Andor.cz - online Dračí doupě

Vypravěč - 11. ledna 2014 20:43
	Soukromé brůžo.

Vypravěč - 11. ledna 2014 22:13

Menší info o světě, aneb co vše víme Kde začít? Asi na začátku. Jak všichni víme, před dávnými věky, v dobách, kdy nebe chrlilo ohnivé slzy a zem byla posetá jen prachem a lávou, se na různých místech, různým titánům, obrům, či jiným nadbožským stvořením narodili bohové, jak je známe dnes. Po dlouhá léta vyrůstali... nuda co? Tohle vše známe a přeci nejsme Titus Livius, abychom vyprávěli Od vzniku světa (Livius psal dějiny typem Od založení města - byl myšlen Řím samo sebou). Co nás zajímá, je současná situace ve světě. Dnes, v moderní době, už nikdo, nebo jen málokdo, věří ve staré bohy. Většinou věří jen v ukřižovaného a to ještě velmi podivným způsobem. Ovšem nikdo netuší, že ukřižovaný byl jen ukřivděný chlapeček, co si vymyslel svého boha, tatíka, a začal to rozkřikovat po celém světě. Ale tohle nechme také být, uctívači ukřižovaného jsou blázni (omlouvám se, pokud jsem se vás dotkl :)). Jak jsme už zmínili, v dnešní době nikdo na staré bohy nevěří. Ale oni tu pořád jsou, pořád přihlížejí na životy smrtelníků a i když už toliko nezasahují do jejich životů, občas jim to nedá a vydají se na zem, aby se trochu vmísili a užili si život. Ano, tak nějak vznikají polobohové, ale o tom si přečtěte nějakou příručku na sexuální výchovu, tohle je seriózní vyprávění. Tedy, jde o to, že na světě existují polobohové. Je jich tu spousta a mnozí z nich to ani neví. Většinou se svých schopností bojí, tak je nepoužívají, jiní jich zneužívají a další žijí v táborech, pro obyčejné lidi známé jako Tábory dětí bez rodiny. Těchto táborů je po světě velká spousta a každý je věnován jinému panteonu. Máme tu severské bohy, řecké, egyptské, indické, jiho a středo americké, severoamerické (indiáni), slovanské a spoustu dalších, menších. Některé z těchto táborů mezi sebou bojují, jiné spolu vycházejí a spolupracují a nebo se ignorují. Náš tábor se jmenuje Gladsheim (podle Ódinovi pevnosti), nachází se v horách Britské Kolumbie v Kanadě a je celkem těžce přístupný. Nějaké vymoženosti, jako elektřinu, nebo mobilní síť tu nenajdete, ale za to je v okolí krásná příroda, pozemky tábora poskytují dostatek všemožných surovin a v podstatě se odsud do konce života nemusí nikdo hnout. Krom nějakých těch výprav, samozřejmě. Dokonce je nedaleko i jezero, kde se dá lovit a kousek na západ (cca 200 km) se nachází moře. Idylka. A v tomhle táboře, prosím, žijí polobohové vzešlí z lůna severského panteonu, přesněji z rodu Ásů, bojové poloviny. Gladsheim je v momentální chvíli neutrálním územím, kde se budou za pár dní konat mírové rozhovory mezi táborem římského panteonu a jejich protivníky z tábora řeckého a egyptského panteonu. Jako vždy, Římané šli po území.

Vypravěč - 11. ledna 2014 23:05

Elorea Foster Už je to dlouho od tvého posledního setkání s otcem a matkou, ale nestěžuješ si. Víš, že se mají dobře, že jsou spolu a s tím vědomím se věnuješ své práci v kovárně, potažmo se podílíš i na vedení celého tábora. Nevěděla jsi proč, ale od poslední události s Lokim jsi měla v táboře jakési postavení, o které ses neprosila. Všichni si tě vážili, skoro až uctívali, nebo minimálně drželi v úctě. Každý ti šel na ruku, poslouchali tě a považovali tě za svou vůdkyni. Nevěděla jsi proč, možná proto, že jsi byla dcerou druhého hlavního boha severské mytologie, nebo proto, že sis mohla téměř kdykoliv povolat Mjöllni. Ono, bylo to velkým překvapením, když si jej, jako dívka, uzvedla. Jediný, kdo to kdy dokázal byl Magni, tvůj nevlastní bratr z otcovi strany. A pak samozřejmě Thór samotný. S tím přivoláním kladiva je tedy menší potíž, ono, tatínek to nerad vidí, zvláště když se ho předem nezeptáš. Stála jsi ve své kovárně, právě jsi pracovala na kožené, cvoky pobíjené zbroji pro Skadinina syna, když za tebou přišel trpaslík Erbi (přerozený temný Álf), který měl, mimo jiné, na starosti zbraně. "Elor, za dva dny přijedou velvyslanci z Nového Říma, Sparty a Reovi slzy, měli bychom začít s přípravami na jednání," oznámí ti a prohlédne si zbroj, kterou tvoříš. Jen uznale zamručí (temní Álfové jsou známi jako nejlepší kováři bohů), ale nic víc neřekne. Krom toho, že Erbi je místní zbrojíř a kovář (teď už jen zbrojíř), má také na starosti, společně s Bragim, vedení celého tábora. Darius Valeir Flákal ses ulicemi Vancouveru, neměl jsi do čeho píchnout. Už dávno jsi měl po práci a doma beztak nikdo nebyl, matka byla kdesi za městem na nějaké farmě. Prý by se měla vrátit až zítra odpoledne, takže jsi domů nespěchal a hlavně jsi tam neměl co dělat. Proto ses coural. Zabočil jsi do nějaké uličky, moc jsi nedával pozor kam jdeš, když jsi narazil do nějakého chlapíka. "Hej, dávej pozor," strčil do tebe a ty jsi jen tak tak udržel rovnováhu. Když sis ho pořádně prohlédl, zjistil si, že na sobě má cosi, co se podobá modernější, ale přes to uniformě římských legionářů. U pasu měl krátký meč, ze školy a dějepisu jsi věděl, že se jedná o gladius, o stěnu měl opřený scutum (tmavě zelené, ne rudé) a pilum položené na zemi. Na sobě měl lorica segmentata a na hlavě leginářskou helmu. Ovšem barvy látek, které měl oblečené nebyly rudé, nýbrž tmavě zelené. Když ses pořádně rozhlédl, stálo tam podobně oblečených chlapíků několik v kruhu a před nimi se krčil menší kluk tmavší pleti a uhlově černých, rovných vlasů v obyčejném oblečení. Zdálo se, jakoby jej legionáři šikanovali. "Hej, Aurelie, koho tam máš?" promluví jeden z legionářů, co zrovna kope do snědého hocha. "Nevím, Cornelie, nějakej vykuk, vrazil do mě, co s ním?" promluví Aurelius, muž, do kterého jsi vrazil. "Přitáhni ho sem, pobavíme se dvojnásob," uchechtne se Cornelius. "Ale dělejte, než se vrátí centurion. Kdyby zjistil, že taj kopeme do egyptský špíny, asi by z nás neměl radost," promluvil v obavách nejmladší z legionářů. "Jo, to máš asi pravdu, ale co mě je po zasraným míru s egypťany?" odplivne si Cornelius a Aurelius se mezitím zašklebí, rozpřáhne ruce, aby tě mohl chytit a vtáhnout do šikanovacího kolečka.

Kili - 11. ledna 2014 23:14

V uličce starověkého říma? Práce dneska uběhla rychle a není co dělat, mamka se vrátí až zítra a já tak mám volno. No co si počít, jak trávit čas? Nikdo známý poblíž a já se jen tak blomckám po ulicích. Je to nuda, jako...no je to prostě nuda. "Kdybych měl tátu bylo to vše hned světlejší." Zabručím si v duchu pro sebe za chůze a koukám se spíše pod nohy a dumám o tom, proč nás vlastně táta opustil a máma mi o něm nechce nic říci a tak. Je to celý divný navíc k tomu to o čem nesmím prej mluvit. Ach je to vážně dost...o něco se zarazím. když vzhlédnu mám dojem, že jsem usnul. Vidím normálního římana. Udiveně zamrkám a o krok ustoupím. "Em...pardon, jdete na konkurz nového asterixe a obelixe?" Tázavě ho sleduji a po chvíli si všimnu, že jich je dokonce více a někdo mezi nimi leží na zemi. Tohle se mi nelíbí, ať to jsou herci nebo ne ubližují nějakému snědému chudákovi. A pak do toho chtějí zatáhnout i mě. "Co jste sakra zač nějaká pošahaná sekta?!" Zatnu ruce v pěst. "Egypťan...římané? Sakra to je tak na policii nějaká banda pošahanců." To už se po mě ale napřahují ruce. Zatnu čelist a pak se rozhodnu. Nemám v povaze nechávat slabší ve štychu přikrčím se a pak šikmo dopředu vymrštím levačku v šikmém zvedáku. Pravda chtěl jsem aby to vypadalo normálně silně ale trošku mé nadliské síly do toho díky hněvu uniklo. Asi to bude toho římana trošku bolet.

Elorea Foster - 11. ledna 2014 23:34

Gladsheim Upravuji zbroj, pod mýma rukama jenom kvete. Dá se to tak říct. Teoreticky. Jsem úplně zabraná do práce, přesto dobře poslouchám své okolí a dávám pozor na to co se děje. Jen poslouchám, jinak se plně věnuji práci. A proto mě příchod trpaslíka vůbec nepřekvapí. Ani nezvednu pohled od práce, dokud nedodělám jeden z pracných detailů. Nakonec ale na něj upřu své oči a tiše si povzdechnu. „ Vím, že se to blíží a o to méně se mi to líbí, Erbi. Nemám dobrý pocit z toho, že sem přijedou Římané. A vůbec ostatní. Nejsem nadšená, že se mají scházet zrovna u nás.“ V očích mám ustaraný pohled. Aby také ne, vždyť římani jsou známí tím, že jsou hrabivý a velice nevychovaní. Rádi se rvou. My sice také, ale … oni jsou schopni nás napadnout. A k tomu by tohle setkání mohlo být velice vhodnou příležitostí. „ Nelíbí se mi, že jsme na to přistoupili. Můj názor znáš. Nejraději bych je tady neviděla. Ale když je to nutné…“ Pokrčím rameny a začnu si chystat další cvoček. Mračím se na cvoček v ruce. Nakonec ho položím ke zbroji. Nechám ji ležet na pracovním stole a vydám se k němu. „ Musíme přichystat hostinu a místo kde je uvítáme. A kde se bude konat to jejich setkání. A asi požádám otce o Mjollnir.“ Dodám nakonec. Přeci jen s kladivem svého otce se budu cítit daleko lépe než jen se svými zbraněmi. A kdo říká, že o něm ostatní musí nutně vědět. Ale teď bude potřeba zajistit přípravy na uvítanou našich hostů. Ale budou se tu muset řídit našimi pravidly. „ A třeba vyprosím u dědečka i Sleipnira.“ Uchechtnu se a potřesu hlavou.

Vypravěč - 12. ledna 2014 00:19

Elorea "Je mi líto Elor, ale znáš Bragiho. Jakmile ho kdokoliv oslní dobrou básní, tak nezná bratra. A kdo mohl čekat, že dostane skoro až milostnou báseň od dcery Venuše?" omluví vašeho boha, jež byl Ódinem, pro jeho proříznutou pusu, poslán na zem. Zároveň s tím mu i Ódin zakázal mluvit, pro podhrůžkou, že mu vyřízne jazyk, pokud uslyší jeho hlas. Proto Bragi jen píše. Nejhorší je, že s vámi komunikuje ve verších. Ale co chcete po božském básníkovi. "Já vím, já vím. Vždyť víš, proč se rozhodli o zasedání u nás," ano, věděla jsi to velmi dobře. Římani byli sice výborní stratégové, dobří taktici a chrabří bojovníci, ale nikdo se nemohl prohlašovat za nejlepšího bojovníka, dokud nebojoval s někým, kdo obýval tábor Gladsheim, zasvěcený samotnému Ódinovi a jeho synovi, tvému otci, Thórovi. "V údolí, je tam nejvíce místa," řekl ti. Na tvou poznámku o požádání otce o zapůjčení Mjollniru se jen zasmál. "Myslím, že Sleipnira ti nepůjčí," zavrtí hlavou a trochu se na tebe zaculí. Opustíš tedy svou práci a vydáš se s trpaslíkem do údolí, které je jen dvě hodinky cesty od tvé kovárny. Tvé pracoviště, i tvůj domov, je situován na skalním masivu, blízko dolu na různé kovy (dar od Álfů... nedá se vyčerpat, ale nějakou dobu trvá obnova). Okolo tvého obydlí je samozřejmě menší osada, hlavně tedy v přilehlých lesích, kde bydlí lovci a dřevorubci. Zbytek tábora (spíše se to dá brát jako město vzhledem k rozloze, domky jsou ale roztahané po celé oblasti) je situován spíše v údolí, kde jsou farmy, jak zvířecí, tak i obilné a zelinářské. A právě tam jste mířili. Šli jste jednou z mnoha cest, které se klikatili po stěně hory, až jste se dostali až k úpatí, kde už mnozí členové vaší malé komunity (kolem tisíce lidí má komunita) připravovali místo pro jednání a uvítací slavnost. Mezi nimi i Jitra, syn boha spravedlnosti, míru a pravdy Forsetiho a zároveň váš finančník (v komunitě funguje obchod, platí se mincemi, podobné drachnám, Jitra má na starosti jejich ražbu). "Eloreo, jsem rád, že jsi tu," uvítá tě a vyjde ti vstříc. "Dostalo se nám zprávy, že Římané přijdou s ozbrojenou eskortou. Prý jsou už ve Vancouveru," řekne ti a podívá se na tebe (Vancouver je jižně od tábora). Hned na to ukáže jednomu mladíkovi, kam má položit barel s vínem. "Egypťané by tam už také měli být, ale zatím jsme nedostali žádnou zprávu. O Řecích nic nevíme, zatím, ale zkusím se zeptat Milvy, jestli neví kde jsou." Milva, dcera zvídavé bohyně Vör, které není nic utajeno. "Nepošleme jim naproti družinu?" zeptá se tě Erbi. Darius Tvá pěst udeřila legionáře do čelisti a ten se velmi pěkně prolétl. Kdyby jen pěkně, přelétl celou skupinku a díky Ódinovi, přistál v popelnicích nedaleko. I tak, brada ho bude bolet ještě dlouho. "Sakra... viděli jste to?" ozval se vyděšeně mladičký legionář. "Jo, jeden z nás. Kdo je tvůj otec? K jakému panteonu patříš?" zeptá se tě Cornelius a vytáhne svůj gladius, který namíří proti tobě. Všichni legionáři si přestanou všímat snědého kloučka, který využije situace a zdekuje se. Při pohledu na jeho tvář vidíš, jak bezhlesně říká "Děkuji" a krátce po tom "Promiň".

Kili - 12. ledna 2014 00:23

Banda římanů Trošku sebou ucknu když vidím jak legionář dopadl. "Hups..." Skousnu si chvilkově ret a říkám si,že je to vlastně chudák, doufám, že jsem mu nepřerazil čelist. Nicméně nyní mám jiné problémy další nablýskané panáky, kteří se mě začali vyptávat na kdo ví co. Snědý hošan vzal roha ani se mu nedivím, mám podobné tendence. Ukročím o krok dozadu a snažím se působit nenásilným gestem. "Hele chlapi nevím k jaký sektě patříte ani proč jste vyšňořený jako legionářská banda, ale nemám hlavně tucha o čem to plácáte. Svýho tátu neznám a zbytek....cožeto?" Vydechnu tázavě a doufám, že se nebudu muset dál prát. "A ocenil bych kdybyste ty hračky dali dolů." Podotknu k gladiusům.

Vypravěč - 12. ledna 2014 00:39

Darius Všichni na tebe nedůvěřivě koukají, gladiusy namířené na tvůj krk a hruď a občas nervozně pokukují po Corneliovi, který je ti nejblíže. "Nehraj si na blbýho, ke kterýmu panteonu patříš? Pod římský určitě ne, v Kanadě nemáme žádné tábory. Patříš k Řekům?" zeptá se tě a tvou poznámku ohledně mečů nebere na zřetel. "Egypťan nejsi, na to seš moc bílej. Sakra, chlapy, co je v Kanadě všechno za tábory?" "Seveřani, Řekové..." zamyšleně vyjmenuje mladík. "Slovani." "Jo, ty taky a myslím, že tu sou i indiánský ne?" "Mlčte idioti, nejsme v hádací soutěži," okřikne své společníky a opět se podívá na tebe. "Podle síly bych řekl, že z řeckýho. Určitě Heraklův syn," přijde po chvilce Aurelius a mne si bradu. "Na co civíš? Taky jsem polobůh. Syn Bellony." Bellona, to jméno ti něco říká. Připomíná ti to doby, které jsi trávil ve škole, když jste se v dějepise učili o starověkém Římu.

Elorea Foster - 12. ledna 2014 00:54

Starosti „ Já ho taky oslním… oslním ho tak že ještě měsíc po tom bude přijímat potravu brčkem.“ Zasyčím a zakroutím hlavou. Chápu proč ho děda vyhodil a ještě mu zakázal mluvit. Popravdě nevím jak dlouho bych to vydržela, kdyby mi ke všemu ještě o tom všem zpíval. Nevím. Asi by mi brzy ruply nervy, k čemuž ostatně nemám daleko ani dnes. Vážně s Bragim velice nerada komunikuju. Všechno jenom stěžuje a ke všemu ještě musí komunikovat jen psanou formou. A co je nejhorší? Že to veršuje. „ Občas si říkám, že jsem ráda, že je moje matka zrovna Jane Fostrová. Být to kdokoliv jiný, asi bych neměla takové nervy. Ale popravdě v posledních dnech je mám vážně napnuté k prasknutí..“ Podotknu a vydám se na cestu do údolí. Svižnou chůzí dojdu ke kobyle, která čeká za kovárnou v menší ohradě. Jen jí nasadím uzdečku, se sedlem se ani nenamáhám. Teď není potřeba. Díky hrazení se dostanu s klidem i na její hřbet a vyrazím cestičkou až do údolíčka. Nijak nespěchám, zvláště když semnou jde trpaslík a jede na tom svém poníkovi. Nikdy jsem moc poníky neměla ráda. Bývají vzteklí, kousavý a vůbec… poník prostě není kůň. „ Bohužel.. ale přeci jen… Reprezentace je důležitá ne?“ Uchechtnu se a zadívám se na nebe. Jen na krátko. Nakonec se opět věnuji cestě. Jakmile se konečně dostaneme dolů, k místům kde už to vypadá, že se něco chystá na uvítání našich hostů, začnu se rozhlížet. Jak já bych se teď nejraději otočila a tryskem vyrazila zase zpátky a z kovárny vůbec nevystrčila nos. Ale jde to? Nejde. Oni si mě zvolili za vůdce a já s tím už nic neudělám. A teď musím řešit tohle. Všimnu si Jitra, který se tady o to stará. Zatím to vypadá že úspěšně. Ani mě nepotřebují. Proč tu sakra jsem? Protože potřebují někoho na koho všechno svalí… když se to nepovede. Já vím. Asi to vidím moc černě. Co se tak může stát? Jenom můžeme vyvolat další válku. Krveprolití a smrt. A kdo za to bude moct? No přece já. Zamračeně se na něj podívám, když mě začne vítat. Moje zloba nepatří jemu, ale dnes už vůbec nejsem ve své kůži. A on tomu ještě přidá, když oznámí, že římani mají ozbrojenou eskortu. „ To je skělé… Vážně. A nevzali si sebou náhodou i nějakou obludu?“ Otážu se poněkud sarkasticky a protřu si podrážděně čelo. „ Promiň, ty za to nemůžeš… jenom už mám dneska nervy poněkud… unavené. Poslední dny mi nedopřejí ani spánku…“ Raději se nedívám na lidi kolem, přeci jen zřejmě to vědí, že moc nespím, když každou noc dlouho dlouho kovu. „ To už tu Římané brzy budou… budeme jim muset nějakým taktním způsobem naznačit, že tohle je mírové jednání a na neutrálním území, kde si svojí eskortu vzít nesmí. Vyhraďte místo, kde nebudou vůbec žádné zbraně. Chci aby tu bylo místo, do kterého nepřinese nikdo nic… Rozumíme si? Všechny jejich zbraně zůstanou za tou hranicí a nikdo tam nic nevnese.“ Podívám se na Jitra a následně na Erbiho, který se zmíní o družině, která by jim měla jít naproti. Přikývnu. To není zase tak špatný nápad. „ A koho pošleme? Nebo mám jít snad já? Chtělo by to někoho, kdo jim … oznámí, že zbraně budou muset odložit.“ Koukám na Erbiho vážně mám špatný pocit, že tam pošlou mě.

Kili - 12. ledna 2014 00:57

Podivnosti To co kecaj ti plecháči je vážně divný. Zvláště, když mne označí za syna Herkalova. "Eh jo silou by to asi sedělo, ale to je pěkná blbost." Taky mne docela udivuje to, že se tak v pohodě vrací ten chlápek a jeho kecy jsou vážně zvláštní. "Sakra co to furt melete? Bydlím tady ve městě a s vašima gangama nepotřebuju mít nic společnýho. Jste padlý na palici nebo co?" Opět o krok usotupím, jelikož jejich meče se mi fakt nelíbí.

Vypravěč - 12. ledna 2014 01:19

Darius Všichni se na sebe podívají, celkem překvapeně. "On fakt..." vydechne mladík a ruka s mečem mu trochu klesne. "Vypadá to tak," kývne Cornelius a také schová zbraň. Až teď si uvědomíš, podle zvuku, že to nebyla žádná levná napodobenina, ale pořádný poctivý kus oceli. "Egypťan zdrhl," zavrčí Aurelius, ale po vzoru ostatních také schová meč. Cornelius nad jeho slovy jen mávne a dojde až k tobě. "Seveřan," zavrčí a odplivne si na zem. Pak se otočí na ostatní a mávne na ně: "Jdeme, centurion už určitě čeká. Musíme před setměním být v táboře, zejtra pokračujeme v cestě do Gladsheimu." Všichni kolem tebe projdou a jen Aurelius se u tebe zastaví a podívá se ti do očí. "Doufej, že se už nepotkáme. A radil bych ti na tohle zapomenout," zavrčí na tebe, zatímco zatíná prsty na jílci meče. Poté zvedne své věci a odběhne za ostatními. Chvilku je sleduješ, než se ztratí za další ulicí. Víš, že mířili na sever, do lesů, hlavně pak do hor. Elorea Jitra na tvou sakrastickou poznámku nijak nereaguje, více než kdokoliv jiný ví, jak na tom jsi. Mincovnu má totiž nedaleko kovárny. "Zařídím to. Erbi, vypůjčíme si stojany na zbraně, pokud ti to nebude vadit," podívá se na trpaslíka. "V pořádku, pár bych jich tam mělo být volných. Jak znám Římany, poslali s velvyslancem určitě jednu centurii (cca 80 mužů a žen), tak jich vemte dostatek," souhlasí. "Určitě. Vyhradíme někde místo na zbraně a dáme k nim stráže. K hodovacímu stolu a do jednací místnosti se nikdo se zbraní nedostane, na to dám sám pozor. Ulfrika by mi mohla pomoci," řekne co udělá (další dcera bohyně Vör... z jiného vztahu). Ty si ho už ale nevšímáš, protože ti Erbi řekl, že by bylo fajn poslat družinu, která by šla Římským naproti. "Bylo by nejlepší, kdybys šla ty, ale nemohu tě do ničeho nutit. Klidně vyber někoho, kdo je sem dovede," navrhne, ovšem rozhodnutí nechá na tobě.

Kili - 12. ledna 2014 01:24

Podivné setkání Nakonec se rozhodnou odejít. Mírně si oddychnu zdá se, že je to fakt banda fanatiků. Opřu se zády o zeď když odcházejí. "Co byli kruci zač...a proč mi řekli seveřan?" Hlesnu pro sebe a otřu pot z čela a začnu uvažovat co dál. Raději se vydám směrem domů tohle byl vážně divný zážitek a začínám si říkat zdali se mi to vlastně jen nezdálo. "Začínám být psychicky labilní nebo co?" Vzdychnu za chůze a cestou si koupím něco rychlého na zub, jelikož mi vyhládlo a u jídla se lépe přemýšlí.

Elorea Foster - 12. ledna 2014 01:43

Tábor Vážně mi to vážně nemyslí. Mohlo mě napadnout říct jim o stojanech a sama požádat Erbiho o jejich vypůjčení, ale moje nervy mi vážně nedovolí všechno. Promnu si spánky a podívám se na Jitra. „ Dobrý nápad, Jitro. Alespoň nebudou moct říct, že se o to nikdo nepostaral. Ale… je ještě jedna věc, kterou budeme muset zajistit. A to hlídky. Jitro, ty tady umíš dobře počítat a srovnávat. Musíme udržet tábor v bdělém stavu a ochráněný. Římanům nevěřím a proto musíme sestavit i hlídky.“ Podívám se na oba dva, kteří tu semnou projednávají detaily naší přicházející návštěvy. Na zmínku o Ulfrice jen kývnu. Má pravdu, ona by mu mohla pomoci. Vůbec se mi nelíbí, že bych měla jít já. Vždy já. Zamračím se a na chvíli upřu pohled k horám, ke svému domu. „ Dobře… Pojedu já. Erbi prosím řekni deseti lidem, ať se připraví na cestu. Já se zatím zkusím spojit s otcem. Nehodlám tam jít jenom taky… Navíc….“ Na chvíli se zarazím a kobyla se pod mnou začne vzpouzet. V očích se mi zaleskne něco zvláštního. Vzpomínka na Lokiho. Nechce se mi opět opustit tábor aniž by o tom otec věděl. A aniž bych jej nepoprosila o jeho kladivo. „ Musím se s otcem spojit ještě než vyrazím.“ Povím poněkud zastřeným hlasem. Na krátko semknu rty až vytvoří úzkou linku. Nechce se mi zmiňovat o mých starostech, i když to tady asi každý ví. Nakonec se mi ale povede ukorigovat svojí tvář a nasadím poněkud odměřenou a chladnou masku. „ Ať se připraví do dvou hodin i s koňmi. Pak vyrazíme.“ Povím ještě Erbimu, než otočím kobylu. Naposled se na oba podívám. V očích mám starost, ale jinak se tvářím odměřeně. „ Musíte to tu zvládnout bez mě. Jistě to tu zvládnete, nechám vám je tady na starost.“ Pokusím se…. Zavtipkovat? Dá li se to tak říct. Přesto mi to jisté věci nedovolují. Neumím se moc dobře přetvařovat, ale co se dá dělat. Nic. Vůbec nic. A asi je lepší když mě tady mají za nepřístupnou a chladnou. S tím pobídnu kobylu do klusu a následně do cvalu rovnou na pěšinu vedoucí k mému domu. Nemám nač se zdržovat. Nemám. Přesto ale nemířím přímo domů. Až na samotný vrcholek téhle hory míří má pěšinka.Tak abych byla otci co nejblíž. „ Otče! Thore!!!“ Zvolám, když se má kobyla na samém vršku vzepne na zadních a zadívám se na nebesa. Snad uslyší. „ Vím, že mě slyšíš Heimdale! Řekni mu, že ho volám!“

Vypravěč - 12. ledna 2014 02:24

Darius Poté, co odešli, zamířil sis to domů. Přemýšlel jsi o tom, co říkali a připadalo ti to opravdu směšné. "Ehm..." uslyšíš najednou za sebou a když se otočíš, stojí tam onen snědý kluk, kterého jsi svým výstupem zachránil. Oproti tobě je to celkem prcek drobné postavičky a oříškově hnědých očí. Ihned ti dojde, že není zdejší. "Chtěl jsem ti poděkovat za záchranu," špitne potichu a jeho přízvuk je trochu podivný. Nedokážeš ho zařadit, ale stoprocentně víš, že nebude se severní ameriky (myšlen kontinent). "Slyšel jsem i váš rozhovor. Ty nevíš, kdo je tvůj otec?" zeptá se tě tiše a zvědavě na tebe kouká. "To co ti říkali, je pravda. Odkud myslíš, že máš svou sílu. Já jsem synem boha Sutecha, egyptského boha pouští, moří, chaosu a temnoty. A jmenuji se David," představí se ti a když vidí nedůvěru ve tvé tváři, rozhodne se ti ukázat, co umí. Upozorní tě na písek, který je na zemi. Ten se po chvilce začne pohybovat, různě se přelévat a pak se ta troška přeskládá do podoby malého panáčka. Když se na něj podíváš, vidíš jak nad ním drží ruku jako loutkář. "Když něco čteš, nepřeskakují ti před očima písmena?" zeptá se tě, když nechá písek zase klesnout na zem. Elorea Na další slova jen kývnou a odejdou splnit vše, co jsi řekla. Ty namísto toho vyrazíš zpět k domovu, kolem kterého projedeš po cestičce, která tě zavede až na vrchol. Tam, na svém koni, provoláš otcovo jméno, pak i Haimdala, aby jej zavolal. "Co se děje, dítě?" za tebou práskne blesk a když se otočíš, stojí tam. Je v plné zbroji i s helmou, kladivo pověšené u pasu. Usmívá se na tebe, trochu roztáhne ruce, aby tě mohl obejmout. "Mám tě pozdravovat od matky," řekne, ještě než promluvíš a založí si ruce na prsou v očekávání, co potřebuješ. Určitě to už ví, ale asi to chce slyšet od tebe.

Elorea Foster - 12. ledna 2014 02:38

Thor Kobyla semnou málem skočí ze srázu dolů, když za námi udeří blesk. Ovšem to už se z jejího hřbetu svezu na zem a otáčím se. Po dlouhé době mám na rtech úsměv. Konečně zase vidím otce. Po tak strašném a předlouhém čase. Ani nic neříkám, jenom mu skočím kolem krku a pevně ho obejmu. I za cenu toho, že bych ho mohla přiškrtit. Na chvíli si zase chci užít ten pocit, že mě má někdo rád. A že je ten dotyčný semnou. To už mi ale vyřizuje pozdravy od mé matky. Pousměju se a přikvýnu. „ Děkuju moc… Taky jí pozdravuj. Ostatně, mohla přijít taky. Nebo ne? Děje se něco?“ Zeptám se starostlivě. Mou tvář opět zahalí starosti a čelo se mi zvrásní v zamračení. „ Určitě tě informovali o tom co se tu chystá, že ano? Že se tady v našem táboře bude konat mírové setkání a že se tu sejde spousta lidí z jiných táborů, mezi nimi i ti zatracení Římané. Jde o to, že z toho nemám moc dobrý pocit, a to ne jen pro to, že sem jedou s ozbrojenou eskortou. Chtěla jsem tě požádat o Mjollnir. Půjčíš mi ho na pár dní?“ Otážu se ho. V dlani sevřu uzdu své klisny a zadívám se mu do očí. Jen lehce nakloním hlavu na stranu a nadechnu se. „ Navíc… Pro ně pojedu. Půjdu ven s tábora. Už za dvě hodiny.“ Dodám nakonec poněkud neochotně. Nechci aby mě zastavil, mě ovšem stejně nic jiného nezbude ať už mi kladivo půjčí nebo ne.

Kili - 12. ledna 2014 09:21

Egypťan? Spokojeně se zakusuju do svého hambáče, za normálních okolností bych po takovém jídlu moc nešáhl, ale teď není zrovna zbytí takže si ho docela užívám. Nicméně sotva ho dojím uslyším kousek od sebe ono "ehm". Instinktivně ucouvnu o krok připraven se bránit, ale pak uvidím onoho snědého mladíka. Už se nedivím, že si na něj dovolovali je to pěkný prcek. "No není za co měl bys na sebe dávat víc bacha." Podrbu se ve vlasech a snažím se zařadit si ho odkud jen může být. Fakt by seděl asi na Egypt ale to je přece blbost. Už chci pokračovat dál, ale jeho další slova mne docela zarazí. "Ne nevím kdo je můj táta nikdy jsem ho nepoznal nechal mě a mámu na holičkách." Zavrtím hlavou, je pravdou, že tohle mu mám docela za zlé ač ho neznám. Mladík mi pak začne vyprávět kus egyptské mytologie ve spojení s tím, že je synem jednoho z bohů. Povytáhnu nedůvěřivě jedno obočí. Nakonec se ale na jeho povel dívám kolem a sleduji s údivem onen písek, který se sbírá z okolí a uskládá do malé postavičky. "Páni tak tohle je nemožný asi sem se praštil do hlavy." Vydechnu a promnu si oči. "Ymmmm písmena....no možná....asi...občas..." Přiznám, když lovím v paměti a celá věc mi přestává dávat smysl a příjde mi, jako bych spadl do nějakého fantasy nebo podobně.

Vypravěč - 12. ledna 2014 10:48

Darian Kluk na tebe koukal, sledoval tvou reakci a zjevně mu nebyla cizí. "Taky jsem tomu nevěřil, dokud pro mne neposlali sphinx, která mne odvedla do tábora pro takové, jako jsme my dva. Jen se divím, že u také nejsi v táboře," nachápavě tě sleduje, pak ale trochu zpozorní a otočí se za sebe. "Davide, co tu děláš? Víš že se nesmíš nikde sám potulovat," ozve se největší ze skupinky, všichni stejně snědí jako David. "Promiň, musím jít. Snad se ještě někdy setkáme," s omluvou se rozloučí a odběhne ke skupince. Elorea Byl překvapený, když jsi mu skočila kolem krku, ale jen se usmál a pevně tě objal, přesně tak, jak má správný otec objímat své dítě, když se vrátí po dlouho pracovní cestě. "No, tvá matka... eh... nemohla přijít... protože... má moc práce," trochu znervózní a začne koktat, jakoby ti nesměl říct, co se děje. Když se na něj pak starostlivě podíváš, on se jen usměje a zavrtí hlavou, jakože se nic neděje, abys byla v klidu. "Ano, doneslo se to k nám. Otec mluvil s Diem a Reem. Žádali ho, jestli by se jednání mohli dít na naší půdě. Otec s tím moc souhlasit nechtěl, ale když e pak dozvěděl, že Bragi s tím souhlasil, celkem zuřil. Prodloužil mu trest o dalších dvě stě let," přikývne. "Víš, že ti ho moc nesmím půjčovat. Otec to nezakázal, ale tvá matka.... cože? Ven? Asi ti to nevymluvím. Ne, v tomhle jsi stejná jako já. Dobře Eli, ale jen na pár dní, ano? Matce nic neřeknu, ale neslibuji, že si nevšimne toho, že jej nemám u sebe," nejdříve smutně, když pak ale uslyší, že jdeš zase ven, rozhodne se téměř okamžitě. Odepne kladivo od opasku a podá ti ho, skoro jakoby nic nevážilo. Když jej vezmeš do ruky, opravdu nic neváží. Ne pro tebe, ne teď. Až s ním ale začneš bojovat, získá váhu, dost velkou na to, abys jím prorážela zbroje nepřátel a udělovala rány větší, než jakákoliv jiná zbraň. Dokonce jsi i přišla na to, že se jeho rukojeť dá prodloužit na obouruční zbraň. "Dávej ale pozor ano?" chytne tě za tváře a podívá se ti do očí. Pak tě otcovsky políbí, pohladí ve vlasech a poodstoupí od tebe. "Ještě jedna věc, v městě pod táborem se nachází jeden polobůh, najděte ho," řekne, než opět udeří blesk a on zmizí.

Kili - 12. ledna 2014 10:54

Dalšíí gang? Jen naprázdno vydechnu a tázavě sleduju onoho mladíka. Nějak stále nepobírám všechno to co říká. Pak se objeví další jeho snědí parťáci a za chvíli i s ním mizí. Zmůžu se jen na mávnutí na rozloučenou. "Bezva takže máme ve městě dvě podivný sekty nebo gangy a k tomu maj zvláštní triky a kecy nebo mi už hrabe." Začíná vážně uvažovat o tom, jestli mi dnes kolegové něco nehodili do čaje a raději se konečně vydám domů. Bylo toho na mě až až. "Bezva to byl teda den, mamce raději nic neřeknu ještě by hubovala, že sem se pral." Mumlám si pro sebe a snažím se o dnešku moc neuvažovat.

Elorea Foster - 12. ledna 2014 11:16

Zprávy od otce „ Co je s mámou?“ Otážu se poměrně se strachem. Kdo ví co se jí stalo. Co já vím co jí může být? Nevím nic na rozdíl od něj. Proč mi nikdy nikdo nic neřekne? „ Vy bohové nemáte moc práce… tak co se s ní děje?“ Zeptám se naléhavě a zadívám se mu do očí. Vidím jak je nervosní, jako by mi to nechtěl, nebo snad nemohl říct. Mračím se a mám strach. To už ale mluví o mé záležitosti. A zmíní se i o tom, že děda mluvil s ostatními bohy o tom co se má stát. Zamračím se ještě víc. „ Vůbec žádných dvě stě let… Ale čtyři sta a bez veršování.“ Syknu poněkud naštvaně a zakroutím hlavou. To už ale mluví i o tom kladivě. Věděla jsem, že se bude vzpírat. Že se mu to nebude líbit. Ovšem taky hodně rychle změnil názor. Trochu si protřu čelo. „ Dobře, nic jí neříkej, když nechceš. Hlavně jí neříkej, že jsem odešla z tábora… to by asi nebylo moc dobré.“ Přikývnu a vezmu si od něj kladivo. Jen ho potěžkám než se mu zadívám znovu do očí. Nakonec skloním hlavu. „ Děkuju moc…A prosím… dávej na mámu pozor.“ Šeptnu potichu a starostlivě si povzdechnu. „ Budu na sebe dávat pozor, neboj se.“ Přikývnu a pousměju se. Nechce se mi s ním loučit, ale to už mě políbí na čelo a pohladí po vlasech. A já zatoužím být malá holka a být s nimi . Tam nahoře nebo i tady na zemi. Ale být s nimi. Obejmout zase mámu. Ovšem jeho poslední zmínka mě zarazí. Zamračeně se na něj podívám a potřesu hlavou. „ Dobře… jak ho poznáme?“ Ani to nestihnu doříct a on už je pryč. Kobyla se opět vzepne, ale pak se zase zklidní, i když je ostražitá. Já se i s kladivem vysoukám na její hřbet a vydám se do svého domu. Nejsem vůbec nijak nadšená z toho co se děje. A ani z toho, že mi nic pomalu neřekl. Ve svém domě si nachystám věci na cestu, jídlo, deku i další věci. I nějaké peníze, kdyby bylo třeba. Navléknu se do své zbroje a posbírám své věci, než se vydám osedlat kobylku která na mě zatím čeká uvázaná u ohrady. Sama doufám, že otcovo kladivo nebude potřeba. Jakmile je vše připravené vydám se dolů za Erbim, říct mu novinky od otce, o tom dalším polobohovi a o tom jak to všechno vlastně bylo s Bragim. Jak já bych Bragimu dala nejraději pár facek. Ale on je bůh. Ale nemůže mluvit … Nemůže mě seřvat. Na rtech se mi na krátko usadí škodolibý úsměv ale ten zmizí ještě před tím než dorazím do údolí.

Vypravěč - 12. ledna 2014 11:36

Elorea Přesně jak mají bohové ve zvyku, něco nakousnou, řeknou, ale už nedopoví. Ke tvé smůle tohle dělá každý bůh. Ovšem tvůj táta je v něčem jiný, než ostatní božští rodiče. Stará se o tebe: Kladivo tě povede. Nakonec ti nezbude nic jiného, než jít domů a připravit se. Přípravy ti zaberou akorát tolik času, že se do údolí dostaneš přesně včas. Tam už na tebe čeká deset lidí, všichni ve zbrojích, se zbraněmi a na koních. Všichni tě pozdraví pozvednutím štítu a počkají, až se postavíš do čela. Ještě než tak učiníš, pohovoříš s Erbim, který jen nechápavě potřese hlavou a popřeje ti mnoho štěstí v cestě. Když přejedete hranice tábora (jsou v lese, něco na způsob toho z Percyho), ucítíš jemný tah na opasku. Když k němu shlédneš, uvidíš, že se kladivo naklání směrem do nedalekého Vancouveru. V tu chvíli pochopíš, jak to otec myslel. Kladivo ti bude ukazovat směr.

Elorea Foster - 12. ledna 2014 12:04

Cesta Vím, že táta je jiný. On se o mě postará vždy. Já vím. A třeba jednou… třeba se jednou dostanu i já na Asgard. Ale… to je neproveditelné. To vím taky. Jen zoufalé doufání. Podívám se na kladivo, které si připnu na opasek a vydám se dolů. Nemá cenu čekat na nic. Ani až zahřmí ani na nic jiného. Dnes už musíme spěchat. Nechám připravit ještě jednoho koně. Přeci ho nepoveze někdo z nás za sebou. To by se jelo vážně zle. Jakmile jsme všichni nachystaní, vyrazím na cestu i s celou svou bojovnou skupinko. Cvalem si to ženu po cestě až k hranici a pak i za ní, kde se na krátko zastavím. Cosi mě tahá za opasek, pak si ale všimnu že to dělá kladivo. Samo mě navádí. „ Díky tati.“ Šeptnu tiše a vydám se rovnou tím směrem. Nejkratší cestou a cvalem rovnou tam. Tahle cesta bude hodně dlouhá a náročná. Pro nás všechny. A navíc.. pojedeme ještě s dalším polobohem. Kterého musíme přivést. Snad mě kladivo dovede rovnou k němu.

Vypravěč - 12. ledna 2014 12:14

Elorea Cesta vám uběhla celkem rychle, zvláště když ti tvá družina řekla, že klidně pojednou i přes noc. Kladivo tě navádělo do Vancouveru, kolem římského pochodového tábora, kde jsi měla šanci zahlédnout dvanáct stanů. To znamenalo, že vojáků mají opravdu osmdesát (jeden stan, osm legionářů), přičemž poslední dva stany byli centuriona a vyjednavače. Měli postavené hlídky, ale vy jste zdejší lesy znali lépe (občas vás sem zavede lov), takže jste je pohodlně objeli, aniž by vás spatřili. Díky tomu, že jste jeli přes noc, jste se do Vancouveru dostali celkem rychle. Také jste neměli obyčejné koně. Kladivo bylo opravdu spolehlivější než jakákoliv moderní GPS a tudíž jste brzy zastavili před domem poloboha, o kterém ti řekl otec. V oknech se svítilo, byť bylo šest hodin ráno. "Co tu děláme, Eloreo?" zeptá se tě jeden z tvé družiny, když slezáš z koně (jméno i schopnosti si můžeš vymyslet). Darius Vrátil ses domů, celý tumpachový z toho, co se dnes událo. Jaksi jsi neměl doma co dělat, tak sis pustil televizi, u které jsi následně usl. Když ses probudil, bylo půl šesté ráno a práce ti začínala od sedmi. Ovšem vstával jsi tak brzy, protože cesta tam ti trvala skoro hodinu. Rozsvítil si, abys viděl na snídani a nejen na tu. Už se pomalu blížilo k šesté hodině, chvíli, kdy musíš vyjít, abys to stihl včas, když před domem uslyšíš několikero koňských kopyt, frkání a pak také lidské hlasy a cinkání kovu.

Elorea Foster - 12. ledna 2014 12:28

Nováček Nevadí mi, že jedeme i přes noc. Alespoň tam budeme daleko dřív. A možná se i dřív vrátíme k našim hostům. Vážně těch Římanů přijelo hrozně moc. Nechápu když tohle má být mírové sezení musí jet celá legie. Dobře, dobře. Jenom Osmdesát lidí, ale i tak je jich hodně. Ne že by měli nějakou šanci, kdyby chtěli něco provést. Pokud to nebude nějaká past na Egypťany. Jen si tábor zběžně prohlédnu než vyrazíme zase dál, aniž by si nás povšimnula byť jediná jejich hlídka. Vážně Hlídka jak lejtko. S potěšením musím přiznat, že kladivo u mého pasu vážně fungovalo daleko lépe než kdejaká GPS. A při brzkém ránu jsme zastavili úspěšně před domem, kde mi Kladivo naznačilo, že se nachází náš nový člen. Akorát jsem se svezla ze sedla, když jsem zaslechla hlas Orfea. Nakloním hlavu lehce na stranu a podívám se na prázdného koně, který jel celou cestu s námi. „ Vidíš toho koně?“ Otážu se ho a počkám až kývne. „ Na co bych brala koně navíc, když bych k tomu neměla dobrý důvod. Sem jsme jeli v deseti, ale pravděpodobně se vrátíme v jedenácti členech. A tady se nachází náš nový přírůstek do tábora. Otec mi řekl, že ho máme přivést.“ Povím mu a podám Uzdu nejbližšímu jezdci. Sama se vydám ke dveřím a dobře si je prohlédnu než decentně zaklepu na dveře. Svítí se, snad to dotyčný uslyší. „ Snad to nebude dlouho trvat.“ Vydechnu a počkám jestli se někdo ozve nebo otevře.

Kili - 12. ledna 2014 12:35

Další přehlídka mytologie Doma jsem byl totálně mimo a tak jsem nakonec vytuhl u televize. Dávali fajný seriál, ale hold moje oči zaprotestovaly a nakonec padly stejně jako já zůstal tuhej na gauči. Ráno mě asi bude bolet za krkem, ale co nadělám. Když konečně rozlepím oči a se zívnutím se posadím všímám si na budíku, že už za chvíli budu muset do práce. "Do háje s tím." Zabručím a rozstvítím si a začnu si mazat chleba a dělat teplý čaj. Mezitím je venku slyšet koně a cinkání kovu. Jen si povzdychnu a usednu k jídelnímu stolu a začnu pojídat svůj chleba a zapíjet ovocným čajem. "Fakt mi hrabe asi mi hodili do pití nějakou marušku nebo tak něco, že je mi takhle." Začínám si myslet, že mám halucinace. Pak se ozve zaklepání. "Kdo to po ránu sakra." Bručím si a s hrnkem čaje v levačce se zvednu a jdu otevřít. Když otevřu upiju a přelétnu pohledem návštěvu. Vypadá to na bandu vikingů nebo něčeho podobného. Jen si povzdychnu. "Takže to ještě nevyprchalo." "Hmmm další vyfešákovaný gang, fajn jestli hledáte římany a egypťany tak tyhle gangy tu nejsou. Dík za návštěvu." Promluvím naprosto klidně a zase dveře zabouchnu. "Halucinace a dost divné." Zavrtím hlavou a jdu dosnídat.

Elorea Foster - 12. ledna 2014 12:50

.... Slyším jakési mrmlání za dveřmi. Najednou otevře kluk, kluk starší než já s hrnkem v ruce. A rovnou se zmíní o římanech a egypťanech. A rovnou mi zabouchne i dveře před nosem aniž bych cokoliv mohla říct. Zaraženě si odkašlu a zamračím se ovšem zatím nesahám po násilí. Zatím. Znovu zaklepu a zadívám se na do míst, kde bude mít kluk hlavu. Před tím mi ale ještě padne pohled na zvonek s jeho jménem. „ Pane Valeire… Nechceme použít násilí, můžeme si promluvit prosím v klidu a z očí do očí?“ Otážu se po krátkém zaklepání. Vyčkávám třeba má rozum a otevře a nebude jednat jako idiot.

Kili - 12. ledna 2014 12:56

banda pletitelů za dveřmi Jen co si sednu ozve se další zaklepání a hlas oné ženy přes dveře. Zasrané halucinace ani nažrat mě nenechají." Odložím hrnek na stůl a dojdu opět ke dveřím a otevřu je. Rukama se opírám o futro a dveře. "Co do prdele chcete?! Za chvíli musím do práce takže nemám čas vykecávat se s halucinací. Zavolám na vás halucinogení policii jestli se nerozplynete a budete mi chtít násilně vniknout do baráku." Promluvím vážně a nebo vlastně ne? Kdo ví vše jsou jen halucinace takže zavolat imaginární policii by možná pomohl třeba by přijela banda spartanů a odvedla si je. "Na to že je to halucinace umí si moje hlava vytvořit docela pěknou imaginární ženskou, postavu teda má to jo." Napadne mě mimoděk.

Elorea Foster - 12. ledna 2014 13:19

Valeir Zadívám se na kluka když otevře a on mě opět nepustí ke slovu. A tentokrát je ještě ke všemu daleko víc neurvalí. Já přece nejsem žádná halucinace! Zamračím se a zatnu dlaň do pěsti. Nadechnu se a ukrčí jednou nohou vzad než se napřáhnu a tvrdě kluka udeřím do obličeje. „ Tady se nikdo rozplývat nebude… a násilím do … vašeho domu nikdo vnikat nebude taky… Doufám, že se ty vaše…. Halucinace rozplynuli nebo jste snad konečně vzhůru?“ Otážu se podrážděně. Já sebou zametat nenechám. Opravdu ne. Ruka mi sjede ke kladivu, které mám u pasu. * Otče vůbec mi to neulehčuješ. Jasně, našla jsem ho a mám kladivo, ale on nevypadá, že by o nás něco věděl.* Pomyslím si malinko zoufale. „ Pane Valeire, prosím uklidněte se. Tohle není halucinace a už vůbec ne sen. Vy jste synem jednoho ze severských bohů, kterého zatím nemám ani ponětí, ale je za potřebí, aby jste šel s námi. Ne jen kvůli vaší bezpečnosti, ale i bezpečnosti ostatních ve vašem okolí.“ Promluvím k němu. Snad ho to sklidnilo,ale kdo ví. Třeba se akorát tak ještě naštval.

Kili - 12. ledna 2014 13:29

Nezvaní hosté Moje halucinogení dívčí návštěva se s ničím nepárá a vzápětí mi jednu vrazí. Ještě že to bylo do brady a ne do nosu, jinak by mi ho asi zlomila. Rukou sevřu futro, abych neupadl a udržel se o něj. Futro bolestně zavrže, když jsem ho stiskl trošku více, než bych měl. Opět se napřímím a poslouchám dál dívku. "Není možné, aby byli skuteční." Promnu si bradu a pohled mi ztvrdne. "I za předpokladu, že bych věřil, že tohle není blbá maškaráda, nebo sen či něco podobného a dokonce bych uvěřil, že můj otec je "severský bůh"... Udělám vzdušné uvozovky. "Tak by to byl furt jenom šmejd co se vykašlal na mámu a nechal jí živit nás samotné. A právě tady mě moje rodina právě potřebuje, protože musíme z něčeho žít a já musím právě teď do práce. Takže nemáteli nic dalšího...." Nechám větu otevřenou. "Tohle všechno musí být prostě blbost a vůbec i kdyby ne jak můžou chtít abych opustil mámu? Co by si bezemě počala a co by si pomyslela, kdybych jen tak zmizel." Starosti a zase jen starosti.

Elorea Foster - 12. ledna 2014 13:43

Že by pokrok? Konečně se dal trochu do kupy. Žádné nadávající kuře co chce maminku a klid. Aspoň něco. Prohlédnu si ho od hlavy až k patě. Nakonec se zamračím a tvář mi ochladne. „ Žádné za předpokladu. Tohle není předpoklad. Tohle je prostý holý fakt. A šmejd co se vykašlal na tvojí mámu? Ne. Téměř nikdo nebyl ve styku se svým božským rodičem. Mají to zakázané. Málo kdy je možnost tohle porušit.On tvojí matku musel opustit. Ovšem tvá matka ti neměla tajit tak dlouho kdo jsi.“ Promluvím k němu. Mluvím klidně. Ze zamračení tvář přešla k pochopení. Velice dobře chápu, co s ním teď je. Taky jsem nechtěla odejít, ale musela jsem. Byla jsem v nebezpečí. A matka taky. „ Měl bys asi pochopit jednu věc. Není bezpečné, aby si se tu jen tak toulal. Docela se divím, že vás zatím nikdo nenapadl. Po nás polokrevných jdou nejrůznější bytosti. Není bezpečné, aby si tu zůstal. Ani pro tvou mámu ani pro tebe a tvé další okolí.“ Sleduji ho. Koutkem oka pohlédnu ke skupině jezdců za mnou. „ Dostala jsem rozkaz od svého otce abych tě přivedla do tábora. Je to důležité. Zjevně bohové vědí něco víc než my můžeme očekávat. A věř mi… když tě napadnou mýtické bytosti, nebude to jako dostat pěstí od Thorovi dcery.“ Ustoupím o krok. „ Omlouvám se, že jsem se nepředstavila. Jsem Elorea, dcera Thora a Jane Fosterové. Tohle je můj doprovod. Musíme už ale vyrazit. Musíme vyzvednout Římskou delegaci a stejně tak pravděpodobně i Egyptskou. Jestli už tu opravdu jsou. Zbalte si prosím ty nejnutnější věci. Pak vyrazíme na cestu. A prosím, pojďte sám. Nechceme užívat násilí.“

Kili - 12. ledna 2014 13:51

žádný pokrok Zpříma a odhodlaně se podívám na onu dívku. V očích mám chladno vůči svému otci. "Ať to byl kdokoli nechal mě matce na krku, to ona nás musela uživit a vychovat mě ne on. Jemu já nic nedlužím." Zamračím se a pak rysy trochu uvolním. Stále přehrávají podobnou písničku, ale stále nemám odpověď na to nejdůležitější. "I kdybys byla pro mě za mě dcera Diova je mi to docela jedno. Někdo se o mou matku musí postarat a kdo to bude když já odejdu s bandou vikingů?! Co si asi bude myslet o tom, že jsem jen tak najednou zmizel. Ona mě potřebuje." Odvětím rozhodně a pak se zadívám někde do dálky. "Jestli chcete najít ty plechouny a opálence potkal jsem je včera večer asi dva kiláky odsud v ulicích." Odvětím nakonec klidně. K odchodu se dál nevyjadřuji. Matka je pro mě to nejdůležitější a proto se o ní musím postarat.

Vypravěč - 12. ledna 2014 14:01

Oba dva Družina vás sledovala a když Elorea natáhla jednu Dariusovi, mnozí přivřeli oči. Věděli, jakou má sílu, někteří to dokonce zažili na vlastní nos. Po posledních slovech Daria, seskočil jeden z družiny a došel vedle Elorei. "Jsem Herlon, syn Váliův. Tvá matka, stejně jako rodiče nás všech, ví, že jednou přijde den, kdy budeš muset odejít. Ač se s tím blbě smiřuje, je to tak. Věř nám, všichni jsme si tím prošli a jen málokdo z nás se setkal se svými božskými rodiči. Je mezi námi mnoho takových, co to mají rodičům za zlé," promluví a zahákne prsty o tětivu luku, co mu visí přes rameno. Ostatní z družiny na jeho slova jen přikyvují.

Kili - 12. ledna 2014 14:09

matka? Zadívám se směrem na onoho muže, který sesedne a promluví na mě. Ano jméno jeho otce mi něco říká, ale nevyjadřuji se k tomu jen se na něj zadívám. "Můžete mi zaručit, že bude matka v bezpečí?" Zadívám se na něj. Pokud budou souhlasit jen zatnu zuby a otočím se na patě a zajdu do domu. Jen co zmizí v jednom z pokojů se zavrčením se ozve několik nadávek. Zpod matračky sem vytáhl svůj výletní batoh a naházel do něj nějaké základní věci a věci, bez kterých bych se prostě neobešel. "Kurva to je mi ale vyjebaný výlet." Nakonec napíšu matce dopis. "Přišli a já musel s nimi jednou sevrátím." Pod to ještě dopíšu heslo a číslo svého účtu, kde mám uložené veškeré peníze což by mělo mámě pomoci protože jsem si docela našetřil a nerozhazoval. Bude to muset stačit na její zajištění. Pak si hodím batoh na rameno a dojdu ke dveřím. "Jestli se jí něco stane ani všichni bohové dohromady mě nezastaví, abych zabil toho kdo jí ublíží." Řeknu smrtelně vážně.

Elorea Foster - 12. ledna 2014 14:17

Dostal snad rozum? Myslím, že každý meleme své a ani jeden nechceme pochopit toho druhého. A máme k tomu své důvody. A nejhorší na tom je, že budeme nejspíš oba dva stejně paličatí. Naštěstí se do toho vloží Hery. Pohlédnu na něj a následně znovu na chlapce. Popravdě mě urazí zmínkou o Diovi. Vůbec se mi nelíbí, že to tak říká. Jen zatnu zuby a zadívám se na něj. Nemám daleko k tomu ho znovu udeřit. Herlon to ale všechno vystihne. Přišli mu na jazyk ty správná slova. Vysvětlil mu jak to je. Proč mi to dneska tak nemyslí? Dneska vážně vůbec nemám mozek k tomu abych někoho přemlouvala. A vůbec, k čemu mi tam takový floutek bude, když stejně nehodlá odejít. Ovšem kluk mě překvapí. Najednou vyhrkne cosi o tom jestli dokážeme zajistit matce to že bude v bezpečí. „ Když už tu nebudeš, časem tvůj pach vyprchá a přestanou ji s tebou spojovat. Nakonec ani nebudou vědět, že je tvoje příbuzná. Za čas rozhodně bude ve větším bezpečí než kdyby si tady zůstal.“ Povím mu a dívám se jak mizí v domě. Zjevně se v něm co si zlomilo. Že by nakonec dostal rozum? Mlčky vyčkávám dokud se neobjeví opět ve dveřích. „ Ano to plně chápu. Ani mě tehdy bohové nezastavili...“ Povím mu. Vzpomínka na to mi jenom ochladí tvář. Tehdy mě jeden bůh převezl. Myslela jsem, že s matkou něco je a ona mezi tím byla v bezpečí. A on mě pak unesl. Odvrátím tvář a vydám se ke koním. K volnému koni, kterého předám klukovi a sama se vytáhnu do sedla své kobyly. „ Mimochodem jak se jmenuješ?“ Zeptám se a ho zatím co pobídnu kobylu do kroku. I se svou skupinou se vydám pomalu cestou zpátky, odkud jsme přišli. „ Jinak my přesně víme, kde ti plechouni ( rukama naznačím uvozovky s ironií ve tváři ) jsou. A proto si musíme pospíšit. Ale nevíme kde jsou ti egyptští. Náhodou asi nemáš tušení, kde jsou, že?“

Kili - 12. ledna 2014 14:24

odejzd Jen mlčky kývnu na dívku a upevním si na záda batoh a zabouchnu za sebou dveře, ani klíče si neberu. Když je mi přiřazen kůň vyhoupnu se do jeho sedla a pobídnu také do kroku. "Ujetá párty může začít." Pomyslím si ne moc nadšeně a myšlenkama jsem stejně někde u své matky, nebo tak podobně. Až otázka Elorey mne přivede do přítomnosti. "Darius." Odpovím jen prostě, není třeba to rozvádět. A v sedle následuji ostatní cestu přece jen neznám. "Potkal jsem je ale kam šli to nevím jen to, že jeden z nich dostal od římanů na držku než jsem je potkal." Odvětím klidně a rozhlížím se po okolí, abych si pamatoval kudy jedeme.

Vypravěč - 12. ledna 2014 14:50

Cesta do tábora Po té, co Darius odešel do domu, aby si zabalil, Herlon se vrátil ke koni, vyhoupl se do sedla a připravil se na cestu zpět. Pár z lidí z družiny ho plácli do ramene, nebo se ho jen lehce dotkli. Ano, tímhle si prošel opravdu každý. Když se pak Darius vrátil a vyhoupl se do sedla, družina se dala do pohybu, zpět na ukrytou lesní cestu, která vedla do tábora. Než jste se dostali do míst, kde před pár hodinami Elorea viděla římský pochodový tábor, bylo už devět hodin a po táboru ani stopa (celá legie je schopná postavit pochodový tábor a zase ho sbalit nejdéle do dvou hodin). Ovšem Římani šli pěšky, měli s sebou jen dva vozy, jeden, kde se vezl diplomat a druhý, kde měli zásoby. Díky tomu, že šli pěšky, je vaše družina velmi rychle dohnala. Elorea, jako vůdkyně družiny a zároveň celého tábora se setkala s centurionem a posléze i s diplomatem, kterým zdělila, že je doprovodí do tábora. Ač se to mnohým legionářům moc nelíbilo, že mají doprovod od "barbarů", museli se podvolit. Kolem druhé hodiny odpolední, v době, kdy jste byli od severského tábora asi pět hodin cesty, jste potkali malou družinu normálně oblečených lidí. Všichni do jednoho byli snědí, měli rovné černé vlasy a na tvářích měli černým uhlem namalované linky kolem očí. Elorea ihned poznala Egypťany. Bylo jich sotva patnáct a jen dvanáct jich bylo ozbrojeno. Měli na zádech batohy, kde se dalo tušit, že si nesou zásoby a své pravé oblečení (za pravé oblečení je považováno to, co se nosilo ve starověku). Egypťanský diplomat a velitel ozbrojené stráže Eloreinu družinu uvítal s úsměvem a radostí, která se však vytratila, když zahlédl Římany. Ještě než jste se vydali na cestu, diplomat si vydyndal, že půjdou dál od nich. Obě skupiny na sebe hleděli vcelku nevraživě a nebýt přítomnosti seveřanské družiny, která se skládala převážně ze synů a dcer válečnických bohů, asi by se do sebe pustili. K večeru, kolem sedmé hodiny, jste se konečně dostali do tábora. Elorea si hned všimla, že tam, kde ještě včera ráno bylo jen pár stolů, nyní stojí bohatě zdobená (do severského stylu) tabule, schopná pojmout více než tři stovky lidí. Dále za stoly stál velký stan, u kterého stáli stráže, nejspíše místo, kde se bude jednat. Dále bylo na planině vyhrazeno místo, kde stálo celkem dost stojanů na zbraně a u každé skupinky byla vlajka Egypťanů, Římanů, nebo Řeků. Mimo jiné bylo pro Římany vyhrazeno místo, kde si mohou postavit tábor (bez valu), vystavěny stany pro egyptskou delegaci a stejně tak i pro řeckou. Každé místo mělo u sebe vlajku zmíněné skupiny. "Eloreo, vítej, i vy, pane Akile, pane Pluchosi, vítejte v Gladsheimu. Prosím, pane Pluchosi, támhle je vyhrazeno místo, kde si můžete rozložit tábor. Zbraně prosím odložte v místě pro to vyhrazeném. Během jednání i slavností nebude povoleno nosit zbraně. Toto bude povoleno pouze našim lidem. Pane Akile, pro vás to platí též. Vaše ubytování je támhle v těch stanech. Omlouvám se vám, že musíte být ve stanech, ale bohužel nemáme dostatek domů, kde bychom vás mohli ubytovat. Také se omlouvám, že vám musíme odebrat zbraně, ale je to naše podmínka a hlavně způsob jak zajistit klid při jednání. Rovnou vás upozorňuji, že zjistíme, když budete mít u sebe nějakou zbraň. Pakliže se tak stane, strana, u které se zbraň najde bude vyhoštěna a bude to považováno za porušení podmínek a zároveň za válečný akt," přivítá vás Jitra. Poté zatleská, přiběhne pár Vánských (Vánové jsou mírumilovní severští bohové, pár jich tu je, ale jako farmáři) a doprovodí jednotlivé skupiny na jejich místa. Také si všimnete, že stráže u místa, kde budou složeny zbraně, celkem nekompromisně odebírají vše, co by mohlo sloužit k zabíjení. S tím jim asistuje Ulfrika, která propouští ty legionáře, co odevzdali všechny zbraně. "Kdo je to, Eloreo? Nový přírůstek?" zeptá se Jitra, když zůstanete sami.

Elorea Foster - 12. ledna 2014 15:25

Konečně doma „ To nezní vůbec dobře. Vůbec se mi nelíbí, že si římané vyskakují až takovým způsobem. Jenže to jim nikdo nevymluví. Oni jsou prostě moc nafrnění.“ Zakroutím hlavou nad zprávou, kterou mi dá Darius ohledně zmláceného Egypťana. Dívám se rozmrzele před sebe, jednu ruku volně svěšenou podél těla vedle kladiva, druhou pevně svírám otěže. Jedeme dlouho. Cesta domů taky pěkně dlouho trvá. Aby také ne, pěšky je to odsud domů až dva dny. Jenže Římany už v jejich táboře nezastihneme. Nechápu jak stíhají zabalit takové množství věci za tak krátkou dobu. Je to až neuvěřitelné. Nu což, nezbývá nic jiného než se vydat na cestu a doufat, že je potkáme po cestě. A taky že ano. A dokonce chvíli i po sobě. No chvíli. Po pár hodinách, ale co na tom sejde. Vážně nejsem nadšená když vidím kolik římanů se k nám řekne a ozbrojených. Ještě, že jsem v táboře řekla aby jim všem odebrali zbraně. Naštěstí cesta docela utíká. Nechám i egyptskou delegaci aby šli opodál od římanů, cítím jejich napětí. A cítím se čím dál hůř. Oni se prostě nesnáší. Římani ty vyzáblé chudáčky prostě tyranizují a Egypťani se sotva zvládají bránit. No moc pěkná představa, že se tady může rozpoutat i krvavá řež, když se něco zvrtne. A na večer už jsme na hranicích našeho tábora. Konečně v bezpečí. První nebezpečný kousek jsme přežili aniž by nás kdokoliv napadl. No není to dobré? Je. Aspoň něco. Protáhnu se a jakmile zahlédnu Jitra, který nás tu všechny uvítá a začne naší návštěvu organizovat. Mě alespoň nějaké starosti utekli. Konečně. „ Díky Jitro, že si to dal dohromady. Děkuji vám všem. Teď ještě těch pár dní vydržet.“ Podotknu s lehkým úšklebkem. Jakmile se doptá na nového chlapce přikývnu. „ Otec mi o něm včera řekl. Měla jsem ho přivést. Jen mě překvapuje, že na něj přišli až tak pozdě. Většinou sem chodí děti.“ Kouknu na něj. A následně mě zaujme náš stůl. Mám hlad. Vážně mám velký hlad. Protáhnu se a podívám se na Dariuse. „ Budeme mu muset najít nějaký domov.“ Povzdechnu si a podívám se po Erbim. Ten by mohl vědět kam ho teď uložíme. A výbavu mu dám já až bude čas. Což asi čas moc dvakrát nebude.

Kili - 12. ledna 2014 15:35

Putování Jízda je tichá a zdlouhavá. Příjde mi to jako věčnost co cestujeme, ano sice si užívám pocitu být opět v sedle ale přílišně dlouhá jízda lesem moc fajn není. Nedá se jet nějak zvláště rychle, aby se zvířata nezranila. No a už vůbec mě nenatchne, když dostihneme onu římskou legii. Je jich trošku více, že si pamatuju, ale raději jim ani moc pozornosti nevěnuji. Na první dojem nezapůsobili nijak zvláště dobře. Nicméně čas plyne a my jim musíme dělat doprovod. Pak doženeme i skupinu egypťanů ti už jsou mi milejší ten, kterého jsem potkal se alespon nechoval jako hulvát, takže když jedem dál snimi tak se držím blíže k egyptským než římským členům delegace. "To bude vážně sjezd snad všech gangů." Až pozdě přijíždíme k táboru. Ten je nutno podotknout velkolepý. Je to zvláštní pohled. Taky je mi divné, že jsem nikdy neslyšel o tom, že tu je, ale tak co nadělám nějaký důvod to mít musí. Hosté seveřanů se nějak začínají zabydlovat a rozdělovat do svých "čtvrtí" a o mě se začne zajímat nějaký další severský týpek. Nejspíše nějaký místní boss. Sesednu z koně a protáhnu se. Konečně zase na nohou jsem docela ztuhlý. Pohlédnu na svůj doprovod a nově promlouvajícího. Nějak jim ale nemám moc co říci, takže spíše vyčkávám.

Vypravěč - 12. ledna 2014 16:09

Tábor Družina se rozejde, mnozí zamíří do zbrojnice, kde je Erbi. Přesněji, jdou odevzdat své zbroje a velké zbraně (většinou nosí jen dýky, případně luky, stráže jsou v plných zbrojích plně ozbrojeni. Elorea se odebere k jídlu a Dariuse se ujme Jitra. "Jmenuji se Jitra, místní pokladník razič peněz a občas i soudce. A ty jsi?" zeptá se Daria a počká až sesedne z koně. "Darius, pěkné, těší mne, Darie. Pojď, najdeme ti nějaké bydlení. Bohužel mám zlý pocit, že žádný dům už volnej není, ale můžeme ti nechat nějaký postavit, mezitím bys mohl bydlet v hostinci. Mimochodem, co umíš?" zeptá se Daria a vede ho kamsi dále do vesnice. Mezitím se Elorea rozhodla něco málo schrupnou a najít Erbiho. Od jednoho Vána si vezme celkem pěkný kus sýra a čerstvého chleba a rovnou se i dozví, kde Erbi je. Jak jinak, je ve zbrojnici a vesnické kovárně. "El, vítej zpět, jak to šlo?" zeptá se jí, když k němu dojde.

Kili - 12. ledna 2014 16:16

Tábor "Darius." Odvětím na onoho muže a ač nedůvěřivě, tak jej přece jen následuji. Tábor je pěkný ale osazenstvu zde nemohu přece jen tak věřit. Zdá se, že ani ubytování pro mě nebude. Nakonec nad tím musím jen pokrčit rameny. "To přežiju." Odpovím poklidně a pak se zamyslím nad jeho otázkou. "Co umím?" Podrbu se za chůze ve vlasech. "Co tím myslíte? No vystudoval jsem gympl a pak musel začít pracovat takže tak různě." Odpovím to nejlogičtější, co mne napadne.

Elorea Foster - 12. ledna 2014 16:49

Večer Nechám Dariuse Jitrovi. On se o něj postará a já budu mít alespoň na chvíli klid na to abych se najedla a nikdo mě u toho nevyrušoval. Není nad dobrý sýr a čerství chléb. Ještě by to chtělo kotel čaje a bylo by to vážně dokonalé. No… Ovšem s naší návštěvou to má k dokonalosti velice daleko. Jak já jsem ráda, že se při předání jídla dozvím i to kde je Erbi. A hned se tam taky vydám. Rovnou do zbrojnice, kterou on sám zpravuje. Naštěstí mi tam cesta netrvá moc dlouho. „ Šlo to dobře. Máme nový přírůstek… máme tady Římany a egypťany… A všechno jde tak jak má. Ale stejně nemám dobrý pocit. Otec mi nasadil do hlavy brouka. S matkou se něco děje a mě to nedá pokoj. A navíc jsem už tři dny nespala. Takže asi tak. Začínám si připadat jako veverka na kafi ale bez kafe. Myslím, že pokud si nepůjdu lehnout zítra se někde složím.“ Protáhnu se a potřesu hlavou. Samozřejmě, že bych se nikde nesložila. Teda ještě se mi to nestalo. Ale jsem ráda, že jsem se mu s tím mohla svěřit. „ Připravili jste to tady skvěle. Děkuju.“ Podívám se na trpaslíka a protáhnu se. Jenže mě ještě čeká uvítací večeře s našimi hosty. Je to věc na kterou se v žádném případě vůbec netěším. Ani za nic. „ Půjdu se přichystat k oslavě. No asi se uvidíme tam… Pokud nic nepotřebuješ.“ Mám už se pomalu k odchodu. Otec i s matkou mi dělají starosti. Pohledem sjedu ke svému kladivu a potichu si povzdechnu. Nakonec se vydám do svého domu kousek od kovárny, kobylu uložím do stájí a mlčky ze sebe sundám brnění a i s dalšími věcmi ho uložím na jeho místě. Projdu domem a vydám se do koupelny, kde se umeju, kladivo ale nechávám vždy někde kousek od sebe. Ne že bych se bála, že by mi ho někdo vzal, když ho tady nikdo neunese, ale i tak… pořád se cítím bezpečněji. Zabalená v ručníku vyjdu z koupelny s kladivem v ruce rovnou do ložnice, kde se převléknu a vlasy si sčešu do copu, který si svážu kolem hlavy aby nikde neplandal. Umytá, převlečená a po prvním jídle s kabátem přehozeným přes ruku, se vydám opět do tábora, podívat se na naše hosty.

Vypravěč - 12. ledna 2014 17:21

Darius Jitra tě dovedl k hostinci, který se příhodně jmenoval U ledového obra. Zastavil se před dveřmi a podíval se na tebe. "Tak jsme tady. Hostinec vede Ilmir. Je to hodná ženská a když jí řekneš, že jsi tu novej, dá ti něco k jídlu a pokoj, kde se budeš moci ubytovat, než se najde nějaký dům, kde bys mohl bydlet. Zítra ti najdeme nějakou práci a dostaneš i nějaké věci, pokud žádné nemáš. Pokud chceš, můžeš se dneska zúčastnit hostiny, nebo si to tu můžeš projít. Jen dej pozor, abys nepřekročil hranici," vysvětlí ti a usměje se. Zdá se, že akorát přišel správný čas na otázky. Elorea "To byla hlavně Jitrova práce," usměje se trpaslík, pak ale zvážní. "Řekové stále nedorazili a ani o nich nemáme žádnou zprávu," dodá tiše, trochu zachmuřeně. "Ale nezatěžuj se tím, už jsem poslal družinu, aby se po nich podívali. Ty to nech být, běž si odpočinout, ano? Hostina začne až za dvě hodiny," informuje tě nechá tě jít. Dostaneš se domů, kde se věnuješ svým věcem. Koupel ti hodně pomůže, uvolní tě a prohřeje tvé unavené svaly. Když se pak oblékneš a vydáš se zpět do vesničky, je už skoro tma, devátá hodina a uvítací večeře se blíží. Už odsud jde vidět, že je dole živo. Více světla, než jsi zvyklá. Oba Blíží se pomalu devátá hodina a zatímco Darius dělal to co dělal a Elorea zase dělala to své, ostatní z tábora se začnou pomalu scházet k uvítací oslavě. Římané svlékli své zbroje a jsou jen v tmavězelených tunikách, přičemž se nevraživě ohlížejí po strážích, jež hlídají zbraně. Mnozí z Římanů, hlavně pak skupinka, kterou Darius už zná, hledají jakoukoliv záminku, proč se porvat. Egypťané, na rozdíl od nich, společensky konverzují se seveřany, smějí se svým zážitkům a také probírají politické situace mezi jednotlivými tábory. Ovšem místo, kde má stát řecký tábor je stále prázdné a nikdo neví, kde jsou. Bohové to možná vědí, ale všichni vědí, že to jen tak nepoví.

Kili - 12. ledna 2014 17:28

Hostinec Zastavíme až u hostince, kde mi muž vysvětluje co a jak, jen přikývnu. "No co je to tu vlastně za sjezd?" Podotknu k římanům a vše ostatním sortám, které by tu snad mohly bejt. "Co tu vlastně budu dělat nebo tak? A jak poznám, který z těch sráčů nahoře se vykašlal na mou mámu?" Neberu si zrovna moc servítky a řeknu to vlastně tak nějak na plnou hubu. Však co z mého pohledu je to přece jen krutá pravda.

Elorea Foster - 12. ledna 2014 17:43

Starosti Přemýšlím nad tím co se vlastně děje. V posledních dnech se toho děje až moc. Příliš mnoho věcí najednou, příliš věcí, které nemají odpovědi. A teď ještě zmínka o tom, že nedorazili stále ještě řekové. A já mám být v klidu? To je moc dobrý vtip. Dvě hodiny a stále nebyla poslední část téhle sleziny přítomná. A přidělávalo mi to starosti. Čím dál větší starosti. Mám tohle za potřebí? Ne nemám. Opravdu nemám. Budu je muset jet hledat asi osobně, možná. Možná? Pravděpodobně. Když už se nám ztratila i naše průzkumná družina. Vydám se za Erbim. Opět za ním. Vůbec bych se nedivila, kdyby neměl už na mě nervy. „ Pojedu je hledat. Už tu dávno měli být a tohle vůbec nevypadá dobře. Ani ve městě jsme je nikde neviděli, ani nezaslechli nějakou zmínku o nich. Nevypadá to vůbec dobře.“ Povím mu. Je vidět že mám strarosti. A o tak že velké. Vážně nedělají prázdniny pro polobohy? Kde by si někdo jako já mohl odpočinout? Vypnout a nemyslet vůbec na nic? Měli by nám bohové zařídit další tábor, s názvem rekonvalescenční středisko pro děti bohů. „ Musíme je najít.“

Vypravěč - 12. ledna 2014 19:02

Elorea Erbi se na tebe podívá zamyšleně, už delší dobu mu děláš starosti, hlavně tím, jak se přepínáš. "Nikam se nevydávej, pošlu za nimi Jolku," zarazí tě v rozletu. Jolka, jak víš, je dcerou samotného Heimdalla a jako jedna z mála polobohů (krom tebe) dostala do vínku od otce většinu jeho schopností. Tudíž dobře vidí, slyší, má ohromnou sílu a nepotřebuje spát. Nejideálnější strážkyně a stopařka, jako její otec. Je s podivem, že měl Heimdall nějaké další dítě, protože je známo, že na Zem sestoupil jen třikrát. "Podívá se po nich a přivede je zpět, neboj se," uklidní tě a pošle tě užít si nadcházející večeři. Darius Jitra se na tebe podívá a podrbe se na bradě. "Moc toho o našem světě nevíš, viď? Jde o to, že takovýhle táborů je po světě mnoho a každý je věnovaný jinému panteonu. My jsme seveřani, pak máme Řeky, Římany, Egypťany, Aztéky a další. A jde o to, že některé tábory mají mezi sebou jisté spory. Momentálně jsou ve válce Římani, Řekové a Egypťané a u nás se bude konat mírové jednání mezi těmihle tábory," vysvětlí ti. "Co tu dělat? Je toho spousta. V první řadě se naučíš ovládat svou sílu, pak si můžeš najít nějakou práci, pořád je tu co dělat," usměje se.

Kili - 12. ledna 2014 19:07
	Podivnost "Ach tak." Kývnu a pak se mírně zarazím a zadívám na onoho muže. "Ymm jak víte o mojí síle mám dojem, že jsem o tom s vámi nemluvil." Podotknu podezíravě, protože o tom, že mám extrémní sílu jsem vlastně nemluvil zatím s nikým z nich. Jediný kdo to věděl byli ti římané a egypťan řekl bych. Proto mne to tolik zaráží. "Že by četl myšlenky nebo tak něco?" Usoudím, že to je ale blbost.

Elorea Foster - 12. ledna 2014 19:19

A zase ty starosti „ Erbi… začínám stagnovat. V poslední době už na … většinu věcí nemám nervy. Něco se blíží a já… Nedokážu jenom nečinně sedět. Pojedu s Jolkou. Alespoň budu mít jistotu, že to není past.“ Podívám se na něj, když mi řekne ať se nikam nevydávám. Usadím se na krátko u něj a zamračeně se zadívám před sebe. Pocítila jsem jak se mi udělala husí kůže, jako by zafoukal ledový vítr, ale při tom se nehl ani lísteček. „ Co když v tom má prsty On?“ Promluvím po chviličce a sjedu pohledem k trpaslíkovi. On určitě moc dobře ví o kom mluvím. Mluvím o Lokim. Pokaždé, když se děje něco špatného, napadá mě jestli v tom netahá za nitky zrovna tenhle bůh. „ Nechci aby se někomu z tábora něco stalo. Pochop. Pořád jde jenom po mě.“ Zadívám se malému muži do očí a pevně sevřu dlaně do pěstí. " Neumím být v klidu, když se něco děje."

Vypravěč - 12. ledna 2014 19:28

Darius "Sílu? Aha, promiň, jsem se přeřekl, měl jsem namysli schopnosti. Ale teď už to vím. Takže sílu? Hodně velkou sílu?" omluví se ti a rovnou se i zeptá. "A ještě jedna věc, s vykáním moc nepochodíš, všichni si tu tykáme," usměje se. "Ale co se týče tvých schopností, máš jen velkou sílu, nebo i něco více?" zeptá se tě, celkem zaujatě. "A znáš svého otce?" zeptá se nakonec, možná nakonec zjistíš, kdo je tvůj otec. Elorea Trpaslík se na tebe zadumaně podívá a pak si jen tiše povzdechne. "Paličatá jak tvůj táta," usměje se a usadí se vedle tebe. Nabídne ti láhev, ve které je víno ředěné vodou a kousek housky se šunkou. "Co s tebou mám dělat, dobře, vydej se za nima, ale Jolka půjde s tebou," rezignuje nakonec a položí ti ruku na rameno. "Dej ale na sebe pozor ano? Thór by asi nebyl moc rád, kdyby se ti něco stalo," zasměje se, spořádá svou porci a zase se dá do práce. "To bychom věděli, neboj se. On v tom určitě prsty nemá, to bychom věděli," uklidní tě, i když ví, že to moc nepomůže. "Kdy chceš vyrazit?" zeptá se tě nakonec.

Kili - 12. ledna 2014 19:33

Otec? Nakonec jen přikývnu. "Jo asi to bude jen síla o ničem dalším nevím. V pěti letech jsem zvedl jednou rukou nad hlavu piano takže asi tak." Pokrčím ramen, co se tykání týče budu si to muset vzít k srdci. Pak příjde řada na otce. Složím si ruce na prsou. "Říkal jsem to už před chvílí, že bych toho šmejda co opustil mou matku rád znal. Takže ne nevím o koho kráčí a možná to ani vědět nechci." Podotknu nakonec a začínám si uvědomovat, že touha po tom poznat otce je poznatelně menší.

Elorea Foster - 12. ledna 2014 19:44

Výlet Přikývnu když mi to schválí a zvednu se. Housku si vezmu, ale víno odmýtnu. „ Až přijedu dáš mi neředěné.. budu ho potřebovat.“ Uchechtnu se a prohlédnu si ho jak tam tak sedí. Nakonec se podívám ke svému domu a maličko se zamračím. „ Řekni Jolce ať se přichystá, sejdu se s ní na hranici. Bez mě ať jí ale nepřekračuje ano? A budeš se muset starat o naše dosavadní hosty.“ Kouknu na něj a kousnu do housky se šunkou. Pořád mám hlad. A dnešní slavnostní večeři si zrovna dvakrát neužiju. " Nic se mi nestane... a táta by se to měl dozvědět raději až ... až se vrátím. Bude zuřit... jako vždycky. " Rychlím krokem vyrazím rovnou ke svému domu, ale najednou se po pár krocích zastavím. " A ohledně toho že by jste to věděli... nevěděli jste to ani minule... tohle on umí skrýt... s tím nikdo nic nenadělá." Povím mu a aniž bych se zastavovala znovu vyrazím. Jen zdravím všechny kolem kterých projdu. Doma na sebe opět nahážu své brnění a nasedlám kobylu. Musím si pospíšit, Jolka je v tomhle chystání strašně rychlá. Sama pak hned jak jsem přichystaná vyrazím na náš maličký výlet za hledáním našich ztracených návštěvníků a skupiny, která je vyrazila hledat.

Vypravěč - 12. ledna 2014 20:04

Darius "Jenom síla," zamyslí se a viditelně jde vidět, že přemýšlí, který z bohů má takovou sílu, jako jsi mu popsal. "Napadá mě jediné Thór, ale ten více pozemských dětí, krom Elorey neměl, takže zbývájen jeho božský synek Magni. On jediný měl tak velkou sílu," řekne nakonec. "Teda neslyšel jsem, že by zrovna Magni měl nějaké pozemské děti, ale je to nejpravděpodobnější. Má nejvíce síly, když byl malé dítě, dokázal uzvednout Mjollnir. Jediný, kdo to dokáže je Thór, Ódin a Elorea. A pak Magni," vysvětlí ti a tobě připadá, že má pravdu. Že by ti to ale nějak ulehčilo život se říci nedá. Mít za otce nejsilnějšího boha, to se každému nepoštěstí, zvláště ne, když mu chce dotyčný dát co proto, za to, co udělal jeho matce. Elorea Erbi jen přikývne, nic neřekne a nechá tě jít. Ještě než úplně zmizíš, uvidíš, jak komusi (na jméno si nevzpomínáš) cosi říká. Nejspíše to, co jsi chtěla vzkázat Jolce, protože dotyčný hned odběhne. Zamíříš domů, rychle se převlékneš a zase se vydáš na cestu. Když se dostaneš k hranicím, Jolka na tebe už čeká. Má na sobě zbroj velmi podobnou té, kterou nosí její otec. Na zádech se jí skýtá, na ženu úctihodně veliký meč, ne nepodobný tomu, co nosí její otec. Ona vůbec vypadá jako její táta, co se mohutnosti a velikosti těla týče. "Ahoj Eloreo," pozdraví tě a tebe stále překvapuje, jak jemný a ženský má hlas, i když vypadá spíše jako muž, než žena (tedy krom poprsí, že?). "Naši jsou poměrně daleko, cesta nám potrvá dlouho. Řeky ale nikde nevidím, ani neslyším," informuje tě a pobídne koně k chůzi.

Kili - 12. ledna 2014 20:08

Otec "Syn Thora...? Takže Elorea je moje teta?" Povytáhnu obočí, je to divná představa zvláště, když je o tolik mladší než já. "Tedy nevlastní..." Doplním po krátké úvaze. Zjištění jména otce není nic moc zajímavého. V ničem mi to stejně nepomůže a fakt, že se vykašlal na matku na tom stále nic nezměnil. No hold co nadělám. Nakonec se tedy s chlapíkem rozloučím a rozhodnu se zapadnout do hospody a ubytovat se. Snad to tu bude trošku normální a když ne nu kdo je tu normální že?

Elorea Foster - 12. ledna 2014 20:13

Výlet s Jolkou Přijíždím až po Jolce. To se dalo čekat, vždycky byla daleko rychlejší. Popravdě ale překvapuje mě. Pokaždé když promluví. Ani bych nečekala, že může mít až tak jemný hlas. To by asi nikdo nečekal. Jakmile ji uvidím a zaslechnu její pozdrav, kývnu hlavou. „ Ahoj, Jolko.“ Pozdravím ji i já a zachumlám se do kabátu. Podívám se naposledy tam dolů a nakonec se vydám po jejím boku na cestu. „ Dobře, první doženeme naše. Ale kdyby náhodou tak řekni, kdyby si je slyšela. A kdybys slyšela cokoliv jiného tak taky. Dneska musíme být hodně ostražité.“ První koně rozklušu. Chvíli mlčím než se na ní opět podívám. „ Tak nějak náhodou asi nevíš co mi otec skrývá, že?“ Zeptám se jí a krátce na ní pohlednu než opět zase začnu dávat úplně pozor na cestu.

Vypravěč - 12. ledna 2014 20:26

Elorea Na tvé prosby Jolka jen přikývne a také popožene koně, aby tě dohnala a srovnala s tebou krok. Když se pak po nějaké chvilce znovu ozveš, překvapeně, ale s úsměvem se na tebe podívá. "Vím to, občas se nahoru dívám a povídám si s otcem. Ráda bych ti to řekla, ale tvůj otec mne požádal, abych o tom mlčela, že je to překvapení. Myslím, že budeš hodně překvapená, i já byla, když jsem se to dozvěděla," záhadně se usměje. V jejím hlase je něco, co tě uklidní, protože nejspíše ví, že tvé matce nic není a neděje se nic, co by ti mělo dělat starosti. "To je špatné, to je hodně špatné," zašeptá asi po hodince a ty si všimneš, že upírá pohled kamsi do dálky. Dokonce bys i mohla říci, že napíná sluch a nebyla bys daleko od pravdy. "Našli je," řekne pak a ještě popožene koně. Darius Jitra se s tebou rozloučí a odejde za svými povinnostmi. Ty místo toho vejdeš do hospody, kde tě uvítá příjemná atmosféra, tichá hudba a dobře naladěná společnost. Osazenstvo hospody k tobě vzhlédne, někteří ti kývnou, jiní tě pozdraví pozvednutím korbelu, či picího rohu. "Vítej u ledového obra," s úsměvem ve tváři tě uvítá celkem korpulentní dáma s laskavýma očima. "Jsi tu nový, že? Mé jméno je Ilmir a tahle hospoda mi patří. Jitru jsi už potkal? Ano? Výborně, tak pojď dál, nestyď se, tady jsi mezi svými. Co si dáš?" stále se usmívá, hlas má příjemný, nijak vtíravý a jde vidět, že má ráda snad každého hosta, který k ní přijde.

Kili - 12. ledna 2014 20:33

Hospoda Když vejdu do hospody musím uznat, že to není špeluňka jako ve městě, ale pěkná a příjemná putika. Přítomným kývnu na pozodrav. Však co bych jim asi tak říkal. Dojdu k hospodské a na její poznámku kývnu. "Ano setkal a jsem tu nový." Přikývnu a přelétnu pohledem bar. "Hmmm kofolu asi nevedete co." Podrbu se ve vlasech. "Ymmm taky se vás prý mám optat na bydlení, protože není žádný volný dům...." Podotknu tyhle situace nemám moc rád.

Elorea Foster - 12. ledna 2014 20:36

Cesta Dívám se na ní, zrovna když se usměje. Popravdě mě její slova uklidní. Něco v jejím hlase naznačuje, že s mámou není zle. Nebo to tak aspoň má vypadat. Ale ona to ví. A pro mě to má být překvapení? Největší překvapení by byla Lokiho hlava. To by bylo něco. Ale takhle? Kdo ví co to bude. „ Dobře… dobře… neříkej to.“ Povzdechnu si potichu a jedu dál temným lesem. Čím jsme dál od tábora mám horší a horší pocit. A ke všemu se Jolka po hodině ozve, že je něco špatné. Podívám se na ní a na její upřený pohled, pak se zadívám do stejného místa jako ona. Okamžitě pobídnu tím směrem kobylu, teď nesmíme na nic čekat. „Co se stalo? Co si viděla Jolko?“ Otážu se naléhavě. Ženu klisnu pod sebou, abychom tam byli co nejdříve. Mám hodně špatný pocit.

Vypravěč - 12. ledna 2014 20:45

Darius Ilmir se zasměje, když se jí zeptáš na kofolu, ale kupodivu zpod baru vytáhne skleněnou třetinku, která má nálepku kofoly a obsahuje karamelově černou tekutinu. "Ano, ano, ubytování, na co já blbá zase myslím," zasměje se, otočí se k pravé (z tvého pohledu) stěně, kde na háčcích visí staře vypadající klíče. Moc jich tam nezbývá. Jeden vezme, podá ti ho a usměje se. "První patro, pokoj číslo sedm. Na dveřích jsou číslovky, určitě to najdeš," usměje se na tebe. Hospoda vypadá jako... no jako zbytek vesničky, staře. Tedy ne staře jako zchátrale, ale staře jako ve stylu raně středověkých putyk, ovšem bez špíny a zápachu. Není tedy úzkostlivě čisťounká, ale zase to není prasečí chlívek. Elorea Jolka mlčí, dál žene koně, takhle to vydrží asi dvě hodiny, kdy se dostanete na okraj lesa. Až tam zpomalí koně, aby si na chvilku odpočinuly a vy jste mohly pohodlněji najít cestu kolem města (sice vás tam znají, ale spíše používáte skryté cesty okolo města). "Řekové jsou mrtví, všichni, do jednoho," řekne tiše, vystrašeně. I toto tě na ní udivuje. Kde kdo by řekl, že je bez citu, nebo že své pocity umí velmi dobře skrývat, že v boji je to strašlivá bytost, ale opak je pravdou. Jolka je celkem citlivá a i když v boji je opravdu strašlivý protivník, radši se mu vyhýbá, když je možnost. Nemá ráda smrt, stejně jako zbytečný boj. "Je to ještě daleko, minimálně půl dne cesty," řekne tiše. Víš, že pro ni půl dne nic neznamená, ale ty sama bys mohla mít problémy. Přeci jen, dalších dvanáct hodin v sedle koně a pak ještě zpátky, ovšem rozhodnutí je na tobě.

Kili - 12. ledna 2014 20:50
	Hospoda Udiveně povytáhnu obočí a mírně nedůvěřivě se zadívám na tekutinu ve skleničce, nechce se mi zdát, že je to opravdu kofola, ale nakonec se napiju. Přece jen víc než zabít mě to nemůže. "Díky." S úsměvem schovám klíč do kapsy a pak se věnuji dál svému pití. "Existuje tohle vše už dlouho?" Je jasné, že myslím tábor a tyhle věci s polobohy, nebo co to vlastně jsme.

Elorea Foster - 12. ledna 2014 20:53

Nešťastné zprávy „ Mrtví?!“ Vykřiknu, když mi to oznámí. Pomalu jí chci nařknout z toho, že si ze mě dělá legraci, ale slyším strach v jejím hlase. Na chvíli jsme zpomalili. Na chvíli. Nemůžu si dovolit zdržet se. „ Víš .. Víš kdo je zabil?“ Zeptám se opatrně a zadívám se tím směrem. Půl dne je strašně moc. Ohromně mnoho. Alespoň pro mě. Nevím jak dlouho to ještě vydržím. Jenže jí teď nenechám jet samotnou jenom kvůli tomu, že bych se potřebovala vyspat ne? Ne to nepřichází v úvahu. „ A co naši?“ Zeptám se opatrně a skousnu si ret. Při cestě zpátky si budu moct odpočinout. Odnést mrtvé do našeho tábora potrvá, tedy jestli z nich něco zbylo a nepůjdeme tak rychle. Půl dne to prostě musím ještě vydržet. „ Musíme jet co nejrychleji Jolko… Nedá se nic dělat.“ Poplácám kobylku pod sebou, při tom mi ale sjede pohled na otcovo kladivo. Zastavím úplně a podívám se na Jolku. „ No… Myslím, že vím jak nás tam dopravit rychle. Relativně rychle. Ale koně budeme muset nechat tady.“ Podívám se na ní a následně na kladivo u svého pasu.

Vypravěč - 12. ledna 2014 21:00

Darius Ilma se na tebe usmívá a na tvé díky jen řekne, že není zač. Během toho se věnuje mytí a utírání pohárů a když se jí pak zeptáš, odloží věci, které má v ruce a opře se o barpult. "Pokud myslíš tábor, tak ten je tu od devatenáctého století, pokud polobohy, ty jsou tu od chvil, kdy po zemi kráčel první člověk," usměje se a opět vezme sklenice a pokračuje v práci. "Možná budeš mít štěstí a potkáš nějakého staříka, co tu byl, když se tábor zakládal," mrkne na tebe a ty poznáš, že to myslí smrtelně vážně. Elorea Jolka jen přikývne na tvou otázku, když se jí ale zeptáš, jestli ví, kdo to udělal, zavrtí jen hlavou, že ne. "Jen jejich těla," řekne tiše a když popoženeš opět koně, také toho svého popožene, aby s tebou srovnala krok. Proto si nevšimne, že se zprudka zastavíš a předejde tě asi o tři koňské délky. Ihned se ale vrátí k tobě a když vidí, kam tvůj pohled směřuje, trochu se pousměje. "Vrátí se zpět do tábora," seskočí z koňského hřbetu, něco mu pošeptá do ucha a pak jej jemně plácne po zadku. Kůň zafrká, otočí se a klusem zamíří zpět.

Kili - 12. ledna 2014 21:04

Vybalování Povytáhnu obočí. "No potěš." Hlesnu při představě takového starocha. Raději dopiju sklenku a s děkovným kývnutím vyjdu nahoru do patra. Najdu svůj pokoj odemknu a vejdu. Pak si ho hezky prohlédnu a zamknu se. "No to je mi dovolená." Vlastně ani nevybaluju spíše postaví batoh k posteli a pokud tu mám okno podívám se, co se děje venku. Později asi půjdu na tu oslavu či co to je tady by byla přílišná nuda leda bych musel spát. "Uvidíme jaké to tu bude." Vzdychnu v duchu.

Elorea Foster - 12. ledna 2014 21:07

Let Přikývnu když seskočí z koně a stejně jako ona pošlu svou kobylu rovnou do tábora. Zpátky se přeci jen budu moct dostat stejně jako sem a všechny informovat. Kobyla se rozcválá zpátky stejnou cestou jakou jsme přijeli sem a já odepnu od pasu kladivo. „ No tati, vidíš, je potřeba. Už jen pro to, co se stalo.“ Povzdechnu si a dojdu k Jolce. Ne že bych se cítila zrovna dobře, ale nakonec potřesu hlavou. „ Chyť se mě kolem pasu a drž se.“ Šeptnu potichu a roztočím nad hlavou kladivo. Jakmile se mě chytí nechám nás strhnout kladivem rovnou do oblak směrem, kterým se stalo to neštěstí. „ Říkej kde to je. Naviguj mě.“ Řeknu jí ještě než se odlepíme od země. Popravdě tohle je vážně divný pocit, ale nezbývá mi nic jiného. Tohle musíme rychle vyřešit. Už tak z toho bude mezinárodní průšvih.

Vypravěč - 12. ledna 2014 21:59

Darius Pokoj byl čistý, upravený a celkem i útulný. Byla zde jedna postel, stůl, dvě židle, truhla a skříň. Dále na malém stolku byla hluboká mísa, která sloužila jako umyvadlo. Na stolku pak byl džbán s vodou a dva pohárky z jakéhosi kovu. Postel byla obyčejná, ale když ses na ní posadil, byla pohodlná a měkká. Polštář klasický péřový, deka obyčejná, avšak teplá. Co budeš dělat, je na tobě. Elorea Jolka se tě chytla, velmi pevně, takže jsi věděla, že nespadne. Roztočila jsi kladivo a za jeho charakteristického zvuku jste se obě vznesly. Díky rychlosti a Jolčiny přesné navigace jste se na místo dostaly za pár hodin. Když jste přistály, lidé z družiny se na vás polekaně, se zbraněmi v rukách otočili. Zrovna zkoumali těla. "Eloreo, Jolko, co tu děláte?" překvapeně se vás zeptají a ostatní, když poznají, že nejste nepřátelé, se dále věnují ohledávání těl.

Kili - 12. ledna 2014 22:02
	Nuda Po prohlídce pokoje se s rukama v kapsách vrátím dolů do hospody a pak jdu ven hodlám to tu prozkoumat. Není moc co jiného dělat. Třeba se tu dozvím něco zajímavého. "Ach jo." Zamumlám si v duchu a koukám na okolí. Je tu celkem dost lidí, ale o nikom nic nevím k tomu ještě ta návštěva a hostina začne kdo ví kdy. No hold se asi budu do té doby procházet táborem.

Elorea Foster - 12. ledna 2014 22:15

Mrtví Sama jsem ji chytla pod paží a přidržela jí. Potřebovala jsem mít jistotu, že se nikde nevytratí. Určitě by to asi docela bolelo, kdyby jenom tak hupla dolů z téhle vejšky. Let trvá dlouho, ano hodně dlouho, na druhou stranu není to tak dlouhé jako by to trvalo koňmo. Přistály jsme s poněkud tvrdším dopadem, ale nic se nám nestal. Naštěstí. Ovšem ohrožení bylo bezprostřední od našich lidí, když se oni sami lekli, že na ně někdo útočí. Naštěstí ale zastavili dříve než se stihlo komukoliv cokoliv stát. „ Vyrazili jsme za vámi, když jste se dlouho nevraceli.“ Odpovím na otázku a podívám se po okolí. Po všech těch tělech, které tady leží. Musím přiznat, že mi to opravdu není příjemné. Podívám se na Jolku a následně na všechny okolo. „ Víte kdo to byl? Zjistili jste něco?“ Otážu se a zadívám se na mrtvé. Na to co se jim asi stalo. A co z nich zbylo. „ Připravte nosítka. Odnesete je do tábora. Já tam zaletím a pošlu vám výpravu, která vám přijde naproti a oznámím co se stalo. Dávejte prosívám vás pozor… Jolko zůstaneš tu s nimi a budeš je strážit. Tvůj zrak a sluch jim pomůže odhalit nebezpečí.“ Podívám se na Jolku a všechny přítomné. Nakonec se od těl odvrátím. Nechápu jak řecké božstvo může něco takového dovolit. Nechat povraždit vlastní děti. Nechápu to.

Vypravěč - 13. ledna 2014 09:49

Darius Vyšel jsi z pokoje, prošel hospodou (všichni tě opět pozdravili) a zamířil jsi ven. Venku už padala pomalu noc, všude se rozsvěcely louče a hluk nesoucí se od hodovní tabule zesiloval. Zdá se, že hostina měla každou chvilkou začít. Ovšem ty jsi nezamířil k tabuli, ale rozhodl ses projít si tábor, přesněji vesničku postavenou v údolí. Nacházeli se zde převážně farmy a to jak zvířecí, tak i zeleninové a obilné. Krom toho zde byla i menší náves, kde bylo hned několik obchůdků a uprostřed návsi pár stánků, které teď byly prázdné a opuštěné. Z obchůdků jsi spatřil masnu, pekárnu, zelinářský obchod, obchůdek s nářadím, obchůdek s oblečením a ke svému překvapení i obchůdek s věcmi z, pro tebe normální, civilizace. V podstatě bys zde našel vše, po čem tvé srdce zatoužilo. Na samotné návsi bylo jen pomálo lidí, hlavně pár strážců. Také sis všiml, už při svém příchodu, že zde nejsou jen mladí lidé, ale lidé snad všech věkových kategorií. "Ztratil ses, chlapče?" zeptá se tě po chvilce jeden ze strážců (jen pro představu). Je o hodně starší než ty, má hustý plnovous a vlasy mu vylézají zpod helmy. U pasu má meč a v ruce kopí a oštěp. Ve tváři úsměv a ochotu. "Jsi tu nový, že jo?" dodá po chvilce, stále s úsměvem. Elorea Vůdce družiny se na tebe podíval a zhluboka se nadechl, pak spustil. "Kdo to udělal jsme nezjistili, ale už víme, že to byl přepad ze zálohy. Někdo tu na ně čekal, v křoví jsou polámané větvičky, některé odseknuté pro lepší výhled. Byli zabiti meči, kopími a nejspíše i šípy. Ti kdo je přepadli sebou měli určitě lučištníky a čekali tu na ně. Musel to být někdo, kdo věděl, že tudy půjdou a věděl, kolik jich bude," poví ti a ohlédne se na těla. Také jde vidět, že se mu z toho nedělá moc dobře, přeci jen, doby, kdy tohle bylo na denním pořádku jsou už dávno pryč. Po tvém rozhodnutí a příkazech, které si vydala, ostatní jen přikývli a dali se do práce. Jolka se mezitím postavila zhruba doprostřed mýtinky, kde měla možnost lépe hlídat a zasáhnout tak ve všech místech stejně rychle. Ty jsi opět roztočila kladivo a vyskočila do vzduchu. Bez Jolky byl let o mnoho rychlejší, takže v táboře jsi byla o polovinu času méně, než když jste s Jolkou jeli naproti výzvědné družině. Ovšem musela jsi přistát před hranicí, protože magická bariéra, ač propouštěla pouze polobohy, tě odmítala pustit. Nebyla stavěná na polobohy, co mohou přijít vzduchem. V táboře mezitím finišovala hostina a osazenstvo se evidentně bavilo. Mezi účastníky byl i Bragi a Erbi, který s nechutí překládal Bragiho verše do srozumitelnější řeči. Také sis všimla, že Římané sedí přesně na opačné straně než Egypťané a mezi nimi jsou vaši lidé. Jak se dalo očekávat, pořád pošilhávali po svých zbraních a zbrojích (Římané) a někteří házeli nevraživé pohledy jak po seveřanech, tak hlavně po Egypťanech.

Elorea Foster - 13. ledna 2014 11:24

Cesta domů Vyslechnu si jeho slova. Rozhlížím se po mrtvolách a dívám se na jejich zranění a jak leží a kde. Co se děje. Místo kde na ně čekali. Vydám se opatrně tam, kde vyčkávali útočníci. Přibližně odhadnout kolik jich mohlo být. Vrátím se k tělům a začnu mlčky těla pečlivě prohlížet. A když narazím na zbytky šípů a kopí, nejistě se podívám na své bojovníky. Nakonec ale vytáhnu jeden z hrotů a jednu část kopí. Zbytek nechám v tam kde je. Tohle jsou prvotní důkazy pro to abych je mohla nechat zavřít. Rozdám rozkazy a vydám se domů. Musím si pospíšit. Přeci jen je to daleko a já nemám čas. Nemám čas a to je asi to nejhorší co teď může být. Zrovna teď. Roztočím kladivo a vydám se rovnou k táboru. Cesta naštěstí ubíhá rychle, přesto moje myšlenky pobíhají snad ještě rychleji. A všechno dohromady mě to unavuje. A ke všemu musím přistát před táborem čím dál lepší. Jsem strašně unavená a to ještě musím dát dohromady stopy a označit vrahy. Tohle je vážně moc zlé. Horší než se dalo očekávat. A mám hodně špatný pocit, že je označím a oni okamžitě zaútočí. Mají být bez zbraní já vím, ale i tak. Kdo ví co se stane. Rozechvěle se vydám rovnou do tábora. Přestávám mít sílu i na tu pitomou chůzi a při tom je to tak daleko ještě pořád. Kladivo si připnu k pasu, aby nevážilo tolik a prostě jdu. Jaká je to radost, když uvidím Erbiho. Ale pohled na Bragiho mě akorát ještě víc naštve. Okamžitě k němu vyrazím a drapnu ho za rameno. „ Erbi jdeme… A Bragi jestli se začneš teď vzpírat bude to poslední kapka.“ Zasyčím na něj rozčileně. Mám toho po krk. Odtáhnu Bragiho od stolu a dívám se po Erbim jestli jde s námi. Táhnu ho co nejdál od římských i egyptských delegací a zamračím se. „ Řecká delegace je mrtvá. Všichni. A tohle je zabilo.“ Podívám se na Bragiho. „ Ještě od tebe uvidím jeden jediný verš a něco ti přerazím. Za tohle můžeš ty… Tys jim dovolil aby sem přišli. Aniž by ses s námi poradil. A jestli začneš teď veršovat, zatluču tě do země.“ Vrčím. Vážně mě teď vzali nervy naplno. A vůbec nemám daleko k tomu to udělat. Je mi naprosto ukradené že je to bůh. Odin ho vyhnal. A měl k tomu důvod. A já má teď důvod „ Naše Římská delegace je plná vrahů.“ Syknu k Bragimu. Podívám se na Erbiho. Zakousnu se do rtu, abych na chvíli pohltila vztek. Nadechnu se a stisk povolím. „ Co budeme dělat?“

Vypravěč - 13. ledna 2014 11:35

Elorea Bragi i Erbi na tebe vyjukaně hledí, když je vytáhneš od stolu a i někteří stolovníci na tebe pohoršeně civí. Ovšem tvůj naštvaný pohled všechny umlčí, takže nikdo nic nenamítá. "To je zlé, to je hodně zlé," zamumlá Erbi a vezme si od tebe kousky zbraní, co jsi našla. Chvilku si je mlčky prohlíží a pak kývne. "Opravdu jsou římské," řekne tiše, těžce. Bragi stále mlčí, nic nepíše, kouká se na tebe vystrašeně, protože moc dobře ví, že bys byla schopná ho do země zatlouci. "Bragi, vrať se prosím k našim hostům, dál je bav, ale nic neříkej," požádá ho Erbi a tebe chytne za ruku a odvede do zbrojnice. "Není pochyb o tom, že Řeky povraždili Římané. Tyhle odštěpky to dokazují, ale ani jeden z římských nemá zlomené kopí, nebo luky," zamyslí se a vykoukne z okna směrem ke zbraním, které jsou hlídané vašimi lidmi. "Máš nějakou představu, co se tam odehrálo?" zeptá se tě a položí zlomky na stůl. Oba dva jsou ještě od krve a opravdu není pochyb o tom, že jsou římské. Jenže jak usvědčit vaše hosty, když všichni mají své oštěpy a žádný z nich není zlomený.

Elorea Foster - 13. ledna 2014 11:54

Nemám ráda detektivky Předám mu moje důkazy. Sleduju ho a prvotní vztek mě přechází. Tohle jim přece nemůže projít ne? Jenom tak. „ Bragi, jestli cekneš, …uvědom si, že nad tebou visí Thorovo kladivo.“ Zamračím se na něj a poukážu na to, že ho mám u sebe. Vydám se s Erbim rovnou do zbrojnice a Bragiho prostě nechám tam kde je na pospas tomu co se stalo. Udělal další kopanec, kterej stál partu mladejch lidí krk. A kdo ví kolik jich ještě může umřít, když se náhodou římani rozhodnou začít vraždit. „ Mám představu… i když možná i dvě.. ale jedna je vážně nepravděpodobná.“ Podívám se na něj. A zadívám se na úlomky. Trochu se zamračím. „ První je, že mohli mít luky a oštěpy navíc sebou, a pak se jich prostě někde zbavili… A nebo .. šla skupina větší a následně se jich část po tom útoku vrátila.“ Sleduju ho. Tohle je vážně špatná situace, se kterou se musíme vypořádat. Jenže co teď s těma co jsou tady? Římané se budou vzpírat, budou se bránit a možná nakonec i zaútočí, ale po tomhle si vůbec nemůžeme být jistí, že nezaútočí i na nás. „ Nechytili jsme je u toho za ruku. Sice jistotu máme, že to byli oni, ale… jak to dokážeme, když… oni mají všechno v pořádku?“

Vypravěč - 13. ledna 2014 12:05

Elorea Erbi si zamyšleně poslechne tvé názory, co se asi mohlo stát a tu první ihned vyloučí, protože Římané se svých zbraní nezbavují. Ta druhá mu však už přijde pravděpodobnější. "To je otázka, jak jim to dokázat," uhodí pěstí do své ruky a pak si opět projede vous. Opět se zahledí z okna, ale tentokrát nekouká na zbraně, nýbrž na Římany. Když se podíváš i ty, všimneš si, že na rozdíl od ostatních stolovníků, jsou stále střízliví a pijí jen velmi střídmě. "Pokud pojmou podezření, pokusí se získat své zbraně a nedivil bych se, kdyby nějaké měli ukryté ve vozech. Nejdříve bych jim prohledal tábor, dokud jsou u stolu, pak bych ukryl jejich zbraně a až pak udeřil. Přizveme k tomu i Jitru, je přeci synem Forsetiho, pozná pravdu. Tábor necháme prohledat Ulfriku s pár muži, ona najde co skrývají," řekne nakonec a podívá se na tebe, zda-li s tím souhlasíš. "Jen si musíme dát pozor, mají mezi sebou spoustu potomků válečných bohů a mám za to, že tam jsou i dva synové Herculovi," řekne nakonec a znovu si promne bradu.

Elorea Foster - 13. ledna 2014 12:20

Plány Zadívám se k oknu a zamračím se. Vidím náš stůl Spousta našich už je v podnapilém stavu. A to není ani trochu dobré. Zatnu zuby a podívám se na římské, kteří jsou úplně střízliví. Tohle vůbec není dobré. Oni jsou bdělém a bojeschopném stavu. „ Podezření mohli pojmout už ve chvíli když jsem se vrátila. Ale to nevadí. Podezření jim nepomůže. Pošli Ulfriku prohledat tábor a já se zatím podívám po Jitrovi. Vysvětlím mu co se děje a co se stalo. A ještě něco…Musíme vypravit ještě jednu skupinu. Aby pomohli odnést těla do našeho tábora. A ještě posla do řeckého tábora, aby věděli co se stalo.“ Nadechnu se a vydechnu. Opět se zadívám ke stolu s římany a zatnu dlaně do pěstí. „ Tohle jim nesmí projít. Mám špatný pocit. Jeslti naši ještě budou chvíli pít, nebudou mít římané sebemenší problém náš tábor obsadit. Ale dokud jsem tady já a otcovo kladivo…“ Na krátko se odmlčím. Pořád se jen spoléhám na otce. Zamračím se. Pořád jsem jako malá holka. Jako bych potřebovala aby mi někdo stále stál za zadkem a hlídal mě. Ale teď ho asi budu potřebovat. „ To vůbec nevadí… o to větší to bude zábava, když se pokusí zaútočit.“ Uchechtnu se při zmínce o tom kdo tam všechno je. „ Hecules se musí pěkně tam nahoře protáčet, když je vidí. Hercul byl čestný.. a jeho děti dělají tohle?Moc hezké.“ Zakroutím hlavou a podívám se po zbrojnici. „ Měli by jsme si pospíšit.“

Vypravěč - 13. ledna 2014 12:28

Elorea "Požádám Heródova syna, aby tam skočil. Snad už nespí," zasmyslí se Erbi a zvedne se ze židle. "Družinu vyšlu. Řeknu jim aby vzali vozy," přikývne a když prochází kolem tebe, jemně se dotkne tvého ramene a podívá se ti do očí, pak beze slova odejde. Chvilku ještě sedíš ve zbrojnici, než se sama vydáš hledat Jitru. Když vyjdeš ven, uvidíš Erbiho jak hovoří s Ulfrikou a ta jen, s vážným obličejem (jinak je to rozjařená a zvědavá holka) přikyvuje. Pak kamsi odběhne, zatímco Erbi zamíří do kasáren, kde nocují polobozi zastávající funkci strážných. Ty si to naopak zamíříš k tabuli, kde jsi, když jsi se vrátila zpět, zahlédla Jitru. Zrovna se bavil s Římským velvyslancem a upřímně, netvářil se zrovna důvěřivě (respektive Jitra nevěřil slovům, která pronášel Říman).

Elorea Foster - 13. ledna 2014 12:50

Jitra Přikývnu. Jsem ráda, že se o to stará z tak velké části on. Vážně. On se mi snaží pomoct. Na rozdíl od Bragiho, který dělá hlavně problémy. To je děs… nechám ho odejít. Na chvíli ještě zůstanu ve zbrojnici abych posbírala zbytek své energie, při čemž pozoruji co se děje venku a jak Erbi mluví s Ulfrikou. Vidím jak se tváří, tahle normálně velice energetická dívenka. Nelíbí se jí to stejně tak jako mě. Všichni z toho nemáme dobrý pocit a teď ke všemu ještě smrt celé delegace. Nakonec jsem ale i já vyšla ze zbrojnice a vydala jsem se ke stolu. Dívala jsem se rovnou po Jitrovi, který zrovna seděl s Římským velvyslancem a něco probírali. Ani za nic se mi to nelíbí. Netváří se že by mu věřil. „ Jitro? Ehm.. omlouvám se, že vás ruším, ale potřebovala bych si Jitru na chvíli vypůjčit. Můžeš prosím semnou jít Jitro?“ Položím mu ruku na rameno a zadívám se na velvyslance od římanů. Tvářím se jako vždycky. Chladná nepřístupná a klidná. Takovou jakou mě znají všichni.

Vypravěč - 13. ledna 2014 12:53
	Elorea Říman se na tebe zahledí a když v tobě pozná tu dívku, která jeho skupinu doprovodila do tábora, jen se blahosklovně usměje a kývne. Jitra se mu omluví, vysouká se ze svého místa a spolu poodejdete stranou. "Co se děje, Eloreo?" zeptá se tě zvědavě a na obličeji mu jde poznat, že je celkem rád, žes ho vytáhla. Nejspíše by další Římanovo keci už nesnesl.

Elorea Foster - 13. ledna 2014 13:00

Jitra Chytím Jitru tak že zaklesnu svojí paž za tu jeho aby to vypadalo, že jsme třeba partneři, i když mi dvakrát tohle příjemné není a odkráčím s ním pryč. Co nejdál. „ Máme problém.“ Zašeptám potichu a skousnu si ret. Poodejdu ještě o kus dál, a dobře se rozhlížím jestli nás někdo nesleduje. Nikdo to nesmí zjistit. „ Řecká delegace nedorazí… všichni jsou mrtví..“ Povím mu a nechám ho první informace vstřebat. „ A udělali to římané v tom máme jistotu. Jenže je nemáme jak obvinit. Všechny jejich zbraně jsou v pořádku a při tom byla povražděna celá skupina.“ Šeptnu potichu a skousnu si ret. „ Potřebujeme abys byl u toho až je obviníme,abys nám pomohl odhalit pravdu.“

Vypravěč - 13. ledna 2014 13:11

Elorea Chvilku na tebe nechápavě kouká, jakoby mu nedocházelo, co jsi mu právě řekla. Když mu to ale dojde, zhluboka zalapá po dechu a zprudka otočí hlavou na vaše návštěvníky. "Myslíš to smrtelně... samozřejmě, že myslíš, poznal bych, kdybys lhala," vydechne a na chvilku zavře oči. "Nikdy bych nemyslel... sakra," zatne pěsti i zuby a jeho zrak se stočí k nebi. O Jitrovi víš, že je stejný jako jeho otec, Forseti. Nemá rád násilí, mluví jen pravdu a snaží se mezi lidi nosit mír. Když to však nejde, soudí je, jako jeden z mála, spravedlivě. Přesně jako jeho otec. "Sakra, to je zlý, to je hodně zlý. A oni mají ještě tu odvahu sem nakráčet, jakoby se nic nestalo," nechápavě zavrtí hlavou a hodí opovrženíhodný pohled na Římany. "Kde jsou těla Řeků?" zeptá se po chvilce.

Elorea Foster - 13. ledna 2014 13:37

Jitra „ Nenenene… neohlížej se.“ Vyhrknu když vidím jak se otáčí k naší milé návštěvě. Nadechnu se a vydechnu a nechám ho reagovat. Vím že se musí cítit strašně. Nechám ho domluvit a pozoruju jak se s tím vyrovnává. „ Jo zlé to je. Hodně zlé to je. Já vím. Moc dobře to vím. A musíme s tím něco udělat.“ A pak se zeptá na těla. Odvrátím pohled a nadechnu se. „ Přikázala jsem aby je nechali dopravit sem do tábora. Pak je musíme nechat převést zpátky do řeckého tábora aby se o ně mohli řeci postarat. Tohle mírové jednání je jenom jedna obrovská fraška. A obávám se, že i past. Římané se nedotkli pití. Všichni jsou střízliví a připravení.“ Zašeptám potichu. „ Těla jsou necelý den cesty odsud.Možná už jsou s nimi i na cestě sem, ale to nevím.“

Vypravěč - 13. ledna 2014 13:46

Elorea Na tvá slova jen kývne a zamyšleně se na tebe podívá. "Dobře, podíváme se na těla, až je přivezou a při zítřejším jednání udeříme na Římany. Musíme jim ale zabavit zbraně, mohli by se večer, až budou všichni spát, o něco pokusit," řekne nakonec a ztěžka si povzdechne. "Zesílíme stráže po dobu, co tu budou," dodá ještě a nenápadně pohlédne zpět ke stolu. "Měl bych se vrátit zpátky a ty by sis měla jít odpočinou, vypadáš strašně," trochu se pousměje a podívá se ti do očí.

Elorea Foster - 13. ledna 2014 14:01

Jitra „ Přivezla jsem hrot jejich šípu a zlomené kopí. Vytáhla jsem je z těl. Zbytek zůstal tam kde je aby se to dalo porovnat, kdyby mě nařkli z toho, že jsem to tam dala schválně.“ Podívám se na něj a potichu si povzdechnu. Zadívám se sklesle ke stolu. Téměř žádné jídlo. Všechno to spásli jako kobylky. Jenže kdo by teď myslel na jídlo. Dobře já. Protože já jsem unavená a bez energie. „ Nemůžu odpočívat. Ne dokud se to nevyřeší… nemáš náhodou kafe a čokoládu? Budu se muset udržovat uměle než si budu moct pospat.“ Povzdechnu si a mírně se oklepu. Nakonec si otřu oči a kouknu se na něj. „ To je to tak hrozně vidět?“

Vypravěč - 13. ledna 2014 14:10

Elorea "Předpokládám, že jsi je dala Erbimu," zeptá se tě a zamyšleně se podívá k místu, kde je cesta vedoucí ven z tábora, jakoby čekal, že se výprava každou chvilkou objeví. "Žádný kafe, žádná čokoláda, běž si lehnout. Zvládneme to tu bez tebe a kdyby se něco stalo, pošlu někoho, aby tě probral. Ano, jde to na tobě strašně vidět. Thór by mě asi zabil, kdybych ti dovolil být déle vzhůru," usměje se mile, že se ani nezmůžeš na odpor. Víš, že má pravdu, sama už moc dobře cítíš, že moc dlouho už nevydržíš. Stačilo by ti jen na chvilku se usadit a zavřít oči a spala bys.

Elorea Foster - 13. ledna 2014 14:23

„ Ano dala jsem je jemu.“ Přikývnu a podívám se stejným směrem jako on. Kéž by už byli tady. Celá ta družina i s těmi mrtvými. On nakonec ale začne mluvit a nedá mi šanci, abych protestovala. Nakonec přikvnu, na nic víc se ani nezmůžu. „ No.. nevím jeslti by tě zabil, ale já už tak budu mít možná malér… Ale co teď už je to jedno.“ Ušklíbnu se a trochu se protáhnu. „ Dobře půjdu si lehnout. Kdyby něco tak mě vzbuďte. Snad nebudu spát moc tvrdě.“ S tím se s ním rozloučí a vydám se do svého domu. V dálce. Ale ještě se zastvím. „ Jitro počkej ještě…“ Vydám se za ním. Počkám jeslti se ke mně přidá. „ Ulfrika jim šla prohledat vozy a věci… Dávej pozor aby se nikdo z nich nepřiblížil ke zbraním dokud se Ulfrika neukáže.“ Šeptnu potichu a pak se rozejdu rovnou do svého domu. Tam se akorát tak zuju, shodím kabát a zalehnu do postele. Tak jak jsem s kladivem vedle sebe. Nehodlám ho dát nijak z dosahu. A usnu ještě dřív než vůbec dolehnu na polštář.

Vypravěč - 13. ledna 2014 16:11

Elorea Jitra ještě vyslechne tvá poslední slova, na které řekne, že to zařídí. Je ti jasné, že bude mluvit i s Erbim, který ho zasvětí do všeho, co ví on sám. Ty se nakonec rozejdeš ke svému domovu, přičemž cestou potkáváš rozjařené obyvatele vaší malé komunity a dokonce i malé děti, které pro dnešek mohou být déle venku (jedná se o děti některých "táborníků"). Když dojdeš domů, sundáš si jen kabátec, který tě chránil před chladem podzimního večera a ulehneš do postele. Sotva se tak stane, usneš jako špalek. Dnešní noci se ti sny vyhýbají. Druhý den ráno tě probudí klepání na dveře. Zdá se být celkem neoblomné a i když bys radši ještě spala, ale zdá se, že ti někdo chce něco důležitého.

Elorea Foster - 13. ledna 2014 16:20

Ráno Odkývám mu to a už jdu domů. Ani nevím koho všechno potkám, každého ale slušně pozdravím. A nakonec se dostanu i do postele. Usnu jako by mě někdo praštil do hlavy a spím až do doby než se ozve to otravné klepání. To si někdo nemůže odpustit a nechat mě alespoň dneska vyspat? Nemůže.. já vím… Zaženu myšlenku, že bych tím směrem hodila kladivo a zvednu se. Vlasy mám sice stále ještě opletené kolem hlavy, ale už sem tam mám vytažený pramínek. „ Ano ano.. už jdu.“ Houknu poněkud podrážděně a vydám se ke dveřím. Kladivo držím v ruce. Vážně jenom opatrně pootevřu dveře a podívám se kdo za nimi je.

Kili - 13. ledna 2014 16:38

Noc slívající se v ráno Tábor, nebo možná spíše opevněná vesnička je stavěna opravdu pěkně. Starý vikingský styl je opravdu působivý a to, že tu člověk najde i normální dnešní věci je o to zvláštější. Nicméně hostina dle všeho začíná ale já ještě procházím okolí. Jsou tu rozmístěny stráže, které vypadají jako vikingové starých časů, jeden na mě dokonce promluví jen se musím pousmát. "Ne neztratil není to tu zase tak velké jen mapuju nový domov." Kývnu a mé kroky brzo pokračují zase dál. Na chvíli se zamotám mezi domky a přiblížím opět k hodovní tabuli. Taky zahlédnu Eloreu a Jitru, jak si povídají. Zdá se, že je to vážné a naléhavé. Příjdu tiše blíže k nim a schovám se za stěnu jednoho z domů. Slyším jen tlumené úryvky, ale i tak se mi to nelíbí. Když se rozejdou zdá se, že se jedná o římany. Právě kvůli tomu se pak vydám k hodovní tabuli něco pojíst a zjistit stav všech tří frakcí. Římané jsou až příliš střízliví to na takových akcích nebývá není to jejich charakterem něco tu smrdí a seveřané už mají něoc v krvi. Sám moc nepiju a po návratu na pokoj vlastně tentokrát ani nespím. Nejsem unavený a všechny ty podivnosti mi spát ani nedovolí, takže strávím čas až do rána koukáním se z okna na hodování. "Římanům nevěřím už od prvního setkání." Usoudím pro sebe a dál se koukám.

Vypravěč - 13. ledna 2014 17:11

Darius Oslava proběhla celkem v klidu, jelikož stráže ihned eliminovali případné problémy. Jak jsi správně viděl, Římané moc nepopíjeli. Jediné, co se ti podařilo zjistit bylo, že seveřané jsou neutrální, Řekové a Egypťané byli spojenci a válčili proti Římanům, kteří prahli po jejich území, jak jinak. Určitě tam bylo i něco více, ale nikdo nevěděl co. Nakonec jsi něco pojedl a rozhodl ses vrátit se zpět do hospody. Nemohl jsi usnout, proto jsi sledoval, jak probíhá oslava a jak se osazenstvo pomalu rozchází. Také sis všiml nějakého pohybu ve vylidněném táboře Římanů a posléze i kolem místa, kde byly uloženy zbraně přítomných hostí. Viděl jsi, že skupinka lidí odnáší většinu zbraní. Dokonce jsi měl i pocit, že se jeden z těch, co tam byli, podíval na tebe. Druhý den ráno jsi byl unavený, ale věděl jsi, že neusneš. Ono i obyčejné sezení celkem unavuje. Z tvé letargie tě probralo až zaklepání na dveře. Když jsi otevřel, byla tam Ilmir a vesele se na tebe usmívala. "Nesu ti snídani," řekne na rovinu a podá ti tác, na kterém je konvička čaje, půlka chleba a tvrdý tvaroh. "Není to nic extra, ale zasytí tě to," usměje se. Elorea Když otevřeš dveře, stojí za nimi Erbi. Bez jakéhokoliv slova vejde dovnitř, tebe zatlačí také dovnitř a zavře dveře. Dotáhne tě až do menší kuchyňky, kde tě usadí a sám se vydrápe na židli. "Je to oficiální. Byli to Římané. Prohlédli jsme těla a všechna nesou stopy po římských zbraních. Jolka také našla na místě přepadu zbytky jednoho kopí. Porovnal jsem je se všemi úlomky, co jsme našli a je to jedna z vražedných zbraní. Také se tam našli dvoje stopy, jedny pokračovali směrem k našemu táboru, druhé na druhou stranu," vyhrkne a nechá tě to vstřebat. "Jinak, zbraně jsme zabavili a ukryli a Ulfrika našla v jejich táboře další zbraně. Je celkem špatná z toho, že to přehlédla," dodá, seskočí ze židle a jde připravit čaj.

Kili - 13. ledna 2014 17:16

Snídaně Noc proběhla sice poklidně ale docela nudně, jsem z toho jen více unavený. Se zívnutím se protáhnu, když zrovna někdo zaklepe. "Dále." Otočím se vidím usměvavou hospodskou děkovně kývnu. "Díky moc určitě ano." Prohlédnu si, co dobrého to vlastně mám a jakmile odejde tak se do toho pustím. Přes noc mi vyhládlo, takže jsem to do sebe naházel v celku rychle. Nakonec jsem si opláchl obličej, abych se trošku probral a pak se vydal i s tácem dolů. Tam s poděkováním vše vrátím hospodské a jdu se protáhnout ven zjistit, jak dopadlo osazenstvo ze včerejška.

Elorea Foster - 13. ledna 2014 17:27

Ráno Dívám se do míst kde by měl mít normálně dospělí člověk hlavu a tam nikdo. Nakonec sjedu pohledem dolů a zadívám se na trpaslíka co je dole. Ospale zívnu a uhnu z cesty, když vejde dovnitř a mě tam zatlačí. Nechám ho. Jsem rozespalá. Dokonce mě odvleče až do kuchyně a usadí na židli. Co si myslí, to nevím, ale nemá cenu ho zastavovat. A pak začne mluvit a pusa se mu nezastaví. Pořádně mi to nemyslí, mozek mi leží ještě v posteli. A pak stichne. První skočí na židli a pak z ní zase seskočí. Sleduju otupěle trpaslíka a když začne vařit čaj, pustím opatrně kladivo na podlahu. Hlavu si podepřu rukou, jejíž loket opřu o stůl a potichu zamlaskám „ No a? To jsme věděli už před tím, že to byli oni. Už jste jim to tedy řekli ? A přiznali se?“ Zeptá se rozespale, protože mi to nějak vůbec nedochází.

Vypravěč - 13. ledna 2014 17:47

Elorea Trpaslík se na tebe zadíval a pak se usmál. Položil před tebe čaj a zase se vyhoupl do židle. "Ještě jsme na ně neudeřili, to až při jednání. Ty ještě spíš, viď?" zasměje se a usrkne z vařícího čaje. Vždycky měl plechovou hubu. "Až se probereš, tak se u mě stav," usměje se, nalije do sebe čaj a zamíří ke dveřím. Darius Procházíš se tichou vesnicí, většina obyvatel ještě spí, byla to dlouhá noc. Jen si všimneš, jak malý človíček (Erbi, trpaslík) míří rychlím krokem kamsi do hor. Když se dostaneš blíže k římskému táboru, uslyšíš nějaký ruch, skoro jakoby něco hledali.

Elorea Foster - 13. ledna 2014 17:59

Erbi „ Počkej.. počkej.. já se proberu… jen vydrž.“ Vydechnu a zadívám se na čaj. Zvednu se ze židle a ke kohoutku a pustím ledovou vodu a následně pod vodu strčím hlavu. Je to šok, ale mozek se probral. Tak trochu. No docela dost. „ Potřebuješ teď od mě něco? Nebo mám něco dělat? Jsem trochu mimo ještě, ale… už se začínám dávat do kupy.“ Povím mu a protáhnu se usadím se na židli a upiju čaje, zatím co mi z vlasů kape voda.

Kili - 13. ledna 2014 18:05
	Římani Zahlédnu onoho pidimuže, ale zde se asi nemá vůbec cenu něčemu divit. Nicméně taky je v římském táboře docela povyk. To mne zaujme více. Tiše se připlížím kryjic se za nejbližším domem a zkusím něco odposlouchat a vypozorovat. "Co jim asi chybí?" Dumám sám pro sebe.

Vypravěč - 13. ledna 2014 18:48

Darius Nic moc nezaslechneš, jen vidíš jak se všichni motají kolem jednoho z vozů a mnozí koukají na místo, kde ještě včera byly jejich zbraně. Dle všeho se zdá, že to, co jsi včera viděl byla krádež římských zbraní. Ovšem je na tobě, co uděláš. Řekneš jim to, nebo to necháš být? Elorea Erbi se s úsměvem zastaví, otočí se na tebe a zasměje se, když tě uvidí pod ledovou vodou. "Nic není třeba. Chtěla jsi ale vědět další dění ne?" zeptá se tě a usmívá se. "Ale zdá se, že jsme vyvolali rozruch tím, že jsme jim sebrali zbraně," uculí se a ty tušíš, na co naráží.

Elorea Foster - 13. ledna 2014 19:01

Tábor Zadívám se na něj a vezmu nejbližší čistou utěrku abych si utřela krk. Podívám se na trpaslíka, když se mi začne smát ale naprosto to ignoruju. Sednu si na židli a začnu pít čaj. „ Jistě, že jsem to chtěla vědět, ale takhle brzo po ránu? No ale aspoň jsem se vyspala… teda trochu.“ Povzdechnu si a podívám se po místnosti. Budu se muset jít najíst a že mám vážně hlad. „ Vážně? Takže i ve vozech byli zbraně jo?“ Otážu se a trošku se zamračím. Podívám se z okna a jen těžko zaženu zívnutí. „ Měli by jsme posílit i hlídky na hranicích. Mám trochu obavy, že tohle nebude jenom tak. Aby nás nenapadli ze zálohy. A tady uvnitř neměli jenom další posilu, která nám bodne kudlu do zad.“ Promluvím po chvíli. Zadívám se na něj. „ Asi jsem až moc paranoidní, ale co se dá dělat… Musíme být hodně opatrní.“

Kili - 13. ledna 2014 19:04

Lelky Jen se pousměju. Docela mě to těší, jak dopadli Římané, nejspíše si to zaslouží a navíc nejsem tu od toho, abych kopal za jejich tým. Takže se jen vesele posadím na jeden ze sudu a koukám po okolí a užívám si ranního probouzení vesnice. "Jojo...kdo jinému jámu kopá..." Houpu poklidně nohama a snažím se, aby mi nic neuniklo cítím, že se tu něco brzo semele, a já chci být u toho. Určitě budu u toho.

Vypravěč - 13. ledna 2014 19:13

Darius Vesnice se pomalu probouzí, lidé se vzájemně zdraví, usmívají se a míří ke své práci. Jako první vstali pekaři a farmáři na zvířecích farmách, aby se postarali o svá zvířata a pekaři napekli čerstvé pečivo. Postupně se tak probouzí celý tábor, dokonce i z hory po nějaké době uslyšíš jakýsi hluk. Když se tím směrem koukneš, vidíš jen shluk domů a kouř z komínů. Kdo ví, co tam nahoře je. Ovšem proč to nejí zkouknout, nezdá se, že se teď bude něco dít. Tedy krom římského tábora, který hledá své zbraně. Elorea "Ano, v táboře se našlo pár luků a kusy zlomených oštěpů. Ale bylo jich málo na to, aby stačili na zabití řecké výpravy. Pořád si myslím, že s tou druhou skupinou vojáků máš pravdu," informuje tě. "Krom toho tam byly další zbraně, nejspíše počítali s tím, že jim jejich zabavíme," dodá a opět se usadí na židli. "To jsem už zařídil, všichni strážní jsou na nohách a hlídají. Kolem hranice jsou v rozestupech hlídky, tak, aby na sebe navzájem viděli a jsou střídány po dvou hodinách," uklidní tě, zřejmě Římanům věří tolik jako ty.

Kili - 13. ledna 2014 19:17
	Kováři? Se zívnutím seskočím ze sudu. "To je mi tu ale nuda." Zabručím v duchu a s rukama v kapsách se vydám směrem k hoře v naději, že alespoň tam zkouknu nějakou kovařinu nebo něco podobného. "Třeba tu bouchaj do železa krom trpaslíků i nějací obři nebo podobně." Pousměju se nad tou absurdní představou. Ale i tak lepší nějaká zábava, než-li žádná.

Elorea Foster - 13. ledna 2014 19:25

Erbi „ Skvěle… ovšem jak je tomu usvěčíme? Přeci jen je tu spousta otazníků. Třeba proč by to dělali? A nebo to jestli opravdu byla další skupina co se vrátila.“ Zamračeně koukám z okna. Nakonec potichu zakroutím hlavou. Protáhnu se a dopiju čaj, načež mi zakručí v břiše. Podívám se na trpaslíka. „ Nepůjdeme na snídani? Já pak půjdu dodělat tu zbroj co mám rozdělanou a asi se pustím do něčeho dalšího… Ale… na tom jednání být asi musím co?“ Povzdechnu si. Představa toho, že tam budu muset okounět se mi nelíbí na druhou stranu jsem velice zvědavá jak se budou tvářit.

Vypravěč - 13. ledna 2014 19:37

Darius Vydal ses tedy do hor, podívat se, co se to tam děje. Dostaneš se až nahoru, kde narazíš na celkem pěknou kovárnu a vedle ní stojí domek se stájí, ve které stojí kůň, kterého znáš (Elorey). Nedaleko od kovárny je jakási jeskyně, ze které se ozývá velké množství kutání a hekání a o další kus dál se zase nachází Jitrova mincovna. Mimo jiné je tu i hodně obytných domků, většinou však lovci, dřevorubci a kopáči. V domku u kovárny zahlédneš v okně Eloreu a trpaslíka sedícího na židli. Evidentně o něčem důležitém hovoří. Elorea "To netuším. Asi to zkusíme postaru. Udeříme na ně a uvidíme, jak se budou vykrucovat. Jitra nám řekne, jestli lžou, nebo ne," mrkne na tebe a zazubí se. "Není třeba, abys tam byla, ale pokud chceš, můžeš se zúčastnit," usměje se a když zmíníš snídani, jeho obličej se ještě více rozzáří. "Že váháš, jdeme. Hele, není to ten nový?" zeptá se tě, když vykoukne z okna, ještě než seskočí ze židle.

Kili - 13. ledna 2014 19:43

Jeskyně Dorazím až ke kovárně a tam poznám koně Elorey. Z toho vyplývá, že ho tu chce nechat kovat, nebo tu bydlí. No spíše to druhé, když jí zahlédnu v jednom z oken. Nicméně nebudu jí rušit při jednání. Konečně mám možnost užít svou nadměrnou sílu, takže se jdu podívat dovnitř do jeskyně. Třeba bych mohl pomoct vymlátit kus té skály uvnitř a něco natěžit. "Hehe to bude zajímavý." Zašklebím se nad svým úsmyslem a jdu ho klidnou chůzí splnit.

Elorea Foster - 13. ledna 2014 19:49

Jde se snídat „ Ale jo zúčastním se… třeba to bude zábava… Sledovat jak se tváří. A navíc asi to bude i bezpečnější, že?“ Zvednu se a začnu si vlasy rozplétat. Jsou mokré a navíc rozcuchané, takže to vypadá příšerně, ne že by mi na tom ale tolik záleželo. Dojdu si pro kartáč a vlasy pořádně rozčešu, ale nechám je volně rozpuštěné. „ Ano Jitra se zůčastnit musí.. už si s ním mluvil? Když jsem mu to řekla tvářil se hrozně.“ Povím, zatím co si rozčesávám vlasy. Jakmile to mám, odložím kartáč a vydám se rychle ke dveřím. „ Doufám, že až tohle skončí budu mít chvíli klid.“ Uchechtnu se ale zarazí mne, když se podívá z okna a uvidí toho mladíka. „ Jo je to on. Darius jestli se dobře pamatuju.“ Povím a vydám se znovu ke dveřím. „ Jdeme?“ Zeptám se a vytratím se ze dveří ven. Jen po cestě seberu jablko, které donesu kobyle v ohradě. Všimnu si kluka jak vyrazil do jeskyně. Docela by mě zajímalo co tam jde dělat, ale jestli ho to baví jen tak se flákat, možná by mohl vyfasovat krumpáč a jít makat. Na tohle myšlení ale nemám zrovna dvakrát mozek. Musím se první najíst a pak se můžu zajímat o to co kdo dělá nebo nedělá. Mířím si to rovnou na snídani. A dneska to bude muset být dvojtá porce. Nejméně.

Vypravěč - 13. ledna 2014 20:01

Darius Kdyby ses ještě chvilku zdržel venku, viděl by jsi Eloreu i s trpaslíkem vyjít ven a zamířit dolu do vesnice. Ty jsi ale už zašel dovnitř, do jeskyně, která byla dobře osvětlena, byť žádný zdroj nebyl vidět. Na zemi byly položené koleje, které se mírným svahem spouštěli pod zem. U stěny po tvé levé ruce byla skříň, která, když jsi jí otevřel, obsahovala helmy různých velikostí a několik krumpáčů, též různých velikostí a kvalit. Z hloubi šachty jsi slyšel mnohačetné kutání a dokonce i pískání jakési veselé melodie, hodící se přesně do práce. Elorea "Ano, mluvil jsem s ním a souhlasil. Byl i u ohledání mrtvol," kývne a vyjde za tebou ven. Stejně jako ty se zadívá na mladíka a zasměje se. "Možná šel něco nakutat," napadne ho a zamíříte spolu do vesnice na jídlo. Život ve vesnici je už v plném proudu, na návsi už opět probíhají trhy, kdy jeden přeřvává druhého, z pekárny voní pečivo a všechny obchůdky zvou do svých útrob pestrými cedulemi s nabídkami. Vy však zamíříte do hostince U ledového obra, kde vás už jisto jistě očekává Ilmir. Jakmile vás tato kyprá dáma uvidí ve dveřích, s úsměvem vás pozdraví, ukáže vám na váš obvyklí stůl a špitne, že vám jídlo ihned donese. Hostinec není moc plný, je tu jen pár hostů, mezi nimi hlavně Egypťané, kteří se rozjařeně vybavují s místními. Zdá se, že se jim tu moc líbí.

Kili - 13. ledna 2014 20:11

7 trpaslíků Vejdu s úsměvem vejdu do jeskyně a rozhlížím se. Je zvláštní jak tu funguje světlo, když tu vlastně není zdroj. Nicméně nyní mě zajímají zvuky dole. Dojdu k bedvě vezmu nějakou helmu příhodné velikosti a dám si jí na palici. Pak seberu nějaký kvalitní krupáč a s pískáním se vydám dolů. Připadám si jak v pohádce o trpaslících, kteří kutali drahokamy. Jakmile sejdu dolů rozkoukám se. "Halooo? Nechcete helfa?" Optám se přítomných pracantů.

Elorea Foster - 13. ledna 2014 20:18

Hospoda „ Možná.“ Pokrčím rameny a podívám se ještě jednou k jeskyni. Tedy k našemu dolu. Nakonec odvrátím pohled a razím si to rovnou do hospody dole. A pozoruju co se po vesnici a v táboře děje. Zarazí mě, když vidím ten zmatek u římanů. Jako by se jim něco ztratilo. Jen nad nimi udělám pohrdavý úsměv a aniž bych se zastavila. Za chvíli jsme ale v hostinci a už k nám jde i Ilmir. Věnuju jí úsměv a přikývnu na jídlo. „ Mě dvojtou porci prosím… mám strašný hlad včera jsem tu večeři nestihla.“ Houknu na ní a podívám se po egyptských návštěvnících, kteří se dobře baví. Je dobře že alespoň jedna část návštěvy je tady šťastná.

Vypravěč - 13. ledna 2014 20:38

Darius Sotva ses dostal níž, zůstal jsi stát jako zmražený. Tedy, kdybys udělal ještě jeden krok, asi by ses pěkně prolétl, ale to nebyl hlavní důvod. Před sebou jsi měl totiž pravé trpasličí městečko. Tedy ne jenom trpasličí, byli tu i nějací lidé... polobohové, ale hlavně se tu motali trpaslící a menší, elfům podobné, bytosti. Ihned sis vzpomněl, že to jsou temní álfové, kteří se ještě nepřerodili v trpaslíky (ani nevíš jak sis na to vzpomněl). Všichni se na tebe po tvém zvolání podívali, ale nikoho jsi moc nezajímal, aby ti věnovali větší pozornost, protože se zase vrátili ke své práci. Jak jsem už zmínil, stál jsi na kraji propastí, ze které se ozýval onen tlukot krumpáčů o kámen (dolu se jde podél stěny propasti) a nedaleko tebe fungovalo něco jako výtah na vozíky. Nahoru plné, dolu prázdné. "Ty jsi novej, co?" lehce tě kdosi udeří zboku pěstí do ramene a když se na dotyčného podíváš, uvidíš mladého kluka zamazaného od prachu a špíny, zpoceného až se leskl a na hlavě zašpiněnou kovovou helmou se svíčkou vepředu (byla zhaslá). "Já jsem Bovi, syn Mödiho, ale všichni mi tu říkají Předák. Mám na starosti těžbu. Hledáš práci?" zeptá se tě a ukáže na helmu a krumpáč ve tvé ruce. Elorea Usadíte se v hostinci, Ilmir jen přikývne a šťastně se usměje (pořád ti hubuje, že málo jíš), než zmizí v kuchyni, aby vám připravila jídlo. "Já tu ženskou miluju," zasněně se za ní podívá Erbi a ve tváři mu jde vidět blažený pohled. Ne, že by miloval přímo Ilmir, ale miluje její kuchyň a příjemné vystupování. "Tady to je, drahoušci," uculí se na vás baculatá, přes to však velmi pohyblivá krčmářka a na stůl vám položí vrchovatě naložené talíře (napiš si sama, co ti přinesla, pokud chceš). "Dobrou chuť," popřeje vám a odtančí věnovat se dalším hostům.

Kili - 13. ledna 2014 20:42

Kutání Vypadá to tu prostě úchvatně to je pravda. Městečko je jako z nějakého fantasy a bytosti zde také. Ač se zdá, že pozornosti jsem moc nepobral, ale co nadělám. Pak ucítím jak mě někdo udeřil do ramene. Nebylelo to vlastně ani. Podívám se na mladého kluka, který se mnou začne mluvit. "Jo dá se to tak říct." Když se mě pak ptá na práci pousměju se. "Chci být alespoň chvilku nějak prospěšný a taky se chci zabavit. Přišlo mi, že tady by to mohlo být vzhledem k mých dispozicím vhodné." S mírným úsměvem pokrčím rameny. "Takže do čeho mám udělat díru?" Povytáhnu obočí.

Elorea Foster - 13. ledna 2014 20:58

Vzpomínky Zadívám se na trpaslíka vedle sebe, když prohlásí že Ilmir miluje a nakonec skloním hlavu. Zadívám se na stůl a raději dělám, že jsem nic neslyšela. Nemám zrovna dvakrát tohle téma ráda a i když vím, že nejde přímo o Ilmir, radši na to ani nereaguju. Po chvíli před mnou ale přistane talíř a hromada jídla. Kouknu na ženu, která nám je přinesla a slušně poděkuju. Pak se do toho pustím, jen popřeju trpaslíkovi dobrou chuť. Dokonce i chuť k jídlu mě přešla. Chvíli se v tom rýpu, ale nakonec se do toho pustím. Ale trvá mi to. Jakmile dojím, dám Ilmir peníze a podívám se na trpaslíka. „ Už půjdu. Kdyby něco budu v kovárně. Tak zatím.“ Šeptnu potichu a vydám se zpátky do své kovárničky. Nezastavuju se. Netvářím se ani zrovna na to, že bych chtěla s někým mluvit. Dojdu do kovárny a ztěžka se usadím u stolu, kde leží rozpracované brnění. V očích mám trochu slzy. Vzpomněla jsem si na Lokiho. Na to co se dělo. A zrovna dvakrát to nezvládám. Vzpomínky se vrací k tomu osudnému dni. Naštvaně se zvednu a i když mám slzy v očích pustím se do rozdělávání ohně v peci, do kterého hned jak se rozehřeje vložím železný prut. Poteřbuju se vybít takže brnění na objednávku počká. Jakmile se dostatečně rozehřeně hodím s ním na kovadlinu popadnu kladivo a prostě do prutu začnu bušit. Ani pořádně nevím co z toho má vzniknout, ale prostě se nechám vést.

Vypravěč - 13. ledna 2014 21:10

Elorea Erbi si svou připomínku neuvědomí a dál se tváří spokojeně, zvláště když mu Ilmir přinese jídlo. Teprve až po chvilce, kdy se ti do jídla moc nechce, si uvědomí, co řekl a rozpačitě zarazí oči do jídla. Nic neříká, nejspíše proto, že se stydí. Když dojíš a rozloučíš se, omluvně se na tebe podívá a také se rozloučí. Cestou, ač potkáváš mnoho lidí, tě nikdo moc nevyrušuje, už znají tvé nálady a ví, že když se tváříš takhle, není dobré se s tebou dávat do řeči. V kovárně se pustíš do železného prutu, do kterého bezmyšlenkovitě mlátíš, necháváš své tělo, aby z něj něco ukulo. Ani si to neuvědomíš, ale pod tvýma rukama vzniká zbraň. Možná, když se uklidníš a uvědomíš si to, bude z něj krásný meč, který bude škoda využít v boji. Jenže kdo ví, jestli se tak stane. Ty jen dál a dál bušíš do železa, občas jej přihřeješ, aby bylo kujné, občas jej zchladíš, aby získalo pořádnou tvrdost a občas ti málem vypadne z ruky. Když se tak stane, a konečně ti z té ruky vypadne, ozve se za tebou slabé pufnutí, jakoby blesk decentně uhodil do země. Darius "Ne tak hr, chlape," zasměje se Předák a trochu tě umírní. Klepne tě lehce do ramene a naznačí ti, abys šel s ním. Zamíří ke schodišti, které vede dolu, do šachet. Jak stále směřujete dolu, vidíš ve stěnách díry, ze kterých se ozývá pískání a kutání. Občas se svah vyrovná, aby poskytl rovinu potřebnou pro domy, kde pobíhají malé děti, nejspíše mladí trpaslíci (jsou ti sotva ke kolenům) a ženy zvesela klábosí před domky, jak hlídají své ratolesti. "Řekni mi, co víš o dolování?" zeptá se tě po chvilce a zastaví se před jednou šachtou, ze které se ozývá pouze hluché ticho.

Kili - 13. ledna 2014 21:13

Dolování S pokývnutím mladíka následuji a prohlížím si krásy další části vesnice. zdá se, že zde si to žije svým vlastním životem, a že je to krása. Musím se nad tím usmívat. A ty děti tak prťavé nu. Hold nový život. "Hmmm o dolování? No je to těžká dřina jinak nic moc." Odpovím popravdě, protože ve štole jsem vlastně nikdy nebyl, nebyl taky důvod žeano. "Žádná praxe no, snad to nebude vadit." Dodám si v duchu.

Elorea Foster - 13. ledna 2014 21:20

Kovárna Biju silou, kterou železo potřebuje. Ani si pořádně neuvědomuju co dělám. Jenom se snažím vybít. Vždycky mi to pomohlo. Vždycky. A i když to pokaždé trvá strašně dlouho, třeba se časem uklidním. Čas od času železo nahřeju nebo zchladím a pracuji na něm, jak nejlépe to jde. Najednou mi ale vypadne z ruky. Přestávám levou ruku od otřesů cítit, což se stává, když prostě nemůžu přestat a tak si všimnu co jsem vlastně začala tvořit. Asi nebýt toho bych ani nezaregistrovala, že se za mnou cosi ozvalo. Zůstanu stát, zády k tomu pufnutí od blesku a ani pro zbraň se nezohýbám. Prostě nemůžu.

Vypravěč - 13. ledna 2014 21:27

Darius "Takže nic, myslel jsem si to," zasměje se a mávne na tebe, abys ho následoval do štoly. Ještě před tím, než vejde, rozžehne svou svíci a tobě pokyne, abys udělal to samé. Jakmile vejdete, světlo zeslábne a na stěnách vidíš tu a tam olejové lucerny, jinak vám světlo poskytují vaše helmy. Kupodivu je to jasné a ostré světlo. "Dolování není jen o mlácení do šutrů. Musíš k tomu mít cit a dobrý sluch. Slyšet co ti povídá skála, když na ní zaťukáš. Když budeš dobře poslouchat, poví ti, co skrývá a jak je to hluboko, podívej," dojde k jedné stěně, která nese náznaky dřívějšího kutání. Ukáže ti, abys byl potichu a jemně zaťuká krumpáčem na kámen. Nejdříve se slyšíš jen typický zvuk kovu bouchajícího o kámen, ale když se pozorněji zaposloucháš, uslyšíš něco, jako slabou melodii. "Slyšels? Tohle je železo a je celkem daleko, zkus si to," nechá tě, aby sis to vyzkoušel. Elorea Stojíš, tuhá jako kámen, rozžhavený kov škvaří prach na zemi. Víš, kdo za tebou stojí, poznáváš tu vůni, kterou kolem sebe šíří. Pak se ozvou tiché kroky a kdosi tě obejme. Ale není to ten, koho jsi čekala. Objetí je jiné, jemnější, postava, která tě objímá je menší a něžnější. Její vlasy tě pošimrají na krku, jak se hlava té osoby ocitne na tvém rameni. "Co se děje, zlatíčko?" ozve se tichý hlas. Není mužský, ale znáš ho. Je ti důvěrně znám, tak důvěrně, jak jiný nemůže být. "Pověz mi, co tě trápí, holčičko?" ozve se znova a ty cítíš náhlou radost z přítomnosti té osoby. Už jen její dotyk ti udobřil náladu, už jen to, že je tady, tvému srdci dodal klid. Víš kdo to je, tu osobu znáš ze všech nejlépe.

Kili - 13. ledna 2014 21:31

Kutání Jdu dál do štoly s tím mladíkem. Na jejím začátku si rozžhnu svíčku a pak jej následuji. Je to tu trošku těsnější, ale co nadělám. Až na jejím konci mi vysvětluje, jak rozeznat kámen od něčeho lepšího. Poslouchám a opravdu je to slyšet. "hmm zajímavé." Zkusím si taky zaťukat a pak se zaposlouchat. "Takže se mám dostat k tomu železu?" Kouknu na mladíka a pak na stěnu, kde leží někde dál železo.

Elorea Foster - 13. ledna 2014 21:36

Návštěva Cítím vůni, kterou jsem potkávala jako malá každý den. Každičký den. Nikdy nebyla jiná. A pak ten dotek. Srdce mi poskočí, když ucítím ruce, které mne obejmou a do očí se mi nahrnou slzy. Jenom okamžik trvá než se otočím a ženu za sebou obejmu. Hlavu přitisknu na její rameno a ruce omotám kolem pasu. „ Chyběla si mi maminko.“ Zašeptám roztřeseně a přitisknu se k ní. Mám ohromnou radost že je tady. Že přišla. A i když mám prostě tělo ztuhlé, nepřestanu jí objímat. „ Vzpomínky… to proč tady musím být…“ Odpovím jí popravdě. Možná bych tady ani nemusela být nebýt Lokiho. Nebýt toho zmetka, možná jsem ještě stále mohla být s mámou doma. A teď je tady. Bohužel jen na malou chvíli. Vůbec ne na nějak dlouho. Nakonec se ale odtáhnu a rychle si otřu slzy. „ Vždyť tě ještě ušpiním, omlouvám se. Co se stalo? Že si přišla? Děda se nezlobí, že si tady?“ Zeptám se a raději schovám otcovo kladivo tak že si stoupnu před něj aby na něj moc neviděla.

Vypravěč - 13. ledna 2014 21:51

Darius Předák spokojeně kývne hlavou, když ťukneš a přinutíš železo zpívat. Když se jej pak zeptáš, zdali ho máš vydolovat, pouze kývne a odstoupí. Nic ti neřekne, nechá tě kutat. Asi tušíš, že tě zkouší, možná chce vědět, co v tobě je, než tě začne dále zasvěcovat do tajů kutání. "Neboj se toho," pobídne tě a ještě o krok ustoupí. Elorea Nepřekvapí jí, že ji obejmeš, spíše to, jakou silou. Sice už to není ta křehká žena, jako kdysi, ale pořád je křehčí, než kdokoliv z bohů. Nejde jí se neusmívat, či se skoro nezasmát. "Dítě, taky tě ráda vidím. Tak strašně jsi mi chyběla, holčičko. Kdybys tak věděla, co já strávila hodin a dnů u Heimdalla a prosila ho, aby mi o tobě povídal," také tě objímá a nemůže se toho nabažit. Když se pak odtáhneš, podívá se ti do tváře, kapesníkem utře špínu, kterou máš pod okem a mile se usměje. "Ty jsi tak vyrostla, Elo," šťastně se usměje a vlepí ti správnou mateřskou pusu. "Vzpomínky," tiše vydechne, vezme tě za ruku a spolu se posadíte na jediné dvě židle, které v kovárně máš. Položí ti ruce do klína a stále tě, se slzami štěstí, pozoruje. "Oni ho najdou, zlatíčko. Otec každý den vyráží na výpravu, aby ho našel," uklidní tě a pohladí po tváři. "Ódin? Na rozdíl od tvého otce jsem se ho zeptala. Hlavně tvá babička ho přemluvila," usmívá se a tobě se v mysli míhají představy jak Fjörgyn, tvá babička, nesmlouvavě křičí na Ódina, aby tvou matku pustil za tebou. "Víš, máme teď s babičkou hodně práce, hodně příprav a tak jí napadlo, že bychom si měly na den, nebo dva odpočinout. No a já samozřejmě musela vidět svou malou holčičku, vždyť jsem tě už tak dlouho neviděla, děvče," vysvětlí ti a znova tě pohladí po tváři. Pak se rozhlédne po kovárně (ještě v táboře nebyla) a pohled jí padne na Mjollnir, avšak nic neřekne. Určitě to ví od Heimdalla. "Mám dovoleno tu být celý den, ale večer se musím vrátit," řekne trochu smutně, avšak smutek jí hned přejde, je přeci se svou milovanou dcerou.

Kili - 13. ledna 2014 21:54
	Hej rup a šup Protáhnu se a pousměju se. Krumpáč si přehodím do levačky a napřáhnu se. "Tak jdeme na to doufám, že je kvalitní." Začnu vydatně mlátit do skály svou silou, která může být konečně k využití. "Tak ukaž co v tobě je." Usmívám se u toho.

Elorea Foster - 13. ledna 2014 22:17

Maminka Nechám se od mámi upravit kapesníčkem a zadívám se na ní. „ Ty si se vůbec nezměnila mami. Pořád jsi krásná… vidím, že ty jablka zabrali.“ Zašeptám potichu a podívám se na ní. Skousnu si ret a podívám se na ní. Jsem ráda, že se o mě zajímala i tam. Vím, že by mě na mě nikdy nezapoměla já vím, ale i tak je mi strašně. Neviděla jsem jí tak dlouho. Je to strašně dlouho. Jakmile mě políbí znovu jí obejmu špína nešpína. Ale zmíní se o tom, že ho najdou. A o tom, že otec každý den někam vyráží aby ho našel. Skousnu si ret o něco silněji. „ Možná by toho měl nechat… Měl by být teď s tebou. Když už máte tu možnost být spolu každý, každičký den.“ Šeptnu potichu. Ovšem představa toho jak se matka ptá odina na to jestli sem může a pak i jak ho babička přemlouvá, lépe řečeno na něj křičí a nadává a kdo ví co všechno mě dožene k úsměvu. K veselému a šťastnému úsměvu. Máma je tady. I když jen na tenhle den. „ Jakých příprav mami? Co chystáte? Já už myslela, že je něco s tebou, když otec řekl, že máš nějakou práci. Bála jsem se o tebe. Hrozně moc.“ Zadívám se na ní a lehce se pousměju. Vím, že si kladiva všimla a nemá cenu ho schovávat, takže ho nakonec připnu na opasek a zvednu ze země rozdělaný meč. „ Jak .. jak to že si přišla zrovna teď?“ Zeptám se nakonec se zájmem. „ Není to tu bezpečné. Máme tady… ošklivou návštěvu… chceš je vidět? Teda nevím jak se na tebe budou tvářit, ale … i tak.. máme tu římskou delegaci… a pak taky egyptskou ale ti jsou fajn.“ Podívám se na ní a už už sundávám zástěru, kterou hodím přes kovadlinu. Železo zchladím a vydám se ke dveřím. Otevřu je a počkám až vyjde ven. „ Pojedeme na koni co ty na to… ať jsme dole co nejdříve…“ Vydám se ke kobylce v ohradě a vyvedu jí ven. Nasedlám a pak se podívám na mámu. Nevím co na to řekne, ale nasednu a pak jí podám ruku, abych jí pomohla za sebe.

Vypravěč - 13. ledna 2014 22:38

Darius Ještě, že Předák ustoupil, protože když jsi dal do rány všechnu svou sílu, tak nejen, že odlítl velký kus kamene, který odkryl část železné žíly, ale s ním odlétla i podstatná část krumpáče. "U Ódinova vousu, chlape," zasměje se a zavrtí hlavou. "Takhle ne," stále se směje. "V první řadě, nemáš správné náčiní, v druhé řadě, nemůžeš do toho jen tak třískat. Ne plnou silou," stále se směje. Pak se ale uklidní, trochu tě odstrčí, aby ti ukázal, jak na to. "Poprvé, abys věděl, jak je žíla daleko a určil jak velkou sílu, po druhé abys odštípl kus kamene. Sice se takhle rychle dostaneš ke svému cíli, ale nic z něj nezbude. Ale neboj, časem se to naučíš," s úsměvem ti to vysvětlí a pak i ukáže. Díky jeho zkušenostem a umu, který ti několikrát předvádí, abys něco pochytil (pochytíš), za chvíli v ruce třímá celkem velký kus železné rudy. "Pojď seženeme ti lepší krumpáč, abychom mohli pokračovat. Nahoře je sklad rudy, tam najdeme správný materiál a ty si s ním skočíš za Eloreou. Řekni jí, že tě posílám, bude už vědět. A mimochodem, kdo je tvůj božský rodič, že máš takovou sílu," plácne tě do ramene a spolu zamíříte zpět nahoru. Elorea Na tvou větu ohledně jejího vzhledu se jen zasměje a opět tě pohladí. Pak jen přikývne. "Idunn byla ráda, že se jablko dostalo do správných rukou. Byla celá špatná z toho, když ho ukradl. Bála se, že ji dědeček potrestá. Naštěstí Forseti řekl, že to nebyla její vina a znáš dědu, když to řekne Forseti, všichni mu věří," usměje se. Právě díky jablku se tvá matka povznesla na bohyni a bylo jí umožněno trávit své dny v Ásgardu. Ovšem zároveň jí bylo zakázáno vracet se na zem, stejně jako ostatním bohům. "Víš jaký je otec paličák, když si vezme něco do hlavy, nic ho od jeho cíle nezastaví. Ale neboj se, trávíme spolu hodně času," uklidní tě. "To se dozvíš, miláčku, už brzy, neboj se," usměje se a znova tě pohladí po tváři. Mohla jsi čekat, že ti to neřekne, když to zakázala i tvému paličatému otci a ten slib opravdu dodržoval, byť to občas nevhodně zveličoval. "Heimdall mi pověděl, že se trápíš. Vlastně mi to řekl už dříve a nemohla jsem z toho spát, tak jsem prostě musela jít za svou dcerou, teď, když přípravy finišují a mě pomalu ubývá práce. Ale i tak jí máme pořád dost a dost," usměje se a když ji obejmeš, jen se zasměje a také tě obejme. Pak se zvedne spolu s tebou a na kladivo se jen trochu zamračí. Ano, nemá ráda, když ti ho otec půjčuje, ale co s tím nadělá, vždyť jste si oba dva tak podobní. "Tak nějak jsem doufala, že mne tu provedeš a ukážeš mi své přátele i místo, kde bydlíš," usměje se a zvedne se zároveň s tebou. Spolu pak vyjdete ven, kde osedláš koně a počkáš, až se vyhoupne za tebe. Sice to nevypadá, že by z jízdy na koni v šatech měla nějakou radost, ale nakonec se za tebe vyhoupne a pevně se tě chytne kolem pasu. "Hlavně opatrně, ano?" zeptá se tě a položí ti hlavu na rameno.

Kili - 13. ledna 2014 22:47

Otec Efekt to mělo správný kamení odlétlo jedna radost, ale dle všeho nebyl správný postup a taky ten krumpáč nic dle všeho nevydrží. Jak vidno tak mladík je mnohem zkušenější a proto jej sleduji a pokyvuji hlavou nad tím, jak dobře si vede. "Dobrá chceš pomoct s tím kusem rudy?" Optám se, pro mne bude jednoduhší to nést než pro něj. Pak se zmíní o mém otci. Jen potředu klidně hlavou. "Magni." Dál to nijak nerozvádím, jeho jméno vyslovuji neutrálně, ale žádné potěšení mi nečiní. "Bohužel bude mít větší sílu než já." Dodám si v duchu pro sebe.

Elorea Foster - 13. ledna 2014 23:15

Návštěva „ To jablko jsem mu taky musela ukrást. Jinak by s ním zmizel a všechno by to bylo zbytečné… Na jednu stranu jí ale lituju. Musela být hrůzou bez sebe, když zjistila co se stalo. Ale na druhou stranu ponaučila se a jistě teď dává na všechny věci daleko větší pozor.“ Potřesu hlavou a potichu si povzdechnu. Poslouchám jí. Ona už nikdy nezestárne a bude věčně mladá. Po boku mého otce. Co mě ale děsí, jak bude reagovat až jednou zemřu já. Vím… časem si jistě pořídí jiné děti. A určitě jich bude hodně… jednou zapomene i na mne. Nakonec budu jenom mlhavá vzpomínka. Plná bolesti. Ničeho jiného. Tiše si povzdechnu a raději jí nic neřeknu. Nechci jí ubližovat. Bylo by to zbytečné a ještě by si mohla říct, že jí nemám ráda. Ale já jí mám ráda. Jako nikoho jiného na světě. Dobře ve vesmíru. Mám jí ráda stejně tak i svého otce. „ Vím… jsem stejná jako on…“ Podotknu a pousměju se. „ Ne já jsem ještě horší… mám i tvojí povahu…“ Ušklíbnu se. Kombinace mé matky a mého otce. Přesně tak to jsem já. Paličák, který když se zasekne, tak s ním nehne vůbec nic. Zmínku o tom že se všechno brzy dozvím, jen přejdu zakroucením hlavy. Všichni před mnou dělají hrozné tajnosti. Nechápu co to chystají… A pak začne vyprávět o tom jak se dostala sem, kdo jí o mě řekl. Potichu si povzdechnu a potřesu hlavou. Ach ten Heimdall. Vždycky všechno vykecá. Pomůžu jí k sobě na hřbet koně a vydám se s ní nejprve po cestě ke zbrojnici. „ No… kovárnu si viděla… Dům ti ukážu asi až na konec… ale první tě někomu představím. Snad už tam bude.. no jestli ne, tak bude ještě na snídani.“ Pobídnu kobylu do klusu a mířím si to rovnou za Erbim. On by asi měl být první, koho bych jí měla představit.

Vypravěč - 14. ledna 2014 10:34

Darius Na tvou nabídku o pomoc jen zavrtí hlavou s tím, že to zvládne sám. Spolu pak vyrazíte zpět nahoru, kde tě zatáhne do opravdu prostorného skladu. Vidíš, že vše je pečlivě rozděleno a popsáno tobě, na první pohled neznámým jazykem. Když si to však prohlédneš pozorněji, zjistíš, že tomu jazyku rozumíš. "To je jazyk vikingů, všichni mu rozumíme," řekne ti Předák a uloží rudu do správné přihrádky. "Jdi dozadu, najdeš tam regál s popiskem titánium. Je to hodně starý kov, ze kterého se kovají zbraně nejsilnějším. Stačí, když vezmeš dvě hrudky," řekne ti a ukáže na regál, který má na mysli. Když tam dojdeš, uvidíš v regálu několik desítek zhruba stejných valounů, ne větších než pěst dospělého chlapa. Po dvou sáhneš a i přes svou sílu cítíš, že ten kov je poměrně těžký. "Je to čistý kov, bez kamene. Časem se naučíš, jak vykutat žílu čistou od kamene. Teď s tím zaběhni za Eloreou, vyková ti z toho krumpáč. Nejspíše to chvíli potrvá, protože ten kov potřebuje čas na zpracování. Když tak se sem vrať, povím ti tady o tom víc, jestli budeš chtít," poví ti, čímž se s tebou pro teď i rozloučí a nechá tě, abys udělal co řekl. Matka se tě pevně držela, když jste jeli dolu do vesnice. Rozhodla ses najít nejdříve Erbiho a představit ho své matce. V hospodě už nebyl, ale za to jsi ho spatřila v otevřených dveřích do zbrojnice, jak o něčem hovoří spolu s Jitrou. Když jste přijeli blíže, měla jsi možnost zaslechnout pár slov. Zrovna se domlouvali, jak udeří na Římany. Když tě spatřili, s úsměvem ve tváři se na tebe podívali a zamávali ti. Když si ale uvědomili, že za tebou kdosi sedí, zůstali stát jako opaření. Ono vůbec, když jsi projížděla vesnicí, lidé se za vámi otáčeli, všichni se skoro až klaněli a s posvátnou úctou hleděli na tvou matku. Vždyť měla šat Ásgarďanů a byla krásná jako řecká Afrodita. Co jako ona, byla ještě krásnější, než Afrodita. "Eloreo, vítej. I vy, sličná paní," pozdravili se oba dva a jelikož věděli, co se v Ásgardu nosí, ihned jim došlo, že žena za tvými zády je bohyně. "Čemu vděčíme za vaši návštěvu, ctěná paní?" optal se Erbi a opět se uklonil. Jitra ihned přispěchal ke koni, aby tvé matce pomohl ze sedla. Tvá matka se usmívala, skoro až se smála. "Přišla jsem navštívit svou dceru, ctěný mistře trpaslíku, pane Erbi," usměje se a také mu složí poklonu. Ano, Erbi je znám i v Ásgardu.

Kili - 14. ledna 2014 10:39

Hurá do kovárny Sklad je opravdu prostorný a přehledný, takový bych tu asi ani nečekal. A to, že rozumím onomu jazyku tak na to si musím ještě zvyknout. Jen na mladíka chápavě kývnu a přejdu k onomu regálu. Kovové hrudky jsou zvláštní, ale svým způsobem pěkné, dvě do každé dlaně jednu vezmu. Zvláštní, že i přes mou sílu jsou cítit, jako docela těžké. "Díky brzo se uvidíme." Pousměju se a pak tedy odcházím. Cestu jsem si jakš takš zapamatoval, takže se mi podaří nakonec vymotat opět ven z jeskyně a zamířit k oné kovárně. Když dojdu ke dveřím, tak trošku neohrabaně zaklepu a čekám jestli někdo otevře. Doufám, že ano protože ty kusy titánia se docela pronesou, navíc bych už rád něco dělal než jen postával.

Elorea Foster - 14. ledna 2014 10:48

Návštěva zbrojnice Vážně šťastný úsměv mám na rtech. Jsem ráda, že je máma tady a že jí to tu můžu ukázat. Reakce ostatních jsem přecházela s úsměvem, vlastně jsem je ani moc nevnímala. Mířila jsem si to s mámou rovnou do zbrojnice a když vidím jak se ti dva tváří, musím se zasmát. „ Nemusíte mě pořád přece vítat… Ale mámu… tu jo.“ Ušklíbnu se na ženu za sebou a počkám až jí Jitra pomůže ze sedla, než z koně slezu taky. „ Erbi, tohle je moje matka, Jane.“ Pousměju se a představím svojí mám když oba dva domluví. „ Mami, Erbiho asi znáš, ale tohle je Jitra, syn Forsetiho. Mistr mincovník.“ Usměju se na Jitru a následně se podívám na mámu. Máme toho dneska ještě hodně co procházet,tohle jsou pro teď ale nejdůležitější lidé, které jsem jí chtěla ukázat. „ Možná by jsem ti mohla ukázat naší Egyptskou delegaci. Myslím, že ti by se ti mohli líbit… Ale k Římanům tě raději brát nebudu… pro jistotu.“ Podívám se na Jitru a Erbiho. „ Přišli jste na něco nového?“

Vypravěč - 14. ledna 2014 11:08

Elorea Erbi se po představení znovu ukloní a decentně políbí ruku tvé matky, stejně tak učiní i Jitra. "Forsita... vidíš, už vím, o kom to pořád mluví. Mám tě od něj pozdravovat," usměje se na Jitru, který na ní překvapeně a celkem i šťastně zamrká. Inu, každého potěší, když ví, že jeho rodič na něj myslí. "Je na tebe hrdý," řekne mu ještě a znovu se usměje. "Egypťany? Ráda se s nimi setkám," přijme tvou nabídku a začne se rozhlížet po vesničce. Ty toho využiješ a optáš se obou mužů, jak to vypadá. "Nepřišli, ale to, co máme bude stačit. Teď jsme se právě domlouvali, jak na ně udeříme," promluví Jitra a Erbi vážně přikývne. "A ty, moje milá zlatá, máš zakázáno se té schůze účastnit, věnuj se matce, ukaž jí to," mrkne na tebe Erbi a usměje se. Všiml si toho, jak jsi veselá, jak se tvá nálada změnila a ty jsi ihned pochopila, že bude schopen udělat cokoliv, aby sis tento den užila. Darius Dojdeš až k nedaleké kovárně, která stojí hned vedle domku, kde jsi před nějakou chvilkou viděl Eloreu a Erbiho. Zaklepeš na dveře, ale nikdo ti neodpovídá. Když nahlédneš do stáje, všimneš si, že její kůň tam není. Nejspíše je pryč. Ovšem od Předáka ses ještě dozvěděl, že Elorea tu není jediná kovářka. Dalším kovářem je Erbi, onen trpaslík, který byl s ní ráno. Ovšem Elorea je nejlepší, což uznává i sám mistr kovář Erbi a všichni kováři v hoře (trpaslíci a temní Álfové - z nich vzešli trpaslíci, jsou kováři bohů). Nejspíše ti nezbude nic jiného, než jít za Erbim, nebo počkat až se Elorea vrátí.

Kili - 14. ledna 2014 11:12

Čekání S povzdychem položím koule na práh a sednu si velde nich. Opřu se zády o dveře a koukám na nebe. "Hledat jenemá cenu Erbi bude určitě s ní, což znamená že nemají čas." Zabručím si mírně nespokojeně. Jsem tu už druhý den a připadám si, jako bych tu vlastně ani neexistoval. Nějak zatím nechápu co je tak super na tom být zrovna tady, když by si skoro nikdo ani nevšiml, kdybych tu nebyl. "Hlavně, že se spěchalo na vše." Odfouknu si neposedné vlasy a prostě čekám než se vrátí, co jiného taky dělat s těma těžkýma koulema.

Elorea Foster - 14. ledna 2014 11:28

Procházka Usměju se, když matka začne vyřizovat pozdravy. A jsem ráda, že je Jitra šťastný. Když už jsem i já, po tak strašně dlouhé době. Vyslechnu si ale od obou mužů zprávy, zatím co se matka rozhlíží po vesnici. Já dostanu ale zákaz účastnit se rady. Povzdechnu si a potřesu hlavou. „ A to jsem chtěla vidět jak se budou tvářit až jim to řeknete. No nevadí.“ Pokrčím rameny a podívám se na mamku. Jemně jí chytím za ruku a pomůžu jí do sedla, tentokrát ale zůstanu na zemi. „ Jenom se rozhlížej… A kdybys měla ještě od někoho nějaké vzkazy, tak dej vědět. Zavedu tě za ním pokud tu bude.“ Usměju se a kouknu na Jitru. Pousměju se na něj. Nakonec mlasknu na kobylku a vydám se s mámou do vesnice. Ukazuju jí kde co je a všechno jí popisuju. Vezmu jí i za Ilmir do hospody, myslím, že i ta bude ráda, když se s ní pozná.

Vypravěč - 14. ledna 2014 11:44

Elorea "Neboj se, pak ti to povyprávíme," zasměje se Jitra a oba dva se s vámi rozloučí, když se dáte na cestu po vesnici. "Musím pozdravovat snad všechny," zasměje se tvá matka a poděkuje ti za pomoc. Vyhoupne se do sedla, sedne si jako dáma a nechává se provázet po vesnici. Jako první zastávku si uděláte v hostinci, kde vás přivítá vždy veselá Ilmir. I ji má tvá matka pozdravovat, a když tak učiní, uvidíš, jak se Ilmir skoro rozplývá blahem. Nestává se přeci každý den, aby mezi vás zavítal bůh, který nese pozdravy od rodičů ostatních. Ihned vás usadí ke stolu a aniž by vyslechla jakékoliv námitky, přinese vám na stůl své nejlepší víno a něco na zub. Jde na ní vidět, že by si k vám ráda přisedla, ale její hosté, byť s posvátnou úctou hledící na tvou matku a potěšeni z pozdravů od jejich rodičů, nepočkají. "Och... radši bych byla tady s tebou, máte to tu opravdu krásné," vydechne tvá matka a rozhlédne se po relativně čisté hospůdce (Ilmir se opět pomalu rozplývá nad pochvalou). Darius Usadíš se na práh, rozhodnut, že na dívku počkáš. Po chvilce čekání ucítíš, jak na tebe padá únava, přeci jen, nespal jsi a předešlí den jsi vstával celkem brzy a cesta do tábora byla také náročná. Ani ne po chvilce, aniž by sis to uvědomil, jsi usl.

Elorea Foster - 14. ledna 2014 12:01

Hospoda Dneska bude alespoň na chvíli snad pro všechny veselí den. Máma snad každému přinesla vzkaz a to znamená, že celý den budeme běhat z místa na místo. Ale to nevadí. Je důležité, že je máma tady. Jsem strašně ráda, že je tady. Když vidím jak se Ilmir tváří, musím se smát, až takhle veselou jsem jí snad ještě neviděla. Usadím se i s mámou u stolu a pozoruju jí. Jak jí to hrozně sluší. Vůbec se nedivím, že se do ní táta zamiloval. „ Na Asgardu to taky musí být překrásné… určitě tam máš všechno.“ Pousměju se a podívám se na to co všechno Ilmir přinesla. Podám mámě skleničku s jejím vínem a sama si jednu vezmu. „ Na tebe mami, že si sem přišla a snad všem si udělala radost… A na Odina, že tě sem pustil.“ Usměju se na ní a lehce upiju. Ne moc, potřebuju být při smyslech, ale jedna sklenička mi neublíží. Usmívám se na ní. „ Projdeme zbytek vesnice. Ukážu ti co tu kde je a egyptskou delegaci a pak tě vezmu domů… A večer ti ukážu místo kam strašně ráda chodím.“ Pousměju se na ní a chytím jí za ruku.

Vypravěč - 14. ledna 2014 12:08

Elorea "Je to tam krásně, to víš, že ano. Mám vše, na co si vzpomenu, až je to někdy strašně otravný," zasměje se a s díky přijme sklenku vína. "Ale k dokonalosti to má daleko. Pořád je tam jedna věc, která mi tam chybí," decentně upije a s úsměvem na rtech tě pohladí po tváři. "Na tebe, zlatíčko," usměje se a znovu připije, s vámi si připije i celá hospoda, což tvou matku rozesměje. Když dopijete, co vám Ilmir přinesla a ty chceš zaplatit, Ilmir odmítne, že to máš na účet podniku. Zamíříte k východu, všichni se s vámi rozloučí, a když se opět ocitnete venku, klisna vás přivítá zafrkáním. Tvá matka ji pohladí po šíji a usměje se, poté se rozhlédne po vesnici a pak se podívá na tebe. "Tak kam půjdeme teď?" zeptá se s úsměvem a zvědavě natočí hlavu ke straně, jak mívá ve zvyku, když se na něco ptá.

Elorea Foster - 14. ledna 2014 12:22

Vesnice Nechám se pohladit po tváři a podívám se na ní. Když si s námi ale připije celá hospoda, rozesměju se stejně jako ona. Stejně z ní ale nespustím oči. Chvíli trvá než dopijeme víno a dojíme co nám Ilmir přinesla a už to chci zaplatit, ale ona si peníze proste nevezme. Jen si povzdechnu a poděkuju jí s milým úsměvem, načež mámu doprovodím ven z hospody a pomůžu jí opět do sedla. „ Můžeme se podívat na zbytek vesnice, pak ti můžu ukázat ještě jezírko, které je tedy podstatně trochu dál, ale to nevadí no a nakonec můžeme jet domů.“ Pousměju se a vydám se s ní dál na cestu do vesnice. A jestli potkáme někde i další členy téhle komunity, třeba Ulfriku, představím jí matce také. Ukážu jí i mincovnu, kde obvykle pobývá Jitra a pak se vydám až k jezeru. „ Občas tu bývám. Ale mám jedno ještě oblíbenější místo… a ne… není to postel.“ Ušklíbnu se na mámu a ukážu jí ještě cvičiště, kde se obvykle všichni pěkně dřeme při trénincích. Pak ale mé kroky zamíří k mému domu v horách. Třeba se jí můj malý domek bude líbit.

Vypravěč - 14. ledna 2014 12:34

Elorea Ve vesnici potkáte ještě spoustu lidí, kterým tvá matka vyřídí vzkaz a mnohým tím vylepší den. Potkáte i Jolku, se kterou se na chvilku dáte do řeči, ovšem tu tvá matka pozdravovat nemusí, "vídá" se s otcem kdykoliv se jí zachce. Ulfriku, ani Milvu nikde bohužel nepotkáte, asi mají nějakou práci, nejspíše s Římany. Když si uděláte krátkou zastávku u Egypťanů, matka je z toho u vytržení. Přeci jen, vidět je v jejich dobových oblečeních a dokonce i při obřadu děkování bohům, je zážitek. Rovnou jim i řekne, že v Ásgardu občas mívají na návštěvě jejich rodiče a když se z mnohými z nich o nich baví, vidíš, jak se jejich tváře rozradostňují. Tvá matka dnes přinesla radost do srdcí snad všem v táboře. Nakonec jste zamířily k jezeru. Už bylo dávno po poledni a díky jídlu od Ilmir jste ani neměly hlad. U jezera bylo také živo, rybáři lovili, někteří se hádali nad úlovky, jiní jen tak seděli a ráchali si nohy ve vodě. Byl to krásný den. Když jste se nakonec rozhodly vrátit se ke tvému domku, už se pomalu blížil čas večeře a obě jste začínaly pociťovat hlad. Zastavila jsi před domkem, kde sis všimla, že u kovárny sedí ten nový kluk, Darius, pokud si dobře vzpomínáš. Na zemi, vedle něj jsi poznala dvě hrudky Titánia a ihned ti došlo, že ho za tebou poslal Předák, nejspíše abys mu ukovala krumpáč. Tvá matka si ho také všimla. "Kdopak je ten mladík?" zeptá se po chvilce, kdy si ho prohlíží.

Elorea Foster - 14. ledna 2014 12:45

Před domkem Ukázala jsem mámě v táboře snad všechno. Sice mě mrzelo, že jsem nepotkala ani Ulfriku ani Milvu, ale co se dalo dělat. Nechtěla jsem mám ohrozit tím, že jí přivedu rovnou do tábora Římanům. Máma dnes udělala radost skoro všem tady v táboře včetně naší egyptské delegace, což bylo vážně moc fajn. A nakonec jsme dorazily i ke mně domů. Všímám si už z dálky, že tam někde sedí a až přijdeme blíž uvědomím si kdo to je. A dokonce i proč tu je. Když vidím hrudky titánia. Podívám se na mámu, když se zeptá kdo to je a pousměju se na ní. „ To je Darius. Ten nový. Přivedla jsem ho s Egyptskou a římskou delegací.“ Odpovím jí a přijdu k němu blíž. Ne sice dost blízko na to aby na mě dosáhl, ale blízko aby mě slyšel. „ Darie? Prober se… si tady pro nový krumpáč?“ Zeptám se ho a pozoruju jak se probouzí. Kouknu na svojí mámu a pomůžu jí ze sedla, abych pak mohla přivázat kobylku k ohradě. „ Pro ten krumpáč si přijď nejdříve zítra večer, ale viděla bych to spíše až na pozítří mám ještě nějakou práci a dneska tu mám… moc vzácnou návštěvu.“ Usměju se na mámu. „ Mami tohle je Darius, syn… syn…“ Zarazím se a podívám se na kluka. „ Kdo je tvůj otec, už si to zjistil?“ Zeptám se ho. " A tohle je moje máma..." Povím mu ať už mi odpoví nebo ne.

Kili - 14. ledna 2014 12:53

Spánek Ani nevím jak se mi podařilo usnout ale stalo se. Budím se, až když vidím Eloreu a nebo spíše nejprve slyším její hlas. Se zívnutím otevřu oči. "Mmm ano, asi jsem na chvíli usnul." Posbírám se na nohy a poslouchám dívku a sleduji taky její, jak opzději zjišťuji matku. "Prej asi Magniho." Odpovím k Eloree a pak kývnu na pozdrav její matce. "Těší mě rád vás poznávám....No asi už půjdu ať nezdržuju." Mávnu na rozloučenou a vydám se....kamžeto vlastně teď jít? No jediný, kdo stojí o to se mnou bavit je ten klučina předák takže asi zpátky do dolů.

Elorea Foster - 14. ledna 2014 12:59

Podívám se na něj a následně na mámu, když řekne, že je asi synem Magniho. „ No… to je teda gól… nevěděla jsem, že má Bratr děti… no tak ti tedy představuji tvojí nevlastní babičku.“ Kouknu na něj a pak na mámu. Pak se podívám k domu. „ Měl by si se jít vyspat… ten krumpáč ti udělám co nejdřív to půjde… ale chvíli to potrvá. Pokud se nebude nic dít… tak… se zítra odpoledne stav. Budu pracovat přes noc.“ Povím mu a povzdechnu si. „ Nechceš jít na večeři k nám? Sice to asi bude jen chleba se zeleninou a možná kousek šunky jestli tam ještě mám, ale aspoň se najíš.“

Kili - 14. ledna 2014 13:09
	"A-ha..." Vypravím ze sebe jen tak nějak zmateně, nad jejím výčtem toho, jaká jsme to rodina, ale dál to nijak zvláště nekomentuji. "Vyspím se později, a ty buď s matkou když máš tu možnost nebudu vám dělat druhé housle toje v pohodě. Předák mě prý naučí pár věcí." Ukážu palcem směrem k jeskyni a s úsměvem pokračuji ve své cestě daným směrem.

Vypravěč - 14. ledna 2014 13:44
	Oba dva Eloreiny matka vás chvilku sleduje, mile se usmívá, zvláště pak na Daria. "Magniho syn," zopakuje si tiše pro sebe a pak se podívá k nebi. "Co myslíš, Heimdalle, šlo by to?" zeptá se a ve tváři má stále úsměv. V nebi se cosi zaleskne, Jane se usměje a spokojeně přikývne. "Da... eh... Darie?" ozve se za vámi tichý, nervózní a hlavně hrubý mužský hlas.

Elorea Foster - 14. ledna 2014 13:49

Rodinné setkání Podívám se na něj, když řekne, že nebude dělat druhé housle. Je divný pozorovat synovce staršího než jeho teta. A ta teta jsem já. Najednou si přijdu strašně stará. Potichu si povzdechnu a podívám se na oba dva, ale matka najednou kouká k nebi a na něco se ptá Heimdalla. Trošku se zamračím a ohlédnu se hned jak se za námi ozve mužský cizí hlas. Magniho jsem ještě nepotkala. Vlastně nikoho jiného z Asgardu než matku a otce. Prohlédnu si ho a následně kouknu na Dariuse jak bude reagovat. Vím, že je na něj naštvanej. Co naštvanej… doslova nasranej… Ještě štěstí, že nemá šanci ho nějakým způsobem zabít.

Kili - 14. ledna 2014 13:53

Magni?! Už se mám k odchodu když se zarazím nad slovy matky Elorey. A pak hlas onoho muže. Rysy mi zatuhnou a já se otočím zpátky a zadívám se na něj. "Magni...?" Vyřknu jméno svého otce a pak udělám pár klidných kroků směrem k němu, až když jsem na dosah od něj tak se zamračím a sevřu levačku v pěst a plnou silou se ho pokusím složit levým hákem. "Hajzle! Jak jsi nám to mohl udělat?!" Zakřčím na něj v zápětí připraven mu dát další ránu.

Elorea Foster - 14. ledna 2014 13:57

Setkání Tušila jsem, že něco takového přijde. Darius jenom tak přijde a jednu svému otci ubalí. No popravdě nevím jestli to nějak s Magnim hne. Asi musel tušit, že se bude zlobit. Ovšem když vidím, jak se chystá mu ubalit další, už mi to moc dobré nepřijde. Okamžitě se k němu rozejdu a pevně ho chytím za ruce. „ On za to nenese celou vinu. Neříkám, že nemohl sem tam porušit pravidla, přeci jen pravidla jsou k tomu aby se porušovala... Ale není vinen úplně.“ Promluvím klidným hlasem, ruce mu ale držím silně. Podívám se na bratra a kývnu mu na pozdrav. „ Odin zakázal vstup na zem. Řekla bych, že o tomhle setkání dozvěděl teď… nemám pravdu?“ Podívám se na matku a pak na Magniho. Nepustím jeho syna dokud se bude cukat.

Vypravěč - 14. ledna 2014 14:22

Oba dva Jane se usmívá na Magniho, evidentně s ním vychází dobře a nejspíše tušila Dariovo reakci, stejně tak, jak ji tušil i sám Magni. "Nech ho, Eloreo, potřebuje se vymlátit. Má na to právo," řekne smířlivě Magni, když Elorea chytne Dariovo ruku. I přes veškerou sílu, jako Darius má, s tím nedokáže nic udělat. "Je to má vina, mohl jsem porušit pravidla, tak jak jsem to udělal, když jsem chodíval za tvojí matkou. Mohl jsem, ale bál jsem se. Bál jsem se, jak bys to vzal, jak by reagoval Ódin. Omlouvám se ti, synu." promluví tiše, omluvně Magni a uvolní Eloreřin stisk na Dariově ruce. Ani Elorea se nedokáže vzpírat Magniho síle. "Pojď zlato, nechme je, ať si to mezi sebou vyříkají," chytne Jane svou dceru za ramena a snaží se jí odvést.

Kili - 14. ledna 2014 14:35

Otec a zloba Po první ráně mě zastaví Elorea, ani se už nedivím její síle, když má kovárnu a její otec je Thor, přece jen krevní řetězec to potvrzuje. Dívám se ale stejně naštvaně na Magniho. Když mluví mlčím a jen ho sleduji. Jakmile mám ruce volné svěsím je podél těla ale stále sevřené v křečovité pěsti. "Nejde o to, že ses už neukázal! Nejde ani o to mě! Jde o to, žes mě nechal mámě samotného na krku. Neměl jsi mě jí uvázat na krk, když jsi věděl, že nebudeš schopnej se alespoň o ní postarat! Nebýt jejich rodičů skončila by kdo ví jak." Odvětím tvrdě a zatínám čelist. "Ani za další ránu mi nestojíš....celý život jsem chtěl vědět, kdo je můj otec a matka o tom nechtěla mluvit. Ale to bylo asi jen tím, že jsem myslel, že zemřel nebo tak něco. Že nás neopustil dobrovolně." Odvrátím od něj pohled. "Měl jsi jí vzít sebou zasloužila by si to. Alespoň ji, když ne mě...celou dobu byla od mého narození sama." Podotknu už spíše smířeně než naštvaně a pomalými kroky varazím k dolu. "Jdu rozbít pár kamenů....předák na mě čeká. Pokud jsi chtěl někoho z nás svou navštívit měl jsi navštívit mámu a ne mě." S tím odcházím a raději neuvažuju nad tím jaké se ve mě vlastně mísí pocity.

Elorea Foster - 14. ledna 2014 14:45

Magni Podívám se na Magniho, když řekne ať ho pustím. Pustím ho. Je to jeho věc a když si to přeje, nebudu zasahovat. Ustoupím o pár kroků, to už mě ale i mamka chytí za ramena. Jen poslouchám rozhovor a nakonec si potichu povzdechnu. Podívám se na mámu a vydám se k domu. „ Magni, jestli ti můžu poradit.. možná bys měl jít i za jeho mámou. A nebo lépe… jdi za Erbim a zkus se s ním dohodnout ať ho za ní můžeš vzít.“ Podívám se na bratra a pak na matku. Nakonec zajdu do domu jen po cestě seberu titanium, které tam Darius nechal. Ne všem matka dnes udělala radost. Bohužel. Nedá se ale nic dělat. Podívám se po domě a zavedu jí do kuchyně. „ Nemám toho tady moc… bude ti stačit chleba s máslem a zeleninou mami?“ Zeptám se jí s úsměvem a vytáhnu docela čerství chleba. Nakonec donesu nějakou tu okurku, rajčata, papriky a kousek másla. Připravím prkýnko, talířky a nože a pustím se do příprav večeře. A ještě dám vařit vodu na čaj. „ Po večeři ještě než půjdeš tě chci vzít ještě na jedno místo… tak na to mysli.“ Pousměju se na ní a usadím se u stolu, když už mám nachystanou večeři jak pro ní tak pro sebe.

Vypravěč - 14. ledna 2014 15:52

Darius Otec tě jen poslouchá, netváří se zrovna šťastně, spíše smutně, odevzdaně. Uvědomuje si, že udělal spoustu chyb, které bude velmi těžké napravit. "Chtěl jsem jí vzít sebou, chtěl, ale nemohl jsem. I kdybych zboural celý Ásgard, Ódin by to nepovolil," prosebně se podívá na Jane, aby mu pomohla, ale ta jen zavrtí hlavou, že je to pouze na něm. Tiše si povzdechne a omluvně se podívá na tebe. Je celkem podivné sledovat nejsilnějšího boha, jak se krčí před svým synem. Když se pak otočíš a zamíříš zpět do dolu, jen natáhne ruku, ale nic neřekne. Dojdeš naštvaně až do dolu, všichni ti mizí z cesty, když tě vidí. Až Předák (je to jeho přezdívka, proto velké P) se za tebou zastaví. Nejspíše pochopí, o co jde, takže nic neřekne a jen na tebe mávne, abys šel s ním. Elorea Magni se na tebe vděčně podívá, když mu poradíš a Darius už dávno odejde. Opět si tiše povzdechne, přikývne a zamíří do vesnice, nejspíše, aby se s ním domluvil. Ty mezitím zajdeš s matkou do svého domu, přičemž ona trochu posmutní. Doufala, že se to vysvětlí, ale to se nestalo. Usadí se na židli a pozoruje tvou činnost. "Nechápu, proč mu Magni neřekl, že ho Ódin uvěznil, když zjistil, že několikrát porušil jeho zákaz. I tvého otce uvěznil, když za mnou pořád běhal, jenže tam zasáhla tvá babička," opět si tíše povzdechne a opět se začne usmívat. "To nevadí zlatíčko, hlavně abys měla ty něco na další dny," uklidní tě a s díky přijme nabízené jídlo i čaj. "Neboj se, mohu tu zůstat do jedenácti večer," znovu tě uklidní a usměje se na tebe.

Kili - 14. ledna 2014 15:59

Důl "Jsi-li bůh pak napravuj své chyby. Raději nebýt bohem než ztratit lidskost." Odvětím vyrovnaně a zmizím v dole. Všichni se mě straní ani se jim nedivím tentokrát si ani neberu helmu nebo krumpáč. Když zahlédnu Předáka jen zvartím hlavou. Cestou seberu akorát dva kusy špinavé látky, které se válejí v prachu a omotám si je okolo kloubů na rukou. Zmizím v tunelu podle paměti, který jsem navštívil minule a dojdu na jeho konec. Zatnu čelist a podívám se na skálu. "Da hajzlu! Kurva proč?!" Vrčím pro sebe a začnu bez milosti boxovat do skály, jako bych chtěl hloubit tunel holýma rukama.

Elorea Foster - 14. ledna 2014 16:06

Máma „ Odin je uvěznil?“ Zeptám se poněkud překvapeně. Zadívám se na matku a pak následně na chvíli ven. Stejně bude muset projít Magni kolem nás, jestli mu erbi povolí aby ho vzal za matkou. „ Možná by mu nevěřil… Což je pravděpodobné. Začal by mu říkat určitě o tom že si to vymyslel,aby se omluvil. Ale to bys mu zase mohla říct ty.“ Sleduju mámu. Nakonec se pustím do jídla. V klidu se najím a nakonec když dojí i máma odklidím nádobí a vydám se ke dveřím. „ Můžu ti ukázat ještě důl… vypadá to tam taky moc pěkně.“ Pousměju se. Máme ještě chvíli čas než jí budu muset pustit domů.Tiše si povzdechnu a chytím jí za ruku. Nakonec se s ní vydám zase z domku ven.

Vypravěč - 14. ledna 2014 16:25

Darius Předák na tebe hleděl, ale nechal tě být. Dostal ses do šachty, pěsti pevně ovázané. Došel jsi až na samí konec, který na sebe upozornil tím, že jsi do něj vrazil. Začal jsi bušit do skály, chvíli se nic nedělo, pak se kámen začal drolit a odpadávat. Nemusíš reagovat, můžeš to pak shrnout v následujícím Elorea Matka přikývla a zakousla se do chleba. Chvilku žvýkala, zapíjela to čajem a přikusovala k tomu zeleninu. "To bych mohla," přikývne, když polkne a pak znovu kousne. Když dojíte, matka se zvedne a v tu chvíli kolem domu projde Magni. "Magni, počkej, půjdeme s tebou," zvolá tvá matka a Magni se zastaví. Podívá se na něj a jeho výraz vypadá... nadějně. "Jak jsi pochodil u Erbiho?" zeptá se ho a on jen přikývne. Tvá matka se usměje a počkají na tebe, až se k nim přidáš, abyste spolu mohli jít do dolu. Když tam dorazíte, oba dva bohové se nepřestanou podivovat nad uměním trpaslíků, i když takových měst museli vidět už spoustu, tedy alespoň Magni. "Kam ale šel?" zeptá se po chvilce tvá matka a rozhlíží se po jeskyním městě. Ty si všimneš předáka, který se zrovna o něčem baví s jakýmsi trpaslíkem. "El, co tě k nám přivádí a koho to máš sebou?" přijde k vám a podívá se na oba dva bohy. "Hledám svého syna, Daria," promluví Magni a rozhlédne se, jestli ho někde neuvidí. "Samotný Magni, těší mne. Darius šel dolu, do štoly," kývne na něj a ukáže dolu do propasti na štolu, ve které je, jako jediné tma. "Díky chlapče," poděkuje mu a vydá se tam, přičemž tebe i matku nechá o samotě. "Neohrabaný jako vždy," povzdychne si tvá matka a s úsměvem předá vzkaz o pozdravech Předákovi, který poděkuje a vrátí se k hovoru s trpaslíkem. Poté se spolu vydáte za Magnim a Dariem.

Elorea Foster - 14. ledna 2014 16:39

Vydám se s matkou rovnou z domu, když přijde i Magni. Ani na něj nemusím volat. Rovnou je vedu do dolu a rozhlížím se jestli náhodou někde neuvidím alespoň Předáka. Toho dokonce i po cestě ale potkáme. Je sice pravda, že ho vyrušíme v nějakém rozhovoru, ale to snad chvilinku počká ne. Ani nemusím ale mluvit. Všechno to vyřídí ti dva. A magni se za ním nakonec vydá sám. „ Hej.. Magni počkej…“ Vyhrknu za ním a podívám se na matku, když prohlásí, že je neohrabaný jako vždy. Jen zakroutím hlavou a povzdechnu si. Nechám ji jít rovnou za ním. Snad se jí povede promluvit si Dariem dřív než se k němu Magni dostane.

Vypravěč - 14. ledna 2014 17:01

Oba dva Jane nakonec Magniho dohnala a dokonce se jí povedlo ho i zpomalit. "Nech nejdřív mluvit mě, ano?" řekne mu, ale on neodpoví. Jane se podívá na svou dceru a jen zakroutí hlavou a protočí očima. "Magni, stůj," řekne přísně a kupodivu, svalnatý obr se zastaví. Elorea se až podiví, že ji poslechl. "Dobře, běž první," nechá ji vejít do štoly. Když všichni vejdou, Eloreře neunikne, že tmavá štola je najednou dobře osvětlená a světlo se pohybuje zároveň s její matkou. Toho si všimne i Darius, který bezmyšlenkovitě buší do skály. "Darie, mohl bys toho na chvilku nechat?" promluví na něj a v jejím hlase je cosi podmanivého, co ho přinutí opravdu přestat. "Teď mě dobře poslouchej a nepřerušuj mne. Než něco řekneš, nech si to pořádně projít hlavou, ano?" řekne mu a trochu se narovná. Světlo se přesune nad její hlavu a jak Elorea tak i Darius si všimnou, že se jedná o jakousi kouli, která vyzařuje světlo. "Tvůj otec měl moc dobrý důvod, proč za vámi nemohl přijít, ač chtěl. Ódin jej totiž krátce před tvým narozením nechal uvěznit. Sice jsem tam nebyla, ale vím to, protože mi to sám řekl. Stejně tak nechal uvěznit i Thora, Eloriřina otce, ještě než se narodila. Také jsem byla na Thóra naštvaná, že se na mě vykašlal, že mě tu nechal s El samotnou, ale když jsem se dozvěděla jak to bylo, že za mnou chtěl jít, ale nemohl, odpustila jsem mu. Ty jsi neviděl Ásgardské vězení chlapče, takže nemůžeš tušit, jak těžké a nebezpečné je z něj uprchnout," začne mu vysvětlovat a Magni jen mlčí, tváří se nepřístupně, asi jak jej zasáhli vzpomínky. "A myslím, že ti chce něco říct," řekla po chvilce ticha a kývla na Magniho. Ten přešel dopředu a postavil se před Daria. Výškou si byli oba velmi blízcí. "Podíváme se spolu za matkou?" zeptal se neohrabaně a s jistou nadějí v očích se podíval na svého syna. Eloreřina matka si jen tiše povzdechla (se slovy: "U Ódinova vousu,") a potichu spráskla ruce.

Kili - 14. ledna 2014 17:06

V tunelu Slyším blížící se kroky a cítím jak se tunel ozařuje. Nejspíše se Předák přišel mrknout jakou paseku jsem tu už udělal. Nakonec ale uslyším hlas matky Elorey. Naposledy praštím do kamene a obrátím se směrem na ní. Ruce složím na prsou a sleduji je všechny tři. "Tak co je tedy?" Mlčky pak poslouchám, co mi povypráví. Chvíli mlčím a pak nejprve věnuji pohled jí. "To tam byl jako posledních 20 let jo?" Ptám se mírně pochybovačně a pak se podívám na otce a mírně zavrtím hlavou. "To je právě důvod proč jsem odešel, aby nebyla kvůli mě v nebezpečí. Nemůžu se vrátit a znovu jí ohrozit. Pokud jí chceš navštívit měl bys sám." Musím v prvé řadě myslet na matku, to je to nejdůležitější a v podstatě jediná rodina co jsem kdy měl.

Elorea Foster - 14. ledna 2014 17:14

Tunel Vydám se rychle za matkou, vážně mě překvapuje, jak jí Magni poslechne. Zadívám se na něj a následně ho předběhnu stejně jako moje matka. A dokonce mě udiví i kulička, která jí lítá nad hlavou. To božství má asi něco do sebe. Matka mu začne vysvětlovat co se dělo a Darius ukáže kolik inteligence zdědil po otci. Jemu vůbec nedochází, že na bohy si nikdo netroufne. Podívám se na mámu a pak na Daria. „ Ty si … ty si... Accchhh..“ Protřu si čelo a otočím se dokola. „ Ty si vůbec nepochopil, že tvůj otec je bůh. Jeden z nejsilnějších bohů. On, můj otec a Odin jsou jediní bozi, kteří uzvednou Mjolnir…. Teda ne že by ho tvůj otec uměl používat, nebo vůbec mohl…. Ty si pořád myslíš, že si na něj někdo těch co by mohli ohrozit život tvé matky, mohli troufnout?“ Zeptám se ho nevěřícně. Pak se podívám na Magniho a na mámu. „ Oba jsou stejní. Stejně nehorabaní… hlavně že mají sílu…“ Zabručím a potřesu hlavou. „ A Darie.. ještě chvíli pokračuj tímhle směrem a zatopíš důl. A to ti moc nepoděkujeme…“ Dodám a opřu se o stěnu. Ruce si zkřížím na hrudi a zakroutím nabručeně hlavou.

Kili - 14. ledna 2014 17:21

Důl Podívám se zpříma na Eloreu. "Nebojím se, že nás někdo napadne když tam budeme Eloreo. Ale vzal jsem si k srdci právě tvá slova. Když se s ní znovu uvidím zůstane tam po mě stopa po které někdo půjde. A to mou matku ohrozí čím méně budu s ní tím lépe pro ní tak jsi to předtím přece sama řekla." Odvětím pevně a jistě docela dobře si pamatuju co mi říkala o vymizení mého pachu. "Že já tu vůbec chodil." Povzdychnu si a říkám si v duchu jak bylo jednoduhší, když jsem o ničem z tohohle nevěděl.

Elorea Foster - 14. ledna 2014 17:27

Důl „ Jenže ta stopa nevyprchá během jednoho dne… tahle stopa vyprchává třeba i půl roku.. i déle… takže když se tam na jeden den vrátíš už tím nic nepokazíš. Navíc máš teď šanci to trochu urovnat, přeci jen si odešel v podstatě bez rozloučení.“ Pohlédnu na něj, když domluví. Nakonec skloním hlavu a vydám se ven z dolu. „ Počkám na tebe venku mami.“ Šeptnu k ní a vydám se nahoru. Poněkud rychlejší chůzí. Nechci dole zůstávat moc dlouho. Nakonec dojdu až k ohradě a nachystám kobylu na cestu do hor. Upravím jí sedlo, přinesu vodu i jablko a vyčkám než se matka objeví.

Kili - 14. ledna 2014 17:37
	Důl "Jo odešel a kdo mě k tomu donutil že." Zamumlám spíše pro sebe, ale raději to nechám být. Pak pohlédnu na Magniho a jeho matku. "Ale stejně cesta k nám trvá víc než den." Vzpomenu si jak dlouho nám trvalo se dostat sem a promnu si ruce ovázané látkou.

Vypravěč - 14. ledna 2014 17:50

Darius Po té, co Elorea odejde se na vás její matka podívá, a když uvidí, že se to zlepšuje, také odejde, takže zůstaneš jen s otcem. "To vím. Trpaslík nám půjčí nejrychlejší koně," řekne a jde vidět, že svůj návrh myslí opravdu vážně a je ochotný pro to udělat vše. Dojde ti, že asi také touží po tom ji vidět. Skoro jakoby byla pravda, že posledních dvacet let byl zavřený ve vězení. Přinejmenším na to tak vypadá. "Jdeme tedy?" zeptá se tě s jistou nadějí v hlase. Eloria Nečekáš moc dlouho, matka se za krátkou chvilku objeví u tebe. "I když si to ani jeden z nich nepřizná, oba dva jsou stejní," povzdychne si a nechápavě zamyslí hlavou. "Tělo plné svalů, ale v hlavě jak při hladomoru," usměje se a s tvou pomocí se vyhoupne na hřbet tvé klisničky. "Kam, že to jdeme teď?" zeptá se tě, pevně tě obejme kolem pasu a hlavu ti opět položí na rameno.

Kili - 14. ledna 2014 17:55
	Důl V duchu si mírně povzdychnu a začnu si odmotávat látku z rukou, kterou pak strčím do jedné z kapes. "Fajn." Rezignuju nakonec, což neznamená, že jsem mu odpustil. "To bude dlouhý den, že já nemohl jen v klidu kutat." Vzdychnu si v duchu pro sebe.

Elorea Foster - 14. ledna 2014 17:58

Poslední chvilky s mámou Matka se brzy objeví. Pousměju se na ní, když přijde a promluví. Má pravdu. Ve všem co řekne. „ Jo to máš vážně pravdu… to víš… ten mozkožrout už chcípá hlady..“ Rozesměju se. I když to tak nemyslím. Pomůžu mámě do sedla za sebe a zadívám se na ní.pohladím jí po ruce, kolem svého pasu a pobídnu kobylku do hor. „ Nech se překvapit.“ Povím jí potichu a usměju se Vydám se s ní po vyšlapané cestičce. Jedeme dlouho. Čas od času i po okraji skály, hodně vysoko, že kdyby nám to uklouzlo, tak by jsme to asi nepřežili… teda já asi ne. Ona možná ano. Přesto s kobylou jdu naprosto klidně. Ona cestu zná, že i kdybych byla slepá, tak tam na to místo trefí. Nakonec sama od sebe zastaví, na menším plácku vysoko nad skalami. Není to nejvyšší bod těhle hor, ale jsme vysoko. Pomůžu mámě ze sedla a svezu se dolů taky. Nakonec jí dovedu blíž k okraji a ukážu jí ten výhled. Odsud je vidět na celou naší vesnici, i na jezero, kde jsme byli. I na lesy a okolní hory kolem. Dokonce i na domek který je pár kilometrů pod námi. Ve vesnici už se dávno svítí a vypadá to tam jako hromada světlušek v dálce. „ Příště… jestli ještě přijdeš se sem podíváme ve dne… ale takhle večer je to daleko lepší.“ Pousměju se na ní a usadím se na okraji srázu. Kobyla postává kousek od nás.

Vypravěč - 14. ledna 2014 18:24

Darius Tvůj otec se trochu pousmál. Bylo to pro něj malé vítězství. Spolu jste opustili důl (Elorea s matkou už byla pryč) a zamířili dolu do vesnice, kde čekal jakýsi kluk se dvěma koni. "Tady vám Erbi posílá koně, pane," řekne kluk uctivě tvému otci a podá vám otěže. Nasednete na koně a ihned tryskem se vydáte směrem k tvému pravému domovu. Když tam dojedete, je už ráno, ale díky tomu, že ses prospal během dne jsi nebyl vůbec unavený. Jen jsi doufal, že bude matka doma. "Zaklepeš?" zeptá se tě, když sesednete z koně a ty přivážete u stromu. Elorea Vyjedete na horu, kde pak matce pomůžeš slézt z koně a sama seskočíš za ní. Spolu dojdete až k okraji, přičemž tě pevně drží za ruku, jakoby se bála, že spadneš ty, nebo ona. Pak se ale rozhlédne po výhledu a užasle vydechne. "To je úžasné, Elo, to je nádhera," vydechne a usadí se, přičemž nohy dá ze srázu. Poplácá na zem, aby sis sedla vedle ní a jakmile tak učiníš, obejme tě. "Tak ráda bych tu s tebou zůstala a chodila sem kdykoliv bys chtěla," promluví tiše a poprvé za celý den posmutní. Hodně ji trápí, že za chvilku bude muset jít a opět tě tu nechat samotnou. "Budu se snažit, abych za tebou mohla častěji," slíbí ti a pak tě pevně obejme, přičemž tě políbí do vlasů.

Kili - 14. ledna 2014 18:29

Matka Když vyjdeme ven mlčky následuji svého otce, zastavím se až u dvou koní a pohledem přelétnu onoho kluka. Pak se na jednoho z koní vyhoupnu a pobídnu ho. Brzy už jede tak rychle, jak jen je to možné. "No to budezajímavý." Jedeme celou noc jen nutnost mě udržuje bdělého. Připomínám si, že se pak budu muset prospat. Když konečně k ránu zastavíme u našeho domu sesednu a zadívám se na dveře. "Jo budu muset klíče sem sebou nebral." Pronesu spíše k sobě a jdu zaklepat na dveře a počkat.

Elorea Foster - 14. ledna 2014 18:33

Těžké loučení Usadím se vedle mámy a vezmu jí kolem pasu. Hrozně moc bych si přála aby tu máma zůstala. Ani si nedokážu představit jak moc. Chytím jí opatrně za ruku a podívám se na ní. „ Hrozně bych si přála být s tebou mami.“ Šeptnu potichu a do očí se mi nahrnou slzy. Nakonec jí pevně obejmu a hlavu přitisknu na její rameno, jako když jsem bývala malá. „ Strašně se mi po tobě a tátovi stýská…“ Zašeptám potichu se slzami v očích. Vím, že už bude muset brzy jít ale já jí nechci pustit. Bojím se, že už jí neuvidím. Když mi slíbí, že se bude snažit, aby tu mohla být častěji, jenom odevzdaně pokývnu hlavou ale ani se nehnu. „ Všechny tam pozdravuj… a dávej na sebe prosím pozor…“ Šeptnu potichu a skousnu si ret.

Vypravěč - 14. ledna 2014 18:55

Elorea Tvá matka jen mlčí, objímá tě a užívá si tvé přítomnosti, dokud může. Cítila jsi ve vlasech její slzy a její objetí bylo stále silnější, také nechtěla odejít, ale věděla, že se každou chvilkou bude muset jít. Když se čas nachýlil, jen pohlédla do nebe, utřela slzy z oči a naposled tě políbila do vlasů. Poté se za vámi ozvalo prásknutí hromu a když jste se obě otočily, stál tam tvůj otec. "Drahý, děje se něco?" zeptá se ho překvapeně, ale on jen zavrtí hlavou a dojde k vám. Sedne si vedle tebe a také vás obejme. "Otec mne poslal, abych tě vyzvedl, už vím proč," řekl jen tiše a obě vás objímal. Darius Došel jsi ke dveřím a zaklepal jsi. Chvíli se nic nedělo, pak jsi ale uslyšel zvuky, jakoby se někdo přerazil o stolek. O chvilku později se otevřeli dveře a v nich stála tvá matka. Chvilku na tebe nevěřícně koukala a pak ti beze slova skočila okolo krku. A to jsi byl pryč jen dva dny. "Tohle už nedělej," odtáhne se od tebe a dá ti facku. Pak tě zase obejme. "Příště aspoň na mě počkej, ano?" řekne o něco smířlivěji. Teprve až když tě znova pustí, všimne si, že s tebou někdo je. "Larro," řekne tiše tvůj otec a matka na něj nevěřícně zírá. Vidíš, jak se jí do očí hrnou slzy, pak pomalu dojde až k němu, chvilku ho sleduje a nakonec mu dá facku. Pak mu ale skočí kolem krku a vášnivě ho políbí. "Magni, ty idiote. Zase jsi utekl?" řekne, když se od něj odlepí a slzy má v očích. "Ne lásko, Ódin mne pustil," něžně jí pohladí po tváři a vezme ji do náručí.

Kili - 14. ledna 2014 19:00
	Doma Když matka otevře taky jí obejmu. Nad fackou nehnu v podstatě ani brvou a jen pokrčím rameny. "Tak nějak jsem neměl na výběr ale to je na dýl." Podotknu a pak mlčky sleduju ty dva, tak nějak nevím, jak se v téhle situaci zachovat. Věděl jsem, že matce chybí ale až tak. A mění to vlastně nějak můj postoj? Nu kdo ví.

Elorea Foster - 14. ledna 2014 19:05

Loučení Trochu sebou trhnu, když zaslechnu prásknutí hromu a otočím se. Podívám se uplakaně na otce a přitisknu se zase k matce. Nechci jí pustit. Nakonec si k nám sedne i on. Přitisknu se k i němu. „ Běžte už…“ Zašeptám nakonec a sama se od nich odtáhnu. Asi bych to už později nezvládla. Dojdu ke kobyle a podívám se na oba dva rodiče. „ Běžte… prosím…“ Zašeptám roztřeseně, i když se pláč snažím schovat. Chytím kobylu za uzdu. Nemůžu se loučit dlouho. Neumím to. Nedokázala bych je pustit a nechci dělat scény.

Vypravěč - 14. ledna 2014 19:20

Darius Tvá matka se zasměje, když ji zvedne a znova jej políbí na tvář. "Pojďte, zrovna dělám snídani," pozve vás oba dovnitř, přičemž tvůj otec nemešká a odnese ji do kuchyně. Všimneš si, že ani nezaváhal, ani se neptal, kudy tam má jít. Vydáš se za nimi a uvidíš, jak tvou matku přeopatrně postaví zase na zem. Ta mu ukáže na židli, tobě také a pokračuje v přípravě jídla. Podle vůně poznáš vajíčka se slaninou, čerstvý chleba a cereálie. Aneb, dělá snídani i pro tebe, protože cereálie jsou pro ní. Otec jen sedí, sleduje jí při práci, nikdo nic neříká. Pomalu až začíná být ono trapné ticho, kdy nikdo neví, jak začít hovor. Asi to bude na tobě. Elorea Ještě dlouho sedíte, objímáte se, až když se pak odsuneš a nakonec vstaneš, oba dva se na tebe podívají. Matka utírá slzy, otec ji objímá. Když zopakuješ, aby šli jen se na tebe omluvně podívají a zmizí v blesku. Stojíš vedle své kobylky, která se o tebe tře, možná aby zahnala tvůj smutek.

Elorea Foster - 14. ledna 2014 19:30

Samota A jsou pryč. Oba dva. Kdo ví kdy je zase uvidím. Jestli vůbec. A proč to tak je? Kvůli jednomu jedinému bohovi. „ Nenávidím tě Loki!“ Zakřičím do údolí a nakopnu kamínek. Nakonec kecnu na zadek a obejmu si v slzách oči. Matka mi pomohla. Ale jen do chvíli než odešla. Pak se to opět všechno vrátilo. Všechno se to sesypalo zpátky. Chvíli sedím jak snad ta největší troska. Nakonec se ale zvednu. Teď… teď bych potřebovala toho zmetka potkat a dát mu do držky. Zničit ho. V ruce držím další z kamínků co tam leželi a když stisk uvolním z ruky mi vypadne prach a pár kapek krve. Nakonec se ale znovu zvednu. Vstanu a dojdu ke koni. Musím něco dělat. A mám práce až až. První udělat ten krumpáč a pak to brnění. A mám na to celou noc… A proto hned jak dorazím ke kovárně, odsedlám kobylu a uvedu jí do stájí, kde jí hodím seno a vodu, načež se vrátím ke své práci. Ke kovadlině a rozdělaným zakázkám.

Kili - 14. ledna 2014 19:30

Otec Když nás matka pozve dovnitř jen se zadívám za ní a otcem, který jí už nese dál. Mám skoro pocit, jako bych tu ani teď nebyl, což znamená, že mám čas přivázat koně u domu, aby nám neutekly. Pak vejdu za rodiči do domu a zavřu dveře a pro jistotu i přimknu. Jakmile přejdu do kuchyně je cítit snídaně. Zdá se, že matka počítala s tím, že se vrátím, no to by byla přece jen celá ona. "Konečně jsme tu celá rodina a vypadá to divně..." Uvědomím si, když usednu do židle a přelétnu pohledem své rodiče. Zdají se až příliš spokojení. Ale já dobře vím, že je z toho budu muset brzo vytrhnout. "Ymmm mami víš ale, že se nebudu moci zdržet dlouho." Podotknu holý fakt, který mne nijak zvláště netěší. Nevím co jiného bych jí měl tak ještě říci. Čím méně ví tím lépe pro ní. "Proč nemůžu mít normální rodinu jako každý...? Protože to bych nebyl já." Odpovím v duchu sám sobě a koukám tak nějak asi trošku nepřítomně před sebe.

Vypravěč - 14. ledna 2014 19:46

Elorea Ač jsi byla na svou práci v kovárně zvyklá a mnohokrát jsi pracovala přes noc a vždy jsi vydržela i další noci vzhůru, k ránu jsi pomalu usínala. Ovšem krumpáč byl skoro hotov a ty ses dokázala dostatečně uklidnit, aby sis mohla jít lehnout. Darius Tvá matka se tváří šťastně, dokonce i otec se usmívá. Nakonec se musíš pousmát i ty, byť ti moc dlouho nevydrží. Když pak promluvíš, oba dva se na tebe podívají a zrovna v té chvíli vám položí na stůl talíř. "Já vím drahoušku. Vím o tom vše. Když ses mi narodil, objevil se tu... jak se jmenuje..." promluví a podívá se na otce. "Hermód," zabručí otec. "Ano, Hermód a vše mi vysvětlil. Řekl mi, že jednou přijde čas, kdy, pro mou bezpečnost, budeš muset odejít. Vysvětlil mi proč se to stalo a já to tušila, když jsem se zamilovala do Magniho. Myslela jsem si ale, že kdybych ti nic neřekla, že bys na to nepřišel, byl bys normální a nic by se nestalo, ale mýlila jsem se. Bylo ti deset, byl jsi na táboře, když se tu objevil jakýsi muž a ptal se po tobě. Nic jsem tehdy neřekla, abych tě před tím ochránila," vysvětlí ti to a usadí se ke stolu, přičemž se na tebe omluvně podívá.

Kili - 14. ledna 2014 19:54
	Rozprava Matka je najednou až podivně klidná. Sleduji ji i otce a pak příjde na stůl snídaně. Voní opravdu dobře, ale já nyní poslouchám co říká matka a jen na to nakonec přikývnu. "Chápu." Nějak nevím co nějak více říci. "Co asi ti římané v táboře." Odběhnou mi na chvíli myšlenky jinam ale pak se podívám na matku. "Snad to sama zvládneš." Dodávám s mírnými obavami.

Elorea Foster - 14. ledna 2014 19:55
	Únava Krumpáč jsem skoro udělala. Popravdě jsem neměla daleko k tomu abych ho měla hotový. Nakonec jsem ale začala odpadat. Kupodivu jsem byla unavená. Nevím z jakého důvodu, ale byla jsem. Takže jsem se po chvíli vlastního týrání a přemlouvání, že to chci dodělat, zbalila vyrazila do postele. Svlékla sem se, umyla a následně převlečená do čistého zapadla zase do postele.

Vypravěč - 14. ledna 2014 20:07

Darius "Neboj se, zlatíčko, táta na mě dá pozor, že jo?" usměje se na tebe a otec vážně přikývne. "A teď jez, než ti to vystydne. Vím, že za chvilku budete muset zase jít, tak honem," mrkne na tebe a sama se pustí do jídla. Jakmile dojíte, matka se ještě chvilku objímá s otcem, který ji slíbí, že bude často navštěvovat Heimdalla a ptát se ho, jak se vám oběma daří a také ho požádá, aby mu dal ihned vědět, kdyby jste oba byli v nebezpečí. Poté se už musíte rozloučit, nejen proto, že matka musí do práce a ty zpět do tábora, ale otcův čas zde na zemi právě skončil. Jde vidět, že se mu nechce odejít, ale Ódinovi se těžko rozkazuje, zvláště, když ho Heimdall může přenést zpět okamžitě. Když se konečně rozloučí, otec zmizí v duhovém světle a ty s matkou zůstaneš sám. Ta ovšem spěchá do práce, takže ti dá sebou jen něco k jídlu, rozloučí se s tebou a pak odejde. Chvilku ještě postáváš před domem a pak nasedneš na koně a vyrazíš zpět. Dopiš až jak jsi dojel do vesnice a tam mi napiš, co děláš dál ;) Elorea Sotva jsi dolehla, tak jsi usla. Dneska se ti sny zdály. Byli o tobě, matce a otci, jak se spolu na koních proháníte pláněmi Ásgardu. Probudila ses krátce před dvanáctou hodinou a spíše než sama, probudil tě hlad. Byla jsi více než odpočatá a stále jsi cítila slabý náznak radosti, který ti přinesl předešlí den. Ovšem věděla jsi, že tě dnes čeká spousta práce. Nejen v kovárně, ale i dole ve vesnici. Stále jsi netušila, jak dopadla eskapáda s Římany.

Elorea Foster - 14. ledna 2014 20:15

Další den Vyspala jsem se. Zdáli se mi pěkné sny a měla jsem po tom po ránu i lepší náladu než obvykle. Nechtělo se mi z postele, ale nakonec jsem se i vyhrabala ačkoliv až v poledne. Nu což, potřebovala jsem spaní dohnat. A tentokrát mě nikdo ani nebudil. Rovnou sem si rozčesala vlasy, převlékla se a přichystala se na cestu na oběd. Potřebovala jsem se najíst, já mám prostě hodně často hlad, ale při mé spotřebě energie asi není divu. Kování nechám až na potom co se najím a zjistím co se dělo na radě.

Kili - 14. ledna 2014 20:16

Zpět do tábora Nakonec přikývnu a začnu jíst svou snídani. Teda v mém případě spíše oběd minulého dne, ale to už je jen detail. Když pojíme je čas jít. Matka spěchá, já se musím vrátit do tábora a otec na Asgard. "Beru to jako slib." Kývnu nakonec klidně na otce a když zmizí rozloučím se s matkou, která už taky musí jít. Hned po ní vyjdu ven a zabouchnu dveře. Pohladím koně a oba dovážu. Na jednoho nasednu a druhého vezmu za tebou a rozjedu se zpátky do tábora. Cesta opět trvá a zabil jsem jí hodně času, ale co nadělám žádná rychlejší není. Do tábora přijedu unavený a uježděný. Koně předám komukoli zrovna to půjde a pak se rozhodnu jít dospat poslední dva dny do hostince. Stejně krumpáč ještě asi nebude hotový. "No to by bylo." Raději ještě přelétnu pohledem římský tábor.

Vypravěč - 14. ledna 2014 21:37
	Oba dva Zatímco se Elorea vyspala dorůžova a mířila do hospody, Darius byl unaven z dlouhé cesty a také mířil do hospody. Ovšem každý tam mířil z jiného důvodu. Jeden, aby se najedl, druhý, aby se vyspal. Ani jeden z nich si nevšiml toho druhého a tudíž se málem srazili ve dveřích.

Elorea Foster - 14. ledna 2014 21:43

Srážka ve dveřích Téměř do někoho vrazím. Zahloubaná do svých myšlenek. Podívám se na dotyčného a zkusím se usmát. „ Dobré poledne… Jak to proběhlo?“ Zeptám se se zájmem na jeho dnešní a včerejší den. Zajímalo by mě jestli se usmířil s tátou nebo ne. „ Nechceš se najíst? Zvu tě. Jo a ten krumpáč budeš mít během dneška hotovej… přes noc jsem ho dala dohromady už jenom detaily.“ Podívám se na něj a protáhnu se.

Kili - 14. ledna 2014 21:46
	Hospoda K hospodě dojdu celý uoncakný a mimo, takže není divu, že se málém srazím s Eloreou. Podívám se na ní a promnu si unavený obličej. "Dobrý....tak nějak....normálně." Hledám správná slova a nad otázkou jídla se jen zamyslím. "Jedl jsem než jsem vyjel myslím, že bych teď u toho spíše usnul...co delegace?" Optám se, jelikož se mohlo leccost stát, když jsem tu zrovna chvíli nebyl.

Elorea Foster - 14. ledna 2014 21:52

Hospoda „ Jo delegace? Tak to nevím… Erbiho jsem ještě nepotkala a na radu mě včera zakázali jí…“ Odpovím a protáhnu se ještě trošku víc. „ Jestli chceš něco víc vědět, pojď se najíst a zajdeme za Erbim spolu. Ale jestli si unavený, tak se prostě večer stav u mě v kovárně… Krumpáč budeš mít a třeba už budu vědět něco víc.“ Pokrčím rameny a pozdravím Ilmir. Usadím se u svého oblíbeného stolu a už čekám co dostanu k jídlu.

Kili - 14. ledna 2014 22:18
	Hospoda Se zívnutím poslouchám Eloreu. "No asi to nejprve dospím." Pokývu hlavou, protože spánek mne brutálně po tom všem přemáhá. Rozejdu se nakonec ke schodům. "Tak tedy dobrou." Mávnu a hodlám se dojít zamknout v pokoji a prospat do růžova, třeba noc přinese něco pěkného.

Vypravěč - 14. ledna 2014 22:36

Elorea Zatímco se Darius odebral na kutě, ty si usedla ke svému stolku a o kratičkou chvilku k tobě už přicupitala Ilmir rovnou s jídlem a pitím. S úsměvem ti popřála dobrou chuť a nechala tě v klidu se najíst. Jídlo bylo, jako vždy, skvělé. Po jídle jsi zaplatila, rozloučila ses a zamířila sis to rovnou do zbrojnice. Erbi tam naštěstí byl a když tě viděl, hned z první spustil: "Mám novinky. Povedlo se nám usvědčit Římany. Egypťané se právě teď připravují na cestu domu, zatímco římský jsme zavřeli pod zámek. Jejich zbraně jsem už roztavil." Zprávy jsou to překvapivé a Erbi se zdá na výsost spokojený. Ukáže ti na židli, aby ses posadila a hned ti nabídne něco k jídlu.

Elorea Foster - 14. ledna 2014 22:52

Dnešní den je ve znamení jídla? Bezva. Spokojeně spořádám celý oběd aniž bych s někým promluvila, krom pozdravů a nebo zdvořilé konverzace. Snědla jsem všechno do posledního drobečku a následně Ilmir poděkovala za jídlo i za to jak to bylo dobré, načež jsem se vydala rovnou za Erbim. „ Dobré poledne Erbi.“ Pozdravím ho hned jak si mě všimne a usměju se na něj. On začne ale rovnou mluvit a zastaví se až když řekne, že už stihl roztavit Římské zbraně. „ To je moc fajn. Měla bych se s Egypťany rozloučit, jsem ráda, že sem přijeli máma z nich byla úplně nadšená.“ Povím potichu a úsměv mi zmizí. Stýská se mi. A to hodně. Nakonec se na Erbiho podívám a přijmu jídlo, které mi nabízí. „ Erbi… já bych tě chtěla o něco poprosit.“ Kouknu na něj a zahledím se mu do očí. Chvíli ho pozoruju, než skloním pohled a zadívám se na své ruce. „ Chtěla bych abys mi sehnal hrudku zlata a nějaké pěkné drahokamy. Chtěla bych mámě udělat jeden šperk. A tátovi taky něco.“ Šeptnu potichu a skousnu si ret. Tady se tohle moc nebere. Ne že by se při kopání někdy něco nenašlo, ale bylo to drahé a bylo toho strašně málo. „ Zaplatím si to samozřejmě. Víš, že mám našetřeno dost, stejně platím jen jídlo a nějaké drobnosti…“

Vypravěč - 14. ledna 2014 22:59

Elorea Erbi se na tebe celou dobu usmívá a když pak ztišíš hlas a proneseš před ním svou prosbu, chvilku si tě zkoumavě prohlíží, jakoby o něčem přemýšlel. Nakonec se rozhodne, zvedne prst, abys chvilku počkala a odběhne kamsi do své kovárny. Když se vrátí zpět, nese si malou krabičku, kterou ti podá. Když ji chceš otevřít, položí na ni ruku a zabrání ti v tom. "Tady ne," řekne tiše, jakoby obsah té krabičky bylo velké tajemství. "Jinak spíše zajdi za Předákem, je ve spojení s ostatními tábory a tu a tam mění nějaké rudy a kameny, možná ti něco sežene," navrhne, tentokrát už normálním hlasem.

Elorea Foster - 14. ledna 2014 23:10

Krabička Už už chci krabičku otevřít, když mi v tom Erbi ale zabrání. Podívám se nechápavě na něj a nakonec krabičku schovám a začnu hledat váček. Mám tu málo, ale aspoň zálohu. „ Počkej…. Kolik za to budeš chtít Erbi?“ Zeptám se ho a následně mu podám váček. Krabičku si prohlédnu, ale neotevřu jí. „ Bude to určitě málo, takže si prosím přijď pro zbytek peněz. Snad mi to našetřené bude stačit.“ Pousměju se zvednu se. „ Dobře stavím se za Předákem. Uvidíme co mi řekne.“ Pousměju se a kouknu ještě jednou na krabičku. „ Díky moc.“

Vypravěč - 15. ledna 2014 10:38
	Elorea Erbi ti sebere váček s penězi a dá ti ho zpět do ruky, kterou pak zavře, přičemž zavrtí hlavou. Přinutí tě váček schovat a pořád se usmívá. "Kdyby to bylo na cokoliv jiného, nedával bych ti to," usměje se. "Určitě se stav, sežene ti něco," mrkne na tebe a doprovodí tě ke dveřím. Na tvé díky se jen usměje a rozloučí se.

Elorea Foster - 15. ledna 2014 10:47
	Dar Zadívám se na něj, když mi vrátí moje peníze a nejistě zamrkám. " Děkuju Erbi." Pousměju se na něj a vydám se ke dveřím. Rozloučím se s ním a vydám se domů. V tichosti vystoupám až k domu a jakmile jsem uvnitř, zavřu za sebou dveře a dojdu do kuchyně, kde se podívám co mi to Erbi vlastně dal.

Vypravěč - 15. ledna 2014 11:05

Elorea Vrátíš se domu, pečlivě zavřeš dveře a když si jseš jistá, že tě nic nevyruší, otevřeš krabičku, kterou ti Erbi věnoval. Chvilku na její obsah nevěřícně koukáš, než si uvědomíš, co vlastně to je. V krabičce jsou dvě malé hrudky kovu, který akorát stačí na dva prstýnky, nebo jeden náramek a šest vzácných, dobře opracovaných kamínků. Kamínky jsou pravé, velmi drahé a vzácné drahokamy, které zde, na Midgardu, nikde nenajdeš. Tyto kameny se totiž nachází pouze ve Svartálfheimu, domovině Erbiho, trpaslíků a temných Álfů a ti si své bohatství více než dobře chrání (ten svět je plný záště, chtivosti, lakomství, proradnosti a závisti... tedy takové jsou bytosti, žijící v něm... Erbi a trpaslíci u vás v táboře odešli z toho světa, protože byli jiní). Když se podíváš na kovovou rudu a vezmeš ji do ruky, ihned poznáš, co je to za kov. Je to kov tak vzácný, že ani na Ásgardu se už nenachází. Je to totiž kov, ze kterého je vyroben Mjóllnir. Kov, který když se správně vyková, získá vlastnosti, které má kladivo tvého otce. Může jej nosit jen ten, komu byl darován a kdo jej daroval.

Elorea Foster - 15. ledna 2014 11:24

Předák Překvapeně civím na to co jsem dostala. Opatrně se dotknu kovu, který před mnou leží a skousnu si ret. Tohle je opravdová vzácnost. Pohled mi sjede k otcovu kladivu a pak znovu na to. Opatrně vezmu hrudku a kecnu na zadek na židli. „ Erbi ty blázne.“ Zašeptám s dojatým pohledem na kuličku, které je sotva na pár prstýnků. Následně se kouknu na kamínky, které tam jsou. Nakonec to všechno vrátím do krabičky a tu si schovám u sebe. Raději to nepustím z dohledu. Držím si to u sebe a ruku stále u krabičky, k tomu přihodím váček s penězi, a mířím si to rovnou za Předákem. „ Bovi? Si tu?“ Houknu hned na kraji dolu a mířím si to dovnitř. Na rtech mám nedočkavý úsměv.

Vypravěč - 15. ledna 2014 11:37

Elorea Vejdeš do dolu, ale krom trpaslíků nikoho nevidíš. Když však zmíníš Boviho jméno, trpaslíci ti ukážou dolu, na jeho štolu. Zamíříš k němu a jak procházíš kolem jednotlivých štol, slyšíš pravidelné kutání a do toho pískání. Tu píseň znáš, ale na jméno jí nemůžeš přijít. Dojdeš až k jeho štole, nahlédneš dovnitř. Na jejím konci září Boviho lampička, slyšíš jeho jemné kutání a tiché pískání, jako by si povídal s kovem ukrytým hluboko v kameni. "Elo, ahoj. Copak potřebuješ? Jdeš si pro kov? Už jsem za tebou chtěl poslat pár chlapů, aby ti přinesli zásoby," pozdraví tě a podívá se s úsměvem na tebe.

Elorea Foster - 15. ledna 2014 11:56

Důl Jdu rychle směrem k jeho štole. Držím ruku v kapse u krabičky a usmívám se. Jakmile ho uvidím, posměju se a pozdravím ho. Nechám ho domluvit, ale jen zatřesu hlavou. „ No pro kov si jdu, ale pro osobní účel.“ Usměju se na něj a Podívám se kolem. „ Potřebuju kousek Mithrilu. Stačí malá kulička.“ Povím mu a podívám se po štole, kterou kope. Nakonec se zamyslím. „ Byl za mnou Darius, ten krumpáč mu dneska dodělám, ale pak další zakázky budu potřebovat odložit, budu mít hodně… složitou práci na kterou mám hodně málo času. Mohla bych ale dostat teda kousek Mithrilu?

Vypravěč - 15. ledna 2014 12:10

Elorea Překvapeně se na tebe podívá, když mu řekneš, že chceš trochu mithrilu pro osobní účely. Opře krumpáč o zeď, otře si ruce o kalhoty a pak sundá helmu a setře si pot z čela. Sice si ho tím ještě více zašpiní, ale to mu evidentně nevadí. "Tak mithrilu máme dostatek, nevidím důvod, proč by sis nemohla vzít," usměje se a opět zvedne krumpáč, který si hodí přes rameno. "Ví o tom? A, určitě ano," zasměje se, když mu oznámíš, že Dariův krumpáč budeš mít brzy hotový. Poté ti pokyne, abys ho následovala a zamíří ven ze štoly a pak nahoru, do skladu rudy. "Nevím teda jestli tam mám nějaký malý kus, však víš, že tu máme jen nezpracovanou rudu," řekne zamyšleně a podrbe se na bradě. Víš to moc dobře, v tom dokonale srovnaném skladu jsi byla už několikrát a vždy tě uchvacovala jeho velikost. Také jsi věděla, že než se kov dostal k tobě, prošel ještě zpracováním a k tobě se dostaly až kovové cihličky, připravené ke zpracování do podoby nástrojů, zbraní a zbrojí. Došli jste do skladu, Bovi došel až na konec skladu a tam ukázal na regály, kde se nacházel mithril. Ukázal na něj a nechal tě vybrat si. Měl pravdu, nejmenší kousek čistého kovu (všechny kovy byly zbavené kamene, ale pořád v "syrovém" stavu) byl velký jako mužská pěst. "A s těmi zakázkami si nedělej starosti. Pokud někdo ode mne bude potřebovat po tobě, abys mu něco vyrobila, pošlu ho za Erbim," ujistí tě, zatímco si vybíráš rudu, kterou si nejspíše budeš muset ještě nechat přetavit, abys jí zbavila nečistot. Slévárna je hned v dole, v horních patrech.

Elorea Foster - 15. ledna 2014 12:34

Práce Vydám se za ním, když vyjde ke skladu rudy. Musí přiznat, že tady mají moc pěkně zařízený sklad. Ruku mám pořád v kapse, nechci to ztratit. Téměř úkostlivě se o to bojím. Takový poklad se zrovna dvakrát nevidí. „ Jo myslím, že o tom ví. Řekla jsem mu aby se večer stavil. To už bych ho měla mít hotový, pracovala jsem na něm celou noc.“ Povím mu a podívám se po skladu. Zamířím rovnou k polici s Mithrilem a začnu se rozhlížet co tam mají za výběr. Ne že by výběr nebyl velký, to rozhodně je, ale malou kuličku zrovna moc nemá. Nakonec vezmu tu nejmenší co tam mají, i když je dost velká. „ Kolik za to budeš chtít?“ Zeptám se s úsměvem. Nevadí, když mi kousek zůstane v kovárně, to se dá vždy nějak zpracovat, i když to nevyužiju zrovna teď celé. Ukážu mu kuličku co jsem si vybrala a počkám co mi na to řekne. Dám mu co si poví. „ A za Erbim je posílat nemusíš. Když by nebylo zbytí pošlu je za ním sama. Ale nemyslím, že to potrvá moc dlouho.“ Pousměju se a pak se s ním rozloučím načež se vydám do slévárny, kde je poprosím aby mi to zpracovali. Nakonec se vydám rovnou do stáje, kde nakrmím a napojím kobylu, kterou pak vyvedu ven do ohrady. Jakmile mám tohle hotové, vydám se do kovárny. Krabičku si položím na pracovní stůl a pustím se do kování krumpáče pro Daria, abych měla alespoň něco z krku. To už by snad nemělo trvat moc dlouho. Nijak nespěchám, ovšem že ne. Nechci práci odfláknout. Za to by mi to nestálo. Po dokončení krumpáče se pustím do rozdělané zbroje. Musím dokončit všechno než začnu s něčím dalším, i když se na to hrozně těším. Hodně se těším na to co budu vytvářet rodičům.

Vypravěč - 15. ledna 2014 12:57

Elorea Bovi jen kývne a nechá tě vybírat. Když si vybereš, otře si opět ruce, vezme si od tebe rudu do ruky a velmi pečlivě ji potěžká. Na váhu má dobrý odhad. Má to, jak se tak říká, v ruce. "Patnáct," mrkne na tebe. Celkem slušná cena, hlavně tobě dává vždy slevu, vždyť pro něj a jeho hochy vyrábíš vše, co z kovu k práci potřebují. "Ve slévárně jim řekni, že jsi už platila u mě," usměje se, pak se s tebou rozloučí a zamíří zpět do své šachty. Při tom se usmívá a do kroku si píská opět tu známou písničku, co si tu pískají všichni. Ve slévárně, po tom, co jim řekneš Boviho vzkaz, se hned pustí do práce a kov slejí přesně jak potřebuješ. Chvilku to sice trvá, ono roztavit mithril tak, aby se dal dále zpracovávat není hračka, ale nakonec se jim to vydaří a ty dostaneš ten kov přesně tak, jak potřebuješ. Zamířila jsi do kovárny, kde ses nejdříve pustila do dokončení krumpáče, což ti netrvá zas tak dlouho. Zvláště proto, že na to nemusíš dělat žádné okrasné ornamenty. Když máš kovovou část hotovou, vsadíš ji na topůrko ze speciálního dřeva, které roste jen v lesích nacházejících se na území tábora. Má krásnou schopnost odolat i té největší síle, takže by se Darius neměl bát, že ho zlomí. Vše pečlivě zajistíš a když jsi se svou prací spokojená, vezmeš zbroj, kterou máš také rozdělanou. Ani ta ti nezabere tolik času, přeci jen, když tě onehdy Erbi vyrušil, už jsi skoro finišovala. Asi za hodinu máš už hotovo a konečně se můžeš vrhnout na výrobu dárku pro své rodiče. jsou dvě hodiny před stmíváním, ale ty máš energie více, než dost (je zhruba pět hodin). Už se chceš vrhnout do práce, když se ozve tvůj žaludek, dožadující se pozornosti. Darius Probudil ses dvě hodiny před stmíváním. Tedy přesněji tě probudil hladový žaludek. Jakby taky ne, když jsi vynechal oběd a už se blížil čas večeře. Když ses podíval na hodinky, zjistil si, že je už pět hodin a tak nějak ti došlo, že by Elorea mohla mít už hotový tvůj krumpáč. Avšak žaludek byl neoblomný, chtěl pravidelný přísun potravin. Dole v nálevně bylo dnes živo. Všiml sis, že spousta z návštěvníků jsou strážci, kteří předešlého dne hlídali stan, kde se jednalo a také zbraně vašich návštěvníků. Všichni se bavili o tom, jak se Římané vykrucovali, jak lhali, ale Jitru nepřesvědčili, natož pak Ulfriku a Milvu. Když se jeden z návštěvníků zeptal, co se s nimi stalo, bylo mu řečeno, že jsou zavřeni ve vězení a jejich zbraně byly roztaveny. Usadíš se k jedinému volnému stolu a o chvilku později se k tobě, se zářivým úsměvem, přitočí Ilmir. "Dobrý podvečer, zlatíčko, copak si dáš?" usmívá se na tebe a čeká na tvou objednávku.

Kili - 15. ledna 2014 13:16

Večer v hospodě Probudím se až k večeru se zívnutím se posadím a jdu si opláchnout obličej. Konečně jsem trošku odpočatý. To jsem potřeboval, ještě bych asi i spal, ale žaludek protestuje, a tak jej budu muset jít uspokojit. Sejdu dolů do lokálu, kde je dnes docela živo. Drby, které se zde nesou mi přinesou úsměv na tvář. "Hajzli dobře jim tak." Kývnu pro sebe, ale to už je u mě hospodská a ptá se mě co bych tak rád. S mírným pousmátím na ní kouknu. "Dobrý, to je jedno cokoli mám ukrutný hlad." Zasměju se a už se mi zbíhají sliny na nějakou dobrotu.

Elorea Foster - 15. ledna 2014 13:20

Opět jídlo Dokončím všechny věci co mám rozdělané, tedy brnění i krumpáč. Už mám konečně všechny svoje povinnosti hotové, ovšem teď mě čeká něco daleko složitějšího a popravdě asi i těžšího. Kov který mám mi zabere hodně času než se mi ho povede zpracovat tak jak je potřeba. Tak aby to bylo všechno správné. Už už bych se chtěla vrhnout do práce, ale mám hrozný hlad. Člověk vyhladoví při práci velice rychle. Zvlášť, když se na něco těší. Vydám se tedy do hostince. Musím se najíst. Krabičku opět táhnu sebou, Mithril už ale nechám v kovárně. Vezmu sebou brnění, které mám hotové a odevzdám ho jeho majteli, od kterého si vezmu patřičnou odměnu načež pokračuju v cestě rovnou do hostince. Usadím se u stolu, kde snad bude aspoň trochu volno. Ani se pořádně nerozhlížím, jsem zahloubaná do představ o předmětech, které chci vyrobit.

Vypravěč - 15. ledna 2014 13:24

Oba dva Mezitím, o Elorea odevzdá vyrobené brnění a vezme za to zaslouženou odměnu a tisíceré díky, Darius v hospodě s úsměvem řekne Ilmir, že si dá cokoliv, co mu přinese na talíř. Ilmir jen s úsměvem odběhne a vrátí se ve chvíli, kdy do hospody vejde Elorea. Zamíří si to ke svému stolu, který je bohužel plně obsazen, čehož si všimne, ještě než k němu dojde. Když se pak rozhlédne, spatří Dariuse, jak se pomalu pouští do jídla a u stolu sedí sám. Nezbude jí nic jiného, než si přisednout.

Elorea Foster - 15. ledna 2014 13:30

Hostinec Ani jedno místo u mého oblíbeného stolu není volné, bohužel. Ale nevadí. Nakonec když vidím, že je tam Darius sám, dojdu k němu a zadívám se na něj. Nakonec si odkašlu, abych na sebe upozornila. „ Můžu k tobě, Darie?“ Zeptám se slušně a podívám se na něj. Krabičku mám pořád schovanou v kapse, tak abych jí nevytratila ani nevytratila nic co je v ní. Počkám mi odpoví a následně promluvím ještě já. „ Ten krumpáč už mám hotový, takže jestli chceš, můžeš si pro něj dojít. Měl by vydržet o hodně víc než ty ostatní. Teď mluvím o tvé síle…“ Ušklíbnu se na něj.

Kili - 15. ledna 2014 13:35

Hostinec Hostinská jen s pokývnutím odběhne. Spokojeně si sednu k malému dvojstolku, kde mám soukromí a klid a za chvilku už předemnou stojí hustá zeleninová polévka, která je fajně teplá. Začnu to do sebe házet jak uhlíř lopatou do pece. Je výtečná to se musí nechat. Pak si někdo odkašle. Vzhlédnu a vidím Eloreu. "Mmmm....jasně." Řeknu ještě napůl s polívkou v puse apokrčím rameny. Pak se dál věnuju právě jí, která už je skoro celá ve mě. "Tak to je super snad se po prvním úderu nezlomí, jak ten poslední." Ušklíbnu se a otřu si spokojeně a najezeně pusu. "Slyšel jsem, že plecháče zavřeli, co s nimi bude dál?" Optám se.

Elorea Foster - 15. ledna 2014 13:42

Hostinec „ Ne… tenhle se nezlomí…“ Zakroutím hlavou a pousmějuse. Usadím se naproti němu a počkám až přijde Ilmir, kterou poprosím o večeři a pak o džbán silného černého kafe, aby mi ho na večer uvařila, že dnes budu mít hodně práce a potřebuju se udržet v chodu. Jakmile mi přinese večeri s chutí se do ní pustím a když dojím zaplatím jak za kávu, tak i za večeři. „ Jdeš semnou? Já si jen koupím po cestě něco do zásob, abych nemusela zítra hned po ránu letět dolů a mohla v klidu pracovat.“ Kouknu na Daria a už už se zvedám.

Kili - 15. ledna 2014 13:45
	Hostinec "Jo to bych mohl, vyspaný už celkem jsem a stejně tu nemám moc co dělat." Přikývnu na Eloreu a uvažuju jak se bude zacházet s novým krumpáčem a jestli bude tak težký, jako ta ruda samotná před spracováním. "No snad bude držet." Pousměju se a jakmile se Elorea nají a tak vycházím za ní z hospody. Tak nějak jí následuju, protože ona je ta, kdo se chce ještě někam cestou stavit.

Elorea Foster - 15. ledna 2014 13:52

Darius „ Jinak… co bude s těmi zatčenými… to nevím. Asi je budou soudit. Ale rozhodně mám hodně špatný pocit. Řekla bych, že jsme právě vyhlásili římanům válků.“ Podívám se na něj poněkud nejistě a nakonec se zahloubaně vydám z hospody ven. Mračím se. Trochu mi to vrtá hlavou, co teď vůbec vlastně bude. „ Jen chvilinku počkej… mimochodem už ti Jitra dal peníze?“ Zeptám se ho a protáhnu se. Rovnou mířím k nejbližšímu obchůdku, kde si koupím chleba. Odtamtud se vydám k řezníkovi, kde si nechám nakrájet kousek uzeného načež si dojdu pro zeleninu. Nakonec se s plnýma rukama vydám rovnou domů. „ Snad se nerozpoutala válka. Bylo by to hodně zlé. Jak by asi bohové reagovali, kdyby se tady dole začalo válčit ještě u nás. Myslím, že by to mohlo rozpoutat i boje tam nahoře a bojím se, že to by dopadlo ještě hůř.“ Zamračeně pokračuju v cestě do hor ke svému domu.

Kili - 15. ledna 2014 13:56

venku "Mmm aha no mají co si zasloužili." Odvětím nakonec upřímně a po pravdě, však co taky s těmi, kteří intrikují proti vlastním spojencům. Nad další otázkou se zamyslím jen chvilku. "Ne nedával." O ničem takovém ani nevím, že tu tak nějak funguje, jeden z důvodů proč chci dělat brzo v dole, abych něco vydělal taky. Ohledně války bohu a polobohu jen kývnu. "nebylo by to dobré, ale bohové by se asi nezapojili, nevměšují se přece do záležitostí lidí." Zopakuju otřepanou frázi.

Elorea Foster - 15. ledna 2014 14:01

Darius „ Do záležitostí lidí ne. Ale do záležitostí bohů ano. A obávám se, že by se mohlo stát, že začnou válčit bohové mezi sebou, jednotlivé panteony. A to by bylo vážně hodně zlé.“ Pohlédnu na něj a Povzdechnu si. Mám z toho trochu strach. Chvíli mlčím a šlapu do kopce, než se na něj na krátko podívám. „ Kdyžtak se za Jitrou stav. Každý tu dostane počáteční částku než si najde vlastní práci, což ty už sis i možná našel.“ Povím mu a jdu dál. Doma všechno rychle uklidím kam to patří a i s kávou se vydám rovnou do kovárny, krabičku vytáhnu z kapsy a položím jí na pracovní stůl k tomu kousku Mithrilu než dojdu pro hotový krumpáč. „ Myslím, že tenhle tady budeš používat jenom ty. Titanium je pro ostatní moc těžké a mám pocit, že i ty pořádně mákneš.“ Kouknu na něj a předám mu svou hotovou práci. „ Spokojený, nebo na něj chceš vyrýt zdobení?“ Ušklíbnu se a sleduju jeho reakce.

Kili - 15. ledna 2014 14:05

U Elorey "To je možné, ale to už neovlivníme." Odvětím a poslouchám za klidné chůze Eloreu dál. "Třeba to už nebude ani potřeba. V dole to půjde rychle." Pousměju se a zastavím až u jejích dveří. Po chvíli přejdeme do kovárny, kde mi za chvilku dává krumpáč. Vezmu ho za násadu a protočím v ruce, abych zkusil jeho vyváženost. "To bude jiná....rytí není třeba to přibyde až v dole." Ušklíbnu se a přehodím si ho přes rameno. "Tak díky asi ho půjdu ozkoušet." Zašklebím se a loučím s kovářkou.

Elorea Foster - 15. ledna 2014 14:16

Kovárna „ Titanium se tak rychle nepoškrábe. Takže moc s rytím nepočítej.“ Povím mu a vyprovodím ho z kovárny. „ Stav se za ním. Máš to po cestě… Domluv se s Jitrou on ti řekne co a jak.“ Povím ještě než se s ním rozloučím a nechám ho jít. Nakonec se vrátí ke krabičce a podívám se na kousky rudy, které tam mám. Pousměju se a zvednu je se vší opatrností do rukou. Zajímalo by mě, jestli to můžu zvednout jenom já a nebo i někdo jiný, když to není zpracované. Jelikož to musí být dané darem, tak asi ne. Víc se nad tím ale nerozmýšlím a začínám uvažovat nad tím jak je vytvořím. Nakonec začnu kov nahřívat, první ho rozdělím na tři úměrně stejné dílky, pro otce trochu větší část, protože má větší prsty než já s matkou. Nakonec začnu první pracovat na tom pro mámu. Neberu si ani normální kladivo na to abych ho zpracovávala. Už tak bude problém s kovadlinou. Tenhle kov se musí zpracovávat otcovím kladivem a to nevím jestli moje kovadliny vydrží. Abych na tom nakonec neztroskotala. Příprava vůbec na to abych mohla začít vytvářet první kroužek trvá dlouho. Všechny postupy ke správnému zpracování jsou zdlouhavé a náročné. Bohužel. Ale mě to za to stojí. K samotnému kování se dostanu až když je dávno tma. Ani nevím kolik je hodin. A to jsem teprve u prvního kroužku. Spocená jako kůň, přesto neospalá, mám už i ušpiněnou tvář, ale kdo by to bral na vědomí.

Vypravěč - 15. ledna 2014 14:45

Darius Krumpáč od Elorey je opravdu těžký, ale pro tebe je stejně těžký jako pro normálního člověka velké kladivo, takže bys s tím neměl mít problémy a do kutání bys nemusel dávat takovou ránu. S díky jsi zamířil do dolu, kde jsi krom trpaslíků nikoho neviděl. Bovi byl asi ve své šachtě. Vydal ses tedy k šachtě, kterou ti před tím Bovi ukázal, ale tam byla tma a žádný zvuk se z ní neozýval. Když jsi ji prošel tam a zpět, nikdo v ní nebyl. Když jsi opět vylezl ven, všiml si tě jeden z trpaslíků a řekl ti, že Boviho šachta je o pár pater níže. Když jsi ho konečně našel, vycházel unaveně, ale šťastně s plným vozíkem ven. Všiml sis, že je vozík rozdělen na dvě části, v jedné byl kámen, v druhé čistá, ale nezpracovaná ruda. Stále jsi nedokázal pochopit, jak dokáže rudu vykutat tak, že v ní není ani kousek kamene. "Zdravím tě, Dariusi, zrovna končím," pozdraví tě a prohlédne si krumpáč na tvém rameni. Uznale pokýve hlavou a čeká, co mu řekneš. Elorea Jakmile odejde Darius, dáš se do práce. Nejdříve si vše připravíš, abys pak mohla rovnou pracovat. Chvilku přemýšlíš, jak na to půjdeš a když tě to konečně trkne, dáš se do práce. Nejdříve kov zahřeješ, rozdělíš ho na tři kusy a pak začneš pracovat na prvním kroužku. Neustále jej musíš nahřívat, opatrně oťukávat, dokud nezískáš pár centimetrů dlouhý a ne za tak tlustý prut, který pak začneš ohýbat a nakonec jej spojíš. Spoj se ti podaří tak dobře, že se zdá, jakoby byl prsten odlit (nejde vidět svár... většinou se tedy prsteny odlévají :D). Ještě chvilku na něm pracuješ, dokud nejsi s jeho tvarem spokojená. Samotný kroužek pak vyleštíš a nakonec barvu kovu porovnáš s barvou otcova kladiva. Perfektně se shoduje. Ta drobná jiskra, kterou, vždy, když na kladivo pohlédneš, vidíš, je i v prstenu (vypadá to, jakoby povrch kovu bylo sklo, pod kterým se občas prožene miniaturní blesk). Na krátkou chvilku si oddechneš, než se pustíš do zbývajících dvou. Jelikož se ti první prstýnek podařil dokonale a dala sis s ním obrovskou práci, další ti šly už mnohem rychleji od ruky. I tak, když jsi skončila s posledním, bylo už pomalu devět hodin ráno, žaludek se hladově ozýval a kdosi klepal na dveře kovárny. Únavu jsi však necítila, Ilmir uměla dobré a hlavně účinné kafe.

Kili - 15. ledna 2014 14:49
	Důl Předák nebyl v dole k nalezení, než mne jeden trpaslík poslal o pár pater níž. Když jsem ho našle zrovna vylézal se svým nákladem. Uznale se podívám na jeho náklad. Je fakt dobrej, ale to je asi pochopitelný. "No a já právě začínám." Zašklebím se a na zádech si protočím krumpáč. Třeba se mi taky dnes poštěstí utřískat něco pěkného. A nebo jen hromadu kamení.

Elorea Foster - 15. ledna 2014 14:56

Ráno Mám hlad. Vážně velký hlad. Konec konců makala jsem celý večer celou noc a pomalu i celé ráno. Ale unavená nejsem. Jsem jako veverka na kafy… energická a plná sil. Nechci se vidět až účinky kávy pominou. To bude děsivé. Když najednou někdo zaklepe, rychle schovám prsteny do krabičky a tu schovám do kapsy. Čím méně lidí o tom ví tím lépe. Dojdu otevřít a rovnou vyjdu z kovárny s otcovým kladivem na opasku. „ Dobré ráno.“ Pozdravím ať už je tam kdo chce.

Vypravěč - 15. ledna 2014 15:20

Darius Bovi se na tebe unaveně podívá a usměje se. "Vyspanej co?" zasměje se a dotlačí vozík až ke kraji ochozu, cinkne na zvonek a za chvilku se k vám snese výtah, na který vozík natlačí. Pak znova cinkne a výtah se vydá na cestu nahoru. "Pojď se mnou, ukážu ti, kde se můžeš zbavit tý energie," usměje se a vede tě stále hlouběji. "Koukám, že se v tobě probudil hornický duch," přátelsky tě udeří do ramene a usmívá se. "Máš už kde bydlet, nebo jsi pořád v hostinci?" zeptá se tě, když sejdete o dalších pět pater níže. Důl je sakra hluboký. Elorea Otevřela jsi dveře a tam, kde měla být hlava dospělého člověka, byl jen vzduch. Pohlédla jsi tedy dolu a tam stál Erbi, v ruce měl košík a usmíval se na tebe. "Vypadáš jak veverka na kofeinu," zasměje se a bez vyzvání vejde do kovárny. "Špinavá veverka na kofeinu," upřesní, položí košík na kovadlinu a přitáhne k ní židle. Pak košík položí na jednu ze židlí, přes kovadlinu přehodí ubrousek a na něj vyskládá jídlo. Sice se jedná jen o čtvrtku chleba a tvarohovoovocný jogurt ve skleničce, ale chléb je čerství a jogurt stoprocentně domácí. K tomu ještě vytáhne konvičku, ze které voní káva, tak jak ji umí jen Ilmir. "Ilmir posílá kafe. Nejspíše jí včera večer došlo, že budeš zase ponocovat, když sis brala ten džbán. Vlastně neposílá jen kávu, ale celou snídani," usměje se a pobídne tě, aby ses pustila do jídla. "Tak jak to jde?" zeptá se tě zvědavě.

Kili - 15. ledna 2014 15:30
	Důl "He mám obavy, že kdybych farmařil a třeba dojil krávu tak to asi nepřežije." Zašklebím se a s úsměvem následuju Předáka o patra níž. "Bohužel jen hostinec. Dům prý žádný volný nemaj takže to chvíli potrvá než ho postaví, ale tak neva." Pokrčím rameny a pohrávám si s krumpáčem.

Elorea Foster - 15. ledna 2014 15:32

Kovárna Nepřekvapilo mě když jsem neviděla v první chvíli nic. Okamžitě mi slétl pohled dolů a lehce se mi zvedli koutky rtů v úsměv. „ Jo… to máš asi pravdu..“ Uchechtnu se když začne mluvit o veverkách a kofeinu. Pustím ho do kovárny, stejně se ani neptá. Najednou rozdělá košík a začne z něj vytahovat jídlo. Zamrkám a podívám se na něj. „ Děkuju…“ Usměju se a zadívám se na konvičku s čerstvou kávou. Ta moje mi už došla, takže tohle přijde jenom vhod. Pak se ale zeptá na to jak mi to jde. Kouknu na něj a nakonec vytáhnu krabičku z kapsy a z ní tři kroužky. „ Jsou kované tak jak mají… Mají stejnou barvu jako Mjollnir a myslím, že i ten záblesk v nich je.“ Povím mu a kroužky mu ukážu. Položím je na otcovo kladivo a usměju se na ně. „ Pracovala jsem na nich celou noc. Vlastně hned od chvíle co jsem přišla do kovárny a dala Dariovi jeho krumpáč.“ Usadím se naproti trpaslíkovi a jídlu, na které se mlsně zakoukám. „ Vážně můžu?“ Kouknu na trpaslíka a následně na jídlo.

Vypravěč - 15. ledna 2014 15:48

Elorea Erbi nejdříve porovná barvu prstýnků položených na kladivu a pak je, velmi opatrně, vezme do svých prstů. Obrací je v prstech, pečlivě si je prohlíží a čím dál více se usmívá. "Nikdy jsem nepotkal nikoho, kdo by z elborneru vykoval prsteny, které by měly stejné vlastnosti jako Thorovo kladivo," řekne s velkou úctou v hlase a opět prsteny opatrně položí na kladivo. "Divíš se, jakto, že je zvednu?" zeptá se tě s úsměvem. "Ten kov jsem totiž před dávnými časy vydoloval já." Stále se usmívá a v tom úsměvu jde vidět velká hrdost, která tě potěší, přeci jen, byl to tvůj učitel. "Víš, kování elborneru je považováno mezi námi, mistry kováři, absolutní špičkou, nejvyšším vrcholem, kterého můžeme dosáhnout. A ty jsi ho právě dosáhla, děvče. Dokonce mnohem lépe, než kdokoliv z nás. Není problém vyrobit kladivo, vyrýt do něj runy. Ani není problém vyrobit cokoliv jiného, ale troufnout si z elborneru vyrobit prsteny, které získají vlastnosti kladiva, to je umění," jeho pochvala lichotí tvým uším a v jeho výrazu se skýtá velká úcta s obrovskou hrdostí, že měl možnost učit někoho, jako jsi ty. "Co... aha, to víš, že ano, pusť se do toho," zasměje se a rozhlédne se po kovárně. Jde vidět, že se tu cítí dobře, snad lépe, než kdekoliv jinde. "Už víš, jak je ozdobíš?" zeptá se tě, když tě sleduje, jak se láduješ snídaní. Darius Předák se na tvá slova zasměje a pokývá hlavou. "To chápu," směje se a zastaví se jen dvě patra před samotným dnem. Zde je už ticho, světla dost a skoro žádná šachta ve zdi. "Pokud by ti nevadilo bydlet v hoře, určitě by se tu něco našlo. Případně ti můžeme venku vystavět domek. Pokud bys tu s námi pracoval, myslím, že by ostatní rádi pomohli při stavbě tvého domu," usměje se na tebe. "Můžeš si tu na to i natěžit kámen a železo na hřebíky," zasměje se a rozpřáhne ruce. "Jsme tady. Vyber si místo a dej se do práce. Nemusíš se tu bát, že by ses prokopal k nějaké vodě, tady jsme už dost hluboko. Pokud bys měl nějaké otázky, neboj se zeptat," usměje se.

Kili - 15. ledna 2014 15:52

Těžba! "To je zajímavá nabídka uvidím, jak to bude třeba ano." Přikývnu když sjedeme až dolů a pousměju se. Rozhlédnu se a vyrazím k nejbližší stěně. "Jo vypadá to tu fajn, tak jdeme do toho." Chytnu krumpáč blízko hlavice a začnu ťukat na stěnu a zkouším různá místa, abych zjistil, kde bude něco zajímavého na těžbu. "Je tu jen železo?" Optám se ještě a pak jakmile najdu vhodné místo tak dám první slabší zkušební zásek.

Elorea Foster - 15. ledna 2014 16:13

Erbi Sleduji ho co říká na mou práci a doufám, že jsem nic nepokazila. O tomhle kovu jsem přečetla snad vše, co jsem mohla, o jeho zpracování jsem se učila od Erbiho. I když se mi do rukou dostal teprve teď. Jemu se ale úsměv rozšiřuje a vypadá spokojeně. Poslouchám co řekne a když odloží prsteny, podívám se na něj s poněkud tázavým pohledem. Ne že bych se divila tomu, že je zvedne, ale spíš mě zajímá jak to. A on mi ihned odpoví. Tvář mi ztuhne. „ A-ale… to si neměl… Neměl si mi to dávat.“ Vyhrknu a zadívám se na prsteny, které jsem z toho stvořila. Těší mě jak je na mě hrdý, ale tohle byl hrozně drahý dar. Dar, který se jen tak nedává. Ale on začne mluvit o úctě a o tom že ukování Elborneru je absolutní špička. Znejistěle polknu. Jsem vážně ráda, že mě považuje za dobrou a opravdu mě to ctí, ale nejsem si úplně jistá jestli jsem udělala dobře. Jsem ale hrozně ráda, že je na mě tak moc hrdý. Pak promluví o jídle. Najednou mě přešla chuť. Alespoň pro teď.Podívám se na prsteny a následně podám Mithrilovou cihličku a krabičku s kamínky. „ Otcův jsem chtěla zasadit do Mithrilového zploštělého kroužku, který by Elboreoví kroužek obepínal ve dvou místech přes něj, kde by byli zasazené dva drahokami. Můj a matčin jsem chtěla obtočit tenoučkým páskem Mithrilu a zasadit po dvou kamenech. Matčiny kameny nad sebe, moje vedle sebe. A taky jsem přemýšlela o runách.“ Povím mu a zadívám se na snídani. Mám hlad. I když chuť úplně ne. Vážně. Jsem ráda, že mi kovy dal a že mě je nechal zpracovat samotnou, ovšem si nepřijdu úplně fér, když mi je dal jenom tak. Přijdu si… strašně dlužná.

Vypravěč - 15. ledna 2014 16:36

Darius Bovi jen kývne a už se má k odchodu, když se jej zeptáš, co vše je ve skále. "Kámen ti to poví sám. Poznáš to, neboj se. Píseň železa už znáš, nauč se píseň ostatních kovů a drahých kamenů," mrkne na tebe, čímž ti dává najevo, že i on se to tak naučil. Musíš uznat, že takhle se to naučíš nejlépe. Když pak párkrát zaťukáš na skálu, uslyšíš hned několik písní, snad po každém ťuknutí. V jedné poznáš železo, je blízko, další ale nepoznáváš, avšak jsou sladké, lákavé, jakoby prosily, abys je našel a vyndal z kamene. Některé byly tlumené, určitě daleko, jiné jasné skoro čisté, určitě blízko. Pomalu jsi tomu začínal rozumět. "Jen si pamatuj, že hrubá síla není vše," řekne nakonec, čímž se s tebou rozloučí a ponechá tě samotného se skálou. Ovšem přijdeš tím i o světlo, je na čase rozžehnout lampičku na své helmě. Elorea Erbi se usměje nad tvým zmatkem a lehce se dotkne tvé ruky. "Klid, děvče. Když mi bylo tolik, co je tobě teď, vzal si mě k sobě můj otec a podal mi stejnou krabičku, jakou jsem já dal tobě. Stejně jako ty, jsem ji chtěl hned otevřít, ale on, stejně jako já včera, mě nenechal. Řekl mi, abych ji otevřel, až budu mít pocit, že se z kovařiny už nic více nenaučím. Když ta doba přišla, otevřel jsem krabičku a našel jsem tam to samé, co ty včera. Nevěřil jsem tomu, protože elborner byl strašně vzácný i v době, kdy byl můj otec stejně starý, jako jsi teď ty. Ale dal mi ho a já z něj vyrobil dva náramky. Jeden jsem věnoval matce, druhý pak otci. Tehdy, když si mou práci prohlížel, řekl mi, že jsem dosáhl posledního vrcholu na hoře kovařiny. Byl na mne hrdý, tak jak jsem teď hrdý já na tebe. Věděl jsem, že tvůj čas přišel už teď, proto jsem ti dal tu krabičku. Měl jsem ji připravenou už ode dne, kdy jsem se stal mistrem, ale až do doby, než jsem poznal tebe, jsem nenarazil na nikoho, kdo by si zasloužil získat poslední stupínek v naší profesi," povypráví ti příběh a mile se usměje. Když mu pak řekneš, jak chceš ozdobit prstýnky, prohlédne si cihličku mithrilu a stejně tak i kameny, které ti daroval. "To je velmi dobrý nápad. Kdybys totiž chtěla zasadit kameny přímo do kovu, vyrušily by se navzájem jejich schopnosti. Když ale použiješ mithril, schopnosti kovu i kamenů se zachovají. A ve spojení s runami ještě zesílí. A jaké runy tam chceš vyrýt?" zeptá se tě nakonec a usměje se, přičemž kov i kameny vrátí zpět do krabičky.

Kili - 15. ledna 2014 16:40
	Hej hou S kývnutím zapnu svou lampičku na helmě a usměju se. Všude je něco slyšet vyberu si jeden ze sladkých zvuků, které jsou blízko a provedu zkušební úder a pak se snažím nějak přiměřenou silou odlámat kus skály. "To půjde nemůže to být tak těžký." Zašklebím se a kutám kutám kutám :D

Elorea Foster - 15. ledna 2014 16:58

Erbi Poslouchám jeho příběh. Pozoruju ho a vůbec nejím. Jen poslouchám jakou tradici měl se svým otcem a mám pocit, že i jeho otce prošel stejnou zkouškou jako já a Erbi. A že se to dědí z generace na generaci, z kováře na kováře. A jak je to vrchol práce. Jenže mě je šestnáct, to už ničeho jiného nedosáhnu? Zadívám se na prsteny a vyslechnu si ho ohledně mého ozdobení. „ Chci do nich vyrýt ochranné runy. Obranu proti magickým útokům… a pak… jistou věc o které bych … nerada mluvila.“ Povím mu a podívám se stranou. Nakonec potřesu hlavou a kouknu se na trpaslíka. S úsměvem. „ Mnohokrát děkuju, Erbi. Jsem ráda, že si mě to naučil.“ Kouknu na něj a následně na prsteny, které leží na Mjollniru. „ Chtěla jsem se ještě zeptat jak to vypadá s vězni a co s nimi bude. Mám špatný pocit… Opět. Co když vypukne válka i mezi námi a Římany? Nevím jestli si po tomto udržíme neutralitu.“ Vypovím mu o svých starostech, aby se mě nevyptával na to co chci zakovat do prstenů.

Vypravěč - 15. ledna 2014 18:28

Darius Zaslechneš krásnou melodii nějakého kovu a ta se ti uloží do mysli, jako vtíravá milenka. Opatrně se prokutáváš kamenem, krumpáč a tvá sila jej ukusuje, jakoby to bylo máslo. Jde ti to krásně od ruky, občas se zastavíš, abys opět poťukal na kámen a zeptal se ho, jestli jdeš správným směrem. Zazpívá ti, že ani kousek ses neodklonil od směru, a že zbývá už jen trochu, abys odhalil její krásu. A pak, je to skoro jako zázrak zrození, když to vidíš prvně, ze svých vlastních rukou, se objeví nafialovělý záblesk ve světle tvé lampičky. Opatrně na něj zakutáš a ozve se ten líbezný zvouček, který jsi slyšel před tím. Našel jsi svůj první kov. Elorea Na tvá slova o runách jen chápavě přikývne, na nic se neptá. "Sám ještě nevím, co s nimi. Když je vrátíme k nim do tábora, sesypou se na nás. Když je nevrátíme, sesypou se na nás." povzdechne si a zavrtí si hlavou, jak si s tím neví rady. "Rozeslal jsem posly do všech okolních táborů a špehy ke všem římanům, o kterých vím," podrbe se na bradě, jakoby přemýšlel, jestli na něco nezapomněl. "Ty se tím ale teď netrap. Věnuj se své práci, pak se to vyřeší," uklidní tě, seskočí ze židle a posbírá zbytky z jídla, dá je do košíku a zamíří ke vchodu. "Přinesu ti ještě oběd," usměje se a nechá tě pracovat.

Kili - 15. ledna 2014 18:32
	Důl "Ještě trochu....ještě kousek....aáááá....jet o!" V duchu snadšením odkousnu poslední kus kamene a pohlédnu na onen kov. Lehce po něm přejedu rukou a pak začnu opatrněji odštípávat kusy kamení, které ho drží v onom pevném sevření. "Ty budeš můj brachu." Pousměju se a pokračuju v práci.

Elorea Foster - 15. ledna 2014 18:45

Práce Poslechnu si co bude dělat s římany a zakroutím zamračeně hlavou. Nelíbí se mi to, ale má bohužel pravdu. Asi budeme muset učinit novou konferenci s ostatními tábory, abychom se dohodli co s římany udělat. „ Přemýšlím o uzavření spojenectví s Řeckem a Egyptem. Indiáni, ti se k nám hlásit nebudou, ti mají vlastní komunitu a to dost daleko od nás, ale když by došlo na boj, mohli by jsme to s Řeckými a Egyptskými tábory zvládnout.“ Podívám se ustaraně na Erbiho, když se zvedne k odchodu. Přesto se ale usměju, když se zmíní o obědě. „ Děkuju Erbi… Nevím co bych bez tebe dělala… asi bych umřela hlady.“ Uchechtnu se a potřesu hlavou. Když ale zmizí, pustím se rychle do snídaně. Nahážu to do sebe, a opět se pustím do práce. Do vyrývání run do prstenů. Do něžné práce, přesto plné slz. Vzpomínky zarývané do run, vzpomínky na zlo, které mě potkalo a na které mají upozornit. A mají jejich majitele chránit. Chránit mámu s tátou a možná i mě samotnou. A nebo snad někoho jiného? Nevím. Zatím je prsten kován pro mě. Všechno dělám pečlivě a práce trvá. Tohle je velice důležitá práce. Vlastně jako všechno ostatní. Do run zakovávám svoje vzpomínky na určitou magii. Na magii někoho, koho nemůžu ani cítit. Soustředím se jenom na to. Jen vyrývání run. Nesmím udělat žádnou chybu.

Vypravěč - 15. ledna 2014 19:37

Darius Rudná žíla na tebe koukala, skoro tě prosila, abys ji vykutal. Opatrně jsi odlupoval kamínek po kamínku, odkrýval jsi kousek rudy po kousku. Trvalo to dlouho a bylo to náročnější, než samotné kopání. Už jsi pomalu začínal chápat, že tahle práce není jen o hrubé síle. Musel sis dát několikrát pauzu, abys nabral energii, ale stále jsi chtěl tu rudu dostat ven. Zprvu se zdálo, že to bude jen malinký kousek, ale ve výsledku se ukázalo, že je to vlastně obrovský kus kovu. K ránu, když se ti za zády objevilo světlo, jsi měl rudu už vykopanou venku a teď jsi ji akorát očišťoval od kamene. "Dobré ráno. Tys tu kopal celou noc?" ozve se za tebou známý a ospalý hlas Předáka. Elorea Když Erbi odejde a najíš se, vrátíš se do práce. Runy trvají dlouho, zvláště s takovou schopností, kterou jim chceš vtisknout. Trvá to dlouho a každý tah si musíš pečlivě promyslet, než jej provedeš, protože už další pokus nemáš. Ovšem po prvním prstenu jsou následující snadnější a snadnější. Jakmile jsou runy na všech prstenech hotové a prsteny vedle sebe, modře se rozzáří a lehce se roztřesou (runy se rozzáří, prsteny roztřesou). Obrana začala působit. Poté jsi prsteny ještě upravila tak, aby nikde nebyla ostrá hrana. Už je zbývalo jen vyzdobit. To už byl čas oběda.

Kili - 15. ledna 2014 19:43

Noční boj Úder za úderem slabé, kdy jsem musel držet topůrko skoro u hlavice a někdy u rudy i klečet nebo dokonce ležet, abych mohl odštípávat kousky kamení ze správného směru a úhlu se dlouze vleklo, ale můj zápal nezaostával. Únava se dostavovala a já chápal, jak těžké musí být dostávat ven tyhle věci, ale chtěl jsem to zvládat, když už mám takovou sílu a výdrž tak jí dostanu ven. "Půjdeš ven ať chceš nebo ne." Usmívám se pro sebe a sleduji jak kousky kamínků odpadávají kolem. Ani si nevšimnu, kolik času jsem tu vlastně ztrávil až přicházející světlo, když mám konečně tu krásku venku mi řekne, že asi dost. Otřu pot a ohlédnu se na předáka. "He? Co? No asi jo." Zazubím se a opřu se krumpáčem o tu hroudu. "Ale stála za to." Uculím se na něj.

Elorea Foster - 15. ledna 2014 19:57

Práce Spokojeně se podívám na prsteny, které leželi před mnou a jemně se třásli. Musela jsem si na chvíli sednout a otřít si pořádně čelo. Usadila jsem se u stolu a dobře jsem si začala promýšlet na čem budu pracovat dál. Budu muset vytvořit kroužek pro otce a pak i zdobení matce a sobě než do nich začnu vkládat kamínky. Podle Erbiho návodu je tam musím dát postupně a zároveň… První ty malé a pak větší, ale do všech prstenů první malé a pak ty druhé. Chvíli nad prsteny sedím, než se napiju studené kávy a dám rozehřívat Mithril. Opět začnu s otcovým prstenem. Postupně pracuji na Mithrilu tak, abych do něj nakonec mohla vložit kroužek s runami a nakonec zahladit plíšek ve kterém budou zasazené kamínky. Nakonec jeho prsten bude zdobit jen jeden plíšek a stejně jako můj a matčin prsten bude zdobit menší kamínek nahoře a větší dole. Trochu jsem pozměnila estetické plány. Ovšem to by nemělo nijak vadit. Hlavně že je zasadím ve správném pořadí. První všechny malé a pak všechny malé. Je to práce na celý den, ale jsem do toho tak zabraná, že nevnímám nic jiného.

Vypravěč - 15. ledna 2014 20:27

Elorea Následující práce asi bude nejnáročnější, nebo spíše bude s ní největší "piplačka". Totiž, ono vyrobit plátek kovu na prstýnek není jen tak, v kovárně. nakonec se ti ale podaří vytvořit okrasné prvky pro všechny tři kroužky. Když je máš hotové a vsazené do prstenů, jdeš se napít kávy a všimneš si, že máš na stole oběd. Ani nevíš kdo a kdy ti ho přinesl, ale nejspíše to byl Erbi. Najíš se pro to, na krátkou chvilku si odpočineš a teprve až pak začneš dělat snad tu nejjemnější a nejpřesnější práci, jakou jsi kdy dělala. Přesné vsazování a upevňování kamenů. Tohle je opravdu jemná a precizní prácička, protože nejdříve musíš kámen usadit do, k tomu určeného místa a pak jej uchytit tak, aby tu nebyla možnost jej nikdy uvolnit. Naštěstí je mitrhril pevný kov a jakmile ztuhne, dokáže ho ohnout snad jen Magni. Poslední kámen dosedne na své místo, ty jej upevníš a poté se uvolníš, práce je hotová. A že to bylo uděláno správně tě přesvědčí to, že se nejdříve rozzáří malé kamínky, sytě oranžovou barvou. Jakmile pohasnou, rozzáří se větší kamínky, sytě rudou barvou. Pak také pohasnou a nakonec se rozzáří všech šest kamenů najednou. Tvá práce byla udělána správně. Teď už jen dostat příležitost prsteny darovat. Sotva prstýnky prohlédneš a poté uschováš, musíš se opřít o kovadlinu, abys neupadla unaveně na zem a na místě neusla. Je totiž večer a ty jsi pracovala v kuse déle než dvacet čtyři hodin. Darius "Ukaž," protáhne se kolem tebe a přidřepne si ke kusu rudy, který jsi vykutal. "Sakra, chlape, takovýhle štěstí neměl nikdo, co tu kdy dělal. Tohle je, milej Darie, mithril," vyjeveně vydechne Předák a zase se narovná, aby tě mohl pochvalně poplácat po rameni. Jsi den ve skluzu... El už má večer toho dne, kdy ty máš ráno.

Kili - 15. ledna 2014 20:35
	Ťuk a kuk Pousměju se, když slyším, co to mám za nález. "Hahá! já věděl, že to bude stát za to." Úsměvně poplácám kuž kovu a na jedno rameno si hodím krumpáč a na druhé vezmu tu hroudu. "Huh, co s tím frajerem teď? Je to docela dobrý matroš na zbroje azbraně co?" S úsměvem se šourám k výtahu. "Páni to je solokapr." Zubím se

Elorea Foster - 15. ledna 2014 20:45

Únava Kameny se rozzáří a kouzlo se aktivuje. Teď už budou chránit své nositele… tedy hned jak je nositelé dostanou. A to bude kdo ví kdy. Kdo ví kdy je zase uvidím. Na přemýšlení jsem ale strašně unavená a hlavně hrozně rozbolavělá. Obávám se, že zítra se nedoplazím vůbec nikam. Ještě, že jsem si koupila nějaké zásoby, i když uzené už asi nebude dobré. Chleba a zelenina budou ale ještě určitě v pohodě. Připnu si otcovo kladivo na opasek a prstýnky uklidím do krabičky. Unaveně se opřu o kovadlinu. Sotva se držím na nohou. Po obědě se slehla zem. Ani domů nedojdu. Prostě se schoulím v kovárně pod stolem. Prstýnky mám v krabičce schované u sebe a schoulená na nejvíc pohodlném místě prostě odpadnu.

Vypravěč - 15. ledna 2014 21:09

Darius Odnesl jsi rudu do výtahu, přičemž ti Předák řekl, že z ní se dají vyrobit možná tak dva meče a nebo kyrys. Poté ses šel nasnídat a vrátil ses zpět do dolu, kde se už aktivně pracovalo. V dolování jsi pokračoval až do oběda a za tu dobu jsi vykutal ještě tři slušně velké hroudy železa (akorát na hřebíky), dvě malé hrudky titánia a patnáct hrudek stříbra. Oběd se konal v duchu všech kopáčů, kde ses se všemi seznámil a v podstatě ses stal jedním z nich. Také ti všichni nabídli, že ti pomohou se stavbou domu a že mezitím můžeš přespávat u jednoho z nich (domek má hned u dolu. Do večera, než ses dostal k večeři a do postele, jsi ještě zvládl vykutat více než tunu kamene a tři slušně velké hroudy zlata a platiny. Tak jako tak, byl jsi ten den prohlášen za nejúspěšnějšího kopáče. Také ses dozvěděl něco málo o dolu (viz příspěvek o dolu pro Eloreu). Elorea Ráno tě čekalo překvapení. V první řadě ses probudila v posteli, převlečená v oblečení na spaní, umytá a odpočatá. Své věci jsi měla u stolku na židli, ale kladivo u nich nebylo. Dále jsi slyšela z kuchyně trojici hlasů, přičemž dva se smáli (mužské) a jeden je mírnil (ženský). Také jsi cítila vůni čerstvě zhotovené slaniny. Když ses rychle a celkem zmateně oblékla a sešla jsi do kuchyně, čekalo tě největší překvapení. "Ahoj zlatíčko, jdeš akorát ke snídani," usmála se na tebe matka, zrovna když pokládala snídani na stůl. U toho stolu seděl tvůj otec (kladivo u pasu) a Erbi a o něčem si povídali a smáli se tomu. Oba dva tě přivítali s úsměvem.

Elorea Foster - 15. ledna 2014 21:18

Překvapení Opravdu mě překvapí, když se proberu ve vlastní posteli. Vůbec si nevzpomínám na to, že bych tam dolezla. Ovšem ještě víc mě vyděsí, když zaslechnu hlasy. Nebylo zvykem, že by u mě doma někdo bez mého vědomí přebýval. Opravdu hodně rychle jsem se oblékla, vlasy halabala svázala do culíku a následně hodně rychle překontrolovala všechny věci co byli na stolku. Jestli nechyběli prsteny. Od postele jsem sebrala svoje kladivo, když jsem nenašla tátovo a vydala jsem se rovnou do kuchyně. Popravdě? Kladivo mi vypadlo z ruky, když jsem je tam uviděla oba dva rodiče, jak se baví i s Erbim a všichni se smějou. Rozběhnu se k mámě a chytím jí kolem krku ať má v ruce co chce. Ani nic nemůžu říct. Vždyť před včerejškem odešli, tak co tu dělají teď znovu. „ Jak… jak to že jste tady? Odin vás pustil?“ Zeptám se a na oba dva se podívám. Nakonec se ale rozeběhnu do ložnice. Tohle může být jediná šance, kdy jim to budu moct dát. Takže teď nebo nikdy. Když se vrátím držím v dlani tři prstýnky. Nemám je v krabičce, jenom si je tisknu k sobě. „ Jsou hotové Erbi. Zvládla jsem je dokončit.“ Pousměju se na něj a dojdu k rodičům. První navléknu na prst prstýnek mámě. Pak se otočím k otci a navléknu ho jemu. A nakonec nasadím prsten sobě. Skousnu si ret a pousměju se. Od obou dvou ustoupím kousek stranou a dívám se na všechny tři.

Kili - 15. ledna 2014 21:22

Důl Být tak úspěšný bylo zvláštní. Nemyslel jsem si, že toho v tom místečku vytěžím tolik a tak pěkné kousky. Skoro mi bylo až líto se s nimi rozloučit. Ve skladu nakonec ale hold zůstaly. Protáhnu se spokojeně a společně s ostatními se vydám najíst. Je to fajná badna a dobře se s nima kecá, člověk se i zasměje. Dokonce je mi nabídnut i k postavení dům a dočasné přespávání u jednoho z horníků musím se jen usmívat je to fajn tu patřit. "Super tak příště si sbalím věci z hostince a už zůstanu tady." Přikývnu souhlasně a pak vyhledám předáka. "No dneska to šlo celkem dobře." Zašklebím se, pořád nechápu, jak jsem mohl být dneska nejlepší a natěžit toho tolik. "Pak bych si rád někdy natěžil nějaké pěkné kousky ke zpracování na meč, nebo něco do domu a tak. Myslím, že s mou parou bych to měl stíhat co myslíš?" Kouknu na předáka a až se s ním pobavím tak se jdu prospat na večer do hostince. Až ráno si skoknu na snídani a se sbaleným batohem se rozloučím s hostinskou a vydám se spokojeně do dolu. Klíč odp okoje jí vrátím s tím, že už mám bydlení.

Vypravěč - 15. ledna 2014 21:33

Elorea Matka překvapením vyjíkne, když jí skočíš kolem krku a snídani naštěstí nerozsype (Thorin byl pohotový). Než ti však stihnou odpovědět, co zde dělají, zmizíš zase ve své ložnici. Když se pak vrátíš, zvědavě se na tebe i sebe dívají, co se děje, jen Erbi se usmívá. Když mu pak povíš, žes to stihla, jen přikývne a oba tví rodiče se na něj zvědavě podívají, ale on nic neřekne. Už jim chceš nasadit prstýnky na ruku, ale oba ucuknou a usmějou se. "Co kdybychom si je nasadili až v Ásgardu, při lepší příležitosti?" zeptá se tě najednou otec, když se proberou z úžasu, cos jim to za krásné šperky vyrobila. Když se tě však zeptá, otec se zvedne, obejme matku, ta mu položí hlavu na rameno a oba (i Erbi) se na tebe zvědavě podívají. Darius Nasnídáš se v hospodě, oznámíš Ilmir, že sis už našel bydlení a ještě než stihneš odejít, dá ti nějaké jídlo a popřeje hodně štěstí. Pak si to už štrádíš do dolu a když procházíš kolem Eloreřina domu, všimneš si v okně do kuchyně, jak k tobě zády stojí dva objímající se bohové (dojde ti to) a před nimi jako opařená Elorea. Poznáš, že žena, stojící k tobě zády a objímající vysokého plavovlasého muže, který má u pasu kladivo, bude asi její matka a ten muž nejspíše její otec, Thór. Ovšem pokračuješ dál a zastavíš se až u svého nového, dočasného, bydliště. Kolega (jméno a schopnosti si vymysli sám) už stojí venku a mává na tebe. Ukáže ti pokoj, kam si dáš své věci a pak spolu vyrazíte do dolu. Tam potkáte Předáka, který vás opustí u své štoly a ještě ti řekne, že ta štola, kde jsi včera kopal je tvé pracoviště, dokud jí nevyčerpáš. Zhruba v polovině cesty se rozloučíš se svým spolubydlou a zamíříš si to až dolu. Co se týče tvého dotazu, odpověděl ti, že v tom nevidí problém.

Elorea Foster - 15. ledna 2014 21:39

Další překápko? Zaraženě se na ně koukám, když si je odmítnou vzít. Už už myslím, že je ani nechtějí, když se do toho vloží otec a obejme matku. Vykulím na ně oči. Nevzpomínám si, že by dneska byl Apríl. Vůbec si neuvědomuju co vlastně teď řekl. „ C-co?“ Otážu se poněkud opatrně. Nechápu o čem to mluví. O Asgardu? To nechtějí abych věděla jestli jim sedí nebo co? „ Počkat… jaké příležitosti?“ Otážu se vážně hodně… zmateně. Vůbec nic nechápu. Vážně ne.

Kili - 15. ledna 2014 22:08

Nové bydliště S úsměvem přicházím, k domku, který je mým novým přechodným bydlištěm. Zde bydlí můj nový spolubydlící, který už na mě mává. Je to Heiron syn Módiho který je bratrem Magniho. Je to tedy můj bratránek sice Módi není tak silný jako můj otec ale i tak má Herion pěkné svaly, nepodědil však po otci tolik síly, jako jápo tom svém a navíc se zdá, že je slepý ač se pohybuje opravdu jistě a bez zaváhání. Je taky trochu starší než já. Nechám si u něj věci a pak se vydáme soplu do dolů smějeme se a živě si povídáme. ROzcházíme se až na pracovištích a já sjíždím dolů si zakutat na své místo. Krumpáčem ozkouším, kde je nejlpěknější píseň a pak začnu osekávat kámen jako včera.

Vypravěč - 15. ledna 2014 22:23

Elorea Oba dva se na tebe dívají, usmívají se a jde vidět, že ztěží drží nutkání ti to prozradit. "Právě proto tu jsme. Abychom tebe a jednoho tvého přítele vzali na týden do Ásgardu, kde se bude konat hostina na počest..." promluví otec. "... naší nadcházející svatby," dopoví matka a celá šťastná políbí otce. Erbi se jen mlčky usmívá. Zdá se, že o všem už ví. Darius Se svým nově objeveným bratránkem jste si celkem padli do noty, přičemž tě ihned zasvětil do všeho, co bys potřeboval vědět. Když jste se loučili, řekl ti, že se uvidíte na obědě, ať nemáš strach, že si tě najde. Když ses dostal do dolu a začal si oťukávat kameny, ozvalo se za tebou lehké odkašlání. Po tom, co ses otočil za tebou stál Jitra a trochu si poklepával nohou. "Je fajn, že si už vyděláváš, ale mohl ses stavit pro peníze, bohužel nemám čas, abych je všem roznášel osobně," řekne ti, hodí ti do rukou celkem těžký váček a zase odejde. Podle odhadu bys řekl, že je tam minimálně sto mincí. Dle toho, co jsi zatím zjistil je to vcelku slušná cena, která tu stačí na zaplacení materiálu na stavbu domu a ještě ti zbude, abys vystačil do doby, než dostaneš svou první výplatu. Pak ses opět pustil do oťukávání a po nějaké chvilce jsi zaslechl píseň, kterou jsi ještě neslyšel. Nezněla kovově, jako ty, co ti zpívali včera, byla spíše... jakoby někdo hrál na sklo.

Kili - 15. ledna 2014 22:26
	Důl Ohlédnu se při zakašlání a kouknu na Jitru. "Nechtěl jsem otravovat o peníze zdá se že bych to zvládl i bez nic." Pokrčím rameny a stím se vrátím k práci. Pak zaslechnu onen zvláštní zvuk a pousměju se. Opatrně začnu odlamovat kusy kamene a propracovávát se ke zdroji oné novince hold neodolám a jsem zvědav co na mě čeká.

Elorea Foster - 15. ledna 2014 22:27
	Radostné zprávy Zadívám se na oba dva rodiče.Když mi to oba dva tak nějak řeknou, uplně mi zrudnou tváře. Nakonec je oba dva obejmu. „ To je skvělé..“ Usměju se na ně a oba dva políbím na tvář. Pak se ale zarazím. „ Jenom jednoho?“ Zeptám se opatrně a skousnu si ret.

Vypravěč - 15. ledna 2014 22:41

Darius Kopal jsi dál, čím blíže, tím opatrněji. Občas ses zarazil, abys nechal svůj nález opět zazpívat a když si to udělal naposled, píseň se znatelně změnila. Jakoby se šířila z vícero míst, je jen z jednoho, jak jsi byl zvyklí u rudy. Sice nebyla ta místa daleko, ale i přes to tě to překvapilo. Zpomalil jsi proto svůj postup, stal se ještě opatrnější. Když jsi byl pak už natolik blízko, žes měl každičkou chvilkou na svůj nález narazit, zarazil ses, jakmile odpadl malý kamínek. Cosi se před tebou rudě lesklo. Světlo se v tom lámalo, jako v krystalu a vracelo ti to mnoho sytě rudých odlesků. Chvilku ti trvalo, než jsi přišel na to, co to vlastně je. Pak sis uvědomil, že jsi právě našel rubín. Jenže netušil jsi, jak ho dostat ven, aniž bys ho neporušil a zároveň s tím tě stále trápila otázka toho, co dělalo ten rozdělující se zvuk. Oba dva se rozesmáli, když jsi je objala a téže tě objali. Erbi to vše pozoroval a jen se tiše usmíval. "A koho všeho bys chtěla pozvat?" zeptá se tě se smíchem otec a podívá se na tebe. "O mě nepřemýšlej, Elo, já tu musím zůstat, někdo to tu musí ohlídat," brání se hned Erbi s úsměvem.

Kili - 15. ledna 2014 22:45

Šutry! Kopal jsem dlouho a opatrně zvuk byl zvláštní a několikanásobný, jako by se rozděloval, když jsem konečně s námahou uloupl poslední kousek, rudě mě ozářil krystalek. Ten byl tak nádherný, ale jak s ním ven co. A že by jich tu bylo více, když si zpívaly spolu? KOukám na rubín a opřu krumpáč o zem a kouknu nahoru do pater nad sebou. Pak hvízdnu. "Héj hoši?! Jak mám vyloupnout z toho šutru ten krásnej rubín?!" Houknu nahoru a zasměju se.

Elorea Foster - 15. ledna 2014 22:48

Rodinka „ Já zrovna myslela tebe Erbi.“ Podívá se na něj. „ Pak Jitra, Ulfriku a …možná Dariuse.“ Podívám se na své rodiče. Nakonec skloní hlavu a zadívám se na zem. „ Nebude to na pořád, že?“ Zeptám se potichu a nakonec se sklesle posadím na židli. Vím, že každá chvilinka je drahá, já vím. Ale když vím, že to není na pořád… je to pro mě hrozně těžké. „ Myslíte, že by Bragi udělal zase nějaký průšvih?“

Vypravěč - 15. ledna 2014 23:07

Elorea "Pr, pr, děvče. I kdybych chtěl, nemohl bych jich tolik vzít sebou. Odin nám povolil jen tebe a ještě jednoho ze tvých přátel. Vzepřu se mu, vezmeme sebou dva, více ale už nemohu, promiň mi, zlatíčko," zbrzdí tě otec v rozletu a smutně se na tebe zahladí. Chápe, co asi musíš cítit. Když se pak smutně usadíš na židli a zeptáš se, matka se vymaní z otcova objetí a dřepne si před tebou, přičemž vezme tvé ruce do svých. "Promiň miláčku, ale víš, že to nejde, nebo ne hned. Odin nám povolil tě tam vzít jen po dobu oslav a i když strašně moc chci a na kolenou jsem ho prosila, nedovolil nám to. Jen po dobu oslav," řekne smutně matka a obejme tě. "Elu, prober se. Děláš, jako kdybys matku s otcem už nikdy neměla spatřit. Myslíš si snad, že když se teď tvá matka stane součástí rodiny, že na tebe zapomene? Že se nebude snažit najít jakoukoliv skulinku, jen aby mohla být s tebou, co myslíš. Ty dívka, která z elborneru sama vykovala tři nádherné prsteny a probudila i jeho pravé vlastnosti, se tu takhle sesypeš? No tak, nic není na věky, vždyť to sama víš," snaží se tě uklidnit i trpaslík, svým bodrým přátelským hlasem. Darius Sotva zakřičíš do prostoru svůj nález, z vyšších pater na tebe vykoukne čísi hlava a ty podle hlasu poznáš, že je to Předák. Oznamoval ti, že tam hned bude. A taky že ano. Sice to chvilku trvalo, ale zvládl to poměrně rychle. "Tak ukaž," vyzve tě a spolu s tebou dojde až k drahokamům, které jsi našel. Pečlivě si je prohlédne, sám svým krumpáčem lehce zaťuká, aby si poslechl píseň, kterou kameny zpívají. Pak jen uznale pokývá hlavou. "Tohle, kamaráde, tohle ti vynese bonus na výplatě. Sice je tu dost drahých kamenů, ale nálezy nejsou tak časté a každý se nadmíru cení. Zvláště pak když jsou velké a dobře se opracují, ale to už není naše práce. Tak jo, ukážu ti, jak toho krasavce dostaneme ven. Nejdříve musíš proťukat celé okolí kamene. Slyšíš, jak se zvuk množí? To znamená, že je rozdrobený, je jich je více. Proto musíš najít místo, odkud píseň už nejde a to si poznačit, Takhle zjistíš, jak velký nález asi bude. Pak opatrně odsekáváš kamínek po kamínku a pokaždé ťukej, abys věděl, jestli před špicí nemáš větší kousek drahokamu. Stejně jako u rudy ho musíš obkopat, ale tady více opatrněji, Když se poškodí ruda, tak to nevadí, ta jde do slévárny, ale u těhle krasavců je to jiný. Jakmile praskne, už to nikdo neopraví," vysvětluje ti a zároveň ukazuje, co máš dělat. Chvilku ho sleduješ a za tu chvilku dostane onen kámen, co jsi odhalil, ven. Zároveň s tím odhalí další. Kámen, který vykutal ven je velký asi jako třešeň, ale ty víš, že u tohohle se na velikost ani tak moc nekouká, jako spíše na to, jak jsou pak opracovaná. Ale co si budeme povídat, z velkých se dá zpracovat spousta menších a hlavně, vělké kameny jsou velmi vzácné.

Kili - 15. ledna 2014 23:21

Důl Když příjde konečně Předák spokojeně se usmívám. "Jo věděl jsem, že se ti tenhle krasavec bude líbit....mmm taky mě to napadlo, že to rozzvučnění bude znamenat více kousků." Přikývnu a sleduju, jak dostane Předák ten jeden ven. Není velký ale za to krásný. "Páni to je kousek. Ukrývá se v těch drahokamech ještě něco nebo jsou to jen pěkné kameny?" Optám se na mystickou stránku a svým krumpáčem pak začnu oťukávat a oždibovat dál kousky okolo drahokamů, kde nehraje žádná píseň a postupně a pomalučku se je snažím vydloubat všechny z jejich úkrytů.

Elorea Foster - 15. ledna 2014 23:49

Jsme to šťastná rodinka Podívám se na otce a pak na matku, když mě zabrzdí. Skousnu si ret a zůstanu sedět sklesle na židli, s prstýnky v ruce. Nakonec se na prsteny zadívám, když začne mluvit i Erbi. „ Erbi… víš co v těch prstenech je? Na co mají upozornit? Proč jsem je vlastně ukovala?“ Otážu se ho. Otevřu dlaň s prsteny. „ Ano. V první řadě pro svou rodinu, aby… nemůžu říct aby byli v bezpečí, to sami o sobě prsteny nedokáží zajistit. A taky i pro to, abychom věděli, že jsme navzájem v pořádku… Ale taky aby prsteny rozeznali Lokiho magii.“ Podívám se na otce. Jemu do očí. Předtím mě to nenapadlo, ale když jsem nad tím začala uvažovat, došlo mi, že to bylo i z části kvůli mně a mé pomstě. Abych jednou pro vždy mohla Lokiho zastavit. A ten prsten ho ucítí, upozorní mě. „ Nic není věčné. To si přesně vystihl. Vlastně ale vůbec nechápeš, co se děje, Erbi.“ Stáhnu k němu oči a prsteny sevřu v ruce. Nakonec zakroutím hlavou. Neměla bych s nimi mluvit o tom, že možná nakonec jednou odejdu z tábora a začnu Lokiho lákat na sebe. Začnu ho hledat a jednou ho zničím. A nebo on zničí mě. Nemůžeme žít oba dva. „ Nebudeme o tom mluvit… jestli opravdu můžeš vzít dva, pak bych chtěla aby šel Jitra a Darius. Asi je zvláštní, že zrovna já chci, aby semnou šli kluci, ale… krom Erbiho a Ulfriky mi tady Jitra přirostl jistým způsobem k srdci. A Darius? Je to příbuzný… lépe řečeno, váš vnuk.“ Podívám se na matku s otcem a dojdu k oknu. Zadívám se ven směrem k dolu. Kdo ví kde teď Darius vůbec je. Zamračím se. „ Teď záleží na tom jestli budou chtít.“ Promluvím tiše. Necítím se zrovna dvakrát dobře. Nakonec se na ně ale podívám. Pousměju se, i když mám v očích něco zvláštního. Na Asgardu budu sice pod dohledem bohů, ale já vím moc dobře, co je Loki zač. On se dokáže ukrýt. A obávám se, že zrovna tam by na mě mohl udeřit. Nebo obávám. Spíš tomu trochu i věřím. Proč by taky ne. Tam nebudu pod ochranou, kterou máme tady. „ Půjdu si sbalit věci.“ Oznámím jim. Nechci vyznít sklesle a nebo nevděčně nebo tak nějak, jen nejsem ve své kůži. Jsem ráda, že se chtějí konečně vzít, taky už bylo na čase, když byla matka na Asgardu už několik měsíců, ale na druhou stranu začala jsem přemýšlet nad tou návštěvou. Odin mi nedovolí žít s vlastní rodinou. S matkou a otcem. Teď už to bude oficiální. Z mámy bude bohyně. A já zůstanu dole na zemi sama. Projdu kolem rodičů se skloněnou hlavou. Neměla jsem se na nic ptát, bylo by to lepší a oni by o mě neměli tak velkou starost. A nakonec… božský život je … snad dokonce nekonečný. Ale polobožský? Možná neumřu za několik desítek let jako člověk.. a možná přežiju i staletí… a nebo mě třeba za týden chytí Loki a bude z toho mezisvětový problém. Můj problém. A nebo už taky nebudu na živu. Stát se může prostě cokoliv. A to si Erbi asi neuvědomil, když řekl, že nic netrvá věčně. Ale měl pravdu. Opravdu ošklivou a krutou pravdu. Mlčky dojdu do své ložnice, kde si sbalím do malého batohu kalhoty, spodní prádlo a dvě trička, plus jedno na spaní. Nakonec seberu svoje kladivo, které položím k batohu a následně na sebe hodím svůj korzet z kovu, který mi otec přinesl. Rozčešu si vlasy, zapletu je do copu a nechám je tak. Nakonec seberu kabát. Obuju se a posbírám své věci. Prsteny nakonec dám do krabičky, kterou mi Erbi dal i s kovem a drahokamy a schovám je do batohu.

Vypravěč - 16. ledna 2014 16:44

Elorea Erbi na tvou otázku jen kývl, zatímco matka s otcem se na tebe i Erbiho zvědavě podívali. Když ses pak rozpovídala o schopnostech prstenů, nevěřícně na tebe koukali. Matka sepjala obě ruce u krku a dojatě se na tebe dívala, otec tě sledoval doslova vyjeveně a hlavně obdivu. Všichni mlčeli, dokud jsi opět nepromluvila o tom, koho bys chtěla sebou vzít. Stále na tebe vyjeveně koukali, nikdo z nich nevěděl, co říci. "Já... eh... dojdu pro Jitru a Daria," řekne pak Erbi a s rozloučením se vypaří. "Miláčku, já... nevěděla... pojď ke mě," řekne tiše tvá matka, když se vrátíš z balení svých věcí a obejme tě. "Dostanou ho, zlatíčko, dostanou," řekne tiše a dál tě objímá. Darius "Nene, najdou se tu i kameny s magickýma schopnostma," usměje se Bovi a poklepe tě po rameni. "Až se zpracuje, bude z toho pěknej šutřík," mrkne na tebe a nechá tě pracovat. Jak odchází, uslyšíš, že kohosi pozdravil. Hned na to uslyšíš lehké odkašlání. Když se otočíš, stojí tam Erbi a kouká se na tebe. "Myslím, že Elorea by s tebou chtěla mluvit," řekne ti a bez dalšího vysvětlení odejde. "Pokud možno ihned," zaslechneš ještě, když odchází.

Elorea Foster - 16. ledna 2014 17:08

Doma Erbiho si jednoduše nevšímám, když se vydá pro Jitru a Daria. Když mi máma řekne, abych šla k ní, že cosi nevěděla, odložím kladivo a batoh a dojdu k ní. Obejme mě.Ruce mám poněkud ztuhlé. Nakonec jí ruce jen opřu o pas. Netvářím se zrovna šťastně, že jsem o Lokim musela mluvit. Nakonec jí pustím a vytáhnu svoje věci před dům. Musím něco udělat se svojí kobylou. Vážně nevím co s ní teď bude, když jedu na jak dlouho pryč. Pro teď jí aspoň nakrmím a napojím, ale pak budu muset poprosit aby se o ní někdo postaral. Nemluvím. Já prostě nevím co říct.

Kili - 16. ledna 2014 17:09

Rušení práce v dolech "No jsou to pěkný kousky snad budou užitečný." Usmívám se a soustředěně dostávám ven další kousek, když uslyším odkašlání. Přestanu a otočím se Erbi ke mě promlouvá. "Ej....co tak hoří kruciš?" Bohužel žádná odpověď a on odchází. Jen si povzdechnu a podívám rozdělanou práci a vzdychnu. "Kruci zrovna takový pěkný šutříky a někdo musí rušit. Ach joooo....né že mi utečete vrátím se pro vás." Ukážu volnou rukou na kameny. Vezmu ty vytěžené a s krumpáčem přes rameno je odnesu do skladu. Pak vrátím helmu a s krumpáčem zajdu do bráchancova domu, kde si nechám v pokoji krumpáč. Pak se tedy vydám za El do kovárny, abych zjistil co se děje. Zastavím se u dveří a zaklepu, pak čekám na odezvu.

Vypravěč - 16. ledna 2014 21:05

Oba Zatímco se Elorea přesunula do stáje, napojit svého koně, Darius se vydal k ní domu, kde zaklepal na dveře. Ovšem Elorea mu neotevřela. Místo ní ve dveřích stál vysoký plavovlasý a vousatý chlápek v plné zbroji s kladivem u pasu a přísně si jej prohlížel. "Miláčku, kdo je to?" zeptal se z domu ženský hlas, který, jak Darius poznal, patřil Eloreřině matce. "Nějakej kluk," ozval se muž a dál sledoval Daria. Ten mohl zaslechnout, že se kdosi blíží z kuchyně a po chvilce spatřil Jane, Eloreřinu matku. "To je tvůj vnuk, zlato. Vítej, Darie, dostavil ses brzy," usmála se na Daria a odsunula chlapíka za sebe. "Půjdeš dál?" zeptá se ho. Elorea to vše samozřejmě slyší.

Kili - 16. ledna 2014 21:10
	U domu Když se otevřou dveře je tam pořádná hrouda svalů. Tak nějak mi dojde že to asi bude Thor, přece jen mýty znám. Za chvíli příjde i matka El. Hned mě zve dál. Jen povytáhnu tázavě obočí. "Ehm....dál? Oč běží? Byl za mnou akorát Erbi, že Elorea se mnou chce ihned mluvit nechal jsem kvůli tomu v dole rozkopaný rubíny." Podotknu nějak nemám šajna voč tu běží a přestává se mi to trošec líbit.

Elorea Foster - 16. ledna 2014 21:21

Před domem Krmím kobylu a starám se o ní. Mám trochu hrůzu co s ní budu dělat. Nevím kdo by se tu o ní zrovna teď postaral. Vlastně jsem se od ní teď nehnula. Celou dobu co jsem byla tady tak jsem byla s ní, tedy krom doby když mě Loki unesl. Skousnu si ret a na chvíli přestanu vnímat, pak ale zaslechnu slova nějakej kluk a pak další hlasy. Podívám se ven, kobylku poplácám po krku a vydám se ven. „ Ano teoreticky jsem s tebou chtěla mluvit.“ Ozvu se když vyjdu spoza rohu domku a podívám se na něj. „ Chtěl by ses podívat na Asgard?“ Zeptám se ho a podívám se na mamku. Nakonec se kouknu k vesnici. „ Musím ještě někoho poprosit, aby se postaral o mojí kobylu.“

Kili - 16. ledna 2014 21:24

Před domem Stočím pohled k Eloree, která právě přišla a promluvila. Už v jejím pohledu cítím, že to není jen tak samo sebou. Povytáhnu tázavě obočí. "Na Asgard? To už se mě rozhodli taky zavřít či co? Dyť jsem jen natěžil trochu kovu." Podrbu se nechápavě za krkem. "A pokud to má jiný důvod řekl bych, že by mě tam neviděli rádi. Na Asgard pokud vím můžou jen bohové a pokud se nic nezměnilo, tak tím přece nejsem." Nějak tomu moc nerozumím oč tu vlastně jde.

Elorea Foster - 16. ledna 2014 21:31

Před domem „ Ne … Kopání jestli se tomu chceš tedy věnovat, je tvoje oficiální práce tady v táboře. Pokud nebude ostatním připadat, že kopeš nějak málo, nebo že ruda mizí, nikdo tě nijak vyšetřovat nebude. Takže Asgardské vězení můžeš navštívit leda jako návštěvník… ne jako vězeň.“ Povím mu a potřesu hlavou. Podívám se na rodiče a následně na něj. „ Tohle je vyjmečný stav. Odin povolil vzít jednoho poloboha, kterého si vyberu… sice půjdete dva, ale to už se nějak… schová…“ Pokrčím rameny a zadívám se na Daria. Nevím jestli tohle pochopí ale asi ne. „ Rodiče se budou brát. Proto tam můžeme.“ Vysvětlím mu. To on snad pochopí.

Kili - 16. ledna 2014 21:53

Před domem Poslouchám Eloreu a přemýšlím o tom co říká. "Jo chci v tom pokračovat docela se tam uplatním včera jsem byl z nich prej nejlepší, pomůžou mi postavit dům a zatím bydlím u bratránka." Kývnu bezmyšlenkovitě a pak koukám trošku tázavě na její vysvětlení. "Eh...schová...?.....Ymmm no tak to tedy blahopřeju ke svatbě, ale jakou to má spojitost se mnou, že bych měl jít zrovna já? Nějak mi to nejde do hlavy." Podrbu se ve vlasech. Fakt mi nedochází proč by mě měli chtít vzít na Asgard.

Elorea Foster - 16. ledna 2014 22:05

Před domem Zadívám se na něj. Pohled mi ochladne a já jen zavrtím hlavou. Nakonec se podívám dolů do vesnice. „ Jestli se ti nechce, nikdo tě nenutí. Jestli nechceš strávit nějaký čas s otcem, pak je to tvá věc.“ Pokrčím rameny a podívám se na rodiče. „ Budu muset zajet do vesnice. Asi požádám Erbiho, aby se mi o Enbu postaral. Přece jen jí tady nemůžu nechat o hladu než se vrátím.“ Koukám na ně. Popravdě mě mrzí, že se nechce rozhodnout, ale je to jeho věc. Povoleno máme stejně jenom jednoho, takže při nejhorším vážně půjdu jenom s Jitrou. Není to ale přece žádná hrůza. „ A jestli ti to nejde do hlavy, tak jsem si tě vybrala já. Ale to je jedno. Jestli nechceš jet, vrať se ke své práci, já musím ještě něco zařídit.“

Kili - 16. ledna 2014 22:08
	Před domem Poslouchám a zahledím se za odcházející Eloreou. Na chvíli zapřemýšlím. "Jen si myslím, že pokud si někdo zaslouží být chvíli s tátou a vidět Asgard je to moje máma a ne já!" Zavolám za Eloreou než odejde. "Hmm vybrala si mě? Ona? Proč?" Stočím pohled i k jejím rodičům, kteří mě trošku pravda znervozňují svým mlčením.

Vypravěč - 16. ledna 2014 22:15

Oba Eloreřiny rodiče do jejich hovoru nezasahovali, jen sledovali, jak se vyvíjí. Nedá se říci, že by je překvapilo Dariovo překvapení, proč chce vzít na Asgard zrovna jeho. Thor byl stále překvapen z toho, že je to jeho vnuk a Jane jen ty dva nešťastně sledovala. Možná měli nějak zasáhnout, ale něco jim říkalo, že tohle si musí ti dva vyřešit mezi sebou. Když se pak měla Elorea už k odchodu a Darius tam jen tak stál a pohlédl na ně, jen se mile usmívali. "Patříš do rodiny. Magni na svatbě bude také," řekne Thor a Jane mu ho lehce dloubne do žeber. On na ni hodí jen pohled typu Co je, ale nic neříká.

Elorea Foster - 16. ledna 2014 22:25

Rozhovor Zatnu zuby, když se na mě rozkřičí. Ne… ne já mu nemůžu nic říct, protože bych mu u toho musela urazit hlavu. A to otec asi pozná, když zuřím. Zatím se ale ještě držím. Nádech , výdech… Musím se uklidnit. Nádech výdech… A pak táta promluví. Nic z toho co Darie řekl otec prostě nepochopil. Jenže co mu na to mám říct? Já nevím. Musela bych první mluvit s Odinem a Idunn. Oni jediní by mohli zařídit, aby se jeho rodiče vzali. A aby mohli být spolu. Chápu, že by rád aby jeho otec byl s jeho matkou, ale stylem jakým to vyjadřuje… mě prostě štve. „ Nemůžu zařídit, aby se tvá matka dostala na Asgard, chápeš?“ Otážu se. Snažím se nevrčet a vypadat klidně. Snažím se. Opravdu hodně. „ Tomu, že se tam dostala matka předcházela spousta okolností. Které z vlastního bezpečí doufám, že už nikdy nenastanou. Už nikdy nechci zažít to co se dělo tehdy.“ Zadívám se mu do očí. Tentokrát mám ale v očích cosi jiného než vztek. Spíše velkou bolest. A těžké kruté vzpomínky. „ Jestli se chceš s otcem vidět, řekni to mým rodičům, já si musím pospíšit.“ Dopovím nakonec a skloním hlavu. Pak se odvrátím se vydám se do vesnice. Vypadám menší než obvykle. Stažená do sebe a hlavu svěšenou. Před očima vidím jen vzpomínky. Zničeho nic se zastavím a rukou udeřím do skály vedle sebe. Vztekem a bolestí.A je mi úplně jedno, že si při tom ublížím. Ať klidně teče krev… Pak se ale vydám zase dolů. Ani se neotočím ani nezastavím

Vypravěč - 16. ledna 2014 22:32
	Oba Při Eloreřině zmínce, že nemůže zařídit, aby se tam Dariova matka mohla dostat Thor zpozorní. "A kdo řekl, že to nejde? Odin nedefinoval koho můžeš vzít sebou," mrkne na Eloreu.

Kili - 16. ledna 2014 22:34

NO a je to v prdeli Elorea se zdá docela vytočená. A tak nějak jí nejsem schopný odpovědět. Stejně než se vzpamatuju tak už je pryč. Jen si povzdychnu s kloním hlavu. "No paráda." Chvíli napínám svaly v čelisti a přemýšlím co vlastně teď dělat a jak jednat. Nakonec se otočím zpět na její rodiče, kteří mi bodají očima do zad. "Ach jo...jen sem myslel, že by si máma zasloužila více strávit tam chvíli času. Vím, že by jí tam nenechali s tátou ale aspoň by s ním mohla chvíli být." Nevím jestli to mumlám spíše pro sebe, nebo k nim. "A ne nejsem rodina....rodina jste vy tři....možná můj táta je vaše rodina, já ne já sem jen jedna nová držka v táboře, rodinu nedělá jen trocha nadpozemské krve." Srtčím ruce rači do kapes.

Elorea Foster - 16. ledna 2014 22:57

Erbi Zastavím se a zadívám se na otce a na matku, když táta promluví. Nakonec se trochu zamračím. „ Počkejte tady… Všichni.“ Zabodnu pohled do Dariuse. Když řekne, že není rodina, jenom zavrčím. Ne. Nebudu se vztekat, mám jen jedny nervy. Heimdall se teď musí sakra dobře bavit. Opravdu hodně dobře. Vydám se poklusem z kopce. Nechci se zdržovat a navíc potřebuju odchytit Erbiho než potká Jitru. Asi bych to pak přestala řešit a Daria nechala doma. Stejně se mu tam nechce. Chvíli trvá, než se do vesnice dostanu a než narazím na někoho, kdo by mohl vědět něco o Erbim. A naštěstí najdu. Erbi je v hospodě. Kdo by to čekal. Myslela jsem, že půjde rovnou najít Jitru. Ale třeba je tam taky a nebo už mu to vyřídil. Rozutíkám se rovnou do hospody, kde začnu hledat trpaslíka. Nakonec k němu udýchaně sednu a zadívám se na něj. „ Už si byl za Jitrou?“ Vypálím na něj a položím si ruku na hruď. Sprint přes vesnici jsem nezkoušela už dlouho, asi budu muset opět začít trénovat. Aspoň trochu. Ne že bych zlenivěla. „ Jestli ne, tak za ním nechoď. Menší změna plánu…“ Na sucho polknu. Nejraději bych teď hodila hlavu do džberu s vodou a vypila ho. Ale na to není čas. Nevím co mi odpoví. „ A-a ještě jedna věc… co mám udělat s Enbou? Nevím co teď, když jdu….“ Zarazím se a skousnu si ret. „ Nechci aby umřela hlady.“

Vypravěč - 16. ledna 2014 23:12
	Elorea Erbi na tebe vyjukaně hledí, pak ale zavrtí hlavou, že ještě nebyl. "Nenašel jsem ho, asi jsme se minuli. Však víš, má své cesty," vysvětlí, když na něj vrhneš další dotaz. "Postarám se ti o ní, neboj se," ujistí tě a konečně se zakousne do svačiny, kvůli které tu je. Darius Čekáte. Všichni tři. V tichosti.

Elorea Foster - 16. ledna 2014 23:15
	Cesta domů Zadívám se na něj, když řekne, že se o ní postará. „ Vážně? Vážně se o ní postarát? Děkuju!“ Vyhrknu a okamžitě se zvednu. „ Musím letět….“ Kouknu na něj. „ Dobře se tu o něj starej ..“ Ušklíbnu se a vyběhnu zase z hospody ven. A rovnou ke svému domu.

Vypravěč - 16. ledna 2014 23:21
	Elorea Erbi jen s úsměvem přikývne a mávnutím se s tebou rozloučí (má plnou pusu). Poté rovnou utíkáš domů, kde všechny najdeš tak, jak jsi je tam nechala. Nikdo nic neříká, jen na tebe koukají. Kolemjdoucí se jen s úžasem v očích koukají na tvé rodiče a celkově nechápavě na celou scénku.

Elorea Foster - 16. ledna 2014 23:25

Doma Zadýchaně se zastavím u domu. Vůbec nechápu jak sem to zvládla po tom strašném mučení v kovárně vyběhnout jenom tak. Pokrčím kolena a rukou se o jedno opřu abych popadla dech. Trochu zakašlu a druhou rukou naznačím, aby prostě počkali, než popadnu dech. „ T-tak… a teď jdeme pro tvojí matku.“ Podívám se na Daria, než se mi podlomí nohy a já zůstanu sedět na zemi. Fyzička je v čoudu. Kompletně. A nebo je to tím že jsem se přetáhla v kovárně? No to asi spíš…

Kili - 16. ledna 2014 23:32

Eleora Po nějaké chvíli mlčení se přiřítí zpátky Eleora, která je udýchaná jak po maratonu. Nechci si představit co vlastně dělala. Její následná věta mi vyrazí dech a rozšíří zorničky. "To jako fakt?" Ujišťuju se protože se mi tomu nechce moc věřit. "Tak to je super, mamka určitě bude ráda, že bude moci být chvíli na Asgardu s otcem moc jim to přeju. Třeba si tu mezitím alespoň postavím dům a tak..." Mluvím v domění, že matka asi půjde na Asgard místo mě. "Alespoň něco vyšlo." Pomyslím si úlevně.

Elorea Foster - 16. ledna 2014 23:43
	Darius Zadívám se na něj. On je vážně jako… jako… jako poleno. Potřesu hlavou a podívám se na rodiče aniž bych se zvedla. Vlastně se mi tak sedí dobře. „ Ale ty jdeš taky.“ Povím mu když si trochu odkašlu, zase. Ani se mi nechce zvedat. Nakonec si ale kleknu na kolena a začnu se stavět na nohy. „ Jdi to říct předákovi a pobal se.“

Kili - 16. ledna 2014 23:46
	Rychlo bal "Ym....aha fajn asi to pořád úplně nechápu ale dobře....balit moc co nebude." Rozběhnu se směrem k dolu, kde seběhnu jen tak jak sem ke štolám a hvízdnu do pater. "Předáku?! Chvíli tu nebudu jedu na dovolenku na Asgard tak né že mi někdo vytěží ty krásný šutráky." Zasměju se a očima ho hledám.

Vypravěč - 17. ledna 2014 10:03

Oba Když jde Darius hledat předáka, nalezne ho, jak se baví s jinými kopáči, které potkal u jídla. Po jeho oznámení na něj všichni vytřeští oči a předák jen nechápavě přikývne. Darius pak odběhne zabalit si nějaké věci (klasické oblečení jsi už dostal) a za chvilku je zpátky u zbytku "rodinky". "Takže pro tvou matku?" zeptá se ho Thor a jakmile někdo z vás kývne, obejme vás všechny a v tu chvíli do vás udeří blesk. Když zase otevřete oči, stojíte před Dariovým domem. "Tohle asi bude na tobě, chlapče," pobídne ho Jane a usměje se.

Kili - 17. ledna 2014 10:07

Máma? Jen se na předáka zašklebím a už běžím do domku bratránka, balení proběhne docela rychle. Hodím nové oblečení do batohu, kde je vše ostatní stále nevybaleno a na batoh zvenku ještě upevním svůj nový a krásný krumpáč, asi by mi příliš chyběl a člověk se s něčím na obranu cítí vždy lépe. Takže pak letí batoh na záda a já se vrátím za Thorem a jeho rodinou. "No asi jo ale jak..." Bouchne blesk a než se naděju stojíme před naším domem. "Jak vidím asi tady někdo šetří za taxíka." Podotknu spíše pro sebe a rozejdu se ke dveřím a zaklepu přičemž uvažuju zdali mamka nebude vlastně ještě v práci, nebo tak něco.

Elorea Foster - 17. ledna 2014 10:08

U Daria Seberu svoje věci a pevně se táty chytím. Jsem sice zvyklá cestovat pomocí kladiva, to jo, ale ne v tak velkém počtu. Vůbec si nejsem jistá jak se tohle dá korigovat. Asi nijak, kdo ví. Ale táta to zvládá a vlastně docela úspěšně. Jakmile se objevíme před domem, kde jsem tehdy poprvé potkala Daria, trochu mi zrudnou tváře a kouknu na něj. Tehdy jsem ho při prvním rozhovoru udeřila. Radši nic neříkám. Ani nevím co. Jen mamka promluví a já kývnu. Tohle musí vyřídit on.

Vypravěč - 17. ledna 2014 10:20
	Oba Darius ani nedojde ke dveřím a ty se otevřou. Blesk při příletu byl nepřeslechnutelný. Inu, nevýhoda Heimdallovo aerolinek. Jsou rychlé, ale na tiché cestování to má daleko. "Darie... ty jak... a kdo...?" ptá se tě zmateně. Nejspíše se před bleskem ještě koukala z okna, tam nic a najednou... vy.

Kili - 17. ledna 2014 10:23
	Mamka Mamka otevře a já se musím jen pousmát. Je zmatená a já se vůbec nedivím. "To je v pořádku mami to je Thor a jeho rodina. Rychle si zabal něco málo sebou jedeme na dovolenou na Asgard." Zářivě se usměju.

Vypravěč - 17. ledna 2014 10:53

Oba Matka na Daria vytřeštěně zírá, neví co má říci. Když ale pozná, že to její syn myslí vážně, ani chvilku neváhá, nejspíše jí došlo, že se uvidí s Magnim. Za chvilku je u vás, připravená na cestu a tváří se vyloženě natěšeně. "Všichni k sobě, pevně držet," řekne Thor a podívá se do nebe, pak jen kývne a vy... zmizíte ve směsici blesku a duhy. Když světelné efekty pominou, naskytne se vám pohled na Ásgard. Před vámi stojí Ódin se svým havranem. Se svou ženou Fjörgyn, Thórovo matkou. Kousek za nimi postává Magni, Thórův syn, Dariusův otec. A za vámi stojí samotný Heimdall s mírným úsměvem na rtech. "Vítejte na Ásgard... Thore? Co to..." promluví Ódin, ale Fjorgyn ho zastaví, když mu položí ruku na rameno a jemně zavrtí hlavou. Pak se ohlédne na Magniho a nechá ho jít za svou rodinou. Ten ani na chvilku nezaváhá, proběhne kolem Ódina a běží rovnou obejmout svou milovanou a svého syna. "Eloreo, dítě, pojď ke mě," usměje se pak Fjorgyn a rozpřáhne ruce, aby se mohla uvítat se svou vnučkou.

Elorea Foster - 17. ledna 2014 11:03

Asgard Netrvá dlouho a brzy se k nám zase Darius vrátí a tentokrát i se svou matkou. Vlastně ani není čas se jí představit, protože nás táta nechá rovnou přenést na Asgard. A že to jde docela hopem. Jen pár vteřin mi trvá než se dokážu rozkoukat. A když vidím tu uvítací skupinku, trochu znejistím. Podívám se všechny přítomné. Magni se rovnou rozběhne ke svojí rodině, já ale zůstanu stát a koukám na Odina a Fjorgyn. Nevím jak se k nim chovat. Tohle je poprvé co je vidím a popravdě je to docela zvláštní. Nikdy jsem prarodiče v podstatě neměla. Nakonec k Fjorgyn dojdu, když mě vyzve a zadívám se na ní. Jí vděčím za to, že jsem mohla vidět mamku. Po tak strašně dlouhé době. Prohlédnu si jí a pak jí opatrně obejmu.

Kili - 17. ledna 2014 11:08

Asgard Když se přeneseme pustím matku, kterou jsem raději držel. Je to tu krásné a zvláštní jako v mýtech, co někdy běží v telce. Odina by nepoznal jen slepý a ta vedle něj bude nejspíše jeho žena. Táta se k nám hned šťastně rozběhne jen se pousměju a nechám ho přivítat se s matkou. Při pohledu na Odina jen uctivě skloním hlavu na pozdrav. "Byli jsme vytaženi na menší výlet." Podotknu tiše k Magnimu a pousměju se.

Vypravěč - 17. ledna 2014 11:25

Oba Darius se uvítá s otcem, tedy hlavně jeho matka se uvítá a Ódin se jen mírně pousměje. Určitě věděl, že přijde Darius i jeho matka, jen musel pustit trochu hrůzy. Když se pak Elorea nervózně uvítá se svou babičkou, její rodiče se obejmou a šťastně se na ni podívají. "Vím synu," odpoví Magni Dariovi a vděčně pohlédne na Heimdalla. "Neboj se mě, dítě," zasměje se Fjorgyn a řádně obejme svou vnučku. "Tak... abychom šli," ozve se po chvilce Odin, když vás tak všechny pozoruje. Fjorgyn se na něj jen podívá, pohledem, který mu má něco připomenout. "Aha, jasně. Eh... spolu s mou milovanou chotí jsem se rozhodl, že neuspořádáme jen jednu svatbu, ale rovnou dvě," pronese a podívá se na Dariovi rodiče, kteří na něj vrhnou, oba, velmi překvapený pohled. "Tedy... pokud budou chtít," dodá pak Odin.

Elorea Foster - 17. ledna 2014 11:35

Asgard Zadívám se na Odina a následně na Dariovi rodiče. Trochu překvapeně zamrkám a kouknu se na ty svoje. Nakonec skloním hlavu a zůstanu tiše. Přijdu si tady poněkud nepatřičně. Jako bych sem vůbec nepatřila. Nakonec ustoupím za své rodiče a pohled zabodnu do země. Mám docela pocit, že sem vlastně vůbec nepatřím. Pohled mi nakonec padne na Heimdala a na východ, který on hlídá. Potichu si povzdechnu a přemýšlím nad tím, že ani nevím jestli jsem šťastná. Rodiče se budou brát, to je fajn, ale mě nepřijde jako bych k nim patřila. Začínám mít oškliví pocit, že jsem prostě navíc. Teď by bylo nejlepší, kdyby si pořádili potomka, se kterým budou pořád. A já bych se měla smířit s tím, že sem nikdy patřit nebudu. Odvrátím pohled a zůstanu potichu. Jestli se náhodou rozejdou, vydám se v tichosti za nimi.

Kili - 17. ledna 2014 11:58

Asgard Když Odin znovu promluví málem mi upadne čelist, jak se mi rozšíří při tom sdělení zorničky. Tázavě pohlédnu na otce, ač je mi jasné, že odpověďi svých rodičů asi už znám. "To to bylo až tak dalece naplánovaný?" Tak nějak nechápu, že to pronesl Odin tak klidně, vždyť matka je jen smrtelnice, jakto, že jí příjmou tak klidně na Asgard? No není to asi tak důležité já se sice budu muset vrátit na zem, ale jsem rád, že rodiče jsou šťastní a budou šťastní. Koutkem oka zahlédnu Eloreu, která je nějak mimo svou kůži. Zdá se smutná a zklamaná. Stejně jako ona i já jdu za svými rodiči, takže poblíž ní. "Takový novinky, třeba budeš brzo bejvat tady takya já zůstanu dole s Předákem sám." Promluvím k ní polohlasně a povzbudivě se pousměju. Je to zvláštní, ale jsem smířený s tím, že rodiče budou šťastní beze mě vím, že tu být s nimi nemůžu.

Vypravěč - 17. ledna 2014 12:06

Oba dva Když se rozejdete do paláce, Odin si všimne vaší rozmrzelosti, hlavně tedy Eloreřiny, zastaví se a do kroku se dá, až když se ocitne vedle vás. "Co se děje, děti? Bojíte se, že když vaši rodiče budou trávit svůj čas tady, už se s nimi neuvidíte? Že k nim už nepatříte?" zeptá se vás tiše a oba dva vás obejme kolem ramen, takže jde uprostřed vás. "Mýlíte se. Oba dva patříte do rodiny a až se vaše rodiče vezmou, bude to oficiální. Z tvé matky, Darie, se stane bohyně. Ochránkyně zvěře a všech, kteří jim pomáhají. Z tvé matky, El, bude zase bohyně slavností a strážkyně všech hostitelů. Obě zůstanou zde, to ano. Ale to neznamená, že vy dva budete odstrčeni. To bych nebyl Odin, kdybych tohle dopustil. Mám pro vás dva totiž jedno překvapení. Neřeknu vám ho hned, ale brzy se jej dozvíte," mrkne na vás, svým jedním okem a vy poznáte, že přísný bůh je i velmi hodný a milý dědeček (pradědeček).

Elorea Foster - 17. ledna 2014 12:12

Rozhovor s Dariem „ Nebudu Darie…“ Podívám se na něj, když ke mně promluví. Smutně se usměju a podívám se k nebi. „ Za těch necelých osm let co jsem v táboře jsem se s tím smířila… První, že se asi ani nevrátím domů a pak podruhé, že nikdy nebudu s rodiči. Máma si to možná už uvědomuje, a možná ne. A já bych byla raději, kdyby ne…“ Zakroutím hlavou a podívám se na záda své matky. Pousměju se. Smutně ale smířeně. „ Navíc. Dokud je … jistý bůh na živu a nikdo neví kde, tak jsem v bezprostředním nebezpečí a tím ohrožuju i ostatní. Proto jsem stále v táboře a z tábora vycházím jen… velmi málo.“ Najednou se ale u nás objeví děda. Podívám se na něj a mírně se zachvěju, když mě obejme kolem ramen a stejně tak i Daria. On ale začne mluvit. A začíná povídat nejrůznější věci, kterým ač je říká všeotec, nijak zrovna nevěřím. Naučila jsem se nedůvěřovat slibům. Spoléhat se nejvíce na sebe. A i když je Odin můj děda a zjevně velice milý, nejsem si jistá jestli tohle dopadne dobře. Raději v to nedoufat. „ Máte tu knihovnu?“ Zeptám se nakonec úplně mimo téma. Nechci to řešit, popravdě tohle téma mi je trochu proti srsti, protože akorát dává naděje. Naděje, kterým by se věřit nemělo. Ne v mém případě.

Kili - 17. ledna 2014 12:17
	Asgard "Časy se mění." Pokrčím rameny, ale to už je tu Odin, který nás bere okolo ramen a začíná povídat. Naježí se mi chloupky na zátylku. Nevím, co si o tom myslet. Je slova slibují různé věci, ale kdo ví, co se za tím vším skrývá. "No....začínám mít z té návštěvy zvláštní pocit....hmmm a ten bůh...?" Přemýšlím o koho by tak mohlo jít.

Vypravěč - 17. ledna 2014 12:25

Oba Odin se usmívá, pak vás pustí a chvlku jde v tichosti. "Samozřejmě, že máme," kývne na Eloreřinu otázku. To už dojdete do paláce, kde vás uvítají obyvatelé Ásgardu, Asiřané a Vénové (v táboře jich máte plno... ne všichni v táboře jsou polobohové). "Vítejte doma," uvítá vás Odin a hned k vám přiběhnou sloužící, aby vás odvedli do vašich pokojů. Máte je hned vedle pokojů vašich rodičů. Eloreu pak odvedou do knihovny.

Elorea Foster - 17. ledna 2014 12:30

Knihovna Snažím se tvářit nějak… líp než předtím. Abych je neurazila. Jakmile nás všichni přivítají, a odvedou do pokojů, z batohu si vyndám krabičku a otevřu jí. Zadívám se sklesle na prstýnky, pak ale vyrazím do knihovny, když mě tam mají zavést. Prstýnky i s krabičkou schovám v kapse, zatím co se rozhlédnu po rozlehlé místnosti plné knih. Nakonec začnu hledat něco o kovařině. Jestli se tam něco náhodou neukáže. A pokud mě nikdo nebude hledat, strávím v knihovně asi hodně času.

Kili - 17. ledna 2014 12:37

Asgard Nakonec dorazíme do paláce a jsou nám přiděleny pokoje naštěstí dost u sebe. Elorea jde do knihovny no a já to zaparkuju do svého pokoje, kde shodím akorát batoh, který tu hodlám zatím nechat, jako nepotřebný a upnu sina záda na poprhu svůj krumpáč. Nikdy nevím, kdy bude třeba a nerad nechávám tak dobrou věc bez dozoru. Pak se vydám na průzkum paláce a jeho krás. "Hmmm důl tady asi nebude, ale i tak snad něco zajímavého najdu." Broukám si pro sebe v duchu za klidné chůze a rozhlížím se po architekrůře.

Vypravěč - 17. ledna 2014 12:47

Elorea Knihovna je opravdu obrovská, ale vše je dobře řazené, takže velmi brzy najdeš co hledáš. O kovařině tu mají celý regál. Od podlahy ke stropu. Čtení na zbytek tvého života. Nebo dvou. Od obyčejného kovářství, přes umělecké až po magické. Jen si vybrat. "Kopáč?" zeptá se tě kdosi a když se otočíš, uvidíš partu špinavých Asářanů s krumpáči na ramenu a lucernami u pasu. Zvědavě si tě prohlíží, jakoby se snažili odhadnout, jestli tě znají. "Ty jsi polobůh, že ano?" zeptá se tě jeden z nich.

Kili - 17. ledna 2014 12:50
	Známí neznámí? Když zaslechnu něčí hlas otočím se. Vidím skupinu Asářanů, jasní kopáči. Jen se pousměju a přelétnu je pohledem. "He jo i tak by se to dalo říci. Jsem tu chvíli na dovolená dá se říct. A jo sem polobůh. Takže i tady se těží o sto šest?" Pousměju se mírně spokojeně.

Elorea Foster - 17. ledna 2014 12:52

Knihovna Zastavím se u regálu a prohlížím si knihy, které tam jsou. Vážně mě to překvapí. Je toho tady ohromně mnoho a než bych to přečetla asi bych potřebovala celou věčnost. Nakonec se zaměřím na magické kování. Zajímá mne. Opravdu hodně. Teď když jsem vykovala prsteny, bude zajímavé jistit něco o takovém kování. I když k němu asi nebudu mít prostředky. Nakonec chytím první knihu, která se zabývá magickým kováním a vytáhnu jí. Opatrně. Usadím se na zemi u regálu a knihu si začnu prohlížet až nakonec dojdu opět na první stránku a začnu číst.

Vypravěč - 17. ledna 2014 13:04

Darius "Všude se kope," zasměje se jeden z nich, asi jejich šéf. "Já jsem Hromi, tohle jsou mí bratři Julger, Enro, Dortre a Perpolt. Zrovna jdeme z jídla do dolu, nechceš se k nám připojit?" představí je a rovnou ti i nabídnou zábavu, než slavnost začne. Elorea V knize je hodně obrázků, ať to jsou způsoby různého kování, nástroje, které používat, či podoby rud. Dokonce je to i barevně. Když se začteš, v úvodu se dozvíš, že kování magických zbraní je velmi zdlouhavé a složité. Ovšem výsledek za to stojí. Krom zbrojí a zbraní tam byly i postupy na různé nástroje, hračky a ozdobné předměty s různými schopnostmi. Jedna celá kapitola byla věnována jen různým druhům run, další magickým rudám a kde je najít, načež jak je správně vykutat a zpracovat do prutů. Pak také byla kapitola věnována magickým drahokamům. Záleželo jen na tobě, kterou kapitolou začneš.

Kili - 17. ledna 2014 13:08
	Důl? "Já jsem Darius, a jasně proč ne." Usměju se a vydám se za nimi. "Co se těží hlavně tady?" Optám se se zájmem a srovnám sn imi krok, zdá se, že budu mít příjemnou a veselou společnost a můj krumpáč si neodpočine. To mě těší.

Elorea Foster - 17. ledna 2014 13:09

Knihovna Začnu prostě od začátku. Nemá cenu něco přeskakovat, akorát bych se do toho zamotala. Snad si ale knihu budu moci vypůjčit. Aspoň na dobu co budu tady. Budu mít aspoň co dělat. Sedím proto v knihovně, myslím, že všichni vědí, kde mě hledat, a nebo jim to určitě dojde, když nebudu v pokoji. Čtu pečlivě a dávám pozor na to co tam píšou. Chtěla bych se tomu naučit. A snad by mi to mohlo i jít.

Vypravěč - 17. ledna 2014 13:19

Elorea Začteš se do knihy a začneš ztrácet pojem o čase. Je tam toliko zajímavých věcí, že nevíš, co dříve. Ovšem rozumíš tomu, víš o čem se píše a stále tě to udivuje. I když je to psáno vikingskými runami, dokážeš to přečíst lépe, než normálně psaný text. Avšak díky runám si to pamatuješ lépe, než kdybys to četla v normálním textu. Ovšem co tě zamrzí je jedna věc. Ke kování potřebuješ magické kladivo. Darius Chlapci se zasmějou, vezmou tě mezi sebe a spolu zamíříte do dolu. "Vše na co si vzpomeneš," zasměje se Hromi. K dolu musíte opustit palác a dokonce i město a zamířit do hor. Dojdete tam ovšem za krátkou dobu a tobě se naskytne pohled na obyčejný důl. "Říkal jsi na dovolené? To tě král pozval na tu velkou slávu?" zeptá se Hromi, když vejdete do dolu a ty uvidíš spoustu vykukujících a pro tebe neznámých rud.

Kili - 17. ledna 2014 13:24
	Důl "Hehe tak to se mi líbí." Zasměju se a následuju kluky, zdají se na fajnou partu. Když jsme konečně u dolu vypadá zajímavě a ty prazvláštní rudy. "Ne tak docela mě sem přibrala jeho vnučka Elorea....hele co jsou to kruciš za kovy?" Koukám na ty nádhery kolem se zubatým úsměvem.

Elorea Foster - 17. ledna 2014 13:32
	Knihovna Zmínka o kladivu mě trochu zamrzí. Co se dá dělat, takové věci nejsou zrovna dvakrát k sehnání. Bohužel. Ale co, třeba se mi někdy nějaké takové kladivo dostane do ruky. Pročítám si dobře knihu, věnuju se každé části. Pečlivě si informace ukládám v hlavě. Sedím na stejném místě tam kde jsem začala. I když mě pobolívá zadek a trochu záda, ale ani se z místa nehnu.

Vypravěč - 17. ledna 2014 17:11
	Elorea Čteš si v knihovně, nic nevnímáš a proto ani nezaslechneš kroky, které se za tebou ozvou. "Proč si nesedneš ke stolu, má milá?" zeptá se tě známí hlas a ty v něm poznáš Ódinův. Vezme si židli, usadí se na ni a s úsměvem kouká na tebe. "Našlas, co jsi hledala?" zeptá se tě a ukáže na židli, aby ses usadila ke stolu, k němu.

Elorea Foster - 17. ledna 2014 17:23

knihovna Trhnu sebou když zaslechnu hlas. Už už chmatám po něčem čím bych se mohla bránit, když si ale uvědomím, že to není nic nebezpečného. Podívám se od knihy nahoru a zadívám se na Odina, který si přitáhl mezi tím židli a usadil se. „ Nesedí se mi až zase tak zle. Ale děkuji.“ Povím mu a knihu si položím na nohy. Když se zeptá na to jestli jsem našla to co sem hledala, jen se mírně pousměju. „ Našla jsem toho spoustu… Ale tohle mě zaujalo opravdu hodně.“ Ukážu mu knihu a protáhnu ztuhlá záda. „ Píší tu opravdu zajímavé věci.“

Vypravěč - 17. ledna 2014 17:33
	Elorea Odin si prohlédne obálku knihy a pokývá hlavou. "Když byl tvůj otec ve tvém věku, staral se spíše o válčení, ale když se pak o trochu zklidnil a hlavně už nebylo s kým válčit, četl si právě tuhle knihu," usměje se nad tou vzpomínkou. "Ukážeš mi ty prsteny, co máš u sebe?" zeptá se tě po chvilce, stále se usmívá.

Elorea Foster - 17. ledna 2014 17:50

Knihovna Zadívám se na něj, když mi začne vyprávět o otci. Zadívám se na knihu a přitisknu si jí k sobě, když řekne, že jí táta hodně četl. Ale pak se zeptá na prsteny. Skousnu si ret. „ Víte o nich?“ Zeptám se opatrně a vytáhnu krabičku. „ Kov mi vyšel jen na tři. Stejně jako kamínky.“ Nakonec krabičku otevřu a vytáhnu tři prstýnky, které v ní jsou. „ Řekli mi, že bude lepší příležitost abych jim je dala, ovšem nejsem si jistá kdy. Jestli mysleli tím svou svatbu nebo něco jiného… nevím. Snubní prstýnku už snad mají ne?“

Vypravěč - 17. ledna 2014 18:37

Darius "Elorea? A jasně, Thorova dcera," plácnou se do hlavy a zasmějou se. Pak se podívají na kov, který máš na mysli. "Tohle? To jsou magický rudy, ty u vás v Midgardu nemáte, co?" zasmějou se a začnou jmenovat jednotlivé kovy a jejich vlastnosti (nechtěj po mě ty názvy, opravdu ne). "Dobrej kov na cokoliv," plácne na něj. "Vykutej si, co chceš. Můžeš si to pak nechat, královi to nebude vadit," mrkne na tebe a sami se pustí do práce. Elorea Na tvou otázku jen kývne a usměje se. Když mu ukážeš prstýnky, vezme je do ruky a velmi opatrně si je prohlédne. "Pěkná práce, moc pěkná. Nečekal jsem, že se někdy setkám s někým, kdo dokáže tohle," usměje se a vrátí je zpět do krabičky. "Mají, to víš, že mají, ale myslím si, že je nechají Magnimu a Larře" mrkne na tebe.

Kili - 17. ledna 2014 18:42
	Důl Páni! Tak to je paráda, ne to asi nemáme. Já tam narazil zatím jen na rubíny, titánium a takový věci." Pokrčím rameny a s úsměvem si prohlížím ony rudy. "Která by byla vhodná na ukování zbraně nebo zbroje, nebo něčeho takového. A jakou vlastnost byste doporučili?" Optám se horníků a sundávám z popruhu svůj krumpáč a s nadšením si prohlížím co tu natěžím.

Elorea Foster - 17. ledna 2014 19:06

Knihovna Udivuje mne, že prsteny zvedne,ale to asi bude mít co dočinění, že je to nejvyšší z bohů. Asi… jakmile mi vrátí prstýnky do krabičky pousměju se. „ Dalo mi to zabrat vyrobit je. Ale jsou funkční. Měli by působit.“ Když se zmíní o bratrovi a jeho budoucí ženě a že jim prstýnky věnují, pousměju se. „ pak je možná využijí k tomu… myslíte, že je to vhodné?“ Zeptám se poněkud opatrně a zadívám se na něj.

Vypravěč - 17. ledna 2014 19:29

Elorea "Působí, věř mi," usměje se a ujistí tě, že kouzlo v nich opravdu funguje. "Je to více než vhodně, děvče. A přestaň mi už vykat," zasměje se, "jsem sice starej, ale ne tolik. A jsme rodina." Opravdu je to milý dědeček, kterého by si mohlo přát snad každé dítě. "Chtěla bys vidět Thorovu kovárnu?" zeptá se tě po chvilce a zvědavě natočí hlavu. Darius Chlapci chápavě přikývnou a dál kutají. Všimneš si, že mají stejný způsob kutání jako lidé v táboře. "Záleží před čím chceš, aby tě to bránilo a co chceš, aby tvá zbraň uměla. Je tu spoustu schopností, na kterou si jen vzpomeneš," zasmějou se a rozpřáhnou ruce.

Elorea Foster - 17. ledna 2014 19:33

Knihovna Pousměju se, když mi řekne, že působí. Vážně jsem velice ráda, že fungují. Pak mi řekne abych mu nevykala. Skloním trochu stydlivě hlavu. Je starší než já a mě to přišlo správné, ale když říká abych mu nevykala, tak fajn. Proč ne. „ Chtěla…“ Pousměju se, na jeho nabídku.Nakonec se podívám na knihu. „ Bylo by… možné udělat kopii nějakých knih? Vím, komu by se tohle hrozně líbilo…A tím nemyslím jen sebe.“

Kili - 17. ledna 2014 19:34
	Důl "Hmmm nějaká speciální doporučení pro laika?" Zašklebím se a poťukávám na rudy, abych si poslechl jejich písničky a vybral nějakou, která se mi bude líbit nejvíce a pak mohl začít od ní odštipovat kusy kamení. "Snad volím dobře." Napadá mne v duchu.

Vypravěč - 17. ledna 2014 19:47

Darius "No, máme tu rudu, která umí pohlcovat magické útoky, jen ne stoprocentně. Ovšem je celkem těžká, ta je dobrá na zbroje, pak třeba rudu, ze které jsou dobré zbraně, při každém úderu vzplane a dodá další damage a spoustu dalšího," neví co říci dříve. Jak ťukáš, zaslechneš jednu melodii, která zní opravdu krásně. "Černý ormen. Dobrej kov na zbraň. Jen existuje velmi málo dobrých kovářů, co ten kov dokážou zpracovat," přivře oči jeden z bratrů a zaposlouchá se do té melodie. "Dlouho jsem ji neslyšel zpívat," povzdechne si a dá se zase do práce. Elorea Usměje se na tvůj souhlas a zvedne se, přičemž ti naznačí, abys ho následovala. Pak se ještě zarazí a podívá se na knihu. "Můžeš si ji vzít sebou na Midgard, ale musíš mi slíbit, že ji vrátíš. A samozřejmě na ni dáš pozor, je to jediný výtisk," mrkne na tebe a pomalým krokem se rozejde ke kovárně tvého otce.

Elorea Foster - 17. ledna 2014 19:55

Cesta do kovárny Zakroutím hlavou a zadívám se na něj, když mi nabídne ať si jí vezmu sebou. Vydám se za ním. „ Ne.. to raději ne. Nevím co se může na zemi stát. Raději bych kopii. Klidně si to přepíšu sama, za… pár dní bych to možná…. Zvládla. Já jen… jestli můžu.“ Podívám se na knihu a přitisknu si jí k sobě. Je to něco co mě s tátou spojuje o trochu víc. „ Proč jsi pustil mámu na zem až teď? Po… několika letech?“ Zeptám se nakonec potichu. Skloním hlavu a skousnu si lehce ret.

Kili - 17. ledna 2014 19:57
	Ormen "Nějak si poradím." Ušklíbnu se a už vím dobře kde začnu kopat. Vydávám se na cestu za Ormenem a začnu odlamovat kousky kamení, abych se k němu pomalu propracoval. "Tak ukaž co v tobě je." Usmívám se při práci a dávám si záležet.

Vypravěč - 17. ledna 2014 20:17

Darius Kopání je těžké, tohle není jako kámen na Zemi. Zdá se... tvrdší, odolnější. Jakoby odmítal cokoliv vydat. Pak ale přijdeš jak na to a už to jde celkem snadno. Ovšem vykutat ormen trvá dlouho a cestou narazíš na spoustu dalších, tobě neznámých kovů. Některé slabě září, jiné zase světlo pohlcují, další jakoby se leskly, jiné, jakoby tam ani nebyly. Nakonec se k němu ale dostaneš a ihned zjistíš, proč černý. Ruda je černá jako noc a v šachtě se najednou setmí. "Už se k němu dostal," řekne jeden z bratří a nahlédnou ti přes rameno. "Sakra, chlapi, neznáte zásady při dolování ormenu?" okřikne je nejstarší bratr a "čumilové" zmizí a nechají tě v klidu pracovat. Po nějaké době jej konečně dostaneš ven. Je to slušná hrouda. Hromi hned přes rudu přehodí deku a pořádně ji do ní zabalí. Elorea "Věřím, že ji ohlídáš. Pak mi ji sama vrátíš, co ty na to," mrkne na tebe, ale to se už vydáte ke kovárně. Když se jej zeptáš, tiše si povzdechne a počká, abys mu šla po boku. "Vím, byla to dlouhá doba a po problémech, které způsobil, jsme se chtěli ujistit, že je opravdu v bezpečí. Doufal jsem, ano doufal, že se vrátí a vysvětlí to, ale nestalo se tak. Povolil jsem ji jít na Midgard až teď, když jsem věděl, že bys byla schopna ji sama ochránit a Thor by byl schopen okamžitě zasáhnout. Nemysli si děvče, mám tvou matku rád a Fjorgyn by mi neodpustila, kdyby se jí něco stalo. Bylo to pro jeji bezpečnost," lehce tě obejme kolem ramen. "Po tomhle týdnu se ale už nebudeme muset tolik bát a budete se moci vídat kdykoliv se vám zachce," mrkne na tebe a před vámi, na pokyn jeho ruky se otevřou dvoukřídlé dveře, které ti odhalí kovárnu tvého otce. Byla velká, prostorná a měla i vlastní odlévárnu, kde si tvůj otec sám odléval kovové pruty. Na zdech i stolech bylo spousta rozdělaných předmětů, od zbraní, přes zbroje až po všední a okrasné předměty a nástroje. "Vždy se pro něco nadchnul, ale nikdy to nedokončil. Vždy jej od toho vytáhla nějaká výprava," zasměje se starý muž a prsty přejede po nedodělané zbroji, která by byla jistě nádherná, kdyby ji dokončil.

Kili - 17. ledna 2014 20:21

Černý Ormen Dolování tohohle kousku trvalo fakt dlouho a bylo to těžký. Nehledě na rudu, kterou jsem musel odkládat bokem ještě mimo to. No alespoň budou mít hoši něco navíc. Jen se pousměju, když je to konečně venku. Je nádherný temný jako noc, ale Hromi ho rychle zabalí do deky. Zkoumavě se opřu o krumpáč a pohlédnu na něj. "Je něco co bych měl o téhle rudě vědět? Zdá se, jako by snad byla nebezpečná, nebo tak něco." Sleduji Hromiho a rudu a snažím se přijít na co, coj e to zač.

Elorea Foster - 17. ledna 2014 20:41

Kovárna „ Řekla jsem, co jsem od něj věděla. Udělal to pro to aby se mohl stát všemocným. Chtěl mít nástroj, který by mu v tom pomohl.“ Odpovím. Tyhle slova mi nejdou dobře přes jazyk. Nechce se mi o tom mluvit, ovšem nedá se svítit. Naštěstí tahle řeč netrvá dlouho. „ Jen nemám dobrý pocit. K něčemu se schyluje. A nebude to dobré… možná jsem jenom… moc pesimistická, ale už to co se stalo s těmi římany, to nedopadlo dobře.“ Zamračím se. Ovšem když projdeme dveřmi do kovárny, rozhlédnu se. Na rtech se mi usadí úsměv. „ Páni..“ Vydechnu potichu a začnu se rozhlížet líp. Téměř nic není dodělané. Což je škoda, protože by to všechno bylo nádherné. Moje kovárna je proti tomu nic. Absolutní nic. A to tam mám všechno co potřebuju. „ No.. tomu se říká kovárna.“ Šeptnu potichu a skousnu si ret.

Vypravěč - 17. ledna 2014 20:48

Darius "Není nebezpečná, ale když zůstane na světle, ztratí svou moc," mrkne na tebe a jakmile je ruda zabalena, pořádně si ji prohlédne. "Tak tohle, kamaráde, bude stačit na pořádnou zbraň," vydechne a všichni bratři mu přikyvují. Elorea Odin jen přikývne, ví, že toto téma nemáš ráda. ANi on jej nemá moc rád, pořád je to jeho syn, i když nevlastní. "Nejsi pesimistka, jsi realistka. Také cítím, že se něco blíží, jen nedokážu říct co," povzdechne si tiše a když zmíníš Římany, jen tiše zabručí. "S římskejma není poslední dobou žádná řeč," povzdychne si, jakoby pamatoval lepší doby. A asi ano. "Můžeš jí využít, jestli chceš," nabídne ti, párkrát tleskne a všechno rozdělané se přesune na jedno místo, aby ti udělal prostor. "Thorovi to vadit nebude," mrkne na tebe.

Kili - 17. ledna 2014 20:51
	Ormen Chápavě kývnu a usměju se. "A jakouže má vlastně moc?" Optám se se zájmem a koukám na onu hroudu. Zdá se, že budu mít matroš na pěknou zbraň.

Elorea Foster - 17. ledna 2014 21:00

Kovárna Odin odsune všechny věci stranou a řekne, že kovárnu můžu použít. Sama si ale nejsem vůbec jistá jestli by to byl dobrý nápad. Ne tedy kvůli tátovi, ale nějak nevím co bych měla vyrábět. Podívám se na knihu a na své prstýnky. To hlavní co jsem teď potřebovala už mám. A to je důležité. „ Je to dobrá nabídka, ale… nevím co bych měla udělat…“ Skloním hlavu a povzdechnu si. „ Mohla… bych poprosit ještě o jednu věc?“

Vypravěč - 17. ledna 2014 21:15

Elorea Odin se usměje a podívá se na tebe. Pak jen pokývá hlavou a už to vypadá, že se chystá odejít, když jej zarazíš svou další otázkou. "Ano?" zeptá se tě a podívá se ti do očí. Darius "Na téhle rudě je zvláštní, že pokaždé má jiné schopnosti. Když se dobře zpracuje a z jedné žíly se vytvoří více jak jeden předmět, ty schopnosti se budou navzájem doplňovat, ale to se povedlo jen málokterému kováři," prozradí ti jeden z bratrů. "Strýc má z tohohle kovu přívěšek, který mu umožňuje dýchat pod vodou," dodá druhý z bratrů. "Znam jednoho, co z toho kovu má kliky u dveří. Prej jeho barák nikdy nikdo nevyloupil," dodá další.

Kili - 17. ledna 2014 21:19
	Ormen "To sem zvědav co z toho bude." Usmívám se na Ormen a pak kouknu na ostatní. "Tu natěženou hromádku si můžete nechat asi si to vezmu do kovárny a uvidím co s tím." Vezmu zabalený náklad a upevním krumpáč na záda s úmyslem vydat se zpátky na Asgard.

Elorea Foster - 17. ledna 2014 21:21
	Kovárna „ Ukázal bys mi Sleipnira?“ Zeptám s očekáváním v očích. Sleduji ho. Vážně bych ho hrozně moc chtěla vidět. Opravdu hodně. „ Prosím…“ Pousměju se.

Vypravěč - 18. ledna 2014 11:58

Elorea Odin se na tebe překvapeně podívá, ale nejspíše tvou otázku očekával, proto se jen usměje a kývne, že ano a abys šla s ním. Vydáte se spolu přes celý palác, kdy zamíříte spíše k zadním částem, než dopředu, kde jsi viděla stáje. Vyšli jste z paláce a ocitli jste se na rozlehlé planině. "Nemá rád stáje," pronesl s úsměvem a pak pronikavě zapískal. Chvilku se nic nedělo, ale pak jsi uslyšela dupot kopyt, jakoby se k vám řítily koně dva a ne jen jeden. Pak se vynořil na obzoru a sotva jsi stihla napočítat do pěti, byl u vás. Darius Kopáči jen přikývnou, rozloučí se s tebou a dají se zase do práce. Ty zamíříš zpět do paláce, kde začneš hledat kovárnu. Jednu najdeš, prostornou, uklizenou a na jedné straně jsou vyskládané nedodělané výrobky. Mimo to tam je i slévárna a kovárna je plně vybavena. "Hledáš něco?" ozve se za tebou známí hlas a když se otočíš, stojí za tebou Thor.

Elorea Foster - 18. ledna 2014 12:14

Osminohý kůň Vydám se rovnou za Odinem, když mi naznačí abych šla za ním. Usmívám se. Konečně uvidím něco co mám ráda a o čem jsem snila, že je třeba jednou uvidím. Když mě zavede na rozlehlé pláně a vysvětlí že Sleipnir nemá rád stáje, chápavě kývnu a vyčkávám. Nakonec zapíská a já za chvíli zaslechnu dusot. Zvláštní rytmický dusot, jako by ale běželi dva koně a ne jen jeden. Dívám se na překrásné zvíře s osmi nohama, které běž rychleji než kterýkoliv jiný kůň. Okouzleně se k němu vydám. Úplně užaslá. Knihu držím v jedné ruce, Druhou ruku opatrně natahuju k čumáku koně. Nebojím se ho. Koni se ukázat nesmí strach. A já se ho nebojím.

Kili - 18. ledna 2014 12:46

Kovárna Najít kovárnu v paláci bylo lehčí, než jsem se původně domníval. Možná mě k ní dovedl instinkt, nebo kdo ví co. Nicméně tak či onak, jsem tu a je docela pěkná a navíc je zde udržován pořádek což se mi líbí. Začínám přemýšlet, kde je nějaký kovář, který by mi poradil co s Ormenem, když uslyším Thorův hlas za zády. Přejede mě husina a já se otočím. "Ymmm.....no vlastně ano, nějakého kováře, který by mi pomohl a poradil, jak přetvořit Černý Ormen na zbraň." Podotknu k Thorovi.

Vypravěč - 18. ledna 2014 13:44

Elorea Odin tě s úsměvem pozoroval a sám ho pohladil. Kůň stál klidně, necítil z tebe strach a dokonce se k tobě i lísal. Pak jsi najednou ucítila pevné ruce kolem pasu, pod nohama se ti ztratila půda a ty jsi najednou seděla na jeho hřbetu. "Dej na ni pozor, chlapče," řekl mu Odin a lehce jej pleskl do zadku. Kůň se rozjel a ty jsi musela pustit knihu, aby ses lehce chytla hřívy (Odin knihu chytil). Darius Thor si dal ruce v bok, podíval se na tebe a pak i na zabalenou rudu, co jsi držel v ruce. Pak se usmál, vtlačil tě do kovárny, zavřel dveře, zabednil všechny okna, aby kovárnu osvětlovala jen tavící pec a nahřívací kamna a ukázal ti na stůl. "Polož to tam, koukneme, jestli jsem to nezapomněl," mrkne na tebe, sundá si plášť, odepne kladivo a to položí na stůl. Pak začne zatápět v tavící peci.

Elorea Foster - 18. ledna 2014 13:52

Nečekaná vyjížďka A tak se semnou kůň začal mazlit. Jemně jsem mu prsty projela hřívou a pak po krku. Jen tak tak jsem se ubránila vyplašenému výkřiku, když jsem najednou necítila zem pod nohama. Zničeho nic jsem seděla na hřbetě vysokého koně a kniha mi vypadla z rukou. Měla jsem co dělat, abych se zachytila hřívy tak abych jí tomu nebožátku nevyškubala, když se semnou prudce rozjel. Pevně jsem se koně chytila a nohy přitiskla k jeho břichu a zádům. Mírně jsem se předklonila, jen malinko, abych tolik nebránila vzduchu a opravdu si užívala tu rychlost a sílu. Z prvotního vylekání jsem přešla do nefalšované radosti a smíchu. Tohle bylo něco úžasného.

Kili - 18. ledna 2014 13:56
	Kovárna Trošku nervozně zapadnu do kovárny, když mě tam Thor vtlačí a sleduju, jak zabrání veškerému světlu v přístupu. Nejspíše právě kvůli Ormenu, pak začne zatápět v peci a já položím ormen na určené místo a sleduji ho. "No jistě mohlo mě to napadnout, když Elorea tak dobře ková." "Ymmm co mám udělat?" Nějak se mi nechce vše nechávat na něm.

Vypravěč - 20. ledna 2014 13:25

Darius Sleduješ, jak Thor rozehřívá pec. Když má správnou teplotu, sundá si svrchní díl oblečení a protáhne se. Pak si vezme kladivo do ruky, trochu s ním zatočí v ruce a párkrát se procvičí. "Vybal rudu a pokus se co nejvíce jí zbavit kamení. Támhle v rohu... někdo tu byl... no, to je jedno. Támhle v rohu je kladivo a majzlík," ukáže ti na roh, kde jsou vyskládané nedodělané kusy zbraní a zbrojí. To ho zarazilo, nejspíše si to tu pamatoval trochu jinak. Elorea Proháněla ses na hřbetě legendárního koně, užívala si jeho rychlost a sílu a na nic jiného jsi ani nedokázala myslet. Planina byla dost velká, aby sis jízdu dokázala užít. Když jsi pak zvolnila tempo, až kůň skoro zastavil, stáli jste na kopci a měli krásný pohled na palác a dole stojícího Odina. Viděla jsi, jak ti zamával, přičemž v druhé ruce držel knihu. Také sis mohla všimnout, že vysoký komín, který připomínal tavící pec začal čmoudit. Zdálo se, že někdo je v kovárně a dává se do práce. Ovšem tebe nikdo nesháněl a zdálo se, že Odin tě nechá jezdit jak dlouho jen budeš chtít.

Kili - 20. ledna 2014 13:28

Kovárna Na Thora kývnu a zajdu si pro kladivo a majzlík. Pak přistoupím k zabalenému Ormenu a rozbalím ho. Rychle prohlédnu, kde je nějaký kus kamení a oaptrně začnu odsekávat zbytky nečistot. I nyní mne kouzelnsot tohohle kovu udivuje. Nakonec jsem docela rád, že jsem zavítal na Asgard a budu mít i suvenýr, kdo ví kdy se tu zase podívám. Nicméně nyní je třeba práce a proto se soustředím na čistění Ormenu, dokud není prostě dokonalý.

Elorea Foster - 20. ledna 2014 13:36

Vyjížďka Bylo to něco úžasného. Nechala jsem se koněm vést kam se mu zachtělo a užívala si tu chvíli, kdy jsem byla jenom já sama a on. A Odin mě s ním nechal. Zastavili jsme až na kopci. Až na kopci, kde byl překrásný výhled do krajiny. Rozlížela jsem se ze hřbetu legendy a jakmile jsem viděla dole mávajícího Odina, musela jsem se rozesmát. Zamávala jsem mu zpátky a následně pohladila Sleipnia po krku. „ Si skvělí.“ Zašeptám potichu a usměju se. Chytím se opět jeho hřívy a lehce mu přitisknutím nohy naznačím, aby se otočil a vydal se dolů. Tentokrát ale maximálně poklusem.

Vypravěč - 20. ledna 2014 14:01

Darius Thor mezitím, co ty jsi zpracovával rudu, rozžhavil kovářskou pec, připravil si vše potřebné a pak přešel k tobě, aby se koukl, jak na tom jsi. "Pěkný kousek rudy. Dobrý, to stačí. Teď to roztavíme," přikývne a vezme si od tebe rudu do rukou. Odnese ji k peci, kde se po schodech dostane výše a vloží ji do tavící části. "Pojď dmýchat, ormer potřebuje vysokou teplotu na tavení. A co z toho vlastně chceš vykovat?" přivolá si tě k sobě a ukáže ti, co máš dělat. Elorea Sleipnius tvůj přikaz poslechl a vydal se zpět k Odinovi. I když jste jeli jen poklusem, byla cesta velmi rychlá. Odin se usmíval, držel knihu a hleděl na vás. "Můžeš sem chodit každý den, naučím tě ho přivolat," řekne ti, když dorazíte k němu a pokyne ti, abys sesedla. Poté pohladí svého oře a jemným plácnutím přes zadek jej nechá jít. Za chvilku je pryč.

Kili - 20. ledna 2014 14:03
	Ormen Kývnu na Thora a rychle přejdu k měchům abych mohl začít dmýchat a zahřívat ormen na větší teplotu. Dávám si záležet, protože z toho hodlám udělat, co nejlepší kousek. Nad Thorovou otázkou se jen pousměju. "Ymmm...uvažoval jsem o jeden a půlručním meči, jestli by byl vhodný." Podotknu svůj nápad a uvažuju nad lepší alternativou, ale na tu nějak nepřicházím.

Elorea Foster - 20. ledna 2014 14:11
	Odin Vrátím se spolu s koněm k Odinovi. Potěší mě, když mi oznámí, že sem můžu chodit každý den. Svezu se opatrně z božského koně na zem a pohladím ho po krku. Stále se usmívám. „ Děkuju…“ Pousměju se na něj a dívám se jak kůň mizí pryč. Pak se ale kouknu na Odina. „ V otcově kovárně se pracuje.“ Pousměju se a podívám se na knihu. Možná je tam táta. Kdo ví.

Vypravěč - 20. ledna 2014 14:18

Elorea Zatímco kůň uhání pryč, Odin ti vrátí knihu a podívá se k paláci. "To nebude nikdo jiný než Thor," usměje se na tebe a otočí se k paláci s tím, že se vrátí dovnitř, přičemž tobě naznačí to samé. "Běž se tam podívat, já mám ještě nějakou práci, co bohužel nesnese odkladu," vyzve tě a v paláci se dá na druhou stranu, než půjdeš ty. Pokud půjdeš do kovárny, můžeš hned popsat, že jsi našla Daria s Thorem, jak na něčem pracují... viz poslední příspěvky Darius "Jeden a půl ručák," zamyslí se Thor a nahlédne do pece, jak to vypadá s kovem. Pak jen pokývá hlavou a nechá část tekutého kovu vylejt do podlouhlé formy. "Teď musíme počkat, až se prut ochladí, abychom s ním mohli začít pracovat. Ještě zbude kov na něco dalšího. Buď ještě dva jednoručáky, nebo nějaká část brnění," řekne ti, když nahlédne do pece.

Elorea Foster - 20. ledna 2014 14:45

Kovárna Vezmu si s díky od Odina knihu a přitisknu si jí k sobě. Oznámí mi, že to nebude nikdo jiný než otec. Kdo by to čekal, že? Jen se ušklíbnu a vydám se s ním k paláci. „ Dobře… a ehm… Dědo. Děkuju.“ Usměju se na něj a vydám se svou cestou rovnou ke kovárně. Knihu držím jemně v náručí a vykračuju si chodbami poněkud svižnějším krokem, takže za pár minut dorazím k velkým dveřím. Ty jsou zavřené a cosi se za nimi ozívá. Je mi jasné co to je, proto dostatečně hlasitě zaklepu a pak dveře lehce pootevřu, načež vklouznu do kovárny. „ Ahoj ta-..“ Zarazím se a podívám se po obou přítomných. Nějak sem tu zrovna Daria nečekala, ale nakonec se na něj pousměju. „ Ahoj.“ Povím mu a zadívám se na to co tam zrovna dělají. Cosi slévají. „ Copak děláte?“

Kili - 20. ledna 2014 14:47

Kovárna Musím se nadšeně usmát, když zjistím, že kovu je nadbytek a navíc tak hodně ho ještě zbyde. Jen pokývu hlavou a dál pracuju na měchu. "To je skvělé, že je ho tolik. Další meče, bych z toho asi už nedělal možná náloketní chrániče, nebo tak něco." Usmívám se při práci a zaslechnu, jak někdo přišel. Dle hlasu je to Elorea. Napůl k ní otočím hlavu a dál pracuju na měchu. "Ahoj, no...tvůj táta mi pomáhá zpracovat Černý Ormen, který jsem vykutal, když jsem se seznámil s mísními kopáči." Usměju se.

Elorea Foster - 20. ledna 2014 14:58

Kovárna „ Ormen?“ Podívám se na Daria a následně na zabedněnou kovárnu. Pak mi pohled sjede na knihu co držím v ruce. „ To by tě možná mohlo zajímat tohle.“ Položím knihu hodně opatrně na stůl a pořádně si otřu ruce a kalhot. Knihu opatrně otevřu a začnu v ní listovat až se dostanu skoro na konec. „ Ještě jsem to nestihla přečíst, ale tady se o něm něco píše.“ Ukážu na kapitolu, která je tomu věnovaná. Přesto ho na knihu nenechám sáhnout. „ Jestli si to chceš pročíst, tak si umej aspoň ruce.“

Kili - 20. ledna 2014 15:00
	Kniha? "Věřím, že v tý knize bude o něm něco napsaný, ale i já se něco dozvěděl vod kopáčů, navíc teď ho musím pořádně zahřát, abychom ho mohli zpracovat." Dál mačkám měchy a koukám směrem za Eloreou. "Prý ztrácí svou moc, když není ve tmě, je to jeden ze vzácnějších a lepších kovů vhodný na zbraně a jeho schopnost bývá pokaždé jiná po náhodě. Tedy, alespoň to mi řekli horníci." Pokrčím rameny.

Elorea Foster - 20. ledna 2014 15:05

Kovárna „ Jenže tady je jeho magické zpracování Darie. Tady jsou přesné postupy, a navíc... Magická kovařina, která dokáže nejrůznější vlastnosti kovů podpořit. Runy a vysvětlení jak je nejlepší je použít.“ Podívám se na knihu a lehce jí pohladím po okraji stránky. Nakonec sjedu pohledem k otci. „ Je to tátova oblíbená kniha.“ Ušklíbnu se a nakonec začnu pročítat kapitolu o ormenu. Něco jsem už o něm věděla z předchozí prohlídky, ale teď jsem se na to zaměřila. „ O ormenu je tu asi čtyřicet stran. Asi tam toho bude daleko víc než o něm teď víš, Darie.“

Kili - 20. ledna 2014 15:08

Kovárna "Jo to předpokládám, že tam bude víc než vím. Nicméně nyní je třeba ho nahřívat a u toho někdo musí být takže se starám o měch. Navíc řekla jsi že je to oblíbená kniha tvého táty, takže ten by nám v kostce o Ormenu mohl říci asi nejvíce určitě tu kapitolu četl." Pousměju se a snažím se soustředit na mačkání měchů, aby bylo pravidelné. "Nebo bys to leda musela číst nahlas, já tam za tebou teď nemůžu." Řeknu druhou možnou alternativu.

Vypravěč - 20. ledna 2014 17:53

Oba Thor přivítal svou dcerku pouze kývnutím, protože se soustředil na odlévání vzácného kovu. Když pak byla nádoba plná a postupně chladla, položil Dariovi ruku na rameno. "Dobrý, teď stačí jen občas, abychom udrželi teplotu a kov zůstal roztavený," řekne mu klidně a podívá se na svou dceru. Když zmíní knihu, jen s úsměvem přikývne. Jakmile Darius zmíní, že by jim mohl něco o tom kovu říci, jen se nadechne a spustí: "Ormen je velmi zvláštní kov. Hlavně pak co se týče schopností výsledného produktu. Jak Darius řekl a ty se dočteš v knize, každý kousek má jedinečné vlastnosti. Některé jsou jen ostré a nikdy se neztupí, natož zlomí, jiné dokáží dát dodatečné zranění v podobě nějakého elementu, jiné zas brání svého majitele i když je polomrtví a umožňují mu bojovat déle. Také ale záleží na tom, jak je zbraň kována, jaké je venku počasí, jaké je postavení planet, kritérií je hodně. Pokud chceš docílit předem stanovené vlastnosti, musíš se řídit všemi kritérii. Nedokážu vám říci, jakou bude mít vlastnost, když teď začnu kovat." Na chvíli se odmlčí, jakoby si promýšlel a vzpomínal, co vlastně ještě ví. "Pokud bychom zbraň jen odlili, mohlo by se stát, že to bude obyčejný meč, ale kdybychom postupovali přesně danými postupy, mohli bychom i získat jednu z nejmocnějších zbraní. Jenže to není jen tak. Taková zbraň by musela být odlita do rudého kamene z Nilfejmu a mohu vám říci, ten se velmi těžce získává. Také by ten kámen musel být potřísněný krví ledového obra, slzou ohnivého a otesán ve Svártálfheimu za příhodného postavení planet. Takže chápeš, že taková zbraň vznikne jednou za dva tisíce let," dívá se na Daria a dále přemýšlí. Pak se podívá na svou dceru a usměje se. "A než se zeptáš, zlatíčko, ano, je potřeba magických nástrojů, aby nějaké vlastnosti získal. Naštěstí pro nás, magické nástroje zde mám," mrkne na vás a zkontroluje odlitý kov. "Zadmýchej trochu," řekne pak Dáriovi a začne si připravovat nástroje, které bude potřebovat.

Elorea Foster - 20. ledna 2014 18:05

Kovárna Poslouchám otce jak vypráví o možnostech toho kovu a přemýšlím nad tím jak by se z toho dala ukovat dobrá a hlavně magická zbraň. Když však začne vyjmenovávat všechny potřebné věci, včetně toho kamene, který musí projít jistými zkouškami, tak nakonec jen potřesu hlavou a zadívám se na Daria. „ Až někdo něco takového ukove, tak to už tu my dva nebudeme…“ Oznámím mu a trošku se protáhnu. Ovšem, táta takovou zbraň třeba jednou vyková, ale to už tu nejspíše vážně nebudu. To mě dříve někdo zabije. Pravděpodobně. „ Já vím, to už jsem se dočetla.“ Odpovím mu na kladivo a tiše si povzdechnu. Nakonec knihu zvednu ze stolu a sama si na stůl sednu, načež si knihu položím na klín. Z kapsy nakonec vytáhnu krabičku s prstýnky a položím jí vedle sebe. Přesto na ní nijak neupozorňuju.

Kili - 20. ledna 2014 18:09
	Kovárna Nechám tedy měchy a fouknu do nich jen občas, když už to není tolik třeba a poslouchám Thora. "Mmm takže zůstaneme jen u holého základu je mi to jasný." Kývnu a pak se ušklíbnu nad tím, co říká Elorea. Otřu ruce o kalhoty. "Jo pravděpodobně." Na povel začínám opět mačkat měch, aby se kov znovu rozehřál a sleduji Thora při práci. Jsem zvědavý, jak bude chtít Ormen zpracovat.

Vypravěč - 20. ledna 2014 19:46
	Oba Sledovali jste Thora a on sledoval vás. Stále jste čekali, až vychladne prut kovu, aby jej mohl začít zpracovávat. "Co bys chtěl z toho zbytku," zeptá se nakonec Daria a palcem ukáže k tavící peci. Pak se podívá na Eloreu, jestli i ji něco nenapadne.

Kili - 20. ledna 2014 19:48
	Kovárna "Jak jsem již ríkal pokud to vyjde tak naloketní chrániče." Pousměju se a pak se zamyslím. "A kdyby ještě něco zbylo tak možná dýku, nebo tak něco." Pokrčím rameny a sleduji chladnoucí ormen.

Elorea Foster - 20. ledna 2014 19:55
	Kovárna „ Být tebou raději se zaměřím na lepší dýku než na chrániče. Opravdu.“ Zadívám se na Daria a následně na otce. Tiše začnu kopat nohama a pročítám si knihu, kterou mám na klíně. „ Chcete s něčím pomoct?“ Zeptám se nakonec a oba dva si prohlédnu. Pak ale skloním hlavu a zůstanu sticha.

Kili - 20. ledna 2014 20:02
	Dýka? Kouknu na Eloreu a zamyslím se nad tím, co řekla. "Mmmm možná máš pravdu ale něco na ochranu se bude taky hodit. V tom případě možná lepší pořádnou dýku a třeba jeden naloketní chránič." Zkusím to zkompromisovat, abych se mhl v případě obrany chránit svým chráničem a odrazit tak soupeřovu čepel.

Elorea Foster - 20. ledna 2014 20:22

Kovárna „ Brnění ti ukovu já, až budeme doma jestli chceš. Udělám ho tak aby sedělo přímo jenom tobě. Aby si se v něm mohl dobře pohybovat.“ Podívám se na něj. Prohlédnu si ho. Nakonec se kouknu na otce. „ Možná bych mohla začít už tady. Když se budu snažit,tak to budeš mít než odjedeme.“ Stále pevně držím knihu v rukou. Odin mi dovolil, abych tuhle kovárnu využila, když budu chtít, ovšem teď záleží na tom co bude dělat táta s tím Dariovím kovem.

Kili - 21. ledna 2014 13:51
	Kovárna Slétnu pohledem k Eloree a zauvžauju nad její nabídkou. Je dobrá to se musí nechat. "Díky to by bylo fajn, jen nevím, jak moc oplátovaný chci být. Zase bych nerad byl jak konzerva." Zašklebím ale kývnu. "Na tom se můžeme když tak dohodnout potom. Teď bychom měli dodělat ten Ormen." Pousměju se a stočím pohled zpět k výhni a k Thorovi.

Vypravěč - 21. ledna 2014 14:01

Oba Thor pozorně sleduje prut kovu, ze kterého brzy bude meč, přičemž oslouchá vaši konverzaci. "Může začít hned, pokud chce. Místa je tu dost pro pět kovářů, jen s kovem budeš muset počkat, až odliju ormer, druhá pec je v háji," poví Thor, odklopí formu a vytáhne z něj prut. Je pružný a matně černý. "Fajn, na nátepník budeme potřebovat širokou formu, najdeš je támhle. Vem nějakou, která bude delší a širší než tvoje ruka. Elu, umíš s kůží? Vem si prosím tebe míry jeho předloktí a udělej prosím koženou část nátepníku. Darie, až budeš mít odlitý ten plát, najdi formu na krátké pruty, to bude na dýku. Když budeš mít štěstí zbude i na kování pro pouzdra," zaúkoluje vás Thor a začne zpracovávat kovový prut. "Pouzdro pak uděláme podle výslední zbraně. A zatím si rozmysli, jestli chceš nějaké zdobení," dodá ještě.

Elorea Foster - 21. ledna 2014 14:23

Kovárna „ Helmu a hrudní pláty potřebovat budeš. Při nejmenším na trénink určitě. Mimochodem, doufám, že je ti jasné, že tuhle zbraň při trénincích používat asi moct nebudeš. Téměř nikdo v táboře nemá přístup k magickým zbraním. A přiznejme si, Ormen v našem dole není, takže ani k tomu přístup asi nebude. Tohle můžeš používat až ve chvíli, kdy ti půjde o krk. Což se klidně stát může. Případně, víš jak bylo to slavné jednání u nás v táboře? Tak v takových situacích, kdybys třeba náhodou někam šel s vedením.“ Nechce se mi ho poučovat, ale musím mu nějak vysvětlit, že tohle na trénování není možné použít. Pravděpodobně by tím všechny jen znevýhodnil. Mělo by to tam být fér ne? Pak se táta rozpovídá. Poslouchám co říká a když se zmíní o tom, že můžu začít už tady, přikývnu a pousměju se. „ Umím s ní. Jinak by se část věcí, které vyrábím nedali použít, když by tam nebyla kůže…“ Ušklíbnu se na otce a knihu zavřu. Položím jí opatrně na stůl a rozhlédnu se po kovárně. Posbírám si všechny potřebné věci na úpravu kůže a pak se zadívám na tátu. „ Kde máš kůži?“

Kili - 21. ledna 2014 14:30
	Kovárna "Jasně jasně chápu, nejsem tak blbej jak vypadám. Při tréninku si možná poradím i holýma rukama." Ušklíbnu se a jdu vytáhnout a připravit obě formy, které budou potřeba na další odlévání. "Ale jak se říká na průsery je lepší být připraven." Usoudím nahlas pravdu, kterou se hodlám řídit. "No jsem zvědav jak to dopadne zatím to vypadá dobře." Usmívám se.

Vypravěč - 21. ledna 2014 14:35

Oba Thor mezitím, co se bavíte, začne zpracovávat prut kovu, který nejdříve musí pořádně a hlavně správně nahřát. Všimnete si, že ke kování používá své kladivo, ze kterého tu a tam odlétne nějaký ten blesk. Mimo jiné používá i jiné, runami opatřené nástroje. "Ve skříni, použij kůži jakou budeš chtít. Můžeš klidně udělat i ty pouzdra, z čeho, to nechám na tobě," řekne Eloreře a dál opracovává prut, který velmi pomalu začíná dostávat vzhled meče. Skříní je v kovárně více než dost a jen jedna je pootevřená. V té jsou ovšem jen komponenty potřebné na vyhotovení pouzder pro zbraně, či spojení kůže a kovu. Ve které je však kůže, to ví jen Thor. "Ta hned vedle dveří," dodá pak, když si uvědomí, že neřekl, která skříň to je.

Elorea Foster - 21. ledna 2014 14:48

Kovárna „ Jo to máš pravdu. Pozornosti není nikdy dost.“ Podívám se na něj a následně se mrknu na otce, když mi vysvětlí, kde má věci, i když to nespecifikuje. Povzdechnu si a začnu se dívat po skříních. Jen jedna je pootevřená a proto do í opatrně nahlédnu. „ Klidně udělám i pouzdra. Teda jestli to Dariovi nebude vadit.“ Podívám se na Dariuse. Jakmile mi ale otec řekne, kde má kůže, vydám se rovnou tam a všechny kůže si dobře prohlédnu. Hledám nějakou vhodnou zrovna pod nátepník. Nějakou, která nebude dřít ale bude dost pevná a nebude praskat.

Kili - 21. ledna 2014 14:53
	Kovárna "Ymmm v pohodě." Kouknu na Eloreu ohledně pouzder a začínám si tu připadat trošec navíc, protože přece jen ti dva se vyznaj a já ještě moc ne, ale stím nyní moc nenadělám a tak se snažím být, alespoň nějak po ruce a nápomocen v případě potřeby. "Mmmm vypadá to dobře." Musím uznat, že Thor je při práci opravdu člověk, ymmm bůh zasluhující respekt.

Elorea Foster - 21. ledna 2014 15:27
	kovárna " Darie jestli máš čas, můžeš sem?" Otážu se ho když vyberu dobrou kůži a vydám se k volnému stolu, kde jí roztáhnu. Odměřím si podle jeho ruky od lokte po zápěstí pás, Který pečlivě odříznu. Pak si odměřím kolik potřebuju na ten jeden chránič a začnu kůži jemně zpracovávat. Soustředím se hlavně na to.

Kili - 21. ledna 2014 15:31
	Kovárna "Jasně." Kývnu a jdu k Eloree, aby mi mohla změřit ruku. Jen jí u toho sleduju a nehýbu se. Přece jen hold nic jiného dělat ani nemůžu.

Vypravěč - 21. ledna 2014 15:38
	Oba Thor pravidelně ťuká do kovového prutu, pobrukuje si u toho nějakou písničku (tu píseň má ráda i Eloreřina matka :P) a Elorea mezitím Dariovi poměřuje ruku na nátepník. Když má naměřeno a Darius evidentně nemá co dělat, podívá se na něj Thor a významně loupne pohledem tavící peci a nádobám na odlévání. "Myslíš, že se to odleje samo?" zeptá se ho, když opět nahřívá skoro vytvarovaný meč.

Kili - 21. ledna 2014 15:42
	Slévání "Už jdu." Kývnu jakmile mám naměřenou ruku vstanu a zamířím k tavící peci a odleju do připravených forem zbytek Ormenu, opatrně a pomalu, abych ho nerozlil nebo nepřelil. "Ten tedy vypadá zajímavě." Koukám s úsměvem na onu hmotu.

Elorea Foster - 21. ledna 2014 16:31

Kovárna Pustím Daria za otcem, aby mohl odlít Ormen a věnuju se své práci. Jen poslouchám co si otec brouká. Nic ale neříkám. Jakmile mám koženou část vypracovanou, dojdu k Dariovi a vyzkouším mu ji. „ Bude to sedět. Jinak je lepší si pod to brát košili. Při zapínání nátepníků se ti může stát, že by ti to stisklo hodně kůži v zapínání. Košile to přeci jen trochu odbourá tuhle možnost.“ Zadívám se Dariovi do očí a lehce se pousměju. Nakonec položím koženou část nátepníku na stůl a zbytek kůže uklidím, stejně tak i nářadí. „ Na pouzdrech můžu pracovat až budou zbraně hotové.“

Kili - 21. ledna 2014 16:39
	Kovárna "Jasný to chápu a díky za radu." Usměju se na Eoreu, která mi vyzkouší nátepník, musí se uznat, že je šikovná a s tímhle to prostě umí. Jakby taky ne určitě to má po tátovi. "No odlito by to bylo." Koukám na roztavený kov ve formách a pak obač kouknu zpátky na thora, který se dělá z mečem.

Vypravěč - 21. ledna 2014 17:15
	Oba "Fajn, přikryj to a nech to chladnout. Tady Elo, dodělej prosím jílec, nabruš ho a můžeš se pustit do pouzdra, materiál na něj najdeš ve skříních," podá hotový meč své dceři a podívá se do pece. "Vida, zbylo na okování pouzder," usměje se Thor a vyndá sadu úzkých a dlouhých nádob na pruty. "Odlej to, prosím tebe, já zatím kouknu na tu dýku," řekne mu a ukáže na pouzdra.

Elorea Foster - 21. ledna 2014 17:31

Kovárna Vezmu si s pokývnutím od otce meč a vyslechnu si co po mě teď chce. Pak přikývnu a pustím se do své práce. První dodělám jílec se vší pečlivosti. Chvíli to trvá, pak ale můžu dojít rovnou k broušení. Tentokrát už neposlouchám co kdo kde říká nebo dělá. Celou dobu se soustředím na práci. Tohle prostě potřebuje plnou pozornost. Jim už se nijak nevěnuju. Neposlouchám. Nakonec hotovou zbraň položím na stůl a dojdu si pro všechno potřebné na výrobu pouzdra. Popravdě tohle je docela piplačka, takže se nad tím skláním a v šeru na to trochu mžourám. Pravda, kvůli kovu je tu trochu tma, ale nedá se svítit. Aspoň zatím. Pečlivě vytvářím pouzdro. A asi na něm strávím dost času, ostatně tak jako na všem ostatním.

Kili - 21. ledna 2014 17:37
	Kovárna "Už se na tom pracuje." Kývnu a přejdu k formám, na zbytky pro okování pouzder, upravím je a začnu do nich vylívat zbytek Ormenu. Stále mě uchvacuje jeho barva. Taky sleduju, jak dobručuje Elorea můj meč. "Páni to vypadá dobře." Musím se usmát, nadšení prostě nevyprachlo a asi ani chvíli nevyprchá. Nicméně taky sleduji Thora, jak si počíná s dýkou. Hold jsou kovářská rodina a jde to znát.

Vypravěč - 22. ledna 2014 06:32
	Oba A tak Thor začal pracovat na dýce, zatímco Elorea dodělala jílec pro nový meč a právě pracovala na pouzdře. Darius zase odléval zbytek kovu na pobití pouzdra na obě zbraně. "Tady dýka," položí ji Thor Eloreře na stůl a pustí se do nátepníku. Bohužel mne nenapadá, co více vám mám napsat

Elorea Foster - 22. ledna 2014 10:15
	Kovárna „ Aby taky nevypadalo Darie, když to vytváří Thor a jeho dcera.“ Ušklíbnu se na něj a následně se věnuju jenom práci. Potřebuju se soustředit.když mi otec položí dýku na stůl, věnuju mu úsměv. Zrovna dodělávám prvotní část pouzdra na meč, teď budu potřebovat, aby mi otec z Ormenu udělal to pobíjení. Ale jelikož Ormenu to trvá než vychladne, pustím se prozatím do vytváření pouzdra na dýku

Kili - 22. ledna 2014 10:28
	Kovárna Jen opětuji úsměv těch dvou a po odlití tak nějak čekám, než mě bude zase zapotřebí, což už asi moc nebude vzhledem k tomu, že nejsem kovář a ti dva si dle všeho vysatčí úplně pěkně sami. "No jo já se uplatním spíše v tom dole." Usoudím v duchu a sleduji zbraně, které dostávají tvar.

Vypravěč - 22. ledna 2014 10:33

Oba Zatímco chladne ormer na kování pouzder, Thor zpracovává nátepník a Elorea zase vyrábí pouzdra. Jediný Darius momentálně nemá co dělat a Thor si toho samozřejmě všiml. "Prolistuj si knihu, měla by tam být kapitola věnovaná runám a magickému zdobení, tak pokud nějaké runy, nebo zdobení chceš, možná se ti něco zalíbí. Všechny samozřejmě přidávají schopnosti. Jinak, někde v rohu by měl bejt cvičnej panák, tak můžeš ozkoušet meč," navrhne mu Thor a dále zpracovává nátepník. "A pokud se nemýlím, mělo by tam být i pár stránek o tom, jak zjistit schopnosti u zbraní a zbrojí vykovaných z ormeru. Nejspíše na konci kapitoly, která je ormeru věnována," dodá ještě. Mimochodem, dýce je také třeba dodělat jílec. A bylo by fajn popsat, co jsi použila na jílec ;) Respektive, obě zbraně jílec mají, ale je to jeden kus kovu a aby se zbraň lépe držela, je třeba tomu jílec nějak přizpůsobit... jinak by to držel jen tak, za kov.

Elorea Foster - 22. ledna 2014 11:54

Kovárna „ Jestli jdeš ale listovat knihou, tak si první umej ruce.“ Kouknu se na Daria, když mu otec řekne, aby šel ke knize a začal si tam hledat runy a všechno ostatní k Ormenu. Prozatím jílec nechávám být u obou zbraní, prozatím chci dodělat alespoň z části ty pouzdra. „ Darie… chtěla jsem se zeptat. Budeš chtít pouze kožený omot a nebo i železný? Kožený je dobrý pokud nebudeš bojovat nijak zdlouhavě na to,aby se ti zpotili ruce. Ovšem kožený ten je právě na dlouhé boje, ale má jednu velkou nevýhodu. Bolí to, než si ruce zvyknou. Dá se to z části odbourat rukavicemi, ale ani ty neskryjí všechno.“ Podívám se krátce na Daria, když se znovu vrátím k meči. „ A co chceš zasadit do hlavice? Otče? Co by bylo lepší. Meč je poměrně lehký, je to jen do vyvážení, takže to nesmí být nic moc těžkého.“

Kili - 22. ledna 2014 12:15

Kovárna "Ano já vím já vím, už jsi jak moje mamka." Ušklíbnu se rezignovaně a jdu si umýt někam, kam to půjde ruce a pak si je osuším. "Ymmm rukojeť? No vzhledem k tomu, že se mi docela potí brzo ruce tak asi kovovou ač to bude horší na kůži." Odpovím, sice koženou bych asi uvítal více, ale přece jen nemohu si dovolit, aby mi meč hned klouzal. Ohledně zasazení do hlavice čekám na Thora. A mezitím se jdu zkusit podívat na knihu, na ty runy a ornamenty případně rozpoznání schopnosti ormenu.

Vypravěč - 22. ledna 2014 12:36

Oba "Co rejnočí kůže? Přilne ke kůži a neklouže. Navíc je celkem měkká a příjemná. Nebo tobě někdy moje kladivo vyklouzlo z ruky, El?" navrhne Thor a dál zpracovává nátepník. "Zkus se podívat do nějaké skříně, vím, že jsem tam někde měl různé hrušky i kameny na vyvažování. Možná mezi nimi najdeš nějaký magický," dodá po chvilce. Mezitím se Darius začte do knihy. V rukách i magickém zdobení toho najde spoustu (můžeš si vymyslet, jak vzhled run, zdobení, tak účinky). Co se ale týče zjišťování schopností, dočetl se, že je k tomu třeba speciální brusný kámen a hadřík máčený v nefritovém oleji. Jinak další způsob, jak to zjistit je až v boji.

Elorea Foster - 22. ledna 2014 13:06

Kovárna „ Rejnočí kůže?“ Zeptám se a podívám se na jeho kladivo. Nakonec kývnu a začnu hledat zrovna tuhle kůži. Jakmile jí najdu odložím si jí na stůl. Nakonec se vydám najít kámen, který bych mohla zakomponovat do hlavice meče. Musím dodělat první hlavici, vyvážit dobře meč a následně si nachystám pás kůže, kterým nakonec pečlivě omotám rukojeť a dobře upevním. Vyvažování a dodělávka hlavice mi zabírá hodně času, ostatně jako celá práce na meči. „ Tati?“ Ozvu se najednou a na chvíli se zastavím v práci. Pohled mi padne na krabičku s prstýnky. „ Kdy se vlastně budete brát?“ Zeptám se a ohlédnu se po něm. Vybírám zrovna vhodný kámen, který by byl dobrý na to, aby se hodil i k meči, i dobře vše vyvážil. A nakonec i aby měl nějakou tu dobrou vlastnost.

Kili - 22. ledna 2014 13:19

Runy "Jo rejnočí kůže by mohla být v tom případě dobrá." Kývnu s úsměvem a začtu se do knihy. Lučtit runy a vše o nich není úplně lehké, ale dá se to. Zvláště, když jsou tam obrázky, nakonec vyberu jejich uskupení. "Něco takového by mohlo bejt vhodného, když se ty runy udělaj ve správném pořadí měly by zajištovat majiteli pomalou magickou regeneraci, při každém poškození těla." Navrhnu když pročítám knihu.

Vypravěč - 22. ledna 2014 20:08

Oba Práce jde Eloreře od ruky a rejnočí kůže je opravdu příjemná na dotek a dobře přiléhá ke kůži. Když se zeptá otce, kdy se budou brát, podívá se na ní, ale se zpracováváním nátepníku nepřestane. "Zítra večer," odpoví s úsměvem a dále se věnuje nátepníku, který už dostal svůj tvar. Poté si vezme kůži, kterou Elorea připravila a pracně ji přidělá ke kovové části. Trvá mu to celkem dlouho, ale dává si pořádně záležet. Nakonec se pustí do kování pro pouzdra.

Elorea Foster - 22. ledna 2014 20:40

Kovárna Darie mi ukáže runy, které by chtěl do meče vyrýt a já jen kývnu. Vybral si je a klidně mu je tam vyreju, i když to potrvá dlouho. A na to budu potřebovat klid. Úplný klid. „ Runy vyrývat ještě umím. Neměj strach. Udělám to ale až na konec. Až bude hotové všechno ostatní. Teď musím dodělat tohle a pak ještě ty pouzdra.“ Povím mu k tomu a obrátím se opět k hlavici a vyvažování. Pak opletu s pečlivostí rejnočí kůží rukojeť a prohlédnu si jestli jsem někde něco nezapomněla. Nakonec mečem zkusím pár postojů, abych zjistila jak se drží v ruce a jak se s ním dobře hýbá. „ Bude skvělí.“ Podívám se na Daria a na otce. Ten zatím dodělává kování, to už by mělo jít ale docela od ruky, myslím přidělat to kování na pouzdra a proto na chvíli všechno odložím. Protáhnu si ruce a zadívám se na dýku, do které se teď budu muset pustit. „ Darie? Máš teď moc práce? Já jen… jestli bys nemohl zajít pro něco k pití… já tu asi za chvíli leknu.“ Kouknu na něj s lehkým úšklebkem a vezmu si tentokrát do parády dýku. Povážím si jí. Zamračeně jí pozoruju a nakonec se podívám na kamínky. Žádný vhodný nevidím. „ Tady je kámen málo. Budu potřebovat tati hlavici.“ Kouknu se na něj a pak na dýku. „ A měla by být z ormenu. Zůstalo ti ještě něco?“ Zeptám se ho. Protáhnu si záda a zatím dýku odložím stranou. Trochu zívnu a začnu odřezávat kruh kůže z rejnoka i na rukojeť dýky. Přesto kůži ještě nepřidělávám. Až bude hotová hlavice.

Kili - 22. ledna 2014 20:43
	Kovárna Všem jde hezky vše od ruky jen kývám hlavou. "Jo to věřím určitě bude." Usmívám se a pak na žádnost Elorey se vydám ke dveřím ale v půlce cesty se zarazím. "Jasně....no ale jaksi kde tu něco takového najdu?" Zašklebím se a počkám na instrukce, než vyrazím dle nich najít něco k pití, abych se mohl vrátit lépe více než méně.

Vypravěč - 23. ledna 2014 06:46
	Oba Zatímco Darius odběhl pro něco k pití, Elorea se zeptala otce, zda mu nezbylo trochu ormeru. "Něco málo z kování, ale nevím, jestli to bude stačit. Asi to bude moc lehké," řekne zamyšleně a ukáže jí kousek kovu, co mu zbyl. Chvilku po tom se dostaví Darius se džbánem a třemi pohárky.

Elorea Foster - 23. ledna 2014 09:25

Kovárna Podívám se na otce a pak na dýku. „ V tom případě musíme udělat železné jádro, Ormenem jej jenom obalíme, co myslíš?“ Zeptám se ho s úsměvem. Když se vrátí Darie, počkám až to položí a vezmu si pak jeden z pohárků. „Děkuju.“ Kouknu mu na krátko do očí a všem třem naleju pití. Vážně jsem to potřebovala jako sůl se napít. Pohled mi pak ale sjede opět na dýku. „ Tati asi budeš muset dodělat ještě tu hlavici. Máš magické kladivo.“ Ušklíbnu se na něj. Ormen já normálním kladivem přeci jen nespracuju, no ne? A ještě k těm runám, ty přece takynebudu moct dodělat já, pokud mi kladivo nenechá.

Kili - 23. ledna 2014 09:40

Kovárna Džbán s vodou jsem našel opravdu horko těžko, musel jsem se optat nejméně tří lidí, než jsem se tam dostal a asi dvou než jsem trefil zpátky. Ano přesně natolik byl palác pro mě složitý. Když jsem se vrátil byl jsem snad více udýchaný než ti dva tady. Tác s tím vším položím nekam, kde je prostor a jen kývnu. "V pohodě." Usměju se a pak sleduji vše, co se bude dál dít, nějak zvláště se v tomhle nevyznám, takže bohužel nemohu soudit co a jak.

Vypravěč - 23. ledna 2014 10:32
	Oba dva Thor vezme hotové kování, odnese jej k Eloreře, kde jej položí na stůl a vezme do rukou dýku, kterou potěžká. "To by šlo," přikývne na návrh a zamíří zpět ke kovadlině. "To kování můžeš přidělat normálními nástroji," mrkne na ní ještě a dá se zase do práce. "Darie, ty si můžeš vyzkoušet zatím meč na tom panákovi," navrhne mu, zatímco pracuje na hlavici pro dýku.

Elorea Foster - 23. ledna 2014 11:28

Kovárna „ Otče nemyslím, že je dobrý nápad aby šel trénovat sám. Ještě se s tím přizabije. Pochybuju, že to někdy držel v ruce. Nemyslím, že bude umět postoje…“ Podívám se na něj a potichu si povzdechnu. Nechám mu dýku a následně začnu přidělávat kování. Opatrně přidělávám kousky kovu, tam kam patří. „ Navíc. Za chvíli budu chtít pracovat na těch runách.“ Podívám se na něj a následně na meč. Chtěla bych aby to bylo ještě dnes hotové. To kování mám přichytnuté za chvíli. Ne že bych to flákala to ne. Dělám to pečlivě, ale tohle už jsou jen konečné úpravy.

Kili - 23. ledna 2014 12:04
	Kovárna Jen nakonec tedy kývnu nad tím, co řekla Elorea a jdu se někam posadit a čekat, než dopracují. Přece jen při tomhle asi už moc k užitku nebudu. "No co bych taky chtěl nejsem kovář" Napadne mne v duchu a tak je jen s klidem sleduji.

Vypravěč - 23. ledna 2014 12:34

Oba dva Thor nakonec se svou dcerou souhlasí. Práce jde oběma od ruky, avšak i tak trvá nějakou dobu, než vše dokončí. Když se tak stane, je už noc, oba dva, Thor a jeho dcera, jsou unaveni po těžké práci a zbraně i nátepník jsou hotové a kompletní. Ovšem jaké mají schopnosti, to se ještě neví. Je na Dariovi, jestli se rozhodne to zjistit, ale Thor zde k tomu potřebné věci nemá. Jmenovaný však zamířil z kovárny ven, do svých komnat, kde si dal koupel ašel si lehnout, přičemž své dceři i Dariovi řekl to samé. Aby si šli lehnout, zítra je čeká velký den. Následující den byl v duchu finálních příprav na svatbu. Tedy přesněji na dvě svatby. Všichni se připravovali, sloužící lítali sem a tam a Eloreřina matka si pro dnešek dcerku uzurpovala jen pro sebe. Potřebovala pomoci s šaty a navíc chtěla, aby jí šla za svědka (příležitost dát prstýnky). Thor naopak požádal Daria. U Dariových rodičů tomu bylo stejně. Magni požádal syna, aby mu šel za svědka a jeho matka požádala zase Eloreu. Teď však byl čas příprav, všichni se oblékali, připravovali hodovní tabuli a slavnost. Hlavně však samotný obřad. Můžete popsat klidně celý den, nebo jen pár chvil před obřadem. Oblečení si můžete vybrat sami :)

Elorea Foster - 23. ledna 2014 16:48

Svatba Pracně jsem dokončila meč i obě pouzdra a za pomoci otce i dýku. Opravdu jsem toho měla už dost za celý ten den, takže jsem uvítala, když jsme se konečně zastavili. Neměla jsem pomalu ani sílu na to dojít do pokoje a umýt se. Kniha a prstýnky v krabičce místo mě leželi v posteli a já usnula v horké vodě ve vaně. Probrala jsem se až když voda byla ledově studená a byli asi tři ráno. Vážně moc pěkné probuzení to nebylo, proto jsem jenom rychle spláchla vlasy, umyla se a usušila a pak v tričku a spodním prádle zapadla do postele, odkud jsem nehodlala vstát nijak brzy. Nebo tak jsem to chtěla alespoň já. Vyspat se. Jenže to by nebyla moje máma, kdyby nepřišla v osm ráno a okamžitě mě nevytáhla z postele. Popravdě první jsem vůbec nechápala, co po mě vlastně chce, když říkala, abych vstala.Nechtělo se mi. Ani za nic. Ale přesto jsem vstala. Matka byla strašně aktivní a nadšená a já měla co dělat, abych celý den neprozívala. Na to jsem spala moc málo. Ale máma byla aktivní za nás obě.Opravdu. Pomáhala spíš ona mě než já jí, ovšem je pravda, že se mi jí nakonec povedlo navléknout do šatů a učesat jí. Vypadala překrásně. Jako bohyně. A mě teď zamrzelo, že nemám foťák ani nic jiného. Tolik bych chtěla mít pár společných fotografií a tohle by bylo opravdu nejlepší co bych teď mohla mít. Jíme jenom za pochodu. Na nic není čas, máma se hrozně těší, střídavě pláče a já občas nevím co s ní mám dělat. Pořádně ani nevím kde mi hlava stojí, když si uvědomuju, že sama vlastně nemám nic moc hodného na takovou slávu. Nakonec se ale obléknu do své zbroje, obléknu si kalhoty a obuju vysoké boty, než se vrátím zase za mámou i s prstýnky, které bych jí asi měla dát. Ovšem ten pohled, který na mě vrhne, jak pobledne a vykulí oči, když mě uvidí vážně stojí za to. „ Děláš si legraci? Ne… ne pěkně půjdeš v šatech. Mám je tady pro tebe, počkej… vždyť nemůžeš jít v tomhle zlato.“ Prohlásí máma pomalu s hrůzou v očích, když mě prohlíží a já se vlastně nezmůžu vůbec na nic. Když však vytáhne ten cirkusový stan, couvnu. „ Mami…“ Začínám mít z těch šatů hrůzu pro změnu já. A k tomu vytáhne boty na podpatku. Začnu kroutit hlavou. „ Mami neumím v tom chodit.“ „ Neměj strach, to zvládneš…“ Ujistí mě a nedá mi jinou možnost než se svléknout a nechat na sebe natáhnout ten modrý stan. Dobře, šaty. Máma by mi asi dala pěkných pár pohlavků, kdybych jí řekla, že to je prostě z mého pohledu jenom stan a nic jiného. V šatech mě usadí na židli před zrcadlem a rozpustí mi vlasy.Začala mi je zaplétat do hodně náročného účesu.Možná složitějšího než měla ona sama na hlavě, kde měla zasazenou i korunku. Vážně byla krásná. „ Mami… možná by sis mohla s tátou vzít tyhle prstýnky.“ Kouknu se na ní a podám jí dva prsteny. Ten její a otcův. Ty které jsem kovala já. A jí se zalejí oči slzami, načež mě obejme tak,že málem spadnu i s ní ze židle. Obejmu jí kolem pasu a když mě konečně pustí, dám jí do dlaně prsteny a pousměju se. Ani jedna už nic nepovíme. Ne. Teď už na sebe sem tam koukneme do zrcadla a usmějeme se na sebe. Ona mě dočeše, nalíčí, doupraví. Sebe taktéž a nakonec mě vezme od zrcadla stranou. „ Půjdeš mi za svědka?“ Zeptá se mě. Nečekala jsem, že zrovna já bych jí měla jít za svědka. Opravdu. Přikývnu a usměju se na ní. „ A mě taky?“ Ozve se kousek od nás matka Daria, která s námi trávila vlastně celý den, ale když máma česala mě, nechtěla nás rušit. Vlastně se hlavně bavila s mámou, ty dvě v podstatě nezavřely pusu, jenom na tu chvíli, kdy se máma starala o mě. A vážně to bylo moc fajn. Přikývnu i jí. Mě to nevadí. Hlavně jsem zvědavá jaké to bude. A co bude. Možná bych měla překontrolovat i otce. Kdo ví jak to zvládá on. Moc si ho představit nedokážu že by to dával bez problému. Večer už se blíží a brzy se ti dva vezmou.

Kili - 23. ledna 2014 17:26

Svatba No jak to tak nějak ve stručnosti popsat? Rozdělané výrobky zůstaly v kovárně s tím, že prý mije nikdo neukradne a proto sem odešel jen se svým krumpáčem. Nakonec to zaparkuju v horké koupeli na pokoji. Nějak už nemám moc energii dělat něco dalšího ten den. Přece jen den plný kutání a strávený v kovárně, mne docela zmohl a tak po koupeli jen v kalhotech ulehnu a zaspím zbytek dne. Budím se, nebo tedy budí mě Thor až další den před svadbou. Pravda mírně jsem zaspal. Ten mě budil s tím, že je čas se připravit. Proto jsem se rychle oblékl a Thor držel v ruce nějaký "oděv". S tím, že to je můj svatební úbor. Když sem se do toho navlíkl a koukl se jak vypadám kritckému pohledu se nevyhnul. "No tak to je blbá prdel." Vypadám, jako člověk co jde do boje ne na svatbu. Nicméně vtip to nebyl a já měl hold smůlu. Takže nakonec tedy jako kovový panák jsem se dostavil na svatbu. Mezitím mě stihl ještě najít táta, že i jemu jdu za svědka. No prostě šrumec. Stihl jsem se max trošku oholit a učesat a upravit ono svatební brnění než to mělo vše vypuknout.

Vypravěč - 23. ledna 2014 18:31

Oba Ať už jste den strávili jakkoliv, ať jste se viděli nebo ne, večer jste všichni seděli před královským trůnem (vy jste stáli u trůnu), před vámi byl Odin a u Daria Thor. Všichni hleděli k východu, od kterého měla přijít ta nejdůležitější. Nevěsta, Eloreřina matka, Thorovo nastávající. Aktuálně nejkrásnější žena v celém Asgardu. Začala hrát hudba, dveře se otevřeli a slavnostním krokem vstoupila. Všichni hosté i přítomní nad její krásou zadrželi dech, očima jí doslova hltali. Pomalu se donesla až před Odina, postavila se vedle své dcery, podívala se na ni, pak na Thora a pak se čelem postavila k Odinovi. Ten se také usmál a začal svou řeč. Byla dlouhá vznešená a plná nadějí. Nakonec přišlo dlouho očekávané: "Thore, bereš si zde přítomnou Jane za svou ženu?" "Ano." "A ty, Jane, bereš si zde přítomného Thora." "Ano." "Ze své moci a vůle všech bohů vás prohlašuji mužem a ženou. Vyměňte si prosím prstýnky." pronese slavnostně, oba si vymění prstýnky, které pro ně Elorea vyrobila a pak Odin řekne, aby Thor políbil svou nevěstu, novou bohyni slavností, Jane. Sál propukne v jásot a zatímco se Thor s Jane přesunou od trůnu, Thorovo místo zastoupí Magni a od dveří po nějaké chvilce přijde Dariova matka. Vše se opakuje až do osudného polibku a prohlášení Larry za bohyni domácího krbu. "Ještě než se rozejdete, drazí svatebčané a hosté, je mou povinností vykonat ještě jednu věc. Eloreo, dcero Thorova a Jane, má vnučko, předstup prosím," pronese najednou Odin a počká, dokud tak Elorea neučiní. "Dnes je trojnásob šťastný den. Dnes jsme oddali dva páry a nyní mám tu čest vám oznámit, že naše drahá Elorea slaví osmnácté narozeniny. Dovol mi proto prosím, abych byl první, kdo ti předá tvůj dárek," usměje se na dívku a otočí se na chvilku ke svému trůnu. Když se otočí zpět, třímá v rukou kladivo velmi podobné Mjollniru. "Když tvůj otec slavil své osmnácté narozeniny, a my víme, že to bylo už dávno, daroval jsem mu Mjollnir. Dnes osmnácté narozeniny slavíš ty, proto mi dovol dát ti podobné kladivo. Jméno ještě nemá, to je tvá výsada," usměje se a podá dívce kladivo. Jakmile jej přijme, sál propukne v jásot a Odin konečně řekne, že je čas na oslavu.

Elorea Foster - 23. ledna 2014 23:29

Stormur A tak se táta s mámou vzali. Musím přiznat, že obvykle nebývám přecitlivělá, ale neměla jsem daleko k slzám. Ostatně i máma měla v očích šťastné slzy, když stanula po boku otci. Aby taky ne, konečně se dočkala a mohla si Thora vzít. Opravdu mě teď ale mrzí, že nemám foťák. Jakmile si řeknou své ano a táta mámu políbí, vymění si mé prstýnky. Sama si konečně navléknu ten svůj,teď by měli být už všechny funkční. Budou mé rodiče chránit. Snad dostatečně na to, aby jim nikdo nemohl ublížit. Vše se zopakuje i s Dariovími rodiči. Občas se na samotného Daria kouknu jak vlastně reaguje. Popravdě mu malinko závidím, že na sobě může mít zbroj. A já mám na sobě tenhle stan. Svatby jsou už obě dvě odbyté a už už se ženu k našim, když nás všechny Všeotec zarazí. Znejistím, když zazní moje jméno a podívám se polekaně na tátu. Nevím co Odin zamýšlí, ale vůbec se mi to nelíbí. Přesto není radno si s bohy zahrávat a proto se vydám k němu. Polije mě horkost, když začne znovu Odin mluvit. A ke všemu proflákne, že mám dnes narozeniny. Že jsem plnoletá. Já to přece ale vůbec slavit nechtěla. Neslavila jsem narozeniny od té doby co jsem byla v táboře, tak… tak proč bych s tím měla začínat teď? Ale on mi nedá jinou možnost. Škoda, mohl nechat udělat ještě dort a bylo by to… Polknu. Vykuleně na něj koukám, když vytáhne kladivo, které je tak podobní otcovu Mjollniru. Oněměle zírám na děd jak mluví a mluví a sotva vnímám. Přesto si poněkud omámeně kladivo vezmu. Ani nevím proč ale najednou i vím jak se vlastně bude jmenovat. „ Stormur!“ Zvednu kladivo s naprostou lehkostí nad hlavu aby se zalesklo v posledních paprscích slunce. V uších mi zazní jásot a Odin nás všechny vyšle na oslavu. Stáhnu ruku a pohledem zajedu k otci s matkou. A následně k Dariovi. Všem třem věnuju úsměv než se ohlédnu na dědu a lehce se mu ukloním. „ Děkuju.“

Kili - 24. ledna 2014 16:34

Oslavy Stojím, jak železný pikolík nejprve po boku Thora a pak po boku svého otce, jako svědek. Naproti je Elorea, notno podotknout, že v celkem pěkných šatech na rozdíl ode mě, který jsem v masivním oplechování, ve kterém se opravdu nepohybuje zrovna pohodlně. Snažím se stát vzpřímeně a tak nějak přirozeně, ale na brnění opravdu zvyklý nejsem. Zahlédnu občasné pohledy Elorey, jen jí věnuju klidný mírný úsměv. Jsem vyrovnaný a nebrečím, protože je to hezká událost a já jsem v duchu vyrovnaný, ač své rodiče už moc neuvidím. Když vše skončí. Elorea ještě dostane dárek ke svým 18. Musím se usmát, když vidím to kladivo. Nijak mne to neudivuje, přece jen je Thorova dcera a Thor své kladivo potřebuje, tak je pochopitelné, že bude mít své vlastní. Na Eloreu se jen lehce pousměju a kývnu, když mi věnuje pohled po obdržení kladiva. Pak se věnuje svému dědovi a mí i její rodiče si jdou užívat oslav. Upřímně na tohle moc nejsem určitě ne v takovém oplechování. Navíc budou se bavit dostatečně i tak. Nikdo si nevšimne určitě, že jeden host zmizel. Propletu se tedy mezi hosty a v tom davu různých lidí, nebo spíše bohu se vytratím na chodbu. S mírným úsměvem zamířím zpět do kovárny. Určitě se tu líp dýchá. Jakmile zajdu do kovárny ovane mne ještě teplý vzduch. "Jen se bavte." Usměju se pro sebe a s námahou ze sebe sundám horní část brnění a zůstanu jen ve volné košili. Přejdu po kovárně a ustavím tréninkového panáka. Pak vezmu svůj meč z Černého Ormenu. "Tak teď zkusíme co v tobě je." Vytáhnu meč z pochvy a se zájmem si ho prohlédnu je dokončený a krásný. Zkusím jeho vyváženost a jak je lehký. Přechytnu si ho do obou rukou. "Dokonalý." Následně začnu zkoušet různé údery a seky do figuríny a trénovat.

Elorea Foster - 24. ledna 2014 17:23

Kovárna Všímám si jak Darius odchází. Jak jde pryč. Asi nechce zrovna moc slavit. Jakmile mne Odin pustí, vydám se rovnou za ním. Chvíli mi trvá než projdu davem, ovšem brzy jsem mu v patách. Nic neříkám, neruším ho. Jenom ho potichu sleduju kam vlastně jde. A míří do kovárny. Povzdechnu si. Zjevně vůbec nemá zájem něco ještě slavit. Popravdě? Já se tam cítím sama. A při tom je tam hrozně moc lidí. Potichu proklouznu dveřmi do kovárny po chvíli co je tam on a zaklapnu dveře za sebou. Chvíli koukám co vlastně dělá, nakonec k němu s úsměvem dojdu. Své kladivo položím na stůl a položím mu ruku na rameno. „ Takhle ne.“ Zakroutím hlavou a pousměju se. „ Chceš s tím naučit? Aspoň tedy ten základ než se vrátíme do tábora? Tam to při tréninku oceníš.“

Kili - 24. ledna 2014 17:45

Kovárna Údery nejsou takové, jak bych rád, ale tvrdý cvik snad pomůže, pak ucítím dotek na rameni a když sebou polekaně cuknu meč se zasekne zešikma zespod do hlavy figuríny. Vyprostím ho a opatrně kouknu po El. "Neměla bys být na oslavách?" Kouknu na Eloreu zkoumavě, protože bych jí tu zrovna nečekal už jen proto, že tam má přece rodinu a tak. A taky se stala docela středem zájmu po svém dárku, takže proč vlastně šla sem.

Elorea Foster - 24. ledna 2014 18:00

kovárna „ Možná měla, ale i ty si odešel. Navíc. Ani jsem neměla chuť slavit narozeniny. Vlastně jsem ani nechtěla, aby to někdo věděl.“ Povzdechnu si a potřesu hlavou. Pohled mi padne na kladivno. „ Na druhou stranu jsem ale ráda, že jsem to kladivo dostala.“ Pousměju se a podívám se na Daria. Nakonec kouknu na jeho meč a zakroutím hlavou. „ Tohle je jeden a půlručka. Je sice pravda, že se dá držet i v jedné ruce, zvláště, kdybys náhodou chtěl třeba štít, při tvé síle by s tím jistě problém být neměl, ale možná by jsi měl začít jen tak,že jej z části budeš přidržovat druhou rukou. Aby sis na ten pohyb zvykl.“ Koukám na něj a na meč. Nakonec se zohnu, vyhrnu sukni a sundám boty na podpatku. „ Prokleté podpatky.“ Vydechnu s úlevou, když boty šoupnu stranou a narovnám se. „ Držíš to v ruce poprvé, že?“

Kili - 24. ledna 2014 18:32
	Kovárna "No ale máš tam více známých než já. Navíc v tamtom není opravdu moc dobře." Kývnu směrem na brnění, které jsem shodil na okraji kovárny. "A umažeš si ty pěkné šaty, měla bys slavit s ostatními táta se po tobě určitě bude shánět." Pousměju se, ale jinak to co následně říká přikývnu. "Jestli myslíš železnou verzi tohohle párátka tak jo." Kouknu zpátky na meč.

Elorea Foster - 24. ledna 2014 19:04

Kovárna a výcvik „ Známích? Děláš si legraci?“ Podívám se na něj a povzdechnu si. Zakroutím hlavou. Známých. Jakých známých. Znám je stejně jako on. Neznám nikoho.Kromě svých rodičů. „ Nemyslím, že by se sháněli hned. A až se shánět budou, pak půjdeme. Protože budou hledat i tebe.“ Pokrčím rameny. Pak se podívám po nějakém meči, klidně i nedodělaném tady. „ Fajn, naučím tě aspoň základ.“ Pousměju se a postavím se do střehu. Zamračím se. Pod sukní to není vidět. Povzdechnu si. Tohle nejde…Nakonec sukni vyhrnu nahoru tak, aby mi na nohy bylo vidět a abych mu ukázala jak má stát. „ Takhle se postav. Meč, je tvoje prodloužená ruka. Musíš cítit co se děje na konci jako bys tam měl prsty. Jako bys všechno co udělal mečem, udělal i rukou. Musíš věřit, že tě nezradí. A on tě nezradí.“ Povím mu pousměju se. Pozoruju ho. Jestli mě poslouchá. Jestli dává pozor. Opravím mu případné chyby. Ukážu mu jak se má pohybovat a jak se přesouvat v zad i v před. Musí si na to zvykat i se zbraní. Ne všechno jde tak hrrr jak si někteří myslí. „ A teď se podívej na ten cvičný terč. Dívej.“ Ukážu mu první sek. Zprava do leva na rameno. A následně i z druhé strany. „ Drž postoj, který sem ti ukázala. A udělej to co já.“ Pousměju se a stoupnu si stranou. Čekám co udělá.

Kili - 24. ledna 2014 19:13

štípy štípy štíp "Určitě se po tobě budou shánět dřív než po mě, po mě spíše vůbec. Otec s matkou budou mít dost zábavy na to, aby mysleli na mě." Pokrčím klidně rameny a sleduji Eloreu. Notno podotnkout, že při předvádění postoje jí to docela dost sluší, hold má pěkné nohy, ale snažím se soustředit na to, co říká a dělá a opakovat to poní. Nezdá se to úplně tak těžké. Pak předvádí i seky. Jen se trošku nadechnu a pak se opět postavím a svírajic levačkou meč vedu příčný sek na rameno, přidržujic si meč za hlavici druhou rukou, abych ho zajistil, a pak vedu sek zase druhou stranu. Kousky dřeva odlétají. Ale bude na tom ještě hodně práce.

Elorea Foster - 24. ledna 2014 19:31

Kovárna „ Ne.. po nás obou.“ Podívám se na něj a pousměju se. Sleduju co dělá, pak ale zakoutím hlavou. Vezmu mu jeho meč a vtisknu mu do ruky svůj meč. Chytím ho za ruku a ukážu mu jak přesně má vést sek. Na krátko se zastavím a pousměju se. Zadívám se mu do očí ale pak se podívám opět na panáka a znovu seknu s jeho rukou, která drží meč. „ Naučíš se to rychle. Složitější je učit ty menší. Ale kolikrát jsem se setkala s dvanáctiletými dětmi, které hravě přeprali i dvacetiletého kluka.“ Ušklíbnu se.

Kili - 24. ledna 2014 19:36
	Kovárna Když dostanu druhý meč, který je notno podotnout ještě ani nenabroušený a tupy jak řiť, jen se musím ušklíbnout. Přítomnost Elorey, která je těsně za mnou avede moje ruce mne mírně znervožnuje takže i úsměv v odpověď tomu odpovídá. "No to je možný, ale moc ne povzbudivý." Zašklebím se při představě jak mě 12 leté dítě složí k zemi.

Elorea Foster - 24. ledna 2014 19:46
	Kovárna „ Povzbudivé to je, protože tys to nikdy nedržel v ruce.“ Podotknu a pousměju se. Měl by to brát trochu povzbudivěji, když jsem mu to řekla zrovna já. Pustím ho a ustoupím o pár kroků a pozoruju ho. Co dělá a tak. Pak mu ukážu jak má útočit ze spodu. Opět mu to ukážu, tak aby to cítil. Takže ho chytím za ruku a opět zaútočím tak jak by to mělo vypadat.

Kili - 24. ledna 2014 20:00
	Kovárna Zkouším ony seky, které mě Elorea učila. Pak je za chvíli zase za mnou a drží mě za ruce a ukazuje sek zespoda. Když to mám dělat sám, nějak se zapomenu místu seku zespodu to naperu figuríně zespodu do rozkroku. Nervozně se zasměju. "Ymmm jakto že máš tak hebké ruce i když děláš kovařinu?" Zkusím to nějak přejít.

Elorea Foster - 24. ledna 2014 20:06

Kovárna „ Tak tenhle sek protivníka určitě odrovná.“ Rozesměju se, když uvidím kam zabodl figuríně meč. Znovu ho chytím za ruku a ukážu mu to. „ Musíš pořádně stát. Víš… pokud budeš bojovat proti nepříteli, který bude dost silný na to aby tě vykolejil, tak na postoji hodně záleží.“ Povím mu a pousměju se. Pak se zeptá na to proč mám jemné ruce. Podívám se na svojí dlaň a pokrčím rameny. „ Čas od času si ruce mažu jedním výluhem. Ruce se mi nevysouší a navíc se mi nedělají puchýře po práci.“ Odpovím mu trochu zamyšleně.

Kili - 24. ledna 2014 20:08
	Kovárna "Mmm to je asi dobře, alespoň nemáš ruce jako kamení." Kouknu trošku kriticky na ty své a ušklíbnu se, když kouknu na figurínu. Notno podotknout, že tenhle sek byl no zajímavý zvláště když ten meč je fakt hrozně tupý. "Divím se, že ti není na ty nohy zima." Slétnu pohledem k vyhrnuté sukni. A pak se zkusím vrátit k onomu seku.

Elorea Foster - 24. ledna 2014 20:26

Kovárna „ Vůbec mi není zima… a radši zima než ty podpatky.“ Ušklíbnu se a podívám se na boty, které leží opodál. Nakonec se zadívám na chvíli Dariovi do očí. Nic neříkám do doby než se odvrátí a já se podívám na ten sek. „ Nevadí, že máš tupí meč. Tupím můžeš udělat větší škody než ostrým, to si pamatuj. Ostrý je lepší na to, kydž to chceš mít rychle za sebou. Samozřejmě, ostrý meč je lepší rozhodně. Ale tupím to prostě bolí víc než ostrým.“ Povím mu. Raději se trochu stáhnu. Neměla bych dávat na pocit bezpečí. Ano je to fajn, když se člověk cítí bezpečně, ale… měla bych si dávat pozor. „ Jde ti to.“ Povím nakonec.

Kili - 24. ledna 2014 20:34
	Kovárna "Já myslel tu vyhrnutou sukni ale neva." Pousměju se ak ouknu na tupý meč. "Hmmm asi bych si měl tedy nechat ukovat obří lžíci." Zašklebím se a znovu zkouším opětovně ony seky. "Mohlo by to být lepší." Pokárám sám sebe, protože v tom moc dokonalosti opravdu nevidím.

Elorea Foster - 24. ledna 2014 20:39
	Kovárna „ Lepší to bude uvidíš.“ Povím mu. Poněkud ochladle. Zadívám se na kladivo a nakonec se k němu vydám. Mlčky se opřu o pracovní stůl a sleduju ho. „ Postav se doprostřed místnosti a ukaž mi seky na ramena.“ Povím mu a sleduju ho.

Kili - 24. ledna 2014 20:47
	Kovárna Kývnu a přejdu doprostřed místnosti ač se mi to moc bezpečné nezdá a začnu dělat to co na figuríně (jo zní to divně já vím:D). Švihám mečem sem a tam a dávám pozor aby neletěl někam do pryč.

Elorea Foster - 24. ledna 2014 20:57
	Kovárna Sleduji jak s tím mečem máchá. Zakroutím hlavou. Tohle by jenom tak nešlo. Opět se odloupnu od stolu a vydám se k němu. Postavím se za něj do střehu, chytím ho za ruku a začnu ho opět vést. Musí cítit jak se to dělá. Nutím ho dělat i kroky. A doufám, že mi nepošlape nohy. Asi by to docela bolelo. Přesto mlčím. Nic mu nevyčítám, ale ani nechválím.

Kili - 24. ledna 2014 21:06
	Kovárna Elorea vidí, že jsem beznadějný případ a brzo stojí zase za mnou, a pomáhá mi. Nechávám se vést a kopíruju pohyb, který dělá, ale ono je docela těžké se soustředit, když cítím, jak se mi její prsa opírají o záda a je v tak těsné blízkosti. "Uh...snad jí nešlápnu na nohu." Napadne mne, ale o to větší pozor si dávám, ač cítím, jak se mi zrychluje tep a dech.

Elorea Foster - 24. ledna 2014 21:25
	Kovárna „ Jde ti to. Potřebuješ jenom cvik. A to chvíli potrvá. Není to až zase tak marné.“ Povím mu po chvíli. Nedívám se na něj, ale tak nějak před nás, když mluvím. Nadechnu se a vydechnu než s ním udělám další výpad. „ Je toho ještě hodně co se budeš muset naučit. Hlavně umět přenášet váhu, při nejrůznějších překrocích. A to potrvá.“

Kili - 24. ledna 2014 21:44
	Kovárna "Už jen dodat můj mladý padawane a bude to mít formu." Zašklebím se a nakonec spustím špičku meče k zemi a kouknu se na Eloreu. "Proč to vše vlastně děláš?" Zkoumavě nakloním hlavu na stranu.

Elorea Foster - 24. ledna 2014 22:09

Odchod „ Padawane?“ Zeptám se poněkud nechápavě. Nejsem si jistá o čem to přesně mluví. Pustím ho, když skloní meč a ustoupím stranou. Pak se zeptá proč to dělám. Podívám se stranou, nakonec se skloním pro boty. „ Potřebuješ to.“ Povím mu a začnu se obouvat.Nakonec seberu kladivo a vydám se ke dveřím. „ Vracím se na slavnost. Měj se.“ Povím mu a vydám se ven. Zastavím se u nejbližšího okna, kde si upravím vlasy, dobře si zapnu boty a shodím sukni, aby mi zakryla holé nohy. Pak se rozejdu k sálu za rodiči.

Kili - 24. ledna 2014 22:14

Kovárna "A-ha...jistě užij si oslavy." Trošku zmateně přikývnu. Pak už je vlastně pryč. jen si mírně povzdechnu a meč odložím zpět na stůl. "Sakra." Opřu se zády o stůl a na chvíli zavřu oči. Jen si tiše povzdychnu. Na slavnost se už vracet nehodlám. Nebylo by to asi k ničemu. Nakonec přejdu ke svým zbraním a pohlédnu na ně, jak tam jen tak leží. "Měl bych být užitečný." Přejedu rukou po pochvě meče a začínám uvažovat, co tu budu dělat dál. Do trénování mne už chuť přešla.

Vypravěč - 24. ledna 2014 22:20

Elurea Vrátila ses zpět do trůnního sálu, kde to zrovna žilo. Hrála veselá hudba, většina osazenstva tančila a ty sis všimla, že uprostřed je volný kruh, ve kterém tančil Odin s tvou matkou a Magni zase se svou ženou. Otce jsi spatřila sedět u stolu, jak s úsměvem ve tváři pozoroval tvou matku. Když tě spatřil, zvedl se a obloukem, okolo tančících, se vydal k tobě. "Smím vás požádat o tanec, sličná slečno?" galantně se ti uklonil a usmál se.

Kili - 24. ledna 2014 22:22

Noční toulky Nakonec seberu dýku, meč i naloketník a do druhé ruky to hnusné brnění a vyrazím do svého pokoje. Tam ze sebe svlíknu i zbytek zbroje a obleču se do toho v čem jsem přijel. Zbroj dám na židli, aby si jí mohl Thor zase pak vzít. Své vybavení uložím ke svému batohu, které vystřídá místo krumpáče, ten už mám zase upevněný na zádech. Zanedlouho vyrážím opět do dolů, kde jsem byl předtím s těmi vstřícnými chlapíky. Tentokrát asi na vlastní pěst začnu oťukávat stěny a hledat melodii, která by prozrazovala nějaký krystal.

Elorea Foster - 24. ledna 2014 22:26
	Ples Vrátila jsem se do sálu. Všichni se smáli a hodovali. Musím přiznat, že jsem trochu nesvá. A poněkud skleslá. Ani nevím co jsem vlastně čekala. Asi nic. Kdo ví. Už už jsem se chtěla otočit a zmizet, ale to by nebyl táta Thor, kdyby nepřišel. Podívám se na něj a pokusím se o úsměv, i když to moc upřímné není. „ Neumím tančit… Navíc. Kam asi dám Stormur hm?“ Zeptám se ho a skloním hlavu.

Vypravěč - 24. ledna 2014 22:54

Elorea Thor se usměje, vezme tě za ruku a odvede k jednomu ze stolků. "Nech si ho tady," usměje se a položí na stůl své kladivo. Pak počká až ho napodobíš a jakmile tak učiníš, vezme tě do kruhu, kde tančí tvá matka s tvým dědečkem a Magni se svou ženou. "Jen napodobuj moje kroky," obejme tě jednou rukou kolem pasu, do druhé vezme tvou ruku a slova ti pošeptá do ucha s úsměvem na rtech (vousama tě polochtá). Pak udělá pár prvních, pomalých kroků, tak, abys ho stíhala napodobovat. "Mě to učila tvoje mamka," znovu se k tobě nakloní a zašeptá ti do ucha. Darius Zamířil jsi do dolu, krumpáč na zádech a slavící palác za nimi. Šel jsi dlouho, venku se také slavilo, ale nikdo si tě moc nevšímal. Když ses dostal do dolu, byl prázdný a temný, takže sis musel rozsvítit lampu, abys něco viděl. Hned na to jsi začal hledat zvuk drahokamů. Nacházel jsi jich spousty, některé podobné těm z tábora, jiné neznámé, o to ale vábivější a krásnější. Nevěděl jsi který vybrat dříve. Až pak jsi narazil na jednu, píseň měla nádhernou, ovšem byla slabá a zároveň silná. Drahokam byl daleko, ale byl velký. Dostat ho ven ti potrvá dlouho.

Kili - 24. ledna 2014 23:00

Čas práce "Fajn tak se ukaž." Položil jsem lampu tak, ať vidím na místo kopání a začal jsem krumpáčem vysakávat kusy kamene. S vervou a energíí, jakou jsem předtím snad ještě neměl. Po chvilkách kontroluji vzdálenost drahokamu, dokud je daleko tak se nebojím usekávat velké a hrubé kusy pořádnou silou. Jakmile bude blíž tak začnu ubírat jen menší odštěpky a pracovat pomaleji, abych byl ho pak případně nepoškodil a rostoucí blízkostí bude růst i má opatrnost, dokud jej neodkryju alespon z části.

Elorea Foster - 24. ledna 2014 23:03

Ples Položím kladivo vedle tátova a vydám se za ním do kruhu. Jen tenhle tanec a pak si půjdu lehnout, tak nějak cítím že tohle je trochu povinnost. Pak si půjdu lehnout. A nebo že bych vyrazila za Sleipnirem? I to je možnost. A nebo tu mám snad zůstat. Proč jsem pro boha živého nevzala sebou Jitru. Ten by byl alespoň rád, že se vidí s tátou. Ale Darius? Jemu je to jedno. Podívám se na otce a chytím se ho. Když se zmíní o mámě a o tom že ho učila ona tancovat, přikývnu. Chápu to. Přesto nic neříkám. Nevím co bych tu měla dělat. Netuším.

Vypravěč - 24. ledna 2014 23:11

Elorea Thor si všimne tvého mlčení a při tanci se na tebe zvědavě podívá. "Co tě trápí, holčičko?" zeptá se tě tiše, když se míjíte s matkou a Odinem. Oba dva se na vás šťastně usmívají. Darius Kopeš dlouho, stále kontroluješ vzdálenost a píseň je stále stejná, jen blíže a blíže. Dokonce tě udiví, že se nerozštěpuje, což ti napovídá, že kámen je v celku. Pak na něj konečně narazíš. Zaleskne se v chabém osvětlení a zahraje ti všemi barvami duhy.

Kili - 24. ledna 2014 23:13
	Objev "Paráda přesně tebe potřebuju kamaráde." Usměju se a začnu opatrně držijic krumpáč skoro u násady oštípáva kousíčky skály okolo, abych toho krasavce dostal ven v celku nepoškrábaného a nerozbitého. Dávám si záležet a to opravdu fest.

Elorea Foster - 24. ledna 2014 23:14
	Ples „ To nic tati. Opravdu.“ Pokusím se o úsměv a rozhlédnu se. Nakonec mu pohled zabodnu do hrudi. Tančím s ním i když trošku neohrabaně. Tohle není zrovna moje parketa. Dokonce mu šlápnu i na nohu. „ Promiň tati… říkala jsem, že to neumím.“ Povzdechnu si a zakroutím hlavou.

Vypravěč - 24. ledna 2014 23:22

Elorea Tvá odpověď otce neuspokojí, ale nic neřekne, nejspíše mu dojde, že nemá cenu to z tebe dolovat, když o tom sama nechceš mluvit. Když mu pak šlápneš na nohu, jen se usměje. "To nic, zlatíčko, taky jsem šlapal mamince na nohy," pošeptá ti do ucha a dál tančí. Slyšíš, jak se hudba pomalu blíží ke konci a i tanec se pomalu zvolňuje. Když pak přestanou hrát úplně, všichni tanečníci se pustí a zatleskají hudebníkům. Thor se ti s díky ukloní a lehce políbí tvou ručku. "Děkuji za tanec, má krásná paní," ještě jednou se ti ukloní a spolu dojdete ke stolu. Než se tam však dostanete, začnou zase hrát, tentokrát si tvého tatínka s omluvou ukradne tvá maminka a u tebe najednou stojí sám Odin. "Mohu požádat svou překrásnou vnučku o tanec?" zeptá se tě s úklonou a úsměvem na rtech. Darius Jak jsi zvolnil tempo kutání, abys kámen dostal celý a nepoškozený, práce se protáhla, ale přinesla své výsledky. Nakonec se ti jej podařilo dostat ven celý a skoro bez kamene. Byl větší než tvá zaťatá pěst, ale zase ne tak velký, abys jej nedokázal schovat v dlaních. Vypadal nádherně a pokaždé zářil jinou barvou. Ovšem necítil jsi z něj žádné účinky (z magických rud a drahokamů jsi je cítil, byť jsi nedokázal určit jejich povahu). Věděl jsi, že až jej někdo opracuje, bude z něj krásný drahokam.

Elorea Foster - 24. ledna 2014 23:29

Ples Přikývnu, když řekne, že šlapal mámě po nohách taky a pousměju se. Tentokrát upřímněji. Jakmile dotančíme, zatleskám stejně jako ostatní a tátovi se s díky ukloním. Vydám se s ním ke stolu, už už chci zmizet, ale to by se před mnou nesměl objevit děda. Popravdě? Z těch bot mi začíná být do pláče. Tohle je utrpení. „ Ale jistě dědečku. Ale upozorňuju tě stejně jako tátu… neumím tančit.“ Povím mu nakonec poněkud zdráhavě. Tyhle boty už nikdy nechci vidět. A už vůbec ne v nich chodit. Hlavně teď ale nesmím nikam spadnout. Takové Faux pa si dovolit nechci. Chytím se dědečka a stejně jako otci se zahledím na hruď. Nic neřeším jen se soustředím na to abych mu nešlapala na nohy. A abych neukazovala, že mě bolí nohy.

Kili - 24. ledna 2014 23:30

Drahokam Spokojeně se usměju a očistím zbytky kamení z mého úlovku. Pak jen potřesu hlavou a zapnu ho do jedné z kapes. Krumpáč dám na záda a jdu ven z dolu. "Tak to by bylo." Zamířím si to opět tiše do paláce. Cestu už znám, což je dobře, alespoň se nikde neztratím. Rychlými kroky zmizím ve svém pokoji kde sundám krumpáč a postavím ho k ostatním věcem. Kámen posadím na postel a mezitím se jdu rychle umýt a upravit. Svůj úbor nechávávám za chvíli schnout u okna a převleču se do něčeho co mi tu na Asgardu připravili do skříně. Vyberu si kalhoty a čistou košili a upravím se. Pak vezmu drahokam a schovám jej do kapsy a vyrazím směrem zpátky na oslavy. Dovnitř vklouznu opět, jako myška a vyhledám pohledem Eloreu. Počkám až dotančí s Odinem a půjde si sednou. Pak projdu davem a zamířím si to ke stolu, kde je. Vyseknu jí hlubokou a uctivou úklonu, jak se to dělávalo a pohlédnu na ní. Vlasy mám trochu učesané ale stejně lítaj kam chtějí. "Směl bych slečně popřát vše nejlepší k narozeninám a předat jí dárek předtím, než jí požádám o tanec?" Usměju se mile, a jakmile Elorea nějak zareaguje mírně se narovnám a sáhnu do kapsy. Po chvíli jí do dlaně posadím drahokam, který jsem vydobil z hory. "Snad slečna odpustí, že není lepší." Další mírnější úklona.

Elorea Foster - 24. ledna 2014 23:52

Darius na plese? Musím přiznat, že se mi uleví, když mi dovolí, abych si sundala boty. Vážně boty kopnu pod stůl směrem k prázdné židli a vydám se s ním na parket. Podlaha je studená a i když to taky není úplně fajn, nohy přestali bolet. Aspoň tolik. S Odinem dotančím a on mě dovede až ke stolu, kde se usadím. No usadím. Jo jsem u své židle a rovnou si nabírám něco k jídlu. Už už se vrhám na jídlo, mám hlad, protože jsem dneska toho moc nesnědla, ale někdo začne zase rušit. Trochu podrážděně se ohlédnu, když ale uvidím Daria veškeré pocity zmizí. Dívám se na něj téměř jako na cvoka, když mi začne přát k narozeninám. Asi mě moc neposlouchal… Já své narozeniny neslavím. Co je na tom k nepochopení? Pohledem mlčky sjedu k drahokamu, který vytáhne. Je pěkný, to se musí nechat, ale k čemu mi něco takového asi bude? A navíc. Ví že narozeniny neslavím. „ Děkuji, Darie.“ Vezmu si od něj dáreček a prohlédnu si ho. „ Je pěkný. Nemyslím, že by měl být lepší. Vzpomněl sis. A to se cení.“ Povím mu a zadívám se na kámen. Nakonec ho položím ke kladivu, co jsem dostala od dědy a začnu se nazouvat do bot, ne že by se mi do nich chtělo, ale raději nebudu riskovat, že mi Darie pošlape palce. Nejsem si jistá jak on umí tančit. „ Tančit ale neumím. Takže se omlouvám za případná zranění.“

Kili - 25. ledna 2014 00:07

Další chyby? Zdá se, že oslavy Eloreu nějak zvláště neberou. Navíc zdá se, že jsem jí vyrušil od jídla. Další hloupost. "Bravo Darie, kam příjdeš tam šlápneš vedle." Pochválím se velice kriticky v duchu. Opravdu dnešek je asi jedna chyba z druhou. Nejprve jí nechám rozladěnou odejít z kovárny. Když to chci napravit a vykopu drahokam, tak jí vyruším od jídla, navíc ještě nerada tanči...jo hold když se daří. "Tenhle drahokam je nic oproti jiným." Neodvážím se dodat, že myslím její oči. Se suchým polknutím jí podám ruku, když nakonec příjme tanec. "Co tu vlastně dělám? Dyť já a holky to nikdy nešlo dohromady. Neumím to s nima." Vzdychnu si v duchu a když uchopím Eloreu do taneční pozice s lehkostí jí nazdvednu a postavím si jí na svoje špičky. "Naučím tě to a pomůžu ti." Začnu se pohybovat do rytmu hudby.

Elorea Foster - 25. ledna 2014 00:16

Stud Opravdu hodně mě vyvede z míry, když mě nadzvedne a postaví na vlastní špičky. Zrudnu až za ušima a nějak si vůbec nejsem jistá jestli zda-li to byl vůbec dobrý nápad. Nebyl, já vím, ale už nemůžu couvnout. Vždyť ale o nic nejde. Jen o jeden jediný tanec. Jen… jen jeden. Zadívám se Dariovi do očí a rozechvěle se nadechnu. „ Děkuju.“ Šeptnu. Hlas se mi poněkud chvěje a jsem docela dost nervosní. To není jako, když jsem ho učila já šermovat. Tam stál zády ke mně. Ale tady mě drží a zpříma mě pozoruje. A já začínám poněkud zmatkovat. Přesto se jím nechám vést. Vážně bych teď nejraději měla na hlavě pytel, aby mi nebylo vidět do tváře jak jsem rudá studem. Nejhorší na tom je, že tady je hodně lidí a všichni to vidí. A na to já nejsem zvyklá. Nejsem zvyklá, že dávám až tolik najevo něco co cítím uvnitř. Ne před všemi. A hlavně ne před bohy. „ Vážně je ten drahokam moc pěkný… jak se jmenuje?“ Zeptám se ho. Snažím se nějakým způsobem udržet konverzaci, protože jestli budeme moc potichu, asi se půjdu brzy schovat pod stůl.

Kili - 25. ledna 2014 00:36

Tanec Tančím s ELoreou s veškerou lehkostí a dávám pozor, abychom do nikoho nevrazili. Sice je červená, jako rak, ale nehodlám jí uvádět do ještě větších rozpaků tím, že bych jí na to upozorňoval. Nakonec příjde otázka ohledně onoho kamene. Sklouznu k ní pohledem a pak se zadívám někam za nás, abych věděl kde máme místo k tanci. "Nemá jméno je to jen chvilka co jsem ho vyzvedl ze skály. Bude mít takové jméno, jaké mu sama udělíš. Nikdy mi nebyl určen." Odvětím poklidně. Je to pravda neměl jsem ho v úmyslu vykopat pro sebe, protože jsem šel do dolu s jasným úsmyslem.

Elorea Foster - 25. ledna 2014 00:40
	Ples Zadívám se na něj poněkud zaraženě. Jako by se mojí otázce vyhl a přesto odpověděl. Vykopal něco co nezná a dá to mě? Jen tak? Jo dobře, k narozeninám, ale pořád… jen tak? Pohled mi sjel ke stolu, kde byl kámen i kladivo a pak zase k němu. „ To je zvláštní.“ Pousměju se poněkud nesměle a zadívám se na něj. „ Nejsi unavený? Trénink ti musel dát trochu zabrat… nebo ne?“

Kili - 25. ledna 2014 00:54
	Ples "Jsem zvyklý na fyzickou zátěž, na Zemi jsem jí míval docela dost. Pořád někde na výlety a podobně." Odpovím klidně a pousměju se. "Byl jsem živý člověk, co měl rád přírodu." Objasním a vyhnu se jednomu nebezpečně blízkému páru. "A promin že jsem tě vyrušil od jídla." Provinile sklopím pohled.

Elorea Foster - 25. ledna 2014 08:42

Ples „ Co si vlastně na zemi dělal?“ Zeptám se a nakloním hlavu lehce na stranu. Docela mě to zajímá. „ Jako myslím, než jsme si pro tebe přišli my.“ Zadívám se na něj, když se zmíní o přírodě. A že to byl živí člověk. Zakroutím s úšklebkem hlavou. „ To zní jako bys teď byl mrtví polobůh.“ Mrknu na něj a usměju se. Pak se zmíní o jídle. „ Neomlouvej se, to nevadí. Víš co mě celý den mrzí? Že jsem nesehnala foťák. Měli by jsme alespoň něco odtud a při tom spojené se zemí. Hrozně bych chtěla mamku mít vyfocenou státou v takový den.“ Podívám se po rodičích. Mámě to pořád sluší, i když už je pokročilá hodina. „ Zůstaneš tu ještě? Možná bychom si mohli zatančit až se najím.“

Kili - 25. ledna 2014 10:35

Ples "No...tak různě co se zrovna nachomýtlo a bylo nějak dostatečně placené. Bylo třeba pomoc mamce zajistit domov." Odvětím klidně a provádím půlotočku. "I to je možný nikdo nežije věčně." Mírně se ušklíbnu. "Ymmm jo foták by se hodil, ale divím se, že bohové nemají jeho alternativu nebo tak něco." Tohle mi příjde zvláštní, přece jen oni můžou a umí snad vše ne. "Jak jen si bude slečna přát." Kývnu mírně hlavou, ale dávám si pozor, abych jí nedal čelo.

Elorea Foster - 25. ledna 2014 10:49

Ples „ Vidíš. Já to nikdy nezažila. Jsem v táboře od jedenácti let.Sama.“ Podívám se po sále a na chvíli se zadívám na mámu. Sedm let jsem tam byla a pořád se mi stýskalo. A teď? Teď bude ještě dál než předtím. Odvrátím pohled od matky a zadívám se mu sklesle na hruď. „ Přijdeš mi ještě docela živí… takže o smrti nemluv. Prosím.“ Povím mu a povzdechnu si. Pak se zmíní ale o foťáku. Potřesu hlavou a podívám se mu do očí. „ No… myslím že tady se drží obrazů a rytí.“ Potřesu hlavou a protáhnu se. Jakmile skončí písnička, podívá se na něj. „ Nechceš si na chvíli sednout… vážně se potřebuju najíst.“

Kili - 25. ledna 2014 10:54
	Ples "Ale měla jsi celý tábor přátel." Usměju se povzbudivě a řeč o smrti už raději přejdu. Když písnička skončí postavím tě opět na zsem a lehce přikývnu. "Jistě." Klidnými kroky jdu až kousek za tebou, ať nezabíráme tolik prostoru a náhodou do nás někdo nevrazí. Usadím se pak někam naproti.

Elorea Foster - 25. ledna 2014 11:04
	Ples Usadím se na židli a pustím se do svého nachystaného jídla. Mám hlad a velký. Moc velký. „ Tábor přátel? Možná. Zvolili si mě za jednoho z vůdců. Poslechnou mě. Přijde ti to jako přátelství? Nebo mě mají jenom v úctě.“ Pokrčím rameny. Jídlo si docela užívám, ale nejsem zrovna dvakrát šťastná. Opět si zuju boty a schovám je pod svojí židlí. „ Líbí se ti tady?“

Kili - 25. ledna 2014 11:07
	ples "Možná si tě zvolili protože tě mají rádi." Odpovím s pokrčením ramen a sleduji El, jak jí a přemýšlím, jak tam vlastně zapadnu já. "Ym....jo líbí maj tu pěknou architekrutu a tak, ale na můj vkus je tu až moc bohů." Podotknu upřímně, protože přece jen věřím tomu, že se bohům zase tolik nelíbí mít tu obyčejné polobohy.

Elorea Foster - 25. ledna 2014 11:14

Ples Pokrčím rameny. Možná si mě zvolili třeba jen pro to, že mám mozek a sílu. A dokážu je vést. Co já vím? Neptala jsem se jich. „ To nevím. Myslím, že někteří by rádi viděli osobně své děti, Darie. A spousta dětí tam dole by ráda viděla zase je.“ Podívám se na něj. Pak se podívám po sálu, kdo všechno tam vlastně je. Prohlížím si je, i když ne nijak dlouho. Jen jsem potichu. „ Měl by ses taky najíst.“ Dodám nakonec s úšklebkem.

Kili - 25. ledna 2014 11:17
	ples "Jo asi jo." Prohlédnu stůl s jídlem a pak si něco co vypadá alespoň trošku pozemsky vezmu a najím se. Nijak to ale nepřeháním nechci být nažraný k prasknutí a pak se pořádně ani nehnout, to by nebylo vůbec ale vůbec dobré.

Elorea Foster - 25. ledna 2014 11:36
	Ples „ Dobrou chuť, Darie.“ Popřeju mu a v klidu dojím své jídlo. Nakonec se protáhnu a podívám se na všechny tančící. Nakonec se na chvíli zastavím pohledem na svých rodičích. „ Půjdu se na chvíli projít na vzduch.“ Začnu se pomalu zvedat. Obuju se vydám se pomalu k balkonu.

Kili - 25. ledna 2014 11:40
	Ples "Dobrou." Usměju se a sním to něčo málo, co mám. Pak slétnu pohledem na Eloreu. "Chceš doprovodit?" Optám se, když chce odejít.

Elorea Foster - 25. ledna 2014 11:56
	Ples Podívám se na něj, když se zeptá jestli chci doprovodit. Nějak sem myslela, že půjde taky, ale nakonec jen pokrčím rameny. „Jak chceš ty.“ Povím. S tím už to neřeším a vydám se ven.

Kili - 25. ledna 2014 12:01
	Ples "Aha..." V duchu si jen opět vzdychnu a vynadám, jak jsem zase něco nakrásno zmrvil a nakonec jdu pomalu za ní.

Elorea Foster - 25. ledna 2014 12:05
	Balkon Zastavím se na balkoně a zadívám se na oblohu. Protáhnu se. Opřu se o zábradlí balkonu. " To je světů, že?" Zeptám se tiše a pousměju se.

Kili - 25. ledna 2014 13:04
	balkon "Jo to jo ale nepředpokládám, že bych je někdy všechny navštívil." Zastavím se kus za tebou a koukám na oblohu taky.

Elorea Foster - 25. ledna 2014 13:27
	Balkon " To asi nehrozí ani u jednoho z nás." Přikývnu a podívám se na něj. " Bojíš se mě snad?" Otočím se k němu a opřu se o zábradlí zády. Skousnu si ret.

Kili - 25. ledna 2014 13:29
	Balkon "MOžná trochu máš větší sílu než já." Ušklíbnu se a přejdu k balkonu a opřu se o něj rukama.

Elorea Foster - 25. ledna 2014 13:34
	Balkon „ Jo .. možná jo… Ale nemám důvod tě bít ne?“ Podívám se na něj. Když přijde blíž a opře se o zábradlí, otočím se. Podívám se do zahrady. „ Omlouvám se za tu pěst, když jsme tě byli vyzvednout… Ale tys tak neposlouchal. Mlel sis svoje…“ Povzdechnu si a potřesu hlavou.

Kili - 25. ledna 2014 13:36
	Balkon "Kdo ví." Pokrčím rameny a koukám dolů do zahrad. "Hmmm no jo kdo by taky takovým řečem hned věřil že?" Ušklíbnu se a kouknu dolů jaká pěkná výška to je.

Elorea Foster - 25. ledna 2014 13:42
	Balkon „ Jo je to docela.. neuvěřitelné hned na začátek. Teď už ale věříš ne?“ Ušklíbnu se a ohlédnu se přes rameno k sálu, kde se tančí a hoduje. Zakroutím hlavou a zadívám se na zahradu. „ Neprojdeme se?“ Zeptám se a kývnu směrem ke schodům, které vedou dolů.

Kili - 25. ledna 2014 13:44
	Balkon "Možná trošku." S úšklebkem koukám dolů z balkonu a pak kouknu na El. "No, že by se mi chtělo skákat tam dolů...je to docela vysoko." Nepostřehl jsem schodiště.

Elorea Foster - 25. ledna 2014 13:48
	Schody „ No jestli se ti chce skočit můžeš.. já půjdu po schodech.“ Ušklíbnu se a rozejdu se svižnější chůzí ke schodům. Rozesměju se. „ Schválně… kdo tam bude dřív?“ Zasměju se a rozutíkám se dolů. V podpatcích to ale nemá zrovna dvakrát dlouhého konání. Podvrkne se mi noha a začnu padat.

Kili - 25. ledna 2014 13:55

Schody "Tse fajn!" Předkloním se a kouknu jak vedou schody. Naštěstí se stáčejí a vedou pod balkonem. Přehoupnu se přes zábradlí a seskočím. Přistanu o dva metry níž se zaduněním na schodech. Skoro se ani nestihnu rozhlédnout, když na mě padá Elorea. Naštěstí reflexy to vyřešily za mě jedna ruka jí chytla kolem pasu a druhá se zapřela o zábradlí schodiště. "A já prý budu dolů skákat co?" Ušklíbnu se.

Elorea Foster - 25. ledna 2014 14:03

Schody Polekaně se opřu o první co mi stojí v cestě. A to je zrovna Darius. Zamrkám a zrudnu. „ Eh… díky … Já…“ Vůbec nevím hned co říct. Drží mě kolem pasu. A já na něj koukám jak sůva z nudlí. „ Já bych se kutálela.“ Seberu se a rychle se vyvléknu z bot. Skloním se rychle pro ně a kouknu na něj. Pak se ušklíbnu, protáhnu se kolem něj a rozutíkám se dolů. „ A stejně tam budu dřív.“ Rozesměju se chytím pořádně sukni, abych si na ní nešlápla.

Kili - 25. ledna 2014 14:05
	Schody Povytáhnu obočí, když běží zase dál. "Bláznivá ženská...ale jak chce." Pokrčím s povzdychem rameny a začnu seskakovat přes zábradlí o patra níž a níž v naději, že mi neujede někde noha nebo ruka a já nezhučím dolů úplně.

Elorea Foster - 25. ledna 2014 14:11
	Pod schodištěm Proběhnu vždycky těsně před tím než dopadne. Je to tip ťop. Opravdu hodně. Kolikrát mám pocit, že mi šlápne na sukni, Přesto utíkám jak střelená. Když se objevím konečně dole, tak ve stejnou chvíli jako on. „ No… musím přiznat, že mi to dalo zabrat.“ Vydechnu zadýchaně a trochu se předkloním. Stejně mám na tváři rozjařený úsměv.

Kili - 25. ledna 2014 14:15
	Pod schody Mohl jsem jí předhonit, vím, že jsem mohl být rychlejší, ale nebyl jsem nakonec byla rychlejší ona. Důvod? No nepřiznal bych to nahlas ale při jednom ze seskoků jsem dopadl celkem blbě a zvrtl si kotník. Musím přiznat že to docela ještě teď bolí ale snažím se to nevnímat. Na tohle se neumírá a kulhat snad taky nebudu moc. Trošku se vydýchám. "Aby ne." Kývnu s úsměvem.

Elorea Foster - 25. ledna 2014 14:24
	Zahrady Zase budu muset začít trénovat. Jestli jsem na tom stejně jako teď on, tak je to zlé. Hodně zlé, protože jsem ztratila výdrž. Ale je pravda, že teď jsem se víc věnovala práci a táboru než samotnému trénování. Na to už tolik čas nebyl. Trochu udýchaně začnu kašlat, ale to se brzy uklidní. Podívám se na něj s úsměvem a dojdu k němu blíž. Pak se vydám pomalejším krokem do zahrady.

Kili - 25. ledna 2014 14:27
	Zahrady Vydám se vedle El taky do zahrad. Notno podotknout, že tu rostou různé věci, u některých si říkám jestli mě nebudou chtít sežrat. "Kde to kruci berou." Zamumlám, když procházím kolem jedné zvláště zubaté kytky.

Elorea Foster - 25. ledna 2014 14:32

Zahrada Podívám se po zahradě, když promluví a pak na tu kytku. Zubatou kytku. „ Já ti nevím… Asi sbírka masožravek… radši bych se k nim moc nepřibližovala.“ Věnuju mu zubatý úšklebek a naznačím, že by ho to mohlo kousnout. Pomalu jdu dál boty držím za řemínky v ruce a rozhlížím se kolem. „ Mysli na to, že jsme na místě, kde žijí bohové… Musí mít přeci jen nějakou zábavu… Představ si dědu jak stojí u té kytky a ruku nad ní. V ruce drží myš a kytku drbe pod květem. A ta kytka slintá a čeká na tu myš.“ Rozesměju se a zakroutím hlavou. Představa dědy jako zahradníka u masožravek je docela šílená.

Kili - 25. ledna 2014 14:36
	Zahrada "Hmmm zajímavá představa ale asi bych řekl chudák myška." Pokrčím rameny s mírným úsměvem. Pravdou je, že přece jen mám zvířátka rád, takže krmit myškou masožravku....no nevím nevím. "Není ti zima?" Kouknu na bosé nohy.

Elorea Foster - 25. ledna 2014 14:50
	Zahrada „ No chudák myška možná ano, ale všichni něco musí jíst.“ Podotknu a podívám se na něj. Jdu s ním pomalu zahradou a dívám se kolem. „ Trochu, ale to je dobré. Naštěstí nemocná být nemůžu.“ Usměju se a jdu dál. Nakonec se zase zadívám na nebe. „ Není to krása? Jako by někdo rozsypal drahokamy po nebi a nechal je tam. Mám hrozně ráda jasné noci. I když je chladno.“

Kili - 25. ledna 2014 14:52
	Zahrada "Ano to jsou, nicméně nejkrásnější věci nejsou na obloze." Pousměju se a zadívám se tam taky. "Hvězdy jsou sice krásné ale jsou i krásnější..." Přemýšlím zaujatě pro sebe.

Elorea Foster - 25. ledna 2014 15:07
	Zahrada „ A taky ty nejhorší a nejošklivější.“ Podívám se na něj trochu sklesle. Nakonec si povzdechnu a vydám se k fontánce, která je kousek od nás. Usadím se na okraji a zadívám se na vodu. „ Vždy jsou takové protiklady. Ale když se podíváš na noční nebe… nejsou vidět.“

Kili - 25. ledna 2014 15:11
	zahrada "To je asi pravda." Kývnu a stojím kousek od tebe a sleduji ji u fontánky. Nicméně spíše sleduji ji než tu fontánku.

Elorea Foster - 25. ledna 2014 15:14
	Zahrada „ Víš… Já vlastně v táboře ani být nemusela. Nebýt toho co se stalo.“ Zašeptám potichu a začnu si s vodou pohrávat. Namáčím si lehce bříška prstů a dívám se jak kapky zase padají zpátky. Skoro jako slzy. Voda je ledová, ale nijak mi to nevadí.

Kili - 25. ledna 2014 15:15
	zahrada "Nevím co se stalo." Odvětím, prostě protože jak bych taky mohl, že. Jsem v táboře jen krátce, takže vím vlastně houbelec. Jen mezitím El sleduji a jsem zvědav co řekne dál.

Elorea Foster - 25. ledna 2014 15:34

Zahrada „ Pojď sem.“ Ohlédnu se po něm. Pak se zase zadívám na vodu. Nakonec si ruku osuším a položím si jí i s tou druhou do klína. „ Tehdy mi bylo jedenáct. Loki mě unesl. Chtěl všechno zničit a to pomocí mě. Jenže se mu to napoprvé nepovedlo a otec s Odinem mě zachránili. Proto se po tom rozhodli, že mě dají do tábora pro mě podobné…“ Nadechnu se a vydechnu. „ Ztrávila jsem tam pár let. A on to pak zkusil znovu. Zdáli se mi strašné sny o tom, že je něco s mámou a já utekla z tábora. Padla jsem do pasti. Několik týdnů si nevzpomínám co se dělo, ale pak jsem začala být vůči tomu co mi dával imunní a začala jsem vnímat. Opravdu … opravdu bych raději nevěděla co mi dělal.“ Zakaboním se a trochu se začnu třást. Ruce zatnu a zadívám se na ně. Nadechnu se a vydechnu. „ Stále se semnou stěhoval z místa na místo a držel nás tak aby nás neviděl ani neslyšel Heimdal. Nebyla možnost ho vystopovat. Ale když jsem se dala dohromady, začala jsem za námi nechávat stopy. Názvy světů, kam chtěl jít… nedokážeš si představit co to bylo, Darie. Když si semnou každý den dělal co chtěl. Když si semnou stále užíval.“ Otřesu se a zadívám se na vodu. Na hladinu dopadne pár mých slz. „ Ani nevím proč ti to říkám. Jen … jen tě prosím abys o tom v táboře nemluvil. Oni něco tuší, něco se v táboře i šušká, ale… neví to. A chci aby to tak zůstalo. Nestojím o lítost.“

Kili - 25. ledna 2014 15:42

Fontána Na vyzvání usednu na okraj studeného kamene z fontány. Je pod prsty cítit, jak je dobře opracovaný a vedený k dokonalosti, aby byl, co nejpěknější. Cítím, jak mi ojedinělé kapičky studené vody dopadají na záda, ale odolám tendenci se otřást a poslouchám El. Zdá se, že se docela rozpovídala. Bohužel, byl bych raději za trošku jiný příběh. Rukama se opírám ze stran o kámen a poslouchám. "Zdá se, že si zažila svoje." Fakt, že jí Loki neustále znásilňoval byl asi nejhorší, který padl. Co na to říci? Těžká rada. Sklopím oči směrem ke špičkám svých bot. "To je mi líto....něčím takovým by si asi nikdo neměl projít." Řeknu polohlasně skoro šeptem. V duchu si poznamenám, že jednou budu muset spodním sekem svého meče z Ormenu navštívit Lokiho rozkrok. Kousnu se do rtu. "Chápu, neboj nikomu nic neřeknu." Nespouštím pohled ze svých bot. Najednou se mi zdá noc o dost chladnější a mnohem smutnější, než ještě před chvílí.

Elorea Foster - 25. ledna 2014 15:59
	Zahrada „ Ne neměl. To máš pravdu.“ Přikývnu a podívám se po okolí. Nakonec se mrknu na vodu a smutně se pousměju. Nakonec si lehce namočím ruku a položím si jí za krk. „ Děkuju Darie.“ Podívám se na něj a pousměju se. Nechci aby byl skleslí. Nakonec se podívám na nebe. „ Podívej na támhle tu hvězdu. Vždy se mi hrozně líbila.“ Pousměju se.

Kili - 25. ledna 2014 16:01
	Zahrada Nakonec zvednu pohled k nebi stejně jako El. Zadívám se na něj, je poseté hvězdami, takže je těžké určitě, která je ta, kterou zrovna El myslí. "Mě příjdou všechny podobné, pěkné ale příliš daleko." Podotknu s mírným povzdychem. Stále tak nějak přemýšlím, o všem a ničem.

Elorea Foster - 25. ledna 2014 16:08
	Zahrada „ Jsou daleko. Daleko od všeho s vlastními problémy.“ Povím tiše a sleduji oblohu. Nakonec se podívám zase na něj. „ Co si ještě zatančit?“

Kili - 25. ledna 2014 16:12
	zahrada To ano." Přikývnu. A pak se pousměju. "Ty přece neumíš tančit, a nebojíš se že tě tu něco kousne do nohy?" Ušklíbnu se.

Elorea Foster - 25. ledna 2014 16:20
	Zahrada „ Já sice tančit neumím, ale umíš to ty..“ Povím mu a podívám se kolem. „ Což o to … kousne… Ale zebou mě nohy…“ Potichu se rozesměju.

Kili - 25. ledna 2014 16:21
	zahrada "A to znamená?" Povytáhnu obočí a přelétnu jí pohledem.

Elorea Foster - 25. ledna 2014 16:33
	Zahrada „ Třeba to, že bych byla ráda, kdybychom si zatančili?“ Zeptám se ho. „ Jestli se ti ale nechce řeknu tátovi a nebo dědovi.“ Pokrčím rameny.

Kili - 25. ledna 2014 16:34
	zahrada "Nikde tu ale nevidím hudbu." Kouknu na ní.

Elorea Foster - 25. ledna 2014 16:36
	Zahrada „ A to je tak nutně potřeba?“ Zeptám se a nakloním hlavu trochu na stranu. Podívám se zpátky k sálu odkud jsme vyšli. „ Je tam hodně lidí. Tady je alespoň místo nemyslíš?“ Pohledem sjedu na něj a povzdechnu si.

Kili - 25. ledna 2014 16:38
	zahrada "Jo asi jo." Kývnu na konec. "Chceš tentokrát tančit sama?" Zvednu se a postavím naproti.

Elorea Foster - 25. ledna 2014 16:41
	Zahrada „ Nene.. nechci tančit sama.“ Zakroutím hlavou a zvednu se taky. Dívám se na něj a jemně se usmívám. Opatrně se ho chytím a zadívám se mu do očí.

Kili - 25. ledna 2014 16:43
	zahrada Kývnu a opět si jí postavím na špičky a začnu něco klidného tančit. To že ten kotník to moc dobře nesnáší nějak zkusím přejít. Přece jen dá se to zvládnout.

Elorea Foster - 25. ledna 2014 17:00
	Zahrada Cítím že se pohybuje jinak než předtím. Trošku se zamračím. „ Co se děje?“ Zeptám se opatrně a zadívám se mu do očí. „ Pohybuješ se jinak než předtím. Co se ti stalo? Máš něco s nohou?“ Otážu se a okamžitě mu z nohou slezu.

Kili - 25. ledna 2014 17:02
	Zahrada "Co..? Ymm ne nic v pohodě." Odvětím jakoby nic protože tohle se mi opravdu řešit nechce, jen hloupý kotník nic zvláštního.

Elorea Foster - 25. ledna 2014 17:04
	Zahrada „ Nemám ráda, když mi někdo lže.“ Povím mu potichu a povzdechnu si. Skloním trochu rozmrzele hlavu a zůstanu potichu.

Kili - 25. ledna 2014 17:05
	zahrada "Jaj, jen zvrtnutý kotník nic víc sem v pohodě." Vzdychnu nakonec, protože moje blbá noha se mi fakt řešit nechce.

Elorea Foster - 25. ledna 2014 17:18
	Zahrada Podívám se na něj starostlivě. „ Měl si něco říct. Darie.. Ukaž mi to … Prosím.“ Se starostí se na něj koukám. „ Nemusí to být jenom zvrtlé. Moc mě to mrzí. To je kvůli mně.“ Skousnu si ret.

Kili - 25. ledna 2014 17:21
	Zahrada "Říkám, že je to v pohodě nedělej si starosti, moje hloupost. Přežil jsem už horší." Odvětím klidně. "Spíše ty bys měla nějak zahřát nohy, nebo ti umrznou prsty." Kouknu na bosé nohy.

Elorea Foster - 25. ledna 2014 17:27
	Zahrada „ Ale neumrznou… není to tak hrozné.. Vážně.“ Podívám se na něj a skousnu si ret. Mám o něj strach. Ani nevím proč. Obuju si boty a kouknu na něj. „ Chceš jít už zpátky?“ Zeptám se opatrně.

Kili - 25. ledna 2014 17:28
	zahrada Záleží jak chceš ty. Jak říkám jsem vp ohodě." Odpovím s poklidem.

Elorea Foster - 25. ledna 2014 17:41
	Zahrada Povzdechnu si a potřesu hlavou. „ Nechci aby se ti něco stalo… Darie.“ Šeptnu potichu a zadívám se mu do očí.

Kili - 25. ledna 2014 17:49
	zahrada "Co by se mi tak měla stát?" Povytáhnu zvídavě obočí.

Elorea Foster - 25. ledna 2014 18:07
	Zahrada Pokrčím rameny. „ Já nevím…“ Trochu se zamračím. Nechápu proč tak ohromně pohrdá vlastním zdravím. Dobře v jeho situaci bych taky řekla, že to nic není a dělala to tak jako on, ale i tak. Sednu si sklesle opět k fontánce a obejmu si bříško. Nějak nevím co mám udělat.

Kili - 25. ledna 2014 18:19
	zahrada Je tu zima, měli bychom se vrátit jinak zmrzneš." Pohlédnu směrem k paláci a pak zpátky na El. Přece jen už je pozdě v noci.

Elorea Foster - 25. ledna 2014 18:46
	Noc „ Mě se tu líbí.“ Povím potichu a zadívám se mu do očí. Nakonec ale potřesu hlavou. „ Ale jak chceš.“ Šeptnu potichu a vydám se mlčky rovnou ke schodišti. Téměř schody vyklušu a neohlížím se. Nechci o ničem mluvit. Prostě jdu. Přesto jen projdu rovnou ke stolu, kde si vezmu kladivo a kámen, který mi dal a vydám se do svého pokoje.

Kili - 25. ledna 2014 20:46
	noc S tichým povzdychem a se vydám pomalejším krokem taky nahoru, ale následně na oslavě se už zdržovat nehodlám. "Další propadák." Zamumllám si v duchu.

Elorea Foster - 25. ledna 2014 21:15
	Noc Se sklopenou hlavou si to razím kolem stolu rovnou do svého pokoje. Snažím se tak aby mě nikdo neviděl. Nechci aby si mě někdo všiml. Beztak mají své starosti.

Kili - 25. ledna 2014 21:35
	Noc Taky to jdu zaparkovat k sobě do pokoje nehodlám se zdržovat s tou bandou slavících.

Vypravěč - 25. ledna 2014 22:46

Další den Druhý den ráno vás nechali spát dlouho. Vlastně tak dlouho, jak jste sami chtěli. Možná jste se vzbudili už na snídani, možná až na oběd, nikdo vás nikam nehonil, nikdo na vás nespěchal. V paláci byla uvolněná atmosféra, vždyť oslavy měly trvat celý týden. Ať už jste se rozhodli tento den strávit jakkoliv, Eloreu si po jídle odchytla její matka a řekla jí, ať jde s ní. "Pojď," řekla jí a vedla palácem tam, kam jí prve vedl i dědeček, na planinu, kde se proháněl legendární kůň. Když jste tam dorazili, Thor tam už stál a usmíval se na vás. Postavily jste se vedle něj, matka ti znenadání zakryla oči a Thor pronikavě zapískal. Chvilku se nic nedělo, ale pak jsi uslyšela dusot kopyt a když to ustalo, v tvé blízkosti zafrkal kůň. "Myslela sis, že jsme na tvé narozeniny zapomněli?" zeptala se tě tiše matka a stále ti držela ruce na očích, aby ses nedívala. Kdosi tě vzal za ruku a položil ti jí na teplé a hebké tělo nějakého zvířete. Když tvá matka spustila ruce, stálo před tebou nádherné zvíře. Ihned sis všimla, že vypadá jako Sleipnir, ale na rozdíl od něj bylo toto zvíře hnědé barvy a trochu menší, dalo by se říci, že ještě hříbě. Ovšem jako Sleipnir mělo osm nohou. "Je to Sleipnirův syn, ale ještě nemá jméno. A všechno nejlepší, holčičko,"řekne ti otec, obejme matku a trochu odstoupí, aby ses mohla seznámit se svým dárkem. "Můžeš si ho vzít na Midgard," promluví tiše, šťastně matka.

Elorea Foster - 25. ledna 2014 23:19

Dar Dlouhou chvíli jsem byla ve vaně. Hodně dlouhou. Potřebovala jsem se prohřát. Hlavně nohy.Až teprve pár hodin před svítáním jsem konečně zapadla do postele a usnula jsem.I když se mi spalo těžko, musím připustit že jsem neměla noční můry. No aspoň něco. Probrala jsem se až před polednem. S bolestí v kotnících. Nevím jestli z těch bot a nebo z té zimy, ale boleli mě kotníky. Dlouhou chvíli jsem se vůbec přemlouvala vstát a obléknout se, ale nakonec jsem na sebe navlékla svůj korzet, kalhoty a boty. Kladivo jsem si připla k opasku a kámen od Daria vrazila do batohu. Tam se mu nic nestane a nezapomenu ho tady. Ale aspoň na něj neuvidím. Mlčky se vydám k jídlu. Nesnědla jsem skoro nic. A když jsem chtěla opět zmizet, odchytla si mě matka. Pozdravila jsem jí a radši neodporovala. Mlčky jsem jí následovala, i když jsem se netvářila zrovna dvakrát šťastně. Nakonec jsem jí jenom chytila za ruku. Alespoň nějakou jistotu jsem chtěla mít. Alespoň nějakou jistotu, že je někdo semnou. Ale nechtěla jsem o tom mluvit. Ani nebylo o čem. Nebo snad ano? Ne. V žádném případě nebylo. Dovedla mě až na louky. Tam kde jsem potkala poprvé Sleipnira. Byl tam už i otec. Nic jsem z jeho úsměvu nevyčetla. Nechápala jsem proč jsme tady. A pak mi někdo zakryl oči. No někdo. Máma. Znejistěla jsem. Slyšela jsem zapískání a pak dusot. A nakonec frkání. Skousla jsem si ret, když mě někdo chytil za ruky a jako slepou nechal sáhnout na srst. První jsem lehce cukla než jsem přitiskla prsty na hebké tělo. Matka sundala své dlaně z mích očí a já před sebou uviděla mladé zvíře. Polkla jsem. „ J-je.. Je můj?“ Zeptám se nejistě, když mi řekne táta všechno nejlepší a obejme mámu. Do očí se mi nahrnou slzy a já jemně nechám mladého hřebce očmuchat své dlaně. Pak oběma rodičům skočím kolem krku a obejmu je. „ Děkuju.“ Vyhrknu. Z očí mi steče pár slz. Opět se otočím k tomu mladému zvířeti a pohladím ho po čumáčku. „ Kolik mu je? Rok? Dva? Je malý, menší než jeho otec.“ Zeptám se. Prsty mu zabloudím až k uším, které mu jemně začnu třít. Jen lehce mezi palci a ukazováčky.

Vypravěč - 26. ledna 2014 01:09

Elorea Rodiče tě spokojeně sledovali, kůň očichával tvou ruku, vycházel ti vstříc a tlačil na tvou ruku, abys jej hladila. Ihned jsi poznala, že si tě oblíbil. "Rok, zlatíčko, ještě poroste," řekne tiše, hlas naplněný štěstím, tvá matka. Sleipnirův syn si užívá tvého laskání, otírá se hlavou o tvou tvář. Věděla jsi, že jakmile tohle kůň jeho druhu začne dělat, přijal tě jako svého a už nikdy tě neopustí. Navždy už budete spolu. "Nechceš se na něm projet?" zeptá se tě otec a ze země zvedne krásně zdobené, ovšem ne nijak výrazně, postroje a pomalu k tobě přijde.

Elorea Foster - 26. ledna 2014 01:24

Kůň „ Rok…“ Pousměju se na překrásné zvíře před sebou. Přijal mne. Jak já jsem ráda, že mě přijal. V očích mám stále slzy, ale usmívám se. „ Strašně moc vám děkuju.“ Šeptnu potichu a podívám se na ně. Jakmile otec zmíní ježdění, zakroutím hlavou a usměju se. „ Má ještě dost měkký hřbet. Já vím, je to božský kůň, ale… i tak. Pořád je to ještě hříbě. A já si ráda počkám.“ Pousměju se a zadívám se na svého miláčka. Už se od něj nehnu. Ne. Nechci se od něj hnout. Je to snad ještě lepší dárek než kladivo. Ano i z něj mám radost. Ale koně jsem dostala od mámy s tátou. To je ta hodnota. Je to od mámy a táty. Dědu mám ráda, ale znám ho moc krátce na to abych s ním měla tak hluboký vztah než se svými rodiči.

Vypravěč - 26. ledna 2014 01:37

Elorea "Poroste rychle," mrkne na tebe otec, sedlo ale položí a vrátí se k matce. "Pojď miláčku, necháme je, ať se pořádně seznámí," řekne tiše, měkce matka a když se na ní podíváš, uvidíš, že se šťastně usmívá a ve tváři se jí perlí slzy štěstí. Oba dva se na tebe usmějí, matka tě ještě jednou obejme a políbí a pak spolu, ruku v ruce, odejdou a ponechají tě s tvým koněm samotnou. Hříbě jen trpělivě stojí, občas hrábne předním kopytem a lísá se k tobě. Jeho oči si tě pozorně prohlížejí a tebe napadne, že se budeš muset naučit pronikavě pískat. Když se pak podíváš na svah, spatříš tam Sleipnira, jak vás pozoruje. Všimne si tvého pohledu, postaví se za zadní, předníma zahrabe ve vzduchu a hlasitě zařehtá. Ty v tom slyšíš přání k narozeninám a prosbu, abys na něj dala pozor. Pak, když se jeho přední nohy dotknou země, se otočí a odběhne někam do dáli. I jeho syn jej sledoval, ale nešel za ním, stále stojí u tebe a lísá se.

Elorea Foster - 26. ledna 2014 02:01

Altir Nechám matku s otcem odejít a mazlím se se svým koněm. Nakonec obejmu jeho čumák a políbím ho na čelo, než se na chvíli otočím. Podívám se na okolí a povšimnu si jeho otce. Pousměju se. „ Dám na něj pozor.“ Šeptnu k němu, nevím jestli mě slyší, ale spíš ne. Pak odběhne a já zůstanu i se svým koněm sama. Pohladím ho po čele a pak mu prsty jemně projedu hřívou, kterou má mezi ušima. „ Altir. To bude tvé jméno.“ Zašeptám tiše a sjedu mu prsty k nosu. Začínám uvažovat nad tím jak se naučím pískat. Docela mi to dělá starosti, ale dokud jsem s ním, tak to hned nepotřebuju.

Kili - 26. ledna 2014 09:39
	Ráno Ráno se probírám až se hromským zívnutím někdy skoro v poledne. Vůbec se mi nechtělo vstávat. Taky nevím, co bych tu tak dělal, a kopat se mi dned zrovna nechtělo. Vypadalo to na docela nudnou dovolenou. S povzdychem jsem se šel opláchnout vodou, abych se probudil a pak se i oblékl. "Hmmmf co dál?" Zauvažuju mírně zoufale, protože nevím, co dělat a tak se rozhodnu jen tak bloumat palácem.

Vypravěč - 26. ledna 2014 18:36

Elorea Hříbě zaržálo, jakoby se jménem, které jsi mu dala souhlasil. Stále se k tobě lísal, užíval si tvého hlazení a jakoby chtěl stále více a více. Otřel se hlavou o tvou tvář a tys měla pocit, jakoby tě vyzýval, abys na něj nasedla a jela se s ním projet. Darius Bloumáš palácem, sloužící tě zdraví, stráže také. Všichni ví, kdo jsi, že jsi synem Magniho a Larry a vnukem Thora. Nikdo tě nezastavil, nikdo ti nezabraňoval kamkoliv jít. Mohl jsi jít kam jsi jen chtěl.

Elorea Foster - 26. ledna 2014 19:08
	Kůň „ Neblázni.. Neblázni. Na to si ještě malý nemyslíš?“ Zeptám se potichu a pošimrám ho za uchem. Usmívám se. Pohled mi sklouzne na sedlo. Pousměju se. Znovu do mě drcne, začne se ke mně lísat a přemlouvat mě. Usměju se a políbím ho na čumák. „ Jak myslíš.“ Usměju se a zvednu ze země uzdečku. Nasadím mu jí . Snad se nebude moc bránit. Jestli ho to vlastně vůbec naučili.

Kili - 26. ledna 2014 19:18

Nuda Vzdychnu, je du kurevská nuda. Co tu mám sakra ještě týden dělat. Pochybuju, že by tu měli ping pong nebo něco podobného. Nakonec to zapakuju v kovárně a prohrábnu se vším, co tu je. "Hmmm fajn to by mohlo stačit." Vezmu malou kuličku nějakého zbylého kovového bordelu a pak taky kousek placatého plechu, který zohýbám kleštěmi, co příhodné podoby. Nakonec kovovou rukojeť zbrousím a zahladím, stejně jako kraje mé plechové kulaté pálky. Vezmu kuličku a začnu si s ní na kovové pálce pinkat a taky to hezky cinká. Pak se procházím hezky chodbami a pinkám si kuličkou o zeď a vždy jí zase pálkou odehraju do jiného místa za chůze a tak se bavím, jako na jednostranném pingpongu.

Vypravěč - 27. ledna 2014 06:19

Elorea Sledoval, jak jdeš pro postroje a když si jej chtěla ustrojit, v klidu stál a nechal se. Ovšem šlo vidět, jak svůj klid stěží ovládá, šlo poznat, že se těší, až ti ukáže, jak moc je rychlý. Jakmile byl ustrojen, pobízel tě, aby ses na něj vyhoupla, přičemž nedočkavě hrabal kopytem. Darius Stráže i sloužící tě zvědavě pozorovali, nechápali, co to děláš a hlavně proč to děláš, ale nikdo ti nic neřekl, nikdo se neodvažoval ptát se na rozmary bohů (ne všichni na Asgardu jsou bohové). Takhle sis to docinkal až k trůnnímu sálu, kde zrovna Odin hovořil o něčem s nějakým strážným a tvůj cinkot je vyrušil. Strážný se na tebe nevraživě podíval a Odin, ten si jen lehce povzdechl. "Synu, tady jsi. Pojď prosím se mnou," ozve se najednou hlas tvého otce a když se rozhlédneš, uvidíš ho přicházet od míst, kterými jso prošel i ty.

Kili - 27. ledna 2014 09:14
	S otcem Pinkání mě baví je to jediná zábava, kterou jsem tu zde mohl vyvinout a co je mi po tom, jak na mě koukají. Nicméně vyrušit Odina asi nebylo nejlepší. Nervozně schovám kuličku do dlaně a chci se vytratit, ale pak uslyším svého otce. Otočím se k němu a přelétnu ho pohledem. "Kam?" Jdu za ním tázavě.

Elorea Foster - 27. ledna 2014 09:28

Altir Pozorovala jsem jak se vzpírá. Jak se těší. Jak má nervy z toho, že to dělám pomalu. Podle něj. Jenže já sem jenom pečlivá. Tohle bude hodně silná jízda. Dobře nastavím třmeny. Schválně o dirku kratší, abych se mohla líp zapřít a podívám se na něj. „ Až ti řeknu.. Jasný?“ Pochybuju, že to pochopil, ale přesto chytím uzdečku, chytím se přední rozsochy a zadní se trochu přichytím a nohu levou nohu hodím do třmenu. Pak se zhoupnu do sedla.Pevně se chytím a obě nohy dám dobře do třmenů.. „ Hlavně klid. Jasný? Sem sice polobůh ale taky nezvládnu všechno.“ Rozesměju se a poplácám ho na krku. Pak ho teprve jemně pobídnu. Dobře se držím, rptože on určitě vystartuje

Vypravěč - 27. ledna 2014 09:50

Darius Otec ti neodpoví, jen ti pokyne, abys ho následoval. Vede tě palácem až do komnat, které obývá spolu s tvou matkou. Ta tam ovšem není, nejspíše se někde učí svým novým schopnostem. Dojde až k velké skříni, která je uzamčená masivním zámkem, který odemkne a skříň otevře. Z něj vyndá stojan, na kterém visí brnění. Postaví jej před tebe a koukne na tě. "Vyzkoušej si ho," pobídne tě. Elorea Jakmile jej ustrojíš a vyhoupneš se do sedla, přesně jak jsi čekala, vystartoval kupředu. Ale ne nijak bezhlavě. Dával velmi dobrý pozor, abys byla v pořádku a nic se ti nestalo. Jízda na něm byla snad ještě úžasnější, než na jeho otci, i když on byl trochu zbrklejší, hravější. Velmi brzy jste doběhli Sleipnira a nějakou chvilku jste běželi vedle něj. Pak se ozvalo pronikavé zapískání a Sleipnir se rozehnal směrem k paláci, čímž vás opustil. Altir na to sice také zareagoval, ale nerozběhl se k paláci. Nyní náležel tobě a tys věděla, že tě v čemkoliv poslechne.

Kili - 27. ledna 2014 09:53

Brnění Pokrčím rameny a následuji tedy otce. Projdeme částí paláce, která je pro mě ještě neznámá, nicméně netrvá to dlouho a stojíme před onou skříní. Tázavě se na ní dívám, když otec odemyká zámek. Pak vytáhne ono brnění. "No...dobře." Nějak úplně nevím, kam tím otec míří, ale nakonec se do toho navleču. Nicméně notno podotknout, že sedí jako ulité a i pohybovat se v něm dá docela dobře. "Jo sedí hezky." Kývnu a sleduji, co s tím otec zamýšlí.

Elorea Foster - 27. ledna 2014 10:25
	Altir Překvapilo mne když jsme dohnali Sleipnira a drželi s ním krok. Donutilo mě to ke smíchu. Držím se pevně v sedle. Pak zaslechnu pískání. Sleipnir se odpojí a já koně přibrzdím. Otočím se a vyrazím rychle za ním.

Vypravěč - 27. ledna 2014 10:37

Elorea Velmi brzy doženete Sleipnira a ve stejnou chvíli zastavíte u paláce, kde stojí Odin se sedlem. Jakmile tě uvidí, usměje se, položí sedlo a nejdříve svého oře pohladí. Pak se podívá na tebe. "Už má jméno?" zeptá se tě s úsměvem a dá se do ustrojování Sleipnira. Darius Otec si tě zkoumavě prohlíží ze všech stran a spokojeně pokvuje hlavou. "Jak se v něm cítíš?" zeptá se tě a zastaví se před tebou. "Zacvič si v něm trochu," kývne hlavou, když mu odpovíš a dál tě sleduje.

Kili - 27. ledna 2014 10:40
	brnění Trošku se v brnění rozpohybuju, udělám nějaký dřep nebo otočku. "Není tak omezující, jako to co jsem měl na svatbě." Podotknu a podívám se znovu na brnění. "Ale proč jsem ho měl zkoušet? Jdu snad do bitvy?" Ušklíbnu se.

Elorea Foster - 27. ledna 2014 10:49
	Odin Dohnali jsme ho. A rychle. Když uvidím Odina, usměju se a mávnu na něj. „ Ahoj.“ Pozdravím a poplácám Altira po krku. „ Altir.“ Odpovím mu a pousměju se. „ Jen nevím jak ho budu volat. Neumím tak pískat.“

Vypravěč - 27. ledna 2014 11:01

Elorea "Altir, krásné jméno," usměje se Odin a vyhoupne se do sedla. Chvilku se ještě vrtí, než se pořádně usadí a pak poplácá Sleipnira po šíji. Když zmíníš, že nevíš, jak jej budeš volat, usměje se na tebe pobídne Sleipnira a naznačí ti, abys jej následovala. "Naučím tě to, ale nejdříve se se mnou projeď," mrkne na tebe. Darius Otec si tě prohlíží a spokojeně pokyvuje hlavou. "Věděl jsem, že ti bude sedět," usměje se nakonec a usadí se do křesla. "Něco ti o tom brnění povím," naprosto ignoruje tvůj dotaz. "Vykoval ho pro mne můj otec, přesně mě na míru. Pro obyčejného smrtelníka by bylo příliš těžké a nepoužitelné, ale mě přišlo lehoučké jako pírko, sotva jsem jej cítil, stejně jako teď ty. Měl jsem ho nesčetněkrát v bitvě a nikdy se nikomu nepodařilo jej proseknout a navíc ještě více mne posílilo. Určitě se teď taky cítíš silněji," usměje se na tebe a se vzpomínkou v očích tě sleduje. "Slíbil jsem tvé matce, že s ní už zůstanu, že nepůjdu už do žádného boje. A také jsem slíbil, že udělám cokoliv, abych tě ochránil, synu. Proto ti jej dávám, ochrání tě jako nic jiného na světě. Chci, abys měl něco, co bylo mé. Abys věděl, že tu pro tebe vždycky budu," dodá po chvilce ticha a stále tě sleduje. "Je tvoje, chlapče," usměje se nakonec, zvedne se, položí ti ruce na ramena a zahledí se ti do očí.

Kili - 27. ledna 2014 11:11
	Dar Poslouchám otce, který mi vypráví o původu onoho brnění. Trošku jsem tušil, že bylo asi kdysi jeho, ale nečekal jsem, že bylo ukováno samotným Thorem. Je to opravdu zvláštní kov, nedokážu samozřejmě určit jaký. Sleduji bedlivě svého otce a nakonec vděčně kývnu. "Děkuji....ale z jakého kovu vlastně je?" Pohlédnu na části onoho brnění, přece jen je docela zvláštní.

Elorea Foster - 27. ledna 2014 11:32
	Vyjížďka „ Děkuju.“ Věnuju Odinovi úsměv a pohladím koně pod sebou po krku. S úsměvem se vydám za Odinem, když mi ukáže abych šla.

Vypravěč - 27. ledna 2014 12:16

Darius Otec se usmál a přešel k oknu, ze kterého vykoukl ven. Založil si ruce za zády a zhluboka se nadechl. "Černý ormer už znáš, že ano?" zeptá se tě pak a podívá se na tebe. Když mu to odsouhlasíš, přikývne, dojde k tobě a poklepe na brnění. "Tak tohle je bílý ormer," řekne tiše. Elorea Proháněli jste se po planinách, užívala sis rychlost svého koně, stejně jako Odin toho svého. Dokonce tě pobídl i k závodu, kde se ukázalo, že je Altir jen o trochu rychlejší, než jeho otec. Poté ti Odin naznačil, abyste zamířili zpět k paláci, kde sesedl, tebe požádal o to samé a začal odstrojovat svého koně. Když ses k ničemu neměla, požádal tě, abys Altira také odstrojila a nechala jej běžet. Jakmile se koně vzdálili, začal ti vysvětlovat, jak na pískání. Párkrát sis to zkusila, ale nešlo ti to. Když jsi to už zkoušela po desáté, Altir přiběhl. Děda tě pochválil a řekl, že když to budeš cvičit, uslyší tě, ať bude kdekoliv a vždy, když zapískáš, tak přiběhne.

Kili - 27. ledna 2014 12:29
	A otcem "Ano ten ano vykopal jsem ho tady na Asgardu." Kývnu a sleduji otce. Když řekne jméno kovu tázavě ho sleduji. "Bílý Ormen? A jaký je mezi nimi rozdíl?" Nakloním hlavu ke straně.

Elorea Foster - 27. ledna 2014 13:30

Altir a pískání Porazit Odina v jezdeckém závodu bylo něco skvělého. Popravdě, nečekala jsem, že bych ho mohla předehnat. A nebo mě nechal?Já nevím. Ale ne že by mi to vadilo. Nakonec jsme zase vrátili k paláci a zastavili. První jsem nevěděla co dělat. Odin mě požádal abych slezla, ale až po chvíli mě nechal koně odsedlat. Nevěděla jsem proč, ale poslouchala jsem. A pak je poslal pryč. Pochopila jsem. Chtěl mě učit pískat. Ne že by mi to šlo. Vlastně už jsem myslela, že ten kůň nikdy nepřijde a viděla jsem ho dneska naposledy, ale na podesáté písknutí, které se mimochodem náhodou povedlo, přiběhl. Ukázal se v celé své kráse. Obrátila jsem se k Odinovi s úsměvem a poděkovala mu. Byla jsem ráda, že mě to naučil a že mi v podstatě i on dal Altira. I když jsem ho oficiálně dostala od rodičů…

Vypravěč - 27. ledna 2014 13:47

Elorea Odin se na tebe spokojeně usmíval, pak poplácal Altira po šíji, zvedl postroje ze země a v tichosti zamířil zpět do paláce. "Hlavně přijď na večeři," řekne ještě s úsměvem, než úplně odejde do paláce. Ty opět zůstaneš s Altirem sama. Kůň se k tobě lísá, tentokrát tě ale nepobízí, abys jej osedlala a šla se na něm projet. Spíše si jen užívá tvé přítomnosti a zapamatovává si tvůj pach. Darius Otec se na tebe přemýšlivě podívá a podrbe se na bradě. "Co vím, tak jsou to vlastnosti. U černého nikdy nevíš, jakou bude mít zbraň, nebo zbroj schopnost, pokud nepostupuješ přesně podle daných technik, či co. Za to u bílého je to tak, že znásobuje schopnosti uživatele a zmenšuje jeho slabiny. Má jediná slabina byla velká náchylnost ke zraněním. Na rozdíl od jiných bohů nemám vysokou regeneraci, proto se brnění přizpůsobilo, navýšilo mou sílu a stalo se téměř nezničitelným. Jestli ve vesmíru existuje něco, co by ten pancíř mohlo prorazit, tak jsem se s tím zatím nesetkal," vysvětlí ti, ale jde na něm vidět, že toho moc neví. To co ví, ví nejspíše od Thora, nebo z vlastní zkušenosti. "Taky vím, že se černý a bílý ormer vzájemně doplňují, když jsou dobře zkombinovány. Ale víc ti asi řekne otec, nebo toho více zjistíš v knihovně," pokrčí nakonec rameny.

Kili - 27. ledna 2014 13:55
	S otcem "Chápu a děkuju, je opravdu zvláštní." Kývnu a pak se podívám z okna. "A co máma, jak se jí tu líbí?" Usměju se a koukám se na okolní přírodu.

Elorea Foster - 27. ledna 2014 14:12
	Cesta do pokoje Užívám si jeho přítomnost. Jsem ráda, že jsem ho dostala. Ale jak na to bude reagovat moje kobyla? Tak to vážně netuším. Hladím ho. Jemně ho škrábu na místech, kde se obvykle sám nepodrbe, takže nad ocasem a na kohoutku. Nakonec ho poplácám a s úsměvem ho pustím aby mohl jít. Posbírám své věci, sedlo, uzdečku a vydám se do svého pokoje.

Vypravěč - 27. ledna 2014 18:27

Elorea Procházíš palácem, všichni, koho potkáš tě zdraví s úsměvy na tváři. V pokoji položíš postroje a rozhlédneš se po pokoji. Byl prázdný, tedy krom tvého oblečení. Když jsi uložila postroje do skříně, kdosi zaklepal na tvé dveře. Darius "Sice si pořád nemůže zvyknout, ale líbí se jí tu. Hodně se jí tu líbí. Je šťastná," usměje se otec a opět se usadí do křesla. "A co ty, Dare? Líbí se ti tu?" zeptá se tě a podívá se na tebe.

Elorea Foster - 27. ledna 2014 18:40
	Pokoj Pořádně jsem si uložila jak sedlo tak uzdečku, jejíž udidla jsem první pořádně umyla. Ani jsem nestihla dojít k posteli a někdo zaklepal. „ Ano? Vstupte.“ Povím a vydám se ke dveřím blíž.

Kili - 27. ledna 2014 21:00
	S otcem Kývnu a dívám se dál z okna. "Je dobře, že se jí tu líbí a je tu šťastná bude tu taky ve větším bezpečí." Opřu ruku o parapet a přejedu dlaní po kameni. "Jo je to tu fajn, ale nepatřím sem." Pousměju se.

Vypravěč - 28. ledna 2014 15:11
	Darius "Ano, to bude," odpoví tiše. Nejspíše ho stále trápí, že vás nechal samotné. "Patříš, chlapče. Každé dítě patří ke své rodině, ať je kde je," opraví tě a tiše si povzdechne. Elorea Když povolíš vstup, dveře se otevřou a v nich se objeví tvá usměvavá matka. Beze slova k tobě přijde, obejme tě a pohladí ve vlasech. "Jsem tak ráda, že tě tu mám, zlatíčko," řekne tiše a líbne tě na čelo.

Elorea Foster - 28. ledna 2014 15:44
	Mamka Trochu překvapeně zamrkám, když mě máma najednou obejme a políbí mě na čelo. Nečekala jsem, že to bude zrovna ona. „ Taky jsem ráda, že jsem tady mami.“ Obejmu jí jemně taky a pousměju se. „ Copak se děje?“

Kili - 28. ledna 2014 16:43
	s otcem "Možná ale mé místo je tam dole. Tady nic nedokážu jen jen malá rybka v širém oceánu. Tam dole můžu něco změnit tam mám tu moc něco zlepšit." Pousměju se a dívám se oknem. "Nemohu chránit bohy před bohy, protože nemám takovou sílu, ale mohu chránit lidi a polobohy, před jinými lidmi a polobohy, na to sílu ještě mám."

Vypravěč - 29. ledna 2014 06:46

Elorea "Nic se neděje, jen jsem chtěla být s tebou, dokud jsi tady, drahoušku," řekne tiše, vezme tě za ruku a odvede ke křeslu, kde se společně posadíte. "Chci si užít přítomnost své dcerky," znovu se usměje, znovu tě obejme, znovu tě pohladí po tváři. Darius Tvůj otec se zasmál, přišel k tobě a položil ti ruku na rameno. "Ať si to přiznáš, nebo ne, jsi stejný jako já," usmívá se a s rukou na tvém rameni hledí z okna. "Neukážeš mi svou sílu?" zeptá se tě pak, přičemž otázka tě celkem překvapí.

Elorea Foster - 29. ledna 2014 09:25
	V pokoji s mámou Jemně mámu obejmu a pousměju se. „ Jsem ráda, že si tady mami.“ Zašeptám potichu a skousnu si ret. Položím jí hlavu na rameno a přitulím se k ní. „ Jaké to je být bohyně?“

Kili - 30. ledna 2014 14:53
	S otcem Trošku nechápavě pohlédnu na svého otce, nevím jak to s tím předvedením síly myslel. Docela by mě to zajímalo a proto mám svůj tázavý pohled ve tváři.

Vypravěč - 01. února 2014 13:48

Takový drobný posun Aneb, už moc dlouho smrdíte na jednom místě A tak, zatímco Elorea rozmlouvala se svou maminkou, Darius si šel zabojovat s otcem, který chtěl znát jeho sílu. Překvapila ho, to ano, ale ne tolik, pořád byl silnější. Při té příležitosti jej hned naučil pár nových chvatů a dokonce si jej vzal i do parády v boji s mečem. Následující dny ubíhaly celkem rychle. Elorea je většinou trávila se svým Altirem, který ji stále více a více poslouchal na slovo a přiběhl vždy, když zapískala, už jí to šlo. Darius oproti tomu trénoval s otcem souboje pěstní, ale i se zbraněmi a začínalo mu to jít. Jenže den, kdy se oba dva budou muset vrátit zpět na Midgard se neúprosně blížil a bylo to poznat i na náladě rodičů obou dvou. Když pak ten den přišel, stáli všichni u Heimdalla, který se opíral o svůj meč a hleděl do vesmíru. Elorea se loučila s rodiči, Altir jí stál u boku a Darius... no, ten se také loučil. Jako poslední na loučení přišel Odin, který oběma pošeptal jedno malé tajemství. Povolil jim, kdykoliv navštívit své rodiče zde na Asgardu. Jak sám řekl: "Když oni nemohou za vámi, vy můžete za nimi." Spolu s těmito slovy jim dal přívěšky a řekl jim, že když jej podrží a budou myslet na rodinu, přenesou je sem na Asgard. Jen to bohužel můžou využít třikrát do týdne a zde mohou zůstat vždy jen dva dny. Nakonec je Heimdall přenesl rovnou k Eloreřinu domku. Ovšem už první pohled na vesnici v údolí jim prozradil, že je něco špatně. Zde na kopci bylo minimum lidí, zatímco dole se to lidmi doslova hemžilo. Zvláště pak u Erbiho zbrojnice.

Elorea Foster - 01. února 2014 14:15

Neklidný domov Čas utíkal neúprosně. Ubíhalo to jako nezřízené. Většinu času jsem sice trávila s Altirem, ale byla jsem i s rodiči. A o to víc to ubíhalo. Bylo to strašné. Poslední dva dny jsem už ani nejedla a nemluvila. A pak přišel čas se rozloučit. Nebylo mi to příjemné. Nebylo. Ale nakonec nezbývalo nic jiného než všem říct krátké sbohem. Nechtěla jsem matku pustit. Jako poslední přišel Odin. Rozloučil se s námi. A jak mě tak i Dariovi předal přívěšky. První jsem nechápala proč, ale pak nám to vysvětlil. Na rtech se mi objevil úsměv. Poslední pohled k rodině a pak se mi všechno rozmazalo. Pohled se mi zaostřil až ve chvíli, kdy jsem byla doma. Před mým domem. Potichu jsem vydechla a rozhlédla se. Tady na hoře byl až moc velký klid. Moc velký na to jaký by tu měl být. Otočila jsem se a pohledem přejela údolí. „ Něco se děje.“ Vydechnu potichu a vyhoupnu se do sedla na Altirově hřbetě. „ Nemáme čas. Osedlej mojí kobylu a vyraž dolů, Darie. Budeš tam rychleji než pěšky. Jasné?“ Obrátím se k němu, v tu chvíli ale pobídnu hřebce pod sebou a rozletím se rovnou dolů. Kladivo mám u pasu, jako obvykle, není potřeba teď zrovna cokoliv jiného.

Kili - 01. února 2014 14:48

Čas odletu Dny začaly plynout rychleji. Trávil jsem s otcem více času a on mne učil. Notno podotknout, že se to přece jen může a určitě bude někdy hodit. Taky jsem si zvykal na svou novou výzbroj. Což jsem taky uznal za vhodné. Bohužel den odjezdu se blížil až příliš rychle. Teprve jsem si začala na Asgard zvykat a už bylo třeba odjet. Stojím společně s Eloreu u Hemidalla a loučíme se s rodiči. Na zádech mám přehozený batoh, na kterém je upevněný můj krumpáč. Na sobě mám otcovu neskladnou zbroj a u pasu meč z Černého ormenu. Pravé předkloktí mi kryje onen chránič a na bedrech našikmo mám připevněnou svou dýku směrem k pravé ruce. Celkově asi vypadám v té helmě a všem jako připravený do bitvy. Nakonec je třeba jen kývnout na rozlouženou a po krátkém zamlžení jsme opět před domkem Elorey. Nicméně už první pohled dolů napovídá, že něco není v pořádku. Jen zběžně kývnu na El a rozběhnu se ke stáji. "Hned jsem tam." Vevnitř uvítám mírně kobylu a pohladím po krku. Snad bude hodná. Pak jí rychle osedlám a dotáhnu všechny popruhy. Vyšvihnu se jí do sedla a vyjdu ze stají skrčený u jejího krku. Následně už se ženeme rychlým klusem dolů zjistit, co se děje.

Vypravěč - 04. února 2014 09:29

Oba dva Jako první do vesnice samozřejmě dorazí Elorea a asi pět minut po ní i Darius. Všude je samý shon, polobozi pobíhají v plných zbrojích a se zbraněmi v rukách. Ti, jež bývají velitelé je organizují, určují do jakých skupin mají jít. Když si kdosi konečně všimne Elorei a Daria, vyvolá drobný povyk, na který zareaguje Erbi. "Skhale, vydávej dál, hned přijdu," řekne svému pomocníkovi a vydá se k Eloreře a Dariovi. "Vítejte zpět. Pěkná zbroj, chlapče," uvítá vás a trochu si oddechne. "Rád bych ti řekl, že se za celý týden, cos byla pryč, nic nestalo, ale bohužel. Dostalo se nám zpráv od zvědů, že se blíží početná skupina římanů. Asi se jim nelíbilo, že jsme zajali jejich delegaci," vysvětlí ve zkratce a rozpřáhne se, aby ukázal dění v táboře. "Asi si domyslíte, co se děje," dodá a zní celkem unaveně.

Elorea Foster - 04. února 2014 10:14

Tábor Seskočím ze svého Altira a vydám se s ním rovnou za Erbim. „ Erbi… co se tu pro Odina děje?!“ Rozhlížím se po zmateném táboře. Všichni se chystají k boji. A milý trpaslík mi to taky hned vysvětlí. Podívám se na Daria a pak na Erbiho. „ Proč jste mi nedali vědět? Tohle je proboha důležitější než moje výlety. Měli jste mě pomocí Jolky kontaktovat. Proč jste přes Heimdala nedali vědět, že se něco děje?“ Podívám se na tábor jak všichni pobíhají. Obávám se, že tu spíš než organizace panuje strach. Oni nikdy nebyli v přímém boji. Ne v tak velkém. A teď je do toho hodí jako do vody. „ Erbi musíme je uklidnit. Za chvíli se splaší jako kuřata. A to by nedopadlo dobře.“ Vyhoupnu se zpátky na svého osminohého koně, abych měla rozhled. „ Podej mi roh Erbi… Tohle musíme zklidnit a rozdělit je. Jinak se povraždí mezi sebou aniž by chtěli.“ Natáhnu k Erbimu ruku, když si vyžádám roh na troubení a jakmile roh ucítím v ruce narovnám se a poodjedu kousek stranou, tak aby na mě všichni viděli. Přiložím si roh jemně k ústům a táhle zatroubím. Mělo by to upoutat pozornost a na chvíli je zastavit. Nadechnu se a vydechnu. Trochu mě polije studený pot. Co bych jim měla říct? Teď ještě není chvíle na povzbudivé řeči. Teď se musí připravit. „ Poslouchejte mě! Všichni, kdo mají zbraně i ostatní vybavení, půjdou stranou, nesmíte se tu plést! Běžte do údolí a počkejte v místech, kde měli tábory postavené delegace. Vy ostatní, jakmile budete mít výbavu, půjdete za nimi. Ať je tady trochu přehled. Pospěšte si.“ Podívám se po táboře a modlím se za to, aby mě uposlechli. Není nic horšího než zmatený voják uprostřed příprav. „ Erbi. Nech vydávání na svém pomocníkovi a ukaž mi co máte v plánu a co víte.“ Pohledem sjedu na Daria. Já ještě svou zbroj nemám. Ale to musí počkat. Prozatím to musí prostě počkat.

Kili - 04. února 2014 10:24

Boj o tábor Když konečně na klisně sjedu dolů je tu boží dopuštění. Všude se to hemží našimi lidmi, kteří pobíhají, jako banda zmatených kuřátek, která hledají kvočnu. Jsou tu náznaky snahy a disciplíny, ale rozhodně tu chybí přímá organizovanost. Musím zastavit koně nedaleko od Elorey, abych náhodou někoho nepřejel. "To snad není možné, chvíli dovolené a už takový poprask." Zavrtím hlavou vše sleduji. Elorea se snaží zorganizovat své lidi, věřím, že se jí to povede. Očima se rozhlížím po táboře a všech přítomných. Poznámku o své zbroji přejdu a pohledem slétnu na Eloreu. "Boj je zdá se nevyhnutelný....Zůstanu u brány a dám vědět, kdyby byl nepřítel už příliš blízko. Eloreo ty se drž svého rozkazu a jdi se vybavit, jako ostatní. Mrtvý velitel nám není k ničemu a tohle nebude jen trénink." Promluvím upřímně a vážně, není to rozkaz nýbrž žádost, protože mám o ní strach. Pak pobídnu její klisnu a začnu sjíždět k bráně, abych mohl hlídat. Prvního kolemdoucího se optám, jak daleko by měl být ještě nepřítel.

Elorea Foster - 04. února 2014 10:38

Darius… Podívám se na Daria, když promluví. Poněkud zaraženě zamrkám a pootevřu pusu. Nechápu proč se mi on, naprostý nováček snaží poradit co mám dělat. Já vím přece co mám dělat. Jsem tady už dost dlouho… „ Darie… děkuji za tvé rady. Jistě budu se jimi řídit… Ale ty tady zůstaneš.“ Promluvím k němu. „ Všichni víme, že tohle není trénink. A ty si ještě žádným tréninkem neprošel. Nehneš se z tábora.“ Pak se podívám na Erbiho. „ Půjdu se připravit, za chvilinku budu zpátky. Připrav mapu okolí a rozmysli si co všechno potřebuju vědět. Ať to přebereme co nejrychleji.“ Povím mu a vydám se rovnou k Dariovi. „ Zůstaň tady. Budeš se teď držet u Erbiho, dokud neřeknu jinak.“ Zadívám se mu do očí, kdyby se náhodou chtěl cukat. „ To je rozkaz.“ S tím pobídnu koně rovnou ke svému domu. Nahoře ho na krátko přivážu k ohradě a vyrazím domů. Převléknu se. Pak na sebe začnu připínat svou zbroj. Nakonec seberu helmu se štítem a kladivo, které jsem získala od dědy, načež vyrazím zpátky k Altirovi. „ Tohle nebude moc pěkné, Altire. Ale nedá se nic dělat.“ Zašeptám mu potichu a pohladím ho po krku, načež se vyhoupnu do sedla a vydám se dolů. Zpátky za Erbim.

Vypravěč - 11. února 2014 21:56

Válečný stav Když se Elorea vrátí zpět do vesnice, "vojáci" se zdají být seřazeni a již "zkroceni". Erbi mezitím vydal pár rozkazů a na louku byl po chvilce přinesen stůl s velkou mapou oblasti. Když k němu pak Elorea přišla, už se nad ní nakláněl a tu a tam poupravoval umístění figurek. Vedle něj stála Jolka a potichu mu hlásila postupy jednotek. "Jdou k nám z jihu a ze západu. Zatím jsou ještě tři až čtyři dny cesty, ale pokud půjdou i v noci, budou tu nejdéle do dvou dnů. Je třeba rozmístit oddíly a pořádně připravit obranu. V lese už budují obranné valy, ale nevím, jestli to bude stačit," promluví Erbi, jakmile k němu Elorea dojde. "Podle toho, co Jolka vidí, mají sebou minimálně jednu centurii lučištníků a to každá skupina. Celkem na nás míří šest centurií. Máme ale výhodu, oproti nim. Jsou zvyklí bojovat na otevřených plání a my jsme kolem dokola obklopeni lesy a horama. Známe to tu," podívá se nadějně na Eloreu, že přijde s nějakým nápadem. Pak se podívá i na Darea, kdyby měl nějaký nápad i on, byť v to moc nedoufá.

Elorea Foster - 11. února 2014 23:40

Plány Vydám se rovnou za Erbim. Projedu táborem, kolem připraveného vojska. A já jim mám jít v čele. Bojovat. Jasně, vám se to řekne, prošla jsem spousty boji. Jenže to bylo podané jako hry. Jasně, byli ranění, ale tady se bude zabíjet. Jsem z toho nervosní. Mám na to právo být nervosní ne? Dojedu za Erbim. Slezu z Altira a dojdu až ke stolu, přesto ho držím stále za uzdu. Ani nemusím nic říct a Erbi mi vše vysvětluje. Zadívám se na plánek. Na to jak postupují. Mračím se. Helmu položím na stůl a začnu mapu projíždět prstem. „ To stačit nebude Erbi. Ty valy chcete tady? To už je jako poslední možnost, před tím než vpadnou do vesnice.“ Zamračím se a ukážu na valy, které tam má vyznačené. To je až moc blízko. „ Tak… Tudy a tudy budou muset projít. Budou na to připravení. Asi nebudeme mít šanci prorazit střelbou z luků, ale co na ně svrhnout pár balvanů? Pro začátek?“ Zeptám se potichu. Podívám se po všech co jsou kolem. A doufám, že jsou dost daleko. „ Je to… Je nás strašně málo.“ Skousnu si ret a na krátko zavřu oči. Nesmí vidět, že jsem nervosní. Nadechnu se a vydechnu. Pak nasadím chladnou tvář. „ Polovina z nich ani neví co to je boj. Nebyli ani zranění. Nejsou na to připravení.“ Dívám se na Ebiho. Před Jolkou nemá cenu něco tajit, protože ta stejně všechno slyší. Přesto se na ní ani nepodívám. Alespoň ne teď. „ Erbi, musíme to naplánovat tak, aby se k nám nedostali… Aby došlo k co nejmenší konfrontaci.“ Zadívám se na mapu. Zatnu na chvíli zuby a dobře jí prohlížím. Tentokrát se mračím. Tady bych potřebovala někoho, kdo má s bojem zkušenost. Otce. Co by udělal táta? V mém věku by se tam vrhl a prostě by je mydlil hlava nehlava. Ale udělal by to i teď? „ Jolko?“ Obrátím se na ní. „ Kontaktuj svého otce. Ať si nechá zavolat Thora a Odina. Budete prostředníci. Potřebujeme pomoct.“ Je to poraženecké, prosit o pomoc, ale máme na své straně přece dva nejlepší vojevůdce. Dva nejlepší bohy ze všech. „ Odin bude muset mít menší schůzku s jejich hlavním bohem. Tohle si přeci jejich děti nemůžou dovolit ne?“ Podívám se na Erbiho a zamračím se. Nechci na ně vrčet, ale jsem nervosní. Podívám se k nebi. Nadechnu se a vydechnu. „ Tady. Nemají šanci se dostat jinak než tudy. Tudy musí projít. Pokud tuhle cestu zatarasíme a udržíme. Pak máme šanci. Kolem jsou jinak neprostupné hory. Tady je cesta menší strží. Budou muset jít spodem. Budou muset ..“ Dívám se na mapu. Pak se podívám znovu na Erbiho. „ Musíme sehnat nějaké balvany. Ano. Já vím, zahradíme si tím cestu ven, jasně. Ale taky jim zahradíme cestu dovnitř. My se tu uživíme bez problémů a oni se k nám nedostanou. Navíc budeme moct hlídat co dělají. Stále…“

Kili - 12. února 2014 20:47

Plánování Chtěl jsem něco namítnout, ale nakonec jsem zůstal mlčky stát vedle Erbiho. Když o mou pomoc nestojí je to na nich. Takže docela hodnou chvíli jen stojím a čekám co bude. Nakonec se dostaví Elorea zpátky připravená a začne se promílat plán obrany. Jen je poslouchám a nevměšuji se do toho. Přece jen oni jsou ti, kdož tu mají hlavní slovo. Sám mezitím přemýšlím o vylepšeních onoho plánu. Na chvíli zavřu oči a pak, když je zase otevřu věnuji klidný pohled Eloree i Erbimu. "Jestli se do toho můžu taky vmísit, jak Elorea správně podotkla je jich více. Z toho co jsem vyrozuměl jdou k nám ze dvou směrů a my jsme v opčetní nevýhodě nehledě na to, že také nemáme zrovna bytelné pozice proti obléhání. Jakmile římané vniknou do vesnice budou ve větší výhodě než my protože se to bude více podobat jejich přirozenému prostředí." Na chvíli se odmlčím a pokračuju. "Požádat o pomoc naše příbuzné nahoře je možná dobrý nápad ale myslím si, že nezasáhnou. Jak víme Bohové nesmí zasahovat do věcí smrtelníků a musíme počítat i s tím, že se tak zachovají i tentokrát. Nicméně jsem názoru, že musíme nepřítele oslabit ještě než dorazí na naše pozice právě v místech, kde jsme proti němu ve výhodě." Zaměřím pohled na Eloreu. "Když je menší skupina přepadne v lese, kde to známe lépe budeme mít šanci zdecimovat alespoň jednu jejich část vojska. Když se jim dostaneme do týla a vyrušíme jejich lučištníky bude i obléhání mnohem snáze odražitelné. Taky si myslím, že do korun stromů se dívat římané nebudou. Nemají k tomu přece důvod, kdo by čekal nepřítele vysoko ve větvích, když si myslí, že mají navrch. Musíme udělat nepředvídatelný tah. To, že se tu zabarikádujem a budeme čekat na obléhání jim musí být jasné je to předvídatelné a každý by se tak v naději úspěšné obrany zachoval. Proto si myslím, že bychom měli udeřit první my." Vyložím svůj názor k celé věci.

Elorea Foster - 16. února 2014 12:10

Příprava na boj Zadívám se na Daria, když začne povídat. Vyslechnu si ho až po chvíli, kdy se odmlčí a podívám se na Erbiho. On nás snad považuje za neschopné a nevědoucí? Raději se kousnu do jazyka, než abych teď vypustila nějakou štiplavou poznámku a pozoruju ho. Naprosto chladně. „ Nepotřebuju, aby zasahovali. Tohle je vyhlášení války. Chci jen poradit s taktikou vhodnou k tomuhle boji. A otec s Odinem jsou jedni z nejlepších vojevůdců.“ Pozoruju ho. Spíš ho propichuju pohledem. Mluví tady o zdecimování naší části vojáků, tím, že by jsme je napadli v lesích sami. „ Když je napadneme v lese, ano, napadneme jednu skupinu, kterou možná oslabíme ale pravděpodobně se tam odtud nikdo nevrátí, protože tam taky nemůžeme poslat všechny. Navíc… už vidím jak lezeš v tom brnění na strom. Možná tu si téměř nepřemožitelný na blízko a ty zrovna možná vylezeš na strom. Ale podívej se kolem.“ Podívám se po našem vojsku a zatnu zuby. Pak se podívám za se na něj. „ Polovina jsou děti. Nemají takovou sílu, jakou si myslíš, že by mohli mít. Možná jsou dobře vycvičení a možná přemůžou dost nepřátel, ale tím, že je vytáhneme do lesa a pak je necháme lést na strom, je unavíme. A nebudou schopní pak bojovat. Znám všechny tady v táboře. Vím co zvládnou, ale pochod, vylézt na strom a pak seskočit dolů doprostřed vřavy a bojovat… to je trochu neproveditelné. Byla by tu ale ještě jiná možnost…“ Podívám se na Erbiho. „ Je nás sice míň, ale možná pokud by se nám nějakým zázrakem povedlo zdecimovat jednu tu skupinu, pak by jsme teoreticky pokud by zůstalo dost mužů naživu, mohli zaútočit ze zadu na tu druhou, jakmile by dorazili k průchodu.“ Dívám se na trpaslíka. Zajímal by mne i jeho názor. „ Erbi. Měli by jsme poslat posla do Řeckého a Egyptského tábora. Mohli by nám přijít na pomoc.“

Kili - 16. února 2014 19:22

Válečné plánování Elorea smete můj návrh, jako shnilé ovoce ze stromu. Některé její argumenty jsou asi opodstatněné. Jiné už tolik ne, ale na tom nesejde velí tady a dle všeho mě ona ani Erbi na tohle nepotřebují. Na tváři mám klidný a vyrovnaný pohled, ze kterého se nedá vyčíst moje rozpoložení. Věnuji jim ještě jeden pohled než se otočím na patě. "Fajn, jak vidím tady jsem dle všeho k ničemu. Půjdu někam, kde budu alespoň trochu užitečný." Udělám krok směrem k bráně a pak se na chvíli zastavím. "Sama jsi řekla, že tu mám skoro nejvíce síly ze všech. V tom případě mě ta banda, která vám staví předsunutý val bude potřebovat. Když jim pomůžu můžeme cestu zahradit stromy a podobnými objekty mnohem rychleji, než by to zvládli sami. Snad tak ušetříme trochu času." S tímto klidným proslovem vyrazím kupředu vstříc bráně a stavitelům, kteří budou někde kus za ni. Sám dokážu porazit a přesunou snad i vzrostlý strom a nehodlám tu jen tak stát a koukat být k ničemu, zatímco ostatní plánují, nebo jsou jinak užiteční, proto chci pomoci alespon jinak.

Elorea Foster - 28. února 2014 23:53

Příprava na boj Najednou mi přišlo, jako bych ho něčím urazila. Zůstanu chvíli oněměle stát, když se otočí na patě a vyrazí pryč. Vede sice naprosto klidný rozhovor, ale podvědomě cítím, že jsem udělala asi někde něco špatně. V tomhle jsem těžkopádná, já vím. „ Nechtěla jsem tě urazit. Ale pořád je pro nás bezpečnější zůstat tady. Připravit se na obranu. Není žádné jiné místo, kterým by se sem mohli dostat a při tom my máme kudy utéct. O té cestě se z určitých důvodů nemluví. Téměř nikdo z tábora ji nezná. A kdyby šlo do tuhého, pořád můžeme zachránit naše mladé. My dospělí jim zajistíme, aby byli v bezpečí.“ Podívám se na něj. Nechci aby si myslel, že jsem třeba namyšlená nána. Vždyť to přece nejsem. Nebo snad ano? Já jen znám tohle místo jako své boty. Vím kudy se sem dostat. Prožila jsem tu spoustu let. „ Neber mě zle. Vím, jaké jsou obrané možnosti. Prosím Darie.“ Sleduji ho. „ A vím, že je možné to tu bránit celé roky. Nepotřebujeme to tam venku. Máme všechno. Jen musíme udržet val. Oni to tak dlouho nevydrží. A i kdyby, my máme daleko tužší kořínek.“ Podívám se na trpaslíka po svém boku. Ani nevím proč, ale potřebovala bych zrovna od Daria podpořit. A při tom mi přijde, že… „ Vezmi si na starost tedy obranu v předních liniích. Máme tři dny na to, abychom se připravili. To se dá zvládnout, Darie.“ Řeknu mu nakonec. Možná bude lepší když půjde pryč, než si něco uděláme. „ Máš je na povel. Na starost. Rozumíš? Připravte co nejlepší opevnění.“ Nadechnu se a vydechnu. „ A Darie… Dávej na sebe pozor.“ Povím mu. S tím se odvrátím. Ke svému koni. Nechci už slyšet ani slovo. A hlavně ne od něj.

Kili - 01. března 2014 10:25

Do první linie "Pouze jdu tam, kde budu nejvíce užitečný. Chápu, že se tu nejlépe vyznáš a proto se do toho nemíchám." Pokrčím za chůze klidně rameny. Pak se ještě po pár krocích zastavím a ohlédnu na Eloreu. Na tváři mi přelétne mírné pousmátí. "Tři dny? To bude spousta času na to tam ještě lenošit. Zvládneme to mnohem dříve a neboj přivedu je zpátky." Odpovím vážně a znovu se rozejdu k bráně. "A neboj se vrátím se, přece tě tu hned po první bitvě nenechám." Mávnu za chůze rukou na rozloučenou a zmizím bránou. Pak už se dávám do klusu, abych co nejdříve dorazil k stavbařům obranného valu. "Tak jo jak to tu jde? Trošku šlápneme na tempu máme na tohle tři dny a postavíme tu takový val, že se z toho Římani poserou." Ušklíbnu se na stavbaře. "Jak dlouhý je val třeba postavit a jaký terén jej provází? Jen les?" Počkám na odpovědi. "Tak fajn začneme. Pozor! Bude padat strom!" Křiknu, aby se všichni stáhli a pak si promnu pěst a udeřím do nejbližšího stromu, abych ho vší silou přelomil, Pak s napnutím svalů jej zvednu a ustavím jako část valu. "Zbavte ho listí a nepřijatelných větví, z vnější strany odkud půjde na val nepřítel hrubší větve zakraťte a zaostřete do špic stížíme to těm parchantům co nejvíce!" Tak hop do práce!" Sám se pustím do další tvorby valu v plném elánu, ale i opatrnosti.

Vypravěč - 01. března 2014 10:53

Příprava na boj -> boj A tak se věci dali do pohybu. Darius se od lidí stavících val dozvěděl, že ta cesta lesem je jediná přístupná, neb v okolí tábora je velmi těžký a hlavně hornatý terén, který prostě někdo, kdo k tomu nemá potřebnou výbavu nepřekoná. Postavit dobrý obranný val nakonec zabralo celé dva dny, ale když bylo hotovo, nejspíše by se před ním zastavil i Hannibal se svými slony. A římská vojska se mezitím přiblížila. Chtěla vás vylákat z lesa, aby mohli bojovat tam, kde to umí nejlépe, ale vy jste se nedali a oni nakonec museli pokračovat. Nejspíše zapomněli na Teutoburský les, kde dostali kdysi dávno silně na zadek. Jolka stále informovala své druhy o postupu římských vojsk a k potěše všech jim oznámila, že druhá armáda notně zpomalila, právě kvůli terénu. Jenže první už byla na dohled valu a k boji se pomalu schylovalo. Stáli jste navrchu, sledovali postupující římany, jak pomalu vchází do pasti. Stačilo dát signál a z boků se na ně sesypou vaši vojáci.

Elorea Foster - 01. března 2014 11:40

BOJ Vše se pečlivě připravovalo. Promýšlel se každý náš krok. Každý pohyb. Museli vědět přesně, co dělat. Co dělat i když budou bez vůdce. Když by se semnou něco stalo, věděli přesně co dělat. Díky Jolce jsme přesně věděli kde jsou. Co mají sebou a co chystají. Viděla je snad jako by stála hned vedle nich. Díky ní jsme měli daleko větší šanci vyhrát než bez ní. Bylo jich jako much. Musím přiznat, že jsem cítila něco zvláštního, když jsem se sama navlékala do zbroje. Byla jsem na to sama. Ostatní si pomáhali mezi sebou. Ale já byla sama. Nadešel den, kdy se vše mělo rozhodnout. Byli jsme připravení. Všichni. I když jak se dá připravit na to, že možná umřete, že možná někoho zabijete. Vlastně nijak. Drželi jsme se v ústraní, byli jsme neutrální a nechali jsme se zatáhnout do války. A čí to vlastně byla vina? Bragiho a jeho zbláznění do básní. Kéž by jsme ho alespoň jednou mohli vyřadit a někam zavřít, když se bude jednat o důležitých věcech. Jenže to on nás uvrtal do toho mírového sezení. Nebýt jeho nejsme teď tady. Jenže na takové smýšlení už je pozdě. On je teď v táboře s dětmi a Ilmir, kteří dostali rozkázáno děti zavést do dolů, k jedinému místu kudy se dalo utéct. Přes doly v horách. Oni dva věděli, kudy mají děti vést, kdyby se to náhodou zvrtlo. Zprávy od Jolky byli víc než potěšující. Aby taky ne. Druhý armáda musela zpomalit a vydat se sem a to jim zabralo víc než dost času. A nám tím dali další výhodu. Velitelské stanoviště jsem nechala přesunout k valu, kdyby se něco stalo,abychom to neměli tak daleko a Jolka mohla být s námi a stále nám podávat informace. Ihned a bez nějakého dalšího prostředníka. Začínal padat soumrak, když jsem uviděla z valu první zástavy římských legií. Museli vyrazit k nám. Neměli jinou možnost, protože my jsme za nimi prostě jít nemuseli. Dopnula jsem si poslední přezku na svém brnění a nasadila si helmu. Pevně jsem v ruce sevřela své kladivo Altira jsem nechala v táboře. Do lesa nebylo bezpečné jej brát a nechtěla jsem, aby se mu něco stalo. Zůstal volný nezavírala jsem ho do ohrady. Ale věděl, že za mnou nesmí. Nebylo příjemné pozorovat z úkrytu jak se nepřátelé blíží. Museli jsme vyčkávat. Do poslední chvíle. Do poslední chvilinky vyčkat, aby už nemohli uniknout. Nevšimli si pasti, do které vstoupili. A neměli sebemenší šanci uniknout. Zaslechla jsem znamení, hvízdnutí. A odpověděla jsem stejně. A pak zazněl můj vlastní hlas, i když mi přišel jako cizí. Vydala jsem rozkaz k útoku. Vše šlo rychle. První náraz do štítů, první třesky zbraní. Překvapení, strach i vztek. Tohle bylo ve tvářích římanů, na které jsme zaútočili.

Kili - 01. března 2014 12:53

Čas útoku Nakonec jsme vše stihli v termínu vlastně ještě dřív. Během dvou dní byl val postaven. Val zakterý se nebylo třeba stydět. Byl bytelný a připravený na nepřítele, budeli jej chtít zdolat bude se muset hodně snažit a to mě těšilo. Naše tvrdá práce se vyplatila. Poslední den jsme měli čas na pozorování a poslední přípravy či odpočinek. "Brzy to vypukne." Velitelství bylo přesunuto k nám a hlavní vojenská síla je tedy připravena. I já jsem připraven, tedy doufám. Určitě více než kdy jindy. Dnes se mi zbraně i zbroj z Asgardu budou hodit a také výcvik, který se mnou provedl rychle otec a El. "Čas to tu trošku semlít." El s mnohými dalšími byli na svých pozicích a hlídali val. Já si vyžádal být mezi těmi, kteří sklapnou past na římany. Být mezi těmi, kteří se s nimi první střetnou. Mám s nimi nevyřízené účty a navíc něco uvnitř mě mi říká, že když budu v prvních liniích zemře méně mých spolubojovníků, přece jen nemálo ostatních má mou sílu. "Dnes do Valhaly ještě nezavítáme." Zhluboka se nadechnu a sevřu v rukou svůj meč z černého Ormenu. KOnečně přichází signál k útoku. Mezi prvními se rozebíhám kupředu. Bojové výkřiky se začínají ozývat na naší straně a zděšené na té jejich, když jsme je překvapili. "Nešetřete je!" Zakřičím a jakmile mám nadosah prvního římana seknu šikmo zhora dolů svým mečem a pak pokračuju v útoku. Biju se ránu za ranou a držím se u svých spolubojovníků. Když je to potřeba snažím se je i chránit, abychom byli co nejúspěšnější.

Vypravěč - 01. března 2014 14:50

Boj Římané vešli do pasti, zazněl signál a z boků se na ně seběhli vaše jednotky v čele s Dariem. Hned na to se pohnuli i jednotky ukryté za valem. Dariův první zásah římana nezabil, ale zranil a vyřadil z boje. Další, co to viděli, trochu zakolísali, ale někde zezadu zaslechli hlas svého velitele a opět se pustili do bitvy, byť už ne s takovou vervou, jako před tím. Elorea běžela spolu s ostatními do boje a s římany se střetli pár metrů před valem. Meče, sekery a štíty se do sebe zaklesly a zvuk zbraní byl témeř ohlušující. Ovšem jak se počítalo, římani byli brzy poraženi, byť i vy jste měli pár ztrát. Nikdo neumřel, na vaší straně, ale u římanů dva padli, zbytek byl silně raněn. Zdálo se, že jste to ustáli, jenže pak se objevila druhá polovina římské armády a i když téměř polovina římské armády se po pohledu na to, co zbylo z první poloviny rozutekla. Zaútočili na vás, celkem zuřivě. Bránili jste se, pak přešli do útoku, avšak tentokrát jste na tom nebyli tak dobře. I když byli římani nakonec potlačení a poraženi (zemřeli dva), na vaší straně bylo hodně raněných, mezi nimi i Elorea. Nebyla to nijak vážná zranění, ale pár jich bylo na pokraji smrti. Mezi nimi byla i Elorea, bohužel. Stalo se to neočekávaně a v podstatě to byl podlí útok. Elorea se zrovna bránila útoku jednoho římana, nevšimla si druhého, který se k ní blížil z boku, míříc jí mečem na bok. Bohužel nebyla schopna reagovat a římanův meč se jí zabořil do boku. Hned po tom dívka padla na zem, zatímco její nepřátelé byli ihned zlikvidováni. Nikdo na nic nemeškal a Eloreu ihned odtáhli zpět do tábora, krátce po té, byl boj vyhrán.

Kili - 01. března 2014 15:34

Po boji Římská armáda nebyla tak tuhá, jak se mohlo čekat. Projeli jsme jejich řadami jako nůž máslem a zaseli paniku. Nepřátele padali ranění a zděšení. Boj netrval tak dlouho, jak jsem čekal. Ani nevím kolik ran jsem zasadil, ale bylo mi to pro tuto chvíli jedno. Přece jen byl to nepřítel. Druhá půlka bitvy byla o to zuřivější ač nepřátel bylo méně. Konečně bylo po boji. Rozhlížel jsem se po okolí a hledal další nepřátele, kteří by nás chtěli napadnout. Odnesli to těžce, ale to my také, naši muži odnašeli raněné. Nepřítel byl poražen, ale mezi našimi raněnými, které odnášeli jsem zahlédl i Eloreu. "Ona taky?" Skousnu si ret, když jí takhle vidím. Byl jsem v bitvě jinde, nemohl jsem jí chránit a štve mě to. Zrovna u ní bych nečekal, že bude mezi raněnými a já relativně nezraněn. Na bojišti zůstalo ležet její kladivo, se kterým nikdo nedokázal hnout. Jakby taky. Zasunu meč do pochvy a přejdu ke kladivu. "Všichni se stáhneme zpátky za val! Nepřítel možná znovu zaútočí musíme být připraveni. Raněné odneseme do tábora." Zavolám na naše lidi, abych jim dodal trochu elánu a sevřu rukojeť kladiva. Napnou se mi svaly a nakonec ho zvednu. "Sakra mrcha těžká." Zatnu zuby a tahám se s tím zpět do tábora, ač bych to raději místy prostě zahodil. Už se nedivím, že jím vládnou jen někteří jako Thor a Elorea. Musí mít ohromnou sílu stejně jako můj táta, když byl jeden z mála bohů, který ho také zvednul. V tuhle chvíli jsem rád, že mám tohle po něm, ač trošku více síly by to taky neuškodilo mít.

Elorea Foster - 01. března 2014 15:52

Konec boje Bitva započala a nebyla zrovna jednoduchá. Měla jsem starost s tím, aby se mých lidí vrátilo zpátky co nejvíc a moc jsem sama na sebe nedbala. Mě tolik potřeba není. První boj sem přežila bez sebemenšího zranění, ovšem v tom druhém už šlo vážně do tuhého. Ne že bych byla unavená, ale Římané se začali mstít. Začali být dravější a rozhodně co jich chybělo do počtu, to vyrovnávali zlostí a krvelačností. A proto nebylo divu, když jsem tu a tam dostala nějakou tu ranku. Jenže nakonec se vrhli na jednu menší dívku. Už byla unavená, nestíhala. A já jí hodlala pomoc. Strčila jsem jí k zemi, aby se vyhnula výpadu a sama sem utržila další škrábanec. Nic co bych nepřežila, dalo by se říct. Jenže to ještě nebyl konec. Nevím čí syn to proti mně stál, ale měl tuhý kořínek. A rozhodně to nebylo zrovna dvakrát dobré. Vážně nevím proč mi dal tolik zabrat. Zaujal mě natolik…. Donutil mě soustředit se jen na něj a nedávat pozor na to co se děje kolem. Najednou jsem ucítila ruku na rameni a pak ostrou bolest v boku, jak mi jím projel meč. Zarazila jsem se. Podrazili mi nohy a váha kladiva mě strhla na zem. Nevím co se dělo v tu chvíli jen jsem cítila jak mi někdo meč ze zad vytáhl a kolem rány se mi rozlilo obrovské horko. Přestávala jsem vnímat. Přestala jsem cítit vše, krom bolesti, která ustupovala tak jako tak. S přicházejícím bezvědomím.

Vypravěč - 01. března 2014 19:36

Darius Je tu spousta raněných. A dokonce dva mrtví. Úplně mrtví. Nikdo jim život už nevrátí. Nejsou to sice vaši, ale i tak je to rána. Někdo z vás někoho zabil. Jak to asi ponese. Nejste na něco takového zvyklí. Ranění jsou odnášeni do tábora. Jak vaši, tak i římští. Ti jsou ošetřeni a zavřeni do vězení, kde je hlídá početná hlídka. Vaši jsou odneseni rovnou na ošetřovnu. Je po bitvě. A za Dariem si to přijde Jolka. Trochu pomuchlaná, na rameni má šlic, ale jinak v pořádku. "Už se k nám nikdo neblíží. Ti co zběhli budou dopadeni. Už nehrozí žádné nebezpečí." Poví mu a sama se vydá za Erbim něco prodiskutovat. Erbi ten je na tom dobře. Ale ve tváři je bledý jako by viděl smrt. Utíká vedle nosítek na kterých nesou Elu. Drží ji za zápěstí a něco povídá. Není mu rozumět. Přesto všichni co jsou kolem nich, nevypadají zrovna šťastně. Jolka najednou zmlkne a zastaví se. Málem do ní s kladivem vrazíš. I Erbi zůstane stát, všimneš si slz, které do teď držel v očích. "Netluče jí srdce." Ozve se Jolka s bolestí v srdci. Najednou se rozběhne rovnou do tábora. Erbi se jí pokusí zastavit, ale ona se mu vymaní a míří rovnou do dolů. Kde je Ilmir a Bragi… Written by Elorea Elorea Bylo to zvláštní, ale najednou jako by někdo z tebe sundal něco strašně těžkého. Zůstala si ležet a při tom cítila jak tě něco táhne pryč. Musela jsi se zvednout a vydat se za svými přáteli, aniž bys v první chvíli viděla co to nesou. Pak sis všimla ruky, kterou držel Erbi. S prstenem. Prstenem, který si až moc dobře znala. Byla to tvoje ruka. Vedle tebe se najednou objevila neznámá dívka a kroutila hlavou. "Dcera Thórova tu leží na pokraji smrti. Víš, co by se mi stalo, kdybych tě přivedla nahoru?" zeptala se tě velmi pohledná dívka v kompletní vikingské zbroji s okřídlenou helmou. "Nevíš, je mi to jasný. Vysvětli mi, jak je možné, že tu teď stojíš a civíš na sebe?" zeptá se tě a ve tváři se zdá být pobavená a zároveň rozladěná. Když se rozhlédneš kolem, všimneš si, že se ještě pár dívek, stejně oblečené jako ta, jež stojí vedle tebe, pohybují po bojišti, ale nezdá se, že by někoho odváděli. "Co? Aha, toho si nevšímej, rojíme se všude kde se odehraje nějaká bitva. Co vím, tak tu jsou jen tři, nebo čtyři smrtelně ranění," řekne, jakoby to byla všední věc. Written by Elorea Edit by Narrator

Elorea Foster - 01. března 2014 19:57

Tohle je vážně ujetý... Vyděšeně jsem vykulila oči, když jsem si uvědomila, že to co nesou je mé vlastní tělo. Nebylo to zrovna příjemné zjištění, ale popravdě, co jsem mohla změnit…. Asi nic. Došla jsem je dost rychle, na to abych se mohla prohlédnout. Všimla jsem si jak se tvářila Jolka. Jak se tvářili i všichni ostatní. A Erbi. Najednou se ozve hlas. Neznámí. Podívám se na dívku, která promluvila. „ Divný co?“ Povím jí a zakroutím nad tím hlavou taky. Popravdě čekala jsem, že to tak může dopadnout, ovšem s mým vedením života to tak prostě je. „ No. Jelikož se vás tady rojí tolik, tak myslím, že si to všechno viděla, ne?“ Zeptám se jí a lehce si založím ruce na hrudi. Pak jednu ruku ale spustím k boku a prohmatám si to tam. Nic. Jako bych tam nic neměla. „ Umře ještě někdo?“ Zeptám se jí podívám se kolem. Po dívkách. Po lidech co tam leží. Pak se zadívám na Erbiho. Pláče. Potichu si povzdechnu a natáhnu k němu ruku, ale nedotknu se ho. „ Co teď?? Tohle je všechno? Čapneš mě a odvedeš do Valhaly?“ Smířeně si povzdechnu a zadívám se k Římanům. „ No doufám, že jim to za to stálo.“ Zakroutím hlavou a zadívám se na dívku.

Vypravěč - 01. března 2014 22:25

Elorea "Já to vím, ale já se ptala tebe," zakření se na tebe dívka, když jí odpovíš na její otázku ohledně tvého... přehmatu, řekněme. Procházíte celou vesnicí, jak tě nesou do nemocnice, neb tě nějaká síla stále táhne za tvým tělem, i když by ses ty ráda zastavila. "Kdo tu mluvil o umírání?" překvapeně a se širokým úsměvem se tě zeptá. Všimneš si, že se její nohy nepohybují, ale stále je vedle tebe. Jen, jakoby se vznášela pár centimetrů nad zemí. "Něco tě táhne za tvým tělem, že ano?" zeptá se tě a pobaveně na tebe zamrká. Když se jí pak zeptáš, co bude dál, zasměje se na celé kolo, až se ostatní, jí podobné dívky otočí a pohoršeně se na ni podívají. "Jak jsem říkala, kdo tu mluvil o umírání," stále se směje.

Elorea Foster - 01. března 2014 22:48

Rozmlouvání Zadívám se na křenící se dívku. Tiše si povzdechnu a ohlédnu se po Dariovi, který vláčí moje kladivo. Nevypadá to, že by mu to nedělalo potíže. Teda vlastně vypadá, že ho to kladivo spíš za chvíli donutí kleknout a nechat ležet tam kde je. „ Ano něco mě za tím tělem táhne. Což je trochu… divný.“ Podívám se na ní. „ Tam kde jsou války, tam se i umírá, je to docela logické. A o dvou mrtvých nejméně vím, i když nejsou z našeho panteonu. Pro ty si zase přijde někdo jiný. Jen sem chtěla vědět, koho si dneska ještě odvedete.“ Sklesle se zadívám za svým tělem, které trochu nerada následuju. A Erbi stále smoklí. Kdo ví kde je Jolka, která utekla někam pryč. Nakonec jen zatřesu hlavou a jdu za těmi co mě tam tak nesou. „ Co by se stalo, kdybys mě odvedla do Valhaly? Co by se stalo tobě? Nic ti snad udělat nemůžou ne?“

Kili - 02. března 2014 19:33

Podělaný den S tím kladivem Eloery se tahám celou cestu až do tábora. "Zatracená těžká mrcha....Eloreo opovaž se umřít, když se ti tahám s tou mrdkou!" Zatínám zuby a táhnu to dál. Sleduji lůžko, které nesou předemnou. Zdá se, že El na tom není moc dobře, zvláště dle toho, jak se tváří Erbi. Ani se nenaděju a už se nese El do nemocnice našeho tábora vzhledem k jejímu stavu tam ale nedojdeme. Nemám strach, že by kladivo které jsem odložil někdo odnesl. nikdo další krom nás ho stejně nezvedne. Přejdu k El. "Jak je na tom?" Slétnu pohledem na Erbiho, který se tváří hodně bledě. Nakonec nečekám ani na odpověd a přiložím jí prsty ke krkavici....nic. Zamračím se a začnu jí rozepínat brnění. "Sakra Erbi proč jste nezačali oživování už tam?!" Tahle lékařská nedbalost mně dost rozladila. Spěšně jí sundám hrudní pancíř a rozhalím zbytek oděvu. Nyní se nedívám na její tělo, mám myšlenky jinde. Ještě stále špinavýma rukama z boje začnu oživování. Propletu si prsty a propnuté ruce opřu dlaněmi o Elin hrudník. Přiložím dlaň pár cm nad mečovitý výběžek což je zhruba mezi bradavkama začnu pravidelně stlačovat hrudník, přiměřeně silně, abych jí nahodil pulz. "Sakra nemysli si že to teď vzdáš!.......Erbi hlídejte aby ta rána na boku nekrvácela máte jí na starost. Někdo další jí kontrolujte pulz a dech." Rozdám nekompromisně příkazy a jakmile udělám třicet stlačení zakloním El hluboce hlavu, o čelo jí zafixuju ruku a zacpu nos a druhou rukou otevřu ústa a provedu dva normální vdechy. A pak zase pokračuji s oživováním.

Vypravěč - 03. března 2014 06:37

Darius Jakmile se přesuneš k El a začneš se starat o to, jak na tom je, položí ji na zem (nemocnice je ještě daleko) a nechají tě se jí pokusit oživit.Povolíš jí hrudní plát, odhrneš tuniku, kterou měla pod tím a začneš s masáží srdce. Po určití chvíli vždy přestaneš masírovat srdce a dáváš jí umělé dýchání, avšak tvá snaha se zdá marná, i přes to, že krev vytékající z rány byla zastavena. Sice občas nějaké slabé záchvěvy ucítíš, ale není to nic, co by naznačovalo, že se srdce opět chytlo. Skoro se zdá, jakoby dívka neměla vůli se vrátit. Elorea Dívka si povzdechne a podívá se na tebe. "Já myslela, že tě bodli do boku, ne že ti o hlavu přerazili strom," znovu si povzdechne a zasměje se. Ty si všimneš, že tě Darius začne oživovat a každým pohybem, kterým masíruje tvé srdce ucítíš podobný, avšak slabí záchvěv, který tě táhne k tělu. Ovšem záchvěvy jsou slabé, tak slabé, že tě z toho brní jen noha, která je blíže k tvému tělu. "Nic, ale musela bych pak poslouchat Ódina... víš jaká je to nuda?" zazubí se na tebe a sleduje Dariovo počínání, přičemž jen trochu nesouhlasně kroutí hlavou a smutně se na něj dívá. Poté k němu přejde, dotkne se jeho tváře, ve chvíli, kdy se narovnal, aby se nadechl pro další nádech a usměje se mu přímo do očí. Nutno podotknout, že smutně. Darius se opět sehne a jeho tvář projde její rukou, jakoby tam ani nebyla. "Musíš se víc snažit, chlapče," poradí mu, ale nejde vidět, že by to měla být úsměvná poznámka. Spíše smutná, skoro jakoby k tvému oživení bylo potřeba ještě něco víc, než jen Dariova snaha.

Kili - 03. března 2014 09:17

Oživování Stále se nechytla, stále nic. Pořád jen záchvěvy, ale žádné probuzení. "Do hajlzu!" Zatnu zuby při masáži srdce. Ač mi stéká pot z čela, tak nepřestávám. "Sakra! Koukej se probudit ženská, potřebujeme tě tu. Tak dělej jinak příjdu do Valhaly a nakopu ti zadek!" Vrčím spíše pro sebe a opět se shýbám se dvěma vdechy a znovu jí masíruju hrudník. "Taková blbost a vona si na to chce umřít." Nadávám v duchu a soustředím se při práci.

Elorea Foster - 03. března 2014 10:15

Dívka „ Ty… Přestaň si mě dobírat. Mrtvá jsem poprvé.“ Zamračím se dotčeně na dívku vedle sebe a pak se zadívám na Daria, který mě začne oživovat. Tedy moje tělo. „ Nevím. Děda se mi zdá fajn, ale jestli máš jiný názor, vyvracet ti ho nebudu.“ Tiše si povzdechnu a kleknu si vedle Daria. Nevidí mne. Začínám uvažovat nad tím, proč se vlastně snaží mě dostat zase zpátky. Vždyť k tomu zrovna důvod nemá… Nebo snad ano?

Vypravěč - 03. března 2014 10:38

Elorea Dívka se na tebe podívá a opět si povzdechne. Pak jen nechápavě zakroutí hlavou. "Čím tě majzli do hlavy, že ti to nedochází? Nejsi mrtvá," řekne to konečně naplno a zvedne se od Daria, aby přešla k tobě. Ty mezitím přejdeš k Dariovi a ke svému tělu a dívka tě sleduje. "On tě neoživí. Ne pokud nebudeš chtít," podívá se na tebe, pak k tobě přejde a položí ti ruku na rameno. "Kdyby tě teď odnesli do nemocnice a pustili se do tebe vaši ošetřovatelé, dostali by tě zpět hned, ale on nemá šanci, pokud tomu nepomůžeš," vysvětlí ti a usměje se. Všimneš si, že to není onen úštěpnej úsměv, jako doteď, kdy si tě vyloženě dobírala. Teď je to milý úsměv, jakoby tě k něčemu pobízel. Darius Čekáš na Eloreřino rozhodnutí ;)

Elorea Foster - 03. března 2014 11:17

Rozhodování „ Jak to že jsem tady, když nejsem mrtvá?“ Podívám se na ní poněkud nechápavě. No co … Jsem blond,některé věci mi nedochází tak rychle, jak by měli. Nakonec zatřesu hlavou. „ Mám snad důvod k tomu se vrátit? Rodiče jsou šťastní, jednou na mě budou jenom vzpomínat… když se vrátím, opět budu nebezpečná , protože když mě Loki chytí, zničí půlku světa. Ne-li celý.“ Podívám se na své tělo. „ Já už to znovu zažít nechci.“ Posadím se na paty a zadívám se na Daria. „ Víš, že jsem k němu začínala něco cítit? Jenže on nevypadá na to, že by… snad něco… Ale to už je teď jedno. Tábor i on se bez mě obejmou.“

Kili - 03. března 2014 16:48

Pěkně pojebaný den a bude hůř Zdá se, že moje oživování nebere žádného kloudného konce. Pořád se nechytá, pořád žádná odezva. Drtím zuby o seba a pot mi skapává z čela. "Do hajzlu to už to umím tak blbě nebo co?!" Nadávám si v duchu a střelím pohledem po ostatních. Jen tupě zírající tváře, který pořádně nic nedělaj. Klesnu zpátky na kolena a sevřu ruce v pěsti a pak levou udeřím do země až to zaduní a vznikne tam ďolík. "Kurva a mám toho dost." Už mi došly možnosti. Ostatních jsem nijak nedbal a rozepl si hrudní pancíř brnění svého otce. "Řekl jsi, že jím neprojde žádná čepel, neměl jsi pravdu jedna projde vždy a čímkoli a dělá největší škody." Pomyslím si posmutněle a odložím hrudní trupovou část vedle sebe. Pak levou rukou sáhnu za sebe a vytáhnu z pochvy svou ormenovou dýku, kterou jsem měl upevněn na bedrech. "Řekl jsem, že tě přivedu zpět i kdybych si pro tebe měl dojít. No hold se tedy projdu podobně jako Hercules do podsvětí." Pronesu smrtelně vážně a než se ostatní vzpamatují má dýka se mihne obloukem ve svírající ruce ke mě a zanoří se hluboko do břícha. Projede mnou ostrá bolest ale sevření nepovolím. Z úst mi odletí trocha krvavých slin. "Sakra to bude cesta..." Hlesnu když se mi rozmazává svět a nakonec zavřu oči a padnu vedle těla El, nyní jí musím najít ve světě na opačné straně a přivést jí zpět...

Vypravěč - 03. března 2014 17:31

Oba Dívka sledovala Dariovo počínání a když spatřila, jak sundavá plát a z pouzdra vytahává dýku, vyhrkne a chce ho zastavit. "Hej... neblbni... sakra..." křičí na něj, ale Darius jí neslyší a udělá to. "Ach jo. Zbytečně si způsobil bolest. Je potřeba více, než jen bodnutí do břicha, aby se zabil," tiše si povzdechne a přejde k němu. Skloní se k jeho tělu a ruku mu dá pod hlavu, pak jej zvedne. Jenže tělo zůstane ležet, zvedne se jen jeho duše. "Jsi blbec? Chápeš, že jsem teď porušila pravidla? Ježiš, já to schytám," zaběduje a kolem vás se najednou zastaví čas. Všichni stojí, jakoby zamrzli v čase. "Moc času vám nedávám, takhle to neudržím věčně," řekne jim a rozzlobeně se podívá na Daria.

Elorea Foster - 03. března 2014 17:42

Darius se asi zbláznil... Zadívám se na Daria. Sleduju jak si sundává brnění, jak vytahuje dýku. Vyděšeně se k němu vrhnu, jenže moje ruka projde tou jeho a já nezmůžu vůbec nic. „ Darie ne.“ Promluvím zoufale a podívám se na dívku, která se ho pokusila zastavit taky. Stejně jako já. Kleknu si k našim tělům. V očích mám slzy. „ Cvaklo mu. Určitě mu cvaklo. Zbláznil se.“ Zakroutím hlavou. Snažím se potlačit třes v hlase. „ Mě taky sem dostala jenom rána do břicha.“ Povím tiše. Po tváři mi steče pár slz. Ona ho vytáhne z těla. Nevím co dělají kolem nás. Ale já se první nemůžu ani hnout. Pak se postavím a jednu mu vrazím. „ Zbláznil si se?“ Vyhrknu. Rychle si otřu tváře a obejmu ho. „ Proč?“

Kili - 03. března 2014 17:49

Na druhé straně Zvednout se a vidět své tělo pod sebou je docela masakrální zážitek, ale na tyhle úvahy nemám nyní moc čas. Slyším neznámý hlas. Když se rozkoukám poznám, že jede o valkýru, která není zrovna moc nadšená a pak zahlédnu taky El. "Jo sem blbec a?" Odvětím k valkýře rozhodně. Pravda mohl jsem bodnout výše a umřít, ale tohle muselo stačit. Vzápětí jsem dostal facku a obejmutí od El. Jen jsem křupnul čelístií ze strany na stranu a slétl pohledem k El. "Jo zbláznil.....Proč? Řekl jsem, že tě dostanu zpátky i kdybych za tebou musel na druhou stranu. A já svý slova zpět neberu." Odvětím klidně a pravdivě. "A teď koukej hupsnout zpátky do svýho těla nebo mě fakt naštveš." Zadívám se nan í a ušklíbnu se.

Elorea Foster - 03. března 2014 18:27

Zastavený čas Zadívám se na něj, když přizná,že se zbláznil. Pomalu ho pustím. Odtáhnu se. Spustím ruce podél těla a o pár kroků ustoupím. „ Asi ti to .. přijde sobecké, ale… proč bych se měla vracet? Kvůli tomu, abych zůstala v táboře zase sama? Abych… se bála že… přijde Loki a znovu mě unese? Kvůli tomu, aby zničil svět?“ Zeptám se potichu. Skloním hlavu a zadívám se na naše těla. „ Tobě se Darie … nestalo nic takového co mě. Na rozdíl od mě… máš i docela šanci na normální vztah. A třeba se časem vrátíš domů. Možná se ti povede začlenit se do normálních lidí. Ale mě ne.“ Pomalu si kleknu ke svému tělu. Nikde se nic nehýbá. Valkýra zastavila čas a dala ho tak nám. Ale k čemu. Možná k tomu, abychom se pohádali. Nemyslím si, že to pochopí. Nevím...

Kili - 03. března 2014 18:49

Na pomezí "Straší ti ve věži? Nikdy jsi v táboře nebyla sama. Sakra uvědomuješ si kolika lidem tam na tobě záleží a kolik tě jich potřebuje? Mě tam zná snad jen Předák a to jen proto, že sem těžil u nich v dole." Rozhodím rukama do stran a povzdychnu si. "Strach je od toho aby se překonával. Když žije člověk celý život jen v něm a v lítosti nikdy se nepohne z místa." Pohlédnu jinam někam do šera. "Já a možnost normálního života a vztahu? Hahaha....promin ale nevím o tom že by to šlo. Vždyť když jen trochu zapomenu na svou sílu, tak můžu způsobit katastrofu." Zavrtím hlavou nad tou hloupou představou. "Uvědom si, že máš na Asgardu rodinu. Dole v táboře přátele tak přestaň kruci kecat takový hlouposti a koukej se vrátit. Jednou sem řekl, že tě ochráním a to taky udělám. Přivedu tě zpátky a na ceně mi nezáleží." Zabodnu do ní pohled.

Elorea Foster - 03. března 2014 19:51

Na rozcestí „ Možná. Možná mi straší ve věži. Vždycky jsem byla sama. Copak to nechápeš?! Podívej se kolem. Oni o mě možná mají strach. Ale dokázali by žít i bez mě. Nepotřebují mě k životu. Není nikdo, kdo by… tohle nepřekousl.“ Zadívám se mu do obličeje, když se začne vztekat. Skloním hlavu a smutně se usměju. „ Já už bych snad uvěřila, že to děláš kvůli mně. Ale to není až zase tak pravda. Děláš to pro ně. Jsem ráda, že bys umřel rád pro ně. Snažíš se být hrdina. Tebe potřebovat budou.“ Pomalu se začnu zvedat od svého těla. Zadívám se mu do očí. Smutně. Bolestně. „ Přemýšlel… Přemýšlel si nad tím co bych vlastně chtěla já?“ Zeptám se ho. Dívám se mu do očí. Udělám k němu dva kroky. „ Co uděláš, když si budeš muset vybrat, jestli zemřu já nebo Loki pozabíjí celý svět? Obětuješ svět, nevinné lidi a nebo mě?“ Potřesu hlavou a smutně se usměju. Podívám se směrem do tábora. Jak se všichni zasekli v pohybu. Na tvář Erbiho, který se snažil do poslední chvíle zabránit krvácení z mé rány. „ Dej mi… dej mi důvod, který přehluší tyhle obavy. Dej mi důvod, který přehluší strach z toho, že kvůli mně Loki zabije tyhle lidi. Mé přátele mým prostřednictvím.“

Kili - 03. března 2014 20:12

Hloupá debata Poslouchám a sleduji El. Její myšlení je tak zakalené až je to smutné. Jen zavrtím nad tím vším hlavou. "U všech severských bohů vzpamatuj se! Každý je nahraditelný i samotný Odin to je holej fakt, kterej nikdo nezmění. Ale právě teď jsi pro všechny potřebná. Jsi vůdce a někdo na koho spolehaj. Já sem jen nováček který je všem ukradený tak přestaň s takovými kecy." Zatnu ruku v pěst a sval na čelisti mi vyběhne. "A neobětuju ani jedno abys věděla. Zabiju Lokiho a tím se vyřeší oba problémy, vždy ještě další cesta. Kdyby nebyla nejsem ani tady." Pokrčím rameny. "Jsi dcera Thora tak nebuď ustrašená holčička. Vědět tvůj táta že tě tu nechám umřít zabije nás tam všechny. Tak už se vzpamatuj a Lokiho nech na mě. Nedovolím, aby ti ublížil a vídíš že své slovo držím." Promluvím vážně.

Elorea Foster - 03. března 2014 20:51

Návrat Zadívám se na něj. Tvář mi ochladla. Tak jako vždy v táboře. „ Fajn.“ Nechápu jak si může myslet, že Lokiho porazí, ale když si to myslí tak daleko až za hrob, tak… pro ho v tom nenechat. „ Vrátím se… Na tvojí zodpovědnost. Protože jinak bys mi nedal pokoj.“ Zadívám se na dívku, která z nás už musí být šílená. Nadechnu se a promluvím k ní. „ Nepůjdu s tebou. To bys totiž musela odvést i jeho a on by mi nedal ve Valhale ani chvíli klidu.“ Lehce se ušklíbnu a skloním se ke svému tělu. Vtipkovat se snažím, ale nemyslím to vážně. Což je poznat i na hlase. Na tom všeobecném chladu. Kleknu si na zem a sleduji chladné tělo. Nakonec se jemně dotknu čela. Tedy čela na těle.

Vypravěč - 03. března 2014 21:07

Oba Dívka vás sleduje, Daria stále probodává zlostným pohledem, jde na ní vidět, že by mu ublížila nejradši sama. "Fajn hrdličky, končíme, už takhle budu mít nahoře problémy," povzdechne si, ještě dříve, než jí Elorea řekne, že do Valhaly nepůjde. "Ani bych tě tam nevzala," mrkne na tebe a ukáže k nemocnici, od které se blíží léčitelka. Čas sice stále stojí, ale na zmraženém pohybu léčitelky jde poznat, že běží. "Mimochodem, mladíku, až na mě budou řvát, že jsem překročila své pravomoce, odkážu na tebe. My Valkýry můžeme odvádět jen zemřelé v boji a ty ses skoro zasebevraždil. Měla jsem tě nechat ležet," řekne naštvaně Dariovi a podívá se mu do očí. V těch jejích je zloba. "A ještě jedna věc, i kdyby zemřela, nedokázal bys ji dostat zpět, ani kdybys obrátil celý Asgard vzhůru nohama," mrkne na něj, pak na něj vyplázne jazyk a než cokoliv Darius stačí říci, cvrnkne ho do čela a on spadne zpět do svého těla. Pak se ještě otočí na Eloreu a smutně se usměje. "Z toho si nic nedělej, kluci jsou občas tupý... hodně svalů, málo mozku," mrkne na tebe a ukáže ti na tělo. "Jednoduše si na sebe lehni. Ale musím tě upozornit, probudíš se v bolestech. Stejně jako to pako." Pak už jen počká, až Elorea učiní, jak jí řekla, zamává jí na rozloučenou a vše najednou potemní. Když se oba dva probudíte (ani ne půl minutky po tomto), máte strašné bolesti, oběma se vám špatně dýchá a cítíte, jako by vás něco trhalo na kusy. Krátce po tom k vám doběhne léčitelka a hned se pustí do léčení Nejdříve vyléčí Eloreu, pak Daria, kterému ještě spílá do blbců. Nakonec vás nechá odnést na ošetřovnu.

Elorea Foster - 03. března 2014 21:38

Probuzení Zadívám se na dívku, která k nám utíká. Je sice zastavená ale je vidět, že se snaží běžet co to dá. Pak se zadívám na valkýru a přikývnu. Takže to udělal zbytečně. A zbytečně jsme si akorát vlezli na nervy. „ Ráda jsem tě poznala.“ Povím jí a opatrně si sednu do svého těla. To už s námi Darius není. Už je zpátky. „ Já si z toho nic nedělám. Neměj starost. Vlastně jsem se ponaučila.“ Pokrčím rameny a chvíli sedím tak jak jsem. Z části ve svém těle. Z části na ní ještě koukám. Povídá o bolesti. Co se dá dělat, před tou prostě neuteču. Nadechnu se a lehnu si. Jen se na ní naposled podívám a mávnu jí taky. S bolestným nádechem zalapu po dechu. Bolestí zkoprnělá se podívám na Erbiho. Se strachem a bolestí v očích. Strašně to bolí. Ovšem přestávám znovu vidět, už ve chvíli kdy přibíhá léčitelka. Hlava mi klesne v bezvědomí na stranu, ale zřejmě je to jenom z vyčerpání a bolestí. Jen obraná reakce mozku. *** Nemám ponětí, jak dlouho jsem spala, ale když jsem se probrala byla jsem na ošetřovně. Měla jsem postel úplně na konci a raději mě obestavili plátěnými zástěnami, abych měla klid. Slyšela jsem bolestné sténání některých raněných a nebyl to vůbec příjemný zvuk. Nevím co bylo špatně, ale ani jsem to snad vědět nechtěla. Jen sem měla hroznou žízeň a bolelo mě snad celé tělo.

Kili - 04. března 2014 08:36

Zpátky Valkýře už nic nestihnu říct, když mě přinutí vrátit se mezi živé. "Ať si na mě klidně stěžují je mi to fukajs." Patří jí má poslední myšlenka, než se v bolestech probudím. Zuby mám zatnuté a oči zavřené. Raději se snažím nevnímat nic kolem. Ani bolest, ani okolí jen ležet když mě nesou a ošetřují. Mohu si za to sám tak co. A dobře mi tak, že jsem nakonec ani neomdlel. No a pro Elino kladivo se pak bude muset někdo stavit, protože teď ho asi jiný neunese. Je nasraná, ale alespoň živá....možná to mělo být naopak a ona měla být v pořádku a já se neměl vrátit." Napadne mne....vím, že ležím někde na ošetřovně, kde to nevím a je mi to upřímě jedno. Stejně nikdo nepochopí proč sem to udělal, ani ona asi ne, všichni mě budou mít jen za slabocha, ztroskotance a nehodného bojovníka....nu což asi žádné novinky. Teď budu raději odpočívat.

Vypravěč - 04. března 2014 13:35

V nemocnici Probrali jste se druhý den v nemocnici, oba dva odděleně a ukryti za plátny, aby jste měli každý své soukromí. Možná vás vzbudil hlad, možná tupá bolest v místech, kde jste měli své zranění, ale kdo ví? Ona bolest nebyla zas tak hrozná, říkala vám, že stále žijete, ať už jste z toho měli radost, nebo ne. Když jste si ale prohlédli zranění, oba dva jste tam měli už jen tenkou jizvičku, která vypadala jako jizvička po škrábanci od kočky. Nutno podotknout, že asi velké kočky. Při pohybu vás zranění samozřejmě bolelo, tedy alespoň Daria. Elorea ke své hrůze zjistila, že necítí celou spodní část těla. Kdyby se nepodívala, jestli ji stále má, myslela by si, že přišla o nohy. Ty tam byly, jenže ona nedokázala pohnout ani palcem, natož celou nohou. Darius oproti tomu byl relativně v pořádku, jen ho stále bolel žaludek a měl pocit, že kdyby cokoliv snědl, asi by mu žaludek pukl. Toto zjištění však kontrastovalo s jeho pocitem hladu a to celkem velkým. Vždyť už muselo být kolem oběda.

Elorea Foster - 04. března 2014 13:44

Hrůzné zjištění Z hrdla se mi vydral vážně vyděšený výkřik. Tohle zjištění, zjištění, že necítím nohy bylo jako rána z čistého nebe. Nevěděla jsem co se stalo. Vždyť jsem… vždyť mě jen zasáhli mečem do břicha. Můj křik musel asi hodně přilákat pozornost, ale to je mi jedno. Chci aby mi někdo vysvětlil, co… co se to děje. Deku jsem ze sebe shodila. Zadívala jsem se na to co jsem měla s nohama. Měla jsem je. Měla, ale… nehnuli se.

Kili - 04. března 2014 15:45

Probuzení Když jsem konečně přišel k sobě po dni odpočinku nebylo to dvakrát slavné. Pěkně to bolelo, ač od pohledu jsem byl už v pořádku. Jizva sice zůstane ale sral to pes, kdo by se tím zabýval že. Tak nějak krom pocitu hladu zjišťuju že žaludek mám, jako ve svěráku a tak bych toho asi stejně moc nesnědl. Nicméně ležet taky dlouhodobě neprospívá a tak se pomalu zvednu a jdu k okraji záclony, která mě odděluje od světa. Pak uslyším onen dívčí výkřik. Docela se dost leknu a škubnu sebou a dám si čelíčko o jednu z tyčí, které závěsy drží. "Sakra auuuuuvajs!" Zanadávám a promnu si rukou čelo, doufám, že tam nebudu mít bouli. Rozhrnu plátno po tom co zkontroluju, že jsem alespon nějak oblečen a rozhlížím se po původci onoho křiku. "Co se tu kruci zase děje." Zamumlám spíše pro sebe a vydávám se na průzkum.

Vypravěč - 04. března 2014 16:29

Nemocnice Jakmile Elorea vykřikne, ihned k ní přiběhne jedna z léčitelek, zjistit, co se děje. Sotva ji uvidí, dojde jí to, aniž by se musela na něco ptát. Věděla to, ale zatím neměla šanci jí to říci. "Ta rána mečem ti trochu poškodila páteř, což způsobilo ochrnutí. Bohužel nevím, jestli je to jen dočasné, nebo... nebo napořád, to nám bohužel řekne až čas," promluví tiše, skoro až omluvně. Když pak zaslechne Daria, vyhlédne zpoza plátna, které zakrývá Elořinu postel a podívá se na něj, vcelku přísně. "Zpět do postele, hned," řekne mu rozlobeně a ukáže na jeho postel. "Do zítřka se nesmíš ani hnout, než se ti to pořádně zacelí," vysvětlí mu přísným hlasem.

Elorea Foster - 04. března 2014 16:39

Ošetřovna Nadzvednu se na loktech a nevěřícně se zadívám na vlastní nohy. Teď jako by ani nebyli moje. „ N-ne.. ne to není pravda.“ Podívám se nevěřícně na sestřičku. Zaslechnu hlas spoza plachty. Nechci, aby mě takhle někdo viděl… Nechci zůstat ani tady. Chci domů… Podívám se na sestřičku. „ Chci domů. Hned.“ Zašeptám. Snažím se, aby se mi nechvěl hlas. Snažím se vypadat, že jsem s tím smířená. Že se nesesypu hned jak odejde. Nebo hned jak mě pustí. „ Jestli mi nedovolíte jít, odejdu i tak.“ Řeknu rozhodnutá to udělat.

Kili - 04. března 2014 17:09
	Sestřička Zdravotní sestře věnuji jen tvrdý a nekompromisní pohled. "Na doktory jsem nikdy moc nedal, navíc je mě třeba jinde tomu nezbráníte." Nedělám si srandu ani v nejmenším a prostě se šouravým krokem vydám k místu, kde leží El, konečně mi došlo totiž čí byl ten hlas. "S ní si člověk chvíli neodpočine." Vzdychnu ale svého úmyslu se nevzdávám.

Vypravěč - 04. března 2014 17:32

Nemocnice Sestra si tiše povzdychne, pak celkem pronikavě zapíská a ve dveřích se objeví dva... dalo by se říci zdravotní bratři. Léčitelka ukáže na Daria, ti jen kývnou, pár kroky se ocitnou vedle něj a pevně a nekompromisně jej chytí. "Ura řekla, že budeš v posteli," pronese jeden z nich a odtáhnou Daria zpět do postele. I přes to, jakou má Darius sílu se jim to podaří. "Jsi slabej jako dítě, takže si lehni a mlč," řekne mu jeden z chlapů, položí Daria do postele a překryjou ho dekou. A proč se jim to vlastně povedlo? Inu, Darius má v sobě omamné látky, které léčitelka musela použít, aby jej mohla v klidu vléčit a ty stále ještě fungovaly. Kdyby nebylo jich, nehlo by s ním ani stádo volů. Jakmile Darius opět ležel v posteli, Eru se otočila zpět k Eloře a soucitně se na ni podívala. "Chápu, jak se cítíš, děvče, ale ještě dnes tu musíš zůstat. Zítra ráno tě pustíme," pokusí se jí uklidnit a pak znovu, krátce vykoukne na Daria. "Pro tebe platí to samé," řekne přísně a podívá se na oba dva chlapy. Ti jen přikývnou a zůstanou stát u Dariovo postele, aby jej zase nenapadlo vstát a odejít.

Elorea Foster - 04. března 2014 17:55

Ošetřovna „ Na co bych tady měla zůstat? Vždyť už s tím nic neuděláš.“ Promluvím chladně. S tímhle už nic nenadělá a držet se tady nenechám. Já ne. Nechci tu být. „ Kde mám kladivo, Uro? Kde je Stormur? A co Altair?“ Zadívám se jí do očí. Já tady být nechci. Nemůžu. Mlčky si sednu, teda dost pracně, protože nemůžu vyvažovat nohama a docela mi to dává zabrat, než se začnu nahýbat přes hranu postele pro deku, která mi sjela na zem. A že je to teď zatraceně daleko. Snažím se potlačit pocit paniky. Strach. Snažím se. Ale moc mi to nejde. Nechci, ale aby to někdo viděl. Nechci aby mě litovali.

Kili - 04. března 2014 19:05

rezignace No tak co mi zbylo než to hold vzdát a zase jako pako ležet. Hold nemám na výběr když mě ta banda sráčů ze strachu nadrogovala, ale tak co. Ruce skončí za hlavou a pohled s kamenným výrazem zabodnutý do stropu. Nejraději bych tomu dohlížejícímu dal pěstí, ale k čemu by to teď bylo... "Che....že já se vůbec snažím." Zavřu oči a promítám si události posledních dní. "Jako by mě vůbec potřebovala stejně o mou pomoc nestojí....nepotřebuje jí, tak jako nikdo.....Zvládla to předemnou tka proč ne ted že....navíc ani když jsem kvůli ní skoro umřel nebylo to v podstatě k ničemu....nevrátila se protože bych jí přesvědčil....a teď jsem k ničemu taky." V duchu si povzdychnu ale navenek nedám nic znát. Kde je její kladivo vím, přesně tam kde jsme ho nechal, když jsem se jí snažil oživit pravděpodobně ho nikdo odtamtud neodnesl, ale co ať jí to řekně někdo jiný já zde pro ní stejně ani neexistuju.

Vypravěč - 04. března 2014 23:45

Nemocnice Elorea "Eloreo, klid... musíš ještě ležet," snaží se tě zatlačit, když se chceš posadit. "Musíš ještě ležet, nebo se ti znovu otevřou rány," řekne ti a dál na tvá slova ohledně tvého propuštění z nemocnice nekomentuje. Má za to, že svou poslední větou k tomu řekla dost. Když se pak zeptáš na kladivo a koně, jen se konejšivě usměje. "Kladivo leží v trávě, skoro uprostřed vesnice. Nikdo s ním nemůže hnout, proto ho tam nechali. Erbi k němu postavil dva strážné, aby se o to nikdo nepokoušel. A Altir? Altir stojí před nemocnicí, bojí se o tebe," ukáže na okno, které máš za zády a když se jím podíváš, spatříš svého koně, jak nakukuje dovnitř. Darius Oba muži na tebe koukají, je jim jasné, co se ti honí v hlavě, ale nic neříkají. Pak se otevřou dveře a v nich se objeví žena, velmi podobná té, která je právě u léčitelky. "Pokoušel ses odsud dostat?" zeptá se tě káravě a položí na stolek vedle tebe tác. Když se na něj podíváš, uvidíš na něm misku s nějakou kaší, lžíci, konvičku a hrníček. "Musíš se najíst," řekne ti a ukáže na misku. "Vím, nevypadá to nějak chutně, ale pomůže ti to rychleji vyléčit tvá zranění. Řekni mi, co tě to napadlo, probodnout si břicho?"

Elorea Foster - 05. března 2014 00:14

Kladivo „ Chci tu deku…“ Promluvím s chladem. Nadechnu se a vydechnu. Mám toho dost. Ale neukážu jí slzy. Radši budu ta zlá. Ne ta chudinka. Ne. Já ne. Nechci aby mě někdo litoval. „ Nechci aby to někdo věděl. Ne dokud to nebude nutné. A až mě zítra propustíte, tak ještě před svítáním. Pomůžete mi do sedla, já už si doma poradím… nechci, aby… někdo litoval takového mrzáka jako jsem já.“ Odvrátím se od ní. Nadechnu se znovu. „ A uhni z cesty. Za chvíli sem přiletí moje kladivo.“ Syknu na ní. Nechci aby ho někdo hlídal. Chci aby bylo moje kladivo tady. A proto se začnu soustředit. Ona tomu zabránit nemůže. Nic jiného než uhnout jí nezbude. Jenže když kladivo přilítne a já ho zachytím do ruky, převrátím se přes postel. Nečekala jsem, že by to mohl být až takový problém nehnout se od pasu dolů. „ Do haj***…“ Zavrčím bolestně z podlahy. Rána i záda mě ještě víc rozboleli, až mi vrhli do očí slzy. Přetočila jsem se na břicho, zapřela se o ruce. Ale jenom bolestně jsem zasténala. Nechci, aby se o mě někdo staral. A už vůbec ne nějaký chlap, který by mě měl zvednout ze země.

Kili - 05. března 2014 07:23

Nemocnice Za chvíli příjde další bílopláštník. Jen si v duchu vzdychnu, začíná jich tu být nějak moc. Věnuji jí letmý pohled. "Kdybyste mě znala věděla byste, že je tahle otázka zbytečná." Podotknu nad tím, že jsem se pokusil odejít z nemocnice. Zahlédnu tác, který mi přistál na nočním stolku. Nevypadá moc lákavě moc si ho ani neprohlížím. "Myslím, že to stejně nebude možný do sebe dostat vzhledem k tomu, že mám pocit, že pokud něco sním vyhodím to ven." Vysvětlím naprosto klidně a pak slétnu pohledem někam za celtu do do míst, kde má být El. "Protože já své sliby plním." Odvětím mírně nepřítomně.

Vypravěč - 05. března 2014 08:36

Nemocnice Elorea Ura se ohne k zemi, podá ti deku a když jí pak řekneš, že nechceš aby o tom kdokoliv věděl, jen chápavě přikývne. Po té poplašeně odstoupí, když se najednou začne blížit kladivo. Sice jej chytneš a udržíš, ale síla s jakou přiletělo tě povalí na zem a upřímně, vstát je skoro nadlidský úkon. Ura se proto hned sehne a i přes tvé protesty ti pomůže zpátky na postel. Přikreje tě dekou a jen si tiše povzdechne. "Přinesu ti jídlo," dodá tiše a odejde tak, že ani na okamžik není k tobě vidět. Darius "Ale ano, sníš to. Je to kaše... tu ven jen tak nevyhodíš, věř mi," vyvede tě léčitelka z omylu. Ta druhá, Ura, která byla u Elorei odejde a tváří se celkem ztrápeně. Ovšem tvůj pohled na sebe zase strhne "tvá" léčitelka, když ti položí tác s jídlem na kolena. "Koukej to sníst," řekne ti přísně a jeden z chlapíku se na tebe ohlédne. Nějak ti začíná docházet, že b to do tebe nejspíše nacpali.

Elorea Foster - 05. března 2014 10:57

Ošetřovna „ Nech mě Uro! Já nechci pomoc.“ Zavrčím naštvaně. Nezlobím se na ní. Ne, ale prostě nemůžu zůstat jen tak.. bez emocí. Přesto mě nakonec vytáhne do postele. Schoulím se na bok, teda dost s obtížema, když si přehazuju jednu nohu přes druhou a otáčím se. „ Nic nenos, stejně to do mě nedostaneš.“ Ani se na ní nepodívám. Zády k plachtě zůstanu ležet a nemůžu nic. Nejde abych mohla něco dělat… Nejde to. Můžu jenom ležet a civět před sebe.

Kili - 05. března 2014 15:20

Ošteřovna Jen zavrtím hlavou a podívám se na misku. "Fajn mámo a odveď si ty tvoje opičky, nebo z nich udělám dvě ještě vošklivější až přestane účinkovat ta droga co jste do mě narvali." Zamračím se na chlápka, který mi furt stojí za zadkem, jako by neměl nic důležitějšího na práci. Pak se pomalu pustím do kaše, není kam spěchat, stejně tu budu kejsnout ještě celý den tak co. A představa toho, že mi bude dělat společnost jen ten chlápek je opravdu ubíjející. Kdyby mě tak raději Předák odtáhnul do dolů, bylo by mi tam určitě mnohem lépe.

Vypravěč - 05. března 2014 15:39

Nemocnice Elorea Léčitelka tě nevnímá a odejde. Ty mezitím zaslechneš Daria a jeho nepříjemný přednes, když má dostat do sebe jídlo. O chvíli později opět uslyšíš odhrnující se celtu a pak tiché cinknutí podnosu o stolek. "Sněz to, urychlí to tvou léčbu," řekne tiše Ura, v jejím hlase ale slyšíš jistou autoritu, ze které cítíš, že je schopna tě nakrmit i násilím. Darius Léčitelka kývne na oba dva muže a ti se zdráháním odejdou, ona však zůstane, nejspíše aby dohlédla na to, že vše sníš. "Sněz to a zítra ráno můžeš odejít, jen se ještě den nesmíš namáhat," řekne ti tiše a zamíří k východu. Než ale opustí místnost, zastaví se a podívá se na tebe. "Kdybys chtěl něco na zahnání nudy, stačí říct," řekne ti ještě a odejde.

Elorea Foster - 05. března 2014 17:39

Ošetřovna Ani jsem se neohlédla, když se vrátila zpátky. Zůstala jsem ležet tak, jak jsem si pracně lehla. Neměla jsem zájem o jídlo. Na to mě bolelo celé tělo až moc… I když nohy mě neboleli. Těm to bylo jedno. Po tváři mi steče slza, ale ani nevzlyknu. „ Běž pryč. Jíst nebudu. Na tvojí Autoritu ti kašlu.“ Zavrčím podrážděně. Kladivo leží vedle mě. I když s ním nemůžu už jednat, tak jako před tím, pořád ho ještě ovládám já. A na rozdíl od ostatních ho unesu. I když jsem na tom bídně…

Kili - 05. března 2014 18:28
	ošetřovna Nic neříkám jen sním kaši a misku odložím na noční stolek. Pak si dám ruce zase za hlavu a koukám do stropu. "Taková blbá a jednoduchá bitva a jak to dopadlo." Pomyslím si posměšně a tak nějak přemýšlím o všem, co se v posledních dnech boje stalo. Bylo toho moc a nebylo to pěkný a určitě to pěkný ani nebude. Ted nezbývá než čekat až se dostanu z téhle místonsoti.

Vypravěč - 05. března 2014 21:19

Posun o jeden den Elorea Ať jsi jídlo chtěla, nebo ne, Ura se nakonec rozhodla pro horší cestu a jídlo do tebe násilím nacpala. Sice to byl boj pro obě strany, ovšem tys neměla tolik šancí k obraně, leda bys jí praštila kladivem. Nakonec se jí, i přes tvé protesty, podařilo dát ti najíst a i když jídlo nebylo zrovna nejchutnější, cítila jsi, že ti dodalo síly. Po jídle tě Ura nechala samotnou a odešla. Druhý den ráno tě probudil lehký třes. Otevřela jsi oči a spatřila Uru. Ukázala ti, abys mlčela. "Pomůžu ti dojít domů, ale buď potichu, všichni ještě spí. Přivezla jsem kolečkové křeslo, tak si vem kladivo a až budeš připravena, odvezu tě k tobě domů. Byla bych tedy radši, kdyby tam s tebou někdo byl, ale na to tě znám moc dobře," povzdechne si a ukáže ti křeslo, které zmínila. Darius Jídlo sice nebylo dobré, ale cítil ses po něm o mnoho lépe. Zdravotní bratři odešli, stejně tak i léčitelka a ty jsi na ošetřovně zůstal, v podstatě sám, Elorea byla totiž schovaná za celtou. Ať už jsi nudný den strávil jakkoliv, večer jsi brzy usnul. Druhý den ses probudil spolu se svítáním. Když ses podíval na postel, kde ležela Elorea, plátno tam už není a postel je prázdná. Na ošetřovně jsi sám. Ovšem ne na dlouho, protože se otevřeli dveře a dovnitř vešla Ara, ona léčitelka, která ti včera přinesla jídlo. "Jsi vzhůru, to je dobře. Nesu ti snídani, hned jak se najíš, můžeš jít, ale slíbíš mi, že se budeš ještě minimálně jeden den šetřit," usměje se na tebe a na stolek vedle tebe položí tác se snídaní. Je na něm konvička s čajem, prázdný hrníček a talířek s dvěma plátky chleba, několika plátky šunky, kouskem sýru a malou hrudkou másla. Také je tam nožík, lžička a miska s cukrem. "Jen se do toho pusť," pobídne tě a odejde. Ty si uvědomíš, že se cítíš o mnoho lépe. Když se podíváš na svou ránu, jizva jižž vybledla a žaludek tě nebolí.

Elorea Foster - 05. března 2014 21:45

Propuštění Nemohla jsem se brát moc. Ona mě musela něčím nadopovat, protože to není možné, abych jí nepřeprala… Vždyť… Nebo je to tím, že jsem snad mrzák? Vážně to tak zůstane na vždycky? Usla jsem až hodně pozdě. Zůstala jsem za svojí zástěnou sama a už mě nikdo nepřišel otravovat. A nebo jsem spíš ani nevěděla jestli mě kontrolují. Probral mě otřes. Trhla jsem sebou a podívala se kolem. Zamračila jsem se na Uru, když jsem se jí všimla a už jsem chtěla něco říct, ale ona mi to najednou začala vysvětlovat. Takže křeslo… úžasné. Zadívala jsem se na tu věc a pomalu si sedla. Hodně pomalu. Přitáhla jsem si kladivo a shodila nohy z postele. S odporem jsem si křeslo přitáhla a kladivo položila na postel,abych se mohla přesunout. Nešlo to. Ne tak dobře. Skoro jsem spadla. „ Ne. Nech mě. Nikdo mi doma nepomůže… takže… nech mě být.“ Trvá mi než se dostanu do křesla, ale nakonec se v něm usadím. Položím si kladivo na klín zadívám se na ní. Nevím jak se s tímhle vyškrábu do hor. Nemám ponětí, ale to je jedno. „ Děkuji… že… že si se o mě postarala.“ Se zatnutými zuby jsem se vydala sama k východu. Snad dojedu dřív domů než vstanou všichni v táboře. Nehodlám podstupovat tohle ponížení. A rozhodně nehodlám zůstat tady na tom. Ne. Ani za nic. Do vesnice s tím jezdit nebudu.

Kili - 05. března 2014 22:12

Propuštění Zbytek dne byl nudný, nakonec jsem to prostě zalomil. Raději jsem nepočítal, kdy až to byo. Nicméně ráno se svítáním mi bylo o poznání lépe. Avšak vše má i své stinné stránky. A tahle byla třeba to, že když jsem se zadíval k lůžku El bylo prázdné. Musel jsem se zamračit a pak pohledem slétnout k jídlu a ženě, jež ho donesla. "Dík, a kam šla ona?" Trhnu hlavou směrem k prázdnému lůžku a mezitím snídám. "Zdá se, že je naštvaná na celý svět a na mě předně....jo nedovlil jsem jí umřít..." Vzdychnu si v duchu a raději snídám a uvažuju nad tím, co budu vlastně dělat. Mohl bych se podívat jak je na tom tábor, nebo jak se má Předák, kdo ví hlavně že budu odtud.

Vypravěč - 06. března 2014 20:45

Do "normálního" života Elorea Tentokrát Ura tvým slovům vyhověla a nechala tě, aby ses s tím poprala sama. Ovšem ven z nemocnice ti pomohla. "Opravdu nechceš pomoci domů?" zeptá se tě, ale když odmítáš, jen si tiše povzdechne a nechá tě. Sleduje tě celou dobu, než jí zmizíš z dohledu. Ke kopci ses dostala snadno, ale nahoru se to zdálo být... nemožné. Jenže to bys za sebou nesměla zaslechnout slabé frknutí a zahrabání kopytem. Když ses otočila, viděla jsi tam Altira, jak na tebe kouká. Chvilku sledoval tebe, pak si začal zvědavě prohlížet kolečkové křeslo. Pak do něj lehce šťouchl nosem a když si šiml, že popojelo, otřel se čumákem o tvou tvář a začal ti pomáhat do kopce. Kupodivu to s jeho pomocí šlo velmi snadno a za chvilku jsi byla už před svým domem. Teď už zbývalo dostat se jen do domu. Dveře jsi otevřela, dovnitř ses také dostala. Překvapilo tě, když jsi uslyšela klapot kopyt a podívala ses na Altira, který t následoval do bytu. Nebyl ještě obrovský jako jeho otec, takže se dovnitř dostal celkem bez problémů. Darius Ara se podívá na postel, kde ležela Elorea a tiše si povzdechla. "Domů, kam jinam," řekne stroze a zamíří pryč. Sotva odejde a dveře za ní zaklapnou, opět se rozletí a v nich stojí Předák. "No ty vole... cos dělal, proboha? Proč ses kuchl, pako?" vyjede na tebe a opře se o madlo v nohách postele.

Elorea Foster - 06. března 2014 21:36

Doma „ Ne… nechci.“ Zakroutím hlavou a vydám se potichu ke kopci. Nevím jak se tam dostanu, ale rozhodně to bude víc než potupné. Do poslední chvíle si to tedy myslím. Už už se pracně škrábu do kopečka,nakonec se ale zastavím. Nemůžu. Už nemůžu. Jsem unavená, rána mě bolí a bolí mě v zádech. Bezmocně jsem zůstala sedět. V očích jsem měla slzy. Ale přesto jsem je nepustila. Nesměla jsem. A pak jsem ucítila frknutí. Otočila jsem hlavu a zahlédla Altira. Pousmála jsem se a nechala ho, aby drcnul do křesla. „ Opatrně prosím tě…“ Vyhrknu potichu a pohladím ho po čumáku. Vlastně ani nevím jak, ale dostala jsem se do domu. Překvapilo mě, že jsem zaslechla klapot po podlaze. Polkla jsem. „ Jdeš semnou? Bude z tebe asistenční kůň?“ Zeptám se ho potichu. Posunu se kousek do domu a rovnou ke kuchyni. Tam se otočím a skousnu si ret. Zadívám se na Altira a počkám až ke mně dojde. Obejmu ho kolem hlavy a opřu se o něj. Potichu vzlyknu. „ Já tohle nezvládnu.“ Šeptnu poněkud poraženecky. Kladivo položím na zem a zadívám se na Altira. Jen tak tam stojí. A mě je do pláče.

Kili - 06. března 2014 21:57

Předák Když dojím sestřička odejde a já tu zůstanu sám. Nad Eliným odchodem jen zavrtím hlavou a mírně si povzdychnu, zrovna, když chci vstát tam naběhne předák. Začíná teda docela z vesela to se mu musí nechat. Jen se ušklíbnu a slétnu pohledem k němu. "Áaaale znáš to šéfové se nechtělo zrovna dvakrát zpátky mezi živý, tak sem tam pro ní musel dojít osobně a hold lepší způsob nebyl k mání." Pokrčím s úšklebkem rameny a pomalu vstávám. "Jak to tu šlo zatímco jsem byl v bitvě a na dovolené? A co moje rubínové naleziště? Doufám, že jste mi to tam už nevytěžili....ale co já na Asgardu těžil černý Ormen." Zasměju se provokativně a tak mě najednou napadá, kde je celá moje výzbroj.

Vypravěč - 06. března 2014 22:14

Darius Předák na tebe kouká jak na všechny svatý a nechápavě tě sleduje. "Ty toho moc o našem panteonu nevíš, co? Bože... nevěřím, že jsi takový pako," povzdechne si a podívá se na tebe. "Idiote, ona by šla do Valhaly, stejně jako další padlí v boji, ale ty bys šel do Niflheimu, kde bys navěky bloudil bos po vřesovišti plném trnitých kytek, nebo by ses snažil přeplavat řeku plnou ostrých úlomků ledu. Nikdo, opravdu nikdo by už nebyl schopen tě tamodtud dostat," řekne ti notně naštvaně, aniž by vnímal tvůj dotaz ohledně tvého naleziště. Elorea Objímáš svého koně, stěží zadruješ pláč, zatímco se Altir otírá o tvou hlavu, čímž se tě snaží asi uklidnit. "Co ten smutný, poraženecký a sebezavrženíhodný kukuč, neteřinko?" ozve se hlas, který jsi doufala, že už nikdy neuslyšíš. Zároveň s tím uslyšíš otevírání plechovky, pak druhé a kovový šramot, jako když je plná plechovka přesouvána přes stůl. "Hou hou, klid kotě, nech kolty chladný, kovboji, přišel jsem jen na pokec," usrkne z plechovky a rychle ji položí na stůl a zvedne ruce v obranném a zároveň uklidňujícím gestě, když spatří tvůj pohled. "Nechci tě unýst, znásilnit ani použít proti Tchoříkovi. Natož pak, abych tě používal k ovládnutí Midgardu. Co bych dělal s takovou troskou, jako si ty?" zakření se na tebe, vezme zase plechovku do rukou a pozvedne ji, jakoby ti přál vše na zdraví, přičemž se rozesměje a pak napije.

Elorea Foster - 06. března 2014 22:31

Nezvaná návštěva Trhnu hlavou, když zaslechnu tak známí hlas. Okamžitě sahám po kladivu a otírám si slzy. Ovšem on si jen tak sedne k mému stolu a otevře si plechovku. A začne mě klidnit s tím, že přišel jen tak na pokec. „ Koukám, že se ti přismahl mozek v mexiku…“ Zavrčím a chytím Altira za ohlávku. „ Jo. Je fajn vidět, že už nemáš zájem a ohromně mě to uklidnilo.“ S chladem se zadívám na svého strýčka a podívám se na svůj prsten. Brní mě, kamínky lehce světélkují. Pak pohladím Altira po nose a nadechnu se. „ Jdi ven… Zavolám tě pak…“ Povím mu a počkám dokud nevykráčí ven. „ Už víš, že je to oficiální, strýčku? Rodiče se vzali…“ Je zvláštní, že z něj nemám strach. Že to beru až takhle. Možná je to tím, že jsem prostě rezignovala. Rozhlédnu se po kuchyni. Nadechnu se a dám si vařit vodu na čaj. Nahnu se k dřezu, abych si opláchla hrníček, protože do poličky nedosáhnu a nakonec ho položím na stůl jen tak. Mokrej i se lžičkou. Čaj je v poličce taky, takže mám docela smůlu. Bohužel zůstanu bez pití. „ Přišel si na delší návštěvičku? A nebo zase za chvíli půjdeš? Promiň, že tě nepohostím, zatím jsem se na tomhle krámu nenaučila pohybovat.“ Zavrčím a položím si kladivo na klín. Přisunu se ke stolu a zadívám se na Lokiho. Ruce položím na kladivo a s chladem ho pozoruju. „ Tak co chceš?“

Kili - 06. března 2014 22:39

KOnečně pryč Pomalu vstanu z postele a zamířím ke dveřím. "Něco málo o severské mytologii vím, a proto jsem spoléhal na to, že jí stihnu ještě než si jí Valkýry odvedou z bojiště. Bylo to buď a nebo, ale zkusit sem to musel." Pokrčím rameny a pomalu vycházím z nemocnice a mířím nahoru k dolům, kde mám EL i já dům, ač já ho mám s bratránkem. "Ale jsem tu a živej a vona tak ne? Tak to tak marný nebylo snad....měl bych se na ní jít podívat." Podotknu a snažím se moc nepřepínat a stále uvažuju kde mám výstroj. Tak nějak doufám, že u bratránka v baráku.

Vypravěč - 06. března 2014 23:13

Elorea Loki se zasměje, když zmíníš jeho mozek, až se trochu zakucká kolou, kterou pije. Utře si ústa a podívá se na tebe. "A já doufal, že se ti ten smysl pro humor za ty léta vytříbí a ty ho máš furt stejnej jak kostka ledu," zasměje se a odloží plechovku na stůl, přičemž si přehodí levou nohu přes pravé stehno. Altir sleduje Lokiho nedůvěřivě, možná zná vaší společnou historii, nebo přinejmenším vycítil vypjatou situaci mezi vámi, ale tvá slova poslechl a vyšel ven. S jeho odchodem jsi též zaslechla zavření dveří, které jsi před tím nechala otevřené. "Co... jo tohle... jasně, byl jsem v kapele," zasměje se a naznačí hru na basu, přičemž zavře oči a zdá se, jakoby to prožíval. Při tom, jak si nedává pozor na sebe vezme podobu onoho hráče na basu, kterého jsi tam opravdu spatřila. "Parádní sláva, jen ta pověstná šlupka od banánu chyběla k dokonalosti," zasměje se a znovu se napije koly. Chvilku tě pozoruje, ale nedává najevo, že by sledoval vozík, nebo tvé lopotění, spíše tě sleduje jako celek, jakoby křeslo nebylo. "Tak znáš Heimdalla, jak je ukecanej a Tchoříka jak je hrr mě zavřít pod zámek, takže bych řekl že máme tak... uhm... ještě deset minut, než se budu muset vypařit," když se pak zmíníš o vozíku, překvapeně na tebe vyvalí oči a ohne se, aby se mohl pořádně podívat na kolečkové křeslo. "Jasně, ta bitka s Římskejma... pěkná fraška... co je? Na mě nekoukej, já tě do boku nebodl..." zakření se na tebe a opět obraně zvedne ruce. "Co, to nemůžu přijít na nezávaznej pokec se svou neteřinkou? Nebo ty sis snad všimla, že jsem ve zbroji?" podiví se a opravdu, má na sobě celkem všední oblečení. Darius Předák na tebe kouká, celkem nechápavě. "Tobě nedochází, že jsi měl obrovský štěstí, že ne? Kdyby Eloreu měly valkýry odvést do Valhali, nestihl bys to, ani kdyby ses zabil ve stejnou chvíli v jakou zemřela ona. Ty bys šel okamžitě dolu. Je mi jasný, že tam byla valkýra, protože jinak není možný, že jsi zpět," vysvětlí ti a celkem nechápavě jde za tebou.

Kili - 06. března 2014 23:28

K dolům "Vo čem by ten život byl, kdybychom vůbec neriskovali?" Ušklíbnu se na Předáka a jdu nějakým normálním krokem stále dál směrem nahoru. "V tu chvíli jsem jinou možnost neviděl....navíc nešlo o to jestli se vrátím nebo nevrátím já, ale ona." Odvětí mírně nepřítomně. Snažím se moc nepřepínat, protože asi by mě žaludek zase pěkně bolel. Nicméně zamířím to nejprve k domu El, abych zjistil jak na tom je. Jakmile tam příjdu zaklepu jí na dveře a pak čekám, jestli mi někdo otevře, nebo podobně.

Elorea Foster - 06. března 2014 23:38

Loki „ Já nejsem humorný typ. To se zjevně v mé větvi rodiny nedědí… Mimochodem jak se ti líbí tvůj vnuk?“ Zkrabatím rty do ošklivého úsměvu, když kůň vyjde ven a zaklapnou za ním dveře. Sleduji jak se předvádí a při tom na sebe vezme podobu hráče na basu. Jen zatřesu hlavou. „ Jen deset minut? Neřekla bych. Myslím, že už o tobě ví. Oba dva. Mimochodem moje matka je bohyní taky. Paráda ne?“ Zadívám se na hrnek. Pak těknu pohledem k vřící vodě. A nakonec na Lokiho. „ Udělám si z tebe na chvíli služku, nevadí? Mohl bys mi sundat támhle tu krabičku? Je v ní čaj. Byl bys tak hodný a nenutil mě ničit si tu nábytek tím, že bych jí byla nucená srazit dolů kladivem?“ Zeptám se ho s výrazem malinké holčičky, která strašně něco chce. Jenom ty oči vyjadřují chlad. Ale už ani nenávist. Kdyby chtěl tak už mě unesl. „ No a? Tak nemáš zbroj. Kouzla máš pořád. A toho tupce Římského mi ani nepřipomínej. Tu holku by zabil. A bylo by mu to jedno. Jsem jí zachránila život… Jsem hrdina dne … není to zadostiučinění?“ Odfrknu si a zadívám se mu do tváře. „ Nikdy nechodíš jen tak. Vždy ti o něco jde. Tak…“ Přeruší mě klepání na dveře. Zamračím se. Nemám zájem otvírat. Kdyby to byl otec ani by neklepal. Jenom by rozrazil dveře a vletěl by sem…

Kili - 06. března 2014 23:43
	Před dveřmi Nikdo neotvírá. Zamračím se, šla přece ddomů a ve svém stavu snad necape nikde po venku. Zabouchám silněji. "El vím, že jsi doma tak otevři prosím." Zavolám a pokud se ani pak dveře neotevřou zkusím nahlédnout některým z oken, protože tohle se mi opravdu nelíbí. "Zatracená ženská." Zatnu zuby.

Vypravěč - 07. března 2014 00:01

Elořin dům Vyřešme nejdříve cestu Daria k Eloře domů. Předák totiž na Daria koukal stále nechápavě, což se nakonec projevilo v jeho otázce. "Proč si to dělal? Sakra, řekni mi, proč si to dělal? Ať ji tu máme všichni rádi jak chceme, nikdo z nás by to neudělal. Všichni tady víme, že by šla na mnohem lepší místo, kde by byla pořád s rodinou. Tak mi řekni, proč jsi to udělal? Co tě k tomu vedlo?" zeptal se Daria, ještě dříve, než došli k domu. A teď na chvilku odskočíme zpět k Eloře a její návštěvě. Totiž, Elořina žádost o podání čaje nebyla nevyslyšena. Loki jen luskl prsty a čaj se opatrně snesl dolu. Její slova o tom, že je i její matka, Lokiho švagrová bohyní, ho nechala chladného, které přešel jen slovy, jak jinak, že? "Proč hned musím něco chtít... ch jo," povzdechne si a o vnukovi se nezmiňuje. Nejspíše to pro něj není zrovna nejpříjemnější téma. "Jasně, s tím jsem nepočítal, že ten idiot zaútočí na malou holku a jinej idiot toho využije... mimochodem, ta holka tam neměla co dělat... uhm... sakra... hehe... nech to kladivo..." zasměje se Loki a udělá ono slavné "Ups" s prstem u koutku úst. A teď konečně k zaklepání. Nejdříve se na to podívejme ze strany těch, co byli uvnitř, protože Elorea to ignorovala a Loki také. Tedy alespoň to první. Zrovna se nadechoval k dalším slovům, když tu ale Darius zaklepal znovu a hlasitěji. To jej už naštvalo, protože chtěl zrovna něco říct. "A dost, v tomhle kraválu si jeden nemůže ani pokecat," zamračí se a luskne prsty. Zevnitř se nezdá, že by se něco změnilo, ale zvenčí? A teď zvenčí, protože zvenčí se toho změnilo hodně. Respektive, Darius si najednou uvědomil, že buší a posléze civí do zdi. Dům totiž najednou neměl žádné dveře, žádné okna a ani žádný komín. Prostě to byla jen holá zeď postavená ve tvaru domku s dalším patrem a střechou. A z nějakého místa v té střeše vycházel kouř, který původně vycházel z komína. A teď zpátky dovnitř. Loki se usmál na Eloreu, chvilku mlčel a poslouchal. "Lepší ne?" zakření se a znovu se napije koly. Pak se podívá na druhou plechovku, která stojí na stolku. "Hele, ta je pro tebe, vypij to, než to zteplá... vzal jsem to přímo z výroby," pobídne jí a zdá se, že na to, co chtěl říci před tím zapomněl.

Elorea Foster - 07. března 2014 00:16

Návštěvy se množí Chytila jsem krabičku a hodila jsem sáček do hrnku. Zalila ho a protáhla jsem se. Vrátila jsem se ke stolu, i když jsem se po cestě málem slila horkým čajem. Nic příjemného, ale nic co bych nepřežila, že? „ Nepočítal? Takže si tam byl ty…“ Zatnu zuby, když zmíní své počítání ohledně naší menší bitvičky. Sahám už po kladivu, když mě klidná ať to kladivo nechám. Nejraději bych ho zatloukla do země. „ Měla jsem tušit, že v tom máš prsty ty…“ Zatřesu hlavou. Kladivo ale stejně nepustím. Na to nejsem dost v klidu. Ještě ke všemu se opět ozve zaklepání. Vrhnu podrážděný pohled ke dveřím a pak na něj. Nemám náladu na nic. Nejraději bych ho odsud vykopala… Dobře Nevykopala, ale… vyprovodila. „ Já ti děkuji za tvou vřelost, ale já na tyhle věci moc nejsem. Kofola je lepší. Mimochodem tak co chceš?“ Pro tentokrát pustím kladivo a na chvíli si složím ruce pod ňadry. „ Ty totiž vždycky něco chceš.“ Zadívám se ke dveřím. Nevím kdo tam je, ale vážně nemám náladu na nikoho....

Kili - 07. března 2014 09:15

El? Pohledem slétnu na Předáka a ušklíbnu se. "Ještě nepřišel její čas nepatří do Valhaly, ještě ne a slíbil jsem, že jí ochráním za každou cenu." Odvětím vážně. Nicméně mé pokusy o to dostat se do domu jsou docela marné, nikdo neotevírá a pak se najednou zmiznou všechny otvory a zůstane jen zeď. Povytáhnu obočí nad tím, co je tohle za triky. Nemůže si přece jen tak zmizet vchod nebo jo? Zamračím se. "Co se tu sakra zase děje za čáry?" Zatnu levačku v pěst. "Nemám se přemáhat fajn fajn tohle není přemáhání." Ujišťuju sám sebe a zhluboka se nadechnu. "A mám toho kurva dost!" Napřáhnu a s bojovým výkřikem udeřím do zdi s úmyslem jí prostě probourat, což by nemělo být tak nemožné.

Vypravěč - 07. března 2014 09:53

Elořin dům Elorea "Eh... dostalas mě. Byl jsem tam, ale jen jako divák," zazubí se a znovu se napije koly, přičemž tě stále sleduje, hlavně pak tvé kladivo. "Jo, měl, přiznávám... to víš, pořád chci vyvolat Ragnarok," zakření se, jakoby to bylo jen pozvání na odpolední čaj. "Dobře, dobře... tak výmluva, že jsem přišel jen na pokec nevyšla. Fajn... jasně, že chci... copak tebe nesere, že nemůžeš bejt v Asgardu s matinkou a fotříkem? Že musíš bejt upoutaná na tom... na té věci? Můžu ti pomoc, můžeš zase chodit, skákat přes kaluže, nakopávat mi... eh, to vlastně ne," zakření se a chce se znovu napít, když se ozve velká rána. "Uhm... hele, co s nim máš? Je celkem neoblomnej... to jeho "hrdinství", když se kuchl mě dostalo. Proč to udělal?" vyprskne kolu a začne si otírat ústa, přičemž se stále kření. Darius "Ehm... dovolíš?" ozve se za tebou hlas dospělého muže a ty uslyšíš jak předák zalape po dechu a udělá pár spěšných kroků vzad. "Byl bys tak hodnej a přestal mlátit do toho baráku? Akorát si ublížíš, zvláště ve svém stavu," hlas je usměvavý, skoro jakoby si z tebe dělal srandu. Když se otočíš, uvidíš celkem vysokého hubeného chlapíka s bledou pletí, uhlově černými krátkými vlasy a žoviálním úsměvem ve tváři. Na sobě má modré džíny a zelenočernou mikinu s vyhrnutými rukávy. Na levé ruce má kožený nátepník s jakýmsi ornamentem, který nedokážeš identifikovat a na krku mu visí nějaký náhrdelník. "Mimochodem... Darius, že ano? Darie, co tě vedlo k tomu se kuchnout? A neříkej mi, že jsi nechtěl, aby má neteřinka šla do Valhaly... stejně by se tam moc nezdržela. Dala by si menší oběd s tatíkem, trochu se napila a v cukuletu by byla zpět," zakření se na tebe a udělá bububu na Předáka. "A... jo... jsem Loki..." představí se ti s parodií na úklonu.

Kili - 07. března 2014 10:32

Loki Zeď se ani nehne. Zatnu zuby a snažím se přemoci tělo, aby neprotestovalo. "Do hajzlu co je tohle za kouzla!" Zatínám čelist, ale pak uslyším ten hlas. Trhnu sebou a otočím se. Je tam hubený muž, na kterého Předák třeští oči. Začne to mě něco hustit a vyptávat se. Proč bych mu měl něco říkat, když ho neznám, ale pak příjde jeho jméno. Rozšíří se mi zorničky a pak se obočí svraští a tvář zformuje do nenávistné grimasy. "Týýýý!.....Předáku vypadni a varuj ostatní!" Křiknu a zatnu ruce v pěsti. "Zabiju tě ty hajzle!" Se zavrčením udělám rychlý krok kupředu a oženu se po Lokim levým hákem.

Elorea Foster - 07. března 2014 10:53

Loki Tentokrát se ozvalo hodně divný bouchání. Jenom si povzdechnu a zůstanu na místě. Nemám na nikoho náladu. „ Víš dobře, že to nejde. A promiň já od tebe nic nechci. Nemáš mi, co dát. I když o tom nakopávání tvojí zadnice, bych možná zájem měla… to si ale můžu vykompenzovat tím, že tě budu mlátit kladivem do hlavy… to zase tak špatnej nápad taky není.“ Zavrčím a jemně sevřu kladivo v dlani. Pak se podívám ke dveřím. Zamračím se a nakonec se odvrátím s chladným pohledem. „ Nic s ním nemám. On si řekl, že mě bude chránit snad až za hrob. CO já vím proč to udělal? Je trochu pomatenej… Možná jsem ho praštila moc, když jsme ho byli vyzvednout…“ Pokrčím rameny. „ Myslím, že bys měl vypadnout. Já už na tohle přestávám mít nervy…“

Vypravěč - 07. března 2014 17:32

Hodný strejda ze sousedství Darius Předák na nic nečekal a hned zmizel zpět do vesnice, alarmovat všechny válečníky, byť sám m oc dobře věděl, že to bude k ničemu. Ty ses rozhodl ihned jednat. K tvému překvapení se Loki ani nepokusil tvé ráně vyhnout. Proč, to jsi pochopil ihned, protože se tvá pěst nesetkala s odporem, ale jen jím prošla. Jak jsi to nečekal, sletěl jsi na zem. "Ani mě nezná a už mi jde po krku," povzdechne si a nechápavě při tom zakroutí hlavou. "Co proti mě máš? Nic jsem ti neudělal... zatím..." zasměje se a otočí se k tobě. "Počkej... ne... to jako fakt? Vážně? Tak to mě poser," rozesměje se na celé kolo a sleduje tě. "Ty jí miluješ, že jo? Přiznej se, chceš se jí dostat do klína," směje se, až se popadá za břicho. Elorea "A pproč by to nešlo? Všechno jde, když se chce. Ale no tak... určitě je něco, co ti mohu nabídnout. Po čem toužíš? Zamysleme se nad tím... dobře, pomineme mou mrtvolu... tak, co tu máme... aktuálně je to zase chodit... proč ne, stačí lusknout prsty," připraví se k lusknutí a stále tě sleduje. "A nebo jsi ho praštila akorát," rozesměje se a ty v tom vycítíš dvojsmysl. Dopije kolu a natáhne se pro druhou. "Ale no tak, je neslušné vyhazovat hosta, když ještě nedopil své pití," zakření se na tebe a upije z druhé koly.

Kili - 07. března 2014 17:41

loki Moje ruka prolétne skrz. Se zavrčením vyrovnám rychle rovnováhu a přelétnu Lokiho pohledem. "Jasně jen hloupá iluze, takže ten pravý je vevnitř fajn. To znamená že s tebou nemá cenu se zdržovat." Jeho řečem nevěnuju pozornost a přejdu zpátky ke zdi k místu, kde jsem předtím praštil. A znovu se napřáhnu. A udeřím plnou silou a pokračuju dál s úmyslem zeď prolomit. Když už nic bude to zátěž na lokiho síly, což je lepší než vůbec nic.

Elorea Foster - 07. března 2014 17:43

Loki „ Po čem toužím?“ Zeptám se ho se zájmem. Lehce si položím prst na ret v takovém tom zamyšleném gestu a zadívám se na chvíli do stropu. „ Víš po čem toužím?“ Zeptám se ho stáhnu ruku opět ke kladivu. Vážně mám sto chutí mu hlavu zatlouct do země. Užít si tu podívanou, když toho zmetka konečně dostanu. „ Chtěla bych aby sis tady lehl na zem a já tě mohla zabít… takhle tě bohužel nemůžu honit, takže mi s tím budeš muset pomoct.“ Stejně to neudělá, tak co. Vážně by mě překvapil, kdyby si tady lehl a nechal se utlouct. To by byl ale milý strýček no ne? „ Nikdy jsem moc na etiketu nebyla. Takže promiň asi mám nějaké mezery.“

Vypravěč - 07. března 2014 17:55

Loki, nechtěný a nenáviděný Elorea "Co s tebou mám dělat," povzdychne si, kopne do sebe plechovku koly a zvedne se. "Mimochodem, na tom křesle ti to sekne," mrkne na tebe se smíchem a znuděně zamíří k východu. "A ještě jedna věc, až odstraním to kouzlo, probourá se ti do baráku... zdí," zakření se na tebe, naznačí vzdušný polibek a zmizí. V tu chvíli se ozve hromová rána, jakoby cosi proběhlo barákem. Darius Loki si jen tiše povzdechne a zmizí. Spolu s ním zmizí i zeď obklopující Elořin domek a ty jím v podstatě proběhneš až ke schodišti, o které se přerazíš a spadneš na zem. A tím spadneš opravdu myslím, že spadneš, přičemž si narazíš koleno. Za tebou zeje díra jak do pr..., všude kolem jsou sutiny a prach. Mimo to máš v rameni zabodnutý kus klacku z okeního rámu a o skle ani nemluvím. Řekl bych, že Elorea bude mít velkou radost.

Elorea Foster - 07. března 2014 18:09

Další neurvalá návštěva? „ Cože se?“ Sleduju jak se zvedl. Docela překvapeně vykulím oči, když mi řekne, že až odstraní nějaké své kouzlo, tak se mi ten dotyčný probourá zdí… Jen zatnu zuby a sleduju jak mizí. Nezmohla jsem nic. Vůbec nic. A to seděl tady před mnou. Na dosah. Mohla jsem ho zabít. A já místo toho sedím tady na tom krámu a nemůžu se skoro hýbat! Najednou se ozve rána. Někdo mi proběhne domem a pobourá mi zeď. „ Zešílels?!“ Rozkřiknu se, když mi kolem hlavy proletí úlomek zdi a všude se začne prášit. A mám po čaji.. no bezva… „ Můžeš i vysvětlit co děláš? A co tady vlastně vůbec chceš?“ Zavrčím. Zadívám se na Daria. Nakonec odvrátím pohled a zadívám se na díru ve zdi. Fakt úžasný.

Kili - 07. března 2014 18:31

Ku....to je bolest jako svi.... Najednou je ta tvrdost pryč a zeď jako z papíru. Ani nevím jak, a profičím domem v záplavě prachu, jako uragán. Setrvačnost je hold mrcha. Zastavím se až o ty pitomé schody na kterých zůstanu ležet. Kolenem mi pulzuje bolest, břicho se taky ozývá a ten zasraný kus klacku v rameni taky není moc fajn. Zatnu zuby a vytáhnu ten kus dřeva a odhodím. "Kurva..." Zatnu zuby a přitisknu dlaň na probodnuté místo. A snažím se ze všeho vzpamatovat. Pak přelétnu pohledem zpět k El. "Jo zešílel a chtěl ti pomoct, když se tu jen tak promenádoval tvůj strýček. Který je už jak vidím dávno pryč, srab." Zatnu zuby a s námahou se zvedám a kulhavě jdu zpátky k díře, kterou jsem udělal. "Jak vidím jsem tu k ničemu, půjdu si to ošetřit a pak ti zpravím tu zeď." Odvětím mírně nepřítomně a myšlenkou na to, jak sem zase vše krásně zbabral. Na jednu nohu kvůli kolena kulhám, ale snažím se to nějak nevnímat. Stejně nestojí o to, abych tu byl z jejího uvítání to jasně vyznělo.

Elorea Foster - 07. března 2014 18:48

Darius „ Jo strýček? No ten mi přišel poblahopřát. V podstatě se to tak dá brát… k mé nové vizáži víš. Že o mrzáka nemá zájem.“ Zatnu zuby. Sleduju jak se mi promenáduje po domečku. „ Kdyby tady byl kvůli mně, už dávno udělal, co chtěl. Spíš mě chtěl jenom vydeptat, že už o mě nestojí ani on… Což se mu vlastně povedlo..“ Zamračím se. Posunu se blíž na křesle a kladivo položím na zem. „ Nemusíš. Stejně jsem chtěla rozšířit vchod. Protože sem za mnou stejně Altir bude chodit, a až povyroste, tak se dveřmi neprocpe.“ Zůstanu stát kousek od dveří a sleduju jak kulhá ven. „ Počkej…“ Vydechnu nakonec a podívám se kolem. „ Ošetřím ti to… Jenom…. Budeš muset přinést lékárničku. Je v koupelně. Na poličce. A já se tam nedostanu.“ Povím potichu a přisunu se k židlím. Přitáhnu dvě k sobě a dám je sedačkou naproti sobě. Na jednu si pak bude moct sednout a na druhou pak může hodit nohu. Tedy až po tom co mu ošetřím rameno.

Kili - 07. března 2014 19:02

U El "Až ho potkám příště zabiju ho." Zamračím se, v hlase nemám ani náznak žertu jen ledový chlad a rozhodnost. V mém pajdavém kroku mě zastaví až El, která mě najednou chce ošetřit. Ohlédnu se na ní a zastavím se. Zkoumavě jí přelétnu pohledem a zauvažuju nad její nabídkou. "Proč bys mi měla chtít pomáhat, vždyť je to moje blbost, že jsem se probořil domem." Nakonec se začnu belhat do koupelny. Sice v nemocnici by si mě asi rádi nechali pár dalších dní, ale třeba si to zklamání odpustí. Zatínám zuby v naději, že mě nebude tělo tak bolet ale neúspěně. Volnou rukou najdu v koupelce lékarničku a přinesu jí. Pak si sednu na jednu z židlí a slétnu pohledem na El. "Nemusíš to dělat, nejsem na tom tak špatně a máš svých starostí dost." Sleduji ji.

Elorea Foster - 07. března 2014 19:11

Darius „ Třeba pro to, že mi tady pak budeš muset pomoct ty? Mám problém s tím, že nedosáhnu do poliček… navíc ty dveře… Budeš se muset fakt hodně snažit. Udělat dveře, opravit tu díru…“ Pokrčím rameny a počkám až se vrátí s lékárničkou. Přisunu se až k němu, dost blízko, abych na něj dosáhla a začnu mu ránu na rameni ošetřovat. Povytahuju všechny střípky a tak dále, očistím ránu a pak mu já mlčky sešiju. Bez umrtvení. Jen tak. Žádný umrtvovadlo tu nemám. Takže má trochu smůlu. Pak mu ránu zavážu a podívám se mu na koleno. „ Tohle asi nebude v mejch silách dát dohromady. Můžu ti to tak stáhnout, máš to pobouchaný, takže to chce klid.“ Povzdechnu si potichu a potřesu hlavou. „ A starostí? Jakejch? Vždyť nemůžu nic. Dokud se mi nestáhnou rány nemůžu nic. A možná už se nikdy nepostavím na nohy. Tak co za starosti.“ Skousnu si ret a odvrátím se. „ Už o mě nestojí ani ten největší povl ve vesmíru.“

Kili - 07. března 2014 20:15

U El "To bych mohl udělat i kdybych se nechal ošetřit v nemocnici." Sleduji ji, jak ošetřuje mé rány. To rameno kurva bolí, zvláště, když mi ho sešívá, ale jen se zatnutými zuby se to snažím vydržet. Přece jen nicj iného mi moc ani nezbývá. Nad kolenem jen potřesu hlavou. "Na to se neumírá." Pak směřuji pozornost na ten zbytek, kterými praví a vlastně ani moc nepřemýšlím nad tím, co řeknu. "Vím, že zase budeš chodit....a děláš, jako bys zrovna o něj stála. Myslel jsem, že máš trošku lepší vkus....hubeňour, úchylák, mastný dlouhý vlasy a ještě k tomu psychopat? To bys byla vážně asi hodně praštěná tím svým kladivem, kdybys stála o někoho takovýho." Mírně se ušklíbnu.

Elorea Foster - 07. března 2014 21:09

Doma „ To nevíš. Neví to nikdo. Nikdo neví jak to semnou bude. Ale Loki… Mi nabídl, že mě uzdraví.“ Vážně se na něj zadívám. Mohla bych zase chodit. Ale kde mám jistotu, že pak nebude chtít něco jiného. „ Je pořád stejný. Nezměnil se. Ale nemyslím, že tady byl naposledy. Vlastně si myslím, že je pořád někde tady.“ Zamračím se a podívám se po kuchyni. Pak začnu schovávat lékárničku. Vůbec nevím jak to tady zvládnu sama, ale budu muset. Nechci, aby se o mě někdo staral. „ Asi bych… já teď…“ Skousnu si ret a podívám se kolem. Nakonec se protáhnu kolem židlí, na kterých je a vydám se potichu rovnou do kovárny. Trochu mi to vžene slzy do očí.

Kili - 07. března 2014 21:48

U El "Hmm a právě proto bych mu nevěřil ani za mák něco takovýho." Zabručím, protože prostě nevěřím tomu, že by jí pomohl jen tak. Nebo že by vůbec pomohl. Ale to je teď jedno je to srab, co se schovává. "Chceš nějak pomoci, nebo mám jít?" Optám se narovinu když vstanu a nahlédnu za ní do kovárny. Je předpoklad, že asi bude chtít být sama, navíc proč by měla chtít ještě přítomnost někoho, kdo jí skoro zbořil barák.

Elorea Foster - 07. března 2014 21:55

Kovárna „ J-já… já nevím. Jak chceš. Sama si nepodám ani čaj, ale to je jedno. Budu to tady muset… předělat.“ Skousnu si ret a podívám se po kovárně. Rychle zaženu slzy a nadechnu se. Doufám, že budu moct alespoň kovat, když už nic jiného. Do boje už se asi těžko dostanu. „ Ani… ani nevím co bych v tomhle stavu měla dělat. Vždyť nemůžu nic. A sotva budu moct kovat.“ Došoupu se ke kovadlině a přejedu po ní prstem. Tentokrát slzy neudržím. Přišla jsem skoro o všechno. „ Mohl bys… mi v kuchyni sundat věci z poliček na stůl? Abych na ně dosáhla?“

Kili - 07. března 2014 21:57
	u El "Postarám se o to. A poradím ti jedno, pokud budeš myslet, jako bys už nikdy neměla chodit a vzdáš to pak se to tak stane. Když budeš hodně chtít budeš chodit i kdybys nohy neměla." Podotknu vážně a zajdu do kuchyně a začnu sundávat věci z polic. "Zasáhlo jí to až příliš musí se vzchopit, jinak se v tom utopí." Mírně se sám pro sebe zamračím. Přece jen tohle je hlavně na ní.

Elorea Foster - 07. března 2014 22:32

Kovárna Nepotěší mě svojí radou. Možná má pravdu, ale v tuhle chvíli je mi to naprosto ukradené. Podívám se po kovárně a otřu si oči. Celou dobu mlčím. CO jiného bych měla asi dělat. „ Proč nepřišli…“ Skousnu si ret a zadívám se na prsten. Z očí mi vyhrknou slzy. *Vědí to vůbec? Že se mi něco stalo? Kde je teď ten Heimdal, aby jim podal zprávu? A nebo snad je toho chtěl ušetřit? Tak proč jim nic neřekli ty prsteny?* Zadívám se na svůj prsten a zakaboním se ještě víc…

Kili - 08. března 2014 00:07

U El "Třeba je nepustili nebo nemají zrovna čas, kdo ví co se děje nahoře. A co způsobila ta bitva mezi bohy." Odvětím klidně z kuchyně. Přece jen je to pochopitelný předpoklad a zbytečně křepčit nad něčím takovým je hloupost. Zvláště, když si řeknu jak dlouho sem to bez otce vydržel já, tak proč by to nešlo teď chvíli. Přece nemůžeme spoléhat pořád, že nám budou bohové pomáhat že. "Ač občas by se to šiklo." Dodám si v duchu trpce.

Elorea Foster - 08. března 2014 01:02

Kovárna Zůstanu sama. On odejde do kuchyně se svými prupovídkami o tom, že je nepustili a nebo nemají čas. Zvláštní… vážně zvláštní. Nakonec dojedu k výhni a zadívám se do ní. Je vyhaslá. To už se nestalo hodně dlouho. Vážně moc dlouho. Nakonec mlčky začnu připravovat kovárnu znovu do běhu. Musím něco dělat, jinak zešílím. Musím. A je mi jedno, že se mi v tom pokusí zabránit. Teď už je to jedno ne? Trvá mi to než se kovárna zase rozehřeje. Trvá to. Až je mi z toho skoro na nic. Přesto nakonec strčím jeden z železných prutů do žhavých uhlíků a začnu ho nahřívat. Mezi tím si zajedu pro svojí koženou vestu. Další problém je jak jí sundat z háčku, ale nakonec jí tam odtud vyvléknu. A skončím u kovadliny. Je vysoko. Rozhlédnu se kolem. Nikde nic, co by se dalo použít jako vhodný podklad pod kovadlinu. „ Jsem v háji….“ Zabručím a nakonec vytáhnu prut z ohně. Je to na nic. Zchladím ho a položím stranou. Všechno je zbytečné… Naprosto…

Kili - 08. března 2014 14:19

U El Jakmile jsem vše sundal z polic prohlédl jsem vybouraný vchod a mírně si povzdechl. Bude to chtít zazdít a rozšířit původní vchod a to bude docela dost práce, takže abych začal. Začnu tedy chystat vše potřebné a připravovat cihličky na zdění. "Jestli chceš můžu ti v kovárně pomoci." Zavolám, ale nepředpokládám, že by o to stála a tak se raději věnuji zazdívání a také vymýšlení nového většího vchodu.

Elorea Foster - 08. března 2014 19:31
	Sama „ Nevím s čím… Vážně nevím s čím, protože… tady stejně nic… nezmůžu.“ Zavolám z kovárničky a vydám se raději ven. Vydám se do stáje. V očích mám slzy. Vždyť se ani nesvezu. Pohled mi sjede k sedlu. A pak k trámu. Byla by možnost jak se do sedla dostat samotná. A třeba by to šlo naučit i Altira. Nikam se nevzdaluju, ale už ani neslyším, co Darius dělá.

Kili - 09. března 2014 10:05
	U El Jen si tiše povzdychnu. Příjde mi, že jen vše odmítá a nestojí o žádnou pomoc ani nic podobného, takže se věnuji alespoň dveřím, které je třeba vyměnit. Přece jen nemůžu jí nutit, aby chtěla mou podporu. "Zasraný dny." Vzdychnu si v duchu.

Vypravěč - 09. března 2014 10:42

Elořin domek Mezitím, co si Elorea strádala v kovárně, Darius se pustil do opravy vybourané zdi, ze které právě vypadly dveře. Čekalo ho hodně práce a bohužel zde nebylo dostatek materiálu na okamžitou opravu. Ovšem něčím začít musel, takže začal pomalu uklízet bordel, který napáchal. Zrovna snášel na hromadu poslední zbytky sutě z domku (bude se muset vytřít, vysát, nebo zamést), když se k domku přiřítila ozbrojená skupina v čele s Předákem a Erbim. Skupina se ježila meči, kladivy, palcáty a kopími a všichni měli odhodlaný výraz ve tváři. "Kde je?" zeptal se Erbi, sotva přišel, pak se ale zahleděl na spoušť, kterou právě Darius uklízel. "Co se tu stalo? A co Elorea? Je v pořádku?" vyhrkne a čeká na Dariovi odpovědi, zatímco ozbrojenci začnou prozkoumávat okolí a hledat Lokiho. Za Eloreou se ozvalo tiché žuchnutí a rovnou na to i povzdechnutí. Když otočila hlavu, viděla tam stát svého dědečka. "Zase pozdě," povzdechne si a zadívá se na Eloreu. "Děvče, cos to dělala?" řekne zkroušeně, ale nezdá se, že by čekal odpověď. Opře své kopí o zeď a dojde k ní. Podívá se na ni, pak i na křeslo a usměje se. "Neudělal ti nic?" zeptá se jí starostlivě a pozorně si ji prohlédne.

Elorea Foster - 09. března 2014 10:58

Děda.... Ohlédnu se, když zaslechnu zvláštní zvuk a skousnu si ret. Nejsem moc ráda, že za mnou přišli až teď. Když však uvidím dědu, odvrátím se, načež se zakoukám na svoje dlaně. „ Zachránila jsem té dívce život…“ Odpovím mu a posunu se trošku na křesle. Je mi nepříjemné, že se na mě tak dívá. Když se zeptá jestli mi nic neudělal, zakroutím hlavou. „ Nic. Jen si přišel popovídat a navrhnout mi, že mě dá dohromady. Ale já nemám zájem. Hlavně ale přišel zdůraznit, že o mrzáka jako jsem já, nemá zájem.“ Dojedu k sedlům a přejedu prstem po tom Altirově. „ Už to vědí? Co se stalo?“

Kili - 09. března 2014 11:20

Dům Sutě je tu opravdu dostatek a možná by mi šlo uklízet lépe, kdyby tu nenaběhnul Erbi s celou jednotkou. Zadívám se na něj a povzdychnu si. "Jo je v pořádku a on utekl, nedokázal jsem se dostat do domu včas." Pak trhnu hlavou směrem, kde by měla být El a pokračuju v úklidu. "V těchhle chvílích fakt nesnáším kouzla." Zatnu zuby a poskládám tu hromádku rozbitého nic venku před dům a jdu pro další. Pak se budu muset ohlédnout po něčem čím tu trošku uklidím ač má to cenu, když tu budu stejěn prášit s cihlami a podobnými věcmi? To budu muset ještě promyslet.

Vypravěč - 09. března 2014 12:48

Elořin dům Elorea "Ano, já vím a její matka je ti opravdu vděčná," usměje se na tebe Odin a posadí se na židli. Při tvém vysvětlení, co tu dělal Loki jen přikývne a trochu si povzdechne. "Loki nechodí nikdy jen tak. Pořád si říkám, kde jsem při jeho výchově udělal chybu," znovu si povzdechne a podívá se na tebe. "Kéž by to tak bylo, děvče. Nikdy o tebe neztratí zájem, na to je až moc cílevědomí. A pomoci by ti nedokázal, ani kdyby chtěl. Ani já to nesvedu. Ale co ti mohu říci je, že to není napořád, to se neboj." Dívá se na tebe, trochu se pousměje a ukáže na prsten, který máš na prstu. "O Lokim věděli, prsten funguje jak jsi zamýšlela. Měl jsem co dělat, abych jim zabránil sem naběhnout. Až když jsem vyrazil sám na cestu, uklidnili se. Ale o té bitvě neví. Ani si nedovedu představit, co by se stalo, kdyby se o tom dozvěděli. Nejspíše by byl schopen rozpoutat válku s římským panteonem," Povzdechne si tiše. Darius Erbi přikývne, odvolá vojáky a pošle je zpět do vesnice. Ovšem dva z nich požádá, aby hlídali Eloreu. Pak se podívá na sutiny a povzdechne si. "Pošlu někoho, aby ti pomohl," řekne tiše a zamíří do domu. "Je tam?" zeptá se ještě a podívá se na tebe.

Elorea Foster - 09. března 2014 13:51

Děda „ To nevím kde si udělal chybu, ale myslím, že teď už je to jedno.“ Zamračím se a zakroutím hlavou. Má pravdu, že Loki asi nikdy neztratí zájem. Ale co já s tím? Teď je ze mě mrzák. I když říká, že to není na pořád, zrovna dvakrát tomu moc nevěřím. „ Možná si jim bránit neměl. Ono lhát jim taky není moc dobrý. Znáš Otce… Bude zase rudej vzteky. Jak rajče po úpalu. A máma bude taky pěkně naštvaná. Bohužel, s tím Římským panteonem by to možná zase stálo za úvahu, protože oni svoje děti nedokážou kočírovat. Takhle s nimi budeme válčit věčně, protože jsou moc hrabiví…“ Povzdechnu si stejně jako on a přijedu k němu trochu blíž. Podívám se po stáji a nakonec potichu vyjedu ven. Rozhlédnu se po venku a vydám se tiše k domu. „ Nevím co budu dělat. Nedosáhnu ani pořádně na ohniště v kovárně, natož na kovadlinu. Když volám svoje kladivo mám problém, protože neudržím rovnováhu… Já sem prostě… v háji.“ Podepřu si čelo a skousnu si ret.

Kili - 09. března 2014 14:51

Sutiny "Není to nic hrozného." Pokrčím rameny a kouknu se na zeď. No upřímě vypadá strašně, ale co čekat s mojí silou parního válce, je to asi normálka. "Měla by. Naposledy tam byla, když jsem s ní mluvil." Podotknu a v duchu si povzdechnu nad tím, že nevím vlastně jak jí pomoci. Vím ale že se nesmím rozčilovat jinak bych jí mohl i zbořit barák....tedy více než už je takže raději klid a snažit se tu uklidit alespoň trošku.

Vypravěč - 09. března 2014 16:00

Elořin dům Elorea Odin tě poslouchá, velmi pozorně tě poslouchá a evidentně jde vidět, že o něčem přemýšlí. "Římský panteon o ničem nevěděl. Nevěděli, co jejich děti dělají. Samozřejmě to byla Lokiho práce a určitě někoho od nich. Mám za to, že se Loki spojil s někým od Římských. S kým to nevím, ale Jupiter to už řeší, o to jsem se postaral," uklidní tě ohledně této udáosti. Když pak zamíříš do domu, následuje tě. "Do jednoho týdne budeš zase na nohou. Pomohl bych ti hned, ale ten meč byl ukován samotným Vulcanem a s tím ani já nic nezmohu. Pokud na to Vulcanos dal nějakou kletbu, která ochromí zasažené, může ji sejmout jen on sám," řekne tiše, omluvně. "Ale co vím je, že jeho kletby netrvají déle jak týden," ujistí tě. "Měl bych jít, budeš mít návštěvu," řekne tiše, jemně ti stiskne rameno a zamíří dál od tebe, aby se mohl přenést. "A El, udělej pro mne něco, spolkni svou hrdost a nech si alespoň ten jeden týden pomoci, ano?" řekne ti s milým úsměvem a zmizí. Krátce na to vejde do místnosti Erbi. "El... jsi v pořádku? Prý tu byl... on," zeptá se tě a jde vidět, že jeho ustaranost je upřímná. Opravdu o tebe má strach. Darius Erbi jen přikývne a zmizí do domu za Eloreou, přičemž tě nechá osamotě, abys mohl pracovat. Strážní si tě chvilku prohlíží, ale nic neříkají. Stojí před brankou a hlídají okolí. Sám moc dobře víš, že tu jsou zbyteční, ale někomu to může dodat pocit bezpečí. Popiš prosím postup opravy, pokud se do ní pustíš.

Elorea Foster - 09. března 2014 16:10

Doma „ Jo Loki u toho byl. Byl tam prý jako pozorovatel, ale jemu tak něco věřit.“ Zakroutím hlavou a povzdechnu si. Podívám se kolem a pak se zadívám na dědu. Zastavím se v ložnici. „ Jenže tohle není od kletby dědo. To je od toho, že mě trefil do páteře. Takže… kdo ví.“ Povím tiše a povzdechnu si. Když mi stiskne rameno, podívám se mu sklesle do očí. CO bych měla nadělat s tím, že si myslí že je to jenom z toho. Ovšem zarazí mne, když mě požádá abych spolkla svojí hrdost. „ Pomáhat mi bude Altir. Je do toho celý hrrr… Kdo jiný by mi asi tak pomohl…“ Potřesu hlavou.Když zmizí a objeví se zas Erbi, podívám se na trpaslíka. Skousnu si ret a položím si deku na nohy, aby nebyli moc vidět. „ Ano byl tady. Jsem v pořádku, nechtěl mi nic udělat.“ Odpovím mu. Sedím klidně, trochu zkroušeně, a jsem naprosto zticha.

Kili - 09. března 2014 16:30

Opravy domu Jen s pokývnutím začnu vynášet zbývající sutiny dokud tam není relativně čisté. S oddychem si otřu čelo a začnu vybírat ještě použitelné cihly. Pak budu muset připravit nějakou maltu na spojení, což bude mnohem větší problém vzhledem k tomu, že ve starých způsobech zdění se moc nevyznám. Pochybuju že tady bude míchačka nebo něco podobného, takže nakonec až to přetřídím budu muset počkat na ony posily, které mají dorazit. Protože jinak budu asi stejně v hajzlu, alespoň pro začátek.

Vypravěč - 10. března 2014 08:46

Dům Darius Nečekáš moc dlouho. Na cestě se vynoří skupinka čtyř chlapů (zhruba ve tvém věku), táhnoucí za sebou vozík. Na vozíku spatříš nějaké nástroje, velkou vanu, nejspíše s maltou, kopu cihel a dokonce i nějaké prkna. Přijedou až k tobě, podívají se na díru a tiše si povzdechnout. "Tak se dáme do práce," řekne jeden z nich, podívá se na cihly, které jsi vyskládal a spokojeně přikývne. "Jestli chceš, můžeš jít, my se o to postaráme. Mimochodem, domek budeš mít do konce týdne hotov," řekne ti a čeká na tvou odpověď (je úterý). Elorea Erbi si nevšimne, na čem sedíš, ale jde vidět, že si oddechl, když jsi mu řekla, že jsi v pořádku, že ti nic neudělal. "To je dobře. A jak se cítíš?" zeptá se tě a položí si ruku na bok, aby ti naznačil, jak to myslí. Zdá se, že o tvém ochrnutí neví.

Elorea Foster - 10. března 2014 12:25

Doma Erbi si zjevně neuvědomuje, co se mi stalo. Možná to ani neví. Zakroutím hlavou. „ Fajn. Tak jak se může mrzák cítit.“ Pokrčím rameny a odvrátím se od něj. Na křesle se nehnu. „ Erbi nechci, aby to někdo věděl. Stačí že to ví Darius, děda a moje ošetřovatelka. A ty.“ Pohnu se opatrně na kolečkovém křesle k němu. Zastavím se před ním a nahlédnu mu přes rameno, jestli tam někdo není. Nakonec stáhnu deku opatrně z nohou a zadívám se na něj. Asi není víc co vysvětlovat. Deku si přetáhnu zase zpátky. „ Potřebuješ ještě něco?“ Zeptám se ho potichu a vydám se k posteli.

Kili - 10. března 2014 22:03

Nová práce? Netrvá to dlouho a přifičí si to čtyři mladíci s nástroji Docela se mi uleví, zdá se, že tohle maj v malíku. "Páni tak to je bezva, bratránek určitě bude rád, že bude mít zase svůj klid." Zazubím se a kouknu na cihly. "Kdybyste chtěli s něčím pomoci klidně řekněte....skočím se podívat ještě za El." Vděčně jim kývnu a přejdu za Erbim a El. "Neměj starost Erbi, dům budu mít hotov až za týden, bratránek si rád užije trochy klidu a musím se zotavit alespoň po tu dobu El pomůžu a dohlídnu na ní." S úsměvem opřený rukama mezi futry mrknu na Erbiho a kouknu na ně oba. "Doufám, že má výbava skončila u bratránka nebo někde v bezpečí časem jí budu asi zase potřebovat....a El ty prosím neprotestuj a smiř se s tím, že se mě chvilku nezbavíš." Mírně se zašklebím, ale jinak to myslím vážně.

Elorea Foster - 11. března 2014 15:20

Doma Zadívám se na Daria, když se vřítí do mojí ložnice. Akorát si přikreju nohy a křeslo. Trochu se zamračím, ale nakonec skloním hlavu a potichu vyjedu rovnou do kuchyně. „ Nemusíš to dělat, Darie.“ Povím, když projedu kolem něj. Kladivo mám položené na klíně. „ Pomohl si dost…“ Odpustím si pohled k rozbitým dveřím a dojedu ke svému čaji. Plný prachu a střípků ze dřeva a zdiva. Povzdechnu si a dojdu čaj vylít. „ Dá si někdo čaj?“ Zeptám se a položím hrnek vedle dřezu. Jenže houbička, kterou jsem chtěla použít k tomu, abych si hrnek umyla, je daleko. „ Sakra.“ Zavrčím a hrnek jenom vypláchnu vodou. Vždyť je to jedno. Všechno je teď zaprášené. Zoufale opřu čelo o linku a zavřu oči. Já nemůžu nic. Všechno je totálně v háji

Kili - 11. března 2014 15:44
	U El "Dům dáme zase do pořádku." Odvětím klidně a dál se k tomu už nijak zvláště nevyjadřuji, je snad jasné, že své rozhodnutí neměním. Nicméně i tak půjdu pomoci trošku zedníkům, když zatím El nic nepotřebuje. Alespoň to budou mít trošku rychleji a já mohu popřemýšlet, jak to dál vlastně bude.

Elorea Foster - 24. března 2014 10:29

Doma - Erbi Erbi na mě zůstal civět. Zůstal chvíli stát v pokoji, když jsem se vzdálila zkusit udělat čaj a jenom mě pozoroval. Ovšem jakmile viděl že už nemůžu, přišel ke mně a ujal se vaření čaje sám. Neříkal nic. Buď nevěděl a nebo prostě nechtěl, abych měla pocit, že mě lituje, i když mě litoval tak jako tak. Já zůstala hlavou opřená o desku linky a civěla jsem na svoje kolena. Co jsem měla jiného dělat. Najednou jsem zůstala sama. Erbi vyšel ven a zamířil si to rovnou za Dariem. „ Měl bys jít za ní. Ona se o sebe teď prostě nepostará. A já jí taky asi moc nepomůžu.“ Tím posledním asi ukazuje na svojí vejšku. Má trochu problém, když je trpaslík. „ Nesmí to vzdát. Je sice paličatá, ale taky pořád ještě ženská, a ty se s tímhle vyrovnávaj daleko hůř. Na stavění se teď vykašli. Kluci to za dnešek dají dohromady a zítra dodělají.“ Starostlivě se ohlédne k domu a následně se vydá z kopce. „ I kdyby jste tam měli sedět potichu a potmě, tak jí tam nenech samotnou. Jinak udělá nějakou strašnou hloupost.“ S tím tě tam nechá ať uděláš co uznáš za vhodné.

Kili - 25. března 2014 09:30

U El Opravy jdou pomalu, ale jistě. Není to tak snadné, jako postavit obranný val, tady se nedá moc dobře využít má síla, spíše je třeba notná dávka trpělivosti, a tu občas prostě postrádám. Nicméně i tak se snažím být užitečný, do doby než se objeví Erbi. Z pokleku k němu vzhlédnu a otřu si předloktím čelo. "Jo...já vím, ale myslím, že jsem řekl jasně, že jí tu budu teď pomáhat." Vzdychnu polohlasně a narovnám se do své plné výšky. A otřepu ruce, které otrču ještě o kalhoty. "Bude vlastně o mou přítomnost stát?" Doplním si v duchu a vyrazím pomalými kroky do kuchyně. Snažím se tvářit optimisticky a v pohodě. "Spát takhle by asi nebylo moc pohodlné, nechceš raději do postele?" Optám se a pak si uvědomím jak blbě to vyznělo a musím se kousnout do rtu.

Elorea Foster - 26. března 2014 21:07

Zůstávám tam. Hrnek čaje stojí před mnou ale já sem se do teď ani nehla. Proč bych taky měla. Vždyť to nemá žádný důvod. A ani smysl. Avšak jsem zaslechla hlas. Darie přišel. Nevím proč si ze mě dělá legraci, když to vůbec legrační není, ale radši to nebudu řešit, protože bych ho asi musela za chvíli zatlouct do země. „ Já nespím.“ Promluvím tiše a raději se odsunu od stolu. Natáhnu se po hrnku s čajem a opatrně se napiju. „ Co chceš dělat?“

Kili - 26. března 2014 21:18
	U El V duchu si povzdechnu, samozřemě žádný vtip, žádný úsměv nic... "Třeba ti pomáhat....nebo si můžeme zahrát třeba šachy." Pokrčím rameny a přejdu blíže k ní. "Pokud tu někde nějaké jsou." Dodám si v duchu, protože vymyslet, co dělat tak, aby se jí to taky líbilo nebude asi zrovna jednoduché.

Elorea Foster - 26. března 2014 21:33

„ Nikdy jsem se šachy nenaučila hrát. Na to… nejsem dost trpělivá.“ Přiznám se a podívám se na něj. Přišel blíž. Skloním hlavu a zadívám se na kladivo. Opatrně ho vezmu a položím na zem. Bodne mě ale v ráně. Na chvíli se zarazím a poblednu, přesto ani neceknu. Položím kladivo na zem a nadechnu se než se narovám. „ Jestli chceš hrát šachy, budeš mě to muset naučit, ale… budeš muset být trpěliví, protože mezi tím to několikrát vyhodím z okna.“ Rozechvěle položím radši i hrneček. Je vidět, že se mi ruka třásla, proto je položím na klín a zapletu prsty do sebe. Aby nebylo vidět tolik, že mě to bolí. Nechci, aby to věděl. Zase tak velkou starost mít nemusí… „ Nejsem si jistá, že zrovna šachy jsou hra pro mě.“

Kili - 26. března 2014 22:57

S El Poslouchám co El říká, ale její chování se mi vůbec nelíbí. Musí se šetřit ale nepříjde mi, že by na to moc dbala. Mírně si povzdychnu. "No snad se ty figurky budou případně dobře hledat.....nevím jestli bych tu sehnal karty, nebo jinou hru." Podotknu v mírném zadumání a pak jí na křesle odtáhnu trošku od kuchyňské linky. "A tu těžkou věc nech hezky ležet tam kde je, kromě mě s ní stejně nikdo další nehne a sama taky neodejde a ty potřebuješ klid a zhojit svý rány." Mírně se zamračím. Musím vypadat jako starší brácha nebo táta. Strašná představa.

Elorea Foster - 26. března 2014 23:09

„ Hry tu jsou. Musíme se nějak zabavit, když zrovna nebojujeme o holí život nemyslíš?“ Promluvím potichu a podívám se na kladivo, když o něm začne mluvit. Povzdechnu si a zakroutím hlavou. „ Ano tati.“ Promluvím poněkud otráveně a s náznakem ironického úšklebku a zadívám se ke dveřím. Někde tam venku lítá Loki a nedá mi pokoj. Jen se mě snaží vydeptat. Ohlédnu se na Daria a pak znovu skloním pohled. „ Mohl bys mě dostat ven?“ Zeptám se potichu a skousnu si ret. „ Nechci aby někdo věděl, jak na tom jsem, ráda bych abys mě dostal na Altirův hřbet. Slibuju, že nebudu dělat hlouposti, jen chci jít na své oblíbené místo a odsud se jinak než na koni nedostanu, aniž by někdo další nezjistil, že jsem mrzák.“

Kili - 27. března 2014 17:29

Nápady? "No kdo ví jaké zvyky tu máte." Pokrčím rameny a nad poznámkou o otci se mírně sarkasticky ušklíbnu. "Slyšet tě tvůj táta asi se ti moc nepoděkuje." Stočím pohled taky ke dveřím a na chvilku zapřemýšlím nad jejím nápadem. Zavřu oči a dvěma prsty si je promnu. "Dobře, ale pojedu s tebou." Přejdu blíže k ní a ukážu na ní ukazováčkem. "Ale připrav se varuju tě předem." Podotknu onu tajemnou větu a než se stihne dostat nějak více k otázce před čím jí varuju sehnu se a jedno předloktí jí vsunu pod kolena a druhou rukou podepřu záda a pak jí jako pírko zvednu do náruče. "Varoval jsem tě...hmmm měla bys víc jíst skoro nic nevážíš." S úšklebkem jí potěškám a pak vyrazím ke dveřím.

Elorea Foster - 27. března 2014 19:04

Darius „ Co mě… tobě.“ Uchechtnu se a zakroutím hlavou. „ To ty tady pácháš sebevraždy zbytečně.“ Zadívám se mu do očí a lehce zvednu koutky rtů v úsměvu. Zarazí mne však, když řekne, že pojede semnou a že se mám připravit předem. Varuje mě před něčím ani nevím čím a najednou mě zvedne. Vylekaně sebou škubnu a poblednu. Projde mi zády mráz a už už se chci vymanit, jenže nohy jsou nepoužitelné. A ruce sotva udržím abych jimi nezačala mlátit kolem sebe v polekaném gestu. Takhle mě už dlouho nikdo nezvedl. Naposled to byl Loki, když jsem byla malá a on mě omámil kdo ví čím. „ Pr-prosím…“ Zašeptám skoro s panickou hrůzou v očích. *Probůh není to Loki! On mi neublíží!* Cítím jak se třesu. Nejde to zrovna uklidnit. „ Promiň.“ Polknu a zavřu oči. Ruce si stáhnu k sobě a tvář schovám v dlaních. „ Prosím… posaď mě na Altira. Zavolám ho. Posaď mě na něj a pojď vedle nás. A vezmi prosím deku je ve skříni vedle postele.“

Kili - 27. března 2014 19:21

Altir Čekal jsem, že se poleká, ale v očích měla až příliš panickou hrůzu. Hned je mi jasné, že jsem něco brutálně zmršil. Jako poslední dobou asi pořád. Zatnu čelist a těknu očima k východu a rozejdu se tam, abych přešel za Altirem. "Jak si přeješ." Zašeptám, a jakmile budeme u koně pomůžu El do sedla a zmizím do domu pro deku. "Že já si umím vybírát vždy to nesprávný." Vzdychnu si duchu, ale na tváři nedám nic znát. Z ložnice seberu deku. Smotám ji a hodím přes rameno, pak se vrátím za El ven, tedy pokud už neujela sama.

Elorea Foster - 27. března 2014 19:37

Darius Jakmile mě posadí na Altirova záda, kůň zadupá, ale ne nijak nebezpečně. Prostě je rád, že na něm zase sedím. I když jen tak bez sedla. Mě ale srdce straně tluče. Ještě pořád. Když zmizí, otřu si rychle slzy, které se mi spustili z očí a chytím se opatrně hřívy koně, na kterém sedím. „ Musíme jít pomalu jasné? Já se jinak neudržím.“ Zašeptám potichu ke koni a podívám se k domu. Když Darius vyšel ven, Sklonila jsem pohled a zůstala chvíli tiše. Altir se pomalu rozešel a já taháním za otěž a trochu i za hřívu, ho navigovala do hor. „ Promiň mi. Darie.“ Zašeptám potichu až když jsme dost daleko od domu. „ Nesmíš… mi dělat takové nečekané věci. Vím, že si to myslel dobře. A neviním tě z toho, že … že jsem se tak vyděsila. Ale prosím. Můžeš mi vždycky říct dopředu co se vlastně chystáš udělat?“ Podívám se na něj. Stále jsem docela bledá, ale už to není tak zlé. „ Tohle jsou věci, kterých jsem se ještě nedokázala zbavit. Může za to Loki. Ne ty. Jasné?“

Kili - 27. března 2014 19:41

Procházka Přidržujic deku na rameni zastavím vedle Altira, a jakmile se rozejdu jdu klidně vedle něj a sleduji okolí před sebou. "Jooo vorat věci by mi šlo." Vyslechnu, co má Elorea na srdci a snažím se zachovat si klidnouu tvář. "Promiň má chyba." Odvětím jen nakonec polohlasně, protože je to přece pravda. Kdybych to neudělal, nevyděsila by se a vše by bylo v pořádku. Co na tom, že jsem jí chtěl vhnát trochu života do žil, efekt to mělo spíše opačný.

Elorea Foster - 27. března 2014 19:49

Procházka „ To není tvá vina Darie.“ Podívám se na něj. Skousnu si ret a skloním hlavu. Proč bych mu to měla vyvracet, když mi nevěří. Když mě prostě nechce poslouchat. On za to přece nemůže ne?! „ Je to vina Lokiho. Ten za to může. Tak toho prosím nech. Neviním tě z toho.“ Osminohý kůň pod mnou spokojeně dupá do kopce. Jenže jakmile začneme stoupat, začnu mít problém s rovnováhou. Bez nohou se tam prostě špatně drží. Držím se jeho hříví, ale to se mu taky zrovna moc nelíbí, když ho celou vahou tahám za hřívu. „ A-asi jsem to trochu… neodhadla.“ Povím poněkud nejistě. Cítím jak pomalu sjíždím, i když pravda, v nohou to cítit nejde. Spíš ten pocit, jako bych začala padat.

Kili - 27. března 2014 19:56

Procházka "Jednal jsem neuvážně a to má chyba je, měl jsem se nejprve dovolit." Odvětím poklidně, ač se dívám celou cestu před sebe mám přehled i tom, jak je na tom El. Vím, že bez sedla a s necitlivělýma nohama bude těžké, aby se udržela, ale nechávám jí. Je to její volba a přece jen musí bojovat, lépe než by to bezducha vzdala. "Brzo asi spadne." Vidím, jak klouže, když stoupáme dokopce, ale stále jdu vedle Altira. Kdyby spadla úplně jsem připraven přesunout se a včas jí chytit.

Elorea Foster - 27. března 2014 20:07

Cesta do kopce „ Normální holka by takhle netrojčila. Myslím, že by byla i ráda. Jenže nejsem… jako ostatní. Já prostě jsem úplně mimo. Já sem tady ta špatná...“ Povím potichu. Musím se vážně hodně soustředit na to, abych nesjela dolů a nevyškubala chudákovi Altirovi všechnu hřívu. „ Z-začínám padat.“ Polknu dost nejistě a kouknu se na něj. Je mi jasný, že teď asi brzo uzraju na zemi a budu mít velký problém dostat se zase někam jinam. A nebo mě chytí. Ale udělá to? Jestli se teď třeba neurazil a nebo… raději na mě nebude sahat vůbec…

Kili - 27. března 2014 20:16

Do kopečka do kopca "Myslím si, že normální holky neznám." Odpovím klidně a dál sleduji cestu před sebou. Zdá se, že na její zmínku o pádu moc ani nereaguji. Koutkem oka vidím, jak pomalu klouže níž a níž. Chvilku upřímě toho koně lituji, nechtěl bych být na jeho místě plešatej. "Holky lítaj z průseru do průseru." V duchu si povzdychnu a vyhodím smotanou deku obloukem do vzduchu, takže přistane Altirovi na zádech místo jezdce. Mezitím už udělám rychlý úkrok vzad a do boku a nastavím ruce ve chvíli, kdy El letí z koně dolů a chytnu jí. "Snaž se trochu takhle tam nikdy nedojdem." Trošku zvednu koutek a zavrtím hlavou a jdu jí posadit zpátky do sedla.

Elorea Foster - 27. března 2014 20:24

Najednou se ocitnu ve vzduchu. Altir se poplaší, vyletí dopředu, Deka spadne na zem místo na jeho záda a já se octnu znovu v náruči Daria. Tentokrát ale ne tak… vyděšená, i když pravda docela jsem se lekla. „ D-děkuju.“ Polknu a trochu rozechvěle se na něj podívám. Třesu se. Možná trochu. Ale ne tak akutně jako před tím, když jsem nečekala že mě zvedne. Skousnu si ret a skloním radši hlavu. Altir odběhl dál a zastavil se pěkných pár metrů nad námi.

Kili - 27. března 2014 20:28
	Za koněm Jen mírně kývnu a s povzdechem dojdu k dece, tu si nahodím na nohu a pak vykopnu do vzduchu a zachytím na volné rameno. "Ach jo kůň potrhlá." Trošku přidám do krku. "Alitire pojď sem ty strašpytle." Houknu na něj a zavrtím hlavou, jak se rychle vylekal božský kůň.

Elorea Foster - 27. března 2014 20:36
	Vycházka Podívám se na dlaň, kteruo jsem se ho držela pevněji. Povzdechnu si a zakroutím hlavou. „ Altir tě neposlechne. Poslechne mě… a teď jenom možná.“ Povzdechnu si a ukážu mu hřívu v dlani. Je to jen pár, ale i tak ho to bolí. Setřepu hřívu z prstů a kouknu se na Daria. Opatrně mu dám ruku za krk, abych se ho mohla trochu přidržet a podívám se k Altirovi. „ Nahoru už to není moc daleko.“

Kili - 27. března 2014 20:40
	Vycházka "Jestli ho skolí pár vyškubnutých žíní je to pěkná bačkora a měl by vrátit božský titul." Ušklíbnu se za chůze do kopce a pohlédnu směrem k vrcholku kopce. "Tím, chceš říci že zpět do ssedla nechceš?" Slétnu pohledem na chvíli k ní a povytáhnu jedno obočí.

Elorea Foster - 27. března 2014 20:48
	Darius „ Ne to ne. Ale je to .. hříbě ještě. On je pořád ještě docela tajtrlík.“ Povzdechnu si potichu a skousnu si ret. „ On už je nahoře.Jestli tam nechceš jít, tak…. Nemusíme. Můžeš mě tady nechat…“ Skloním hlavu a skousnu si ret. Mrzí mě to. Povzdechnu si a zadívám se do dálky. Odsud ještě nic vidět není. Ale nahoře je pěkný výhled.

Kili - 27. března 2014 20:50
	Kopec "Jo jinak řečeno je stejný jako ty." Ušklíbnu se za chůze a nijak nezpomaluju. "A neplácej hlouposti, nebo tě zabalím do té deky a ponecu, jako amoletu." Zatvářím se komicky a výhružně a dojdu na vrchlo.

Elorea Foster - 27. března 2014 20:57

Plošina „ Já tajtrlík nejsem.“ Zakroutím nesouhlase hlavou a trochu se mi zaleskne v očích zloba. Jak mě může považovat zrovna on za tajtrlíka? Kdyby Erbi, fajn, ale on? Který se kvůli mně chtěl zabít? „ Neplácám hlouposti. Jestli se ti nechce nemusíš to dělat.“ Podívám se mu do očí a pokusím se o úsměv. Ne že by mi to šlo. Jakmile vyjdeme na plošinu podívám se do okolí. Celý náš tábor je jako na dlani. „ Tak sem nejčastěji chodím. Nikdo jiný sem nesmí. Teda pokud se něco neděje. Krom Erbiho o tom vlastně skoro nikdo ani neví.“ Povím potichu. Altir stojí opodál a oškubávám trávu. „ Prosím tě.. mohl bys rozložit tu deku a položit mě na ní? Teda asi mě první položit na zem a pak teprv na tu deku.“

Kili - 27. března 2014 21:07

Kopec "Ale jsi malý trdlo to je podobný." Pousměju se a zastavím se na vrcholu. Zvládnu to neboj." nakloním se na stranu a nechám deku spadnout a pak do ní špičkou boty šťouchnu a nechám jí rozmotat se z ruličky a položím El na ní. "Pomáhat si s objekty nohama jsem dělal už jako malej. Asi jsem líny dělat to složitěji." Pokrčím rameny a opět se narovnám a tak nějak uvažuju zdali bych tu měl zůstávát, když tu bývá sama a nepočkat raději někde v půlce kopce.

Elorea Foster - 27. března 2014 21:35

Na plošině Raději mu to nevyvracím, jinak by se tu asi strhla docela rozsáhlá debata. A asi docela nepříjemná. Pozoruju jak všechno to rozdělávání deky dělá nohou. Nechci abych vypadala nějak.. smutně nebo tak ale to se prostě nedá. Jakmile mě položí zadívám se na vlastní nohy. Nakonec odvrátím pohled a nadechnu se. „ Sedni si vedle mě jestli chceš.“ Přesto se na něj nepodívám. Začínám být opět lítostivá. Ruce se položím na klín a zadívám se do dálky. Na jezero, na vesničku, ve které to žije. „ Myslíš, že si … někdo z nich vzpomene? Že mě tolik potřebujou? Nebo když bych zmizela .. ani si nevzdechnou.“ Šeptnu potichu a otřu si trochu oči. Ohlédnu se po Altirovi a tiše zapískám. Kůň zvedne hlavu a začne se na mě šklebit. Pak přijde blíž a začne mi ožďubovat vlasy. Pak zatáhne a pár mi jich vytrhne. Bolestně zavrčím ale on jenom zařechtá a drcne do mě. Pohladím ho po čumáku a smutně se usměju. Altir si začne lehat za mě. Opatrně se o něj opřu. Musím se k němu trochu přisunout. Moc mi to nejde. Mám s tím trochu problémy.

Kili - 27. března 2014 21:39
	Kopec Stočím pohled k El a nakonec klesnu do kolen a usadím se do tureckého sedu vedle ní. Jak se zdá, tak kůň chce taky chrápat. Přelétnu je oba pohledem a pak jen pomůžu El se posunout. "Myslíš na hlouposti samozřejmě že by si toho všimli. Copak jsi neviděla, jak se všichni tvářili, když jsi "umřela"?" Zadívám se na obzor.

Elorea Foster - 27. března 2014 21:53

Altir, Darie a samota Pomůže mi, abych se opřela. Trochu mě bolí záda, ale to nevadí. Přežiju to. „ Viděla.“ Šeptnu potichu a skloním hlavu. Nakonec si na koně lehnu a zadívám se na okolí. Schoulím se u něj. Nohy si musím pracně přitáhnout k sobě. Do očí se mi nahrnou slzy, ale ani neceknu. Možná bych prostě jen potřebovala obejmout a vybrečet se. Ale tady asi není nikdo kdo by to udělal. Nebo je? Já nevím. Vlastně k tomu nikdy nebyla možnost. Vždy jsem na všechno musela a… chtěla být sama.

Kili - 27. března 2014 23:58

Kopec "Tak vidíš, to že sem se tam přizabil já nikdo skoro ani nepostřehl." Mrknu na ní s mírným úsměvem. Též si však všimnu, že se choulí a brečí. "Fakt je to ťululum, brečí když tu má vesnici plnou lidí, kteří se o ní zajímaj." Napadá mne, jak se mě vždy všichni stranili, protože jsem jaký jsem a do společnosti jsem moc nezapadal. S mírným povzdychem se posunu blíž k El. "Jestli mi ten tvůj kůň prokopne záda tak si mě nepřej." Prohodím, ale pak jí vezmu silnou paží okolo ramen a stáhnu k sobě. "Nebreč, bude pršet." Zašeptám a druhou rukou jí otřu slzy.

Elorea Foster - 28. března 2014 00:34

Přitáhl si mě k sobě. Překvapil mě, ale nechala jsem ho. I otřít mi slzy, i když to tedy nepomohlo. Opřela jsem čelo o jeho rameno a jednu ruku mu dala kolem pasu. „ Ať si prší, mě je to jedno.“ Zašeptám potichu a potichu vzlyknu. Volnou ruku si přitáhnu k sobě a zavřu ubrečené oči. Altirovi se to ale moc nelíbí. Já sem jeho a ne někoho jiného. A už vůbec ne dvounožce no ne? Proto ani není divu, když se k Dariovi přiblíží, hlavně k ruce co mě objímá a začne po ní přejíždět pyskem, než se rozhodne ho cviknout. Ne nějak moc, ale snaží se, aby mě pustil… Zákeřný to kůň co? Ještě zařechtá a začne tě znovu tahat za rukáv. Moc nesouhlasí, že se opírám o někoho jiného než o něj…

Kili - 28. března 2014 08:59
	Mrcha kůň "Ale no tak." Zavrtím hlavu a držím jí v obětí. Nicméně koutkem oka zahlédnu počínání koně. Mírně se zamračím a když mě nakonec štípne syknu a ucuknu rukou od něj dál. "Potvora jedna." Zamračeně se nakloním trochu k němu. "Ještě jednou mě kousneš a kousnu tě taky jasný?" Šeptnu k němu naprosto vážně a pak se opět věnuji plně El.

Elorea Foster - 28. března 2014 09:25
	Venku Kůň uraženě prskne a znovu tě začne ožidbávat. Tahá tě za rukáv, ale nekouše. Řekl si, že tě nesmí kousnout, otravovat může ale dál. Já se zatím choulím v jeho náručí. Je to snad poprvé, že mě někdo takhle objímá. Nakonec ho obejmu i druhou rukou a postupně přestanu brečet. Po chvíli zvednu hlavu a zadívám se mu mlčky do očí. Slzy jsem si neotřela, třeba to udělá on

Kili - 28. března 2014 09:38
	Kopec Jen El držím, aby jí bylo lépe, moc víc stejně dělat nemůžu, ač ten kůň je hrozná otrava. "Máš hrozně nevychovanýho koně víš o tom?" Ušklíbnu se a palcem jí setřu slzy a kouknu na ní. "Už je lépe?" Nakloním tázavě hlavu ke straně.

Elorea Foster - 28. března 2014 09:50

Venku „ Jen nechce, abys mě objímal ty a abych se opírala o něj.“ Vysvětlím a ohlédnu se na Altira. Ten na mě ublíženě kouká. Pohladím ho po čumáku. Nakonec mi hlavu položil na nohy a dožadoval se taky trochu pozornosti. Začnu ho jemně hladit. Po chvíli se podívám na Daria. Jednu ruku mám stále u něj na boku. „ Lépe… moc ne, ale s tím se nic asi udělat nedá.“ Zakroutím hlavou. Zadívám se mu do očí, když mi setře slzy a pousměju se.

Kili - 28. března 2014 09:53
	Kopec "Hrozně žárlivý kůň." Povzdechnu si a střelím pohledem po tom kousálkovi. A pak zpět na El. "Vždy jde něco dělat." Zkusím povzbudivý úsměv a pak stočím pohled na obzor v zamyšlení.

Elorea Foster - 28. března 2014 10:02
	Plošina „ A co chceš dělat?“ Zeptám se tiše a povzdechnu si. Já nevím co udělat. Na tohle přemýšlení už síly nějak nemám. Opět hlavu položím na jeho rameno a zůstanu tiše. Měl docela pravdu, od severu se žene bouřka. A bude hodně dlouhá…

Kili - 29. března 2014 08:44
	Kopec "Mmmm no později určitě schovat se před tamtím." Se zašklebením ukážu na obzor a pak slétnu pohledem zpátky k El. "A pro začátek přimět tě aby sis trošku odpočinula." Povzbudivě se na ní podívám.

Elorea Foster - 29. března 2014 09:03
	Výhled na bouřku. „ Mám ráda bouře. Přijdu si blíž ke svému otci.“ Podívám se na něj a lehce se pousměju. Když se na mě povzbudivě podívá a prohlásí, že mě hodlá přimět k tomu abych si trochu odpočinula, zakroutím trochu rezignovaně hlavou a povzdechnu si. „ Odpočívám. Nedělám nic náročného nemyslíš?“ Povím s lehkým úsměvem a zadívám se mu do očí.

Kili - 29. března 2014 09:20
	Kopec "Ale kvůli tomu nemusíme být mokří jak myši ne?" Povytáhnu tázavě jedno obočí. Představa, že nás to slije opravdu není zase až tak příjemná. Je hold vidět, že je to opravdu trdlo. "No spíše bys měla vypnout tady." Ukazováčkem jí poklepu na čelo s úšklebkem.

Elorea Foster - 29. března 2014 09:39

Bouře Zadívám se mu do očí, když mi poklepe na čelo a povzdechnu si. „ Možná máš pravdu. Asi by jsme měli jít. Bouře tu bude za půl hodiny.“ Podívám se na Altira a pohladím ho po čumáku. Tiše frkne a já se pousměju. Začnu ho škrábat za uchem, on si to začne užívat. On se však pak trochu rozhoupne, za zády nám proletí čtyři zadní kopyta a před námi ty čtyři přední a on se převrátí na druhou stranu. Pak se zhoupne znovu a zvedne se na nohy. Dojde ke mně a začne do mě trochu drcat čumákem. Znovu ho pohladím a pousměju se. „ Já vím, Altire já vím.“

Kili - 29. března 2014 09:48
	Bouře "Dobře třeba cestou zpátky seženem ty šachy." Zašklebím se, ale pak mi proletí okolo hlavy kopyta a trošku zatrhnu. "Tohle bylo opravdu nebezpečný." Kouknu mírně nervozně na Altira a pak na El. "Chceš se nést v sedle?" Optám se, abych věděl, zdali jí pomoci nahoru na Altira.

Elorea Foster - 29. března 2014 10:09

„ Neboj se. Věděl co dělá.“ Pousměju se a potřesu hlavou. Na zmínku o šachách se začnu smát. Opravdu si myslí, že tady sežene šachy, když po cestě není ani jedno stavení a nejbližší je až u dolů? „ Víš. Můj dům je na téhle cestě poslední. Takže než dojdeme domů, tak zaprvně začne nebude možnost ty šachy vyzvednout. A za druhé začne pršet.“ Povím mu s úsměvem a podívám se mu do očí. „ Víš asi mi nic jiného nezbývá, teda jestli mě nechceš celou cestu nést. A věř mi, pronesu se.“

Kili - 29. března 2014 10:34

Kopec "Občas si tím moc jistej nejsem." Zhodnotím kriticky a kouknu na koně a pak zpátky na El. "Mmmm ty taky zkazíš všechnu legraci." Ušklíbnu se, když mě ubezpečuje, že žádné šachy nebudou a posunu jí z deky, tu smotám a přehodím Altirovi na záda. "Promiň hochu, ale projdeš se odlehčený, slečna uložila výzvu." Pousměju se a zvednu El do náruče. "Aby ses pronesla musela bys víc jíst." Začnu scházet kopec.

Elorea Foster - 29. března 2014 10:54
	„ Jím víc než dost neměj strach.“ Ušklíbnu se a opět se ho chytím kolem krku. Tentokrát daleko klidněji než před tím. Rozhodně když mě nepřekvapuje, tak jsme v klidu a bez strach. Musím být na tyhle věci prostě připravená. Altir se rozejde za námi, trochu žárlivě tě pozoruje. Po chvíli když už jsme na cestě dolů, položím hlavu na Dariovo rameno a začnu poklimbávat.

Kili - 29. března 2014 11:08

Cesta Jen se ušklíbnu a scházím opatrně kopec. Ještěže ještě neprší, jinak by to bylo docela kluzké a hubu. Nicméně takhle se to dá zvládnout v celku v pohodě. Altir sice žárlí, ale tak co mu zbývá že. El po chvíli usíná, alespoň si odpočine, takže nemluvím a snažím se s ní moc netřást. Donesu jí až domů, dveře otevřu loktem a zavřu pak nohou za sebou. Jestli bude ještě spát tak jí zajdu uložit do postele, aby si odpočala.

Elorea Foster - 29. března 2014 11:20

Ucítila jsem jak mě pokládal do postele a to mě probralo. Trochu zmateně jsem otevřela oči a rozhlédla se. Venku akorád začalo pršet. Hodně moc pršet. Dokonce začalo i hřmít. „ Děkuju.“ Zašeptám potichu a zadívám se mu do očí. Jemně ho objímám kolem krku. Ne že bych se ho nechtěla pustit… Dobře moc se mi nechce. Potichu se k němu nahnu a lehce přitisknu své rty na ty jeho. Kdo ví, třeba ucukne, ale já to .. prostě musela udělat. Můj vlastní dobrovolný první polibek.

Kili - 29. března 2014 17:57

U El Uložím El do postele, ale nedomysle jsem to, její ruce mě stále obímají okolo krku, což by bylo složitější, kdyby se neprobrala. Uvidím její krásné oči a pousměju se nad jejím poděkováním. Pak mě trošku zaskočí, když mě políbí, cítím, jak mi buší srdce a dech vázne v hrdle. Nakonec však její polibek jemně a lehce opětuji, než se naše rty opět oddělí. "To já taky." Usměju se a volnou rukou jí přes tělo přetáhnu deku. "Měla by ses ještě prospat, navíc prší bude se ti spát dobře. Kdybys něco potřebovala stačí jen zavolat, budu vedle." Mrknu na ní a počkám až se budu moci případně narovnat, ač nemohu říci, že by mi byla její přítomnost nepříjemná.

Elorea Foster - 29. března 2014 19:03
	Doma Lehce jsem se pousmála, když mě zakryl a zadívala jsem se mu do očí. Vážně jsem měla velice zvláštní pocit smísený trochu i se strachem, kam tohle vlastně všechno povede. „ Nezůstal bys tady?“ Zeptám se tiše a poklepu na postel vedle sebe, kam by si mohl sednout. „ Alespoň než usnu, to nepotrvá dlouho.“ Ušklíbnu se a potřesu hlavou.

Kili - 29. března 2014 19:12
	U El Povytáhnu na ní tázavě obočí a nakonec se pousměju. V tuhle chvíli na mě působí, jako malá holčička, která se bojí sama v pokoji, vypadá to roztomile. "Tak dobře, aby ses nebála." Prohlásím s úsměvem a sednu si vedle ní. "Pohádku bys vyprávět nechtěla?" Zašklebím se popichovačně.

Elorea Foster - 29. března 2014 19:58
	Doma „ Nepopichuj.“ Zakroutím hlavou s povzdechem a lehnu si. Položím mu ruku na tu jeho a pousměju se. „ Ale jestli se ti chce číst, můžeš… Na poličce jsou severské legendy, můžeš si je vzít a začít mi předčítat.“ Ušklíbnu se na něj a stisknu mu jemně ruku.

Kili - 29. března 2014 20:02
	U El Tse děláš, jako bych uměl severštinu." Zašklebím se a propletu si s ní prsty. "Tak spi." Pousměju se a opřu o konec postele zády.

Elorea Foster - 29. března 2014 20:11
	Doma „ Ale… počkej… jak jako… neumíš?“ Zeptám se poněkud zamračeně. Podívám se na poličku s knížkami a pousměju se. Pomalu se posadím, spíš se opírám na rukou. „ Podej tam tu knížku. Tu vázanou v kůži.“

Kili - 29. března 2014 20:14
	u el "Asi proto že sem se to nikdy neučil?" Povytáhnu obočí a natáhnu se s povzdychem pro knihu a podám jí ji s nepochopením o co se hodlá pokusit.

Elorea Foster - 29. března 2014 20:24
	Pousměju se a zakroutím hlavou. „ Ale tohle umíme všichni. Od narození. Je to .. naše přirozenost.“ Otevřu knížku a otočím jí k němu. V první chvíli to moc čitelné není, ale v další? V další se to začne rozjasňovat a dávat smysl. Jako by to četl normálně. „ Tak co umíš nebo neumíš?“

Vypravěč - 29. března 2014 20:27
	Hnidopich PJ - to víš, že umíš :P

Kili - 29. března 2014 20:29
	U El Zadívám se do knihy a ušklíbnu se. "Měl bych říct že sem negramotný aby byla sranda co?" Dobírám si jí s úšklebkem. "Nikdy mi to nepřišlo protože sem nikdy starou severštinu číst nemusel." Pokrčím rameny, když vidím že tomu vlastně rozumím.

Elorea Foster - 29. března 2014 20:52

„ Tak … můžeš předčítat.“ Usměju se a uvelebím se v posteli. Přitáhnu si k sobě deku a zadívám se na Daria. Jemně ho chytím za ruku a zůstanu v klidu ležet. Jestli bude číst a nebo nebude, to je na něm. Já stejně brzy odpadnu a budu spát. Venku to ale začíná pěkně bouřit. Dveře ještě nejsou hotové, takže je tady docela chladno. Navíc se nikdo nepostaral o Altira. A ten se taky za chvíli přihlásí. Celý mokrý projde sutinami dveří, procpe se až do ložnice, kde zařechtá a trochu se otřepe. „ Úplně jsem na něj zapoměla.“ Vydechnu tiše. Nemůžu se však zvednout na nohy. To bohužel nejde. Skousnu si ret a podívám se na Daria. Jenže on Daria moc rád nemá. Vlastně nikoho, kdo se ke mně víc a víc přibližuje. Já jsem přece jenom jeho..

Kili - 29. března 2014 21:09

"No..." Nějak se k tomu připravuju vyjádřit, když se nám objeví v domě kůň povytáhnu tázavě obočí a odložím knížku. Mírně si povzdychnu a pustím Elinu ruku, vstanu a přejdu k Altirovi. "Tak fajn nemáš mě rád ale teď to hold jinak nepůjde pojď postarám se o tebe, nebo zboříš zbytek domu." Pokusím se koně odvést do stáje a tam ho vysušit, nakrmit, napojit a posatrat se o něj, kdyby se chtěl hodně se mnou prát, stejně vy tu uzdu se mnou v přetahované nevyhrál.

Elorea Foster - 29. března 2014 21:16

Darius ale stejně našel odvahu k tomu aby ho odvedl a postaral se o něj. Znervozněla jsem. „ Koukej ho poslouchat Altire, já se teď o tebe postarat nemůžu tak se chovej slušně. Jasný?“ Kouknu na koně a pošimrám ho na nose. Kůň jde celkem poslušně dál ale když dojdete do stáje, začne se vzpírat. Není zvyklí být zavřený. A hlavně ne na malém prostoru. Dostat ho bezpečně do boxu je prostě velký problém, vlastně to ani nejde.

Kili - 29. března 2014 21:31
	"Nezlob nebo chceš snad moknout venku?!" Zamračím se a ukážu na onu průtž. "Máš tady vše co potřebuješ a jak budeš zlobit tak tě kousnu." Vycením zuby že to myslím vážně a chtě nechtě ho nakonec nějak do toho boxu dostanu a dám mu tam vše potřebné, a pak ho osuším, Abych se mohl vrátit za el.

Elorea Foster - 31. března 2014 17:45

Kůň se vzpírá. Zjevně má strach. Nikdy nebyl zavřený v boxe. Nikdy nebyl v uzavřeném prostoru. Začně vyhazovat, takže ho neosušíš. A vlastně, když už ho chceš zavřít konečně, vrazí do tebe a přeskočí tě. S tím zmizí venku. Kdesi daleko v té strašné průtrži. Já jsem mezi tím úplně odpadla. Spím schoulená v posteli vedle knihy, která je otevřená na stránce s obrázkem Thora s Odinem. Tak nějak ležím na té knížce, takže jí zpod mě asi nevyndáš, pokud mě nenadzvedneš…

Kili - 31. března 2014 18:34

Blbý vážně blbý kůň "Sakra!" Zanadávám když narazím zády do dřeva, když mě málem Altir převálcuje a zmizí venku. Vztekle praštím pěstí lehce do dřeva. "Seš vážně blbej!" Zavrčím a jdu ven taky. Blbý kůň, který chce někde umřít na podchlazení parádní vyhlídka. Rychlými kroky zmizím venku v dešti, protože vím, že by mi to El neodpustila a vydám se toho blbouna hledat i když jsme po chvíli mokrý, jak kostelní myš. "Altira kde jsi ty blázne!" Volám a cloním si ruku před obličej proti tomu dešti, abych něco viděl a hledám nejprve v blízkém okolí.

Kili - 09. dubna 2014 18:59

Mokrý jako myš Venku fakt padaj provazy vody, je to přímo hrozný mám pocit, jako by mi na hlavu crčel vodopád. Jen jsme vylezl ven hleda toho zpropadeného koně už jsem byl durch mokrý. K tomu všemu foukal pěkně studený vítr. Úplně ideální počasí na to, někoho hledat. Kape ze mě....oprava proudem teče voda. Nemám jediný kousek oblečení suchý, vlasy jsou splyhlé a padají mi mokré do obličeje a po tom blbým koníkovi nikde ani stopa. A jakže ten můj výlet dopadl? No trvalo dvě hodiny pobíhaní v té kose a dešti, než jsem hledání toho koně vzdal s tím, že to snad někde přečká a s vědomím toho, jak se asi bude na mě El zlobit. "Ještě aby se nezlobila ani koně ustájit neumím a utekl mi do takovýho počasí." Zanadávám si v duchu, když se vracím k její chalupě a vejdu konečně do trošku teplejšího prostředí a hlavně do místnosti, kde neprší. Nicméně nyní musím vyřešit své krásně mokré oblečení. Ve dveřích se vysvleču jen do trenek a zbytek oblečení vyždímám na prahu. Pak prostě přejdu do kovárny, kde by mohlo být trošku teplo a rozvěsím si tam hadry. El už asi spí a proto se rozhodnu v kovárně trošku zatopit a u výhně se osušit stejně tak osušit oblečení. Já oschnu relativně rychleji než oblečení, kterému to bude asi chvíli trvat stejně, jako mým vlasům. Když jsem suchý alespoň já nechám mírně hořící výheň aby vše sušila dál a sám si jdu sednout v trenkách do kuchyně. Usadím se na židli a ruce opřu o stůl vidím to tak, že dnes budu spát zde. Ponejprv vidět mě El takhle tak nevím asi mě vyrazí a zadruhý určitě spí....jen doufám, že jsem nic nechytl. Mírně si odkašlu.

Elorea Foster - 11. dubna 2014 20:43

Doma Spím na knize po celou tu dobu. Ani nevím, že se vrátil, a nebo že šel do kovárny. Nemám o tom nejmenší ponětí. Ani se mi nic nezdá, jenom jsem prostě hodně unavená a tělo si to teď vybírá. *** Ovšem to neznamená, že se nic neděje. Venku to pěkně bouří, snad jako by se někdo tam nahoře strašně zlobil. Pro mě je to snad jako ukolébavka, protože spím jako zabitá… A jak to tak venku pěkně bouří a bouchá, za chvíli se ozve klapot kopyt, do dveří cosi vrazí a projde to přes kuchyň až do ložnice. Aniž by se to zastavilo. Altir se vrátil. Mokrý jak myš. A rozhodnutý už odsud asi neodejít. Došel až do ložnice, očichal mě a trochu uždibal vlasy, než se rozhodl zabrat zbytek ložnice svým velkým tělem a uložil se na zemi. Sotva se vešel, kdo ví kolik toho srazí až bude vstávat, ale rozhodně teď to asi nebude…

Kili - 11. dubna 2014 20:48

Blbý kůň Venku je fakt hnusně a já podřimuju houpajic se na židli. Vzbudí mě až klapot kopyt toho hloupého koně, který se prorve kuchyní div mě nesrazí ze židle a pak zabere zbytek ložnice. Jen si mírně odfrknu a pohlédnu jeho směrem. "No super takže ráno bude třeba ještě vytřít." Vzdychnu si v duchu a to jsem považoval koně vždy za inteligentní tvory, raději se pokusím tohle vše zaspat až do rána. Snad v těch trenkách nezmrznu přes noc a vzbudím se dříve než El.

Elorea Foster - 06. května 2014 20:05

Probru se až docela pozdě. Téměř k obědu. Měla jsem hlad. Chtěla jsem vstát, ale nešlo to. Pořád jsem byla nemohoucí na nohy. Zůstala jsem ležet, po spáncích mi stékali slzy. Nebyl to jenom zlí sen. Venku to pořád bouřilo, a nic jiného se nedělo. Jen sem zaslechla šramot, když se Altir začal zvedat. Nahnul se ke mně a čumákem do mě drcnul. Já si ale nemohla pomoct. O to víc se mi z očí rozkutáleli slzy. Tohle nebude jenom na pár dní… Nakonec jsem se za pomocí koně sedla. Nohy jsem shodila z postele a počkala na Altira, dokud se ke mně nenahnul a já se ho nemohla zachytit. Se vší opatrností mě přetáhl na kolečkové křeslo a přitáhl mou deku z postele. Opět jsem zakryla své nohy a vyrazila jsem do kuchyně. Měla jsem hlad. Popravdě jsem vůbec neočekávala, že tu někdo v domě bude. A už vůbec ne, že tu bude zrovna Darius a že bude skoro nahý. Málem jsem sletěla z vozíčku, když jsem ho zahlédla. „ Darie!“

Kili - 06. května 2014 20:15

Ráno Ráno mě vzbudí až výkřik El mého jména. Docela poplašeně sebou škubnu, takže na zhoupnuté židly se překotím dozadu a rozplácnu se zády na zemi. Tvrdě a docela promrzlý dopadnu na zem a sbírám se ze země. Musím i trošku zakašlat hold to vše nezůstalo bez odezvy. "El....dobré...ehff....ráno." Odkašlu si a docela zrudnu, když si uvědomím, jak před ní stojím a raději se vydám do kovárny se obléci. "Promin měl jsem vše durch jak sem šel hledat ALtira v noci." Ozvu se z kovárny.

Elorea Foster - 06. května 2014 20:26

Doma Překotil se na židli. Musím přiznat, že v tu chvíli jsem byla ráda, že na mě nevidí. Uslzené oči vidět nepotřeboval. Proto jsem si oči rychle osušila a na krátko odvrátila pohled. „ N-no… Dobré ráno, Darie. Není ti nic? Proč sis nevzal alespoň deku? Musíš být úplně promrzlí.“ Podívám se na něj poněkud ustaraně. Rozešel se do mé kovárny, asi se obléct. Odvrátila jsem na chvíli oči, aby měl na to klid a raději jsem se vydala do spíže. Skoro nic tu nemám, asi budu muset jít do vesnice. A tam se mi vážně nechce. Nechci aby někdo viděl, jak na tom jsem.

Kili - 06. května 2014 22:26
	U El Obléknu se do už suchého oblečení, což samozřejmě nevymaže nepříjemný pocit v hrudi z možného nachlazení a pomalu rozmrzajícího těla. "Spala jsi a kůň si zabral zbytek pokoje bylo lepší, být trošku bokem a nerušit vás." Vyjdu konečně z kovárny a přelétnu jí pohledem. "Jak ses vyspala?" Zeptám se nakonec na něco normálního.

Elorea Foster - 06. května 2014 22:41

Doma „ No a? Tak jsem spala. Na tom nesejde. Mohl sis vzít deku i přes to, že tam byl Altir. Sice zabere dost místa, ale na druhou stranu není zlí aby tě k dece přece nepustil no ne?“ Podívám se na Daria, když se vrátí. Altir se zatím protáhne ven a vydá se do stájí, najít si něco k jídlu. „ Je ti dobře? Vypadáš docela bledě. Nechceš si jít lehnout radši?“ Zeptám se starostlivě a dojedu k němu. Venku je pořád dost ošklivo. „ Co kdyby sis zahřál vodu v kotli a na chvíli se naložil do horké vody? Alespoň by si se zahřál. Já zatím… Dojdu … Dojedu pro něco ke snídani.“ Pozoruju ho. Nepřijde mi, že je úplně v pořádku. Chytím ho za dlaň oběma rukama a zamračím se. „ Vyspala jsem se.. na rozdíl od tebe. A ty… si zmrzlej jako kus ledu. Běž udělej si tu koupel, a odpočiň si. Já… se o to zkusím nějak postarat.“

Kili - 07. května 2014 12:28
	U El El je až příliš starostlivá, to je ale celá ona. Nemůžu jí to mít za zlé. Mírně se usměju a snažím se vypadat, co nejlépe. "Docela jsem se prospal a jsem v pořádku neboj. Na nákup tě doprovodím. Studený ruce mám pořád." Podotknu, což je vlastně pravda. Vím, že mě potřebuje a já tu jsem kvůli ní, aby to vše zvládala. Nemůžu si dovolit se ráchat v koupeli a vše na ní nechat.

Elorea Foster - 07. května 2014 13:01

Doma „ Nechci aby ses nachladil. Venku prší a ty si celou noc byl jenom…. Ehm. No to je jedno. Je to tvoje zdraví.“ Zakroutím hlavou. „ Příště si jdi lehnout nahoru, jsou tam další dva pokoje a obývací pokoj. Jenom tam netrávím moc času, takže… neručím za to, že to nebude zaprášené.“ Povím mu a Podívám se k rozbité zdi a dveřím. „ Nechce se mi tam.“ Zabručím potichu a odvrátím se od pohledu k vesnici. Posunu se na křesle kousek dál od díry, odkud fouká docela studený vítr a oklepu se. „ Nechtěla jsem, aby mě někdo takhle viděl.“ Skloním hlavu.

Kili - 07. května 2014 13:06
	U El "Neboj budu v pořádku, kdyby ne nemohl bych na tebe dohlídnout a to se vylučuje ne?" Pousměju se a lehce jí stisknu ruku. "Vím, že se ti tam nechce ale zvládneš to, budu tam s tebou. Nemůžeš se schovávat ten kdo utíká před problémem jej nevyřeší." Podotknu klidně a povzbudivě.

Elorea Foster - 07. května 2014 13:31
	Doma „ Nechtěla jsem, aby mě někdo takhle viděl. Nechci… aby mě někdo litoval.“ Podívám se stranou zamračeně. Nelíbí se mi to. Vůbec se mi to nelíbí. „ Jenže já to ani vyřešit nemůžu, Darie. Jestli to zůstane takhle na trvalo, tak vlastně nemám ani moc co řešit.“ Skloním hlavu a stáhnu ruce do klína.

Kili - 07. května 2014 13:33
	U El "Pořád jsi příliš kritická. Nevíc, co se v budoucnu stane a navíc jsme to my kdo jí utváříme." Odvětím klidně a stisknu jí rameno. "Čelit tomu špatnému nás vede k tomu dobrému."

Elorea Foster - 07. května 2014 13:37
	Doma „ Máš nějak moc řečnickou náladu, Darie.“ Podívám se na něj. Téměř bez výrazu. Nakonec mu položím ruku na tu co má na mém rameny a zavřu oči. „ Co kdybych jela na Altirovi.. zase?“

Kili - 07. května 2014 14:29
	U El "Takže se chceš dál vyhýbat problému? Proč by tě měli pořád všichni litovat lituji tě snad já?" Povytáhnu obočí, protože moc nechápu čeho se pořád tak moc bojí.

Elorea Foster - 07. května 2014 14:49

„ Ne… ty ne. Ale ty si jiný než oni.Oni mě na rozdíl od tebe viděli vyrůstat. Znají mě od mých jedenácti let. A pro to pro ně bude tohle zjištění daleko těžší než pro tebe. Navíc… pro mě je tohle potupa.“ Odvrátím pohled a zatnu zuby. On tohle prostě nepochopí. On ne. Bohužel. „ Čím méně lidí o tom táboře ví, tím líp. Nebudou panikařit a dělat hloupé věci. Představ si, že by teď začali panikařit a někdo zaútočil. Erbi by je nedal dohromady ani za nic, protože by věděli, že jsem nepoužitelná. Beznaděj je strašná zbraň, když už jí někdo využije.“ Nadechnu se a vydechnu. Nakonec se na něj podívám. Možná to pochopí, možná ne, to je na něm, ale co já mu můžu víc povědět. Už asi nic.

Kili - 07. května 2014 14:56
	U El Jen mírně zavrtím hlavou. "Ti lidi tam dole tě berou ať jsi jakákoli. Vědí, že jsi schopná je vést i když se stalo něco takového to jen ty pořád podceňuješ sebe a je taky. Pokud spolu lidé nejednají narovinu, lžou si a věci tají, jak si pak mohou důvěřovat?" Odvětím mírně nepřítomně a vydám se do stají. "Přirpavím Altira." Odvětím nakonec naprosto vyrovnaně.

Elorea Foster - 07. května 2014 21:31

„ Jak můžou věřit v mrzáka, Darie. Jestli na tomhle zůstanu na vždycky, už nebudu moct nic. Ani Loki už nemá zájem, to člověka uklidní ne?“ Uchechtnu se a odvrátím se. „ Ne… Nech Altira, tam kde je. Stejně bys ho asi už nechytil, jestli si ho chtěl zavřít ve stáji, tak už se k tobě dobrovolně nepřiblíží.“ Potichu se vydám sama ke dveřím. Každý máme svůj názor. Já si nejsem jistá jestli by mě takhle měli vidět. Neměli, podle mě ne. Ale co už. Když myslí, že to tak bude lepší, fajn….stejně by to nakonec zjistili.

Kili - 08. května 2014 10:58
	U El "Lidé věří v toho, kdo je jim vzorem a nezáleží na tom jestli je malý, velký, prostý nebo urozený, mrzák nebo zdravý vše je tady a tady." Ukážu prstem na hlavu a na srdce. V ohledech ohledně Altira nic neřeknu jen se zastavím a vyčkám.

Elorea Foster - 09. května 2014 10:46

„ Darie… já… Nikdy jsem nebyla zraněná. Ne takhle.“ Skloním hlavu a zadívám se na ruce. Trochu se mi třesou, proto prsty raději spletu dohromady, aby to nebylo až zase tak moc vidět. „ Můžeš prosím mi pomoct. Dolů to možná půjde dobře, ale nahoru už se sama nevyškrábu.“ Cítím se trochu potupeně, že musím prosit o pomoc. Já, která vždycky pomáhala ostatním. Teď musím žadonit o to, aby mě někdo někam doprovodil a pomáhal mi.

Kili - 09. května 2014 10:49
	"A já zase nikdy předtím nebyl na Asgardu a co? Vše je jednou poprvý ale to ještě neznamená, že z toho musíme být, jako hromádka neštěstí. Spousta věcí se dá zvládnout, když víš, že máš lidí, kteří ti pomohou." Odpovím klidně a pak kývnu. "Jistěže pomůžu proto tu jsem."

Elorea Foster - 09. května 2014 11:03
	Mlčky kývnu a vydám se ke dveřím. Pak se ale zarazím. Podívám se ke schodům. „ Nahoře v patře na posteli leží batoh. Podáš mi ho prosím?“ Promluvím. Možná trochu neutrálně až chladně. Celou dobu se dívám pořád na schody. Je mi z toho na nic. Opravdu hodně na nic.

Kili - 09. května 2014 11:22
	Vzhledem jejímu pohledu jen mlčky kývnu a dojdu nahoru pro batoh, kterí jí pak podám. Následně přejdu ke dveřím a otevřu je s tím vyčkávám. "Ach do čeho sem se to zase zapletl." Vzdychnu si v duchu ale má tvář zůstává klidná.

Elorea Foster - 09. května 2014 12:27
	soukromá zpráva od Elorea Foster pro „ Děje se něco, Darie?“ Zeptám se a podívám se na něj. Nevím co se děje. Nevím, ale nezdá se mi to. Nakonec se potichu odvrátím. Mám špatný pocit. Hodně špatný pocit. „ Nemusíš mi… pomáhat jestli nechceš. Nejsi mi ničím povinný.“

Kili - 09. května 2014 18:36
	"Jsem v pořádku a myslím si, že jsem už jasně řekl, že kdybych nechtěl nepomáhám. Nedělám to z povinnosti." Odpovím vyvornaně a držím jí dveře, svým pocitům se raději moc nevěnuji.

Elorea Foster - 09. května 2014 19:16
	Mlčky vyrazím ven. Já prostě nevím co mu říct. Vlastně se nemůžu dočkat až nebudu potřebovat pomoc. Protože takhle mi přijde, že to není zrovna dvakrát dobrý vztah. Nechci aby mi dělal služku, ale já snad něco můžu dělat? Ne. Nemůžu.

Kili - 09. května 2014 19:29
	Zavřu za El dveře a vydám se poblíž ní, abycho mohl zacyhtit vozík, nebo zasáhnout, kdyby se něco nepodařilo při sestupu z kopce. Na tváři mám klidný nečitelný výraz. "Jak je vidět je hrozně ráda, že na ní dohlížím...." V duchu si povzdychnu sarkasticky, nicméně nedávám to znát.

Elorea Foster - 21. května 2014 10:40
	Kousek po cestě jsem se zastavila. Ohlédla jsem se k domu. " Musíme se vrátit." Promluvím tiše a začnu se otáčet. " Zapoměla jsem tam peníze." Dává mi to celkem zabrat, ale nakonec se stočím a vyrazím pomalu zpátky. Do kopce to je fakt problém. I pro mě.

Kili - 21. května 2014 10:55
	"Dobře." Kývnu a přejdu za vozík a docela lehce se do něj opřu nicméně při mé síle je to jako jet na kole, prostě rychlovka zpátky k domu. Kdybych věděl kde peníze má i bych pro ně došel ale takhle.

Elorea Foster - 21. května 2014 11:01

Ohlédnu se na něj, když mi začne pomáhat do kopce. Skousnu si ret, pak se ale pousměju. " Děkuju. " Promluvím potichu. jakmile jsme u domu, mlčky vjedu dovnitř a zamířím si to kolem kuchyně k pohovce, kde jsem dneska spala. Vedle ní na poličce leží zamykatelná skříňka. Zamčená ale není. Proč taky. Tady by se něco takového stát nemohlo. Vytáhnu z ní jeden z váčků a vydám se zase zpátky. " Snad je to všechno"

Kili - 21. května 2014 15:47
	Nad jejím podekováním jen s poklidem kývnu a počkám u dveří domu. "Snad bude ve vsi klid." Napadne mne ale to už se El vrací. "Dobrá taky tedy vyrazíme." Přikývnu a jdu mírně za vozíkem kdyby něco a očima prozkoumávám okolí. Tohle sice asi nebude kdo ví, jak příjemná procházka ale rozhodně je potřebná.

Elorea Foster - 31. května 2014 22:23

Bylo to víc než nepříjemné, když tak šel za mnou. Necítila jsem se vůbec na něco takového jako byl výlet do vesnice, mezi ty, kteří věřili, že jsem silnější než ostatní a zvládnu všechno. Ne nezvládnu, ale že by o tom museli všichni vědět? Že jsem teď ten nejsnadnější cíl z celé vesnice? Ne to se mi opravdu nelíbí. Ale mlčím. Celou cestu mlčím a dívám se před sebe. Brzy dorazíme na okraj hory, tam kde už je celkem živo. Je vidět že se mi tam nechce, navíc... začínají mě bolet dlaně. Představa, že se budu muset ještě vyškrábat zpátky se mi vůbec nelíbí. Jenže co jiného mám dělat. Všichni, které jsme potkali, se nad mím stavem a usazením v křesle zastavili. Začalo se šeptat. A tím to vždycky začíná. Údivem. Pak přijde lítost... a nakonec strach. Nejsilnější člověk z vesnice je teď slabší než malé dítě. A neschopný samostatného pohybu. Jestli přijde další útok od římanů, bude to jenom horší. Pomalinku se za námi začali vydávat. Drželi se v uctivé vzdálenosti, nikdo se raději nepřiblížil. Ale bylo jasné nač myslí. Jejich vůdce je ze hry. A mě bylo čím dál hůř. Chladně jsem se dívala před sebe, rty semknuté v úzké pevné lince. První kdo se odvážili přiblížit byli Erbi a Jitra. Vlastně přišli rovnou za námi a společně. „ Ahoj, Elo. Darie.“ Pozdravil nás Jitra. Hlas se mu zachvěl, když vyslovoval mé jméno. Podívala jsem se na něj, téměř bez výrazu. „ Zdravím Jitro. Ahoj, Erbi.“ Jako by to snad ani nebyl můj hlas. Možná bylo trochu brzo na tuhle vycházku, ale už jsme tady ne? Tak co teď? „ Jak ti je?“ Asi se neměl Erbi ptát. Podívala jsem se na něj, snad moc zle. Jak mě asi může doprdele být co? „ Je mi fajn.“ Promluvila jsem. Snažila jsem se udržet klid. Asi to bylo poznat. Erbi si povzdechl a podíval se na tebe. „ Co tu vlastně děláte?“ „ Šli jsme koupit něco k jídlu. Nic už doma nemám.“ Odpovím dřív než se stihne Darius vzpamatovat a trochu se pohnu na vozíku. Altir do mě lehce drcne a zafrká mi na rameni. Pohladím ho po nose a podívám se na Erbiho. „ Tak... Co se tu děje? Je všechno v pořádku? Co římani?“ „ Neboj, o všechno jsme se postarali. Neměj strach. Zatím to všechno vyřizuje Odin s jejich bohy, a že to tam docela dost jiskří.. to se musí nechat.“ Uchechtne se Erbi a Jitra přikývne. „ No nic. Já už půjdu. Mám ještě dost a dost práce. Opatruj se El...“ Ozval se Jitra a já jen kývla. Vyrazil pryč. Když však procházel kolem Daria, naklonil se rychle k němu. „ A ty se nezblázni.“ Pošeptá k němu, tak abych to při nejlepším neslyšela. Jen jsem se raději odvrátila a sklonila na chvíli hlavu. „ Chceš s tím nákupem pomoct El?“ „ Já nechci pomoct.“ Povím poněkud podrážděně a vyrazím na vozíčku ke skladu. Kůň mě následuje. Nevím jak Darius, ale já prostě musím vypadnout. V očích je mi vidět, jak strašně bych chtěl už pryč. Jak se sotva držím, abych neuronila ani jednu jedinou slzu. Erbi se za mnou podíval. Pak se podíval na Daria a povzdechl si znovu. „ Jestli se nevyléčí, špatně to dopadne.“

Kili - 01. června 2014 19:26

Vesncie Stále jdu o krok za El, kdyby jí ujel vozík, abych ho mohl zachytit. Lidí okolo si všímám. Samozřejmě, že si šeptají a udivují se když o ničem nevěděli. Ale lži plodí jen špatné věci a takový Loki je toho zářivým příkladem. První kdo se s námi dá do hovoru je Erbi a Jitra. Ani jsem si nevšiml, že nás celou dobu doprovází Altir, asi jsem trošku mimo. "Zdravím." Kývnu, ale jinak se do jejich hovoru nevměšuji. Nad slovy, které Jitra pronese ke mne při odchodu po něm hodím jen tázavý pohled nechápu co tím myslel, ale co nadělám. Nakonec El vyráží zase dál. Slétnu pohledem k Erbimu a povzdechnu si. "Musí si to srovnat hlavně tady." Ukážu si na spánek. "Moc si to bere." Zavrtím hlavou a s rozloučením jí jdu dojít, abych na ní mohl dál dohlížet. Tohle asi bude perný den, zvláště, když má El takovou nabroušenou náladu.

Vypravěč - 03. června 2014 19:49

Po dvou až třech týdnech Řekli jste si o to sami Takže... co se vlastně dělo? To nevím a je mi to jedno. Protože to, co se dělo pak je důležitější. Totiž, den po tom, co se celá osada dozvěděla, jak na tom Elorea je, seběhli se nejzkušenější, nejmoudřejší a nejchytřejší a začali hledat jak ji vyléčit. Samozřejmě nepřišli na nic, ale Elorea tak aspoň zjistila, že lidem v osadě záleží na tom, jak jí je a mají ji rádi i bez toho, aniž by jim musel vyhrožovat ten nabušenec, co se jmenuje Thór. Asi o dva dny později, kdy se Elorea kousala nudou a Darius jí už chvílemi lezl na nervi, se u jejích dveří objevil Erbi, že pro ni má spásnou myšlenku. Světe drž se, našel způsob, jak ji vyléčit. Ale je třeba vyslat výpravu. Samozřejmě, Darius se přihlásil jako první, asi si potřeboval oddechnout od té pesimistické holky, co za boha nemohla skousnout, že je upoutaná na vozíku. Výše zmíněná dívka chtěla jít taky, ale byla vcelku nepříjemně odbyta, že by jen překážela. Ale všichni víme, že jí mají rádi. A tak se další den vypravilo pět nejlepších, spolu s Dariem, aby přinesli lék, díky kterému by Elorea mohla zase čiperně skákat přes kaluže. A že jí cukalo. Inu, ani ta sama výprava nebyla moc bezpečná. Zatímco se dívka kousala nudou, že se málem naučila chodit i o vlastní vůle (ale jen málem), Darius a ostatní se potýkali s fúriemi (wut? kde se tam vzali?), s kentaury, temnými elfy, cáklími prcalíky a jedním potřeštěným polobohem. Ale zvládli to. Sice se vrátili silně domlácení, ale vrátili se. Všichni. Jen Darius měl kratší vlasy a kousek ouška mu chyběl. Tak jako tak, po třech týdnech, kdy byla Elorea upoutaná na křesílku s kolečky, co pro ni velmi ochotný Erbi vyrobil, se konečně postavila. Ale nebyla to žádná zábava, byť radost byla taková, že se složila Dariovi do náručí. Jenže stálo před ní se znovu naučit chodit, rozhýbat se a začít cvičit. Přeci víme, že kdyby cvičila pravidelně, nebyla by zraněna. No, na výpravě byli dva týdny, týden cvičili a na začátku dalšího týdne se objevilo nové nebezpečí. Na Zemi se objevili dva ledový obři. A co to znamená? Obrovská panika v osadě... nebo snad ne?

Kili - 06. června 2014 20:05

2 - 3 Týdny který byly pěkně v prdeli -.- No co si budeme podívat. Vše nešlo úplně dle plánu, jak bych si představoval nicméně. Nebylo to ani tak špatný. Zjištění, že Erbi našel způsob, jak získat lék a konečně zase dát El do normálu z toho jejího věčně nakrknutého, sebelítostivého a pesimistického stavu bylo opravdu spásou. Občas bych jí prostě nejraději dal pár facek na vzpamatovanou. Občas to bylo, jak by byla slepá ke všem okolo a neviděla, že se v jejich očích nezměnila. Nicméně co už já jsem přece jen hloupý nováček, který v tomhle světě žije chvíli a nemá o ničem páru, takže po čase jsem nějaké přesvědčování a poučování už prostě vzdal. Avšak byl jsem mezi prvními, kteří se přihlásili na onu nebezpečnou výpravu. No řekl bych, že většina toho později i litovala, protože zažít si to čím jsme prošli bylo fakt peklo. Doteď mě nenapadlo kolik za......bytostí žije v našem světě a jak nepříjemný umí být. Temní elfové jsou totální úchylové v černých kápích a připomínají nějaký šáhlý kult. Jak by taky ne vždyť chtěli jednoho z nás i obětovat. Fúrie naproti tomu je zase banda pitek, který musí furt někoho otravovat dokud je člověk neodhalí a neprožene jim ocel hrudí. Kentauři škoda mluvit, prostě závody s nima, kdy jsme museli být první, aby nám nestřelili šíp do zad vypovídaj asi sami za sebe. Nicméně ty nejhorší zmetky co jsme na výpravě potkali byli zaručeně ti malí hajzli trpasíci. Ne oprava trpaslíci by byli normální, ale představte si bandu zarostlejch skrčků, kteří prostě chtějí po dlouhé době mít trošku sexu a vy jste jim zrovna na ráně a k tomu maj rádi sadomaso! Prostě banda hnusnej prcalíků který fakt potkat nechcete. Navíc mi jeden z těch hajzlů ukousl kousek ucha! Ucha! Mého krásného ucha! To už nedoroste. Na pak mi ještě někde už envím kdo ožehnul trošku vlasy, takže je mám podstatně kratší alespon ty dorostou. Nakonec jsme se vrátili ale hrdině do vesnice, sice jsme byli domlácení jak Odinovy hračky ale přinesli jsme lék, který Erbi mohl v zápětí podat El. Sám jsem chtěl být mimo ten dav, který očekával, jak to dopadne nicméně hold štěstěna to zařídila tak, že jsem musel být v centru celého dění. Asi mě tam dotáhl Erbi, kdo ví. Nicméně, když se El konečně postavila, nerozchodila to tak, jak by čekala, ale zřítila se na mě. No nezbylo mi nic jiného než jí chytnout ukročit stranou by asi vypadalo docela dost blbě a nebylo by to zrovna pěkné gesto. "Fajn princezno a teď to zkus zase po svých a trochu pomaleji." Podotknu docela klidně, ale v duchu si dělám docela starosti, co budeme dělat s těmi ledovými obry, kteří se objevili z ničeho nic. Nedivil, bych se, dkyby za to mohl Loki.

Elorea Foster - 09. června 2014 10:21

O pár týdnů později. Byla jsem nervosní. Nevrlá a popravdě začínala jsem být nazlobená. Darius se motal pořád kolem, nebylo možné, abych nakonec nezuřila. Nemohla jsem se nějak ovládnout, vždyť komu by se líbilo, aby po tom všem co prožil zůstal mrzákem hm? A smířit se s tím? Ani za nic. Jenže pak přišel Erbi s alespoň malou nadějí. Dobře malinkou. Proč? Protože tam kde měl být můj lék, to bylo víc než dost nebezpečné. Chtěla sem jít s nimi. Dobře ne jít, ale jet.. Jenže odbyli mě. Ošklivě. Na druhou stranu měli pravdu. Byla bych k ničemu a ještě bych je ohrožovala. A tak jsem zůstala doma. Sama s Altirem. Musím přiznat, že jsem do teď měla potíže. Jenže Když odjel Darius, zhoršilo se to. On aspoň sem tam řekl, že to bude dobrý, ale když jsem tam skejsla sama... začalo se to horšit. Odmýtala jsem návštěvy, byla jsem sama. Přiznávám byla to trochu nuda, ano, ale kdo by měl na něco náladu v mém stavu. Nakonec se ale vrátili. Sice domlácení a unavení, ale přišli zpátky. A dokonce s lékem. Lék jsem dostala a konečně se mohla postavit. Ovšem tak trochu jsem neočekávala, že mě nohy neudrží. A že vlastně úplně zapomenu co s nimi mám dělat. Byl to strašně nepříjemný pocit ten první pokus, který skončil tím že jsem spadla na Daria. Jistě že jsem se mu ihned omluvila. Chtěla jsem to zvládnout sama, ale bylo jasné, že tohle už sama opravdu nedám. Zprávy o ledových obrech se ke mně ale nedonesli. Asi není divu, když jsem k sobě ani nikoho nepustila. Na druhou stranu oni by mi to ani neřekli.. proč taky. Vždyť jsem byla mrzák a v boji bych jim byla houby platná. Takže zatím nemám nejmenší tušení co se vlastně děje...

Drag Oncave - 30. července 2014 10:30

Nový příspěvek v dobrodružství. Modrý. Kvůli dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do škatulky "Už se dlouho nehrálo -> odpad" a přišel na Vás správce s koštětem. Dejte mi do dvou týdnů vědět (nejlépe přímo herním příspěvkem, pokud si nechcete spamovat v dobrodružství, můžete i poštou), jestli jste našli novou chuť k hraní nebo byste rádi vyměnili vypravěče. Pokud se mi neozvete, po skončení lhůty bude dobrodružství ukončeno! Drag Oncave PS: Pro mé kontaktování nepoužívejte herní poštu! Vzhledem k tomu, že se tohoto dobrodružství neúčastním, nedostanu se k ní.