Bloodlines
hrálo se Jindy
od: 03. července 2012 22:40 do: 22. dubna 2013 11:04
Dobrodružství vedl(a) Rizzel
| |
 | Lidé chodí do práce, z práce, žijí své životy, ale přesto netuší, že pod tím vším je v Torontu jiný svět, svět noci a tajemna, svět upírů i jiných bytostí. |
| |
 | Rozloučil se s ní a potom vykročil nocí zpátky k místu, kde se objevila podivná mlha. Kráčel energicky a rychle, péčí o dívku se zdržel, ne že by to nebylo příjemné zdržení, ale potřebuje zjistit co se dá, než ho zasthne slunce. Jeho kroky vydávaly tiché a rytmické zvuky, přešel přes most a potom do uličky. Začichal a rozhlédl se, pak si všiml na stěně nakresleného znaku, zlehka po něm přejel prsty a zavřel oči. Tady ne.. ne ted. V očích se mu objevila zloba a vztek. Rychle vyrazil k hotelu, kde nyní bydlel s výrazem, díky kterému mu raděij předem všichni šli z cesty. Na recepčního se usmál přátelsky a pak vyjel nahoru do patra a zapadl do pokoje. Rozhlédl se kolem, shodil kabát a posadil se k kreslícímu stolu. Načrtl symbol a pak jen tak začal črtat tužkou. Črty měly najednou jasnější tvar.. až se z nich vyklubala tvář mladé vyděšené dívky, které dneska zachránil život. Slunce se začalo probojovávat na tento svět a on šel spát, zalezl do postele a spokojeně zavřel oči. On spí, zatímco ona vstává. Jestli zavolá, příjde, netušil, ale doufal, že ji odhadl správně a její zvědavost bude klíčem k tomu aby získal co potřebuje. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Na krku se ti zježily chloupky a tvou pozornost upoutala postranní ulička a drobná dívka, která cupitala po chodníku, proti ní šel jakýsi přiopilý mladík. Neodolala jsi a šla blíž, připravená na útok jak upíra tak dlaka tak čehokoliv. V tu chvíli se rozlila mlha, jen díky svým smyslům jsi věděla kudy a kam jít. Laciný trik. Pocit nebezpečí a naježení se zvýšil. Upír..a chlapecký křik, pak ticho.. a pak..najednou upíři dva. Ale to přece není možné, nemůže dojít k tak rychlé proměně. Dívka se dala na útěk.. Novorozený za ní.. všimla sis potom muže, který je následuje, klidným krokem šelmy. Ví o tobě jako ty o něm, ale zatím nic nedává znát. Potom jak byla dívka v ohrožení zrychlil a upíra probodl. Bylo to podivné. Je to upír to víš jistě, ale nevypadá, že by ji chtěl ublížit, pomohl ji vstát a pak za občasného hovoru ji podpírá a jde vedle ní. |
| |
 | soukromá zpráva od Darien Sahare Nahart pro V okamžiku, kdy se k dívce přiblíží jiný upír, rozeběhnu se. Druhý zrychlí taky. Ruka mi sklouzává za záda, na opasek pro zbraň, už ji mám nahmátnutou a chci vykřiknout, abych na sebe strhla pozornost, druhý upír už je skoro u ní. Tentokrát večeři mít nebudou! Ale hle, místo toho aby zaútočil na ni zabije druhého upíra. V ten okamžik se zastavím téměř na místě, vypadá to skoro jako když brzdí kreslená postavička, nožičky před sebou a tělo komicky nahnuté dozadu. Málem se posadím na zadnici. Svráštím obočí a zůstanu stát s rukou na zbrani, pohledem je doprovázím. O co tady šlo?! Chvíli postávám na místě a uvažuju. Přimísit se k dvojici, či je skrytě pozorovat? Nakonec se rozhodnu pro druhou variantu. Udržuju je těsně na pokraji viditelnosti, tak aby se mi neztratili. Její pach budu schopná sledovat i za roh, ale budu raději, když ji budu mít na očích. Přeci jen… kdyby se opět něco mělo semlít. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro |
| |
| soukromá zpráva od Henry Fitzroy pro Nezabíjel rád, pokud nemusel, ale když musel, tak to udělal. Doprovázel vylekanou dívku a povídal si s ní, podpíral ji, aby ji chránil před světem o kterém plno lidí nemá ani tušení. Jakmile ji doprovodil ke dveřím, dal ji svou vizitku a pak se otočil a vykročil, nešel rovnou domů, spíš se procházel, vědom si to, že má dlačici za patami. Vešel do uličky kde se objevila podivná mlha a zastavil se, nadechl se a pak přešel k jedné zdi a krátce na ni položil ruku, zamračil se a zaklel, pak opět svižně vyrazil dál |
| |
| soukromá zpráva od Darien Sahare Nahart pro Zastrčí si pramen neposedných vlasů za ucho a krátce zaryje botou v zemi. Dnešní noc je ve znamení dilemat. Nevšímat si toho, co se zde děje, nebo se do toho vložit? Sledovat upíra? Střežit dívku? Vykašlat se na oba? Chvílemi svůj mozek musela proklínat. Krátce si popotáhne za okraj černého svetrového roláku. I jeho jemný límeček byl nyní až příliš těsný. Tiše zavrčela vydala se pomalým krokem k jejím dveřím, u kterých zavětřila po jejím pachu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Stojíš sama u dveří v opuštěné ulici. A celé tit o příjde podivné. Tak rychlá přeměna? Nebo už upírem byl? A proč křičel? A co te druhý? Upír a ochránce mladých dívek? Toto je samo o sobě hodně podivné a proč ji dával tu kartičku? Kdo to byl? Ulice je stále opuštěná a tmavá. |
| |
| soukromá zpráva od Darien Sahare Nahart pro Mé možnosti... vrátit se domů, dále se tomu nevěnovat a nechat je jít si každého svými cestami. Ano... proč ne. Ale tohle by se časem mohlo vymstít. Každopádně jako jakákoliv jiná možnost. Jenže co když jde o něco důležitého. O něco, co by nemělo být přehlédnuto. Co když se mi to může vrátit jako bumerang? Upír zachraňující dívky a vraždící jiné upíry. To za pozornost určitě stojí. Na nebi upoutá mou pozornost pohybující objekt. Letadlo přelétající Toronto v takové výšce, že jsou vidět jen jeho světla.V této oblasti to sice není nic zvláštního, ale oči se na tuhle podivnou věc zaměří, zatímco ostatní smysly hlídají opatrně okolí. Upír... vydat se za ním? Zkusit jej vystopovat? A proč? Co bych z toho měla. Rozhodně ne nyní. Určitě o mě ví. Byla by to hloupost. Určitě mě bude očekávat. Nestojím o rvačku s někým, kdo se tu chová tak netypicky. Ať by to bylo jakkoliv, určitě by mi neřekl „Ahoj krásko, tak tebe zajímá co se tu děje? A neproberem to nad hrnkem dobrého kafe?“. V lepším případě by mě zavedl někde do slepé uličky, v horším by se mě v ní pokusil zabít. A pak už zbývá jen možnost získat informace od dívky. Zdá se to jako nejreálnější. Pohlédnu na světlo v pokoji a pokrčím rameny. Ale ne nyní. Bude se z toho potřebovat vyspat, vypadala otřeseně a vyplašeně. Já bych jí vyděsila ještě víc a nepotřebuji, aby se z dnešní noci zhroutila. Mimoděk vytáhnu z kabelky přes rameno telefon a podívám se na čas. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Napínáš smysly ale nic víc necítíš, to.. ať je to cokoliv není z tohoto světa. Postupuje to víc a víc..třeseš se po celém těle i když je letní noc a potom pocit chladu najednou nahradí teplo a klid. Ucítíš jemné zježení chloupků na krku.. je tady někdo s tebou.. a nejen tak někdo, neomylně cítíš přítomnost upíra.. |
| |
| soukromá zpráva od Darien Sahare Nahart pro Zavřu oči a zhluboka se nadechnu. Snažím se rozpoznat cokoliv co by mě mohlo alespoň trochu uklidnit. O krok ucouvnu. Instinktivně. „Jestli přicházíš v míru, nech si tyhle hry od cesty.“ Zasyčím a opět o krok couvnu. Tohle mě vážně provokuje. |
| |
| soukromá zpráva od Henry Fitzroy pro Prohrábl si vlasy a opět se obul, vesele seběhl ze schodů dolů. Zase ven pane? otázal se ho všetečný recepční Jo noční život je fajn odpověděl mu s úsměvem, byl si jistý, že vytvoří tím dojem, který chtěl. Už tak si o něm myslel recepční že střídá ženské rychleji než ponožky. Pobaveně potřásl hlavou a rychlými kroky vyrazil zpátky. A pak ucítil známý chlad, jako studené kalamari ho to obepínalo.. a pak pokračovalo dál. Pamatoval si na to jaké to tehdy bylo a už nedopustí aby se to stalo, ne v jeho městě. Potřeboval ji, mohla by se mu hodit, třeba ho nezkusí zabít a když zkusí.. Nerad by používal proti ni stříbro, pokud to nebude nutné. Ucítil ji i její strach.. přišlo si to pro ni ale pak ji to minulo taky, protože není člověk, kdyby byla.. A pak uslyšel její hlas, maskovala nervozitu docela dobře, ale bála se. Jen nevěděl jeslti toho víc nebo jeho. Toho by se měla bát mnohem víc, on je docela neškodný, pokud ho někdo neštve. Pousmál se a pak vykročil ze stínu. "Dobrý večer" slušně pozdravil a změřil si ji. |
| |
| soukromá zpráva od Darien Sahare Nahart pro Cítím, jak se mlha vzdaluje. Jiným směrem, než kde je on. Mělo by to být... jiné... Tuhle sílu ještě nezná. Tiše se nadechne a ramena trochu svěsí, aby vypadala uvolněněji. Navíc se i trochu narovná. „Dobrý večer.“ Odvětí tiše a odměřeně si jej prohlédne. V jednu ráno se zdravit slovy dobrý večer ji přijde téměř úchylné. Tak, že by přišlo pozvání na kafe? Při té myšlence jí cuknou koutky v kratičkém úsměvu. „Co to bylo?“ Přivře oči a dlouze se zadívá do těch jeho ve snaze odhalit případnou lež. |
| |
| soukromá zpráva od Henry Fitzroy pro |
| |
| soukromá zpráva od Darien Sahare Nahart pro Připadám si hodně divně. Pozvání od upíra na kafe... to tady ještě nebylo. Nevím jestli mu mám věřit. Všechny moje geny řvou, že ne. Mé srdce to ječí a mozek už z toho raději zkolaboval, zamával bílou vlaječkou a odpadl do rakve s čestnou vlajkou. Aby toho nebylo málo, tak mu k tomu zatroubily pohřební píseň trubky logiky a rozumu. Pomalu k němu vykročím. „Leda bych si to přála?“ Na rtech se mi rozlije úsměv. Podivný kříženec mezi šelmou, svůdnicí a pobavením. „A co kdyby... ano?“ Přiblížím se k němu... tělem... i tváří a rty, na kterých nepřestává pohrávat úsměv. |
| |
| soukromá zpráva od Henry Fitzroy pro Pousmál se jak si pohrává s ohněm a myslí si, že si na něm nabrousí drápky. I to jak se snaží vypadat půvabně a přibližuje se. Přesto však je ve střehu, nemá rád ty zablešence poblíž i kdyby byli sebevíc půvabní. "pak bych se postaral aby se ti to líbilo Šelmičko" odpoví. Couvne a pak se vydá daným směrem. "Víš statečnost je u ženy vzrušující vlastnost, hloupst ale ne" utrousí. "Měli bychom jít, jestli chceš své odpovědi |
| |
| soukromá zpráva od Darien Sahare Nahart pro „Statečnost a hrdinství mají společné hranice s hloupostí či šílenstvím.“ Odvětím nevzrušeně, i když bych si to mohla vzít jako urážku. „Na druhou stranu se tyto hranice nedají dost dobře určit. Někteří by řekli, že jsem šílená nebo hloupá už jen díky tomu, že se tady s tebou bavím. A s největší pravděpodobností je na tom kus pravdy.“ Poznamenám sama pro sebe. Sepnu si vlasy jehlicí a v okolí zavane vůně ylang-ylang a patchuli a nechávám se jim vést, pozorně sledujíc místa, která procházíme. Co kdyby to náhodou byla past? A opatrnosti koneckonců není nikdy dost... |
| |
| soukromá zpráva od Henry Fitzroy pro Vyjdete na rušnou ulici a pokračujete dál k velkému luxusnímu hotelu. Galantně ti otevře dveře "prosím" Ten hotel znáš jako jeden z nejdražších ve městě a rozhodně to není hodinový hotel. Vejde za tebou, koukne po recepčním, který kupodivu mlčí a nechá si své poznámky pro sebe, přesto sis ale všimla jeho zvědavého pohledu a jak tě přejel od hlavy až dolů a na určitých paritích, které považoval za zajímavé se chvíli pohledem zastavil. Upír mezitím v klidu vykročil s tebou k výtahu, zmáčkl knoflík a čeká. |
| |
| soukromá zpráva od Henry Fitzroy pro  |
| |
| soukromá zpráva od Darien Sahare Nahart pro S lehkým pokývnutím elegantně projdu dveřmi. Najednou je můj postoj... ženský... elegantní a sebevědomý. Jako by pro mě nebylo nic nového pohybovat se v zařízeních této nobility. Krátce se střetnu s pohledem recepčního a v očích mi zajiskří. Nic však neřeknu a jeho drzost přejdu. Zatímco čekáme na výtah, zalovím v kabelce a vytáhnu telefon. Letmo zkontroluju čas a zprávy a pak svůj pohled stočím zpět na upíra, kterého mám šanci si poprvé prohlédnout na světle. |
| |
| soukromá zpráva od Henry Fitzroy pro Vejde za tebou do výtahu a pak zmáčkne třetí patro, vyjedete mlčky nahoru, když pak vytáhne kartu a otevře ti dveře. Apartmá je veliké a luxusní, je tam taky velký kreslící stůl a různě visí obrazy kreslené hlavně černobíle, fixy či pery, nějaké ty knihy a taky komiksy. Stranou je pohodlný gauč a křesla a potom si všimneš odděleného prostoru podle všeho ložnice. Potom na stěně visí i velký obraz nějakého vladaře, příjde ti známý, určitě jsi ho už někde viděla. "Udělej si pohodlí a nyní mi můžeš tedy říct jaký by jsi chtěla čaj" poví ti upír a koukne na tebe |
| |
| soukromá zpráva od Darien Sahare Nahart pro Po očku si prohlédnu interiér pokoje a protáhnu se okolo obrazů, které si krátce prohlédnu, delší dobu se zastavím u knih a chvíli u komixů sledujíce tituly. Pak si zaberu jedno z křesel. Pohlédnu na něj, když se mě zeptá, jaký čaj si tedy dám. „Kdybyste měl červený, tak ten. Ale ne roibos. Jinak zelený, prosím.“ Odpovím s mírným úsměvem. Všimnu si velkého obrazu a nakloním lehce hlavu na stranu. „Příbuzný či známý?“ Kývnu hlavou směrem k portrétu. I v takovémhle prostředí se dokážu chovat tak, že tu nejsem jak pěst na oko. Sedím distingovaně a nehrbím se, ale nejsem ani příliš křečovitá. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro  Koukáš se na obraz a je ti hodně známý. Víš přesně kdo to je. S první se rozvedl, druhou popravil, třetí mu umřela... Ale proč tu visí zrovna jeho obraz? Že by byl až tak starý? Jaký má on k němu vztah? Ani ti neřekl příjmení. Obraz tam visí a při tvé otázce o něj Henry jen ledabyle zavadil pohledem. |
| |
| soukromá zpráva od Henry Fitzroy pro Připravím mezitím čaj podle jejího přání, když zaslechnu její dotaz.. Ano můj otec.. Proslulý docela zajímavým způsobem, naštěstí jsem nikdy moc po něm nebyl. Nebo byl? "to je otec" odpovím klidně a přinesu ji konvičku s čajem. "Prosím" položím ho na konferenční stolek a posadím se naproti ní. Pohodlně se uvelebím a vyčkávám. Třeba by bylo fajn konečně přejít k tomu co po ní chci a proč jsem ji sem vůbec bral. |
| |
| soukromá zpráva od Darien Sahare Nahart pro „Na téměř 500 let vypadáte poměrně zachovale, kníže.“ Oplatím mu vtípek. Takže jeho celé jméno je Henry Fitzroy, kníže Richmondský a Somersetský, hrabě Nottinghamský. Podle historiků měl zemřít shruba ve čtrnácti letech. Ale jeho příběh musí být mnohem zajímavější a dle odhadu ho přeměnili někdy... v pětadvaceti, třiceti letech. Zajímal by mě jeho skutečný příběh, ale tohle není ani vhodné místo, ani vhodný čas. A já pravděpodobně nikdy nebudu ani ta správná osoba. Ta ironie mě trochu zamrzí. „Děkuji.“ Prohlédnu si čajové nádobí a pak se vrátím pohledem zpět k němu. Jako správný hostitel by měl čaj nalévat on. A především, nepředpokládám, že si mě zde pozval jen proto, abychom se na sebe koukali. |
| |
| soukromá zpráva od Henry Fitzroy pro Pak sleduje její pohled na konvičku s čajem a na něj.. Zvláštní, proč zrovna ona čeká nějaké dobré způsoby, je to tím co se dozvěděla? Nebo je čekala vždycky? Zamyšleně si ji znovu prohlídne a pak ji nalije čaj. "předpokládám tedy, že jsi již uhodla kým jsem" odpoví ji ledabyle "Podstatné ale je, že mám ve městě jistý problém, tak nějak nechci aby se nám tu toulali upíři.. A může být mnohem hůř, ze zřejmých důvodů nemohu na slunce a proto by se mi hodila pomoc někoho kdo má dost odvahy i oči na šťopkách pronese zpříma a koukne ti do očí. |
| |
 | soukromá zpráva od Eli Smith pro |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro |
| |
| soukromá zpráva od Darien Sahare Nahart pro „Myslíte to, že jste levoboček Jindřicha VIII.? To ano, vážně zajímavé kořeny a určitě strhující životopis, který bych někdy ráda slyšela. Ale nepředpokládám, že proto jsem tady.“ Odpovím mu klidně. “To je sice pěkné. Ale o co tady jde? Vybíjet upíry na ulicích je jedna věc. Ale o tom to taky není, že?“ Pozvednu krátce obočí a zabořím se do křesla o něco pohodlněji. “Pokud je řeč o slunci... o co jde? Nějaká kolaborace upírů a vlkodlaků? Nebo snad lidí?“ |
| |
| soukromá zpráva od Henry Fitzroy pro "Tak za prvé mám rád svůj klid, přeci jenom, když budeme mít tady lidi bez krve, tak lidi mívají tu vlastnost, že popadnou co mají a jdou hledat upíra a to nemám já ani oni zapotřebí. Proč zbytečně zabíje?" pokrčí rameny a nakloní hlavu na stranu. Tohle prožil hodně často, jsou věci které llidem nevysvětlíte. "Ale hlavně.. ten upír se změnil v hodně krátkou dobu, nepřirozeně krátkou a nebyl to náhodný útok, takže máme podle všeho co do činění s magií či démonem. Proto potřebuji někoho kdo si bude všímat věcí přes den, někoho bystrého. Vidíš a já si myslel, že víš co dělá s upíry slunce, Šelmičko" povytáhne obočí. "Navíc přes den si rád zdřímnu" zacukají mu koutky. |
| |
| soukromá zpráva od Darien Sahare Nahart pro “Taky že vím, jen jsem chtěla vědět, proč chcete pátrat ve dne, když jsou upíři noční lovci.“ Nakloním hlavu lehce na stranu. “Kdyby byl původcem upír, byla by denní aktivita relativně zbytečná.“ Je zbytečné ptát se, proč zrovna já. Pak mě však napadne další otázka. “Co je zač ta dívka? Říkáte, že to nebyl náhodný útok...“ Natáhnu se pro kalíšek s čajem a nejdříve zavřu oči a přivoním k němu, než jej vůbec pomalu přiložím ke rtům a pomalu upiju. |
| |
| soukromá zpráva od Henry Fitzroy pro Povzdechnu si "asi jsem si vybral špatně, myslel jsem, že jsi chytřejší, nebo mě neposloucháš. Obojí je ale na houby. Takže znova.. Ten kluk se proměnil během chviličky, nepřirozeně rychle. Takto proměny běžně nefungují, navíc tam byl na zdi symbol. Takže buď tady máme čaroděje, nebo démona. Démona ale musel někdo vyvolat. Těchto útoků bylo víc, není první ani poslední. Je to už jasné?" Nakloním hlavu na stranu a sleduji jak se rty dotkla kalíšku a vynikajícího čaje. Pousměju se.. Měl by ji chutnat. |
| |
| soukromá zpráva od Darien Sahare Nahart pro Položím kelíšek stranou, narovnám se a pomalu se postavím. „Díky za čaj a za informace. Ale beze mě a mých drápů si určitě taky dobře poradíš.“ Naznačím mírnou úklonu a pak se sama vydám ke dveřím. Blechy... jako kdybych někdy nějaké měla. S upíry to bylo vždy těžké, raději jsem je viděla někde na vzdáleném horizontu nebo rozpadající se na prach, to už mám dáno v genech. Jasně, bylo pár, se kterými jsme se nechávali na pokoji, jeden nebo dva se kterými jsme za celou tu dobu prohodili pár slov. Ale dělat ze sebe hadr na podlahu nehodlám. Možná že mám méně prvotních informací, ale mám svou informační síť. A můžu ven za dne. Na rozdíl od něj. A stejně mi neřekl to, co jsem chtěla slyšet nejvíc – co měla znamenat ta mlha. Tak tak udržím odfrknutí. Nejdřív provokuje s tím, jestli vůbec vím kdo je, a když mu řeknu holou pravdu, tak se ještě urazí. Typický upír, chodící oživlá studená mrtvola. Zapnu první knoflíky kabátu a přehodím tašku křížem přes ramena za pomalé chůze. |
| |
| soukromá zpráva od Henry Fitzroy pro Pak promluvila o drápech, sjel pohledem na ruce a mírně se pousmál "my tomu říkáme ruce a děkuji, že jsi přišla" Lehce po jedné ruce přejel studenými prsty, opatrně a jemně. Nebyl to nepříjemný dotek a vůbec ne slizký a odporný, mírně rozechvěl a zmizel. Pohodlně opřený sledoval jak se balí. Věděl, že to tak nenechá a taky věděl, že bude pátrat sama. Je zvědavá.. Byl by klidnější, kdyby spojila své síly s ním, ale nemůže ji nutit, přeci jenom on je její nepřítel, aspoň ona si to myslí. "Jen prosím.. až se kolem tebe začne objevovat mlha, utíkej jak nejrychleji můžeš a hlavně se nezastavuj." pronesl k ní ještě jednu větu a tím se s ní rozloučil. Bylo to zajímavé setkání, je zvláštní, ale příliš hrdá a s příliš prořízlou pusou, aby tato bláznivá spolupráce mohla fungovat. |
| |
| soukromá zpráva od Darien Sahare Nahart pro “Až se okolo mě bude objevovat mlha, zkusím se jí zeptat, co je zač.“ Šeptnu si sama pro sebe, když procházím dveřmi. Nějak nevím, co si o tom mám myslet. Mám chuť se sebrat a zmizet z tohoto města, kde mě už pomaličku vše začíná štvát. Opět za sebou nechat svůj starý život a začít odznovu. |
| |
| soukromá zpráva od Henry Fitzroy pro Rychle uklidil čaj i kalíšky a pak si přehodil přes ramena koženou bundu. Ještě třeba se dá něco zjistit, nebo aspon si zajít do baru na skleničku, případně zavolat Sue či jiné.. Nikdy nebyly proti a on by si pár kapek krve docelai dal. Rozloučil se tedy s recepčním a potom vyšel rychlými kroky ven, rozhlédl se a procházel dál tmavou ulicí. |
| |
| soukromá zpráva od Darien Sahare Nahart pro Zostra se nadechnu a rychle vyjdu směrem k místu, kde bydlí ona zachráněná dívka. Musím si ještě rozmyslet, jestli to nechám plavat, nebo ne. Cestou jsem však ostražitá a dávám si pozor na nevyžádanou pozornost, ať už jeho, nebo kohokoliv jiného. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Pomalu se procházíš ulicemi k místu, kde bydlí zachráněná dívka, cestou občas cítíš podivný a neznámý pocit, pocit, že něco čeká.. opět ucítíš ledový a nepříjemný pocit na zádech, jako by ti po pátřei přejíždělo slizké chapadlo. Začala se tvořit mlha? Nebo se ti to jen zdálo? |
| |
| Sama doma, po práci a po několika hodinách strávených v parku. Procházka byla příjemná, ale ani nevím proč, několikrát jsem vždy došla na ulici, kde stojí hotel, ve kterém bydlí Henry. Držím v ruce vizitku. Zase tu vizitku, nedá mi spát. Zvednu sluchátko a pomalu vytáčím čísla, tají se mi dech a tep mám takový, že mi chce vyskočit srdce. Telefon zvoní, zvoní a zvoní, nikdo to nebere. Praštěná a pitomá, proč jsem si myslela, že by se semnou ještě bavil,, určitě je venku s přáteli a mě pustil z hlavy hned po odchodu. Beru si knížku a jdu spát. |
| |
| soukromá zpráva od Henry Fitzroy pro Vzal si bundu, když se ozval telefon. Udělal pár rychlých kroků a vzal svůj mobil. Číslo neznal, zajímavé. Prosíím?" zeptal se příjemným hlasem a uslyšel zrychlený dech na druhé straně. Věděl že volá dívka., vyčkával tedy co mu poví, případně kdo to je. |
| |
| soukromá zpráva od Eli Smith pro |
| |
| soukromá zpráva od Henry Fitzroy pro "Ahoj Eli, tady je Henry" odpoví příjemným hlasem. "Jak se máš?" zeptá se jí potom se zájmem. Proč mu zavolala? Se zájmem vyčkává jak se situace dále vyvine. |
| |
| soukromá zpráva od Eli Smith pro snad nevolám nevhod. Mám se celkem dobře a co ty? Ani nevím jak mě to napadlo, ale chtěla bych Tě znovu vidět. Zmatená, ustrašená, ani nevím proč jsem to řekla, ale zvědavost byla mnohem silnější než cokoli jiného. Nebylo to stereotypem, ale z toho večera postupem pár dní vyplynulo mnoho otázek a chci na ně odpověď. |
| |
| soukromá zpráva od Henry Fitzroy pro Je to kousek od tvého domu a nebyl by problém to stihnout, pokud samozřejmě budeš chtít dojít. |
| |
| soukromá zpráva od Darien Sahare Nahart pro Vycením zuby a tiše zavrčím. Nehraj si se mnou! Má ruka má chvíli tendenci sklouznout ke zbrani za opaskem. Místo toho se však rozeběhnu směrem dopředu a očima hledám stezku, kterou bych se mohla dostat nahoru na střechy domů. Cokoliv, po čem by člověk sice dostatečně rychle nevyšplhal, ale co by pro dlaka nemělo být příliš velkým problémem. To, co se tu děje, mě začíná vytáčet. A to dost silně… |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ale ale šelmička se bojí? Pozdravuj Henryho, těším se až se opět setkáme ozve se ti v hlavě hlas slizký jako kalamari a chladný jako led. Vypadá to jako by tě mlha chtěla kolem zápěstí obepnout, když tu se vydáváš na útěk. Běžíš kupředu a rychle se koukáš kudy by to šlo, nakonec si na jednom domu všimneš požárního žebříku na který čiperně vyběhneš a pak nahoru, přísahala bys, že cítíš v zádech škodolibý smích, mlha však tě dál nepronásleduje. |
| |
| soukromá zpráva od Darien Sahare Nahart pro „Mam Vas pozdravit od vaseho „pritele“. Miril si to k one divce, pak se to zamerilo na me. Mlha mluvici v me hlave, vazne pekne. D.“ S tichým zasyčením zprávu odešlu. Můj mozek začne přemítat. Co by se stalo, kdyby mě to za zápěstí chytilo? Chtělo mě to jen vystrašit, nebo mě to chtělo, zabít? Ne... zabít ne… to by mi to nevyřizovalo vzkaz pro něj. Začnu se po střechách vracet k domu dívky. Běžím rychle, ale co nejtišeji. První schůdnou cestičkou se dostanu dolů a vytáhnu si z vlasů sponku, kterou se pokusím otevřít zámek na vstupních dveřích. Měla bych ji dostat pryč. Pryč odtud. Co je zač? Proč to po ní jde? |
| |
| soukromá zpráva od Henry Fitzroy pro Kliknu na ODPOVĚDĚT a napíšu "Nemám přátele, at jsi kdokoliv" kliknu ODESLAT a pohodlně se opřu. Před chvílí odešla, doufal jsem,že by mohla pomoci, protože to co tady je je hodně na houby. Něco co dávno mělo spát a nemělo se vůbec probouzet. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro |
| |
| soukromá zpráva od Darien Sahare Nahart pro Spolknu jedovatou poznámku o tom, že se nedivím, a že je to znát. „Tak tedy jeste jednou a pomalu. Mlha se plantala okolo domu te divky, ktere jste pomohl, pak sla po me. Mam Vam vyridit ten vzkaz. Darien (šelmička)“ |
| |
| soukromá zpráva od Henry Fitzroy pro Potom mě ale popadne hodně velký vztek, po ní to nejde.. ale po té dívce půjde. Proč některé příšery nemohou spát? Třísknu vztekle rukou do stolu. Musím s tím něco udělat a to rychle, než lidi příjdou na to, že tu jsem a taky než se otevřou dveře do tohoto města. Budu si muset s ní promluvit, sice je příjemná jak třísky za nehty, ale nikoho nemám. Navíc se do toho krásně zapletla sama, čím to je, že mě to nepřekvapuje? Kliknu na odpovědět a napíšu Je tam v blízkosti nějaký symbol? A hele je tohle zdlouhavé, zůstan kde jsi, jdu za tebou. Henry Popadnu bundu a vyrazím do noci |
| |
| soukromá zpráva od Darien Sahare Nahart pro Ještě jedno rázné projití sem a tam. Napadne mě zmizet. Místo toho symbolu už zná. A mi se dokonale otiskl do paměti. Uvažuju, jestli zmizet. Nechce se mi ale tady nechávat tu dívku. Nechráněnou. Nevěřím mu. Ani jí. Napadně mě ale jedna bláznivá věc. Dostat tu holku pryč. Co nejdřív to jde. S tichým zavrčením si povzdechnu. Potřebuju k počítači. |
| |
| soukromá zpráva od Henry Fitzroy pro Začichám a zachytím její vůni. Rychle se vydám za ní a nakonec ji i dohoním. "Myslím, že bychom si měli promluvit, Darien." oslovil jsem ji jejím jménem a snažím se vypadat v rámci možnosti trochu přátelsky. Proč je to s ženskýma tak těžké? |
| |
| soukromá zpráva od Darien Sahare Nahart pro Otočím se na něj a čekám. Nejsem ten, kdo k tomuhle má co říct. Začínám mít podezření, že ta bestie, která se tu prohání, je někdo z jeho starých přátel, nebo příbuzných. Vypadá to, že si to s ním chce hrát. Nebo ne? Že už bych byla až tak paranoidní? |
| |
| soukromá zpráva od Henry Fitzroy pro |
| |
| soukromá zpráva od Darien Sahare Nahart pro |
| |
| soukromá zpráva od Henry Fitzroy pro "Pokud nebudeš moc zlobit, tak nemá moc důvod, potřebuje tu dívku a dva další, aby mohl dokončit co začal" To tě spíš stáhnu já. "Mimochodem byla by to škoda, přeci jenom není to nejhorší kůže" pronese pobaveně. "Ta mlha není příčina, jen způsob cesty jak dosáhnout výsledku. A on, nebo jak říkáš ta věc se chystá otevřít bránu." |
| |
| soukromá zpráva od Darien Sahare Nahart pro |
| |
| soukromá zpráva od Henry Fitzroy pro "Víš někdy si člověk nemusí vymýšlet jinou realitu než ta co tady je a vůbec ne proto aby tě postrašil či ponížil" dodám v klidu a vyčkávám jestli ji to došlo |
| |
| soukromá zpráva od Darien Sahare Nahart pro Šlehnu po něm pohledem při jeho posledním dodatku. „Takže jí hodláš dělat neustále tělesnou stráž?“ Povytáhnu obočí. „Mimochodem, ten vzkaz zněl jako, kdyby tě ten dotyčný, co má tohle na triku, znal…“ není to přímo obvinění, jasně že ne. Jen to bylo… zvláštní. A příliš mnoho zvláštních nehod dohromady přestává být náhodami, ne? |
| |
| soukromá zpráva od Henry Fitzroy pro |
| |
| soukromá zpráva od Darien Sahare Nahart pro „Tak to už jsi byl určitě dávno na cestě sem, když ti přišla ta zpráva, že se to okolo ní plantá.“ Nakloním hlavu mírně na stranu a odpustím si povytáhnuté obočí. S tím, že by jí to nevadilo, si trochu moc věří. Nikdo nechce trávit celou noc vedle studené mrtvoly, která po nocích místo ležení v rakvi v hrobě chodí a vysává panny. |
| |
| soukromá zpráva od Henry Fitzroy pro "Každopádně stále se jen vyptáváš a přitom jsi mi nesdělila to hlavní. Chceš pomoci to zastavit, nebo jen sbíráš námět na povídky o tom jak jsem příšerní a sajeme po nocích bezbranné dívky, které se vzpírají seč mohou, ale nakonec podlehnou naším chlípným choutkám?" v hlase je nyní už nepokryté pobavení. Já vím co je třeba najít a když mi nepomůže ona, tak třeba ta dívka tady a nejlepší na tom je, že dobrovolně. Nemusím lidi nutit k tomu aby se mnou byli a ani k tomu aby pomáhali. |
| |
| soukromá zpráva od Eli Smith pro Nemůžu tomu uvěřit, chce mě ještě jednou vidět. Bojím se proč. Ublížit mi asi nechce, mohl to udělat už tenkrát... Půl hodiny, začnu zmateně pobíhat po bytě a hledám něco, aby to nevypadalo, že se snažím vypadat až moc dobře. Hurá tílko, kalhoty, bunda. Vlasy. Co s vlasama? Hmm, asi je stáhnu co copu. Koukám na hodinky, mám asi 15 min na to dojít na Wellesley street ke krámku s komiksy. Jen nechápu proč zrovna tady, nepřijde mi jako nadšenec do kreslených hrdinů. Vyběhnu z domu, je zvláštní večerní vzduch. Cítím jak na vedlejší ulici kvetou Magnolie. Moc lidí nepotkávám, možná je to i dobře, lépe se tak snad uklidním, když na mě nebude pořád někdo koukat. Zhluboka dýchám, chůzi volím pomalejší, dojít tam celá uřícená není moc dobrý nápad. Támhle je to, koukám na obchůdek na protější straně ulice. Zatím tam nikdo není, jen pár dětí a dospělých chlapíků, kteří se cítí dětmi procházejí mezi regály a pečlivě prohlíží každý časopis. Najednou mám pocit, že mě někdo sleduje, otáčím se, ale nikoho nevidím. Přecházím ulici a v tom se zpoza rohu objeví Henry. Dokonale se na mě usmívá, myslím, že bych se na něj dokázala dívat hodinu v kuse, jen na jeho úsměv. Přitom není zas tak krásný, ale něco z něj vyzařuje. "Ahoj Henry." :-) |
| |
| soukromá zpráva od Darien Sahare Nahart pro „Vyptávám se, protože dnes mohlo jít, nebo šlo, i o mou kůži. A nerada stojím proti něčemu, co neznám. Já mluvím přímočaře o tom co vím, ne jak tajemný hrad v karpatech a do věcí, do kterých mi nic není, se raději nenamáčím.“ Reaguju na jeho povýšenecký tón, klidným, vyrovnaným hlasem. „Pomoci? Nesbírám povídky, nebylo by poprvé, co jsem to viděla na vlastní oči.“ Vycením na něj zuby v úsměvu a oplatím mu jeho jedovatost. „Nesbírám nic. Já rozhodnutí dělám na základě dat a znalostí a ne na základě vzduchu.“ Pokrčím rameny. „Žiju kvůli tomu, že své nepřátele znám a od těch, které ne, se klidím, než je poznám.“ Přivřu oči. „Jsem zvyklá mít… partnery. Ne pány.“ Střelím po něm výstražným pohledem. A ani žádné pány mít nehodlám. Dodám v duchu. „Možná bychom se ale mohli dohodnout, pokud jsi schopný to akceptovat a pokud přestaneš mluvit o tom, že chci. Protože já nechci, ale možná budu ochotná to udělat.“ Založím si ruce na hrudi. Jsem nejlepší soukromé očko v okolí. To je moje eso v rukávu. Měl by si sakra rozmyslet, jak se ke mně bude chovat. |
| |
| soukromá zpráva od Henry Fitzroy pro Rty mi zbrázdí najednou milý a příjemný úsměv „Jen ale viděla že? Jak tedy víš jaké to je? " přiblížím se k ní a nakloním se blíž. Její vůně není tak hrozná, zajímavé, myslel jsem že bude sedět jak mokrý pes. Nedotknu se jí, i když by stačilo málo. .„Řeknu ti dvě věci, za prvé nezabíjím rád ale když musím klidně to udělám a za druhé, nemusím ženy k ničemu nutit“ pak se lehce odtáhnu a podívám se jí do očí. „To je rozumné, taky nehodlám mít paní ani pány Darien“ „Co přesně jestli jsem schopen akceptovat?“ ?“ nakloním hlavu a poslouchám ji s novým soustředěním. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro |
| |
| soukromá zpráva od Henry Fitzroy pro Cítím už její vůni a vidím jak se blíží. Oblékla se spíš sportovně, nevadí, aspoň může pracovat fantazie. Usměju se k ní a vykročím "Ahoj Eli" pronesu příjemným hlasem |
| |
| soukromá zpráva od Darien Sahare Nahart pro „Že když v tomhle pojedeme spolu, jsme partneři. Obchodní, samozřejmě.“ Našpulím rty. „Mám různé přístupy, kontakty. Ale potřebuju vědět, po čem se mám dívat a znát souvislosti.“ V jejích očích se zablýskne únava z toho, jak se neustále přestřelují. A bolest… ze ztráty dávného vzácného přítele. |
| |
| soukromá zpráva od Eli Smith pro Jdeme kolem výlohy a ukážu mu na jeden z komiksů. "Ty se zabýváš i tímhle?" |
| |
| soukromá zpráva od Henry Fitzroy pro Pousměju se a při jejím komentáři, že by třeba něco konečně pochopila? Hypnotizujem? Ne, stačí, eže jsme. Nasaju jemnou vůni, má dobrý vkus a ta vůně ji ke kůži sluší. POdívám se na ni a prohlídnu si ji "Nejsme stejní.. stejně jako vy nejste stejní a jako i lidi se liší" hlas je nyní příjemný a milý, beze stopy povýšenosti nebo snad poučování. "Samozřejmě" přikývnu. Co bych taky dělal s takovou žábou a ještě dlakem? "Dobře, jestli tedy nemáš nic proti, rád bych to probral v klidu. Chci ti taky ukázat jednu knihu." navrhnu jí a vyčkávám, jestli třeba bude to její rozumné osvícení pokračovat. Bolest v očích? Ano i ona poznala ztrátu, stejně jako já. Já to mohl vykreslit do svých děl.. ale kam to skryla ona? |
| |
| soukromá zpráva od Henry Fitzroy pro |
| |
| "Páni, vypadá to hodně zajímavě. Konkurovat tomu může snad jen hudba. Je mi celkem fajn." usmívám se na něj a přitom vím, že je mi divně, pořád na sobě cítím něčí pohled, ale nikoho nevidím |
| |
| soukromá zpráva od Henry Fitzroy pro |
| |
| soukromá zpráva od Darien Sahare Nahart pro |
| |
| soukromá zpráva od Henry Fitzroy pro "V klidu ti i mohu vysvětlit s čím bys nám mohla pomoci" nabídnu potom a vyčkávám. Snad mi bude aspon trochu věřit. |
| |
| soukromá zpráva od Eli Smith pro a jsem Ti moc vděčná, ale chránit mě? Promiň, to asi ne, jen se budu nějaký čas pohybovat mimo jiná místa a přejde to. Myslím, že se mi tu jen vrací nepříjemné vzpomínky a přitom si skoro nic napamatuju, takže možná jen pocity. Přece jsem šla tudy, když se to pak stalo. Moc děkuji za ochotu, ale nemáš k tomu přeci žádný důvod, nejsem žádná zvláštní bytost ke vztahu k tobě a ani pro širší okolí. Jsem si jistá, že se sama o sebe dokážu postarat. Nemám přece nepřátele. Moc ráda se s tebou kdykoli uvidím." Právě jsem se rozhodla, že začnu chodit do posilovny, pokud se mám o sebe opravdu postarat. Náhle se zvedl vítr a začalo pršet, neskutečný liják, utíkali jsme do prvního výklenku v domě. I tak jsme doběhli úplně promočení. Koukali jsme na sebe, po tváři mu stékala voda a přes tričko se mu rýsovaly svaly. Jediné, co jsem si stále opakovala, bylo, že NESMÍM PODLEHNOUT, nevím co je pořádně zač, neznám ho dostatečně. |
| |
| soukromá zpráva od Darien Sahare Nahart pro „Dobrá, myslím, že něco k pití by se hodilo.“ Neslyšně si povzdechnu. Nepotřebuju tolik spánku co lidé, ale nedá se říct, že bych si ho nerada dopřávala. |
| |
| soukromá zpráva od Henry Fitzroy pro "Takže čaj, nebo něco ostřejšího?" zeptám se jí a vykročím ke knihovně, ze které mezitím vytáhnu ošoupanou černou knihu. Pomalu vykročím k ní a pak ji opatrně položím na stůl. Kniha vypadá staře, v kůži je zobrazen velice podobný symbol co jsi viděla v uličce |
| |
| soukromá zpráva od Henry Fitzroy pro Holka hloupá! Vůbec neví jaké měla štěstí, ani o co se jedná, je fajn, že se rozhodla hrát si na hrdinku, ale stačilo málo a bylo by o mrtvolu víc. Pousměju se trochu pobaveně na ni "Ale ano mám, ráda pomáhám dámám v nesnázích" potom ale pokrčím rameny "Samozřejmě pokud ti to moc vadí, tak tě nebudu obtěžovat" dodám ještě i když vím, že jeden z mých nynějších cílů je udržet tu žábu naživu. Rozhlédnu se.. takže ta prskající potvůrka tu nikde není, to je fajn. Najednou se rozpršelo a Eli se rozběhla, mírním se aby mi stačila a držím ji za ruku, která do té mé najednou vklouzla. Proběhneme k prvnímu výklenku v domě. Mám rád vůni bouřky i její sílu, vnímá jak se jí zrychlil dech, jak si mě prohlíží, jak se jí zbláznilo srdce a kolem se rozlehla její vůně. Koukám ji do očí a vyčkávám se zájmem co bude dál, stačí aby se trochu naklonila a ta zbytečná mezera by zmizela. |
| |
| soukromá zpráva od Eli Smith pro Držet jej za ruku bylo až moc krásné, raději jej pustím a koukám do deště. Vše mlčky, jen si stáhnu gumičku z vlasů, stejně je teď zbytečná, jen jsem ráda, že mám relativně sportovní oblečení. Snažím se z vlasů dostat většinu vody a dostala jsem chuť na něco teplého, ale váhám zda mu navrhnout nějakou kavárnu. Mohlo by přestat pršet, cítím se tu vedle něj hrozně nesvá. Chce mě chránit, ale proč, z některých jeho pohledů jsem nesvá. Snad tím mačkáním vlasů trochu maskuju, jak jsem z něj nervózní. Odhodlávám se... "Vedle na rohu je fajn kavárna a dělají výbronou čokoládu a latté. Nechceš se tam zastavit a něco si dát?" |
| |
| soukromá zpráva od Henry Fitzroy pro "tady máš" sundám si bundu opatrně ji dám přes její ramena, chviličku ruku na ramenech zdržím a pak se stáhnu "Rád si s tebou dám čokoládu" pousměju se. Jako bych snad potřeboval jíst, tedy tak jak se tomu obvykle u lidí říká. |
| |
| soukromá zpráva od Eli Smith pro Rozhodneme se přebehnout do kavárny.Je tam příjemně teplo a hlavně sucho. Obsluha si již na mokré návštěvníky zvykla, očividně nejsme první promočení. Kavárna je ve starším stylu, pohodlné sedačky, cihlové stěny a fotky na stěnách jsou z města z dob asi 50. let. Usadíme se ke stolu pro dva a objednáme si horkou čokoládu. "Tohle je moc milé místo, ráda sem chodívám hlavně v zimě po procházce v místech, kam se teď asi dlouho nepodívám. Nevadí, aspoň budu moct prozkoumat i jiné části města." "Nechceš mi o sobě něco povědět?" Otázka jej asi překvapila, dle výrazu ve tváři, ale pak se usmál. Snad se o něm něco dozvím, snad nebude lhát. Na známém místě jsem se trochu uklidnila, navíc je tady dost lidí okolo, takže to zmírní i moje pocity, což je jen dobře. |
| |
| soukromá zpráva od Henry Fitzroy pro "Hm..takže třeba.. Mám rád historii, nesnáším hrách.. jo a.. kreslím komiksy" začnu a nahodím svůj úsměv který většinou způsobuje podlamování kolem slečnám. Určitě to bude chtít nějak rozvést, když nám přinesou čokoládu, usměju se na číšnici, která úsměv opětuje. "Ještě prosím jeden čokoládový dortík, pro slečnu" objednám a pak si naberu lžičkou temnou tekutinu. Není to špatný, sice krev to není, ale zase na druhou stranu, je fajn někdy si zahrát na člověka. |
| |
| soukromá zpráva od Eli Smith pro a koukat se na horory?" to musí být zajímavé" Zvláštně vyzývavý úsměv si odpustit nemůžu. "nebo půjdete do muzea a na starý židovský hřbitov, na nějakém náhrobku spolu flirtujete a pak?" Musím ho trochu potrápit, jen doufám, že jsem nebyla moc zlá. Hraju si se lžičkou od čokolády, koketně se usmívám a čekám. |
| |
| soukromá zpráva od Henry Fitzroy pro "No.. po prohlídce hřbitovů a muzeí a flirtování přejdeme od řečí k činům ne?" nahodím s úsměvem. Je mi naprosto jasné, že bude myslet naprosto něco jiného než já. |
| |
| soukromá zpráva od Eli Smith pro Od řečí k činům? Nemravnosti na hřbitově? Někde skrytě, ve tmě, jen při svitu svíček a měsíce? Jako ničitel náhrobků mi nepřipadáš." Stále se usmívám a nenechávám se vyvést z míry. "To musí být opravdu romantika. Co na to říká tvoje přítelkyně?" |
| |
| soukromá zpráva od Henry Fitzroy pro "Hlavně při měsíčku a svíčkách, hřbitov jsi zmínila ty, samozřejmě náhrobky není třeba likvidovat." odpovím ji a pak to příjde. Je na mě zvědavá a pokusí se mě sbalit. Kromě teda drobného věkového rozdílu tak 500 let bych to neměl dělat, přeci jenom by mě ta fúrie pak zkusila usmažit Která? UChechtnu se v duchu a dolehne na mě prázdnota. Trochu zvážním a zavrtám se pohledem do jejích očí "Pokud tě zajímá můj soukromý život, rovnou se zeptej.. bude to lepší, takže.. přítelkyni momentálně nemám, spokojená?" tvář opět rozjasní společenský úsměv |
| |
| "opravdu si myslíš, že jsme všechny tak průhledné? To je škoda. Takže jsi tedy nezadany gentleman. Zajimavé." snažím se přijít nač je tato hra, ale baví mě moc, takže budu bojovat. "Doufám, že ti ta otázka příliš nevadila, jen chci o svém zachránci vědet více." |
| |
| soukromá zpráva od Henry Fitzroy pro |
| |
| soukromá zpráva od Darien Sahare Nahart pro Když kousek ode mě položí knihu, chvíli si ji zkoumavě prohlížím, pouze očima. Pak pohlédnu okem po něm a konečně promluvím. „Když dovolíš, umyju si nejdříve ruce.“ Ne, že bych je měla špinavé, což ho beztak napadne. Ale abych z nich smyla prach a drobné nečistoty ke kterým jsem přišla na cestě, případné zbytky svého genetického materiálu, než sáhnu na něco starobylého. Neomylně zamířím do koupelny, kde si vyhrnu rukávy a pořádně si vydrhnu ruce až po předloktí. Podívám se na sebe do zrcadla. Trochu mě překvapí, že se v mé tváři nezračí všechna únava, vztek a bolest světa. S jeho přítomností mě opět zabolelo srdce. Připomněl mi mého velmi starého přítele, přítele na život a na smrt. Doslova. Trochu si opláchnu i obličej a pořádně si osuším, aby to nepoznal, až se vrátím zpátky do pokoje. |
| |
| soukromá zpráva od Henry Fitzroy pro Zamyšleně se na ni podívám, nenapadlo mě, že bude takto uvažovat. Umyje si ruce aby neponičila tenhle odporný škvár. Pousměju se trochu, ještě chvilku a začne mě nakonec i zajímat. Což nehrozí.. mám i tak ženských plné zuby. Vyčkávám tedy dokud se nevrátí "Jestli ti můj výběr nevyhovuje, tak řekni, vymyslím něco jiného" navrhnu ji a zamyšleně po ní kouknu. |
| |
| soukromá zpráva od Darien Sahare Nahart pro „Dobrá volba.“ Silná volba, dodám v myšlenkách a zrak opět s plnou pozorností věnuji knize. Mé oči se zaměří na její desky, opatrně k ní dojdu a natáhnu k ní ruku, abych se dotkla jejích desek, na kratičký pohled se vrátím pohledem k němu, abych zachytila případnou stopu nesouhlasu a ruku stáhla. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro |
| |
| soukromá zpráva od Henry Fitzroy pro Ona s emě ptá? Zvláštní, nemyslel jsem si, že ji bude zajímat můj názor. "Klidně se do ní podívej.. Doufal jsem, že je jediná, naneštěstí to vypadá, že není" tiše si povzdychnu a nespouštím z ní oči. Minulost se začne vracet zničující silou.. nesmí se to znovu zopakovat, už ne |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro |
| |
| soukromá zpráva od Eli Smith pro Je mi s ním dobře. Jen nevím, proč až tak moc. Proč se mi zdá, že ho znám už dlouho a přitom jsem z něj zmatená? "Možná bude lepší když, ti o sobě něco řeknu jen tak. Jmenuji se Eli, pocházím z jedné zapadlé vesničky. Nemám sourozence a jako dítě jsem prý byla divná, moc přátel jsem neměla. Poměrně brzy jsem se odstěhovala od rodičů a žiju tady. Mám ráda tmavší barvy, drsnější hudbu, čokoládu, procházky v dešti a sněhu a jinak už asi nevím." Tak, vůbec nevím jestli jsem udělala dobře, ale snad ano, vše snad poznám z jeho další reakce. |
| |
| soukromá zpráva od Henry Fitzroy pro ´úsměv se mi rozšířil, když to na mě takto vybalila.. Ne že by to bylo něco co bych nepoznal, ale je mi jasné, že je to výzva abych reagoval stejně a něco ji vyklopil. třeba.. je mi přes 450 let, jsem upír.. ale to nic.. jinak jsem fakt fajn chlap... "procházky v dešti jsou hodně příjemné, celé město jinak voní, stejně jako jinak voní jaro a podzim.." odpovím zamyšleně a kouknu po ní. "vše má svou vůni" dodám jen tak mimochodem.. I ty. A není vůbec špatná.. tohle ji ale říkat nebudu.. "jak sis všimlamožná tak rád kreslím a docela se tím i dobře živím. Mám rád procházky v dešti, čokoládu a příběhy" odpovím ji s mírným úsměvem. Nečekal jsem, že mi s ní bude tak dobře, vlastně jsem nečekal nic, to je nejlepší, protože pak můžete být jen překvapeni, ať tak či tak. |
| |
| soukromá zpráva od Darien Sahare Nahart pro Po chvíli knihu zvednu do rukou a listuji v ní s větším zájmem. Občas se mi zachvějí nozdry, jak narazím na některé ilustrace, které jsou mi nějak vzdáleně známé. Odkud je jen znám...? Jaktože mi jsou povědomé? Konečně se mi podaří nabýt ztracenou vnitřní rovnováhu a potlačím známky chladu a nepříjemnosti vůči téhle malé stvůrnosti. Knihy přece samy o sobě nejsou zlé. To jen ti, co je píší. A to co je napsáno. Pokusím se letmo najít něco co by mohlo souviset s tím, co jsem dnes viděla. Ten rituál tam přeci musí být. Pak se podívám na začátek a na konec knihy, jestli najdu nějaký podpis či zmíněného autora a pohlédnu zpět na Henryho. Vážně by mě zajímalo, kde se k ní dostal. |
| |
| soukromá zpráva od Henry Fitzroy pro "Kdysi šlechtiti v Londýně špatnou zábavu, nudili se.. a díky této knize mohli získat co chtějí. Nebo si to mysleli...Byla to pro mě hloupá doba.. a.. " odmlčím se a hlava se vrátí do vzpomínek... Zůstal jsem sám opět.. Zemřela.. Jaký je smysl toho všeho? Po staletích opět sám.. a pak oni.. Vrátíme a získáme vše co chceme.. Dáme ti vše co chceme jen natáhni ruku... potřesu trochu hlavou.. a vrátím se do přítomnosti.. "zkrátím to.. chtěli mě přivést jako oběť.. naneštěstí pro mě se mi tu docela líbí... Ukradl jsem tu knihu a zavřel bránu.. pokrčí rameny "myslel jsem že je jediná, ale není.. protože nyní se to děje znova. Zase se našel někdo kdo využívá služby Otvírače.. který nám tady otevírá bránu pro šéfa" podívám se zpříma na ni a bedlivě pozoruji její reakci "Je to obchod.. dám ti co chceš.. za krev a život" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro |
| |
| soukromá zpráva od Darien Sahare Nahart pro Jediná… nakrčím lehce rty. Špatné věci se nikdy nedějí jen po jedné. A ani nevyrábí. Když si představím kolik takových knih může být různě po světě přeběhne mi mráz po zádech. Takže by to zcela klidně mohla být i… pomsta? I když mi zůstává rozum stát. Proč chtěli přivést jeho? Byl v té době ještě živý? Nebo už dávno ne? Proč by ale chtěli obětovat chodící mrtvolu? „Ta dívka je poslední zbývající, prozatím živá, oběť?“ Potřesu lehce hlavou. Touha po spánku naprosto vyprchala a já se cítím… ne svěže, ani odpočatě, ale plna síly. Znovu upiju ze sklenky a spolknu poslední kapku whiskey. |
| |
| soukromá zpráva od Henry Fitzroy pro "Otevírač když plní přání... musí to někde fyzicky získat, třeba odcizit.. nemůže to jen tak vyčarovat. Ten co ho povolal, bude člověk hodně mladý a asi hloupý.. Napadla mě tedy univerzita.. nějakej zoufalec.. " pokrčí rameny a doleju ji skleničku. Snad ji aspoň trochu chutná. "Mohla by ses po tom podívat ty.. věci které třeba byly ukradeny v okolí univerzity.. nějaké cennější, nevím.. auto třeba?" zeptám se jí a vyčkávám co mi poví na můj návrh |
| |
| soukromá zpráva od Eli Smith pro se jich jen tak vzdávat." Prý mám svoji vůni, tak vzhledem k tomu, kolik investuji do parfému se nedivím. Škoda, čekala jsem trochu více zájmu, vzhledem k tomu, jak mám některé vzpomínky na dětství bolestné. Což je možná i dobře, nemusí vědět všechno. To opravdu nemusí. Proč by měl taky vědět, proč se kolem mě děly občas divné věci už dříve a tady mě jen dohnaly a dost tvrdě.A kdoví proč se tu objevil zrovna on a zachránil mě. Rozhodně si musím dost věcí nechat pro sebe. "Z podobného důvodu chodí moje kamarádka ke kartářce. Nevěří většině toho, co jí ženština v šátku napovídá, ale baví jí to. Možná někdy doufá, že se v něčem trefí. Je to tak dobře, nikdo by neměl vědět co ho čeká, bylo by to prokletí a omezovalo by to lidi na životě. Nikdo by se pořádně neodvázal, nebál a podobně. Ten zákusek je vážně dobrý, ale v kombinaci s čokoládou začínám být silně přeslazená" Usměju se, dojím zákusek a vytáhnu z kapsy balíček žvýkaček. Chvíli si s ním jen hraju a pak jej rozbalím. Vezmu si dvě žvýkačky na "svěží" dech a nabídnu Henrymu. "Žvýkačku?" S naprosto klidnou rukou držím balíček a dívám se mu do očí. Dlouze, upřímně a mile. Opravdu by mě zajímalo, co se mu honí hlavou. |
| |
| soukromá zpráva od Darien Sahare Nahart pro “Musí být oběti zabity v přesném pořadí, nebo je může zabít jakkoliv? A co o nich zatím víš?” Pohlédnu na něj se známkou profesionálního chladu a logického uvažování. Takže nějaký malý umolousaný bastard se mi pomocí démona bude vysmívat? Tak to teda ne. ”Zjistit to zkusím. Mám pátrat i potom, jestli byly ony předměty někde prodány, nebo je použil jako obětinu?” Nakloním hlavu mírně na stranu, zatímco podvědomě očekávám další narážky na to, že jsem buď hluchá, blbá nebo obojí. |
| |
| soukromá zpráva od Henry Fitzroy pro "Neřekl bych, ale dneska bude klid. Vím kdo bydlí ve špičkách toho pentagramu. Ono je to tak.. že on bude chtít třeba.. hm.. nevím auto.. nu a on mu to splní za cenu krve.. Tím že na to ten hlupák kývne.. tak Otvírač má cestu volnou ..." Nevím jeslti to vysvětluji dostatečně, co tím chci sdělit. A my jsme zkažení.. Trochu posmutní a pak se na ni krátce podívám.. "ten prodej je dobrý nápad.. ale pro začátek bych se podíval na krádeže cenných věcí kolem univerzity" nabídnu řešení opatrně. Nechci aby se zase naštvala jen kvůli tomu, že si myslí co si myslím i když si tonemyslím. |
| |
| soukromá zpráva od Henry Fitzroy pro Trochu vypadá zklamaně, asi čekala, že se jí budu vyptávat. Nebudu. Nic mi po tom není a navíc pokud bude chtít, poví to sama. Proč bych jí měl kazit hezký večer hloupými otázkami. Stovky let.. stovky nocí. Chtěl bych víc.. než jen se s některou vyspat, v pravou chvíli se najíst… Zadržím povzdech a znovu si ji zamyšleně problédnu. Ano lidé chtěli vždycky znát co je čeká ale přitom přišli na to, že to vlastně nechtějí. O čem by byl život, kdybychom přesně věděli co nás čeká a kdy? Mírně se pousměju při jejím brebentění. „Chtěla bys raději teď něco ostřejšího?“ zeptám se jí a skryju přitom úsměv, ona netuší jaký dvojsmysl se v tom skrývá. Pak mi nabídne žvýkačku, sjedu ji milým pohledem „Děkuji“ natáhnu ruku a jen tak mimochodem se dotknu její ruky., nabídnu si a balíček vrátím. |
| |
| soukromá zpráva od Darien Sahare Nahart pro „Seznam nahlášených ukradených cenných věcí ti můžu poslat faxem nebo emailem hned jak dorazím domů. Pokusím se poptat i u svých kontaktů, kteří nejsou zrovna na cestě světla a legálního obchodu, jestli se neděje něco co by vybočovalo tam. Drahé věci bývají mnohem častěji skryté před zraky obyčejných lidí.“ Vzápětí na to mi probleskne hlavou noční setkání s tou stvůrou… Pohlédnu na něj tázavě. „Jak se mu můžu bránit, zahnat ho, když ho zase znovu potkám..?“ Z boje ustupuji vážně velmi, velmi nerada… a nesnáším, když se mi někdo vysmívá. |
| |
| soukromá zpráva od Henry Fitzroy pro "Ano, ale taky až poté co ho vyvolá.. takové věci asi nebude dělat veřejně.. Možná by stálo za to se i podívat mezi studenty.. Někde se o tom přece musel dozvědět, takže.. hm.. katedra historie - obor mytologie třeba? A tam se podívat po nějakém outsiderovi..Já tam v noci moc chodit nemůžu" pozorouji ji jak přechází sem a tam.. "Musíme zabránit tomu, aby se ta brána otevřela.. nepřeháněl jsem když jsem ti vyprávěl jak to bude vypadat" Je dobře, že se s ní dá trochu i spolupracovat a domluvit.. Dokonce umí být i příjemná i když bychom měli stát každý na druhé straně. Málem se rozesměju té ironii "Děkuji, společně pak můžem vybrat co by to mohlo být.." odpovím vážně beze stopy posměchu či ironie a můj hlas zníí upřímně. Raději kreslím než sedím u počítače. Sleduji jak chodí se m a tam a nespouštím z ní oči, pak sena mě podívala s otázkou.. "Po tobě nepůjde, tam mlha je vedlejší efekt, problém je to co se skrývá za ní. Navíc.. " povzdechnu si jak ji to ted vysvětlit aby se znovu nenaštvala? Ale dobře.. upřímnost za upřímnost "Tvé setkání.. s mlhou byla spíš provokace na mě. Tak nějak to usoudilo, že mi na tobě záleží" pokrčí rameny. Sice se to zmýlilo ale říkat nahlas ji to nehodlám. Nechci aby ji to mrzelo nebo se zlobila. |
| |
| soukromá zpráva od Darien Sahare Nahart pro Pak stále s mírným úsměvem na rtech prohodím. „Tohle bude běh na trochu delší trať. Budu muset prozkoumat několik ročníků a zaměřit se i na víc oborů než jen na mytologii a historii… Můžou do toho být přimíchané teologie a okultní vědy, nebo knihovnictví. Navíc se vůbec nemusí jednat o studenta něčeho takového. Nebo o studenta vůbec.“ Pokrčím mírně rameny. „V Sydney je několik univerzit. Dalo by se podle umístění těch bodů najít teoreticky i bydliště původce? Alespoň zevrubné v rámci části města? Potřebuju vědět, na kterou se zaměřit, pochybuju že bych zvládala studovat na šesti univerzitách zároveň.“ Lehce se té představě poušklíbnu. Možná se s ním nakonec bude dát spolupracovat relativně normálně. Zpříma se mu podívám do očí. „Nemyslím si, že jsem hlavní cíl nebo plánovaná oběť.“ Pokrčím rameny s ironickým úsměvem. „Ale pokud zjistí že spolupracujem, možná to po mě půjde. Nebo mě to bude chtít nějak využít proti tobě. A před nebezpečím nerada utíkám aniž bych o něm něco věděla nebo věděla jak se bránit. Jde mi jen o strategickou výhodu, kdybych měla tu možnost před tím někoho ochránit. Tehdy jsem to vyrušila, když to šlo za tou dívkou…“ Připomenu mu. |
| |
| soukromá zpráva od Henry Fitzroy pro Usmívám se na ni.. „Řekl bych že to nebude zase tak složité… ty kradené věci se budou točit kolem jedné konkrétní univerzity.. Cose týče předmětu.. zkusil bych okultismus, mytologii a historii. Neumím si moc představit, že by tohle dělala dívka.. Ne že bych vás podceňoval.. ale nesedími to nějak ke stylu“ pokrčí rameny s mírným úsměvem ji pozoruji. Netušil jsem, že si umí i hrát, smát se a usmívat. Je neuvěřitelné co to udělalo s jejím obličejem, jak se celý projasnil světlem. Škoda,že se neusmívá víc. Můj pohled se střetl s jejím, pohled dvou světů, dvou šelem…“Nejsi hlavní cíl“ odpovím ji a nespouštím z ní oči. „Ani nešel za tou dívkou… když byla doma.. nemohl ji ublížit, postaral jsem se o to. Víš.. ve městě jsou lidé, co třeba i rádi pomohou..“ nedodám že to bylo za trochu přesvědčování a dobrého sexu. „Podstata je, že v mlze se hůř orientuješ a vidíš, stejně jako lidé.. Proto se objeví mlha a pak zaútočí, nic ho ani neruší… protože ho nikdo nevidí. Proto ti stále říkám.. že mlha není příčinou, ale Otvírač ano. Jestli chce vyvolat toho samého co kdysi.. tak ten má důvod řekněme… si to se mnou chtít vyřídit“ pokrčím nakonec rameny a stále z ní nespouštím oči. |
| |
| soukromá zpráva od Darien Sahare Nahart pro „Dobrá, uvidíme, na co se přijde.“ Pokrčím letmo rameny. “Až něco zjistím, jak tě mám kontaktovat? Ideální by bylo, kdybychom to mohli probrat u mě v pracovně.“ Krátce se zamyslím a pak se zazubím. „Nemáš třeba v záloze nějaký kouzelný prsten, nebo lektvar? Případně něco proti třpytu na slunci?“ Uculím se a modlím se, aby si to nevyložil špatně, zrovna teď když začal být milý. „Vím, že nejsem hlavní cíl, díky bohu. Ale chci jen vědět jak zasáhnout, kdyby to bylo nutné.“ Odpovím trpělivě s mírným úsměvem. „Vidím o něco lépe, než lidé.“ Lišácky se uměju. „I ostatní smysly máme vybroušenější. Nemnožíme se jak králíci, takže jsme se museli také vyvíjet i v těchhle směrech, abychom přežili.“ Náznak mírného úšklebku. „Možná že je mlha handicap, ale jsem zvyklá bojovat i poslepu nebo za téměř nulové viditelnosti.“ Lehce trhnu rameny. Pak mě napadne zkusit jiný přístup. „Nehodlám to vyhledávat nebo hrdinsky lovit.“ Semknu rty do mírného ironického úšklebku. „Nepletu si hrdinství s blbostí. Ale chci mít jen možnost volby, až půjde do tuhého. Kdyby to bylo naopak, kdybychom si prohodili situace…“ což by se asi nikdy nestalo, protože by do toho upíra nezatáhla… „Taky bys chtěl vědět, jaké to má možné slabiny.“ |
| |
| soukromá zpráva od Henry Fitzroy pro „No dostala jsi ode mě vizitku. No kdybys chtěla klidně, samozřejmě ve vhodnou hodinu a když mi řekneš kde tě najdu“ Pokrčím rameny. Potom co pronese dostanu záchvat smíchu, takže kotě se kouká na tyhle kraviny? Nebo je čte. Překvapeně se po ní podívám „Kdyby to bylo tak snadný tak bych nechodil ven v noci šelmičko. Netušila jsem, že… sleduješ či čteš.. taková díla“ Ano jsou to naprosté pitomosti, tedy.. ne že bychom nemohli milovat smrtelné ženy.. proč ne.. i napít se můžem, nejlepší je to ve správný čas… Vlastně náš největší úspěch je v tom, že lidi o nás čtou, vymýšlejí si své fikce.. ale opravdu nevěří že jsme tady. „Můžeš do něj mlátit jak chceš, ale jeho hlavní slabina je ten co ho povolal“ zvážním „Ano vím, jaké máš schopnosti a taky vím, že nejsi hloupá.“pousměju se „Klidně ho zmlať do krychličky jestli chceš, ale nemyslím, že by ho t zabilo.“ Dodám ještě“Slabiny moc neznám taky.. je rychlý, silnější a smrtící, něco jako my“ |
| |
| soukromá zpráva od Eli Smith pro nevím jestli ho nudím a nebo ne. Dotkl se mojí ruky, to čekal, že se rozklepu a budu z toho na větvi? to se trochu přepočítal. Zve mě někam dál? páni, tohle jsem nečekala, předpokládám, že mě chce opít, ale tu radost mu neudělám, ani by to moc veselé nebylo. Celou dobu se snažím tvářit mile a občas pousmát. "Něco ostřejšího? Žvýkačka dost silná není? Víš, v tomhle Tě asi zklamu, ale alkohol nemusím a žiletky nechávám "odborníkům" z cirkusu" Pokusím se o kouzelný úsměv. "Je už navíc celkem pozdě a spíš jsem uvažovala o návratu domů, zítra mě čeká dost perný den." Možná mě chce dostat, možná ode mě jen něco chce, nevím co, ale rozhodně to nedostane snadno. |
| |
| soukromá zpráva od Henry Fitzroy pro Otevřu dveře a nadechnu se čerstvého vzduchu... připraven ji doprovodit. A potom... zavolat Silvii.. V duchu se zašklebím nad svými odhodláními a výsledkem. |
| |
| soukromá zpráva od Eli Smith pro poděkováním. Při vycházení ze dveří se o něj otřu a ani se nějak nesnažím maskovat, že to bylo schválně. Mám hodně dobrý pocit ze sebe, z toho, že jsem překonala to chvění, které ve mě probouzel. Vzduch venku je velice příjemý, mám pocit, že mi proščťuje hlavu při každém nadechnutí. Dám si ruce do kapes a prohlížím si oblohu. "Doufám, že jsem Tě moc nezdržela a nenudila. Pokud ano, omlouvám se za tvůj promarněný čas. Takovéto setkávání se mi moc často v diáři neobjevuje." Snažím se tvářit provinile. Opět se překonává a doprovází mě domů, je to milé, tohle moc kluků už dneska nedělá. Buď je ze "staré" školy a nebo mu opravdu o něco jde... |
| |
| soukromá zpráva od Henry Fitzroy pro Opětuji její úsměv "Nenudila, bylo to příjemné setkání." odpovím ji naprosto upřímně. Ano bylo mi dobře a hlavně ji tím udržím snad naživu. Ano jde mi o něco víc.. o to aby přežila, ale o to co myslí ne. To by totiž musela nejprve sama chtít a pak bych si to ještě rozmyslel. Je velkej rozdíl mezi holkama jako je Silvie.. a někým komu bych nechtěl ublížit, ani i kdyby o to stála. Jsem bestie.. ale ne zase tak hrozná, žiju tu už moc dlouho na to abych musel balit sotva dospělé dívky. Kráčím vedle ní a dávám pozor, snad se dneska mlha neobjeví a budeme mít klidnou cestu. Doma je v bezpečí, to už jsem zařídil. |
| |
| soukromá zpráva od Eli Smith pro Jednoduše se rozloučím a poměrně rychle od něj odstoupím, co kdyby měl nějaký hloupý nápad. Ode dveří mu ještě zamávám a odemknu dveře od domu. Jsem doma, zamykám dvěře a nadšeně běžím do sprchy. Vlasy to už po tom děsti potřebovaly. Nevím co bude dál, ale nemám v plánu se s Henrym v příších dnech sejít. Myslím, že na sobě musím trochu zapracovat a taky si ujasnit jeho. Dost silně pochybuju, že se mi ozve sám. |
| |
| soukromá zpráva od Henry Fitzroy pro Mě stačí, že na ni dohlédneme aby to snad přežila a nic se jí nestalo. S úsměvem vykročím ulicí a uvažuji co ted, mohl bych zajít do baru ..ale ne.. projdu ulicemi dokud nestojím před Silviiným bytem.. Vím, že ta mě ráda uvidí vždy, stále je to stejné.. vášnivé objetí, sex a když je v nejlepším jemné kousnutí a napití se. Ani to nezaznamená a já počkám dokud se ranka nezacelí. Vždy potom usne a já aspon nemusím nic vysvětlovat, vše se opakuje stejně. Do hotelu dorazím se spokojeným úsměvem, který mě všek hodně rychle přejde, když vidím recepčního čtoucí si noviny s titulkem "VE MĚSTĚ ŘÁDÍ UPÍR" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Probereš se přesto krásně odpočatá, uvaříš si kafe, nasnídáš se, vyrazíš do práce. Rychlými kroky procházíš kolem kiosku s novinami, když tě zaujme podivný titulek psaný velkými černými písmeny "VE MĚSTĚ ŘÁDÍ UPÍR" |
| |
| soukromá zpráva od Eli Smith pro Henrymu se v nich měly oči do černa a stále se mi vracely pocity, když jsme se letmo dotkli, jeho úsměv a je mi s ním dobře. Ráno se upravím, nasnídám a vyrazím do práce. Cestou kolem kiosku zahlédnu titulek v novinách "VE MĚSTĚ ŘÁDÍ UPÍR" nemohu tomu uvěřit a tak spěchám do práce. V práci bylo poměrně živo, ačkoli nebyl žádný významný den. Ke konci pracovní doby si vzpomenu na titulek v novinách a po podívání z výlohy ven, kde se už stmívá mi moc dobře není. Přesto odhodlaně vyrazím ven. Budu se vyhýbat temným uličkám, jen skočím něco nakoupit a zase budu v klidu doma. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vyrazíš rychle k obchodu a pak domů.. Najednou cítíš se jinde a jiná a podivně sama, jako bys byla jediná osoba v Torontu..začíná ti být zima a ty se začneš třást. Rozhlédneš se, při pocitu, že tě někdo pozoruje... Odpovědí je ti prázdná ulice, kterou se začíná plazit hustá mlha směrem k tobě. |
| |
| soukromá zpráva od Darien Sahare Nahart pro Dostala jsem vizitku, jasně že jsem ji dostala. Ale… „práce přes telefon je o ničem. Hypotézy nebo výsledky je lepší probrat osobně.“ Pronesu vážně. „Ozvu se ti, až něco zjistím, a pak ti dám vědět, kde mě najdeš.“ Cuknu mírně rameny. Na jeho překvapený pohled a zakoktání se zazubím. „Já? Jasně, nemám nic jiného na práci než sledovat takovéhle voloviny a hledat v nich zrnka pravdy.“ Liščí úsměv mi překryje škleb. „Pravda je ale taková, že se občas dostanu do společnosti, kde děvčátka nemají na práci nic jiného než tohle sledovat a strávit hodiny tím, že si o tom povídají.“ Povytáhnu obočí. Konečně po půl hodině ukecávání a pokoušení vytáhnutí pro mě nejdůležitější informace svráštím obočí. „Fajn, takže je to vesměs k ničemu. Pokud ho do té krychličky skopu, za jak dlouho se zregeneruje?“ Doufám, že by mi to v případě nouze poskytlo alespoň nutný náskok. „Není možné ho nejdřív přemoci a pak nějak… zajistit, aby nemohl škodit? Dát ho pod zámek?“ Povzdechnu si, odpověď mi je jasná. |
| |
| soukromá zpráva od Henry Fitzroy pro „Ano s tím souhlasím, jen buď prosím tak laskava a nečekej mě před západem slunce“ pousměju se na ni a nakloním hlavu na stranu.. „A jaké zrnka pravdy jsi v nich našla? Prsteny, nebo snad.. záři jako diamanty?“ úsměv se mi rozšíří a už nedokážu skrývat své pobavení. „To musí být teprve pech že? Poslouchat dilema jestli se nechat vysát nebo až na druhém rande“ zatvářím se naoko hodně zadumaně „Hm.. ihned?“ kouknu po ní . „A který z těch skvělých hrdinů získal tvé srdce, Edward nebo.. Damon?“ div nevyprsknu smíchy. „Až moc rychle… Jak říkám musíme najít toho kdo ho používá..A pak se uvidí“ |
| |
| Hmm, mlha všude kolem mě. Z minula vím, že nemám moc času. Nechci se vzát tak jednudoše. Volat Henrymu by nemělo smysl. Snažím se dýchat povrchně a sáhnu do kabelky pro amulet. Hlavou mi běží většina mého dětství, nepochopení od rodičů, dětí a i všech ostatních. Není se co divit, nikdy jsem s tím neuměla zacházet, nebyl nikdo, kdo by mě učil. Teď je to jedno. Nasazuji si amulet a přemýšlím kde asi zrovna stojím, přes mlhu není nic vidět. Tuším, že kousek dál stojí lavička a za ní zaparkované auto. "ano? jsi tady? kdo jsi a ukaž se! Pokud se mi má dneska něco stát chci vědět čí to byl záměr. Slyšíš?! Ukaž se!" Za chvíli asi omdlím jako minule. Nádech a soustředění, chvíli to trvá, ale v dáli se náhle rozhoří světlo a kousek dál taky. Dokázala jsem to. Zapálila jsem lavičku i auto. Pomalu ustupuji pro případ, že auto vybuchne. Čekám... |
| |
| soukromá zpráva od Darien Sahare Nahart pro Při jeho utahování si z lidské rasy se mírně usměji. „Většinou na ně platí jedna věc, připomenout jim, že pro vás je krev živina a aby si představily, že např. u sexu jí večeři. Nebo že by se líbaly s kuřetem, do kterého se potom chtějí zakousnout.“ Zaškaredím se na něj. „To mi většinou dá dost času k taktickému ústupu.“ Na rtech mi zahraje úsměv. „Edward? Damon? Hmm.. Spíš Eric z True Blood, když už se musí jednat o upíra.“ Opět další poušklíbnutí. Ten chlap alespoň stojí za hřích a nesnaží se hrát si na spasitele, pomyslím si sarkasticky. „Dobrá, myslím tedy, že mám všechny informace, které jsem potřebovala.“ Krátce nakloním hlavu na stranu. „Začnu s pátráním a jak něco zjistím, ozvu se.“ Možná... probleskne mi škodolibě hlavou. A doufám, že to samé by mi pomohlo z jeho strany, nemusím ani dodávat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Mlha se vine kolem tebe a chvilkama máš pocit, jako by se zhmotnila do provazů, které tě chtějí uchopit.. Cítíš jak ti leze na záda, jako odporné slizské kalamari. Třesoucí rukou vytáhneš amulet, který tě dlouhá léta prováze, vlastně do narození a sevřeš ho v rukou. Neděje se nic.. Jen bys přísahala, že jsi uslyšela Henryho jméno. Co má s tím společného? Zachrání tě i tentokrát? Vlhký vzduch ti pomalu vniká do plic a část tvé bytosti chce všechno vzdát a poddat se. Jen tak usnout a spát.. A ta druhá chce utíkat.. utéct od všeho pryč, domů...tam kde ses cítila v bezpečí. |
| |
| soukromá zpráva od Henry Fitzroy pro "Mazlíčci můžeme být, pokud chceme" pousměju se pobaveně. "Až na to, že jsi zapomněla na jednu zásadní věc, proč to lidé dělají" vykročím pomalým krokem šelmy k ní, pak se nakloním k jejímu uchu "Protože je jim to velice příjemné" dopovím. To že jí tohle všechno vadí je její problém, přitom jsem i pomáhal vlkodlakům.. ale to byla jiná doba a hlavu smečky jsem znal od války. Zasměju se, takže True Blood by se jí zachtělo. No autorka není tak špatná a má to i promyšlené.. musím uznat, že má docela dobrý vkus. "Ian je fajn chlap náhodou" JO byl jsem s ním jednou na pivu, když jsem byl v USA a vzpomínali jsme na staré časy. Netušil, že bude hrát upíra a vůbec ne, že to bude taková zpotvořenina. Poodejdu po apartmá a přejdu ke kreslícímu stolu, zamyšleně po něm přejedu rukou a pak se k ní ještě otočím "JO to by bylo od tebe hezké, já mezitím zkusím ohlídat naši svěřenku". V obličeji se mi objevil naprosto nevinný výraz. Možná ji nedochází jak je tohle vážné a jak je důležité toho pitomce najít. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nevíš, že tě někdo našel v poslední chvíli, necítíš jak tě nesl v náručí, ani jak tě donesl domů a položil do postele, dal ti obklad na čelo a trpělivě vyčkával dokud se neprobereš. pootevřeš oči a uvidíš jednu velkou barevnou šmouhu, bolí tě hlava a je ti zle, když zaostříš spatříš muže s tmavými vlasy jak sedí v křesle a sleduje tě. |
| |
| soukromá zpráva od Eli Smith pro Náhle se probudím u sebe doma, vidím rozmazaně... Náhle si všimnu kohosi sedícího naproti postele. Chci se rychle zvednout, ale nejde to, točí se mi hlava. "au, kdo jste? jak jste se sem dostal a jak já?" Zmateně hledím na postavu a snažím se zaostřit... Hlavou mi běží hromady myšlenek, dost se bojím, nevím s kým jsem vlastně u sebe doma. Ten někdo mi zatím neodpovídá... Co se to sakra stalo??? |
| |
| soukromá zpráva od Henry Fitzroy pro Žije, ale až se probere, bude ji hodně bolet hlava.. a já tu nani počkám. Noc je ještě mladá. Rozhlédl jsem se po malém bytě a prošel ho, všiml si několika věcí, které patří jen jí.. S mírným úsměvem jsem se usadil do křesla pozoroval dokud se neprobudí. Pohled zabloudil k jejímu krku a potom na tvář... Na tyto myšlenky není vhodná doba.. Nakloním hlavu na stranu a úsměv se při její zvědavosti rozšířil "Dostali jsme se sem oba dveřmi, upadla jsi a já ti pomohl" odpovím pokojně a klidně na její otázky. Jsem si jist, že hlas si nesplete. |
| |
 | Nový příspěvek v dobrodružství. Modrý. Kvůli dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do škatulky "Už se dlouho nehrálo -> odpad" a přišel na Vás správce s koštětem. Dejte mi do dvou týdů vědět (nejlépe přímo herním příspěvkem, pokud si nechcete spamovat v dobrodružství, můžete i poštou), jestli jste našli novou chuť k hraní nebo byste rádi vyměnili vypravěče. Pokud se mi neozvete, po skončení lhůty bude dobrodružství ukončeno! Drag Oncave PS: Pro mé kontaktování nepoužívejte herní poštu!Vzhledem k tomu, že se tohoto dobrodružství neúčastním, nedostanu se k ní. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR