Bleach,Gender-Bender
hrálo se Denně
od: 23. června 2009 21:19 do: 21. září 2009 16:30
Dobrodružství vedl(a) KateChibi
| |
 | Představte si, že Aizen zkoumal hougyoku jinými způsoby, než měl. Hrál si s ní tak dlouho, až se vymkla kontrole a když se ráno probral... on a všichni ostatní měli změněné pohlaví. Jelikož se mu zrovna blížila jeho perioda, byl velmi přecitlivělý a nedopatřním ve vzteku hougyoku vyhodil z Hueca Monda někam na zem, neznámo kam. Když si uvědomil, co udělal, bylo pozdě. Nyní se ji pokusí znovu najít, ale trvá to pomalu, protože se mu jeho nové tělo docela zalíbilo... Vy jste se probrali, coby hrdinové Bleache, v tělech opačných pohlaví a vůbec se vám to nelíbí. Jediný, kdo by něco málo mohl vědět, je tvůrce hougyoku, Urahara Kisuke, nyní... Urahara Kisu-chan? Celé Soul Society je vzhůru nohama a i oni se rozhodnou se na něj obrátit. Zjistěte, jak se vám to stalo, a až to zjistíte, vraťte zpátky svoje původní těla! |
| |
| Krásný den, jako malovaný. Začínají se oblohou prohánět první sluneční paprsky, které vás vzbudí. Zatím nikdo z vás netuší, co se stalo Aizenovi, zatím nikdo z vás ani náhodou netuší, co vás všechno bude čekat, až se proberete. Byakuya a Renji: Začínáš pomalu otevírat oči, protože za chvíli bude čas vstávat. Aniž bys to čekal, někdo otevře dveře velmi zprudka. Vidíš, že je to jeden tvůj sluha, ale je na něm něco divného. Má o hodně měkčí rysy v tváři a na horní části jeho hakamy se rýsují tvary, co by tam správně neměly co dělat, jsi ještě rozespalý, tak dokonale nevnímáš. Okamžitě si klekne a skloní hlavu až k zemi, zatímco má ruce před sebou. „Velmi se omlouvám za vyrušení, Kuchiki-dono, ale nám sluhům se všem stala příšerná věc… ani si to nedovedete představit!“ začne ze sebe sypat jako o překot a na chvíli se narovná. Jeho hlas zní o nějakou tu oktávu výš, než jsi zvyklý, opravdu je to podivné. Na jeho tváři můžeš pozorovat totální úlek, který jsi zrovna u něj nikdy neviděl. „Ku… Kuchiki-dono! Vám se to stalo také!“ vysype ze sebe. Nyní si i ty začneš na svém těle všímat něčeho podivného… Zatím v přibližně stejnou dobu je Renji už vzhůru, je už obeznámený se svojí situací, nejlepší by asi bylo se jít zeptat kapitána, jestli neví co se mohlo stát. Ichigo: Krásné ráno, opravdu krásné ráno. Jen bohužel ne pro tebe, protože se ozve podivný klučičí hlas ze tvé skříně. Zní to jak dívčí jekot, ale v klučičím podání. „Co zatraceně je?! Ichigo! Ichigo! Vstávej! Podívej se, co se mi stalo!! Kam… kam mi zmizela?“ Absolutně nevíš, kdo to může přesně být, a už vůbec, o čem to žvaní, a tak rozloupneš oči, aby ti na čelo skočil Kon. „Ichigoo!! Páni, stal se zázrak!“ zaslechneš jen a pak vidíš, jak ti sedí na hrudníku. To co uvidíš tě k smrti vyděsí, a když vyleze Rukia ze skříně, čeká tě další šok. Stojí tam, s klučičími rysy v tváři a placatější než kdy dřív. Grimmie-chan: Je den? Nebo noc? … každopádně to asi není důležité, jediné co vnímáš je naprostá tma, kde není nic vidět a to, že je něco v nepořádku. S tebou že je něco v nepořádku. Jsi z toho zmatený, ale pokoušíš se to ignorovat. Možná se v tobě blázní nějaké hormony, ale jak by to bylo možné, vždyť jsi arrancar. Každopádně ať se děje cokoliv, zaslechneš jakýsi ženský nářek a vzlykot. Napadne tě, jestli Aizen zas netrápí některou z fraccionů, ale tenhle hlas ještě neznáš, i když to vychází z pokoje Aizena. Možná by bylo zajímavé zjistit, co se stalo. Rangiku a Shunsui Máte oba za sebou docela dlouhou pitku, která trvala celou noc. Alkohol tekl proudem, a tak se probouzíte s menší kocovinou a až někdy později, než hned ráno. No co, každý někdy potřebuje odpočinek, který vám bohužel naruší kapitán Hitsugaya, který tam vletí. Je vyděšený. „Matsumoto!“ řekne dívčím hláskem a budí tě. „Stalo se něco hrozného, vidím, že je to úplně všude po Soul Society! I tobě se to stalo!“ Je divné, že se nerozčiluje, že jsi nedodělala pořádně svoji práci, ale to co říká je očividně přednější. |
| |
 | "Strašlivé" Zjištění Není to tak dlouho co jsem se vyhrabal z pelechu. Byla tma jako v pytli a já stál opřený o zeď poblíž dveří, takže jsem slyšel téměř každý zvuk přicházející z chodby. Už od toho co sem se probudil, jsem se cítil tak nějak divně. Připadalo mi, že moje tělo je o hodně lehčí a má jinačí tvary a hlavně mě něco tížilo na hrudi. Zvedl jsem pomalu ruce a položil je na hrudník. Narazili o hodně dřív než by měli. Sakra co to?! zanadával jsem, protože tu byla tma a já viděl asi jako netopýr v solárku. Zaslechl jsem jakési ženské naříkání a vzlykání. Bože, co to zase jakej úchyl kde dělá! zamručím a nahmatám jednou rukou kliku od dveří. Otevřu je a vyjdu ven. Na chvilku mě oslepí bílé světlo z chodby, ikdyž bylo slabé, po tý tmě to bylo jako zabodnout si drát do oka. Když si moje oči přivykli, rozhlédl jsem se kolem abych zjistil odkud ty vzlyky jdou. Šly z Aizenova pokoje. Že by už zase páchal něco na ňáký fracciónce? zavrtím hlavou a vydám se k Aizenově pokoji. Cestou se letmo podívám na zem a zjistil jsem, že mi ve výhledu blokují jisté dvě věci ve výšce hrudi. Zastavil jsem se a koukal jsem jako vůl. Znovu jsem zvedl ruce a položil je na hrudník. Chvíli jsem je tam nechal a potom mi to došlo. Ó MŮJ BOŽE! CO TO JE SAKRA TODLENCTO?! PROČ MÁM KOZYSKA JAK HALLIBELL?! A zjistil jsem ještě jednu věc. Vzhledem k tomu že jsem na sobě měl svou obvyklou vestičku a vzhledem k velikosti jistých dvou exemplářů, byli zmiňované exempláře naprosto odhalené. O bože!? Sakra co s tim?! prskal jsem jak vzteklej pes. Rychle jsem se rozhlídnul kolem jestli tu nikdo neni. Když jsem zjistil že ne, rychle sem zaletěl zpátky do svého pokoje. Rozhlížel jsem se kolem a jediné co bylo dostatečně dlouhé byla moje deka. Vzal jsem jí a roztrhl jí na půl. Jednu půlku jsem si omotal kolem hrudi a znovu jsem si obliknul vestu. Todlencto je hodně blbej vtip! Toho kdo ze mě tohle udělal zabiju do hlavy! Znovu jsem vyrazil do chodby, přidržujíc spodní polovinu hakamy aby neslítla dolů, jsem si to rázoval ke dvěřím od Aizenova pokoje. Letmo jsem zaťukal a vešel jsem bez počkání na povolení. Když jsem se podíval před sebe, zarazil jsem se. Stála tam nějaká ženská, která vypadala jako Aizen. Bože neřek ste nám že máte dvojče... po obdržení ošklivého pohledu na mou adresu, jsem se zarazil a došlo mi to. JEŽIŠ! Tobě se stalo to stejný co mě! úplně jsem v tu chvíli zapoměl na nucené zdvořilosti a rychle jsem k němu...k ní došel blíž a prohlížel jsem si ho...jí. Zajímalo by mě jestli se to stejný stalo i ostatním.... zauvažoval jsem, když se otevřeli dveře a.... |
| |
 | S kocovinou a kapitánmi: Čo? Kde? Ako? "Au. Moja hlava. Musíte tak kri... Taicho?!" Vyjaknem zdesene, keď konečne otvorím oči a predo mnou... malá bielovlasá holčina v taichovom plášti. A môj hlas! Nemohla som to včera až tak prehnať s alkoholom. To nie! Pozriem vedľa seba a zbadám ešte spinkajúceho... Ksó! Nie len že sa dakto hrá na Hytsugaiu taicha, ale ešte sa aj niekto prezliekol za Kyoraka. Ale kto?! "Toto je váž..." ...ne hlúpy žar... Môj hlas! Vyskočím a bežím k najbližšiemu zrkadlu a teda ku piatemu seadovi... ehm seedke?... jedenástky. S otvorenými ústami zdeptane hľadím do zrkádka na urasteného ryšavého mladíka, ktorý by mohol súťažiť v kráse s Kuchikim taichom a v množstve svalov so Zarakim Taichom. "Vaaaaaaaaaaa!" Vyslovene už chápem, z čoho bol... bola... taicho tak na nervy. "Taicho, ako?!" |
| |
 | Kocovina and company: Preberiem sa na čiesi "vaaaa!" poobzerám sa. Cítim sa akosi podivne, akoby mi niekto zväčšil šaty a tak pozriem a na seba na dol a nehľadám hneď zdroj toho pozdvižení. "Ksó!" Od kedy mám... E-čka a zadoček sťa Nanao-chan... Nanao-chan! Dúfam... Rozhliadnem sa. "Nie! Nano-chan!" Hlas sa mi zlomí, lebo vidím, že nie som jediný, koho postihla táto katastrofa. Ostatný buď ešte spia alebo sa strasujú z vlastnej zmeny. Rýchlo si pritiahnem ružové kimono po Lise... Ksó, veď mi bolo vidieť... Rýchle vybehnem k najbližšej prázdnej miestnosti. Tú zamknem a rýchlo zo seba zhodím šaty. Ksó! Ksó! Ksó! Shunsui, ty starý osol... Nie! Budem si musieť zmniť aj meno... Z hakami vytiahnem opasok a navlečiem na seba lisino kimono, ktoré ním pevne utiahnem. Byť toto dáka cudzia žena a nie ja, ... Hľadím na svoj odraz v okne. ... tak si s ňou dám rande. Musím si od Matsumoto požičať šminky. A pomaly sa s hakamov, haori a kimonom, prehodenými cez ruku, vraciam do miestnosti s ochlastami.´Snáď sa to nestalo aj Nanao-chan. |
| |
 | Jsem naprosto neschopný slova. Co se to tu zatraceně děje? Nejenže se cítím divně, ale … ale… I divně vypadám! Rychle shodím Kona z postele a sednu si. Musím se ujistit. Na spaní jsem si vzal tričko a volné krátké kalhoty. Tričko bez váhání sundám a … zírám. Opatrně si položím ruce na hrudník. Zmáčknu a zrudnu. “Kami,“ slyším svůj hlas. Je vyšší a takový… zpěvnější? Tohle není pravda! Tohle musí být sen! můj mozek křičí. Cítím, jak se mi do tváří hrne ještě víc červeně. Jednu ruku si dám před pusu. Jsem v naprostém šoku. Druhou rukou si zajedu mezi nohy, jestli je to opravdu pravda. Domem se rozlehne můj zoufalý výkřik. Vyběhnu z pokoje a zavřu se na záchodě. Jsem v naprostém šoku a stále nemůžu pochopit. Jako kdyby to že mě zabili… Několikrát, připomenu si. Udělali ze mě Shinigamiho, pak Hollowa a nakonec jsem něco jako hybrid Vaizard ale teď ještě tohle. Cítím, jak mi po tvářích tečou slzy. Rozbrečím se zoufalstvím. Kdyby někdo ohrožoval moje přátelé tak se jim postavím. Ale tohle je zákeřné… teď už vůbec nevím, co jsem zač. |
| |
 | Procitnutí Už zase je ráno, nesnáším rána. Vztekle jsem cosi zabručel a otočil se ke zdi, kde na mě nemohly dotěrné sluneční paprsky. Vstávání mě nikdy nebavilo, dokonce jsem to považoval za vůbec nejhorší část dne. Proč zrovna já musím mít kapitána takového puntičkáře, který vyžaduje nástup tak děsně brzo. Protáhl jsem se, a slastně se překulil na břicho. Ale tentokrát to nebyla tak pohodlná poloha jako jindy. Něco mě tlačilo a tak nějak překáželo. Asi zamotaná deka, nebo co..přestal jsem tomu věnovat pozornost. Po dalších deseti minutách už se nedalo nic dělat, a musel jsem vstát. Pokud jsem tedy nechtěl leštit podlahy ve všech pokojích domu rodiny Kuchiki. Oblečen jen do půlky těla, jsem tedy s obnaženou horní půlkou těla zamířil k oknu, abych se podíval, cože to tam panuje za nezvyklý rozruch. Očividně se zase pár pošuků z jedenácté snažilo vyvolat rvačku. Ani by mě nepřekvapilo, kdyby v tom jel ten plešatej uřvanec Madarame. Žádná rvačka se však nekonala, jen všude kolem pobíhaly nějaké ženské Shinigami, které jsem neznal.. “Hej..co je to tady za bordel..ženský bláznivý..“..křikl jsem z okna nezvykle pisklavým hlasem, který mě donutil si okamžitě odkašlat. Tím jsem však na sebe upoutal pozornost. “To nééé! Dostalo to i Abarai-sana…To je konec světa…“..vyjekla snad nejošklivější žena kterou jsem kdy viděl a zakryla si rukou, posázenou velkými zlatými prsteny oči. Zprvu jsem to nechápal, ale pak jsem se, bohužel, podíval dolů. To co jsem spatřil mě málem zabilo. Na hrudníku jsem měl dva obří otoky. Zača jsem zmatkovat, urychleně jsem se oblékl a už už jsem se chystal zajít za někým ze čtvrté divize pro radu, ale vzápětí mě naplnil vztek. “Ten parchant, určitě mi musel něco zamíchat do rejže. Zatracenej Urahara, nejdřív by mě stáhnul z kůže, využil a tedˇi otrávil…já ho snad zabiju…“… Okamžitě mě napadlo, že mi ten šílený vědátor, musel při mé včerejší misi v lidském světě, něco namíchat do jídla. Zřejmě nějaký úchylný experiment, nebo co. A t ještě chtěl, abych mu za tu rýži zaplatil…“To on zaplatí mě!“ V tom mě, ani nevím proč, napadlo zkontrolovat si spodní partie svého těla…“ííííííík!“..V ten moment, by se ve mně krve nedořezal, vše dostávalo smysl. Na nic jsem nečekal, hodil jsem na sebe kimono a vyrazil za svým kapitánem, u kterého jsem doufal, že najdu spravedlnost a odpovědi. |
| |
 | Ráno Co to má být, nevědí jak vstoupit do místnosti?!? Já je potrestám.. Projde mi hlavou, když do místnosti tak prudce pronikne sluha. Rychle se zvednu s plánem sluhu "ztrestat". Ale ruka se mi při pohledu na něj zastaví. Příšerná věc? Mě taky? Kdo je tato služebná.. nepamatuji se, že bych takovouto služebnou v našem domě viděl. Oblečení je mi nějak volné, mé ruce.. jsou nějaké menší. Co se to děje? “Zrdcadlo!!!!!“ Rozkřiknu se na sluhu. er. služebnou. Netrpělivě počkám všechny ty okamžiky než mi sluha/služebná nastaví zrcadlo. Mezitím se dotknu svého hrudníku. Když sluha nastaví zrcadlo nemám pochyb. Já jsem... žena??!? Co to sakra. Odvrátím se od sluhy a přejdu k oknu, abych se podíval na to pozdvižení na dvoře. “Postihlo to všechny? Celé společenství duší???“ Vidím z vyděšeného výrazu sluhy, že se z něj příliš nedozvím. “Mé šaty! “ Poručím sluhovi a když zaváhá... “Moji uniformu! Hned!“ Zaženu služebného.. Možná vypadám jako žena, ale stále jsem kapitán 6 divize a hlava rodiny Kuchiki. Než se sluha vrátí, postavím se však opět před zrcadlo. Nemůžu tomu uvěřit... Prohlédnu si svoji tvář, musím se jí dotknout. Stále ale vypadám výborně... er.. na co to teď myslím. Když sluha vstoupí s kapitánskou uniformou shodím ze sebe šat a octnu se tak před ním nahý. Všimnu si jak se začervená. Jeho chování mě rozčiluje. “Dělej!“ Mávnu na něj a rychle se obleču. Když zjistím, že je mě oděv mnohem větší, tahá se po zemi a rukávy mám až po ruce, téměř již vztek nemůžu udržet. Rozzuřeně hodím opět sluhovi zrcadlo aby mi jej podržel, rychle si upravím vlasy.. žena nebo ne, musím nějak vypadat Za tohle někdo zaplatí!!! “Už někdo svolal kapitáne? NE! Tak je ihned svolejte... „ “Kde je Abaraii!!!“ Ten bude leštit!!! Ať už je ženská nebo ne! “Co tady všichni tak zmatkují?!? Nemáte co na práci?!? „ Vydám se rychle ven z rodinného sídla, tohle se musí vyřešit a rychle, směrem k síni Kapitánů. |
| |
| Grimmie-chan: Aizen okamžitě otře svoje slzy. Věnuje ti dost chladný pohled, plný opovržení. „Jak se opovažuješ se mnou takhle mluvit?!" zeptá se tě. Jeden by se divil, kam se poděla jeho neustálá pohoda, která se ovšem během chvíle vrátí. „Mimochodem, Grimmjow, kdo ti dovolil jen tak vejít do mého pokoje? Vím že jsi součástí Espady, ale ani to ti nedává právo sem jen tak vcházet. Byl bych rád, kdybys zase odešel. A pokud se ptáš, jak se tohle všechno stalo, mám vysvětlení. Chtěl bych tě požádat, abys prozatím odešel a sezval všechny z Espady, aby se sešli v hlavním sále. Mám něco, co bych vám rád řekl." řekne poté. Už v něm zas můžeš vidět toho Aizena, jakého znáš. Nyní máš dva úkoly, vyrovnat se s tím, že jsi žena a Aizen očividně také, a dojít pro všechny z Espady, nebo pro ně někoho poslat, a vyřídit jim vzkaz. Pokud má Aizen vysvětlení, bylo by možná dobré ho jednou poslechnout, ať víš co se s tebou vůbec stalo, pokud to opravdu ví. Rangiku-kun: Toushiro se na tebe jen zmateně podívá. Je rád, že sis taky všimla toho, co se stalo, i když jsi za sebou měla „těžkou“ noc. „Jenže se to nestalo jen nám… dobře rozhlédni se všude okolo a uvidíš to. Stalo se to úplně všem v Soul Society. Jsou příšerné zmatky, nikdo neví pořádně co dělat, jako kdyby nás ovládla anarchie. Chtělo by to všechny usměrnit. Možná by bylo dobré, kdybych se šel zeptat přímo Yamamota, ale nejsem si jistý, že bude něco vědět…“ už se očividně trochu uklidnil, i když je určitě ještě stále zaražený svým dívčím hláskem. Je vidět, že zas promýšlí situaci a snad i na něco přijde, pokud se dostane k dostatku informací. Shun-chan: Když dorazíš do místnosti, vidíš, že Toushiro by už nejradši odešel, aby si popovídal s ostatními kapitány a hlavně s Yamamotem. Tohle se musí urychleně řešit, než nastanou nevídané zmatky, které bohužel už nastaly. Netrvá to ani dlouho, a vběhne docela pohledný mladík s brýlemi. Má na sobě hakamu, která mu je trošku menší, než by měla být a na nahoře na ruce má odznak zástupce kapitána a dokonce je z tvojí jednotky. Je udýchaný a chvíli se rozhlíží po místnosti, ale pak neomylně zamíří k tobě. „Kapitáne, zase jste pil celou noc?“ zeptá se hned úsečně. „Dějí se tu tak šílené věci a vy vyspáváte kocovinu. Měl byste se hned chopit práce a zjistit, co se to stalo. Jak vidím, kapitán Hitsugaya už se na to chystá.“ řekne a spíš to zní jako rozkaz, než jako doporučení zástupce kapitána. Ano, je to, Nanao…-kun. Ichi-chan: Kon tě radostně pozoruje, možná je dobře, že je to jen plyšák… neodpustí si marný pokus k tobě vyskočit, jenže to se už rozeběhneš pryč, takže dopadne na zem. Má lehce víc dívčí hlas, ale jinak se na jeho vzhledu nic nezměnilo. Rukia celou dobu jen stála na místě a zmateně pozorovala tvoje chování. Hned co se zavřeš na záchodě, tak to ani moc dlouho netrvá a někdo ti buší na dveře. Zní to jako hlas Rukii v mužském podání. „Ichigo! Vylez ven! Neblbni, půjdeme se někoho zeptat, co se stalo, třeba Urahary! Co když nám dal něco divného do pití, aby si něco vyzkoušel?! Tak vylez, Ichigo! Třeba bude vědět, jak nás dát dohromady a nebude to ani moc drahé!“ volá na tebe zpoza dveří, zatímco na ně neustále buší. Byakuya-chan: Po sobě v domě necháš snad ještě větší zmatek, ale ve všech zažehneš nadějí, že zjistíš, co se stalo a co je to za podivnou věc, která se všem stala. Tvojí poslední větou se dokonce dají do svojí obvyklé práce, protože rozkaz je rozkaz. Už jsou zas trochu klidnější a snad tedy stihnou do tvého příchodu úplně všechno, co by stihnout měli. S klidným svědomím se tedy vydáš do síně kapitánů. Renji-chan: Procházíš se po Soul Society, všude okolo potkáváš neznámé tváře, jako kdyby ses objevil v jiném světě. Je to opravdu podivný pocit a u několika málo lidí bys možná i přísahal, že si je už někde viděl. Každý se na tebe zmateně dívá a neví, jestli tě má uctivě pozdravit jako zástupce kapitána, to se týká těch, co jsou se situací už trochu obeznámeni. Zbytek na tebe jen nevěřícně kouká a není si jistý, jestli nejsi jen nějaké ztracené dvojče kapitána Abaraie v dívčí podobě a dále mají problémy sami se sebou. Zmatek je naprosto všude. Na kapitána narazíš zrovna, když míří k síni kapitánů. Měl jsi štěstí, že jste se neminuli. |
| |
| Ještě chvilku brečím na záchodě, když se ozve Rukia? “Nech mě!“ vykřiknu a odmítám jít ven. Tohle si nezasloužím! Tohle ne! Přeci jsem kluk! Ale… ale… Znovu si šáhnu na hruď a cítí mu horkost ve tvářích. Jsem opravdu holka… “Ichigo, netrap se,“ ozve se mi u ucha povědomý, ale ženský hlas. Vyskočím skoro do stropu, jak se leknu. Divoce se rozhlížím kolem, kdo to mluví, než si uvědomím, že to je… “Zangetsu!“ pronesu udiveně šeptem. “Ano Ichigo, jsem to já. Není se čeho bát. Jen jsi změnil pohlaví. Nevím sice jak. Ale jak upozornil Kuchiki-san tak Urahara určitě bude vědět co s tím. Tak si najdi tričko a jdi za tvým učitelem.“ Zdá se mi to nebo se Zangestu… -chan nějak dobře vyrovnal s celou s tou výměnou pohlaví. Na chvíli zavřu oči a představím si ho ve svém vnitřním světě. To co vidím, mi vyrazí dech. Zangestu vypadá jako dáma kolem 25 let s dokonalou postavou a jeho kabát teď spíš připomíná dobře padnoucí šaty. Samozřejmě to je stále duch mého zanpakuto… ale ta změna mi vyrazila dech. Štěstí, že můj Hollow, taky se změněným pohlavím, se směje opodál, což mi dodá nádech toho, že je všechno v pořádku. Sice postavené na hlavu ale v pořádku. No normální jak to v mém životě jde. Uklidním se a teprve teď si uvědomím, že sedím na záchodě, tváře mám červené a oči opuchlé od toho jak jsem brečel… brečela a hrudník mám vystavený světu. Rukia stále bouchá na dveře. Raději bych měl…měla vylézt. Vyjdu tedy ven, rukama si zakrývám hrudník a celý… celá červená se zadívám na Rukiu. “Uhm, s tebou se nic nestalo? Vypadáš normálně,“ neodpustím si malé rýpnutí., s pohledem na její či jeho hruď. “Stále stejně plochá,“ukážu na ní. Raději nečekám na odpověď a zavřu se v pokoji, vyhodím Kona a zamknu se. Musím najít něco na sebe a podívat se na téhle záhadě na kloub. Jsem si jistý… jistá, že v tom bude mít prsty Urahara… zajímalo by mě, jestli i on je teď ona… Zamyslím se, jak by asi vypadal Urahara jako žena… a raději toho nechám. Některým představám je lepší se vyhnout. Najdu jakousi košili a obléknu si jí. Je mi malá přes hruď tak si jí musím chtě nechtě zavázat na uzel pod prsy… kami, tohle bude divné. Několik knoflíčků u krku zapnu a ještě musím najít kalhoty… a … “Spodní prádlo!“ vyjeknu, hodně vysoko. Celý… celá rudá si sundám kalhoty od pyžama a navléknu na sebe svoje nejmenší trenky, jak jsem čekal… čekala, padají mi. A to i přes to že mám širší boky. Zamračím se. Bude to muset vydržet. Najdu jakési kapsáče a taky si je obleču. S povzdechem najdu i pásek a zajistím kalhoty proti sjetí z mých boků příliš nízko. “Hej, vousáči!“ zavolám, když vyjdu z pokoje a pustím Rukiu aby se taky mohla… mohl převléct. |
| |
| Hallibel-kun: Tma, všude je naprostá tma, jako ostatně vždy. Slyšíš, že se probudila asi polovina Hueca Monda, ale i tak nic očima nevnímáš. Možná by ses měla jít podívat na svoje fraccionky, nebo možná za Aizenem. Nebo třeba trénovat? Každopádně je i tobě jasné, že ti nyní začíná nový den. I ty uslyšíš jakýsi ženský nářek z Aizenova pokoje, ale nic co by tě muselo znepokojovat, cítíš se poněkud divně, ale i to se dá přežít. Když už jsi chtěla v klidu vstát, někdo vletí do tvého pokoje. „Hallibel-sama! Hallibel-sama! Musíte mi pomoct! Stark se nechce probudit, ať dělám cokoliv, a přitom se nám oběma stala podivná věc. řekne ti hlásek malého kluka, který vletěl do tvého pokoje. Určitě ho nepoznáváš, ale někoho ti připomíná. Nejlepší by bylo jít se podívat na světlo, kdo to s tebou vůbec mluví. |
| |
| Nanao-kun: Keď sa konečne ako tak preberiem zo šoku a vrátim sa, čká ma čosi horšie než smrť. "Na..." Otvorené ústa, neschopný slova. "Na... Nie! Moja kawainá rozkošná Nanao! Prečo aj ty? Prečo?!" A ja som tak dúfal, že ju to nepostihlo a že sa k nej budem môcť pridať v ženských sprchách. Na tvári výraz zraneného psíčaťa, odsúdeného na smrť a zradeného majiteľom. "Musíme ísť za Yama-jim... Eto... asi Jama-dme?" Zatvárim sa neisto. |
| |
| S taicho: "Hay, taicho. Musíme ísť za CC. Ako je to vôbec možné a kam to až siaha?" V tom vojde dnu Nanao-kun. Zdá sa, že to postihlo celé SS Je to aj medzi ľuďmi mimo Seireitei?" To už začne Kyoraku taicho panikáriť. Celkom ho chápem. Schmatnem Toshi-chan za ruku a ťahám ju smerom do prvého squadu. "Máte pravdu, Shiru taicho, treba ísť za Yama-dame." Ak aj protestuje, ignorujem to. |
| |
| Bolestné poznání - Soul Society Celý (á), rozzuřený, na celý svět vyrazím z pokoje a mířím za svým kapitánem. Jestli někdo něco ví, tak to bude on. Jen doufám, že mě takhle neuvidí Ichigo, už nikdy by mě nebral nevážně a už teď slyším ty jeho…ujeté poznámky na mou adresu. Člověk by nevěřil, jak obtížné je utíkat s těmi dvěma hrboly na hrudi. “Sakra, proč jsem jenom nevyfasoval něco malého a špičatého…jako má Rukia!“..zařvu na celé kolo, když si snad po sté snažím upravit kimono, z něhož mi neustále něco leze. “A ty čumíš na co? Neviděl si snad nikdy…ehm…alergickou reakci…!..okřiknu menšího, drobného chlapce který celý ubulený zírá na mé počínání. A zdá se, jakoby mi tu boule snad záviděl. Už jsem skoro u sídla rodiny Kuchiki , když v tom do někoho vrazím. “Hej..neumíš dávat pozor ty chomoute!“…mám sto chutí si na tom nebožákovi vylít vztek, když v tom si uvědomím děsivou skutečnost. Pořádně si dotyčnou překážku v cestě prohlédnu a ve zlomku vteřiny už klečím na kolenou a doslova slízávám prach s chodníku…“P…pardon kapitáne, moc se omlouvám..ale já..já vás hned nepoznal. Vypadáte tak nějak..nějak jinak..Okamžitě se za tu drzost potrestám…..“.. Tak tohle je opravdu zatracený den. Dokonce i kapitán vypadá jako nějaká gejša z přelomu minulého století. |
| |
 | Zvednu se. Kolem mě je tma, jak to mám ráda, aspoň je to trochu rozdílné od té všudy přítomné bílé. Přemýšlím co dělat, jestli se jen koukat jak se moje hašteřivé fraccionky hádají, trénují spolu a snaží se na mě udělat dojem, nebo trénovat sama. Vím, že jsem byla stvořená jen pro to, abych se bila a porazila Shinigamské kapitány. Ale nijak moc mi to nevadí. Odkudsi slyším ženský nářek, zřejmě od Aizena z pokoje. Která zoufalá Fraccion nebo arancarka mu padla do pařátů? Povzdechnu si, lord je někdy opravdu úchylný. Po chvíli uvažování si založím ruce na hrudi. Něco se mi nezdá tak se podívám dolů. Vidím na zem, což mě docela překvapuje. Normálně mi ve výhledu překáží moje velmi vyvinuté poprsí. Dneska jsem plochá jak … nějaký muž. I kalhoty mi sjíždějí po užších bocích. Překvapeně pozvednu obočí. Co se to tu děje? Další šílený experiment Szayzela nebo Aizena? Kdy už s tím přestanou? Maska mi sice stále zakrývá spodní část obličeje a hrudník, ale oblečení mi docela dost plandá v přední části a kolem ramen je nepříjemně napnuté. Moje úvahy o něčem praktickém na sebe přetrhne mladý hubený klučík, co mi vtrhne do pokoje a křičí něco o Starkovi. Vyjdu s ním na světlo. Ta maska a to oblečení je mi velmi povědomé. “Lilynette?“ pozvednu jedno obočí v mírném překvapení. Tak že se to nestalo jen mě. “Kdo za to může tentokrát? Aizen-san nebo Szayzel?“položím naprosto jasnou otázku svým klidným hlasem. Mohla bych to jednoduše zjistit. Podívám se na malého Fracciona a klidně mu řeknu. “Jdi za Starkem a jakýmkoliv způsobem ho probuď. Je mi jedno, jestli mu překazíš jeho spánek krásy. Řekni mu, že je to můj rozkaz. I když on je Espada numero uno. Setkáme se v zasedací místnosti,“řeknu mu a otočím se. Jdu se vydat obhlédnout, jakou škodu jeden z našich šílených vědátorů způsobil. Pokud je to tak jak předpokádám tak jsem se stala jediným mužem v Espadě. Trochu se ušklíbnu. Tohle se Noitorovi nebude líbit. |
| |
| Dokopávání espádích zadků k Aizence Uvědomim si jak sem se choval a zabrzdim Uch...omlouvám se? schválně to zvednu do otázky. Che! Pokusim se je svolat teda, no...pošlu je šecky sem řeknu a otočím se k němu zády a odcházim pryč. Cejtim jak mi pohledem propaluje záda, ale celkem to ignoruju a vyklouznu z pokoje. Doufám že nám dá dostatečný vysvětlení! Nechci skejsnout celej život v tomhle těle! Znova se na sebe podívám Jak se v tom ty ženský můžou hejbat?! Nechápu to! zavrčím a potom si poraženě oddechnu Teď bych sem asi měl dokopad zadky ostatních...che! vyrazím chodbou kterou jsem původně přišel. Cestou zabouchám nebo kopnu do dveří členů Espády a zařvu na ně ať si seberou svejch pět švestek a dorazej do Aizenova ctěného pokoje. Obdržel jsem několik ošklivých nadávek. Šel jsem dál a záhlídnul jsem někoho velice povědomého. Hmmm! Koukám že to postihlo fakt úpně všechny, co? Hallibell? musel jsem se usmát. Bylo zvláštní vidět jí bez těch jejích mega prsou. Aizen vzkazuje že se maj šeci dokopat do jeho pokoje, ostatní už sem tam dokopal...kromě Starka a Ulquiorry... řeknu a musim se uchechtnout nad vzpomínkou Ulquinčiny reakce... |
| |
| Soul Society Zdá se že katastrofa je skutečně velkého rozsahu, kterého jsem se obával. Konstatuji si sám pro sebe po cestě přes Společenstvo duší. Všude je zmatek a samé cizí, přesto povědomé tváře. Tohle bude něco pro vědecké oddělení.. ale žádné párání se s tím.. tohle se musí vyřešit rychle!! Mayuri Kurotsuchi ... podivný jedinec... dle mého názoru by vůbec neměl být kapitánem.. třeba za to všechno může právě on... už několikrát byl v podezření ze zakázaných experimentů... a měl příliš blízko k Uraharovi... Na chvíli se ztratím ve svých myšlenkách, přesto stále pospíchám k sídlu první divize. Pak se však střetnu s Renjim. Renji Abarai do mě vrazí. Abaraii?!????!!! Rozkřiknu se. Nepoznáš svého kapitána!?!??!! U se chystám svého podřízeného za jeho neomalenost ztrestat když si konečně uvědomí svůj omyl a začne se omlouvat. Hm.. vydechnu.. Na tohle teď nemám čas ani náladu. Na okamžik se rukou dotknu hrudi.. po té co do mě Abarai narazil jsem zavrávoral víc než by bylo obvyklé.. Tohle je taková nevýhoda. .. a tak to překáží.. já věděl že by do Goteie neměli vůbec brát ženy... Na to teď nemám čas.. potrestám tě později... Přestaň se tu válet Abarai.. Tohle musí vyřešit sbor kapitánů.. Ujisti se, že byli všichni informováni.. a poté zkontroluj divizi... nedovolím aby se ty naše slečinky někde promenádovaly po městě!! V jakékoliv podobě, stále jsem shninigami.. tak ať se podle toho chovají! Všichni se změnili na ženy.. nebo i na opak? Na chvíli se odmlčím. Abarai? Viděl jsi nějaké muže? Ehm.. chci říct.. změnil se někdo naopak na muže? |
| |
| “O Starka si nedělej starosti. Toho probudí Lilynette. Ale tobě to docela sluší,“ ušklíbnu se nad Grimmjowovím oblečením. Opravdu chodit po Las Noches takhle, když je to tu plné úchylů… i když momentálně změněných v opačné pohlaví? “Nechceš půjčit něco na sebe?“ zeptám se stoickým hlasem, ruce založené na hrudi. Docela mu to sluší takhle. Napadla mě docela zajímavá myšlenka, jak by asi vypadal ve svém otevření? Měl by… několik párů prsů? Jsem ráda za svou masku a za vysoký límec svého oblečení, protože teď sotva ovládám úsměv, co se mi dere na tvář. “A jak reagoval Nnoitora na změnu pohlaví? Teď když jsem jediný muž v espadě,“ zajímám se, abych věděla, jestli se mám zaměstnávat obezřetností. Nerada si vyndávám tu jeho obří zbraň ze zad. “A to že máme jít k Aizenovi znamená, že v tom má prsty on. Ne že by mě to překvapilo,“ znuděně si povzdechnu, zase něco prováděl s Hogyoku. Vsadím se o to. Ten muž se nepoučí. Jsem zvědavá jak to napraví. |
| |
| Shun-chan a Ran-kun: Nanao-kun si pouze poupraví brýle a zatváří se dost přísně. Alespoň tahle grimasa nezmizela, je to pořád ta stejná osoba, to jde poznat. „Už jsem to měla v plánu, kapitáne. prohlásí rozhodně. „Doufám, že se tam najdou odpovědi na naše otázky. Je docela klidná… klidný, až je to znepokojující, jak rychle se s tím vyrovnal…a? U Rangiku kapitán začne protestovat, že může jít i sám, ale po chvíli se vzdá a nechá se vláčet. Nanao vyjde za ním, tohle se skutečně musí vyřešit. Ichigo-chan: Rukia se tedy začne převlékat, za chvíli bude dole… ale hned jak vyjdeš z pokoje, skočí ti okolo krku jakási žena. „Ichigooo!! Konečně k tobě tvoje jméno sedí, ale nyní pociť sílu maminky! a pokusí se tě srazit k zemi, jenže jako vždy se ti povede uhnout a srazit ho k zemi, aby nepřekážel…a. Yuzu už připravila snídani a podle hlaholu ze spodu je tam i Karin, která už snídá. „Ichigo, pospěš si, uvidíš hroznou věc, jsme obě kluci A on... tatínek je žena!“ vylítne k tobě Yuzu, když uslyší tvoji ranní potyčku s otcem. Pak chvíli stojí na chodbě a vyjeveně na tebe zírá… to snad… ne? |
| |
| Po Hallibellině poznámce o mém vzhledu, udělám ošklivej obličej Che! Já si to nevybral! Ale řekni mi jednu věc, jak můžeš s TIMHLE chodit a bojovat? při slově timhle ukážu na svůj hrudník Je to strašný, nepohodlný, nevidim si na nohy... pokračoval bych dál, když se mě Hall zeptá jestli nechci něco na sebe. Už se chystám odmítnout, když mi dojde kde se to nacházim, nebo spíš s kym se na tomhle místě nacházim a jak sem oblečenej. Hlavou mi projede spoustu ošklivých scének co by se mohlo stát. Ó můj bože! Ikdyž sou z nich teď ženský, pořád sou to úchyláci!. Trochu v rozpacích letmo kejvnu hlavou Kdybys tam něco měla... přemejšlim proč se chovám jako ňáký máslo Určitě na mě působí todle tělo!. Při zmínce o Nnoitorce se musim uchechtnout Řekněme že nechtěl vylézt z pokoje a slyšel sem spoustu nadávek snažil sem se představit si Nnoitoru jako ženskou, ale radši sem toho nechal. Doufám že nám Aizen dá pořádný vysvětlení! Nechtěl bych takhle skejsnout napořád! zaprskám naštvaně a přitáhnu si spodek hakamy k tělu, protože zase začala sjíždět dolů. |
| |
| Smer 1. squad: V skupinke s taichom, Nanao a Kyorakom mierime do 1. squadu a cestov naraíme na... "Kuchiki taicho?! Renji?!" Zdeptane hľadím na dve ženské. V zápätí sa neovládateľne rozosmejem. "To ako vizeráš?" Hľadím na Renjiho, ktorému ostali jeho tetovačky. Keď on vyzerá takto, nechcem vidieť... "Ako asi vyzerá Zaraki taicho a Madarame?" Uškrniem sa. |
| |
| Csta do 1. squadu: "Ale stále je to moja roztromilá Nanao-chan." Usmejem sa. Rýchla. Asi si myslí, že jej dám takto pokoj. Usmejem sa. To už narazíme na vedenie šiesteho squadu. "Yare, yare, Matsumoto-san. Nesmej sa. Nie si na tom lepšie." Podídem ku Byakuyovi "Hmm... Kde ste zohnal oblečenie, taicho? Z rukiinej skrine asi nebud. To by Vám bolo malé." Ohodnotím ho. |
| |
| Potlačím povzdechnutí. “Jde to docela lehce, když si na to zvykneš, Grimmjowe. Jen budeš mít těžiště poněkud výš.“ Nejsem škodolibá. Ale je to docela zábavné ho sledovat. Pokynu mu aby šel do mého pokoje. “Svlékni se,“nařídím mu a sama si začnu sundávat oblečení. Musíme si ho prohodit. Kvůli tomu jak se mu vyvinul hrudník jsem ochotná si s ním vyměnit oblečení. Při zmínce o Nnoitorovi se ušklíbnu. “To je celý on. Přehrává. Ale stejně jí uvidíme u Aizena. Když nám Lord vysvětlí, co se to stalo,“ přimhouřím oči, zatímco si sundávám vršek své uniformy. “Mě osobně je jedno,“ pokrčím rameny. Muž nebo žena, jsme tu prostě pro to abychom bojovali a porazili ty otravné shinigami. |
| |
| "Co blázníš ty...." asi by bylo blbé jí říct vousáči. Tak se spokojím s: "...prsatko!" Vyhnu se jí a rychle sejdu dolů. Vyděšeně se dívám na své sestry.... tedy bratry. "Ehm, co se to, zatraceně, děje?" pak si ulevím další sprostou nadávkou, kterou bych norrmálně před svýma sestřičkama.... ehm... bratříčkama neřekl. "Karin, Yuzu, tohle jste neslyšeli!" vyjeknu když si uvědomím co jsem udělal.... udělala. Zrudnu, takhle pohoršovat své mladší sourozence. "Uh, nevíte co se tu vůbec stalo? Nestalo se to jen nám?" zeptám se, abych si potvrdil....potvrdila své nejhorší obavy. Neustále se koukám jestli na mě zase nezaútočí můj šilený otec... no teď šílená matka... Povzdechnu si. Tohle je opravdu šílený den. Díky bohu, že je sobota. A tak mě napadá... jestli to postihlo i lidi ve třídě... Chad jako holka? Uhm, zajímavá představa. Ishida jako holka už je, tak to není tak šílená představa, ale ještě Orihime jako kluk?... myslím, že někteří kluci vyhlásí na dnešní den smutek. "Můj život je tedy fakt pošahanej. Nebo spíš plnej pošahanejch lidí." povzdechnu si a prohrábnu si vlasy. Sednu si za stůl a šáhnu po snídani. Nebudu tuhle záhadu řešit na lačno. |
| |
| Ichigo-chan: Yuzu se na tebe zmateně podívá, i když je teď kluk, pořád se tváří tak sladce a nevinně. "Já... já nevím, Ichigo...-chan?" špitne potichoučku a pak div ne se slzami vyběhne zpátky do kuchyně. Jakmile se nasnídáš, slyšíš už jak na tebe někdo z venku volá. Zní to jako hlas Rukii v klučičím podání, měl by ses za ni vydat, ale ani se nenadáš, a někdo za tebe skočí, ucítíš ruce na svých nových partiích těla a veselé halekání. "Ichigooo, ukaž mamince, jak jsi vyrostla! No nestyď se!" Zas tvůj přihlouplý otec...matka. On se snad nikdy nepoučí. |
| |
| Setkání “Rozkaz kapitáne, okamžitě zjednám pořádek v naší divizi..a ještě jednou se omluvám…!“..vyhrknu ze sebe a bleskově skloním hlavu na ukázku mé oddanosti. Na kapitánovu otázku, ohledně žen změněných v muže už nestačím odpovědět. Odkudsi se před námi vynoří vysoký blondýn s nádherně upravenými dlouhými vlasy.Za ruku za sebou vláčí malou bělovlasou dívenku, která se tváří tak, jakoby právě snědla jednu z vyhlášených sušenek kapitána Kuchiki. “Zatraceně, tohle je fakt pošahaný…z Rangiku-san je teď přihřátém manekýn a ta malá..to je snad…..“…znovu, dnes už podruhé, klečím na kolenou a někomu se omlouvám…“..je mi to líto kapitáne..Toushiro…ale, nepoznal jsem vás..“.. Měl bych si odteď dávat pozor a až zase někoho potkám, musím napřed promyslet, kdo by to ksakru mohl být. “Prosím, omluvte mě, mám své rozkazy u nás v divizi…mimochodem..Matsumoto, bez těch svých nárazníků nejsi teda nic moc..“..zlomyslně, při odchodu dloubnu do Rangiku-san a vydám se ke kasárnám. |
| |
| Doufám že si na to nebudu muset nějak extra zvykat... zabrblám si pod nos a následuju Hillibell do pokoje. Když mi řekne abych se svlíknul a sama hned sažne tak sebou na chvíli trhnu, ale potom pokrčim ramenama a shodim ze sebe svojí vestu a podám jí Hallibell. Sem celkem zvědavej na Nnoitorku zazubim se. Je sice fakt že sme tu hlavně aby sme nakopali zadky těm shinigamíčkům, ale stejně, chtěl bych zpátky svoje tělo... řeknu zamyšleně a pak mě něco napadne. Myslíš...že se to stalo jenom nám v Las Noches? Možná to ovlivnilo i svět Soul Society nebo lidskej svět... zeptám se a sundavám si i spodek hakamy. |
| |
| Sama jsem už svlečená a hodím svoje oblečení na Grimmjowa. Položila docela zajímavou otázku. Vezmu si jeho vestu a obléknu si jí, docela v ní vynikají moje nové svaly a tmavá pleť. "Nevím, jestli to ovlivnilo i ostatní světy. Ale s nějvětší pravděpodobností ano. Znáš megalomanskou povahu Aizenových pokusů," zamračím se. Shinigami jako ženy? Tedy valná část kapitánu Soul Society? Zajímavá představa. "Jak si řekl budem muste ještě jít pro Ulquiorru. S ní by neměli být žádné problémy," jistě, ten jistě ani nepostřehl, že je holka... Ale myslím že u dvou Espad to bude s pohlavím na stejno. U Aronierra a Szayzela. |
| |
| Z poza Rangiku hľadím na Renjiho a Kuchikiho. Zatiaľ Kuchiki neodpovedá.Chudák. Zjavne ho to príliš vzalo. Preblesne mi hlavou. A ani sa mu nečudujem. Za to jeden by sa mohol čudovať môjmu kludu. Jediné, čo ma znepokojilo, je Nanao, jej stav... pardón, jeho stav a fakt, že nerobí paniku. To však začne Renji s poznámkami na Rangiku. Chlapče, chlapče. Ak je toto stav dočasný, tak by si si ale dať pozor na ústa. "Yaje, yare, Abyrai-kun. Nechcel by si sa správať, ako dáma, na ktorú teraz vyzeráš? Nechcem byť v tvojej koži, keď budú veci opäť v bežných koľajach a Rangiku bude zase mať tie "nárazníky". Snažím sa situáciu trocha nadľahčiť, ale mám dojem, že som mu tým skôr ešte viac zavaril. Yare, yare, Shunsui. Aj ty by si si mal dať pozor na to, čo hovoríš. Poškolím v duchu sám seba. A teraz hor sa za Yama-jim. Snáď bude vedieť, čo sa o tu deje. "Prepáč Abarai-kun. Nebudeme ďalej zdržovať. Kuchiki- taicho, pridáte sa? Ideme do Prvého Squdu." Otočím sa na Byakuyu. Abaraj je divná žena. Má v sebe tú zvieraciu divokosť, čo vždy. Po tom ako vyzerá Zaraky taicho? To radšej nechcem ani vidieť. No... Kuchiki taicho je sexy. Škoda len, že mu ostala tá jeho odmeranosť. Byť teraz v norme, idem po ňom. Na tvár mi vyskočí podivný, mrazivý a mojim myšlienkam zodpovedajúci úsmev, keď si tých dvoch premeriam. |
| |
| Keď začne Renji komentovať Hytsugaia taicha, začnem sa smiať, ale smiech ma rýchlo prejde. "Renji!" Tak maekýn. No počkaj. Hladím na neho nahnevane. Tu všk spustí o mojom hrudníku. Otocím sa k nemu chrbtom a už len počuť Kyoraku taicho, ako amu dohovára. Otočím sa späť k Renjimu a ostatným. Od hnev som červený v tvári. Kyoraku taicho má pravdu. Len ty počkaj, keď budem späť v norme. Zaplačeš. Počuť toto trištvrte chlapov o Soul Society, zabili by ťa na mieste. Uškrniem sa nebezpečne pri tej predstave. "Len pokračuj, Renji. A nezabudni to povedať každej, ktorú stretneš. Ak to zovśobecníme a ty si to myslíš o každej žene... To z toho neviníma ani Rukiu-chan, že? Nemám pravdu Kuchiki taicho? Je to Váš podriadený. Škoda, že nie je dostatočne vychovaný, na ko-taicha." Milo sa usmejem na Kuchiki taicho a po tom sa otočím k Nanao a spol. "Mali by sme asi pokračiovať v ceste. Prepáč, že sme ťa rušili od povinností, Renji." Som zvedavá, koho budeš otravovať, keď to na teba prvý raz príde. Vlastne stav vecí má výhodu. Nemusím sa obávať, že otehotniem.Nemusím mať každomesačné útrapy. He he. Som zvedavá, ako to zvládnete, páni. Usmejem sa a na spýtavý pohľad Nanao len prikývnem. "Dúfam, že to potrvá aspoň tridsať dní. Len lutujem štvrtý squad. Budú mať s každým z nich plné ruky práce." Mesiačiky. |
| |
| Tatsuki-kun: Právě jsi na soustředění s svým bojovým sportem. Spíte ve středísku, které má pár pokojů po čtyřech a velkou tělocvičnu a jídelnu. Město, ve kterém jste na soustředění je jen sousední město, protože v Karakuře nebylo žádné vhodné místo pro soustředění. Cítíš paprsky slunce, které ti dopadají na tvář a rozhlížíš se pomalu po pokoji, všichni ostatní ještě spí, rozhodneš se jít se napít, protože máš po ránu příšernou žízeň, ale něco... něco není v pořádku, ale žízeň je opravdu nesnesitelná. Ještěže v jídelně je ve dne v noci natočená šťáva, snad tam ještě nějaká bude. Avšak po cestě do jídelny ti pomalu začne docházet, co je jinak... |
| |
 | Karate tábor. Ako ho len milujem. Sníva sa mi nádherný sen, ako sa k nám pridala Inue-chan a spoločne sme zbili partičku vopruzujúcich chalanov. Pomaly začnem otvárať oči. Jednak mi do nich svieti slnko tak si ich zacloním rukou, na druhej strane som strašne smädná. Ksó. Čo to? Nie teraz! Nie v tábore! Veď som si bola istá, že mám ešte týždeň čas! Mám tu tampóny, ale aj tak. To je tak nepohodlné... Zamračím sa a mierim do jedálne. Trocha pitia by mi malo pomôcť. Len nech... Hmm... Vietor. Ale nepamätám sa, že by mi to tričko bolo až tak volné. Pozriem na dol a v tú chvíľu mi to dôjde. Bože! Ja som.... CHLAP!!! Okamžite sa rozbehnem do jednej z prázdnych izieb, z vnútra sa zabarikádujem a presvedčím so o tom čo už tuším. Moje nervy. Ale ako to?! Rozbehnem sa naspäť do spálne a po mobil. Snáď ešte budú spať. Musím... Ale komu zavolať? Inue? Snáď sa to nestalo aj jej! Ichigo, má to niečo dočinenia s tebou a tými divnými vecami, čo sa okolo teba dejú?! |
| |
| Jakmile dosnídám, slyším něčí volání zvenku. Nejspíš Rukia, ve své klučičí podobě. Zvednu se tedy a jdu za ní... tedy za ním. Aniž bych to zaregistrovala...Zaregistroval!!!! Opravím se mírně panikaříc. No prostě mi někdo dá ruce na prsa... Můj šílený otec. Nebo teď matka. "Hej!!!!!" vykřiknu teď už opravdu plný... plná paniky. "Pusť mě! Nech toho! Já takhle zůstat nechci!" vykroutím se ze sevření svého rodiče. Tohle začíná být opravdu absurdní. Otočím se na něj... ní. "Jak to že tobě to nevadí! Změnili jim do háje pohlaví! Jak můžeš být tak v pohodě?" doufám, že v mým hlase není slyšet ta panika co se ve mě zvedá. Vidění se mi zase začíná rozmazávat. Zatracený slzy. Jak jen ty ženy můžou být tak emotivní? Raději nečekám na jeho odpověď a rázně vyjdu na ulici za Rukiou. Hřbetem ruky si mnu oči. Zatraceně, jak to pálí. Hormony, musí za tím být hormony. O tom jsme se učili ve škole, že ženy mají jiné hormony jak muži... tak asi za mou netabilitu můžou ony. "Oi, Rukio! Nevíš co se to vlastně stalo? Nebo opravdu musíme za tím podivínem Uraharou?" zeptám se abych odvedl... odvedla pozornost od mých očí. |
| |
| Podám Hall i spodek a začnu si oblíkat její uniformu. Nikdy mě nenapadlo že si budu vyměňovat hadry s ňákou ženskou... zamručim ňákou nadávk a dooblíknu se. Trochu mi vadí ten vysokej límec, tak ho ohrnu a je to. Jo, Ulquinka by měla bejt v pohodě...sem celkem zvědavej jak bude vypadat Vsadim se že bude flat-chest... zazubim se, ale potom si odkašlu Ehm...no...já sem ready, takže můžem kdykoliv vyrazit řeknu a potom se zamyslim Od kdy že je ze mě společenskej typ? zavrtim hlavou, stoupnu si ke dveřím a čekám co s Hall. |
| |
| Tatsuki-kun: Všichni naštěstí ještě spí, takže si úspěšně vezmeš svůj telefon. Skoro se ani nenadáš a začne ti vyzvánět, na displeji je vidět jméno Orihime. Když jí to zvedneš, uslyšíš její hlásek, jak brebentí jako o překot. "Tatsuki-chan! Tatsuki-chan! Ty mi to určitě nebudeš věřit, ale stala se mi taková podivná věc. Určitě mi řekneš, že je to hrozná hloupost a že si vymýšlím... ale když ono je to tak legrační." řekne do telefonu a pak se začne hrozně hihňat. "Zmizela mi moje prsa, Tatsuki-chan, co když mě kvůli tomu Kurosaki-kun nebude nikdy chtít? Já vím, že je to určitě nějaká legrace, ale co kdyby..." zakňourá poté, co se dostatečně vynasměje. Ichigo-chan Tatík... maminka, se za tebou jen smutně dívá, když se mu vytrhneš z rukou a utíkáš pryč. Asi ho to trošku mrzí a hlavně nechápe, co se to s tebou stalo. Venku už na tebe čeká Rukia a docela se ušklíbá, když tě vidí. "Ichigo, neplač nám tu." řekne s ušklebkem. "A ne, nevím co se stalo. Jak jsem říkala... říkal, tak bude nejlepší jít za Uraharou. Třeba nám dal něco do pití, pro nějaký svůj experiment, když jsme tam byli naposledy. Tak nefňukej, jdeme za ním!" řekne ještě potom a rozeběhne se vpřed směrem Uraharův obchůdek. Las Noches - Hueco Mondo: Zatímco se vypravujete, Aizen...ka už se připravila a sedí na svém trůně a očekává vás. Většina už je na místě, ale není tu ještě Nnoitora, Szayzel a Stark. Aizen je velmi netrpělivý a má stále lehce rudé oči od pláče. Snaží se být naprosto klidný, ale nějak mu to nejde. Jak se mohl tak moc změnit jen kvůli tomu, že je teď žena? Určitě jsou to hormony. |
| |
| Vojdem pomaly do miestnosti a prepletiem s pomedzi postele a ostatné dievčatá. Pomaly dôjdem až ku skrinke, v ktorej mám veci a vytiahnem tašku s mobilom. Mobil začne zvoniť. Ako dobre, že som si ho dala na noc na tichý režim. Usmejem sa a ako o preteky vybehnem z izby. "Tatsuki-chan! Tatsuki-chan! Ty mi to určitě nebudeš věřit, ale stala se mi taková podivná věc. Určitě mi řekneš, že je to hrozná hloupost a že si vymýšlím... ale když ono je to tak legrační." Počujem z telefónu. Prevrátim oči. "Že to nie je nič s pohlavím." Ale, ako by ma nepočula, pokračuje. "Zmizela mi moje prsa, Tatsuki-chan, co když mě kvůli tomu Kurosaki-kun nebude nikdy chtít? Já vím, že je to určitě nějaká legrace, ale co kdyby..." "Ksó! Sklapni už konečne. Verím ti. Stalo sa mi to isté. A ak sa lepšie obzrieš, zistíš, že to bola komlexnejšia zmena, než len hrudník. Súvysí to dáko s Kuchiki-chn a vašimi výletmi? Tu sa to stalo len mne, takže mám to podozrenie." Mračím s do telefónu. Ako som volala, tak som kráčala do jedálne, konečne sa napiť. |
| |
 | Las Noches Právě se mi zdál krásný mírumilovný sen, když se mnou začal někdo třást a vyděšeně něco křičet. To bude Lilynette uvědomil jsem si a pokusil se jí odbít, ale nepřestávala, navíc něco se zdálo špatně. Eh, no tak uklidni se co se děje? Snad nehoří? zeotal jsem se unaveně. Eh, co to? To se mi zdá nebo mám najednou nějak vysoko položený hlas...navíc...nějak mě tlačí uniforma...v oblasti hrudníku, jako by se smrskla uvědomil jsem si a tak jsem se rozhodl že oči přeci jen otevřu, když už tak abych drobet uvolnil uniformu a mohl spát dál, co to jsem vyděl mi ale tak nějak vyrazilo dech, místo na své drahé druhé já jsem se díval na sice podobného, ale chlapce, jenže Reiriaku i maska byli naprosto stejné... Eh Lilinette, co se ti to stalo? zeptal jsem se překvapeně s úsměvem na tváři.. Moc se nesměj a raděj se koukni na sebe odpověděla klučičím hlasem. Eh, cože? zeptal jsem se nechápavě, ale v tom mi oči zkluzli na hrudník...na podezřele tvarovaný hrudník, chytlo mě zvláštní, nebezpečné podezření, okamžitě jsem vyskočil na nohy a...okamžitě s sebou sekl opět na zem, celé mé tělo se hýbalo nějak divně, těžiště bylo úplně jinde, navíc jsem dokonce i nějak divně dýchal, opět jsem se vyškrábal na nohy a rychle došel k nejblyžšímu zrcadlu, zůstal jsem do něj jen překvapeně civět, těsná uniforma najedno udávala smysl, smysl který se mi ani trochu nelíbyl. To...to....co to je? vykoktal jsem roztřeseně při pohledu na své nové tělo narvané v žalostně úzké unifromě, která hrozila že se každým okamžikem rozpadne. |
| |
| "Já nebrečím!!! Jen...jen mi něco spadlo do oka," fňuknu docela naštvaně. Ale pak mi dojde co mi vlasně řekla a zamyslím se. "Jak ale mohl proměnit tatíka a sestry? Co... co když za to může něko jiný? A ... nebo určitě se mu to vymklo z rukou jako když mi vracel moje Shinigamské schopnosti!" Nejdřív ho trochu omlouvám, protože přeci jak by mohl proměnit mojí rodinu, ale pak mi dojde, že on by něčeho takového byl schopen. "Jdem.. a jestli nám nic neřekne, tak to z něj vymlátím," zavrčím podrážděně. Rozeběhnu se k Uraharovi. Tohle mi zaplatí. Kvůli němu jsem se rozbrečel.. rozbrečela a teď mi to Rukia bude předazovat při každé příležitosti. "Zaber Rukio! Nebo tvoje placatá hruď ti to nedovolí?" ušklíbnu se na ní, když jí předhoním. Aspoň v tom nejsem sám. "To tedy nejsi Ichi-chan," ozve se hlas Zangestu posměšně. |
| |
| Trochu mě pobaví jak se Grimmjow změnil. Obéknu si jeho uniformu a trochu zvednu límec jeho vršku. Tak je to v pořádku. "No měli bychom vyrazit. Nebo se určitě nedozvíme co má Lord.. hm.. Lady na srdci," pronesu s úšklebkem. Ach, ano je to legrace. Ale jsem zvědavá jak opravdu bude vypadat Nnoitora. Asi bude tak hubený, že nebude mít žádná prsa, jako ta Kuchikovic holka... uhm Rukia se jmenovala? Nějak mi to nevadí. "Zajdi pro Ulquiorru, vy dva si rozumíte. Ne abyste se znovu servali. A pak přijďte na shromáždění. Můžem jít, máme své povinnosti," otočím se na podpatku a jdu pryč. Ať se se čtvrtým potýká šestka. To je pod mou úroveň. Vejdu do zasedací místnosi. Rozhlédnu se a poněkud se ušklíbnu. Jak jsem čekala není tu Stark, Szayzel a Nnoitora. Stark nejspíš ještě spí, ale Lilynette ho brzo probere. Szayzel... určitě na sobě teď experimentuje a Nnoitora se stydí vyjít z pokoje, nebo se zabil... ne že by byla škoda. Sednu si na své místo. "Zdravím, mé dámy," pronesu svým neemotivním hlasem. Nemohla jsem si to odpustit. |
| |
| Tatsuki-kun: Orihime ti do telefonu po chvilce ticha vypískne. „Jeeee, já jsem kluk?!" pak je zas chvíle ticha. „Tatsuki-chan, tobě se to taky stalo? Já vím že jsi na soustředění, ale nevadilo by ti sem dojet? Chtěla bych vědět, co to vlastně znamená, a nevím jestli to souvisí s našimi výlety, ale možná vím, kdo by mohl něco vědět…“ poprvé zas mluví trošku inteligentně. Ale je dobré opouštět všechny zrovna teď? Jenže co dělat, když máš změněné tělo, co když by na to přišli? Stark-chan: Lilinette je ráda, že tě konečně probrala. Chvíli se ti směje, když sebou sekneš, ale to jí zas brzy přejde. Opravdu je v jejím obličeji vidět, že má lehce víc klučičí rysy a neznatelně hlubší hlas, ale opravdu jen ten kdo ji dobře zná by si toho všimnul. Oblečení má stále stejné, takže se zdánlivě nic nestalo. „Slyšela… slyšel jsem Grimmjowa, jak svolává Espadu do hlavního sálu za Aizenem. Jak vidíš, změna se netýká jen nás dvou, tak pooojď uuuž, nemůžeš tu pořád jen tak stát, já chci vědět, co se nám to stalo.“ řekne a začne tě tahat za ruku ven z pokoje. Soul Society: Byakuya se na Renjiho opovržlivě podívá, očividně se mu nelíbí, jak jsi do něj narazil a pak po setkání s ostatními shinigami jen mlčí. Ani příliš dlouho nečeká, až se tam dobavíte a jde napřed. Také oslovení od Rangiku ignoruje, asi se nehodlá bavit o svém podkapitánovi, on mluví sám za sebe, pak ještě na Renjiho pokyne rukou, aby šel za ním, i když už se vydal pryč. „Abaraii, ujistěte se, že na setkání podkapitánů zjistíte co nejvíce. Tohle je naléhavé“ řekne ti, jakmile se trochu vzdálíte od ostatních. Nanao se jen tajemně usměje na narážku od Rangiku a pak je pokývne a podívá se na kapitána. „Kapitáne, měli bychom pokračovat v cestě, přeci jen máme nějaké povinnosti, které se musí plnit." a následuje kapitána Kuchikiho. Očividně má v úmyslu jít s ním a až těsně před budovou odejít na setkání podkapitánů, aby se ujistila, že dostojí svojí povinnosti. Hitsugaya jen následuje příkladu ostatních a i on se vydá pryč, na setkání kapitánů, za ním lehce vlaje jeho hakama, je to docela směšné, je ještě menší než kdy byl. Ichigo-chan: Rukia se za tebou rozzlobeně rozeběhne kvůli tvojí poznámce, ale ani nevíte jak, konečně dorazíte před Uraharův obchůdek. Před ním stojí Jinta s Ururu, i když… i oni mají změněné pohlaví, což si všimnete teprve až doběhnete až k nim. Jinta se strašlivě rozesměje, když vás dva vidí, Ururu stáhne hlavu mezi ramena a po očku vás sleduje. „Jinta-kun, neměl by ses jim smát, stalo se ti to taky…“ řekne potichoučku a pak začne dál zametat. „Kurosaki-kun, včera nám přišlo nové zboží, Kisuke-san vás asi požádá, abyste mu s tím pomohli…“ špitne ještě, Rukia udýchaně teprve doběhne a rozhlíží se okolo. „Kde sakra je Urahara? Nutně se ho musíme na něco zeptat!“ vychrlí ze sebe. Zjistíš, že ještě s největší pravděpodobností spí. |
| |
| Pokoj Zamyšleně jsem se pozoroval/a v zrcadle. Aha, já už si myslel...myslela že je to jen pokračování naší vlastní transformace v arrancaru povzdechla jsem si, načežež jsem se zipem na uniformě zajela drobet níž, což sice u některých způsobí akutní slintavku, na druhou stranu hned se mi lépe dýchá. Pffff, je to celkem otrava, už jsem si na to mužské tělo celkem zvykl...totiž zvyvkla a navíc si budu muset měnit jméno protože Stark se k tomuhle tělu fakt nehodí, ale co se dá dělat, povzdechl jsem si, načež jsem se otočila od zrcadala a zamířila za Lillinette. Šmarja, tohle tělo má fakt těžiště úplně někde jinde zamručela jsem a šla směrem do hlavního sálu. Hlavní sál Se stále stejným znuděným výrazem který jsem míval/a už před proměnou jsem spolu s Lilinette vešel/a do hlavního sálu a rozhlédl/a se. Páni fakt nejsem ehm jediná koho to postihlo usmál/a jsem se na ostatní. S obzvláštním zájmem jsem si prohlížel/a Hallibel. Teda Tio-kun že ty musíš být pořád vyjímečná uchechtl/a jsem se a zamířil k ní. |
| |
| "Hmm..." Zamyslím sa. "Beztak by asi bolo ťažké vysvetlovať, kto som a kde je "Tatsuki"." Zamračím sa. "No dobre. Prídem. Len ešte napíšem odkaz. Počúv ma pozorne. Ostaň doma a neotváraj susedom. Kamarátom z výletov áno, susedom nie. Bez tak mám dojem, že to súvysí práve s nimi. Ja-ne!" A zložím telefón. Aj tak, ako je to mžné? Toto sa nemalo stať. Ja nechcem byť chlap. Dúfam, že to nie je trvalé. Konečne sa napijem, keď som to už tak dlho odkladal a zamierim zo sústredenia na najbližší spoj do Karakura Town. Ako kráčam na zástavku, ešte vytočím číslo. Kurosaki Ichigo - pevná linka "Dobrý deň. Pri telefóne Arisawa Tatsuki. Môžem hovoriť s Ichigom?" Buď tam Kurosaki. Ak sa to stalo aj tebe, máte to iste na svedomí vy. |
| |
| “Oh, zdravím Star-CHAN. Nemohu si nevšimnout, jak ti to dneska sluší. Nově udělané vlasy?“ odpovím tu trochu jízlivě. Dám důraz na –chan protože teď jsem jediná mužská Espada. Otočím se na Ulquiorru a ušklíbnu se, schovaná za límec. A já poslala Grimmjowa pro ni. No co aspoň se projde. Založím ruce na hrudi, je to trochu nezvyk mít těžiště jinde, ale i velká úleva. Už mě tak netíží prsa a nestahují k zemi. Jsem spokojená… nebo spokojený. Vždyť je to jedno. Pozvednu obočí a pohodlně se usadím. “A Stark-chan? Nechceš taky půjčit uniformu?“opravdu jsem rád za ten vysoký límec a masku na obličeji. Jinak bych se teď zubyl od ucha k uchu. Je to tak vtipné. Jsem docela zvědav jak vypadají Gin, Tousen a Aizen. |
| |
| Udělám obličej na prosbu Ururu. I jako kluk působí hrozně jako holka. Zamračím se na Jintu, stejný spratek jako předtím, aspoň tohle se nezměnilo. “Uhm, Ururu…asi bys měla poprosit tady Rukiu. Ona je teď kluk a holky by se s tím neměli tahat. Jak Urahara věčně předhazuje,“ aspoň trochu využiju té změny a ukážu palcem na přibíhající Rukiu. Ta…ten se ihned jak doběhne, zeptá na Uraharu. Já se ani s ptaním neobtěžuju a vtrhnu dovnitř. Opravdu musí tohle dát popořádku. Najdu ho u sebe jak ještě chrní. Naštvaně z něj stáhnu deku a zařvu. “Hej, ty línej blbe! Vstávej!“ neomaleně do něj ještě trochu kopnu, ne moc aby se neřeklo. “Ichigo, koukni se na něj,“ slyším radu Zangetsu a udělám to. Obočí mi vystřelí někam vysoko. V posteli leží docela atraktivní žena s blond vlasy. Zrudnu. Ale asi jsem to měl… měla čekat. Postihlo to i Uraharu… Jsem zvědav…zvědavá jak tohle vysvětlí. |
| |
| Sraz Důkladně jsem si prohlédl všechny shromážděné členy Espady a hlavně při pohledu na Uluquiorru jsem se neubránil slabému smíchu. Jsi hodný, ale myslím že ne Tio-kun, přecijen mi příroda nadělila poněkud...menší a praktičtější hrudník než tobě usmál/a jsem se zářivě a ukázal/a na svá rozhodně ne malá, avšak staré Hallibel se ani omilem nerovnající prsa. Raději si drobet povolím svou, nebo nechám ušít novou, než si obléknout něco co by na mě plandalo. |
| |
| Hueco Mondo: Konečně se postupně všichni nashromáždí. Jediný, koho tak nějak nemůžete poznat je Nnoitora, protože má na sobě něco, co ho kompletně zahaluje. Je rozzlobený, že je z něj žena a nechce, aby ho kdokoliv viděl. Aizen si vyžádá ticho, když se rozhlédne pozorně po místnosti. Už to není ten ulíček nervů, jako byl ještě před chvílí a jak ho viděl jen Grimmjow. Začne mluvit pomalu ale rozvážně, ale občas se zarazí, to nejspíš jeho nový hlas, který ho samotného udivuje. "Chtěl bych vám vysvětlit, že ta hrozná věc, co se stala, se nestala jen vám. Díky Ulquiorrovi jsme už zjistili, že to postihlo i Soul Society a také svět živých. Nevím pořádně co to způsobilo, uzpůsoboval jsem hougyoku na lepší věci, a vymkla se kontrole. Nedopatřením..." na chvíli se zastaví a přemýšlí, jak se z toho vykroutit... nemůže přiznat, že ji sám od sebe prostě vyhodil. "Nedopatřením mi vyklouzla z ruky někam na svět živých a nevím, kde se nachází. Jsou tu tři možnosti. Buď zůstaneme takhle, nebo se pokusíme proces zvrátit nějakým jiným způsobem, který musíme objevit, anebo prostě půjdeme najít hougyoku... A jelikož nevím jak to s její pomocí vrátit, budeme pokusovat, až ji najdeme. Nyní chci slyšet vaše návrhy." domluví. Ozve se několik nadávek, rozzlobených výkřiků ze všech stran, hlavně od Nnoitory. Nyní už víte, co se stalo, jako jediní. Ichigo-chan: Rukia se pak tedy zastaví a o něčem debatuje s Ururu, ale to už jsi u Urahary, takže to neslyšíš. Jakmile kopneš do chudáčka, našeho tajemného a sexy prodavače, rozloupne jedno oko a ihned sáhne po klobouku. "Yareyareee, Kurosaki-kuuun, nemusíš být hned tak hrubý po ránu" osloví tě vesele, pak je vidět že ho něco zarazilo. Začne se udiveně osahávat přímo před tebou a po tváři se mu postupně rýsuje zajímavý výraz. Je to něco mezi zděšením a nadšením, pak vidíš, jak si tě prohlíží, i když má klobouk a dokonce i vějíř, cítíš jeho pohled na sobě. Tatsuki: Telefon ti zvedne Karin, akorát nezní tak úplně jako dívka, což v podstatě nikdy nezněla. "Ahoj, Tatsuki, co se děje? Ichigo není doma, někam šel... Potřebuješ něco důležitého? Jestli chceš, stav se tu, on dřív či později dojde." zabručí lehce do telefonu. Jasně ještě slyšíš, jak kdesi někdo za ní pláče. Není to vyloženě dívčí hlas, ale možná ani klučičí... ale je poznat, že je dětský. |
| |
| Trochu divně se koukám na jeho výraz, když se tak přede mnou osahává. Ani mě nerozhodí, když mě osloví, ale to co se stane potom. Raději se otočím a založím ruce na hrudi. “Nekoukej se na mě takhle!“ zavrčím na něj přes rameno. Není mi příjemný ten jeho… její pohled. Otřesu se. “Ale je sexy,“ ozve se otravný hlas mé Hollow. Semknu rty a zamračím se ještě víc než normálně. Pošlu mu mentální pěstí do zubů. Mám takový dojem, že Zangetsu s ním tak trochu souhlasí, ale raději nic neříká. Povzdechnu si. “Tak můžeš mi zatraceně říct co se tu děje?“ ozvu se, když už to nevydržím a otočím se na toho úchyla. Ruce mám zatnuté v pěst a třesu se jak jsem ve stresu. “Jak to, že já a lidi kolem mě maj změněný pohlaví!“vybouchnu. |
| |
| "Ahoj Karin. Nie je tam? Čo šiel zisťovať, čo sa to stalo? Podľa tvojho hlasu a... to vzadu plače tvoja sestra... Asi to postihlo všetkých." Chúďa dievča. Je ešte tak malá a už sa jej stalo také čosi. "Koho všetkého to postihlo? Išiel už Ichigo za tým jeho obchodníkom, kam sa zašije vždy, keď sa čosi deje? Haló? Si tam?! Dobre teda. Idem práve za Orihime a asi pôjdeme zatým obchodníkom. k chceš, prídi za nami. Ja ne." Zložím telefón a to už prichádza autobus. Nastúpim naň a odveziem sa k Orihime. Nechcem ostať navždy chlapom. A Orihime! Tá si to nezaslúži. Ksó! Kto toto spôsobil, ten si to vypije! |
| |
| Pobaveně se usmívám. Tohle je ještě lepší než jsem si představoval. Noitora sice mi zkazil pohled na jeho plochou hruď, ale budiž. I když mám takový dojem, že nám Lady Aizen neříká vše, třeba Hogyoku zahodila? Naah, tak nerozvážná by nebyla. “ Co takhle zkusit najít Hogyoku a pak se zeptat jeho výrobce, třeba i pod nátlakem, jak to zvrátit? Ten to určitě bude vědět,“ ozvu se klidně, ruce mám založené na hrudi. Docela mě ta nová situace baví. “I když mě by nevadilo, kdyby to tak zůstalo,“ pronesu pobaveně a hodím nohu přes nohu. Očima prolétnu všechny přítomné. “Tohle je rozhodně lepší než mít mužský harém,“ zašeptám si pobaveně, oči mi jiskří. “A pokud jde o to hledat Hogyoku, já se klidně hlásím. Jsem zvědavý na reakci lidí… a chaos v Soul Society,“ ušklíbnu se nad tou představou. Pak se mi tvář ještě víc rozjasní úšklebkem, když si uvědomím, jak asi budou nynější ženy SS a světa živých reagovat na své „periody“. Tohle opravdu bude legrace. |
| |
| Sraz Hlasitě jsem si povzdechla. A není to jedno? Jestli žena nebo muž, vyjde to na stejno? povzdechl jsem si. V ten moment mě patrně začali kamenovat hlavně Grimmjow s Noitorou. No co se divíte povzdechl jsem si. Tisíciletí jsem existoval jako bezpohlavní Hollow, a teď pár let žiji v rozdělených tělech v obou pohlavích, upřímě je mi jedno jesli má moje tělo velký prsa nebo ne, přiznávám, na začátku to byl šok, ale myslím že tewď už to není tak hrozný...valstně je to v podstatě stejný. |
| |
| Soul Society: Je tedy na čase jít na schůzi kapitánů a podkapitánů, každý kam patří. V hale, kde vždy čeká Yamamoto je už skoro plno, kapitáni, co už tu jsou sice stojí poslušně na svých místech, ale jelikož tu ještě nejsou všichni a schůze není zahájená, baví se mezi sebou o těch podivných věcech. Jakmile všichni dojdou, Yamamoto si vyžádá ticho a pokývne na Mayuriho, aby začal mluvit. Vypadá podivně, ale je z něj docela roztomilá babička. “Je to velmi zábavné, co se nám všem přihodilo, nemyslíte? Začala jsem už dělat menší průzkumy na mě a mém podkapitánovi,“ promluví, když všichni ztichnou. Očividně má radost, že se stalo něco tak šíleného, co může zkoumat. Ovšem na něm není moc vidět změna, jen je vidět, že má i prsa. “Bohužel, všechno na našich tělech vypadá naprosto normálně a přirozeně. Zatím se nám nepovedlo zjistit, proč se to stalo, jestli má někdo nějaké návrhy, co to mohlo způsobit dám vám prostor… a jestli je někdo ochotný podstoupit pár experimentů, nebo mi někoho ze svojí jednotky předat, budu jen ráda,“ pak se zas vrátí na své místo. Yamamoto mlčí, čeká, jestli někdo něco nebude vědět, o čemž všichni pochybují. U podkapitánů se nic moc neděje. Všichni na sebe bezradně koukají, a čekají, jestli někdo něco nenavrhne. “Já bych počkal…a… počkal… až co se dozvědí kapitáni, řekne tiše Kira, zatímco na všechny trochu stydlivě pokukuje a snaží si zakrýt svá prsa rukama. “Ale vždyť je to legraceee!!“ zavýská vesele růžovovlasý hošík, který se objevil neznámo odkud. Ichigo-chan: Ale no taaak, Kurosaki-kuun, řekne Urahara, zatímco se ovívá vějířem. “Já nic nedělám. Jen jsi mě překvapil, zrovna, když jsem spal, tak se nediv, že tě pozoruji trošku divně. Jsem ještě ospalý," a jako na důkaz svým slovům taky zívne. “A myslím si, že nejsi na správné adrese. Zrovna jsem to zjistil taky, že se tohle stalo… nevím, jak jsem se stal ženou a ty také, ale pokud tady zůstaneš a pomůžeš mi tím, že mě necháš, abych tě prozkoumal, třeba na něco přijdu," dopoví a udělá k tobě pár kroků, upírá na tebe svůj zrak a ušklíbá se, najednou už zas vypadá poněkud děsivě. Tatsuki-kun: Orihime už na tebe čeká. Poněkud smutně sedí na schodech a vyhlíží tě. “Tatsuki-chaan! Tatsuki-chaan, tady jsem!“ začne volat a skákat, jak tě uvidí. Hned s k tobě rozeběhne. “Tak co? Už jsi na něco přišla? Co se stalo? Jak se to stalo? Už víš co budeme dělat? Kdo za to může?!?! Ale neboj se, tohle určitě nic není, třeba to je takový krásný a divný sen!“ vyhrkne, oči má na vrch hlavy. Jen… co je na tom krásného? Hueco Mondo: Aizenka trpělivě čeká, až se všichni dohašteříte. Občas se na některé reakce tváří dost pobaveně, ale pořád má svůj arogantní povýšenecký úsměv. Ani nezasahuje, když se do sebe pustí Grimmjow s Nnoitorou a jejich hádka je lehce ostřejší, než ty okolo. Ale i oni vycítí, že by asi měli být zticha a jen nenávistně se okolo sebe rozhlížejí. Jakmile se zas všechny pohledy upírají k Aizenovi, konečně zas promluví: “Tak tedy, padlo tu pár návrhů… Halibel, jestli se opravdu chceš jít podívat po hougyoku, vezmi s sebou pro jistotu ještě někoho z Espady. Můžete vzít i svoje fracciony, pokud o to budete stát. Nechám to ve vašich rukou, ale nedělejte nic zbytečně. Doufám, že ji brzy najdete. Kde ji budete hledat, je na vás“ pak jen vyčkává na názory ostatních. |
| |
| Porada Hlasitě a otráveně jsem si povzdechl. Jak úchvatné brilantní plán poslat jedinou osobu z Espady která vý jak tahle těla fungují pryč, vzkutku brilantní zašeptal jsem vedle mě stojící Hallibel. ozval jsem se ale i nahlas. Mno fajn, sice se mi nechce, ale vzhledem k tomu že Hallibel je patrně jediná kdo mi bude schopen poradit v případě že se tohle tělo začne chovat nezvykle...pokud proti tomu nic nenamítáte Aizen-sama já a můj Fraccion se hlásíme dobrovolně tektéž. řekl jsem s mírně znuděně, jako by to nebylo nic víc než nutnost, hodně nechtěná nutnost. |
| |
 | Ráno Jako obvykle, ráno jsem byla první z 11.jednotky, kdo byl na nohou. Té změny jsem ze začátku tak nějak nevšimla...Přeci jen, moc jsem se nezměnila...Kimono sedělo pořád stejně a v obličeji nebyla téměř žádná změna...Ale uvědomila jsem si to, když jsem uviděla Ken-chan a další z jendotky. "To je ale legrace..." zasmála...tedy zasmál jsem se. "Ken-chan, vypadáš taaaaaaak divně." Po Ken-chan by se asi opravdu žádný muž neohlédl...Svalnaté paže, velká jizva přes obličej, páska přes oko... Po tom, co jsem se "pokochala" reakcí Ken-chan, vydala jsem se na průzkum 11. jednotky. Jako první jsem se zastavila u Yumi-chan a Baldie-chan. Yumi-chan se ani nijak nezměnil/a, jen měl/a možná delší vlasy a trochu větší...ehm...hrudník a Baldie-chan...Radši no comment. Hned jsem spěšně prolétla zbytek jedenáctky a poté jsem vyběhla na schůzi podkapitánů. Vlítnu tam ani nikdo neví jak a vlezu Kirovi do jeho "porslovu". "Ale vždyť je to takovááá legraceeeee!" |
| |
| S Orihime Cesta do mesta bola fakt otravná. Ale malo to aj pár krás. Vo vlaku začala partia idiotov robiť zle jednej starenke. Keď sme zastali u nás v meste, našli ich natlačených v záchodíku a pomerne dolámaných. Aspoň, že na niečo je to dobré. A nikto po tom nepríde za mnou domou s tým... Čo si to spravila. Nikto... Lebo to spravil dáky chlapec. Začínam si užívať niektoré výhody premeny. Dobrá nálada mi vydrží do stretnutia s Orihime. "Jejda. Veď ty vyzeráš ako Ichigo." Začnem sa na nej smiať. "Po´dme k tomu vašemu obchodníkovi v klobúku, ako si vravela a cestou vezmime Karin." |
| |
| Schôdza kotaichov "To verím. Od koho chutia koláčiky viac? Od Kuchiki taicha alebo Kuchiki taichki?" Uškrniem sa na Renjinku. "Mimochodom, Isane, Nanao, Namu, Môžte na chvíľu bokom?" Uškrniem sa. Keď ich z dosluchu našich nových dámičiek, spustím, na čom sme sa už s Nanao zhodli. "Večne si z nás robia srandu o ťažisku a tak a ako sme z času na čas nemotorné. Nepovieme im nič o biológii. Nech na to dôjdu sami a Isane... vy im môžete dať špeciálnu kúru." Pousmejem sa. "Nemu, keby dačo, je to asi vedľajší efekt premeny." |
| |
 | HM Po schůzce jsem poněkud kvapně opustil sál. Stále jsem si ještě nedokázal zvyknout na své nové tělo, nebo o sobě začít přemýšlet jako o ženě. Chjó, to je tak strašně nemotorný a nepohodlný, jak s tím Ran-chan mohla vůbec chodit? zanadával jsem a šťouchl si do až příliš vyvynutého poprsí. Bože, jestli se tohodle brzo nezbavím asi mi hrkne v... Moment... zarazil jsem se v duchu. Ichimaru Gin je zrádce a proto nemůže navšívit Rangiku v SS, ale v tomhle těle mě nikdo nepozná a když poupravím své reiatsu...jen doufám že to postihlo i SS, bude takoví zmatek, že si mě nikdo nevšimne. s tím jsem se rozhlédl jestli mě nikdo nepozoruje a když jsem zjistil že ne, v duchu jsem zamával Aizenovi a pomocí Garganta přešel do SS, pochopitelně v neobydlené části Rukongai, aby si mě nikdo nevšiml, odtamtud jsem zamířil pěškobusem do Seretei. |
| |
| Kapitánska schôdza "Yare, yare. Yama-ji, nebolo by múdre sa spýtať Kisukeho, či s tým niečo nemá a pozrieť sa dolu, aký je tam stav? Niečo mi vraví, že to bude príliš rozsiahla katastrofa. Mimochodom, skúšali ste už niekto skontrolovať svoje zampacto, či to nepostihlo aj tie? Hlavne ich vlastnosti v boji." Zamračím sa, lebo ma ten nápad vydesí. Čo ak je z môjho meča chlap? Už ženská s rozdvojenou osobnosťou bola katastrofa. Sexuálna mašina a frigidná mníška. Čo by to robilo ako chlap?! "Yare, yare. Po tomto pôjdeme na sake." Otočím sa na Ukitake-chan. |
| |
| Opravdu jsem pobaven. Tohle se začíná vyvrbovat čím dál tím líp. Jsem opravdu rád, že mi nikdo nevidí do obličeje. Protože po poznámce Stark-chana mám chuť se rozchechtat ještě víc. “Já klidně půjdu, ale moje fracciony tu nechám. Nemám náladu na partu pubertálních kluků, co se mi bude hádat za zády,“ povzdechnu si. Stačí, že tam bude Lilynette. A taky moji, teď už fraccioni budou mít docela dost práce s naháněním „děvčat“ pokud je dohaduju dobře. “A mám ještě jeden dotaz. Můžeme si dělat, co chceme na zemi, abychom nalezli Hogyoku?“ podám to trochu ležérně, aby si nemysleli, že mám něco za luben. Ale ve skutečnosti ani po té hlouposti pátrat nechci. Tohle mě baví to nové tělo. Nic mě netíží na hrudi a navíc tu mám krásný harém, docela prsatých žen. Jo, kdo by se chtěl znovu vracet ke starému? A navíc, ke komu přijdou, když budou potřebovat pomoc s jejich „měsíčními problémy“? Ano, já si to užiju na sto procent. |
| |
| “Ne ne ne! Jdi ode mě, ty úchyle! Nebudeš mi šahat na tělo! To už jsme tu měli a nedopadlo to dobře… skončil… skončila jsem jako Vizard! Ne ne! Další pokusy s mou osobou a hlavně tělem nepřipadají v úvahu!“ Vyděšeně couvnu. Ten chlap… tedy ta ženská mi nahání hrůzu, když se na mě takhle kouká. Udělám další krok vzad a o něco zakopnu, aniž si to uvědomím, ležím na zemi v dost kompromitující pozici a mnu si naraženou hlavu. b>“Au! Co to zatraceně bylo!“zavrčím naštvaně. Ale uvědomím si, že než v stanu tak mě nejspíš chytí. Ale stejně to musím risknout. Nenechám nikoho šáhnout na tohle tělo! Bylo dost, že mě de fakto zabil… zabila, ale zase mi to pomohlo zachránit Rukiu… zamyslím se. Možná… by mohl… mohla pomoct s tímhle šílenstvím taky. “To víš, že jo. Jen se hezky polož a nech Kisu-chaan ať tě hezky prohmatá,“hlas mého Hollow je více jak otravný. Chtě nechtě zrudnu až po uši. Rychle se vydrápu na nohy. |
| |
| Schromáždění Pohled mi zabloudil znovu na Hallibel a musím říct že samolibý výraz v jejíc očích mě ani omilem nenaplnil klidem. Dávej pozor ať to nepřeženeš, stále jsi jen číslo 3 Hallibel-kun šeptl jsem jí s pochmurným úsměvem a rozhlédl se po místnosti. Kampak se nám poděl Gin?...Kampak se podělo jeho reiatsu? zapátral jsem v okolí, ale nenašel jsem vůbec nic, ani stopu po něm. Hmmm, Tio-kun, taky sis toho všiml? Jeden z šéfíku je v trapu... šeptl jsem jí poznamenal jsem, načež jsem si prohlédl obličeje ostatních, podle toho bych řekl že ani nikdo z Espady ani Aizen s Tousenem si ničeho nevšimli, nejspíš měli plnou hlavu starostí se svími novími těli. |
| |
| Soul Society Kira se na Yachiru divně podívá, ale je tak nějak zvyklý na její chování, takže ho to moc neudiví, dokonce ani to, že neví, kdy přišla. “Co je na tom zatraceně zábavného?“ ozve se tlustá žena, očividně to musí být podkapitán od Soi Fon. Mezitím tedy Nanao, Nemu a Isane poodejdou s Ran-kunem, jak je požádá. Nemu skoro ani nehne brvou. “Pokud mi to Mayuri-sama dovolí… ale myslím, že tohle si můžu dovolit jim všem říci, že je to vedlejší efekt…“ Isane se to očividně moc nelíbí. “Ale to není příliš hezké takhle jim nic neříci, ne? Mám strach, že je nebudu pak stíhat ošetřovat, když nic nebudou vědět…“ Nanao se jen sotva znatelně usmívá. Ta očividně nic nenamítá na to, že se jim to zatají. Na schůzce kapitánů… Yamamoto si trochu nerad přizná, že na slovech Kyouraka něco bude. Nejspíš se bude opravdu muset požádat o pomoc samotného tvůrce hougyoku. “Dobrý návrh.“ řekne po chvilce mlčení. “Měli bychom za ním někoho poslat… hlásí se někdo dobrovolně? Pokud nebude nic vědět on, bude to asi dost problém. Ty zmatky všude po Soul Society nejsou dobré pro nás všechny. A dále… kdo tu kontroloval svoje zanpakutou?“ zeptá se a rozhlédne se po sále. Vystoupí Soi Fon. “Já, stal se z ní kluk. Vypadá to, že následky jsou daleko rozsáhlejší, než se zdá…“ řekne odměřeně, pak zas zajde zpátky do řady. “Děkuji, Soi Fon, za informaci. Nyní jen počkám, jestli je někdo ochotný jít za Uraharou Kisukem a pak schůzi rozpouštím.“ řekne po jejím podání informací. Hueco Mondo: Je vidět, že si teprve teď Aizen uvědomil onu věc, že pošle momentálně jediného muže z Espady pryč, a také jediného, kdo ví jak ženské tělo opravdu funguje. Chvíli se zamýšlí, jestli ji opravdu poslat. “Nenamítám nic, Starku. Klidně tedy běžte vy tři, když tu Hallibel nechá svoje fracciony, budou muset spolupracovat a my s jejich pomocí na vše přijdeme.“ řekne. Pak se obrátí obličejem na Hallibel. “Oh, jistě. Samozřejmě, dělejte cokoliv, jen ji hlavně najděte!“ prohlásí a opět je vidět, že s ním asi cloumají podivné hormony, nebo je nějak nesvůj, protože poslední větu takřka vykřiknul. Pak se dnes už poněkolikáté odmlčí a uklidňuje se, aby si zachoval tvář. “Tedy… skoro cokoliv. Nedělejte nic, co by se křížilo s mými plány.“ dodá už klidně. Tatsuki: Orihime s tebou tedy souhlasí a vydá se na cestu. Jenže jakmile zazvoníte u Ichiga doma, jeho… její… otec… matka… vám poví: “Karin-kun? Ale ne, ten právě odešel,“ pak se tak trochu rozpláče. “Někam šel a nechal tu maminku samotnou!! I Ichigo odešla! To mám ale děti… Karin se jí podle jejích slov vydal hledat… říkal něco o obchodě podivného chlapíka s kloboukem.“ Je tedy znát, že to postihlo nejen vás dvě, ale daleko širší okolí, jak je to jen možné? Kam až to sahá?! Je vám tedy oběma jasné, co se stalo. Třeba Karin něco vycítila a vydala se za svým bratrem naprosto cíleně, že by se mu něco stalo, kromě toho, že by byl proměněný v holku? Ichigo-chan: Jakmile se zas zvedneš na nohy, Urahara tě připlácne ke zdi a stále se zlověstně usmívá. “Jen tě prozkoumám. Chci ti jen pomoct, Ichigo…-chan… Nebraň se tomu…“ řekne tiše, když ho něco… nebo spíš někdo srazí k zemi. “Ty uchláku!!! Co si to dovoluješ k mojí sestře?!“ zaječí ten někdo, je to Karin. “Já věděl, že je něco v nepořádku! Ani se na ni neopovažuj sahat jen kvůli tomu, že teď vypadá jako fešná holka!“ oči jí jen planou, a Urahara se opatrně sbírá ze země. Je na něm znát, že se určitě jen tak nevzdá, a že tohle nebyl první pokus. “Co se to tu děje? Jen jsem si dělal legraci, musíš mi to tak kazit?“ podiví se Urahara, ale očividně to jen byla výmluva, aby ji trochu uklidnil. A to ani neví, že se blíží Tatsuki s Orihime… |
| |
| Soul Society "Co je na tom zábavného? No přece všechno! Podívejte se na sebe, vypadáte a chováte se faaaaaaakt divně," zachichotám se po dívčím způsopbu a přelétnu pohledem po ostatních. Hm...Je to sranda, ale s těmihle suchary se nedá bavit...Asi půjdu za Yumi-chan a Baldie-chan, s těmi bude větší sranda, pomyslím si a stejně rychle, jako jsem se objevila, i zmizím. Mířím do sídla 11.squadu, za naší známou bojovnou dvojkou. |
| |
| Gin-chan: Rukongaiem projdeš docela hladce a problém nastane v Seireitei. Hned, co projdeš vším tím zmatkem, kde nikdo neví, co se to děje, někdo se ti najednou pověsí na krk. “Oi! Krásná dámo, ten váš úsměv je úžasný, nechcete jít se mnou na drink?“ je to nějaká opilá žena… dříve asi muž. Nejspíš je to jeden z těch ožralů, co jsou neustále v lihu, a tak si ani nevšimnul, že se mu změnilo pohlaví, anebo všimnul, ale myslí si, že je moc opilý a jen se mu to zdá. “Jen na skleničku, uvidíte, že se vám to bude líbit…“ zašeptá potom a je z ní hodně cítit nějaký levný alkohol. Najednou jsi středem zájmu a všichni se otáčejí tvým směrem. Občas můžeš zaslechnout, že jsi dokonce někomu povědomý, ale samozřejmě tě nikdo nepoznává najisto, ale že je nesmysl, aby si byl ten kdo si myslí, že jsi. Co bys tam, podle nich, dělal, že? |
| |
| Seretei Věnoval jsem ožralovi velice "milí pohled" promiň cukroušku, ale naneštěstí jsem heterosexuál, takže z toho nic nebude zasmál jsem se drobet šibeničnímu humoru a poračoval v cestě. Naprosto jsem netušil kam bych měl jít, na snadě bylo velitelství 10. divize, ale nechtěl jsem aby byl Hytsugaia poblíž, kdyby mě náhodou poznala, navíc vzhledem ke zmatkům které panovali tam ani být nemusela, proto jsem začal nenápadně pátrat po stopách jejího reiatsu, štěstí mi přálo a když jsem jednu čerstvou stopu objevil, vydal jsem se po ní. Doufal jsem že bude sama a přitom jsem naprosto netušil co jí řeknu...jediné čím jsem se mohl utěšovat že teď jsem byl to slabší pohlaví já a muži ženy přece nebijí...tedy alespoň doufám že si to stihne uvědomit v čas... |
| |
| Dom Kurosakiovcov "Vďaka a prepáčte, že sme vyrušovali, Kurosaky-san. Dovidenia." Vídeme od Ichiga. "A teraz hor sa k tomu váśmu... ako sa volá ten obchod? Urahara shoden?" A zamierim smerom k obchodu. Až dostanem Ichiga do rúk,vyklopí mi, ako tú zmenu zvrátiť alebo to z neho vytlčem. Páni. Ale on bude teraz ženskú! Nemôžem predsa zbiť holku! |
| |
| Schôdza podkapitánov: Spozorniem a zaseknem sa uprostred vety, počas dákeho nudného rozhovoru. To raiatsu... Gina poznám príliš dlho, aby som si nepamätala, ako ho cítiť, keď sa maskuje. "Izuru-kun." Otočím sa na Kiru. "Mohol by si ísť so mnou? Súvisí s tým..." A ukážem na strieborný prívesok. (Gin = stribro) Pomali výdem von a zamierim kamsi hlbšie do Seireten, z kade cíti m to raiatsu. |
| |
| Schôdza Kapitánov: "Yare, yare. Takže aj zampacta. To je zlé." Ako tú schyzofreničku... oho schyzofrenika ukrotím?! Otočím sa k Yama-jimu. "Oy, Yama-ji, pôjdem ja a Soi Fon. Potrebujeme hovoriť so všetkými, že? Ona má v celku blísko k Yoruichi a Kisukemu a ak sa dostanem k Vizordom, Lisa bude so mnou ochotná spolupracovať." Ksó, Urahar. Čo všetko tvoj kameň ešte zvládne? Narobil už riadnu paseku. Za toto sa už budeš musieť zodpovedať. |
| |
| Sereitai Procházel jsem ulicemi Seretei a přemýšlel jak Rangiku odseparovat od ostatních, když se její reiatsu začalo přibližovat poznala mě? znejistěl jsem. To není jen ona, ještě někdo...zradila?...ne, to druhé reiatsu je Izuru, to by mělo být v pořádku zmračil jsem se v duchu, přestože jsem se trošku uklidnil a místo abych je hledal našel jsem si klidnou a nerušenou uličku pro setkání, stále jsem byl na pozoru. Je pravda že Rangiku mě zná nejlépe ze všech, ale stejně jestli mě poznala ona, můžou i jiní... |
| |
| Seireiten Ani s aneobzerám na Kiru a okamžite si to zamierim von zo stretnutia vice-kapitánov. pochybujem, že v tomto zmätku si to vôbec niekto všimne. "Počkaj ma." Začujem ženský hlas. Nemôžem si pomôcť, ale Kirovi tá premena pomohla. "Tak poď, Izuru-chan. Toto bude zaujímavé. Aspoň zistíme, či sa to stalo aj v Las Noches." Nikdy by ma nenapadlo, že bude tak lúpi, aby sa sem vrátil. Gin, čo stváraš? Zabúdaš, čo si povedal? Prišiel si to napraviť? "Ale Rangiku-kun, si si istý?" Spýta sa Izuru neisto. "Neveríš mi? Vyrastal som pri nej." Takže ani Izuru Gina nerozpozná. To je dobré. Viac než dobré. Možno sme mali vziať pre istotu ešte niekoho. Zaraki-taicha alebo Hytsugaiu taicha. "Som si istá." Vedel si Gin, že ani Izuremu to nedôjde, že si to ty? Spoza rohu sa pri Gin-chan vynoria muž a žena. "Hoy, Sashivuri ja na." |
| |
| Ichimaru Stojím opřený o stěnu jednoho z domů, schovaný ve stínu a tvářím se jako bych si jejich příchodu ani nevšiml. Páni, to je mi ale změna, nebýt Reiriaku, spletl bych si snad Kiru s Ran-chan pousmál jsem se v duchu při představě co by mi za takový omil Ran-chan udělala, nebo udělal? Nadále jsem pokračoval ve hře na přehlíženou a přibližující se dvojice jsem si nevšímal. TO že za mnou šli sami dva bylo sice dobré znamení, ale pořád bylo možné že někde o kus dál číhají zálohy a já si musel být jistý že mám únikovou cestu připravenou. |
| |
| Cítím, jak jsem celý… celá rudá, když mě přimáčkne ke zdi. Jsem docela v šoku, že je najednou tak blízko. Nejraději bych se propadl… propadla celá do země. Tohle se prostě neděje. Ona mě neoharašuje! Ale když jí Karin skopne k zemi, přijdu si jako blbec. To já bych měla chránit své mladší bratříčky… sestřičky?… sourozence, zatraceně, začíná mě z tohohle zmatku bolet hlava. Nejdřív se mi změní pohlaví, stejně jako mému zanpakuto a hollow. Pak po mě vyjede úchylný Urahara, ne že by to byla novinka, ale stejně. A jako třešnička na dortu se mě tu zastává Karin! Můj mladší sourozenec! Zatraceně, neměl bych to být já, kdo chrání ostatní! Připadám si zbytečná. Ale proč mám takový dojem, že Kisuke se určitě pokusí ještě o něco? Raději nemyslet a poznámky své hollow neposlouchat. “Pokud mě budete hledat, jdu se raději nadýchat čerstvého vzduchu. A Karin? Nezabij jí, určitě ví něco o tom, co se s námi stalo, tak … nech jí žít ano?“otočím se ještě na Karin a jdu si sednout před obchod. Znaveně si povzdechnu a zakloním hlavu. Nebe vypadá obzvláště krásně… pomyslím si. |
| |
| S Ginom "Izuru, možno by pre teba bolo lepšie nebiť tu. Nie som si ešte istý, ako to vypáli." Otočím sa na Kiru. "Každopádne tu nie sme oficiálne." A stiahnem si podkapitánsky odznak z rukávu a schovám ho medzi kimono a nagajuban. "Vďaka, ale ostanem." Izuru nasleduje môjho príkladu. Dúfam, že vie, čo robí. V široko ďalekom okolí sme sami. Len samý nízky neseadový shinogami. Asi štvrtá divízia. Nemá kto ďalší zasahovať. Výraz na tvári sa z priateľského zmení na nahnevaný. "Čo si si myslel, že robíš, keď si odchádzal?!" |
| |
| Podívám se na Starka. “Nestrachuj se. Vím jaké je moje poslání a moje místo. Jsem tu, abych pomohla Lordu Aizenovi porazit Gothei 13, Stark-chan,“ hlas mám stoický. Ano tohle vím, ale nebylo by na škodu, aby po mém boku bojovali ženy na místo mužů. Je to taková příjemné změna oproti obhroublým způsobům, i když pochybuju, že si někteří zvyknou na nový vzhled a nový způsob chování co se od nich vyžaduje. Založím si ruce na hrudi. Rozhlédnu se. Opravdu Ichimaru chybí. Co ta liška podšitá zase chystá? “Zajímavé, doufám jen, že z toho nebudou problémy.“ odvětím Starkovi. Docela mě baví jak se Aizen potýká s hormonální nestabilitou. Znamená to, že snad má… svou periodu. Tak tohle je opravdu zajímavé, a abych se přiznal vtipné. Kývnu. Ale nebude to snad naše chyba, pokud se Hogyoku nenajde, ne? Zvednu se. “Pokud mě omluvíte, kdo nám vytvoří gigai? Protože nemyslím si, že jít na zemi takhle by nám něco přineslo. Soul Society určitě bude obezřetnější než dřív a já bych nechtěl skončit hledání dřív než bych ho začal,“ normálně už používám mužský rod. Nějak mi ta proměna nevadí. Ale tohle mě doopravdy zajímá. |
| |
| Seretei Huh? zatvářil jsem se "překvapeně" když na mě Rangiku promluvila. Páni Rangiku, tobě to sluší, jsem taky strašně rád že tě po tak dlouhé době vidím a děkuji za optání, mám se pěkně pousmál jsem se, v těto větě však nebylo pranic kousavého, spíše naopak. A když už ses zeptala, myslel jsem si že mě budeš držet trošku déle...přecijen vstahy mezi kapitány a více-kapitány nejsou přijímány moc kladně i když se jedná o jiné divize... |
| |
| Seiretei: "My máme vzťah?" Spýtam sa ublížením tónom. V Z tváre sa dá vyčítať tá samá bolesť. "Počkám vedla." Izuru sa radšej vzdiali. "Boli sme spolu roky a ty si po tom odídeš. Len tak z čista jasna a bez vysvetlenia. Čo sleduješ tým, že si sa vrátil? Chceš mi len viac ublížiť? Jitřit staré rany alebo čo?! To si ma mal nechať v pustine 13. okresu!" Zamračím sa a pozriem na neho - ňu. "Viete aspoň vy, čo sa stalo, že vyzeráme takto?" Mohli by. Snáď v tom nie je Uraharov kameň. Musíme to zvrátiť. I keď... Zas tak hrozné to nie je. |
| |
| Ichimaru Přez tvář mi přelétla paleta emocí než jsem se opět ovládl. Ehm, Ran-chan...kun nehraj mi prosím na city, tohle tělo je snáší poněkud hůř než to předešlé zamumlal jsem drobet přiškrceným hlasem. Proč si asi myslíš že jsem ti nic neřekl? Protože jsem tě do toho nechtěl zatáhnout, kdo se něco dozvěděl byl odstraněn, takové bylo pravidlo a bez výjimek povzdechl jsem si. a důvod proč jsem se vrátil? Netuším, prostě jsem si na tebe z ničeho nic vzpoměl v HM a tohle mizerné neovladatelné tělo se rozhodlo tě navštívit aniž by k tomu dostalo svolení zanadával jsem a praštil rukou do zdi. |
| |
| Seiretei: Ksó. Musela som mu to celé vysypať? Rovno z oči v oči... Ksó. "Z ničoho nič?! Zopakuj to ešte raz. Neprejde deň, čo si nespomeniem a ty mi tu hovoríš o náhlom náhodnom spomenutí si!" Rozčúlim sa. Po tom chvíľu mlčím a po tom sa rozosmejem. "Ja hlúpa. Veď je to jasné. Mal si tam určite kopu ženských, tak prečo by si na mňa spomínal. Izuru... Audiencia sa skončila. Odovtzdáme ho sotaichovi." "Iste? Nie je to len kvôli návalu emócií. Rozmýšľasj. Odčiniť to nepôjde." Kira naštvane pozrie na Gina. |
| |
| Seiretei Zadíval jsem se Rangiku do očí, emoce v nich už opět nebyli. Nezastavíte mě a to dobře víš pousmál jsem se. Ale když už ses o tom zmínila, bylo to poprvé od téhle mizerné proměny po téhle větě jsem opět proklel svoje tělo, které bez příkazu udělalo krok směrem k ní/němu pevně ji/ho objalo a políbilo. |
| |
| Seiretei: Kira sa červenajúc odvráti. Usmejem sa na Gina. "Takže si myslíš, že si ma týmto kúpiš?" Rukov prejdem po okraji tej jeho ženskej tváričky. "Si si istý?" O pár krokov postúpim v pred a tak sa ginov chrbát dostane až k stene. "Gin... Nemal si ísť preč. Mohlo... mohlo to byť tak pekné." Letmo Gina poboskám na pery a zídem na krk. Kira radšej zájde za roh. Vďaka Izuru. "Sanibantai taicho, prečo? Mal si ma vziať alebo ostať. Stále môžeme újsť od oboch. Od Gotei a aj od Aizena. Stačí len slovo." |
| |
| Seiretei B...brzdi trošku Ran-kun, nejsem ještě zvyklí na tohle tělo zašeptal jsem, ale to byla tak jediná obrana na kterou jsem se zmohl, mému tělu se totiž nechtělo hýbat, chtělo se mu nechat Matsumoto dělat co uzná za vhodné. Chtěl jsem...doufal jsem že mě budeš držet déle...že nestihneš utéct před menosovím zásahem zašeptal jsem, nechápal jsem co se to se mnou děje, naprosto jsem se nebyl schopný pohnout a nohy mě drželi jen tak tak... jejště...ještě se nemůžeme ztratit...ne dokud nenapravíme...nenapravíme tenle nepořádek... dokonce i mluvit pro mě bylo stále obtížnější. Ksó... |
| |
| Seiretei: "A tomu mám ako veriť? Je to pravda?" Spýtam sa a prejdem na uši. "Naozaj si chcel, aby som ťa nepustila? Rovnako dobre si ma mohol chytiť za ruku a nepustila by som sa." Jednou rukou sa nad ním/ňou opieram o stenu. Na malí moment skloním hlavu a po tom ho/ju vášnivo pobozkám. Druhá ruka ju pritiahne ku mne bližšie. "Bolo toľko možností. Nezasiahli by. Nestihli by." Krk a smerujem nižšie. Ruka, čo sa opierala sa presunie na jej/jeho zadok. |
| |
| Seiretei V tento moment jsem jí za to co dělá chtěl udělat hodně věcí a málo která z nich neobsahovala velice bolestivé psychické i fyzické mučení, ale nezmohl jsem se na nic, jen jsem ji nechal dělat co uzná za vhodné. Já...muselo to vypadat jako náhoda...nechtěl jsem...Aizen mi od začátku moc nevěřil...nechtěl jsem mu dát do ruky odjištěnou zbraň zašeptal jsem, přičemž mé zrádné ruce začali sami přejíždět po jejím/jeho těle. Už toho mám ale dost...přehnal to...moc experimentoval a pak ještě Hyougoku zahodil do Real World...nehodlám s ním mít už nic spol...společného.... |
| |
| soukromá zpráva od Matsumoto Ran pro "Tak poď so mnou." Zašepkám jej (mu) do uška a jemne skusnem. "Ak to povieš Yamamotov, nebude ťa pokladať viac za zradcu a vrátiš sa, ako kapitán." Krk. "Môžeme byť spolu a tento raz ná žiaden Aizen nebude deliť. Jeho a Tosena stretne spravodlivý koniec." Pritlačím ju (jeho) k stene a kolenom ju (jeho) dokopem k tomu, aby roztiahla(/ol) nohy. "Alebo mi to celé rosprávaš, aby som ti zas dzobkala z ruky?" Nežný jemný hlások a nos zaborím do údolia. |
| |
| soukromá zpráva od Ichimaru Gin-chan pro Ne, počkej.... ale opět to byla asi tak jediná obrana na kterou jsem se zmohl, jinak právě naopak ve všem jsem jí vycházel vstříc jak jen se dalo. To... a konec, nějaký neviditelný spínač se přepl a s ním zmizelo veškeré sebeovládání, tak nějak mi ani nevadilo že do té uličky může kdykoliv kdokoliv zabloudit, v neznámém prostředí poněkud nešikovné a nemotorné ručky si začali pomaloučku klestit cestu po tvém těle směrem dolů. |
| |
| soukromá zpráva od Matsumoto Ran pro Usmejem sa. "Takže, ako to bolo...?" Z údolia sa presuniem na kopčeky. Viem, čo by to malo robiť, ale netuším, či to robím správne. Snáď áno. "Aké to je?" Usmejem sa. a ruka zájde už pod spodné prádlo, ale beztak sa drží vonku. Hmm... to mi šibe z toho nového tela alebo z množstva alkoholu? "Si si istý, že chceš byť opäť so mnou a spravíš pre to čokoľvek?" Ginovo oblečenie je na zemi a ja schádzam jazikom z údolia smer brucho. "Istý?" |
| |
| soukromá zpráva od Ichimaru Gin-chan pro Mírně jsem se prohnul v zádech, z úst se vydralo slabé slastné vzdychnutí. a prý že se neumíme ovládat jen my... blesklo my hlavou, načež když Rangiku tak nějak utekla mím rukám, tak se přesunuly na její/jeho hlavu a začali ji drobet popohánět/tlači směrem dolů. Co se to se mnou u všech všudy děje? S...stačí říct....a...ano.... vzdychl jsem. |
| |
| soukromá zpráva od Matsumoto Ran pro "A si si istý, že to nevravíš, aby som pokračovala?" Na chvíľu zastanem a pobavím sa jeho zdeptaným výrazom. "Gin... Mal si so mnou ostať." Usmejem sa a vrátim sa opäť k ušiam. To by malo znamenať ešte väčšie vytŕženie. "Milujem ťa. Vráť sa." Zašepkám a zbozkávam jej (mu) krk. Chvíľu si dám načas a presuniem sa trocha nižšie. Chvíľu pobudnem v údolí a ešte nižšie. V zápätí nemá ani spodné prádlo a miesto uška sa venujem ovládaču. XD |
| |
| soukromá zpráva od Ichimaru Gin-chan pro Poté co se zastavila se mi na tváři usadil zklamaný a mírně podvedený výraz. Copak na tom záleží? vypravil jsem ze sebe se značnými obtížemi. Můžeš být ráda...máš to mnohem lehčí než jsem měl já...(a tím je myšleno i setkání v Real World i setkání v Rukongai XD) tady ale s mluvením končím, přecijen, proč se rozptylovat slovy? ani jsem si nevšiml, kdy Hallibel ze šatníku ukradené spodní prádlo putovalo dolů. V okamžiku kdy se vrátila její hlava dolů jsem se musel kousnout do rtu abych nepřivolal všechny v okolí, hlavně s Kirou by byl asi problém. |
| |
| soukromá zpráva od Matsumoto Ran pro Prestanem. "Nesprávna odpoveď. Veľmi nesprávna. Komu na tom záleží... Hmm... Predvediem ti, komu..." Usmejem sa. "Ale nie hneď." A vrátim sa k jej krku. Dva prsty jej dám do pusy. "Ženám na tom záleží. Nie sú stroje, ako muži. Na niečo bude aspoň ten uraharov kameň dobrý." Usmejem sa a ruka zíde dole. Tentoraz idú prsty aj dnu a ja boskávam medzitým krk a hrudník. |
| |
| soukromá zpráva od Ichimaru Gin-chan pro Opět zklamaný výraz. Je lepší odpověď že to sám nevím? blískl se na mém obličeji žraločí úsměv. Možná kdybych dostal trošku času na promyšlenou načež jsem vyklouzl z tvého sevření a s využitím trošky síly si tě otočil a zády přirazil na zeď. Konečně se mi podařilo dostat tělo pod kontrolu a bylo na čase zplácet i s úroky. Dřív než se stihla vzpamatovat jsem si klekl, načež putovala hakama i se spodním prádlem dolů. Ale, to je mi příjemné překvapení na tváři se mi zjevil mlsný výraz, načež jsem nechal nenasytný jazíček přejet po jeho nové hračce. jen vědět jak na to... s tí jsem se ponořil do vzpomínek na naše poslední podobné setkání a nechal se jimi zcela řídit. |
| |
| soukromá zpráva od Matsumoto Ran pro V duchu sa bavím. Nie je to zlé, ale ani z ďaleka nie to, čo by to malo byť. Na to nemá dosť skúseností. "Premýšľať si mohol celé mesiace." Zamračím sa. "Mimochodom, podaj mi ručičku. Tu nižšie.... Yare, yare. To mi chceš povedať, že s Aizenom ste to neskúšali? Ja, že vám tam muselo byť dosť dlho." Povedané značne trpko a štipľavo. |
| |
| soukromá zpráva od Ichimaru Gin-chan pro Na chvilku jsem se od ní odtrhl. Promiň, já ti zůstal věrný, neměl jsem čas sbírat zkušenosti jako ty opět se mi na tváři usadil starý dobrý úsměv. ovšem s radostí teď svou chybu napravím...veď mě prosím s tím jsem se vrátil k předchozí čínosti. Zajímavá otázka, pochopila co jsem tou první větou myslel? |
| |
| Seiretei: "Teba nik neopustil." Odtiahnem sa. "Teba nik nenechal samého. Vedel si, čo cítim a aj tak si odišiel. Nechal si ma tu." Zamračím sa a milá atmosféra je razom preč. Skôr, než zareaguješ, máš svojim obi zviazané ruky. Mojim vicekapitánskym odznakom máš zapchatú pusu. Po tom cez teba prehodím tvoje kimono a navlečiem na teba tvoju hakamu, tak, že máš ruky zviazané aj ňou samou pod ňou a kimonom. "Ostaneš tu Gin." "Izuru!" Rýchlo sa oblečiem. Izuru dobehne. "Choď oznámiť, že máme Ichimaruho Gina." |
| |
| Seiretei V okažiku kdy mi svázala ruce jsem to ještě bral, ale rozhodně jsem se neplánoval nechat předvést před CCho jako něčí zajatec, takže jsem jí podrazil nohy, vytáhl ruce z poněkud volnějšího obi a ten jí přiložil i s rukou na pusu aby nemohla volat o pomoc. Gomen Rangiku, ale znáš mě, nejsem pejsek kterého si můžeš dát na vodítko pousmál jsem se ztrápeně. Doufal jsem ve vřelejší uvítání, ale asi jsem si to zasloužil... povzdechl jsem si a ruku na obi vystřídala má noha,takže stále ještě neomlhla křičet, rychle jsem se oblékl. Gomen, zdá se že tě tu budu muset opět nechat samotnou Rangiku-chan i když tentokrát bych tu s tebou raději zůstal. následovala rozlučková pusa na čelo (pusu má zakrytou), po které jsem popadl obi a "pomalím" úprkem zmyzel v jedné z postraních uliček. |
| |
| Seiretei: Síce ma podrazí, ale než vytiahne ruky z obi, stojím. "Ako chceš. " Obímem ťa. A zakričím. "Izuru!" Kira rýchlo dobehne. "Nechcela som, aby ťa takto videl, ale keď ináč nedáš." Objatie je silné a aj tvoje ruky sú pod mojimi, ako v obruči. "Zviaž ho, Izuru." "Hay, Rangiku. Gomen taicho." "Izuru... Je to ex-taicho. S tým sa musíme zmieriť." Kira ťa zviaže. |
| |
| Seireitei Nemůžu tu použít reiatsu, ale nemůžu se ani nechat chytit, zbývá mi jediná možnost Opravdu mě to mrzí Ran-chan, doufám že mi to jednoho dne odpustíš zašeptal jsem, načež dostala silnou hlavičku čelem přímo na kořeno nosu, načež díky vyrušení z koncentrace si mé koleno našlo cestu přímo mezi její/jeho nohy (a nehádej se) když jsem si takto zajistil že se nebude účastnit dalšího boje, mohl jsem se plně věnovat blížícímu se Kirovi. A já věřil tvé loaialitě Izuru povzdechl jsem si, načež jsem se pomocí techniky zvané válení sudů dostal z bolestí se svíjející Rangiku (zároveň jsem popadl nejnutnější kousky oblečení) a dostal se tak z Kirova dosahu. Nezkoušej mě zastavit Izuru-kun pousmál jsem se a zmizel v jedno z bočních uliček. |
| |
| Seiretei: Padám k zemi. Au tá bolesť. Gin.. ja... chcela som len, aby si ostal... Izuru ťa nenechá obehnúť ho. Nie hneď. Chvíľu váha. "Gin..." Jednou rukou sa držím druhú za tebou natiahnem. Držím ťa za lem hakamy. "Nenechávaj ma zas samú..." Prosebný výraz na tvári, zmiešaný z bolesťou. Ani neviem, ktorá z tých bolestí je silnejšia. |
| |
| Seiretei Zarazil jsem se a v duchu zaklel. Nezáleží na tom že má jiné tělo, jak se zdá pořád je to ona se vším všudy... nevěděl jsem jak se rozhodnout, netušil jsem kterou možnost zvolit a nakonec jsem zvolil tu pro budoucnost nejhorší, pro mé svědomí ale nejúnosnější, otevřel jsem Gargantu do opuštěné části HM a protáhl jí Rangiku spolu s sebou, než se stihl Izuru vzpamatovat, opět jsem ji zavřel. Jsem to ale Idiot zaklel jsem potichu když jsme se ocitli sami dva na bílém spísku Hueco Mundo. |
| |
| Haceo Mundo Bolesť medzitým ustala. Má to však iný háčik.... Žiaden šaty. Ale čo už, to snáď prežijem. Vstanem a vrhnem po GIn-chan posmutnelý úsmev. "Vďaka, že si ma tento raz vzal so sebou." Ale si v Haceo Mundo. Od teraz si zradca, Rangiku. Pre tých z SS si rovnaká, ako oni... Pre kamarátov. Trpký úsmev. "Už sa stalo a sme v tom spolu." |
| |
| Ichimaru Povzdechl jsem si, štěstí že má drahá Shinsou zůstala se mnou, spolu s dvěma kusy Hallibelinýho spodního prádla, které jsem si dokázal udržet. Znovu jsem si povzdechl a dosti nešikovně jsem se do těch kousků oblečení oblékl, no mohl jsem dopadnout hůř...chudák Rangiku zbyla jen vrchní část kimona... Pousmál jsem se. Víš že mě vždycky ničilo vidět tě trpět zamumlal jsem a zadíval se na i z téhle vzdálenosti viditelný LS. Mimochodem, jestli si už Aizen všiml že jsem odešel...nejsme v bezpečí ani tady... |
| |
| Haceo Mundo: "Dúfajme, že nazareaguje moc zle na moju prítomnosť. I keď... Otázka j, či ma zaradí podľa raiatsu." Usmejem sa. Napnem všetky zmysli, no žiadna väčšia partia arrankary sa neblíži. "Zjavne maká." Stiahnem kimono a uviažem si ho okolo pása, takže som viac menej odený (/ná). "Pôjdeme do Las Noches?" Spýtam sa a vykročím. Snáď to Aizen pochopí a nezabije nás. |
| |
| Ichimaru Pokrčil jsem rameny. Klidně, ale takhle to bude trvat celou věčnost...nevím kam přesně jsem nás v HM poslal a LS je vidět odevšad v podstatě stejně, takhle to bude rychlejší pousmál jsem se a otevřel další bránu do LS jen doufám že se mi nepovedla přímo doprostřed sálu kde se koná shromáždění, bylo by to celke...trapné. |
| |
| Tatsuki-kun: Dojdeš tedy před obchod Urahary. Už z dálky slyšíš nějaký klučičí řev a vidíš kluka, co vytahává jakousi dívku s rudýma vlasama za uši. “Tak dáš si už pokoj? Ty jsi tak drzý malý děcko!“ a pak se na tebe a Orihime podívá. „Není to… Jinta-kun?“ řekne tiše Orihime, když ty dva uvidí. „A… Kuchiki-san!! Kuchiki-san?! Co se vám to stalo?!“ vylítne po chvilce, opravdu si je docela podobná, musí to být ona a … Jinta? Ještě by asi bylo dobré zjistit, co je to za řev tam uvnitř. Ichigo tu očividně nikde není… A což ty sice nevíš, ale už dávno sedí venku za Uraharovým obchodem a zírá do nebe. Yachiru-kun: Když dorazíš k sídlu jedenácté jednotky, vidíš všechny ty ženy. Pro někoho to je asi opravdu směšný pohled, protože všechny jsou tak naštvané, některé jako kdyby se snad i pokoušely o sebevraždu… ale je tu poněkud pusto, je možné, aby spousta z nich odešlo do čtvrté jednotky, kvůli tomu, co se jim stalo? Ikkakua můžeš najít jak trénuje a Yumichika se právě obdivuje v zrcadle. Cítí se snad ještě krásnější než kdy dřív, ale zatím jen zkoumá všechno nové na svém těle. Zatím není svlečený, jen zkoumá, jak mu sluší hakama. Shun-chan: Yamamoto celkem rychle odpoví. “Tak dobrá, pošlu vás dva. Není to špatný nápad. Kontaktujte také Vizardy a zjistěte, jestli se to přeneslo i na ně a jestli se to děje i v lidském světě. Nezapomeňte co nejdříve poslat zprávu. Ať víme, s čím máme dočinění.“ Soi Fon se stroze ukloní a popojde k tobě. “Vyrazíme hned? Nechci ztrácet čas…“ řekne ti. Ale několik lidí tady v sále tuší, že se jen nemůže dočkat setkání s Yoruichi… je jí to znát v očích, ale jinak se dokonale ovládá. Hueco Mondo – u Espad: Aizen se stále ještě drží, ale opravdu nevypadá ve své kůži. Chvíli přemýšlí a pak kývne směrem k Szayelovi. “Tady Szayel by vám je měl vytvořit, běžte za ním. Doufejme, že bude schopný ji vyrobit rychle…“ Szayel se ovšem ušklíbne a mohutně rozpřáhne ruce. “Ale to není problém! Samozřejmě! Něco tam mám rozpracované a gigaie pro vás budu mít hotové během hodinky, jen je trochu upravím! Pojďte se mnou!“ vyzve vás a vyzývavě mrkne… ta růžová k němu teď tak nějak… víc sedí? Dokonce snad vypadá i daleko sebevědomější, než kdy jindy. Co to jen způsobuje? Gin-chan: Brána se ti povedla otevřít zrovna do Aizenova pokoje. Jsou tam poházené všelijaké fáče, některé od krve. Co to jen může být? Je tu strašný nepořádek. Byl vždycky tak nepořádný, nebo mu konečně nadobro přeskočilo? |
| |
| Las Noches: Vojdem do brány a po tom sa rozhliadnem okolo. "Váham sa spýtať, ale koho je to izba?" S obavou pozriem na Gina. Pomaly dôjdem k najbližším dverám. "Asi bude dobré, čo najskôr vypadnúť." A rýchlo otvorím. |
| |
 | Když mi Karin-chan překazí mé plány s Ichigem, jsem naprosto rozčílený! Ale nesmím to dávat znát... stejně jsem se nechal trefit dobrovolně, ostatně jako vždy, aby mě jen tak podcenili... Jenže já se rozhodně nevzdám. Z Ichiga je teď tak roztomilá dívka, že prostě nešlo odolat. Hned se zas vzpamatuji, a uklidním se během chvilky. Co se stalo vůbec netuším, ale zatím se hodlám jen bavit. Mě to očividně tento podivný fenomén nijak neubližuje, ale něco mi říká... že se spustila ta podivná věc, co jsem zkoušel dát do hougyoku. Neměl jsem to dělat, jestli to způsobila opravdu ona, byl by to zatraceně problém. Nechám své myšlenky být na později, protože slyším, že před obchodem někdo křičí, dokonce cítím, že se sem někdo přibižuje. Narazím si víc klobouk do čela, jen mě zarazí moje prsa... krásná prsa... ne, prozkoumám je později. Bude na to času dost, určitě se tomu budu věnovat několik dní v kuse, jsem zvědavý... zvědavá, kdy půjdu spát... |
| |
| Las Noches Váháš dobře...je Aizenova polkl jsem a následně zaklel. Pitomá Garganta, když ji jeden používá v Hueco Mundo nikdy nefunguje pořádně...a máš pravdu, měly bychom vypadnout..rychle s tím jsem vylezl otevřenými dveřmi a poněkud spěšným krokem zamířil ke svému pokoji doufaje že nás nikdo nepotká cestou. |
| |
| Gin-chan a Ran-kun: Poté, co Aizenka slyšela, že se o všechno Szayel postará, vydala se zpátky kvapem do svého pokoje. Její hormony pracují opravdu hodně, je to docela vtipná podívaná pro zasvěcené. Začne trochu poplakávat, ale pak uvidí něco, co naprosto nečekala. A totiž, vás dva... Okamžitě otře slzy a rozvážně k vám dojde, propaluje vás pohledem. "Takže... takhle je to... kdy se ti povedlo mě zradit, co? Gin-chan?" řekne ledovým hlasem, i když u posledních pár slabik je z jeho hlasu spíš zas slyšet přicházející pláč. "Jak jsi jen mohl?!" vypískne a položí se ti na hruď. "Za tohle... vás čeká trest!!" piští, hromony s ní neskutečně cloumají. Možná když se reakce z hougyoku spustila, dopadlo to na něj nejvíce, proto se také tak podivně chová. Sice je teď naprosto nestabilní žena, ale i vy víte, že o svoji sílu určitě nepřišla. |
| |
| Palác Děkoval jsem své chladné hlavě za to že jsem si udržel klid přez celé Aizenovo představení a nechal svůj mozek pracovat na doraz. Nezradil jsem vás Aizen-sama právě naopak. Riskoval jsem svůj život a zdraví abych vám přivedl pomoc... v duchu jsem se nad vlastní prohnaností a prolhaností usmál. Toto je ač se to nezdá pravda Matsumoto Rangiku a myslím, že ta vám bude schopna alespoň částečně s vaším...ehm problémem pomoci. bože dej ať se nemílím a nejsou z nás tak mrtvoli... |
| |
| Aizenka "Hay, Aizen-ono. Je to, ako Ichimaru vraví. " Snažím sa vyzerať pokojný (/ná). Ksó. Toto nie j dobré. Je psychicky na kašu. A tá izba. Tá krv... Smrť bude tá najmenšia pohroma. Pokúsim sa o úsmev. "V Soul Society je absolútny chaos a zasiahlo to zjavne aj Svet Živých." |
| |
| soukromá zpráva od Hougyoku pro Aizenka jen zaječí. "Tohle si nenechám líbit!!! Vzal sis jiného muže, a vydáváš ho za tu shinigami, nevěřím ti ani slovo! očividně chce mít pravdu, ať je to jakkoliv. Máchne rukou a v tu ránu vás oba spoutá kidou. Zlobně a se slzami v očích vás oba pozoruje, celý se třese. Pak vás se vzlyky dotáhne do podivné místnosti, o které možná ani Gin nevěděl. Jsou tu všude podivné věci, jako biče, obří věci, co vypadají jako vibrátory, ale i různé pomůcky, co naopak vypadají jako vědecké věci. Můžete si všimou dále všelijakých svíček, cévek a vůbec ne zrovna hezkých věcí. Stále pláče celou tu dobu. "Už dlouho jsem tu nebyla... tak se mi po tom stýskalo..." šeptne s pláčem a podívá se na vás. "Máte poslední šanci na obhajobu! Nezkoušejte na mě nějaké ty nesmysly!" vypískne. |
| |
| soukromá zpráva od Hougyoku pro Aizenka jen zaječí. "Tohle si nenechám líbit!!! Vzal sis jiného muže, a vydáváš ho za tu shinigami, nevěřím ti ani slovo! očividně chce mít pravdu, ať je to jakkoliv. Máchne rukou a v tu ránu vás oba spoutá kidou. Zlobně a se slzami v očích vás oba pozoruje, celý se třese. Pak vás se vzlyky dotáhne do podivné místnosti, o které možná ani Gin nevěděl. Jsou tu všude podivné věci, jako biče, obří věci, co vypadají jako vibrátory, ale i různé pomůcky, co naopak vypadají jako vědecké věci. Můžete si všimou dále všelijakých svíček, cévek a vůbec ne zrovna hezkých věcí. Stále pláče celou tu dobu. "Už dlouho jsem tu nebyla... tak se mi po tom stýskalo..." šeptne s pláčem a podívá se na vás. "Máte poslední šanci na obhajobu! Nezkoušejte na mě nějaké ty nesmysly!" vypískne. |
| |
| soukromá zpráva od Matsumoto Ran pro Zdesene sa rozhliadnem. Naozaj zdesene. "Aizen taicho." Zamračím sa. Mimochodom už si musela všimnúť retiaku na mojom krku. Nemám ako byť kto iný. "Škoda, že to nevidí Hinamori-kun. Hytsugaia taicho by mal o starosť menej." Aj tak sa už tá jeho chorá myseľ rozhodla. Na tom nič nezmením. "Nechaj Gina tak. Beztak ti už do Soul Society nzdrhe. Izuru už iste zalarmoval všetkých a vedia, čo sa stalo. Nemáma se ta ako vrátiť. Spravila b yto pre Gina dáka iná shinigami? A Haineko nie ej dostatočný dôkaz sám o sebe?!" |
| |
| Seireitei Jelikož Yumi-chan má dost napilno, zůstanu u Baldie-chan. Vyskočím jí na záda, právě v okamžiku, kdy je v předklonu(samozřejmě, že mě neuviděla přichízet) takže se hezky z blízka seznámí se zemí. "Hahááá Baldie-chan, vypadáááááš děsně!" začnu se smát a klouby mu dám ránu přes hlavu. Hezky to zaduní. "Kdo kdy viděl plešatou holku?" pořád se křením. |
| |
| Cesta Následoval jsem spolu se svou Fraccion a Hallibel otravného a patrně původně teplého vědátora. Fajn, tady maličké vyrobíš dívčí tělo odpovídající její předchozí podobě, její matce ukázal jsem na Hallibel ženské tělo, opět odpovídající, jen tam nedávej Hollow masku a otci rodiny čili mě tělo stejné jako bylo moje původní na tváři se mi objevil úsměv když jsem si koutkem oka všiml vstekající se Hallibel. A jestli se se mnou budeš hádat...roztřílím tovu laboratož na kousky. |
| |
| Zamračím se na Starka. “To tedy ne! Gigai bude odpovídat momentálnímu pohlaví. A o tomhle se nebavím. Jsem sice jen trojka, ale o tomhle se nebavím,“zamračím se na něj. To tedy ne! Já tu už nebudu to slabší pohlaví. A navíc mám takový dojem, že gigai má mít stejné pohlavý jako duše v něm. Ale nejsem si tím jist. “Jestli se ti to nelíbí, tak mě je to jedno, ale o mě si rozhodovat nebudeš. Jinak si na cestu přizvu svoje fracciony… pubertální hádavé kluky,“ malinko se ušklíbnu. Tohle mi tedy dělat nebude. Otočím se na Szayela a zamračím se na něj. Jestli se jen opováží mi vytvořit ženský gigai tak ho přinutím ho sníst. “Tak jak to tedy je,“poněkud podrážděně se na něj podívám. |
| |
| Cesta Máš pravdu, z nás dvou jsem primera já zasmál jsem se. A proto drahý vědátore, jestli nechce přijít o svou krásnou laboratoř a všechny pokusy, poslechneš co říkám já ne ona pousmál jsem se vražedně. Mimochodem zastavil jsem se a otočil. Tvou neochotu podřídit se mému velení mám brát jako výzvu o post první espady? Hallibel-kun? stále ten samí úsměv, ruka mi zklouzla k zanpakutou. |
| |
| Pred Urahara Shoten: "Kuchiki-san? Ohayova!" Zamávam na Kuchiki. Mohla som si myslieť, že tu bude. Podídem k Jinta-chan. "Hoj kaki (fracek). Kde je majiteľ? Potrebujeme s ním hovoriť." Otočím sa a zbadám udiveného Rukia-kuna. "Eto.... Ja viem. Vyzerám strašne. Áno, som to ja, Tatsuki a tamto je Inue-chan." Ukážem na Orihime. "Hej Inue, poďme dnu. Nemáme času na zviš." Dúfam, že je Ichigo tu. Sprelámem mu kosti. Určite za to môže on a tá jeho banda. Inue nie. Tú do toho určite namočili. Ksó. Zaplatia. |
| |
| Trochu zchladnu a podívám se na Starka nezaujatým pohledem. “Ne to ne,“ řeknu a domyslím si zatím. “Ale měli bychom počkat na vyjádření tady našeho vědátorka… když mu tak chceš říkat,“nejraději bych se jí chtěla zeptat, jak to že je tak hyperaktivní, ale raději to s úšklebkem nechám být. “Ale neřekl bych, že máš tělo, za které by ses musela stydět, Stark-chan,“ utrousím ještě. Ale musím uznat, že vím, proč se mu to nelíbí. “A nemohu se než divit. Nebyl jsi to ty, kdo řekl, že ti nevadí jaký pohlaví máš?“tohle mi jen tak ujede a já musím trochu krotit svoje hormony. I když zase mám výmluvu. |
| |
| Chodba Na tváři se mi objevil velice přátelský úsměv. Ano, ale co naplat, mí přátelé ve světě lidí mě znají jako muže a asi by nepochopili kdybych se před nimi objevil v ženském těle začal jsem vysvětlovat klidným hlasem, jako bych byl učitelka veš škole a ona dosti nechápavím žákem. No co tak koukáš, myslíš že mi k pobavení stačili ty tvé Fraccion? Občas jsem se musel podívat do lidského světa za troškou té zábavi...a právě proto také musíš mít ty ženské tělo, nějak bych nevysvětlil náhlou změnu svích sexuálních preferancí (i když nepochybuji že PJ by proti nebyla XD ) |
| |
| Schôdza kapitánov: Yare, yare. Si šikovný. Uviazneš tam s najnudnejšou ženskou... ehm chlapom... na svete. "Hay, hay, Yama-ji. Iste Soi Fon taicho. Vyrazíme hneď a..." Do miestnosti sa vrúti Kira. "Ichimaru taicho! Bol tu Ichimaru taicho a... odvliekol... nie, vlastne súhlasila... s Matsumoto-san.... Zmizli bránou!" Vyzerá byť v šoku a vydesená (/ný). "Yare, yare. Ran-chan odišla. To nie je od nej pekné." Pôjdeme, Soi Fon taicho?" Otočím sa a pozriem na ňu. Začína to byť zlé. |
| |
| soukromá zpráva od Ichimaru Gin-chan pro Poněkud jsem se zamračil když mě Aizen zasáhl svím Kido, ale nechal jsem to být, teprve když nás odvedl do svého soukromého království jsem drobet pozvedl obočí překvapením. Fíha, Aizen-taicho a ani jste se nepochlubil že tu máte něco takového...co víc, ani jste se nepodělil se svím věrným služebníkem nespokojeně jsem mlaskl jazykem a obdivoval všechny možné vymoženosti které tato místnost má, některé jsem neměl ani ve své skrýši v Seireitei a to už je co říct, pak jsem si ale uvědomil, že tu zrovna nejsem v té pozici, který by mi vyhovovala a začal brát situaci vážně. No, fajn, máte pravdu Aizen-sama, tohle není Matsumoto Rangiku...já...když jsem vás viděl tak nešťastného...myslel jsem si že by vám nějaký menší dáreček udělal radost a trošku vás rozveselil, omlouvám se že není zrovna podle vašich představ, ale nic lepšího se mi tak strašně narychlo nepodařilo sehnat |
| |
| soukromá zpráva od Matsumoto Ran pro "Gin?!" Neveriacky prebodnem Gina pohľadom. Ako... ako ma lenmohol takto zradiť? To ma tu chce Aizenovy nechať na pospas?! Nie! To nie! "Tak toto ti už neodpustím. Nechal si ma v Soul Society samú, celé mesiace a teraz ma chceš dať tomuto vyšinutému úchylnému sadistovi?!" Snažím sa vyspätkovať z izby alebo prelomiť kido. Škoda, že nemám tasené Haineko. Chceš ma obetovať?! Gin... Môj Gin. Darček Aizenovy... Hlavou mi víria jeho slová. "Preklínam ťa Ichimaru Gin a ten deň, keď si ma zachránil!" |
| |
| Yachiru-kun “Aaaahh! Podkapitánko, přestanete si ze mě konečně dělat legraci?! Nechte mě v klidu trénovat!“ rozkřičí se Ikkaku a ožene se po tobě svým mečem, což pro tebe ale nemůže být problém se tomu vyhnout. “A neříkejte, že jsem plešat… plešatá holka!! Možná sem teďka holka, ani nevim jak… ale to nic neznamená!“ zařve na tebe, a stále okolo sebe máchá mečem. Urahara Shoten Rukia na chvíli přestane ubližovat Jintovi a pozdraví tě nazpátek, a Jinta kývne hlavou. “Neříkej mi spratku! … No… je vevnitř, zrovna sem vletěla sestra zrzka. Dneska se tu teda scházíte…“ prohodí a máchne rukou směrem dovnitř. Orihime už dávno neváhala a vešla dovnitř. “Urahara-san? Jste to vy? Opravdu? Pááááni, vypadáte zajímavě. Zdravííím, kdepak je Kurosaki-kun? Ahoj Karin-chan! Taky tě nepoznávám…“ ozývá se hlas Orihime zevnitř. Zrovna ale udiveně pozoruje prsa Urahary, jako kdyby mu je záviděla. Stejně ho poznala jen podle klobouku. Stark-chan a Hallibel-kun Szayel vypadá, že dostal docela strach ze Starka, opatrně se rozhlíží po laboratoři. “No… když… moje gigaie byly tak dokonalé, že se přizpůsobují tělu vlastníka… zůstanou takhle neutrální a jakmile si do nich vlezete, naberou vaši momentální podobu… to znamená že… zůstanete tím, čím jste teď. Jen to hned skryje vaše hollow masky, natolik jsem byla dokonalá, že jsem to zvládla!“ prohlásí nakonec pyšně, i když zezačátku to ze sebe sypal opravdu pomalu. Je vidět, že ze Starka má respekt, ne-li strach. Ale očividně mu změna pohlaví ani trošku nevadí, dokonce se velmi rychle přizpůsobil. Pak vám ukáže pusté a prázdné, ne úplně dodělané gigaie. “A jestli mě teď omluvíte, půjdu je trošku vylepšit do nejnovější a nejlepší podoby, co zvládám, je to už dlouho, co jsem na nich dělala". pak na chvíli odejde, když se vrátí zhruba za půl hodiny, nese je znovu, ale nevypadá to, že by na nich byla nějaká výraznější změna. |
| |
| Seireitei "Baldie-chan, proč byhc to neměla říkat, když si holka?" zasměju se, pořád Ikkakovi sedím na zádech. Jak se tím emčem ohání, mlátí se akorát do zad, vždycky totiž stihnu uhnout. "Juhůůů konííík...teda klysnaaa!" |
| |
| soukromá zpráva od Hougyoku pro Aizenka, jako kdyby se naprosto uklidnila. “Líbí se vám můj pokoj? Pomáhá mi s ním Szayel. Sice tvrdí, že je už naprosto dokonalý, ale já ho neustále zlepšuji. Jednou zde budu mít samotného Kisukeho Uraharu a Shinjiho Hiraka. Z toho důvodu to tu existuje.“ řekne zase klidně. Že by mu stačil takový projev věrnosti a oddanosti? Pomalu ke Ginovi přejde. “Tak dobrá… věřím ti.“ no spíš… chce věřit. “Bylo zajímavé mít tě v takovéhle pozici, vypadá to, že tě do ní už jen tak nedostanu, což je docela škoda…“ řekne ti ještě a Rangiku nechá kde je, tebe popadne a odtáhne pryč z místnosti, vyhodí tě za dveře a zamkne se tam. Pro jistotu použije ještě jednou kidou, aby se tam teď nikdo nedostal. Doufá, že tě někdo toho spoutání už zbaví. |
| |
| soukromá zpráva od Hougyoku pro Aizenka, jako kdyby se naprosto uklidnila. “Líbí se vám můj pokoj? Pomáhá mi s ním Szayel. Sice tvrdí, že je už naprosto dokonalý, ale já ho neustále zlepšuji. Jednou zde budu mít samotného Kisukeho Uraharu a Shinjiho Hiraka. Z toho důvodu to tu existuje.“ řekne zase klidně. Že by mu stačil takový projev věrnosti a oddanosti? Pomalu ke Ginovi přejde. “Tak dobrá… věřím ti.“ no spíš… chce věřit. “Bylo zajímavé mít tě v takovéhle pozici, vypadá to, že tě do ní už jen tak nedostanu, což je docela škoda…“ řekne ti ještě a Rangiku nechá kde je, tebe popadne a odtáhne pryč z místnosti, vyhodí tě za dveře a zamkne se tam. Pro jistotu použije ještě jednou kidou, aby se tam teď nikdo nedostal. Doufá, že tě někdo toho spoutání už zbaví. |
| |
| soukromá zpráva od Hougyoku pro |
| |
| Urahara Shoten: Pomaly vojdem do obchodu. "Konichiwa. Kdepak asi je Ichigo?" Spýtam sa v celku milo. Kto už mňa videl, byť takto milú, vie, že na streche horí oheň. Som zvedavá, kto konkrétne za to môže. A keď už som tu, vytlčiem z nich aj to, kto sú a čo boli tí dvaja divný v bielom. Tí čo... kradli ľuďom duše. Zaspomínam si na svoje jediné stretnutie s arrancary. "Takže Vy ste Urahara. Môžete nám povedať, čo sa tu deje a kto za to môže?! Viem, že to dáko súvisí s Vami a s Ichigovími a Inuinými výletmi preč. Čo to u všech ďasú je?!" Ako chlap začínam mať mierne problémi s ovládaním sa a ku koncu nepatrične zvýšim hlas. "Nikdy ma nevzali zo sebou. Síce som narazila na tých dvoch bielych s dierami v hrudi, ale... PREČO TO OVPLYVNILO AJ MŇA?!" Na konci už kričím. |
| |
| Shun-chan: Všichni jsou hned u vytržení. Ozývá se šum, občas jde zaslechnout, že se baví o tom, jestli Rangiku také zradila, nebo ne. Yamamoto se zamračí a nervózně si pohodí svojí holí v ruce. “Situace je vážná… jestli je mezi námi víc zrádců, bude to problém… doufám jen, že v této místnosti nikdo takový není!“ zvýší hlas, a postupně se na všechny podívá. To příšerné ticho v místnosti by se dalo krájet. Soi Fon na tebe pohlédne docela nevěřícně, ale pak ji napadne, že ty rozhodně jeden ze zrádců nejsi. Jestli někoho podezírá ze všech nejméně, tak jsi to ty a kapitán Ukitake. Proto tak akorát neztrácí ten svůj obvyklý výraz a beze slova kývne. V tu chvíli zmizí, můžeš se s ní setkat až zase u brány. “Nějaký plán, kapitáne?“ zeptá se bez emocí. |
| |
| soukromá zpráva od Ichimaru Gin-chan pro Moment, moment Aizen-sama, nemůžete být tak sobecký nahodil jsem dětsky smutný výraz. Prosím Aizen-sama, nechte mě se jen dívat támhle z rohu, nic víc nechci, výměnou za vaši velkodušnost vám seženu posléze nějakou čerstvou krev slíbyl jsem, stále jsem dokonale udržoval oblyčej korespondující s tónem mého hlasu, i když uvnitř jsem vřel vsteky a plánoval Aizenovi hodně bolestivé zážitky. |
| |
| Vědátorova dílna Když řekl to co řekl, tasil jsem meč a vrazil ho Szayelovi pod nos, stále s úsměvem. Dokonalé zboží je takové, které dokonale splňuje požadavky zákazníka příteli a... ztišil jsem hlas. Pokud chceš abych se postaral o to, že ti toto tělo zůstane na pořád, zplníš mé požadavky do puntíku, jasné? zeptal jsem se a schoval meč. |
| |
| soukromá zpráva od Matsumoto Ran pro On... On ma zase zradil?! Užasnuto hľadím na gina. Hoc to musí na Ran-kunovi vyzerať zábavne, na zmenu pohlavia som úplne zabudla, po tvári sa rozkotúľajú slzy, aby dodekorovali mieru hnevu. "Toto ti nedarujem Ichimaru." Pokúsim sa uvolnením väčšieho množstva raiatsu prelomiť bariéru. Daj mi silu Haineko. |
| |
| Narazím si zas pořádně klobouk, aby mě lépe skrýval. “Yaada naa, a kdopak jsi, že se po něm sháníš? Někam odběhnul, ale někde se tu potuluje… jestli chceš, půjdu se po něm s tebou podívat“ povím vesele tomuto klukovi. Takže… to ovlivnilo i lidi, kteří mají jen málo reiatsu? Budu se muset podívat do města, jak velké to mělo následky, ale jestli je to tak, jak si myslím, skutečně to má vliv jen na lidi s reiatsu… to je vážně zajímavý fenomén a myslím, že se u něj ještě hodně pobavím… “Rád bych ti pověděl, chlapče, co se tu děje, ale bohužel to ani já nevím. Souvislost to může mít různou a podivnou… musíme to zjistit postupně, jinak ničeho nedosáhneme… opravdu nic nevím jsem jen pouhý obchodník…“ dál mluvím vesele a nenuceně. Ano, vím že ji to asi změnilo, vypadá skutečně naštvaně, snad mi tu z toho neudělá kůlničku na dříví… jenže vedle rozzlobená Karin-chan… to není dobré opravdu ne… “Tak tedy jestli chceš, půjdeme spolu Ichiga nají~t, třeba ti něco poví a tobě malá sestro Ichiga slibuji, že mu už dnes nic neudělám.“ dodám pak ještě. Ano… DNES už nic neudělám… snad tam to slovíčko nezaregistruje… A jestli její zlobu této dívky a kamarádky Orihime přehodím na Ichiga, mohl bych mít pokoj. |
| |
| Seiretei: "Juu-kun, postráž mi Nanao-chan a sprav si láskavosť a stráž Retsu-chan." Mrknem po Retsu a už ma niet. Nanao-chan, drž sa. Snáď to rýchlo vybavíme. Snáď sa čo najrýchlejšie všetko vráti do normy. Škoda, že je z teba chlapec. Mohli sme si dať spoločnú sprchu a deliť sa o ženské tajomstvá počas pyžamovej párty. Za chvíľu stojím pred bránou vedľa Soi Fon. Tým, že mám lisino kimono, každý ma spozná. Snáď Lise nebude vadiť, že som si ho požičal. "Yare, yare. Začneme u Kisukeho a s trochou šťastia budú u neho aj ostatný. Kurosaki by ma mal vedieť zaviesť k Lise." Usmejem sa. |
| |
| soukromá zpráva od Hougyoku pro |
| |
| soukromá zpráva od Hougyoku pro |
| |
| soukromá zpráva od Ichimaru Gin-chan pro Mírně jsem se zapřel ramenem o futra dveří abych získal ještě malou chvíli času a nahodil ten nejděčtěji a nejzklamaněji vypadající výraz jaký dokážu (alá štěněčí oči i když tak trošku bez očí), mělo by to zabrat, vzhledem k tomu že mám poslední šanci a zdá se že v tomto stavu je na tohle nějak podezřele citliví. Aizen-sama, prosííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííím zakňoural jsem jako malé dítě a hraně (leč dokonale zahraně) jsem poptáhl, jako bych měl slzy na krajíčku. Prosím.... |
| |
| soukromá zpráva od Hougyoku pro |
| |
| soukromá zpráva od Hougyoku pro |
| |
| Urahara Shoten: "Počuj, dobre si pamätám, že nie si ledabalý obchodník. Keď sa objavili tí dvaja v bielom, zachraňoval si Ichiga a ostatných aj s tou fialovlasou ženou a niečo si po ňom strelil. Tak mi nevrav, že si normálny." Začínam byť ešte naštvanejšia. Hrá so mnou dáke divadlo a pri tom z tej palice vedel spraviť meč. Otočím sa na Karin. "Dovedieš Ichiga? Možno spoločne z tochto tu vypáčime, čo sa tu deje. Zdá sa mi, že nie je uprimný." |
| |
| soukromá zpráva od Ichimaru Gin-chan pro Výraz se změnil na prosebný. No tak, Aizen-sama, nenechte se prosit od ženy zaškemral jsem a v duchu se za to přitom proklínal. Budu sedět v koutě, potichu jak myšla a nezasáhnu, slibuji konečně...slabé místo jeho zaklínadla... navíc, víte že se nebudu dívat... dodal jsem se stále prosebným výrazem, to že se nebudu dívat je narážka na mé stále zavřené oči. |
| |
| soukromá zpráva od Matsumoto Ran pro Na Gina upriem fakt vražedný pohľad. "Toto mi zaplatíš. Nechať ma tu..." Slzy mám na krajíčku. Predsa len... V duši som stále žena. "Bude lepšie, ak odíde." Poviem sotva počutelne. Tak jest. Keby tu ostal, cítila by som sa o to viac... Ani to neviem nazvať Som viac naštvana, smutná, sklamaná, ublížená alebo vystrašená? Nanešťastie zjavne nebudem mať moc času na to, skúmať svoje emócie. "Toto mi zaplatíte." Zašepkám a ešte raz sa pomocou raiatsu pokúsim oslobodiť sa. Nech je Aizen akokoľvek mimo, podľa raiatsu mu už dávno muselo dôjsť, že som naozaj Rangiku. |
| |
| soukromá zpráva od Ichimaru Gin-chan pro Vidíte? zeptal jsem se s drobnou nadějí v hlase. Nechce mě tady, bojí se mé přítomnosti a tedy...má přítomnost zde zvíší jeho utrpení, není liž tak Aizen-sama? zeptal jsem se stále s prosebným tónem. |
| |
| soukromá zpráva od Hougyoku pro |
| |
| soukromá zpráva od Hougyoku pro |
| |
| Chodba Ksó zaklel jsem v duchu, načež když jsem vyletěl před budovu, zlomil jsem jeho poutací Kido a chtěl proti němu/jí použít vlastní, ale bylo pozdě, dveře se zavřeli a bariéra byla obnovená. Ksó.....Ichimaru ty idiote zavřčel jsem sám na sebe vztekle. cos to udělal? nemůžu jí tam nechat, prostě nemůžu, kdo ví co jí ten šílenec může udělat s tím jsem začal zkoumat bariéru a hledat její případné slabiny. |
| |
| soukromá zpráva od Matsumoto Ran pro Pozriem ti z priama do očí. "Bodaj by si vás oboch teraz hneď vzalo Peklo." A myknem hlavou, takže jej (jeho) ruka drží vzduch. Ksó! Gin.... Nechal si ma tu a tento všivavý smrad.... Za toto ho zabijem. V tvári sa mieša hnev a vražda. "Trhni si, Aizen!" A pluvnem mu do tváre. Ani nedbám, či ho tým ešte viac nenaštvem. Obaja zaplatia. Postarám sa o to. A ak nie ja... Spomeniem si na mnohých, ktorý to z radosťou dotiahnu. Hisagi, Kyoraku taicho, Hytsugaia taicho... |
| |
| soukromá zpráva od Hougyoku pro "Věřím ti, ale..." řekne tiše a použije nejmocnější spoutání, co mu momentálně stačí. Použil radši silnější, nechce Gina podcenit. "Přeci jen to toužíš vidět? Byl tak drzý, že mu to neodpustím..." zeptá se stoicky, a čeká na tvoji odpověď, jinak tě tu nechá. |
| |
| soukromá zpráva od Hougyoku pro "Věřím ti, ale..." řekne tiše a použije nejmocnější spoutání, co mu momentálně stačí. Použil radši silnější, nechce Gina podcenit. "Přeci jen to toužíš vidět? Byl tak drzý, že mu to neodpustím..." zeptá se stoicky, a čeká na tvoji odpověď, jinak tě tu nechá. |
| |
| Dám Starkovi ruku na tu jeho, se kterou drží meč pod Szayelovým nosem. “Nech toho Starku.“řeknu mu chladně. “Pokud vím, tak na tebe ty „kočičky“ zapomněli hned, jak si opustil reálný svět, pokud neměli ani trochu Reaitsu. Takhle to chodí, víš, takže si nikdo nevšimne, jestli si byl línej chlap nebo jsi teď překvapivě pohyblivá ženská,“ ano to tedy je. Nebudu chodit kolem horké kaše. Už mě tohle divadlo nebaví a chci být pryč, než zažiju jaké je to být znásilněn ženskou. Což se s těma úchylama tam venku určitě stane. “Szayel za to nemůže. Tak si nevybíjej svoje hormony na něm. Nikdo z nás tohle nečekal a co vím tak by si mohl stejně tak obviňovat Aizena. Jsi ženská a taky se tak chováš. Nevím, jestli za to může hormonální nestabilita ve tvém těle, či tvoje stále slapské ego. Ale já chci odsud vypadnout, co nejdřív to půjde. Tak nedělej hlouposti. Jinak žádné gigai mít nebudem,“ držím mu ruku, dokud ji zase nestáhne a spaluju ho chladným pohledem. Takové divadlo se pro Espadu numero uno nehodí. I já jsem své nové hormony skrýval lépe jak ona. |
| |
| soukromá zpráva od Ichimaru Gin-chan pro překvapeně jsem se zadíval na Aizena a posléze se i dobrovolně nechal znovu zpoutat. U všech chlupatých démonických (je to soukromě takže...) prdelí zaklel jsem v duchu. Ran-chan cos to udělala? Takhle to pokazit...tos mi k čertu nemohla alespoň trošku věřit? na tváři jsem to ale znát nedal, tam se objevil jen mlsný výraz. Pokud budete tak laskav Aizen-sama usmál jsem se. |
| |
| Urahara Shoten: Karin to očividně také vidí. “Jo, týhle ženský bych nevěřila ani ten klobouk, co má na hlavě… jdeme si pro Ichiga…“ odpoví ti Karin. Ani jí se to moc nelíbí. Pak se zas otočí na Urahara. “Tak kde je brácha teda? Kam to utekl? Řekl mi sice, že tě nemám zabíjet, ale pokud ho nepřivedeš, a NIC MU NEUDĚLÁŠ… tak si to ještě rozmyslím!“ vyštěkne, vypadá jako kluk docela děsivě. Pak dá ruce křížem a čeká. Hallibell: Stark se tedy konečně uklidní, i s ním asi musely trochu mlátit nově nabyté hormony. Je možné, že ho to postihlo podobně jako Aizenku, že je najednou tak moc aktivní, jako nikdy předtím. “Hele, tak klid, ano? Jen jsem si myslel, že máme lepšího vědce, než tohleto individuum… a abych si svoje hormony nevybil na tobě, ano?“ odpoví ti, a lehce se ušklíbne. Pomalu stáhne ze Szayela ruku, ale ještě stále na něj trochu nenávistně kouká. Je vidět, že chvíli přemýšlí, ale pak místo přemýšlení z něj vyjde jen zívnutí. “Ah… děkuji, Hallibel. A mě osobně se to i docela líbí, být ženou. Teď můžu dál usilovat o svoji dokonalost…“ řekne a znovu vám podává svoje výtvory, na který je tak pyšný. Stále ale jako kdyby se vás trochu bál. Vaše gigaie jsou už hotové, tak si je můžete vzít a splnit Aizenovo přání, najít hougyoku. Yachiru-kun: “Kdo je u vás klisna, podkapitánko?! Zatraceně a slezte už konečně! Potřebuji se soustředit!!“ Pak ale přijde i Yumichika. “Co se to tu zase děje? Právě jsem zkoušel, jak mi krásně sluší moje oblečení, a nemám na to ani klid… už jste viděli moje nové křivky?“ řekne poté, co přijde. Trošku z vrchu se na vás oba podívá, ale jak chvíli pozoruje Ikkakua, dostane hrozný záchvat smíchu. “Tak už vím, co se tu děje…“ vypraví ze sebe nakonec, když se na chvíli přestane smát. Shun-chan: Soi Fon stroze přikývne. “Souhlasím, i když tam vůbec nechci. Urahara Kisuke…“ odpoví a jeho jméno procedí skrz zuby, docela nenávistně. “Kdyžtak se rozdělíme, vy půjdete s Kurosakim a já se pokusím najít Yoruichi-sama, její pomoc by se určitě také hodila.“ Potom už se otevře brána a vy můžete pohodlně projít do světa živých, na Soi Fon je vidět, jak je nedočkavá, že by se měla s Yoruichi opět vidět… určitě chce vědět, jestli to postihlo i ji nebo ne, ale oba máte neblahé tušení, že působení bylo daleko horší, a je to nejen v Seireitei. |
| |
| „To tedy nevím o čem to mluvíš…“ řeknu trošku nervózně. Že by mě viděla? Jistě! To by pak vysvětlovalo, proč má i ona změněné tělo… Nakonec se tedy prostě zvednu, ano předhodím jí Ichiga. A Karin ho vrátím… “Ale jak chcete, dojdu tedy pro naši… Ichinku…“ to poslední řeknu s trošku zadržovaným smíchem. Sice teď opravdu vypadá k světu, ale i tak je to vlastně docela veselé. Trošku nerad je tam nechám, ale předtím ještě zavolám Jintu, aby si přestal hrát se slečnou Kuchiki a šel je pohlídat dovnitř. Jako obvykle mě poslechne, to by tedy měl! Ichiga chvíli hledám, ale pak … ji najdu, jak posedává venku, usměji se. “Ichigo-chaan, tady jsi!“ řeknu vesele. “Vevnitř tě čeká kamarád… měla by sis pospíšit. Jen to nepřežeňte, ano?“ dodám a lehce se zakrývám svým vějířem, uculuji se. |
| |
| Seireitei "Oi, Yumi-chan, nesměj se!" zasměju se a přeskoším an Yumichiku. Nejdřív ho zatahám za vlasy, což ho jako ženu asi bude trochu bolet a potom mu chytnu tváře, jak to vždycky dělávají babičky. "Hehehe, Yumi-chan, vůbec ses nezměnila," zasměju se znovu. |
| |
| Zmateně se na Uraharu podívám a nechápavě zamrkám. “Jaký kamarád? Ishida? Nebo Chad?“zeptám se automaticky. Moc se mi z toho místa nechce, je tu tak krásně a navíc takový klid, jaký jsem už dlouho nezažila. Povzdechnu si a stoupnu si. Muselo to přijít dřív nebo později, že mě někdo vyruší. Vždycky jsem to já, kdo musí řešit problémy. Copak tu není nikdo jiný? Pomyslím si trochu trpce. Ale to bych ani nebyl já, kdybych nechtěl chránit své kamarády i lidi co sotva znám “Tak kdo je to Uraharo?“podívám se znovu na ní. Opravdu vypadá, jako by se jí ta proměna líbila. Ani nechci myslet, co bude s tím tělem dělat. Raději jdu tedy dovnitř. “Oi, Chade?! Ishido?!“ zavolám, když vejdu. |
| |
| Soi Fon: "Yare, yare, Soi Fon taicho. Nepreháňajte to. Aspoň máte možnosť opäť sa stretnúť s Yoruichi-chan." Usmejem sa. Viem, že za toto ma Soi Fon zabije. Takže, čo to tu máme... Vždy mala Yoruichi viac než rada. Heheeh. Lise by sa taký mazlíček páčil. Čo mi pripomína... Lisa-chan, takto ako dievča, ti budem vyhovovať? V mysli sa mi začína rodiť démonický plán. Pridám do kroku, aby sme už boli u Uraharu. |
| |
| Urahara Shoten: "Ani ma nenapadne tu čakať. Eštre ho varuješ a ostaneme takto na furt." Zle sa zatvárim na Uraharu a kráćam za ním v tesnom závese. Ak by ma chcel Jinta, Ururu alebo Tessai zastaviť, odignorujem ich. "Cudzím neverím a táto tu osoba v klobúku je pre mňa cudzia." Vídem s ním von k Ichinke. "Ohayova Ichigho." Premeriam si ho pohľadom a napriek tomu, ako som vytočená, sa neovládnem a rozosmejem sa na plné kolo. "Vidím, že aj tebe dali zabrať a teraz mi povedz, čo sa tu deje!" |
| |
| Teprve až u Ichiga si všimnu, že jde za mnou ten kluk... jak jsem to mohl přehlédnout? To je zlé... to je zlé... Ale nevadí, udělá pár kroků dozadu, abych se jim ztratil z očí, budu to pozorovat z povzdálí. Kdyby se dělo něco, co by se mi nelíbilo, rozhodně zasáhnu. "Tak jestli mě tu nepotřebujete... já bych i šla... mám ještě tooolik prááááce..." povím jim, a pokusím se ihned vytratit. Jestli mě zkusí zastavit, určitě se na chvíli zastavím, ale tak hrozně rád bych prozkoumal svoje tělo... je toho TOLIK co se s ním teď dá dělat... moje myšlenky poněkud zdivočí, ale to mě zas uvede do reality pohled na ty dva. Teď už jsem dost na kraji, chybí jen krůček, pokud mě na chvíli spustí z očí, okamžitě zmiznu. |
| |
| soukromá zpráva od Hougyoku pro Aizen má očividně radost, když vidí Gina jak ho vidí. Nechává ho pečlivě spoutaného, aby mu do toho nelezl a hodí ho do kouta. Chvíli ho pozoruje, ale pak ho napadne, že by ho spoutal tím nejmocnějším, co jde, což také udělá. A stane se naprosto podivná a nečekaná věc… z Gina je najednou muž. Aizen vytřeští oči. “Jak je to možné?! Co je tohleto za nesmysl?!“ vypískne, ale přejde k němu, prstem mu lehce pozvedne hlavu, aby se díval na něj. “No… nevadí, momentálně se jen budeš koukat. Pokud se pokusíš o cokoliv, vyměním vám místa…“ a pak ho nechá na místě, momentálně má jinou hračku, a není si jistý, že by Gina jen tak zvládnul. Možná by ho dokonce šel prozkoumat, jak se mu to stalo… ale na to asi zrovna nemá náladu. Po tomhle přejde k tobě a věnuje ti jen dost mlsný úšklebek. Je na něm vidět, že v tobě Rangiku nepoznává, nebo se spíš nesnaží poznat, očividně si docela i přeje, abys zůstala mužem. “Teď začne zábava…“ řekne tiše a sáhne po drobném bičíku, co má po ruce, jemně ti jím přejede po tváři a zkoumá, jak se na něj budeš dívat. Co asi zrovna moc nevnímáš je to, že Gin, ačkoliv se snaží přetvařovat, a dost mu to i jde, je zlostí bez sebe, snaží se vyprostit od toho, jak ho Aizen svázal, ale očividně mu to moc nejde. “Aizen-sama, tohle si přeci nemůžete užívat sám… chci to také zkusit,“ řekne po chvilce, ale Aizen to odmítne jen zakroucením hlavy, krátce a štiplavě tě s ním švihne po stehně s děsivým výrazem v tváři. |
| |
| Zmateně se dívám na smějícího se kluka. Kdo to proboha je? Copak znám někoho takového? Jedině… “Tatsuki? To jsi ty? Vůbec si se nezměnila,“ pronesu nezaujatě. Je to pravda. Stále vypadá tak jak předtím. Jen má trochu víc plochou hruď než předtím. Zmateně se podrbu ve vlasech. “No, já nevím, co se tu stalo. Proč bych to měla vědět?“zeptám se jí zamračená. Tohle je fakt šílenství. Už jak to vypadá, jsem i sklouzla k ženskému rodu. “A nepotkala si Ishidu, Chada nebo Orihime? Nevíme jak je to rozsáhlé. Navíc, všichni z mojí rodiny mají změněné pohlaví,“ povzdechnu si skoro zoufale. Heh, ale ty jsi nejvíc sexy, ozve se otravný hlas mého vnitřního Hollow a já dostanu tik do oka. Co si ta bílá nána myslí? To nebylo hezké, královno, ozve se ještě jednou a já jí začínám mít tak akorát dost. Kdybych jen tak mohla se s ní ještě jednou utkat a pořádně jí vypráskat! |
| |
| Protočím oči. Opravdu hormonální nestabilita. Že by měla naše Stark-chan dostat měsíčky? To by potom byla legrace. Ušklíbnu se za límcem a vezmu si gigai. Vstoupím do něj a prohlížím si výsledek. Szayela si raději ani nevšímám. Už tak byl dost divnej. Ale teď jako holka je to ještě horší. I když bych řekl, že mu to asi jako holce sluší víc. Tedy on už předtím vypadal jako holka a teď už jen... Nevím nějak to na něj sedí. Potřesu raději hlavou a neposlušné myšlenky raději nechám stranou. “Tak půjdeme? Myslím, že zajít za Uraharou by bylo nejlepší, nebo ho aspoň chvilku špehovat z povzdálí. Chci mít tohle z krku co nejdřív,“ kouknu se, jak jsou na tom Stark a Lilynette. Pozvednu jedno obočí, vypadá to zajímavě. “Nebo nejdřív bysme mohli zkusit, co tahle těla dokáží ne?“ řeknu už s viditelným úšklebkem. |
| |
| Ichinka: "Nechoť ďaleko." Poviem za odchádzajúcou Uraharkou, vyprevadím ju pohľadom a otočím sa k Ichinke. Ksó. Tá premena je dokonalá. Vážne vyzerá, ako žena. Ksó. Pobavene sledujem Ichinku, ako sa zmätene snaží spomenúť si, kto som. Idiot. Ty si bol vždy ignorant. Poznámka: Povahy to ľuďom nezmenilo. Len vzhľad. "Stretla. Orihime je vo vnútri a je z nej chlap. Takže ma teraz dobre počúvaj. Zdá sa, že to súvisí s vašimi výletmi a tými dvoma týpkami v bielom, čo kradli duše ľuďom v parku. Čo sa tu dejeIchigo?! Na sústredení som bola jediná, koho to posstihlo. Kam to večne chodíte preč? Prečo nás tu večne nechávate?!" Asano má pravdu. Vybodli ste sa na nás. Tak teda? Odpovede na všetko a hneď!" Zavelím. |
| |
| Zmateně na ní zamrkám. Z Orihime je chlap? ORIHIME? A muž? Nějak mi tohle nejde dohromady. Potřesu hlavou, abych se té divné představy zbavila, a zaměřím se na další věci co Tatsuki říká. Zamračím se, tedy o trochu víc než normálně. Ptá se na věci, o kterých by asi měla vědět, ale já jí nic neřeknu. Je to moc nebezpečné o tomhle vědět a navíc ani ona a Keigo nemají speciální schopnosti jako Chad a Orihime. Je tak dost hrozné že Orihime a Chad jsou do tohohle zapletení! “Do toho ti nic není Tatsuki! Neřekla jsem vám o tom nic, protože by vás to mohlo ohrozit a ani ty a ani Keigo se nemáte jak bránit. Tak to nech, není to tvoje věc,“založím si ruce na hrudi a malinko nafouknu tváře. Tedy nenafouknu, jen se na ní zamračím. “A navíc za tohle fakt já nemůžu! Probrala jsem se v tomhle těle ani nevím jak a proč a ty mě tu obviňuješ, že za to můžu! To není fér! Celá moje rodina z nějakého důvodu má změněné pohlaví! Yuzu dokonce plakala! A Isshin…“ odmlčím se a zatvářím se dost zoufale. Z mého otce… je moje matka. Jak se jen tohle mohlo stát? Svěsím ramena. Když se to kazí, tak se to prostě kazí. Povzdechnu si. |
| |
| S Ichinkou: "Do toho mi nič nie je?! že nič. To bolo tým tvojim bielim kamarátom jedno. A tiež je to jedno tým tvojim preradeným kamarátom, čo došli do školy a vyzerajú, že päťkrát prepadli, alebo ešte patria na základnú. Hlavne tým, čo sa nasťahovali k Asanovi a jeho sestre. Zdá sa, že to trápi len teba. Prečo nemám poznať nebezpečie?! Ľahšie sa bráni pred známym a nebuď smiešny. Ja a nevedieť sa brániť." Sama predstava, že sa ja niečomu neubránim, ma privádza k šialenstvu. Kdeže. Veď ja mu ukážem, že sa mi časom podarí prekonať aj jeho. Len z neho dostať, ako sa robí ten trik, aby mal človek o pekné čierne kimono. Chytím ho (ju) za golier a zdvihnem do vzduchu. "A teraz hovor." |
| |
| soukromá zpráva od Matsumoto Ran pro Najprv na nich dvoch hľadím len z odporom, po tom prejde odpor v des. "Nie! Nie, znova!" Tvárim sa až pra-moc vydesene. Aizenove slová, dych, všetko... pripomína mi to minulosť. Moja myseľ sa snaží uzamknúť sa pred realitou a tak ani nevnímam, čo to vlastne robí. Viem jediné - to je zlý sen. Musí byť. Nemôže to byť pravda. Od rána je všetko príšerne nereálne. Po tvári mi stekajú slzy, ako sa snažím dostať realitu prečo od seba. Čo tam po tom, na aké, je moje telo teraz zmenené. Vo vnútri je stále Matsumoto Rangiku. Som tam ja a na tom dáka premena zovňajšku nič nezmení. Ani si nevšimnem, keď ma udrie. Moju myseľ už úplne pohltili zlé spomienky. Gin, len vedel, že tenkrát sa niečo stalo, ale nevedel presne čo. Boli sme len deti. On odišiel ako vždy obstarať dáke potraviny a šaty do mesta a nechal ma samú. No dlho sa nevracal. Nemala som chodiť do mesta. Neposlúchla som a šla som ho hľadať. Gin vedel len to, že ma po tom vytiahol z miestneho bordelu, ktorý tehdy viedol tretí sead piateho squadu. Pre to ho po príchode do squadu na potkáni zabil. Ale, čo sa stalo, nevedel. Možno mu dôjde, že na to myslím. “Čo... čo mienite robiť?!“ Spýtala som sa vydesene a ustúpila som do rohu. Muž z mlsným výrazom však len pokračoval smerom ku mne a schmatol a zdvihol ma za ruku. “To sa hneď dozvieš.“ V zápätí ma udrel do zátilku. Prebrala som sa zviazaná na kladkostroji. Rozhliadla som sa a začala sa metať, ako zvieratko, chytené do pasce. Rýchlo som však prestala. Bolesť v rukách a nohách, na miestach, za ktoré som visela, bola priveľká. V puse som cítila roubík... Z očí sa vyhrnul príval sĺz. Pozrela som na Aizena a Gina. Takmer lahostajný výraz v tvári. |
| |
| Urahara Shoten: Chytím Soi Fon pod pazuchu a v tú ránu sme v Urahara Shoten. Odtiahnem ju ta. "Hoya, hoya! Kisuke-kun, Shinsui desu. Kde že si?!" A razím si cestu dnu. Ničie protesty si nevšímam. "Yare, yare. Orihime-chan, aká škoda, že to postihlo aj teba." Usmejem sa na hrdzavovlaeho chlapca a ostatných v podstate odignorujem. Soi Fon medzitým pustím, aby mohla vyraziť hľadať Yoruichi. Prederiem si cestu za sladkou vôňou lýzanky. "No teda... Kisuke... Ty si sa nám ale vybarvil. Fakt kráska. Ale k veci teraz... Yama-ji by rád vedel, čo sa stalo a poprosím ťa, pravdu." Priateľsky Kisukeho obímem kol pliec, aby sa mi dakam nevyšmykol. To on rád a s veľkou praxou. "Tak začni. Podľa rozsahu, je to buď dačo s Kráľpvstva alebo to má niečo spoločné s tvojim Hougyoku." |
| |
| Když jsem si konečně myslel...a... že je konečně klid, a že ten rozzuřený kluk se vyzuří na Ichi-chan, zarazí mě jakási shinigami. Chvíli hledím na její růžové kimono a pak mi to dojde, kdo to je. Shunsui?! Chvíli mi trvá, než se vzpamatuji, co ten tady dělá? Takže to co je v hougyoku bylo skutečně tak silné, jak jsem si myslel. Na jednu stranu je to potěšující ale na druhou docela šílené. Pak si všimnu i muže po jeho boku. Soi Fon poznám takřka okamžitě, i když je z ní muž, avšak v tu ránu je pryč. Možná je to tak dobře, co vím, tak mě nemá zrovna v lásce. "Zdravím, Kouraku-san," řeknu lehce formálně, abych nasadil správnou atmoféru, jenže pak mě chytne tak, že nemám šanci se vysmeknout. Nasadím lehce nucený úsměv. "Jak... jak se to k vám doneslo? Já přeci za nic nemůžu... nevím přesně co to způsobilo... ale jestli... jestli tě poslal Yamamoto, tak bych tě nejdřív pozval...a na čaj..." řeknu jí, buď se vyhnu tématu, anebo, pokud ho opravdu Yamamoto poslal, všechno co vím prozradím. Ale nejsem si jistá, že budu nějak výrazně užitečná... Tak či tak, i jí to nyní sluší, stejně jako Ichince. |
| |
| Kisuke-chan "Yare, yare. Iste, že ma poslala cotaisa." Usmejem sa a naschval zdôrazním, že ma poslala ženská. "A že mi ty, moja pekná, malá, zlatá, teraz prezradíš, čo sa tu deje. Sio Fon taicho... Nech nás nerušia. Možno to nebude vhodné pre deti." Usmejem sa na Soi Fon. Pri tom chvíľu na Uraharu nehľadím , ale viem si domyslieť ten zdesený výraz. Soi Fon by to malo tešiť. Presvätčím sa, že sme sami a otočím sa na Kisuke-chan. "Yare, yare. Buď tak dobré a povedz všetko, čo vieš. Nemôžem sa zbaviť dojmu, že v tom máš zase pršteky." Naďalej ho-ju nepúšťam. "Po pravde je to poučné. Malá lekcia z biológie. Mayuriho ide iste roztrhnúť, že na to nedošiel sám. Takže?" Povzbudiví úsmev. Ak sa bude moc zdráhať... Rozhliadnem sa po okolí, čo je tu a či tu má aspoň lýzatko. |
| |
| Dozvím se tedy, že ho posílá Yamamoto. No, alespoň tedy vím, že s ním musím jednat opatrně. Rozhodně by to bylo teď nebezpečné, kdybych mu odporoval. To jak na mě sladce mluví mě rozhodně zaráží, ale pěkná je, ano, to se musí nechat. Nyní mu to sluší daleko více, než předtím. "Eh... jistě, ano... povím..." začnu ze sebe opatrně dostávat, musím si to pořádně rozmyslet, rozhodně nevyplivnu všechny tajemství, ať přitlačí, nebo ne... "Opravdu nechceš jít na čaj, co?" zkusím to ještě jednou, a nakročím si to dovnitř, abych požádala Tessaie, aby nějaký ten čaj připravil. Hned se mi bude lepší přemýšlet a určitě se i trochu uvolním, pak se mi bude lepší mlžit. |
| |
| Kisuke-chan: "Čaj? Nie, ani omylom. Za tú dobu sa ti už muselo doniesť, že pijem niečo iné. Nikam nechoď a neodbiehaj od témy. Tessiaa, ako ženu, fakt nechcem vidieť." Poviem mierne nasmutnelím a lenivým, pre mňa tak typickým, tónom a keďže som ho-ju nepustil/a, nikam nešiel-nešla. "Tak teda? Ako že to je s tou premenou?" Usmejem sa, keď Kisuke strasie, lebo jej to poviem do ucha z nebezpečne malej vzdialenosti a veľevravným tónom. Nanao-chan by ma za niečo také už trafila knihov. |
| |
| Jistě... čaj ne... úplně jsem zapomněla, s kým mám tu čest. Jak jsem se jen mohla nechat zmást tím, že vypadá jako žena? A... já už tak i přemýšlím, opravdu zajímavý fenomén. "No dobře... tedy..." řeknu opatrně a trochu se stáhnu klobouček víc do čela. Jenže pak se stane něco co naprosto nečekám, jakmile se nakloní, chvíli to rozdýchávám a poslouchám, co mi říká. Pak co nejklidnějším a nejveselejším hlasem povím: "Noo... je to nějaká nehoda, ani já nevím všechno... možná za to může hougyoku, ale tentokrát jsem nic sama od sebe neprovedla... vážně!" dobrá tedy... až na poslední část se ještě ovládnout zvládnu, ale mírně se mě začíná zmocňovat panika. Tak oni mě zase podezírají? Ne... nechci s nimi mít nic společného. Měla jsem se někam schovat a dělat, že neexistuju, ale teď je už pozdě. |
| |
| soukromá zpráva od Odrey Le Noa - Mist pro "CHápem, že nie je treba, aby to počuli ostatný. Soi Fon, poďte za nami. Postrážite dvere." A odvediem si tú malú milú osôbku v klobúku do jej vlastného labáku. Pohľadom prebehnem miestnosť. Kábel, mrkva, banky... hmm... Je tu toho dosť. Za nami sa zavrú dvere a s nimi pohasne šanca na útek. Cez Soi Fon sa nedostane. Pustím rameno a vytiahnem z poza pása benihime a svoje zampacto. Tie postavím do rohu ku dverám. "Takže...?" Podídem k Uraharovi bližšie. Ak aj cúva, skončí akurát tak nalepený na stene. Pomali, naschval to naťahujúc, sa k nej priblížim tvárou. Rukami jej vytiahnem ruky nad hlavu a lavačkou jej ich tam zachytím. Vytiahnem pravačkou mrkvu z úst a zašepkám jej z blízka do uška. "Tak teda? Ako? Povieš mi ozaj, ale ozaj, všetko." A letmo sa nosom dotknem jej ucha. Zároveň pustím mrkvu na zem a pravačkou jej nadvihnem bradu. Palcom jej prejdem po perách. "Naozaj nádherný fenomén." A vpijem sa do nich svojimi. |
| |
| soukromá zpráva od Urahara Kisu-chan pro Trochu roztřeseně se na ni dívám... takže to přeci jen myslí vážně! Přemýšlím, jak bych se měla chovat... stydlivá? Nadržená? Zvědavá? ... zvolím lehce stydlivou variantu. "H... hai..." šeptnu tiše, zatímco je u mě tak blízko. Skutečně krásná žena... ano žena... dlouze se jí zadívám do očí a lehce se kousnu do rtu. "Kde mám tedy začít?" |
| |
| Odstrčím ruku Tatsuki a zamračím se na ní ještě víc. “Tomuhle se neubráníš, tak čím míň o tom budeš vědět tím lepší… stejně jsi mě nemohla přeprat od osmé třídy, to mi nesebereš!“ vyjedu na ní, i když mi to vadí ubližovat kamarádovi, tohle je nezbytné, nesmí se do toho motat, nebo přijde k úhodně. “A ti v tom bílém rozhodně nejsou moji kamarádi, na to vem jed!“ poznámku o ostatních raději přejdu mlčky, i já se za ně stydím. Nabručeně se od ní odvrátím a spatřím Uraharu jak si povídá s další ženou, zmateně zamrkám a přejdu k nim. Všimnu si, že i ta žena má pod růžovým kimonem shinigamskou uniformu. “Omlouvám se, že vyrušuju vaší určitě zajímavou debatu…,“ přejdu k nim a obě si prohlédnu. Moje naštvání dosahuje vrcholu, štípnu se do kořene nosu, jak mě začíná bolet hlava. “Ale může mi už někdo vysvětlit, co se tu vlastně stalo!“ vyjedu na ně podrážděně. To jsou ženské hormony. Pomyslím si a Zangestu-chan s mou Hollow se jen zasmějí. |
| |
| soukromá zpráva od Odrey Le Noa - Mist pro V polke cesty sa zastavím a siahnem po nejaký kábel, čo tu máš a nájdem nájdem pohľadom najvyššiu vec, ku ktorej by sa dalo ju pripútať. A veru že to aj spravím. Takže si uprostred izby, ruky v lufte, ale stojíš pevne na zemi. "A toto je asi tiež na nič." Usmejem sa a zbavím ťa nohavíc. |
| |
| Ichinka: Zamračím sa a keď mi povie, že čím menej, budem vedieť, tým lepšie, klesnem až na úroveň tých idiotov, čo neznášam a dostane päsťouku do nosa. "Nevykladaj mi, že to tak bude lepšie, keď nebude!" No Ichi ma zas odignoruje a kričí na dve ženy. Tú s klobúkom a jednu zo shinigami. Tie však len prejdú okolo. Za to muž s divne ostrým pohľadom (Soi Fon) sa zamračí. "Nie, Kurosaki. Mi tu máme misiu a nie tú tvoju detskú hru. Nechaj Kyoraku taicho to vybaviť." Zamračím sa na neho. Zjavne je to tiež ex-ženská. "Takže jediný, kto vie, čo sa stalo, je tá nána s klobúkom?!" Spýtam sa naštvane. |
| |
| soukromá zpráva od Urahara Kisu-chan pro "Tak moment, co má znamenat tohle? Experiment je experiment, ale když nemůžu nic dělat, to se mi tedy nelíbí" řeknu jí trošku podrážděně. Teď se sice nemohu hýbat, ale i tak na tom nejsem ještě tak hrozně, abych se pokoušela uniknout, takže jí ani nekladu odpor, když mě zbavuje nohavic. |
| |
| soukromá zpráva od Odrey Le Noa - Mist pro |
| |
| soukromá zpráva od Urahara Kisu-chan pro "To nejdůležitější... už jsem... řekla..." vzdychnu, cítím, že začínám být nějaká slabá v kolenou, ale ruce nade mnou drží pevně svázané. Jen ať nepřestává... jen to ne... pak budu mluvit, ale teď to tak nějak nejde... Jak byla ta mrkev děsivá, teď už mi tak docela nepřijde. |
| |
| soukromá zpráva od Odrey Le Noa - Mist pro "Aké to je?" Široký úsmev, ktorý nemá ako vidieť. Zdá sa, že ho to baví. Ruka sa z vagíny presunie do análu. |
| |
| soukromá zpráva od Urahara Kisu-chan pro |
| |
| soukromá zpráva od Odrey Le Noa - Mist pro "Tak jak je to s tou premenou?" Spýtam sa. Druhou rukou jej pevne stisnem zadok. Jazykom sa začnem venovať klitorisu. |
| |
| soukromá zpráva od Urahara Kisu-chan pro Když se mě zeptá, jak je to vlastně s tou přeměnou, pokusím se na chvíli zas přemýšlet, ale moc se nedaří. "Tak... chceš to... ukázat, jak je to s ní?" povím tiše, pak ale prudce cuknu hlavou na stranu, protože vzrušení začíná stoupat daleko víc, než bych čekala... mrkev?! ... ne... to je teď jedno... |
| |
| Otočím se na Tastuki a zamračím se. Pak svou pozornost přenesu na podivného muže… kdo to jen je? Pozorně si ho prohlédnu a s hrůzou zjišťuji, že nejspíš to je Soi Fon, pokud si vybuvuju dobře kapitánka druhé jednotky. “Soi… Fon?“ dostanu ze sebe dost překvapeně, tak ono se to nestalo jen v našem světě… ale i v Soul Souciety? Bože můj, to se mi jen zdá. “Tak dětskou hru? Kdo vám zachránil vaše zadnice několikrát? Ale nejsem si tak jistá, že za to může Urahara, i když může za všechno co se tak pokazilo v mém životě. Nejsem si jistá, jestli za i přímo za tohle, protože se zrovna probudil, když jsem přišla a začal… začala se přede mnou osahávat,“ na obličeji se mi objeví mírná panika, když si na to vzpomenu a potřesu hlavou. Ne to si fakt nebudu přehrávat, cítím i jak se mi hrne krev do tváří, ještě se červenám! Co to se mnou je!!!zakvílím v duchu. “A kdybych dostal do ruky, toho kdo to udělal… tak bych mu zakroutil nejraději krkem,“ zavrčím a zamračím se. Zkřížím ruce na hrudi, trochu mi v tom překážejí prsa, tak si založím pod nimi. Tvářím se uraženě a vím, že jsem červená v obličeji. |
| |
| soukromá zpráva od Odrey Le Noa - Mist pro |
| |
| Soi Fon: Soi Fon si vytrpí ten nevěřícný pohled od Ichinky a zamračí se. "Nech toho, já se ti taky nesměju, protože máš prsa..." řekne tvrdě, pak se tedy odebere za Kyourakuem a Uraharou. Je pevně rozhodnutá nechat Kouyaraka dělat, co uzná za vhodné, jen když to Uraharovi alespoń trošku ublíží. Stojí pak před dveřmi jeho laboratoři jako nemá stráž, odhodlaná nikoho nevpustit dovnitř. Po chvilce jí to ale už přijde divné a zaklepe na dveře. "Kapitáne Kyouraku, je všechno v pořádku?" zeptá se. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR