Bludova Akademie
hrálo se Denně
od: 30. dubna 2007 13:04 do: 04. dubna 2008 23:30
Dobrodružství vedl(a) Tarantule
| |
 | Děj se odehráva někde ve Velké Britanii. v Bludivě Akademii. Je to taková stará budova kde jsou tři oddělení Malířské, Divadelní a Huební. Do akademie chodí s obyčeně nadanými dětmi take obdařené.. např: jasnovidka, vlkodlak,hypnotizér, telekinetička, a ještě další. Mužete patřit k rodině Bludů, Tisovců, a dalším. |
| |
| Sjíždějí se autobusy. První přijel Modrý pro hudebníky. Ze kterého se vyřítili děti v Modrých pláštích. Hed za ním přijel zelený pro výtvarníky. Děči v zelených Pláštích nebyli tak hluční jako ti v modrých. A nakonec přijel Fialový autobus, ve kereém byli děti z divadelního oddělení. Byli ze všech nejhlučnější. Venku bylo hdoně hluku, ale jakmile vešli do Akademie ztichli. Platil totiž školní řád, že jakmile se vejde do Sálu musí být ticho, jinak bude potrestán. Za chvíli se děti rozešli ke dveřím, které označovali jejich oddělení. Všichni šli do ložnic kde se už na svých poslelích usadili ti co už tam byli delší dobu. a ty co jsou noví si zabrali ty ostatní. |
| |
 | Vystoupím ze zeleného autobusu. Patřím tedy do výtvarného oddělení. Sice jsem před nástupem do Akademie uvažovala i o divadelním oddělení, ale nakonec vyhrála výtvarka. Strašně ráda vyjadřuji své pocity obrazy. Do Akademie a i do ložnice jdu za ostatními, protože jinak bych se tu asi ztratila. Nemám tu žádného známého a o navazování přátelství nestojím. V ložnici si vyberu prázdnou postel u okna. Rozhlédnu se po svých spolubydlících. Zajímá mě kdo to jsou a zda patří mezi obdařené jako já. Jsem rudovlasá, štíhlá nepříliš vysoká, čtrnáctiletá dívka. Zelený plášt' ladí i s rudými vlasy tak i se smaragdovýma očima. Vím že jsem pohledná dívka, ale to mě většinou nezajímá. Nestarám se o takové povrchnosti. |
| |
 | Sednu si na sviou obvyklou postel a pozoruji Holky kolem sebe. Chodím taky do výtvarného oddělení. Ale nepřijela jsem autobusem jako ostatní, protože jsem sirotek. Bydlím tu i přes prázdniny 4 roky.Je mi Patnáct. Pozorně si ty holky prohlížím. Je tu i pár nových. Ale většinou tu jsou staré tváře. Najednou se můj pohled zachytí o jednu holku. Určitě je tu nová. pomyslím si a poočku ji pozoruji. |
| |
| Všimnu si, že mě pozoruje jedna z dívek. Sice chce vypadat nenápadně, ale mě nic neunikne. A to ani její zvědavý pohled. Asi by chtěla vědět co tu dělám a kdo jsem. Já se s ní ale seznámit nehodlám. Sem do Akademie jsem šla jen kvůli otci, který mi to poručil. Lehnu si do postele a zavřu oči. Tak strašně bych chtěla vrátit čas. Jenže to bohužel nejde. |
| |
| Asi si mě všimla. Možná, že je obdařená. Ale jo určitě je. Vypadá zajimavě možná bych sní mohla prohodit pár slov. řeknu si v duchu a teď už ji nepozoruju ale nazuju si boty. vždy bylo schromáždění. a nebo bude za chvíli večeře. |
| |
| Ozve se zvon. Svolává do společné mísnosti. Všichni se zvednou a rychle se vyhrnou ze dveří, aby tam byli co nejrychleji a zabrali nejlepší místa. |
| |
| Zvon mě vytrhne z přemýšlení. Posadím se na postel a sleduji jak se všichni hrnou ke dveřím. Co jim proboha je? Abych nevyčnívala z okolí zvednu se též a pomalu se loudám ke dveřím. S tim vyčníváním asi nějak neuspěju. I když se budu chovat jako ostatní, mé téměř ohnivé vlasy mě vždy prozradí. Doufám že bude brzo večeře. Od rána jsem nejedla a tak mám hlad. |
| |
| Koukám se za tou rusovlasou dívkou. Jdu schválně za ní. Než doujdu do společenské místnosti . No teda spíš to vypadá jako divadlo. Jsou tam židne a taky podium, kde vždy má proslov Dokotr Blud. Koukám jak můžu, ale stratila se mi mezi houfem lidí, které se drali do místnosti. posadím se někam do prostřed a čekam, až příjde Blud |
| |
| . Společenská místnost. Doktor Blud Příjdu na podium, rozhlédnu se po všech co sedí v místnosti. Čekám až se malinko uklidní, a potom promluvím Hlubokým hlasem. Vítám vás tu všechny řeknu a najednou všichni ztichnou Chi vás tu přivítat. A oznámit vám udělám pomlku že do naší Akademie přibilo mnoho nových tváří, ale také dvě obdařené dívky. podívám se po všech malinko to zašumělo, ale hned to utichlo. Jedna se jmenuje Alexandra, a druhá Katharine. Katharine ještě nepřijela ale Alexandra tu je. Prosím stoupni si ať tě vidí. řeknu a dívám se na Alexandru jestli si stoupne |
| |
| Celá zmatená jdu za davem. Nevím kam jít a oni mě tam dovedou. Ještě štěstí že nemáme ložnice po jednom. To bych se tu fakt ztratila. Povšimnu si, že jedna z mých spolubydlících jde za mnou. Asi mě sleduje No, jestli mam ve své domněnce pravdu, tak jí to nehodlám ulehčit. V nějaké té místnosti kam všichni šli se jí ztratím z očí. Posadím se na jednu židly úplně vepředu vedle nějakýho kluka. Neznám ho a tak se ho ani neptám jestli tam je volno. Posadím se ve chvíly když vejde asi ředitel Akademie. Chvily poslouchám jeho proslov a když mi dá pokyn tak se postavím. Snažím se, aby má tvář vypadala nepřístupně. |
| |
| Doktor blud Dobrá teď když ses postavila, tak ti zatleskáme pokynu dětem a v místnostni se ozve potlesk Teď bude večeře, a ty Alexandro si najdi někoho, kdo by ti pomohl se tu vyznat. Jinak se snadno stratíš.A navíc zítra po vyučování si musíš jít, jako obdařená, napsat úkoly do Královské místnosti. řeknu a pochvíli pkračuju Ve tvém Oddělení je ještě jedna obdařená dívka, která je tu dlouho. Jmenuje se Arien. jistě ti ráda pomůže. řeknu a pořád se na ní dívám pak vyzvu Arien ať se postaví aby Alexandra viděla jak vypadá. Teď se půjde do Jídelen jsou tu tři jídelna. tak se rozejděte řeknu hlubokým hlasem a odejdu z jeviště |
| |
| Stoupnu si a uvědomám si, že je to ta holka co se mi zdá tak zajímavá. Potvrdilo se co jsem čekala, je obdařená. Všichni se už hrnou ven a já na ni čekám u dveří. určitě půjde mezi posledními, když seděla v první řadě. Ostatní se tak mačkaj, že by se mezi nimi neprodrala. |
| |
| Po potlesku se cítím drobek rozpačitě. Nečekala jsem takové uvítání. Čekala jsem, že mi ředitel přiřadí někoho kdo mě tu provede. Jinak bych se mohla ztratit a při svý smůle by se tomu stalo hned druhý den. Takže ta dívka co mě sledovala patří také mezi obdařené. Zajímalo by mě jaký má schopnosti a jaká je. Jakmile dá ředitel rozchod zamířím k ní. "Ahoj" pozdravím ji. Sice mám nutkání se na ní usmát, ale překonám ho. Tvářím se tedy stále nepřístupně a chladně jako vždy. |
| |
| Konečně přišla. Ahoj. pozdravím ji a malinko se usměju. Doufám, že sis o mě nemyslela nic špatného když jsem si tě v ložnici tak prohlížela. řeknu ji s usměvem a vybídnu jí aby šla za mnou Doufám, že se ti tady bude líbit, kdybys něco potřebovala tak mi řekni. Budu tě tu vodit dokud si nezvykneš a nezapamatuješ si cesty řeknu jí a dávám pozor aby se mi nestratila |
| |
| Na všechno co řekne souhlasně kývám. "Jaký máš schopnosti?" zeptám se hned jak domluví. Její předchozí slova jsem vnímala jedním uchem tam, druhým ven, ale ted' mám obě uši našpicované. Strašně mě to zajímá. |
| |
| usměju se. Na to se většinou ptají všichni 5eknu ti to, protože mi něco říká, že to nikomu neřekneš řeknu a už se neusmívám malinko zvážním. Po babičce jsem zděladila schopnost poznat dobré lidi od zlých, dobro od zla, špátné umysli od dobrých a tak. Řeknu a teď malinko posmutním A potom mám možnost ovládat živly. Teda nejvíc ovládám oheň. A díky tomu mě rodiče vyhnali. Podpálila jsem jim dům řeknu ale za chvíli se usměju a jaké máš ty schopnosti?? zeptám se a doufám, že mi odpoví |
| |
| Takže ona rozezná dobré lidi od špatných? A proč mi to teda řekla. Podle mě patřím mezi ty špatné a nebo mezi ty neutrální, ale že bych byla dobrá? To sotva. Ovládání živlů musí být taky super. ale to podpálení už asi super neni. Trošku nechápu proč jí rodiče vyhnali kvůli takový prkotině. "No, já nevim zda bych to měla někomu říct ušklíbnu se. Opravdu nemam chut' se s tím někomu svěřovat. |
| |
| Kouknu na ni a chabě se usměju. Dobře, tak mi to neříkej. Snad to někdy řekneš, a nebo se to projeví řeknu a kouknu se do země. přemýšlím. Pak už se blížíme k zelené jídelně. Tak tady je jídelna. Poď rychle řeknu a vejdu do jídelny. rozhlížím se kde je ještě volno Pojď si sednou sem ukážu na nejvolnější stůl už roznášejí jídlo. teď je to výjmečné. Jenom u oběda se dává jídlo na stole, jinak si pro něj musíš dojít k okýnku řeknu a zatáhnu jí na místo posadím se a dělám jako kdyby jsme tu byly dlouho |
| |
| Naštěstí na mě Arien nenaléhá. Asi bych v panice zalhala nějakou blbost. V jídelně se posadím vedle své průvodkyně. Rozhlížím se kolem. "Patří jsem ještě někdo obdařený?" zeptám se. |
| |
| obrátím se na ni. No v našem oddělení jsem jenom já ty a ještě jedna, která ještě nepřijela. odpovím a pak se zamyslím nad ostatními odděleními No v Hudebním oddělení Je,myslimže jeden kluk co rozumí řeči zvířat, a pak jeden co pozná z kusů oblečení co ta osoba, která to oblečení nosyli, cítila paks e zamyslim a nakrčim malinko obočí A do divadelního chodí Dva jeden dokáže vyvolat duchy zemřelých , nebo jen svých předku?! teď nevim a pak tam je Ještě jeden, přezdíváme mu bouřlivák. protože dokáže vyvolat bouřky a tak. Jednou způsobyl zmatek ve škole. zasmě ju se a pak se zklidním a řeknu tišším hlasem, aby mě nikdo kromě Alexandry neslyšel rodiče mě nevyhnali jen kuli tomu požáru, ale taky kuli tomu, že tam uhořela moje setra, kterou měli moc rádi. řeknu a pak ještě dodám Jestli si myslíš, že nejsi dobrá ale zlá a nebo neutrální. tak se pleteš a moc. jsi dobrá. jenom to máš někde hluboko v sobě. řeknu jí a usměju se. pořádně naní nekouknu a dám se do jídla co už rozdali Je to malinko připálená slanina, s troškou brambor.. ale už jsme si na to zvykla, že mi to nepřipadá něják hnusný. |
| |
| Začnu na Arien udiveně zírat. Jak mohla vědět na co myslím? To snad neumí nikdo. Nebo se snad tvářím tak, že každej pozná co se mi honí hlavou. Už se Arieniným rodičům přestávám divit. Chudák Arien. Vím jaké to je zabít svými schopnostmi někoho z rodiny. Ne, nesmím na to myslet. "To je mi líto" projevím účast bez jakékoliv změny tváře. Opravdu mi to je líto, ale projevit to už neumím. "Znám jaký to je pocit" ušklíbnu se smutně. Na její slova, že mám dobro hluboko v sobě nereaguji. Pohlédnu na jídlo. Slanina a brambory.To se teda nepředaly. Vezmu do rukou vidličku a ochutnám. |
| |
| POslouchám ji, ale nereaguju. jenom ji popoženu Rychle to dojez jinak nedostaneš hrušku. Opravdu řeknu a narovnám se Jo a je tu ještě Jeden obdařený. Je to Prefekt a jmenuje se Manfred Blud. je to syn ředitele. Dávej si na něj pozor umý hypnotizovat. a klidně tě zhypnotizuje Pokud neumíš hry s myšlenkami. Udělal to jeden obdařený, ale ten tu už není. řeknu a potom se podívám na hrušku, která předemnou právě přistála |
| |
| Na Arienin pokyn jídlo rychle sním. Nechci se připravit o jedinou chutnou věc tohohle dne. Z tý rychlosti mě začne bolet břicho. Takže pochybuju že bych tu hrušku snědla. Ach jo, zase budu o hladu. "Hry s myšlenkami? Co to je? A kdo byl ten obdařený co tu už není?" mám spoustu otázek. |
| |
| Pojď do ložnice, kdy tu hrušku už nesníš. Po cestě ti to řeknu.odpovím a už jsem na odchodu. Výjdu z jídelny a počkám, až výjde ven a jdu sní k ložnici. Jo hry s mysšlenkamy, je to vlastně to, že se nenecháš zhypnotizovat. Nemyslíš na to co ti při hypnotizovaní říká, ale myslíš na něco jiného. Například Manfred nemá rád hudbu tak třeba budeš myslet na někoho jak hraje. a přitom s emu dívat do očí nachvíli zmlknu a začnu stoupat po schodech. Jméno toho obdařeného neznám, Ale chodil do hudebního oddělení. Víc o něm nevím boužel |
| |
| Jdu za Arien a poslouchám jí. Je to zajímavé. Hodně zajímavé. Doufám že toho Bluda nepotkám. Asi bych nedokázala myslet na něco jiného než by říkal on. Jo, vlastně vím jak bych nad ním zvítězila. Přesvědčila ho, že patřím mezi ty zlý, nebo co to vlastně je. "A je tu nějakej vlkodlak?" zeptám se když dojdeme do pokoje. Tohle mě dost zajímá. Nechtěla bych být jediný vlkodlak na škole. |
| |
| Usměju se nani Hmm takže jak to vypadá. malinko ztiším hlas ty jsi taky vlkodlat. nemýlím se ne?!? řeknu s úsměvem Jinak tu vlastně je jeded vlkodlak. na toho jsem zapomněla. chodí taky do divadelního oddělení s Manfredem. Jmenuje se Assa. Na toho si dej taky pozor. Je dost silný. Ale možná že bys ho porazila řeknu a vstoupím do ložnice nechám jí stát samotnou před ložnicí. |
| |
| Sakra, takhle hloupě se prozradit. Je vidět že mi nástupem na tuhle Akademii opravdu měkne mozek. Stejně jako má průvodkyně vejdu do ložnic. "A ten Assa. Ten patří mezi ty špatný?" zeptám se. Ráda bych se s tím vlkodlakem setkala. A to at' je odpověd' jakákoliv. "Hele ty umíš číst myšlenky?" zajímá mě ještě tohle. |
| |
| No tak to si musíš ujasnit ty , podle mě a pár dálších je šptaný. ale pokud se k nim přidáš tak je budeš považovat za dobré. je to opravdu jen na tobě. řeknu vážně ale potom se usměju No nevim, jestli umim číst myšlenky, hodně lidí si to myslí, ale já o tom nic nevim řeknu a nabídnu jí aby se posadila na moji postel Co si myslíš o mně?? Řeknu mi to prosim, ale popravdě. Poznám když budeš lhát. Ale asi bych ti to neřekla řeknu a díváms e nani |
| |
| Začnu přemýšlet. Podle mě je Arien celkem dobrá a pohodová holka. Za to že mohla za smrt své sestřičky nemohla. Nechtěla ji zabít, stejně jako jsem já nechtěla zabít maminku. "No, podle mě si pohodová, milá a zvědavá holka. Víc o tobě říct nemohu, nepoznám to." ušklíbnu se. "A co si myslíš ty o mě?" oplatím jí to. |
| |
| Usměju se. Mluví pravdu, myslí to vážněřeknu a usměju se O tobě si myslim tohle začnu a na chvíli se odmlčím. Myslím si že bys byla hodně fajn, kdyby ses netvářila pořád takle. Třeba se někdy usmála. Ale mohla bys být i dobrá kamarádka. určitě bys byla, kdyby ses malinko otevřela. Kdybys už nemyslela na mynulost. Ať je jakékoliv. Kdybys našla to co je v tobě dobrého. a že dobra máš v sobě dost. Prosím, neurážej se jestli se tě to něják dotkloŘeknu a přitom se jí dívám do očí očekávající její reakci |
| |
| Začnu jí taktéž hledět do očí. Zajímá mě kdo první uhne. Její slova na sobě nedám znát, ale uvnitř srdce uznám že má pravdu. Jenže ono nejde zapomenout na minulost a bohužel ani na budoucnost. Minulost ke mě byla krutá. A mám strach že budoucnost bude to samé. Jen z přítomnosti můžu mít užitek, který hodlám využívat. |
| |
| Před ložnicí. se ozívají kroky, pak do dveří strčí hlavu Vychovatelka. Má šedé vlasy, keré vypadají jako střírné . Najednous e ozve její hlas. Arieno neseď na tý posteli tak, a ty v těch rudých vlasech vstaň a jdi na svoje místo. Vy všechny se teď půjdete umýt a za chvíli příjdu a budu zhasínat!! řekne ale když se pořád Arien ani Alexandra nehne jde k nim a chytne alexandru za ruku. takže se už nemužou dívat do očí. Arien nechovej se jako malá. řekne a její hlas se chvěje. pustí Alexandru a odkráčí pryč z ložnice a ještě pohrozí, že za chvíli příjde. |
| |
| Kouknu se na Alexandru. promiň je to moje vina,. Zapoměla jsem ti říct, že tu máme vychovatelku, která je dost přísná. Pomáhá Bludům. řeknu a omluvně se usměju ale měli bychom se jít umýt a zalést do postele, jinak to příště bude horší! řeknu a pomalu vstanu z postele. |
| |
| Ta žena se mi vůbec nelíbila. Nemam ráda panovačné lidi a taky nesnášim lidi co někomu poroučejí. Připomínají mi totiž moji chůvu. Taktéž vstanu z postele a rozhlédnu se po ložnici. Zajímá mě kde se mám umýt. "V pohodě. Kde se máme umýt?" zeptám se. |
| |
| poj´d ukážuti to, ale už asi poteče studená voda, protože jdeme na řadu poslední. řeknu a jdu k jedněm dveřím otevřuje a tam jsou tři dveře. Za každými dveřni je malá koupelna. je tam vana a dyštak záchody jsou venku na chodbě. řeknu a ukážu při tom na jedny dveře. přitom jedny otevřu a jdu i s ručníkem do vnitř. |
| |
| Otevřu druhé dveře a vejdu dovnitř. Koupelna je malá a celkem se mi líbí. Svléknu se a zapnu sprchu. Slabě vyjeknu. Arien měla pravdu. voda je opravdu studená. Rychle se dosprchuji a usuším se. Pak se obléknu a vylezu z koupelny. Zimou se třesu. |
| |
| Pořádně jsem se umyla apak jsem rychle vyšla. z koupelny. Stála tam Alexandra a třásla sa. Čím jiným než zimou. trochu jsme se zasmála. na to si brzy zvykneš. Ale pojď ratši už do postele, vychovatelka tu může být každou chvilku. Ale Myslím si, že se jí sem ještě moc nechce, hlavne k mý postelim protože, jednou něco křičela na jednu holku a kdy skončila a otevřela dveře polila jí voda. Snad chápeš. řeknu a usměju se na ni a dyštak mě můžež zabrzdit, jestliže ti bude vadit že moc mluvím. Sice jsem tu hodně dlouho, ale žádné kamarády jsem si tu nenašla. A ještě si s někám popovídat. to už vůbec ne. Asi si někteří myslí, že jsme podivím. řeknu a omluvně se na ni kouknu |
| |
| "Mě nevadí že mluvíš. Alespoň budu v přítomnosti někoho zajímavýho a zábavnýho. " ujistím ji a pokračuju."Já mám zase problém v tom, že mluvím moc málo. No takže že by dva podivíni v jedný ložnici?" pokusím se o vtip. No, nic moc to nebylo. Jako mladší jsem uměla mnohem lepší a zábavnější vtipy než ted'. Otevřu dveře do ložnice a zamířím ke své postely kde se zahrabám do peřin. |
| |
| To jsme ráda řeknu si spíše pro sebe,protože Alexandra je už v postely. Jakmile dolehnu ozvou se kroky a do ložnice se vsune kostnatá ruka. Už bude zhasínat. pomyslím si a v tu ránu se rozhostila tma. chvíli se koukám do stropu a pak usnu dlouhým spánkem. |
| |
| Z ložnic se ozývá jen oddechování spícých dětí. Občas to trochu zaskřípe jak se někdo převrací na posteli. Je po půlnoci. Teď začíná svítat, za chvíli se ozve znon, kdy budou muset všecihni vstát, oblíknout se a jít na shromáždění oddělení. Hudební oddělení vždy po ránu zpívalo. v divadelním a výtvarném se vždy něco řeklo a pak se šlo na snídani. Zvon udeřil a teď se z ložnic ozývá vrzání, a už i povídání.Je ráno.Další nový den v Bludově Akademii |
| |
| Můj první pořádný den v Bludově Akademii. Probudím se celá rozlámaná. Jsem navyklá spát ve své posteli. Asi si budu muset zvyknout na něco jiného. Posadím se na postel a promnu si oči. Včera jsem usla až někde o půlnoci. Přemýšlela jsem totiž nad všema možnýma a nemožnýma věcma a usla až tak pozdě. Vstanu z postele a obléknu si na sebe černou krátkou sukni a černý svetr. Přes to přehodím zelený hábit. Učešu rudé vlasy a zapletu je do copu. Na nohy si navléknu stejné boty jako jsem měla včera. Když jsem hotová rozhlédnu se po ostatních zda někam jdou a popřípadně kam. Nejvíc mě zajímá Arien, tu jedinou tady znám a bez ní bych se asi určitě ztratila. |
| |
| Rychle jsem si oblékla modrou Sukni pošitou korálky a červený triko a přez to jsem si hodila zelený plášť , rozčesala vlasy, které jsem si svázala do culiku. Rouhlédnu se až uvidim Alexandru. Jdu k ní. Ostatní holky se už pomalu hrnou ke dveřim. Takže je tešší se dostat k Alexandře. Čauky jak ses vyspala? zeptám se a vidim, že asi moc dobře ne. včera vypadala líp. No jak tak koukám, asi ses moc dobře nevyspala. Ale časem si zvykneš. ujistim ji Pojď za mnou už musíme jít. Řeknu ti cestou co se děje. řeknu a přitom se usměju. Takže, ráno se vždy chodí na shromáždění oddělení. Probíhá to tak, že to je po odděleních. Každý tam dělá něco jiného. U Hudebního se zpívá. u divadelního se něco říká a pak myslimže i hraje. Nakonec u nás se něco povídá, třeba o nějákém umělci. řeknu a přitom si jí hlídám aby se nestratila Jinak potom je snídaně. Myslim, že bude trochu ovesné kaše, nevypadá moc vábně, ale časem si na to zvykneš. Potom se rozejdeme do tříd. POmůžu ti najít jakého máš učitele, nebudeme asi pořád ve stejných třídách, ale můžeme se vždycky sejít před tou třídou ve který seš. Asi si ještě půjdeš vyzvednout učebnice, nebo je už máš?? dořeknu s otázkou. Snad se jí tu bude líbit. Doufám, že zná alespoň něco ze školního řádu, jinak by se rychle dostala do průseru. pomyslim si a pro sebe se usměju |
| |
| "Ahoj. Učebnice ještě nemam. Kde si je mám vyzvednout? A jaké se tu učí předměty a jaký tady sou učitelé?" zeptám se na vše co chci vědět. Jestli tady budou předměty jako psychologie a podobně tak jdu rovnou hodit mašli. Tyhle předměty jsem nenáviděla. A taky doufám že tady nebudou všichni učitele tak úžasní a milí jako ta vychovatelka. |
| |
| Dobře tak hned po snídani máme trochu času, zavedu tě za.... odmlčím se Myslim,že za ředitelem. Ale může tam být i Manfred. Ale to se něják přežije. řeknu atrochu se usměju. Předměty no bude tu, Matematika, zeměpis, dějepis, angličtinaFyzika, chemie, Francouština a pak hlavně výtvarné předměty..například malování, sochařství a tak dále. řeknu s úsměvem Vlastněnejvíc tu je výtvarnických předmětů, ty ostatní jsou tak trochu v pozadí. kouknu na ni A učitelé z našeho oddělení jsou fajn. Hlavně učitel na Malování obrazů je ze všech nejlepší. řeknu s úsvěvem A Jinak doufám, že si alespoň trochu obeznámena se školním řádem, jinak by ses rychle dostala do máleru. řeknu a zašklebím se |
| |
| Všichni jsou Docela rychle do Shromažďnovacích místností. Zachvíli začne proslov nebo takový krátký životopis jednoho výtvarníka. Bude se o něm bavit celý týden . Už tam jsou skoro všichni. zustávají volná místa skoro až v posledních řadách. Místnost se rychle zaplňuje. Za chvíli to začne. |
| |
| Za chvíli, přijede Další nová dívka. Katharine. Je obdařená. Dveře Bludovy akademie Se otevřou jenom výjmečně na přijetí, nové studentky. Vítám tě katharine v Bludově Akademii Ozve se hromový hlas Doktora Bluda |
| |
 | Rychle,rychle...říkám si v duchu, dost nervózně. Vláčím za sebou kufry, už se hrozně těším na školu. Už stojím před ní. Brána je zavřená, tak ji otevřu. Projdu zahradou a zazvoním na velký zvonek. Okamžitě mi někdo otevře. Vůbec nevím, kam bych si měla dát kufry, nebo kam bych měla jít. Naštěstí mi otevře docela dost milá paní, kufry si zatím nechám u ní, dokud nebudu mít místo na spaní a ta paní mě docede do nějaké velké místnosti. Před dveřmi odejde. Pomalu otevírám dveře a velikost místnosti za nima mě překvapí. Dveře vrznou, zbytečně jsem na sebe upozornila moc velkou pozornost, jako by nestačilo, že jsem přišla pozdě. Upírá se na mě spoustu párů mladých očí a já se cítím nesvá. O to víc, když zazní mé jméno. A to z úst jakéhosi pána. Dobrý den...Řeknu nesměle, ale dost hlasitě na to, aby mě tn pán slyšel. Hledám jakékoliv volné místo, kde bych si mohla sednout. Můj pohled vábí jisté zářivé vlasy a uvidím vedle majitelky těchto krásných vlasů i volné místo. Přejdu až k němu, mé kroky se hlasitě odrážejí od podlahy. Klap, klap. Jsem tak nervózní, že ani snad nemůžu dýchat, pod tíhou snad všech pohledů. |
| |
| Na Arienina slova neodpovím, protože se otevřou dveře a vejde další nová studentka. Další obdařená. Pozorně si ji prohlédnu a přemýšlím co dokáže. "Školní řád nějak neznám a průšvihy mi nevaděj" ušklíbnu se na Arien. |
| |
| Zasměju se To je dobře, ale doufám, že když něco vyvedeš tak ti nebude vadit, když si tě tu klidně nechaj po škole přes sobotu řeknua pak se můj pohled upřena Novou příchozí určitě je to ta obdařená. usměju se nani |
| |
| Když Hlavní učitel výtvarného oddělení uvidí, že už tu všichni jsou, dokonce i nová žačka. tak spustí přednášku o tom jednom výtvarníkovy. Je to docela zdlouhavé, a tak se tu a tam ozve zašumění nějákých hlasů. |
| |
| Už jsem se dodrala k volnému místu. Jedna holka se na mě usměje, docela mě to překvapí, ale úsměv jí oplatím...Vypadá sympaticky. Sednu si. Na sobě mám dlouhý černý plášť a světle modré triky, ladící mi k mým zářivě modrým očím. Má voňavka voní lehkou letní vůní. Ti lidé se už na mě naštěstí přestali soustředit, a všichni se obrátili na někoho, určitě nějakého učitele. Chvíil vájám a otálím ,ale proto, že jsem úplně bezradná, tak těm holkám vedle mě nakonec skočím do rozhovoru. Ahoj, já jsem Katharine...Prosím řekla bys mi něco o škole, třeba to, kde bych mohla jít spát a dát si věci?Zeptám se momentálně na to nejdůležitější, ale chci se zeptat na mnohem víc věcí. |
| |
| "Ne, to mě vadit nebude" odpovím ještě Arien. Pak zmlknu, protože se k nám přiblížila ta nová a posadila se vedle mě. Znovu si ji prohlédnu. Je celkem hezká. Voní nějakou letní vůní. Ta vůně mi narazí do nosu. Sice to neni nic hrozného ale já se rozkašlám. Nesnášim voňavky, protože mám celkem citlivý čich a nedělá mi to dobře. Pak ta dívka promluví. Řekne že se jmenuje Katharine a zeptá se na pár důležitých věcí. Nevymýšlím odpověd', protože určitě odpoví Arien. Já to tu sama neznám. |
| |
| Trochu se zleknu, když Rudovlasá podivně nakrčí noc a začne kašlat. Snad to není mnou???Vždyť nejsem navoňavkovaná tak silně? |
| |
| Tak to máš dobrý, kdybys tady zůstala po škole tak by to bylo docela fajn. Alespoň ybch tu nebyla sama.řeknu a Trochu se zasměju jak se Alex rozkašlala. Ale za chvíli se utiším a znovu se kouknu na tu dívku, která se představila jako Katharine. Ahoj, Katharine. pozdravim ji Já jsem Arien. Dyštak ti to tu ukášu stejně jako Alex. Je tu taky nová. Máš už učebnice? Jestli ne tak můžeš jít s náma, jdeme taky pro učebnice. Teda kouknu na alexPokud to Alex nebude vadit řeknu a usměju se Už by to mohlo skončit. Nidky mě to nebyví. řeknu si v duchu. Už mám hlad Zamyslím se nad tou snídaní. |
| |
| Učitel na Jevišti pořád mluví. Doktor Blud se na něj dívá od vstupních dveří. Pak jeho pohled sklouzne na tři obdařené dívky, které chodí do výtvarného oddělení. O Katharine ví docela dost. Umí ovládat elektřinu, nebo nějaký blesk. O Alexandře, s ohnivými vlasy, ví trochu míň, jenom to, že někoho zabila, asi svými schopnostmi. A O Arien toho ví nejmíň, i když jí zná dlouho. Přišla k Bludově Akademii před čtyřmi roky, jako sirotek. To, že má nějaké schopnosti poznal. Ale nechce mu říct jaké. Hm určitě si půjdou pro učebnice, tak zatím, co těm dvoum novým je budu dávat, mohu přesvědčit Aby Se pokusil Arien zhypnotizovat, a potom někdy jindy zkusit zhypnotizovat ty dvě Zamyslí se a svému plánu se usměje. Pak se ale trochu zamračí. ta Katharine nemá zelený plášť, musím jí říct ať si ho co nejrychleji převlékne jdu k ní je docela blízko . Nezapomeň si potom obléct zelený plášť, jinak porušíš školní řád a zůstaneš po škole upozorním ji a pak se vrátím ke dveřím. Přednáška pomalu končí. Ale přesto učitel pořád ještě mluví. |
| |
| Děkuji, půjdu s váma moc ráda-ty učebnice nemám. Trochu strnu, když se k nám blíží doktor Blud. Ten plášť jsem si chytře nechala v kufru. Hm, zelenou mocn nemusím, protože mi neladí. Ale na Alex vyoadá dobře. Musím si na zelenou zvyknout. jsem hrozně ráda, že tu jsem. Že jsem konečně mohla odejít z domova, kde mě nic nečeká a kde mé schopnosti odsuzují. Tady začnu znova. |
| |
| Tak. A to je konec. Doufám, že vás to zajímalo a že jste se poučili. Teď se můžete rozejít a jít na snídani. Rozhlehne se hlas učitele. Teď ho vyšichni slyšeli dobře. POmalu někteří rychle vstávají, hrnou se na snídani. |
| |
| Není zač. Konečně už skončil. Dneska to bylo delší než obvykle. Už se těším na snídani. řeknu a pomalu vstanu čekám až se postaví i Alex a Katharin. hmm Ke snidani zase bude Ovesná kaše. Ale co mám hlad tak to přežiju jako obvykle. |
| |
| Postavím se, kolem mě už proudí zástupy lidí hrnoucí se na snídani. vše je tu takové...nové?Snad se Arien a Alex neztratím. Myslím na ty kufry, které mám pořád ještě položené u té hodné paní. Vezmu si je, až budu vědět, kde mám pokoj. POmalu se prodíráme zástupem a židličkami a razíme si cetu do jídelny. |
| |
| Pořádně se koukám po Alex a katharine, aby se mi nestratili. Soukám se tím davem lidí, kteří se tlačí do dveří na snídani. Můj pohled zavadí o doktora Bluda. Jaké má umysly? Určitě špatné to vycitím, Ale jaké jsou. top už nevim Ale bylo by to někdy dobré to vědět. řeknu si ale přitom jsem se zastavila, a tak jsem se musela rychle rozejít a dohnat Katharine a Alex Katharine kde máš kufry? Po snídani máme chvíli čas tak zajdeme pro učebnice a ty si ještě musíš přinýst kufr a odnést to do ložnice. Snad tam bude ještě volná postel. řeknu a jdu za nima |
| |
| Jakmile přestanu kašlat a zvyknu si na Katharininu vůni k nám příjde pan Blud. Teprve po jeho slovech si všimnu že Katharine nemá plášt'. Ani se jí nedivím že ho nemá, mě se taky zrovna moc nelíbí. Ještě štěstí že je alespoň zelený. Jakmile shromáždění skončí zvednu se ze židle a vyrazím cestou do jídelny. Mám celkem hlad a doufám že bude něco co se dá sníst. Cítím, že Arien a Katharine jsou vedle mě. |
| |
| Když výjdeme z místnosti tak si oddechnu, vžycky mě málem umačkají a určitě i víc lidí. Kouknu se na Alex a zeptáms e jí. Doufám že máš ráda ovesnou kaši. Ale jestli ne tak si na ní zvykneš já už na to nemyslim a naíc podává se tu každý den, výjmečně něco jiného. řeknu a rozhlédnu se kolem. za chvíli budem u jídelny. Snad nebudem poslední aby jsme si ještě stihly vzít učebnice a pomoct Katharine dát kufr do ložnice. pomyslím si a těším se až budem u dveří zelené ¨jídelny. teď je tu ještě víc lidí protože se k nám připojili děti z hudebního a divadelního oddělení. Jídelny jsou totiž vedle sebe a dá se jimi projít dveřmi které je spojují. |
| |
| Ovesná kaše? Každý den? To snad né. Tady se snad vůbec nenajím. "Ovesná kaše ujde" řeknu. To že lžu se nikdo nemusí dozvědět a doufám že Arien má jiný starosti než aby mi četla myšlenky nebo co to vlastně dělá. Popravdě řečeno - ovesnou kaši absolutně nesnášim. |
| |
| zazubim se děláto nebo lže??no nebudu to rozebírat. To je dobře, Jé už jsme u jídelny, konečně. A neboj až si zvykneš tak se tu najíš a ani ti to tak nebude připadat. řeknu a vejdu do jídelny. |
| |
| Následuji Arien a taktéž vejdu do jídelny. I z pohledu na tu břečku co si řiká jídlo se mi udělá zle od žaludku. "Jo, zvyknu si" řeknu a posadím se ke stolu. |
| |
| Když jídlo řpistane předemnou tak ho poměrně rychle sním, a pak čekám na Alex. Vyždycky to jídlo sním rychle, ale i přesto mi to zažene hlad. Asi že to jim 4 roky každý den. |
| |
| Jakmile předemnou přistane jídlo, žaludek mi udělá nebezpečný kotrmelec. Tak jestli tohle mam jíst tak jdu rovnou pryč. Raději budu o hladu než abych tohle jedla. A to jsem řikala že mam kaši ráda. Vezmu do rukou lžíci a namočim jí do kaše. "Já nějak nemám hlad. Půjdu se projít" položím zase lžíci zpět a bez rozloučení vyjdu z jídelny. Na chodbě se nadýchám téměř čistého vzduchu. |
| |
| Usměju se pro sebe. že by přece jen neměla ráda kaši?? řeknu si a vlasně mám dojedeno tak jdu za Alex Katharine asi taky dojedla a tak jsem jí zatáhla za rukáv aby šla ven takle budeme mít víc času vzít učebni se a donýct Katharininy kufry do ložnice. Alex, Katharine půjdeme teda za ředitelem?. zeptám se a vykročím Upozorňuji vás že v Příchozí síni to je za dveřma se nesmí mluvit, jinak by jste tu zůstali s mnou. řeknu a otevřu dveře. pak když stojíme před ředitelnou tak zaklepu a čekám na vyzvání. Ozve se hlas který může znít příjemně a laskavě ale mám tušení, že má něco za luben. |
| |
| dokror Blud Prohlídnu si všechny tři příchozí. V hlavě mám pořád ukrytý plán. Kounu se na tu Alex která má ohnivé vlasy, ale asi její obdaření nemá s obyčejným ohněm nic společného. Katharine její energické oči prozrazují, že má něco společného s elektřinou. A naše malá Arien, 4 roky a pořád nevime jaké má obdaření. Její oči nic neprozrazují a ani její chování. Je podivná. Doufám, že můj plán výjde. teprve Teď se mi ktomu vyskytla zámiňka. |
| |
| kufry mám u jedné paní dole, nejspíš školnice nebo tak nějak...Usměju se na ni. Všimla jsem si, že když doktor Blud odcházel, mihl se jí přes tvář zvláštní výraz. Nestačila jsem se jí zeptat na to, co se stalo. Přede mnou je jakási divná hromada, které se říká "kaše". Zabořím do ní lžičku. Kolem mě je moře zelených plášťů. Představuji si že to je….palačinka…pizza….hamburger… Nakonec to rychle sním. Arien mě zatahala za rukáv a už si razíme cestu z jídelny, směrem k ředitelně. Zajímalo by mě, jestli už začíná vyučování… Stojíme před dveřmi a já si uvědomuji, že jsem nervózní. Vždy, když sjem nervózní, prožívám nějaký silný sit nebo pracuji s blesky, tak se mi začnou lesknout nebo slabě zářit oči. Ale teď to není možné, nejsem přece tak nesvá... Vejdeme dovnitř. Když se rozhlédnu, uvidím ředitele, sedícího za stolem, který k nám vzhlédl od nějakých formulářů. Uvidím krb, v němž však neplápolá oheň, i když vedle něj je mnoho dřeva. V celé místnosti je vlastně mnoho dřeva, si uvědomím, když přejedu pohledem po různých poličkách, skříňkách a šuplících. Je to tu přeplněné knihy a působí to tady útulně. Není tu však okno, nemohla bych tu být. Mám ráda, když je pokoj pořádně vyvětraný, čistý… Na tváři Arien se znova objeví ten výraz, ale jen nepatrně, nepostřehnutelně. Setkáme se očima. Pořád z nich nemůžu vyčíst, co se děje, není to doktorem Bludem?Asi ano…Ale mi připadá milý a sympatický… Dobrý den...Pozdravím a na tváři vykouzlím drobný úsměv. |
| |
| Katharine si mého výrazu všimla, když jsem se koukla na Bluda. Posadím se když mě vybídne a smutně se koukám za Katharine a Aley. Pokud to bude potřeba pouřiju svoji moc řeknu si a čekám. V tom se nečekaně objeví Manfred Blud. Co má v úmyslu?? snad mě nechce zhypnotizovat!! Ale i kdyby stejně s emu to nepodaří Skusím hru s myšlenkami, Ale ať to výjde. malinko se otřesu, Vidělto, protože se na jeho tváři objevil usměv, úsměv uspokojení že se ho bojim, ale to není pravda. Doufám Podívám se na něj když usedne na židli svého otce. Kouknu se do krbu. Kdyby bylo nejhůř mohla bych ho zapálit. Pomyslím si a tiše sedím, čekajíc na to co příjde |
| |
| Vrzly dveře a dovnitř napochodoval nějaký kluk. Je docela hezký, ale ten výraz je...no prostě odporný. Překonávám neodolatelnou touhu si trochu zableskovat. Už dlouho jsem nic nevytvořila. Ani barevné kolečka, ani jsem si neosvětlila cestu. A ani jsem se duešvně nikam nepřenesla. Když dlouho nekouzlím, pokud se tomu dá říkat kouzla, tak se mi po nch začne jakoby stýskat. Je to jako droga. Obrátím pozornost zase na toho kluka a zahledím se mu do jeho zářivých zelených očí...příjdou mi zvláštní...nemůžu od nich odtrhnout pohled a nakonec se mi zdá, že se zvětšují...a no ne, ony se otčí dokolečka??Hm? |
| |
| Doktor Blud Slyšel jsme jak tak vešel MAnfred, musím tady ty dívky co nejdéle zdržet, a taky s nimi mluvit. Manfred Blud. Ahoj, Arien, Doufám, že s emáš dobře. zašlebíse |
| |
| Do ředitelovi pracovny vejdu mlčky. "Brý den..." pozdravím neurčitě a zahledím se na stěnu ředitelny. Přemýšlím o různých věcech a na chvíly přestanu vnímat okolí. Do přítomnosti znovu spadnu až když vejde nějakej kluk. Je celkem pohledný, ale né dokonalý. Pozdravím ho kývnutím hlavy a nenápadně si ho začnu prohlížet. Když se mrknu na Katharine zjistím, že má nějaký zvláštní výraz. Hm, zajímalo by mě co jí je. Nezabívám se tí však a znovu pohlédnu na toho kluka. Má hezký oči...zelený jako já. Zahledím se na ně a začnu si prohlížet každou čárku v nich... Zjištuji, že já mam oči hezký a odvracím od toho nenzámého pohled. |
| |
| všimnu si že se Alex před tím než odešli do další místnosti koukala na Manfreda. Za se si změni oči vždyť je má čšerný jako uhel řeknu si pro se be nakvašeně, ale když Ales a Katharine odejdou a Manfred na mě promluví tak se malinko otřesu Ahoj Manfrede, měla jsem se dobře. Ale když tě teď vidím tak už se mi zkazila nálada. řeknu drze a vyhýbám se jeho očím. |
| |
| Manfred Blud Stuhl mi tan můj vynucený úsměv na tváři Takle s emnou mluvit nebude!! rozkřoknu se na ni Proč se mnou takle mluvíš?? co si to dovoluješ?? ale od toho tady nejsem ztišim hlas, aby to ty holky vedle v místnosti neslyšely (netušil však, že Alex má dobrý sluch) Tak teď se mi koukej do očí , Arien.řeknu a soustředím se. Ale když se na mě neotočí tak se naštvu vrazim ji facku a chytim ji hlavu aby s emi do těch očí podívala. Nechápu, že to nani nepůsobí, žeji moje oči nepřitahují. řeknu si pro sebe rozhořčeně a skouším se jí přinutit otevřít oči a kouknout se mi do mých očí. Vtom se zažehl oheň v krbu. Leknu se co to má znamenat?? Kouknu se na Arien ta však sedí a oči má zavřené. Co to dělá. |
| |
| Když se na mě rozkřikl,dal mi facku a snažil se mě přinutit se mu kouknout sdo těch jeho očí, tak jsem to už nevydžela, a zažehla jsem oheň v krbu. Dělala jsme jako že nic, oči zavřené, přesto jsem však viděla pomocí ohně. Pak jsem poslala oheň ať jeho plameny se přenesou na Manfredůf Fialový plášť. Povedlo se vyjekl když se to snažil uhasit a nedařilo se mu to,tak jsem oheň uhasila, i v krbu, který vypadal jako že v něm dlouho nikdo netopil ale chtěl zatopit. Sama tpo sebe se usměju. POvdlo se, ale mám z toho špatný pocit, řekla jsem si že oheň nepoužiju, když jsme jím zabyla sou setřičku a způsobyla tak svým rodičům bolest. řeknu a do očí mi vstoupili slazy, ale hned jsem je zažehnala a koukla jsme se na toho VYsokého, černovlasého kluka. I když si myslí, že má černé magnetické oči na mě to už moc nepůsobí, Snad ho Alex nebude obhajovat, vždyť se mi zdálo, že se jí líbil. povzdechnu si a koukám jak Manfred kleje a odchází z ředitelny. |
| |
| popis. Manfre Blud: má dlouhé černé vlasy které nosí sepnuté do ohonu, má černé hypnotizující oči.. Patří do Dovadelního oddělení. Sice nosý Fialový plášť a k tomu někdy fialovou košili, ale jinak má k barevnějším věcem, dá se říct odpor, rád nosí černé barvy. Dokror Blud: Je nemalé postavy, už má šedivé vlasy ale má jich hodbně, je spíše takový baculatý, ale přesto se dokáže pohybovat rychle, a hbitě. Nopsí šedý oblek. Kuchařka, ktrá vám pomůže a u které si nechala Katharine kufry: je veselé baculatá, a dobromysl ná nejčastěji tráví čas v kuchyni a tak nosí bílé oblečení. Je hlůavní kuchařka. Po tom Co vám dá Doktor Blud učebnice, Ale ještě nedal protože zdržuje a křik neslyšel protože na ¨vás mluvil tak trochu žvásty,. Tak půjdete s Katharine ke kuchařce pro kufry. Alex tys uslyšela to co řekl Manfred potichu aby jste to neslyšeli, a Však netušil, že máš tak dobrý sluch |
| |
| Menfred ode mne odvrátí pohled a já se vrátím do mého normálního stavu..Co se stalo?Co to bylo?? Doktor Blud nám elegantním gestem pokyne k druhým dveřím a já do nich vejdu, Alex jde za mnou. Jsem ještě pořád trochu zmatená, i když už něco tuším. Oči se mi nekontrolovatelně začínají lesknout, ale dokážu to dobře skrýt. Ve vnitř jsem zmítána strachem a rozhořčením. Přede mnou se rozprostře zajímavý pohled, je to tu plné učebnic a starých knih, na hromádkách položených na zemi. Uslyším, jak dok´tor Blud vejde za náma do místnosti, Arien jsme nechali s menfredem samotnou, a zavře dveře. Vybere nám dvě hromádky knížek a potom začne mluvit trochu nesrozumitelně. I když se snažím, z vedlejšího hovoru jsem neuslyšela absolutně nic, jen vím, že ty hlasy nezněly zrovna vesele, zní to jako hádka nebo drzé odsekávání. Jak je tam Blud mohl nechat samotné?? |
| |
| Manfred Blud Tak tohle, ještě neskončilo, pořítej stím, že s emi to jednou podaří!! a ty tebe už nic nezachrání, stejně jako ty tvoje súpolužačky. Ale tebe si podám první Arien. tež se!! Až tu nikdo nebude tak v Sobotu nebo v neděli!! Nic tě nezachrání. Fakt nic. Ani ty tvé spolužačky Pořád se opaku je, ale to je asi normální když je člověk naštvaný. Když Manfred odešel pryč z ředitelny nevíme Kam, asi do svého pokoje. Tak za asi pěet minut se Doktor Blud rozhodně, že už jvám dá učebnice a propustí je. Doktor Blud Tak holky, tady máte Učebnice a už můžete jít. Vem te si Arien a za 30 minut se začíná učit!! Řeknu a lehce pokynu aby už odešly. Chci už co nejdříve zjistit co se stalo a jestlis e to podařilo!! Řekne si a stoupne si ke dveřím. Holky vy výjdete z té místosti, ale před tím si vetzmete učebnice. No a potom něco řeknete a pak půjdete Katharine pro kufry, pak do ložnice a nakonec se vude učit, Ale jen chvilkově ;-) výždyť tu budou přestávky |
| |
| Jakmile nás ředitel vyzve at' jdeme do vedlejší místnostmi pro učebnice našpicuju uši abych slyšela vše co řekne Arien a ten kluk. Z Arieniných slov poznám, že ten kluk je ten Manfréd co umí hypnotizovat. Už asi tuším co chce udělat a další slova z vedlejší místnosti mi to potvrdí... Sakra, doufám že se mu to nepovede... Naštěstí se mé přání splnilo. Slyším, že Manfred vyhrožuje a pak odchází. Uff. Začnu se rozhlížet po místnosti kde jsem. Samé učebnice a učebnice... Své si vezmu od pana Bluda a odejdu. Cestou pro Katharininy kufry mlčím. Cestou do ložnice též a stejné mlčení se opakuje i cestou na vyučování. |
| |
| Když výjdeme ven , tak se mlčí stejně jako když jdeme do ložnice a na vyuřování. Když jdeme k učebnám tak konečně prolomím ticho. Máte rozvrh?? Možná že bude v učebnicích. Nevim jestli budeme spolu na předměty možná na ty obyčejné, ale na výtvarnické asi ne. řeknu se skloněnou hlavou. pořád jsem ještě nervní z toho co řekl Manfred a pak co jsem mu udělala. Jednou jsem se přece zapřísáhla, že svou moc nebudu něják použivat |
| |
| Když uslyším hlasy, na chvíli strnu.jak sjem mohla zapomenout na přemisťování?Alex si toho všimla, že stojím jak poleno. Duševně jsem se ale vznesla a proplula stěnou....Vše jsem viděla. Oči se mi zakalily a ani jsem se nepohla, probral mě až hlas Bluda. Vycházíme a potkáváme Arien samotnou a vyděšenou ve vedlejší místnosti. Tíha učebnic mě táhne k zemi, ani mi nejde vidět do obličeje. A ty schody... To ticho se mi vůbec nelíbí, otevírám pusu, už už se chystám něco říct, ale hned pak zmlku. poděkovala jsem Arien za to, že mi pomohla s kufrem, moc mě potěšilo, že budu mít pokoj s ní a s Alex...Když konečně Arien promluví, dostanu odvahu a rychle se jí zeptám na vše, co se mi teď nejvíce honí hlavou. Kdo to byl?Co ti udělal?Co se stalo?Vše jsem viděla!Takový hulvát!!Cítila jsem, že jeho oči mě přitahují jako magnet!Co je to za...za...Nakonec se trochu zakoktám, řekla jsem vše jedním dechem. A rozvrh nemám..Řeknu tišeji. |
| |
| Když dořeknu KAtharine na mě vysype sousty otázek. Ktré se týkají toho rozhovoru s MAnfredem Snad neumí duševně cestovat?? Je to dobrý. Takže vím jaké má obdaření super. řeknu si a pak ji odpovím Byl to Manfred Blud, Syn dokrora bluda. Je také obdařený. Umí hyptnotizovat. Ale naštěstí mi nic neudělal. Jenom Já něco jemu. Ale to jsi asi viděla ne?? Nechtěla jsem to udělat, protože jsem si řekla že to už nikdy nepoužiju. odpovím ochotně ale pořád se koukám do země A ten rozvrh, no Tak s tím se nedá nic dělat. Skusím to nějak zjistit. Ještě rychle skočim do Ředitelny. Blud tam už nebude a rozvrh ti najdu raz dva. řeknu arychle se rozeběhnu do ředitelny. Za chvíli příjdu z ředitelny a nesu Dva rozvrhy, Kathariny a ratši i Alex. Už jsem si je prohlídla a zjistila jsem že máme Skoro stejný rozvrh. Máme skoro stejný rozvrh, až na dvě hodiny. řeknu a teď už se nedívám do země |
| |
| Arien- Když tedy doujdeš pro ty rozvrhy, tak si nevšimneš, že tě pozoruje Manfred. Vlastně sleduje skoro každý tvůj pohyb. Alex a Katharine vy na ni zatím čekáte u schodů a když příjde tak jdete pomalu do Hlavnís íně, tam kde se musí mlčet. Vejdete do dveří nad kterými je paleta a štětec. Pak vám Arien ukáže kde máte skříňku a naproti věšák. Vlastně je to taková malá Polička na tu si dáte učení na ten den. Potom Bu de přestávka a půjdete ven na zahradu. . . Hodinu máte společnou je to Matematika, Jenom napíšete to co jte tam dělala Jestli poslouchali nebo přemýšleli nad něčím jiným. |
| |
| Poděkuji Arien za rozvrh který mi přinesla a vydáme se tam kam nás Arien vodila. Venku na zahradě je hezké počasí a líbí se mi to tam. Jen škoda že máme hodinu. To, že je hodina matematiky mě trošku potěší. Matematiku mám ráda a vždycky mi šla. Samozřejmě že celou hodinu poslouchám výklad, ale vše už dávno vím.Dříve jsem se učila doma. |
| |
| Jidny obvykle poslouchám výklad. A něco si zapisuju.Ale dneska to nešlo. Výklad šel Jedním uchen tam a druhým ven. Pořád musim myslet na Manfreda. proč to chce zjistit?? snad si nemyslí, že mě přetáhne na svoji stranu nebo zhypnotyzuje. Ale myslím si že se muto trochu povedlo.Cítím se divně, točí s emi hlava. Ai hodně zblednu protože když si všimnu výrazu učitelky, tak je v něm vidět starost. Tak se rychle narovnám a snažím se uklidnit. Potom co skončila hodina MAtematiky. Tak jdeme znovu, ještě ven. Plášť si dám na věšák. A jdu ven. je tam moc hezky. Koukám se po ostatních dětech z jiných oddělení. Pak si všimnu Manfreda. odvrátím pohled. A kouknu se na Alex a Katharin. Zase se mi točí hlava. Snad neomdlim. |
| |
| Povšimnu si, že je Arien nějaká bledá. Mám tušení, že to má co dělat se setkáním s Manfredem Bludem. "Si v pořádku?" optám se Arien i když vím že ne. "Měla bys ses někde posadit" navrhnu potichu. |
| |
| Kouknu se na Alex. To je v pořádku, ale ratši se posadim, nechci aby to semnou seklo. A vůbec nechci aby jsem se musela setkat S Bludem. řeknu a nedbám na to, že že budu špinavá a sednu si na zem. Díky zašeptám a kouknu se na Alex Co se mi to sakra děje?? to s emi ještě nestalo, buďto to je z Manfreda a nebo někdo něco chytá. Ale to bude asi obojí. TAdy si nemůže být nikdo jistí co se stane příště. řeknu si a v očích mám nepřítomný výraz jako kdybych tam nebyla. Ale přitom sem. Neumím duševně cestovat tak nevim co se děje. |
| |
| "Neboj. S tim debilem se nesetkáš. To ti můžu zaručit" zamračim se. Mam na toho kluka najednou strašnou zlost. Arien je moje jediná kamarádka a já nedopustím aby jí někdo ublížil. Taktéž se posadim na zem a začnu mlčky přemýšlet. Myšlenky se mi točí pořád jen kolem Manfreda Bluda. Co si to dovolil? A vždyt' nevyhrožoval jen Arien ale i mě. Drzoun jeden. Já se mu pomstím tvář se mi rozjasní úsměvem u kterého vím, že nevypadá moc příjemně. Už vím co udělám abych se mu pomstila. |
| |
| Díky, moc ti děkuju Alex. Jestli bys......větu nedokončím, protože jestli bych měla použít svoji sílu tak nevim. Kouknu se jkolem sebe. Najednou se zvedne vítr a mraky překryjí slunce. pro sebe se zamraším ale vduchu se usmívám Takže, to je vítr, úžasný živel. cítím jak mi laská tvář, ale než se do toho větru ponořím všimnu si Alex že se usmívá, ale ne normálně tak trochu zlověstně. Le co snad neudělá nic zlého. Doufám, že Manfred nechá Alex i Katharine napokoji. A jestli ne tak už nebudu váhat použít svou moc. Nedovolím aby Bludovi dál ubližovali nevinným lidem.POstevím se jim, už se přestávám bát. říkám si v duchu. auklidním vítr. Kouknu se na Alex jestli se ještě pořád tváří jako posledně. Skouším se opstavit tak aby se mi zase nezatočila hlava,než se postavím tak se mi zatočí hlava strašně moc a já se neudržim na nohou padám k zemi. Né to se nemělo stát. řeknu si když padám |
| |
| "Arien!" vykřiknu a pokusím se dívku chytit. I kdyby se mi to podařilo stejně bych jí neudržela, takže to byl stejně pitomej pokus. "Co ti je?" zeptám se s ledovým klidem, ale uvnitř mě to vře. Sakra...určitě to bude mnou. Jakmile se s někým seznámím něco se tomu dotyčnýmu stane. "Mám někoho zavolat?" zeptám se. |
| |
| Když dopadnu na zem tak mě probere Alexin Hlas. Snad mi nic není. řeknu a pak se s námahou posadím Nikoho nevolej, hlavně ne nikoho z Bludů. řeknu a rozhlídnu se kolem stejně nic nevnímám. Asi půjdu za kuchařkou. Ta je hodná a ráda pomůže. řeknu a přemýšlím jak se vlastně postavím. |
| |
| Tak. Když tak hezky Arien omdlela. Tak si nemyslete, že si toho nikdo nevšiml. Možná tomu nevěnovali pozornost, ale Manfred, ten toho využil. Jde pomalu ke třem postavám, pozná je rychle protože Alex je nepřehlédnutelná díky svým vlasům. A tak k nim jde. Už se těší znovu na setkání. I když poslední nebylo moc příjemné. Jde k vám docela rychle. Může vám i dát trest za to, že jste tady když už končí přestávka když skoro všichni už jsou v Akademii. Tak je na vás jestli si ho všimnete ještě před tím než k vám dojde a nebo teprve když dojde k vám. |
| |
| Toho že k nám jde Manfréd si nejdříve nevšimnu. Až když uslyším jeho kroky tak se ohlédnu. Ono nebude zas tak hrozné mít vlkodlačí smysly. "Sakra, Manfred. Zvedej se Arien. Musíme jít" poručím holkám a pomůžu Arien se zvednout. |
| |
| Kouknu seJak sem Manfred jde, všimnu si ho teprve až to Alex řekne. V očích se mi podivně zablýsklo¨, niikdy jindy se mi to nestalo Příjmu pomoc Alex Díky Alex, seš fakt kamarádka. to poslední řeknu potichu, ale jsme si jistá, že to slyšela. Snažim s ejít co nejrychleji. Ale myslim si, že nás Manfred dožene. Chci za kuchařkou, ta má pro obdařené děti i pro normální pochopení. řeknu si a opírám se o Alex |
| |
| Takže, Manfred se k vám blíží rychlým krokem. Oči jsou černější než obvykle. Doufá, že vás chytne než zajdete do Akademie, nechce aby to vidělo tolik lidí. Zrychlí, už vás určitě dostihne. Stůjte, chci si s vámi promluvit.. No tak zastavte řekne a snaží se o přívětivý úsměv ale nedaří se mu to. Promluvím s otcem a řeknu, mu že jsem vás zaměstnal. Určitě mu to nebude vadit. Pojďte do zříceniny. Tam nás nebudou hledat a můžeme si tam nerušeně promluvit. řekne a v očích s emu zablýskne. Pokud půjdete dál a neposlechnete, tak Alex a Arien chytne za rameno a trhne aby se otočili, Na Katharine nedosáhne ta je kousek dál. Katharine má možnost utéct (to je na ní, jak se rozhodne.) A jinak jdete do zříceniny. Pokud nepůjdete dobrovolně tak vás surově chytne za ruce a táhne vás k ní a strčí vás do chodby. zřícenina byl to dříve jeden z příbytků červeného krále. Má červené zdi, a spousty chodeb. Když do ní vejdete tak se před vámi objeví pět chodeb. Vejdete do té úplně vlevo, kde je na konci, taková kopka, Tam se vydáte, nevypadá to moc příjemně. Jdete dlouhou chodbou která je vlhká, kluzká a někdy mírně klesá. |
| |
| Nemáme na výběr. Musíme jít do tý zříceniny. Doufám, že po nás nebude chtít nic špatného. Už ted' mám chut' ho pořádně kousnout. Jen kdyby nebyl den, v noci budu mít více příležitostí proměnit se do své vlkodlačí kůže. Zřícenina se mi na první pohled líbíla. Je taková strašně tajemná. Bohužel druhý pohled byl o něco horší. Nechápu proč nás Manfred vede takovou pitomou cestou. Strašně to klouže a je tady příšerný vlhko. A ta kobka je ještě horší než ta hrozná cesta. Když tam dojdeme pohlédnu na Manfreda. Mlčím a nedávám na jevo žádné city. Čekám až promluví Arien nebo ten idiot. |
| |
| Když jdeme ke zřícenině tak se zachvěju, mám ještě vzpomínky na noční hru, která se tu hraje. Když jdeme tou chodbou, tak se malinko roztřesu, vždyť je na konci ta kopka nebo není?? Ty chodby si nedokáži zapamatovat. Měla jsem Pravdu je tu kopka. Kouknu se na Manfreda co bude dělat. A pak ještě na Alex. Nevydržím to ticho a promluvím směrem k Menfredovi. Co po nás chceš Manfrede? Nebo ses nepoučil?? řeknu se zvláštním klidem, a přitom jsem napjatá. Pak se kouknu na Alex co dělá. |
| |
| Jsem naprosto v tichosti. S chladným klidem si prohlížím kobku. Kdyby došlo k nejhoršímu a Manfred se na nás pokoušel zaútočit jsem připravena se proměnit. Tma je tu dost. Nesnášim při proměně na vlkodlaka světlo. Když Arien promluví začnou v mé mysli hlodat zvědavé otázky. co myslela tím : ty ses nepoučil? to by mě dost zajímalo, ale nemám v úmyslu se ptát. Zatím ne. |
| |
| Manfred Blud Když dojdeme ke Kopce tak se zastavím a koukám co udělají. Mé očekávání nezklamalo. První promluvila Arien. Ale co bych od vás měl chtít?? ironicky se usměju Ale vzápětí se zamračím. V očích těch holek, vidím chvíli strach a za chvíli sílu a rozhodnost, teda u Arien se to měnilo, ale u Alex vidím spíš zlost, nebo něco udělat. Ale je zajímavé, že obě koukají přímo. Nebojí se ani mého hypnotického pohledu. Musím je zkrotit. V tom se v chodbě, kterou jsme přišli objeví Assa a Zelda. Zaterasili cestu která vedla ven. Byla tu jen cesta strmou skalou nahoru a nebo kopkou dolu, Ale tam možná skončí tak jako tak. Tak Alex, Arien, co kdyby jste se mi podívali do očí, dobrovolně a nebo násilím?? Nemáte proti nám šanci. Je nás víc a navíc Zelda dokáže pohybovat předměty, říká se tomu Telekineze. hrozivě se zasměju. A koukám jestli poslechnou nebo ne. |
| |
| Kdybych neuměla skrývat pocity tak už jsem opravdu v dost velkým problému. Z tohohle se dá ještě možná vybruslit. Ucítím, že ten nově příchozí je vlkodlak. A ta holka je telekinečka. Koukám, že se Manfred svěřil se vším co umí. Začnu přemýšlet. Pár východisek rozhodně vyškrtnu se seznamu. mezi tím je i vzdát se bez boje. "Myslím že to nebude nutné" ušklíbnu se a v očích se mi zle zableskne. Dsotala jsem nápad a doufám že vyjde. Ještě štěstí že umím dobře předstírat různé věci. Trénink celých osmi let se mi vyplatil. "Já osobně opravdu nechci skončit zhypnotizovaná hned první den školy" vycením bělostné zuby v nepřijemném úsměvu. V dalších mých slovech budu pokračovat až jak se vyvrbí situace. |
| |
| Při jeho slovech se zachvěju. Ale snažím se vypadat rozhodně. Sucho je tu moc není, ale stejně bych mohla rozdělat oheň a nebo vyvolat zemětřesení, nebo povodeň menší jen tady. Ale zemětřesení radši ne mohla bych něco poškodit, nebo je jen přivázat kořeny?? když myslím tak vypadám nepřístupně a no prostě divně. V očích mi zajiskří stejně tak jako v dlaních. Slyšela jsem co říkal, ale neposlechla jsme ho. Kouknu se na Zeldu a pak se otočím na Assu, přemýšlím jak bych to mohla udělat. Paks e kouknu na Manfreda, ale ne do očí. Musím se hodně ovládat, aby mě nepřitáhly a já se do nich nekoukla. Ale taky doufám, že se do nich nekoukne Alex, aby ji nezhypnotizovali. Vždyť je to moje kamarádka, která se se mnou normálně baví, za ty čtyři roky co jsme tu se se mnou nikdo nespřátelil. jsem připravena použít svou sílu, už se nebojím. Kouknu se na Aley chce se změnit ve vlkodlaka, je připravená stejně jako já usměju se pro sebe. |
| |
| Manfred Blud. Koukám se na ně, ale když se nepohnou jen tak tam stojí a koukají se před sebe tak to nevydržím. Sakra tak se koukněte, jdu k Alex chytnu ji za ramena a povolám Assu ať jí též přidrží, aby nic nevyvedla a Zeldu taky. Arien si nevšímám, Nevěřím že by měla taková schopnosti, aby udělala oheň „to jsem se dozvěděl v tátově ředitelně, pracovně“ Je tu moc vlhko, i když tam za hradbami svítí slunce tak tady je pořád vlhko. Mám hrozný výraz, chci aby ze mě šel strach. Chci aby se mi dívala do očí. Ale zatím se brání. Když Zelda zasáhne svou mocí tak se moc nehýbe, ale je silná. Zelda jí tak moc neudrží musím pracovat rychle. Když jsme se po očku podíval na Arien tak tam jen tak stála, a myslím, že by jí nedokázala pomoct. Její moc je asi chabá. Tak jí nevěnuju pozornost a koukám se na Alex. Musím najít cestu k jejím očím. Assa Jdu k té holce, a chytnu jí a tak jí znemožním další pohyb. Má sílu, ale Zelda a Manfred se o ní postarají. V mých žlutých očí mi zablýsklo. Zelda Když mna mě Manfred pokyne jdu k nim dívku také uchopím, ale pak jí když pochopím, že to nemá cenu a raději použiju svou moc. Zkouším se jí znehybnět a docela se mi o daří, ale je silná a dlouho jí neudržím |
| |
| Sakra...To mě teda dost naštvalo. A když mě něco hodně naštvě tak tomu dotyčnýmu nezávidim. Jen škoda že se mi nevydařil můj plán. Vyhýbám se pohledu do Manfrédových očí a vzdoruji jiným kouzlům. "Ne, nechte mě být" z tváře mi začnou téci slzy. |
| |
| Manfred Blud. Zlověstně se zasměju Ta tvá kamarádka ti nepomůže, je bezmocná, nemá takovou moc aby se nám mohla postavit, seš naše holčičko. ještě víc se zasměju a pak hledám její oči ke mně se samozřejmě přidali i Assa a Zelda. |
| |
| Zhroutím se bezmocně na zem a vzlykám. Jakmile všichni obrátí pozornost na Arien vzhlédnu. Spatřím, že mě už nehlídají a znovu skloním hlavu. Nic nechci uspěchat. Najednou se rychle zvednu a bolestně vykopnu. Moje noha se zastaví o Manfredovu tvář. To muselo bolet. Rychle nohu stáhnu a k tomu hajzlikovi přiběhnu. Přitáhnu si ho k sobě, otočím ho aby ke mě byl zadem. Ještě se pořád vzpamatovává z toho kopance. nojo, tři roky tréninku karate se taky vyplatí. Všimnu si, že krvácí z nosu. Asy ho má zlomenej. Z boty druhé nohy vytáhnu malou dýku. Bez ní se neobejdu. Dám ji Manfredovi pod krk. "Jestli se někdo z vás hne, můžete počítat s tím že on nepřežije." ušklíbnu se zle. |
| |
| Když Začnou téct Alex slzy, a Manfred si myslí, že už zvítězil, že jsem bezmocná tak se stane něco nečekaného. Jako kdybych sama sebe viděla. V očích se mi objevil oheň, který jsem tak dlouho skrývala. V rukách mi zažehlo. Země se roztřásla a vyšlehli zní Kořeny. Vlastně sením co se to se mnou děje, nevím, že mám takovou moc. Ale to je jedno musím Alex pomoc. Kořeny vyšlehnou a omotají Zeldu, kterou přišpendlí na zemi. Assovi a Manfredovi podrazím nohy, Ale Alex už něco udělala, když se začli smát tak jim vyklouzla, ale přesto pokračuju. Pak pusím oheň po zemi k Zeldě kterou obklopí a nedovolí jí utéct. Pak jdu na Manfreda Assu bych asi už nezvládla. Ale kořen mu chytil nohu. Asi jsem se pominula, jdu proti Manfredovi a zapálím mu plášť. Nechci ubližovat,ani zabíjet, ale tohle by ho mohlo na chvíli zkrotit. Oblíčí ho oheň Musím se soustředit na Zeldu a Manfreda, jsou docela daleko od sebe . Doufám, věřím, že Si Alex poradí. Ale ještě na ní křiknu. Alex, jsi v pořádku?? zvládneš to? Musím ten oheň kontrolovat aby se nerozšířil zakřičím, a přehluším křik těch třech. Z očí mi tečou slzy, docela mě to vyčerpává, ale ještě vydržím, musím. Když budu pokračovat tak budu vysílená, ale to stan nevadí, vydržím to, už začlo vyučování. pomyslím si a trochu se zasměju svým uvahám o škole |
| |
| Nevím, zda mě Arien neslyšela, nebo prostě jenom ignorovala, ale asi tuším jaký to bude mít následek. Situaci jsem měla už pevně v rukou a Arieninou akcí se všechno pokazilo. Sice zviklidovala šance ostatních, ale protože jsem stála blízko Manfreda, plameny zasáhli i mě. S výkřikem trhnu rukou ve které mám dýku. Jen tak tak minu Manfredův krk. Zabít ho ještě nechci. Čítím, že mě oheň trochu popálil ale vydržím držet nůž u Manfredova krku. "Hni se a zabiju tě" zašeptám mu do ucha tak aby to slyšel jen on. Stojí ke mě zády a tak nevím co dělá a jak se tváří. Škoda. |
| |
| Kouknu se NA Alex stojí v Plamenech, a pod Manfredovým Krkem má kudlu. Všimla jsem si, že jsem jí popálila. Tak rychle svolám plameny na Assu, který se už vzpamatoval a asi se chystal utéct. Nic moc nevnímá, nevnímám výkřiky ani žádné šramocení. .Jenom vidím co se děje. Soustředím se na Assu a NA Zeldu a přitom někdy Kouknu na Alex jak si vede S Manfredem. Asi sním chce zápasit sama, doufám, že jí nezhypnotizuje pomyslím si ale pak zachytím pohled Manfreda, vlastně ani moc ne, protože se musím soustředit. A už vidím rozmazaně. |
| |
| Manfred Blud Do obličeje mě udeřila Alexina Noha to si vypije. Ale pak, Cítím Plameny jak mi olizoval ruce, alespoň, že to zasáhlo Alex tu protivnou holku. Ae přesto mě pevně svírá pod krkem. Plameny pohasly a Přenesly se na Assu. Ušklíbnu se ale pak když mi řekne, že mě zabije tak se malinko uleknu a tvářím se dosti divně. Štěstí, že mě nevidí, myslela by si že má vyhráno .Ale nemá, musím něco udělat. Ale co?? ptám se sám sebe. Nech toho, nebo já udělám něco tobě. řeknu i když nevim jak to udělám. Assa Nejdříve mě ta Alex překvapí když, vykopne proti Manfredovi. A Pak Vidím, jak plameny se vrhly na Zeldu a na Manfreda. Ale Pak když si Arien všimne že je tam i ta její povedená Kamarádka tak Plameny přejdou na mě. Sakra to je blbost řeknu si a zaúpím bolestí. Zelda Leknu se když se kolem mě objeví plameny. Vlastně jsem ještě naštvaná z toho co udělala Alex Manfredovi. Ale teď už nemůžu svou moc použít, omdlívám z toho kouře a nic nevidím. |
| |
| "A co? Vezmeš si zrcátko a zhypnotizuješ mě? Promiň že se směju. Jen mám dojem, že by si nestihl ani zvednout ruku." ušklíbnu se a malinko svoji dýku nahnu. Ted' se přesně dotýká Manfredina krku. Pomalinku začnu dýkou pohybovat a jezdit po krku. Dojedu až k tepně a mám strašnou chut' přitvrdit na nůž a nechat at' Manfred zemře. Jenže, to by znamenalo vyhazov ze školy. "Stačí jeden řez a budeš mrtvej víš to Blude? Jeden jedinej..." zašeptám mu znova do ouška. Mám vzrušený hlas a strašnou chut' toho hajzlika zabít. |
| |
 | Přišel jsem k sobě. Trochu mě bolí hlava. Otevřu oči, posadím se. I když je tma, dělají se mi mžitky před očima. Co se to proboha stalo? Rozhlédnu se kolem sebe. Jsem v nějaké místnosti. Ale zdá se mi nějaká jiná. Rozpomenu se, že ona podzemní komora s tajemnou branou měla jiné zdivo, tady je už trochu zchátralé. A je tu i trochu jiný vzduch. A brána tu není! ! Jsem já to ale bláhovec. Proč jsem do té proklaté brány lezl. No jo, to jsem celý já a ta moje zvědavost... Vzpomínám na varování hradního kastelána Drahovíta, velmistra našeho řádu. Nabádal mě, abych se ani nepokoušel se do brány byť jen podívat, sic mě stihne krutý trest. Ale nedalo mi to, vyčíhal jsem si okamžik, kdy službu konající strážný usnul a proknouznul jsem do komory. Bylo to divukrásné a hypnotické spatřit bránu. Modrá aura vyzařující z brány ozařovala celou komoru a zvláštně mě přitahovala. Nemohl jsem se vzpříčit, mé nohy mě nesly samy. Chtěl jsem jen trochu nahlédnout.... "Zatraceně. Jestli tohle zjistí pán Drahovít, dostanu důtku. Musím najít bránu, snad nebude daleko..." odplivnu si a vstanu, když v tom uslyším ozvěny nějakých hlasů. Rychle vstanu, otřepu se a vydám se chodbami za hlasy. Pak uslyším nějaké výkřiky a ještě jiné zvuky, které nedokážu určit. Zpozorním a pro jistotu si připravím svůj meč. Výkřiky pokračují a tak raději přidám do kroku. Procházím chodbami, které vůbec nepoznávám. Zamrazí mě v zádech.... Ucítím kouř. Tohle se mi nelíbí. Když se dostanu blíž k hlasům, trochu se přikrčím a jdu opatrněji. Stínem se proplížím až do jakési polorozbořené místnosti a spadne mi čelist při pohledu na to, co se tam děje: Vidím několik postav. Jakási mladá rudovlasá dívka v zelených šatech drží nůž pod krkem jiného mladíka, který má ohořelý plášť. Další dívka vypadá, že je na pokraji mdlob. Je tu ještě jedna, kterou obklopují plameny. A je tu ještě další mladík... něco, nebo někoho mi připomíná - Proboha! Vždyť vypadá jako vlk! ....u všech svatých, co se to tu děje! Zlá kouzla! Horečnatě přemýšlím, co udělám. Skrývám se ve stínu. Zatím to vypadá, že si mě nikdo nevšiml. Mám nutkání uprchnout. Ale co když ta rusovlasá a ta druhá jsou v nesnázích? Rozhodnu se k akci. Doufám, že toho nebudu litovat. "Hrrrr na ně! Za čechy a knížete Břetislava!"zařvu a s taseným mečem se vyřítím ze stínu... |
| |
| Co můžou vidět ostatní: Mladík (mezi 25-30 lety) v kroužkové zbroji, na hlavě mám nasazenou přilbu. Divoce řvu a máchám kolem sebe širokým mečem. |
| |
| Všechno se zdá v pohodě až do té doby než do kobky s řevem vběhne nějaký mladý muž. Něco křičí, ale já mu vůbec nerozumím. Zůstanu na něj vyděšeně a nechápavě zírat. Vždyt' vypadá jako nějaký rytíř ze středověku. Z toho šoku my sjede ruka z dýkou. Manfréd dostává příležitost k útěku. |
| |
| Manfred Blud Slyším to co mi říká ta protiva, ale nepřemýšlím nad tím, protože sem vtrhne nějaký muž, no vypadá jako nějaký rytíř ze středověku nebo co!! Když Alex povolí nůž tak se jí vytrhnu a otočím jí k sobě, Nůž jí vytrhnu a zkouším se soustředit na její oči, abychom jí mohl zhypnotizovat. Snad mě z toho nikdo nevyruší řeknu si a ratši jsme ještě ve střehu kdyby se ten divnej chlap pokusil na mě zaútočit. Alex můžu použít jako štít řeknu si a ušklíbnu se Tak a co uděláš teď Drahá Alex?? řeknu s ušklebkem. |
| |
| Sakra proč, proboha proč jsme sem vůbec lezli???Kdyby holky nechtěli, nešla bych tu ani za nic. Ale nemohla jsem je tu nechat samotné.A o co tomu bludovi jde?? Najdenou se ze stínů se vynořila Bludova partička. Když se Alex složila, i když jen naoko, vzplál ve mně opravdu mocný vztek. Nejdnou se vše zpomalilo. Arien dělala divy z ohněm, dříve, než jsem stačila či chtěla cokliv udělat. Viděla jsem, že mají převahu.... Rozhodla jsem se. Oči mi zazářily, ani jsem nevnímala, že zvedám svou dlaň, kterou ještě nestihli znehybnit. Naplnil mě klid a nahradil nervozitu, barvy se míchaly a z hloubi mé duše tryskala energie. Záblesk se plazil po zdech. Nejdnou jsem pocítila, v tí chvíli, kdy jsem se chystala hodit ohnivou kouli to, co jsem ještě nikdy nepocítila. Jakousi neznámou chuť po krvi, výsosnou sebejistotu a zároveň mě mé já, hluboko skryté ve mně, varovalo ,že tuto moc nezvládnu. Vyvolala jsem ji a ona se dere na povrch. I prach kolem špinavých, kamenných zdí strnul a v tu chvíli se mých uší dotklo známé elektrické zabzučení, takové to vžžžm. Ostatní to muselo oslepit, ale mé zářící oči jsou proti tomu chráněné. Zlověstný, bílý paprsek se přikradl až k srdcím těch tří a vstoupil do nich. A Menfred se nakonec pod tíhou tak mocného náboje skácí k zemi. Zrovna ve chvíli, když Alex sebere nůž a dovysloví svou větu... Nakonec svůj planoucí zrak upřu na rytíře, který se s příšerným řevem nahrne do místnosti a mává s tím zbytečným kusem železa. |
| |
| Vzpamatuji se z toho ohně co jsem vyvolala. A teď teprve pořádně vnímám co se kolem mě děje. Vidím jak Manfred vzal Alex nůž a teď jí drží v šachu, pak vidím nějakého muže co je v brnění, Zeldu která omdlela kouřem z ohně, Assu který je za ohnivými hradbami. Pak jsme si všimla Katharine,Vyslala nějaké světlo, bylo oslepující. Rychle jsem proto zavřela oči. Ale nebylo to nic platné stejně jsem chvíli nic neviděla. Ale pak jsme si všimla, že to co Katharine vyslala zasáhlo Manfreda, Assu i Zeldu. Jsem malinko překvapená, ale nevěnuji tomu moc velkou pozornost. Když moje plameny už jsou zbytečné, tak je odvolám a kouknu se na Katharine. Co to dělá snad, nechce zasáhnou i toho muže?? Vždyť má dobré úmysly, chtěl nám pomoct. řeknu si a rozeběhnu se na Katherine, nemůžu dovolit aby tomu muži ublížila. S velkou námahou jí srazím, aby ho nezasáhla . Ne to nemůžeš, chtěl nám pomoct. Si v pořádku??řeknu jí tiše a Pak se pokusím vstát a jít za Alex, zkontrolovat jestli se jí nic nestalo. Sice se mi podlamují kolena, ale přesto se snažím jít. Letmo se kouknu na tři postavy ležící na zemi, které se nás snažili ohrozit . Pak si kleknu k Alex Jsi v pořádku?? nestalo se ti nic? Promiň, že jsem tě zasáhla ohněm. řeknu a pak mi začnou téct slzy. Tohle na mě bylo moc |
| |
| Manfred Blud Když tu protivnou holku mám už pod kontrolou, tak si všimnu, že je tu ta nová Katharine. Než si uvědomím co dělá tak mě nějaké světlo oslepí a pak zasáhne, Blesk?? to už si nepamatuju. Padl jsem k zemi a nic neviděl. Assa Oslepí mě světlo a pak mě něco zasáhne, nestačím se vůbec vzpamatovat a omdlívám. A Zelda ta je omráčená na dýl. |
| |
| Z šoku, který způsobil ten neznámí se vzpamatuju až když už je po všem. Ani jsem si moc neuvědomovala, že se mě Manfred pokoušel zhypnotizovat. Kdyby nepoužila Katharine svou moc, tak už jsem zhypnotizovaná. Sakra...zase jsem se znemožnila. Sice to holky nevnímaj, ale já ano. Zase jsem potřebovala někoho kdo mě vytáhne z průšvihu. Vyčerpaně se svezu na zem. Slzy mám na krajíčku, ale držím je. Už možná proto, že ke mě přišla Arien. "Jsem v pořádku" řeknu potichu. Letmo na ni pohlédnu a zjistím, že je na tom docela špatně. "Všechno bude v pořádku" začnu ji utěšovat a obejmu ji. Sama tomu ale nevěřím. Manfréd má na škole moc velký vliv. |
| |
| Jsem vděčná Alex, když mě obejmu-la. Chtěla jsem to vydržet, ale jsem slaboch. Závidám? Alex že je tak silná a nerozbečí se jen tak. díky Alex, moc děkuju řeknu jí a snažím se zastavit slzy. proč to Manfred dělá?? proč to sakra uděl? Proč jsou takoví? hlavou mi víří otázky Rozhlídnu se kolem, dělám si starost o Katharine i toho neznámého muže. Nestalo se jim nic. I kdybych chtěla nedokážu jim pomoct. Jsem opravdu slaboch. Proč sakra ovládám oheň, když jsme potom tak mimo? Fakt to nechápu Už se stmívá a škola asi už skončila. Teď se určitě budou psát úkoly v Královské místnosti. |
| |
| Pokusím se postavit na nohy. Zvednu se celkem v pohodě, ale jakmile se pokusím udělat krok zjistím, že mě strašně pálí pravý lítko. Sehnu se a podívám se co se děje. Zjistím, že mám nohu nepříjemně popálenou. To asi ten Arienin oheň... Nic ale své kamarádce nevyčítám. Vím jaké to je dobře neovládat své schopnosti. Obdaření je sice v nějakých případech užitečné, ale člověka provází jako prokletí. Rychle se sehnu na zem pro dýku. Nechci aby Arien měla výčitky svědomí. |
| |
| Když Alex vstane, tak vstanu taky. Jde mi už celkem dobře chodit. Takže udělám dva kroky. A Pak se ohlédnu a vidím už jen jak se Alex shýbá pro dýku. Takže tím pádem nevidím její popálenou nohu. Pak se kouknu na Manfreda, na Assu,i na Zeldu. Vidím vstup kudy do nich prošel ten blesk., nebo ta elektřina?? Podívám se na Alex a pak na Katharine a řeknu Měli by jsme se vrátit do školy a říct kuchařce co se stalo. Ta bude pro nás mít pochopení. dopovím a ještě si setřu zbytky slz |
| |
| Souhlasně kývnu a snažím se aby Arien neviděla moji nohu. V kleče nemá šanci si něčeho všimnout, ale mám dojem, že až vstanu bude to vidět. Počkám až se Arien otočí a pak vstanu. Noha nepříjemně bolí a pálí, ale jsem rozhodnuta to vydržet. "Jdeme?" zeptám se a počkám až všichni odejdou z místnosti. Pak teprve vyrazím i já. Bolestí se mi chce plakat, ale vydržím to. Musím to vydržet. Snažím se moc nekulhat. |
| |
| Kývnu na Alexinu otázku a vidám se zpět tou kluzkou chodbou. Pak ale počkám na Alex, něco se mi nezdá, že by šla tak Pomalu?, určitě jsem jí zranila ohněmSklopím hlavu a jdu za Alex radši se na tu popáleninu nekoukám Sakra proč ten oheň líp neovládám??Zlobím se na sebe ale nedávám nic najevo. Když vyjdeme ven tak si vychutnávám ten čerstvý vzduch který tu je, je to příjemné když ve zřícenině byl tak zatuchlý. |
| |
| V Bludově Akademii Zatímco jste Bojovali ve zřícenině. Přibil nový student, tedy studentka. Je obdařená a navíc je to Elfka, to už se dnes tak nevidí. Doktor Blud tě očekává. Teď si Studenti píší úkoly, tak tě nejdříve zavede k sobě do ředitelny a dá ti učebnice i rozvrh. Má očividnou radost. Netuší však, že jeho Syn leží na zemi ve zřícenině v bezvědomí. Když nikdo není k sehnání, tak tě sám dovede do ložnice a ukáže na volnou postel, která se objevila vedle postele Katharine, a Alex. Vlastně schválně postele předělal aby Katharine, Alex, Arien spaly vedle sebe a teď tam spíš i ty. Cestou z zříceniny Je už docela pozdě večer. Dojdete ke dveřím, kde na vás čeká, Kuchařka. Je to hodně podivný. Rychle se vás ujme na nic se neptá a vede vás směrem do jídelny tedy spíš do kuchyně, Vaří vám čaj a ošetřuje rány. Pak se na chvíli vytratí. To zrovna zavolala někoho, kdo by odtáhl Manfreda, Assu a Zeldu ze zříceniny. A pak se vrátí a vede sebou toho rytíře co byl ve zřícenině. V Bludově Akademii Po chvíli se rozhostí rozruch to když se studenti doslechnou, že ve zřícenině došlo k bitvě a hlavně když uvidí jak nesou Manfreda, Assu a Zeldu na nosítkách. Všichni si o tom vzrušeně šeptají. Mají ještě 4 hodiny do večerky. |
| |
 | Když jsem byla v pokoji začla jsem si dělat nějáké úkoly, ale po chvíli mě to přestalo bavot tak jsem se šla projít po Akademii. Najednou jsem zlahlídla jak někoho nesou v nosítkách myslím že 3 osobi tak jsem to šla prozkoumat, i když jsme měli 4 hodiny do večerky a v pokoji jsem měla haldu úkolů na další den. Prostě jsem byla zvědavá (špatná vlastnost elfů). |
| |
| Cestou do kuchyně jdu mlčky. Cítím, že Arien zjistila mé zranění. Naštěstí se tím nezabývá. Kuchařka na mě udělá dobrý dojem. Ošetří mi některé moje zranění, a to i moji popálenou nohu. Zranění neni zas tak vážné jak vypadá. Chodit naštěstí můžu. Čaj který nám udělala zahřeje. Celkem mi chutná. Pohlédnu na Arien a Katharine. Jsem strašně unavená a chce se mi spát. |
| |
| Když jsem zjistila že ty zraněné holky jsu mé spolubydlíci nevěděla sem co jim mám, potom v pokoji, říct. Nechtěla jsem být vyzvědačka ale děsně mě zajímalo co se stalo v té zřícenině, ano vím že tam byla nějáká bytva ale to mi bohužel nestačí. Ale na konec jsem si radši řekla že je nebudu provokovata a nechám je být. Když jsem se vrátila do pokoje dodělavála jsem si zbytek úkolů a čekala kdy mé spolubydlící příjdou. |
| |
| Kuchařka Tak teď po tomhle „dobrodružství“ nebo bitvě jak chcete, by jste se měli jít prospat. Prospěje vám to. A Tady toho. ukáže na rytíře nebo co to jeSi tu nechám, a vás prosím ať se o něm nezmiňujete, mohl by mít problému, a vy taky. A ještě něco je tu nová studentka, též obdařená. přeji dobrou noc. řekne a vytratí se v kuchyni v nějakých dveřích. Poraněné studenty (Manfreda atd..) dali na ošetřovnu, doktor Blud zbledl když zjistil co se stalo. I když toho bylo málo. A přísahal si, že si s těmi třemi holkami promluví ráno. A budou po škole. Budou se učit a Pracovat. Zůstanou tu až do neděla, takže nepojedou o víkendu domů. Tomu svému nápadu se zasmál ale hned zmlkl a pozoroval syna. |
| |
| Kuchařku mám moc ráda. Je milá a pomáhá. Poděkovala jsem jí za čaj a a za to, že mi ošetřila zranění, i když nebyla vůbec vážná. Pak když skončí, rozloučí se a někam odejde, tak se pomalu zvednu a čekám na Alex a Katharine. Už se těším do Postele, Jsem unavená. |
| |
| Sliším nějáké kroky na chdobě, že by mí spolubydlící šli už do pokoje?? Tomu se mi nechtělo věřit a začla sem mít docela strach z prvního dojmu, tak sem si řekla že si půjdu radši lehnout aby si myslely že už spím a seznamování se dneska vyhli. |
| |
| Kuchařce poděkuju a začnu se unaveně šourat k naší ložnici. Tuším, že z toho budeme mít hodně velký problém a chci se na všechno vyspat. Doufám, že nás za to nevyhoděj. Otevřu dveře ložnice a překvapí mě fakt, že tam máme zase o jednu postel více. Na ní už leží nějaká dívka. Napadne mě, že je to ta další obdařená jak říkala kuchařka. Více se s ní nezabývám a plácnu sebou do postele. Ihned spadnu do říše snů a nočních můr. |
| |
| Když jdeme do pokoje vrtá mi hlavou, kdo je ten muž co se objevil ve zřícenině a kdo je ta nová spolužačka. Ale určitě ji potkáme v ložnici. Ale nebudu se sní vybavovat, a ostatní taky ne. Když jsme tak unavený. Asi bych usla i za chůze. Ale vydržím to do postele, když vejdu do ložnice ani se nepřevlíknu a padám do postele. A hned usnu, ani se nestačím rozhlídnou jestli tu někdo je..... |
| |
| Jste unavené, neslyšíte, když se ostatní hrnou do pokoje a povídají si o tom co se stalo. Koukají na vás různými pohled. Neslyšíte, když vychovatelka strčí svou ruku do pokoje a zhasne. Ale zato vás probudí zvon, z nedaleké Katedrály, který zrovna odbíjí dvanáct hodin. Sice se probudíte, ale je vám jako kdyby jste byli pořád ve snu. Na chvíli vám připadá, že se dusíte, ale to za chvíli přejde. Když hodiny odbijí dvanáct tak to všechno přestane. A vy procitnete a sedíte na posteli zpocené od toho co se stalo. Když se rozhlídnete vidíte, že ostatní klidně spí a ni jim není. Podívá te se na sebe a.... to je na vás ;-) |
| |
| Oddechnu si. Jsem strašně unavená. vezmu ale zbytky mých sil a přišourám se Alex a Arien,které se obejmuly. Přidala jsem se k nim. Holky pojďte...Ani já jsem se neubránila přívalem slz a viny za to, co jsem udělala. Ale přece si začali oni....Neuvědomkím si, že když jsem se dotkla holek, projelo jimi slabounké kopnutí, zbytky té energie, které jsem uvolnila. Oh promiňte...A odtáhnu se od nich. Obě vypadají zklamaně a smutně a já nevm, jak je rozveselit. Že jsme sem lezli... Vypadám docela směšně, protože enrgie mi postavila vlasy a já vypadám, jako by mnou projel blesk... Děkuju za všechno...Říkám kuchařce, která se o nás tak pěkně postarala. Ale je mi moc divné, že se na nás cestou nahoru tak divně dívají. Nemohlo se to rozkřiknout tak rychle!A byly jsme v právu!Vinu cestou nahradila rozhodnost. Proč bych měla litovat svého jednání, když bylo v sebeobraně? Ani si neuvědomím cestu nahoru. Dveře zasténaly, když jsem se do nich opřela a otevřela je. A hle, co nevidím-na posteli leží dívka a vypadá že spí. Má postel vedle mě...Pokoj vypadá hned, jako by se scvrknul. To je těmi posteli. Hned dostanu chuť se s ní seznámit, ale nemůžu, zabrání mi v tom její spánek. Holky padly na postel a spaly, mnou však zmítaly otázky, na které jsem nedokázala odpovědět. Předstírala jsem, že spím, když nám přišli zhasnout. Nakonec jsem usnula, když jsem si z nudy pod peřinou vytvářela různé barevné obrázky a tvary energie. nelituji, že tuto moc mám. Jsem na ni hrdá... Odbíjí zvon. Bim, bam....Půlnoc se dotkla školy. Chytím se vyděšeně za krk. Snažím se sípavě nadechnout, propadám strašně panice, oči se mi zatemňují. Nakonec se rychle nadechnu, dkyž zvon přestane bít. Nezmůžu se na slovo. Vidím a slyším, že holky prožily to samé. Všude je strašná tma, vše pohltily stíny. Proto udělám malou kouli světla, která nám všem osvítí vyděšené obličeje. Ale to jsem dělat neměla. Odhalila jsem velkou změnu...Vyjeknu. Pak před sebe natáhnu ruce. Pokrývá je černá srst a na konci mám...Tlapky??ÁÁÁ!Podívám se dolů, na nohy. Dlaší tlapky!Měkkými polštářky na levé ruce si přejedu přes obličej. Další srst!!! místo toho, abych ze sebe vydala "ááá co to je" jsem uslyšela:MIIIIAAAAUUUUUAAA |
| |
| Probudím se když odbijí zvon dvanáctou hodinu. Je mi jako bych se dusila. Pak se ale uklidním, když už odbije. Jsem zpocená, a vystrašenáco se stalo?, Stalos e to i Katharine a Alex, proč?? pak vyjeknu když Katharine vytvoří světlo. Ale pak se můj obličej změní v udivený. Koukám na Katharine. Vypadá jako kočka. co se tu děje?? zeptám se v duchu Už se necítím tak unavená, jako před tím. Vyskočím z postele Jdu ke Katharine. A promluvím k ní Katahrine co se s tebou stalo? Vypadáš jako kočka řeknu jí a útěšně jí obejmu. Hlavou mi hýří otázky co se vlastně stalo, jak se to stalo a proč!! Kdo je ten muž co se objevil ve zřícenině a tak dále. |
| |
| Jsem až moc vyděšená, než abych mohla cokoliv říct. V hlavě mi pořád zní:Vypadáš jako kočka.. Arien oplatím objetí a na jejím hábitu jí nechám pár černých chloupků. Jsem moc ráda, že tu je. Jsem vyděšená. Chce se mi se rozbrečet, ale slzy mi vyschly. Chce se mi zařvat, ale nevypravím ze sebe ani slovo. Chci utéct, daleko odsud, ale zůstávám propletená v kamarádčině objetí. Cítím se jinak, vidím jinak, slyším jinak a číchám jinak. Teď to ale nechci nijak zkoumat... |
| |
| Cítím jak je vyděšená, ale nenapadá mě jak jí pomoct. Ale přece mám nápad. Zajdeme za Kuchařkou třeba nám pomůže. Povolím objetí a řeknu Katharine, půjdeme za Kuchařkou, ta by ti mohla trochu pomoci. Třeba bude vědět jak tě vrátit do tvé lidské podoby podívám se na ní a zvednu se čekám jestli půjde za mnou. Kdyby jí náhodou nešlo zvednou tak jí chytím a pomůžu jí. |
| |
| To zní jako dobrý nápad....Dobře...Hlas mám sice tak trochu mňoukavý, ale mluvit naštěstí můžu. mám chodit po čtyřech, či po dvou?Natáhnu nohy a postavím se na ně. Švihnu ocasem. Švihnu ocasem??pak dopadnu na všechny čtyři. Ale ne, po dvou je to lepší. Co se mohlo stát??Zvláštně přejdu místnost, doprovázená pohledem holek. Fajn, snad mě nikdo neuvidí.. |
| |
| Na chodbě.... |
| |
| V Očích mám ustaraný pohled, Ale přesto jdu. Alex tu radši nechám, mohlo by to vzbudit pozornost a ještě by mohla mít průšvih i ona. Jdu vedle Katahrine po chodbě, scházíme po schodech až do kuchyně, Zajimalo by mě jak vlastně najdu kuchařku. Asi zaťukám na ty dveře co do nich včera šla. řeknu si a jdu dál mlčky vedle Kaharine. Mám o ní starost. |
| |
| Kdy ž jsem uviděla že Katharine je kočka vyděsila jsem se nevěděla jsem co říct, tak jsem radši mlčela. Arien dostala nápad že půjdou za kuchařkou mě se to moc nezdálo ale nemohla sem ze sebe vypravit ani hlásku. Když odešli tak sem je tajně sledovala abych věděla co bylo příčinou a co hodlají udělat aby Katharinu dali nazpátek do její podoby, už jsem o tom četla v jedně knize jak se nějáká dívka změnila v kočku a byl tam i nějáký lektvar kterým jí potom odčarovaly. Byl to následek nějáké kletby, ale kdo by mohl katharinu zaklít??? =o( |
| |
| Sedím tiše ve své posteli a tiše se třesu. Chvíli jsem cítila, že se dusím, ale naštěstí to přešlo. Podívám se na holky, který mají za sebou asi tu samou zkušenost. Katharine navíc vypadá jako kočka. Začne panikařit a Arien se jí snaží uklidnit. Nepletu se do toho, přestože vím jak se Katharine musí cítit. Přeměna a ve zvíře neni příjemná a zjištění toho, že vypadáte jako zvířátka je ještě horší než přeměna. Znám to z vlastní zkušenosti. Začnu se klepat zimou. To neni žádný příjemný fakt, protože začínám tušit co se bude dít. Přestanu ovládat teplotu svého těla a když Arien s Katharine odejdou za kuchařkou, zdá se mi, že jsem ledová jako kostka ledu. Pomalu zavřu oči a počítám do deseti. Jedna...dva...tři cítím trochu uklidnění a teplo. "čtyři...pět" dále už nemohu počítat. Strašně se mi zamotá hlava a znovu mě zaplaví chlad. Pokusím se vstát a dojít se opláchnout vodou, ale jakmile si stoupnu, nohy se mi podlomí a já spadnu na zem. |
| |
| Když jsem šla pomalu za holkama slišela jsem v pokoji ránu, řekla jsem si ža za nima radši nepudu a kouknu se co se děje v pokoji. Viděla jsem Alex jak leží na zemi a celá se klepe. Snažila jsem se ji zvednout a dát na postel, šlo to ale ztuha. Když byla na postely tak sem jí tam natáhla a přikryla. |
| |
| Když už zase ležím v posteli trochu se na tu dívku co mi pomohla usměju. Je mi stále strašná zima a chce se mi spát. Přutáhnu si k sobě přikrývku a zahrabu se do ní. Pomalu se mi začnou zavírat oči a začnu upadat do víru budoucnusti. Mé druhé a doufám, že i poslední obdaření začne působit. |
| |
| Když se na mě Alex trochu nevrle usmála a šla dál spát tak jsem si řekla že si lehnu taky. Proč taky šmejdit po Akademii v tuhle hodinu a hlavně zítra máme testy a spoustu učení, musím se na to vyspat. Když jsem si lehla napadlo mě kde jsou asi ty dvě co odešli ale jak jsem nad tím přemýšlela tak jsem usnula a ni si to nepamutuji. První noc tady a co všechno už se stalo, tady nuda nebude. |
| |
| Kuchařka Slyším tiché zaklepání na dveře, jdu se kouknout kdo to je vidím Arien a Kočku??? Tázavě se na ně podívám ale pozvu je dál, Pak položím běžnou otázku Co se stalo?? a kdo je tohle?? pohlédnu na kočku. A vyslechnu si to co Arien vypráví. Takže o půlnoci, jste se vzbudili a trochu jste se dusili?? A tady Katharine se proměnila v kočku?! Hm zajímavé. Dyštak jí tady nech a jdi si lehnout, zkusím s ní něco udělat. řeknu jí A ještě jednou o tom muži co se objevil ve zříceninách nikomu neříkej, dyštak se jmenuje Bojen Beneda ze Strakovic. Je z minulosti. Chce se vrátit zpátky, ale bohužel to tak lehce nepůjde, a Teď už jdi řeknu jí a jdu jí doprovodit ke dveřím,. Pak se vrátím kouknu na Bojena a ještě mu doliju čas, a i Katharine dám čaj, a prohlížím si jí, přemýšlím co sní udělat a jak jí vrátit do lidské podoby. |
| |
| Když dojdu ke Kuchařce tak zaklepám na dveře, velice rychle mi otevře, Pak nás pozve dál a já jí řeknu co se stalo. Pak se též dozvím, že se ten muž jmenuje Bojen, zajímavý přišel z minulosti. Pak mě ale Kuchařka pošle pryč a doprovodí mě ke dveřím. Jdu po schodech na horu a přemítám jak chce Kuchařka vrátit Katharine?? proč Bojen přišel z minulosti? A proč se vlastně Katharine změnila?!. Jdu pomalu ke dveřím do ložnice, a i když se snažím sebevíc tak zaskřípají. Doufám, že to nikdo neslyšel. Pak si najdu svoji postel A lehnu si snažím se usnout, ale nejde to,snad usnu do rána, Ale netěším se na to jak se budou všichni na nás koukat, ale co mi na nich vlastně záleží?? zeptám se sama sebe a koukám do stropu. |
| |
| J eráno. Všichni se probouzejí. Za vzrušeného hovoru se oblíkají. A při tom na vás ještě koukají, někteří mají pohled takový, že jsou rádi když sjte to MAnfredovy a spolu natřeli, jiní vás pohledy oduszují. Katharine je u kuchařky, ale příjde na snídani. Teď si potřebuje ještě odpočinout. Venku je sychravo, a právě začíná pršet. Přesto půjdete po 1. hodině ven. Seznamujete se s Novou spolužačkou.Asi bude taky chtít provést. Tak a to je začátek nového dne |
| |
| Když jsem se hnal do toho prapodivného chumlu, objevila se tam ještě jedna postava, které jsem si zprvu nevšiml. Stačil jsem jenom v jejích očích zahlédnout jakýsi podivný jas... pak jsem jenom ucítil jak mým mečem projela jakási neznámá palčivá síla, v ruce mě zabrnělo, jako by se mi do ní zavrtala tisícovka mravenců najednou a ostrá bolest mi projela celým tělem. V tu ránu jsem přestal křičet, zatmělo se mi před očima a meč jsem upustil. Spadnul s třeskotem na zem. Ale vzpamatoval jsem se docela rychle: "Zlá kouzla! Čarodějnice! Spas se kdo můžeš!" zařval jsem, meč jsem nechal ležet tam, kde jsem ho upustil, na nic dalšího jsem nečekal a vzal jsem nohy na ramena. Ani nevím jak jsem se vymotal z chodeb - vyběhl jsem ven a bylo mi jedno kam běžím. Nic takového jsem ještě ve svém životě nezažil, a to jsem spolu s bratrem Benešem bojoval proti divokým Maďarům v Panonii a účastnil se výpravy do divukrásné Byzance. Proklatá zvědavost! Navíc jsem okolí vůbec nepoznával. Začal jsem litovat toho, že jsem neuposlechl velmistrovým slovům a bláhově jsem vlezl, kam jsem neměl. Chvíli jsem splašeně pobíhal po lese a hlavou se mi honily všemožné myšlenky. Nedokázal jsem si vzsvětlit nic z toho, co se od vstupu do brány stalo. Zastavil jsem a v tichosti se opatrně rozhlédl. Nevypadalo to že by mě někdo sledoval, a tak jsem se trochu uklidnil a sedl si na pařez. Vzpoměl jsem si, že jsem přišel o svůj meč. Já hlupák! Ta ostuda. To by ze mě mů otec, ani má matka, ani můj bratr neměli pražádnou radost. Měl bych jej získat zpět. Musím se vrátit. Rozhlédl jsem se, ale neměl jsem ani ponětí, kde to jsem ani kudy jsem běžel. A tak jsem se vydal nazdařbůh. Mezitím, co jsem přemítal a bloudil po lese, setmělo se, vyšel měsíc a hvězdy. Všude byl klid, přišlo mi to podivné. Vždyť české hvozdy jsou tak nepřátelské, temné a plné dravé zvěře! Začal jsem nabývat dojmu, že mě brána zanesla někam daleko. Pocítil jsem únavu a nemohl jsem myslet na nic jiného, než na spánek. Nějak mi začalo být všechno jedno. Ráno moudřejší večera - říkaval můj praděd a tak jsem si našel mechem porostlý palouček, dal si pod hlavu ruku a usnul jsem. Probudil mě déšť nového dne.... |
| |
| Probudím se celá zmatená a s bolením hlavy. Naštěstí se moje další schopnost nijak neprojevila. Sice se mi zdálo něco co se dá považovat asi za budoucnost, ale né na mojí, takže se tím nehodlám zabývat. Vstanu z postele a promnu si unavené oči. Chce se mi strašně spát. Obleču se a zajdu si do koupelny se opláchnout. Pak znovu zapluju do pokoje. Počkám na Arien a spolu pak jdeme na snídani a na hodinu. Všimnu si, že Katharine s náma nejde a ani nebyla v ložnici, což znamená, že je asi stále kočkou. Venku neni zrovna pěkně, ale protože potřebuju na chvíly cítit čerstvý vzduch po hodině tam zavítám. |
| |
| Ráno když se probudím, tak se mi v Hlavě vynoří vzpomínky na včerejšek, a i dnešek o půlnoci. Dělám si starosti o Katharine jestli už je v normální podobě. Ani se mi moc nechce do shromažďovací místnosti jak budou zase něco říkat. Pak se posadím a koukám se kolem. Vidím různé výrazy a slyším šepot, povídají si o tom co se včera odehrálo. Nechce se mi nic dělat. Ani nemyslím na to jak to bude probíhat při vyučování. Co včera probírali?? A jaké byly úkoly?? zabývám se divnými myšlenkami na školu. Pak konečně vstanu do ohonu. Pak se kouknu na Alex. Když jdeme s na snídani a na 1. hodinu tak se už cítím líp, Ale přesto musím myslet na Katharine. Když jsme venku tak jdu vedle Alex. Sice prší a teď nám povolili i pláště. Jak jsou hodní pomyslím si s úšklebkem a kouknu se na Alex. Co si myslíš o včerejšku?? Myslíš si že toho“rytíře“ nebo co byl potkáme?? zeptám se a pak se zahledím na mraky. |
| |
| U Kuchařky Koukám se starostlivě na Katharine. Ale pak mě napadne, že zavolám Kocoury, ohnivé kocoury Skopce, Střelce a Lva , jsou Skopec je měděný, Střelec je oranžový a Lev je žlutý. Otevřu okno a z dálky vidím kocoury. Vběhnou dovnitř. Jsou kolem Katharine a obíhají jí. Pak se stane to v co jsme doufala. Katharine se mění zpátky do své lidské podoby. Oddechnu si,. Když je to hotové tak poděkuji kocourům a pustím je ven. Pak se obrátím na Katharine Teď tady budeš ještě chvíli, půjdeš na přestávku ven to ti už bude líp. Teď se posaď a vypij si čaj a něco sněz přikážu s úsměvem a jdu vydávat snídani. Paks e pro ní vrátím a pošlu jí na přestávku ven |
| |
| Děkuji moc....Úlevou si oddechnu. Na plášti mi zbylo jen pár chloupků, vzpomínka na tu hrůznou událost, jako z noční můry. Unaveně se posadím na židli a dlaněmi obejmu teplý čaj, ve snaze jue zahřát. Nevíte, co by to mohlo být?Řeknu a pohlédnu an tu milou, hodnou a obětavou osobu. A kdo byli ti kocouři?Určitě mají nějakou velkou moc... Hledám je v okně, pak toho ale nechám. nejkrásnější z nich byl ten žlutý, byl nádherný, jako by zářil vnitřním světlem. Noc minula a místo toho se nám zjevily zamračené a tmavé mraky, moc mi to na náladě nepřidá. Proč vlastně musíme mít ty otřesné zelené kabáty?Nestačil by nějaký odznak, čepka, cokoli??Říkám si nauźlobeně když si všimnu mého pokrčeného pláště... |
| |
| U Kuchařky Odpovím s úsměvem na její otázky Jsou to ohniví kocouři, sice se to nezdá, ale jsou velmi staří, nikdo nezná jejich původ. Teda někdo ho zná, ale nepoví. Jmenují se Skopec, Střelec a Lev , Skopec je měděný, Střelec je oranžový a Lev je žlutý. Jsou nádherní, pomáhají těm, kteří to potřebují už mnoho let. dopovím se stálým úsměvem na rtech. |
| |
| V lese Probudí mě kapky deště na tváři. Chvíli mi trvá než se zorientuju. Popravdě řečeno doufal jsem, že všechno byl jen zlý sen a že se probudím na hradě Houska na svém kavalci pěkně v teple houní. Ale déšť mi připomene, že to žádný sen není. Moc sice neprší a voda mi příliš nevadí, jelikož jsem uvyklý z mnoha cest, ale to jsem měl sebou vždycky plášť s kapucí. Zatroleně. Měl jsem si ho vzít. Ale jak jsem mohl tušit, že se ocitnu někde tady a déšť mě zastihne nepřipraveného? Budu si muset najít nějaký úkryt, kapka vody mě sice nezabije, ale chodit v promočených šatech není zrovna příjemné. Rozhodnu se opustit mýtinku a najít nějaký přístřešek. Ještě než se rozprší silněji, stačím objevit skalní převis pod kopcem a schovám se pod ním. Není to sice nic moc úkryt, ale lepší než nic. Posadím se. Pozoruju provazy vody stékající po listoví stromů a přemýšlím o včerejších událostech. Vůbec nedokážu určit, kde to vlastně jsem a kdo byli ti lidé tam v jeskyni, jestli to vůbec byli lidé. A co teprve ty čáry! Docela přesně se mi vybavuje ten brnivý pocit v celém těle a ten zvláštní lesk v jejich očích. Ptám se sám sebe, jestli mě moje oči šálily nebo ne a opravdu tam mezi nimi byl i jeden vlkodlak... Každopádně si nejsem jistý, jestli bych se z někým z nich chtěl znovu potkat. V ten moment si také vzpomenu, že jsem tam vlastně nechal i svůj meč. Je to sice jenom kus kovu, ale byla by to hanba, kdybych o něj přišel. A navíc je to dědictví mých předků. Když jsem byl malý, ptal jsem se otce na ty zvláštní runy vyryté na čepeli. Moc jsem mu tehdy nerozuměl, ale vím, že je kdysi vyryl nějaký keltský druid a že meči propůjčují jistou moc, ale jakou? Čert ví, moc těmhle povídačkám nevěřím. V té jeskyni mi stejně moc nepomohly. Ale i tak, až přestane pršet, půjdu hledat tu jeskyni a meč najdu. Teda jestli tam ještě bude... |
| |
| Kuchařka Když Katharine odejde, na přestávku ven. I když prší. Tak si sednu do jednoho ze svých křesel, a přemýšlím nad různými věcmi. Pak když skončí přestávka, ani nevím co se venku ani ve uvnitř děje. Pomalu se obléknu a vyjdu tajnými dveřmi ven. Bludova Akademie má spousty chodeb, objevených i neobjevených. Jdu po zahradě, kde před chvílí byli studenti. Mířím si to ke zřícenině. Chci najít toho muže z minulosti. Tedy myslím si že je z minulosti, odkud ji nud by mohl být??!! Jdu ke chodbám a vybírám si, kterou půjdu. Vyberu si tu která je na kraji, tam se odehrál včera boj. Doufám, že ho najdu a zavedu do Akademie, aby se mu něco nestalo. Je štěstí, že ten večer venku nebyl Assa, jinak by se nemusel dožít rána. Pořádně by ho z mordoval. řeknu si a jdu ke kobce. Snad se tady objeví. Ale doufám, že rychle za chvíli budu muset jít do kuchyně vařit. řeknu si a sednu si na kámen. Pozoruji to tu a přemýšlím co se to tu stalo, že došlo k boji to je jasné. Pořád čekám, jestli se tu objeví. Pak můj pohled zavadí o meč, který leží na zemi. Usměju se tak určitě si sem bude chtít najít cestu. |
| |
| venku o přestávce Přitáhnu si plášt' více k tělu. Začíná mi být zima. "Co si o tom myslím? Sama to asi nevím...bylo to zvláštní...to co se stalo ve zčícenině i objevení toho rytíře nebo co to vlastně bylo. Popravdě jsem nečekala takovéhle přivítání" ušklíbnu se. Déšt' mi stéká po tvářich a rudé vlasy jsou deštěm slepené. Ach jo. "A co si o otm myslíš ty?" zeptám se. |
| |
| Venku o přestávce Vyposlechnu si Alex a pak jí odpovím na otázku Myslím si, že se to mělo stát. Buď teď a nebo někdy jindy. A ten rytíř no nevím je to zvláštní, nechápu jak se sem dostal, a proč se sem dostal. kouknu se zase na nebe. Kapky mi dopadají na obličej, pro mě je to příjemný pocit. Přesto je zima a též si přitáhnu plášť k tělu. Pak se otočím ke dveřím do Akademie. Už snad budou pouštět dovnitř. A za chvíli opravdu pouštěli. chci vědět co se stalo s Katharine a jestli už je v lidské podobě pomyslím si a kouknu se na Alex, pak se usměju když se kouknu po ostatních. Vypadáme jako zmoklé slepice. Zašklebím se a jdu dovnitř za ostatními. |
| |
| Zazvoní na přestávku, čaj už mám dopitý. Ještě jednou Vám moc děkuji...Někdy z aVámi zajdu na návštěvu. Jste moc hodná a milá paní. potom se otočím a zmizím cdestou, kterou jsem přišla. Přecházím chodbou a rozhodnu se, že přestávku přečkám s věcmi na lavičce u vchodu ven. Takhle uvidím, jestli holky odešly nebo přišly, chci je najít. Nakonec je uvidím. Hooolky!Zamávám na ně a deru se zástupem lidí k nim. jsem tak rýáda, že už na sobě nemám kočičí kůži!I přes to, že mě polovina školy zuřejmě nenávidí, mám lepší náladu. |
| |
| Uslyším hlas, když uvidím Katahrine tak se uměju ještě víc, rozeběhnu se k ní. A při tom na ní volám Katharine to jsem ráda, že jsi zase zpátky. Tak ráda tě vidím Řeknu a při tom si nevšímám lidí kolem. Tak co?? jak ses přeměnila?? Kuchařka je tak hodná, že ti pomohla zasypu jí otázkami. |
| |
| Vypadá to, že je Katharine už zase ve své kůži. Volá na nás tak hlasitě, že se to nedá přeslechnout. Tak jsem měla pravdu. Když se k nám prodere zástupem lidí, spatřím, že je zase taková jako před tím. "Ahoj...Co máme ted'ka za hodinu?" zeptám se. |
| |
| Otočím se na Alex a odpovím jí. Vypadá to, že teď máme,zamyslím se Jo máme malířství. Na to se těším. A co ty?? zeptám se poměrně vesele Alex |
| |
| "Jo, zní to dobře...budeme kreslit nebo probírat nudnou teorii ?" zeptám se. Jestli to bude to druhé asi se pujdu oběsit. Už nesnesu žádnou teorii. Keci o slavných malířích mě vůbec neberou a nezajímají. Za to kreslení je super. Strašně ráda maluju a to hlavně abstraktní věci... |
| |
| Zasměju se teorie mě moc nebere užijeme si toho ráno Ne teorii brát nebudeme, a ani si nebudem povídat o těch malířích nebo tak. O tom se hlavně povídá ráno před snídaní. Je to zdlouhavý a nudný. A myslím, že teď budeme kreslit... Sakra co to minule říkal?? Jo už vím budeme kreslit přírodu nebo zvířata. řeknu a jdu pomalu do šatny. Nejradši bych si ten plášť sundala když je tak mokrý, ale je tu školní řád. A navíc by jsem mohla být vyloučena z hodiny a to nechci. |
| |
| Souhlasně aspokojeně pokývám hlavou. Ufff...nebudeme mít teorii. Sice kreslit přírodu a zvířata neni zas tak zábavný, ale alespoň budeme krestlit. Plášt' mám nepříjemně promočený. Protože nechci být nemocná rozhodnu se, že si ho sundám. Trochu se divím Arien že to taky neudělá. |
| |
| Kouknu se na Alex a všimnu si jejího tázavého pohledu, když si sundává plášť a já ne. Tak jí odpovím. Plášť si nesundám, protože nechci přijít o hodinu. Když nebudeš mít plášť je to porušení školního řádu, a díky tomu tě můžou vyloučit z hodiny. A tak bys přišla o kreslení. A to já nechci tak si ho nesundám. řeknu jí a pochmurně se usměju. Pak si ale plášť sundám vyždímu vodu na podlahu a zase si ho nandám o něco sušší a lehčí. |
| |
| Po nějaké chvíli bloudění po lese se mi podařilo najít jakousi zříceninu. Příliš si napamatuju, odkud jsem v té panice vyběhl, ale něco mi říká, že to byla tahle zřícenina. No, za pokus nic nedám a podívám se dovnitř. Rozhlédnu se po okolí, ale vše se zdá být klidné, nikde ani noha. Jen lesní ptáci začali znovu cvrlikat po dešti. Vlezu tedy dovnitř. Ve zřícenině najdu vchod do podzemí a chodba mě zavede až do místnosti, kde se včera vše odehrálo.... Panno Marie, co je zase tohle? překvapením zůstanu zkoprněle stát při pohledu na postarší ženu sedící na kameni, kousek od mého meče. Někoho takového bych tu vůbec nečekal. A podle pohledu té ženy mě snad i očekává? Zdálo se mi to, nebo mě opět šálí zrak? Jakoby runy na mém meči slabě zazářili? Ta žena si mě prohlíží s úsměvem, v jejích očích spatřím dobrotu. Co když je to jedna z těch čarodějek? Nevím co mám říct... |
| |
| Kuchařka Koukne se na toho kdo vešel, je to ten rytíř co tu byl při tom boji o tom není pochyb. Koukám se na něj a při tom se usmívám. Je asi vylekaný, v jeho době asi nic takového neznají a pokud ano tak si myslí že to je čarodějnictví. Když nic neříká a kouká na mě tak promluvím. Ahoj, doufám e jsi se včera nevylekal toho co se tu odehrálo i když je na něm vidět že vylekaný je Já jsem kuchařka z té Akademie co je před zříceninou. Chci ti pomoct. Nechceš jít dovnitř a dát si něco k jídlu nebo k pití?? a taky se trochu osušit jsi promoklí na kůži, dneska si se moc nevyspal řeknu klidným a myslím i příjemným hlasem, přitom sedím na kamenu jako předtím. |
| |
| Hmm, asi je na mě hodně vidět moje překvapení....ale...co si mám o tomhle všem myslet? Tato dobrá žena mi nabízí přístřeší a něco k jídlu...to se jentak nevidí. U nás se před každým, kdo jen trochu vypadá jako ozbrojenec, raději všichni schovávají a dobře dělají, protože se krajem potulují lecjaké pochybné existence a lapkové, kteří člověka podříznou i pro obyčejný měďák, ale tady jsou asi jiné zvyky... anebo mě tato žena již očekávala? Jaktože ví, že jsem tu byl včera? A že je to kuchařka z nějaké Akademie?Hmm...zvláštní...radši ale budu na pozoru. pomyslím si a pak ženě odpovím: "Jste velice laskava má paní a děkuji vám za nabízenou pomoc. Po pravdě řečeno rád bych něco zakousl a zapil douškem nějakého osvěžujícího moku." Při myšlence na jídlo mi zakručí v břiše, jak se žaludek hlásí o svoje slovo po dvou dnech bez jídla. "Půjdu s vámi, jen pokud vás to nevyleká, vzal bych si zpět svůj meč a měl bych pár otázek... ehm....píší se léta páně 1035 a zde okolo se nalezájí državy Břetislava, knížete Čechů, Moravanů a Slezanů? |
| |
| Kuchařka kouknu na něj chápavým pohledem, a pak mu začnu vysvětlovat. Ne nepíše se rok 1035, a ani se tu nenalézají državy Břetislava, knížete Čechů, Moravanů a Slezanů. Právě se totiž nacházíš ve 21. století. Asi si musel projít nějakou časovou bránou nebo tak něco, která tě přenesla do budoucnosti, tedy sem.. dopovím a pak se zvednu A ten meč si vezmi, a nelekáš mě, toho se neboj. Ale teď už rychle do Akademie, ještě by nás tu někdo viděl a ty bys měl problémy řeknu s úsměvem a počkám až si zvedne meč. |
| |
| Začnu v duchu počítat: rok 1035 je tedy století jedenácté a jsem ve století jedenadvacátém a to znamená.... když mi to dojde, tlumeně vykřiknu hrůzou: "U všech svatých to znamená, že jsem prošel v čase o 1000 let.... tohle mi nikdo z našich neuvěří." Chvíli nejsem schopen slova a zůstanu užasle stát. "Takže všechny ty zvěsti o bráně byli pravdivé..." lehce mě zamrazí v zádech, při myšlence na to, že všichni moji současníci jsou skoro již tisíc let po smrti. Seberu konečně meč ze země a následuju tu ženu. Cestou jí vyprávím o bráně: "Víte, na Pšovsku stojí hrad zvaný Houska, který dal vystavět Slavibor, vladyka Pšovanů, na místě, kde před dávnými časy stála svatyně keltských druidů. Ovšem není to lecjaký hrad na lecjakém místě. Myslím, že vám to mohu prozradit. Stojí totiž na místě, v jehož podzemí se nachází brána spojující všechny časy a prostory, které existovaly, existují a existovat teprve budou. Alespoň tak se to traduje již od dob keltů. Stávalo se, že branou přicházely podivné bytosti, některé zlé, jiné dobré. A tak kníže Bořivoj svěřil stráž tohoto místa svému nejlepšímu družiníkovi, kterým byl právě Slavibor. A od těch dob na hradě konají službu jen ti nejlepší z knížecí družiny, tajemství hradu tak zná jen několik vyvolených. Úkolem je udržovat bránu uzavřenou. No a já se dostal do služby ke knížeti spolu s mým mladším bratrem Benešem a již rok jsme pobývali na hradě bez toho, aby nám pán Drahovít, velmistr řádu a nejzkušenější člen knížecí družiny, dovolil k bráně se přiblížit. Kázal nám, že ten kdo bráně nerozumí, může se navěky ztratit v čase, nebo způsobit ještě něco horšího, otevřít ji hrůzostrašným tvorům, jaké si žádný člověk ani nedokáže představit. Všemu tomu jsem moc nerozuměl a moje zvědavost byla větší než strach. A tak jsem využil spánku stráže a proklouzl k bráně.... bože můj, co jsem to provedl, trest mě nemine... nu, ale dobrá, nebudu vás již déle zatěžovat mým hořem. Povězte, kde to tedy jsme, když ne v české zemi? ...na chvíli se zarazím: "Anebo již déle není české země a dědictví knížete Břetislava bylo vyvráceno proklatými Němci? A co je to ta Akademie? A proč bych měl problémy, kdyby nás tu někdo viděl? zasypávám otázkami tu dobrou ženu. Přepadne mě horečná dychtivost dovědět se co nejvíc o tomto čase. "A kdo vůbec byl ten spolek oněch čarodějnic a čarodějů, kteří se tam ve zřícenině častovaly ohněm a blesky? Při těchto slovech se pokřižuju A viděl jsem mezi nimi i člověka ve vlčí podobě? Nebo mě šálil zrak?... |
| |
| Kuchařka Koukám na něj když mi vypráví a při tom se střídavě usmívám usmívám a mračím, pak přemýšlím na co mám odpovědět dřív o Němcích jsme slyšela, ale to už není, myslím že Čechy jsou samostatný stát. řeknu si pro sebe a teprve po tom promluvím na hlas odpovídám po pořádku. Máte pravdu v Čechách nejsme, ale jsme v Anglii, dohromady ve Velké Británii, ale tím vás zatím zatěžovat nebudu. Myslím, že ti Němci v Čechách byli, ale pokud vím tak už nejsou. řeknu rychle a podívám se na něj pak pokračuji Akademie je škola, tady zůstáváš jen pět dní a na víkend odjedeš domů. Někteří však nemají rodiče a tak tu zůstávají přes víkendy a i přes prázdniny. A Kdyby tě viděli Bludovi, to jsou ti co jim Akademie patří, tak by tě klidně zavřeli v kopce a nebo by ti udělali i něco horšího. Řeknu mu s malým smutkem a pak se usměju nad těmi které nazval čarodějnice. No to se říct nedá, čarodějnice nejsou, ale mají jisté obdaření. Podle toho co říkáš tak jedna umí ovládat blesky elektřiny a druhá ovládá oheň. Pak je tu taky Manfred ten hypnotizuje a Assa, ten opravdu umí měnit podobu v noci na vlkodlaka. Je to zlý člověk a pokud by jsi tu ještě zůstal tak by tě našel a zabil. A zZrak tě opravdu nešálil. řeknu s malým úsměvem a pokynu mu ať jde za mnou do chodby, která nás vyvede ven ze zříceniny. |
| |
| Snažím se všechno si v hlavě srovnat. "To mě vpravdě těší, že němec není v Čechách..a říkáte Anglie? Můj prapraděd Beneda tu byl s poselstvem tehdy ještě moravského krále, a podle legendy mého rodu si odtud také přivezl svůj meč, který teď nosím já." Vytáhnu svůj meč z pochvy a ukážu té dobré ženě keltské runy na jeho čepeli. " Říkají vám něco tyto runy? Umíte je přečíst?" Nečekám na odpověď a dál ze sebe sypu otázky: "Akademie je tedy škola? A co se zde učí? A co je to víkend?.....a co znamená prázdniny? A že to tu patří Bludům? Co jsou zač ti Bludovi? To mají takovou moc, že by mě mohli jen tak bezdůvodně zavřít do kobky? Asi to budou nějací velmi mocní velmožové?" Nejvíc mě ale zaujalo vyprávění o čarodějkách. "V mojí době je zakázáno mluvit o takovýchto věcech, jakože někdo ovládá oheň a blesky....čeho? Jak jste to říkala? Ekle...co? To dokáže jen všemohoucí bůh. A tady u vás je dokáží ovládat dvě dívčiny...hm...velmi zajímavé. A který to byl ten Manfred? Jeho jméno je mi trochu povědomé... v mé době jsem také poznal jedno Manfreda, ale to je němec ze dvora německého krále Konráda II. - a vyprávějí se o něm nepěkné věci, že prý zná černou magii. A co se týče toho vlkodlaka...jakže jste říkala, že se jmenuje...Asa? TFUJ!! Ďábel aby ho sežehnul svým plamenem... pokřižuju se. Jaktěživ jsem nikoho takového neviděl, ale vzpomínám si, že když jsem byl malý, moje babička Zdislava mi vyprávěla hrůzostrašné zkazky o vlkodlacích a podobné havěti. "A kvůli čemu tam vlastně svedli ten boj, kterého jsem se na několik okamžiků tak nehrdinně zůčastnil? dodám ještě poslední otázku |
| |
| Kuchařka Vyposlechnu si jeho otázky, ale za chvíli je oběd tak mu navrhnu abychom pokračovali uvnitř a nebo po cestě. Ale aby dlouho nečekal tak mu něco řeknu po cestě do Akademie a něco v mém bytě. Učí se zde různé věci, jdou tu tři oddělení Výtvarný, hudební a divadelní. A tam se zabývají nejvíce tím , jaký je název oddělení. Taky se zde učí Matematika, Zeměpis, dějepis, fyzika chemie přírodopis a ještě další. pak se na chvíli odmlčím abych se pořádně nadechla a jdu dál, po chvíli zase začnu mluvit Víkend jsou dva dny volna, kdy studenti můžou odejít z Akademie domů vzít si čisté oblečení atd. Prázdniny jsou něco podobného, akorát že mají víc dní než dva řeknu a zase udělám pomlku. To že to patří rodině Bludů, tak to že to vlastní, mají tady jakoby. vládu, a poroučejí a tak. Myjí moc a ještě jejich nejmladší syn Manfred. Má černé vlasy svázané do culíku. A černé hypnotizující oči,No prostě umí hypnotizovat a tak by nad tebou mohl dostat vládu, nevěděl bys co děláš a prostě by ses stal jejich nástrojem. řeknu trochu zamračeně a když dojdeme ke dveřím do Akademie tak zastavím, nakouknu dovnitř jestli tam nikdo není. A pak do Akademie postrčím Bojena. Pak ho zatáhnu do postranních utajených dveří, které vedou nepřímo do mého pokoje (bytu) . Tak mu ukážu na křeslo dám čaj a ještě mu před nos podstrčím jídlo. Pak se usadím zase já do křesla, a začnu znovu odpovídat. Elektřiny, elektřina je takový výtvor lidstva. A teď se ten bůh tak neprožívá, nebo někteří ano, ale většina už nejsou takový věřící. A ty dívky co jsi viděl mají takové obdaření. Prostě to dokáží ovládat a s tím už nic nenaděláš. Sice moc lidí o tom neví, a nemluví ale je to tu. Prostě se tak narodí a někdy se to projeví.Řeknu s úsměvem jak jsme řekla Manfred je synem doktora Bluda. Tak někteří vlkodlaci jsou dobří a dokáží se ovládat, ale zrovna Assa není moc dobrý, pomáhá Bludům šířit zlo. Kvůli čemu ten boj vznikl to nevím, nechci se vyptávat, měli toho dost, ale mohl za to Manfred. řeknu mu a pořádně si prohlídnu meč, který mi ukazoval. je prý z Anglie, ale sice mi ty runy něco říkají, ale přečíst je neumím. To uměl jen můj otec řeknu si a zavrtím hlavou, jako že to přečíst neumím. |
| |
| Chvíly přemýšlím, zda si nemam plášt' znovu nandat. Váhám mezi hodinou kreslení a volnem. A protože miluju risk, tak se rozhodnu si ten mokrej plášt' nenandat. No co...krestli si když tak můžu jindy. "Já si ho nejdřiv dám usušit. A až se to za pár hodin stane možná si ho na sebe zase vezmu" řeknu a přehodím si promáčený plášt' přes ruku. |
| |
| Jak mě kuchařka vedla do té jejich školy a pak tajnou chodbou, snažil jsem si zapamatovat, kudy jsem šel... pro případ, kdybych to někdy potřeboval. Se zaujetím jsem poslouchal její vysvětlování všeho, na co jsem se ptal, ale ať jsem se snažil sebevíc, některým věcem jsem neporozuměl - prostě jiná doba. Z toho, že se zde vyučuje hudbě, výtvarným a divadelním uměním, mi na mysl přišlo, že to bude asi nějaká škola pro šlechtu, protože u nás se plebs takovým věcem zásadně nevěnuje. Co ale může znamenat ta fyzika a ta chemie? Hm...to budou asi nějaké novoty... A ta ekletřina mě zajímá, budu muset později zjistit něco víc. Na vlastní kůži tam ve zřícenině jsem se přesvědčil, že to asi bude velmi mocná síla. Když mě kuchařka dovede do své komory, s úžasem si prohlížím její vybavení. Většinu věcí nepoznávám a vůbec nemám tušení k čemu slouží, ale nevěnuju jim přílišnou pozornost. Usadím se do nabídnutého křesla a upiju z hrnku horké tekutiny. Má zvláštní chuť, nevím co to je, ale chutná zvláštně nahořkle - ale je kupodivu osvěžující. Zmínce o Manfredovi a Bludech věnuji zvýšenou pozornost. umí hypnotizovat? O hypnóze a sugesci už jsem snad i něco zaslechl od pána Drahovíta...a že ten holobrádek Manfred má tu moc ovládat tyto čáry...hmm...to se mi teda vůbec nezamlouvá. "Ti Bludovi se mi moc nezamlouvají. A ten vlkodlak Assa už vůbec ne. Takže jestli jsem to dobře pochopil, tak oni vědí o čarodějné moci, kterou mají ty dívky a snaží se je ovládnout? V mojí době jsou ti, o nichž se roznese, že ovládají čáry, zajati a později upáleni zaživa... i když já osobně jsem proti takovým trestům. Ale takový je zákon." Pokřižuju se, ale zároveň i posmutním. Na chvíli se odmlčím a věnuju se jen jídlu a pití. "Tisíceré díký za pohoštění, má paní." řeknu, když zhltnu poslední drobeček a dopiju poslední kapku. "Tohle všechno je sice velmi zajímavé, ale nijak mi to nepomůže v návratu do mojí doby. Nevíte náhodou, jak se mohu vrátit? I když mě přemáhá moje zvědavost a chtěl bych vaši dobu poznat co nejvíc, přece jenom se cítím tak trochu nesvůj, jakoby na moje kosti doléhala tíha stovek let, nebo co...nevím jak ten pocit vyjádřit. Jestli mi pomůžete, tak já na oplátku pomůžu vám....s čímkoli co bude v mých silách." |
| |
| Kouknu se na Alex a usměju se jejímu počínání. Dobře jak chceš, jestli tě náhodou vyhodí ze třídy tak jdi do šatny, a čekej. zasměju se doufám, že to nebereš jako když ti rozkazuju. Nebo se klidně můžeš jít kouknout po škole, ale pozor na Bludovi řeknu a chystám se do třídy. Na sobě mám plášť, který rychle uschnl protože jsem použila moje obdaření ohně a plášť jsme si vysušila. Pokud si toho Alex všimne a bude chtít taky vysušit plášť tak jí ho vysuším, ale pokud ne tak si to nechám pro sebe. Radši. řeknu si a čekám až si Alex pověsí plášť |
| |
| Kuchařka Koukám se jak jí a ještě poslouchám to co říká. Tak Bludovi se zamlouvají málokterým lidem, možná těm, kteří je pořádně nepoznali a na která hrají, že jsou hodní a zdvořilí řeknu a dál povídám Tak si myslím, že moc o nich nevědí, jenom to že mají nějakou moc, ale když se odehrál ten boj ve zřícenině tak si myslím, že to zjistili. Alespoň částečně, jakou mají ty dívky moc. Jestli mají dostatečně velkou tak je budou chtít ovládnou aby je neohrožovali. A Jak říkáš, že se dříve upalovaly čarodějnice, ať byly vinné nebo nevinné, tak se o tom někdy zmíní při dějepise. řeknu a dopiju si svůj čaj Nevím jestli se můžeš vrátit do svojí doby, mohlo by to třeba změnit dějiny toho co se stalo. A nebo by se nezměnilo skoro nic. Ale zatím nevím jak ti pomoct. Dám ti nějaké oblečení pro tuto dobu kdybys náhodou šel na prohlídku po Akademii .A za pohoštění nemáš zač.řeknu a vstanu, pak se jdu do vedlejšího pokoje podívat po nějakém oblečení co by na něj sedělo. Pak najdu nějaké Kalhoty košili a boty, které by mu mohli být. Donesu mu je a pobídnu ho ať se převlíkne vedle. Pak přemýšlím. Po chvilce co se převlíkl tak mu řeknu nad čím jsme přemýšlela Nevím jestli to nějak souvisí, ale třeba ty runy co máš na meči tě sem nějak dovedly. Třeba tu máš být nevím. A to že se necítíš ve své kůži se za chvíli změní. A co se týče toho vrácení, tak to opravdu nevím jak to provést, ale jak už jsme řekla mohlo by se toho moc změnit. Řeknu a pak mě ještě napadne jedna otázka |
| |
| Ušklíbnu se. Jo, tak du do toho. Pověsím plášt' na věšák. Opravdu si ho nehodlám vzít, a to ani kdyby mi ho Arien chtěla usušit. Chci totiž zkusit jakej je učitel na tenhle předmět. Jestli mě hned vyhodí, nebo mi dá šanci si plášt' navléknout. "v pohodě...ty mi nerozkazuješ, ty mi jen radíš" odpovím Arien a rozhlédnu se po třídě. |
| |
| Kouknu se na Alex a ušklíbnu se. dobře že to bereš takhle řeknu a najdu si svůj stojan na kreslení a ukázala jsme Alex, kde si ho může vzít taky, posadila jsem se na židli před stojan a čekala až příjde učitel. |
| |
| Přijde ještě nový žák, bude chodit do divadelního oddělaní. Bude nosit Fialový plášť. Do Divadelního oddělení taky chodí Manfred a Assa. Nový žák je také obdařený. Doktor Blud už po několikáte za týden otevřel bránu pro nového žáka. I když podle jeho zvyku se brána otevírá až v pondělí, kdy žáci jedou z domovů do školy a v pátek kdy se žáci vracejí na víkend domů. A pak někdy v sobotu, když je někdo po škole. Doktor Blud čeká přede dveřmi na nového příchozího. Je zrovna hodina, takže žádný žák neuvidí otevřené dveře a ani doktora Bluda, který už netrpělivě vyhlíží nového obdařeného studenta. |
| |
| Dojdu k volnému stojanu. Přejedu po papíru dlaní. Jak dlouho jsem nekreslila? Týden nebo už dva? Posadim se na židly a začnu jako ostatní čekat na učitele. |
| |
| Něco se stalo, Katharine nedorazila na hodinu. A přitom byla už z kočičí podoby pryč. Odehrálo se to asi takto Když šla Katharine od kuchařky, tak ke dveřím nedošla, spadla někde v půlce cesty, ta chodba byla dlouhá. Třásla se zimou a měla horečku. Kuchařka, která šla pozdějš dělat oběd jí našla a musela zavolat do nemocnice aby si jí odvezli. Nevypadalo to vůbec dobře. Tak Katharine musí zůstat několik týdnů doma. Učitel Pan Borcova vejde do třídy, a koukne se po studentech. Pak zadá práci. Mají nakreslit po paměti zříceninu z venčí a něco se vnitř, prostě jak budou chtít. A nemusí to být pravdivý. Když zadal pokyny, tak se sám usadil před stojan s papírem a dokončoval rozdělaný obraz. Má dlouhé kaštanové vlasy sepnuté u krku gumičkou. Má oříškové oči a snědou pleť jako by se vrátil z dovolené. Zatím se nevšiml Alex, která nemá plášť. |
| |
 | Přijdu k Doktoru Bludovi a pozdravím...cekam na pozdrav z jeho strany az se ho po nekolika okamzicich dockam. Cekam jestli neco rekne... |
| |
| Doktor Blud Odpovím na pozdrav toho nového studenta. Když vejde do vstupní haly, tak zavřu dveře a zamknu. Pak mu pokynu ať jde za mnou do kanceláře pro učebnice. Dám mu je a pak se posadím na křeslo a začnu se vyptávat. Jaké máš obdaření? to je moje hlavní otázka, abychom to nemuseli zjišťovat potom a třeba i násilím. |
| |
| Pořádně si profesora prohlédnu. Hm, celkem zajímavý...jen doufám že je i taky tak milý Vezmu do rukou paletu s barvami a začnu přemýšlet jak zříceninu nakreslím. Rozhodnu se pro černou-šedou-modrou malbu. Štětcem načmárám na papír pár černých čar. Přidám trochu šedé a pak i modré. Výsledek vypadá tak jako vždy. Ponurá, melancholická abstraktní malba... Poodejdu trochu od stojanu a musím se pochválit. Celkem pěkné. Rozhlédnu se kolem co kreslí ostatní. |
| |
| Pan Borcova Když si dodělám svůj obraz, tak zaregistruju, že dvě děvčata jsou již hotová. Tak vstanu a jdu k nim oklikou. Koukám se totiž na další výtvory studentů. Když dojdu k Arien tak jí pochválím, má to moc pěkné. Pak se kouknu ke její sousedce. Má to tmavé ale též moc pěkné, pak si všimnu, že nemá plášť. Trochu shrbím čelo Jak se jmenuješ?? Ten obraz máš moc pěkný, jako kdybys do toho dala své pocity co máš někde v sobě. Ale kde máš plášť?? Copak neznáš školní řád? Zeptám se a dám pokyn aby žáci, kteří se otočili malovali dál. |
| |
| Pozdravím pana učitele, a kouknu se na paletu. Přemýšlím jak to nakreslit. Udělám to jak to asi tak doopravdy je. Vezmu si červenou. Šedou. Pak zelenou a modrou. Udělám tam obrys zříceniny, a pak to vybarvím červeně, vyznačím tam cihly, a nějaké díry co se tam za ta léta vyskytly. Pak udělám nebe, bez mraků, přidám pár stromů a udělám jim hnědý kmen. Když to mám hotový. Tak odstoupím a kouknu se na to. Vypadá to celkem dobře pochválím se a pak si sednu. Kouknu se co nakreslila Alex Vypadá to zajímavě, je vtom hodně pocitů řeknu si a zkoumám ostatní. Všimla sem si že si pan Borcova ještě nevšiml ,že Alex nemá plášť,. Je vždycky hodný a chrání nás. Ale pokud přijde na další hodinu bez pláště, když bude ještě mokrý Tak to pořádně schytá pomyslím si ale nic neříkám |
| |
| U kuchařky "A pokud ti Bludovi přijdou na to, že ty děvčice jsou čarodějky...hrozí jim nějaké nebezpečí? A proč to vlastně ti Bludovi chtějí zjistit?" ptám se a přemýšlím: To jsem teda octnul uprostřed pěkné šlamastyky. Dít se tohle v mojí době, tak církev vyšle svoje pochopy zatknout všechen čarodějný živl, pozavírat do hladomorny a nedejbože upálit. Nebo je tohle nějaký tajný spolek? "To jsem si myslel, ale doufal jsem v jinou odpověď, než že nebudete vědět, jak se dostanu zpět." Podívám se na ni schlíple. Na mysli mi vytanou slova velmistra Drahovíta o těch, kteří se odvážili branou projít a už se nevrátili. Převlíknu se do kalhot a do košile, které mi kuchařka donesla. "Děkuji vám za oblečení. Ale nevím jistě, jestli by to byl dobrý nápad, kdybych se procházel po Akademii jen tak pronic zanic." |
| |
| Dopadne na mě nervozita a se spocenýma rukama(doufam ze si toho nevsimne) odpovím: Umím to trochu s černou magií, protože i muj otec byl černokněžník a koluje ve mě stejná krev. A já ho následuji, ale zároveň chci pomstit jeho krev a myslim, ze nekdo tady je vinnen za jeho smrt. |
| |
| Kuchařky Bludovi vědí, že jsou obdařené, jenom nevědí jak. A teď to částečně zjistili, pokud Manfred promluví. Až se uzdraví. A potrestají je tak, že je třeba zhypnotizují a budou je poslouchat. A nebo je můžou i zabít v nejhorším případě řeknu pochmurně A chtějí to zjistit asi proto aby je nic nepřekvapilo, i když zaručit to nemůžou. A Pravda je, že by ses po Akademii procházet neměl, kdyby tě někdo zahlídl tak bys to tu neměl lehké řeknu mu a k tomu cestování časem se už raději nevyjadřuji. Doktor Blud Černá magie?! Hmm pozvednu obočí a kouknu se na něj ve stopách otce, a někdo ho zabil, zajímavé A máš jisté podezření kdo by to mohl být? Student, nebo třeba učitel Zasypu ho otázkami a nevěnuju pozornost, že je nějak nervozní. |
| |
| Ucitel si nejspis nevsmnul me nervozity a tak zacnu byt klidnejsi. Nejdriv se chvily odmlcim a pozdeji mu tiše,ale pevně odpovim: S varhem jsem se nestekla, ale pomoci sve sily dofam, ze az ho potkam tak poznam jestli to je on...zatim hodlam vyckavat. |
| |
| Doktor Blud pozvednu obočí Aha takže v to věříš, přeju to štěstí ve hledání , Teď tě asi dovedu do ložnice, je to skoro hned vedle holčičí, a tady máš rozvrh, abys věděl co máme za hodiny a dyštak se zeptej někoho z kluků kdo by ti pomohl vyznat se tu ze začátku. řeknu mu a vstanu |
| |
| Budu ho nasledovat az do sve loznice. A prede dvermi se ho zeptam jestli by mi nemohl poskytnout neaky seznam lidi v teto "skole". A jestli nema podezreni z neakeho duvodu kdo by mohl byt zodpovedny za smrt meho otce. |
| |
| U kuchařky Mohli by je i zabít...v nejhorším případě. To se mi teda vůbec nelíbí. "Nejraději bych tomu holobrádkovi Manfredovi zakroutil krkem jak holouběti, aby už nepromluvil vůbec...grrr.. už v těch ruinách se mi nelíbil. Určitě znáte nějakou tajnou chodbu, jak se dostat do jeho komnaty... ať se mi postaví tváří v tvář a neschovává se jako zbabělec za ty svoje čáry a kejkle!!! GRRR..." zle se zamračím a odplivnu si. Pak se ale zarazím. "Promiňte, nechal jsem se unést svými myšlenkami. Co zamýšlíte vy, má paní?" |
| |
| Doktor Blud Seznam žáků na škole? Hmm nevím, nevím. To se budu muset poradit se starým Bludem, sice já jsem ředitel, ale on na téhle škole je dýl než všichni ostatní. Možná, že ti ho poskytnu, za nějakou službičku, Ale to až jindy, zatím se tady ubytuj a zítra začni na plno s vyučováním řeknu mu a odejdu. U Kuchařky koukám na jeho vylití vzteku, na Manfreda, pravda je že bych mu taky zakroutila krkem. pomyslím si a odpovím mu Tak do Manfredova pokoje možná nějaká cesta vede, ale bohužel o ní nevím, do jeho pokoje se dá dojít z hudební věže. zvednu se z křesla. Tak já navrhuji aby sis šel lehnout a pořádně se prospal, já zatím jdu vařit oběd pro studenty a za chvíli se vrátím a něco ti přinesu. Řeknu a čekám co udělá. |
| |
| Pan profesor se přišel podívat na můj obraz. Ajéje... Sice moji malbu pochválí, ale také si všimne že nemám plášt'. "Děkuji...Mé jméno je Alexandra de Sangtombe. Jsem nová žákyně... Víte, byla jsem před hodinou venku a tam jsem zmokla. Plášt' mi nestačil uschnout a já se bojim, že kdybych si ho nandala, tak nastydnu a budu nemocná. A to si nemůžu dovolit..." lehce se na profesora usměju a jeden pramen rudých vlasů si strčím za ucho. Doufám že to vyjde... |
| |
| Profesor Borcova otočím se zpět k Alex a pohlédnu na ní takovým pohledem, který umí jen učitel. Takže Alex, a nová žákyně jo? Dobře, ale řád snad už musíš znát! A i když venku pršelo tak všichni až na tebe mají plášť proč?? řeknu s předstíranou vážností. Pár žáků se otočilo a podivně se usmívá, protože tuší to tohle vynadání nemyslí vážně, školní řád, pokud jde o maličkost, většinou přehlíží. Ale přesto se na tebe kouká nazlobeně, jako kdyby tě měl co nejrychleji poslat do ředitelny. Ale po chvilce napětí řekne se smíchem. Tak když už to máš hotové tak si běž do šatny pro Plášť a pak se vrať. řekne ti a pak odchází k dalším studentům |
| |
| Koukám se na Alex a na profesora, pomalu se začínám uculovat stejně jako ostatní. Když profesor konečně promluví a začne se usmívat napětí povolilo a já se udržela a nerozesmála se. Pak se kouknu na Alex a usměju se povzbudivě na ní. Pak zkouším ještě něco dodělat na mém obrazu. Abych měla co dělat dokud mi pan profesor nedá další práci |
| |
| Vidim, že profesor je hodnej a milej. no, alespoň někdo... Děkovně se usměju a vyjdu s rozloučením z učebny. Samozřejmě že se už nehodlám do učebny vrátit. Jsem rozhodnuty si projít školu. Plášt' řešit nechci. Stejně je nechutně mokrej. |
| |
| Doktor Blud Zrovna se vracím z ložnice divadelního oddělení, když uvidím nějakou studentku s ohnivými vlasy jak nemá plášť, zavolám na ní Hej stůj, jak to že nemáš plášť? Hned teď se mnou půjde do ředitelny řeknu a když si uvědomím, že je to ta obdařená, která bojovala ve zřícenině tak v duchu zajásám. |
| |
 | Stojím před dranou Bludovi Akademie, přijela jsem později z toho důvodu, že jsem byla v nemocnici. Ještě teď na to vzpomínám jak to bylo strašné. Zkusím to nějak otevřít, ale nejde to tak tam stojím s kufrem a čekám, jestli mi někdo příjde otevřít. Zatím se bavím tím, že využívám své moci telekineze a zvedám vodu v bublinách. |
| |
| U kuchařky Hmm, takže k Manfredovi se dá dostat přes Hudební věž, to si budu muset zapamatovat. A jsem si jistý, že do jeho komnat povede i tajná chodba, jako že jsem Benedovec! Takoví lidé mívají na svých sídlech vždycky tajné chodby. "Nechce se mi spát, má paní. Co kdybych vás doprovodil do kuchyně a třeba vám i pomohl?" |
| |
| U Kuchařky že by mi šel pomoct? To není špatný nápad, třeba se bude vydávat za to, že je tady pomocný kuchař. To by šlo. Dobře můžeš jít se mnou, budeš tu jako pomocný kuchař. A v kuchyni mi neříkej „má paní“ ale Kuchařko ano?! řeknu a koukám se na něj Manfred Už jsme se pomalu uzdravil, jenom mám popálenou nohu a nemůžu pořádně chodit, tak mám berle. Prej že má přijít další studentka, to teda bude. odfrknu si a snažím se otevřít bránu. Když jí otevřu uvidím, holku s fialovým pláštěm, s černými vlasy a jedním kufrem. Už jí chci oslovit když vtom e kouknu na fontánu před vchodem pohybuje se tam voda v nějakých bublinách Tak musí ovládat telekinezi pomyslím si a teď už jí oslovím Ty si ta studentky co má přijít? ačkoliv je to jasný tak se musím zeptat. |
| |
| A sakra To mi ještě scházelo. Načapal mě ten nejhorší ředitel co sem kdy měla. No, budu muset něco vymyslet a to rychle. "Dobrý den pane řediteli..." vykouzlím na tváři radostný úsměv. Radost sice nemám, ale možná by mu to mohlo zalichotit. "Omlouvám se za ten plášt', ale je strašně mokrý a já mám zakázáno nosit mokré věci, protože bych se mohla nachladit a to by ehm...mému obdaření nedělalo vůbec dobře" Ježiši...to je těžký si vymýšlet...Jak vím, ředitel chce hlavně zjistit jaké máme obdaření...u mě to zatím neví a ani nezjistí, protože jsem před Manfredem nic neukázala. |
| |
| S kuchařkou "Výborně, má paní...er..totiž kuchařko." řeknu a usměju se. "Vařit trochu umím, jako malý jsem často chodíval do kuchyně u nás na Strádovické tvrzi. Bavilo mě pozorovat našeho kuchtíka Rozmysla, vyptávat se ho na všechno a tajně ochutnávat všechno co vařil pro mou rodinu a čeládku. Kolikrát mě hnal, když jsem mu nechtíc něco rozlil nebo ho příliš otravoval otázkama. Ale byl to dobrý člověk a uměl skvěle připravit pstruha na víně a jeho medové trucly...to byla panečku lábuž. Uť je chudák v pánu dva roky....ehm...vlastně teď to bude asi o pár set let víc...hehe." Můj mozek se tomu stále příčí, vždyť kuchtík Rozmysl zemřel před dvěma roky, ale teď a tady to dva roky nejsou. Myslím, že bych měl ten časový posun prozatím pustit z hlavy. Holt jsem neměl do brány lézt. Doprovázím kuchařku a cestou se jí zeptám: "Co hodláte dnes vařit? A přijdou na jídlo i Bludovi? A jestli ano, myslíte, že mě třeba ten Manfred pozná?" |
| |
| Otočím se na toho černovlasého kluka, s berlí. Mám neutrální výraz, když se zvednu tak rozpustím své telepatické bubliny a vezmu si kufr. Projdu bez pozdravu kolem toho kluka dovnitř. Počkám ve velké chodbě. Jestli mě někam dovede. Ale když se rozhlídnu uvidím nepřehlédnutelné ohnivé vlasy nějaké holky, a vedle ní je nějaký chlap. Koukám na ně jestli si nás všimnou. |
| |
| Doktor Blud Usměju se hrozným úsměvem a pomyslím si tak kvůli svému obdaření, hmmm chytnu jí za ruku Tak aha, ale stejně školní řád se neporušuje, budeš tady po škole, ale počkat máš trest ještě za to v té zřícenině, takže se tenhle víkend nepodíváš domů, budeš tu s Arien a Manfredem. Takže si tu užiješ. Ale Teď se mnou stejně pojď do ředitelny řeknu jí a pak uslyším jak cvaknou dveře do Akademie, otočím se a uvidím nějakou holku s kufrem a vedle ní Manfreda. asi je to ta nová studentka Manfrede nejdřív jí zaveď do ložnice a pak jí doveď ke ně do ředitelny řeknu svému synovi a trhnu Alexinou rukou. Táhnu jí vedle sebe do ředitelny. U Kuchařky Usměju se dobře, hlavně se nepřeřekni, a budeš přijdou, ale Manfred tě možná pozná, tak až se bude blížit tak se schováš, k mrazákům, tam tě neuvidí. Dneska se bude vařit hrachová polévka a zelí s bramborovou kaší a rozemletým masem. tu poslední větu řeknu smutně protože se to vaří každý den a jen výjimečně se vaří něco jiného, a nebo se to střídá ještě s jiným jídlem. Manfred Trochu vyjeveně a zaraženě kouknu na tu holku, snad si myslí že jsem nějaký podřadný nebo co. Koukala na mě divně a ještě mě ani nepozdravila. pomyslím si naštvaně a zavřu dveře. Pak kouknu na tátu, kývnu na něj, a pak jdu před tou holkou pokynu jí rukou aby šla za mnou |
| |
| S kuchařkou cestou do kuchyně Mňam, hrachová polévka se zelím, to by mohla být bašta! Pomyslím si a olíznu se. "Dobře, má pa...ehm...kuchařko. Budu se snažit vyhnout se setkání s Manfredem. " Pak se ale zarazím. Promiňte mi, velice se omlouvám za svoji nezdvořilost. Ještě jsem se vám ani nepředstavil - jmenuji se Bojen Beneda a pocházím ze Strádovické tvrze, která stojí v kraji Čechů půl dne cesty od Prahy. A jak zní vaše jméno... kuchařko?" |
| |
| Kuchařka jdu vedle něho když se zarazí tak se na něj kouknu. dobře jestli vám to nevadí budu vám říkat jen Bojen řeknu a pak pokračuji Mé jméno není zatím důležité, někdy ti ho řeknu, ale teď ne . Třeba až večer ti ho povím nebo někdy jindy. Ale pro teď jsem Kuchařka. řeknu Bojenovi a záhadně se usměju, pak pokračuji chodbou do kuchyně, otevřu dveře a vejdu do kuchyně. |
| |
| Budu prochazet po chodbach skoly a uvidim jak teähne Doktor Blud tahne neadou divku po chodbe...oba pozdravim a zeptam se co se stalo a zeptam se ucitele proc ji tak vlece. |
| |
| Sakra....mě se vůbec nelíbí, že mě tak surově táhne do svý kanceláře. Umim snad chodit po svých ne? To, že nebudu moc na výkend domů mě vůbec nevadí. Stejně bych tam měla jen výčitky svědomí. Všimnu si nějaký holky doprovázené Manfredem. Podle slov ředitele to je další nová studentka. Pohledem ji prosím aby mě z toho menšího problému dostala, ale to chci asi moc. Pak potkáme nějakého kluka. Zeptá se ředitele proč mě tak vleče. Mam přichystanou peprnou odpověd', ale udržím se. Třeba by mě mohl ten kluk dostat z dosahu toho hroznýho Bluda. |
| |
| Vidím prosící pohled té holky, Pcha nebudu se sní zahazovat, snad si nemyslí, že bych jí mohla pomoct, už nikomu nepomáhám. pomyslím si a vykročím za tím klukem jehož jméno jak sem slyšela je Manfred. |
| |
| Doktor Blud kouknu se na toho čaroděje, co přijel před chvílí.Tak porušila školní řád, a ještě si sní chci něco vyřešit, něco moc důležitého řeknu mu a pak ještě dodám A Ty seznamy těch studentů, ti možná dám zítra. Za chvíli bude oběd. řeknu mu ještě a pak dál táhnu Alex do ředitelny |
| |
| Už skončila hodina, takže mi profesor nestihl dát další práci, jdu pomalu do šatny dát si tam pomůcky. Pak jdu pomalu do jídelny, nevadí mi, že budu poslední, nemám ani hlad. Tentokrát se stojí v řadě, jsem tam jako poslední. A tak si můžu přemýšlet a čekat ještě na Alex. |
| |
| Hm...tak pomoci se asi od nikoho nedočkám. Ta holka nevypadala zrovna přívětivě a ten kluk s ředitelem asi vychází dobře. "Pane řediteli...jestli chcete vysvětlím vám co se stalo v tý zřícenině. Já nechtěla vašemu synovi ublížit, ale on si nenechal nic vysvětlit...Napadl mě aniž by mě nechal říct to, co jsem chtěla sdělit." pokouším se dostat z problému sama. Na tváři se mi objeví prohnaný, zlý výraz. Jsem dobrá herečka. "Můžeme si někde promluvit...řeknu vám vše co budete chtít vědět. Jen mě puste. Ta ruka mě bolí" |
| |
| Doktor Blud kouknu na ní posměšným pohledem. Ale, ale tys mu neublížila, to ta jedna z těch dvou ho popálila, ale ty ne, ty si jen stála a nic nedělala, neboj, pustím tě teď na oběd sám mám hlad. A vyřídíme si to potom o víkendu. Řeknu a dál jí vleču, ale tentokrát, směrem k jídelně, u zelené jídelny jí pustím, a strčím ještě do ní. Pak jdu do modré jídelny. Kde se najím. A pak jdu za svým dědou.Ta holka Alex, nám to řekne tak nebo tak pomyslím si a jdu do staré věže. |
| |
| Ohlednu se a uvidim jak za mnou jde neaka holka...pockam az me dojde a zeptam se ji co potrebuje a jestli bych se ji mohl na neco zeptat... |
| |
| Zdá se mi to, nebo je ředitel opravdu tak agresivní a nepadla jsem mu do oka? Hm...asi ne. No co...dokud mi nebude chtít ublížit, tak mě to nevadí. Už jsem si zvykla na takové zacházení. Po smrti mé matky jsem byla téměř denně mlácená... Alespoň že už odešel. Jídlo sice vypadá hrozně jako obvykle a já se ho nemám v úmyslu ani dotknout, ale pohledem hledám Arien. doufám že ji tady najdu. |
| |
| Podívám se po lidech kolem, pak zahlédnu Alex, její rezavé vlasy, jsou nepřehlédnutelné vezmu si jídlo a jdu k Alex. Sednu si vedle ní a kouknu se na ní tázavým pohledem. |
| |
| Všimnu si, že by chtěla Arien vědět kde jsem byla. Teda, pokud se můj šestý smysl neplete. "Byla jsem se tak různě projít, ale bála jsem se, že bych mohla zabloudit a tak jsem šla sem do jídelny" zalžu pohotově. Nemusí vědět, že jsem se setkala s ředitelem. Ještě by si mohla dělat starosti. |
| |
| Kouknu se na ní . Dobře, a kde si byla?? Slyšela jsem, že přijeli nějací noví studenti řeknu a zkusím polívku Neviděla si je náhodou? zeptám se ještě Nechceš si dojít pro jídlo, ta dnešní polívka je docela dobrá, oproti tomu co tu jinak máme. řeknu jí a kouknu se na ní s úsměvem. |
| |
| Jak jdu za Manfredem tak tam stojí nějaký kluk. Zeptal se mě jestli něco nepotřebuju, a jestli se mě může na něco zeptat. Tak zatím nic nepotřebuju a na něco se mě zeptat můžeš řeknu mu a kouknu se na něj. Za Manfredem dál nejdu, ať si počká. |
| |
| V kuchyni Když jsem přišel do kuchyně, zůstal jsem stát s otevřenou pusou dokořán. Představoval jsem si kuchyň jako tu naši na tvrzi, kde bude velká pec, kde se nad otevřeným ohněm bude v tepaném kotli vařit polévka. A nádobí že bude hliněné. K mému údivu nikde žádná pec nebyla, natož otevřený oheň. Viděl jsem jenom plno velikých podivných kovových nádob. Zeptal jsem se kuchařky, kde má pec s ohništěm...chvíli na mě koukala, ale pak se zasmála a vysvětlila mi, že v tomto čase se vaří trochu jinak a ukázala mi ten malý zázrak s ohněm. Vůbec nepotřebovala ocílku, křemen ani suchý troud, natož pak proutí a dřevěná polena. Stačilo jí jen spustit nějaké zařízení, ze kterého začal unikat podivný zápach (jak mi vysvětlila, šlo o jakýsi vysoce hořlavý plyn) a pak mi ukázala malou věcičku, ve které se prý skrýval oheň - stiskla ji palcem a vyšlehl z ní malý plamínek, kterým pak zapálila ono zařízení-ohniště nebo co to bylo. Stál jsem jako dřevěný kůl a musel jsem si to alespoň několikrát vyzkoušet. Obracel jsem ten malý zázrak v ruce a divil jsem se, odkud se v té věcičce vzal oheň. A pak jsem se smál jako malé dítě. A to byl jen začátek celého vaření...spíš jsem kuchařku zdržoval svýma otázkama, co k čemu, jak na to a podobně. Ale myslím, že jsem učenlivý žák a i když mi některé věci stále unikají, snad jsem jí pomohl. Snad ta hrachová polévka všem bude chutnat, přemluvil jsem kuchařku, abychom ji udělali podle receptu, který jsem znal od našeho kuchaře Rozmysla. Když vaříval luštěninové polévky, tak do nich přidával lískové ořechy, které pak polévce dodaly trochu zvláštní chuť. "Tak co kuchařko.... myslím, že se dílo zdařilo. Co teď?" usmívám se a znovu zkouším ten "zapalovač" jak onen malý ohnivý zázrak kuchařka nazývá. Jestli se někdy vrátím k nám, budu se muset zeptat kuchařky, jestli mi jeden z těch zázraků nedaruje. To by naši koukali, hlavně náš kuchař Rozmysl, kdyby ještě žil. Vždycky se strašně rozčiloval, když mu pacholci přinesli proutí z lesa navlhlé a pak mu trvalo, než oheň založil. |
| |
| Chtel bych se te zeptat,co vsechno vis o te holce a rediteli co tady pred chvili prosli a co si o nich myslis? |
| |
| Pohlédnu ostražitě na tu polévku. Moc nevěřím tomu, že je lepší než to co tu bylo včera, ale hlad mě přemůže. Zvednu se od stolu a dojdu si tedy pro to jídlo. Když příjdu zpět k Arien a posadím se, odpovím jí na její otázky. "Byla jsem jen pár metrů od jídelny. Dál jsem se jít bála. Nové žáky jsem nepotkala." odpovím. To, že lžu mi nevadí. Lepší než pak ty nováčky popisovat. |
| |
| Kouknu se na Alex a kývnu, že je to dobrý. Sehnu se nad talíř , a okusím polívku. mňam to je ta je dobrá, nejlepší jaká tady kdy byla Pomyslím si a rychle tu polívku sním. |
| |
| Taky se rozhodnu okusit to jídlo. Musim uznat, že je lepší než minule a tak ho s chutí s ním. Už jsem měla hlad a tohle je jako spása. "Máme pak ještě nějakou hodinu?" zeptám se. Doufám že už ne. |
| |
| Kouknu se na něj nedůvěřivě, a pak se kouknu po Manfredovi, čeká to je dobře. Tak moc o nich nevím, sem nová, ale jestli ten Chlap byl ředitel, měl by si trochu urovnat autoritu, nevypadalo to jako kdyby ho poslouchala. A Ta holka se mi zdá hodně divná řeknu mu a pak se na něj docela zle usměju a vydám se za Manfredem. |
| |
| Kouknu se na Alex, další hodina, to ne. Ne další hodinu už nemáme, ale teď si půjdem napsat úkoly do královské místnosti, snad si to brzy zapamatuješ, je to docela složitý hodně chodeb a tak usměju se. A tam taky uvidíš ostatní obdařené děti. Ty neobdařené si píší úkoly v určené třídě. A navíc při cestě do královské komnaty uvidíš spousty obrazů, rodin, které jsou spřízněny s červeným králem, a třeba tam nejdeš svého předka. řeknu a čekám co bude druhé jídlo. |
| |
| Kuchařka Když mi řekl o tom ať přidám do polévky lískové ořechy, ale pak mě přemluvil a já je tam přidala, a nelitovala jsem toho ta polévka se obzvlášť povedla, pak jsem mu ukázala zapalovač . Byl z toho vyjevený, ale myslím že s emu to zalíbilo. Když se mě zeptal co teď tak jsem zapřemýšlela. Teď bychom mohli jít zase zpátky, nádobí je umyté a už mě tady nepotřebují. A ještě se pořádně najíme. řeknu mu a pak se vydám do jednoho přístěnku, kde jsou mopy a taky tajné dveře do mého bytečku. Manfred Koukám na tu novou holku, jak si povídá s nějakým klukem s kterým jsme se nestihl seznámit, ale brzy se naskytne příležitost, pomyslím si a nebezpečně se mi zaleskne v očích. Už chci jít na oběd tak ať pohne Sakra nebav se sním a radši dělej, jinak toho budeš litovat Rozkřiknu se a jdu dál po schodech na horu |
| |
| Pokuchdivim se zlemu usmevu te divky, ale nedam to najevo a podivam se na ni přisnym pohledem a pak uslysim nekoho jak na ni krici tak se ohlednu abych vedel kkdo to je a pak odejdu do jidelny, ale nepujdu pro jidlo, ale pujdu k te divce jmenem Alex a zeptam se ji jestli by mi nemohla rict proc ji Blud tak tahl a zaptam se jestli si mohu prisednout. |
| |
| Už se těším až pujdeme do té Královské místnosti. Ráda uvidím ostatní obdařené. Seznámit se s nimi ale asi nechci. Dva přátelé na škole mi úplně stačí. Vše se zdá super až do doby než ke mě přijde ten kluk z chodby. Samozřejmě musí prozradit že jsem se setkala, i když nedobrovolně s ředitelem. A to jsem to před Arien tak zamlouvala. Přesto tomu klukovi odpovím. "nepadli jsme si zrovna do noty" ušklíbnu se a toho kluka si pořádně prohlédnu. Na Arien se radši nepodívám. Nevím jak zareaguje na to, že jsem ji zatajila setkání s Bludem. |
| |
| Kouknu se na toho kluka co přišel a přátelsky se usměju , pak se kouknu na Alex Takže měla setkání s ředitelem, zajímavé, co jí chtěl?? Ale když mi to nechce říct tak se jí vyptávat nebudu řeknu si a dojídám jídlo, které mi na talíři ještě zbylo. |
| |
| No Tak nemusíš na mě takhle řvát, Manfrede. Nejsem žádnej malej fracek. odseknu mu a pak jdu před něj no tak copak mě do tý ložnice nedoprovodíš, přece víš, že se tu nevyznám ušklíbnu se a čekám, jestli půjde dál a dovede mě do té ložnice. |
| |
| Jdu za kuchařkou do kamrlíku, kde jsou roztodivné věci a nádoby, které mi nepřipomínají nic z mojí doby. Nevím, k čemu slouží, ale neptám se jí. Procházíme tajnou chodbou, snažím se zapamatovat si přesně kudy jdeme. Kdoví, třeba se to bude někdy hodit. Kuchařka jde mlčky, a tak na ni promluvím: "Co kdybych byl odteď vaším pomocníkem v kuchyni? Přijmete mě? Dnes mě to opravdu bavilo, musím přiznat, že vaření tady ve vaší době je dost zajímavé. Teda alespoň pro mě. A co budete vařit zítra?" Moje myšlenky se však stále vrací k onomu zapalovači a nedá mi to, a tak se zeptám: "Rád bych jeden z těch ohňošlehů vlastnil, dáte mi jeden někdy?" |
| |
| kuchařka jdu tajnou chodbou a mlčím pak se ale při Bojenových slovech se usměju, tak pomocník by se hodil, a zítra budeme vařit zelí, haši a brambory. K tomu dostanou ještě hrušku. řeknu a usměju se ještě víc. a ten zapalovač ti dám, ale hlavně nesmíš podpálit žádný barák zasměju se a vejdu do dveří k mému pokoji. Manfred kouknu na ní zlým pohledem ale přesto vykročím, zastavím se u ní při tom jí zasyčím do ucha Takhle se mnou mluvit nebudeš, a jestli se to bude ještě opakovat, tak si to zle odneseš. opak jdu dál a vejdu do holčičí ložnice ukážu na jednu postel která je volná po levé straně dveří.budeš tady ještě s ostatními holkami třeba i z jiných oddělení, tamhle je koupelna řeknu podrážděně a chystám se odejít. |
| |
| Při té poznámce o podpálení baráku se pousměju. "Dobrá, vynasnažím se nic nepodpálit. Ale ten zapalovač je velmi mocný nástroj. Dám si pozor." Následuju kuchařku chodbou a zamýšlím se nad zítřejším jídlem. Když mě tedy vzala jako pomocníka, tak si zkusím vzpomenout, jak dělával haši náš Rozmysl. "To je překvapivé, že tu v Británii taky vaříte haši se zelím. Tohle jídlo jsme mívali i u nás na tvrzi. Možná bych vám mohl být nápomocen i s tím, když si vzpomenu jak ji vaříval náš Rozmysl. Měl na ni svůj speciální recept... A co máte v plánu na dnešní odpoledne?" |
| |
| Kuchařka Tak dobře posaď se, ten zapalovač ti přinesu Se smíchem zmizím v jiné místnosti a když se vrátím nesu v ruce zapalovač Tak tady ho máš, a tak si tedy zkus vzpomenout na ten recept, protože ta hrachová polívka byla moc dobrá řeknu a úsměvem a na talíř jí naliji. Talíř i s polívkou dám před Bojena. A na dnešní odpoledne budu asi tady svačina nebude a pak večeře, takže máme pár hodin času. Tak třeba by ses mohl ještě na něco zeptat pokud bys chtěl usměju se a též si naliji polévku. |
| |
| Vezmu si zapalovač. Neodolám a znovu s ním vykouzlím oheň. "Děkuji kuchařko. A taky děkuji za ta pochvalná slova, že polévka se podařila." Pak se pustím do polívky a zhltnu ji během chvilky. Mezitím co jím, vzpomínám na Rozmysla a jeho recepty. Když dojím, pořádně si říhnu, jak je u nás zvykem, utřu si pusu do rukávu a promluvím. "Nevím, jak děláte haši tady u vás, ale náš Rozmysl ji dělával ze zbytků všehomožného masa, co zbylo. Říkával, že všechno je třeba využít a nic nevyhazovat. Vytřel kameninový pekáč sádlem, rozemleté maso smíchal s majoránkou, cibulí a vejci a pak ho nechal v peci. No a zelí pěkně hezky povařil, když bylo bílé, tak jej zaléval bílým vínem, když červené, tak jej zaléval červeným vínem, a přidával do něj bobkový list a jedno takové zvláštní koření, hodně aromatické - jak se jenom jmenuje....myslím, že jej přidával i do sladkých mazanců, a taky často pro něj jezdíval do Prahy na trhy, protože v Čechách nebylo a musel ho kupovat od arabských a židovských obchodníků.....už vím....hřebíček! Mňam, to bývala vždycky bašta. Rozmysl uměl i z mála vykouzlit skvělou hostinu." Na chvíli se zasním a vzpomínám, jak mě Rozmysl poprvé vzal do Prahy a já tenkrát prvně v životě viděl knížecí palác a pak jsme jeli na trh na druhou stranu řeky, kde se sjížděli kupci snad z celého světa, z Němec a Franska, z Polska, z Rusi a dokonce sem i občas zavítali kupci až z Byzance a Arábie. Rozmysl mi vždycky tvrdil, že město našeho knížete stálo uprostřed všech obchodních cest - no, nevím, co na tom bylo pravdy. Pak se konečně proberu... ..."...jistěže se rád na něco zeptám. Předtím jste mí říkala, že ty runy na mém meči mě sem možná nějak dovedly. Ale taky jste říkala, že je nedovedete přečíst. Chtěl bych zjistit, co znamenají. Nežijí tu poblíž nějací keltové? Jestli mě paměť neklame, tak v Británii nějací žili, alespoň v mé době. Anebo....ehm...teď se budu rouhat...nedokázala by je přečíst jedna z těch čarodějek, které jsem prve potkal v té ruině? Anebo tu máte nějakou tajnou knihovnu s magickými svitky?" Domluvím a pokřižuju se. Mluvit o čarodějnicích a magických svitcích je sice u nás kněžími zakázané, ale na Housce už jsem viděl ledacos. Ale projistotu se vždycky pokřižuju. |
| |
| Kuchařka poslechnu si recept No zní to zajímavě, zítra to vyzkoušíme. Třeba to jídlo budou jíst děti vicé s chutí než doposud řeknu si poslední větu tak pro sebe A co se týče těch run, tak tady zatím žádného kelta neznám. Ale ve škole, blízko královské místnosti je knihovna, plná starých knih a možná by se tam našli i nějaké keltské knihy s runami a jejich přečtení. To by se tam, ale musel někdo kouknout. Ale tebe by mohl někdo vidět, a u mě by to bylo nápadné kdyby mě někdo viděl, jedině požádat o pomoc někoho z dětí. Třeba ty holky které si viděl ve zřícenině. Ale asi až o víkendu by to šlo, aby niko neviděl kam to nese přemýšlím nahlas |
| |
| Tu větu o tom, že by jídlo mohly děti jíst víc s chutí než doposud jsem slyšel, i když si jí kuchařka říkala spíš pro sebe. Proč? Nějak se mi zdá, že to tu ti Bludovi vedou nějak pofidérně, podle toho, jak kuchařka zesmutní vždycky, když se stočí řeč na něco co s nima souvisí nebo s touhle jejich školou. Asi budu muset zjistit, co se tady děje. Tak se mi zdá, že Blud vede zdejší školu tvrdou rukou. Copak tu lidem nechutná? To je škoda, že tu žádného kelta neznáte. Do té knihovny bych se rád podíval, ale musím přiznat, že... ehm...číst moc neumím. Při těch slovech sklopím zahanbeně zrak na podlahu. Byl jsem nepozorným žákem, když mě matka učila číst a psát. Třeba ty čarodějky by mi mohli pomoci. Když mi pomůžou, tak já pomůžu jim s čímkoli co bude v mých silách. Ostatně jak jsem to už slíbil vám, kdlidně vám pomůžu i s něčím jiným, ne jenom v kuchyni. Myslíte si, že Bludovi ještě pořád o mě neví? |
| |
| kuchařka To je pravda, doktor Blud to tu vede tvrdou rukou, a navíc tu je každý týden stejné jídlo, a navíc je tu tolik dětí a musíme dodržovat co nám řekne. Někdy to leze pořádně na nervy Povzdechnu si Tak s čtením by to nebyl problém buďto bych ti to přečetla já nebo někdo jiný, A nebo by ses to mohl trochu doučit, když se budeš nudit a nebudeš nic mít na práci řeknu a usměju se na něj A o tom jestli někdo ví, že jsi tu, tak myslím že si tě nevšimli, to by ses už dávno dozvěděl |
| |
| Usmeju se na tu holku a zeptem se asi alex jestli si mohu prisednout a zepteam se ji zvedavim hlasem jak mysli, ze si nepadli do noty? A zrptam se ji co si o doktoru Bldovi mysli, ale budu se neustale tvarit privetive. |
| |
| "To já jsem na pevnou ruku z knížecí služby zvyklý. Můj pán Drahovít je sice přísný, ale v porovnání s Bludem, i když Bluda osobně neznám a jen krátce jsem viděl jeho syna Manfreda, tak v porovnání s nima je můj pán mnohem přívětivější. Ale tohle je přeci škola ne? V knížecí službe se předpokládá disciplína a kázeň, ale tady?" podiveně zakroutím hlavou. Ti Bludovi se mi čím dál víc nelíbí, a to jsem s nima ještě ani pořádně neměl co do činění. "Ta záležitost se čtením...ehm...možná bych se mohl doučit...myslíte, že byste mi v tom mohla pomoci? Když nebudete mít nic na práci? usměju se na ni. |
| |
| kuchařka Tak se mi zdá že se to od té knížecí služby se tohle moc neliší, tady taky platí kázeň a disciplína, i když se to často porušuje. A taky je to velice stará škola, a i asi před 100 lety tu byli obdařené děti i to vyžadovaní poslušnosti. Ale pravdou je, že asi chtějí mít těch oár obdařených dětí pod kontrolou, nechtějí aby páchali někde škodu, a navíc v té zřícenině tak to byl dříve hrad ve kterém žil Červený král. odmlčím se a pak pokračuji S tím čtením ti pomůžu, o víkendu mám docela čas, takže poprosíme někoho aby našel tu knihu a já tě zatím, snad, naučím číst. vlídně se na něj usměju |
| |
| "V knížecí službě se kázeň a porušení disciplíny trestá, nijak příliš tvrdě, ale trestá. Provinilce zavřou na čtyři dny a noci do kobky, kde ho nechají o hladu a žízni. Aby si uvědomil, že všichni v družině táhnou za jeden provaz a když se ho jeden pustí kvůli svojí nekázni, tak může všem ostatním provaz proklouznout rukama. Když jsem byl na Housce první měsíc, tak mě takhle jednou zavřeli. Nebyla to zrovna lábuž, ale zasloužil jsem si to...ehm. A až se vrátím, teda jestli vůbec, tak počítám, že mě potrestání nemine. Bludovi taky trestají neposlušnost? A kdo to byl ten červený král? Můžete mi o něm něco vyprávět. |
| |
| Kuchařka Ano Bludovi taky trestají neposlušnost, pokud se poruší školní řád jen tak a nezasáhne to do jejich plánů, tak zůstaneš po škole, Ale pokud jim zkřížíš plány tak prostě zařídí ať zmizíš, buďto by tě roztrhalo něco v zřícenině, a nebo by tě zhypnotizovali a dali by ti jinou totožnost. řeknu a pak se usměju. Začnu vyprávět o červeném králi. Červený král, tak se mu říkalo protože nosil šarlatový plášť se zlatým sluncem na zádech, byl to moc mocný král, vzal si dceru rytíře z Toldea a s ní měl deset dětí, bohužel ona zemřela hned po tom co porodila desáté dítě. Ten král byl mocný kouzelník, uměl hypnotizovat, čarovat, mluvit se zvířaty a mnoho dalšího. Ale každé z jeho dětí zdědilo část jeho moci, když mu manželka zemřela tak odešel do lesů se svými třemi věrnými leopardy, pět dětí se zvrtlo ničili svými schopnostmi sousední království, těch ostatních pět nedokázalo žít ve zlobě a tak odešli, o to poslední dítě se starali ti kteří ničili a tak ho vychovali. Král to mohl zastavit jedině tak že by své děti zabil a tak je raději nechal. Ale ti kteří byli hodní tak se jim většinou narodilo dítě, které bylo zlé a těm zlím se narodilo dítě dobré, a tak byli propojení až do dnes. vypadá to jako kdybych skončila ale pak si ještě vzpomenu na jednu maličkost. Jak žil Červený král v lesích, tak se říká, že se pak proměnil ve strom, krásný strom se zlatým listím, a červenou září, po jeho kmenu stéká červená tekutina, asi krev, ale to nikdo neví. A ti jeho leopardi se prý zmenšili a teď jsou kocouři, kterým se říká plameny, jeden má měděnou barvu, druhý oranžovou a třetí jasně žlutou řeknu zasněně A tak tedy červený král je předkem všech obdařených dětí, dořeknu a tím ukončím příběh. snad si to pochopil řeknu a usměju se. |
| |
| Cože? Vyvalím oči na kuchařku, když mluví o trestech za neposlušnost. Říkáte, že prostě zařídí zmizení nebo roztrhání ve zřícenině? To je mi teda pěkná lotrovina. A to se na tuhle školu lidi hlásí? To já bych si to dvakrát rozmyslel, kdybych měl být někde, kde by to vedlo někdo podobný Bludům. A to s tou hypnózou a jinou totožností, to jakože si potom budu myslet, že jsem někdo jiný? Zakroutím nevěřícně hlavou. Pak poslouchám kuchařčino vyprávění o červeném králi... No abych pravdu řekl, tak z toho nejsem obzvlášť moudrý. Zní to všechno jako pohádka, jaké mi vypravovala chůva, když jsem byl malý. Takže jestli jsem to správně pochopil, tak Bludovi jsou potomci červeného krále? Zasněný výraz kuchařky při zmínce o třech barevných kočkách mi neunikne. A můžu někde narazit na ty barevné kočky? Jestli ano, mám před nimi být na pozoru, nebo patří k těm dobrým? A co dokážou? |
| |
| Kuchařka No tak to roztrhání to má na svědomí nejspíš Assa, který se mění v noci na vlkodlaka. Ano na tuto školu se hlásí, sice mají tušení že se tu něco děje, ale pokud jim, jak už jsme řekla, nezkřížíš plány a nebudeš na sebe upozorňovat tak tě nechají na pokoji. A navíc jsou tady výteční učitelé na různé obory. A ta tady umí hypnotizovat myslím že jedině Manfred Blud..Toho si taky viděl ve zřícenině. povzdechnu si Ano pohádka, takový jeho život však nebyl. A ano Rodina bludů patří k příbuzným Červeného krále. A vlastně i ti všichni které si viděl ve zřícenině. I já jsem jeho příbuzná řeknu, a rychle začnu mluvit o těch kocourech. Ti kocouři ještě žijí, snaží se pomáhat těm kteří to potřebují, a taky hledají ta místa kde se děje něco nekalého a tak se to potom třeba vyřeší.. Samozřejmě mají taky schopnost, z jejich kožichů sálá teplo, a když začnou obíhat třeba někoho kdo je zmrzlí tak místo kocourů uvidíš plameny...proto se jim taky říká Plameny zasměju se. A samozřejmě patří k těm dobrým dodám |
| |
| doktor blud Přecházím chodbami, a jdu se kouknout, do fialové jídelny, jestli tam nenajdu toho čaroděje. Když tam není tak se jdu alespoň podívat do zelené jídelny. Otevřu dveře a vejdu dovnitř, pár dětí se na mě koukne, ale pak odvrátí hlavy. Pořádně se rozhlédnu a uvidím vedle té zrzky Alex fialový plášť. Dojdu až k místu kde sedí a uvědomím si že je to ten kluk, kterého hledám. Pak promluvím Ahoj Alex, Arien a Mab. Doufám, že jste se již najedli a dopovídali, a ty Mabe půjdeš se mnou, no mám pro tebe něco co jsi chtěl. řeknu se úsměvem a pak hodím zlý pohled na Alex A až budete mít napsané úkoly, tak vy dvě přijďte do mé ředitelny. rozkážu a čekám jestli Mab půjde za mnou. |
| |
| Chtěla jsem říct něco co si o Bludovi myslím, ale když jsme si všimla že je u nás v zelené jídelně a jde k nám, tak jsem se raději zarazila. Jen jsem Mabovi rychle řekla Třeba ti to povíme později dořeknu když už je Doktor Blud u nás. Když nás pozdraví tak taky vyslovím pozdrav a zářivě se usměju jako kdybych ho viděla ráda pomyslím si a pak poslouchám co říká co by po něm mohl Mab chtít? zeptám se sama sebe a pak ještě řediteli odpovím. Pokusíme se být u vás v ředitelně co nejdřív, ale víte chtěla bych stihnout večeři. usměju se nevině a pak se ještě povzbudivě usměju na Maba. |
| |
| Rozloučím se s oběma dívkami a budu následovat ředitele...pomalu ho doběhu a zacu s nim mluvit...Reknu mu, ze mi pripada, ze ho žáci ve škole nemajizrovna "lásce" a zaptam se ho jestli ví proc to tak je. Pockam na odpoved .... |
| |
| Doktor Blud Kouknu se na něj a pak mu tedy odpovím. Ano vím, že mě někteří studenti nemají vlásce, ale to snad jako každého ředitele odkašlu si a pokračuji a většinou ti co mě nemají zrovna v lásce jsou ti studenti, kteří dělají problémy a nebo kamarádi těch průšvihářů, a vlastně proč to chceš vědět? dopovím a dál pokračuji v chůzi k ředitelně |
| |
| Udelat pohled jako, ze si myslim, ze v tom bude jeste neco vic, ale reknu mu ledabile: Ale jen tak. A tesim se az dojdeme do reditelny. |
| |
| Hmm, zajímavé, takže tu je plno lidí příbuzných a dokonce i kuchařka. Ale jak mohou být ty obdařené děti příbuzným červeného krále...to mi nejde do hlavy. Asi bude lepší to teď nechat být. No, jestli vám to nebude vadit, tak bych si teď na chvíli dáchnul. Jestli tu není nikde místo, tak si klidně lehnu na zem, jsem zvyklej a tak mi to vadit nebude. Rozhlédnu se po kuchařčině pokoji ale vidím jenom jednu postel. Jsem sice zvyklej spát na zemi a opravdu mi to nevadí, ale normální postel bych neodmítnul. |
| |
| Kuchařka Usměju se na něj Ale samozřejmě, že si můžeš dáchnout, A nemusíš spát na zemi, ve vedlejší místnosti je ještě jedna postel, takže se můžeš natáhnout tam řeknu s úsměvem a ukážu na jedny dveře. Doktor Blud Kouknu na něj Aha takže jen tak. Ale myslím si že to má stejně nějaký důvod prohodím jen tak A do té ředitelny se těšíš proč? Víš co tě tam snad čeká? zase řeknu jen tak a odtočím zraky na chodbu přede mnou. |
| |
| Sice nevim, co mě tam čeká, ale na tak dobre škole, kterou vede tak skvělý ředitel to snad nebude nic špatného....(řeknu podlízavě) |
| |
| Doktor Blud Otočím se a trochu pozdvihnu obočí pak se otočím zpět a vejdu do ředitelny, Pokynu mu aby si sedl a před něj položím kopiji seznamu studentů. Tady máš seznam studentů zatím v divadelním oddělení další ti dám někdy jindy řeknu mu a čekám jak zareaguje |
| |
| Poděkuju a zeptam se ho kdybych je tak mohl dostat zbytek...a pohleddnu na seznam a prohližim si jmena. A pak se zeptem jestli je na teto skole chvile treba neaký společenský večer kde by byli všichni studenti. |
| |
| Doktor Blud Kdy dostaneš zbytek to se ještě uvidí, a všechny studenty můžeš uvidět u večeře, bude to ve velké síni pod městem a tam se objeví všichni studenti i učitelé řeknu a pak se na něj zadívám Teď můžeš jít, ale neztrať ten seznam a nikomu ho neukazuj řeknu A teď už můžeš jít, pokud ještě něco nepotřebuješ dořeknu a čekám |
| |
| Odpovím mu, že už nic nepotřebuji a ještě jednou mu poděkuji za ten seznam a dam si ho do záhybu na svém plášti. Potom se otočím a odcházím do svého pokoje kde pohlížím na seznam... |
| |
| Chtěla jsem Mabovi říci co si o řediteli myslím, ale přeřušil nás příchod Bluda. Škoda, mohla jsem se seznámit s dalším člověkem i když mi ani nevadí že se to nepovedlo. Ředitel po nás chce abychom poté přišly. A taky má něco pro Maba. Takže se asi ten kluk s Bludem přátelí. Hm, Mab nebude můj kamarád. Nemám vůbec žádnou chut' jít po udělání úkolů k řediteli. A taky to Arien řeknu. "Já k řediteli nepůjdu..." |
| |
| Koukám se na Bluda dokud nezmizí z jídelny a pak se otočím na Alex Já bych za Bludem šla, jinak to bude horší Řeknu s úsměvem Co po nás ten Blud chce? Taky za ním nechci, ale zas eho neposlechnout? Zajímalo by mě co má pro toho Maba pomyslím si a koukám na Alex |
| |
| Po prohlednuti sznamu si ho opet vlozim do plaste a odchazim ze sveho pokoje...pujdu vyhledatMenfreda bluda..takze vyjdu ven a podivam se jestli na chodbe nekdo nestoji..potom vyhdu ven a pockam si az nekdo prijde. |
| |
| Aliens Procházíš se po chodbě, na oběd nemáš ani pomyšlení, tak sis řekl že se projdeš. Když dorazíš kousek od klučičích ložnic uvidíš postavu ve fialovém plášti. Nikdy předtím si ho tady neviděl, tak si řekneš, že je tu nový. Jdeš pomalu k němu a při tom se mu díváš na obličej. Mab Chvíli stojíš na chodbě a vidíš jak se k tobě blíží nějaký kluk též ve fialovém plášti a dívá se ti do obličeje, jako by ti z něho chtěl něco vyčíst. |
| |
 | Jdu k nemu a premislim jestli sem ho nekdy nespatril. |
| |
| Az k nemu dojdu tak se snazim navazat konverzaci |
| |
| Po zdravim ho a zeptam se, jestli tady nekde nevidel Bludova syna a zeptem se ho jestli on neco nepotrebuje..sam se predstavim a podamvam mu ruku..cekem jestli mi odpovi nebo alespon poda ruku take. |
| |
| Pozdravim ho a take mu podam ruku. A odpovim mu:Bludova syna jsem nevidel promin.Proc se ptas? |
| |
| Jen jsem ho hledal...kam jdes? |
| |
| Jen sem se sel projit nemel sem ani pomisleni na jidlo. A co ty? kam jdes. |
| |
| Už skončil oběd a studenti se odebírají do tříd napsat úkoly..obdařené děti jdou do královské místnosti, kde jich je jen pár (Arien, Alex, Mab, Aliens, Assa, Manfred, Zelda, Beth a další) Mab a Aliens se zatím baví a nemají pojem o čase, tudíž si nevšimnou že je čas si vzít učebnice a jít si napsat úkoly do královské komnaty. Ale to už k vám míří Manfred Manfred Blud Jdu kolem klučičích ložnic do západního křídla pro věci a pak do Královské komnaty, mám ještě pořád berle. Pozoruju chodbu před sebou a uvidím dvě postavy ve fialových pláštích. Snažím se jít rychle ji až dojdu k nim Co tady děláte? Nemáte náhodou jít do Královské místnosti si napsat úkoly? řeknu naštvaně a v očích mi zlověstně zablýskne. Dělejte ať tam nepříjdete pozdě jinak budete mít problémy a zůstanete po škole doplním a koukám se na ně. |
| |
| Reknu Manfredovi, ze jsme se zrovna bavili o tom, ze pujdeme,ale ze on nas ted zdrtel a at si radsi odhopka po svich. A utorchu se usklibnu. Pak reknu aliensovi, ze uz musime jit...otocim se, otevru dvere sveho pokoje a jdu si pro veci. Pak vyjdu zase ven a jdu rovnou do Královské místnosi. |
| |
| Manfred Blud Zavrčím Takhle se mnou mluvit nebudeš, je ti to jasný? Ještě jednou a budeš toho nadosmrti litovat řeknu nakvašeně a rozejdu se do královské místnosti Sednu si na své obvyklé místo a čekám až všichni příjdou. Už tu sedí Assa a Zelda. |
| |
| Slova bluda mi sli jednim uchem tam a druhym ven.Dojdu si pro veci a mirim rovnou do kralovske misnosti. |
| |
| Jdu do kralovske mistnosti a sednu si dal od manfreda a cekam co se bude dit... |
| |
| Ja jdu take do kralovské mistnosti a a nekde si sednu kde je volno a vyckavam. |
| |
| Kuchařka Když si šel Bojen lehnout, tak chvíli sedím na piju čaj, potom se rozejdu do kuchyně. A tam dělám své povinnosti. Bojen Bened probudíš se, a nedá ti to. I přes upozornění kuchařky se rozhodneš najít knihovnu. Vstaneš a vejdeš do pokoje kde jste jedli tak uvidíš kromě dveří ze kterých jste vyšli menší dveře na druhé straně místnosti. Jdeš k nim a otevřeš je. Za nimi se táhne schodiště, jdeš po nich na horu a ocitneš se na dalším schodišti, jedno vede vzhůru a druhé dolu. Vydáš se po tom dolů. Ocitneš se na jednom podlaží a vykoukneš z okna uvidíš spoustu domů. (jsi v hudební věži v západním křídle akademie) potom se vydáš zase směrem dolů, skoro dole vidíš po své levici dveře, které jsou zabezpečeny závorou. Pak uvidíš naproti schodům další dveře..rozejdeš se knim a s vrzáním se otevřeš..potom se vydáš hledat knihovnu... (knihovna je někde u královské místnosti) V královské místnosti začíná se to zaplňovat a už tam přišli všichni, Manfred si všechny změří nepřátelským pohledem a čeká až se všichni sehnete nad učebnicemi a začnete psát potom sám sehne hlavu a v tichosti píše. Jen někdy zvedne hlavu a zkontroluje vás. V místnosti už je slyšet psaní tužky po papíře, listování v učebnicích, občasné kýchnutí atd.. |
| |
| Tak pisu a koukam do ucebnic ...... |
| |
| BUdu si prohilzet ucebnnice a psat do sesitu...pak se podivam po ostatnich pak zustanu na chvili pohledem na Aliensovi a mrknu na nej...a pisu dal... |
| |
| Kouknu na Maba a prknu na nej a uz nepisu ani si nectu uz me to nebavilo tak sem prestal. |
| |
| Poslu mu kulicku z prave kapsi. |
| |
| Vezmu si tu kulicku a dam si ji do kapsy sveho plaste a zase zacnu psat...a za chili se podivam jestli se nekdo nevsimnul transportu kulicky.... |
| |
| MAnfred blud Pozoruju Maba a Aliense, koukám co dělají Teď se nenechám rušit pak to s nima proberu řeknu si ale všimnu si taky že Aliens nic nedělá Aliensi začni si pstát úkoly a rychle jinak zůstaneš po škole..vlastně ještě jednou tě takhle napomenu a budeš po škole, takže se mi snaž nejít na oči řeknu ostře a paks e věnuji svým ukolům |
| |
| v duchu si rikam ze je to pakos. Zacnu psat listovat v ucebnici. |
| |
| Udelam si z propisky flusacku a ohlednu se jestli kouka blud a kdyz ne tak vystrelim po nejblizsim cloveku v okoli krome Maba |
| |
| Manfred Blud v poklidu si píšu úkoly a pořád koukám co kdo dělá a jestli pracuje. Sklopím hlavu nad učebnici a v tom mě něco trefí, zvednu rychle hlavu a koukám odkud to přišlo. Všimnu si že Aliens má flusačku tak vstanu a rozkřičím se Sakra co si o sobě myslíš? Máš dělat úkoly a ne se chovat jako malý harant!!! A teď toho mám akorad dost , budeš po škole takže domů pojedeš až, až v sobotu večer je ti to jasný?!? dej mi tu flusačku a konečně začni něco dělat při tom přejdu k němu a mám naštvaný výraz Mám ho zhypnotizovat? Nebylo by to dobrý ale pak večer to udělám Pomyslím si a čekám až mi dá tu flusačku. |
| |
| Nějak nečekám na odpověď Alex a vydám se směrem k šatnám výtvarného oddělení a vezmu si učebnice potom se vydám do královské místnosti. Občas kouknu na Alex, která jde vedle mě. Usadím se na své obvyklé místo a na místo vedle mě ukážu Alex aby si sedla. Pak píšu úkoly občas se kouknu kdo co dělá Sakra jsme jako Manfred Řeknu si jednou se náš pohled střetl a tak jsme radši rychle sklopila oči. V klidu píšu když Manfred vyjede na Aliense a snažím se zadržet smích při pohledu na Manfredův obličej tak se začnu smát i když vím že mě za to nečeká nic dobrého. Všimnu si totiž jak mu v jeho očích zajiskřilo a to vždy znamená že se vás pokusí zhypnotizovat..ale i přesto všechno se směju i tomu postoji jak čeká až mu podá flusačku. |
| |
| Manfred blud když uslyším smích tak se kouknu kdo se to směje . Zjistím že je to Arien A sakra co si o sobě myslíš ty?? nesměj se mi..Po škole zůstat sice nemůžeš ale nějaký ten trest vymyslím to se neboj a už se přestaň tak hloupě smát a pracuj. Začnu něpříčetně řvát na Arien a pak svůj pohled stočím zpět k Aleinsovi |
| |
| Vstanu a klidným hlasem reknu Manfredovi, aby se posadil a nekřičel tady, že se neda pracovat při takovém rámusu...pak se v klidu posadím zpět na své místo a zadívám se s usmevem na arien a pak na Alinese. POtom se podivam na Bluda a pockam co udela... |
| |
| Slozim flusacku z5 do propisky a chichotavym podledem se zadivam do ucebnice.Podivam se na Arien jak se smeje a pak na Maba. |
| |
| Snažím se uklidnit, ale když Mab na Manfreda promluví tak se začnu ještě víc smát Tohle bych si k němu asi nedovolila..ale alespoň je tady legrace.. a menší trest přežiju!! poymslím si a koukám co Manfred udělá pak se usměju na Maba a na Aliense. Po chvíli si stoupnu Manfrede nerozčiluj se, nikdy jsme si nemyslela že se necháš takhle vytočit. A Samozřejmě že ten trest co pro mě vymyslíš příjmu řeknu už uklidněná a začnu si psát znovu úkoly |
| |
| Manfred Blud Začínám být nepříčetný hlavně po tom co Mab řekl ať jsem klidný Sakra Mabe ty budeš taky po škole a budete mít i s Aliensem hodně velký trest, a teď jestli nebudete v klidu pracovat tak to bude ještě horší kouknu se Mabovi do očí a pak se otočím na Aliense...Sakra to už tu nemám žádnou autoritu? Zmetci jedni obdaření pomyslím si ale z přemýšlení mě vytrhne Arienin hlas chtěl jsem se rozkřičet ale něco mě uklidnilo Sakra co se to se mnoud ěje už jsem snad měkota? To se ti přičte k trestu, a teď všichni pracujte a opovažte se ještě rušit jinak to odnesete všichni a to by jste jistě nechtěli řeknu ale už to není ten naštvaný tón..... pak se posadím a letmo si všechny prohlídnu..pak se kouknu na Assu a kývnu hlavou. |
| |
| Po tom co Manfred řekl...podivam se na nej a vsimnu si ze neak kyvl hlavou. Potom zvednu ruku jako, ze chci neco rict a pockam co na to on... |
| |
| Manfred Blud všimnu si že Mab zvedl ruku Sakra co pořád chce to už není normální, ale proč se sakra už nemůžu rozčílit? nadechnu se Co sakra chceš Mabe? Jestli to není důležité tak mi to neříkej řeknu mu a koukám se na něj. |
| |
| ja se skovanej smeju v ucebnici a ukazu na arien ze je super ze sem to od ni necekal. |
| |
| Poslu mabovi dopys ve kterem stoji: Uz me to nebavi s nim neco bych mu provedl mam zalusk na nejake kouzlo male ale smesne a neskodne:-).: a nenapadne na nej houknu. |
| |
| Reknu mu, ze se mi nezda spravne udelit mi takovi trest kdyz sjem se chtel jen ucit...potom nanáadně poslu klucku zpet a v kulicee je ted neco noveho a (to co to je se dozvi aliens ve zprve jen pro nej :-)) Ale stále držím pohled na Manfredovi...a cekam co rekne... |
| |
| Manfred blud Jasně náš pan chytrolín se chtěl jen učit, ale to že teď vyrušuje tím posíláním kuličky tak to ho absolutně nezajímá, takže Aliensi dej mi k sakru tu kuličku. A ty Mabe máš smůlu z toho trestu se už nevykroutíš a vlastně vy tři budete mít skoro stejný trest takže si ho pořádně užijete. Vlastně pokud takhle vyrušujete tak jistě máte napsaný úkoly. Takže s trestem můžete začít hned. A to bude jen začátekŘeknu posměšně. |
| |
| Stoupnu si a podivám se na židli kde jsem před tím seděl...sundám si plášť dám ho přes židli sednu si na zem,ale pak zase rychle vstanu apk si obleknu plášť a zase si sednu na židi a zacnu se ucit... |
| |
| Strcim si kulicku do kapsi ai ignoruji manfreda. Pomislim sito se pako uz nema skoro zadnou autoritu.A pisu is ukoli. |
| |
| Manfrede tak co máme dělat: a kdy tě vlastně napadlo co budeme dělat?? nevím jak by tě to mohlo v tom vzteku napadnout! řeknu mu vážně a při tom si myslim Sakra jestli si to u něj rozházim tak mě odsud můžou vykopnout a kam bych pak šla? To je jedno postarám se o sebe při tom koukám na Manfreda |
| |
| Manfred blud nevěřícně koukám na Maba co dělá a pak na Aliense co si o sobě vůbec myslí. Když na mě promluví Arien tak jen s klidem odpovím No tak teď vás zavedu do knihovny a tam budete rovnat knihy, utírat prach a pavučiny, takže vstanu Pojďte za mnou, Jo a tady to teď bude mít na starost Assa se Zeldou. Sbalte si věci a pojďte!! |
| |
| zbalim se a vezmu si svoji oblibenou knihu :Kouzla pro zacatecniky a zkusenejsi. Ta arien je teda trida kdyby ji vyhodili nevim co by delala kdyz za to muzu ja.kouknu na Manfreda a reknu:To je vsechno super.usklibnu se na nej a usmeju se na Arien a Maba. |
| |
| Zvednu se a sbalis si veci. No nic lidi jdeme...Nevite nekdo kolik je hodin? Jdu ke dveřím.Tak kdy chcete vyrazit? |
| |
| Pomalu se rozejdu k Mabovi a pritom se smeju Manfredovi. |
| |
| Probudím se a zjistím, že kuchařka mezitím někam odešla. Prospal jsem se celkem dobře a jsem najednou plný energie a tak přemýšlím, co podniknu. Nechce se mi tu nečinně sedět a čekat, napadne mě jít se trochu podívat do tajných chodeb. Tajné chodby na hradě, to je moje. Na Strádovické tvrzi žádné nebyly, protože to byla jen kamenná věž, stavení pro zvěř a čeládku ohrazené dřevěnou palisádou. Ale jako malý jsem slýchával o tajných chodbách pod svatyněmi keltských druidů u nás Čechách. A na Housce taky byly a několikrát jsem se v nich byl podívat. Takže to byla jasná volba. Něco si pamatuju z toho, jak jsme šli tajnými chodbami z kuchyně, takže bez problémů najdu vchod do chodeb. Je tam ale tma a nikde nevidím ani nenahmatám žádnou louč. Ale napadne mě vyzkoušet zapalovač. HEURÉKA. Ze zapalovače vyšlehne ohínek a já se usměju. Takový vynález z tohoto století začíná líbit čím dál víc. Nějakou chvíli se motám chodbami, stoupám po schodech a pak zase scházím dolů, občas naslouchám u zdí, jestli neuslyším hlasy. Občas narazím na nějaké dveře a občas je otevřu a zvědavě nakouknu, co za nima je. Ale jen nějaké místnosti, nic mě nezaujme. Pak se najednou zarazím Jsem já to ale hlava dubová!" zakleju nahlas. Ale uvědomím si to a rychle ztichnu. Vždyť jsem si zapomněl značit nějak cestu. Zase ta moje proklatá zvědavost! Teď netrefím zpátky! Kat aby to spral! Pak ale jenom pokrčím rameny a pokračuju dál. Nakonec dojdu až k nějakým bytelným a zdobeným dveřím, kterými chodba končí. Opatrně je otevřu a ocitnu se v jakémsi velkém sále. Jsou v něm velká vrata za nimiž se ozývají nějaké hlasy. Přitisknu se ke dveřím a uslyším nějaký hlas jak říká: Posaďte se a nekřičte tak, při takovém rámu se nedá pracovat. Pak se ozve něčí smích a jiný hlas: Sakra Mabe, ty budeš taky po škole... poslouchal bych dál, ale co když někdo vyjde ven a uvidí mě. Jdu k dalším dveřím... Dojdu k jedněm nad kterými je nějaký nápis. Rozluštím ho jako že by to mohla být knihovna. Svitne mi v hlavě, že tohle bych zrovna potřeboval a blahopřeju si ke štěstí. Mohl bych tu třeba přijít na to, co znamenají ty runy na mém meči. Chvíli poslouchám, ale nikoho neslyším a tak dveře otevřu...ale hned jakmile vstoupím mi zmrzne úsměv na tváři. Vidím velkou dlouhatánskou místnost, po jejichž stěnách jsou police s knihami, upřostřed taky stojany a police s knihami, a vždycky až do tří pater. U některých polic jsou dokonce přistavěné žebříky, protože se na ně z podlahy nedá dosáhnout. A těch knih tu jsou stovky, možná tisíce... Kdo v takovém množství může něco najít? Znechuceně si odplivnu a přemýšlím co teď, pak mi ale padne pohled na zvláštní kouli pomalovanou nějakou mapou. Zvědavě k ní přijdu blíž a začnu si ji se zájmem prohlížet. Poznám, že je na ni namalovaná mapa, snažím se číst názvy, ale plno mi jich nic neříká nebo jim nerozumím. Vrtá mi taky hlavou, proč je ta mapa na kouli. Vždyť je země přece placatá! Pak nad tím mávnu rukou. Přijdu k jedné z přízemních polic a vezmu do ruky první knihu, kterou nahmátnu... |
| |
| To co se děje v královské místnosti je zábavné. Rzolobenej Manfred je k popukání. Naštěstí se udřžím svoje pocity pod kontrolou a nezačnu se smát jako Arien. Už mam průšvihů dost a nedohlám na sebe ještě upozorňovat nevhodným chování. Proto si potichu píšu úkoly a nenápadně sleduju co se děje kolem. A že je to fakt legrační. Jenže legrace skončí ve chvíli když dostane Arien s tim neznámym klukem s flusačkou trest. Chudáci. Snad se je Manfred nepokusí zhypnotizovat... Znovu se začnu věnovat učení. |
| |
| Manfred Blud Vstanu a přejdu ke dveřím...Takže.. S vrznutím je otevřu Můžete jít do knihovny řeknu jim a ukážu na velké dveře počkám až tam vejdou a ještě za nimi zavolám Takže hezky to srovnat vyčistit pavučiny...jo a taky je potřeba na policích utřít prach a hlavně v těch uplně nahoře tam je toho pěkný nános řeknu se škodolibým smíchem a jdu zpátky do královské místnosti a pak si sednu na svoje místo a dělám jako že se nic nestalo. |
| |
| Vstanu a zabalím si věci, nic neříkám jen se usměju na Alex a pak jdu za Manfredem ke dveřím a při utírání prachu otočím oči v sloup sakra tak vysoko se mi teda líst nechce Řeknu si a otevřu dveře tý starý knihovny. Když jsem venitř tak se otočím na Maba a na Aliense No Tak jsme to schytali, no alespoň máme co dělat zasměju se kdo bude utírat prach tam nahoře? zeptám se a pak můj pohled zachytí nějakýho muže u glóbusu Sakra není to ten co byl ve zřícenině?? ne vždyť měl brnění neupozorním na něj a jdu k němu |
| |
| Když vejdeme do knihovny..podívám se až nahorů a zjistím, že je to opravdu celkem vysoko a tak mě napdna...a v tiöm zhlédnu někoho koho vůbec neznám ,ale Arien vypadá, že už ho viděla...No nic počkám si co se z toho vyvrbí... |
| |
| Jsem tak zabraný to té knihy a prohlížení globusu, že vůbec nezaslechnu něčí hlasy za dveřma knihovny. Pak se najednou otevřou dveře a vejde několik osob. Zůstanu zkoprněle stát, nemám ani čas se nikam schovat. Jedna z nich k nim něco promluví, ale nerozumím co a pak odejde. A pak si všimnu, že je mezi nimi jedna z těch čarodějek, které jsem onehdy potkal v té zřícenině onehdy...vždyť to bylo včera! ale připadá mi to jako před měsícem..). A ty druhé dva neznám. Všimnou si mě taky a zamíří ke mě. Teď už stejně nemá cenu nikam se schovávat, tak zůstanu stát tam kde jsem a počkám, až se ke mě přiblíží. Vzpomenu si taky, jak mě tehdy pěkně dali tou svojí magií. Snad mě s ní znovu nepočastují.... Zdravíčko ...řeknu přátelsky. |
| |
| Ahoj! Na čem tady makáš? A kdo jsi? Ja jsem Mab ta dívke přede mnou je Arien a ten muž je aliens...Počkám na odpověď toho podivně vypadajícího člověka...a pro jistotu si stoupnu k arien abych ji mohl v případě utoku krýt... |
| |
| Zadívám se na něj a počkám až Mab domluví pak ho pozdravím Taky zdravím...my jsme se už viděli že?! Tam ve zřícenině. pak se nadechnu a pokračuju Co tady děláš? Hledáš něco? Klidně ti pomůžeme. řeknu přátelsky pak se na něj zadívám a prohlídnu si ho potom a trochu roztržitě řeknu ehmm neměl si dřív brnění? A jak si se vlastně dostal do akademie? Musí si připadat jako u výslechu nebo jako při zkouškách svým myšlenkám se usměju |
| |
| Podívám se nově příchozího a slušně ho pozdavím.Hledáš něco šefe nebo to máš taky za trest jako my????Jsme tu že jsme si dělali srandu z Manfréda a byla to fakt sranda aspon pro mě.Vezmu nejakou knihu kouzel a učím se lkouzlo s ohněm (zapálení ohně) Tak tohle je dost dobry to by se mohlo někdy hodit.Sednu si na židli a učím se. |
| |
| Bojen Bened ze Stradovic Kývnu hlavou směrem k tomu jenž se představil jako Mab a pak promluvím Na ničem nemakám po tom upřu svou pozornost na tu čarodějku co byla ve zřícenině Arien. Na její odpovědi ochotně odpovím, co kdyby se mohla naštvat a použít svoji sílu. Ano již jsme se viděli. Brnění jsem dříve měl, ale kuchařka mi dala věci na převlečení abych nebyl nápadný. A do Akademie mě pustila kuchařka pak se zamyslím jestli jim mám říct co tu hledám, rozhodnu se že jim to řeknu jistě se tu dobře orientují No hledám knížku o runách, aby tam byly ty runy přeloženy. Nevíte kde by jsem jí mohl najít? zeptám se a pak se ještě zeptám Jak to že tady máte zeměkouli kulatou? Vždyť je přece placatá Trochu rozpačitě se kouknu na Aliense Šéfe? A Ten Manfred to je Blud že? Ten který umí hypnotizovat! A co tu máte vlastně dělat koukám se na ostatní |
| |
| Podívám se něj a řeknu No s tou knižkou ti mužeme pomoci, ale taky nvím kde je...cekej POdívám se po knihách a pak stejne jako Aliens shanu po carodejnych knihach, ale hladám kouzlo, které by to tu mohlo uklidit za nás...nebo neco co yb mohlo být použito na hledání te knihy...prohlížím si ji jestli tam nahodou neco nebude... |
| |
| Aha tak Kuchařka řeknu a zamyslím se Kuchařka co ta s tím má společného, zajímá mě to..snad to půjde zjistit. A myslím, že tu nějaká knížka o runách určitě je. Mělo by to být seřazený podle abecedy..ale ještě zjistit jak se ta knížka jmenuje Řeknu se smíchem a přejdu k policím a zkoumám jak jsou knížky seřazeny. Př jeho slovech o zeměkouli se zasměju..Ale zeměkoule je kulatá...musíš pocházet z hodně dávné doby.......A Manfred je Blud, který hypnotizuje to máš pravdu..A nemá vůbec smysl pro humor. řeknu mu a dál pokračuju v hledání knížky o runách. |
| |
| Já šéfe říkam všem .Jo Blud je manfréd a hypnotizovat umí ale mě je to jedno.Máme to tu uklízet ale všichni na to kaslou.Tak se aspon naučim nová kouzla.Pomalu začínám hledat knihu o ruinách abych mu pomohl.Ruiny naco to asi bude mít ne nespustím ho z očí pro jistotu.A hlídám nově příchozího ocima . |
| |
| Uklízet? Blobost! Jo tady je to! Zacnu preríkávat zaklínadlo, které znám už od mládí...které působí jako spolehlivá uklízečka...No vidíte a je to hotoví ani s tim nebylo moc práce..sice jsme trochu vycerpán, ale až se vyspím tak budu zase "ready." Takze jeste ta kniha...nic tady nevidím tak to asi budeme muset hledat "manualně."A začnu hledtak v knihovněTo je na nic rozdělíme si to na tři díly ok? Ja budu uplně v pravo, Alines uprestřed a ty u toho globusu budes v levo jo? A ty Arien prosím hlídej u dveří..doufám, že nás Manfred nesleduje nějak jinak... |
| |
| Se zájmem koukám co dělá Mab Ty jo to je super a je to bez práce.zasměju se pak poslouchám jak rozděluje kdo bude kde hledat a malinko se zamračím, né že by mně to vadilo, ale chtěla jsem hledat, alespoň by nebyla nuda. Pak mě něco napadne Ehm myslím že ty dveře by mohli jít zavřít, určitě půjdou a navíc ještě jedny oči se hodí zasměju se A mohli by jsme to mít rychle nalezený řeknu a čekám jak odpoví |
| |
| Myslím, že by to nebylo rozumné, ale pokud chces muzes hledat a ja budu hlídat u dveří...mozna, ze to bude lepsi jsem jeste celkem vycerpany... Pujdu tedy ke dverim a pohledem ukzau Arien, aby tedy sla hledat a sam se rozhlízím po chodbe... |
| |
| Jo jasne.Už na to jdu.seberu se jdu do prostřed pomalu hledat knihu a u toho i potichu zpívám.Mabe vypadáš nějak divně mel by sis jít lehnout. a včkám na jeho odpověd. |
| |
| Akorad zaslechnu Aliensovu nabídku a svalím se ke dveřím..sice nejsem v bezvědomí, ale sotva sedím...dívám se do chodby a řeknu:Ne to je v pořádku to zvládnu, ale dekuji. A dívám se dál do chodby. |
| |
| dobře, tak jdu hledat, ale doufám že ti to nevadí řeknu směrem k Mabovi a jdu k té straně knihovny kde měl hledat on... jsme zabraná do myšlenek. Koutkem oka zahlédnu jak se Mab svezl podél dveří, ačkoliv řekl, že je v pohodě, tak se k němu rozejdu a starostlivě se na něj kouknu. Měl by sis jít opravdu lehnout a odpočinout si, A nebo opřít se o dveře a schrupnout si. Ale je to jen na tobě řeknu mu a dívám se na něj. |
| |
| v královské místnosti Je ticho, teda kromě zvuků které vydávají pera píšící na papír či občasné posunutí židle atd.. Pak se otevřou dveře s do nich vstoupí Doktor Blud. Doktor Blud Vejdu do královské místnosti a přelétnu pohledem, kouknu na Manfred a a pak na Alex Zdravim, prosím tě Manfrede půjdeš se mnou a ty upřu svoje oči na Alex Ty Alex taky půjdeš, sbalte si věci počkám na vás. A teď to tu bude mít na starosti až do sedmi hodin, kdy bude večeře, Assa se Zeldou řeknu a pak se zamyslím Manfrede kde je ta Arien a ti dva obdaření? zeptám se a když se dozvim že mají trest v knihovně tak se s tím spokojím tak pojďte za mnou vy dva řeknu Alex a Mafredovi při čemž se vydám ke dveřím Manfred Kouknu se na otce nechápavým pohledem ale začnu si balit. Pak mu odpovím na jeho otázku Ta hroná Arien a ještě horší Mab a Aliens jsou v knihovně a zabývají se tím aby byla čistá bude jim to trvat dlouho řeknu a přejdu k tátovi potom se kouknu na Alex a v očích mi nebezpečně zablýskne. v knihovně uslyšíte kroky tak ztuhnete, ale za chvíli uslyšíte i zvuk otevírajících se dveří a jejich bouchnutí tak si oddechnete a pokračujete dál.. Možná že někdo z vás zachytí hlasy, které vycházejí z Královské místnosti, potom uslyšíte kroky které se pomalu vzdalují od vás. Bojen Bened Šéfe říkáš každému, aha. Tak to se tím asi nemám zaobírat řeknu a potom teda začnu hledat knihu o runách Ale jak to mám udělat když neumím číst? Teprve mě to měla kuchařka učit řeknu si a tak teda vždy knížku vytáhnu a kouknu se jestli tam není nějaký obrázek který by byl podobný runám. Jsme tak zabraný do hledání, že nic nevnímám a pokračuju dál. |
| |
| Podívám se na Arien a trochu zesláblím hlasem odpovím:Ne to je v pořádku, ale děkuji...musím hlídat u dveři a mužu tady sedět takže si odpočinu... Pak pohlédnu opět do chodby jestli někdo nejde... |
| |
| Vůbec se mi nechce s Manfredem a jeho otcem někam jít. Mám pocit že se něco stane. Jenže nevím jak tomu zabránit. Jít prostě musím. Vždyt' Blud je ředitel a já si uvědomila, že kdyby mě odsad' vyhodili nemam kam jít. Takže mi nezbývá než mlčky ředitele následovat. Však já se umim bránit. |
| |
| Doktor Blud Vypadáte že jdeme do ředitelny, ale před ní uhnu a jdu dál do západního křídla. Otevřu dveře, které tam vedou a které též vedou do hudební věže. Pak otevřu dveře, které nejsou moc vidět, vlastně nebyly vůbec vidět pro toho kdo nevěděl, kde jsou. Pobídnu Alex ať tam vejde, ale Manfreda zarazím, aby tam nechodil. Pak zavřu dveře a zamknu je. Už na nic nedbám a jdu do pokoje, který mám v západním křídle. Manfreda tam nechám ať si už dělá co chce, ale potom mi to nedá a otočím se „Tohle jsem měl namysli když jsem něco večer říkal. Teď jsme se jí zbavili alespoň na chvíli..až bude zesláblá tak jí zhypnotizuješ a tak vše půjde vše hladce. Vlastně mi to řekl Dědeček řeknu a už dokráčím nevím jestli to Alex slyšela ale je mi to jedno..nebude se moc bránit. |
| |
| Pokrčím rameny dobře jak chceš řeknu Mabovi a přejdu k poličkám plným knih a pomalu začnu studovat, která by mohla být ta pravá o runách. Ldyž zaslechnu kroky tak se kouknu na dveře ale když nic tak se otočím zpět ke knihám. Zajimalo by mě kdo to tam v královské místnosti byl a co tam dělalřeknu si při tom co hledám. |
| |
| Sakra. Já jsem tak pitomá. Takhle hloupě se vlákat do pasti. Vždyt' jsem to měla čekat. Blud je slizskej parchant a kdybych mohla tam ho namístě zabiju. Ale bohužel nemůžu. Brání mi v tom zamčené dveře. Slyším vše co Blud řekl a zamrazí mě na zádech. Zhypnotizovaná... ne. Já nechci. Já chci odtud vypadnout. Vím že panika je na nic, ale alespoň na chvíli pomůže. Začnu řvát pomoc a doufám že mě někdo uslyší. Když zjistím že ne panika mě přejde. Teprve ted' se rozhlédnu po místnosti kde jsem uvězněna. |
| |
| místnost ve které je Alex uvězněna Je to tmavá místnost, s malým okénkem, které je hodně vysoko takže se nedá vykouknout ven, ale zaručuje alespoň trochu světla. V rohu je postel, z dálky vypadá měkce ale když si na ní někdo sedne tak je tvrdá.. na ní je malý polštář a přes jí je přehozená bílá látka, které má sloužit jako deka. Celá místnost je z kamene a v rozích jsou pavučiny, působí chladně a bez života. A jelikož je z kamene tak je v této místnosti zima a docela vlhko. |
| |
| Nesnáším uzavřené malé místnosti. Připomínájí mi můj dřívější pokoj po smrti matky. Dojdu k posteli na kterou se posadím. Je opravdu hodně tvrdá. Protože mi je celkem zima shoulím se do rohu a přikreji se tou dekou. Pořád mi je ovšem zima. Ale to je způsobeno spíše tím, že se cítím tak bezbraná. Nemůžu dělat nic, jenom čekat až si pro mě příjdou. Na tváři se mi objeví malá slzička. Proč jsem vlastně tady? V týhle pitomý akademii? Proč? Proč se muj život tak změnil... Už ani nemam chut' nic dělat. Jenom doufám, že mě bude Arien hledat. |
| |
| Sedím u dveří a vtom uslyším, jak se otvírají něaké dveře...asi uz jdou do řiditelny...a pak uslyším jen tak trochu dívčí výkřik...jsou to snad halucinace? Asi ano..uvažuji...ale co když ne co když tam opravdu někdo křičel o pomoc?! Pomalu se zvadnu a řeknu:Slyšeli jste to? Něco jako dívčí výkřik...nevím jestli se mi to jen zdálo, ale znělo to tak. Potřebuju tu kuličku co jsme posílal Aliensovi! Dal jsem do ní část své many a teď y mi pomohla... |
| |
| Nechápavě se otočím na Maba Něco slyšel?? no nevím, ale je to možný zvuky jsou tu docela hodně slyšet zvlášť když je takhle ticho. po mých myšlenkách pak promluvím Nevím, ale asi jsem nic neslyšela. Kdo by tady mohl křičet? Možná....to bude..ne to asi ne. řeknu neurčitě svoji myšlenku kterou zavrhnu pak se zamyslím Kulička? To je ta co jste si poslali před tím než Manfred úplně vybuchl?? zeptám se při čekání na odpověď hledám knížku |
| |
| Jo to je ona...co jsi to nedořekla?! Hele jestli neco vis tak to radsi rekni, protoze jak uz jiste vis na tehle skole je vsechno mozne... |
| |
| Mno možná to mohla být Alex, možná, ale nevím to jistě, opravdu ne. A Máš pravdu tady jsou všeho schopní Ale jestli jsou zlý tak proč mě sem příjmuli? No nebudu to řešit No ale až najdeme tu knihu tak by jsme se mohli porozhlédnout a najít toho kdo křičel řeknu a při tom se dívám někam do stracena |
| |
| Dobře..tak snad ji uz brzo najdete..dovela rad bych vedel co nebo kdo to byl/o... |
| |
| V knihovně Aliens po chvíli hledání najde knížku o runách, a hlasitě vykřikne až nadskočíte. Bojen k němu přiběhne a koukne na to . Jo to jsou ty runy co mám na meči vezme knížku do rukou pak se na vás koukne Já půjdu za kuchařkou aby no abych viděl ty runy řekne a ještě dodá Děkuji vám za pomoc a na shledanou s tímto odkráčí z knihovny na hlavní chodbu,a když se ho snažíte najít tak ho nevidíte, protože je rychlý a zmizel do tajné chodby. |
| |
| Tý jo! Co to bylo? Kam zmizel? No nic jdem zkoumat...ale jak to asi ted najdeme když už to není slyšet..nevíte někdo..za předpokaldu že to byla alex kam by s ni mohli jit? |
| |
| u Alexina “Pokoje“ Na dveřích, které jsou zavřené, se otevře při zemi malý otvor a někdo ti tam strčí vodu, oschlou slaninu a malý kousek chleba. Viděla si jen ruku v černý rukavičce ale jinak nic víc. |
| |
| Podívám se na“Bojenem“ a potom se otočím zpět do knihovny Ty vado nevim co to bylo, ale je opravdu rychlý, ale je to dobře ještě by ho někdo viděl...A pokud to je Alex, tak...Před večeří jsme měli jít obě do ředitelny.. a tak dejme tomu, že jí ředitel vyzvedl v královské místnosti..to by vysvětlovalo ty kroky..a možná že šel směrem k ředitelně..a od tamtud by jsme měli hledat..Co vy na to?zeptám se Jestli to je Alex, tak snad jí Manfred nezhypnotizoval Pomyslím si |
| |
| No možný to je..spiš pravděpodobný...myslím, že je to dobrý nápad. Každopádně nesmíme a zároven musíme být slyšet, protože: Nesmíme být slyšet, aby nás nehytl něaký člen Bludovi rodiny a také musíme být slyšet, aby nás slyšela ta soboa co vykřikla... |
| |
| Vezmu si to jídlo a pití co jsem dostala a posadim si s tím na postel. Nemam moc hlad a tak si chleba a se slaninou schovám. Stejně to nevoní moc vábně a nevim kdy se mi to bude hodit. S vodou mě něco napadne. Skleničku vody položím na zem, dojdu ke dveřím a v jejích dolní části začnu hledat ten otvor. Doufám že ho najdu. |
| |
| Usměju se tomu co říká Mab Jo Jasně , to je dobrý nápad..ale jelikož Bludovi jsou všude a navíc když je teď takový ticho tak bude slyšet skoro každý šustnutí. Ale jediný problém je že je tu tolik tajnech chodeb, tolik místností o kterých třeba nikdo nemá potuchy nebo jen pár lidí...takže ten koho hledáme může být kdekoliv. odmlčím se a pak mě ještě něco napadné kde mi mohl někdo být A nebo potom bude někdo ve zřícenině, kde je plno kopek, Ale to asi ne protože se ten křik ozval zevnitř že?!? zeptám se Maba. |
| |
| Alex hledáš ty dvířka a potom někdo kolem dveří projde se světlem a ty uvidíš malou škvírku kterou prosvítá světlo. Ten někdo kdo ti dal jídlo dvířka nedovřel |
| |
| Jo bylo...Musíme ryhle jit at uz je to co je to..jestli to ma neke potize tak uz bychom tomu za pul hodiny moc nepomohli tekze rychle ja pujdu od reditelny do prava a ty s alinsem do leva ok? A dobehnu kreditelne... |
| |
| Tiše se uchechtnu a dvířka pootevřu. Vezmu si sklenici vody a snažím se aby voda dvířky protekla. Někomu snad bude divné když bude na chodbě kaluž vody. Poté zkusím znova zakřičet. Jenom doufám, že mě neuslyší Bludovi. |
| |
| Slyšíte to? Šlo to jesně od tamtud...pojdte rychle! Aniz bych na ne cekel rotbehnu se po hlase najednou ukouznu na necem na podlaze, spadnu, ale na stesti se mi nic nestalo ohlídnu se za tím...a zakřičím, ale jen tak, aby to slyseli mi spoluzaci...:Pjdte rychle ja tady na vas zatim pockám...sice jsme spadl, ale nic mi neni. A cekam na prichod spoluzaku.. |
| |
| Srozumitelně slyším to co někdo řekl venku na chodbě. Ze zvuku poznám hlas toho kluka který byl s náma v jídelně. Prý spadl...zřejmě po mé vodě. Ups. To jsem v úmyslu neměla ale na tom už nezáleží. Hlavně že mě za chvíli osvobodí. |
| |
| Rychle běžím za Mabe a nevim proč mi připadá směšný jak tam sedí na zemi. Pomůžu mu vstát tak a teď najít kde je uvězněná. Pokud dobře koukám žádný dveře tu nevidim řeknu a zadívám s e na podlahu. |
| |
| Děkuji.No jo máš pravdu...to je divné...prosím tě zkus to něak otevřít nebo něco ja už na to namám sílu... Řeknu Arien a pak začnu ždímat svůj plášť...To je divné buď tam teče voda..což vylučuji, protože není nic slyšet a nebo tam někdo musí být..takže to musíme otevřít ať je to kdo chce. Hlavně prosím rychle... |
| |
| Znovu uslyším hlasy a v jednom z nich poznám Arien. Hurá. ted' se jenom musej dozvědět že tady jsem a pak jak mě odsud' dostat. "Tady...Arien" zařvu jak jen mohu. A doufám že mě jako předtím uslyšejí. |
| |
| Dívám se na Arien jak se shíbá a pak uslyším hlas..to byla urcite ta holka z jídelny..Rychle to je urcite ta tva kamardaka! Zkus neaky kouzlo... Sehnu se k té škvíře chytím za ní a začnu ze všech sil tahat...je sice malá, ale snad to trochu pomůže...asi to na nic neni tak toho necham... |
| |
| trochu sebou trhnu Slyšel si to? To musela být Alexřeknu a pak se kouknu na vodu sednu si na kolena a zadívám se odkud vytekla uvidím nějakou škvíru a zadívám se pozorně naní Tam musí být nějaká tajná místnost pomyslím si Alex si to ty? zeptám se ještě ačkoliv to už vím |
| |
| Při otvírání dvířek u tajného pokoje se k vám neslyšně přikrade Assa s Manfredem a Zeldou. Co tady vyvýdíte? Snad nechcete někoho osvobodit?! zeptal se posměšně Manfred a Zelda s Assou se k němu přidali Jak vidím tak vám to moc nejde. zasmála se Zelda Ale jediná nevýhoda je v tom, že už dál nebudete moct pokračovat,tedy pokud vás někdo nezachrání řekl Assa zatím co Assa povídal tak Zelda využila svoji schov ám Manfred s Assou svázali..ruce zavázali pusy potom vás vzali a někam vás odnášeli někam do západního křídla, kde byli samé pavučiny, prach a bylo tam strašné teplo. |
| |
| Začnu sebou mrskat a mlátit kolem sebe rukama i nohama a zkusím si jazykem vydelat roubík z pusy...uvidím jestli se mi to podaří podle toho budu jednat dale... |
| |
| Mab Podaří se ti vynadat roubík z pusy, ale v tu chvíli tě oddělí od ostatních a strčí tě do nějakých dveří. Arien a Aliense vedou dál, odbočujou někam a nakonec vyjdou skrytými dveřmi do zahrady, směrem ke zřícenině, tam se zastaví u pěti vchodů a tak si vyberou ten úplně vlevo. Jdou dovnitř a ocitnete se venku na prostranství, kolem kterého se tyčí červená zeď na jedné straně a skály na druhé. oboje je silně porostlé břečťanem. Ani se nestašíte pořádně rozhlédnout kolem a strčí vás do díry v zemi ve které jsou schody. Pak promluví Manfred Dělej Zeldo přival ten Balvan Zelda jen kývla a balvan, který byl vedle kobky se přisunul na díru. Zůstal tam je malý otvor aby k vám proudil vzduch. |
| |
| Alex uslyšela si jak je chytily a někam odvádějí, jejich těžké kroky utichly ale potom uslyšíš ještě další kroky, které se k tobě naopak přibližují..je to lehké našlapování sotva slyšitelné..a kroky doprovází šustot látky. Je asi jasné že ten dotyčný ví kde je tajný pokoj..a potom promluví z jeho hlasu poznáš že je to žena..Ty si Alex že?! Ráda bych tě od sud dostala, ale nemám klíče, bude to muset udělat někdo jiný..A nechceš ještě něco k jídlu? Ale možná dneska v noci tě dostanu ven..možná s tím hlas utichl |
| |
| Pockám az si oci zvyknou na tmu, ale nic nereknu i pres to, ze se mi povedlo vydelat si roubík... podívám se kolem sebe jestli tam jsou nekae veci nebo mala skvíra nebo okínko nebo neco takoveho.... |
| |
| Pomalu se rozkoukávám a jen co si uvědomím co se stalu pomalu se připlazim k Arien a začínám ji sundavat roubik z úst.A jen co jí ho sundám snažím se jí rozvázat svázané ruce abychom se obaq osvobodily.Až se dostanu k Manfrédovy tak ja mu ukážu co znamená nosit jméno Aliens.At si mě nepřeje křivák jeden.aSnažím se něco říct Arien Az tě rozvážy tak pak rozvážeš ty mne a pak spolu něco vymyslíme.Pockám co se bude dít a zatím vymýšlím nejaké kouzlo na odkrytí toho velkého balvanu. |
| |
| Nějak se nestihnu brátit a jen se nechám v klidu vést do zříceniny..vím že kdybych se prala moc by z toho nevyšlo, musim počkat. Když mě strčí do kopky tak jsem se kutálela po schodech až dolů. Trochu jsem se odřela a natloukla si. Když mě Aliens rozvazoval a vyndal mi roubík nic jsme neříkala, jen jsme mu mlčky rozvázala ruce. Možná že bych mohla tím kamenem pohnout, ale nikdy jsem nezkoušela nic se zemí..sakra pomyslím si, sednu si na poslední schod a koukám tupě do tmy. |
| |
| Po tom co mne Arien rozvázalapátrám v mysli.Tak a teť musim vyzkouset kouzla cy by sly využít na ten nehoráznej balvan.vzpomínam a vzpomínam.Jo už vím levitace by to mohla dokázat.Musím se ukázat před Arien dobře je cekem pohledná.A pomalu vyslovuji kouzlo na Levitaci.Snad to vijde.a stále zaříkávám kouzlo které by nás mohlo odsut dosat pryč.tak a teť nebo vubec poslední skovo kouzla vyslovím a čekám jestli se to povedlo nebo jestli mě to zbytečně unavilo. |
| |
| Je to asi prázdná místonost bez okna no nic myslím, že budu muset počkat ne vhodný okamžik abych se odtud dostal...nemam vubec silu zkouset neaka kouzla a pokud me od nich oddelili tak si myslim, ze to bylo z neakeho duvodu je mozne e na tyto dvere nepusobi magie kazdopadne tes jdu spát, abych zase nabil enrgii, ale jeste zkusím poklepat na steny jestli tady neni neco jako tajna chodba, protoze po tom co jsem videl je to socela dost mozne...jeste pro jstotu neco reknu kdyby tady nekdo nahodou byl, bay si me vsimnul a mohli ybchom se dostat ven spolecne takze:Dobrý den je to někdo? Nerad obtěžuji, ale jaksi jsem tady uvaáznul...a cekam jestli mi nekdo odpovi. |
| |
| v kobce Kámen se trochu nadzvedne a odsune se, ale než se stačíte dostat ven tak se přisune zpět na své místo, jako kdyby ho tam někdo ještě rychle vrátil. v místnosti kde je Mab Nikdo jiný se ti neozve, ale slyšíš nějaké šustění za dveřmi a tiché kroky. |
| |
| Rychle přiběhnu ke dveřím a zabuším ne ně a řeknu:Kdo je tam? Otevřete ty dveře! Je nás tady pět jestli nás nepustíte tak je zítra až budeme mít sílu vyrazíme a pomstíme se! |
| |
| Mab Za dveřmi se ozve tichý smích a někdo promluví..Myslím si že v té místnosti si sám Mabe znovu zasměje se Ráda bych tě pustila, ale nemůžu, nemám klíče..a za starým Ezzou nepudu, promiň. Budeš muset čekat na přihodnější chvíli pak se odmlčí..Chceš přinést něco k jídlu? zeptá se |
| |
| A jak mi ho sem asi das kdyz nemas klice? Ty snad umis kouzlit? Kouzla prece neexistuji nebo podle tebe snad ano? A jinak jak ti muzu verit, ze jidlo nebude otravene? |
| |
| Klíče, ne co je tu jedna malá škvíra kterou se dá poslat jídlo. Kozlit neumím, a na kouzla věžím..jinak bych tu nebyla zasměje se A navíc proč bych tě měla chtít otrávit? Nic bych z toho neměla |
| |
| No co já vím kdo seš a co bys z toho měla a ani nevim co budes mit z toho kdyz mi pomuzes, ale kazdopadně bys byla hodná kdybis mi něco donesla, ale co by bylo ještě lepší kdybis sem něak tak za 4 hodiny dovedla doktora Bluda..jestli bys teda mohla, co? |
| |
| Mab uslyšíš šustění a pak ticho..po chvilce se znovu ozvou kroky a někde vedle dveří se otevře malý otvor a v něm se objeví pití a nějaké jídlo. Pak zase promluví.Nechci ti ublížit věř mi a Bluda nevim jestli přivedu..ale nechci ho vidět už ne. řekla ti a ztichla Zkuasíš se kouknou tou dírou jestli neuvidíš jak vypadá..(je na tobě jestli ji uvidíš nebo ne) |
| |
| Dobře vyhlédnu ven....Děkuji jestli budu moci tak ti to někdy oplatím, ale jeste porad nechapu proc mi vlastne pomahas...a nemluvila jsi jeste z nekym...mozna jaou take zavreni teda skoro urcite... |
| |
| Nemusíš chápat proč ti pomáhám.. A ano mluvila jsem ještě s jedním vězněm nějako holkou..dala jsem jí dílo a pití..A možná že mi to oplatíš až to budu potřebovat zasměje se |
| |
| Už se stmívá U Maba je slyšet tichý výkřik a rychlé kroky které se vzdalují pryč..potom jsou slyšet další kroky, které se však přibližují Tak tady je teda Mab?? To je ten co se snaží zjistit kdo zabil jeho otce? zeptal se někdo skřehotavým hlasem Ano dědečku to je on, mám s ním něco udělat?? řekl někdo čí hlas znáš..Manfred blud. Ve zřícenině Jsou slyšet kroky a vlčí vytí potom křik nějakého zvířete a potom ticho..až na těžké oddechování lovícího zvířete. u Alex slyšíš jen ticho.. ale potom uslyšíš křik zvířete už je čas večeře tak je slyšet rozruch, který panuje když žáci jdou do společné jídelny na večeři. |
| |
| Vzbudí mě tedy hlasy těch dvou a neznámí výkřik uslyším jejich slova a proto radsi ustoupím do rohu...vsimu si ze mam jeste pouta proto tise zaseptám kouzlo na uvolnění mích pout...měl bych mí teď hodně many když jsme spal a pak se budu dívat stále na dveře jestli se něco stane...a pro jistotu začnu odříkavat kouzlo na vysátí many z lidí co jsou přede dveřmi... |
| |
| Ve tmě Zatím co jsem se snažíil unavil jsem se šel si lehnout.Lehce jsem se prospal.Po nějaké době jsem se zbudim.Zatracené hlasy.Radši kdyby nám někdo pomohl. Pomalu se zvedám a skouším kouzlo které mne napadlo ve spánku.Ohnivá koule.Tak tohle by mi mohlo vyjít.Připravím se vyšlu kouzlo. |
| |
| Sedím pořád na schodech a nic neříkám, jen koukám do tmy. Myslím si že to co je venku nám nepomůže, spíše by nás chtělo zabít řeknu potichu , potom se koukám jak vyslal ohnivou kouli. Snad to vyjde |
| |
| Jako v tranzu seberu tu knihu a zmizim v tajne chodbe, kterou jsem prisel do kniovny. Necham ostatni byt a dychtive si prohlizim obrazky run v knize, jsou uplne stejne jako na mem meci...!!! V tom si ale uvedomim, ze jsem asi musel nekde sejit z cesty, protoze to tu najednou nepoznavam. Vratim se kousek, ale pak mi to dojde.. Zatracene, zabloudil jsem, ja hlava skopova! Hodnou chvili bloudim chodbami, obcas zaslechnu z dali nejake hlasy, pak i vykriky a znovu hlasy, zastavim se a jen tise posloucham, ale vubec si nemuzu vzpomenout na cestu. Zdejsi tajne chodby asi budou rozsahle... Podrbu se na brade a premyslim co dal... Pritom si prohlizim runy v knize a ted opravdu lituju, ze jsem se nikdy nenaucil cist. |
| |
| Arien co myslíš bude se neco dít nebo tu zůstanem na pořád??Ohlédnu se na Arien a nedozírněš koukám.P nejaké chvilce me napadne jedno kouzlo které by mohlo vyjít.Připravím se a pomalu vyslovuji formuli a vykouzlím lopatu nebo krumpáč.Začnju kopat do země. ¨Po chvilce kopání se unavím a koukam jak hluboko se prokopu .Ta zed je snam metrová nebo nevím.A pak se opřu o stěnu .4ekám co odpoví arien. |
| |
| Kouknu se na Aliense Něco se určitě bude dít, nevím za jak dlouho ale určitě. Napořád tu rozhodně nezůstaneme. odpovím a pak ještě dodám Radši se teď večer nezkoušej osvobodit, počkej na ráno dořeknu začnu si hrát s vlasy Možná že by jsme se měli prospatřeknu mu a čekám co odpoví. jsem zvědavá co udělají Alex, ale musíme jí zachránit..přece by jí nezhypnotizovali |
| |
| Pousmeju se a kouknu na Arien. Asi mas pravdu necháme to na ráno.Sednu si k arien a Moc ji neznam ale budu ji věřit.Skusim o ni něco zjistit. Kouknu se na Arien a promluvim na ni : Arien pověz mi něco o sobe moc ser neznáme mas nejakého přítele nebo tak něco?Kolik je ti a od kolika let jsi ze de na skole? Počkám na odpověd a oprene na Arien koukam. |
| |
| Koukám se na Aliense a chvíli přemýšlím co odpovím. Nikoho takového nemám. Je mi patnáct a v akademii jsem od jedenácti, tedy čtyři roky. odpověď jsem vysypala docela rychle A co ty? zeptám se na oplátku. A zadívám se někam do kamenné stěny. |
| |
| U Maba Zatím ne nic sním nedělej. A teď odejdi, je přece večeře ozve se stařecký hlas a pak kroky které se vzdalují. Potom se ozve zaklepání. Tak co chlapče, jak se ti tam líbí? Jestli budeš hodný tak tě zítra pustíme, ale dnes tu bohužel nejde řekl a ozval se skřehotavý smích. U Alex Slyšíš hlasy, které vycházejí z jídelen. Pak uslyšíš zašramocení klíčů a odemykání zámku, ukrytých dveří. Když se dveře otevřou je v nich postava v černých šatech Pojď se mnou, neublížím ti. |
| |
| Připravené kouzlo v klidu schovám a odpovím: Dobře děkuji... ale trocha ucty by přístě neuškodila. Pak počkám až odejde a nachvíli se zase prospím. |
| |
| Už jsem se málem vzdala všech nadějí když se objevila ta postava v šatech. Pořádně si ji prohlédnu. Zajímá mě zda ji můžu důvěřovat. Avšak nic jiného než jít s ní mi nezbývá. Tedy pokud nechci v té hrozné kobce zůstat. A to já opravdu nechci. Vstanu a dojdu ke dveřím. Znovu pohlédnu na tu postavu a doufám že dělám dobře. |
| |
| posadím se koukam do tmy. Zničeho odpovim Arien: Ja jsem sam.JE mi 16 a jsem na akedimii od 13 takže asi tak 2 roky .Začínám mit hlad a pochibuju že se tu nekdo objevi a pusti nas ven. Zatím si lehnu a pomalu zavru oči a jdu spát. |
| |
| Po chvilce spánku se opět probudím a citím se znovu plný energie. Zkusím se něak domluvit s Aliensem pomocí telepatie, ale co se to děje? On něak nevnímá...aha asi spí, nebo ho někdo uspal...no každopádně to budu mít aspoň smežší dostanu se mu do snu a budme moci komunikovat lépe. Takže jdu na to...po chvilce už se ocitám v jeho snu a snažím se k němu promluvit. Ahoj, ses to ty? Tady Mab A cekam na odpoved... |
| |
| Ve snu Zdá se mim,že plavvu ve vodě a kdyz doplavu na breh objevi se predmnou Mab. Co to tu delas Mabe?Co potřebuješ? tet sem akorad doplaval. Sednu si a otirma se rucnikem. |
| |
| Zda se, ze me kouzlo vyslo a tak muzu pokracovat...Ahoj, jsme tady pomocí kouzla uz jsem v celku zotaveny. A jak to je u vás..kam vas zavreli a co se děje...Pak řeknu tišším hlasem:Nepamatuješ si náhodou jestli nás u tohohle kouzla může někdo odposlouchávat? Já si to nepamatuju...Jo mě řekli, že mě možná zítra pustí a s váma taky mluvili? |
| |
| Opět v mém snu Jak se otiram do sucha tak Mab mluvi.Odpovím mu : To super ze si v cajku.Snámi nikdo nemluvil a pokud vím tak v mém snu jsi se objevil jen ty a nikdo jinak asi odposlouchavat nemuze teda jestli neni nejake zvire. A zacnu se strasne smát.Tak ja se pomalu zvoednu a dojdu bliz k mabovi. |
| |
| No v cajku jeste tak uplne nejsem...nevim jestli se jim da verit. Kazdopadne jestli me pustí tak se po vás podívám. A pak bychom mohli zkusit znova prozkoumat ty dveře...jo a co u vás kde jste a proč se nemůžete dostat ven? |
| |
| Tak to se koukej hodit uplne do cajku.Skousel sem se dostat ven ale nekdo odvalit nejakej balvan ale nekdo ho zas vratil.Tak vubec netušim kdo to bude ta tema balvanama. a zase se obleču a jdu se najist domu Pujdeš se mnou nebo jak to bude mam docela hlad. |
| |
| No pokud máš hlad měl by ses radši vzbudit a zkusit tam u vas neco najít nebo počkat na tu holku...byla za váma tky ne? No nic aj uz musim zase jít spát slyším kroky tak cau. |
| |
| Zadna holka za nama nebyla takže se musim odsud nejak dostat.Tak se zatim mej vid.Cau V díře Pomalu se probouzím a ohlednu se na Arien.Arien tet jsem mel divny sen zdalo se mi ,ze je v mem snu Mab a řikal něco o tom že u něho byla nejaka holka a že ho pujde pustit.Pak taky něco o tom že nas pujde hledat . Docela divny sen nemyslíš? |
| |
| S tajemným usměvem se podívám na Aliense Tady je možný všechno, to se ani nemusíš. řeknu a dál sedím na schodech občas se kouknu na Aliense. |
| |
| Prohlizim si runy na meci i v knize, ale nijak z toho moudry nejsem. "Zatrolena prace, hrom aby do toho uhodil!" zakleju. Pak se vydam nazdarbuh nejakou chodbou, jsem rozhodnuty, ze prvni dvere, na ktere narazim, otevru a vylezu. Jde to spatne, protoze v ty tme neni videt nic...jdu a jdu a pak konecne narazim...a to doslova, na nejake dvere. "Cert aby to spral!" zakleju znova a odplivnu si. Promnu si pohmozdeny nos a posloucham za dvermi. Zda, se ze na druhe strane je ticho. Opatrne je otevru a nakouknu. Je tam nejaka mistnost a nikdo v ni neni. Vlezu do ni, a dvere se za mnou tise zavrou...kdyz se je snazim znovu otevrit, tak to nejde...no co se da delat, zpatky uz to nejde. Rozhlednu se po mistnosti, je tu nejaky nabytek, drevene lavice...ale co mi okamzite padne do oka je zvlastni obraz na stene... Na obraze je jakysi muz, majestatniho vzhledu v bohate zdobenych satech s vysitym rudym sluncem. Sedi vedle nej dva leopardi. Jsem tim vyobrazenim tak ocarovan...po chvili se mi zacne zdat, jakoby muz na obraze trochu ozil a slunce na jeho satech zacalo vyzarovat rude svetlo... |
| |
| Všude nastalo ticho, nefoukal ani vítr, všechno ztichlo i do toho nejmenšího detailu. Najednou oblohu prozářil blesk. S hromem se spustil liják, který ve vteřině zničil suchá místa. Bojen Díváš se na obraz a připadá ti že tě oči, které tam jsou nakresleny, tě pozorují. Najednou se ti zdá jako by slunce na plášti začalo zářit, bouřky sis nevšímal, ale připadalo ti, že si viděl jak blesk uhodil do země a sním padat hvězdu.. Koukneš z okna, které je malé, ale je v něm jasně vidět měsíc v úplňku. Svůj zrak otočíš zpět k obrazu a připadá ti, že slunce, které je na plášti září stále víc a víc...najednou tě pohltí do sebe a ty vnímáš jen oslnivou zář, která pomalu ustává a ty spatříš sám sebe chvíli před tím než jdeš do brány která tě přenesla v čase... Zřícenina Slyšíte, jak se rozpoutala pořádná bouřka. Díky dešti se k vám začíná dostávat voda, dostává sazén. Alex Žena tě vede různými chodbami, nakonec tě zavede do místnosti, která vypadá jako zmenšený byt. posaď se, chceš něco k jídlu? zeptá se tě a usměje se, ale připadá ti že ten úsměv je velice smutný. Mab Nic zajimavého se u tebe neděje, slyšíš jen bouřku.... ale najednou nad sebou uslyšíš dupání a zaslechneš nějaké hlasy, které se o ně čem baví... |
| |
| Se zalíbením poslouchám zvuky bouře, nějak mě uklidňuje. Pak ale na ucítím vodu, která se pomalu vlévá do našeho vězení. Myslíš, že se to tu naplní až po okraj? zeptám se Aliense Mám nebo nemám, kdybych to neudělala tak..radši nic.. podívám se směrem, kde je východ a chvíli se soustředím. Pak se se zaměřím na vodu která se sem zatím dostala, a nechám jí odpařit. Tak a jsme v suchu usměju se a vypadám jako kdybych byla duchem mimo. |
| |
| Jak usliším bouřku tak trochu zneklidním.Pak vdím jak sem proniká voda ohlédnu se na Arien Tak zle by snad nebylo nesmíš myslet na to nejhorší.Jak je voda vysušena tak ji začnu pomalu ucpavat. Tak a je to.Ale tet by mě zajímalo co dělá Mab. Ohlédnu se na Arien a povídám : Tak a je to z krku snad uz to nebude tíct. a usměji se na ni :-) |
| |
| Na chvili odtrhnu oci od toho magickeho obrazu a pres okno uvidim, jak se venku strhla boure a zacali letat blesky. "To se snad venku vsichni certi zeni?" reknu si pro sebe, ale nevenuju tomu pozornost. Znovu se zahledim na obraz, na leopardy, na muze, na slunce na jeho plasti....jakoby vsechno okolo prestalo existovat, ruda zare se zacina rozlevat vsude kolem me, ale neoslepuje, naopak citim v sobe nezvykly klid a vyrovnanost....zare me pohlcuje vic a vic a pak najednou vidim sam sebe jak stojim v podzemni komore hradu Houska pred branou obklopenou rudou aurou. Vidim sam sebe, jak se rozhlizim, jestli me nikdo nesleduje a jak vztahuji ruku k brane. Vidim, jak ji obklopuje ruda zare a rychle rukou ucuknu. Vidim, jak stojim nerozhodny pred branou hodnou chvili, ale pak prece jen vykrocim a branou projdu. Pak se vyjev zmeni a vidim meho pana Drahovita, velmistra Strazcu brany, kastelana hradu Housky a clena druziny knizete Bretislava. Sklani se nade mnou, spim na svem luzku ve sve komnate...neco mi rika, ale neslysim co...pak se cely vyjev rozplyne v rude zari a prede mnou stoji muz z obrazu. Vedle nej lezi dva leopardi. Muz mi pokyne na pozdrav a predstavi se mi jako Cerveny kral. "Bojen, syn Beneduv, pana Stradovic a Vlkova, cteny pane." odpovim mu na pozdrav a trochu bazlive ocekavam co bude dal... |
| |
| Bojen Vítám tě tu, Chceš vědět co je napsáno na tvém meči? zeptá se tě jako kdyby zpíval. A potom k němu přiběhne třetí leopard, který má měděnou barvu a jako by zářil, stejně jako ostatní dva. Ohladí měděného po hlavě a zadívá se na tebe, jeho oči jsou černé jako uhel. Posaď se, nemusíš se ničeho bát moji leopardi dobrým lidem neublíží. pohladí všechny své leopardy po hlavě a pak na tebe upře svůj zrak. |
| |
| Otočím se na Aliense a usměju se Jo snad jsem už nebude týct. Jsem zvědavá jak tohle skončí povzdechnu si sklopím hlavu a zadívám se na svoje kolena. Jak se asi Alex? Je v pořádku nebo ji Manfred už zhypnotizoval? Těžká otázka, zítra snad už konečně bude jasno..doufám Vzpomenu si na jedno ze svých vzpomínek, které zabolí a po tváři mi steče slza. |
| |
| Ulehčeně se posadim na první židli kterou spatřím. I přes to, že jsem strávila pár perných chvil zavřená v tamté kobce a nic nedělala, jsem unavená. "Možná bych si něco k jídlu dala" řeknu tiše a poohlédnu se po tom bytě. Popravdě. Hlad a žízeň mám velikou. Ze školního jídla se nasytit totiž nedalo. "Kdo jste?" zeptám se své zachránkyně. |
| |
| Zkusím rozpoznat hlasy, ale za jejich dupání a za té bouřky pomalu ani neslyším, že mluví. Pockám, jestli pujdoou blize ke me nebo jestli maji namireno nekam jinam. Ale ted by me zajímalo co se deje s ostatními... |
| |
| Jeho melodicky hlas na me pusobi skoro az hypnoticky. Kdyz se odnekud (nebo vlastne odnikud?) vynori treti leopard a upre na me svoje uhlove cerne oci, trochu ustoupim, ale kdyz se usadi vedle krale, trochu se uklidnim. "Nevim muj pane, zda jsem dobry clovek. Uz jsem zabil. Na vyprave do Byzance, nekolik Madaru a Pecenegu." reknu a sklopim zrak do zeme. Citim, ze je lepsi mluvit pravdu, v pritomnosti tohoto vzneseneho muze. Pak se ale ve me rozhori plaminek zvedavosti... "Ano muj pane, moc rad bych vedel, co znamenaji ty runy na mem meci. Pry jej vyrobili keltsti druidi. Mam tu sebou knihu, jsou v ni vyobrazeny stejne runy. Ale...ehm...neumim cist. Vy vite co znamenaji?" reknu a nalistuju v knize stranku s runami. Po ocku ale porad bazlive pokukuju po tech trech zvlastne zbarvenych leopardech. |
| |
| Alex Odejde do další místnosti a za chvíli ti přinese teplý čaj , polívku, brambory se sekanou. Snad ti to bude chutnat řekne když to všechno položí před tebe pak se posadí a zadívá se na tebe. Jsem Dorotea de Vere, Bludova manželka odpoví smutně na tvoji otázku. Až zjistí, že si zmizela, buďto tě budou hledat a nebo to nechají být a pokusí se tě znovu zajmoutřekne ti, ale spíš to vypadá jako kdyby to říkala pro sebe. |
| |
| Ohlédnu se na Arien a zadivam se ji do obličeje z ničeho nic uvidím jak ji po tváři začne pomalu stékat slza. Co se dějě Arien??Co se asi stalo? je divne ještě před chvilkou se usmívala a teť ne radši na to nebudu myslet. |
| |
| Bojen Jestli jsi dobrý někdy nezáleží na činech, ale na tom jaký si uvnitř. Možná, že to časem pochopíš. řekne ti tajemným hlasem a pak chvíli mlčí, až to vypadá, že se k runám na meči nevyjádří. Pak, ale přesto začne mluvit. Máš pravdu. Meč vyrobili keltští druidi. Je také velice starý. Je od.. zarazí se To asi nechceš vědět. Tak teď k těm runám. pečlivě si je prohlídne , koukne se do knížky s runami, ale vypadá to jako kdyby runy nemusel studovat, jako kdyby je už sám viděl. Na této straně meče je nepsáno ….Hvězda spojena s Bleskem míří k východu. Červená je barva krve, která přináší život s Bleskem který uhodí ze severu přímo do země, až slunce klesne k jihovýchodu a bude vzdorovat času a prostoru s měsícem který svítí vysoko na severozápadě a barva noci bude pláštěm pro sny a pro brány minulosti, budoucnosti a přítomnosti. …. To je na jedné straně a na druhé straně je napsáno otočí meč ...V životě si vytváříte vlastní osud, ale jen někdy, opravdu jen někdy si osud vybere vás a to nejde změnit. .... Pochopil si to co jsem ti řekl? zeptal se král a upřeně se na tebe zadíval. Když ti říkal, co je na meči napsané, tak sis nevšiml že se k tobě přesunul oranžový gepard a za ním žlutý žlutý, zatím co měděný seděl po boku krále. |
| |
| Mab Bouřka přestala stejně rychle jako se objevila a s jejím koncem utichly i hlasy. Všude se rozhostilo až nevlídné ticho, které přehlušily něčí kroky, které se blížily zase k tvému vězení. Pak se ozvalo tiché zaklepání, a nějaký ženský hlas. Jsi tam ještě? zeptá se a čeká na odpověď |
| |
| Zadívám se na zem Nic se neděje, jenom, že vzpomínám na věci, které bych chtěla zapomenout. řeknu tiše, pak zvednu hlavu a částečně proto, abych se vyhnula vyptávání a dalších věcí, a taky částečně proto, že se mi to vůbec nelíbí řeknu Slyšíš to ticho? Bouřka přestala. proč na to musím myslet zrovna teď myslela jsem, že jsem to zapomněla |
| |
| Ano stále jsem tady...potřebuješ něco? Ten hlas je mi povjedmoí, ale nevim kdo to je...no nic stejne je to uz ted jedno...co je asi s ostatními? Prijdu blize ke dverim a zkusim najít neakou skulinku, kterou bych videl za dvere. A pak se zeptám...a kdo vlastně jsi? Ano ten hlas...to je ta holka, ktera tu uz byla, ale jakto, ze jsme slysel dva hlasy. To je divne. No nic uvidíme co odpoví. |
| |
| Mab Stejně nebudeš vědět kdo jsem. Ale můžu ti pomoct se od tamtud dostat. odpoví a najednou zjistíš, že se jí změnil hlas, jako kdyby to byl zase někdo jiný. Chceš abych ti pomohla, nebo tam chceš čekat až pro tebe příjdou? zeptá se tiše. |
| |
| Jak koukam na arien jak odpovídala : Aha tak to jo. Odlednu se jinam a dálk už se nebudu vyptávat . Na jednou sliším ticho a to se mi vůbecf nelíbí.Jo je to podivné ticho až strašidelné. Mezitím si lehnu vedle Arien do sechého místa.Co teť dělá asi Mab ? A zajímalo by mě jestli pro něho přišla ta slecna nebo kdo to vůbec byl. |
| |
| Ta zmena hlasu mi vezme vsechnu duveru pro postavu, která stojí za dvermi. Tak se zaprámMluvili jsme uz spolu nekdy? A opet jsem ve strehu pro pouziti kouzla . No uvidíme co se z toho vyklube |
| |
| Začnu s chutí jíst, ale jamile mi ta žena řekne kdo to je zakašlám se. Tak tohle jsem opravdu nečekala. Nevěděla jsem že má blud ženu. Čekala jsem, že je to starý mládenec kterému začíná hrabat. No, naivní představa. "Nevíte jak - jak bych se mohla proti nim bránit?" zeptám se, protože vím, že se nemůžu nadosmrti skrývat. "A proč po mě jde?" |
| |
| Mab Ne ještě jsme spolu nemluvili, a ani jsi mě neviděl. I když já tebe ano odpoví tiše jako by se bála, že ji někdo uslyší. Chceš se tedy od sud dostat nebo ne? zeptala se celkem naléhavě. |
| |
| Alex Kdybych věděla, jak se proti nim dá bránit, tak bych se bránila a tobě bych mileráda poradila. řekne a smutně se usměje. Proč po tobě jde tak to opravdu nevím, nesvěřuje se mi se svými plány. zadívá se ti do očí |
| |
| No dobře, ale jak to chceš udělat? Já jsem se odtud nedostal...tak jak bys mi mohla pomoct ty? Jo a neviš nahodou taky neco o mích spoluzacich Arien,Alex a Aliensovi?Pak počkám co udela nebo rekne |
| |
| Chvili premyslim o tom, co mi rekl kral. Ale moc z toho moudry nejsem. Vsechna ta slova o minulosti, budoucnosti, pritomnosti, osudu....zni to jako nejaka vestba. "...nevim jestli jsem to pochopil spravne. Ale naskakuje mi z toho vseho husi kuze." reknu a pokrizuju se. Muj pan Drahovit mi kdysi vypravel, ze nic se nedeje nahodou a ze vsechno spolu nejak souvisi. Takze ani muj prichod do tohoto casu nebude nahodny, ale ma nejaky ucel." ovidam a fascinovane se divam do kralovych hypnotizujicich oci. Ale i tak by me zajimalo, jestli se jednou budu moci vratit zpet do meho casu..." ak se zarazim a dodam: "jisteze bych si pral vedet, od koho je tento mec. Vy to vite? Mam ho po mem otci, a ten zase po svem, a tak dal, pry jej privezl ze zeme Anglu muj praprapraded, ktery slouzil v Borivojove druzine a ziskal jej od Britskych keltu. Ale jestli to je pravda nevim. Vy to vite?" |
| |
| Mab Nemůžu ti říct jak tě chci dostat z toho tvého vězení, je to tajné. A o tvých přátelích nic nevím, ale určitě jsou v pořádku. řekne a pak se za dveřmi ozývá nějaké chrastění. Za chvíli se dveře otevřou, ale za nimi nikoho stát nevidíš. |
| |
| Bojen myslím si, že si to pochopil správně. odmlčí se Zpátky do svého času se už vrátit nebudeš moct, to by se hodně věcí změnilo. odpoví ti král a pohladí leoparda po svém boku po hlavě. Ano vím od koho pochází ten meč, vyrobil ho jeden z mých synů, který se přidal ke keltům po jedné události. odpověděl ti král na poslední tvoji vyřčenou otázku |
| |
| Ano velice podivná ticho. Tady je docela neobvyklé. řeknu a podívám se na Aliense, který si lehl. Asi za dvě hodiny musí začít svítat, i když můžu se mýlit.prohodím jen tak a zase se zadívám na stěnu |
| |
| Po kralovych slovech o tom, ze uz se nebudu moci vratit zpet, me pichne u srdce.... to znamena ze uz nikdy neuvidim Stradovickou tvrz, ani ten nadherny les v jejim okoli plny divoke zvere, ani Vlkovske skaly, ani velmistra Drahovita, ani meho bratra, ani tu hezkou devecku na dvore Prazskeho hradu, ani...ani se mi nechce vzpominat co jeste. Posmutnim. Ale asi to tak musi byt. No, co se da delat. Budu si tu asi muset zvyknout... Zvednu hlavu a podivam se krali primo do oci: "Vyrobil ho jeden z tvych synu, rikas? A dostal se do mych rukou? Podivne klicky osudu, neniliz pravda. Co to bylo za udalost, ktera vedla k tomu, ze se pridal ke keltum?" Hledam v kralovych slovech souvislosti nebo stopy, ktere by me mohly dovest k pochopeni vsech tehle zvlastnich udalosti... |
| |
| To je podivné, že by byla neviditelná, nebo je to zlodějka a ted se nekde skryva ve stinu, ale to je jedno dostala me ven a musim jednat. Kdyz ji tedy nevidim tak jen řeknu Díky, nepotřebuješ něco čím bych ti to mohl oplatit? A čekám na odpověď mezi tím se zamyslím kde bych je měl tačít hledat... |
| |
| Jo je to možné že začne svítat. Zadívám se na Arien a uměji se na ni. Co asi dělá Máb jestliu se dostal ven z toho vězení? A když jo nezapomel na nás s Arien?Hlavou se mi honí spoustu myšlenek a na otázek , ale na žádnou z nich neznám odpověd.A jinak jak se ti tu žije Arien ve škole?podívám se na ni a opětně se usmeju:-) |
| |
| Mab za tvými zády se ozve Nerozhlížel se tak, stejně mě neuvidíš. A něco bys pro mě udělat mohl. odmlčí se a pak pokračuje Pojď za mnou..teda prostě tě zavedu do bezpečí, ale musíš bejt zticha jinak si pro tebe přijdou. Ale zítra budeš v bezpečí to si jsem jistá....pak utichla a čekala . |
| |
| Potichu a bez dalsich otazek ji zkusím nasledovat...ale prece jen se jeste septem zeptam...Hele a co teda pro tebe muzu udelat? |
| |
| Hodně pravděpodobné kouknu na Aliense a usměju se při otázce se trochu zašklebím Ve škole se žije dobře, když neotravujou Bludovi a neděje se něco podobného. I když Bludům vděčím za to že tu jsem. poslední větu řeknu se smíchem A jak se tu žije tobě? oplatím mu otázku a divám se na něj. |
| |
| Bojen Máš pravdu, podivné kličky osudu, ale to k životu patří. propichuje tě očima proč se můj syn přidal ke keltům, je dlouhá a smutná historie mé rodiny. Radši se nezmiňovat. odpověděl král. V jeho očích nebylo možno nic vyčíst, jako by to zabránilo nějaké kouzlo, na jeho obranu. Pak se na tebe přívětivě podívá. Vím, že není lehké se už nikdy nevrátit, ale vedlo by to k mnohým změnám v budoucnosti vypadalo to, že skončil, ale pak dodal. Máš strach z mých leopardů? Nebo z nich nemáš důvěru? zeptal se klidně král a zadíval se ti pod nohy. |
| |
| Mab vrazíš do neviditelné dívky, která neslyšně zastavila. Jestli mě můžeš udělat zase viditelnou prosím, ale nemusí to být hned. ozvalo se do ticha, které kolem vás panovalo. Teď ale nad tím nepřemýšlej, musím tě zavést na místo, kde budeš v bezpečí řekla a chytla tě za rukáv aby ses neztratil. |
| |
| Omluvím se ji za to, ze jsem do ni vrazil a necham se vest tmou. A po chvili se zeptam:A to te nekdo zaklel, nebo to bylo neake nepovedene kouzlo...a jestli te nekdo zaklel, tak kdo? Jestli to bylo hodne velke kouzlo, tak nevim jestli te z nej dostanu...no, ale melo by to jit. |
| |
| Mlčky sedím v místnosti kam mně dovedla manželka toho hroznýho ředitele Bluda. Dojím jídlo a zvednu se. "Děkuji za záchranu i za to jídlo. Ted' bych už asi ale měla jít." řeknu tiše a snažím se nedívat paní Blkudové do očí. Cítím se divně. To, že mi zachránila krk mě ted' přivádí do rozpaků... |
| |
| Dívám se na královy leopardy. Stejně jako král vypadají majestátně. Ne, nenahánějí hrůzu. Ale ani mi nedodávají důvěry. Ty jejich oči. Je v nich něco zvláštního. Pak se podívám znovu na krále. "Ne, nemám z nich strach. Abych pravdu přiznal, tak vůbec ve tvé přitomnosti nemám strach z ničeho. Je to zvláštní pocit. Jakoby mě prostupovala nějaká neznámá síla. Těžko se to popisuje. Ale ta tvá zvířata. Můžeš mi o nich ještě něco povědět?" |
| |
| Mab Uslyšíš smích Nevím kdo mě zaklel, ani už pořádně nevím jak dlouho žiju. Jen bych se chtěla vrátit domů. K rodině, ale ty už asi nežijou. řekne posmutněle Tady jsou tajné dveře, pojď rychle je otevře a čeká až do nich vejdeš, pak scházíte po točitých schodech až sejdete do další chodby. Ještě kousek a budeme tam |
| |
| Alex Paní Bludová tě zadrží Za jídlo a záchranu nemáš zač, ale teď nikam nechoď počkej až se rozední a teprve pak jdi normálně ha hodiny. řekla tiše Teď si můžeš vybrat, jestli chceš spát ukáže na nějaké dveře, kde musí být postel A nebo tu sedět a třeba si něco číst teď ukáže na malou knihovnu. |
| |
| Bojen Král se při tvých slovech usmál. Mí tři leopardi, jsou moji dobří společníci ochránci a rádci. odmlčí se Ten měděně červený je Skopec, ten oranžový Střelec a žlutý je Lev řekne s úsměvem a hladí měděného leoparda. Chtěl by si ještě něco vědět Bojene? Za chvíli začne svítat a ty se budeš muset vrátit do reality. řekne vážně. |
| |
| Tam? Kde tam? Zajímavé neví, kdo ji zaklel...no nic snad to pujde něak odkouzlit, ale pokud teda zije tak dlouho, jakto, ze si nenasla neakeho jineho carodeje? No nic kazdopadne se ji pokusim zachranit...kdyz pomohla ona me, tak ja ji pomuzu taky, ale co je s Akiensem a Arien? To bude ted asi muset pockat..vsadim se, ze tahle tajemna cizinka bude neco vedet... |
| |
| Skopec, Střelec.... a žlutý Lev. Hmm, to je jako znamení zvěrokruhu. Něco mi o nich vyprávěl pán Drahomír, ale už si přesně nepamatuju, vždyť mě to nebavilo poslouchat. Ale co si pamatuju je, že já jsem se také narodil ve znamení ...lva... hmm. Nechám toho, když zaslechnu králova slova o tom, že tenhle zvláštní sen, nebo kde to jsem, za chvíli skončí. "Měl bych ještě tisíce otázek. Nevím na co se mám zeptat..." pak uvidím, jak se král začne rozplývat a mě se začne kalit zrak....vidění mizí...omdlím.... |
| |
| Mab neptej se hned uvidíš řekla a zasmála se, vedla tě ještě chvíli dlouhou chodbou a pak tě zatáhla do dalších dveří. Znovu jste šli chvíli chodbou a pak jste se objevili v nějaké malé místnosti, s gaučem.Sedni si za chvíli by měla přijít. Neptej se kdo uvidíš zatáhla tě na gauč Myslím že to bude chvíli trvat, ale aspoň si odpočineš. |
| |
| Bojen Když si omdlel a chvíli ležíš tak za chvíli uslyšíš hlas který se ozývá jako by zdálky, ale připadá ti povědomí. Bojene vstávej, rychle. Co tady vůbec děláš takhle vždyť by tě mohl někdo vidět. Kde si byl? A proč si se proboha vydal sám do akademie?? to je jedno, hlavně teď pojď zrak se ti za chvíli vyjasní a vidíš Kuchařku, která ti pomáhá na nohy. Rychle sem strčí tě do nějakých dveří a postrkuje tě až do svého bytečku. |
| |
| Coroner Ve škole si jeden rok a zatím tě nic zvláštního nepotkalo, žádná přítěž nebo tak. Už skoro svítá a ty se probudíš, nemůžeš už dál usnout a tak se rozhodneš se oblíct a trochu se projít po škole případně prozkoumat nějaké dveře. Třeba ty do hudební věže. Pomalu se tam rozejdeš zahalený do svého zeleného pláště. Dveře jdou otevřít ztěžka ale přece je otevřeš, nakoukneš a chvíli si zvykáš na přítmí, rozhodneš se jít po schodech dolů, vypadá to tam zajimavěji. Dojdeš dolů a zastavíš se, když uslyšíš hlasy, chceš odejít, ale přece chvíli posloucháš Musíme je najít dneska, nebo alespoň něco udělat s těma ve zřícenině. za první hlasem se ozval další Ne ty tam hezky necháme, nejdřív najdeme tu Alex a Maba....... Dobře po vyslechnutí toho rozhovoru, jdeš radši urychleně zpět do ložnice. |
| |
| Podivuhodné...jsem tady jen par dni a vubec se tu nevyznam a mam pomalu pocit jak kdybych prosel celou skolou, ale jiste to neni pravda...i kdyz je skola z venci vyoada mala, tak je doopravdy dost velka...jsem zvedavy na tu neznámou osobu...co to muze byt zac? Je to taky nedko neviditelna, nebo je to nekaka carodejka? Doufam, ze bude k necemu uzitecna...treba by mi mohla pomoct vysvobodit Aliense a Arien...no uvidime... |
| |
| Vsude vidim mlhu a slysim cvrlikat ptacky...pak uslysim nekde z dali znamy hlas...ale nemuzu si vzpomenout, ci je. Neco se mnou zaclouma..a ptacci prestanou zpivat a mlha se rozestoupi. V tu me zacne bolet hlava jako pri kocovine. Sklani se nade mnou postarsi zena s privetivym oblicejem. Kde to jsem? Uvedomim si, kde to jsem a v zene rozpoznam kucharku. Matozne se zvednu rSkoda, tak to nebyl sen a opravdu jsem v tomhletom jinem case. A ten kral s leopardy...byl to sen? Nebo to nebyl sen? Citim se zmatene. Matozne se zvednu ze zeme a uposlechnu kucharku a nasleduji ji. "Ani si nejak nevybavuji, proc jsem vlastne odesel z vasich komnat, kucharko..." reknu omluvne. "Ale mluvil jsem s cervenym kralem. S tim, o kterem jste mi uz vypravela, kdyz jsme se poprve setkali v ruinach tam v lese." "A kam me to vedete?" nejak ty tajne chodby nepoznavam... |
| |
 | "To byl opravdu divný rozhovor." řeknu si a chvilku o něm budu přemýšlet."O kom to vlastně mluvili?"."Alex a Mab to budou určitě studenti a někde je drží!" řeknu si.Zkusím se na ně někoho poptat, jestli je někdo nezná. |
| |
| Zastavím se u dveří a zvážím nabídku paní Bludové. Má pravdu. Ted' by nebylo dobré toulat se po Akademii. proto kývnu a posadím se zpět na místo. "Možná bych si četla, kdyby vám to nevadilo" řeknu s drobným úsměvem. Nejsem unavená a i kdyby bych byla, asi bych neusla. Napětí a podobné pocity by mi to nedovolily. |
| |
| Bojen kuchařka tě se zájmem poslouchá a když se zmíníš o Červeném králi tak se na tebe podívá a tajemně se usměje. Vedu tě ke mně do bytečku. řekla a pak ještě dodala Pak mi o tom setkání povíš teď pojď řekne a pak už konečně dojdete do malé místnosti s gaučem, na němž sedí Kluk, kterého jsi už viděl v knihovně. Při tom ucítíš, jako by se na tebe díval o jeden pár očí víc. Mab sedíš a čekáš, ale za chvíli se otevřou dveře a v nich se objeví kuchařka s tím, kterého jsi už viděl v knihovně. Kuchařka se na tebe zadívá a pak se usměje. Kuchařka též zavadí pohledem o neviditelnou dívku. A pak promluví všichni tři pojďte vedle dám vám něco na zub a taky si odpočinete. |
| |
| Alex Paní Bludová se na tebe usměje Dobře vyber si jakou knížku chceš, ráno bude už brzy, ale pustím tě těsně před tím než se začne učit řekne a pak se posadí do křesla naproti tobě. Vypadá jako kdyby nad něčím přemýšlela. |
| |
| Coroner V ložnici se už pár lidí probudilo a tak se jich deš zeptat většinou zavrtí hlavou že neví. Ale jeden ti řekne Alex a Mab myslím že to jsou obdaření, asi jako ty. Vím jen to, víc nic. Nemluvil jsem s nimi. A běž ještě spát, vždyť ještě asi hodinu pak se ten dotyčný zachumlá do peřin a hned usne |
| |
| Podivím se nas kuchařčiným chváním, mzslím, že to nebude jen obzčejná kuchařka kdzž vidí i neviditelné, ale snad se doyvím víc. Následuji ji do místnosti a při tom pozdravím toho kluka co ho znam z knihovny. A počkám co se bude dál dít. |
| |
| Jsem já to ale skopec.. už poznávám, že jdeme zpět do kuchařčiny komnaty. Když vejdeme, zarazí mě přítomnost nějakého klučiny. Sedí na pohovce. Je mi nějaký povědomý, ale odkud..... no jasně, před tím zvláštním snem jsem ho přece potkal v knihovně! ...byl tam přece ještě s jednou z těch čarodějek a ještě s jedním, který našel knihu s obrázkem run na mém meči! ...ale kde mám tu knihu. Zatroleně! Naposledy jsem ji měl u sebe před tím snem. Asi jsem ji tam nechal. To jsem celej já! "Buďte zdráv, mladý pane." řeknu přátelsky. Pak pocítím, jakoby v místnosti ještě někdo byl. Rozhlédnu se, ale nikoho nevidím, ale cítím ho.... Samé čáry a kejkle! Tak se mi zdá, že z toho všeho mám zamotanou hlavu. Že jsem lez do té proklaté brány! |
| |
| Mab a Bojen To jme se tu teda pěkně sešli. Radši pojďte do vedlejší místnosti, je tam více prostoru Řekne kuchařka milým hlasem. Otevře dveře a vejde do své kuchyně s gaučem. Posaďte se, a ty si sedni tam do křesla. řekne k místu, kde jakoby nikdo nestojí. Dáte si něco k jídlu? Myslím že musíte mít hlad, za chvli začne svítat takže tě psutím to poslední řekne k Mabovi |
| |
| Takze mám ted odejít? Jen tak? Nic se nedozvím? Zajímavé někdo mne zachrání a ja abych ted odesel to radsi budu mit prusvih a nebudu se ucit. No nic uvidíme co mi rekne...a taky by me zajimalo jestli neco nevi o Arien a Aliensovi. |
| |
| S drobným úsměvem vytáhnu první knížku, která mi řpijde pod ruku. Náhodne ji otevřu a začtu se, poté co zjistím, že mě to ani moc nezajímá, jí vrátím zpět. Tento rituál se chvíli opakuje. Nakonec jsem natolik unavená, že se posadím zpět na místo a začnou se mi pomalu zavírat víčka. Celkem bych spala. |
| |
 | Vážení a milí, jeskyně vypadá v současná době velice neaktivně, a proto bude za týden ukončena. Samozřejmě, existují-li důvody, proč by ukončena být neměla, ozvěte se mi (nechte vzkaz zde v jeskyni). Při případném ukončení jeskyně budou všechny postavy zachovány. Popřípadě je tu možnost převedení jeskyně na někoho z vás, hráčů. Systémově - stal by se Vypravěčem této jeskyně se všemi právy z toho vyplývajícími. Děkuji za pozornost a přeji příjemný den, Údržbář |
| |
| Mab Kuchařka na tebe zamyšleně pohlédne Zatím se nic nedovíš, možná že to tak bude lepší.Měl by si jít řekne, ale pak se zarazí a chvíli přemýšlí. zítra je Sobota, jestli jsi dostal nějaký trest e nejedeš domů tak by jsi se mohl za mnou zastavit a položit mi otázky dívá se ti do tváře a čeká na tvou odpověď |
| |
| Nejdříve se trochu zamyslím, ale nakonec si řeknu, že to je dobrý nápad. Tak dobře, tedy zítra. A pokusím se co nejnenápadněji dostat se do svého pokoje, tak, aby mě nikdo neviděl. |
| |
| Poslechnu a následuju kuchařku do vedlejší místnosti, spolu s tím klučinou. Poslouchám o čem se ti dva baví... mluví o záchraně... Před čím? Pořád mám ale jakýsi zvláštní pocit, jakoby tu ještě někdo byl... neviditelný?...Zdálo se mi to, že kuchařka ještě mluvila na někoho dalšího? Když odejde klučina, jsem zvědavý co bude následovat... "Co chcete dělat, paní kuchařko?" |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR