...?" řeknu docela tiše. Jsem si jistý, že ví, že to nesním, a já nevím, co dělat...protože...já prostě nevím. "mohl..mohl by jsi mi pomoct?....prosím...poslední slovo řeknu opravdu tiše, ale řeknu. Snad to bude stačit, nejsem si jistý, že něco takovéhodle už zvládnu. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Jasně," souhlasím a přitáhnu si jeho talíř k sobě, abych mu jídlo nakrájel. Doufám, že pak už to zvládne sám. Když skončím zase talíř přisunu k němu. Sice to asi na okolní lidi musí působit divně...ale trochu si připadám, jako bych byl jeho starší bráška...i když jsem nikdy nebyl dobrý bratr. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Tiše mu poděkuji, když mi talíř vrátí, a dám se do jídla. I tak to jde ale docela pomalu, kvůli podřeným rukám, ale nějak to zvládnu, i když to bolí čím dál víc... Přeco jen jsem chlap, i dkyž na to envypadám. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Pojď vezmeme věci nahoru a než půjdeš spát, měl by sis pořádně vyčistit ty ruce," upozorním ho. Vezmu většinu věcí, nechám na něm jen to nejlehčí, aby si s nimi ještě víc něco neudělal, když už je to takové nemehlo. V pokoji je uložím ke stěně a rozhlédnu se. Je to tu celkem hezké. "Vem si postel, já už jsem na spaní na zemi zvyklý," otočím se na Shuriho. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro V pokoji, který vypadá opravdu hezky, je připravená čistá voda na umývání, takže toho hned využiji, abych si vyčistil ruce. Jde to docela špatně, ale za chvíli už nemám pod kůží jediný kamínek, ale zato jsem si musel kůže skoro úplně rozrýt, abych tam nic neměl. "Nechceš se pro změnu vyspat na posteli ty? Pořád tě obírám o slušné místo na spaní," odpovím mu na jeho slova. Opravdu, od chvíle, kdy jsme tady se ani jednou nevyspal na posteli...ne vlastně jen jednou. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Teprve potom mi dojde, co myslel. "Jo tohle. No, není to nic, co by pusa naspravila." Usměju se na něj a pohladím ho volnou rukou po tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "O mě se nestarej, já se na zemi vyspím. A myslím, že ty teď potřebuješ spát víc než já," ujistím ho. Natáhnu si zase na zem plášť a pod hlavu si nechám svoji brašnu, takže si připravím své obvyklé provizorní spaní. Oni snad nikde nemají normální dvoulůžkové pokoje...i když v tomhle světě to není zas tak divné. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Ale...nepříjde mi to správní, že pořád spíš na zemi ty," odpovím mu. Přesto se posadím na postel, stejně mi nic jiného nezbývá. A mám dojem, že tak jako tak bude po Ahmonově. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Ne že bych nechtěl spát na posteli, ale on to potřebuje víc. Natáhnu se na zem a zavřu oči. Je to jedna z mála příležitostí se pořádně vyspat. Pokud tu budeme spát ještě jednu noc, s čímž počítám, budeme pak vstávat velmi brzy, takž teď toho musím využít. Qi Yue se ke mně přitulí jako vždy. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Nechci spát sám, Masuo a Yon budou spát asi spolu v posteli...a i Ahmon má Yue.. Já nemám nikoho... |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "Tohle přece nic hrozného není. Jen lehká popálenina. Navíc stála mi za to, že se ti nic nesatlo." Usměju se na něj a potom se k němu nakloním a dám mu pusu. "Tak a teď je to ještě lepší." Usmívám sen a něj a znova ho pohladím. |
| |
| soukromá zpráva od Serene pro Jakmile se probereš ještě víc, tak ti dojde, že se Shuri nějak moc převaluje a vůbec...vpyaá jako kdyby měl nějakou noční můřu, nebo něco takového. Možná to má ještě pořád z té předchozí noci, i kdyžvčera spal celou noc.. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Co?!" otočím se na ni, jako by mi mohla odpovědět. Uvědomuju si, že se Shuri převaluje na posteli jako blázen, ale to přece neznamená, že mě hned musí budit. "Ty chceš abych něco udělal? Copak jsem jeho chůva?" zašeptám a zamračím se na vlčici. Přesto ale vstanu a lehce se Shurim zatřesu. "No tak...sletíš z postele jestli sebou budeš tak házet," promluvím na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro |
| |
| soukromá zpráva od Serene pro Nicméně Shuri se ani po tvém zatřesení nehodlá probudit, dokonce se ani nezdá, že by sebou přestal házet... Nejspíš je to hodně těžká noční můra. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Shuri se ne a ne probudit a tak s ním zatřesu ještě jednou. "Shuri!" zavolám na něj o něco hlasitěji, i když bych nerad probral celý hostinec. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Přízraku se skoro povede začít mě sápat na kousíčky, ale já uslyším ostrý hlasitý hlas volající mé jméno, což mě na jednu stranu najednou vyděsí, ale zase i probere, takže prudce otevřu oči a začnu skoro bez dechu zůrat na Ahmona, který stojí u mé postele. Mám zase chuť brečet, ale i teď siuvědomuji, že to Ahmon asi nemá rád...takže to neudělám, ani ze sebe nevydám hlásku, nic..jen začnu zhluboka oddechovat.. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "To nic, jenom zlý sen. Už to bude dobré," ujistím ho, jako bych opravdu byl starší bráška. "Měl by jsi jít zase spát máš co dohánět. nebudu tě ráno budit," ujistím ho. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Ale nevím co je silnější, jestli tohle, nbo to, jak moc se bojím... "Ten..ten...ten přízrak," dostanu ze sebe nějak, ani nevím jak. Rád bych Ahmona objal,a le včera se mu to nelíbilo, poznal jsem to...a takhle teď nemám jak se uklidnit... |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Ale no tak...nic se nikomu nestalo, je to pryč, už se nemáš čeho bát," ujistím ho znovu. "Lehni si a spi. Jsem tu já i Yue a jsme v hostinci, tady se ti nic nestane..." mluvím na něj klidným hlasem. Tohle mi nikdy moc nešlo, někoho utěšovat. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Zůstneš u mě, prosím?" pochybuji, že se mi povede usnout, když nebudu u sebe mít někoho...ne, vlastně Ahmona, nebo Yue, ale spíš Ahmona, zvykle jsme si na něj a jeho přítomnost mě uklidňuje. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Ale hádám, že Shuri se asi teď bojí tak pro něj budu muset obětovat trochu spánku. "Jestli máš pořád strach budu tu sedět než usneš...ale taky bych se rád prospal," povzdechnu si lehce. Vážně nechápu jak se kdy mohl chovat tak hrozně, když uvnitř je to takové ustrašené štěně. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Já chtěl...jestli by jsi....nemohl by jsi si lehnout...ke mně?" promluvím hodně tiše a často se zadrhávím...pro mě je hodně těžké říct něco takového, a navíc, je to hodně divné, to vím i já, když ho o tohle žádám. Neměl bych... |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Shuri, i kdyby to nebylo dost nevhodné, tahle postel je na to stejně moc malá. Jsi přece chlap ne? Já tu pořád budu, nemáš se čeho bát," odmítnu ho jemně. Tohle by asi hodně ranilo moji pýchu takže..jinak to nejde. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Ale..." sice bych opravdu rád, kdybych nespal takhle sám, ale asi s tím opavdu nic neudělám. Pořád se tvářím docela vystrašeně, když si k sobě přitáhnu deku a otočím se k Ahmonovi zády. Asi se opravdu nemůžu na nikoho spoléhat v některých věcech. I když mi Ahmon pomáhá, pořad pro mě nemůže udělat něco, po čem opravdu toužím..ale to hádám nikdo. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Copak je naštvaný? Nerozumí tomu? Přece musí chápat že... Navíc byl to jen zlý sen... "Shuri ty se zlobíš?" zeptám se pro jistotu, aniž bych se pohnul. Nechci aby se na mě zlobil kvůli takové hlouposti, ale přece nemůže čekat že dovolím abychom spali dva kluci v tak malé posteli... |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Lehce zavrtím hlavou. "Já se....jen se cítím...hodně sám," odpovím mu tiše. Je to asi tak nejblíže pravdy. Celý život jsembyl sám a až na mého bratra, a chvíle, kdy se se mnou někdo pral, se mě nikdy nikdo nedotýkal...takže nějak jemně prakticky vůbec nikdo. A když vidím, jak moc se k sobě Masuo a Yon mají, i když to je něco jiného, docela to na mě působí...a rád bych se taky někoho dotýka.l... Jen to opravdu asi nejde... |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Přesto vím, že tohle by nebylo dobré, jsou určité hranice, ať je Shuri jaký chce. "Promiň ale...jsem tvůj kamarád, jsem tady pro tebe...to přece víš ne? Ale abychom spolu spali v posteli to přece nejde, nemyslíš?" řeknu, doufám, že se opravdu nezlobí. V tomhle světě není tak těžké se cítit osaměle, i když Shuri říkal že doma nikoho nemá... |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Já ale nevím, jestli pak vůbec usnu..." řeknu, i když vidím, že to stejně k ničemu není. Prostě budu spát sám, jen s nočními můrami. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Nic se ti nestane...tak se pokus usnout. A kdyby něco, prostě mě probuď, dobře?" Nechci usínat s vědomím, že má Shuri strach, ale myslím, že tady, když mu nic nehrozí a když je tak unavený, tak stejně brzy usne. Sednu si zase na zem, ale ještě čekám na Shuriho ujištění, než se uložím k spánku. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Něco zamručím v odpověď..tohle je opravdu zbytečné. Sice za chvíli opravdu usnu..ale pochybuji, že se pořádně vyspím. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Znovu si povzdechnu a podrbu Yue. Pak zavřu oči a snažím se zase usnout. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "To mi přece nemusíš děkovat, ne? Ale jestli chceš, tak třeba pořádně." Usměju se k němu a obejmu ho kolem pasu. Neměl jsem tak dlouho šanci ho políbit. Nakloním se k němu a čekám, jestli mě pustí blíž k sobě. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Líbám ho dlouho a jazkyme si hraji s jeho. Potom se jen kousek oddálím a usmívám se."Nebo ještě jinak?" a jen se usmívám. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Líbáme se a já ho do toho něžně hladím. "Ne...přesně takhle to stačí..." Usměju se a pohladím ho po tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "No já nevím. Chceš ještě něco udělat? Nebo už máš hlad?" Zeptám se ho zase prozměnu já. "No, to nevím, jestli tu budu. Měl bych si najít práci, abych se o tebe mohl starat." Usměju se na něj, aby se nezlobil. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Pevně ho držím a hladím. " Ano....trochu mám....ale půjdu až s tebou...já to vydržím." zašeptám a dál se k němu tisknu. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Na jeho nápad však zakroutím hlavou. "To ne. Hezky si tu odpočineš. Práci si přece můžeš najít i zítra." Zamítnu to a je vidět, že s tímhle nehne. Podivím se. "Kam? teď jdeme na jídlo. Tak pojď. Ať zaženeme tvůj hlad." Usměju se na něj a chytnu ho za ruku. |
| |
| Výjdeme z pokoje a sejdeme dolů do hostince. Posadíme si a já zavolám na hostinského, abychom si mohli objednat. |
| |
| soukromá zpráva od Serene pro Ráno se probereš docela pozdě. Yue se k tobě stále tulí, takže ti je docela teplo, jen ti tady zase něco nehraje. Když se oročíš na druhou stranu, tak zjistíš, že Shuri je zase jednou na zemi. Neleží siceúplně u tebe, ale je to dost blízko na to, aby dokázal i ve spánku cítit, že jsi blízko. Vlastně ono to vypadá, že si sem lehnul sám, protože má od hlavou polštář a přes sebe hozenou deku. Možná nemohl přesto usnout, tak si tad lehl.. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Sotva se otočím, uvidím Shuriho. Nějakou dobu se na něj dívám ale je mi jasné, že jen tak nespadnul z postele, navíc ta rána by mě po nedávných zážitcích jistě probudila. "Je praštěný..." zašeptám, ale nezlobím se. Nebyl tak blízko abych vůbec věděl, že tu je, takže mi to nevadí a pokud mu to pomohlo... Nechám ho spát a chystám se ven. Musím trochu projít město, třeba zjistím něco důležitého a nebo narazím na něco, co by se nám mohlo hodit. Navíc musím pustit ven Yue. |
| |
| soukromá zpráva od Serene pro Vydáš se vn na průzkum. Město teď vypadá snad ještě hezčeji, než včera, když jste přicházeli. Je tady také hodně lidí, takže se od nich m-ůžeš hodně dozvědět, i když se přímo neptáš. Zdá se, že stejně jako v předchozí vesnici, i tady mají místního čaroděje... |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Když to vyšlo minule snad se něco dovím i teď. A můžu se rovnou zeptat na ten přízrak...a případně ostatní milé tvory které tu lze potkat. Vyptám se tedy na cestu, abych za čarodějem mohl zajít. Připadá mi to sice potupné, ale snad to bude užitečné. |
| |
| soukromá zpráva od Serene pro Vydáš se tedy k domu čaroděje, a zase tě překvapí, že je docela uprostřed města. Vlastně tě kroky dovedou k něčemu, co by se dalo považovat za knihonu. Vejdeš dovnitř, ale zdá se, že tam nikdo není. Jen stará vypelichaná sova na bidle hned u dveří. Jsou tady dlouhé regály knih, i když, vaše knihovny je mnohokrát předčí. Neuděláš ani pár kroků, než za sebou uslyšíš hlas. "Vítej poutníče," promluví menšíseschlý mužík, jak poznáš, když s eotočíš přímo na něj. Skoro jako typický čaroděj z knížek... |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Tohle místo a pak i ten muž, všechno je to tak klišé jako z nějaké knížky. Asi bych si měl začít zvykat. "Dobrý den pane...vy jste místní kouzelník?" zeptám se pro jistotu, že mluvím se správnou osobou. "Rád bych se vás zeptal na pár věcí, jestli můžu," pokračuju pak. Doufám že nebude nějak nerudný. |
| |
| soukromá zpráva od Serene pro "Jistě jistě, jen povídej. Rád se s lidmi rozdělím o své znalosti," promluví, když se vydá do útrb knihovny. Rukou ti naznačí, ať ho následuješ. "Bude to krátké, nebo chceš udělat čaj?" zeptá se tě po cestě. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "No krátké to asi nebude, ale nemusíte se obtěžovat," regauju na jeho nabídku. Pak začnu vyprávět co se nám stalo, taky se zmíní o radě té stařeny v předchozí vesnici a o přízraku, který jsme po cestě potkali s tím, že bych rád věděl, jestli jsou tu podobné potvory a jak se jim bránit. Hlavní moje otázka ale zůstává stejná: Proč tu jsme a jak se dostat domů? |
| |
| soukromá zpráva od Serene pro "Někde jsem něco...vydrž tady," řekne ti, zatímco odběhne někam jinam v knihovně. Za chvíli ho uvidíš, jak už má v ruce knížku, ale běží ještě někam jinam. Jakmile se vrátí, tak má v ruce asi sři popsané knihy, a tři naprosto prázdné. Kdo ví proč. Jednu hned otevře. "TAdy v téhle knize je docela velká spousta vypsaných magických míst, které by vám mohly pomoci dostat se domů...nejste první, kdo tady přišel, takže...no jsme na to za svůj život docela zvyklý. Nejbližší magické místo je půl dne cesty, na hoře Euin, ve svatyni bohyně hory. Bohužel dovnitř mohou vstoupit jen manželské páry...a bývá zvykem, že jim v té svatyni něco, nebo někdo, splní přání...a vždy se vyplní, pokud to nenarušuje přání někoho jiného... mohli by jste to zkusit, můžu vám do zítra tuhle celou knihu přepsat...je možné, že vám to nepomůže, ale v téhle knize je těch věcí více." Stařík pak otevře dalšíknihu, ve které nalistuje stranu s ilustrací toho přízraku, který jste viděli... "Podle popisu, tohle je Stín strachu. Je to bytost, který se živí krví živočichů, a znehybňuje je nevýslovným strachem, který může i zabít. Jejich slabostí je oheň a posvědcené předměty. Myslím, že ten, se kterým jste sesetkali, byl nějaký mladý, jinak by jste asi nepřežili." Mužík pak vytáhne další knihu. "Tohle je..kniha, která by vám také mohla pomoct. Je to cestopis s mnoha mapami, popisy měst, vesnic a zajímavých míst, spolu se zákoníky. Může být k užitku, aby jste se nedostali do věznice někde..." |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Pardon ale...manželské páry?" uvědomím si, co ten muž říkal. Nevím jak bychom tohle obešli...i když to zní jako dobrá možnost, pokud to není jen pověra. "Bylo by od vás moc hezké, kdyby jste nám ji přepsal, bude se nám to hádám hodně hodit, pokud je to spolehlivé," příjmu jeho nabídku i když hádám, že z dobré vůle to nedělá. |
| |
| soukromá zpráva od Serene pro "Jeden zlatý za knihu. Něčím se živit musím," promluví pak skoro obchodnickým tónem. Tak tady je tedy háček, zadarmo to opravdu není. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Dobře, kdy si mám pro ni přijít? Rád bych vyrazil z města už zítra ráno..." řeknu a vytáhnu z měšce zlaťák. Snad je to dobrá investice. |
| |
| soukromá zpráva od Serene pro Pak zmizí kamsi úpně vzadu knihovny i se všemi knihami, takže tě nechá samotného, ať si děláš, co přesně chceš. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Vydám se zpět, přičemž vyzvednu Yue. Pak zamířím do našeho pokoje. Musím se podívat, jestli je už Shuri vzhůru a když tak počkám až se probere, abych mohl všem oznámit novinky najednou. Ale mám pocit že to nedaleké kouzelné místo asi padne...i když se mi ta myšlenka nelíbí...co kdybychom mohli domů? Ale já ani kdybych chtěl nikdy jako děvče vypadat nebudu...a Yon myslím taky ne...máme oba dost atletickou postavu...ale tohle obávám se stejně neprojde... |
| |
| soukromá zpráva od Serene pro Takže nevíš, jestli už zase spí, nebo jen odpočívá...ale a tvůj příchod ještě nezareagoval. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro nechám Yona, at si objedná a pak se k němu přisunu. " Jakou práci budeš hledat? Máš nějakou představu?" ptám se potom, co hostinský odejde. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Než se Shuri vzbudí, stejně nemůžu nic dělat, chci jim to říct všem najednou. Alespoň očima vykládám Yue jak to je těžké...a ještě těžší to bude. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Sám potom odejdu do města podívat se po nějáké práci. Nakonec však nic nenajdu. Částečně taky proto, že se nechci moc vzdalovat, abych nezabloudil. Něco před západem slunce se vrátím do hostince a rovnou si to namířím do pokoje k Masuovi. Chvíli ho pozoruju, jak spí a potom si opatrně lehnu k němu. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Spím dost dlouho a když Yon se vrátí, ještě odpočívám, spím lehkým spánkem. Jak si ke mě lehne, procitnu a podívám se na Yona. " Tak jak....Yone?" zeptám se tiše a rozespale, hned ase oči zavřu. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Zlehka ho teda obejmu a dám mu pusu do vlasů. "Nic úžasného. Dneska nic...doufám, že alespoň ty tu se mnou dneska chvíli budeš." Pohladím ho po tváři a přitisknu si ho blíže. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Chtěl bych ho obejmout, ale po těchto slovech si moc netroufám. Tak se k němu jen trochu tisknu. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "Ale Masuo-chan...jak tě to jen napadlo? Jistě, že spolu chodíme...já jen myslel, jestli tu s emnou budeš chvíli jen tak ležet. Já nevím, třeba by ses mohl chvítí jít najíst. Ale dál jsme tvůj přítel. Nenechám si tě tak lehce vzít." Usměju se a políbím ho znovu na vlasy a na to si ho přitáhnu ještě kousek blíž. Nevšimnu si ale, že jsem už u okraje a tak z postele spadnu. Ale i tak je pro mě hlavní, aby si neublížil Masuo a tak ležím na zemi a on spadne na mě, aby si neublížil. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Začne mě tahat nahoru, ale napoprvé si ho stáhnu zpátky. "Ale Masuo.chan...já ti nepříjdu dost měkký?" Zasměju se, ale potom vstanu a přesunu se na postel. Obejmu ho, akdyž si ke mě lehne a na to dostanu pusu na krk. Tiše vydechnu a tisknu ho k sobě. "A ta byla za co?" Usměju se a hladím ho. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Podaří se mi ho vytáhnout nahoru, nebo spíš on příjde a obejme mě. Přitulím se a po polibku na krk se usměji. " Jen tak...že jsi mě zachránil, že jsi tu se mnou a že si se mnou užíváš tu krásně měkkou postel." řeknu s úsměvem a pak se jen k němu tisknu a hladím ho po bříšku., |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "Teda...ty jsi ale pozorný. Myslím, že mám toho nejlepšího přítele, co jsem mohl mít." Usměju se a dám mu pusu. Potom ho dál hladím, tisknu na sebe a zblízka si ho prohlížím. "Masuo-chan? Nebude ti vadit, když si nachviličku odpočinu?" Zeptám se tiše. Ale potom nakonec zavřu oči i kdyby mi to nedovolil. Jsem utahaný. Ale nakonec mě přemůže spánek a já celkem tvrdě usnu i když to jsem původně nechtěl. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Ráno se vzbudím až později. Pozoruju Masua, jak spí a usmívám se na něj. Potom ho zlehka začnu hladit po vlasech. Víš, že jsi moc krásný? Nechápu, jak to, že jsi volný...teda teď už ne...ale byl jsi...někteří lidi jsou tak hloupí... Usměju se pro sebe a pohled na něj a na to jak spí v mém náručí mě těší. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Zasměju se. "Ohayo, Masuo-chan. Ale moc dlouho se na tebe nekoukám. Jen chvíli. Jsi totiž strašně roztomilý." Řeknu tiše a dál ho hladím. Sehnu se k němu a zlehka ho políbím na tvář. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Políbí mě na tvář a tak se začnu zvedat. " Dneska půjdeme hledat práci spolu a víš něco o těch dvou?" zeptám se, protože žádný zprávy po rozchodu u jídla o nich nic nevím. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "No...budu to brát jako lichotku." Usměju se a znovu ho pohladím. Zvedá se a tak se pomalu zvedám taky. Zakroutím hlavou. "Ne, to nevím. Ale můžeme se dojít zeptat." Dám mu pusu do vlasů a zlehka ho pohladím. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Povzdechnu si. "Já vím...a všechno to začalo tím, že jsme se na chvíli rozdělili. Už bychom s tím ale měli něco udělat. Zkusím to navrhnout. Tak..ale teď na snídani." Přitáhnu si ho k sobě a zlehka ho políbím. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Pak se od něj odtáhnu a chytnu ho jenom za ruku. " Tak jdeme a potom si o tom pohovoříme, v tomhle napětí se nedá cestovat a nejspíš bychom tak ani domov nenašli ." řeknu svůj názor a pomalu vyrazím z pokoje. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "To je fakt. Tohle by se opravdu mělo vyřešit." Musím s ním souhlasit, ale potom už se na něj zase usmívám a vedu ho dolů na jídlo. Sníme společně snídani a vyprávíme si u toho. "Asi bychom měli zajít za těma dvěma. Co takhle zkusit to v jejich pokoji?" Navrhnu po jídle. |
| |
| Dáme si společně snídani a dost si o tom povídáme. Společně jíme a zvedá se mi nálada. Dojíme a Yon navrhne jít za nima. Přikývnu. " Jo, čím dřív, tim líp." vstanu a s Yonem ruka v ruce jdeme k pokoji Shuriho a Ahmona. Dojdeme tam a zaklepu na dveře. |
| |
| Uslyším zaklepání na dveře někde uprostřed svých myšlenek a tak se honem postavím a dojdu k posteli, abych vzbudil Shuriho. Je mi to docela líto, ale může ještě spát odpoledne. Je mi jansé, že jsou to Yon a Masuo. Zatřesu s ním. "Shuri, vstávej, musím vám něco říct když tu budeme všichni," řeknu dost nahlas, aby mě vnímal. Pak konečně dojdu ke dveřím otevřít. Pustím ty dva dovnitř a zavřu za nimi dveře. "Jdete právě včas, mám pro vás nějaké novinky," oznámím jim rovnou. |
| |
| Docela hezky se mi zase spí, když ucítím, jak se mnou Ahmon zatřese a pokouší se mě vzbudit. Ani jsem si neuvědomil, že se vrátil. Protáhnu se a začnu si protírat oči, zatímco se Ahmon vydá otevřít klukům. Nijak nekomentuji jeho větu, ostatně nemám jak, když ani nevím, o čem vůbec mluví. |
| |
| Ahmon nám po chvíli otevře s tím, že nám chce něco říct. "Novinky? Tak brzo?" Podivím se a vejdu s Masuem do pokoje a posadím se na jednu ze židlí. "My jsme tu zase, abychom si něco vyjasnili. Takže kdo začne?" Zeptám se a sleduju jak Ahmona a Shuriho, tak Masua. |
| |
| Ahmon nám otevře a tak vejdu dovntř spolu s Yonem a posadím se na zem vedle Yona. Pozoruji Ahmona, a pak se podívám na Shuriho, který taky vypadá, že o ničem neví. " No asi Ahmon....teda já bych chtěl vědět, co nám chce říct...a pak...můžeme říct my, ale třeba je to stejné co máme na mysli." usměji se s optimismem, ale to, že Shuri nic neví, je divný. Zahledím se na Ahmona a čekám, co z něj vypadne. Ještě prohlídnu pokoj a hlídám si, kde má toho svýho vlčího miláčka, přitom se případně schovám na Yona. Vypadám sice jako srab,ale to mi je jedno. |
| |
| Vypadá to, že ti dva chtějí taky něco řešit, ale mám pocit, že moje zpráva je důležitější, takže jak navrhuje Masuo, raději začnu já. "Myslím že bude lepší když vám řeknu, co jsem se dověděl. Čistě náhodou jsem se dověděl o člověku, který by nám mohl pomoct a ten mi slíbil, že od něj zítra ráno, než odjedeme, dostanu přepsanou knihu, která nám dá nové možnosti jak se dostat domů. Jednou z nich je nějaká svatyně na blízké hoře, byli bychom tam už zítra. Prý se tem vyplní to, co si člověk přeje a mohlo by nás to dostat domů. Ovšem je v tom háček. Mohou tam jen manželské páry..." dokončím stručný popis toho, co jsem se dověděl. Myslím že je dost jasné co znamenají mé pohledy z Masua na Shuriho. Pokud to zkusíme a bylo by hloupé to nezkusit, když máme takovou šanci, dva z nás se budou muset obléknout do ženských šatů a já i Yon máme příliš sportem vypracované postavy a vůbec bychom nevypadali přesvědčivě... |
| |
| Snažím se nějak hezky probrat, takže poslouchám Ahmona jen napůl, ale nějak se to snažím vstřebat. Jde mi to docela dobře, do chvíle, než promluví o manželských párecha podívá se na mě a Masua...docela nehezky...tedy nehezky tak,ž e mám dojem, že něco plánuje. A pokud je to to, co si myslím, tak nevím.... "Proč?" zeptám se docela nesmyslně, protože je to jasné...já vypadám (podle Ahmona) jako holka a Masuo by se dal udělat, aby vypadal jako holka... |
| |
| Ahmon začne a pak jak poslouchám, začíná mi svitat naděje, že to projde. Ovšem ten háček se mi nelíbí a ten Ahmonův pohled taky ne. Vytřeštím oči a podívám se na Shuriho, který vysloví jednoduchou otázku. Zamrknám očima a zakroutím rukama. " Proč my dva? ....To....hele, nechce nejdřív prostudovat tu knížku...třeba by tam bylo možné něco, abychom nemuseli..." zkouším, protože dělat do párečku něco, co nejsem, to se mi nechce. |
| |
| Když Ahmon domluví, podívám se na něj a potom na kluky. "Teda...ten tvůj nápad se mi líbí. A kdy že tam půjdem?" Usměju se a tím dám najevo svůj souhlas. Masuo, ale protestuje. Dojdu k němu a chytnu ho za ruku. "Omluvíte nás na chvíli." Vytáhnu Masua ven. "Masuo-chan...copak se ti nelíbí?" Zeptám se ho a obejmu ho. |
| |
| Yon souhlasí, ale Masuo a Shuri se zdají velmi málo nadšení. To se ale dalo čekat. Yon vytáhne Masua ven a tak doufám, že ho přesvědčí. Sám se musím pokusit o to samé u Shuriho. "Podívej se na mě a na Yona. Myslíš, že by nám někdo sežral, že jsme ženské? A myslím že víš že ty vypadáš jako děvče i za normálních okolností...je to důležité...mohlo by to fungovat...měli bychom to aspoň zkusit," podám mu své odůvodnění. I když nevím, jestli mu to bude stačit. |
| |
| yon souhlasí bez problémů, ale to je asi tím, že on se převlékat nebude. Masuo ale nesouhlasí vůbec, takže si ho Yon vzal ven, aby si to s ním projednal...a se mnou Ahmon.. "Nejsem si jistý, jestli chci vypadat jako ženská...mělo by mi vadit, že vypadám už teď..nebude to pak ještě horší?" odpovím mu. Osobně by mi to nevadilo, ani trochu, ale tady jde myslím o princip... |
| |
| "Mělo vadit? Nebo vadí?" zeptám se, když se vyjádří trochu podivně. Spíš se zdá, že se mě ptá. "Tady jde přece o to, abychom se dostali domů...při tom nemůžeme hledět na takové věci...budeme muset něco obětovat...musíme se odsud dostat co nejdřív a proto musíme zkusit všechno. Kdo ví kolik věcí ještě nebezpečnějších, než ten přízrak tu běhá," dodám pak. Nevypadá, že by byl až nějak bytostně proti, snad ho přesvědčím. |
| |
| Lehce se zamyslím a podívám se na okamžik k oknu. ten přízrak už nechci potkat, byl opravdu děsivý. "No dobrá," souhlasím po chvíli. Jako kdybych měl na výběr. Nejspíš by mě k tomu donutil ještě jinak..a navíc, má pravdu. |
| |
| Nechám se od Yona vytáhnout ven a zadívám se na něj. " Jako to, že jsem drobnější neznamená, že budu dělat nějakou ženskou.....já ...jsem kluk..sice na kluky,ale pořád kluk......ještě řekni, že se ti ten nápad líbí." hovořím rozhořčeně, protože se opravdu do nějakých ženských šatů či dělat nevěstu nechci. |
| |
| Povzdechnu si. "Ale Masuo-chan...nepotřebuju tě vidět v ženských šatech. Myslíš, že mi jde jen o to? Ale teď je to naše šance, jak se vrátit domů. Jestli chceš, klidně si ty šaty obleču já. Ale myslíš, že to někoho přesvědčí? Jde o to, že musíme vybrat někoho, komu to uvěří. A víš, že ty jsi krásný a...nemyslím to nijak špatně. Ale přece jen vypadáš jako dívka více než já. Jseš si jistý, že chceš risknout naši nejbližší možnost dostat se domů, kvůli tomu, že si šaty obleču místo tebe já?" Zadívám se mu do oči a pohladím ho. Nejsem nazlobený, ani se na něj přísně nedívám. Jen čekám na to, co odpoví. |
| |
| Yon mě přemlouvá a dívám se na něj jako na blázna, jak řekne, že by si šaty oblíkne on. Zakroutím hlavou a rezignuji. Jen svěsím ramena a sklopím zrak. " Tak jo.....pokud to ostatním pomůže domů, tak se zamaskuji....ale nadšený z toho nejsem." a pustím se Yona. Vrátím se do pokoje s Ahmonem a posadím se zpátky na místo, kde jsem seděl předtím. Představa sebe v šatech jako nevěstu či ženu, to je snad moje noční můra. |
| |
| Zadržím ještě Masua, když chce už jít do pokoje. "Masuo-chan...neboj se. Já vím, že jsi kluk. A mám tě tak rád." Řeknu mu, kdyby si snad myslel něco jiného. Potom vejdu do pokoje hned za ním a kývnu na Ahmona. Sednu si zase na židli a chytnu Masua za ruku, aby šel ke mě. |
| |
| Shuri souhlasí a já se na něj mírně usměju. Jsem rád, že je rozumný...nebo se skoro spíš zdá poslušný... Ti dva se vrátí a myslím, že Yonovo přikývnutí můžu brát jako že se dohodnuli. "Dobře...tak budeme muset ještě dnes sehnat nějaké šaty. Ale nejdřív...o čem jste to chtěli mluvit vy?" zeptám se, protože jsem nezapomněl, že měli taky něco na srdci, než se vydáme dělat přípravy na zítřejší cestu. |
| |
| Ahmon se na mě usměje, takže zase uhnu pohledem. Myslím, že Wei nebude nadšená... Příjdou kluci a vypadá to, že i oni s edohodli.. Skvělé...budeme si hrát na dvě rodinky. Lehnu si zpátky na postel a zavřu oči. Dneska se nemusím ničeho bát, tedy,a si budeme zkoušet oblečení...ale zítřek bude nejhorší... |
| |
| Sedím a netvářím se nadšeně, ale vím, že musím. Potom se Ahmon zeptá na náš problém. Podívám se na Yona a pak na Shuriho s Ahmonem. " Jen...vadí nám ta atmosféra, která panuje....tak nás napadlo, že by nebylo odvěci, se trochu poznat.....jako všichni a né jen po dvojicích...protože jít mlčky a s takovou atmosférou dost úbírá energii. A víme, že máme společný cíl, dostat se domů...tak od toho se nějak odrazit.." řeknu a pak si vzdychnu s pohledem stranou. " Já vím, že jsme nezačali štastně a můj strach tomu asi taky nepřídává, ale snažím se jí tolerovat....." řeknu tiše, protože vím, že dělám chyby a strach z vlka nejspíš taky dělá bariéru mezi mnou a ostatníma. |
| |
| Nechám Masua mluvit a přikývnu, když řekne svůj návrh. "Já myslím, že pokud to teď dáme něják do pořádku, určitě nám to v budoucnosti pomůže daleko více." Řeknu co si o tomhle myslím a sleduju co ti dva na to. |
| |
| Pokrčím na jejich slova rameny. "A jak si to představujete?" zeptám se. Nejsem vyloženě proti jejich nápadu, tahle atmosféra mi už taky pěkně leze krkem, ale přesto si nejsem jistý, jestli my čtyři spolu kdy budeme vycházet. Mávnu rukou a Yue, která doteď ležela za postelí aby na ni nebylo vidět přijde a sedne si ke mně. "Yue je taky jedna z nás, takže pokud chcete dobře vycházet, ona není vyjímkou," upozorním je. Pokud dobré vztahy tak se všemi. Ona o ně taky nestojí, ale nechce, aby po ní vrhali pohledy plné hrůzy a div ne znechucení. |
| |
| Vypadá to, že se začíná mluvit o něčem, co b ymě mohlo...no ne, vlastně se mě to týká, takže se zase sadím. Nic neřeknu, nejsem si jistý jak moc...no jak moc mezi ně patřím, i když...Ahmonovi nevadím a ti dva ke mně byli taky docela přátelští. Takže místo odpovědi jen přikývnu. Stejně nemám co říct...jen se podívám na Yue...ano, ta mě má ráda, to vím.. |
| |
| Yon souhlasí a Ahmon přivolá vlčici. Trhnu sebou a trochu se posnu. " Já proti ní nic nemám...jen..mám z ní strach...příjde mi nevyzpytatelná." snažím se vysvětlit a chytám se rukou Yona. Jsme nesvůj a tak nemůžu odpovědět na Ahmonovu otázku, jak si to představuji. Dívám se na vlčici a vím, že ona můj strach cítí. Atím můj strach ještě více roste. |
| |
| Ahmon má podmínku, že Yue platí k nám. Jen trochu zakroutím hlavou. Není to nesouhlas. Jen mi tohle příjde trochu jako bojkot. "Ahmone. Nechci říct, že s tebou nesouhlasím. Ale Yue je zvíře, jistě je jedna z nás, v mnoha schopnostech a ohledech nás jistě předčí, ale mohl bych tě poprosit aby si jí pro teď vypustil? Pravda, že já proti ní nic nemám, ale doufal jsem, že už sis všimnul, že se Masuo po oné nehodě straní vlků i když s tím tehdy neměla Yue nic co dočinění. A přece jen, Yue jde sice s námi, ale nemá ten cíl dostat se domů. Může kdykoliv odejít, kdežto my bychom prostě měli zůstat pohromadě. Osobně bych nejdříve zlepšil vztahy v lidské části skupiny. To hlavně my 4 máme mezi sebou jakýsi odstup. Proti Yue, nemáš nic ty, Shuri ani já. A Masuo se taky může naučit se jí nebát. ž teď jí podle mě akceptuje a určitě věří jejím vlčím smyslům, ale aby se jí naučil mít rád, to je něco, co zřejmě bude stát více času než upevnit vztahy mezi námi." Snažím se poukázat na to, že problém, který máme mezi sebou je pro teď něco více než problém, co má jen masuo s Yue. |
| |
| Jakmile se k nám YUe přidá, Masuo se zase začne chovat, jako by mu měla každou chvíli skočit po krku, i když ona ho absolutně ignoruje a víc ji zajímá moucha, která jí poletuje kolem hlavy. Pak promluví Yon a můj chladný výraz dává dost najevo, že s ním nesouhlasím. "Jestli si myslíš, že ona je míň než my, pak spolu nikdy vycházet nebudeme," řeknu mu na rovinu. Yue je možná zvíře, ale v hlavě má víc než mnozí lidé, ne není nijak méněcenná. "Nechci aby ji měl rád, ona vás taky ráda nemá ale existuje s naší skupinkou. Jediné co chci je, aby se netvářil že ho v okamžiku, kdy se otočí zády zabije. Některým lidem zase ublížili jiní lidi, mají snad proto přestat věřit všem lidem? Pokud ano nemá cenu se tu dál bavit,Řeknu rovnou. |
| |
| Trochu zmateně se zčnu dívat z jednoho na druhého. Nějak nechápu, o co přesně tady jde, co se týče Yue... Vlastně jsem tak nějak pro, aby se k Yue chovali jako k dalšímu členovi naší skupinky, ale na druhou stranu, opravdu jsou lidé, kteří moc vlky nemusí. "Mohli by jste se nehádat?" zeptám se. Stejně je jasné, že se neshodnou...alespoň ne takhle brzy....pokud vůbec. "Pokud se odtud teď dostaneme, tak tak bude celý tenhle rozhovor stejně naprosto zbytečný," dodám svůj vlastní názor. Pokud tu budeme jen další den nebo dva, tak bude stačit, když se budeme snášet, což děláme už teď. Tohle můžeme řešit až jestli se tohle nepovede. |
| |
| Yon se mě zastane, ale Ahmon stojí trvdě za vlčicí. Dokonce i Shuri prosí, abychom se nehádali. Jen skloním hlavu a pohladím Yona po zádech. " To bude dobrý,já.... já to zkusím...brát jí jako jednu z nás....a nebát se jí...pokud to pomůže vztahu mezi náma, tak já to překonám.....nějak." zašeptám a znova ho pohladím po zádech a pak jen ruku stáhnu a chytnu se ho. Nejsem ten, co rád dělá problémy a radši ustoupí. Ačkoliv nemám sebemenší představu, jak to provedu a jak to zvládnu. |
| |
| Masuo se mě snží uklidnit, ale po Ahmonových slovech se ve mě pomalu začíná vařit krev. Nejdřív se na něj zle podívám a pomo se i postavím ze židle. "Ahmone, sakra...zkus někdy i poslouchat ostatní a přestat prosazovat jen svůj názor! Štveš mě s tímhle. Projev alespoň kousek empatie a nebo se o to alespoň pokus." Odstrčím kousek Masua a příjdu blíže k Ahmonovi. "Fajn...myslíš, že všichni lidi, co je ostatní zradili jim pořád bezmezně věří? To asi těžko...když už to chceš házet na lidi. A teď mě laskavě zkus poslouchat a nejen se dívat na to, jak otvírám pusu. Yue, je vlčice. Mě a Masua sice napadl jiný vlk ale byl to vlk. Mě nezranil, takže já se Yue nebojím...Co když ten vlk mohl Masua zabít místo toho, aby mu jen ublížil? Co by si potom řekl? A teď mu doporučíš něco ve smyslu, že má být rád, že ho nesežral a ještě za to poděkovat všem vlkům, co potká? Sakra...je přece normální že se bojí! A já si myslím, že to je správné! Alespoň si příště budeme dávat větší pozor. Navíc jsem po tobě nic nechtěl hned. Z nás by se kamarádi taky nestali hned. A já věřím, že Masuo se zase vlků bát nebude...ale všechno chce čas! To je to o co šlo...o čas! Ale dokážu pochopit, že ty jsi dokonalý a tobě tohle nic neříká." Otočím se ke dveřím, protože začínám mít uvnitř takový dost divný pocit. "Myslel jsem, že dokážeš vést, ale pokud jsi takový raději půjdu sám." Ohlédnu se na něj a beru to jako konec tohohle dýchánku. Výjdu ze dveří a bouchnu s nimi. Potom chvíli stojím na schodech, než se rozhodnu jít se někam projít. |
| |
| Když už Masuo přislíbí, že to zkusí a já doufám, že by se mohlo opravdu tedy všechno začít pomalu zlepšovat, Yon se na mě rozkřikne. Nečekal jsem to, ani omylem ne. "Neprosil jsem se o to abych vás vedl, jen se zdá, že jsem jediný, kdo je ochotný tu zodpovědnost na sebe vzít! A navíc, nechtěl jsem po Masuovi aby ji přijmul hned, ale aby se snažil. Nikdy nikomu nic neudělala a proto nedovolím aby byla členem naší skupiny míň než kdokoli jiný. A když už mi doporučuješ abych poslouchal a díval se na to i z jiného pohledu, měl by ses tím sám řídit," zavrčím, ještě než Yon ve vzteku vyběhne ven. Chce abychom my spolu vycházeli, ale s Yue to nemíní ani zkusit. Jako by jim ubližovala. A to jsem jen prosil, aby ji přijali, nechci aby ji měli rádi nebo byli její přátele, ona o to taky nestojí. No budiž, když je tohle vděk za to, co jsem dosud udělal, tak se můžu na vedení téhle skupiny taky vykašlat, ať každý dělá co umí. Chvíli po Yonovi tudíž z hostince vyrazím i já a Yue. Potřebuju se uklidnit a nemám náladu nikoho z nich vidět. A pokud je neuvidím už nikdy, taky dobře. |
| |
| Nejdřív se rozkřikne Yon a pak Ahmon...skoro jako kdybych vůbec nic neřekl. Ani jeden z nich neposlouchal...mám dojem, že tohle opravdu nikdy fungovat nebude...nikdy... Nicméně nechci, aby se všichni takhle rozhádali, takže se rozběhnu za Ahmonem. Jenže ani nevím, kudy šel, sice ho chvíli ještě vidím, ale pak mi zmizí z dohledu a já se docela ztratím... Tohle město je docela všude stejné...nejsem si jistý, jak dlouho mi bude trvat, než najdu cestu zpátky. A taky pochybuji, že se po mě někdo podívá, pokud vůbec zjistí, že jsem se ztratil... |
| |
| Myslel jsem, že jak ustoupím, bude vše v pořádku, ale Yon vystartuje a já se jen dívám, co říká. Hádá se s Ahmonem a Ahmon mu to oplácí. Yon odejde a já se posunu více od Ahmona, protože jedině Yon mě chránil před vlčící a jen s ním se nebál být vedle ní. Naštěstí Ahmon odejde i s vlčicí pryč a a Shuri vyběhně taky ven. Zůstanu sám v pokoji. Povzdechnu si a vstanu. Pomalu se přesunu do našeho pokoje a am se zhroutím na postel. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Už jsem skoro u hostince, když se Yue zastaví s čumákem přilepeným k zemi, pak zvedne hlavu a zastříhá ušima. "Co se děje?" zeptám se jí. Jen se na mě chvíli dívá než se rozběhne pryč. Je mi jasné, že mám jít za ní a tak se snažím ze všech sil abych jí stačil. Snad se nestalo nic vážného. |
| |
| soukromá zpráva od Serene pro Všechno v téhle tmě vypadá stejně, domy, ulice...jen pach je jiný a proto se tady můžu Yue velmi dobře orientovat. Jdeš chvíli za ní, než se zastaví u nějaké schoulené postavy, která se opírá o zeď jednoho domku, a začne do něj vrtat čumákem. Jakmile se přiblížíš víc, dojde ti, že je to Shuri...jen vypadá, jako kdyby se vymáchal ve špíně... Když do něj začne Yue šťouchat,tak zvedne hlavu a obejme ji..vypadá to, že je docela podřený...kdo ví, co se mu zase stalo... |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro A pak uvidím Shuriho, který vypadá dost hrozně. "Panebože co jsi dělal?!" Popadnu ho za zápěstí a vytáhnu ho na nohy, bych zjistil, jaké jsou škody. Doufám, že sebou taky jen někde praštil. A co tu vůbec dělá? Hlupák... |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Ztratil jsem se," řeknu způsobem, který se podobá zafňukání. Nevím, jestli s emu mám zmiňovat o těch pobudech, se kterými jsem se popral, stejně z toho mám jen pár modřin a ani jednu v obličeji, takže do ženského se zítra obléct můžu...pokud z toho něco bude. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Vypadáš hrozně. Zbláznil jsi se večer chodit sám ven?" řeknu přísně. Stále ho držím za zápěstí a nepustím ho ani když zamíříme zpátky k hostinci, jako by byl zlobivé dítě, které uteklo z domu. "Není ti nic?" zeptám se pak ještě, sice pořád nazlobeně, ale mám starost. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "ŠEl jsem za tebou, když jste se pohádali...a a ....ztratil jsem se," odpovím mu. Myslím, že kdybych používal hlavu, tak bych za ním vůbec neběžel.. "A nic mi není...jen jsem...porval jsem se...s někjakými pobudy, kteří s emi pokoušeli ukrást věci," zafňukám rochu. Od chvíle, co mě začal Ahmon ěnit se cítím hrozně slabý a vyděšený a...potřebuju ho..hodně. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Jsi hlupák. Mohlo se ti stát něco výrazně horšího," zamračím se. Dojdu k němu, tady je konečně světlo a začnu si prohlížet jeho obličej a pak mu i sundám tričko, abych se podíval jestli není zraněný a případně mohl rány ošetřit. Co jsem komu udělal, že se musím starat o takové pako... |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Nštěstí se se mnou krom pár odřenin opravdu nemám. Jen na obličeji mám pár šmouh, ale to se dá umýt. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Je to pravda, nebýt toho, kde jsme a v jaké jsme situaci možná bychom spolu dobře vycházeli, vlastně je to skoro jisté. Ale tady...už máme všichni nervy na dranc. Shuri naštěstí není nijak vážně zraněný a tak mu alespoň omyju šrámy a nechám ho být. Snad si to alespoň pro příště zapamatuje. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Chtěl bych jít domů....jenže ani tam pro mě nic není..." řeknu hodně tiše. Nemám kam se vrátit...tady by to možná bylo mnohem lepší, pro mě...nevím...prostě nemám žádný domov, nic kam bych se mohl vrátit. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Nechci tu ty dva nechat, ale když si vzpomenu na Yonovo chování, vře ve mně krev. "Z domu jsi odešel jako někdo jiný, než se tam budeš vracet. Až se vrátíš budeš mít nový život, tak dobrý, jak si ho uděláš," pokusím se ho uklidnit v reakci na jeho slova. Asi se mu moc zpátky nechce, když tam nikoho nemá ale určitě nechce zůstat tady. A v našem světě si můžeme svůj život změnit. Tady budeme rádi, když si ho zachráníme. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Po chvíli si vytáhnu nohy na pohovku a obejmu si kolena. Zase se cítím zle...a to to vypadalo docela příjemně...dnešek. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Yon si myslí, že nás vedu špatně. Ale já chci zítra ráno odjet i kdyby to mělo být bez nich. Chci se držet plánu, který jsme měli. Ty půjdeš se mnou?" zeptám se. Pokud se rozhodne že ano, i kdyby bez těch dvou, museli bychom ještě dnes jít sehnat nějaké šaty. Pokud nebude chtít...na to raději ani nechci pomyslet. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Nechci, aby jsme se rozdělili," zafňukám...chci jít s ním, ale nemůžu ejn tak...nechat je tu. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Čekám na ujištění, že opravdu půjde se mnou, přesto se už zvednu. Musí mu být jasné, že pokud máme vyrazit zítra brzo ráno musíme honem všechno zařídit. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Takže se zvednu a chytím ho za rukáv. Nevím, co chce ještě dělat, ale půjdu s ním..nemůžu ho nechat, zvláště, když mu to dlužím... Tedy, dlužím, ale taky chci jít s ním..hodně. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Vezmu ho přátelsky okolo ramen a kývnu na Yue. Vydám se ven, zamknu a hned zamířím do ulic. Myslím že tady sice obchody hned tak nezavírají, ale raději mít jistotu. "Vím že to není nic moc ale poohlížej se po...tom pořevleku, já nakoupím nějaké drobnosti a doplním zásobu jídla. Každopádně se mě pořád drž, ať tě nenapadne zase někam chodit sám," upozorním ho přísně. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Začnu se každopádně rozhlížet, i když se v ženských šatech vůbec nevyznám.. "..já nevím....co by mi...slušelo," řeknu nejistě. Netuším..netuším co by mi mohlo slyšet. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "No pokud chceš, pomůžu ti něco vybrat," řeknu a proto se taky dívám po šatech zatímco nakupuju ostatní věci. Po chvíli mi do očí padnou dlouhé bílé splývavé šaty, celkem jednoduché ale krásné, se stříbrným lemováním. Ukážu je Shurimu, ale nakonec bude výběr stejně na něm. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Nakonec se zastaví a ukáže minějaké šaty, které..vypadají nádherně. "Ah..bude to dobré? Není to drahé?.." zeptám se když si všimnu toho lemování. Jinak...pokud si Ahmon myslí, že mi to bude slušet...tak proč ne. Jen to stříbro mě děsí. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Stejně počítám s tím že nejspíš v příštím městě si budeme muset zase něco vydělat. Věčně nám to nevystačí. Asi jsem ty šaty vybral jen proto, že by v nich Shuri vypadal jako princezna...ani moc nemyslím na to, že je to ohromné plýtvání. Nebo že je Shuri vlastně kluk a ty šaty by mu vůbec neměly slušet. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Budu...jak v tom budu vypadat?" zeptám se ho nejistě. Jsem asi blázen, když myslím na něc takového... |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Jeho nerozhodnost je opravdu taky ženská. Jenom ženské se nemůžou rozhodnout co si koupit na sebe. Zvlášť když je to v takovéhle situaci kdy je to vlastně úplně jedno. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Jen to..Ahmon to řekl jako kdyby jsme se neměli vrátit...snad se mi to jen zdálo.. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Pořádně se vyspi, budeme vstávat brzo," upozorním ho, ale to mu musí být jasné. Začnu se ukládat na zem a Yue si jako vždy lehne ke mně. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Doufám, že zítra nebudu vypadat moc divně. Asi bych to nepřežil. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Opatrně otevřu dveře, jestli tam je Masuo, jinak bych ho šel hledat. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Jsem napůl přikrytý a je znát, že jsem vyčerpáním po pláči usnul. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Jen zlehka ho pohladím po tváři a potom zase odejdu. Vrátím se však brzo. Dodju zase k němu a pořád spí. Položím vedle něj kytku, co jsem mu natrhal jako omluvu. Potom se posadím na zem k posteli a se skloněnou hlavou přemýšlím nad tím, co se stalo. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Přesunu se k němu dolů a posadím se vedle. Pohladím ho po rameni. " Já...díky...ale květiny myslím si ted nezasloužím...chtěl jsem nás spojit a přitom jsem to já, kdo dělá to dusno a rozbrzoje.....možná jsem měl jít na vlastní pěst....vy tři by jste si rozuměli víc." hovořím sklesle a mám dojem, že začnu znova brečet. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Mluví o tom, že je to jeho vina a že by nám bylo líp bez něj. Zakroutím hlavu a když začne plakat, stáhnu ho k sobě a obejmu ho. "Masuo-chan...neplácej hlouposti. Není to tvoje vina. To já jsem křičel na Ahmona a já se s nimi rozhádal. Není to tvoje vina. Nic z toho, co se stalo není tvoje vina. Tak už neplač." Zašeptám tiše a pohladím ho. Potom ho k sobě dál tisknu a zlehka hladím po zádech. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "Ale Masuo-chan...tak to není. Hádal jsem se, protože mi na tobě záleží. A neboj, nejsi srab. Myslím, že je správné, že se bojíš. Po tom, co se stalo. A neboj se. Myslím, že se zvládneš naučit nebát se Yue." Pohladím ho a dám mu pusu do vlasů. "Myslím, že bych se jim měl jít omluvit. Ale až po tom, co se uklidníš. Takhle tě tu nenechám." Hladím ho zlehka po zádech a objímám ho. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Pak se od něj odtáhnu a dám mu pusu. " Dobře..pojd...já..já to zvládnu." zadívám se na něj a pokusím se vstát, ale stále se ho držím. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "To ne Masuo-chan. Tohle si musím s Ahmonem vyřídit sám a bude to tak i lepší. Co kdybychom se zase pohádali a ty by si z toho byl zase nešťastný." Zamítknu jeho návrh, že chce jít se mnou. Pokusí se vstát, ale já si ho stejně stáhnu k sobě. "Nikam nechoď, Masuo-chan. Ještě chvíli si sedni. Měl by ses pořádně uklidnit." Znovu ho obejmu a tisknu. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Pomalu se uklidnuji a tak pouštím Yona a jen ho objímám. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "Nemůžu ti to slíbit. Ale budu se snažit. Kvůli tobě. A nikdy bych nedopustil, aby to přešlo mezi nás. O to se neboj." Pohladím ho a tiše vydechnu po jeho polibku na můj krk. Dál ho zlehka hladím a pokouším se ho uklidnit. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "Nikdy bych to nedovolil...nemusíš se bát." Přitisknu si ho k sobě jakobych ho chtěl před vším ochránit. Hladím ho a potom ho pomalu vytáhnu na postel. "Tak já půjdu, ano? Slibuju, že se nebudu hádat." Slíbím ještě tiše a dám mu pusu na tvář. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Zůstanu na posteli a jen Yona sleduji, jak pomalu odchází. " Prosím, přijd potom....budu tady čekat." a jen ho pohledem pozbuzuji, aby to zvládnul. |
| |
| Výjdu z pokoje a zamířím k pokoji, kde bydlí kluci. Zaklepu na dveře. "Ahmone. Jsi tam? Chtěl bych si tebou promluvit. Jen my dva." Řeknu přes dveře a čekám, jestli se někdo ozve. |
| |
| Pomalu otevřu oči. Ještě jsem neusnul, ale už jsem celkem malátný. Jen se honem podívám na Shuriho postel, snad ho Yon neprobudil. Ano Yon, je to jeho hlas. A ještě teď se mi při jeho zvuku vaří krev. Uklidním se a vstanu. Vyklouznu na chodbu, nechci rušit Shuriho. Přitom musím kolenem zatlačit Yue zpět do pokoje, protože se snaží vecpat na chodbu za mnou. "Co chceš?" zeptám se tónem, který sice není naprosto neochotný ke komunikaci, ale dává jasně najevo, že nejsem nadšený v jeho přítomnosti. |
| |
| Ahmon nakonec výjde a ne moc nadšeně se mě zeptá co chci. Sklopím hlavu. "Chci se ti omluvit za to, jak jsem po tobě vyjel. A chtěl bych se i domluvit. Už jenom kvůli Masuovi. Moc ho jeho strach trápí. Přemýšlel jsem o tom a asi bychom to měli projít jenom my dva a někde v klidu. Pokud tedy...Chceš to vyřešit?" Zeptám se Ahmona a po chvíli se na něj zadívám. |
| |
| Yon se omluví a to samo o sobě stačí, abych se uklidnil. "Dobře," přikývnu jenom, nekomentujíc jeho omluvu. Musí mu ale být jasné, že je přijata, protože už nezním nepřátelsky, ale celkem vážně. Yue nechám se Shurim, alespoň o něj nebudu muset mít strach, ona ho ohlídá. Pomalu se vydám ven a doufám, že mě Yon zase nevytočí a že bude rozumnější abychom zítra mohli zase na cestu vyrazit všichni. Bylo by to pro nás všechny nejlepší. |
| |
| Vypadá to, že přijal mojí omluvu a tak se vydáme ven. "Díky. No, myslím že se navzájem neposloucháme a potom se nechápem. Prostě jsme se něják nedokázali dohodnout. Takže navrhuju si někde sednout a promluvit se. Prostě na sebe budeme mluvit normálně a necháme se navzájem domluvit. Máš ještě nějáké návrhy, na domluvu?" Zastavím se venku a posadím se na studnu před hostincem. "Takže kdo začne?" Zeptám se ho a ukážu na místo vedle sebe. |
| |
| Yon mluví klidně a zdá se, že se chce normálně domluvit, takže ho následuju a venku si sednu tak daleko od něj, abych se na něj mohl pohodlně dívat. "No pokud jde o Yue...což byl střet našich zájmů myslím že jsem to řekl jasně. Pokud máme spolu vycházet, chci aby ten pokus zahrnoval i ji. Neříkám že Masuo s ní hned musí být kamarád, ona nemá stejně k cizím lidem důvěru. Chci jen aby se ji naučil akceptovat a nebát se jí. Je mi jasné, že to nebude hned ale mohl by se o to víc snažit. zatím se třese kdykoli je Yue poblíž přitom ví, že je neškodná...to je asi tak vše," pokrčím rameny a čekám, až se zpátky vyjádří Yon. Sice je to taková debata o nás bez nás ale on to Masuovi nepochybně stejně všechno přetlumočí. |
| |
| Pečlivě poslouchám Ahmona a přikyvuju. Chvíli přemýšlím, co na to říct. "Asi víš, že mám Masua rád...ale nechci ho obhajovat, jen řeknu jak to teď u něj vidím. Masuo se bojí vlků. Ale myslím, že se to odnaučí. Přece jen nevyšiluje, když vidí Yue a může s ní být v místnosti, jen se jí ještě bojí. Pomůžu mu se toho zbavit ale musíš se smířit že ještě nějákou dobu se bude Yue minimálně stranit. Myslím, že už teď se dost snaží, tak bychom to mohli nechat dál s tím, že mu budu pomáhat, aby to šlo trochu rychleji. Ale myslím, že i my bychom měli udělat něco se vztahy mezi sebou." Řeknu tiše a myslím, že s takovým přístupem se někam dostaneme. |
| |
| "Je mi to jasné, jak uvidím snahu, tak mi to stačí. A myslím že co se týče vztahů mezi námi, je prostě potřeba, abychom se taky všichni víc snažili. Myslím, že máme nervy z toho co se teď děje, ale měli bychom se snažit víc spolu komunikovat a spolupracovat, jinak to nevidím," pokrčím rameny. Opravdu není jiná cesta, než že se budeme všichni snažit. A pokud tedy máme všichni zájem, jakože se konečně zdá, že jo, tak to snad i půjde, i když konflikty budou, s tím se za těhle okolností musí počítat. |
| |
| "No myslím, že hodně jde o to, že se navzájem neposloucháme. Vím, že mám co říkat, protože jsem se naštval a odešel jako první. Ale cítil jsem, jak ve mě cosi žhnulo, stejně jako tu noc. Nechtěl jsem někomu ublížit. Každopádně bychom se měli naučit více naslouchat jeden druhému a to asi v celé skupině. Kdybychom to uměli, asi to teď tady neřešíme." Navrhnu podle mě dost důležitý krok k tomu, abychom se ve skupině shodli. "No...měl bych už pomalu jít. Slíbil jsme Masuovi, že se nebudu prát a nevím, co si bude myslet, když jsem se ještě nevrátil. Takže kdy zítra vyrážíme?" Vstanu a usměju se na Ahmona. |
| |
| "Nepochybně, ale musí se tím řídit všichni, jinak to fungovat nebude," souhlasím s jeho slovy. Přikývnu i na to, že bychom měli jít. Zvednu se a pomalu se vydám zpět k hostinci. "Brzy ráno...já na vás kdyžtak zaťukám až půjdu pro tu knihu, a vy se zatím můžete připravit než se vrátím a případně sehnat Masuovy ty šaty, pokud jste to neudělali," upozorním ho. Předpokládám, že jeho slova tedy znamenají, že s plánem souhlasí. "Dobrou noc," popřeju mu pak, než se vydám do svého pokoje, konečně se vyspat. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Ráno se probudím docela brzy, vlastně ve chvíli, kdy mi na obličej dopadne pár papsků slunce. Vstanu a umyji se a pak se na chvíli podívám na Ahmona,než si ze sebe sundám část svého oblečení a začnu se oblíkat do těch šatů, které jsme včera koupili...a zrovna moc dobře mi to nejde, nikdy jsem si něco takového neoblékal.. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Ohayou," pozdravím aniž bych přestal balit a zadívám se na chvíli na Shuriho, který bojuje s šaty. "Půjdu vzbudit ty dva a pak pro tu knihu, hned jak se vrátím tak pojedeme," řeknu pak, když mám všechny věci pohromadě. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Neumím se do toho obléct a neím co s tím s tím. Zrovna teď bych potřeboval od něj pomoct, ale i kdybych si o to říct chtěl, tak nemůžu, prtotože je to docea...trapné něco takového žádat. Taky proto se začnu červenat... |
| |
| "To je jasné." Přikývnu a vypadá to, že tentokrát jsme se docela shodli. Spolu s ním se tedy vydám zpátky. Kývnutím mu odsouhlasím, že nás může vzbudit. Potom už stojíme před pokojem. "Vám taky." Popřeju mu taky dobrou noc a vejdu do svého pokoje. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Povzdychnu si. "Zítra brzo vstáváme...nebo alespoň já. Musím ti jít koupit šaty." Řeknu tiše a pohladím Masua po tváři. "Tak co? Půjdeme už spát?" Zeptám se ho a usměj se na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Pohladí mě po tváři a přizná, že musí brzo vstávat. " Tak to ne...půjdu taky...oba..jasný?A jestli vstáváme tak brzo, tak půjdeme spát." přiznám a dívám se mu do očí, mám o něj starost. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Zakroutím hlavou a usměju se. "Neboj, slíbil jsme ti, že se přece nepohádáme." Pohladím ho po vlasech a dám mu pusu na čelo. Chce jít se mnou a tak navrhuje, že půjdeme hned spát. "Dobře. Tak půjdeme spát a ty ráno půjdeš se mnou. Vzbudím tě, neboj." Znovu ho pohladím a potom se začnu svlíkat do postele. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Znova mě pohladí a pak se svléká do postele. Jelikož já mám na sobě jen krátké kalhoty, tak mu začnu pomáhat z oblečení a přitom se dotýkám jeho těla. " Tak jo....přece by jsi mě tu nenechal samotného..už když mám hrát tvojí ženu." zasměji se té představě. Jemi líp, když vím, že se Yon s Ahmonem nepohádal. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Potom mi začne pomáhat z oblečení a já se musím začít smát. "Teda...žena jo? A můžu tě jako svou ženu i něják zneužívat?" Zeptám se se smíchem a odměním ho pusou. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Uhnu pohledem a dám mu pusu na usmířenou. " Ne....promin....já...to víš, že můžeš.....ale jen tuhle noc." řeknu a pak ho zase svlékám, až zůstane jen v trenkách. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Potom se ale uklidní a omluví se mi. Pohladím ho a přitisknu k sobě. "Ale Masuo-chan...já to nemyslel doopravdy. Jen ze srandy. Nikdy bych tě nezneužíval." Řeknu tiše a potom ho vezmu do náruče. Položím ho na postel a lehnu si k němu. "Tak a teď jdeme spát." Pohladím ho po vlasech a dám mu pusu. "Dobrou noc." Popřeju mu a za pomalého hlazení oba pomalu usínáme. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Veme mě do náruče a já se jen přitisknu a nechám položít do postele. Souhlasně kývnu ai já jeho hladím. " Dobrou noc, Yone." zašeptám a v jeho náručí usínám. |
| |
| Nechám Shuriho ať se popere s šaty a vydám se pro knihu. Po cestě zaklepu na Masua a Yona. "Vstávat balit, vrátím se za chvíli a hned vyrážíme," zakřičím na ně přes dveře. Pak svižným krokem zamířím ke kouzelníkovi a pak ještě budu muset osedlat Xue Wei. Chci abychom na místo došli ještě dnes, žene mě hlavně naděje, že bychom se mohli dostat domů. |
| |
| soukromá zpráva od Serene pro Dojc deš až k tomu stolu, kde jste byli posledně a uvidíš tam několik knih a knihy zabalené v apíru, an kterém je vzkaz. Z dobré vůle jsem opsal všechny tři knihy za cenu jedné. Hodně štěstí. Zdá se, že je to určeno tobě.. |
| |
| Ráno nás začne budit Ahmon, jak slíbil. Proberu a zatřesu s Masuem, aby vstanul. "Masuo-chan...musíme ti jít ještě koupit šaty." Připomenu mu a potom vstanu a oblíkám se. Jen co je oblečený, chytnu ho za ruku, vezmu peníze a táhnu ho ven. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Obléknu se a obuji a než se naději, už mě Yon drží a táhne ven. Jdu s ním a ani se nestačím zeptat, zda bude něco k snídani. Moc myšlenek na to nemám, vlastně se spíš bojím, co bude a jaký šaty to budu muset mít na sobě. Už jen ta představa mě trochu vyvádí z míry. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "Tak pojď, musíme to vybrat rychle ať se ještě stihneme nasnídat. Jakou máš rád barvu?" Zeptám se ho a prohlížím si, co tu mají. Je na mě vidět, že tohle pro mě skoro nic neznamená. Beru to jen jako nutnou věc. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Jakmile jsem hotový vydám se za Shurim a pro věci. Snad brzy budou nachystaní i Yon a Masuo. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Jenže, vůbec mi to nejde, takže není divu, že ještě nejsem hotový, když s Ahmon vrátí dovnitř...vlastně by se dalo říct, že nejsem oblečený skoro vůbec. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Povzdechnu si. "Masuo-chan...je to jenom jako a jenom na chvíli. A když to dobře dopadne, pojedeme domů." Snažím se mu trochu zvednout náladu. Potom mu vyberu jedny jednodušší světle zelené šaty a podám mu je. "Myslím, že by si je mohl mít dobré." Řeknu tiše a pohladím ho. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Nasoukám se do nich, sice mi to trvá, ale povede se mi to. " Tak jak?" zeptám se, zatímco vyjdu před Yona v zelených šatech. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Jen si tiše povzdychnu. Odejde si je obléct a když výjde, ptá se, jak v tom vypadá. "No. Nemáš je špatné, ale normálně vypadáš líp." Usměju se na něj. Doopravdy mu sluší, ale to mu přece nemůžu říct. "Ale ta barva ti celkem sluší." Pohladím ho po vlasech a dám mu pusu na čelo. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "To netuším...ale měli bychom ti něco koupit na hlavu. Pokud tedy nechceš paruku ze slámy. Myslím, že se tu krátké vlasy moc nenosí." Usměju se a vezmu jeden z čepců a podám mu ho. "Tak co? Chceš ty šaty?" Zajímám se, zatímco mu zkouším čepec. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "Co myslíš, že teď dělám zlatíčko?" Usměju se na něj a uvážu mu čepec. Celkem mu sluší a k šatům se taky hodí. Ukážu mu zvednutý palec. "Myslím, že to je dobré. A máme na to. No a kdybychom neměli tak se třeba vyspím s prodavačkou." Zažertuju. ale potom si vzpomenu, jak reagoval včera. "To byl jen vtip samozřejmě." Dodám nakonec a čekám co on na to. Jestli koupit nebo ne. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Jak se zmíní o otm, že se vyspí s prodavačkou, jen skloním hlavu. " Pokud by to bylo tak, tak snad ty šaty ani nechci." řeknu, ale on se hned omluví, že to byl vtip. Zadívám se na něj a očima ho prosím. " Onegai...nežertuj na tohle téma....né když vypadám takto." poprosím, protože se opravdu v tomhle necítím. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Jen ho obejmu a přikývnu. "Gomen nasai. Už to neudělám." Slíbím mu tiše a přitisknu ho k sobě. "A neboj...vím, že jsi můj krásný přítel...jen teď chvíli budeš muset hrát mou krásnou žemu." Zašeptám mu tiše do ouška a dám mu pusu. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Fakt, že se opravdu dívám na tělo mladého kluka a ne dívky je pro mě nelogicky překvapující, přestože to celou dobu vím v podvědomí tak nějak... Ale přesto má celkem dívčí rysy...a jeho kůže musí být na dotek hebká byť ji zdobí sem tam nějaký ten šrám a... Uklidni se Ahmone! Na jaké pitomosti to myslíš?! okřiknu se v duchu a zatřesu hlavou. Asi jsem moc unavený... "Máš nějaký zásadní problém?" zeptám se pak Shuriho s povzdechem. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro nejen, že mě vidí bez oblečení, to by zas tak nevadilo, ale t s emě na tohle, jako dkyby očekával, že se umím do ženských šatů oblíkat bez problémů "Já...uh...nikdy jsem," dostanu ze sebe docela roztřeseně, když odvrátím skoro úplně červený obličej n druhou stranu.. jak s ním můu mluvit o něčem takvém? |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "Masuo-chan...teď jsem na to přišel. Neodháněj mě od toho. Navíc, když už jsme u toho...co když ty zase příjdeš na to, že já nejsem to co chceš? Ale zůstaneš můj jedinný." Slíbím mu a pohladím ho po vlasech. Potom ho ještě zkontroluju pohledem a rozhlédnu se po krámu. Nakonec odejdu spolu s ním zaplatit ty šaty a čepec. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Vy Japonci jste nemožní. Každou chvíli nosíte ta nemožně se oblékající kimona ale ty se nejsi schopný obléct do šatů, Kami-sama za co mě trestáš?" obrátím oči v sloup a dojdu k němu. Ať už chtěl pomoc nebo ne, nemáme na to celý den. Vezmu od něj šaty a narovnám je. Pak mu je přetáhnu přes hlavu a navedu jeho ruce, urovnám je a upravím tak jak mají být, prostě ho do nich obleču jako malé děcko. Přitom se ho pochopitelně hodně musím dotýkat a uvědomuju si, že mi to není vůbec nepříjemné...jeho tělo je křehké, opravdu dívčí... Raději zabodnu pohled do země. Bude lepší když v tuhle chvíli se na něj nebudu dívat, moje myšlenky jsou nějak...popletené... Raději se zase vydám pro věci. "Budeme muset jít, snad jsou ti dva hotoví," řeknu pak. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Nechám se zkontrolovat a v šatech a v čepičce jdu s Yonem zaplatiti šaty, abychom mohli vyrazit na cestu. Mé vlastní věci si sbalím do batohu, abych to měl u sebe a mohl se kdykoliv převléknout. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Já se nikdy do tohodle neoblíkal," promluvím po chvíli. Stejně to ničemu nepomůže. Ahon mě doobleče a já se na sebe podívám, viím jen šaty, nevím, jak vypadám já v šatech. "Vypadám v tom-...jako děvče?" zptám se ho, protože nemm pnětí. Ahmon se na mě vůbec nedíval.. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Zaplatím obelečení a potom mu vezmu batoh. "Tak pojď." Usměju se a podám mu ruku, abychom se stihli ještě najíst. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Opravdu mu to sluší...hodně... Co to se mnou je? Znovu od něj odvrátím pohled, popadnu věci a vydám se ke dveřím. "Vypadáš, ale to je účel ne? Tak jdeš?" vybídnu ho a podržím mu nohou dveře. V duchu se vybízím abych se na něj nedíval, nebo mi fakt už přeskočí. Asi jsem tady už zblbnul. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Lehce zavrtím hlavou a rozejdu se k Ahmonovi, což se mi ale nevypatí, protože...pravdu nejsem na sukně zvyklý, takže si přišlápnu cíp šatů a sesunu se k zemi s překvapeným vyjíknutím. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Jsem rád, že konečně zapadneme do hostince a já najdu místo někde v koutku a tam se posadím. Pořád se snažím upravovat šaty, ale nejde mi to. |
| |
| Ujdu sotva pár kroků a uslyším za sebou ránu, jak se Shuri přerazí o své šaty. Popadnu ho za paži a vytáhnu na nohy. "Kami-sama s tebou to bude ještě sranda... když máš tak dlouhé šaty, musíš si je držet trochu vyhrnuté nebo se o ně zabiješ na každém druhém kroku," zakroutím nad ním hlavou a radši se vydám přidat naše tašky na sedlo Xue Wei. Snad brzo příjdou i YOn a Masuo abychom mohli vyrazit. |
| |
| Ahmon mi pomůže vstát, takže si hned začnu oprašovat šaty, než se za ním rozejdu, tektokrát si je trochu nadzvedávám abych nezakopl... Tohle bude hodně namáhavý den... |
| |
| Po chvíli co sedíme v hostinci příjde i Ahmon s Shurim. Zamávám na ně a povzbudivě se usměju na Shuriho, který se tváří asi tak nadšeně jako Masuo. "Hele zlato, objednej mi něco k jídlu a já nám skočím pro věci." Řeknu Masuovi a potom proběhnu kolem Ahmona, se slovy že se za chvíli vrátím, ke schodišti a do pokoje. Za chvíli jsme opravdu zpátky i se všemi zbývajícími věcmi v batohu. |
| |
| Všimnu si Ahmona a Shuriho a radši bych se ještě víc schoval V zelených šatech a s čepičkou na hlavě vypadám asi opravdu jako nějaká dámička. Přikývnu a objednám nám lehkou snídani. Pak se jen nervozně ošívám, protože v šatech nechodím, nejsem v nich rád a neumím být v nich. |
| |
| Za chvíli se objeví i Yon a Masuo, kterého si krátce prohlédnu, protože už má na sobě taky šaty. "Pospěšte si, ať vyrazíme," řeknu jim jenom a přivážu poslední zavazadla Wei na záda. Yue mezitím odběhne napřed, aby si ulovila něco k snídani a já si jen vytáhnu kousek chleba, sníst ho můžu i po cestě. S těma dvěma v šatech to asi bude trochu složitější a pokud existuje šance, že nebudeme muset spát někde v divočině další noc, rád bych ji zkusil využít. |
| |
| "Uhm.." dostanu ze sebe jen, a nic dalšího neřeknu. Vydám se docela pomalu za Ahmonem, ale skoro mi to nejde, musím si pořád přizvedávat sukni, která je opravdu hodně dlouhá...moc dlouhá. Ani jsem se nestihl najíst a vidím to tak, že nebudu jíst vůbec, dokud se nezastavíme, (za pochodu v tomhle to nepůjde,) a to může být až za půl dne. A já už mám docela hlad... |
| |
| Když se vrátím už máme na stole objednanou snídani. Sbalím jí a pořádně se napiju. Jíst se chystám až po cestě. Vypadá to, že Ahmon bude zase hnát a tak nabídnu Masuovi rámě, aby mi alespoň neupadnul. |
| |
| Jen co příjde snídaně, vrátí se Yon a sbalí to. A tak na to jen koukám a tuším, že ted se půjde. Jen polknu a jdu. Příjmu Yonovo rámě a jdu s tím.Stále mám co dělat, abych v tom mohl chodit a tak jdu dost pomalu. Sice se snažím rovnat krok s Yonem, ale nejde mi to. " Proč musím zrovna já trpět v šatech." zakleji tiše, když už po několikáté málem spadnu. |
| |
| Konečně jsme všichni a tak vezmu otěže Yue a vyrazím. Mapu mám v hlavě, ale přesto mám v ruce knihu, abych mohl směr pravidelně kontrolovat. "Pokud to půjde dobře, měli bychom tam být večer. I když jak to tak vidím s těma dvěma, tak nám hrozí přespání ještě před cílem někde venku nejspíš...hlavně doufat, že to vyjde," řeknu a trochu přidám do kroku, i když ne tak moc aby Shuri a Masuo nestíhali. Asi se budu muset smířit s tím, že to nepůjde tak rychle, jak bych chtěl. Za městem se k nám přidá pak i Yue, které se očividně pomalé tempo taky nezamlouvá, takže pořád někam odbíhá. |
| |
| Ahmon nám řekne, že tam budeme tak večer...a aky, že jsme pomalí...mohl by si to zkusit sám, mít na sobě ženské šaty. On to opavdu nechápe... Navíc mám opravdu hlad a pomalu mi začíná i tiše kručet v břiše...ale teď se rozhodn zastavit nemůžu.. |
| |
| Na to co říká Ahmon jen pokrčím rameny. Je mi to tak jedno. Ale zaujme mě Masuova stížnost. "Zastav se na chvíli. Co ti vadí v chůzi...možná to půjde něják spravit." Zamyslím se na chvíli a kleknu si před jeho nohy. |
| |
| Ahmon vyrazí a dokonce i Shuri vypadá, že mu šaty překáží. Je to cítít i z Ahmonovi narážky, po které se na něj zle podívám. Něco bych řekl, ale asi by jsme se pohádali a už kvůli Yonovi to neudělám a jen se snažím držet tempo, ale nejde mi to. Yon na chvili zastaví a pak se mě ptá, co mi překáží. Ukáži mu na látku, co se mi plete pod nohy a taky se o něj opřu, abych mu to pořádně ukázal. " Myslíš, že by to šlo nějak udělat?" zeptám se, protože jestli to půjde takhle dál, asi po Ahmonovi vyjedu. |
| |
| Masuo mi ukáže na látku. Zakroutím hlavou. "Jak se ti to může plést pod nohy? Vždyť to zase není tak dlouhé. No já netuším moc co s tím. Třeba bychom to mohli ohnout...alespoň než tam dojdeme." Potom vezmu nejvrchnejší vrstvu sukně a vepředu mu jí založím za vrchní díl sukně. Má pod ní samozřejmě spodničku, která je sice o něco kratší, ale nemělo by to vadit a hlavně mu nebude překážet v pohybu. "Zkus se projít, jestli je to lepší." Požádám ho potom a sleduju, jak se mu půjde. |
| |
| Yon se zastaví a diví se, proč mi to moc nejde. " Hele, jestli mi nevěříš, tak ti to dám a zkus si to." zasyčím, protože v tomhle si nevymýšlím. Nejsem nějaká ženská, která umí chodit v sukni....copak to jde..jsem zvyklý na kalhoty, né na něco plandavého kolem nohou. Ohrne mi látku a upraví to tak, že by to mělo být lepší. Odtrhnu se od něj a zkusím se projít. Je to lepší, ale cíítm se v tom stále blbě. " Jo, je to lepší." řeknu jen a raději se podívám na město, které je za námi. Nevím proč mi Yon nevěří, jako kdybych si to já vymyslel. |
| |
| Zadívám se překvapeně na Masua. "Ale Masuo-chan...já jsem neřekl, že ti nevěřím. Jen to nechápu. Tak se hned tak nečerti." Snažím se mu vysvětlit a potom se jen obrátím k Shurimu. "Zkus i to taky...třeba se ti půjde lépe." Navrhnu mu a smutně se na něj usměju. Potom zase příjdu k Masuovi a dám mu jeho čast snídaně. Teď už by to měl zvládnou jíst i za chůze. |
| |
| Koutkem oka sleduji jak se Yon stará o Masua a pak se na mě otočí s tou radou..jenže... Mám je v kuse...a nemají nic, za co by se to mohlo..zaháčit..." proluvím. opravdu, moje šaty nemají ani pásek takže nevím, kam bych..a jak bych je mohl zkrátit... |
| |
| Yon se mi to snaží vysvětlit, ale moc neposlouchám. Pak se otočí na Shuriho a já vidím, že je na tom ještě hůř a Ahmon stále chvátá. Yon ke mě příjde a podá mi jídlo. Převezmu si to. "Arigatou....já....nemám rád šaty, zvláště né na mě....už se těším, až to sundám." a sám se jako omluvu k Yonovi natisknu a chytnu ho za ruku. |
| |
| Nezapojuju se do jejich diskuse, jen zvolním tempo, když se loudají a zastavím, jak je to třeba. Neřeknu nic, ani je nepodpořím ale ani jim nevynadám, což se taky počítá. Chápu, že to musí být dost potupné...tedy u Shuriho si tím vlastně nejsem tak jistý. Znovu se rozejdu pomalejším tempem. Začínám se smiřovat s tím, že přeci jen budeme muset po cestě někde přenocovat. No snad se nebude opakovat žádný děsivý zážitek jako předtím. |
| |
| Shuri řekne, že to u něj nepůjde protože má šaty v celku. Dívám se na něj a přemýšlím, jak to udělat. Nemůžu ho v tom přece nechat. Přemýšlím, co by se dalo alespoň dočasně použít. Vzpomenu si na šátek, ale ten není tak dlouhý. Ptom ale otevřu batoh a podám mu svůj pásek z kalhot ve kterých jsem tu přišel. "Zkus tohle...je to jen dočasně." Podám mu ho a čekám, jestli to půjde. Stejně je to jen na cestu. Masuo řekne něco jako omluvu, ale to je mi tak jedno. Nechám ho, ať se mě chytne a potom nabídnu druhou ruku Shurimu. "Alespoň tě zkusím chytnout až budeš padat." Vysvětlím mu a usměju se. |
| |
| Yon mi půjčí pásek, který si zapnu kolem pasu a pak za o zahnu kousek sukně. Vypadá to, že se mi hned přůjde lépe. "Arigato," řeknu s lece skloněnou hlavou a zase se vydám na cestu, tentokrt si z tašky vyáhnu i kousek chleba a sýra, a začnu snídat. |
| |
| Nevypadá to, že by Yon vzal mojí omluvu a tak se ho jen chytnu a více po něm nežádám. Yon sám nabídne Shurimu pásek a pak též ruku, takže nás oba drží. Jen se otočím na Shuriho soucitně, protože plně chápu jeho pocity a postavení a pak jen už tiše jdu vedle Yona tam, kam nás vede Ahmon. |
| |
| Shuri mi poděkuje a já jen mávnu rukou, že není zač. Drží se mě oba a Shuri začne i snídat. Doufám, že Masuo taky, protože ráno měl hlad. Dohoníme něják Ahmona a potomn už jdeme zase po hromadě dál. |
| |
| Cestujete asi tři čtvrtě dne než dorazíte k úpatí hory, kde se m nacházet svatyně. Podle Ahmonovy knihy je až na samoném vrcholku, což může být další pl dne cesty, ale vy už půl dne nemáte. Ztím to vypadá, že je tady hezky a cesta, kterou jdete, se ubírá podél potůčku, takže ať už vás soumrak zastihne kdekoliv, tak budeme alespoň blízko vody...pokud tam bude dosatečně rovně na spaní. |
| |
| Zastavíme se až pod horou a je mi jasné, že cesta dál bude namáhavá a rozhodně nedojdeme do večera. Navíc spát na tak nerovném terénu by bylo asi k ničemu jak pro nás tak pro Xue Wei. "Navrhuju se utábořit tady a v postupu nahoru pokračovat až zítra. Myslím že v těch šatech je cestování dost náročné i tak, takže to bude asi lepší, stejně bychom tam do večera nedošli," promluvím na ostatní, ale myslím, že nebudou proti, zvlášť Shuri a Masuo i když budou v těch šatech muset vydržet o něco déle. |
| |
| Povelmi únavném dn, tedy ne celém, ale části dne, se konečně zastavíme a Ahmon zavelí, že budeme spát tady. Lehce přikývnu a přejdu k Wei, z jejíhož hřbetu sundám deku, abych si ji mohl rozthnout a posadit se naní ať neušpiním šaty. Jsem docela unavený...ale vím, že za chvíli asi budeme muset...no asi jít pro dřevo... A pak se musím převléct, v tomhle spát nebudu... "Neměli jsme ty šaty na sobě dneska zbytečně?" zeptám se pak nahlas, protože mi to vrtá hlavou..dneska v ženském.-..nemuseli jsme v tom být. A ušetřili bychom si námahu... |
| |
| Jdeme celkem dlouho a příjde mi, že ve slušném tempu. Ale přece jen to na cestu do svatyně nestačí. Zastavíme tedy pod kopcem. Ahmon rozhodne, že se utáboříme tu a ani se nebudeme pokoušet teď lézt nahoru. "Tak fajn. Já jdu pro dřevo. A potěšilo by mě, kdybych tu potom měl třeba něco k jídlu..mám děsný hlad." Usmívám se, jako by na mě nedopadala únava z celodeního pochodu. Ale doopravdy jsem dost unavený. Přesto však energicky vyrazím pro dřevo. |
| |
| Porkačujeme cestou a ty šaty mě štvou, chodit sice můžu, ale cítím se divně. Pak však Ahmon zavelí a všichni jako ovce zastaví. Jen stojím a podívám se nahoru. Ozve se Shuri a já musím souhlasit. " Jo, od shora nemůžou vidět, zda jsme kluci či holky, kdyby jsme přišli v kalhotech a ve městě to stejně bylo jedno." a pak rozmýšlím, zda se z nich mám dostávat ted či až příjdu z lesa. Yon se chce vydat na dřevo a žádá jídlo. " Jo, jídlo bude, ale až se zapálí ohen...jdu ti pomoci, at to máme brzo." na čistotu šatů vůbec nekoukám. |
| |
| Vypadá to, že Masuo mi chce pomoct. "To je dobré. Zvládnu to sám. Jen si odpočiňte. A ušpinil by sis šaty." Odmítnu pomoc a potom odběhnu do lesa. |
| |
| Yon však mojí pomoc odmítne a tak se jen posadím na zem a připravuji ohniště tak, aby se tam mohlo dát jen dřevo, zapálit a pusti se do přípravy jídla. |
| |
| Docela nepěkně se zatvářím na stížnost těch dvou. "Původní plán byl, že dorazíme ještě dnes tak proto, pokud jste zapomněli," řeknu chladně. Jistě všechno je zase moje vina. Pro mě za mě... Sundám postroje z Wei a přivážu ji tak, aby měla dost trávy. Očistím ji a pak se vydám taky pro dřevo a porozhlédnout se po Yue, která zas lítá kdo ví kde. A navíc procházka mi neuškodí, ještě nejsem tak moc unavený. |
| |
| Ahmon námpřipomene, proč se tak stalo, ale hned odejde, takže mu ani nemůžu odpovědět. No..a teď nevím, co dělat..do setmění je ještě nějaká chvíle, takže ani spát jít nemůžu. Sundám si tedy šaty, i když mi to chvíli trvá...naštěstí pod tímmám alespoň kraťasy...ale i tak jde vidět, jak moc štíhlý a bledý jsem (a taky, že mám na těle docela hodně šrámů,mdřím a sem tam nějakou drobnou jizvu). Tak jak jsem odejdu k potoku, kde se začnu trochu umývat, abych zabil čas..alespoň trochu času. |
| |
| Vrátím se z lesa s náručí plnou dřeva tak, že ani nevidím na cestu. Tedy vidím, dívám se bokem. Složím dřevo a začnu ho skládat k podpálení. Všimnu si, že tam Ahmon není. "Kde šel?" Podivím se a podívám se na ty dva. Potom si sednu k ohni a pokouším se vyvolat oheň. |
| |
| Ohniště je skoro připravené a tak se jen otočím, když příjde YOn. Složí dřevo a ptá se po Ahmonovi. " šel na dřevo." řeknu jen a začnu skládat dřevo do ohniště. Jak to tam je, zapálím to a pak už se pustím do vaření jídla. Nechám Shuriho, aby se vykoupal, i když pohled na jeho tělo nebyl příjemný, nic mu k tomu neřeknu. Nevím, co byl a dělal předtím. |
| |
| Vrátím se po nějaké době s dřevem i s Yue skotačící okolo mých nohou jako štěně. Chvíli si s ní ještě hraju, jako by byla jen obyčejný pes, a pak si zase sednu k ohni a vezmu si něco k jídlu, zatímco Yue mi položí hlavu do klína. Zítra dojdeme ke svatyni...doufám, že nás dostane domů, jinak mě ti dva nejspíš zabijou, že jsem je nutil se obléknout do těch šatů. Ale ta šance tu je a dokud tu je, budu v ni věřit. Opravdu chci odtud... |
| |
| Ještě chvíli se umývám, než se vrátím k ostatním, ahmon už mezitím přišel což je dobře... Obléknu si zatím alespoň kalhoty, než pořádně uscnu. ještě, že není moc zima, takže takhle můžu chvíli ještě sedět, než se budu muset obléct. Z brašny vytáhnu hřeben a začnu si pročesávat vlasy, dělám to napůl kvůli tomu, že nemm co dělat, anpůl proto, že tohle dělám rád...a navíc, jestli mám dělat slečnu... |
| |
| Ahmon se vrátí a přinese dřevo. Jen na něj trochu nevěřícně koukám a příjde mi, jako by mi nevěřil, že umím zajít pro dřevo. Ale přejdu to mlčky. Stejně jako to, že Masuo jen tak rozdělal oheň ve chvíli, kdy jsme mohl vyzkoušet, jestli to umím. Jen si povzdechnu. Oheň se celkem rozhořel a tak začnu dělat nějáké to jídlo. Jsem už celkem vyčerpaný a mám hlad, tak bych nejraději šel co nejdříve spát. |
| |
| Příjde mi, že dělat jídlo pro všechny je zbytečné, protože Ahmon už jí se svým vlkem a Shuri si češe vlasy. Dokonce i Yon si začne dělat jídlo sám a tak jen podám jídlo Shurimu, zda bude chtít či ne. Pak si vemu svojí porci a stáhnu se stranou. " Takže jen čekáme na zítra, abyychom tam vyrazili. Jen doufám, že to vyjde, protože jestli ne, tak se navzájem zabijeme.....nejsme rozdělený, kdo má co dělat a každý si stejně dál hraje na svym. " řeknu polohlasně, mezitím co jím. |
| |
| Sem tam se se svým jídlem rozdělím s Yue, i když to nepřeháním, protože ona se o sebe umí postarat sama. "Teď raději nemyslet na to, že to nevyjde," poznamenám na Masuova slova. Opravdu bych si to raději moc nepřipouštěl. Jakmile se najím, začnu si chystat místo na spaní a pak všem popřeju dobrou noc a zalehnu. Nevím jak oni, ale já se chci pořádně vyspat a když mám příležitost, rozhodně jí využiju. Yue se stulí ke mně, ale vím, že bude dobře hlídat. |
| |
| Vypadá to, že je tady stále velmi ponurá nálada. Hodně ponurá. Obleču se do svého normálního oblečení a teprve pak si od Masua vezmu jídlo, které mám za chvíli v sobě. Pak sebou prostě tak, jak jsem praštím o zem a přikryji se. Tahle nálada se mi vůbec nelíbí. |
| |
| Poslouchám, co Masuo říká a potom mi až dojde, že je to i moje vina. Rychle sním svoji trochu jídla. Nemohl jsem si pomoct, měl jsem na to děsnou chuť. Potom přilezu za Masuem. "Masuo-chan...gomen ne..." Obejmu ho a zlehka ho políbím na krk. Potom mě něco napadne a já se otočím k těm dvěma, co šli spát. "Co když po vás budou chtít nějáký důkaz, že jste manželé? Třeba polibek?" Zeptám se jich, protože mě to zrovna předchvíli napadlo. Potom začnu ujídat to, co Masuo uvařil a to co zbylo, abych nejedl jeho. |
| |
| Ahmon mě jen odbyde, že na to nemám myslet, ale ta možnost tu je. Příjde mi to zvláštní, že by to vyšlo, protože oni uvěří, ale při přesunu mám dojem, že se to zjistit dá. Ale nic jim říkat nebudu. Jsem rád, že si aspon Shuri veme a tak už jen sedím a jím, zatímco oni se uloží po chvili k spánku. Příjde i Yon za mnou a obejme mě. Zvednu hlavu a zadívám se na něj. Mé tváře červenají a trochu se na něj usměji. " Domo." řeknu jemně. Nechám ho hovořit k nim, ale mám dojem, že oni spí a na tuhle možnost si nepřipustí. Jak mi Yon začne ujídat, tak mu podám jídlo, protože jsem stejně dělal tak nějak pro všechny. " Vem si." řeknu a dál jím. |
| |
| Yonova slova už téměř nevnímám, protože jsem se tu naučil usínat rychle, po namáhavých dnech. Sice bych je po něm dovedl zopakovat, ale nedochází mi, jsem už moc unavený, takže jen něco zamumlám a pokračuju ve spánku. Stejně bych namítnul, že je to hloupost. I kdyby nebyla tak moje pýcha by něco takového rozhodně nezvládla...že ne? Takže si to raději nepřipouštět. Všechno se uvidí, až budeme na místě. |
| |
| "Doufám, že ne," řeknu hodně iše, a zmateně. Tohle by bylo to poslední, co bych potřeboval... Ale teď se tím raději nebudu zatěžovat, potřebuji si odpočinout. "Oyasumi," řeknu ještě, aby se na mě moc nezlobili. |
| |
| Ahmon už zřejmě usíná a tak neodpoví a Shuri zadoufá, že to tak nebude. Pokrčím rameny. "Oyasumi." Popřeju mu a potom se zase otočím k Masuovi. Naberu si tedy trochu jídla a začnu zase jíst. ale i tak ujídám Masuovi. Potom zajdu trochu opláchnout těch pár kousků nádobí. Najdu si místo, kde se bude příjemně ležet. "Jdeme spát, Masuo-chna?" Zeptám se ho tiše a čekám jestli příjde ke mě, protože tu mám pro něj místo. |
| |
| jak jsem předpokládal, oba moc nereagují a už skoro spí. A tak dojím a zbytek nechám Yonovi, protože on mi stejně ujídá. Odejde umýt nádobí a já zatím hlídám ohen a přidám do něj dřevo, abyc neuhasnul. Pak se Yon vrátí a navrhne spánek. Pokrčím rameny, je mi to jedno. V šatech, ted už na některých místech špinavých, přelezu k němu a položím se. Nespím hned, jen se dívám do plamenů a přemýšlím, zda to vyjde či ne a zda to chci. |
| |
| Příjde ke mě a já si ho přitisknu k sobě. Pohladím ho po vlasech a dám mu na tvář pusu na dobrou noc. "Dobrou noc Masuo-chan...taky by sis měl odpočinout." Zašeptám mu tiše do ucha, když vidím, že kouká do ohně |
| |
| Zašeptá, že bych měl jít spát a tak přikývnu. Přitulím se blíž a pak ještě chvili sleduji plameny. Dech se uvolnuje, přesto se necítím dobře. Zavřu oči a trvá mi, než usnu, ale podaří se mi to. Ve spánku se otočím a zlehka obejmu Yona, snad pro svůj vnitřní klid. |
| |
| Brzy příjde noc a po noci svítní. Za celou dobu, kdy jste spali, se nic zvláštního nestalo. A také jste měli spánek dlouhý a příjemný. Jediné, co se přes noc změnilo je, že se Shuri přesunul tak, aby ležel u Yue, nejspíš nemá mo důvěry ke spaní venku, po tom, co se předtím stalo, a potřebuje nějaký yický kontakt, aby byl vklidu. Jinak ej docela příjemně, jen vs ještě čká tak půl dne chůze pěšky k vrcholku hory. A pak možná návrat domů. |
| |
| Když se proberu, Shuri leží podivně blízko mně, protože Yue, která předtím spala po mém boku, je už dávno vzhůru a odešla si ulovit něco k snídani. Taky se rychle zvednu, je čas se najíst a vyrazit. "Vstávat, ospalci!" zakřičím na ostatní a začnu balit své věci a chystat Wei. Jakmile jsem hotový, na chvilku si sednu, abych se nasnídal a taky musím počkat až budou připravení ostatní. Snad vyrazíme brzy, ale dnes už k cíli nepochybně dorazíme. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Ne tak nahlas," eknu skoro ublíženě, když si začnu chystat snídani. "...pomůžeš mi pak..s oblékáním..?" zeptám se Ahmona po chvilce..docela nejistě. nevím, jestli mi bude chtít pomoct...a vůbec...tohle není nic normálního na zeptání se. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Co si myslíš? Že když vás chci vzbudit, budu šeptat?" zakroutím hlavou a dojím svou snídani. Pak mě požádá, abych mu pomohl s oblékáním. Ne že bych z toho byl dvakrát nadšený, ale když už mě požádal o pomoc, nemůžu mu ji odmítnout, to by šlo proti všemu, co se ho snažím učit, takže přikývnu. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Pak si zase sundám skoro všechno, a pokusím se znovu sám obléknout do šatů, i když to nejde, takže se zase otočím na Ahmona a počkám, až mi s tím pomůže...když už přikývl, že to udělá. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Byť je to možná hloupé, snažím se na něj co nejmíň dívat a co nejmíň se ho dotýkat, zvlášť až bude převlečený do šatů, vypadá pak totiž skutečně jako krásná dívka... Zanedlouho ho do šatů dostanu, pořádně je porovnám a zdá se, že je všechno v pořádku. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Není to směšné, že?" zeptám se ho pro jistotu, i když mám dojem, že mi zas nic moc neřekne. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Už jsem ti řekl...že ne," zopakuju. Lépe by sedělo, že mu to moc sluší, ale nechci ho víc shazovat. I když je to pravda. |
| |
| Ráno nás jako obvykle začne budit Ahmon. Proberu se a začnu budit Masua. Opatrně, ale probere se. "Celou noc netoužím po ničem jiném než je slyšet jeho hlas hned po ránu." Zasměju se tiše a začnu chystat něco k snídani. |
| |
| Xon mě budí a tak otevřu oči a dám najevo, že jsem vzhůru. " Jo, Ahmon je nepříjemný budík." poznamenám a pak se začnu protahovat. Yon začne zatím chystat snídani a tak se posadím a pomůžu mu. Jen se rozhlížím rozespale a snažím se nějak upravit při přípavě šaty, které přes noc dostali zabrat. |
| |
| Za to dobu, kdy Yon a Masuo vstávají už jsem se stihnul, s Ahmonovou pomocí, obléc a najíst. Jen opravdu nevím, jestli to v těch šatech nahoru zvládnu... Snad ano. |
| |
| Ze zamyšlení mě vytrhne Yon a Masuo, kteří se konečně rozhodnou vstát a stěžují si na můj hlas. "Kvůli vám se nebudu učit jemnému mateřskému tónu. Příště půjdu já a jídlo napřed a pak uvidíme až se v poledne proberete, jak budete rádi," ušklíbnu se se svým obvyklým ďábelským úsměvem. Na rozdíl od nich já jsem už připravený, takže jen dobaluju poslední věci a čekám, až budou všichni připravení vyrazit. |
| |
| Na Ahmonovu poznámku jen pokrčím rameny a pomalu dojídám snídani. Potom sbalím ještě zbytek našich věcí a odejdu se trochu opláchnout. Pak už jsem připravený vyrazit. "Tak jak? Zvládneš to?" Zeptám se Masua a podám mu ruku, abych mu případně pomohl vstát. |
| |
| Najíme se a dokonce se Yon dojde opláchnout a já chvili po něm. Pak se mě zeptá, zda to zvládnu. Chytnu se ho a přikývnu. " Budu muset." řeknu jemně a pak se o něj opřu a nechám se postavit. Jak stojím, vemu si své věci a sbalím vše po nás a jsem připraven pokračovat dál, přitom se Yona dál držím. |
| |
| Lehce si povzdechnu a začnu si sbírat věci na cestu. Jakmile jsem hotový, tak se beze slova rozejdu pěšinou nahoru. On mě stejně nikdo zase nebere...jako že bych vůbec existoval, takže co. všichni tady mají problémy, všichni se těší domů...jedno štěně, kterému je to fuk, nebo by raději zůstal tady, je jim ukradený. Začínám mít opravdu špatnou nladu...ne, spíš smutnou...tohle opravdu není nic moc... |
| |
| VYdáte se tedy na cestu. Skutečně jste před svatyn, která je nádherně bělostně čistá, za necelého půl dne. Hned se začnete upravovat, aby jste nebyli od prachu... Vypadá to, že vchod je normální, asi sačí jen zaklepat na dveře.. |
| |
| Po přibližně půldenním pochodu, který převážně trávím ztracený v myšlenkách na návrat, se ocitneme u svatyně. Z hluboka se nadechnu a otočím se na ostatní. Počkám až se upraví. "Tak...snad nám to vyjde," kývnu na ně a ukážu palce nahoru. Pak tedy zaklepu na vchod a ještě jednou se trochu roztržitě otočím na ostatní, než nedočkavě upřu zrak na dveře. Jejich otevření očekávám jako spásu z nebes...i když vím, že nás ještě taky musí pustit dovnitř... |
| |
| Konečně se dostaneme před chrám. Úlevně si oddychnu. Podívám se na Masua a trochu ho upravím, chci aby moje žena byla krásná. "Tak do toho...Gambare!" Povzbuzuju stejně jako Ahmon. Zaklepe na vchod a já sleduju dveře a čekám, co dál. |
| |
| Za ějakých pár hodin jsme u svatyně, a Ahmon se hned ujme zaklepání. Lehce se upravím a dojdu Ahmona, kterého chytím za ruku...přeci jen, máme být manželé, takže...no...ěl bych ho držet za ruku. |
| |
| Celou cestu se dřžím Yona a tak i když občas zakopnu, tak mě udrží. Jsem rád, že jdu s ním a s jeho oporou, sám bych to v těch šatech nezvládnul. Dostaneme se k chrámu a já mám sto chutí si sednout. " Mám toho pokrk..už neujdu ani kousek." vyplivnu ze sebe s posledními slinami. Nemám to nadšení jako ti okolo. Yon mě upraví, jen stojím a trochu se na něj usměji. Jak čekáme na otevření, stisknu jeho ruku. |
| |
| Dveře se po chvíli otevřou a zpoza nich se na vás podívá stařec. Sjede vás pohldem, který zakotví na Shuriho obličeji...než pomalu sjede až k jeho ruc, kterou se drží Ahmona. Pak se podívá na Masua..a yona... "Přejete si?" zeptá se vás mírně roztřeseným hlasem. |
| |
| Shuri mě chytí za ruku a to mě na chvíli vyvede z míry, ale pak mi dojde, že to je asi takhle nejlepší. Uvědomuju si, jak je jeho ruka proti mé drobná a křehká, opravdu jako dívčí. Jemně mu ji stisknu a za okamžik se otevřou dveře svatyně. Starcova otázka mě překvapí. Copak sem lidé chodí i z jiného důvodu? "Slyšeli jsme že v této svatyni se plní přání párům, které sem příjdou, proto jsme tady, pokud je to pravda," vysvětlím mu tedy. Doufám, že to pravda je...a že nás pustí dovnitř. |
| |
| Dojdeme ke svatyni a po chvíli se otevřou dveře. Ahmon odpoví staříkovi a já si přitisknu Masua blíže a s očekáváním se dívám na muže. "A tedy...přinejmenším bychom byli rádi za poskytnutí místa k odpočinku." Připomenu, protože jsme šli celkem dlouho. |
| |
| Otevře nějaký stařec, který se mi nelíbí, zvláště způsob, jakým se na mě dívá, takže se schovám za Ahmona a lehce se k němu přitisknu. Ještě, že se chovám docela často jako děvče.... |
| |
| Vyjde nějaký starec a vyjede po nás a ještě po nás kouká, jako by nás rengenoval. Chci po něm vyjet, ale to už Ahmon odpoví a Yon si mě přitiskne blíž. Podívám se na něj a pak se o něj opřu. Využívám té chvilky si odpočínout a Yon je nádherná a příjemná podpora. Vypadá to, jako bych se k němu tulil. |
| |
| "Hm hm..." zabrouká muž. Očividně mus tačí, jak se k sobě "máte", aby si myslel, že jste dva páry. Pustí vás dovnitř a opravdu to tady vypadá jako ve svatyni, krásné... rukou vás pobídne, ať jdete za ním, jen se podívá podezřívavě na Yue a Wei, ale nic neřekne. Stejně vás zavede dovnitř, kam ty dvě nemůžou. Dostanete se až k jakési fontáně, jejíž voda má mmodravou barvu, i když kámen, ze kterého ej vyrobena, je alabastrově bílý. "Něco si přejte a napijte se...až odejdu," promluví stařec a opravdu odejde a nechá vás všechny o samotě. |
| |
| Muž nás opravdu pustí bez problému dovnitř. Nechám Yue aby pohlídala Wei a naše věci. Uvědomuju si, že to taky může být naposled, co ji vidím a je mi z toho trochu úzko. Za tu dobu mi hodně přirostla k srdci. Za chvíli mi ale zmizí z očí a já se zhluboka nadechnu. Stařec nás dovede k fontáně a jakmile odejde, nemám v hlavě už nic, kromě svého přání dostat se domů, za Qi Yue, za přáteli a rodinou...pustím Shuriho, kterého teď už taky nevnímám, naberu do rukou trochu té podivné vody a s myslí upřenou ke svému přání se jí napiju. |
| |
| Muž nás po chvíli pustí dovnitř a odvede nás k fontáně, která nám má splnit přání. Přitisknu si Masuua blíže. "Masuo-chan...něco pro tebe mám." Pohladím ho a podám mu jakýsi papírek. Je to přeložená fotka mojí mámy a zezadu napsaná moje adresa, mail a i číslo. "Až budeš doma, ozvi se mi...a já si tě najdu." Pohladím ho po vlasech. Potom se k němu nakloním a políbím ho. Možná je to na nějákou dobu naposled. Otočím se na ostatní. "Tak...až budete doma...opatrujdte se." Usměju se na ně a kývnu na Shuriho. Potom počkám na Masua a jakmile se napije, napiju se i já s přáním být doma u svých prarodičů. |
| |
| Stařec je nejspíš spokojený, protože nás pustí dovnitř. Jsem rád, že tam vlčice zůstala venku a pokračuji dál. Nikdy se mi tato místa moc nelíbila a ani ted neobdivuji tu krásu. Dojdeme k fontáně a já zavahám, protože chci být s Yonem. Pak ovšem si mě přitiskne a já k němu zvednu pohled. Podá mi fotku s jeho adresou a kontakty. Usměji se na něj a oddychnu si. " Arigatou...ozvu se ti co nejdřív." slíbím a pak se políbíme. Je mi jedno, jestli se jim to nelíbí, já si svůj polibek vychutnám. Po něžném rozloučení s Yonem sischovám pečlivě fotogragii do rukávu a stejně jí stále držím, abych jí neztratil. Potom přejdu k fontáně a nakloním se. " Rád jsem vás poznal." řeknu upřímně a usměji se. Pak zavřu oči a mé myšlenky patří mému pokoji a mé mamuše, která na mě nejspíš už čeká. S touto myšlenkou se napiji. |
| |
| Dojdeme až k fontáně, která má být kouzelná a všichnis e z ní napijí...jen já e. Nemám doma nic, nemám se popravdě kam vráit, i když všude je to lepí,než tady. Přesto nevím...možná to ani nebude fungovat, asi nejprv počkám, jestli s emi vypaří před očima.. Jen mě mzí, že je asi nikdy neuvidím, pokud zmizí.. |
| |
| Ihned po napití zjistíte, že tohle asi fungovat nebude... Ta voda chutná jako jeden ze sladkých alkoholických koktejlů, které se prodávají u vás v barech... A je v něm opravdu hodně vysoká koncentrace omamných látek...dost na to, aby si lidé mysleli, že se jim jejich přání splilo.... Jen u vás je to jiné, protože vaš přání není obvyklé.... Takže...tohle nebylo nic pravého... |
| |
| Nevnímám ani to, že se ti dva políbili, ani to, že se Shuri vůbec nenapil. Čekám, že jakmile otevřu oči, budu zase doma...ale je tu podivné ticho a... Otevřu oči a jsem pořád tady...ve svatyni v cizím světě...je mi jasné, že jsme byli obelháni babskou povídačkou a mám chuť toho staříka uškrtit. Má pak vůbec cenu řídit se tou jeho knihou? Bude to všechno to samé... "Sakra!" zařvu, až se to rozlehne celou svatyní a okamžitě se rozběhnu ven, abych se trochu uklidnil. Cítím ohromné zklamání... |
| |
| Napiji se a chutná to jako alkoholový koktejl s něčím, takže pít toho víc, nejspíš bych byl dost pod obraz. Chvili stojím se zavřenýma očima a jak uslyším Ahmonův řev, oči otevřu. Jsme stále tam, kde jsme byli a tak jen couvnu a chytnu Yona za ruku. " Mám dojem, že ti dlouho volat nebudu muset, nebudu mít telefon.....a myslím, že tu nejsou ani sítě." řeknu a jen sleduji, jak Ahmon zlostně vypálil. Já než zlost cítím smutek. |
| |
| Po chvíli, kdy se neděje nic, než že se snažím zbavit se té divné příchutě alkoholu na jazyku je mi jasné, že už se ani nic nestane a že to byla jen nějáká pověra. Povzdychnu si a potom se smutně kouknu na Masua a pohladím ho. "Tak si to nech na příště. Určitě se odsud dostaneme. Teď bychom měli jít za Ahmonem." Povzdychnu si a rozhlídnu se, kam běžel. |
| |
| Vypadá to, že to nefungovalo, ale na tváři se mi nepohne ano sval...mně asi jedinému tady je jedno, jestli se vrátím domů, nebo ne...nic mě tam ostatně nečeká... Rozejdu se ven s nečitelným výrazem v obličeji, a aniž bych si všímal ostatních, vezmu do rukou Weiny otěže a začnu klisničku hladit po nose... Víc, než že se nedostali domů, mě mrzí, že mi na sebe ani nechtěli dát kontakt....ale přeci jen, jsem jen spratek, který si přátele nezaslouží, neměl bych se tolik divit... Přesto mě to mrzí..hlavně od Ahmona. |
| |
| Jakmile vyjdu ven, kývnu na Yue a vydám se pryč. Chci se na chvíli projít a je mi jedno co budou dělat ostatní. Chci být sám, protože jsem naštvaný a zklamaný a nebylo by dobré abych tak před nimi byl. Je mi jasné že jsem do té povídačky vkládal až moc důvěry a že příště nesmím udělat stejnou chybu. Teď se ale opravdu musím uklidnit a smířit s tím, že tu ještě asi nějakou dobu pobudeme. A raději nechci myslet na to, že by to bylo navždy. |
| |
| Yon mě pohladí au klidní a pak se zajímá, kam zmizel Ahmon, jen ukáži směrem, kam odběhnul. Pak ale Yona zadržím. " Myslím, že chce být sám. " a vyjdu s Yonem ven. Zastavím u Shuriho, protože kůn mi nevadí a tak jí zkusím pohladít. " Ty jsi taky zklamaný, že to nevyšlo?" zeptám se Shuriho a přitom se stále držím Yona. |
| |
| Po malé chvíli příjde Masuo s yonem a já netšm, co mám dělat...přesto,a si jim povím pravdu. "€Nejsem...nic doma nemám...edy asi ani nemám domov. Jen mě mrzí, že se se mnou nikdo z vás nechtěl pojit...kdyby me sedostali domů..." odpovím a pořád se tvářím dost nečitelně. Normálně bych se vztekal, teď nevím, jak přesně reagovat. "Omluvte mě, musím se jít uklidnit," ozámím hned a odejdu pryč...je mi jedno, že jsem stle v šatech, a taky nevím, jak přesně se mám uklidnit, ale asi půjdu za Ahmonem..a ublížím mu...asi. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Usadím se pod stromem kousek od cesty, odkud už není svatyně vidět, urvu nějakou kytku a začnu jí trhat lístky. "Chtěl jsem domů víš...i když by se mi stýskalo, ale po domově se mi stýská nejvíc...určitě jsou strachy bez sebe a potřebují mně..." vysvětlím vlčici. Její pohled mi stačí, uklidňuje mě, vím, že ona chápe. Že mi chce pomoct dostat se domů. Pohladím ji po hlavě a povzdechnu si. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Přesto se zastavím...nevím co mám dělat dřív, jestli se chovat ublíženě, natvaně, nebo bych měl jít a uěšit ho, protože on narozdíl ode mě, má kam se vrátit. akonec se prostě jen zatvářím nevýslovně smutně a otočím se, abych odešl.. Nemám mu co říct...a on nemá co říct mně...myslím, že tady si ze mně udělal přítele jen proto, aby měl s kým mluvit a přitom ho vůbec nezajímám... |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Yue k němu doběhne, strčí ho čumákem do ruky a pak se vrátí ke mně. Chvíli se za ním dívám, ale neřeknu nic. Asi chce být taky sám. I když jeho tohle nemohlo tolik zklamat, když doma nikoho nemá...ale na druhou stranu má možná tohohle světa taky až po krk. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Nakonec se přeci jen rozejdu k němu a pak si sednu kousek od něj... nic ale neřeknu, zaytě mlčím a hledím do země s pořád ém stejně smutným výrazem ve tváři... |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Nic si z toho nedělej...příště to vyjde," řeknu, i když to nemá valnou váhu, jsou to jen nicneříkající slova útěchy. Přesto jsem cítil, že musím něco říct, i když mu to asi nijak nepomůže. Vypadá pořád tak křehce...a s tím smutným výrazem je mi ho opravdu líto. Až bych ho skoro zase obejmul.... |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Nic tam nemám...a nikdy mít nebudu. Ani vy tři po mně neštěknete, když se vrátíte zpátky...nějaký Shuri vám může být ukradený," promluvím po chvíli. Jistě, jsem jen někdo, s kým musí být, protože je na tom stejně jako oni.. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Zvednu se a sednu si k němu. Chápu, že mu muselo připadat, že je tu vlastně úplně sám...že je na světě úplně sám...bylo to ode mně hloupé. "Promiň...v tu chvíli jsem na všechno zapomněl...opravdu chci domů...jsou tam všichni na kterých mi záleží, mám o ně strach a oni o mě určitě taky...ale byl to ode mně podraz vůči tobě, promiň," omluvím se a položím mu ruku na rameno, jako nějaké ujištění, že jsme opravdu přátele, i když jsem se teď zrovna nevytáhl. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Opravdu mě to mrzí...choval jsem se jako idiot...ale pokud chceš, napíšu ti na sebe veškerý kontakt abychom se mohli setkat, pokud se vrátíme do našeho světa...opravdu tě považuju za přítele, ujistím ho. Doufám, že mi to odpustí. Vím, že to byl krok vedle, ale to se stane každému, zvlášť když se vezme v potaz naše situace. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Vlastně nemm skoro nic...nepotřebuji to...a nemám na to peníze... "Rád bych za tebou přijel...až se vrátíme...pokud se vrtíme..." dodám, aby si nemyslel, že se ním spojit nechci. Jen..neumím čínsky..a vůbec...steně bych tam asi nemohl zůstat... |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Můžeš přijet, kdykoli, a zůstat jak dlouho budeš chtít," usměju se mírně. "Moje rodina je hrozně milá...určitě se ti tam bude líbit," dodám. Můžu ho třeba naučit čínsky když bude chtít... Ale ne...zatím jsou to jen představy...ale doufám, že ne na pořád. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Teď už je stejně potřebovat nebudu...možná. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Zavře oči a tak toho využiju k beztrestnému zírání, protože v těch šatech opravdu vypadá jako děvče. Moc hezké děvče...jak může kluk vůbec takhle vypadat? Přejíždím očima z hezkých, hebkých černých vlasů, přes kočičí oči až k drobným souměrným rtům. Opravdu je to jemná dívčí tvář. Krásná. A se zavřenýma očima vypadá... Aniž bych uvažoval nad tím, co dělám, nakloním se najednou k němu a jemně ho políbím. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Otevřu lehce oči, a pak se mi rozletí překvapením dokořán, když si uvědomím, co se děje. Jen netuším, jak reagovat, není to tak, že by to bylo nepříjemné, jen si nejsem jistý, že by tohle měl kluk dělat klukovi...proto neudělám nic. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Pak najednou spustím něco čínsky, nepřetržitý proud slov, než mi dojde, že tomu Shuri nerozumí. "Promiň...já...byl jsem nějak mimo, vypadáš tolik jako děvče, nevím co to do mě vjelo...omlouvám se," zaskučím, ale je to pro mě tak potupné, že musím honem zmizet a tak kývnu na Yue a svižným krokem se vydám zpět ke svatyni. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Jsem naprosto zmatený...proč by tohle zrovna on chtěl dělat...? Proč by mě chtělpolíbit...? Přiložím si prsty ke rtům, ještě poád cítím dotek jeho rtů na těch svých... Po chvli se vednu a vydám se zpátky...jsem mimo ve svých myšlenkách, ale chápu, že zůstat sám v lese je špatný nápad... |
| |
| Masuo mě zadrží, že nemám za Ahmonem chodit, protože teď chce být asi sám. Přikývnu, že to chápu a jdu za Masuem ven. Shuri stojí u Wei. Když se ho Masuo zeptal, jestli je zklamaný, že to nešlo, řekne že ani ne ale že je spíše zklamaný, jsme se s ním nikdo nechtěli spojit. Povzdychnu si a je mi jasné, že jsem udělal chybu. "Gomen ne, Shuri-kun. Já to netušil, ale to mě neomlouvá. I když ani Masuovi jsem svou adresu skoro nestihnul dát. Ale příště to napravím. A kdyby si chtěl...možná by si mohl bydlet u nás...nebo bychom ti alespoň mohli pomoct." Navrhnu a zrovna teď si připadám trochu špatně z toho, co Shuri řekl. Potom se ale omluví a odejde. Povzdechnu si a posadím se na zem. "Masuo-chan...udělal jsem asi chybu." Řeknu tiše a zase se zadívám na oblohu. |
| |
| Shuri mě odbyde, že jsme mu nedali na sebe kontakt a potom se odejde taky uklidnit. Dívám se na něj a pak se jen posmutně podívám na Yona. Ten se tu dívá na nebe a říká, že to byla jeho chyba. Obejmu ho a posadím se vedle něj. " Ne..to je naše chyba...já ..já mu taky nic nedal...a myslím, že jsem na větší vině než ty." zašeptám a pak se dívám na nebe s ním. |
| |
| Netrvá to dlouho a zase se vrátím nahoru, kde jsem nechal Wei a ty dva. Sedí tam a koukají na nebe. Vypadám trochu zmateně, když dojdu ke klisně a vezmu ji a otěže. "Navrhuju pro dnešek najít místo, kde se utáboříme. myslím, že dneska bude lepší, když budeme odpočívat," řeknu, snažím se znít klidně. Nečekaně nechci spěchat dál, ale dávám nám pauzu. Ani nečekám na jejich odpověď a vydám se dolů, hledat nějakou rovinu. Po cestě snad narazíme na Shuriho abychom ho nemuseli hledat. |
| |
| Sedím kousek od ěšiny, kterou jsme přišli a mám opohled docela zabodnutý v zemi...na mé tváři je ještě nečitelnější výraz, než přdtím, ale teď vypadá blíže ke zmatenému a zasněnému, než smutný jako předtím. Prostě mi nejde do hlavy, co se před chvílí stalo...tedy, ne že bych skoro to samé neudělal i já...ale to bylo jinak a za jichým odmínek..a navíc...tohle... Nevím, kdy se mi to z hlavy dostane, pokud vůbec... |
| |
| Masuo řekne, že to není moje vina, ale já vím otom své. Zakroutím hlavou. "A proč by to měla být tvoje vina? Vždyť to já dal adresu tobě a dát jí někomu jinému mě ani nenapadlo." Povzdechnu si a potom ho obejmu. Za chvíli se vrátí Ahmon a trochu nečekaně navrhne, abychom dneska odpočívali. No, zase tak nečekané to není. Nemáme se kam hnát, takže asi bude lepší se na chvíli zastavit a přemýšlet, co teď. Kam půjdeme a tak. Přikývnu a vstanu. Potom pomůžu vstát i Masuovi v šatech. Jdeme zase dolů a cestou potkáme Shuriho. |
| |
| Odmítá to, že by to byla vina i ostatních. Povzdechnu si. " Myslím, že to není nic sobeckého..skoro vůbec jsme neměli čas se připravit....teda....já jsem si na tohle vzpomněl až tady, kdy mi došlo, že bych tě neviděl." přiznám a přitulím se k Yonovi. Pak příjde Ahmon, tak mi Yon pomůže vstát a já se ho i tak držím za ruku a pokračujeme dolů. Pohledem se podívám na Shuriho, ale je na něm, zda půjde s námi či ne. " Shuri?" zavolám potichu a pak pokračuji dál vedle Yona. |
| |
| Scházíme z kopce a narazíme na Shuriho. Vypadá celkem mimo a ani se mu nedivím. Masuo na něj zavolá, ale já nemůžu. Alespoň ale nepatrně kývnu na YUe, která hned pochopí a jde za Shurim abyho upozorenila, že má jít s námi. Přitom se rozhlížím okolo kdybych viděl nějakou možnost, kde se dá utábořit trochu na rovině, ne moc daleko od "svatyně" myslím, že když nic jiného, alespoň v její blízkosti bude bezpečno. |
| |
| Sedím takhle až do chvíle, než ke mně přiběhne Yue, což mě vytrhne z přemýšlení. Rozejdu se k nim, a pak pokračuji s nimi...jen jsem opravdu docela mimo. Na Ahmona se raději vůbec nedívám, nevím jak se k němu po tom, c se stalo chovat... |
| |
| Jdeme dál a Shuri se k němá naštěstí přidá. Nechtěl bych ho tu nechávat...a už vůbecbych mu to ani nedovolil...i kdybych ho měl celou cestu nést na zádech. Ale to je jedno...jde s námi. Přitáhnu si Masua ještě kousek blíže a potom mu dám zlehka pusu na tvář. Nechci,a by se teď trápil. |
| |
| Shuri na moje zavolání nereaguje, ale až na toho vlka. Zle se na vlčici podíávm, ale pak raději pohledem uhnu k zemi. Proč bych mu měl dávat kontakt, když je mu to hnusné zvíře milejší než moje zavolání.....ne....musím si na ní zvyknout....hm....možná zkousnu její přitomnost, ale tulit se k ní nebudu. podvědomě si rukou pohladím zraněnou ruku. Dostanu pusu na tvář a tak se k němu přitulím a položím mu hlavu na ruku a jdu spíš jen tak odevzdaně a smutně. Další dny ve společnosti s nima a s přetvářkou ohledně zvířete, kterého se stejně stále bojím. |
| |
| Shuri se k nám připojí a Yue se vrátí ke mně. Pohladím ji po hloavě a nechám zase odběhnout. Po chvíli se mi podaří najít trochu rovnější místo, takže tam shodím věci a jako vždy se začnu starat o Wei a chystat ohniště. Vypadám přitom pořád zamyšleně, přeci jen mám nad čím přemýšlet, ale myslím, že ostatní taky, takže to nebude nijak vadit. |
| |
| Zastavím se, teprve až se zastaví ostatní a prostě si sednu na zem a znovu se začnu věnovat své předchozí činnosti.. To jest zíráním do země... Ani mi už nevadí, že jsem v šatech...prostě jsem docela mimo. |
| |
| Utáboříte se a docela brzy se taky vydáte ke spánku. V noci s evám naštěstí nic nestane...možná je to tím, že jste docela blízko svatyně...nebo kdo ví proč. Každopádně ráno se probudíte, aniž by jste na sobě měli jediný šrám. |
| |
| Rozhodneme se utábořit kus od svatyně a tak všichni ulehneme s tím, že nás opět bude hlídat Yue. Ostatně jako vždy. Tisknu k sobě Masua a vzájemně se hřejeme aby nám v noci nebyla zima. Kupodivu spíme celou noc, aniž by nás něco vzbudilo. Ale to je zřejmě blízkostí svatyně. Začnu dělat snídani. "A co vlastně budeme dělat teď? Máte někdo nějáký nápad?" Zeptám se jen tak informativně a není v tom ani známka toho, že bych někomu něco vyčítal nebo se zlobil. |
| |
| Utáboříme se u svatyně. Neprotestuji, stejně to nemá cenu. Uložíme se ke spánku a celou noc jsem s Yonem v náručí. Ani šaty jsem si nesundal, jen tak se s ním tisknu a vzájemně se zahříváme. Přítomnost Yue akceptuji. Ráno vstane první Yon a hned se ptá na to,co budeme dělat. Protáhnu se a zívnu. " Já nemám žádný nápad." řeknu a posadím se. Stále tak mžourám kolem sebe a nemám v hlavě jediný nápad ani náladu cokoliv dělat. Už je mi i jedno, že jsem v nějakých šatech. |
| |
| Noc proběhne relativně bez problému...až na to, že skoro nezamhouřím oka. V hlavě mám jiné věci, které mě ne a ne nechat na pokoji, takže se mi nepodaří usnout. Ráno se ale snažím nedat to najevo, takže když se pustím do snídaně, na klín si vezmu knihu, kterou nám dal čaroděj a začnu v ní listovat. "No myslím, že bychom měli pokračovat v cestě do toho města, kam nás poslala ta stará žena. Pokud v té knize najdu něco, co bude vypadat spolehlivěji a bude to trochu při cestě, zkusíme to, ale jinak se budeme držet svého cíle...pokud tedy někdo nemá lepší nápad," řeknu, aby to nevyznělo, že jim to přikazuju. Jen prostě nemyslím, že bychom měli jinou možnost. |
| |
| Ráno s eprobudím, a ostatní už mluví o dalším místě, kde by jsme mohli jít. Já osobně...je mi to vcelku jedno. "Aťpůjdeme kam půjdeme, budeme potřebovat další peníze," promluvím po chvli, aniž bych vstal. To je jediná jistá věc...peníze...bez nich se nehneme. |
| |
| poslouchám návrhy a jím u toho snídani. "No jo...myslím, že Ahmon má pravdu a Shuri jak by smet. Nějáké peníze bychom mohli dostat za ty šaty, pokud si tedy někdo nemyslí, že je ještě budeme potřebovat. I když vám sluší a to myslím vážně." Navrhnu a potom se podívám na Shuriho i Masua ale myslím, že se jich rádi co nejdřív zbaví. |
| |
| Jen poslouchám návrhy, co ted se bude dělat. D9vám se před sebe a prstem jezdím v hlíně. " No nevím, ale tak možná po vyprání by se ty šaty prodat mohli.....a v tom městě práci třeba najdeme, když už jsme tam byly a můžeme tam pracovat a hledat možnosti, co dál." hovořím k nim. Pak vstanu a rukama se zadívám na šaty, kontroluji, jak vůbec vypadají. " Asi bych je měl sundat." poznamenám a začnu se z těch šatů dostávat. |
| |
| "Jít zpátky je hloupost. před nedávnem jsem vyrazili, nějaké peníze ještě máme a zásoby taky...až narazíme na další město tak doplníme zásoby...kdybychom pořád jen stáli a pracovali, nikdy se domů nedostaneme," zakroutím hlavou. Tohle by měli pochopit. Tenhle neúspěch mě dost zdrtil a chci co nejdřív najít jinou neději. Šaty prodat...na to jen přikývnu. Pryč s nimi a to rychle... Raději zase zabořím tvář do knihy. než půjdeme, chci zjistit, jestli se nedočtu něco užitečného. |
| |
| Lehce přikývnu. Ani nevím, co dodat Ahmon to shrnul přesně. Pomalu si začnu sundávat oblečení, i když mi tonijak nejde...vůbec. Je to ještě horší, než se do toho obléknout. Hlavně když je zapínání vzadu. "...mohl by mi někdo...pomoct se z toho dostat?" zeptám se tiše, skoro až nesměle, i když zapomenu dodat prosím...ještě sjem si to slovo nezvykl používat, snad jim to nebude vadit. |
| |
| Ahmon souhlasí s prodáním šatů a potom zase začne číst tu knihu, než vyrazíme dál. Všimnu si, jak Shuri zápasí se šatama a tak jen co požádá, jsem u něj, abych mu pomohl. Rozepnu zip a potom mu je pomůžu stáhnout a kdyžtak ho přidržím, aby nespadnul. "Dobré?" Zeptám s potom, abych věděl, že je v pořádku. Potom se vrátím k Masuovi, abych když tak pomohl i jemu a taky ke své snídani. |
| |
| Vypadá to, že nakonec se šaty prodají, ale půjdeme dál. Je mi to svým způsobem jedno, vše mám sebou a tak ze sebe sundám šaty. Nepotřebuji pomoc jako Shuri, svlékání mi prostě vždy šlo dobře. Jak mám šaty dole, jdu jen tak v trenkách k batohu a začnu si vytahovat svoje věci. Obléknu se do nich a šaty složím a dám je do batohu. Posadím se a pustím se do poslouchání muziky, stejně Yon pomáhá Shurimu a Ahmon si čte. |
| |
| Nevšímám si dál ostatních, ani nereaguju na Shuriho prosbu. Yon mu stejně ochotně pomůže, takže ani nemusím. Za chvíli dečtu a zaklapnu knihu. Vyxdám se pak přichystat Yue na cestu, než ostatní dojí a sbalí si věci. Jakmile jsem hotový, sbalím svoje vlastní věci a sednu si k Yue, kterou drbu za uchem, než budeme moct vyrazit. Už mě nebaví jenom čekat...potřebuju se nějak zaměstnat, mít nějaký cíl... |
| |
| Yon mi pomůže rozepnout šaty, takže se na něj lehce usměji a pokývnu hlavou. Pořád ještě neumím říct ani děkuji, i když jsem mu vděčný. Pak se docela rychle svleču a obléknu do normálního oblečení a dám se do snídaně, zatímco vytáhnu mapu a začnu v ní pročítat. "Je tady...větší město, tam by jsme mohli sehnat nějaké další informace....možná tak na týden cesty...mezitím je pár vesnic, možná by to bylo lepší, než spát venku... promluvím tiše a zamyšleně. Očividně mluvím napůl pro sebe napůl na ostatní. |
| |
| Shuri se sevleče a potom nám řekne o městě. "No, když je to tak, tak bychom asi pomalu měli vyrazit. Čím dřív tam budeme, tím dřív se třeba dozvíme, další možnou cestu domů." Usměju se a začnu pomalu balit roztahané věci. Tedy spíše skládám šaty. |
| |
| Hovoří se o tom, že se půjde dál. Svoje šaty mám už sbalené tak ajen počkám, až vstanou, vstanu taky a jen si zvýším hlasitost muziky. Tiše si pobrukuji a vyrazím na cestu, jen občas se na ostatní podívám, ale nemám ted moc náladu si povídat. Mám dojem, že jdeme jen proto, abychom šli a pomalu ve mě klesá naděje, že se dostanu domů. |
| |
| Jakmile se ostatní sbalí, mám už všecko nastudované...tedy kudy půjdeme a snad narazíme na něco, co nám zase dá naději. Vezmu otěže Wei a vydám se směrem k dalšímu městu. vypadá to na další promlčenou cestu a já sám mám pramálo nálady dělit se s ostatními o své mizerné pocity rozjitřené podivným zmatením po všech nedácných událostech. |
| |
| Za chvíli se vydáte na cestu. Shuri se tentokrát stará o mapu, takže jde kousek před Ahmonem. Než začne pomalu zapadat slunce, tak se vám nepovede dojít k jedné blízké vesnici, takže musíte ještě jednu noc přespat venku. |
| |
| Zapadá slunce a tak se zastavím. "Měli bychom se už utábořit." Poznamenám a rozhlížím se po nějákém dobrém místě. Nakonec ukážu na místo kousek od silnice. Z jedné strahy ho z části kryje mírný břeh a příjde mi, že bude lepší být alespoň trochu chráněný z jedné strany než vůbec. |
| |
| Vypadá to, že za chvíli příjde tma, když se Yon zastaví a řekne, že by jsme měli zastavit...a přespat noc. "Zní to jako dobrý nápad....jsem unavený," řeknu docela tiše a promlu si oči. |
| |
| Pokračujeme cestou a já toho moc nevnímám, užívám si spíše muziky a nechám každého, aby si dělal co chce. Yon příjde s návrhem přespat a dokonce se najde místo. Shuri se přidá, že je už unavený a tak je to dobrý nápad. Jen něco zabručím, zastavím se a pak si sundám batoh. Posadím se na zem a zjen čekám, zda budeme tady, kde to našel Yon či ne. Samozřejmě to nejspíše záleží na tom milovníkovi vlků, Ahmonovi. |
| |
| Ostatní se zastaví. začíná se stmívat a všichni jsou unavení. Jen pokrčím rameny a začnu odstrojovat a čistit Wei. Tentokrát mi to trvá pekelně dlouho. Hladím ji po šíji a sem tam jí něco šeptem povídám. Pak ji vezmu za otěže a vydám se kousek dál, abych našel nějakou říčku, kde by se mohla napít. Za chvíli už jde za mnou sama, aniž bych ji vedl. Alespoň můžu v lese počkat, až se vrátí Yue, která mezitím odešla na lov a pak se teprve půjdu sám najíst. |
| |
| Ostatní s mojim nápadem se utábořit souhlasí. Dojdu tedy na místo a sundám všechno co nesu. "Fajn...chce někdo jít dobrovolně pro dřevo?" Zeptám se a něják si nejsem jistý jestli se vůbec někdo ozve a tak jsem ochotný zajít tam sám. Ale co kdyby. |
| |
| Atmosféra je opravdu u bodu mrazu. "Já půjdu," odpovím Yonovi a vyrazím hned do lesa, aniž bych an něj čekal. Hned kousek od tábořiště začnu sbírt chrastí a dřevo, přičemž docela notně přemýšlím... Rád bych si promluvil s Ahmonem...ale nevím, jestli budu moct. |
| |
| Usadíme se a tak jen co se zeptá Yon na dřevo, Shuri ihned iniciativně jde. Jen se na něj podívám a zase skloním pohled k batohu. Uvelebím se a ani nečekám, že přinesou něco k hoření a nebo až se připraví večeře, položím se a zavřu oči. Dneska nemám hlad ani náladu. |
| |
| Shuri dobrovolně odejde pro dřevo a já na to překvapeně koukám, protože je to trochu překvapivé. Zůstanu sám s Masuem. Usměju se a dám mu pusu. Potom připravím ohniště a nasbírám trochu suché trávy. Posadím se vedle Masua a pak se soustředím na trávu a pokouším se jí podpálit. |
| |
| Sbírám dřevo a postupně ho nosím doprostřed tábora po kouskách. Když jdu asi počtvrté, tak potkám Yue, která má v zubech králíka. Podívá se na mě a rozejde se k říčce, která je odtud kousek...podle otisků kpyt na zemi mi dojde, že tudy asi musel Ahmon vést Wei. Proto se vydám za ní, stejně, tady už moc dřeva není, snad bude kousek dál. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Po nějaké době konečně dorazí Yue se svým jídlem a lehne si poblíž a začne jíst. nechám ji na pokoji, vlka není radno dráždit při jídle, i když je to kamarádka. Pak ale zaslechnu ještě někoho a když se otočím, uvidím Shuriho. Nějak nevím, co mu teď říct, takže jen dál hladím Wei. Asi jen prochází okolo a hledá dřevo. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Nevím, jak mám začít a už vůbec ne, co přesně mu říct, takže mlčím... Zatím. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Určitě je zmatený tím, co jsem udělal...ale to já taky. Bylo by lepší na to zapomenout. "Děje se něco?" zeptám se ho. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Já jen...." řeknu tiše a dotknu se prsty svých rtů. "...proč jsi to udělal..?" zeptám se ho pak jeeště o něco tišeji. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Já se opravdu omlouvám...neměl jsem to v úmyslu, jen jsem se nechal unést...vypadal jsi v tu chvíli opravdu jako krásná dívka a já jsem idiot...vůbec nevím co mě to popadlo. Promiň..." odpovím mu. Dřív, když jsem seděl vedle hezkých dívek, nikdy jsem neměl potřebu tohle udělat a i když ano vždycky jsem se udržel. Musí mi to tu už lézt hodně na mozek...nechápu to. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "...ah," řeknu jen a postavím se. Co jsem vlastně čekal? Ani nevím....pořád se v tom svém...novém, nebo dříve skrytém, já.......nebo..já nevím, nejspíš jsem dříve spíš nad těmihle věcmi opravdu nepřemýšlel.. Opravdu nevím, co jsem čekal za odpověď. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Opravdu se omlouvám nechtěl jsem tím ranit tvoji pýchu nebo tak, asi už z toho tady blbnu...už to neudělám," ujistím ho a pevně doufám v pravdivost svých slov. Protože někdy když se na Shuriho dívám...ani na sobě nemusí mít ty šaty abych si myslel, že mu to sluší..a to je vážně dost...divné...měl bch takové myšlenky zahnat. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "To nic...jen se v sobě zase nevyznám," řeknu tiše. Stejně ani nevím, jestli se v sobě někdy vyznám, ale zase...nějak mi pořád vadí znovu jeho odpověď. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Proč?" zeptám se jenom. Pokud budu vědět, co mu vadí, třeba to budu moct nějak napravit. Snažil jsem se to říct co nejlépe abych ho uklidnil ale moc se mi to nedaří... |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Tohle, neměl bych mluvit o takovch věcech, naavíc mám dojem, že by to nepřijal.....přeci jen, on to udělal, protože podle něj jsem vypadal jako...holka. "...neměl bych o tom mluvit....budeš mě nenáidět..." odpovím mu. Jistě...možná spíš než nenávidět, tak se mě bude štítit. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Jsme te´d přátele není důvod proč bych ho měl nenávidět, leda že by mu to co jsem udělal opravdu moc vadilo a on si o mě te´d myslel něco moc špatného, ale to se snad dá urovnat... |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Jo...ejspíš je to tohle, co mi na tom nejvíc vdí, i když...nejsem si jistý. Ale...přeci jen...když jsem mu dal ten večr pusu na tvář.... Myslím, ž e nejsem normální. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Co tím myslíš?" zeptám se ho zmateně. Čím víc nad tím přemýšlím tím víc netuším, co tím myslel. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "...já...myslím,že...nejsem na holky....." řeknu hodně tiše, skoro neslyšitelně. Nejsem si jistý, ale tohle by docela vysvětlovalo, proč se mi nikdy žádná nelíbila...ne takk moc, aby z toho něco bylo, nebo tak... |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Jen opravdu nevím, co mu mám na tohle říct... A vůbec..jak se mi tohle mohlo stát? Nejdřív ti dva a te´d Shuri...kde jsem se to ocitl? Myslím že tohle opravdu nebyla dobrá věc, co jsem provedl...ne bylo to opravdu zlé... "Ah teda já...já jsem to opravdu netušil...ale nic jsem tím nemyslel já...mám doma dívku," dostanu ze sebe. Nevím jestli je to nejlepší věc kterou jsem mohl říct ale...mám te´d trochu tendenci se bránit. Chci abychom byli přátele, je mi jedno jestli je na kluky ale nechci být toho součástí. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "..nejspíš jsem...zklamaný jen proto, že....jsi první člověk....kdo se o mě stará...já...prostě asi ještě nevím, jak na některé věci reagovat..." řeknu s drobným úsměvem. Myslím, že tohle je opravdu jen zmatení...a i kdyby nebylo, on má děvče, jak řekl... Nic dobrého by z toho nevzešlo. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Budeme pořád přátele že?" natáhnu k němu ruku. Doufám, že te´d už nic nepokazím. Jen vím že se te´d budu mezi těmi třemi cítit jako vpasti... |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Jistěže budeme..." potvrdím jeho slova a stisknu lehce jeho ruku. Doufám, že to půjde. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Asi bychom měli jít zpátky," navrhnu a vydám se pro Wei. i Yue už dojedla a já mám už taky celkem hlad. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Snad konečně něco najdu. |
| |
| Dostanu pusu od Yona, zadívám se na něj v otázkou očích, ale nic neřeknu. Připraví ohniště a pak se Yon pokousí o ohen. Otočím se na bok a sleduji ho." Chceš vyvolat ohen.....myslíš, že ti to zase půjde?" zeptám se tiše a jen pozoruji jeho ruce. |
| |
| Masuo se na mě dívá a zeptá se jesltli si myslím, že mi to půjde. "To nevím...od té noci se mi to nepovedlo, ale rád bych se to naučil, mohli bychom to potřebovat. minimálně je to užitečné." Řeknu, co si o té schopnosti myslím. Shuri přinese dřevo a tak si vezmu pár menších klacíků, naskládám je na ohniště a zase se je snažím myšlenkou a nataženou rukou zapálit. |
| |
| Poslouchám a jen zabručím na souhlas. " Asi jo...." a dál pozoruji, jak si veme pár menších klacíků a snaží se je zapálit. Vzpomene si, jak to bylo poprvý a aniž by spustil oči z jeho rukou. " A nepotřebuješ k tomu nějaký podnět...jako sebeobranu či tak?" zeptám se tiše, abych ho nevyrušil v soustředění. |
| |
| Po jeho pozámce pokrčím rameny a ruku stáhnu. "Myslíš, že to tak je? Ale přece to musí jít i normálně. něco jako Preventivní obrana, ne?" Zamyslím se nad tím a prohlížím si svojí ruku. Potom jí natáhnu před sebe do ohniště. "Možná stačí jen říct Oheň!" Zasměju se potom a zřejmě si z toho dělám jen srandu. |
| |
| Ani po tom, jak si yon dělá srandu s názvy se inic nestane. Po nějakém dalším snažní se ale v ohništi objeví malinký záblesk, skoro jako jiskra. Při dalším pokusu je jiskra větší, ale pořád se oheň nezapálí. Teprve asi na sedmý pokus se v ohništi objeví rovnou jemný plamínek a zapálí se jím nasbírané dřevo. |
| |
| Yon se však moc nesoustředí a jen si z toho začne dělat legraci, přesto to zkouší dál Po několika pokusek to vypadá, že se objeví jiskry. " Soustřed se...už to skoro bude..jiskříš." řeknu a na několik dalších pokusů se mu to povede a ohen začne hořet. Zatleskám mu a pak se zase položím a zavřu oči. " BUdou z tebe mít radost." poznamenám tiše. |
| |
| Masuo mi pomáhá a povzbuzuje mě. Nakonec se mi povede udělat oheň a on mi zatleská. "Myslíš? Já myslím, že to jenom tak příjdou. Ani nevím jestli jim to řeknu." Přiznám tiše. Potom se na něj zadívám. "Něco se stalo nebo jsi jen unavený?" Zeptám se ho tiše s pohladím ho po vlasech. |
| |
| Zavrtím hlavou. " Spíš se trochu nudím, příjde mi všechno líto a stýská se mi.....a mám dojem, že se odtud nedostaneme." řeknu tiše a jen se víc schoulím. Nerad připouštím tyhle slabý chvilky, ale jsem nehorázně upřímný, že jse mse mu příznal na první dotaz. |
| |
| Přizná, že se nudí. Pomalu začnu připravovat večeři. Potom se k němu přiblížím a přitulím si ho blíže. "Neboj Masuo-chan...však my se dostaneme pryč a vrátím tě domů." Zašeptám tiše a zlehka ho políbím. "Uvidíš..." Usměju se a zase pokračuju v přípravě večeře. |
| |
| Připravuje večeři a já jen ležím a odpočívám, na toto mě nepotřebuje. " vrátíš? to půjdeš se mnou?" zeptám se a nechám se políbit. Vrátí se k večeři a tak se otočím a dívám se na něj, ale stále ležím. " Tak to jsem na tebe zvědavý, Yone." zašeptám a pozoruji ho při práci. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "Když nás to vrátí společně, tak jo.Odvedu tě k mámě...A když zvlášť...najdu si tě." Usměju se na něj. "Nevěříš mi?" Zeptám se tiše, ale vypláznu na něj jazyk. |
| |
| Po nějaké době se vrátíme dso tábora a já si připadám o něco klidnější. Sice to, co mi Shuri řekl je vlastně dost znepokojivé, ale aspoň jsme si to snad jakž takž vyjasnili. Přesto si teď ještě víc přeju být co nejdřív doma. Kývnu na ty dva a začnu si pomalu připravovat místo na spaní. Chci si co nejvíc odpočinout, abychom zítra zase mohli ujít pořádný kus cesty. |
| |
| Vrátím se chvíli po Ahmonovi s další náručí dřeva, kterou hodím na zbytek dřeva a začnu si připravovat jídlo, a pak se šoupnu k ohni. "Jak je to ještě daleko?" zeptám se, protože, teď opravdu netuším. |
| |
| Yon na mě vyplazuje jazyk a tak jen mu to oplatím a zase jen zavřu oči. " Beru tě za slovo...a běda, jestli se na mě pak vykašleš." řeknu výhružně, ale hlas je unavený. Jak příjdou ostatní, ani neotevřu oči a nechám je být. Jako by mě ani nezajímali. Tiše si broukám písničky. |
| |
| Tiše se zasměju. "To nezjistíš, dokud mi nedáš šanci." Usmívám se na něj. Pohladím ho po vlasech a potom už ho nechám odpočívat. Jak tak koukám o mou večeři co vařím tady nikdo nestojí a tak si jen povzdechnu. |
| |
| Jakmile skončíte se snídaní, tak se dáte na další pochod. Po skoro celém dlouhém dni chůze se konečně dostanete do dalšího města. Zdá se, že je v něm víc věcí, krámků obchodů, a zajímavých budov, než kde jste byli předtím. Je jisté, že pokud se projdete, tak najdete krom hostince na přespání i nějaké nové informace. Zatím by ale bylo nejlepší si najít nějaký ten nocleh.... |
| |
| Hm...takže ráno, po celkem osvěžujícím spánku jsme vstali a vydali se na cestu. Zase. Nakonec se nám, ale povedlo dojít k tolik vytouženému městu. Příjde mi větší. Nebo je to možná i tím, že jsou tu jiné, různé věci, budovy a tak. "Takže první asi do hostince, co? A potom...jsme tu celkem brzo, tak bychom to tu mohli ještě trochu projít." Navrhnu a pokusím se na ty tři trochu povzbudivě usmát. Proč se mi zdá, že jsem tu poslední, kdo má ještě naději. Nebo spíše. Proč to tak je? |
| |
| Prospím se a ani nevečeřím, po krátké snídani se vydáme na cestu. Jdu kousek vzadu už jen proto, že nechci být se společnosti vlka a ten se drží Ahmona. Tiše si broukám a myslím na domov a na to, jaký by to bylo vrátit se a Yon se mnou, taky však probírám možnosti, kdyby Yon nepřišel a nebo kdybych se sem nedostal. Dorazíme do města, jen se rozhlížím a moc neříkám. Nějak mě přešla řeč. " Jo, asi jo...a třeba tu něco budou vědět, třeba mají nějaké další místo, kde se plní přání po vypití alkoholu." poznamám suše a hledám očima hostinec. |
| |
 | Vážení a milí, jeskyně vypadá v současné době velice neaktivně, a proto bude za týden ukončena. Samozřejmě, existují-li důvody, proč by ukončena být neměla, ozvěte se mi (nechte vzkaz zde v jeskyni, popřípadě posílejte poštu (nick Údržbář)). Prosím také všechny hráče, aby se vyjádřili – nejlépe zanecháním vzkazu v jeskyni – ohledně toho, zda chtějí svou postavu účastnící se tohoto dobrodružství vyřadit, nebo zabít. Pokud se někdo do týdne neozve, jeho postava bude vyřazena. Pokuste se sehnat Vypravěče. Popřípadě je tu možnost převedení jeskyně na někoho z Vás, hráčů. Systémově – stal by se Vypravěčem této jeskyně se všemi právy z toho vyplývajícími. Děkuji za pozornost a přeji příjemný den, Údržbář |
| |
| Jdu kousek od Ahmona a povětšinou se dívám okolo na přírodu. mám dojem,, že jsem udělal něco..špatně, ale zároveň i dobře a mám v tom docela zmatek. Jak dojdeme do města, tak se podívám na Ahmona a pak na kluky a lehce se usměji. "Mohli by jsme se trochu...projít...hned co najdeme hostinec...možná nám něco zvedne náladu..." promluvím, protože...po tom zklámání, chtělo by se to nějak pobavit se. ale netuším jak. |
| |
| Cestuju mlčky, jen sem tam se nejistě a krátce podívám na Shuriho, i když většinou se jen zamyšleně dívám před sebe. Brzy dorazíme do města a já přikývnu na Yonova slova. Nejdříve hostinec.... Na Masua vrhnu trochu nepříjemný pohled, protože mám pocit, že z toho posledního neúspěchu všichni viní mě. Copak jsem to mohl tušit? Příště se na to vykašlu...jak mám vědět, co je pravda a co ne, když je to všecko jako ve špadné fantasy? Na Shuriho slova nereaguju vůbec jen se vydám dál najít vhodný hostinec abych se postaral o Wei a taky bych si rád trochu odpočinul. V poslední době toho mám opravdu dost. |
| |
| Vypadá to, že s hostincem všichni souhlasí. Přikývnu a rozhlížím se po hostinci. "Ale...za to přece nikdo nemohl. Netušili jsme, že se stane tohle." Řeknu na Masuovu poznámku. Chápu to. Všichni jsou z toho rozladění. Ani se jim nedivím. Ale jestli to teď vzdají, tak se domů už nemusíme dostat. |
| |
| Zadívám se na Yona a i na ostatní. " Já to sakra vím, jen mě to štve." vysvětlím a raději se vzdálím. Cítím, jak jsem naštvaný a vím, že nemám tu nikoho a nic, na čem bych se mohl vybít. Chci domů a zatím se setkáváme jen s kecama. Dál si tiše broukám písničku a jen postupuji za nim,a zda nějaký ten hostinec najdou. Ani hlad nemám. |
| |
| Raději ž nic neřeknu a uchylím se zase k onomu mlčení, zatímco ostatní následuji. Brzy najdeme hostinec, menší, ale ne nepříjemný, kde mají několik pokojů volných. Většinou dvoulužových, takže se alespoň nejspíš vyspíme konečně úplně všichni na posteli. |
| |
| Když najdeme hostinec, nechám je, aby objednali pokoj, taky to nemusí být zase na mě...sám se vydám postarat o Wei, protože s koňmi mi teď bude líp než s lidma. Ti nic nevyčítají a jsou rádi za laskavou péči. Yue mezitím pošlu ať se jde proběhnout někam do lesa. Do stáje s emnou nemůže. Oddělím se tedy od ostatních, nechám jim jen zavazadla. Dávám si na čas...starat se o tu němou tvář mě uklidňuje. |
| |
| Lehce si povzdechnu, když Ahmon odejde s Wei a Yue, a objednám s kluky pokoje. Pak vezmu své i Ahmonovy věcia odnesu je do našeho pokoje... Tam si sednu na postel a pak se svalím na bok. Jsem unavený a chce se mi spát, i když ych se rád nějak odreagoval...ale to počká na zítra. |
| |
| Než abych se stresoval nad tím, jak se věci mají v naší malé skupince, obrátím svou pozornost k prozkoumání města. Najednou se ale zarazím a obrátím se k Masuovi. "Jdu se porozhlídnout po městě a jen tak to tu zatím projít, abych zítra věděl na co se mám zaměřit." Vysvětlím mu, potom mu dám pusu na čelo a odejdu směrem, kde tuším, že je centrum města. |
| |
| Jdu s ostatníma a vypadá to, že se hledá nějaký hostinec. Jsem zamyšlený a tak jen postupuji. Najednou procitnu, jak mi dá Yon pusu na čelo a zmizí. Zůstanu stát na místě a nechápu. Uh...co....kam....zaměřit.....kam šel....já myslel....aha...tak jo...snad se brzo vrátí. pomyslím si a ještě dobrých pět minut stojím na místě. Nakonec se rozejdu k hostinci a zjistím, jaký pokoj je Shuriho s Ahmonem a jaký je můj s Yonem. Ani se s nima nerozloučím a odejdu do pokoje, kde si pouštím muziku na plný pecky a ležím na posteli. Vypadám skoro jako kdybych už ani nežil. |
| |
| Nakonec se mi nepodaří usnout, takže se zvednu a odejdu z pokoje, který za sebou zamknu, než se vydám k pokoji Yona a Masua, an který jemně zaklepu. Doufám, že nikam nešli. |
| |
| Neslyším klepání na dveře, ani neodpovídám. Jen ležím v posteli a má mp3 hraje tak, že pokud někdo otevře dveře, uslyší mojí rockovou hudbu už z toho místa. Kdybych mohl, nejspíš by mi to ted hrálo naplno přes celý pokoj. |
| |
| Nikdo mi neodpoví, tak zaklepu ještě jednou, než potáhnu kliku dolů...jen pro jistotu, abych se ujistil, že tady opravdu nejsou...ale k mému překvapení je otevřeno. Nakouknu proto dovnitř, je tady možnost, že zapoměli zamknout, ale hned zjistím, že důvod to má jiný... Je tam jen Masuo a poslouchá nahlas mp3...to proto mě neslyšel. Lehce si povzdechnu , vejdu dovnitř a zavřu za sebou dveře. Pak dojdu k Masuovi nad kterým se nakloním, ale nazatřesu...pokud si mě nevšimne, tak zase půjdu. |
| |
| Nezjistím, že tam někdo je a dál ležím jako ta mrtvola. Asi po dvou minutách mám divný pocit, jako vždy nade mnou stála matka a chystala se mi říct, že mám jít něco udělat. Otočím se, snad jako by to byla ta největší námaha, co můžu udělat. Spatřím tam Shuriho, ale nemám ani sílu se leknout. Chvili se na něj dívám a pak si jako ve zpomaleném filmu sundám jedno sluchátko a ztiším hudbu. " Shuri, co ty tady?" zeptám se klidným hlasem, možná spíš více než klidným unaveným. |
| |
| Masuo se otočí zrovna ve chvíli, když už to chci vzdát a vrátit se do pokoje. Lehce se na něj usměji a přidřepnu si u jeho postele. "Nemám co dělat a nemůžu usnout," odpovím mu na jeho dotaz naprosto upřímně, což z toho ale dělá, jako kdybych byl docela ještě dítě....s takovouhle odpovědí. "Asi ruším, že?" zeptám se ho, protože vypadá vcelku ospale. |
| |
| Je upřímný a tak se na něj usměji.Pak se mě zeptá, zda neruší. Jen zpomaleně zakroutím hlavou. " Nerušíš.....nemám taky co dělat, ale spát ještě jít nechci....víš, nějak ztrácím naději, že ještě někdy dorazím domů." překulím se na posteli při mé odpovědi na záda a tak ležím na posteli a zírám do stropu. " Nejsem tak dlouho pryč a stejně se mi už stýská....nikdy jsem si nepředstavil, že se mi tak bude stýskat po matce a po kamarádech." přiznam a zavřu oči. Shuri na to může něco říct a nemusí. |
| |
| Masuo se usměje, takže se mi úsměv trochu rozšíří, než mi po jeho dalších slovech zase povadne. "...upřímně...z nás čtyř domů nijak nespěchám. Narozdíl od vás mě tam nic nečeká..." promluvím a na chvíli skloním hlavu, než si k němu sednu na postel. "Ale to neznamená, že vám nebudu pomáhat...jen....nemá se mi po čem stýskat....ne že bych vás nechápal...ale..." nevím co přesně říct. Prostě, jsem na tom jinak než oni...proto mě tohle netrápí tak jako je. |
| |
| I přes zavřené oči Shuriho poslouchám a poté, co domluví, oči otevřu. Otočím se na něj a mp3 vypnu. " Shuri, a ty...jaký jsi to měl doma? To jsi žil na ulici nebo tak?" zeptám se, protože aby se někdo netěšil zpátky, v tom případě musel být na světě úplně sám a nebo si tak aspon připadal. |
| |
| "Dalo by se tomu tak říct..." odpovím mu a na okamžik sklopím hlavu. "...jsem pro rodinu jen přítěž...takže jsem jim prakticky ukradený...musím si vydělávat sám na školu...a tak...což není jednoduché..." dodám ještě. |
| |
| Poslouchám Shuriho a zamyslím se. " Tak to ti teda moc nezávidím a chápu, že za těchto okolností moc domů nechce.....teda...já nemám taky moc růžový život, protože otce neznám a matka sotva stíhá práci a tak hodně věci musím dělat já a na plno věci si taky musím vydělat sám...přesto to mám tak nějak rád.....protože vím, že vše, co moje matka dělá, je pro mě." přiznám a mírně zčervenám. "Gomem ne...proti tobě jsem vlastně bohatý." přiznám a zadívám se na něj. " Jestli chceš, pokud se nám to čistě náhodou podaří, můžeš být u mě..sice to není moc velký pokoj, co mám, ale i tak, mamča proti nebude." navrhnu Shurimu. |
| |
| Poslouchám ho...taky nevypadá, že je na tom dobře, ale má se ke komu vrátit. Po jeho návrhu se na něj docela překvapeně podívám a zamrkám. Něco takového bych nečekal. "Já...já nevím...nechci být přítěž," vykoktám ze sebe. |
| |
| Vrátím se docela brzo a do pokoje vtrhnu bz klepání. Uvidím tam Shuriho a Masua. Usměju se na ně. "Omlouvám se. Doufám, že neruším." Řeknu trochu rozpačitě a posadím se naproti nim na svou postel. "Jestli máte hlad, přinesl jsem vám něco menšího k jídlu." Dál se usmívám a potom jim každému hodím jabko. "Jo a taky něco sladkého na zub a na stesk po domově. Tak o čem si tu povídáte. Jestli to tedy můžu vědět a nepomlouváte zrovna mě třeba." zasměju se na ně a potom vstanu a podám jim nějákou hmotu na špejli. Vypadá to tak trochu jako lízátko nebo něco tomu podobného. Sám si hned jedno strčím do pusy a potom se přivtěřím k nim na postel a vypadá to, že bych se k nim chtěl připojit. |
| |
| Plácnu Shuriho po rameni, pokud se to dá nazvat plácnutí. Protože jakýkoliv můj pohyb je stále pomalý a bez energie a tak to ani Shuriho nemůže bolet, spíš jen pocítí můj dotek. " Sakra, kdybych tě tam nechtěl, tak tě pošlu do háje. Já mluvím narovinu, jako moje matka." dívám se na něj a vypadá to, že Shuri opravdu u nás nebude přítěž. " Spíš to vem tak, že budeš tak či tak makat jako předtím, ale vadit nám nebudeš. Můžeme pracovat spolu, nebude to med....ale to jsi neměl ani předtím. Jen ted budeš tam, kde budeš vítan a kde se s tebou rozdělí i o poslední hrst rýže." vysvětlím, či nastíním, jak na tom vůbec jsme. Příjde Yon a neklepe, přesto ani ted se neleknu a jen se na něj podívám. Usměji se a zakroutím hlavou. "Tak nějak probíráme naše rodinné situace." odpovím mu a nechám jablko spadnou na postel, teprve pak si jablko vemu. " Díky....docela hlad mám." poděkuji a zakusnu se do jablka. Jak pak příjde se špejlí s něčím, odložím jablko a vemu si špejly, kterou si taky dám hned do pusy. Přitom se pomalu posadím. " Nabídnul jsem Shurimu, že může u mě bydlet. Teda u mě s mojí matkou.....a ty nás doufám budeš navštěvovat, když budeš mít mojí adresu." seznamuji Yona s naším hovorem předtím a přitom sumlám špejli. |
| |
| Než stihnu Masuovi odpovědět, tak dovnitř jako velká voda vrazí Yon, což mě dost poleká, protože sebou trhnu a přišoupnu se přitom blíž k Masuovi. "...nerušíš," dostanu ze sebe po chvíli a podívám na Masua, než po mně Yon hodí jablko, které se mi trefí do čela a dopadne na postel. "...já enřekl, že jsem...makal..." řeknu pak Masuovi..jak si to převede, to je jeho věc...ale ať už tak či tak, není to nic zrovna chlubitelného. |
| |
| vypadá to, že že jsem Shuriho narozdíl od Masua docela polekal. I jabko ho potom trefí do čela. "Oh...gomen gomen...v pořádku?" Usměju se na něj a trochu nejistě se poškrábu na zátylku. Potom ho zlehka pohladím po čele, kde ho to trefilo. "Snad to moc nebolí." Šeptnu ještě omluvně. "Oh...takže ty sis pozval Shuriho domů? No...já myslel, že si tě odvedu domů, ale když je to tak asi se budu muset zařídit něják jinak. Ale to nevadí...však to něják zvládneme." Usměju se na oba a potom pohladím Masua po vlasech. |
| |
| Otočím se na Shuriho. " Vařit umíš a uklízet tě klidně naučím...." špitnu, aby věděl, že je práce a práce. Jak se ozve Yon a pohladí mě, zrudnu a začnu očima těkat po obou. " No.....myslím, že bude hlavní se tam nejdříve dostat...a potom to nějak vyřešíme...třeba si nás můžeš vzít k sobě oba. Ale já...rád bych svojí matku ještě jednou viděl." poznamenám svoje přání tiše a raději oči zavřu. Za nima vidím svojí matku, utrápenou, přesto má na tváři úsměv, že mě vidí. |
| |
| Očima přeskakuju z jednoho na druhého a cítím se tady značně nepatřičně...jako bych jim stál v cestě...nebo co. "To nic...nezabije mě to," odpovím po chvíli s lehce nervózním úsměvem yonovi, než Masuovi lehce přikývnu a vezmu si do ruky jablko. "Popřemýšlím o tom..." řeknu tiše...přesto už teď vím, že to asi nepříjmu, protože...ano, překážel bych, i když si myslí, že to tak není. |
| |
| Zasměju se Masuovu návrhu. "No...to by možná šlo...ale možná bych si vás mohl vzít všechny tři." Zasměju se a přikývnu. "Pokud tedy o to Shuri bude stát. Mě to nebude vadit." Přikývnu a skloním se k Masuovi. Najednou se zarazím. "Gomen ne, Shuri-kun. Asi ti to vadí. To je v pořádku." Usměju se na něj a mrknu na něj. |
| |
| Zrudnu nad Yonovou poznámkou a raději už nic neříkám. Jak se ke mě skloní, jen se na něj dívám a pohledem sjedu k Shurimu. Omluví se mu Yon a já jen rudnu a nevím, co říct. Mám dojem, že si opět příjde nevítaný. " Shuri, nemusíš se vracet domů, kde tě nikdo nechce.....my tě chcem mezi sebou.....a pokud tohle zvládneme, myslím, že si budeme blíž než kdovíkdo." hovořím k Shurimu a přitom rukou pohladím Yona po rameni. |
| |
| Lehce přivřu oči a podívám se na zem. "Říkám, že o tom popřemýšlím..." odpovím znovu stejně jako pře chvílí. "Jen...myslím, že být v domě dvou milenců navíc...myslím, že se tomu říká přítěž." |
| |
| Usměju se a popřemýšlím. "Popřemýšlej. Nikdo tě nehoní. Jen si to rozmysli do doby než se odsud dostaneme." Usmívám se a přikývnu. Po Shuriho větě se na moment zarazím a zvážním. "Víš Shuri...no já bydlím se svými prarodiči a kdyby Masuova maminka chtěla snažil bych se zařídit to tak aby mohla bydlet s námi. Shuri-kun...kdyby si stál o to být s námi, nevidím v tom problém. Protože by si nebydlel jen s námi. A nebyli bychom potom jenom my tvoje rodina." Řeknu docela vážně a zadívám se na něj. |
| |
| Zmateně se dívám na Shuriho, protože říká, že by byl přítěž, ale já to tak necítím a po větách Yona nejspíše ani on. Zadívám se na Yona v očích s menší obavou. " Yone, myslíš, že by jsme se k vám všichni vešli...to máte tak velký dům?" zeptám se opatrně. "Já...klidně za tebou budu jezdit a nechám případně Shuriho, aby u tebe bydlel nebo to by se nějak vymyslelo..víš Shuri, já chci, aby jsi se těšil domů aspon trochu..." a přitom dojím špejli a pustím se do chroupání jablka. " To jablko je dobrý...kde jsi to vzal?A objevil jsi tu něco nového, Yone?"začnu se spíš zajímat o toto město. |
| |
| Po jejich slovech ještě více přivřu oči, ale nic už nenamítám. sice by to bylo hezké..ale je tu těch pár ale. Podívám se na jablko v ruce a pomalu se do něj zakousnu. Myslím, že mám opravdu nad čím řpemýšlet. |
| |
| Podrbu se na hlavě. "No zase moc velký není, ale víš je to rodinný dům se zahradou, kdykoliv se tam může něco přistavět." Usměju se a vysvětlím. "Osobní kouzlo. Ukecal jsem prodavačku a domluvil si s ní na zítra prohlídku městem." Zazubím se a něj a pocuchám ho po vlasech. "Shuri-kun, nechtěl by si nám třeba říct něco o sobě?" Usměju se a něj. Rád bych se o něm něco dozvěděl a teď mám docela šanci. |
| |
| Yon mi vysvětlí, že je to dům se zahradou a tak se tam může stále stavět. Shuri už pro jistotu nemluví. Koušu do jablka a poslouchám, jak udělal Yon oči na prodavačku. Trhnu hlavou a vypláznu na Yona jazyk. " To je hezky a na mě to kouzlo nepoužiješ?" zeptám se laškovně. Pak se však ptá Shuriho na jeho život a tak ztichnu a dál jím jablko, a nechám Shuriho případně mluvit. |
| |
| Pozoruji je a chvíli jsem rád, že se mi nevěnují...jenže pak se Yon zeptá na mě, takže uhnu pohledem. "Pro rodinu jsem jen přítěž, budižkničemu,...na školu si musím vydělávat sám...doma nikdy nejse, spíš žiju na ulici, dostávám se do hodně rvaček..a tak..." promluvím po chvíli.. |
| |
| Masuo na mě vyplázne jazyk a tak ho zatahám za nos. "Protože ty moje kouzlo nepotřebuješ...ale můžu ho zkusit použít na Shuriho. Možná by se potom s námi necítil tak navíc. Což opravdu není." Usměju se na něj a vypláznu na něj jazyk zase já. Tiše poslouchám Shuriho. "Víš, kdyby si chtěl bydlet s námi, nebylo by to takhle. To jen aby si věděl před rozhodováním." Řeknu tiše. A je na mě vidět, jak vážně to myslím. |
| |
| Yon mě zatahá za nos a pak mi řekne, že by své kouzlo použil na Shuriho. Zasměji se a pak už dál chroupu jablko. Shuri odpoví Yonovi a Yon zase odpoví jemu. Vím, že i Yon to s Shurim myslí vážně, ale zda takovou pomoc od nás Shuri příjme, to je jen na něm. Mám strach, že to nevezme a to by mě mrzelo. |
| |
| "Já...myslím že mi bude ještě trvat, než se rozhodnu..." odpovím jim. Navíc...musím taky myslet na..Ahmona...je mi tady ze všech nejblíž, i když se chová poslední den odtažitě....rád bych byl spíše s ním, ale mám dojem,, že to nepůjde.... Nejen proto, že neumím čínsky. "...a je tu taky problém s tím, že nejsem plnoletý...." dodám. I dkyž pochybuji, že by s tím máti něco dělala, pokud by ji popadlo něco achtěla mi zničit život ještě víc, tak by mohla yona a Masuaa obvinit z únosu....nebo tak něco. |
| |
| Přikývnu a pousměju se. "Hai, chápu. Jen chci aby si věděl, že to myslíme vážně." Vysvětlím mu, že na něj nechci tlačit, ale chci aby věděl, že to je vážná nabídka. Pokrčím rameny. "A kolik ti je? Dneska není adopce zase tak velký problém. Nehledě na to, že se s tvými rodiči určitě půjde něják dohodnout. Možná těžko, ale půjde." Řeknu svůj návrh řešení a potom si přitáhnu Masua blíže. Znova ho začnu zlehka hladit po vlasech. |
| |
| Koušu jablko a nechám se přitáhnou a hladit po vlasech. Přitom se o Yona mírně opřu a pozoruji Shuriho, který přiznal, že je neplnoletý. Očima těkám z jednoho na druhého, ale do tohoto se nemíchám, protože v mé rodinné situaci by nám Shuriho nedovolili, už proto, že moje matka stěží užíví sebe a mě. |
| |
| Poočku koukám na to, jak se ti dva k sobě mají...docela jim závidím. "Sedmnáct...třetí týden...asi..." odpovím. Nemám ponětí, jestli tady ubíhá čas stejně jako doma...ale... "...je to...já nevím...nejsem zvyklý, když se ke mně lidi chovají hezky..." řeknu po chvíli. Nejsem zvyklý, proto jsem..ano sjem docela zmatený. |
| |
| Řekne kolik mu je a já se nad tím zamyslím. Je o tolik mladší než já, ale zase takový problém v tom nevidím. Více mě překvapí, když se zmíní o tom, že není zvyklý na vlídné chování. "Mate tě to?" Zeptám se jednoduše. Potom mu posunkem naznačím aby šel blíže. "Shuri-kun, dokud jsi tu s námi, budeme se k tobě chovat hezky." Oznámím mu a jen co ke mě příjde, opatrně, pomalu a zlehka ho zkusím obejmout. Není to jako když objímám Masua. Tohle je...takové to rodinné objetí, kterým mě vždycky objímala moje babička. Ale jestli nebude chtít pustím ho. |
| |
| Na yonova slova přikývnu. Mate. Po jeho posunku, kdy mi ukáže, ať jdu k němu, ho poslechnu, protože nemám důvod to neudělat. Jenže, on mě obejme...něco, na co opravdu nejsem zvyklý, i když...Ahmona jsem objal už několikrát...ale to bylo, kvůli něčemu jinému. Tohle je úplně jiný druh situace, a vůbec, opravdu nejsem zvyklý, takže se po malé chvíli vyvlíknu a odtáhnu se o kus dál s nervózním úsměvem. "...promiň...já...nejsem na tohle zvyklý..." pokusím se trochu ospravedlnit své počínání. Ahmon mě naučil tohle udělat...nechci si to s nimi rozhodit...tak jako jsem to udělal párkrát s Ahmonem, kvůli tomu, že jsem nevěděl co dělat. Raději už něco takového dělat nebudu.... |
| |
| Jak jsem čekal. Shuri se odtáhne kousek dál. "Ale no tak. Nemusíš se omlouvat. Jen jsem ti to chtěl ukázat. Až budeš potřebovat utěšit nebo cokoliv jiného, neboj se za mnou přijít. Nebo kdyby si chtěl jen tak obejmout. Víš, objetí dost pomáhá. A já ti rád pomůžu, protože jsi můj kamarád." Vysvětlím s úsměvem a doufám, že to Shuri nepochopí něják špatně. |
| |
| Po jeho slovech rozšířím oči překvapením a ztuhnu. Kamarád...kamarád. Ahmon...Yue...teď i Yon..a... "...Masuo je taky kamarád?" zeptám se skoro jako kdybych byl opravdu mimo. Ale taky k tomu mám důvod... |
| |
| Shuriho reakce mě překvapí. Dobře předpokládal jsem to, ale v menší míře. Nicméně se hned bezprostředně potom usměju. "Masuo-chan? Já myslím že jo, jinak by ti asi nenabízel domov. Ale nechám odpovědět jeho." Usmívám se a otočím se na Masua a doufám, že náš rozhovor vnímal. |
| |
| Nechávám je hovořit a jen poslouchám a jím jablko. Dostanu se k ohryzku, který též sním, když se usměji nad Shuriho reakci nad objetím a potom i nad tím, že je Yon jeho kamarád. shuri se zeptá skoro mimo na to, zda jsem jeho kamarád a já se na něj rozesměji a přikývnu. " No jasně, že jsi....jsme vtom všichni nastejno a tak budeme stát při sobě jak ted, tak i potom.....Shuri....uvědom si, že už nejsi sám." mrknu na něj a odhodím štopku oknem z pokoje, přitom se mlsně olíznu. " Teda, to jeblko je výborný....vlastně bylo, měli by jste ho taky sníst." hovořím s dobrou náladou a zase se o Yona lehce opřu. |
| |
| Chvíli nic enříkám, ale pak se jemně usměji. "To jsem rád," řeknu tiše. Jsem opravdu rád.... To, že jsem se ocitl tady opravdu není tak špatné... "Jsem ospalý...asi půjdu spát," oznámím jim pak a pomalu se vydám ke dveřím. Oni...oni dva ostatně budou určitě rádi na chvíli zase o samotě. |
| |
| Zasměju se nad tím co Masuo shurimu říká. Ale je to jen z pobavení a radosti nemyslím to špatně. "Já jsem rád že jsem rád. Jak Masuo řekl, teď už nejsi sám. Takže když budeš něco potřebovat, cokoliv můžeš přijít." Usměju se na něj. Řekne že je ospalý a odchází ke dveřím. přikývnu, ale nakonec vstanu a dojdu k němu. "Dobrou noc Shuri-kun. Hezky se vyspi." Usměju se na něj, pocuchám ho po vlasech a dám mu jen zlehka pusu do vlasů. Jen takové gesto. Potom se zase vrátím z aMasuem a sleduju Shuriho dokud neodejde. |
| |
| Sedím na posteli a usmívám se, protože Shuri potřebuje trochu lepší náladu. Nakonec přizná, že je ospalý a chtěl by jít spát. " Shuri, tak to dobrou noc a snad se ti podaří usnout a kdyby ne, máš nad čím přemýšlet a nebo můžeš přijít." a mávám mu na rozloučenou, protože na vstávání jsem dost líný. Jak Shuri odejde, zase se na postel položím a dívám se na Yona. " Skoro bych na tu prodavačku žárlil, kdybych nevěděl, že jsi na kluky." řeknu tak, abych ho škádlil. |
| |
| "Hai," přikývnu an jejich slova s drobným úsměvem. Lehce se přikrčím, když mě Yon pocuchá a skoro se mu zase vyvlíknu, když mi dá pusu do vlasů. Pak raději prchnu, jen co řeknu oyasumi. V pokoji padnu na postel a zabořím obličej do polštáře. |
| |
| Pozoruju Shuriho reakce. Jsou roztomilé...a tak docela nevinné a čisté. alespoň tedy v tomhle. Ale i já jsem všechno co jsme mu řekl myslel vážně a tak doufám, že nad tím pořádně bude přemýšlet. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Usměju se, jak mě škádlil. "No přece jí neodbudu, když na mě byla tak milá a dokonce i sama od sebe přiznala, že se jí líbím." Zasměju se tiše. "Ale jinak jsem jen tvůj. Ale zítra před ní ani muk." Usměju se tiše a potom se k němu natáhnu a dám mu pusu. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "Ale ale...ty jsi mi malý vyděrač..." Zasměju se a pohladím ho. "A po čempak by si toužil?" Usměju se a tiše vydechnu jak mě líbá. Potom se ale já skloním k němu a začnu líbat jeho. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Pak mě sám líbá a já mu polibky oplácím a začnu z něj sundavat oblečení. " Chci se s tebou mazlit...když už né milovat....Yone." zašeptám a políbím ho na levou bradavku, kterou stisknu zuby. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Když vejdu, uvidím tu Shuriho ležet a napadne mě, že asi už taky spí, takže si tiše svleču košili a položím se na svou postel, abych ho nerušil. Pak zavřu oči a čekám, ž příjde spánek. Snad mi dodá sil. Už mě tenhle svět začíná dohánět k šílenství. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Chvíli ještě přemýšlím, ale nakonec promluvím..snad ještě nespí. "Byl jsi ve městě?" zeptám se ho... |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Začne mě líbat nazpátek a svlíká mě. Potom přizná, že by se se mnou chtěl mazlit. "Hai." Zasténám, protože mi zrovna zkousne bradavku. Sám ho potom začnu sevlíkat a líbat na odhalenou kůži. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Zasténá při zkousnutí bradavky a sám mě začne svlékat a líbat. Oplácím mu to a to naplno, rukama jezdím po jeho nohách , podbřišku i po zadku. Dávám mu najevo, jak mi celý den chyběl, jeho blízkost. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Přetočím si ho pod sebe a začnu líbat jeho hrudník a hrát si s jeho bradavkama. "Vypadá to, že už na mých dotecích začínáš být závislý." Zasměju se a políbím ho. Vášnivě a dlouze. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Jak jsem pod ním, rukou zajíždím mezi jeho nohy a drze ho přes oblečení ošahávám i v jeho intimních místech. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "Všiml...jen jsem se chtěl ujistit." Zasměju se a olíznu mu ouško. Začne mě hladit v rozkroku a já se rozvzdychám. "Rád bych tě dneska v noi zase objímal...nebo mě vyhodíš do mojí postele?" Usměju se tiše a začnu si pohrávat s jeho bradavkami. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Na jeho otázku zakroutím hlavou. " Nikdy....bych tě nevyhodil, když je tu nabídka objetí s tebou." řeknu a můj dech je zrychlený jako jsou moje bradavky už citlivé a ztvrdlé. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Po chvíli mu sevleču kalhoty a rukou něžně přejedu po jeho penisu. Potom se skloním a zatímco jeho penis něžně hladím, začnu ho líbat na krku a sjíždím pomalu polibky dolů. Přes klíční kosti, bradavky se kterými si chvíli hraju, pupík s piercingem, podbřišek až na jeho chloubu. Políbím mu špičku a potom si ho vezmu do úst a začnu ho kouřit. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Políbí mě na špičku a pak mě začne nekompromisně kouřit. Sténám a přitom rukama hladím jeho tělo, hlavně na zádech a ve vlasech. Posadím se a líbám ho do vlasů. Při vzrušivějším momentu se propnu a mé prsty s nehty se zarejí do jeho jemné kůže. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Po chvíli, co si s ním hraju, rozepnu kalhoty i sobě a začnu se sám honit, jak mě to moc vzrušuje. Přitom se snažím aby se cítil tak dobře že dosáhne vrcholu. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Přitom sám vzdychám a líbí se mi to. Přitáhnu si ho a pokud se mi podaří na jěho penis došáhnout, plně mu začnu pomáhat a sám si to užívám a své zuby nechám kousat rty, abych byl ticho. Yonovi to jde dobře a tak se mu povede, že po nějaký době vzájemného uspokojování se propnu a mé sémě zaplní jeho ústa. Přitom jednou rukou stále pomáhám Yonovi na penise a druhou do něj zarývám nehty na zmanení extáze a vyvrcholení, které probíhá mým tělem. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Ne jen jsem se staral o zvěř. Promiň, nechtěl jsem tě probudit," řeknu, když se na něj otočím. Pak se ale hned zase uložím. Nevím, nějak se mi s ním po tom všem nechce mluvit, nejsem si jistý, jak se k němu mám chovat...ne že bych se ho bál nebo tak něco, spíš mám strach, že ho budu jen víc zraňovat. A taky...jsem tu jediný z naší skupiny, kdo není gay...je to trochu znepokojivé...ne že bych proti nim něco měl ale...připadám si celkem nesvůj. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "...Masuo a Yon mě pozvali...až se vrátíme, že bych mohl bydlet u nich....ale...nevím, nejsem si jistý..." dodám ještě stejně hlasitě... Netuším, jestli to uslyší, ale msuel jsem mu to říct. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "To je fajn ne? Říkal jsi, že se nechceš vrátit domů, tak proč si nejsi jistý?" zaptám se ho. Mám pocit, že se mnou o tom chce mluvit a tak bych mu měl dát šanci. Nechci, aby si myslel, že to, co mi řekl, mě opravdu vystrašilo. Řekl jsem, že jsem stále jeho kamarád a tak to i je. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Jsem vždycky každému na obtíž, proto si nejsem jistý. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Pokud ti to nabídli tak bys určitě nebyl na obtíž, třeba by sis sehnal práci a pomáhal jim a myslím, že by to bylo bez problému. Neměl bys odmítat když jsou na tebe lidi hodní, važ si toho," řeknu na jeho poznámku. Myslím, že tu nabídku může považovat za štěstí pokud je tedy myšlena vážně. Nechtěl domů a teď má možnost. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Ale pořád platí, že za tebou můžu přijet, že?" zeptám se ho s nadějí v hlase. Po něm by se mi asi stýskalo nejvíc. stýskalo...nikdy se mi po nikom nestýskalo, ale...ano, on by mi chyběl. "Našetřím si peníze..snad..." dodám ještě. Zavřířím se trochu zamteně, ale to teď beze světla stejně neuvidí. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Do Taipeie to není zrovn co by kamenem dohodil...ale letenky dneska nejsou ta drahé...u mě budeš mít dveře otevřené," ujistím ho. Je celkem roztomilý takhle...vážně, škoda, že není holka. Ale doma mě čeká Yue, byť s tou je to taky složité... Už abychom se vrátili... |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Je to jen jemný dotek. "Nezapomenu na tebe....jak můžu zapomenout na někoho, koho mám ze všeho nejvíc rád, kddo mi pomohl, i když jsme se choval zle, kdo mi pomáhá doteď..." ujistím ho, protože. Nemůžu zapomenout na někoho, kdo ze mě udělal člověka, ne? |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Není to zas tak těžké, jak by sis mohl myslet," ujistím ho. "Uvidíš, bude kolem tebe spousta lidí a já budu daleko. Ale hlavní je, aby jsi byl spokojený," ujistím ho. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Stejně nezapomenu, tím jsem si jistý," usměji se. Nechám ruku položenou na polštáři. Očima zablouzdám k Yue, když mě napadne... "Co bude s Yue..až se vrátíme?" zeptám se jako kdyby to mohl vědět. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "To je na ní, jestli bude chtít zůstat, nebo jít se mnou. Já bych ji tedy velmi nerad opustil," přiznám a podrbu vlčici mezi ušima. Stala se kamarádkou, bez které už si nějak i po té krátké době nedovedu svůj život představit. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Mylím, že by jste si chyběli...hodně," souhlasím s Ahmonoými slovy. "Je škoda, že žiju daleko od tebe..." povzdechnu si pak. Kdybych žil blíže, bylo by vše jednodušší... |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Jo tak to bývá...ale jak říkám, navštěvovat se můžem i když často to asi nebude," ujistím ho. Přeci jen jsme studenti a letenky nejsou zadarmo. Ale pokud půjde Shuri s těmi dvěma, myslím, že mě zas tak potřebovat nebude...pokud vůbec. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Rád bych bydlel u tebe...ale opravdu neumím ani jedno slovo čínsky," usměji se. Byl bych raději s Ahmonem, ale...je mi jasné, že to nepůjde. Navíc..moc číňanů nemá japonce v lásce. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "No já bych ti nemohl slíbit nic tak, jako oni dva...nemám vlastní byt, žiju s otcem, jeho budoucí ženou a...její dcerou," vysvětlím mu a pak se usměju. "To jste vy Japonci. Kdybych neuměl Japonsky, teď bych se asi zapotil," ušklíbnu se. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Ah tak," usměji se pak ppo jeho slovech o jeho rodinné situaci. Ale...má alespoň rodinu, která ho má ráda. "...nemám kde se čínsky učit..." řeknu po chvíli. Nemám paníze na přídavné hodiny, ani nic takového. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Kdyby uměl čínsky možná by teď bylo něco jinak...a možná taky ne...teď už je to jedno. Já umím Japonsky a nakonec, celkem mi vyhovuje nadávat si čínsky, nebo sem tam říct něco, čemu ten zbytek nerozumí. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Skoro už hodlám prospat se takhle v sedě s hlavou na ahmonově posteli. "Naučíš mě to?" zeptám se ho po malé pauze. Bude lepší, když se to naučím teď...alespoň základy. Nevím jak dlouho tady budu a pokud budu kdy někdy chtít jet do Číny, budu alespoň mít nějaké plus. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro "Popřemýšlím o tom," řeknu neurčitě. Možná se budu nudit..ale stejně nemyslím, že by to SHurimu k něčemu bylo... "Nejsi unavený?" zeptám se pak, protože já docela jo, ale SHuri vypadá dnes nějak upovídaný. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Jsem...ale bojím se spát sám na posteli," zamumlám tiše. Ne, nebojím se, ale nechci tam spát sám. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Ne že by byl takový problém nechat ho zase spát u sebe jenže...po tom, co teď o něm vím s emi to rozhodně udělat nechce, to je pochopitelné... Je to chlap...měl by zvládnout jednu noc sám v posteli...tady ho potkají horší věci, tím jsem si jist. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Je to docela trpané, že se takhle bojím, lehce, ale...nevím co mám od tohodle místa čekat. Vůbec netuším, co mám čekat. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro Nějak na něj nedokážu být příliš tvrdý, alespoň ne teď, ale...opravdu ho nemůžu nechat spát vedle sebe... |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro Když mi to slíbí, tak si zase zpátky lehnu a nijak se o tom příště nezmíním. |
| |
| soukromá zpráva od Ahmon Jiang Meng pro |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "Dobrou noc," řeknu tiše, pak poladím yue za uchem, než se zvednu a odejdu ke své posteli, kde se zachumlám do přikrývky a zavřu oči. |
| |
| Další dvadny zůstanete ve městě, kde si přivyděláte různými pracemi dalších několik zlatých, než se vydáte dál. Nejbližší další div, který je v knize vypsaný, je dva dny cesty, podle knihy se nachází v jeskyních v jedné hoře, ale je označený, že vchod je ztracen, přesto se tam vydáte, protože je možnost, že vás to může poslat domů. Celou cestu mátě štěstí, protože se vám divoká zvířata vyhýbají, i když by nemusela...žádná podobná příhoda, jako s tím přízrakem se neudá, takže k hoře dorazíte bez problémů. Pod hrou je menší vesnice, možná tak kolem 100 lidí celkem....ale jsou docela milí, takže máte i místo ke spánku, ve stodole, zatímco budete v okolí hledat vchod. možná některý z obyvatel může vědět nějakou cestu..kdo ví.. |
| |
| Konečně dojdeme k té hoře, kam jsme se plahočili celé dva dny. Naštěstí to bylo lepší než ta cesta předtím. Žádné adrenalinové nebezpečí. Dorazíme do vesnice, kde se něják domluvíme s místníma. Hned nabídnu svou pomoc, protože to se zatím osvědčilo, jak pro navázání kontaktu tak pro získání důvěry, kterou zřejmě budeme potřebovat, protože tu zřejmě chvíli zůstaneme. Otočím se na Masua přejedu pohledem i ostatní. "Měli bychom to něják vymyslet. Nejsem si jistý, jestli by do hor měli jít pokaždé všichni." Řeknu svůj návrh, ale je to jen návrh a je na nich, jestli ho příjmou či ne. |
| |
| Po pár dnech vydělávání dalších peněz se vydáme na cestu. Ta probíhá v klidu a tak jdeme celkem v pohodě. Dorazíme k hoře, kde má být tajný vchod a taky naše možná cesta domů. Skončíme nakonec ve vesnici, která není moc velká. Naštěstí a tak přespíme ve stodole. Yon ve vesnici ihned nabízí pomoc. Pak navrhne svůj návrh. Podívám se na něj a pokrčím rameny. "Můžeme to nechat po dvojicích, jedna bude hledat, druhá tady pracovat." řeknu a tím podpořím Yona. |
| |
| Brzy dorazíme k dalšímu místu, kde by něco mohlo být, takže jsme docela spokojený. Už mám důvod chtít se vrátit... "To by nebylo zlé, dkyb se jedné dvojici něco stalo, ta druhá je může zachránit..." dodám ještě něco, an co zapoměli. může to tady vypadat zatím fajn, ale je to i tak divočina, a nezmapovaná prakticky nijak moc dobře. |
| |
| Brzy se zase vydáme na cestu a po nějaké době se usídlíme ve vesnici pod horami, kde by mělo být údajně místo, které hledáme. Já osobně jsem po poseldním neúspěchu poněkud skeptický. Nemyslím si, že něco najdeme, natož, že nám to pomůže. Ale přinejhorším si zase něco přividěláme a nakoupíme další jídlo. Povede se nám celkem dobře domluvit s vesničany a tak jen zbývá vymyslet, co přesně udělat. Yon má návrh, se kterým ostatní rychle souhlasdí, ale já jsem proti. "Nelíbí se mi, že bychom se měli rozdělit. Pokud by se jedné dvojici něco stalo, pokud by potkali něco podobného jako tehdy v lese, pochybuju, že až bychom to zjistili, byl by ještě čas na nějakou záchranu. Podle mě čím víc nás bude tím líp. Navíc ti, kteří by šli bez Yue by se připravili o možnost včasného varování před nebezpečím. měli ybchom se držet spolu," řeknu svoje stanovisko. Ale pokud budou proti, tak ať se pro mě za mě nechají zabít, alespoň budu vědět, že jsem se jim v tom pokusil zabránit. |
| |
| "Opravdu si myslíš, že to bude bezpečnější?" zeptám se Ahmona. "Takhle když se něco stane, tak to odneseme všichni a nebude tady žádná možnost záchrany..." zamumlám ještě tiše. |
| |
| Mlčím a pokrčím rameny. "No...můžeme to vyřešit ještě později...je na to čas. Jestli má Ahmon lepší nápad, jak omezit nedejbože i ztráty na životech, měli bychom ho vyslechnout. Můžeme rozebrat po večeři plán na zítřek. Zatím bych se trochu podíval po okolí." Promluvím pomalu a tiše. Je mi jasné, že kdybychom šli ve dvojcích, my bychom s sebou Yue neměli. Dělá Masuovi problémy. |
| |
| A je to tady, zase rozpor. Povzdychnu si a nejradši bych vypadnul někam sám. Radši bych byl po dvojícíh, a toho vlka s sebou nechci. Yon to nejspíš tuší a tak navrhne se podívat po okolí. "No rozhlédnout se můžeme. Pokud najdeme něco třeba jako píštalky, tak si na sebe potom můžeme pískat při nebezpečí." v hlase je znát, že těch věčných hádek a dohadování mám dost. "Možná by nebylo špatný se podívat po nějakých zbraní, né se spoléhat na nějaký zvíře." a otočím se k odchodu, mám toho dneska dost. |
| |
| "Fajn, chápu, každý chce chránit svoji kůži sám. Myslel jsem, že ve skupině máme větší šanci se bránit, ale pokud vám vyhovuje styl každý sám za sebe, tak na co dvojice, můžeme jít každý sám," řeknu podrážděně. Moje výbušná povaha tohle nesnese. Snažil jsem se starat o jejich životy, ale co, můžou mi být ukradení, nemám k nim žádnou povinnost. "A mimochodem..." obrátím se na Masua. "Varuje tě meč předem, než tě něco napadne? Asi těžko. To nějaké zvíře ucítí nebezpečí dřív, než ty budeš mít byť jen špatný pocit. Nikdy ti nic neudělala, tak se k ní nechovej, jako by byla bezduchá věc," zavrčím na závěr, jen na Yona se podívám trochu smířlivěji, vím, že se snažil být nestranný, ale na tom už nesejde. Využiju jeho nabídky a rozhodnu se "porozhlédnout po okolí" prostě se někde projít a pročistit si hlavu, zbavit se vzteku. |
| |
| Podívám se do země. Nechápu proč je Ahmon tak podrážděný, vždyť to byla normální debata, ne? Svěsím hlavu apovzdechnu si, nejsem si jistý, jestli za ním mám teď jít, něco mi říká že ne, ale něco zase, že bych měl. Nakonec neudělám nic a zůstanu stát na místě. Yue šla s Ahmonem, takže se ani nemám komu vypovídat. |
| |
| Byl bych rád, kdyby jste napsali. Docela nerad bych, abych msuel zrušit všechny své jeskyně, i když to tak už v poslední době vypadá, že mi nezbyde jiná možnost, vzhledem k faktu, že se NIKOMU z vás prostě nechce hrát. Když už hrát nechcete, tak mi to napište, nevím jestli má cenu udržovat na životě jeskyni, ve které hráči už nechtějí hrát. Je to naprosto k ničemu. Dejte mi prosím vědět brzy... Nebo lépe, řekněte, že to mám zrušit a já to udělám, jinak napište. I když pochybui, že to někdo z vás ještě udělá, že. |
| |
| Povzdychnu si. Kdyby byla poblíž nějáká zeď asi bych šel do ní praštit hlavou. Ahmon odejde. Zadívám se na Shuriho a na Masua co tu zůstali. "Masuo-chan...co kdyby si šel sehnat něco k jídlu a třeba zkusit zjistit nějáké povídačky o té hoře?" Usměju se na něj a potom mu podám váček s penězi. Dám mu pusu na tvář a potom se otočím k Shurimu. Vypadá opuštěně. "Shuri-kun...nechceš se se mnou projít?" Pousměju se na něj a nabídnu mu svou společnost. |
| |
| Jen co řeknu svůj názor, tak se do mě Ahmon pustí. Stojím a držím zuby, protože bych se s ním pohádal. Jen co odejde, povolím stisk i ruce, které se sevřeli v pěst. "Já jí prostě nevěřím tak, jako ty. Taky mě pochop." řeknu si spíš pro sebe. Jen co se trochu uklidním, Yon se na mě obrátí, at se jdu projít a sehnat drby, on tu bude s Shurim. Do ruky mi strčí prachy a dá mi pusu na tvář. Jen vztekle hodím hlavou a vypadnu, jen za mnou bouchnou dveře. Musím se jít projít, musím vydejchat, že kluk, co ho mám rád, je radši s jiným a utěšuje jiného, že jeden zabezděnec nedokáže pochopit, že zdejším zvířatům nevěřím. Až mě to trochu přejde, zkusím se pár lidí zeptat na horu. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Povzdechnu si. Nechtěl jsem aby ho to tolik bolelo. "Ne že utečeš i ty. Masuo už se kvůli tomu na mě zlobí." Usměju se útrpně. "Nechceš si popovídat? Nechci aby si se trápil. Třeba ti budu umět pomoct." Pousměju se a snažím se ho přesvědčit aby hned neutekl a něco mi i řekl. Přál bych si aby mi věřil. Ahmon sice mluvil o skupině. Ale to my vlastně ani nejsme. Jenom jdeme spolu ale jinak si každý hrabe na svém písečku. Až si budeme věřit my čtyři bude to o něčem jiném. Povzdechnu si a znova se zadívám na Shuriho. sednu si a poklepu na místo vedle sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Povzdechnu si. Nechtěl jsem aby ho to tolik bolelo. "Ne že utečeš i ty. Masuo už se kvůli tomu na mě zlobí." Usměju se útrpně. "Nechceš si popovídat? Nechci aby si se trápil. Třeba ti budu umět pomoct." Pousměju se a snažím se ho přesvědčit aby hned neutekl a něco mi i řekl. Přál bych si aby mi věřil. Ahmon sice mluvil o skupině. Ale to my vlastně ani nejsme. Jenom jdeme spolu ale jinak si každý hrabe na svém písečku. Až si budeme věřit my čtyři bude to o něčem jiném. Povzdechnu si a znova se zadívám na Shuriho. sednu si a poklepu na místo vedle sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Shuri pro "To nic není," yavrtím hlavou. Nic se neděje, vůbec nic krom toho, co se teď stalo. |
| |
| Pokrčím rameny. "Dobře..." Řeknu tiše a trochu zklamaně..a.le respektuji jeho rozhodnutí. Nechci ho nutit aby mi něco říkal. Odejdu a vydám se hledat Masua. Asi na mě bude naštvaný. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Kolem mě projde nějaký člověk s místním zvířetem a já se mu obloukem vyhnu. Nevěřím tady nikomu, už nikomu. Posadím se na nějaký kámen a jen se dívám, kdo by tam mohl něco vědět. Vím, že bych ted za ním jít nemohl, ale třeba později. Mám na to celý den. Vztekle sevřu ruce znova v pěst, až mi klouby zbělají. Proč já ze sebe pořád dělám vola....pořád ustupuju....jako kdyby můj názor byl horší...moje city menší....já chci zpátky....i když tam mě čeká jen mamucha a práce doma jak uklízečku...lepší než být tady s bandou ignorantů. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Vidím ho, jak sedí a vypadá navztekaně. Povzdychnu si. Je to moje vina. Dojdu k němu. "Masuo-chan? Omlouvám se." Řeknu tiše a skloním se k němu. Chvíli čekám, jestli mi nevrazí. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "Já jenom myslel, že mu pomůžu...že bychom nemuseli být zase ty a já a oni dva...abychom si věřili...abychom byli tým...nechtěl jsem aby ses cítil špatně. Vždyť já se tě pořád snažím podporovat." Tiše vzlyknu. On mě potřebuje...ale já asi nepotřebuju nikoho...mě asi nic netrápí. nicméně ani teď to na sobě nehodlám dát najevo. "Já...co kdybychom si zašli na oběd...nebo na večeři. Jenom my dva." Navrhnu mu tiše. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Navrhne oběd či večeři. Dívám se na něj a zloba ustupuje. Příjde mi, že vždy viděl jen ten svůj míč. " Jo, jdeme na oběd...ted..pojd." chytnu ho za ruku a táhnu ho do hospody. Při cestě k hospodě mu stiskávám ruku a nenápadně se k němu přitisknu. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "S tím...už asi nic neuděláme, co?" Zeptám se tiše. "Tak bude jenom my dva...protože...protože tebe mám nejraději...ale zůstaneš se mnou, že ano?" Zeptám se ho tiše a chytnu ho za ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Chytne mě za ruku a míříme k hospodě. " No ,dkybych nechtěl, asi bych tě za ruku nedržel...jo...budu s tebou." ale je znát, jak mě stále bolí to, co udělal předtím. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "Omlouvám se. Mrzí mě to...že jsem předtím zůstal se Shurim a ne s tebou." Řeknu tiše a sklopím hlavu. "Ale mám tě rád...moc." Přiznám tiše a dám mu pusu. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Dostanu pusu a přizná, že mě má rád. Mírně zčervenám a dám mu pusu na tvář. " Však já tebe taky." a mrknu na něj. Nálada se mi trochu lepší. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "Do mě praštit můžeš." Usměju se a pohladím ho. "Co takhle...že bychom byly dneska večer jenom my dva spolu?" Zašeptám mu tiše do ouška. "To jsem rád..." Usměju se na něj a otevřu mu dveře do hostince. Posadíme se. "Co si dáme?" Zeptám se ho s úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Na jeho nabídku zrudnu a přikývnu. " To bych moc rád.....zvládneš to?" zeptám se opatrně. Vejdeme do hostince a posadíme se. " No já bych dal něco teplého, třeba polévku. Nějaké peníze zatím máme." řeknu a dám mu kus peněz, co jsem dostal na informace. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "Já jen...kdyby si chtěl..můžeš. Stejně je to moje vina..." Řeknu trochu provinile. Jsem minimálně tak rudý jako on...ne-li více. "Myslíš že ne?" Zašeptám zase tiše a pousměju se. "Dobře...dáme si polívku." Usměju se na něj a obědnám nám dva krát zelnou s chlebem. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Pochybuje, zda zvládne být se mnou. Posmutním a jen mávnu rukou. "Já myslel, že jsi odhodlaný to zvládnout, když mi to nabízíš." řeknu možná až trochu ledově. Posadíme se a Yon objedná polévku. Poděkuji a jen co jí přinesou, hladově se do ní pustím. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "Já jsem, ale ty ses tak ptal....tak jsem myslel, že mi nevěříš, že bych to zvládnul..." Řeknu docela zdeprimovaně a povolím stisk jeho ruky. Myslel jsem, že bude rád. Pomalu a zamyšleně jím polívku. Občas se zadívám na Masua. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Dojím a stáhnu ruku od Yona. " Já ti věřím, ale znám už to tvoje dobrácké srdce ....a bojím se, že mi slíbíš večer jen se mnou a Shuri příjde a ty budeš s ním a já budu zase usínat sám v posteli." řeknu mu a oddechnu si. Pomalu se začnu zvedat. " Asi bych měl jít hledat ty lidi." řeknu tiše, má dojem, že se trefil a trávil by večer bez Yona. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Já ho přece nikdy nenechal spát samotného...a už vůbec ne kvůli Shuriho. Povzdechnu si, ale neodpovím mu a nechám ho odejít. Zaplatím za jídlo a potom pomalu výjdu z hostince. Docela zničeně zamířím na louky pryč od vesnice. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Odejdu a vydám se hledat lidi, co mi odpoví na mé otázky. Tím se snažím potlačit smutek. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Večer padne docela rychle. Nevím kde je Masuo a tak jen chvíli bloudím a potom se vydám do stodoly si lehnout. Nemám chuť na jídlo...ne sám. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Vejdu do stodoly a radši ani nezjištuji, kdo tam je. " Přinesl jsem jídlo." řeknu jen, položím jídlo doprostřed, at si veme každý kdo chce. Sám si najdu místo s dostatkem slámy, ještě si to upravím, zalehnu a zavřu oči. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Nejsem si jistý, jestli tamm kromě nás ještě někdo je. Neozvu se a když si lehá, jen se na něj ze tmy dívám. Počkám si až usne. Potom se k němu přiblížím, lehnu si vedle něj a obejmu ho. "Miluju tě..." Zašeptám mu tiše do ouška. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Probírám se až k ránu, kdy se otočím a uvědomím si přítomnost někoho. Otevřu oči a všimnu si Yona. Usměji se a dám mu pusu. Pak se k němu více přitisknu a zase oči zavřu. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Jsem sice vzhůru, ale mám pořád zavřené oči. "Pořád se na mě zlobíš? Já nevěděl, co bych ti měl říct. Víš...to včera. Nechci aby sis tohle myslel...ale nevěděl jsem ,jak tě přesvědčit." Zašeptám tiše a zlehka ho hladím po zádech. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Otevřu oči a zadívám se na něj. " Chápeš?" dívám se na něj a rukou ho pohladím po rameni. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro "Omlouvám se, že jsem to neudělal...I když mě to napadlo." Přiznám tiše. Pohladí mě a já se na něj zadívám. "Chápu...a můžu to. Můžu to udělat teď?" Zeptám se ho tiše. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Na ty dva se neptám a dokud neuslyším nějaké námitky, nechci na ně ani pomyslet. Přitisknu se na Yona a dlouze ho líbám a tisknu se na něj tělem. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Pohladím ho a potom ho začnu ho líbat. Oplácí mi polibek. Přetočím se nad něj a potom mu zajedu prsty pod tričko a něžně ho hladím. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Sám ho rukama hladím po vlasech a ted s rukama sjedu na bok a pomalu mu začnu vyhrnovat triko, jak ho hladím po bocích. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro I on sám mi vyhrnuje tričko a přejíždí prsty po mojích bocích. Líbí se mi to. Na moment rozpojím polibek a podívám se na něj. Usměju se a pohladím ho po tváři načež ho začnu znova líbat. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Začne mě více hladit po těle. Může cítit moje vytrénované břicho. Nejsem žádný kulturista, to ne, ale myslím si, že tělo mám pěkné a tak se před ním ani nestydím. Líbá mě i na krku. Teď začnu já hladit jeho tělo a sundávat jeho tričko. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Začne sám sundavat moje tělo a tak mu pomůžu. Jak ho mám sundaný, nechám ho, at si mě hladí či ne. Moje tělo je stále stejné jako předtím, chlapecké a s piercingy. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Začne sám sundavat moje tělo a tak mu pomůžu. Jak ho mám sundaný, nechám ho, at si mě hladí či ne. Moje tělo je stále stejné jako předtím, chlapecké a s piercingy. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Políbím ho na krk a potom se na něj znova zadívám. "Jsi nádherný. Nechápu, že nikoho nemáš...ale jsem rád, že můžeš být můj..." Zašeptám tiše a potom se skloním a políbím ho na rty. Potom sjedu na krk a následně i na hruď. Hraju si s jeho piercingy. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Pak líbá mé tělo, hraji si a já se prohýbám, zrychleně dýchám a občas tiše vzdychnu, když mě třeba piercing mírně zatahá. Rukama hladím jeho tělo, dráždím a pak mu rukou vjedu přes kalhoty do rozkroku, kde ho hladím. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Líbí se mi jeho vzdychy a to jak zrychleně dýchá. Je příjemné slyšet něco takového. Vjede mi rukou do rozkroku a já tiše zasténám. "Masuo-chan..." Vydechnu tiše jak mě dráždí. Vzrušuje mě to. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Zasténá při mém doteku na jeho rozkrok. Usměji se a znova mu tam přejíždím a dráždím ho. Yone." špitnu tiše, než ho políbím a tělem se na něj natisknu jak to jen jde. Líbí se mi jeho doteky a i to, jak mě dráždí. Chci víc, chci aby se mě dotýkal všude. Abych mohl být jeho. Po polibku ho přejíždím po krku a rukou ho dráždím v rozkroku, zatímco druhou se ho držím na zádech. |
| |
 | Koukám, že nám tu začíná něco zmírat na neaktivitu… Dokonce už 5 týdnů bez příspěvku! No tohle už bude hodně uleželá svačinka. :o) Jak vidíte, přišel se na vás podívat váš (ne-)oblíbený administrátor s velkým koštětem na odklízení odpadků… Co ale teď s Vámi? Díky dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do kategorie "Už se dlouho nehrálo -> odpad". Dejte mi sem nebo do pošty odkaz do dvou týdnů vědět, jestli jste našli novou chuť k hraní, chcete změnit Vypravěče, nebo se s tímto dobrodružstvím definitivně rozloučíme. Havran-údržbář. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Potom se na mě ale natiskne a políbí mě. Přitisknu si ho více k sobě a pohladím ho po bocích a stehnech. Potom mu zlehka sjedu do rozkroku a začnu mu rozepínat kalhoty. Líbám ho nazpáátek a povede se mi trochu mu stáhnout kalhoty. Zatlačím svým rozkrokem na ten jeho a jednou rukou znova začnu dráždit jeho bradavky. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Jak se mi to podaří, lačně se na něj přitisknu a líbám ho, rukama hladím jeho hrud, a sám se propínám a tiše vzdychám pod jeho doteky. Svým ztopořeným penisem tlačím na jeho podbřišek a jeho rozkrok. Něžně a svůdně si hraji s jeho bradavkou. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Tiskne se ke mě a líbá mě. Hladí můj hrudník a potom cítím jak svým rozkrokem tlačí na ten můj. Opltím mu to protože už jsem sám dost vzrušený. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Oplácí mi polibky a i on je vzrušený a tlačí na mě. Líbí se mi to a tak rukou sjedu, chytnu oba naše penisy a zkouším je oba honit najednou. Nikdy jsem to ještě nedělal, takto daleko jsem se s klukama nedostal, ale nechci to dát před Yonem najevo. Občas rukou sjedu jen na svůj či jeho penis a když chytnu zase trochu tempo, tak to zkouším na oba. Snažím se počínat si tak, aby nepoznal, že jsem panic. |
| |
| Chceš tu se mnou hrát? Pokud ne, tak prosím o smazání. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Sám ho mezitím hladím po těle. Po chvíli sjedu dolů a vyloženě ho hladím jenom po stehnech. Potom sjedu k jeho otvoru. Začnu ho zlehka kolem dráždit. "Masuo-chan...jak moc jsi na to zvyklý?...na milování?" Zavzdychám mu tiše do ouška. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro Zrudnu a tak ho políbím na krk a pak kousnu do ucha. " Nemusíš se bát......vím, co mě čeká." odpovím vyhýbavě, nechce se mi přiznat, že by byl můj první. Přestanu honit nás oba a zaměřím se jen na něj, nasliním prst a dráždím Yonův úd. |
| |
| soukromá zpráva od Yon Tomoki pro Usměju se a pohladím ho po tváři. "Tak ti doufám nebude vadit, když budu opatrný...protože to budu dělat poprvé." Přiznám tiše s lehce rudými tvářemi a potom ho políbím. Potom si začne hrát s mým penisem. Tiše zasténám, jak je to příjemné. Sám si nasliním své prsty a potom ho opět chvíli dráždím kolem otvoru než do něj pomalu vniknu jedním prstem. |
| |
| soukromá zpráva od Masuo pro S nasliněným prstem si hraji s jeho penisem a dráždím ho, když pocítím, jak i on se mi začíná věnovat a jeho prst krouží kolem otvoru než do mě pronikne. Zasténám a chytnu jeho penis, který dlaní dráždím a začínám honit tak, jak to umím. Honění a toto mi ještě jde, jen uvnitř se objevuje strach, jaké to bude, když to oba budeme dělat poprvé. |
| |
| Koukám, že nám tu začíná něco zmírat na neaktivitu… Dokonce už 5 týdnů bez příspěvku! No tohle už bude hodně uleželá svačinka. :o) Jak vidíte, přišel se na vás podívat váš (ne-)oblíbený administrátor s velkým koštětem na odklízení odpadků… Co ale teď s Vámi? Díky dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do kategorie "Už se dlouho nehrálo -> odpad". Dejte mi sem nebo do pošty odkaz do dvou týdnů vědět, jestli jste našli novou chuť k hraní, chcete změnit Vypravěče, nebo se s tímto dobrodružstvím definitivně rozloučíme. Havran-údržbář. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR