| |
![]() | „Plný měsíc září temnotou na hvězdami posetém nebi. Jen v tomhle světle se míhá jeden stín rychlostí větru. Skáče z jednoho domu na druhý. Běží po střechách města se svým posláním, svými sny a...svou touhou po krvi. Příběh o životě a smrti v barvách černé a červené, a upíři, kteří ho ovládají. Beze svědků o jejich vlastních legendách plných krvavého závodu skrytého ve stínech...“ -neznámý kronikář. Black blood, neboli Černá krev, je jen jiné označení pro upíry. V dnešní moderní době se jich v ulicích měst objevuje stále více a více, protože mladí upíři ztratili zvyk skrývat se ve stínech noci. Netrvalo dlouho a na jednom z menších ostrovů patřícího k Japonsku bylo vybudováno místo s příznačným „Shelter“, které má za úkol vytvořit symbiózu mezi lidmi a upíry. Tento fakt je ale pro okolní svět neznámý. |
| |
![]() | Na hladině temného moře vyrůstá obraz bělostného měsíce, jež se vynořil zpod probíhajících mraků. Hvězdy zprvu zakryté vlnami převalujícími se v podivném, ale přesto spořádaném, rytmu začaly zářit. Ničím nenarušované šplouchání vody v noční kráse. Tento rytmus, tyto obrazy bylo ovšem smeteny z povrchu rozvířeny štíhlou linií proplouvající cestovní lodí menších rozměrů. Zářící měsíc se začal odrážet od jejího ladného bělostného boku, jakoby ani nemělo tušení kam ta loď směřuje. Uběhla jedna hodina z předpokládaných tří k příplutí k doku ostrovy s městem Shelter. Lidští cestující hned po nalodění zmizeli ve svých kajutách, zatímco ti z upírského rodu povětšinou zůstali na palubě, aby si mohli užít ten nádherný noční pohled na moře, měsíc a hvězdy z lodi. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro Tvůj společník, Seiran Shirou, jak se ti představil, se dívá na nebe a pozoruje hvězdy. Zdá se být jízdou na lodi naprosto nerušen, zatímco tobě to nedělá příliš dobře, protože se plavíš na lodi poprvé. Nicméně náladu ti zvedá pocit, že budeš brzy v Shelteru... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro Právě sedíš na palubě lodi s tím mladíkem, Tarouem, kousek od sebe a pozoruješ hvězdy. Do připlutí k doku vám zbývají ještě dvě hodiny a ty už se pomalu začínáš nudit. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro Sedíš na palubě a tak trochu tě ještě trápí svědomí (prakticky netrápí) z toho, že jsi musel nechat Ireje aby všechno zařizoval sám, a ještě mu to ani neoznámit před svým „útěkem“ od povinností. Ale což...malá dovolená je pro každého upíra důležitá. Tak trochu tě napadlo, že kdyby jsi se tady zapojil s někým do rozhovor, tak by bylo vhodné mluvit s ním jako by jsi byl zlatník ve Shelteru vracející se ze služební cesty. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro Co přesně tě vedlo nalodit se na tuto loď je neznámé, snad aby jsi našel ty, kdo ti sebrali sestru, nebo aby jsi našel někoho, kdo by tě naučil jak správně používat své upírské schopnosti. Nejjednodušší by bylo přidat se k některému z rodů, asi ke Spiegel, kteří jsou otevření i „mladým“, nebo ke Společnosti, která k sobě přijímá všechny upíry, nehledě na jejich původ...je tady také možnost přidat se k mafii, ale to by jsi se prakticky dostal na úroveň těch kdo zabili tvou sestru... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro I tak nemáš nejmenší ponětí jak se dostat ke „svému rodu“ Spiegel. To, že patříš k tomuto rodu víš jen proto, že ti to řekl ten mladík, který tě kousl, aniž by ti ovšem prozradil své jméno. Nejjednodušší způsob by byl najít někoho, kdo by ti pomohl, k čemuž se nejvíce hodí vyjednavači jak jsi se dozvěděl, a kteří by mohli být v přístavu, alespoň jeden... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro Ve tvé mysli se stále opakují slova jednoho tvého „přítele“, který ti o Shelteru vyprávěl „V Shelteru je jaksi harmonický mír mezi lidmi a upíry. Nicméně aby tam mohl upír žít, musí se zaregistrovat u jednoho ze tří rodů, anebo přímo do kartotéky Společnosti. Ty rody se od sebe liší vším, a někdy není lehké se k některému z nich přidat. Třeba ke Greycrow musíš mít nějaký spoj...možná, pokud se tam budeš chtít dostat tak po cestě na někoho takového narazíš, budeš se ho muset držet a vetřít se do jeho přízně. Jen tak se tam můžeš dostat.“ Takže jediná možnost, jak se ke Greycrow dostat pro tebe nejspíš bude najít zde ještě na lodi, někoho, kdo k nim patří, nebo má nějaké pozvání k rodu Greycrow...na druhou stranu také můžeš použít později svůj důvtip, a dostat se k tomuto rodu později přímo v Shelteru. |
| |
![]() | Zamyšleně stojím u kraje paluby s lokty na ní opřenými a v dlaních položenou hlavu..Přemýšlím o tom proč tu jsem a zdali to má vůbec smysl, plahočit se někam na místo které bude plné těch které tak nesnáším. Zahledím se na hladinu moře a do podvědomí se mi zaloudí vzpomínky, které se snažím hned vypudit. Přijde mi to jako včera kdy jsem ...nesmým na to myslet.. Dlaně složím na dřevo a vstačím hlavu stále zahleděn do tmy noci, která se mi zdá jasnější než kdykoliv předtím..předtím?.. v době kdy jsem byl člověkem.. Ignoruju hlasy ostatních a pokud můžu vyhnu se jim pohledem, ne kvůli nevychovanosti a neúctě.heh kterou k nim vážně neuchovávám ale agresy která by mohla vypuknout.. Zamračím se ale přemýšlím dál.. |
| |
![]() | Bylo mi nevolno.To houpání mělo neblahý vliv na můj žaludek,ale snažil jsem se to přetrpět. Neměl jsem moc náladu na povídání,hlavně proto,že jsem byl nervózní ze setkáním se strýcem. Z dopisu jsem měl dojem,že je hodně upjatý,ale mohlo se mi to zdát.Jen jsem teda doufal,že to není ten tip co se přísně drží etikety.Prostě zahořklý páprda. Vytáhl jsem z ruksaku fotku mě a Akena.Chvíli jsem se na ní díval a uvažoval o tom,jestli ji nemám zničit.Tohle byla minulost. Schovám zase fotku a pohlédnu do černé vody,která se rýsuje všude okolo nás. “Už abychom tam byli.Je mi z toho houpání zle.“řeknu tiše,snad jen pro sebe,možná i pro své společníky. “Nemáte něco proti nevolnosti?“otčím se na doručovatele,který se ochotně svolil,že mě odvede ke strýci. Držím se za břicho a mám pocit,že asi budu zvracet,proto vstanu,abych byl připraven kdykoliv vyrazit k záchodům a kdybych to nestihl ani tam,tak aspoň k zábradlí. |
| |
![]() | Podívám se na svou "zásilku", které je očividně zle. S měnším unaveným vydechnutím se začnu přehrabovat ve svém příručním ruksaku. Řekli dovez ho bezpečně k jeho strýci, kterého ještě nikdy neviděl. Bezpečně...vstahuje sek bezpečnosti také zajištění, aby mu nebylo zle na lodi...vypadá jako by se plavil prvně. Po chvíli hledání zjistím, že nic co by mu pomohlo u sebe nemám. Takže se na něj omluvně podívám...ten klučina vypadá opravdu, že by se mohl každou chvíli vyvrátit. Je mi líto "Taro", to bylo, že? Bohužel nic takového nemám..lae pokud ti je zle, tak zavři oči...někdy to pomáhá, když nevidíš kde jsi. Zkusím mu pomoci alespoň tímhle způsobem. |
| |
![]() | Přikývnu “Ano.Taro.“zase se posadím a zavřu oči na jeho doporučení. Myslím,že to na chvíli pomohlo,ale pak se paluba hrozně zhoupla a já o chvíli později stál předklonění přes zábradlí a vyprazdňoval svůj žaludek. Po pár minutách jsem se vrátil k Shirounovi a rychle jsem si zakryl oči paží “A to ještě pojedeme dvě hodiny.To asi nevydržím.“povzdychnu si. Chvíli mlčím než se zeptám “Ty znáš mého strýce?Nemohl bys mi o něm něco říci?“zeptám se. Musím se nějak zabavit. |
| |
![]() | Chudák kluk... Pomyslím si, když slyším jak se jeho žaludek vyprazdňuje do oceánu. Nachám to ale plavat, však já si taky svou první plavbu jako upír užil dosyta...a bylo to dosti podobné jako tohle. Jakmile s etaro vrátí tak se na něj podívám koutkem oka, vypadá ještě bledší než před chvílí. Pokrčím lehce rameny...s něčím takovým se nedá nic dělat. Je mi líto, ale tvého strýce jsem nikdy v životě neviděl. Řeknu stručně, ale pak si uvědomím, že to co Taro teď potřebuje je myslet na něco jiného než na plavbu. Ono...když se to vezme kolem a kolem stačí jen vědět, že patří ke Greycrow, aby ti došlo, že to bude jeden z těch uhlazených, arogantních upírů, kteří se i když jsou mladí chovají jako někdo z Old blood. Nechci urážet...zvláště ne upíry, kteří jsou starší než já, jichž je při mém mladém věku velmi velké množství...takže se k věci týkající se tvého strýce a rodu Greycrow raději vyjadřovat nebudu. Při řeči si zapálím cigaretu...světlo zapalovače mi na chvíli ozáří bledou tvář...ale i tak se nedá moc poznat jak vypadám, protože mám nahlavě širokou kapuci olemovanou kožichem. A pokud ti můžu poradit...chovej se ke všem v Greycrow slušně a pokorně...jiank se dostaneš do problémů... |
| |
![]() | Sundal jsem ruku z očí,abych se na něj mohl podívat,ale když jen koutkem oka zahlédnu moře se zasténáním si je zase rychle zakryji. “To je skvělý.Snad mě nebude moc omezovat.Rodiče vždy říkali,že je to podivín,ale neřekli,jakým způsobem.Myslím,že jsme ho jednou viděl.Možná.“zamumlám. “Slušně a pokorně?To,jako,že musím být takový ten vlez do prdelky?To snad ne?“potřepu hlavou. Chvíli mlčím,zhluboka oddychuji “Jak dlouho už žiješ na Shelteru?Jak se ti tam líbí?Jsi tam šťastný?Víš….já jsem…upírem jenom dva měsíce.Není to moc.Zajímalo by mě,jak se strýc dozvěděl co se mi stalo.“přemýšlel jsem nahlas. |
| |
![]() | Stojím u zábradlí a pozoruji moře. Černé, temné, hluboké... Ušklíbnu se nad tou myšlenkou a přejedu si prstem po rtech. Pak se zahledím do dálky tím směrem, kterým pluje naše loď. Dovolená je fajn věc ale je dobré vracet se zpátky...uh začínám znít jako nějaký starý upjatý upír... uchechtnu se sám sobě. Všimnu si, že nějaký kluk kousek ode mně si zapálil cigaretu a podvědomně udělám to samé. Chvíli pozoruju zpěněné vlny, které pod sebopu vytváří loď, ale za nedlouho se z toho i mě začnou dělat mžitky před očima a raději zvednu pohled k husté neprůhledné temnotě, kterou ani stříbrný měsíc nemůže svou bledou září prosvítit. Zahodím nedopalek do moře a pozoruji jak se za ním zavřou vířící vody. Zapálím si s povzdechem druhou cigaretu. Dohle bude dlouhá a nudná plavba...nesnáším nudu... |
| |
![]() | Bez větších potíží se propletu mezi ostatními cestujícími a svou pouť skončím na zádi plavidla, kde jsem si vyhlédl alespoň o něco méně rušný plácek. Ihned využiji chvíle klidu a zhluboka se nadechnu nočního vzduchu. "Ano, konečně," uvolním se a pokouším víceméně relaxovat shlížejíc přes okraj zábradlí do zpěněného moře, jehož masy se zde opět slévají dohromady a dokonale tak "zametají" stopy po koridoru lodi. Zcela se oddávám nočnímu vánku a nechávám ho, aby se mi proháněl ve vlasech, které jsou již tak dost neposedné. V zorničkách očí se mi odráží mihotavé světelkování moře a já mu ho fascinovaně oplácím. Ruchu za mnou si zatím moc nevšímám. "Však je to teprve začátek všeho," vyrazím mi v zátylku pot a na čele se vyrýsuje hned několik mladistvých vrásek. "Vše skončí dobře," ubezpečuji sám sebe a zvednu hlavu, abych se podíval po směru jízdy ke svému cíly. "Ale co dál?" odhrnu si z čela pramen vlasů a stále poněkud bázlivě hledím vstříc svému novému osudu, který se mi zatím halí do tajemnství a nejistoty. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro Npatříš sice k těm starším upírům, ale jsi angliča, takže tě napadlo se stát jedním z upírů Greycrow, ale podle toho co jsi se dozvědel z dřívějška, to nebude nijak lehké. Je nejspíš potřeba najít si někoho, kdo k tomuto rodu patří a spřátelit se sním...možná už i na této lodi. |
| |
![]() | Za tichého klapání vyjdu konečně na palubu. Zdržel jsem se dole déle, než bylo nutné. S hlavou hrdě vztyčenou procházím palubou, až se po chvíli zastavím a krátce se ohlédnu, zhruba do míst, odkud jsme odpluli. Cíl je před námi. Netřeba se zabývat jinými věcmi. proběhne mi hlavou jedna z mnoha chvilkových myšlenek. Otočím hlavu nazpět, abych si mohl nezaujatě prohlédnout okolí i cestující, kteří se zdržují na palubě. Prohlížím ovšem jen to, co stojí v mém zorném úhlu. Popojdu o pár kroků, v té chvíli si už nevšímám nikoho a jsem ponořen ve vlastních myšlenkách a plánech. |
| |
![]() | Jsem na lodi už nějakou dobu, ale až teď jsem se rozhodl že se trochu projdu po palubě a zjistím, co a jak. Ačkoliv jsem se pro tuhle plavbu a "stěhování" rozhodl sám, zatím necítím žádnou změnu v náladě k lepšímu. Jsem stále rozladěný, nervózní a má hlava je jakoby zahalena podivnou těžkou mlhou jako už poslední hodinu...týden..pět let..půl století? Cítím se tak od té doby, co jsem byl člověkem, i když...Byl jsem někdy vůbec člověk? Učiním několik kroků směrem k zábradlím, přičemž cestou špičkami bot okopu několik dřevěných prken, až pak se opřu o zábradlí, ruce založené a sleduju horizont přede mnou. Rozcuchaný pramen vlasů mi padá přímo do očí, ale já se ani neobtěžuju ho srovnat. Na co taky? Vypadalo by to příšerně směšně k celkovému vzhledu mého oblečení - neupravený pánský oblek, košile a kravata o botech se ani nezminuju. Navíc mi je můj vzhled naprosto ukradenej, nerozhodl jsem se nastoupit na tuhle loď, abych se někomu - těm pár dalším na palubě - předváděl jako nějakej model. |
| |
![]() | Do ticha, přerušovaného ejn tlumenými hlasy Shiroua a Tara, se začal ozývat slabý bzučivý zvuk. Po pár minutách, kdy se zdroj toho zvuku začal přibližovat vašim směrem, vám došlo, že se jedná o vrtulník, nebo možná o dva. Někteří upíři, kteří to zaregistrovali také zmizeli v útrobách lodi...možná věděli o co se jedná. Za dalších několik minut sepřimo nad vašimi hlavami objevily dva vrtulníky. Z nich sjela po lanech na palubu celkem početná skupina vojáků, a jeden z nich postoupil dopředu ke kaptánovi, který se přišel podívat cos e to děje. Po krátké řeči se na vás kapitám obrátí a promluví. Je mi líto, ale budete se muset na chvíli podvolit těmto pánům, kteří dostali hlášení, že se na naší lodi plaví ilegálně upíři. Nevím jak dlouho to bdue trvat. Pak promluví voják, jež mluvil s kapitánem. Pokud budete tak laskavi, silně zdůraznil slovo laskavi, což vypovídá, že nepůjde o laskavost ale nutnost, tak nám každý z vás nahlásí své jméno, a my si vás projdeme, jestli jste neškodní. Mezi řečí dal pokyn a část skupiny vešla do podpalubí. |
| |
![]() | Vytržen ze svých myšlenek zdvihnu hlavu, abych o několik vteřin později mohl konstatovat přílet vrtulníků a následné slanění několika osob. Oči se mi zúží v tenké škvírky, kterými do prostoru kolem proniká nespokojený pohled. Prsty několikrát poklepu o zábradlí lodě. Ilegální.. cestující.. Z kapitána přejde můj pohled plynule k vojákovi, u kterého se zdrží o něco delší chvíli. A není divu. Nemám rád, když mě někdo ruší.. a už vůbec ne, když se pak vyjadřuje podobně, jako to udělal on. S černými vlasy po ramena, i s kalhotami a delším vrškem lemovaným červeno-bílým okrajem, si zatím laškovně pohrává vítr. A přestože nepříjemný pohled dosud nezmizel, jsem ochoten bez protestů učinit, co se ode mě žádá, ovšem ať nečekají, že za nimi poběžím jako psík. Chtějí-li něco, nechť se ráčí dostavit. |
| |
![]() | Vyjeveně koukám na vojáky,nechápaje co se děje.Pomalu vstanu a poslouchám slova kapitána a později i velitele vojáků. Pohlédnu na Shiroua a zeptám se “Ono existuje něco,jako ilegální upír?“naprosto nechápu co to znamená. Ilegální upír?To,jako,že nemá povolení na to být upír nebo co?jsem z toho celkem vedle. Navíc mi pořád není dobře a teď ještě tohle. Vydám se k vojákovy,abych mu nahlásil jméno,abych to měl rychle za sebou a mohl si v klidu zase sednout. “Dobrý večer pane.Mé jméno je Taro Nanashi.“oznámím mu a nemám žádné pochybnosti o tom,že co se mě týče bude to v pořádku. Pokorné s bledou tváří čekám až mě propustí. Vypadám skoro,jako chlapec.Kdo by řekl,že mi je již 21 let?Asi nikdo.Od patnácti let jsem se vzhledově moc nezměnil.Jen trochu vyrostl,ale jen trochu. Vlasy mám dlouhé až na ramena,barvy mírně do fialové.Oči má blízko u sebe barvy červené.Postavu má štíhlou a mírně svalnatou,jak kdysi chodil posilovat. Výška 168 cm tedy spíš drobný.Celkem pohledný se zvláštním pohledem. Rád nosím bílou barvu s oranžovou. A také to je i teď.Bílé triko na něm oranžovou mikinu bez rukávů,oranžové kalhoty a boty bílé. |
| |
![]() | No...mám dojem, že jsou to upíři, kteří nejsou do Shelteru "pozváni"..ale to je jen můj pohled...já jsem nic takového nezažil a se Stráží se tak často nesetkávám. Pokrčím lehce rameny a naposledy si potáhnu z cigarety, než ji uhasím. Pak se zvednu ze země, abych mohl také nahlásit své jméno...a taky to rychle vyřídit i s věci Taroua... Já jsme Seiran Shirou...doručovatel Společnosti, a tady tenhle mladík povolení již má, a dokonce potvrzené Greycrowem. Takže myslím, že nás dva nebudet muset prověřovat hlouběji. Ukážu prstem i když je to neslšné, na Taroua a pk po své řeči jen jednoduše odtáhnu stranou, protože další řeči s tím vojákem by byly zbytečné. Teprve teď si mne jde pořádně prohlédnout (až na obličej, protože je zčásti zakrytý kapucí). Mám na sobě pevně sepnutou tmavě zelenou (nejspíš zimní) bundu se stříbrným kožichem na velké kapuci. Na nohou mám úplejší kapsáče z falešné kůže zdobené stříbrnými cvočky a obuté černé kanady. Kolem pasu je připevněná menší khaki brašna s plackami popsanými neslušnými výrazy. Na krku mám pověšené ochranné brýle. |
| |
![]() | Když mě odtáhne Shiroua zpět na naše místa.Chvíli si ho prohlížím než řeknu “Aha tak takhle…ale tihle vojáci jsou lidé ne?Teda…proč se o to zajímají?Já myslel,že lidé zvenčí o tomhle nemají ani páru.“pohodlně se opřu. Zadívám se na vojáky “Co myslíš…jak dlouho tohle potrvá?Nezdrží nás to moc dlouho,že ne?“zeptám se s viditelně znepokojen. “Pitomí ilegální upíři…jestli na tom mo…moři zůstanu díle než jsme měli,asi se zblázním.Hloupá mořská nemoc!“vztekám se v duchu. |
| |
![]() | Pitomosti... proletí mi hlavou, když se nad námi ozve řev vrtulníků. Nemají asi nic lepšího na práci...no alespoň se nebudu chvilku nudit... Pokrčím rameny a promluvím na nejbližšího vojáka, aniž bych se zajímal o to, jestli mi věnuje pozornost nebo ne. "Zel Camui," řeknu jen dvě slova s naprostou jistotou v hlase a rukama v kapse. Postava, které jste si teď mohli všimnout je vysoký a štíhlý mladý muž. Má na sobě černé kalhoty i tričko a černo-šedou bundu. Jeho tvář je velmi krásná, má ostře řezané rysy a úzké rudé oči. I jeho vlasy mají barvu ohně. Tedy alespoň ty, které vyčuhují z pod černé čepice, kterou á naraženou na hlavě. |
| |
![]() | Z pozorováná her vodních vlnek mne po chvíli vytrhne dosti nepříjemný hluk. Napůl zmateně a napůl zvědavě pozvednu pohled k obloze a začnu důsledně pátrat po jeho zdroji. "Ostatní to zřejmě také slyší," ujišťuji sám sebe klouzáním pohledu po ostatních pasažérech. Když se zpoza obzoru vynoří vrtulníky, trochu se uklidním. "Tak to zas taková záhada nebyla. Lehkých pohybem se odtrhnu od zábradlí a vmísím se do davy pokoušejíc se proniknout blíže k centru dění, abych měl lepší možnost si vylslechnout si kapitánovo hlášení. "Ilegální?" vyvstane mi na mysli a trochu se zakaboním. Nakonec jen pokrčím rameny s tím a připíšu si tento fakt na svůj seznam "dosud nevysvětlitelných faktů", pro které hodlám hledat vysvětlení později. Pohledem přejíždím po vojácích i cestujících, kteří poklidně uvádějí svou totožnost a připravím se na své vlastní představení dle vzoru ostatních. Takahashi: Od pohledu mladý, odhadem tak 22 let. Poměrně vzrostlé atletické postavy, která se činí do výše kolem 1,8 metru. Na hlavě mu neposedně povlávají dlouhé špinavě blonďaté vlasy rámující úzký obličej charakterický výrazně vykrojenými rty a velkýma jasnýma očima v modrých odstínech. Menší nos jen stvrzuje jemnost jeho rysů. Oblečen jest celý do červené a černé, které se u něj těší zřejmé oblibě. Střih oblečení je elegantní a i přesto pohodlný. Vzhledem k denní době má přes sebe přehozen černý dlouhý kabát, který ovšem nechává vesměs rozhalený. |
| |
![]() | Náhlý příchod vojáků na palubu mě nikterak nevyvede z míry. Se stejně chladným klidem si vyslechnu jejich důvody, proč se tak najednou objevili v téměř bojové pohotovosti. Ležérně se opřu zády a lokty o zábradlí a můj pohled sklouzává od jednoho vojáka ke druhému. Jsem tu legálně a nebo nejsem? Jak to mám krucinál vědět? Na tuhle loď jsem se dostal, problémy při naloďování mi nikdo nedělal, tak proč najednou tohle? probíhá mi hlavou. Notnou chvíli vyčkávám, než ze mě něco vypadne, a zatím se stihne přestavit už pár dalších. Teprve pak se odtrhnu od zábradlí, asi 19 letý mladík, o chloupek větší než průměrný muž, štíhlý se strhaným obličejem, téměř prázdným výrazem, ve společenském obleku, který ovšem vypadá jako byste ho zrovna vytáhli krávě z huby, košile neupravená, kravata uvolněná a špičky lakýrek okopané. Blonďaté vlasy rozcuchané, padající do modrých očí. Joshua Gordon, teda pokud si svý jméno ještě dobře pamatuju. Snad to v těch svejch papírech máte. přecedím přes rty. |
| |
![]() | Protože pro společnost pracují většinou lidé...a nejsou z venčí jestliže dělají tohleto...tohle je Stráž...pravděpodobně. Řeknu jakmile si jsem jistý, že po nás vojáci nic nebudou potřebovat. ...Záleží je na nich jak dlouho nás zdrží..ale loď stále pluje, vidíš? Ukážu mu prstem na hladinu, která se rozechvívá proplouvající lodí stejně jako předtím. Ať už se zdržíme nebo ne tady tímhle...na celkovou dobu plavby to nebude mít vliv.. |
| |
![]() | "Aha....tak takto....hm....budu se muset o tom...ostrově ještě hodně naučit.Asi jsem si vše měl přečíst pečlivěji."řeknu. Ale když se zmíní o tom,že stále plujeme oddychnu si "To je dobře....dobře...."řeknu spokojeně. Naštěstí mi je už lépe a nehodlal jsem to nakřiknout,tak jsem se aspoň zabavoval tím,že jsem pozoroval "Strážce" jak prověřují ostatní upíry.A pečlivě jsem si je prohlížel a hodnotil. |
| |
![]() | Bez zájmu pohlédne na ty muže **ilegálnost?.. definujte mi lovo ileganilita.. kord když jde o upíra..** zavrčel si ro mysly a otočil se opět k moři kde flusl do vln moře. Byl v něm nezájem,opovržení,nenávist,zloba a pak.. proč se tam cpát..sám přemýšlel o tom zdali na té lodi co je, má vůbec co dělat... Zdali je zván nebo je černý pasažér.. Po zádech ho přeběhl mráz až se mu postavyli chlupy po páteři ale ve tváři je klidný...snad až kamenně chladný. ,,blbost" prskne tiše a stále stojí u zábradlí |
| |
![]() | Shiroua a Tara nechali vojáci po rychlém stručném vysvětlení odejít. U Joshuy se na chvíli zarazili ale pak ho pustili taky. U Zela se zdrželi trochu déle, ale jakmile si voják pečlivě zkontroloval jeho jméno tak se usmál. Vy se jen vracíte ze služební cesty, že? Mám vás tady..vše v pořádku můžete jít. Co se týče Kaoriho, Takahashiho a Akiry, k nim si museli vjáci dojít, a začít se vyptávat přímo, stejně jako u některých dalších upírů, kteří se nenamáhali spolupracovat.. |
| |
![]() | Pousmál jsem se, jakmile jsem zaregistroval vojáky, kterak míří ke mě. Sepnul jsem ruce za zády a otočil se čelem k nim, takže někteří mohli konečně pohlédnout do mé tváře, i když světlo na nějaké podrobné prohlížení nestačí. Tvář je dohladka oholená, téměř dokonalá, rysy jsou spíše oblejší, čímž působí milým dojmem. Ovšem tmavé oči plné něčeho, dosti podobného pohrdání a snad i povýšenosti, tento dojem kazí, stejně jako rty, pevně semknuté k sobě. A hlavně pak, levou stranu obličeje zdobí červené rozvětvené tetování. Akira Ishizuka pronesu pomalu a tiše. Upřu pohled na jednoho z vojáků a čekám, jestli bude vše v pořádku nebo jestli nastanou nevítané problémy. V dnešní době se může stát cokoli. |
| |
![]() | Chvíli otálím a když se přede mne postaví příslušník hlídky s němou otázkou, bez váhání ze sebe vypravím: Takahashi Ishikawa, a trochu nervózně se usměji. Prsty si zajedu do vlasů, rozčísnu je a pak ještě odtraním neposlušný pramen ze svého výhledu. Přitom stále nespouštím pohled z vojáka a zálibně si ho prohlížím. Nakonec raději zůstanu zticha, propletu ruce za zády, jelikož nevím, co s nima, a setrvávám na místě, zda z něj nevypadne něco důležitého. Snad nic, doufám v duchu a na chvíli mi projede myšlenkami, co asi dělají s nevítanými návštěvníky. |
| |
![]() | Zamračí se když za sebou uslyší hlas tázajícího najmeno...není to snadmoje věc?..snad arogance..nebo hloupost bláhovost či co mě to popadlo mě nedonutilo ani se otočit. Stále jsem bezduše hleděl do vln.. **jméno...** tolik spomínek.... zavřel jsem oči a nadechl jsem.. s vydechnutím jsem je otevřel. ,,Kaori Sesumu" řekne klidně a dál ledí do moře...jako by tam hledal cosico nemohl nikdy nalést..a asi už nenajde |
| |
![]() | Pozoruji zamyšleně vojáky.Nevolnost pomalu mizela a za to jsem byl neskonale vděčný. Jesno jsem nechápal.Proč většina upírů odmítá spolupracovat,když stejně nemají na výběr a musí se nahlásit. Jen tak vypadali dost odmítavě a naštvaně. Bylo to divné. "Řekni mi Shirou...je hodně upírů,takhle tajemných a vypadjí na to,že řeknešli křivého slova,tak tě roztrhají?"zeptám se. |
| |
![]() | Také sluduji těch několik upírů, kteří se chovají odměřeně a nevstřícně vůči vojákům. No...je to stjně jako s lidmi...jeden je takový a jiný zase jinačí...navíc pokud jsi na světě déle, tak se chováš jinak než zamlada...třeba jedna moje příbuzné bylo stodvacet let ačkoli vypadala na patnáct...a chovala se jako normální arogantní babka po přechodu.. Lehce se zasměji, což může vidět jen Taro. Čímž staší upíry rozhodně urážet nechci...protože já asi za pár desítek let dopadnu stejně. |
| |
![]() | Nakonec jsou všichni upíři na palubě zkontrolováni...nikdo z nich jak to vypadá nebyl z těch, které vojíci hledají. Tak dobře to ale nešlo v podpalubí, což poznáte jednoduše podle pachu čerstvé lidské krve...následně se začne zespodu ozývat střelba. Propukl boj. Velitel dá vojákům pokyn a vejde spolu s nimi do podpalubí... |
| |
![]() | "Jak,ale na pohled rozeznám upíra,který je starý?"zeptám se. Pak začichám "Citíš to taky?"a když se ozvou výstřeli vyskočím polekaně na nohy "Co..co se to děje?"zeptám se celý vyjevený a dívám se ke dveřím do podpalubí. "Neměli....já nevím...neměli bychom něco udělat?"zeptám se |
| |
![]() | Poněkud sebou trhnu při zvuku výstřelu a po zádech mi přejede mráz. "To nevypadá dobře." Na místě se otočím a vydám se zpět na své původní místo na zádi plavidla. "Přeci jen nemusím být zrovna v centru všeho; zvláště když tam jde o krk." Pak se zarazím, když si všimnu dvou mužů poblíž, nejspíše také upírů. Z úst jednoho mladíku zaslechnu otázku ohledně nějakého pachu a teprve teď si uvědomím, že se ve vzduchu vznáší zápach krve. Nakrabatím obličej stále nesmířen s faktem pojídání krve a automaticky odpovím: Jo, cítím. Krev. Objekt mého zájmu se mezitím ztratil někde v davu. Občas se ohlédnu po okolí a aspoň trochu si oddychnu při zpozorování, že se nepříjemnosti přesunuly do podpalubí. Přesto vrásek na mém obličeji moc neubývá. "Oh, omlouvám se," vypadne ještě ze mě, když si uvědomím, že otázka nepatřila mne. Já jsem Takahashi. Takahashi Ishikawa, představím se opět přibyvší dvojici, přičemž pozvednu ruku v pozdravném gestu. |
| |
![]() | Znovu polekaně nadskočím,když se ozve neznámí hlas. Podívám se na muže,který mi odpověděl místo Shiroua. Chvíli nevím co dělat,jak jsem zaražený.První upír,jako já,který na mě mluví. Teda kromě Shiroua. Opatrně uchopím jeho ruku krádce a plaše si s ním potřesu a pak rychle ruku vytrhnu a schovám si ji za záda "Ťeší mě pane Ishikawo.Já se jmenuji Taro Nanashi."představím se. Pak ukáži na svého společníka "A tohle je můj přítel a společník Shirou." Chvíli mlčím než se zeptám "Kolik vám je...tedy...tedy...chtěl jsem se zeptat,jestli bychom neměli..já nevím....jít jim dolů třeba pomoci?Co myslíte?"dívám se na něj se zájmem. |
| |
![]() | Nad příchodem toho upíra, který se představil jako Takahashi Ishikawa, jen pozvednu obočí. Mlčky sleduji jak mu Taro třepe rukou, ale když navrhne jít dolů rázně zakročím... To bohužel nepůjde...jsem najmutý k tomu, abych vás dopravil bezpečně k vašemu strýci. A jako takovou...tuhle nebezpečnou akci neschvaluji...a myslím, že pan Ishikawa taky ne...nemýlím se? Obrátím se se svými slovy k Takashimu a lehce sjedu hlavou dolů...přirozené gesto pokud mluvím s upírem, který je jasně starší nežli já. |
| |
![]() | Když se zbavím toho člověka, který se snažil ověřit mou totožnost, vrátím se k nesmírně zajímavé činnosti pozorování vln, jak se převalují okolo lodi, opatřené bílou pěnou. Zrovna ve chvíli, kdy si zívnu a v duchu zadoufám, že tahle plavba brzy skončí, donesou se k mému sluchu podezřelé zvuky a zanedlouhoi pach krve. Chvíli přemýšlím, jestli se jít podívat co se v podpalubí děje, ale nakonec má zvědavost přeci jen zvítězí. Svižnými kroky a s napjatými smysly zmizím v nitru lodě, abych prozkoumal situaci. |
| |
![]() | V duchu si oddychnu.Shirou naštěstí řekl to v co jsem doufal.Nejsem zrovna ten tip,co by se schiloval k násilí.Spíš jsem se vše snažil vyřešit zdvořilou konverzací. "Tak dobře....jen jsem se ptal."řeknu a usadím se.Ale byl jsem nervózní. Uvědomil jsem si,že vlastně všichni upíři jsou asi starší,jak já.Nebo ne?No z větší části určitě ano. "Ale myslíte,že to tam dole zvládnou?"zeptám se |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro Po několika metrech narazíš na další chodbu, ze které se pach krve line ještě více, než předtím...cítíš, že je něco špatně a skutečně asi je. Nohy se ti ěnco dotkne...když se podíváš dolů uvidíš jednoho z vojíků, který je stále naživu..ale přišel o polovinu obličeje, levou ruku a nohy... Vši-chni...mon-stra...upíři...zab-bít...všechny... To byla poslední slova, která řekl, než vyhasl.... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Vzhledem k tomu, že sleduju pach krve mě nějak nepřekvapí, když narazím na polomrtvého strážce. Z jeho slov toho moc nepochopím a tak jen setřesu jeho ruku a vydám se dál. Jsem ještě obezřetnější než před tím, ale na rtech mi hraje nepatrný úsměv. Někdo někde dole, nebo nahoře vzal moji stížnost na nudu očividně víc než vážně. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro Ko nečně se dostaneš na místo, kde stále ještě funguje žárovka...stěny pokryté krví...polomrtvá a mrtvá těla...a někde vlevo stále slyšíš boj..ale tentokrát bez pušek...jen jakoby někdo trhal na kousky...lidi. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Zajímavé...čím díl zajímavější...zajímalo by mě čí je to práce... proletí mi hlavou. Chvíli stojím a poslouchám zvuk, který se ozývá nedaleko ode mně. Myslím že se to brzy dovím... proletí mi hlavou a vykročím tím směrem. |
| |
![]() | Jak jsem předpokládal. Kontrolu nekomentuji, jen pokynu hlavou vojákům na pozdrav.. a neodpustím si náznak chladného úsměvu. Opět nastane klid a více méně i ticho, takže si vychutnávám plavbu, hledíc do namodralé tmy. Je to již velice dlouhá doba, kdy jsem byl naposledy na lodi. Avšak klid netrvá dlouho. Hluk by nebyl až tak divný, ovšem krev, ta přitáhne mou pozornost. Ohlédnu se přes rameno ke vstupu do podpalubí, ale je mi jasné, že jen u toho nezůstanu. Shrnu si pramen vlasů z čela a pomalým krokem mířím k podpalubí. Velice zajímavá plavba ozvu se stejně tiše jako poprvé, ovšem nyní má slova nejsou mířena k vojákům, nýbrž ke třem cestujícím. Bylo to chladné konstatování, možná by se to dalo chápat jako lehké vybídnutí, ale rozhodně se nezdržuji tlacháním a pokračuji volně dál, k místu dění. |
| |
![]() | Pane Ishikawo... Pokloním se upírovi a pak se otočím na Tara. Pokud ti to nebude vadit...šel bych se podívat do podpalubí místo tebe. Evé dokumenty jsou zde. Podám Tarovi složku s nějakými papíry a ukloním se mu. Pokud by zde bylo nebezpečno, měl by jsi odejít co nejdříve...třeba jedním z těch vrtulníků...myslím, že by se ti to povedlo... Pak se otočím na Takashiho... Jestli vás mohu požádat...postarejte se o něj zatímco tady nebudu. Aniž bych čekal na jeho odpověď zamířím přímo do podpalubí, tam kde zrovna zmizel ten upír s chladným chováním... |
| |
![]() | jen zakroutí hlavou **tohle bude zajímavá nos..** pomyslí si a ikdyž by měl chut nakopat jim zadek raději zustal v ustraní a pohledemsi prohlížel takashiho.. možná proto že mu připomínal Erika.-..letmo se usmál... a sledoval celou situaci...kontrolu nijak nekomentoval..docela si i oddechl v kostech cítil trable které nenadešly...což bylo dobré.. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro |
| |
![]() | Překvapeně přijmu papíry "A...a...ale..."vykoktám zděšeně a kulím na něj oči. Věděl jsme,že ho nezadržím sklopým pohled "Buď opatrný Shirou!"zavolám za ním znepokojeně. I když jsem ho znal jenom chvíli,byl jediný který se staral o to co semnou bude i když to bylo asi jenom kvůli tomu,že to bylo v popisu jeho práce. Ale oblíbil jsem si ho. Nejistě se podívám na Ishikawa a nejistě se usměji "Ehm...omlouvám se.Jestli...teda..nemusíte mě starat."dávám mu možnost,aby se mě zbavil. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro Ihned je ti jasné co je to zač...přenašeč Moru černé krve.... |
| |
![]() | Vrazím ruce do kapes saka a unylým pohledem sleduji, jak vojáci mizí rychle v jiné části lodi. Mnoho povyku pro nic. Vůbec by se nemuseli obtěžovat. To vojáci nemají nic lepšího na práci? Eh, ještě že nejsem člověk a nemusím je platit z vlastních daní zabručím a jen potřesu hlavou. Na malou chvíli se zahledím k horizontu, pak se otočím na sešlapaných botách a krátkými, rychlými kroky se vydám na průzkum téhle lodi. Nemám tušení, jak dlouho se ještě budeme plavit, ale pomalu mi začíná docházet trpělivost a v hlavě mě začnout běhat myšlenky, kdy rozvažuju správnost svého rozhodnutí. Ale co, stejně jsem celý ty roky nic pořádnýho nedělal, nic vzrušujícího, tak proč by to teď mělo být jiný? |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Když vidím že to zabíjí i upíry, poněkud mě to rozzlobí. Zrychlím krok a v tu chvíli proti mě vyběhne původce toho všeho. No jistě...to mě mohlo napadnout... stihne mi proletět hlavou. Většina lidí nebo upírů by v takovéhle situaci reagovala únikem, ale mě napadne jiná věc. Je to tak automatické, že ani nepřemýšlím o tom, že by to mohlo být nebezpečné. Oheň... pomyslím na tu jedinou věc a mezi mnou a stvůrou vykvete rudý plamen, směřující proti nepříteli. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro Kdo.. Ohlédnu se. I jemu, i když v nevhodné chvíli a na nepříliš vhodném místě, pokynu hlavou na pozdrav.. a nebo ho chci utvrdit v tom, že o něm vím a tudíž nehrozí, že bych se při možném útoku ranil jeho. Zapátrám pohledem kolem sebe, stejně tak se snažím rozpoznat, odkud zhruba jdou zvuky. Teprve pak pokračuji. |
| |
![]() | I přes vážnost situace mi mezi rty pronikde zvonivý jasný smích. "Prosím, neříkejte mi 'pane'," usměji se pak a dodám: "Jsem prostě Takahashi." Na podanou ruku reaguji kladně a stisk opětuji, sic mírně překvapen bázlivostí Tara, jak se mladík představil. "Myslím, že bychom to měli nechat na 'povolanějších' a zkušenějších, než jsme my sami," přitakám na zamítnutí návrhu druhého přítomného. "Jistě, pravda je to vskutku velice zajímavá," obrátím se na nově příchozího. "Až mrazivě zajímavá," zaumlám pak ještě potichu nespokojen s vývojem stávajících událostí. Ani se nenaději a odehrává se další malý zvrat. Ten mladík jmenující se Shirou se rozhodl vydat se tam. "Blázen," poklepu si na čelo a chvíli pozoruji jeho vzdalující se siluetu než se ztratí v davu ostatních. Ze zamyšlení mne až vytrhne Taro. "V pořádku," usměji se na něj jedním z úsměvů, které řadím mezi chlácholivě uklidňující a přátelské. Pak se odvrátím od vřavy před námi a pohled zapíchnu mezi mořské vlny. "Co mi ty povíš o sobě?" nadhodím nějaké téma. "Snad se brzy situace uklidní. " |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Podívám se zaraženě na upíra před sebou a mírně se ukloním. Pak na nic moc nečekám a jdu za ním...někdy je lepší se někoho držet, než jít sám... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro O něco později se ocitnete v místnosti spoře osvětlené žárovkou...je plná mrtvol vojáků... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro O něco později se ocitnete v místnosti spoře osvětlené žárovkou...je plná mrtvol vojáků... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Dneska se asi naběhám, pomyslím si s úsměvem a rozejdu se tím směrem, kde nestvůra zmizela. Zanedlouho očividně narazí na další lidi a proto ještě přidám, než stihne napáchat příliš mnoho škody. |
| |
![]() | Nervózně se ohlédnu a pak příjdu k němu,ale nedívám se pro jistotu do vln. "No...no...víte pa...hm..Takahashi.Já jsem upír jenom dva měsíce.Moc se tomhle světě nevyznám.Ale jako člověk,jsem byl prostě obyčejný,mladý muž,který se občas s kamarády rád napil a blnul.Ale jednou se mi to vymstilo.S kamarádem nás napadli.Jeho asi zabili.Tělo se nikdy nenašlo a já se pomalu začal měnit na upíra.Ale trvalo dlouho,než jsem pochopil co se stalo.A pak mi přišlo pozvání od stráčka na ten ostrov.Bylo to podle mě lepší než zůstávat doma.Kde jsem nemohl přez den ven a tak...tak jsem přijala teď jsem tu."pokrčím rameny.Nesmělost pomalu odchází i když jsem stále před tím velkým,vážně tvářícím se mužem cítil bázeň. |
| |
![]() | "Dva měsíce," zamyslím se a až za notnou chvíli netečného 'čučení do blba' odloupnu pohled od hladiny. "Chudák, tak tohle mu nezávdim. Ale vlastně - žádný z nás nezačínal jinak. Těžko se s tim smiřuje," zavzpomínám sám na počátek svého konce. "Nebo konec svého počátku? Vlastně ani nevím, zda by to nemělo být spíše úplně jinak." "Ano, rozumím ti. Nic pěkného. Ale věř, že to mohlo být i horší," vysoukám nakonec ze sebe a spíš jen tak pro sebe dodám: "Vždycky to může být horší." A pak porkačuji již opět normální hlasem: "Snad se ti tam bude líbit. Taky jsem tam ještě nebylo. Mířím tam poprvé. Nebudeš sám, co z toho bude vyjukanej," šťouchnu do Tara loktem a upřímně se zasměji pokoušejíc se tak skrývat své vlastní pochybnosti o budoucnoti. |
| |
![]() | Překvapeně se zakymácím,když do mě šťouchne. Usmál jsem se "Díky...to mi pomohlo."řeknu a když pevně stojím na nohou šťouchnutí mu oplatím "Jsem rád,že jsem se tu s někým seznámil.Aspoň budu vědt na koho se obrátit až se ztratím."vesele se zazubím. "A povíš mi ty něco o sobě?"opřu se zády o zábradlý.Na vodu se mi opravdu dívat nechtělo.Díval jsem se proto ke dveřím do podpalubí.Strachoval jsem se o Shiroua. |
| |
![]() | "Nemáš za co," odvětím a statečně přijmu další šťouch. Narozdíl od Tara se však ani nehnu a nohama stojím pevně jakoby přikován k podlaze. "Myslím, že nebudeš sám, kdo se ztratí," pokusím se zatvářt tajemně, ale neutuchající úsměv mi to poněkud kazí, a to dost. "Něco o mne?" nakrčím nos a zamyslím se. "No, nic zajímavého to není, ale také nic tajného. Byla prostě tma. Ale ne taková jako je třeba teď. Byla to opravodvá hustá tma. Dala se by se snad i krájet," začnu navazovat hrůznostrašnou atmosféru s úmyslem mladého upíra postrašit. Když ke však dolehnou další výkřiky z podpalubí, raději toho nechám a pohledem opět zklouznu k vodě. "Vlastně ani moc nevím, jak to udělal. Vím jen, že byl jeden. Lovil. Ještě nedávno jsem nechápal, jak to dokázal. Neměl jsem šanci mu uniknout.. " zahloubám se do vzpomínek až se mi začne celá ta scéna promítat před očima. Po chvíli sebou trhnu a pokračuji: "O pár dní později jsem začal mít problémy se světlem a tak dál. Však to asi již znáš. Pak přišel hlad. Rozumíš mi, že? Z počátku to bylo vážně dost komplikované. Nikoho jsem neměl. Važ si svého strýčka. A nyní.. Nyní chci zkusit své štěstí tady. Je to vyhlášené místo a já věřím, že pověsti o něm nebudou jen smyšlené báchorky a sny senilních upírů," zakončím a podívám se ti do očí. Položím mu ruku na rameno a pak jí zas nechám volně spadnout. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro Můj pohled přebíhá z jednoho těla na druhé, zůstanu stát na místě. Jakmile mám dost prohlížení zbytků vojáků, zaměřím se na okolí a zvláště pak na to, co by zde mohlo být ještě živé. Nebo aspoň zdánlivě živé. Hm překročím několik těl a znovu se zastavím. Přestože se v první chvíli zdálo, že budu mít nějakou poznámku, nakonec jsem nic neřekl. |
| |
![]() | I když jsi mě nechtěl doopravdy vyděsit,tak se ti to stejně podařilo a při výkřiku z podpalubý poděšeně vyjeknu. Ale pak se zase uklidním "Uvidíme..."usměji se na něj,když mi stiskne rameno "Jsem opravdu zvědav,jak to tam bude vypadat.A jestli si zvládnu najít nějakou práci.Býval jsem kuchařem,ale to mi je teď na nic,co?"zeptám se s malou naději. "Ale jinak mě nenapadá co dělat."příjde mi,že začínám blafat,ale nevěděl jsem o čem si povídat.A raději jsem nechtěl rozebírat jeho minulost. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Vypadá to tu jako...na jatkách... Poznamenám tiše, i když je mi jasné, že mi na to druhý upír neodpoví... Tohle nevypadá na práci normálního upíra...je tady všude krev..upír by ji vysál... |
| |
![]() | "Jo, to ano," přitakám. "Tak když tak se do té doby o tebe může starat strýček, ne?" pokusím se mladíka povzbudit a potlačit tak vlastní nejistotu. "Také nevím, co tam budu dělat." Ohlédnu se a do zorného pole se mi dostane jeden z příslušníků bezpečnosti. "Snad bych se mohl připojit k nim," mrknu a se zájmem pozoruji dění okolo. "Nevíš, kdy už tam budeme? Je tu nějak příliš živo," pohraji si se slovíčky zahledím se na horizont ve směru plavby. |
| |
![]() | Potřesu hlavou "Netuším,jak dlouho tu jsme...ale tuším...asi ještě hodinu určitě."odpovím. "Ale nevím...asi se k nim nebudeš moci přidat..prej,že jsou to jenom lidé...myslím."mluvím nejistě. "No..víš...strýček...to sice může,ale já bych raději stál na vlastních nohou.Už tak jsem mu dost dlužný,za to co pro mě udělal."oklepu se a obejmu se rukama. "Ale....třeba bych mohl řídit taxík...třeba."zamyslím se nad tím. |
| |
![]() | Popošel jsem dál od ostatních směrem podél zabradlí a pozoroval okolí. Jak jsem se tak dival na ocean a ignoroval to vše kolem, nevím jak se mi to povedlo ale uklouzl jsem a spadl na krovky....jak dlouhý a šioký zároven jsem se svalil na zem , pomalu jsem se začal zvedat ale bez úzpěchu... jako by byla podlaha navoskovana ci co, ze mi to klouzalo jako na brusnym ledě :D Stihl jsem se chytit zabradli ale nohy mi tancili jak při kozáčku a chvíli mi trvalo než jsem chytl rovnováhu a odplazil se na místo kde to nebylo kluzké.. **hezké divadlo jsemjim tu udělal** zamračil jsem se podrbal na temneni hlavy a začal se oprašovat :D |
| |
![]() | "Aha," polknu. "Lidé? Hmm.. "zamyšleně se zadívám na nejbližšího z nich a bohužel zjišťuji, že je tomu opravdu tak. "No, určitě tam bude něco i pro upíry, ne? To by přeci jinak byla diskriminace!" začnu se rozhořčovat, i když spíše strojeně přeháním. "Taxík?"pousměji se a znovu si tě prohlídnu. "Prosimtě, vždyť bys ani neviděl přes volant na silnici!" vyprsknu smíchy. "Neber si to osobně, tedy. Ale do tvýho taxíku bych raději nenastoupil. Leda by sis tam přidělal periskop," odmlčím se, abych zkrotil smích vyvolaný tou představou. "Taková ponorka na kolech." |
| |
![]() | Zčervenám a sklopím pohled,začnu šoupat nohama "No...asi máš pravdu.Nejsem moc vysoký...a už ani nevyrostu."řeknu rozpačitě a usměji se. Mou pozornost upoutá divoký pohyb za Takahashiem.Nějaký muž tam sebou mlátil o zem,dostal jsem strach,že mu je snad špatně a tak jsem se k němu rozběhl "Pane?Kste v pořádku?"zeptám se a v tom mi podklouzne noha,vykřiknu,sletím na zem a kloužu po zádech po zemi.Ta zem byla snad pomazaná mýdlem! Narazil jsem do zábradlí,odrazil se,jako gumový mýček a přepadl přez zábradlí.Teda ne tak úplně,zachtil jsem se a vyděšeně kvikal,rychle jsem se začal přitahovat.Z té vody podemnou,zpěněná voda,temná byla hrozivá a mě se zase zvedl žaludek. |
| |
![]() | ,,sakra" zašeptal jsem a chytl mladíka za ruku, nasledujici chvili jsme se prali s gravitaci ale nakonec se mi ho povedlo vytahnout zpet na palubu,, v pořádku?... jak vidno smekli jsme se oba po tom samém..jen jsem dopadl o trochu lépe.." letmo se usmál Je videt jak si ho prohlížím než se mu finálně zahledím do očí.. muj pohled je upřímný tedy se o to snaží :D ale taky trochu nejistý.. ,,mé jméno je Kaori Sesumu těší mě " usmál jsem se a nabýdl mu svou ruku :D |
| |
![]() | Musím se první vydýchat,z toho šoku jsem ztále otřesený.Přijmu ruku muže a vstanu,pak si s ním potřesu. "Děkuji.Už jsem myslel,že je po mě....těší mě Kaori.Já se jmenuji Taro Nanashi."potřesu si s jeho rukou a pak si ji položím na srdce,sice jsem byl zadýchaný,ale tlukot srdce jsem necítil.Na okamžik jsem se zděsil,ale pak jsem si uvědomil co jsem zač a uklidnil se. |
| |
![]() | Smích mě v mžiku přejde s náhlým zvratem situace. Než se však stihnu vzpamatovat, abych mohl zareagovat a vydat se za Tarem, semele se další, mnohem vážnější, neštěstí. Okamžitě vyběhnu za ním a obezřetně se vyhnu místu, kde evidentně 'něco' leží. "Jež.." vykřiknu a zastavím se pozorujíce další osobu, jak již Tara zachraňuje. Po úspěsné záchrané misi se postavím za Tara oddychuvše si, že vše dopadlo tak, jak dopadlo. "Vždycky to může dopadnout hůř." Položím Tarovi jednu ruku na rameno, aby zas nic nevyvedl, a přitom si prohlížím přibyvší osobu. Počkám než se představí a sám se nadechnu, abych tak taktéž učinil, ale předběhne mne v tom Taro. Vydechnu tedy opět a jen co se naskytne příležitost řknu: "Děkuji za pomoc, já jsem Takahashi Ishikawa. Co jsem pochopil, tak bych ho měl hlídat." Koutek mi zacuká v náznaku úsměvu. |
| |
![]() | Poposkočím,když mi Takahashi položí ruku na rameno,dnes jsme byl nějak výjmečně lekavý.To bylo asi vším tím vzrušením,co mě dnes potkalo. Oddychnu si "Omlovám se Takahashi.Pekně to tam v tom místě klouže."řeknu omluvně a mírně se usměji.Připradal jsem si,jako dítě s chůvou.A to mi už bylo 21,choval jsem se,jak malej. "A...no...nečekal,jsem,že se od toho zábradlí,tak odrazím..."snažím se nějak ospravedlnit,ani nevím proč. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro Nadále si prohlížím oběti. Hm. Možná ani nevěděli, kdo to byl, do doby než zaútočil. Znechucen se vrátím o těch pár kroků zpátky. Nechci si hrát na hrdinu ani žádného zachránce, ale tohle prostě komplikuje plavbu, což mi není vůbec po chuti. Rozhodně tedy vykročím v před, hlouběji do lodi. |
| |
![]() | letmo jsem se usmál ,,těší mě.." odpověděl jsem tarovi a se zájmem ho sledoval ,,jsi ok? kdyby jsi spadl ....byla by to jen voda s čím se potkáš, tak klid" usmál jsem se trpce.. Pak jsem zaregistroval pohyb Takahashiho , který mě již předtím moc neupoutával pohledem, takže mě představa opustit pohled na mladé tělo tara moc nelákala :D ..trochu jsem sebou trhl jak mě svým jménem donutil odtrhnout pohled od samotného Tara a přejel jsem očima najeho osobu ,,ah těší mě...Kaori Sesumu.." usmál jsem se vlídně a podal mu ruku..se stejným pokusem o úsměv jaký měl on.. |
| |
![]() | Sklopyl jsem rozpačitě oči "No...to je pravda....asi by se nic vážného nestalo,pokud by mě teda někdo vytáhl...upíři se mohou utopit?"zeptám se nakonec a zvednu zase hlavu. Slabě se usměji "Díky za pomoc.Oběma."cítím se trapně. Pozornost obou mužů mě uváděla do rozpaků,já byl spíš vždy takový ten co se držel opodál a nechal se vléct davem,nikým neviděn a přehlížen. "Já...půjdeme si sednout?Asi na mě jde,zase mořská nemoc."zamumlám omluvně. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Co to proboha je? Je jediná myšlenka, která mi bleskne hlavou před tím, než vyskočím na zeď, abych se vyhnul tomu stvoření. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro Nicméně ten, který ti utel leží také na zemi a pomalu se rozsypává na prach...stejně jako ostatní upíři, kteří tady umřeli. Velitel těch vojáků (muž, který na vás na palubě mluvil) a dva další vojáci, kteří přežili sedí na zemi a léčí jejich dalšího společníka, který jak ale cítíš toho moc dlouho už nevydrží. Velitel tě zaregistruje a otočí se přímo na tebe. Ty jsi...jeden z těch upírů zhora...co tady děláte? |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Spolu s tím mám ale také velmi znepokojivý pocit, protože tenhle mor není žádná legrace. Dokud na mě velitel nepromluví ani si nevšimnu, že tu je ještě někdo naživu. Pomalu se na něj otočím a nasadím společenský úsměv, což v téhle situaci působí poněkud nepatřičně. "Slyšel jsem hluk a říkal jsem si, že to tu asi nezvládáte, což byla očividně pravda," rozhlédnu se okolo sebe. "No ale není mě tu už za potřebí, tak pokud dovolíte..." S těmi slovy se obrátím na podpadku a vydám se zpět nahoru, i když mám pocit, že mi to tak snadno neprojde. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro Pozůstatek..? Nebo.. pachatel.. Podívám se na stranu, mezi mrtvé vojáky. Určitě tady musely zůstat jejich zbraně, nebo něco, čím tohle.. můžeme pozdržet. Nakonec se však pro nic nesehnu, ale pokusím se vojáka odhodit na druhou stranu místnosti. Nikde není zaručeno, že mé schopnosti budou fungovat i na tohle. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro Nakažený voják (upír) ze sebe vydal nesnesitelný nehumanoidní skřek a vyběhl pryč z místnosti...směrem k východu na palubu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro Nakažený voják (upír) ze sebe vydal nesnesitelný nehumanoidní skřek a vyběhl pryč z místnosti...směrem k východu na palubu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro Jestli by jste byl tak laskav...nevím jestli tady není ještě nějaký...nakažený... Řekne ti, a popojde kousek k tobě... Chtěl bych vás požádat je- Celé podpalubí je náhle naplněno nesnesitelným skřekem, který se ozývá odkudsi za vámi...směrem k východu z podpalubí... Sakra...to je další...jestli se dostane nahoru bude to katastrofa... Valitel pokyne oběma vojákům a všichni se vydají směrem odkud se ten skřek ozval... ...jestli nám chcete pomoci... Stačí říct velitel než odběhne pryč... |
| |
![]() | Z podpalubí se náhle ozve nesnesitelný skřek, který snad humanoidní bytost není schopna vytvořit...za chvíli se z vchodu do podpalubí vynoří velmi rychlý stín, jež zaútočí na první blízko stojící věc, což je jeden ze spolucestujících upírů. Zlomí mu vaz, a tak se mrtvý upír rozsype na prach...útočící stvoření se poté vrhne na kapitána lodi, a zakousne se do něj. V očích stvoření, oblečeného jako voják, se objevil jasně černý záblesk, a zornička se zdá být žlutá... Ti jež žijí jako upíři delší dobu ví o co se jedná...upír nakažený Morem černé krve. Kapitán naposledy smrtelně zachroptěl a stvoření se vrhlo k dalším nejbližším...k Takashimu, Tarovi a Kaorimu... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro |
| |
![]() | Při pohledu na to co se děje jsem zděšením strnul a nemohl se ani hnout.Nikdy jsem neviděl,nikoho zemřít ani člověka ani upíra. Zděšeně se rozklepu,ale když se k nám ten šílený vrah vrhne,konečně se pohnu,začnu rychle ustupovat. "Tohle se musí dít jenom mě!"pomyslím si a pak se dám na útěk. |
| |
![]() | ,,Sakra co to je zač!" vyjeknu překvapením a pak se zaseknu ,,vypadá to jako upír ale není to upír.." přemýšlím jestli na něj zaútočit ale nakonec to nechám těm zkušenější a vydám se po stopách Tara.. ,,Ishikawo co se to děje?." řekl klidně a stál tak že kdyby ten tvor chtěl zautočit na tara bude mu stát v cestě ale stále ustupoval.. Nosem jsem však natáhl přenádhernou vůni krve ajejí pachuť se mi rozlezla po celé dutině ústní, pro někoho kdo je upírem pár dnů celkem nepříjemné...Skřivil jsem tvář jako by se o mě snad pokoušela žravost o které jsem zatim ani netušil :D nebo si jí snad nikdy nechtěl připustit.. :) |
| |
![]() | Oči se mi rozšíří překvapením. Takže je tu další...sakra...! Zrychlím krok a přeskakujíc mrtvoly, které za sebou nechalo první z těch stvoření. V rekordním čase se mi podaří vyběhnout z podpalubí. Jak se zdá stvůra stihla zatím napáchat pěkný nepořádek. Jedním rychlým pohledem zhodnotím situaci. Nakaženého nemusím hledat dlouho. Zrovna se chystá zaútočit na další tři upíry, což se mi vůbec nelíbí a nemíním ho nechat zabít kohokoli dalšího. Rychle tak, že by to lidské oko nebylo schopné zachytit, se přemístím za něj. Možná nezapálím loď... uchechtnu se v duchu, když jediným pohledem vztyčím stěnu z plamene, kterou směřuji přímo na monstrum. "Vy tři tam! Ukliďte se někam! Rychle!" stihnu ještě zakřičet. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro Ani na něj nehledíte, a vyběhnete ven z podpalubí... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro Ani na něj nehledíte, a vyběhnete ven z podpalubí... |
| |
![]() | Chvíli poté, co z podpalubí vyběhl Zel...taks e tam objevili i Dva upíři (Akira a Shirou)...spolu se třemi vojáky (jeden z nich je velitel), kteří se celkem vyšokovaně zastavili, když uviděli Zela, jak vytvořil plamennou stěnu. Nakažený upír se vyhl Zelovu útoku a rozběhl se přímo k vodě, aby mohl skočit dolů...je možné, že nakažení mohou mít vůči vodě odolnost, a nic se jim nestane... Rychle! Střílet! Vyštěkne velitel zbývajícím dvěma vooákům, a všichni tři začnou střílet do unikajícího upíra...ten se ale kulkám lehce vyhýbá... |
| |
![]() | Začínám si připadat dost méněcenný, když se ta potvora mému táboráku pořád vyhýbá... povzdechnu si v duchu. Nicméně mám v povaze být velmi urputný a proto se jen tak nevzdám. Když to nejde z dálky, opeču ho z blízka... ušklíbnu se a se stejnou rychlostí jako předtím se rozběhnu za nakaženým. Jestli se dostane do vody, bude všechno na nic... Jakmile jsem dost blízko skočím po nestvůře, s úmyslem přitlačit ji k zemi a ohřát ji. Jestli se mi to nepovede bude průšvih... |
| |
![]() | Ulevilo se mi,když potvora změnila směr a ztratila o nás záměr. Schoval jsem se za nejbližší roh odkud jsem to pozoroval.Byl jsem opravdu poseroutka.Styděl jsem se za to,ale já netušil jak bojovat,jak využít své upíří chopnosti,když jsem ani ještě nepřišel na to,jaké to vůbec schopnosi jsou. |
| |
![]() | Zatímco pohledem pátrám po 'uprchlíkovi', stačím se otočit na Shiroua V pořádku? Ovšem v té chvíli i mě lehce šokovala ohnivá stěna. Následkem toho jsem zvolnil svůj krok, přece jen.. někteří tady vypadají, že mají s podobnými věcmi jisté zkušenosti. |
| |
![]() | Ano, jse- Zastavím se uprostřed věty, když spatřím oheň... Huh...to je...nádherné...někdo takový...zajímalo by mě co je zač...takhle dokonale ovládat své schopnosti...je to mnohem lepší než to co umím já... Pak trochu uskočím stranou, když se mi hned vedle ucha ozve střelba...na něco takového mám příliš moc citlivé uši... |
| |
![]() | Vyběhnu za Tarem ,,jsi v pořádku?.." řeknu mile a pozoruji ho jak jej ovládá strach..letmo se usměji ,,Klid Taro jsi v bezpečí, ano?." pohledem zamíří k té potvoře a zamračí se **Aspoň prozatím** pak zrak otočim k Ishikawovi ,,Vypadni od tamtud!"zvolam a rukou v gestu aby šel k nám...přecijen mrtvých tam bylo dost a já nehodlal ryzkovat další...stačilo mi zápasit s mým samotným já natož s nějakou upírskou bestyí nakaženou ještě něčím horším než je upírství samo.. |
| |
![]() | Fajn přikývnu Shirouově neucelené odpovědi a odsunu se trochu stranou, ale tak, abych si aspoň z dálky mohl prohlédnout onoho upíra, který se vrhl na nakaženého. Mor.. při pouhé myšlence na to slovo se zamračím Může jich tam být víc, což ovšem neznamená, že bych se tam chtěl vracet. Pokud by to bylo možné. Zhluboka vydechnu. |
| |
![]() | Počáteční překvapení způsobení nesnesitelným skřekem mne napůl ochromí. Ruce mi vyletí k uším, abych alespoň částečně zmírnil jeho dopad na mé ušní bubínky. Chvíli ještě váhám a pozoruji dění, vzláště mne fascinuje rozpad jednoho z upírů prach. Mezitím se již Taro s Kaorim zdekovali z dosahu. Tvář mi ovane vlna horka vzdouvající se z ohnivé stěny, jenž zaplní část paluby. Obdivně mi projede mezi rty krástké hvízdnutí a to se již sám začínám pro jistotu vzdalovat do bezpečí. "Je tu přeci jen dost pověřenějších. A tedy bych byl stejně k ničemu," ospravedlňuji sám pro sebe svou nečinnost a neopomenu si povzdychnout: "A to to měla být příjemná a poklidná plavba." Na tváři se mi při tom usadí mírně zahořklý úsměv, který se po chvíli ještě zkřiví znechucením nad pachem spáleniny. "V pořádku?" stihnu se ještě zeptat Tara a Kaoriho, když se k nim přesunu, a odolám touze dodat označení "děcka". |
| |
![]() | Nakžený upír se skoro vrhl do moře, kdyby nebyl sražen Zelem zpět na palubu. Vztekle zasyčel a vrhl se teď přímo na Zela, kterého asi považuje za největší nebezpečí. Nehty na pravé ruce se mu prodlouží a on s nimi sekne Zelovi po hlavě...jen o kousíček se netrefí, ale už se připravuje k dalšímu výpadu, tentokrát druhou rukou zespodu.. |
| |
![]() | Když jsem se do tohohle podniku vrhal, byl jsem si dobře vědom nebezpečí, které to s sebou přináší, takže se do rvačky pustím se vši vervou. Nejdřív jeho údery odrážím ručně a semtam mi unikne nějaké to zavrčení, takže působím taky tak trochu jako šílenec. Doufám, že si nepřipálím obočí... V tom okamžiku přitisknu upíra k zemi vší silou a jediným pohledem z něj udělám pochodeň. Jestli tohle nevyjde, tak až mě příště někdo požádá o pomoc, budu dělat, že mám vodu v uších... |
| |
![]() | Zadívám se na ty dva "Já....ano..jsem v pohodě...."řeknu tiše a dívám se na to co se děje s očima rozšířenýma strachem "Neměli...neměli bychom tomu chlápkovy pomoci?"zeptám se plaše. Tak strašně jsem se před nima styděl,ale s tím jsem nic nenadělal. Neuměl jsme rpostě bojovat.A pokud mě to někdo nenaučí,asi to tak i zůstane. |
| |
![]() | Nakažený vydá vysoký ječivý zvuk těsně před tím, než se rozpadne na prach pod náporem Zelova ohně... Chvíli možná všichni čekáte zdali se nestane ještě něco dalšího, ale zdá se, že je klid.... |
| |
![]() | ,,může mi někdo říct, co tohle sakra bylo?." řekl jsem klidněji ale se zamračenou tváří..Pohlédl jsem na Tara a mělce se usmál že je po všem a vnitřně se proklínal že jsem tak nečinně stál..ale co..co mi je do toho nic... at si klidně všichni zemřou..mě už je všechno jedno. Uklidňoval jsem se faktem že všichni by měli zhebnout.... Potřásl jsem hlavou a pevně stiskl čelisti ... **pak tedy i já** pomyslím si a zadumaně pohlédnu na hromádku popela **jak to bylo..prach prachu?....** pravý koutek mi zacukal a vylétl do pokřiveného úsměvu..snad možná i pobaveného a škodolibého Pak ale muj pohled upoutá pokousaný upír..a ta těla..Zase musím zápolit sám se sebou **krev...nechci na ní ani pomyslit..ale proč se mi tohle stalo?... jsem tím čím jsem pár dnů ale...čím vlastně jsem..** opět se zamračím ale dál s chutí sleduju těla :D |
| |
![]() | "Mě se neptej.Navíc jsem ještě stále celkem v šoku."řeknu a pomalu se odlepím od roku a zadívám se na to co zbylo ze zdivočelého upíra. "Ten chlápek je,ale silný.Doufám,že jednou taky budu něco takového umět."řeknu tiše.Chřípí se mi zachvěje,jak jsem nasál pach krve Sakryš nech tohookřiknu se v duchu. "Takže vše je...už v pořádku?"zeptám se. |
| |
![]() | Vyplivnu trochu prachu a zvednu se ze země. "Ten byl ale vytrvalý," zazubím se na okolostojící upíry, vystavujíc na odiv bílé špičáky. Nevypadá to, že by mě spoušť okolo, nebo cokoli z minulých událostí nějak vyvádělo z míry. Opráším si oblečení a zašátrám po kapsách. Podaří se mi najít už poněkud zrasovanou, ale stále použitelnou krabičku cigaret a zapálím si. Znovu se opřu o zábradlí. Tenhle mor...ten nám v budoucnu nadělá ještě spoustu problémů... proletí mi hlavou. Myslím že upíři degenerují...už pár století... |
| |
![]() | Rychle se vzpamatuju a podívám se na vojáky. Předpokládám, že s námi budete asi chtít ještě mluvit...pokud bych vás mohl požádat...počkejte s tím, než se věci tady na palubě uklidní. Lehce se jim pokloním a zamířím k Tarovi, který je již ve společnosti dvou upírů. Lehce se ukloním hlavou, když projdu kolem Zela, ale více si ho nevšímám..nemám ve zvyku se ptát každého na cokoli, i když zrovna teď se mnou lomcuje zvědavost... On není obyčejný upír..určitě ne...možná je to Old blood... Jakmile dojdu k Tarovi, tak se lehce pokloním jemu i Takashimu, a tomu dalšímu upíru. Jsem velmi rád, že se vám nic nestalo. Směřuji svou řeč na Taroua, ale míním tím i jeho nynější společníky... |
| |
![]() | Uměji se když uvidím Shiroua,jsem rád,že je v pořádku a také to dám patřičně najevo "Díky bohu,že se ti nic nestalo.Měl jsem strach.A asi oprávněný,jestli tam dole bylo těchto podivných,vzteklých upírů více."příjdu k němu a obejmu ho. Ale jen na chvíli,když ho pustím zeptám se "Co se vlastně stalo?Co byli zač?Proč byl tak...vzteklý?"vyptávám se. |
| |
![]() | Nemusíš... Trochu vyjeknu, když mě Taro obejme...tak nějak mě to zaskočilo, lidé upíři se k doručovatelům takhle obvykle nechovají. ..ah...málem jsi ze mě vymačkal duši. Trochu si odkašlu, když mě konečně pustí...pak na chvíli přemýšlím co Tarouovi vlastně odpovědět na jeho otázku... To byl zjevně...upír nakažený Morem černé krve...čas od času se objevuje...a někdy z toho je patřičný masakr...o jednom či dvou jsme slyšel, když jsme byl mezi upíry "nováček". Trochu pokrčím rameny...věci jako je tahle se mě netýká...pokud je to na pevnině, tak se dá utéct komukoli...včetně těhdle... |
| |
![]() | Přikaždém jeho slově přikývnu horlivě hlavou "Aha...a tenhle mor....kde se tu vzal?To po něm upíři takhle zešílí?"ptám se dál. A rozhlédnu se "Takže je po všem ano?"ujišťuji se ještě. |
| |
![]() | Chvíli se ještě kochám pozorováním ohňostroje odehrávajícího se přímo přede mnou, pak mi již výhled na hromádku popela zacloní silueta Shiroua. Na jeho pozdrav pouze pokývnu hlavou a pak se pokusím pohledem najít mezi ostatními toho, jenž si tak hrál s ohněm. Mezitím však stále napínám sluch, aby mi neuniklo nic ze zvídavých otázek Tarových či spíše odpovědí Shirouvových. Nikdy jsem se touto tématikou moc nezabýval v domnění, že nic takového nikdy nepotkám. Zřejmě jsem se zmílil. A co ten druhý? kývnu hlavou směrem k muži u zábradlí. Efektní i efektivní výkon, není již pravda? Pohledem opět sklouznu na neznámého, přečemž nasadím zvědavý výraz. |
| |
![]() | Co já vím... Podívám se kamsi do dáli jako bych se chtěl zbavit otázek...přesto bych ale odpovědět měl. ...je to virus...nevím kde vznikl...jak vznikl, ani proč...prostě se před několika staletími objevil a nedá se ho zbavit... Podívám se znovu na Taroua... Heh...pokud jsou ti zbylí vojáci dost chytří, tak zabarikádují vstup do podpalubí, a pokud tam ještě "něco" zůstalo, taks e toho zbaví později... Pak mrknu směrem k Zelovi, který jak je vidno bude brzy, pokud již není, středem pozornosti všech upírů...a taky otázek vojáků... |
| |
![]() | Kouknu okatě směrem k upírovy,který ovládá oheň. "Aha...tak to doufám,že se tím nenakazím.Ehm..."odkašlu si. "Tak...díky bohu,že je vše po všem...za jak dlouho tam budeme?"zeměním téma. Nemohl jsem si nevšimnout,že se Shirou nechce o tomhle už bavit. |
| |
![]() | Podrbu se na temeni hlavy,po celou dobu mlčím a naslouchám..sic s pohledem upřeným na neznámého ale stále ve střehu s ušima napjatými k jejich debatě ,,ten virus.." řeknu pomalu ,,co to udělá z člověkem když upír z něj dostane rapla?." otočím konečně svuj pohled přez Tara kterému se na pár sekund zahledím do očí až na Shiroua kde vyhledávám odpověď :D **smrt?.** pomyslím si a koutek se mi letmo zacuká v pokřiveném usměvu jako by mě ta představa snad nějak uspokojovala.. |
| |
![]() | Ehm... Odkašle si nahlas velitel vojáků, čímž upoutá vaši pozornost. Je mi velice líto, že jsme narušili vaši plavbu, ale nedalo se nic lepšího dělat. Kdyby nebylo tady tohoto veleváženého upíra, ukáže směrem k Zelovi: Tak by se ten nakažený nejspíše dostal až do Shelteru. Velitel se na chvíli odmlčí a pokyne něco vojákovi vedle, který se začne s někým domlouvat vysílačkou. Chtěl bych vás poto všechny požádat, aby jste o tomto incdentu nemluvili s žádným člověkem. A pokud už by jste měli chuť to někomu sdělit...řekněte to raději nějakému Old blood...ti o tomto incidentu budou informováni. Otočí se k Zelovi, a příjde na dva metry k němu. S vámi bych si pane rád promluvil...jestli vám to nebude vadit. |
| |
![]() | Chvíli stojím opřený o zábradlí a s nepatrným úsměvem pozoruju upíry kolem sebe. Dokouřím cigaretu a hodím ji do moře. Sleduju jak se nedopalek ztrácí v temné vodě a v očích mám výraz, který naznačuje, že jsem duchem úplně někde jinde. Otočím se zpět na společnost na palubě právě včas, abych slyšel jak jsem nazván veleváženým upírem, což mě očividně pobaví. Zanedlouho se ke mně přiblíží jeden z vojáků, jak jsem ostatně očekával a požádá mě o rozhovor. Pokrčím rameny. "Prosím..." vybídnu ho s mírně zákeřným úsměvem. |
| |
![]() | No..rád bych především věděl, kdo jste. Nezdá se mi, že vaše přítomnost tady na palubě je náhoda. a navíc vy jste Old blood, i když v papírech je napsáno, že by jste jím neměl být... Promluví na Zela velitel vojáků, aniž by ho příliš obtěžovalo, že ho uslyší všichni na palubě. |
| |
![]() | "Nejsem Old Blood," opáčím klidně. A se svýma papírama si můžete jít pouštět loďky...jsou vám stejně houby platné... "Máte o mě záznam a tam je psáno všechno potřebné..." usměju se znova, jako bych se chtěl vojákovi vysmát, že mi nemůže nic dokázat. "Měli by jste se nejdřív postarat o pořádek na lodi, než tady vést neplodné speklace o mé osobě. Buďte rádi, že jste se zbavili nakažených," řeknu vyčítavým hlasem a rozhlédnu se po nepořádku okolo. |
| |
![]() | Otočím se na Taroua a trochu se pousměju. Pokud jsi si nevšiml, tak kapitána zabil ten upír...takže to s tou plavbou nevidím nijak valně. Možná to nepřežil ani "první důstojník". Hmmm...možná vych s tím mohl něco udělat...ale to jen za předpoklau, že vám to nebude vadit. Ve chvíli, kdy chci odpovědět i Kaorimu, tak promluví velitel těch vojáků...a začne mluvit s naším"zachráncem". Jako bych to neříkal..vojíci umí být vlezlejší než vyjednavači, když chtějí... Lehce se ušklíbnu, čímž odhalím své čisté bílé zuby, které vypadají, jako bych s nimi nikdy nikoho ještě nekousl... |
| |
![]() | Podívám se tím směrem,kam koukal Shirou "Myslím,že kdyby to nedělali,tak by všechno všem prošlo."řeknu zamyšleně. "Takže zdržení?To se mi moc nelíbí..."oklepu se a podívám se zpět na něj. "Mě rozhodně nic vadit nebude.Jen...teda....doufám,že tím nebudeš mít problém."řeknu váhavě. |
| |
![]() | Se špatně zakrývaným zájmem naslouchám a vlastně sám ani nevím, co bych jiného měl dělat. Zpráva o možných komplikacích mě taky moc nepotěšila. "Na týhle lodi mě to už přestává bavit," uvědomím si a pokouším se alespoň nějak rozptýlit - aktuálně propraskáváním kloubů na rukou. "Jo, někdo ten zvuk nesnáší," pousměji se v duchu zvědav, kdo se na mě tentokrát oboří. "A o co by se mělo jednat?" zeptám se Shiroua. "Pak ti snad i budu moci odpovědět, zda by mi to mohlo vadit.." odpovím otázkou a usilovně se snažím vymyslet, co by tak mohl mít sakra na mysli. |
| |
![]() | Si povzdychne a pohlédne na hvězdy ,,na druhou stranu když se nezdržíme do rána aby jsme měli to potěšeníopékat se na slunci tak mi to je tak nějak ukradené..ikdyž představa se další hodiny přehupovat na této kocábce taky není příjemná" zamračím se **Old blood..jeden aby si na ty jejich výrazy pořídil speciální slovník upířských cizých slov** nad tou myšlenkou se usměji a protřu si oči ..zvláštní chtělo se mi spít..možná jsem byl stále více člověkem než upírem ono kdo ví...čas míjí a já se v těhle věcech moc nevyznám a beztak..naděje o lidskosti mě opustila..jde jen o čas a ten se krátí...krátí?... možná zdlouhavě prodlužuje.. pohlédnu na hvězdy a pak na objekt všech..nakonec zastavím pohledem na Tarovi ale nic neříkám... |
| |
![]() | Stojím opodál, otočen ke skupince zády a vypadám, že se znovu věnuji nerušenému pozorování nočního okolí. Pravda však je, že pozorně naslouchám každému slovu, které vojáci pronesou a sem tam se k mým uším dostane i kousek z rozhovoru. Ohlédnu se přes rameno, s pohledem mířeným přímo na mladíka v oranžové mikině, krátce na to přejde můj zájem na upíra, jež byl se mnou dole v podpalubí. Rty se mi zahnou do náznaku jemného úsměvu, otočím se čelem k moři a hlavou se mi prohání jediná myšlenka ..Shelter.. Je nutné podotknout, že toto je opravdu nádherná chvíle, kdy si vánek opět pohrává s mými vlasy a já sám upřeně hledím do tmy, zatímco mne obklopují hlasy ostatních.. a nelze opomenout pach krve, kterou jsem si, stejně jako jiní, donesl na botech až sem. Dlouhé čekání vždy přinese sladké plody, kterých je nutno užít si co nejvíce a do sytosti. Štěstí není otázkou náhody, nýbrž neustálého snažení.. a to místo.. Pomalými kroky se vydám na krátkou procházku po palubě. |
| |
![]() | Na problémy jsem zvyklý... Lehce se ušklíbnu, ale to vy nemůžete moc vidět, protože se k vám obrátím zády. No...buď to bude po dobrém...anebo po zlém... odpovím Takahashimu. Ale nemělo by to trvat do východu slunce...to by si nás takhle oni nedovolili zdržet. Ať už jsme cokoli...tak nejsme jen tak něco s čím by si lidé mohli zahrávat...a oni to vědí... |
| |
![]() | Říkejte si co chcete... Velitel se otočí ke svým zbylým dvěma podřízeným. Vy dva se postarejte o to, aby tahle loď zase klidně pokračovala v cestě. Oba dva se rozběhli k můstku, aby zařídili vše potřebné. Vy jste původně z Shelteru, takže by jste měl vědět, že se tohle dostane až k vedení...a celkem určitě o vás budou mít zájem. Hlavně kvůli vaším schopnostem. Vyruje Zela ještě velitel než ustoupí o pár kroků mimo, a začne vykládat do vysílačky něco, čemu by jste nerozuměli, ani kdyby jste to slyšeli. |
| |
![]() | "S potěšením. Jsem k službám," ušklíbnu se na vojáka a je vidět že mě zajímá míň než otravný hmyz. "Upíři v dnešní době neví co je vděk," povzdechnu si na oko a zapálím si další cigaretu. Problémů se nebojím. V určitém věku upír většinou přestane mít strach a vůbec všechno mu připadá nudné. Proto mě tohle všechno jen baví. Je to o moc lepší než jednotvárnost a nuda. Místo pozorování vln se teď věnuju sledování upírů kolem sebe. Je docela zábavné vidět, jak to většinu z nich vyvádí z míry. Vlastně jim možná tak trochu závidím. |
| |
![]() | Když slyším,že dva vojáci se postarají o řízení lodi uleví se mi "skvělé...zdá se,že teď už ohledně cesty nemusíme mít obavy."zašimrá mě v zátilku.Takový ten nepříjemný pocit,jako,že se na mě někdo dívá.Ohlédnu se a uvidím jednoho z toho upírů,kteří se vrhli do kajuty zlikvidovat ty nemocné upíry.Znejistím a pokynu mu na pozdrav než se zase otočím ke svým třem společníkům "Tak to máš dobrý Shirou,že jsi na problémy zvyklý.Přál bych si bý tak stejně vyrovnaný,jako ty.To mě vyleká kde co.Jsem srábotka,ale doufám,že čas,který mám před sebou mě zocelý...snad." |
| |
![]() | "Ty možná vypadáš maldě, ale myslím, že jsi starší než já," řeknu Tarouovi, který se podle mě příliš moc upírá k věku. "Mimoto...než aby byl tenhle klid způsoben věkem. Já jsem takový byl vždycky...nerozrušil mě ani fakt, že jsem se stal upírem. Což je smo o sobě dost divné, nemyslíš?" Znovu odhalím své bělostné zuby v úsměvu, který by dokázal zmrazit i tu nejvřelejší osobu. Ale proč já ti to vůbec říkám, co? "Ten chlápek je dost zvláštní, že?" Pokynu směrem k Zelovi a vytáhnu si další cigaretu. "Za celou dobu, odkdy vyšel ven se chová jako by se ho to netýkalo." |
| |
![]() | Zanedlouho mě to okoukávání přestane bavit. Koneckonců nic zábavného na tom není. Veškerá akce skončila a teď zůstal jen nepořádek na uklizení a chaos na uklidnění. A to už mi nepřísluší. Do oka mi padne skupinka, kterou si předtím nakažený vybral jako terč. Sleduji ji nějakou dobu a dobře vím, že tam o mě již několikrát padla zmínka. Když o mě začne mluvit ten chladně se tvářící mladík, rozhodnu se, že bych je dál neměl nechávat v nejistotě. "Neměl by jsi o někom mluvit za jeho zády. Obzvlášť, když je to upír." Objevím se ve zlomku sekundy přímo za ním, naprosto neslyšně. Probodnu ho pohledem hlubokých rudých očí a připálím si od něj cigaretu. Závislost je holt mrcha. A to platí i u upírů. |
| |
![]() | Nebýt toho, že mi oči chrání kapuce, tak by v nich všichni viděli notnou dávku překvapení. Nečekal jsem, že by se za mnou objevil tak rychle, a ještě si přitom stihl zapált cigaretu. Udělám krok nabok, protože opravdu nemám rád, když mi někdo stojí za zády. Tvrdí, že není Old blood....ale chová se jako jeden z nich. A je na to i dostatečně rychlý. Znovu se usměju a potáhnu si z cigarety. Pokud se dobře nepletu, tak jste se díval přímo na nás. Takže mluvení za zády to rozhodně nemohlo být. Začnu sí hrát se slovíčky v jeho proslovu, protože to je prostě to jaký jsem. A já jsem taky upír...takže to na tom statutu nic nemění. |
| |
![]() | "Pravda," přiznám klukovi částečné vítězství. Přitom podrobně zkoumám jeho tvář a rudé oči, jakoby dokázaly prohlédnout všechno, jako by viděly i nejzašší myšlenky. Mladý...hodně mladý... "To jistě, ale o člověku by jste si mohli vyprávět tři metry od něj a on by o tom neměl ponětí," usměju se. Pak se otočím i ke zbytku skupiny. "Mé jméno je Zel...rád vás poznávám," představím se, nicméně to stále z nějakého důvodu působí, jako bych mluvil k tomu mladíkovi. |
| |
![]() | O člověku jistě. Ne o upírovi. Tón mého hlasu nazančuje, že jsem tak trochu vytočený Zelovým chováním. Já Vás zase rád nepoznávám, ale je slušností se také představit. Pohnu kousek hlavou jakobych zkoumal něco v okolí. Už přestalo tolik foukat...takže by mohlo být dost teplo na to abych si sundal kapuci....beztak v ní špatně slyším. Pohnu levou rukou a stáhnu si kapuci, zpod které se vyrojí kštice indigově modrých polodlouhých vlasů. Zpod nich se do Zela zabodne pár kříšťálově modrých očí. Krom toho, má bledá skoro bílá pleť, úké modré obočí lehce stáhnuté ke kořenu drobného nosu a trochu plnější namodralé rty, podtrhují jakýsi pocit zmrzlosti, který se kolem mne vine...dalo by se říct, že jsem Zelův prav opak. Seiran Shirou, k Vaším službám. |
| |
![]() | "Oh ty jsi mi ale netykavka," usměju se. Je to ještě nedochůdče ale chladný je jako Old Blood... Jen tak něco mě z míry nevyvede, takže se jeho chováním odpálkovat nenechám. Když si sundá kapuci a já si ho konečně můžu pořádně prohlédnout dám se do smíchu. Je to jen tichý smích, ale bodavý a jasný. Jako by někdo vzal mě a všechno obrátil naruby... připadá mi ta myšlenka neuvěřitelně pitomá, což taky je. "Zajímalo by mě, jestli v mé ohnivé přítomnosti tvoje ledy trochu roztají...musím ale poznamenat, že máš vážně pohlednou tvářičku," přemýšlím nahlas a přitom z jeho tváře odhrnu pár vlasů, jako by mi zavazely ve výhledu, ale vlastně ho chci jen poškádlit. |
| |
![]() | Vy jste zase arogantní jako veš na psím kožichu. Trochu se zazubím, než si znovu potáhnu z cigarety. Nemám prostě takové lidi rád, i dkyž je mi jasné, že v téhle chvíli se musím chovat podobně jako on. Já za to jak vypadám nemůžu...a věřte mi, že kdybych mohl, vypadal bych jinak. Ještě více k sobě stáhnu obočí. Očividně se mi nelíbí, že se ke mně Zel chová jako k nějakému kusu zboží. Tobě tak budu povídat o tom mírném prokletí rodu, do kterého sjem byl nechtíc vtáhnut. |
| |
![]() | To přirovnání mě očividně velice pobaví, protože se znovu dám do smíchu. Je to podivný smích. Zdá se zvláštně důstojný a přitom jakoby posměšný. Čím víc se mě Shirou snaží zbavit, čím víc mi dává najevo, že o mou přítomnost nestojí, tím víc jsem rozhodnutý, že s ním ještě nějakou dobu pobudu. Alespoň po dobu plavby. Pak zapomenu. Tak jako na tisíce a tisíce jiných. "To by ovšem byla značná škoda," složím mu další poklonu. "Dovolíš, abych tě na něco pozval?" zeptám se s úsměvem, očekávajíc téměř jistě odmítnutí. Ale kdo nic nezkusí, nic nedostane. |
| |
![]() | Když se na to díváte ze svého pohledu, tak můžu opravdu vypadat dobře. To nepopírám...ale nic jiného se na tomhle najít nedá. Podívám se na Taroua, který teď jistě bude mít několik věcí na zeptní se, jak to ostatně dělal doposud. No i tak si myslím,ž e by se taky mohl ptát i někoho jiného, kdo mu o tom poví něco jiného...a navíc, jeho strýc ho na místě určitě do všeho zasvětí. Když s vámi teď půjdu, necháte mě potom po zbytek plavby na pokoji? Zeptám se ho s nehranou vážností v hlase. Oh, můj ty bože pekelný...s někým takovým bych rozhodně nechtěl být déle než hodinu... |
| |
![]() | "A co bys ještě chtěl?" usměju se jeho podivnému chování. Když se teď chová tak upjatě co z něj bude za osm set let? Doufám že ho pak nepotkám, ušklíbnu se v duchu. "Hmm..." Chvíli dělám že přemýšlím a pak se nevinně zaculím. "Tak to ti bohužel slíbit nemůžu," řeknu spokojeně. Zbavit se mě snaží obstojně, ale těžko by se mu to mohlo podařit, dokud mě se nebude chtít. Když mě něco zajímá tak se toho jen tak nepustím, protože nesnáším myšlenku na to, co by mi mohlo uniknout. |
| |
![]() | Ishikawa-san, postarejte se zase na chvíli o Taroua. Taro, prosím omluv mne. Vykouzlím jeden ze svých normálních úsměvů bez stopy po zlomysnosti nebo chladnosti. Kdeyž se ale opět otočím na Zela, tak ten úsměv trochu zmizí... Rád bych to měl rychle za sebou... Řeknu o něco méně chladným hlasem. Pokud jsem se něčemu za tu nějakou dobu co pracuju jako doručovatl naučil, tek je to, že se k starším úpírům nemáš chovat příliš zle. Což se mi před chvílí očividně nepodařilo. |
| |
![]() | "Víš co je pointou pozvání?" zeptám se ho s vyrovnaným úsměvem, který vypadá v mém případě podivně děsivě. Dva prsty provléknu Shirouovi pod bundu a přitáhnu si ho blíž. V mém úsměvu se objeví bílé zářivé špičáky, jako bych se ho chystal každou chvíli kousnout. "Když tě někdo někam pozve dělá to, protože chce a když ty ho přijmeš, děláš to, protože chceš. Věci jako povinnost mě iritují. Proto prosím, pokud to bereš jako povinnost, odmítni." Děsivě vyrovnaný úsměv, děsivě klidný hlas. |
| |
![]() | Právě ted zdá se narážíte na jisté nepsané upírské kodexy. Nemůžu odmítnout ani kdybych sebevíc chtěl. Nejen, že by to byla vysoce nebezpečná urážka, tak nemám v povaze odmítat starší upíry. Řeknu poměrně vyrovnaně, přesto mě Zelův náhlý klid trochu rozhodil. Jeho chování rovněž, včetně toho, že si mě k sobě přitáhl blíž. Tohle pozvání můžu ale brát jako obyčejný pokus o ukrácení si chvíle př nudné cestě na lodi, což mi proti srsti rozhodně není. a vám asi také ne, nemýlím-li se. Uhnu pohledem jakobych se bál ohně v jeho očích, které by mě mohl spálit, kdyby chtěly. |
| |
![]() | "Ano měl by ses bát..." zysyčím a přejedu Shirouovi po tváři dlouhýmy nehty. "...protože mě neuráží, když mě někdo odmítne, ani když se v mé přítomnosti chová jak je mu vlastní...právě naopak...předstírání a pravidla já přímo nesnáším." Jiný by možná při stejných slovech křičel, nebo se tvářil rozčileně, ale já jsem pořád naprosto klidný, ale působí to svým způsobem výhružně. Ani mě momentálně nijak nevzrušuje, že svými slovy v podstatě přiznávám, že jsem starší krve. Každý kdo má trochu citu to už dávno poznal a kdykoli se mi zachce to můžu popřít. |
| |
![]() | Pokud na mne chcete mluvit takhle, tak by bylo moudré se přesunout někam jinam. Podívám se na Taroua, který by z něčeho takového mohl být celkem vykolejený. Jsoutady upíři, kteří o tom co to znamená jedním být nemají nejl)menší ponětí...a neměli by být vychování typem: nejlepší léčba je šoková terapie. Dám tím zcela zpříma najevo, že v tomhle rozhovoru nebudu pokračovat, dokud od Taroua a těch dalších upírů nebudeme dostatečně daleko. |
| |
![]() | Jeden okamžik mám touhu to odmítnout a být na něj zase ošklivý, ale nakonec se jen pousměju a přetáhnu Shiroua za bundu stranou, kde ho postavím ke stěně jako odsouzence a stoupnu si před něj tak jako předtím, jenže teď nemá kam utéct. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Ty jsi rád poslušné štěně že? Někdo by toho mohl chtít zneužít..." řeknu se stále stejným výrazem. "Víš jsou různé druhy starších upírů...někteří si myslí, že jsou jen kvůli svému věku něco víc a mladší by se k nim měli chovat pokorně, jako to děláš ty. A pak jsou jiní, jako já, kteří se můžou na nějaké kodexy vykašlat a mají raději, když ostatní upíři jednají přirozeně." Trochu se nahnu a udělám to vcelku nečekaně, takže to skoro působí, ajko bych se chystal Shirouovi ublížit. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Moje dřívější chladnost tady úpně zmizela, a já mluvím stejně normálně jako s někým, kdo je na tom s věkem stejně jako já... A taky bohužel...chladně a nepřístupně se chovám už od dob, kdy jsem ještě nebyl upírem...mám to v povaze. Pokud vám to jako výmluva stačí. I přesto, že se Zelem mluvím mnohem snadněji než předtím, tak zvyk vykat mu jako staršímu nezmizel. A.. Chystal sjem se jeěště něco říct, ale Zelův nečekaný pohyb mě trochu vyděsí. Ně tak, že bych byl vystrašený, ale spíše nemile překvapen. dám to taky patřičně najevo tím, že se víc přitisknu ke stěně a podívám se na Zela s úplně otevřenýma očima. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Můžeš se k nim chovat jak chceš...nikdo ti neublíží, když jim řekneš, že jsi můj." Ťežko říct, jestli si dělám legrci, nebo to myslím vážně. Momentálně se z mé tváře dá těžko něco vyčíst. "Ah...promiň...chtěl jsi ještě něco říct?" zeptám se a mírně mi cukne v koutcích, ale mám pocit, že kdybych se teď usmál, tak by se se mnou už Shirou nebavil, proto zůstanu u toho znepokojivého výrazu. |
| |
![]() | Civím...ano civím na ty dva,jak se velmi slušně,vychovaně hádají.Podle mě to byla tichá hádka.To uměli hlavně hodně staří lidé.Jako moje babička a děda.Ti,když se nemohli o něčem dohodnout,tak si prostě povídali,ale podle tónu v hlase,bylo poznat,že se dohadují.I když klidně,aniž by zvýšili hlas.Tady jsme si tím tak jistý nebyl.Své prarodiče jsme dobře znal.Tyhlety ne.Tak jsem se mohl mýlit.ale rozhodně mi to tak příšlo. "Ehm...."řeknu na to jen a dál civím.Nakonec,když,ale odejdou trochu dál vzpamatuji se a odvrátím se od nich,aby mě zase to civění nepopadlo "Myslím,že jestli brzi nevystoupím z téhle lodi,tak ve zblázdním."řeknu |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro V hlase se mi ozve naprosto neplánovaná hořkost. Jako bych mluvil o něčem, o čem bych normálně raději mlčel. Ale pokud to tohodle upíra alespoň trochu odradí, tak mi to nevadí. A nic...jsem už ani dalšího říct nechtěl. Tahle slova spíš jen zašeptám. Oči znovu trochu přivřu a zabloudím s nimi na hladinu oceánu. Tenhle upír mě pomalu vytlačuje z mých vyjtých kolejí...a to enní dobré. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Tentokrát se trochu pousměju, ale není to ten hravý úsměv jako předtím. Tohle je vážně milý úsměv. Uklidňující. A moc dlouho mi asi nevydrží. "Nic nenamítáš...takže chceš být můj?" A ten hravý úsměv je zpátky. Jenže moje oči i hlas to myslí naprosto vážně. Je to tak trochu můj zvyk si některé upíry "přivlastňovat" ale dělám to málokdy. A pokud nezmizím vydrží to dlouho... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Ještě než na to stačí zareagovat se ale zamračím, podívám se mu zpříma do očí a tak trochu zasyčím. A opovaž se vyvrátit, že Old blod nejsi...jde to z tebe cítit na sto honů. A já už nepatřím nikomu...můžeš si klidně říct, že jsme ochočený pes, ale patřím tak akorát společnosti. Podle pohledu se dá říct, že i když sjem řekl tohle, tak na mysli sjem měl patřičně i jiný druh vlastnictví. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Vždycky...vždycky patříš sám sobě a to ti nikdo nemůže vzít. Nikdo není ničí majetek...nikdo nemůže vlastnit něčí život...ale já bych chtěl...alespoň jeho část. Jsem prostě hrozně zkažený a rád bych tě trochu vlastnil," pousměju se. Očividně se nemíním jen tak vzdát a beztak už ho považuju za "svého". |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Slova, která mi právě vyklouzla z úst by klidně mohla být slova nějakého z Old blood, kdyby zbytek mého chování nenaznačoval pravý opak. Jestliže říkáš, že by nikdo neměl nikomu patřit...pak tedy nebudu ani já patřit tobě. Rozuměls? Teprve až tohle procedím skrz zuby, tak si uvědomím, že jsem začal být až příliš moc drzý, ale on si za to vlastně může sám. Kdyby se ke mě nechoval takhle familiárně, vůbec k tomu nemuselo dojít. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Je to zvláštní...jako bychom oba hájili ty, ke kterým nepatříme...možná ze závisti...možná z nevědomosti. "Tak...nechceš být můj, takže se musím víc snažit, aby jsi chtěl. Protože já jsem se rozhodl, že budeš můj..." zašeptám mu do ucha a zní to výhružně, i když se u toho usmívám. Tou rukou, kterou nedržím jeho bundu mu přejedu po krku a po vlasech, skoro jako by mě bavilo ho děsit. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Zašeptám trochu poraženě, protože Zel má samosebou pravdu. Je jedno jestli jsou starší nebo ne...zmetci můžou být jak mladí tak staří. Zelovu ruku, která si dovolila mě dotknout chatnu svou ledově chladnou rukou a odtáhnu ji od sebe. Nevšiml jsme si, že bych ti dovolil na sebe nechat šáhnout... Řeknu dotčeně, přesto pokud by to šlo, tak by se mi na tváři objevlo zčervenání. V tento moment jsme ale velmi vděčný tomu jak vypadám a že mám nižší bod teploty těla než ostatní. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Takže...dovolíš mi to?" zeptám se s tím hravým úsměvem. Vím že kdybych se na něj podíval dostatečně výhružně, přestal by klást odpor...vůbec bych ho mohl donutit aby udělal cokoli chci, ale nemám v úmyslu ho nutit takovými prostředky. A on to musí vědět. "Vidíš...co by jsi teď dělal, kdybych byl jako ostatní starší a ty musel poslechnout...co si myslíš, že by se s tebou stalo?" podívám se na něj podivně vážně. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Na to ti nedovedu odpovědět... Řeknu a snad záměrne opomíjím jeho první otázku. Dovolit...? Kdyby jsi si mě chtěl opravdu vzít, tak už jsi to udělal...takhle to spíš vypadá, že tě jen baví si se mnou hrát. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Nic pěkného by to nebylo...to je ti doufám jasné...a ty jsi tak hloupý, že by ti to vůbec nevadilo..." obviním ho, snad doufaje, že se ohradí. "Mohl bych brát mlčení jako souhlas...ale mnohem radši bych slyšel ne, než nic," probodnu ho vševědoucím pohledem. Někdo z koho udělali upíra, aniž by to chtěl a kdo tuhle existenci nenávidí... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Vyštěknu okamžitě. Já nejsem tak pitomý, jak si o mě myslíš. Tahle odpověď jen závisí na tom jakému upírovi padneš pod ruku. A v Shelteru se tak jako tak dá z hodně problémů vykecat tím, že se ohradíš na Společnost, která si nás pečlivě hlídá, a dělá problémy, když se ji ztratí byť jen jeden z jejích upírů. Vím, že mluvím tak trochu z cesty, ale tohle je jediný způsob jak mu teď můžu odporovat, protože na nic lepšího se asi už nezmůžu. Jestli čekáš, že ti to dovolím tak jsi na omylu. Když už jsi mi dal možnost svobodné volby, tak odpověď zní: Ne. Pohled teď zabodnu kamsi nad Zelovu hlavu...do prázdna. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Už jsem si myslel že tu umřeš ve stoje," ušklíbnu se. Bylo by vážně divné, kdyby neprojevil žádnou podobnou reakci a o to se vlastně celou dobu snažím. A baví mě to. "Ty jsi tak chladný," odpovím na jeho odmítnutí a zatřesu se. "Jak chceš...nebudu si tě nárokovat silou...ale stejně pořád chci, aby jsi byl můj...a nenechám tě jen tak napokoji," usměju se na něj a trochu poodstoupím, aby měl možnost odejít kdy se mu zlíbí. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro I když mi poté velkoryse nabídne, že bych mohl odejít, anis e nehnu...popravdě mi tohla ať už se chovám jakkoli nevadí, ale moje povaha mi brání s tím jen tak vyjít. Vždycky jsem byl chladný...a taky asi vždycky budu. dám si před svůj obličej prsty pravé ruky, které jsou bílé, jakoby zmrzlé...a jsou chladné jako kus ledu. Stejně jako všechno na tomhle těle od chvíle, kdy jsme se stal upírem. Jsem navenek stejně chladný jako uvnitř... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Dost mě potěší, že Shirou nevyužije nabízené možnosti úniku a přesvědčí mě to, že s jeho odporem to nebude až tak horké jak to vypadá. "Tak mě nech...ať tě zkusím rozehřát..." S těmi slovy vezmu Shirouovu ruku do své a přitáhnu si ji ke rtům. Moje ruku je také chladná. Po takové době po smrti se není čemu divit, ale v mých rtech pulzuje teplo. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Zeptám se Zela a podívám se mu do očí. Jsou až nepřirozeně živé...planoucí jako oheň, kterého se trochu bojím...bojím se, že mě rozpustí a já zmizím. Ne... Vyvlíknu svou ruku z té Zelovy, teď mnou opravdu cloumá strach, že po jeho doteku zmizím..a to nechci. Ať už mám život jako upír sebeméně rád...mám strach ze smrti. Začnu se třást po celém těle a na tváři se mi objeví opravdu vyděšený výraz...přesto nemá ovahu utéct. Jsi zbabělec Shirou...malé zbabělé kuře. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Když se Shirou roztřese očividně strachem, překvapí mě to. Ale i tak je to částečné dosažení mého cíle, i když ne způsobem jaký jsem chtěl. Důkaz, že není tak úplně z ledu... "Nemusíš se bát...ty ne. Myslíš že ti chci ublížit?" Moje oči ho probodávají jako by říkaly- mě nemůžeš lhát, já všechno vidím... "Já tě chci rozrhřát...tady...hloupé? Možná, ale stejně to zkusím..." přitom se dotknu Shirouovi hruďi dvěma prsty. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Proč mu to vůbec říkáš? Je to jako by jsi chtěl aby tě poslouchal...aby věděl. Jakmile se Zel dotkne mé bundy v místě srdce roztřesu se ještě víc. Pak se mi podlomí kolena a já sjedu zády ke stěne k zemi. Tam si přitáhnu kolena k sobě a obemu je rukama, o které si opřu hlavu. Chováš se jako malý kluk...Shirou. Podívej se na to kolik ti je let...jsi už dospělý k sakru...tak proč se chováš takhle...? |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Ani jsem nečekal že se mi podaří něco takového, když se ná začátku choval tak odmítavě. Možná to byla jen obrana, postavená právě ze strachu... Natáhnu ruku a pohladím ho po tváři, ale blíž nejdu, protože ho nechci vyděsit ještě víc. Navíc mi to zakázal... "Pustíš mě blíž?" zeptám se nakonec i když čekám že mě stejně znovu odežene. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Teď když moje malá ledová blokáda opadla, tak tady zůstalo jen malé zoufalé ztracené dítě, které neví kam patří. I když je Zelova ruka, která se mě dotýká studená...přesto ej v ní cítit žár. Ten, který proudí ze srdce. Já... Místo pořádné odpovědi jen natáhnu ruku a chtnu Zela za rukáv...nesměle, jako bych se chtěl ještě ujistit, jestli mi opravdu neublíží...vždyť by si se mnou mohl jen hrát..pro pobavení. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Vezmu Shirouovu ruku a přitáhnu si ho k sobě. Obejmu ho. Nejednou mi připadá, že jeho chlad polevuje. Všechna ta zima, která z něj vychází bude přeci jen spíš jen v jeho mysli. "Teď už jsi můj...už se nebudu ptát...jsi můj a nikomu tě nedám..." zašeptám a trochu majetnicky ho přitisknu ještě blíž k sobě. To se jen ve mě probudil jiný oheň...vášnivý. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Nejsem...ničí... Řeknu s hlasem, ve kterém je stále cítit ten strach. Možná se jej nikdy nezbavím, ale mohl bych ho zase potlačit..jen ne teď ne v této chvíli...stejně by to nešlo. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Pohladím ho po vlasech a pak políbím na tvář a na rty. Doufám, že se ty jeho trochu zahřejí i když je to jen dotyk. Možná ho taky probere ten šok, protože nemám ponětí, co mi všechno dovolí. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Požádám ho aby se svými polibky přestal. Zrvóvan v téhle chvíli na něco takového nemám náladu. Normálně bych se možná něčemu takovému ani moc nebránil...ať už se ženou nebo s mužem, protože jinou lásku enž tu na jednu noc stejně neznám, ale teď to opravdu nechci. Lehce Zela odstrčím, ale jen tak aby mě už nemohl dál políbit. Potom si přu hlavu o jeho hrudník tak, že se mu vlasy dotýkám brady. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Takovou reakci jsem nečekal, spíš bych pochopil facku. Těší mě to, ale zároveň si nejsem jistý, proč to dělá. Začnu mu jednou rukou čechrat vlasy, jako bych doufal, že ho ten pohyb ukonejší. Jak dlouho to je, co jsem naposledy zažil něco podobného...co jsem si někoho "přivlastnil"? Už příliš dlouho... Musím se usmát, přestože situace není tak úplně příznivá. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Nebylo možné si nevšimnout chvilkovéh zaváhání nad výběrem správného přirovnání toho tepla, které z něj sálá. Já nechci... Co vlastně nechci...? Jeho přítomnost...bude ti chybět jeho nynější dotek? |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Cože?" zeptám se, jako bych se bál že Shirou začíná mluvit z cesty. Uvažuju jestli jeho slova neznamenala nesouhlas s mými doteky a tak pro jistotu spustím ruce. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Trochu se od něj odtáhnu. Vůbec nechápu proč mu to tady teď říkám, navíc jakmile dorazíme do shelteru, tak se už určitě nikdy neuvidíme....možná to je ten důvod, proč mu tohle teď prozrazju, protože si můžu být jistý, že už ho nikdy neuvidím. Já...nechci už být...sám... Vytáhnu ze sebe. Je pro mě opravdu těžké říct něco takového....ještě k tomu úplnému cizinci....cizinci, který mě děsí, ale zároveň i svým způsobem přitahuje. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "A teď jsi můj, takže hned tak sám nebudeš...tak pár desetiletí možná," mrknu na něj, vstanu a podám mu ruku, abych mu pomohl taky na nohy. "Ještě pořád ti dlužím ten drink...jestli teda chceš pochopitelně," připomenu mu, abych ho přivedl na jiné myšlenky. Dobře vím jak si někdy upír může připadat ztracený a opuštěný a to přesto, že jsem nikdy nebyl člověkem. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Zeptám se ho, když jsem znovu ve vzpřímené poloze. Očima bloudím všude okolo, jen abych se nemusel dívat do těch jeho. Jo..dlužíš...a navíc. Jim by bylo divné, kdyby jsme na ten drink nezašli... jimi samozřejmě myslím Taroua a jeho nynější společníky. Shirou...uvědomil jsis i vůbec, že se nevěnuješ své práci? Máš dovézt Taroua k jeho strýci...ne sé poflakovat po palubě s cizincem. Na chíli se zarazím, jako byh měl pochybnosti co teď udělat... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Vzhledem k tomu, že je Shirou očividně pořád mírně mimo vezmu ho zase za bundu a odtáhnu ho k baru. "Zdá se, že tady se náš nakažený přítel neproháněl..." podotknu spokojeně a objednám si víno, jediný lidský nápoj, který mi kdy chutnal a navíc jeho účinky shledávám velmi zábavnými. Kývnu na Shiroua ať si taky objedná. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro S mírnou, téměř neznatelnou nevolí s enechám dotáhnout k baru, kde si na Zelův popud objednám colu. Ani za živa sjem nepil alkohol...a jako upír to taky porušovat nebudu. Nakažení byli jen v podpalubí...není na ně zrovna nejhezčí pohled. Řeknu jen tak abych neůstal potichu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Dáš si?" zeptám se ho aby se neřeklo, ale to co mu nabízím nevypadá dvakrát vábně. "To mi povídej...taky jsem se za nima celou dobu hnal...a že tam nadělali svinčík...ale připékal se hezky," vzpomenu si s podivně sadistickým výrazem na chvíli, kdy jsem jednoho znich dostal. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Zatvářím se trochu znechuceně. Nemám chuť pít alkohol...a myslí , že ta míchanice, kteoru právě udělal není o nic lepší. Já viděl je toho mrtvého vojáka bez půlky těla...a tu místnost... Trochu se otřesu. Ten nakažený, kterého jsi zabil tam venku se mě dole pokusil kousnout. Trochu falešně se usměju...teď se zrovna necítím nejlíp při vzpomínání na to dole. I když to byl jen jeden nakažený...mám na ně i tak špatné vzpomínky. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Takové věci by tě jako upíra neměly tak brát," usměju se jeho reakci, ale pak si uvědomím, že je vlastně upír jen krátkou dobu. Ono chvíli trvá, než se vnímání otupí jako to moje. Než upír dokáže projít uličkou plnou roztrhaných mrtvol aniž by hnul brvou ale osm set let na to určitě stačí. "Ale je pravda že bych nechtěl dopadnout jako oni...to je to nejhorší co se upírovi může stát..." I když to na mě není vidět, i když si to sám nepřipouštím tak mě tenhle virus dost znepokojuje. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Hlupáku...to budeš tohle divadýlko na mladého hrát věčně? Jediný kdo o tom vá je Ryuu. ale tebe už to taky štve, že? Hrát na nezkušeného... i dkyž jsi mnohem starší než se ostatním jevíš. Přesto jsi psychikou někdy ještě jako patnáctiletý. Pohledem plným něčeho jako smutek se dívám na svou sklenici s pitím. Nevím jestli mám stále žít takhle...i když to neí zlé...ale není to ono. Ztratit sám sebe...to se ti může stát, i když nejsi nakažený...ztratis svou osobnost... ...stejně jako já... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro A to je to, co mě nejvíc štve na tom, že jsem upír...všechno je ohrané, všechno po nějaké době omrzí, i když jsou to desetiletí..nebo staletí...to pro mě nic neznamená... "Každý se sám sobě někdy ztratí, ale v jejich případě je to na pořád..." A to je dost děsivé... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Zeptám se ho naprosto zpříma. Některým lidem tak připadám, i když o sobě tvrdím, že jsem upír teprve čerstvě. Pravda, že vypadám tak na osmnáct nejvýš...ale o skutečném věku to nic neříká. I Zel vypadá nanejvýš na dvacet tři...pět...a přitom je Old blood. Bohužel...škoda, že na to není proltilék...a to už to řádí nějakou tu dobu...už by na to mohli něco najít... Promluvím, jako bych měl v tomhle oboru nějaké dávné zkušenosti, které by mohly přesahovat i můj skutečný věk...prostě dokonale podivná věta. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Upíři si o to říkali...je to trest který si zasloužili...možná moc krutý, ale to říkám jen proto, že jsem jeden z nich," řeknu hořce a dopiju zbytek té divně chutnající věci. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Na chvíli zavřu oči, než pokračuju. A spousta lidí taky říká, že se chovám jako nedospělý člověk...takže opravdu nevím. A myslím, že na tebe působím oběm a způsoby... Téma hovoru ohledně nakažených raději nechávám stranou, nechci se v tom moc ňahňat...ještě bych řek něco o čem bych teoreticky neměl vědět. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Ale nevěříš mi co...? Dobře tak...aspoň mám jistotu že přeci jen tak někomu nenaletíš," usměju se možná trochu hořce. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro odhadnu jen tak. Podle jeho slov, kdy začíná uznávat staréhoupíra zhruba od pětiset mi logicky vychází, že mumůže být tak nějak kolem sedmi set..možná i víc. A to je dobře nebo zle? Zeptám se po zaregistrování Zelovy hořkosti v hlase. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Jistěže dobře...toho si nevšímej to je jen má uražená ješitnost..." řeknu popravdě a vycením bělostné špičáky. Pak si objednám další pití a smíchám ho jako předtím. ne že by mi to tak chutnalo, ale je to zvláštní kombinace...něco sladkého a něco kyselého, jako v životě. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Podívám se na Zela,doufám, že mi na tohle odpoví...celkem dlouhou dobu mi to vrtá hlavou. Takže jsem byl schopen tě urazit...aspoň trochu. To je vážně paráda... Nechám i objevnat další colu, protože o tu co jsme měl před chvílí už jsem přišel díki Zelovi...aniž by mi to příliš vadilo. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Prohlížím si ho jako historik kousek v muzeu, jako bych z jeho tváře dokázal věk vyčíst. "To by sesmusel hodně snažit," zasměju se jeho reakci, i když vlastně nevím jestli to myslel v legraci, nebo doopravdy a ani se po tom nepídím. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Chvíli jsem zatápal nad vzpomínkou, kdy jsme se stal upírem, nikdy předtí jsem nad tím pořádně nepřemýšlel. Nečekal sjem taky, že někdo bude chtít odhadnout i tohle. To mi tedy na to asi nebude stačit ta doby, než připlujem k přístavu, že? Kde se ostatně rozdělíme a už nikdy se neuvidíme... Na tváři se mi rozhostí podivný napůl smutný napůl zasněný výraz... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Víš zajímalo by mě....jaké to je...se upírem stát..." zeptám se opatrně. Hodněkrát jsem o tom přemýšlel, možná spíš proto, že bych rád věděl, jaké je to být člověkem. "Pokud o to vážně stojíš, což bych ti z osobní zkušenosti nedoporučoval, budeš na to mít ještě spoustu času," ušklíbnu se na něj, dávajíc najevo, že jsem to s těmi desetiletími myslel vážně. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Zrovna teď jsme úplně mimmo mísu...buď mi někdo zrovna vymetl hlavu, nebo se Zel blbě vyjádřil. Každopádně sjem prostě nerozuměl ke čemu teď směřoval. Ty jsi...podívám se na Zela...nečekal jsem, že ych se sektal ještě s jiným pravým upírem, krom Ryuu-sama... Možá by to byla velmi zajímavá zkušenost do života...anebo byl u toho alespoň umřel. Což taky není možnost k zahození. Nehodlám se zmiňovat, že jsme přijal tuhle práci proto, že je nebezpečná s je zde vysoká možnost smrti. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Ono se kolem toho nadělá...a co já bych dal za to vědět, jaké je to vážně dýchat vzduch, nebo cítit teplo, které vydává žijící tělo..." A zvědavost přivedla nejednoho do hrobu... připomenu si v duchu. "Když upír začne přemýšlet o smrti, je to už hodně zlé..." probodnu ho pohledem, jako bych se ho ptal, jestli mi nechce něco říct. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Pokrčím rameny, předtím sjem mu dělal přesně to co já sám nemám rád aby dělali jiné mně. Jsem prosě moc zvláštní tvor. Já sjem si tohodle za svůj živý život taky moc neužil...a i kdyby...za těch let co jsem upír...už jsme na to zapoměl... a ěnkdy je lepší nevědět jaké to je, než žít s pocitem, že už to nikdy nepoznáš... Trochu se pousměju...ale smutně...možná s mírným odlehčením. Hmmm...lidí mluví o smrti často...proč by upír nemohl...? Navíc raději zemřu rukama člověka nebo upíra, než abych byl zabit jako nakažený.... Anebo prostě chci umřít, protože tady na svět pero mě stejně nic není.. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "To je určitě pravda...ale stejně ti to tak trochu závidím," usměju se zamyšleně. "Víš upíry se většinou stávají takoví lidé, kteří velmi lpí na životě...je to přirozenost upíra...nemluví o smrti, nechtějí o ní vědět, utekli před ní a nechtějí ani slyšet, že by je mohla dohnat...děsí je to. Proto, když mluvíš takhle musím si myslet, že tě něco trápí, ale třeba se mýlím," pokrčím rameny, ale moje oči říkají, že dobře vím o čem mluvím. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Podívám se znovu na Zela, pohledem, který y chtěl tak trochu vidět do tohodle několik set let starého upíra. Na všem je něco dobrého a něco špatného...ať už je to lidský nebo upíří život... Začnám na sobě pociťovat brzké svírání...mírná ospalost, kterou pociťuji před svítáním skoro vždy. ...brzy vyjde slunce...takže budeme za chvíli v přístavu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Slunce..." zašeptám jen tak sám k sobě. Po těch letech mě přitahují snad už jen ty věci, které nebudu moci nikdy mít. Přikývnu a nechám Shiroua se z téhle otázky vykroutit. Koneckonců není to moje věc, dokud mi to nebude chtít říct. Chvíli přemýšlím, jestli se do Shelteru vracím rád, ale nakonec dospěju k jediné myšlence... Stejně tam dlouho nebudu... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Vstanu a bez dalšího slova vyjdu z baru a zamířím přímo k Tarouovi, který je jak vidím, stále na stejném místě. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro |
| |
![]() | Za dobu ne o moc delší než je půlhodina se zase obeví Shirouu, který má nečitelný výraz v obličeji, a Zel, který vypadá stejně bezstarostně jako kdykoli jindy. Shirou vám potom ukáže prstem dopředu, a vy už můžete vidět, pokud jste si jich doteˇvůbec nevšimli, břehy ostrova. Shelter. Podle vzdálenosti, by se dalo říci, že tam dorazíte během dvaceti minut, cožje přibližně i doba do svítání, které se již začíná projevovat tím, že se može stále více rozjasňuje. |
| |
![]() | "Ahoj Shirou....hm...jsi v pořádku?"zeptám se ho na uvítanou. Zadívám se k obzoru a zachvěji se "Teda...doufám,že to stihneme."řeknu s menšími obavami.Sice jsem ze začátku na slunci mohl být,ale teď by stačila asi chvilka a byl by ze mě usmažený upír. "Asi bych si měl připravit věci." |
| |
![]() | Jakmile vyjdu na palubu pozdravím rozverným gestem skupinku, které jsem se předtím představil. Shiroua teď nechám být, ještě by mě nakonec měl vážně plné zuby, ale plamínky v rudých očích jasně říkají, že si ho stejně najdu. Uklidím se zase k zábradlí a zapálím si cigaretu. nepatrný okamžik sleduji směr, kde je Shelter, ale pak obrátím zrak k obzoru, kde se vynořuje světlo a s úsměvem to místo pozoruju. |
| |
![]() | Já a v pořádku? Nikdy mi nebylo líp... Poslední větu skoro zavrčím, takže se dá poznat, že to myslím přesně naopak. Podvám se na okamžik na Zela ale pak obrátím zrak spátky na Taroua. Stihnout to stihneme. I když začíná být světlo, tak se slunce nevyhoupne dřív než za deset minut, což by už jsem měli být u vnější hranice štítu...v nejhorším případě můžeme jít do podpalubí. ...okud ovšem nezabrouzdáme do těch pár místností... |
| |
![]() | Z povzdálí vše pozoruji a jen zakroutím hlavou tak mě napadá jak asi chutná usmažený upír... pousměji se kdyby z něj nezbyl prach ovšem.. zamračim se a pohledem zabruslim na tara, tiše si povzdychnu a otočim se k nim zady...opřu o zábradlý a koukám na východ.. na chvíli se mě zhostí smutek a stesk, jako by vycházející slunce ve mě vzpusobovalo kdovíjakou bolest vzpomínek... ,,bylo by zajímavé dát si závod typu kdo nejdéle vydrží na slunci aneb z koho bude poslední hromádka popela vyhrává.." zamručím si tiše pro sebe a pomalu začínám přemýšlet co vlastně v Shelteru chci dělat?! |
| |
![]() | Ze zamyšlení nad třpytící se hladinou moře mne vytrhne až Shirouův hlas, jehož majitel se evidentně vrátil ze svého dobrodružství. Přesto stále setrvávám ve stejné pozici - opřen o zábradlí - a sem tam mi po tváří přejede lehký úsměv nad Tarouovým stěžováním si ohledně houpání se lodi. Možná.. snad.. žeby? .. Ale nač, že? Je to jeho boj, přemítám chvíli nad svými možnostmi a nakonec dospěji k jednoduchému rozhodnutí: Každý boj vedený sám se sebou vede pouze k zocelení sebe samého. Ať už úspěšný či naopak. Na konci svých úvah nevědomky pokývnu hlavou - ano, i já jsem právě svedl takový to malý boj a sám jsem si ho spokojeně odkýval -, což se ovšem ztratí v jednotlivých "hupech" lodi. Zmínka o východu slunce ovšem opět zbudí mou pozornost a to natolik, že se odlepím od zábradlí a natočím se směrem k ostatním, přičemž nevědomky zašilhám směrem k východu, kde by se onen krvežíznivý kotouč v podobně obrovského rudého pomeranče měl zanedlouho vynořit. Prokletý smrti, daň za život, vyvstane mi na mysli oxymóron a na jazyku se zrodí hořká slina. Znechuceně jí odplivnu do moře. Nakonec mi přeci jen napadne alespoň jedna štiplavá poznámka a to jsem již rozhodnut, že si východ slunce i beztak velmi rád nechám ujít i se vší tou parádou, jako je chechtání racků a malebný vánek podtrhující celou tu slávu. Každý den je to stejné.. nic nového. Jak romantické, není-li pravda? V chřípí se mi vybaví zápach pálicího se masa, který jsem si již za těch pár let asocioval s touto podívanou. Přeji dobrého jitra, obrátím se k Shirouovi se sarkastickou narážkou na jeho malé upozornění. |
| |
![]() | Celou dobu jen tak mlčky postávám. Břehy ostrova ve mě probudí novou dávku zvědavosti a nadšení, přejdu palubu tak, abych na něj dobře viděl. Lokty se opřu o zábradlí, nohy překřížím. Stejně se však neubráním tomu, abych se neohlédl na skupinku. Co se z tohohle asi vyvine? Prameny vlasů mi spadnou do obličeje, ale nechám je tak a dál je pozoruji, nejistý tím, co přijde v dalších minutách. Tak Shelter. Konečně. usměji se, zastrčím si vlasy za ucho. Hm, nic tím nezkazím. S jemným poklepáním se odrazím od zábradlí, upravím šaty a zamířím ke skupince. Je hloupé tam jít nyní, ale jistota v budoucnu je stále jistotou. Jak tak pozoruji, na palubě není o zábavu nouze promluvím pomalu a přidám se k nim, jako bych byl zvaným hostem jejich rozhovoru Akira Ishizuka kývnu na pozdrav nejprve Shirouovi, neboť s tím jsem se setkal jako s prvním, a postupně pohlédnu i na ostatní. |
| |
![]() | Podívám se na muže,který se nám přidal.Bylo zajimavé,že naše malá skupinka,tolik přitahovala nejzajimavější upíry na palubě. KDyž přjeel jeho pohled přeze mne trošičku jsem zčervenal "Já jsem Taro Nanashi.Těší mě..."představím se také "Já bych spíš byl rád,kdyby té zábavy bylo o něco méně."řeknu |
| |
![]() | Na mé tváři se objeví první upřímný úsměv, který lze za celou dobu plavby vypozorovat. Myslím, že v Shelteru tolik zábavy, alespoň ze začátku, nebude, Taro. A pak se možná stane, že si budete přát pravý opak toho, co jste řekl nyní odpovím přátelskou tóninou. Spojím ruce za zády a s mírně rozkročenýma nohama, tolik připomínající vojenský postoj, se na svém místě 'uvelebím'. |
| |
![]() | Zrovna nemám náladu na to, abych se s někým pouštěl do slovíčkaření a sarkastických poznámek, takže Takashiho odměním jen zasyčením. Ishizuka-san má pravdu...moc zábavy se tam při prvních dnech nezažije. Řeknu Tarouovi, abych potvrdil Akirova slova. Pak se na nově příchozího upíra podívám a lehce skloním hlavu. Seiran Shirou. |
| |
![]() | Samolibě mi zacukají koutky jako reakce na Shirouvo zasyčení a v očích mi zableskne. Musím říct, že mě trochu zklamal. Nakonec tedy jen lehkce pozvednu obočí a udusím v sobě hořkost z nepřijaté rukavice, jenž jsem mu vhodil v ústrety. Než však stihnu vymyslet něco jiného či jakkoliv jinak opětovat své pokusy, připojí se k naší skupince další upír. Pohledem k němu sklouznu a následuji příkladu ostatních ohledně představování: Taktéž zdravím v těchto "ranních" hodinách. Mě říkají Takahashi, dále pak Ishikawa. Opět se pousměji a ignorujíc poznámky o "zábavě" nabídnu nově příchozímu ruku k potřesení. |
| |
![]() | S mírnou depresí a bolestí hlavy se vypotácím ze své kajuty, kam jsem se uchýlil po tom bláznivě podezřelém vojenském zátahu, abyl se malinko "přiotrávil" čerstvým vzduchem. Zpozoruju menší chumel na palubě lodi a i to malinko probudí mou zvědavost. Že by zas další návštěva napadne mě ironicky a já učiním pár kroků směrem k volnému kousku zábradlí. Nadcházející svítaní přejdu jen s lehkým zamručením, nikdy jsem nebyl takový romantik, aby mi vycházející slunce působilo velkou radost. Místo toho se má deprese ještě prohloubí a já se zachmuřím. Zastíním si oči a i přes protivné paprsky slunce zahlédnu něco, co připomíná cíl naší cesty. Mno konečně zabručím s náznakem spokojenosti. |
| |
![]() | Kriticky pohlédnu na nabízenou ruku a ač se v první chvíli zdá, že se nebudu obtěžovat na ni jakkoli reagovat, nakonec si to přece jen rozmyslím a pevně, ovšem ne přehnaně, stisknu. Těší mě další mnou tiše vyřčená slova. |
| |
![]() | Chvíli se dívám z jendoho na druhého a mám pocit,že panuje poněkud napjatá atmosféra "Aha....hm....hmm...trapné ticho.To není moc dobrý..."pronesu jen tak do větru a vrátím se k místu,kde jsem se Shirouem seděl než začal ten rozruh a vzal jsme ze země svůj batoh se vším svým bohatstvím.Pak jsem se k nim vrátil "Tak to,ale asi tak vypadá,že se rozloučíme.A kdo ví jestli se ještě někdy shledáme.Tak...chci jen říci,že jsme moc rád,že jsme vás potkal."řeknu opatrně a mírně se usměji.Hloupá stydlivost.Zase jsem zrudl.Zajímalo mě po kom jsem tohle podědil. |
| |
![]() | Se spokoneným výrazem opětuji ledový stisk a dle starých zvyků se mu při tom podívám do očí. Mě také, zareaguji a při Taroho vyrušení uvolním stisk a vyprostím ruku, která v mžiku zmizí kdesi za zády. Ani si skoro nestačím všimnout, že nás Taro opustil a už je hnedle zpátky. Při jeho slovech si mi na tváři mihne stín pochybnosti. Ano, asi ano. Přeji, ať tvé kroky vždy naleznou tu správnou cestu. Pozdravuj strýčka, neodpustím si ještě a usměji se. |
| |
![]() | O chvíli později loď projede mezi dvěma fialovo-modrými neforemnými sloupy. Jakmile se tak stane, tak se za vámi na horizontu vyhoupne slunce, které sem ale jakoby pronikalo nějak zkresleně. Určitě to musí být působením štítu, který zabraňuje průniku určitých částí světla. Podle toho co již víte z hovorů, které za dobu plavby zazněly, za chvíli budete v přístavu... |
| |
![]() | Věřím, že se nevidíme naposledy vyřknu nahlas svou domněnku i já. S neskrývaným obdivem vzhlédnu k neforemným sloupům a z nich plynule ke slunci. Dokonalé. Možná to bude dokonalejší, než jsem čekal a dokázal si představit pronesu tak trochu zasněně, což ve spojení s pomalými tichými slovy, zní spíše jako varování. Ve skutečnosti to má do něj však velice daleko. |
| |
![]() | Welcome home... Zašeptám pár slov do větru a zahledím se trochu nepřítomným zrakem na blížící se břehy Shelteru, které mi odtud vždycky připadají nádherné. Ale to jen, když se k ni přibližuji. Nebojte se...Shelter není ani tak velký, aby jste se tam nikdy více nepotkali, ani tak malý, aby jsme tam na sebe naráželi stále. Promluvím tiše k ostatním úpírům, kteří právě teď "baví" loučením... |
| |
![]() | Všechno to ločení mi přijde tak trochu hloupé a směšné, ale asi je jen tím, že je to příliš dávno, co jsem měl stejný pocit nejistoty, jako teď musí zažívat oni. Odtrhnu pohled od slunce, které teď přes štít už nevypadá tak krásně a lákavě. Je vzdálené a neopravdové. Můj pohled sklouzne k něčemu naprosto odlišnému, což je Shirou, který chladí už jen na pohled a vycením na něj zuby v širokém úsměvu, což je u mě příslibem brzkého shledání. Ostatní jen pozdravím přátelským gestem. Loučení se neúčasním. Už jsem jich zažil příliš mnoho. Pokud se znovu setkáme, setkáme se a pokud ne, prostě rychle zapomenu. |
| |
![]() | Vydechnu a zadívám se na tu krásu "Tohle mě opravdu ohromilo..."řeknu a usměji se.Poposunu si trochu brašnu a opřu o zábradlí "Už se nemůžu dočkat až si to tu budu moci prohlédnout.Určitě je tu spoustu zajimavých míst."ohlédnu se k obzoru a do očí se mi nahrnou slzy.Začnu si je rychle otírat.Už jsem si myslel,že slunce nikdy nespatřím. |
| |
![]() | Za necelých deset dalších minut konečně dorazíte do přístavu, kde váz znovu zahalí tma. Jak se zdá, veškeré lodě s upířími pasažéry jsou vedeny do krytého přístavu, aby na ně nedopadaly denní paprsky. I vám některým se začalo z toho přílišného množství slunce dělat nevolno, takže vám tohle přišlo nanejvýš vhod. Jakmile se spustí můstek z paluby na pevninu, tak vás začnou dva vojáci vyvolávat jmény, aby jste k nim přišli pro nějaké dokumenty, které, jak se vzápětí dozvíte, musíte do 24 hodin doést k nějakému středisku, pro čerstvě přistěhovalé upíry. Tam také získáte informace o tom jak se dosta k nějakému z rodů, pokud nechcete zůstat se Společností. Jakmile dostanete dokumenty, tak vás nechají bez nejmenších problému odejít... |
| |
![]() | Konečně sjme dorazili do přístavu. I ěm je tady, kde nesvítí slunce, lépe než tam venku. Podívám se na Taroua, kterého si teď musím hlídat. Naštěstí jsou naše jména vyvolána zároveň, takže to snižuje nebezpečí, že se mi ztratí. Vezmu do rukou oba dokumenty, které ovšem nemají takovou hodnotu, jako ty jež dostávají ostatní, protože Tarou už tady život zajistěný má...a já zde již nějaký ten rok žiju. Mám na tebe menší otázku. Promluvím, jakmile se oba dostaneme na pevninu, k Tarouovi. Chceš jít ke svému strýci rovnou, nebo se chceš nejdřív podívat do města? Na místa, kde nepraží slunce. |
| |
![]() | Jakmile loď přirazí ke břehu, přestanou pro mě mí bývalí spolucestující existovat. Zapomínám rychle. Alespoň teď v tuhle chvíli. Rozhlédnu se okolo s nepatrným spokojeným úsměvem a zhluboka se nadechnu, jako bych chtěl dostat do plic co nejvíc vzduchu ze známého místa, i když si vlastně nejsem jistý jestli jsem docela rád, že jsem tu. Jsem tu spokojený do doby než se začnu nudit... Chvíli pozoruji mláďata, jak se rozřazují podle jmen. Připadá mi to jako třídění dobytka, ale je to každopádně nutné. Jsem nebývale rád že mě se tahle akce už léta netýká a tak minu vojáky bez povšimnutí. |
| |
![]() | Poslušně cupitám vedle Shiroua "No...jestli se ti chce,tak bych si to tu trochu prohlédl.Pokud tedy chceš?"dávám mu navybranou.Nechtěl bych ho nadále obtěžovat,pokud má něco lepšího na práci. "A navíc...celkem se toho setkání bojím...snad to není nějaký despotický stařík."neodpustím si. Mluvil jsem pravdu.Bál jsem se strýce,bál jsme se,jaký bude. |
| |
![]() | Letmého zašimrání na zátylku si v prvních chvílích nevšímám. Spíše si ho ani neuvěduji. Když však má nervová zakončení dospějí k rozhodnutí, že bych se tomu měl věnovat, otočím se a aniž bych se stihl nějak připravit oslní mě paprsky slunce. Zpočátku to ve mne trochu hrkne, během okamžiku si ale uvědomím, jak se situace nejspíš má. Z nezvyku sklopím oči a podívám se na své ruce obklopené zlatavou září. Je to už tak dávno, prokmitne mi vědomím. Hnedle to zas zatlačím hluboko na dno svých myšlenek a spokojený výraz nahradí výraz typicky nonšalantní. Sem tam se ještě věnuji dění na palubě, ale spíše pozoruji okolí, kterým proplouváme. Je až k podivu, že po vplutí do krytého přístavu si musím chvilku zvykat na tmu. Tak dlouho v temnotách a pak mě vyvede z míry trocha světla? Při vyslovené svého jména se vydám k vyvolávajícímu a převezmu si dokumenty. Jen co se dostanu ze středu dění někam k okraji, kde je klid, otevřu složku a nakouknu do obsahu dokumentů. Před tím však stihnu zaregistrovat východ a po přečtení alespoň nadpisů se vydám k němu. |
| |
![]() | Na chvíli se ztratím z dohledu a když se znovu objevím, mám přes rameno přehozenou malou černou tašku a podle tvaru látky, ze kterého batoh je, je v něm cosi hranatého. Stejně jako všichni ostatní, i já si dojdu pro dokumenty a vyslechnu něco málo z instrukcí, které nás informují o všem možném a teprve poté se vydám na malou procházku po okolí, aniž bych mezi tím do dokumentů nahlédl. Skvělá chvíle. Skvělý pocit. A tady je jen několik věcí, které by mi to mohly pokazit. |
| |
![]() | "Nemusíš mít strach, možná je tvůj strýc výborná osoba, co ty víš..." trochu se na Taroua pousměju a vyrazím ven z přístavu. Tam se podívám nahoru...slunce začíná být i přes štít dost silné a já nevím jestli by to Tarou zvládl. Vypadá to, že budeme muset nejdřív k tvému strýci....procházku po městě ti potom zařídí někdo jiný," oznámím mu. |
| |
![]() | Podívám se na Shiroua "Dobrá.No...snad to nějak zvládnu."pousměji se "Uvidíme se ještě někdy?Doufám?"otáži se rozpačitě. Rád byhc ho ještě viděl.Byl jediný,koho jsem znal delší dobu. A celkem jsem si ho oblíbil.Dovolil jsem si ho v duchu označit,jako svého přítele. |
| |
![]() | "Tohle nebudeme řešit teď," odpovím Tarouovi, a rozhlédnu se okolo sebe, jako bych někoho hledal...nakonec uvidím jednoho svého známého. "Počkej na chvíli tady," řeknu a rozejdu se ke svému příteli, abych si u něj domluvil vrácení své motorky, kterou jsem si tu ještě před opuštěním Shelteru nechal. Za chvíli se vrátím zpátky k Tarovi. "Už jsi někdy jel na motorce? Jestli ne, tak teď máš možnost," ušklíbnu se. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro Bohužel také zjistíš, že je ti na něm trochu slabě, takže tě kroky dovedou až k budově, před kterou jsou lavičky usazené ve stínu, který by ti mohl pomoci se s tou přemírou světla vyrovnat. Dokumenty, které ti byly předány jsou zasunuty v žluté tuhé obálce, vlastně to vypadá jako obyčejné dokumenty. Když je vytáhneš, tak ti to toho moc neřekne. Vypadá vlastně podobně jako sposta jiných papírů k vyřizovaní řidičského průkazu, občanského průkazu a jim podobné. Je tam spousta kolonek, které se objevují v takových dokomentech často (jméno, příjmení, rodné příjmení, pohlaví, datum a místo narození, bydliště), které jsou již povětšinou vyplněné úřední rukou, a ty, které jsou zde jen pro účely upírům (klanová příslušnost, atd.). |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro Jakmile zaregistruješ východ, tak vyjdeš ven a pak zmizíš ven z přístavu. Celkem tě překvapí, jak nádherně mohou vypadat i obyčejené budovy ve svitu slunce. Můžeš si připadat jako v ráji po té době, kdy jsi nespatřil sluneční světlo. Mimoto se ti ale přesto dělá trovu nevolno, takže ti příjde blízká ulička mezi domy, skrytá ve stínu, celkem vhod. Tady se také pustíš do podrobnějšího zkoumání dokumentů. Dokumenty vypadají vlastně podobně jako sposta jiných papírů k vyřizovaní řidičského průkazu, občanského průkazu a jim podobné. Je tam spousta kolonek, které se objevují v takových dokomentech často (jméno, příjmení, rodné příjmení, pohlaví, datum a místo narození, bydliště), které jsou již povětšinou vyplněné úřední rukou, a ty, které jsou zde jen pro účely upírům (klanová příslušnost, atd.). |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro Bohužel se na tebe dostane i slabá nevolnost z přemíry slunce, proto je t celkem jedno, že skončíš uvnitř nějakého levného obchodu, kde na tebe paprsky slunce nemohou. Pokud tě napadne se podívat na dokumenty už teď tak zjistíš, že jsou zasunuty v žluté tuhé obálce, vlastně to vypadá jako obyčejné dokumenty. Když je vytáhneš, tak ti to toho moc neřekne. Dokumenty vypadají vlastně podobně jako sposta jiných papírů k vyřizovaní řidičského průkazu, občanského průkazu a jim podobné. Je tam spousta kolonek, které se objevují v takových dokomentech často (jméno, příjmení, rodné příjmení, pohlaví, datum a místo narození, bydliště), které jsou již povětšinou vyplněné úřední rukou, a ty, které jsou zde jen pro účely upírům (klanová příslušnost, atd.). |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro Jak ti dojde, tak narozdíl od ostatních na tebe sluneční světlo nepůsobí v takové míře, jako na ostaní, takže si dokumenty můžeš přečíst kdekoli... Dokumenty, které ti byly předány jsou zasunuty v žluté tuhé obálce, vlastně to vypadá jako obyčejné dokumenty. Když je vytáhneš, tak ti to toho moc neřekne. Vypadá vlastně podobně jako sposta jiných papírů k vyřizovaní řidičského průkazu, občanského průkazu a jim podobné. Je tam spousta kolonek, které se objevují v takových dokomentech často (jméno, příjmení, rodné příjmení, pohlaví, datum a místo narození, bydliště), které jsou již povětšinou vyplněné úřední rukou, a ty, které jsou zde jen pro účely upírům (klanová příslušnost, atd.). |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro "Jsem rád, že jsi se vrátil, příteli. Rád bych aby jsi se tady objevoval častěji a jinak než v pracovní dobu. Měj se, " řekne mu a pak se otočí aby se vrátil ke své práci. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro "Jsem rád, že jsi se vrátil, příteli. Rád bych aby jsi se tady objevoval častěji a jinak než v pracovní dobu. Měj se, " řekne mu a pak se otočí aby se vrátil ke své práci. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro Oblékl jsem si plášť a nasadil helmu.Byl to zvláštní pocit mít tu helmu na hlavě.Takové.Nepřirozené. Zadíval jsem se na muže,který byl Shirounoví přítel “Jsi asi hodně oblíbený…“pronesu a zadívám se znovu na svého průvodce. “Já jsem tedy…chm…připraven…myslím.“oznámím mu opatrně. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro "Sedni si a pořádně se mě chytni kolem pasu," poradím mu ještě, než nastartuju a chytnu se pevně řidítek. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro “Prosím jeď opatrně.“požádám ho trochu rozklepaným hlasem.Nechtěl jsem skončit rozmláceném na silnici a mozek měl pár metrů od sebe. Dělalo se mi z toho zle.Proto jsem asi nesnášel katastrofické filmy.Věděl jsem,že se takové věci děli,ale nechtěl jsem si je připustit.Uvědomil jsem si,že kvůli tomu se mi ani nelíbil film Titanic.Právě kvůli tomu,že jsem věděl,že je podle pravdy. Trochu uvolním stisk “Tak jo…můžeme….“ |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro "Anebo se mě chyť ještě pevněji, obvykle poznám, kdy mám zpomalit," poslední slova spíše jen zašeptám. Pomalu rozjedu mašinu a vyjedu ven, odkud už mnohem rychleji, zamířím k Greycrowské části města. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro Zatímco projíždíte skrz město, tak si Taro může všimnout všech těch nádherných bílých budov osvětlených sluncem. Shirou tady žije už nějakou dobu, takže mu tohle nepříjde tolik zvláštní. Ani ne za dvacet minut vjedete do míst, kde budovy vypadají straší a stylizované v starém anglickém stylu. Tohle místo patří ke Greycrow. Netrvá dlouho, a Shirou zastaví před jednou stavbou. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro Zatímco projíždíte skrz město, tak si Taro může všimnout všech těch nádherných bílých budov osvětlených sluncem. Shirou tady žije už nějakou dobu, takže mu tohle nepříjde tolik zvláštní. Ani ne za dvacet minut vjedete do míst, kde budovy vypadají straší a stylizované v starém anglickém stylu. Tohle místo patří ke Greycrow. Netrvá dlouho, a Shirou zastaví před jednou stavbou. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro "Snaž se chovat slušně," dám mu ještě drobnou rady, než slezu z motorky. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro Po chvílipostávání uvidíš t ěch několik upírů, které jsi potkal na palubě lodi, jak se rozprchávají kamsi do města.Všimneš si také, že mezi nimi není tvůj poslední objekt zájmů Shirou aještě jeden upír, který byl s ním, Tarou. Ještě než tě vůbec napadne se po nich poohlédnout (speciálně po Shirouovi), tak se z přístavu vyřítí celkem slušnou rychlostí motorka, na které jeden Shirou, za ním sedí někdo v černém plášti, o čem si domyslíš, že je asi Taro. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro "Dnes by měl přijet můj synovec Nanashi Taro. Rád bych aby jsi se o něj postaral, zatímco budu na jednání. Měl by přijet brzo ráno, spolu s doručovatelem. Jediné co po tobě vlastně potřebuju je, aby jsi ho nějak zabavil, než příjdu. A taky trochu zasvětil do toho, co to znamená být Greycrow. Věřím, že mě nezklameš. Jakoby na zavolanou ulyšíš před Hachirovým domem, ve lterém nyní čekáš na Taroua, zbrzdit nějaký stroj. Když vykoukneš z okna, uvidíš modrovlasého bledého muže a postavu zahalenou v černém plášti. Automaticky ti dojde, e to je doručovatel (Shirou) a Tarou. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro Když zastavíme nasucho polknu a slezu z motorky “Díky Shiroune.“řeknu a sundám si helmu a rukou si projedu vlasy,které jsem měl trochu vlhké,jak se mi hlava zpotila v helmě. Položím ji na motorku a otočím se čelem k domu.Prohlédnu si ho a tvářím se plaše “Budu se chovat slušně….hm….tak do toho.“zhluboka se nadechnu a přijdu ke dveřím a zvednu ruku.Ohlédnu se na Shiroua a pak se zatajeným dechem zaklepu. “Uvidíme se tedy ještě někdy?“zeptám se ještě rychle než někdo otevře. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Nejdřív se ale rozhodnu zajít domů. Spíš než kvůli čemu jinému, abych si tu zase připadal jako na místě, kam patřím. Vezmu to pomalu, procházkovým krokem skrz město. Moje sídlo stojí na okraji města. Je to v podstatě vila, ale historického rázu. prostě takové typické snobské upírské sídlo. Ne že bych si právě v takových klišé liboval, ale vyzařuje z té budovy zvláštní atmosféra. Sídlo je obehnané vysokým černým ploten se zdobným kováním a zahrada...jediné co v ní roste jsou popínavé růže a tráva. Zadní část domu je v podstatě pustina, nejvíc ze všeho připomínající pohřebiště. Ten dojem ještě posilují obsidiánové sochy démonických bytostí. Vejdu skrz branku a zamířím dovnitř, abych zkontroloval zda je všchno v původním stavu a oprášil nějaké oblečení než se vydám na lov informací. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro "Zele! Kolikrát Vám mám říkat, že nemáte chodit nikam bez mého vědomí? Víte alespoň jak těžké je vždycky za Vás vzíct všechno Vaše vyřizování? Jestli to takhle půjde dál tak se z toho zblázním." Tohle ostatně říká vždycky, když se z podobného výletu vrátíš. Vastně je to jediná chvíle, kdy se nechová jako moudrý klidný muž, kterým se jeví momi tuhle vilu, když dělá prostředníka mezi tebou a zbytkem Shelteru. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Za tvoji obětavost jsem pochopitelně neuvěřitelně vděčný a budu tě za to zbožňovat až do konce života...chci říct neživota," pokračuju a přitom se ani na chvíli nezastavím, hledajíc něco vhodného na sebe. "Samozřejmě jsem jedno ucho...takže co jste tu prováděli za mé nepřítomnosti?" zeptám se ho, zatím co na sebe navleču šedé tričko a černou bundu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro "Wong a Chigusa potřebovali aby se ve městě snížila kriminalita, což podle nich bylo nejlepší vyřídit bez Vás. Takže jsem s tím byl nuxcen něco udělat, když Vy jste nemohl," postěžuje si trochu, ale ještě toho má zdás e na sdci více. "A Ryuu...ten chtěl vědět, kdy se vrátíte z "dovolené" protože s Vámi chtěl osobně mluvit ohldně nějaké záležitosti ohledně nakažených. A zdálo se, že je nějaký divný, mám dojem, že jsem zaslechl něco o tom, že se strachoval o svého svěřence...jak jen se jmenoval. No nemůžu si vzpomenout, ale prý měl něco na práci mimo Shelter...něco pro Greycrow, s novým upírem či co. Moc jsme se o to nezajímal." |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Druhou informace ale už tak na lehkou váhu neberu. Nejdřív nakrčím obočí a pak se konečně začnu tvářit opravdu vážně. Co se týče téhle věci nemůžu ji brát na lehkou váhu. "To zařídím hned," řeknu stručně a vydám se zase ze schodů dolů. Moje osobní záliby budou muset očividně počkat a to jsem doufal že se povinnostem vyhnu. "Uvidíme se...později," rozloučím se ještě s Irejem a opustím sídlo. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro Pak tě napadne kam vlastně budeš teď chtít jet...buď si zjistit nějaké informace i Shirouovi, anebo si zajít promluvit s Ryuuem. Ať už si vybereš jakkoli, cesta bude stejná...do sídla Společnosti. Sídlo společnosti je ten nejvyšší bílý mrakodrap, který ve Shelteru existuje. Je stejně čistý, jako se zdá býti čistý i Shelter. Někdy ovšem zdání klame. No...hlavní věc, která tam je....kartotéka všech upírů, kteří kdy byli do Shelteru přihlášeni, od těch nejstarších, po ty nejmladší. A v nejvyšším patře se dá obvykle narazit na jednoho z nejvyšší rady Shelteru...takže by se tady dalo narazit i na Ryuua, při troše štěstí...anebo alespoň zjistit, ve které ze svých početných vil se právě nachází. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Po chvíli klidné jízdy, kdy nechám ty impulsivní řidiče kolem mě, ať si mě předjíždějí jak chtějí, se dostanu k vysoké budově. Už jen pohled na ni mě znechucuje a navíc pro mě vždycky znamená jenom práci a nepříjemnosti. Informace se rozhodnu hledat až později. Přeci jen jakýsi smysl pro povinnost mi ještě zbyl a tak přijedu do vyšších patrech a začnu se porozhlížet po Ryuuovi. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro Úředníci tady nahoře tedy vzali tvůj příchod s jakousi chladností, přesto z nich cítíš, že z tebe mají strach...nebo alespoň obdiv. Jakmile vejdeš do konferenční místnosti, uvidíš na tabuli, kam se přes počítač promítají důležité fotografie a scény, podlle toho jaká se zrovna řeší situace. Jedno křeslo kolem stolu je obsazené malou skoro děskou postavou, Ryuu. "Ah...vítej zpátky, Redclocku." |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro Mísí se ve mě spousta pocitů, opět. Zřejmě to bude tou slabostí způsobenou sluncem. Oh, ano, slunce. Magická to věc, překrásná.. a krása je zrádná. Nikdy bych si ani nepomyslel, že dojdu k názoru, že slunce je jako krásná upírka, která si vyhlédne svou oběť v jednom z nočních podniků a pak, po chvíli milých slůvek a něžných dotyků, se zakousne do nebožákova hrdla a on, omámen a nadšen, se ani nebrání. Usměji se. Ženy, slunce. Obojí tak vzdálené, jen každé z toho v trochu jiném směru. A pak se to stane, aniž bych to chtěl, vzpomenu si na něj. Jasně se mi vybaví jeho tvář a jeho nesmělý hlas. Taro.. Situace vyžaduje rychlé jednání. Vytáhnu papíry a začnu v nich číst, vše je tak.. známé a přitom vzdálené. Krátký čas. Proč jen tak krátký čas. Ano, trocha mé dobrotivosti a něžnosti se projevila, tak rád bych tady ještě chvíli seděl a jen tak přemýšlel o cestě a všem, co se stalo. Mám však na práci důležitější věci. Mým cílem je Greycrow, nic jiného. Zvednu se a vydám se na další obchůzku, tentokráte s cílem najít někoho z tohoto klanu. Mohl by mi pomoci splnit můj sen. Můj nynější cíl. A nebo taky ne. Uvidím. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Joshua Gordon pro Kráčím ulicí poté, co jsem opustil loď přirazivší k molu, jeden cíp rozepnutého saka zastrčený v kalhotách, druhý jemně povlává ve větru, ruce vraženy v kapsách. Loudavě mířím někam pryč ze světla, které mi nedělá dobře. Možná jsem si někde předtím měl splašit klobouk a sluneční brýle, dojde mi s povzdechem a já namísto toho raději hledám nějaký úkryt. Nejbližší, zapadlý krámek sice není zrovna Harrod's a dvakrát dobře nevoní, ale přeci jen se s ním spokojím, než trochu to agresivní slunce přestane tolik pálit a já budu moct vyrazit dodělat všechny ty administrativní věci kolem příjezdu a přihlášení. Tuhou, velkou obálku vytáhnu zpoza zadního lemu kalhot, rozlepím ji a začnu rozkládat formuláře v ní obsažené a jak si je pročítám, připadám si jako kanadskej francouz při emigraci do Států. Nicméně, sem jsem chtěl a to není jen tak. Požádám prodavače o propisovací pero a co jsem schopen vyplnit (a hlavně si vzpomenout), do kolonek vypíšu - zbytek se budu muset nějak vyzeptat imigračních úředníků, či jakže se jim tady říká. Vypůjčené pero zasunu na vnitřní náprsní kapsy saka a vykouknu ven zaprášenou výlohou, zda již slunce trochu ustoupilo. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Nakonec se ocitnu v konferenční místnosti a až když spatřím Ryuua sundám si z hlavy čepici, takže odhalím ohnivě rudé vlasy. "Zdravím tě Ryuu...Irej říkal že jsi se mnou chtěl mluvit o něčem důležitém, tak jsem přišel hned jak to bylo možné," začnu okamžitě. Nezmíním se ani slovem o ničem kromě pracovních záležitostí. Ostatně na mé "dovolené" už tady musí být zvyklí. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro "Včera se pokusilo do Shelteru dostat velké množství Nakažených...ale tihle se chovali, trochu jinak. Inteligentně. Spíš jako by je někdo ovládal, než aby to byly ty dravé šelmy bez kouska mozku, které se objevují jinde," Ryuu sice mluví jako by o neměl nejmenší tušení co za tím může být, ale ty jsi si nějak vnitřeně jistý, že něco skrývá, nebo něco záměrně opomíjí. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Ale pokud se mám do téhle věci nějak zapojovat, chci vědět všechno co víš," řeknu jako bych se pouze ptal na události, které se odehrály za mé nepřítomnosti, ale dost pevně na to, abych mu naznačil že ho nenechám aby ze mě udělal pěšáka ve své hře. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro "Mám dojem, že za tuhle epidemii může něco jiného, než ej přirozený koloběh. Spíš se zdá, že je to řízeno něčím jiným, jak jinak by se mohli objevovat na místech, která mezi sebou nemají propojení? A proč se všichni nakažení snaží dstat do Shelteru..v tom musí být nějaká jiná věc. Skrytá pod povrchem. A proto, aby jsme mohli zvítězit nad tou epidemií, tak musíme zjistit, o co se jedná." |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Pokud je to výmysl nějakého chorého mozku...popravdě bych se tomu ani moc nedivil. Upíři degenerují a jejich mysl začíná být trochu nestabilní," vycením zuby v hořkém úšklebku, zatímco si nechávám Ryuuova slova pořádně projít hlavou. "Pochopitelně mě to hodně zajímá...a udělám co bude možné, abych tomu přišel na zoubek," dodám ještě. Hlavně proto, že to vypadá konečně na něco opravdu zábavného. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Lysethea Winsdroover pro Oblieknem si biely plášť a pomali zijdem po schodoch dolu. To sem zvedavý co je ten jeho synovec zač ale neva...aspoň si neco bude dít! Podíjdem k dverám zoberiem kluč strčím ho do vrecka a podíjdem k Tarouvovy. Pred domom: Ti si Tarou? Ja som Sasame.Prítel tvého strýce. Tvôj strýc odišiel na nejake jednanie.moc sa ti ospravdlnuje,"Jak vúbec tohle muže vyslovit." no a ja ťa mám zatiaľ oboznamiť zo životom v rode trochu ti to ukázat a tak. Chvíľi čekám čo spoločník a synovec urobí. Mimovolne si ho obzriem aj okolie. Potom sa pohľadom zase venujem Tarou-ovi. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro A taky,že nebyl.To mě uklidnilo.Přišlo mi trošku divné,že by tento mladý muž mohl být „ten“ strýc o kterém jeho rodina vždy tvrdila,že je divný. Odkašlu si a trochu se začervenám,jako vždy,když mluvím s cizími lidmi “Zdravím pane Sasame.Ano já jsem Taro.Taro Nanashi.Těší mě.“nabídnu mu ruku k potřesení. “Hmm…tohle je můj přítel Shirou.On mě sem odvedl.A no….děkuji za vřelé přivítání.“usměji se. Nemyslel jsme to ironicky.Čekal jsem totiž něco úplně odlišného…horšího.Toto přijetí mi přišlo až příjemné. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Lysethea Winsdroover pro |
| |
![]() | soukromá zpráva od Lysethea Winsdroover pro |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro "Mějte se...a přeji hodně štěstí, Taro," zamavám mu a pak se rozjednu pryč. Stejně mám ještě něco dalšího na práci, než se tady vybavovat. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro "Mějte se...a přeji hodně štěstí, Taro," zamavám mu a pak se rozjednu pryč. Stejně mám ještě něco dalšího na práci, než se tady vybavovat. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro Smířil jsem se s tím,že se asi už neuvidíme.Proože i když jsme se ho dvakrát ptal neodpověděl mi. Podívám se znovu na Sasameho "No...tak jsem vám pane Sasame zůstal jenom já.Budu se snažit být co nejméně na obtíž."řeknu a rozpačitě se usměji. "Můžeme jít."pronesu |
| |
![]() | soukromá zpráva od Lysethea Winsdroover pro |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro “No…jak se to vezme.Ano i ne.U jedné strany jsem spíš na něj zvědavý,ale bojím se s ním setkat.Protože z dopisu co mi poslal…znělo to dost upjatě a formálně.Ale zase na druhou stranu ano.Těším se.Protože je to vlastně můj jediný příbuzný s kterým se vlastně mohu stýkat.A jsem mu hrozně vděčný,že si mě vzal k sobě.“odmlčím se. “Jaký je strýček?“zeptám se opatrně a napiji se. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Lysethea Winsdroover pro |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro Podle mapy se nezdá být příliš daleko, ale v hlavě ti ještě zní slova těch vojáků o tom středisku pro přistěhovalé upíry...to je na mapě zaznačené také. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro “Divný?Tak to musí být opravdu hodně divný,když to tak přijde i upírům.Moji rodiče také říkali,že je divný.Ale do teď jsem si myslel,že proto,že je upír a oni to nevěděli….“znovu se odmlčím a začnu přemýšlet o jeho otázce. “Noooooo…..“protáhnu “Já klidně můžu dělat cokoliv.Kdysi jsem si přidělával peníze tím,že jsem rozvážel pizzu.Ale myslím,že tady je to nevděčná práce.Tak možná snad…taxikář…ještě jsem nad tím vlastně neuvažoval.Asi se první podívám,jaké zde jsou pracovní příležitosti.“pokrčím nakonec rameny a znovu se napiji. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Jsme tak trochu snobští že? pomyslím si když se Ryuu obrátí a dá mi tak jasně najevo, že o mou přítomnost už nestojí. Vydám se ke dveřím a sotva si nasadím čepici, něco mě napadne. "Irej říkal že máš o někoho starost..." obrátím se znovu na Ryuua, doufajíc že se uvolí věnovat mi ještě minutu svého drahocenného času. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro "Pořád mám o někoho starost...vlastně o každého upíra ve společnosti. Ale pokud už to musíš vědět a ukojí to tvou zvědavost, tak mi momentálně v hlavě vězí můj nevlastní vnuk. Dostal nějakou práci mimo Shelter, ale už se měl dávno vrátit. Ale ty ho stejně neznáš, takže ti to může být úplně jedno," tentokrát se Ryuu neotočí. Vypadá to, že čeká co dál uděláš...jestli odejdeš nebo se ho začneš zase vyptávat. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Neměl by jsi nějaké malé štěně posílat na nebezpečné mise," obviním ho s nemalým potěšením. I když nemám ponětí co dal svému vnukovi za úkol, docela pochybuju že by má slova nebyla trefná. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro "Nevím sice jestli ti to k něčemu bude...ale jmenuje se Seiran Shirou," Ryuu si upraví brýle na nose a na chvíli z tebe spustí zrak. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Chvíli se zamyslím, jestli mu něco prozradit nebo ne, ale nakonec se rozhodnu mlčet. Pokud bude Shirou chtít dá mu o sobě vědět sám. "Pokud bych se o něm něco dověděl ozvu se ti..." zopakuju svou nabídku ale tentokrát mě těší mnohem víc. Vyjdu z místnosti a zamířím k archivům. Tentokrát jsem ještě zvědavější než předtím. Zdá se že jsem si dobře vybral nového mazlíčka. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro Vejdeš do archívu...který vlastně sestává z obsáhlé papírové kartotéky, a také z počítačů, ve kterých je napsáno to samé jako v kartotéce. Ať už hledáš jakkoli, tak se ti po několika minutách povede najít hledaná složka. Je tam vypsáno celkem hodně informací, místy některé chybí, jako třeba datum narození a smrti. Povede se ti vyčíst jeho bydliště, jeho rodinu, která sestává z osoby jménem Gin a potom ještě Ryuua, jméno klanu je také prázdné stejně jako jméno stvořitele. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Zvědavost mi ale nedá a rozhodnu se prověřit i toho upíra jménem Gin, který má k Shirouovi patřit. Ne že bych se rád rýpal v životech jiných osob ale když už jsem s tím začal, můžu jen tak namátkou prověřit co je ta osoba zač. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro Máš štěstí a najdeš i složku téhle osoby...hned provní věc, které si všimneš, je černá značka v pravém rohu, která označuje mrtvé osoby. Jméno je sice napsané jako Seiran Gin, ale to se zdá býti jen pseudnymem, protože pravé jméno je "Ichimaru Gin"...další informace sestávají z poznání, že jde o ženu, jež by teď byla starší než ty, kdyby nezemřela asi před stoletím...dále je v místě její rodiny napsáno jen Shirouovo jméno...klan se jmenuje Ichimaru a je u něj poznámka "voda"...dále už následují jen osobní informace. Když ovšem otočíš poslední list dokumentu, tak najdeš několik černobílých fotografií. Na většině je vyobrazena Gin. Na jedné, či dvou je mladík, kterým má podlé tónu šedi stejnou barvu vlasů jako Gin, je oblečený v obleu s motýlkem a jeho vlasy jsou dlouhé. Přesto v něm poznáš Shiroua...nejen podle obličeje, ale také podle toho chladného, trochu melancholického výrazu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Vrátím složku na místo a konečně opustím budovu společnosti. Když nastoupím do auta, zamyslím se, jestli je možné že bude Shirou doma. Bylo by pěkné, kdybych ho mohl přivítat v Shelteru ještě dnes. Rád bych viděl jeho překvapený obličej. I když pravděpodobně má něco na práci a nezastihnu ho, rozhodnu se podívat na onu adrsu kterou jsem si zjistil. Vlastně si to místo možná chci jen prohlédnout. A domů se mi teď nechce. Irej by měl určitě spoustu požadavků. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Vyjedu až k Shirouovu bytu a před dveřmi se nerozhodně zastavím. Co po něm vlastně chci? Pokud bude doma...co mu povím aby mě nevykopnul? Nakonec přeci jen zazvoním, ale spíš doufám že nebude doma. Bylo by hezčí kdyby mě tu našel až se vrátí, takže bych ho mohl přivítat slovy: Vítej doma. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Hned jsem se zašel osprchovat, což jde u mě jen u vlažné vody, prořože teplou nesnáším. Teprve poté, když se pořádně osuším (vlasy jsou i tak stále skoro mokré)a obléknu do volných šedých kalhot a bílého trika, tak se rozhodnu zavolat Ryuuovi, že jsem v pořádku. Jsem uprostřed telefonátu, když mě vyruší zazvonění zvonku u dveří, takže se s Ryuuem rozloučím s tím, že mu zavolám později. Kdo by to mohl být? Nikdo neví, že už jsem doma...a lidi ze Společnosti by mi spíš zavolali, než přišli osobně. Jakmile otevřu dveře, tak udělám mírně překvapen krok vzad...tuhle osobu jsem tady rohodně nečekal. "Oh...co ty tady děláš?" snažím se vypadat co nejvíc klidně, i když Zelova přítomnost je pro mě značně...podivná. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Neříkal jsem ti že si tě najdu?" řeknu s nepříjemně sebevědomým výrazem, jako bych mu chtěl naznačit že teď už se přede mnou nikdy nikde neschová. "Nudil jsem se tak jsem si řekl že tě půjdu přivítat hned. Taky jsem byl zvědavý jak to vypadá u tebe doma," usměju se nevinně, ale ve výsledku ten výraz vypadá spíš podezřele. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro "A navíc je velmi podezřelé, že jsi se tady objevil..." dodám ještě k tomu pár slov přičemž přivřu dveře, tak aby nemohl příliš vidět dovnitř. Nechce se mi ho příliš pustit dovnitř, ale mám dojem, že vybavování se takhle není zrovna nejlepší nápad, takže už se nehnu ani o kousíček. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Podezřelé? Kdepak...to je síla lásky, co mě sem dovedlo," řeknu přehnaně slavnostně a mám co dělat abych udržel vážnou tvář. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro "Říkej si co chceš..." projdu kolem něj ta, aby se mě nemohl dotknout, ale ještě než vejdu dál do bytu, tak se točím. "Jestli tady nechceš zůstat stát, tak můžeš jít do obyváku," řeknu ještě, a pak zamířím do kuchyně. Obyvák, který taky trochu připomíná jídelnu, pracovnu a částečně i ložnici, (také to vypadá, že jiná místnost krom téhle a kuchyně tady není) má bílé stěny, tmavě hnědý nábytek, rozkládací sedačka plus křeslo červené barvy, psací stůl s počítačem (je na něm hrozný pracovní nepořádek) a otáčecí židlí na kolečkách, konferenční plus jídelní stůl a červený koberec. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Je tu sice útulný nepořádek, ale stejně mi takový malý byt nesedí. Ani mě nenapdane abych zůstával v obýváku. Okamžitě se přesunu za Shirouem do kuchyně, taky si ji prohlédnout a rozhodně mu nedat šanci stát ode mně dál než metr. "Budeš přede mnou pořád utíkat?" zašklebím se na něj. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Kuchyň má také bílé stěny. Linka jse v černo bílých barvách a nádobí vypadá, že je modré. Což jde poznat podle otevřené skřínky a dvou čistých sklenic, které jsem od tama vytáhl. "Jen jsem se snažil být spořádaným hostitelem a donést ti něco k pití, ale když nechceš..." přejdu k ledničce a vytáhnu odtud krabici s pomerančovým džusem a naliju si její obsah do sklinky. "Chceš nebo ne??" zeptám, se jen proto, abych se zeptal...je mi jedno jestli bude nebo nebude chtít pít... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Lysethea Winsdroover pro |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro Znovu si prohlédnu mapu a hned poté se vydám směrem ke středisku, nepříliš nadšený svým rozhodnutím. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro "Vy jste...čerstvě přistěhovaný upír. Vypadáte, že jo. Prosím pojďte se mnou," řekne ti a pak se rozejde k jedněm dveřím, kde počká než za ní příjdeš a pak za tebou zavře dveře. Místnost je vcelku obyčejná, vypadá jako normální kancelář chudého právníka. Děvče si sedne za velký dubový stůl a ukáže ti ať se posadíš na židli před stolem. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro “No..jsem upírem jenom dva měsíce.Ale…já nevím jestli to je pro mě.Já se vždy před cizími hrozně stydím.“řeknu s povzdychem. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Nemusíš mi dělat spořádaného hostitele, protože jsi mě nepozval no ne?" pokrčím rameny a můj úsměv na chvíli zmizí, když se zadívám na ten Shirouův otrávený výraz. Pití odmítnu jen mávnutím ruky. "Jak se daří tvé zásilce?" zaptám se ho a sednu si na linku, doufajíc že z něj dostanu víc než jednu odmítavou větu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro "Taroua si vyzvedl přítel jeho strýce, tím to pro mě končí," odpovím na jeho otázku a sednu si na gauč. Tam počkám, než za mnou Zel příjde, jakože příjde, protože se celou dobu snaží být co nejblíž ke mně. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Nebo tě jenom baví mě trápit?" Při té otázce chytím Shiroua za bradu aby se mi díval přímo do očí. "Dobře...řekni mi to, pokud chceš, abych odešel a já to udělám," řeknu mu s vážnou tváří. Ale i když teď odejdu, nemíním se ho jen tak vzdát. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro "To mám snad věřit všemu a všem hned jak někoho potkám?" zeptám se Zela chladně, ale nesnažím se ho setříst, ani uhnout jeho pohledu. Taky bych mohl dopadnout jako Taro, který si už teď vážně koleduje o to, aby se z něj stal terč špatného zacházení... Na Zelovy dlaší dvě věci vůbec nezareguju...první neshledávám jako hodnou odpovědi a u té druhé ani nevím co říct. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Zajímalo by mě co se mu stalo že se takhle chová. Nějaký důvod k tomu mít musí...a když ho to ještě nepřešlo má dobrou šanci stát se dost otravným upírem...vážně potřeboje pomoc... "Mlčíš? Taky odpověď," pousměju se. Shirou mi tak nevědomky dal záminku nedržet se zpátky, vzhledem k tomu že jak se zdá mu ve skutečnosti nevadím. Jako by jeho chlad to byl nějaký obranný mechanismus, který funguje proti každému. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro "A pro tvou informaci se směju celkem často...ale jen na určité lidi...a upíry," místo toho abych se usál, tak mi koutky sjedou ještě trochu níž. Co tobě je vůbec po tom jestli já se směju nebo ne... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Takže toho nejsem hoden?" zeptám se trochu zklamaně a na tváři se mi objeví ten děsivě klidný výraz. Opřu se rukama o opěradlo gauče tak, že mám tvář přímo naproti Shirouovi, jen pár centimetrů daleko a probodnu ho pohledem ze kterého se nedá nic vyčíst. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro "To jsem neřekl," vrátím se očima zase zpátky k Zelovému obličeji a opřu se o opěradlo sedačky. Ani si nevšimnu, že začnu zase nevědomky mrznout, což se projeví tím, že ačkoli je v místnosti celkem teplo, tak se mi na mých vlhkých vlasech objeví lehká námraza. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Jinak? Jako takhle?" zeptám se ho a přejedu mu prsty po tváři. Zastavím se na jeho rtech. Z mých prstů sálá teplo. Protože se u toho tvářím tak vážně, možná vypadám až nebezpečně. "Dobře tak si počkám, třeba se na mě jednou usměješ..." řeknu a můj pohled trochu změkne. nepohnu se ale ani o kousek. Je mnohem lepší když je nejistý. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro "Nějak tak..." zašeptám téměř neslyšně, a také doufám, že to Zel neslyšel, i když o tom mám jisté pochybnosti. "Jo..." překvapivě souhlasím a zase uhnu Zelovi pohledem. Nějak se mi teď nechce na něj dívat...a to nejen proto, že z něj sálá tolik tepla... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "A co proto můžu udělat?" zašeptám mu do ucha. Nechci teď udělat nic, co by ho vyděsilo, když začíná být hodný mazlíček, přesto mu druhou rukou přejedu po hrudníku a po krku. Nakonec ji zabořím do mrazivě modrých vlasů. Teplo, které ze mě vychází je jen mírné a příjemné, i když vím že jeho může děsit. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Lysethea Winsdroover pro |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro "Já..." vadí mi, když se nemůžu hýbat a něco uvnitř mě mi říká, že by nebylo moudré ho jen tak odstrčit. Necám tedy ruce tam, kde jsou a zavřu oči. Cítím, že mě zalévá stále více a vícetepla, jenže s tím teď nemůžu nic dělat...nebo možná i nechci. Nevědomky pohnu hlavou na stranu, takže se ještě víc dotknu Zelovy ruky...přitom mu tak odhalím větší část svého krku. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Když Shirou pohne hlavou trochu se otřesu jak mnou projede naprosto automatický impuls. Kousni...kousni...notak kousni... zní mi v hlavě. Mám štěstí, že jsem se za tu dobu co chodím po světě naučil jakž takž ovládat. Nakonec jej na krk jen jemně políbím. "Polibek?" zeptám se tiše s určitým potěšením. Zajímalo by mě jak na tuhle otázku bude reagovat. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro "Žádné dotýkání, žádné líbání....nic," odpovím mnohem temperamentněji a naštvaněji než je u mě obvyklé. Na takové chování vůči sobě nejsem zvyklý, a zvláště ne od muže...což mě znepokojuje ještě víc. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Jeho výpad nezpůsobí nic víc, než že se od něj odkloním, ale vzápětí se zase přisunu blíž. "Proč? Bojíš se? Nelíbím se ti?" zeptám se s přísným pohledem jako bych se ho chystal usvědčit ze zločinu. "Já tě stejně neopustím," řeknu pevným hlasem ať už si to Shirou vyloží jak chce. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro "Proč mě vůbec nenecháš napokoji..?" podívám se mu zpříma do očí. A ani mě nenapadne mu uhnout... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro Pak se,ale vzchopím “Převléknout se nepotřebuji.Cesta byla dobrá,tak to nepotřebuji.Rád bych se po městě trochu porozhlédl.Je tu totiž možnost,že bych se ztratil…nebylo by to poprvé.Já se dokonce ztratil i v metru.A to jsem tam byl skoro pořád.“pousměji se. “Musím se naučit se tady orientovat.“ |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "To není důvod," odmítnu se s jeho odseknutím spokojit. Jeho pohledu vzdoruju bez mrkání a v mých očích zase plane oheň. "Protože jsi mě okouzlil...chceš abych tě nechal na pokoji? Opravdu chceš?" zeptám se ho zase s naprosto vážnou tváří. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro "Nechápu ČÍM jsem tě okouzlil...a taky proč se se mnou zahazuješ a neodejdeš si za těmi svými," zavrčím na něj. "Navíc se ti v tomhle malém bytě nelíbí..." |
| |
![]() | soukromá zpráva od Lysethea Winsdroover pro |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Nevím mimochodem koho myslíš těmi svými," poznamenám ještě, můj hlas na okamžik zní skoro rozzlobeně a v očích mi znovu zaplane. "Je mi jedno jak to tu vypadá, já sem přišel kvůli tobě," dodám a trochu se od Shiroua odtáhnu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro "Ještě jsi mi neřekl, jak jsi se vůbec dozvěděl, že tady bydlím..." změřím si ho chladným pohledem, který jakoby naznačoval, že se nemáš snažit lhát. Nicméně, ať už se chovám jakkoli, tak mě jeho náhlé odtáhnutí trochu vyvedlo z míry. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Já věřím že tě to přejde...že mi třeba začneš věřit a nebudeš už takový." Moje slova zní opravdu upřímně. Vůbec vypadám úplně jinak, než když mám na tváři ten obvyklý úsměv a nic nemyslím vážně. "No doufal jsem že to zamluvím...řekněme že na místech kde se pohybuju se dá vyzvědět hodně..." odpovím vyhýbavě. Pravdu mu říct nemíním. Alespoň teď ne, když mi on sám nevěří. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Lysethea Winsdroover pro |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro "Aha...to je další věc, proč bych ti neměl věřit...co ještě jsi se dozvěděl? Něco o mé rodině? Hmmm?" zase začnu být nepříjemný, ale tentokrát mnohem íc než před chvílí. A to jen z toho důvodu, že jsem naštvaný... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Na jeho poznámku mu nemíním dát odpověď. Nechci aby mi přestal věřit nadobro. I kdyby to znamenalo mu lhát, což se mi hnusí. "Myslíš že bych ty informace mohl nějak zneužít? Proč bych to dělal když mi na tobě záleží?" řeknu vyhýbavě ale můj pohled je pevný a jistý. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Lysethea Winsdroover pro |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro “Trochu mi to připomíná dobu co jsem byl na základní škole.V naší třídě se jednou rozhádali dva nejlepší kamarádi a taky byli dost populární.A jak se pohádali,tak se třída rozdělila na dva tábory.Vlastně na tři.Dva žáci zůstali neutrální.Ti asi měli nejvíce mozku v hlavě.A prostě ty dvě znepřátelené strany se pěkně nesnášeli a dávali si co proto….no,ale nakonec se zase usmířili a bylo vše,jako předtím.Ale trochu mi to tím připomíná.“povyprávím mu jeden svůj zážitek. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro "Tomuhle mám taky věřit? podle toho jak se tvářím to vypadá, že mu nevěřím ani slovo z toho co řekl. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Uvědomím si že moc mluvím. Ano pokaždé když jsem si někoho "přivlastnil" tak jsem ho dřív nebo později opustil. Možná ale jen proto, že se mě nepokusili zastavit. Omrzel jsem je tak, jako oni mě. "Máš pravdu, proč bys mi měl věřit...vlastně za celou tu dobu jsem neudělal nic, co by ti neublížilo že? Promiň mi to," vzhlédnu k němu, jako bych vážně prosil o odpuštění. Říkám to ale takovým tónem, jako bych se s ním loučil, jako bych mu chtěl říct-vyhrál si, takže tě nechám být. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Dám si jednu ruku před obličej jako bych se bál, že by tam Zel viděl něco, co by se mi nelíblo aby spatřil. Přestávám se v sobě totiž vyznávat. Na jednu stranu bych byl rád, kdyby Zel odešel a nechal mě na pokoji. Na stranu druhou...od chvíli, kdy přišel mi na mysl ani na chvíli nepřišlo, že bych ho mohl vyhodit, kdybych chtěl. A já to možná ani nechci....možná mě baví, když se spolu bavíme, když se mě pokouší dotknout ale já mu utíkám. Možná si to nechci přiznat, ale nechci aby odešel... "Proč...?" zašptám si sám pro sebe něco neurčitého, snad jako bych se na tohle chtěl zeptat sám sebe, i když očividně neznám odpověď. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Kleknu si na zem a rukama se opřu o gauč a skloním hlavu, takže stále vypadám, jako bych prosil odpuštění. Ale jen trochu přemýšlím. "Ale to ty nechceš že?" zeptám se a znovu se na něj podívám. Všechno nebo nic...jestli mě teď odežene nechám ho být. Ne úplně jen tak aby o mě nevěděl...na dlouhou dobu. Pak bych si ho stejně znovu našel. Že ho neopustím jsem myslel vážně. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro "...ne..." zašeptám nezřetelnou odpověď, i když vím, že to pro mě teď bude znamenat hodně těžkou dobu...ale nějak prostě...myslím, že takhle to je mnohem lepší...možná. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Ať si říká co chce, míním nad ním dál držet ochranou ruku. I když to asi nepotřebuje. Spíš já to potřebuju. Ale nebude o mě vědět a pokud si myslí že je to tak lepší... "Je mi líto že jsem tě dohnal k tomu abys mě nenáviděl...ale asi se s tím nedá nic dělat..." řeknu tiše a zvednu se. Zamířím ke dveřím a tam se na chvíli zastavím. "Myslím že se neuvidíme hodně dlouho. Nebo se o to aspoň budu snažit, abych splnil tvé přání," v mém hlase nezní žádná zášť. Nemám důvod se na něj zlobit. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro "Oh...Konnichi wa," řekne Zelovi trochu zaraženě, zjevně nečekala, že u Shiroua někoho uvidí. "Vy jste Shi-chanův nový kamarád? Nikdy jsem vás tady neviděla," promluví na Zela ale vzápětí zmizí v obyváku za Shirouem. "Shi-chan, Shi-chan...Shi-chan je doma!" začne pořvávat a pověsí se Shirouovi, který se šel podívat co se děje, kolem krku. "Okaeri, okaeri...Shi-chan. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro "Oh...Konnichi wa," řekne Zelovi trochu zaraženě, zjevně nečekala, že u Shiroua někoho uvidí. "Vy jste Shi-chanův nový kamarád? Nikdy jsem vás tady neviděla," promluví na Zela ale vzápětí zmizí v obyváku za Shirouem. "Shi-chan, Shi-chan...Shi-chan je doma!" začne pořvávat a pověsí se Shirouovi, který se šel podívat co se děje, kolem krku. "Okaeri, okaeri...Shi-chan. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Přesto se na odchodu zastavím a chvíli se za dívenkou dívám. Spíš si to ani neuvědomuju. Ale naposled...bylo by hezké naposled vidět Shiroua takhle, možná se i usměje... Udělám krok zpět, doufajíc, že si mě Shirou nevšimne, než zmizím. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro "Jakpak jsi se měla?" zeptám se dívenky a pokusím se trochu usmát, přestože vím, že si okamžitě všimne, že je to nepříliš upřímný úsměv. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro "Ty jsi se s někým pohádal, že? Hodně moc...a nepokoušej se mě přesvědčit, že ne. a kdo je vůbec ten červenovlasý pán? Nikdy jsme ho tady neviděla..jestli je to tvůj kamarád, tak neměl právo tě dostat do téhle nálady. A jestli je to spíš kvůli té tvé chladné nátuře, tak by jsi se mu měl spořádaně omluvit a ještě ho pozvat na skleničku toho tvého výborného pomerančovéhu džusu...máš ho ještě vůbec? Ale co to plácám... děvče na Shiroua vychrlí příval slov. Jedno se z nich ale dalo poznat, prakticky Shiroua i Zela pokárala za jejich chování. Najednou se rozběhne zpátky k Zelovi...a zase se překvapeně zarazí, protože si myslela, že bude už venku a ne ještě tady. "Pojďte pane..." chtne Zela za rukáv svýmadrobnýma ručkama a pokusí se ho dovléct zpátky do obyváku. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro "Ty jsi se s někým pohádal, že? Hodně moc...a nepokoušej se mě přesvědčit, že ne. a kdo je vůbec ten červenovlasý pán? Nikdy jsme ho tady neviděla..jestli je to tvůj kamarád, tak neměl právo tě dostat do téhle nálady. A jestli je to spíš kvůli té tvé chladné nátuře, tak by jsi se mu měl spořádaně omluvit a ještě ho pozvat na skleničku toho tvého výborného pomerančovéhu džusu...máš ho ještě vůbec? Ale co to plácám... děvče na Shiroua vychrlí příval slov. Jedno se z nich ale dalo poznat, prakticky Shiroua i Zela pokárala za jejich chování. Najednou se rozběhne zpátky k Zelovi...a zase se překvapeně zarazí, protože si myslela, že bude už venku a ne ještě tady. "Pojďte pane..." chtne Zela za rukáv svýmadrobnýma ručkama a pokusí se ho dovléct zpátky do obyváku. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Říkají mi Zel slečno. Zapamatuj si to, protože až se znovu potkáme pozvu tě na zmrzlinu. Nemohl jsem tušit že tu potkám tak okouzlující stvoření a je ostuda že pro tebe nic nemám. Tak si ten dluh pamatuj," oslovím ji mile a poplácám ji po hlavě. "Ale nechceš aby byl Shirou smutný že ne? A pokud tady zůstanu tak bude smutný. Takže se o něj dobře starej místo mě, vypadáš jako moc chytrá holka. Jak se jmenuješ?" zeptám se jí, když se znovu postavím a snažím se vůbec nedívat na Shiroua. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Pak mě ještě překvapí, že Zel ještě neodešel, a že jej Yuri přitáhla zpátky. Jeho nynější přátelské chování a jeho slova mě bodnou docela hluboko do srdce, ale nerad bych něco teď řekl... Sakra...teď když je tady Yuri, tak ho nemůžu je tak vyhnat...vypadalo by to špatně...a s její přátelskostí se ho tady pokusí zdržet co nejdéle... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro "Ne...Shi-chan je občas takhle rozladěný, ale to se vždycky po několika sklinkách pomerančového džusu spraví. A Zel-chan vypadá jao hodná osoba...stejně jako Shi-chan," prohlásí děvče a teď se podívá na Zela. A Yuri-chan není okouzlující, to je Shi-chan...že jo...že je okouzlující?" |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro "Ne...Shi-chan je občas takhle rozladěný, ale to se vždycky po několika sklinkách pomerančového džusu spraví. A Zel-chan vypadá jao hodná osoba...stejně jako Shi-chan," prohlásí děvče a teď se podívá na Zela. A Yuri-chan není okouzlující, to je Shi-chan...že jo...že je okouzlující?" |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Ty ho rozvesel Yuri-chan. A já si tě budu pamatovat abych mohl splnit svůj slib," usměju se na ni a znovu ji pohladím po vlasech. Její poslední poznámka mě teprve dostane a konečně se obrátím na Shiroua. "Je neskutečně okouzlující," souhlasím s ní a můj pohled je tak nějak...láskyplný, když se mile usmívám a oči mám trochu smutné. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro "Jestli je to tak jak říkáš, tak je tady viný jen Shi-chan, takže ty nemáš právo se obviňovat. Děvče se podívá zpod ofiny na Shiroua, jako by mu chtělaříct, že pokud se hned neomluví tak to pro něj bude zlé. "Shi-chan je okouzlující...ale taky někdy hrozně nepříjemný...hele...já vás tady nechám samotné a vyřeště to mezi sebou. Stejně jsem přišla Shi-chana jen pozdravit, protože odjíždíme do parku...Matta ne." Děvče stejně energicky jako přišlo zase odejde a nechá vás oba zase samotné. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro "Jestli je to tak jak říkáš, tak je tady viný jen Shi-chan, takže ty nemáš právo se obviňovat. Děvče se podívá zpod ofiny na Shiroua, jako by mu chtělaříct, že pokud se hned neomluví tak to pro něj bude zlé. "Shi-chan je okouzlující...ale taky někdy hrozně nepříjemný...hele...já vás tady nechám samotné a vyřeště to mezi sebou. Stejně jsem přišla Shi-chana jen pozdravit, protože odjíždíme do parku...Matta ne." Děvče stejně energicky jako přišlo zase odejde a nechá vás oba zase samotné. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Stejně tak dokáže vždycky donutit ostaní lidi k tomu co chce ona...a jednou z hlavních věcí je, že mi hodně často pomáhá...jako třeba i teď. Chvíli ještě hledím na dveře, které se za ní zabouchly, než obrátím svůj pohled na Zela. "Já...chtěl jsem se za ni omluvit....někdy se chová hodně..." i když nevím proč, prostě se Zelovi omlouvám za něco co jsem ani nezpůsobil. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Trochu rozpačitě se podívám na Shiroua, ale vzápětí zase nasadím ten svůj klidný úsměv, který dokáže neuvěřitelně znepokojit. "Je moc milá...vlastně ti ji tak trochu závidím...aspoň vidím že tě nechávám v dobrých rukou," usměju se. "Je mi líto, že jsem ti tu dělal problémy, ale takové milé stvoření jsem nemohl odmítnout...opatruj se," rozloučím se konečně a vydám se ke dveřím, kde před chvílí zmizelo děvče. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro "Yuri-chan by byla zklamaná, kdybych j řekl, že jsi hned potom co ona odešla odešel taky...a byla by na mě nějakou dobu naštvaná," snažím se aby to znělo normálně, ale lehce se mi třese hlas. "Takže...jestli chceš můžeš tady ještě zůstat. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Už jsem ti říkal, že nemám rád když někdo něco dělá z povinnosti. A nejvíc ze všeho nesnáším když ta povinnost jsem já," připomenu mu a dotknu se jedním prstem jeho rtů. "Takže bude lepší když udělám co chceš, ta malá se o tom nedoví," slíbím mu a spustím ruku. Tak dobře jsem si vybral...dobře jsem si vybral ale udělal jsem si to těžké...moc těžké. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro "...já ani nevím...jestli to chci..." kousnu se do rtu, protože pro mě bylo hodně těžké něco takového ze sebe dostat. Nejsem rád, když si přiznávám svou vlastní chybu nebo nedokonalost...ale Yuriin vpád mi nedal teď jinou možnost... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Chci jen slyšet co cítíš," otočím se na něj. Celou tu dobu jsem velmi otálel a tohle mě prostě nenechá jen tak odejít. "Jestli mě chceš ještě někdy vidět, ty...jenom ty," probodnu ho velmi přísným pohledem. I ten klidný úsměv už zmizel. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Jsem hodně zmatený, možá až příliš...mísí se ve mne dvě protichůdné věci...jednou z nich je má přirozená averze vůči neznámým lidem...a druhou je jakási obliba, možná víc než obliba, která se u mě za tu chvíli co Zela z nám k němu vytvořila. "Nejsem si úplně jistý...ale asi ano...možná...nechci aby jsi odešel..." podívám se tentokrát do strany. Prostě se teď na něj nemůžu podívat. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "I potom co jsem ti řekl? I když dělám všechny ty věci které se ti nelíbí?" zeptám se ho a jako bych mu chtěl dát najevo co tím myslím mu ovinu jednu ruku kolem pasu a druhou ho pohladím po tváři. Nemyslím si že po tomhle bude jeho odpověď stejná. Ale nemůžu být vedle něj, aniž bych se ho dotýkal. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro "Jen...jen se mě nedotýkej...pálí to," zašeptám. Vlastně mi jeho přítomnost tolik nevadí...jen jeho doteky...jsou příliš moc jako oheň....jako věc, které se bojím. "Jinak...mi ani tak moc nevadí...tvoje přítomnost," uhnu pohledem tak, abych se nemohl střetnout s jeho očima. Jsem už hodně nejistý a Zel mi to ani příliš neusnadňuje. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Potlačím veškeré teplo, které mám v sobě a znovu se dotknu jeho tváře. Tentokrát je moje ruka úplně chladná. "Je to takhle lepší?" zeptám se ho. Mě se to ani trochu nelíbí. Ten chlad je něco, co tak moc nesnáším a co mi dává najevo že už jsem hodně dlouho...mrtvý. "Ten oheň ve mě ale nejde uhasit," oznámím mu a můj pohled jako by říkal-smiř se s tím. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro "Je to lepší...i když tomu chybí..to teplo..." nerad si to přiznávám, ale takhle mi Zelova ruka nepřipadá jeho...i když je to pro mě teď snadnější příjmout jeho dotek, tak je to jako by se mě dotýkal někdo jiný. Co vlastně chceš Shirou? |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Musím se trochu pousmát, když se dotkne mé ruky, i když mě ten chlad znervózňuje. "Tak ti dám čas...si zvyknout," řeknu a nechám do konečků prstů vstoupit jen nepatrné množství tepla, že to skoro ani není cítit. Zároveň mu tak dávám najevo, že se míním držet svého slibu, když takhle mluví. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Když Zelova ruka opět zteplá, tak se lehce zatřesu, ale pokouším se to vydržet...přesi jen je to jen lehké teplo, to mi zatím nemůže ublížit. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "To je jedno...líbíš se mi takový, jaký jsi," řeknu nakonec po chvíli uvažování. Pak ho zase pustím, protože ho nechci znovu vyvádět z míry. Ještě by se na mě zase rozčílil. "Příště až přijdu, vezmeme někam Yuri-chan," oznámím mu s úsměvem. To děvče si zasluží mnohem víc než jen zmrzlinu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro "Ale já nevím jestli mě tady ještě někdy zastihneš...moc doma nejsem...tohle byla spíš náhoda," prmluvím, jakmile se zmíní o další návštěvě a onečně ho pustím i já. Přesto se ale nevzdaluju...teď nechci aby odešel. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro No zase tolik času nemám. Mám spoustu povinností, ale daří se mi vyhýbat se jim, což bych teď asi moc neměl, protože záležitost s morem nemůžu ani já brát na lehkou váhu. "Co víš o tom moru?" zeptám se ho spíš bezděky. Přitom ho chytím kolem pasu a pomalým krokem se přemístím zpátky do obýváku, takže Shirou musí couvat. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro "O moru?" mor ve mě vyvolává velmi špatné pocity..a taky pár nepříjemných vzpomínek. Navíc nechápu, proč to ze Zela vypadlo zrovna teď. "Krom toho, že zabíjí lidi a upíry mění na vraždící monstra....nic dalšího..." |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Jakmile domluví přejedu mu prstem po rtech a druhou rukou mu vjedu do vlasů, hlavně proto, abych se pojistil, že neuhne. Zajedu mu prstem do pusy a rozříznu ho o jeho špičák, čili pokud sebou trhne bude nanejvýš rána o něco hlubší. Nechám svou krev aby mu na chvíli stékala do úst a pak po rtech. Nakonec nechám ruku s krvácejícím prstem vyzývavě před jeho tváří. Asi jsem začal být moc troufalý. Za tohle mě určitě vyhodí... projede mi hlavou. Ale nemohl jsem si to odpustit. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Přitom si nejasně uvědomím, že jsem dnes ještě nemě ani kapku krve. To mě donutí bezradně polknout...spolu se Zelovou krví, krvé čistého upíra...a to vyburcuje mé upíří instinkty naplno. Ještě než stihne Zel s rukou uhnout dostatečně daleko, tak mu ji zadržím oběma rukama a strčím si du úst jeho krvácející prst. Pak, bez použití špičáků z něj začnu vysávat krev.... Mé racionální uvažování je teď potlačeno, stejně jako mj strach a vůbec všechno...jediné co zbývá jsou instinkty a potěšení z pití krve. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro Pokynu hlavou na znamení díků za zavření dveří. Posadím se, své nevelké zavazadlo položím vedle sebe na zem a vytáhnu složku, o které předpokládám, že ji bude chtít a položím ji na okraj stolu. Akira Ishizuka představím se pomalými tichými slovy. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Dochvíle než se vzpamatuje je jenom můj... pomyslím si víc než spokojeně a vjedu Shirouovi rukou pod tričko. Začnu rozsévat polibky na jeho krku a semtam se zastavím a zakloním hlavu, abych si užil jeho dotyky. Když se tak dotýkám jeho hrdla mám chuť kousnout...ale neudělám to. Prozatím. Tím bych ho mohl opravdu rozzlobit. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Moje mysl se mě pokouší dostat zase zpátky na zem, ale je utlumena a zatlačena dozadu mého vědomí. Tyhle pocity jsou příliš silné na to, aby je mohlo něco jako rozum utišit. Pustím Zelovu ruku a vytáhnu si z úst jeho prst, z nějž už netryská tolik krve aby mě to dokázalo uspokojit. Aniž si uvědomuju co dělám, tak Zelovi vyhrnu rukáv a zakousnu se do jeho zápěstí. Je mi jedno teď udělá...jestli mě nechá pokračovat, nebo mě odstrčí. Přesto, z jakéhosi nejasného popudu, ho chytím za krkem aby neutekl... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro "Takže...mám na vás pár otázek...začneme s první...chcete se přidat ke společnosti, nebo ke klanům Greeycrow, Spiegel anebo Manus?" dívčina položí složky na stůl a nechá ti čas na tvou odpověď... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro Ke klanu. Greycrow odpovím bez přemýšlení. Jsem rozhodnut dost dlouho na to, abych na tuto otázku dokázal odpovědět. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro On se nedovede vůbec ovládat...tak proč bych měl já? projede mi hlavou ještě než mě přepadne slastný pocit a přes rty se mi vydere vzdech. Přitisknu se k Shirouovi a zaryju nehty do pohovky, kterou vzápětí protrhnu. Co to s ním udělá...když ho kousnu...? ozve se ještě rozum. I když myslím že bych to neměl dělat, tak jsou mé polibky čím dál dravější a víc a víc se Shirouova krku dotýkám zuby. Jediné co mi brání v tom, abych se zakousnul je slast, která mnou otřásá a neustále mě nutí přerušovat sérii polibků. Nakonec jen zakloním hlavu a nechám ho ať si dělá co chce. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro "Hmmm...Greycrow k sobě moc cizích nebere, ale vy vypadáte jako někdo, kdo se k nim hodí, takže máte jistou šanci se k nim dostat." Děvče založí složku do jedné ze skříněk, na které je napsáno "Noví - Greycrow" a znovu se na tebe otočí. "Vaše složka bude tady v tomto regálu a vytáhne se odtama ž ve chvíli, kdy nám sdělíte, kde přesně budete bydlet a jakou budete mít práci, pokud budete mít, až se dostanete ke klanu Greycrow...tímto je to ode mne všechno. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Má ústa jsou teď zaměstnána, což se nedá říci o mých rukou, které se obtočily kolem Zelova těla. Jedna spočinula na jeho zádech a začala po nich jezdit, a ta druhá přitiskla Zelův obličej blíže k mému krku... Kdyby chtěl, mohl by mě teď bez sebemenších problémů kousnout a mě by to nevadilo...teď ne. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Byl bych se usmál, ale nejsem ve stavu, kdy bych toho byl schopný. Shirouův pohyb je skoro jako pozvání. A nemíním to odmítnout skrz to, že teď očividně není při smyslech. Objedu linii jeho krku jazykem a ještě jednou ho políbím, než se mu do hrdla zakousnu a nechám si jeho krev stékat do úst. Jak miluju ten pocit... Tohle je oheň Shirou...doženu tě k šílenství... pomyslím si už taky víceméně nevnímajíc realitu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Naprázno zalapám po dechu, než mě zasáhne vlna neuvěřitelného potěšení ale zároveň i bolesti. Z úst se mi vydere jakýsi vášnivý táhlý výkřik a zaryju Zelovi do zad a do krku své naštěstí krátké nehty, zatímco se celé mé tělo napne jako struna a přitiskne se blíže k Zelovi. Stalo se to tak rychle, že se z touhy po krvi dostanu k touze po tomhle pocitu bez onoho mezistupně, takže jsem stále mimo sám sebe. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Křičel bych, ale nemůžu se odtrhnout. Zuby mám pevně zabořené v Shirouově krku a hltám jeho krev. Teď už jsme součástí jeden druhého... Teď, když mám obě ruce volné mu zase jednou vjedu pod oblečení v nenasytné touze mít z něj co nejvíc. Druhou rukou si ho jistím okolo krku. I bolest, kterou mi způsobuje, když mi do kůže zatne nehty mi způsobuje zvrácené potěšení. Přitom si sám musím dávat pozor, abych ho nepoškrábal, když se ho hltavě dotýkám. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Přesto se po chvíli, kdy si na ten ohnivý pocit zvyknu, zase pohnu. Sice nevím proč, ale má ruka zajede Zelovi ke kalhotům a já mu začnu velmi neohrabaně (vzhledem k situaci a mém rozpoložení) rozepínat pásek. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Uvolním kousnutí proto, abych mu přetáhnul tričko přes hlavu a sundal si čepici, takže uvolním záplavu rudých vlasů. Zasypu polibky jeho hruď, doufajíc že se z tohohle stavu hned tak nevzpamatuje. Bojím se totiž, že když ho budu kousat moc, mohl by mi tu omdlít, netuším kolik toho může vydržet, zdá se dost citlivý. Zanedlouho se dostanu až k Shirouově tváři a konečně ho políbím na rty, o což jsem se už nějakou dobu snažil. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Nicméně jsem znovu vyrušen, tentokrát polibkem na svých rtech. Chvíli jako bych nevěděl jak reagovat prostě nic nedělám...ve skutečnosti ze mě prostě jen opadlo to předchozí opojení ze Zelova kousnutí. Sice jsem teď už zase plně při smyslech, ale zastavit se nehodlám. Políbím Zela nazpátek, když po tom zdá se tolik touží...stejně tak jako vnitřně i já. Mé další pohyby už nejsou tak divoké jako před chvílí, ale neztratily nic z oné vášně. I tak se dá poznat, že už jsem zpátky....tentokrát si ale plně uvědomuju co dělám. A já vím, že ho teď chci...tak hrozně moc... dotýkat se jej, líbat jej. A také něco víc...cítit ho v sobě možná... Zatímco jednou rukou Zela eustále hladím po zádech, tak mu druhou zajedu do kalhot a tentokrát už ne neohrabaně, ale naprosto zkušeně jej začnu dráždit. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Při dalším vzdechu skoro zuřivě vycením zuby, ale nakonec jen přitisknu rty a místo, kde jsou stále vidět krvavé stopy po mém kousnutí. Chvíli si jen užívám Shirouových dotyků a potom moje ruka vklouzne do jeho kalhot abych mu mohl slast náležitě oplatit. Mezitím ho líbám na hrudi a jednou ho něžně kousnu, jen na okamžik, aby zůstal v rámci možností při smyslech. Aniž bych přstal s polibky sůndám mu kalhoty úplně a trochu ho pošoupnu do pohodlnější pozice. Pak do něj vniknu nejdřív jedním, pak dvěma a nakonec třemi prsty, přičemž ho kousnu do ucha. Přebíjím bolest bolestí. Nakonec ho znovu políbím. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Poté co uvnitř sebe ucítím jeho prsty, tak bolestí, smíchanou s rozkoší, znovu vykřiknu. Opět zaryju své nehty do Telových zad a snažím se si na tenhle pocit přivyknout... Přitom mi z úst vychází ještě hlubší a vášnivější vzdechy. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Když mám pocit že je dostatečně připravený, uvolním svou ruku a vyzývavě si postupně všechny prsty strčím do pusy. Poté Shiroua znovu políbím, jako bych mu říkal že se má připravit. Pak do něj skutečně vniknu a začnu se rytmicky pohybovat. Nakloním se mu k uchu, tak aby zřetelně slyšel jak vzdychám rozkoší. Zvednu mu nohy trochu výš a zasypu jej znovu polibky všude, kam dosáhnu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Znovu vykřiknu, tentokrát mnohem více procítěněji. Stejně jako před chvílí s prsty mi chvíli trvá, než si na tenhle pocit zvyknu. potom se ale dostatečně uvolním a splynu se Zelovými pohyby. Přitom zaryju nehty do pohovky, jinak by asi skončily v Zelových zádech. Mezi vzdechy se pomalu začíná objevovat i Zelovo jméno... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Čím rychleji se pohybuju tím víc mám pocit časované bomby. Už to dlouho nevydržím, pocit slasti dosahuje svého vrcholu. Jen doufám, že je to u Shiroua stejné. Netrvá dlouho a poprvé vykřiknu opravdu nahlas. Moje pocity potvrdí i bílá sprška, kterou teď musí Shirou cítit i ve svém těle. Jako bych chtěl za tím vším udělat tečku vášnivě Shiroua políbím na rty a sevřu ho v náručí. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Skoro se to nedá vydržet...cítím, že již brzy příjdu. Což se stane skoro ve stejném okamžiku jako u Zela...doprovázený dalším výkřikem. Když už je po všem tak se nechám Zelem políbit a obejmout. Přitisknu se k němu co nejpevněji, i když už to ani víc nejde, vzhledem k síle jeho sevření. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Ve skutečnosti jsem tím co se stalo dost překvapený. Ještě nikdy jsem nespal s někým v podstatě ten samý den co jsem ho potkal, ani když to byl někdo z těch, které jsem si "vybral". Shirou je jiný. Přirostl mi k srdci mnohem rychleji, než bych kdy očekával že je to možné. "Jak se cítíš?" zeptám se nakonec se spokojeným úsměvem na tu nejobvyklejší otázku, ale v jeho případě mě odpověď opravdu zajímá. Zajímavé...nejdřív mě nesnášel...vyhnal...nechtěl abych odešel...a nakonec se se mnou vyspal... ušklíbnu se v duchu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Jsem stále v jeho objetí na gauči, a i když je mé tělo stále jakoby v plamenech, tak se mi nechce hnout...ani Zelovi na nic odpovídat. Jsem hodně vyčerpaný a dlouhou dobu jsem již nespal, takže se není čemu divit, že pomalu usínám. "Cítím se jako kus ledu, který se vyspal s rozžhavenou lávou," odpovím mu možná trochu kousavě, ale přesně takhle se opravdu cítím. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Lysethea Winsdroover pro |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro Když se zmíní o svých vychovatelkách,přísné a mocné upírky první co jsem si představil byla hodně stará žena, s brejličkami,přísným pohledem a zeleným pravítkem v ruce. Pochopil jsem,že to jsme si nevysnil,ale vybavila se mi má učitelka češtiny,která měla tendence mlátit pravítkem žáky přes prsty,snad v pokusu je o ně připravit. “Budu se snažit,abych byl zdvořilý a…abych ony vážené dámy neurazil.“pronesu opatrně a s rozmyslem. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "A podívej...pořád jsi tady...nerozpustil ses...tak to s tebou přeci jen nebude tak beznadějné..." odpovím mu po svém způsobu, přitom ho jednou rukou hladím po váři a ve vlasech, téměř jakoby mimoděk. Pak zavřu oči a položím Shirouovi hlavu na rameno. Vážně už mi nepřipadá tak chadný, ať si říká co chce. Možná je to jen vnitřní přesvědčení, ale je mi to jedno, protože jsem teď opravdu spokojený. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Jsem tak trochu rád, že na mě Zel stále leží, protože takhle ze mě nevyprchá to teplo, které ve mne Zel probudil...a které mi v téhle situaci vyhovuje. Jednou rukou vjedu Zelovi do vlasů s úmyslem ho pohladit, ale zastavím se napůl cesty. Ruka se skoro bezvládně vrátí na své původné místo a já zavřu oči. Nemám teď dostatek sil na to něco udělat, takže začnu prostě jen odpočívat bez hnutí. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Lysethea Winsdroover pro Otvorím dvere a vojdeme do veľkej haly v ktorej strede sú schody. Pomali výjdem hore schodmi, ktoré sú dosť starodávne i zle sa po nich chodí a zavediem ťa do mojej izby. Po ceste naštastie nikoho nestretneme, naštastie ako pre koho. Ocitneš sa v tmavom pokoji, cítiš sa ako by niekto v miestnosti zomrel a nie akoby tam niekto býval. Všimneš si že je tam aj veľa rastlín a kopec sušených kvetin. Ale čo ťa uputa je polička bonsajov.Prepač je trošku morbidný. Odostrieš prosimťa tamten záves. Úkažem na záves oproti pracovnému stolu, ktorý je dosť tažký a starý ale celkom ľahko sa s ním narába a potom sa otočím smerom na stôl a čosi naňom hladám. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro “Ah,ale ne….není to tu morbidní…moc….rozhodně to má…svou atmosféru.“pronesu a otočím se k němu,ruce dám za záda a chytnu se za lokty. “Kolik vás tu žije?Tenhle dům je opravdu obrovský.Větší,jak strýčkův.“okomentuji a začnu si blíže prohlížet sušené květiny. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Lysethea Winsdroover pro |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro A nakonec mi zbývá pouze přikývnout, vstát Sayonara a odejít. Bude mě to stát ještě trochu trpělivosti a snahy, ale výsledek by měl být dostačujícím vynahrazením. Ještě chvíli se bezcílně toulám střediskem, než znovu zamířím ven, do nekonečných ulic. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro "Ale není to trochu málo...teda málo lidí na tak velký dům?Musí tu být smutno."řeknu a pak přikývnu "Ano.Můžeme jít." |
| |
![]() | Prosil bych aby se postavy, které se opozdily se psaním příspěvků, aby tak neprodleně učinili. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Joshua Gordon pro Snad mi to bude stačit na to, abych dorazil do přistěhovalecký kanceláře. Snad nebude daleko. Možná jsem se měl zeptat prodavače v tom ušmudlaném krámě, ale to mě taky mohlo napadnout dřív, ne když už jsem dávno v tahu. Rozhlídnu se kolem sebe, jestli neuvidím nějakou ceduli, která by ukazovala směr "Imigrační středisko" a nebo někoho, kdo by mi mohl poradit..někoho místního a znalého prostředí. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Lysethea Winsdroover pro MH:Som chorá, preto toľko malo príspevkov. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro “Jak to tu vlastně je s lidmi?Já jen…upíři potřebují krev.Kde ji berou?Pochybuji,že lidé by se nechali jen tak dobrovolně vysát a nebo,když jim za to zaplatí.Jak to tu funguje?“zeptám se upřímně zvědav a zadívám se na svého průvodce. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Lysethea Winsdroover pro |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro Pak ale trhnu hlavou a podívám se na něj "Registrovaný?A to už jsem registrovaný?Nebo budu muset někam zajít?"natočím hlavu,jako zvědavý ptáček |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro Neváháš a zamíříš rovnou tam, a ono na sebe nedá dlouho čekat a uvidíš známou postavu, Taroua, spolu s neznámým mladým mužem, který jej doprovází. Onoho modrovlasého mládence, Shiroua, tady nevidíš, zdá se, že po skončení své práce odešel. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro Podle plánku nebude imigrační středisko moc daleko, možná tak dvacet minut chůze, což je celkem příznivé...cím dříve to budeš mít za sebou, tím lépe. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Lysethea Winsdroover pro |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro Chvíli jsem mlčel než jsem se zeptal "Kromě toho jednoho klanu máme všechny zpřátelené?Nebo máme další nepřátele?"zeptám se "Ah ano...slyšel jsem něco...o té nemoci co postihuje upíry...jak z toho zešílí nebo co...co o tom víš ty?"zeptám se opatrně. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Lysethea Winsdroover pro Skôr z jeho ženou a dcerou ale aj s ním som sa už stretol. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro Shirouova nepřítomnost mne na chvíli zarazí, ale nakonec uznám, že není mou starostí s kým mladík zůstal. Nečekal jsem, že vás potkám tak brzy promluvím tiše a pomalu, ostatně jak to dělám vždy, k Tarouovi a lehkým kývnutím pozdravím i mladého muže. Stále jsem ještě dost daleko na to, abych mohl změnit směr a nevypadalo to sbaběle, ale zatím nevypadá, že bych to chtěl udělat. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro Shirouova nepřítomnost mne na chvíli zarazí, ale nakonec uznám, že není mou starostí s kým mladík zůstal. Nečekal jsem, že vás potkám tak brzy promluvím tiše a pomalu, ostatně jak to dělám vždy, k Tarouovi a lehkým kývnutím pozdravím i mladého muže. Stále jsem ještě dost daleko na to, abych mohl změnit směr a nevypadalo to sbaběle, ale zatím nevypadá, že bych to chtěl udělat. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro Trhnu sebou,když se zve nový hlas a rozhlédnu se. Podívám se na mladého muže,kterého jsem viděl na lodi,ale zatím jsem neměl tu možnost s ním mluvit. Stydlivě sklopím oči,jako vždy když se seznamuji s někým novým,když k němu přijdeme pronesu “Dobrý den pane.Omlouvám se,ale ještě jsem neměl tu možnost s vámi mluvit.Jak se jmenujete?Mé jméno je Taro Nanashi.“konečně se na něj podívám a mírně se usměji,nabídnu mu ruku k potřesení. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro Trhnu sebou,když se zve nový hlas a rozhlédnu se. Podívám se na mladého muže,kterého jsem viděl na lodi,ale zatím jsem neměl tu možnost s ním mluvit. Stydlivě sklopím oči,jako vždy když se seznamuji s někým novým,když k němu přijdeme pronesu “Dobrý den pane.Omlouvám se,ale ještě jsem neměl tu možnost s vámi mluvit.Jak se jmenujete?Mé jméno je Taro Nanashi.“konečně se na něj podívám a mírně se usměji,nabídnu mu ruku k potřesení. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro Akira Ishizuka krátce stočím pohled i k druhému mladíkovi, ale víc než to mu nevěnuji. Chladnou rukou lehce stisknu ruku nabízenou, a i má tvář se na chvíli rozzáří úsměvem. Na lodi nebylo moc vhodných příležitostí k rozhovoru. A pokud ano, evidentně jsem je zmeškal dodám mimochodem, zatímco si na půl oka prohlížím jeden z domů. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro Akira Ishizuka krátce stočím pohled i k druhému mladíkovi, ale víc než to mu nevěnuji. Chladnou rukou lehce stisknu ruku nabízenou, a i má tvář se na chvíli rozzáří úsměvem. Na lodi nebylo moc vhodných příležitostí k rozhovoru. A pokud ano, evidentně jsem je zmeškal dodám mimochodem, zatímco si na půl oka prohlížím jeden z domů. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro “Pane Akiro.Tohle je můj noví přítel pan Sasame.Je to přítel mého strýce,díky kterému jsem se sem dostal.“trochu začnu zakopávat o jazyk.Odmlčím se “Je to,ale velká náhoda,že se tu potkáváme.snad tu někde bydlíte?Nebo máte tu příbuzné?“zeptám se,když si všimnu,že občas uhýbá pohledem. Pak se,ale začervenám “Tedy…omlouvám se,že se tak vyptávám.“ |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro “Pane Akiro.Tohle je můj noví přítel pan Sasame.Je to přítel mého strýce,díky kterému jsem se sem dostal.“trochu začnu zakopávat o jazyk.Odmlčím se “Je to,ale velká náhoda,že se tu potkáváme.snad tu někde bydlíte?Nebo máte tu příbuzné?“zeptám se,když si všimnu,že občas uhýbá pohledem. Pak se,ale začervenám “Tedy…omlouvám se,že se tak vyptávám.“ |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro Zpozorním a přestanu se rozhlížet, na to bude dost času i v budoucnu. Těší mě promluvím konečně i k muži, jež mi byl právě představen, a znovu ho sjedu krátkým zkoumavým pohledem. V pořádku následuje další náznak úsměvu Přišel jsem se pouze porozhlédnout a při té příležitosti snad i něco málo zjistit odhrnu si vlasy z čela a na docela dlouhou dobu se odmlčím, snad jsem se zamyslel, snad jen neměl v tu chvíli co dodat. Greycrow jsou velkým lákadlem pronesu ještě tišeji, než mluvím normálně. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro Zpozorním a přestanu se rozhlížet, na to bude dost času i v budoucnu. Těší mě promluvím konečně i k muži, jež mi byl právě představen, a znovu ho sjedu krátkým zkoumavým pohledem. V pořádku následuje další náznak úsměvu Přišel jsem se pouze porozhlédnout a při té příležitosti snad i něco málo zjistit odhrnu si vlasy z čela a na docela dlouhou dobu se odmlčím, snad jsem se zamyslel, snad jen neměl v tu chvíli co dodat. Greycrow jsou velkým lákadlem pronesu ještě tišeji, než mluvím normálně. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro Zadívám se na něj zvědavě “Myslím,že by se vám tam líbilo…teda…aspoň mám ten dojem.“uvědomím si,že zase začínám plácat hlouposti. Odkašlu si “Možná,jestli by to Sasamovi nevadilo,mohl byste jít s námi.Co myslíte?“podívám se z jednoho na druhého. “Myslím,že rozhodně to s průvodce bude lepší než se tu potulovat sám?“nadšeně se usměji. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro Zadívám se na něj zvědavě “Myslím,že by se vám tam líbilo…teda…aspoň mám ten dojem.“uvědomím si,že zase začínám plácat hlouposti. Odkašlu si “Možná,jestli by to Sasamovi nevadilo,mohl byste jít s námi.Co myslíte?“podívám se z jednoho na druhého. “Myslím,že rozhodně to s průvodce bude lepší než se tu potulovat sám?“nadšeně se usměji. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro Rád se k vám přidám, Taro-san. Vskutku to však já, kdo má právo o tom rozhodnout můj pohled opět sklouzne k Sasamemu a zdrží se u něj podstatě déle, než v předchozích chvílích. Není v něm však nic, co by muže přemlouvalo nebo prosilo. Váš strýc se zde také někde potuluje, nebo se věnuje práci? zjevně nechci být ten, kdo stále jen odpovídá a sám se jinak nesnaží obohatit rozhovor. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro Rád se k vám přidám, Taro-san. Vskutku to však já, kdo má právo o tom rozhodnout můj pohled opět sklouzne k Sasamemu a zdrží se u něj podstatě déle, než v předchozích chvílích. Není v něm však nic, co by muže přemlouvalo nebo prosilo. Váš strýc se zde také někde potuluje, nebo se věnuje práci? zjevně nechci být ten, kdo stále jen odpovídá a sám se jinak nesnaží obohatit rozhovor. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro Když jsem Akiru viděl poprvé měj jsem pocit,že je to hodně chladný muž a byl jsem rád,že tomu tak není. “Pravda.Rozhodnutí je na vás.Já osobně jsem se ani rozmýšlet nemusel.Bylo to jasné,že budu v rodě,jako strýček.“pokrčím rameny. “Je tady pěkně.Už jsem ani nedoufal,že ještě někdy budu moci vidět svět za světla.“řeknu a skloním se k zemi.Utrhnu trávníku sedmikrásku a začnu si s ní hrát “Je to fajn.“ |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro Když jsem Akiru viděl poprvé měj jsem pocit,že je to hodně chladný muž a byl jsem rád,že tomu tak není. “Pravda.Rozhodnutí je na vás.Já osobně jsem se ani rozmýšlet nemusel.Bylo to jasné,že budu v rodě,jako strýček.“pokrčím rameny. “Je tady pěkně.Už jsem ani nedoufal,že ještě někdy budu moci vidět svět za světla.“řeknu a skloním se k zemi.Utrhnu trávníku sedmikrásku a začnu si s ní hrát “Je to fajn.“ |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro pozoruji každý Nanashiho krok a pohyb. Mě ztráta světla zase tak moc nevadila, sice to ze začátku bylo dost zvláštní, ale nakonec si zvyknete na všechno. To, co mi kdysi přišlo jako samozřejmost, mi dnes připadá zvláštní zapřemýšlím polohlasně, ale ihned s tím přestanu, tiše očekávaje odpověď. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro pozoruji každý Nanashiho krok a pohyb. Mě ztráta světla zase tak moc nevadila, sice to ze začátku bylo dost zvláštní, ale nakonec si zvyknete na všechno. To, co mi kdysi přišlo jako samozřejmost, mi dnes připadá zvláštní zapřemýšlím polohlasně, ale ihned s tím přestanu, tiše očekávaje odpověď. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro “Tma….noc…padá na mě spíš deprese.Ale teď když vím,že mohu za dne ven.“celý se rozzářím nadšením “Tak už to bude v pořádku.“ |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro “Tma….noc…padá na mě spíš deprese.Ale teď když vím,že mohu za dne ven.“celý se rozzářím nadšením “Tak už to bude v pořádku.“ |
| |
![]() | soukromá zpráva od Lysethea Winsdroover pro |
| |
![]() | soukromá zpráva od Lysethea Winsdroover pro |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro chápavě přikývnu na Tarovu odpověď. Druhé kývnutí patří Sasamemu, jakožto můj jediný projev díků, spolu s náznakem letmého úsměvu. Dále pak pokračuji vtichosti, naslouchám Sasameho slovům a vrývám si do paměti každý metr, který projdeme. Kupodivu během mé mlčenlivé cesty nevěnuji jediný pohled ani jednomu z mužů. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro chápavě přikývnu na Tarovu odpověď. Druhé kývnutí patří Sasamemu, jakožto můj jediný projev díků, spolu s náznakem letmého úsměvu. Dále pak pokračuji vtichosti, naslouchám Sasameho slovům a vrývám si do paměti každý metr, který projdeme. Kupodivu během mé mlčenlivé cesty nevěnuji jediný pohled ani jednomu z mužů. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro “Knihovna?Skvělé…“řeknu nadšeně. “To si jen tak můžeme objednat…teda…když si o to řekneme,tak nám přinesou krev?Jen tak?Nebo můžeme pít i obyčejné pití?Já to nezkoušel.“řeknu zmateně “Myslel jsem,že pro krev můžeme chodit jenom do krevních bank.“podrbu se na hlavě. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro “Knihovna?Skvělé…“řeknu nadšeně. “To si jen tak můžeme objednat…teda…když si o to řekneme,tak nám přinesou krev?Jen tak?Nebo můžeme pít i obyčejné pití?Já to nezkoušel.“řeknu zmateně “Myslel jsem,že pro krev můžeme chodit jenom do krevních bank.“podrbu se na hlavě. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Lysethea Winsdroover pro |
| |
![]() | soukromá zpráva od Lysethea Winsdroover pro |
| |
![]() | soukromá zpráva od Joshua Gordon pro Svou pozornost věnuji teď spíš jen imigračnímu středisku - protože teprve až tam dojdu, se uvidí, co se mnou bude dál. Zvednu pohled k nebi, s lehkým úšklebkem zjistím, že slunce je stále ještě schované, vrazím ruce do kapes a dlouhým, klátivým krokem se vydávám směr imigrační středisko. Cestou si nikoho nevšímám, na to teď není moc čas. Po krátké době se mi podaří dorazit k budově s nápisem Imigrační středisko, strčím do dveří a vstoupím dovnitř |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro “No…já bych rád viděl knihovnu.Nebo knihkupectví.A co muzeum?Máte tu muzeum?A koupaliště?Já bych rád viděl všechno,ale nechci tě příliš dlouho zdržovat.Tak nám ukaž prosím to nejdůležitější.To bude stačit.“řeknu nadšeně. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro “No…já bych rád viděl knihovnu.Nebo knihkupectví.A co muzeum?Máte tu muzeum?A koupaliště?Já bych rád viděl všechno,ale nechci tě příliš dlouho zdržovat.Tak nám ukaž prosím to nejdůležitější.To bude stačit.“řeknu nadšeně. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Lysethea Winsdroover pro |
| |
![]() | soukromá zpráva od Lysethea Winsdroover pro |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro “Tyjo…“řeknu tiše a rozhlížím se,tak divoce až mi rupne v krku. Hned vejdu do jedné uličky a začnu si prohlížet tituly na hřbetech knih.Občas nějakou vytáhnu a krátce prolistuji než ji zase vrátím a vezmu do ruky jinou. Po chvíli se k nim vrátím “Skvělé místo…to ani u nás doma nemají tolik knih.Tady budu asi hodně často.“řeknu tiše,protože vím,že v knihovně se nesmí mluvit nahlas. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro “Tyjo…“řeknu tiše a rozhlížím se,tak divoce až mi rupne v krku. Hned vejdu do jedné uličky a začnu si prohlížet tituly na hřbetech knih.Občas nějakou vytáhnu a krátce prolistuji než ji zase vrátím a vezmu do ruky jinou. Po chvíli se k nim vrátím “Skvělé místo…to ani u nás doma nemají tolik knih.Tady budu asi hodně často.“řeknu tiše,protože vím,že v knihovně se nesmí mluvit nahlas. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Lysethea Winsdroover pro |
| |
![]() | soukromá zpráva od Lysethea Winsdroover pro |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro Za chvíli k tobě přistoupí jiné děvče se složkou a štosem papírů. "Vy jste tady nový, že? Poznám to podle pohledu. Jestli čekáte na vyřízení přijímacích formalit, tak musíte za Anako-san, to je ta dívka támhle," ukáže ti prstem k oné dívce, která si povídá s tím upírem. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kejleb pro Zívnu. Ne, teď ne, začnu přesvědčovat sám sebe. Světlo rovná se spánek, argumentuje mi hnedle mé povědomí a mě nezbývá nic jiného než s ním souhlasit. Přesto zazní „ale“: Ne, už ne. Světlo znamená nový život. Pousměji se nad tou myšlenkou a zahvízdám si krátkou melodii, kterou jsem kdysi někde slyšel. Jakmile na mne ovšem dopadnou paprsky a zabodnou se mi do kůže, syknu. Zvyk je železná košile a nebude jednoduché si jí po tolika letech zase svléci. A krev není voda. Dá se říci, že až automaticky zahnu do nejbližší uličky, která vypadá na to, že by mi mohla poskytnout ochranu ve formě stínu. Vyndám složku z pod ramene, kde až doteď spočívala a rozhodnu se jí prozkoumat poněkud zevrubněji. Pohledem přejíždím po jednotlivých řádkách a v duchu si je pročítám, zcela zabrán kontrolou údajů mě známých. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro Chvíli mlčím než řeknu "Můj srýček.Jak se vlastně jmenuje?A co je jeho práce?"zeptám se. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro Chvíli mlčím než řeknu "Můj srýček.Jak se vlastně jmenuje?A co je jeho práce?"zeptám se. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Lysethea Winsdroover pro Dodám a vyberiem sa po krasnom dlaždenom chodníku smerom ku koncu ulice, keď ulica skončí naskučí ulica celunka v modrastom nádychu a je vidieť že su to večinou obytné domy. Tvuj strýček se mjenuje Magnus a vlastný hotel a pár barov, myslím že aj nejaké tie vinnice, spominal čosi také. Dodám a kráčam okoélo domčekoch, ktoré posobia jemne a trošku detsky. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Lysethea Winsdroover pro Dodám a vyberiem sa po krasnom dlaždenom chodníku smerom ku koncu ulice, keď ulica skončí naskučí ulica celunka v modrastom nádychu a je vidieť že su to večinou obytné domy. Tvuj strýček se mjenuje Magnus a vlastný hotel a pár barov, myslím že aj nejaké tie vinnice, spominal čosi také. Dodám a kráčam okoélo domčekoch, ktoré posobia jemne a trošku detsky. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kejleb pro |
| |
![]() | soukromá zpráva od Joshua Gordon pro Rozhlédnu se kolem sebe, ty dva stojící naproti mě, jenž mi věnovali jen letmý pohled, si prohlídnu jen zběžně. Vlastně to ani víc nejde, protože ke mě přistoupí ta holka a upoutá veškerou moji chabou pozornost. Informace, které ze sebe vychrlí přijmu pokývnutím hlavy. Dnes už podruhé, spočine můj pohled na dvojici přede mnou. Udělám pár kroků směrem k nim, abych dal najevo "já jsem tady" a kývnu na dívku, jako že čekám, až domluví. Tak velkej nezdrořák, abych někomu skákal do hovoru, ještě zatím nejsem. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro "Nebo u každého rodu,je to vypadá jinak?"zajímám se.Měl jsem určitě ještě spoustu otázek,jen na ně přijít. Pak pohédnu na Akira "A co vy pane Akiro?Proč mlčíte?Copak také nemáte otázky?" |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro "Nebo u každého rodu,je to vypadá jinak?"zajímám se.Měl jsem určitě ještě spoustu otázek,jen na ně přijít. Pak pohédnu na Akira "A co vy pane Akiro?Proč mlčíte?Copak také nemáte otázky?" |
| |
![]() | soukromá zpráva od Lysethea Winsdroover pro A pomalinkým krokom idem ďalej.n Po ceste ukazujem aj kde sú kvetinárstva, papiernictva a iné budovy ktoré bz sa mohli hodiť a medzi tým aj kde sú primestké zástavky autobusov. Tiež čakám či nieje niečo čo by yaumalo Akira. Každopadne je to tichý človek ale to sa mi zdal aj Taro, z ktorého sa vykľul pekný rečník. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Lysethea Winsdroover pro A pomalinkým krokom idem ďalej.n Po ceste ukazujem aj kde sú kvetinárstva, papiernictva a iné budovy ktoré bz sa mohli hodiť a medzi tým aj kde sú primestké zástavky autobusov. Tiež čakám či nieje niečo čo by yaumalo Akira. Každopadne je to tichý človek ale to sa mi zdal aj Taro, z ktorého sa vykľul pekný rečník. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro Zatím jsem nepřišel na žádnou, kterou bych musel vyslovit nahlas odpovím stroze, ale podle pravdy. Znovu udržím svůj pohled u Tarových očí, přesně tak, jako jsem to udělal již mnohokrát předtím. Avšak, když jste už vy projevil tolik zájmu pousměji se a stočím pohled k Sasamemu Našlo by se něco i z mých myšlenek. Tak například, kolik z těch, kteří se ucházeli o členství v rodu se tam opravdu dostalo? Podle všeho jsou stavby a nejrůznější obchody to poslední, co mne opravdu zajímá. Zřejmě proto celou dobu mlčím. A pak.. jak nejrychleji sehnat práci? |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro Zatím jsem nepřišel na žádnou, kterou bych musel vyslovit nahlas odpovím stroze, ale podle pravdy. Znovu udržím svůj pohled u Tarových očí, přesně tak, jako jsem to udělal již mnohokrát předtím. Avšak, když jste už vy projevil tolik zájmu pousměji se a stočím pohled k Sasamemu Našlo by se něco i z mých myšlenek. Tak například, kolik z těch, kteří se ucházeli o členství v rodu se tam opravdu dostalo? Podle všeho jsou stavby a nejrůznější obchody to poslední, co mne opravdu zajímá. Zřejmě proto celou dobu mlčím. A pak.. jak nejrychleji sehnat práci? |
| |
![]() | soukromá zpráva od Lysethea Winsdroover pro |
| |
![]() | soukromá zpráva od Lysethea Winsdroover pro |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro Jak prosté odtrhnu od ní pohled a pohlédnu na našeho, původně pouze Tarova, průvodce Probereme to později, děkuji Sasame-san za osvětlení situace. Nyní však se nenechme rušit a pokračujme v prohlídce zdejšího okolí rozhodnu vzápětí, kývnu na Sasameho. Není těžké domyslet si, že má situace mi značně nevyhovuje a mé myšlenky se chvíli přece jen točí kolem toho, jak z ní nejrychleji ven. Vzhledem k tomu, že jsem čekal trochu jiné místo, než kterým nyní procházím, jsem nakonec rád, že jsem na Tara a jeho doprovod narazil. A co vy, Taro, bylo už vám alespoň naznačeno, čímpak vás váš strýc zaměstná? když se na něj otočím, můj pohled opět z části ztratí svou odměřenost. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro Jak prosté odtrhnu od ní pohled a pohlédnu na našeho, původně pouze Tarova, průvodce Probereme to později, děkuji Sasame-san za osvětlení situace. Nyní však se nenechme rušit a pokračujme v prohlídce zdejšího okolí rozhodnu vzápětí, kývnu na Sasameho. Není těžké domyslet si, že má situace mi značně nevyhovuje a mé myšlenky se chvíli přece jen točí kolem toho, jak z ní nejrychleji ven. Vzhledem k tomu, že jsem čekal trochu jiné místo, než kterým nyní procházím, jsem nakonec rád, že jsem na Tara a jeho doprovod narazil. A co vy, Taro, bylo už vám alespoň naznačeno, čímpak vás váš strýc zaměstná? když se na něj otočím, můj pohled opět z části ztratí svou odměřenost. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro Když mě Akira osloví zvednu k němu hlavu a rozpačitě se pousměji "Ne....zatím ne.Myslel jsem,že bych třeba jezdil s taxíkem,nebo tak nějak.Ale Sasame říkal,že když jsem synovec takového muže,jako je můj strýc,tak nesmím dělat žádnou podřadnou práci.Tedy ne...ale ještě uvidím,jaké pracovní příležitosti se mi naskytnou.Jen doufám,že to nebude něco se sportem.Já jsem v tom nikdy nevynikal.Jsem smolař."pokrčím rameny. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro Když mě Akira osloví zvednu k němu hlavu a rozpačitě se pousměji "Ne....zatím ne.Myslel jsem,že bych třeba jezdil s taxíkem,nebo tak nějak.Ale Sasame říkal,že když jsem synovec takového muže,jako je můj strýc,tak nesmím dělat žádnou podřadnou práci.Tedy ne...ale ještě uvidím,jaké pracovní příležitosti se mi naskytnou.Jen doufám,že to nebude něco se sportem.Já jsem v tom nikdy nevynikal.Jsem smolař."pokrčím rameny. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Lysethea Winsdroover pro Z ničoho nič zabočím do tmavej ulice z murovanými neohazdzanimi dommi. kráčam ako by sa prostredie nezmenilo, prejdem okolo zopár obchodov, vetešnictva a zabočím smerom k nejakemu trhu. Blší trh! Bacha na vrecka. A prechádzam rovno cez blší trh. Bez okolkov sa pristavím pri jednom stánku a prehodím slova z nejakým mužom. poté pokračujem ďalej a zdá sa že niektorý ma tu aj poznajú.Aj keď je všade temno a tmavo je tu čisto. Človek ma pocit že niekedy prechádza z jedného extrému do druhého! |
| |
![]() | soukromá zpráva od Lysethea Winsdroover pro Z ničoho nič zabočím do tmavej ulice z murovanými neohazdzanimi dommi. kráčam ako by sa prostredie nezmenilo, prejdem okolo zopár obchodov, vetešnictva a zabočím smerom k nejakemu trhu. Blší trh! Bacha na vrecka. A prechádzam rovno cez blší trh. Bez okolkov sa pristavím pri jednom stánku a prehodím slova z nejakým mužom. poté pokračujem ďalej a zdá sa že niektorý ma tu aj poznajú.Aj keď je všade temno a tmavo je tu čisto. Človek ma pocit že niekedy prechádza z jedného extrému do druhého! |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro "Co si přejete, pane?" zptá se tě dívka, ale aniž by jsi stihl mu odpovědět, tak se ozve i ten upír. "Jmenuji se Allan Walder....už z vašeho příchodu a chování jde poznat, že jste velmi slušně vychovaný, a také nepředpokládám, že by jste se hodlal přidat ke Společnosti. Spíše chcete být s Greycrow, nemýlím se?" řekne tak, že ti připadá jako by ti četl myšlenky, je v tom ale i něco víc...možná náznak nabídky. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kejleb pro Nakonec to vzdám. Musím říci, že tohle opravdu má do zábavy daleko. A nejspíš bych taky už první den skončil někde pod mostem, kdyby mi nějaký ochotný občan neporadil. Prostě se najednou odnikud přitočil, zeptal se, a když jsem ho zasvětil do svému problém, jen se potutelně usmál a nasměroval mne k mému cíli. Přátelsky jsem mu poděkoval a, i přes mé skepse, jsem přeci jen dorazil na místo určení. Budova byla už zdálky dobře rozpoznatelná. Asi tak jako všechny úřady. Cedule s nápisem „Imigrační středisko“ na fasádě mi jen potvrdila mé domněnky. Zapadal jsem dovnitř se složkou papírů ještě v rukách, takže když se mne bez otálení ujala nějaká místní pracovnice, ani mi nepřišlo divné, jak ví, co přesně potřebuji. Takových jako já musí denně potkávat desítky. Ano, děkuji, myslíš, že tomu rozumím. Ale..“ započtu rychle otázku, abych se vetřel do volné chvilky v přívalu informací, až mi na ní málem nestačí dech. Žena naštěstí pochopila a zvolnila tempo výkladu vyčkávajíc na mou otázku. Jak získám to potvrzení? Za kým bych měl jít. A nebo – co to přesně znamená, že bych zůstal „pod Společností?“ vychrlím ze sebe pro jistotu více otázek najednou, abych pak náhodou na žádnou nezapomněl. Na tváři se mi uvelebí výraz, jaký se objevuje na tvářích prvňáčků hltající každé slovo své učitelky, aby si je pečlivě zapamatovali k dalšímu použití. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro "Chcete se vůbec k některému z klanů přidat?" |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kejleb pro Nad poslední otázkou se však zamyslím důkladněji. Doteď jsem o tom příliš nepřemýšlel a spíše jsem od počátku měl za to, že je vždy lepší náležet k nějakému klanu než ke „společnosti“. Po chvíli uvažování tak ze sebe vysoukám odpověď: No, asi ano. Jaké jsou mezitím rozdíly? Výhody a nevýhody? Myslím jako být upír Společnosti či upír náležící ke klanu.. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Joshua Gordon pro Po jeho slovech se malinko nafouknu, zvláště když se zmiňuje o mé výchově. Pane, nejsem ani obhroublý Skot, ani opilý Ir, ale čistý Angličan, na což jsem patřičně hrdý. Proto si myslím, že Greycrow je synonymem pro pánský anglický klub se všemi svými klady. A samozřejmě je jasné, že bych se rád stal i členem Společnosti - bez toho určitě nejde stát se Greycrowem podotknu, hrdý na svou územní příslušnost. Nakloním hlavu na stranu a čekám, co na to on. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro “Jak to,že tě tu každý druhý zná Sasame?“zeptám se po chvíli sledování,jak ho tu a tam někdo pozdraví. Asi je hodně důležitý….a nebo slavný. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro “Jak to,že tě tu každý druhý zná Sasame?“zeptám se po chvíli sledování,jak ho tu a tam někdo pozdraví. Asi je hodně důležitý….a nebo slavný. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Lysethea Winsdroover pro Zdvihnem pohľad a zahladím sa na nebo. po té ju dam dolu a pozriem sa Akiru aTarova. A odpoviem: Poracujem z niektorými z nich, no vätšina ma pozná kvôli tomu, že ma vychovali vodcovia rodu. Ako sirotu ma našli a po druhé denne ma tu a tam môžeš stretnuť pobehovať. Vieš vybavujem dosť vecí a nielen pre tvojho strýčka. Pousmejm sa. V jednom stánku kúpim niečo na zahriznutie. To niečo je obyčajne zelené jablko. Jedno podám Tarovi a druhé Akirovi. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Lysethea Winsdroover pro Zdvihnem pohľad a zahladím sa na nebo. po té ju dam dolu a pozriem sa Akiru aTarova. A odpoviem: Poracujem z niektorými z nich, no vätšina ma pozná kvôli tomu, že ma vychovali vodcovia rodu. Ako sirotu ma našli a po druhé denne ma tu a tam môžeš stretnuť pobehovať. Vieš vybavujem dosť vecí a nielen pre tvojho strýčka. Pousmejm sa. V jednom stánku kúpim niečo na zahriznutie. To niečo je obyčajne zelené jablko. Jedno podám Tarovi a druhé Akirovi. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro Je to zvláštní, dostat něco tak obyčejného, co vás ovšem zaujme natolik, abyste si to prohlíželi a přemýšleli o tom. Do takové situace jsem se na chvíli dostal já, než jsem ruku s jablkem svěsil a lehce se usmál. "Kam zamíříme nyní?" zašeptám jen tak mimochodem a stočím svůj pohled k Tarovi a pak k našemu průvodci. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro Je to zvláštní, dostat něco tak obyčejného, co vás ovšem zaujme natolik, abyste si to prohlíželi a přemýšleli o tom. Do takové situace jsem se na chvíli dostal já, než jsem ruku s jablkem svěsil a lehce se usmál. "Kam zamíříme nyní?" zašeptám jen tak mimochodem a stočím svůj pohled k Tarovi a pak k našemu průvodci. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Lysethea Winsdroover pro Nová krev, žiju tu prevažne mladý. Teraz zamierime do toho športového centra a potom sa pojdeme pozrieť na stredisko. Keby ste čo potrebovali vybaviť. A kračam ďalej ulicou jediac si jablko z trhu. A pritom rozmyšlajúc, kto ma dneska službu asi v hlavnom sídle. Ak sa to hlavné sídlo dá nazvať. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Lysethea Winsdroover pro Nová krev, žiju tu prevažne mladý. Teraz zamierime do toho športového centra a potom sa pojdeme pozrieť na stredisko. Keby ste čo potrebovali vybaviť. A kračam ďalej ulicou jediac si jablko z trhu. A pritom rozmyšlajúc, kto ma dneska službu asi v hlavnom sídle. Ak sa to hlavné sídlo dá nazvať. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro "Vypadáte velmi vhodně pro nás, takže bych vám mohl zajistit celkem nerušený vstup do našeho rodu. Pokud nebude mít stečna žádné připomínky," upír pootočí hlavu a podívá se na svou lidskou společnici, která se jen zmůže na zavrtění hlavou. "A abych nezapoměl. Jmenuji se Alister Cross," následně ti upír vysekne lehkou poklonu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kejleb pro |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro Bylo to celkem potupné,když jsem se ještě ve třinácti musel držet s mámou za ruku. Tak dělám co můžu,abych těm dlouhánům teď stačil. "Jak je možné,že tohle místo je skryté před světem?Ví o tomhle místě vláda?Asi ano,že?"zeptám se mírně zadýchaně. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro Bylo to celkem potupné,když jsem se ještě ve třinácti musel držet s mámou za ruku. Tak dělám co můžu,abych těm dlouhánům teď stačil. "Jak je možné,že tohle místo je skryté před světem?Ví o tomhle místě vláda?Asi ano,že?"zeptám se mírně zadýchaně. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro |
| |
![]() | soukromá zpráva od Lysethea Winsdroover pro Asi by sme mali spomaliť čo? Mno teraz celkom neviem na čo myslíš? Zastavím a počkam kým k nám Taru dôjde, potom sa už pomalým krokom výdam cez ďaľší park smerom k športovému centru. Tentokrat je ten park vodný a tudiž je tu dosť vlhký a trošku chladnejší vzduch. Mno aspoň je to skratka, keď už nič. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Lysethea Winsdroover pro Asi by sme mali spomaliť čo? Mno teraz celkom neviem na čo myslíš? Zastavím a počkam kým k nám Taru dôjde, potom sa už pomalým krokom výdam cez ďaľší park smerom k športovému centru. Tentokrat je ten park vodný a tudiž je tu dosť vlhký a trošku chladnejší vzduch. Mno aspoň je to skratka, keď už nič. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Joshua Gordon pro Pak mě však uklidní, že to nevzal nikterak vážně a stále spolu jednáme o vstup do Greycrow. Malinko víc se mi uleví, když ani ta slečna nemá žádné námitky. Zatím to vypadá, že žádný problémy nejsou, ale abych to nakonec nezakřikl. "Těší mě. Joshua Gordon," vrátím mu oslovení a slabě přitom pokývnu hlavou. "Co mě čeká teď, pane? Dostanu od vás nějaké informace a nebo se mám opět někde hlásit?" |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro "Není to odtud příliš daleko...vlastně tady mám auto. Bude to rychlejší." |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro Noc. ČAs nočních stvoření právě nastal. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro Noc. ČAs nočních stvoření právě nastal. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Myslím že bych se měl taky trochu věnovat svým povinnostem, jinak asi dostanu zase za vyučenou. Měl bych...někdy v budoucnu...teď se mi odsud nehnu dokud nebudu vyhnán. Zatím se věnuju tomu, že Shiroua začnu jemně líbat na krku a hladit ho na hrudi, v čemž míním pokračovat dokud se neprobere. Zajímalo by mě, jak bude dneska s odstupem vidět tenhle "úlet" protože z jeho strany se to asi dá těžko nazvat jinak, o tom si iluze nedělám. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Tedy do doby, než mě začne Zel líbat. Chvíli to vnímám jen tak okrajově, protože se mi opravdu nechce nic dělat, ale po chvíli už se stejně probudím úplně. "Co to děláš?" zeotám se trochu rozespale. Spíš než aby mě zajímalo, co dělá, tak je tu spíš to, proč to dělá zrovna teď, a že by toho mohl nechat. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Už je noc..." oznámím mu, aniž bych nějak komentoval své chování, když ho to očividně překvapuje. Co si myslel? Že se s ním vyspím a odejdu? Ne tak jednoduché mu to neudělám. Když mi tohle dovolil, tak už se mě nezbaví. Dokázal mi tím, že dokážu prolomit ten jeho led, kterým se chrání před světem a míním toho náležitě využít. Teď už mi nikam neutečeš Shirou... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro I tak se ho ale budu muset naučit snášet...podle toho jak se chová se v mém životě bude objevovat ještě dlouho a velmi často. "Jako bych si nevšiml," odpovím mu pořád ještě trochu rozespale. Přesto mi bude trvat jen pár minut abych se zase vrátil ke svému chladnému já....a pak ho s vysokou pravděpodobností vyženu. Tedy alespoň z gauče...který si stejně budu muset pořídit nový, když tenhle je na několika místech rozpáraný. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Hladím ho teď už jen konečky prstů po krku, ale pořád ho držím tak těsně u sebe. "Máš teď něco v plánu?" zeptám se ho opatrně. Volím raději okliku, i když mu musí dojít, že so ho ptám, protože chci být s ním. Mám ovšem obavu že mě ani po tomhle k sobě blíž nepustí. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro "Jen bych se rád najedl..." zase se podívám na Zela, ale to trvá jen chvíli, než začnu znovu sledovat noční oblohu přes okno. ...jsem teď v pořádném problému, že?... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Pujčím si tvou sprchu," oznámím mu s úsměvem. Alespoň bude mít čas se probrat, působí jako by ještě napůl spal. I když mi přijde unavený vlastně pořád. "A pak můžeme jít spolu..." navrhnu nenuceně, připravený na případné odmítnutí. Sice to nevypadá že by mě nemohl vystát, jak mi to připadalo včera, obzvlášť když zvážím, že tohle se stalo v podstatě z jeho iniciativy, ale možná se mu to v hlavě rozleželo. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Krom toho mě ale napadne, že se budu muset umýt i já...což není příliš přívětivé, když e tady on...ještě, že jde první. "Ale pohni si," tohle už zaručeně bylo řečeno na jeho oznámení o využití mé sprchy. k ničemu jinému se to stejně nehodí. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Zmizím v koupelně a pokusím se mu ji uvolnit co nejdřív, takže za pár minut se zjevím zase v pokoji, dávajíc mu gestem najevo, ať si poslouží, což je asi trochu divné, když jsme v jeho bytě. Než se Shirou vrátí posadím se na pohovku a s pobaveným úšklebkem si prohlídnu protržený potah. Měl bych mu to nějak vynahradit...pokud mi k tomu dá příležitost a pokud se mnou bude mluvit natolik, abych zjistil, čím mu můžu udělat radost. Mazlíčci jsou od toho, aby se rozmazlovali. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Jakmile se dosprchuji, tak an sebe jen natáhnu župan, ve kterém projdu obyvákem do své ložnice, jejíž dveře za sebou zavřu. Doufám, že nevejde dovnitř. Obléknu se do podobného oblečení jako včera...jen bez bundy, takže jde vidět co sjem měl včera pod bundou schované. Černý nátělník z falešné kůže stažený několika přezkami...a na krku se mi teď houpe stříbrno-čený medailon s modrým kamenem (vypadá staře,a le zato čistě). Pak vyjdu z ložnice ale nemám žádný spěch odejít jak se zdá, protože se jen opřu o dveře. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Chceš tu snad zůstat a dělat něco...zajímavého?" zeptám se škádlivě, tudíž je jasné, že to nemyslím vážně, ale jen ho zlobím. Můj pohled se za okamžik změní v ten spokojený a milý, který mi ohromě sluší a narozdíl od mého obvyklého úšklebku působí důvěryhodně. "Nebo někam půjdeme, když máš hlad?" usměju se trochu lišácky, ale to jen na okamžik. Nechci, aby byl zase nepříjemný, takže se snažím nezavdat mu příčinu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro "A nedotýkej se mě," zavrčím hned vzápětí a odpochoduji do chodby, kde si z nvěšáku vezmu bundu a natáhnu si ji na sebe. Pak se začnu obouvat, aniž bychs e staral o to, co Zel udělá....pokud to nebude zase další dotýkání. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Mám tomu rozumět tak, že teď už jssi dostal co chceš a už mě k ničemu nepotřebuješ?" Oči mi zasvítí. Jistěže rozumím že to tak není, ale rozhodně míním poukázat na to, že se chová jako hlupák. Ale o to víc se mi líbí a o to víc jsem přesvědčený ho získat. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Tohle je...cítím se skoro jako v době, kdy obaa-san ještě žila... "Zveš?" zeptám se ho jakmile se zase trochu ustojím. Nějakým způsobem to ale vypadá jako důležitá otázka...i když se jedná o hodně nezdvořilou otázku prakticky o ničem. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Baví mě bojovat o něj. Nesnáším nudu a tohle mi zaručí, že se nějakou dobu nudit nebudu. Jen nevím jak to dopadne, pokud se kvůli tomu budu muset moc přetvařovat. "Jistě. Pokud na mě nebudeš jako pes," oznámím mu a z mého výrazu i hlasu číší jakási odtažitost. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Ale konec konců...skoro nikdy mě nikdo nikam nezve, takže jsem tak nějak za tohle rád, i když si nejsem jistý, jestli to myslí vážně. A navíc se s tebou snažím vycházet...kdybych s tebou nikam nechtěl, tak bych nešel, ne? Počkám až Zel projde a zamknu z aním dveře. Pak zavolám výtah a počkám až přijede. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Chvíli na jeho otázku nereaguju, alespoň do chvíle, než přijede výtah. "Chci prolomit tvůj led," řeknu nakonec. Nevím jestli tomu porozumí, ale je toho příliš a navíc by to znělo pateticky, kdybych mu to vypočítal. Chtěl bych aby mi věřil, aby se na mě usmíval, aby se spokojeně tulil v mé náruči, aby byl rád že mě vidí... "Proč bych s tebou jinak teď chtěl být?" pokrčím rameny. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Vejdu do výtahu a počkám na Zela, než zmáčknu tlačítko do přízemí. Při jízdě se snažím dívat na zem, takže prostě Zela sledovat nemusím vůbec. "Nemám nejmenší ponětí, proč mě zveš," ale na druhou stranu mi to nevadí. Vlastně jsem tak trochu rád. Skoro se usměji, ale rychle se mi to povede ovládnout, akže se toho nedalo skoro vůbec všimnout. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "...chci být s tebou," pokrčím rameny, jako bych nechápal, že mu něco tak očividného nedochází. Když výtah zastaví vyjdu před dům a otočím se na Shiroua s nepatrným úsměvem. I když mám pocit, že mě v téhle hře neustále poráží. Ale já se jen tak nevzdám. "Ty mě veď kam chceš jít. Někam, kde to máš rád," vybídnu ho. Chci ho rozmazlovat a chci se o něm něco dovědět. Tak to spojíme a uvidíme... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro "Nemám žádné oblíbené místo..." konečně taky promluvím. I tak nemám nejmenší ponětí kam se vydat. Mohli by jsme jít do jednoho z těch rockových či metalových klubů, ale Zel nevypadá na typ, který by zrovna tohle měl rád. Ale takle mu můžu alespoň udělat malý naschvál, že? A dkyby se mu to náhodou líbilo, tak blém.nebude problém. "...ale kousek odtud je jeden klub..." pokračuji po chvíli a vydám se pomalu směrem, kde je. Pak ještě skoro neslyšně něco zašeptám."...pohybuji..." |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Ale i když mám rád staré věci, nedělá mi problém přizpůsobit se novému a i v dnešních klubech je příjemně a najdou se tam upíři, se kterými se dá dobře mluvit. Otočím se na něj, jako bych chtěl ještě něco říct...vlastně zeptat se, protože jsem neslyšel co to říkal naposledy, ale stejně jsem to asi slyšet neměl, takže ho dál následuju beze slova. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Klub Red Child je v okolí celkem známý...hlavně v noci, kdy se tady schází spousta nových upírů. Nechodím sem příliš často, ale je to dost často na to, aby mě tady barman už znal. Bar je jako spousta ostatních rozdělen na několik částí...jednu tvoří přímo čistě jen výčep...pak je tady taneční parket a pódium...prostor se stoly a křesly, kde se pije a vykládá...a pak ještě pokoje pro hosty nahoře, když se vyjde po schodech. Bez jediného slova, jen s mírným pozdravem směem k barmanovi, se přesunu k jednomu ze stolů a posadíms e do pohodlného koženého křesla. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Zatímco mířím ke stolu rozdávám okouzlující úsměvy na všechny strany a na okamžik se dokonce dám do hovoru s vělmi příjemným mladým upírem. Když se ale podívám na Shiroua, uvědomím si že žádnou novou oběť ani omylem nepotřebuju. "Velmi milé místo," řeknu s lišáckým úsměvem, když se k Shirouovi připojím. "Chodíš na taková místa často?" zeptám se, aby to nevypadalo, že moc vyzvídám a zároveň doufám, že se přes tuhle nevinnou otázku dostanu k tématu jeho osoby a podaří se mi z něj vytáhnout víc než jednu neurčitou větu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro "Hmmm..." zaraguji na Zelovu poznámku jen zamručením. O to větší pozornost než jemu dám číšníkovi, který nám donese sklenice s krví. Občas ho tady potkávám a taky se s ním někdy dobře povídá. "Občas," zní moje krátká stručná odpověď na jeho druhou otázku. Nemám v nejmenším úmyslu mu říkat proč tady chodím...pokud se nějak hezky nezeptá... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "No jen mě tak napadá..." začnu a podepřu si rukou bradu, zatímco na něj hledím pohledem, jakým se na sebe dívají zamilované páry u večeře při svíčkách. Přemýšlím jak dokončit svou myšlenku, aby to nevyznělo zle. Vypadá že ho štve všechno co říkám, takže mi to stejně asi nebude k ničemu. "...ty se rád bavíš s ostatními? Totiž to je důvod proč se na tyhle místa chodí...to jsi tak odmítavý jen ke mně?" zeptám se trochu ublíženě a prstem přejedu po okraji své sklenice. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Jsem docela hodně ztracený ve svých vlastních myšlenkáh na to, abych pořádně vnímal co se děje okolo mě. Včetně Zela. Já za to nemůžu...jsem prostě takový...s lidmi jako je Yuri vycházím nadmíru dobře...ale rovna se Zelem...téměř každá jeho věta mě vytáčí a nutí mě vytvářet tu obrannou bariéru ještě silnější. I když ve skutečnosti...ah...jsem na tom hůř než sjem si myslel. Na chvíli si opřu čelo o ruce, protože se mi trochu zatočila hlava vyčerpáním...i když jistou úlohu v tom hraje taky to, že jsem s ním... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Zatvářím se smutně a ani to nemusím hrát. Vzápětí si ale všimnu jeho zoufalého pohybu a automaticky k němu natáhnu ruku. Zastavím se ve chvíli, kdy se téměř dotknu jeho tváře a stáhnu ruku zpět. Ne to není dobrý nápad. "Jsi v pořádku?" zeptám se ho alespoň. Tohle se mi nelíbí. Vůbec ne. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro "No nic není..." odpovím jen tak napůl přítomně. Snažím se ze všech sil, aby mě vyčerpání, které jsem doteď necítil, neskolilo. Vůbec by nebylo dobré, kdyby se mi povedlo tady sebou seknout...zvláště když je u toho Zel. Určitě by se snažil se mnou být ještě víc. "...opravdu to nic není," dodám ještě, ale tentokrát hodně potichu. Pak se natáhnu zase pro svou sklenici a vypiji krev do dna. Budu ji potřebovat...jen to nesmím přehnat. Pokud se ji napiji moc, tak to může začít působit hodně omamně na můj organizmzs..a to by taky nebylo dobré. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Dobře...omlouvám se," kleknu si k němu a chytnu ho za obě ruce. Konečně projevím trochu vážnosti hodné upíra mého věku jak svým chováním, tak svým výrazem. "Byl jsem sobecký a nepřemýšlel nad tvými city. Veškeré mé chování bylo hloupé. Odpusť mi to," požádám ho a dovolím si ho na chvilku stisknout v náruči. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro "Nevím proč se omlouváš..." zašeptám, ale je to dostatečně nahlas, aby to šlo slyšet. Navíc musím teď bojovat sám se sebou, protože se ho chci taky na oplátku dotknout...ale zároveň mi v tom něco brání... "A nemáš nejmenší právo vykládat něco o mých citech..." dodám ještě potom, těsně před tím, než se mi znovu zatočí hlava. Jako oporu použiji Zelovo rameno. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Já to vidím...jak nerad jsi se mnou a přesto jsem pořád tak neústupný, jen protože já chci...neměl jsem..." Chtěl bych se ho dotknout víc, pohladit ho...ale jsem rád že mě doteď neodstrčil, takže to neudělám. "A ty nejsi v pořádku...měl by jsi jít domů," navrhnu. Nesnažím se mu nic přikazovat, vzhledem k tomu, že by ho to nanejvýš ještě rozčílilo. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro "Jsem jen trochu přetáhnutý..a navíc teď spíš potřebuji krev...než cokoli jiného," tentokrát už se od něj ale zase odtáhnu. Pak se jakoby ponořím do křesla a nechám si donést další sklenici s krví. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Nemám právo... ušklíbnu se v duchu. Jeho tvrdohlavost je přímo elektrizující. Mohl bych mít jeho tělo...kdybych chtěl, ale to není to po čem toužím. A dokázat aby mě měl alespoň trochu rád...myslím že to bude těžké, ne-li nemožné. "Dobře pak nemám právo..." uchechtnu se hořce a důstojně se zvednu z podlahy. Zahledím se na něj trochu vyčítavým pohledem, i když té výčitky by si mohl všimnout jen pokud by byl hodně všímavý. "Proč mě tolik nenávidíš...Shirou?" zeptám se ho a znovu přejedu prstem po okraji své sklenice, jejíhož obsahu jsem se ještě ani nedotknul. Jiný by tenhle boj už dávno vzdal. Ale já to chci ještě zkusit. Znova a znova, i kdyby to mělo trvat roky. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Nemůžu si vzpomenout, jestli jsem již za svůj život potkal někoho takhle...náruživého, že by něco takového zkoušel stále a stále znovu. Možná proto... "Nenávidím? Ne...kdybych tě nenáviděl tak bych se s tebou nevyspal..." zase další odpověď, která neodpovídá na otázku. Ale ono je to vlastně jedno ne? V tu chvíli mi přinese ten samý číšník jako před chvíli sklenici. Polovinu z toho vypiji hned ale část si nechám napotom. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Má hodně velký talent nikdy mi neříct to, co chci vědět. Možná mě zkouší? Nerozumím tomu. "Já nejsem hloupý. Chápu, že se mě snažíš odehnat. Být to někdo jiný, podařilo by se ti to už tehdy na lodi. Jenže já jsem neústupný a budu to ještě nějakou dobu zkoušet. I když to asi nemá cenu, když mě tak nesnášíš..." Neuhýbám pohledem a téměř nemrkám. Asi to není moc příjemné, ale v tuhle chvíli si to ani neuvědomuju. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Navíc to co řekl hodně zabolelo... "Já nejsem...já nejsem..." nedokážu najít správné slovo na to co mám na mysli. Podle jeho slov to totiž vypadá, jako bych byl někdo kdo si v tomhle libuje...štětka nebo něco takového. Výraz v mém obličeji už je zase skoro jako socha, ale oči říkají něco jiného...i když nepředpokládám, že by si toho Zel všiml. Stejně tak jako si asi nevšimne toho, že se mi lehce třesou ruce..naštěstí je zakrývá stůl....takže si toho nevšimne i tak. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Divíš se že jsem to řekl?" zeptám se a na okamžik od něj odvrátím pohled, sledujíc rudou tekutinu ve své sklenici. "Pak mi dokaž opak. Protože jinak nerozumím proč jsi se mnou spal...když je ti má přítomnost tak nepříjemná, když se mě pořád chceš zbavit. City v tom nebyly....ach promiň o těch nemám právo mluvit," ušklíbnu se a vrhnu na něj další pohled. Tentokrát vypadá poněkud nebezpečně. Rozčílí se. Určitě se rozčílí. Ale nemohl jsem reagovat jinak. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Co mám ale dělat..? Způsobil jsem si to sám...kdybych nebyl tak nepřístupný. Ale já se jen bráním...nic osobního v tom není. Jenže... Tohle je první člověk, který se dostal tak daleko, že proti němu ani ta stena nefunguje...a to je nespíš hodně zlé. "Nikdy jsem se nevyspal s nikým, ke komu bych nic necítil..." zašeptám potichu. Obávám se ale, že to nebylo dostatečně potichu na to, aby to zel neslyšel... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Tak proč Shirou..." nahnu se přes stůl, abych se mu dovedl dívat do tváře z větší blízkosti. "...proč mě tak trápíš?" zeptám se už nepokrytě vyčítavě s tím upřeným zpytavým pohledem, který je jako rentgen. "Nerozumím ti..." spíš si povzdechnu a postěžuju sám sobě. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro "Kdyby jsi mi rozuměl..." načnu něco, ale zdá se, že se mi prostě nechce pokračovat dál. Nebo možná ani nevím jak. V každém případě se na něj nesnažím dívat. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Právě teď se musím v duchu uklidňovat. Už dlouho se mi nestalo, že by mě někdo dovedl a do takového stavu. "Ty jsi vážně...jako led..." Způsob jakým to řeknu zní jako bych ho právě hodně hrubě urazil. Z toho naprosto obyčejného slova udělal způsob jakým jse to řekl výraz nejvyššího pohrdání. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro "Jestli se t tozdá těžké, tak toho můžeš kdykoli nechat," začnu mluvit extrémně chladným hlasem. Jestli se ti zdám tak moc jako "led" tak toho můžeš nechat jestli ti to vadí. Nikdo tě nenutil k otmu, aby jsi se pokoušel získatmou přízeň. Pokud ti to tedy tak moc vadí...mé chování, má chladnost...tak toho můžeš hned teď nechat. Stejně ti k ničemu není, když budeš milovat a být milován někým jehož osobnost se ti hnusí až takhle." Chvíli ještě zůstanu sedět na místě, nehnutě jako socha, ale pak svůj pohled stejně odvrátím a počkám si na jeho odpověď...a pak nejspíš odedu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Ale proč Shirou...proč to děláš? Proč jsi takový, když vím, že dovedeš být úplně jiný. Že se tímhle jen snažíš přede mnou bránit. Ale proč?" zeptám se už bez jakékoli známky vzteku. Znovu se k němu přiblžím, protože nevím, jestli se budu schopný dál snažit. Pro dnešek. "Já už nevím...co mám dělat..." zašeptám, dotknu se konečky prstů jeho tváře a něžně ho políbím. Je mi jedno že ho to rozčílí. Vážně už nevím co dělat. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro "Bráním se tak vždycky...proč by to u tebe mělo být jiné? Vždyť tě ani pořádně neznám..." ani já už pomalu nevím co mám dělat. Na jedné straně chci aby mě nechal na pokoji, ale na druhou...chci aby se mě dotýkal víc a víc...protože je jiný než ostatní koho jsme potkal. "Odveď mě domů..." řeknu po chvíli. Už mám tohodle klubu po krk...i tak už jsem do sebe nějakou krev dostal..a teď bych spíše uvítal přátelskost svého bytu, než tenhle uřvaný klub. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Nemyslím si že chceš abych šel s tebou ne? Bude lepší když tě nechám být. Víš tohle nemůže nikdo vydržet. Nikdo, ani já," zakroutím hlavou a znovu se od něj odtáhnu. Ne ještě nikdy nebylo tak těžké se k někomu přiblížit. Ale já to nevzdám. Jen na nějaký čas...přestat. Zamávám na číšníka abych mohl zaplatit. Myslím že na tohle místo se už nepodívám. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro "Kdybych nechtěl aby jsi se mnou šel, tak bych tě o to ani nežádal...ale když nehceš...je mi to jedno," aniž bych se na něj podíval, tak kolem něj projdu a zastavím se až pár kroků od vchodu venku. Nevím sice proč sjem to udělal, ale možná jen chci aby za mnou příšel...nebo ne...nevím. Začnu se hodně pomalu šourat směrem k věžáku. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Zaplatím číšníkovi útratu a s hlubokým povzdechem se přestanu snažit Shiroua pochopit. Když mi ale neznačil že chce abych šel s ním, tak to taky míním udělat. Beztak bych ve své snaze dřív nebo později pokračoval takže...radši dřív. "Musím se přesvědčit...že tě nikdo nepřepadne...i když bys ho pravděpodobně stejně zmrazil k smrti...ale jistota je jistota," neodpustím si určitou dávku hořkosti, když ho doběhnu a přidám se k němu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Jdeme takhle ještě chvíli, než se mi začne zdát, že něco opravdu není v pořádku. Asi toho je na mě moc najednou... Ještě ke všemu nezvedám dostatečně nohy, takže se mi povede zakopnout o výčnělek na chodníku a já se skácím obličejem k zemi. Naštěstí s před něj ještě stačím dát ruce, takže jediné co z toho nejspíš bude, tak pořádně odřené ruce... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Kleknu si k němu na zem a opřu si ho o hrudník, zatímco zjišťuju škody. Trochu podřené ruce se brzy zahojí. Snažím se ignorovat jeho krev. Tak starý upír jako já by měl být schopný se ovládat. A normálně taky jsem, ale je na mě poznat že teď jsem nervózní. "Vezmu tě," oznámím mu rázně, abych dal najevo že námitky nepřichází v úvahu a zvednu ho do náruče, pokračujíc k jeho domu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro "To nemůžeš," vyjedu na něj, ale není v tom žádná příkrost...prostě se mi jen nelíbí, když se o mě někdo stará. Připadám si, jako bych k ničemu nebyl...a jako kdybych byl hodně slabý. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Nemyslím si, že kdybych ho přesvědčoval o tom, že je to nutné a že není ve stavu aby šel sám, tak by mě poslouchal. Takže je vlastně jedno, když na něj budu přísný. Když jsem milý nezabírá to. Tak proč bych se měl snažit. Bez ohledu na to, jestli se mu to líbí nebo ne ho donesu až k jeho domu. Dokonce ani ve výtahu ho nepustím. Postavím ho na zem až ve chvíli, kdy dorazíme k jeho bytu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Když už mě konečně pustí, tak se na něj ani nepodívám a začnu hledat klíče. Netrvá mi to dlouho a dveře jsou i odemčené. Udělám sice krok dopředu, ale nevím jestli mám za sebou zavřít dveře nebo Zela pozvat dál. Vlastně ani nevím co bych mu teď měl říct... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Jen jsem chtěl vědět že jsi v pořádku," pokrčím rameny a dám si ruce do kapes. Otočím se, když mi někdo před nosem vyfoukne výtah, takže ho znovu přivolám. "Měj se Shirou," rozloučím se s ním a jen se na něj krátce ohlédnu přes rameno. Stejně z něj nevypadne nic než nějaké to hmm nebo tss, takže se nemusím bát, že by mi něco ušlo. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Takže se rozhodnu ještě k jedné věci...teď mě naštěstí nemůže vidět, takže se celkem normálně natáhnu pro jeden náhradní klíč, který jsem si kdysi nechal udělat. "Měj se..." rozloučím se se Zelem a pustím na zem před dveře s cinknutím klíček. Pak rychle zavřu dveře...a nechám další věci na něm. Jestli si jej vezme je to na něm...stejně říkal, že sem bude chodit častěji (o čemž teď už pochybuji), tak bude lepší, když počká vevnitř než na chodbě. Navíc je tohle cosi jako ějaké znamení...že má vůbec dovolené sem znovu přijít. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Jsi vážně zajímavý Shirou...o to víc o tebe budu bojovat...i když mi dáváš pěkně zabrat... ušklíbnu se v duchu a seberu klič z podlahy. Chvíli ho prěvaluju v dlani, jako bych zkoušel, jestli je opravdu skutečný, ale nakonec ho schovám do kapsy a opustím Shirouův dům. Pro dnešek. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro “Pokud to tedy nebude vadit?“zeptám se “Když tak mi stačí,když mi popíšete cestu zpět a můžete vy dva pokračovat.“navrhnu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro “Pokud to tedy nebude vadit?“zeptám se “Když tak mi stačí,když mi popíšete cestu zpět a můžete vy dva pokračovat.“navrhnu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro Krátký pohled pak věnuji i Sasamemu, neboť je to vlastně celou dobu on, kdo má v této chvíli vůdčí postavení. I kdyby nám to vadilo, nemyslím si, že s vaším rozhodnutím něco svedeme, Taro opravdu mile, poprvé za celou dobu, se na něj usměji. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro Krátký pohled pak věnuji i Sasamemu, neboť je to vlastně celou dobu on, kdo má v této chvíli vůdčí postavení. I kdyby nám to vadilo, nemyslím si, že s vaším rozhodnutím něco svedeme, Taro opravdu mile, poprvé za celou dobu, se na něj usměji. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Joshua Gordon pro To by bylo fajn. Mockrát vám děkuju. vyrazím se sebe nakonec, aby mé dlouhé mlčení (a rozmítání) nebylo spíše bráno jako nesouhlas. Poodstoupím kousek od něj, s holkou (abych nevypadal jako nějaký nezdvořák) se rozloučím krátkým zasalutováním a pak už jen čekám na to, až mě vybídne následovat jej do auta. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro Cesta je tichá, protože Cross na tebe zatím nemá otázky. Za deset minut dorazíte k nádhernému starému domu jako vystřiženém z anglického městečka z minulého století. Pak tě Cross bezeslovně pobídne ať jej následuješ a v přijímací místnosti ti naznačí, že máš počkat, až pro tebe někdo příjde. Místnost je poměrně veliká vyzdobená podle starých tradic. Je tady jeden velký stůl a několik židlí. Na stole je čajový servis a nějaké sušenky, které bývají určeny ke kávě. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Lysethea Winsdroover pro Pohlednu na pana Akira a usmevom sa otočim na Tara. Potom prejdem do bočnej uličky a kratšiou cestou sa vraciam ku mojmu domu. Opäť sa ocitame v tom parku ale tento krat sme v južnej časti a je to tam docela hustá dungla ani chodník nieje poriadne vidieť. pozor na koreny. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Lysethea Winsdroover pro Pohlednu na pana Akira a usmevom sa otočim na Tara. Potom prejdem do bočnej uličky a kratšiou cestou sa vraciam ku mojmu domu. Opäť sa ocitame v tom parku ale tento krat sme v južnej časti a je to tam docela hustá dungla ani chodník nieje poriadne vidieť. pozor na koreny. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro “Díky to je od tebe moc milé.“poděkuji mu upřímně,ohlédnu se na Akiru,ale jen na chvíli. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro “Díky to je od tebe moc milé.“poděkuji mu upřímně,ohlédnu se na Akiru,ale jen na chvíli. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Joshua Gordon pro Celou cestu nepromluvím ani slov - když mě k tomu nevyzval Cross, tak raději nezačínám rozhovor. Možná bych ani nenašel vhodné téma pro hovor v jedoucím autě. Naštěstí pro mě a mé komunikační schopnosti cesta netrvá příliš dlouho - což mě dokonce potěší a já vylézám z auta, vcházím do dveří a na příkaz Crosse zůstávám v přijimačce. Sotva odejdu, začnu se kolem sebe rozhlížet, po chvíli i přecházet po pokoji a nakonec skončím u okna a koukám z něj ven. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro kývnu s úsměvem na našeho průvodce, takže na malý moment spustím z Tara oči. Pomalým krokem pokračuji za oběma muži, sic s mírným odstupem, stejně však dostatečně blízko, abych slyšel případný rozhovor. Z vaku s knihami vytáhnu jablko, jež jsem dříve dostal od Sasameho, zakousnu se do něj a se spokojeným výrazem kousek ovoce žvýkám. Tarovo ohlédnutí mi neušlo, nijak jsem však nezaregoval. Pokud však, Sasame, máte práci, prohlédnu si zbytek sám pronesu po chvíli věcným hlasem. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro kývnu s úsměvem na našeho průvodce, takže na malý moment spustím z Tara oči. Pomalým krokem pokračuji za oběma muži, sic s mírným odstupem, stejně však dostatečně blízko, abych slyšel případný rozhovor. Z vaku s knihami vytáhnu jablko, jež jsem dříve dostal od Sasameho, zakousnu se do něj a se spokojeným výrazem kousek ovoce žvýkám. Tarovo ohlédnutí mi neušlo, nijak jsem však nezaregoval. Pokud však, Sasame, máte práci, prohlédnu si zbytek sám pronesu po chvíli věcným hlasem. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Lysethea Winsdroover pro A pomalým ktokem, opatrneme procházim park a nepatrne sa blížim krokom k mojmu domu. NAskôr však ešte raz prejdeme cez japonskú časť parku a potom smelo na ulicu a k mojmu domu. Keď vojdeme k veľkému domu. Väčiemu než sme videli doteraz a cez starostlivu upravenú zahradku do domu. Tak sme tu! Zrobte si pohodlie, pitie je tam aj krv, sprchy sú na hornom poskodí sú tam tri kupelne, môžete sa osprchovať na raz, uteraky sú tam už nachystané. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Lysethea Winsdroover pro A pomalým ktokem, opatrneme procházim park a nepatrne sa blížim krokom k mojmu domu. NAskôr však ešte raz prejdeme cez japonskú časť parku a potom smelo na ulicu a k mojmu domu. Keď vojdeme k veľkému domu. Väčiemu než sme videli doteraz a cez starostlivu upravenú zahradku do domu. Tak sme tu! Zrobte si pohodlie, pitie je tam aj krv, sprchy sú na hornom poskodí sú tam tri kupelne, môžete sa osprchovať na raz, uteraky sú tam už nachystané. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro Na to se pořádně umyjí,umyji hlavu a vydrhnu si mýdlem celé tělo. Za patnáct minut jsem zase dole a jediné co ukazovalo na mou koupel,byly mokré,zplihlé vlasy a pěna za ušima. “Jsem hotov.Děkuji.Hned si připadám lépe.“usměji se nadšeně. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro Na to se pořádně umyjí,umyji hlavu a vydrhnu si mýdlem celé tělo. Za patnáct minut jsem zase dole a jediné co ukazovalo na mou koupel,byly mokré,zplihlé vlasy a pěna za ušima. “Jsem hotov.Děkuji.Hned si připadám lépe.“usměji se nadšeně. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Lysethea Winsdroover pro Postavím sa tiež sa idem umyť. Trvá mi to 15 minút ale potom sa ešte 5 minut zdržím v izbe. Keď zíjdem dole mam na sebe fialovkastú košelu a čierne nohavice, vlasi vyrovnáne a cestičkú učesanú nabok. Pousmejem sa a zoberiem si niečo pod zub. Medzi tým pošlen niekoľko esemesok.Potom zdvihnem zrak a pozriem sa na Taru. Si nervózny? |
| |
![]() | soukromá zpráva od Lysethea Winsdroover pro Postavím sa tiež sa idem umyť. Trvá mi to 15 minút ale potom sa ešte 5 minut zdržím v izbe. Keď zíjdem dole mam na sebe fialovkastú košelu a čierne nohavice, vlasi vyrovnáne a cestičkú učesanú nabok. Pousmejem sa a zoberiem si niečo pod zub. Medzi tým pošlen niekoľko esemesok.Potom zdvihnem zrak a pozriem sa na Taru. Si nervózny? |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro Chtěl jsem s Akirou navázat nějaký nezávazný rozhovor….ale neměl jsem tak nějak odvahu něco říci a navíc jsem nevěděl ani co bych povídal. A jak se říká....mlčeti zlato. Když se Sasame vrátí pousměji se na něj “Celkem ano.Netuším jaký je…no mám menší obavy,že bych nemusel splňovat zase jeho představy o svém synovci.“odpovím a snad,jako na důkaz svých slov si nervózně začnu v rukou žmoulat lem trika. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro Chtěl jsem s Akirou navázat nějaký nezávazný rozhovor….ale neměl jsem tak nějak odvahu něco říci a navíc jsem nevěděl ani co bych povídal. A jak se říká....mlčeti zlato. Když se Sasame vrátí pousměji se na něj “Celkem ano.Netuším jaký je…no mám menší obavy,že bych nemusel splňovat zase jeho představy o svém synovci.“odpovím a snad,jako na důkaz svých slov si nervózně začnu v rukou žmoulat lem trika. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro Rozečtenou knihu odložím až ve chvíli, kdy se vrátí ze sprchy Taro. Upřu na něj pohled, ale stejně jako on nepromluvím. Následně se jde umýt i Sasame. Jen já dál sedím, dokonce i když se pán domu vrátí. Nepociťuji potřebu jít se umýt. Neměl jsem příležitost zpotit se nebo nějak zašpinit, když ovšem nepočítám onu příhodu dole v lodi, ovšem krev z bot jsem již dávno venku otřel o trávu a snad i o koberec v kanceláři té slečny. Myslím, že nemusíte mít strach. Sice je to přirozené, ale tuším, že nebude nikterak zlý či nepříjemný, Taro ozvu se konečně s jemně zahnutými koutky nahoru, v přátelském úsměvu. Navíc bude mít radost, že konečně pozná svého synovce zní to, jako bych si tím byl opravdu jistý. Každé slovo je zvláštně.. hřejivé a dá se mu věřit. Už aby bylo po všem. Schovám knihu zpátky do vaku, šňůrky pečlivě stáhnu a položím jej vedle sebe na sedačku. Sám se pak postavím a jdu se projít po pokoji, abych více poznal Sasameho styl života. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro Rozečtenou knihu odložím až ve chvíli, kdy se vrátí ze sprchy Taro. Upřu na něj pohled, ale stejně jako on nepromluvím. Následně se jde umýt i Sasame. Jen já dál sedím, dokonce i když se pán domu vrátí. Nepociťuji potřebu jít se umýt. Neměl jsem příležitost zpotit se nebo nějak zašpinit, když ovšem nepočítám onu příhodu dole v lodi, ovšem krev z bot jsem již dávno venku otřel o trávu a snad i o koberec v kanceláři té slečny. Myslím, že nemusíte mít strach. Sice je to přirozené, ale tuším, že nebude nikterak zlý či nepříjemný, Taro ozvu se konečně s jemně zahnutými koutky nahoru, v přátelském úsměvu. Navíc bude mít radost, že konečně pozná svého synovce zní to, jako bych si tím byl opravdu jistý. Každé slovo je zvláštně.. hřejivé a dá se mu věřit. Už aby bylo po všem. Schovám knihu zpátky do vaku, šňůrky pečlivě stáhnu a položím jej vedle sebe na sedačku. Sám se pak postavím a jdu se projít po pokoji, abych více poznal Sasameho styl života. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro Začnu rozpačitě šoupat nohama “Jsem teda opravdu také zvědavý na tu práci co bych tu měl vykonávat…..ale ať už to bude cokoliv asi budu potřebovat zaučit.Já nejsem zrovna moc talentovaný.“začnu se zase zaobírat myšlenkou zaměstnání,doufaje,že tak ustoupí červeň v mích tváří a nervozita ze setkání se strýcem. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro Začnu rozpačitě šoupat nohama “Jsem teda opravdu také zvědavý na tu práci co bych tu měl vykonávat…..ale ať už to bude cokoliv asi budu potřebovat zaučit.Já nejsem zrovna moc talentovaný.“začnu se zase zaobírat myšlenkou zaměstnání,doufaje,že tak ustoupí červeň v mích tváří a nervozita ze setkání se strýcem. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro promluvím, čelem otočen ke knihovně, kterak zkoumám tituly, které ukrývá. Ruce mám za zády a sem tam klepnu některým prstem o dlaň. Nebude to nic, co byste nezvládl. Vypadáte jako chytrý a přizpůsobivý mladík, i když trochu plachý podívám se na Tara přes rameno. Takže i kdyby to bylo trochu více složitější, než byste čekal a chtěl, bude to v pořádku. Navíc.. i v dnešní době se vždy najde někdo, kdo vám rád pomůže usměju se a vrátím ke zkoumání knih. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro promluvím, čelem otočen ke knihovně, kterak zkoumám tituly, které ukrývá. Ruce mám za zády a sem tam klepnu některým prstem o dlaň. Nebude to nic, co byste nezvládl. Vypadáte jako chytrý a přizpůsobivý mladík, i když trochu plachý podívám se na Tara přes rameno. Takže i kdyby to bylo trochu více složitější, než byste čekal a chtěl, bude to v pořádku. Navíc.. i v dnešní době se vždy najde někdo, kdo vám rád pomůže usměju se a vrátím ke zkoumání knih. |
| |
![]() | Upozornění: Jistě jste si vědomi, že se tahle jeskyně vůbec, ale vůbec nehýbe...vlastně se i když se hýbe táhne jako šnek. Pokud se vám nechce hrát, tak není problém a můžu vás vyhodit, nebo rovnou tuhle jeskyni zrušit. Pokud tak nechcete, tak bych byl rád, kdyby jste sebou pohli, protože mi pomalu začíná docházet trpělivost. Děkuji za pozornost. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Lysethea Winsdroover pro Zatiaľ čo Akira skúma knižnicu plnú titulov známych aj neznámych autorov. Ja poupratujem nadojí a jedno i všechno ostatné vyjdem hore, niečo si nachystám a potom zájdem dole. Pozriem sa na Taroa, pousmejem sa podídem do obývačky po kľúče od domu, auta a všetkého možného. Pohľad venujem aj knižnici ktorú skúma Akira. Sú v nej väčšinou filozofické poviedky, psychologické knihy čo sa týka náučnej literatúry ale aj klasické kvalitne diela, či romány dobrodružného charakteru. Sú tam knihy všeho chuť, pretože ja rád čítam knihy dobré a na tom či je to poézia alebo próza, známi či neznámi autor mi nezáleží. Vrátim sa do kuchyne a tak aby ma všetci počuli poviem. „Takže ideme za tvojím strýkom. Býva len kúsok odo mňa, pár domov ale to si už všimol ráno, keď sme prišli autom. Dôvod musel som zaviesť auto domov. Lebo ku tvojmu strýkovi som išiel z práce. Neviem kto bol ten mladí čo ťa priviezol ale zdá sa že to nebolo ani potrebné aby som ťa čakal. Tvoj strýko pracuje poväčinou doma. Len dnes si musel čosi zariadiť. Netreba sa ho báť. Sme priatelia dlho a ver mi, ak si naňho zvykneš nebude ti pripadať niečím odlišný od teba. Ste si omnoho podobnejší než si myslíš.“ Postavím sa zoberiem kľúče a prehodím cez seba dlhý plášť čierny až po kolena. Pousmejem sa ešte vybehnem po niečo do izby a vrátim sa. Otvorím dvere a vyjdem von na vzduch a počkám kým vijdu aj Akira a Taro, potom zamknem. Vyjdem bránou a zatvorím ju. Potom sa vydám po chodníku až kým nedôjdeme k domu Tarovho strýčka. Otvorím branú, vojdem dnu a odomknem dom kľúčom, ktorý mi dal Haricho. Vojdem do domu a ukážem aj im nech pokojne vojdú. Potom zavolám. Sme tu Haricho. Zijdy do obývačky kľuč ti dám na krb. Haricho Shizaburo počuješ? Pričom vojdem do obývačky, a kľuč položím sa krb. Počkajte tu idem sa ním. A usmejem sa na Taroa. Potom sa otočím vybehnem hore do pracovne, zaklopem a slušne vojdem. „ Neruším priateľu? Máš dole návštevu.“ A pousmejem sa. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Lysethea Winsdroover pro Zatiaľ čo Akira skúma knižnicu plnú titulov známych aj neznámych autorov. Ja poupratujem nadojí a jedno i všechno ostatné vyjdem hore, niečo si nachystám a potom zájdem dole. Pozriem sa na Taroa, pousmejem sa podídem do obývačky po kľúče od domu, auta a všetkého možného. Pohľad venujem aj knižnici ktorú skúma Akira. Sú v nej väčšinou filozofické poviedky, psychologické knihy čo sa týka náučnej literatúry ale aj klasické kvalitne diela, či romány dobrodružného charakteru. Sú tam knihy všeho chuť, pretože ja rád čítam knihy dobré a na tom či je to poézia alebo próza, známi či neznámi autor mi nezáleží. Vrátim sa do kuchyne a tak aby ma všetci počuli poviem. „Takže ideme za tvojím strýkom. Býva len kúsok odo mňa, pár domov ale to si už všimol ráno, keď sme prišli autom. Dôvod musel som zaviesť auto domov. Lebo ku tvojmu strýkovi som išiel z práce. Neviem kto bol ten mladí čo ťa priviezol ale zdá sa že to nebolo ani potrebné aby som ťa čakal. Tvoj strýko pracuje poväčinou doma. Len dnes si musel čosi zariadiť. Netreba sa ho báť. Sme priatelia dlho a ver mi, ak si naňho zvykneš nebude ti pripadať niečím odlišný od teba. Ste si omnoho podobnejší než si myslíš.“ Postavím sa zoberiem kľúče a prehodím cez seba dlhý plášť čierny až po kolena. Pousmejem sa ešte vybehnem po niečo do izby a vrátim sa. Otvorím dvere a vyjdem von na vzduch a počkám kým vijdu aj Akira a Taro, potom zamknem. Vyjdem bránou a zatvorím ju. Potom sa vydám po chodníku až kým nedôjdeme k domu Tarovho strýčka. Otvorím branú, vojdem dnu a odomknem dom kľúčom, ktorý mi dal Haricho. Vojdem do domu a ukážem aj im nech pokojne vojdú. Potom zavolám. Sme tu Haricho. Zijdy do obývačky kľuč ti dám na krb. Haricho Shizaburo počuješ? Pričom vojdem do obývačky, a kľuč položím sa krb. Počkajte tu idem sa ním. A usmejem sa na Taroa. Potom sa otočím vybehnem hore do pracovne, zaklopem a slušne vojdem. „ Neruším priateľu? Máš dole návštevu.“ A pousmejem sa. |
| |
![]() | Obývací pokoj je zařízem stejně jako všechno v tomhle domě. Nábytek je starý výřezávaný povětšinou z dubového dřeva. V místnosti je pohovka, jež je mnohem pohodlnější než pohovky, které vidíte nyní v obchodech. Dokonce potah je mnohem příjemnější na dotek. Dalé jsou tam tři křesla ve stejném provedení jako pohovka. Uprostřed místnosti je starý stůl, na kterém je položeno několik knih ve starší vazbě. Další zařízení pokoje je několik stolků s vázami a kytkami, několik olejomaleb a jiných obrazů. Sasame Když vejdeš do Hachirovy pracovny, spatříš s ním ještě další osobu, kterou znáš pod jménem Alister Cross. Patří také ke známým Shizabura. "Zdrávím," ukloní se lehce Alister. Hachiro se na tebe podívá a jen lehce pokyne hlavou na souhlas, že rozuměl co jsi řekl. Pak pokyne jednomu z všudypřítomných sluhů a někam ho šeptem pošle. Teprve potom se otočí k tobě. "Očekávám jen svého synovce," řekne ti, ale stejně už se rozhodl vyjít ven, následován Alisterem. Joshua Gordon Po necelých dvaceti minutách za tebou do přijímací místnosti příjde sluha podobně oblečený, jako ten, který otevíral dveře, když jsi sem přijel. Vyzve tě, aby jsi šel za ním. Do obývacího pokoje, kde se překvapivě střetneš se dvěma upíry (Akira, Taro), kteří, jak se domníváš, s tebou byli na palubě lodi, která tě sem přivezla. Akira, Taro Poté, co Sasame odejde, trvá jen malá chvilka vás dvou o samotě, než se otevřou dveře a dovnitř vstoupí sluha s jakmsi mužem za ním (Joshua). Nejste si jistí, ale máte dojem, že jste ho již viděli na palubě lodi, kterou jste přijeli. |
| |
![]() | V dome Hachira: Nasledujem ho, a pritom sa spýtam Alistera na nejaké tie novinky ako aj Hechira na toveci o jeho synovcovy a ja mu zatiaľ poviem niečo o Akirovy, ktorého som si pozorne všimal. Akira je dosť zručný, myslím že nieje sa čoho obávať, prišiel z vašim synovcom. Poznajú sa asi z lode. A čo sa týka tvojho synovca, má k tebe zvláštny vzťah, dosť sa ťa bojí.Alebo skôr obáva. A čo ti Alister, maš niečo nové? Keď zme v predsieny dám si dole plášť a nechám ho povesiť niekam. popri tomu sa stale venujem Hechirovy a Alisterovy. |
| |
![]() | Konečně si pro mě někdo došel. Takové čekání člověka docela omrzí, jen stát a koukat ven z okna. Zvláště, když ani neví, co ho vlastně čeká, jen tuší, že to bude dosti důležité. Následuju komorníka v livreji, který mě zavede do jiné místnosti v domě. V té už asi nebudu sám, jak usoudím podle dalších postav, které už uvnitř jsou. Malinko se zamračím. Pokud mě můj zrak a paměť neklame (divil bych se kdyby ne), už jsem je viděl - asi na lodi, na které jsem připlul, snad se také jedná o nováčky. Buďte pozdraveni pronesu, sotva se drobátko vzpamatuju. |
| |
![]() | Rozpačitě jsem se zadíval na mladého muže co vešel do místnosti.Přišlo mi,že tu začínalo bát poněkud těsno “Dobrý ten.“odpověděl jsem na pozdrav a chvíli si ho prohlížel. “Já jsem Taro Nanashi.Těší mě.“usmál jsem se. Chtěl jsem představit i Akiru,ale pak jsem si to rozmyslel.On přece uměl mluvit sám a myslel jsem si,že by se mu to asi ani nelíbilo. |
| |
![]() | Tvářím se klidně, až nepříjemně klidně. Téměř neslyšně se otočím, když dojde ten mladík a krátce zkontroluji Tara. Je mi jasné, že tady se mu nic stát nemůže, ale rád se ujistím. Akira Ishizuka pronesu pomalu polohlasem, jako tehdy na lodi, a lehce se ukloním. Působí to chladně a odměřeně, zřejmě je to záměr. Za celou dobu jsem udělal jen málo pohybů, jen postával a hleděl před sebe, ovšem v nestřežených chvíli bylo možné postřehnout, že si dům prohlížím a snažím si jej vrýt do paměti. |
| |
![]() | Sasame "Taky jsem přivedl nový přírustek...bude se ti líbit," promluví Alister a způsobem jemu vlastním se podivně usměje. Mezitím dojdete do obývacího pokoje. Akira, Taro, Joshua Do místnosti po chvíli vejde sasame...spolu se dvěma jinými muži. Jeden z nich je vysoký a má na sobě oblek snad z viktoriánské doby. Ten druhý je o něco vyšší než ten první, ale mohutnější a statnější. Také vypadá mnohem starší, což dokazují šediny u spánků...tedy musí být hodně starý i na upíry. A vyzařuje z něj mocná aura, který si dokáže podvolit snad každého. Druhý muž si vás všechny přejede pohledem a pak si stoupne přímo před Taroua. "Nečekal jsem, že bude můj synovec až takhle malý," promluví, jakmile se spokojí se svým pohledem na Taroua. "Ale to neznamená, že by to byla škoda, že? Já jsem tvůj strýc, Hachiro Shinzaburo, těší mě, že se spolu po tolika letech zase setkáváme, naposledy jsem tě viděl jako batole." Pak se otočí na Joshuu a taky ho přejede velmi zkoumavým pohledem. "Ty musíš být Joshua Gordon...Alister mi o tobě řekl pár docela zajímavých věcí...a já osobně si myslím, že z tebe u nás něco bude," lehce se ukloní hlavou a otočí se na Akiru. "Co se týče tebe...uvidíme. Jak jsi starý?" položí ti otázku a zjevně očekává brysknou odpověď. |
| |
![]() | Mladíkův strýček je.. upřímný, a já si nejsem jist, jestli zrovna tohle byl dobrý začátek. Přestaň se jím zabývat. Necítím nervozitu, jen velmi nízký pocit nespokojenosti. Když se Shinzaburo dostane až ke mě, zdvořile se ukloním, ovšem to je vše. Nyní mi o něco jde, nesmím to pokazit, ale nenechám ho, aby se mnou jednal jako s dítětem. Pokud jeho věta měla způsobit to, že mu půjdu na ruku a ochotně mu zodpovím všechny otázky, spletl se. "Je to opravdu tak důležité? Ostatně myslím, že jsem dokumenty nevyplňoval pro nic za nic," drzé, ano, jistě. Můj výraz je stále ledově chladný, pohled upřen do očí Tarova strýčka. V nejhorším případě skončím bez práce. |
| |
![]() | Když se mi druzí dva představí, je více než jasné, že je řada na mě, abych taky něco řekl. Je to víc než slušný. Jsem Joshua Gordon. Ale Joshua myslím, že bude stačit.dodám rychle. Mé malé zaváhání ovšem způsobí, že sotva skočím se svým představováním do místnosti vstoupí muž, který k nám zamíří. Malinko se stáhnu, protože jako první promluví k tomu chlapci, který se představil jako Taro. Přijde to i logické protože z jeho řeči člověk usoudí, že mezi nimi jde o rodinný vztah. Když se obrátí na mě, pronese ke mě pár slov, malinko znervózním z jejich obsahu, prohrábnu si prsty rozchuchané vlasy a dostanu ze sebe pár slov. Jsem rád, že vám byly o mě poskytnuty takovéto informace. Děkuji, pane. |
| |
![]() | Cítil jsme,jak mi začínají hořet tváře.Ten můj stud,chtěl jsem si Akirovo doporučení,více si věřit,vzít k srdci,ale asi to potrvá trochu déle. Nervózně jsem přešlápl a nesměle se svému strýci zadíval do tváře “Mě také těší strýčku Hachiro,že tě poznávám.Opravdu.Bohužel si tě nepamatuji a znám tě jenom z vyprávění rodičů.Ale ty tě….popisovali,jako…ehm…starého podivína.“rozpovídal jsem se trochu víc než jsem chtěl a zadoufal jsem,že ho moje slova neurazí. Vrhl jsem na Sasameho ztrápený pohled a doufal jsem jestli mi nějak naznačí jestli je to v pořádku nebo jestli jsem to nepřehnal. Proboha!Jsem jako malá vystrašená myška….po kom jsem tohle k čertu podědil?Musím si věřit!Věřit,věřit,věřit!Ah…ale jak to mám udělat?nadával jsem si v duchu zatímco jsem poslouchal co si s ostatními říkají. |
| |
![]() | "Ha ha ha," po Akirových slovech se začne Hachiro smát...takovým tím napůl upřímným smíchem. "Máte pravdu...dejte všichni listiny tady Alisterovi...podívám se na ně později a vyřídím všechny formality," promluví na všechny, i když se stále ještě dívá na Akiru. Pak se pohledem na chvíli zastaví na Joshuovi, ale vypadá to, že mu nemá co říct, takže jen lehce pokyne hlavou. "Starý podivím je jen lehčí označení pro nás upíry...tví rodiče o mně ví, takže ti to museli říct, aby jsi se mi vyhnýbal...a nestal se upírem. Což mi budeš muset říct jak přesně se ti to stalo...velmi by mě to zajímalo," podle tónu jakým mluví...dá se poznat, že se mu tvůj "vstup" do íše upírů vůbec nelíbí. |
| |
![]() | “Ano strýčku.“odpovím provinile,jako kdyby to snad byla moje vina.Což určitě nebyla…no možná…kdybych se v tu noc neopil,jako dobytek třeba by se to nestalo. Zadívám se strýčkovy do tváře,ale nevydržím to moc dlouho a zase pohledem uhnu.Akira říkal ať si více důvěřuji.A myslím,že tohle…by mohl být slibný začátek. “Hm…hm…ehm…“začnu mručet,jako člověk,který chce něco říci,ale neví,jak začít a to byl přesně můj případ “Omlouvám se strýčku…ale….teda…jestli tu potřebuješ něco vyřešit.Tak tě nechci rušit.Jen kdybys mi řekl…hm…kde budu spát…a já si to najdu.“přešlápnu z místa na místo. |
| |
![]() | Malinko mě začíná nudit takhle rodinná situace, ale napovrch nedám nic znát. Ono je lepší v tuhle chvíli držet hubu a krok. Proto s viditelnou úlevou přivítám Hachirova slova, že máme přijímací listiny podat jeho společníkovi, proto zašátrám po kapsách a po chvíli se mi podaří najít ve vnitřní kapse saka složený kus papíru. Naštěstí není příliš pomačkaný a já ho podám tomu muži. Jen velmi nerad vás přerušuji, ale nebylo by lepší nám sdělit, kam se máme prozatím odebrat a ehm..rodinné záležitosti si vyřešit bez nás? Ono je to i malinko zdvořilejší. pronesu pevným hlasem, poté, co jsem listinu odevzdal. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro Tobě ostatně taky....nejspíš to bude trvat ještě nějaký ten rok, než budeš schopen vyjít normálně bez obtíží na sluneční světlo. Již několik dní se pořádně nic neděje. Tvůj stvořitel odjel na služební cestu kdo-ví-kam a tebe nechal samotného doma, jen s jednou služkou či spíše hospodyní, která se stará o to, aby jsi neumřel hlady. Sedíš na posteli a posloucháš svou hlasitou muziku...ale to tvou velikou nudu vůbec nijak moc nezatlačí, takže jsi ve stále horším a horším stavu... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Koukám do stropu, sleduji hrající se stíny. Ani to mi náladu nezvedne, spíš naopak. Takhle to dál nejde. Copak jsem na něm závislý. Nejsem. Jdu ven. Vymrštím se na nohy, navlíknu na holou hrud narychlo svojí oblíbenou koženou bundu s různými přezkami a cvočkami. Cokoliv je zábavnější než tadyta postel. S tím vyrazím ven, do města. Hledám cokoliv, opravdu cokoliv, co by zahnalo mojí znuděnou náladu a kde bych mohl vyčerpat svojí přebytečnou energii. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro Jen už to nemá to své kouzlo jako před léty, ale hlavně, že tady v Shelteru může upír chodit bez starosti. Protože věčně se v Shelteru nedá nic dělat, tak se vydáš ven. Brzy dorazíš do centra města...tady je neutrální území, kde se objevují upíři ze všech rodů, aniž by se museli příliš nesnášet. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro Možná se ti povede narazit na něco, nebo někoho, kdo by byl alespoň něčím zajímavý... Což se ti po chvíli povede...protože spatříš někoho, kdo svým vzhledem jasně náleží k rodu Greycrow... Je vysoký, má na sobě elegantní volné oblčení, hnědé vlasy a drobné sluneční brýle na nose (Maglore). |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Prohlížím si budovy, většinu jich znám, ale nic lepšího mě nenapadlo. Zatočím do další uličky v centru. Proti mě si to vykračuje jiný upír, anglán. Zastavím se, pohledem si ho přeměřuji. No, tak co bude? Boj, nebo hádka?Nebo se do mě zase budeš navážet? Začni cokoliv, nudím se. Příchází stále více blíž ke mě. Neuhýbám, neotáčím se, dívám se mu přímo na brýle. Dokonce v nich vidím svůj vlastní odraz. Ofina vyfoukaná dodávající hustým blonťatým vlasům ještě bohatší nádech. Má širší štíhlá postava dosahující výšky 180,roztomilá tvářička 23 letého kluka s modrýma očima. Blond s modrýma očima - jasný profil mého německého původu. Kožená budna s cvočky oblečená rovnou na kůži. Jediné pod ní je bižuterie v podobě řetězu kolem krku. Pokud by brýle sjeli dolů, viděl bych i své tmavé upnuté kalhoty a tmavé boty s modrými tkaničkami. Ty starý černou se mi roztrhly a lepší jsem nenašel. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro "Hrůza, v tomhle městě si moc zábavy zřejmě už neužiji." přemýšlím si sám pro sebe. Náhle se proti mě v jedné uličce objeví nějaká postava. Zastvím se. Prohlédnu si ho odhlavy až k patě a hned je mi jasné co je zač." To je hrozný ty Helmuti jsou dnes snad všude." Sám pro sebe se zasměji a jdu proti blonďákovi. Když kolem sebe procházíme svým tělem do ně strčím a lehce vyvedu z rovnováhy. Otočím se na něj a trošku výhružně se podívám. "Hele blonďáčku, to jsi tak obézní? Nebo jsi slepej, že se mi neumíš vyhnout?" |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Pootočím hlavu a jen se ušklíbnu. Jediný obezní je tu jeden anglickej panák. Nestačí mu skoro celá ulice a strká do ostatních. Zvednu nos, paroduju jeho chování. Co se chovat chvili jako anglán, to by mohla být legrace S nosem nahoru vykročím dál svým směrem. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro "Koho si tim myslel já nejsem žádnej panák, za to ty by jsi se do jednoho vešel blonďáčku." Zůstávám ve střehu, ale postavím se, tak jako kdybych mluvil s nějakým kamarádem. Koukám se na něj a žertovně se usmívám. "Kdyby nebyl Helmut možná by se mi i líbil....eh? co to plácám? .... Ne, já rád slečny. Tenhle by se mi opravdu nelíbil nebo ano?" Trochu jsem zaskočen svými vlastními myšlenkami, ale snažím se to před helmutem skrýt. " Já jsem do tebe nestrčil hochu." |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Než se naděje, jsem u něj, ruce z kapes. Jedna ruka v pěst, druhá na něj výhružně ukazuje ukazováčkem. Si ze mě děláš legraci? Si myslíš, že jsem tak blbej. Strčil jsi do mě.A ted zapíráš? On si ze mě dělá legraci. Proč si tu všichni myslí, že jsem úplnej hlupák. To, že něco hned nepochopím neznamená, že jsem úplně blbej. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro "Ale notak maličký, přeci se nebudeme hádat." "Proč jsem to vůbec řekl? .... Je to fešák." Nasadím přátelský výraz i tón ve hlase. " Hele nechme to být, jen sem si potřeboval do někoho rejpnout a byls tu, tak jsem tě poškádlil. Nechceš zajít ke mě? Co piješ rád?" |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Po dobu svého přemášlení ukazováček stále na anglána ukazuje,ovšem bez postrkování. Zmizí rýhy ze zamyšlení. Zčervenám rozuřením. To má být jako další legrace? Ti na to jako mám skočit? Já půjdu k tobě a co tam? Další panáci jako ty? Nejsem nějaká figurýna na vaše vtípky. Jasný? Je znát, že nevím co si mám myslet. Stále to mám za legraci z mé osoby. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro " Ne, není to žádná legrace. V domě žiju sám, takže nikdo jiný tam nebude to mi věř. A s panákama jako já se moc nepřátelim abys věděl." "No, vypadá, že moc rozumu nepobral a nebo mu vše dlouho dochází, a pokud ne vše tak toto ano." Stále na helmuta hledím a snžím se zjistit, jak se v něm vyznat. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Rukou si vyzdvihnu ofinu, vypadá znova více nadýchaně.Modrýma očima pozoruji obličej tohoto kluka. Pátravý pohled se zastaví na jeho rtech. Jé, on má stejný rty jako ten kluk na střední. vzpomenu si na staré časy jako člověk. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro Přátelsky kývnu hlavou, aby helmut pochopil, že to opravdu myslím vážně bez nějakých nekalých úmyslů. "By mě zajímalo, na co myslí. Já myslím na něj. A co on myslí na mě taky? Copak se asi blonďáčkovi honi hlavou. Toť otázka. "Hm? Tak co? Šel bys? nebo raděj někam jen posedět a pak třeba ke mě?" |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Očima bloudím po jeho tváři, stále se vracím ke rtům. Nech toho zírání, no tak je má stejný. Okřiknu se . Stejně nemám co dělat. Můžem někam zajít. Zda to bude k tobě či někam posedět nechám na tobě. řeknu nenuceně, vztek z hlasu zmizel. Hovořím klidně jako by se předtím nic nestalo. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro Začnu se usmívat při pohledu na toho helmuta. "Nějak jsem se zapoměl toho fešáka zeptat na jméno...měl bych to rychle napravit." "Ještě takový drobný detail. Jmenuji se Maglore." Natáhnu k mladíkovi pravou ruku na pozdrav. " A ty se jmenuješ jak?" Čekám s rukou nataženou na odpověď. "Chtěl jsem za to dodat ještě fešáku, ale to zatím ne, to přijde později třeba." |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Je to cesta na pět minut. otočím se na Maglora.Má zajímavé jméno..jak k němu přišel?.. a co budem spolu probírat? Snad to nebude zpověd..to bych mu toho moc neřeknul,pořádně nemám co Vykročím směrem, kde by se měla hospůdka nacházet. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro "Těší mě! Ne takhle se nikdy neseznamuji, jsi vyjimka. Divíš se co? Upřímně já taky." Vyslechnu si typ na místo společného posezení a jen souhlasně kývnu. "No nechám se vést budu ti věřit. "Tak to vypadá, že mi trošku věří. To by mohla být dobrá cesta k... no však se ještě uvidí." Pomyslím si pro sebe. "Na čase mi nezáleží Hnasi, je mi jedno jak daleko půjdeme a jak dlouho." Rozejdu se za Hnasem k hospůdce. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Stěny zdobí graffity různých témat, nejčastěji upírská. Pod schody je tmavý závěs. Rozhrnu závěs, naskytne se mi pohled na malý podium s mikrofonem a nástroji. Nikdo však u nich není. Na levé straně je dlouhý bar s dvěma barmany. Na pravo jsou umístněné dřevěné mohutné stoly na masivních nohách. Kolem jsou gotická křesla a divany. Jsou stoly přímo na svělech, a jsou stoly vzadu, v přítmý. Světlo dodává jen svíčka, která je na každém stolu ve železném zdobeném stojanu. Každý stojan má jiný motiv.Mezi stoly prochází obsluha.Dvě mladé dívky.Obsazeny jsou zatím jen dva stoly. Dlouho se nerozhlížím a vydám k jednomu ze zadních stolů v přítmí. Posadím se na divan, rukou vybídnu Maglora k posezení. Co si dáš? Mají tu vše, snad jen speciální koktejly ne.Já si dám pivo. Přivolám k našemu stolu jednu z dívek. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro Když Hans začne sestupovat dolů po schodechjsem lehce překvapen, žee jsem za ty léta o tomhle lokále nevěděl. Po vejití dovnitř jsem velmi potěšen hospůdka opravdu nádherná. Rozhlížím se kolem. I když jsem příjemně překvapen udržuji vážnou tvář, jak je mým zvykem. Hans směřuje ke stolu které nejsou plně osvětleny, jsem jedině rád, protože přítmí mi opravdu vyhovuje. Na jeho pokyn se usadím na křeslo. " Co si dám? No.. zřejmě červené víno. Musím uznat, že tvůj výběr byl výborný. Je to tu pěkné. Tak o čem popovídáme, Hansi?" |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Přesto stále zkouším vylovit z hlavy téma hovoru. Možná....co třeba....jak někdo jako ty se zahazuje s někým, jako jsem já? ...nebo...co tě vyhnalo do ulic....mě osobně nuda...už mě ani muzika nic neříkala nervozně hovořím, odvykl jsem si hovořit s někým jiným než mým stvořitelem. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro Rozhlédnu se a vidím jak dívka přichází s objednaným pitím. S vážným výrazem ji pouze řeknu:"Děkuji." Pak když dívka odchází se otočím zpět na Hanse. "Jak si to myslel s tím, že se zahazuju s nečím jako ty? Mě chceš urazit? Kdybych nechtěl s tebou mluvit nebo posedět nezval bych tě. Hm?" "Proč se asi podceňuje? Jaký k tomu má důvod? ...Fešák!" Netrpělivě čekám na odpověď svého společníka. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Dlaní přejíždím po straně skleničky, sbírám vodu, co tam vzniká.Mokrou ruku otřu o kalhoty. Já moc ven nechodím ... většinu večerů strávím nasloucháním historek a povídek...ven chodím jen, když doma skoro nikdo není snažím se zamluvit to, že nevím co dál probírat. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro "Nech toho! Mě je fuk, že jsi němec. Líbíš se mi a zamlouváš a proto, se chci s tebou seznámit. Poznat tě. Chápeš?" Hluboce oddechuji, z rozčílení, ale pak nad sebou opět získám kontrolu a dech se uklidňuje. Opět usrknu ze své skleničky a rozhlížím se kolem. "Opravdu to vypadá, velice pěkně tady. Dobřeto Fešák vybral." Pak svůj pohled zastavím na svém společníkovi. "Já chodím celkem často ven a rád, hlavně v noci. Tak vidíš, to jistě znáš mnoho historek a můžeš mi je vyprávět." Sleduji svého snad budoucího přítele. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Poznámka o vyprávění historek mě málem utopí v mém pivu. Přestanu pít, položím pivo na stůl a chvili to prodýchávám. Já..já bych měl vyprávět ..historky..no, to půjde hůř...neumím vyprávět..zapomínám části a pletu si jména vystupujících v nich. To ti radši přinesu knížku. A nebo..nebo...tě pozvu na poslech. Já..ted bych to jen zkazil..neumím to tak podat. V hlavě se mi rýsují různé příběhy, co jsem slyšel. Takto narychlo smotané a s velkými výpadky děje. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro "Jsi v pořádku?" zeptám se starostilivě. Poslouchám Hanse, jak mi říká o tom, že neumí vyprávět. V hlavě si však myslím své a věřím, že by to zcela jistě dokázal. "Mylsím, že vyprávění zvládneš a i když tam uděláš chybu já to nepoznám a vadit mi to taky nebude, jen se neboj a vyprávěj." Z vezmu láhev vína a doleji svou sklenku zase do plného stavu. Pak se z ní napiji a napjatě čekám, na Hnasovo vyprávění. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Napodobuji ton hlasu stvořitele při vyprávění historie upíru, o jejich vzniku, prokletí, o působení slunečního svitu, o podpoře upírského boha a o postupném sílení upírských rodů, o jejich pomalém začleňování, o případných válkách co vznikly nejen mezi samotnými upíry. Místama se napiji piva. V příběhu se mi pletou jména, někdy zadrhává časová posloupnost,ale jinak to jde. Po pěkně dlouhé chvili skončím, ruce se stále klepou, nervozním pohledem se podívám na aglána a jeho dojem. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro Poctivě poslouchám celý jeho výklad. Většinu co vypráví znám, ale nemluvím mu do toho, aby si trošku věřil, že mu to jde. Trochu zaregistruji jistou změnu v jeho hlasu. Nevím proč to takto dělá, ale nechal sem ho při tom. Občas se zadrhne nebo přemýšlí, ale to mi vůbec nevadí a jeho vyprávění to na kráse neubere. Když skončí s vyprávěním opět luknu ze své skleničky. Víno je velice dobré a má dobrou teplotu i když tu stojí na stole už nejakou chvíli. Pohlédnu na Hnase a opět vidím jak se klepe. "Ale no tak. Nestrachuj se tvé vyprávění bylo moc dobré. Jsi dobrý vypravěč a mě se to líbilo. Mohl bys vyprávět pořád a já bych tě klidně poslouchal. Opravdu ti to jde. Máš ještě nějaké příběhy?" |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Odložím prázdnou sklenici a objednám si další. A ty neznáš něco? Rád bych slyšel tebe pokud by to šlo. Já jsem ted, ještě trošku nesvůj z toho svého přednesu, aspon bych se uklidnil. Zadívám se na Maglora smutnýma psíma očima a následně zádama padnu do opěradla. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro " Opravdu si vyprávěl poprvé? Nezlob se, ale moc se mi tomu nechce věřit. Bylo to opravdu moc dobré." Po obědnání dlaší sklenice Hans položil zvláštní otázku, která mě vyvedla z míry. " Eh... já? Já i když něco znám, přeci jen vyprávět to po mě nechtěj. Není to nic pěkného a nechci se moc o to bavit. Dou... doufám, že mne pochopíš a nebudeš naléhat" Vše řeknu zklamaně, protože mě mrzí, že pořádné vyprávění neznám. "Jediné snad co bych ti mohl vyprávět je něco o mě, ale to se mi nechce tady a tak to nechám na místo, kde bude více soukromí. Teď bych ti mohl povědět něco jak sem trávil dnešní den." Ani nečekám na odpověď velice rád bych oplatil vyprávění. A tak začnu vyprávět o svém dnešním dni, jak jsem spal probudil se a co sem dělal celý den. Většina dne byla stereotypní a velice nudná. Snažím se říci snad vše o tom dnešku a tak zajíždím do všech detailů, abych aspoň trochu Hansovi oplatil ten jeho příběh. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Maglore skončí, stále zavřenýma očima se vracím zpět do reality. Pěkný, sice takový stejný,ale den si měl lepší než já. Já jsem jen něco pojedl a válel se s muzikou na uších. A pak šel ven a potkal tebe. zasměji se a otevřu oči. Odlepím se od opěradla a napiji se piva. Rozhlídnu se po mém vybraném místě v šeru. Ty , tobě tu nepříjde dost soukromé? A jak velký soukromí by jsi si představoval? zeptám se na věc, která mi začala vrtat v hlavě. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro "Jsem hrozný vypravěč, vždyť on usnul, ale je tak sladkej a mladej...no prostě Fešák." I přes to, že je má zavřené stále vyprávím v naději, že nespí a jen poslouchá se zavřenýma očima. Stále na něho koukám, když toho teď můžu využít doslova na něj cívím a užívám si jeho přítomnosti a krásy. "Ach, Hansi si tak pěknej a kdybych si byl trošku jistější jak budeš reagovat i bych tě políbil. Mohlo by to místo úspěchu skončit tragedií." Po nějaké době můj příběh skončí a Hans opět oči otevře. Žeby přeci jen poslouchal se zavřenýma očima?" Koukám na něj s mírným úsměvem na tváři. "No že bych ho měl lepší nežli ty? To se mi nezdá hlavně můj den se vylepšil po setkání s tebou." Všimnu si jak se Hans rozhlíží po okolí. " Ne to ne, je to tu dost soukromí, ale stále je tu na můj vkus mnoho zákazníků, raděj bych byl v soukromí domova buď mého či tvého. To je jedno. Co ty na to?" "Prosím, pojď někam do soukromí Fešáku, ach jak jsi krásný." |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Ne, neměl by nic proti. Sice jsem tam ještě nikoho neměl, moc přátel tu nemám ,ale proti by nebyl. Je na cestě a nechtěl mě tam nechávat samotného. Jezdí stejně takto často a několikrát mi to navrhnul. A Maglore, on by se mu líbil. Je příjemný, hezký muž. Co? Na co to zase myslím. Myšlenky mi vlijou trochu červeně do tváří,ale pro okolí to může být i odraz svíčky.Stále s pohledem na anglána šmátrám po pivě, prsty se brzo dotknou sklenky a obejmou jí. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro "No mě se takové setkaní také ještě nestalo." Večím lokem upiji ze své sklenky vína a koukám na Hanse. "Tak pokud mě sebou vezmeš můžeme jít k tobě. Hospodyně nám jistě vadit nebude." "Už se těším až budeme samy Hansi, moc se na to těším. Doufám, že i ty něco cítíš a taky jsi rád, že budeme jen my dva spolu někde osamotě." Ješte tročku ve spěchu vypiji své víno. Podívám se na Hanse a vstanu. " Můžeme vyrazit?" čekám na odpověď a v případě záporu, jsem připraven si zase usednout na své místo a počkat. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Po menší procházce městem zastavím před velkým dvoupatrovým rozhlehlým domem. Je na něm znát prvky baroka a rokoka.Obzvláště na střeše, oknech a dveří. Otevřu dveře dřív, než přijde hospodyně. Tiše vstoupím a naznačím Maglorovi,aby mě následoval. Za dveřmi je velká hala, na pravo i na levo jsou dveře a naprotí vchodovým dveřím jsou schody do patra. Ukáži ke dveřím vpravo. Tady bydlí hospodyně, pojd potichu, nechci jí rušit. At si myslí, že jsem ještě venku. Začnu stoupat po schodech. V hale jsou na stěnách různé obrazy, od portrétů po krajiny, vše je osvětleno jemnými světli umístěnými po stěnách. Schody mají zábradlý dřevěné, ručně vyřezávané. Na schodech je koberec hrající všemi barvami v různech motivech. Z dálky ovšem celý působí jako jeden obraz.Po vystoupání do patra následuje dlouhá chodba. na obě strany lemována dveřmi. Vydám se doleva. I tady jsou všude obrazy a světla na stěnách v podobě svícnů.U některých dveří jsou i sochy. Postupuji chodbou, ukazuji na jednotlivé dveře s tichým dodáním kam vedou. Tady je knihovna,je menší než ta dole. Je pro mojí potřebu. Tyto dveře vedou do pracovny, moc tam nechodím. Zastavím se před dalšími dveřmi a otevřu je. Tady je něco jako příjímací pokoj pro návštěvy, taky ho moc nevyužívám a další dveře jsou jen můj vlastní pokoj s ložnici. Vejdu do pokoje pro návštěvy,rozsvítím, je zařízený podle vkusu majitele domu. Uprostřed místnosti vévodí dřevěný stůl, kolem jsou čtyři na pohled pohodlná křesla hnědé barvy. Na stole je váza s čerstvými růžemi. Na zemi je červený koberec se vzorem různých ornamentů spojených v jeden velký. Střed je přesně pod stolem.Celá místnost je osvětlena velkým lustrem ze skla. V rozích se nacházejí různé květiny v květináčích, malé stolky s alkoholem a sklenkami. Na levo je velká skřín s porcelánovým nádobím. Vedle skříně je obyčejná židla s malým stolkem, na něm leží tlustá bichle. Chvili na tu knížku civím jak na něco neuvěřitelného. Co tu dělá knížka jeho? Copak on sem chodí? Vždyt má svůjí půlku na druhé straně a spodek? Proč ? No to je jedno.Zeptám se pak. Otočím se na svojí návštěvu s úsměvem, snažím se zakrýt svůj údiv. Posad se kam chceš, dáš si něco? Já bud vzbudím hospodyni a nebo pro to skočím. Ale pití se tu nachází v hojném množství, jak na to koukám. Je na mě znát, že do těchto míst opravdu moc nechodím. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro Když dorazíme k domu. No spíše větší vilce, ovšem velce pěkné. Co se týče stavebního slohu to moc nepoznávám i když bych asi měl, ale beru to jako celek. Prostě krásný dům. Vejdeme do vnitř hlavními dveřmi a jsem upozorněn, kde bydlí hospodyně. Pouze souhlasně kývnu, abych ji nevzbudil, když Hans chce, aby si myslela, že je ještě venku. Nechci způsobovat potíže a tak raděj jdu a nic neříkám. Následuji Hanse po schodech a nechám se unášet krásou tohoto místa. Někdy se zadívám a nusím průvodce dohnat, abych ho neztratil z dohledu. "Ty máš svou vlastní knihovnu? čteš rád?" ani neostanu pořádnou odpověď a jde se dál. Až se zastavíme u jedněch dveří, která vedou do pokoje pro hosty. Vejdu do pokoje a na Hansův pokyn se posadím. "Vlastní pokoj ukážeš mi ho pak? Jinak nic mi nosit opravdu nemusíš, protože jsem měl to víno a to mi bohatě zatím stačí." |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Vstanu a naliji si sklínku s čirou tekutinou. Vážně nic nechceš? Nemusí to být jen alkohol. Posadím se zpátky na křeslo, očima si návštěvníka prohlížím více, obzvláště v obličeji. Má opravdu rty jako on. Ale jinak mu podobný není.Stejná má své charisma, asi to bude tím původem. Jestli já mám taky znát svůj původ. Rukou si přitáhnu pramen svých blonďatých vlasů a pokrčím rameny. Najednou mi dojde Maglorova další otázka. Napiji se a vlasy nechám spadnou jakoby nic. Do mého pokoje?Ale jo, jen jsem..jaksi nečekal ..návštěvu..takže je to tam ..dost chaotické..pokud ti to nevadí..můžem tam jít klidně ted nebo později. navrhnu a vypiji obsah skleničky. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro Při nabídce pití, jen odmítnu, že mi opravdu to víno stačilo a teď na nic nemám chuť. Zdvořile jsem za nabídku poděkoval a stále si hnase prohlížel. "Jak ty jsi krásný fešáku...to ..to tvoje nádherné tělo, vlasy, oči. No porstě vše na tobě je naprosto nádherné. ... Co se to se mnou děje? Cítím cosi zvláštního...ale ne to není možné, že by to bylo zrovna toto." "Do tvého pokoje? no můžeme jít klidně teď pokud nemáš nic proti, a že tam máš chaoz to mi nevadí opravdu ne." |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Otevřu je a nechám návštěvu vejít dovnitř. Je to mísnost rozdělená jen skříní na polovinu. Na zemi jsou kusy koberce různých barev, také nějaké ty kožešiny, a pod tím je vidět plovoucí podlaha.Na stěnách jsou plakáty různých kapel, obzvláště těch německých. Proti vstupním dveřím se nachází velká šatnová skřín, oblepená plakáty a na ní další dvě kožené bundy podobné té, co mám ted na sobě. Pokoj pokračuje do levé strany, kde se postupně nachází pohodlné křeslo , houpací židle plná knížek a papírů a takový sedací bobík jen tak na nohy či posezení né přímo na zemi. Po zemi jsou poházené i různé polštářky. Je zde na pojízdných podstavcích i televize, velká věž s velkým výběrem cedeček a kazet, video. Je tam malá skřín s názvem přes dveře FILMY a je jasné, že se tam nachází videokazety. Všude se válí oblečení, nějaké videokazety, CD, prostě skoro vše vytahané, jak jsem se snažil zahnat nudu. V druhé části je velká postel se stolkem, na něm leží sluchátka připojená na přenosný přehrávač.Na posteli je shrnutá tmavě modrá přikrývka, jak jsem rychle odešel a předtím na ní ležel. Jen co se Maglore ocitne v pokoji, zavřu dveře a začnu lítat po pokoji a sklízet oblečení, knížky a cedečka. Postupně je vracím na místo. Já..já tě varoval...já to rychle uklidím..nudil jsem se ...a nic mě z toho nezabavilo...posad se, kam chceš...a nebo jestli chceš jit zpátky. lítám po pokoji v uklízecí mánii. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro Pouští mě do vnitř jako první. Vcházím a předemnou se rozhléhá celkem pěkný pokoj i bych řekl, že velice prostorný. Jistou stísněnost tu však dělá takzvaný Hansův chaos. Je pravda, že ho tu není málo, ale když vzpomenu na seebe dřív, byl jsem taky takový. Je mi řečeno at se posadím kam chci. Řekl jsem si, že se posadím někam, kde je dost místa. První na ráně byla postel a tak jsem se tam na ni usadil. Sleduji jak Hnas lítá a uklízí, jako šílený. " Hansi, nech toho a pojď si také sednout, mě ten nepořádek vůbec nevadí. Fakt! Věř mi a pojď ke mě. Beztak by ten úklid byl na dlouho."snažím se Hanse uklidni a přilákat ho k sobě. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Vyskočím na postel a posadím se do tureckého sedu, zády se opřu o zed. Dívám se na něj pátravým pohledem. Nejsem moc dobrej hostitel...já...nemívám tu hosty..jak..jak se ti tu líbí..když pomineš toto kolem..přístě to tu uklidím, než příjdeš..jestli ještě někdy příjdeš. začínám se do všeho zamotávat a tak radši ztichnu. Stále se dívám do jeho obličeje, do jeho brýlý. Proč je neodloží? Chtěl bych..vidět jeho oči...oči říkají pravdu..jaký má oči? |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro Přijde a posadí se na postel. Mé tělo je najednou v pokušení. "Notak ovládej se, přeci si to nepokazíš." Začíná mi být poněkud hroko a tak odložím svůj kabát. Stále Hanse pozoruji už to dál nemohu vydžet. Mám pár slov na jazyku, která chtějí ven a při tom je chci v sobě dusit. Je to pro mě zvláštní a poněkud nové. Nic takového jsem před tím nikdy nepoznal.Na chvíli se ovládnu a odpovím mu. "Jsi dobrý hostitel, jen jsem nečekaná návštěva, a ty jsi na to nebyl připravený....Rád přijdu znovu, pokud budeš chtít mě opět vidět." Opatrně si přisednu blíže k Hansovi. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Jen tak v kalhotech, na boso, se vrátím k posteli. Chytnu konce přehozu a do dlaně vemu pár smítek z bot. Ty vyhodím do koše schovaného pod stolem.Naštěstí to bylo jen pár kamínků. Dlaně otřu o kalhoty. Celý červený nad tímto trapasem se posadím na své místo, znovu v tureckém sedu. Na krku se jasně rýsuje můj řetězový náramek a malé jizvy po hryznutí. Jsem asi vážně hlupák, nesundat si boty. ...Já budu rád, když příjdeš ještě..jenže začínám pochybovat..že po tom všem ještě příjdeš. Dívám se do Maglorových brýlí s obličejem plný studu malého dítěte. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro "V pořádku to já bych se měl omluvit mou nezdvořilost a chodit v botech po tvém pokoji." Jdu dát boty na místo, na které patří. Vrátím se za Hansem na postel a posadím se blízko k němu jako předtím. I když teď je něco jinak je do půl těla nahý a mě to nenechává chladným. Mé ruce mají tendence si na Hanse sáhnout, ale já je dokáži ovládat a aproto nic na venek vidět není. V tu chvíli si uvědomím, že mám stále brýle a ty asi taky nejsou zrovna neejvhodnější, když jsem na návštěvě. "Promiň, ale zapomněl jsem si sundat brýle." Rychle je sundám a odběhnu je dát do kapsy od kabátu. Hned se zase vracím zpět na postel. "Nejsi hlupák to neříkej. Rád se tu znovu ukažu a i po tom všem rád přijdu, beztak se nic nestalo." Mile se na Hanse usměji. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Po chvili se vrátím zpátky do původní pozice. Jsem rád, že by jsi znova přišel. ..teda, budu rád..no..víš jak to myslím? zapátrám v jeho obličeji hledajíc pochopení. Chceš něco pustit..jako muziku, film...nebo chceš jen tak sedět? Řekni si, jdi host a můžeš si přát co chceš. Pokud to budu mít, tak zařídím. zeptám se připraven během okamžiku pustit cokoliv si návštěva řekne. Snažím se co můžu,abych zanechal co nejlepší dojem. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro "A co ti řekli mé oči?" zeptám se klidně. Čekám co mi Hans odpoví. Ty tvoje kukadla jsou taky moc hezký." Když se vrátí do původní pozice a zeptá se mě, zda ho chápu, uklidním ho mírným kývnutím hlavy a milým úsměvem. "No něco pomalejšího by jsi tam pustiti mohl. Nemám nějak náladu na nic hrubého. když tak na tebe koukám, svět mi přijde mnohem hezčí a i má nesmrt je hned příjemnější. Ani nevím jak to, že se poslední slova ze mě vydaly aniž bych to sám chtěl, ale je pozdě jsou venku teď otázka, zda mu to dojde nebo ne. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Tvé oči? Nechápu, proč je ukrýváš. Nezaslouží si to. Vyčetl jsem z nich, že nejsi tak panovačný, jak se o angličanech říká. vrátím se k posteli. Vyhovuje tato muzika? Znova se vrátím na místo, přitom shrnu přikrývku.Nohou jí urovnám zpátky na místo. Máš ještě nějaké přání, co bych mohl splnit? zeptám se, očima hltám jeho rty, co vysloví. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro Po tom co ji Hans pustí. Pokojem se rozezní hlas, který mi nepřijde zrovna nejlepší. Hlavně proto jak nemám rád zpívanou němčinu. Ovšem po chvilce se do toho zaposlouchám a už mi to tolik nevadí. "Myslíš, že bych brýle neměl nosit? Já je beru jako svou součást. Prostě je mám a už si ani neuvědomuji, že je nosím. Sem tam se mi stane jak si před chvilkou viděl, že si je zapomenu sundat. A panovačný? No snad ne, i když občas takový asi i bývám." Dlaší otázka směřuje na muziku. " No ze začátku se mi to nelíbilo, ale teď už jsem se do toho zaposlouchal, tak ji klidně nech." Poslední otázka byla na mé přání. Přemýšlím co na to řici a pak nějak bezmyšlenkovytě jen řeknu. "Chci být s tebou a třeba i "žít"." Zčervenám a sklopím oči. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Já rád si někam zajdu...a můžeš tu i někdy přespat...mě tu vadit nebudeš. Opatrně se dotknu Maglora na rameni a hned se zase stáhnu. Proč červenáš?.. Na tom nic není..já jsem s tebou taky rád. Usmívám se a snažím se dodat veselou náladu i Maglorovi. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro " Víš Hansi špatně jsi mě pochopil. Ono já žití myslel jinak. Jen nevím zda ti to mám říci a nebo to raději nechat být." Oči mám stále sklopené k zemi dotyk Hanse mě je tak příjemný, až z mých očí ukápne slza. Nevím co mám dělat jsem sklíčený nebo lépe řečeno zamilovaný? "To zní moc hezky, že jsi se mnou rád. Opravdu to krásně zní. Moc děkuju za ty slova." Jako kdybych byl opět člověkem, takto jsem se nikdy necítil, jen snad v dobách neviného chlapce a teď jako by se ten stav vrátil, ale na jak dlouho? |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Sedím na posteli a jsem dlouho ticho. Pozoruji jeho chování, pohyby. Ty slova jsou upřímný....je mi s tebou dobře...a můžeš být upřímný i ty ke mě? Hm..vysvětlíš mi teda ty slova...jak jsi to myslel? Velmi nerad přiznám své dlouhé vedení, ale v této situaci jinou cestu nevidím. Nakloním se blíž, pootočím hlavu, snažím se hostovi podívat do tváře. Co se s tebou děje?...já nechci, aby si byl smutnej..nevím proč..ale nechci..je mi s tebou moc dobře ..ale ty se trápíš..proč? No tak, angláne, co se děje? |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro Propadnu naprostému zoufalství a začnu brečet. Ještě, že mě nevidí okolí, protože by to asi nbyla nejlepší vizitka. "Snad mě teď nevyhodíš fešáku, ale myslím to vážně." Natáhnu se na posteli a a hlavu položím na nohy Hnase a spláčem si mumlám nějaké kraviny sám pro sebe, jsou nepodstatné a proto nekladu důraz na to aby byly slyšet. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Jen tak sedím a dívám se na plakajícího hosta. On to myslí vážně...ale jak...přece nemůže vědět..jsem to skrýval..jen jednou jsem..ale to bylo ještě na střední...tady ne...jenže jak můžu věřit..že po jedný noci...angláni jsou divný..i když hezký. Dám ruce nad jeho hlavu, držím je nad hlavou. Opatrně je pomalu vložím do jeho vlasů a začnu Maglora hladit. Jemně mu prsty projíždím vlasy, obličej přestává být tak šokovaný. To ...to jako láska ..na první pohled?..Nebreč...to ..to tvým očí taky nesluší...jako ty brýle. zkouším utěšit plačícího na mých nohách. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro "Moc se ti omlouvám, ale já jsem ti to musel říci. vím, že mi asi moc nevěříš, ale já to k tobě opravdu cítím. Nevím jak bych ti to měl pospat. Možná jak si řekl že by to mohla být...láska...láska na první pohled. Ano je to dost možné. Možná bych si ty brýle měl vzít, aby jsi nemusel koukat na mé uplakané oči." Opět hlasitě zývnu. "Opravdu se omlouvám jsem vyčerpaný asi bych měl odejít a vyspat se.Hm?" |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro S kontrolou sílu,ale s odhodláním obrátím obličej proti mýmu, chci vidět jeho oči. Ne, žádný brýle. Ty se nehodí do domu. Pozoruji jeho obličej, snažím se zjistit, zda je to pravda či ne. Přitom se stále na Maglore usmívám. A musíš jít domů. Já..jestli chceš....můžeš tu zůstat...jak jsi mohl zjistit, pokojů je tu dost. Můžeš spát tady, v mé posteli....já ..já ..mě tu nevadíš...spíš budu jen rád..pokud zůstaneš...nebudu tu tak sám. .... ale zdržovat tě nebudu. Držím jeho obličej a nedovolím mu uhnout pohledem. Dívám se přímo Maglorovi do očí, zvídavě až zkoumavě. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro "Dobrá, brýle nebudou. A...a...opravdu bych tu s tebou mohl zůstat? Klidně přespím na zemi, ale rád bych byl s tebou. Opravdu ti to nebude moc vadit, že tu budu?" Koukám do Hnasových očí jenž mě drží abych nemohl pohledem uhnout. Nevim co mam delat chce se mi opet plakat. Mé oči se klíží a opět zívám. "Jsem opravdu unavený, budu ti moc vdecny kdyz bych tu s tebou mohl zůstat" |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Jen co stojím na pevný zemi, pomůžu Maglorovi slézt. Chvilku počkej, musím sundat ten přehoz. Rychlým trhnutím je přehoz dole, odkryje se hubený polštář a deka v rudé barvě. Snad ti to bude stačit. Posadím Maglora na postel. Sám začnu skládat přehoz. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro Podívám se na něj na jeho krásné oči a odpovím. " Ne dnes rozhodně ne. Jen se vysléknu a ulehnu pokud nevadí sprchu nechám na ráno. Bojím se, že bych ve sprše upadl vyčerpáním." Ve chvíli kdy začne slejzat zvednu hlavu aby se nemusel bát, že mi něco udělá. Najednou citím jak mi Hans pomáhá z postele. " Jak já jsem unavený... jsem zapomněl, že když mu tam budu ležet tak neodestele...opravdu budu potřebovat spánek." Vysvleču se do trenek a když odestele a pomůže mi na postel jen se zavrtám pod deku a koukám na něj jak skládá přehoz. "To víš, že mito bude stačit moc ti za vše děkuji Hansi!" |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Sám dám ruce v bok a začnu uklízet. Po pěkně dlouhé chvili jsem hotov. Byl bych dřív, nebýt spící osoby hned vedle. Po uklidu si postavím na zemi provizorní lehátko.Je sestavené z křesla, a okolích polštářů. Jen co vytvořím pro mě přijatelnou polohu, vemu si přehrávač, nasadím si sluchátka do uší a zhasnu. Ve tmě si potichu pustím muziku a nechám se sám ukolébat unavou. Než příjde, ještě se zamýšlím nad dnešním večerem. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro Po nevím jak dlouhé době se proberu. Světlo zhasnuto, což mi nevadí. Rozhlídnu se kolem, ale po prvním přelétnutí očima přes pokoj si Hanse nevšimnu. Pak se podívám pozorněji a zjistím, že leží na lůžku, které si udělal. Pokusím se ho vzbudit. "Hansi vstávej, prosím probuď se. Hnasi....Hnasi probuď se prosím." Doufám, že se mi ho podaří vzbudit. přeci nebude spát na takovémto výtvoru, když může spát tady se mnou a v pohodlí. To si raděj na to lůžko lehnu já a jeho nechám na posteli. Lehce s Hansem cloumám a opakuji větu, aby se probudil. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Někdo se mnou cloumá, pomalu se probírám ke svému podivnému životu.Procitám, začínám vnímat muziku. Krásně mě vítá do všudepřítomný tmy. Otvírám oči a hledím před sebe. Zamumlám něco pro sebe a zaostřím. Ve tmě se vyrýsuje osoba, nadzvednu se tak prudce,až mi sluchátka vypadnou z uší. Co, co se děje? Jak jsem blíž, a již napůl vzhůru, poznám anglána. Děje se něco? Potřebuješ něco? ptám se a snažím se úplně probrat.Zívnu a prohnu se na protáhnutí páteře. Až v ní nepříjemně zakřupe. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro "Klid neboj se, já...já jen že tu ležíš na tom to. Pojď si lehnout na postel, ať se ti taky dobře spí. Hm?" Chytnu ho jemně za ruku a vedu ho k posteli, aby se na ni položil. Trochu srovnám porstěradlo, deku a polštář, aby ležení pro Hnase bylo co nejlepší. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Jen tak stojím a dívám se na ní. Ale tady spíš ty...já..mě se tam spalo dobře...jsi host..to přece nejde. Protestuji a nemíním se hnout, natož si vůbec lehnout. Nebo..nebo se ti tady spíš špatně? začnu přemýšlet nad jinými důvody proč sem mě Maglore vytáhnul. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro Usměji se na Hanse. "Neboj nespí se mi na ní špatně, naopak spí se na ní lépe jak na mojí posteli, ale rád bych aby jsi si sem také lehnul vedle mě. Pokud ti není nepříjemné, že jsem chlap." Snažím se vše Hnasovi vysvetlit, aby byl klidný a nebál se. Náhle zaregistruji budík. To je teprve pět hodin ráno? To jsem pěkně brzy usnul. Pět hodin? řeknu si sám sobě. Pak se podívám na Hnase a čekám, až si přijde ke mě lehnout. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Prohlížím si Maglora a rozmýšlím nad jeho nabídkou. Spát s tebou?..na jedný posteli...jako že jsi chlap mi...mi nevadí...protože. uhnu pohledem k zemi. Jen ... ti nechci brát pohodlí. dodám né moc dobře vymyšlený důvod. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro "Víš slunce už mi tolik nevadí, ale přeci jen jsem raděj když na mě ta mrcha nesvítí a proto vycházím jen v noci ven. Přes den jsem zalezlej v domě." Když vidím nerozhodnost Hanse, tak se nadzvednu chytnuho na paži a opatrně ho táhnu k sobě na postel. "Copak se děje? Proč ti to nevadí, že jsem chlap? Ostatním by to mohlo vadit....pohodlí mi rozhodně brát nebudeš. Naopak tím, že tu budeš semnou mi jestě na pohodlí přidáš Hansi." Stáhnu ho k sobě a přikryji dekou. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Tak pokud...ti to dodá pohodlí...tak budiž..ale jestli se budeš cítit utísněný...mám tam připravený ležení a nebo zařídím snídani. při své tiché řeči si držím stálou vzdálenost od Maglora a jeho těla. Je to sice jen pár čísel, ale i tak mi to příjde jako vzdálenost nijak toho druhého neomezující. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro "Děkuji ti, že jsi tu. pohodlí mi to opravdu přidá. Snídani? Teď ne, já tedy nejsem hladový." Dlouho neodolám a protože se mi zdá vzdálenost příliž velká přisunu si Hanse blíže k sobě. Naše těla se teď dotýkají a já si přijdu šťastný. Jen jedno mi vrtá hlavou, proč se vyhl odpovědi. "Proč ti nevadí, že jsem chlpa? Tobě se muži líbí?" Z mých očí srší nadšení a dychtivě čekám na odpověď |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Maglore zopakuje otázky, zrudnu ještě víc, hlavu otočím na opačnou stranu. Nechci na něj vidět. Jak na to odpovědět..jestli si ze mě dělal legraci..jen si to ztížím..a pokud ne? Tělem se zkusím dostat zpátky do bezpečné malé vzdálenosti od Maglora.Ehm...nevadí...protože.. .jo..líbí. vyřknu poslední slovo a zavřu oči. Nechci vidět jeho výsměch, bude stačit co uslyším. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro Náhle z něho vypadne, že se mu líbí muži. Jsem překvapen. Upřímně mile překvapen, ale nedával jsem to moc najevo, aby se nezalekl, že se mu směji. On má rád muže. Oni se mu líbí. To je skvělé, teď otázka. Líbím se mu já? Kéž bych se tomuhle fešákovi taky líbil. Doufejme. Políbím ho opatrně na čelo a přitisknu si ho k sobě. "Ty se za to stydíš Hansi? Vždyť to nevadí ne že se ti muži líbí? Neboj se mě se taky líbí muži. A upřímě i ty se mi moc líbíš jsi moc hezký chlap." Dívám se Hansovi do očí. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Při dalších otázkách se už udržím dívat se Maglorovi do očí,ale červen nezakryji. Danke...Maglore...já...možná trochu jo...stydím...bojím...co bude dál...ne každý se k tomu staví jako ty...Maglore. Uhnu pohledem. Posadím se na posteli, dívám se před sebe. Maglore...jsi...taky hezkej...tvoje oči..jsou opravdu krásný. přiznám pravdu a začnu slejzat z postele. Rudej až za ušima. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro "Já tě chápu Hnasi, ale nestyď se za to, podívej ani pro mě to neebylo lehké se s tím smířit. Dokonce na oko hraji, že jsem normální. Koukám po ženách, ale nic mi to neříká. A tobě asi taky ne. Taky jsem si to dlouho nechtěl přiznat prostě..." nedokončím větu a dám druhý polibek na rty. Pak se Hans posadí a kouká něka do prázdna. Říká jak jsem hezký. Dost mi to lichotí a taky se začervenám. "Děkuji ti je to moc hezký co mi říkáš." Sleduji a přemýšlím proč chce odejít z postele. Chytím ho za ruku a zatáhnu zpět ke mě. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Mé modré oči se lesknou jako dvě studánky. Já...já po nikom nekoukám...už...už hodně dlouho...jak jsem říkal..jsem spíš zalezlej tady...jen já, hospodyně a pán domu. Strhnu pohled z jeho očí na jeho rty. hm..ta pusa byla...hezká...hooodně hezká...ne...nemůžu tohle. zakloním víc hlavu, chci lépe na Maglore vidět. Jaký to je hrát si...na něco..co nejsi? zeptám se nevinně, i když tato otázka může dost zabolet.To mi ovšem hned nedojde. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro Máš senzační rty Hansi opravdu moc krásný polibek to byl, chtěl bych další. " Já už taky moc ne už si svého okolí tolik nevšímám. Ani nevím proč." Náhle zazní otázka, která dost zabolí asi jako kůl do srdce. Pustím Hanse a koukám do polštáře. "Já si na nikoho nehraji, jen nechci, aby to ostatní upíři věděli. Zaprvé nevím o jiných stejných jako já a navíc a mohl bych být terčem posměchu. A o to já nestojím. Proto se snažím, aby to o mě nikdo nevěděl." Zaryju své nehty do polštáře a nehybně ležím na posteli. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Váhám, co mám udělat. Položím svojí ruku na Maglorovu zatnutou v polštář. Já....já jsem to..asi špatně ..pochopil..taky se bojím posměchu...nebo spíš já se s ním setkávám...i tady...mezi upíry....věř mi...vím jaký to je být jejich terčem. Setkávám se s tím..dost často. Otočím se a prohlížím si jeho obličej. Já...nikomu to nepovím..bude to naše vzájemné tajemství. Zlehka stisknu Maglorovu ruku , dívám se mu do oči. A už jednoho upíra , no skoro upíra..znáš. Na tváři se mi objeví malý úsměv. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro Určitě to nemyslel, špatně určitě ne. To by mi přeci neudělal. uklidňuji tak sám sebe ve své mysli. Ve chvíli kdy ucítim Hnasovu ruku na své udělá se mi mnohem lépe. Jako by ze mě všecko najednou spadlo. Jeho dotyk byl tak příjemný, že jsem na chvíli zapomněl kde jsem. Jak to udělal? ptám se sám sebe. Náhle před sebou uvidím ty jeho kukadla. Donutí mě k malému úsměvu. A když se na mě usměje také, jako by ten kůl někdo vytáhl a jako by tam nikdy před tím nebyl. Bylo mi zase dobře a tak jsem pustil polštář. Natáhl jsem se pro Hanse a přitáhl ho blíže k sobě a opět políbil. "A jsem moc rád, že toho skoro upíra znám." Usměji se na něj a vlepím mu ještě jeden polibek. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Odtrhnu se od jeho jemných rtů. Pohodlně se usadím na kraj postele, dívám se přímo do oči. Za co..za co jsem dostal....ty polibky? Na znamení míru...a stvrzení našeho tajemství? řeknu s mrknutím oka. Rukou upravím vlasy.Stále osobnější dotyk Maglora působí mojí rozhozenost a nervozitu. A jak...jak jsi se vůbec vyspal? zeptám se s letmým pohledem na rozestlanou postel. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro "Dostal jsi je jak na znamení míru, tak na stvrzení našeho tajemství a samozřejmě i z lasky Hansi. Pokouším se mu co nejlépe odpovědět, aby vše s klidem pochopil. Když se zeptá na můj spánek usměji se mile na něj. "Ah, děkuji spalo se mi výborně. Škoda jen, že jsi tu na posteli nebyl se mnou. I když to si můžeme vynahradit. Půjdeme ještě spát? Nebo si budeme povídat? Hm? Máš nějaké nápady?" Po té co domluvím mu dám další polibek tentokrát na tvář. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Zírám před sebe a polibek na tvář způsobí, že se otočím. Dívám se na Maglora, tiše ještě jednou zopakuji. Z lásky.. V tom se vrhnu Maglorovi kolem krku a přitisknu se na něj. Zavřu oči a chci si chvili užít přítomnosti někoho, kdo mě má rád. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro "Ano, z lásky. Je na tom něco divného? Ty si myslíš, že tě tahám za nos?" Copak si asi myslí, že to takhle pořád opakuje? Skoro jako by si myslel, že mu lžu nebo já nevím co. Vždyť jsem ti říkal pravdu. tak proč to pořád opakuješ? Mé pochyby trochu povolí ve chvíli, kdy se mi Hans vrhne kolem krku a přitiskne se ke mě. jsem štěstím bez sebe. Z oka mi opět ukápne slzička. V tu chvíli zasypu Hanse jemnými polibky po celé hlavě, protože jak se ke mě tiskne nikam jinam se nedostanu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Povolím sevření a posadím se na místo, kde jsem byl předtím. Entschuldigen.....já...nechal jsem se unést...pro mě láska hodně znamená....ano..pán domu mě má rád..ale jako můj otec..toto ...toje něco jiného..a ještě to slyšet od tebe...nějak mě to dojalo. skloním hlavu, vlasy přepadnou přes obličej. Ty jsi..chtěl ještě spát...já..ještě si můžu na chvili lehnout, hospodyně se po mě bude schánět až odpoledne nejdřív..asi do spánku neupadnu. teprve ted odpovím na jeho otázky. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro "Teď nevím, zda tě dobře chápu mon ami. Tobě vadí, že jsem vyjádřil svůj cit k tobě?" Pak na chvilku přejedu na jiné téma ohledně spánku. "Ne nechci jít spát, ale rád bych vedle tebe jen tak ležel..... a copak po tobě bude chtít hospodyně?" |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Zvednu hlavu a podívám se na Maglore s nadějí, že konečně pochopil. No tak, pochop, že mi to nevadí, že jsem moc rád to znova slyšet...chci to slyšet i nadále...a od tebe. očekávám jeho reakci, hospodyni zatím nechávám být. Z tvých úst....zní to tak...hezky. Dodám pro jistotu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro "On..on z toho má radost, že jsem mu to řekl. To jsem rád, že jsem to jen špatně pochopil....Omlouvám se ti hochu, snad jsem tě nerozzlobil... Mohl by mě také milovat?" Pak vidím, jak opět zvedá hlavu a jeho výraz jako by mě prosil. Jenže o co? Když tak koukám na ten pohled nic mi to neříká o co by mě mohl Hans prosit. Náhle uslyším jen nádhernou lichotku, že se mu líbí, když ta slova vychází z mých úst. Jsem dojatý k slzám, ale neukápne ani jenda. "Mohl by jsi mě milovat...Miluješ mě?..Bojím se tě zeptat, protože nerad bych slysšel zápornou odpověď. třeba mi to někdy řekneš sám a nebo mě pošleš pryč." "Omlouvám se Hansi, opravdu jsem tě jen špatně pochopil. Teď už to jsitě chápu tak, jak si to opravdu myslel. A...a nevím co na to říct." Na chvíli se odmlčím a opět si vzpomenu na hospodyni. "A copak děláš pro hospodyni? Co po tobě chce?" Zvědavě koukám na svého hostitele. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Opřu se vzadu o ruce a mám chut se tomu všemu zasmát. Ovšem nejde mi to, jen koutek lehce zacuká do úsměvu, který nepříjde. Maglore nepochopil ani hospodyni. To mi však tolik nevadí, spíš mi to pomůže vrátit na tvář úsměv. Hospodyně?..Má to se mnou těžký..má mě ted na starost....takže se většinou příjde podívat, zda jsem vzhůru a ptá se,co potřebuji. Dokonce musí tady v patře denně zatahovat závěsy na chodbě. Podívám se na hodiny a na dveře. Je ještě brzo, ale asi bych jí měl nahlásit osobu navíc. Udělá porci navíc. Máš chut na něco konkrétního? zeptám se svého milého hosta. |
| |
![]() | Taro, Joshua "Mám tady několik pokojů pro hosty. Sasame, odveď Akiru do jeho pokoje, a Alistere, ty doprovoď Joshuu do toho jeho," řekne Hachiro, načež Sasame okamžitě zareaguje, a odejde v doprovodu s akirou kamsi dozadu do domu. "Prosím, následujte mě," vyzve Alister Joshuu a rozejde se taktéž do zadní části domu, čekaje, že ho bude Joshua následovat. "Tak a teď k tobě," otočí se Hachiro zase zpátky na Taroua. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro "Rád bych o tom něco slyšel. Chci tě lépe poznat," dodá ještě, aby jsi si snad nemyslel, že z tebe jen tahá rozumy. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro "Tihle dva teď budou chvíli potřebovat soukromí," oznámí ti a ačne tě vést skrz dům ke schodům. A nahoře tě dovede před okované dveře, za kterými, když je otevře, je pokoj, za který by se nemusela stydět ani královna Viktorie. Je skoro nepopsatelný, je velký, na stěnách několik tapiserií, honosný drahý nábytek a bytelná postel. "Tohle bude prozatím váš pokoj, dokud si nenajdete něco vlastního," řekne Alister a čeká, jestli po něm ještě něco budeš chtít. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro " Ach ano, pochopil jsem tě, je to těžké vysvětlovat cokoliv ohledně citů a hlavně pro nás upíry. Pravá láska mezi nimi velmi vzácný jev. Teda, z mé strany si myslím, že to co k tobě cítím láska je." Koukám na opřeného a sleduji jeho tělo a hlavně hledím do jeho modrých očí. Jsou tak úchvatné. "Koukám nemáš to tu lehké, celkem se nadřeš že? A jak to, že tě má hospodyně na starosti? A co tvůj pán? Ten se o tebe moc nestará?" začnu přemýšlet na tím, zda chci něco konkrétního k jídlu. " Hm, myslím, že nahlásit by jsi mě měl, jen že tu jsem, aby se hospodyně nelekla, když by mě viděla. A nic specialního k jídlu nechci, pojím s tebou a to samé co ty. Souhlas?" Usmívajíce se stále koukám na Hanse. Na jeho krásné vlasy a oči. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Otočím se a pustím nohy z postele. Jdu tě nahlásit. Třeba už nebude spát. oznámím při chůzi ke dveřím. Opatrně je otevřu, nebylo by zrovna příjemný setkat se tato po ránu se slunečními paprsky. Žádný se neobjeví, hospodyně je čilá a právě zatahuje poslední závěs. Vystrčím hlavu z pokoje a s milým úsměvem na ní zavolám. Hanach, mohl bych tě poprosit o dnešní dvě snídaně? Mám tu hosta. poprosím milým laskavým hlasem. Hospodyně se na mě usměje a přiběhne ke mě. Vyslechne mojí prosbu s otevřenou pusou. Pak jí rychle zavře, kývnutím hlavy odsouhlasí, a s úsměvem a uklonou odběhne zpátky k sobě připravit snídani. Zastrčím hlavu zpátky do pokoje a vrátím se na postel. Jsi ohlášen. Asi na tebe bude zvědavá. poštouchnu Maglora. Přemýšlím, co ještě by jsis mohl přát a nebo si chceš jít konečně lehnout? kývnu hlavou směrem k polštáři. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro "Dobře nahlaš mě. Moc děkuju." Odpovím a sleduji jak vystrčí hlavu ze dveří. Pak jen zavolá na hospodyni, aby udělala dvě jídla. Zastrčí hlavu zpátky a já na něj stále koukám. Nemůžu se od něj odtrhnout pohledem, prostě o nejde, nevím proč. Zarazím se. "Pročpak zvědavá?..No do postele jít můžeme, ale spát se mi už moc nehce, celkem mi stačila ta chvilka spánku." |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Po uklidnění si prohlížím Maglorův obličej. Je zvědavá normálně a tebe nezná. A na návštěvy z mojí strany tu je docela vzácnost. vysvětlím stručně. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro " No mě to nevadí můžem klidně jen tak ležet. A k tomu si kdyžtak něco pustit co ty na to?" Jsem rád za to, že se Hans směje. Pak si poslechnu něco o hospodyni. "Zvědavá jo? To je pěkné." začnu se smát zase já. "Ty tu nemáš moc návštěv? Ani kamarády nebo tak něco?" Opět se viditelně zakoukám do jeho modrých očí. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Radši vstanu a začnu se věnovat cedečkám a videu. Tak co chceš pustit? Jen nějakou muziku, nebo chceš na něco koukat a přitom ležet? Muziku jsi slyšel, převážně tu mám německý, jen minimum z ostatních. říkám a v ruce přehrabuji cedečka. Pak se na Maglora otočím s novým nápadem.Víš co, pojd sem a sám si vyber. Tady je muzika a tady filmy. ukáži na příslušný stojan a skřín. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Joshua Gordon pro Pokývnu krátce na rozloučení ostatním v místnosti - jestli to zaregistrovali, to už je věc druhá, a vyjdu ven. Cestou po schodech vzhůru si prohlížím dům trochu pozorněji, snad abych ukrátil tu chvíli než dojdeme do mého pokoje. Na podrobné koukání po obrazech mě člověk zrovna moc neužije. Když vejdeme do pokoje, přejdu k oknu a pohlédnu ven. Slova Alistera vnímám tak napůl, v hlavě přemítám, co budu dělat teď. Jo, vlastně bych jeden dotaz měl. Jsme nějak vázáni na to zůstat tu a držet se nějakého plnu, nebo se teď můžu prostě sebrat a jít ven bloumat městem? otáži se. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro Vesele se na Hanse podívám a pravým ukazováčkem na sebe ukáži, abych upřesnil koho jsem přesně měl na mysli. Chvíli ještě přemýšlím co bych k tomu mohl ještě dodat, až mě to nakonec napadne. "Jo a ohledně návštěv pokud ty ani tvůj pán nebudete mít nic proti rád sem za tebou budu chodit na návštěvy. Tedy pokud chceš. Hm?" Dovysvětlím s milým úsměvem. Koukám jak se Hans začne věnovat cédéčkám. Druhou větou mě však rozhodí. Vyzve mě k vlastnímu výběru. Slezu z postele a přistupuji k místům kam mi ukázal. Koukám na tu hromadu jak husa do flašky a namátkově ukáži a vyberu jeden film z mnoha. "Tenhle!" Odpovím a snažím se přečíst jak se ten film jmenuje. Jediné co jsem z toho vydedukoval je, že jde o nějakou komedii. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Maglore vybere film a já si ho od něj vemu. Vážně škrábu, to je docela známý. Takže si dáš Bud Spencer a Terence Hilla? Díl Jestli se rozlobíme, budeme zlý. Dobrej výběr, taková oddechovka. A nebo jsi po tom šáhnul náhodně. Vemu kazetu a začnu vše připravovat na příjemný dopoledne. Jak to provedem, kde budem? Křeslo a zem a nebo postel? ptám se pro orientaci, kam přesunout video s televizí. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro "Ne neškrábeš. Jen nejsem zvyklej na tvé písmo." Mluvím pravdu a doufám, že to na mě Hans poznává. "Jo, tenhle film já rád a popravdě jsem po něm sáhl náhodou, protože jsem něvěděl co přesně vybrat, ale jsem s tímhle výběrem nad míru spokojený. A co ty? Budeš to také sledovat?" Začnu se rozhlížet kolem sebe po pokoji a přemýšlím, odkud jen budeme sledovat ten film. Prohlédnu všechna nabídnutá místa a ze všch nejlepší a nejpohodlnější se mi zdá postel. "No pojď na postel, je tam dost místa. Chceš pomoci s televizí nebo s něčím jiným?" Zeptám se starostlivě, protože si přijdu hloupě, když mě takhle Hans obskakuje. Za jiných okolností by mi to určitě nevadilo. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Najdu si prima místo, odkud je dobře vidět. Najednou mi dojde, zda to s tím umí. Přeci já se s tím taky chvili učil. Umíš s tím zacházet a nebo to tam mám dát já? zeptám se opatrně,ale přeci jen se zeptat musím. Kontroluji jeho pohyby a v případě neznalosti, jsem připraven okamžitě pomoci. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro Vezmu kazetu a jdu k videu. Nevím co se za mnou na posteli děje, jen vím, že Hans se šel usadit. Kazetu vložím tam kde má být, lehce na ni zatlačím a sama zajede. "No pokusím se o to, jen prosím zapni televizi na vhodný program, kde to vidí video." Pak už jen stisknu tlačítko, na kterém je zobrazen trojúhelníček, jako přehrávání a vše je hotovo. Jsu se usadit na postel k Hansovi. "Snad jsem to udělal správně, kdyby ne prosím předělej to po mě.... A jak jsi to myslel, že alepsoň chvílema to budeš sledovat?" Položím se a Hlavu o opřu o Hanse. A sleduji televizi. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Počkám, až se Maglore usadí. Nečekaně se o mě opře, na chvili zpozorním, není to dlouho a sedím jakoby nic. S jemným pokrčením ramen odpovím na jeho otázku. No chvilema....myslel jsem, že si případně u toho budem povídat,..a nebo se můžem jen koukat na film. řeknu rychle , je jasné, že jsem něco jednoduše říct nechtěl. Položím se na břicho, položím hlavu na ruce a sleduji začátek filmu. Nebo spíš zatím ukázky na jiný filmy. Maglorova hlava ztratí oporu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro Odpovím zmateně, jelikož mi vypadl vhodný výraz na vysvětlení mé myšlenky. Tiše počítám s tím, že budu nepochopen. Když se Hans položí na břicho hlava mi dopadne na matraci. Rychle se posadím, abych se zorientoval a zjistil co se stalo. Když však vidím, že leží na břiše uklidním se a položím se podobným způsobem vedle něj. Jen nemám oči upřené na film, ale na něj. Důkladně si ho prohlížím. Přitulím se k němu ještě blíže. Naše těla se dotýkají. Jednou rukou Hanse obejmu, ale od toho upustím po chvíli a začnu ho hladit po zádech. Dám mu polibek na tvář a hlevu otočím směrem k televizi. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Jak se naše těla střetnou, po očku se po něm podívám. Ale dál to neřeším a sleduji film.Nebo se o to snažím. Cítím jeho ruku v objetí, v obličeji začínám rudnout. A vše to stoupá, hlazení po zádech a pusa na tvář. Překvapenej ,rudej až na patách se na Maglora otočím. Dívá se na televizi jakoby nic. Ted se o televizi nezajímám já, dívám se na něj. Hm..příjemný..ale proč...copak on něco zamýšlí ..něco víc?..ne, to je hloupost....ale...co ted..říci mu, že se mi to líbí a nebo to nechat být?...nechám to být..stejně je to milej a hezkej anglán. Proč o nich všichni tak ošklivě mluvi? |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro Nad čím asi tak přemýšlí? vypadá hodně zamyšleně...copak se mu jen honi hlavou?...nad co myslíš fešáku...pověz." Koukám na něj a nevím co říct náhle si vzpomenu na něco na co jsem neodpověděl. "Ach ano to jsou ty zprávné výrazy. Přesně to jsem měl na mysli. Moc děkuju, že jsi mi je připomněl." sklopím oči, protože mě mrzí, že jsem nebyl schopnej si vzpomenout na tak jednoduchá slova. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Chvili stále dělám, že film sleduji,ale pak zavřu oči. Myšlenky mám jinde a nesoustředím se. Co se to děje...já..chtěl bych mu dát pusu...ale nějak na to nemám odvahu..proč se mi stále nechce věřit, že to myslí vážně?...že nejsem jen hračka pro chvili nudy?..Ne, nemůžu takto myslet....před lety jsem se rozhodnul, že si to budu užívat a tak taky budu. Otevřu oči a podívám se na Maglora zvídavým pohledem. Zjištuji, co dělá. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro Po několika minutách citím na sobě opět pohled. Znovu se otočím na Hanse a vidím jak na mě, zvídavě kouká. Chvíli ho pozoruji zkoumavým pohledem. Na konec mi to nedá a přeci jen se zeptám. "Copak se děje Hansi. Na copak koukáš?...Jinak máš moc hezké oči. Vždy se do nich zakoukám a nemohu se otrhnout....Můžu ti nejak pomoct?" Tázavě se ne něj podívám a v mém obličeji se objevý ustaraný výraz. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Neodpovídám, jen se pomalu přibližuji. Nervozita svírá moje orgány, cítím se jako těsně před rozhodnutím o své budoucnosti. Těsně před dotykem našich rtů zavřu oči a zlehka se dotknu Maglorových rtů. Přidám na tlaku a po dlouhé minutě naše rty rozdělím. Rychle se otočím na televizi jakoby nic. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro Jemně rukou otočím Hansův obličej směrem k mému a koukám mu do očí. "To bylo moc krásné." To je vše co mu na to řeknu, protože i toto mi dalo velkou práci ze sebe dostat. Pomaličku zavřu oči a pomaličku se přibližuji k jeho rtům. Snažím se aby polibek byl co nejdelší. Vůbec se mi od jeho rtů nechce, ale nekonec se donutím a začnu se zvolna oddalovat. Přitom se mé oči opět oevírají a já koukám na pro mě velice pěkného kluka. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Dostanu na oplátku stejný polibek, jako by mi teprve ted došlo, že Maglore to myslí se mnou vážně a i kdyby ne, dobře to hraje. Ty, ...to umíš taky hezky. řeknu své pocity Maglorovi. Dívám se do očí anglánovi, čekám, zda bude pokračovat a nebo ne. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro Rozhlédnu se,ale už jsme sami v místnosti,nikdo kdo by mě mohl aspoň pohledem podpořit. A tak se zase zadívám na strýčka a připadám si ještě menší než ve skutečnosti jsem “Hmm…“vypadne ze mě,jako první “Ono to vlastně není nic zajímavého ani zvláštního strýčku.“pronesu pomalu. “Byl jsem s kamarády venku napít se.Trochu jsme přebrali….když jsem se vracel domů s kamarádem,tak nás přepadli….když jsem se probudil netušil jsem co se mi stalo,ale můj kamarád zmizel….a za pár dní jsem zjistil co se semnou stalo….no vlastně uběhl měsíc a mezitím jsme se změnil…a to je všechno.“pokrčím rameny “Pak mi přišel od tebe dopis a jsem tady.“ |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro "Jinak držen tu nejste, takže si můžete dělat co chcete, v mezích slušnosti. A teď mne omluvte, mám ještě něco na práci," s těmi slovy Alister odejde z pokoje, a nechá tě samotného. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro "No..každopádně, až budeš žít v Shelteru nějakou chvíli...zjistíš, že tady je zajímavých věcí spousta...stačí si je jen užít," tvůj strýček se po svých slovech pousměje. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro " Děkuji. Jsem rád, že se ti to tak líbí. Mě se to také moc líbí a užívám si to. A ty?" Než stačí něco odpovědět rychle ho znovu dlouze políbím. Mé tělo je jako v ohni a začíná se přirozeně projevovat. Ty jsi tak krásný Hnasi, mé tělo po tobě touží, chtěl bych s tebou zažít něco víc, ale co ty? Asi je hloupé se tě na to ptát viď? Pomaličku opět oddálím rty od jeho a opět zírám do těch nádherných očí. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Ukončím polibek a celý červený se dívám na Maglora. Moc si to užívám. Maglore, moc si tě vážím. řeknu tiše s pohledem do jeho očí . |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro Snad se náš fešák nechce líbat? .... Mohli bychom to zkusit, není to špatný nápad. Moc bych to chtěl...a...vypadáto, že on chce taky....chtěl by i víc? Pak slyším krásná slova o tom, že si mě Hans váží. "I já si tě moc vážím." červený jsem byl už před tím, ale teď zrudnu ještě víc. Nastane ticho, koukám se do jeho očí a začínám se opět přibližovat. Chystám se k dalšímu polibku. Mé rty se setkají s hansovými. Pomalu začínám ústa otevírat, aby mohl přejít jazyk do jeho úst a polibek přešel v jemné líbání. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Pochopil, cítím po chvili spojení našich rtů, pohyb. Vyjdu Maglorovi vstříc a také mírně otevřu rty. Jazyk se po chvili jde seznámit s jeho. Je to jemné, opatrné setkání. Ruce mám spuštěné na dece , prsty jí jemně svírám. Já se líbám..zase líbám...po tak dlouhé době...prosím, nepřestávej. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro Pokouším se svalit Hanse na záda. Nejde mi to jelikož se zapírá rukama. Toho jsem si po chvilce všiml a tak jsem je začal pozvolna uvolňovat jemnými dotyky. Náhle se povedlo, ruce povolili a Hans leží na zádech. Stojím nad ním na čytřech a snažím se stále udržet kontakt rtů a jazyků. Je to pro mě moc krásné, že tomu nechi sám uvěřit. At toto nikdy nekončí. Je to nádhern, úžasné...bláznivé?...i to by mohlo být. A nejvíc je to vzrušující.....prosím nepřestávej a pokračujme. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Po rukou cítím dotyky, najednou mi to dojde, maličko povolím zapření a za chvili jsem na zádech. Volnýma rukam si přitáhnu hlavu Maglora a s větší silou se přitisknu na jeho rty. Prsty zajedou do vlasů, stále se snahou co nejdéle udržet v této pozici. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro I má ruka zajede do jeho krásných dlouhých vlasů. Cítím z Hanse ohromnou vášeň a tak i já do teď už dalo by se říci mazlení vkládám svou vášeň. Vzrušení citím od konečků vlasů až po palce u nohou, je to opravdu něco nádherného. Tohle jsem už nezažil dlouho....ale jsem rád, že to může být s tebou Hansi. Pokračuj prosím. I já tisku Hanse k sobě, abychom se naše rty nerozdělily. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro “Jen aby nebyli až moc zajímavé strýčku.Jak sis všiml..jsem poněkud plachý…“zase se začervenám. “Omlouvám se jestli nejsem synovec podle tvých představ.“zašoupu nohama. “Asi jsi čekal,že budu jiný,že?“zvednu oči. Možná jsem to neměl dělat,ale musel jsem se omluvit bylo to silnější než já. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Otevřu oči a dívám se na tu krásnou anglickou tvář. Libilo? zeptám se jediným slovem jako by to dneska bylo naposledy,oči však dychtí po dalším polibku. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro Copak se stalo Hansi? Proč jsi přestal? Něco jsem udělal co se ti nelíbilo? Nebo jsem tě někam praštil? Pak na mne pohlédli ty jeho krásné oči. zadívám se do nich a automaticky odpovím na otázku. "Jo líbilo se mi to a moc a co tobě?" |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Já bych ..se měl omluvit..nevím, co mě to popadlo..nebo vím..ale nemělo...promin. řeknu tiše, nervozně, snažím se omluvit mojí chut se pobavit, užívat si těchto dotyků jako dřív. Než to bylo rázně přerušeno. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro Proč se omlouváš? Nerozumím tomu co se stalo? Tobě to snad vadilo? Mlčky s očima vykulenýma hledím na Hanse. "Ale proč se omlouváš Hansi? Vždyť se nám to oběma líbilo a já se na tebe nezlobím. Nic takového neříkej. Neomlouvej se. Opravdu se nic nestalo. Tedy stalo, ale mě se tovelice líbilo." Odpovím na jeho omluvu a dám mu něžný polibek na čelo. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Hovořím s pohledem na postel, televizi skoro vůbec nevnímám. Čekám rychlý odchod či něco podobného. Vůbec netuším, jak Maglore zareaguje. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro Když dokončí svou řeč zčervenám. Nevím jak mám na to odpovědět a tak než mne napadne vhodná odpověď, povalím Hnase na postel. takže teď leží a já si k němu přilehnu a obejmu ho. "Ty jsi taky moc hezký Hansi, opravdu. ... A...no...nějaké zkušenosti již mám. Není to nic světoborného, ale už jsem si to zažil. A líbilo se mi to. Ty jsi už dost zkušený?" Tulím se k němu a nespouštím z něho oči. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro On už má zkušenosti...a co když mě veme jen jako zkušenost..nesmím takto myslet...stále tu svojí zásadu porušuji,..místo užívání si tohoto neživota trčím v domě...a poslouchám zajímavé historky,ale to přece..takto to dál nejde. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro "Ano, jednou jsem si to zkusil....nevadí mi to...taky jsem dlouho nikoho neměl." Sleduji jeho krásné oči a objímám ho stále. Tisknu ho k sobě ještě o trochu víc, ale ne tak moc, abych mu neublížil a mohl klidně dýchat. Po chvíli stisk povolím políbím ho na rty a hladím ho po zádech. Nacopak asi myslíš fešáku...zajímalo by mě to a dost...copak se ti honí hlavou? Přemýšlíš nad minulostí? nademnou? nad námi? Kéž bych ti mohl číst myšlenky. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Nad čím přemýšlíš, Maglore? Jak...Jak dlouho to je..co jsi měl...přítele? zeptám se nesměle na osobní otázku. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro "Přemýšlím na co myslíš ty .... copak se ti honí hlavou?...Jinak já sem to neměl jako vztah, ale jen jako přesvědčení sama sebe...a je to takových padesátpět letlet zpátky. Tedy pokud si to správně pamatuju." Koukám na Hanse a je mi moc dobře. Pokračuji v hlazení po zádech. "A co ty jak je to dlouho u tebe?" |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Co mu mám říct, na co myslím? že si chci užívat a né být pořád tady zavřený? Otevřu oči a podívám se do těch jeho krásných. Myslím..myslím na tebe, Maglore a na to, jak daleko..by jsi to třeba nechal zajít. ..jestli by jsi byl schopnej ..vztahu. neuhýbám pohledem. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Joshua Gordon pro Pak najednou jako bych se vzpamatoval z nějaké katatonie, zavrtím hlavou, vrazím si ruce do kapes rozepnutého saka a vydám se ven z pokoje, po schodech dolů. Projdu dveřmi, kterými jsem sem před krátkou dobou přišel, ven z toho honosného sídla, vydám se do ulic. Trochu si prohlédnout město, zjistit, kde co je a možná se už i poptat na nějaké to ubytování, protože není nad to bydlet někde sám. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro Sasame přikývne a pokývnutím hlavy ti naznačí, aby jsi ho následoval. Provede tě skrz dům až k ke schodům, po kterých výjde nahorua zastaví se asi u pátých dveří, které otevře. "Tohle bude tvůj pokoj dokud si něco nenajdeš," řekne ti Sasame a vstoupí dovnitř. Za ten pokoj by se nemusela stydět ani královna Viktorie. Je skoro nepopsatelný, je velký, na stěnách několik tapiserií, honosný drahý nábytek a bytelná postel. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro "Asi by jsi si měl odpočinout," řekne jakmile se na tebe znovu podívá. V tu chvíli do místnosti příjde Alister. "Odvedl by jsi ještě Taroua do jeho pokoje?" zetpá se jen, na což alister přikývne a vyzve tě aby jsi ho následoval. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro "Slušné," hodím své věci na podlahu a otočím se k mladíkovi. "Jak to bude dál?" zase se od něj odvrátím a začnu si prohlížet pokoj. Nutno podotknout, že něco takového jsem nečekal. Tahle rodina vážně nemá o peníze nouzi, jenže já stejně ještě nedošel ke konečnému závěru, zda-li tady peníze něco znamenají. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro Vlastně uběhne ještě další celý den, který je zaplněný samou prací, kterou pro tebe Irej přichystal. Možná si na tobě teď chce trochu smlsnout, když jsi mu svým výletem zavařil. Konečě máš ale čas na to, aby jsi se mohl uvolnit a dělat něco zábavného a neposlouchat Irejovy stížnosti. Máš den volna...tedy vlastně asi noc...už se stmívá. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Celou tu dobu převracím mezi prsty malý klíč. Teď se na něj zálibně podívám. Uvidíme... Vydám se do garáže a vyberu si dlouhý bílý mercedes, který na první pohled řve, že stál neuvěřitelný balík. Rozjedu se k Shirouovu domu, ale než tam dorazím stavím se v cukrárně a koupím nějaké sladkosti. To abych nějak zjemnil ten jeho kyselý výraz, který radši rovnou očekávám. I když dal mi ten klíč takže to musí něco znamenat... Zanedlouho dorazím k jeho domu a vyjedu výtahem k bytu. Doufám že bude doma a nebudu muset čekat, i když by bylo hezké ho překvapit, a tak dlouze zazvoním. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Právě jsem se osprchoval a praštil sebou na pohovku, abych si alespoň na chvíli zdřímnul, když se ozve zvonek... Takže si nezdřímnu ani chvilku....ale já se chcu alespoň trochu prospat. Lehnu si na bok a přetáhnu si přikrývku přes hlavu. Jsem moc unavený (a taky tak vypadám) na to, abych někoho val dovnitř, takže se neozvu...doufám, že ten dotyčný odejde. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Respektive Shirou má smůlu že mi dal svůj klíč. Opatrně ho zasunu do zámku, skoro jako bych nevěřil že to půjde a odemknu. Zavřu za sebou a s trochou obtíží se vyzuju, protože mám v rukou krabici s cukrovím. Vydám se do obýváku abych ji položil, když si uvědomým že Shirou je doma. Nejsem si jistý jestli spí, když má přikrývku přes hlavu, takže ji truchu odkryju, abych mu viděl do tváře. Skloním se nad ním a zakroutím hlavou. "To je od tebe tedy milé takhle mě ignorovat! Když uvážím že jsem jel celou tu cestu jen kvůli tobě a ještě jsem ti něco přinesl abych ti zlepšil tvou permanentně špatnou náladu. A místo vděku...zase jsi mě ranil víš?" postěžuju si, ale můj hlas zní vcelku vesele a taky se celou dobu usmívám. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Což vůbec, ale vůbec nevypadá hezky s tím jak moc nevyspale a unaveně vypadám...skoro jako bych nespal celé věky. "Vybral jsi si špatnou dobu na návštěvu..."řeknu mu, zatímco i lehnu na druhý bok a znovu si přetáhnu deku přes hlavu. Zjevně na něj ani nemám náladu...nebo jsem až příliš moc unavený. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Znovu odkryju deku. "Jsi si jistý že je bezpečné usnout..teď...v mé přítomnosti? Kdoví co by mě mohlo napadnout..." zašeptám mu do ucha. No i kdyby ho tohle probudilo tak mi stejně nejspíš nafackuje. Ale lepší než nic. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro A ani si neuvědomím, když Zel znovu odkryje přikrývku...a už vůbec nevnímám co říká. Ani nevím, jestli je to normální takhle usnout před někým, koho neznám a ještě kdo je nebezpečný...a vůbec...nikdy bych nedovedl usnout za takových okolností před nikým. Ale i tak...alespoň trochu se ještě snažím být při vědomí, i když toho pramálo vnímám...takže něco nejasného zamumlám. Nic víc nic míň. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Přesto že je mi jasné že se Shirouem žádná zábava nebude nechce se mi odejít. Chvíli přecházím jen tak po bytě, ale stejně nemám nic na práci, takže se rozhodnu tu zůstat. I když jsem si stoprocentně jistý, že mě Shirou neuvidí rád až se probere. Vrátím se k pohovce, trochu ho nadzvednu, sednu si a položím si jeho hlavu do klína. Ponořím se do vlastních myšlenek a přitom hladím Shiroua jemně po vlasech. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro "Ty...ty tady ještě jsi?" zeptám se ho zjevně si neuvědomujíc, že mám hlavu na jeho klíně. Nebo si nechci přiznat, že je mi něco takového přijemné. Nicméně otočím hlavu tak, abych se na Zela nemusel dívat. I tak pořádv ypadám docela ospale. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Samozřejmě. Přece si nemyslíš že se mě jen tak zbavíš? Když už jsem přišel na návštěvu tak se míním chvíli zdržet," ujistím ho trochu ublíženým hlasem, ale stále s úsměvem. Vezmu ho za bradu a otočím zase k sobě, přičemž ho jemně políbím na čelo. "Copak tě tak unavilo?" zeptám se ustaraně, abych zarazil jeho případné nadávky a podobné odmítavé reakce na mé chování. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Ale to možná bude taky proto,ž e jsem skoro celý den nic nejedl. Nakonec se ale stejně dotáhnu k tomu, abych Zelovi nějak normálně odpověděl...ale raději si nejdřív sednu. Bude se mi tak líp mluvit. "Měl jsem víc práce než obvykle...šéf si na mně vybíjí vztek, že jsem byl pár dní mimo Shelter," vyjímečně toho řeknu trochu víc. Málokdy mluvím hodně, ale když už se zel obtěžoval tady přijít, tak pro něj můžu udělat alespoň tohle. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Víš mě taky nutí pracovat. Taková otrava," postěžuju si a ovinu jednu ruku Shirouovi kolem pasu. Od čeho jsou mazlíčci když ne na mazlení? I když Shirou byl doteď tak nehodný mazlíček. Zdá se ale že je momentálně dost ospalý na to, aby se moc nebránil. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Vypadá to, že si stěžuju...a docela hodně. a ještě k tomu někomu, kdo to asi stejně nevezme...a ješttě mě asi pokárá. "Nepopálíš mě, že?" zeptám se, když mě Zel obejme. Ne, že by mi teď vadilo, že mě objímá...ale pořád mám z ohně strach. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Jistě že ne. Už jsem ti řekl že ti neublížím," řeknu konečně opravdu vážně. Kdykoli jsem s ním tak částečně potlačuju své teplo, abych ho neděsil. I když je pořád cítit, ale mám pocit že už si alespoň trochu zvyknul. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Lehce přivřu oči a takovým tím unaveným způsobem se opřu o Zela. Když už je tady a chce se mnou být, tak ať si to užije...mohl by se o mě chvíli starat. Mně se nějak nechce. "To říkej jim..a ne mně," odpovím mu konečně. Oni..šéfové opravdu něco takového nijak moc extra nechápou...že někoho můžou takhle vyčerpat...zvláště když se jedná o upíra...asi mají zafixované, že se nikdy neunavují, nebo co. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Tak to udělám," řeknu s naprostou vážností. Jsem taky dost blázen na to abych to opravdu udělal. I když si vlastně myslím že to od nich bylo hezké že mi ho trošku utahali. Je teď mnohem milejší... pomyslím si a mírně se usměju. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Nevím, jestli mu dovoliji se mě takhle dotýkat proto, že jsem ospalý, nebo jsem si na jeho podivnou přítomnost zvykl... "Hmmm..."víčka mi zase ztěžknou. Když bude zel v tomhle ještě chvíli pokračovat, tak mě uspí...a bude si muset počkat, než se zase proberu....pokud neodejde. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Jsi moc unavený, jen spi. Já tu budu s tebou," zašeptám mu do ucha. Jemně ho zase položím, aby mi ležel na klíně a nepřestávám ho hladit, asi protože chci, aby pořád věděl, že tu jsem. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Z nějakého důvodu mi to vůbec nevadí. Zel mě asi chytil zrovna v době, dky jsem velmi manipulovatelný...a navíc jako ospalý nemám tolik sil se bránit. Za chvíli mi tohle ale přestane připadat důležité...když zase usnu... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro Shirou si ce nevypadá, že by si toho byl vědom, ale pomalu se probouzí. I když as bude ještě nějakou chvíli trvat, než se probere. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro Znovu se na něj rozpačitě pousměji,ale pak už spěšně následuji Alistera.Potřeboval jsem si hlavně první všechno urovnat v hlavě.Strýček vypadal,že je to….hodný…no ano…hodný je to asi správné slovo.Prostě hodný člověk….tedy upír. Což jsem byl rád,rozhodně to bylo úplně něco jiného než co jsem čekal. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro "No já jsem jako normální člověk vztah neměl, teda pokud si dobře vzpomínám. Vím, že jsem měl jen jeden vztah jako upír, ale dlouho mi trvalo než sem zjistil jak to se mnou je. Pamatuji si, že lidi jako my to neměli jednoduché. My však teď nejsme lidi." Hodím zvláštní úsměv a pak posmutním při vzpomínce na život obyčejného člověka. Chvíli je ticho a pak se oba navzájem zadíváme do očí toho druhého. Po slova Hanse zrudnu. "Já no.... jak to jen říct...něco takového bych si přál Hansi." Sklopím zrak a koukám na postel. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Najednou začne odpovídat na moje stydlivé přiznání. Zčervenám, v hlavě si stále opakuji, co řekl. Přál? Ty..by..jako chtěl..vztah.. semnou?..Chodit se mnou i jako..upír? ptám se ještě jednou pro jistotu. Stále se mi tomu nechce uvěřit. Natáhnu se a zlehka stisknu Maglorovu ruku. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro Dobrá práce. Jsem tady, živ.. bez škrábnutí, mám kde spát a někoho jsem si i naklonil na svou stranu. Někoho důležitého. Velmi spokojeně se usměju a zase vstanu. Teď mám na práci zase jiné věci, skoro stejně důležité jako ty předtím, ale teď už jaksi méně naléhavé. Jenže je věc, která mi stále vrtá hlavou a neměla by, aspoň nechci, aby mi jí vrtala. Je jí Taro. Vskutku zvláštní mladík, nesmělý, ačkoli je upírem a má strýčka zde, na Shelteru. Bohatého strýčka. Něco je špatně. Sehnu se pro své věci a vytáhnu z nich rozečtenou knihu, otevřu ji na příslušné stránce a začtu se. Jenže jen na chvíli, než jsem nucen zvednout hlavu a podívat se ke dveřím. Nemohu zde zůstat a jen tak si číst. Vrátím tedy knihu do vaku, zběžně se upravím a vyjdu na chodbu. Mám v úmyslu jít ven, ale docela rád bych narazil i na Tara, ale to je velmi málo pravděpodobné. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro Chvilku váhám, zda mu to mám zopakovat ohledně toho vztahu. Odvážím se a učiním tak. "Ano Hansi. Chtěl! Jen s tebou a i přesto, že jsme oba upíři. Přeješ si to samé?" Zeptám se poněkud zvláštně a však v duchu to vře nad touhou slyšet kladnou odpověď. Lehce povolí ztisk mé ruky a já Hanse obejmu a spolu se položíme na postel. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Když si všimnu že se Shirou znovu probouzí mírně se pousměju. I když pokud bude spát takle přerušovaně tak nevím jestli mu to moc pomůže. Za celou tu dobu jsem ho nepřestal hladit po vlasech a ani teď nepřestávám. Čekám až se zase úplně probere. Není kam spěchat. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro "Není už náhodou moc pozdě?" zeptám se ho. Je to takový ten dotaz "tak proč se obtěžuješ tady ještě být?" Není v tom nic krom čisté zvědavosti a nepochopení. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Myslíš že upírovi záleží na čase? Nevím jak ty ale něco takového jde mimo mě," usměju se, jako bych mluvil k člověku, který něco takového vůbec nechápe. "Navíc, pokud mě chceš vyhodit dá se to říct i jiným způsobem. Mile, takže bych nemohl nic namítat," nepřestávám se usmívat. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro "Proč jsi vůbec přišel?" zeptám se ho znovu, tentokrát už trochu jemnějším způsobem. Přesto to pořád zní jako moje nezaujaté já. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Pořád máš tu svou krásnou hlavu plnou zbytečných starostí. Proč jsem přišel...prostě jsem tě chtěl vidět. Je sice pravda že někdy jsi k uzoufání nesnesitelný ale přesto jsem s tebou rád, pokud na mě zrovna neštěkáš víš?" usměju se. Přestanu ho hladit po vlasech, jen proto, aby mé prsty začaly jemně přejíždět po jeho tváři. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Pak si okamžitě sednu. "Takže....proč přesně jsi přišel?" zeptám se ho znovu, přesně tak jako bych nevěřil, že by mohl opravdu jen tak přijít. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro Děkuju ti Hansi....moc ti děkuju...já...já...mám tě moc rád. Opravdu moc rád. Tisknu se k němu a pokračuji v líbání. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Samozřejmě taky kvůli tomuhle," s těmi slovy se k němu nahnu a jemně ho políbím. Vzápětí se radši rychle zase odtáhnu, pro případ že by se chtěl bránit. "Každopádně jsem přišel kvůli tobě," ujistím ho, i když nečekám, že by byl teď spokojenější. Spíš naopak. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Ani ne tak kvůli tomu, že mě Zel políbil, jako proto, že nevím, jestli mě jeho slova utěšují a jsou pravdivá. A taky je tady ta věc, že Zel se mi začíná líbit, a to není dobré.. Na chvíli zavřu oči, než se zvednu a beze slova odejdu do kuchyně. Potřebuju se něčeho napít...a taky být na chvíli jinde než Zel....i když on za mnou asi říjde. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Konečně tu..mám někoho jiného...než jen...obyvatele tohoto domu. Rukama začnu pomalu a opatrně zkoumat záda a boky Maglorova těla. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Ale? Nemáš slov?" zasměju se a spokojeně se uvelebím na pohovce. Nechám Shiroua odejít, však on se stejně za chvíli vrátí. Nevypadá to že by se zlobil, to by se choval jinak. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro "Nějak ti nevěřím...mám dojem, že jsi přišel jen proto, aby jsi se se mnou zase vyspal," odpovím mu dostatečně hlasitě, aby se to k němu z kuchyně dostalo. Mezitím si naliju do sklenice pomerančový džus... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Kdyby to bylo jediné, o co mi jde dávno bych si našel někoho svojnějšího místo toho abych snášel tvé nálady a pokusy odehnat mě kdykoli se ti zdá že jsem moc blízko nemyslíš?" zeptám se klidně. Takhle je komunikace dost obtížná, když je v jiné místnosti, takže s dalšími slovy raději počkám, než se vrátí. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro "Chlapi většinou milují překážky, není to tak? Hlavně pokud se jedná o liditvého typu, kteří když si řeknou: "tohle chci" tak dělají všchno proto, aby to dostali, a je jim jedno jestli to po nějaké době chtějí nebo už je to omrzelo," řeknu tiše, možná je v tom i cítit náznak smutku nebo něčeho takového. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Opravdu nevím co po mně chce ale přeci nemůže chtít být pořád sám no ne? Je to s ním zatraceně těžké. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro O tomhle jsem nechtěl mluvit... "Nevím jestli ještě někomu můžu věřit..."řeknu po malé chvilce mlčení. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Ale je to čistě na tobě jestli mi budeš věřit a jak se ke mně budeš chovat. jen na tobě," dodám ještě. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Sjedu pohledem k zemi, nevím na co jiného se teď dívat, protože na Zela se dívat rozhodně nemůžu. Rozhazuje mě už teď a to se na něj nedívám. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Vlastně je mo ho teď docela líto, ale nemyslím, že můžu udělat něco víc. "Kdo nic neriskuje nic nezíská," dodám ještě a nechám ho ať si to v hlavě srovná. Nechci ho trápit, ale tohle by si měl rozmyslet jinak je úplně zbytečné, abych se o něco pokoušel. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Tak položím sklenici na stůl, protože se mi nechutně hodně klepe ruka. Možná není hezké ho takhle odhánět...lae on odejde, dřív nebo později. A čím později to bude, tím víc mě to bude bolet... A já nechci aby mě to bolelo...užil jsem si bolesti dost na to,a bych ji musel prožít ještě více. Opřu se o kuchyňskou linku, protože jinak bych tdy sebou asi sekl. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Jestli je tohle to co tě trápí...to že říkám mazlíček a přivlastňuju si toho člověka je proto, že ho mám rád. A v životě upíra nic netrvá věčně. Přijde čas kdy si dva přestanou rozumět a jejich cesty se rozejdou. Tak už to v životě chodí," řeknu na rovinu. Pokud má až takový strach pak se obávám že nic nesvedu. "Pokud ale chceš abych teď odešel a už se nevrátil, pokud opravdu chceš, tak to udělám," ujistím ho ještě. Nemám zájem ho trápit. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro "...nechci aby mě to zase bolelo..." Není to zase až tak žádost o slib...spíše jen jsem teď Zelovi řekl na co myslím. Jaký z toho vyvodí závěr je na něm..a doufám, že to bude nějak..dobrý závěr. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Ale nemůžu ti to slíbit...ne proto že bych měl v úmyslu ti ublížit, ale prostě protože nemůžu vědět co se v budoucnu stane. A pokud máš strach tomu čelit pak tohle nemá cenu." Přesto co říkám ho k sobě pořád těsně tisknu a doufám že má slova pochopí a nebude reagovat podrážděně. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Ale jeho slova mi alespoň pomohla...pro teď. Otočím se k němu obličejem a pak ho celkem nejistě obejmu. Dlouho jsem tohle nikomu neudělal...jen tak někoho obejmout. Proto se cítím hodně nejistě. Takže si raději opřu čelo o jeho hrudník, abych si zakryl obličej. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Snad moje snaha konečně padla na úrodnou půdu. Vždyť ve skutečnosti ho chci chránit ať už se chovám jakkoli nezodpovědně, když si někoho vyberu starám se o něj jak nejlíp to umím. Chvíli ho nechám vklidu, jen ho pořád hladím po vlasech. Pak jemně zvednu jeho tvář za bradu a znovu ho políbím. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Ani já sám si nejsem jistý. Jen vím, že teď už před nímasi utíkat nebudu...a nebudu se mu schovávat. Tak moc...nemůžu se změnit úplně. Takže se nechám bez sebemenšího protestu políbit... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Už je to dobré?" zeptám se tiše s povzbudivým úsměvem. Nepřestávám ho jemně hladit, tentokrát zase po tváři. Umí být vážně roztomilý, když chce. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro "Ha-hai..myslím, že jo.."odpovím stále trochu nejistě a skloním hlavu. Opravdu vůbec nevím co teď udělat Vlastně..nevím co vůbec dělat. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Hlavně neměj strach," dodám, když vidím jeho nejistotu. "Je tvoje milá sousedka doma? Něco jsem přinesl," změním téma, abych ho nevyváděl víc z míry. Pak se zamyslím kolik tak může být hodin. Snad není moc pozdě...nebo ano? |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Pak se podívám na hodiny na mikrovlnce...a pak zase na Zela... "Je skoro půlnoc...už musí spát..."odpovím mu a trochu se pousměju. Příjde mi to celkem zábavné... Ani neím proč. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Hmm pak jí to budeš asi muset dát ty ale nezapoměň říct že je to ode mě," usměju se nakonec. "Je to dost nevýhodné že lidé v noci spí," zasměju se. I když s lidmi komunikuju poměrně často pořád mi to připadá zvláštní. Jakobych sám už zapomněl, že jsem jednou byl člověk také. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Zel je v tomhle trošku mimo, takže to z něj dělá někoho méně dokonalého...a přístupnějšího. "A co pro ní máš?"vrátím se rychle zase k tomu co že to Zel vůbec přinesl. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Něco sladkého. I když ne tak jako ty. Proto bude asi lepší když jí to předáš ty," ťuknu ho prstem do nosu a kývnu ke krabici, kterou jsem nechal na stole. "Můžete si tu spolu udělat mejdan," zasměju se ještě při té představě. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Pak ji dám do ledničky, alespoň se to nekazí. "Yuri nerada mejdany jen ve dvou..."řeknu, když ledničku zavřu. Nevím jestli to zní jako pozvání...ale taky by se tomu tak dalo říct. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro Jakmile vyjdeš na chodbu, tak se na chodech objeví Alister, který vede Taroua nejspíš k jeho pokoji. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro Když po nich vyjdete nahoru, tak uvidíte Akiru, který právě vyšel ze svého pokoje. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro Snad to nebyl úplný propadák, chlapče. Tváříš se vlastně docela spokojeně. Je to příjemná změna, vidět ho takhle klidného. Jenže zároveň i trochu znepokojující, ale co jsem čekal? Nemůže být celý svůj neživot zamlklý a plachý, jednou se to muselo změnit a nemělo by mě překvapovat, že se stalo v této chvíli. "Dobrý večer přeji, pánové," pozdravím tiše tím sebejistým tónem, jakým běžně mluvím, a pomalu se vydám jejich směrem. Ostatně, stejně jsem měl namířeno ven, takže to nebude vypadt nijak divně. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro “Kam se chystáš?Jestli se můžu zeptat?“zastavím se kousek před ním. Sice jsem v jeho přítomnosti stále cítil menší rozpaky,ale už to nebylo tak hrozné. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro Po chvíli začnu Hanse hladit po těle a prsty jemně zkoumat každičký kousek jeho nádherného a na dotek velmi příjemného těla. Ruce sjíždějí níž na boky a zadek, ten pevně chytnu a po chvilce zase pustím. A vracím se zpět na záda krk, a ty jeho krásné vlasy. To je tak krásné, úžasné, fantastické...neuvěřitelné?....Pokračuj prosím Hansi pokračuj. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro A tak zvednuté koutky úst zase poklesnou, ale na tváři mám stále onen spokojený výraz, který je tak trochu znepokojující. "Vzhledem k faktu, že svůj pokoj jsem již viděl a nenapadla mne jediná vhodná věc, kterou bych dělal," zarazím se nad svou náhlou upovídaností. "Rozhodl jsem se jít ven," dodám jakoby se nic nestalo. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro nabídnu se nenuceně a nepřehnaně. Vždyť i svou první řádnou procházku městem jsem absolvoval v jeho doprovodu, spolu se Sasamem. Krátce se podívám na Alistera. Trpělivě čekám na odpověď. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro “Hned budu zpátky.“slíbím mu a pak už následuji Alistera. Když mě dovede k pokoji poděkuji mu a jen zběžně si ho prohlédnu.Nechci aby na mě Akira musel dlouho čekat. Hodím si brašnu na postel,vytáhnu si peněženku,kterou schovám do zadní kapy a opláchnu si obličej. Pak už spěchám zpět za Akirou “Tak jsem tady.Můžeme jít.“usměji se na něj “Kam vyrazíme první?“ |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro Mlčky mu přikývnu, neztrácejíc spokojený výraz, když se vrátí. Udělám krok vpřed, ale pak se k tobě otočím. "Vlastně nevím," přiznám bez ostychu "Nějaká kavárna? Kino? Nejsem si jist, ale i to by tady mělo být. Nebo máš nějaký jiný nápad?" navrhnu a krátce se zamyslím "Pokud si dobře vzpomínám, nadchla tě knihovna, můžeme jít i tam. Když bude otevřeno." |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro odpovím prostě a rukou naznačím, abychom vyšli. Sám se chvíli zdržím, ale nakonec tě o těch pár kroků doženu a držím se po tvém levém boku. Nechávám tě mluvit, ale nakonec se přece jen musím zasmát. Smích je to hluboký a upřímný. "Líbí se mi tvá zvídavost, Taro," krátce na tebe pohlédnu. Než ti však odpovím, vyjdeme ven z domu a já za námi pečlivě přivřu dveře. Nerad bych byl nakonec obviněn z toho, že se něco ztratilo a je to má vina. "Myslím, že by existovat mohli, ale nevím. Nikdy jsem se s žádným vlkodlakem nesetkal a ani neznám nikoho, kdo by to tvrdil. Dokud to někdo neprozkoumá a nedonese o tom svědectví, bude to zřejmě stále otázkou," opět se zastvím a rozhlédnu se. "Mohli bychom navštívit i dvě nebo tři místa, pokud nejsi příliš unavený. Nechám to na tobě, stejně jako výběr místa, kam se vydáme. Jsem vděčný za to, že jsem nemusel jít sám," s očekáváním svěsím ruce, které jsem měl od odchodu z domu za zády, podél těla. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Ruce ho hladí po těle, až nakonec najdou cestičku pod jeho oblečení. Ruce mi zajedou na jeho holou kůži. Chvili se jen jeho kůže dotýkám, pak ho začnu hladit a jezdit mu po zádech a přes boky se dostávat i na hrudník. Co to dělám...takhle to přece..ne...užívám si..moc si to užívám..Maglore, jsi skvělý |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro Jak mě hladí mé tělo každý dotek vnímá velice intenzivně a rozpumpovává to mou krev. To způsobí, že můj penis začíná pomalu, ale jsitě tvrdnout. Jsi opravdu úžasný hansi, krásný...a ty tvé doteky mi dělají moc dobře je to tak příjemné...pokračuj ..po...pokračuj fešáku |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Ruce pomalu začnou vytahovat jeho oblečení nahoru, toužím se podívat na jeho tělo. Maglore....jsi přitažlivej..opravdu přitažlivej...já se sotva držím..musím vydržet..pořád je to host.Přesto mi to nepomáhá a má zuřivost začíná být větší a větší. Zaryji také nehty do jeho odhalené kůže. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro Nechám se trochu unést a silou k sobě přitisknu Hanse a začnu ho ještě více vášnivě líbat. Přidám sílu i na nehtech. Vytvářím na jeho zádech menší škrábance. Ano....Hansi ty jsi skvělý. Pokračuj v tom, co teď děláš. Přeavlím Hanse na záda, takže jsem teď nad ním. Jednou rukou se podpírám a druhou škrábu po hrudníku. Opět se nakloním blíž a začnu ho opět líbat. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Líbám zuřivě a dost agresivně, skoro na Maglora neberu ohled. Jednou rukou vjedu do jeho vlasů a dost násilně si ho k sobě ještě více přitisknu. Už to nemůžu dál skrývat, moje kalhoty jsou mi dost těsné. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Neměj strach...mě se jen tak nezbavíš," ujistím ho. Přitom mu prsty jemně přejedu po páteři, jako bych si ho chtěl k sobě přitáhnout, ale to nakonec neudělám. "Když je tak pozdě...měl bych jít..." zašeptám mu do jednoho ucha. "...nebo zůstat?" zašeptám do druhého. Na tváři mám pořád úsměv. Pokud mě požádá odejdu, prozatím jsem dosáhl určitého úspěchu a na to, abych se k němu dostal blíž budu mít ještě dost času, takže nechci udělat nic, co by si nepřál. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro "Mně je to jedno...vcelku,"řeknu docela tiše a obrátím hlavu zase na druhou stranu. Nejsem si totiž jistý, jestli chci aby odešel, nebo jestli chci aby zůstal. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Cítím se trochu méněcený když je ti to jedno. Je ti jedno jestli tu jsem...nebo jestli tu nejsem..." povzdechnu si a dívám se někam za Shiroua, jako bych si stěžoval nějaké neviditelné bytosti. Pak ale přeci jen upřu uhrančivé oči na něj. "Nemáš už přeci strach že ne? Protože k tomu nemáš žádný důvod," ujistím ho ještě a zase se mírně pousměju. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Nevím jestli bych se rozhodl správně, dkybych se na něj díval úplně. "Já jen...když tady zůstaneš, tak se stejně budeš nudit.."řeknu na vysvětlenou. Což prakticky znamená, že bych byl raději, kdyby tady byl...ale opravdu nemůžu říct, že by se tady nějak extrémně bavil. Pokud vůbec. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Nemusíš kvůli mně vůbec měnit plány. Dělej to co bys dělal normálně. Jsem zvědavý jak trávíš svůj volný čas. Hmm?" zeptám se s doširoka otevřenýma očima. Vážně jsem teď víc jako zvědavé děcko, než jako upír, ale Shirou už si stejně na moji za staletí nevybitou energii zvyknul. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Vlastně já doma věčně nemám co dělat. Ale to je u mě normální... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "To vážně nic jiného neděláš? No že nemáš přátele to se nedivím ale...pfuj...celý den dělat úmornou práci a celý večer se nudit...měl bych tě asi příště někam vzít, potřebuješ myslím do společnosti," zamyslím se. Mluvím sice celou dobu k Shirouovi, ale nezní to jako bych mu dával na výběr, spíš jako bych ho informoval o neměnném scénáři co se mi odvíjí v hlavě. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Ne, že by mi to zase až tak vadilo...ale přeci jen. Takhle se se mnou asi brzy začne nudit. Ostatně jako úplně všichni, koho znám. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "A dnes...můžeš mi vyprávět o sobě. Chci o svém mazlíčkovi všechno vědět," řeknu, i když je mi jasné, že bych ho tím mohl podráždit, obzvlášť, když ho nazývám mazlíčkem. Vlastně zkouším, jak dalece mě přijal a co všechno si teď můžu dovolit. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Nemám rád, když se mě někdo ptá na mně samotného. Navíc většinou chcou vědět jestli se mi něco v minuosti stalo a tak. O čemž rozhodně mluvit nechci. "Já...já toho o sobě nemám moc...co říct..."řeknu abych to zakryl, ale už se stalo. Jen doufám,že na mě nebude tlačit a tak... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Ale notak nechci přeci po tobě nic těžkého. Stačí mi když mi řekneš jen to co chceš, pokud je tu něco, o čem nechceš mluvit, tak nevidím důvod, proč bys měl," pokusím se ho uklidnit. Nedovedu si představit co se muselo stát, že ho tak vyděsila tak jednoduchá otázka. "Navíc mě můžeš říct cokoli," ujistím ho, vyjímečně s naprosto vážnou tváří. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro "Ono toho moc není...miluju rychlou jízdu...občas sedím u počítače a hraju nějaké hry...nebo si něco čtu...občas i něco napíšu nebo nakreslím..."začnu docela nejistě, protože nemám ponětí co všechno bych mohl a nemohl říct. Navíc ani já sám pořádně nevím co všechno mám a nemám rád... "A nesnáším...příliš arogantní a sobecké lidi..." |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Ah doufám že to mebylo směřováno na mě, protože sjá jsem jen zdravě sebevědomý a sobecký? Vůbec, zazubím se, když řekne co rád nemá. "A budu se snažit abych tě nezklamal," dodám ještě. Možná jsem někdy trochu sobecký...nebo arogantní...ale jen trochu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro A mám dojem, že urazit zela by bylo to poslední, co bych chtěl. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Tobě bych odpustil všechno...skoro," ušklíbnu se a znovu se přisunu o něco blíž, protože ho chci mít pořád pohodlně na dosah. "Protože jsi tak sladký..." mrknu na něj, ale pak rázem změním téma i tón hlasu. "Takže až tě příště někam vezmu pořádně šlápnu na plyn," slíbím mu. Občas není špatné jezdit rychle. Obzvlášť když mám dost aut na to, abych si mohl popřípadě dovolit jich pár rozflákat. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Rozcuchané budou pořád. "Ah..ty mě chceš někam vzít?" zeptám se ho opatrně jako bych se ujišťoval jestli to myslí vážně. Jeho poznámku o tom, že jsem sladký raději přejdu, stejně bych na to neměl co říct.... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Budu tě s sebou tahat pořád někam...nemůžeš být pořád jen zalezlý doma, to ti nesvědčí. Budu se o tebe pěkně starat a to znamená že tě musím taky venčit," řeknu zamyšleně. "Myslíš že bych se mohl teď vzdát, když jsem to vydržel celou dobu?" zasměju se. Vypadá jako by nevěřil že s ním je někdo ochotný trávit svůj čas. Ale u mě už si na to stejně musel zvyknout. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Zrovna tenhle způsob chování se mi vůbec nelíbí. "Jestli se ke mně chceš chovat takhle, tak si můžeš hned teď odejít," řeknu mu naštvaně a ukážu prstem na dveře. Myslím to smrtelně vážně. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Pokud chceš abych odešel tak dobře, nechci, abychom si to kazili," řeknu zcela klidně a opravdu se zvednu. Místo ke dveřím ale přistoupím k Shirouovi, chytím ho za bradu a znovu ho políbím, protože na to mám už delší dobu neodolatelnou chuť. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Vlastně mi jeho polibek vůbec není nepříjemný. Trochu mě uklidňuje, takže Zela nechám ať mě líbá jak chce. Navíc nemám důvod ho teď zastavovat... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Pořád chceš abych odešel?" zeptám se tiše, sotva přeruším polibek a otevřu oči. Pak se narovnám a na tvář se mi vrátí můj obvyklý úsměv. "Aha...chtěl jsi něco říct?" vzpomenu si najednou, ale doufám že ne, protože to určitě nebylo nic, co by mě potěšilo. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Nevím proč, ale mám pocit, že Zel už se mi dostal pod kůž...a to hodně hluboko. Ať už si je jaký chce...sice se k němu nechovám nejlíp a vlastně,...vůbec se k němu nechovám dobře. Ale on mě kvůli tomu neodnhání..to spíš já jeho..jednu z mála osob, které mě neodhání. "Chceš tady zůstat přes noc?" zeptám se ho. Bylo by to dobré vědět...nejsem si jistý, jestli se dneska ještě nějak vyspím, ale... V každém případě po zítřku budu asi úplně mrtvý. Podruhé a definitivně... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Když mi to dovolíš..." usměju se. Ani jsem nečekal, že by se zeptal, spíš jsem očekával. že mě po nějaké době prostě vyhodí. "A pokud se nebojíš...." čeho už nedodám, ale musí mu to být jasné, protože ho znovu políbím. Pokud mě tu nechá, nejsem si jistý, že se ovládnu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Vlastně myslím, že teď poprvé mám i chuť pokračovat... "Jestli ti nebude vadit, že je tu nuda..."řeknu potichu, když přeruším polibek. Nevím co přesně teď dělat, takže to nechám na Zelovi. On stejně něco vymyslí aby se nenudil. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Tohle není dobré...pokud tu zůstanu projevím se jako grázl a bude to vypadat, jako bych sem vážně přišel jen abych se s ním vyspal. A já nechci zradit jeho důvěru...ne teď. Podívám se zpět na něj a znovu mu jemně pocuchám vlasy, jako by byl malé dítě. "To nejde," řeknu, ačkoli Shirou neví co se mi odehrává v hlavě. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Zel se snaží si mě tak dlouho získat, říká, že mu to stojí hodně námahy....já mu dovolím tady zůstat...a on...? Cítím se jako by mě už nepotřeboval....možná se takhle vaví...co já vím? Dostat někoho takhle daleko a pak ho jen tak... "Tak si zmiz!" vyjede ze mně a žduchnu do Zela tak, že musí spadnout na gauč. Cítím se docela zraněně, i když nevím jak přesně to Zel myslel. Ale to mi je teď jedno...takhle by si s nikým hrát neměl....rozběhnu se do své ložnice a prudce za sebou zabouchnu dveře. Pak se svalím na postel. Je mi jedno co bude Zel dál dělat...úplně jedno. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Chvíli zůstanu jen tak ležet na gauči, ale když jsem se nevzdal doteď, tak nemůžu ani teď. Zvednu se a prostě vejdu za SHirouem do ložnice. Bez zaváhání si lehnu k němu na postel a pevně ho obejmu. Je mi vcelku jedno jestli se mě teď pokusí umlátit. "Já tě jen nechci zklamat...ale máš pravdu, jsem k ničemu, když se nedovedu ovládnout, kvůli tobě..." řeknu vyjímečně vážně, i když Shirou pravděpodobně nebude mít tušení o čem mluvím. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Protože jeho slova předtím, ať už znamenala cokoliv, hodně bolela...a ani teď to není lepší. I když za mnou přišel...a omluvil se. Vůbec to nepomáhá... "Co ode mně chceš? Co ode mně zatraceně chceš?!" zní to úplně jako zoufalý křik. Nevím co po mně Zel vůbec chce...když si chce jen hrát...proč za mnou teď přišel...když si se mnou chce něco začít, proč předtím řekl něco takového... ...proč? |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Nevím proč reagoval takhle, nechtěl jsem mu přece nijak ublížit. Bylo to co jsem udělal tak nepochopitelné? Jak si to mohl vyložit takhle? "To ne proto, že bych tu s tebou nechtěl být. Jak si můžeš vůbec po takové době, co se snažím dostat přes tvoji ledovou bariéru myslet, že bych to teď vzdal? Udělal bych to už dávno, kdybych chtěl. Jen chci dělat to, co je pro tebe nejlepší. I když teď jsem pravděpodobně udělal něco špatně. Ale neměl jsem v úmyslu tě zranit rozumíš?" pokusím se mu všechno znovu, obsáhleji vysvětlit. Doufám že to pomůže, protože tohle jsem vážně nechtěl. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Možná je to tím, že jsem teď ve špatném stavu...nebo tak nějak. Určitě to musí být tím, že jsem takhle vyjel... Nebo jsem opravdu idiot a pochopím něco teprve až mi to někdo vysvětlí...poté co udělám nějakou blbost? Chytím skoro křečovtě Zelovo tričko a přitisknu se k němu. Hlavu po přitom položím na hrucník. A pak začnu ještě víc brečet... ..protože jsem nejspíš hlupák. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Jemně ho hladím po tváři a políbím ho do vlasů. "Zůstanu, pokud to vážně chceš," dodám ještě. Nejsem přeci dítě. Pokud mě potřebuje neodejdu. Zvládnu to, pokud chci jeho důvěru, nesmím ani na chvíli pochybovat, přesvědčuju se v duchu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Vlastně....myslím, že to byla Zelova slova co mě uklidnilo. ale nejsem si tím jistý, Hlavně mě zaráží..jak moc mi Zel umí pomotat a změnit všechno co normálně dělám. Nikdy bych tohle jen tak neudělal...ale teď. Cítím se hrozně křehce...když jsem s ním. Ale já ve skutečnosti nejsem tak křehký. Možná jen...chci aby se o mě někdo staral... |
| |
![]() | Vyjdu ven z domu, můj pohled zamíří k obloze, povzdychnu si a snažím se zjistit, kolik času můžu proflákat ve městě, abych se vrátil tak nějak přibližně v čas. Vrazím si ruce do kapes plandajícího saka a houpavým krokem se vydám k bráně a opustím pozemek na kterém stojí tohle sídlo. Rozhlédnu se kolem sebe a vyrazím směrem k domů, kde tam nějak tuším centrum, snad jsem se teda nespletl. Doufám, že cestou potkám někoho místního, ne někoho jako jsem já, abych se ho vyptal na pár směrů a když už nic, tak uprostřed města se určitě něco najde, teda spíš někdo, kdo mi určitě poradí. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Hladím ho po tváři a tisknu k sobě tak pevně, jak si dovolím, aniž by mu to bylo nepříjemné. Jsem na sebe vlastně v tuhle chvíli dost hrdý, že jsem si ho dokázal takhle zkrotit, rozpustit trochu ten jeho led, takže tuhle chvíli si dost užívám. Přesto se zapřísáhnu že dnes budu hodný a neudělám nic, co by Shiroua mohlo přesvědčit, že to a ním nemyslím vážně. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Po velmi dlouhé době jsem schopný se uklidnit a užívat si, že se mě někdo dotýká. Je to nádherné. A navíc už se Zela už nějak nebojím...vlastně mi příjde, že tady byl vždycky. Takže...přirozeně usnu. Jsem unavený a navíc se teď cítím jaksi v bezpečí. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro Pokud už na někoho natazíš, tak je to nějaký příliš spěchající upír, nebo opilý člověk. Jinak je ve městě celkem hezky, i když je teď osvětlenojen pouličními lampami. Zdá se, že je to opravdu moc zajímavé místo, tohle město. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro Nevíš ani jak je to dlouho, ale na postel začnou dopadat paprsky čerstvě vynořujícího se slunce... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Chvíli mi trvá, než si uvědomím kde jsem a co se stalo. Ale pocit Shirouova těla v mé náruči mi vzápětí vykouzlí na tváři úsměv. Jeho spící tvář je krásná. Klidná a nevinná, dokonalá. Jemně přejedu prsty přes jeho čelo až ke rtům, pak si chvíli hraju s jeho vlasy a nakonec ho začnu jemně hladit po ruce. Snažím se ho neprobudit, protože spánek hodně potřeboval. Připadá mi pořád...že je tak chladný. Možná to je jen zdání, ale tak jako on má strach z ohně já mám v tuhle chvíli strach z toho chladu. Trochu popustím teplo, které v sobě v jeho přítomnosti téměř úplně potlačuju, jen tak, aby ho to nevyděsilo, až se probere, ale přeci jen víc, než obvykle. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Když otevřu oči, tak si uvědomím, že je kolem trochu více tepla, takže se začnu lehce třást. Ale to zmizí hned, jak si uvědomím, že ho vydává Zel..který tady zůstal celou noc. Skoro jakoby instinktivně se k němu přitisknu, nehledíc na to, že vydává tak moc tepla. "Ohayou.."zamumlám, ale zní to ještě docela ospale. Přestože jsme už skoro úplně vzhůru. Jen se mi nechce vstávat. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Ohayou..." opětuju jeho pozdrav, ale jen velmi tiše. K tomu přidám ještě lehký polibek na rty, protože, když je tak blízko, nemůžu si prostě pomoct. "Už je ti líp?" vyzvídám hned. Nejen že byl včera utahaný jako kotě, ale taky se mi ho podařilo tak vyvést z míry...ale nevypadá to, že by mu to ještě dnes leželo v hlavě. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro "Je mi líp.."řeknu potichu a začnu si hrát s prsty. Nevím co mám přesně dělat...nějak na takovéhle věci nejsem zvyklý. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Měl by jsi vstát víš? Nebo chceš celý den proležet v posteli? I když bych neměl nic proti..." usměju se. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro "Mám hlad," řeknu hodně tiše, ale vůbec se nezvednu a neudělám nic, co by naznačovalo, že si pro něco chci zajít. Vlastně možná doufám, že se o to Zel postará...když už si ze mě chce udělat toho mazlíčka. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Políbím ho na čelo a znovu se usměju. "Dobře...když mi popíšeš co kde máš, přinesu ti pěkně snídani do postele," souhlasím s jeho němým požadavkem. "A taky mě budeš muset pustit," upozorním ho ještě, protože to vypadá, že se mu vážně líbí používat mě jako polštář. Což mě tedy rozhodně nevadí. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Pak rychle zela pustím a přitáhnu si ruce k sobě. Nerad bych ho zbytečně zdržoval, když pro mě má něco udělat. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Chvíli přemýšlím, co zvládnu udělat a nezkazit. Nakonec se rozhodnu pro to nejjednodušší-vejce. Opravdu se mi podaří je udělat bez nehody. Dám je na talíř a obskládám zeleninou. Přidám nějaké pečivo a i když je to něco tak jednoduché, vypadá to hezky a lákavě. Po vší té námaze hrdě odnesu talíř Shirouovi. "Měl by sis toho vážit, tohle normálně nedělám," ušklíbnu se na něj a vrátím se ještě do kuchyně, abych mu přinesl i něco k pití. "Ale kdo by ti odolal?" dodám, když se vrátím a položím sklenici na stolek vedle něj. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Pak, když se vrátí, tak si od něj vezmu talíř a začnu jíst...než se zase vrátí. "Včera jsi jednu chvíli vypadal, že tady nechceš být.."řeknu, zatímco si dám do úst další sousto, kter zapiju doneseným pitím. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "To vůbec není pravda," zakroutím hlavou a lehce cvrnknu Shiroua do nosu, abych ho příliš nerušil při jídle. "Ty vždycky přemýšlíš o ostatních jako by ti chtěli pořád ubližovat. Tak to ale vůbec není. Nechápu jak se to v té tvé hlavince vůbec urodilo," zakroutím hlavou a pozoruju Shiroua. On si prostě nemůže odpustit alespoň trochu pochybovat. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Jsem nějakou dobu potichu, než se na Zela zase podívám. "Ty nebudeš jíst?" zeptám se ho, jako bych na to co jsem před chvílí řekl, a že mi na to odpověděl, úplně zapoměl. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Ne...když tě mám blízko zapomínám jíst, pít i spát..." zazubím se na něj. Vlastně vůbec nemám hlad, ani nevím čím to je. Asi protože nejvíc ze všeho mám chuť na Shiroua... Chvíli se zatvářím vážně hladově, ale nakonec se radši zadívám jinam s mírným úsměvem na tváři. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Mezitím už dojím, takže talíř polořím na postel.. Pak se napiju a sklenici postavím na talíř. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Právě teď se o sebe pěkně starám, protože jsem dost spokojený, když můžu být s Shirouem. Tedy alespoň s tím, co pořád nepouští hrůzu. "Spokojený?" zeptám se, když Shirou dojí. Pak jako poslšný služebník zase odnesu nádobí a když se vrátím, kleknu si opět k posteli. "Co dostanu za to, že se o tebe tak hezky starám?" usměju se nevinně. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Tu chvíli, kdy je zase pryč, se věnuju hraní si s povlečením deky...nic víc. Když se Zel vrátí a zeptá se mě na odměnu, tak na něj zůstanu jen tak zírat. Mám sice představu o tom, co by mohl chtít, ale nějak se nemám k tomu, abych ho alespoň políbil...navíc pořád stojí a já nechci stávat. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Já se tady tak snažím a ty jsi na mě pořád tak zlý," povzdechnu si. Mohl bych ho políbit sám, ale to by bylo moc snadné. Proněj moc snadné. Chci ho zbavit té odtažitosti a nejistoty. "To mě nemáš vůbec rád?" zeptám se s naprostou vážností, i když u mně těžko říct, jestli se ptám vážně, nebo ho chci jen donutit aby udělal co chci. Nejspíš obojí. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Naštěstí ale docela rychle zmizí... "Jsi moc daleko..."namítnu, což je jediná věc, kterou udělám. Když bude blíž...ano, nejspíš ho políbím. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Ty jsi ale pohodlný," řeknu pobaveně, ale přeci jen se přesunu až k Shirouovi. Obtočím mu ruce kolem krku a svou tvář přiblížím těsně k jeho. "Lepší?" zeptám se, ale stále čekám jestli konečně něco udělá. Stejně mám takové podezření, že mě jenom provokoval, ale teď už se snad nemá na co vymluvit. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro “Tak jo…. Co kdybychom se prostě prošli po města a podívali se tam kde nás to nejvíce zaujme?“ navrhnu Akirovi s úsměvem. Nějak jsem začal být hyperaktivní a potřeboval se zbavit energie “Třeba narazíme i na nějakou práci.“ začnu se rozhlížet. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Lehce přikývnua otoím se na něj. Z nějakého důvodu se ale na to pořád nějak necítím, nevím proč. Přesto...ještě kousek se priblížím k Zelovi. a pak ho jemně a velmi krátce políbím na rty. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro I když on políbil mě, skoro okamžitě přeberu iniciativu a než stihne polibek přerušit přitisknu své rty k jeho ještě víc a prohloubím ho. Netrvá to moc dlouho, nechci ho moc vyděsit. "Chtěl jsi mě snad ošidit?" zazubím se na něj, jako bych mu vyhrožoval, že když bude takový, stejně si nakonec vezmu co chci. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Ještě se lehce přidám, i když ne tak aktivně jako on...přeci jen..on je ten, který vede. "Čekal jsem, že uděláš něco takového..."odpovím mu jednoduše. Možná bych se tomu i zasmál, kdyby mi nevadilo, že mě u toho někdo vidí...usmívat se. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Jestli potřebuješ odpočívat, možná bych tě měl nechat vklidu, abys načerpal síly. Pokud tedy nechceš abych ti tu u toho asistoval. Ale vypadá to že z postele se hned tak nevyhrabeš, ušklíbnu se. Přeci jen, vůbec jsem nečekal, že tu zůstanu přes noc. A v mé přítomnosti se moc odpočívat nedá. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Netrvá dlouho, než se od zela odtáhnu a lehnu si. "Dělej si co chceš.."odpovím mu a přetáhnu přes sebe přikrývku... Spíš by se dalo říct, že se pod ní schovám, ale to by se k tomu, jak se obvykle chovám a vyzařuji navenek, vůbec nehodilo. Takže jsem se prostě jen přikryl přikrývkou. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Víš že mě dost provokuješ?" zeptám se ho a ani se nesnažím odkrýt přikrývku. Když na mě bude chtít koukat, udělá to sám. "Vážně můžu dělat co chci?" Ptám se napůl proto, abych mu dal najevo, že dokud tu jsem, tak si neodpočine a napůl proto, že chci vážně slyšet odpověď. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Ale nejsem si jist, že jsme až tak moc proti... "Říkal jsem...dělej si co chceš," zopakuji to co jsem řekl před chvílí, i když jsme si jistý, že toho budu litovat. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Sednu si vedle Shiroua na postel, shodím z něj přikrývku a přitáhnu ho k sobě. Tentokrát ho políbím vášnivě, bez známky opatrnosti. Po chvíli se mírně odtáhnu, jako bych se ptal, jestli si pořád myslí, že si můžu dělat co chci, ale aniž bych čekal na jakoukoli odezvu, skloním se k jeho krku a několikrát ho políbím. Nejdřív jemně a pak divoce. Nehledě na to se pořád ovládám, protože v duchu pořád počítám s tím, že se dřív nebo později Shirou začne bránit. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Nechám se políbit a vůbec se nebráním. Obtočím kolem něj ruce, snad abych nesletěl, nebo aby mi to bylo pohodlnější. Když me začne líbat na krku, tak trochu pohnu hlavou, aby se mu to dělalo líp. Na což asi taky nejspíše doplatím, ale neberu na to ohled. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Znovu ho políbím, snad abych mu zabránil protestovat, když obě mé ruce zajedou pod jeho tričko a mé prsty se začnou jemně dotýkat jeho holé kůže. Mírně zatlačím, abych ho donutil si zase lehnout a jen na okamžik přeruším polibek. Ale ten další je snad ještě vášnivější než předtím. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Jenže..oči se mi rozletí, jakmile se mě dotkne svými prsty..ještě stále mi to připadá hodně žhnoutcí, ale teď na to upozorňovat nebudu . Nepokusím se dokonce ani bránit, když mě Zel položí zpátky na postel. spíše je mi to příjemnější protože zkrátka ležím. Přejedu Zelovi prsty po zádech, skoro jako bych zkoušel, jestli to na něj bude mít nějaký účinek, nebo ne. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Když se mě Shirou takhle dotkne, je to pro mě jako znamení, že se nemusím držet zpátky. Přetáhnu mu tričko přes hlavu a mé prsty vystřídá jazyk, zatímco jednou rukou držím Shiroua za pravé zápěstí, skoro, jako bych si ho chtěl pojistit, aby neutekl, a druhou jemně přejíždím kolem okraje jeho kalhot. Musím se hodně snažit, abych neuvolnil všechno své teplo, protože v téhle situaci se mé tělo automaticky zahřívá, ale teď nechci aby se Shirou vyděsil. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Stejně jako doteď...vůbec se nebráním tomu co Zel dělá..tmu, že mi sundá tričko, začne mě dráždit jazykem ani to, co dělají jeho ruce. Já u toho jen lehce vzdychám, vždycky, když se dotkne nějakého sitlivějšího místa. Po chvíli volnou rukou zajedu k jeho vlasům, kde ji nechám klidně, jen občas s prsty škubnu, dkyž zel udělá něco...moc příjemného. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Vrátím se na okamžik k jeho rtům a znovu ho políbím. Mírně ho kousnu do ucha a pak zašeptám, tak, aby se mé rty jemně dotýkaly jeho ucha: "Smím tě kousnout?" Aniž bych čekal na odpověď, přesunu své rty k jeho hrdlu a znovu ho přejedu jazykem. "Nebo...chceš kousnout ty mě?" zašeptám mu znovu do ucha s lišáckým úsměvem. Posadím se a olíznu své vlastní zápěstí. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Takže zavřu ústa, na kterých se vzápětí objeví mírné našpulení. Nevím co bych totiž chtěl, jestli zela kousnout...nebo aby on kousnul mě. "Můžeš..."odpovím mu. Takhle to bude asi lepší, i když by si měl dávat pozor, aby to nepřehnal... ...ale to myslím, že se nestane. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Mé ruce mezitím neustále přejíždí po jeho hrudi, hledajíc citlivá místa. Netrvá dlouho a přestanu si hrát. Shirou může poznat co bude následovat, když všechny mé pohyby na okamžik ustanou. A pak se konečně mé zuby zaboří do jeho hrdla. Jakmile prorazí pokožku, do mých úst se dostane Shirouova krev a já se otřesu blahem. Zbožňuju tenhle pocit. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Když se mě začnou dotýkat i jeho tuby, tak mě to ještě víc dráždí, spolu s dotyky jeho rukou. Takže...je pro mě celkem jakoby vysvobozující, když mě Zel konečně kousne, přičemž jemně vykřiknu, musím myslet na sousedy, a začne sát mou krev. Začnu se cítit naprosto nádherně, je to velmi okouzlující, když cítím, jak vzrušení probíhá celým mým tělem. Úplně se přestanu bránit svýcm vzdechům, které se ze mě derou, protože jinak nevím jak ty pocity odfiltrovat. K čemuž použiji i prsty, které zaryji do plachty na posteli. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Párkrát ho políbím na hrudi, jen abych ho vzápětí kousnul znovu kousek pod hrdlem. Dávám ale dobrý pozor, abych mu nevypil moc krve, proto se zanedlouho zase odtáhnu. Musím teď vypadat docela děsivě se rty od krve. Políbím ho, takže musí v ústech cítit svou vlastní krev. Aniž bych ho přestal líbat, rozepnu mu jednou rukou kalhoty, abych mu dal i jiný druh potěšení. Prozatím si netroufám pít jeho krev víc. Ani mu ale znovu nenabídnu aby se teď napil on. Chci aby to udělal z vlastní vůle, pokud bude mít zájem. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro A stejně bych ani neměl čas se z toho vzpamatovat, protože mě Zel kousne znovu. Když mě potom začne lívat, tak kolem něj obtočím své ruce a oplácím mu polibek stejnou měrou. Cítím se celkem hodně zahřátě, takže se začnu trochu třást, i když mi to ani tak nevadí...je to jen přirozená rekce. Stejně jako to, že začnu Zela líbat na krku. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Pak mu začnu opatrně a pomalu sundávat kalhoty. Nakonec se mi je povede odstranit, a když už jsem u toho, přetáhnu si přes hlavu tričko a zbavím se ho jako Shirouových kalhot. Několikrát ho políbím na hruď, mé zuby se přitom semtam dotknou jeho kůže, ale nekousnu. Nakonec si strčím do pusy své vlastní prsty. Pak uzamknu Shhirouovi rty v dalším polibku a jedním z prstů do něj opatrně vniknu. Vzrušení se ve mně stupňuje a mé pohyby a doteky jsou stále prudší a vášnivější. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Pak ruce položím na jeho hlavu, protože obejmout ho teď nemůžu, když mi líbá hrudník. Ruce kolem něj obtočím teprve až mě políbí. A je dobře, že to udělal, protože se vzápětí celé mé tělo napne a z úst se mi vydere přidušený výkřik spojený s vzrušeným vzdechem. V okamžiku jsem ale zase klidný, takže Zel může pokračovat, protože teď je to hlavně na něm... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Poté ho mírně kousnu do ucha a začnu se znovu věnovat jeho hrdlu. Mám znovu chuť se zakousnout, cítit jeho krev v ústech...vlastně bych ho vysál do sucha, tak jako by to udělal on, kdybych ho posledně nezastavil, ale za ta léta jsem se naučil poměrně dobře ovládat. Nakonec přestanu se vším. Ne že bych chtěl Shiroua nějak trápit ale spíš to dělám abych se uklidnil a taky abych si byl jistý, že můžu pokračovat. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Když se ale začne věnovat mému uchu a krku, místo rtům, tak se vzdechy ozvou naplno..tedy skoro naplno, snažím se je potlačit. Jakmile Zel přestane, tak se na něj podívám, protože mi nedochází proč vůbec přestal. Přesto to nevypadá, že by chtěl přestat úplně..což by asi nebylo možné. Je určitě stejně vzrušený jako já...a jde to na něm i vidět, stejně jako na mně. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Uvolním své prsty a s trochu zákeřným úsměvem je strčím Shirouovi do pusy, i když riskuju, že mě pořádně kousne, protože vzápětí do něj vniknu a okamžitě se začnu pohybovat. Druhou rukou si přidržuju Shiroua kolem pasu, zatímco sázím polibky všude kam dosáhnu, aniž by to nějak přerušilo tempo mých pohybů. Teď už se i z mých rtů začínají ozývat vzdechy. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Všechno tohle ale zmizí ve chvíli, kdy do mě vnikne. Nechci ho kousnout, takže mě to stojí velkou námahu...dokonce u toho nevykřiknu. Pak ale začnu znovu vzdychat, protože Zelovy pohyby jsou...naprosto omamující a cítím je velmi intenzivně. Pomalu začínám cítit, že toho vzrušení je na mě příliš moc...tentokrát se do Zelových prstů celkem nešetrně zakousnu, když ze sebe to vzrušení dostanu j jediném vystříknutí ven... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Mé pohyby jsou rychlejší a rychlejší a já dosáhnu vrcholu pár sekund po něm. Ještě chvíli se ani nehnu, mé tělo se jemně třese a zachycuje každý kousek omamného pocitu. Nakonec, když všechno skončí a zbyde jen únava sesunu se na postel vedle Shiroua. Cítím se trochu provinile, protože už předtím byl unavený a teď na tom musí být ještě hůř. "Jsi v pořádku?" zeptám se ho starostlivě. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Když se Zel svalí vedle mě, tak se převalím na bok a trochus e přikrčím, skoro jako bych se chtěl stočit do klubíčka. Mám mírně přivřené oči, což je znakem toho, že jsem pořádně unavený. Přesto na Zelovu otázku přikývnu, i když nemám daleko k tomu, abych znovu usnul....neje kvůli vyčerpání, ale taky ztráty určitého množství krve. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Těžko by teď měl sílu něco namítat, kdyby se mu tohle nelíbilo. Navíc posledně se velmi bránil, když jsem chtěl odejít, takže si myslím že ani nic proti mít nebude. Ještě chvíli studuju jeho tvář, ale jsem teď sám dost unavený na to, abych se pokusil taky usnout a načerpat energii, takže po chvíli zavřu oči a vnímám jen Shirouovu přítomnost. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Je to příjemné...zase mít někoho, kdo o mě stojí... Takhle se mi bude spát lépe. Mnohem lépe. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro přikývnu na Tarův návrh a směle vykročím vpřed, vstříc novým zážitkům. Ten mladík má zase jednou pravdu, mohli bychom narazit na nějakou vhodnou práci, i když já si spíš myslel, že dostane něco přiděleného od strýčka. Možná to odmítl, kdo ví, co se stalo. Chvíli mlčky pokračuji v chůzi, než opět promluvím. "A co strýček?" |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro “Aspoň teda se tak zatím jeví. Zase tolik jsme spolu nemluvili. Uvidím později. Času dost. Vlastně na to mám věky… ale třeba si po pár století začneme lézt na nervy. Ale možná že i dřív. Taky nemohu žít u strýčka věčně. To bude asi jenom dočasné, než se trochu rozkoukám, něco si vydělám a pak bych se mohl nastěhovat do vlastního.“zadívám se před sebe. “ Nebo aspoň takovou mám představu. Ale kdo ví, jak to nakonec bude. V ničem není jistota.“uculím se. “A co ty? Jak to vidíš ty?“ |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro odpovím prostě a na tváři se mi mihne něco, co připomíná úsměv. "Jsem sice rád, že mám kde bydlet, ale je jasné, že ani já tam nemohu zůstat věčně. Navíc nemám práci, což celou situaci tak trochu komplikuje, protože jak už jsi sám zmínil, bez peněz nic neuděláš. Zatím mě to ale moc netrápí, věřím, že se vše brzy změní. Až se tak stane, budu mít dost času najít si nějaký dům a bydlet ve vlastním, podle vlastních představ, neomezován vkusem cizích." Na chvíli se odmlčím a zahledím na několik domů v dálce. "Tvůj strýc mi zatím připadá jako muž, který ví, co dělá. Tak trochu doufám, že se mé mínění o něm nezmění." |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro Sáhnu do kapsy a podívám se na hodiny na mobilu “Jsem teda, ale zvědaví, jakou tu práci mi chce strýček dohodit. Mě by třeba nevadilo dělat nějakou normální práci. Doma jsem často pomáhal v knihovně a nebo v barech. Máš rád oslavy? Tedy jak se dnes říká párty? Nebo je to mejdlo? No to je jedno. Já rád na takové akce chodil. Mohl jsem tak poznat spoustu zajímavých…ehm… lidí.“ na chvíli se zaseknu. Málem jsem řekl něco co jsem nechtěl. Naštěstí jsem se zarazil včas. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro "Jako živý jsem je snad z části rád míval. Čas od času. Po mé přeměně jsem si vybral jinou cestu, jiný bývalý život. A jsem se svým rozhodnutím spokojen," usměju se a snad bych se nad tím vším i na chvíli zamyslel, kdybych si vzápětí neuvědomil, že je to zbytečné. "Navíc, není oslava jako oslava, a většinou je jedno, jakým slovem ji nazveš. I na takovém rádoby mejdle se můžou všichni unudit k smrti, zatímco na skromné oslavě se bavit jako ještě nikdy," dodám. Konečně to znělo jako prostá slova někoho, kdo býval člověkem, ale i tak byl slyšet zřetelný odpor ke slovu 'mejdlo'. Za ten čas, jsem ke svému hraní hodně přivykl. "Chtěl bys snad na nějakou oslavu jít? Nebo ji sám uspořádat?" těknu k tobě pohledem. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro “No a jak dlouho jsi ty upír? Myslíš, že já se také změním? Možná že jo… jsem taky upír jen dva měsíce. Plus mínus. To není moc dlouho.“ zamyšleně našpulím rty. “Ale asi ano. Asi bych chtěl na nějakou oslavu. Poznat ostatní. Najít si tu přátele. To by bylo fajn.“ |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro pousměji se "Předpokládám, že ke změně dojde jen tehdy, kdy to budeš chtít. Pokud se budeš chtít chovat jako dosud, budeš stejný, pokud budeš chtít vyzdvihnout upírství na pomyslnou vyšší úroveň, změníš se. Záleží na tom, jak to chápeš," odpovím vyrovnaně a lehce naznačím rukou, abychom zahnuli. Poté si ji znovu schovám za zády. "Najít si přátele," zopakuji polohlasně, aniž bych to myslel nějak špatně. "A přítelkyni?" lehce změním téma, i když ve své podstatě mluvím pořád o jednom a tom samém. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro Ale zdá se, že ho dneska z práce neshánějí, protože se až do brzkého poledne vůbec neozval mobil. Teď to vypadá, že se Shirou zase probouzí. Není to ovšem nijak rychlé probouzení, spíše se zdá, že jen neklidněji spí a nejspíš se brzy probere. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro Ale jeho otázka mě maličko zarazí, a už jsme se zase začal červenat. Zkusím to zamaskovat pokrčením ramen “ No…. To asi ne. Já mám poněkud… jinačí vkus.“ odpovím mu trochu vyhýbavě. Akira byl vážně zvláštní, když už jsem si myslel že to s ním bude v pohodě a nebudu muset být na rozpacích a podobně… tak na mě vypálí takovou otázku a zase v tom lítám. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro "Já si ani neumím představit, že bych si domů dovedl upírku," nad představou toho, že mám doma někoho opačného pohlaví a je stejný, jako já, se málem zatřesu. "Neskončilo by to vůbec dobře," dodám krátce na to. Tvým rozpakům nevěnuji pozornost, možná, že jsem si jich ani nevšiml, nebo je vážně beru jako tvou součást. Těžko říci. Opět naznačím rukou směr, kterým si myslím, že bychom měli pokračovat a držím se ti po boku, sem tam se ohlížejíc po okolních domech či výlohách. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro “ Ti jsou krásní!“začnu se rozplývat, jako nějaké malé dítě. “Mě rodiče nikdy psa nedovolili. Měl jsem rybičky.“ svěřím se Akirovy, když mě dojde. “Možná bych si teď jednoho mohl pořídit. I když… stále je tu ten problém, že pro mě to bude jen chvilka, ale uběhlo by patnáct let jako nic a umřel by mi. Tohle je podle mě teda hodně velká nevýhoda.“na chvíli zmlknu. “Musím zůstat v kontaktu s rodiči. Dřív než bych se nadál, zjistil bych, že umřeli na stáří.“ narovnám se. “Řekni mi, Akiro. Myslíš, že to že jsme upíři je dar nebo prokletí?“ |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro "Dar, pokud nemáš nikoho na kom by ti záleželo. Pokud by se nejednalo o dalšího upíra. A prokletí je to tehdy, když někoho takového máš. Jistě, nejsou to všechny důvody," položím ti ruku kolem ramen. Krátce na to ukáži prstem na jedno z koťat. "Tohle se mi vážně líbí." "Pokud tě trápí smrt zvířat, nemusí. Většina z nich by umřela dříve než ty, i kdybys byl živý, a pokud se u tebe budou mít dobře..," nechám větu vyznít do ztracena. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro “ Máš pravdu. Samozřejmě. Zemřeli by tak jako tak dříve, jak já. Spíš mě trápí to, že rodiče zemřou a já o tom třeba celé roky nemusím vědět.“ rty se mi zkřiví do neveselého úsměvu. Krátce potřesu hlavou, nechtěl jsem si kazit náladu, zadívám se na kotě na které Akira ukázal “ Ano. To je opravdu moc pěkné. Myslíš, že by strýci vadilo, kdybych si pořídil mazlíka?“ pootočím trochu hlavu, abych se mohl na Akiru podívat. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro pronesu tišeji, než je u mě běžné, zahleděn na kotě. Evidentně tě nechci zatěžovat nepovzbudivými řečmi o tom, že se s tím musí každý vyrovnat a nemá moc možností, jak to změnit. Pomalu otočím hlavu, povzbudivý úsměv mi zmizel z tváře. "Za nějaký příslib, by mu to možná ani..," můj stisk zesílí a já, bez jediného zaváhání přitisknu své rty na tvé, nedávaje ti příliš možností k tomu, abys ucukl. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro Dech mi uvízl v hrdle, jak se mi tam objevil onen známí knedlík a překvapení nahradilo vzrušení. Pomalu zvednu ruku, položím ji Akirovi na tvář a pohladím ho po ní. Zkusmo pohnu rty a políbím ho. Připadal jsem si, jako nemotorné dítě, nebo jako mladý chlapec, který dostal svůj první polibek i když pravda byla taková, že tohle rozhodně nebyl můj první polibek, ale z nějakého důvodu jsem se tak cítil. Hlavně jsem nechápal proč to Akira udělal. Že bych se mu líbil? Nebo že snad zkouší, jak na tom jsem? Ale vždyť jsme se skoro neznali. Já toho o něm věděl… vlastně skoro nic. A co on věděl o mě? Určitě víc než já o něm. To ta má upovídaná puse. Nechápal jsem to… ale rozhodně jsem se nehodlal odtáhnout tak rychle. Na to mi ten polibek byl až příliš příjemný. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro Stisk o něco málo povolil a změnil se tak v onen známý chtivý a vášnivý, stejně jako pohyb rtů a jazyka. Volná ruka vystřelí vzhůru a zaboří se ti do vlasů, prsty něžně laskají pramen po prameni, a když po chvíli otevřu oči a o kousek se odtáhnu, zrcadlí se v nich jistá spokojenost. "A myslíš, že by strýci vadilo, kdybych si udělal mazlíka z tebe?" ozve se pobavený šeptavý polohlas, načež opět lehce přitisknu své rty ke tvým. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro Akira byl tak… tajemný, chytrý, přitažliví a navíc dokonale líbal, ale stále tu byla ta otázka, která mě trápila. Po chvíli, která mi přišla jako věčnost se od něj odtáhnu a ruce si položím na srdce, jako kdybych se obával, že mi prorazí hrudní koš a uteče se někam ochladit. “Počkej… počkej, Akiro.“ řeknu a zadívám se na něj, olíznu si rty a snažím se najít ty správná slova “Akiro… ne, že by ses mi nelíbil a ten polibek… byl fajn, teda… líbil se mi… tedy… ale.“ začínám blekotat “ Tedy… není to trochu rychlé? Přece jen… se známe opravdu minimálně…. „rozpačitě si odkašlu. “Já bych chtěl vědět tedy… proč? Tedy proč já? Víš, já nejsem na známost na jednu noc. Jsem poněkud…. spíš na city.“konečně ze sebe dostanu to co jsem chtěl i když to v mé hlavě znělo mnohem lépe a neřekl jsem to ani z poloviny, tak jak jsem plánoval. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro zvednu jedno obočí. Následně zavrtím hlavou v odmítavém gestu. "Neznám tě, možná proto se mi líbíš. Jsi jiný, zcela jiný než já, a to mne přitahuje. Dělím upíry na tři typy lidí. Zaprvé na ty, které nechci už v životě potkat, protože by to neskončilo dobře. Za druhé ty, ve kterých vidím šanci, jak se někam dostat a jak si pomoci," udělám krátkou pauzu "A mezi ty poslední, které chci poznat intimně, patříš ty." Koutky rtů se opět pohnou k jemnému úsměvu, pustím tě a o krok poodstoupím. "Nebudu naléhat, Taro Nanashi." |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro Pousměji se “Já… rád bych tě také poznal blíže, Akiro.“přiznám se upřímně. “Ale nechci to nijak uspěchat. Chápeš?“sundám konečně ruce ze srdce a spustím je podél těla. Znovu si olíznu rty, stále jsem měl pocit, jako kdyby jeho rty byli na mích. Zadívám se mu do očí, přijdu k němu a trochu bázlivě mu stisknu jemně ruku. Otočím hlavu zpět do výlohy a zadívám se na štěňata a koťata “Až budu zase mluvit se strýcem zeptám se ho jestli by mi dovolil domácího mazlíčka.“ vrátím se zpět k tématu, předtím než mě políbil. Měl jsem hroznou chuť ho znovu políbit, ale ještě jsem nevěděl co si mohu vůči jemu dovolit a co ne. Nechtěl jsem udělat chybu. Zase se na něj zadívám a oči mi září nadšením, teď jenom jestli to bylo nadšení ze zvířátek a nebo z toho co se před chvílí stalo. “Půjdeme dál? A mezitím… bychom se mohli trochu sblížit.“ navrhnu mu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro přikývnu. Palec sjede po tvé ruce v krátkém pohlazení, ještě chvíli jen tak stojím, v tichém zamyšlení nad výrazem tvých očí, než ruku něžně vytáhnu ze sevření té tvé a pokynu jí směrem, kterým bychom měli jít. "Co tě tedy zajímá?" zeptám se bezstarostně, ruce spojené za zády. Jak se zdá, nejsem ten typ, který by se tak lehce vzdal svých návyků. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro Jsem omámený touhou a když si mne Hans k sobě přitáhne nedokážu odolat a lehce ho kousnu do rtu a ruka sjede na jeho penis, který je čím dál tím víc tvrdší. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro “Každý má nějaké to tajemství nebo něco o čem nechce mluvit.“zadívám se před sebe, ale koutkem oka se na něj občas podívám. “Nechci abys si myslel, že jsem nějaký rejpal, který strká nos do cizích věcí.“ po pravdě jsem to občas dělal, ale spíš nevědomky. Nevěděl bych o tom, kdyby mě na to občas někdo neupozornil. "A myslíš, že by strýci vadilo, kdybych si udělal mazlíka z tebe?" vzpomenu si co řekl po polibku a mnou mimoděk projede záchvěv vzrušení. Nikdy bych si nepomyslel, že bych kdy mohl být pro někoho, jako je Akira…. přitažliví? Zajímaví? Spíš jsem si vždy myslel, že jsem trochu dětinský, stále lpící na potřebách života. Rychle zastavím, protože ve svých myšlenkách jsem málem zapomněl zastavit na přechodu, ještě že mě na to upozornil projíždějící osobák, tím že na mě zatroubil a já rychle uskočil dozadu. To jsem se zase teda před Akirou předvedl. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Jak se jeho ruka dotkne mého penisu, dá o sobě okamžitě znát. Já však chytnu jeho ruku a dám si jí na břicho. Jakobych nechtěl, aby se mě tam dotýkal. Jen co je jeho ruka mimo dosah mých intimních partií, pokračuji ve škrábání jeho těla. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro Věk, přibližně čtyřiadvacet let. Mám rodiče a bratra, kteří jsou bezesporu rádi, že se mne tehdy zbavili a zajisté se po mě neshánějí. Nikdy jsem nebyl příliš společenský, tudíž ani oblíbený. I odtud se mohla vzít má chuť vydávat se za šlechtického upíra, který ostatní jen využívá. Brzy jsem se odstěhoval a žil s přítelem. Odešel. Jako pomstu jsem zvolil několik objektů s bujnými vnadami, jedna z nich byla upírka," začnu odvykládávat svůj život. Nad ničím se nepozastavuji, beru to jako holý fakt, jako by to nebyl ani můj život, ale jen jedna z episod nějakého seriálu. "Miluji knihy. Hlavně ty staré, stejně tak i ostatní starožitnosti. Mýmc cílem.. můj cíl je prostý a jednoduchý, nejel jsem do Shelteru proto, abych zastával nějaké nízké funkce," opět udělám krátkou odmlku a letmo na tebe pohlédnu, abych viděl tvůj výraz. "Jak už jsem řekl, byl jsem klidným tvorem, dokud mi nebylo ublíženo. Tehdy jsem utrácel za děvky, chlast a cigarety. Nebylo to nic, o co bych stál delší dobu. Nakonec jí jsem vděčen, že mne změnila. A muži mne přitahují už od útlého věku. Možná i to na mě rodiče nesnášeli." |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro Jeho život byl… smutný. Možná, by můj byl podobný, kdybych někdy rodičům řekl, že jsem homosexuál. Ale na to jsem nikdy neměl odvahu. Takže nevycházel se svou rodinou ani se světem. Nechápal jsem, jak mohl být neoblíbený. Akira je pohledný, chytrý a milí, teda když se aspoň nechoval odtažitě což pak naháněl trochu strach a respekt. Zavrtím nevěřícně hlavou a zastavím se, otočím se čelem k němu “Je mi líto, že jsi si prošel tak krušným životem. Ale o lítost asi nestojíš.“pousměji se. “Takže teď soudíš… že jsi na tom lépe, jak když jsi byl člověk, ano? A nechybí ti něco? Nějaké lidské zvyky nebo tak?“ zadívám se mu do očí. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro jsem zase jednou vážný, pohled upřen někam do dálky. Na kolemjdoucí nereaguji. "Lépe. To není to správné slovo. Beru to tak, že jsem začal nový život. Přesně takový, jaký mi vyhovuje. Nechybí mi nic, protože vše, co nám bylo vzato, nám je něčím nahrazeno." Věnuji ti další krátký pohled. "Záleží na každém, jak to vezme," dodám. Pustím ruce za zády a jednu z nich ti opět položím kolem ramen, možná to působí trochu otcovky, možná majetnicky a ochranitelsky, i když žádné nebezpečí není zřetelné. "Jsou věci, které by mi mohly vadit, jenže mi nevadí. Nakonec, i tento život můžeš ukončit. Mě to připadá zbytečné, máš před sebou tolik možností." |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro Přikývnu, že chápu co říká “Nový život. Ano. Řekl bych že jsi použil ty správná slova.“ pronesu pomalu. “A rozhodně nehodlám svůj život ukončit… nebo tomu mám říkat neživot? To je jedno.“ pokrčím rameny. Stoupnu si na špičky a lehce ho políbím na bradu “ Jsem, ale zvědaví, jaké možnosti budeme mít tady….“ zamyslím se. “A jakou práci by jsi chtěl dělat?“ |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro odpovím neurčitě, ale upřímně. I podle tónu je jasné, že mít nějaký konkrétnější plán, řekl bych ti ho. "Nemůžeš jen tak přijít, mít spoustu peněz, sedět celé dny v přítmí kanceláře a rozkazovat podřízeným. Škoda, zrovna tohle by se mi líbilo," pousměji se a otevřu dveře kavárny, před kterou jsme právě došli. Nechám tě vejít a naznačím ti, abys vybral stůl. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro Usadím se a čekám až si sedne Akira. Byl jsem zvědavý jestli si sedne naproti a nebo vedle mě. “Takže rozkazovat by se ti chtělo?“usměji se, když se usadí “Myslím, že na to schopnosti jistě máš.“ řeknu zcela upřímně. Opravdu jsme si to myslel. Akira vypadal jako muž, co dává rozkazy a ne je dostával. “Já nikdy neměl moc představu o tom co bych měl dělat za práci… jednou jsem teda chtěl prodávat papoušky. Ale to jsem byl ještě dítě. Pak jsem už neměl žádný určitý cíl.“pokrčím rameny. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro usměji se a posadím se tak, abych tě neměl moc daleko, ale zároveň tak, abych nemusel otáčet hlavu, když se ti zahledím do obličeje. "Je to zde docela hezké, co říkáš?" zmíním se jen tak mimichodem. Ne, že by bylo vidět, jak si kavárnu prohlížím, ale někdy jsem to stihnout musel. "Jací jsou tví rodiče?" vrátím se zpět k předešlému tématu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro “No… moji rodiče… jsou takový klasický. Od svatby spolu. Nevím jestli s ještě milují, ale asi ano, to by se asi více hádali. Byli v klidu. Ale asi jediný problém byl v tom, že to jsou Nacisté. Vychovávali mě přísně, ale ne, že by byli zlí nebo tak. Spíš bych řekl, že rozumní.“ zamyslím se. “Matka pracuje, jako sekretářka v realitní firmě a otec zase jako právník.“ sfouknu si z čela překážející pramen vlasů. “ Když mi bylo devatenáct odstěhoval jsem se od nich do menšího bytu. Založila mě babička. A pak jsme pracoval tak příležitostně. S rodiči jsem se stýkal vlastně denně protože ten byt byl k mé smůle ve stejné ulici. Trochu ironie, ale měl jsem své soukromí. A aspoň se rodiče pak nezajímali, proč jsem nešel dál do školy a tak dále.“ pokrčím znovu rameny. “Tak kolem a kolem nic moc zajímavého. Když jsem byl ještě prtě, tak jsem si vymýšlel, že rodiče jsou tajní agenti a to je jejich krycí zaměstnání a že se ve skutečnosti nejmenuji Nanashi. No znáš to… děti. Chtějí být oblíbené.“ usměji se. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Ani se nehnu, i když Shirou vypadá, že se brzy probere. Myslím že potřebuje pořádný odpočinek víc, než cokoli jiného. Zavřu oči a chytím ho jemně za ruku, abych ho neprobral a poslouchám jeho dech, čekajíc trpělivě až otevře oči. Mě nezáleží na tom, jak dlouho to bude trvat. Já počkám. I když možná pak dostanu nadáno že se vyhýbám práci. Ale to mě zas tak netíží. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Cítím se už mnohem vyspaněji, než předtím. Vlastně se cítím velmi dobře. Hned jako první se podívám na Zela, ale když má teď zavřené oči, tak ho nebudu rušit. Ani nevím jestli náhodou taky nespí. Přivřu lehce oči a nepřestanu se na něj dívat. I když by nebylo na škodu, kdybych se šel osprchovat..ale to nějak počká. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Nemůžeš se vynadívat?" Podívám se na něj a jemně ho pohladím po tváři. "Ohayou. Už jsi zase plný síly?" zeptám se celkem zbytečně, protože Shirou vypadá na pokraji svých sil pořád. Třeba se mi to povede změnit...ale určitě ne pokud se budu chovat pořád tak bezohledně a sobecky. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro "Cítím se dobře..."řeknu a vyklouznu svou rukou z té Zelovy. Pak si k sobě přitáhnu přikrývku. Sice už je mi fajn, ale nechce se mi vstávat, dokud to nebude přespříliš nutné... Přestože se budu muset velmi brzy jít umýt. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Pamatuju si že jsi se choval zcela jinak není to tak dávno..." ušklíbnu se. Není zlé ho trochu poškádlit. Snad není v špatné náladě. "Navíc moje nehynoucí krása je hodná obdivu. Je mi jasné že se chceš dívat, i když to nepřiznáš," usměju se lišácky. Očividně to ale není moc vtip, protože o sobě mám dost dobré mínění. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Možná to dělám schválně, nebo jsem prostě jen v dobré náladě a chci Zela trochu pozlobit. Jinak neřeknu nic..čekám na to, co Zel udělá. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Ale pojďme se usmířit. To je na dohadování to nejhezčí," zazubím se a dlouze ho políbím. "Lepší?" zeptám se vzápětí nevinně a podepřu si hlavu rukou. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Jakmile se mě potom Zel zeptá...myslí, že neuškodí ho pozlobit ještě víc. "Ne..není...zasadil jsi mi hlubokou ránu," odpovím a z nějakého důvodu mám chuť se usmát, ale potačuji to, alespoň trochu. Schválně uhnu pohledem, jako kdybych to myslel vážně. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Můj nejdražší Shirou...jak bych to jenom mohl udělat, aby jsi se na mě nezlobil?" přistoupím na jeho hru a nasadím silně nešťastný hlas, při čemž se tvářím jako boží umučení. I když v očích...tam se lesknou dvě jiskřičky, které prozrazují, že se bavím. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro "Možná až příjdeš na to, co jsi řekl špatně," řeknu a skoro podvědomně našpilým rty. Neudělal jsem to už dlouho, ale myslím, že teď je k tomu vhodná příležitost. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro usměji se. Bylo to krátké a nic neříkající shrnutí, ale dle mého názoru se jedná o nejlepší slovo, jaké k tomu šlo říct a jak jím vše shrnout. "Chtěl jsi někdy být jako oni? Já nikdy nechtěl být jako rodiče, ani nikdo, koho jsem znal. Chtěl jsem být lepší, i když tohle slovo má spoustu významů a můžeš si pod ním vyložit téměř cokoli," kývnu na servírku, aby si nás taky ráčila všimnout. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Ale Shirou-chan neshledávám na svých slovech pranic špatného. Ale řekni mi jestli jsem vážně něco řekl. Budu se ti klanět a líbat ti ruce, jen aby jsi mi odpustil," pronesu nešťastně, i když je jasné že je to pořád jen hra, protože mi cukají koutky, i když jsou schopný udržet vážný výraz. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Moc dobré nálady. "Tak například není hezké, když vyzdviháváš svou krásu v přítomnosti někoho, komu by jsi měl skládat poklony," řeknu a zase se odvrátím jakoby jinam. Přitom ale poočku sleduji, co ale Zel dělá... ...velmi dobře s eu toho bavím. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Vzápětí zase upřu pohled na Shiroua. "Ovšem nikdo není krásnější než můj Shirou, to je pochopitelné," dodám a skoro mi uklouzne úsměv, ale nakonec se nepřestanu tvářit smrtelně vážně. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Uvidím, co udělám ještě za další nějakou chvíli. "Myslíš to vážně?" zeptám se Zela, ale tentokrát už v tom nejde cítit tak moc pobavenosti. Ptám se naprosto vážně. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Jistěže. Jsi nádherný. A když chceš tak roztomilý a okouzlující," řeknu zcela upřímně. Popravdě...kdyby nebyl krásný, nevybral bych si ho. Jemně přejedu prstem po jeho tváři. "Už mi konečně odpustíš?" usměju se trochu víc v očekávání, jestli mě Shirou už potrápil dost, nebo se mu to zdá málo. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro "Musím se jít osprchovat," řeknu najednou, ale nevstanu. Spíš to vypadá, jako bych zase na něco čekal... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Ah jak roztomilé," usměju se a obejmu Shiroua tak, abych se k němu mohl co nejtěsněji přitisknout. "To by jsi měl...a já taky...potřebuješ s tím snad pomoct?" ušklíbnu se, když váhá. Je vážně roztomilý... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Opravdu už si na něj začínám zvykat, i když se známe jen chvíli. "Chtěl by jsi?" zeptám se ho, když se od něj zase odvrátím pohledem. Možná ho zase zkouším, nebo to myslím vážně a chci aby se mnou šel. Nemyslím si, že už by mi to vadilo. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Nakonec se rozhodnu odpovědět popravdě, nemyslím si že by to mohlo něco zkazit. "Jistě...chtěl bych..." Snad abych potvrdil svá slova ho jemně políbím na hrdle a přejedu prsty po jeho tváři a rtech, aniž bych ho pustil z objetí. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro "Já...myslím, že tady nemám nic co by jsi na sebe dokázal obléknout," řeknu skoro omluvně. Nevím, jestli může být dobré, když nemá nic čistého na sebe... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "To nevadí. Já se s tím nějak srovnám. Budu vypadat pořád dobře," pousměju se. Sezbírám ze země to co jsem včera zahodil, když mi to bylo na obtíž. Moje šaty jsou možná poněkud pokrčené a bylo bylepší mít nové, ale momentálně mě to moc nezajímá, když tu jsem s Shirouem. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Pak aniž bych čekal na zela, vejdu do sprchy, a pustím ji...je vlažná, možná trochu spíš studená, tak jak to mám rád...i když teď se zdá studená i pro mě. Za tohle určitě m-ůže Zel... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Tohle mi nedělaj pokud nemáš zájem o to abych dostal infarkt..." nehledě na to že to není možné... Než Shirou začne mít nějaké námitky obejmu ho. Je to krásné cítit jeho křehké tělo tak blízko... "Chyceš abych tě pořádně vydrhnul?" zašeptám mu do ucha hravě. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Jakmile mě Zel obejme, tak se o něj zase lehce opřu, je mi to velmi příjemné. "Jestli ti to nevadí," lehce se pousměji. Nepamatuju si, že by mě kdy někdo myl, krom mé matky, ale to už je tak dávno, že už si na to prakticky nepamatuju. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Proč by mi to mělo vadit? Myslím že mě to bude bavit..." pousměju se a chopím se sprchového gelu, který si dám na ruce. Nemíním si nechat ujít tuhle příležitost si Shiroua zase pořádně osahat, když to vypadá, že se teď nebude bránit. Začnu nanášet mýdlo na jeho kůži, přitom přejíždím rukama po jeho hrudníku. Na okamžuk přejedu prsty jeho bradavky, ale nechci ho škádlit moc, takže je to opravdu letmý dotek. Osahám takhle důkladně celé jeho tělo s vyjímkou moc citlivých míst. Myslím že by nebylo dobré ho tak rychle znovu unavit. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Je mi jasné, že to dělá proto, aby se mě mohl dotýkat. I tak je to ale trochu jiné, než když se mě dotýkal předtím. Teď to je... Po chvíli zavřu oči a jediné o co se snažím je zůstat stát. Nic jiného teď dělat stejně nemůžu... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Teď chutnáš jako mýdlo," postěžuju si, ale nepřestávám se usmívat. "Ale nejsem si jistý...hmm možná bych to měl udělat znovu aby jsi byl vážně opravdu čistý," řeknu škádlivě, přitisknu ho k sobě a znovu políbím. Nějak se z něj stal opravdu báječný mazlíček. Mám vážně skvělý vkus. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro "Myslím, že už jsem čistý dost," řeknu poté co mě políbí a odvrátím hlavu na stranu. Nevadilo by mi, kdyby mě začal umývat znovu...spíše vych to uvítal, ale kdybych na o připustil hned, tak by ho to nebavilo. Nejspíš. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Trochu slaně...ale přesto...sladce..." řeknu nakonec tiše a lišácky se usměju. Přitisknu si ho k sobě ještě víc a znovu ho jemně políbím na krk. "Tak to se tě budu muset dotýkat jen tak, bezdůvodně, protože se mi to moc líbí," ušklíbnu se a mé ruce skutečně začnou jemně přejíždět po jeho zádech. Jinak ale nic neudělám, protože je mi dobře jen tak, když můžu být takhle blízko. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Taky tímdám najevo, že jsem ho slyšel, a že se i to co dělá líbí. "Měl by jsi si taky umýt..."řeknu po chvíli, aniž bych navrhnul, že bych ho na oplátku umyl já. Nikdy jsme to nědělal, takže bych se cítil značně nesvůj. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Nepomůžeš mi...alespoň trochu?" zeptám se, i když vím, že je hodně nejistý. Mírně ho kousnu do ucha a nevedu jeho ruce na svůj hrudník. Alespoň se pokusím. Moc rád se ho dotýkám ale taky moc rád cítím jeho doteky. A takovou příležitost moc často nemám. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Ani normálně nevypadám jako osoba, která by se o lidi příliš zajímala, nebo dokázala s nimi vycházet. "Nikdy jsem..."řeknu, spíše jen špitnu, po chvíli. Opravdu nevím co bych teď měl přesně dělat, i když si pamatuju, jak mě před chvílí Zel umýval... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Nemusíš mít strach...já chci cítit tvé doteky...není to tak těžké. Líbí se ti když se tě dotýkám že? Necítíš někdy...touhu oplatit mi to...?" zeptám se ho se vší vážností. Přítáhnu si jeho ruce ke rtům a jemně ho políbím na jednu i na druhou. Vypadá to, že vážně není na něco takového zvyklý. Ale já mu pomůžu, aby si zvyknul... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Dám si na ruce trochu mýdla a rozetřu ho mezi dlaněmi. Pak jemně, hodně opatrně a nejistě položím obě ruce na Zelovy ramena pomalu s nimi přejedu níž ke klíčním kostem. Pak se mi začnou zase třást ruce... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro Ale nakonec si neobjednám nic jiného než espreso s čokoládou. “Myslím, že málo dětí chtějí být jako jejich rodiče. Tohle je doba, kdy si každý chce jít svou cestou. A já nebyl jiný.“ dodám ještě a zase si podepřu rukou bradu a sleduji Akiru. Pak, ale zavrtím hlavou a opřu se do židle, vyhlédnu z okna “Co ty máš rád?“ zeptám se ho a pak se na něj zase zadívám. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Přitisknu ho znovu k sobě, tak pevně jak si troufnu. "To nic...nebudu tě nutit do něčeho co nechceš, neboj se," zašeptám mu do ucha a chytím ho za ruce, jako bych se snažil zastavit jejich třes. Nechci mu ublížit. Jakkoli se můžu zdát bezstarostný, vím kdy je třeba brát věci vážně. Vím že on nená hračka a musím na něj brát ohled. Chci aby byl šťastný, protože jsem s ním, ne mu přidělávat starosti. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Znovu se o něj opřu, a když mě chytí za ruce, tak je stisknu...napůl proto, abych zastavil ten třas, ale hlavně proto, že prostě chci. Chvíli jen tak nechám, ať na nás padá voda, aniž bych se pohnul. "Myslím, že už půjdu..."řeknu tiše. Když tady budu, tak se Zel asi neumyje, a já toho nejsem schopný. Takže bude lepší, když už odejdu... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Omlouvám se. Byl jsem sobecký," řeknu ještě, než ho nechám jít. Je mi líto, že jsem ho tak rozhodil, ale na druhou stranu...je vážně roztomilý...a tak bezbranný... Zatřesu hlavou a začnu se konečně soustředit na to, proč tu jsem. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Jakmile vyjdu ze sprchy, tak se usuším, a oblíknu se do čistého. Pak zmizím z koupelny. Mám docela hlav, takže začnu v kuchyni něco připravovat...moc toho nemám, samá instantní jídla, ale nemůžu si vybírat. Takže udělám něco pro sebe i pro Zela. Oboje postavím na stůl do obýváku...a sednu si na gauč. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro Zamrkám a usměju se. "Mám rád klid a pořádek. Klidnou, z mezí nevybočující hudbu, temná zákoutí, sladkou krev a hezkou oběť na úrovni," vykouzlím si na tváři další úsměv "A mimo to se mi líbí i takové ty zcela obyčejné věci, jako rychlá auta, komedie a růže. Bouřky," trochu bezradně pokrčím rameny, stále s úsměvem. "Je těžké říci, co mám rád a co ne. Názory se mění ze dne an den." |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro “Sladká krev? Ty jsi už… tedy pil jako lidskou krev? Jako ne z toho sáčku, ale z opravdového člověka?“ zeptám se trochu dychtivě. “ Jaké to je? Víš… já ještě nikdy člověka neměl. Tedy jeho krev. Když jsem zjistil co se ze mě stalo, neměl jsem odvahu útočit na lidi. Chytal jsem zatoulané psy a kočky. Občas dokonce i krysu.“ znechuceně se oklepu “ Pěkně odporný.“ ušklíbnu se. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro Je to zvláštní pocit, naplňující. Mnohem lepší, než mít krev z krevních banek. Zato o něco náročnější, ale to k tomu patří. Promyslíš si, jak to provedeš. Jestli někoho naoko sbalíš a užiješ si to, ačkoli tě to třeba bude stát peníze, nebo jestli si prostě počíháš, chytíš ho a ochromíš. Báječný pocit," usměji se a mírně nakloním hlavu, jako bych si něco na tobě prohlížel z jiného úhlu. Pak ji vrátím do normální polohy. "Jednou tě někam vezmu, aby sis to sám vyzkoušel," zašeptám. "Zvířat jsem se nikdy nedotkl, už jen proto, že oni si to nezaslouží. Lidé, ať se zdají jacíkoli, vždy jsou v hloubi duše stejní. Horší než zvířata," vrhnu nepříjemný pohled po právě příchozích hostech. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro “Chápeš, jak to myslím?“ zeptám se a zase se na něj podívám. Přijde servírka, která nám přinese naší objednávku, poděkuji a vezmu svůj hrnek, párkrát fouknu a usrknu, ale je příliš horký a opařím si jazyk. Zase odložím šálek a zadívám se na Akiru “Říkal jsi, že bys mě jednou někam vzal… kam? A myslíš, že bych to zvládl?“ odkašlu si a promnu si opařené místo na jazyku o zuby. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro přýliš nad tím nepřemýšlím. I když vám někdo řekne, že něco nejde, vždycky se najde způsob, jak obejít pravidla. Svůj šálek kávy odstrčím a upiji ze sklenice s vodou. Její obsah mne na moment zaujme, snad chuť, snad vzpomínka. "Každý to zvládne. Stačí jen, abys chtěl. Půjde to samo." Nastane chvíle ticha, kdy ochutnám i kávu a během chvilky ji vypiji, poté si přisunu sklenici vody a pohlédnu na její dno. "Nic není tak těžké, jak se zdá, Taro. Jde jen o to, jak se rozhodneš." |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro “To bude určitě zajímavá dovolená.“ řeknu vesele a pohlédnu na hodiny “Věřím, že když mi v tom pomůžeš tak to zvládnu. Nepůjdeme?“ zeptám se a zvednu se. “Já to zaplatím.“ řeknu a odejdu k pultu, kde zaplatím za naší objednávku. Pak se vrátím k Akirovi, čekám až vstane a vyrazíme “Myslím, že je načase se vrátit. Už je celkem dost hodin.“kouknu znovu na hodiny. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro A tak, spolu, vyrazíme zpátky do domu Tarova strýčka. Téměř celou dobu mlčím, jen sem tam přikývnu nebo krátce odpovím, když je to třeba. Zdá se, že nad něčím přemýšlím. Promluvím teprve kousek od domu. "Co vlastně dělá tvůj strýček?" v mém hlase je znát, že mě to zase tak moc nezajímá, ale je tady něco, co mi vrtá hlavou a tohle by mi mohlo pomoci. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro Když stojíme před vstupními dveřmi pečlivě si otřu boty o rohožku, nerad bych nanosil bordel do strýčkova domu. Vydám se ke svému pokoji, kde jsem sem před ním zastavil a otočil se na Akiru “ Hm… děkuji ti Akiro za pěkný den a za tvou společnost, který mi byla velice příjemná.“ usměji se. Chvíli jsem uvažoval jestli ho mám políbit nebo se, ale pak jsem si řekl že je to jedno. Přistoupím k němu, stoupnu si na špičky a lehce ho políbím na rty než od něj zase odstoupím “ Takže se uvidíme později?“ |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro "Určitě," odpovím tiše. Následně se otočím a pomalým krokem vydám ke svému pokoji, jak se tvářím nyní, nevidíš, jen ruce spojené za zády naznačují, že se nestalo nic, co by mě rozhodilo. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro Jsem tam jenom chvilku, než už s čistými trenky a mokrými vlasy, vyjdu ven. Otevřu do široka okno, abych trochu vyvětral a začnu si vybalovat svoje věci. Fotku své rodiny postavím pečlivě na pracovní stůl, chvíli na ní hledím a vedle ní postavím fotku mě a Akena. Když se na ní zadívám trochu mě radost přejde, musel jsme přemýšlet kde Akeno asi je, ale pak jsem se odvrátil a začal si ukládat tu trochu oblečení co jsem sebou měl. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro Netřeba říkat, že jsem do svého pokoje nedošel. Zato jsem se chvíli potuloval domem, číhajíc na kohokoli, kdo by šel kolem. A pak, aniž bych si byl jistý, co děláš a kde přesně jsi, použiji teleportaci. To znamená, že se v jednom nečekaném okamžiku objevím ve tvém pokoji, tiše, což je ještě horší, než kdybych vrazil do dveří. Bez jediného slova vyrazím k tobě. Z mého výrazu jako obvykle nelze nic vyčíst. Pevně chytím tvou ruku, snad až příliš pevně, a odtáhnu tě k posteli. Spíš by se dalo říct, že tě tam dotlačím a na postel tě shodím, což rozhodně neodpovídá představě klidného romantického večera, a navíc, protože padám s tebou, pevně přitisknut, je více než možné, že tě nechtě praštím. Ruku, kterou stále svírám ve své, ti stočím za zády. "Říkal jsem už, že bych tě rád poznal víc intimněji?" zašeptám ti do ucha, jenže je to ten nepříjemný, nesmlouvavý a ze všeho nejvíc výsměšný tón. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro Hromádka oblečení mi vyletěla z rukou a rozházela se na podlaze, ale to je můj nejmenší problém. Musím říci, že jsem se teda pěkně vyděsil. Z překvapeně rozšířenýma očima se zadívám na Akiru zatímco mě vede k posteli a kterou mě hned na to přišpendlí a zkroutí mi ruku za záda, bolestně vyjeknu. A pak ty jeho slova, rty se skoro dotýkal mého ucha, začal jsem se chvět “ Ano…. Říkal jsi to.“ potvrdím mu a zavrtím se, ale jediného čeho dosáhnu je další bolesti do ruky. Ale nejvíce mě asi rozrušovala ta jeho blízkost, byl blízko mě… hodně blízko. A já na sobě neměl nic jiného než trenky! “Ne… nepustil bys mi tu ruku… ono to bolí.“ zamumlám zatímco pozoruji jeho obličej a snažím se odhadnout na co myslí. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Dám si docela načas, i když mi ta voda už leze krkem, ale alespoň bude mít Shirou..a já taky, čas se dát zase dohromady. Doufám že jsem ho moc nerozhodil. Konečně opustím sprchu, osuším se a obléknu. Pak se vydám najít Shiroua. Potkám ho hned v obýváku a tak si k němu sednu na pohovku, jemně ho vezmu za ruku a povzbudivě se na něj usměju. Doufám že si z toho nic nedělá. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Proto mě překvapí, když si ke mně sedne, a vůbec nevypadá naštvaně. Ani trošku. Chvíli se na něj jen dívám, ale nevím co bych řekl, krom nějaké omluvy... "...udělal jsem ti jídlo..."přeci jen něco řeknu...po nějaké chvíli. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Děkuju," přikývnu aniž bych se přestal usmívat. Vypadá to že je Shirou ještě pořád nejistý. "Nic si z toho nedělej," ujistím ho ještě a pak se pustím do jídla. Netrvád louho a všechno mám v sobě, protože ten tokrát jsem měl docela hlad. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Chvíli Zela sleduju, jak jí, ale nakonec se stejně zahledím na desku stolu a nic neřeknu. Po chvilce si vytáhnu nohy na gauč a obejmu si je. Nějak jsemúplně ztratil chuť do mluvení....sám od sebe rozhodně nic neřeknu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "To jsem tě tak moc rozhodil? Je mi to líto...nechtěl jsem ti způsobit takový šok...netušil jsem že..." Že co? Že se bojí...bojí se mě dotknout? Už vlastně nevím co se tu stalo. Nevím jestli je Shirou smutný, nebo se na mě zlobí. A tak si jen znovu sotva slyšitelně povzdechnu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Mrzí mě, že jsem to pro něj nemohl udělat, ale ruce se mi začaly třást samy od sebe. Z nějakého důvodu mě dotýkání se někoho jiného děsí..anž bych věděl proč. Chvíli předtím, když se mě Zel dotýkal, tak mi to nevadilo... "...omluvám se,"řeknu ještě tišeji. Nemám ani odvahu se na Zela podívat...nevím jak by se na tohle tvářil. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Neboj se...já počkám...můžu čekat dlouho...budu čekat až budeš chtít..." Koneckonců...ustanovil jsem ho svým mazlíčkem. Takže je v pořádku když bude všechna práce na mě...že? Mám se o něj starat a on mi není povinný nic oplácet, můžu být rád, že jsem tu s ním. Nemůžu ho děsit, nebo po něm chtít něco co si nepřeje. Koneckonců mám celou věčnost. A věřím že se dočkám chvíle kdy se mě bude toužit dotknout... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro "....nemám teď nic na práci...dneska a zítra máme volno...."řeknu tiše a opatrně. Nezní to ani moc jako návrh, nebo tak něco....prostě jen Zelovi oznamuju, že budu mít čas... ...na něj pokud bude chtít a mít čas i on. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro "Bolest není podstatná," odpovím polohlasem, ale přece jen trochu povolím, takže už by bolest měla být o něco menší, jenže tvou ruku držím dál a opravdu nevypadám na to, že bych ji chtěl jen tak pustit. Přiblížím svůj obličej k tvému a políbím tě. A zatímco můj jazyk zkoumá tvá ústa, volná ruka klouže po tvém těle. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro Ale znali jsme se přece jen chvíli, ano líbil se mi, ale to přece neznamená že se hned musíme válet v posteli… navíc…. Zatím jsme to s mužem nedělal a měl jsem jisté obavy. Dech se mi zadrhl v hrdle a po chvíli mu nakonec polibek oplatím, stejně byl silnější jak já a zase „tolik“ mi to nevadilo. Jen jsem spíš nesouhlasil se způsobem kterým si mě chtěl vzít. Volnou ruku pomalu protáhnu mezi jeho paží a tělem a položím mu ji na záda. Přivřu oči a trochu se zavrtím abych si udělal větší pohodlí, pak rukou přejedu k jeho krku po kterém ho pohladím a pak ho pohladím po vlasech. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro Pouštím zatím drženou ruku, vytáhnu ji z pod tebe, ale ani v té chvíli ti nedopřeji volnost. Ocitne se totiž na tvé hrudi, připravena tě v krátkém okamžiku přidržet v leže. A během vyčkávání si prsty najdou jednu z bradavek a začnou jí třít a pevně svírat. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro V podbřišku mě začalo příjemně šimrat, na chvíli zavřu oči a jenom vnímám jeho doteky které mě tak vzrušovali. Už jsem se nehodlal nijak bránit na to se mi to začalo příliš blížit, ale byla tu jedna věc která mě stále znepokojovala. Zavrtím se “Akiro… Akiro počkej.“ řeknu tiše a ani mě tolik nepřekvapilo, že se mi hlas tak chvěl. “Já…. Akiro… nikdy jsem to… tedy…. Nikdy jsem to nedělal…. Jako ehm… s mužem.“ svěřím se mu se svým problémem. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Joshua Gordon pro Můj cíl je jednoduchý - centrum města - ačkoliv nikterak přesný. Prostě, až tam dojdu, pak se uvidí, kam se vrtnu. Nejlepší by byla nějaká hospoda, je jedno jestli 5hvězdičkový bar, či zaplivaná putyka, prostě místo, kde bych mohl prolít hrdlem něco anglické jantarové tekutiny. Ovšem nemám ani tušení, zda se někde něco takového tady v Shelteru vůbec vyskytuje a jestli pití alkoholu není spíše ilegální záležitostí, ale to mě teď zas tak moc nezajímá - zákony mě nikdy moc nevzrušovaly, abych řekl pravdu. Na okamžik se zastavím, vzhlédnu k vývěsní tabuli domu, u kterého stojím. Nějakej obchod. Možná mi budou moct poradit bleskne mi hlavou. Rozrazím dveře a vejdu dovnitř houpavým krokem a oslovím prodavače. Zdravím, potřeboval bych se na něco zeptat. Sháním nájem nebo tak něco podobnýho - nevěděl byste kam se obrátit? Nějaká informační tabule poblíž, inzertní noviny nebo tak něco? |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro "Snad se nebojíš," zašeptám pobaveně, ale je v tom ten hřejivý tón hlasu, chápavý, který tě chce uklidnit a hlavně pak uvolnit. "Já v tom nevidím jediný problém," dodám, vrátím se zpátky nad tebe a začnu tě vášnivě líbat, čímž ti nedávám moc možností, se vyjádřit. Ruka od bradavky sjela níž, něžně hladíc tvé tělo. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro Polibky mu dychtivě oplatím a chvějící se rukou mu zač rozepínat knoflíky u kimona, ale stále t byl ještě pásek, který jsem musel rozepnout abych se mu dostal na holou kůži. Akira se zřejmě rozhodl mi v tom pomoci tak se ze mě zvedl a pomohl mi z něj sundat oblečení. To jsem ale nevěděl, že pod kimonem nic nemá a je na ostro. Dech se mi zase zadrhl v hrdle a znovu přesunu pohled do jeho tváře teď už nebylo cesty zpět. Obejmu ho kolem pasu, přitisknu se k němu a znovu políbím rukou mu přejedu přes hrudník a bříško. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro Během chvíle jsem nahý, stejně jako můj nový mazlík. Vzdálím se a mé rty začnou pozvolna klouzat po tvém těle, stále níž a níž, až se dostanu k tomu nejlepšímu. Pevně tvůj penis sevřu rukou, ale ta po něm nakonec jen sjede a zůstane na šourku, se kterým si začnu pohrávat. Jazykem přejedu párkrát přes žalud, než tvou chloubu obemknu rty. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro Na těchto intimních místech se mě nikdo cizí nedotýkal od té doby co jsem se naučil chodit sám na záchod a utírat si zadek. Tiše zasténám a stačila jen chvíli Akirovo laskání a viditelně jsem se začal chvět. Posadím se, opřu se o ruku ve které sevřu pevně prostěradlo a druhou Arikovi vjedu do vlasů. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro "To by asi záleželo na tom, jak moc fajnový podnájem by jste chtěl," řekne ti po chvíli. "Pokud by vám nevadila tak....asi takový průměrnější podnájem, tak si můžete zajít asi o dvě ulice dál. U Tří jabloní se to jmenuje. Taková poměrně laciná ubytovna, nebo tak něco...ale jinak hezký to tam maj moc." Prodavač chvíli ještě přemýšlí, než ještě něco dodá. "Kdyby něco, že vás doporučuje Robert." |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro Chytím tvou ruku, kterou jsi mi vjel do vlasů, lehce ji stisknu a políbím. Posunu se zase o kousek výš, tak, abych tě mohl líbat jak jen dlouho se mi zlíbí. Druhou rukou opět sjedu ke tvé chloubě, jenže o malou chvíli později klidně pokračuji dál, až k tvému zadečku. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro Dlaněmi mu přejedu po zádech až na hýždě které mu stisknu. Nerozhodně si skousnu spodní ret a jednu ruku pomalu přesunu. Byl jsem zvědaví. Zvědaví.. jaké to je a jak na to zareaguje. Opatrně se konečky prsů dotknu jeho údu, ještě více mě to rozechvělo a začnu ho letmými dotyky zkoumat. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro "Promiň, ale asi to nebůjde...Ne, že bych nechtěl, ale nevím, zda bych měl to udělat. Moc se mi líbíš a láká mě to se s tebou vášnivě pomilovat, ale co ty?..." Proč jsem to já hlupák odkládal, mohl jsem ho mít celého...Tak krásného kluka a já se zaseknu...proč?...proč jsem to jen udělal?...Nechápu to.. Překulím se na bok a rukou přejíždím po Hansově hrudi. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Otočím hlavu na něj a nechám jeho ruku jezdit po mé hrudi. Usmívám se, je mi to příjemný. " Co? ..Co já?..Jako můj názor na to, co děláme?...Jak...no." Nedořeknu myšlenku, ozve se zaklepání a hned potom vejde služebná. Asi 30 letá, pohledná tmavovlasá dáma silnější postavy.Položí na stůl tác s dvěma připravenými snídaněmi a s úsměvem, možná spíš ušklebkem nad našim rozpoložením, odejde. Zaraženě se dívám na ní a pak na snídani. Než odejde, se na ní zašklebím. Posadím se na posteli. "Snídaně...jdem jíst." Otočím se na Maglora, jakobych předtím nic neříkal. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro Tvá práce zůstává stále stejná... Dnes musíš vyřídit nějakých pár obvyklých záležitostí na bezpečnostním... Vlastně jde jen o jednu záležitost...jeden z upírů, kteří se znají s Alisterem, se chce dostat do bezpečnostního týmu...a ty máš dostatek šarmu na to, aby se ti povedlo ho tam dostat. Jakýmkoliv způsobem. Ráno příjdeš do centrální stanice. Na recepci je vždy někdo jiný. Jeden z bezpečáků, ale střídají se v tm, kdo bude sedět tady, a kdo bude čekat na případný výjezd. Dnes je tady nějaký černovlasý hnědokoký zjevně také velmi vysoký upír...vypadá podle lidského počítání věku okolo dvaceti. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro Povětšinou není co dělat, takže se všichni z tvých kolegů snaží zabavit jak se dá... Totéž platí pro tebe. Dnes je čtvrtek...dva dny poté, kdy jsi byl zavolaný prohlédnout palubu jedné z lodí, které přiváží nové lidi do Shelteru. Nic moc se tam nedalo zjistit...z těch dvou hromádek popela, které zbyly po mrtvých upírech s morem. Naštěstí se nikomu nic nestalo, z cestujících...jediný kdo přišel k újmně byli jen lidští vojáci, z nich přežil jeden. Každopádně dneska si nemusíš dělat starosti s tím, že tě někam pošlou na akci....dneska je obvyklý den, kdy sedíš na recepci a tvou prací je prakticky jen vyřizovat papíry a žádosti...a jiné úřední věci. Je ráno, ale už se zdá, že tady někdo přišel...upír, který je snad ještě vyšší než ty, s bílými vlasy a modrýma očima. Na sobě má světlé oblečení... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Mizuyama pro Co když napíšu dva přeživší živáci a dvě urny? na chvíli přemýšlím i nad takhle šílenou myšlenkou. Jo.. tak to nepůjde. Zatraceně, kdybych nedřepěl tady mohl jsem jít aspoň na střelnici. I když se nudím, pořád vím jak daleko si můžu dovolit zajít. Pero hodím podrážděně na stůl a zakloním se na židli. Až si všimnu bělovlasého upíra zase se narovnám a pokusím se nasadit oficiálně příjemný výraz, který je pro jakýkoliv hovor vhodnější. "Vítejte, mohu vám nějak pomoci?" řeknu směrem k příchozímu a v hlavě jede druhá linie Upřímně doufám, že ne. Jestli nemáš něco co mě odsud dostane ven. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Lysethea Winsdroover pro Pozriem sa na muža, ktorý sa očividne nudí. Usmejem sa a trochu sa nakloním, pričom poviem prívetivým hlasom. Administratíva, nepríjemne. Poznám z vlastnej skúsenosti. Mám tu jednu zaležitosť ktorú by som potreboval súrne vyriešiť, takže ak by sa dala tá administratíva nachvíľku odložiť, rád by som vás požiadal aby ste doručily túto složku svojim najvyším nadriadeným. Podám ti složku o nejako upírovy, pravdepodobne z doporučeným pre prijatie. Ak správne odhaduješ, potom sa vystriem, usmejem sa a dodám. Ak by bol nejaký problém tak moje meno je Sasame Winsdroover.Ale vaši kolegovia a nadriadený ma už poznajú. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Joshua Gordon pro Fajnový nájem?pomyslím si vyspat se můžu i na moly prožrané matraci, která je jediným nábytkem v místnosti, kdybych chtěl a stačilo by mi to. Přesto nedám najevo netrpělivost a vyslechnu si popis cesty k nejbližší ubytovně, kterou podle prodavačových posledních slov vede pravděpodobně nějaký známý. Díky, příteli pronesu po jeho radě a zamířím ke dveřím. V půli cesty se ovšem otočím, vzpoměl jsem si, že jsem se jej chtěl zeptat i na nějakej bar, ale nakonec si otázku rozmyslím. Nejdřív si vyřídím ubytování, zeptat se můžu toho Rona,ééé ne počkat, říkal spíše Roberta. Znovu se otočím ke dveřím, projdu jimi, chvilinku bloumám přilehlými ulicemi, než narazím na dům, který mi kluk v obchodě jmenoval. Bez jediného zaváhání vejdu dovnitř. Haló, je tu někdo? |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro Vlastně děláš takového kluka pro všechno v jedné ubytovně. Občas opravíš tohle, pak zase doneseš tamhleto, odneseš věci do prádelny..vždycky něco jiného. Teď zrovna něco rovnáš vzadu, ale i tak ti neujde, že někdo zavolalněco jako "Haló, je tu někdo?" zhruba od dveří, kudy se vchází dovnitř. Možná nějaký nový zákazník...ale tvůj šéf tady zrovna není, odjel do centra pro nějaké věci...takže budeš tohle muset vyřídit ty...od čeho jiného tady jsi, že? |
| |
![]() | soukromá zpráva od Mizuyama pro Při pohledu na složku se mi zúží oči a ruka vyletěla rychleji, než by někdo čekal. Zároveň moje tvář ztratí usměvavou masku a na místo se vrátí přirozený výraz o nic se nestarajícího upíra. Složku druhému muži víceméně vytrhnu a vystřelím od stolu jako kdyby byla nějaká možnost, že by si ji chtěl vzít zpátky. Žvaň si co chceš, hlavně když budu mít výmluvu, abych si mohl na chvíli protáhnout nohy. napadne mě když proběhnu okolo bělovlasého upíra, přičemž stačím ještě zaslechnout jeho jméno. Pak už se soustředím jenom na běh a jeho rychlost. Pevným objektům i ostatním upírům a lidem se vyhýbám, ale nezpomaluju ani na moment. S každým krokem se mi taky vrací nálada. I když to je jenom na chvíli.. napadne mě, když už doběhnu ke svému cíli a zběžně si upravuju zevnějšek. Sasame Winsdroover.. rychle si začnu urovnávat drobnosti, pak nahlédnu do složky, abych věděl co vůbec nesu Doporučení, nějaký posudek.. prostě blbost. zaklapnu desky složky. Prej ho znají, snad to bude stačit. naposledy zapřemýšlím a zaklepu na dveře s cedulkou Bardbet Sayers. Že by neměl čas nebo bych měl nejdřív svou návštěvu nějak ohlásit mi dojde tu vteřinu potom co už je pozdě. U mně běžná věc, bohužel. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Allen pro Položím krabici, kterou zrovna držím v rukách, a narovnám se. Lehce mi křupne v zádech, ale lepší nějaká práce než žádná. Zase někdo na ubytování...naštěstí je tu ještě volno, ale s takovým tempem už dlouho nebude... Napadne mě, zatímco procházím už někalikátými dveřmi, abych dostal dopředu. Vyjdu z posledních dveří a přejdu až k recepci. Odhrnu si vlasy z obličeje a zadívám se na člověka, který volal. "Ano? Přejete si?" Zeptám se. "Šéf tu teď není, ale snad Vám budu moct pomoci i já." Mírně se usměju a počkám, až návštěvník sdělí, co potřebuje. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro Tvůj šéf sedí za stolem a právě se probrá nějakými papíry, takže hlavu zvedne až po chvíli, kdy tě nechá čekat. "Děje se něco, Mizu?" zeptá se tě...pohled mu přitom padne na složku v tvé ruce, ale nijak se k tomu nevyjadřuje. Čeká co mu řekneš. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Mizuyama pro "Nějaký chlap vám poslal tohle." položím mu na stůl složku a pokrčím rameny "Představil se jako Sasame Winsdroover a tvrdil, že víte o co se jedná. Tak jsem s tím sem zaběhnul. Když jsem měl trochu volného času." To poslední dodám jako pojistku proti možnému podezření na to, že bych udělal přesně to co jsem udělal. Vykašlal se na práci a předal složku. Když budu dost rychlej sesmolím to hlášení dřív, než dojde na otázku kde je. Jestli to nebude teď. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro Zdá se, že na to, co jsi mu řekl, ani v nejmenším nereaguje. "Řekni Sasamemu, že se na to podívám..ať zatím počká a pokud nebude mít čas, tak může jít, já mu to pak nějak pošlu. Můžeš jít," řekne, když na chvíli zase vzhlédne od papírů, ale pak tě enchá dělat si co chceš. Tak jinak...odejít a předat zprávu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Joshua Gordon pro Učiním tři kroky k recepčnímu pultu, ruce vražené do kapes nezapnutého saka a pokývnu mu krátce na pozdrav. Dobrej, jsem tu se zeptat na nějaké to ubytování, poslal mě sem..eh, jak to jen bylo, jo Robert z obchodu asi blok, dva odsud, že mi tohle doporučuje jako solidní místo na bydlení. Jsem tady jen ubytovaný na dobrý slovo v jednom velkým bejváku, ale čím dřív vypadnu, tím líp. začnu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Allen pro Robert, náš hlavní dodavatel lidí...bez něj by tady půlka obyvatel nebyla...hledá ubytování...no jasně, co taky jinýho tady... "Jasně, Robert..." Začnu se hrabat v papírech, abych zjistil, kde je ještě volno. Zvednu oči od papírů a jeden z nich držím v ruce. Je na něm řada čísel, některá jsou přeškrtlá a jiná ne. "Tady...máme tu ještě dost volných pokojů, takže pokud chcete bydlet tady, tak s tím nebude problém." Usměju se. "Nastěhovat se můžete hned, papíry Vám připravím za chvilku. Pak byste si je tady mohl vyzvednout." Sdělím mu, jaký je stav. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Joshua Gordon pro Zatímco se hrabe v papírech, opřu se pravou rukou a recepční pult a rozhlížím se kolem sebe, jen tak, abych se moc nenudil. Jsem docela potěšen, když mi oznámí, že nějaké místečko se tady pro mě přeci jen najde a proto přikývnu. Jasně, to by bylo docela fajn. Klidně se nastěhuju hned, jen možná moje zavazadlo by dorazilo asi o něco později, nějak jsem si jej nevzal s sebou. A klidně tu chvíli počkám, mám se tady někde posadit, nebo to bude na delší dobu a raději se ještě mám venku trochu projít? zeptám se a rukama ledabyle šátrám v kapsách, jestli v nich nemám nějaký identifikační průkaz, kdyby náhodou ho ten kluk chtěl vidět, ověřit si, jestli jsem to opravdu já, nebo si jen vymýšlím. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Mizuyama pro "Hotovo. Máte buď počkat nebo jít, podle toho jak se k tím šéf rychle prokouše. A to asi sám neví." I tohle víceméně na upíra vytasím jen v rychlosti a vlezu za svůj stůl. Tak, teď už na nějaké odkládání nemám náladu. vezmu do ruky pero, které jsem předtím odhodil To mizerný hlášení dokončím a padám. Nejlíp na střelnici.. jestli to jen trochu půjde. Začnu znovu psát hlášení o událostech i když s žádným velkým nadšením. Cizímu upírovi už moc pozornosti nevěnuji. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Allen pro "Nebude to trvat dlouho, jenom si Vás tady zapíšu. Víte, musíme vést evidenci, ale naštěstí jim stačí jenom jméno a příslušnost k rodu." Pokrčím rameny. "Takže bych Vás požádal o identifikační průkaz, abych si zapsal Vaše jméno správně." Řeknu a začnu hledat ten správný formulář, abych zapsal nového obyvatele. Na okamžik se zarazím a zvednu oči od papíru. "Mimochodem, jsem Allen a kdybyste cokoli potřeboval, najdete mě někde tady dole..." Představím se a nabídnu svoje služby i jemu, stejně jako každému jinému obyvateli ubytovny. Vzápětí najdu ten správný papír a položím ho na desku recepčního pultu. Aspoň se u toho psaní nebudu hrbit. Kouknu na něj, abych viděl, jestli už našel ten průkaz. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Lysethea Winsdroover pro No ja tu teda počkám, a ak chceš pomôžem ti s tým hlaseným, píšem rýchlejšie, no a ehm, krajšie ak by si sa neurazil. Dodám pri pohľade na jeho písmo a zničené dokumenty. Môj pohľad nachvíľku zjemnie a zo záujmom pozoruje mladíka, ktorý zdá sa je celý hr do inej činosti a táto tu ho len brzdí. Myslím že ti to aj pomože, lebo ako sa tak na teba dívam niekam sa ponáhľaš a táto práca ťa dosť brzdí. Nachviľku sa zamyslím a dodám. Neviem, ti mi ako kancelarni úradnik moc nesedíš, mal by si byť radšej na strelnici. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Mizuyama pro Lehce se opřu rukama o stůl a podívám se poprvé muži do očí. "Zkus to." Když mi ty můžeš tykat, tak já tobě taky. Tón se oproti předchozímu poprvé falešně příjemnému a později lhostejnému změnil na ledově chladný. A netvářím se ani trochu vesele. Nad poslední Sasameho poznámkou se na chvíli zamyslím. Buď máš sakra trefu nebo umíš číst myšlenky. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Joshua Gordon pro Chvíli jej převracím v ruce, dokonce mi z něj jedna stránka vypadne, ale nakonec nalistuju zadní stranu s osobními údaji. Jiný průkaz po ruce nemám, řidičák leží spolu s kreditní kartou zamčený někde u mámy v šuplíku, poté co se mi tak krásně podařilo nabourat rodinný auto. Některá písmena v údajích jsou jen ztěží čitelná, ale po krátkém zkoumání se dají přečíst aspoň ty nejdůležitější údaje. Příjmení, jméno: Joshua Gordon Datum narození: 16. června 1986 Bydliště: 53 Orchard Rd, Bolton Pohlaví: mužské . . . Na fotce mi bylo tak dobrejch 15, vlasy hezky ulízaný kolem obličeje, né to vrabčí hnízdo které z nich mám teď. Jo, maminčin bohatý chlapeček, ale tomu už je teď konec matinko, pomyslím si a vyčkávám než si mladík opíše veškeré potřebné údaje. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Lysethea Winsdroover pro No neviem či si chcel presne toto ale byť tebou neničím tie pera až tak, stačí jemnejší tlak. No v myšlienkách si neodpustým sladkastú ironickú pripomienku. Ješitnosť. Pošetilá to vlastnosť, zvlaštne ako sa dokaže prejaviť. Zvlaštne ako može uprimiť pozornosť. A môj úsmev sa ešte viac pretiahne, nespúštajúc z teba jasné modré oči. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Mizuyama pro "Jak moc důležité je, aby si tady čekal než šéf dočte cos mu přinesl?" pronesu s úsměvem aligátora, který právě uviděl kořist a zhoupnu se na zadní nohy židle, abych viděl bez zaklánění hlavy nahoru na Sasameho. "Já jen, když už jsme se dostali k té střelnici. Střílel jsi už někdy z něčeho většího než z praku?" |
| |
![]() | soukromá zpráva od Lysethea Winsdroover pro Pri pohľade na stráž a jeho následný návrh, sa majá aj tak neuveriteľné bledá, priam biela pleť, zbelie. Pozriem naňho a trošku nesmelím hlasom poviem. Ja som nikdy nestrieľal ani z toho praku a čakať na šefov, nie je zase až tak moc doležité, môžem si po to zájsť aj neskôr. Trochu si odkašlem a z udivom sa pozriem na mladíka predo mnou, na tvári sa mi usadi podivný výraz. Niečo medzi strachom a zvedavostou. A moje myšlienky ostavajú nezmenené akoby ich sporadicky zvezoval nejaký príspný sýstem. Nie som moc na fyzické veci, ja nebol som vychovavaný ako ostatné deti, som sirota a vychovaly ma ženy z nášho rodu. A tak som nemal môžnosť, skratka neviem strieľať. Dodám trochu zahanbene ale čistým a jasným hlasom, nachvíľku uhnem z pohľadom a potom sa znovu pozriem na teba. Hádam len nechce. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Mizuyama pro Otevřu jeden ze šuplíků u stolu a hrábnu do něj i na jeho dno z druhé strany. Z té normální strany vytáhnu svoji běžnou výzbroj. Černou větší pistoli Sig Sauer. A z té schované odlepím svojí tajnější zálohu do nepohody, o něco menší, taky černou německou Compact. Překontroluju stav v zásobnících a položím obě zbraně na stůl před sebe. Znovu pohlédnu na Sasameho a ještě jednou nasadím aligátoří úsměv. "Bude se ti líp střílet ve dne nebo v noci?" Snad v noci, nemám nějak moc chuť utíkat z vlastního pracoviště i když je tu nehorázná nuda. Trochu tuším, že jestli tenhle upír někdy zvedne v sebeobraně zbraň, útočník pravděpodobně přestane s útokem a začne se strašlivě smát nebo bude své oběťi ještě muset ošetřit průstřel nohy. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Allen pro Zadívám se na fotku a pak na chlápka stojícího přede mnou. "Skoro bych Vás nepoznal." Usměju se, zapíšu poslední údaj do papíru a podepíšu se, protože jsem to já, kdo ho dneska přijímal. "Takže, váš pokoj má číslo 339." Sehnu se dolů do skříňky s klíči a vytáhnu klíč, který má stejné číslo vyražené i na sobě. Podám mu ho i s kopií formuláře, protože byl propisovací a tudíž naráz pořizoval i tu kopii. "Pro jistotu ho někde schovejte, abyste měl doklad, že tu bydlíte. Někdy to tady šéf přeskládá a půlka formulářů chybí." Přiznám, že je šéf vlastně tak trochu nepřítelem pro administrativu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Joshua Gordon pro Přijmu klíč i kopii formuláře, kterou před ním úhledně složím a šoupnu do saka. Klíč sevřu v rukou, aniž bych se na něj podíval. Skočím se nahorut podívat, jak to v pokoji vypadá, a pak bych mohl...ale co, přesunutí mého zavazadla ještě nějakou tu hodinu posečká. Poslyšte, rád bych se na něco zeptal, obrátím se ještě na mladíka za pultem. Hledám nějaký bar nebo hospodu...tedy pokud tady není alkohol zakázán. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Lysethea Winsdroover pro V noci, ak vôbec sa niekedy odvážim vziať tu vec do ruky. Nie som na to, ehm, stavány. Pri týchto slovách si ešte raz premeriam mladíka, ktorý ako som sa dozvedel, žiaľ nie od neho, sa volá Mizuyama. Pozriem sa naňho a znova sa prívetivo usmejem. Pozriem sa na elegantné strieborné hodinky na ruke, aký je vlastne čas. A v myšlienkach sa vrátim k práci ktorú mam ešte urobiť. Vlastne, nie dnes ale do zajtra, je to už len malé stretnutie z ľudmy z iného rodu, takže nič vlastne. Zdvihnem pohĺad a usmejem sa, pričom pozriem na zbrane a viac ma upúta Sig Sauer ako tá druhá ktorú vytiahol. Pozriem sa znova naňho a na jeho hlasenie. Vyzerá dobre, zdá sa že ste sa s tým hlasením posnažil. Nadriadený budú mať radosť. Moje mašlienky sa nachviľku sústredia na niečo celkom odlišné od toho ale potom sa opäť vrátim k tomu čo mi vrái mladík. Nachvíľku by som si želal byť silnejší, ale každý sme na niečo iné. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Allen pro "Ne, zakázaný není...zálěží jakou úroveň hledáte. Zamyslím se. "Jestli chcete něco lepšího zajděte do baru U Eddieho, má to tam moc hezký a taky trochu dražší...jestli Vám stačí něco obyčejnějšího, tak jedině Mamut, na toho nedám dopustit." Usměju se. "Každopádně...u obojího musíte jít vlevo od našeho vchodu...pak půjdete pořád rovně a po nějakých sto metrech se bude silnice dělit. K Eddiemu pořád rovně, k Mamutovi vpravo a pak už to hned uvidíte." Snažím se ho navigovat nějak slušně, aby neměl problém to najít. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Mizuyama pro "Fajn, dneska večer se učíš střílet. A neber si tohle oblečení, nebo o něj přijdeš." prohlásím s přesvědčivým úsměvem jak posunu papír s adresou. "Moje adresa, doufám, že se dneska večer dostavíš. Jestli ne, chytím si tě jindy." dodám ještě k Sasamemu a zakloním se se spokojeným úsměvem na židli. Zatím to vypadá na nudný den a moc zajímavý večer. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Joshua Gordon pro Úroveň? zamyslím se na okamžik, a pak jen pokrčím rameny, jako bych čekal, že on mi bude rozumět. Abych řekl pravdu, spíš mě zajímá, co tam nalívaj, v jakém stavu a kolik to taky stojí. Sám moc nejsem při penězích, řekl bych. vysvětlím. V duchu ještě sám pro sebe dodám. UŽ nejsem. Nahlas však dodám něco jinýho. Takže asi abych řekl pravdu, dám přednost tomu levnějšímu, dokud teda je mi nepodaří přijít k nějakým penězům, abych si mohl dovolit něco nóbl. Teď jsem prostě vděčnej za to, že se tady něco dá sehnat Znovu se na okamžik odmlčím, znovu sevřu v ruce klíč od pokoje a teprve po několika vteřinách dodám. Tak já se zajdu nahoru podívat jak to v pokoji vypadá, a pak na pár hodin zmizím, než se sem vrátím i se zbytkem mých věcí. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Lysethea Winsdroover pro Vystruham úsmev a zoberiem si adresu. Prikývnem a pri poznamke o oblečený sa len usmejem. Potom sa rozlúčim, zájdem za šefmy a ešte s nimi podiskutujem. A samozrejme, jemne dodám že by bolo dobré vymeniť službu Mizuyamu, pretože sa nudí a nieje moc dobrý úradník. Poté sa vratím do haly potvrdím Mizuyamovi účasť dnes večer. A odíjdem, nasadnem do auta a po ceste sa ešte stavím v banke a po nejaký ten nákup, tada no, vlastne, ak sa to dá názvať malým nákupom. Sadnem do auta a oznamím Alistrovy že som to vybavil a zachviľku budem uňho. Ani nie o hodinku som už u Alistra zo všetkým čo po mne dnes chcel až mu zariadim. Zdravím, ako sa dneš máš. Nejaké novinky, niečo z nováčikmy. Alebo si mal vynimočné pokojný deň , čož ako ťa poznám nie je možné. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro "No...viš jak to je. Každý den toho mám tolik, že si většinou ani nepamatuju, co všechno jsme dělal," odpoví ti a začne se hrabat v nějakých listinách na jeho pracovním stole. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Mizuyama pro "Já vůl.." vyjede ze mně potichu a svalím se na stůl. Proč nemůžu aspoň jednou myslet, předtím, než něco udělám. napadne mě zoufalá myšlenka a já pomalu zvednu hlavu, přičemž mi do očí padne nově sesmolené hlášení. S trochou beznaděje se zvednu a vezmu hlášení do ruky. Dojdu ke stolu nejbližšího kolegy, který se zrovna rozhodl být někde jinde a úhledně mu ho položím doprostřed stolu. Možná na místo určení nedojde, ale pokus je pořád pokus. Pak vezmu menší černý sportovní batoh ležící u mého stolu a nacpu do něj obě dvě zbraně, které jsem před chvílí uklízel. Tentokrát i s pouzdry. Opatrně se rozhlédnu po zbytku kanceláře a začnu se tiše klidit k domovu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Lysethea Winsdroover pro A vidím že ani teď nemáš pokoja.Možno mám niečo čo ťa rozosmeje, dnes sa idem učiť stielať. Pozriem sa na priateľa a čákam jeho odpoveď, viem že ma Alister má pozná už dlho a preto viem že toto ho pobaví, aspoň k úsmevu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro "Ty? Střílet? Kdo by byl tak šílený, že by tě k tomu pustil?" zeptá se tě a vidíš, že mu cuká v koutcích, jak se snaží nesmát se. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Lysethea Winsdroover pro Ješitnosť jedného z bezpečnostného týmu, pri uražke ako som mu uštedril, neodolala a našla si zvlaštný spôsob pomsty. A ja blázon som súhlasil. Volá sa Mizuyama! Usmejem sa a naznačím mu aby sa usmielal a nebranil usmevu, svojou kamenou tvárou, lebo mu aj tak trhá kutiky úst. A myknem plecami akože môj nápad to nebol. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Allen pro Sleduji ho očima, dokud nezmizí na schodech. Tak zpátky do práce, ať mě šéf nepéruje, že se jenom flákám... Zařadím evidenční papír na příslušné místo, srovnám rozházené papíry po stole, a zmizím zase vzadu ve skladu. Pokračuji tam v rovnání krabic a pak ještě v dalších věcech, který bylo potřeba vyskládat a srovnat. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Joshua Gordon pro Docela ujde,napadně mě, ačkoliv si jej nijak zvlášť neprohlížím. Jen krátký letmý pohled, pak zamířím k oknu, a vyhlédnu ven, ruce vražené do kapes saka. Na dlouhé koukání z okna však vůbec nejsem, proto zase vyjdu z pokoje, zamknu za sebou a sejdu k hlavním dveřím. Po mladíkovi není ani vidu ani slechu, proto bez jediného slova vyjdu ven a mířím směrem, kterým mi popsal, že bych se měl dostat k hospodě. Pak mi však dojde jedna věc. Krucinál, já přeci už nejsem v Anglii, takže těch pár obrázků z britskou královnou mi tady možná bude na nic. No, co zkusím se zeptat, ve světě je libra docela silná měna, třeba i tady budou schovívavější vůči klukovi, který sotva vylezl z lodi. Na křižovatce podle popisu zahnu doprava až dorazím k popisovanému "Mamutovi". Vklouznu dovnitř, bez rozhlížení zamířím k pultu. Zdravím. Než si objednám, mám dotaz, berete libry? |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro "Copak jsi mi to chtěl říct?" Náhle mě vyruší klepání na dveře. Vstoupí celkem hezká pokojská, která nám přinesla snídani. Voněla až k nám. Dostal jsem celkem hlad. Podívám se na pokojskou, která s takovým zvláštním úšklebkem zmizela za dveřmi. Hans se posadí a já také. "Jasně, dostal jsem hlad, když jsem to ucítil....a povíš to co jsi nedořekl?" Zvědavě se na něj podívám. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Dopovím a uhryznu si kus rohlíku namazanýho silnou vrstvou másla a marmelády. Podívám se na Maglora, jako bych chtěl vědět, zda mě pochopil. Tohle je vážně dobrý...já jsem vždy věděl, ...že umí udělat dobrý snídaně...a přijít ve správnou dobu....snad to nevykecá....drbna jedna. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro Chutná to výtečně. "Jasné, že chápu. Dobrá zásada, já jsem taky takovej, ale nevím co to do mě vjelo...snad se nezlobíš." Zakousnu se do kousku jídla a pomalu přežvykuji. Je ticho do doby než polkunu. "Hm, možná, že je to i dobře si představ, že jsme v tom nejlepším a přišla by snídaně... žertvně se na Hanse zasměji a pokračuji v jídle. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Nijak se s jídlem nemazlím, a tak to mám za chvili v sobě. Pohodlně natáhnu nohy a dopíjím čaj. "A jak by jsi reagoval ty..kdyby nás vyrušila v tom nejlepším....já..já bych asi ztratil řeč...za tamto se neomlouvej....asi..asi jen nějaký náhlý zplanutí....a opravdu...se ti líbím..i ted? Po..daloby se říct..vystřízlivění?" Zeptám se na poslední otázku s trochou obavy v hlase. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro "No když by to bylo těsně před kocem asi bych se to už prostě dokončil i když nevím jak...a když nějak uprostřed tak bych asi se zasekl a tupě na ni koukal." Začnu se hlasitě smát když jsem si představil sám sebe jak na ni tupě zírám a ona nechápajíc na mě. "Jak by tě práskla?...Ano líbíš, stále se mi moc líbíš i potom, jak ty říkáš, vystřízlivění. jsi moc krásný Hansi...opravdu moc." |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Dopiji čaj a odložím hrnek na tác. Pak jen počkám, dokud nedojí Maglore a odnesu tác na stůl. "Maglore,...jak....jak ty se stavíš...k životu tady....myslíš, že by ...jsi zvládnul něco jako vztah....mezi ostatníma upírama?" Zeptám se dost zmateně, a znova usednu na postel, naproti Magloremu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro "Ano pamatuji se, že jsi říkal něco o tom, kdo tu vládne, ale tak přeci záleží na tobě koho si vybereš ne?" moc jsem z jeho slov nepobral a tak jsem se snažil co nejlépe odpovědět, ale nevím, zda mě pochopí a zda jsem pochopil správně já jeho. Dojím a dopiji svůj čaj. Hrnek položím na tác, a ten Hans odnaší na stůl. Jeho otázka je zvláštní a nevím, jak ji mám rozumnět. "Jako vztah mezi námi dvěma? Tady mezi upíry?....Jako jak bych zvládl pohledy ostatních na to, že chodím s tebou?" Ptám se rozpačitě a snažím se vše nějak pochopit a přebrat si to v hlavě. Opět se zakoukám do Hansových očí. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Po chvili nechám přemýšlení a vrátím se pohledem k Magloremu. " Jako co by říkali na to ostatní...od vás...na to..že máš vztah ..s jiným upírem ...a ještě němcem..a nebo to..necháme jen..mezi námi....služku nějak přesvědčím." V ten moment se přestanu dál trápit případným vztahem mezi námi a začnu vymýšlet, jak na služku. Mohl..mohl bych jí vydírat.že vím..co vím...no...nebo na ní udělat ty svoje kukadla...říkala, že se jí líbí..ne..to nezabere...se s ní domluvím..ráda se nechává rozmazlovat..tak jí něco slíbím..a bude to. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro Přemýšlím nad tím, kam ho jen případně umístím, ale vím jistě, že problém to nebude, jelikož je u nás místa dosti. Přestanu přemýšlet nad jedním a už myslím na to co by tak asi ostatní řekli. "Já ...no, je mi jedno co si o tom kdo bude myslet, hlavní bude, že je vše v pohodě mezi námi. Ostatní mi pak mohou být volní. Zatím bych případný vztah, ale nechal jen mezi námi...co ty na to?" |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Otočím svojí pozornost na televizi, kde už dávno skončil film. "Myslím....že jsme na něco zapomněli..chceš to pustit znova a nebo provedem něco jiného?" zeptám se otevřeně a mrknu na Maglora , co on na to. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro Vidím jak se Han otočil k televizi. Hm copak chceš odniknout?...to jdem podpálit les? "Hm, hele mrknem na to příště.dnes nějak nemám náladu na něco takového." Přisednu si blíže a obejmu Hanse a tisknu se k němu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro "Mohl bych ti něco předčítat...nebo...ne, zpívat ti nebudu, to by jsi utekl...a stále je tu možnost, že když bude hodně velká nuda, můžem se navzájem pokousat. " řeknu poslední návrh ve formě vtipu. Na zmínku o služce a jejím zpracování se nezmíním, nějak mi nedochází, že jsem na to neodpověděl. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro "Nějak mě nic nenapadá...co tebe? Chvíli mlčím a přemýšlím, čím se zabavíme. Náhle mi však dojde, že jsem neslyšel nic o tom, jak zpracue tu služku. "A jak se chceš postarat o tu služebnou?...Možná jsem tvou odpověď přeslechl, tak se ptám ještě jednou snad ti to nevadí." Když mé oči nenajdou nic, co by je upoutalo, vrátím se zrakem zpět na Hanse a koukám se na něj a když se ke mě otočí tváří, zírám doo těch jeho krasných kukadel. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro "Tak já pustím nějakou hudbu, jako kulisu a můžem....si povídat...třeba co nejvíce bláznivýho jsi udělal a nebo jaký byl třeba tvůj život před tím než jsi se stal upírem." navrhnu. Chytnu Maglora za ruku a táhnu ho k muzice. " Já vím, že je třeba neznáš, ale chci, aby jsi si vybral. Takže třeba poslepu nějakou vytáhni." Žertovně dám návod jak vybrat muziku a nechám Maglora stát před mými cd. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro Jak jen to budu vybírat? Vždyť netuším o německých kapelách a zpěvácích absolutně nic. Hm, zkusím náhodu a třeba se trefím do něčeho pěkného. "Tak já zkusím po něčem sáhnout." řeknu a usměji se na Hanse. Se zavřenýma očima, přejíždím prstem po obalech cédéček sem a tam až se najednou na jednom z nich zastaví. Otevřu oči a vytáhnu ho. "Tak náhodný los vyšel na toto tak to kdyžtak pusť, ale jestli to není dobré tak vyber, něco lepšího." "Jak jsi se stal upírem? Pamatuješ si to?" Jdu se pomalu posadit zpět na postel. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Jdu za Maglorem na postel. Posadím se, za záda si načechrám polštář a opřu se pohodlně do takového polosedu. " Jak jsem se stal upírem?...No..něco si pamatuji...co jsem dělal předtím...pak setkání...ale přímo a po tom určitou dobu mám dost mlhavý....co ty?" Odpovím okrajově, nevím, jak moc podrobně to Maglore chce. Sleduji ho a přitom pokyvuji nohou do rytmu muziky. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro Když se Hans uvelebí sednu si blíž k němu a poslouchám co mi bude vyprávět. Vzal to trochu zkráceně, ale má zvědavost je velká, tak se pokusím nahodit další otázku. "No a co jsi dělal tedy před tím? Co vše si pamatuješ?" Chvíli zapřemýšlím sám na sebou. "Já no....abych řekl pravdu rozhodl jsem se zapomenout na to co se dělo dřív ani nevím proč...kolikrát jsem si říkal, že by nebylo zlé se zase rozpomenout. Děsně nudný je život upíra." Trochu nuceně se usměji na Hanse, a tiše doufám, že to nevezme nějak špatně. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Zavřu oči a zasním se. Vrátím se do minulosti, do toho osudného večera. "Já..byl jsem student...a do práce, kam jsem měl nastoupit, jsem se nedostal. ... vracel jsem se z kina ...a ani nevím jak,ale objevil se u mě muž a na něco se zeptal..myslím na cestu k parku..nevím..pak už jen vím, že jsme byli spolu v jedný uličce, kterých tam bylo hodně....a tam si toho moc nepamatuji..jen bolest a svůj vlastní strach...a následný dny...vůbec nevím, kde jsem byl a jak jsem se sem pořádně dostal..probral jsem se až tady a odtý doby jsem s ním." Otevřu oči a oklepu se. Není zrovna příjemné vzpomínat na tu uličku, na pocity, které jsem měl. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro Posunu se tak, abych byl za tebou, políbím šíji a se vší opatrností, kterou v sobě najdu, zajedu penisem mezi půlky. Následuje tichý vzdech. Přiložím svou dlaň na tvou hruď, ve snaze přitisknout si tě blíže k sobě, a začnu se pohybovat v pravidelném, zpočátku pomalém, rytmu. "Uvolni se, jen se uvolni," zašeptám. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro Žhavím své závity o sto šest, ale nějak nemůžu v paměti vylovit cokoliv o své minulosti. "Je to tak dávno...nebo ani ne dávno, ale pohřbil jsem to hluboko." Poslouchám co mi vypráví Hans. Vše poctivě vyslechnu a na konci položím otázku. " A jak si žil kdysi? Před tím než jsi byl upírem?" |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Při zmínce na domov však skloním hlavu. " žil jsem normálně...pár přátel...pár známých...a převážně jsem byl takový samotář...nebo spíš jsem si moc ostatní nepustil k tělu...a to ani tady...vše kvůli tomu jednomu samému." Pokračuji,ale hlas je znatelně smutnější. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro Trvalo té o něco déle než bych si přál, ale bolest a nepříjemný tlak přešel. Svaly se mi uvolnili a už jsem nebyl tak napnutý. Bolest vystřídá vzrušení, přitisknu se k němu a dovolím aby mi z hrdla unikl občasný vzdech. Vztáhnu ruku dozadu a dlaň mu položím na hýždi a svým tělem mu vycházím vstříc. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro V rámci možností přejedu jazykem po jeho zádech až k šíji, lehce jej kousnu. Ona polibková něžnost je už dávno pryč, a čím více se blíží ona kýžená chvíle, tím více mám tendence kousat. Až nakonec, spolu s dalším kousnutím, které díky špičákům způsobí drobnou ranku, vyvrcholím. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro Když bylo po všem, zůstal jsem přitisknutý k Amorovy ale čelem se opřu o postel a snažím se uklidnit dech. Teprve teď, když bylo po všem a začal mi fungovat mozek jsem začal uvažovat jaké následky by tohle mohlo mít. Znal jsem ho chvíli, přesto jsem s ním spal, což mi nebylo podobné. Ale pravda byla taková že na mě hodně zapůsobil a měl jsem ho rád. I když jsem o něm zase tolik nevěděl. Přestal jsem na to myslet, teď bylo k ničemu o tom uvažovat. Stalo se a mě bylo s Akirou dobře. Hlasitě vydechnu a zvednu hlavu a řeknu co jsem cítil “Mám tě rád, Ariko. Opravdu hodně rád.“ ale řekl jsem to spíš tiše a ochraptěle. Znělo to divně, teda byla to pravda ale nebyl jsem si jist jestli na tohle byla zrovna ta pravá chvíle a vůbec… jsem se bál toho jestli mi na to vůbec něco odpoví. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro "Bohužel mám ještě docela hodně práce, kdyžtak se stav zítra," omluví se a naznačí ti, že by jsi taky mohl odejít. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro Po chvíli se odtáhnu, položím se na záda, nepatrně se přitom protáhnu, a ruce složím na hruď. I tato nečinnost trvala nějakou tu chvíli a já stále mlčel, jako bych Tarova slova přeslechl. Natáhnu se pro své věci a obléknu se, dokonce mám tu trpělivost upravit se přesně podle mých představ, i když se nevidím, a zamířím ke dveřím. Ve chvíli, kdy se má ruka dotkne kliky se ohlédnu. Opět onen nejasný výraz i pohled. "Víš, kde mne najdeš," oznámím prostě, jako by věta sama o sobě měla být vybídnutím. Stáhnu ruku z kliky a zmizím. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro "Jistě...jen by jste si měl brzy zajít do směnárny, protože většinou se tady všude platí Yeny," řekne skoro nezaujatě a dá se do čištění nějaké sklenice. Pak už nic neřekne, čeká na to, co si objednáš. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro Krátce se rozhlédnu, snad pro přehled, a po svých se vydám k vlastnímu pokoji, rušen vlastními myšlenkami a pocity. Tvrdit, že těch několik chvil nemělo něco do sebe, by byla naprostá lež, jenže.. si nejsem jist. A nejsem jsi jist jím, a co je hlavní, nejsem si jist sám sebou. Nepřišel jsem do Shelteru proto, abych tady sváděl příbuzné vlivných a čekal, že z toho budu mít něco víc, než problémy. Něco se zvrtlo a mě je jasné, že se to ubírá jiným směrem, než jsem měl naplánováno. Když konečně zaklapne zámek na dveřích mého pokoje, svezu se do nejbližšího křesla a přitáhnu své věci, uložené v malém vaku, a vytáhnu rozečtenou knihu. Chyby nás jednou zničí.. Nalistuji založenou část a pustím se do čtení. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Joshua Gordon pro Pohodlně se usadím na židli u baru, nějak se mi ani nechce chodit ke stolům - prázdný mi přijdou moc velký na jednoho člověka a tam kde už někdo sedí - nikoho neznám, takže bych se jen zbytečně vnucoval. Dám si...hmm.. odmlčím se a rozvažuju. Měl bych uvážit svou finanční situaci a dát raději přednost něčemu levnějšímu, než to všechno vrazit do drahého pití. Pivo, jo, to bude nejlepší, rozhodnu se nakonec. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro Mlčky jsem sledoval, jak se Akira obléká. A jediné co řekl než odešel bylo „Víš kde mě najdeš“ Co to mělo být?! Po tom co se mezi námi stalo si on jen tak odejde! Začal ve mně bublat vztek. Vztek na něj, že takhle sprostě odešel. A na sebe, že jsem nejspíš naletěl. Vyspal se semnou a pak si šel po svých! Já nejsem žádná děvka! Vyskočím na nohy, ale spadl jsem na všechny čtyři jak jsem měl slabá kolena. Trvalo to jen chvíli než jsem se narovnal, oblékl si trenky a hodil na sebe aspoň košili a jen zběžně jsem ji zapnul při cestě ke dveřím. Jestli si myslel, že tohle mu jen tak projde tak to se pletl. Vystartuji z pokoje a naštvaně dojdu ke dveřím za kterými byl pokoj Akiry. Neobtěžuji se zaklepat, prostě tam vpadnu a třísknu za sebou dveřmi. “Co si o sobě sakra myslíš?!“ vykřiknu hned a dojdu k němu. On si tam jen tak seděl a četl si knížku! Dojdu k němu, vytrhnu mu knížku a vracím facku “Jak jsi mohl jen tak odejít!? Po tom co se stalo? A nic neříct! Cožpak si myslíš že jsem nějaká kurva na jednu noc!“ vyjedu po něm. Byl jsem rudý vzteky v tváři a hruď se mi dmula “Tak to se teda pleteš! Tohle si od tebe líbit teda nenechám!“ do očí se mi nahrnuly slzy, tímhle mí vážně ublížil. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro Pak se chopí jiné a načepuje ti do něj pivo. "Tady to máte," podá ti sklenici a pak se hned vrátí k leštění té, kterou měl v rukách před chvílí. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro Do určité chvíle jsem si dál četl, nakonec zvedl pohled a zadíval se na něj. Následovalo vytrhnutí knihy a řádná rána, kterou jsem zmírnil jen tak, že jsem mírně natočil hlavu. Nesnáším, když někdo hází s knihami. Spražím Tara nepříjemným pohledem, vstanu a dojdu pro knihu. Narovnám pokrčené stránky, zběžně ji prohlédnu, zavřu a položím na stůl. A znovu se přemístím. Tentokrát jsem se objevil za Tarem. "Nemyslím, Taro Nanashi. Měl jsem dojem, že to jsme si už vyjasnili," pravá ruka vystřelila vzhůru a mírně sevřela mladíkovo hrdlo. Já sám jsem se přiblížil natolik, abych mu mohl šeptat do ucha. "Řekl jsem. A jak jsem předpokládal, jsi tady," o něco povolím stisk. "Myslíš si, že jde jen o hloupou hru?" |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro “Nemyslel jsem si to!“ odpovím mu, chytnu ho za zápěstí a zkusím jeho ruku sundat z krku “A když to tak nebereš ani ty tak jsi mohl něco říci!“ strhnu jeho ruku ze svého krku a otočím se k němu čelem “Ale ne… ty jsi si jen tak odešel. Mohl jsi říci něco víc, mohl jsi tam semnou zůstat. Připadám si teď jako někdo koho sis zaplatil!“ otřu si oči, které jsem měl vlhké. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro odpovím možná trochu tvrdě, ale pravdivě. Taky jsem se usmál, tak jemně, jak to mám občas ve zvyku. "Svět je krutý, Taro.." zašeptám ve chvíli, kdy se můj pohled setká znovu s tvým. Přitáhnu si tě, lehce políbím na čelo, a pevně tě obejmu. "Některé věci, některé nemůžeme změnit.." zašeptám znovu, téměř neslyšně, protože se jedná o pouhou myšlenku vyřčenou nahlas, ale ani tak jsem tě dosud nepustil. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro Když mě obejme skoro všechen vztek ze mě opadne, odevzdaně si povzdychnu a obejmu ho kolem pasu a hlavu si opřu o jeho rameno. “Svět je krutý. Ale ty nemusíš, ne ke mně Ariko.“ řeknu tiše, trochu ublíženým hlasem. “Tohle mi nedělej, Akiro. Takhle už nikdy neodcházej. Asi jsi to neudělal naschvál ale ublížil jsi mi.“ vzdychnu “Přece víš, že já jsem citlivka.“ |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro "Strýčkovi se to nebude líbit," usměji se znovu a políbím tě, tentokrát na rty, a jediným gestem vybídnu, aby sis udělal pohodlí, jak uznáš za vhodné. Je jasné, že strýček mi dělá ty nejmenší starosti, a snažím se jen rozprášit vážnou atmosféru. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro “Ale myslím..myslím že by mu to vadit nemuselo.“ |
| |
![]() | soukromá zpráva od Lysethea Winsdroover pro Usmejem sa rozlúčim sa s Alisterom. Zíjdem dolu, sadnem do auta a prídem domov. V dverách zhodím sako a potom prídem do práčovne a zhodím všetko špinavé oblečenie. Vleziem do sprchy a osviežím sa studenou sprchou. Keď vyleziem hodím si športové oblečenie v čiernej farby zo strieborným lemovaným. Potom zoberiem telefón a zavolám známej: Ahoj prosim ťa ak sa do rána nevratim, tak mi zavolaj na mobil, ak ho nezdvihnem, zajdi ku mne a zruš všetky stretnutia, pravdepodobne budem v nemocnici. Keď dotelefonujem a dovysvetľujem, zíjdem k dverám, zoberiem klúče a oblečiem si čierný teplý kábat. A výjdem von. Potom si zoberiem auto a vyrazím na adresu, ktorú mi dal ten mladík v cetre. Lebu je už večer. V dome Mizuyami: Popri oknách ti zasvetia svetlá od auta. A z nich výstupi, mladý muž v dlhom čiernom kabáte. Hneď spoznáš o koho ide. Výjde po schodoch a na tvojich dverách zazvoní znonček. Keď ich otvoríš stojí v nich muž z dneška a usmieva sa na teba. Mal som sa staviť tak som tu, aj keď mal som menšie problémi z odvahou, to sa musím priznať. Zdá sa však že teraz je naprosto pokojný a pripravený na všetko. Čaká čo spravíš, a medzitým pozoruje prostredie v ktorom bývaš a žiješ. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Mizuyama pro Ve chvíli kdy už ale zasvítí do oken mého napůl garážovitého a skladového domku světla od auta je veškerá naděje definitivně v háji. Když už zazvoní zvonek zastavím se váhavě na chvíli přede dveřmi zastavím a naposledy si připustím možnost, že bych neodpověděl. Naprosto nepřípustné, věčně by ze mně někdo měl srandu. Dostal strach, protože neumí střílet.. no to určitě. Spíš ten venku než já. Otevřu dveře a ustoupím trochu stranou přičemž mávnu jednou rukou na Sasameho venku. "Zalez dovnitř a někde se posaď, zbalím ještě pár věcí a vyrazíme." Otočím se a vyrazím k malému železnému pracovnímu stolu nad kterým jsou zavěšené jak nástroje, tak různé součásti zbraní i některé kompletní kusy. Celý dům vypadá na první pohled jako velké skladiště a to doslova. Podlaha betonová. Stěny betonové a holé a plní skutečně jen účel podpírání střechy. Skoro žádné dveře, celý dům je volně průchozí a velký. Nábytek ze železa nebo lehkého překližkového dřeva všude možně po celém prostoru obsahuje téměř všechno. Někde časopis, zpod některých vykoukne občas zásobník. To někde se posaď je docela oříšek, protože jediné dvě věci, které se k tomu zdají vhodné jsou stará černá pohovka a něco mezi postelí a závěsnou sítí v jedné části domu. I když tohle je jen jeden z pokojů. Dveře sice nikde nejsou, ale i tak je přes všechno to co v "obývacím" pokoji je těžko vidět do ostatních částí. Za chvíli už se přiženu od stolu i s batohem do kterého naházím zbraně i munici a dva páry rukavic. "Ještě chvíli vydrž, zkusím najít něco míň zašpiněnýho." ukážu na svoje domácí oblečení, které mám na sobě. Kdysi černé kalhoty i triko už jsou hodně vybledlé, ale ani moc nepomáhají skvrny od oleje a občasné trhliny v látce. Začnu se přehrabovat v některých částech nábytku různě po pokoji až najdu jak kalhoty i triko stejné barvy jako moje domácí oblečení až na to, že tohle bude nějaké novější. Rozhodně nepoškozené a rozhodně ne vybledlé. Shodím staré oblečení a obléknu se do nového. Víceméně před Sasamem, ani se mu nesnažím nějak věnovat pozornost. Na chvíli je vidět moje postava, pokrytá škrábanci, modřinami a jizvami. Pak je zase všechno kryté oblečením. "Hotovo, můžem teda jet?" začnu zase věnovat pozornost pozvanému hostovi. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro "Uvidíme," zase mluvím tím nepříjemným chladným tónem, konečně však otočen k tobě čelem. "Ovšem, i přesto by mě zajímalo, co s tebou zamýšlí. Musí mít nějaké informa.." zaseknu se a větu už nedořeknu, jen s omluvným úsměvem sklopím zrak k zemi, zhasnu a posadím se vedle tebe na postel. "Zůstaneš?" zeptám se a i v té tmě je vidět, že na tebe upřeně hledím. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro Pak je slyšet v jeho hlase smutek, přijde ve chvíli kdy začne mlvit o svých přátelích a domově. Když domluví, je ticho. Jeho příběh je pro mě krásný, protože bych rád, žil rád jako kdysi, jao obyčejný člověk. Odhodlám se promluvit. "Děkuji, za to, že jsi mi to pověděl bylo to moc hezké...ani nevíš, jak rád bych byl zase člověkem a žít si jako jsi si žil ty, alespoň chvíli." |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro " A jak jsi žil ty, Maglore? Pokud to teda řekneš. Nemusíš, jako jsi nemusel říkat, jak jsi se stal upírem. Já jen, proč mi to závidíš." zeptám se a teprve ted se na Maglora podívam. Hlas je stále smutný ze vzpomínek. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro Najdu jeho ruku, kterou stisknu ve své “Pokud mě tu chceš…. Zůstanu.“ odpovím mu a usměji se. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Joshua Gordon pro Je jiné než to britské, samozřejmě, to naše je slabé, co by v takovém Německu nepila ani ženská natož ještě chlap a taky o dost víc hořké než to naše. Napoprvé jsem se pořádně zašklebil, ústa se mi stáhla, jako bych si dal pořádně kyselý citron, ale po dalším, mnohem opatrnějším doušku zjistím, že mi místní pivo docela chutná. Ještě jednou se napiju, sklenici držím vysoko nad výčepním pultem a prstem levé ruky rozmazávám vlhké kolečko, které způsobila orosená sklenice. Pak se najednou, jakoby automaticky ohlédnu a přejedu očima lokál. Samozřejmě, nikoho z nich nemůžu znát, spíš je to jen zvyk zkontrolovat, jestli náhodou nenarazím na kámoše. A v tomhle případě dost pitomý a zbytečný zvyk. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro No tááák mysli....hmm....park...ale co bylo pře tím?...přátelé?....rodina?....škola?...mysli co bylo před tím... Vím, že to bude bolet, ale zkus si vzpomenout na minulost. Zadívám se zase na ty jeho oči. "Já?..Víš, se mnou je to těžké, já si vážně nic nepamatuju, ale snažím se to vše vybavit, abych ti to převyprávěl i za cenu, že to bude bolet. Koukám, že i v tobě vzpomínky vyvolávají bolest...jak to? Po čem se ti stýská? Co ti chybí?" |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Znova sklopím pohled a chytnu polštář. Obejmu ho a jen pokrčím rameny. "Vzpoměl jsem si na mého psa...on zemřel před mnoha lety a to jsem nebyl upír...ale stýská se mi po něm i ted. Pořád ho vidím lítat se mnou po lukách a po polích, jako když jsem byl malý kluk...někdy vzpomínky pěkně bolí." Přiznám a složím obličej do polštáře. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro přiznám nepříliš nadšeně, ale po chvilce se rozesměji a lehce stisknu tvou ruku. "Vážně jsem tak příšerný?" zeptám se bez nejmenšího náznaku rozzlobenosti, nebo něčeho podobného. Zkrátka mě to jen zajímá a je evidentní, že někde pod tou zvolenou maskou se skrývá veselý chlapík. I když kdo ví, možná hraju i tohle. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro “Nelehneme si? Nebo spíš nelehneš si? Nebo jsi si na upíří život už tak přivykl, že ani nespíš?“ zeptám se, přetočím se na bok a podepřu si rukou bradu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Maglore pro Přijmu objetí od Hanse. Poslouchám co ho tak bolelo. Měl jsem vůbec nějaké zvíře?...Nevzpomínám si na nic...Rozvzpomenout se tak na to co jsem byl a jak jsem žil. "Já tě chápu, netrap se tím, i když vím jak rád by jsi se určo opět vrátil zpět do těch dob." Rukou zajedu do Hansových vlasů a druhá jezdí po jeho zádech ve snaze ho uklidnit. "Ber to tak, že kdyby se tohle nestalo nepoznáme se my dva nemyslš?" Pronesu příjemným hlasem. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kobayashi Isshi pro Pomalu se začnu sbírat a rovnat se. Podívám se Maglorovi do očí. " Ale jsem moc rád...že jsem tě poznal...za tu nudu, co mě vyhnala ven do ulic....cítím se líp..mnohem líp...danke." hovořím pomalu a zaháním stesk, který se ted vloudil do mé utrápené duše. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro načatou větu už nedořeknu, jen mávnu rukou a také si lehnu, stejně, jako prvně ty. "Nutí mě to přemýšlet a v některých chvílích přemýšlím nerad, protože pak docházím k závěrům, které mne znepokojují. Věřím, že se ti to už taky stalo," pousměju se a krátce se na tebe povídám, než se zas věnuji pozorování stropu. "Proto raději třeba čtu, a čtení má i víc výhod," dodám. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro “A někdy moc přemýšlení také škodí. Nejlépe začít něco dělat a nemyslet.“ políbím ho na rty, pak se k němu zase přitulím a zavřu oči. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro Večer se konečně vrátí tvůj šéf a dá ti volno. Takže si můžeš jít, kam se ti zachce. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Red moon pro Vlastně se to tady také dá čekat, byla by opravdu veliká náhoda, dkyby se zde objevil někdo, koho znáš. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Allen pro Chvíli si odpočinu a pak se rozhodnu vyrazit někam mezi lidi. Nějak se mi zachce společnosti, takže plánuji navštívit Mamuta, kde to mám nejradši. Pak taky podle času možná zajdu k Eddiemu. Aspoň ho pozdravit, taky jsem ho už nějakou dobu neviděl. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Pokud chceš, můžeš se podívat jak si žiju," navrhnu mu. Myslím že moje sídlo je něco, co by mu mohlo připadat zajímavé, protože se v ničem nepodobá jeho bytu. "Nebo tě můžu vzít kamkoli jinam by sis přál," nechám mu možnost volby, pokud by náhodou měl nějaké zvláštní přání. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Někam jinam se dá jít kdykoliv, takže... "Mohli by jsme jít k tobě," rozhodnu se. Myslím, že tohle je asi nejlepší. Nakonec...on už můj byt zná, takže by nebylo od věci, kdybych já teď poznal kde žije on. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro U mě doma je spoustu zajímavých míst, kde se dají dělat zajímavé věci. Přestanu se tvářit, jako bych chtěl Shiroua sežrat a nasadím trochu důvěryhodnější výraz. "Chceš dnes nebo až zítra...?" zeptám se ho pro jistotu. Nejsem si jistý jak na tom je. Ještě před chvílí byl hodně skleslý a navíc si možná bude chtít odpočinout. Uvidíme. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Myslím, že by nebylo od věci, abych se taky nějak zaměstnal. Navíc jsem doma už hodně dlouho a za chvíli mi to začne lézt na nervy. A já rozhodně nemám v úmyslu zešílet...ještě ne. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Tak se dej dokupy a pojedeme ke mně," vybídnu ho. Než se Shirou sbalí a vůbec připraví co považuje za nutné, opřu se pohodlně na pohovce. Ne že bych potřeboval odpočívat, ale jsem protě pohodář. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Nemusím ani moc přemýšlet nad tím, co si vezmu. Udělám to jako obvykle...sáhnu a vytáhu. Stejně se z mého šatníku dají věci kombinovat libovolně, aniž by to dělalo nějaký neestetický dojem. Brzy jsem oblečen do černých kalhot, černého nátělníku s přezkama. Přes to mám zatím přehozený bílý plášť s černým lemováním. Pak si vezmu ještě černou tašku přes rameno, do které naházím své doklady a ještě pár věcí, které nosím vždycky s sebou. Myslím, že tohle je všechno, takže se zase vrátím zpátky do obýváku. "Můžeme jít," řeknu okamžitě. Nevypadám, že bych se nějak těšil, ale já skoro nikdy nedávm najevo své emoce...řekže přirozeně nejde poznat, že jsem hodně zvědavý. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Přikývnu a konečně se zvednu, abych se obul. Když jsem hotový počkám venku až Shirou zamkne a pak se vydám k autu. Velké bílé auto samo o sobě křičí že bylo pekelně drahé a že můj dům nepochybně bude velmi podobného ražení. "Je to trochu dál, ale autem cesta netrvá moc dlouho," oznámím mu, ale to mu stejně nic neřekne. Odemknu auto a nechám ho nastoupit. Pak si sednu za volant a rozjedu se ke svému sídlu, přemýšlejíc jak se asi bude Shirouovi líbit. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Chvíli si prohlížím jak je nádherně bílé, ale nakonec stejně nastoupím. Stejně jako vnějšek auta si prohlížím i jeho vnitřek, který vypadá taky bezvadně. Dokážu ocenit dobré auto a tohle vypadá, že je z nějaké speciální série..nebo je dokonce jedno jediné jedinečné. "Co máš za práci?" zeptám se ho. Nejsem si jist, že by si tohle mohl vydělat jen tak. Vlastně pochybuji, že tohle by si někdo krom vůdců klanů v Shelteru mohl dovolit. Podívám se na Zela skoro jako bych ho chtěl očima zabít...mám dojem, že Zel není jen tak obyčejný. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Jsem nejvyšší mafián celého Shelteru," zazubím se na něj. Pak se raději očima vrátím na cestu. "Moje práce je hrozně nudná a není o ní co vykládat," vykroutím se z toho nakonec. I kdyby se Shirou ptal dál, stejně nebude vědět, čemu věřit. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro "Povídej, poslouchám," vybídnu ho. On slyšel hodně věcí o mně, o mé práci...takže bych se o něm mohl na oplátkutaky něco dozvědět. I když nemám ponětí, jestli to opravdu bude tak nudné, jak sám říká, nebo ne. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Joshua Gordon pro Obrátím zpět svou pozornost ke sklenici před sebou a pomalu z ní upíjím pivo. Nijak nespěchám, vlastně ani není kam. Jen si to tady dopiju, a pak zamířím zpět do toho honosného sídla, pro své věci, abych se mohl přestěhovat, s menší zastávkou ve směnárně a možná si i někde pořídím nějaké místní noviny, co kdyby v nich náhodou byl nějaký inzerát s nabídkou práce, kterou bych si mohl i malinko přilepšit. Jednou rukou zašmátrám v kapse kalhot, odkud vylovím drobátko zmuchlanou pětilibrovou bankovku. Netuším, jak to tady chodí, ale u nás stojí pivo tak v průměru 4 libry, pokud není někde z Belgie, proto ji položím na barový pult vedle prázdné sklenice se zbytkem pivní pěny. Pak se ještě na okamžik zamyslím a přidám k bankovce ještě nějaké drobné, něco málo přes dvě libry, kdyby náhodou měl výčepní nějaké řeči. Sklouznu ze židle a zamířím si to ven. Tentokrát si žádné instrukce, jak se ke směnárně dostanu, nezjišťuju. Prostě se tady projdu po kolem středu města a buď nějakou najdu nebo ne. Stejně si budu muset město tak či tak projít, abych se v něm vyznal, tak proč ne hned teď? |
| |
![]() | soukromá zpráva od Tzaj pro zopakuji tiše a usměju se nad tím. Někdy je i taková, na první pohled jednoduchá, věc hodně těžká. "Odpočiň si," zašeptám znovu, tentokrát ale přímo k Tarouovi. Políbím ho zlehka na čelo, letmo nasaji vůni jeho vlasů, a pokusím se udělat přesně to, co jsem právě poradil jemu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Ne ještě není čas aby znal čím se skutečně zabývám. Pokud se mnou bude často stejně nepochybuju, že mu to jednou dojde. Cinknu prstem do své zlaté náušnice. "Zabývám se těmahle pěknýma věcičkama. Jenže obchodování je o samém papírování a jednání s nafokancema...prostě nuda," použiju své obvyklé krycí povolání. Obchodník se šperky přeci jen určitě nebude žádný chudák, takže je to pro mě nejlepší. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Taro Nanashi pro |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Ale vlastně ani nevím co sjem si myslel, že by mohl být...nikdy jsme nad tím moc nepřemýšlel. Podle toho, jak vypadá a chová se, tak bych tipnul úplně něco jinéh, než co dělá. Třeba prodavače. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Jde mi jenom o peníze. Nějak se živit musím no ne?" zazubím se. Vezmu další zatáčku. Co nevidět budeme u mého domu. Jsem zvědavý, co bude Shirou říkat pak. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Já mám práci, která je celkem zajímavá, žádný den není stejný, skoro nejsem doma, nesedím nikde v kanceláři...a peníze z toho nejsou zase až tak špatné. Vlastně mi na penězích nezáleží, upír dokáže žít i bez nich, tedy někteří. Já jsem asi ten, který je moc nepotřebuje..ale hádám, že si brzy zvyknu, když se budu nějakou dobu okolo Zela pohybovat. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Moje sídlo stojí na okraji města. Je to v podstatě vila, ale historického rázu, prostě takové typické snobské upírské sídlo. Ne že bych si právě v takových klišé liboval, ale vyzařuje z té budovy zvláštní atmosféra. Sídlo je obehnané vysokým černým ploten se zdobným kováním a zahrada...jediné co v ní roste jsou popínavé růže, růže...růže a tráva. Zadní část domu je v podstatě pustina, nejvíc ze všeho připomínající pohřebiště. Ten dojem ještě posilují obsidiánové sochy krásných ale démonických bytostí. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Navíc je to mnohem honosnější sídlo, než by si mohl dovolit. "Pochybuji, že tohle by si mohl dovolit zlatník," oznámím konečně místo údivu. Přesto mi jde na tváři vidět, že se mi to tu líbí...hodně líbí. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Třeba jsem dědil," ušklíbnu se. To se přece nedá vyloučit. "Je tu něco co by jsi rád viděl první? Nebo si třeba můžemě dát dopolední čaj v zahradě," zazubím se, takže jakýkoli dojem aristokrata, který bych čirou náhodou mohl vytvořit s vážnou tváří je ten tam. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro "Platí se tu za prohlídky?" zeptám se ho sice se svou obvyklou vážnou chladnou tváří, ale je jasné, že si dělám srandu. Poprvé za hodně dlouhou dobu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Ah jistě...opomenul jsem poznamenat, že je to velice drahé, prohlédnout si mé sídlo. Myslím že na to nemáš...budeš muset zaplatit...jiným způsobem," ušklíbnu se a přitáhnu si ho k sobě. "Dostanu alespoň zálohu?" zeptám se a doufám, že si ji nebudu muset ukrást. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro "A co uděláš, když ti nebudu chtít zaplatit prohlídku ani tím způsobem?" zeptám se ho trošku lišáckým tónem..ale to se zdá být jen dílem fantasie, než aby to bylo skutečně takové. Pak mi přiložím dva prsty na rty. "Nejsem si jistý, jestli by záloha byla dostatečná." |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Nemyslíš si že by byla škoda, kdyby ses nemohl podívat na můj krásný historický dům a růžovou zahradu...nebo mou sbírku aut?" pousměju se. "Navíc , pokud nebudeš chtít zaplatit, budu si muset platbu vymoct různými krutými metodami," ušklíbnu se a jemně ho kousnu do prstu, který se ocitnul na mých rtech. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Dám mu na to ale opravdu jen moment. "Pochybuji, že kdybych ti zaplatil byť jen zálohu, tak by jsme se vůbec dostali k prohlídce, protože by jsi si vyžádal zbytek platby na nejbližšm pohodlném místě," dokončím svou myšlenku a je mi jasné, že Zelovi dojde, co přesně mám na mysli. A taky, že mám jistým způsobem pravdu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Dobře, nechceš zaplatit zálohu zaplatíš desetkrát víc potom. Jen počkej," zašeptám mu přímo do ucha. Nic jiného ale neudělám, abych ho neutvrdil v jeho podezření. "Tak tedy půjdeme podle tvého plánu, ale stále jsi mi neřekl, jestli je tu nějaké místo které by jsi chtěl vidět nejdřív," zeptám se znovu. S mým vedením to bude stejně značně chaotické. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Ale ani mi to nevadí, že se chovám takhle po celých těch letech znovu. "Je mi to vcelku jedno, když k tomu bude odborný výklad," řeknu zase tím hravějším tónem, ale neupřesním co tím výkladem myslím. Myslím, že dneska se budu hodně bavit. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "O odborný výklad se neboj," zazubím se a na chvíli mu zajedu rukama pod tričko. Pak ale uskočím, snad jako bych čekal, že se po mně ožene a vydám se k domu. Otevřu Shirouovi dveře a s úklonou ho pustím dovnitř. "Dozo," nezapomenu se chovat zdvořile. Dům uvnitř vypadá přesně tak, jak by se z vnějšího vzhledu mohlo zdát. Vstup vede do velké haly která pokračuje v přijímací salón či obývák s krbem a vyšívanými křesly. Vůbec všechen nábytek je tu starožitný a skvěle udržovaný. Je tu několik vyřezávaných dveří a točité schody vedoucí do dalšího poschodí. Semtam je tu kromě uměleckých sošek, obrazů a jiných vychytávek něco, co sem vůbec nezapadá, jako televize, ale to už je mi podobné. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Budu muset nějak zjistit co dělá, ale raději si to zjistím přímo přes nej, nikoho jiného se vyptávat nebudu, nebylo by to slušné. "Máš to tu hezké," sice trochu chaotické, ale hezké. Pochválím Zelovi vnitřek domu, ale nijak se na něj nedívám, sleduji zrovna jeden obraz. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Jistěže," přikývnu na Shirouovu pochvalu. Očividně nemám o svém vkusu nejmenší pochybnosti. "Nemáš hlad? Nebo chceš nejdřív vidět moji krásnou zahradu?" zeptám se ho rovnou na dvě věci. Je vidět že nemám zcela žádný systém, což vyjadřuji můj ne moc vřelý vztah k pravidlům. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro "To je myslím na tobě, ne? Jsi hostitel, měl by jsi se tak chovat," napomenu ho lehce. Očividně mu to nebudu dělat nijak lehké...už teď se chovám jako kdyby mě bavilo dělat všechno jinak, než by měl správný návštěvník dělat...možná se ho snažím trošku naštvat, i když mys.lím, že se mi to nepovede. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Můj téměř ďábelský úsměv napovídá, že by mi radši neměl dávat příliš velkou volnost. "Já tedy zajdu do jídelny ať nám nco připaví. A ty...kroť ty své nezbedné prstíky, protože ti je ukousnu jestli něco zničíš," upozorním ho, ovšem usmívám se, takže se nezdá, že bych to myslel nějak moc vážně. Poté zmizím jedněmi vyřezávanými dveřmi. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Jistěže mi neublíží, doufám...vlastně doteď ještě neudělal nic, co by mi nějak...ublížilo. Ublížilo tímhle způsobem. Když Zel odejde, tak se vrátím ke svému sledování obrazů a dotýkání se všech ožných věcí, i když tentokrát trošku opatrněji, ale přesto ne dost opatrně, aby mě nikdo nenařknul. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Obejmu ho zezadu, snad doufajíc že se trochu lekne. "Bude to ještě nějakou dobu trvat. Tak ti zatím můžu ukázat své miláčky, pokud máš rád auta," navrhnu. Rád se chlubím a tohle je jedna z věcí, na kterou jsem patřičně hrdý- sbírka luxusních automobilů. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro "Málem jsi si rozmlátil svícen," napomenu jeho počínání, ale přitom se lehce usmívám. Zajímalo by mě, co by dělal, kdyby se to opravdu rozbilo. "Mám rád cokoliv rychlého a hlavně nebezpečného," řeknu s mírným úsklebkem, který ovšem Zel nemůže vidět. Což je dobře. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "To tě tedy jednou vezmu na smrtící jízdu, některým ze svých miláčků," ujistím ho a navíc si jeho slova dobře zapamatuju. Dají se použít i v jiných siruacích. Mírně se ušklíbnu a konečně se od Shiroua odtáhnu, abych ho dovedl do garáže. Je to obrovská podzemní místnost a utíček je tu skutečně hodně, od veteránů až po sporťáky vyrobené nejspíš na zakázku. Jeden by řekl že musím mít regiment aby je udržoval v perfektním stavu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Když dorazíme do garáže, tak se velmi rychle sám od sebe přesunu k autu, které vypadá již na pohled jako jedno z nejrychlejších aut v garáži. Nemám ani čas na nějaké pochvalné věci okolo, na jiná auta...vlastně sjem aut viděl už hodně, takže by se to nehodilo. Jakmile se dokoukám na tohle autíčko, tak si to šinu k jinému, které několikrát obejdu, anž se spokojím s pohledem. A apk jdu ka dalšímu autu... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Můžeš se i projet, jestli chceš," navrhnu mu a kývnu směrem k desce s klíči, která visí na zdi. Nechám už na něm jak se rozhodne a případně ať si najde správný klíč. Ono to není tak těžké, protože klíčenky to dávají jasně najevo až na pár kousků. Sám bych si to jinak nepamatoval. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro TEď mám zájem jen se dívat, ne zkoušet. Navíc, přeci jen jsem tu hlavně kvůli prohlídce domu...a taky pravděpodobně i tomu, co bude pak následovat. Vlastně jsem si jistý, že mě Zel nenechá jen tak prchnout bez placení. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Lysethea Winsdroover pro Tak a teraz si na rade ti aby si sa predviedol, dúfam že sa odtiaľ dostanem živý. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Ale neboj ukážu ti všecko co budeš chtít," zazubím se na něj a nevědomky udělám v laku toho parádního auta rýhu drápem. Myslí už jsem totiž trochu někde jinde... Nejdřív ale budu muset nechat Shiroua najíst, když už jsem nechal připravit oběd, než mu budu ukazovat ty soukromější části mého domu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro "Je mi jedno co mi ukážeš, hlavně když ukážeš," řeknu zatímco se otočím a vrátím se k obdivování těch dalších aut. Nicméně už jich není moc, takže se po chvíli zase vrátím k Zelovi. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Když se Shirou dost vynadívá, narovnám se a protáhnu jako kočka. "Tudy prosím," ukážu na postranní dveře. Jakmile jimi Shirou projde následuju ho. Je tu úzký chodníček, který vede až do mé zahrady plné různobarevných růží a popínavých růží...a je tu i velmi pěkné posezení a altánek. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Následuji jej až do jeho zahrady. Je moc hezká a vypadá velmi příjemně. Líbí se mi. "Jak dlouho tvým...zaměstnancům trvá udělat oběd?" zeptám se ho, jako by to bylo velmi důležité. Ve skutečnosti chci jen vědět, jak dlouhou dobu tady můžeme strávit. A jaký čas mi zbývá do zaplacení téhle prohlídky. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Ještě nějaká doba to bude, ale pokud máš hlad, můžu je jít popohnat," vycením zuby v lišáckém úsměvu, jako bych se nabízel, že své zaměstnance půjdu zakousnout, za to, že jim to trvá. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Opravdu vypadá nádherně. Kdybych byl upír, který se v takových věcech vyžívá, tak bych asi byl blahem bez sebe. Škoda jen, že růže moc nemusím...vypadají jako oheň. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Ale to by jsi pak zase vypadal moc chladně," zazubím se a zastrčím mu jednu rudou růži, pečlivě zbavenou trnů, do vlasů. Pak se dám do smíchu, protože mě ten pohled očividně pobavil. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Když mi dá růži do vlasů, tak se na něj trochu nehezky podívám. Rozhodně se mi nelíbí, že si z toho, jak vypadám, dělá srandu. "Můžu jednu modrou vyrobit," řeknu skoro mírně uraženě a vytáhnu si růži z vlasů. Jestli je Zel oheň, jak vzhledově, tak uvnitř a také schopnostmi..tak já jsem to samé, jen s ledem. Jen Zelova síla je destruktivní a mám dojem, že i hodně hrubá, cos e týče samotného vytváření ohně...moje schopnost se zase opírá o přesnost a jemnost. Přesunu malíček ke konci růže a začnu ji zmražovat zevnitř...vlastně pomocí vody v jejích žilkách. Zanedlouho je takhle růže zmražená uvnitř, a dostane modrý nádech, včetně okvětních plátků. Teď je na mně, abych mu dal do vasů růži já...jenže tentokrát modře zbarvenou...a taky ledově chladnou. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Vypadá to moc hezky..." začnu, ale hned je jasné, že tu bude nějaké ale. Jakmile mi oplatí mé předchozí gesto vyndám si růži z vlasů a v mých prstech už teď začíná pomalu tát. "Ale já nemám rád chladné věci...nemají totiž srdce," řeknu po dlouhé době něco s vážnou tváří. Růže zanedlouho nejen že roztaje, ale docela uschne a když ji pak pevně sevřu v ruce, zbyde z ní jen prach. "Chlad a teplo nejdou dohromady," okomentuju to s dalším úšklebkem. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro By mě teď zajímalo, jak se z tohodle vykroutí. Nicméně to vypadá, že mě zrovna tohle celkem baví...ani nevím proč. "A pokud to nejde dohromady...pak to bdue asi problém, ne?" tímhle taky mířím na vztah mezi mnou a jím. Protože on je teplo a já jsem chlad. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Nejdřív to tak vypadalo...ale stejně jako ta růže jsi potom roztál....alespoň trochu. Myslím že máš srdce...i když úplně jistě to říct taky nemůžu," usměju se pobaveně. "Ne, je to zábava. Led nemůže zmrazit oheň, oheň může roztopit led," zazubím se. Očividně mě baví hlavně to, že mám navrch. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro "Ale když roztopíš led...tak ti zbyde voda, který uhasí oheň. Tohle je mírně destruktivní...pro obě strany, nemyslíš?" řeknu už celkem normálně. Zaručeně to ale nemyslím tak, že bych chtěl tenhle vztah ukončit...to ani náhodou. Tahle metafora se nedá použít na něco, co je z masa a kostí. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Ukážu ti, jak to vyřešíme," ujistím ho a vzápětí mu tohle řešení poskytnu v podobě polibku. Přitáhnu si ho ještě blíž k sobě, abych ze stolu nesletěl a tu ruku, kterou jsem si hrál s jeho vlasy mu položím jemně na tvář. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Tohle řešení s emi líbí, ale přeci jen... Odtáhnu se a položím mu prsty na rty. "Ještě jsem neviděl všechno..." řeknu mu s mírným úsměvem, který znamená, že tohle by si měl odpustit, dokud mi to tady všechno neukáže. Pak mu ovšem budu muset tohle čekání vynahradit i s úroky.. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Mizuyama pro "Nabitá, nezajištěná. Takže nedělej kraviny." zavrčím a seberu se i s batohem krátíc rychlými kroky vzdálenost směrem k budově střelnice. U vrátnice jen mávnu rukou a projdu dál. V tomhle podniku jsem nejčastější host, takže s identifikací není v mém případě problém. Pár kroků za vrátnicí se jen otočím a počkám, kdyby dělalo něco problémy při vchodu mému hostovi. Až teprve v samotném prostrou střelnice kde je vzhledem k dení době trochu prázdno se spustí můj trochu švihlý úsměv, který se ještě rozšíří když vytáhnu zbytek arzenálu z batohu a pro jistotu ještě jednou projedu zásobníky. "Chceš si zkusit první střelbu bez intstruktora?" promluvím nakonec vesele na Sasameho a s cvaknutím skloním svoji zbraň k podlaze. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Tedy to je od tebe kruté," povzdechnu si a alespoň ho jemně políbím n tvář. Však si to vyberu později. "No prosím..já počkám...až se naobědváme, ukážu ti své komnaty," zazubím se, na znamení že Shirou namá moc na výběr. Ještě si ale rozmyslím, co s ním provedu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Hned potom se k němu otočím zády a začnu se dívat okolo... "Nemůžu se dočkat," dodm po chvilce. Sice nevím co by mi mohl ve svých komnatách ukázat...krom něčeho, co si na mě vymyslí ke splacení...tohodle, malého dluhu... A taky za to co mu právě provádím. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Vzápětí se ale zase tvářím naprosto nevinně. "Neboj se, o nic nepříjdeš," ušklíbnu se. "Ale nemysli si, že se vyhneš placení. I kdybych ti měl ukázat každý kout svého domu," ujistím ho, seskočim ze stolu a konečně se slušně posadím na židli. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Za chvíli se k němu zase otočím. "To se ještě uvidí," neodpustím si poznámku k tomu placení. Přeci jen mu to nemůžu nechat jen tak jednoduše projít, ne?... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Myslím, že kdybych ho nazval jedním z těhle oslovení, rovnou by mě nakopnul. Ale rád si z něj utahuju. "Oh to jistě...ale upozorňuju tě, že na dlužníky nejsem vůbec jemný," zazubím se skoro nebezpečně. Beztak si nemyslím, že bude třeba nějakých donucovacích prostředků. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Tu přezdívku nesnáším. Hlavně proto, že jsme ji měl velmi dlouho. "To je mučíš, nebo něco takového?" zeptám se ho rychle, abych zakryl ještě to zamumlání. Každopádně by mě to zajímalo. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Mučení...dalo by se to tak nazvat," zamyslím se a přitom skenuju Shiroua nepříjemně upřeným pohledem. "Pro každého specifická metoda...tobě vymyslím něco extra krutého." Nasadím lišácký úsměv a začnu si hrát s plátky růže, které jsem předtím poházel po stole. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro "Mám se těšit?" zeptám se ho s mírným úsměvem. Otočím se k němu zase zády a začnu si hrát s jednou růží. Tentokrát ji vůbec nenechám zmrznout, ale i tak vypadá, že v mých rukách přirozeně chřadne, takže toho po chvíli nechám. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Přiložím si jeden okvětní plátek ke rtům a pak fouknu, takže přistane někde před Shirouem. "Bylo by ti totiž pekelně horko," zasměju se a pak si začnu mezi prsty protáčet další okvětní plátek, který v mých prstech za okamžik vzplane a na stůl dopadne jako hromádka popela. Jak já jsem někdy rád zákeřný... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Při jeho druhé poznámce se ale mrně otřesu. To by bylo opravdu hodně nepříjemné. Jen se uklidňuji tím, že by mi něco hrozného a děsivého Zel neuděl...ať už bych ho zlobil, jak bych chtěl. Doufám, že by to neudělal. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Jistě že bych mu neublížil...ale nemůžu si odpustit ho trochu postrašit. Ještě chvíli ho jen tak sleduju, než konečně přinesou jídlo. Dvě slečny v černobílých uniformách obskládají stůl nespočtem lahůdek a pak se s poklonami zase vydají pryč. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Pak začnu zkoumat, co vlastně na tom stole je...a že je toho hodně. "Není toho nějak moc?" zeptám se ho s pozvednutým obočím. Doufám, že se mě nesnaží přejíst...to by nebylo hezké. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Neboj, až se najím, budu mít pořád ještě chuť i na tebe," ujistím ho a jako bych vyslovil pouze komentář o tom, jak je krásné počasí, si naleju víno a zahledím se na oblohu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Pak se dám pomalu do jídla. Je celkem pravda, že sjem pořádně nejedl ani nepamatuji...co se týče krve, tak to taky. Zatraceně moc dlouho. Měl bych se sebou začít pomalu něco dělat, jinak umřu hlady. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Jistěže," odpovím očividně si zcela jist sám sebou. Myslím že kdybych vážně chtěl...a Shirou nechtěl...vím o pár věcech, které by mi ho naklonily. Při té představě se můj úsměv rozšíří. Ne nemám starost. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro "Tady si je sebou někdo hodně moc jistý," utrousím poznámku a napiji se vína. Vypadá na jeden z těch lepších kousků, takže přílišné pití nepřipadá v úvahu. Za okamžik se zase vrátím k jídlu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Doleju si a alkohol mě zajímá mnohem víc než jídlo, i když semtam do něčeho zobnu, aby se neřeklo. "Koneckonců, to ty jsi navrhnul tohle rande," znovu se ušklíbnu. Jako by mu už nebylo jasné, že je můj...a že ho nepustím. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Zatímco Zel pije, tak já jím...kdybych vypil to co on za tuhle chvíli, tak bych už asi nedokázal myslet normálně. Ale já se opít dneska neopiji. "RAnde nemusí nutně končit...tím co po mně chceš ty," řeknu pořád s tím úsměvem. Tentokrát s ena zela podívám. Na chvíli. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Má mě v krvi a já jeho. Našel bych ho kdekoli. Neutekl by, i kdyby chtěl. Ale to mu teď povídat nemusím. "Ty víš co já chci?" oplatím mu ten tajemný úsměv. Jistěže ví. "Můžu tě taky nechat umývat nádobí," navrhnu mu a naliju si s nadšením další sklenku vína. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Za chvíli si přiložím sklenici s vínem ke rtům a začnu pít, takže mě Zelova druhá věta zastihne naprosto nepřipraveného. Jistěže je to tak k smíchu, že se začnu málem dusit vínem. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Vůbec mě nezlobí, že jsou Shirouovi mé úmysly jasné. Když se začne smát, skoro fascinovaně se opřu o stůl a sleduju ho. Směje se...když to srovnám s tím jaký byl ještě nedávno...moc dobrá změna... I když mám trochu chuť ho nechat to nádobí umýt...ale škoda času, který se dá strávit příjemnějším způsobem. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Nepamatuji se, kdy naposledy jsme se smál takhle...a mám dojem, že z části za to může i ten alkohol, i když ho bylo velmi málo. Když se konečně uklidním, tak ještě zůstanu takhle. Nevím co dalšího by mohl Zel říct... "Možná..." ozvu se konečně. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Jestli se Shirouem tohle udělalo pár doušků vína...myslím že jestli se ještě trochu napije tak už se rozhodně nebude ničemu bránit. Pro jistotu zůstanu zticha, aby se mohl vklidu najíst, protože kdybych ještě něco řekl nejspíš by rovnou spadl pod stůl. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Párkrát přitom hodím oko po sklenici, protože ve měn bojuje touha se ještě napít a nedělat to, aby se se mnou nestalo něco horšího. Stejně je ta touha silnější, tak po chvíli se pro sklenici natáhnu a vypiji ji do dna. Teď aby Zel vůbec nic neřekl..jo... Pak se vrátím k jídlu...raději. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Sleduju jak jí a napájím se vínem dál, aniž by to na mně zanechávalo nějaké následky. Dál mlčím, abych ho nevyrušoval a budu mlčet dokud nedojí, případně z něj nevypadne nějaká perla. Tak si nejsem jistý, co je lepší varianta...že až ho políbím, dostanu facku, nebo on dostane záchvat smíchu... Doufám že to s tím pitím nebude přeháňet...ta druhá varianta je mi sympatická poněkud míň. I když bych se pak do něj mohl navážet a utahovat si z něj. Ale to mě nepotěší tak, jako když si ho pořádně ochmatám. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Na okamžk se dokonce přistihnu, jak přemýšlím nad jedním soustem asi půl minuty. To není dobré... Rozhodně sjem neměl pít, teď by mě zajímalo, co se mnou Zel udělá. Určitě se ze mě bude utahovat. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Zvednu se a přejdu blíž k Shirouovi, i se svou sklenicí, ze které sem tam upiju. "Zajímalo by mě, jestli ještě budeš moct normálně chodit, nebo tě budu muset rovnou uložit do postele," ušklíbnu se a očekávám další záchvat smíchu. Jen ať se směje. Ale já ho nepustím, i kdybych měl čekat až vystřízliví. Což snad nebude nutné pokud nebude pít dál. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro "Jde to na mně moc poznat?" zeptám se, když odložím příbor. Pravdou je...asi to na mně jde vidět hodně. Znám se, i když nepiji moc...ale vím, že to na mně jde vidět. Jen jsem nemyslel, že až příliš moc. "Je mi fajn," odseknu mírně, když si začne dělat legraci. Postavím se a rozejdu se ke kraji altánu, kde se opřu o sloup. I těchdlepád kroků mi stačilo k tomu,a bych poznal, že zas tak fajn na tom nejsem. Ale chodit ještě zvládnu hodně dobře rovně. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Tím líp, alespoň budou jeho reakce pomalejší. "To je dobře, že je ti fajn, alespoň ti můžu ukázat zbytek domu, pousměju se a konečně odložím sklenku s vínem. Vypil jsem toho mnohokrát víc než Shirou a není to vůbec znát. Ale v mém věku už na mě má alkohol pramalý účinek. "Když jsi se na to těšil...něměl bys to odkládat," zašeptám mu do ucha a tiše se zasměju, než zamířím k domu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Myslím, že jsem se dostal do dost špatné situace. A ještě ke všemu sám. Pomalu se rozejdu za Zelem, hlavu mám skloněnou a dívám se hlavně pod nohy, abych o něco nezakopl. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro S úsměvem ho přivedu do domu a ukážu mu na točité schodiště vedoucí do druhého patra. Myslím, že jemu by teď sedělo spíš úzké schodiště kam není kde padat, než mé široké s masivním dřevěným zábradlím, které k držení moc dobře neposlouží. Vydám se pomalu do schodů, ale zase ne tak pomalu, aby mi Shirou stačil. Po nějaké době, když už jsem od něj dost daleko se ohlédnu, abych se kochal jeho snažením nedát na sobě nic zná a zdolat schodiště bez nehody. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Navíc nejsem pod vlivem alkoholu zase až moc na to, abych tohle nezvládl sám, jen na Zela budu naštvaný. Ale taky si to zaslouží. Do schodů výjdu bez problémů...bez problémů, které by se daly vidět..takže mě to alespoň trochu naplní příjemným pocitem, že sjme něco Zelovi překazil. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Každopádně na okamžik pocítím touhu ho ze schodů strčit dolů. Ale jen na okamžik. Rozejdu se dál. Je tu chodba, poměrně dlouhá s mnoha dveřmi. Na konci chodby jsou velké dvojkřídlé dveře. Ve skutečnosti tu je jen má ložnice, pracovna, pokoj, který já nazývám povalečským a pokoje pro hosty...ve kterých se stejně většinou taky prostě povaluju. "Můžeš se podívat kam chceš, ale můj pokoj je támhle," kývnu k dvojkřídlým dveřím. Počítám ale, že bude chtít Shirou co nejvíc zdržovat. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Mám dojem, že všechny jsou úplně stejné, takže.... "Který, že je tvůj...?" zeptám se, když se na zela otočím. Nechtěl jsem sice jít k němu do pokoje takhle brzy, ale myslím, že mám celkem hezký plán, jak si z něj vystřelit. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Zatímco on prohlíží já vletím do své flákací místnosti a přinesu odtamtud sáček čokoládových bonbónů. Když se mě Shirou zeptá, kudy jít, očividně jen aby zabil čas, jsem už pár metrů od něj. Asi každý metr položím na zem jeden bonbón. "Pojď nyanko pojď," zamrkám na něj a pokračuju v pokládání bonbónů, dokud nejsem až u dveří. Jeden položím i za ně a zmizím uvnitř, nechávajíc je pootevřené na malou škvíru. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Počkám, až Zel zmizí za dveřmi, abych udělal to, co chci...protože teď mě Zel celkem vytočil, když si myslí, že za ním na tohle pozvání půjdu. ani náhodou. Otočím se a docela rychle, přesto velmi tiše, odejdu dolů. Nevyznám se tady sice, ale dveře ven ještě najdu. Tohle má Zel za to, jak si ze mě dělá legraci. Vypadnu ven, a udělám pár kroků od vchodu...zajímalo by mě, jestli sem příjde. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Stoupnu si k oknu, protože je mi jasné, že si chvíli počkám. Docela mě ale překvapí, když spatřím SHiroua venku. Čekal jsem, že sem vtrhne a bude hrozně nadávat, nebo že mu alkohol pomůže vzít to jak to bylo myšleno-jako vtip. ALe on už je zase tvrdohlavý. A to on navrhnul, abychom dnes byli spolu. Ale neudělám mu tu radost, abych šel za ním a doprošoval se ho. Jak jsem řekl. Mě neuteče, ať bude dělat cokoli. Já mám času dost. Můžu chvíli počkat, až se otřepe. A do té doby...si můžu své chutě uklidnit na jiném pěkném klučinovi. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Jestli jít dovnitř za Zelem, nebo jít zpátky domů. Tady tozhodně stát nemůžu. Když půjdu za zelem, tak budu vypadat jako, že jsem se vzdal...jenže, dkyž půjdu domů, tak se budu cítit hrozně. Ani jedna možnost není nijak hezká. Nakonec se vrátím zpátky a sednu si dovnitř pod schodiště. Stejně teď nikam nemůžu jít, dokud ve mně bude byť ejn jedna kapka alkoholu. Nedostal bych se domů...anebo k Zelovi nahoru. Ty schody midaly zabrat napoprvé, nevím jak to bude teď. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Tak Shirou domů nepůjde? Možná přeci jen nebudu muset hledat náhradu...uvidíme... Zazvoním na zvoneček a na mé zavolání příjde mladá slečna, které dám jednu z růží, které jsem ve váze na stolku. Nechám ji, aby je přinesla Shirouovi. Třeba to pak vzdá a přestane být tvrdohlavý. A když ne tak se alespoň poučí, že nebude vždycky po jeho. Musím ho taky naučit chápat legraci. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Trochu nejistě si ji vezmu do rukou a ještě pořád ji sleduji. Má tohle znamenat, že to Zel myslel z legrace, nebo...já nevím. Mám za ním zajít, nebo ne? Nakonec se zvednu, alkohol už začíná trochu vyprchávat, takže už to do těch schodů napodruhé zvládnu. Dojdu až ke dveřím od Zelova pokoje...a docela nejistě na ně zaklepu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Pokoj, který může vidět, když otevřu úplně, je obrovský. Polovina pokoje je něco jako ložnice. Opravdu velká postel s jemným povlečením a s nebesy. Sloupky obtáčejí tepané růže s trny, jež vypadají opravdu ostře. Okolo postele je spoustu polštářů a měkých kožešin. Druhá polovina pokoje je velký prostor, kde je jen menší stůl a několik židlí. Zbytek je zakrytý vyšívanám kobercem se složitými vzory a prázdný. Ve zdi je velký krb s vytesanými soškami démonů a andělů. Na vykládaných oknech jsou těžké černé závěsy, momentálně napll odtažené. Vezmu Shiroua za zápěstí a posedím ho do jedné ze žedlí blízko krbu. V něm zapálím jediným pohybem oheň a kleknu si před Shiroua. Ruce mu obtočím kolem pasu. "Byla to legrace. Víš co to znamená?" zeptám se ho zase jednou s vážným výrazem. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro I tak se na něj odmítnu dívat, teprve teď se začnu dívat, jak to tady vypadá. "Ale mně to moc legrační nepřipadalo," řeknu tiše. Zrovna to co Zel udělal mi opravdu zas tak zábavné nepřišlo, i když jsem poznal, že on to se srandy myslel. Ale prostě...některé druhy zábavy s emi nelíbí. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Pak se omlouvám." Víc než cokoli jiného mě mrzí, že se Shirou nedovede smát. Že když se snažím aby se smál, je nešťastný nebo rozčílený. Opravdu mě to mrzí. Někdy mám pocit že je to na mě moc. Ne nevzdá to...ale je to zatraceně těžké. "Je mi to opravdu líto. Můžeš odejít...nebudu dělat nic dalšího, co by se ti mohlo nelíbit," propustím ho a postavím se, abych mu nezavazel. Skřížím ruce na hrudi. Doufal jsem, že už to půjde...ale nejspíš to chce ještě čas...a ten mu dát můžu. Mám ho spoustu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro I když to byl on, kdo s tímhle začal. "...nemám rád, když se ke mně někdo chová...jako k...zvířátku," nevím jaké správné slovo najít pro vyjídření toho co myslím. Ale Zel by to mohl pochopit...doufám. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "Nechci ti ublížit. Ty to víš," poznamenám. Je to strašný hlupák. Někdy bych ho nejradši praštil. "Myslel jsem, že tvé chování je jen přetvářka, ale nebudu ti dál vnucovat vůbec nic, ani se k tobě nepřiblížím, dokud sám nebudeš chtít. Pochopil jsem," dodám. Vlastně doufám, že to pro něj bude trest, když se budu chovat odtažitě, když budu brát vážně jeho odmítání. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Zel vůbec nic nepochopil, jak se zdá, to co jsem... "Už mi nevadí, když se mě dotýkáš...když jsi blízko mě.." řeknu tiše a otočím se k němu zády. Proč musí vždycky cokoliv hezkého den skončit takhle? "Jen mi vadí to co občas říkáš, co si myslíš..o mně. Mám z toho totiž dojem, že se mnou chceš být jen pro ukrácení chvíle..a ne pro nic víc...pro něco jiného. To mi vadí...ale to ty asi nepochopíš," pokračuji v tom, co chci Zelovi říct. Pochybuji, že by pochopil, co tím chci říct...ale já mu to nevysvětlím..a on to nepochopí tka jako tak. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro "To co cítím, není jen zvědavost, nebo něco podobného. Nikdy bych tě nepustit do svého života, kdyby jsi pro mě nic neznamenal," rozhodnu se mluvit narovinu. Ať už si bude myslet co chce. Měl bych mu vysvětlit jaký je můj postoj, když má pocit, že se k němu nechovám jak se patří. "Ale Shirou...mezi upíry neexistuje láska," dodám nakonec. To je mi podobné, říct co si myslím, byť to může všechno pokazit. Netuším jak může Shirou reagovat. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Shirou pro Perfektní. a to jsem si myslel, že by...mě mohl i milovat. Ale teď to všechno popřel. Cítím se hrozně. "To si myslíš ty," řeknu docela jednoduše, ale v mém hlase jde poznat, jaký na mě měla vliv jeho slova. Jsem an dně. Rozejdu se ke dveřím, které za sebou zabouchnu. A pak se rozběhnu pryč z tohodle domu, co nejdál...někam, kde mě Zel nebude hledat. Počkat, on mě přece nebude hledat, nemá proč...a pokud má, tak to stejně bude dost chabý důvod, než abych ho nechal se ke mně znovu přiblížit. A ublížit mi... Vypadá to, že je stejný jako ostatní...jsem vážně hlupák, když jsme si myslel, že by mohl být jiný. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Dobře...nevím co jsem čekal...ale tohle ne. Je to vlastně celkem milé, že má takové romantické představy, ale už horší je, že se na mě teď zase zlobí. Přeci jen mu budu muset dopřát trochu času. A pak se nejspíš zase plazit a doprošovat...ale co jednou jsem si ho vybral, tak si ho nenechám utéct. Protože je můj. |
| |
![]() | Pomalu přicházející podzim se už začíná odrážet na počasí, je chladněji, a také na celkovém vzhledu přírody, některým stromům už začínají žloutnout listy, rostliny pomalu chřadnou. Jsou to asi dva týdny od chvíle, kdy někteří z vás příjeli na lodi do Shelteru. Mnozí se již začlenili do společnosti, jiní ještě pořád nenašli práci, ale naštěstí mají ještě nějaký ten čas a také peníze. Akira, Taro, Sasame Akira stále ještě přebývá v domě Tarova strýce. Ten Akiru a Taroua občas zaúkoluje nějakou věcí, díky které se máte alespoň možnost se seznámit s městem. Dnes ráno vás tři (Sasame jako doprovod) poslal donést jeho lidskému příteli do centrální nemocnice košík s ovocem a celkem hezkou kytici. Asi se znají dost dlouho na to, aby mu mohl poslat něco takového. Hans Posledních pár dní jsi neměl čas stavit se za Maglorem, vlastně jsi byl celou dobu ve spěchu. Tvůj stvořitel se totiž vrátil, takže ti teď na pár dní, než zase odjel, vynahrazoval ten čas, kdy s tebou nebyl. Teď už je zase mimo Shelter, ale doporučil ti, aby jsi si šel do Centrály společnosti promluvit s panem Wongem, který by ti prý mohl nabídnout nějakou lehkou práci na ukrácení času. Maglore Ty máš také v poslední době hodně co na práci, proto by jsi na Hanse neměl čas. nijak ti tedy moc nevadí, že se neozývá. Tvá práce už ale skončila, takže máš volno..a nemáš co na práci. Joshua, Allen Joshuovi se stále ještě nepodařilo najít si nějakou slušnou práci, takže stále přebývá v podnájmu u Allanova šéfa. Allanův šéf však včera slyšel, že pan Wong nabízí nějakou novou práci v Centrále společnosti, v archivu, a že by to mohlo být také dobře placené. A požádal Allana, aby Joshuu do Centrály dovedl, kdyby se Joshua rozhodl tam zajít. Mizuyama Dnes máš zase pracovní den, kdy se nejspíš zase nic nestane, ale alespoň by se mohlo stát něco zajímavého, protože s tvou jednotkou máte asistovat při převozu nákladu krve do Centrální nemocnice. A při převozu krve se vždycky objeví nějací upíři, kteří by si ji chtěli shrábnout pro sebe, takže se může něco stát. Odjezd je zhruba za hodinu, takže se ještě musíš nějak připravit. Zel Nemáš zase co pořádně na práci...jako obvykle. Všechno důležité, co po tobě tvůj asistent chtěl, aby jsi udělal, jsi již udělal. Shirou se ti vůbec neozval a doma zjevně těch posledních pár dní není, takže jsi s ním dlouho nemluvil. Nejspíš jediná cesta, jak se k němu teď dostat je přes Ryoua... |
| |
![]() | Můj stvořitel zase odjel a já zůstal v tom velkém domě sám, jen s ní. Než s ní trávit veškerý čas, poslechnu jeho rad a vydám se do Centrály. Oblíknu si své oblíbené věci, což jsou obyčejné khaki kalhoty a jedna z mých oblíbených bund s lebkou na zádech. Po rychlém občerstvení vyrazím z domu za panem Wongem. Mám jeho jméno napsané na papírku, přeci jen má pamět není zrovna nejlepší, obzvláště na jména. Sice cestou asi dvakrát zabloudím,ale nakonec Centrálu společnosti najdu.Nervozně hledím na Centrálu a obezřetně vejdu dovnitř. Tak jsem tu...a ted..co ted..je tu někdo?...Kde je pan Wong? Tak jen se rozhlížím kolem a hledám jakýkoli ukazatel k panu Wongovi. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kijin Nobara pro Věnuju se práci, rozhodnutý se za ním v nejbližší době nepřiplazit. Jenže na druhou stranu...asi jsem ho ranil... Nakonec se rozhodnu, že ještě počkám...nevím možná pár dní. Pokud se neozve opravdu mě to raní...ale pak za ním půjdu. Teprve potom. No chyba je na obou stranách, ale já jsem ho k sobě připoutal proti jeho vůli, takže se teď cítím zodpovědný. Proč jen je to s ním tak těžké? |
| |
![]() | Jen si tak polehávám na posteli ve svém pokoji, pohled upřený ven z okna do zakaleného světla podzimního rána. Měl bych asi vstát, konečně se oblíct a vyrazit ven znovu zkoušet štěstí a hledat práci...stejně jako včera a předevčírem a tak dále. Moc se mi nechce - tedy ne, že bych se nějak bál odmítnutí, jako spíše mi to už začíná připadat únavné a malinko zbytečný. Ale hochu, bez práce si nevyděláš ani na nájem, ani na jídlo, natož na nějaký ten chlast. Se zamručením se postavím z postele, natáhnu si kalhoty, košili i sako. Na "úpravu" vlasů asi nepotřebuju zrcadlo - jen si je párkrát projedu prsty a hotovo. Naposledy ještě pár vteřin postojím u okna, pak se ale náhle otočím, vyjdu ven z pokoje, zamknu za sebou a scházím po schodech dolů do hlavní haly. |
| |
![]() | Ráno; Taro, Sasame Košík? S ovocem? Nad kyticí už raději ani nepřemýšlím. Nepamatuji si jedinou chvíli, kdy bych byl v nemocnici takto překvapen já, ovšem, musím vzít v potaz i to, že já v nemocnici moc často nebýval ani za života a s mou.. s mým novým životem se tam pravděpodobně už nedostanu jinak, než jako návštěvník nebo zloděj toužící po krvi. Hotovi? Můžeme vyrazit? zeptám se a sám se poupravím, abych nějak vypadal. Dva měsíce. Dva dlouhé měsíce, které mi připadají krátké a dlouhé zároveň, neuvěřitelný pocit, za který jsem rád. |
| |
![]() | V sedě-ležící poloze za stolem a s hladovým výrazem upřeným na budík položený přede mnou, sleduju vteřinovou ručičku, jak pomalu skáče z místa na místo. Vedle budíku leží také z každé strany ještě dvě černá pouzdra a zásobníků, že by možná stačily i pro dva. I když to přitahuje pohledy, stejně si dál ležím jak největší flákač na hromadě papírů, které by v mnoha případech stačilo jen podepsat. Znovu všeobecný pohled po celé služebně a pak návrat k budíku, tichý povzdech. To vše opakující se se železnou pravidelností. Jestli dneska někdo tu káru přepadne asi mu potřesu rukou. Nebo taky ne, ale budu ho mít o moc radši jestli se bude bránit. napadne mě při pohledu na zásobníky, kde se matně rýsují černo-šedé náboje potažené teflonem pro větší průraznost a menší tření. Jeden si přitáhnu k sobě a jak ubíhá ručička na hodinách, klepu se stejným tempem jedním prstem do zásobníku. |
| |
![]() | Ráno – Akira, Sasame Ráno mám dobrou náladu, skoro jako pořád v poslední době. Proč by také ne? Když je jeden zamilovaný? Nojo… snažil jsem se na Akiru moc nevěšet, nechtěl jsem abych ho omrzel nebo tak něco, někdy jsem měl pocit že by toho byl schopný i když ten jeho neustálý klid jsem zbožňoval. Učeši si vlasy, které jsem si nedávno nechal trochu zkrátit a pak si červeno bílé triko oberu od vypadlých vlasů. Pokud šlo o úkol, co nám strýček zadal… no tak jsem se už ani nedivil. Dával nám prostě čím dál tím více podivný úkoly. Příště nám třeba řekne abychom hledali zatoulanou kočku. Věděl jsem že Akira z toho bude… nehorázně nadšený. On se moc na takové věci nehodil. Já bych ho spíš tipoval na vyjednávače. Prostě nějakou vážnější práci “Já kdykoliv.“ usměji se na něj a převezmu košík s ovocem a květiny nechám na Sasamovi. Přece se s tím nepotáhnu sám, že ne? “Tak pojďme ať to máme za sebou.“ vyrazím ke dveřím. |
| |
![]() | Akira, Taro - ráno Zamyslený vo vlastných myšlienkach len nepritomne zoberiem kyticu kvetov. Zamrmlem súhlas a vydám sa na cestu. Nachviľku premyšlam nad tým kedy sa ti dvaja stihly dať dokupy ale potom sa už veujem len svojim myšlienkám. Zaumavý muž, kto vie čo robí dnes. Každopadne strieľanie pod jeho dozorom bola poučná lekcia. Trochu si pošúcham zapestie pravej ruky na ktorej sa skvie malá popaleninka. Môj pohľad na ňu nenaznačuje bolesť, ale je vidieť že ma trochu svrbí. Upravím si trochu oblečenie, skontrolujem kluče, doklady, peniaze apočkám na otatných. Ako chcete ísť? Premyšlajúc nad tým že vlastne taká raná prechádzka nám príde vhod, veľmi vhod. A niekomu to prospeje aj iným smerom, pričom sa usmejem jemným usmevom. |
| |
![]() | Ráno; Taro, Sasame "To je jedno. Pokud tam nemusíme být na určitou hodinu, pak bych klidně vyrazil pěšky," odpovím nezaujatě a následuji Taroua ke dveřím, klidný jako vždy. "Pokud to ale nejde, nevadí. Na procházku se čas najde vždycky," otevřu dveře a postavím se bokem, aby Taro i Sasame mohli projít. Stále si udržuji neutrální výraz, i když v mém případě mi to asi moc práce nepřidělává. |
| |
![]() | Ráno – Akira, Zasaje Vyjdu ven a rozhlédnu se “Jistě. Projdeme se. Vždyť je krásně, byla by škoda toho nevyužít. A za tu chvíli ty kytky nezvadnou.“ mávnu lehkomyslně rukou. Sejdu těch pár schodů, spíš tedy je seskáču než že bych je klidně sešel. Otočím se k těm dvěma “Tak pojďte.“ pobídnu je překypujíc energií “ Co kdybychom to vzali courákem přes park?“ navrhnu. |
| |
![]() | Po ceste do nemocnice Príkývnem a mlkvo sa vydam za tými dvoma, nesúc kyticu v pravej ruke. Ako sa tak na nich pozeram, nedá mi a na chviľku ich začnem pozorovať. Ukončím to širokým úsmevom a znovu sa venujem myšlienkam čo mám spraviť a čo všetko ešte vybaviť. Zamierim už známou cestou k parku, jednemu z obľubených miest a len tak mimochodom si pred sebou kopem malinký kamienok, prechádzam uličkami upraveními podľa prsných pravidiel ale aj tými nechanimi na seba, zarastenimi trávou či vysipanými štrkom. Sem tam zastanem a pokochám sa po okolí pričom počkam na dve hrdličky, ktoré aspoń na tejto prechádzke majú čo robiť. Po chvíľke preruším ticho otázkou: Tak ako? Mesto už máte prskumané? Alebo ešte zatiaľ len skúmate? Môj hlas je presne taký aký ho poznate, alebo skôr taký aký si ho pametáte. Z jemným usmevom naznačením len drobními iskričkami v očiach, vás nie dotieravo, ale primerane pozorujem. |
| |
![]() | Ráno-v práci Jako obvykle, den co den, jsem v práci. Ono tady ani není moc co dělat jiného. Jsem dole v recepci, protože je potřeba zase srovnat papíry, zjistit kolik je ještě prázdných formulářů a kolik jich je potřeba zase zajistit nových. Jak se tak hrabu v papírech, uslyším kroky na schodech a tak zvednu hlavu, abych se podíval, kdo to jde. Vzápětí zjistím, že je to Joshua. A taky si vzpomenu, že po mě šéf chtěl, abych ho zavedl k panu Wongovi. Tedy jestli bude chtít. Ale šéf věděl, že Joshua ještě místo nemá, takže by se mu tahle pomoc mohla dost hodit. Šéf vždycky věděl všechno a o všech. Ani jsem se nezajímal, jak to ví. "Dobré ráno..." Pozdravím hned, jak ho uvidím. "Šéf vzkazuje, že jestli ještě hledáš místo, tak pan Wong nějaké má. Prý by to mělo být i dobře placené..." Vyřídím vzkaz. Zatím ještě nevím, jestli tam bude chtít jít, tak se nezmiňuji o tom, že bych měl být jeho doprovodem. |
| |
![]() | Ubytovna Už už bych vyšel ze dveří, když si najednou všimnu, že na mě někdo mluví. Otočím se a za recepčním pultem spatřím Allena. Jo, v první chvíli jsem ani nezpozoroval, že tam stojí, už jsem si za tu krátkou dobu, co jsem každý ráno vyrážel do ulic hledat práci, zvykl že buď sedí za pultem a přehrabuje v nějakých papírech nebo pendluje mezi skladem a šéfovou kanceláří. Posledních pár dní jsem už prakticky jeho přítomnost bral spíš jako samozřejmost. Práce? drobátko se zamračím, ale pak se mi tvář rozjasní. Jo, abych se přiznal, nic jsem si zatím tady nenašel, takže nějaká práce by se mi docela hodila. A dobře placená, to už vůbec není na škodu. Pak chvíli mlčím, vybavuju si místopis Shelteru, ale něco mi tady schází. Pana Wonga znám jako docela velký zvíře, ovšem, kde bydlí to bohužel nevím. Aspoň popis cesty by se malinko hodil. |
| |
![]() | V práci Joshua místo pořád ještě nenašel, takže přichází čas pro druhou část vzkazu. "Měl bys jí na Centrálu, ale odtud se to špatně vysvětluje kudy jít...měl jsem tě tam doprovodit, kdybys měl zájem tam zajít." Pokrčím trochu rameny a tím nabídnu svoje služby doprovodu. Jenže tuhle ráci za mě nikdo neudělá, a tak je potřeba posbírat ty formuláře. Aspoň tak dám Joshuovi příležitost si to trochu promyslet. A já abych to měl hotový, než by se teoreticky vyrazilo. Konečně zjistím ten počet a číslo si poznačím na záznamový arch, abych je pak koupil anebo objednal. Kouknu na Joshuu, jak se rozhodl. |
| |
![]() | Ubytovna Na okamžik se zamyslím, teda aspoň se o to nějak snažím, ale ačkoliv jsem o Centrále sem tam něco zaslechl, přesnou polohu opravdu neznám. Nezbývá mě tedy nic jinýho než počkat než to tady Allen dodělá, a pak mě snad i doprovodí, jak opatrně naznačil. To jo, doprovod by se mi docela hodil, ale jen pokud nemáš moc práce, aby ti to příliš nerozházelo rozvrh, odvětím. Popojdu o pár kroků ke dveřím, pak se s rukama v kapsách opřu o stěnu a čekám, co bude dál. |
| |
![]() | Ráno; Taro, Sasame "Jak co," odpovím po krátkém rozmýšlení Sasamemu. Nikdy jsem nad tím takhle nepřemýšlel, jestli město znám nebo ne. Když něco potřebuji, vždy se najde způsob, jak si to či ono obstarat a procházky, které sem tam podnikneme, ty mají za cíl spíše náhodná místa, nebo ta, která známe. Samozřejmě, ve většině případů si vyrážím s Tarem. "Časem se všechno poddá," na tváři se mi mihne pobavený úsměv. "Co je ten člověk vlastně zač?" svedu rozhovor záměrně jiným směrem, zatímco 'zkontroluji' roztomilého mladíka po mém boku a usměji se na něj, jak nejvřeleji umím. |
| |
![]() | V práci Definitivně srovnám ty pitomý papíry, když zaslechnu jeho odpověď. Vlastně jsem rád, že se odsud dostanu za denního světla. Většinou totiž vyrážím akorát večer a to ještě když si chci trochu naředit krev alkoholem. "To je v pohodě." Mávnu nad tím akorát rukou. "Stejně tohle už mám hotový a to další klidně počká." Usměju se a napíšu na lístek vzkaz pro šéfa, který by se měl vrátit každou chvíli. "Jenom chviličku." Zavolám ještě na Joshuu ze dveří, jak mizím vzadu. Trvá to jenom okamžik, když se hned zase vrátím. "Tak můžeme jít." Obejdu pult, lístek položím na nejviditelnější místo a připojím se k Joshuovi. |
| |
![]() | Ráno – Akira, Sasame “Ještě celé ne. Ale pomalu se k tomu dostáváme.“ řeknu Sasamovi zase svou odpověď. Akira měl ale trefnou otázku, za kým to vlastně jdeme? Zachytím Akiruv pohled, úsměv mu oplatím a přes tvář mi přeletí krátký ruměnec. Zvednu ruku a pohladím ho lehce prsty po dlani, ale pak ruku zase odtáhnu. Zatím nebylo řečeno nic oficiálně a hlavně jsme vztah mezi mnou a Akirou tak nějak tajili, hlavně kvůli strýci. Kdo ví, jak ten by se na to tvářil. “Je to vůbec člověk?“ doplním Amorovu otázku, kdo říkal že upíři nemusí ležet v nemocnici? Nezranitelní přece nejsou ne? |
| |
![]() | Po kratšom odmlčaný: Pozriem sa najskôr na Akiru a potom na Tara. Usmejem sa a prehodím si pramene vlasom. Nachvíľku som ticho ale potom poviem pokojným hláskom. Je s neho cítiť pohodu a trošku aj ľahostajnosť. Je to jeho spolupracovníčka, žena v strednom veku, a čo sa týka toho či je človek, tak áno je človek. Aspoň bola, teraz neviem no mala by ešte stále byť. Pri pohľade na tých dvoch sa musím usmiať, ale potom odvrátim tvár a pozorujem ľudí okolo mňa. Zamyslím sa nad jedným pacientom, chvíľku svoj pohľad upieram neznámym smerom ale potom ho vrátim k tým dvom. Okrem príležitostných prác už mate nejakú prácu? Ak nie mal by som pre vás menšiu brigádu ak by ste mali záujem? A čakám na jejich odpoveď. |
| |
![]() | Ubytovna Když se Allen znovu objeví ve dveřích, jen pokývnu na to, že rozumím, že můžeme vypadnout směrem moje snad budoucí práce, pokud se nějak poštěstí. Odlepím se ze zdi, vyrazím ven ze dveří, do ulic, ale pak počkám, až mě Allen předejde. Přeci jen on zná cestu a já bych nás dovedl možná tak do Buenos Aires a ne tam, kde bychom měli správně dorazit. Chvíli kráčím mlčky kousek za Allenem, tak krok možná dva, ale pak se zkusím zeptat. Jak dlouho jsi tady v Shelteru? Narodil ses tu a nebo jsi sem přijel až později? |
| |
![]() | Ráno; Taro, Sasame Jsem v dobrém rozpoložení mysli, neboť se po Tarově dotyku opět usměji, ale stejně rychle, jako jsem úsměv vykouzlil, se zase ztratil. Holt jsem už takový. Měla by ještě být? Hm, člověk jako upír. Nemám u sebe prakticky nic, včetně peněz, takže z mé strany půjde tak jako tak jen o pouhou procházku. Případné nákupy nebo posezení v jedné z místních kaváren se bude muset odložit, kdyby měl někdo podobný nápad. "Bohužel," otočím hlavu k Sasamemu "Pokud máš kontakt na někoho, kdo nabízí i krátkodobou práci, rád bych s ním mluvil," chytnu se Sasameho nabídky práce. Je to jedna z věcí, která mi opravdu chybí. Popravdě to byla hlavní věc, kvůli které jsem nastoupil na loď mířící do Shelteru. "O co se jedná?" tentokrát se neohlížím, ani nevěnuji přímou pozornost tomu, co se děje kolem mě, jen upřeně hledím před sebe. |
| |
![]() | Na cestě do Centrály Trochu mě zarazí, že jde až za mnou, takže trochu zpomalím, aby se to vyrovalo. "Já jsem sem přijel až později...jednou z lodí..." Prohodím, ale nad otázkou jak dlouho jsem tady, se musím zamyslet. "Hm...jak dlouho to je...vlastně už ani nevím...přestal jsem počítat čas, od té doby co jsem upír..." Pokrčím rameny. Držím si jenom slabé povědomí o tom, jak plyne čas. "Tys přijel poslední lodí, co?" Zeptám se spíš jenom tak pro formu. |
| |
![]() | Cesta na Centrálu Drobné zaváhání v Allenově hlase téměř nepostřehnu, přesto je mi jasné, že jsem ho tak trochu vyvedl z míry. Přesto oceňuju, že mi na ni odpověděl. Poslední lodí? Malinko se zamyslím pro změnu teď já sám. Ne, neslyšel jsem, že by se tady nějaká další objevila, proto jen pokrčím rameny a dodám. Asi jo, pravděpodobně máš větší přehled o tom, jak se sem dostávají lodě. Záležitosti o nových obyvatelích - tedy nechci nijak nikoho urazit - jdou mimo mě....a s tím vnímáním času, to jsem na tom stejně, já si ani pořádně nevybavuju dobu v Anglii.. Pak se trochu ušklíbnu, ale dodatek už pomyslím jen pro sebe. Hmm, i když těžko si pamatuju dobu i když jsem ještě upír nebyl, díky vám kamarádi. |
| |
![]() | Centrála; čas odvozu tik.. tik.. tik.. Cvak ozvou se v pořadí za sebou zvuky, na které moje ucho čekalo. Otevřu oči a přeletím pohledem ručičky na malém budíku stále ležícím přede mnou. Když se ujistím, že je čas, zvednu se ze židle a vrazím do svých zbraní dva zásobníky, od kterých by člověk čekal, že z mého netrpělivého klepání budou mít uprostřed díru. Naposledy zkontroluju obě pouzdra a vydám se k autu, které mám doprovázet. Schválně kdo dneska dostal černýho petra.. nebo mě nechali jít samotnýho? No, asi ne. Na to už mě znají taky moc dobře. zamyslím se na vteřinu před tím, než se mi dostane do zorného pole transport. |
| |
![]() | Cesta na Centrálu Usměju se, když tak Joshuu poslouchám. Ještě o Shelteru nic neví. Ale ono ho nemine, když tady teď bude žít. Prostě za chvíli o tom bude mít povědomí sám. Zpozorním, když začne mluvit o Anglii. "Jsi původně Angličan?" Zeptám se se zájmem, protože zatím žádného neznám. "Možná to bude osobní otázka, ale...jak dlouho jsi upírem? Já jenom, kterou dobu z anglické historie jsi zažil..." Zeptám se. Jsem docela zvědavý, ale jenom proto, že jako člověk jsem měl zájem o historii. Hlas mám upřímný a příjemný. Je plný zvědavosti a zájmu. |
| |
![]() | Cesta na Centrálu Zaregistruju v Allenově hlase náznaky zájmu. No, aspoň ta cesta nebude taková nudná a trochu si popovídáme. Obvykle toho moc sice nenamluvím, ale teď to zase tak moc vadit asi nebude, když otevřu pusu a přidám pár slov navíc. Na jeho otázku směrem k mé národnosti nejprve přikývnu. Jo, čistokrevnej Angličan, žádný.. zarazím se. Ne, nebudu tady rozšiřovat takové ty klasické britské řeči, které urážejí ostatní obyvatele Commonwealthu - opilé Iry, nabubřelé Skoty a vznětlivé Welšany. Místo toho to vezmu z opačného konce. Jsem z Manchesteru. Ale trochu tě asi zklamu, pokud se nepletu, nejsem upír moc dlouho. Co si tak ještě pamatuju, když jsem ještě býval....,chvíli hledám to správné slovo když jsem ještě nebyl upír, takový ten přelom šedesátých a sedmdesátých let...v Anglii byl ve znamení úpadku aristokracie, pokud nepočítám Královnu a její nejbližší rodinu. Znovu se na okamžik zarazím a mou paměť zaplaví vzpomínky, kterak do našeho domu vtrhlo několik členů městské rady a před očima omdlévající matky prohlásili otce za obyčejného továrníka - jako bychom žili někdy v devatenáctém století - a že si ten svůj nic neznamenající titul může strčit do míst kam slunce nesvítí. Jakoby náhle náš rodokmen sahající někam do 13. stol nic neznamenal. No, pak mě naši šoupli do internátní školy - takový ten šílený ústav pro mladé kluky, kam tě zavřou na půl roku se slovy "uč se chlapče a dělej nám jen samou radost". To je asi tak jediné místo, kde jsem se pořádně a hlavně nezkresleně dozvěděl vše co vím, o historii Anglie. Promiň, jestli ji čekal, že jsem nějaký viktoriánský upír, ale já býval jen anglický kluk, co po večerech vysedává s kamarády v barech a hospodách. |
| |
![]() | Cesta na Centrálu Zasměju se tomu, jak se mi omlouvá, že mi možná kazí představu o tom, jaký vlastně je. "Vlastně jsem si nemyslel, že bys byl viktoriánský upír...nějak se mi to k tobě nehodí a neber si to nějak osobně." Rozhlédnu se s úsměvem a hlavou kývnu, kterým směrem se teď vydáme, protože jsme dorazili ke křižovatce. Takže se společně s rozhovorem snažím udržovat i správný směr. "Ptal jsem se jenom, protože ještě jako člověk jsem se hodně zajímal o historii, studoval jsem ji..." Objasním, proč ta moje docela podivná otázka. "I když jsi pořád starší než já...tedy jako upír...na lidské roky bys byl jistě mladší než já nebo na to aspoň vypadáš." Zase se usměju, že svoji poznámku nemyslí nijak zle. |
| |
![]() | Cesta na centrálu Pokrčím rameny a držím stejný směr jako Allen, možná malinko zaostávám, když zatáčí. Nemám proč si to brát osobně. Nějak by mě stejně nebavilo pobíhat tady ve smokingu, vysokém klobouky a holí se špičkou, oh vím, že mám na sobě oblek, ale jak sám vidíš, má toho docela dost za sebou. Šlo jen o to, že jsem v den, kdy jsem byl naposled člověk, zamíříl ze školy rovnou do hospody, a pak se to vezlo. Popravdě řečeno, moc oblečení, které bys ty označil za "normální" jsem nikdy ani neměl. Opět se na okamžik odmlčím, rozhlédnu se kolem sebe. Jo, chápu, dost lidí má rádo historii, mě ale víceméně otravovala život. Angličané, jak určitě jistě víš, jsou na dějiny dost založení a pokud neřeší politiku, hony a nebo kriket, pak ty naprosto úžasné britské dějiny, pronesu s lehkým opovržením. Aspoň teda tak to vidím já, nemám na to příliš příjemný vzpomínky. Člověk se vrátil sem tam na víkend domů, postaví se po dlouhé cestě unaveně do dveří salonu, ještě k kufrem v ruce, a vidí jak rodiče maj doma návštěvu, samozřejmě s nějakou povedenou dceruškou, která když se na tebe usměje, tak bys utekl někam jo dost daleko, a pak jen pořád slyšíš : "Tak se nám pojď pochlubit, jak jsi vzdělaný a pověz nám, kdypak se ta příšerná Indie odtrhla od našeho úžasného Britského impéria?" A ty tam stojíš a uvažuješ, jestli říct že to bylo v roce 1947 a nebo se naschvál sekneš a dostaneš po návštěvě výprask. potřesu hlavou a zašklebím se při té vzpomínce. No, já osobně netuším kolik ti je,opětovné pokrčení rameny,mě bylo hádám tak devatenáct, jo tak to nějak bylo, myslím, že ten den, co mě kousli, jsme oslavovali moje narozky a úspěšné ukončení střední školy.... |
| |
![]() | Cesta na centrálu Poslouchám jeho vyprávění a jsem rád, že se tak rozpovídal, aspoň ta cesta rychleji ubíhá a hloupě nemlčíme s očima upřenýma do chodníku. Zasměju se, když mi vypráví o typické britské snaze být nad věcí a všemu hrozně rozumět. "Tak tohle opravdu neznám, jsem Američan..." Vypadne ze mě a pak se zamyšleně poškrábu ve vlasech. "Tedy býval jsem Američan...ještě jako člověk a naším jediným problémem bylo, aby bylo na zaplacení nájmu. Tedy kromě černošských gangů, ale těm čtvrtím se člověk vyhýbal jako čert kříži, a pak taky mexičtí, španělští a italští imigranti a spousta dalších...člověk si docela snadno zvykl, že sousedí s Maďarem a italskou rodinou a tak..." Pokrčím rameny. Ale vlastně na tu dobu vzpomínám rád. Člověk poznal tolik lidí, že si není ani schopný zapamatovat jejich jména a tak jim dává přezdívky podle něčeho, co je pro ně charakteristické. A pak se připojí jejich jméno a tak jsem znal Dlouhána George, Pihatou Vilmu a tak. Bývali to přátelé. Vrátím se k tomu, co mi řekl jako poslední. "Tak si nejsem jistý, jestli to byl den, na který bys chtěl vzpomínat..." Podotknu. "To já jsem naštěstí dostal stipendium a odešel na univerzitu..." Dodám a sám si nejsem jistý, jestli je to to nejlepší, co mě mohlo potkat. I když, asi ano. |
| |
![]() | Cesta na Centrálu Otočím hlavu k Allenovi a krátce se na něj podívám. Američan? prolétne mi hlavou. Chvíli vypadám zaskočený a taky že trochu jsem. No teda, tebe bych na Yankeeho nikdy netipoval. I když popravdě naživo jsem jich taky moc neviděl. Táta sice s pár obchodoval, ale to bylo tak vše. Navíc nás ve škole proti vám dost očkovali....ale jak tě tak poslouchám, život jako člověk jsi neměl nijak jednoduchý, ačkoliv já si to představit nedokážu, já měl peněz vždycky dost a na co jsem chtěl. Stačilo si vždycky říct, táta vytáhl peněženku a bylo vymalováno. Jediný v čem mě podporovat nechtěli byly flákačky s klukama - nelíbilo se jim to a většinou jsem to musel i za kluky zacálovat já, protože jsem byl mezi nima ten nejvíc "prachatej". Dalších pár vteřin jdu beze slov, přemýšlím, nakolik se mám pochlubit se svým naprosto "úžasným" dnem, kdy mě pokousali. Ohledně toho dne kdy jsem se stal upírem, nějak mi to ani nepřišlo. Byl jsem tehdy rozhádaný s rodičema - měl jsem malou nehodu s máminým autem, taky jsem odmítl jít na univerzitu a převzít tátovu továrnu - proto jsem šel oslavovat ještě se zbytky vzteku. Když jsem se pak probral, nebyl už jsem člověk, ale svět pro mě byl pořád stejný. Akorát moje kroky pak nevedly domů, ale někam kam mě jako první napadlo se pustit. Ten "přechod" jestli se to tak dá nazvat, si téměř vůbec nepamatuju, přiznám se malinko zahanbeně. |
| |
![]() | Cesta na centrálu Všimnu si jeho šoku. Ani bych nevěřil, jak může někoho vykolejit, když řeknu, že původně pocházím z Ameriky. Jakoby na tom bylo něco zvláštního. Což já teda ani moc nevidím, ale na tom není nic divného, když jsem se tam narodil. Poprvé i podruhé. "Nevypadám jako Američan?" Zeptám se a fo hlasu se mi vloudí trocha smíchu. i když je pravda, že Američany nejde nijak zvlášť zaškatulkovat, že vypadají tak a tak. "Sice to bylo těžké, ale věděl jsem, kdo je můj přítel." Pokrčím rameny. Nechtěl jsem tím ale říct, že on přátele neměl, i když jistě měli tendence ho využívat. "A tu přeměnu si pamatuju až příliš dobře...byla dobrovolná..." Dodám a všimnu si budovy Centrály. Konečně je vidět, takže jsem se po cestě nikde nespletl, což beru jako bod k dobru v rámci paměti. "Tohle je Centrála." Ukážu prstem na obrovskou železobetonovou budovu. |
| |
![]() | Omlouvám se, ale z jistých důvodů, o kterých všech nechci hovořit, se jeskyně ruší. Jeden důvod je, že je vás moc, druhý, že mě jeskyně už nebaví... Je tu ještě pár dalších věcí, ale o těch opravdu mluvit nechci. Drag |