Andor.cz - online Dračí doupě

Pán Jeskyně - 24. ledna 2008 00:13

Již osmý den je obloha zatažená a slunce skryté pod oblakem dýmu a popele. Město je stále obléhané orky a vzduchem se nese pach spáleného masa. Městské jednotky již na neustálé dorážení orků nestačí. Místní kurfiřt se svou radou mágů se rozhodl posílit své oslabené vojenské jednotky o dobrovolníky, kteří se rozhodnou vstoupit do městské gardy a pomoci bránit město, než dorazí posily z hlavního města císařství. Vojáci však měli dorazit již před dvěma dny a zatím nedorazili žádné zprávy o záchraně. Za hradbami sice probíhá boj, ale uvnitř města lidé stále dělají to, co je k životu třeba. Jsou sice vystrašeni, ale většina z nich nijak pomoci nemůže a tak se sic omezeně stále věnují svým každodením povinnostem...nebo se o to alespoň snaží. Zatímco venku zuří boj, uvnitř hospody "U strakatého koně" vládne alespoň trochu veselá nálada. Lidé se snaží spříjemnit si tyto zlé hodiny jak mohou a tak i vy jste se stali dnešními návštěvníky místní putiky. Zásoby piva zatím nedochází, a tak všichni pijí co hrdlo ráčí. Nač šetřit, když peníze již možná nebudou potřeba.

Arna Luchadora - 24. ledna 2008 11:37
	Hej, hola, hospodský! Přines ještě korbel! Zahulákám, abych přehlušila jak hlahol v hostinci, tak z venku se ozývající křik a ledově chladné zvuky narážející oceli. Věnuji pohled osobám sedících se mnou u stolu a čekám, kdo z nich se rozmluví jako první.

Ohonamochi - 24. ledna 2008 23:49
	Hospodskej, máš tam Medovinu? Kouknu na slečnu Arnu sedící vedle mě a chcu jí pozvat též na medovinu. Doufám že neodmítne, potřebuji si zpříjemnit večer, než vyjdu v noci do ulic. Doufám že se dožiji rána,

Pán Jeskyně - 25. ledna 2008 12:32

V hospodě Hostinský pobíhá po místnosti sem tam a roznáší všem o co si požádali. Říkáte si, že musí mít paměť jako slon, když si pamatuje, co kdo vypil. A nebo už možná takové malichernosti neřeší, třeba se rána nedožije a i kdyby, nebude mít své pivo komu prodávat. Když uslyší volat Arnu, natáhne se pro jeden z korbelů a nese ho mladá dámě. Když dřevěný korbel narazí na povrch stolu, trochu pěny přeteče přes okraj a rozpleskne se na stole. Potom se obtloustlý hostinský v umaštěná zástěře zadívá na mladého muže, který si žádal medovinu. "A horkou nebo normální? To víš chlape, do hlavy ti nevidim!" řekne zvučným a lehce nakřáplým hlasem, zřejmě vycvičený z těch několika let, kdy musel přeřvávat hluk hospody.

Arna Luchadora - 30. ledna 2008 23:35

Díky ti hostinský.. Kývne hlavou dívka s dlouhými plavými vlasy, avšak nepokusí se ani o náznak úsměvu. Vyndá z vaku pár měďáků a hodí je na stůl směrem k obtloustlému muži, který, zdá se, i přes všechny svízele venku, žije dál svým uspěchaným stereotipním životem. Bude to stačit? Zeptá se, uchopí korbel, přičemž se jí do rukávu vpije vylité pivo a vytvoří tak na rukávu plátěné košile tmavší mokrou skvrnu. Arna však nedbá, zvedne korbel a spolkne pár doušků zlatavé tekutiny. Hořké pivo příjemně ochladí hrdlo. Je tu horko.. Tobě se nezdá pane? upře na Ohonamochiho své veliké smaragdové oči.

Ohonamochi - 30. ledna 2008 23:37
	Horkou, venku je již chladno... Piji již několikátou medovinu. Nevím kolik jich mohlo být, ani já nemám paměť jako slon. Ale což, dneska ji potřebovat nebudu, dneska budu potřebovat kuráž a štěstí... Stoupnu si na stůl a volám: Lidé, kdo se dnes podívá do ulic po mém boku? Doufám že někdo odpoví, mám docela strach..

Pán Jeskyně - 31. ledna 2008 00:18

"Jistě, stačí drahá paní....stačí..." pronese hostinský směrem k Arně spokojeně se usmívajíc pod vous. Sbalí do zástěry několik měďáků a souhlasně kývajíc na Ohonamochiho odcupitá zase ke svému výčepnímu pultu. Když Ohonamochi vyleze na stůl, celá místnost ztichne a všichni se upřeně podívají na mladíka. Pak místností prolétnou jeho slova. Ticho a napjatá amosféra ještě chvíli přetrvávají, než se ozve hlas jednoho z místních starousedlíků. "A co chceš dělat? Vydat se s vidlema bránit město po boku cvičených vojáků královské gardy a nebo rabovat domy těch, kteří již padli? Ať se rozhodneš pro jakoukoliv cestu...na konci každé z nich je žalář v temné vlhké kobce plné krys nebo v lepším případě smrt."

Arna Luchadora - 31. ledna 2008 01:17

Nápad Ohonamochiho jí na malou chvíli zarazil, pak se však rozhlédla po hostinci. Tupé výrazy místních buranů ji donutili očestovat je pohrdavým úsměvem. Pár velkých doušků jí stačilo k dopití piva a do neproniknutelného ticha se ozvalo tupé klepnutí hliněného korbele o masivní stůl. Hřbetem ruky si otřela své plné karmínově rudé rty a zvedla se. Máme snad čekat na smrt v putice, nebo se pokusit udělat alespoň něco? Raději zemřu v boji nebo shniju v žaláři, než tu čekat u alhokolu, až si pro mě příjdou, zajmou, znásilní a umučí. Radši poznám chlad oceli, než dělat kurvu těm nadrženým prasatům! rozhodla se. Vlastně celou dobu čekala na iniciativu někoho jiného. Sama by to nedokázala. Nehodlala si však připustit, že by to mohl být strach, co jí bránilo v tom vstát jako první. Zahloubaná do vlastních myšlenek a snad trochu opilá vzala ze stolu svojí dýku a zasunula jí do pochvy. Stejně tak meč. Ten však nebyl připevněn u pasu, jak bývalo zvykem, umístila jej na záda. Když byla malá, slyšela někde historku, že tak nosí meče ti nejlepší z nejlepších, ti, kteří potřebují zabránit omezení, které by jim mohl způsobit meč zavěšený podél nohy. Už dávno není ta malá holka, co si hrála s chlapci s dřevěnými meči. Už dávno ne. Je to žena, připravená svou stříbrem potaženou zbraň použít kdykoliv bude třeba. Upravila si přívěšek s malachitem. Spadal teď přímo do středu dekoltu a řetízek dokonale obepínal její šíji. Zvláštní ozdoba pro ozbrojenou ženu, avšak kdokoliv na ní pohlédl, musel uznat, že se dokonale hodí k jejím očím, dělal z ní dámu. Vlastně by vůbec nebyla ošklivá, kdyby si upravila vlasy a oblékla si nějaké šaty. I pod tím plátěným hábitem, který se spíše hodil k podkonímu než k mladé dáme bylo poznat, že její vytrénovaná postava je krásně tvarovaná. Jde ještě někdo další, nebo jsou tu samí zbabělci? rozhlédla se znovu po putice se zvláštní jiskrou v oku..

Gearmin dar' Ghull - 31. ledna 2008 11:04

"Hodláš otevřít bránu a vyrazit do náruče těm pekelným sviním, nebo jim lstí padnout do zad? Tak jako tak, obě varianty jsou pošetilé a muselo by nás být přinejmenším padesát aby se naše konání setkalo s úspěchem. Takto jich možná pár vezmeme s sebou, ale zátra ráno budeme viset nabodlí na kůlu před městskou bránou." Napjatou atmosféru rozčísne jako čepel obouručního meče tichý hlas, hluboký jak hvozd, ve kterém se neznalec lehce ztratí. Ten hlas patří nenápadnému muži, který již delší dobu sedí u krbu, skryt pod svou kápí usrkává z korbele horké medoviny a hledí do tetelících se plamínků. Do nynějška přehlížen, zdál se býti jen jedním z místních žebráků. Při bližším prozkoumání však lze zjistit, že jeho ruce jsou šlachovité, velké, zocelené držením meče. Toho velkého barbarského meče, který se opírá opodál o krbovou římsu zčásti zakrytý velkým dřevěným kulatým štítem. Muž celou dobu působil docela bezvýznamně, pokud by však vstal z jeho místa, jeho výška by zřejmě nabyla na významnosti, neboť dozajista nepatří k nejmenším. Leckomu by na paměť přišlo, že dotyčný je barbar, krvežiznivá zabíjející mašina z hor. Vlnité blonďaté vlasy vykukující zpod kápi vás však musí přesvědčit, že tomu tak není. Deadroth by bylo jistě vhodnější označení. Severský národ trénovaných válečníků dbajících o svou čest. Dříve brouzdali oceány a bojovali ve jménu svých bohů proti všemu zlému, nyní již jsou téměř vyhlazeni. Zbytky z nich jsou najímání za velké sumy jako velitelé armád. Jejich přítomnost ve vojsku téměř vždy znamená vítězství. A nebo se můžete plést. Je to prostě jen obyčejný přerostlý blonďák s narezlým mečem a omláceným štítem. Kdo ví? Muž se zvedl ze svého místa a za cinkání kroužkové košile došel až ke stolu, u kterého stojí Arna. Rukou se podpírajíc o dřevěnou desku se jeho modrýma očima zadívá ženě do jejích. "Smrt na kůlu je dobrá...jdu s tebou."

Shanako - 01. února 2008 14:55
	Při slovech té blonďaté ženy jménem Arna se v rohu krčmy u stolu zvedl obličej samotného pijana, který měl před sebou korbel medoviny. Měl plátěné kalhoty s kutnou podobnou té, kteoru nosili mniši. Slova ženy ho zaujala. Už ho to též nebavilo jen tak sedět a čekat. Jestli někdo další? Ano, připojím se. Ukážeme těm venku, že se dokážeme bránit.

Arna Luchadora - 01. února 2008 15:21

Arna se rozhodla opětovat pohled a zadívala se do těch azurových očí, jež se jí teď vpíjely do tváře.. Rysy jeho tváře prozrazovaly, že lecos už zažil a ze smrti strach nemá. Pochyboval o možnosti úspěchu, ale přesto se rozhodl bojovat. Zalíbil se jí, smýšlel téměř stejně jako ona, ale už dávno se odnaučila dávat najevo své pocity. Její tvář zůstala kamenná, výraz lhostejný, nebyl znát jediný náznak sympatie. Jediné, co bylo možné vyčíst z její tváře bylo odhodlání jít ven a zemřít.. Zemřít za svobodu. Po jeho posledních slovech jen mírně přikývla. Pak tedy pojď s námi. Jsem Arna a toto je můj přítel Ohonamochi. Ano, je to půlelf, všímáš si dobře. Poté její pohled zamířil do rohu hostince. Tam, odkud se ozval hlas divného muže. Možná trochu vypadal jako mág či alchimista.. Rozhodla se neptat, první zdání klame a časem se ukáže, co je zač.. Opět lehce kývla hlavou. Zřejmě to dělá často. Zdá se, že tu opravdu nejsou samí zbabělci.. Připoj se tedy k nám a udělejme, co je v našich silách.

Shanako - 01. února 2008 15:41

Tajemný muž se po pozvání od Arny vzdal svého korbelu medoviny a namířil si to přímo k ní, jejímu příteli, a tajemnému člověku, kterého nikdy neviděl zde v krčmě. Došel až k Arně, uchytávajíc na sebe pohledu značně opilých lidí v krčmě. Cesta mu přišla neskutečně dlouhá, jakoby snad nikdy nekončila. Tolik pohledů. A přesto se tváří hrdě. Jmenuji se Shanako. Snažil se jméno vyslovit dost nahlas a zřetelně. Koneckonců jde bojovat. Lidé si musí pamatovat jména bojovníků. Pak pohlédl na přítele Arny, kývl na něj na znamení pozdravu, totéž udělal i na tajemného člověka v kápi. Krčmáři, tvá krčma je svědkem vzpoury. Nechť se tu zde brzy opět setkáme!

Gearmin dar' Ghull - 02. února 2008 15:48

"Když jsme se tedy dostali k představování...mé jméno je Gearmin, syn Ghulla - velitele Ishtranské gardy a generála Temné legie. Ostří mého meče nechť je vám k dispozici v časech nejtěžších na bojišti i mimo něj," pronesu řečí na válečníka vzdělanou k Arně - ženě, která se pro tentokrát stává mým vůdcem. Bratrem, nebo spíše sestrou, ve zbrani. Pobočníkem, po jehož boku setnu hlavy desítkám nepřátel. "Přidá se k nám ještě někdo další, nebo se tu všichni hodláte opalovat pod sprškou zapálených kamenů z nepřátelských katapultů?! Není jiné cesty! Buď bojovat a zemřít jako muži v naději, že se nám podaří zvítězit, a nebo čekat, až si pro vás smrt příjde sama a doufat, že nepřátelé budou milosrdní a dopřejí vám rychlou smrt?!" Stoupnu si na stůl abych na sebe upoutal ještě více pozornosti a znovu se zeptám celé krčmy. "Jde ještě někdo další?!"

Pán Jeskyně - 03. února 2008 15:27

Celá hospoda ztichla a uvnitř tak zavládla napjatá atmosféra. Všichni mlčky hledí na válečníka stojícího na stole a je evidentní, že přemýšlejí o tom, co zde před několika chvílemi všichni slyšeli. Ticho prolomí až hlas jednoho z mužů sedících u okna. "Jdu s tebou..." Prohlásil možná trochu odevzdaně. Stoupl si a došel k vašemu stolu. "Mé jméno je Ogrim a bude mi ctí bojovat po vašem boku." Lehce se poklonil, ale v tu chvíli vás již vyrušil druhý hlas. "Jdu taky. Jmenuji se Lerak." Ke stolu došel další muž. Tmavovlasý, menšího vzrůstu narozdíl od toho prvního statného blonďáka. Je vám ale jasné, že tento mladík bude naopak obratný. "Přidám se. Říkejte mi Firg." K vašemu stolu došel další muž. Zahalený v šedé kápi. U pasu se mu pohupoval palcát a na zádech měl zavěšený štít.

Arna Luchadora - 04. února 2008 10:35

Dívka opět jen mírně přikývla. Pohlédla na muže, jež se odhodlali doprovázet je na cestě, která bude dozajista zakončena smrtí. Překvapilo ji, že se v téhle krčmě našlo tolik odvážných mužů ochotných zemřít za svobodu. Nijak nepátrala v jejich tváři, na nic se neptala. Nebylo teď důležité, kdo jsou a odkud pochází. Důležité bylo jen to, zda mají odvahu a zda se umí aspoň trochu ohánět některou zbraní. Jsem Arna. Představila se i nově příchozím. Máte všichni zbraně, nebo půjdeme ještě na malý nákup? ..zda s nimi dokážete zacházet se ani neptám, počítám s tím, že ano. Prohlásila pomalu klidným hlasem a otočila se tak, aby viděla do tváře všem členům družiny. Myslím, že už se nikdo neozve, měli bysme snad vyrazit ven. Koupíme ještě zbraně, které jsou potřeba a potom vymyslíme co dál. Kdyby se snad přece ještě někdo chtěl přidat, najde nás.

Ohonamochi - 04. února 2008 22:08

Zbraň mám, nenapadlo by mě, že by šlo více lidí jež já a nanejvejš jeden dobrovolník, smířený se smrtí na bojišti, avšak s hrdostí... Vezmu svojí šavli, kterou mám opřenou o stůl, abych k ní měl v případě potřeby blíže. Stříbrnou šavli se zelenými smaragdy, kterou jsem dostal od jednoho přítele, který semnou bojoval, který pro mě zemřel... Umístím do pochvy připevněné na záda. Dvě dýky, každou na jednom stehně, si připnu, aby mě nevadili při běhu a hodím přes sebe šedý plášť. Stoupnu si a představím se ostatním: Říkejte mi Ohonamochi, jsem půlelf, a rád budu bojovat po vašem boku. Ukážeme těm bestiím, že nejsme obyčejní lidé, jak se zdá..

Shanako - 05. února 2008 17:45
	Mě stačí mé dvě dýky. Ano, vím, že vám to připadá divné. Ale já se s pomocí dýk ubráním. Prohlásil Shanako. Vytáhl zpod své kutny dvě stříbrné dýky, měly dvojí čepel, na rukojeti byl vyryt nějaký znak. Vypadal jako nějaký magický znak. Nemusí ještě vědět co mám za schopnosti. Ukážu je v pravý čas.

Arna Luchadora - 05. února 2008 23:18

Nejde o to ubránit se, příteli. Jde nás sedm proti armádě orků. My se sotva zachráníme.. Ale než zemřu, hodlám těch zrůd poslat do pekla co nejvíc. Věnovala dýkám krátký pohled. Vypadaly zvláštně.. Vlastně takové dýky nikdy neviděla, stejně jako znaky, které na nich byly vyryty pevnou, avšak jemnou rukou. Bylo nad slunce jasné, že tam nejsou kvůli dekoraci. Nebyly to však žádné z run, které znala. Těšila se, až uvidí, co s němi ten zahalený muž dokáže. Věděla, že pravděpodobně všechny překvapí.. Včetně jí samé. V její tváři však opět nebylo možné vyčíst absolutně nic. Snad jen oči tu a tam prozradily, že není tak laxní, jak by se mohlo zdát.. Zvedla zrak a rysy v obličeji jí lehce zostřily. Ale jak chceš, je to tvá volba, stejně jako jít s námi. Jde-li o peníze, neměj starost, ceny za poměrně kvalitní zboží tu nejsou až tak vysoké. Peněz mám dost. A co vy ostatní? Gearmine? A vy.. umm.. Ogrim, Lerak a Firg, že? Jak jste na tom se zbraněmi? Stačí vám ty co máte, nebo se chcete poohlédnout po něčem dalším? Později už nebude čas..

Pán Jeskyně - 05. února 2008 23:41

Ogrim "Stačí mi můj meč, má paní. Zdědil jsem ho po otci, nevyměnil bych ho za žádnou jinou zbraň." Promluvil ten největší z těch tří, kteří se rozhodli přidat. Lerak "Možná to bude znít taky trochu divně, ale bude mi stačit kopí, které je opřené támhle v rohu." Řekl ten malý a ukázal k rohu, ve kterém bylo opravdu opřené kopí. Hrot byl tvarován poněkud zvláštně, okraj byl zdoben střapci. Styl kování jistě není tuzemský. Firg "Umím jen s palcátem a štítem. Lidé si myslí, že je to neohrabaná zbraň, ale jde jen o to zžít se s ní." Odpoví nakonec na Ariny otázky i prazvláštní muž v šedé kápi.

Gearmin dar' Ghull - 05. února 2008 23:50

"Odpusťte Arno, ale nevěřím tomu, že u kováře nějaké jiné zbraně zbyly. Viděl jsem včera vojáky, jak jeho majetek zabavili pro své muže. Navíc...i kdyby jsme bojovali kosami a vidlemi. Umění boje se neskrývá v čepeli, ale zde..." Promluvím ke skupince, která se právě sformovala. Zdvihnu ruce dlaněmi k nebi a pohledem na ně ukážu. Mé ruce jsou tvrdé, kůže je popraskané a sem tam se na prstech objeví nějaká jizvička. Malíčku na levé ruce dokonce chybí jeden článek, avšak rána je již dlouhou dobu zahojena. Ti všímavější z vás si mohou všimnout malého tetování na předloktí levé ruky. Je to jakýsi vám neznámý symbol. Vypadá jako nerovnostranný pětiúhelník, kde je vrchní hrot spojen se středem protější strany. Ten symbol může představovat pohled zepředu na příď lodi. "...Měli bychom vyrazit." Sklopím ruce a natáhnu se pro svůj štít a meč. "...a po cestě vymyslet nějaký plán, abychom při boji vydrželi možná co nejdéle."

Arna Luchadora - 06. února 2008 00:16

Musíš vědět, kde nakupovat pane. Kousek od tohoto města se kříží většina důležitých cest. Častokrát jsem se zde zastavila kvůli odpočinku. Znám místní lid, nejsou zlí, ani blázniví, ale někteří z nich mají ve sklepě pod chlévem hotové skladiště. Jde o zbraně jejich otců, dědů a pradědů, které sice nikdo z nich už používat neumí, ale nemají to srdce se jich zbavit. Vojáci o tom nemají tušení a v této situaci.. Jistě by se dalo pořídit pár dobrých zbraní. Naklonila se dívka blíže k vysokému blonďákovi, aby její slova zaslechl opravdu jen ten, komu patřili. Muž byl cítit koňmi a potem. Odtáhla se však z jiného důvodu.. Bála se o svou pověst a také nechtěla, aby si snad ostatní mysleli, že před nimi mají nějaké tajemství. Lehce se dotla šperku na krku a opět jej srovnala. K tvému návrhu nic nemám.. Zbytečného tlachání bylo dost, pojďme.. Přikývla Arna a vykročila k východu.

Ohonamochi - 06. února 2008 00:37

Tak nám přeji hodně štěstí v boji... Dodal Ohonamochi. Víc zbraní bych stejně asi neunesl, vystačím si s tím co mám. A o těch sklepech plných zbraní jsem taky lecos slyšel. Vstal ze židle, upravil si dlouhý kabát, přehodil kapuci přes hlavu a šel za dívkou... Jdeme... Zvolal na všechny a počkal až se ostatní zvednou a připraví na cestu do města, na cestu pro skoro jistou smrt pod nátlakem armády těch bestií...

Pán Jeskyně - 06. února 2008 15:28

Ve městě Všech vás sedm, kteří jste se rozhodli bojovat proti hrozbě v podobě orků a nesedět jen nečinně u korbelu piva, vyšlo ven z krčmy. Ve městě vládne stejný zmatek, jako ve chvíli, kdy jste do hospody vešli. Nyní snad jen možná na hradbách stojí míň mužů a více jich leží zraněných pod hradbami. Většina z nich má na svém těle ošklivé rány od orčích šípů. Bylinkářům a léčitelům, kteří pobíhají kolem svých pacientů je jasné, že do jednoho zemřou a s největší pravděpodobností to ví i sami vojáci. Orci šípy ze svých kuší téměř vždy máčejí v různých jedech, které jim jsou připravovány jejich šamany. Největší hrozbou je známé kurare. Při otravě zatím nikdo nevyvázl živý. Určitě je pro vás tento pohled na bledé tváře dostatečným poučením, že orčím šípům je lepší se vyhnout. "Chystají další vlnu!!! Všichni se krejte!!!" Ozve se zvučný hlas jednoho z vojáků stojících na věži. Ten voják v rukách třímá lesní roh. Zrovna se chystá zatroubit signál, aby se všichni muži připravili k obraně. V tu chvíli se mu ale do hrudi zabodnou dva šípy a voják přepadne přes hradby a zřítí se na střechu jednoho z domů. Po pár chvílích se ozve troubení z druhé věže a všichni bojeschopní začnou lézt na hradby, aby mohli bránit město před další vlnou útoků. Za hradbami je již slyšet řev běsnících orků.

Arna Luchadora - 08. února 2008 10:38

Arna se rozhlédne kolem, vidíc tu hrůzu nabývá ještě většího přesvědčení, že se pravděpodobně nedožijí následujícího rána. Otočí se čelem k mužům, jež jí nasledovali z krčmy. Obrana dlouho nevydrží.. Upřímně, nevím, co bude nejlepší..Vrhnout se jim do náruče je zaručená sebevražda.. I když to je pravděpodobně každý pokus zastavit je.. Ale takhle bychom jich moc nepobili.. Máte někdo nějaké nápady? Přiznala svou bezradnost, avšak stále se tvářila hrdě.. Bylo jí možná trochu trapně.. Muži se na ní od začátku dívali jako na vůdkyni, nechápala proč. Nápad jít ven vyslovil první Ohonamochi.. Pohlédla na něj, jakoby čekávala jeho návrh. Její zrak potuval z jednoho na druhého. Ohonamochi navrhl jít ven, mohl by snad mít tedy plán co dál.. Další se připojil Gearmin. Vysoký statný blonďák, snad má co dočinění se seveřanami.. Vypadal bojeschopně, jistě má lecos za sebou, měl by tedy mít zkušenosti s vymýšlením strategií.. Shanako.. Tajemný muž v kápi.. Stále se nemohla zbavit dojmu, že má co dočinění s magií.. Jistě má také vysokou inteligenci, i on by mohl přijít s dobrým nápadem.. Ogrim.. Vysoký muž.. Ne tolik jako Gearmin, ani ne tak statný, ale rozhodně bojovat umí.. Ale vypadal nějak oddaně, jako by neměl zač bojovat.. Zdálo se, že si jde do boje jen pro smrt. Rozhodně jí nepřipadal jako muž, který by vymyslel perfektní strategii boje. Lerak.. Vypadal obratně i chytře, i on by měl být schopný vymyslet jak jich pobít co nejvíce.. A nakonec Firg. Další muž v kápi. Nevěděla proč, ale neměla z něho dobrý pocit. Nevydržela se na něj dlouho dívat, zahleděla se do dáli za hradby, odkud se ozýval ryk orků snažících se dostat za hradby. Její mysl přepadla myšlenka méněcennosti. Ty muži tam jí věří, očekávají od ní mnohem více, než jim může dát.. Copak je nějaká bojovnice? Ano, s mečem zacházet umí a snad dobře, obratná je taky, ale v opravdovém boji byla jen jedinkrát.. V té době se zařekla, že už nikdy nepůjde, ale nemůže vidět jak všichni umírají a nečinně čekat na v lastní smrt. Rozhodla se hrát jejich hru. Podle toho jak se družina tváří si myslí, že je válečnice, všehoschopná s pevnou rukou a štítem. Nechá je při tom. Nezná je v případě zrady, nebo potyčky bude lepší, budou-li si myslet, že je vytrénovaná pro zabíjení.. Obrátila tvář zpět na muže a očekávala jejich odpovědi.

Ohonamochi - 09. února 2008 23:31

Musíme na ně takticky, využít jejich výhod v náš prospěch. Jsou velký, co je třeba nalákat do uliček, tam toho proti nám mooc nezmůžou... Reagoval Ohonamochi na výzvu Arny, protože nikdo toho moc nenavrhl. Zdálo se mu to jako zatím nejlepší vyslovenej nápad. Je tu ale pár problémů, v sedmi lidech proti nic nejspíš nic nezmůžeme, napadá někoho, jak by jsme mohli přesvědčit vojáky nebo lid, aby bojovali s námi? Přemýšlel, ale nic ho nenapadalo, v tomto městě ani nebydlel. bydlel v nedaleké vesnici, kde se jim o vlastní městské gardě jenom mohlo zdát. A když někde bojoval, tak po boku královi armády a té velil sám král, nebo nějaký jím pověřený generál. Snad ale někdo z místních bude mít nějaký dobrý nápad. Doufal, že nikdo z těchto sedmi lidí neví, že není místní, snad se v tomto městě neznají uplně všichni navzájem, určitěě by chtěli důvod, proč za ně chce bojovat a radši neuteče. Ten důvod jim ale nechtěl zdělit. Stačí, že ví, že jsem půlelf... Dají se někde v tomto městě sehnat luky? Šípy by se dali použít z mrtvých těl vojáků, kterých tu leží požehnaně.. Zkusil prolomit ticho, které tu v tuto chvíli zavládlo, vyvrátit možnost přílišného přemýšlení a vyptávání...

Shanako - 10. února 2008 13:29

Vojáci jsou tupí stejně jako Orkové..bojují za toho, kdo jim řekne ať bojují. Budeme muset najít kurfiřta v jeho vyhřítém místečku pryč od celého boje. A přemluvit ho. Promluvil do ticha Shanako. Podíval se na ostatní, aby zjistil jejich reakce. Arnu, tu statečnou bojovnici to zřejmě zaujalo. Poznal, že si není tak jistá jak se tváří. I když....tady se každý skrýval, každý měl nějaké to tajemství, co nechtěl, aby ostatní věděli. Co vy ostatní? Nějaké nápady?

Arna Luchadora - 10. února 2008 14:16

Dívka se zamyslela a lehce pokývala hlavou. Nápad se jí zalíbil, jsou sice mohutní a silní, ale v úzkých uličkách města by se jejich výhody změnily v nevýhody.. snad by se tak mohli zbavit i jejich otrávených šípů.. A pak co vojáci.. Bude těžké přesvědčit kurfiřta.. Ten nápad rozhodně není k zahození.. Znamenalo by to pro nás výhodu v boji. Povede-li se nám přesvědčit kurfiřta, získáme pomoc městské gardy.. Bude nás víc, jsme menší a obratnější. Rozhodně budeme mít větší šanci uspět, než na otevřeném prostranství. Jenže jak přesvědčíme kurfiřta? Zeptala se spíše sebe. Věděla, že to nebude až tak jednoduché, ale na druhou stranu.. On sám musí vidět, že bude-li to pokračovat jako doposud, obrana brzy padne a pak už nás nespasí ani pomoc boží.. Snad jeho zoufalost by nám mohla být ku prospěchu. Nejdříve se však musíme dostat přes stáže.. Ti hlídací psi nás k němu určitě nepustí jen na požádání. Času jsme ale ztratili už mnoho, nyní je třeba jednat. Nemá-li nikdo výhrady, - pohlédla na členy družiny, přesunula bych se k sídlu kurfiřta..

Shanako - 10. února 2008 14:22
	To nebude lehké ho přemluvit. Nebo snad už víš co budeš říkat?Nemůžeme tam jít nepřipravení. Shanako sám nevěděl co říkat. Potřebují opravdu zapůsobit na kurfiřta, aby jim svěřil gardu. Věděl, že kurfiřt se nenechá "opít rohlíkem", musí použít velice dobré argumenty. Měli bychom se vůbec rozhodnout kdo tam půjde. Nemyslím, že je dobrý nápad abychom tam vkráčeli všichni a prosili ho o gardu.

Gearmin dar' Ghull - 10. února 2008 14:32

Pozorně poslouchám rozhovory ostatních. Zatím nic neříkám a zkouším si promyslet všechny varianty...všechna řešení a jejich možné výsledky. Využít velikost orků v náš prospěch v úzkých ulicích je vynikající nápad, jejich šípy jim tak budou na nic a jejich velké zbraně také nebudou mít velký účinek, protože se s nimi nebudou moci ani pořádně napřáhnout. Když to dobře půjde, budou moci bojovat dva muži proti jednomu orkovi. To už je celkem vyrovnaný boj a řekl bych, že je to snad jediný způsob jak zvítězit. "Promluvím s ním..." nabídnu se bez váhání. Můj prozatím odtažitý postoj se náhle změnil a nyní i já mám chuť se aktivně zapojit. Zřejmě si dostatečně věřím v tom, že bych mohl kurfiřta přemluvit. "A vím i jak se zbavit stráží. Není to zrovna nejlepší řešení, ale v tuto chvíli je nejrychlejší a to je to co potřebujeme. Rychle se dostat ke kurfiřtovi a přesvědčit ho. Poslouchejt..." popojdu mezi vás a snažím se vás nahrnout do hloučku aby jste všichni dobře slyšeli. "Shanako. Půjdeš ke strážným před kurfiřtovým sídlem. Začneš křičet že u západních hradeb se dostali orkové do města. Oni automaticky odběhnou a ty se zatím někde ztratíš. My ostatní se dostaneme dovnitř. Já půjdu za kurfiřtem a vy budete hlídat vchod. Souhlas?"

Ohonamochi - 10. února 2008 15:09

Souhlas. Odpovídám a čekám na souhlasy ostatních, ikdyž to byl můj nápad, nenapadlo by mě jít za kurfiřtem.. Kde místní kurfiřt sídlí zajisté víte, takže se jen musíme pořádně domluvit a vydat se na cestu. Obcházím skupinu a stoupnu si do blíž k Gearminovi, aby mi neuniklo ani jediné slovo. Jen mě napadá, když se nám povede odlákat stráže na falešnou zprávu, nebudou poté chtít bojovat proti nám? Má na ně kurfiřt až takový vliv Snad ano, nechtěl bych se postavit místní gardě i armádě zrůd, která nnás obléhá...

Shanako - 10. února 2008 15:15
	Souhlasím, budu pak na vás čekat zde v krčmě. Hlavně musíte na něj s dobrými argumenty. Shanako se zamyslel na poslední otázkou Ohonamochiho. Je pravda, že je vlastně podvedou, aby se dostali ke kurfiřtovi. Ale dva, strážní či kolik jich je nezmůžou nic, a pokud dostanou souhlas od kurfiřta, tak je stejně budou muset vojáci poslouchat. Myslím, že se strážema nebude problém ani později.

Arna Luchadora - 10. února 2008 22:47

Pozorně poslouchala názory ostatních. Zdálo se to býti jednoduché.. Možná až příliš. A když stráže neodejdou? - začala zvolna mluvit. Mohou jen povolat nějakou jednotku - i když jich moc nezbylo, aby se šli kouknout, co je na té zprávě pravdy. Obyvatelé jsou vyděšení, nebylo by nemožné, aby některý z nich vypustil podobnou zprávu a vznikl chaos, kdy každý věří těmto slovům.. A přec, pokud odejdou.. Co když se vrátí dříve, než se ti povede promluvit s kurfiřtem? Zabít je by nebylo moudré, okamžitě bychom přišli o veškerou důvěru a zkončili nabodnuti na kůlu dříve, než bychom cokoliv zmohli.. Vyjádřila své obavy Arna dívající se teď do blankytně modrých očí vysokého válečníka. Zpod kápi mu vylézalo pár vlnitých pramínků plavých vlasů. Snažila se z jeho očí vyčíst něco pozitivního, avšak zatím se zdálo, že její slova ignoruje.. Snad jen přemýšlí co odpovědět. Rozhodla se ještě posečkat a dál se mu vpíjet svýma smaragdovýma očima do těch jeho.

Gearmin dar' Ghull - 11. února 2008 11:31

"Stráže odejdou, budou muset...v případě takové hrozby nemůžou meškat. A když se vrátí dříve. Od toho tam jste vy, nepustíte je dovnitř. Je to nejrychlejší způsob. Nemůžem vymýšlet žádné složitosti, co nevidět se sem orkové stejně dostanou a my nebudeme připravení. Jdeme na to..." odpovím Arně na její otázky. Je mi jasné, že pochybuje. V téhle situaci by pochyboval asi každý, ale teď si prostě budeme muset všichni navzájem věřit...i přes to, že se vlastně známe jen chvíli.

Pán Jeskyně - 11. února 2008 11:39

Vydali jste se tedy všichni směrem k centru města, kde se nachází kurfiřtovo sídlo. Za sebou slyšíte válečný ryk orků narážejících na hradby stejně silně, jako vlny narážejí a třístí se o skalní pobřežní hřbety. Městská garda útoky zatím odráží, ale jak dlouho se jí to bude dařit? Vojáci padají z hradeb jako zralé švestky prošpikováni orkskými šípy. Na některých místech hradeb dokonce není dostatek mužů, aby shodili zaháknuté těžké kovové orské žebříky a tak muži pobíhají sem a tam a na samotné opětování střelby nemají čas. Zvuky války ale pomalu ochabují a vy se ztrácíte v pralese zatím neporušených domů uprostřed města. Většina oken a dveří je zabarykádovaných. Na ulicích málokdy potkáte nějakého člověka, většina se ukrývá a nebo sedí v krčmě, na ulici nikdo nevychází. Tu se před vámi objevilo malé náměstíčko, uprostřed něj se tyčí veliký starý dub. V kontrastu s okolní pochmurnou šedí září zelenými barvami. Hned za ním si můžete všimnout veliké kamenné stavby, před jejíž vchodem hlídají dva městští vojáci. Tohle bude dozajista kurfiřtovo sídlo.

Ohonamochi - 11. února 2008 19:41

Shanako, nyní tě čeká odlákání stráží, buď opatrný. Nezapomeň se poté rychle schovat v krčmě. Ty Gearmine, by jsi se měl připravit, a ostatní si najít nějaký místo, odkud budou mít dobrý výhled a přitom nebudou zpatřeni... Zkouším, jestli mě moji spolubojovníci poslechnou. Plížím se k dubu, vyskakuji, a na dlouhé větvi, která plachtí spíše směrem k zemi než vzhůru, jsem s mou šavlí připraven na případné odhalení našeho úmyslu. Koukám, co dělají ostatní.

Shanako - 11. února 2008 19:51

Uf, doufám,že to vyjde. Nechtěl bych být ten, kdo to zkazí... Shanako poslouchal Ohonamochiho a pak se rozhodl, že se vydá na cestu. Držte mi palce! A snad za chvíli v krčmě... Shanako byl velice nervózní, přemýšlel jako nejlépe zahrát zoufalého člověka, který viděl, jak Orkové vnikli do města... a už se blíží ke strážím....pár desítek kroků a je u nich... Zastavil se. Pořádně se nadýchl, vyndal zpod kutny amulet, který měl na krku. Políbil ho. Stůjte při mě, Pane a Paní... Shanako svůj amulet schoval zpátky pod kutnu. Pomoooc! Orkové! Kde jste kdo? Vnikli do města na jižní části hradeb! Stráže, pomozte!!! Shanako se rozběhl ke strážím a zjistil, že stráže na jeho výkřik reagovaly a rozběhly se směrem k jižní části hradem. Na úplně opačnou stranu než bylo sídlo kurfiřta. Doufal, že tam dorazí za dlouho, aby měl Gearmin čas jednat s kurfiřtem. Pak se otočil a vydal se na cestu do krčmy...třeba si stihne dát svojí oblíbenou medovinu...

Pán Jeskyně - 11. února 2008 23:31

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Tvůj čin se ti zdá se zdárně povedl, vojáci tedy odběhli kam si chtěl a ty ses vydal sám zpět směrem k hospodě. Čím blíže si byl hradbám, tím více sílil zvuk boje. Vypadá to, že situace je čím dál vážnější a tak ti nezbývá než doufat, že tví přátelé uspějí. V hospodě si situace naopak nezměnila. Sedí zde téměř stejné osazenstvo, jen množství alkoholu v jejich krvi prudce stouplo. Krčma ač je poměrně blízko hradbám zůstává stále neporušená. Zřejmě díky tomu, že domy mezi ní a hradbami jsou celkem vysoké a zápalné šípy přes ně až na střechu krčmy nedoletí. Je však jasné, že za několik hodin, možná maximálně pár dní se plameny dostanou až sem, pokud nikdo nebude hasit. To tě ale trápit nemusí, protože orkové se do města dostanou určitě dřív. Vešel jsi tedy dovnitř, hostinský si tě pamatoval, protože sis nestačil ještě ani sednout a už k tobě pelášil s medovinou. "Dejte si co hrdlo ráčí, dokud je brána zavřená a sklep plný, nemusíme se ničeho bát. Dáte si i něco k jídlu? A co vaši přátelé? Rozhodli jste se to vzdát?"

Arna Luchadora - 11. února 2008 23:35

Jdu s tebou dovnitř. Otočila Arna tvář ke Gearminovi. Počkám dole u vchodu. Nastane-li problém, Ohonamochi a já ho nějak vyřešíme.. Pokus se to vyřídit rychle, není času nazbyt. Upravila šperk se zeleným malachitem, který dosud proplétala mezi prsty a rychle, avšak lehce a téměř neslyšně se rozeběhla k velké kamenné budově, hrdě se tyčící mezi spletí menších oprýskaných stavení. Tak pojď! Zvolala tlumeným hlasem na Gearmina, přičemž neustala v běhu, nýbrž jen lehce otočila hlavu za sebe, kde tušila bojovníka.

Gearmin dar' Ghull - 11. února 2008 23:36

Před sídlem kurfiřta Když vidím, že stráže mizí někde v ulicích na jížní straně města, rozeběhnu se přes náměstí a vpadnu do domu. Nečekám jestli ostatní doběhnou do baráku a splní svou část úkolu, ale hned běžím do poschodí, kde by měl být v některém z pokojů sám místodržící. Každému tedy dřív nebo později zmizím z dohledu. Můžete si všimnout že za běhu ještě tasím svůj meč, pravděpodobně pro všechny případy, kdyby bylo třeba bránit se.

Pán Jeskyně - 11. února 2008 23:43

Sídlo kurfiřta Zatímco Shanako si již jistě dopřává medovinu v krčmě, vy netrpělivě čekáte, jak uspěje Gearmin u kurfiřta. I když to netrvá zatím ani deset minut, příjde vám čekání neskutečně dlouhé. Z poschodí se nic neozývá, stráže se nevracejí ani nepřichází nikdo další. Zdá se, že je klid. Možná klid před bouří, ale vy doufáte, že situace takto klidná zůstane i nadále. Ohonamochi může být v jeho situaci pravda trochu klidnější. Ze stromu má poměrně slušný výhled, takže ví, že je všude kolem klid. Za to ostatní za zavřenými dveřmi netuší co se děje kolem. Jsou před domem vojáci? Je Ohonamochi ještě na stromě nebo utekl? Co když ho zabili? To si můžete jen domýšlet. Nezbývá vám nic jiného než čekat a doufat, že celá akce neskončí fiaskem a že nebudete všichni zítra viset na šibenici. I když...co by se mohlo stát? Stejně nikdo nemá čas vás věšet.

Ohonamochi - 12. února 2008 18:36

Sedím na stromě a netrpělivě čekám, jak se situace vyvíjí. Už to je skoro deset minut, co když to nevyjde? Všude se tu vyrojí vojáci? Jak dlouho zůstanu na stromě? A co moji noví přátelé? Pochytají je snad? Když jsou skoro nekrytí na zemi? Půjdou po Shanakovi za falešnou zprávu? Neprozradí Shanako pod náporem mučení naše plány? Doufám, že na mučení taky nikdo nemá čas, ani pomyšlení. Vždyť napětí by se zde dalo krájet i tupým nožem. Jak se mi honí hlavou myšlenky, začínám přemýšlet, že slezu, a půjdu se podívat na Gearminem. Když slezu, určitě se zrovna něco stane, a nebudu tu, abych mohl popřípadě zasáhnout a přátelům zachránit život. Jenže, jsou to prátelé? Moc dlouho je neznám, co když mě zradí, cokdyž kurfiřta zabijí a hodí to na mě. Přece jenom nejsem člověk, a moc lidí by mi nevěřilo. Hodit mě jako návnadu, mohli by si tím vysloužit důvěru kurfiřta. Rozhodnu se zůstat na stromě. Je to už deset minut a Gearmin nikde. Rozhlížím se po ostatních, zajímalo by mě, kde se schovali, nikoho nevidím.

Arna Luchadora - 12. února 2008 22:58

Zatím, co Gearmin přesvědčoval kurfiřta, Ohonamochi kontroloval situaci zvenčí a Shanako pravděpodobně popíjel medovinu v krčmě, stála Arna se třemi zbylými muži za vchodovými dveřmi honosného sídla. Ticho rušilo jen dýchání čtyř osob a člověk mohl slyšet tlukot vlastního srdce. To ticho nutilo k přemýšlení. Zatraceně, kde to vázne? Gearmin se odpojil už snad před čtvrt hodinou.. Co když nastal nějaký problém? Neměla bych se jít raději podívat? ..ne.. Dozajista bych zaslechla hluk, radši tu ještě vydržím, mohla bych ještě něco pokazit.. Zatraceně, kdybych alespoň viděla ven! Kdoví co se tam děje, co když se mezitím orkové opravdu dostali za hradby a Ohonamochi nás nestihl varovat? Ne, hloupost. Jistě by to způsobilo povyk, slyšela bych, co se děje.. Arna se snažila zapudit negativní myšlenky jak to jen šlo.. Avšak stále byla připravená k rychlému jednání. Oči měla otevřené dokořán, aby jí v přítmí nic neuniklo. Také sluchu věnovala vysokou pozornost. Snažila se rozeznat jakýkoliv zvuk, který by jí mohl napovědět, co se děje. Neslyšela však ani válečnou řvavu vojáků pokoušejících se odrazit útoky orků. Jen tu a tam se ozvalo lehké zašustění či slabý šelest způsobený silou větru. Vždy se jí v těle napjal snad každý sval a už se chystala tasit meč, ale na poslední chvíli se zarazila. Zatraceně, holka, neblázni! Jen vítr, je to jen vítr! Co se s tebou děje? Chováš se jak malé děvčátko, co nikdy nezažilo podobnou situaci.. Proč se tak bojíš, z čeho máš strach? Nejhorší co může přijít je smrt. A to není až tak zlé. Uklidni se..

Gearmin dar' Ghull - 13. února 2008 10:09

Zhruba po dvaceti minutách se vyřítím ze schodů dolu. Když si všimnu u dveří Arny a dalších tří spolubojovníků, zvednu jen levici nad hlavu. V ní třímám jakýsi dokument. "Pověření k velení pro mě podepsané samotným kurfiřtem, dokonce to obsahuje i královskou pečeť." Pousměji se a pak strčím listinu za kroužkovou košili. "Je čas jít. Vyzvedneme Shanaka a pustíme se do boje. Vojáky máme na své straně." Povídám dál rozzářeně. Vrhnu se na dveře a otevřu je. Hned potom vycházím ven.

Arna Luchadora - 13. února 2008 10:33

Když Arna spatřila dokument, jež Gearmin třímal v mohutné ruce, většina obav byla rázem ta tam. Vidíš a ty tu blázníš, všechno jde podle plánu. Alespoň to tak vypadá, co když Gearmin nedokázal kurfiřta přemluvit a toto je padělek? Zatraceně, asi mi nezbyde než mu věřit. Raději se ho nebudu na nic vyptávat. Než se dívka stačila vzpamatovat, vyřítil se Gearmin z budovy. Nemeškala ani chvíli a vyrazila za ním na ulici. Přivyklá tmě teď musela přimhouřit oči, aby byla ve světle a prachu schopna rozeznávat ze začátku větší předměty, za malou chvíli však i detaily. Oči však nechala stále přimhouřené. Vzduchem se nesl těžký pach mrtvol a spáleniště, temnou atmosféru podkreslovaly tlumené zvuky boje, nesoucí se k nim od hradeb. Rozhlédla se kolem ve snaze najít přítele, nikoho však neviděla. Vítr zvířil jemný prach, který se dostal úplně všude. Škrábal jí v očích, skřípal mezi zuby, dokonce ho cítila i v nosních dírkách. Gearmine, kde je Ohonamochi? Nevidím ho, nevíš, kde se ukryl?

Shanako - 13. února 2008 21:15
	soukromá zpráva od Shanako pro Zdravím krčmáři!! Dám si tvou nejlepší medovinu! A něco k zakousnutí, kdybys měl... neboj,nevzdali jsme svůj boj.. Shanakův veselý tón ovšem nebyl pravdivý. Byl nervózní, musel pořád myslet na to, co se stane, pokud neuspějí. Chtěl se zachránit..

Ohonamochi - 13. února 2008 21:35

Když jsem spatřil, jak se Gearmin dole ve stínu kurfiřtova sídla o něčem baví, vstal sem, abych slezl ze stromu. Byl jsem celý znehybnělý od těch dlouhách dvaceti minut naprostého nehýbání a soustředění. Chvilku jsem proto zůstat stát. Jak jsem se rozhlížel, všímal jsem si okolí okolo dubu. Tady je dobrý výhled, kdybych vylezl o pár metrů výše, možná by bylo vidět i za hradby, možná i do ulic, kam plánujeme nalákat velkou skupinu těch odporných zrůd, co jsou všude okolo města. Mám se jít podívat nahoru na strom, nebo skočit dolů a rychle jít za Arnou a Gearminem? Rozhodnu se tedy, že půjdu dolů. Na strom se půjdu podívat jindy, až bude trošku času. Tak se tedy připravuji na co nejladnější skok ze stromu, abych nevyvolal přebytečný hluk, přece jenom nevím, jak Gearmin uspěl, a jestli na nás již neposlal vojáky. Zkouším skočit na travnatý plácek, který je kousek od velkého dubu.

Gearmin dar' Ghull - 13. února 2008 23:18

Doběhnu o něco blíže ke stromu, když si všimnu, jak Ohonamochi seskakuje z dubu. Výborně, nyní jsme všichni a můžeme vyrazit splnit další část úkolu, který jsme sami sobě uložili. "Ohonamochi! Rychle, za mnou. Musíme ještě do vojenského bloku předat veliteli gardy tento list o svěření velení mé osobě. Potom musíme s několika vojáky dojít po zbraně do zbrojnice." Vychrlím ze sebe rychle a potom se rázným krokem vydám k další větší budově, která stojí v ulici opodál od kurfiřtova sídla. "Mám velice špatný pocit, že nám již nezbývá mnoho času, než budou brány prolomeny."

Pán Jeskyně - 13. února 2008 23:28

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Jen mlčky sedíš, hlavou se ti honí různé hrůzné myšlenky a ty jen nervózně usrkáváš medovinu. Jakobys očekával ten děsivý okamžik, který jistě musí přijít. Otázkou je kdy. Je ti jasné, že ten moment se blíží děsivou rychlostí. Ten moment bohužel nadešel právě teď, ve chvíli, kdy si to očekával nejméně a zrovna kdy jsi epicentru dění nejblíže. To sis uvědomil, když vzduch prořízl ostrý hlas zvenčí. "Brána to nevydržela!!! Vpadli do města!!!!" Tyto dvě pouhé věty dokázaly nastolit neuvěřitelný chaos. Hned za nimi následoval křik mužů i žen zpoza dveří. Několik zvučných ran padajícího dřeva a zdálky se nesoucí cinkání zbraní. V tu samou chvíli začali panikařit i návštěvníci krčmy. Někteří z nich začali prchat kuchyní, někteří se ozbrojili meči a začali zatarasovat dveře stoly a židlemi. Jak zareaguješ ty je jen na tobě.

Shanako - 14. února 2008 17:35
	soukromá zpráva od Shanako pro Ne,už je to tady!!!! Shanako zpanikařil. Jeho přátelé tu ještě nejsou, vždyť se mají sejít tu a on teď musí zmizet...ale kam? Rozhodl, že zadním vchodem uteče a poběží směrem k sídlu Kurfiřta... třeba někde potká své spolubojovníky...

Arna Luchadora - 15. února 2008 13:36

A co Shanako? - otázala se Arna. Neměli bysme mu dát vědět? Někdo z nás by se pro něj možná mohl vrátit a obhlédnout přitom ulice u brány, kterou otevřeme, abysme zjistili, jak bude nejidelálnějsí postuovat. Nesmíme nechat nic průchozí, musíme jim zabránit v postupu dál do města, nejdříve je obklíčit a potom sevřít. Také k bráně bysme měli přistavit nějaké vojáky. Orkové se nesmí dostat dál, ani zpátky.. Jakmile otevřeme bránu a pustíme je do města, musí všichni vědět, kam jít a co dělat. S orky jsem se, přiznávám, dosud nesetkala a opravte mne, mílím-li se, ale podle toho, co jsem slyšela, se přemýšlením příliš nezabývají.. Snad jim nepříjde divné, když brány sami otevřeme.. Nebo je necháme se probít dovnitř samotné? Zjišťovala názory ostatních a přes veškerou potřebnou spotřebu kyslíku se vůbec nezadýchala, stále s nimi držela svižný krok, který určoval Gearmin. Teď se však očekávajíc odpovědi odmlčela a zhluboka se nadechla. Ucítila opět ten odporný zápach škvařící se kůže a pomalu se rozkládajícího masa.

Pán Jeskyně - 16. února 2008 10:51

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Ve stejný okamžik, kdy jsi se rozhodl uprchnout a udělal několik prvních kroků směrem ke kuchyni. Ozvala se rána a dveře se rozlétly rozštípané na třísky do všech stran. Ve futrech stála obrovská obluda, mšá dojem, že si o něčem takovém četl. Říká se mu jeskyní obr. Je vysoký asi tři, možná čtyři metry. Kůži má bledou, z tlamy mu vyčnívají dva tesáky zasazené do spodní čelisti. V ruce drží obrovskou palici celou od krve. Se vší vervou se vrhne do hospody a muže, kteří bránili dveře zanče trhat a odhazovat jako hadrové panenky.

Gearmin dar' Ghull - 16. února 2008 10:57

"Bude to jen chvilička. Vezmeme muže a zbraně a jdeme k bráně, kde vyzvedneme Shanaka a pustíme se do boje," Na chvilku se zastavím a zapřemýšlím. "Vlastně by se to dalo udělat i jinak. Arno...ty s Ohonamochim běžte k bráně, sformujte vojáky. Braňte město než příjdu s ostatními muži a se zbraněmi, vyzvedněte Shanaka a udržte bránu co to jen jde. Spoléhám na tebe. Jděte!" Vykřiknu nakonec a rozeběhnu se opačným směrem, než jsem poslal vás. Můj meč při běhu cinká o zbroj. Rytmické údery jakoby vás chtěly vyburcovat k běhu k bráně.

Arna Luchadora - 16. února 2008 18:26
	Arna lehce kývla hlavou, i když si moc dobře nedokázala pochopit, jak si to vše Gearmin představuje.. Bez listiny nás vojsko sotva poslechne.. Ale vyzvedneme Shanaka v krčmě a obhlídneme situaci. - zavolala směrem ke vzdalující se postavě vysokého muže a rozběhla se na druhou stranu, než on.

Arna Luchadora - 16. února 2008 18:39

soukromá zpráva od Arna Luchadora pro Uběhla sotva pár kroků, když se zastavila a otočila.. Snad chtěla ještě něco říci, ale pouze se zadívala do dáli a mírně pokrčila rameny. Drobné pramínky plavých vlasů jí přitom lehce sklouzly do tváře, výrazně kontrastovaly s jejímy rty, na kterých se poprvé za celou dobu objevil lehký náznak úsměvu. Potom se její rty lehce pohnuly, jako by snad něco zašeptala. Ale bylo celkem možné, že se jen snaží o kousek posunout nezbedné vlasy. Hned na to se zase otočila a běžela dál. Jemně, ladně, téměř neslyšně, avšak velmi rychle.. Pojď příteli, musíme si pospíšit. Gearmin se nezdrží dlouho, čas je drahý.. Potřebujeme si vše promyslet a nejlépe to půjde, budeme-li znát okolí, nesmíme je nechat postoupit dál, než je nezbytně nutné. - zvolala na Ohonamochiho.

Shanako - 16. února 2008 21:36
	soukromá zpráva od Shanako pro Sakra, co se stalo, že pronikli sem???? Shanako byl mimo všechny smysly, nevěděl co si má počít ... bylo tu spousta lidí, nemohl využít svoji dovednost..... I když, je tu zmatek, zkusím no.... Shanako něco zamlumlal, udělal zvláštní pohyb rukou a najednou se vypařil....

Shanako - 18. února 2008 21:11
	soukromá zpráva od Shanako pro Shanako tak jak zmizel z krčmy, tak se objevil před sídlem kurfiřta, tam, kde se loučil s přátely. Ovšem nikoho neviděl. Sakra, kde mohou být? Zřejmě jsou na cestě ke krčmě... nezbývá mi nic jiného, než se vydat ke krčmě... snad mě nepřepadnou ... Shanako se vydal pěší chůzí ke krčmě...šel tou cestou, kterou šel prvně... Z dálky slyšel ruch....u srdce mu bylo úzko..

Pán Jeskyně - 18. února 2008 21:18
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Objevil ses přesně kde si chtěl, na takovou vzdálenost to byl sice neuvážený krok, ale podařilo se ti to, odhadl jsi své přemístění celkem přesně. Po cestě směrem zpět ke krčmě po chvíli spatříš Ohonamochiho a Arnu. Ale po ostatních nikde ani stopy.

Shanako - 19. února 2008 14:05
	Arno! Ohonamochi! Tady jsem! Shanako polohlasně křičel, nechtěl moc upoutávat pozornost. Doběhl k nim. Kde jsou ostatní?A máte povolení kurfiřta? Povídejte!!! Nesmíme se příliš zdržovat, brány jsou provalené..

Ohonamochi - 21. února 2008 20:48
	Brány jsou provalené? Kolik máme času, než se orkové dostanou k nám? Ptám se ostatních, začínám být docela nervórní, sice máme svolení k použití armády od kurfiřta, ale nemáme žádný plán, který by se dal použít, jenom myšlenku. Nemáme prošlé ulice, kudy chceme orky táhnout, nemáme v podstatě nic, s čím bysme mohli vyhrát. Tohle nedopadne dobře...

Shanako - 21. února 2008 21:54

Ano,provalili je. Když jsem čekal v krčmě, zničehonic někdo vykřikl, že jsou zničili brány. Chtěl jsem utéct a najít vás, ale najednou do krčmy vpadli jeskynní obři a začali trhat lidi, rozbíjet věci. Naštěstí jsem se dostal pryč. Nemusí vědět, jak jsem to udělal..zatím ne. Shanako sám nevěděl, proč pořád tajil svoje schopnosti. Možná se bál cokoliv říct. Sám nevěděl proč. Kde jsou ostatní? Musíme rychle něco vymyslet, armádu sehnat.

Arna Luchadora - 22. února 2008 10:34

Zatraceně, kde se tu vzal, odkud běží? Šli s Gearminem, - odpověděla dívka zamyšleně. Povolení od kurfiřta máme.. Ostatní šli do vojenského bloku. Pro vojáky a zbraně.. Ale povídej ty, jak dlouho to je, co se dostali za hradby? Jak daleko už můžou být? - Opět se dala do chůže.. Tohle se nemělo stát, zatraceně.... Nevíme kde všude jsou, co když nám někteří uniknou? Navíc jsme teď rozděleni do dvou skupin.. Možná jsme měli jít s Gearminem. Ale to by zůstal Shanako úplně o samotě.. Cítila, jak jí buší srdce, jak se jí krev hrne do hlavy, žíly na skráních se napínají k prasknutí.. Byla nervózní, ale rozhodně ne zoufalá.. Nemohla se dočkat, až bude moci tasit meč, těšila se, až její kůži potřísní krev těch zkurvysynů..

Pán Jeskyně - 22. února 2008 14:20

Rychle postupujete směrem ke krčmě, již z dálky vidíte rudé a zlověstné plameny šlehající až do výše několika sáhů nad střechy domů. Stejně jako stoupá teplota, umocňuje se i křik a válečný ryk od brány. Nárazy čepelí zasákávajících se do sebe, se střídají s výkřiky umírajících vojáků a orků. Proti vám běží zděšení měš'tané, matky vzaly svá dítka do náruče a prchájí co nejdále od bojující vřavy, staří sedláci popadli své hole naramena a i přes značné stáří jejich nohou dali se i oni do běhu. Všichni závodí o svůj holý život. Z postraních uliček vybíhají bojeschopní muži ozbrojení starými meči a štíty, ale i vidlemi, kosami a vším co ve svých obydlých našli. Všichni se bezhlavě vrhají do boje ve snaze zachránit své životy, své rodiny a celé město. Celý boj však vypadá velice špatně, orků je čím dál více, hrnou se branou do města. Lidí naopak zase ubývá, nedrží linii, jsou rozházeni po celém bojišti a jen se zmateně motají mezi přerostlými těly orků a čekají, kdy se čepele orčích seker zatnou i do jejich malého a slabého těla. Vojáci i když bojeschopnější také bez jakékoliv disciplíny s hrůzou v očích pobíhají sem a tam. V pěti se vrhají na jednoho orka, zatímco další tři zelenokožce nechají volně pobíhat kolem a vraždit jiné vojáky ze zálohy. Nikdo z kapitánů gardy není schopný své muže nijak sformovat a usměrnit.

Arna Luchadora - 22. února 2008 16:34

Když Arna spatřila tu hrůzu, plně si uvědomila marnost jejich snahy. Dívala se kolem sebe do vyděšených tváří žen, snažících se ze všech sil zachránit své plačící potomky. Bez váhání však postupovala dále, proti směru všech prchajících, rozhodnutá nezemřít marně. Tasila meč. I když byla ještě vcelku daleko od toho všeho, věděla, že každá vteřina je důležitá. Gearmine, tak kde jsi.. Potřebujeme tě, potřebujeme vojsko, sami těžko zabráníme jejich postupu, jediné co teď můžeme je vrhnout se bezhlavě do boje, stejně jako ti muži vpředu a spousta padlých.. K čertu! Má někdo nápad jak zastavit ty zelené stvůry? - položila otázku, i když nevěřila tomu, že by Ohonamochi nebo Shanako měli v kapse nějaký trumf, se kterým by vyrukovali až teď. Věděla, že do příchodu vojáků nic nezmůžou..

Shanako - 23. února 2008 10:59

Jak je to dlouho? Ehm....chvilička...nepatrný moment... Poslední slova Shanako jako kdyby zamumlal, potichu aby je nikdo neslyšel... Ale Arna ho zřejmě slyšela..byla od něj jen kousek. Dokud nenajdeme Gearmina, tak proti nim nezmůžeme nic. Zbývající vojsko momentálně bojující u krčmy je buď už mrtvé a pokud žijí, bez listiny nám neuvěří. Shanako přemýšlel co dál. Neměl sebemenší nápad. Pak ho něco napadlo. Ohonamochi, ty jsí půlelf...střílíš dobře. Máš nějaké šípy? Mohli bychom vylézt na střechu a zkusit jich pár zranit zvrchu...

Ohonamochi - 24. února 2008 22:31

Střílet sice umím, ale nemáme luk ani šípy, nemáme ani čas je sehnat a šplhat na střechu. Jdu s Arnou a Shanakem proti proudí lidí, kteří se snaží zachránit si svůj život. Jak se ti mrtvoly dostaly až sem, vždyť orkové jsou ještě docela daleko, to mají takovou sílu? Nebo tady vraždil někdo jiný? Radši si budu dávat pozor na orky, i na zradu z naší skupiny... Hbytě ze zad strhnu svůj meč, uchopím ho do pravé ruky a též jsem připraven k boji, přemýšlím, kde může Gearmin být, měl tu už dávno být a za zády sformované vojsko, ale ani jeho, ani vojsko nikde nevidím. Je ještě vůbec nějaké vojsko? Nejsou ti, co bojují před námi náhodou zbytky z vojska, které tu všude leží, jak kdyby spadli z nebe? Jenom doufám, skoro mi nestačí dech, při běhu se musím soustředit na své okolí, přemýšlet a ještě mluvit se skupinou. Schazuji svojí kapuci, která mě doteď chránila před zraky lidí, před tím, aby každý hned nepoznal můj Elfí původ.Delší černé vlasy mi vlají za rameny. Kéž by tu teď byli moji přátelé z mého rodného města, asi by se bitva ubýrala trochu jiným směrem, jak jim dát ale vědět? Asi to nepůjde, teď už ne, není na to čas..

Arna Luchadora - 25. února 2008 11:28

Dívka se mírně ohlédla přes rameno, aby zjistila, že se situace nezměnila. Ženy s dětmi a starci utíkali pryč, co jim nohy stačily a bojeschopní muži ozbrojení vším, co jim přišlo pod ruku se s odhodláním zachránit své rodiny hrnuli do boje. Nikdo z nich však ani vzdáleně nepřipomínal vysokého blonďáka, či dokonce seskupené vojsko. Snad nás nezradil.. Co když to byl jen duplikát? Co když nás poslal do té řvavy a sám utekl? Střechy bych nepokoušela. Jsou v jednom plameni a ty, které ne, jistě brzy vzplanou.. - přerušila tok myšlenek, nedávajíc najevo, že slyšela všechno, co Shanako před chvílí řekl. Věnovala mu jen krátký pohled. Snad vyjádří více, než zbytečná slova. Už by si spolu měli přestat hrát. Jdou poboku na smrt a jeden nevěří druhému, druhý třetímu, ani prvnímu. Každý věří jen sám sobě.. Ano, někdy je to užitečné, avšak Arna cítila potřebu mít oporu ve své družině.

Shanako - 25. února 2008 14:27

Arna to poznala. Slyšela mě... ale zřejmě chce dělat, že nic neví. Co teď? Shanako přemýšlel. Jeho schopnost by jim mohla pomoci. Jednou byl u sedláka, který měl u sebe schované zbraně. Možná by tam našel i luk a šíp. Snažil se nevnímat křik a ráno, které se ozývaly čím dál blíže. Ohonamochi, potřebuješ luk a šíp. Pokud mě na chvíli omluvíte, mohl bych nějaké sehnat. Sakra, mám jim to říct? Shanako se rozhodl. Musí. Třeba pomůže. Musím vám něco říct. Z krčmy jsem se dostal jen díky mým schopnostem. Umím se přenést tam, kde vím přesně co kde je. Jsem magik. Jednou jsem byl u sedláka, který měl veliké zásoby zbraní. Pokud tam ještě jsou, mohl by tam být i luk se šípy. Jste pro, abych se tam zkusil přenést? Nebo "půjdete" se mnou?

Ohonamochi - 25. února 2008 22:06

Shanako, nemyslím si, že přemisťovat je dobrý nápad. Co když v tom baráku jsou ty zrůdy, nebo třeba může hořet, ani by ses nestačil rozhlídnout, a byl bys mrtvej.. Tvoje schopnosti by ti už nepomohly.. Pohled jsem z Shanaka obrátil zpět na cestu před sebe. Citil jsem narůstající teplotu i napětí. Při hlubokém nadechnutí byla ve vzduchu cítit i krev. Rozhlídl jsem se okolo sebe, pohlédl na okolní baráky a poté znova na Shanaka. Shanako, jen se rozhlídni, skoro každý barák je v plamenech, polovina už lehla popelem. I kdyby nějaký barák nehořel, střechy jsou stejně slaměné a je na ně špatný přístup, nevím ani sám, jestli bych se tam dokázal vydrápat, a to už jsem se v životě drápal na pár baráků, stromů, hradeb a všeho možného. Kdybych byl na střeše, byl bych jako trn v oku, i ten nejnezkušenější Zelenej sr*č by mě trefil kuší nebo oštěpem. Již docela vyčerpaný a zpocený z toho dlouhého běhu a mluvení jsem se na chvíli zastavil a zavolal na družinu. Počkejte chvíli, nemůžeme se tam jentak vrhnout, co zkusit běžet mezi baráky a v rychlosti okouknout okolí a popřípadě se podívat po Gearminovi? Mohli bysme zaběhnout i do krčmy a poptat se, jestli ho neviděli. Mají ostatní také na sobě pod hadry nějaké to brnění na ochranu? Nebo sem jediný? Ta vesta šitá z dračí kůže a stříbra není sice zrovna těžká, ale docela se v ní potím. Už párkrát mi zachránila život, mám si jí sundat? Asi radši ne, troška potu není důvod ke zbytečné smrti.

Shanako - 26. února 2008 14:01
	Krčmu zřejmě už rozmlátili orkové. Když tam vpadli, rozbíjeli vše co jim přišlo pod ruku... Takže tam nikdo zřejmě nebude. Shanako přemýšlel na plánem. Nevěděl absolutně nic. Takovou beznaděj dlouho necítil. Na co mu jsou jeho schopnosti, když je nemá jak a kde použít? Mysli, Shanako, mysli... Přemýšlel sebevíc chtěl, ale nic nevymyslel. Měl v hlavě zmatek. Arno, ty nemáš žádný nápad?

Arna Luchadora - 27. února 2008 10:19

Arna se zastavila. Několikrát se zhluboka nadechla, aby nabrala více síly, abšak žádné osvěžení jí to nepřineslo. Hustý dým valící se od spálenišť téměř zakryl nebe, štípal do očí a dusil. Stále sílící pach spáleného a rozkládajícího se masa jistě u obyčejných lidí vyvolával nutkání zvracet. Ne však u Arny. Ten odporný zápach, podtrhován válečnou řvavou, jí naopak dodával síly. Agrese okolo způsobila, že i v ní se budil duch boje. Ještě jednou se nadechla a ucítila na jazyku kovovou chuť krve. Na Gearmina čekat nemůžeme, mohlo by být již příliš pozdě. - promluvila konečně dívka. Bohužel nevidím jiné řešení, než se tam opravdu jen tak bezhlavě vrhnout. Pokusit se nějak zformovat ty muže tam a zabránit orkům postupu, seč to půjde. - kývla mírně, avšak rázně hlavou. Její světlé vlasy se při tom zhouply, jakoby chtěly zdůraznit Arnina slova. Bylo vidět, že je pevně rozhodnutá. Čas je drahý, hodně drahý. Nebo jste někdo jiného názoru? - zeptala se snad ze slušnosti, ale bylo zřejmé, že tak či tak půjde na steč.

Shanako - 01. března 2008 14:52

Já žádný jiný nápad nemám. Je pravda, že na Gearmina nemůžeme čekat věčně. Do té doby by orkové zničili celé město. Můžeme jen doufat, že Gearmin s vojskem přijdou zavčas. Shanako poznal, že i Arna, zprvu tak odhodlaná vůdčí osoba už taky nevěděla co dělat. Ale nezazlíval jí to, v této situaci by nikdo nevěděl co dělat. A jak si získáme na naši stranu bojující vojáky? Ti jsou zabráni do boje, nepřestanou bojovat jen aby poslouchali rady a rozkazy od nějakých tří podivínů. Bez Gearmina jim neporučíme.

Arna Luchadora - 02. března 2008 15:19

Myslím, že poslechnou rádi. Sami musí vidět, že takhle to nemá smysl. I kdyby tu byl Gearmin s listinou od kurfiřta, sotva bude pobíhat po bojišti a ukazovat ji každému z vojáků. Reagovala Arna na Shanakovi pochybnosti a dala se opět do běhu, nenamáhaje se ohlížet, zda členové její družiny s ní drží krok, či zůstali stát na místě. Byla tu sama se sebou, se svou odvahou a odhodláním.. Dlouhými lehkými kroky se rychle dostala do blízkosti veškeré agrese, kouř a zápach ji teď obklopoval ze všech stran, slyšela zoufalé výkřiky mužů snažících se ubránit město před mohutnými orky. Nesmyslnost jejich počínání byla z této blízkosti ještě mnohem zřetelnější, viděla strach v jejich očí a zbytečnost zoufalých, špatně mířených ran, které orkové odráželi bez větší námahy. Teď nebo nikdy.. Pošleme je do horoucích pekel, kam patří! Zformujte se! - vykřikla z plných plic, doufaje, že ji bojující muži uslyší. Pojďte za mnou, musíme jim zabránit v postupu dál do města! Uzavřeme jim cestu a vytlačíme! Pojďte za mnou, velitel gardy už byl informován, za chvíli dorazí ostatní! Zformujte se! Křičela ze všech sil a automaticky zaujala základní postoj, držela jedenapůl ruční meč pevně, avšak ne křečovitě, lehce, jako by se s ním narodila. Připravena ho okamžitě použít, ve tváři ledový klid, rušen jen vášnivými výkřiky, čekajíc na reakce mužů, doufajíc, že ji slyšeli a uposlechnou, avšak byla smířena i s druhou, horší variantou. Pokusit se zabránit postupu v tomto chaotickém rozmístění.

Pán Jeskyně - 02. března 2008 15:34

Arna se nakonec odhodlala vrhnout do víru bolesti a utrpení, do bojující vřavy. Ač to možná nikdo z vás nečekal, její volání bylo vyslyšeno. Jeden z vojáků se postavil po jejím boku, hned na to druhý, jakoby již celou dobu čekal na někoho, jehož rozkazy by mohl uposlechnout. Ve chvíli, kdy přiběhl třetí voják, aby po boku Arny uzavřel ulici, rozezněl se děsivý křik a z davu vyběhl obrovský ork směrem k Arně. S napřaženou sekerou a bezestrachu rozhodl se skoncovat její život. Arnu však nezklamaly reflexy. Ač tento ptok nečekala, její meč duchapřítomně vystřelil vzhůru a projel orčím prasečím ksichtem. Do stran se rozstříkla rudá krev a kus odseklé tváře dopadl na zem jen o chvilku dřív než celé mohutné orčí tělo. "Zformujte seeeee!!!!" Zařval jeden z vojáků stojící po boku Arny. Arny čin dodal vojákům značné sebedůvěry. Z chumlu začali vybíhat další muži a formovat linii v ulici. S meči a štíty započali odrážet útoky orků očekávajíc první větší nával zelenokožců.

Shanako - 02. března 2008 16:00

Pane a paní, stůjte při nás. Shanako se rozběhl na pomoc Arně a vojákům. Pach krve a samotných orků mu naplnil nos a smysly. Otřásl se, ale byl rozhodnut. Jde bojovat. Rozhodl se zapojit do formace. Pořádně se rozlížel, aby viděl každý kout. V případě útoku může orky zmást a zmizet jim před očima. Jen se ho nesmí dotknout. To by je vzal s sebou. Všichni se zformujte!!! Ukážeme těm obludám, čí je město!!!

Arna Luchadora - 03. března 2008 17:33

Ve chvíli, kdy spatřila obrovskou zelenou postavu valící se k ní bylo již pozdě na jakékoliv rozmýšlení. Jediná myšlenka, která jí proběhla hlavou zanechala ozvěnu a nesmazatelnou stopu v její mysli. Je to tady. Ty tři slova ji stále zněly v hlavě a nezahnal je ani pach a teplo krve, které náhle ucítila na tváři. Paže ji vystřelila automaticky sama od sebe a meč svíraný v dívčině dlani ukončil život jedné z mnoha zelených oblud. Vojáci uposlechli.. Musíme zvítězit! Svolávají se i navzájem.. Ale ten jeden hlas znám.. Shanako! Tak přec šli mí přátelé se mnou.. Přes všechny obavy a nejistoty.. Zvítězíme!! Otřela si rukávem tvář, takže krvavé kapky se změnily v rudé šmouhy připomínající válečné malování divochů. Znovu pozvedla meč. Tentokráte nečekala, až na ní zaútočí další zelená stvůra. Chtěla mít možnost si další střet alespoň částečně promyslet. Pátravým pohledem sledovala okolí, čekajíc, až některý z nich přistoupí blíže. Nechtěla sama vystupovat z řady.

Shanako - 03. března 2008 18:02

Stojí tam tak sama uprostřed těch bojovníků. Jdu jí pomoct! Když se Shanako rozhodl jít na pomoc Arně dopředu, uviděl, že se na ní řítil další Ork. Ta si ho zřejmě nevšimla. Arno! Skrč se! Ork! Shanako ve vteřině zmizel a objevil se těsně za Arnou! Z rukou mu vyšla ohnivá koule, která trefila Orka přímo do hrudi. Ork se jen zapotácel, vydal hrozivý zvuk, při kterém se Shanakovi zvedly všechny chlupy na těle. Pak padl. Tak přece jen mohu pomoct...

Ohonamochi - 04. března 2008 17:40

I Ohonamochi už stojí vedle Arny a čeká až nějaký Ork zaútočí. Vojáci okolo se už začínají formovat do skupiny a najednou přesila orků už nevypadá tak drtivá, jak se zdálo, hordy jich jsou ještě za hradbamy,a ta hrstka, co se již provizorně vytvořenou bránou do města dostala, by neměl bejt takový problém. Arno, Shanako, jsem tady... Jak to zatím vypadá? Čekal na odpověď, přitom ale přemýšlel, jak má využít svých předností, které zdědil po svým elfích předcích. Luk a šípy nemám, a ani by to tady nemělo cenu, a když někoho někdo sundá, přivlastnil bych to spíš štěstí než zásluze...

Яєnєgado kilian - 04. března 2008 23:06

I přes všeobjímající hluk byl z dálky slyšet dusot. Ovšem nebyl to dusot oře, nýbrž spoře oděného, snědého svalnatého muže středního věku z jihu. Jeho tvář byla ošlehaná, vlasy husté a černé zčesané dozadu a oči, oči plné odhodlání. Z do kříže upevněných pochev na zádech tasil dva zahnuté meče a dvěma skoky dorazil k v čele stojící trojici. Zdravím vás přátelé, jsem Renegado kilian ze země Akátské a přicházím na pomoc v boji proti přisluhovačům zla

Pán Jeskyně - 05. března 2008 13:44

Zbylí vojáci také vyslyšeli volání a připojili se do linie. Orků začalo pomalu ale jistě ubývat. Jejich postup se sice nepodařilo zastavit, ale utvořením linie se vám je podařilo alespoň zpomalit. Boční uličky byly uzavřeny vojáky a právě v těchto místech jste získali nad orky převahu. Jejich mohutná těla neměla dostatek prostoru pro manipulaci s těžkými sekyrami. Tam kde se vedle sebe vejde pět vojáků schopných boje, může se proti nim postavit pouhá trojice zelenokožců neschopných žádných účinných útoků. V ulicích se hromadí obrovské zelené mrtvoly, skrze bránu však přicházejí další. Zdaleka ještě není vyhráno. Vy pomalu ustupujete hlavní ulicí směrem k náměstíčku. Boj je zde obtížnější, protože orkové zde mají více prostoru, ale daří se vám linii udržet a orky zpomalovat. Všichni však doufáte, že posily dorazí brzy. Mužů ubývá i na vaší straně. "Salvaaa!" ozve se z povzdálí vám tak známý a dlouho očekávaný Gearminův hlas. Ve stejnou chvíli nad vašimi hlavami zasviští desítky šípů a pokosí několik orků v zadních řadách. Od náměstí k vám již kluše několik desítek těžce oděných vojáků s těžkými štíty a pavézami připravených odrazit orky zpět k bráně. Každý si s sebou nese dlouhé kopí. Za nimi běží několik vesničanů. Nesou meče, štíty, luky a šípy, kopí a prostě cokoliv potřebného k boji. Řev bojechtivých vojáků vám nyní dodal ještě více sil k boji, po zádech vám přeběhl mráz a vy jste se do orků pořádně opřeli. Liniie se konečně zastavila a orkové přestali postupovat.

Gearmin dar' Ghull - 05. března 2008 13:51

Rozeběhnu se co nejrychleji ke svým přátelům. Svůj štít mám připravený, ale v druhé ruce místo meče svírám kopí. Ve správnou chvíli ho mrštím do chumlu orků. Neohlížím se, jestli jsem někoho zasáhl. Hned tasím meč a pokračuji v běhu. Vhrnu se mezi Arnu a Ohonamochiho. Štítem odhodím nejbližšího orka a ostří mého meče mu nabídnu k ochutnání. To nedočkavě zajede do jeho prsou a ork se s děsivým výkřikem sesune k zemi. Hned poté útočím sekem na další zelenou potvoru. Řvu přitom, abych dodal svým spolubojovníkům více odvahy. "Jsem u vás přátelé! Opřete se do toho a společně zbarvíme ty jejich zelené kůže rudou krví!!!" křičím a biju se ze všech sil. Při jednom mocnějším úderu vyšlehnou z mého meče černo-fialové paprsky, které se zaboří do srdce dalšího orka. Jeho kůže zbledne a obličej se pokřiví pod tíhou děsivého prokletí. Ork padne jako seschlá větev k zemi. "Bojujte! Můj meč říká, že dnes je čas vítězství!!!"

Shanako - 05. března 2008 17:19

Když uslyšel Shanako Gearminův hlas, poskočilo mu srdce. Tísnivý pocit, který mu svíral celé tělo ho najednou opustil. Naděje svitla. Shanako se snažil připojit dopředu k ostatním přátelům. Připojil se k nim a začal bojovat. Ať zemřou stejně bolestivě jako lidé, které zabili! Shanako čekal na šanci, sejmout nejbližšího orka. Srdce mu tlouklo rychle, ale Shanako se cítil silný. Věděl, že když přišel Gearmin s vojáky, jsou silnější.

Arna Luchadora - 05. března 2008 17:36

Letmým pohledem si prohlédla snědého muže, jež se zapojil do jejich řad. S ošacením si zjevně nedělal těžkou hlavou, nevšimla si ani žádné valné zbroje, dalo by se říci, že nebyl nikterak chráněn proti úderům, které mohly přijít kdykoli odkukdoli. Arna. - představila se stručně a kývla hlavou na pozdrav. Čas ubíhal pomalu, každá vteřina se jí zdála býti minutou, minuta hodinou. Padlo mnoho mužů na obou stranách, její meč mnohokrát neomylně zasáhl cíl, na tvář i oděv nespočetněkrát prýštila krev orků i lidí. Bránili se vytrvale a energicky, přesto však byli vytlačováni orky dál do města. Zpomalili sice postup orků, dokázali dál držet linii a podařilo se jim značně prosít armádu nepřátel, ale nedokázali je zastavit, ba dokonce vytlačit. Vysílená dívka však nedbala těchto okolností, bila se dál ze všech sil, svaly na rukou i nohou se napínaly jako tětiva toho nejkvalitnějšího luku. Odplivla krev, jež se jí dostala do úst a pozvedla meč nad hlavu, připravena uštědřit ránu dalšímu zelenému monstru. Její plavé vlasy byly nyní zbarveny krví do ruda. Plameny vyšlehávající z budov na nich tvořily tajemné odlesky, stejně tak na jejím meči a rukou. Už se chystala opět zaútočit, když si všimla šípů prolétajících jí nad hlavou a zaslechla další známý hlas. Gearmin. Konečně je tu posila. Ve chvíli stanul po jejím boku. Jeho odpočaté svaly mu dovolovaly uštědřovat zelenokožcům velmi silné a rychlé údery. V porovnání s drobnou již unavenou dívkou působil jako polobůh. Jeho energie nalila i do jejích žil další dávku síly a odhodlání. Už jsem myslela, že jsi zbaběle prchl.. - ušklíbla se Arna směrem k vysokému statnému muži. Všimla si zvláštnosti jeho meče, ale na nic se neptala. Až příjde čas, vše se dozví. Zatím si vyhlédla dalšího orka a horním úderem jej sekla od ramene přes hruď až k boku. Bez přemýšlení pak vedla další úder přes břicho a třetí, poslední cíleně směřovala na krk. Meč se ani nezasekl, v prvním okamžiku si nebyla jista, zda minula, či je ostří stále tak perfektně ostré, že přeťalo krční obratle, jakoby se zde vůbec nenacházely.

Shanako - 05. března 2008 17:42

Shanako uslyšel další hlas. Byl to neznámý člověk, kterého nikdy neviděl. Ale poznal, že chce s nimi bojovat za dobro a za město. Shanako řekl a v rychlosti mu podal ruku. Pak se soustředil na boj. Snažil se pomoci v obraně. Dostal se na kraj řady a uviděl kolik Orků se blížilo. Přicházeli pořád další, pár jich zabili, ale pořád přibývali. Rozhodl se vyslat pár ohnivých koulí mezi orky, aby jich alespoň pár oslabil. Doufám,že se mi to podaří. Hlavně ať netrefím nikoho z našich.

Яєnєgado kilian - 05. března 2008 17:51
	Akáťan již nečekal ani chvilku a vrhl se s bojovým pokřikem do válečné vřavy. Sledovat ho při boji, bylo jako sledovat balet. Každý pohyb a úder měl své přesné načasování, přenášel váhu a balancoval mezi neohrabanou zvěří a svými dokonale vyváženými meči rozséval smrt. Hm ještě pořád mi to jde.

Ohonamochi - 05. března 2008 21:02

Gearmine, přece jenom nejsi takový srab, jak jsem si myslel. Již sme v kompletním uspořádání, prozatím plni síly a odhodlání bojovat za tuto vesnici, ale i za celé lidstvo. Vytaženým mečem sekám orka za orkem, většinou se snažím mířit na krk, tam se zdají býti nejméně chránění. Nikdo neví, kolik jich ještě za hradbamy může být, třeba žádný, třeba stovky, třeba přišli další na pomoc. Doufám, že ty zelené obludy ubývají Již se taky cítím docela unavený, do rukávu utírám vrstvu krve, slin a masa a bojuji dál. Možná, že bych se měl jít podívat po nějakém luku a šípech, třeba nějaký lučišník už padl. Doufám tedy že ne, ale v téhle vřavě to nejde vyloučit. Arno, Gearmine, Kiliane, Shanako, co kdyby jsme se stáhli a zatáhly ty obludy do nějakých uliček? Mysleli by si, že jsme unavení a nedávali by do toho tolik úsilí, mysleli by si, že mají vyhráno. Teda pokud ty zrůdy vůbec umí přemýšlet. Nedivil bych se, kdyby ani nevěděli proč útočí...

Gearmin dar' Ghull - 05. března 2008 22:07

"Já a zbaběle prchnout?!" křiknu na Arnu po svém boku. "Máš mě za nějakýho zbabělýho skřeta, hehe! Při bitvě na Ledových pláních s orky mi spolubojovníci říkali Orkobijec! Přece si nenechám ujít příležitost udělat čest svému jménu!" Křičím na Arnu přes bojující vřavu. Opřu se štítem do jednoho z orků, nohou se odrazím o dvě mrtvoly naskládané na sobě a s mečem sevřeným obouruč nad hlavou skočím mezi mohutná orčí těla. Má velikost ač dosti působivá je proti orkům téměř zanedbatelná, takže doslova zmizím mezi zelenokožci. "Ve jménu Grüna, mého boha....přináším smrt!!!!!!" ozve se hromový výkřik z bojující vřavy.

Pán Jeskyně - 05. března 2008 22:22

Každý z vás se snaží bojovat ze všech sil, každý z vás má na svém kontě již několik zelenokožců, stejně tak ti nejvytrvalejší vojáci po vašem boku. Ulice jsou zbrocené krví nepřátel a bitva prozatím vypadá velice nadějně. Pokud boj bude probíhat i nadále takto, zřejmě výjdete z boje vítězně. Ohonamochi bojuje velice hbitě. Dělá tak své rase velice dobré jméno. Ostrá čepel jeho meče proniká orčí kůží jako jehla. Uštědřuje jim velice bolestivá a smrtelná zranění. Rychle se pohybuje mezi mohutnými zelenými těly a seká všude kolem sebe. Shanako využívá svých magických schopností ve prospěch lidí. Do chumlu orků vrhá ohnivé koule, čímž jim uštědřuje velice nepříjemné popáleniny. I když kouzla nejsou tak silná, aby orky zabila, pro vyřazení těch potvor z boje jsou však dostačující. Kilian se do boje vrhnul teprve nedávno. Dělá však čest svému lidu a všem předvádí jak mistrné je umění boje pouštního lidu. Jeho čepele zvoní ve vzduchu a rychlostí blesku masakrují své nepřátele. Arna, ač není ženou nijak zvláštní, její přítomnost na bojišti dodává i mužům síly dále bojovat. Obratně se ohání se svojí jedenapůlručkou a ukazuje mužům, že ženy nejsou o nic horší bojovnice než oni. Ba co víc...ze zde přítomných vojáků by se jí v boji mohl málokdo rovnat. Podceňování dívky jejími nepřáteli...právě to jí dává tak mocnou výhodu v boji, odvaha jakou v sobě i málokterý muž najde, odhodlání a síla...to vše z Arny dělá velice nebezpečného soupeře. A Gearmin. Nikdo nevěřil tomu, že by se skutečně mohlo jednat o jednoho z elitních severských válečníků, ovšem jeho meč a bojeschopnost všechny zbavily pochyb. Gearmin se odhodlal téměř k sebevražednému úkonu a skočil mezi orky. Se slovem "smrt", které vykřikl, však do vzduchu vyšlehly fialovo-černé paprsky a orkové v Gearminově blízkosti se rozlétli zakrváceni do všech stran. Na místě s velkou koncentrací zelenokožců nyní stojí jen Gearmin. Jeho oči žhnou fialovými plameny stejně jako jeho meč. Jeho oblečení je nasáklé krvý a v jeho tváři je křečovitý úšklebek plný touhy po krvi. V okamžik, kdy je vítězství téměř nadosah se však rozletí jeden z chatrných domů na kusy a vjeho troskách se objeví postava obrovského a odporného jeskyního obra ověšeného pláty zbroje a svírajícího obrovské válečné kladivo. Ten by možná mohl být problémem v dalším boji.

Яєnєgado kilian - 05. března 2008 23:01
	Kritickým okem přeletím bojiště a můj zrak spočine na mostru vysokém jak pět urostlých mužů, z tlamy mu odkapává slizká slina. Souhlasím s Ohonamochim. Germine vel k ústupu! Tady na volném prostransví nás ta obluda lehce zmasakruje a za pomoci zbabělých orků nás pak stejně donutí k úprku.

Arna Luchadora - 05. března 2008 23:18

Arna jednou nohou stoupla na tělo orka, kterého zrovna zabila, aby mohla snáze obouma rukama vytáhnout svůj meč z jeho hrudi. Již jej znovu pozvedla a zahleděla se do zeleného davu, aby vybrala další oběť, když jí vyrušil hřmot rozpadajícího se stavení. Její pohled spočal na mohutném vysokém páchnoucím stvoření. Do hajzlu.... - procedila skrz zuby a mimoděk strnule couvla o dva kroky dozadu. Ústup!! - zařvala z plných plic a couvala dál. Nebyla si vůbec jistá, zda je to to správné řešení, zda jeskynní obr bude postupovat za nimi, vždyť pro něj není takový problém si vytvořit vlastní cestu přímo skrz budovy, které je teď chrání před orky. Shanako, doufám, že máš dostatek sil, myslím, že je čas vyzkoušet, nakolik je tvá magie silná.. Gearmine, tvůj meč.. Zatraceně, je potřeba tu pekelnou svini alespoň nějak oslabit..

Shanako - 06. března 2008 14:01

Jsem taky pro ustup do uliček! křikl Shanako a soustředil se dál na boj. Když uslyšel Arnina slova, nemohl je nechat bez odzevy. Budu se snažit použít svá kouzla jak nejlépe to jde. Ohnivé koule je alespoň oslabují, ale pokud bych vyslal kouli přímo na jednoho orka, tak je šance, že by ho to mohlo zlikvidovat. Náhle uslyšel ránu a uviděl jak z chatrče vylezl obr. Byl obrovský, náháněl hrůzu. Sakra, to snad ne! Ví někdo jak na obra? Slyšel jsem, že jsou odolnější. Ale možná to je jen povídačka. Shanako se snažil přemýšlet, ale neměl hlavu na pořádné myšlení. Teď bylo za potřeba bojovat. S ostatními se snažil posouvat dozadu, směrem k uličkám.

Gearmin dar' Ghull - 06. března 2008 16:26

"Obři jsou sakra odolnější, zvlášť jeskyní a obvzlášť ti z jeskyních, kteří mají brnění a chuť zabíjet! Tak jo mládeži...je čas se stáhnout tam toho hnusa usmažíme!" Volám k přátelům a pomalu se rozbíhám ulicí dál směrem k náměstí. Přitom kryji ústup a sekám do orků, kteří se mi hrnou do náruče. Můj meč sem tam bleskne svýma fialovo-černýma barvama a zasáhne nějakého orka. I na mě je vidět, že mi pomalu docházejí síly, neboť mé útoky nejsou již tak obratné. Pomalu tedy s ostatními ustupuji k náměstí. Kreju sebe a zároveň spolubojovníka po mé pravici i levici. Ve vhodných chvílích uštědřuji rány svým protivníkům. Doufám, že obr se k nám nebude hrnout moc rychle.

Яєnєgado kilian - 06. března 2008 22:29
	Odrážím útoky dotěrných orků a ustupuji spolu s družinou. Napadá mě pouze jeden způsob jak skolik tohle mostrum. Po rukojeť zaražený dvouručák v páteři na krku. Nedaleko mám u stájeného koně a uněj těžkou kuš a kotvu, kterou užívám při zdolávání vysokých budov. Kdybyste mi obra na chvíli zaměstnali a Gearmin by mi půjčil svůj meč, zkusil bych mu po laně vyšplhat na krk a poslat ho k zemi!

Ohonamochi - 06. března 2008 23:27

S přáteli věžím směrem na náměstí, a přemýšlím, jak na tu obludu. Napadá mě též jeden způsob na zdolání téhle těšké a srmduté překážky. Nalákal bych ho do uličky, pár vojáků a mi by jsme ho zaměstnali a jedna rána zezadu do achylovky by ho mohla zkolit na zem, ale taky solidně rozzuřit... Poté by jsme museli jednat rychle... Přemýšlím, kam by meč zabodnutý až po rukojeť uškodil obrovy nejvíce. Napadájí mě dvě možné varianty. Kdyby obr padl na záda, asi by mu rukojeť nejvíce slušela v oku. Ale kdyby spadl na břicho, v páteři by taky nebyla marná. Napadají mě různé nápady, ale tento se zdá být nejlepší prozatím. Ale jak odlákat orky? Ti přece jentak útočit nepřestanou. Shanako, dokázal by jsi okolo ležícího obra vytvořit kouřovou clonu? Jeskynímu by se nejspíš skrz ní nechtělo plazit pryč, nikdo nemá rád oheň, natož tupá velká opice. A ostatní vojáci by se mohli vrátit k boji s orky, o obra by jsme se pak postarali...

Gearmin dar' Ghull - 07. března 2008 00:20

"Promiň, človíčku..." promluvím ke Kilianovi, "...ale neznám tě, neznám ani tvé jméno. Svůj meč nedám do rukou nikomu, komu nemohu doposud věřit. Krom toho...tvůj nápad se mi zdá šílený. I kdyby se ti podařilo skočit tomu obrovi za krk, pochybuji že se na něm udržíš, natož abys mu mohl něco zabodnout do páteře. Lehce by tě sundal dolů a rozmačkal v dlani, človíčku. Přemejšlej racionálně...jsi nezkušený, nedělej takové věci, o kterých si slyšel jen v pohádkách a povídačkách. Toto je reálný svět, nic takového se ti nemůže podařit." Pokračuji během povídání v ústupu. Je vidět, že v hlavě mi to cvaká. Snažím se vymyslet v rychlosti nějaký plán, zatímco couváme před blížícím se monstrem. "Ohonamochiho nápady nejsou zlé, ale nemusí vyjít. Prozatím uděláme to, že ho odlákáme na náměstí, kde budeme mít dost prostoru pro nějaký útok a dost času něco vhodného vymyslet. Shanako, máš ještě dost sil ke kouzlení? Jak se cítíš?" Mluvím střídavě ke třem členům současné skupinky mých spolubojovníků.

Arna Luchadora - 07. března 2008 13:50

Kouřová clona se mi líbí. Mohlo by ho to na nějakou dobu zdržet, zatímco my budeme mít čas něco vymyslet a snad i část zrealizovat. Všimla jsem si, že vojáci měli na hradbách dehet, co toho přerostlýho trola trochu usmažit? Někde tu musí být i olej a alkohol.. Čím si lidi v noci svítí, co popíjejí po večerech v putice? Něčím musí i desinfikiovat rány.. Nevíte někdo o místě, kde by se takovéhle věci skladovaly? Přemýšlela Arna nahlas, doufajíc, že její myšlenky nejsou příliš nesmyslné a že některý z přátel by mohl o podobném místě vědět. Hostinec asi nepřipadá v úvahu, něco odtud Shanaka vyhnalo a pravděpodobně nezůstalo moc věcí pohromadě.. Teď mi zbývá jen vymyslet, jak s tím toho zmetka polít.. Snad bude mít někdo nápad.. Dalo by se to všechno hodit dohromady.. Zahnat tu potvoru do většího prostoru, pokusit se mu přeříznout šlachy, sehnat hořlaviny.. Mezitím ho zdržet kouřovou clonou a až bude ležet, pokusit se ho polít.. I když se bude asi hodně cukat, sakra holka.. Ale co, však může hořet i půda kolem něj.. a pak jen přilévat olej do ohně.. Uvidíme.. A do toho oka bych si taky ráda bodla! Dívka ustupovala s ostatními, snažila se uhýbat všem útokům a opětovat rány, jak jen to šlo.

Яєnєgado kilian - 07. března 2008 18:29

Po mužově už tak dost napjaté tváři přeběhne žíla a výraz nesouhlasu který však s postupným vyjíním zlosti mizí v útrobách orčích těl. Možná to nebyl nejlepší nápad a ten válečník asi zažil více bitev nežli já. Zleva na mě útočí ork s těžkým kopím. Odrazím ho oběmi čepelemi po kterých neškodně sjede a zaboří se do země. Volnou pravačkou ho udeřím do hlavy. Žer člověčinu mrcho! Ale zatraceně pro tohle jsem byl celá ta léta cvičen, tak to říkal můj mistr neohlížej se a v bitvě konej ihned nepemýšlej dlouze a vyber si to čemu věříš. Z otočky seknu neomylněseknu do poloviny orčí hlavy, jejíž vrchní část putuje setrvačností do zeleného chumlu přede mnou. Plynule ustupuji a šetřím síly. Úkroky a pouze odrážením útoků se rychle blížím k městu. Můj čas teprve nadejde...

Ohonamochi - 08. března 2008 12:28

Hořlavina by se na něj dala lít i z větší dálky, na to nemusí být přímý kontakt, horší to bude se šlachama, to by nejspíše měl udělat Gearmin.. Otáčím se zrovna včas, zelenej na mě právě útočil kladivem. V mžiku jsem uskočil a mečem mu usekl ruku těsně nad loktem, druhou ránu jsem mu zasadil přímo do srdce bodnutím.. Doufám že ty obludy mají srdce na správném místě, nerad bych ho bodnutím meče do nějakého nepotřebného orgánu ještě více naštval.. Nechcete někdo orčí kladivo? Pomalu začínám ustupovat směrem k náměstí, rozhlížím se, jestli nejsem sám, jestli i ostatní se připojili. Gearmine, ty zde máš vliv na vojáky, nějak jim v rychlosti řekni, kde mají být a co mají dělat, aby znova nepřestali bojovat každej za sebe, ale za družinu, takhle jich padne mnohem míň a orků naopak víc... Není ten správný čas na sehnání luku a šípů? Teď by se mi docela hodil, a mohl bych se konečně vrátit do starých kolejí a užívat si hukot šípů prorážejících vzduch a maso. Jo to je moje...

Shanako - 08. března 2008 14:40

Kouřová clona pro mě není problémem! A zapálení snad nebude problém, prostě to na ně vylijem a já tam pošlu pár koulí. Shanako se začínal vyloženě těšit na to, až ty zelené obludy spolu s obrem zapálí. Poznal, že ten, kdo rozboural a zničil krčmu byl jeden z těch obrů. Měl tenkrát veliké štěstí, že unikl. Má někdo nápad jak dostat všechny ty hořlaviny na ty obludy? Shanako postupoval s ostatními směrem k náměstí, snažil se využívat své dovednosti, ovšem s mírou, protože sám věděl, že při přílišném kouzlení se může vyčerpat i dokonce umřít ....

Gearmin dar' Ghull - 13. března 2008 12:40

"Dobře, bando. Tohle se mi zdá bejt dobrej plán. Na náměstí je Pyroforická gilda. Pyrofoři jsou alchymisti, kteří se specializují na výrobu třaskavin, ohnivé hlíny a podobných šmejdů. Mají svojí pobočku v každém větším městě. Když sem se ve zbrojnici ptal vojáků na nějaké zápalné šípy, řekli, že tyhle materiály mají v gildovním domě uskladněné, ale že je neumí používat, tak tam nikdo vůbec nechodil. Ten barák je na rohu jedné z ulic vedoucích k náměstí. Dostanem tu obludu k tomu domu a necháme jí proletět se vzduchem. Běžte k tomu domu a připravte nějaký doutnák nebo vymyslete nějakej způsob, jak to ve správnou chvíli odpálit. Já ho s vojáky zatím nalákám na náměstí a orkům odřízneme cestu, hned jak ta zrůda bude tady. Běžte!!!!" Křičím nahlas a ustupuji, do bojů se v tuto chvíli nijak nezapojuju. Sbírám síly a spíše takticky přemýšlím jak reagovat s vojáky na současný stav na bojišti. "Kapitáne! Vezměte deset mužů a pár lučištníků. Vojáci sluky ať obsadí ty dva krajní domy u náměstí a střelbou ať kryjí náš ústup. Těch deset mužů ať čeká u vstupu na náměstí. Až ten obr vběhne na otevřené prostranství, odřízněte postup orků a zatlačte je zpět do ulice. Sjednoťte tam pak všechny muže a začněte je zatlačovat zpátky." Volám na jednoho z nedaleko stojících vojáků vyšší hodnosti. Ten začne ihned nějakým způsobem formovat muže k sobě a ustupovat k náměstí, aby bylo všechno včas připraveno. "Ohonamochi, můžeš jít s lučištníky do domů a pomoct potom odříznout orky jestli chceš. Řekni jim, dají ti luk a šípy. Shanako, vem toho chlápka z pouště a běžte k Pyroforické gildě, připravte výbuch. Arno ty běž s nimi nebo pomož mě nalákat obra na náměstí. Máš na výběr!"

Яєnєgado kilian - 13. března 2008 20:37

Akáťan přes urputný boj vypadá pln sil a odpočatě. Tvář jeho je klidná, vyrovnaná naplněna odhodláním. Plynule ustupuje s družinou. Obranné úkroky přecházejí ve výpady. Vše je tak lehké a elegantní, jeho boj vypadá jako tanec. O bumajzle bych se postaral a uvítal bych, kdyby mě následoval ctěný Shanako, jež má v této oblasti cenné zkušenosti. Jako doutná se snad najde nějaká bleskovice. V duchu se usměje.Hm vypadá to že dnes bude ve městě ohňostroj.

Shanako - 13. března 2008 20:48

S velikou radostí pošlu tu zrůdu do pekel. Pokud se k ní připojí i pár dalších orků, bude to jen dobře. Samozřejmě, že jdu do toho! Shanako se velice těšil, až zapálí toho obra. Doufal, že se nikomu při tom nic nestane, že to dopadne dobře. Na čele se mu chvěly kapičky potu, ale přesto se cítil připravený na další boj. Ty, pojď, jdeme na to. Ať se smaží! křikl Shanako na Akáťana, bojovníka, který se připojil k nim.

Arna Luchadora - 19. března 2008 21:01

Dívka pokračovala v ústupu, stejně jako ostatní se snažila vyhýbat střetu, šetřila síly na plánovanou akci. Jen občas odrazila útok, povětšinou se však snažila držet stranou. Nemusela se o to ani příliš snažit, k jejich družině se orkové dostali jen zřídka, vojáci konali svou práci velmi dobře. Nyní se na Gearminův povel začali formovat a pomalu zatlačovali zelenokožce zpět do ulic. Ustupovali rychle, avšak zápach spáleniště a zahnívajících mrtvol byl už cítit i tady. Těžký vzduch a lehký vítr vanoucí od hradeb udělali své. Arna však cítila jen kovovou vůni krve, která pokrývala téměř celé její tělo. Cítila, jak zasychala a nepříjemně stahovala kůži na tváři i zbytku těla. Tvořila teď spíše praskající strup, jenž odporně svědil. Jen občas zaschlou rudou barvu na tváři zvlhčila další krev, která dívce ulpěla ve vlasech. I ta však zvolna zasychala a přestala kapat na zem. Slepovala prameny k zádům, ramenům, tváři i k sobě navzájem. Arna se ale snažila toto nevnímat, rozhodovala se, kam se vydá.. Jdu s tebou. - pronesla pevným hlasem. V tom koutkem oka zahlédla cosi se pohnout téměř za jejími zády. Automaticky sekla z otočky. Meč pronikl orčí kůží lehce, jakoby krájel bochník chleba v úhledné krajíce. Arna jej uchopila i druhou rukou a silným bodnutím zasadila tvorovi smrtelnou ránu. Ti dva si nějak poradí, nalákat tu bestii bude horší, budeme potřebovat ještě pár lidí.. - dokončila myšlenku a pokračovala v ústupu.

Ohonamochi - 19. března 2008 22:26

Já půjdu s vojáky obsadit okolní budovy a šít po těch bestiích šípy. Taky se vměšuji do hovoru a přidávám se na ústup. přes mrtvoly orků již skoro není vidět a tudíš nikdo nejspíš netuší, kolik jich za něma ještě může postávát a čekat na to, až se do nich vojáci s chutí pustí a rozsekají je. Horší to bude s tím obrem, snad náš plán vyjde. Gearmine, jsi si jistý, že výbušniny jsou tam, kde myslíš? Kdyby jsme obra nalákali do města a nebylo ho čím zabít, asi by jsme se s ním blbě vypořádávali, přišla by řada na meč v oku. Již skoro nepochybuji, začínám naší skupině věřit... Jen doufám, že se nespálím, musím se připravit na vše..

Яєnєgado kilian - 21. března 2008 13:10
	Naposledy vrazí do orka zahnutý meč zdobený runami. Z otočky ho opět vytasí, přelétne pohledem bojiště a pokyne družině. Držte se přátelé. Shnako pojďme, čas je drahý. Otočil se a rozběhl do útrob města hledat oheň který by spálil toho obra. Snad při nás budou stát bohové.

Shanako - 21. března 2008 13:52
	Dobře, jdeme na to! Shanako se rozběhl společně s Renegado Kilianem do středu města, aby zapálil hrozitánského jeskynního obra. Pořád se otáčel za sebe, aby viděl, jestli na něj náhodou neútočí nějaký ork. Cestou přemýšlel nad stretegií útoku. Jak ho jen co nejrychleji zapálit. Chce to nějaký dobrý nápad. Ty, máš nějaký nápad, který by nám pomohl co nejrychleji zapálit tu svini?

Gearmin dar' Ghull - 22. března 2008 00:27

Na Arnina slova jen pokývnu hlavou, ale zřejmě jsem potěšen, že se rozhodla právě takto. Bude mi ctí bojovat a případně zemřít po jejím boku. Poté se rozhodnu odpovědět Ohonamochimu. "Jistý si nejsem, nezbývá nám nic jiného než doufat, že akce Shanaka a Kiliana bude úspěšná a že nějaké výbušniny najdou. Bohužel jsme v situaci, kdy musíme riskovat a pokusit se uskutečnit to nejvhodnější řešení, které se naskýtá. Když to nevýjde, bude mi potěšením ti to jeho oko naservýrovat ař před ostří tvého meče. Mnohem radši bych na něj však využil poněkud ničivějších metod. Nechápej to zle, ale obávám se, že tvůj meč na jeho těle způsobí asi takové škody jako tříska na tvém. Jen ho to pořádně nasere. Tak jdem na to...kryj nás z baráku." Domluvím rychle a poté se konečně rozeběhnu do bojujícího davu, směrem k té přerostlé potvoře.

Pán Jeskyně - 23. března 2008 18:36

Shanako, Kilian Shanako a Kilian se rozeběhli na opačnou stranu, než probíhaly boje s orky. Zatímco přebíhali přes náměstí, zvuky bitvy jim pomalu odeznívaly a jediné co bylo slyšet, byly občasné výkřiky a řinčení zbraní, odrážející se o stěny vysokých domů na náměstí, které patřily povětšinou majetnějším obyvatelům města a obchodníkům. Do běhu dali oba veškeré své síly a tak byli během pár chvilek na druhém konci náměstí, kde stanuli před velikým domem. Na návěsním dřevěném štítu, bylo jasným rudým písmem napsáno "Pyroforická gilda", což dokazovalo, že zdárně trefili ke svému cíli. Dveře byly sice zamčené, bojovníkovi však nedělalo velké problémy je vylomit. Oba tak stanuli před velkou halou plnou nejrůznějších alchymistických zařízení. Mezi vším tím haraburdím byla i hromada pytlů s ohnivou hlínou, sudy s hořlavými látkami a spousta rachejtlí. Vybavení, které se dá využít na opravdu působný ohňostroj. Ohonamochi Ohonamochi s vojáky a skupinou lučištníků pod vedením jednoho z kapitánů vyběhl z ulice jen o málo chvil později než Shanako a Kilian. Vojáci s oprovskými štíty a pavézami zaujaly postavení po okrajích domů u rohu ulice, aby tak mohli účině odříznout cestu orkům valícím se za zlověstnou postavou jeskynního obra. Lučištníci následováni Ohonamochim, který od kapitána obdržel luk a dva toulce šípů, obsadili rohové domy u ulice a zaujali své posty v oknech. Ihned na to, začali ostřelovat orky bojující v hlaví ulici. Zasáhnout jejich mohutná těla nebylo zrovna těžké, a tak se počet zelenokožců během chvilky rapidně snížil. Arna, Gearmin Zatímco většina bojeschopných mužů začala ustupovat směrem k náměstí, Arna s Gearminem se rozeběhli k obrovi. Několik řezných ran na nohou způsobilo, že se obluda ihned začala zajímat o dva bojovníky. Teď už zbývalo jen rychle utíkat. Obr vyrazil za nimi směrem k náměstí a bral s sebou všechno, co mu přišlo do cesty. Nezastavily ho ani šípy vystřelené lučištníky a Ohonamochim, jen ho ještě více rozzuřily. Netrvalo dlouho a Gearmin s Arnou vběhli na náměstí. Za nimi se valila mohutná bytost s rozzuřeným výrazem ve tváři. Jedno mohutné máchnutí odhodilo Arnu několik metrů. Ta se ošklivě udeřila do hlavy. Možná se jí na okamžik zatmělo, ale ihned se probrala a začala dál utíkat k domu, kde má čekat Shanako a Kilian. Vojáci ihned za obrem uzavřeli ulici a nenechali projít jediného orka. Zelenokožci se zasekli v pasti a jeden po druhém začali padat pod sprškou šípů a pod tlakem rytířů se štíty a meči lačnícími po orčí krvi. Boj je téměř u konce, již zbývá pobít jen několik desítek orků v ulici a zbavit se nepohodlného obra. Ten jediný by mohl celý boj zvrátit v neprospěch obyvatel.

Pán Jeskyně - 23. března 2008 18:41

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Ve chvíli, kdy si narazila hlavou do země, prolétla ti v ní vlna myšlenek. Viděla si utrpení, nářek žen a smrt nesoucí se celou zemí. Armáda orků zachvátila vše živé, nicméně v pozadí zelených oblud se skrývá síla daleko temnější a nebezpečnější než je tento krvelačný národ. Viděla si muže zahaleného v černém rouchu. V rukou svíral hůl, na jejímž vrcholu byla nabodnuta lidská lebka. A za ním se rýsovala zlověstná postava nějaké obludy...snad draka. Kolem tohoto muže stálo devět dalších stejně oblečených mužů. Nicméně tito nepůsobili tak silně jako onen uprostřed. Celý tento obraz byl pohlcen plameny.

Pán Jeskyně - 23. března 2008 18:42

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Ve chvíli, kdy Kilian vykopl dveře a ostrý zvuk lámajícího se dřeva zasáhl tvé uši, zatmělo se ti a hlavou ti prolétla vlna myšlenek. Viděl si utrpení, nářek žen a smrt nesoucí se celou zemí. Armáda orků zachvátila vše živé, nicméně v pozadí zelených oblud se skrývá síla daleko temnější a nebezpečnější než je tento krvelačný národ. Viděl jsi muže zahaleného v černém rouchu. V rukou svíral hůl, na jejímž vrcholu byla nabodnuta lidská lebka. A za ním se rýsovala zlověstná postava nějaké obludy...snad draka. Kolem tohoto muže stálo devět dalších stejně oblečených mužů. Nicméně tito nepůsobili tak silně jako onen uprostřed. Celý tento obraz byl pohlcen plameny.

Shanako - 23. března 2008 18:59

soukromá zpráva od Shanako pro Kurva, co to bylo? Vize? Snad není pravdivá, protože bychom zřejmě byli v sakra velkým maléru. Shanako byl absolutně zmaten. Zapomněl na úkol, který mají splnit. Měl na mysli pořád ten křik žen, tu tajemnou postavu s holí, na níž byla lebka. A to stvoření za ním. Nahánělo mu to strach. Potřeboval se ale soutředit na zapálení obra. Ano! Obr! Jak na něj mohl zapomenout? Jeho vize ho absolutně rozhodila, bylo to poprvé, co se mu něco takového stalo. Obr,Shanako, soustřeď se na obra!!!

Shanako - 23. března 2008 19:12

Shanako vtrhl s Renegado Kilianem dovnitř. Uviděl plno alchymistických zařízení, ale bál se je použít. Měl pramalé zkušenosti s takovými věcmi. Ne, nemohl je použít, mohl by ohrozit ostatní a to opravdu nechtěl. Pak jeho zrak padl na pytle plné ohnivé hlíny, také sudy s hořlavinami tu byly. A rachejtle by se daly také použít. Musí prvně obra pořádně ohňostrojem zmást, pak mu zasadit pár pořádných popálenin a pak už nechá práci na bojovnících. Trošku litoval, že se nikdy moc necvičil v umění pohybování věcí. V tomto boji to mohl krásně využít. Holt, musí se spokojit s tím, co umí. Ty, bojovníku. Vezmem rachejtle na zmatení obra, a hlínu s hořlavinami na jeho zapálení. Máš nějaký napad jak to dostat všechno na něj? Shanako čekal na odpověď Akáťana a sám přemýšlel jak to dostat na něj. Možná by se mohl přenést na střechu této budovy a zkusit to dostat z vrchu na obra. Jenže tam bylo zase nebezpečí, že se střecha pod nárazem obra zřítí. Doufám, že ostatní dávají Obrovi co zabrat, aby nebyl úplně při síle. To by byla pro nás výhoda.

Arna Luchadora - 24. března 2008 00:29

Náměstí Po té, co spolu s Gearminem ušetřila obrovi pár bolestivých ran do nohou bylo zřejmé, že si to líbit nenechá. Za mohutného křiku se rozeběhl za nimi. Arna byla sice poměrně odpočatá, ale nedokázala držet krok s Gearminem tak, jak by měla. Navíc nestihla její meč zasunout do pochvy a tak ji značně omezoval v běhu. Slyšela řev a dusot obra za jejími zády, ale neuvědomovala si, jak moc je na blízku až do doby, kdy ucítila palčivou bolest v žebrech. Všechno se odehrálo rychle a bolest v trupu rychle vystřídala nesnesitelná bolest hlavy. Viděla tmu, spoustu barevných hvězd a pak zvláštní obrazy. Nepamatovala si, kde je a co se děje. Ještě na chvíli křečovitě zavřela oči, aby zahnala ten nesmysl jež se jí honil hlavou a aby dokázala srovnat své myšlenky. Když se vzpamatovala, co nejrychleji sebrala svou jedenapůlručku ze země a ohlédla se za sebe. Stále se cítila být zmatená, ale po chvíli se vrátila do reality. Zřejmě nemohla ležet na zemi moc dlouho, obr byl stále na blízku, naštěstí si teď všímal spíše Gearmina. Zvedla se tedy ze země a přes silnou bolest hlavy se rozeběhla dál směrem k budově pyroforické gildy doufajíc, že Shanako s tím mužem z pouště jsou už připraveni na jejich příchod.

Gearmin dar' Ghull - 24. března 2008 12:27

Náměstí Při běhu se příliš neohlížím za sebe. Spoléhám na to, že Arna běhá stejně skvěle jako bojuje, ani bych nečekal, že se ode mě vzdálí natolik, aby ji obr mohl dostihnout. Když však uslyším jakýsi úder a heknutí dívky, prudce se otočím. Už vidím jen Arnu, jak plachtí vzduchem a tvrdě dopadá na zem. Očekávám to nejhorší, dívky se však z rány ihned oklepe a vstane. S úleným oddechnutím, že je Arna v pořádku, rozhodnu se věnovat svou pozornost opět obrovi. Ten se za tu chvilku však až příliš přiblížil. S jednoznačným zaměřením na mou osobu, vydal ze sebe odpudivý zvuk a napřáhl se svým kladivem. Neměl jsem vůbec čas nijak zareagovat. Mohutná ocelová plocha kladiva mne tvrdě zasáhla do levého boku. V této situaci jsem stihl pouze odhodit meč, který se po zemi dovezl napůl cesty k Arně. Pak již nevím nic, jen tma mě celého pohltí. Mé bezvládné tělo letí vzduchem několik metrů daleko a to ve výšce vyšší, než-li je sám obr. Jako hadrový panák přeletím část náměstí, než se zastavím o tvrdou stěnu jednoho vyššího domu. Poté propadnu střechou jednoho nižšího, vedle stojícího domu a zmizím kdesi za vrstvou kamení a dřeva.

Яєnєgado kilian - 25. března 2008 15:30

Na mužově tváři bylo vidět, že má velké starosti. Procházel pomalu jakoby nepřítomně místností a přehraboval se v haraburdí a přemýšlel. Nemáme čas ksakru. Obr je za chvíli tady a myslím si že Arna a Gearmin už mají život na vlásku. Napadá mě jediná věc. Všechno všechnu hořlavou hlínu musíme vysypat venku na dlažbuvylít tam i nějakou hořlavinu a pokud to stihnem, tak snad i něco svrhnout na obra ze střeby jak se přiblíží tak odpálíme rachejtle a snad to dostatečně chytne.Musíme ihned začít vynášet hlínu ven, mám ten pocit už jsem dorazili i nějací vojáci, když nám pomůžou půjde to líp

Arna Luchadora - 26. března 2008 10:30

Náměstí Gearmine!! - vykřikla zoufale dívka ohlížejíc se za bezvládným tělem bojovníka. Při tom pohybu jí opět silně rozbolela hlava. Stále ještě v běhu se dotkla zraněného místa, aby zjistila, že není schopna rozeznat, zda krev, jež jí ulpěla na ruce, patřila jí, nebo orkům či některému z padlých vojáků. Něco se v prachu zalesklo.. Arna brzy zjistila, že se jedná o Gearminův meč, bez přemýšlení jej sebrala ze země. Nevěděla sice, jak jej válečník používá, neměla však v úmyslu využívat jeho kouzel. Vlastně nebude-li muset, ani jej nepoužije. Sehla se pro něj jen kvůli Gearminovi. Nevěřila, že je mrtev a věděla, že kouzelný meč bude zajisté potřebovat. Otočila se. Obr byl poměrně daleko, avšak ne tolik, aby jí nemohl dohnat. Rozeběhla se tedy co nejrychleji dokázala ke svému cíli. Snažila se koncentrovat mysl, avšak stále jí pronásledovaly zvláštní obrazy a Gearmin letící vzduchem. Bezvládně, odevzdaně.. Jen aby potom narazil do zdi a propadl střechou do toho haraburdí. Shanako!! Shanakoo!!!! - křičela z plných plic, když se blížila k pyroforickému domu. Doufala, že muži jsou na příchod obra již připraveni. V případě, že by si dali na čas je chtěla voláním upozornit.

Shanako - 26. března 2008 12:49

Dobrý nápad, Kiliane. Jdem na to, slyším už dusot noh. Shanako vzal pytle s ohnivou hlínou a nesl je ven. Když vyšel před dům, viděl Arnu, jak běží přímo naproti němu, ovšem bez Gearmina. Zmocnil se ho hrozný strach, začal rychle rozhazovat hlínu po zemi. Kiliane, nezapomeň na hořlaviny v sudech!!! A dělej! Jsme asi v průseru! Arno! Co se stalo? Kde je Gearmin? Shanako měl divný pocit. Začal se bát, navíc se mu pořád vybavovaly ty divné obrazy. Ale pořád rozhazoval hlínu po zemi a přemýšlel, odkud zapálí hlínu, hořlaviny a hlavně obra.

Pán Jeskyně - 26. března 2008 16:41

Vojáci podporováni Ohonamochim a lučištníky ve voknech budov vykonávají téměř dokonalou práci. Jen s malými strátami se jim daří vytlačovat orky stále více z města. Někteří ze zelenokožců se dali dokonce na útěk. Spousta vojáků tak má volnou ruku a proto vyrazila na náměstí. Pomoct se nyní v každém případě hodí. Pár mužů stihlo doběhnout až do domu pyroforů a tak popadli hlínu a střelný prášek a začali ho sypat na zem do cesty obrovi. Další skupinka vojáků mezitím doběhla k obrovi ze zadu a začala do něj provokativně bodat kopími. Právě díky tomu se podařilo Arně doběhnout až k Shanakovi, aniž by za ní obluda pokračovala dál. Vojáci obra mezitím zatlačují do míst, kde je rozsypaná ohnivá hlína a prach. Přišel čas na rachejtle. "Házejte mu pod nohy celé pytle s těma hořlavýma věcma, ať mu to aspoň utrhne nohy!!!" Zakřičel do davu kapitán, kterému se také již podařilo přemístit od bojů v hlavní příjezdové ulici. Nyní je třeba chvátat. Ne kvůli tomu, že by bylo obra tak těžké zabít. Je třeba chvátat proto, aby již padlo snad možná co nejméně bojeschopných mužů.

Arna Luchadora - 26. března 2008 18:35

Dům pyroforů Shanako, teď není čas na dlouhé povídání! Vojáci vám pomohou s nošením hořlavin, až se obr přiblíží, všechny muže dostaň z dosahu a podpal ho! Támhle těmi rachejtlemi. Nebo použij ty tvoje čáry máry, ohnivé koule či co všechno dokážeš, hlavně ať to pokud možno odnese jen ta přerostlá smradlavá obluda.. Já se za chvíli vrátím! - vychrlila ze sebe Arna spěšně, avšak zřetelně. Mimoděk její slova vyzněla spíše jako rozkaz. Nedělala si s tím však velkou hlavu a rozeběhla se zase pryč. Možná bych tu měla zůstat.. Měla bych vyčkat, zda obra výbuch zabije.. Co když ho zase jen podráždí a bude třeba mojí pomoci? Mám přece Gearminův meč, mohlo by se mi pomoci jej použít správně, mohlo by to obrovi uškodit.. Zatraceně, ale musím najít Gearmina! Co když je opravdu ještě naživu? Co když potřebuje mou pomoc více než muži tady? On je tam sám, navíc jistě zraněný.. Pokud v něm tedy zbylo ještě alespoň trochu života.. Bez ohledu na obavy z nebezpečnosti obra utíkala směrem ke zbořenému domu, kam viděla spadnout bezvládné Gearminovo tělo.

Shanako - 26. března 2008 18:41

Dobře, jdu na to! křikl Shanako na běžící Arnu. Začal hned jednat. Vyhazoval hlínu kam se dalo, směrem k Obrovi. Všiml si, že hořlaviny jsou stále v sudech. Vojáci, pojďte mi pomoct tady s těma sudama! Jsou tam hořlaviny, vylejem to na zem, na tu svini. Hlavně, ať to už hoří! Shanako křičel na vojáky a sám už začal sudy vyndávat z budovy a lít hořlavinu na zem. Kiliane, připrav se, jdeme podpalovat! Doufám, že uhoříš a že tě to bude sakra bolet, svině.

Яєnєgado kilian - 26. března 2008 19:23

Dům pyrografů Akáťan slyšel tato slova už z druhého podlaží kam kutálel sud z hořlavinou pod jehož tíhou se mu orosilo čelo. Nahlas zakřičím. Zkusím sem donést co nejvíc hořlaviny, až bude bezprostředně blízko dejte mi vědět. Ikdyž to asi poznám sám hmmm V podkroví domu je pouze jedno menší okno ve štítě. Mělo by stačit. Běžím pro další sud, vzáleně cítím jak se země otřásá a ten odporný ryk.... Aspoň ještě jeden nebo dva sudy...

Shanako - 27. března 2008 15:04

Kiliane! Dělej! Obr se blíží, Gearmin je zraněn, ne-li mrtev, potřebujem obra rychle zapálit! Jdu ven, poběž taky! Shanako vyběhl z domu a nesl v náruči plno rachejtlí na zmatení obra. Hodil je do výšky a pomocí kouzla zapálil. Rachejtle začaly vybuchovat a dělat ohňostroj, který byl snad předzvěstí smrti obra. A teď jen šikovně zapálit hlínu. Vyslal ohnivou kouli někam směrem k obrovi a doufal, že ho zasáhne. Pak poslal oheň přímo na zem pokrytou hořlavinami ze sudů a ohnivou hlínou. Ani se nedíval na to, co udělal, běžel zpátky k domu a řval na Kiliana. Vezmi ty dva poslední pytle s ohnivou hlínou a chyť se mě. Vysypeme je ze střechy přímo na obra. Jdeš se mnou?

Яєnєgado kilian - 27. března 2008 17:57

Podkroví domu pyroforů Uvědomujíc si vážnost situace Kilian sebral všechny síly, uchopil sud, všechny svaly a šlachy měl napnuté jak tětivy luků, jež svírali vojáci na hradbách. Sud se začal pomalu zvedat, akáťanovo čelo bylo rudé zalité potem zaklonilse a Teď tě to hodně nasere kámo tak se připrav. Hodil sud přímo na hlavu bestie. Nečakal na její rozzuřenou reakci, běžel do přízemí a křičel. Mágu připal mu trochu hlavu než ho posypu hlínou! Snad je Gearmin v pořádku, bylo by škoda tak dobrého válečníka, teď by se hodila podora Ohonamochiho a jeho lučišníků.

Ohonamochi - 27. března 2008 22:49

Barák naproti sídla pyroforů: Stojím v okně a a rozhlížím se, šípy šetřím, kdyby obra ohňostroj nezabil. Na orky už nestřílím, o to se postarají vojáci, už jich moc není. Když jsem viděl přiběhnout Arnu s Gearminovým mečem a bez Gearmina, myšlenky začaly běhat mojí hlavou zcela nekontrolovaně. Co se mohlo tomu starýmu pardálovi přihodit, je to zkušenej válečník a přítel, doufám, že je v pořádku, že je živý. Jenomže podle toho, co říkal předtím by svůj meč z ruky nedal, v pořádku určitě není. Začíná se to nějak hroutit, a to jsme už skoro u konce bitvy. Vidím odbíhající Arnu směrem, z kterého před chvilinkou přiběhla. Určitě neběží Gearmina pohřbít, tak snad bude naživu... Rozhlížím se dál, v tom spatřím lítající ohnívé koule z protějšího baráku. Asi se Shanako s tím podivínem odněkud z pouště chystají na velké finále. Beru jeden z posledních šípů, přikládám na luk a tětivu natahuji tětivu ze všech sil, aby proletěla obrovi hlavou, ani nevím co čekám, jestli velký výbuch, nebo požár, záblesk, ... Jsem ale připraven na všechno... U uší slyším svištět šípy vojáků, kteří stále prohánějí orky po uličkách.. Docela to tu řídne těch pohyblivejch, zato těch ležících je tu skoro až po hlavu...

Pán Jeskyně - 27. března 2008 23:25

Závěr boje Z Shanakových dlaní vyletěly plamenné chuchvalce, které podpálili vše hořlavé i nehořlavé pod nohama jeskyního obra. Jeho obrovské tělo se začalo zmítat v rudých plamenech, jeho zbroj začala žhnout a okolím se nesl pach škvařící se kůže. Město již téměř ztichlé po velkém boji ještě naposledy pohltil útrpný výkřik, než obr padl do kolen. Ohnivá hlína pod ním začala praskat a bouchat. Následná série výbuchů začala do okolí rozhazovat kamení a hlínu. Poslední sud hozený Kilianem na obrovu hlavu skrytou v helmě měl téměř fatální účinky, a to především pro obrovo okolí. Do všech stran se rozlétly železné střepiny, když sud doslova roztrhal obrovu hlavu. Některé z nich zasáhly prchající vojáky, jedna větší částečka se zabodla pod Kilianovu levou klíční kost. Ten se se syknutím a s bolestí ve tváři sesunul na zem. Bolest začala pulsovat do celé hrudi a ochromila mu levou ruku. Šíp vystřelený Ohonamochim téměř ve stejný okamžik výbuchu jen zmizel v explozi, jen jeho ocelový hrot možná dopadl do hlíny opodál. Obrovo bezvládné tělo se svezlo k zemi a bez jediného hnutí zůstalo ležet. Co však nastalo poté je pro všechny velkou záhadou. Plameny jakoby zmizely kdesi pod zemí, požár ustal. Na místě, kde by měla ležet mrtvola velkého stvoření ležel jen muž malého vzrůstu zahalený do černého pláště. V jeho ruce volně ležela jakási magická hůl. Tělo však po pár chvílích začalo vyzařovat jasné rudé světlo. Stále silněji a silněji až bylo nemožné do něj pohlédnout. Když svit ustal, na místě mrtvoly byl jen černý plášť a hůl. Celou tuto záhadu ještě více umocnilo to, že téměř stejně zmizely i mrtvoly orků a vše s nimi spojené. Nezbyla po nich jediná zbraň, dokonce ani krev na mečích vojáků. Jakoby všechno byla jen nějaká dobře povedená a skvěle fungující iluze. I když je všem naprosto jasné, že toto všechno byla práce nepatrného temného čaroděje, který ještě před chvílí ležel mrtev uprostřed náměstí, zůstali všichni hledět na to, co se právě stalo. Nikdo nechtěl věřit tomu, že padlo tolik mužů, že bylo prolito tolik zbytečné krve pro něco, co vlastně neexistuje. Nikdo z přítomných ještě nikdy neviděl magii mocnou natolik, aby zvládla zdevastovat téměř celé město a rozsét po okolí tolik smrti. Náměstím se rozhostilo naprosté ticho, lidé začali vycházet z domů a shlukovat se na náměstí. Jejich nevěřícné pohledy kolem sebe a ten všudypřítomný klid všem naháněl husí kůži. Co se vlastně stalo?

Pán Jeskyně - 27. března 2008 23:28

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Přiběhla jsi do domu, kam dopadlo Gearminovo tělo. V tu chvíli za tebou zazněla série výbuchů. Neohlížela ses však a snažila ses v polorozbořeném domě najít Gearmina. To se ti po pár chvílích podařilo. Jeho tělo leželo v hromadě suti. Potlučené a špinavé od prachu, skrze stehno mu projel kus nějaké dřevěné tyče. Gearmin sám nijak nereaguje, oči má zavřené. Jeho hruď se však rytmicky nadzvedává. Dýchá, ale je v bezvědomí.

Ohonamochi - 28. března 2008 11:41

Náměstí: Přibíhám z baráku na náměstí a rozhlížím se. Nemůžu uvěřit svým očím, Takhle silné kouzla jsem nikdy neviděl. Ta iluze byla skoro bych řekl dokonalá. Vrstva orků jakoby se v mžiku vypařila. Na jejich místě se zjevila menší vrstva, ale o to to bylo smutnější. Vojáků, kteří bojovali po našem boku proti iluzi. Rozhlížím se po okolí a hledám své přátele... Arnoo, Shanakoo, Gearminee, Kilianee... Jste v pořádku? Volám z plných plic. Můj hlas se rozplývá po okolí, po celém náměstí, snad i do ulic se dostal. Kaaždou chvílí očekávám, že někdo z přátel se ozve. Doufám v to... Cokdyž jsou všichni mrtví, cokdyž jsem zůstal sám? Domů se vrátit nemůžu, prostě nesmím. Vím, že s Gearminem to asi nebude dobrý, Arna snad taky unikla výbuchu. Ale co Shanako a Kilian? Vždyť stáli jen kousek od výbuchu....... Můžu jen doufat...

Яєnєgado kilian - 30. března 2008 12:03

Podkroví domu Pyroforů Renego částečně omráčený výbuchem přicházel k sobě. Byl celý umouněný a špinavý od popela. Ležel teď na duhém konci podkroví, tlaková vlna způsobená výbuchem ho odhodila, jako vítr stéblo. Jak přicházel k sobě dostavovala se i bolest a to hlavně ta na krku. Pod klíční kostí nahmatal něco co tam němělo být a levou ruku vůbec necítil. Au, no párada. Pokusil se posadit a ozvala se i bolavá žebra, zůstal sedět opřený o trám. Myslím že si tu chvilku odpočinu.

Arna Luchadora - 30. března 2008 20:55

soukromá zpráva od Arna Luchadora pro Když Arna mezi hromadou kamení, množstvím velkých dřevěných třísek a spoustou haraburdí konečně našla Gearminovo bezvládné tělo, zpanikařila. Rozeběhla se k němu, tak rychle, jak jí to jen hromada suti dovolila. Odhodila dřevěnou desku a očistila jeho hruď od drobného kamení, aby zjistila, že bojovník dýchá a jeho srdce rytmicky bije. Sice jej cítila slabě, avšak to mohlo být způsobeno i vrstvou ošacení a zbroje. Díky bohům.... - vydechla šeptem. Gearmine, slyšíš mě? No tak, Gearmine! Vysoký bojovník ji nevnímal, byl zřejmě mimo sebe. Jeho nepříliš pěkná tvář se ani nepohla. Dívka ho do ní několikrát uhodila otevřenou dlaní, avšak žádný výsledek se nedostavil. Očekávala to, ale i přes to se dostavila další vlna zoufalství. Musím ho dostat ven.. Ten dům se může kdykoliv zřítit. Sama tady nic nenadělám.... Odhodlaně si stoupla za Gearminovu hlavu a uchopila ho v podpaží. Teprve teď si všimla, jeho ošklivé rány na noze. Kus dřevěné tyče se tyčil do výše a končil zabodnut ve stehně. Položila ho tedy zpátky na zem, aby si lépe prohlédla zranění. Rána byla ošklivě otevřená, kůže a zbytky potrhané tkáně přilnuly k tyči, všude bylo spoustu krve. Arna si svlékla tkanou košili a ostatní si poprvé mohli všimnout její kožené zbroje. Evidentně nebyla příliš drahá, působila spíše jako ošklivý korzet, ale svou funkci jakž takž plnila. Dívka ovázala košilí válečníkovo stehno těsně nad ranou a co nejvíce jí utáhla. Věděla, že pokud by ten klacek vytáhla ihned, Gearmin by jistě zemřel. Potřebovala ranhojiče, to krvácení se musí zastavit a popáleniny by bez mastí a bylinek mohly nebezpečně zhnisat. Opět se pokusila Gearmina odtáhnout, avšak neúspěšně. Povedlo se jí ho táhnout po zemi maximálně o metr. Byl příliž těžký na to, aby jej dívka dokázala bez pomoci vynést z budovy. Navíc jí v tom překáželo rozbité haraburdí a měla strach o válečníkovu poraněnou nohu. Vyběhla tedy z budovy a rozhlédla se po okolí, hledajíc někoho, kdo by jí mohl s nehybným bojovníkem pomoct. Ohonamochi!! Ohonamochi!! Pomož mi, prosím! Gearmin je tady v té budově, sama ho odtud nedostanu!! - křičela Arna na půlelfa, kterého spatřila stát na náměstí.

Arna Luchadora - 30. března 2008 20:56
	Ohonamochi!! Ohonamochi!! Pomož mi, prosím! Gearmin je tady v té budově, sama ho odtud nedostanu!! - křičela Arna na půlelfa, kterého spatřila stát na náměstí.

Ohonamochi - 30. března 2008 23:54

Když jsem doběhl za Arnou, podíval jsem do té budovy a spatřil jsem Gearmina pod nánosem sutin a jakýsi kůl mu vyčníval ze stehna... Arno, žije Gearmin? A neviděla jsi ostatní? Musíme prvně nejspíš vytáhnout ten kůl, pak zkusíme odhrabat sutiny a vytáhnou ho... Jak se tam sakra mohl dostat? Stopy po výbuchu nevidím, nejspíš ho tam odhodil obr, jestli tomu tam můžu říkat, spíš to byla silná a temná magie...

Arna Luchadora - 31. března 2008 12:36

Zbořený dům Když Ohonamochi dorazil na místo, kam ho Arna volala, spatřil Gearmina, špinavého od kamenného prachu a dřevěných třísek. Viděl, že mu z nohy ční jakýsi kus dřeva. Při bližším ohledání zjistil, že se dívka pravděpodobně pokusila válečníka odtáhnout sama. Na zemi byly patrné stopy po tažení a také skvrna od krve byla asi metr, metr a půl od místa, kde se teď poraněná noha nacházela. Zjistil taky, že se Arna pokusila alespoň z části zastavit krvácení, nohu měl ovázanou jakýmsi kusem hadru. Když k ní promluvil a otočil se k ní čelem, zjistil, že jako provizorní škrtidlo použila svou tkanou košili. Stála teď před Ohonamochim jenom ve staré, zjevně nepříliš drahé kožené zbroji. Působila spíše jako ošklivý korzet, ale svou funkci jakž takž plnila. Žije.. Ale pravděpodobně je v bezvědomí, nepovedlo se mi ho probudit. Pokusila jsem se mu nohu nad ránou alespoň trochu zaškrtit, ale ztratil dost krve. Ten kůl tam musíme prozatím nechat, jinak by vykrvácel, než by se nám povedlo ho dostat z tohodle baráku. Nejdřív ho musíme dostat ven, pak vytáhnout ten kus dřeva a hned mu tu ránu vypálit.. A pak budeme potřebovat ranhojiče s jejich mastmi a bylinkami, aby mu ta rána nezhnisala. Ostatní jsou venku, viděla jsem je naposled u domu pyroforů.. Řekla jsem Shanakovi, ať tam na mě počká. No, pojď mi pomoct s Gearminem. Musíme ho vytánout opatrně, ať se mu ten kůl v noze ještě nezkříží. Dívka opět přizvedla Gearminovu hlavu a hruď, aby jej uchopila v podpaží. Teprve teď si všimla, že převážná většina krve z jejího těla, vlasů i ošacení zmizela. Co se vlastně stalo tam venku? - zeptala se půlelfa. Slyšela jsem jen výbuch, zrovna když jsem doběhla sem.. Tohle všechno se mi přestává líbit.. Nejdřív ta vize, pak zmizí krev.. A když jsem volala Ohonamochiho? Sakra, proč seš tak rozrušená, proč ses nekoukla pořádně? Opravdu tam ti orkové nebyli, nebo se ti zase honily hlavou nesmysly? Vždyť je to jen cizí válečník.. Ano, hodně pomohl.. Ale znáš všechny ty lidi jen jeden den holka, nevíš, co jsou zač..

Shanako - 31. března 2008 16:33

No tak co bylo tohle? Shanako byl zmaten, co se to vůbec stalo? Vždyť ten chlap, obr. Kdoví co to vlastně bylo. Prostě to, co zapálil. Viděl ho. Jak je to jen možné, že to viděl? Co to má znamenat? Vize, tenhle kdoví co to bylo. Snad nezačínám bláznit. Jak je to jen možné? Shanako si až nyní uvědomil, že vlastně leží, že je celý špinavý, od prachu. Výbuch ho odmrštil zpět k domu Pyroforů, strašně ho bolela hlava. Když uslyšel Ohonamochiho, jen se zmohl na tiché Jo, v rámci možností. Nechtěl vstávat, spíš ani nemohl. Hrozná bolest hlavy spojená se zmatkem z toho všeho co se stalo ho nutila ležet zavalený prachem a vším co spadlo. Vstávej hochu, musíš pomoct ostatním. Shanako pomalu vstával, nepřestávaje oklepávat prach ze svého hábitu. Arnooo!! Ohonamochiii! Gearmine!!!! Kiliane!!!! Prostě nekdoooo!!!

Ohonamochi - 31. března 2008 22:37

Odhodlán pomoci Arně se zraněným Gearminem jsem k němu přistoupil a dřepl si. Začal jsem zkoumat, jestli neutrhneme nějaký sval v noze, když s ním ještě pohneme. Ten kůl by pod nohou mohl být pevně spojen s nějakým jiným kusem, radši se kouknu... Kůl nebyl pod nohou k jinému kusu pevně přidělán, tak zkoušíme Gearmina vytáhnout. Arno, myslím, že víc už ho vytažením nezraníme, a snad to jde i mimo kost. Nevíš o nějakém místě v našem okolí, kde by se dal zapálit oheň? Musíme ho tam společně dotáhnout...

Pán Jeskyně - 01. dubna 2008 00:54

Arně a Ohonamochimu se po pár chvílích námahy podařilo Gearminovo mohutné tělo nějakým způsobem dotáhnout až na náměstí. Mezitím se někteří lidé dali do práce a někteří do odpočinku či ošetřování raněných. Nejvíce mužů a to především vojáků se dalo do hašení ohňů a nošení mrtvých za hradby. Nikdo by nebyl příliš rád, kdyby město zachvátila ještě nějaká ošklivá choroba. Ženy společně se staršími a ranhojiči, felčary a bylinkáři se pustili do ošetřování. Netrvalo ani příliš dlouho, než doběhla jedna postarší žena a jeden z felčarů ke gearminovi. Za asistence Arny a Ohonamochiho vytáhli Gearminovi kůl z nohy. Felčar nepovažoval za nezbytné vypálit tu ránu, jen do ní nalil jakýsi flakónek s neznámým lektvarem. Další flakónek nalil Gearminovi do úst. Ránu obložil kusem čisté látky a obvázal obvazem. Gearmin je však stále v bezvědomí a začíná propadat horečkám. Dva z vojáků dostali rozkaz, aby ho odnesli do jakéhosi provizorního domu mezi ostatní zraněné. Všechny vaše rány a zranění vám byla ošetřena. Až na menší oděrky se většině z vás nic závažného nestalo až na Kiliana. Střep z hrudi mu byl vyndán a rána ovázána, nicméně střep nejspíše zasáhl nějaké inervované místo, je možné že dostane zánět a nějakou dobu bude trpět bolestmi a jeho levá ruka bude do značné míry napoužitelná. Poté vám bylo doručeno pozvání od samotného kurfiřta do jeho domu. Od služebnictva vám bylo poskytnuto nové ošacení dle vašeho vkusu, koupel a pro každého jeden z pokojů pro hosty, které mají společný salónek, kde je možné posedět u krbu a něčím se občerstvit. Většina z vás však dá přednost odpočinku, proto byla schůzka i s kurfiřtem domluvena navečer. Takováto odměna vám přišla prozatím velice vhod. Navečer bude snad i ve městě klid, nepočítaje nářek vdov a dětí, které přišly o své otce v boji. Ti ale nejsou vaší starostí, vaše činy zachránili spoustu dalších životů a všichni si jsou toho vědomi a jsou vám patřičně vděčni. Stejně jako obyvatelé i vy sami víte, že nyní již nemáte jak pomoci, proto jste se s díky uložili alespoň k lehkému odpočinku a načerpání energie.

Shanako - 01. dubna 2008 14:53
	Shanakův pokoj u kurfiřta Shanako ležel. Byl sice velice unaven, ale pořád musel přemýšlet nad tím vším co se stalo. Ta vize, to co se potom stalo. Vlastně naprosto nesmyslný boj, jen spousta padlých. Ještě pořád viděl toho muže s holí. Co to mohlo znamenat? Přemýšlel dlouho, ale pak za chvíli ho přece únava přemohla a usnul.

Arna Luchadora - 01. dubna 2008 15:45

Kurfiřtův dům Koupel po namáhavém dni přišla vhod. Teplá voda prohřála unavené svaly a smyla z dívčina těla veškerou špínu, prach, pot i zaschlou krev. Tu chvíli vhodnou k relaxaci si však nedokázala zplna vychutnat. Od lidí se dozvěděla co se vlastně stalo po výbuchu a tak místo aby si teď Arna užívala vítězství, sžíraly ji myšlenky, spojující skutečnost s vizí. Ulehla do připravené postele a hodila přes sebe načechranou přikrývku. Přes to, že takto perfektní lože na ní naposledy čekalo v jejích devíti letech, spánek se nechtěl dostavit. Vykoupaná, učesaná a v nových šatech proto šla do společenské místnosti doufajíc, že zde někoho potká a bude si konečně moci v klidu pohovořit o událostech, jež se za dnešní den prohnaly jejich životy, jako stádo divokých koní a stejně tak za sebou zanechaly jen udusanou hlínu, zničenou úrodu a pár výkalů. Společenská místnost však byla prázdná. Dívka usedla naproti krbu a notnou chvíli pozorovala plápolající žlutooranžové plameny olizující zuhelnatělá polena, sbírajíc přitom odvahu vkročit přímo do pokoje jednoho z hostů. Nechtěla nikoho rušit, avšak cosi jí k jednomu z mužů táhlo více, než by snad mělo. Snad to byla obava o zdraví, snad se jen potřebovala ujistit, zda odvedla svou věc správně.. Po chvíli zvažování pro a proti se však zvedla, uchopila kouzelný meč o který měla tu čest poslední chvíle boje pečovat a přistoupila k jedněm ze dveří. Upravila si vlasy i šaty, lehce zaklepala na dveře a bez vyzvání vstoupila. Gearmin ležel na posteli a zdálo se, že se oddává sladkému spánku. Dívka potichu zavřela a meč opřela o komodu. Po chvíli se odhodlala přistoupit blíže k loži. Bojovník měl zřejmě stále ještě horečku, proto jen upravila jeho pokrývku, otočila se a směřovala zpět ke dveřím. Rozhodla se nerušit jej a ještě jednou se pokusit ulehnout a dopřát odpočinek i svému tělu.

Яєnєgado kilian - 01. dubna 2008 19:38

Kurfiřtův dům Renego kilian si prohlíže v zrcadle svůj nový oděv. Z rozmanitého šatníku si nakonec zvolil černo hnědou róbu s kapucí z hrubého materiálu, avšak s velmi jemnou hedvábnou podšívkou, která mu sahala po kolena. Oděv byl v pase stažen dvojitým masivním koženým pásem zdobeným runami. Ucelený vzhled dodávaly válečníkovi kakaové kožené kalhoty, po stranách sešněrované a samozřejmě pevné kotníkové boty. Tohle je příjemná změna, teda až na tu zatracenou ruku. Všchno se seběhlo tak rychle od výbuchu si pamatuju jen jak jsem seděl opřený o trám, asi jsem usnul. No už se těším na večeři z Kurfiřtem, v břiše mi kručí, že to zní jak chrámové trubky. Přechází po místnostnosti, prohlíží si nábytek, zkouší nové boty. No až se vyřídí všechny formality mohl bych vyrazit na cestu domů, tady už jsem svůj úkol splnil.

Ohonamochi - 01. dubna 2008 22:15

Když Ohonamochi přišel do Společenské místnosti, slyšel jen hluk odcházející osoby. Nevěděl, kdo to byl, ale nějak po tom nepátral, taky byl unavený. Rozhodnul se jít do svého přiděleného pokoje.. V pokoji si stoupl před veliké zrcadlo a z postele vzal hromádku hadrů, které ukořistil ve skříni plné různých oblečení a šatů. Po obléknutí se chvíli prohlížel, hnědá košile, trošku volnější, mu vlála přes hnědé kalhoty. Ty mu sahaly těsně nad kotníky a také byly trošku volnější kvůli neomezenému pohybu. Na košili měl kožený pás sloužící na uchycení meče na boku a luku na zádech. Dýku a váček s cennými věcmi mel na opasku, který mu držel kalhoty. Ten byl také kožený. Boty tmavě hnědé, kombinace kůže a hrubé látky, ho též nikterak neomezovaly v pohybu. Odložil jenom opasek, dýku si položil pod polštář a lehl oblečený do postele a usínal... Sakra to byl namáhavý den, už je tma.. Co budu zítra, až vstanu dělat? Nemám se kam vrátit, ale to ostatní nemusí vědět, přece jenom je neznám tak dlouho. Mám jít putovat dál od vesnice k vesnici? Nebo mám pár dní zůstat zde.. Myšlenky se mu pomalu začaly rozplývat a usnul...............

Pán Jeskyně - 01. dubna 2008 23:45

Kapitola II. - Cesta do Gmar Lothu Sídlo kurfiřta Lorda Mealwina - Audienční salónek Všichni jste nakonec chtě nechtě upadli do hlubokého spánku. Není divu po tak náročném dni. Vše co se dnes stalo vás poznamenalo nejen fyzicky ale především psychicky. Dnešní dění ve vás zanechalo spoustu otázek a jen málo odpovědí na ně. Možná proto tajně doufáte, že schůzka s kurfiřtem alespoň některé z vašich otázek částečně zodpoví a vy se dozvíte více o tom, co jste shodou náhod museli prožít. Nebo že by vaše přítomnost zde měla nějaký důvod či hlubší smysl? Probudilo vás lehké klepání na dveře. Dovnitř pokoje každého z vás vstoupily bez vyzvání dvě služebné. Rozhrnuly závěsy a vás na moment oslnilo vycházející slunce. Pár chvil vám trvá než se zcela proberete, teprve potom si uvědomujete, že večeře s kurfiřtem, která měla proběhnout vlastně vůbec neproběla. "Lord Mealwin se vám velice omlouvá, že nakonec zrušil večeři. Rozhodl se moudře, že bude lepší nechat vás odpočinout po tak úmorném dni. Plánovanou chůzku přeložil na dnešní ráno a bude vás za moment očekávat v salónku, kde s vámi promluví. Prosím, oblékněte se tak, jak tato společenská situace vyžaduje a dostavte se, prosím, na audienci co nejdříve. V salónku také bude samozřejmě možné posnídat. Nyní nás omluvte. Až budete připraveni, před dveřmi bude čekat komorník, který vás uvede do salónku." Promluví jedna ze služebných. Situace se podobně opakuje u každého z vás. Bez meškání se tedy dáte do upravování. Jistě by nebylo příliš vhodné, přijít na audienci jako funebrák. Když výjdete z pokojů, čeká na vás jeden ze služebníků. Ten vás dovede až před dveře audienční místnosti - čili salónku. Tam moment čekáte, než se sejdete všichni. Společně vás pak jeden z dvorních komorníků uvede dovnitř. Salónek nyní vypadá jinak než včerejšího večera. Ve tmě vše krásné zanikalo, nyní můžete spatřit nádherné zdobené obrazy po jeho stěnách, zdobené vázy a nádherné rudé závěsy z kvalitních látek. Stůl je prostřen ke snídani a u stěn je rozmístěno služebnictvo. U stolu sedí jen jediný člověk a to Gearmin. Když vás spatřil, na jeho tváři se objevil radostný úsměv. Vedle jeho židle vydíte opřené berle, jeho noha jistě zatím není v pořádku. Služebnictvo vás usadí kolem stolu. Nyní je již třeba jen počkat, než se dostaví sám Lord Mealwin. Alespoň máte prozatím čas přivítat se navzájem a pohovořit si o včerejších událostech.

Arna Luchadora - 02. dubna 2008 12:31

Do nového dne se Arna probudila dokonale odpočatá. Dokonce i palčivá bolest, kterou ještě večer cítila ve skráni ustupovala. Do salónku vstoupila v temně zelených sametových šatech. Dlouhé rukávy byly na lokti přepásány černým sametem a od tohoto místa se rozšiřovaly. Jejich zadní část byla prodloužena a lehce spadala téměř ke kolenům. Další pruh černého sametu vedl přes boky a odděloval vrchní část šatů, obepínající dívčina ňadra a pas, zřejmě stažený korzetem, od spodní části, která byla zlehka rozšířena. Lemy spodní části sukně, rukávů i dekoltu byly obšity úzkým proužkem téže černé látky. Ani na tuto příležitost dívka neodložila svůj přívěsek z kovu. Malachit zasazený v něm perfektně ladil s barvou šatů a podtrhoval barvu dívčiných velikých smaragdových očí. Vlasy měla vyčesané do jednoduchého drdolu, sepnuté kovanou sponou. Nyní vynikl i její útlý dlouhý krk. Když vstoupila, málo kdo si dokázal představit, že tato žena se včera umouněná oháněla s mečem jako nějaká divoženka. Přes veškerou Arninu snahu však styl její chůze prozradil, že se opravdu jedná o tutéž dívku. Místo ladné chůze vznešené dámy Arna předvedla spíše kulhání poraněného telete. Sic s rovnými zády, snažíc se dávat nohu před nohu, působily její kroky příliš křečovitě a jednou dokonce zakopla o vlastní nohu. Asi v půli cesty tuto snahu vzdala a rychle docupitala ke svému místu tak, jak byla zvyklá. Usadila se a s rumějcem ve tváři přemýšlela co říct, aby odvedla pozornost jinam. Cítila, jak se jí svírá žaludek, něco by zakousla. Na stole přímo před ní leží spousta laskomin a pokrmů všeho druhu. Dívka však, ať dnes žije jakkoliv, ve společnosti pamatuje na své vychování a tak se zdráhá vzít si první sousto.

Shanako - 02. dubna 2008 17:54

Shanako se vzbudil a cítil se naprosto skvěle. Jeho spánek byl velice uklidňující, odpočinul si tak, jak za dlouho už dlouho neodpočíval. Po zprávě, že má jít s ostatními do salonku za lordem, otevřel skříně a oblékl se. Tmavé kalhoty s bílou košií mu přišly jako dobrý nápad. Když vešel do salonku, uviděl ostatní, měl radost. Zřejmě našel víc než jen spolubojovníky, se kterými vyhrál jednu více než zajímavou bitvu. Byl zvyklý žít v ustraní, ne s moc lidmi, jeho schopnosti ho trošku izolovaly. Ale zde se cítil vítaný, jako mezi přátely. Když usedl do křesla a spokojeně se rozvalil, uvědomil si, že ještě nedávno v tuto dobu sedával tiše sám v krčmě, hned jak krčmář otevřel. Tak co Gearmine, jak ti je?

Яєnєgado kilian - 02. dubna 2008 19:35

Po té co kilian vzbudily mladé pohledné služebné na sebe natáhl kožené šněrované kalhoty a karmínovou vestu. Spal dobře, zdálo se mu o pouští chrámu a letu orla. Když teď kráčel k salónku, měl na tváři jemný spokojený úsměv, cítil že, vše co se stane dál bude dobré. Před dveřmi se na malý okamžik zastavil a pak vkročil do místnosti. Na kratičný omakžik než úplně otevřel dveře mu blesklo hlavou jestli budou v místnosti všichni hrdinové. O to větší měl radost, když je všechny zastihl v dobré náladě jak pohodlně sedí a rozprávějí. Dobré ráno přátelé, jak jste po boji spali?

Ohonamochi - 02. dubna 2008 20:22

Ohonamochi se vzbudil v šoku, měl za to, že přicházející kroky jsou kroky nepřítele. Když spatřil služebné, vsunul nenápadně dýku zpět pod polštář. Po oznámení pozvání se Ohonamochi přesunul do skříně s oblečením. Vybral si podobné kalhoty. které si vzal včerejšího večera, jen ušité z jemnější látky a sešité bílou nití. Bílá košile hnědě sešitá a stejně tak i šněrovaná k hnědým kalhotům docela seděla... Boty mu sahaly pod kotník, byly ušité z hnědé kůže, občasné bílé kusy byly nepravidelně rozmíštěny podél podrážky. Boty to sice byly hrozné, ale jako jediné seděly k jeho oblečení. Když vyšel z pokoje, začalo mu kručet v břiše hlady, jakoby to bylo blížící se snídaní. Když o tom tak přemýšlel, už dlouho se nenajedl ničeho jiného, než jím ulovené zvěře. Jelikož uměl dobře splynout s přírodou a lukem neméně dobře, tak to pro něj nebyl problém. Problémem byl ale nedávno zlomený luk. Od té doby jedl jenom pomejší zvěř s tužším masem, jedlé, ale ne příliš chutné... Včerejšího večera ale dostal nový luk, tak má zase co jíst. Po příchodu do místnosti plné jeho nových přátel si uvědomil, že je moc dlouho nezná a i přes všechno, co za včerejšího dne spolu zažili mu nepřichází slov. Proto přímým krokem zamířil k volné židly a s nehlasitým pozdravením usedl. Koukal po okolí a čekal, co se bude dít...

Gearmin dar' Ghull - 02. dubna 2008 23:40

Pohodlně sedím ve vyřezávaném zdobeném křesle u kraje stolu. V ruce držím krajíc chleba, ze kterého jsem si asi jen dvakrát ukousl. I když je v mé tváři čitelná radost, že vás všechny vidím a všechny v pořádku, v očích je vidět, že mě cosi trápí. Na sobě mám černou hedvábnou košili se šňěrováním u krku a pohodlné černé kalhoty, které mají podél nohavic ozdobné šňerování. Dlouhé světlé vlasy mám stažené v cop. "Je mi již lépe, díky za optání Shanako." odpovím kouzelníkovi a pousměji se. "Také mám velkou radost z toho, že jste zvládli tu bitvu dobojovat do vítězného konce a víceméně se nikomu z vás nic nestalo. Mám ale však stále pocit, že celá válka není u konce, a že vy všichni budete ještě důležitými figurkami na pomyslné válečné šachovnici. A ještě bych rád poděkoval Arně a Ohonamochimu, že mě vytáhli z toho domu. Vřelé díky, přátelé. Služebné mi říkaly, že ten obr se proměnil v nějakého temného čaroděje a pak zmizel. Mohli byste mi ho nějak blíže popsat? Nějaké podrobnosti víte?"

Arna Luchadora - 03. dubna 2008 15:15

"Byla jsem zrovna u Tebe, když ho rozprášili po okolí...." - otočila se Arna na Gearmina. "Podrobnosti nám snad vylíčí ostatní.. Ale chtěla bych vám přátelé něco říct." - snížila hlas, aby slova, která se chystala říci dorazily opravdu jen k těm uším, kterým byly určeny. "Když mě ten obr - nebo spíše mág odhodil a já se udeřila do hlavy.. Měla jsem vizi. Nejdřív jsem jí nevěnovala velkou pozornost, i když se mi stále promítala v hlavě, ale.. po tom, co se stalo si myslím, že na tom něco být může.. Viděla jsem armádu orků, mnohem větší, než napadla toto město.. Vraždily lidi, muže, ženy i děti a starce. Pálili vesnice, všude kudy se prohnaly zůstala jen vyprahlá zem pokrytá popelem a krví. Další obraz však prozradil, že za tím stojí něco mnohem většího.. Čaroděj, mág. Neviděla jsem mu do tváře, byl zahalen v černém rouše. Vím jen, že v rukou svíral hůl, na které byla nabodnuta lidská lebka. Jeho aura.. Vyzařovalo z něj mnoho energie, zlé energie.. Kolem něj stálo ještě několik osob.. Osm.. Ne, devět. Ano, bylo jich devět, měli oblečený stejný šat, avšak byli očividně slabší než ten uprostřed.." Dívka se na chvíli odmlčela. Bylo zřejmé, že se jí příliš nechce vykládat zde přítomným o tom, co viděla. Snad měla strach, že jí neuvěří a budou ji mít za blázna.. Zvedla ze stolu pohár, aby zvlhčila hrdlo rudým vínem. Když jej opět odložila, zjistila, že se nikdo nesměje a neskáče jí do řeči, pokračovala. "Ještě něco jsem viděla.. Za tím nejsilnějším mágem stála jakási.. nevím, jak to popsat, bylo to zvíře, několikrát větší, než viverna.. Snad drak, ale byl obrovský, měl veliké zuby a z očí mu číšila zloba. Pak se obraz ztratil v plamenech a já přišla k sobě.. Zní to asi zvláštně, hlavně potom, co se stalo.. Ale není to pouhý sen dnešní noci, viděla jsem to ještě předtím, než se obr proměnil.." - dokončila Arna a zahleděla se do očí všech, kterým byla tato slova určena. Pochoutky ležíce na stole lákaly vábnou vůní, avšak dívka již ztratila chuť k jídlu. Opět se jí vracela vzpomínka na vizi. Aniž by si to uvědomovala, svírala v levici malachitový přívěšek tak silně, až jí bělaly klouby.

Shanako - 03. dubna 2008 19:00

Takže neblázním... Shanako byl překvapen tím, co Arna říkala. Ne proto, že to znělo hrozně ale protože: Arno, já měl stejnou vizi. To co popisuješ je naproto totožné s tím, co jsem viděl i já. Byl jsem naprosto zmaten tím, co jsem viděl, myslel jsem, že snad blázním. A když se pak místo obra objevil ten člověk v kápi, holí, na níž byla lidská lebka, nevěděl jsem co dělat. Absolutně mě to zaskočilo. Když dopověděl, cítil se daleko líp. Ta jistota, že neblázní, ale ta vize opravdu byla a navíc ji viděla Arna, ho uklidnila. Ano, ta vize byla hrozná. Ale může to být pro ně výhra. Ví něco, co ostatní lidé netuší. Pak se otočil na Gearmina a rozhodl se mu vylíčit to, co si pamatuje. Obra jsme zapálili, hořel, všechno kolem něj taky. Pak najednou všechno přestalo, krev zmizela, a na místě obra stál ten člověk, z naší vize. Pak najednou zmizel a nikde po něm žádná památka. Setkal jsem se díky mým schopnostem se spoustou divných věcí. Ale tohle mě absolutně odrovnalo, nechápu to.

Ohonamochi - 03. dubna 2008 21:07

Pamatuji si záblesk, jakoby výbuch, ale bez žáru... Možná to bylo tím, že jsem byl schovaný v okně za zídkou... Možná to byla jenom jeho představa, možná si to vsugeroval... Když jsem vykoukl z okna, nikde nic nebylo, v dálce jen mrtvá těla lidí. Orků však ne, místo hořícího obra ležel plášť a hůl... Záležitost s vizí Ohonamochiho docela zaskočila. Měl to snad být pohled do budoucna? Byl ten mág, co včerejšího večera zemřel jen jeden z poskoků jiného, mocnějšího mága? A proč tu vizi měli? Mají, teda máme se s ním snad utkat? Už tenhle nám dal docela zabrat... Možná jim kontakt s mágem předal část jejich vspomínek, ale, Shanako přece s ním fyzický kontakt neměl... Byl zmaten, radši se rozhodl počkat, až někdo jiný se zeptá na otázky, které se mu honily hlavou...

Gearmin dar' Ghull - 03. dubna 2008 22:58

Se zaujetím poslouchám vyprávění Arny a Shanaka o vizi. Vlastně mě to zaujalo více než povídání o tom, co se stalo, když jsem byl o mráčený. "Ten muž, kterého jste popsali...nějak tak vypadal jeden mocný čaroděj. Giris Loorhag se tuším jmenoval. Žil před pár stoletími. Byl to velice mocný čaroděj zabývající se démonologií, ilusionismem a magií ničení. Shromáždil kolem sebe nejmocnější temné čaroděje té doby. Jejich společenství se jmenovalo "Kruh temných pánů". Chtěli rozsévat zlo a špínu po světě. Nicméně, než se jim podařilo dát své plány dohromady, byla před jejich dveřmi inkvizice a paladinové bohyně Théres. Upálili tehdy kolem padesáti čarodějů, jenže po Girisovi a devíti dalších nezbylo ani zrnko popela. Nicméně všichni je měli za mrtvé. A říkalo se, že Girise chrání sám Thaartog, král černých draků. To byly ale nejspíš jen povídačky. No každopádně váš popis by na Girise seděl. Měl hůl s lidskou lebkou. Byla to lebka Gadramira Velikého. Největšího světlého čaroděje všech dob, kterého Giris zabil. Modlím se za to, aby tato podobnost byla čistě náhodná. Pokud se Girisovi povedlo nějakým záhadným způsobem přežít, upláchnout inkvizici a staletí se skrývat, měl dost času na spřádání plánu na ovládnutí naší země. A pokud tomu tak je...no, nerad to říkám, ale v tom případě mu v tom asi nikdo nezabrání." Sedím zadumaně na židli a již mlčím. Přemýšlím nad svými vlasními slovy, mám starosti, obavy o budoucnost nejen tohoto města, ale celé země, ne-li celého světa. Obočí se lehce ztáhlo do jakéhosi zamračeného a zamyšleného pohledu na desku stolu. "Jedno staré proroctví tvrdilo, že Girise zabije jen silná kletba, která jeho duši navěky uvězní v propasti času. Nemyslím si, že to upálení tenkrát stačilo."

Pán Jeskyně - 03. dubna 2008 23:17
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Jen co Gearmin domluví, uslyšíš v hlavě čísi hlas. Nejspíš se jedná o nějaký druh telepatie. Je to hlas starého muže. "Tvůj přítel má pravdu. Giris spřádá své plány a ty mu v tom musíš zabránit. Vybral jsem si tě, neboť síla tvé mysli je velkolepá, jen ji v sobě musíš objevit. Dám ti pouze jednu radu: Ve spojení s duší světla, vyžeň zlobu z tvého světa."

Arna Luchadora - 04. dubna 2008 10:39

Arna tiše seděla a přemýšlela nad tím, co zrovna Gearmin prozradil.. To, co říká je jistě povídačka, které věří jen děti.. Ale nejednou se již přesvědčila, že povídačky bývají často více než pravdivé.. "Král černých draků..? To by vysvětlovalo toho tvora stojícího za nejsilnějším mágem.. Co když jde opravdu o Girise? Co když naše vize nebyl jen prázdný shled myšlenek a obrazů, co když nás měl varovat? Viděla jsem to a Shanako taky.. Proč my dva? Nikomu z vás se to už nestalo..?" - přemýšlela dívka nahlas, nijak zvlášť vzrušeným hlasem. Na šíji ji zalechtal neposlušný pramínek vlasů, který se vysmykl ze spleti ostatních pramínků, propletených jako klubko hadů a nad temenem sepnutých do drdůlku. Pustila přívěšek a začala si zamyšleně vlasy namotávat na prst. "Je-li pravda co díš, Gearmine, není už cesty zpět. Musíme se to pokusit zastavit, ta vize nepřišla bezdůvodně, i Ty jsi z nějakého důvodu slyšel tu povídačku. Každý z nás, jak jsme se tu sešli, je důležitý článek v tomto problému. Našla jsem ve vás skvělé bojovníky, ale i přátele. Už jsem příliš dlouho sama na cestách. Včerejší den byl pro mě ten nejkrásnější po velmi dlouhé době. I když jsem mohla přijít o život, stejně jako vy.. Bude-li co vykonat, bude mi ctí vykonat to po vašem boku."

Shanako - 04. dubna 2008 17:05

Arnina slova slyšel Shanako jen tak napůl, ale věděl o čem mluví. Měl co dělat s tím, aby se soustředil a mohl mluvit dál. Samozřejmě, že do toho jdeme všichni. Myslím si, že opravdu to bude ten Giris. Zřejmě je před námi ještě spousta práce. A myslím, že nikdo z nás nemá důvod, aby odcházel. To, že jsme se sešli v takovém složení má určitě smysl, stejně jak říká Arna, naše vize plus tvoje vědění o historii Gira nám určitě nějak pomůže. Shanako domluvil a doufal, že jeho nadšení nebylo moc hrané. To, co se stalo ... ne, to nemůže být pravda ... co se to s ním děje? Tak radost z toho, že jsem se nezbláznil byla zřejmě předčasná ... Shanako se zvedl ze židle. Omluvte mne, potřebuju být teď sám. Kdyby něco, jsem u sebe na pokoji. Co se to děje? Co se to děje?

Яєnєgado kilian - 04. dubna 2008 18:19

Renegado zamyšleně poslouchal a přemýšlel o tom co spolubojovníci povídali, pak se rozhodl že už dlouho mlčel a začal. NO pokud máte vize, tak jistě půjde o někoho mocného, buď se vám po nocích vtírá do myslí nebo jste nějak citlíví na jeho přítomnost. Tak nebo tak, máme tady pořádnýho neřáda, kterej potřebuje přistřihnout křidýlka. Sice vůbec nevím jak, jdu s vámi Pokynul akáťan ostatním, napil se z pohárku a věnoval kolemsedícím lehký úsměv. Tak nám to pěkně pokračuje. Dokud bude v týhle krajině nějaká temnota tak se nemůžu vrátit.

Arna Luchadora - 05. dubna 2008 22:49
	Když Shanako odešel, Arna odložila svůj pohár, vstala, konečky prstů si přejela po stehnech, aby uhladila nakrčenou látku a pohlédla na ostatní, stále sedící na svých místech. "Přátelé, musím se také na chvíli omluvit.. Doufám, že se vrátím dříve, než-li dorazí kurfiřt. Kdyby tomu tak nebylo, vyřiďte mu prosím, že se omlouvám a pošlete pro mne služebnou.." Domluvila a spěšným krokem odešla.

Arna Luchadora - 05. dubna 2008 22:54

soukromá zpráva od Arna Luchadora pro Stejně spěšným krokem došla dívka až ke dveřím čarodějova pokoje. Na chvíli zaváhala, je-li opravdu vhodné jej rušit, ale nemohla zahnat pocit, že se něco děje. Shanako by přece od stolu neodešel jen kvůli tomu, aby si ještě odpočal, musel k tomu mít nějaký důvod. Proto se rozhodla zaklepat na dřevěné dveře. Nečekala na vyzvání a vstoupila dovnitř. "Shanako, odpusť, že Tě ruším. Chtěla jsem se jen přesvědčit, zda je všechno v pořádku, odešel jsi spěšně.. Děje se něco? Nemohu nějak pomoci..?" - zahleděla se starostlivě do tváře muže, v němž za tak krátkou dobu nalezla přítele.

Shanako - 05. dubna 2008 23:31

soukromá zpráva od Shanako pro Shanako seděl u sebe na pokoji v křesle a přemýšlel. Nebyl schopný zapomenout na to, co se slyšel ve své hlavě. Ano, tohle byla telepatie, někdo k němu mluvil. Přemýšlel, když k němu najednou vešla Arna. Když uviděl starostlivý obličej a to, že měla zájem na tom, co se mu děje, nemohl to nechat být. Rozhodl se, že se jí svěří. No, odhadla jsi správně, že se mi něco děje. Když jsme tam seděli, tak najednou se mi v hlavě ozval hlas. Bylo to jako myšlenka poslaná telepatií přímo mě. Ten hlas říkal, že za tím vším je Giris, že opět spřádá plány na to, jak ovládnout svět. Že moje síla je velkolepá, že mohu zabránit tomu, aby opět povstal. Nakonec mi dal radu: "Ve spojení s duší světla, vyžeň zlobu z tvého světa." Přijde mi ,že to je hádanka, musím přijít na to, co se tím myslí. Pohlédl na Arnu a rozhodl se jí říct své domněnky. Pamatuješ si na tu vizi? Jak tam stál Giris s tou holí, na níž byla lebka? Něco mi říká, že ta lebka není jen tak nějaká lebka člověka. Jak říkal Gearmin, Giris porazil nejmocnějšího čaroděje Světla. Myslím, že ji tam má jako trofej, přímo na té holi. Shanakovi se ulevilo, když domluvil. Nebylo ani těžké se svěřovat Arně, koneckonců ona tu vizi měla taky. Rozhlédl se po pokoji, jakoby hledal nějakou další myšlenku. V hlavě se mu pořád opakovala ta rada. Arno, co si o tom myslíš? Vidíš v té radě nějaký význam? Přemýšlím nad tím světlem, se kterým mám spojit svoji duši, přemýšlím nad tím, kdo vůbec ke mě promluvil.

Arna Luchadora - 06. dubna 2008 14:57

soukromá zpráva od Arna Luchadora pro Poslouchajíc čarodějova slova se dívka posadila na okraj jeho postele. Oknem do místnosti pronikaly slabé sluneční paprsky, osvětlovaly poletující částečky prachu, které díky tomu zářily jako drobné kapky ranní rosy, jež padají v lese do jemné spleti trav a mechů. To je zvláštní.. Komu může patřit ten hlas? Chce nám opravdu pomoci, nebo nás jen zmást? A pokud chtěl opravdu poradit a ne nám uškodit, proč mluvil v hádankách? Dívka přemýšlela nad tím, co jí přítel právě svěřil, až otázka, kterou jí položil jí vytrhla ze spleti myšlenek: "Netuším, kdo to může být, ani jestli je vhodné se podle jeho rad řídit, ale za zkoušku nic nedáme.. Jde-li o někoho, kdo nám chce poradit, bylo by vhodné jej vyhledat, ale zatím nemáme kde začít. Shanako, musíš se pokusit nějakým způsobem s ním navázat kontakt. Zvládneš to? A ta hádanka.. Může znamenat cokoliv, možná máš jednat podle toho nejčistšího a nejsvětlejšího, co v Tobě je.. Dát na vlastní intuici. Počkej, teď mě napadá.. Jde-li opravdu o Girise, tak ta lebka, kterou má na holi patří čaroději Světla, jak jsi sám řekl. Co když se máš nějakým způsobem spojit s jeho duší? V té hádance nebylo, že jde o Tvou duši.. Pokud si pamatuji správně Tvá slova, v té hádance stálo: "Ve spojení s duší světla, vyžeň zlobu z Tvého světa." Třeba nám opravdu může pomoct sám mrtvý čaroděj, nebo něco s ním spojeného. Jistě o Girisovi ví více, než-li my. Můžeš nějakým způsobem komunikovat s mrtvými?" Arna domluvila a přemýšlela sama nad svými slovy. Možná je to hloupé, ale co jiného ta hádanka může znamenat? Přemýšlela nad dalšími možnostmi, avšak nic jí nenapadalo.

Shanako - 06. dubna 2008 16:53

soukromá zpráva od Shanako pro Zřejmě máš pravdu Arno. Myslím, že nejen, že se mám spojit s duchem čaroděje Světla. Myslím, že to byl i on, kdo ke mě mluvil. Něco mi říká, že to tak bude. Když Shanako domluvil, uvědomil si, jak vlastně to bylo všechno jednoduché. Taková jednoduchá hádanka, stačilo se jen trošku zamyslet. Byl rád, že mu Arna pomohla. Arno, oba jsme měli vizi, ke mě navíc mluvil zřejmě čaroděj Světla telepaticky. K tobě zatím nic takového nedošlo?

Arna Luchadora - 06. dubna 2008 17:58

soukromá zpráva od Arna Luchadora pro "Nevím, zda tomu tak opravdu je, ale zdá se to být rozumné vysvětlení. Myslíš, že k Tobě mluvil on? Vždyť už staletí nežije.. Ale Ty jsi do těchto jevů jistě více zasvěcen, než-li já. Telepaticky se se mnou nikdo nespojil, ani se mi nestalo nic podivného, až na tu vizi. Vlastně ani nechápu, proč jsem ji měla já. Vždyť ty jsi čaroděj, jsi jistě těmto věcem více nakloněn, u Tebe to chápu, proč i já netuším." - Arna se zvedla z postele a pohlédla na Shanaka. "A teď už pojďme příteli, myslím, že na nic nového už nepříjdeme, měli bychom se zase připojit k ostatním.. Každou chvíli by měl dorazit kurfiřt, bylo by vhodné, abychom byli v salónku, nesluší se, aby člověk jeho postavení čekal na obyčejné bojovníky.

Shanako - 06. dubna 2008 18:53

soukromá zpráva od Shanako pro No, je možné, že se se mnou spojil sám čaroděj Světla. Mrtví příchází na tento svět často, aby varovali lidi, aby jim pomohli, poradili. Ale je možné, že to by také úplně někdo jiný. Jediný způsoba jak to zjistit je ho vyvolat. Jenže na to potřebuji nějakou jeho osobní věc. Což nemám, takže to nebude nějak moc jednoduché Když domluvil, cítil se lépe. To, že se mohl vypovídat mu pomohlo. Vstal z křesla a šel směrem ke dveřím. Máš pravdu, vrátíme se tam. I když, upravil bych tvoje slova. Kurfiřt nečeká na obyčejné bojovníky. Čeká na nás. A my jsme určitě víc, než obyčejní bojovníci. Celá naše skupina dokázal čelit těm sviním. Nejsme obyčejní, nikdo z nás pěti... Shanako se usmál a otevřel Arně dveře. Prosím, slečno obyčejná bojovnice, musíme jít na jídlo s kurfiřtem, který si konečně pořádně odpočinul. Muselo to být pro něj velice vysilující krčit se v rohu svého salonu se služebnictvem bdícím nad ním ve dne i v noci. Nesmí na nás čekat, na nás obyčejné. dořekl Shanako a začal se smát.

Ohonamochi - 06. dubna 2008 20:57

Ohonamochi po vyslechnutí zajímavých názorů nevěděl, co říci. Zatím jen seděl, a mlčel... Vůbec nevím, co mám na to říct, vždyť já s tímhle žádný zkušenosti nemám, i s magií jsem se doposud setkal poprvé... Když o tom ale přemýšlím, určitě do toho boje půjdu s nimi... Jdu do toho s vámi, po včerejším večeru se nejde rozhodnout ani jinak... Tahle krátká věta ho vyčerpala, spíše ty myšlenky, které se mu honily hlavou.. Ukousl proto velký kus chleba a zapil to pivem.. Pivo je dobré, možná, že už dlouho neucítím jeho chuť, možná, že už jí neucítím vůbec...

Pán Jeskyně - 07. dubna 2008 00:12

Gearmin, Ohonamochi i Kilian po odchodu Shanaka a Arny jen mlčky seděli. Občas do sebe hodili nějaké sousto a zapiliho nějakým dobrým nápojem čekajíc, kdy se objeví kurfiřt. Po pár minutách se otevřely dveře a dovnitř vešla Arna se Shanakem, kteří se pohodlně usadili na svých předchozích místech. Chvilku po jejich příchodu se otevřely druhé dveře v opačné části pokoje a dovnitř vešli dva vojáci a ihned za nimi dobře a vkusně oblečený muž. Gearmin se pokusil vstát, aby kurfiřtovi projevil úctu, kterou si zaslouží. "Klidně seďte..." dostalo se mu v odpověď společně s lehkým posunkem ruky. Gearmin se tedy znovu usadil a společně s vámi sledoval příchod kurfiřta až před váš stůl. "Zdravím vás, drazí přátelé. Možná bych vás již teď měl nazívat hrdiny. Mé jméno je lord Mealwin a jsem místní správce a místodržící. Nicméně vaše činy vám dovolují nazývat mne přítelem, nikoliv vaším pánem." Lord Mealwin popošel několik kroků a usedl do křesla po vašem boku. "Jsem vám za vaše činy nesmírně vděčen, nicméně...mé díky by mohli propadnout vniveč, proto vás nejspíše budu muset požádat znovu o vaše služby. Dnes ráno dorazil posel z Gmar Lothu. Náš problém je troufám si říci většího rázu, než jsme všichni včera zažili. Císař požaduje, abych mu poslal vojsko. Leč bohužel po včerejším masakru jich příliš nezbylo, proto jsem nucen mu zpět odeslat zprávu s omluvou. Byl bych velice rád, kdyby jste mu ji doručili vy osobně a nabídli mu své služby. Jistě jimy nepohrdne až se dozví, co jste zde vykonali. Samozřejmě je vše na vás, jen pro mne vykonejte alespoň tu službu, že doručíte můj dopis. Opravdu nemohu postrádat v těchto chvílích žádného z mých mužů. Na oplátku vám bude poskytnuto vše, co budete na cestu potřebovat a jsem si jist, že císař vás za vaše skutky ještě nějak odmění. A abych nezapoměl..." Lord luskne prsty a dovnitř vejde jeden ze sluhů nesoucí černý plášť a kouzelnickou hůl. "Toto jsou věci kouzelníka, kterého jste včera zdolali. Nemám jak s nimi naložit a vám by mohly prospět, proto si je prosím vezměte." Když lord Mealwin domluví, poskok položí plášť a hůl na stůl před Shanaka.

Shanako - 07. dubna 2008 17:37

Shanako seděl ve svém křesle a poslouchal slova kurfiřta. Když kurfiřt mluvil o cestě do hlavního města, dostal radost. Těšil se na cestování se skupinou. Považoval je za svoje přátele, a doufal, že bude mít možnost si popovídat s Gearminem osobně. Měl toho tolik co mu chtěl říct. Když před něj na stůl položili hůl a plášť, v očích mu zablesklo. Hůl. Konečně měl hůl, se kterou může pracovat. Děkuji vám, lorde, ta hůl se mi bude hodit. Myslím, že ji využiji velice dobře. Shanako domluvil, vzal hůl do ruky a usmál se. Byla velice zajímavá, líbila se mu.

Arna Luchadora - 08. dubna 2008 15:58

Když kurfiřt domluvil, nabyla Arna dojmu, že se začíná plnit vše, o čem rozprávěli před jejím odchodem. Všichni prozatím mlčeli, proto se rozhodla sama chopit slova: "Děkuji Ti za Tvou pohostinnost pane a myslím, že mluvím za nás všechy, když řeknu, že nám bude ctí doručit Tvou zprávu císaři." - zlehka uklonila hlavu, aby dala najevo svou úctu. "Do Gmar Lothu je to však kus cesty, pěšky bychom tam dorazili až za mnoho dní, pokud vůbec.. Máš-li možnost poskytnout nám koně, budeme Ti velmi vděční. Nicméně, pokud máme bojovat i tam, jistě by nebylo beze smyslu, kdybys nám řekl, co se v Gmar Lothu děje, vzkázal-li Ti to císař..? Položila otázku, na jejíž odpověď byli jistě zvědavi i její přátelé.

Pán Jeskyně - 08. dubna 2008 16:39

Lord Mealwin nejdříve s úsměvem vyslechne vaše slova, přičemž ukusuje kousek chleba. Je zjevné, že ani on po právě proběhnuvších událostech nemá zrovna chuť k jídlu. Poté se dá opět do řeči. "Samozřejmě, že vás nenechám jít pěšky. Z městských stájí si každý z vás může vybrat koně, dle vašeho gusta. Také je vám k dispozici povoz, kdyby ho bylo třeba. Dnes ráno jetě před úsvitem vyrazila do Gmar Lothu karavana vezoucí zásoby, které jsme mohli po včerejšku uvolnit a dát k dispozici uprchlíkům. Věc se má tak, že krom našeho města bylo napadeno ještě dalších osm. Uprchlíci ze všech končin země se sjíždějí do Gmar Lothu a hledají útočiště. Zatím nejsou žádné informace, jestli již některé město padlo. V Gmar Lothu se shromažďuje veliká armáda, která má vyrazit do boje za osvobození. Kvůli tomu bude pravděpodobně v hlavním městě dost zmatek. Vy ale dostanete svitky s pověřením a pečetí, díky kterým budete ihned bez okolků propuštěni k císaři. Zároveň jsem dal slib měšťanům, kteří vyrazili s karavanou, že jakmile je na cestě dostihnete, doprovodíte je na zbytku cesty až do Gmar Lothu." Kurfiřt se na chvíli odmlčí, zapřemýšlí a pokračuje. "Již mne nenapadá nic důležitého, co bych vám měl sdělit. Nejvíce informací se dozvíte pravděpodobně od samotného císaře. Pokud máte ještě nějaké otázky, sem s nimi."

Яєnєgado kilian - 08. dubna 2008 22:27

Akáťan promýšlel vše, co bylo vyřčeno. Nastal teď správný čas, aby také přispěl svojí troškou. Mistře Shanako, jak jsem se již zmínil, v oblasti magie mám prmalé zkušenosti, ale ratím ti aby k té holi přistupoval ostražitě, je plná magie a takové věci mívají pak sklony k vlastním činům. Přelétl pohledem ke kurfiřtovi. Bude pro nás ctí sloužit císaři avšak obávám se že zde jsou závažnější záležitosti. Vše nasvědčuje tomu, že v pozadí všech náhlých útoků stojí silná temná magie, ale to jistě více ví Gearmin. Pokynu válečníkovi. Doufám, že jsem teď neřekl nějaký nesmysl. Každopádně se musíme zaměřit na toho mága, takové je zde mé poslaní. Jakkoliv je sloužit císaři ušlechtilé, není to moje starost.

Gearmin dar' Ghull - 09. dubna 2008 09:16

"Odpusť akkáťane, ale o tomto problému toho nevím o moc víc než ty. Jistě...procestoval jsem hodně míst, mám bohaté zkušenosti, setkal jsem se se spoustou kouzelníků a tak tedy vím jak magie funguje a co vše od ní očekávat. Jak ale vysvětlit včerejší události? Vše byla iluze toho čaroděje, kterého jste nakonec zabili. Předpokládám, že jeho specializací byl ilusionismus a metamorfóza, neboť málokdo se dokáže proměnit v obra. Ale důvod jeho činů si neumím vysvětlit. Ovšam začínají se naplňovat mé obavy, že jde vskutku o Girise a jeho stoupence. Lord Mealwin pravil, že napadena byla všechna města kolem Gmar Lothu. Pokud by se chtěli čarodějové zmocnit země, bylo by nejlepší řešení zničit vše kolem a pak samotné hlavní město a jeho obyvatele si podrobit. Nerad to říkám, ale pokud je tomu tak, stojí celá země proti hrozivé síle a my sami nemáme šanci celé dění jakkoliv ovlivnit. Jsme jen obyčejní lidé, neoplíváme tak silnými magickými schopnostmi, abychom se mohli postavit Girisovi či jeho mužům a včerejší úspěch považuji za shodu dobrých náhod."

Arna Luchadora - 09. dubna 2008 10:28

"Co tedy navrhuješ Gearmine?" - zaměřila Arna pohled na seveřana: "Vím, že vyhlídky na další úspěch jsou mizivé, nicméně tyto byly taky. Já navrhuji jet do hlavního města, vyřídit zprávu císaři. Lidé, kteří jedou s karavanou, budou jistě v naší blízkosti více v bezpečí, než kdyby jeli sami. Minimálně před lapky jsme schopni je ochránit. V Gmar Lothu pak vyřídíme zprávu a dále se můžeme rozhodnout každý sám za sebe." Domluvila se dívka a otočila se k muži, který se k nim přidal až v boji: "Příjde-li ti, akkáťane, že zde jsou závažnější záležitosti, samozřejmě tě nedržím. Stejně jako každý můžeš jít svou cestou již teď."

Ohonamochi - 09. dubna 2008 16:16

Omlouvám se, že se vám vměšuji do rozhovoru, nevím, o čarodějích nevím skoro nic, ale jestli ten, kterého jsme včera zdolali používal jenom magii metamorfózy, tak při boji porazit šel.. Kdyby každý používal tutéž magii, nemuseli by jsme vybíjet hordy orků, ale zaměřit se jen na čaroděje.. A když jste někdo říkal, že na osm měst útočí orkové tak předpokládám, že bude ještě osm čarodějů... Vmísil jsem se do rozhovoru Arny a Gearmina, zaujalo mě, o čem se zrovna bavili a chtěl jsem přihodit trošku svého myšlení... Orkové zbytečně pročesali naše řady, orky by to chtělo dostat do pasti a počkat na mága... Heh, taky by to ale nejspíš chtělo dostat se přes orky do města... Ale to by neměl být takový problém snad...

Shanako - 09. dubna 2008 17:34

Já samozřejmě jdu do města. Už jen proto, že potřebuji najít pár knih. Myslím, že města, která jsou obléhána mají něco společného s čaroději kolem Girise. Stejný počet měst jako čarodějů. A Ohonamochi, nemyslím si, že by všichni čarodějoví kolem Girise ovládali stejná kouzla. To by zbytečné, nepotřeboval by jich kolem sebe tolik. Zřejmě, každý čaroděj ovládá svá specifická kouzla, kterými se snaží města schvátit. Shanako přemýšlel o slovech všech. Dával si dohromady věci, které slyšel, věci které ví. A s hůlkou nebude žádný problém. Mohu jí očistit a pak s ní začít pracovat. A navíc mi umožní to, že budu moct i více kouzlit, bez hůlky jsem více vyčerpaný. Těším se na další dobrodružství se skupinou. Jsem zvědav, co nás potká. A poslední věc. Myslím, že každý z nás nemá co ztratit, když se vydá na cestu. Nic nás nedrží, dokázali jsme určité schopnosti při boji s orky. Poradíme si i s tím ostatním. To mi věřte.

Gearmin dar' Ghull - 09. dubna 2008 19:38

"Shanako má pravdu. Každý z čarodějů se dozajista specializuje na jiné okruhy magie a je v nich více než dobrý. V Gmar Lothu je jedna z největších knihoven. Možná by se dala v nějakých kronikách vyčíst historie toho Girisova spolku. Třeba i zjistíme, jakou magií se zabývalo zbývajících osm čarodějů a budeme tak schopni se na boj s nimi dostatečně připravit. A pevně věřím, že sám císař nám bude ochoten na boj poskytnout vše potřebné." Pokračují dále v rozhovoru, očima hledím střídavě na Shanaka, kurfiřta, Arnu a Ohonamochiho. Kiliana moc nesleduji, zjevně jeho reakce nejsou pro mě natolik důležité. Nakonec svůj pohled zastavím na Shanakovi. "Mimochodem Shanako. Mám u sebe z dřívější doby vytrhlý list z knihy "Hagnarova léčivá kouzla". Je tam pár kouzel, které se ti mohou hodit a hlavně je tam kouzlo "zacel tržné rány", které se bude hodit mě a Kilianovi. Byl bych rád, kdybys ho použil na mě, nebo na Kiliana. Dle tvého uvážení. Nevýhodou je, že magická formule každého z těch kouzel se dá použít pouze jednou. Jsou to takzvaná jednorázová kouzla. Ta příručka, ze které je ten list, byla napsána pro mého bývalého přítele. A muž co ji psal si nepřál, aby jeho kouzla byla více využívána. No...zpět k věci. Navrhuji tedy, abychom si šli zabalit a vyrazíme na cestu, abychom se do západu slunce dostali co možná nejdále. Co vy na to, přátelé?"

Ohonamochi - 10. dubna 2008 20:46

Neměl jsem na mysli celkovou magii, ale že všichni využívají iluzí... Orkové, jak jste říkali, jsou ve všech městech... Ale určitě s vámi do města půjdu. Mohlo by to být skvělé dobrodružství a nebezpečí... Ohonamochi zkusil objasnit jeho myšlenku týkající se orků a magických schopností Girisova spolku. Podíval se na Shanaka. Shanako, moc se v tvém oboru nevyznám, jsi dobrý kouzelník? A včera vybojovaná magická hůl, dá ti větší sílu? Nebo jenom větší využití síly kterou máš? A ještě bych se chtěl zeptat Gearmina, co na tom listu je ještě za kouzla? Při těchto slovech dojídal poslední sousta chleba a zapil to vínem. Takhle už se velmi dlouho nenajedl, Rozhlížel se po svém okolí a čekal, jestli ještě někdo něco důležitého, týkajíce se naší cesty do města, neřekne nebo jestli se někdo nerozhodne vydat se svojí cestou.

Shanako - 10. dubna 2008 21:41

Shanako se zaujetím poslouchal Gearminova slova o kouzlech. Rád se naučí další. Může jim to jen pomoci. Jen nevěděl jak naložit s kouzlem, které Gearmin popisoval. Zranění byli dva. On ho mohl použít jen jednou. Bude muset hodně přemýšlet co a jak. Díky Gearmine, rád se na ta kouzla podívám. Pak vyslechl Ohonamochiho. Díky hůlce budu moct kouzlit více, budu moct uložit do ní energii, kouzla mohou být ve větším měřítku, ale já se tak neunavím ... tímpádem nebude takové nebezpečí, že bych se vyčerpal tak, že bych mohl i zemřít.

Arna Luchadora - 10. dubna 2008 22:09

"Pokud si dobře vzpomínám, nevíme jistě, jestli další města byla napadena orky? Víme pouze, že byla napadena, ale jakým způsobem nám zatím zůstává utajeno.." - pronesla Arna směrem k Ohonamochimu, ukousla kousek chleba a když jej spolkla, otočila se i ke všem ostatním: "Mýlím-li se, tak mě prosím opravte, je možné, že jsem přes zamyšlení přeslechla tento fakt.." Najednou se dívce nepříjemně sevřel žaludek. Předtím se jí zdálo, že nemá až takový hlad, ale první sousto ji přesvědčilo o opaku, proto se odmlčela a rychle polykala další kousky výborného čerstvého pečiva. Nakonec přiložila k ústům pohár, aby se napila nachově rudé tekutiny a osvěžila tak hrdlo i mysl. K reakci ji přinutila až další Ohonamochiho otázka: "Ano Gearmine, nemůžeš nám prozradit, jaká další kouzla jsou na tom listu? Shanako, pokud jsou kouzla opravdu jednorázová, nesmíš se unáhlit v rozhodování, na co je využiješ. Kouzlo na zacelení tržných ran nám bude v této chvíli více než prospěšné, ale je nutné si pečlivě rozmyslet, na koho jej využiješ, zranění jsou dva.." Když nad tím tak přemýšlím, tak Shanakovi tu volbu vskutku nezávidím. Je těžké posoudit, který z těch dvou potřebuje vyléčit více.. Gearmin má ošklivě zraněnou nohu, zdržoval by nás na cestě.. Ten muž z pouště zase nezvládne hýbat levou rukou.. Pravdou je, že pohybovat se a bojovat bez jedné ruky lze, ovšem značně omezeně.. Hmm, ale asi rozhodně lépe, než bez jedné nohy.. No co, na mě rozhodnutí nestojí..

Gearmin dar' Ghull - 10. dubna 2008 22:35

"Vyleč lehká zranění, uzdrav popáleniny, navrať sílu, odolej jedu, probuzení a obnov zrak." Dám se hbytě do odpovídání, hned na to si i já ukousnu ze svého krajíce chleba. "Jinak jak řekla Arna. Nevíme jistě, zda byla další města napadena také orky. Myslím si, že tento postup se odehrál jen zde. Jak již bylo řečeno, každý z čarodějů oplývá jinými magickými schopnostmi, tudíž je nepravděpodobné, že by každého z nich doprovázela orčí magická iluze." Dodám nakonec jen po upřesnění. Trošku nervózně se zavrtím na židli, snad jakoby mě nebavilo jen tak sedět a tlachat. Nebo mě možná jen zabolela tržná rána v mém stehně.

Pán Jeskyně - 10. dubna 2008 22:43

Kurfiřt, který většinu času jen sedí a poslouchá vaše hovory si odkašle a nakonec se i on sám vmísí do rozhovoru. "Dobře tedy, i já o Girisovi a jeho čarodějích něco vím. Možná vám mé informace budou nějak prospěšné. Pamatuji si některé z těch čarodějů, kteří se při upálení nějakým způsobem vypařili. Jedním z nich byl Aladar Brühl. Byl to velice mocný mág ohně a démonolog. S ohněm dokázal prakticky jakékoliv kouzlo, nechat vzplanout město, nechat na nějaké místo dopadnout obrovský ohnivý déšť - to pro něj nebyl žádný problém. Navíc dokázal sám sebe proměnit v ohromného démona. Další čaroděj byl tak řešený "Bezejmený". Byl němý, takže nikomu nikdy neřekl své jméno. Byl to poměrně silný nekromant. Jeho specializací byli ghůlové a různé potvory, které skládal z jakýchkoliv kostí. No a potom dvojčata Romulus a Remus. Ač to bude znít divně, zaobírali se magií léčení, oživování a vskříšení. Také vynikali v magii země. Dá se říct, že jejich schopnosti byly víceméně totožné. O dalších toho bohužel více nevím. Ale máte takhle šanci přichystat se na boj alespoň proti některým z nich. A o ostatních se dozajista zavčasu dozvíte nějaké užitečné informace. Třeba vám bude schopný poradit i samotný císař nebo někdo v jeho okolí."

Shanako - 11. dubna 2008 14:12

Shanako pozorně poslouchal slova všech, hlavně slova kurfiřtova. Informace o čarodějích ho zaujaly velice. Taková kouzla, proti nim moc nemá šance se svými.Jenže zase tu jsou i bojovníci, a on koneckonců nepoužil ani třetinu z toho,co umí. Tak to je veliká výzva... snad se nestane nic zlého. Zní to velice zajímavě, kurfiřte, velice jste nám pomohl s těmi informacemi. Aspoň máme nějakou představu co za čaroděje se nám postaví. Nebude to žádná med, ale myslím, že naděje je vždy. Proto bych neztrácel čas tlacháním a šel přímo na věc. Lidé umírají.

Яєnєgado kilian - 11. dubna 2008 18:56
	Kilian se nad poznámkou Arny pouze usměje, pohlédne jí do očí. Tak jsem to paní Arno nemyslel a vy to jistě víte. Pak se zhluboka nadechne. No zdá se, že můj úkol pokračuje. Půjdu s vámi třeba do horoucích pekel. Stačí říct směr.

Ohonamochi - 11. dubna 2008 19:35

Myslm si, že směr již udán byl, do města se půjde.. Stačí jen říct kdy. Jinak se omlouvám Arno a Gearmine, asi jsem si to jen tak vsugeroval, ale když o tom teď přemýšlím, to co jste říkali určitě má něco do sebe. Ohonamochi se pokusil napravit svojí chybu, špatně nejspíš pochopil a poskládal si části teorií a faktů, které tu po celou snídani kolovaly. Dopil poslední zbytek vína a zvedl se. Jdu na sebe hodit nějaký oblečení a půjdu si zatím ven zastřílet z luku, až budeme vycházet tak mě najdete u velkého stromu před kurfiřtovým domem. Jestli budeme vycházet za dlouho, tak mě přijďtě prosím říci, abych tam nečekal třeba celou noc. Prozatím zdravím... Prošel dveřmi a zmizel za rohem na chodbě...

Arna Luchadora - 12. dubna 2008 21:07

Arna pohlédla na Kiliana a mírně pozvedla koutky rtů: "Na takové zdvořilosti nejsem zvyklá a ani mi nikterak nelichotí, příjdou mi neosobní, zvláště v situaci, v jaké se nacházíme, příteli.. Do hlavy Ti nevidím, nevím, jak smýšlíš.. Však jsem až tak moc neřekla, jen tolik, že nic z toho o čem zde hovoříme není povinností.. Nicméně každá pomocná ruka je potřebná.." Na Ohonamochiho slova reagovala slabým pokývnutím hlavy a taktéž se postavila. Otočila se čelem ke kurfiřtovi a lehce se uklonila, aby vyjádřila úctu a respekt vůči jeho osobě. "Děkujeme Ti za jistě cenné informace, pane.. Jistě se nám budou hodit, snad se v hlavním městě dozvíme něco málo i o ostatních čarodějích.. Ale teď mne prosím omluv, půjdu se převléci do jiných šatů, v těchto bych v boji nebyla příliš obratná.." - zasmála se od srdce a obrátila pohled na své přátele: "Myslím, že bude vhodné vyrazit co nejdříve, celý den je před námi, měli bychom se pokusit ujet co největší část cesty, než se setmí.. Někde se pak utáboříme a za svítání zase vyrazíme.. Čekat zde do zítřejšího rána se mi zdá být zbytečná ztráta času, měli bychom co nejdříve dohonit karavanu.. Shanako, Ty si prosím co nejdříve rozmysli, jak naložíš s kouzly, jež Ti Gearmin svěřil, ať nás raději na cestě zdržuje jen jeden zraněný.. Inu, jdu se převléci, sejdeme se na náměstí u starého dubu, jak už říkal Ohonamochi.. Pak bych poprosila někoho ze služebných, jestli by nás nezavedl do stájí?" - ukončila Arna svou řeč a rozhodla se ještě chvíli sečkat, kdyby snad měl někdo z přítomných něco na srdci.

Shanako - 13. dubna 2008 21:25

Každopádně, cesta je daná, jdeme všichni. Potřebujeme spoustu síly. Jsem pro to, abychom vyrazili co nejdříve to jde. Shanako domluvil a vzal si číši s vínem ze stolu. Napil se hlubokým douškem, odložil číši a pohlédl na Gearmina. Rád bych si převzal ten lístek s těmi kouzli. Myslíš, že bys mi ho mohl dát? Sakra, proč to je jednorázové kouzlo? Gearmin by špatně chodil, Kilian zase je oslaben, může bojovat jen s jednou rukou. Ale zase může chodit. No, tak já se jdu převléct, lorde, děkuji vám moc ještě jednou, za hůlku i za informace o čarodějích. Budou se nám hodit. Shanako se naposledy napil z číše a s lehkou úklonou směrem ke kurfiřtovi se otočil a odešel z pokoje.

Gearmin dar' Ghull - 14. dubna 2008 00:06

"Jistě..." Odpovím Shanakovi na jeho otázku. "Velice rád ti ho donesu..." Dodám a poté se odhodlám vstát. Napnu všechny svaly a s vypětím všech sil podpírajíc se o opěradla židle se pokusím vstát. Obličej mám křečovitě stažený a ukrutná bolest nohy mne opět nutí si sednout. Vydržím to ale a postávajíc na jedné noze se natáhnu pro své berle. Poněkud neohrabaně se vymotám od stolu a vydám se na bolestivou cestu až k Shanakovi, kde mu možná s lehce pobaveným úsměvem předám list papíru. Když na mne pohlédne, jen na něj jakoby lyšácky mrknu a zakřením se. "Přátelé, také se s vámi prozatím rozloučím. Převleču se, a sejdeme se dole. Děkuji za příjemnou snídani, lorde Mealwine. Jsem si jist, že se ještě shledáme." Pronesu s lehkou úklonou ke kurfiřtovi. Poté se obrátím k Arně, která ač se již rozhodla odejít, ještě chvilku vyčkává. Několika rádoby kroky na jedné noze a dvou dřevěných oporách popojdu až k ní. "Odpusťte má drahá mou nevychovanost, ale pravděpodobně vám nenabídnu rámě..." usměju se zširoka a pokračuji. "Nicméně, bude mi velikou ctí vás kousek doprovodit." Dodám a jednou rukou se natáhnu ke dveřím, které otevřu a vyčkávám, až dáma projde jako první. Přitom se k Arně uctivě ukloním.

Arna Luchadora - 14. dubna 2008 10:19

"Oh, děkuji Vám, můj pane.." - přistoupí Arna na hru a udělá pukrle. "Zaráží mne, že máte takovou starost o mou osobu zrovna Vy.. Z čirého přecházení přítomnosti mé osoby takový zájem o mé pohodlí.." - vykulila oči a protáhla obličej do komické grimasy, ihned potom se zazubila. "Možná bych měla nabídnout rámě spíš já Tobě.. Jak je na tom Tvé zranění, budeš schopen té cesty? Musíme počítat s možností, že se Shanako rozhodne použít kouzlo na akkáťana.." - zvážněla Arna, prohlížejíc si přitom Gearminovu nohu. Přes jeho šaty neviděla na zranění, nicméně způsob, jakým se pokoušel o chůzi, dával jasně najevo, že zranění v nejbližší době nebude v pořádku. Když prošla dveřmi, počkala na Gearmina a pokračovala v cestě po jeho boku.

Shanako - 14. dubna 2008 15:01

Shanako pozoroval belhajícího Gearmina a nemohl si pomoct, sice to bylo špatné co se mu stalo, ale zároveň i vtipné. Ale když ho viděl a uslyšel Arnina slova, rozhodl se. Gearmine, promiň, neuvědomil jsem si, že to je pro tebe tak těžké chodit. Vidím, že máš veliké bolesti, navíc Kilian může chodit, ruku si může nechat ošetřit ve městě. Uzdravím tebe. Udělal jsem snad dobře. Stav se ke mě do pokoje než se vydáme na cestu, vyléčím ti tu nohu, ať můžeme vyrazit na cestu.

Pán Jeskyně - 14. dubna 2008 15:16

Uplynul nějaký čas, kdy jste měli ještě všichni příležitost nabrat zásoby a sbalit si s sebou vše, co by se vám mohlo hodit. Každý z vás tak učinil dle vašeho uvážení a nakonec jste se všichni shledali před sídlem místního pána, pod starým statným dubem. První byl na místě Ohonamochi, který se oddával prozatím chvilkovému odpočinku. Síly, které tím načerpal se mu snad budou po cestě hodit. Jistě ho bude potřeba kvůli hledání karavany. Jako správný elf jistě zvládá stopování a to nyní bude důležité. Jako druhá na místo dorazila Arna a chvíli po ní Shanako a Kilian. Zanedlouho přichází i Gearmin, tentokrát bez pomoci berlí, neboť kouzlo, které na něj seslal Shanako ještě v kurfiřtově sídlo, bylo úspěšné. Gearmin sám vede dva koně. Oba jsou to mustangové. Mohutná těla, těžká kopyta a bujné hřívy, to jsou znaky typické pro tyto druhy koní. I když se využívají spíše k tažení pluhu na poli, díky své mohutnosti jsou oblíbenými především mezi válečníky. Jeden z nich je černý jako uhel a druhý je jen o něco světlejší s nádechem do hněda. Za Gearminem cupitají dva čeledínové. Jeden vede dva koně. Oba vypadají velice dobře, zřejmě se jedná o nějaké zušlechtěné druhy. Svalnaté nohy napovídají, že to budou pravděpodobně dobří běžci. Jeden z nich je celý světle hnědý. Jen jeho levá přední noha je bílá. Druhý je tmavší. Má bílou lysinu, bílé nohy a několik bílých flíčků na těle. Druhý čeledín vede jen jednoho koně, drobnějšího ale vytrvalého. Je to nádherný bělouš, kdyby měl roh, vypadá skoro jako jednorožec. Kurfiřt vám na cestu poskytl zřejmě své nejlepší koně. Rozdělit si je ale musíte dle vašeho uvážení. Všech pět koní je již osedláno kvalitními sedly, po bocích každého z nich se pohupují dvě brašny. V jedné jsou zřejmě jablka pro koně, jak bývá zvykem v tomto kraji. V druhém měchu bude dle vašeho názoru nějaká užitečná výbava. Pravděpodobně křesadlo, nějaké louče, lano atd. Na sobě a u sebe má každý z vás to, oč si požádal a to, co si vybral jako odměnu.

Ohonamochi - 15. dubna 2008 21:31

Já si vezmu toho hnědého koně s bílou nohou. Ohonamochi přistoupil ke koni a otevřel jednu brašnu, aby mohl umístit své předměny dovnitř. Spatřil ale hromadu jablek. Když otevřel druhou, ta naštěstí byla prázdná. Po odložení většiny věcí byla brašna plná, skoro k nezapnutí. Chytil koně za popruh a rozhlížel se po okolí, jak kdo bude pokračovat. Tak co? Jaké koně si vezmete vy? A co vaše zranění? Jak jste na tom?

Яєnєgado kilian - 15. dubna 2008 23:06

Kilian si se zájmem prohlížel koně pod hnědým cestovním pláštěm měl oblečenou černou kurtu, kalhohty z hrubé látky opatřené přeskami a kožené boty. Na stehně měl připevněnou pochvu a v ní dýku. Do vyřezávané rukojeti byl vložen červený kámen. Meče si ponechal vlatn,í teď mu koukaly zpoza pláště pouze zkřížené jílce. Na rameni si si však nesl těžkou kuš, jež střílela až tři šipky současně. Ve zbrojnici bylo plno takových. Pomalu se k nim blížil. Gearmin jistě vede koně Arně takže mi zbývá ten bělouš nebo strakáč. Škoda, že tu nemají klasické hnědáky. Zavzpomínal na domov, nekonečné pouště, chrámy v oázách... Ještě si nějakou dobu počká než se vrátí ke svému lidu. Jesti se vůbec vrátí. Ať při nás stojí velký Om. Když dovolíte, vezmu si tohohle strakáče Vyzkoušel upevnění postroje a pak po straně upevnil kuš

Arna Luchadora - 16. dubna 2008 15:20

Takže mám na výběr ze tří koňů.. Ten bílý je nádherný, vypadá jako jednorožec.. I když jsem nikdy žádného neviděla.. - usmála se sama svým myšlenkám. Ale takhle nějak jsem si ho vždy představovala.. Nicméně, na hřbetě mu bude slušet spíše čaroděj než já.. Nechám ho Shanakovi. Ták a co ti dva krasavci co přivedl Gearmin? Přišla blíže k páru koní, stoupla si před ně a každému z nich přiložila k nozdrám ruku, aby si zapamatovali její vůni a nelekali se, potom je poplácala otevřenou dlaní po šíjích.Každého zvlášť si pečlivě prohlédla. Oba byli mohutní černí, zjevně statní jedinci. Šlachovité svalnaté nohy naznačovaly, že oba mají mnoho síly a zřejmě velkou výdrž. Rozhodně nebyli zanedbáváni, dokonalou péči lze vyčíst z lesklé srsti a dlouhé, pevné hřívy a ocasu. Jeden z nich byl o něco tmavší, jeho srst byla temná, jako uhel z ohňů pekelných, spálen v žáru tisíce nocí. Druhý by se dal označit za černého, nestáli-li by v bezprostřední blízkosti. Takto se dal označit za tmavohnědého hřebce. Arna přemýšlela, kterého si má vybrat. Zavřela oči a přemýšlela, vnímala jejich dech, frkání a sebemenší šramot, jež vyloudili pod kopyty. "Vezmu si toho světlejšího, mohu Gearmine? Nebo sis ho chceš vzít Ty?" - otázala se válečníka předtím, než k postroji mustanga připevnila vak s bochníkem chleba a pár dalších drobností a dvě čutory plné vody. Cestu do Gmar Lothu neznala, nevěděla tedy, za jak dlouho se dostanou k nějakému zdroji čisté vody. Byla oblečena do dlouhého hnědého pláště s kapucí. Díky němu nemohli ostatní spatřit, co má pod ním. Ala i kdyby mohli, sotva by poznali, že nová zbroj, lesklé temně černé barvy s odlesky do zelena je vyrobena z pravých dračích šupin. Dívce dokonale padla, jakoby jí bya ušita na míru. Chránila jí pas i hrudník, dokonce přesahovala přes ramena a to všechno bez jakéhokoliv omezení v pohybu. Z tohotýž materiálu měla vyrobené i nátepníky na obou předloktích. Krátká, zešikma střižená sukně zakrývala část jejích nohou. Na pravé straně jí dosahovala téměř pod koleno, na levé pak sotva do půl stehna, navíc zde vedl i rozparek, který měl za úkol zabránit sukni jakkoliv snížit její nositelce možnost hýbat se dle potřeby. Nic z toho však nemohli zde přítomní vidět, snad jen spodek vysokých kožených bot. Ve zbrojnici se Arna sice podívat byla, ale odmítla vyměnit svou jedenapůl ručku za jakoukoliv jinou zbraň. Umístěnou jí měla jako předtím - v pochvě upevněné na zádech, stejně tak dýka nezměnila své stanoviště.

Shanako - 16. dubna 2008 17:56

Shanako si prohlížel koně a zalíbil se mu bělouš. Krásně ladil k jeho novým bílým kalhotům s šedou kutnou. Své dvě dýky měl Shanako upevněné za pasem, v malé torně si nesl menší zásoby jídla a pití na cestu. Za opaskem měl také upevněnou hůlku, kterou dostal od kurfiřta. A měl novou zbraň, meč. Rozhodl se pro něj, protože nemohl spoléhat jen na svoje kouzla. Mohl se lehce vyčerpat. Rozhlédl se po ostatních. Tak co, máte každý svého koně? Myslím, že není času nazbyt, vzhůru na cestu.

Gearmin dar' Ghull - 16. dubna 2008 20:32

"Klidně si ho vezmi, má drahá." Odpovím Arně a předám jí uzdu od světlejšího mustanga. Můj zanedbaný zevnějšek, který znáte z dřívějška, je tu tam. Má tvář je oholená, bradu jen zdobí delší pramen tvrdých vousů. Vlasy mám stažené v cop. Mé tělo halí varkoč na kterém se ve čtyřech čtvercích kříží tmavě modrá a černá barva. Varkoč je bez rukávů. Lemy, kde vykukují mé ruce, krk a nohy jsou zlaté. Stejně zlatavý je i symbol orla na hrudi. Přes ramena mám přehozený krátký přehoz s kapucí tmavě modré barvy. Pod varkočem je skrytá kroužková košile s krátkými rukávy, která je ukovaná z černé oceli. Ramena, lokty a holeně halí silné kované chrániče taktéž z černé oceli. Pod náholenicemi a varkočem se občas mihnou černé plátěné kalhoty. Na nohách mám těžké okované kožené boty taktéž černé barvy. Svůj meč jsem samozřejmě nevyměnil, pohupuje se mi u pasu jako obvykle. Štít, který mívám pověšený na zádech přes rameno ale obměnou prošel. Tento se zdá být pevnější. Je okovaný a pravděpodobně mohutnější než můj minulý. Jeho barvy jsou taktéž modrá a černá se znakem zlatého orla uprostřed. Tmavě černého koně jsem si chtěl pravděpodobně i sám nechat. Nasvědčuje tomu fakt, že po jeho bocích visí středně těžká kuše a dva toulce šipek, na druhé straně helma z černé oceli. Oba zadní vaky na bocích koně jsou nadité k prasknutí. Zjevně jsem přibalil spoustu věcí, které by se mohly hodit nám všem. "Tak tedy...jak praví Shanako. Je čas vyrazit. Pokud jste připraveni, nasedněte na své koně a jedeme." Promluvím a se svými slovy se vyhoupnu do sedla mohutného mustanga. Ten si pod mou vahou zlehka odfrkne, ale jeho nohy napovídají, že měl již tu čest vézt i větší hovado než jsem já.

Ohonamochi - 16. dubna 2008 21:14

Ještě si na koně připevním toulce se šipkami a můžeme vyrazit. Prohlídl jsem si sedlo a přemýšlel, kam je připevnit. Nakonec jsem je umístil hned vedle vaku s věcmi. Na sobě jsem si vzal hnědé kalhoty a hnědý volný plášť, který mi sahal do půlky stehen, sešitý byl tmavě zelenou nití a celý tento oblek byl též zeleně zdobený. Čtyři toulce šípů připevněných na koni byly z hnedé lohké kůže, pátý toulec připevněný na mém boku byl z tvrdé hnědé kůže olemovaný jakousi zelenou kůží, malý kožený váček, který visel na mém opasku na levé straně, byl naplněný nějakými věcmi potřebnými na střílení z luku a tři malé skleněné nádobky ve váčku ani necinkaly, jen mírně drhly o velkou stříbrnozlatou minci a vydávalo to tichý a skřípavý zvuk. Po chvíli se mince posunula a nepříjemný zvuk přestal. na opasku se mi ještě po každé straně houpala jedna dýka ze stříbra a hnědozelenou koženou rukojetí, na zádech jsem měl připevněný nový meč, podobný jako můj první, s rozdílem rukojeti, ta byla stejná jako u dvou dýk. Kuše připevněná na koni taky měla zelenohnědý nádech. Vedle vaku s jablky se houpal druhý kožený vak plný jídla na cestu a se třemi čutorami. Dvě plné vody a menší s jinou tekutinou. Na hlavu jsem si nasadil zelený šátek a přehodil hnědou kapucí, naskočil jsem na koně a byl jsem řipravený na zahájení dlouhé cesty. Jsem připraven, můžeme vyrazit.

Arna Luchadora - 16. dubna 2008 22:44

Arna se pousmála nad tím, jak ji Gearmin oslovil, avšak nijak na to nereagovala. Všimla si, jak se jeho dříve nehezká tvář změnila. Stačí jen trochu péče a je z něj málem fešák.. - pomyslela si a rychlým pohybem ruky rozvázala uzel na pásu látky, jež jí až doposud stahoval plášť přes boky. Nechala jej zapnutý jen ve vrchní části a tak se ostatním odhalila jen od pasu dolů. Pravou nohou zaklesla do třmenu a naučeným pohybem se svižně vyšvihla do sedla. Plášť se zhoupl vzduchem a lehce dopadl na zadek koně. Jak ti budu říkat krasavče? Vypadáš na ostrýho hřebce, Egon myslím bude výstižné.. - poplácala oře po šíji a zhluboka se nadechla. Ucítila pach zvířete, připomínal jí časy dávno minulé a tak mimoděk pohladila svůj přívěšek. "Jistě, můžeme vyrazit.. Vstříc novým poznáním.. Ohonamochi, všímám si dobře, že sis nevzal luk, nebo je nějak šikovně schovaný pod pláštěm? Při Tvém umu by se jistě mohl hodit.. Ale pokud jej nechceš, je to Tvá volba, nutit Tě do ničeho nemůžu a ani bych si to nedovolila.." - pronesla jakoby nic a nasadila si kapuci. Zakryla tak své na bojovnici až příliš dlouhé a šlechtěné vlasy. Je divu, že při životě, jaký vede příliš nestrádají.

Pán Jeskyně - 16. dubna 2008 23:21

Od kurfiřtova domu si to šine jeden z mladých čeledínů. Přes rameno má přehozená dvě dlouhá lana s kotvami na konci. V jedné ruce drží poněkud větší a objemnější váček a v druhé ruce nádherný luk. Je zhotoven z jakýchsi rohů pravděpodobně nějakého kamzíka nebo něčeho podobného. Rohy mají rýhy jako vývrtky, uprostřed jsou pevně spojeny. Celý střed je navíc omotán pevnou hnědou kůží a omotán koženými provázky, které mu ještě více dodávají na pevnosti. Tětiva je pevná, poměrně robustní, ale měkká a dobře pne. Na obou koncích jsou zavěšené jakési kraťounké chuchvalce kožešiny, zřejmě jen jako decentní ozdoba. "Pane Ohonamochi! Omlouvám se za spoždění. Zde je váš luk, lana s kotvami a paklíče jak jste si přál." Promluví chlapec a veškeré vybavení předá půlelfovi. Provede několik úklon ke všem kolem stojících a na koni sedících členů družinky a zase si to odcupitá pryč. Kolem vás se pomalu scházejí obyvatelé města, aby vás mohli naposledy obdivovat a s dojetím se s vámi rozloučit před vaší cestou. Spousta dívek nosí okvětní lístky, které jako symbol díků a víry ve vás sype všude kolem koní. "Jste zde kdykoliv vítáni. Až se vrátíte, přijedete jistě jako hrdinové. Po opravě města zde na každého z vás bude čekat nádherný dům, který vám bude kdykoliv k službám. Sám lord Mealwin si přál, aby byly zhotoveny vaše sochy a umístěny do katedrály. To vše jako dík za vaše činy. A stejně je to na můj vkus málo." Promluví k vám již známý hlas kapitána vojenské gardy. Oděn do slavnostního obleku armády se s vámi přišel taktéš rozloučit. "Přátelé, pokud přežijete a dostavíte se k bitvě na Starých pláních u Gmar Lothu, která nás ještě bude čekat, bude mi ctí opět stanou po vašem boku a bojovat proti našemu nepříteli. Ať vše dopadne jak chce, přeji vám mnoho sil."

Shanako - 17. dubna 2008 17:37

Shanako jel na svém bílém koni a když uviděl davy lidí, jak se na ně smějí, mávají, házejí květiny byl šťasten. Viděl naději v jejich očích, spoustu díků za to, že pomohli zachránit jejich město. Usmíval se na ostatní a mával lidem. To je krásný pocit. Doufám, že se dožiju toho, že pojedem opět tímto městem, ale tentokrát z druhého směru. Pak uslyšel mluvit kapitána gardy a přestavil si svoji sochu v katedrále. Musel se smát, protože to není tak dávno, co ho lidé ještě pronásledovali za to, že je kouzelník. Ale teď jel vstříc novému dobrodružství, s novými přáteli. Byl šťasten.

Ohonamochi - 17. dubna 2008 21:52

Děkuji mladíku, skoro bych na to zapoměl. Kůň, na kterém jsem seděl prohraboval bílou nohou hlínu, funěl a působil celkově nějak nervózně, jakoby se už chtěl vydat na cestu. Když jsem spatřil přicházející lidi, jak se jdou rozloučit, přejel mi mráz po zádech. Děkuji vám všem za vaši ochotu- Doufám, že se ještě ve vašem městě uvidíme... Prohodil jsem poslední slova, lana a luk jsem připevnil na poslední volné místo na sedle a svazek paklíčů si připnul na opasek. Tak, jsem připraven vydat se na cestu.... Možná sbohem město...

Arna Luchadora - 17. dubna 2008 23:31

"Pokud se ještě kdy shledáme, kapitáne, bude mi ctí bojovat po Tvém boku. Tobě sochy připadají málo, mě možná až příliš.. Přece jenom jsme bojovali i za svůj život a pevně věřím, že kdyby se tu v tento čas zdržoval kdokoliv jiný se zkušenostmi z boje, nezachoval by se jinak.. Ale mnohokrát vám všem děkuji za vaši přívětivost a pohostinnost..!" Promluvila i Arna a při posledních slovech se zahleděla do tváří všech obyčejných lidí, dívek, rozhazujíc okvětní lístky všude kolem. "Vyražme již, přátelé. Čas je drahý a stejně jako peněz ho není nazbyt.. Musíme se pokusit co nejdříve dohonit karavanu a tlacháním se jenom zdržujeme.." Dívka ještě zamávala všude kolem stojícím lidem, pobídla koně a vyrazila městskou branou na cestu plnou neznámých možností a okamžiků.

Pán Jeskyně - 18. dubna 2008 17:16

Vydali jste se tedy všichni na cestu. Minuli jste několik domů poničených požáry, minuli jste několik truchlících obyvatel, ze kterých se ze dne na den stali žebráci, neboť přišli o veškerý svůj majetek a většina z nich i o živitele své rodiny. Nakonec jste minuli a rozbořenou bránu, než jste vyjeli na planinu obklopující město. Tráva je všude poničená, rozšlapaná a spálená. Všude kolem se válí trosky a kusy dřeva a kamení. Netrvá však dlouho a vjedete všichni do lesa. Během cesty v chládku a ve stínu stromů, kde jen občas prosvítají tenké paprsky světla, jste si našli i čas trochu spolu poklábosit a více se seznámit. Po pár hodinách jste z lesa opět vyjeli a sjeli do dlouhého údolí, jehož okolí lemují vysoké kopce a skalní masivy. V prostředí přátel cesta ubýhá rychleji. Dá se říci, že se ani na moment nenudíte, řeč ani chvíli nestojí. Na pár místech jste museli z koní sesedat, aby jste přebrodili řeku či prošli hustším porostem stromů. Celá cesta však ubýhá jen s pár krátkými přestávkami, aby jste mohli napojit své koně. Celý den uběhl rychle jako voda a slunce začalo pomalu zapadat. Ve chvíli, kdy se jen zářící půlkruh tyčil nad hřebeny hor, vyjeli jste z jednoho z lesů na velikou travnatou pláň, skrze níž se line přímá cesta do Gmar Lothu. Uprostřed té pláně na cestě ale vidíte stoupat několik sloupů kouře. Když se pořádně podíváte a zaostříte na tu vzdálenost mezi vámi a požárem, všimnete si několika za sebou stojících povozů pohlcených plameny. Zřejmě jste zrovna dostihli karavanu, ale nepřáli jste se s ní shledat za těchto okolností. Zjišťujete, že k požáru došlo před nedávnem. Ohně ještě nestačily pohasnout a stále mají co ničit ve svém žáru. Nikde nevidíte nikoho živého, ale ti bystřejší z vás si mohou všimnout, že kolem vozů leží několik zuhelnatělých mrtvol. Mezi vámi a karavanou je nyní zhruba 250 až 300 metrů. V okolí nevidíte nikoho z těch, kteří by za tento masakr mohli.

Яєnєgado kilian - 18. dubna 2008 17:38

Renegado kilian se rozhlíží po spáleném horizontu. Kůň hlučně odfrkává, určitě cítí spálené maso mrtvol. Zdá se že jedeme pozdě, ale možná ještě přežil někdo potřebující naši pomoc. Pojeďme! Na kochání bude času dost později. Zakřičím a nezajímám se už o to jak ostatní reagujou. Prudce pobídnu koně do cvalu a nohy mu zarazím do slabin. Zvíře běží co mu síly stačí. Ještě kousek starý brachu a jsme tam, jen doufám že to nebude tak zlé, jak se obávám. Tak zlé....

Shanako - 18. dubna 2008 22:41

Pane Bože, co to je? Shanako viděl tu spoušť, oheň. Vypadalo to jako v noční můře. Začal se sám obviňovat, mohli je zachránit, jen kdyby tak dlouho nevysedávali. Měli snad jasnou cestu, proč se zastavovali? Vidíte to? Rychle, pojeďme přímo tam, ať vidíme co se stalo. Třeba někde poblíž bude ještě někdo naživu! zařval Shanako na ostatní, zasekl své nohy do slabin koně, aby ho popohnal. Vítr z rychlé jízdy na koni mu sundal kápi, takže mu teď jeho vlasy čechral vítr. Ovšem ten vítr nebyl svěží. Byl cítit v něm oheň. Byla v něm cítit smrt.

Gearmin dar' Ghull - 19. dubna 2008 14:33

"Zastavte se mamlasové! Může to být past!" Křiknu za Kilianem a Shanakem. Škubnu uzdami a popoženu svého koně do běhu. Vyrazím za až přespříliš aktivními společníky. Za běhu se natáhnu pro kuši a začnu do ní nabíjet šipku. Taktéž si odepnu přesku, která zajišťuje meč a na levou ruku si nasadím štít. Kdo ví co nás tam čeká. Nezdá se mi, že by někdo zdecimoval karavanu a nechal jí jen tak ležet, i když možné je vše. Naši nepřátelé si většinou nic moc neplánují, zabíjejí vše co jim příjde pod cestu. Pokud karavanu napadli nějací nepřátelští vojáci, chápal bych, že jí nechají shořet a odjedou. Nicméně tato práce vypadá na nějakého čaroděje a ten by si na nás podle mě rád počkal. Případně nám přichystal nějakou vhodnou a účinou past. "Arno, Ohonamochi! Připravte si zbraně!" Zavolám ještě za sebe letmo s eohlížejíc, jestli mě mí přátelé následují.

Ohonamochi - 20. dubna 2008 00:24

Při Gearminových slovech jsem již měl luk vyndaný a šípy připravené. Při pohledu na karavanu se mi nějak nezdálo, že by šlo o normální přepadení. Spíš se mi zdálo, že někdo si nepřeje naši přítomnost. Ať už to je kdokoli, jsem připraven mu nevyhovět. Jsem připravený, co podnikneme? Pronesl jsem nepříliš silným hlasem, spíše tichým ke Gearminovi. Nečekal jsem ani na odpověď a utíkal jsem podél lesa směrem ke karavaně. Sledoval jsem každý pohyb a byl jsem připraven na případný útok. Sledoval jsem i Gearmina a spol a jejich počínání. Luk jsem měl napnutý a šíp připravený na darování tomu, kdo karavanu napadl.

Arna Luchadora - 20. dubna 2008 00:34

"Zatraceně, kam se hrnete?!" - zvolala Arna: "Sotva kdo přežil a i kdyby, není to naše starost..! Já si hodlám zachránit krk a ne chcípnout uprostřed nějaké bohami zapomenuté pláně!" I ona zrychlila, avšak ne příliš. Poklidnější klus koně jí dovoloval rozhlížet se kolem sebe. Přitom si sundala plášť a přehodila jej před sebe přes koně. Poprvé tak dovolila ostatním shlédnout celé její ošacení. Tasila meč a v pomalejším klusu se blížila ke karavaně, rozhlížejíc se při tom bedlivě po okolí. Hlavou se jí honilo několik myšlenek, zdálo se, že skládanka do sebe zapadá. Karavanu mohl zlikvidovat kdokoli, ano.. Ale proč by spálil veškerý její obsah? Navíc zjevně hoří jen vůz a doutná se z ostatků, jež dříve zřejmě zaujímaly lidské a koňské podoby.. Tráva kolem se zdá být netčená.. Akran.. Už dříve jsem o něm četla, nikdy jsem si nemyslela, že bych s ním mohla mít tu čest, ale nyní.. Navíc co jsem slyšela od kurfiřta.. Možné je vše. O důvod víc, proč se nehrnout přímo do středu dění.. Bohové, to jsou pitomci! "Zpomalte zatraceně! Nevíte, kdo, nebo co tam může čekat. Vždyť při té rychlosti ani nemůžete stíhat sledovat okolí.." - mluvila už spíše sama pro sebe.. Bylo jí jedno, jestli jí někdo slyší. Jsou to jejich životy, ona s tím svým nehodlala nakládat tak lehkovážně. Jela tedy pořád v pomalejším klusu, meč připraven k útoku, sledovala okolí. Prozatím si ale nevšimla ničeho nějak důležitého, snad jen, že ostatní se od ní stále více vzdalují.

Shanako - 20. dubna 2008 13:40

Shanako uslyšel řev Gearmina a ostatních a uvědomil si co udělal za chybu. Bože, co jsem to za pitomce? Může to být past, může to být cokoliv! Přitáhl uzdu svému koni a otočil ho směrem zpátky. Běželi směrem ke Gearminovi. Jsem to ale pitomec, promiň Gearmine. Neuvědomil jsem si, co to může být. Pak zahlédl, že všichni zbrojí. Proto vzal hůl, kterou má po čaroději. Jestli tu jsou nějaký svině, ochutnají sílu mé hůlky. Gearmine, máš nějakou představu co se mohlo stát? Nebo někdo jiný?

Pán Jeskyně - 20. dubna 2008 19:34

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Jedeš na koni podél lesa skrytý mezi stromy. Po chvilce tě však nízké větve donutí s koně sesednout a vést ho za sebou. Z počátku nic neobvyklého nevidíš, pak ale uslyšíš lehké zapraskání větviček popadaných na zem. Mezi stromy si všimneš malého chlapce, který se před tebou zřejmě snaží schovat. Je možné, že je to někdo z karavany, komu se podařilo před masakrem utéct. Chlapec se ti ale ztratil z dohledu a zmizel někde mezi stromy. Vzdálenost mezi tebou a jím může být tak 20 až 30 metrů. Odhaduješ, že mu může být tak deset až dvanáct let. MH: Šeptej Pánu jeskyně.

Gearmin dar' Ghull - 20. dubna 2008 19:40

"Těžko říct kdo nebo co za tím stojí. Podle mého by to mohl udělat ten ohnivý čaroděj, o kterém mluvil lord Mealwin. Ti lidé podle mého neuhořeli jen tak postupným vzplanutím. Vypadají spíše jako by je oheň zachvátil znenadání a najednou, ale pravdou je, že je těžké říct to s jistotou vzhledem k tomu, že z nich zbyly jen uhlíky. Každopádně se mějte na pozoru a nedělejte žádné zbrklé a neuvážené kroky. Nemáme pod nohami penou půdu. Jakákoliv maličkost může být past, nesmíte ničemu a nikomu věřit. V našem boji jste sami zjistili, že naše smysly nás mohou klamat. Není nad opatrnost." Odpovídám Shanakovi a bedlivě se rozhlížím po okolí. Nejčastěji koukám směrem k lesu, kam odjel Ohonamochi aby nás mohl krýt. Nakonec sesednu z koně a nechám ho jen tak stát na místě. "Nechte koně tady, dojdeme tam pěšky. Bude to dozajista bezpečnější. A snažte se držet u sebe, abychom si mohli krýt záda." Poté co domluvím, vykročím pomalu ke spáleništi. Na jedné ruce mám stále štít a ve druhé nabytou kuši.

Яєnєgado kilian - 20. dubna 2008 21:04

Akáťan zvolní tempo. Natom co říká, něco je. Změním směr jízdy, Objíždí teď zdecimovanou karavanu v rádisu 100 metrů. Jenom si to objedu a připojím se k vám. Zvolám na ostatní. Tak uvidíme co za tím je, snad nenarazím na hordu vyzbrojenejch skřetů, ale možný je všechno. Levou ruou ohmatám kuš připevněnou na pravé straně, zda-li je nabitá. Fajn, už dlouho jsem chtěl ozkoušet jaké mají tady na severu kuše, slyšel jsem, že dobré. Pokračuji stále v okružní jízdě a ostřím na ohořelý vůz, jestli neuvidím nějaký pohyb.

Ohonamochi - 20. dubna 2008 22:06

soukromá zpráva od Ohonamochi pro Nízké větve mě donutily sesednout z koně. Poté, co jsem spatřil chlapce jsem uvázal koně ke stromu, ale ne moc pevně, aby byl v případě ohrožení schopen utrhnout se a utíkat. Všechny smysly jsem měl nastražené a s napřaženým lukem jsem se vydal směrem, kam chlapec utíkal. Přitom jsem se ale pořád rozhlížel. Moc prudké pohyby jsem nedělal, a s lukem jsem přejížděl z místa na místo spíše ladně. Doufal jsem, že bych tím mohl obějít případné zaznamenání mého pohybu..

Arna Luchadora - 21. dubna 2008 00:28

Volným tempem, rozhlížejíc se po okolí dohnala Arna dva ze svých přátel. Ohonamochi se jí ztratil někde mezi stromy a Kilian se rozhodl dojet až ke karavaně. Je to ale idiot.. Hmm, v poušti zřejmě potká tak maximálně nasranýho chřestýše, co se může stát tady mu evidentně nedochází.. "Nejseš pánem tvorstva Akáťane! Tady je všem jedno, že tam u vás působíš jako neporazitelný šampion. Ten co udělal tohle Tě zabije lusknutím prstů bez mrknutí oka. Měl bys začít přemýšlet, než začneš jednat.." - zvolá Arna ke Kilianovi a dál se věnuje Shanakově dotazu: "Jak už řekl Gearmin.. Vypadá to spíš na nějaké kouzlo, tráva okolo se zdá být netčená a kdyby šlo o obyčený oheň, než by vzplanul do takové míry, aby zvládl tohle, lidé by stačili utéci.. Aspoň kousek, ale leží tu téměř na hromadě.. Je samozřejmě možné, že byli obklíčeni a nemohli utéct.. Ale pokud se ptáš na můj názor, byl tu Aladar. Ten čaroděj o kterém mluvil lord Mealwin. A je pravděpodobné, že tu někde ještě je. Oheň ještě nestačil uhasnout.. Mějme se na pozoru. Hlavně si nehrát na hrdiny a nesnažit se všechno vyhrát jen sami za sebe. Jsme tu teď spolu, měli bysme se podle toho chovat a nehloupnout, jako ten Akáťan." - kývla hlavou směrem ke Kilianovi, který stále objížděl karavanu v notné vzdálenosti od ostatních. "Znepokojuje mě i fakt, že se odpojil Ohonamochi. I když jako půlelf je v těchto lesích jako doma.. Jak jsem řekla, měli bysme se držet pohromadě. Měla jsem tu čest si o něm přečíst zajímavé informace a věř příteli, že setkání s ním nebude taková legrace, jako s tím kašparem ve městě..

Pán Jeskyně - 21. dubna 2008 00:38

Ohonamochi po chvíli zmizel mezi stromy, nikdo z vás není schopný ho pohledem najít mezi tou spletí různých větviček. Vidíte pouze jeho koně, který je zdá se uvázaný i jednoho ze stromů. Pláň je ztichlá. Klid ruší jen cval Kilianova koně a praskání dřeva z vozů pod silou plamenů. Stačí ale jen malý okamžik aby se stalo něco nečekaného. Kolem Kiliana ze země vytryskly vysoké plameny, které akáťana i jeho koně doslova obklopily a vytvořily kolem něj nepropustnou ohnivou kopuli. Kilianův kůň se zalekl a postavil se na zadní. Přitom svého pána shodil ze svého hřbetu a Kilian tvrdě dopadl na zem. Plameny kolem něj jsou zlověstně rudé. Jde o nějakou velice mocnou magii. Ale ať toto kouzlo vyvolal kdokoliv, nebylo v jeho úmyslech Kiliana zabít. Spíš ho jen lapil do ohnivé pasti jako nějakou krysu a akáťan teď není schopný se z ní dostat ven.

Pán Jeskyně - 21. dubna 2008 00:40
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Pomalu a tiše procházíš lesem. Netrvá dlouho a nacházíš malého chlapce ušpiněného od sazí a bláta, jak se krčí mezi kořeny vysoké břízy. Je velice vystrašený. Tvář má schovanou v dlaních a mezi prsty mu protékají slzy. Zřejmě již neměl dost sil utíkat, možná se bál hlubokého lesa. Zůstal skrčený u velikého stromu a čeká, až si ho jeho osud vyhledá.

Ohonamochi - 21. dubna 2008 00:56
	soukromá zpráva od Ohonamochi pro Snažím se s chlapcem komunikovat a vyptávám se na to, co se stalo, a jestli vůbec pochází z té karavany. Doufám, že chlapec není v tak velkém šoku, abych z něj nevytáhl nějaké informace. Jsi v pořádku? Ty jsi byl s lidma z té karavany? Co se stalo?

Arna Luchadora - 21. dubna 2008 10:59

Kůň hlasitě zaržál. Dívka se vyděšeně podívala na velikou ohnivou kopuli, jež se objevila jako blesk z čistého nebe a uzavřela tak Kiliana do neproniknutelné pasti. Je to on. Aladar. Bohové, stůjte při nás!! Arna seskočila z koně na zem a rozhlížela se po okolí. Měla jen několik málo možností. Buď se rozeběhne směrem ke Kilianovi, kde by jí pravděpodobně čekal podobný osud, nebo zůstane stát na místě a čekat, co se bude dít, nebo se pokusí jednat nějak jinak. Chvíli přemýšlela a pak vše vsadila na nejistotu. Byla přesvědčena, že jí ihned nezabije, to nebylo Aladarovým stylem. Alespoň podle informací, jež se dočetla. Rozhlédla se tedy ještě jednou po okolí a zvolala: "Taková kouzla ovládá jen velmi málo mágů! Jsi to Ty, Aladare?! Mnoho jsem toho o Tobě četla! Prosím, vyjdi ven ze stínu! Jsem moc zvědavá na Tvou tvář! V životě se mi už nepoštěstí potkat člověka Tvé velikosti a Tvých schopností!" Stále se rozhlížela kolem sebe, doufajíc, že na ni ihned nezaútočí, nebo že ji jakýmkoliv způsobem nezabrání v komunikaci a pohybu.

Aladar Bruhl - 21. dubna 2008 11:13

Blízko Shanaka, Arny a Gearmina se objevila další ohnivá kopule, z níž vystoupila postava zahalená v černo rudé kutně. Kápě jí spadala do tváře a vrhala tak na ni zlověstný stín. V ruce ona postava držela hůl černou jako noc. Vypadala jako spálené dřevo, ale byla pevná jako kámen. Na její špici byl zasazen rudý kámen, který pulsoval jako srdce a zářil jasnou pekelnou mocí. Postava se bez sebemenších okolků vydala k vám podepírajíc se o svou hůl. Kopule z níž vyšla zmizela stejně rychle jako se objevila. Jen ta, která obklopuje Kiliana, je stálen a svém místě. Když se k vám postava přiblíží, stupňuje se kolem ní teplota. Zdá se dokonce, jakoby se onomu zahalenému nad rameny tetelil rozpálený vzduch. "Netušil jsem, že je mé jméno tolik známé mezi obyčejnými lidmi. Tedy dobrá, než tví tělo pohltí plameny, splním ti tvé přání." Promluví muž hlubokým tlumeným hlasem. Když mluví, zní to téměř jakoby z nebes padal stín a vše co zasáhl se ponořilo do naprosté tmy a ticha. Poté stáhl ze své hlavy kápi. Jeho tvář je mladá a velice pohledná. Má hebkou, téměř až dětskou pleť. Jeho vlasy jsou temné jako noční nebe. Jen na pár mísech jsou našedlé jako popel. A jeho oči...nahánějí hrůzu. Čočky jsou rudé, naprosto zdegenerované ohnivou magií. Téměř se zdá, že v nich poskakují neposlušné plamínky.

Arna Luchadora - 21. dubna 2008 11:29

Když se čaroděj přiblížil, cítila dívka obrovský žár. Pálil jí na kůži a lehké pramínky potu jí pomalu stíkaly po tváři, pažích, hrudi, břiše i po nohou. Cítila, jak rudne v tváři a snažila se neuhnout očima, i když je žár vysoušel a nepříjemně pálil. Přes všechna očekávání měl čaroděj pěknou lidskou tvář. Jeho oči se však vymykaly normálu. "Dovol mi s Tebou ještě promluvit.." - odhodlala se dívka a lehce sklopila hlavu. Byla si vědoma, že jí může kdykoliv spálit na popel. Během jedné vteřiny by ji zabil. "Slyšela jsem mnoho o Tvé moci a Tvých činech. Proto, promiň mi pane, ale nechápu, proč čaroděj Tvé velikosti a Tvých schopností slouží někomu, jako je Giris? Proč vůbec komu sloužíš.. Navíc - vyjde-li Girisův plán a zabije-li vše živé na zemi.. Nebude nikdo, kdo by jako já mohl vzhlížet k Tvé odvaze a síle. Bude jen Giris a pár dalších, kteří se nad Tebe, pane, budou snažit povyšovat.."

Pán Jeskyně - 21. dubna 2008 16:43

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Chlapec tě ihned poznal. Nejdřív nevěděl kdo jsi, ale pak přestal brečet a vstal. "Vy jste ten půlelf z města! Všichni uhořeli, nevím jak ani proč. Prostě najednou začalo všechno hořet. Skočil jsem do vysoké trávy a zůstal ležet. Pak začali hořet i všichni lidi a já se odplazil pryč. Zabili mi otce. Všichni jsou mrtví..." Mluví chlapec a u toho hlasitě a nekontrolovaně oddychuje, ještě se mu zcela nepodařilo potlačit pláč a tak při mluvení jakoby fňuká. "Nenecháte mě tu, že ne?"

Shanako - 21. dubna 2008 16:49

Shanako s vytřeštěnýma očima pozoroval to, co se stalo. Ohnivá zeď okolo Kiliana a jeho koně plála velice zlověstně. Nikdy nečekal, že by se takhle brzo potkal s Aladarem. Poslouchal Arnina slova, která zněla velice moudře, snad se snažila získat čas. Jdeš na něj dobře, Arno. Jen tak dál. Přemýšlel co udělat, jak pomoci Kilianovi. Bylo veliké riziko, že je nechá čaroděj všechny zemřít a to velice rychle. Napadl ho magický štít. Mohl by ho poslat na Kiliana s koněm, koneckonců, ta ohnivá stěna byla čistě obyčejné kouzlo. Tuto stěnu uměl vytvořit taky. Během hovoru se Shanako blížil na koni ke Gearminovi. Když k němu dojel, naklonil se k němu a pošeptal: Potřebujem nějak odvrátit pozornost čaroděje, mohl bych seslat magický štít na Kiliana, aby proklouzl bez úrazu ven. Jenže co dál?

Ohonamochi - 21. dubna 2008 17:03

soukromá zpráva od Ohonamochi pro Nenechám tě tu, pojď semnou a počkej u mého koně, půjdu se podívat, jak jsou na tom přátelé. Když jsme došli ke koni, viděl jsem u přátel stát nějakou postavu a vedle nich obrovský hořící sloup. Sakra co to je? Co se stalo? Mám tam jít? Sakra kde je Kilian? Je v té ohnivé kouli? Utekl? Doufám, že utekl, v ohnivé kouli by určitě zahynul. Chlapče, zůstaň u koně. Kdyby něco, odplazíš se do lesa... Zmatený jsem zůstal stát a pozoroval jsem, co se přímo předemnou odehrává. Myšlenek jsem měl plnou hlavu. Co tam tak dlouho dělají? A kdo je ten cizinec? Nevěděl jsem, co dělat...

Gearmin dar' Ghull - 21. dubna 2008 17:07

Jen tiše stojím, kuši mám sklopenou a vyčkávám co se bude dít. Arna na to jde vskutku dobře, nebudu nijak zasahovat a nechám ji, aby se ho pokusila takzvaně "ukecat". Snad se zadaří, jinak je teď s námi všemi konec. Když se přiblíží Shanako, vyslechnu jeho slova a pak i já jemu do ucha zašeptám svou odpověď. "To bych neriskoval, Kilian stejně nikam neujede, když zdrhne z tý pasti, čaroděj nás všechny zabije. Doufám, že neví o Ohonamochim. Ten by nám mohl snad nějak pomoct. Ale nyní je lepší vyzkoušet si mírovou cestu." Odpovím Shanakovi tiše a dál sleduji celé dění bez jakéhokoliv zásahu do této zapeklité situace.

Aladar Bruhl - 21. dubna 2008 17:15

"Kdo říká, že Girisovi sloužím? A kdo říká, že ho nechám zničit zemi? Nejsem poskokem toho mocí posedlého mamlase jako ostatní čarodějové. Já jsem vždycky byl, jsem a vždy budu jen a pouze na své vlastní straně. Vždy mám v kapse nějaké trumfy a vždy mám v jakékoliv situaci navrch. A to, že s ním nyní spolupracuji neznamená, že souhlasím s jeho plány. Já dělám vždy jen to, co se hodí mě. A upřímně, docela se mi zamlouváte. Nejsem zde, abych vás zabil. Zkrátka se mi to nehodí do krámečku, alespoň prozatím. Ale baví mě sledovat strach ve vašich očích. Řekněme, že vás dnes nechám naživu. C z toho budu mít? Vyšrtnete si mne ze svého seznamu osmi neoblíbených lidí s magickou mocí, nebo mne zabijete, až na mě příjde řada? Co byste udělali ve vaší situaci. Zvažte svou odpověď. Když mě Arno tolik znáš, jakou odpověď chci slyšet?" Odpovídám na přihlouplé otázky. Zdá se, že ze mne vyzařuje stále větší žár. Oči více a více rudnou a tvář zdá se bledne. Nebo spíše bělá, stejně jako vlasy.

Яєnєgado kilian - 21. dubna 2008 20:06

Vše se stalo tak rychle, nedokázal jsem nijak reagovat. Plamany jež vyšlehly ze země byly pravý opak vodopádu . Kolem mě se rozpoutalo hotové peklo, bylo to jako láva, všude kolem mě, kruh lávy stoupající vzhůru stýkající se v jednom bodě navrcholu. Zatraceně. Kůň se v agónii a vyděšení zběsile vzpírá, oheň sálá, pálí doslova nás oba ošlehává. Ležím skrčený uprostřed kruhu. Snažím se držet u země i zvíře, ale to se jen bezmocně zmítá. Neriskujte, kvůli mé hlouposti přátelé! Zakřičím, nic jiného dělat nemůžu. Přes všeobjímající hukot nic neslyším. Je se mnou ámen.

Pán Jeskyně - 21. dubna 2008 23:05
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Nechoďte tam, zabije vás mávnutím malíčku." Řekne ti chlapec tiše a přikrčí se mezi křoví a vysokou trávu. Jeho strach jakoby byl tu tam. V tvé přítomnosti se snaží zachovat chladnou hlavu, aby na vás náhodou neupozornil. Moc dobře ví, že zbytečný hluk by vám mohl být osudný.

Arna Luchadora - 22. dubna 2008 11:14

Aladar se na ně upřeně díval, jeho stále blednoucí tvář a naopak rudnoucí oči dívku znepokojovaly. V obličeji byl skoro bílý, jako žhavý uhlík, rozpálený na maximum. Zdálo se, že v tuto chvíli by spálil na popel vše, co by se jen letmo dotklo jeho kůže. "Já vím, že mu nesloužíš, pane. Dovoluji si tvrdit, že máš mnohem větší sílu než Giris a mí přátelé jsou si toho taky vědomi, ale co obyčejní lidé? Ti, kteří se vždy nejvíc zaslouží o šíření všech zpráv? Říkají jen to, co vidí na první pohled a už jsem slyšela, že mu sloužíš spolu s ostatními osmi.. Vlastně teď už jen sedmi čaroději. Z toho jde usoudit vlastně jen jedna možnost. Neptám se na nic, ani bych si to nedovolila. Ale ptáš-li se, co pro Tebe můžeme udělat my? Myslím, že máme podobný cíl. Můžeme si tedy být všichni navzájem nápomocni. Jistě by jsi to zvládl i bez nás, pane Aladore, ale nač si špinit ruce prací, do které se někdo hrne místo Tebe? ..nevím, zda-li je to odpověď, kterou chceš slyšet. Ale je to odpověď, která se mi zdá být výhodná pro všechny."

Pán Jeskyně - 22. dubna 2008 23:36

Na Aladarově tváři se objeví jen pobavený úšklebek. V krátkém okamžiku se celé jeho tělo promění v chuchvalec plamenu, který přejde v černý dým. Pak už po čaroději nezbyde nic. Ohnivá kopule, která obklopovala Kiliana zmizí stejně rychle jako se objevila a okolím se rozhostí stejný klid, jaký tu byl před příchodem Aladara. Čaroděj tedy bez jediného slova opět zmizel a možná ve vás shledání s ním zanechalo další spoustu nezodpovězených otázek. Všem je vám ale naprosto jasné, že rudookého čaroděje ještě potkáte.

Arna Luchadora - 23. dubna 2008 10:32

Když Aladar zmizí, ztratí se s ním i horko a žár. Arna se oklepe zimou, která se v zápětí dostavila. Nebyla si vůbec jistá, co může příště od čaroděje čekat, zda se jí zadařilo a snaha se vyplatí, či nikoliv. Chvíli stála bez hnutí a přemýšlela. Když se vzpamatovala, ohlédla se směrem, kde ještě před chvílí svými žlutooranžovými žhnoucími plameny plála obrovská ohnivá kopule, v níž vyl uvězněn Kilian. Oheň i žár zmizeli i odtud, Kilian ležel na zemi vedle svého koně. "Kiliane! Jsi v pořádku?? Co Tvá poraněná ruka, nezranil sis jí víc? Můžeš vstát?" - křičela Arna tím směrem. Pak otočila hlavu k lesům a pokusila se mezi stromy najít Ohonamochiho. Na kraji lesa si všimla jen zřejmě uvázaného koně. "Ohonamochiiiiiii!! Vrať se, je čas pokračovat v cestě!!" - oblíkajíc si plášť volala z plných plic k lesu a vyhoupla se na koňský hřbet. Cítila, že se jí lehce chvějou nohy. Vlastně cítila nepříjemný pocit v celém těle, ale snažila se ze všech sil nedat to najevo. "Tak co vy lenoši?" - zasmála se, "Šup, musíme jet.. Nebo tu snad chcete strávit mládí?"

Яєnєgado kilian - 23. dubna 2008 10:57

Zdá se, že jsem na chvilku upadl do bezvědomí. Pomalu jsem otevřel oči. Vracel se mi opět pocit, že mám tělo i se všemi bolestmi. Cítil jsem se velmi unavený ale jinak bylo vše stejné naštěstí nebo bohužel i ruka bolela stejně jako před tím. Posadil jsem na koně zvíře silně oddychovalo, ale nejspíš bylo vpořádku. Jo, jsem celelej. Promiňte, že jsem se choval hloupě. Postavil jsem se na obě nohy a udělal krok. Půjde to. Pak další a další i kůň už vstal a šel za mnou. Chytl jsem ho za opratě a pohladil ho po hlavě. Síly se nám oběma pozvolna vracely.

Shanako - 23. dubna 2008 18:25

Shanako už měl pocit, že mají vyhráno, že třeba budou mít o nepřátele míň. Situace se vyvíjela dobře. Jenže pak Aladar zmizel a po něm zůstalo jen prázdno. Když se z toho vzpamatoval, podíval se na ostatní. Vypadali zaskočeně. Arna se dokonce začala hrdinsky usmívat. Jenže Shanako tomu nevěřil. Tato situace nemohla ji nechat chladnout. Arno, počkej. Nemyslím si, že bychom se hned měli vydat na cestu. Možná bychom měli chvíli počkat, než se dá Kilian dohromady. A mezitím bychom mohli probrat co vším tím Aladar myslel. Šla jsi na něho skvěle, klaním se ti. řekl Shanako a mírně se uklonil. Ohonamochiii!!! Pojeď seeeem! Pak se ještě obrátil na Arnu. Myslím, že Kilianův kůň po takovém šoku bude potřebovat si odpočinout. A my bychom možná měli také.

Gearmin dar' Ghull - 23. dubna 2008 23:03

Z čaroděje mi docela mrazilo v zádech, neměl jsem chuť se nijak zapojovat do rozhovoru. Arna to opravdu zvládla skvěle, i když nevím jaký je výsledek jejího povídání s Aladarem. Čaroděj se vypařil jako pára nad hrncem a v tu chvíli jsem si radostně oddychl. Tak to potěš, jestli jsou ostatní Girisovi kouzelníci alespoň z poloviny tak silní jako Aladar. To se budem muset kurevsky snažit, aby sme je všechny sejmuli. Popojdu pár kroků k Arně a Shanakovi, štít nechám sklouznout z ruky a jen ho držím v dlani. "Za chvilku slunce zajde úplně. Máme pár minut, abychom ještě za světla rozdělali oheň a utábořili se, pak už nám bude svítit jen měsíc nad hlavou a přiznejme si, že zrovna záplavou světla nás to neobdaří. Neuvidíme ani prd." Svůj štít hodím na zem do trávy a kuši na něj. "Shanako pojď se mnou pro nějaké dřevo a klestí na rozdělání ohně. Pro další pak dojdem už s loučí, abychom na to viděli. Arno, ty a Ohonamochi prosím odstrojte koně a připravte tábořiště, my se za chvilku vrátíme. Večer si pak u ohně promluvíme. Tak pojď kouzelníčku..." Domluvím nakonec a vydám se směrem k lesu. Z brašny na svém koni vytáhnu ještě po cestě sekyrku.

Arna Luchadora - 24. dubna 2008 00:00

Až teď si dívka uvědomila, že se začíná stmívat a zpoza stromů vykukuje už jen malinký srpeček slunce. Znovu se oklepala zimou a seskočila z koně. Lehce při tom zavrávorala. Nevěděla, jestli je to únavou, nebo ze setkání s Aladarem. "Máte pravdu přátelé, nejlepší se bude teď utábořit a nabrat nové síly.. Koně jsou jistě taky unavení.." - uznala Arna, rozepínajíc popruhy sedla svého koně. Musela se natáhnout, aby jej dobře uchopila a sundala dolů. Pak poplácala Egona po boku a pohladila jeho hřívu. "Promiň kamaráde, jistě toho máš dost, celý den mě neseš na zádech a já bych Tě do toho bývala nutila i v noci za tmy.. Znáte někdo tyhle končiny?" - otočila se čelem ke svým přátelům, sundávajíc přitom sedla postupně i ze Shanakova a Gearminova koně. "Koně potřebují napojit, zavedla bych je k nějaké vodě.. S přípravou tábořiště může Ohonamochimu pomoci Kilian. Je to silák a tady žádná těžká práce, jistě to zvládne i bez levé ruky.. Kde se vůbec fláká Ohonamochi?"

Pán Jeskyně - 24. dubna 2008 14:11

Kilian se pomalu vrátil ke skupince. Stejně tak Ohonamochi po chvíli dorazil od lesa vedouc po boku svého koně. A vedle něj jde někdo další. Malý chlapec starý tak deset až dvanáct let. Nikomu z vás není známý, pravděpodobně přežil útok na karavanu a schoval se na kraji lesa, kde ho Ohonamochi našel. Teď se k vám tedy připojí na cestě do Gmar Lothu. Jeho tvář je ztrápená, oči červené od pláče. Neví jestli má děkovat bohu, že přežil, nebo mu vyčítat, že přišel o svou rodinu. Gearmin na směroval Arnu dolů pod pláň, kde protýká potůček. Poté i Shanakem vyrazili do lesa. Netrvalo dlouho a krajinu zahalila tma. Jen uprostřed pláně začaly plápolat plamínky z vašeho ohniště. Koně leží kolem a vy jste si konečně posedali kolem ohně na teplé houně, aby jste mohli pojíst a zahnat žízeň. Oheň se hezky rozhořívá a dřeva je ještě dost. Vaše věci máte sundané a poházené kolem sebe. Teď bez veškeré výbavy se vám sedí jistě pohodlněji a můžete si alespoň ulevit od nošení těžkých zbrojí a zbraní. Chlapec si sedl kousek opodál a začal hltat tu trochu jídla, co jste mu mohli dát. Mezitím jste stačili zjistit, že se jmenuje Wilbret a že cestoval se svým otcem v karavaně. Jeho otec ale nepřežil, on se schoval při útoku do vysoké trávy a odplazil k lesu. Celý útok vám popsal jako náhlé vzplanutí všeho. Nyní je vhodnější nechat ho odpočinout po tom, co prožil.

Shanako - 24. dubna 2008 16:44

Shanako seděl u ohně a koukal do jeho plamenů. Od události s Aladarem mu oheň naháněl určitý strach, určitý pocit neklidu. Už se trošku vzpamatoval z toho všeho co se stalo. Pak se konečně rozhodl promluvit. Musím vám něco říct. Když jsme seděli u kurfiřta, najednou ke mě doletěl něčí hlas. Řekl mi, že za vším je opravdu Giris, že opět plánuje se zmocnit celého světa. Naznačil mi, že je v mé moci ho porazit. Ovšem, nemyslím, že to bude tak jednoduché. Já sám zvládám ne mhoho kouzel. Ovšem myslím, že když se do něj pustíme všichni, že nebude problém ho porazit. Co myslíte? Zahleděl se na ostaní. V očích se jim leskly plameny z ohně. Byl z toho pořád nesvůj, jako by to byla ironie osudu. Měli co dočinění s mocným čarodějem, který s ohněm dokáže neskutečné věci. A chvíli potom sedí v klidu u ohně a odpočívají.

Ohonamochi - 24. dubna 2008 23:51

Při tom, co jsem odstojoval koně jsem spatřil přicházejícího Gearmina a Shanaka se dřevem. Oheň byl brzy zažehnut a tak jsem si sednul za ostatními, jedl a byl jsem připraven na rozmluvu o tomto dnu. Shanako, musíš počítat s tím, že před Girisem nejspíš budeme porazit mnoho jiných kouzelníků, a za předpokladu, že se nám to povede budeme mnohem zkušenější a určitě budeš umět i více kouzel, než teď...

Яєnєgado kilian - 25. dubna 2008 00:10

Kilian pohodlně seděl a sledoval plamínky ohně. Bylo fajn vidět živel spoutaný a ohraničený. Při Shanakových slovech si vzpomněl na odpolední zápolení. Taková sranda to zas nebude jak jsme viděli, vžsyť ani nikdo z nás neví jak zoho prevíta poslat pod drn. Těžno nás nechá přijít a jen tak ho zabodnout. Jen na to abychom se ubránili živelné magii bychom potřebovaly silný aury a heraldický štíty. a jestli ovládá telekinizi, jakože asi ovládá. Tak tak to bůch s námi. Pokud máme zabít Girise, Aldar nám v tom musí pomoci.

Gearmin dar' Ghull - 25. dubna 2008 20:46

Sedím u ohně a dýkou si odřezávám plátky z kusu sušeného masa, které společně s kousky chleba strkám do úst. K tomu připíjím z měchu doušky medoviny a poslouchám okolní šelest. Sem tam přiložím kus dřeva do ohně a zkoumavými pohledy si prohlížím vždy toho, kdo právě mluví. "Shanako, pokud je v tvé moci porazit Girise, možná bychom se měli zaměřit na tvůj vývoj v magii. Jsem si jist, že ti každý z nás může být nápomocen. Učení magii ovlivňuje ve značné míře to, s čím jsi v kontaktu. Pokud jsi v centru města, které hoří, není pro tebe problém soustředit svou mysl a vyvolat kouzlo ohnivého rázu. Stejně tak to funguje i u jiných živlů. Pokud jsi s nimi v kontaktu, máš možnost spojit se s nimi svou myslí a využívat jejich energii a měnit ji v magii. Když se tvá mysl naučí kouzla těchto živlů využívat bez sebemenších problémů, můžeš je potom sesílat, aniž by se v tvém okolí musel onen živel vyskytovat. To je to co dokáže například Aladar. Mladý kouzelník ohně, potřebuje nějaký zdroj ke svým kouzlům. Aladar ho nepotřebuje, svůj zdroj má ve své mysli, protože u něj došlo k absolutnímu sepjetí s tímto živlem. Slyšel jsem také mnoho příběhů o lidech, kteří dar magie živlů získali tím, že je ten živel málem připravil o život. Chápejte to tak, že se třeba chlapec v dětství začne topit a nemá kudy vodě uniknout. Pokud nezačne panikařit a soustředí svou mysl na využití živelné energie ve svůj prospěch, dokáže vodu ovládnout. Totéž platí u druidů, jsou spjati s přírodou a proto jí dokáží ovládat. Pokud si shrneme vše co proti nám stojí, měl by se Shanako věnovat učení protipolné magii. Takže když je Giris démonolog, měl by se Shanako naučit magii světla. Pokud se věnuje ilusionismu, měl by se Shanako naučit kouzla, která obrání mysl proti těmto kouzlům a odhalí věci, které nejsou reálné. No a pokud bychom se chtěli ve finále zbavit i Aladara, měl by Shanako ovládnout magii vody a to na vysoké úrovni. A my ostatní bychom se měli naučit boji a vybavit se takovými věcmi, abychom dokázali našeho čaroděje při boji dostatečně ochránit a dovolili mu tak soustředit se na svého nepřítele. Shanako, myslím že největší práce čeká tebe. Budeš se muset naučit zcela ovládat svou mysl a naučit se soustředěnosti, aby jsi mohl co nejrychleji porozumět magii, kterou potřebuješ a aby ses jí naučil v co největším rozsahu co možná nejrychleji. Jsem si jist, že hodně ti pomohou knihy. V Gmar Lothu ti bude knihovna jistě přístupná ve dne i v noci."

Shanako - 27. dubna 2008 15:33

Shanako seděl u ohně a poslouchal Gearmina. Slova o magii světla mu připomněly větu, radu, kterou mu tajemný hlas našeptával. To je ono! Musím začít s magií světla, s magií přírody. Na tom co říkáš Gearmine je spousta věcí moudrých. Jen co dojedem do do města, musím se začít učit.Čeká mě totiž veliká práce. Co mě, nás. Pak trošku ztišil hlas, aby ho neslyšel malý chlapec. A co s chlapcem? Vezmem ho s sebou do města nebo ho doprovodíme do kurfiřtova domu? Ten by mu mohl pomoci, najít novou rodinu.

Arna Luchadora - 28. dubna 2008 10:28

Arna jen mlčky seděla a pozorovala plápolající oheň. Žluté a oranžové plameny tančily jak se jim zamanulo olizovaly ohořelá polena, které čas od času zapraskaly či zasyčely. Horko sálalo do velkého okruhu a zahřívalo ruce i tváře všech kolemsedících. Foukal jen lehký vánek, přesto přes sebe měla hozenou kožešinu. Ukusovala chleba a zapíjela ho čistou vodou. "Legrace to rozhodně nebude, Shanako.. Pokud ten čaroděj dokázal sjednotit dalších devět silných mágů.. Nebude to žádný med. Ve městě snad bude z čeho čerpat.. Věřím, že se dokážeš hodně co naučit.. My se budeme snažit tě krýt. A co se týče toho chlapce.." - ohlédla se Arna, zda ji neslyší. "Co se týče toho chlapce, musíme ho vzít s sebou. Je hloupost vracet se zpět. A myslím, že v tom zdecimovaném městě má každý dost starostí sám se sebou, natož aby si vzal na krk ještě cizího chlapce.. V Gmar Lothu se mu snad bude dařit lépe. Mimo to.. Náš úkol byl doprovodit karavanu do hlavního města. Chlapec v karavaně cestoval, takže ho ochráníme na zbytku cesty. Pojede vždy s někým z nás na koni. Klidně si ho vezmu na starost já, ale kdyby se cokoliv semlelo, musíte mě krýt. Těžko se brání s dítětem v sedle.."

Яєnєgado kilian - 29. dubna 2008 20:49
	Renegado hledí zamyšleně do honě, cítí se již teď lépe. Ten divný pocit vyčerpání už zmizel, ale přivírají se mu víčka. No já si myslím, že plán máme vymyšlený. Jdou na mě dřímoty, pořádnýsoánek mi prospěje. Dobrou noc. Řekne Akáťaň a zachumlá se do bizoní kůže. Dneska to bylo o fous, musím na sebe dávat větší pozor.

Shanako - 30. dubna 2008 18:51
	Shanako pozorně naslouchal slovům ostatních. Oheň ho zahříval, ale i tak se otřásl, když zavál mírný vánek. No, asi už je čas jít spát. Asi si taky už půjdu lehnout. Zítra nás opět čeká dlouhá cesta. Navrhuji, aby každý držel chvíli stráž. Nejen kvůli ohni, ale také kvůli naší vlastní bezpečnosti.

Arna Luchadora - 01. května 2008 01:37

Arna, zabalená do kožešiny až po uši jen přikyvovala na názory ostatních, sledující noční taneční vystoupení hřejivého ohně se tu a tam nachytala, že jí unikal význam slov, jež vyslovil některý z přátel. "Myslím, že není marné si na chvíli zdřímnout.. Už notnou chvíli se mi klíží oči, ale nechtěla jsem znemožnit někomu z vás položit třeba nějaký důležitý dotaz.. Nicméně, pokud už nic nemáte na srdci, ráda si odpočinu. Zítra budeme síly potřebovat.. Kde je Wilbret? Hochu, alou na kutě! Jídlo jsi spolykal už dávno, tak si upaluj lehnout, zítra nás čeká dlouhá cesta!" - zvolala dívka na chlapce, když si všimla, že se místo spánku oddává studii čehosi. Snad našel zajímavého brouka, nebo si jen čistil špínu za nehty. Nevěděla, co dělal a nehodlala to zjišťovat. Teď je čas jít spát. Lehla si vedle ohně, svou jeden a půl ručku si položila podél těla, dýku stále v pochvě připevněné na noze, připravena v jakékoliv situaci bránit sebe, své přátele, i malého chlapce. Přikryla se houní až po nos, ještě jednou se postupně zahleděla do tváří všech svých nových přátel a každému věnovala úsměv. To bylo možná zbytečné, protože ústa měla přikrytá, ale pokud se jí někdo v tu chvíli zahleděl do tváře, mohl bez problémů spatřit smát se její oči. "Dobrou noc přátelé.. a.. jsem ráda, že jsem vás poznala."

Gearmin dar' Ghull - 01. května 2008 15:05

Pozoruji postupně uléhající přátelé. Pak svůj pohled upřu do poskakujících a nezbedných plamínků ohně a zdá se snad, jako bych nad něčím přemítal. Spát se evidentně ještě nechystám, zřejmě jsem se chopil toho nápadu se stráží. "Dobrou noc..." Pronesu pak k ostatním, hledím však přitom převážně na Arnu s lehkým úsměvem na rtech. Zvednu se a projdu se pár kroků kolem ohniště. Přitom ze svého váčku vytáhnu dýmku a do ní napěchuju nějaký dobrý tabák. Když ji poprvé podpálím pomocí klacíku z ohniště, provoní celé tábořiště příjemná vůně, která vás všechny ještě více uvrtá ke spánku. Pak se opět posadím k ohništi a to na takovém místě, kde vás nebudu rušit. Oddávám se kouření a přemýšlení o celém světě.

Pán Jeskyně - 01. května 2008 15:10

Nakonec jste všichni usnuli, jen Gearmin zůstal vzhůru a rozhodl se strážit tábořiště. Poslední věc nad kterou jste přemýšleli bylo to vše co se v poslední době okolo vás děje. Nastal ale čas dát odpočinout své mysli i tělu a tak se během chvilky tábořištěm ozvalo první spokojené pochrupkávání a fuňění. Ohniště vás příjemně hřálo a měkká hlína pod vámi byla jistě mnohem lepší než tvrdá dřevěná postel v hostinci. Není nic lepšího, než spánek pod širým nebem obestřeným stovkami či tisícovkami malých jasně zářících hvězdiček. Cvrkot brouků všude kolem vás se mísil s praskáním posledních zbytků dřeva. To vše na vás působilo jako příjemná přírodní ukolébavka. Netrvalo dlouho a spánek porazil každého.

Gearmin dar' Ghull - 01. května 2008 15:24

soukromá zpráva od Gearmin dar' Ghull pro "Arno....vzbuď se..." Vzbudí tě jemné šťouchání do ramene a šeptání Gearmina. Ráno ještě jistě není, řekla by si že je tak něco po půlnoci. Možná velice brzké raní hodiny. Oheň ještě hořel, Gearmin celou dobu pravděpodobně přikládal, aby vám nebyla zima. "Arno, pojď se mnou..." Doslova tě vytáhnu z tvé houně a táhnu tě někam o kus dál k lesu. Až nyní si všimneš, že za kopci začaly pomaličku vykukovat první ranní paprsky. Může být tak pět hodin, něco před svítáním, ale příroda ještě spí. Když tě dovleču až k lesu, již nešeptám, ale promluvím k tobě normálním hlasem. "Dělej co ti budu říkat. Zavři oči a zhluboka dýchej, vnímej přírodu. Představuj si, jako bys byla hodně vysoko nad tím vším, co se děje tady na zemi. Jakoby se tvé ruce proměnily v křídla a celé tvé tělo ozdobila hromada peří. Kloužeš se po mracích, po větru a sleduješ osudy lidí zhora aniž by se tě cokoliv týkalo. Uvolni se..." Mluvím k tobě tiše a držím tě přitom za boku zezadu. Když si to vše představuješ, opravdu cítíš, jak ti vane lehký vítr do obličeje. Sama dokonce roztáhneš ruce a oddáváš se tomu příjemnému pocitu. Náhle tě však Gearminovy ruce pustí a ty otevřeš oči. První co cítíš je znatelná panika. Netušíš co se děje. Máš pocit, že snad padáš z obrovské výšky. Pod tebou je obrovská výška. Lesy, skály...vše je tak malé. A ty? Teď sis všimla, co se stalo s tebou. Místo rukou jsou křídla, všude je peří a nemůžeš ani promluvit. Máš zobák! Proměnila ses v nějakého ptáka a vznášíš se vysoko nad zemí. Nejdříve netušíš co dělat, než se ti ozve v hlavě znovu Gearminův hlas. "Není to nádhera???" Kolem tebe proletí obrovský orel. Tedy jen o něco málo větší než je ten, ve kterého ses proměnila. Poznala jsi, že ten orel je Gearmin. Netušíš jak to udělal, jak se to všechno stalo, ale když se po chvilce uklidníš, cítíš opravdu úžasný pocit. Nyní si všímáš, že po přeměně je dost věcí jinak. Máš naprosto úžasný zrak, vidíš na tu obrovskou vzdálenost i malý pohyb na zemi. Vidíš i malou myšku na poli a sluch se ti taky dosti zlepšil. Skrze hučení větru slyšíš i malé zapraskání větvičky dole na zemi. Gearmin v podobě orla vydává typické orlí skřeky, které se nesou na míle daleko. Hovoří s tebou však pravděpodobně nějakou telepatií. Nejspíše to po přeměně dokážeš taky.

Arna Luchadora - 02. května 2008 20:19

soukromá zpráva od Arna Luchadora pro Arna plula vzduchem v obrovské výšce. Ruce, jež se jí proměnily v obrovská nádherná křídla ji vynesly až sem, vzduch hladil celé její opeřené tělo. Zostřený sluch a zrak ji již téměř nemátl a tak si mohla zplna vychutnávat tento nezvyklý a nezapomenutelný okamžik. Chtěla Gearminovi odpovědět, ale místo slov ji z úst.. tedy vlastně ze zobáku vyšel jen podivný skřekot. Teprve teď si uvědomila, že se v orla proměnila naprosto vším. Pochopila, že Gearmin s ní komunikoval pomocí telepatie. Tento způsob komunikace nikdy netrénovala, ale když se pokusila kontaktovat orla letícího vedle ní, byla překvapena. Byla schopna navázat telepatický kontakt bez jakéhokoli problému. Tak jednoduše, jako když v lidské podobě otevřela ústa, aby promluvila. "Gearmine, jak jsi to provedl?? Co jsi to se mnou udělal? Je to nádhera!! Gearmine, takový pocit jsem nikdy nezažila! Slib mi, že to není naposled, že mě ještě někdy proměníš.." Škemrala, prohlížejíc si přitom okolí. Viděla naprosto dokonale veškerý pohyb na zemi. Letěla stále dál, snažila se ale nevzdalovat příliš daleko od tábořiště, spíše by se dalo říct, že nad ním kroužila. Užívala si pocit naprosté volnosti..

Gearmin dar' Ghull - 02. května 2008 20:42

soukromá zpráva od Gearmin dar' Ghull pro Prolétávám ryhle a zkušeně kolem tebe. Rozhlížím se zároveň po okolí a dá se říci, že pobaveně sleduji, jak si to všechno užíváš. "Jistě, že to není naposled. Ještě párkrát tohle podnikneme a s trochou cviku to budeš schopná brzy zvládnout sama. Podívej se támhle dozadu. To je Gmar Loth a ty pramínky kolem města jsou proudy lidí, které se tam snaží najít útočiště. V této podobě bychom tam mohli být rychleji, jenže bohužel bez jakékoliv výbavy a hlavně bez oblečení. A slibuju, že až přistaneme a proměníme se, nebudu se na tebe koukat." Orel ze sebe opět vypustil ten typický křik. Tobě se ale zdálo, že je to snad smích. Jako by se Gearmin pobavil nad svými slovy. "Pojď si zkusit přeměnu!" Ozve se ti v hlavě znovu Gearminův hlas. Orel se spustí k zemi. Těsně nad zemí se promění opět v muže. Je nutno podotknout, že nahého. Gearmin přeběhne několik metrů po paloučku po svých a poté se opět změní v orla a vyletí k nebi. "Zkus to. Máš pro tuto magii základ, stačí jedna intenzivní myšlenka a zvládneš to."

Arna Luchadora - 02. května 2008 21:22

soukromá zpráva od Arna Luchadora pro Bez oblečení?! - probleskne dívce hlavou. Až nyní si všimla hromádky svršků, jež po ní zůstala na rosou zmáčené trávě..V tu chvíli kolem proběhl Gearmin v lidské podobě. Samozřejmě také nahý. S orlím zrakem dívka viděla naprosto vše a tak se rychle zahleděla do lesů na druhé straně. Snad měla strach, že se začne červenat, i když v této podobě to bylo samozřejmě nemožné. Alespoň by to nikdo nemohl přes drobná pírka rozeznat. "Proměnit se sama zpět? Gearmine, co když to nezvládnu? Spadnu na zem a třeba si něco zlomím?" - zeptala se poplašeně, ale spíše ji asi trápila představa, že tu bude pobíhat nahá před cizím orlem. Nakonec se však rozhodla, že to zkusí. Ona ho taky viděla nahého a navíc.. Gearmin se jí poslední dobou vcelku zamlouval, s přáteli, se kterými cestovala dříve se často koupala úplně nahá a nikomu na tom nepřipadalo nic zvláštního. Střemhlav se tedy vrhla k zemi, těsně nad ní zbrzdila svůj rozlet a soustředila se na proměnu, jak ji Gearmin poradil. Buď člověk, proměň se! No tak, člověk! - v tu chvíli dopadla na zem a měla pocit, že z poloviny oslepla. Rozpažila ruce a snažila se najít rovnováhu, málem upadla, ale nakonec zůstala stát na nohou. Vše kolem se najednou zdálo být neostré a rozmazané. Chvíli jí trvalo, než si na tuto skutečnost opět zvykla. Vzhlédla k nebesům, zakrývajíc si rukama ty části těla, které válečník neměl vidět: "A co teď Gearmine??" - zvolala. "Neumím se proměnít zpátky!!"

Gearmin dar' Ghull - 02. května 2008 21:28

soukromá zpráva od Gearmin dar' Ghull pro "Stejným způsobem. Jedna intenzivní myšlenka!" Orel se snesl k zemi několik metrů za Arnou, čehož si pravděpodobně nestačila všimnout. To že za ní běží nahý Gearmin zaregistrovala až ve chvíli, kdy ji jeho ruce uchopily zezadu za boky . Obě těla se opět jako jedno proměnily v orly a vzlétly vzhůru. Gearminovy ruce Arnu po chvíli pustili a orel změnil směr tak, aby plachtil vedle Arny. "Je to legrace, ne? Ale časté přeměňování může dost vyčerpávat jak fyzicky tak psychicky. Nebudeme to hned na poprvé přehánět. Protentokrát to stačí, raději se vrátíme k ostatním." Mluvím k tobě dál. Udělám ještě pár akrobatických kousků a snesu se k zemi. Přistanu na místě, kde je naše oblečení již v lidské podobě. Ihned popadnu svoje svršky a ztratím se mezi stromy.

Arna Luchadora - 02. května 2008 22:44

soukromá zpráva od Arna Luchadora pro Již bez problémů se Arna snesla na zem a proměnila v dívku. Otočila se směrem, kam viděla zaběhnout nahého válečníka, viděla však jen rosou provoněné větvičky obklopené jehličím, tu a tam propletené pavučinou, na níž se místo pavouka tetelily droboučké kapičky vody s duhovými odlesky. "Ne, Gearmine! Počkej, chci to zkusit ještě jednou..! Prosíííííííím.." - žadonila jako malé děvčátko a posílala směrem k lesu smutné pohledy. Vítr si pohrával s jejími vlasy, některé pramínky jí vlály do obličeje, jiné se pohupovaly ve větru, aniž by překážely. Sepjala ruce a třela s nimi o sebe, snažíc se přesvědčit muže. "Prosím, prosím.. Už jenom jednou, chtěla bych to zkusit sama.. Myslíš, že to zvládnu?" - dožadovala se odpovědi a začala se pohupovat v kolenou, usilujíc o mužovu pozornost. Bloudila pohledem mezi stromy a pokoušela se zachytit Gearminův pohyb.

Gearmin dar' Ghull - 02. května 2008 23:36

soukromá zpráva od Gearmin dar' Ghull pro "Můžeš to zkusit....ale nevyčerpávej se zbytečně." Ozve se a ze z lesa výjde Gearmin oblékající si již jen plátěnou košili. Se zaujatým a zkoumavým pohledem an tvé tělo dojde až pár metrů k tobě a pousměje se. "Nelítej moc vysoko, abych tě mohl chytit, kdybys padala..." Usměje se muž znovu a ještě jednou si tě zkoumavě prohlédne. "I když, abych byl upřímný. Nyní bych si tě raději prohlížel bez peří....snad to není příliš troufalé." V jeden okamžik se zdá jakoby se Gearmin začervenal. Nakonec si utáhl šňůrku u krku a poněkud rozpačitě se podíval k zemi a pak znovu na tebe.

Arna Luchadora - 03. května 2008 00:27

soukromá zpráva od Arna Luchadora pro Cítila, jak ji polil ruměnec, teprve teď si uvědomila, že je stále nahá. Rozpačitě se pokoušela schovat své tělo rukama, nakonec se ke Gearminovi otočila zády. Měla na sebe vztek, nechápala, co se s ní děje, nikdy předtím jí nedělalo větší problémy být nahá i před muži. Na bojovnici měla pěkné ženské tělo a byla si toho vědoma, teď však byla nervózní, cítila, že se jí potí dlaně. "Umm.. ehmm.. hmm.. mám zase roztáhnout ruce..?" - zeptala se rozpačitě a aniž by čekala na odpověď, upažila. Zavřela oči a snažila se soustředit mysl pouze na pocit, který zažívala nahoře. Snažila se představovat si, že je orel, vysoko ve vzduchu, mává křídly a dění okolo sleduje z notné vzdálenosti. Najednou ucítila vítr, který ji hladil po tváři, slyšela šelest kolem a když otevřela oči, zjistila, že už je docela vysoko nad zemí. Vykřikla radostí a z hrdla se jí ozval hlasitý pronikavý skřekot. Uletěla dva okruhy okolo pláně, na které tábořili a snesla se na zem. "Gearmine, viděl jsi to?? Já to zvládla sama! Proměnila jsem se bez Tvé pomoci!" - zvolala Arna nadšeně, přiběhla ke Gearminovi a chtěla ho obejmout. Na poslední chvíli se zastavila a zase zčervenala. Popadla ze země své věci a pelášila směrem k lesu.

Gearmin dar' Ghull - 03. května 2008 01:04

soukromá zpráva od Gearmin dar' Ghull pro "Počkej, přede mnou se nemusíš stydět..." Rozchechtám se a otočím se směrem za prchající Arnou. Na tváři má rozzářený pobavený úsměv. Podle mých plamínků v očích je evidentní, že jsem dlouho nahou ženu neviděl. Navíc tak sexy. "Vidíš, kdyby si byla pták ve skutečnosti. Ani by ti nahota před svým druhem nevadila. Přece se přede mnou nestydíš..." Povídám dál kamsi ke stromům, kde si myslím, že se skrývá Arna. Poněkud nervózně přitom přecházím sem a tam a jakobych se snažil něco zahlédnout mezi spletitými větvičkami. "Nechceš pomoct?"

Arna Luchadora - 03. května 2008 01:23

soukromá zpráva od Arna Luchadora pro "Taky jsi utekl.. A navíc - nejsi můj druh.." - zasměje se z lesa pobavený hlas. Najednou se ozve žuchnutí, smíšené s výkřikem a hned po tom veselý smích: "Áááááuuuu!! Pitomý větve! A ještě blbější sukně! Pro bohy, kdo tohle vymyslel?!" Arna má evidentně dobrou náladu, vzduchem se nese její zvučný smích a když se vyhrabe ze spleti větví, na tváři jí září úsměv. Na pravé ruce a noze je poškrábaná do krve, ale to jí zjevně nikterak nevadí, stejně jako fakt, že má vlasy rozdrbané a vykukuje z nich jehličí a drobné větvičky. Je už oblečená, jen vrchní díl šatů přidržuje na těle. "Pomoct mi náhodou můžeš.." - zazubila se na Gearmina: "Je to vzadu na šněrování.. Tak kdybys byl tak hodný.." - usmála se a otočila se k němu zády. Mohl teď vidět, že vcelku hluboký škrábanec má i vzadu na rameni.

Gearmin dar' Ghull - 03. května 2008 09:16

soukromá zpráva od Gearmin dar' Ghull pro Přejdu k tobě zezadu a začnu zavazovat tkaničku na tvém vrchním dílu šatů. "Ošklivě ses poškrábala. Nešiko...až se vrátíme k ohni, tak ti to vyčistím. A bez odmlouvání. Nechceme přece, aby si nám umřela na otravu krve ještě před tím, než budeš mít vůbec možnost se setkat s Girisem a než já budu mít příležitost tě trochu víc poznat." Opět se pousměju, což zřejmě není vidět, protože jsem mimo tvůj dohled. Když vše zavážu a šňerování pořádně utáhnu, chytím tě za ruku a vedu zpět k tábořišti. Přitom kontroluji tvj škrábanec na rameni.

Arna Luchadora - 03. května 2008 11:59

soukromá zpráva od Arna Luchadora pro "Jééé, je to jen škrábanec.. Takových jsem už zažila.. A nikdy se mi do toho žádná infekce nedostala.. Au!" - kroutím se a snažím se Tě přesvědčit, že čištění je zbytečnost, nicméně poslušně cupitám vedle Tebe a nechám se odvést až k tábořišti. Oheň již dohořívá, ostatní ještě tvrdě spí. Sednu si tedy potichu na své místo a meč přesunu na druhou stranu, abych ti uvolnila místo vedle sebe.

Gearmin dar' Ghull - 03. května 2008 12:11

soukromá zpráva od Gearmin dar' Ghull pro Posadím se vedle tebe a natáhnu se pro svůj váček. Vytáhnu jakýsi flakónek s nějakým olejíčkem a bandáže. Ihned se dám do ošetřování. Dá se říct že je to možná moje záliba ale přes všechny ty boje mi na něco takového nezbývá čas. Je vidět, že s ošetřováním již nějaké zkušenosti mám. Nejdříve škrábanec potřu olejíčkem. Má zdá se nahořklou vůni. Zřejmě se jedná o výtažek listu nějaké rostliny. Kůže kolem škrábance se lehce napne a zatáhne. Pak ti ruku obvážu bandáží. "Zatím si to tam nech, ať se vstřebá ta mastička. Tak za hoďku si to můžeš sundat. Pomůže to. Je to určitě lepší než tam pak mít škrábanec."

Arna Luchadora - 03. května 2008 12:29

soukromá zpráva od Arna Luchadora pro Zvědavě natahuji krk, abych mohla pozorovat, co děláš. Nepříliš silná štiplavá bolest se ještě zmírnila, olejíček zdá se zabral velmi rychle, dokonce mi připadá, že se rána zatahuje. "Co to je??" - zeptám se zvědavě a otočím se svýma smaragdově zelenýma očima k tobě. Jsem překvapená šetrností ošetřování. Byla jsem už připravena a nepříjemnou desinfekci alkoholem, na kterou jsem byla zvyklá. "Není zbytečné plýtvat tím zázračným olejíčkem na takový malý škrábanec?" - snažím se mluvit potichu, abych nevzbudila ostatní, dá se říct, že téměř šeptám.

Gearmin dar' Ghull - 03. května 2008 12:37

soukromá zpráva od Gearmin dar' Ghull pro "Co to je?....." Na moment se odmlčím než odpovím. "Hmm....nevím. Dal mi to jeden přítel. Už ten olejíček znám, vím jak funguje, ale nemůžu si zapamatovat jméno. Ale je to z nějakýho druhu kapradí nebo tak něco. Ale přesně ti to neřeknu. A plýtvat klidně můžem, dá se to sehnat u každý bylinkářky. Mám ještě tři lahvičky, kdybys chtěla." Odpovídám a mezitím cpu zátku do flakónku. Poté věci uložím opět zpátky do váčku. "Možná bychom je měli vzbudit a chystat se na cestu. Slunce již skoro vyšlo."

Arna Luchadora - 03. května 2008 12:58
	soukromá zpráva od Arna Luchadora pro "Kdepak, nech si to u sebe.. Snad už to nebudu potřebovat a kdyby ano.. Počítám s tím, že mi pro takové případy zůstaneš na blízku.." - zavěsím svůj pohled do tvých očí a chvíli beze slova pozoruji tvou tvář. Zdá se, že chci něco říct, nakonec však sklopím zrak k zemi: "Máš pravdu, měli bychom je vzbudit.. Neměli bychom se zbytečně zdržovat."

Pán Jeskyně - 03. května 2008 13:09

"Vstávejte, je čas vyrazit!" Probudí vás Gearminův hlas. Když se po pár zamrkání a promnutí očí rozkoukáte. Vidíte, že Gearmin a Arna jsou již dávno vzhůru. Arna sedí na své houni u ohně a Gearmin si balí věci. Slunce ač ještě zpoza kopců nevykouklo celé, již svými paprsky osvítilo tři čtvrtiny pláně. Z lesů se nese zpěv ptáků a s korunami si pohrává lehký větřík. Obloha je přitom nádherně modrá. Dnes bude pravděpodobně pěkné počasí.

Arna Luchadora - 03. května 2008 13:43

"No vstávejte lenoši.." - usmála se Arna a klacíkem rozhrabávala oheň, aby co nejrychleji dohořel. Když z něj zbyl jenom naoranžovělý žhnoucí popel, ze kterého tu a tam probleskl slabý plamínek, vstala a začala smotávat houni do co nejmenšího válečku, který připevnila na jeden z popruhů ke koni. Rameno měla lehce ovázané bandáží, ale stále se usmívala, a tak jste poznali, že zranění není vážné. Zvedla ze země svou jeden a půku, pochvu připevnila na své místo na záda a zkontrolovala, zda dýka je na svém místě. Sebrala ze země své dva prázdné vaky na vodu a otočila se k vám čelem, aby se vás zeptala, jestli nepotřebujete přinést vodu. Na chvíli pak zmizela mezi stromy, aby se za pár minut vrátila a těm z vás, kteří využili její nabídky předala vaky naplněné čistou vodou. Své připevnila ke koni, kterému potom podala pár jablek. Přitom se otočila k malému chlapci, kterého Ohonamochi objevil mezi stromy: "Wilbrete, už ses rozhodl, jak budeš dnes cestovat?"

Shanako - 03. května 2008 16:27

Shanako se vzbudil ve chvíli, kdy se mu zdál krásný sen. Byl uprostřed louky, bylo krásně a on se cítil šťasten. Po probuzení ovšem ležel u skoro vyhaslého ohně, a proto byl mírně podrážděn. Takový pěkný sen. No, třeba se vyspím pořádně v Gmar Lothu. Dobré ráno, přeji. řekl Shanako a snažil se povzbudivě usmát na ostatní. Ovšem jeho rozespalý obličej s kombinací s křečovitým úsměvem zřejmě nikoho nepovzbudil, naopak. Pohlédl na ostatní a řekl: Myslím, že bych měl seslat ochranný magický štít na chlapce. Máme dbát na jeho bezpečnost, s tím co nás potkalo by měl být nějak chráněn. Co si o tom myslíte?

Ohonamochi - 03. května 2008 21:44

Po probuzení jsem se chvíli rozkoukával a hned jsem od Arny dostal čutoru naplněnou čerstvou vodou.. Smotal jsem bezeslov svou houni a vše upevnil zpět ke koni. Chvíli jsem ještě zůstal sedět a koukat do sem tam žhavého popela.. Dobré ráno vám přeji, jsem překvapen, že jsme přečkali noc bez problémů.. Měl jsem sen, nebo spíš domění, že se něco v noci zvrtne a e to nebude jenom prospaná noc... Myslím, že chlapce by měl vést na koni někdo, kdo je nejlehčí a nebo kdo má nejsilnějšího koně... Přece jenom těch pár kilo navíc se za půl dne cesty docela pronese.. Arno, moc ti děkuji za vodu... Ulil jsem zbytek z druhé čutory do dřevěné misky a dal napít svému koni. Dal jsem mu sníst i pár jablek, aby měl sílu na cestu... Jak jste se ostatní vyspali? A Gearmine, jak si zvládl noční hlídku? Vystřídal jsi se s někým? Nebo jsi taky usnu? René, co zranění? Sám jsem si vzal taky kus chleba a vodu a doplnil jsem síly...

Яєnєgado kilian - 04. května 2008 14:37

Otevřu nejdřív jedno oko, zašilhám po okolí. Kolem ohniště je slyšet šum a šramot všichni kolem jsou vzhůru, chodí odněkud někam nebo šramotí v útrobách a vaků, upravují si výzbroj. S dlouhým zívnutím a rozpřažením rukou se posadím. Brý jitro. Tělo se zdá být vyhojené a dobře odpočaté. Cítím se fajn Oho, dík za optání. Sám pro sebe se trochu šibalsky usměju a započnu také s balením. Máme tu nový den, mohl by být dobrý.

Gearmin dar' Ghull - 05. května 2008 10:28

"Wilbret pojede s tebou Arno a nebo s Ohonamochim. Doporučil bych, aby si ho vzal Ohonamochi. Znáte se, ty si ho dá se říct zachránil. Navíc nemáš zbroj a vážíš tak určitě míň než Arna. Jinak Shanako...myslím, že ochraná kouzla nebudou třeba. Ty se soustřeď, aby sis během cesty nabyl a připravil hůl. Gmar Loth je jen půl dne cesty odtud." Povídám a soukám se během toho do své zbroje a balím své věci zpět na koně. Vyleju zbytek svého měchu do doutnajícího ohniště a podám ho Arně, aby mi také donesla vodu. Když se vrátí, poděkuju jí a věnuji ji milý úsměv. "Hlídka byla v pohodě, nebyl pro mě problém nespat. Byl jsem se také projít po okolí. Nasbíral jsem něco ke svačině..." Vytáhnu středně velký váček, které je trošku promodralý a pročervenalý. Když ho otevřu, vidíte v něm borůvky a maliny. "Taky jsem našel pár hub, ale necháme si je potom na cestu. Můžeme si k obědu udělat polévku. Takže....vyrážíme?"

Arna Luchadora - 05. května 2008 11:08

Když osedlám koně a ujistím se, že jsem nic nezapomněla. Okolo ohniště ale už není víc, než uválená tráva a kousky popela. S chutí si vezmu od Gearmina pár malin. "Maliny miluju.. Děkuji Gearmine.." - vrátím mu milý úsměv a otočím se k Shanakovi: "Shanako, sesílat na chlapce magický štít mi připadá jako zbytečné plýtvání energií.. Jak řekl Gearmin, měl bys soustředit svou sílu do hole, ať jsi v čas připraven.. Mimo to, žádná kouzla nevydrží věčně, a tak by se mohlo stát, že vyprchá těsně před tím, než by se něco semlelo a bylo by to tak naprosto zbytečné.." Oblékla si plášť, do pusy strčila ještě jednu malinu a vyhoupla se do sedla. "Nuže.. Můžeme se vydat na cestu?" - zeptala se a pobídla svého koně do klusu.

Shanako - 05. května 2008 17:53
	Rád si vezmu maliny. Neměl jsem je už hodně dlouho. Shanako si vzal pár malin a borůvek, a zapil je vodou. Už se cítil lépe, slunce mu ozařovalo obličej a nabíjelo ho energií. Máte oba pravdu, lepší bude, abych nabyl svou hůl. Moje kouzla budou ještě potřeba, nebudu jimi plýtvat. Za jak dlouho vyrazíme? Shanako si začal balit své věci, vytřepával je a pomalu upevňoval na koně.

Ohonamochi - 05. května 2008 23:06

Děkuji Gearmine, ale najedl jsem se chleba... Shanako, Arna už vyjíždí, tak chvátej... I já jsem již na koni připraven vyrazit. Chlapce jsem posadil přede mě, aby se nemusel moc držet a měl jsem o něm lepší přehled. Nohama jsem tisknul koně v pravidelných intervalech, abych mu tím určil rychlost klusání. Ještě jsem se rozhlížel, zda Kilian a Shanako jsou připraveni, zda si Shanaku už stihl uklidit věci a připevnit je na koně.

Gearmin dar' Ghull - 06. května 2008 14:18

"To není na hlad, ale na chuť a na spříjemnění cesty.." Odpovím Ohonamochimu a uchechtnu se. Podám váček i Wilbretovi a kývu na něj, ať ho pošle dál. Ohonamochi tak má maliny a borůvky také nadosah. Pochybuji, že odolá příjemné nasládlé chuti lesních plodů. "Shanako, pospěš s balením. A ty Kiliane pospěš ještě dvakrát rychleji. Čím dříve dorazíme do Gmar Lothu, tím dříve se budeme moci oddat lahodné chuti gmarlothského piva a nebo medoviny. Obzvlášť ta je nejlahodnější z celého kraje. Až skončíme s tou kašpárnou s čarodějema, koupím si soudek a zliju se jak prase. Tak honem!" Při pomyšlení na medovinu se olíznu a začnu netrpělivě na svém koni kroužit kolem ohniště.

Shanako - 06. května 2008 14:25
	Tak medovina říkáš? řekl Shanako a na tváři se mu objevil veliký úsměv. Začal velice rychle balit své poslední věci a když vše měl, vyhoupl se na svého koně. Rychle do Gmar Lothu! Máme hrozně moc práce, a navíc medovina!! křikl Shanako a začal se smát. Ne, samozřejmě, náš úkol je přednější. Ale už teď je z půli splněný už jen proto, abychom si mohli dopřát společně medovinu.

Яєnєgado kilian - 06. května 2008 19:25
	Kontroluji jestli je všecno dostatečně pevné a na svém místě prohrábnu vaky. Fajn zdá se že je všechno jak má být. Rychle se vyšvihnu do sedla, pobídnu koně do klusu, abych dotáhnul ostatní. Hm houby jsem neměl ani nepamatuju, bude to příjemné zpestření. Zařadím se mezi ostatní a ochutnám trochu malin od Gearmina Děkuji, vážně dobré.

Pán Jeskyně - 06. května 2008 23:22

Nakonec se vám všem podařilo úspěšně vyrazit z míst vašeho tábořiště. Projeli jste kolem ohořelých trosek bývalé karavany a pokračovali dál po cestě do Gmar Lothu. Projeli jste listnatým lesem, mezi hromadou vysokých dubů. To trvalo asi dvě hodiny, než jste opět vyjeli ven na malý palouček. Za ním již začínají skaliska a kopce. Za nimi se tyčí vysoké špice Azgradanských hor. Mezi jejich hřebeny leží i Gmar Loth, ale cesta do hor bude trvat ještě zhruba deset hodin. Začíná postupně chladnout. Je jisté že nahoře nebude už takové teplo. Měli by jste si najít na zbytek cesty nějakou zábavu. Možná je potřeba ještě probrat plán vašeho postupu.

Pán Jeskyně - 08. května 2008 12:30
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Díky tvé znalosti přírody se k tobě dostavil pocit, že ne vše je zcela vpořádku. Jakoby ti větve stromů, kameny na cestě či tráva napovídala, že se něco děje.

Ohonamochi - 08. května 2008 19:21

Přejel mě nepříjemný pocit, jakoby se něco mělo stát. Větve stromu šuměly jinak, vítr se lámal nerovnoměrně vůči stromům a skalám. Tráva taky zdá se mi něco skrývá. Mám obavy, že před námi něco není tak, jak má bejt, proto radši zastavím a potichu promluvím na přátele... Zastavte se a pojďte ke kraji cesty... Před náma zdá se mi není něco v pořádku. Do hor se nemůžeme vrhnout bezhlavě.. Sám svého koně zatažením ta opratě nasměruji na levou stranu cesty. Mlčím a poslouchám zvuk přírody... Luk mám připravený, abych mohl v každé situaci krýt chlapce a skupinu.

Arna Luchadora - 08. května 2008 22:02

Podívám se na Ohonamochiho a výraz v jeho tváři mě ujistí o tom, jak vážně svá slova myslí. Přes zimu, která vane od hor si sundám plášť a přehodím jej před sebe přes svého oře, kdyby k něčemu opravdu došlo, byl by mi jen přítěží. Cítím, jak mi přes záda přejel mráz a drobné chloupky na rukou se mi naježily, jako tisíce bodlin na hřbetě ježka, cítí-li se ohrožen. Zatáhnu za opratě a zařadím se za půlelfa. "Co se děje Ohonamochi? Vidíš někoho..?" - zeptám se tlumeným hlasem přítele a sama se snažím nastražit všechny své smysly. Avšak můj sluch, zrak, ani čich nedokázali rozpoznat nic nepřirozeného. Věřím však smyslům přítele. Elfská krev, sic naředěná, ale přesto proudící v jeho žilách mu v tomto dává více možností, než obyčejnému člověku.

Shanako - 09. května 2008 00:34

Když Shanako zahlédl, že se Ohonamochi zastavil, dojel k němu a pohlédl na něj. Jeho výraz ve tváři nevěštil nic dobrého. Ano, pohled na hory mají vždy v sobě něco majestátného, něco tajemného. Ale v Ohonamochim bylo vidět, že to není jen fascinace přírodou. Zřejmě tušil nějaké nebezpečí. Když promluvil, strach v Shanakovi ještě více stoupal. Podle čeho soudíš? řekl potichu a čekal na odpověď. Shanako se začal soustředit na místo, kam měli jet. Čekal, že by třeba mohla přijít nějaká vize. Ale nic se nedělo. Jen ty koruny stromů šustily, tráva se chvěla. Nahánělo to husí kůži. Vzpomněl si na všechno, co říkal kurfiřt o čarodějích kolem Girise. Prosím, hlavně ať se s nimi utkáme po tom, až si nastuduju další kouzla.

Ohonamochi - 09. května 2008 12:11

Nic nevidím, ale presto se nemůžu zbavit pocitu, že něco není v pořádku.. Gearmine, napadá tě něco, jak nevjet do pasti? Odpovím přátelům. Doufám, že Gearmina by mohl napadnout nějaký nápad. Šelest stromů, jakoby byla příliš klidná na vítr zde vanoucí. Shanako, nevím podle čeho soudím, spíš podle svého instinktu, na který spoléhám, než podle okem rozpoznatelného... Sleduji, jak se přátelé přeskupují, sleduji nají bezradnost v této situaci...

Gearmin dar' Ghull - 09. května 2008 17:10

"Nenapadá mě nic. Musíme pokračovat touto cestou, jet jinudy a objíždět hory by trvalo minimálně další dva dny. Tolik času nazbyt bohužel nemáme. Jediná možnost je být opatrní, třeba by pomohlo, kdybychom projeli tento úsek velmi pomalu. Vezmeme Ohonamochiho a Kilianova koně a oni dva mohou jít po boku, krýt se mezi kameni a dávat pozor, jestli nám něco nehrozí. Nic lepšího nyní bohužel dělat nemůžeme." Povídám a nervózně poposedávám na svém koni. Uchopím svou kuši a přichystám si do ní jednu šipku. Je lepší být přípravený pro všechny případy.

Яєnєgado kilian - 11. května 2008 22:53

Rozhlédnu se z hřebetu koně, cesta se táhne do svahu a kroutí podél skal, po pár metrech se ztrácí v zatáčce. Větve šelestí, vítr se do nich teď opírá silněji i nebe ztratilo svoji blankytnou barvu. Sesednu z koně. Spíš bych se obál, že nás čeká nepříjemná vichřice, i když elf na to může vnímat jinak, přece jen žijou v lesích a mají tak vycvičené receptory. Chytnu koně levou rukou za uzdu. Beru si pravou stranu. A zařadím se. Pravačku nechám spuštěnou podél těla, uvolněou, abych mohl v případě potřeby ihned tasit. Není náhodou tohle území obývánou dryádami nebo elfy? Nerad by schytal šíp za to že jsem vsoupil na "posvátnou půdu." Ušklíbnu se na ostatní.

Arna Luchadora - 12. května 2008 10:38

"To si nemyslím. Dryády tu budou sotva.. v horách. A kdyby nějakým spíše omylem.. Střílely by zprvu výstražné šípy. A elfové? Není mi známo, že by byli teď ve válce a tak bychom se s nimi snad mohli případně nějak dohodnout...." - odpovídám, nepřestávaje se ohlížet kolem sebe. Zdá se, že Ohonamochi mě svoji nervozitou stáhl k sobě a už i mně se zdá, že slunce nesvítí jako dřív, že větve stromů, jež se sklání až k zemi mají zvláštní barvy a tvar. Jejich stíny hrají temné divadlo, připomínají podivné tvory, tančící tanec, jež věstí jen zlo. Co když tu opravdu někdo je..? Co když náš vpád pochopí jako útok? Jsme ozbrojení, jistě nevypadáme jako vesničani, jež jdou do lesa na houby.. "Ná símen aiquen?? Me mernë eressë vantalmë ter taurë!" - promluvím lámanou elfštinou a čekám na odpověď..

Shanako - 12. května 2008 15:04

Shanako jel pomalu na svém koni a prolížel si krajinu. Také z ní cítil takovou zvláštní tíseň, nevěděl ale proč. Kilianova otázka ho překvapila. Na takovou variantu ani nepomyslel. Ale tak koneckonců mají s sebou půl elfa, takže by snad neměl být problém. Koneckonců, bojujeme za to, aby oni mohli dále svobodně existovat. Myslím, že by nám něměli ublížit. řekl polohlasně Shanako a snažil se, aby to vyznělo naprosto uklidněně. Ale stejně slyšel ve svém vlastním hlase náznak nervozity.

Ohonamochi - 12. května 2008 23:19

Nemyslím si, že by elfové útočili... Elfí přítomnost bych určitě nevycítil, nemám smysly vycvičené jako elfové.. Přidávám svojí myšlenku do debaty.. Jdu pěšky s připraveným lukem po levé straně cesty, překračuji kameny, pařezy, popadané kmeny a různé nástrahy nastražené lesem a naslouchám zvukům přírody... Hlídejte chlapce a kryjte nám taky někdo záda... Jen tak kouknu na mého koně, který je teď veden bez jezdce v sedle přátely..

Pán Jeskyně - 15. května 2008 12:51

Jdete či jedete pomalu po cestě dál. Zatím se nic neobvyklého nestalo, ale nemůžete se stále zbavit nepříjemného pocitu. V jednu chvíli foukl nepříjemně silný vítr a na cestu před vámi navál pruh listí. Tento úkaz vypadá v tento okamžik opravdu neobvykle. Kamenná či písčitá země a na ní pruh opadaného listí z nedalekého stromu. Normálně byste tomu pravděpodobně pozornost nevěnovali, ale nyní je třeba dávat pozor na cokoliv podezřelého. Existuje poměrně dost lidí, kteří by se vás rádi zbavili.

Gearmin dar' Ghull - 15. května 2008 17:37

"Zastavte se...tohle poněkud smrdí." Promluvím a naruším tak napětí této situace. Sesednu z koně a tasím svůj meč. Pomalu jdu až před linii lístků, kde se zastavím. Chvilku si prohlížím okolí a přemítám nad stávající situací. Nakonec párkrát máchnu mečem nad pruhem zelených lístků. Když se nic neděje, rozhodnu se ono místo překročit. Nikterak neváhám a udělám jeden rychlejší krok dopředu. V tu chvíli se ale ze země vyřítí oživlé kořeny stromů, které ihned omotají celé mé nohy až k pasu. Další kořeny chytí mé ruce a sevřou je tak pevně, že upustím svůj meč. "Kurvaaa!" Vyjeknu překvapeně a začnu sebou zběsile škubat, abych se protivných kořenů zbavil.

Яєnєgado kilian - 15. května 2008 21:51

Zelená chapadla akáťana tak překvapí, že nejdřív nevydá ani hlásku, pouze automaticky pustí oprátku, nechá vzpírajícího se koně, tasí s druhý meč a zaujme bojový postoj očima těká ze strany na stranu po nějakém zdroji této přírodní síli, či po dalších chapadlech. U šlaka! To sem nečekal. Nějaký návrhy? Sekat, kouzlit? Tohle je moc špatný mam blbej pocit že když do toho seknu tak se objeví další a další.

Arna Luchadora - 16. května 2008 10:14

Když se Gearmin odváží jít mezi stromy, nervózně poposedávám v sedle. Potom, co uslyším, jak zakleje, seskočím z koně, tasím meč a utíkám hned za akáťanem k místu, kde jsem naposled viděla válečníka. Ten teď stojí na místě, omotán kořeny, které mu drží nohy i ruce. "Zatraceně.... To bude dílo nějakého druida, nehýbej se Gearmine, ať tě to nesevře ještě pevněji!" - vypravím ze sebe a sama přemýšlím, co máme dělat. Když začneme sekat, sevře to i nás. Ta cesta taky není dlážděná, a pod hliněnou cestou jsou další a další kořeny.. V bezpečí nejsme nikde, leda bychom měli křídla.. Ale ne, to je hloupost. Chce to nějaké kouzlo.. a hlavně dávat pozor na sebe sami.. Možná byl Gearmin potrestán, protože svým mečem ničil les.. "Sekat nemůžeme, mohlo by to dostat i nás.. Spíše nějaké kouzlo, Shanako, co zvládneš? Nejlépe něco, co by dostalo pryč Gearmina, ale neponičilo to ty kořeny.." - dokončím nahlas svou myšlenku a upřu svůj pohled na čaroděje.

Shanako - 20. května 2008 20:11

Shanako pozoroval pomalu jedoucího Gearmina se zatajeným dechem. Vše bylo tak zlověstné, neměl dobrý pocit. Vzduch tak nepříjemně studeně štípal, tráva se ovývala velice tajuplně. Pak najednou Gearmin vykřikl a Shanakovi se sevřelo srdce. Podíval se na útočící kořeny a všechno. Panebože, tak cesta do města nebude tak jednoduchá jak se zdá. Jsme nebezpečí blíže, než si myslíme. Vyslechl Arnu a přemýšlel o možných kouzlech. Ohněm můžu ublížit i Gearminovi, ohnivá čepel to samé. Tlaková vlna by mohla zabrat, ale to by byl konec i pro Gearmina. Mysli Shanako, mysli! Už to mám! Že tě to nenapadlo hned, samozřejmě. Magický štít. Možná pomůžu magický štít, když ho sešlu na Gearmina. Pak maximálně mohu zkusit tlakovou vlnu, ale to by byl pro Gearmina veliký risk. Shanako, ty blázne, můžeš zkusit ty kořeny zpomalit, či dokonce zastavit!! Zkusím prvně ty kořeny zastavit, kdyby to nepomohlo, tak pošlu na něj magický štít. Tak prosím, ať to vyjde. Shanako mírně protočil svou novou holí nad hlavou, na tváři se mu objevil zarputilý výraz a pak mávl svou holí přímo ke kořenům.

Pán Jeskyně - 22. května 2008 08:01
	Shanako máchnul svou holí a nad její hlavicí se zeleně zablesklo. Kouzlo se zdařilo, nicméně nemělo žádný účinek. Možná se na moment zdálo, že kořeny zastavily svůj pohyb, ale poté se začaly opět tetelit a ovíjet se kolem válečníkova mohutného těla. Kořeny mohly Gearmina již dávno rozmačkat, avšak zdá se, že mu chtějí jen zabránit v pohybu bez úmyslu mu ublížit.

Яєnєgado kilian - 22. května 2008 18:44
	To je jasný. Zasunu oba meče, a stoupnu si již normálně. Myslím že bude nejlepší, když uděláte to samé. Kdyby nás chtěli zabít, už by se o to jistě pokusili. Hej ať jste kdokoliv, nepřicházíme sem ve špatném úmyslu. Zakřičím k lesu Někdo ná tady zkouší zdá se mi. Možná nějaký druid....

Shanako - 23. května 2008 13:48

Shanako uviděl marný pokus o kouzlo a zarazil se. Čekal, že pohyb ustane, koneckonců, toto kouzlo vždycky funguje. Zřejmě to není jen tak ledajaké kouzlo, které neznámý druid či kdo vyslal na tyto kořeny. Pohlédl na Gearmina a zakřičel. Gearmine, zkusím na tebe seslat magický štít. Ten by měl snad pomoci. Jinak už opravdu nevím. Shanako opět pozvědl svoji hůl, soutředěně pohlížel na Gearmina a kořeny a pak konečně vyslal kouzlo přímo na Gearmina. Jestli tohle nevyjde, tak už opravdu nevím.

Pán Jeskyně - 25. května 2008 14:18

Kouzlo spočátku vypadalo, že nezabírá. Nakonec se ale kořeny pustily a rychlostí blesku zapadly zpět pod zem. Gearmin se rychle oklepal, sebral svůj meč a doběhl k vám očekávajíc, co se bude dít. Znenadání začal foukat silný fítr a kolem začaly poletovat lístečky z okolních stromů. Ty se hromadily uprostřed cesty do jakéhosi větrného víru. Když vše ustalo, na místě víru stál muž. Byl oděn do kožešiny. Jeho tvář halil šedivý plnovous dlouhý až k břichu. Jeho vlasy byly také dlouhé a šedivé, plné drobných oschlých lístečků vlály v utichajícím větru. Neznámý muž v ruce třímal hůl. Její hlavice tvořila spleť větviček, které byly zdobeny kůstkami a zuby. Uprostřed jasně zářil jakýsi zelený kámen. "V mých lesích nestrpím žádnou ohavnou magii a rytíře smrti! Za tu spoušť na palouku se budete zodpovídat!" Začal nadávat hlasem starého muže. Jeho oči byly plné hněvu a upřeně hleděly střídavě na Shanaka a Arnu.

Arna Luchadora - 25. května 2008 16:08

"Dovol abych Ti to vysvětlila, pane..!" - nejistě se poklonim a doufám, že se starým mužem se půjde dohodnout stejně jako s mágem, na jehož bedra spadá opravdová vina. "Na palouk jsme dorazili pozdě, až když bylo vše v jednom plameni.. Nemohli jsme tomu zabránit, i když jsme si to přáli. Na tom palouku padli nevinní lidé, vinou čaroděje ohně. Pokud neseme zodpovědnost za tu spoušť, tak jedině proto, že jsme nedorazili včas.. A i tak se obávám, že bychom nebyli schopni zachránit vesničany, ani louku.." - snažím se zachránit situaci a vydržet hledět do očí starého muže. Vyzařovalo z něj mnoho energie, ale hlavně zloby a hněvu. Poprvé jsem ucítila opravdovou a silnou lítost nad tím, co se událo minulého dne. Snad bychom byli opravdu schopni zabránit tomu neštěstí.. Kdybychom vstali dřív, kdybychom se zbytečně nezdržovali jídlem a výběrem koní....

Яєnєgado kilian - 25. května 2008 17:39

Tak přece je to druid. Kilian o nich něco věděl a jednoho dokonce potkal. byli to vyrovnaní tiší, samotářští lidé, ale tenhle se mu nezdál. To jak jak vystupoval, byla v tom cítit nenávist měl možná právo být naštvaný, ale ne na nás a hlavně by se neměl nechat unášet vztekem. Chytnoutnout Gearmina do té pasti nebylo vůbec nutné. A v neposlední řaděřekl MŮJ les. Jako by lesy, pouště, hory něčí byli. To ať si prohlašují králové, baroni a jiná šlechta, ale druid by měl mít dost rozumu na to, aby pochopil, že je to absurdní. Myšlenky mu běžely hlavou ale neříkal nic. Ta povýšenost muže ho dopalovala. Hleděl mu do očí. Hledal tam temnotu odvrácenou stranu´. Možná tam byla, avšak Renegado to nedokázal rozpoznat. Tenhle se mi nezdá, možná je zatrpklý tím, jak je tady v lese pořád sám dlouhé roky nevím...

Shanako - 25. května 2008 19:04

Shanako při pohledu na druida velice znejistěl. Nečekal by, že druidové můžou být takto zákeřní. Ať přemýšlel jak přemýšlel, tak pořád přicházel na jednu věc a to, že oni za spoušť na louce nemohli. To všechno ten čaroděj ohně. Lehce se poklonil a pohlédl druidovi do očí. Snad mi odpustíš, mocný druide, že na tebe mluvím, ale tady Arna má naprostou pravdu. My jsme dorazili na místo až po útoku toho čaroděje, dokonce potom uvěznil do ohnivého kruhu i našeho přítele. řeknu a ukážu na Kiliana. Neměj nám za zlé, že chceme projít lesem, snažíme se projít do Gmar Lothu. Chceme pomoci lidem, ve městě a v dalších řádí čarodějové, které chceme zastavit. Ať při nás stojí snad všichni bohové, kteří existují. Jen, ať nás nechá jít.

Pán Jeskyně - 27. května 2008 13:47
	"Pokud mluvíte pravdu...proč tedy ten ohnivý čaroděj nezabil i vás? Nepřipadá mi v úvahu jiná odpověď, než že jste s ním spaktováni. A přisluhovače temnot zde nebudu trpět!" Odpoví Arně a Shanakovi druid. Jeho hlas se již trochu sklidnil, ale stále je plný zloby.

Arna Luchadora - 05. června 2008 19:12

Teď už mi opravdu dochází trpělivost, cítím, jak mě polévá horko a mám chuť tomu starému páprdovi něco opravdu peprného. Místo toho jen zaskřípám zuby zakroutím hlavou. "Víte, pane, kdybychom se mu postavili, pravděpodobně bychom teď nestáli na nohou a na louce by byl ještě mnohem větší svinčík. Navíc by tam zapáchalo o pět mrtvol navíc. Šest, když budu počítat toho chlapce. A koně by se pravděpodobně také nezachránili." - vypálím ze sebe a poté pokračuji již o poznání klidnějším hlasem: "Bojujeme proti mnohem většímu zlu, než je tento čaroděj. Za vším stojí pravděpodobně jeden velký mág. Chce zlikvidovat celou lidskou rasu a možná nejen ji. Vím, že Vás, ve Vašem meditování v lůně přírody tyto žabomyší války nezajímají, možná by jste i Vy byl raděi, kdyby lidská rasa neexistovala. Ale když se nad tím zamyslíme do hloubky, války s sebou přináší zkázu hlavně pro přírodu." - povídám dál a rozčileně kolem sebe rozhazuji rukama. Po chvíli se vzpřímím a opět pohlédnu druidovi do očí: "To já nedovolím.. A ve vší úctě k Vám, pane.. Nedovolím, aby se mi něco stavělo do cesty, ani Vy ne. Nedovolím, aby nějaký pomatený mág změnil v popel všechno živé, ať už lidi, elfy, trpaslíky, či lesní zvěř.. Aby vypálil lesy a znečistil řeky a rozbil skály. I když jsem člověk pane, tak chovám úctu k přírodě, v níž jsem vyrůstala, která mi mnohokrát zachránila život.. Nyní je na mě, abych se jí odvděčila! Klidně se na mě zlobte pane.. Já nemám co ztratit. Ať už mě zabijete tady, nebo zemřu až později v boji. Zemřu s pocitem, že jsem neseděla s rukami v klíně a nedělala, že nevidím, co se kolem děje! Já nebudu žít s pocitem, že jsem zabila jedinou možnou záchranu toho všeho......"

Ohonamochi - 08. června 2008 21:54

Stojím spíše za druidem, než před ním. Pozoruji, jak se přátelé s tím dědem baví. Radši se nezapojuji do hovoru, nechávám to radši na zkušenějších řečnících. Snad není tak mocný, aby jedním pohybem zlikvidoval 5 bojeschopných lidí, a ještě k tomu každej z těchto lidí vyniká v jedné určité věci.. Při posledních slovech Arniných se radši připravuji na odstranění děda.. Na druida vypadá dost popuzeně, natož po tom, co mu řekla Arna bych se nedivil, kdyby zaútočil... Kouknu na druhou stranu na Kiliana, ten se zdá být klidný...

Pán Jeskyně - 09. června 2008 20:36

"Nech je projet svým lesem Toagorne..." Pročísl napjetím zhoustlý vzduch velmi jemný a hřejivý hlas. Mezi stromy se objevil sličný muž. S jeho dlouhými světlými vlasy si pohrával lehounký větřík a jeho kroužková košile dlouhá až ke kolenům, která je zhotovena z nějakého lehkého nazelenalého kovu, lehce cinkala o kovové výztuhy jeho hnědých holínek. U jeho pasu se pohupoval krátký meč z oceli blankytně modré, jako by byla zkutá z nebes. Záštita a rukojeť byla vyřezávána z tvrdého a pevného dřeva. Hlavice, taktéž dřevěná, byla zdobena neznámými runami. Záda muže halil dlouhý béžový plášť s kapucí u krku sepnutý sponkou v podobě lístku. A jeho tvář...byla překrásná. V jeho zelených očích tančily uhrančivé plamínky a kontrastovaly s jasně rudými rty. Špičaté uši byly posledním a jednoznačným důkazem, že se jedná o elfa. "...míří do Gmar Lothu. Jistě patří k dobrovolníkům, kteří ze rozhodli za krále bojovat proti hrozbě z východu. Nemají jistě v úmyslu ubližovat tvému lesu." Druid se k muži otočil a se sklopenou hlavou přešel k němu. "Odpusťte tedy, v této době je lepší být opatrný, když chcete uchránit dary země proti škůdcům, kteří k ní nemají žádnou úctu." Promluvil druid, když zaujal místo vedle elfa. "A mě odpusťte, že jsem se nepředstavil. Jmenuji se Leësill. Jsem velitelem družiny, která byla vyslána na pomoc vašemu králi." Představil se vám elf. Jen o okamžik později vyšlo ze stínu stromů a křoví několik dalších elfů s přichystanými luky. Jejich těla halily kroužkové košily, helmy tolik typické pro elfy a zelený varkoč. Stejnokroj, který nosí obyvatelé Zlatého pasu - sliční elfové, o kterých se traduje, že byli již téměř vymíceni. "Dovolte, abych vám nabídl cestu do Gmar Lothu po boku naší družiny..." Dodal Leësill. Připojili jste se tedy k elfům mířícím do Gmar Lothu. Jejich počet byl asi kolem šedesáti dobře cvičených válečníků. Jelikož elfové jsou v těchto zemích spíše vyjímkou, je pro většinu vás velikým překvapením, že můžete spatřit jejich krásu. Tu, ale přebíjí vaše obavy z toho, že se musí dít něco opravdu velmi zlého, když na pomoc spěchá již i zbytek elfů, kteří se celé věky raději spíše ukrývali před okolním světem. Putujete tedy směrem k hlavnímu městu celé říše po boku elfího kapitána. Zpočátku se všichni bráníte jakýmkoliv rozhovorům. Rozhozeni rychlým spádem předchozích událostí udržujete spíše klid a po celou cestu zatím vládne ticho. To se však rozhodne v následujících chvílích prolomit váš nový průvodce. "Jedete do Gmar Lothu právě včas. Špehové hlásí, že Degar Dur byl zničen se zemí a že se z východu valí stále více orků a skřetů. Degar Dur již drží jen hrstka králových mužů. Ze severu jim míří na pomoc trpaslíci, ale pravděpodobně nedorazí všas. Jednokty království Gaddun již dorazili do Gmar Lothu a chystají se bránit město před prvním náporem. Pokud se ho podaří odrazit, vyrazí armáda vyhnat skřety z Degar Duru a obnovit obranou linii. My jedeme pomoci. Pokud ale padnou další města, čaroděje a jejich armády již nic nezastaví."

Gearmin dar' Ghull - 10. června 2008 16:36

Jedu vedle Leësilla a pozorně poslouchám jeho vypravování. Zaujatě hledím do dáli, k chloubě naší země - ke Gmar Lothu - hlavnímu městu celé říše. Ve svých představách přemítám, jak je město asi připraveno na nápor ohavností z východu. Několika málo pohledy i zabrouzdám k jižnímu cípu pro představu, odkud na nás bude veden útok. "Jak jsou na tom ostatní města? Drží ještě své brány zavřené před útočníky, nebo je již čarodějové prolomili? A co Duagaři ze Severních plání? Dorazí na pomoc? Vyslal k nim král své posly, aby se připojily k boji proti zlu?" Odhodlal jsem se promluvit, i když jsem se velice dlouho bránil tomuto náporu otázek směřovaného k našemu elfímu průvodci. Pak již ztichnu a čekám na odpověď. Hledím přitom dále k severu - ke Gmar Lothu.

Pán Jeskyně - 10. června 2008 16:43

"Města se zatím ještě drží...z posledních sil..." Promluvil elf ostýchavě a zadíval se na Gearmina. "A Duagaři nedorazí. Seveřani se utkali se skřety na Severních pláních a padli. Poslední zbytky Ishtranské gardy uprchly do Gharathy - severního města, které chrání přístup ke Gmar Lothu. Ten zbytek Duagarských tam pomáhá vojákům udržet město. Je škoda, že padli na Severních pláních. Čelili tam ohromné přesile a podařilo se jim uštědřit temným velice hlubokou tržnou ránu." Povídá elfí válečník dál. "Ishtranská garda neměla padnout. Držela sever bezpečný velmi dlouho a její stráta bude celou zemi velice dlouho bolet. Je mi líto tvého lidu Duagare." Zadíval se elf soucitně opět na Gearmina. Ihned poznal, že váš přítel válečník patří k severskému národu plnému zkušených válečníků.

Gearmin dar' Ghull - 10. června 2008 17:56

V mžiku na svém koni skamením, zatímco on pokračuje v pomalé chůzi dál. "Cože?" vyřknu zděšeně a zadívám se skrze elfa kamsi do dály se zlomeným pohledem. "To nemůže být pravda..." Zastavím svého koně a popojedu k přátelům, které jsem až doposud věrně doprovázel a pomáhal jim v boji proti zlu. Je jisté, že na mých rtech vysí věta, kterou snad nikdo nechce slyšet. "P5átelé, odpusťte. Musím jet do Gharathy a zjistit, jak jsou na tom mí lidé, jak je na tom můj otec. Věřte, že nemám nijakou radost z toho, že bych vás měl v tuto chvíli opustit, ale nemohu jinak. K mému lidu mne táhne silné pouto, zbožňuji svou zemi a jestli je alespoň malá možnost, že zachráním svým mečem alespoň jediného Duegara, musím tak učinit. Pokud je mému národu souzeno odejít do Země věčnosti a sloužit našemu bohu, nechť se tak stane. Pokud mám zemřít, má to být po boku mého lidu. Nezlobte se, nezavrhujte mě. Pokud se mi podaří nějak pomoci Duegarům v Gharatě a nebezpečí bude zažehnáno, jsem si jist, že se opět shledáme - bok po boku v boji proti stvůrám z východu. Sbohem přátelé..." Promluvím dlouze a s plačtivým nádechem ve všech mnou vyřčených slovech. Udělám ještě jednu otočku se svým koněm, čekajíc na slova pochopení od mých přátel, než odjedu. V mých očích se zračí stesk nad svou zemí, nad otcem a příbuznými. Zároveň v nich je žal ze ztráty, kterou mi ty bestie přinesly, ale také hněv a touha po pomstě. Je jisté, že musím odjet.

Shanako - 10. června 2008 21:19
	Všechno co se stalo se stalo tak rychle, že Shanako ani nestačil mrkat očima. Druid, elf, celá garda elfů, nakonec odcházející Gearmin. Sice měli velikou posilu v elfí armádě, ale Gearmin byl Gearmin. Byl jedním z nich, byli něco jako rodina. No,tak to je pěkné. Zřejmě si budeme muset poradit bez něj. Hodně štěstí! řekl Shanako při posledních chvílích Gearmina u jejich skupiny.

Arna Luchadora - 10. června 2008 22:20

Dříve, než si stihnu v mysli utříbit informace, jež nám Leësill v tak krátké chvíli oznámil, abych se mohla zeptat, jak si stojí ostatní města, předežene mě svými dotazy Gearmin a odpověď elfa mě zarazí nikterak méně, nežli ostatní, nicméně jistě mnohem méně bolestivěji, než Gearmina. Jeho slova pak ke mě v mém zamyšlení přicházejí jakoby z velké dálky a jenom nahlas kopírují a utvrzují mé myšlenky o tom, co se má teď stát a co se jistě stane. I když je pro mne, stejně jako pro zbytek skupiny ztráta Gearmina nepříjemná a do jisté míry bolestivá, chápu jeho rozhodnutí. Je sice téměř jisté, že jeho odjezd do Ghatrathy bude pro nás nenahraditelnou ztrátou a jeho přítomnost tam postradatelná, ne-li zbytečná, jeho srdce mluví jinak a já nemám moc, odvahu, ani snahu se jej pokusit zadržet. Vím, že jsem v této věci bezmocná tak, jak jsem ještě nikdy nebyla. Objedu tedy se svým Egonem Gearminova koně a zastavím těsně vedle něj. Krátce jej obejmu a lehce se odtáhnu. Stále ho držím za ramena a ze vzdálenosti na délku paže mu hledím do očí: "Sbohem, příteli.." - promluvím tichým hlasem tak, aby má slova dorazila jen k uším toho, pro koho jsou určena, "Chápu Tvé rozhodnutí, ať už se zdá být k nám bezohledné, či nikoliv. Vím, že Tě ke Tvému lidu táhnou neviditelná pouta a chápu, že musíš jet za svým srdcem. Sice nemám na světě nikoho, za kým bych mohla vážit cestu, jakou se teď hodláš vydat Ty, ale kdybych měla, jednala bych stejně.. Sbohem.. Ať Tě bohové ochraňují na každém kroku!! Ať už mí, nebo Tví.." - u posledního slova se mi slyšitelně zlomí hlas a v mé oči se zalesknou, jakoby náporem slz. Do mé tváře se však rychle vrátí výraz kamenné masky a již bez náznaku jakékoli emoce se natáhnu ze svého sedla a políbím Gearmina na čelo tak, jako to dělávají matky svým dětem, když je ukládají ke spánku. "Dávej na sebe pozor. Ani bohové nejsou všemocní.. Těším se na shledanou v Gmar Lothu!" - promluvím už normálním netlumeným hlasem a zlehka se usměju.

Gearmin dar' Ghull - 10. června 2008 23:34

Na slova Shanaka s úsměvem přikývnu. Mnohem větší pozornost však věnuji Arniným rtům pohupujícím se v rytmu jejích milých slov. Doslova hltám každý jejich záchvěv, ani drobounký jejich pohyb neunikne mým lačným a bezedným očím. Nemluvím, avšak ve chvíli, kdy se dívka nakloní, aby políbila mé čelo, i mé rty se tiše rozkmitají. "Nejedu za svým srdcem, to zde zůstává s tebou a bude tě doprovázet na tvých dalších cestách. Bude ti dodávat sílu a odvahu, když já tu nebudu, abych ti ji dodal svými slovy." Promluvím tichounce, zatímco své čelo nakláním v ústrety Arnině polibku. "Jedu, protože jsem slíbil věrnost své zemi." Dodám stále stejným tónem, aniž bych nějak zvyšoval svůj hlas. "Dám na sebe pozor, stejně tak čiň i ty..." Odpovím taktéž již hlasitěji na dívčina další slova. Na tváři přitom vykouzlím nucený, ale přesto milý úsměv. "Opět se setkáme, tím jsem si jist. I vy dávejte na sebe pozor a opatrujte se přátelé. Držte při sobě, neboť v těchto dobách je přátelství to jediné, co může porazit temnotu z východu. Ještě dnes večer dorazíte do Gmar Lothu. Vydrže ten nápor, nechť se můžeme opět shledat. Pátého dne mějte uši nastražené. Jakmile uslyšíte zvuk severských rohů, pohleďte k severo-východu. Jasná rudá záře vám prozradí, že se za vámi vracím se svými přáteli, abych vám pomohl zvítězit. A ty Arno.." Svůj pohled plný útrap upřu opět na dívku. "...nezapomeň, co tě tvůj přítel naučil." Na tváři se objeví poslední úsměv, který v tuto chvíli mohu svým přátelům věnovat. Svého koně kopnutím do slabin pobídnu do rychlého běhu. Ten se zaržáním vyběhne směrem k severu. Mé mohutné tělo se brzy se vzdáleností začne zmenšovat a pomalu ale jistě mizet z dohledu. "Gëron s vámi přátelé!" Jako by se z dálky ještě ozval můj hlas. Poté zmizím za obzorem. Nastalé ticho jen v krátké chvíli již prolomí jen hlas orla nesoucí se z dálky.

Pán Jeskyně - 11. června 2008 21:45

"Na viděnou Gearmine..." Stihne ještě Kilian vykřiknout, než válečník zmizí z dohledu. Jeho slova však už pravděpodobně Gearmin neslyšel. Zatímco Leësill postává s vámi, ostatní elfští vojáci jdou pochodem dál směrem k hlavnímu městu říše. Již se jim podařilo vám utéct o hezkých několik desítek metrů. "Vyražme tedy i my opět za svým cílem...není čas meškat." Prolomí chvilkové ticho elfův milý hlas. Jeho paty se jen zlehka dotknou koňských slabin a ten se stejným tempem jako před chvílí vydá směrem za svými spolubojovníky.

Pán Jeskyně - 11. června 2008 22:36

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Při svých toulkách nekonečným světem ses jednoho dne odhodlala vyměnit suchou poušť za krátký výlet na moři. Zaplatila si nějakému pochybnému kapitánovi, aby tě vzal s sebou - do země, kam s oblibou jezdí za obchodem. Je tomu již devět týdnů, kdy jsi dorazila do císařství Loth Ugmar a s hrůzou si zjistila, že přístav Seleon, do kterého vaše loď dorazila, je až do odvolání zavřený a je zakázánou všem lodím odplouvat. Po několika dnech v Seleonu - jednom z největších obchodních center této říše, se po celé zemi začaly šířit správy, že země byla napadnuta neznámými armádami z východu. Veškerý obchod s jinými městy byl zastaven a Seleon se během chvilky proměnil v nudné centrum, kde není do čeho píchnout. I přes všechna varování si vyrazila prozkoumat zemi a tvé kroky vedly na severo-východ. Šla si asi týden podél řeky Almion, když tě tvé nohy a již téměř prošoupané topánky dovlekly až do města Tarus. Město je poměrně velké a kvetoucí a to i přesto, že jedinou obživou pro jeho obyvatele je rybolov v přilehlém jezeře Gorbos. Časy ale během několika dní začaly být ještě horší. Brány města byly zavřeny kvůli hrozbám z východu. Podle slov vojáků na východě vypukla bitva o pevnost Degar Dur, která chrání průchod do východních zemí. Útočníci, kteří pevnost napadli jsou údajně orkové a skřeti. Po okolních lesích se navíc začaly potulovat hordy skřetů, které zabíjejí vše živé, co se jim dostane pod ruku. I proto byl vyhlášen zákaz opouštět město. Jsou tomu čtyři dny, kdy dorazily karavany lidí z Degar Duru. Město údajně padlo a jeho trosky brání již jen hrstka vojáků. Ulice jsou nyní plné raněných a unavených lidí a zásoby rychle docházejí. Jsi jedna z mála, která se může pyšnit teplým noclehem v místní putice. Daleko větším problémem však je, že pokud skřeti prolomí zničené zdi Degar Duru, bude trvat pouhý den, než se dostanou k Tarusu. Ani toto město nebude lehké ubránit před jejich ničivou silou. Dnes ráno se rozhodl k lidem promluvit místní kurfiřt. Zprávy, které všem zdělil nejsou příliš veselé. Armády skřetů se objevili i na severu, kde obléhají Gharathu. Zde při boji s nimi padlo téměř celé Duagarské vojsko a poslední zbytky Ishtarské gardy hrdině brání Gharathu před pádem. Další armády orků zaútočily na jižní Ugmaroth, který byl ubráněn díky neznámým hrdinům. Hrdinství je podle kurfiřta to, co může zachránit mnoho životů a vyzývá obyvatele, aby se nebáli postavit hrozbě z východu. Zároveň vyzval obyvatele, ať nemají strach. Ze severu míří na pomoc vojska trpaslíků. I přes veškeré snahy a konejšivá slova ze strany správce města během poledne většina lidí opustila Tarus a míří do Gmar Lothu a Dishgaru. Lidé jenž se rozhodli zůstat stavějí obrané palisády a příkopy kolem města. Vojáci se chystají na boj. Pomalu ale jistě přichází večer. Ve městě přetrvává napětí a strach, krčma je téměř prázdná a ty si stále pohráváš s myšlenkou, jestli by nebylo lepší odejít.

Pán Jeskyně - 11. června 2008 22:39
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro MH: V homepage je mapa, doporučuju s ní spolupracovat :-D Omlouvám se, že na tebe sypu najednou tolik informací, ale bylo nutné ti tak nějak shrnout děj mno...snad se s tím nějak popereš :)

Ohonamochi - 13. června 2008 09:48

Shanako, Kiliane, Arno, je čas vyrazit do města, ikdyž je Gearminovo rozhodnutí pro nás zlé, přesto ho musíme pochopit... Kdybych měl kam se vrátit, nerozhodl bych se jinak... Promluvil jsem na ostatní, aby jsem trošku zastínil moji předchozí chybu v očích ostatních, to, že jsem se s Gearminem ani nerozloučit. Kdybych se s ním rozloučil, bylo by to, jak kdybych čekal, že se nevrátí, ale počítám s tím, že se vrátí.. Je to silný bojovník a meč má doteď nabytý energií získanou v předchozích bojích. Určitě přivede větší vojsko, než by kdokoli čekal.. Myšlenky se mi honí hlavou, snažím se uspořádat jejich chod správným směrem. Přitom pobídnu koně, a vyrážím na cestu...

Pán Jeskyně - 14. června 2008 20:44

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Úvod Elfové žijící v části země Loth Ugmar byli již po tisíciletí loveni temnými bytostmi - skřety, gobliny, skurut-haii a orky, kteří jsou jejich největšími nepřáteli již od počátku věků. Zatímco elfové i přes svou dlouhověkost, která je milně nazývána nesmrtelností, vymírají jak přirozenou smrtí, tak také násilím, které na nich páchají právě bytosti temnot, jejich nepřátel je naopak stále více a není možné je vymýtit. Není proto nikterak divné, že je elfů stále méně a méně a jejich řady chřadnou a pomalu se tato rasa vytrácí z povrchu zemského. V posledních staletích dokonce hrozí, že budou elfové vymíceni úplně. Jejich posledním útočištěm a zemí, kde jsou schopni se bránit neustálým napadáním je země Eällas s hlavním městem elfů Leydallos. I ty si zde našla svůj milovaný domov a své útočiště, kde si vyrostla a trávíš zde veškerý svůj čas. Poslední dobou jsou časy ještě horší. V Leydallosu se roznesly zprávy, že císařství Loth Ugmar je napadáno nepřítelem z východu. Útočí na něj skupina mocných čarodějů se svými armádami skřetů, orků a goblinů, což jsou úhlavní nepřátelé hlavně vás elfů. Váš lid by se sice rád vyhnul jakémukoliv válčení, protože raději žijete v míru ve svém lese, ale všichni také dobře vědí, že pokud Loth Ugmar padne a síly temnot zemi zničí, ani vy elfové se proti tomuto nepříteli nijak neubráníte. I elfové se rozhodli jednat a vstoupit do války, ač jich není mnoho. Před pár dny jsi společně s jinými elfími válečníky a lučištníky pod vedením králova syna Leësilla vyrazila na pomoc hlavnímu městu země Loth Ugmar. Toto město se jmenuje Gmar Loth a leží na západě země přímo vytesané do obrovského skalního masivu. Zhruba po třech dnech cesty jste dorazili přes les Malion na takzvané Zmrzlé pláně. Tam jste se setkali s druidem jménem Toagorn a připojila se k vám neznámá družinka hrdinů, se kterými nyní cestuješ. Podle toho, co si zaslechla jsou jejich jména Arna, Ohonamochi, Shanako, Kilian a dnes družinu opustil muž jménem Gearmin, který s ní dříve cestoval. Ta družinka ti padla do oka, neustále přemýšlíš, že by bylo dobré s těmi lidmi cestovat a s přátelit se s nimi. Možná budeš mít příležitost s nimi promluvit, než dorazíte do města...máš nejlepší příležitost to zkusit.

Pán Jeskyně - 14. června 2008 20:58

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Mimo hru: (Mimo hru je označení pro příspěvek, který nesouvisí se hraním, ale Pán jeskyně, což sem já, ti v něm potřebuje něco sdělit. Já ti tady budu dávat rady a vysvětlovat, kdybys něčemu nerozuměla. Pro "Mimo hru" se používá zkratka MH :) Takže MH): Začnu takovým slovníčkem pojmů, abys tomu všemu dobře rozuměla: MH = to je tedy "mimo hru" Pán jeskyně = to jsem já (Kenji). Je to člověk, který vypráví nějaký příběh a vy v tom příběhu hrajete své vlastní hlavní hrdiny hráč= to jste vy :) soukromá zpráva = pokud uvidíš nějaký příspěvek nadepsaný jako soukromá zpráva od "někoho" pro "někoho", například soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Ulliyel, znamená to, že ten příspěvek je šeptaný a nevidí ho nikdo jiný než ten člověk, komu je určen...takže ten příspěvek kde je Úvod je určen jen tobě a ostatní ho nevidí příspěvek = to je text, který někdo napsal...třeba Pán jeskyně, Ohonamochi atd... Normální text píšeš normálně, pokud chceš napsat to co říkáš, tedy přímou řeč, klikneš na takový to B v bílém čtverečku a píšeš tučně. Pokud chceš psát své myšlenky....co si tvá postava myslí, klikneš na to šikmé I v bílém čtverečku a píšeš kurzívou. Ostatní čtverečky jsou podtržení, zarovnávání, vložení obrázku, vložení odkazu a barvičky na písmenka. Ty moc nepoužívej, nemám barvičky rád :) nahoře je nápis "Brány pod náporem". Vedle toho najdeš jméno MARIUS (to jsem já = Kenji) a u něj smajlík, když je červený, jsem offline a když zelený, jsem online. Totéž vidíš u dalších hráčů o kousek níž. Pod názvem jeskyně je pár odkazů. Vysvětlím ti k čemu jsou. Homepage - tam najdeš informace k dobrodružství...v současný době je tam mapa. Hodně jí používej, pomůže ti orientovat se ve hře :) Diskuze - to je něco jako chat k dobrodružství...můžeš tam nechávat vzkazy a dotazy :) Pošta pro jeskyni - nemusíš používat Verbovat - to je pro nový hráče Tak a to je snad všechno. Ostatní věci na stránce používat nemusíš. Nejsou potřeba....takže kdyby byly dotazy, ptej se :)

Arna Luchadora - 15. června 2008 00:01

"Nezapomenu...." - zašeptám již spíše sama pro sebe, s pohledem upřeným někam do míst, kde se nám Gearmin ztratil z dohledu mezi stromy a skalami. Když se všichni zase dají do pochodu, pobídnu i já svého koně a vyrazím vstříc novým dnům. "On se jistě v pravý čas vrátí.. I já bych jednala stejně, bohužel je v tomto můj osud podobný tomu Tvému.." - přikývnu na slova půlelfa a když doženu celou skupinu, svá další slova směřuji chtě, nechtě na muže, jež se nám předtím představil jako Leësill. Zřejmě ostatním elfům velí, proto spoléhám na jeho výřečnost. "Duagar tedy už taky není bezpečný.." - promluvím zamyšleně po pár minutách téměř bezeslovného pochodu, "Degar Dur padl a my jdeme z Ugmarothu.. Útočí ze všech stran, jako by se snažili zahnat lidi do pasti. Není to zvláštní? Království Gaddun je netknuté.. Jak to vypadá v ostatních pevnostech a městech Loth Ugmaru? A trpaslíci.. Kdy vyšli? Doufám, že dorazí v pravý čas, Obrosmrt je přece jenom daleko.. Možná kdyby vyrazili na pomoc i z Godar Duru.. Ne, hloupost, ti se musí snažit udržet sami sebe, pod náporem těch bestií.. Leësille, víš něco o těch čarodějích? ..v Ugmarothu jsme porazili jednoho, i když to nebylo zrovna jednoduché.." - zavzpomínám s lehkým povzdechem a v zamyšlení následuji krok po kroku koňský zadek přede mnou.

Pán Jeskyně - 15. června 2008 13:22

"V ostatních městech? Nemám nijak nové zprávy z každého koutu země. Jediné co vím je, že armády čarodějů zaútočily na všechny velká města a pevnosti ležící na řece Almion v kruhu kolem Gmar Lothu. Tedy útoky byly vedeny na Ugmaroth, Dur Darek, Alea Durok, Degar Dur, Mag Naroth, Godar Dur, Thegmar, Siroen a Gharathu. Z toho ve většině město stále probíhají boje. Ugmaroth byl dle mých zpráv ubráněn díky nějakým hrdinům. Siroen - trpasličí město, bylo taktéž ubráněno. Mag Naroth a Degar Dur byly srovnány se zemí. Nicméně jednotky z obou měst se snaží v Degar Duru zpomalit přechod skřetů přes řeku, aby měla vojska čas se přichystat. Ostatní města se zatím drží. Podle mého jsou obléhána proto, aby se nemohly sjednotit celé armády Loth Ugmaru. Takto musí vojáci bránit města pod náporem nepříliš velkých armád skřetů a vojáků na protiútok je o to méně. Největší armády skřetů se tedy srotily na východě a odtud vedou svůj hlavní a nejsilnější útok. Trpaslíci mají vyrazit teprve zítra za úsvitu. Teprve včera dobojovali svou bitvu o Siroen. Cesta by jim měla trvat pět dní. To kvůli špatnému cestování v horách. Povídá Leësill a pomalu jede na svém běloušovi. Hledí přitom dopředu a neohlíží se na nikoho kdo jede za ním. Jako by mluvil do větru. "O čarodějích toho mnoho nevím. Snad jen to, že se naplnily ty nejhrůznější představy...jedná se o spolek čarodějů kolem Girise. Sám Giris se ale ještě neobjevil, města obléhá jeho devět přisluhovačů. Víme že na Degar Dur útočil tak řečený "Bezejmený", na Siroen útočili bratři Romulus a Remus, Gharathu a zničené Duagarské vojsko má na starost Taalgrëm Bërgar - čaroděj ničitel jak mu mnozí říkají. Je to napůl mocný válečník a napůl čaroděj magie smrti a ničení. A zničený Mag Naroth má na starost Aladar Brühl. Toto město padlo během jediného dne. Celé zmizelo v plamenech a zvědové říkají, že ještě hoří mocným plamene, snad jako by nikdy nechtělo vyhasnout."

Shanako - 15. června 2008 14:00

Shanako jede na koni mezi Arnou a Ohonamochim. Kilian je těsně za nimi. Když vyslechl informace o čarodějích, vzpomněl si na boj s čarodějem v Ugmarothu. Ještě teď pořádně neví jak je možné, co se všechno stalo. To je pravda, v Ugmarothu jsme jednoho zničili. Ale absolutně nevím jeho jméno, jediné co po něm máme je tato hůl. dořekl Shanako a ukázal ji Leësillovi. Očistil jsem ji než jsem ji začal používat. Město hořelo magickým plamenem? To musel být ten čaroděj, který chtěl sežehnout i nás. Říkal, že Girisovi neslouží, že to nemá zapotřebí. Kdoví co vlastně mají všichni v plánu.

Pán Jeskyně - 15. června 2008 19:38

"Takže vy jste tedy ti hrdinové z Ugmarothu???" Otočil se elf na koni s poněkud překvapeným výrazem v obličeji. "Slyšel jsem, že jeden z hrdinů byl čaroděj, který vyslal ze svých dlaní tak mocný výboj magické síly, že se hlava obra rozpoltila na několik kousků, rozlétla se do všech stran a zbarvila zdi všech příbytků do ruda. Také mi vyprávěli, že lučištník, který byl mezi hrdiny svým jediným šípem prošpikoval těla čtyř orků a ten se poté zavrtal ještě hluboko do hlavy jejich velitele. Válečnice prý když spustila svůj bojový ryk, dvacet orků jež proti ní stáli se obrátilo a začlo bojovat proti svým vlastním ze strachu, že by je ztrestala svým mečem. Pak bojovník z pouště, když vytasil své meče, rozezněla se děsivá píseň smrti a když je uložil zpět do pochev, leželo všude kolem spousta mrtvých orků. A nakonec seveřan s mečem, ze kterého šlehaly fialové a černé blesky a pálily těla nepřátel na popel. Nyní si uvědomi, že to musíte být opravdu vy!!!" Poslední slova Leësill téměř nadšeně vykřikl a v očích mu poskočily malinké plamínky radosti. "Možná časy nejsou až tak zlé, když nás bohové potěšili vaší přítomností! Musíte být opravdu mocní! Mám radost, že zrovna já mám tu čest vás doprovázet. Celá země má ještě naději když jste tu vy!" Začal elf radostně výskat a poskakovat v sedle. Jeho radost je až téměř dětinská. "Přátelé, až bude vše u konce. Musíte navštívit naši zemi! Můj otec...král Naessiël...vás bohatě odmění za vaše služby."

Arna Luchadora - 15. června 2008 23:46

Když slyším, jak o nás Leësill mluví, zadržím smích a jen se usmívám. Vzpomenu si na všechno, co se v Ugmarothu stalo a tentokrát již smích nezadržím, podaří se mi jej pouze zmírnit. "Takto se tedy o nás vypráví?" - zeptám se s pobaveným výrazem na tváři, "Už chápu, jak vznikají povídačky a balady o nepřemožitelných hrdinech.. Inu, taky se nadarmo neříká - na každém šprochu pravdy trochu.. Zde opravdu jen trochu.. Je pravda, že jsme pomohli, a snad i město zachránili.. Ale spíše jsme na nich vyzráli naší vychytralostí.. Je pravdou, že Shanako je schopný čaroděj a ohnivé koule sesílá opravdu pěkné, ovšem na smrt obra jsme použili poněkud jiné techniky.. Nebudeš-li se zlobit, myslím, že toto ponecháme jen v našich vzpomínkách.. Pravdou taky je, že Kilian je obratný bojovník, když bojuje se svými meči, zdá se, jako by tančil.. Ohonamochi je zajisté skvělý lučišník a na tom má jistě podíl část krve, jež má společnou s vámi elfy.. Gearmin má opravdu kouzelný meč a paprsky z něj vskutku šlehají.. Nutno dodat, že bez jeho umu by byl ten meč takřka bezcenný.. A já? No, asi bude pravdou, že jsem v boji poněkud hlučná, ale že by se přede mnou orkové dávali na útěk se mi opravdu nezdá.." - vyslovím nahlas své myšlenky se stále pobavenějším výrazem v tváří. "Inu, je docela možné, že budeš moci spatřit náš um v Gmar Lothu na vlastní oči, pane.." - dodám už poněkud vážnějším tónem. "Co se týče Tvého pozvání.. velmi ráda jej přijímám, budeš-li mít ovšem o naši návštěvu zájem i poté, co uvidíš, že zvěsti o nás jsou do značné míry přehnané, jak už to bývá.. A odměna? Myslím si, že to rozhodně nebude nutné, princi.." - lehce se při tom oslovení ukloním a až teď si uvědomím, jak hulvátsky se chovám k muži tohoto postavení, sic jsem zprvu neměla tušení, s kým mám tu čest, "Bude nám ctí už jen strávit nějaký čas s vámi, dokonce v zemi elfů. Už jsem sice navštívila některé obydlí vaší rasy, nicméně, šlo spíše jen o skromné příbytky v lesích, jak už to v tomto čase bohužel je.." - povzdechnu si nad představou dnešního postavení tak vznešené rasy, jako jsou elfové a znovu se zastydím za svůj lidský původ.

Ulliyel - 16. června 2008 18:44

Jedu s malou družinkou na svém krásném černém koni který má hřívu zapletenou do copánku. Jsem krásná malá elfka s blondatými dlouhými vlasy. Ve vlasech mám růži. Na sobě mám červenou sukni s tílkem. Na krku mi visí malý přívěšek dostala jsem ho když jsem byla ještě malé dítě. Na zádech mám svůj luk a toulec se šípy. Na mém pase visí krásně zdobený meč. Mé oči mají barvu krásné letní oblohy. Mám ale problém se svojí výškou jsem totiž moc malinká. Právě jedeme krajinou kde na stromech hnízdí ptáci mezi stromy běhají zvířata a na obloze vidim letět ptáky kteří tvoří na obloze různé formace ale míří na západ. Myslím si že se bojí těch zlích skřetů. "Arno jenom mě zajímá co se tam vlastně stalo." Můj hlas působí jemně a něžně.

Shanako - 16. června 2008 22:06

Shanako poslouchal jak mluvil Leësill o nich a o jejich skutcích. Přišlo mu to velice vtipné, to co se povídal znělo, jako by byli maxi hrdinové. Za chvíli budou chtít po nás, abysme se jim podepsali. Shanako se lehce usmál a promluvil na Leësilla. Pane, zní to opravdu velice krásně co říkáš. Ale jak říkala Arna, vše bylo trošku jinak než se říká. Často při nás stálo jen obyčejné štěstí. Jinak ano, já jsem mág, ovládám hodně kouzla s ohněm, ale dokážu i jiné věcičky. Rád bych se ale doučil další pro náš budoucí boj s čaroději. Shanako jel dál na koni a usmíval se. Sice se blížili do velikého boje, ale přesto měl dobrou náladu. Možná to bylo proto, že věděl, že mají podporu spousty lidí. Tvé pozvání také rád přijímám, ale také si myslím, že odměna je zbytečná. Nám stačí to, že budeme po boji moct na chvíli někde spočinout, najíst se a napít. Nejsme zvyklí na přepych a ani ho nevyhledáváme.

Alverei e Sei - 17. června 2008 18:56

soukromá zpráva od Alverei e Sei pro Povzdechnu si, už zase sedím v krčmě, která se nyní stala mým útočištěm. Kismet mi leží u nohou a každého, kdo by se třeba jen náhodou mihnul kolem zpraží takovým pohledem, že i nebojsům musí být jasné, že zahrávat si s ní, popřípadě se pokusit udělat něco mě, by bylo více než nebezpečné. Tiše sedím, s tváří zahalenou za závojem z tmavě modré látky, snad ze zvyku, nebo proto, že nechci ukazovat jizvu, kterou už po několik let nosím na tváři. Když jsi blbá.. Ušklíbnu se při vzpomínce na to, jak se mi podařilo zranění utržit a očima prolétnu hospodu. Mám zůstávat? Nebo bych radši měla zmizet a vydat se konečně na cestu domů? Tato otázka mě trápí už pěknou řádku dní, ale odpověď jsem zatím nenašla, stýská se mi po stromech, ale na druhou stranu..asi jsem postižena matčinou tužbou každému pomáhat, teď mám totiž podobné pocity. Lidé tady by mne mohli potřebovat. Kismet? ozvu se tiše Qué crees? Podemos a ir a casa o estar aquí? Promluvím na ni jazykem pouštního lidu. Otočila ke mě hlavu, pak nakrčila nos a prskla, jako by snad chtěla říct: 'ty jsi tu šéf, dělej, jak uznáš za vhodné' Myšlenky mi ještě zaletí ke Kyrglinovi, ale jsem si jistá, že tenhle drobný, houževnatý, šedý koník si z toho nebude nic dělat, stejně jako má kočka za mnou půjde kamkoliv, dluží mi svůj život a ačkoliv bych o ně nerada přišla tak jsem přeci bojovník. Gracias, Kismet...Me ayudas mucho Pronesu nahlas trochu ironicky, ale pak mi dojde, že jsem vlastně řekla pravdu, rozhodnutí už ve mně uzrálo. Zůstaneme.

Alverei e Sei - 17. června 2008 18:59
	soukromá zpráva od Alverei e Sei pro MH: Svůj vlastní jazyk ještě nemám dovytvořený, tak jsem pro tyto účely použila španělštinu. Mluvit tak budde jen s Kismet a Kyrglinem, s ostatními se bude dorozumívat normálně, jen zvířata jsou navyklá na tento jazyk...(a ona konec konců také, za ty roky) :)

Arna Luchadora - 17. června 2008 22:30

Jen malou chvíli poté, co domluvím se ozve hlas, který jsem dosud nezaslechla. Už podle jeho barvy je mi jasné, že nepatří obyčejné ženě z lidského rodu, ale že jeho vlastník bude elfka. Když se po hlase otočím, zjistím, že můj odhad byl správný. Dívka, která promluvila jede na menším a přec zjevně silném černém koni, vlasy má ještě plavější, než já, její kůže by se dala srovnávat s prvním jarním sněhem, jak je světlounká. Je oděna do červené barvy. Na elfy možná zvláštní, nicméně rudá je barva krve, barva boje. Její dotaz mě lehce zarazí, ale brzy se vzpamatuji a začnu vyprávět: "Vlastně ani nevím, má paní.. Přijela jsem do Ugmarotu, jen abych mohla dát odpočinout sobě, i svému koni. Najednou město začali obléhat orkové, zničeho nic. Nejdříve jsem se rozhodla vyčkávat. Zalezla jsem do hostince, vypila pár piv a medovin.. Inu, jako by se nic nedělo. Nicméně po nějaké době se obrana městské gardy zdála být zbytečná, mužů ubývalo, krve a zápachu přibývalo. Rozhodla jsem se tedy s pár dalšími, že nebudeme dál sedět na zadku a popíjet alkohol. A tak nás tu vidíš. Do boje s námi šli ještě dva další muži, ale ti zřejmě padli již ze začátku, neboť jsem je už, stejně jako svého koně, nikdy neviděla. Pustili jsme orky do města, využili jsme jejich velikosti proti nim. V uličkách jsme se mohli bránit podstatně lépe, než bychom byli schopni na volném prostranství.. Pak se přiřítil ten jeskynní obr. Když jsme ho zabili, proměnil se v čaroděje a posléze zmizel. Zbyla po něm jen hůl a ošuntělý plášť. A tak jsme dostali koně nové a vyrazili do Gmar Lothu na pomoc. Po cestě jsme potkali čaroděje ohně, Aladara, pak toho druida.. A zbytek znáš.." - povím a hluboce se ve svém sedle ukloním. Ty slova plynou z mých úst, aniž bych nad nimi přemýšlela, či vnímala jejich význam. Celou dobu přemýšlím nad tím, co nás může čekat v hlavním městě a tu a tam mi příjde na mysl otázka, kolik asi může být oné elfce let. Kdyby byla člověk, typla bych jí maximálně 17, více ani den. Ale je to elf a uhádnout věk elfa je takřka nemožné. A také nevím, jak mám onu dívku oslovovat. "..smím znát Tvé jméno, krásná paní?" - zeptám se proto a dál pokračuji v nekonečné cestě.

Pán Jeskyně - 17. června 2008 23:00

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Zrazu se rozrazily dveře hostince. Dovnitř vešli dva měštští vojáci. Jejich zbroj se stále ještě leskla a odrážela tak jejich udatnost a sílu. Síla muže, kterého ti dva podpírali, se ale ztrácela v šedi jeho kroužkové košile a potrhaném varkoči v barvách Degar Duru. V drobných kroužcích jeho košile ulpěly již zaschlé kapičky krve. Přes štít, který z posledních sil táhl po svém boku se táhle dlouho jizvy. "Pivo pro statečného muže!" zakřičel jeden ze strážných k výčepu a s pomocí druhého gardisty posadili znaveného muže na jednu z volných židlí u prázdného stolu. Vojáci ještě nalezence přátelsky poplácali po rameni a opustili hostinec ve stejném kvapu, v jakém do něj vešli. Mezitím již hostinský stihl postavit před neznámého vojáka korbel piva s nadýchanou pěnou, která kynula přes okraj a tvořila malé vlhké skvrny na povrchu dřevěného stolu. Muž se po pivu ihned natáhl a dopřál si několik doušků místního moku. Poté se začal věnovat odstrojování. Štít pohodil vedle sebe na zem, aniž by věnoval pozornost tomu, kam dopadne. Od pasu odepnul svůj meč v jehož čepeli se tkvělo několik zářezů. Ten položi na stůl a znovu upil piva. S rukama opřenýma o stůl a se znaveným a utrápeným výrazem ve tváři se ponořil do svých myšlenek nevnímaje své okolí. Špitající lokál, který ho označoval za posla z Degar Duru pravděpodobně ani neslyšel, a i kdyby slyšel, ze vší únavy by jej ignoroval.

Pán Jeskyně - 17. června 2008 23:13

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Po sáhodlouhém putování zemí a boji proti všemu zlému se konečně objevila pořádná možnost, že splatíš dluh svému národu. Celou zemí se začali šířit zvěsti o vypukající válce. Po císařství se údajně začaly zničehonic potulovat hordy krvežíznivých skřetů a orků. Tito splozenci temnot byli prý vytvořeni společenstvím mocných čarodějů za účelem, aby smetli z povrchu zemského vše živé a aby tak pomstili minulou prohru svých pánů. Při svém putování si nejdříve zjistil, že byla napadnuta severní pevnost Gharatha. Celé Duagarské vojsko, které je pověstné svými zkušenými a mocnými válečníky vládnoucími všemi druhy zbraní, padlo před branami Gharathy při obraně své jižní hranice. Poslední zbytky těchto jednotek prchly do Gharathy a brání město ze všech sil, než příjde pomoc. Zjistil jsi také, že bylo napadnuto celkem deset měst ležících převážně na řece Almion v kruhu kolem hlavního města říše Gmar Loth. Jižní Ugmaroth byl údajně díky skupince neznámých dobrodruhů ubráněn, Mag Naroth na východě padl a pevnost Degar Dur taktéž. Ta se ale díky posledním zbytkům vojáků snaží držet skřety od postupu na hlavní město Gmar Loth. V celé říši vládne chaos a nepořádek. Armády se formují. Do Gmar Lothu již dorazila pomoc ze západního království Gaddun a míří tam i elfové z jižní země Eällas. Trpaslící právě svádějí poslední boje o Siroen, kde zatím vítězí a brzy mají vyrazit na pomoc do Degar Duru. Budoucnost země je ale zatím nejasná. Při tvém cestování ses ocitl ve městě Urbash téměř v centru země. Do města míří stále více uprchlíků a je tu téměř hlava na hlavě. Je na tobě, jestli zůstaneš, nebo budeš cestovat dále. A kam? To ví jen tvá tvrdá trpasličí hlava.

Goren - 18. června 2008 08:56

soukromá zpráva od Goren pro Město Urbash V podvečer jsem se přiblížil k městu Urbash. Byl jsem celý od prachu, už z dálky se mi zdálo, že město je plné lidí a nejen jich. By mě zajímalo, jestli tu maj dobré pivo, říkám si a odplivnu si na zem. U brány se mě ani neptají kam jdu, do města proudí zástupy lidí. Procpu se davem a zamířím k hospodě, tam se člověk dozví nejvíc o jakémkoliv nebezpečí, které v okolí číhá. Čtyři piva, zabručím jen mezi dveřmi a kouknu se po lokále, sednu si co nejvíc doprostřed. Nohy uklidím pod stůl a vedle sebe položím nahoru kladivo, stůl jen zavrže. Poslouchám, jak postupují armády od všemožných lidí v okolí. Ty lidi jsou ukecaný, nedivím se, že donášej elfům, by donášeli i goblinům, jen ať je má kdo poslouchat, plivnu na zem a odsunu pryč další prázdný korbel piva. Není nic moc, ale je to pivo. Tak kam půjdu? přemýšlím chvíli, přemítá v hlavě, kde by to byla nejhrdinštější smrt. Pak zaslechnu, že brzy bude napadnuto město Gmar Loth. Hlavní město? To bude pěkná smrt pro trolobijce, určitě tam bude hromada nepřátel a třeba i nějaký hnusný mágové. Jinam ani nemůžu, k trpaslíkům se mi nechce a elfové jsou poslední možnost, napiji se z posledního korbelu, až mi stýká pivo po vousech. Praštím s ním o stůl a vezmu své kladivo. Takže do Gmar Loth, na pult hodím nějaké peníze za pití, chci vyrazit už teď, i když je noc.

Ulliyel - 18. června 2008 15:26

Mezitím co mi Arna vyprávěla co se tam stalo, jeli jsme dál do Gmar Lothu, čím víc se blížíme do hlavního města tím vic mám obavy z boje. "Děkuji ti Arno za tvou odpověď viš že si milá i velmi přátelská. Jestli se můžu zeptat odkud pocházíš." Ze strachu z boje jsem si poposedla v sedle, a podívala se na svůj meč u pasu, snad abych ho zkontrolovala jestli ho mám stále u sebe. Ale to víš že se můžeš zeptat na mé jméno Arno. Mé jméno je Ulliyel. Odpověděla jsem mile.

Alverei e Sei - 18. června 2008 22:29

soukromá zpráva od Alverei e Sei pro Nakloním hlavu na stranu, když muže vedou že by další opilec? stihnu si pomyslet, než si všimnu dlouhých ran na jeho boku. Mám mu pomoct? Jenže..copak já vím, jak se tu dívají na léčení? A navíc..jsem cizinka... Kis jako by vycítila mé myšlenky tiše zavrčí, jako by chtěla říct, že dokud je tu, nic se mi nemůže stát, ale stejně se stále nemůžu rozhodnout, zatím ještě stále sedím tiše optřená o zeď krčmy a co nejnenápadněji se snažím dobře si ty muže prohlédnout. Špitání po lokále si moc nevšímám, stejně mě jména všech těch měst akorát matou. mám, nemám, mám... rozhoduji se dlouho a těžce, ale nakonec přece jen vstanu a klidným krokem se vydám k neznámému muži. Ještě než tam dojdu Kismet mě předběhne a už ohledává místo, zda tu není nic nebezpečného. Pane... oslovím muže a hlavou naznačím úklonu Chceš abych se ti podívala na tvá zranění? Jsem léčitelka prohláím klidně, ale tiše, abych v jizbě nezpůsobila rachot.

Pán Jeskyně - 20. června 2008 11:37
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Sebral jsi tedy svých pár švestek a chystal ses odejít. Došel si ke dveřím, když se zprudka otevřely a i přes tvou váhu a robustnost tě svou silou srazily k zemi, až sis sedl na zadek. Do krčmy vešel neznámý muž.

Gearmin dar' Ghull - 20. června 2008 11:49

soukromá zpráva od Gearmin dar' Ghull pro Když otevírám zprudka dveře, ucítím, že jsem jimi nechtěně do někoho vrazil. Teprve když vejdu dovnitř, vidím na zemi sedícího trpaslíka, který se pravděpodobně stal obětí mého nešikovného otevírání. Zahledím se na svou oběť, zprudka zabouchnu dveře a udělám pár kroků až k trpaslíkovi. "Odpusť podzemšťane, doufám, že jsem tě nezranil..." promluvím svým hlubokým hlasem. Je v něm cítit únava a utrápenost z předchozí dlouhé cesty. Ta poznamenala špínou a prachem i mé oblečení. Na tváři vykouzlím letmý úsměv a podám ti ruku, abych ti pomohl vstát a odčinil tak svou předchozí chybu. "Je zvláštní, že potkávám trpaslíka zrovna v Urbashi. Myslel jsem, že váš národ je na cestě k Degar Duru? Pojď, zvu tě na pivo." Promluvím znovu a neskrývám své nadšení, že se setkávám s trpaslíkem. Teprve nyní, když si mne prohlédneš, vidíš že mám na sobě kroužkovou košili dlouhou až do půlky stehen. Je spletena z kroužků z černé oceli. Na holeních a na loktech mám kovové chrániče ze stejného druhu oceli. Ramena jsou schovaná pod dvěma nárameníky opět ze stejného druhu oceli. Kroužkovou košili ještě halí modro-černý varkoč, který je spásaný opaskem se zdobenou sponou. Na ramena mi volně spadají plavé vlasy. V tmavě hnědých očích se tetelí plamínky toužící po boji. Podle mého vzhledu je jisté, že jsem zkušený válečník. Jsem vysoký a typoval bys mě na nějakého seveřana. Možná patřím k Duagarům. U pasu se mi pohupuje meč. Dle tvého trpasličího oka je to mistrovská kovářská práce. Vypadá že je z obyčejné oceli, ale z jiného úhlu pohledu se odleskuje do černa a do fialova, přičemž se v něm třpití jakési kousky stříbra. Rukojeť je krásně vyřezávaná a vyzdobena tobě neznámými runami. Na zádech mám zavěšenou těžkou kuši z černého sigurdiového dřeva. Váček se šipkami visí u pasu, ale na druhé straně než meč.

Pán Jeskyně - 20. června 2008 12:15

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Děkuji ti, ale mé zranění jsou již ošetřená. To co bych nyní potřeboval vyléčit je má únava. Před pár hodinami jsem dorazil z Degar Duru." Promluví muž unaveným hlasem a rukou ti pokyne, aby sis sedla vedle něj. Zjevně potřebuje někomu povyprávět o svých útrapách. Chvíli počká, než se pustí opět do řeči. Ještě předtím si ale usrkne piva. Po zvlažení rtů započne opět mluvit. "Město padlo...skřeti se dostali už na druhý břeh. Měl jsem za úkol varovat vaše město. Zbytky vojáků jely do Gmar Lothu. Je mi to velice líto, ale ani Tarus se té přesile zelenokožců neubrání. Vojáci s kurfiřtem právě jednají jestli zůstat a bránit se, nebo opustit město. Pokud ti, ale mohu poradit, odjeď odsud. Nezůstávej, protože jestli zůstaneš, bude tě čekat už pouze smrt. Já odjíždím ráno, můžeš se ke mě přidat...a klidně i tvůj zvířecí společník. Gmar Loth je jediné město, které se může této přesile ubránit. A obávám se, že jen s pomocí boží."

Goren - 20. června 2008 13:03

soukromá zpráva od Goren pro Vyrážím ven, když se náhle otevřou dveře a srazí mě k zemi. Sedím a koukám na nově příchozího. On mě srazil na zem, ten blbec, vtluču mu do hlavy, co to znamená trpaslík! Pomalu se zvednu a odhaduji nepřítele, jeho zbraně nesou runy jako mé, ale to mě neodradí abych na něj nezaútočil. Ty idiote… Potěžkám si kladivo. …urazím ti palici… Ukročím krok dozadu, ať mám větší nápřah. …ty podělanej zmetku… Pak k mým uším donese pozvání na pivo. …ještě tě nezabiju, řeknu potichu a jdu si zase sednout. Prohlížím si jej, zvlášť jeho zbraně. Zvláštní zbraně, schválně, zda jsou lepší než mé, ty runy neznám, nejsou asi trpasličí, kdyby ano, poznal bych je, proletí mi hlavou. Na otázku, proč jsem tady a ne se svým národem jen něco nesrozumitelného zamručím. Loknu si piva a pak se otočím na toho člověka. Já jdu do Gmar Lothu, človíčku, hledat nepřítele a umřít hrdinskou smrtí s nebezpečným nepřítelem, jediný důvod, proč tu sedím s tím člověkem a mluvím s ním je ten, že mi platí pivo. //Vzhled: Jsem vysoký jako průměrný trpaslík, mám hodně svalů i na svůj národ. Na mé hlavě je hřeben červených vlasů a vousy mám spletené do copánků. Nenosím žádnou zbroj, aspoň ne na horní polovině těla. Tam mám jen kůži. Kolem pasu mám černý pás s lebkou a okolo nohou mám černé pláty zbroje. Nosím sebou jedinou zbraň, kladivo. Vzhledově to je obyčejné bojové kladivo, ovšem má na sobě několikery runy. Předpokládáš, že trpasličí.

Яєnєgado kilian - 20. června 2008 17:49

NOooo začnu zhluboka Zdá se přátelé, že jsme zaťali dráp do historie a kronikáři budou zapisovat naše jména. a zeširoka se zasměji. Pak se otočím k elfovi. Pozvání do vašeho království je už tak velká čes výsosti, žádných darů není třeba. Pro mě bude největší odměnou, když ve zdraví vrátím zpět do své domoviny a budu vést klidný život. Všímám si rozpravy mezi arnou a půvabnou elfkou. Udivuje mě že tak krásná na první pohled křehká bytost jede po našem boku do války, tam kde v řevu a agónii umírají desítky mužů krutě zabiti těmi monstry

Arna Luchadora - 20. června 2008 23:25

"Ulliyel.." - zopakuji pomalu jméno oné krásné elfky, jakobych jej chtěla sama ochutnat vlastními ústy. Zlehka převaluji na jazyku písmenko po písmenku a vychutnávám si ten libozvučný tón, jež vypouštím ven. "Vskutku krásné jméno.. Odkud pocházím.. To je složitá otázka.. Můj původní domov je daleko od zdejších království.. Daleko za zemí Gaddun je království Porton, narodila jsem se tam, ve vesnici jménem Durgar. Ale žila jsem tam sotva devět let. Poté jsem byla pět let u svého strýce.. Ve čtrnácti letech jsem se osamostatnila a hodně cestovala.. Prošla jsem mnoho zemí, až na východ, tam, kde jsou lidé malí jako trpaslíci, drobní jako elfové a mluví zvláštním jazykem. A teď jsem tu.." - vyprávím svůj příběh velmi zkrátka a s krajní nechutí. Je evidentní, že o té části mého života mluvit nechci. Jen co domluvím, nervózně a nepříliš koordinovaně poposednu v sedle a zahledím se daleko na západ, kde tuším svůj rodný kraj, a se skleněným pohledem hledím na obzor.

Pán Jeskyně - 21. června 2008 13:54

"Gmar Loth..." ozve se opět Leěsillův hlas. Zrovna jste vyjeli před jeden ze skalních výběžků místních hor, když jste v dálce spatřili vysoké věže a hradby hlavního města - chlouby této země. První hradby přechází od jednoho výběžku hor k druhému. Jejich dálka musí být minimálně dva tisíce kroků. Vysoké jsou přinejmenším dvě sta kroků. Kameny, ze kterých jsou hradby postaveny, jsou čistě bílé a kontrastují tak s tmavou barvou okolních hor. Na pravé polovině hradeb je obrovská brána, která je chráněná dvěmi vysokými věžemi. Další dvě takové věže chrání druhou polovinu hradeb. K bráně vede dlouhý a vysoký nájezd, který se táhne zčásti podél hradeb. Tudíž tento přístup k bráně může být snadno ostřelován v případě, že nepřátelé použijí beranidla. Za prvními hradbami je vidět jen několik málo střech těch nejvyšších domů. Hned za nimi, v druhém patře skály, se tyčí druhá vrstva hradeb. Stejně vysoká jako ta první, ne-li více. K té je přistaveno osm věžiček, jejichž poloché vrcholy jsou osazeny katapulty a balisty. Za těmito hradbami je ještě jeden další hradební pás ve třetím patře skály. U tohoto pásu je přistaveno šest dalších věží, taktéž osazených katapulty. Za třetími hradbami je obrovský hradební vstup vytesaný přímo do skály. Obrovská brána, která ještě o něco převyšuje třetí hradby, vede do nitra skály, kde se rozkládají obrovské prostory Gmar Lothského hradu. Před prvními hradbami se to hemží tisícovkami lidí. Spousta z nich staví ještě jedny dřevěné obrané palisády. Do špice osekané klády mají ztížit přístup k hradbám. Mezi dřevěnými zátarasy a prvními hradbami se rozkládá obrovské ležení Gaddunských vojsk. Podle počtu stanů můžete odhadnout, že Gaddunských přijely na pomoc nejméně čtyři tisícovky.

Gearmin dar' Ghull - 22. června 2008 12:07

soukromá zpráva od Gearmin dar' Ghull pro "Do Gmar Lothu?" podivím se trochu, zatímco mávám na hostinského. Když si mě všimne a přicupitá k našemu stolu, objednám trpaslíkovi pivo a sobě korbel kormy. Na chvíli se odmlčím, než pokračuji v mluvení. "V Gmar Lothu boj nečekej podzemšťane. Skřeti tam dorazí nejdříve za čtyři dny. Ty odsud za dva dny, takže ještě dva bys musel na boj čekat. A navíc do Gmar Lothu dnes přijeli elfové. Jejich luky by ti toho k zabíjení moc nenechaly. Doprovoď mě do Gharathy. Pokud vyrazíme hned, pozítří ráno můžeme být na místě. Gharatská garda a zbytky Duagarských vojsk se snaží pevnost udržet. Já se pokusím pomoci svým lidem a pak s nimi táhnout na pomoc Gmar Lothu. Samozřejmě, pokud přežijem. Věř, že pokud půjdeš se mnou, bude tě čekat smrt na každém rohu a až budem konečně u Gharathy, budeme se muset probít řadami skřetů, abychom se dostali do města. Možná k bráně ani nedojdeme. Tak tedy...mistře trpaslíku...co odpovíš na mou nabídku?" Když se pustím do řeči, jsem téměř nezastavitelný. Podle mé mluvy se ti zdá, že jsem na obyčejného válečníka možná až moc učený. Mé vzdělání by se dalo možná srovnávat s kdejakým šlechticem, ale mezi aristokraty sedící v trůním křesle ve svém zámečku určitě nepatřím. K tomu všemu tvůj pohled neustále stahuje meč u mého pasu. Ty runy ti nedají pokoje. I když je nepoznáváš, připadají ti povědomé. Skoro by si i řekl, že by to mohla být práce trpaslíků, ale opravdu by se nějaký trpaslík snížil na kování meče? Možná se na jeho výrobě jen podílel.

Ohonamochi - 22. června 2008 22:37

Když jsme přišli před Gmar Loth, popadl mě divný pocit...Tak krásný město jsem si nedokázal ani představit. Tohle město musí být nedobytný. Vždyť jedna z těch tří hradeb by musela zabránit i největším armádám, natož tři hradby.. Když se koukám na tohle město a přemýšlím, netuším, kolik by muselo jít vojáků, aby ho dobylo... Je to krásný město... Přejíždím s koněm ze strany na stranu a jen otupěle sleduji město. Sleduji také výrazy ostatních budoucích spolubojovníků. Zastavil jsem se u Kiliana a promluvil Kiliane, co ruka, budeš moct bojovat?

Goren - 22. června 2008 22:43

soukromá zpráva od Goren pro Kouknu se nového společníká a nepřítomně si hraji s kladivem. Elfové hnusný, namyšlený zmetci, neuměj férově bojovat, skrývají se za ty své luky a magii ve stínech stromů. Pozoruji korbel, pak se zhluboka napiju, až mi po vousech stéká pivo na zem, praštím se džbánem o stůl, až se roztříští. Tak dobře človíčku, jdu za tebou, smrt už čeká a já jsem na ní připraven, tentokrát určítě zemřu, stoupnu si na nohy. Měli bychom vyrazit už teď, každá minuta je drahá, otočím se směrem k východu a očekávám, že mě bude člověk následovat.

Яєnєgado kilian - 23. června 2008 22:33

Akáťan pomalu vyjížděl ze sevření skalního masivu a pak ho spatřil. Byl ohromen. Bílé město. Slýchával o něm spoustu příběhů a legend že je jako první sníh na vrcholcích hor dalekého severu, ale nečekal že že bude stačit jeden pohled a všemu uvěří. Tak to je ono velký Gmar Loth. Snad jen blázen by chtěl dobýt tuto baštu nepřekonatelných severských bojovníjů. Město a skála jako by v jeden celek byly propojeny. Celek trvalosti, pevnosti, stálosti a nesmrtelnosti. A skřeti přece pochodují s jasným záměrem ho dobýt Pak zaslechnu Ohonamochiho hlas a uvědomím si, že jsem na rameno již úplně zapomněl. To je dobře, znamená to, že rameno je pevné jako dřív. Otočím hlavu k druhovi Zdá se, že ranhojiči odvedli dobrý kus práce, cítím v ruce opět cit a sílu. Sílu sevřít meč proti nepříteli.

Shanako - 23. června 2008 22:50

Projíždím na koni velice pomalu vzhledem k pochodující armádě elfu, když najednou přede mnou "vyroste" Gmar Loth. Jeho majestátnost a krása mě naprosto oslnily. Už jen kvůli té kráse my neměli to město zničit. Vyslechnu rozhovor Ohonamochiho a Kiliana a přidám se do diskuze. Možná bys měl Kiliane prvně ozkoušet své schopnosti boje, jestli jsou opravdu pořád stejně kvalitní i po tvém zranění. Ale už jen to,že se cítíš dobře je znak, že by mělo vše být jak má. Jedu dál na koni a pozoruji město, ke kterému se blížíme. Hradby vypadají pevně, to ano ... ale kdoví, co se sem chystá.

Pán Jeskyně - 24. června 2008 17:00

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Vyrazili jste tedy směrem na sever ke Gharatě. Cestovali jste celou noc, jen k ránu jste si dopřáli krátký odpočinek a osvěžení u malého chladného jezírka. Celý další den jste pak strávili cestováním a povídáním o všem možném. Dá se říci, že během té doby jste se celkem spřátelili. Na boj máte podobné názory, na elfy víceméně také. Ještě ten den večer jste dorazili k jednomu malému statku, který se zdál být vhodný na přenocování. Pokud ráno vyrazíte brzy, do pravého poledne budete před Gharathou. A na statku možná zjistíte, jak na tom obléhané město zrovna je.

Arna Luchadora - 24. června 2008 18:42

Zvěsti o kráse Gmar Lothu se nesou celým královstvím, ovšem skutečnosti se vyrovnat nedokáží. I když jsem o tomto městě již mnohé slyšela, při pohledu na nej jsem se neubránila hlasitému vzdechu. Krása hlavního města koresponduje s jeho obranou a nedobytností, na okamžik jsem zastavila svého oře, abych si ten pohled mohla vrýt hluboko do paměti. Je až neuvěřitelné, že toto vystavěli lidé. I když jsem nikdy neslyšela nic, co by tuto hypotézu vylučovalo, připadá mi, že to není možné. Krása hradeb vystavěných z obrovských bloků bílých kamenů byla dozajista minimálně inspirována elfy. Obrovský vstup do skalního masivu, který člověka utvrzuje v domněnce, že ve skále je vytesáno množství spletitých chodeb a sálů, pak nápadně připomíná práci trpaslíků. "Nádhera.." - vydechnu po chvíli a po okamžiku přemáhání se, odtrhnu svůj pohled od obrovského města a stočím jej směrem k bojovníkovi z pouště, "Hlavně se nenech příliš strhnout pocitem bezbolestnosti. Tvé zranění nevypadalo nejlépe a ani ti nejlepší felčaři jej nedokáží zcela uzdravit za tak krátkou dobu.. Snaž se tu ruku co nejvíce šetřit, aby se rána opět neotevřela, mohou se Ti zpřetrhat svaly, cokoliv.." Mluvím chladně, avšak i za tu krátkou dobu, co mě znáte, slyšíte v mém hlase i náznak starostlivosti. "Tak jedeme dolů, přátelé! Hurá do Gmar Lothu!" - řeknu a skloním svou hlavu ke koňské hřívě, "Pojď Egone, slezeme dolů, ve městě si na chvíli odpočineš, kamaráde..", poplácám jej po šíji a když mi lehkým pokývánín hlavy a zafrkáním odpoví, jemně jej kopnu do slabin, abych ho upozornila, že je zase čas vyrazit.

Goren - 26. června 2008 07:40
	soukromá zpráva od Goren pro K večeru se pomalu dostáváme ke statku. A zítra budeme ve městě a budem mít možnost umřít, s úsměvem vyrážím ke statku a hledám hospodáře. Mluvení nechám na svém lidském společníkovi, já se chci jen dozvědět, jak to vypadá ve městě a zda to bude dobrý boj. A zda budu mít šanci zemřít, dodávám a na obličeji se mi rozlije potěšěný úsměv.

Alverei e Sei - 26. června 2008 17:09

soukromá zpráva od Alverei e Sei pro Jediné, co by snad mohlo prozradit mé myšlenky, jsou mé oči, ale ty stále zůstávají stejně měkké, jako na počátku. Tiše si sednu vedle něj a se zaujetím vyslechnu jeho vyprávění. Degar Dur…Gmar Loth…neznámá a mě nic neříkající jména měst. Přesto svědčí o velké válce…doufám, že alespoň Inceí a Ikaé zůstanou ušetřeny. Chvíli zamyšleně a tiše sedím a pak pomalým hlasem prohlásím: K tomuto městu nemám žádný vztah, ani závazky, jsem na cestě domů, nic mne zde nedrží. Pokud mne vezmeš spolu s Kismet a Kyrglinem sebou, budeme rádi. Chtěla jsem město pomoci bránit, ale pokud říkáš, že jeho pád je nevyhnutelný, nemám, proč ti nevěřit, pane. Spolu se svými slovy položím jednu ruku na hlavu Kismet, která se při zvuku svého jména posadí a druhou na jednu ze šavlí za pasem. Zárověň vypnu svou malou postavičku, mých 150 cm je však stále ještě směšně málo.

Ohonamochi - 26. června 2008 19:09

Arna říká pravdu, moc bych na to rameno ještě nespoléhal... Ale myslím, že jakožto dobrý bojovník ti nedělá problémy držet meč v druhé ruce, nemám pravdu? Ještě odpovím Kilianovi a znova se zadívám na to krásné město. O kultuře toho nevím zdaleka tolik jak Arna, tudíš pro mě většina informací o trpasličí a elfí praci byla novinka, nikdy jsem se o to nezajímal. Do této chvíle jsem vídal spíše malé pevnosti nebo města stavěné ze dřeva, slámy či kamenů, ale tohle... Nepochopím, jak to někdo mohl postavit... Po Arniných slovech koně chytnu za opratě a řeknu Jeď ...Spíše ho pokusím v pomalému poklusu v posledních chvílích užívám pohledu na město zdále.. Již za chvilku uvidím toto překrásné město zevnitř, možná za delší chvilku i rozbořené, udělám cokoliv, abych ho ubránil... Jedeme vstříc našemu osudu přátelé.. Ať to dopadne, jak to dopadne, už teď jste pro mě skoro rodina a rád jsem s Vámi bojoval poboku.. Ještě bych se chtěl zeptat, míříme rovnou za císařem...?

Яєnєgado kilian - 27. června 2008 14:00

Problém je v tom příteli, že jsem vycvičen bojovat s objema meči zároveň. Tak mé výpady způsobují největší poškození a nejvíce zraňují. S jedním mečem budu dvakrát tak horší bojovník. Uvidím co se dá dělat. Hned jak bude čas tak si zajdu na místní kolbiště. Skutečnost, že by mohl používat používat pouze jeden meč ho značně znepokojovala. Takhle nebyl zvyklý bojovat. Přinejhorším ponese v druhé ruce štít.

Pán Jeskyně - 27. června 2008 15:02

Po pár chvílích jste dorazili pře bránu do Gmar Lothu. Gaddunští vojáci před hradbami jen nevěřícně prohlíželi proudící zástupy elfů, zatímco Gmar Lothští jásajíc vítají nové pomocníky při nadcházejícím boji. Nenávist Gaddunských k elfům se bohužel nezapře ani v těchto nejtěžších chvílích a tak to dávají svými výrazy dosti najevo. Projeli jste obrovskou branou do města. Celá je stlučená z nejtvrdšího dřeva. Její tloušťka je asi dva kroky a je tedy téměř neprorazitelná. Po celé ploše je pobytá ocelovými zdobenými ráfky a rámy. Když jste vjeli do ní, průchod pod hradbami se vám zdál snad až nekonečně dlouhý. Na druhém konci čekala ještě jedna stejně bytelná brána. Po průjezdu i druhou z dvojice bran vás čekalo dalších několik překvapení. Domy, které se rozkládaly mezi prvními a druhými hradbami byly vysoké dvě a více pater. Všechny tvoří kvádry z bílého kamene. Jsou bohatě vyzdobeny vytesanými soškami a jinými prvky. Okna jsou úzká a vysoká. Všude kolem proudí davy lidí a shlukují se kolem široké dlážděné cesty, která vede až k druhým hradbám. Zvesela všichni mávají na váš průvod a děkují bohu, že jim seslal další posily. Za pár minut jste stanuli před druhými hradbami. Ty již nejsou tak silné a mohutné. Za to se však zdají být ještě vyšší než ty první. Mohutné věže, které jsou k nim připojeny se tyčí do závratné výše. Na jejich vrcholech lze jen stěží rozpoznat konstrukce katapultů. Projeli jste další velice silnou branou - tentokrát jen jednou, a vstoupili jste do čtvrti, ve které žije převážně smetánka, aristokraté a bohatí obchodníci. Domy zde nejsou tolik vysoké. Za to jsou ale rozlehlejší a více zdobené, některé půlsobí až dosti kýčovitě. Od dlážděné cesty, kterou postupujete až ke třetím hradbám se odčleňuje ještě jedna další, která vede k obrovské budově se stájemi. Ta budova jsou pravděpodobně kasárna, kde mají být ubytovány vojenské jednotky. Ke třetím hradbám vám cesta trvala dvakrát tak dlouho než předtím cesta od prvních k druhým. Těsně před třetími hradbami na vás čekal příkop hluboký minimálně padesát kroků. Kolem něj byl slabý dřevěný plot a na několika místech schůdky až dolů na jeho dno, kde ze skály vytékal malý potůček a protékal celým příkopem až na jeho konec, kde mizel v jakési jeskyni. Přes příkop se dalo projít jedině přes padací most a obrovkou mřížovou bráno. Oboje vám bylo otevřeno. Prošli jste tedy až za třetí hradby, kde se rozprostíralo obrovské nádvoří a park plný nádherných vysokých stromů, kterým jakoby k životu stačil jen ten kus skály, na kterém rostou. Na tomto nádvoří se elfové zastavili a rozestavěli do půlkruhu čelem k obrovskému vytesanému vchodu do skály, ve které se nachází hrad a sídlo císaře. Za nedlouho zazněl lesní roh a z východu začali vycházet Gmar Lothští vojáci a rozestavovat se kolem vchodu. Někde za nimi je pravděpodobně císař a jde vás přivítat.

Shanako - 27. června 2008 16:51

Jedu na koni a zbystřím davy lidí, kteří čekají. Při projezdu branou si všímám její tloušťky. Z toho mě ovšem rychle vyvedly davy lidí, které stojí, mávají, usmívají se. Jsme zřejmě jejich jediná naděje. Proto se usmívám na všechny, mávám a otočím se na Arnu a zakřičím, protože lidé jsou hluční. Nevím jak ty, ale už se těším na medovinu! Už je kvůli těm lidem bude určitě výborná. Škoda jen, že Gearmin musel odjet. Čekám na její odpověď a zpomalím koně, aby šel ještě pomaleji než doteď. Koneckonců, ušel už toho dost.

Arna Luchadora - 29. června 2008 16:48

"Gearmin jistě za nedlouho dorazí.. Pět dní ještě neuplynulo, věřím, že než se nadějeme, bude popíjet medovinu s námi.." - křiknu na Shanaka, zatímco se rozhlížím okolo sebe. Město vypadá vskutku nedobytně. Je ještě nedobytnější a krásnější, než se zdálo z výšky. Zahrady i výzdoba domů mi čím dál více připomíná elfskou práci, ale ať se snažím jakkoliv, nedokážu s určitostí poznat, zda jde o přestavěný originál, či jen pouhou inspiraci. Možná spíše to druhé, výzdoba je až kýčovitá, Gmar Lotští lidé si zřejmě více potrpí na materiální hodnoty. Zdá se, že spíš než na krásu dbají na to, aby bylo na první pohled zřejmé, že lidé v tom jistém domě mají peněžních či jiných prostředků nazbyt, proto je zdobí všelijakými soškami a ozdobami z drahých materiálů. "Medovinu bych si ale dala nejraději hned.." - olíznu si suché rty a naprázdno polknu, když míjíme budovu, jež nápadně připomíná krčmu, "Zajímalo by mě, kam až nás teď potáhnou.... Doufám, že ne rovnou k císaři, jsem spocená a smrdím jak koňský zadek.." - mluvím dál, avšak naproti mým přáním vše nasvědčuje tomu, že naše první zastávka bude vskutku až u samotného císaře. Projedeme poslední branou a před námi se rozprostře veliký prostor, hojně, avšak kupodivu vkusně zarostlý pěstěnými rostlinami. Když zastavíme, ze skalního komplexu začnou vycházet vojáci, hrdí na své postavení. Oči však mají plné strachu, tu a tam se objeví jiskřička naděje. Ta se jistě rozhořívá víc a víc s příchodem každé pomocné ruky, naděje i nedočkavost pak roste každým okamžikem. Z jeskyně vane vlhký chlad, avšak charakteristický zápach skalních otvorů necítím. I když horko není tak strašné, cítím, jak mi po čele stékají potůčky potu. Setřu je hřbetem ruky a přivřu oči, jak se soustředím na vchod do skalního hradu, očekávajíc, kdo další nám vyjde vstříc. Upřímně bych raději vlezla do kádě s vlažnou vodou a vydrbala bych ze sebe všechen zápach, pot i prach, umyla si hlavu a sedla do obyčejné, nenačančané vesnické krčmy s korbelem kormy po ruce. Místo toho tu teď špinavá sedím na koňském hřbetě se suchým hrdlem a očekávám, před jak vysoko postaveným mužem budu nucena ucítit stud a potupu.

Яєnєgado kilian - 30. června 2008 00:06

Projíždím systémem opevnění a pouze beze slova vnímám velkolepost a mohutnost hlavního města. Tak jsme tady. Zde se nejspíš všechno rozhodne. Poslední hrstky bojovníků z různých národů proti tisícům skřetů. Ještě ale budeme mít tu čest spatřit císaře. Jak asi vypadá? Snad bude Gearmin dost rychlý, aby se stihl vrátit před nepřátelským úderem. Jejich armáda musí být strašlivá když pochoduje dobýt skálu.

Gearmin dar' Ghull - 02. července 2008 12:20

soukromá zpráva od Gearmin dar' Ghull pro Domluvit přenocování na slámě pro mě není vůbec žádný problém. Nakonec se uvelebíme i u společné večeře se statkářovou rodinou a pojíme chléb s trochou salámu a sýra. K tomu si připijeme pivem. Nyní, když sedím u krbu společně s lidmi, kteří žijí tak blízko Gharatě, můžeme se dozvědět nějaké důležité informace. "Statkáři...pověz nám, jak je na tom Gharatha? Jak velká vojska ji obléhají a jak jsou na tom Duagaři?" Započnu debatu trochu nesměle, zatímco polikám ještě poslední drobky chleba. Jídlo nakonec zapiju pivem a očekávám odpověď. Letmým pohledem ještě pohlédnu na Gorena, abych se ujistil, že nemá v úmyslu nadávat na místní pivo. Statkář "Ghara'tané s Duagary zatím město drží bez větších problémů. Jediný problém je, že se jim nedaří přejít do protiútoku a rozprášit tu zeleno černou havěť. Je otázka času, kdy dojdou potraviny a léky a město začne vymírat v důsledku různých chorob. Pak už se neubrání. A na to skřeti asi čekají. Vy jedete městu na pomoc? Donesly se mi správy, že na jihu město Ugmaroth zachránila hrstka dobrodruhů, třeba se vám to podaří také." Povídá statkář, zatímco drží pevně za ruku svou choť. Je evidentní, že má strach z toho co se stane. Každým dnem se kolem musejí potulovat hordy skřetů a je otázka času, než se někomu z jeho rodiny něco stane. Jeho dva malí synové si hrají u krbu a o hrůzách, které s sebou válka přináší nemají ani tušení. Gearmin "Já přicházím z jihu. Byl jsem v Ugmarothu a bojoval jsem s tou skupinkou, kterou nazýváte hrdiny. Věř mi ale starý příteli, nešlo o hrdinstvý ani o žádný velký um v boji. Šlo o čiré štěstí, že jsme město ubránili. A do Gharathy nyní míříme, neboť můj přítel Goren hledá hrdinnou smrt v boji a já...když už mám zemřít, ať je to po boku mých bratrů z Duagaru. Statkáři, nyní mě omluv...půjdu si lehnout. Přeji tobě a tvé rodině vše nejlepší v těchto zlých časech a ať je k vám bůh milosrdný. Dobrou noc." Zvednu se pomalu od stolu a vyčkávám, až totéž udělá i trpaslík. Když i on se zvedne, odcházím v jeho doprovodu do stáje, kde máme již na slámě ustláno. "Tak, Gorene...je ostří tvé sekery dost ostré, aby za sebou zanechalo dost mrtvých skřetů? Jsi připraven zítra zemřít? Je třeba vymyslet, jak se vůbec dostaneme do města, abychom se nemuseli probojovat k hlavní bráně." Povídám po cestě přátelsky. Avšak v mém hlase jsou znát možná obavy.

Pán Jeskyně - 02. července 2008 13:39

Vojáci se seřadili do půlkruhu naproti vám a elfům. Stojí v pozoru a vznešeně hledí přímo před sebe. Své meče drží obouruč před sebou vodorovně s tělem. Zanedlouho se ozve lesní roh a ze skalního hradu vycházejí další tři postavy. První muž - od vás vpravo - má na sobě bohatě zdobenou plnou plátovou zbroj. V ní se lesknou zasazené různé diamanty a další vzácné kameny. Lemy kolem krku, pasu a rukou jsou pozlacené. U pasu se mu pohupuje neméně zdobený meč. Jeho vlasy jsou dlouhé černé jako noc a volně mu spadají na ramena. Sem tam má spletený nějaký copánek, ve kterém má zavěšenou dřevěnou ozdobu. Jeho bradka mu spadá až do půli prsou a je taktéž spletena v cop. Dle vašeho mínění se jedná o nějakého vysoce postaveného generála. Nalevo od vás jde další muž. Je poměrně vysoký a jeho postava je celkem mohutná a silná. Avšak obličej napovídá o jeho značném stáří. Na sobě má bledě žluté kouzelnické roucho. V rukou svírá hůl z tmavého dřeva, na jejímž vrcholu je zasazený modrý kámen. Jeho dlouhé bílé vlasy jsou spleteny ve složitý cop, který má přehozený přes rameno dopředu na hruď. Vousy má upravené, nepříliš dlouhé. Muž uprostřed nich je bezesporu císař. Na sobě má tmavě modrý plášť s rudými lemy bohatě zdobený lesknoucími se kamínky. Pod pláštěm má kroužkovou košili s několika ocelovými pláty. Na jeho hrudi se leskne zlatý erb jeho rodu. Strom, na jejíž koruně je královská koruna. Kroužková košile mu spadá až ke kolenům, kde částečně skrývá zdobené kožené kalhoty s náholenicemi. Jeho vlasy jsou šedivé a stejně tak vousy. Pravděpodobně by mu vlasy vlály ve větru, kdyby nebyly k hlavě naraženy zlatou korunou. V jeho očích se zračí stáří a únava z tolika dekád, kdy musel vládnout svému lidu. Zároveň je v nich však vidět síla, odhodlanost a autorita. Císař je jistě velice mocný a vlivný muž. K tomu všemu je svým lidem ohromně oblíben. Když se král a dva muži, jenž jej doprovází, zastaví před prvním schodem, který klesá dolů k zahradě od kamenného vstupu, všichni elfové jako jeden muž pokleknou. Při této scéně se ozve hlasité zadunění, když se všechna obrněná a ozbrojená těla pohnout jako jeden muž. Císařův tmavovlasý generál udělá dva kroky a sestoupí o schod níže. Poté promluví. "Povstaňte přátelé!" Reakcí na jeho slova, je další zadunění...stejné jako před okamžikem. Poté již všichni elfové stojí zpět na svých nohách. "Jménem vašeho císaře Ungradara Lothrima, syna Trengura Lohtrima Dvoubřitého, vládce země Loth Ugmar, bych vás rád přivítal v tomto městě! Věřím, že nadcházejících několik dní pro vás bude příjemné sdílet stoly u večeře s našim císařem. Taktéž věřím, že většina z vás po bitvě, která nás čeká, opět zasedne na stejné místo u stolu. A pevně doufám, že tímto zažehnáme veškeré naše minulé konflikty a společně jako bratři se postavíme našemu nepříteli! Jen co generál domluví, ozve se hlasité "Loth" vypuštěné z úst vojáků. Ve stejný okamžik položí na rameno generála ruku čaroděj, jenž císaře taktéž doprovázel. Nebylo těžké si všimnout opovržlivého výrazu v generálově tváři. Avšak bez jediného slova se generál otočil a postavil se zpět na své místo vedle císaře. Nyní hodlá promluvit čaroděj. "Taktéž vás vítám, elfové! Vojáci vás zavedou na místo, kde si budete moci odpočinout a najíst se. Ty, jenž přicházejí z Ugmarothu, bych chtěl požádat, aby v doprovodu mých mužů přijali pozvání do audienční místnosti, kde se mnou a s vašim císařem promluvíme o věcech minulých, současných a budoucích. Prozatím všem děkuji a nyní nás omluvte...císař je unaven." Jakmile čaroděj domluvil, otočil se a odchází. Zpolečně s ním i císař, který se zlehka podpírá o generála. Máte pocit, jako by byl snad císař omámený. Je s podivem, že k vám ani sám nepromluvil. Přitom se o něm vypráví, jaký je skvělý vojevůdce, jaký je silný a že bude žít ještě nejméně sto let. Podle vaší první reakce se vám ale zdá, že hodlá co nejdříve odejít na věčnost. Navíc...čaroděj na vás působil až příliš sebejistě. Z jeho hlasu čišela arogance a opovržlivost. Ale je vám jasné, že ve svém oboru bude až příliš silný - možná proto ta sebejistota. Vojáci se po odchodu císaře dali taktéž do pohybu. Většina z nich odpochodovala za svým pánem. Někteří se dali odvádět elfy do míst, kde by měli strávit následující dny. Dalších několik mužů se připojilo k vám a odebírají vám koně. "Pojďte za mnou, prosím." Promluví jeden z vojáků a vede vás k bráně do skalního hradu. Konkrétně vede Shanaka, Arnu, Ohonamochiho, Kiliana, Leësilla a Ulliyel.

Pán Jeskyně - 02. července 2008 14:56

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Hádám drahá paní, že jsi připlula po moři. Domů se bohužel nedostaneš...přístav je uzavřený, navíc...je pravděpodobně obléhaný. Již pár dní žádná loď z naší země nevyplula. Možná elfové na jihu vědí, jak opustit zemi po moři. V Gmar Lothu budeš mít jistě možnost se některého z nich zeptat. Připrav se tedy na zítřejší cestu. Za svítání se sejdeme zde v hospodě, možná nás poputuje více. Máš ještě nějaké otázky, než odejdu a nechám svému tělu odpočinou v měkkém lůžku?" Povídá voják dál. Zdá se, že jeho oči jsou stále těžší a potřeboval by se prospat.

Shanako - 02. července 2008 19:37

Jdu pomalu se svými přáteli za vojákem, který nás vede. Mám o čem přemýšlet. Čaroděj, který k nim mluvil nevypadal vůbec přátelsky. Ale zatím se nehodlám o tom s nikým bavit, nemůžu odsoudit člověka po tom, co jsem ho viděl pár minut. Otočím se na své přátele. Doufám, že nás teď konečně po těch obřadnostech dovedou někam, kde se můžeme umýt a dát si něco k jídlu. Mám hlad jako vlk, snědl bych snad celého koně. Doufám, že vše bude zde bez problémů. I když ten čaroděj si mi nezdá.

Ohonamochi - 02. července 2008 22:24

Potichu promluvím na Shanaka, aby mě neslyšel náš průvodce... Shanako, sdílím s tebou Tvůj názor, čaroděj vypadá, jak kdyby všechno měl v hrsti, jak kdyby všemu tahal za nitky.. Přátelé, tak mě napadá, kdy nás dovedou za císařem? Neříkal někdo, že si s náma chce promluit osobně? Promluvil jsem i na zbylé prátele, hlavou se mi hodí mnoho myšlenek... Koho mi jen ten generál připomíná? A co to bylo s císařem? A vůbec, ten čadroděj mi na první pohled nesedí. Doufám, že nebudeme muset souboj vybojovat nejen s hordami řítícími se na nás, ale i s čarodějem uvnitř... Co kdo víte o tom čaroději? Jen jsem si srovnal trošku myšlenky, položil jsem otázku ostatním..

Arna Luchadora - 02. července 2008 23:02

Sotva si císaře stihnu alespoň trošku prohlédnout, už zase odchází do útrob jeskyně. Bez jedinného slova, natož pak pozdravu. Jako kdyby jeho ústy byl podivný čaroděj a povědomý generál. Na přemýšlení mi však nezbývá čas, jen co muži odejdou, odvádí nás jeden z vojáků. "Také doufám, že se nejdříve budeme moct umýt, snad i převléci, nevím, jak vaše, ale moje šaty by zajisté potřebovaly vyprat. Jsou načichlé kouřem z ohně a koňským potem, stejně, jako moje vlasy.." - přitakám Shanakovi a snížím hlas, "Vypadá zvláštně, ten čaroděj, jen co je pravda.. I když má být asi na co namyšlený, mágové většinou bývají arogantní pitomci.. Bez urážky Shanako, Ty jsi světlou vyjímkou! Promluvit si prý chce, ovšem zajímalo by mě, čími ústy.. O čaroději opravdu nic nevím, vždyť se snad ani nepředstavil? Nebo jsem přeslechla jeho jméno? ..zaujal mě i ten generál.. Jako bych ho již viděla.. V Ugmarothu? ..ne, hloupost.. Asi jsem po cestě až příliš unavená.. Hladová a samozřejmě žíznivá! Ach, Shanako, Ty se jistě těšíš na tu medovinu stejně, jako já.." - povzdechnu si, ale to už jsme úplně u brány. Nemohu se dočkat, až ty prostory spatřím.

Яєnєgado kilian - 03. července 2008 00:04

Akáťanovi bylo na první pohled zřejmé kdo tady v městě kraluje a kdo je loutka. Představa že městu vládne mág nebo kněží se mu hnusila. Takováto království vždy nakonec zažila drtivý úpadek. Poslouchajíc ostatní přidá také svou trošku rovněž tak aby slyšeli výlučně oni. Myslím, že generál je člověk kterému můžeme důvěřovat a nalezneme u něj jistě pomocnou ruku a pokud mám být upřímný, ta audience u císaře za přítomnosti toho mága bude podle mě fraška, kde se bude říkat jen to co jemu bude líbit Sice je na takové podezření ještě brzo, ale nedivil bych se, kdyby už temná magie pronikla i sem na místa nejvyšší. Doufám, že se mýlím

Pán Jeskyně - 03. července 2008 12:49

Vystoupali jste několik schodů až k obrovskému vchodu do jeskyního komplexu. Ač chodbu do, které jste vešli osvětluje řada pochodní, musely si vaše oči chvilinku zvykat na přítmí. Když se vám podařilo zaostřit, spatřili jste dlouhou chodbu, na jejíž konec nebylo možné dohlédnout. Samotný portál musel být široký alespoň sedmdesát kroků. Když jste jím ale prošli, chodba za ním se ještě více rozšířila, takže ani na boční stěny nebylo příliš dobře vidět. Dvě řady zdobených kamenných sloupů jakoby podpíraly celou horu, aby nespadla. Vysoké jsou jako ty nejvyšší staleté duby. Není dokonce ani možné zahlédnout, kde se dotýkají stropu. Minuli jste asi osm sloupů na každé vaší straně, když jste zatočili před dalším sloupem doprava. Ušli jste ještě několik desítek kroků, než jste stanuli před dalším menším portálem v pravé stěně chodby. Z místnosti za ním jasně zářilo sluneční světlo. Zdálo se, jako byste měli opět z hory vyjít. Když jste ale vešli, spatřili jste taktéž obrovskou kamennou místnost plnou zdobených zrcadel, které odrážely sluneční paprsky procházející dovnitř několika otvory ve stropě. Místnost byla obdélníkového kroku. Dlouhá asi sto padesát kroků a široká osmdesát kroků. Uprostřed jakoby ze země vyrůstal obrovský kulatý stůl, jehož deska byla z leštěného mramoru. Na druhém konci místnosti byly další čtyři východy a uprostřed zadní stěny byl zdobený kamenný trůn. V něm seděl císař a po jeho pravici postával čaroděj. Jakmile vás spatřil, dal se do povídání. "Vítám vás, přátelé. Přijměte prosím místa u kulatého stolu, ihned se pustíme do jednání. Pak vás propustím, aby jste se mohli umýt a odpočinout si." Čaroděj na moment ztichl a počkal, až se všichni posadíte, poté započal opět hovořit. "Mé jméno je Aröl-Liyn Sirig, jsem císařův rádce a císařský mág. Budu k vám nyní hovořit císařovými ústy, neboť náš pán je v poslední době nemocen a mluvení jej oslabuje. Prosím, představte se."

Shanako - 03. července 2008 14:15

S potěšením přijímám místo k sezení na něčem jiném než je hřebet koně. Když čaroděj promluví, začnu si ho prohlížet. Všem připadá povědomý, mě nikoho nepřipomíná. Možná to je jen moje nedbalost, že si nevšímám moc lidí. Když nás vyzve abychom se představili, postavím se promluvím: Mé jméno je Shanako, jsem čaroděj, spolu s přáteli sem jdeme abychom pomohli v boji. Je mi potěšením se poznat s císařem a bojovat za záchranu tohoto krásného města dořeknu, lehce se ukloním a posadím se.

Ohonamochi - 03. července 2008 23:23

Po dlouhé cestě mi sezení přijde vhod. Posadím se a vyslechnu čaroděje. Po Shanakově promluvě se postavím a přihodím něco do soudku... Mé jméno zní Okrados a jsem bojovník, s přáteli taktéž chci pomoci tomuto městu před zánikem... Zasednu a začínám přemýšlet o tom, zda jsem udělal správně, když jsem čaroději zalhal... Malá lež snad nic nepokazí, přece jenom převládá moje neúcta k čaroději, a moji důvěru také nezískal..

Alverei e Sei - 03. července 2008 23:23

soukromá zpráva od Alverei e Sei pro Je pravda,že jsem připlula po moři, avšak můj domov je zde, v této části světa. Dlouho jsem byla pryč.. lehce přimhouřím oči otázky? Těch by bylo...ale na žádnou z nich nedovedeš odpovědět. Děkuji za nabídku, pane, ale na mé otázky by se mi od tebe odpovědí zaručeně nedostalo. Ale vím, kde se ptát. Mírně se ukloním, spíše jen pokynu hlavou. Kdybys snad měl noční můru, pane, neboj se mne vyhledat, jsem léčitelka. Půjdu se nyní ještě podívat na svého koně, tudíž ti přeji dobrou noc a na shledanou zítra ráno. Pomalu se začnu zvedat, kdyby snad chtěl s něčím pomoci, aby měl čas mne zastavit.

Яєnєgado kilian - 06. července 2008 22:37
	Ohonamochiho odpověď mě překvapila. Představil se pod jiným jménem, ale proč? Jakou to má výhodu? Ale aby nevznikla přílišná prodleva sebere se a taktéž se představím a hledím přitom vevně před sebe vzpřímený, tak jak se sluší mezi bojovníky. Mé jméno je Renegado Kilian. Pocházím z dalekého jihu z Akácie z klanu zahnutých čepelí Masduranu. A lehce pokývnu spíše císaři než mágovi s malou úklonou.

Arna Luchadora - 11. července 2008 23:36

Úsečně pohlédnu na Ohonamochiho, ale rychle se vzpamatuji, zahledím se jinam, aniž bych na sobě dala znát jen zlomek překvapení. Okrados? Co blázní..? Proč.. Vždyť ten čaroděj, bude-li chtít, může číst jeho myšlenky.. Nebo je to jen výmysl a mágové to nedokáží? To je fuk, jen si všichni musíme dávat pozor na jazyk.. Že bych se také chopila jeho hry? Raději ne, měli bychom v tom příliš velký zmatek.. Zatímco zamyšleně hledím do tančících plamenů louče, zvedne se a představí i Kilian. Proto i já nemeškám, vstanu ze svého místa a zahledím se na císaře. Dám si přitom velký pozor, abych ni pohledem nezavadila o čaroděje, "Arna.. Arna Luchadora, jméno mé, můj pane" - pozdravím úklonou, ale o nic uctivější, než vyžadují okolnosti, spíše jen pokynu hlavou. "I můj domov se nachází daleko odtud, v království Porton." - ukloním se i podruhé a posadím se zpět na své místo.

Pán Jeskyně - 16. července 2008 13:04

"Mé jméno je Ullyiel, pocházím z Eällasu - Země elfů." Promluví krásná elfka a jemně pokyne hlavou směrem k císaři. Poté se postaví Leësill a započne mluvit k císaři a k čaroději. "Buďte pozdraven, můk pane. Mé jméno je Leësill Loi'Saelliren. Jsem princem Eällasu - Země nesmrtelných, a generálem vojsk Eëllirdien - svatých lučištníků. Vyslyšeli jsme volání Gmar Lothu o pomoc a přijeli jsme, abychom upevnili a obnovili naše již zapomenuté a rozbité spojenecké smlouvy, a s nimi taktéž obnovili přátelství mezi našimi rasami." Elf mluvil vznešeně a spisovně. Dozajista je výborný diplomat. V čarodějově tváři se však neprojevil ani malý drobeček emocí. "Mluvíte vskutku vznešeně princi Leësille. Jste ambiciózní a vaše plány jsou velkolepé, nicméně dle mého nemohou mít žádného úspěšného výsledku. Jménem císaře Ungradara Lothrima vám chci poděkovat, že jste přijeli pomoci v následující těžké zkoušce našich sil. Dovolte, abych vám nabídl pohostinství a přístřeší až do dne velké bitvy. Do této doby je vám k dispozici cokoliv si jen budete přát. Vy - hrdinové z Ugmarothu, budete bohatě odměněni za vaše zásluhy při boji v jižním městě. Jsem si jist, že vás brzy vyhledá generál Ghull "Silná paže" a dá vám vše, co vám na očích uvidí. Nyní vás služebníci zavedou do vašich komnat, můžete se umýt, odpočinout si. Pokud to bude vašim přáním, můžete se zítra zůčastnit jednání generálů o strategii při obraně Gmar Lothu. Nyní odpusťte, ale císař je unaven a potřebuje odpočinek." Čaroděj dvakrát tleskl rukou a zpoza trůnu přišli dva mladí magusové v béžových tunikách. Podepřeli krále, aby ho odvedli pryč. Mezitím od vchodu do místnosti přicupitalo i několik služebných, aby vás odvedli do vašich komnat. Začíná vám být stále více podezřelé, že král, o jehož životní síle se toliko vypráví, není schopný vydat ze sebe ani hlásku a jeho tělo musí podpírat párek mladých čarodějů - a že zrovna čarodějů, jejichž arogance je tak proslulá a jimž by jejich důstojnost nedovolila sklonit jejich hřbet, aby pomohli starému muži do jeho lóže. Cožpak nemá císař dost svých služebníků. Připadá vám, že čaroděj má možná až příliš velký vliv. "Následujte mne prosím..." promluví jeden z poddaných a vydá se na cestu k vašim komnatám.

Pán Jeskyně - 20. července 2008 23:22

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro S vojákem jste se toho večera nakonec rozešli každý do svého pokoje, aby jste se mohli za úsvitu opět sejít. Slunce teprve vykukovalo jen zpoloviny za vysokými hradbami a vy jste již měli zbaleno a byli jste připraveni vyrazit. Před vámi byla čtyřdenní cesta do Gmar Lothu. Naštěstí pro vás utekla poměrně rychle, bez problémů a bez jakéhokoliv zdržování. Společně s tebou a několika vojáky včetně gardisty z Degar Duru s vámi vyrazila i zhruba desítka uprchlíků. Gmar Loth Projeli jste obrovskou branou do města. Celá je stlučená z nejtvrdšího dřeva. Její tloušťka je asi dva kroky a je tedy téměř neprorazitelná. Po celé ploše je pobytá ocelovými zdobenými ráfky a rámy. Když jste vjeli do ní, průchod pod hradbami se vám zdál snad až nekonečně dlouhý. Na druhém konci čekala ještě jedna stejně bytelná brána. Po průjezdu i druhou z dvojice bran vás čekalo dalších několik překvapení. Domy, které se rozkládaly mezi prvními a druhými hradbami byly vysoké dvě a více pater. Všechny tvoří kvádry z bílého kamene. Jsou bohatě vyzdobeny vytesanými soškami a jinými prvky. Okna jsou úzká a vysoká. Všude kolem proudí davy lidí a shlukují se kolem široké dlážděné cesty, která vede až k druhým hradbám. Za pár minut jste stanuli před druhými hradbami. Ty již nejsou tak silné a mohutné. Za to se však zdají být ještě vyšší než ty první. Mohutné věže, které jsou k nim připojeny se tyčí do závratné výše. Na jejich vrcholech lze jen stěží rozpoznat konstrukce katapultů. Projeli jste další velice silnou branou - tentokrát jen jednou, a vstoupili jste do čtvrti, ve které žije převážně smetánka, aristokraté a bohatí obchodníci. Domy zde nejsou tolik vysoké. Za to jsou ale rozlehlejší a více zdobené, některé půlsobí až dosti kýčovitě. Od dlážděné cesty, kterou postupujete až ke třetím hradbám se odčleňuje ještě jedna další, která vede k obrovské budově se stájemi. Ta budova jsou pravděpodobně kasárna, kde mají být ubytovány vojenské jednotky. Ke třetím hradbám vám cesta trvala dvakrát tak dlouho než předtím cesta od prvních k druhým. Těsně před třetími hradbami na vás čekal příkop hluboký minimálně padesát kroků. Kolem něj byl slabý dřevěný plot a na několika místech schůdky až dolů na jeho dno, kde ze skály vytékal malý potůček a protékal celým příkopem až na jeho konec, kde mizel v jakési jeskyni. Přes příkop se dalo projít jedině přes padací most a obrovkou mřížovou bráno. Oboje vám bylo otevřeno. Prošli jste tedy až za třetí hradby, kde se rozprostíralo obrovské nádvoří a park plný nádherných vysokých stromů, kterým jakoby k životu stačil jen ten kus skály, na kterém rostou. Na tomto nádvoří vás byla již jen hrstka. Většina uprchlíků, která s vámi cestovala se již rozutekla do hospod shánět si nocleh. Jen ty a pár vojáků a ještě stále z bojů unavený degardurský gardista jste stanuli před vchodem do skalního hradu. Tvůj doprovod se chystá k císaři podat hlášení o situaci na východě.

Яєnєgado kilian - 21. července 2008 18:42

Kdyby se Akáťan silně neovládal, asi by mu spadla čelist. To co viděl pro něj bylo neuvěřitelné a jako válečníkovi se mu to hnusilo. Takže na trůnu sedí stařec, který ani není schopen se sám postavit na nohy a celé zemi vládne tenhle mág. Velmi nešťastný osud pro krajinu odkud pochází výteční válečníci. Na druhou stranu tohle není jejich věc, jsou tady aby bojovali s černými hordami politika ho nezajímá. Ať už je současná situace vlády jakkoliv neutěšená neměli by se do toho vměšovat. Kilianovi myšlenky běžely dál jako horská voda ze svahu ačkoliv nechtěl situaci domýšlet až do takových konců. Kdyby došlo na převrat, určitě by se pokusil generál svrhnout mága, to by bylo rozhodně přijatelnější než nynější stav. Ale snad už tady v tu dobu nebudou, je třeba jít dál a dotáhnout to až do konce. Tohle město je jen bod na cestě která nás ještě čeká pokud přežijeme nadcházející bitvy. Opustím myšlenky a následuji sluhu do svého pokoje, přitom si prohlížím výzdobu paláce..

Alverei e Sei - 26. července 2008 01:27

soukromá zpráva od Alverei e Sei pro Dobře, tak jsem tady..a co teď? Pár mincí ještě mám, takže ubytování pro nás tři by neměl bít problém...Ale..co dál? Za císařem nemůžu.. Sesednu z Kyrglina a naučeným pohybem mu povolím sedlo, aby se konečně mohl pořádně nadechnout, pak podrbu utahanou Kismet za ušima, celý den musela běžet, aby nám stačila. Ale ani jedno, ani druhé mi nepomůže najít odpověď na mou nevaslovenou otázku: Co dál? Pohled mi padne na stromy... Jak je to dlouho, co jsem naposled byla se stromy? Dotkla se kůry a nerušeně si odpočinula? Ptám se sama sebe a vím, že odpověď je nasnadě. Naposledy to bylo, než jsem opustila Inceí..a pak Ikaé, kam jsem se šla rozloučit s matkou..která tam tehdy nebyla.. Hořkost z nelásky osudu se mi rozlije v puse a tiše si povzdechnu. Sundám Kyrglinovi uzdečku a nechám ho volně se procházet, vím, že neuteče. Sama se pak s jeho uzdou v ruce zády opřu o kmen stromu a svezu se po něm na zem. Jelikož jsem celá zehalená, nedosáhnu spojení, přesto mne chvilka se stromem uklidní a vyistí mi hlavu, ačkoliv otázka ohledně budoucnosti se jen schovala kousek hlouběji. Sedím se zavřenýma očima, někdo by si mohl myslet, že spím, ve skutečnosti si však vyprazdňuji hlavu při vlastní formě meditace, kdy se jen vlákny spojujícími mne s Kyrglinem a Kismet držím při zemi.

Goren - 10. srpna 2008 18:20

soukromá zpráva od Goren pro Statek Poslouchám rozmluvu a hraji si se sekerou. Chci už boj, já naučím ty bastardy co je boj, říkám si v duchu a už si představuji tu bitvu. Po tom co debata utichne si řeknu, že sem se ani nic moc nového nedozvěděl. Vezmu si své věci a vyrážím k místu přespání, cestou si prohlížím statek pohledem bojovníka, jako vždy přemítám jak bych ho dobíjel a bránil. Po chvilce se otočím na človíčka, dojde mi, že něco říkal. Jestli jsem připraven? zeptám se pobaveně, zvednu kladivo a přejedu po něm. Vždy jsem připraven rozsekat pár těch podělaných hlav. Co se týče plánu, tak nevím, řešil bych to, až uvidíme město a nepřátelé, udělám pár kroků před človíčka a pak se otočím a usměji zlomyslným úšklebkem. Vždy to můžeme vzít skrz hlavní bránu, ne?

Arna Luchadora - 18. srpna 2008 19:50

Se zastřeným pohledem vstanu, abych se poklonou rozloučila s čarodějem i králem. Podvědomě pak následuji jednoho ze služebných, nevšímaje si již obrovských svícnů, obrovských zrcadel v překrásných kovaných rámech, ba nevnímám ani cestu, kterou mě vede drobný muž oděný do služebnického stejnokroje vede. Hlavou mi už ani nevrtá skutečnost, že mág má fakticky v moci celé království, včetně chorého krále. Nepřemítám ani o tom, jakou záhadnou chorobou starý muž stoná, zda je zapříčiněna čarodějem, či už se opravdu projevilo stáří. Mé myšlenky se ubírají docela jiným směrem. General Ghull "Silná Paže".. Ghull.. Ty oči.. Ano, tak je to vskutku tak.. Generál Ghull, otec Gearminův! Musí to být tak. Byla by moc velká náhoda, aby se dva severští generálové jmenovali stejně, to je holý nesmysl.. Alespoň někomu zde, v cizím a sic spojeneckém, přesto nepřátelském městě můžeme věřit.. V tom případě ale Gearmin odjel zbytečně.. Bude hledat otce tam, kde jej nemůže nalézt.. Kdybych mu měla jak a kam poslat zprávu.. Lepší by bylo.. vypravím se tam sama. Ano, půjdu pro něj, aby se stihl vrátit dřív, než se sem dostane další z čarodějů. Musím mu povědět o otci i o podivné situaci v hlavním městě. Ale nejdřív potřebuji koupel.. a trošku se prospat..

Pán Jeskyně - 21. září 2008 10:53

V útrobách skalního hradu Gmar Lothu Několik minut vás královští služebníci vedou po rozlehlých sálech Gmarlothského hradu. Jednou dokonce sestoupíte po obrovském točitém schodišti ještě hlouběji do obrovského hradního komplexu. Zde již nejsou místnosti tak velké. Nejsou ani osvětlovány denním světlem odrážejícím se v zrcadlech. Osvětlení zde řeší spousty luceren. Nikomu z vás nemohlo uniknout, že světlo, které vydávají není zcela přirozené. Zřejmě se jedná o nějaké kouzlo, které lucernám poskytuje věčný plamen. Cestujete již užší chodbou - takovou do které by se vedle sebe postavili tři, maximálně čtyři urostlí muži. Po obou stranách míjíte spousty těžkých bytelných dveří, které vedou pravděpodobně do jednotlivých komnat. Při tom se zdá, že samotná chodba nemá konce. Po chvíli docházíte ke křižovatce, na které se dáte doprava. Sejdete několik schodů, když náhle stanete před obrovskou propastí. Jedná se pravděpodobně o jakousi prasklinu ve skále. Není však vidět ani jednoho jejího konce. Přes celou propast vede kamenný můstek osvětlený lucernami. Na druhé straně na vás čeká další obrovská jeskyně. Tato je však jiná, pro vás daleko útulnější. Nepůsobí tak chladně, jako monotóní sály a chodby hradu. Jeskyně je obrovská, neopracovaná. Zůstala taková, jak ji stvořila příroda. Jen podlaha je vyrovnaná a ta tvoří jakési malé náměstí, uprostřed kterého je překrásná fontána zobrazující bájného draka. Jeho tlama míří k nebi a z ní mu vytéká voda. Ta poté ztéká po každém záhybu jeho těla zpět do fontány. Kolem fontány jsou v půlkruhu postaveny menší útulné domky. Architektura je bezesporu elfího stylu, což prokazuje míšení kultur. Gmar Loth byl v dřívějších časech město se smíšeným obyvatelstvem. To však bylo časů, kdy jednotlivé rasy nebyly ve sporech a společné žití nikomu nedělalo příliš velké problémy. Služební vás zavedli do jednoho z domků, jen Leësilla odvedli do jeho soukromého lóže. Uvnitř na vás již čekala velmi příjemná atmosféra. Jedna větší kruhová místnůstka vystlaná koberci, houněmi a polštáři. U stěny zdobený krb a po celém obvodu dveře do jednotlivých pokojů. Podél stěny se také vynuly točité schody do vyššího patra, kde byly zakončeny ochozem. Ve vyšším patře byly po celém obvodu taktéž dveře do jednotlivých komnat. Ze samého vršku místnosti byl spuštěn zvláštní zdobený lustr. Světýlka, která osvětlovala místnost však více připomínala světlušky. Uprostřed místnosi stál nízký stolek, na němž již bylo připraveno nějaké pití a občerstvení, vedle něj postávala vodní dýmka. Královi služebníci vám představili vaše pokoje a jednu společnou umývárnu, poté se až na jednoho všichni odporoučeli. Jen ten jeden ze služebných, jménem Halvir, měl zůstat před vašim domkem a být vám kdykoliv k dispozici.

Pán Jeskyně - 23. září 2008 11:10

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Vyrazili jste ke Gharatě druhého dne brzy ráno. Ač není město odtud již daleko, přechod k němu přes mokřady a skaliska vám zabral celý den. Před brány města jste tedy dorazili se západem slunce. Vysoké věže Gharaty osvětloval rudý kotouč zapadajícího slunce a vrhal tak zlověstné stíny na bojiště před městem. Tento prostor byl vypálený, ušlapaný a zbavený jakéhokoliv porostu. S úklidem svých padlých společníků si orkové nelámali hlavu - nechali je ležet tam, kde je skolily šípy jejich protivníků. Jen kousek za bojištěm stálo ležení skřetů. Bylo postaveno v půlkruhu kolem města, vy jste se z lesa vynořili téměř na okraji ležení. V dálce jste mohli spatřit, že se skřeti snaží ze dřeva postavit katapult. Jejich snahy jsou však spíše úsměvné, neboť celé vozidlo se pravděpodobně rozpadne ještě dříve, než bude dokončeno. O nekvalitní truhlářské práci mezi skřety svědčí i narychlo sestavené beranidlo, které leží uprostřed bojiště - nedojelo ani k bráně. Hradby Gharaty vypadají unaveně a zničeně. Místy zčernalý světlý kámen nasvědčuje o přítomnosti ohně či rozpáleného dehtu, který vojáci lili z hradeb na skřety. Některé kameny v hradbách jsou popraskané, některé odrolené. Části hradeb na samotném vršku jsou stržené. Praděpodobně padly pod náporem těžkých skřetích žebříků. "Ani hnout!" ozvalo se náhle šeptem za vámi. Hlas byl tak chladný, že vás zamrazilo až na zadku. "Kdo jste a co tu chcete? Jste přátelé či nepřátelé?" Ozvalo se znovu. Odvaha vám dovolila se otočit. Spatřili jste skupinku asi deseti mužů v kápích s připravenými luky - nutno podotknout, že se opravdu jedná o lidi, i když jste měli zpočátku obavi, že vás vyhmátli skřeti. "Mluvte. Poroučím vám ve jménu krále Bordesta. Jsme Gharatské přepadové komando zvané Hurgaef'tSaar. Kdo jste vy?"

Goren - 28. září 2008 21:33

soukromá zpráva od Goren pro U Gharty Cesta nám trvá většinu dne, cestu přes mokřady nenávidím, nadávám si pod své rudé vousy a jdu tupě do předu. Uvítal bych zpestření téměř jakéhokoliv typu, to se ovšem nikde neobjevuje. Skaliska jsou pro mě téměř osvobození. Kámen, konečně něco co mi připomíná aspoň vzdáleně domov. Když zahlédnu město zakleji. Tak to vypadá, človíčku, že jsme asi přišli pozdě. Skřeti tu byli dřív a jak to vypadá, užili si to tu, odplivnu si na zem a přejedu rukou po mém kladivu. Aspoň je můžeme všechny pomstít. Co ty na to? ptám se ho, ale v tu chvíli za sebou uslyším promluvit cizí hlas, když se otočím zakleji, již po několikáté. Sakra, mluvíš tak hnusně jak elfové! řeknu trochu víc nahlas, než by se hodilo. Já jsem Goren, ale nechápu co je vám po tom kdo jsem?! řeknu naštvaně, protože mě štve, že mě dokázali chytit nepřipraveného. V kladivu mám ještě nějakou magickou energii z mého posledního souboje, není jí už moc a vyprchává, ale na tyhle by stačila, říkám si a čekám na jedinou záminku, abych kladivo vytáhl.

Shanako - 03. října 2008 15:33
	Procházím pomalu s ostatníma hradem, pořád se mi něco nezdá. Celé je to tu takové divné, neosobní. Jako by to byly jen prázdné místa, kde nikdo nežije. A přitom to je město. Nad propastí se mi trošku rozbuší srdce. Celé místo má tak zajímavou, až mírně děsivou atmosféru. Když nás dovedli do domku a uviděl jsem jídlo a pití, mé srdce zaplesalo. Konečně něco zajímavého.

Pán Jeskyně - 12. října 2008 18:02

Ani jste se nestihli ubytovat, když se ozvalo bouchání na dveře vašeho dočasného útočiště. Dovnitř vešli dva vojáci. Na naleštěných zbrojích se jim odráželi plamínky okolních svící. Meč pohupující se u jejich pasu cinkal o kroužkové košile v rytmu jejich kroků. Tvář jim z části halily vojenské helmy. Právě ty vás zpočátku vyvedly z míry - nepatřily totiř Gmar Lothskému vojsku. Tyto helmy byli typické spíše pro severské armády. Ihned za nimi do místnosti vešla mohutná postava generála Ghulla. "Přátelé,... promluvil hřmotným hlasem a pravicí vám pokynul, abyste se usadili. Ihned poté, si sedl na židli naproti vám. "Omlouvám se, že jsem vám ještě ani nedal čas si odpočinout a omýt ze sebe špínu po dlouhé cestě. Nicméně...jsou jisté náležitosti, které je třeba probrat." Započal Ghull s proslovem. Na židli se ještě zavrtěl a usadil se pohodlně. Z toho je jasné, že jeho řeč zabere pravděpodobně více času, než jste očekávali. "Jistě jste zaregistrovali, že král je neschopen vlády a jakéhokoliv rozhodování o budoucnosti země. Také jste si dozajista všimli, že vládu za něj neformálně převzal jeho čarodějný rádce. Nyní se dostáváme k jádru problému. Já a ostatní generálové máme jisté obavy, že se schyluje ke zradě. Máme strach, že nás čaroděj vydá nepříteli. Že otevře brány a životy nevinných nechá napospas zeleným zrůdám. Říkám vám to, neboť vám důvěřuji. Těm, kterým věří můj syn, důvěřuji také. Hledám ve vás spojence pro nadcházející kritické chvíle. Hledám ve vás oporu a potřebuji vědět, jestli se na vás mohu spolehnout. Potřebuji vědět, zda vám mohu věřit. Musím mít jistotu, že nezradíte svou zemi."

Pán Jeskyně - 12. října 2008 18:08

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Elfy v těchto končinách nehledej příteli trpaslíků. Ti bojují o holý život na jihu země a u Gmar Lothu." Promluvil opět muž, tentokrát však s klidem v hlase. Ztáhnul z hlavy kápi a na jeho ramena se svezly vlasy havraní barvy. Jeho tvář je na pár místech zjizvená, poznamenaná mnoha boji. Ostatní vojáci následovali jeho kroku a také sejmuli kápě. Sotva by mezi nimi někdo hledal elfy, jedná se totiž o statné seveřany. Muž se na krátký okamžik odmlčel a blíže se zadíval na Gearmina. V jeho tváři se objevil výraz plný překvapení. Ihned na to pokleknul na jedno koleno. "Pane! Odpusťte, že jsme vás nepoznali. Nedoufali jsme, že jste ještě naživu. Vojáci! Syn generála Ghulla se vrátil k obraně své země!" Ostatní lučištníci jako jeden muž udeřili pěstmi do svě hrudi a sklopili svůj zrak k zemi. Až nyní jste si mohli všimnout trojice trpaslíků, postávajících pár kroků za vojáky.

Pán Jeskyně - 12. října 2008 18:19

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Dlouhou dobu jsi cestoval po zemi a snažil se plnit svůj trpasličí slib - že budeš chránit slabší. Nadcházejí však temné dny a hrozby z východu je stále větší. Příležitostné boje se skupinkami nepříliš nebezpečných skřetů se proměnily v otevřenou válku. Jsou tomu dva týdny, kdy tě tvé kroky zavedly do Gharathy - severského města ležícího téměř na hranici Duagaru. Právě tehdy město oblehla armáda skřetů. Neustálé útoky zelenokožců se střídají s vašimi výpady, avšak vítězství není v dohlednu ani na jedné straně a boje se táhnou až příliš dlouho. Brzy hrozí, že skřeti vyhladoví Gharathu a tím záskají zásadní převahu. Jsou tomu dva dny, kdy jsi byl převelen k přepadovým komandům Hurgaef'tSaar. Ty se skládají převážně z Gharatských elitních lučištníků podpořených skupinkou ostrých válečníků. Pro tebe byla čest stát se jedním z nich. Každý večer jste prováděli výpady do okrajových ležení skřetů a likvidovali je tak řečeno po troškách. Při dnešním výpadu jste ale narazili na dvojici přátel - člověka a trpaslíka. "Ani hnout! Kdo jste a co tu chcete? Jste přátelé či nepřátelé? Mluvte. Poroučím vám ve jménu krále Bordesta. Jsme Gharatské přepadové komando zvané Hurgaef'tSaar. Kdo jste vy?" promluvil váš velitel k neznámé dvojici. Sakra, mluvíš tak hnusně jak elfové! Já jsem Goren, ale nechápu co je vám po tom kdo jsem?! Odvětil mu přidrzle trpaslík - menší ze dvojice. "Elfy v těchto končinách nehledej příteli trpaslíků. Ti bojují o holý život na jihu země a u Gmar Lothu." Promluvil opět velitel, tentokrát však s klidem v hlase. Ztáhnul z hlavy kápi a na jeho ramena se svezly vlasy havraní barvy. Jeho tvář je na pár místech zjizvená, poznamenaná mnoha boji. Ostatní vojáci následovali jeho kroku a také sejmuli kápě. Velitel se na krátký okamžik odmlčel a blíže se zadíval na člověka - druhého neznámého. Ve velitelově tváři se objevil výraz plný překvapení. Ihned na to pokleknul na jedno koleno. "Pane! Odpusťte, že jsme vás nepoznali. Nedoufali jsme, že jste ještě naživu. Vojáci! Syn generála Ghulla se vrátil k obraně své země!" Ostatní lučištníci jako jeden muž udeřili pěstmi do svě hrudi a sklopili svůj zrak k zemi. Jen ty a další dva trpaslíci z vaší jednotky jste zůstali stát opodál a překvapeně sledovali, co se to vlastně dějě.

Pán Jeskyně - 12. října 2008 18:20
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro MH: Šeptej i Bardukovi.

Pán Jeskyně - 12. října 2008 18:20
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro MH: Šeptej Gorenovi a Gearminovi

Shanako - 16. října 2008 17:40

Když přišel generál společně se dvěma vojáky, nemohl jsem si pomoct od myšlenky, že nás snad nikdy nenechají napokoji. Ovšem když promluvil, zbystřil jsem všechny smysly. Tak nejsem jediný, kterému přijde ten čaroděj divný. Zatímco generál mluví, dívám se po ostatních. Všichni mají zaujaté pohledy. Generál nepřišel opravdu jen tak. Když se dostal k větě o svém synovi, vytřeštil jsem oči: Jeho syn? Generál Ghull ... Ghull... no samozřejmě!!!! Vy jste otec Gearmina? vykřiknu neslušně. Sakra, proč se neovládáš, Shanako? Vstanu a omluvně skloním hlavu: Omlouvám se, generále na výkřik ...

Arna Luchadora - 20. října 2008 12:05

Pečlivě naslouchám generálových slov, snažím se koncentrovat myšlenky na to, co říká, Shanaka po jeho výkřiku zpražím pohledem, spíš se ale divím, že mu spojitost mezi zde přítomným generálem a naším přítelem až doposud unikala. Nějakou dobu ještě mlčím, nehodí se, abych promluvila ihned, je možnost, že generál se odmlčel pouze na chvíli a po odmlce chce pokračovat ve svém proslovu. Když je už nad slunce jasné, že čeká na naši odpověď, uctivě se ukloním, uctivěji, než je pro tuto situaci nezbytně nutné. Na první pohled je evidentní, že můj obdiv a respekt vůči generálovi je silnější, než-li vůči čaroději, ba dokonce samotnému chorému králi. "Pane generále," začnu mluvit pevným hlasem, napřímím se a pohlédnu muži přede mnou přímo do očí, "Vaše omluva je zbytečná, je nám ctí, že jste nás přišel navštívit až sem a vězte, že Vy se od nás zrady nedočkáte. I kdyby mě mučili, stahovali mi kůži za živa po úscích řemíncích a sypali solí, svoji solidaritu vůči Vám zachovám. Muž, který je Vaším synem se vryl do našich srdcí, není možné, aby se tolik odlišoval od vlastního otce, proto i Vy máte mou plnou důveru a oddanost." - znovu se ukloním, snažím se vypadat stále stejně důstojně, avšak vím, že mě mé oči prozradí, nechci, aby si to generál vyložil špatně, proto se rozhodnu pokračovat ve svém proslovu: "Pane Ghulle, mám obavy, že Váš syn je v nebezpečí! Když se od elfů dozvěděl o tom, co se stalo ve Vaší zemi, rozhodl se nás opustit, jel zjistit, co se tam opravdu stalo, jel hledat Vás.." Cítím, že můj hlas ztrácí na pevnosti, i důstojné držení těla opadává a naprosto proti etiketě se ztěžka posadím na nejbližší lavici. "Jel do Gharathy, pane, dovol mi jet za ním, musí vědět, že jste v pořádku.." Odmlčím se, hledím nepřítomným pohledem před sebe, jakoby má duše opustila mé tělo a ocitla se někde opravdu daleko, že jsem stále paní svého těla prozradí jen lehce se otvírající rty a sotva slyšitelná slova, která z nich jedním dechem vyjdou: "A já musím vědět, že je v pořádku on..

Pán Jeskyně - 20. října 2008 20:28

"Nemějte o něj obavy..." promluví opět generál. "Gearmin se o sebe vždy uměl postarat. A abych vás ujistil o jeho bezpečném a brzkém návratu sem...již jsem vyslal jednotku, která ho má dostihnout a přivés zpět. Opravdu o něj nemějte obavy. Mí muži mě budou neustále informovat, jak daleko jsou se svým úkolem. Nyní přejdeme k věci. Potřebuji, abyste mi pomohli získat důkazy o čarodějově zradě. Potřebuji, aby jste mi pomohli ho odtud vystrnadit dříve, než vypukne bitva. Musíme ho připravit o jeho vliv. Plán je takový." generál se na moment odmlčel a nadechl se, než se rozhodl opět pokračovat v rozmluvě. "Čaroděj nedávno absolvoval cestu do kláštera v nedalekých horách. Klášter je jediný v zemi, který je vybaven k vykonávání nejsilnějších vyvolávacích rituálů. Jen v tomto klášteře je možné vyvolat bytosti z nejvyšších sfér. Máme obavy, že o něco takového se čaroděj pokusil. Z kláštera nemáme žádné zprávy a všichni zvědové, kteří tam byli posláni se nevrátili zpět. Musíme vědět, co se v těch místech stalo. Musíme se pokusit najít v klášteře nějaké důkazy o čarodějově zradě. Důvěřuji vašim schopnostem a pevně věřím, že budete schopni nějak pomoci své zemi a že se odtu navrátíte. Bude vám poskytnut jakýkoliv materiál, o který si zažádáte. Řekněte si o jakoukoliv výbavu, jakoukoliv zbraň či zbroj. Mohu vám poskytnout pět svých nejlepších mužů. Navíc...do kláštera vás doprovodí dva průvodci, kterým důvěřuji...nicméně i vůči nim musíte být obezřetní. Odpočiňte si a pošlete pro mě, až budete připraveni vyrazit." generál opět zhluboka vydechl a zvedl své mohutné tělo. Lehkou úklonou se rozloučil a vyrazil ke dveřím. Jeho osobní stráž odešla již uvolněněji s ním.

Pán Jeskyně - 20. října 2008 22:12

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Uplynula již desetiletí od poslední války v císařství Loth Ugmar. Tehdy byla vyhubena téměř celá vaše rasa. Poslední zbytky elfů se uchýlili do provincie Eällas, která byla vašemu národu přidělena císařem. Ani veškerá snaha starších o zachování rasy však nestačila a elfů stále ubývalo. Mladí elfové toužili po pomstě za ztráty svých rodin. Uskupili se v komanda, která přepadávala a vraždila nevinné. Postupem času byla většina z nich vyvražděna nebo popravena. Jiní elfové netoužili po návratu do své země. Přišli o své nejbližší a jejich cesta tak nabrala jiného směru. Stali se z nich lovci, stopaři - přizpůsobili se životu v lidské společnosti. Jedním z nich si byla i ty. Jsou tomu již čtyři roky, kdy jsi nastoupila jako stopařka v Gmar Lothu. Postupem času ses vypracovala až na pozici jedné z nejlepších císařských stopařek. Práci ti zadávají jen ti nejvyšší ze společnosti. Dokonce jsi plnila i několik zakázek pro samotného císaře. A ne za malý peníz. Před dvěma měsíci se však cosi změnilo. Císař začal stárnout a onemocněl. Slábne a na moci získal jeho rádce - čaroděj. Prakticky se ujal vlády on a císař se stal jeho loutkou. Avšak málokdo se odváží tuto domněnku vyslovit nahlas. Před dvěmi týdny zasáhla zemi další rána. Na východu se objevila hrozba. Během několika dní skřeti oblehli veškeré pevnosti na východu. Mag Naroth padl během několika hodin. Skřetí linii se podařilo zastavit až na hranicích pevností Degar Dur a Godar Dur, ale ani ty se dlouho neudrží. Orkové - skřetí spojenci, zaútočili na Ugmaroth - město na jihu země, další skřetí jednotky dobily severní provincii Duagar. Po cestě smetli město Ligard a stále obléhají Gharathu. Je jen otázkou času, než prorazí a zaútočí na Gmar Loth - hlavní město, které je jejich cílem. Císařství volá o pomoc. Před týdnem dorazily do Gmar Lothu poslední zbytky duagarských legií, které přežily útok na svou provincii. Trpaslíci z města Obrosmrt přislíbily pomoc, ale nikdo zatím nedorazil. Armáda z království Gaddun je již na cestě, ale nedorazí včas. Dnes ráno dorazili tví soukmenovci. Elfové z Eällasu pod vedením prince Leësilla. S nimi dorazili údajní hrdinové, kteří zachránili jižné Ugmaroth a odrazili útok. Ještě je nějaká naděje. Není náhoda, že si dostala další úkol. Hrdiny z Ugmarothu máš zavést do kláštera v horách Grothifearth. Bylo ti řečeno, že jsou ubytováni v podzemí Gmar Lothského hradu - v elfích zahradách. Pokud chceš, máš možnost se s nimi seznámit a představit se. Stačí říct komukoliv ze služebnictva a ti tě k nim zavedou. Nebo si můžeš nakoupit potřebnou výbavu, než bude ten pravý čas vydat se na cestu.

Shanako - 23. října 2008 17:58

Když generál domluví, povstanu a promluvím. Pane, můžu vás ujistit, že ode mne se též zrady nedočkáte. Můžete se na mne spolehnout. Mírně se ukloním a pokračuji v řeči. Mohu vám říct, že čaroděj na mě nepůsobil příjemně, cítil jsem z něj zradu. Teď díky vašim slovům vím, že mé obavy nebyly neoprávněné. Pokusíme se pomoci jak nejvíc to půjde. Ukloním se opět a sednu si. No, to bude ještě legrace. Další čaroděj, o kterého se musíme postarat.

Pán Jeskyně - 23. října 2008 21:57

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Tvé zlodějské řemeslo po poslední velké válce v zemi zažilo zlaté časy. Mnoho vesnic zůstalo opuštěných a pro zloděje a pašeráky tak byla všude k dispozici spousta různých materiálů k obchodování. Naopak nedostatek surovin ve velkých městech způsobil mezi obyvateli zájem o zkupování i kradených předmětů, či věcí s nejasným původem. Dá se říci, že během předchozích šedesáti let bylo pro tvé řemeslo velmi snadné se uživit. Většina z těch chytřejších a bohatších zlodějů, se v současnosti pohybuje v politické nebo obchodní sféře. Zlodějíčci, kteří ještě před válkou měli "holé zadky", nyní mají plné truhly zlaťáků a žijí si jak prasata v žitě. Nikdo ale nepočítal s další válkou, která právě vypukla. Jsou tomu asi dva měsíce, kdy se objevily první zvjesti o blížící se hrozbě z východu. Tehdy tomu ještě nikdo nevěnoval přílišnou pozornost, ale dnes? Obyvatelstvo se tísní ve velkých opevněných tvrzích a malé vesnice na východu země jsou opuštěné. A zemí se žene hrozba v podobě spojených armád skřetů a orků. Pevnost Mag Naroth na východě byla dobyta před dvěma týdny. Pevnosti Degar Dur a Godar Dur, které brání východní úžiny se již brání z posledních sil a nebude trvat dlouho než padnou. Severní provincie Duagar padla. Traduje se, že duagarští jsou nejlepší válečníci v zemi a stejně se nedokázali ubránit. Poslední zbytky duagarských vojsk nyní brání Gharathu před postupem skřetů. Jižní Ugmaroth byl taktéž obléhán, ten se ale nakonec ubránil a odrazil tak orkská vojska. Ty se nyní nacházíš v hlavním městě země - Gmar Lothu. Zde se většina obyvatel zatím cítí v bezpečí, ale již za pár dní může být všechno jinak. Císařství je pod velkým tlakem a je jen otázkou času, než budou všechna města v plamenech. Dnes ráno do Gmar Lothu dorazila elfí vojska, která mají pomoci v nadcházejícím boji. Doslechl ses, že s nimi dorazila skupinka, kterou lidé nazývají "Ugmarothští hrdinové". Právě ti údajně odrazili útok orků na Ugmaroth. Také jsi slyšel zvěsti, že brzy mají hrdinové vyrazit k jednomu klášteru. Nevíš z jakého důvodu, ale držet se jich by pro tebe možná mohlo znamenat prožít nějaké dobrodružství, nebo si alespoň namastit kapsy. Nějaké povyražení bys určitě uvítal, vzhledem k tomu, že obyvatelstvo města již není o co okrádat.

Ohonamochi - 23. října 2008 22:11

Celé rozmluvě jen beze slova a se zatajeným dechem naslouchám. Teprve když generál odejde, zhluboka a úlevně vydechnu. "Možná bychom si měli odpočinout, než nás navštíví další ozbrojenec a dovede nám našeho průvodce. Ten nás pak určitě hned požene na cestu. Musí nám stačit alespoň pár hodin odpočinku." Povím přátelům a přesunu se k houni povalující se na zemi. Ztěžka pak na ní dolehnu a založím si ruce pod hlavou. "Začíná se mi z toho všeho točit hlava kolem...z potulnýho hraničáře je teď země někdo, na koho všichni až moc spoléhají. Už aby bylo všechno u konce a já se mohl věnovat tomu, čemu dřív...toulkám světem."

Pán Jeskyně - 23. října 2008 22:18
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro MH: V homepage najdeš mapu, doporučuju ti s ní spolupracovat :) Je to dobré pro orientaci ;) Jinak zatím hraj šeptem se mnou....zanedlouho se tě pokusím připojit k jedné z hrajících skupin.

Dark Hunter - 24. října 2008 12:04
	soukromá zpráva od Dark Hunter pro Mám napsat, že se různě flákám po pevnosti atd.... nemo se nějak pokusit dostat se k družině, kterou tvoří hrdinové?

Gearmin dar' Ghull - 24. října 2008 12:08

soukromá zpráva od Gearmin dar' Ghull pro "Nechte prosím těch formalit veliteli. Jak je na tom Gharatha a kde je můj otec? Na Gmar Loth se valí obrovská armáda a jistě bude potřeba naší pomoci. Musíme zde co nejdříve vybojovat vítězství a vydat se na jih." Promluvím po krátkém mlčení a nevěřícném hledění na klečící a klanějící se jednotku vojáků. Napětí, které proudilo celým mým tělem je náhle pryč, mezi svými se cítím o mnoho lépe. "Veliteli, tento trpaslík je můj přítel Goren. Doufám, že s ním bude zacházeno dobře. Jeho síla se nám v nadcházejícím boji může velmi hodit." Dodám ještě k vojákovi, než se otočím na Gorena. "Trpaslíku....jdeš se mnou bojovat za severní říši, za Duagar a Gharatské obyvatelstvo, nebo se vydáš vlastní cestou hledat svůj osud? Těch pár dní na cestách z nás možná udělalo přátele a tvé schopnosti by se mi po mém boku velmi hodily. A jak tak koukám..." zahledím se k trpaslíkům postávajícím opodál se skupinou vojáků. "...najdeš zde i své soukmenovce. Vaše skupinka bude v boji dozajista nanejvýš obávaná."

Gearmin dar' Ghull - 24. října 2008 12:08

soukromá zpráva od Gearmin dar' Ghull pro "Nechte prosím těch formalit veliteli. Jak je na tom Gharatha a kde je můj otec? Na Gmar Loth se valí obrovská armáda a jistě bude potřeba naší pomoci. Musíme zde co nejdříve vybojovat vítězství a vydat se na jih." Promluvím po krátkém mlčení a nevěřícném hledění na klečící a klanějící se jednotku vojáků. Napětí, které proudilo celým mým tělem je náhle pryč, mezi svými se cítím o mnoho lépe. "Veliteli, tento trpaslík je můj přítel Goren. Doufám, že s ním bude zacházeno dobře. Jeho síla se nám v nadcházejícím boji může velmi hodit." Dodám ještě k vojákovi, než se otočím na Gorena. "Trpaslíku....jdeš se mnou bojovat za severní říši, za Duagar a Gharatské obyvatelstvo, nebo se vydáš vlastní cestou hledat svůj osud? Těch pár dní na cestách z nás možná udělalo přátele a tvé schopnosti by se mi po mém boku velmi hodily. A jak tak koukám..." zahledím se k trpaslíkům postávajícím opodál se skupinou vojáků. "...najdeš zde i své soukmenovce. Vaše skupinka bude v boji dozajista nanejvýš obávaná."

Ettelëa L´Querrestalo - 24. října 2008 15:59

soukromá zpráva od Ettelëa L´Querrestalo pro Sedím v hradní hospodě a usrkávám si piva. Je čas zjistit, kdo jsou ti hrdinové z Ugmarothu... Na tváři se mi objeví úsměv. Vedle polo vypitého piva položím zlatou minci, zvednu se a vyrazím k hradu. Cestu už dobře znám. Míjím různé obchůdky se zeleninou, ovocem, pečivem... Procházím i kolem koželužských obchodů, obchodů se zbraněmi. Všechno vybavení mám a nic nepotřebuji.Alespoň zatím ne. Dorazím k hradu... Zabouchám na masivní dřevěné dveře. Otevře mi nějaký starší muž. Neviděla jsem ho už někde? Nevím. Zdá se, že ne. Jsem Erenee. Králova stopařka. Doveďte mě k družině, jenž přišla z Ugmarothu Představíme se...

Яєnєgado kilian - 24. října 2008 17:04

Tato skutečnost Akáťana rozhodně nepotěšila. Politika ho nikdy nezajímala a převratu se chtěl za každou cenu vyhnout. Nedal na sobě však nic znát. Cítil, že se od něho čeká reakce na to, co již bylo řečeno. Přemýšlel jak by nejlépe ostatním vyjádřil své stanovisko. Nakonec se rozhodl po vzoru svých mistrů k hlukobému zahřímání s pokývnutím. Dále již ostatnímu nevěnoval tak velkou pozornost a nechal své myšlenky, aby se rozletěly krajinou neomezenou rychlostí daleko k jeho sluncem ozářené domovině. V duchu si posteskl. Cesta vedoucí k poklidnému cíli bude ještě velmi dlouhá.

Dark Hunter - 27. října 2008 11:44
	soukromá zpráva od Dark Hunter pro Procházim se městskými ulicemi a přemýšlím o tom jak bych se mohl dostat k družině hrdinů.Pak mně něco napadlo. Vydám se k bráně hradu a promluvim si ze strážnýma.Když mně nepustí tak mám eště jeden plán. vydám se na cestu k bráně a cestou nenápadně okrádám lidi u, kterých uvidim něco cenného.

Pán Jeskyně - 29. října 2008 23:42
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Když dojdeš k bráně, vidíš zrovna u ní stojící elfku vybavující se se strážným. " Jsem Erenee. Králova stopařka. Doveďte mě k družině, jenž přišla z Ugmarothu" promluví elfka líbezným hlasem k vojákovi. Ten se lehce pokloní a odpoví jí. "Následujte mě, má paní." Brána se začne pomalu otevírat a dvojice vchází dovnitř.

Pán Jeskyně - 29. října 2008 23:52

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Následujte mě, má paní." Odpoví ti postarší voják oblečený v kroužkové košili s císařským erbem. Dlouho šedivé vlasy mu vyčnívají zpod plechové přilbice a proplétají se kroužky na ramenou. U pasu se muži pohupuje meč, který je pravděpodobně ještě starší než jeho nositel. Voják otevře bránu, aby si mohla projít. Poté tě vede masivní širokou chodbou dále do útrob hradu zapuštěného v horském masivu. Procházíte několika obrovskými sály, v jejichž architektuře se odráží sloh nejen lidí, ale i elfů, trpaslíků a jiných starších ras. Kámen je naprosto bravůrně opracován. Koše na pochodně jsou mistrně opracovány a mramorová podlaha je zdobena rytinami s motivy válek a proslulých soubojů. Z jednoho sálu sejdete po točitém schodišti dolů. Zdejší prostory připomínají již více jeskyni, kterou celý hrad ve skutečnosti je. Po chvíli docházíte ke křižovatce, na které se dáte doprava. Sejdete několik schodů, když náhle stanete před obrovskou propastí. Jedná se pravděpodobně o jakousi prasklinu ve skále. Není však vidět ani jednoho jejího konce. Přes celou propast vede kamenný můstek osvětlený lucernami. Na druhé straně na tebe čeká další obrovská jeskyně. Tato je však jiná, pro tebe daleko útulnější. Nepůsobí tak chladně, jako monotóní sály a chodby hradu. Jeskyně je obrovská, neopracovaná. Zůstala taková, jak ji stvořila příroda. Jen podlaha je vyrovnaná a ta tvoří jakési malé náměstí, uprostřed kterého je překrásná fontána zobrazující bájného draka. Jeho tlama míří k nebi a z ní mu vytéká voda. Ta poté ztéká po každém záhybu jeho těla zpět do fontány. Kolem fontány jsou v půlkruhu postaveny menší útulné domky. Architektura je bezesporu elfího stylu, což také prokazuje míšení kultur v celém areálu. Gmar Loth byl v dřívějších časech město se smíšeným obyvatelstvem. To však bylo časů, kdy jednotlivé rasy nebyly ve sporech a společné žití nikomu nedělalo příliš velké problémy. Voják tě dovedl až doprostřed náměstí. Ukázal na domek, kde jsou ubytovaní ugmarothští hrdinové a s úklonami se s tebou rozloučil.

Ettelëa L´Querrestalo - 12. prosince 2008 15:04

soukromá zpráva od Ettelëa L´Querrestalo pro Když procházím kolem vojáka a věnuji mu mírný úsměv a vydám se za ním. Procházíme sály, tak známými sály. Pak ale sejdeme po točitém schodišti. Dál až ke kamenému mostu. Odhodlaně ho přejdu a dojdeme až na náměstí.. Děkuji. řeknu jen vojákovi a vydám se k domu, na který ukazoval. Chvíli tam jen tak stojím, ale pak seberu všechnu svou odvahu a zaťukám na dveře.

Pán Jeskyně - 15. prosince 2008 12:47

Nastalé ticho a klid netrvá dlouho. Již jste si zvykli, že dveře se v místě vašeho nynějšího přechodného bydliště zrovna netrhnou. Po odchodu generála uběhly sotva čtyři hodiny a ozvalo se další klepání na vaše dveře. Nyní ale nikdo nevchází. Možná je váš další návštěvník zdvořilejší než generálova eskorta. Narozdíl od vojáků klepající vyčkává na vyzvání, že může vstoupit. Když otevřete, spatříte ve dveřích mladou a krásnou elfku. Soudě podle jejího odění, výbavy a vzhledu jí můžete odhadnout jako lovkyni či stopařku. Můžete se snad domnívat, že se jedná o průvodce, který vám byl přislíben k vaší další cestě. Tyto domněnky by však mohli být předčasné, proto vyčkáváte než elfka Ettelëa promluví.

Dark Hunter - 15. prosince 2008 16:56
	soukromá zpráva od Dark Hunter pro Koukám se na vybavující elfku.Po chvilce co vejde s nějakýma mužema dovnitř dojdu k bráně.vejdu dovnitř a pořádně se rozhlédnu kolem sebe. Snad tu budou nějaký boháči abych se mohl uživit už jsem dlouho nikoho neokradl a moc mi to chybí. Pomyslím si a ušklíbnu se.

Ettelëa L´Querrestalo - 28. prosince 2008 10:44
	Takže...Dobrý den. Mé jméno je Ettelëa. Povedu vás do kláštera v Grothifearthských horách. Samozřejmě chápu, že si potřebujete po dlouhé cestě sem odpočinouti a tak vyrazíme na cesty zítra... Den by vám k nabráni sil měl stačit... Prohrábnu si rukou vlasy. Nějaké otázky? Pohledem přejedu místnost...

Яєnєgado kilian - 03. ledna 2009 10:32

Kilian byl ponořený do svých myšlenek, když ho z nich vytrhlo klepání. Ihned zmobilizoval reflefy a soustředil je na bitelné dveře, ale nic se nedělo, když už tricho trvá příliš dlouho tak Arna vyzve neznámou osobu nebo osoby, aby vstoupily do místnosti. Konečně se pomalu otevřou a do místnosti vstoupí ladným krokem mladá elfka. Akáťan si jí pohledem změří a na její pozdrav odpoví kývnutím a pak už poslouchá její stručnou řeč. Když domluví ujme se po vteřině ticha slova. Renegado kilian z Akácie představí se a pokračuje Den by nám měl všem myslím bohatě stačit. Zajímalo by mně snad jen, jak je klášter vzdálen a jestli můžem po cestě očekávat nějaká "překvapení"

Shanako - 05. ledna 2009 18:30

Užívám si pohodlí a odpočínku v křesle, když se ozve zaklepání. Ať už nás nechají napokoji, člověk si snad nikdy neodpočine. Když vejde elfka, zpozorním. Člověk už nikdy neví co si má myslet. Nemám rád překvapení v takovéto době. Když se představil Kilian, povstal jsem a podal ruku. Těší mě, Shanako. Souhlasím s Renegadem, den nám bude pro načerpání sil stačit. Lehce se usměji a usednu zpět do svého křesla. Tak a celý den se nezvednu. Budu jen sedět.

Arna Luchadora - 05. ledna 2009 19:28

Když generál odešel a Halvir odvedl dvě služebné, které mi za jeho asistence připravily koupel, ponořila jsem se do myšlenek až po bradu, stejně jako do vřelé, bylinami provoněné vody. Překvapení, že i služební zde mají své hodnosti rychle odnesl proud a myslí mi pluly představy nadcházejícího dne. Je-li vskutku cesta do kláštera tak důležitá a tajná, proč si generál vybral nás? Bojí se snad, že by mohli zradit i jeho nejvěrnější? Co tedy průvodce, který nám bude přidělen.. Může být i on zrádce? Budu si na toho muže muset dávat pozor.. Zahloubaná do myšlenek jsem se v oděvu, který mi jedna ze služebných připravila, přesunula dolů k přátelům.. Houně a polštáře byli měkounké a daly tak příjemně odpočinout tělu, namoženému a otlačenému po tolika dnech v sedle. Oheň v krbu bezstarostně poskakoval a brzy vyhřál celou místnost. Navzdory příjemné atmosféře nikdo dlouhou dobu nepromluvil. Všichni byli obklopeni vlastními starostmi, obavami a snad vzpomínkami. Zaklepání, které se ozvalo mě nijak nevyvedlo z míry.. Snad jsem jej očekávala, snad jsem si již zvykla na neohlášené návštěvy, proto jen lehce pootočím hlavu a vyzvu neznámého ke vstupu. Než se stačím postavit, upravit si oděv a proklít toho, kdo utkal látku jako pavoučí síť, zjistím, že jsem téměř jediná, kdo se ještě nepředstavil. "Arna." - představím se, skrývajíc údiv. Tak tedy ne na muže, ale na ženu si budu muset dávat pozor.. - bleske mi hlavou. Pořád lepší, Kilian vypadá, že mu vypadnou oči z důlků.. Inu, není divu, tahle Ettelëa se jinak neliší od ostatních elfek, pěkná, drobounká, bezbranně působící dívka. Vypadá mile, snad není zrádce, jen nerada bych jí nějakým způsobem ubližovala "Nepříjde-li za námi další eskorta, bude stačit i půl dne.." - zpečetím svá slova úsměvem, aby nevyzněla jinak, než měla. "Vyrazíme za úsvitu?"

Ettelëa L´Querrestalo - 09. ledna 2009 20:33
	Ano, vyrazíme za úsvitu... Cesta by měla bez potíží trvat půl dne a takové potíže v časech války čekat samozřejmě musíme... Dokončí a zase se rozhlédne po družině Jestli tohle jsou ti hrdinové, měli bychom se bát o přežití Stojím rovně a snažím se vypadat mile... na tváři mi pohrává mírný úsměv... čekám, jestli nemají nějaké další dotazy...

Pán Jeskyně - 12. ledna 2009 11:33

Slunce se pomalu posunulo daleko za obzor. Jen malý oblouček pronikavého svitu osvětloval planiny ležící před Gmar Lothem. Snad jakoby pruh světla značil cestu pekelným hrůzám, které se chystají město spolknout. Svit ustupujícího slunce ozařoval ještě také poslední věž gmarlothské citadely. Ale i ta nakonec upadla do tmy a celou zemi pohltila noc. Snad jako by se vám všem zdálo, že všude slyšíte křik, volání nebohých dětí o pomoc, vití vlků, skřeky skřetů a hrdelní pazvuky orků. Klid města vás až nyní nutí vzpomínat na všechny hrůzy, které jste prožili. V určitých chvílích jste rozhodnuti, že se na tyto války, které vám nenáleží, vykašlete a utečete daleko na západ. Avšak strach, že vás budou strašit mrtví, které jste od smrti možná mohli zachránit, je silnější a rychle vás přesvědčí, že zítřejší výprava je teď to nejduležitější. Psychicky se na ni připravit, vymyslet taktiku v případě, že narazíte na odpor - tím se většina z vás zabývá, než myšlenky utlumí spánek. Probouzí vás až nezvyklý chlad. Celý hradní komplex je v jednom shonu. Něco se začalo dít. Děsíte se chvíle, kdy výjdete ven a před hradní zdí uvidíte zástupy vašich nepřátel. Nyní je ale čas vyrazit. Vaše koně na vás již čekají u jižní brány, jak jste se ještě včera všichni stačili domluvit, než jste se rozešli do svých lóží. Stejně tak zbrojnice vám jsou otevřené, jak vám slíbil generál Ghull. Na cestu si s sebou můžete vzít jakékoliv vybavení. Tu nejdůležitější část výbavy však musí každý najít ve svém vlastním srdci...odvahu...

Shanako - 16. ledna 2009 13:24

Ulehl jsem do lože, ovšem spánek nepřichází. Je to možná nervozita před zítřejší výpravou, možná je to tím, že mám konečně čas a klid přemýšlet, zhodnotit vše co se stalo. Z čaroděje, který tají kdo je a vysedává mezi prostými v krčmě se ze mě stal "zachránce". Strašná představa. Až to všechno skončí, vychutnám si tolik medovin, kolik zabiju nepřátel. Spánek nepřichází, vstanu a přecházím po pokoji. Nic. Soustředím se na holé zdi. Tolik toho zažily. Nikdy ovšem nepromluví.... nepromluví ... Z ničeho nic je světlo, a já ležím na posteli. Tak já opravdu usnul? Už je ráno ... no, Shanako, ustroj se, čeká tě cesta. říkám si nahlas. Došel jsem do jídelny, najedl se a vyšel ven. Cítím nervozitu. Beze slova si stoupnu ke svému koni a pohladím ho. Tak dneska nás čeká cesta. Doufám, že jsi se taky vyspal dobře. pošeptám koni a čekám na ostatní.

Arna Luchadora - 16. ledna 2009 14:32

Ostrá záře hrozí vypálit mi oči. Teplo a chlad se střídají rychle jako země a vzduch, na dětských houpačkách. Mokré pramínky vlasů olizují mou šíji jako jedovatí hadi, hledající nejvhodnější místo k zakousnutí, bubnující tepnu, teplou krev, až konečně najdou a zakousnou se. Krev. Stéká mi teď ze dvou úzkých děr na šíji, jakoby upír, démon noci navštívil mou síň, nemaje žízeň, jen chuť ublížit, vidět umírat a zabít. Krev stéká po klíční kosti, hřeje mě a mrazí, ztrácím sílu, meč je stále těžší, hlava se točí, tělo strácí v nohách oporu, ty se jen hloupě snaží udržet rovnováhu. Ostrá bolest v zádech vystupující pod srdcem. Rudá zář mi nedovolí vzhlédnout, meč protíná vzduch, další krev stéká mi zpod srdce na stehno a dál, jako hustá lepkavá hmota kape na zem, kde se mísí s prachem a hlínou. Krev, která vytéká z rány pod srdcem. Šíp našel cíl, splnil svůj úděl. Teplo a chlad. Oslepující zář. Meč poklesá, však ruka jej drží křečovitě dál. Nohy se podlamují v kolenou, teď klečím v kaluži krve, která se stále zvětšuje, krví zbrocené vlasy usychají na tváři, lepí se a pálí, však mráz třese mým tělem a nedovolí spát. Spát. Chci spát dál, ale tělo se zmítá, znovu nabírá síly. Tenký paprsek měsíčního světla ozařuje zrovna probuzenou tvář, pálí do očí. Vlasy promočené potem olizují mou šíji jako jedovatí hadi. Byl to jen sen, avšak vzduch je stále hustý, ta pachuť se lepí na jazyku a nedovolí dýchat. Zatuchlý pach leze nosními dírkami, až do mozku a svírá, nepříjemně dusí vše, kam se dostane. Svírá hrdlo i hrudník. Ve vzduchu něco visí. Zrada a smrt. Když se ráno probudím, cítím se již mnohem lépe. Stále je tu ten pocit, ale je tu i jiný. Odhodlanost a víra. Bohové mě nenechají zemřít dřív, než dokážu splnit svůj úděl. A poté mi smrt nepřinese nic jiného, než další život. Opláchnu si obličej, ustrojím se a vyjdu ze své komnaty vstříc dalšímu osudu. Na jídlo nemám ani pomyšlení, přesto do sebe nasoukám alespoň pár soust a něco málo sbalím i na cestu. Když pak dorazím do stájí, spatřím Shanaka. "Dobré ráno příteli. Jaká byla noc?" - táži se, zatím co vyhledám svého koně.

Яєnєgado kilian - 26. ledna 2009 13:56

Mnoho věcí se změnilo a kilian o tom teď musel přemýšlet a i když upadl do hlubokého spánku myšlenky mu letěly hlavou jako by se ocitl na pomezí mezi sněním a bděním. Teď už nešlo jen o jeho soukromý boj za dobro, ne měli ho za hrdinu a očekávali že s ostatními přinese rozhodující převahu v boji skřetům. Uvědomoval si jakou zodpovědnost teď s přáteli má na svých bedrech a i když udělá co bude v jeho moci, nebyl si teď jistý zdali to bude stačit. Příliš mnoho myšlenek... Nakonec však i jeho opustily a s práznou hlavou zbytek noci nechaly odpočívat. Ráno ho probral intenzivní pruh světla, který jako meč sekal přes jeho obličej. Rychle vstal a vydal posnídat s vojáky. Jeho chuť k jídlu byla veliká a pořádně se posilnit nebylo od věci. Očekával, že v klášteře svedou nelehký boj, který nejspíš nebude jen fyzické povahy. Ve stájích už vidím své dva druhy, jak sedlají své koně. Zdravím je pokynutím. Připraveni na cestu do hor? Jako bych už předem znal odpověď a v duchu se usměju.

Ohonamochi - 14. února 2009 19:15

Noc byla temnější než kdykoliv předtím. Ve vzduchu visela smrt a utrpení. Všudypřítomné stíny mi nedaly spát a nutily mne přemýšlet nad hrůzami, které jsem zažil na jihu. Vidina dalších takových chvil, které nás ještě v budoucnu čekají mi nahání husí kůži. I přes veškeré obavy se mi podařilo nakonec usnout. Probuzení bylo chladné a mráz se mi zabodával až do samotného morku kostí. Zatuhlá záda a nepříjemná pachuť v ústech nenasvědčovala o dobrém spánku. Celý rozlámaný a unavený se vyškrábu z lůžka, přichystám veškeré své vybavení a obléknu se. Po krátké snídani obsahující jen několik soust pečiva a hltů čerstvé vody, vyzvednu z pokoje veškerou svou výstroj a vydám se hradním komplexem ke stájím. Když se približuji k místu setkání, již z dálky vidím, že naše výprava je kompletní až na naši průvodkyni. Vidina tváří mých přátel a členů naší povedené družiny mi na malý okamžik vžene úsměv na tvář. "Dobré ráno vám přeju, přátelé. Dnes je krásný den na jednu malou výpravu a zabití několika skřetů, co říkáte?" Prohodím ke skupince a na tváři ještě na moment vykouzlím svůj úsměv.

Ettelëa L´Querrestalo - 16. února 2009 20:31

Den se pomalu ale jistě chýlí ke konci... zlatavý kotouč mizí za obzorem... pomalu přejdu k posteli a lehnu si... zítřejší den bude dlouhý... opravdu dlouhý... pomyslím si a zavřu oči... spánek se ani po dvaceti minutách nechce dostavit... leží to na mě.... stačí je jen bez úhony dovést tam, kam mám... hlavou mi víří neklidné myšlenky, které nakonec utlumí očekávaný spánek... ... Probouzím se docela brzy... ani si nevzpomínám, kdy jsem usnula... zvednu se z postele, obleču se a připravím na výpravu... Má další cesta vede do stájí.. osedlám si koně a vyrazím k jižní bráně, kde, jak doufám, jsou již připraveni naši hrdinové...

Pán Jeskyně - 18. února 2009 23:08

Slunce bylo již vysoko nad obzorem, když jste jižní branou opustili Gmar Loth a vyrazili na západ. Slunce dnes příliš nepálilo, ani v horách nefoukal příliš chladný vítr. Jen lehounký větřík se vám opíral do zad a hnal vás tak o něco rychleji kupředu k vašemu cíli. Kolem vás se ještě stále zelenaly stromy a keře a vaše srdce stále zžíral pocit, že veškerá tato přírodní krása možná v nadcházejících dnech zmizí v záplavě ohňů, při střetech skřetů a vojáků ze západu. Možná...doufejme...se podaří tuto hrozbu odrazit již u Gmarlothských bran a jak tato země, tak další země na západě budou zachráněny před zničením a pádem. Na krajinu dopadl stín stejně rychle jako únava na vás i vaše koně. Povzbuzením pro vás byla nepříliš vzdálená světla od čarodějnické državy, ke které máte namířeno. Jak vaše průvodkyně slíbila, než padla noc, stihli jste dorazit k vašemu cíli. Nepříliš povzbuzující pro vás však bylo, když jste se přiblížili více a zjistili, že světla, ke kterým máte namířeno jsou možná až příliš ostrá a ozařují široké okolí. Na vaši mysl začaly padat hrůzné myšlenky, že je věž a vesnice pod ní již v plamenech. Možná proto jste zrychlili krok. Vaše nejčernější obavy se vyplnili, když jste dojeli na okraj lesa. V dálce, na vyšší skalce se tyčí bílá vysoká věž. Kolem ní rozestavěné domy a chatrče jsou již z větší části v plamenech a od celé usedlosti se valí ve tmě téměř nespatřitelný hustý černý dým. Zvláštní na celé situaci je, že není slyšet žádný křík...jako by vše v okolí již zemřelo...

Shanako - 22. února 2009 22:42

Jedu s ostatními na svém koni a rozhlížím se po okolí. Lehounký větřík mi ovívá obličej. Není nepříjemný, naopak. Ovšem po skoro probdělé noci mi není do hovoru. A je to tu zase. Dobrodružství pokračuje. Následujeme naši průvodkyni jako tupé stádo ovcí svého pastýře. Můžeme jen doufat a věřit, že se na nás nechystá žádná bouda. Lehce zpomalím koně a čekám, až ke mě dojede Arna. Když je u mě, lehce se nakloním a pronesu potichu aby slyšela jen ona. Nemám dobrý pocit. Dávejme si pozor dořeknu ukážu před sebe. Doufám, že Arna pochopila co myslím.. Pokračuji mlčky ve své cestě. Na kraji lesa se jedny z mých obav potvrzují. Plameny. Oheň. A Zlověsté ticho. A sakra...

Яєnєgado kilian - 23. února 2009 17:59

Držím se ve formaci po pravé straně, přitom si všímám okolí, hledám potenciální nástrahy, sleduji každé zavíření vzduchu či jen pohyb větvičky. Je podivný klid což na mi na klidu na přidává natož pak když obloha potemní. Zlé znamení. Začínám přemýšlet o tom co všechno nás může v chrámu čekat a temná magie, která je horší než ten nejsilnější válečník. Se zataženou oblohou se i ochlazuje, pomalu už přemýělím že přes sebe přehodím vestu, když si při pohledu na údolí a svah v plamenech uvědomím, že se dneska ještě nejspíš ohřeju víc než je zdrávo. Grrr, jedem zas pozdě! Prohodím rozčileně, je to problém který válečníka provází celý život. Muselo by se to stát kdyby.... Ale na myšlenky co by kdyby teď není čas, ten kdo způsobil tuhle spoušť bude minimálně tak mocný jako Aladar tenkrát na tom poli, ne-li víc. A oni se s ním budou muset utkat, v sázce je mnoho

Arna Luchadora - 23. února 2009 23:00

Celou cestu ujedeme téměř beze slova, každý pohroužený do vlastních myšlenek. Mírný chlad, zdá se, nikomu nevadí, spíše naopak udržuje smysly v pozoru. Z přemýšlení mě vytrhne až Shanako, který se evidentně schválně počkal na mou přítomnost, aby tak se mnou utvořil pomyslný zadní voj. "Vypadá to příteli, že přemýšlíme stejně. Nepřátelé jsou dnes všude.." - odpovím mu a zahledím se do dáli na oranžovorudou záři, "A dnes jimi budeme obklopeni ze všech stran, zdá se.. Inu, co s tím jiného, než jet jim vstříc.." - dodám s mírně skeptickým tónem a pobídnu svého oře mírným kopnutím do slabin.

Ohonamochi - 27. února 2009 17:45

"Zplozenci pekel...nic jim není svaté..." Pronesu tiše do vzduchu spíše jen sám pro sebe. Můj kůň netrpělivě přešlapuje a ani já nedokážu klidně sedět v sedle. S nataženým krkem se snažím v dáli zahlédnout alespoň nějaký pohyb. Když si ani po několikátém pokusu ničeho nevšimnu, odvážu svůj luk od postroje mého koně a netrpělivě ho pevně sevřu v dlani. "Je čas jim uštědřit další bolestivou ránu. Na jihu jsme jim v ulicích města pobili celý pluk, skupinka která vypálila tuhle vesnici nám nemůže nijak ublížit. My jsme váš postrach!" Vykřiknu poslední větu již téměř fanaticky se zlověstným pohledem, upřeným k hořícím stavením. "Pojeďmě setnout pár skřetích hlav!" dodám si ještě trochu odvahy a pobídnu svého koně k mírnému poklusu směrem k místu, kde se v brzké době odehraje náš další, doufejme že opět vítězný, boj.

Pán Jeskyně - 08. března 2009 18:49

Náhle se ozvala ohlušující rána a další z domků se v záplavě rudých plamenů sesunul k zemi. Dým proudící k nebi ještě o trochu zčernal, aby vás možná odradil od cesty k tomuto místu. Zhoustlý vzduch proťal další nepříjemný zvuk. Tentokrát to nebyl výbuch či cokoliv podobného. Tento zvuk připomínal zčásti křik jestřába snášejícího se ke své oběti, z druhé části připomínal řev tygra útočícího na osamělou laň. Krom toho byl ale tento zvuk ještě hlasitější než hroutící se skalní masiv. Ostře vás bodl do uší a tato bolest se ihned poté rozlezla do celé hlavy. Teprve když bolest ustoupila a vy jste se mohli opět podívat k věži, všimli jste si v černém dýmu pohybu něčeho velkého. Netrvalo snad ani vteřinku, než se tento černý kouř rozptýlil a vy jste mohli zahlédnout obrovské černé blanité křídlo, které máchá tam a zpět jako mohutná kosa smrti. A za ním? Tělo pokryté černými šupinami obrovské téměř jako celý Gmar Loth. Jaktože jste si toho stvoření nevšimli dříve?: říkáte si. Obrovský černý drak splynul s černou oblohou...ba co víc...vytvořil svou mohutností novou a daleko temnější oblohu. Obrovská magická věž se proti němu nyní tváří jako párátko, kterým si pročistí zuby, až si pochutná na celém císařství. Další zařvání draka vám téměř utrhlo hlavu z krku. Naštěstí pro vás, zatím nespatřil vaše drobné postavičky. Jen se tiše usmívá a sleduje dílo své zkázy. Nebo možná čeká na svého pána, který ve vesnici ještě doráží zbytky přeživších. Kdyby ale nemusel, už by zde nebyl...již není co spálit.

Яєnєgado kilian - 15. března 2009 14:49

Kilian už se rozpřahuje pobídnout koně a dostihnout druhy, když mu hlavou projel tak silný a ostrý zvuk, jaký dosud neslyšel. Čekal, že už mu hlava samou bolestí pukne když konečně skřek ustal. Z otřesení ho rychle vzpamatoval výjev jako z těch nejtemnějších snů: obrovský temný dragon se vznášel nad dílem své zkázy, jako by si prohlíže své dílo. Akáťan přemýšlel jestli je to ztvoření zrzené, vyvolané temnou magií nebo je to přeměněný mág jako ten jeskyní trol. Tak jako tak mají vážný problém. U šlaka, co budem s tou bestií dělat?

Údržbář (administrátor) - 01. května 2009 21:37

Vážení a milí, jeskyně vypadá v současné době velice neaktivně, a proto bude za týden ukončena. Samozřejmě, existují-li důvody, proč by ukončena být neměla, ozvěte se mi (nechte vzkaz zde v jeskyni, popřípadě posílejte poštu (nick Údržbář)). Prosím také všechny hráče, aby se vyjádřili – nejlépe zanecháním vzkazu v jeskyni – ohledně toho, zda chtějí svou postavu účastnící se tohoto dobrodružství vyřadit, nebo zabít. Pokud se někdo do týdne neozve, jeho postava bude vyřazena. Pokuste se sehnat Vypravěče. Popřípadě je tu možnost převedení jeskyně na někoho z Vás, hráčů. Systémově – stal by se Vypravěčem této jeskyně se všemi právy z toho vyplývajícími. Děkuji za pozornost a přeji příjemný den, Údržbář

Arna Luchadora - 04. května 2009 19:43
	to Údržbář: Myslím, že se s hraním pokračovat bude, jen máme problém s hráči :( ..dost jich odešlo, snažíme se sehnat nové, teď naposledy Ettelëa - napsala pár příspěvků a rozhodla se zase odejít.. Sehnat stálé a alespoň malinko kvalitní hráče (co nepíší 5 řádků s tím, že řádkují po větě) je teď dost těžké, všichni chtějí hrát tak akorát Naruto a podobné slátaniny :(

Shanako - 04. května 2009 20:17
	Souhlasím s Arnou Luchadorou, v jeskyni chci pokračovat, ale když je nás jen pár aktivních (a to ještě to slovo aktivní patří do aspoň deseti uvozovek) ... ale byla by to škoda. Příběh je hezkej.

Яєnєgado kilian - 10. května 2009 00:51
	V příběhu bych klidně pokračoval, ale chce to hrát aktivně, protože jak se pár dní dní nehraje, tak z toho člověk vypadne. To je jak s knížkou, kterou necháte rozečtenou na velký prázdniny, těžko už se k ní člověk vrátí...

Laakii - admin - 21. června 2009 00:41

Vážení a milí, jeskyně vypadá v současné době velice neaktivně, a proto bude za týden ukončena. Samozřejmě, existují-li důvody, proč by ukončena být neměla, ozvěte se mi (nechte vzkaz zde v jeskyni, popřípadě posílejte poštu (nick Laakii - admin)). Prosím také všechny hráče, aby se vyjádřili – nejlépe zanecháním vzkazu v jeskyni – ohledně toho, zda chtějí svou postavu účastnící se tohoto dobrodružství vyřadit, nebo zabít. Pokud se někdo do týdne neozve, jeho postava bude vyřazena. Pokuste se sehnat Vypravěče. Popřípadě je tu možnost převedení jeskyně na někoho z Vás, hráčů. Systémově – stal by se Vypravěčem této jeskyně se všemi právy z toho vyplývajícími. Děkuji za pozornost a přeji příjemný den, Laakii - admin

Pán Jeskyně - 22. června 2009 19:31
	Už zas :) Prosím jeskyni neukončovat...máme v plánu jí znovu rozjet jen co seženeme kvalitní hráče. Díky Marius

Laakii - admin - 03. srpna 2009 20:38

Vážení a milí, jeskyně vypadá v současné době velice neaktivně, a proto bude za týden ukončena. Samozřejmě, existují-li důvody, proč by ukončena být neměla, ozvěte se mi (nechte vzkaz zde v jeskyni, popřípadě posílejte poštu (nick Laakii - admin)). Prosím také všechny hráče, aby se vyjádřili – nejlépe zanecháním vzkazu v jeskyni – ohledně toho, zda chtějí svou postavu účastnící se tohoto dobrodružství vyřadit, nebo zabít. Pokud se někdo do týdne neozve, jeho postava bude vyřazena. Pokuste se sehnat Vypravěče. Popřípadě je tu možnost převedení jeskyně na někoho z Vás, hráčů. Systémově – stal by se Vypravěčem této jeskyně se všemi právy z toho vyplývajícími. Děkuji za pozornost a přeji příjemný den, Laakii - admin