Černé svědomí
hrálo se Denně
od: 03. listopadu 2009 19:52 do: 20. června 2011 13:25
Dobrodružství vedl(a) Tamiko
| |
 | Dobrodružství se odehrává ve stiném vězení. Dále později a hráči dle domluvy. |
| |
 | Jsem nový a nejspíš tu budu dlouho. Poprvé mě dneska pustili z cely mezi ostatní. Na dvorek, jako nějaká zvířata. Moc se kolem sebe nerozhlížím, najdu si místo u zdi, posadím se do země a dívám se do vzduchu. Snažím se nikoho nevšímat a doufám, že ostatní udělají to samý. Nohou si hloubím důlek, kam pak postupně strkám kamínky. |
| |
 | Vidím, že tam přišel někdo nový. Uvoří se kolem něj hlouček lidí a vyptávají se ho na různé věci. Říkají, že je na cele sám, což se mi ani trochu nelíbí, protože já jsem na cele též sám. Jestli se zvýší počty vězňů půjde logicky ke mně. Kdosi mne obejme. Přehodím ho přes rameno a poodejdu o kousek dál, odkud pozoruji nově příchozího. |
| |
| Jako naschvál se kolem mě utvoří hlouček a ptají se mě, kdo jsem a jak to, že jsem tu. Jen se na ostatní zle podívám a odmítám odpovídat. Jak se přiblíží, tak vstanu a chci projít pryč. V tom spatřím někoho, kdo zrovna přehodil někoho přes rameno. Jen se ušklíbnu a projdu na druhou stranu, chci z toho hloučku pryč. Neslyším, že ty zadní něco špitají o tom, že jsem určitě synek nějakého bose a budu to tu chtít ovládnout. Ano, jsem podobný jednomu ze známějších postav z podsvětí. Ale na druhou stranu, někdo tak vlivný by mě přece nenechal zašít. |
| |
| Chvilku tam zůstanu, abych ještě všechny sjel nepřítomně chladným pohledem. Většina má ze mě respekt.. Mám pověst chladnokrevného zabijáka. Ta mne předcházela. Nakonec se začneme pomalu odebírat do svých cel. S kamenou tváří odcházím do té zetlelé cely. |
| |
| Znova příjdou ti naháněči a ženou nás zpátky. Jen co jsem chvili v cele, příjdou ke mě, že se stěhuji. Nelíbí se mi to, ale vemu svých pár věcí a jdu na nové místo. Mineme několik prázdných a několik cel s jedním celkem třeba i slušně vypadajícím člověkem. Místo toho ovšem jdu do cely nějakého vraha. Ano, slyšel jsem už o něm. Jen co se za mnou zavřou dveře, stojím a jen se na něj dívám. Nejradši bych si našel něco jako úkryt a nebo ještě líp jinou celu. " Tak já si vemu tu prázdnou pelest." zkouším hovořit plný sebedůvěry. Začnu si dávat věci na svojí postel, novou. Necítím se vůbec dobře v přítomnosti někoho dalšího. Někoho jako je on. |
| |
| "Hmmm," odspovím jen. Je to něco jako pozdrav a odpověď zároveň. Pak jen mlčím a sedím za svým stolem. Pozoruji prázdnou desku stolu, jakoby na tom bylo něco zajímavého. Pak vytáhnu kousek tuhy a papír. Chci něco nakreslit nebo napsat, ale jeho přítomnost mě rozptyluje. Opět schovám své náčiní a letmo se podívám na nově příchozícho. "Reizo,"pronesu pak chladně a odtažitě, "jmenuji se Reizo." |
| |
| Jen něco zabručí. Na jednu stranu jsem rád, aspon do mě nebude pořád něco hustit a nebudu mít hlavu nafouklou ze samých otázek. Vylezu na svojí postel a své věci převážně schovám pod polštář. Nevěřím mu ani trochu. Představí se mi, tak zvednu hlavu a zírám na něj. Stále je za stolem. " Keiji." řeknu tiše a raději se položím. Dívám se do stropu a snažím se nemyslet na to, že tu je. I když vetřelec tu jsem já. Potichu si začnu broukat. |
| |
| Začne si pobrukovat. Mlčím a poslouchám tu melodii, co pobroukává. "To znám,"podotknu. Tedy spíše suše konstatuji. Svléknu si triko, jak jsem zvyklý. Odkyji své hluboké jizvy. Mlčím. Mnoho lidí by řeklo, že se na jejich cele musí dodržovat jistá pravidla a podobně. Ale já to neudělám. Dokud nebude dělat problémy, nemám to zapotřebí. |
| |
| Jak promluví, dojde mi jeho přítomnost a přestanu. Otevřu oči a pozorně sleduji, co jde dělat. Svlékne si triko a já vidím jeho jizvy. nedívám se ale na ně, spíš se jen posunu dozadu. Něco jsem o vězení slyšel a vážně to nechci zažít na vlastní kůži. Pak mi dojde, že nesmím před ním ukázat slabost a zase se posunu zpátky. "Jdeš spát?" zeptám se, protože chci vědět, zda si lehne a tak by mi eventuelně nic nehrozilo. Bral bych to všema deseti. Vážně nepotřebuji problémy a tak se stále snažím chvoat, jako že to tu mám silně nad věcí. |
| |
| "Strach je typická lidská vlastnost. Je normální, že se bojíš. Když jsem byl dítě, taky jsem se bál,"podotknu. Neodpovím na jeho otázku. Jen se ošklivě, děsivě pousměji. A co kdybych chtěl si ho vzít? Co kdybych opravdu chtěl... Posadím se na postel a bedlivě ho pozoruji. Pak sklopím zrak ke své knize a začnu si číst těžké filozofické dílo. Snažím si udržet dobrou náladu. Pokud nějakou mám. Když mám špatnou, potřebuji si ji na někom vylepšit. Ale většinou tak, když se mi naskytne příležitost. A já ostatně začínám být špatně naladěn... |
| |
| Utahuje si ze mě, že se bojím a ještě se usmívá. Ta kombinace se mi nelíbí a tak se posadím a zkusím se hrdě vypnout. Ano, ted odvahu mám, když je daleko. "Já se tě nebojím...nevím, kde jsi na to přišel....nejsem děcko." a položím se, až si začne číst knížku. Mám chut si broukat, ale nebudu před ním. Vlastně se mi předním nechce nic. A představa, že předním si budu muset ulevit, to se mi taky zrovna nelíbí. Otočím se k němu zády. Pak mi to ale příjde dost nepraktický a raději se otočím čelem k němu, tiše ho pozoruji, jak si čte. " Ty jsi tu za mord? Šíří se tu o tobě dost strašidelné řeči, ale nevěřím, že by jsi byl schopný něco takového udělat." zkusím navázat hovor. Následující minutu si za to vduchu nadávám. |
| |
| "Je na tobě vidět. strach. Mně je občas těžké přelstít. Dokázal to jen jeden člověk. A ten je mrtvý a ten mne také dostal sem,"mluvím tiše hlubokým hlasem a hlavu mám stále skloněnou v knize. Občas se mé rty pohnou, jako bych četl nahlas, ale nic není slyšet. Pak začne mluvit a snaží se navázat konverzaci. "Nevěříš?"zvednu poprvé oči od knihy a zadívám se bodavě do těch jeho, "Co asi myslíš, že dělají nájemní vrazi?" Skloním se opět ke knížce a vypadám, že ho ignoruji. Ale pečlivě ho zkoumám. Alespoň nějaká zábava na tomhle zavšiveném místě. |
| |
| Jasně mi dá najevo, že můj strach je vidět. Sevřu rty a snažím se zachovat chladnou tvář. Přesto mě toto rozhodí. Ono je to poznat...no, však ted je se mnou pořád....já chci vlastní celu....copak si nemůžu přát aspon to? Jak se snažím navázat konverzaci, všimnu si jeho pohybujících rtů. Pak zvedne oči a zadívá se do mých. Přímo cítím ten jeho pohled až v zádech, jen co se sklopí, otočím se a slabě se ochvěji. " Nájemný....tak..to je dobrý, ti přece nezabíjejí v afektu či tak." uklidnuji se nahlas. Pak se raději zase přesunu více na posteli od něj. "Měl bych si tady taky sehnat ...knížku...je...je tu celkem nuda." poznamenám polohlasně. |
| |
| Začne mluvit o afektu. "Ne. Občas jen ze zlosti,"pokrčím rameny a probodávám ho pohledem. Pak se mi zakroutí ret do úsměvu. "To byl žert. Nebyla to zlost, ale zklamání,"má tvář se skoro ani nepohne. Stále hledím do knihy. !Jsem vcelku nudný člověk,"konstatuji. Ale jestli to potvrdí, tak ho asi propletu mezi mřížemi. |
| |
| Jeho pohled mě probodává, cítím to a i tak se snažím udržet v klidu. Pak se na něj otočím a on se usměje. Je to snad horší než kdyby se nijak netvářil. "Zklamání? z čeho?" zkusím a hned si znova v duchu vynadám. Jak se nazve nudným, netuším, co na to říct. Jen pokrčím rameny. "No je..tu nuda." a tím nepřímo přiznám, že i může být, ale nemusí to tak být. |
| |
| Jediná má reakce je, že si ho prohlédnu. řekl to hoch mazaně. Jen si vduchu představuji jeho nahé tělo potřísněné vlastní krví. Má povaha je však taková, že bych to byl schopen udělat, ikdybych mu měl vyrvat ty vnitřnosti vlastníma rukama. Usmívám se a je to velice děsivé. "Až bude vycházka, zajdi si do knihovny,"pronesu suše. Znovu se na něj nepodívám. |
| |
| Dívá se na mě, jako by mě v myšlenkách vraždil. Pak mi ale doporučí knihovnu a zase se zadívá do knihy. Oddechnu si, že mi to prošlo. " Jo, ....chystám se tam." poznamenám a zase se položím. Čumím na strop a po chvili si začnu broukat, abych zahnal nudu. Představa, že bych vedle něj měl usnout, se mi vůbec nelíbí. Už se při té představě mírně klepu. Asi po hodině příjdou dozorci a udělají prohlídku cely. Pak vemou Keijina z cely aniž by vysvětlili proč. Jeho věci tam zůstavjaí, takže se vrátí. Ale kdy, to se neví. |
| |
| Je na něm vidět strach. Pobroukává si. Nic neříkám. Musí se nějak rozptýlit. Ale bude dělat prblémy a je po něm. Odvedou ho z cely. Můj pohled je prázdný, bez zájmu. Přesto mi to přijde divné. Mno - možná šel na výslech. Sklopím zrak opět do knihy. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Pomalu po čtyrech lezu do své postele. Opatrně vlezu na pelest a snažím se dělat co nejmenší hluk. Položím se a zavřu oči. Je mi ted jedno, zda po mě skočí či ne. Usínám pomalu, oči zavřený, mírně se chvěji. |
| |
| Otevřu oči, jak ho skoro hodí do cely. Posadím se a zostřeně pozoruji, jak se ukládá ku spánku. Dlouho mlčím a pozoruji. Poté se opět položím a mé oči zůstávají otevřené. "Snad jsi jim nedělal takovou radost a křičel," pronesu tiše svým typicky hlubokým hlasem. |
| |
| Jako bych to přivolal, vidím jeho postavu, jak se posadíla a sleduje mě. Jen co se položím, zaslechnu jeho poznámku. Sevřu ruce v pěst, ještě více se rozstřesu. " Dej mi pokoj, jo?" vyjedu po něm a jen se krátce otočím. " A co by jsi udělal, kdybych křičel..nic...jdi spát...to je moje věc." a zase se položím. Zavřu oči a snažím se usnout, ale jak cítím jeho pohled, moc mi to nejde. |
| |
| "Já? Asi bych se smál,"pronesu děsivým hlasem. Už to samo o sobě, že bych se smál je děsivé. Jen přimhouřím oči. Nelíbí se, že mne posílá do postele a rozkazuje mi. Ještě udělá něco podobného a začnu si s ním hrát. |
| |
| Reizova poznámka je dost trefná. " To je pro tebe typický....za tu krátkou dobu...smát se ostatním a myslet si, že jsi tu pán." otočím se a zadívám se na něj. Dlouho se dívám na něj, než se zase otočím. " Nepočítej, že ti dám možnost, aby ses mi smál." poznamenám, rukama se třu, jako by mi byla zima. |
| |
| Pomalu vstanu a dodju k němu. mlčím a chvilku se na něj dívám. Můj výraz je nicneříkající. Chytím ho za ramena a natisknu na zeď u postele. Svírám pevně a bolestivě jeho ramena. Pak se jen odtáhnu. "Jsi jen ubohý feťák. Občas by ti prospělo dávat si pozor na to, co říkáš,"pronesu tiše ale rázně. Poodejdu k oknu a zadívám se z něj. Má tvář je po celou dobu beu emocí. Jsem nahoře bez, takže natáhnu ruku a podívám se na tu jizvu. Pak se zas posadím na židli a přehodím nhu přes nohu. Začíná mít absťák. To bude ještě zajímavá podívaná... |
| |
| Moc dobře vím, že vstal. Srdce mi poskočí hrůzou, ale uklidním ho. Chytne mě za ramena a natiskne. Svírá mě dost bolestivě, tisknu zuby k sobě a dívám se vzdorně. Na jeho ráznou odpověd se ušklíbnu. " Nejsem žádný pitomý feták...jasný." pronesu sám vzdorovitě. Jen co mě pustí, odejde. Vidím jeho zjizvené tělo, což tady ve vězení není překvapení. Dál si třu ruce a dívám se na něj. " Koukám, někomu už ty tvoje kecy lezly krkem.....musela to být pořádná rána." rýpnu si do něj a na moment zavřu oči, abych se uklidnil. Na chvili ruce zastavím, ale není to na dlouho. |
| |
| "Ne,"odpovím, "Byla to pousta. Zabil jsem jeho družku." A setkali jsme se ve vězení. Jaká náhoda... Ale nemluvím nijak smutně. Jen mu suše sdělím hotová fakta. Bez jakéhokoliv náznaku emocí. Jdu od okna a vypadá to, že k němu. Pak ale zahnu ke své posteli a posadím se na ni do tureckého sedu. "Nejsi jen pitomý feťák?"nadzevdnu lehce obočí, "to je mi jedno. Do té doby než mne přesvědčíš o opaku, budu tě tak nazývat." |
| |
| Tentokrát se zasměji já. " Nájemný vrah narazil na kámen." a dál se klepu. Jde ke mě, ale otočí se a posadí se na postel. Znova mě nazve fetákem. Zaskřípu zuby. " Já nemusím tebe vůbec o ničem přesvědčovat...nejsem feták a netuším, jak jsi na to přišel. ...možná jo, ale neboj, já to zvládnu.....nedostanou mě, ani ty, ani oni. " vyjíždím po něm a pak vstanu a začnu chodit po cele. Chci se uklidnit, a jediný, co mě napadá, je pohyb. |
| |
| Než se naděje, držím ho pod krkem a skoro ho škrtím. Respektive jen přiškrcuji, aby mohl dýchat, ale nehýbat se. Natisknu se na něj svým tělem. Jsem přesto stále ledově klidný. "Co že jsi to říkal o tom kameni?"můj hlas je vlezle ledový. Říkal, jsem, že jeslti něco jaště takového podotkne a začnu si s ním hrát. |
| |
| Než stačím mrknout, drží mě pod krkem, cítím jeho stisk a sotva dýchám. Snažím se pohnout, odstrčit ho, ale nejde to.Natiskne se na mě, více se natisknu na zed, aby se mě nedotýkal. "Koukej mě pustit." řeknu rozkazovačně, ale hlas se mi mírně chvěje. Dívá se na mě a je chladný. Dojde mi, že on se asi zdráhat nebude, aby mě zabil. Jen polknu, chytnu druhý dech. " Nájemný vrah narazil na kámen." zopakuji, co jsem říkal. |
| |
| "Za pravdu...," mírně se poodtáhnu. Pozoruji ho. Vratím mu pak nečekaně prasty do břiacha, takže bude chvilku polykat krev, ale pak se to zpraví. "se platí, přiště si dej pozor na jazyk,"dostává mne, že to ještě drze zopakoval. "Nemám rád, když mne někdo uráží,"děsivě se usměji a do tváře se mi opře měsíční záře. Poté se s naprostým klidem otočím k němu zády a posadím se na židli tak, že se díky mému chmatu stočí k mým nohám. |
| |
| Odtáhne se, ale nato dostanu herdu do břicha. Chytám dech i krev.Upozorní mě, že bych si měl dávat pozor na jazyk. Posadí se na židli a já se na něj dívám jako na něco, co tu nechci. A já ho tu nechci. "Tak neurážej ty mě.." řeknu a pomalu se snažím srovnat. zaženu chut mu jít jednu vrazit. Jen se zase položím na postel a zavřu oči. " Dobrou." pořeji mu kysele. |
| |
| "Hmm,"odpovím jen. Nejdu spát. Zadívám se na měsíc a neuhnu očima. Nakonec vytáhnu ze šuplíku ten papír a tuhu a začnu psát. Nakonec to sklidím a posadím se opět do tureckého sedu na postel. Opřu záda a ozeď a tím je narovnám. Pozoruji svého spolubydlívího. |
| |
| Jen něco zamručí. Nevšímám si toho, znova se klepu a tak se rukam snažím zahřát. Zkousávám ret a snažím se usnout. Trvá mi to, ale podaří se mi to usnout lehkých spánkem. Ovšem velmi často se i ve spánku klepu a dhvěji. Dokonce i něco brumlám, ale po hlasitějším se proberu a snažím se viditelně dělat, že spím. |
| |
| Sedím na posteli a po celou noc ho pozoruji. Může si všimnout, že nespím, ačkoliv se na něj nehybně dívám. Celou noc nespím. Nikdy se mi nedostávalo příliš spánku, takže nevidím důvod, proč teď. |
| |
| Vstanu brzo ráno, ale jen se otočím na druhý bok. Netrvá to dlouho a už nás budí a musíme před celu a pak na snídani. Jak řeknou, vstanu a odejdu před celu. Postavím se a čekám, až dozorci přejdou. Jeden se u nás zastaví, nejdřív si prohlídne Reiza a pak příjde ke mě. Nic neřekne a pokračujedál, jen odškrtne naší přítomnost. Jsme puštěný na snídani. Jdu pomalu a znova nasadím výraz nepřístupnosti, přesto se mi chvěje pravá ruka. Nedokáži ten třas zastavit. |
| |
| Ráno mám opět výraz jako vždycky. Ti co jsou chytří na mě nemluví. Sedí naproti mně. Vidím jeho třas. Tak to si ho hoši podají. Všem je jasné, co třas ve vězení znamená. Absťák. A z feťáků se ta stávají kurvy. Okamžitě někdo přijde a obejme ho kolem ramen a začne ho osahávat. Povzdechnu si. Jsem sice gay, ale na tak nízké úrovni. Položím příbor vedle sebe a prsty si podložím bradu. Zadívám se na příchozího, ke kterému se přidal další. "Tahle hračka patří mně,"pronesu. Oba poblednou a celá jídelna ztichne. Ani nevím, poč jsem se ho zastal. Možná pro to, že jsem neustále s níma jak by otravovali jeho, tak by mne to obtěžovalo. Hmmm ... Myslím, že to bude ono. Za nějako dobu se dají zase všichni do hovoru. Chladnokrevně a soustředěně rozpitvám své jídlo a sním jej. Na Keijiho se nepodívám. Nmeám důvod. |
| |
| Na snidani sedim proti nemu,jako by nestacilo,ze s nim sdilim celu.Na jidlo nemam ani pomysleni.Obejmu se a snazim se zahnat sve myslenky a vycitky.Z togo me probere az obejmuti.Branim se a dotycneho ze sebe chci shodit,ale prida se druhy.Snazim se branit,ale proti dvou uprostred jidelny.Ma rukase sevre v pest,chci jednohi prastit za pusu na krk. Ozve se Reizo a vsem neprimo da najevo,ze jsem jeho soukroma kurvicka.Ti dva odtahnou, ale to mi je jedno.Vstanu a ruce mam zatnute,klepou se ted i vztekem."Ja nejsem zadna tvoje pitoma hracka.Nikoho tady.Laskave mi dejte pokoj."vyjedu po Reizovi.Rukama mrstim do meho jidla,ktere nabranou rychlosti prejede stul a peistane Reizovi v kline.Je mi to jedno.Nevnimam nahle ticho v jidelne,kdy se kazdy podiva na Reiza a jini se prikrci strachem.Odejdu na celu,lehnu si a tras ovlada me telo. |
| |
| Vstanu. Sesypu ze sebe sladké pečivo a pousměji se po okolí, tekže všichni kolem mě poodstoupí. Už vím, proč se obyvkle o ostatní nestarám. Vždycky to odseru za ně. Vejde do cely a bez jakéhokoliv varování mu vrazím facku hřbetem ruky, takže mu natrhnu ret.. Sedím na něm obkročmo a chladně se n aněj dívám. "Jsi vážně pitomej feťák,"mluvím pomalu, "právě jsem ti zachránil tvojí prdel." Mluvím s ním narovinu. Přesto nevypadám naštvaně. Chytím jeho ruce a vrazím mu jednu ještě znovu. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Chci ho ze sebe shodit,ale chytne mi ruce a znova mi vrazí. Vzepřu se a zkusím ho ze sebe shodít. " Slez ze mě....nejsem žádný feták...a do mojí prdele je ti hovno....jo díky...nebo ti tu za to mám padnout k nohám a dát ti...tak na to zapomen.....já před nikým padat na prdel nebudu, ani se nebudu prosit o pomoc. " hovořím a v hlase je znát vztek a touha po fetu. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Co bereš. Pervitin? Kokain? Mám tu obojí,"pronesu plíživě. Odtáhnu se od něj. Před očima se mu objeví dvě psaníčka, která držím, abych ho navnadil. Pak z něj slezu. Psaníčka zmizí a já se posadím na svoji postel. Myslím, že mu snad bude jasné, že to nebude zadarmo. Rád si s někým hraji. Měl jsem pravdu. Je to má hračka. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Neotočím se, ale vím, že sedí a čeká. Ví až moc dobře, co dělá a čím si procházím. Pevně sevřu svá kolena a neotočím se na něj. " Co za to budeš chtít....za pervitin?" zeptám se tiše, bez vzteku. Stále nechávám své zranění z jeho facky bez ošetření, rána už nekrvácí. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro "Budeš mi sloužit. Každé mé slovo se stane svaté,"řeknu si svou podmínku. Vidím, jaký má absťák. Chladně ho pozoruji. Je jasné, že jinak to neusmlouvá.Jinak si protrpí tohle peklo a já ho budu jen tiše pozorovat. Budu se bavit tak jak tak. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Otočím se od něj a položím se na postel. Zavřu oči a snažím se zapomenout, nemyslet na to. Chvěji se čím dál víc, potím se a moc dobře vím, co to znamená. "Jak dlouho?" zeptám se po nějaké době tiše. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro "Týden za každou dávku"dám své měřítko. Je ho tu víc pro průměrného feťáka na rok, dva - kdo ví. Podívám se mu hluboko a chladně do očí. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Klepu se, ale i tak k němu dojdu a na táhnu ruku. Chci tu jednu podělanou dávku, i kdybych jí měl jen držet. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Podám mu to vše v jakési látkové tašce. můj phled je stále chladný. Zkoumavě ho pozoruji. Neudělám žádné pohyby navíc. Ani neví, odkud jsem to vzal. Jsem dobrý iluzionista. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Vyndám jen to psaníčko a zbytek dám stranou. Dívám se na to a položím to vedle sebe. Chvěji se a třu, dívám se na psaníčko, ale nevypadá to, že bych se na to vrhal. Krátce se zadívám na moje věci pod polštářem, zavřu oči a natáhnu ruku po psaníčku, ale těsně předtím jí stáhnu. Jen na to psaníčko zírám a klepu se. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Povzdechnu si. Feťák a neumí si ani udělat svojí baštu. Připravit si dávku. Vstanu a dojdu k němu, roztrhnu balíček a nasypu obsah na lžičku. Dlouhou sirkou ji pak začnu podpalovat. Prášek se roztaví. Vezmu do ruky stříkačku a naplním ji tou tekutinou. "Uvolni se a a napumpuj trochu krev,"pronesu suše. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Jak má vše připraveno, jen sedím a nemám sebemenší snahu si vzít dávku, ačkoliv se mé tělo rozklepalo jako osika, v ústech mi při pohledu na jehlu vyschlo a já vím, že ve vězení ze z toho nedostanu. Nemůžu si to dát...nejsem slaboch....ne...je stejný jako oni.....jako ....ten šmejd.....ale já to chci...kurva...kurva...a on mě nesnáší....on mě přece miloval...a ted mě nesnáší......doprdele. zkousnu se sám do spodního rtu a posunu se k Reizovi. Vím, že jemu jsem šumák jako můj život. Vytáhnu si rukáv, kde ukáži až asi na pár vpichů čistou ruku. Napumpuji krev a natáhnu jí. Žíly mi díky fitnesku a cvičení samy naběhnou. Zavřu oči, sám nechci vidět, jak mě život dostal na dno. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Potim se od něj oddálím pozoruji ho. Ale nejdřív vše pečlivě uschovám. Poté se posadím na svou postel a v tichosti ho pozoruji. Neumí si udělat dávku. A kdo ví, jestli si píchnout. Opřu se o stěnu a sedím v tureckém sedu. Můj pohled je chldný. Potom na chvilku zavřu oči a vypadá to, jako kdybych skoro nedýchal. Odpočívám. Vlastně se takhle na pár minut uvedu do jakéhosi bezvědomí a tím odpočívám, protože nespím. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Zorničky se mi rozzšíří, přestávám vnímat nějakou přítomnost další osoby. Padnu do postele a oči se mi přivírají. Dostal jsem dávku po delší době než jsem dostával předtím. Mé tělo po abstáku dostalo menší šok. Oči se hýbají v sloup a zase zpátky, nevnímám realitu. Vše je rozmazané. Po překonání šoku z drogy se posadím, kolena držím u sebe a dívám se na něj a přitom se vůbec nedívám.Jsem jako v tranzu. Kdyby mi ted dal facku, ani o tom nebudu vědět. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Otevřu prudce oči a můj pohled se o něj zarazí. Pozoruji ho. Je jako v tranzu. A to jsem mu dla poměrně malou dávku. Ještě v tom psaníčku zbylo. Mlčím a nic nedělám. Jen se na něj upřeně dívám. Nechci, aby takhle vypadal. Počkám až torchu nabyde vědomí. Chci, aby věděl, co dělá a aby to musel udělat. Děsivě se usměji. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Zničehonic se prudce posadím a ukáži rukou na Reiza. "Jsi stejný....stejný hajzl jako oni." a potom mi zase ruka klesne. pomalu začínám nabírat vědomí.Ale pomalu. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Pak si ale jen otevřu svou knihu a začnu ji tiše číst. Jeho stavy mě nijak extra nezajímají. Trpělivě čekám, až nybde trochu víc vědomí. A kdo ví, za jak dlouho do bude. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Po nějaké době začnu nabírat svědomí. Oči mám stále rozšířené, ale můj dech je v normálu a moje pohyby jsou plynulejší než trhané. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Nepousměji se nebo tak něco. I dkyž bych to rád udělal. Nejsme zvědavý, co se mu stalo. Čekám, zda zaregistruje můj pohled. Vstanu a dojdu k němu. Pohladím ho po hrudi a kolem ramen. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Překvapeně zamrkám a zadívám se na Reiza. "Co ....to?" dostanu ze sebe ztěžka. Zůstanu v polosedu, rukama opřený vzadu a dívám se na něj. Oči se pomalu zaostřujou jako moje smysl. Vnímám, ale moje reakce jsou pomalé. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Tak například... "Co ve mně vidíš?"zeptám se. Má jediná pošetilá zvědavost. Jsem zvědavý jen tehdy, kdy se něco týká mne samotného. Má hruď je napřímená. Posadím se vedle něj a přehodím nohu přes nohu. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro "Ano jsem zrůda,"suše okonstatuji skutečnost, fakt, který mne nikterak neděsí, ani nevzrušuje. Chytím ho za bradu a zadiván se na jeho slzy. Jazykem je slíznu a lehce ho kousnu do tváře. Přemýšlím, co s ním. Dlouho se na něj dívám prázdným pohledem. Nakonec ho pustím a poodejdu k oknu. Zadívám se ven a dám mu opět chvilku na vzpamatování. "Svlékni se,"řeknu z ničeho nic.. Posadím se naproti na svou postel a přehodím nohu přes nohu. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Vstane a odejde ven. Pomalu se snažím posadit, musím se pohybovat. Zkusím se postavit, když ke mě a dojde mi, co řekl. Podívám se k oknu,ale tam není, tak se zaměřím na postel, kde už sedí. " To ....to...šmejde." řeknu nakonec, protože mi dojde slib nebo spíš cena dávky. Trvá mi to, ale svléknu se a nahý zůstanu na posteli. Mám opravdu pěkné tělo, vypracované od cvičení, dokonce jsem pečoval i o kůži. Probodávám ho očima. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Poté prsty, které svíraly jeho bradu sjednou po krku na jeho hruď až na podbříšek. Má opravdu krásné tělo. "Síla není tak důležitá, když je soupeř rychlý,"zašeptám mu do ouška a než se naděje, je ruka, co byla před chvilkou na podbřišku, u jeho dírky a tlačí na ni. Ale to jen pro to, aybch ho vyděsil. Prstem do něj jen trošku vniknu a pak se oddálím. Posadím se na svou postel a ležérně přehodím nohu přes nohu. "A teď se udělej,"dám mu jasné instrukce. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Zašeptá mi do ucha slova, jejichž význam mi dojde rychleji díky jeho rukou. Zatlačí na můj otvor a pak do mě trochu vnikne. Nebráním se, jen stisknu zuby. Svým způsobem vím, že pod dávkou nejsem schopný se bránit a vím, že on na toto čekal. Odejde, můj dech se zase trochu zklidní a dívám se jetě minutu, než mi dojde, co po mě chtěl. "To...to ted...nepůjde." protestuji, ale rukou se chytnu svého údu a honím se. Nic víc k tomu nedělám, jen se předtím chci vyhonit, at si tenp ohled teda užije. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Pousměji se. Nechuť mu skoro čiší z očí. Pak ale povolím opět veškeré obličejové svalstvo a vstanu. Popojdu k němu. Přejedu prsty po krku až na jeho huď přes bradavky. Mé doteky půbí něžně a dráždivě, přesto jsou odtažité. Vypadá, že je zvyklý na přítomnost muže. I v tom intimním významu. "Nebo snad chceš víc?"pohn rty podám mu tu otázku tiše, plíživě, s malou příchutí jedu.. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Prejede mi pres hrud a jeho doteky jsou odtazite,presto drazdi.Propnu se,aniz bych chtel.Uslysim jeho nabidku,zvedne se mi zaludek.Zvednu na nej pohled,vsechny pohyby se mi zdaji pomale."Jakoby tebe nekdy zajimal muj nazor.Neci nazor.Ja chci odtud." reknu a rukou se stale honim,druhou se ho snazim odstrcit.Nemam zadnou silu. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Než se naděje, má krvavou čáru na svém břiše. Slíznu krev a kousnu ho. Vniknu do něj dvěma prsty. Jakýkoliv jeho nesouhlas mu oplatím drsnou fackou. Štípnu ho do bradavky a prsty v něm pohybuji. Pak se oddálím. Prsty v něm nechám, krčím je rychlým tempem uvnitř, ale nic jiného nedělám. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Přestanu se honit a snažím se ho ze sebe dostat, ale to příjde další bolest. Zasténám bolestí, jak mi drábne břicho do krvavé čáry. Po kousnutí se snažím probrat. " Nech toho...nech." Pronikne do mě dvěma prsty, cítím další bolest a zařvu. Nevnímám, jak hlasitý to je, drogy mě stále tlumí. Nohama se ho snažím ze sebe dostat, ale dostanu facky. Štípne mě a pohybuje ve mě. Líbí se mi, ale zároven se mi to hnusí. Chci aby přestal. Bráním se rukama i nohama. Oddálí se a já toho využiji a chci ze sebe prsty vyndat. Nejsem na tohle zvyklý, díky jeho ráznýmu přístupu, to bolí víc než rána na břiše. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Mylsím, že budu mít o zábavu postaráno. "Pozor na to, co jsi mi slíbil,"poprvé se n aněj povýšeně podívám. Je vidět, že jsem ho jen zkoušel. Posadím se napostel a otevřu svou knihu. "Obleč se,"řeknu jasně a periferně si ho hlídám, aby náhodou nechtěl něco provést. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Zadívám se na něj a v očích mám vztek. " Šmejde." dostanu ze sebe a hodím po něm svojí ponožku. Pak se položím na postel. Je mi z dávky špatně, a vím, že i když to zvládám špatně, budu jí chtít zas. Bolí mě rány, prdel a to do mě šel jen prsty. Už vím, proč můj přitel vždy chtěl lubrikant a dělali jsme to jemně a pomalu. Už při vzpomínce na něj mi srdce poskočí a sevře se. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Pokud tu ponužku bude chtít, bude si muset pro ni dojít. "Rychlost,"zopakuji, měl by jsi na ni pracovat, nerad bych odešel a tebe tu nechal,"naznačím. Ne snad, že bych ho měl rád, jen si myslím, že je tu nevině. Hlavně po tom, co z něj vylezlo během té doby, kdy byl mimo. Pak už jen mlčím a čtu knihu. Vypadám velice soustředěně. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Jen se na něj krátce otočím, oči skelný, alen ebrečím. Hrdě mi hledím do očí. " Neměl jsi...mi to dávat." a zase se položím. Normálně rychlý jsem, ale zdrogovaný ne. Ležím a nakonec se zachumlám do deky. Odmítám se z postel hnout i třeba pro tu ponožku. Blíží se čas vycházek. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro "Jak chceš. Příště ti to nedám,"konstatuji suše. Uběhne chvíle a jde se ven z cely. Knihu nechám na cele. Kdybych si ji vzal s sebou, bylo by to až nanejvýš podezřelé. Zápisky z ní si schovám. Ven musí všichni. Vstanu, ale z cely vyjdu až po Keijim. Mlčky jdu na dvůr. Všichni si nác prohlíží a něco si šeptají. Vypadá to, že Keijiho litují, protože má natržený ret a ještě pár jiných zranění ode mě. A ti, co ho nelitují, mají na něj chuť. Myslím, že to Keijimu vyhovuje. Nikdy něchtěl být oblketován zvědavými vězni. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Posadím se stranou a dívám se do nebe. Toužím být venku, toužím vrátit čas. Nevšímám si ostatních a jen čekám, až to skončí. Jen občas se podívám po Reizovi, ale tomu jsem nejspíš ukradený. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Vypadá to, že mé naznačení na útěk nepochopil. To, že mne nepoznal, když jsme se viděli mne přesvědčilo, že to není on. Te, který si u mne často bjednával cizí smrt. Je mi jasné, že to musí být něco jako dvojče. Kousky mozaiky do sebe začínají perfektně zapadat. Ryuu by si uměl dát dávku. Jen nevím, zda je vůbec narkoman. Ale spíše ne. Sedím a můj pohled je zamyšlený. Vypadá to, jako bych se o svoje okolí nezajímal. Sedím tak v tureckém sedu a plánuji a skládám si své myšlenky. Trávím tak většinu času. Nakonec nás začnou nahánět do cel. Nikdo si nedovolí jít přede mnou, jako bych byl jejich velitel. Vejdeme do cel. Zadívám se na Keijiho postel. Je tam dopis. Na mé nic není. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Jdu mezi posledníma, nikam nechávám. Jak však na posteli spatřím psaní, vrhnu se k němu a roztrhnu obálku. Očima prolítávám řádky a ztuhnu. Čtu to znova a znova znova. Přestanu vnímat Reiza či cokoliv jiného. "Ne...tohle ne...ne." šeptám tiše a ruce se rozklepou. Dopis po minutě zírání na řádky roztrhnám na maličké kousíčky. V obličeji vztek. Mé tělo se klepe, vypadám, jako kdybych měl zase absták. Sedím na posteli, kývu se a klepu se. Všude kolem mě jsou kousky dopisu. Zadívám se na Reiza. " Když si ted vemu další....dávku.....jak dlouho ti budu muset sloužit? 14 dní?" hovořím jasně a až neuvěřitelně při smyslech. Můj hlas je neutrální, snad jakobych se při zničení dopisu uklidnil. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Skoro to vypadá, že by chtěl další dávku. Zadívám se na něj a má tvář je opět bez jakýkoliv emocí. Přikývnu na to, že by mi měl sloužit 14 dní, ale po nějaké době promluvím. "Řekl jsem, že ti příští dávku nedám,"uzavřu suše a chladně konverzaci. Stočím zrak do knihy a začtu se do ní. Ostatně - pokud ho chci vzít s sebou, měl by se z té závislosti dostat. Do té doby mohu jen plánovat. Po chvilce vstanu. Popojdu ke stolku a vytáhnu ze šuplíku tuhu a papíry. Začnu kreslit. Mám spoustu kreseb. Technické nákresy prapodivných strojů či jen obyčejných abstrakcí. Nákresy více jak nevinného rázu. Záležitost mého plánu. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro On však jako další věc mi oznámí, že mi jí nedá. " To ne....to nemůžeš...já jí chci...slyšíš..chci jí...dej mi jí." křičím na něj, ale on odejde někam ke stole a začne kreslit. Rozzuří mě ještě víc a strhnu papír, na který zrovna kreslí a roztrhnu ho. " Dej mi to a nebo jdu jinam. Je mi jedno, zda mám v rauši držet tobě či jinému volovi tady. " dívám se na něj a ty jeho kresby mě vůbec nezajímají. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Naž se stačí rozkoukat, držím ho pod krkem, takže když se bude bránit, sám se udusí o moji ruku. Přesto se o nic nemůže pokusit, protože mačkám velice boloestivý bod u pánve, na boku a tím ho vyřadím z jakékoliv aktivity mě přeprat nebo uéct. Můj obličej je stále chladný a nevypadám naštvaně. Skloním se k jeho uchu. "Pokud se chce odsud dostat, měl by jsi mě poslouchat. Chceš být mým sluhou čtrnáct dní a neumíš mě poslechnout hned první den z těch sedmi,"pak ho pusím a bolest pánve ustoupí, ale určitě se mu to ještě tak tři dny bude chvilkami ozývat. Posadím se za stůl a vyndám znovu papír a tuhu a začnu trpělivě kreslit ten samý obrázek na chlup stejný jako byl ten před ním. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Bráním se, ale ubírá mi vzduch nehledě na to, že mi zmačkne body a já tiše zaúpím bolestí. Přestanu a jen čekám, co provede. Připomene mi, že mám týden poslouchat a pustí mě. Padnu k zemi a oddechuji. Posadí se za stůl a znova kreslí, jen zvednu pohled od země. " Nedal jsi mi nic....za úkol..ničemu se neprotivím...já chci kurva jen ještě jednu dávku....co na tom nechápeš..jsem přece jen pitomý feták...říkáš mi tak ,ne?" a snažím se postavit. Po zmáknučí bodů to sice polvilo, ale stále to cítím. Dobelhám se k posteli a padnu k zemi. Sevřu deku a položím hlavu na pelest. "Chci jen na vše...zapomenout.....nemám se kam...vrátit." pevně svírám deku, oddechuji. Stále vidím těch pár řádků, které mi srazili vaz. Písmena, která znamená jen smrt a změnu rozsudku. Poslední jeho slova byla plná nenávisti, plná nevisti ke mě. On mě obvinil, a bez mého vysvětlení zemřel. Nemohl jsem mu nic vysvětlit, omluvit se. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Je na mně vidět, že se zarazím. "Neříkám,"odpovím suše. A můj tón je těžko popsatelný. Pak se ale začnu soustředit na kresbu. Udělám jich hned několik. Každá je jiná a každá má svůj skrytý význam. Je to složitý systém, který když se složí či dá dohromady, vytvoří mapu. Někdy tří, někdo dvouvrstvou. Systém je tak dokonalý, že jenom já vím, jak je mám poskládat, i kdybych je rozházel. Mám to vše v hlavě. Uložím je do šuplíku, odvrátím se trochu od stolu a přehodím nohu přes nohu. Za chvíli bude večeře a já ještě nedočetl tu kapitolu. Má tvář je chladná a něčitelná jako vždycky. Občas pootevřu rty, jako bych si odříkával slova. To se je učím. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Vylezu si na postel a čumím do zdi. Klepu se a chci to ze sebe dostat. Vemu polštář, upravím deku a pak do toho všeho začnu mlátit. Dostávám ze sebe vztek tak dlouho, až mi teče pot po zádech a padnu na postel. Polštář už nemám a deka je na několika místech natrhlá. Příjdou si pro nás, aby jsme šli všichni na večeři. Opět mě musí násilím shodit z postele. Tentokrát se nedám a jak jsem ještě plný vzteku, oženu se. Dostanu od bachařů pořádnou lekci a místo večeře mě odvedou na samotku. Takže na večeři příjde Reizo sám, a tím na sebe snad ještě víc upoutá pozornost. Jeden, co Reiza zná více, se ho zeptá, zda svého spolubydlícho zabil či ho jen někde nechal. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Alespoň si tam prožije ty nejhorší absťáky. Vyjdu do jídelny a nevypadá to, že bych se o něj více zajímal. Pak ke mne přistoupí spoluvězeň a zeptá se mne na to, co je s Keijim. "Jen má horkou hlavu,"odpovím drsně a na spoluvězně se varovně podívám, takže ode mne poodstoupí. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Uplyne týden, kdy mě přivedou zpátky na celu. Nejen že jsem měl mín jídla, ale nejspíš mi tam dopřáli i něco navíc. Příjdu špinavý, zmlácený a s hroznou depkou. Jen co strážný odejdou, plazím se po kelnou k Reizovi. " Dej mi...prosím...dej mi to." prosím ho očima, klepu se a v ústech mám sucho. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Sedím a mé nohy jsou svěšené z postele. Chladně ho prohlížím. Podepřu si bradu prsty u ruky, jejíž loket se mi zavrtává do stehna. Dívám se mu do očí a je na mně vidět že ho zkoumám. Mlčím a pozoruji ho. "Chceš být tady na droze nebo se dostat ven?"děsivě se pousměji. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Dívám se mu do očí a je mi jedno, zda se mi vysměje a nebo mi dá drogu. Chci jí, abych zapomněl. Celou dobu, co jsem tam byl, jsem myslel na to, jak jsem ho ztratil, jak mi nevěřil a jak jsem byl jen hračka. Jak se chci pomstíti a taky na Reiza, který si aspon nehraje na zamilovaného a nedělá ze mě blba. U něho jsem jen hračka. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Pak se jen pousmívám a pokrčím rameny. "Tak nepros a mysli na svou pomstu,"má tvář opět zkamení a odtáhnu se od něj, abych si hodil nohy na postel do tureckého sedu. Znovu se začtu do knihy. Doufám, že mu jednou to pitomej feťáku nebudu muset říkat. Začíná mě o tom už i přesvědčovat. Že jím není. Pak se natáhnu pro jinou knihu a podám mu ji. Je to Hrabě Monte Christo. Evropská klasika. "Čti,"pronesu a je mi jedno, jestli mě musí stále poslouchat, či ne. Měl by z toho pochopit myšlení.. Že mstít se s horkou hlevou se nevyplatí. Za celou dobu neodvrátím zrak od své knihy. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Místo dávky mi však dá knihu. " Co s tím jako mám dělat...to...to mě neuklidní." mám chut s knihou mrsknout, dokud si nevšimnu názvu. Slyšel jsem o tom, ale nečetl jsem to. Přesunu se k sobě na postel a taky se pustím do čtení. Procházející bachař se nám směje. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Uběhne týden. Mapa začíná mít finální podobu. Složím ji ale, až bude naprosto hotová. Plány na jednotlivé úseky budovy mám též v hlavě. Dávky Keijimu nedávám. Vlastně se nám ty drogy budou hodit. Keiji se ze svých absťáků dostává a přestává se třást. Vlastně ho ignoruji stále. Ale uvnitř mé hlavy ho zkoumám čím dál tím více a také vím, že bych mohl být nástrojem jeho pomsty. Jen se už nesmím nechat chytit. Až budeme na svobodě, vše bude jiné. Můj plán prostě zabere. Proto nedělám žádný jiný. Vš je vypočítané na vteřiny. Veškeré pohyby musí být bez chyby. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Vím, že jsem pro něj stále vzduch, nmaštěstí po mě toho moc nechtěl. S ostatníma se moc nebavím a tak si o nás začínají povídat, že jsem jakoby jeho učen. Nevšímám si toho, ignoruji je. Svým způsobem Reiza napodobuji a obdivuji, i když si to nechci připustit. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Sedím naproti němu v cele a čtu si. Svým způsobem si mylsím, že má ke mně blíž než kdokoliv jiný. Jsme na stejné lodi. A tak mu svou náklonnost dokáži prapodivným gestem. Vstanu a dojdu ke stolu. Vyndám ze šuplíku šest pinpongových míčků. "Postřeh a rychlost. Důležitější než svyla je lepší kondiční ténink a mozek,"pronesu. Hodím na něj všech šest míčků. "Cíl je jednoduchý. Až je dokážeš všechny chytit, budeš připravený na útěk,"posadím se naproti němu a chladně si ho prohlížím. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Vstane a vyndá míčky. Teprve až promluví, zvednu pohled. "Cože?" a než stačím zareagovat, všech šest míčků se do mě trefí. Po dvou mám na těle podlitiny. Zadívám se na něj. Ani se je nesnažím posbírat, jen si třu místo na žebrech, kam mě jeden trefil. " To ti tady mám začít žonglovat? Můžeš jednou mluvit normálně a né jako ty tvoje zasraný učený knihy?" vyjedu po něm. Sklopím pohled k zemi na jeden z míčků, který je zpátky u jeho nohou. Proč mi tohle dělá? |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Ale ma tvar je jako vzdy necitelna. "Proste se uc postrehu a rychlosti. Je mi ostatne jedno jak. Ale svaly ti jsou na nic, kdyz nedokazes utect pred kulkami,"pronesu a pote se zactu zpet do sve knihy. ignoruji micek, co mi spadnul k noham, ackoliv o nem vim. Je jedno kolik bude mit sily, ale jak bude hbity. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Zvednu nejblizsi a mrstim ho po nem bez varovani."tak mi to predved,jak se vyhnes kulkam."Jeste si do nej rypnu. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Jen pohnu hlavou a míček narazí do zdi. Celou dobu se na něj nepodívám a čtu knihu. "Takhle? Nebo jsem to měl chytit?zeptám se absolutně bez emocí a vezmu si míček. Zadívám se na něj, jako bych ho viděl poprvé v životě a pak ho hodím na zem. Tahle disciplína potřebuje víc soustředění a člověk nebude myslet na špatné věci. Energii na tom taky vybije. Otočím stánku v knize a čtu dál. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Pak si vemu jiný míček a začnu s ním mlátit o zed tak, aby se vrátil a já ho pokaždý chytil. Není to těžký a tak vemu druhý a dělám to s dvěma.Což je horší. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Jsem za to docela rád. Snaží se ze sebe skoro udělat Američana, ale naše tradiční bojové umění a i čínské je mnohem přínosnější jak pro tělo, tak pro duši. Třeba to časem pozná. "Až budeš venku... Jak se chceš pomstít?"dám najevo jednu z mála mých uvědavostí. Protože mně se už rýsuje plán. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Zeptá se mě a já se otočím a tak mě trefí jeden z míčků. " Au...kurva....najdu a zabiji....neplánuji to, z té knihy to bylo složitý a poklad nemám." shrnu to a dál mlátím míčkama o zed. Přestává mě to bavit a tak to dvakrát chytnu a položím se. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Už mi není lhostejný.Nesnáším, když je tu někdo bez viny. "Znám ho,"přiznám. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Jak to řekne, prudce se postavím a bez okolků se na něj vrhnu. Chytnu ho za oblečení pod krkem a pevně sevřu. " Ty ho znáš? Ty...ty...hajzle...já ti věřil...co uděláš..půjdeš ho varovat...nebo už jsi mě prásknul..proto tu po mě špízuješ, jak to chci udělat...tak mu řekni, že mi zničil život...a já ten jeho zničím taky." dívám se na něj jako smyslu zbavený. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro "Na chvilku jsem věřil, že nejsi pitomej feťák,"zasyčím. Pak se mé emoce ale zase sníží. "Vztah mezi nájemným vrahem a zákazníkem je minimální. Nepracuji pro něj. Mohl bych to vzít jako urážku. Kdybych pro něj pracoval nenabízel bych ti možnost utéct. Mysli trochu." Má tvář je bez emocí, ale začínám trochu pociťovat neklid. Zhluboka se nadechnu a zavřu oči. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro " Já.....jak to mám asi vědět...nepohybuji se v těchto pitomých kruzích...já jsem žil jinak...já jsem studoval, pak jsem pracoval a plánoval jsem si dovolenou na léto.....v Evropě....nezabíjím pro prachy ani pro zábavu..." rozčiluji se. "A co když mi to nabízíš proto...že mě mu máš dovést...jak mám kurva vědět, co ....se mnou zamýšlíš..a proč si mě do toho vůbec zasvětil?" ale už se uklidnuji. Stejně tady toho moc nezvládnu a on když bude chtít, tak mě zabije tady a nepotáhne mě ven. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro "Jsem tu na doživotí. To není past. Věřím v to, že nabudeš rozumu a společně dáme tomuto zařízení sbohem a vytvoříme past na tvé dvojče,"pustím ruku a i když je můj pohled stálechladný, mé oči jsou čitelné. Říkají něco ve smyslu: Věř mi. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Pustí mojí ruku a já jí stáhnu k sobě. Dívá se mi do očí a já v nich čtu. " Fajn...tak jak to chceš udělat? To tě mám použít jako návnadu a ty mi ho přivedeš, abych ho zabil?" hovořím klidněji. Jsem divný, ale věřím mu. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Copak bys nechtěl, aby si zažil absťáky, jako ty? Být tbou, vychutnávám si ho. Likviduji pomalu ale jistě. A pak by se možná zabil sám. Pokud bys mu to umožnil. A tak by zmizela tvá identita. Nestal by ses hledaným uprchlým mužem z vězení, ale mafiánský syn. To záleží jen na tobě. Jen říkám co by, kdybych byl na tvém místě,"skoro děsivě a zálibně se usmívám, když mluvím, "Uděláme z tebe novodobého Monte Christa." Celou dobu přejíždím po řádkách v knize a až u poslední věty na něj zvednu zrak. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Prásknu míčem a nechám ho spadnout, jen se mu vyhnu. " Nemám talent a trpělivost být novodobým Monte Christem....nehledě na to, že být mafiánem, není můj sen." a položím se. Vůbec netuším, co budu dělat první, jestli se to povede a utečeme. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro "Myslím, že máš na to být Monte Christem,"zakončím náš rozhovor. Ale už jsem mu udělal příliš jaskavostí. Začtu se opět do knihy a nevěnuji mu pozornost. Uběhne měsíc. A plán je hotov. Keijiho ignoruji. Jen ho občas popostrčím k lepší cestě k sebezdokonalení. Ale pořád na mě nemá. Já tomu zasvětil život. Vím, kdy stráž neobchází. Na zem začnu rozprostírat kresby nerozluštitelným systémem. Nakonec to dá mapu. Celou mapu objektu. Pozice policie a časy jak často to obcházejí a kde v jaký čas jsou. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Uběhne měsíc a on mě ignoruje. Dívám sen a něj a nebo ho pozoruji, ale jemu je to jedno. A tak trávím co nejvíce času mimo celu. Něco rozloží na zem, jen se na to krátce podívám. "Hm..." řeknu jen a raději se otočím. Stejně se v tom nevyznám, i když mi to přišlo jako plán této budovy. Nejradši bych zmizel, protože ted mě bude zase ignorovat a nebo mě znova urazí. At tak či tak, je mi to nepříjemný a já nechci, aby to věděl. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro "To je práce na které jsem pracoval poměrně dlouho, takže se na to pojď podívat, pokud chceš se mnou odejít,"pronesu a zadívám se na mapu. "Tady je naše cela,"ukáži na malou komorku. Celek je opravdu rozsáhlý, "musíme se dostat ven dřív, než stihnou spozorovat, že jesme utekli. Podle jejich obcházek a rozmístění na to máme 3 minuty. Proto jsem chtěl, aby jsi cvičil spíš hbitost a kondičně,"otočím se směrem k němu a pozoruji ho, zda dává pozor, takže. Prvních pět strážníků zneškodníme pervitinem a vezmeme si pro jistotu jejich zbraně. Když půjdeme kolem cel, musíme se krčit. Většina by chtěla s námi. Nesmíme vzbudit podezření. U brány to bude nejtěžší. Tam máme cirka deset sekund na proklouznutí. K bráně se dostaneme podél zdí. Našel jsem slepé body, kam nedohléhne ostraha z věží nebo kamerový systém. U brány musíme zabít. Udělám to jen já. Pervitin by byl příliš pomalý. Až nás strážnící půjdou v noci zkontrolovat. Uskutečníme svůj plán. Vtáhneme je do cely. Jsme poslední cela, takže si spoluvězni ničeho nevšimnou." Dokončím svůj plán. Mám ještě spoustu fíglů v rukávu jen tak pro jistotu. Ale nebudu mu tím zbytečně motat hlavu. Poslední měsíc jsem se musel soustředit hlavně na ten útěk. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Vysvětlí mi cestu utěku. Dávám pozor a občas přikývnu, i když se mi to stále nezdá, že to zvládneme. "Ty chceš v noci .....už dneska...promyslel sis to dobře? zeptám se opatrně. Příjde mi to brzo, přesto se zase položím na posteli. "Fajn..tak jo.....jsem připraven." řeknu, i když uvnitř to tak vůbec není. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro U brány máme menší problém, ale chladnokrevně se s nimi vypořádám. Jsem jak stín a když je třebaskryji i Keijiho. Když jsme za bránou, odhodím zbraně druhým směrem. Chytím Keijiho za ruku a táhnu ho za sebou. V půli cesty se zastavím. "Svlékni se,"zavelím a sám se začnu svlékat, "Věř mi teď a dělej. Oblečení si nech. O to se postaráme pak." dám mu svoje oblečení, popoběhnu a skočím do jezera, které bylo hned vedel nás spolu s vodopádem. Projdu jím a v jeskyni je igelitový pytel a v něm tradiční japonské oblečení. Voda je ledová. Je zima. Takže i má kůže vypadá mrtvolně. Hodím po něm teplé, tradiční oblečení a sám se usuším do mého vězeňského a obléknu si též ono oblečení.Naháži naše staré pod své kimono. Ozve se výstřel a poplach. "Musíme běžet."pokývnu na něj hlavou a než se naděje, znovu ho držím za ruku a běžíme dál. Mineme spoustu osad a malých vesniček. Doběhneme až k ránu k Osace. A to jen díky tomu, že nás vzali stopem, protože jejich psi by nás asi vystopovali. Mám něco málo yenů. Schované v oblečení. Zaplatím jednu noc v malém, skoro tradičním penzionku v centru města. Tam se dá nejlépe splynout. Je to ale jen pokoje pro jednoho. Vydechnu a posadím se na polštář. Jsem poměrně vyčerpaný. Pozoruji Keijiho, jak to zvládá. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Za bránou se zbaví zbraní. Zírám na něj a než stihnu něco říct, táhne mě za sebou. Pak mi řekne svléknout. Zadívám se na něj. "Víš ale moc dobře, že poslušnost už mít nemusím....je to doba, co jsi mi dal něco." řeknu, přesto se svleknu. Možná proto, že řekl to věř mi. On se taky svlékne a pak skočí do vody. Dívám se a jeho zimou vodu skoro zbělala. Dívám se na jeho tělo a neujde mi každý detail. Olíznu si rty a dostanu chut si šáhnout, ale ihned pohled stočím na oblečení, které přinesl a chutě zaženu. Obléknu se do toho, co přinesl. Vězenské vybouchne do vzduchu a už zase běžíme. Povede se nám chytit stopa a někde vylovil i yeny a tak máme na jednu noc ubytování. Vzali jsme ten nejlevnější pokoj, pokoj pro jednoho. Neprotestuji a posadím se na zem, zády se opřu o postel. Jsem totálně KO. Dýchám mělce a rychle. Chci se ho zeptat, kde vzal oblečení pro mě a ty yeny a taky jak to, že tam ty věci měl. Ale jen se na něj krátce podívám a pak se sesunu pod postel. Oddechuji a zavřu oči. Potřebuji nabrat sílu i na to, abych mluvil. Jen zvednu ruku a ukáži palec nahoru. Celé moje vyjádření, víc toho ted nezvládnu. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Ty věci zařídil můj spoluvězeň. Plánoli jsme otéct spolu. Než se předávkoval. Mlčíma jeho palec nyhoru vidím, jako v mlze. Můj pohled je chladný, prázdný, ale skelný. Sesunu se podél zdi a má hlava padne na zem. Nikdy nepřekovám fyzikální zákony a medicínu. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Jsem rád, že jsem posiloval. Vstanu a vemu ho do náruče. Ruce se mi klepou vysílením, přesto ho položím do postele, přikreji a zkontroluji, zda nemá zapadlý jazyk. Pak mu zvednu nohy, aby zase nabyl vědomí. Přikreji ho a nechám ho odpočívat, sedím vedle něj na posteli a sleduji ho, kdyby se začal dusit. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Nakonec ale otevřu oči. Prudce. Jsou děsivě rozšířené. Pak se ale má víčka přivřou. "Kso,"zachrčím, posadím se a pšiknu. Mám narudlé tváře od horečky a skelný pohled. To rozchodím. Rozhlédnu se a jsem dezorientovaný. Jen se to snažím na sobě nedát znát. Mlčím. Ale je na mně viět, že jsem odpočatý. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Probere se a já se na něj dívám. Vidím, jak je mimo. Poznám to podle zorniček, sám mám takový, když mám dávku. Zachrčí a já pomalu vstanu. Vypadá to, že ani neví, kde je. "Lež...přinesu ti čaj.A mám tu nějaké prášky." a za chvili příjdu s čajem a dám mu léky, co jsem dostal proti horečce a nachlazení. Posadím se zase na zem. " Jo, jsi na svobodě...jak sis přál." poznamenám, aby si vzpomněl, kde je. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Mlčím a natáhnu se. Nedělám to často, od té doby co mě ten idiot provrtal nožem. Většinou sedím. Začne mi říkat co se stalo a kde jsem. "Já vím,"zasyčím. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Zkouším připravit chudou večeři. Moc toho jsem nesehnal, ale i tak, aspon něco. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro "Tak... Teď máš na výběr,"pronesu a napiji se čaje, "Buď budeš žít takhle. Jako člověk, kterého hledá policie, budeš vymetat popelnice a pak Yuua zabuješ. Buď umřeš na hlad. Anebo se dostaneš do vězení, kde já už nebudu. Nebo je tu ještě jedna šance. Udělat si z vaší podoby přednost. Užívat si vymožeností, kterých Ryuu a hezky ho vystrnadit z jeho postů. Nebudeš v tom sám a jsem ochotný ti pomoci. Protože co se mě týká, mám kontakty. Vždycky se nějak uživím." Mluvím a je mi čím dál tím lépe. Mé tělo se s tím vypořádává povětšinou rychle. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Vypadá to, že je mu líp a tak se posadím na kus postele. " Ale dám ti včas vědět, než odejdeme." řeknu a opřu se o zed. Zavřu oči a otřu si ruce. Nemám absták, ale občas mě chut chytne. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Je chudé a sporé. A ím ho navnadím. Nejedl bych tak jak tak. On stejně bude potřebovat víc.sil, jak já. "Dělej jak uznáš za vhodné," pronesu, vstanu a hodím na něj přikrývku. Svléknu se do půl těla nechám si jen hakamu. Opřu se o zeď a soustředím se. Ovládám své tělo svou vůlí. Relaxuji. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Zakroutím hlavou a zadívám se na něj. " Tak to jsem ty léky vyhodil oknem. Jsi namyšleny a myslíš si, že tady potřebuješ, aby před tebou každý sednul na prdel. Proč nepřiznáš, že ti není dobře a že budeš odpočívat v leže?" vyčtu mu, že se nesnaží a raději jdu umýt nádobí. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Pousměji se nad tím, jak nemožně se chovám. Pak se zhluboka nadechnu a přestanu cítit tlak na plicích. Zase se na chvilku, tak na dvě minutky dostanu do bezvědomí, kdy mé tělo i mysl odpočívá. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Nečekám a příjdu k němu. Hodím si ho přes rameno a pak ho dám do postele. Nedržím ho tam, jen jak otevře oči, skláním se nad ním. " Mám ten zbytek zahodit a budeš se léčit silou mysli a nebo je budeš brát, ale taky se snažit?" a v ruce držím prášky, které jsem připravený vyhodit. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Nebyl jsem tu. Nemám rád, když někdo se mnou hýbe jako s šachovou figurkou. Poprvé je znát v mých očích zlo. A je to děsivý pohled. Vrazím mu facku hřbetem ruky. Hodím mu na zem pár yenů. "Nic o mně nevíš,"zasyčím. Obléknu se a mám se k odchodu. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Hodí po mě prachy a vypadá to, že odchází. Zastoupím mu cestu a dívám se na něj. " Tak to přiznej....proč...proč odcházíš? Proč nepřiznáš, že mě ted jednu noc potřebuješ?" dívám se na něj a nejspíš by mě musel zmlátit, abych ho pustil ven. Nechci, aby odešel. Né v tomhle stavu. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro "Jsem v pořádku. Nevíš, jak můj organismus funguje. Nemáš o otm ani ponětí,"pronesu chladně. Ale stojím. Tam před ním. S hrdou hlavou. Když jsem byl malý dělali na mně pokusy. Abych byl zvířetem, nesmrtelnou bestií. Ale to on neví. A nehodlám mu to vnucovat. Svléknu si opět svršek a ukáži mu mou hruď. Posadím se na futon. Mlčím a můj pohled je prázdný. "Už ses rozhodl? Abych věděl, zda má cenu tady zůstat,"pronesu absolutně bez emocí. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Zeptá se mě, zda jse mse rozhodl." Nechci zpátky, ale mafiánský synek být taky nechci. Chci svůj život." řeknu jasně. Pomalu k němu přejdu, dívám se na jeho hrud. " Tak mi o sobě něco prozrad...o mě víš nejspíš už všechno, co potřebuješ." dívám se na něj a oči sjedou na jizvy, ale hned se snažím zase navázat oční kontakt. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Mám chuť na něco, co jsem dlouho nědělal. Na sex. Cítím, jak se mi ta potřeba vlévá do žil a do mysli. Ale mlčím a snažím se zamaskovat chtíč ve svých očích. "Jakmile získáš peníze a částečnou moc, můžeš se ze svého postu z mafie vymanit,"otočím list konverzace, "Ale nic mezi není. Buď budeš prachatý Ryuu, co potom odejde žít relativně normální život. Nebo jako věčný, zavšivený a nevinný uprchlík Keiji.Svoje jméno už nikdy neočistíš. Smiř se stím." |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Vysvětlí mi, že nemám na výběr. Bud mafie a nebo vězení. " Ale já se neumím vůbec chovat, neznám je a nic....nikdo mi tam neuvěří, že jsem ....ten Ryuu....prohlídnou to." řeknu své obavy. Mám je oprávněné, protože o této straně, o tomto životě nemám ani tušení. Ani na kriminálky jsem se nikdy moc nedíval. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Mlčím a víc neodpovídám. "Když ti je nabídka mé pomoci málo...,"řeknu tiše. Oči mám stále zavřené. Uvnitř bojuje spousta pocitů. ALe nakonec zvítězí omračující chlad, který užírá jakékoliv kousky pocitů. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Natáhnu ruku a přejedu mu po jedné z jizev. Stáhnu ruku a hledím mu do tváře. " A ty jsi teda schopný a ochotný mě učit? A co když bude mít zranění...jizvy...to.to mi je taky uděláš, aby nás nepoznali?" napadne mě, když vidím ty jeho. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro "Má spoustu jizev. Ale nejsou tak hluboké jako moje. A taky piercingy,"pronesu chladně. Vzpomenu si, jak mi neušel jeho pohled, když jsem se svléknul u toho vodopádu. Mlčím a vypadám chladně. Pak opět zavřu oči a vypadá to, že přemýšlím. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Znova zavírá oči. "Otevři oči.....odpověz mi...ty by jsi mě dokázal říznout jako jsi mi dal dávku...dokázal, co?" dívám se a přiblížím se k němu. Pak do něj strčím a zase se posadím zpátky. "Dobrá..tak jo..kdy chceš začít?" hledím na jeho hrud, oddechuji. Ztrácím sám sebe, ted nejspíš definitivně. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro "Kdykoliv,"odpovím a mé oči se poněkud zlostně zalesknou. Začínám pociťovat chtíč. Ale mlčím a nic nedělám. "Nejprve se ale musíme dostat do mého úkrytu,"pronesu. Je to malá chtaka a pokud mi ji nevyloupili, mám tam skalpely a podobné záležitosti, pedle toho, jaká byla vybrána smrt pro oběť. Je tam i pár yenů. Na kraji Osaky. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Trochu mě uklidní, že se na mě nevrhne hned s nožem. " Dobře...tak vyrazíme ráno. Přece jen odejít na noc, to by bylo podezřelé. ¨" zkusím též něco navrhnout, ale mám dojem, že on na to moc ohledu brát nebude. Už oči nezavřel, tak se mu do nich dívám a mám chut ho políbit. Zachvěji se při představě, že bych se s ním líbal. Jak...jak tohle sakra dělal?..Jak mě tenkrát v...tom baru dovedl políbit..jen tak příjít a políbit....to není sakra vůbec lehký. Vstanu. " Lehnu si na zem, vyspi se na posteli...pokud mi teda postel s nějakým potěšením nepřenecháš." ušklíbnu se a jdu si hledat nějakou deku, pod kterou bych se mohl zahřát. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro "Nech si futon,"pronesu. Sedím na zemi opřený o zeď. Pak mrknu a mé oči teprve nyní sjedou z toho místa. Ostatně jsem svyklý odpočívám na zemi. Já přeci nespím. Nelehnu si. Nevím, co si mám o jeho nynějším chováním myslet. Je jiný. Jen nedokáži přijít na to proč a jaký vlastně.Zavřu na chvilku oči a pak je ale ḧned otevřu. Zadívám se na něj. Docela chtivě. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Otocim se k nemu zady,oci mam otevreny.Divny,jako by se na me dival.Ten pocit v zadech.Rukou si pritahnu polstar vic pod hlavu,prsty hluboko v nem,jak se drzim.Stroj na zabijeni....zabiji takklidne....kdyz ho polibim,tak mezabije....a nebylo by to lepsi? Prudce se otocim a ziram do jeho oci.Vidim v nich neco jineho. Zvednu se a jen mu vlepim pusu."dobrou"reknu tise a sleduji,co ted provede. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Chytim ho za svrchnik a pritahnu k sobe. Natisknu ho na sebe a oliynu mu jazykem krk. Mlcim a v mych ocich plane chtic. Zlehka zkousnu kuzi na jeho krku. Odvratim pak tvar od jeho krku a zadivam se mu do oci. Touzim po nem, i kdyz se to snazim sebevic zamaskovat. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Kousne me,az vydechnu a probudi to v zivot muj ud.Zadivam se na nej a on se diva me.Mlci,ale myslim,ze i tak mu rozumim.Jsem u nej a tak se jen priblizim a vasnive ho zacnu libat.Ihned rukou hladim jeho hrudnik a prsty prozkoumavam jeho telo. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Natisknu se na něj tak, že ho donutím (na mě docela nenásilně) lehnout na futon a jsem nad ním. Užívám si jeho polibků a poměrně lačně je i oplácím. Ale zatím nejsem příliš vzrušený. Svléknu ho do půlky těla. Jezdím prsty po jeho holé kůži a zkoumavě, jako zvědavé dítě pozoruji jeho reakce. Znám spoustu bodů lidského těla. Dokonale. A nyní je využívám ve svůj prospěch. Kdybych chtěl, mohl by vyvrcholit hned jenom tím, že stisknu jeden bod na jeho údu. Ale nechce se mi. Chci ho vydráždit. Hrát si s ním. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Svlekne mi kus obleceni,nijak se nebranim, vsak tohle jsem si podvedomne pral. Zkouma me teli a je to jine,jinak vzrusujici nez co jsem zazival.Nejak bych do nej tipnul tvrdy a spis nasilny sex ale tohle vypada na prijemne milovani.Zkousim ke svym prirozenym pohybum po jeho tele prudat trochu u ty jeho Sam ho libam a libi se mi zvlaste libani na bradavky a jejich drazdeni zuby.To je zase moje specialitka. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Přejedu dvěma prsty slastně po jeho těle. Podráždím hned několid vzrušivých bodů. Mé roce jsou občas trochu magiské. Kůže. Lidská kůže a její smrtelnost. Přiložím jazýček na jeho podbříško a vyjedu jím k bradavkám. Dráždím ho a pokouším. Svléknu mu hakamu a pohladím jeho stehno. Dráždím ho a díky mým znalostem mé dráždění jistě přináší ovoce. Přejedu prsty po jeho krku a lehce zkousnu jeho bradavku. Druhou rukou jezdím po vnitřní straně jeho stehna. Vjedu rukou až k jeho otvoru a kroužím kolem něj. Nevnikám. Maximálně přitlačím. Občas zatalčím na jeden ze vzrušivějších bodů na jeho penise, takže ho nemusím honit. Chci, aby mě prosil, abych si vzal jeho tělo. A je mi jedno, že se takhle ještě nemiloval. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Prejede na muj penis a i k otvoru.Jedo doteky jsou neskutecne,nikdy bych neveril,ze nekdo muze zpusobit takove rozkose.Tise stenam a podvoluji se jeho dotekum,telem ho prosim,ale nereknu nic. Jak neprestava,nepostupuje,tise se zupim."prosiiiim"zaseptam a zadivam se mu do oci.Moje prosi,aby pokracoval. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Otřu mu prsty rty a pohladím jimi jeho jazyk, aby se naslinily. Poté sjedu k jeho dírce. Vniknu do něj jedním prstem a olíznu mu bradavku. Přidám druhý a zlehka se zakousávám do jeho bradavek. Začnu prsty uvnitř něj krčit. Je úzký. A tak jeho dírku začnu prsty roztahovat, jak je dávám od sebe. Fascinuje mě, jak ej mimo. Jak se nechá unášet svými pocity a chtíčem. Což já ostatně taky. Nejsem zrovna nejmenší a to ve všech případech. Chci si ho dobře připravit. Chci ho slyšet křičet extází. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Zkousnu rty, protože je to příjemné a zároven ponižující, ve tváři rudnu. Přidá druhý a to už začíná trochu bolet. Snaží se mě uvolnit, nechci na to myslet, že mu ted dělám dobrovolně děvku. Přitáhnu si ho a začnu ho líbat, chtivě. Zavírám oči a postupně se při polibku uvolnuji. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Nakonec přidám třetí prst a začnu je do něj narážet. Přestanu ho líbat a sjedu rty na jeho bradavky. Začnu je olizovat a zlehka zkousávát. Cítím, že jsem už opravdu vzrušený. Ale pokud mne bude znovu chtít, musí poprosit. Přestanu hýbat prsty uvnitř jeho těla a dráždím a laskám jeho tělo. jezdím jazykem po jeho břiše a krku a hladím stehna. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Přestane po nějaké době hýbat prsty a laská mé tělo. Mám zavřené oči a oddechuji. Jsem rudý, zvláštně otupený a po chvili ho zkusím znova políbit, aby pokračoval. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Jen se pousměji. Prsty v něm nechávám a dráždím celé jeho tělo. Víc než předtím. Navíc je už rozdrážděný, takže většinu doteků vnímá jinak. Kousnu ho zlehka při polibku do rtu a olíznu je. Pak znovu jazykem přejíždím po jeho těle. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Nevím, proč nepokračuje. Zadívám se na něj. ,"Proč.....co...co ode mě ještě chceš?" zeptám se rozdrážděným hlasem. Vážně nechápu, proč mě tak potupuje. Jako by nestačilo, že mám jeho prsty v mých útrobách. I když to rajcuje, stále jsem si na to plně nevzykl a cítím se u toho zvláštně. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro "Vážně to chceš?"zeptám se a zadívám se na něj. Hraji si s ním celým. jak s tělem, tak i s psychikou. Těžko říct, co si o mně mylsí a chci aby to taky tak zůstalo. Fascinovaně se zadívám na jeho vypracovanou hruď. přejedu dráždivě prsty přes jeho bradavky a pak s emu zadívám do očí. Možná bych si měl najít někoho jiného. Někoho, z koho bych mohl sedřít kůži. Při té myšlence Keijiho povrchově škrábnu. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Poškrábe mě a já stisknu rty. Nikdy jsme si s bývalým neubližovali, ale měl bych si nejspíš zvyknout. Čeká mě přeměna na jiného a já bych měl zapomenout. Přitáhnu si ho a políbím. " Tak nekecej a dělej." řeknu mu do ucha a pak ho kousnu. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Ale než se naděje, jsem svlečený z hakamy a vnikám do něj. Má tvář je opět ledová. Vnikám pomalu a uprostřed mé poměrně dlouhé délky se zastavím, aby to rozdýchal a poté do něj zarazím svůj úd. Pohodlněji si kleknu a nadzvednu tím jeho pánev poměrně vysoko. Chvilku se nehýbu a dráždivě hladím jeho hruď. Kousnu ho poměrně brutálně do bradavky a poté ji olíznu. Přesto jeho tělu nedám ani chvilku a neustále dráždím body, které jsem ještě za tu chvilku na jeho těle našel. Začnu přirážet. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro I když jde pomalu, stoupá mi teplota, rudnu a mírně se chvěji. Zastaví a já jsem rád, ale jen mě více zvedne a pokračuje. Jak je ve mě, cítím se potupený . Z mých černých myšlenek mě probere jeho kousnutí. Rozšíří se mi oči a zasténám. Olízne mi jí a na to mě dráždí a přiráží. Držím se ho a snažím se spolupracovat , překonat bolest, kterou cítím ze svého poprvé. Zrychleně dýchám a znova ho líbám, protože chci si užívat bez myšlenek, bez zaváhání. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Vnikám do něj poměrně šetrně, ale za to velice hluboko. Dráždím jeho tělo. Občas ho škrábnu nebo brutálně kousnu, ale zamaskuji to vzrušujícím pocitem z mých dalších doteků. Začnu stiskávat body na jeho penisu a velice ho tak dráždit.. Přesto nedokáže vyvrcholit, protože orgasmy přicházejí a odcházejí velice rychle. Chci, aby křičel rozkoší. Cítím, jak se pomalu začínám blížit k vrcholu. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Za chvili už přestanu konečně vnímat cokoliv jiného, příjdu si trochu jako v rauši. Sténám mu do ucha, líbám ho a při brutálnějším doteku dám najevo slast s rozkoší. Nekontroluji, kdy vyvrcholím či ne. Nechávám to na tělu, jako všechny mé projevy. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Vzrušeně vydechnu a začnu rychleji přirážet. Cítím, jak každou chvíli vyvrcholím. Vezmu do ruky jeho penis. Nejprve si hraji s jeho špičkou a těmi body. Nakonec ho ale začnu honit a dráždím ho na nejvzrušivějších bodech. Chci, abychom vyvrcholili spolu. Netrvá dlouho a já zalapu po dechu. Věnuji mu pořádný gejzír horkého spermatu, jak do něj naplno vyvrcholím. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Dráždí mě a nejanou přestane a já cítím teplo v těle. Samotný teplo, to, co se stalo, mě pomůže a já konečně taky vyvrcholím. Zasténám a propnu se na něm. Oddechuji a snažím se zůstat v tomto stavu, kdy jsem tak krásně mimo. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Posadím se vedle něj a ještě chvilku jeho tělo tělo mírně dráždivě hladím. Nakonec se opřu o zeď a sedím na futonu, na kterém ležím. "Dal bych si cigareu,"řeknu si tiše pro sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Přizná, že by si dal cígo. " Já jsem přestal....ale souhlasím." přiznám. Sám jsem kouřil dřív, ještě jako kluk. Otevřu oči, ale zůstanu ležet. " Proč se cítím divně....proč jsi do toho šel? Jsi gay a nebo jsi už ..měl absták? " zeptám se a dívám se mu do očí. Jen chci vědět, proč si mě najednou vzal, když v rauši si mě nevzal. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro "Všeachno má svůj čas. Odjakživa se mi líbili muži,"pronesu absolutně bez rozpaků. Mé oči čtou z těch jeho. Má sám v sobě zmatek. Byl vždycky seme. Určitě. Natáhnu se pro hakamu a ručník. "Jdu se do lázní umýt. Můžeš se přidat,"pronesu suše a odejdu. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Zavřu oči, chce se mi řvát, někoho zmlátit. " Nesnáším tě....Ryuu." a vstanu. Chvili ještě stojím a opírám se o stěnu, než si vemu svoje věci a jdu za ním. V lázních si ho nevšímám, jen vstoupím do vody, ponořím se po krk a zavřu oči. Rukama pod vodou hladím své tělo a uklidnuji z toho, co jsem prožil. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Když vejde do lázní, mám zavřené oči. Jeho přítomnost mě nijak nerozruší. Skoro se pousměji. Vím, že hladí svoje tělo. Pak oči otevřu a zadívám se na něj. Nakonec ale odvrátím zrak a pomonořím se pod vodu. Tedy spíše na kousek popluji pod vodou. Popravdě - nechci vidět jak mov mne bude proklínat, až mu budu dělat ty jizvy. Tam, v tom celém úkrytu, není absolutně nic proti bolesti. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Nic neřeknu, jen se dívám, jak plave a přitom se dál hladím. Nakonec se začnu omývat a čistit. Hotový se ponořím pod vodu, kde se posadím a jsem tam tak dlouho, dokud mě nebolí plíce a musím se nadechnout. Jen se nadechnu a znova jdu pod vodu. Někde jsem slyšel, že to pomáhá proti stresu a výbuchům. A já bych ted asi byl nebezpečný jak pro něj, tak pro sebe. Nejhorší je, že chápu, co mezi námi je. A tak by nebylo fér, abych mu cokoliv vyčítal. Sám jsem to takto chtěl a ted pod vodou to zjištuji. Po několika ponoření vystoupím a začnu se otírat a oblíkat. Jen ho na chvili očima vyhledám, zda ho neuvidím. Nic mu nevyčítám a v pohledu je to znát. Koupel mi dost pomohla. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Vstane a osuší se. Počkám až odejde a pak vstanu i já a převléknu se. Odejdu k nám do pokoje a po cestě koupím něco k jídlu. Jak přinesl to jídlo bylo to málo. Tedy málo pro nás dva. Posadím se na futon a pozoruji ho. Mlčím. A můj pohled je opět prázdný. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Příjde a přinese jídlo. Se zájmem se otočím. Vidím, co přinesl a docela mě to urazí. Ještě trochu mám hlad, ale díky tomu, že jsem jedl předtím, nemám potřebu se jít doprošovat. Znova si lehnu a otočím se k němu zády. " Dobrou chut....k tomu mojí pusu nepotřebuješ. Zítra mě vzbud, pokud budeš chtít vyrazit brzo. Docela bych rád to měl už za sebou." přiznám otevřeně, že se na jeho práci s mým tělem vůbec netěším. Ale nevyhýbám se jí, plně s tím souhlasím. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Vezmu si kousek aby mne jen tak tak zasytil a zbytek jídla otočím na něj spolu s miskou. Můj pohled je stále chladný a prázdný. Bylo to něco jako varování. Že by neměl pohrdat mou prací. Posadím se o kousek dál a pozoruji ho. Tedy spíš to vypadá, jakobych se zadíval do prázdna. Vím, že jsem Keijiho při sexu šetřil. A obávám se že vím proč. Pak ale myšlenky zabloudí k řezání jeho těla a rty s emi rozšíří do šíleného úsměvu. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Posadím se a vemu si misku. Když nabízí, a sám nejí, tak proč se nenajíst. Nejsem moc upejpavý typ ohledně jídla. Stejně zírá zase do prázdného bodu a tak vklidu jím. Jak se začne usmívat, přestanu. " Je mi to jasný, už se na to těšíš. Hele, žádnou navíc mi dělat nebudeš." řeknu jasně a dám najevo, že si až moc dobře uvědomuji, jak dobře mu bude dělat, že mi ublíží. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Ale měl by být rád, že mám takovou fotografickou paměť. Zavřu oči a opřu se více o stěnu. Je poznámky docela slušně ignoruji. Spíš čekám, až se nají a vyspí. Abychom ráno vyrazili a dlouho se tu nezdržovali. Přemítám o tom co řekl a nechávám to být. Cítit. Už nikdy nechci nic cítit, i když jeem sui to opravdu přál celý život, ale pak jsem poznal, že cit bolí mnohem víc, než říznutí. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Nechám to být a sním to, co přinesl. Pak jen misku odložím stranou a zase se k němu otočím zády. Zavřu oči a trvá mi dlouho, než usnu, ale podaří se. Spím skoro bez hnutí, stále trochu nesvůj, ale díky cele jsem si na jeho přítomnost zvykl. Spím klidně až do rána, dokud mě on sám nevzbudí. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Je ráno. Sbalím vše potřebné a nakonec se nahnu nad Keijiho. Pozoruji ho a mám nutkání se usmát. V9m, že je pozdě si zakazovat mít k němu nějaké city. Přejedu dráždivě prsty po jeho krku. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Pomalu otvírám oči a ani sebou neškubnu, když ho nad sebou spatřím. " Už ?" zeptám se a usměji se. "Čekal bych od tebe ránu na probuzení...mile jsi mě překvapil..takhle mě můžeš budit častěji." začnu se protahovat a posadím se. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Napřímím se a povýšeně se na něj podívám. Hodím mu beze slova naše věci a vydám se ven. Zaplatím za noc a jdeme pryč. Musím projít celým městem. "Těch jizev má spoustu. Opravdu dost,"podotknu, ale nepohne se mi ani jediný obličejový sval. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Odcházíme a procházíme městem. Ještě mi tak hezky připomene, že má hodně jizev. " A náhodou, nechceš něco koupit cestou..třeba prášky a nebo uspávadlo....." rýpnu si, ale jemněji. Hádám, že se těší, až budu křičet bolestí pod jeho rukou. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Ne že by mi to zrovna vadilo, ale yeny máme na měsíc. Něž se jeho rány zahojí v opravdové jizvy, Mezitím musíme kout pikle. Otočím se na Keijiho, jaks se rozhodnul. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Radši už nic neřeknu, jdu mlčky a ani se na něj nepodívám. Občas se na něj podívám, ale raději se snažím jít jakoby nic městem, nedat znát strach a boj uvnitř. Neskutečně mě začíná trápit, že jsem pro něj jen něco. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Nakonec otevřu složitým mechanismem dveře. Tenhle dům by se nedal zbořit ani atomovkou. Vejdu dovnitř a odstraním ještě pár pastí než vyzvu Keijiho dál. Je tam spousta zbraní, malá kuchyňka, odborná literatura a velká postel. Jedna. Mnoho lidí zde přišlo o život. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Trpělivě čekám na vyzvání a vejdu. Jak se za mnou zavřou dveře, otočím se. Z toho domu je cítit divná atmosféra, určitě tu někdo umřel. Podívám se na něj a pak na to, co je tu všude kolem. " Ty...ty nejsi normální...tohle....i ta postel vypadá, že jsi tam někoho znásilnil než jsi ho zabil." řeknu narovinu, jak to tu na mě působí. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Soustředím se. Ve skutečnosti, ve svém podvědomí však přemýšlím, jak to udělat co nejméně bolestivější. "Svlékni se," pronesu a chladně se na něj zadívám. Dům je bez oken, která ovšem působí zvenku, jako by tu byla. Místnost osvětlují zářivky, takže je tam skvěle vidět. Mám vše připravené. Hned několik skalpelů a dezinfekci spolu s rukavicemi. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Svléknu se do půl těla a dám to stranou. Nebo spíš to chci položit, ale nakonec si to dám do klína. " Roubík nedostanu....nebojíš se, že mě někdo uslyší?" zeptám se, snad podvědomě se to snažím oddálit. Přál bych si ránu do hlavy a probrat se až potom. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Cítím z něj strach a to mne naplňuje, souží zároveň. "Jediné, co bych ti mohl dát proti bolesti je droga. Zase by jsi spadnul do závislosti,"podotknu a kleknu si do dřepu k němu. Zadívám s emu do očí. Můj pohled je přesto chladný. Ale jakobych uvnitř sebe říkal, ať se nebojí. Bolest je přeci součístí života. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Posadí se ke mě a já zakroutím hlavou, nechci drogy. Jsem rád, že jsem se z toho dostal. Dívá se mi do očí a já je zavřu. Nadechnu se a vypnu hrud. Čekám, kdy začne, ruce zatínám v pěst. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Chvilku nad ním klečím. Přemýšlím jak začít. Nakonec začnu dráždivě jezdnit po jeho hrudi a stehnech. Chci ho uvolnit. Až ho rozpálím, začnu do něj řezat. Hbitě a obratně a nezapomenu ho stáole dráždit. Kdo ví, zda se udrží z té bolesti při vědomí. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Dráždí mě a já se uvolním a zrovna se ho chci dotknout, když do mě zajede jeho ostří. Zaúpím a jen ležím, pevně svírám víčka, stisknu rty a svírám ruce v pěst, jak se to snažím vydržet. Stojí mě to hodně sil a přestávám se kontrolovat, křičím bolestí i přes jeho dráždění. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Když začne křičet, přestanu ho dráždit, protože vím, že to nemá cenu. Můj pohled je prázdný a nevypaá to, že bych si to užíval. Nic neříkající. Pohladím ho po tváři. Ruce jsem měl od jeho vlastní krve. I tak je to na mě opravdu milé gesto. Udělám je všechny. Do jednoho. Kromě piercingů. Pak je ošetřím. Ty nechám na později. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Zadívám se na něj a znova zařvu. Jak přestane, skoro ztratím vědomí. Oddechuji a mám dojem, že se se mnou všechno točí. Jen pootevřenýma očima se na něj podívám, usměji se a přestanu vnímat realitu. Je toho na mě moc. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Dám mu napít bylinného čaje, který mu dodá síly. Vezmu ho do náruče a položím na postel, kde ho doošetřím. Položím vedle něj jídlo, až bude mít hlad. Posadím se vedle něj a pozoruji ho. Pak zavřu oči. Cítím s etu v bezpečí a tak si dovolím opět po dlouhé době usnout. Nevyčítám si nic. Ani to, jak mírumilovně se k němu chovám, ani to, jak sjem si užil řezání do jeho těla. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Všechno to bolí, přesto vydržím tak dlouho, až ho uvidím usnout. Usnu vedle něj a ve spánku se mé těle regeneruje a zvyká si na bolest. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Zkontroluji jeho rány a mlčky se zase posadím. Natáhnu se pro jednu z knih a začnu číst. Je to nějaké filozofické dílo. Poté se k němu opět natáhnu a pozoruji ho. Ošetřím mu rány a znovu se vrátím ke knize. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Pomalu se zkusím posadit. " Podáš mi to jídlo...a nebo spíš ..něco k pití...prosím." požádám ho a snažím se nedávat najevo bolest, co působí rány. I když mi to moc dobře nejde. Všechna moje několikaletá práce, starání se o tělo, o kůži. vše je pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Nakonec mu ale podám vodu v chytré pet lahvi, když nasaji, začne téct voda, když přestane, láhev se uzavře. Mlčím a dívám se do prázdného bodu svým typicky chladným pohledem. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Pak se zase položím a všimnu si, že opět kouká mimo. "Už je to všechno? Já.....jestli se už můžu utěšovat, že to mám zasebou." zeptám se, protože mám dojem, že snad mám zjizvené každé místečko. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro "Jen ještě piercingy," pronesu a stále pozoruji to prázdno, jako kdyby tam něco nebo někdo byl. Přivřu oči a nakonec je zavřu. Uvnitř svádím vnitřní boj. Uklidňuje se, že jsme s Keijim na stejné vlně, že mě nemůže podrazit, jako to udělal on. Byl jsem dlouho ve vězení na to, aby se mi podařilo žít opět relativně normálně. Vlastně o to ani nestojím. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Na hlad nemám ani pomyšlení. " Na co pořád tak zíráš. Tady bych řekl třeba na myš, ale tohle jsi dělal i v cele. To jsi tak zamyšlený a nebo jen čumíš do blba?" zajímám se, protože jeho chování občas nechápu. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro "Přemýšlím,"odpovím, "třídím si myšlenky a logicky je skládám. Analyzuji." Vysvětlím mu to. Ale stejně to asi nepochopí. V cele jsem musel analyzovat neustále, protože jsem vymýšlel plán, jak utéct. Nyní vymýšlím plán, jak dostat Ryuua. Myslím, že se budu muset k němu vetřít, než se Keiji uzdraví a bude vypadat jako Ryuu. Alespoň od něj vypozoruji jeho chování a Keijiho to naučím. Pak se myšlenkami vrátím k tomu co říkal. K ráně do hlavy. Mohl jsem to udělat, ale nechtělo se mi. Chtěl jsem, aby si tu bolest užil. Při vědomí. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Za nějakou dobu mi to nedá a znova se na něj podívám. " A vymyslel jsi něco?" protože mě nenapadá, o čem může pořád tak sáhodlouze přemýšlet. Otočím se na něj, ale bolí to a tak syknu. Znova se zkusím posadit. Nechci té bolesti podlehnout. Chtěl jsem jí a tak jí mám. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Pozoruji ho a baví mne to. To, jak bojuje s bolestí. Nic na to neříkám. Musel jsem říznout tak, aby to vypadalo jako originál. Myslím, že bude naproszo od Ryuu-sana nerozpoznatelný. Podám mu ovladač do ruky. "Televize,"pronesu a naproti nám se roztáhne velká plazmová obrazovka. Povedlose mi napoit na digitální vysílání, ale přijímání signálu je skryté a těžko vyhledatelné. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Posadím se za svůj stůl a zapnu počítač. Musím se tedy s nimi spojit. Abych byl schopný naučit Keijiho chování Ryuua. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Lezim a jen ho pozoruji,jak pise na pocitaci.Pak otocim ovladanim na televizi a zacnu projizdet programy.Najdu zpravy a koukam,ze uz po nas vyhlasili patrani.Po zpravach sleduji porad,ktery tam bezi. Reizovi se ozvou rychle a vypada to,ze ho klidne prijmou.I presto,ze musi vedet,ze je hledany. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Prý ochotni přijmout... Ne. Tak hluboko jsem neklesl. Spíš jsem se sháněl po práci. Tak se mezi ně vetřu lépe. Tedy - hlavně se potkám s Ryuu-sanem. To, že jsem utekl je nezajímá. Myslím, že je jim jasné, že se podruhé chytit nenechám a i kdyby, mlčím o svých zakázkách. V těhle věcech jsme neoblomný. Nakonec si dohodnu schůzku s Ryuu s tím, že jsemochotný pracovat převážně pro něj. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Reizovi po nejake dobe odepise Ryuu a souhlasi s tim,ze se muzou setkat.Ma pro nej nejakou pracicku.Napise mu zakodovane datum a cas,kde se sejdou. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Dojdu do koupelny, kde se oholím. Vezmu si brýle a černý klobouk. Též si vezmu svůj kolt do podpažního pouzdra, které skryji dlouhým černým, koženým kabátem. Napíši Keijimu vzkaz a odejdu. Beru to pěšky, takže je to pro mě tak hodina cesty volnou chůzí. Nakonec dojdu na místo. Jako vždy tam jsem jako první. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Ryuu se chova sebevedime a poda mu desky s informacema o dalsich obeti."Chci ho mrtveho co nejdrive......A co ten druhy,toho ...odstran ho taky a dostanes slusnou odmenu." nabidne mu nenapadne i zabiti Keijina. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro "Nevím kde je,"řeknu a tím mu dám najevo, že mne Keiji nezajímá. A že i kdybych věděl kde je, nechce se mi ho zabít. Ryuu mě zná už nějaký ten pátek, taKže si to odvodí. Projedu desky a mé oči přejíždí po stránkách. Vstřebám informace a dám mu desky zpět. Nerad mám u sebe důkazy. Zadívám se opě Ryuu-sanovi do očí. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Pohodlně se opře a dívá se na Reiza. "Myslím, že je to vše. Až budeš hotov, víš, jak mě kontaktovat." řeknu a přinesou mu jídlo. Narovná se a gestem pošle Reiza pryč. Nechce, aby byl při jídle rušen. Ani jednou Reizův pohled nepřehledl a ani jednou mu neuhnul. Plně a plný sebedůvěry mu je opětoval. Je znát, že on se hnedtak něčeho nezalekne. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Otočím se k němu zády a odcházím. To by museli nejdřív Keijiho najít. A už to není Keiji. Ale Ryuu. Mužná z něho udělám někoho, kdo nahání hrůzu víc než Ryuu. Vlastně o Ryuu vím všechno. I o každém z jeho kumpánů. Cítím je na svých zádech a tak mi to chvilku trvá než se dostanu domů. Vejdu do nějakého paneláku a vylezu na střechu, ze které pak nepozorovaně uteču do toho domu. Už je takto tahám za nos pěkně dlouho. Mělo by jim dojít že tak často bydliště opravdu neměním, ale to je už jejich věc. Alepsoň si procvičím kondičku. Nakonec se opět objevím u Keijiho. Mlčky vejdu dovnitř. Nejsem zvyklý tu někoho mít a zdravit. I když Ryuu měl mít velice bolestivou smrt. Někteří prostě mají jiné nároky. "Dneska uděláme ty piercingy,"konstatuji suše a podívám se na nastřelovačku. Pravda - využívám ji k jiným účelům než je zrovna piercing, jak to bývá v salónech. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Už jsem na tom líp a vypadá to, že moje jizvy budou dobré. Příjde Reizo, opět někde byl a jen co se vrátí, oznámí mi, co mě čeká. Zadívá se na přístroj a ve mě hrkne. Ještě jsem nezapomněl na bolest z jizev. " A tu ránu do hlavy asi nedostanu...a kde všude je má?" zeptám se a pomalu se postavím a pokleknu na zem, abych krví neušpinil postel. Proč já vůl do toho šel? |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Začnu desinfikovat náčiní. "Uši, ret, jazyk, bradavky a pupík,"pronesu s ledovým klidem a nasadím piercing do nastřelovačky. "Začal bych odspoda,"pronesu a můj výraz vypadá skoro děsivě nevinně. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Jak mi vyjmenuje, kde všude, polije mě horko. " Od spoda? Pupík? A ....už jsi to někdy dělal?" zeptám se opatrně a sundám si oblečení tak, aby mohl na pupík. Opřu se o postel tak, abych to zvládnul. Pozoruji, a čekám, kdy se přiblíží. Zatnu břicho a bez dýchání čekám. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro "Uvolni to břicho,"pronesu. Počkám, až uvolní svaly a chytím v rukavicích jeho kůži. Nastřelím jej. Na nic ale nečekám a v zápětí má nastřelené bradavky. Tam to ostatně bolí nejvíc. Klečím nad ním a nechávám ho to rozdýchat. "Nosí ty bradavky spojené řetězem,"podotknu. S nehraným potěšením jednu z jeho bradavek zmáčknu. Nemohl jsme si pomoct. "Zbytek už není tak bolestivý,"jen jsem zapomněl říct, že se jazyk dělá kanylou. Nebolí to tak jako bradavka jen je nepříjemný onen otok jazyka po další tři dny. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Držím se postele a snažím se neřvat. Ovšem pak mi zmáčkne jednu, nekontrovatelně zařvu. Dívám se na něj a v očích mám slzy, ale nebrečím. Nechci před ním brečet. "Spo...spojený?" dostanu ze sebe na chvili a zrychleně dýcham. Mám dojem, že ještě chvili na mě bude takto pracovat, a zvládnu snad všechno mučení na světě. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Pak ho jen pohladím po tváři. "Řetízkem. Ale to dáme až se dírky zahojí,"pokývnu hlavou a můj výraz je opět prázdný. Skoro bych měl chuť ho políbit. Což je co říct. Se slzami v očích je roztomilý. Chytím jeho oučka a nastřelím mu dírky. Už jen ret a jazyk. "Teď uděláme jazyk. Ten se nenastřeluje. Nebo chceš pauzu?"zeptám se bez jakékoliv emoce. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Chytí moje uši a též je prošpikuje. Cítím je jako v jednom ohni, jsou rudý jako kůže na pupíku a bradavkách. Naštěstí uši jsou menší bolest a tak se mi to podaří ustojit. Zeptá se mě na pauzu, jen zavrtím hlavou. Otvřu ústa a vypláznu jazyk. Zavřu oči a pevně sevřu víčka. Svírám postel a chvěji se. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Nakonec mu hned dám i ten do toho rtu. Všechno mu ještě pořádně vydesinfikuji. Nakonec vstanu. "Hotovo,"pronesu a jsem se svou prací spokojen, "Ryuu-san." Oslovím ho novým jménem. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Při dezinfekci syčím bolestí. Vstane, jen sedím, klepu se a jak mě osloví, zkusím se postavit. Ale hned na to zase spadnu zpátky. Mávnu rukou, aby toho nechal a jen se otočím a zalezu si zpátky do postele. Celé tělo mě bolí a mám dojem, že ted se už ani nenajím. z očí mi tečou slzy bolestí. Jak zatnu svaly, hlavně na rukou, zabolí mě bradavky . Nehledě na to, že jazyk mám jak někoho cizího, stejně jako ret, uši i břicho. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Uběhne měsíc. Sedím na židli a nohy mám na stole. Pozoruji Keijiho. Šel jsem na něj trochu jako na vojáka. Jeho novou identitu jsem mu ze třetiny vsugeroval, což je dobrý základ. Jen nyní potřebuje být dobrým hercem. "Dnes večer jde do svého klubu,"začnu, "počkáme, až půjde n azáchod. Bere si tam peníze za prodej drog. Bude tam s jedním mužem a se svou ochrankou, kterou už znáš. Ten muž se jmenuje Sono. Ryuu ho bere jako kamaráda, ale pravda je taková, že ho chce sesadit. Takže si na něj dej pozor." Věřím mu. Ryuua jsme měsíc studovali. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Reizo mi oznámí první akci. Souhlasně kývnu. Nemá cenu mu odporovat. Znám snad celý život Ryuu, jeho chování, jeho přátele. Přesto vím, že já takový uvnitř nikdy nebudu. Já se uvnitř budu jen trápit. Sám, nevím, jak dlouho dokáži tuhle hru hrát. Jak nastane čas, stojím připravený a oblečený. Můj výraz je absolutně bez života, příjdu si jako loutka. Dokonce za tu dobu a bolest mi už začal být nějaký Ryuu jedno, zatoužil jsem po klidu, který nedostanu. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Keijimu je nedávám. Mysleli by si, že je napíchnutý na policii. Ten už je na záchodech. Já tam za ním přijdu. Podám mu jednu z cigaret a sám si zapálím. Není to snad pro to, že bych byl na tom závislý, ale chutná mi to. Ryuu ostatně také kouří. Ale to my už oba víme. Bar se začne plnit lidmi. Odposlouchávadlo mám v uchu, druhé má i Keiji, aby mohl pokračovat v případné konverzaci. Samozřejmě před tím, než vyjde. Uslyším, jak se posune židle a spozorním. Sono začne hovořit o své přítelkyni. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Stojíme tam a náhle zaslechnu něco o přítelkyni. Zoufale se podívám na Reiza. Nemá přítelkyni...určitě ne...jen Sono...nesmí mít...mě se před holkou ani nepostaví....kurva..to byl blbý nápad. je na mě znát, jak se mi ztrácí odvaha. Po nějaké době jde Ryuu na záchod a já se schovám tak, aby mě neviděl. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro "Pokud budeš mít problém, dej si to zespodu na penis dolů k varlatům,"pronesu absolutně bez emocí či rozpaků. Je to něco jako viagra. Jednorázová a dost účinná na to, aby zvládl roli Ryuu-sana se vším všudy. Nakonec se Keiji schová. Já zůstávám. "Dlouho jsme se neviděli,"ušklíbnu se na Ryuu-sana. Než se naděje, má v krku uspávací jehličku a sesouvá se na zem. Přehodím si ho přes rameno a sundám Keijimu naslouchátko. "Ozvu se ti co nejdřív to půjde,"pokývnu na něj hlavou. Típnu cigaretu do umyvadla a čekám, až Keiji odejde, abych mohl odejít i já. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Jak Ryuu vejde, překvapeně se na Reiza podívá a klesne k zemi. Vyjdu ze skrýše a zadívám se na Reiza. Pak vyjdu ven a zaujmu místo vedle Sona. Pokračuji tam, kde předtím Ryuu přestal. Uvnitř se klepu, mám dojem, že je to nad mé síly, ale zatím to nějak dávám. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Možná se mu ta slečna obtočí i kolem krku. "Tak jdeme, starý brachu,"pronesu a hodím si Ryuua přes rameno. Vyjdu ze záchodků a zadním východem ven. Ačkoliv spí, pro jistotu mu zaváži pečlivě oči. Přijedeme do nedobytného domu. Položím ho na postel a řetězy, které jsou na všech končetinách, ho k ní připoutám. Rozváži mu oči a posadím se do křesla. Přehodím nohu přes nohu a zapálím si doutníčkovou cigaretu. Popotáhnu a pozoruji ho. Tak je tu zas. Koutek mých rtů se zakroutí do úsměvu. V uchu mám stále naslouchátko a kontroluji, jak se Keijimu daří. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Ryuu se probere a mřourá, co se kolem děje. " Kurva...co to? Jak....proč....sakra....už zase....Reizo san, ty jdeš vážně proti každému...říká ti něco lojalaita....dám ti víc, než ti ten parchant nabídnul......o co tu zase jde? Chceš mě zabít?" zkouší zjistit, o co jde a nemíní to zvádt, stále se snaží osvobodit. Snažím se udržet konverzaci a je znát i z rozhovoru, jak po mě ta holka leze a diví se, proč jsem jí ještě pořádně nepolíbil. Omlouvám se, že ted nemám čas a že má poslušně čekat. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Zadívám se na Ryuu-sana. Sevřu jeho čelist, abych se mu podíval do tváře. "Už nejde o peníze,"sdělím mu, aby si uvědomil, na čem že to vlastně je. Posadím se do křesla a můj chladný pohled pozoruje jeho marné, více jak marné snažení dostat se ven. Mlčím. Jak by to bylo krásné ponížení, kdybych si vzal jeho tělo. Děsivě se usměji. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Mezitim v baru se po me ta divka lisa a premlouva me k tanci.Odstrcim ji,protoze Ryuu netancuje a poslu ji samotnou.Okoli se pta,co je se mnou.jen je odbyvam,a nechci se o tom bavit.Presto se premuzu a jak se divka vrati,pilibim ji.Tim se vse uklidni a zatim se jede podle planu. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro "Za něco, co ty mi dát nemůžeš,"pronesu naprosto chladně a začnu mu připravovat pervitin. Naprosto chladně a soustředěně. Docela ho ignoruji. Spíš vnímám, co se děje v baru. Možná uvnitř trochu žárlím, ale napovrchu o otm nedávám jedinou známkou znát. Keiji by měl Sonovi naznačit, že ho chce sesadit. Měl by ho "prokouknout", aby Sono nepoznal, že Ryuu není občas jako Ryuu. Naplním jehlu. Otočím se na Ryuu-sana a zlehka nakloním hlavu na stranu. Zalehnu ho svým tělem a vpíchnu mu drogu do žíly. "Příjemné?"zašeptám mu do ouška. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Mezitim v baru se po me holka zase lisa a ja se musim hodne premahat.Vzdy zavru oci a libam ji s myslenkama na nekoho jineho.Sona napinam a skoro to vypada,ze ma Sono navrh,kdyz se zvednu, holku chytnu za ruku a ochranku zavolam k odchodu.Zadivam se na Sona."nemysli,ze nevim,o co ti jde.Ale to se ti v zivote nepodari."reknu jako bych byl Ryuua nemohl to rict lip.Vydam se z baru a snazim se naplanovat,jak se nenapadne s Ryuu zase prohidime.Jak se vytratit. Nastesti misto setkani s Reizem si pamatuji az moc dobre. |
| |
| budeme hrát? |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Pak si jen znuděně povzdechnu, posbírám se ze židle, na které jsem seděl, a hodím na sebe elegantní kabát. Pročísnu si vlasy a prohlédnu si svou tvář v zrcadle. Trochu jsem zmužněl, nebyl jsem tak vypracovaný. Zabezpečím dům a vydám se na místo setkání. Opřu se znuděně o sloup staré továrny. Vytáhnu malé kapesní sudoku a začnu s ledovým klidem luštit. Můj kabát je plný zbraní. A nejen kabát. To pro případ, že by ho seldovali. To mám ostatně pro tuhle verzi i jiné vylepšováky právě na tomhle místě. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Nikde nikdo a tak můžu promluvit. " Je připravený a nebo je stále mimo?" hovořím tak, aby to případných zvědavcům znělo jako další nekalý obchod s Reizem. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Dojdu ke Keijimu. Vím, že tu nikdo není. Obejmu ho kolem ramen a nahnu se k jeho oušku. "Zvládáš to?" zeptám se ho tiše, zašeptám. Zkousnu to ouško. Čekám na odpověď. Přesto se i tak oddálím, jako bych náhle schladnul. Pak uslyším kroky, přítomnost někoho jiného. Odtáhnu se od něj. "Můžu ti pomoct, když to nezvládáš. Sto táců za Sona. A máš po problémech,"nikdo není Ryuuovi tak blízko jako Sono a já. Ale Sono je zrádce, tak jako tak. Ryuu to ale neví... Mohl by ho mučit pohled na jeho kamaráda umírajícího v bolestech a Keiji by se tak zbavil problému. Všichni ostatní berou Ryuua jen jako podivína, občasného šílence, takže s epak bude moct chovat jak chce. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Příjde ke mě a obejme mě. Srdce se mi skoro rozskočí, jak jsem rád, že se mě dotýká on a né ta holka. Zkousne moje ucho až vzdychnu. "Snažím se." zašeptám stejně a rozdýchávám jeho jednání, zatímco on ustoupí. Po něm zaslechnu taky kroky a přikývnu. " Jo, dobře....zařid to co nejdřív.....prachy dostaneš jako vždy." řeknu a otočím se, abych se mohl vráti jako Ryuu do jeho domu. Bojím se, ale musím to zvládnout a Reizo bude se mnou na dálku pořád. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro "Sono-san. Máš deset sekund náskok. Jestli se ti podaří utéct, vyhráls," vím, že je to on. Má charakteristickou chůzi. A taky vím, že neuteče. Udělá přesně to, co jsem chtěl a co jsem u něj předpokládal. Zaútočí na mě. Zkroutím mu okamžitě ruku za zády a vykloubím mu ji. Pak ho jednou dobře mířenou ranou uspím, přehodím přes rameno. Zalepím oční víčka lepidlem a hodím do auta. Nakonec nastartuji a klidným tempem vyjedu do svého královstí. Vidím, že je Ryuu už při smyslech a tak mu dám okamžitě další dávku, přičemž Sona nahého přiváži ke kříži ve tvaru X, abych ho mohl pohodlně mučit a postavím ho přesně naproti místu kde je Ryuu. Teď už jen čekat, až budou oba při smyslech a show může začít! |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Ryuu se probere a vidí Sona. " Ty šmejde......co mi kradeš...co s ním budeš....kurva...nedávej mi to...ne...já už nechci." škube soubou a drogy nechce. Ovšem Reizo mu jí dá a Ryuu odpadne. Sono už pochopil, že tohle bude asi jinak a že toho, koho měl zabít, byl ten venku v klubu. Když jdu spát, Ryuu se probírá z dávky, která mu hodně motá hlavu. Já jí mam taky zamotanou, hlavně z Reiza. Znova cítím jeho kousnutí, jeho blízkost a celý se klepu. Jsem vzrušený a raději jdu spát. Nechápu, proč se musím zabouchnout vždy tak špatně, ale srdci neporučím. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro "Ahoj Sono. Právě je na tebe krásná podívaná. Škoda, že to nevidíš. Oh promiň. Vlastně jsem zapomněl, že jsem ti zalepil oči. Možná proto tě to tak pálí a ty je nemůžeš otevřít...,"zaseměji se. Otevřu násilím jeho čelist a naliji ho jeho pusy kyselinu. Bude moct jen křičet, ale nezmůže se na slovo... "Ryuu... tvůj kamarád asi nebude po tomhle příliš hovorný...," pokrčím rameny. Otočím Sona více bokem k Ryuu-sanovi a vezmu do ruky skalpel. Začnu zlehka řezat do jeho kůže. Ale jen povrchově, aby si užil tu bolest. Já si jí totiž užívám. Na tváři mám až děsivý, psychopatický výraz. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Položím skalpel. "Pustím tě, až nastane tvůj čas," pronesu naprosto chladně, ale cítím, že se něco uuvnitř ve mně pohnulo. Vezmu vztekle skalpel a zabodku jej Sonovi do břicha a řežu tak, že ho otevřu zaživat a je vidět na jeho oragány. Chvilku ho tak nechám. Pak poodstoupím a vytáhnu svou bouchačku. Nabiji ji. "Ale splním ti jedno z tvých přání," nmířím na Sona a jednu mu nejdřív vpálím do nohy, druhou do spánku. Na Ryuu-sana vystříkne Sonova krev spolu s mozkem. "Spokojen?" ušklíbnu se, "mám tě svým způsobem rád. Ale někdo tě předběhl." A pak odejdu do jiné místnosti, abych se umyl a nechám tam Ryuua se Sonem samotného, aby se ještě pokochal. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Jak bodne Sona, jen přivře oči, ale dívá se dál. " Splníš?" zeptá se skoro nevěřízně, ale hned mu to dojde a otočí hlavu tak, že má vlasy od Sona. Otočí se na Reiza. "Co.......rád? Reizo....ty parchante.....jestli chceš babi, tak ti je seženu....i kluky, pokud jsi takto ulítnutý........nebo máš rád mě......předběhnout mě mohl....jen....." polkne a zírá za Reizem. " Reizo...pust mě.....dám ti ho.....se vším.....bude jen tvůj...ale pust mě." i vlastního bratra je Ryuu ochotný dát za svůj život. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Mlčky se posadím za svůj psací stůl a začnu kreslit nějaký technický nákres. Neustále vytvářím nové a nové stroje a vynálezy. Je mi naprosto jedno, že jsem mrtvého Sona nechal Ryuu na očích. Pak vstanu a když vidím, že droga vyprchala, dám mu další dávku. Už ji nese lépe, protože si na ni zvyká. Začnu do něj hustit víc jak do Keijiho. Začnu mu vnucovat novou identitu. Keijiho identitu. I kdyby to nezabralo, v jeho podvědomí se to uloží. Já studuji lidi. Jejich psychiku. Ryuua se nedotýkám kromě té drogy, která ho dezorientuje a přestává mít pojem o tom, co je skutečnost a co není. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Jsem už takhle skromný od přírody. Ale popravdě už mě to začíná unavovat. Křik a strach lidí mne přestává naplňovat, stejně jako to bylo tenkrát. Jsem jsem podlehl tomu policistovi... A nyní podléhám znovu. Jen doufám, že mě tahle ovečka nezradí a že až to bude příhodné, budu moct tohle všechno opustit a jet s ním do jiné země. Slyšel jsem, že je Praha krásné město někde v srdci Evropy... Začnu si psát studie a rozhládat Ryuuovu psichyku, abych se do ní mohl nabourat co nejlépe. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Noc se blíží ke konci, ráno se proberu a znova myšlenkama jsem u Reiza. Jdu do koupelny si dát sprchu a připravit se na další den, kdy budu hrát Ryuua. Vůbec se mi ten jeho život nelíbí a snad ani nechci vědět, co udělal Sonovi. Ale co když....až ...nakonec...něco udělá podobného mě? napadne mě a zadívám se na sebe do zrcadla. Nevidím tam však sebe, ale Ryuu. Toho, koho nenávidím a koho chci zabít. Měl by mě....pak zabít.....tohle nejsem já...já..jsem už mrtvý. při té myšlence klesnu na podlahu a rozklepu se. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Vím, že s ním bude hodně práce. Ale pokud budu mít úspěšnost alepoň poloviční, bude to stačit. Zadívám se na mobil. Nakonec jej vezmu do ruky a začnu psát sms. Prace hotova. Sejdeme se zitra v osm hodin vecer am, kde dnes. Poté odhodím mobil na svou malou, skromnou postel a vydechnu. Musím mu ukázat karty. Aby měl pro co se držet. Odjedeme spolu. Pryč. Mé oči zase sjedou k jeho rozebrané psychice, abych mohl opravit své chyby. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Dostanu se z krize a po sprše se obléknu. Vemu mobil, prečtu zprávu a prozvoním na znamení souhlasu. Pak vše vymažu. Den probíhá podivně, snažím se chovat jako Ryuu, ale občas ujedu a dělám chyby. Okoli se na mě dívá divně a ta holka snad nejvíc, protože se po ní nelísám. Jen občas jí políbím, ale jí to viditelně nestačí a zkouší mě dráždit tím, že líbá i jiné. Ryuu by je zabil, ale já jim vždy jen nějakou ubalím a odejdu. Pomalu vyrazím na schůzku s Reizem, ovšem předtím zkusím před odchodem uklidnit holkou slibem večerního sexu. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Vydám se na schůzku za Keijim. Teď tu není nikdo, kdo by nás mohl sledovat. Přesto jsem na vážkách. Náhle ho uvidím. Chytím ho za lokem a stáhnu směrem k sobě, do stínu, do kouta. "Postaral jsem se o Sona. Tygr má příliš vůle. Ještě si bude muset víc zvyknout na zoo,"informuji ho o stavu. Pohladím ho fascinovaně po jeho krku. Rozhlédnu se a nastražím víc svoje smysly. To jen kdyby náhodou... "Budeš to muset vydržet. A pak ty, Keiji, a já vyrazíme spolu do Evropy. Už nebudeš psancem a ani Ryuuem. Budeš mít jen jeho doklady. Měl by ses na to připravit. Zmizíme do malé země. Nebude nás tam nikdo hledat. Hned po tom, co vypustím tygra z klece," zašeptám mu do ouška a zkousnu jej. Mé ruce se obtočí okolo jeho těla. Jednám proti naučené přirozenosti, přesto velice přirozeně. Připusťme si to. Chybí mi jeho společnost. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Příkývnu. "To je dobře, tygr trpí jako já. Cítím se spokojený." řeknu, ale učima uhýbám. Pocítím jeho pohlazení po krku a zadívám se na něj. On však zase kouká jinam, jen si povzdechnu. Reizo mě povzbuzuje, zadívám se na něj. Skoro mi to k němu nesedí. Hovoří o tom, že spolu odjedeme pryč, jen s Ryuuovým pasem. Chci něco namítnout, ale kousne mě do ucha a obtočí ruce kolem mě. Přivřu oči s tichým vzdychnutím a mé srdce se rozbuší. " Já to zvládnu, ..můžeš mi věřit." zašeptám. Mé tělo touží po jeho společnosti, ale vím, že to tak nemůže být. V dálce se ozvou kroky někoho, kdo jde náhodou kolem. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro "Takže dohodnuto. Peníze si vezmu později. Věřím ti," pronesu pevně. Snad mu dojde, že to 'věřím ti' jsem myslel tak celkově. Pak se otočím a odcházím. Ani se neohlédnu, začínají tu být lidi. Počkat. to je zvláštní... Lidi. Dojde mi. "Nazdar Reizo, jak se vede, starej trapiči?" ten hlas poznám. Ryuuůova konkurence v obchodech. "K zemi!!" zakřičím na Keijiho, ale vidím, jak se mu kulka provrtá ramenem. Vytáhnu svoje bouchačky a udělám pár kotoulů ke Keijimu. "To bude dobrý," zašeptám a ucpu mu ránu. Za tu doby stihnu sestřelit jeho muže. Hezky jednoho po druhém. Najednou na sebe míříme zbraněmi... "Nějak moc ho bráníš," zasyčí. Já ale bez mrknutí oka vystřelím. Nevypadalo to, jako že bych měl strach, že vystřelí první. Jeho krev na mě vystříkne. Keijimu dám do kapsy Ryuuovy doklady. "Zavolám teď záchranku. Budou tu i poldové. Buď v klidu. Jsi Ryuu a máš spoustu dobrých právníků. A nyní jsi oběť. Začali se střílet mezi sebou, jasné?" ukáži mu, aby si držel ránu. Zahladím za sebou vešketé stopy. Rychle a velice pečlivě, takžei detektivb, který by byl puntičkář by na to nepřišel. Zavolám záhranku, pohladím Keijiho po čele a ujistím se, že to přežije a pak okamžitě zmizím. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Smutněse za ním dívám a pak se nadechnu, abych se otočil a jakoby nic odešel. Otočím se a dívám se na muže, kteří mi nic neříkají. Jeden z nich pozná Reiza a já jakoby nic se k nim rozejdu, abych kolem prošel. Udělám první krok, když zaslechnu Reiza. Ohlédnu se, protože nevím proč. Snad díky mému pootočení mě nezastřelili. Cítím ostrou palčivou bolest a zhroutím se k zemi s výkřikem bolesti. Na zemi se trochu vzpamatuji a chytnu si ránu rukou. Reizo ke mě spěchá a cestou střílí po mužích. Jen se dívám a snažím se odstat od nich dál. Najednou je to jeden proti jednomu, kdy Reizo zvítězí. Reizo mě ošetřuje, ale nejsem na toto zvyklý. Příjde mi to snad ještě horší než když do mě řezal a dělal mi peircingy. "Reizo.....san....neodcházej.....Reizo." chroptím, i když vím, že nemůže. Držím si ránu po jeho ošetření a on zahladí stopy a zmizí, jak přijíždí sanitka. Zastaví a ihned mě začnou vyšetřovat. Netrvá to dlouho a jedu do nemocnice. Samozřejmě to vyšetřuje policie a po operaci mě navštíví v nemocnici. Nemám jim toho moc říct a tak jim řeknu to, co říkal Reizo. Ptají se, co jsem tam dělal a taky prohledají moje věci i okolí místa, ale drogy a nic proti mě nenajdou. Navštíví mě i rodinný právník, který je vyžene a začne do mě hustit další verzi, co mám říkat. Jen přikývnu. Odpočívám v nemocnici, když příjde i Ryuua otec. Zblednu, jak ho vidím. Hovoří na mě a poučuje mě, jak to, že jsem zraněný a jak to, že jsem tam byl sám. Nedokáži mu vysvětlit a tak mě opustí s tím, že jsem jiný a at se koukám nad sebou zamyslet. Obchody prý váznou. Jen přikývnu a padnu na postel. Potřebuji ho, a nemůžu ani za ním jít. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro "Nenechávám tě samotného," to je to, co mu řeknu naposledy, abych ho uklidnil. Pak se ale okamžitě vytratím. Smyji ze sebe doma krev Ryuuovy konkurence. Ale je na mě vidět že jsem rozladěný. Mám toho všeho už pokrk. Chci s tím skončit. Nadobro. Ale vždycky si mě smrt najde a já se cítím povinen vykonat její vůli. Smrti. Obléknu se do čistého. Dojdu k Ryuuovi. Jeho tělo se chvěje, i když on sám to už neovládá. Píchnu mu dávku. Pak se na něj zadívám. Musím se nějak uvolnit. Po tom všem. Celého ho svléknu do naha a pozoruji jeho tělo. Svou práci. Děsivě se pousměji a zatahám ho za vlasy. "Jaké štěstí že tu mám takovou hračku po tak špatném dnu," můj děsivý úsměv se ještě rozšíří. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Snad v extázi z drogy nevnímá to, že ho Reizo svléká. Leží nahý a přesto jeho tělo hoří. Zavře po zatáhání za vlasy a jen se jeho ruce chabě sevřou v pěst. Postupně k němu doléhají slova Reiza. "Nech.....mě....jít......cokoliv....." stále se snaží, i když jeho sily ubývají. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro "Mám chuť na tvé tělo," ušklíbnu se. Zkousnu zuby jeho bradavku a vzkřísím jeho penis doteky na stimulačních místech. Pohladím jeho tělo a znovu přejíždím po těch bodech. Jeho tělo je horké a rozpálené a já na něj dostávám čím dál tím větší chuť. Chci aby křičel jak slastí, tak i bolestí. Vniknu do něj rovnou dvěma prsty. Vím, že není gay. Ale jeho tělo je jako tělo každého muže. Zakousnu se do jeho kůže a olíznu mu krk. Můj obličej je ale chladný jako vždycky byl. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Je znát, že není zvyklý. Jeho tělo je zmatené a reakce jsou smíšené díky drogám. Přesto oči prosí o to, aby se tohle nestalo. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Pohladím jeho tělo a oči se mi toužebně zalesknou. Zatahám za řetízek, který spojuje jeho bradavky. Pak o něco víc. Ale nevytrhnu ho. Nakonec mu zavážu i oči. Začnu jazykem bloudit po jeho těle. Dotýkám a olizuji jen citlivé a erotogenní body. Vytáhnu lubrikant a potřu jím jeho dírku a kousek vnitřku jeho dírky. Pak do něj začnu vnikávat sedmi kuličkami, které jsou na provázku. Spustím tu, co je v něm nejhlouběji, aby vibrovala a jazykem sjedu k jeho penisu a začnu ho kouřit. Baví mě si s někým hrát. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Na zonách reaguje, ale není to jako s Keijinem, který by mu sténal slastí. Ryuu se kroutí a odmítá jakoukoliv spolupráci. Jak do něj vstupuje prsty, prská i přes roubík a hází hlavou. Jak do něj pronikají kuličky, brání se a snaží se kolem sebe kopat a nebo aspon je ze sebe dostat. Nejde to a jak začnou vibrovat, hlasitost jeho prskání se zvýší. Šátek začíná být mokry, drsný Ryuu brečí. Na kouření reaguje, ale penis není plně ztopořený. Je v něm jen krev díky pár bodů, ale je jasný, že Ryuu při tomto nevyvrcholí. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Je jeho čas. Naplním drogu do injekce a vpichnu mu ji do žíli. Vypnu kuličku a pak se v klidu posadím do židle a nechám ho tam. Plánuji. Jako vždycky. Nechávám ho ležet a nijak se o něj nezajímám. Kuličky jsou v něm. Stejně tak roubím a zavázané oči. Mlčím a občas se na židli zhoupnu. Sem tam se na něj poočku podívám. Naonc k němu přijdu a bez jakéhokoliv varování z něho prudce vatáhnu kuličky. Hned je vyhodím. Stejně tak roubík, ale oči mu zavázané nechávám. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Po chvili přestane a oddechuje, srdce bije jako splašený. Je nadrogovaný a strachem by se asi počůral, kdyby ted na něj bafnul. Jak zničehonic mu Reizo vytáhne kuličky, propne se bolestí a vážně si krupne strachy. Jak mu sundá roubík, hlasitě dýchá a znova prosí. Má zavazaný oči a v lase je znát čistý zmatený strach. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Chvilku ho tak nechám. Rozvážu mu oči a tak může vidět mou nic neříkající tvář. Jsem myslí jinde. U Keijiho a u toho, jak to asi zvládá. Uběhne spousta dní. A Ryuu je den ode dne na droze závislejší. Čekám, až se mi ozve Keiji na mobil, abych se s ním mohl vidět. Až mi zavolá jako Ryuu, že má pro mě práci. Když se setkáme, všechno to dohodneme. Já Ryuua pustím a dám policii tip. Sám mám jakoby falešné doklady. Respektive mám svě identity. Mučil jsem jednoho úředníka tak dlouho, že mi dal veškeré papíry. Podotýkám nesfalšované. Takže použiji tu druhou, která nebyla stíhána ani vězněna a už vůbec není na útěku. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Konečně to vypadá, že je čas se do toho dát. Jsme domluvený a Ryuu bude puštěný a Reizo dá tip na policii. Já v té době budu se svým otcem a budu s ním naoko něco domlouvat. Zjištuji ted, kde všude jsou jejich obchody a taky pracuji na tom, abych se dostal k Ryuuovým účtům. Vím, že z vězení by je mohl použít, ale já to změnil. A otec neuvěří, že ve vězení bude jeho syn. Vše je připraveno a já jdu za otcem půl hodiny před domluveným vypuštěním Ryuu. Vše dopadne podle plánu, policie ho chytí a za necelých 12 hodin sedí ve vězení jako Keijin. Tou dobou já ležím na jeho posteli a píši zprávu Reizovi. Vyšlo to dobře, dobrá práce. Sejdeme se za dva dny, sedadlo u okna, třetí řada. Reizo mi řekl, že si mám koupit lístky na let do České republiky, ale ta země mi nic neříká. Překvapím se, když mi řeknou, že to existuje v evropě. Ale lístek mám a připravený tašky budu mít zítra. Těším se, až odtud konečně vypadnu. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Převedu své peníze na jinou mezinárodní banku, aby mě podle konta nemohli sledovat. Netrvá to dlouho a sedím v letadle u okna a pozoruji ruch na letišti. Prosím ať přijde a nenastanou žádné komplikace. Ty by se mi zrovna nehodily... Prohrábnu si vlasy a začnu studovat manuál, co dělat, pokud se letadlo zřítí. Spíš čistě ze zajímavosti než ze strachu. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Snad mám všechno. Vemu si jedno moje auto a sám jedu na letiště. Díky pasu projdu v klidu aniž by mě kontrolovali zavazadla. Ano, i zde jsou naši lidi. Jak jsem zjistil. Jdu s dvěma menšími kufříky na své místo. osadím se vedle Reiza a jen ho pozdravím. "Konban wa." a dál si ho nevšímám. Nechci se k němu hlásit do doby, než letadlo opustí letiště. Ano, tak by mohl otec něco zjistit. Vím, že jak zjistí, že jsem odešel bez ochranky, půjdou za mnou. Sedím a po očku ho sleduji. Tak moc po něm toužím a nemůžu. Zkousnu spodní ret a dívám se před sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Pozdravím ho stejně jako on a zadívám se zase zpět do příručky. Pak začne mluvit pilot a nakonec i letušky. Ukáží co dělat v různých případech a jak si zaponout pás apod. Připoutám se a letadlo se rozjede po ranveji a vzlétne. Celou dobu si Keijiho nevšímám a beru ho jako cizího člověka. Ale čím více jsme od sebe byli, tím více mi chyběla jeho přítomnost. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Pilot začne hovořit a já slyším, jak nabíhají motory a letadlo se dává do pohybu. Připoutám se a opřu se. Zavřu oči a pevně se chytnu opěradel. Letím poprvý a vůbec netuším, co ted bude. Letadlo vzlétne a my se vzdalujeme. Skoro jsem při startu nedýchal a ted pomalu začínám. Jak k nám během letu letuška přijde, poručím si panáka, kterého do sebe hned kopnu. Na to se znova opřu a snažím se uklidnit. Stále se mírně chvěji, ale je to znát jen na jedné ruce na opěradle. Nic nenormálního pro člověka, co letí poprvé. Letadlo přistává v evropě, kde by jsme měli přestupovat. Seberu si svoje zavazadla a jdu do letište, kde máme chvilku, než poletí náš spoj. Stojím před informační tabulí a nenápadně čekám na Reiza. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Nenápadně se jeho ruky dotknu, jako bych ho chtěl utišit. Přistaneme v Moskvě, kde čekáme na letadlo. Keiji je u informační tabule. Stoupnu si vedle něj. "To je hrozné, že letadlo letí až tza čtyři hodiny. Nevíte co by se do té doby dalo dělat?"zeptám se ho prostě jako člověk, který oslovil cestujícího, co za letu sedí vedle něj. Pozoruji ho a mám chuť ho políbit. Možná bychom se mohli vytratit na záchody. Nejradši bych ho pomiloval. Tolik mi chyběl. A sex jsem si vesměs odepíral. Nikdy jsem do Ryuua nevnikl. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Přistaneme a já zaslechnu Reiza. Podívám se na něj a znova na tabuli. " Bohužel vám neporadím, letím poprvé a asi cestujeme společně.....můžeme to tu projít společně." řeknu a otočím se na něj. Usměji se. Tady v rusku se cítím mnohem méně ohrožený a taky vím, že tu ted pařáty otce Ryuu nejsou. " Třeba je tu nějaká restaurace." navrhnu a pomalu se se svými zavazadli rozejdu halou, očima hledám restauraci, ale více se otáčím na reiza. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Mám jen batoh. Zavazadla jsou v letadle, které tu má přestávku. Jdu vedle něj a nechám tentokrát na něm, co vybere. Je tu spousta obchodů, protože jsme v bezcelní zóně. Všimnu si, že víc sleduje mě. A tak s emi jen koutek úst zakroutí do úsměvu. Pak si za ním všimnu restaurace. "Co tahle?" zeptám se a hlavou naznačím směr, ve kterém stojí restaurace. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Najdu stůl a posadím se na volnou židli. Volní místo je vedle mě i naporti. Koukej se chovat normálně......jsme tu spolu, ale copak víš, zda ttě tam bude ještě chtít? ...třeba to byla jen hra a pak mě v té zemi zabije...to je jedno...chci být s ním. vemu nápojový lístek a prohlížím si ho, ale moc tomu nerozumím. Neumí ani rusky a anglicky jen trochu. nakonec ukáži servírce na colu, kterou znám. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Objednám si bohatýrský pálivý boršč s pečivem a k tomu kávu a minerálku. Nevím, jestli je vůbec dobrý nápada sedět takhle spolu. Ale je mi to jedno. Hlavně že jsem s ním. Možná bychom mohli pak do anglie. Tak bychom se taky ztratili. Ale teď s emusíme vytratit naprosto. "Jsem Takahiro Shin. Můžeš mi říkat Shin. Jedeš se podívat na krásy Prahy?" usměji se. Ano. I pro mě je to příležitost jak začít znovu. Bez křiku mých obětí. Reizo... Už není. Je tu Shin. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Představí se jako Takahiro Shin. Zadívám se na něj a najednou nevím, jak se představit. " Já...já jsem....Ryuu...... jsem absolutně zaskočený a jen se opřu o stůl lokty a dlaněmi se opřu o čelo a prsty vjedu do vlasů. " Asi ...ano...do České republiky." řeknu a je znát, že toho moc nevím o této části země. Přinesou mi minerálku a já se napiji. Sakra...už to zase nedávám....jsem mimo...ani jméno..ale můj pas je na Ryuu...ale já jsem přece ...ne..už nejsem Keiji. motá se mi z toho hlava. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Má takové doklady. Ale pro mě to bude vždycky Keiji. Jako já pro něj Reizo. Zadívám se mu do očí. Pak nám donesou jídlo. Pousměji se. Je zvláštní že si objednal to samé. Asi tomu nerozuměl. mohl se mě přece zeptat... "Pozor. Je to pálivé," upozorním ho. A taky mu to prostě nemusí chutnat. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro nejím to rychle, spíše pomalu. Vnímám, jak to pálí a za chvili je minerálka pryč a dám si další. Dojím a odložím svojí porci, mám pocit, že něco ve mě hoří. Vypiji už asi čtvrtou minerálku a bez vysvětlení odejdu na záchod. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Zpozorním a dívám se jeho směrem. Rozhlédnu se a pár gesty připoutám naše zavazadla ke stolu, který je připevněný k podlaze velkými šrouby. Přece jen je opuštěný stolek se zavazadly dobrým terčem zlodějíčků. A všechno zajistím, takže se nedají otevřít. Trvá mi to půl minuty maximálně. Pak se zvednu a dojdu na toalety. Rozhlédnu se po něm. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Opřu se o zrcadlo a zírám sám na sebe. Kdo jsem....kdo já ted kurva jsem.....mé tělo je zničený.....musel jsem předstírat jak sex s ženskou, tak mě....si vzal i Reizo.....a já chci, aby si mě vzal zase...přitom jsem jako Keijin tohle....byl jsem vždy ...na druhé straně, to já je balil....a ted..nesbalím ani mouchu...jedu do země, kde neznám ani hlavní město...natož řeč....a jestli mě tam odkrouhne, snad to bude lepší. zírám před sebe a až po minutě zjistím, že tam stojí. Prudce se otočím a zírám na něj. Za mnou je umyvadlo a já se rukama držím jeho okraje. " Ano?" zeptám se a hrud se mi rychle zvedá překvapením a i touhou. Ano, toužím po něm. Prsty se pevně držím umyvadla. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Začnu ho lačně líbat na rty a horkými polibky sjedu na jeho krk. Moje prsty se zasunou pod jeho svrchník a bloudí po jeho nahé kůži. Kabinka je poměrně velká. Je i s malým umyvadýlkem a mýdlem. Vypadá to, jako by to bylo pro invalidy. Toužím po tobě, Keiji... Ale říkat mu to nemusím, může to cítit. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Jen mu vše rozepnu a nechám na ramenou. Hladím ho po hrudi a sám jdu skoro ihned k opasku a rozepínám mu kalhoty. Přitom mé rty dráždí jeho rty, hraji si s jeho jazykem a když se věnuje on mě, já se věnuji jemu a líbám lačně, vášnivě jeho tělo. Mé prsty jsou šikovné a tak netrvá dlouho a já rukou dráždím jeho rozkrok. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Stáhnu mu kalhoty. Zoby mu dráždivě přejedu po bradavkách, které začnu olizovat. Dotýkám se dráždivých bodů na jeho těle stejně, jako když jsme se milovali poprvé. Rád studuji lidské tělo. Dokázal bych ho rozpálit jenom tím, že bych se dotknul jen pár bodů na jeho těle. Přejedu zuby po jeho bradě a tichounce zavzdychám do jeho ouška, které hned olíznu. Stáhnu mu pak i prádlo a dotknu se jeho penisu jen na pár bodech. Extrémně vzrušivých. Přemístím se k jeho dírce a začnu kolem ní provokativně prstem kroužit. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Rozpálí mě tak, že sotva dýchám. Přeje mi po bradě a slyším jeho vzdychání, sám se musím hodně krotit a kousat, protože bych nejradši sténal.Dotkne se mého penisu a já nahlas zasténám, nevydržím to ticho. Přemístě se k dírce a krouží kolem dírky. sténám. " Prosím.....vem si mě....vem si mě...Reizo-san." zašeptám mu do ucha tak, aby to slyšel jen on. Ani jednou neotevřu oči, jen se nechám unášet jeho doteky a pocity, co ve mě probouzí. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Pohladím ho po vlasech a lačně ho políbím. Natáhnu se k mýdlu a trochu nanesu na své prsty. Nic jiného tu není. a zatímho ho lačne líbám, vnikám do něj jedním prstem. Olíznu pár bodů na jeho těle a vniknu do něj i druhým prstem. Krčím je uvnitř jeho těla a mírně je zasouvám. Nakonec těmi prsty začnu roztahovat jeho dírku. Olíznu mu krk a zakousnu se mírně do něj. "Jsi úžasný, Keiji," zašeptám mu do ouška a zkousnu ho. Dlouho ho dráždím. Musím ho na sebe připravit. Chci jen jeho slast. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Roztahuje mě a já cítím, jak ho moc chce. olízne mi krk a zakousne se, znova zasténám. nedokáži se udržet, chci ho a tělem žádám o tom, by šel do mě. Jsem uvolněný a nažhavený. Můj penis je plně ztopořený a mám dojem, že s každým pohybem uvnitř mě bouchnu. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Otočím si ho k osbě zády. Jeho zadeček mírně vystrčím, protože je natisknutý na stehně jen hrudí a začnu ho dráždit v rozkroku. Pomalu do něj začnu vnikat. Zalapu po dechu a olíznu jeho ouško. A mírně zkousnu. Tiše zasténám, jak jsem v něm celý. Pohladím jeho boky. Začnu zase stiskávat jeho body na lidksém těle a přirážet. Zároveň ho honím. Je tak úzký, že sám občas tiše sténám. Začnu líbat jeho krk. Znovu a pak jej mírně zkousnu. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Jeho ruce se dotýkají mě tam, kde jsem citlivý snad až moc. Nemůžu se udržet a vzdychám, moje vzrušení stoupá a dokonce se snažím jet rychleji a popoháním ho, aby si mě bral rychelji. Zakousne se mi do krku, nevydržím to a vyvrcholím. Tak dlouho jsem na něj čekal, tak dlouho jsem neměl sex, že to prostě nešlo jinak. Teprve ted mi pomalu dochází, že tu s námi asi někdo je, protože je slyšet močení do mušle. Ale dotyčný to neřeší a je vidět, že jsou tu na toto nejspíš zvyklý. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Užívám si jeho těla. Užívám si toho, jak ho můžu dráždit, jak slyším jeho hlas a vidím pohyby těla, co si mě žádají. Jak ho kousnu do krku a vyvrcholí a s tichým stenem hned po něm. Políbím jeho rameno a pár polibky polaskám jeho záda. Slyším močení do mušle. Musím se pousmát. Pomalu vysunu svůj úd z Keijiho. Už opadává. Otočím Keijiho k sobě a políbím ho. Netiknu ho ale na stěnu, protože je tam jeho sperma. Jen náznakem ho obejmu a začnu se oblékat. Pokud vidím, že by potřeboval pomoct s obléknutím, pomohu mu. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Vyjede ze mě a otočí. Dívám se na něj a oddechuji, v tváři jsem rudy. Políbí mě a já mu to dost náruživě oplácím. Obejme mě a pak se začne oblíkat. Vemu toaleták a nedříve se očistím, pak se oblíknu a pak trochu očistím i tu stěnu. Přece jen nemám kolem sebe rád nepořádek a tak nějak jsem se snažil. Jak mám hotovo, podívám se na něj, ještě jednou ho políbím a vyjdu z kabinky. Zastavím se před umyvadlem a opláchnu se. Musím se z toho trochu prospat. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Zatímco se oblékám, očistí se a i záchod. Pozoruji ho. Podívá se na mě a znovu mě políbí. Oplácím mu polibek. Nakonec vyjde z kabinky jako první. Nechám ho. Číselné kombinace od zajištěných zavazadel znám jenom já, takže tam na mě stejně musí počkat. Dojdu k umyvadýlku a opláchnu si obličej a ruce. Nakonec taktéž vyjdu z kabinky a jdu směrem zpět k našemu stolku. Jen co přijdu, začnu odemykat zajištění. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Jak přijde Reizo,jen se na nej podívám a nechám ho odemknout zavazadla. "ďas si ještě něco a nebo půjdeme dal?" ještě nám zbývá hodina. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Škoda, že je tu tolik lidí. Jinak bych jim rozuměl. Sedím a dívám se do prázdna. Mávnu na obsluhu, že za sebe zaplatím. Ne. Nejsem galán, A kdybych platil za Keijiho, bylo by to pěkně nápadné. Nechám obsluze dížko a zkousnu si jen spodní ret. Pak se jen dívám do prázdna, jko to vždycky dělám. Jako jsme to dělal i ve vězení. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro "Už bych počkal na lavičkách na letadlo," pokývnu hlavou. Jsem zase chladný jako vždycky. Je mi jendo, že ví o těch chlapech. Nic mi do nich není. Dojdu k lavičkám. Moje chůze je ale pomalá, aby mě mohl Keiji dohnat. Poasadím se na lavičku a zírám na letadla z prosklených zdí. Vlastně by se dalo říct, že si v duchu to letadlo rozkládám a zase skládám na části. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Posadíme se v hale a dívám se, jak pozoruje letadla. " Myslíš, že to byla chyba? Nemělo se to stát? Hele, stačí říct a já se ti ztratím z očí. ..... i když....teda, netušil jsem, že to kdy řeknu.....rád bychbyl v tvé společnosti." hovořím tiše a přitom se na něj nepodívám. Ale jemu musí být jasné, že je to určeno pro něj. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Sleduji stále letadla, ale pak mě ze zamyšlení vytrhne jeho hlas. Může vidět mé překvapení v tom, jak nadzvednu obočí. "Co myslíš ty?" zeptám se, "Čemu bys nejradši uvěřil?" Otočím hlavu a zadívám se mu do očí. "V některých věcech nejsem dobrým hercem a kdybych si chtěl zapíchat už dávno by to odnesl tvůj bratr." Mluvím přesto tlumeně. Přece jen je tu pár Japonců, co letí s námi. Přesto neřeknu Ryuuovo jméno, ale mluvím o něm jako o jeho bratru. Pak opět stočím hlavu na letadla a snažím se mysl zaměstnat něčím jiným než je tohle. Vlastně jsme mu naznačil, že mi není lhostejný. Což ostatně pozná, až se dostaneme do Prahy. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Už se ho na nic neptám a po chvili zašátrám do jednoho z mých zavazadel a vytáhnu jednu z knih, kterou jsem už tajně četl jako Ryuu.Jsem kousek před koncem a tak to akorád stihnu, než by nám mělo jet letadlo do Prahy. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Keiji se mnou chvilku sleduje letadla a pak se pustí do četby. Já zavřu oči a odpočívám, ale nespím. Nakonec je náš let hlášen a tak vstanu a beze slova se vydám zase zpět do letadla. Doufám, že jde za mnou. Přece jen by bylo nepříjemné ho ztratit z kontaktu a tak v tunelu, těsně před nástupem do letadla, se po něm rozhlédnu, zda je mi nablízku. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Než stačím vše sbalit, už je kus přede mnou. Jen narychlo to posbírám a jdu rychle za ním. V tunelu se mi to rozsype a tak když se ohlídne, sbírám věci po zemi, ale držím se za ním. Nakonec vše posbírám a dojdu do letadla, zase máme sedadlo vedle sebe. Posadím se a opět chytím pevně opěradlo, zavřu oči a zhluboka dýchám. Ne, lítání nebude můj oblíbený sport. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro "První let?"zeptám se ho jako cizího člověka. Ale předpokládám, že mi to potvrdí. Chytím ho za paži. "Nebojte. Piloti jsou vždy velice zkoušení a modří lidé," nesundavám dlaň z jeho paže. Dostaneme se do vzduchu. Já si vzlet užíval, skoro jako dítě na centrifuze. Ale nedával jsem to najevo. Raději. Pustím jeho paži jak jsme nahoře a zadívám se do jednoho z časopisů. Praho, počkej na naás. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Vzhlétneme a on mě nahoře pustí. Zavřu oči a snažím se usnout, nevnímat okolí a nevnímat let co tu je. Přistaneme na letišti v Praze Ruzyni. Vystoupím a vemu si své kufry. Zadívám se kolem a vidím, že je to tu psané anglicky a tou jejich řečí. Snažím se aspon něco přeluštit, ale moc mi to nejde. Musím vypadat mezi ostatníma jak absolutní ztracenec. |
| |
| Chceš tu se mnou hrát? Pokud ne, tak to smaž. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Počkám až většina lidí odejde a vezmu si svůj veliký kufr na kolečkám. Rozhlédnu se. Už nevidím nikoho z našeho letu. Dojdu za Keijim, který se tu mezitím tak trochu dezorientovaně potuluje. "Už se nemusíme přetvařovat, Keiji,"pronesu a pohladím ho po vlasech, "Pojď za mnou. Máme zamluvený penzion na konci Prahy. Musíme se tam městskou nějak dopravit, taxíky tu jsou prý příliš drahé." Začnu se vymotávat z letiště. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Srovnám s ním krok a rozhlížím se kolem, příjdu si jako v jiné době. " A ty se tu vyznáš...byl jsi tu někdy.....rozumíš něčemu?" zeptám se a poslouchám, ale ta jejich řeč není podobná ničemu, co já znám. Příjdu si jako takový vetřelec. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Jde za mnou a srovná se mnou krok. Položí mi poměrně dost otázek. "Vlastně jsme tu nikdy nebyl," pronesu a podám Keijimu elektronický překladač z japonštiny do češtiny a naopak. Je tam i angličtina a no.. nacpal jsem do toho spoustu slovníků. "Snad si tu se svojí angličtinou poradím," pronesu a zastavím se u autobusu. Snad nás zaveze na metro. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Zastavíme u zastávky a jeho nechám studovat, já sám se rozhlížím, ale nikde nic nevidím. Přijede nějaký autobus a má tam nápisy a u něčeho je divná značka. Ukáži na tu značku. " Nebude to metro?" zeptám se opatrně japonsky a vidím, jak se po nás někteří podívali. Snažím se těch ldií nevšímat. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Keiji upozorní na značku u zastávky. Sám jsme ji již viděl a tak jenom přikývnu. "Jdeme," pronesu. Chytím ho za ruku a vejdu do autobusu. Je narvaný k prasknutí a tak se naše těla na sebe ve stoje tisknou. Přejedu po Keijiho boku a stehně. Zároveň ale poslouchám zastávky. Anglicky umím - nedělá mi problém si to přečíst. Navíc většina lidí bude jistě vystupovat na metru. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Je tam dost narváno a on se na mě natiskne a pohladí mě po boku a stehně. Zrudnu a sklopím oči. Nechci, aby tady na mě kdokoliv cokoliv poznal. Poslouchá zastávky a já až opadne rudnutí, tak ho hlídám a jak začne vystupovat, jdu za ním. Nekoukám kam, plně Reizovi důvěřuji, protože já se tu moc nevyznám. " Kam vlastně pojedeme, až najdeme metro?" zeptám se tiše Reiza, ale stejně vím, že můj jazyk asi přilákává pozornost. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Drží se mě jako klíště a vypadá zmatený. Jak vyjdeme ven z autobusu na ulici, rozhlédnu se a uvidím značku metra nad vchodem do podzemí. Vyjdu tím směrem a Keiji se mě už ptá, kam vlastně pojedeme. "Je to penzion. Okolo centra města," pronesu. Pak se uvnitř porozhlédnu. Asi budeme potřebovat něco jako jízdenku. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Jdu za ním a vypadá to, že se zastavil a něco hledá. Co tu...aha..jízdenky. a ukáži na ženu, co si s děckem kupují nějaké lístky. "Třeba to budou ty automaty.....máš nějaké ty jejich peníze?" zeptám se, protože já jsem nic nerozměnil. Zatím, což byla možná chyba. Zadívám se na Reiza a vím, že ted se ukáže, co se mnou zamýšlí. Jsem tu bez ochranky jako Ryuu ani tu nemám možnost se od něj otrhnout jako Keiji, který stejně tenkrát v tom vězení zemřel. Povzdychnu si hlubokým výdechem a následuji Reiza do metra po zakoupení jízdenek. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Povzdechnu si. Jak jsem mohl být tak roztržitý? Jak jsem mohl na něco takového zapomenout? Za eura si ty jejich lístky nekoupím. Zaraženě tam stojím. Ještě se mi nikdy nestalo, že bych na něco zapomněl. Zadívám se na Keijiho. Jsem na sebe velice naštvaný, takže asi ani můj pohled nemusí být příjemný. Rozhlédnu se. Mám štěstí. Hned v metru je směnárna. Beze slova tak jdu a rozměním peníze. Ještě jdu do nějaké obchodu, abych koupil minerálku a získal tak drobné. Pak podám Keijimu minerálku a zadívám se na lístky. Koupím nám jen takové, které potřebujeme na cestu k penzionu. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Potom ho následuji do metra, kde se postavím kousek od něj a zadívám se na něj. " Já se smířil s tím, že mě tady zabiješ......nebudu se bránit." a zase uhnu pohledem. Nevím, zda mu došlo, jak hodně prozradil předtím a nebo zda jsem ho tím urazil, je mi to jedno. Jestli zemřít, tak jeho rukou. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Zachytím jeho pohled na sobě. Jeho slova jakby mi podrazila nohy. On mi nevěří... "Možná by to bylo nejlepší," pronesu chladně. Posadím se na volné místo a Keijiho si stáhnu na klín. "Ale já to nedělám. Tak mi ksakru věř," zasyčím do jeho ouška. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Najde volné místo a mě si stáhne do klína. V ten moment zrudnu, skoro mi hoří tváře. Zasyčí mi do ucha ale, že mě nezabije a že mu mám věřit. Otočím se na něj, rudý jako rak, ale nevstávám. " Já ti věřím.....jen mě zaskočil ten pohled a tak jsem myslel, že ti se mnou došla trpělivost....já se tu vážně nevyznám. ..sám už ani nevím, kdo jsem." odvrátím se od něj a hledím před sebe. Všimám si těch pohledů od lidí, jak na nás koukají a cítím v zádech podivné mrazení. Tohle bych si nikdo nedovolil, ani se svým tehdejším přítelem. Čekám, kdy po nás někdo vyjede, že se chováme nemravně do doby, než si všimnu dvojice, co se líbá. Zrazím se a uhnu pohledem. Oni se tu na veřejnosti líbají...jen tak...bez... dochází mi, že tato země je vážně hodně jiná než moje vlast. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro A i to, jak si všimne líbající se dvojice a dojde mu to. Vlastně jsem si ho stáhnul na klín díky té dvojici, protože jsem odtušil, že se to smí. "Ten byl pohled byl zlostný. Ale bylo to proto, že jsem byl naštvaný na sebe," odpovím mu a políbím ho do vlasů. Lidi se na nás dívají, protože jsme dva muži. Ale co - kašlu na to. Sleduji stanice a nakonec Keijimu naznačím, že vystupujeme. Vyjdu ven. Kolem jsou staré pavlačové činžovní domy. Jeden je udržovanější než ostatní. Je to náš penzion. Vejdu a promluvím na recepci plynulou angličtinou. Zavedou nás do našeho pokoje. Je tam letiště, malá kuchyňka i něco jako obývák. A zařízení jako toalety a sprcha připojená k pokoji. A také balkon s okrajovým výhledem na Prahu. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Přijedeme na naši stanici a tak vystoupíme a zase se nechám vést od Reiza. Najde náš hotel a tam si veme pokoj. Vystoupíme do pokoje a rozhlídnu se. Vypadá dobře. " Teda, vypadá to dobře....máme ho společný, že?" ujištuji se a přitáhnu si svoje zavazadla, co jsem celou dobu tahal. Otevřu kufrík s penězma a zkontroluji, vypadá to, že je tam všechno. " A myslíš, že by bylo dobrý dát ty peníze tady do banky? Vemou i jinou hodnotu?" zeptám se a posadím se na posteli. Je příjemně měkká a jiná, než co máme u nás. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Na jeho první otázku přikývnu. "Společný. Šetřit se musí tak jako tak," odpovím ještě. Svléknu se ze svrchníků a ulehnu do postele. Je měkká, což mě osobně docela vadí. "Určitě vezmou,"ujistím ho a podám mu vizitku banky, ke které tu máme jít. Zavřu oči a odpočívám. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Vstaná a vizitku schovám, abych pak věděl. " Měl bych se začít učit aspon anglicky,co?" zeptám se a podívám se na něj. " Nebo myslíš, že tu najdu práci i s japonštinou?" ale mám dojem, dost silný dojem, že ne. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Otevřu oči a zadívám se na Keijiho. "Proč v mé přítomnosti tak často rudneš?" zeptám se ho přímo. Mávnu na něj rukou, aby šel ke mně. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Zeptá se mě na mé rudnutí a já se na něj otočím, znova mi líčka nabírají barvu. Vidím, jak chce, abych šel za ním. Přesunu se k němu a uhnu pohledem. " Neumím být chladný.....prostě...nevím....asi jsem se zabouchnul do svého trapitele ...do tebe. I přes to, jak jsi mi ubližil....ale zkusím před tebou už nečervenat jak pitomá holka. " hovořím tiše, protože to znamená se na něj nedívat, hlavně když bude více odhalený. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro "Protože tam si zažádáme o anglické občanství a to by nás díky tomu hned našli. Proto chvilku musíme být tady. Najdou nás tady hůř. Nemáme tu stálou adresu, nejsme tu občané. Stejně budeme muset navštívit pár zemí, abychom jim zamotali hlavy než vůbec dorazíme do Anglie." Vysvětluji mu. Čeká nás nejtěžší část a i tak nemusíme mít jistotu, že nás nenajdou. Pak mi říká své důvody proč rudne. Vlastně mi přizná, že se do mě zabouchl. Ušklíbnu se. "Mně se to líbí," přiznám suše, bez emocí, "líbí se mi, když jsi kvůli mně rudý." |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Pak mu vysvětlím své rudnutí a on se ušklíbne a přizná že se mu to líbí. Jen se na něj krátce podívám a zase se zadívám mimo. Hovoří jako by to bylo jídlo k večeři a nebo nezáživné večerní zprávy....co bych chtěl...od chlapa, co do mě bez známky emocí řezal. mé oči se zavřou a já se musím hodně přemáhat, abych zůstal v pohodě. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Zajedu mu rukou pod svršek a chytím ho za řetízek spojující jeho bradavky. Zatáhnu za něj bez varování a tím si ho přitáhnu k sobě. Zadívám se mu zpříma do očí a pokud se dívá jinam, sleduji ho tak upřeně, dokud se jeho oči na mě nestočí. "Jestli ses tak moc zabouchnul do toho svého trapitele, měl bys ho brát takového jaký je. Ale nesnáším, když někdo přemýšlí za mě," přiblížím se rty k jeho oušku, "mám tě rád. Jsi moje slabina. Dřív jsem měl podobnou slabinu a přišel jsem o něj. Teď vím, že se ta bolest dá přežít, takže jestli budeš v v citech o mně pochybovat, pak je k ničemu tuhle slabinu mít." Olíznu mu ouško. Naznačím mu, že bych se ho nerad zbavoval a že ho vlastně miluji. Ale pokud on o tom bude pochybovat, nemá to cenu. Přejedu dlaní po jeho boku až na zadeček, který stisknu. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Poslouchám , co mi říká a pochopím. Je mi to jasný......poslouchej, neodporuj ani nemysli na odpor a nezabiji tě.....jsem slabina, kterou může kdykoliv odříznout....podříznout. jen to, co ta krátká věta znázornuje, mi způsobuje mráz po zádech. Má v hrsti nejen mé tělo, ale i duši. Duši zlomenout a potupěnou, jako tělo je rozřezaný a zmučený. Olízne mi ucho, zavřu oči a jen zakloním hlavu, jak mi sjede na zadek a stiskne. Bylo to velmi zvláštní vyznání lásky. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro "Totiž... Vadí mi... Bolí mě, když si myslíš, že bych nebyl schopný tě milovat,"zašeptám mu do ucha. Pak ale vstanu a odkašlu si. Může vidět, že jsem lehce rudý, ale hned se k němu otočím zády. "Jdu si dát sprchu," řeknu suše. Ledovou, "Jestli chceš, připoj se." Můj hlas je zase bez emocí a zmizím v koupelně, kde na sebe pustím ledovou vodu, abych si vyčistil mysl. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Nechám ho ve sprše samotného a sám se pomalu posadím. Promnu si oči a zadívám se na něj. Pak vytáhnu z kufru nějaké peníze a zadívám se z okna. Potřebuji kafe a probrat se, abych to zvládnul. Stále si nemůžu zvyknout na tu jeho chladnou stránku, která vždy tak rychle přemůže jeho osobnost, zrovna když ukáže své city. A to bolí. Skoro to vypadá, jako by byl robot. Na kus papíru napíši, že jsem šel dolů do kavárny na kafe a pomalu odejdu z pokoje. Dole v hotelu se rukama zkusím domluvit na rozměnění peněz a jak se mi to povede, posadím se do kavárny a objednám si kafe. Nebo si aspon myslím, že je to kafe. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro A tak sedím na posteli a upíjím. Sám. A je mi divně. Ouzko. A mrzutě. Mám pocit, jako by se na mě vykašlal. Vypiju půl lahve a můj pohled je zdrcený. Alkohol není můj kamarád. Když se napiju, jsem jiný. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Jak otevřu dveře, pocítím zápach alkoholu. Zavřu dveře a zadívám se na Reiza, jak pije. Posadím se vedle něj. " Proč jsi nepřišel.....čekal jsem tam, potřeboval jsem trochu probrat." hovořím a jen krátce se na něj podívám. Pak se postavím a začnu vybalovat. Kufr s prachama dám do skříně dozadu, aby nebyl hned vidět. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Připadám si hrozně. Řekl jsem mu prakticky, že ho miluju a on ..... prostě odešel. Praštím pěstí do stolu. Nechám sklenku u láhev na stole a natáhnu se na postel. Zavřu oči. Mám jenom osušku kolem beder a vlasy už jsou prakticky suché. Pak oči otevřu a zadívám se něj. Ale nevypadají chladně. Hraje v nich tolik emocí, že se z nich ani jedna nedá vyčíst. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Pak se opřu o dveře skříně a zakloním hlavu. Zadívám se na strop. " Za poslední rok se toho tolik změnilo, že by jeden řekl, že jsem prožil už dva životy......a stejně stále dělám chyby." hovořím a pak se na něj zadívám, ale jen krátce, abych moc nečervenal. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Můj hlas je hluboký ale ne nepřátelský. "Víš proč jsem byl vlastně ve vězení?"alkohol se mnou dělá divy... jsem pak.. normální, "protože na mě poslali poldu, se kterým jsme se do sebe zabouchli. Když byla razie, měl jsem ho zabít. A pak sebe. Jenomže sebe jsem nestihl. Odmala jsem jeden velký vědecký pokus. Vyrůstal jsem s tím, že jsem chladnokrevný zabiják. Měl jsme být voják. Pak ale z pokusu sešlo a já se ocitl... v každodením životě. V jiném než byl doposavaď ten můj. Ten polda mi ukázal i jiný život. Když jsem byl ve vězení, řekl jsem si, že už se nikdy nenechám takhle zranit a vrátil jsem se k tomu, čím jsem byl. Je těžké mi rozumět. Ale je hloupé domnívat se, že jsem robotem," sedím na posteli a nedívám se na něj. Pak jen očima sjedu po jeho tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Opřu se a zadívám se z okna. " No asi čteš myšlenky...ale já si vážně myslím, že se více chováš jako robot....a nevím, zda si uvědomuješ, jak ...občas mi to ublíží a hodně...nejsem na toto zvyklý...ale zvykám si.......já se pokusím porozumět tobě...a ty mě...ano?" zadívám se na něj a pozoruji jeho tvář. Nic než kompromis tady nepomůže. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro "Já lidi zkoumám, Keiji," odpovím mu docela odměřeně. Nemůže po mně chtít slib, který nejsem schopen dodržet. On to prostě nepochopil. Odmítnu mu to už ale vysvětlovat. Nemá to cenu. Nakonec vstanu a stáhnu ze sebe před ním osušku, co byla kolem beder. Je mi docela jedno, že mě uvidí nahého. Hodím na sebe plátěné lehké kalhoty na spaní a gumu. Položím se na postel a zavřu oči. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Zavřu se tam, a jen se po svlečení zadívám na sebe do zrcadla. Ale nevidím tam sebe, vidím cizího člověka. Rukou jedu po jizvách, po řetízku, co bych si já nikdy nedal dobrovolně. Dojdu blíž a podívám se do zrcadla, přímo do svých očí. Zkoumá lidi.....zkoumá mě...jenže kdo jsem....co jsem.....uprchlík...trestanec.....beze jmena...bez možnosti být zase štastný. opřu se čelem o zrcadlo a zavřu oči. Trvá mi dlouho, než se odtud přesunu pod sprchu. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Asi bych mu jí měl zase dát do pořádku. I když on nebyl v pohodě už když jsme se potkali. Pak zase blog založím. Ale i kdyby ho objevil, nerozuměl by tomu, co tam je napsané. Zůstanu sedět na posteli, nohy spuštěné na zemi, lokty na kolenou, prsty propletené podpírající bradu a nepřítomný pohled. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Jen se na něj dívám a pak rukou sjedu na břicho a přejíždím po jedné jizvě. Zavřu oči a raději zkouším usnout. ve tváři jsem opět mírně rudý. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Natáhnu se na bok vedle něj. Přejedu prstem po jeho jizvě. "Jsi hrozně povrchní člověk, víš to Keiji?" řeknu tiše, "Vidím ve tvých očích zmatek. Nad tím kdo jsi." chytím jeho ruku a propletu s ním prsty, takže se přestane dotýkat svých jizev, "Máš pocit, že jsi ztratil identitu. Hádám správně?" přitisknu se k němu víc a napůl ho zalehnu, "Možná by ses neměl měřit podle jizev a podle svého těla. I kdyby jsi se změnil na černocha, budeš pro mě pořád ten samý Keiji. I kdyby jsi udělal něco, co ti není podobné, stále to budeš ty. Keiji. Ať se změníš jakkoliv, pořád to budeš ty." Políbím ho na krk a začnu zlehka líbat jeho klíční kost. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Přejede po mé jizvě a mě se zastaví dech. Otevřu oči a dívám se do tmy, netuším, co chce ted Reizo dělat. Promluví a ve mě hrkne. Povrchní....jak jsem povrchní? nechápu a on mi to začíná vysvětlovat. Proplete prsty s mýma a já se ho vděčně chytnu. Při slovech, které uhodne, mu místo odpovědi stisknu ruku.Natiskne se na mě a já se zaměřím do jeho tváře, i když je ve tmě. Hovoří a mě dochází jeho slova aj ak mě má přečteného. Jak mě začne líbat. propnu se a zakloním hlavu. Procítěne vzdychnu. Více stisknu jeho ruku. " Mám dojem,...že Keiji zmizel ve vězení...pak...se jen....ztrácím....máš pravdu.....nevím, kdo jsem....a tak se chovám....divně....a jsem....k tobě ...nejistý." najdu to správné slovo. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Propne se a zakloní hlavu. Jeho vzdech ve mně rozproudí krev. Když mi stiskne ruku, pochopím to jako souhlas. A pak i promluví. Zavrtím hlavou. "Kdyby jsi to nebyl ty, nebyl bych tu s tebou. A je dobré vědět, že jsi ke mně nejistý. Jsi si jistý svou nejistotou. Nehledej v sobě staré já. To už nikdy nenajdeš. Hledej v sobě nové já. Ale pořád to je tvé já. Nikdy to není někdo cizí. Stále jsi to ty," mluvím tiše a svou řeč prokládám polibky na krk, klíční kosti i hruď. Nakonec políbím a olíznu jeho bradavku a zlehka zuby zatahám za piercing. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Přitom však poslouchám jeho slova. "Mé nové já?" zeptám se, ale pak mě políbí na bradavku a olízne jí. Pevně sevřu jeho ruku a on mě zatáhne za piercing. Zasténám a zadívám se na něj. Druhou rukou zajedu do jeho vlasů a snažím se ho u mě udržet, chci ho cítit na sobě....v sobě...nechci ted myslet na své tělo. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Nyní se jich tolik nedotýkám jako prvně, ale vychutnávám si jeho tělo tak celkově. Zeptá se mě na nové já. "Každým dnem přijde něco nového. To utváří tvé já. Nové já je hloupé spojení...," myslel jsem, že to pochopí jinak. Vypadá to, že už mu nechci nic vysvětlovat. Hraji si s řetízkem na jeho bradavkách a sjíždím polibky níž a níž, až přes kalhoty políbím jeho penis na velice dráždivém bodě. Nakonec rty ale zase vyjedu nahoru a věnuje se jeho bradavkám. Kmitám po nich jazýčkem, vcucávám a stlačuji. Rukou, která ho hladila přejíždím až moc dráždivě po jeho těle. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Vyjede na horu a hraje si s bradavkama. Prohýbám se a hlasově dávám najevo, jak se mi to líbí, i když nekřičím a jsem spíš tichý. Přesto to Reizo slyší. Můj dech je zrychlený a mé ruce jezdí po jeho těle, sjedu i na jeho zadek a hladím ho. Nevydržím to a chytnu jeho bradu. sehnu se k němu a odtáhnu ho od mých bradavek, které jsou tvrdé a piercingy je dráždí jen pouhým pohybem. Začnu Reiza líbat, jazykem pronikám do jeho úst a mé ruce prosí doteky, aby si mě vzal. |
| |
| Hrajeme!!!! |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Políbí mě. Dravě a chtivě. Polibek mu oplácím a nakonec nad ním získám kontrolu. Přitom z něj začnu stahovat kalhoty a hladit vnitřní strany jeho stehen. Nepřestávám ho líbat lačně na rty. Prsty sjedu k jeho dírce, kolem které začnu kroužit, tlačit na ni a všemožně dráždit. Nevnikám ale do něj. Nemusí mě prosit. Chci ho jen pořádně nažhavit. Po poměrně dost dlouhé době ho přestanu líbat a sjedu polibky na krk. Jak se mé rty dotknou jeho krku, vniknu do něj jedním prstem. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Sjede z polibků na hruď a přitom zastenam hlasitěji,kdyz do mě pronikne.Septam mu do ucha tiché ano, chci si ho užít, chci ho v sobe. Libam vášnivé jeho telo, rukama dráždí jeho telo. Sundam mu kalhoty a začnu ho honit. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Začnu ho uvnitř dráždit, narážet na prostatu a roztahovat pro sebe jeho dírku. Začne mě honit. Tlumeně zavzdychám u jeho ouška. Mno také se mi to líbím. S ním je to něco jiného než s ostatními. Navíc tenhle si to užívá. A já taky. Lačně líbám jeho tělo a bradavky. Skoro ho tím mučím rozkoší, protože tu nemáme lubrikant a tak si ho chci připravit co nejpečlivěji, takže ho prstím a dráždím déle. Olizuji jeho bradavky, saji a skousávám. Můj penis se úspěšně staví. Sjedu polibky z jeho hrudi níž a níž, až kmitavě olíznu jeho žalud. Párkrát olíznu jeho jeho špičku. Počkám, až budu vlhký a on připravený. Svými boky se dostanu mezi jeho stehna. Sám ho políbím na rty a lačně ho líbám, což u mě nebývá zvykem, a začnu do něj pomalu vnikat. Přeruším polibek, jak jsem v něm celý a zalapám vzrušeně po dechu. Přisaji se na jeho krk a zlehka jej skousnu. Začnu se v něm pohybovat. Přirážet. Pomalu a hluboko. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Pronikne do mě, a jde pomalu a hluboko. přesto šetrně. Líbám ho lačně nazpátek, a jak mě kousne do krku, zasténám. " Reizo......zrychly...dráždí mě to...nevydržím..dlouho." hovořím upřímně do jeho ucha a přitom ho líbám na krk, musím někam ventilovat svoje vzrušení a jediný nablízku je Reizo. A tak moje ruce a rty lítají po jeho těle, jak zuřivě to cítím a můj orgasmus se blíží. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Sjedu rukou na jeho penis a začnu ho honit. Nepřestávám ani po tom, co vyvrcholí a tak ho, jeho vzrušení, na malou chvíli vynesu ještě dál, za vrchol. Nedám mu šanci opadnout. Lačně ho políbím, objemu kolem pasu a přetočím se s ním, takže polosedím, pololežím. Dosedne na mě a já zavzdychám o něco hlasitěji. Nepřestávám dráždit jeho tělo. A hlavně penis. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Políbíme se a přetočíme se tak, že polosedí a já na něm. Jak dosednu, začnu se na něm pohybovat, jako to dělal můj přitel. Dráždí mě a já se na něm pohybuji a vzdychám. Líbám ho a dráždím ho zuby i jazykem. Nechci přestat, protože to, že mě nenechal opadnout, nedal mi pauzu, prožívám něco úžasného. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Přivírám oči a užívám si to. Tak dlouho jsem někoho neměl, kdo by šel takto, dobrovolně. Přitáhnu si Keijiho k sobě za řetízek na bradavkách. Chytím pevně jeho zadeček a přestanu ho honit. Dravě do něj vnikám a vzdychám do jeho ouška. I když tiše, ale už to projevuji. Nakonec zalapu po dechu a sevřu víc jeho půlky. Vyvrcholím. Trochu udýchaně se na něj podívám. Jsme udýchaní oba. Zpocení a... "Aishiteru," zšeptám do jeho ouška a olíznu jej. Mylsím, že je to věc, kteoru by chtěl vědět a slyšet. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Udýchaný, tiskneme se k sobě, zpocený, vyčerpaný. Zašeptá mi do ucha a olízne. Tiše vzdychnu a zadívám se mu do očí. " Ukázal jsi mi, co je mé nové já." řeknu a pomalu z něj vstanu. Zamířím hned do koupelny, přitom cítím, jak je mé tělo a hlavně otvor, rozdrážděný. Pustím si sprchu a vlezu do ní. Začnu se očišťovat. Mám dojem, že ve mě je zase něco...jiné. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Zmizí do sprchy. Já se zhluboka nadechnu a zadívám se na ten český likér. Dobře - přiznávám - pití je chyba. Už se ho ani netknu. Dám Keijimu náskok, aby se opláchl a pak vlezu do sprchy za ním. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Reizo vejde do sprchy, pevneho chytnuti za ruku a pritahnu k sobe. Vasnive ho polibim Na rty a pak Na jeho ucho. " Nebyli nic krasnejsiho nez toile milovani. Zalezi mi Na tone jako Na cloveku." zaseptam a zadivam se mu do oci. Stojim ted nim nahy, bez tough se kryt. Verim mu. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Mrzí mě to. Dost. Nastavím tvář kapkám ze sprchy a zavřu oči. Možná jsem mu to neměl říkat. Možná jsem předtím neměl pít. Možná to nepochopil... nebo se přeslechl. Možná jsem prostě zase jednou idiot. Přikývnu mu, že to beru. Natáhnu s pro sprchový gel a začnu se mýt. Pak i jeho. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Přejde mě nálada o nějaký touhy a ukazování mu citů. Mám dojem, že i když to udělám, pochopím a je mi líp, je to stejně zase špatně. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro "Aishiteru... řekl jsem aishiteru. Ale už to neřeš," pronesu a je možná i slyšet, jak mám sevřené hrdlo. Vyjdu ze sprchy a natáhnu na sebe župan. Pak se znovu zadívám na Becherovku. Ne. Řekl jsme to špatně. Dneska je nejvyšší čas pít. Naliji si a začnu to do sebe házet s tím, že sedím na posteli. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Vemu mu flašku a odhodím jí stranou. Chytnu ho a povalím na postel. Políbím ho, naplno a vášnivě, a pak se přesunu k jeho uchu. " Aishiteru....neslyšel jsem to tak dlouho....jsem idiot..idiot, co tě bláznivě miluje...chce s tebou žít v cizině..jako někdo jiný....jako nový Keiji..tvůj Keiji....zjizvený, prošpikovaný Keiji." hovoří tiše, a líbá ho na krk, na ramena. Nechce se ho pustit an ejspíš ho bude muset uhodit, aby se ho zbavil. Jeho mokrá kůže mu namáčí župan. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Sleduji chladným pohledem jeho obličej. Ani jeden sval v obličeji se za celou tu dobu pořádně nehne. Pak ho chytím kolem pasu, strhnu ho ze sebe vedle sebe, ale pořád ho tisknu na své tělo. Přikryji nás. "Tak pojď spát ty můj idiote," pronesu poněkud neutrálně a zavřu oči. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Očima sjedu do nočních ulic. Určitě bych tam někde dávku našel, ale nedorozumím se. Ted si šlehnout, stoprocentně mě to zabije. Otočím sen a něj. Zklamal jsem ho, přestal být robotem a já to zvoral. Otočím se k ulicí a položím hlavu na chladné sklo přes záclonu. Odtrhnu se od skla a začnu se oblíkat. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Rozhlédnu se. Zjistím, že vedle mě není. Vstanu a rozsvítím. Spatřím Keijiho, jak se obléká a vypadá to, že chce ven. Má tvář neříká nic jako obvykle, jako vždycky. "Kam jdeš?" zeptám se. TAkhle se mi odvděčuje? ZA to všechno? Že chce teď utýct? |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Jeho tvář je chladná a jeho otázka úsečná. Dívám se mu do očí a pak jen povzdychnu a posadím se. Kalhoty nechám spadnout k zemi. " Není to jedno....zase jsem to zvoral....začal jsi být člověk...projevovat city a já jsem se mohl koukat na člověka a né na robota.....jenže jsem to zvoral...a jsi zase jen ten pitomý robot. Já chci objetí, úsměv a emoce........Reizo..ukaž mi emoce...jakékoliv." otočím sen a něj a dívám se mu do tváře. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro TO mu ani oslovení "můj" nestačilo? Povzdechnu si a zhluboka se nadechnu. Dívám se mu kameně do tváře. Pak se ale k němu nakloním a něžně ho políbím na rty. Často nelíbám. Ale líbal jsme ho i při našem posledním sexu a tak ho líbám i teď. I když jinak. Něžně a jemně. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Přesunu se k němu na postel, v triku a spodním prádle,kalhoty nechám na zemi. Nedokážu si pomoci, líbám ho a rukama ho začnu hladit. přitisknu se tělem k němu a obejmu ho. Ukončím polibek a položím mu hlavu na rameni. Cítím slzy a tak je rychle setřu. " Aishiteru...Reizo-san." zašeptám tiše, odevzdaně. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Lehne si mi na rameno. Zhasnu a odstrčím ho, protože vzápětí ho obejmu jednou rukou a nechám ho položit si halvu na mou hruď. Utřu jednu jeho slzu a pohladím ho ve vlasech. Nakonec zavřu oči a odpočívám. Když se Keiji ráno probudí, může na mé tváři vidět nepatrný úsměv. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Ráno se probudím a Reizo se usmívá. Něžně ho políbím na bradavku. Nic neříkám, jen zavřu oči a obejmu ho. Chci ho cítit u sebe, tak blízko, jak to jen půjde. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro "Snídani?" zeptám se tiše. ALe nepodívám se na něj. Pak se zadívám na alkohol. Trochu se cítím nesvůj po tom likéru. A tak přemýšlím, jak se ho zbavím. Asi ho prostě vyhodím. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Zeptá se mě na snídani. Otevřu oči a podívám se mu tváře. " Já bych nikam nešel...ted..za chvili možná..vydržíš tu se mnou ještě chvilku an ebo chvátáš?" zeptám se upřímně. Všimnu si pohledu a pak na něj. "Máš chut se napít?" v otázce je znát údiv, protože to bych nečekal. Né po tom včerejšku. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Přejedu mu prsty po zádech. "Dobře. Budeme odpočívat," odpovím mu. Nikam ostatně nespěcháme. Teď máme dost času. "Ne. Mám chuť tu láhev vyhodit, vylít.," odpovím mu. nepřestávám přejíždět prsty po jeho zádech a pak zavřu oči a odpočívám. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Jak se zeptám na lahve, odpoví pravý opak. " Tak je potom vylejeme...tady je tu mít nechci...chci být střízlivý, s tebou při smyslech..a plně tě vnímat." zašeptám mu do ouška a na to ho něžně políbím na něj a sjedu polibky na krk. Prostě to chci dělat a jen ho vnímat, dotýkat se rty jeho pokožky. |
| |
| tak jak? |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Začne mě zamilovaně líbat. Zavřu oči. Přemýšlím, jak se teď vlastně chovat. Stejně zamilovaně jako on? To já neumím ani kdybych chtěl. "Jsem špatným partnerem, Keiji. Musíš mě brát takového, jaký jsem," pronesu a zadívám se na něj nic neříkajícím pohledem. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Přijd emi to vtipné. Lehounce se pousměji a přikývnu. Líbí s emi být s ním. Jen nejsem zvyklý to dávat najevo. Líbá moji hruď. "Ale ale... tady si někdo říká o ranní rozcvičku," pronesu, přetočím se s ním a začnu ho líbat na krku. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Zajedu mu rovnou mezi jeho nohy a začnu si hrát s jeho penisem. Rty přejíždím po jeho hrudi. Pak se zadívá na jeho tvář a začnu ho honit. Mám naprosto kamenný výraz. Chci vidět jeho chtíč. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro "Dobre ráno. Snídani?" pronesu jakoby nic. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro "Tak ja pro ní jdu. Zatím si můžeš dat sprchu," vezmu si pro jistotu klíče od pokoje a zamknu. Ne snad, ze bych nevěřil Keijimu, ale nevěřím okolí. Když se vrátím, nesu čerstvé pečivo, dzem a sýry. Celou cestu jsem měl pocit, ze me někdo sleduje. Ale v půli cesty zmizel. Oddechnu si. Zřejmě nějaký japanofil jako je llz nebo Lai xD (autorce hrablo) Odemknu a položím snídani na stůl. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro Když se vrátí, může slyšet sprchu, jak se snažím probrat. Mám zavřené oči a oplachuju se. Vyjdu ze sprchy a zahalím se do ručníku. Osuším se a dám ručník kolem beder, následně zkouším nějak pečovat o to moje nové tělo. Hlavně o poranění, aby se mi nezhoršili. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro Odemknu dveře a bez výrazu vejdu dovnitř. Položím snídani na stolek a přejedu očima po Keijiho těle. Zadívám se z okna. "Zvláštní město... Co chceš dnes dělat?" pronesu směrem ke Keijimu. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro "Jak to myslíš...zvláštní město? Mohli...by jsme se jít projít. Rád bych to tu trošku poznal. Ale netuším, zda to není velké riziko." zvednu hlavu a zadívám se na Reiza. Ve strategii je lepší on. |
| |
| soukromá zpráva od Reizo pro "Udělej mi ke snídani kávu a sobě co chceš. Nasnídáme se a pak si projdeme město," řeknu mu a letmo ho políbím na krk. Posadím se ke stolu a začnu servírovat snídani. Část nákupu dám i do lednice. Hned na to ustelu postele a všechno perfekcionisticky upravím. |
| |
| soukromá zpráva od Keiji pro On už však lítá po bytě a uklízí. Dám si do kávy trochu mléka a jdu si vzít aspon kalhoty. Oblečený se posadím a pustím se do snídaně. " Takže jsme tu v bezpečí? To ..jsem rád." přiznám a uvnitř mě něco spadne. |
| |
 | Nový příspěvek v dobrodružství, po měsíci a půl, páni! :-) Bohužel Vás musím zklamat, ani Váš Vypravěč, ani nikdo ze spoluhráčů ho nemá na svědomí. Přišel se na Vás podívat administrátor… Co teď s Vámi? Díky dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do škatulky "Už se dlouho nehrálo -> odpad". Dejte mi sem nebo do pošty do dvou týdnů vědět, jestli jste našli novou chuť k hraní, chcete změnit Vypravěče, nebo se s tímto dobrodružstvím ve vodách andorských rozloučíme. Laakii - admin |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR