Andor.cz - online Dračí doupě

Pán Jeskyně - 27. října 2007 14:57

Svět napadla obrovská temná síla. Byli zničeny mnohá města, lesy, vody byly otráveny. Nikdo nevím odkud se oběvila, ani kdo je za to zodpovědný. Jediné, co se ví, že posledních 100 let se vedou boje, které drží hranice temnoty a daří ji alespoň zadržet. Temnota, která zahalila celé území, jenž je pod nadvládou zla, vypadá jako obrovský černý mrak, který se táhne a zakrývá a hubí rostliny a kazí mysl všem živočichům. Nyní se však má hodně věcí změnit... Existuje staré proroctví, které mluví o moci, která může zahubit zlo, ale stejně tak i dobro...

Pán Jeskyně - 28. října 2007 19:31

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro O TOBĚ Jsi velice krásná a chytrá půlelfka. Narozdíl od mnoha kouzelníků jsi i poměrně silná. Jak se zdá, Zdědila jsi z každého druhu to lepší. Žiješ v chaloupce uprostřed lesa už mnoho let. Dovedl tě sem tvůj otec, ještě když jsi byla velice malá. Otec, který byl zároveň tvým mistrem tě zasvětil do kouzelnických dovedností, ale nikdy tě moc neučil samotným kouzlům. Naučil tě ovšem ovládat mysl a magickou sílu, takže tvá kouzla se skoro vždy povedou a ještě jednu velmi důležitou věc. Nikdy tě to moc nelákalo. Ale většinu většinu svého učení soustředil na dovednost rozpoznání nepřítele. Skoro vždy dokážeš rozpoznat černou magii od světlé, dobro od zla, ale také moc, kterou někdo disponuje. Uměla jsi pár kouzel, ale k žalu, který byl způsoben smrtí tvého mistra se přidala touha po domově a tak si své putování v lese přerušila a vrátila ses zpět do své chaloupky. Už dlouho tady žiješ poustevnickým životem. Ale tvé srdce touží po odplatě... SMRT TVÉHO OTCEF tvůj otec ti vždycky říkával, že tady jste v bezepčí a že sem nikdo kromě vás dvou nenajde cestu. Jednoho dne tě ráno probudila obrovská rána. Vztala jsi z postele a vyšla ven a viděla jsi něco hrozného. Včude okolo bylo spousty mrtvých kostlivců, ale uprostřed jsi viděla temnou postavu zahalenou kápí, která byla tak černá a mlhavá, jako sama noc. Stála proti tvému otci, který obklopen bílou zaří ležel nehybně na zemi. Chtěla jsi zařvat, ale pohltili tě mdloby a neuvěřitelná energie zla, kterou jsi cítila. Když jsi se probrala. Už tam nebyla ani ta postava, ani mrtví kostlivci, ani tvůj otec. Jediné, co jsi viděla blo úplně holé místo na místě, kkde si předtím viděla otce ležet. Na tom místě už nikdy nic nevyrostlo. O SVĚTĚ Putovala jsi po lese, ale jeho hranice si nikdy nepřekročila. Dříve zde bylo ještě pár poustevníků s kterýma ses výdávala, ale už tu nejsou. Od té doby, co jsi sem přišla jsi les neopustila. Nevíš moc o tom, jak se žije jinde, víš toho dost o přírodě, ale ne tolik, jak by se zdálo. Tvůj otec ti zanechal obrovskou knihovnu. Bylo divné, že knihy s kouzli jsi tam nikdy nenašla, ale našla jsi tam spousty knih o různých jazycích a diplomacii. Díky tomu ses naučila mnoho jazyků. Ale, co se týče světa, nevíš nic a ani tě to netrápí.

Pán Jeskyně - 28. října 2007 19:56

Jednoho krásného dne jsi se šla projít po lese, tak jak to děláváš poměrně pravidelně. Osvěžit se procházkou a nabrat nějakou vodu ze studánky nedaleko od chaloupky. Když jsi došla až ke studánce, zaslechla jsi hlasy a a nějaké šustění. Snažila jsi se rozpoznat, co za hlasy to bylo, ale byla to na sluch nepříjemná tvrdá řeč, kterou jsi zatím asi neznala. Hlasy sílily a přicházeli ze směru od tvé chaloupky. Neblížili se rychle, ale blížili se a ať už to byl kdokoli a mluvil čímkoli, zdá se ti podle toho, co slyšíš, že je to hádka a je tam mnoho hlasů. Bude to celá skupina. /// Co uděláš?

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 29. října 2007 10:54

To je ale zvláštní řeč pomyslela jsem si. Taková tvrdá nepříjemná na poslech. Jaká stvoření asi tím mluví? Zdá se mi že se hádají. Hlasy se blíží směrem od mé chaloupky. Otec mi vždy říkával, že sem nikdo kromě nás cestu nenajde, ale nikdy jsem tomu úplně nedokázala věřit. Hlasy se blíží, ne moc ryhle, ale přece. Chci vědět kdo to je a tak se vydám do lesa a tiše se blížím ke své chaloupce. Je to zvláštní, ale nemám strach. Sama se divím proč tomu tak je. Po asi 100 metrech konečně spatřím skupinu neznámých. Za chvíli budou tady, schovám se za velký starý strom. Z mého pohledu vypadají jako lidé, ale nejsem si tím jistá, tenhle jazyk rozhodně lidský není. Mám pocit že už jsem o něm někde četla, ale nemůžu si vzpomenout kde. Stojím skrytá za nedalekým stromem a pozoruji je. Kdo jsou a co tu chtějí? Sem přeci nikdo nechodí. Cítím jen nepatrou magickou sílu. Nakonec se odhodlám a vyjdu ze svého úkrytu. Snad mi budou rozumět řeknu si. Celá skupina se otočí a hledí na mě. Jejich pohled je zvláštní, ale opětuji ho. Poprvé vidím tvář jednoho z nich, když sundá svou kápi a předstoupí přede mě. Je to zjizvená mužská tvář. Po chvíli se zeptám "Kdo jste pane? Odkud přicházíte a kam jdete?"

Pán Jeskyně - 29. října 2007 12:35

Setkání Všichni muži mají na sobě kápě. Když před ně předstoupíš, všichni se zastaví. Jeden, ten nejvyšší si odhalí kápi. Jeho tvář je tmavá a nepříjemná. Jde k tobě a ty se ho ptáš, ale on neodpovídá. Když přijde úplně k tobě. Zazubí se. "Jsi velice pěkná" Nyní slyšíš normální lidskou řeč. Najednou ti chytne ruce a zařve: "Rychle chlapy, provazy." Jeho síle nemůžeš vzdorovat. Povalí tě na zem a ostatní mezitím přiběhnou a svážou tě. Máš svázané ruce za zády a na puse roubík, který umlčil tvůj křik. Kolem sebe jsi začala kopat nohama a kopla jsi do tváře jednoho z ostatních a ten ti mrštil nohama o zem. Jejich vůdce na něj zařval "Pozor!!! Chceme ji nepožkozenou. Kdo jí ublíží, ten zemře." Na všechny se zamračí a ti trochu couvnou. Je vidět, že všichni k němu chovají respekt. Je tam on a dalších šest členů, všichni mají na sobě kápě a pod nimi nějaké brnění. Vůdce se k tobě otočí. "Teď mě dobře poslouchej. Bud vklidu a přežiješ, dělej problémy a zabiju tě." zašklebí se a přikloní hlavu k tvému uchu. "Ale nejdříve si s tebou pohraju." Odtáhne se a šeredně se zašklebí. Máš strach a tečou ti slzy, ale jsi tak vystrašená, že ani nedutáš. Nevíš, co bude, ale celá se klepeš. Pokračování Vůdce té tlupy zařve: "Musíme rychle vyrazit, do večera musíme být v táboře." Všichni se zvednou a jeden ze členů tě táhne. Zjišťuješ, že jich je 9 z vůdcem. Vůdce jde první, za ním jde jedem, který tě táhne. Hned za tebou jdou další dva a o kousek dál jde skupina po třech. Jdete rychle a nikdo nic neříká....

Pán Jeskyně - 29. října 2007 15:20

Po asi hodině cesty. Se všichni najednou zastaví a rozhlížejí se kolem. Koukáš, co se děje, když se najednou lesem rozlehne silným hlasem "Magnus Flammeus Sphaera" V tu chvíli se nalevo od tebe vynoří veliká ohnivá koule, která zásáhne skupinku tří zlých lidí úplně vzádu. Všichni padnou na zem a tlaková vlna položí všechyn kromě vůdce tlupy. Zapevé je nejdále a za druhé je silnější než ostatní. Podíváš se směrem, odkud se vynořila ta koule. Viděla jsi tam postavu v černočerné kápi, která drží hůl. Ale necítila jsi žádnou magii, přesto, že tohle bylo velice silné kouzlo. Zlí lidé se začali sbírat ze země. V tu chvíli se lesem rozlehlo další kouzlo "Duplus Flammeus Sphaera" a jen jsi z dálky viděla jak postava v kápi už nedrží svoji hů, ale v každé ruce kouli, kterou zasáhla dalši dva lidi, kteří šli za tebou, každého malou ohnivou koulí. Nestihli se zvednou a tak je zasáhnout přímo do srdce nebylo těžké. Mezitím ovše te, který předtím držel tvé provazy vytáhl luk a vystřelil po muži v kápi. Šíp ho zasáhl, protože sebou cukl, ale neviděla jsi kam. Obadva se rozeběhli k postavě a na tebe vůbec nedbali. Najednou se ovšem lesem ozvalo "Conflagratio" a postava, která předtím držela luk na místě vzplanula aproměnila se v hořící hromádku. Bylo vidět, že tam postava opět stojí a drží v ruce hůl. Všechno se seběhlo tak rychle, že jsi vůbec nepomyslela na útěk a jen jsi bedlivě sledovala toho muže. Viděla jsi, že je zasaženej šípem v oblasti přední části těla, ale kde, to nešlo ze země, kde jsi ležela a v té rychlosti poznat. Vůdce dával pozor a pohyboval se od stromu ke stromu, aby se k muži dostal co nejbezpečněji. Nakonec dlošlo k bitvě tváří v tvář. Vůdce té bandy vytasil veliký meč a odhodil svůj plášť. Muž se držel svoji hůl obouručně, ale svoji kápi si nechal na sobě. Oba dlouho bojovali, až nakonec jeho muž zaskočil vůdce bandy a ostrou měsíčitou čepelí mu sťal hlavu. po té si jen viděla, jak se muž zhroutil na ze. Jsi asi tak 30m od něho, máš svázané ruce a ležíš na zemi. Stále máš v puse roubík. Ruce jsou svázány dobře. Ti, co to dělali, věděli, co dělají. Jsi vlese, kousek od tebe je potůžek, sem tam nějakej kámen, všude je dost křoví, ale ne trnitého. Spíše listnaté stromy.

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 29. října 2007 17:55

"No nazdar a jsem v průšhivu" probleskne mi hlavou v okamžiku kdy mi chytne ruce. Proti němu nemám šanci. To jsem udělala pěknou pitomost. Povalí mě na zem, bráním se, ale marně, spoutají mě. Cítím, že jsem někoho kopla "Dobře ti tak lumpe! takhle napadnout bezbranou ženu. To se nedělá!" Na ústech mám roubík a ruce svázané za zády. Jsem zvědavá jak se z tohohle dostanu. K čemu mě pořebují nepoškozenou? Co mají za lubem? V hlavě mám spoustu otázek a to netuším, že další mají ještě přijít. Velitel se ke mě otáčí a varujě mě, poté se nakloní ke mě blíž a řekně že si se mnou nejdříve pohraje. Co má na mysli, to nechápu, ale vůbec se mi to nelíbí. Mám strach, takový strach jaký jsem ještě nezažila, ke svému údivu zjišťuji že mi po tváři tečou slzy. "Tak oni tu mají někde tábor? a kde? celý les přece znám, nebo jsem si to právě doteď myslela" Celá skupina se pohybuje velice rychle, pak se náhle zastaví a rozhlíží se. Dochází k boji. Jsem naprosto zkoprnělá, ležím na zemi a nejsem schopna jediného pohybu, jen pozoruji muže v tmavé kápi s velikou magickou silou "Proč nic necítím? jak je to možné? Roky jsem se učila magii rozpoznávat a teď to nejde. Proč? Proč? Proč?" Dále pozoruju boj a nemohu odtrhnou oči od tajemného zachránce. Vidím jak umírá vůdce bandy a jak se muž hroutí na zem. "Musím mu pomoct" okamžitě mi probleskne hlavou. Kutálím se k nedalekému potůčku a doufám že když provazy namočím zbavím se jich nebo bych mohla potkat nějaký ostrý kámen

Pán Jeskyně - 29. října 2007 19:29

Dokoulíš se k vodě. Vude je spousty mechu a trávy, takže ti to neděla nějaké problémy. Voda je čirá a potůček malý plný oblázků. V duchu si pomyslíš: Sakra! Najednou zjistíš, že tě něco tlačí, odkoulneš se a uvědomíš si, že ležíš na nějakém kameni a směrem k potůčku má poměrně slušně ostrou hranu. Pokusíš uvolnit pouta dřením o hranu, trvá to trochu dýl, provaz je velice pevný, ale po chvíli se ti povede prodřít jednu část pout a ty se uvolní.

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 29. října 2007 19:44

Dokutálela jsem se k vodě a podařilo se mi osvobodit. "Proč já se jen neučila kouzla" v duchu poznamenám a třu si pohmožděná zápěstí. Na chvíli jako bych úplně zapoměla že nedaleko mě se právě konala bitva a leží tam můj zraněný zachránce. Svoboda je tak krásný pocit. Už nikdy se o ni nechci nechat připravit, musím být opatrnější. Náhle si vzpomenu na zraněného, rychle vyskočím a vykročím jeho směrem.

Pán Jeskyně - 29. října 2007 19:58
	Jdeš směre ke kopučku, kde jsi ho viděla stát mezi stromy. Když už jsi skoro tam, vidíš, že postava tam opravdu leží. tvář má zahalenou kápí a ze stehna mu trčí šíp a na pár místech má tržné rány od meče. Jdeš k němu pomalu a zstavíš se až nad ním.

Thorgulius - 29. října 2007 20:06

"Meryan, prosím, než se cokoli stane, nesmíš se mi dívat do tváře. Budu potřebovat pomoci. Žádám tě o povolení vztoupit do tvé chaloupky. Abych do ní mohl vztoupit, musíš mi to dovolit. Teď není čas ti všechno vysvětlovat. Aby jsi mi věřila, mám tohle." Natáhnu ruku a tím můj háv odkryje krásnou jemnou ruku, na které je prsten se symbolem anděla, jehož křídla jsou vymodelována jako ozdoba prstenu. Prsten je ze zářivé kovu. Zářivější než mitril. Uvědomíš si, že tvůj otec tento prsten dlouho nosíval.

Pán Jeskyně - 29. října 2007 23:19

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro O TOBĚ A DOSAVADNÍM ŽIVOTĚ Žiješ v hobitím kraji, jménem Sianag. Alespoň ve vaší řeči se to tak říká. Jsi zde už od narození. Tvůj kraj je obklopen horami a za ty se nesmí chodit. Víš, že z kraje existje pouze jedna jediná cesta a ta je vyjímečně používána. Všude je spousty lesů a sem tam nějaká ta říčka. Kraj kolem sebe znáš dobře. Hobit žijou nejvíce farmářským životem a jsou hrdi na své stavení a pečují o něj. Ty se jako jedna z málu učíš u mistra Guana. Pro většinu hobitů je to podivín, ale maji ho v úctě pro jeho obrovské znalosti přírody a pomoc, kterou všem dává. Učí se u něj jen pár hobitů. On se o tebe navíc stará, jako táta. Ty mu za to pomáháš. Je spousty věcí, o kterých se nesmí mluvit, který se tě týkají. Nikdy jsi nebyla moc pozorná, ale uměla jsi něco, co nikdo s ostatních hobitů neuměl. Mluvit se zvířaty. Tvůj mistr tě varoval ať to nikomu neříkáš a tak jsi také učinila. Jinak máš dobré znalosti přírody, chováš ji v úctě, vyznáš se v rostlinách a léčení. POSTAVA Nikdy jsi neoplívala velikou sílou, dokonce i na hobita jsi poměrně dost slabá, ale naproti tomu jsi nam hobita velice krásná a chytrá. Zatím dost nezkušená a nerozumná.

Pán Jeskyně - 29. října 2007 23:20
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro ///budem si šeptat, zatím Brzy ti pošlu ještě přízpěvek, který tě hodí do děje, doufám, že ještě dnes :-)

Pán Jeskyně - 29. října 2007 23:39

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Jednoho dne si tě zavolal Mistr Guano ve velmi neobvyklou dobu k sobě. Byl zrovna volný den a v ten den není škola, ani žádná práce. Měla jsi přijít v 5 hodin odpoledne a v tu dobu ses taky dostavila. Zaklepala jsi na dveře a ozval se již pro tebe známí hlas. Mistr Guano "Pojď dál Asvagal. Už tě čekám. Posaď se ke stolu, hned jsem u tebe." Guano za chvíli přijde a posadí se. Vypadá tentokrát velmi pevně a trochu smutně. Jsi zvyklá, že je plný humoru a srandy. Otážeš se ho:"Copak se děje Mistře?" a upřímě se na něj podíváš. On se na tebe taky podívá"Asvagal.Přišlo to, čeho jsem se dlouho obával. Dobře mě teď poslouchej. Nyní totiš bude na tobě se rozhodnout a tvé rozhodnutí bude velice důležité. Ty moc dobře víš, že jsou věci, které tě v duchu trápí a že jsou věci, které toužíš poznat a zde je o nich zakázáno mluvit. Ani já ti o nich nemohu nic říci." V tu chvíli vytáhne z modře sametového obalu pergamen s pečetí andělských křídel. Pečeť je dosud nezničena. "Toto je dopis, který patří jen tvým očím. Já vím, od koho je, ale nahlédnout do něj smíš pouze ty a s nikým o tom, co je uvnitř nemluv. Pokud tento svitek otevřeš, dáváš svůj závazek k tomu, že splníš, co v něm je. Nevím, co v něm je, ale psal ho můj velice dobrý přítel. Jediné co si dovoluji tušit je to, že pravděpodobně opustíš tento kraj. Cesta, která tě může čekat ti odpoví na mnohé, ale také bude velice nebezpečná." Guano ti podá sviteka se slovy "Rozhodnutí je na tobě."

Asvagala - 30. října 2007 00:10

soukromá zpráva od Asvagala pro Dnes si me Mistr zavolal na nezvyklou hodinu, mam byt u neho na patou hodinu. Co mi tak asi muze chtit vrtami hlavou, a uz je to tady klepu nesmele na dvere, Mistr me pozve dal. usadim se ke stolu a pozoruji myslra je smutny a nenapadame jediny duvod proc?To probouzi moji zvedavost proc si me vlastne zavolal. Mluvi vazne tak jsem ho nikdy mluvit neslysela, Vytahuje z modre smetanoveho obalu pentagram s peceni andela . Vypravi dale a ja se stale ocima divam na ten pentagram muze mi zmenit cely dosavadni muj zivot,Bojim se, ale ta zvedavost co tam tak muze byt. S rozechvelima rukamasi beru pentagram od Misra a pomalu rozlamuji andelskou pecet

Pán Jeskyně - 30. října 2007 00:30

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Guano ti donese čaj a říká: "Nechám tě teď o samotě, až budeš potřebovat, zavolej." S těmi slovy odejde pryč. Pečeť povolila a ty pomalu rozevíráš pergamen. Na první pohled je prázdný, ale po chvíli se tam objevují slova ps8na krásným písmem, která patří jen tobě: Drahá Asvagala, Nyní si otevřela pečeť své budoucí cesty. Ještě dnes večer musís vyrazit na cestu. Požádej Guana o své dědiství jménem velkého Garralina. Dále si vezmi všechno, co by jsi mohla potřebovat. Půjdeš dlouhou cestu lesem. Nikomu nevěř a s nikým se nevybavuj. Své jméno nikde nevyslovuj. Cesta bude trveat asi týden. Guano ti dá mapu, podle které se budeš řídit. Postupuj velice opatrně. Na konci podkáš muže. Bude mít na sobě prsten se stejným znakem, jako je na pečeti. On ti poví vše. Zatím dbej všeho, co jsi právě přečetla. Lorien tě provázej. Po té, co jsi odložila pergamen na stů se vzňal a na místě shořel. V hlavě jsi jen slabě uslyšela: "Pamatuj má slova."

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 30. října 2007 08:35

Stojím nad ním a chci mu pohlédnout do tváře, když v tom promluví. Žádá ode mne, abych mu nehleděla do tváře a pomohla do své chaloupky. Přirozeně váhám, je to sice můj zachránce, ale kdoví, kým opravdu je. Pak natáhne ruku a ukáže mi prsten, který kdysi nosíval můj otec. Mám zvláštní pocit, který neumím nijak popsat. Po těle mi přejede neviditelná mravizá vlna, mírně se otřesu. Jak je to možné? Odkud ho má? Znal mého otce? Těch otázek jak a proč je dnes nějak hodně a přitom žádná odpověď. Doufám, že mi vše vysvětlí až mu bude lépe. Nemocní lidé jsou vrtošiví. Ano. Skloním se nad něj a řeknu "Zachránil jste mě, pane. Děkuji. teď pomohu já vám a pak budu doufat, že mi dáte odpovědi na mé otázky." řeknu. "Ležte klidně, šíp vám zlomím nad ránou. Zabolí to jen na okamžik.Tak a je to. Můžete vstát a jít? Podepřu vás."

Thorgulius - 30. října 2007 09:19

Cítím, jak mi v ráně škubne, když Meryan zlomí šíp, jenž mi trčí z nohy. Potom se mě snaží podepřít a pomalu mě zvedne. Noha mi krvácí, ale snažím se vydržet co nejdéle. Cítím slabost a mdloby, které se mě snaží polapit. Ztratil jsem mnoho krve. Ale věděl jsem, že Merin by mě asi sama neutáhla. Opíral jsem se o svoji hůl a na zádech nesl tornu, ve které jsem měl veškeré věci. Asi po dvou hodinách jsem uviděl před sebou krásné lesní stavení. Po té, co jsem došel asi 5 metrů od stavení jsem omdlel a síla opustila mé tělo.

Asvagala - 30. října 2007 10:07

soukromá zpráva od Asvagala pro Mistr Guano mi prinasi caj a odchazi. Pecet pomalu povoluje a ja se chveji vice a vice. Otviram pomalu pergamen. Divam se na nej a az pochvili se znej da cist. Pise se v nem ze jeste dnes musim vyrazit na cestu. Zavolam Mistra Guana aby mi predal me dedictvi a pomohl mi zbalit nejpotrebnejsi veci jelikoz si stim nevim rady nikdy jsem neopustila nase hobiti udoli. Vyrazim na dlouho cestu lesu a premyslim o muzi, ktereho mam potkat nakonci cesty nerada poznavam nove lidi.

Pán Jeskyně - 30. října 2007 10:28

Chaloupka Když vejdeš do chaloupky. Jsi v dlouhé předsíňce. První dveře nalevo vedou do kuchyňky, která je spojena s jídelnou. Naproti tobě jsou dveře vedoucí do knihovny a bývalé otcovi pracovny. Jako jediná má zvláštní černou dlažbu. První dveře napravo vedou do spižírny a skladu a druhé dveře na pravo vedou do tvé ložnice. Všude je hodně nábytku a více, než dost monfortu pro dva. V ložnici jsou dvě veliké postele, v kuchyňce je veliký jídelní stů a samozřejmě pracovní deska. Knihovna jako jediná není osvětlena světlem z oken.

Pán Jeskyně - 30. října 2007 10:56
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Mistr Guano Mistr Guano se na tebe podívá, ve tvářích jsou mu vidět chmury. "Tušil jsem, že se musíš vydat na cestu. Jednou to muselo přijít. Se všemi věcmi nebude problém, ale pro vydání tvého dědiství se musím zeptat, ve jménu koho ti to mám vydat?" S těmi slovy se na tebe zadívá.

Pán Jeskyně - 30. října 2007 11:02
	Uvědomuješ si, že muž ztratil příliš mnoho krve a proto omdlel. V léčení nejsi nějak zvlášť zběhlá, ale víš z některých knih, jak se dá zastavit krvácení a jak máš jednat. Na zemi leží jeho hůl a jeho torna je pořád na zádech. On leží zádama vzhůru. Začíná se kabonit počasí. Blíže se bouřka...

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 30. října 2007 11:17

Vím, musí být strašlivě vyčerpaný a rozbolavělý. Při každém krůčku se chvěje. Ztratil dost krve a ačkoliv nevidím jeho tvář, je jistě bledá tou ztrátou a také šokem. Jen doufám že mi teď neomdlí. Nevím, jak bych ho dostala chaloupky. Jsem velice ráda, že může jít sám. Ještě chviličku a budeme tam. Přemýšlím kam ho uložím. Zvednu hlavu a vidím domek, už není daleko. Několik metrů. To zvládneme. Cítím, že mého společníka síly opouštějí. "Ještě kousek, už to není daleko" ale on už má slova nezaslechne a sesune se na prašnou cestičku. "Musím ho dostat do domu" rychle mi proběhne hlavou. Ale v skrytu duše vím, že to asi nebude možné. Je těžký a velký. Nemůžu ho tu nechat krvácet. Zaběhnu do domku a vrátím se s dekou a kousky čistého plátna. Ze zad mu s obtížemi sundám tornu s věcmi a dám ji vedle sebe tak, aby nepřekážela. Rozprostřu deku vedle nehybného těla a přetočím ho na ni. Na dece se mi přece jen potáhne o něco lépe a také bude v teple. Pohlédnu na obluhu jakoby s tichou prosbou a vidím jak je zašedlá a plná mraků. Blíží se bouřka. Ach ne

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 30. října 2007 11:52

Stejně nejdřív musím zastavit krvácení, aspoň že krev nestříká, to je dobré znamení. Z domku jsem si ještě přinesla nádobu s vodou. Pomalu mu odhrnu z hrudi plášť, abych zjistila kde je zraněný, ale ne tak abych mu viděla do obličeje. Našla jsem několik sečných ran, ale podle mého, nic vážného. Rány jsem vymyla vodou a přiložila na ně čisté plátno. U dalších sečných ran postupuji stejně. Dostávám se ke zlomenému šípu. Měla bych ho vyndat, ale na druhou stranu bych ho tam měla ponachat. Co když vyndáním způsobím větší poškození? Jednou jsem o takovém případě něco četla, ale bylo to jen tak zběžně. Teď je mi trochu líto, že jsem se tomu nevěnovala více. Ale ten šíp v ráně také může začít hnít a to by bylo horší Rozhodnu se šíp vyndat. Zhluboka se nadechnu a pohlédnu na raněného a ačkoliv je v bezvědomí, neodolám a řeknu nahlas "Teď vám vyndám šíp". V duchu se sobě zasměju, to jsou mi věci mluvit s bezvědomým. Bouřka se blíží. Musím si pospíšit. Ještě jednou se nadechnu, jednou rukou chytnu šíp a druhou položím muži na stehno, pak šíp rychle vyndám. Z rány se vyvalí spostu krve, leknu se. Hmátnu pro plátno a přitlačím ho proti ráne. Chvíli držím a pak uvolním. krev už tolik neteč, na povrchu se začala sráže. Je ošetřený, sice nic extra, ale léoe to ted nejde. Musim ho dostat do domu. Vezmu do rukou cíp deky a pokouším se ho odtáhnout alespoň do předsíně

Pán Jeskyně - 30. října 2007 14:47

Plášť, který kryje muže je u krku sepnut zvláštní sponou. Po odhrnutí pláště vidíš lehce vznešené černočervené oblečení se symbolem dračí hlavy. Oblečení je červeno-černé. Velmi jemně a šetrně jsi ošetřila sečné rány a nakonec i zraněnou nohu. Nejdříve jsi mu odnesla jeho tornu a potom i hůl. Překvapilo tě, že když jsi ho táhla na dece. Byl velice lehký. Asi bys něměla problémy ho na krátkou chvíli přenést. Vzpomínáš si, že na rány je dobrý odvar z hojivých bylinek. Některé z nich určitě budeš mít ve své spíži. Tvůj otec byl i veliký znalec rostlin a na jeho rostlinky jsi po jeho zmizení, stejně tak jako na cokoli jeho, nešáhla.

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 30. října 2007 21:25

Mýlila jsem se, vůbec není tak těžký jak vypadal na první pohled. Dovnitř už to není daleko a až do postele ho zkusím donést. Skloním se vedle něho, jednu jeho ruku si dám kolem krku a druhou ho chytím kolem pasu. Pomalu se s ním zvednu. Posunu se před něho a přes krk si hodím jeho druhou ruku. Teď mi leží na zádech. Pomalu jdeme dovnitř, projdeme chodbou až do mého pokoje a položím ho na jednu postel. To byl výkon řeknu si. Mám žízeň a jdu se rychle napít. Ty rány se zanítí jestli něco neudělám. Vzpomínám si na léčivé odvary z bylinek, kterými se rány léčí. Otec bylinky měl velice rád a hodně o nich věděl. Na ně, stejně jako na další otcovy věci jsem od jeho zmizení nesáhla. Nechávala jsem je jako památku na drahého otce. Sentimentální gesto. Vrátím se k raněnému a podívám se na něj. Leží na posteli, je zranitelný jako malé dítě pomyslím si. Nepatrně nahnu hlavu na stranu. Plášť má odkrytý. To oblečení pod ním je ale zvláštní, jako by někam patřil. Kdo to je? stále se mi vrací. Velice mě láká nahlédnout pod kápi a spatřit tvář, ale neudělám to, jeho žádost zněla tak naléhavě. Jdu do otcovy pracovny pro knihu o léčivých bylinkách. V knize nalistuji recept, vypadá jednoduše. Dám se do přípravy na vaření. Potřebuji kotlík, misku, trochu vody a několik bylinek, které najdu ve spíži. V krbu rozdělám oheň a dám se do díla. Příprava není náročná a brzy jsem hotová. Odvar přeliju do misky a přinesu ji na stolek do pokoje. Přinesu také misku s vodou a čistá plátna. Je stále v bezvědomí. Sundávám staré plátno, tam kde je přilepené ho namočím vodou, aby šlo lépe dolů. Potom s odvarem vyčistím rány a přiložím na ně plátno namočené ve zbytku odvaru, na ně ještě jedno suché. Přikryji ho tak jak je. Zdá se tak bezbranný a přitom silný. Teď už víc dělat nemůžu, jen čekat. Zdá se tak bezbranný a přitom silný. Lehce se usmívám a odcházím stále s úsměvem uklidit použité věci. Cítím se trošku unavená, opláchnu si obličej a ruce chladnou vodou. Jdu se podívat na zraněného. Sáhnu mu na ruku nemá horečku, to je dobře. Na chvíli se natáhnu na druhou postel, chci si číst, ale nakonec knihu odložím, zavřu oči a ponořím se do vzpomínek.

Pán Jeskyně - 30. října 2007 22:44

Ráno se probudíš o něco později než normálně. Protáhneš a když se podíváš na druhou postel, zjistíš, že je prázdná. Rychle se oblékneš a prohlídneš celou chaloupku, ale nikde po muži není ani stopy. Napadlo tě, že by mohl být venku, ale potom sis uvědomila, že by to asi byla blbost, protože včerejší zranění se určitě tak rychle nezahojila. Nakonec jsi přesto zamířila ke dveřím s chaloupky a když jsi je otevřela, uviděla jsi toho mže, jak se opírá o hůl, stojí na místě zády k tobě a pořád má na sobě svůj plášť...

Thorgulius - 30. října 2007 23:21

"Dobré ráno Meryan." Teď jsi uvědomuješ, že už je to podruhé, co muž vyslovil tvoje jména a ty ses mu určitě nepředstavila. "Pojďme nyní společně do pracovny tvého otce, je na čase, aby ses dozvěděla pravdu." Otočím se, vejdu do chaloupky a zamířím přímo do místnosti, kde měl tvůj otec pracovnu a kde se také nacházela veliká knihovna. Otevřu dveře a vtoupím do místnosti. "Omlouvám se, že nepostojím, ale mé zranění ještě nëjsou úplně vpořádku." "Nyní je na čase, abych ti objasnil mnoho věcí. Než to ovšem udělám. Musím ti poděkovat. Zachránila jsi mi život. Ošetřila má zranění a vzala jsi mě do svého příbytku a poskytla péči. Děkuji ti mnohokrát. A také jsi projevila loajálnost. Na mé přání ses mi nepodívala do tváře. Nyní si zasloužíš dozvědět se o mě více a věz, že to co nyní uvidíš neviděl žádnej smrtelník už po mnoho let." S těmi slovy vztanu, stoupnu si do prostřed místnosti a odhodím svůj plášť. "Jsem Thorgulius, syn Haleniuv, poslední z řádu Dračího ohně." Před sebou jsi viděla stát Elfa z dávného rodu vznešených elfů, četla jsi o tom, ale podle všeho už nejsou na tomto světě, všichni podle pověstí odešli neznámo kam. Byl tak krásný, že si nikdy nic podobného neviděla. Měl jasnou jemnou tvář, jemné delší světlé vlasy. Byl to nádherný pohled. Došel jsem zpět na židli a posadil jsem se. "Abych se vrátil ještě k tomu, co se stalo. Přál jsem si, aby ses mi nedívala do tváře. Plášť, který nosím zakrývá veškerou moji podstatu. Nikdo mě nemůže objevit, dokud ho mám na sobě. Tady jsem si ho mohl dovolit sundat. Tvůj otec seslal na toto stavení tak mocná kouzla, že se sem bez tvého dovolení nikdo nedostane, proto jsem tě o ně žádal. A i přesto, když jsem narazil na bariéru, která ho chrání, tak jsem omdlel. Skrze ní mě nikdo nenajde, ale nyní už tak bezpečná není. Jestli ji někdo objeví, existuje mnoho mocností a magie, který otcovu ochranu dokáží poručit. Tvůj otec to moc dobře předvídal a tak poslal mě, abych tě chránil. Nejsem u tebe pořád, ale už mnoho let, tě kontroluji. Ti lidé, kteří tě napadli, byli jen žoldáci, chtěli tě prodat. Kdyby věděli, kdo jsi, už by jsi byla mrtvá. Sledoval jsem je už od studánky, ale nechtěl jsem je napadnout tak blízko u tvého domova. Kdybych chtěl, zabiju je všechny najednou, ale tak silná kouzla vzbuzují moc pozornosti. Omlouvám se, že jsem ti asi vyděsil tím, že jsi mě ráno nenašla v posteli, ale musel jsem zkontrolovat, jestli je les vpořádku. Nic jsem neobjevil a včerejší bouřka smila hodně stop. Než budu pokračovat ve vyprávění, zeptám se tebe, jestli je něco, co by trápilo tvoji mysl a chtěla by jsi na to znát odpověď a také bych tě požádal o nějaké jídlo a pití. Mnohokrát děkuji. " Usměji se na tebe

Asvagala - 31. října 2007 16:35

soukromá zpráva od Asvagala pro Mistr Guano se na me podival vyrazem, ktery jsem nikdy predtim u nej nevidela je videt, ze se o me boji. Opetuji pohled zpet s vyrazem trochu vydeseny a presto snazisim se rict neco jako to nako zvladneme. Musi se zeptat ve jmenu koho mi vyda me detictvi. 'Ale ja preci znam, to jmeno bylo v pergamenu jen si vzpomenout Garralin to bude ono'. 'Hm, musim jeste dnes vecer odejit', a tolik prace pred nami nevaham a oslovuji Mistra, trochu rozechvelym hlasem. Mistre ja znam to jmeno, tedy pred chvili jsem ho vedela GGG Garralin, ano presne tak Garralin.

Pán Jeskyně - 31. října 2007 18:52

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Guano se na tebe podívá. "To jméno už jsem neslyšel mnoho let. Nikde ho nevyslovuj. Nyní tedy nadešla ta chvíle. Pojď za mnou." V tu chvíli Guano vztane a vede tě dlouhou chodbičkou, až dojdete ke dveřím. Guanovu Noru znáš velmi dobře. Hodně mu pomáháš a víš, že tyhle dveře vedou do spižírny a sklípku. Guano otevře dveře a jdete po schodech dolu a další chodbou. Na každé straně jsou různé dveře. Pamatuješ si, že vedou do sklípků a spižíren s různými druhy jídel a pití a všeho možného. Když dojdete nakonec, vidíš pouze stěnu, na který je nějaký portrét. Nikdy jsi až sem nechodila, nic tady přece nebylo. Guano sundá portrét a ty s napětím hledíš, co je za ním. Kdyzž se konečně můžeš podívat, vydíš, že tam je jen holá cihlová stěna. "Nyní Mě dobře poslouchej. Dále už s tebou jít nemohu, ale najdeš tam vše, co budeš potřebovat." S těmi slovy Guano ukáže na stěnu. "Až budeš mít vše, co si budeš přát, přijď za mnou nahoru. Připravím ti mapu, podle které se budeš řídit a propustku, aby jsi mohla opustit tento kraj." Otočí se a odchází zase zpět. Světlo zajišťuje rozsvícená pochodeň vedle teb na stojanu ve zdi. V chodbě jich je více. Guano všechny zapálil cestou sem.

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 31. října 2007 21:00

"ON tam není!" Nemůže být daleko, je zraněný. Ve spěchu se obléknu a podívám se všude po chaloupce. Není tady. "Zmizel. Nebo, že by snad šel ven? Hloupost, co by dělal venku ve svém mizerném stavu." Přesto se po něm chci podívat i tam. Otevřu dveře. "A hle!" Tam stojí, ke mně otočený zády, pořád ve svém plášti. Chvíli se na něj jen tak dívám, "To byla tedy pěkná hloupost jít ven, pane" dřív než něco řeknu popřeje mi dobré ráno a rázuje si to zpátky dovnitř. Přímo do otcovy pracovny. "Kde bere tu samozřejmost?" Jdu za ním, jsem dychtivá dozvědět se konečně co je zač. Představí se mi jako Thorgulius z rodu vznešených elfů. Četla jsem o nich kdysi, ale podle legend dávno odešli, neznámo kam. Nikdy se mi ani nesnilo, že bych nějakého mohla potkat. Když sundá plášť, spatřím jak je krásný. Nemůžu se vynadívat, takovou nádheru jsem ještě neviděla. Nemůžu od něj odtrhnout pohled. Opět se posadí a pokračuje ve své řeči. Po chvíli se zastaví, dá mi prostor na mé otázky a požádá o jídlo. Cítím, jak se ve mně pomalu vzmáhá vztek jak na otce tak i na něj. Vím že má hlad, ale to chvíli počká. „Jednou jsem ti už děkovala, ale udělám to znovu. Děkuji za záchranu.“ řeknu, nadechnu se a pak pokračuji „Nicméně chci vědět před čím mě ty a otec chráníte. Nemám snad také právo o sobě rozhodovat? Otec mě nikdy neučil žádná kouzla, ačkoliv ty tvrdíš, že byl velice mocný. Ptám se tě proč a myslím že to víš. Pak mě zajímá jak přesně dlouho a proč mě tu celé roky špehuješ a ani nedáš vědět o své existenci, to mi přijde na výsost nespravedlivé.“ Ačkoliv mám vztek, mluvím klidně „Jak se můžu chránit když ani nevím jak a hlavně před kým? Ano, otec mě toho dost naučil a po jeho podivném zmizení jsem se také dost naučila, avšak přesto bych se asi těm žoldákům dnes neubránila. Jaká ironie, že? Celé roky mě podporujete jen v tom abych se nebyla schopná bránit tomu, co zničilo mého otce, a přitom mě chcete chránit. Co je to potom za ochranu ptám se?“ zarazím se „Mé jméno znáte od táty, že?“ utřu si slzu, která se mi znenadání skutálela. „Teď mě omluvte, vidím, že jste hladový, jdu připravit něco k snědku“ Otočím se a nechám ho tam, jdu do kuchyně pro snídani.

Thorgulius - 31. října 2007 23:09

Když se Meran vrátí zpět s jídlema pitím. Nechám ho schíli ležet a teprve při vyprávění občas přiždíbnu a napiju se. Podívám se na tebe a potom pokračuju. "Drahá Merian, nezlobím se na tebe, že ty se zlobíš na nás. Chápu to, ale měla by jsi vědět dvě věci. Ta první je, že já se řídím vůlí tvého otce. Pokud by jsi nebyla včera ohrožena na životě, nikdy bychom se neviděli. Druhá věc, tvůj otec dobře věděl co dělá. Všechno obětoval pro to, aby tě ochránil. A brzy se dozvíš, jak veliká oběť to byla. Řeknu ti tedy vš od začátku do konce. TO by ti mělo odpovědět na vše, co tě teď tíží." "Tvůj otec stejně jako Já patřil do řádu Dračího ohně. Kdysy dávno, ještě předtím, než zlo zaútočilo bylo proneseno proroctví. Dnes už o něm skoro nikdo neví. To proroctví se nesmí vyslovit, dokud nenadejde jeho chvíle. A já jej neznám celé. Podle něho dcera jednoho z řádu jednou objeví sílu, která by mohlo zastavit celé zlo. Náš řád měl 9 členů. Ale pouze tvůj otec měl jako potomka dceru. Tvůj otec dobře věděl, že tot proroctví bude zkázou pro náš řád a tak odešel sem. Já jsem byl nejméně známí člen, ale tvůj otec byl až moc významný na to, aby se na něj zapomenulo. Ale o tobě nikdo nevěděl. Ten, jenž zničil náš řád je ten, kterýho jsi jako malé dítě viděla. Jeho moc je obrovská, ale i on měl veliký strach a proto se chtěl zbavit všeho, co by ho mohlo ohrozit. Žije na tomto světě už strašně dlouho a on zná určitě alespoň některé části proroství. Tvůj otec moc dobře věděl, že silná kouzla by mohli jeho přítomnost prozradit. A tak udělal něco, díky čemu jsi doteďka žila v bezpečí. Jeho magii byla nejsvětější magii ohně, jejíž doménou bylo ocraňovat. Celý život, od doby, kdy jste se sem přistěhovali tvůj otec vytvářel ochrané kouzlo na toto stavení. Každý den do něj přidal část energie. Až nakonec vytvořil nejsvětější ochranu. Toto kouzlo spolu s tím, že nikdo neví, kdo jsi a že jsi ti mělo dát bezpečí. Tvůj otec ovšem věděl, že to nebude trvat na věky. A tak mě požádal o pomoc a se vším se mi svěřil. Přísahal jsem, že budu ctít jeho vůli. Jedině v případě, že by jsi byla ohrožena bych se ti měl ukázat a vše ti říci. Tvůj otec dobře věděl, jakou lásku máš ke kouzlení. Ovšem také věděl, jak moc kouzla přitahují pozornost. Můžeš se na něj zlobit, jak chceš, ale on mc dobře věděl, že nemáš žádnou šanci proti tomu, kdo proti tobě stojí. Proto uzavřel tvou magickou podstatu a proto musel zemřít" Smutně se podívám k zemi. "Věděl, že se to stane. Tak silné kouzlo nejde rozkouskovat a nutně přivolá někoho, kdo ho hledá. Jeho smrtí náš řád udájně zanikl a na proroctví se zapomnělo. Nikdo ti nedokáže proniknout do mysli, ani se s tebou pomocí mysli spojit a to je důvod, proč sami kouzla ti nikdy tak moc nešli a také je to důvod, proč nejsi schopna odhalovat magickou podstatu a sílu přesvědčení." Chvíli se odmlčím. "Ale přes veškerou možnou péči, ochranu, skrytost a úmysl by si tvůj otec nedovolil bránit proroctví, pokud by se mělo naplnit a pokud by tvá ochrana už byla zbytečná a proto poslal mě. Říkal, že v den tvé možné smrti povztane tvůj život. Věz, že jsem mnohokrát zatoužil po tom se ti ukázat a nemůžeš mi vyčítat, svoji samotu. Znám samotu více, než kdokoli jiný. Tvá nevědomost tě nejen chránila, ale taky nekazila tvoji mysl. Přeješ si rozhodovat, nyní dostaneš tu možnost přesně tak, jak si tvůj otec přál. Pokud nebudeš chtít následovat proroctví a dožít normální život v klidu a míru, můžu ti to splnit. Pokud se rozhodneš jej následovat, otevřu ti mysl budu tě vést, ale pamatuj. Tohle není cesta, která je jednoduchá a už vůbec ne příjemná. Budeš trpět tak, jako nikdy předtím a nikdy nebudeš vědět, jestli dosáhneme svého cíle. Pamatuj. Jakmile se rozhodneš, už není cesta zpět. Pokud tě nyní ještě zajímá něco, co ti nebylo zodpovězeno nebo něco, co by ti pomohlo v rozhodnutí, můžeš se ptát."

Asvagala - 31. října 2007 23:35

soukromá zpráva od Asvagala pro Po techte slovech se na me Mistr podiva a trochu zarazene a se strachem v hlase mi rika, at ho uz nikde nevyslovuji. Vztane a vede me chodbickou az ke dverim, ktere vedou do sklipku a spizu. Otevre dvere a pomalu schazime ze schodu, ktery mi se dostaneme do dalsi chodbicky, kde jsou pokazde strane nekolikery dvere. Znam to to misto moc dobre, casto mu pomaham a chodim sem pro ruzne veci. V hlave se mi honi" proc me sem vede tady nic zvlastnihio neni". Dovede me az uplne dozadu na druhou stranu chodby kam jsem nikdy pred tm nedosla." Proc taky nic tu neni." Pri rozzehnuti posledni pochodne , ktere mistr cestou zapaluje spatrim obraz. Chvili si ho prohlizim, ale nic zvlasniho ne nem neni, "Tak proc me mistr K nemu vede." Mistr mi zakryje vyhled na obraz a sundavaho. Jsem napata co je za nim a nemohu se dockat az nakouknu za nej. "A uz vidim jak velke zklamani je tam jen cihlova zet." Podivam se na Mistra, ktery mi zrovna rika, ze musim jit dale sama. Odchazi se slovy az budu mit vse co potrebuji mam jit za nim. Stojim tam a divam se na cihlovou stenu, kam mam jit premyslim. Vezmu do ruky nejblizsi pochoden a vydam se na cestu primo proti zdi. Ani nevim, ze jsem ji prosla. Ocitam se ve velmi zvlastni mistnosti nikdy jsem takovou nevidela. " Vzit si ochoden byl dobry napad." Osvecuji sni pomalu kazdy kousicek mistnosti. A pomalu ji prozkoumavam blize.

Pán Jeskyně - 01. listopadu 2007 00:06

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Místnost je veliká asi 4 na 4 metry a je celá cihlová. Na jedné straně, po tvé pravé ruce, jsou stojany se všemi možnými zbraněmi. vrhací, střelné, bodné, sečné, drtivé. Neznala jsi zbraň, která by tady nebyla. Všechny byly jak nové, V místnosti si dále našla spousty různých věcí, byli tam různé druhy šatů, spousty cestovních věcí. Po tvé levé ruce, byli u stěny veškeré ruzné oblečení, věco pro cestování a cokoli, co potřeboval člověk na cesty ik normálnímu životu. Naproti tobě byla jen jedna truhla. Chtěla jsi jí otevřít a tak jsi chytla za její zámek. Ucítila jsi, jak tě neco píchlo do ruky. Tu jsi rychle reflexivně odtáhla. Podívala ses naní a viděla jsi kapku krve, která ti tekla z ruky po malém vpichu. V truhle se najednou začali pohybovat nějaké mechanizmy a ty jsi najednou uslyšela, jak zámek přeskočil a truhla se sama otevřela. Vevnitř byla jen malá dřevěná truhlička na jejímž vrchu bylo vypáleno písmeno G a pergamen. Otevřela jsi pergamen a začetla ses do jeho textu: "Mé nejdražší dítě, to, že čteš tento dopis znamená, že nadešla tvoje chvíle. Vše, co je v místnosti je poprávu tvoje. Stalo se mnoho dobrého i špatného. Musíš najít muže, který ti poslal dopis, který tě se dovedl. On ti vysvětlí a odpoví na vše, co tě trápí. Pamatuj, že přiroda je tvůj ochránce, cti ji a ona si tě bude vážit, važ si ji a ona tě bude ctít. Nikdy se nenech zlákat mocí kovů před śslou dřeva. Malá truhlička, která je vedle tebe je to, co se ti otevře, až bude čas, opatruj ji. Mistr Gaano se o tebe velice dobře staral. vzkaž mu, že je mu vš odpuštěno. Nyní už se moc nezdržuj. Vyber si věci, které budeš chtít a vydej se na cestu. S láskou Garralin. Pergamen se po přečtení propadl do země. Ty jsi se rozhlédla po místnosti, po všech věcech a zbraních. Všimla sis, že většina věcí má na sobě vypáleno, vyrito nebo vyšito G ///Vyber jsi cokoli na cestu, ale pamatuj, že jsi Druidka a podle toho vybírej.

Asvagala - 01. listopadu 2007 18:17

soukromá zpráva od Asvagala pro Mistnost je cela z cihel a neni nak moc velka. Ale tech veci co tu je pohromade. Po me prave strane jsou stojany se vsemi moznymi zbranemi. Na druhe strane jsem objevila takovou hromadu oblecini, ze jsem snad nikdy tolik veci pohromade nevidela. Je tu vse co si clovek muze prat a vzit sebou na cesty. Bude tezke si z tolika veci vybrat. Hm , a co je v te truhle, kterou spatrim na proti na druhem konci mistnosti. Dojdu k ni a pokousim se ji otevrit. Chytnu ji za zamek.”Au” ucuknu, neco me pichlo do ruky. Pomalu otocim dlan a vidim kapku krve jak mi steka z dlane. V truhle se zacina cosi hybat. Zpozornim a pozoruji co se bude dit dale. Slysim cvaknuti zamku a truhla se sama otevira. Pristoupim blize abych mohla nahlednout dovnitr a tam vidim jen malou drevenou truhlicku s vypalenym pismenem G a pergamenem. Zvedavost mi neda a pomalu otviram pergamen “dnes uz druhy” pomyslim si. Otevrela jsem dopis a pomalu zacinam cist. Oslovuje me me nejdrazsi dite.” Ale proc” proskoci mi hlavou. Ctu dale. Vse co tu je moje. “Nikdy jem nic poradne nevlastnila a ted toto”. Honi se mi hlavou sposty myslenek, ktere me rusi od cteni. Dale se take docitam, ze mam svemu Mistrovi rict, ze je mu odpusteno”ale co”. Seberu malou truhlicku, kterou dle pargamenu mam opatrovat “Otevre se az bude cas co vni asi muze byt”. Necham svoji zvedavost stranou. A pomalu si blize prohlizim vsemozne prednemety. “Jak dlouho tu asi lezi? Vypadaji jako nove”. “A proc je natech zbrani vsude vryto ci vysito pismeno G? Mam si vybrat na cestu par veci, ale co. “Co by se mi tak mohlo hodit.?” Chvili prehrabuji a prohlizim si veci. “Je tezske se rozhhodnot”. Pochvili rozhodovani jsi vezmu drevenou hul, o ktere jsem vzdy snila. Zoberu nake obleceni neco jidla na cestu. “Hm, bylinky by to chtelo”. Po chvili hledani nachazim I ty. Hledam neco ostreho “to by se mohlo hodit”. Nachazim ostry kamen vytvarovany do tvaru noze a uchyceny ve dreve. Jsem z tech veci bezradna nevim si rady. Rozhodnu se odejit na posled se podivam na tu nadheru a sevsemi vecmi, drevenou truhlickou a holi v ruce odchazim zpet za Mistrem snad mi poradi. Otviram dvere zpet do svetnice . Se slovy "Mistre mam vam rict, ze je vam odpusteno, jen nevim co, ale vy urcite vite." Chvili se odmlcim a pokracuji "Mistre vzala jsem si nake veci mam je tady v rantliku” a pomalu je vytahuji na stul. "Doufam, ze to bude stacit". Podivam se s rozpacitym vyrazem na Mistra Guana.

Pán Jeskyně - 01. listopadu 2007 19:24

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Při prvních slovech, které vyslovíš na svého mistra se rychle otočí. A jeho tvář, jako by z veškerého toho soumraku, který ji halil, se trochu rozjasnila. "Opravdu? " Ale bylo vidět, že už se o tom nechce bavit. Kouká se na všechny věci, které sis přinesla. Volila jsi dobře. Jednu věc po druhé bere do ruky a dívá se na ni. "Dřevěná hůl, nejlepší kamarád druida. Pamatuj, v přirodě je tvoje síla a tahle hůl je silnější, než si myslíš. Velmi ji opatruj. Oblečení, uvidíš, že ti bude sedět, jako ulité. Než odejdeme, převlečeš se do něj." V tu chvíli vztane ze židle, popojde kousek od místa, kde seděl a přesune se k truhle, která je položená v rohu. Otevře ji a ze spoda vyndá plášť. Přijde k tobě a podává ti plášť. "Ten si potom vem na všechno, ať nikdo nevidí, jaké oblečení pod tím máš." Dále bere do ruky pevný vak, nějaké bylinky a jen přikivuje hlavou. Nakonec vezme dýku. "Velmi dobrá volba." Truhli, kterou jsi také nechala na stole se ani nedotkl a vůbec o ní nejevil zájem. "CHvíli tu počkej." Mistr zmizí směrem do kuchyaně a asi za 5 minut se vrátí. "Tady máš nějaké jídlo a pití na teď a už jsem ti připravil cestovní chléb a nějakou vodu. Celou dobu půjdeš lesem. Ty jsi určitě nějak poradíš. Tady máš plán, kudy půjdeš." Mistr před tebou otevře mapu. "Poté, co vyjdeš z našeho kraje se dáš směrem po lesní cestě doprava a ta tě dovede až k říčce. Musíš ji překročit a potom půjdeš poděl ní až ke svému cíli. Občas se pramnen ztratí, ale cesta je skoro pořád rovná. Jde se pořád lesem. Lesy se budou měnit, ale ke každému se chovej tak, jak si zaslouží. A pamatuj, mimo hranice našeho kraje dávej pozor a buď opatrná. Je tam jiný svět, velice nebezpečný. Tvůj cíl je studánka, až ji najdeš, zůstaň u ní tak dlouho, dokud se tam nesetkáš s tím, s kým máš. A toho poznáš, nemusíš se bát." Nyní se posilni, převleč a připrav všechny věci. Já půjdu s tebou. Jdu ti napsat povolení k propuštění. S těmi slovy odejde do chodby. Odhaduješ, že míří do své pracovny.

Asvagala - 02. listopadu 2007 17:41

soukromá zpráva od Asvagala pro Pri prvnich slovech, ktera vyslovuji se Mistr rychle otaci a cely jakoby zari. Zepta se" opravdu?" Je ne nem vydet ze se dale otom nechce bavit tak vyndavam vsechny sve veci na stul, ktere jsem si prinesla. Mistr si je pomalu a peclive prohlizi, jednu po druhe. Rika, ze jsem volila dobre a jen prikyvuje hlavou. “Jen truhly si nevsima”. Pozorne vnimam jeho rady. A divam se smerem do rohu mistnosti kam se ted Mistr premistil. Je zde drevena truhla, Vyndava z ni plast a podava mi ho. “Mam si ho vzit pres sve obleceni az prevleci.” Chvili si ho prohlizim. Z uvach me vyrusi Mistrova slova “chvili pockej” zvednu hlavu a divam se za nim jak pomalu zachazi do kuchyne. Za nekolik minut se vraci a podava mi nejake jidlo a piti abych se mohla najist jeste nez vyrazim. Take mi pripravil cestovni chleb a nakou vodu. Vytahuje mapu a vysvetluje mi cestu. Snazim se zachytit kazde slovo. Muj cil je studanka a zde mam cekat, tak dlouho dokud nepotkam toho kdo mi poslal prvi pergamen. Mistr odchazi do sve pracovny napsat mi povoleni. Pujde kus se mnou.” To mi udelalo radost”. Pomalu se najim a prevliknu a hodim na sebe plast. Zabalim veci do pevneho vaku a cekam s napetim na Mistra az se vrati s povolenim.

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 02. listopadu 2007 18:35

Posadím se vedle něj a čekám až se nají. Místo toho mě nepatrně překvapí tím, že se dá opět do povídání a přitom si z talíře jen uždibuje "No páni, musí být pořádně vyhládlý. Místo toho aby se nejdřív pořádně posilnil, se mi snaží zodpovědět na mé otázky." To mě dojímá a moc si toho vážím. "Jak se asi starý?" napadne mě, ale myšlenku hned zaplaším a naslouchám pozorně Thorguliovu vyprávění. "Otec že patřil do toho starého řádu? Jak to, že mě to nikdy nenapadlo? proč mi nepřišlo divné, že jsme žili na samotě v lese témeř bez nikoho.“Najednou pomalu začínám vidět otcovýma očima mě jakou malou holčičku, kterou musí chránit. "Tati, tolik jsi pro mě udělal. Děkuji ti a slibuju, že se pomstím, zničím toho zplozence zla jednou provždy. To přísahám při tvé památce. Teď už mám nepatrnou představu kdo za tím stojí" Chápu svého otce i kroky které učinil na mou ochranu, přesto se malinko cítím podvedená. Vždyť mi to mohl potom říct, byla jsem už dost veliká, abych to pochopila. A o svém ochránci bych taky bývala chtěla vědět. Nevím proč, ale věřím tomu co mi říká. “Ale kde vezmu tu sílu porazit zlo?“ Začíná mě nahlodávat pochybnost Přestože se snažím pozorně elfa poslouchat, myšlenky mi víří hlavou. Potřebuju čas. Skončí a dívá se na mě, vyčkává na mou reakci. Nechci aby věděl jak jsem dychtivá jít do všeho co mi nabízí. Začnu se pomalu ptát. "Otec tedy své kouzlo kouskoval a každý den ho přidával a tím i posiloval. Takže teď by kouzlo mělo ztrácet svoji sílu, nemám pravdu? To by znamenalo že, stejně vlastně jako kdykoliv předtím, může být objeveno, těmi kdo ho hledají a teď ještě daleko snáze. Sice říkáš, že se o mě neví, ale co když tomu tak není? Pamatuji si den kdy otec zemřel. Viděla jsem postavu v kápi a otce ležícího na zemi v záplavě světla. Tenkrát jsem omdlela, bylo tam tolik síly, že jsem to neunesla. Když jsem se probudila, otec nikde nebyl, nemohla jsem ho najít. Myslíš že si mě ta postava v kápi nevšimla, necítila mou přítomnost, když je tak mocná? Jak se dostala přes otcovu ochranu? je tak mocná nebo byl někde zrádce?“ Teď stojím u okna a koukám nepřítomně ven, na chvíli se odmlčím „Není možné, že se řád spletl a já nejsem ta pravá? Možná je někde jiné děvčátko a otec se obětoval zbytečně.“ otočím se a jdu se posadit do křesla “ Staré proroctví, o kterém povídáš, víš kdo ho vyřkl? Někdo přece musí znát jeho celé znění nebo musí být někde zaznamenané, jinak by tak dlouho nepřežilo.“ mám tolik otázek „Kdo je ta postava v kápi? Co o ní víš? jak je možné že má takovou sílu a nikdo jej dosud neporazil, přece není neporazitelný, nikdo není. Jak bych takového mohla porazit já? Dejme tomu že bude poražen. Co se stane pak s jeho magickou silou? Ta se nemůže jen tak rozplynout a prostě už nebýt. Pověz mi prosím vše co víš a nic mi nezatajuj, pokud bych proti němu měla bojovat, musím všechno vědět. Pokud se ovšem rozhodnu, že chci žít v klidu dál, můžeš se o to také postarat a já na naše setkání zapomenu. Ale teď ještě jedna otázka. Proč jsi šel ráno ven, je to tu přece chráněné kouzlem a nikdo se bez mého svolení sem nesmí, hledal si někoho? Něco mi tu nesedí, něco mi tají. a já chci vědět co.“ vyšlu jeho směrem zářivý úsměv

Thorgulius - 02. listopadu 2007 20:06

"Má drahá Marien.ˇMohu ti říci pouze co vím a uznám za vhodné. Nikdy ti nebudu o ničem lhát. A když tě budu něco zajímat, není nic jednodušího, než se zeptat." Je ještě hodně věcí, kterým nerozumíš, ale věz, že je také hodně věcí, kterým nerozumím i já. Co se týče toho ochranného kouzla. Asi jsi mě dostatečně nepochopila. Toto kouzlo se dá prolomit, jako každé jiné kouzlo a tím se zruší, ale jinak neubývá. Tvůj otec ho ovšem vytvářel po částech, aby bylo silnější, protože do něj postupně navkládal velikou moc a aby nikdy neudělal moc silné kouzlo. Jak už jsem říkal, silná kouzla přitahují pozornost.Ovšem tohle kouzlo bylo vytvořené velice precizně. Ani tak mocná bytost, jako byl nepřítel, jenž zabil otce jím nepronikl, protože netušil, že něco takového tam je. Ty jsi viděla jeho, ale on neviděl tebe, protože ty jsi byla ve vnitř ochraného pole a tvůj otec zakryl tvoji magickou podstatu. On tě ani neviděl, ani necítil. Neviděl ani chaloupku, nic. "Jedno je jisté, náš řád by nikdy nezradil. Trest, který by následoval je až příliš krutý. Co se týče proroctví. Je to šíleně dávno. Nemohl jsem navštívit mnoho míst, abych se dozvěděl více, protože jsem mě na starost chránit vás. Nevím o něm toliko, kolik je potřeba. Tvůj otec znal řád lépe než většina jeho členů. Možná se spletl, ale spíše bych řekl, že ne a dobře věděl, co se děje. Nemáš nyní šanci bojovat proti někomu, jako je ON. Protože nikdo pořádně neví, kdo to je a tvá síla je něco, co budem muset znovu otevřít a je spousty věcí, které musíme poznat, objevit a prozkoumat, abychom se mohli vypravit dál. Náš cíl je neměný, ale nyní nejsme připraveni. Ptáš se, co jsem ráno dělal venku. Jsi všímavá a obezřetná. Víš, včera jsem udělal obrovskou chybu. Když jsi mě dotáhla sem, neuvědomi jsem si, že za sebou nechávám stopu krve. Díky té bouřce se vše smilo, ale byla to veliká chyba. Musel jsem se ujistit, že v lese není moc blízko nic zvláštního. No doufám, že jsem na nic nezapkomenul. Při takové smršti otázek by se ani nebylo čemu diviti. Je ještě něco, co by tě zajímalo?"

Pán Jeskyně - 02. listopadu 2007 20:19

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Po chvíli se mistr vrátí. V cestovním a připraven na cestu. "Koukám, že už jsi připravená, to je dobře. Není potřeba se zdržovat. Ale ještě jedna věc." Podá ti malou roztomilou dřevěnou, pravděpodobně ručně vyřezávanou píšťalku na provázku s vypáleným, písmenem G."Tu píšťalku dobře opatruj. Až se dostaneš do velikého nebezpečí a už nebudeš vědět, kudykam, tak na ní zapískej. Dá se použít jedině vlese. Dobře ji opatruj. Nyní je už čas opravdu vyrazit." Mistr ti otevře dveře a čeká, až jimy projdeš.

Pán Jeskyně - 02. listopadu 2007 20:48

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro O tobě a o situaci Jsi šermířka a tvé vlastnosti jsou velice dobré. Všechny máš nadprůměrné. Nemáš ještě hodně znalostí ve světě o bitvách, ale tvé schopnosti šermu jsou velice dobré. Žiješ v lidském městě, jménem Marak. Je to klasické lidské město z mnoha obchody a hostinci. Má i svůj menčí hrad. Je to ovšem město, kde vládne moc. Nikdo by si nedovolil vztáhnout ruku na jeho krále, ale je tam podsvětí a některé části, kam není radno chodit v noci sám. Pocházíš z dobré rodiny. Úvod do děje Jenoho dne se ale stalo něco, co nikdo nepředpokládal. Na vaše město bylo zaútočeno mocnou temnou silou. Všichni bojeschopní byly chránit hrad. I ty jsi se vydala na obranu, ale když jsi dorážela, viděla jsi jen hrůzu. Všude byli mrtví lidé z města. Některé jsi znala velice dobře. A mezi nimi se váleli nepřátelé. Byli to ti nejhorší splozenci zla. Skřeti, orkové, viděla jsi i pár trollu a zlobrů a dokonce několi znetvořených lidí. Navštěvovala jsi dobrou školu, takže jsi se učila i o všem možných nepřátelých a jak s nimy bojovat. Zaslechla jsi ještě nějaké zvuky války a tak si rychle běžela k místě, odkud vycházeli. Najednou jsi ucítila ránu na hlavě a skácela ses k zemi. Když jsi se probudila, nesly tě dva muži s odporným výrazem ve tváři někam směrem od hradu. Motala se ti hlava a byla jsi přivázána za nohy a ruce na kládě. Nebyla žádná šance, že by jsi se z toho dostala a tak čekáš, co se bude dít. Muži nejsou nějak vyzbrojeni. U pasu mají jen nějaké meče a kožené brnění. Tváře nemají sice znetvořené, ale jejich žluté zuby a ošklivý a hrozný výraz ve tváři nenasvědčuje nic dobrého. Baví se řečí, kterou jsi nikdy neslyšela.

Asvagala - 02. listopadu 2007 23:08

soukromá zpráva od Asvagala pro Zachvili se mistr vraci zpet. Je oden v cestovnim. Jeste nez vyrazime mi podava na provazku roztomile malou odhaduji ze asi rucne delanou drevenou pistalku s vypalenym pismenem G. Mam nani zapiskat az mi bude nejhur".Da se pouzit jen v lese." Opakuji si sama pro sebe. Povesim si ji na krk a schovam pod plast. Mitr otvira dvere a ceka az jimi projdu. Pomalu se zvedam a prochazim dvermi ven ze svetnice.

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 03. listopadu 2007 00:26

"Promiň mi, neměla jsem v úmyslu urazit Tebe nebo řád." mírně se usměju, ale pokračuju " Je toho za posledních 24 hodin hodně. Některým věcem nerozumím, některým se zdráhám uvěřit a je toho tolik co nevím, proto kladu otázky, které mě nejvíc v danou chvíli tíží. Někdy se můžou zdát hloupé, ale pro mě jsou důležité. Máš pravdu, úplně jsem ti neporozuměla co se týče některých věcí a jsem ráda, že jsi mi je vysvětlil. Teď už je mi to něco jasnější. Nebudu to délé prodlužovat, vím, že bych se tak rozhodla zas a znovu. Chci, aby jsi mi pomohl postavit se zlu. Nebude to lehké, ale budu se snažit jak nejlépe umím. Ah, jsem to já ale sobecká! Ty jsi jistě ještě po včerejšku unavený a potřebuješ odpočívat. Zatímco se prospíš, udělám pár věcí doma, ano?"

Thorgulius - 03. listopadu 2007 15:02

Usměju se na tebe. "Jsem rád, že ses takto rozhodla, ale máš pravdu, cítím se velmi sláb. Tento rozhovor byl pro mě opravdu vyčepávající. Neměl jsem dneska vůbec vztávat, ale chtěl jsem, aby ti byly veškeré události jasné a aby jsi mohla mít klid. Jsem opravdu velice vyčerpaný. Ztratil jsem příliš mnoho krve. Zítra budu muset celý den odpočívat. A další den ti něco ukáži. Nyní mi ovšem pomoc zpět do postele. Síla, kterou jsem po ránu měl mě naplno opustila a potom mi prosím přines do ložnice můj plášť a moji hůl." Úplně je vidět, jak se mu zavírají oči.

Prudenc - 03. listopadu 2007 16:50

Začínám cítit bolest.V hlavě mě bzučí snad hejno mušek a navíc se mi motá hlava.Ale počkat já se hýbu.Rychle otevři oči,sluneční paprsky mě oslnili a to mi způsobilo ještě větší bolest hlavy.Bylo mi jako bych proflámovala celou noc.Rozhlédnu se kolem sebe.Jsem přivázaná ke kládě.Pokusím se povolit provazy,hýbu rukama nohama,ale jedinýho čeho sem dosáhla je to,že se ty provazy akorát víc zařezávají.Taky sem si všimla těch mužů co mě táhnou.Nevypadají moc mírumilovně a mají takový odporný výrazy ve tváři.U pasu mají jen meče a na sobě koženě brnění.Když vidím ty jejich žlutý zuby tak si říkám,že jejich hlavní stravou nebudou asi bylinky.No jen doufám,že nebudu jejich oběd,vzhledem k tomu,že mě nesou jak zapíchnuté prase. ''Zbabělci, proč nepustíte a nevyřídíme si to ručně.,,vykřiknu rozhořčeně,v tom si uvědomím,že se mezi sebou baví jinou řečí,kterou sem nikdy nezaslechla. Ale počkat jak sem se sem vlastně dostal, no tak mysli holka.Bitva,mrtví,mnoho mrtvých,hluk.Už vím šla sem na pomoc mému městu,ale přišla sem pozdě.Kolem mě bylo spousta mrtvých.Hledala sem někoho kdo to přežil,aby mi vysvětlil co se stalo,ale nikoho sem nenašla.Pak sem uslyšela ten hluk a šla sem se podívat.A pak ta rána do hlavy. Určitě to byly nějací vojáci,kteří hledali co by sem jim mohlo hodit.Nedaleko bude určitě nějaký tábor jejich armády.Musím se z toho dostat než se dostanou do tábora, tam už bych neměla vůbec žádnou šanci na útěk. Přemýšlím o možném řešení mého problému,ale bohužel mě nic nenapadá.

Prudenc - 03. listopadu 2007 16:59
	Je to sice pod mou úroveň,ale co už ''pomoc,pomzte mi.Jsou tady jenom dva,když mě odřízneta a dáte mi meč tak je rozsekám sama.,,Kříčím z plných sil.''Pomoc,,!!!!!

Pán Jeskyně - 03. listopadu 2007 17:01

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Mistr za sebou zabouchne dveře a vyrážíte na cestu. Naštěstí jste velice blízko od hranic. Bydlíte části kraje nejblíže od cesty, která z něj vede. I přesto vám trvá asi dvě hodiny než dojdete poměrně rychlou chůzí k hraniční hlídce. Je už dost pozdě večer. Cestou ti Mistr dává ještě pár posledních rad. "Asvagal, dávej na sebe veliký pozor a neopouštěj hranice lesa. Nesundavej si plášť a vyhni se všem, pokud to bude jen trochu možné. Své jméno nikde nevyslovuj. a až dojdeme na hranice, nech mě mluvit." Právě docházíte ke strážní hlídce a zastaví vás hobbit. "Co tu pohledáváte takhle večer?" Všimneš si, že je tam poměrně silná hlídka. Napočítala jsi asi 9 hobitů, kteří jsou vzhůru. Při poplachu by se jich asi vyrojilo mnohem více. "Jsem Guano ze Nové vsi. Mám povolení pro jednoho odchozího se souhlasem." a podává strážnému zapečetěný pergamen. Ten ho bere, láme pečeť a po otevře ní pozorně čte. Když ho dočetl, trochu se zamračí a vypadá taky dost unavené. Guano najednou promluví. "Teda, že se nestydí, takhle vás tady mořit kvůi ničemu, to je hrozné." a chlap na to odpoví. "To mi povídejte. Teď jsou nějaké veliké obavy a při tom se nic neděje." Guano zašátrá ve svém plášti a podává strážnému láhev se slovy: "Slyšel jsem, jak vás tady mořej, tak jsem vám přines něco na posilnění." "He, to ste hodnej, to nemuselo být. Hm, 10 let staré, to si nechám chutnat." "To povolení je doufám vpořádku." "Ano, ale není moudré cestovat takhle na noc. Dávejte si pozor." "Nebojte se. Malá Gaja cstuje jen kousek pro důležitou zprávu o zásilce cizokrajného koření, bylinek,pití a nějakého jídla. Prý to má být něco extra, ale já říkám, že není nad Hobití pochoutky." a usměje se. "To máte pravdu, tak ať tedy jde..." Mistr se s tebou naposledy rozloučí, políbí tě na čelo a se slovy: "Opatruj se má drahá Asvagal," které říká velice tiše, aby ho nebylo slyšet se obrací a jde pryč.

Pán Jeskyně - 03. listopadu 2007 17:23

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Cesta Jdeš dlouhým údolým vytesaným v masivu skal. Je noc a ty jdeš krajinou, kterou jsi ještě nikdy nešla a to není obvyklé. Po dlouhé cestě údolím js nakonec dorazila k rozcestí lemované lesem. Jedna cesta napravo, jedna uprostřed a jedna nalevo. Výbava Mistr ti kromě jídla a pití na cestu zabalil stan, nějakou tu deku, křesadlo na oheň a tak. Obloha je jasná a nevypadá to, že bymělo v nejbližší době pršet.

Asvagala - 03. listopadu 2007 17:36

soukromá zpráva od Asvagala pro Mistr za sebou zabouchava dvere. A vydavame se docela raznym krokem k hranicim. Trvam nam to asi dve hodiny nez k nim dorazime. Celou cestu se pozorne divam kudy jdeme a prohlizim si kazdy kousek. "Nikdy jsem tu nebyla." Zaroven posloucham Mista Guana, ktery ma pro me jeste dalsi uzitecne rady. Pry az dojdeme k hranicim mam nechat mluvit jeho."Ale proc. Co ma zalubem. Ci musime neco skryvat. Pokud ano tak, ale proc?" Z uvach me zastavy strazni hlidka- hobit, ktery nas zastavi. Rozhlizim se kolem a vidim jeste dalsi hobity je jich tu asi 9, "ale kolik bych ji tu bylo kdyby byl poplach ?Kdovi." Hobit, ktery nas zastavil se pta co tu pohledaveme tak to na vecir. Nechavam mluvit Mitra jak me o to cestou prosil a jsem zvedava co se bude dit dale. Podava mu pergamen s mym povolenim. Pak vytahuje lahev a dava ji hobitovi presneji neposloucham co si povidaji jen neco, ze je tam moc mori kuli nicemu. Ze pry tu jsou nake obavy, ale nikdo nevyslovil z ceho. Pri slovech povoleni je v poradku trochu zpozornim. A slysim, jak rika mala Gaja.." Proc je tak dulezite nerict nikomu ani tady me jmeno" Mistr me varoval at ho nikde nevyslovuji. Dele uz nad tim neuvazuji. Hobit odchazi zpokojene k brane, aby me mohl propustit. Mistr Guano se semnou louci se slovy" opatruj se ma draha Asvagal" .Pri vysloveni meho jmena trochu ztlummi hlas, aby ho nikdo nemohl zaslechnout. Podivam se na Mistra a podekuji za vse co pro me udelal a rozloucim se. Pomalu odchazim snazim se, aby to vypadalo ,ze se nebojim, ale vevnitr se trochu obavam co bude dal. Projdu branou a naposled se otocim a podivam na Mistra ten se za mnou stale diva. Pokyne na pozdrav a ja se zpet otacim a vyrazim za svym cilem.

Asvagala - 03. listopadu 2007 17:47

soukromá zpráva od Asvagala pro Jdu dlouhym udolim vytesanym z masivu skal. Nikdy jsem tudy nesla. Stale si vse bedlive prohlizim. Noc uz znacne pokrocila. Do chazim k rostesti tri cest. Jsem sice uz trochu unavena, ale toto misto se mi pro noclech nelibi. Podivam se na oblohu "nevypada, ze by melo prset." Rozhodnu se, proto jit dale. Pomatuji si, ze bych mela jit na pravo a dojit k ricce, ale pro jistotu se jeste podivam do mapy. "Ano, mam jit v pravo." Vydam se tedy pravou cestou a doufam, ze cestou najdu vice hostine misto pro noclech

Pán Jeskyně - 03. listopadu 2007 18:31

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Kdo jsi Jsou lidi, kteří jsou jasní a jsou lidé, které je velice těžké odhadnout a mezi ty patříš i ty. Vypadáš normálně, ale jsi dost silny a celkem obratný a inteligentní. Tvojí největší předností je však odolnost. Jsi velice odolný proti jedům, kouzlům proti mysli a co se týče výdrže. Díky skupině, ve které jsi vyrůstal, jsi se naučil velice dobře bojovat z mnoha typy zbraní. Tvé oblíbené jsou dýky, ale nakonec jsi se dopracoval k obouručnímu meči, u kterého už jsi zůstal. Naučil jsi se s ním ohánět sakra dobře. Nejsi typ hezouna, který se obléhká do nejdražších šatů a tak, ale oproti velikým bojovníků s podobnou silou jsi velice vychytralý. Skupina, pro kterou jsi pracoval tě často posílala plnit úkoly a ty jsi se vracel s kladným výsledkem. ALe některé věcijsi neřekl nikdy nikomu. Vždy si byl jiný, než ostatní. Co sis ovšem oblíbil byla moc. Přesto jsi občas některé úkoly plnil s určitou nechutí. Máš své zásady, ale taky vnitřní hlas. Občas se ti nezdáli některé činy, které jsi udělal. Víš, že nebyli dobré. Ale také jsi věděl, že nesplnění by mohlo znamenat spousty problémů. Vždycky jsi v sobě cítil mnoho rozpolů, ale dokázal jsi je ovládat a vždykcy jsi v sobě cítil, že máš velikou energii, ale nikdy jsi nevěděl, jak ji využít. Děj Tvůj poslední úkol vedl za hranice vašeho města. Nebylo to nic vyjímečného, ale moc se to nestávalo. Měl jsi vyhledat skupinu barbarů, kteří přepadávali potulné. Jednou ovšem přepadli někoho z rodiny Neohrožených a tebe poslali, aby jsi je strestal. Vždycky jsi oproti jinému s radostí zabíjel darebáky. Cítil jsi, že jich rozhodně není škoda. Nebylo to pro tebe nic těžkého. V přesile by tě možná dostali, ale s informacemi, které jsi dostal jsi je našel v táboře. Měli hlídku, ale o tom sji věděl a bezproblémů jsi tentokrát využil umu s dýkou a jedním bodem do krku jsi bez hluku ukončil tuto starost. Ostatní si potom zabil lehko ve spánku. Nezapomněl jsi ani na to, že tady určitě budou ještě nějaké, které nakradli a tak jsi se podíval. Našel jsi hodně věcí, ale věděl jsi, že brát jsi vše bylo moc nebezpečné. Bylo tam spousty zbraní, brnění, ale už ne tolik pokladů. Posbíral jsi všechny peníze a to byl hezkej váček, alespoň 100 zlatých. To bylo opravdu hodně, ale jinak nic zvláštního. Jediné, co tě velice zaujmulo byl zvláštní meč. Vypadal vzásně. Měl užší čepel, než klasický meč a byl na něm rubíny vyobrazeno písmeno P. Vypadalo to, že meč je ze stříbra. Měl krásnej krycí jílec. Něco, mezi mečem a kordem. Rozhodl ses, že jsi ho vezmeš. Když jsi šel ven, všiml sis, že od tábora vedou stopy kol a koní. Nejsou moc staré. Už asi víš, kam se podělo všechno bohatství. Odváželi ho občas někm. Nevýhodou této cesty bylo, že ti trvalo tři dny, než jsi se sem dostal a další tři dny ti trvala cesta zpět. Byl jsi na cestu připraven, takže to nebyl problém, ale zabralo to dost času. Když jsi se přiblížil na dohled města a blízkého hradu, nevěřil jsi vlastním očím. Hrad a město bylo zbořeno, všude byl dým po velikých požárech. Byl to hrozný pohled. Byl jsi velice obezřetný a šel jsi blíže. Posupně jsi tačal nacházet mrtvé lidi, které prchali z města a mezi niy to, s čím bojovali. Splozenci zla. Všechna havěť od skřetů, zlích lidí, orců, zohizděných zrůd a tak. Šel jsi dál a před městem jsi narazil na muže z tvého společenstva. Někteří se mezi sebou neznali, ale tohohle jsi znal. Nikdy nebyl nějakej extra bojovník, ale byl chytrej a ve společenstvu ho neměli rádi, protože nikdy nevzal úkol, který se mu nezdál, ale jeho znalosti potřebovali. Byl pobodán a jistojistě umíral. Přiběhl jsi k němu a chtěl jsi promluvit, ale on tě zstavil. "Holberiku, do města nechoď. Bylo napadeno armádou temnoty a stejně jako hrad vypáleno. Nikdo nepřežil a jestli jo, tak jen s obrovským štěstím. Už je to den, co všichni odtáhli, ale určitě tam někdo zbyl. Dávej si pozor a zmiz odtud. Ještě, než odejdeš tě ovšem požádám o jednu důležitou věc. Odnes tento pytel na místa, která ti řeknu. Je to životně důležité. Je zapečetěn a jsou tam zprávy o tom, co se stalo. Odnes to muži, který se nazývá Thorgulius. Je odtud 10 dní rychlé cesty lesem. Ve vaku je mapa, na které ne které je zakresleno místo, kam máš dorazit. Je to stud..." další slova už z něho nevyšla. Je mrtev. Situace Jsi na malém kopečku. Je tu cesta až do města, sem tam nějakej strom, keř a tak. Je to poměrně rozhledná krajina, ale dá se tady bezproblémů schovat. najednou se zaposloucháš. Z dálky uslyšíš křik. Někdo volá o pomoc. Je to směrem od kopce za větším keřovým porostem, skrz který není vidět, ale za ním to jde s kopce a kusek od tatud začíná les. Keřový porost se dá bezproblémů projít

Pán Jeskyně - 03. listopadu 2007 18:38

Prudenc Ve chvíli, kdy sebou začneš třepat, se muži začnou smát. "Ale, podívejte, kdopak se nám to probudil. Už se na tebe strašně moc všichni těšíme" Všichni se začali horoucně smát. Ty křičíš o pomoc. "Tady si můžeš křičet, jak chceš, tady tě uslyšej leda tak mrtvoly a ty ti nepomohou." Všichni se zase horoucky zasmějou a už tě nevnímají. Podle smíchu jsi poznala, že další jeden jde za tebou. Takže jsou tři. Povídají si něco v divné řeči a šíleně a nechutně se občas zasmějí. V dáli vidíš, že se blížíte k lesu a tobě se honí hlavou, co všechno se může stát.

Pán Jeskyně - 03. listopadu 2007 18:46

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Pokračuješ po cestě, ale cítíš, že už jsi velice unavená a taky noc už je úplně temná. Měsíc se blíží k úplňku, takže poměrně osvětluje krajinu, díky tomu taky můžeš vůbec jít po cestě, ale přesto už cítíš, že bude nutné se někde utábořit. Hlad sice nemáš, protože jsi se najedla do syta u Guana, ale žízeň už si k tobě našla cestu. Po chvíli cesty poměrně řídkým listnatým lesem jdeš kolem místa, které se zdá být vhodné. Je to spíše takové volné větší místo mezi stromy. je dále od cesty a poměrně obklopeno křovím. To se vždy hodí, když na tebe není moc vyděl Na té planince je jen listí, žádné rostlinky ani nic podobného. Je to ideální místo. Kolikrát jsi takhle už přespávala, když jsi se toulala v kraji po lesích. Vždykcy se ti to líbilo, ale tady jsi trochu nesvá, protože jsi v neznámém kraji, ale berš to jenom jako malej chmur na poměrně zábavné věci

Prudenc - 03. listopadu 2007 18:50
	''Kam mě to vlečete?,okamžitě mě pust'te,ale ne že hodíte tu kládu na zem.Jste pěkní zbabělci napadnout někoho zezadu to umí jen slaboši.pokusím se je vytočit třeba,mě pak pustímyslím si.Nebo ste se báli se mi postavit?

Holberik Tas - 03. listopadu 2007 18:58

soukromá zpráva od Holberik Tas pro V dálce slyším hlasitý smích a jsem rozhodnut zjistit o co de, třeba to souvisí s našim městem. Pomalu se snažím prodírat křovím tak aby mě ty dole neslyšeli. Nevím co sou zač takže opatrnosti není nikdy dost. Za normálních okolností mám instrukce a informace od Neohrožených, ale teť jdu na vlastní pěst. Hlasy jsou čím dál tím silnějíším a zatím se upínají přibližně směrem mé cesty. Za nedlouho už rozpoznávám jednotlivé postavy ale nerozumím jejich řeči. Rozhodně mají početní převahu ale jestli nejsou moc všímaví neměl by to být pro mě problém. Rozhodnu se zaútočit co nejdřív a případně se vrátit do křoví. Takle je můžu oddělat jednoho po druhym ale dva z nich něco nesou, ty budou menší problém. Rychle a potichu vybjehnu z křoví a zjišťuji stávající situaci....

Pán Jeskyně - 03. listopadu 2007 19:07

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Když projdeš křovím, vidíš v dáli, jak 3 muži směřují směrem k lesu od města a vzhledem k tobě mírně od tebe, takže když budeš opatrnej, nemělo by být problém jim vtrhnout do zad. Dva z nich nesou něco nesou. Po bližším průzkumu a podle hlasu zjišťuješ, že je tam přivázána nějaká žena. Všichni tři se mezi sebou bavím nějakým cizím jazykem.Zní tvrdě, ale nic ti nepřipomíná. Ale odhaduješ, že netuší, že by tady někdo přežil a podle toho, jak se chovají, nedávají vůbec pozor.. Cestou k nim je pár keřů a stromů. Všichni tři na sobě mají lehké brnění, z dálky to není moc dobže poznat, ale nevidíš žádný kov, takže asi kožené. Všichni mají u pasu meče, více s takové dálky nerozpoznáš.

Asvagala - 03. listopadu 2007 19:38

soukromá zpráva od Asvagala pro Pokracuji v ceste, na cestu mi sviti mesic, ktery dorusta do uplnku. bez nej bych se tezko vydala dale. Zacinam se citit unavena. dofam, ze uz konecne objevim misto k taboreni. Nalezam jedno v hodne misto trouchu dale od cesty, ale pro prespani se zda v hodne je mezi stromy a kryte krovim. Mam rada prespavani v prirode."Kolikrat uz jsem,tak to nocovala". Jen tady nevim presne, kde jsem to mi dala trochu obavi, aby nebyl nikdo pobliz. Jeste se pokounku chvili po okoli."Libi se mi tu." Docela me zmaha namaha. Vyndam z vaku stan a deku. A pripravim vse ke spani. Ohen nerozdelavm bylo by to ted zbytecne jsem unavena a hlad nemam jen se napiji trochu vody, co mam sebou, aby mi zbylo i na pozdeji. Pomalu se ulozim ke spanku s uvahou jestli je to tu dost bezpecne, ale namaha me skoli a v klidu usinam.

Pán Jeskyně - 03. listopadu 2007 19:54

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Ráno tě probudí zpěv ptáků. zěpv ptáků. Otevřeš oči a cítíš nádech přírody. Když vylezeš ze stanu, zjistíš, že je krásné slunečné počasí. Je pozdní dopoledne. Normálně vztáváš mnohem dříve. To asi dělají všechny okolnosti. Jsi velmi odpočatá. ///Následující cestu si budeš tvořit sama. To znamená, že jaké je počasí nebo, jestli někoho potkáš. To ti řeknu já, ale sma si mysli na to, že máš taky občas něco pojíst a popít. Vžij se do té postavy. Máš před sebou cestu v lese, jsi Druidka. Můžeš si tu cestu vymyslet, jak chceš. Abych ti pokaždé říkal, že si našla nějaké místo napsaní a tak, to je zbytečné. Prostě si to užij a vymysli podle svých představ a ja ti budu házet všechny možné informace :-)

Asvagala - 03. listopadu 2007 20:45

soukromá zpráva od Asvagala pro Rano me probudi nadherny zpev ptaku jeste nez otevru oci si ho uzivam. Otviram oci a vnimam ten zboznujici nadech prirody. Otviram stan venku uz je pozdni dopoledne nezvykla doba. Normalne stavam drive. Ale to me netrapi jsem plne odpocata a pripravena na cestu. Uzivam si to krasne dopoledne. Sednu si do lesknouci se na slunku travy a posnidam kus chlaba a zapiji trochou vody to, aby mi zbylo na cestu. Mela bych potkat potok, tak tam si snad vodu doberu , ale mit asmon neco do te doby. Zabalim vsechny sve veci a vracim se na cestu a vydam se smerem k potoku, ktery musim prejit. Divam se kolem a nestacim se divit z vecerniho nehostineho skalnateho udoli sem dosla az do nadherneho lesa. Citim se tu dobre ani se uz tolik nebojim. Premyslim jaketo bude az dojdu kam mam podkam cestou nekoho. A koho v tak, krasnem kraji snad nikoho kdo by mi chtel ublizit.

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 04. listopadu 2007 00:26

Jsem ráda že si půjde odpočinout, potřebuje to jako sůl a já potřebuju trochu času. "Jsem ráda že souhlasíš, vidím jak se ti zavírají oči. Vážím si, že jsi mi toho tolik pověděl, přestože by jsi daleko radši ležel v posteli." usmívám se na něj. "Teď ti pomohu dostat se do ložnice, budu tě podpírat. Pomalu půjdeme. Když jsi omdlel tam venku, bála jsem se že tě nedostanu dovnitř, připadal jsi mi velký a těžký. Ale potom když jsem tě otočila na deku a táhla, byl jsi poměrně lehký. Je to zvláštní." pomalu jdeme a za chvíli jsme v pokoji. Pomůžu mu do postele a pak mu přinesu hůl a plášť. "Až se probudíš, tak na tebe bude čekat dobré jídlo. Netvrdím, že jsem nějak skvělá kuchařka, ale není to nejhorší. Teď tě tu nechám a půjdu si po svém. Doufám, že až si odpočineš, bude ti lépe. Pak se můžeme věnovat dalším věcem. Spi dobře" s těmi slovy odcházím z pokoje a zavírám dveře. Jdu se posadit do otcova křesla a srovnat si myšlenky. "Vaření a drobný úklid chvíli počká, v tuhle chvíli to nehoří"

Thorgulius - 04. listopadu 2007 00:49
	Za pomoci Marien se dostávám do postele a okamžitě usínám. Spím celý další den a noc, až doí dalšího dne. ///Napiš, co děláš přes dobu, kdy spím. Na co myslíš, co se ti honí hlavou. Prostě zajímavosti toho, co budeš dělat celý jeden den sama. Postupně k tomu budu vést všechny. Můžeš se vžít do děje a v rámci jeho reality můžeš dělat cokoli budeš chtít. Tak to zkus. :-)

Pán Jeskyně - 04. listopadu 2007 00:54
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Šla jsi po cestě dlouho. Už je šero, když konečně dorazíš k řece. Kdysi dávno tu býval most, ale je zničen. Řeka je poměrně veliká. Asi by se dala překročit, ale hobiti nejsou nejlepší plavci a s věcma to bude problém. Na tomto místě je ti hluboká asi po prsa, až po krk. Vidíš proud, ale nedokážeš odhadnout, jak je silný.

Asvagala - 04. listopadu 2007 02:10

soukromá zpráva od Asvagala pro Jdu po ceste ani nevim jak dlouho. Cestou uzdibuji ruzne bobulky, tak ze hlad me netrapi. Uz se ztmiva a ja uz vdalce vidim reku. Dle mapy by tu mel byt most. Kdyz dochazim na misto vidim, ze most je znicen. Reka je pomerne velika a v tomto miste i hluboka. A je tu i proud jen netusim jak silny. Nejsem moc zdatny plavec a mam sebou docela dost veci. To nepujde jen tak prebrodit, ale jak se jen dostat na druhou stranu. Zachvilu uz bude tma ted nema cenu to koumat radeji si tu v okoli najdu nake klidne misto k taboreni. Misto na chazim kupodivu snadno. Takovy rostomili paloucek s nizkym porostem. Nachazim kousek mista, kde bych si mohla postavit stan. Dnes si pomoci kresadla rozdelam ohen na zahrati. Rada, takto po vecerech sedivam a vyborne se u toho premysli. Neco utoho snim a popiji. Bouhzel me nic kloudneho nenapada, tak jdu radeji spat. "Rano si to tu budu moc lepe prohlednout snad me pak neco napadne." Uhasim ohen jda su lehnout. Rano se probudim jeste chvili pred svitanim. Pozoruji vychod slunce." Jaka to nadhera". Hned me to poranu dobre naladi. Posnidam chleb a zapiji ho vodou. Zabalim si vse potrebne veci upravim taboriste. "Nikdo nemusi vedet ze jsem tu byla" a kromtoho je to setrne k prirode. Vydam se k rece lepe si ji prohlidnout. Snazim se najit nake melkci misto, ale zadne tu pobliz neni. Nachazim jedno misto, kde bych mohla sejit k rece a alespon nabrat si vodu. Sejdu k ni a naburu si dostatek vody na cestu. Ha, tady se zda reka o neco melcci, ale asi ne o moc odhaduji, tak tesne nad kolena to by se brodit dalo , ale co ten proud, to se neodvazim. Vsimam si tu velkych balvanu ve vode, ale nedokazu moc odhadnout jak daleko jsou od sebe abych po nich mohla preskakat na druhou stranu. Prvni je kousek dale od brehu."Rozhodnu se k nemu dobrodit tady neni takovi proud jako dale." Pomalu vlezu do vody a s mensimi obtizemi se cela mokra dostanu az k prvnimu balvanu. Veci hodim na balvan a vylezu na nej. chvili tu odpocivam a premyslim jestli jsem neprecenila sve sily , "ale zpet uz nejdu." Na druhy balva se da preskocit docela lehko. " "Uz jsem v pulce reky jen tak dal." "Ale jak?". Rozhlizim se kolem "dneska mam stesti" k dalsimu balvanu vede zasekla klada. "Vyborne". Tady uz neni tezke se dostat na druhou stranu. Pokud mozno co nejrychleji a zaroven nejopatrneji do skaci na druhou stranu. "Konecne". Jsem tu. "Odychnu si". Chvili odpocivam a pozpruji reku jak ubyha. A zaroven se snazim trochu se ususit. Uz se blizi poledne. Jeste se pred cestou posilnim a napiji z reky. Vydavem se na cestu smerem k memu cili. Cesta mi ubiha rychle cestou si zbiram do zasoby nake korinka a plody."Prec mi chleba pomalu dochazi.

Pán Jeskyně - 04. listopadu 2007 02:39

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Podařilo se ti s menšímy obtížemi dostat se na druhý břeh řeky a za celý den jsi udělala kus cesty. Ačkoli les začnul houstnout a mírně temnit, příroda je prostě tvůj domov. Jediné, co tě trochu trápí je, že kromě ptáků jsi neviděla žádná jiná zvířata, ale není to nic zvláštního. Třeba tyhle esy nejsou tak hojné nebo něco. Uvědomuješ si, že bylo moudré nasbírat ze začátku nějaké plody. V lese jsi na začátku našla poměrně hojné ovocné plody, ale čím více les houstne, tím méně něco takového je. Když budeš šetřit, tak s jídlem vydržíš tak akorát na cestu. Cesta by měla trvat ještě třidny, ale je to jen odhad. Sama uvidíš. Zjistila jsi, že hůl je opravdu velice pevná. Velmi ti pomáhá při cestě. Mapa, kterou občas kontroluješ není moc podrobná, ale narazila jsi na něco, co vypadalo jako menší hora uprostřed lesa, takovej vysokej kopec a na mapě to bylo zakreslené. Už se v ní celkem dobře orientuješ. Ale zatím jsi kromě sebe a ptáků neviděla žádné zvíře ani lidi. Může to být špatné znamení, ale pro tebe zatím spíše dobré. Můžeš vklidu vychutnávat a vnímat přírodu a není zde žádné ohrožení. Máš jediný trochu špatný pocit z levého břehu řeky a jeho části lesa. Vypadá takový více temný a chmurný. Možná je to jen pocit, ale jsi ráda, že jsi na pravé straně. Zatím pokračuješ dál bez nějakých vážných problémů...

Holberik Tas - 04. listopadu 2007 14:40

soukromá zpráva od Holberik Tas pro Potichu se příblížim k poslednímu z nich a vyčkávám na vhodnou příležitost podříznout mu krk.... je o něco vyší než já ale dosáhnu tam když trochu povyskočím. Zatim nemají ani páru co se děje za nima ale když jedenhlas ztichne..... Prostě si musím pospíšit a zabít je rychle za sebou nebo zabiju posledního osvobodím zajatkyni a pudem 2 na 2. Je to těžké rozhodnutí ale vyjde to na stejno. Podříznu krk nejdřív tomu v zadu a pak jenomu z těch co držej tu holku a pudu proti jenomu sám. Ještě ani nevím jestli tý na tyči můžu věřit. Snad mi to vyjde. pomyslím si a dodám si odvahy hlubokým nadechnutím a du do toho.

Asvagala - 04. listopadu 2007 14:54

soukromá zpráva od Asvagala pro Pokracuji dale a zbiram plody a nake take zakousnu. Les pomalu houstne a temni. Jsem rada, ze jsem si ovoce nazbira ze zacatku. Tady uz se obtizne neco hleda. Pokud neco nepodkam, tak pokudu budu setrit mela bych stim do konce cesty vystacit. Odhaduji to dle mapy na tri dny, ale kdo vi prec, tak podrobna neni. Po ceste narazim na velky kopec, ktery je zakreslen na mape.Libi se mi ikdyz rada prolezam ruzna mista dneska si to odpustim zvladla bych to ano, ale mam pred sebou jeste kus cestya nechci se moc zbytecne zdrzovat. Cestou se opiram o hul je to dobry pomocnik cesta mi tak jde o neco lepe. Po rozhlenu se kousek pod kopcem objevim tu jen ptaci hnizdo. "Usmeji se" a pokracuji dale. "Zvlastni"Uvedomuji si."Krome ptaku jsem tu nikoho nepotkala zadna jina zvirata ci jina stvoreni. Treba to tu pro ne neni dostatek pohostine kdo vi." Vlastne mi to ani moc nevadi."Muzu v klidu cestovat dale za svym cilem. Po kracuji dale podel reky a pozorne si prohlizim okoli. Zaujima me druhy brech reky je vice temny a pochmurny nemam z toho dobry pocit jsem rada, ze jsem reku prekrocila vcas. Pokracuji dale v ceste dle mapy. Urazim jeste poradny kus cesty. Kterou si nalezite uzivam. Vnimam kazdy detail jak se priroda postupne meni a pomalu se nori do noci. Uz je cas se utaborit. Jdu jeste asi pul hodiny nez najdu misto vhodne k taboreni. Uz je dost tma a odhaduji ze neni tak prostorne jako ty predchozi. Pro jsitotu si rozdelam ohen, abych si byla mistem opravdu jista. Chvili si uzivam praskani ohne a sumu nocni prirody. Vybra jsem si opravdu vhodne misto. Coz me naplnuje klidem. Pote si pripravim veci na spani a usinam. Rano se probudim, a kdyz vylezam ze stanu vsimam si, ze les je opravdu o neco temnejsi nez predtim zatim me to moc netrapi. Neco posnidam popiji a pripravena na cestu vyrazim. Jeste se pohodlednu po svem taboristi jestli mam opravdu vse ,a kdyz shledam, ze je vse vporadku odchazim.

Pán Jeskyně - 04. listopadu 2007 15:16

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Popis boje. Věděl jsi, že budeš must jednat velice rychle. Pomalu jsi se plížil do jejich zad. Připlížil jsi se ze zádu s dýkou v ruce a v jejich rozpoložení jsi neměl žádné problémy se potichu dostat až za ně a také díky tomu, že už jste vešli do lesa. Kdyžnastala ta správná chvíle, zarazil jsi dýku muži do krku. Necekl ani slovo, tvůj výpad byl dobře vedený, ale problém byl že se skácel k zemi a zarachotil mu meč, zřejmě o nějaký kámen nebo něco. Ovšem jednal jsi velice rychle. Oba se otočili a chvilinku trvalo, než se probrali s ochromení takového překvapení. Rychle upustili zajatce a tasili meče. To už jsi měl vytáhlí svůj obouruční meč a útočil jsi na prvního. Ten ovšem zareagoval včas a sklonil se. Druhý útočník ovšem se vrhl po tobě, ale rána, před kterou první uhnul, ten druhý schytal v plné míře. Už jsi jenom viděl, jak se hlava oddělila od jeho těla a proletěla se vzduchem. Díky tomu si se dostal do nevýhodné pozice pro krytí a ucítil jsi, jak tě chladná ocel meče řízla do boku. Bylo to docela veliké říznutí, ale nic, co by tě ohrožovalo na životě. trochu si klopítnul, ale rychle jsi se ohnal mečem a to už tvůje nepřítel takové štěstí neměl. Jeho kožená zbroj se nemohla s ostřím tvého meče vůbec rovnat a kdyby jsi dal ještě větší ránu, tak jsi ho málem přepůlil vejpůl. Všichni tři byli mrtví. Na zemi leží jen svázaná žena. Je možné, že už jsi ji někde viděl. Možná ti připomíná někoho z města. je velice hezká. Má na sobě věci, které běžně bojovníci nosí pod zbrojí, ale zbroj ani zbraň žádnou. Leží dole v bezvědomí. Když ji ti parchanti pustili, musela se praštit do hlavy, ale dýchá. ///Nyní už piš veřejně, neb se tvoje cetsa střetla s cestou Prudenc.

Pán Jeskyně - 04. listopadu 2007 15:24

Prudenc Snažíš se křičet, všechno, ale nic nepomáhá. Už tě neposlouchají a baví se mezi sebou. Právě vcházíte do lesa a je jasné, že čím dále jsi od města, tím je to horší. Najednou slyšíš nějaký šelest, nevíš, co se děje, ale ostatní tomu nevěnují pozornost. pravděpodobně proto, že to neslyší přes svojí debatu s horoucím smíchem. Najednou zazní takový nepříjemný zvuk, jako když se železo střetne s kamenem, nebo tak. Obadva únosci se otočí a chvíli jenom koukají. Ty nevíš, vůbec, co se děje, protože se nemůžeš otočit za sebe. Najednou tě obadva pustí a ty dopadneš tvrdě na zem. Normálně by se ti nic nestalo, takových pádů jsi už zažila dost, ale tentokrát si se naneštěstí praštila něčím do hlavy. Měla jsi tu smůlu, že v místě dopadu tvé hlavy, byl asi nějaký kámen nebo tak.

Holberik Tas - 04. listopadu 2007 17:15

Prudenc Zkontroluju svojí ránu na boku a ironicky doám "Takle to vypadá když se ráno podrbu..." a zasměju se jejich ubohosti.... Když tak koukám na ty bezvládný těla napadá mě že bych si něco z jejich výbavi přivlastnit a důkladně je prohledám...... Rozvážu svázanou osobu a v tu chvíli si uvědomím že je mi povědomá, pokusím se jí probrat a vzpomenout si odkud jí asi znám. Možná je z našeho už neexistujícího městečka.... rozhlídnu se polese jestli není někdo poblíž, ale co si to tady nemlouvám pomyslím si a zas se věnuju omráčené osobě..... Má trochu otlačené ruce z provazů ale jinak nevypadá něják zraněná. jelikož dýchá měla by se za pár okamžiků probrat, aspoň doufám.... Nemám v úmyslu nad ní strávit zbytek dne, mámna práci i jiný věci.

Prudenc - 04. listopadu 2007 17:47

No super,takže všechny snahy zbytečný.Ai mě jen tak nepustí.Už sme u lesa ajajaj.Co ted'?Bohužel já asi v tomhle stavu nic nezmůžu.Brr co to je za odpornej zvuk.Ozval se někde za mnou,ale já tem nevidím.Únosci nějak znejistěli.Vypadá to,že to asi nebude nikdo od nich.''Ne,že se mnou praštíte.....Auu...o zem,,No jeeště lepší,teprve před chvilkou mě přestala třeštit hlava a oni mě hodí na zem jak pytel brambor.A ještě na nějakej šutr.Mě se ta hlava asi dneska rozskočí.Pokusím se pootočit abych viděla co se tam děje a abych neležela hlavou na kameni.Nejde to zrovna lehko s tou kládou.Musím vypadat hrozně nemotorně.Ale nakonec se mi to podaří.Bohužel jediný co vidím jsou ti tři co mě unesli a asi se chystají na boj.To hejbání sem a tam i ubralo dost sil a navíc ta děsná bolest hlavy,tak zase upadám do mdlob.

Pán Jeskyně - 04. listopadu 2007 18:05
	Stkání Holberik trochu poplácal dívku po tváři. Potom vzal trochu vody a polil jí tvář. Dívka se probrala. ///Nyní je to na vás. Jelikož nikdo nic neřekl, tak počítám, že je stále přivázaná. Nechci vám nyní říkat více, než je nezbytně nutné, protože bych vás připravil o možnost vašeho volného rozhodování při seznámení. Budu vám psát info :-)

Pán Jeskyně - 04. listopadu 2007 18:09
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Vidíš před sebou svého zachránce. Jsi velice hladová a žíznivá a ještě tě zaujmula jedna věc. Všimla sis, že nese tvůj meč. vypadá jako něco mezi kordeme a klasickým mečem, je ze speciální slitiny stříbra a na jeho speciálním jílci je rubíny vysázeno písmeno P, jako Prudenc.

Holberik Tas - 04. listopadu 2007 18:16
	Prudenc Odvážu tě od tyče a pomůžuti vztát vydím že se sotva udržíš na nohou ale nemůžu se moc zdržovat. "Kde ses tady vzala?" zeptám se tě a podám ti tu tyč ke který si byla přivázaná. "Hrdině sem tě zachránil a ty se mě odvděčíš mlčením??? To je dneska mládeš." s posměškm pronesu a sleduju tvojí reakci. Nic moc neočekávám ale mluvit snad umí. Pomyslím si a líně se opřu ostrom.

Pán Jeskyně - 04. listopadu 2007 18:19

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Vyrazíš na cestu. Všechno si po sobě poklidila, jako by jsi tu nebyla. Děláš to proto, aby jsi žila v souladu s přírodou a pořádně si ani neuvědomuješ, že to děláš tak dobře, že kdyby tě někdo stopoval, tak to nebude mít vůbec jednoduché. Zhruba kolem poledne jsi přešla opět do hustšího lesa. Cestička už dávno zanikla, ale držíš směr podél řeky. Je to zvláštní, ale párkrát jsi se potřebovala prosekat skrz křoví a použila jsi hůl. Křoví se pod ní padalo jako by bylo s prachu. Občas jsi musela pořádně zamlátit, ale procházelo se ti dobře. Zhruba po dvou hodinách si se dostala do volnějšího lesa. Najednou jsi ovšem uslyšěela hlasitý řev. Nebolo to od člověka. Bylo to zařvání, jako od lva, ale takové zvíře vlese, to je divný. Šlo to ze směru temnějšího lesa.

Pán Jeskyně - 04. listopadu 2007 18:20
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro ///Nyní na sobě máš pouze věci, které se dávají pod zbroj. všechno ti ukradli, zbraně zbroj atd.... Takže popisuj hlavně přirozenou krásu a jiskru v oku :-)

Asvagala - 04. listopadu 2007 18:33

soukromá zpráva od Asvagala pro Vydavam se dal na cestu cesticka pomalu mizi cim jsem dele. Ackoliv cesticku pomalu stracim, podle mapy vidim, ze mam jit podel reky. Obcas potkam nake krovy co me velice prekvapilo je ma hul. Pokazde, kdyz se dostanu k nakemu krovi. Parkrat s ni uderim do zeme krovi se rozestoupi a ja mohu pokracovat dale."Nadhera." Konecne jsem vysla z houstin uz se tu da jit bez vecich problemu jsem rad hned se jde lepe a budu moc jit rychleji."Zrychlim". Ale ne na dlouho z dalky slysim hlasity rev."To nebyl clovek". To znelo jako od lva."Lev a v lese zvlastni". Jde to z temnejsiho lesa."Co to tak muze byt". " Docela me to vydesi." Ale moje zvedavost je vetsi. Pomalymi plizivymi kroky se vydam smerem odkud zvuk vychazel.

Prudenc - 04. listopadu 2007 18:44

Když si svou pozornost upřel na dívku říkal sis,že je ti povědomá.Odhrnul si jí vlasy z jejího obličeje.Má jemné rysy,malý nos trošičku nahoru.Její krásu podtrhují plné rudé rty.Pyšní se velmi smyslnou ženskou postavou.Je vysoká,hubená.Když si se dotkl její pokožky cítil jsi jemnost její snědé kůže.Je opravdu krásná.Když procitla upřela na tebe své velké blankytně modré oči začala sems i tě více prohlížet.Všimnu si mého meče.Cítím hlad a žizeň.Vytřeštím oči a dívám se na meč,kterýmá u sebe je to něco mezi kordem a klasickým mečem,je ze speciální slitiny stříbra a na jeho jílci je rubíny vysázeno písmeno P a navíc je to můj meč. Kde si vzal ten meč?

Pán Jeskyně - 04. listopadu 2007 18:48

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Jdeš tedy po směru, odkud si myslíš, že se řev ozval. Řev byl velice silnej, jen těžko se dá odhadovat, jak daleko to bylo, ale vydala jsi se tedy opačným směrem od svého původního cíle a vztouila jsi opět do pásu temnějšího lesa. Najednou k tobě přiletí malej ptáček a sedne si ti ma rameno. Je krásnej. Má bílou hruď a zeleňoučké peří. Je roztomilej. Ani si pořádně nesedne a strašně se rozšvitoří. "Musíš rychle útéct, on jde po tobě, rychle uteš, rychle uteš" Ptáček se rychle zvedne a odletí. Úplně si zapoměla na svůj dar mluvit se zvířaty. Zvířatům můžeš rozumět jen, když chceš a nebo jen, když ti oni budou chtít něco říci.

Holberik Tas - 04. listopadu 2007 18:57

Prudenc "Řekněme že sem ho nešel na jedné výpravě, bylo to nedavno a ten meč tam byl trnem v oku, opravdu mě zaujal...." odpovím a uvědomím si že má o něj velký zájem, ale nechápu proč, sice je zajímaví a jen takse takoví meč nevidí, ale takovou reaci sem ještě nevděl. Sem okázalí a mladý muž sršící ironií, nepotrpím si na upravnost ale jsem zajímaví a tajemný, co dodat.... "Proč tě tam meč tak zajímá?"zeptám se ale neprojevuju větší známky napětí a zájmu.

Holberik Tas - 04. listopadu 2007 19:00
	"Ten meč je vůj?" s údivem se na tebe podívám "jo a jinak já sem Holberik Tas. A z města sem taky si mi připadala povědomá.... Takoví tváře jakoty se nezapomínaj..." šibalsky dodám

Asvagala - 04. listopadu 2007 19:16

soukromá zpráva od Asvagala pro Vydam se smerem odkud si myslim, ze vysel zvuk. Je to opacnym smerem nez mam jit." Doufam, ze cestu pak najdu snadno. Premyslim co to mohlo byt" Z uvach me vyrusi maly roztomili ptacek. Ma nadherne zelenkave peri a bilou hrud. Zacne co si svitorit, ale "ja mu rozumim2 az me to trochu zaskoci. Ale nad tim nemam cas dale uvazovat. Jelikoz zprava od ptacka me vydesi. "Mam rychle utec kdo si po me jde, ale kdo?" Zpanikarim a vydam se na zbrkli utek zastavim se az, kdyz se dostanu zpet k ceste. Najsem dobry bezec2 lapam po dechu." Chtela bych si odpocinout vice, ale mam takovy strach, ze se zevsech sil snazim bezet smerem k me mu cili. Dlouho to, ale nevydrzim ,tak zpomalim a jdu alespon o neco rychlejsi chuzi a doufam, ze o me stale nikdo nevi.

Pán Jeskyně - 04. listopadu 2007 19:26
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Po delším běhu jsi si musela odpočinout. Nejsi zrovna běžecký typ. Začalo se stmívat. Ale máš velice divný pocit. Osvěžíš se trochu vodou, protože po tom běhu tě uachvátila žízeň. Zatím nikde nic nevidíš, ani neslyšíš, ale nemáš dobrej pocit, je možné, že je to jen kvůli tomu, jak tě vyděsili slova toho ptáčka.

Asvagala - 04. listopadu 2007 21:25

soukromá zpráva od Asvagala pro Pokracuji v behu, ale uz to nevydrzim."Musim se zastavit". Napiji se trochou vodu jsem sice uplne vyprahla, ale musim setrit kdo vi, kde se pude zas dat sejit k rece."Rozhlizim se kolem" nic kolem nevidim ale vubec z toho nemam dobry pocit, ptacek me vydesil. Je uz tma a nema cenu pokracovat. Najdu si misto ke spani. Mela bych neco snist , ale jsem tak vyplasena, ze do sebe nic nedostanu ulozim se ke spani. S nervozitou usinam. Probouzim se drive nez obvykle, nemohu moc klidne spat. Najim se a popiji a peclive po sobe uklidim, tak peclive jsem to snad nikdy nedalal, a ze se vzdy snazim. Pockam az se jen trochu rozedni a vydam se na cestu.

Pán Jeskyně - 04. listopadu 2007 21:47

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Minulý den jsi díky běhu urazila hodně velikou vzdálenost a díky své lehkosti, tvému vztahu přírodě a tak by bylo velice těžké tě vystopovat, ale je ti jasné, že něco tě hledá. Slyšela jsi ten řev a v lese moc zvířat nebylo, dá se očekávat, že to bude to, co tě hledá. Tentokrát už jsi neměla tak dobrou noc a nespala jsi dlouho. Věděl jai, že cíl už by neměl být daleko a tam už by mělo být lépe, ale to nemůžeš vědět. Je to jen odhad. Dobalila jsi všechny věci, když za sebou uslyšíš nějaké šustění. Jde z křoví, které je asi 15 metrů od tebe.

Asvagala - 04. listopadu 2007 23:37

soukromá zpráva od Asvagala pro Do balim veci a uz se chci vydat nacestu. "Neco me hleda naprosto netusim co, mozna to co jsem slysela, bude lepsi, kdyz co nejdrive pujdu dal." Z uvach me vyrusi susteni v krovi za mnou. Zprudka se otocim. Divam se tim smerem krovi je ode mne vzdalena asi 15 metru. "Co to muze byt" to co me sleduji nake zvire to tezko zadne jsem tu nepotkala krom ptaku. "Ted uz nikam neutecu" pomyslim si. Premyslim co dal " , kdyz se otocim muze na me skocit zezadu to ne pekne tu zustanu stat a uvidim co se bude dit dal" Zustavam stat na miste a tajne doufam, ze je to je susteni zvere.

Pán Jeskyně - 04. listopadu 2007 23:56

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Čekáš, co su bude dít. Zvuk se přibližuje. Něco tam je a nyní už tušíš, že to bude něco většího. Slyšíš šustění listů. Najednou se zahýbe křoví a z něho vyleze obrovité zvíře. Vypadá jako vlk, ale je mnohem větší, má rudé oči a veliký hřbet. Jo opravdu veliký. Asi jako kůň. Podívá se na tebe a vycení zuby. Vidíš jeho zažloutlé odporné tesáky a jak mu z tlamy vychází mnoho slin. Vypadá velice hladově. Vrčí na tebe, ale nerozumíš mu, jako ostatním zvířatům. Jedno je jisté, ten si s tebou nepřišel popovídat.

Asvagala - 05. listopadu 2007 10:07

soukromá zpráva od Asvagala pro Napate ocekavam co se bude dit. Zvuk se priblizuje. Bude to neco vetsi ho. Nechci dat na sobe strach znat, ale i presto se mi tvar strachem zakaboni. Krovi se zhybe a ja vidim obrovite zvire. Ze strachem v ocich si ho prohlizim. Vypada jako vlk, ale je mnohem vetsi mozna jako kun. To zvire se na me podiva a ja vidim jeho obrovite zlute tesaky trcici z jeho pachnouci huby, z ktere skapava mnoho slin. Vrci na me snazim se mu rozumet, ale nerozumim." Vypada dost hladove" po myslim si. Nemam moc casu na premysleni " No, tak devce neco udelej" Vzpominam si na svou hul, kterou sviram krecovite v ruce. Guano rikal, ze ma vetsi silu nez si myslim a uz se mi osvecila pri krovi, ale tohle je preci jen ohromne zvire. "No , nic jineho uz ted asi nevymyslim, tak to zkusim a holi klepu do zeme.

Pán Jeskyně - 05. listopadu 2007 10:17
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Vlk trochu couvnul, když se ozvala rána, která vypadala, jako kdyby hůl byla opravdu masivní, ale potom hrozivě zařval a vyrazil proti tobě. K tobě je to 15 sáhů, to bude vlkovi přece jen chvilink trvat, takže, co teď uděláš je jen na tobě.

Prudenc - 05. listopadu 2007 11:58

Holberik Tas ''Ano,ten meč patří mě.Dostala sem ho kdysi dávno od rodičů a to je v tuhle chvíli asi jediný co mi po nich zůstalo.,,zastesknu si.''I když mi o tom,kde ho vzali nechtěli nic říct,že prý příjde čas a já se všechno v tu pravou chvíli dovím,ale už asi ne od nich pokud neujeli z města.Mohli bysme se vrátit zpátky do města potřebovala bych nějaké věci a navíc mám hlad a žízeň.Zbytek si dopovíme později.,,Vykročím směrem k městu.

Pán Jeskyně - 05. listopadu 2007 12:30
	Prudenc Otočíš se směrek ke městu, které je odtud vdáli vidět a vidíš něco, čeho jsi si zatím nevšimla. Kromě spousty mrtvých všude kolem také vidíš něco hrozného. Z města stoupají už jen veliké dými, jako známky toho, že město bylo vypáleno a zničeno. Je to hrozný pohled.

Holberik Tas - 05. listopadu 2007 15:34

"Nechoď tam, jeden z Neohrožených z města mě varoval....." vykřiknu a rychle tě dobjehnu a podám ti tvůj meč. "Ve městě pravděpodobně někdo zůstal a čeká na takoví jako sme mi. Já sem zraněn a sama toho moc nezváldeš, a proč tě vůbec ty tři zajalia nezabyli?" Zeptám se a teť sem opravdu zvědaví co mi řekneš, celí město vyvražděný a ty si jediná přežila to opravdu nechápu, konec konců i já měl pořádný štěstí...

Prudenc - 05. listopadu 2007 20:01

Holberik Tas ''Přijela sem pozdě,šla sem se podívat jestli je někdo ve městě ještě živý.Pak sem uslyšela hluk a šla sem se podívat.A pak mě omráčili,probudila sem se přivázaná ke kládě.Oni mě někam táhli a nevysvětlovali mi proč.Samotnou by mě to zajímalo.A jak to že si to přežil ty? čekám co odpoví.Pochvíli ho poprosím o něco k snědku a pití.''Děkuji ti za mou záchranu,,poplácám ho po rameni na důkaz uznání.''A co ted asi by sme se měli odsud ztratit.,,Vrátím se k únoscům a podívám se po jejich vybavení vezmu vše co by se nám mohlo hodit při další cestě.

Prudenc - 05. listopadu 2007 20:10
	soukromá zpráva od Prudenc pro Napíšeš co sem našla nebo si to mám vymyslet?

Pán Jeskyně - 05. listopadu 2007 20:20
	Prudenc Po řeči jsi přistoupila ke svým, nyní už úplně tuhým věznitelům a prohledala jsi je. neměli toho moc. Všichni měli koženou zbroj. Není to nic moc, ale je to zatím lepší, než nic. Všichni měli široký meče a jeden měl dýku. Celkem nic moc, ale ta zbroj se dá použít.

Prudenc - 05. listopadu 2007 20:39
	Když sem je prohledala zjistila sem,že jediné co se mi mže hodit je jejich kožená zbroj.Neměli žádný společný znak,erb nebo něco takovýho.Snad jedině ty žlutý zuby.:-)Obleču si koženou zbroj.Podívám se na Holberika''Nedaleko je vesnice je to taková zapadlá díra předpokládám,že tam ještě útočníci nedošli.Mohli bysme jít tam a aspoň je varovat.Co myslíš?

Asvagala - 05. listopadu 2007 23:24

soukromá zpráva od Asvagala pro Uderim holy do zeme a to zvire ode mne naky kus odskoci. Je ted ode me kus dale nez predtim mam chvilu cas premyslet co dal. "Nejredeji bych utekla" ale tim si asi nepomuzu. Mam ve vaku dyku. " Ale co pak ja jsem bojovnik? Jeste si ublizim". To obludne zvire se ke me pomalu, ale jiste priblizuje a me nic kloudne ho neneapada. "Hm, kousek odtud je reka a nemelo by tezke se k ni dostat, ale je tam proud a ja nejsem dobry plavec a co ja vim jestli se tohle boji vody". Tuhle myslenku radeji opustim. Chci bezet , ale telo je tak ztrachem zkoprnele, ze se ani nehnu. No, dobre takze utek pada, ale co dal je uz moc blizko. "Ja prece umim mluvit se zviraty, tak proc ne s nim". Zkusim to za to uz nic nedam je uz moc blizko.

Pán Jeskyně - 05. listopadu 2007 23:42
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Promluvíš na zvíře, ale to nijak nereaguje. zaútočí na tebe, ale ty uhneš a on tě přeskočí, ale odhodí tě svým tělem a tvá hů odletí kousek dál. Ležíš na zemi. Máš poraněnou jednu ruku, žádná krev, ale dopadla jsi na ní při pádu a bolí to. Vlk stojí asi 5 metrů od tebe a je jasné, že se připravuje zaútočit. Nyní je to na tobě.

Asvagala - 06. listopadu 2007 09:49
	soukromá zpráva od Asvagala pro Promluvim na zvire, ale to nereague. Utoci na me uhybam - preskakuje me, ale i tak me povali na zem. "Au" Zaboli me ruka na, kterou jsem dopadla. " Sakra Mistr Guano rikal, ze v te holi je vetsi sila nez si myslim tak proc nic" honi se mi hlavou. Pripadu hul bouhzel upustim. Pokusim se k ni dostat s ni bych se mohla branit lepe.

Pán Jeskyně - 06. listopadu 2007 10:00

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Vlk vycítí tvůj tvoji snahu a ještě než na tebe zaútočí. Přiskočí k holi a vší silou na nic dupne. Ačkoli vážil alespoň půl tuny a hůl byla dřevěná, na holi nebyl ani škrábanec, na tož známka po nějaké prasklině. Když vlk zjistil, že hůl nemůže zničit, obrátí svoji pozornost opět na tebe. Je si jistý, že ho nemůže nic ohrozit a tak si vychutnává to, že v tobě zbuzuje stracha a pomalu se k tobě přibližuje. Nyní nemáš moc šancí se někam hýbat. Teď jsi opravdu ve velmi beznadějné situaci a víš, že by jsi potřebovala nějakej zázračnej nápad.

Holberik Tas - 06. listopadu 2007 16:18

Prudenc Taky si vezmu koženou zboj a široký meč, kdyby náhodou dýky nestačili....... "Můžeme jít do města, abych pravdu řek chystal sem se tam." odpovím a podívám se směrem k městu na obzoru. "Ale řeknu ti taky mám hlad..." začnu prohledávat svoje kapsy i když vím že tam nic nemám a začnu se rozhlížet po lese, třeba tady budou nějáký jedlí bobule nebo nějáký to pobíhající masíčko a zeptám se tě "Máš nějáký zkušenosti s výrobou pastí???"

Asvagala - 06. listopadu 2007 16:23

soukromá zpráva od Asvagala pro Bouhzel vlk je rychlejsi a snazi se znicit moji hul, ale nedari se mu to jako by byla nerozbytna. Pomalymi kroky ustupuji dale ted uz se opravdu nikam nedostanu"Pockat ja mam pistalku". Mistr rikal az ti bude nejhur, nevim co tim presne myslel, ale ted mi de ozivot. Podivam se smerem k tomu monstru zanechal moji hul a uz se zas pomalu priblizuje ke me vyndam z pod plaste pistalku a piskam.

Pán Jeskyně - 06. listopadu 2007 16:44

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Ptáš se rudens a při tom si uvědomíš, že než začal tenhle frmol, mluvil si s mužem, který ti dal vak, mluvil o tom, že je tam pergamen a mapa. Pergamen má pečeť a jsou tam důležité informace pro někoho, komu to máš donést. Víc ti toho neřekl, říkal, že je to životně důležité, ale v zápalu dalších akcí se ti to na chvíli vytratilo z hlavy. Pytel jsi měl pořád u sebe. Ale až ti muž řekl o pergamenu a mapě, pytel byl veliký a plný.

Pán Jeskyně - 06. listopadu 2007 16:54

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Vytáhla jsi píšťalku a zapískala jsi. Zvuk to byl velice velice zvláštní, jako kdyby vyl nějaký vlk abyl velice slaboučký. Najednou se kousek od tebe začal vytvářet stín, urpostřed ničeho se najednou tvořil neprostupný stín a rozšiřoval se do koule. Vlk si toho vůbec nevšímal. Možná proto, že to neviděl, možná proto,. že už si nemohl, dočkat, až tě zabije. Najednou vyskočil a chtěl se na tebe vrhnout. V tu chvíli se z té temnoty vynořil veliký, jako uhel černý pes a skočil po vlkovi. Vlk byl asi dvakrát tak velikej, ale pes ho odhodil 3 metry daleko. Najednou stáli proti sobě. Vlk byl hrozně rozzuřenej a pes na něj jen cenil zuby. Oba proti sobě skočili a zaútočili na sebe. Chvíli se rvali, když najednou vlk padl k zemi, celý rozdrápaný a s prokousnutým hrdlem. Pes nad ním stál, jako nic. Neměl na sebe ani škrábanec. Přišel k tobě a díval se na tebe. Prohlížel jsi tě. Potom se posadil, ale stále na tebe koukal. Jakoby na něco čekal...

Holberik Tas - 06. listopadu 2007 17:20

Prudenc V zápětí si vzpomenu na jednu věc a řeknu ti "Počkej já do města nemůžu" a vytáhnu z pytle který mám pořád u sebe mapu a začnu si jí prohlížet. Je trochu ušmudlaná ale co by sem chtěl od umírajícího muže co mi ji předal.... Pár kapek krve na mapě je ještě to nejmenší.... "Půjdeš se mnou? musím doručit jednu důležitou věc, prej je to životně důležitý. Měl by sem to doručit co nejdřív." řeknua znovu se zahledím do mapy.

Prudenc - 06. listopadu 2007 17:32
	''Jak to že do města nemůžeš?,,podívám se podezřívavě.''No naposled sem jako malá chytala ryby,ale to je tak všechno.No a abych řekla pravdu tak mi to zrovna dvakrát nešlo.A kam,že to máš jít?,,

Pán Jeskyně - 06. listopadu 2007 17:41

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Když se po vyndání opět zahledíš do vaku, který je, jak už jsem říkal velice plný, uvidíš vítečného. Ten muž měl určitě namířeno dlouhou cestu, na tu, kterou teď předal tobě. Jeho vak, byl mimo jiné totiž naplněn jídlem a vodou. Bylo tam nějaké ovoce, sušené maso, chleba a cestovní chleba. Nebylo to bůh ví, jak bohaté, ale bylo toho dost i na dva, pokud se budou držet. V baťohu jsi také našátrl nějakou knížku, klasické věci pro cestu, jako křesadlo, stanovou plachtu, byla tam i dýka a úplně ve spodu jsi nahmátl kovovou truhlu.

Pán Jeskyně - 06. listopadu 2007 17:48

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Mapa Mapa byla poměrně podrobná. Bylo na ní zakresleno vaše město a krajina kolem něho odpovídala tomu, co znáš. Blízkou krajinu, stejně jako město jsi znal dobře. Byla veliká a jasně byl vyznačen červený křížek hluboko v lese směrem na západ. U něj byl nakrrelsen kruh a kapka vody. Všude na mapě byly vyznačeny cesty, hory a některá města. Tuškou tam někdo dodělal čáru od vašeho města k tomu červenému křížku. Nebyla to nejkratší, ani nepřehlednější cesta. Hodně se šlo podle řek, ale cest se využívalo minimálně.

Holberik Tas - 06. listopadu 2007 18:10
	Prudenc "Jůůůůůůů Hádej co sm v tom pytli nenašel...... Je tam trochu jídla a vody.... a spousta jinejch věcí... to ti řeknu jindy...." podám ti kus chcleba a vak s vodou. Ukákážu prstem na červený křížek na mapě a řeknu "Sem se musim dostat..." Mapa je hodně podrobná tak že by nás nemělo nic překvapit. A taky se zakousnu do nečeho na zub.

Prudenc - 06. listopadu 2007 18:17
	Holberik Tas ''Jé,děkuji.,,usměju se mile.''Jak daleko to asi je.Za jak dlouho myslíš,že se tam se mnou dopajdáš?,,

Holberik Tas - 06. listopadu 2007 18:43

Prudenc „Tak za tejden chůze ve dne v noci….“ Zasměju se a podívám se směrem kde by se mělo nacházet to místo. „Záleží na tom jak moc se budeš loudat.“ Trpce dodám s ironický úšklebkem a necpu si do pusy poslední kousek chleba. Sbalím mapu a vydám se vpřed. „Nemá cenu aby sme se tam snažili dojít dneska, to se nadá stihnou, ale zítra by se nám to povíst mohlo…. Po cestě budeme hledat místo kde přespíme mám i stanovou plachtu a křesadlo. Skoro celou cestupůjdeme lesem a po pěšince tak že by sme se neměli ztratit, ale s tebou člověk nikdy neví.“ Na mojí tváři vykouzlím spokojený úsměv.

Prudenc - 06. listopadu 2007 18:53
	''Asi bysme se měli vydat na cestu,aby nás nezastihli ještě ty před kterýma si mě osvobodil.chytnu se tě za rámě.''Doufám,že ti to nevadí,ale takhle půjdeme asi rychleji a nebudeme si utíkat.,,usměju se.''Jak se mnou člověk neví ty máš mapu takže jestli se ztratíme tak za to můžeš jenom ty.,,rýpavě vypláznu jazyk.

Prudenc - 06. listopadu 2007 19:01
	,,A co tam teda deš vlastně dělat,když už dem spolu tak bys mi to mohl říct já se totiž nerada nechávám naverbovat na sebevražedný mise.Nebo jdeme jenom za nějakou slečnou,,začnu se smát.''Určitě máš v každým městě nějakou aby ses měl kam uchýlit že?

Holberik Tas - 06. listopadu 2007 19:02
	Prudenc „Jestli se ti to nelíbí klidně ti tu mapu dám, ale obávám se že by sme daleko nedošli a nebo právě až moc daleko od cíle.“ Vydáme se na cestu a sledujeme zarostlou už moc nepoužívanou pěšinku. Začnu si pískat abych zahnal nudu. Nemám v úmyslu strávit tyto příjemné chvíle posloucháním ptačího zpěvu když to sám zvládám líp s posměškemsi pomyslím.

Holberik Tas - 06. listopadu 2007 19:05
	Prudenc "Ne deme za mužem slečnu už sebou mám a navážim s do ní co se dá." Zasměju se... "Musim muněco doručit, jak už sem řikal. Umíš číst?" zeptám se tě.

Prudenc - 06. listopadu 2007 19:11
	Holberik Tas ''No dovol copak vypadám jako někdo kdo neumí ani do pěti napočítat.,,Rychle zarazím jeho odpověd' ''radši nic neříkej.Samozřejmě,že umím.Takže si dneska najdem nějaký místo,kde přespíme a zítra budem dohánět to co sme dneska nestihli.A jak to že si přežil i ty to plnění města,,postesknu si při vzpomínce na hořící město.

Holberik Tas - 06. listopadu 2007 19:19

Prudenc "Byl sem na jedný misii, to semještě praco val pro Neohrožený, zabil sem pár takovejch jako ty co tě unesli našel sem tvůj meč a schrábnul prachy. Zbytek těch bojovníků byli v našem městě a poctivě ho plenili. Proto bylotak snadný dobít jejich tábor, když sem vrátil zpátky doměsta bylopo všem...." smutně dopovím "Ve městě sem dostalod jednoho úmírajícího ten Batoh a pak se narazil na tebe." (kdbys něčemu nerozuměla podivej se mi na životopis....)

Asvagala - 07. listopadu 2007 00:15

soukromá zpráva od Asvagala pro Piskam na pistalku, "tak zvlastni zvuk jsem nikdy neslysela". pripomina mi to viti vlka, ale docela slaboucky. Prestavam pomalu piskat a koukam co se deje kolem mne. Kousek ode mne se vytvari stin. Nevim kde se tu vzal, tak z niceko nic pomalu se zvetsuje az do tvaru kole. Vlk jako by si toho ani nevsimal, nevim jestli to nevidi ci je, tak soustreden na me zautocit. Najednou na me to monstrum vyskoci a chce utocit, ale z te tmy, co se tu po mem piskani objevila, na nej vyskoci veliky cerny pes snad jeste tmavsi nez ta temnota. Skubnu sebou leknutim a prekvapenim zaroven. Koukam na souboj tech dvou vlka a psa, ktery se mi snazi pomoc. "Copak muze vyhrat je dvakrat mensi nez to monstrum". Napate pozoruji souboj najednou vlk pada k zemi cely rozdrapany s prokouslim hrdlem. Prohlizim si psa tomu jako by se nic nestalo jako te holy, kterou pri te vzpomince zbiram ze zeme abych na ni nezapomela. Pes si me take pozorne prohlizi a posdi se. Prijdu k nemu o neco blize, abych mu mohla podekovat. "Dekuji ti za zachranu" vyslovim. A podivam se smerem k nemu, mam v hlave tolik otazek, ale jsem jim tak fascinovana, ze uz nic jineho nevyslovim.

Pán Jeskyně - 07. listopadu 2007 01:05

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Vlk se na tebe pořád dívá. Když mu poděkuješ za záchranu života, zvedne se a jde k tobě blíže a posadí se hned vedle tebe. Po chvíli začne mluvil. Bezproblémů rozumíš tomu, co říká. "Máš jistě mnoho otázek a já mám určitě mnoho odpovědí, ale nevím všechno. I já ti děkuji. Pamatuj si, že takto vyvolat už mě můžeš pouze dvakrát a já se mohu vždy objevit pouze v lese a také nesmím překročit jeho hranice. Pokud máš nějaké otázky, tak se ptej, pokusím se ti odpovědět."

Prudenc - 07. listopadu 2007 20:39

Holberik Tas ''Neohrožení něco sem o nich slyšela, ale mohl by si mo osvěžit pamět.A co se týče lovu,tak bysme měli naít asi nějaký bobule.A mimochodem poznáš jestli jsou jedlí?Když tak je budeš zkoušet ty,že?Já poznám pouze jedlí houby,to mě naučil otec miloval je.Jen nevím jestli touhle dobou něco najdu.Taky bysme spíš bys mohl vybrat nějaký hnízdo,doufám že chápeš,že já se v tomhle stavu nebudu plazt na nějakej strom.No a na chytání něčeho většího nemáme vybavení ani navnádu,pokud se nenabízíš?.celou dobu co vedu tenhle rozhovor se pochyhtávám.

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 07. listopadu 2007 20:57

Sedím v otcově křesle už nějakou dobu, čas ubíhá, ale já ho moc nevnímám. Přemýšlím o událostech jež se již staly a které se ještě mají stát. "Otec byl v řádu, to jsem netušila, tím se asi také vysvětluje Thorguliův prsten. Při první příležitosti se ho na to zeptám. Co otec dělal v tom řádu? Jaké byli jeho povinnosti předtím i potom co odešel. A konečně co dělal venku ten den kdy umřel. Nebyl by býval v bezpečí za ochrannou bariérou?" No, tak to už by stačilo s těmi dohady, prostě se tak stalo, tak to tak musím vzít. Nemá smysl se k tomu pořád vracet, nic kromě zármutku to obvykle nepřinese. Vstanu z křesla, pomalu se otočím a přejedu očima celou místnost, jakobych ji viděla naposled, jakobych se s ní už teď loučila. "Nesmysl" okamžitě si pomyslím a odejdu z místnosti. Jdu ven na čerstvý vzduch. Na vaření je pořád času dost, stejně bude spát dlouho a já hlad nemám. Vezmu vědro a pomalu směřuju pro vodu ke studánce. Budu ji potřebovat. Taky bych pak měla ulovit něco k jídlu, nějaké maso by přišlo vhod. A zásoba dřeva do krbu se také tenčí. "No dnes se nudit nebudu. Večer se posadím k pěkné knížce a taky bych si měla projít něco o léčení. Ještě uvidíme." Jdu po cestičce a studánku už mám na dohled. Naberu vodu a jdu zase zpátky. Cestou vnímám zpěv ptáků a cvrlikání různého druhu hmyzu. Dnes mě to obvzláště těší a naplňuje klidem. Doma nechám vědo s vodou a jdu se poohlédnout po nějakém dřevu a čerstvém masu. Najdu pár pěkných kousků, které vezmu domů. Nakonec lov nějaké menší zvěře vzdám, doma ještě najdu kus uzeného masa. "No tak to bych měla. Teď lehce poklidím a bude to." Vezmu hadřík, navlhčím ho a chodím z jedné místnosti do druhé a utírám prach. Nedělám to nijak pečlivě, tím myslím, že nezvedám každou věc a neutírám jí každý záhyb. Když tohle dodělám, tak vezmu koště a všude zametu. Do svého pokoje nechodím, nechci Thorgulia probudit. Při práci si prozpějuvu, je to jedna ze starých melodií, kterou mě kdysi někdo naučil, už nevím kdo. Jsem poměrně rychle hotová. Slunce je ještě vysoko nad obzorem. Na práci už nic nemám. Půjdu si číst. No možná to odložím na později. Nejdřív se na chvíli natáhnu do postele. Opláchnu si ruce, obličej a svléknu vrchní šaty. Opatrně otvírám dveře do pokoje a vstupuju dovnitř. Podívám se pozorně na Thorgulia. Dýchá klidně. Otočím se a lehnu si na postel. Chvíli brouzdám očima po stropu. Myšlenky se mi toulají, ale nic konkrétního. Za chvíli vstanu. Místo toho ale usnu a spím až do svítání. Probudím se. Dnes bych nejradši zůstala celý den v posteli, ale přesto vstanu. Ááá protáhnu se. Podívám se na druhou postel. Ještě spí. Zajímalo by mě kdy se vzbudí. zavírám za sebou dveře pokoje. Obléknu se a udělám si lehkou snídani. je to koláč a mléko. Koláč je lehce oschlý, ale s mlékem je to dobré. Uklidím po sobě a vyběhnu ven na čerstvý vzduch. Brrr otřesu se, dneska fouká studený vítr. Vycházející slunce zbarvilo oblohu krásnými barvami, dívám se na ně Fantazie! Takové barvy nikdy nedokážeme. pomyslím si, obrátím se a jdu dovnitř. Vezmu si košík, teplý plášť a jdu ven pro pár hub. Kousek od studánky jich najdu hned několik. Samé krásné hříbky. Mám z nich radost. Chodím dál a sem tam najdu nějakou houbu. Některé jsou červavé, ale většina ne. Půjdu už radši zpátky. Venku jsem už docela dlouho a začínají mi mrznout ruce. Hlavně ho tam nechci nechávat dlouho samotného, sice spí, ale co kdyby... Dorazím domů a jdu se na něj podívat. pootevřu dveře a nakouknu dovnitř. Pořád leží. Vezmu košík do kuchyně. Naliju si plnou mísu vody a houby v ní umyju. Celé je hodím do jiné misky. Později je uvařím. jdu do otcovy pracovny vybrat si novou knížku ke čtení. Přecházím od jedné police k druhé a hledám nějakou knihu ke čtení. Vybírání mi dnes trvá hodně dlouho. Nakonec sáhnu po malé knížce „Legendy starého světa“. Je to odpočinková četba. Posadím se do otcova křesla a začínám číst. Po nějaké době si donesu džbánek s vodou a později lehkou přikrývku. Čtu dlouho a čas téměř nevnímám. Odtrhnu oči až když už pro nedostatek světla nevidím. Uvědomím si, že jsem celou skoro celou knížku přečetla. Začíná se ozývat žaludek, ale než se najím, chci se podívat na spáče. Zjistím že ještě pořád spí. V kuchyni si připravím houby a v kotlíku nad krbem je uvařím. Přikusuji k nim kousek chleba. Dojím. Oči mě pálí a hlava mi lehce třeští. Opláchnu se a převléknu. Ani neuklidím špinavé nádobí a jdu si lehnout. Ihned usnu.

Thorgulius - 08. listopadu 2007 09:07

Meryan Ráno se probudíš a zjistíš, že tvé ráno se už blíží polidni, protáhneš se a pomalu vztaneš s postele. Podíváš se na druhou postel, je prázdná a nádherně ustlaná. Chaloupkou se line nádherná vůně. Vyjdeš s pokojem a po té vůni dorazíš až do kuchyně. Uvidíš, jak Althérius něco vaří a vypadá to velice dobře. Když vejdeš do kuchyně, rychle se otočí, když tě uvidím, jeho tváři se objeví příjemná klidně naladěná tvář. Jeho plášť a hůl leží kousek od něj na veliké pracovní desce. "Dobré ráno Maryen. Doufám, že jsi se dobře vyspala, dnes to budeš potřebovat. Moc se omlouvám, že jsem bez tvého dovolení použil tvoji kuchyň, ale ráno, když jsem vztal jsem měl hrozný hlad, ale budit jsem tě nechtěl. Posaď se ke stolu, už to bude hotové. Už jsem velice dlouho nic nevařil, velm mi to chybělo. Dneska budeme obědvat králičí na borůvkách se salátem." Ještě chvíli tam něco dělám a potom přinesu veliký pekáč plný naloženého masa, mísu se saláte, ošatku s pečive a džbánek s pitím a pohárky a dva talíře."Přeji dobrou chuť" a posadím se. "Snad ti to bude chutnat." pousměju se. Ještě počkám, než zažneš jíst a potom se s velikým hladem, ale decentně pustím do jídla. Bylo vidět, že jsem spokojen. Hned potom, co jsem si nandal a ochutnal jsem se potom pousmál. "Pro mě je to jako slast, už dlouho jsem nevařil a to nemluvím o normální kuchyni, nejsem zrivna člověk, který si může naběhnout do hostince a přecpávat se tam. Města už dlouho nenavštěvuji." Pro vodu jsem došel a ulovil jsem králika, doufám, že ti alespoň trochu chutná?" Po jídle odnesu talíře na pracovní linku a ještě je tam dost salátu na zobání. "Tak ještě, než se bdeš ptát, po odpočinku a času na přemýšlení se ti určitě na mysli objevilo mnoho otázek, tak bych ti ještě řekl důležitou věc. Mělo by sem ještě dorazit pár lidí, ale jestli dorazí, to nevím. BUdeme tady určitě ještě chvíli, ale na druhou stranu přijde čas a budeme muset tot sídlo určitě opustit. Od teď budu ráno chodit pro vodu já a jestli se budeš chtít sama někde procházet, vol prosím opačnou stranu od studánky, je mnohem bezpečnější." Pousměju se "Odpoledne se připrav. Je na čase tě začít vzdělávat. Zatím si promýšlej, jakou zbraň by sis vybrala pro boj?"

Pán Jeskyně - 08. listopadu 2007 09:15

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro ///Zatím si vyber, jakou zbraň by jsi chtěla nosit, jakou kouzelník asi těžko budeš nosit obouruční meč, ale můžeš sivybrat, mezi holí, která je asi nejlepší, ale třeba i lehký meč, by se dal nebo jestli máš nějakej nápad a taky ještě jedna věc. Můžeš se rozhodnou, jestli se budeš zaměřovat na jeden druh magie třeba oheň a mysl nebo voda a mysl nebo tak a nebo budeš umět všechny magie, ale samozřejmě mnohem hůře než, kdyby jsi měla zaměření. Teď už se musíš rozhodnout na tvrdo :-)

Pán Jeskyně - 08. listopadu 2007 11:39

Prudenc a Holberyk Vydali jste se na cestu, je vidět, že vládne vtipná nálada. Cesta vede podle malého potůčku a minimálně dva dny podle něho půjdete, je to pořád lesem. Na některých místech se sice voda přerušuje, ale na mapě to nevypadá těžce. Holberyk přebral úlohu vůdce na této cestě. Lesy vypadají poklidně a normálně a všechno od města vypadá nedotčené. Jako by zaútočili na město a hrad a dál se nehnuly. Možná jsou ještě ve městě a možná se prostě vrátili, možná chtěli jen rabovat a zabíjet, zatím o tom můžete jen spekulovat. Co je jisté že nevíte o nikom jiném, kdo by přežil. Už dete něajakou chvíli lese, není nějak zvlášť hustý, je poměrně přístupný a přes koruny stromů je vidět, jak se začíná stmívat.

Holberik Tas - 08. listopadu 2007 16:45

Prudenc „Neohrožený, to byla tajná banda, která obracela chod města ve svůj prospěch, To víš chytrý lidi sme byli a celí město sme měli pod palcem. Spoustě lidem se to nelíbilo ale ty sme umlčeli a pak už radši zbytek držel jazyk za zuby. A s těma bobulema, měla bys je ochutnávat ty mě by přece bylo škoda….“ Zasměju se a pokračuju. „Ale ne jídla máme dost… No jo ale už by sme měli hledat místo kde přenocujeme a do setmění musíme ještě rozdělat oheň. Co myslíš, budem držet hlídku?“ Nejsem si jistej, přez noc nás může někdo okrást ale zas budeme víc unavený a zejtra nedojdem tak daleko.

Prudenc - 08. listopadu 2007 18:09

''Jo pod palcem asi ne zas tak dokonale,když ste nevěděli vy chytří,že někdo zaútočí na město.,, ''No a mě by byla zcela jistě větší škoda.A mimochodem nejseš nějakej domejšlivej říkáš to jak kdybys je všechny vedl.A máš něco čím bysme rozdělali oheň?Hele támhle bysme mohli přespat co ty na to?,,Hledím na menší mítinku ,kterou obklopuje pár stromů a křoví.''No a co když se zase potkáme s těma žlutozubejma je to jen pracovní název.V noci by nás mohli nerušeně přepadnout a já už vážně nehci být svázaná nebo omráčená to bych si tak aspoň na měsíc zcela ráda odpustila.Jo a máš dvě deky?,,vyzívavě zvednu obočí a vykouzlím roztomilý úsměv.

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 08. listopadu 2007 18:21
	soukromá zpráva od Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) pro No tak si nechám hůl, oheň a mysl, to se mi zamlouvá:)

Holberik Tas - 08. listopadu 2007 18:42

Prudence "Neved sem je, byli sem si rovný, a na rozděláníohně mám křasadlo a na spánek stanovou plachtu." Otočím se k místu který si vybrala a souhlasně přikývnu. "Tak deme rozdělat oheň, nazbírame pár klacků..." Oheň nám pomůže odehnat lesní predátory (vlky, medvědy,....) ale na druhou stranu může přilákat nepřáele, ale myslim že je uslyšíme než vejdou do lesa. Pomyslím si a sehnu se pro nějáký to dřevo. "No tak pomozmi něco nazbírat..." napomenu tě a mile se na tebe usměju. Musíme si pospíšit za chviku si neuvidíme na špičku nosu, v poslední době bejvaj noci temný a deštiví. Odnesu dřevo k místu kde přenocujeme a roztahnu stanovou plachtu.

Prudenc - 08. listopadu 2007 18:58
	''No jo už jdu jen sem se trochu zamyslela.,,začnu sbírat suché dřevo a ödnesu jej k místu ,kde přenocujeme.Takhle se projdu asi třikrát.''Myslíš,že už je toho dost,,vítězně se dívám na svou hromátku ve které je dřeva víc než v té Holberikové.''To budeme spát jako pod jednou plachtou víš já bych si měla chránit svou pověst poctivé a slušné dívky.Proč myslíš,že mě nechali žít?,,

Asvagala - 09. listopadu 2007 00:16

soukromá zpráva od Asvagala pro Pote co mu podekuji se zvedne a priblizi se ke me o neco blize a sedne si. Pozorne si ho vyslechnu a stele si ho bedlive prohlizim. A pak se ho pomalu ptam. Sice nevim jestli to ma hlavu a patu , ale rikam to co me napada. "Zajimalo by me proc ty dekujes me. Kde jsi se tu znenadani vzal. Muzes mi neco vice povedet o me ceste?. Proc je, tak dulezite abys ani o kus neprekrocil hranici lesa. A vlastne kdo jsi? Nevim jsetli jsem se zeptala na vse co jsem chtela, ale pro zacatek by to stacilo".

Pán Jeskyně - 09. listopadu 2007 08:53

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Podívá se na tebe a potom trochu skloní hlavu. "T sama jsi mě přivolala. Ten, kdo ti dal tu píšťalu k tobě musel chovatnezměrnou důvěru. Jsem zaklet do té píšťaly. Kdysy dávno jsem byl obyčejný a velice silný pes. Neměl jsem černou barvu, ale bílou. Bohužel jsem byl taky velice krutý. Žil jsem jenom v lese a vraždil tady zvířata. Ze začátku kvůli potravě, ale potom mě to začalo bavit." Vidíš, že o tom mluví velice smutně. "Jednou jsem ovšem udělal tu nejohavnější věc, kterou jsem mohl. Šel tudy jeden druid a proklel mě hrozivou kletbou a uvězniol do píšťaly. A v ní budu trpět tak dlouho, dokud mě někdo třikrát nepovolá. A ty jsi mě povolala poprvé. Jsem nucen tě poslechnout a na vše ti odpovědět. Ale nyní jsem ti život zachránit nemusel. Nedala jsi mi příkaz. Mám samozřejně vlastní schopnost rozhodování, ale tvé příkazy jsou nadřízené. Abych se vrátil k tomu prokletí, je to prokletí lesa. Mocné kouzlo, které využije veškerou přízeň lesa a její kouzelník nesmí rok o nic žádat. žiju už mnoho let v hrozných útrapách a mučeních, které jsi nedokážeš představit, díky tom jsem získal velikou moc. Získal jsem ji proto, aby bylo utrpení nejvyšší. Cítím všechny rány, které utržím, ale nemohou mě zabít, ani zranit. Také mi byl dán veliký dar citů, emocí a znalostí, abych si uvědomoval a chápal svoji vinu a trest. O tvé cestě bohužel nic nevím, ale jak jsi správně řekla, nemohu opustit les. Byl jsem proklet mocí lesa a své zvěrstva jsem také působil v lese. Takže mé prokletí mě drží pouze v lese. Kdybych opustil jeho hranice, bylo by to, jako bych běžel ohněm." Leží na zemi a z očí mu stékají slzy. A když mu tečou po srsti, jako bych skrz ně byla ta srs opravdu bílá, ale když kapky zmizí, je zase úplně černej, jako stín. Nyní mě prosím propusť, opětovným zapískáním na píšťalu.

Holberik Tas - 09. listopadu 2007 14:26

Prudence Vysypu na hromadu dříví poslední náruč a pohrdnu tvojí hromádkou i když na první pohled není vidět která je větší….. „Teď už je dřeva dost. A s tou plachtou, ty pod ní spát nemusíš…. Vlastně sem s tim ani nepočítal…. Bez urážky ale ty si někdy měla pověst poctivé a slušné dívky??? Jistil sem že to nejsi hned po prvnim slově co si vypustila z úst….. A možná i proto tě nechali žít….“ Zasměju se. Naskládám dřevo do malé pyramidky a zeptám se „Nemáš něco na podpálení křesadlem nezapálím rovnou dřevo….“ Chvíli nad tím přemejšlím a napadlo mě jenom suchý listí z kterého de trochu černýho a štiplavího kouře ale co už…. Nasbírám ho trochu a začnu křesat….

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 09. listopadu 2007 14:31

Domem se line příjemná vůně. Vařené jídlo. Hmmmm, mnam. Už mám hlad. Thorgulius není v posteli, už vstanul. Že by vařil? Tomu moc nevěřím, ale vypadá to tak. Jdu se podívat do kuchyně "Dobré ráno" řeknu. Také mi popřeje dobré ráno. Posadím se a sleduju jak pracuje. Očividně má vaření rád. To já vařím jen z nutnosti. Na stůl velmi pěkně jídlo nachystá. Je to králičí na borůvkách a spoustu dalších věcí. Tohle jsem nikdy nejedla, ale voní to dobře. Je hladový, ale přesto počká až se sama pustím do jídla, aby mohl i on. Stále mě udivuje jeho ohleduplnost. Vidím jak je hladový, ale i tak jí způsobně. Na chvíli přestane aby mi položil pár otázek "Nevěděla jsem, že umíš tak dobře vařit. Ano, moc mi chutná" srdečně se usměju."Máš pravdu, mám ještě otázky, ale to počká. Doufám, že už je ti lépe?" znovu se pustím do dobrého jídla. Po jídle uklidí ze stolu a dá se do řeči. "Ó, tak to ne, to tě zklamu, v lese si budu chodit kde chci. Jsem tu doma. Kdo sem má dorazit? Kdy si sem stihnul někoho pozvat a proč? Myslím že by bylo slušné se nejdřív zeptat. Ale budiž. O co jde?"

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 09. listopadu 2007 16:14
	Tušila jsem, že to, že se rozhodnu pomstít otce mě dovede daleko od domova, ale doufám že bude doba kdy se sem vrátím. "K té zbrani, myslím že nejlepší pro mě asi bude nějaká pěkná lehká a hlavně pevná hůl. Kdy začneme?"

Asvagala - 09. listopadu 2007 17:27

soukromá zpráva od Asvagala pro Po vysloveni mych otezek se na me podiva a skloni hlavu. Posloucham jeho vypraveni a je na nem videt jak je smutny, ze lituje toho co udelal."Mel pry bilou barvu - na okamzim pod jeho slizami jak stekaji ji zahlizim." Mohla bych mit jeste dalsi otazky, ale uz ho nechci trapit a jak me poprosil zapiskam na pistalku. Pozoruji jak se meni pomalu v tmu a ta mizi zpet do me pistalky.Schovam ji zpet pod svuj plast, rozhlednu se jeste peclive po miste, kde doslo k boji , a kdyz jsem si opravdu jista, ze mam vse. V myslenkach kolem toho co se stalo se opet vydavam na cestu.

Thorgulius - 09. listopadu 2007 21:16

Meryn Po tvých reakcích se trochu pousměji, ale potom zvážním. "Ješ toho ještě hodně, co musíš pochopit a naučit se poslouchat slova. Už jsem ti říkal, že bez tvého souhlasu nikdo nesmí do chaloupky vztoupit. Pouze ten, kdo by byl tak mocný, že by dokázal zrušit kouzlo. Nikomu jsem o tvém domově neřekl, ale tvůj domov je toto stavení a jeho přilehlá část, ne celý les. Nejsi jediná, koho jsem dostal na starost hlídat. Jedinej rozumnej přehlednej bod, na které ostatní nasměrovat je studna. Ale může se stát cokoli. I když jsem dával veliký pozor, nic se nedá předem odhadnou s úplnou jistotou. Kdyby se někdo zlí zmocnil informace a dostal se ke studni, byl by to tvůj konec. Ti, co tu procházeli, nevěděli nic, ale ten, co by se chtěl zmocnit těchto informací, tak ten by určitě věděl, co hledá. Nechci nic riskovat. Zakazovat ti nic nebudu. Rozhodni se sama." Chvilinku se odmlčím a v mé tváři je zase cítit klid a mír. "Neboj, brzy se dostaneme někam, kde jsi ještě nebyla, ale nejdříve chci, aby jsi měla jasnou mysl bez jakýkoli otázek, takže jestli tě ještě něco trápí nebo zajímá, tak se ptej, dokud je na tzo čas."

Pán Jeskyně - 09. listopadu 2007 22:35

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Zahledíš se do mapy a zjišťuješ, že poslední kus cesty by jsi odhadem mohla dojít ještě dneska večer, podle toho, jak rychlejsi postupovala. Ale je to jen odhad, přece jen, mapa ne¨zobrazuje všechno a tak včer uvidíš. Půjdeš trochu s klidnějším svědomím, že kdyby se něco stalo, máš svého ochránce, ale už máš jen dvě možnosti. Víš, že je musíš šetřit, protože nikdo nevím, kdy se budou hodit. Ale nyní tě čéká ještě dlouhá cesta podél řeky. Les zatím vypadá, že bude po celou cestu velice přístupný, takže s klidným vědomím a poměrně dobrou náladou vyrážíš na cestu.

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 10. listopadu 2007 11:18
	Thorgulius "No dobře, to už je aspoň nějaké přijatelné vysvětlení. Kdy mají asi tak dorazit, nemáš tušení? A kdo to je? Nás bylo víc, které jsi měl hlídat? Teď jediné co me zajímá je vše o těch kdo sem mají přijít a co tu budou dělat." zajímalo by mě, jak dokáže v každé situaci zachovat klid

Prudenc - 10. listopadu 2007 11:39

Při sběru dřeva sem si uvědomila,že už nejspíš nikdy neuvidím své rodiče,přátele a všechny co byly v ten osudný den ve městě.Ale mohu pořád doufat,že se nějak vytratili i když to vypadalo na rychlý útok.Naděje umírá poslední.Pořád vidím před očima tu hrůzu ahh bože tolik mrtvích,ale proč co nebo koho hledali a proč právě jen my dva sme přežili.Aspoň,že mě dokáže Holberik odvést od těch myšlenek.Můj pohled upoutalo jedno místo spíš strom,poznávám ho moc dobře chodívali sme sem s rodiči na houby a tady pod tím košatým stromem jsme vždycky odpočívali.Jdu blíž k tomu stromu a vůbec nevnímám co Holberik říká do očí se mi vkrádají slzy.Jemně se dotknu stromu,sjedu rukou po jeho kůře.Sednu si pod něj a vzpomínám na to co bylo.Po tváři mi stékají slzy,ale ani jednou nevzliknu.Z myšlenek mě vytrhne až zápach hořícího listí.Otřu slzy a vracím se zpět k Holberikovi.''Promiň co si to říkal nějak sem se zamyslela...

Holberik Tas - 10. listopadu 2007 11:58
	Prudenc S nezájmem zakroutím hlavou a sednu si vedlo ohně. „Už sem to vyřešil sám.“ Oheň pomalu rozfoukávám a cítím jak se zmocňuje suchýho dřeva odspoda nahoru. Je to mocnej živel, ale snadno se ztratí. „A proč tě tak zaujal ten strom?“ zeptám se a zahledím se do plamene. Konečně trochu tepla pomyslím si.

Prudenc - 10. listopadu 2007 12:06
	Holberik Tas Přisednu si k ohni cítím jak z něj pomale začíná sálat teplo,je to příjemné.''Ale to by tě asi moc nezajímalo čistě ze sentimentu...... chodili sme sem s rodiči a u támhle toho stromu sme odpočívali.Kdo byl ten muž co ti dal ti věci?,,rychle převedu řeč jinam.''Dalo se mu důvěřovat?,,

Holberik Tas - 10. listopadu 2007 12:26
	Prudenc „Byl to jeden z nejchytřejších z Neohrožených takže se mu určitě dalo důvěřovat.“ Odpovím a natáhnu ruce blíž k ohni. Nechceš ještě něco k jídlu?“ zeptám se s podám ti kus sušenýho masa a taky si něco vemu. „Tak kdo bude mít stráž jako první?“ zeptám se i když tuším co odpovíš.

Thorgulius - 10. listopadu 2007 18:15

Meryan "Kdy mají dorazit, to opravdu netuším, dokud se mi to bude zdát bezpečné, tak počkáme tady. Ať už někdo dorazí nebo ne, určitě mi přijdou nějaké zprávy a podle nich se uvidím. Ano, měl se nastarosti více duší. Pokud přijdou, tak se s nimy seznámíš, ale jinak není důležité o nich vědět. Doufám, že se nás sejde co nejvíce. Tady je jediné místo, kde vás mohu připravit na naši cestu. Je toho mnohém, co o svém domově nevíš." Mírně se pousměji Zvednu se a mávnu rukou na udání směru. "Pojď za mnou." Vztávám a mé kroky vedou ven z kuchyně směrem do pracovny tvého otce. V tu chvíli se zastavím. Prudce se ohlédnu. "Nechoď z domu, dokud pro tebe nepřijdu." Nasadím si kapuci a vyrazím ven z obydlí...

Pán Jeskyně - 10. listopadu 2007 18:40

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Kdo jsi? Jsi Ellanor, temná elfka. Kdysy dávno jsi žila normálně z rodinou. Tvoje rodina byla zavražděna uprostřed lesa vašimy druhy, protože se odmítli podřídit zlu. Tebe nechali na pospas vlese. Tam tě našel jistý muž, u kterého jsi vyrůstala. Řekl ti své jméno, ale nikdy o sobě nemluvil. Naučil tě dovednostem hraničáře. Učil tě všemu, ale nikdy ti nešekl nic o tobě. Nevěděla jsi pořádně kdo to je, ale věnovalqa ses zdokonalování boje, hlavně střelba lukem a boj se simitary. Luk jsi dostala od hraničáře, ale tvé simitary, taková zbraň se jen tak lehko nesežene, tak ty máš od své rodiny. Jeden je černej a druhý bílej. Jeden je ze stříbra a druhý ze zvláštní černé ocely. Jednoho dne ti tvůj mistr řekl, že musíš jít, protože tě naučil vše, co mohl a propzradil ti to, proč tě tu nechce. Tvá aura je totiž padlá. Jsi prokletá dobrem i zelm. Tvůj osud je velikou neznámou. Ale tvoje prokletí by mohlo přitahovat mnoho nepřátel. Dozvěděla ses, že slíbil, že tě naučí všemu umění. Kromě boje se zbraněmi, umíš velmi dobře stopovat a přežít v divočině a spousty dalších věcí. Odešla jsi, ale nikdy jsi se nepohybovala viditelně mezi lidmy. Jsi známa jako "Prokletá" Pár lidí už se tě pokusilo zabít, ale neměli šanci, žoldáci a tak, pracující za odměnu. Příběh Putuješ zejména po lesích a pokračuješ pořád dál. Zvykla sis na to žít sama a v lese. Miluješ lezení po stromech. Procházíš lesem, když něco zaslechneš. Rychle vytasíš luk a natáhneš šíp. Koukáš se směrem, odkud zvuk přichází a slyšíš něčí korky. Zpoza křoví najednou vyjde postava zahalena pláštěm a v ruce držící hůl. Dívá se na tebe a nevypadá vůbec překvapeně, že tě zde nachází.

Thorgulius - 10. listopadu 2007 18:52
	soukromá zpráva od Thorgulius pro "Kdo jsi a co tu pohledáváš elfko?"

Ellanor - 10. listopadu 2007 22:12

soukromá zpráva od Ellanor pro "Jsem Ellanor, a nehledám nic. Možná tak konečně začít normálně žít, i když se nedá říc že by mi to úplně vadilo. Po těch letech jsem již zvyklá. Avšak nehodlám se nikomu zpovídat. Zvlášť ne někomu kdo by mne mohl zabít. Kdo jsi ty?" Uklidím luk, vytáhnu simitary a zkřížím ruce odmítavě na prsou. Přece jen jsem si již prožila mnohé, věřit všem se nevyplácí. Vyzývavě vystrčím bradu a čekám na odpověď. V tu chvíli zafouká větřík a sfoukne mi kápi s hlavy. Rozfoukne mi mé bílé, až po stehna dlouhé vlasy. Vidíš krásnou, jemnou tvář. Bohužel poznamenanou několika škrábanci. Zaryje se do tebe můj něžný a přesto ledový pohled modro šedých očí. Má temná pleť je oděna do černo stříbrno bílého železného korzetu, zbytek je zahalen černou kápí. Aniž bys to postřehl rychle uklidím simitary a vytáhnu luk. Během vteřiny vytáhnu šíp, napnu tětivu a vystřelím. Ovšem ne na tebe. "Mám poměrně hlad" vysvětlím, luk znovu uklidím a shlížím na padlého králíka. Bez dalších slov na tebe upřu pevný pohled, který se ti zarývá do mysli. Čekám na tvé vysvětlení.

Thorgulius - 10. listopadu 2007 22:28

soukromá zpráva od Thorgulius pro Velmi přemýšlivě koukám. Najednou ucítíš v hlavě můj hlas. "Umíš telepatii, zajímavé, ale nemysli si, že by jsi dokázala vyvolat jakékoli mentální kouzlo. Nechci být nezdvořilý ani neuctivý, ale to, jak nyní povedeš své odpovědě rozhodne o tvé budoucnosti ty, jenž jsi prokleta až za samotné hranice prokletí. Zeptám se pouze jednou, pokud mi nebudeš chtít odpovědět, otočím se a už se neuvidíme. Co pro tebe znamená cit, láska a přátelství?"

Ellanor - 10. listopadu 2007 22:39

soukromá zpráva od Ellanor pro Při tvých slovech o prokletí si všimneš, že se po mé tváři kutálí sotva znatelná slza. " Cit? Existuje spoustu citů, vedou jak k slasti tak k záhubě. Avšak já nejsem jedna z necitlivých. Jsem plná citu, někdy je to až ubíjející. Avšak nelituji. Přátelství? Uznávám jen jedno, na život a na smrt. Nikdy bych své přátele nezradila. Avšak teď už nemám koho zradit. Mého jediného humanního přítele zabili za nevydání prokleté. Přesto pro mě je přátelství obrovská síla. A láska? Už to slovo samo o sobě je kouzlo. Každý kdo je jí uchvácen jako by vyzařoval nějaké boží kouzlo. Láska je to co dokáže člověka udělat nesmrtelným a nekonečně silným. Pro mě láska znamená spojení přátelství a obrovského citu. Snad je má odpověď pro tebe přijatelná. Popravdě, už mi nezáleží tolik na tom jestli je má odpověď správná, samota mě ubíjí, avšak toliko už netoužím po společnosti. Jak jsi sám říkal, jsem prokletá, nemusím dělat prokletými všechny ostatní. A kouzla? Ani kdybych nějaké uměla, nepoužila bych ho. Kouzlem zabili mou matku. Vzpomínka je velmi bolestivá. "

Thorgulius - 10. listopadu 2007 22:47
	soukromá zpráva od Thorgulius pro Opět chvilinku přemýšlím. "Dobrá, uvídíme. Nyní je ovšem na čase skoncovat s tvými pronásledovately. Moc se omlouvám, ale teď přijde veliké utrpení, ale nejde to jinak."

Ellanor - 10. listopadu 2007 22:53
	soukromá zpráva od Ellanor pro "Tomu nerozumím! Co hodláš dělat? Už sem trpěla dost, už nechci!" Při těch slovech padnu na kolena a rozklepu se, rukama sem opřená o zem a na ní padají horké slzy. "Ale zvládnu to. Jako vždy" pronesu najednou pevně a jistě, postavím se a zpříma ti pohlédnu do očí, a pohodím hlavou. "Jednej jak je nutné"

Pán Jeskyně - 10. listopadu 2007 22:55

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Sleduješ každý mužův krok, stále mu vůbec nevidíš do tváře. Čekáš, co po jeho slovech nastane. Najednou si uvědomíš, že něco kryje tvé vnímání, tvé smysly jsou otupeny a ty nevnímáš, co se děje kolem tebe. SLeduješ muže, který na tebe upřeně hledí. Tvář halí stín z kápě, ale jeho oči jsou to, co tě nyní váže. Jako by v nich vládl bílý plamen. Najednou ucítíš obrovskou bolest a hledíš na své levé rameno, ze kterého trčí hrot šípu. Někdo tě musel střelit ze zadu do zad a šíp projel skrz tělo. Cítíš, jak se ti točí hlava, padáš k zemi a po chvíli upadáš do bezvědomí. Poslední, co vidíš je, že muž se nehnul z místa.

Ellanor - 10. listopadu 2007 23:04

soukromá zpráva od Ellanor pro Čekám co se bude dít, obezřetně naslouchám okolí. Oči stále upřené na tobě. Najednou ucítím nesnesitelnou bolest nejdřív v zádech a postupně se provrtá skrz levé rameno . Pohlédnu tím směrem a uvidím šíp, jenž mnou projel skrz a kapičky temné krve stékající z rány dolů. Bolest je nesnesitelná, otupuje smysly. Až mám dojem že se mi klíží oči. A skutečně tomu tak je. Pod přívalem bolesti omdlím. Ještě než upadnu do bezvědomí zašeptám "Zrádče, věděla jsem že ti nemám věřit"

Thorgulius - 10. listopadu 2007 23:26

Meryan Po asi hodině od mého odchodu se vracím a v náruči nesu dívku, která má v rameni kousek od srdce zabodnutý šíp. Rána je obvázaná, ale pouze tak, aby zastavila kapání krve. Dívká je elfka, ale mé temné rysy a stříbřité tvary. Když jí vidíš, vybavuje se ti, že to musí být temná elfka. Podle toho, co jsi o nich četla jsou velice zlí a silní. Tahle vypadá, že už dlouho žije v lese. Ale v tuhle chvíli spíše umírá. "Meryan, prosím rychle dones nějaké kusy látky a škopek s vroucí vodou a rozpust do ní tohle koření." Z pláště z kapsy vytáhnu malej váček. "Potom přines nějakou obyčejnou deku a polštář. Ošetříme ji tady. Prosím, co nejrychleji."

Asvagala - 10. listopadu 2007 23:53
	soukromá zpráva od Asvagala pro Dle mapy zjistim, ze uz to neni daleko, kdyz to pujde dobre dnes bych mohla dojit k cili. Premyslim o psovi a s pocitem, ze mi ma kdo pomoci pokracuji sviznym krokem dale. Cestou snim nake to ovoce co mam v batohu zizen me netrapi ovoce je dosti stavnate. Cesta mi dobre ubiha jdu snad rychleji nez kdy jindy, jak male nedockave dite.

Pán Jeskyně - 11. listopadu 2007 10:07

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Jdeš lesem už mnoho hodin a připadá ti to jako věčnost.Už se začíná stmívat. Snědla jsi poslední kus pečiva a masa. K tomu sis dala nějaké ovoce, trochu ti tam ještě zbylo a také jsi se napila. Ovoce sice přináší hodně šťavy, ale už to nestačí. Napila jsi se dost a zbylo ti tam ještě čtvrt láhve. Ještě jednou se podíváš do mapy a zjistíš, že jdeš přesně tak, jak máš. Začínáš být trochu nervózní. Ještě chvíli se prodíráš křovím, když se najednou zastavíš a hlediíš na svůj cíl. Před tebou v dálce ční kamená studánka s dřevěným vrchem. Uvědomuješ jsi, že jsi měla veliké štěstí, protože není moc dobře vidět z mnoha částí lesa. Jdeš tedy k ní. Rozhlížíš se kolem a nikde nikdo. Je už skoro večer. Jsi celkem unavená, ale spát se ti nechce, protože hoříř nedočkavostí, co se bude dít. Víš, že zde máš počkat. Doufáš, že to nebude trvat dlouho.

Asvagala - 11. listopadu 2007 12:05

soukromá zpráva od Asvagala pro Pokracuji dale lesem cesta se mi zda nekonecna. Cestou jsem snedla skoro vse co jsem mela a neco zbylo i v lahvy s pitim. Cim dela jdu jsem vice a vice nervozni. Prodiram se krovim a nejdnou pred sebou vidim svuj cil kamenou studanku."konecne" pomyslim si."Mela jsem stesti, ze jsem ji nepresla" potom co se lepe rozhlednu po okoli. Uz se stmiva, ale jsem tak nerovozni a zvedava kdo prijde, co se od nej dozvim, ze na spanek namam ani pomysleni. Naberu si trochu vody ze studanky na osvezeni a posadim se u studanky a rozhlizim se kolem doufaje, ze zahlednu toho nakoho cekam.

Prudenc - 11. listopadu 2007 12:21

Holberik Tas Začínám cítit únavu.Holberik mi nabídne něco k jídlu a já ráda příjmám už sem měla trochu hlad.''Když se ptáš tak bys mohl s hlídkou začít ty.A až budeš unavený tak mě vzbudíš a já tě vystřídám.Zítra bych se ráda podívala do té mapy trošku podrobněji,kdybysme se náhodou z nějakého důvodu rozdělily tak bych tam dorazila,ale musím vědět kudy a kam.Bylo by totiž zbytečný zdržení kdybysme se ještě hledali.Kdo ví jak dlouho tam bude ten člověk čekat.Ale neboj já za tebou pudu jak stín přece jen většinu věcí třaba jídlo máš u sebe ty.,,vlídně se usměju.Dojím a ještě se chvíli nahřívám u ohně.Pak se zvednu poplácám Holberika po rameni ''Tak já si jdu teda lehnout,,a jdu si lehnout pod plachtu.Delší dobu nemůžu usnout pořád přemýšlím nad tím co se dneska stalo ale nakonec asi za hodinu usnu.

Pán Jeskyně - 11. listopadu 2007 13:30
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Hodinu čekáš a nic neděláš, začínáš být unavená.

Holberik Tas - 11. listopadu 2007 14:20

Prudenc „Já to věděl že budu hlídkovat první….“ Sklesle řeknu a pokračuju „Nevim k čemu ti bude dívat se do mapy, stejně to nepochopíš… Ale moch by ti napsat legendu.“ Vytáhnu kousek ušmudlanýho něčeho a začnu do toho vyrejvat dýkou: „Modrá – vodní plocha (řeka/jezero/moře)“ atd. Moje písmo je trochu kostrbatý ale něco sem se u neohroženejch přece naučil. Když zalezeš pod plachtu popřeju ti „Dobrou noc“ a ty mi na oplátku něco nesrozumitelného zamumláš….. Rozhlídnu se po lese ale v podstatě se tam nic neděje občas něco šustne, pravděpodobně nějákej netopýr nebo něco takovího. Lehnu si na břicho, opřu se loktama o zem a pokračuju ve vytváření legendy pro mapu: „Stromečky – les Tenká béžovo-hnědá čára – pěšinka Tlustá béžovo-hnědá čára – cesta provozy Šedá čára – dlážděná cesta Atd.“ Zase se v lese něco pohne a já zbystřím ale uklidníme tím že to bylo nějáký zvíře… Tohle se několikrát opakuje a já usoudím že už by sme se měli vystřídat jinak usnu při hlídce a budeme hodně zranitelný i od lesní zvěře a moch by nám zhasnou oheň. Přinesu ještě nějáký dřevo aby měla čim přikládat a hodim doohně ještě jedno poleno. Pomalu k tobě přijdu a opatrně se tě snažim zbudit mírnym zatřesenim, ale zatím neúspěšně, zvolim jinou taktiku a začnu na tebe hlasitě mluvit, ani to nezabírá…. Začnu mluvit hlasitějš a pořádně s tebou zatřesu. Konečně!!! Pomyslím si a řeknu ti „Střídání stráží!“

Prudenc - 11. listopadu 2007 16:00

Holberik Tas ''No promiň,ale já sem se učila od velice dobrých bojovníku a opravdu se v mapách vyznám a navíc znám i spoustu slabin různých nepřátel.Zrovna tenhle týden sme se měli učit techniku zabití jedním hmatem.Je to technika někde ze země vzcházejícího slunce a pojednává ao tom,že člověk má určité body na těle,které když správně stiskneš tak může člověka úplně odrovnat.No škoda tohle mě zrovna dost zajímalo.Jo a navíc si pamatuju docela dobře to co uvidím.,,tenhle proslov opepřím uraženým výrazem.Konečně usnu.Někdo se mnou začne třást.Probudím se.''Co je Holberiku,co už střídat no to ti to dlouho nevydrželo.Ale jo já už jdu.,,Promnu si obličej a začnu se protahovat.Vylezu k ohni je mi zima.Tak se protahuju,abych se zahřála.Holberik se začíná snovat pod plachtu je poznat,že je unavený.''Dobrou noc zlato,,uchychtnu se.

Holberik Tas - 11. listopadu 2007 16:14
	Prudenc Ani nevnímám co řikáš a du si lehnou. „Dík že si mi zahřála místo.“ Potichu pronesu a uložíme ke spánku. Najednou si vzpomenu „Jo vedle ohně máš tu legendu.“ Zasměju se „A mapu taky.“ Celkem rychle usnu protože ponocování není mojí silnou stránkou. Už jenom přemejšlim co se mi asi bude zdát a vzápětí to zjišťuju….

Prudenc - 11. listopadu 2007 16:29

Holberik Tas Holberik usl jako poleno.Což mi připomíná,že bych mohla něco přihodit do ohně.Chvíli se koukám jak plameny pohlcují dřevo.A vzpomenu si,že takhle plameny pohltili i moje město.Začnu se soustředit na něco jiného třeba na to jak Holberik hrozně chrápe ze začátku sem se ho snažila utišit mlaskáním,ale bohužel to nepomáhalo tak sem to vzdala.To jeho chrápání odplaší určitě všechny zvířata v okolí.Sem tam zahouká sova.A občas zašustí křoví.Ale nejsou tady žádné zvuky,které by naznačovali nějaké nebezpečí.Kousek od nás šumí potůček,který tudy teče.Začíná se rozednívat no konečně už mě to přestávalo bavit čučet pořád do tmy.Les se začíná probouzet.Začnu si prohlížet mapu.Vždyt je úplně přehledená jsou na ní nějaký fleky asi krev nebo co.Všimnu si,že cesta bude trvat asi o něco déle než říkal tak aspoň o půl dne..Už mě to přestává bavit jdu se opláchnout k porůčku.Voda je studená,ale aspoň mě příjemně osvěží.Pak jdu zpátky k ohni a čekám až se můj společník probudí.A ta legenda je úplně zbytečná,ale třeba si s tím chtěl ujasnit co co znamená uchychtnu se.

Pán Jeskyně - 11. listopadu 2007 18:29

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Hlídáš tábor a cítíš se trochu unavená, oheň hoří a tobě se hlavou honí všeliaké myšlenky, najednou zaslechneš podivný zvuk, jsou to, jakoby kroky, ale jejich víc, chvíli slyšet jsou a chvíli ne. Jdou někde ze směru, odkud jste přišli. Zvuky jsou ještě slabé, což značí, že to je ještě dost daleko. Proto se nedá mnoho věcí odhadovat, ale spíš by jsi řekla, že se přibližují.

Prudenc - 12. listopadu 2007 07:17

Holberik Tas Hážu do ohně poslední dřevo.Příjemě praská.Najednou mě upoutá nějaký zvuk.Poslouchám pozorněji zní to jako kroky.Ted nic neslyším.Někdo se k nám asi blíží,ale je zatím dost daleko,ale zdá se,že nás neminou.Co když to jsou ti co vyplenili město.Raději bych měla Holberika vzbudit.Ne ještě chvíli počkám.Smotám mapu a jdu k Holberikovi.Nahnu se kněmu a začnu sním třást.Zdá se že se probouzí.Zvuk se stále přibližuje.Zacpu mu ústa aby nic neřekl.Druhou rukou mu naznačím aby byl tiše.Zdá se že je to jen jeden nebo aspoň ted vidím pouze jednu postavu.Počkám až se přiblíží a pak uvidíme zda bude nějaký boj.Třeba je to někdo z města někdo kdo ještě přežil.

Pán Jeskyně - 12. listopadu 2007 08:30

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Najednou uvidíš v šeru postavu a za ní něco jde. Když se postava přiblíží, uvidíš, že za sebou táhne dva koně. Cítíš obrovskou sílu a obrovské mražení v zádech, chceš vzbudit Holberika, ale nemůžeš. Jediné, co uděláš, je že se pokloníš. Postava má na sobě obyčejný plášť, který ovšem má něco v sobě. V hlavě se ti ozve hlas, je mocný, ale jemný. Nikdy vživotě jsi necítila takovou úctu a poddanost, jako k tomuto člověku. "Nebuď ho šermířko. Nemáte mnoho času. Až idejdu, vztaňte a vydejte se na cestu. Nikde se nezastavujte, dokud nebudete v cíli. Tady vám nechám dva koně. Tohle předáš muži s moji pečetí." V tu chvíli vytáhne z pláště zvláštní pytlík ve válcovém tvaru. "Pamatuj, musíte to donést co nejrychleji, ale nikdy se nedívejte dovnitř. Spěchejte jako o vítr." Najednou slyšíš, že si něco mumlá a pohybuje rukou. Mírně zvedne hlavu a ty omdlíš a spadneš na zem, jediné co zahlédneš, než upadneš do sladkého spánku je božská záře a uchvácení.

Pán Jeskyně - 12. listopadu 2007 08:41

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Procházíš po veliké cestě a kolem sebe vidíš nicotu. Najednou se cesta zažne rozšiřovat a ty se dostaneš na křižovatku. Nad obrovitou nicotnou propastí jsou nyní dvě cesty. Jedná širší a zakrytá stínem a druhá velice úzká a osvětlena září. Na konec nevidíš, ale cítíš, že si musíš zvolit. Najednou se otočíš a proti sobě vidíš sebe, vidíš postavu stejně vypadající, jako ty. Dívá se na tebe a po chvíli vytáhne meč a probodne tě v oblasti srdce. V tu chvíli se probudíš. Vylezeš ven a je velice brzké ráno. Rozhlédneš se a vidíš, že Pru leží kousek od vchodu ke stanu schoulená do klubíčka a u stromu vidíš dva uvázané koně z celým postrojem. Majý na sobě zvláštní postroj. Jdeš kousek blíže a vidíš, že na jednom je napsáno Horácius a na druhém Principálie. Cítíš se velice svěží, ačkoli si zas tolik nespal. Celé místo se ti teď zdá velice zvláštní.

Asvagala - 12. listopadu 2007 10:23

soukromá zpráva od Asvagala pro Hodinu sedim a nikde nikdo. Jsem uz poradne unavena. Jeste se chvili premaham, ked se nic nedeje, pobliz studanky, ale dostatecne v ukrytu si pripravim misto naspani a usnu. Spim o neco dele nez predchozi den, ale i tak nic moc jsem nervozni a neda mi to moc spat snim posledni kousek chleba a napiji se ze studanky. Uklidim po sobe misto, kde jsem prenocovala. Pokouknu se kolem po nakem ovoci a neco malo jsem i nasla "Super". Opet se posadim do orosene travy brzkeho rana a pozuruji prirodu a doufam, ze co nejdrive nekdo dorazi.

Holberik Tas - 12. listopadu 2007 16:07

Prudenc Zvednu se podivám se na tebe a rozespale řeknu „Co se stalo a co tady dělaj ty koně?“ Dořeknu a lechce tě začnu poplácávat po tváři. Už by sme měli vyrazit pomyslím si a poleju ti tvář trochou vody. „Tak dme?“ zeptám se a začnu balit stan. „Na cestě mi to vysvětlíš…“ rychle stočim plachtu a dám ji do batohu. „Najíme se taky na cestě, vyšlo slunce musíme dohnat zpoždění…“ Nasednu na koně s nápisem „Horácius“ a popohánim tě „Tak už poď“ tvůj vyděšenej a překvapeném výraz mě netěší ale nemáme moc času, musíme doručit zásilku v čas. Když už se koně rozjedou zeptám se tě „Tak co se vlastně stalo?“ otočím se na tebe s tázavím pohledem, tohle se přece nestává ksždej den, aby nám jako zázrakem do cesty přistál pár koní. Možná se to stalo proto aby sme tu životně důležitou věc doručili v čas, ale to už čekám na tvojí odpověď. „Moc sem se nevyspal.“ Ještě poznamenám.

Prudenc - 12. listopadu 2007 16:48

Holberik Tas ''Co co se stalo,,zdálo se mi to nebo ne?Začnu se rozhlížet kolem sebe.Holberik začíná balit plachtu.Všimnu si koní.Podívám se na pravou ruku v které stále nosím ten váček.Holberik mě popohání.Nasedám na bílou klisnu.Pořád sem znatelně zmatená.''Tomu nebudeš věřit.Když se začalo rozednívat slyšela sem nějaké zvuky.Někdo se blížil.Byl to někdo mocný.Dal nám koně a že prý máme spěchat a nemáme se zastavovat.,,chvíli se odmlčím a začnu přemýšlet jestli mu řeknu i o tom váčku nakonec se rozhodnu,že raději ne přece jen mě samotnou nutká se do něj podívat.Váček uvážu kolem šátku,který mám pod košílí přes prsa tam se nejspíš nikdo dívat nebude a přes koženku nepujde ani vidět.No a pak si mě vzbudil až ty.Ani sem si nebyla jistá jestli se mi to jen nezdálo.,,

Pán Jeskyně - 12. listopadu 2007 16:53

Prudenc a Holberik Jedete na koních, které už asi půl hodiny řídíte, ale koně se najednou velice rozběhnou, mírně zatočí a po chvíli se dostávají na cestičku. Po té se ještě více rozeběhnou a po čtvrt hodince se dostávají na větší cestu. Obadva se pevně držíte. Na koni umíte oba jezdit, takže vám to nedělá nějaké veliké problémy, ale takovéhle koně jste ještě nepodkaly, jsou velice temperamentní. Je z nich cítit síla.

Pán Jeskyně - 12. listopadu 2007 16:54
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Mapu už sis stihl zapamatovat a podle ní koně odbočili a vzali to nejkratší možnou cestou k vašemu cíly. Možná je to náhoda a možná ne.

Holberik Tas - 12. listopadu 2007 17:42

Prudenc Jízda na koni neobvykle pohodlná a hladká, kůň si jede jako by sám já si vkládá sedim v sedle, no skoro v klidu člověk nikdy neví co koníčka napadne, obzvlášť tohohle, držim se pevně ale kůň neprojevuje žádný známky toho že mu na zádech vadim. Promluvím na tebe „Řikala si že nemáme zastavoval, myslim že to ani nejde, ale zkoušet to nehodlám. A ta bytost co přivedla y koně už nic neřikala? To jenom přišla s těma koňma pak zase odkráčela?“ Udiveně se zeptám a přemejšlim o tom. „A asi se to to nezdálo když máme ty koně.“ S posměšek řeknu a zase upnu pohled v před a sleduju cestu. Kůň zatím jede naším směrem a pořád přidává do kroku, takže se nemáme proč znepokojovat. Pomyslím si a zkusím koně ovládat i když sem se z počátku zdráhal, ale je mi skoro jasný že kůň nepovolí a nechci homoc naštvat, konec konců ani ho neznám…

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 12. listopadu 2007 20:03

"Tohle je můj dům a tak myslím že mám právo vědět všechno co se ho týče. Nejsem nějaká loutka, se kterou si můžeš mávat jak se ti zlíbí. Nelíbí se mi, že bych měla nečinně sedět a čekat co se bude dít a jestli mi někdo milostivě vysvětlí co se přesně děje. Vím, že toho máš hodně, ale to tě přesto neomlouvá. Teď ten čas je." mluvím poněkud rychle a vůbec se neusmívám, i když on na mě ano. Pak se prudce otočí, přikáže mi tu na něj počkat a vytratí se. Jen se za ním koukám "Arogantní elf". Asi po hodině se vrátí, v náručí má zraněné děvče. Vypadá jako temný elf, ale na tom teď nezáleží, musíme jí pomoct. Vezmu od něj váček s kořením a ještě dodám "Přinesu deku hned, položíme ji na stůl v kuchyni, ano?" pospíchám a vrátím se s dekou. rychle uvolním místo na stole a položím na ni deku. Thorgulius položí zraněné děvče "Jdu pro ostatní věci" odběhnu a vrátím se s kusy čisté látky "Vodu jsem už postavila, za chvíli bude připravená. Doufám, že víš jak jak tohle ošetřit. Je to moc blízko u srdce." Nahnu se nad dívku a odhrnu jí z čela pramen vlasů "Co se jí asi stalo" povzdychnu. Odejdu a vrátím se s vodou, ve které jsem rozpustila koření z váčku. "Potřebuješ mojí pomoc?"

Thorgulius - 12. listopadu 2007 21:24

Meryanino naštvání se brzo mění ve starost, když přinesu to zraněné děvče. Velice mi pomáhá a rychle plní vše co ji řeknu, potom ke mě přijde a ptá se co je s dívkou a jestli potřebuju její pomoc. "Ano, dnes budu spát v pracovně tvého otce, připrav tam prosím dvě ležení. Její dej přesně doprostřed. moje ke straně u dveří. Za žádných okolností se jí nedotýkej." Ošetřuji jí ránu, zatím pouze vodou s bylinkami. "Je dobré, že to neucítí." Vezmu nůž a uříznu obě strany šípu a připravím kusy látky. Její krev je podivně temná. CHytnu za kus šípu a velmi jemně ho vytahuji. Když ho vytáhnu, zkreji rychle místa látkami a na močím celou ránu připravenou vodou. Krvácení trochu zmírnilo, ale je veliké. Vypadám velice zamračeně. Velice se soustředím a natáhnu ruku, po chvíli na mé dlani vzplane malinký plamínek. Bylo trochu zvláštní, že jsem tak malinky plamínek vyvolával tak dlouho, ale oheň byl zvláštní, Byl celý bílí. "Meryan, jdi do rohu prosím." Po tom, co Merian odejde přenese plamínek i na druhou dlaň a najednou se zdá, že mi plamínek úplně obalil obě ruce, který hořej. Na tváři mi vyrazil pot. Je vidět, že se veli ce soustředím. A pak v jednu chvíli přiložím ruce z obo stran na ránu, ta jakoby na chvíli vzplanula a pak mě cosi odmrštilo na stěnu. Praštil jsem se a spadl na zem. Namočil jsem obvazy do vody y zavázal ránu. Odnáším ji do připraveného ležení v knihovně. Potom jsi jdu pro svůj vak a hůl a než vejdu do pracovny otočím se za Meryan. "Meryan, moc mě mrzí, že si teď připadáš trochu okupovaná, ale slibuji, že ti to brzy vše vysvětlím. Nyní si běž odpočinout. Do knihovny teď prosím nechoď. Vím, že je toho teď hodně, ale věz, že na mě také. Poslední léta jsem je tajemně hlídal a dával pozor. Takovýhle složité a náročné situace jsou i na mě moc." Zítra ráno spolu zajdeme pro vodu. Ale nyní musím být s ní. Otočím se a odejdu do pracovny.

Pán Jeskyně - 12. listopadu 2007 21:34

Pru a Holb Jedete opravdu velikou rychlostí. Je už hluboká noc a začínáte být velice unaveni, ale koně letí dál. Jedno je jisté, koně opravdu jsou velice zvláštní. Jedete různými místa, ale koně nikdy ani neškobrtli. Jedete a jedete a vaši mysl se trochu zasní. Najednou se oba probudíte, zjistíte, že je brzké ráno. Vůbec nevíte, co se stalo, ale zdá se, že jste usli na koních. To je ale velice těžko představitelné. Nejenom, že jste se nikde neprobudili, ale ještě jste nespadli a to je teda veliký zázrak. Jste na nějaké cestě. Koně najednou zpomalí a zabočí do lesa. Jdou velice pomalu.

Pán Jeskyně - 12. listopadu 2007 21:42

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Ráno se probudíš vedle studánka, rozhlédneš se kolema vidíš, že se nic moc nezměnilo. Najíš se a napiješ a trochu protáhneš, když najednou v dáli uslyšíš nějakej šumot. Trochu více se zaposloucháš a slyšíš nějaké kroky, velice časté. Jelikož se vyznáš ve zvířatech, tak by jsi odhadla, že to mohou být koně. Jeden nebo dva. Je léto, není mos spadaného suchého listí a ne na každé části zemi je něco, co vydává při pohybu hluk. Ale je jistě, že se to přibližuje.

Thorgulius - 12. listopadu 2007 22:16

soukromá zpráva od Thorgulius pro Probereš se a cítíš se velice slabá. Jsi urpostřed nějaké místnosti. Tvé tělo halí pouze nejspodnější věci, všechno ostatní je sundané. Jsi uprostřed místnosti a kolem tebe je nějaké zářivé pole. Pokusíš se dát skrz něj ruku, ale nejde to. Nemůžeš se skrz toto pole dostat. Necítš žádnou bolest, když se ho dotkneš, ale neprojdeš jím. Skr něja na proti sobě vidíš postavu zahalenou v kápi a sedící v tureckém sedu. Nehýbe se, jen tak tam sedí. Jsi v nějaké místnosti bez oken. Kolem dokola jsou police s knihami a kousek od dveří je jeden pracovní stůl. Všimla si, že ležíš na připraveném ležení, na to, že je to na zemi, je velice hebké a měké a u sebe máš džbán s vodou a nějaké ovoce, chleba a maso.

Asvagala - 12. listopadu 2007 22:39

soukromá zpráva od Asvagala pro Sedim u studanky a v dalce slysim kroky" hm, to jsou kone" odhaduji, ze dva a blizi se mim smerem. "Kdo to muze byt?"." Tady kone cestou jsem moc zvirat nepotkala. Zvlastni nekdo na nich musi jet. Ale kdo?" Zvuk koni se priblizuje blize a blize "pokud na tech konich nekdo je tak se tu tezko schovam najde me." I tak se, ale trochu prikrcim za studanku a cekam co se bude dit.

Pán Jeskyně - 12. listopadu 2007 22:45
	Pru a Holb Ještě chvíli jedete valmi pomalu a trochu kličkujete, aby jste se vyhnuli křovím, když v dáli uvidíte nějakou zvláštní stavbu, vypadá to jako studánka a u ní někdo je. Takhle zdálky není vidět kdo nebo co tam je. Koně se zstaví. Je jasné, že nyní už vše zase opět záleží na vás.

Pán Jeskyně - 12. listopadu 2007 22:50

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Vidíš v dáli přijíždět dva koně a dvě postavy. Je to veliká dálka. Na každém koni sedí jedna postava. Oba koně jsou zářivě bílé a cítíš, že jsou velice zvláštní. Na jednom sedí muž a na druhém žena. Není toho moc, co by jsi poznala o jezdcích, ale takovéhle koně jsi ještě neviděla. Celé bílé a jejich oči jsou modré jako nebe. Ať jsou jezdci kdokoli, koně jsou rozhodně dobré duše.

Asvagala - 12. listopadu 2007 22:58
	soukromá zpráva od Asvagala pro Vidim v dalce dva kone pote co se vice priblizi vidim , ze je to muz a zena. Naprosto me fascinuji ty kone je na nich neco uzasneho ciste duse nemohu znich spustit oci. To, ze jsou tam jeste ty jezci ani moc nevnimam, ty kone jsou proste nadhera. Ani se jich vlastne nebojim prece by, takto nadherne kone nemeli naky zli jezci. Pomalu se ke me priblizuji.

Pán Jeskyně - 13. listopadu 2007 11:27
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Zatím se v dáli zastavili. Už se nepřibližují. Určitě někdo musí něco udělat. Je na situaci, jestli vyčkáš nebo budeš jednat, jako první.

Prudenc - 13. listopadu 2007 17:17

Holberik Tas ''Ta bytost už potom nic podstatnýho neříkala.,, Koně jedou rychle,není na nich vidět žádná známka únavy i když už jednou celý den.To spíš my začínáme být unavení,ale koně ne a ne zastavit.Pokusím se bránit spánku,ale stejně mě přemůže.Probouzím se ráno,koně pořád utíkají jako o život jsou to velice výjmeční koně.Divím se že sem nespadla.Ještě zkontroluji jestli je váček na svém místě naštěstí tam pořád je.Náhle začínají zpomalovat.Dojíždíme k nějaké studánce.Myslím,že je to místo kam sme měli dojet.Někdo u té studánky je.Koně zastavují. Slízám z koně mám úplně dřevěné nohy takhle dlouho sem nikdy na koni nejela.Protřepu nohy.Chytnu koně za třmen a jdu blíž ke studánce.Když se blížíme začnu si pozorněji postavu prohlížet.Hledám erb na který mě upozorňovala ta postava.Podívám se na Holberika ''určitě je to místo kam sme měli dorazit?...podle čeho ho máme poznat?Ta postava říkala něco o tom,že na sobě bude mít nějaký erb,ale stále nic nevidím.Co když to není on? Radši bud připravenej.,, už sme skoro u toho muže.Iniciativu nechávám na Holberikovi.

Ellanor - 13. listopadu 2007 17:29

soukromá zpráva od Ellanor pro Mezitím co se nacházím na prahu mezi životem a smrtí, prolétají mi hlavou nejbolestnější útržky mého života. V jednom z nich vidím sebe jako maličkou holčičku. Bezstarostně si hraji s bratrem v naší světnici. Rodiče sedí vedle a s úsměvem nás pozorují. Najednou se rozletí dveře a dovnitř vtrhne zhruba tucet ozbrojených mužů. Všichni mají kápě. Otec se k nim vrhne a něco křičí. Začnou se být, kvůli početné převaze však nevydrží dlouho vzdorovat. Dva z vrahů ho surově chytnou za paže a třetí ho s posměškem probodne. Rychle zalezu pod postel a v rukou svírám simitary, jež jsem měla položeny vedle sebe a zkamenělá strachy zírám na jejich počínání. Zatím si mne nevšimli. Vrahové se otočí k bratrovi, ale ještě než stihnou cokoliv podniknout vrhne se před něj matka. V očích se jí zračí odhodlání ochránit své děti. Díky této mocné síle, jež ji popohání dlouho vzdoruje. Na mužích je již vidět jejich rozzuřenost. Jeden z nich zamumlá nějakou formuli a matka padne v smrtelných křečích k zemi. Ještě chvíli se vrahové baví jejím mučením, když ten jež i mučí zamumlá další kouzlo, tentokrát však smrtelné. Poté, co matce přestane bít srdce, otočí se k bratrovi. Bez milosti ho vytáhnou za vlasy do vzduchu a s hlasitými nadávkami podříznou. Odhodí jeho tělo kus ode mě. Vyděšeně na něj koukám a s očí mi tečou slzy. Dlaně mám přitisknuté k ústům aby mé vzlyky nedolehly až k vrahům. Otáčí se k odchodu, když si jeden vzpomene. „Někde tady bude ještě ta malá“ po hlase poznám jednoho z našich sousedů. Vzlykám a modlím se, aby mne neobjevili. V místnosti se najednou rozhostí ticho až se i bojím dýchat. Najednou se postel s rámusem zvedne a jeden z vrahů s ní mrští ke zdi. Již vytahují zbraně a já strachy zavírám oči. Najednou se ozve jeden. „Mám nápad, nechme jí zhynout jak prašivého psa! Odvedeme ji do lesa a necháme ji pojít hlady! Třeba si z ní divoká zvěř udělá večeři.“ Posměšně se zasměje. Dvě silné paže mne vytáhnou do vzduch a jeden z nich si mne jako pytel přehodí přes záda. Odnášejí mne do lesa. Najednou mi hlavou prolétne myšlenka: Zabil mi rodinu! Maličkou ručkou sevřu simitary a bodnu ho do zad. Rozzuřen bolestí se mnou mrští o zem, simitary mezitím odletí daleko ode mne. Zdá se však že si jich nevšimli. Rozzuřený muž mne silně uhodí do tváře až se uhodím o strom do hlavy a omdlím. Poté mne přivážou ke stromu silnými provazy. Když jsem znovu otevřela oči odvazoval mne zrovna muž, jež mne našel. Moziell. Zvedl mne do náručí a odnášel. Z posledních sil jsem se mu vytrhla a dobelhala se až k místu kam dopadla má jediná vzpomínka na rodiče. Simitary. V dalším vidím sebe, již jako slečnu. Tato vzpomínka je stará pouze necelý rok. Procházím se v ní s mým jediným přítelem Lienem městem daleko od naší vesnice. Vejdeme do jednoho obchodu a Lien si vybírá nějaké zboží. Najednou si na zdi všimnu své podobizny s textem : Odměna za prokletou! Hlavou pokynu Lienovi a rychle prcháme z obchodu. Běžíme městem když najednou někdo vykřikne „Spatřil jsem prokletou! Běžela tamhle! Lien mne popadne za ruku a táhne za sebou uličkami pryč. Pronásledovatel nás pomalu dohání a tak se mu Lien postaví do cesty. Hbitě mu vzdoruje a odhodí na zem. Běží ke mně, jenže než k nám dorazí stráž se zvedne a namíří na mne šíp. Napne tětivu a vystřelí. Ovšem netrefí mne. Lien se instinktivně vrhne do rány a zachrání mne. Sám však padá k zemi. Propuknu v pláč a padnu na kolena vedle něho. Volám ho zpět, odpovědí mi je však stále slabší oddechování. Najednou otevře oči, podívá se na mne. Z posledních sil si z krku stáhne náhrdelník a s posledním dechem praví: opatruj se! Poté vydechne naposledy. Skláním se nad ním když nad sebou uslyším funět strážného. V rukou svírá meč a připravuje se mne probodnout. Vytrhnu z Lienova mrtvého těla šíp. S bolestným výkřikem mu ho vrazím do srdce a on padne mrtev k zemi. V tu chvíli do uličky vběhnou další muži a volají: chyťte prokletou! Zabila strážného! Zabte ji! Se slzami v očích se obrátím opačným směrem a běžím uličkami pryč od nich. Přiběhnu ke stájím, vyhoupnu se na jednoho z koní a uháním z města ven. Za mnou se ještě ozývají výkřiky pronásledovatelů avšak unikla jsem. Teď vidím sama sebe umírat v nějaké místnosti, vše kolem je rozmazané. Jsem tam jen já a pár mlžných postav. Rozpoznávám v nich matku, otce, bratra a Liena. Všichni stojí u mne a svorně šeptají: „Vrať se zpět, ještě nenadešel tvůj čas. Musíš žít. Tvůj osud ještě nebyl naplněn. Když se probudím, cítím se velice malátně. Otevřu oči a chvíli přivykám světlu místnosti .Rozhlédnu se a jediné co vidím je ta samá postava jako venku.Rodiče, bratr ani Lien nikde. Asi to byl sen, pomyslím si. Kupodivu mi ani nevadí má skoro nahota. Když spatřím kolem sebe záři hrůzou vytřeštím oči. Zkouším jí prostrčit ruku, avšak narazím na magickou barieru. I přes velký strach jsem skoro klidná. Napiji se vody ze džbánu a ulehnu. Jsem velice unavena.

Holberik Tas - 13. listopadu 2007 17:33

Prudenc Když dojedeme na místo, seskočím z koně a následuju tě k neznámé postavě. Dám ruku na meč co mám u pasu a sleduju onu osobu před náma. Mám trochu hlad ale myslim že není vhodná chvíle se občerstvit. Snažim nezahnat pocit hladu ale čim víc na to myslim tím sem hladovějíší, no sem šikovnej kluk…. Vtipně v duchu poznamenám a zase se začnu soustředit na postavu ale s týhle dálky ji zatím nepoznávám, pomalu se přibližujeme a si sem skoro jistej že sme na správnym místě, přece k nám někdo nepřijde jen tak a dá nám koně a ještě ke všemu nasili naše ména…..

Pán Jeskyně - 13. listopadu 2007 18:04

Prudenc a Holberik Jdete blíže, trochu připraveni a vaše koně vás následují. Když dorazíte velice blízko, vidíte malou postavu oděnou v hezkých, ale jasně cestovních věcech. Je opravdu malinká, ale velice roztomilá a hezká. V ruce má zvláštní dřevěnou hůl. Je skrčená u studánky, kouká na vás a čeká, co se bude dít. Vypadá spíše trochu vystrašeně a trochu překvapeně, ale její víraz je velice jasný.

Thorgulius - 13. listopadu 2007 18:15

soukromá zpráva od Thorgulius pro Muž stále sedí proti tobě. Ani se nepohne, ale promluví. "Je toho mnohé, co je potřeba vysvětlit a to z mé i tvé strany. Omlouvám se, že jsem ovlivnil tvoji mysl, ale ty by ses asi nenechala zastřelit dobrovolně. Niní jsi v bezpečí. Teď si všichni myslí, že jsi mrtvá. To je pro tebe nejlepší. Věz, že jsme na tom velice podobně. Skrz toto obydlí není tvoje prokletí cítit, nikdo ho nevystopuje. Ale bohužel ho cítím a je to trochu nepříjemné. Proto jsi obklopena tím polem. Velmi mnoho síly mě stálo tvé uzdravení a toto pole mě též velice vysiluje. Budu muset vymyslet, co s tím provedeme, ale mám ještě mnoho práce. Pokud máš nějaké otázky, tak se ptej. Ale, ať se stane cokoli, pro dnešek neopouštěj tuto místnost a zatím se nikoho nedotýkej."

Prudenc - 13. listopadu 2007 18:19
	Holberik Tas ''Dobrý den,,pozdravím postavu a lehce se pousměji.''Já jsem Prudenc a vy?..Také tady máte schůzku dle vašeho výrazu předpokládám,že na nás asi nečekáte,že?.Počkám co my postava odpoví.Vypadá překvapeně,takže pochybuju,že je to ten člověk se kterým se tady máme setkat.Ale nebudu vynášet nějaké soudy.Uvidím co mi řekne.

Asvagala - 13. listopadu 2007 20:44

Holberik Tas a Prudenc Krcim se u studanky a ty dva se stale blizi bliz a bliz. Dochazi az ke me. Zena se predstavi jako Prudenec. Pta se me na me jmeno. Vylezu z poza studanky a pri vzpomince na meho Mista, ze nemam rikat sve jmeno Povidam JA jsem Gaja" Ano, tak mi rikal na hranicich". Nachvili se zastavim v reci.Ano take tu na nekoho cekamvykoktam. Podivam se na ni a pecli ve si ji prohlizim. Po te se otocim k chlapovi a ptam se Jake je vase jmeno? A na koho tu cekate? A take si ho peclive prohlizim.

Holberik Tas - 14. listopadu 2007 13:30

Asvagala a Prudenc "Já se menuju Holberik, Holberik Tas. Čekáme tady na...." najednou si uvědomim že je to nám neznámá osoba, "počkej proč tito vůbec řikám ani nevim jestli ti můžu věřit..." chvilku sem sticha a pak se zeptám "a co tady děláš ty?" nemám rád tyhle vyzvídačský rozhovory a ona si začala.... pomyslim si a podivám se na údajnou "Gaju"... Možná sem tady ze stejnýho důvodu ale kdo ví... Ještě se podivám na věrného oře poslušně jdoucího za námi, co on na to, jestli neni znepokojenej nebo naopak jesli se s "Gajou" neznaj.... Možná to zní hloupě ale něco na těch koních je....

Asvagala - 14. listopadu 2007 16:44
	Holberik Tas a Prudenc Chlap se predstavi jako Holberik Tas. Pri odpovedi na mou otazku se zastavi a uz ji nedorekne. Pry jestli mi muze verit a co tu delam. " No, ja tu take na nekoho cekam. Ale vic vam povedet nemohu preci vas jen neznam." a pru pohled na ty fascinujici kone.

Pán Jeskyně - 14. listopadu 2007 18:59

Asvagal je z malého národa, nejdříve jste si mysleli, že je to pouze dítko, ale po bližším pohledu je jasné, že to je dospělej. Její cestovní plášť kryl celou její postavu, ale když se trochu pohnula, skrz něj bylo vidět kousek krásného oblečení s monogramem G na hrudi. Koni na ni nereagují nijak Mezi váma zavládla trochu nedůvěřivá nálada, ale rozhodně ne nepřátelská. Zdá se, že nejste jediní, kdo na něco nebo někoho čekají.

Thorgulius - 14. listopadu 2007 19:03
	soukromá zpráva od Thorgulius pro Přemýšlíš, jestli je na co se zeptat, ale než něco vymyslíš, začneš se cítit nějaká malátná. Padáš na postel a jdou na tebe mdloby. Upadáš do postele a do spánku.

Pán Jeskyně - 14. listopadu 2007 19:10

U studánky Ještě chvíli se bavíte mezi sebou, čekáte a prohlížíte se navzájem. Jste do všeho tak zabráni, že si ani nevšimnete příchodu nových účastníků, kousek od vás najednou vidíte stát ženu z rodu elfů oblečenou v domácích, ale celkem pěkných šatech, ovšem, její krása je mnohem větší a vedle ní je postava, která má zvláštní červenočerný plášť s kapucí. Díky němu postavě není vidět do tváře. Žena nese nádoby na vodu. Postava c kápi drží v ruce velice zvláštní hůl. Oba tam stojí a bezeslova na vás koukají. Žena vypadá trochu překvapeně

Thorgulius - 15. listopadu 2007 00:34

Po chvíli mlčení najednou postava promluví. Její hlas je jemný, ale je z něho cítit vznešenost a moudrost. "Vítám vás přátelé." Po všešch se rozhlédnu a potom se podívám na koně, které jdou za vámi a velmi dobře se skrze kápi prohlížím dva cestující, kteří na koni přijeli. "Než bude cokoli řečeno, byl bych rád, abyste mé následovali ne mnohem přívětivější místo k promluvání. Myslím, že mi zejména někteří z vás máte co vysvětlovat." V tu chvíli muž natáhne ruku z rukávu hávu se vynoří ruka, na který je velice zvláštní prsten s andělskými křídli na vrchu. Když ho koně spatří semknou hlavu na důkaz úcty a muž se potom také mírně pokloní. Asvagal určitě tento symbol už viděla. Byl na pergamenu se vzkazem a Pru tento symbol také zná. Je na té sametové schránce. Žena mezitím nabrala ze studny vodu a když byla voda nabrána, muž pokynul rukou, abyste ho následovali. Šli jste kousek za ním a mohli jste slyšet, že dívce s vodou říká."Tihle jsou vpořádku, žádám tě o jejich dovolení." Dívka trochu rmoutivě přikývla. Všichni jdete asi 5 minut, když dorazíte ke krásnému lesnímu stavení. Jeho krása spočívá v krásném splynutí s přírodou. Koně jste nechali před stavením a vešli jste dovnitř. Před vámi se otevřela delší chodba s několika dveřmi. Všichni jste následovali muže prvními dveřmi vpravo a vešli jste do krásné domácí kuchyně. Byl tam veliký stů, ke kterému jste byli vybídnuti. Byl u něho dostatek židlí. Všichni včetně ženy se posadili až na muže v kápi, který se na vás obrátí a hovoří. "Ještě je na čase přivést jednu osobu a předem vás varuji. Kdokoli v tomto obydlí je tu vítán a není tu nikoho, kdo by tu neměl být." S těmi slovy muž odejde a po chvílí se opět otevřou dveře a dovnitř vejde někdo, koho byste tu opravdu nečekali a teprve teď vám dochází, co bylo předchozími slovy míněno. Do kuchyně vkročila elfka z rodu temných elfů. Všichni přítomní, dokonce i Meryan, i když jen trochu ucítili velice nepříjemný pocit, který z ní vyzařoval. Všem vám zamrazilo. Asvagal spíše obdivovala krásu této elfky a na svůj rod byla velice krásná, ale Prudenc a zejména Holberyk dobře věděli, že temní elfové jsou velice obávaní pro svoje přirozené zlo a nesvědomí se kterým tiše a hrozivě provádí všechny své zla. Jsou to obávaní zabijáci a temné postavy vůbec. Můžete si všimnout, že muž velice dobře sleduje vaše reakce. "Ellanor prosím posaď se a dbej zákazu nikoho se nedotýkat." S těmi slovy některým projede mrazivá otázka hlavou, proč?. Když jde temná elfka k osamocené židličce, je velice smutná a dá se v ní spatřit krása a něco, co jste ještě nikdy u temných elfů určitě nespatřili. Smutek a žal. Opět všichni kromě muže sedí. "Myslím, že je na čase, abychom se lépe seznámili. Po těchto slovech se k vám postava otočí zády, opře si hůl zeď, sundá si plášť a potom se otočí." Všichni pocítíte sílu, moc a vznešenost, která z postavy vyzařuje. Díváte se na Elfa z dávného rodu. Nikdo z vás nevím, odkud pochází, ale nemá rysy z žádné pro vás známé elfské rasy. Má na sobě zvláštní černočervené oblečení se symbolem dračího oka na hrudi. Holberykovi vyvztane na mysli, že už ten symvol určitě někde viděl, ale nemůže si vzpomenout kde. Postava je úžasně charizmatická až je to trochu ohromující. Přijde k temné elfce a přehodí pře sjejí ramena svůj plášť. V tu chvíli mražení, které jste cítli zmizelo. Ovšem nyní jste cítily moc elfa, jenž stál před vámi. "Je toho mnohé, co si máme říci. Ale nejdříve by se slušilo se trochu představit. Mé jméno je Thorgulius, dívka, se kterou jsem přišel ke studánce je Meryan. Nyní je vaši hostitelkou a byl bych rád, aby jste dbali všeho, co vám řekne. To, že jste tady je znakem toho, že se zlé věci dali do pohybu. Tady jste tak v bezpečí, jako na málo místech tohoto světa a proto by se slušelo chovat úctu k tomu, kdo vám umožnil zde pobývat. Támhleta málá krásná dívka je určitě Asvagala, je ti už dávno, co jsem tě neviděl." S těmi slovy se přívětivě usměje na Asvagal "Ona, narozdíl od vás tří byla očekávána. Ještě by měla dorazit jedna osoba, ale bojím se, že už touhle dobou měla být zde, takže to vypadá, že takhle, jak se tady vidíme se v nejbližší době budeme vidět. Dívka, která nás navštívila poslední a která ve vás některých zbudila velice rozporuplné pocity je Ellanor." Trochu smutně se usměju na Ellanor "Ale vás dva neznám. Než budeme v čemkoli pokračovat. Byl bych rád, aby právě vy jste se také představili a bylo by dobré, aby jste řekli i to, co vás sem přivedlo." S těmi slovy se obrátí na vás.

Prudenc - 15. listopadu 2007 08:13

U studánky ještě chvíli čekáme a bavíme se mezi sebou,ale nikdo na sebe nechce nic prozradit.Takže zde panuje nedůvěřivá nálada.Až po chvíli sem si všimla,že přišel někdo další.Přišla půvabná dívká a muž s prstenem.Hned sem si uvědomila,že je to ten znak,který hledám.Chce si s námi promluvit někde jinde.Jdu za ním a držím se v družině jako poslední,abych mohla vytáhnout váček.Což se mi nakonec povedlo a zdá se že to ani nikdo nezpozoroval.Dám si váček do levé ruky.Najednou vidím krásné stavení ani náhodou by mě nenapadlo,že tady bude nějaký příbytek.Vešli sme do domu a posadili se ke stolu.Pohodlně se posadím a položím váček na stůl.Muž odešel a pak se vrátil s elfkou temnou elfkou. Tak takhle myslel,že všichni jsou vítáni.Má zákaz nikoho se nedotýkat no radši ani nebudu přemýšlet proč.při této myšlence mě zamrazí.Ale je jiná je taková smutná,no at je jakákoliv v tuhle chvíli je to můj spojenec.Muž se představí a představí i ostatní.Jo tak ty seš Asvagala a ne Gaja. ''Já jsem Prudence.Žila sem ve městě Marak,které v tuto chvíli už není.Na město někdo zaútočil a v podstatě sme to přežili jen my dva.Tady Holberik mě zachránil,když mě táhli kamsi z města.Pak sme se vydali sem.A tohle vám mám předat,,svůj pohled upřu na Thorguliuse a jemně se usměju.

Thorgulius - 15. listopadu 2007 09:36

Na mou otázku první raguje Prudenc, jak se později dívka představí. Při slovech, že je Marka zničena se má tvář velmi zachmuří. Poslouchám tě dál a když proneseš slovo Holberik, tak se velmi zpříma podívám na muže. Když natáhneš ruku ve které držíš ovalné pouzdro ze sametu, které pravděpodobně skrývá nějaký svitek, trochu couvnu a mírně vytřeštím oči. Velmi váhám nad tím, jestli si to mám vzít. Nakonec přijdu a vezmu si ten svitek, ale je vidět, že ho beru do ruky s velikou bázní. Když se ho dotknu, můj prsten se rozzáří. Chvíli strnu na méstě a potom se otočím na Pru a zřpíma se zeptám. "Kde jsi to vzala? Pověz mi vše prosím a prosím povězte mi také vše o zničení Marky, co se stalo?"

Ellanor - 15. listopadu 2007 14:50

Po rozhovoru s mužem v plášti znovu usnu. Nevím jak dlouho jsem spala, ale když muž opět přišel, světlo zvenčí bylo jiné. Spala jsem asi dlouho. Probudil mne s tím, abych šla do kuchyně. Vstanu a oblékám si šaty, jež leželi v ůhledné hromádce kus ode mne. Vejdu do kuchyně a očima přelétnu osazenstvo. Ve všech cítím nejsitotu s trach. Nedivím se. Naštěstí mne muž představí a já nemusím nic říkat. Při slovej ať se nikoho nedotýkám se někteří jemně otřesou. Posadím se na židli dál od ostatních. V očích se mi zračí nejistota a strach. Strach jenž jsem již dlouho nepocítila, strach z opovržení. Thorgilius přeze mne přehodí plášť, cítím se teď trošku jistěji. Ovšem odhalil tím sám sebe. Chvíli se na něj zkoumavě dívám. Je zvláštní, jeho rysy nejsou z žádné jiné rasy jež znám. Přesto mi jednu rasu připomíná, rasu o níž mi vyprávěla babička. Je velmi krásný. Opět skloním hlavu a poslouchám o čem ostatní hovoří.

Prudenc - 15. listopadu 2007 16:03

''Ohledně zničení Marky......no já sem myslela,že se odpovědi na své otázky alespoň z části dozvím zde.Vlastně nevím co se stalo,když sem přijela bylo už po bitvě.Procházela sem městem a nikdo tam nebyl nebo sem si spíš myslela,že tam nikdo není.Pak sem uslyšela nějaký rachot a šla sem se tam podívat.Pak sem se probudila přivázaná ke kládě.Takže sem toho příliš nezjistila.Když mě osvobodil Holberik chtěla sem se do města vrátit.Ale hořelo asi ho zapálili ti co mě omráčili.,,nedělá mi příliš dobře o tom mluvit,takže se občas při vyprávění zastavím,abych potlačila smutek,ale snažím se mluvit klidným a vyrovnaným hlasem.''Ten váček sem dostala od jakési postavy.Od ní sme dostali i ty koně.Chtěl abysme sem spěchali.A prý ti jej mám předat.Nevím co v něm je,protože mě upozorňoval,abych se nedívala dovnitř a tak sem to pro jistotu ani neudělala znám spoustu historek o tom jak někdo udělal něco co neměl a pak toho litoval.Vlastně mapu k tomuto místu má Holberik byla shoda náhod,že sme se potkali a došli sme až sem,,.

Thorgulius - 15. listopadu 2007 16:13

Bedlivě poslouchám vše, co Prudenc říká a Když se zmíní o mapě, tak na chvíli velice upřu svůj pohled na Holberika. "Prudenc, velmi ti děkuji za podání z právy i přes emoce, které musíš potlačovat. CO se stalo na onom místě nevím, ale bohužel vím, co je příčinou a co to znamená. Než o tom budu mluvit, myslím, že by měl též dostat slovo Holberyk. Je mnohé, co by se mělo vysvětlit. Mimo jiné ta mapa, víš, zakreslit toto místo do mapy je zakázané a všichni, kdo místo zanjí to vědi." Upřu svůj tázavý a zvědavý výraz na Holberika.

Holberik Tas - 15. listopadu 2007 16:52

„Jo počkejte, radši začnu úplně od začátku aby bylo jasno: Takže, dostal sem jeden z mnoha úkolů od Neohrožených pro která sem pracoval a schodou okolností mě úkol dostal z města ve správném čas, měl sem jít, zničit a vyrabovat tábor těch co se chystali zaútočit na na naše město. Když sem tam přišel bylo tam jenom pár ozbrojenců takže dobýt tábor nebyl problém, stráž se potichu zabil a zbytek ve spánku podřezal, našel sem tam trochu zlata a Prudenčin meč kterej mě opravdu zaujal…. Po tom co sem se chtěl vrátit do města mě u brány zastavil jeden z našeho bratrstva a dal mi batoh s věcma potřebnejma na cestu sem.“ Podám ti batoh a pokračuju. „Měl sem ti doručit nějákej svitek a je tam ještě nějáká truhlička a ta mapa…. Prej je to životně důležitý a mám ti to doručit co nejdřív, tak sem to udělal.“ Bylo zbytečný opakovat věci co už Prudenc řeklaale trochu to ztratilo posloupnost, no o už….

Thorgulius - 15. listopadu 2007 17:10

Posluchám velmi dobře Holoberika a při slovech "bratrstvo Neohrožených" se trochu divně zatvářím. Poslouchám ho i když mi podává vak, který je poměrně veliký, ale není v něm mnoho věcí. Když domluví, chvíli přemýšlím, potom zašátrám v batohu a vylovím do ruky pergamen, který je zapečetěn. Zlomím pečeť a roztáhnu pergamen. Je vidět, jak moje oči lítají ze strany na stranu, když rychle pročítají to, co bylo v pergamenu skryto. Najednou dočtu, natáhnu ruku s pergemenem a ten v jednu chvíli vzplane, dívám se jak hoří až do té doby, dokud ho celý nepohltí plameny. Podívám se na vás a vidím, že všichni netrpělivě a napjatě čekají, co se bude dít...

Thorgulius - 15. listopadu 2007 19:04

Přijdu a posadím se na židli. "Myslím, že na tohle se posadím. Meryan, mohl bych tě požádat o nějaké jídlo a pití pro všechny, tohle se trochu protáhne." Čekám, než Meryan přinese občerstvení a posadí se. Všichni mlčky čekají, co se bude dít. Když se Meryan posadí, začnu. "Je tomu už velice dávno, co začala obrovská válka mezi dobrem a zlem. To, co vám teď povím, o tom nikde nemluvte a vězte, že to, jak to bylo ví opravdu velice málo lidí. Vše začala obrovskou válkou dvou andělů. Nejsvětějšího archanděla Loriena a Temného anděla Izachyela. Bojovali spolu zde na světě, střetli se tváří v tvář s veškerou mocí nebes a temnoty a skrze meče bojovali o vše. Boj ovšem skončil nerozhodně. Při jejich posledním nárazů obou mečů o sebe to meče nevydrželi a rozletěletěli se. Oba andělé se potom vrátili tam, kam patří, ale tím to začalo. Podle toho, co vím, jim nebylo dovoleno spolu bojovat a byl jim odepřen přístup na tuto zem. Ovšem od té doby se začalo dít něco hrozivého. Veškeré zlo, všechny monstra, démoni a tamno, které tady žije se začalo přesunovat na jihovýchodní pláně pouště a odtamtud se začal tvořit mrak, který postupoval a halil vše, kam postoupil. Nikdo o tom nevěděl, protože zaujímal nehostinné pouště, ale mrak se dostal až k obrovskému horskému průsmyku. Obrovské pohoří, které odděluje jihovýchod od zbytku světa se najednou začalo temnit. Existuje tam dávné prastaré sídlo, ve kterém sídlili v ojedinělém přátelství tři rasy. Elfové, lidé a trpaslíci. Žili pohromadě a všichni pocházeli z dávných linií. O městu vědělo jen velice málo lidí. Všichni se domnívali, že zbytek světa by nepochopil toto spojenectví a mohl by ho narušit. Toto město drželo temnotu za hranicemi hor už celé věky. Bylo posvěceno krví tísíců bojovníků. Už to tak panuje opravdu velice dlouho." Všímáte si, jako by Thorgulius vzpomínal. "Podle všeho ovšem temnota překročila hranici a její zrůdy postuovali a plenili. Tady nebyl nikdo, kdo by je mohl zadržet. Celý svět upadl do vlastní temnoty. Národy se hádají a navzájem se jen hašteří. Stará spojenectví vymizela. Bylo tady několik lidí, řádů a společenstev, které se snažili o znovuobnovení síly světa a nastolení rovnováhy. Ovšem temnota vyslala svého obávaného vůdce. Černokněžného krále Agmara." V tu chvíli se mi hlavou začnou honit myšlenky a na chvíli se zamyslím. "Říká se, že mu dal moc sám Izachyel a naučil ho temnému umění, ale to není to nejhorší." Má tvář úplně zamrzne. "Pocházím z velmi starobylého řádu, nikdo neví, že jsem na živu. V náš řád tvořilo 12 členů, ale kdysy dávno nás bylo 13." Mírně skloním hlavu. "Ano, přesně tak. Agmar byl členem našehořádu a co více, byl jedním z nejmocnějších, díky tomu se dostal k mnoha vzácným informacím. Zradil náš řád a uprchl. Nikdo nevěděl, jak se vše odehrálo, ale začalo to smrtí prvního z řádu. Nakonec po spojení s temnotou zavraždil všechny z řádu. Jen já jsem přežil a jen díky tomu, že si myslí, že už nežiji. Byl to také on, kdo vyvraždil všechny ostatní. Nikdo si nechtěl připouštět, že by někdo tak mocný mohl existovat a když potom vraždy utichly, na všechno se postupem zapomnělo. Co Agmar ovšem nevěděl bylo to, že hlavou řádu se později stal tvůj otec Meryan a ten mi svěřil velikou důvěru a úlohu. Měl jsem dohlížet. Na to, aby někteří lidé, jenž jim byl od narození prorokován veliký úděl přežili. Tu studnu, u které jsme se potkaly postavil kdysy dávno jeden druid. Nebyl zvlášť silný a ani mocný, ale měl dar proroctví a právě on prorokoval asi před 1000 léty, že jednoho času se tato studna stane místem setkání veliké naděje a ti, kteří se dostanou do těchto míst jsou předurčeni k velikým věcem, pokud zlo neovládlo jejich srdce." Chvilinku se odmlčím a povzdechnu. "Ještě jsem měla dorazit jedna dívká, ale ta pochází právě z toho města daleko v horách. Měla dorazit jako první a obávám se, že už nedorazí. Právě proto jsem vás všechny přijal. Někteří jste tu z vlastní vůle, někteří ne, ale všichni jste teď součástí proroctví. To znamená, že všichni z vás mají v sobě něco, o čem možná ani netuší. Se všema si ještě budu muset zvláště promluvit a všichni budete muset zlepšit mnohé své schopnosti. Nějakou dobu tu ještě pobudeme. CHci vám připomenout, že s ohledem na všechno je to stále dům Meryan a tak se řiďte v tomto případě také jejímy prosbami. Jedno je jisté, čeká některé z nás veliký úkol a říkám některé, protože nikoho nemohu nutit. To co jste tu slyšeli musí zůstat skryto a měli jste právo to vědět bez ohledu na vaše rozhodnutí. ALe nyní je to na vás. Pokud budete chtít, můžete odejít, ale varuji vás, brzy se stanou věci, jako zánik rodných měst a obrovská krveprolití, pokud s tím někdo něco neudělá. Proroctvé tvrdí, že mi jsme světlo naděje, ale to neznamená, že se to stane. Ne každé proroctví se naplní. Rozhodnutí je jen na vás. Vím, že máte spousty dotazů, proto, než se rozhodnete by bylo dobré na ně odpovědět, abyste se mohli rozhodnout s na základě všech věcí. Pamatujte, já vám nabízím pouze pravdu." S těmi slovy se odmlčí a tázavě se na vás podívám.

Ellanor - 15. listopadu 2007 19:52

Aniž si to sama uvědomím promluvím. Je to poprvé co ostatní slyší můj hlas, je pevný a přesto neuvěřitelně jemný. Jemně hladí po duši, až jsou ostatní překvapeni. Já se nikdy nepodřídím zlu. Nikdy se nepřestanu bojovat za právo a dobro. Nepoddám se něčemu, co mne připravilo a vše a o mé nejbižší. Dokud budu živa, nepřestanu bojovat. Dokud nepadnu nedovolím další křivdy. Z hluboka se nadechnu Přísahám na lásku jež jsem chovala k matce, najdu vaše vrahy a nevyhnou se trestu. Přísahám na nekonečnou památku mého otce, nikdy nezklamu. Nepřestanu s tím, s čím začala naše rodina. Přísahám na nejkrásnější vzpomínky na mého bratříčka, už žádný rodič nepřijde o děťátko. Žádné dítě se nestane sirotkem. A nakonec, přísahám na tvou čistou duši, Liene, můj první a jediný opravdový příteli. Nevzdám se. Už končí pokusy uzla o nadvládu nad světem. O postavení a životě jiných už dál nebude rozhodovat fakt jaké rasy jsou. Při zmínce o Lienovi má tvář znatelně potemní a po tváři se zkoulí hořká slaza. Když domluvím vypadám, jako bych byla sama překvapena, že jsem promluvila. Rychle zkloním hlavu a oči upřu na zem.

Thorgulius - 15. listopadu 2007 20:10

Vyslechnu Ellanořina slova. Všichni jsou trochu zaraženi. Vztanu ze židle a dijdu ke své holi, u které je také na pracovní decse položen sametový balíček. "Víš, Ellanor, je tu ještě jedna věc, kterou o sobě nevíš. Byla jsi prokleta dobrem i zlem. Dobrem, proto, co jsi a zlem proto, jaká jsi. Kletba byla silnější, než jsem si myslela a teprve teď chápu, jak moc silná je. Byl jsem potřísněn tvoji krví a nyní jsem také proklet a pohý dotek by mohl přenést kletbu taky. Včera jsem se opravdu moc snažil kletbu zrušit, ale není to absolutně v mé moci" smutně sklopím hlavu. "Má moc pomalu odchází a nevím, jak dlouho to bude trvat a já ji ztratím úplně, potom už vás nebudu moci připravovat. Přesto vím, že to nebyla chyba, protože tebe se také týká jedno proroctví. Proto jsem tě sem vzal, až sem trochu ohrozil životy všech a proto to říkám všem, abyste věděli, proč jsem tak učinil a že nikomu nechci nic tajit. Ty jsi totiž světlá naděje vaši rasy. Všichni byste měli vědět, že temní elfové nebyly vždy takový, jací jsou dnes. Ovšem před mnoha lety na nich byla vykonaná obrovská křivda a od té doby jsou čím dál více smrtonosnější a zlí. Ale vše má svůj začátek i svůj konec a s tebou by ohla přijít naděje pro tento lid."

Ellanor - 15. listopadu 2007 20:29

Při slovech, že kvůli mě přicházíš o moc na tebe vyděšeně upřu své velké smutné oči. "Ale, ale já....ne...musí být způsob, jak kletbu zrušit, alespoň na vás" Zvednu se ze židle a obloukem obejdu všechny okolo. Nechci se nikoho dotýkat, už nemůžu způsobit bolest někomu dalšímu. Ve spěchu vyběhnu ven. Musím teď být chvíli sama. Mrštně vylazu do koruny vysokého stromu a kryta hustým listím nechám volně téct slzy. Měla jsem tenkrát, jako malá, také zemřít. Byla bych s rodinou. Nepřidělala bych tolik dalších problémů.Nezemřel by Lien. Ach Liene, stůj při mne. Jak můžu být nová naděje pro temné? Pro ty jež zabili mé rodiče? Kmotra při mém narození pravila, že mám v osudu velké věci, změnit život mého rodu a...vládnout. Ale jak já mám vládnout? Přináším akorát neštěstí, já nechci vládnout. Kmotra se musela splést. Nikdy to nedokážu. Nedokážu vést národ jako královna, možná tak k záhubě. Možná kvůli tomu jsem měla být já i rodina zabita, král se obával o trůn. Možná rodiče zemřeli kvůli mně. Nemůžu už déle přemýšlet. Otřásám se mohutnými vzlyky. Umně skrčená do klubíčka sedím v koruně stromu, kryta před okolním světem.

Ellanor - 15. listopadu 2007 20:48
	Ani nevím za jak dlouho, ale když už jsem se jakž takž uklidnila slezla jsem ze stromu. Byla jsem sice plna starostí, rozpoluplných myšlenek a smutku přesto jsem vešla do domu. Nešla jsem však do kuchyně. Zamířila jsem do knihovny. Sedla jsem si do rohu, skrčená kolena objala rukama a dál jsem přemýšlela.

Thorgulius - 15. listopadu 2007 20:55

Myslím, že bude lepší ji chvíli nechat o samotě. "Tohle byl asi trochu šok, ale nemá to lehké. Trnitá a velmi bolestná je cesta, kterou se vydala. Buďte na ni co nejmilejší. Opravdu teď potřebuje co nejvíce společnosti to půjde a co rozhodně nepotřebuje jsou další záda. Celý život žije v lesích, lidé ji loví a všichni jí říkají prokletá, jak ohavné, vůbec nic nevědi, hlupáci." Až mírně rozezleni pronesu poslední slova.

Thorgulius - 15. listopadu 2007 23:13

"Ale abych se vrátil k vám ostatním. Jsou tu ještě věci, které každému chci říci, abych doplnil některé souvislosti." Po všech se porozhlédnu. Asvagal "Ty Asvagal, ty jsi zasloužíš nejvíce odpovědí. Váš lid si ani neuvědomuje svoji sílu a místo toho se ponáří do hlouposti. Nyní je na čase, aby ses dozvěděla pravdu, o které se každý v tvém domově bál mluvit. Ten zpropadenec Guano to pochopil a snažil se to odčinit a ačkoli ho nemám rád, vážím si ho, protože dodržel co slíbil a díky němu jsi tady. Jistě sis všimla monogramu G, které nese tvé oblečení, tvá hůl a všechno, co ti bylo odkázáno. Je to odkaz tvého otce, který se jmenoval Garralin. Byl to mocný druid, opravdu velice mocný a věděl toho mnoho světě za hranicemi. Snažil se váš svět chránit. Ale lidé mu nerozumněli a tak se ho báli. Díky němu příroda nepustila nikoho dál. Ale jednou na přímej zákaz opustil syn tehdejší hlavy vašeho města hranice a venku, kde nebyl pod ochranou do něj pronikl démon a zkrze něj potom pronikl do vašeho města. Tvůj otec na to přišel a snažil se to nejdříve vyřešit s městem, ale nikdo ho neposlouchal. Byly to slepí hlupáci" Poslední slova se rozlehla mocně po místnosti. Bylo znát, že to Thorgůlia velice štvalo. "A tak, aby zachránil město, zabil démona, ale také zabil i jeho nositele. Všichni věděli, že tvůj otec má tebe, jako dceru. Byl ti jeden rok. Oni se chtěli pomstít právě na tobě. Chtěli tě probodnout, ale tvůj otec se jim postavil a odhodil je. Nikoho z nich nechtěl zabít, ale oni v náporu hněvu, probodli jeho." Na chvilinku se zarazím a je vidět, že má tvář zesmutněla. "Moc mě to mrzí, ale nepřišel jsem včas. Když jsem se dozvěděl, co se stalo, tušil jsem, co bude následovat. Když jsem přišel, tvůj otec už byl mrtev a oni tě chtěli upálit. Bylo tam tehdy dost lidí. Nejraději bych je všechny zničil, ale bylo to přání tvého otce, že se nikdy nesmí potrestat vaše hloupost. Tenkrát jsem upálil toho, kdo probodl tvého otce. Ostatní, když to viděli, tak mi tě předali. Nehodlali riskovat, že bych zničil celý jejich národ. Ve skutečnosti, jsem takovou sílu vůbec neměl, ale oni mi to zbaštili." Trochu jsem se pousmál. "Ale ten lotr si smrt zasloužil. Potom jsem jsem očistil tělo tehdejšího prince od démona a všem jsem ukázal, že tvůj otec měl pravdu. Od té doby se jeho jméno nesmí vyslovit. Ale jednou přijde doba a pravda opět zavítá zpět. Guano byl jeden z těch hlupáků, ale když viděl, co se stalo, jako jediný se chtěl kát a zapřísáhl se, že bude následovat kroky tvého otce. U něj si proto byla nejvíce bezoečná, nikdo nevěděl, že jsi to ty. Nikdo by nečekal, že on bude vychovávat někoho, koho předtím chtěl zabít. To je celá pravda. Tvůj otec byl jeden z nejmocnějších lidí vašeho druhu a ty budeš jeho linii následovat. BUdeš Hobitka, jak má být, jako tvůj otec." Trochu nostalgicky se pousměju. Holberyk a Prudenc Otočím se na vás dva."Pro vás mám taky pár věcí, které byste měli znát. Vaše město, Marka, bylo postaveno už velice dávno. Skrývá tajemství, které nikdo z vás nemůže znát, ale právě proto bylo vaše město dobyto. Pod vaším městem je totiž velice starý a významný chrám, je ukryt hluboko pod zemí. Nevím, co je tam ukryto, ale ať je to cokoli, má to mnoho společného s tím, co se děje. Ten výpad, ač byl krvelačnej a skončil pro vás tragédií byl pro temnotu velice riskantní. Vy dva asi nebudete jediní, kdo přežil, i když nepočítejte, že by jich přežilo mnoho. Ale nyní se celý svět dozví, o tomto útoku a začne se bát a tak začne zbrojit a připravovat se na možné boje. Jestliže nikdo jiný neutekl, tak je tato povinnost na nás, kteří se tak rozhodnem. Ale ten chrám musí být velice důležitý, když se takhle riskuje. Měli jste oba veliké štěstí" Holberyk "A ty Holberiku mě velice dobře poslouchej. Ten muž, který ti dal tu mapu a předal vzkaz byl můj dobrý přítel. Když ti věřil on, já budu také, ale vím o tvém bratrstvu hodně a znám z něho mnoho lidí. Budu se modlit, aby ty jsi byl ten správný. Kdysy dávno to začalo jako skupina rytířů, bylo jich 10. Říkali si Bratrstvo Neohrožených. Vykonali veliké věci, které je třeba chválit, bojovali proti temnotě a znali i chrám pod vaším městech, kde se později usadili. Už je to opravdu dávno, ale něco v tom městě je velice změnilo. potom, co porazili všechno, co ohrožovalo nejbližší kraje se ve městě usídlili natrvalo a zůstali tam až dosmrti. Někteří si myslí, že právě chrám, který je pod městem, tak tam, že se stalo něco, co je změnilo. Díky své slávě mohli téměř cokoli a od těch dob se vaše bratrstvo rozšiřovalo po městě a stávalo se čím dál tím více jen stinou stránkou svého původu. Byli jste mocní ve svém městě, ale tomu, co nás nyní čeká ste čelit nemohli. Je ovšem možné, že jsi momentálně jediný žijící člen. prošel jsi obřadem zasvěcení a nyní by si tedy měl projít ritůálem koruny, aby ses stal vůdcem. To se ale dá jen v tom městě. Doufám, že jednou přijde doba a ty obnovíš slávu svého původu. Existuje část starého učení, kterén to předpovídá, ale nikdy jsem ho nečetl celé, jen vím, že se tam mluví o členovi vašeho bratrstva a jelikož jsi možná jediný, může se mluvit možná jenom o tobě." Prudenc Otočím se na Prudenc. "Ty má drahá jsi jediná, o které nevím skoro nic, ale řeknu ti jedno, vím, že více než jiným ti mohu věřit. Ty koně, na kterých jste přijeli. Jsou to Nebezské koně. Takové koně jsou velice zvláštní. Nemysli si snad, že pochází z nebes." Trochu se pouměju. "Jsou to koně, které prožijí dotek anděla. Nevím, kdo byla ta postava, co ti je dala a neodvažuji si o tom ani spekulovat, ale vím, co je to za koně. Jsou velmi mocní, odolní vůči únavě a magii, do jisté míry samozřejmě a mají dar rozumu. Koně byli darovány vám dvoum a dostaly jména. Nikdy jiný je nemůže bez vašeho dovolení používat. A..." trochu se zarazím a podívám se znovu na sametový váček. Toto je svatá vůle. Není to kus pergamenu, kterej je nabytej magií. Je to posvátné rozhodnutí. Pokud se otevře, musíš jej přijmout. Nebesa nikdy za nikoho nerozhodují. Vždy se rozhodujeme mi. Mikdy ji nemusím otevřít, ale byla směřována mě a to má nějaký důvod. Toto rozhodnutí musí padnout, ale ještě jsem se nerozhodl. Abych se ovšem vrátil k tomu, co jsem ti chtěl říci. Něco tak posvátného by ti mohl svěřit pouze posel nebec. I nebesa mají mnoho služebníků Ale nejako temnota. Každý nebeský služebník jsi tak zvolil sám a je také nebesami držen. Temnota naopak spíše ovládá obludy tady na zemi. Ale, pokud máš důvěru nebes, pak moji samozřejmě taky." "Nyní ovšem je už na čase se vyjádřit a zvolit si cestu, jakou se budete chtít ubírat."

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 16. listopadu 2007 15:12

V chaloupce Na jeho žádost jsem v knihovně připravila dvě lůžka přesně tak jak chtěl, ale ať si nemyslí, že do ní přestanu kvůli tomu chodit. Jen dneska v noci. Se zraněnou dívkou se zavírá v knihovně, ale ještě předtím než se za ním zavřou dveře, ke mě pronese několik vět. Mlčky se na něj dívám, beztak teď už mi nic víc neřekne. “Cožpak nemá trochu času? Ta elfka ho teď nepotřebuje. Spí.“ Zavře dveře a já se na ně chvíli jen koukám, jako bych skrz ně viděla. “Co jsem si to pustila do domu? Podle mužových slov by se sem ta dívka dostat vůbec neměla, a přece je tady.“ ironicky se zasměju a odcházím. Thorgulius má jistě pro všechno vysvětlení, jen si počkat, že?

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 16. listopadu 2007 15:21

Studánka Ráno jdeme spolu pro vodu, přesně tak, jak slíbil. Už zdálky jsou slyšet hlasy. Můj průvodce nejeví žádné známky zneklidnění. Jsou tam tři osoby. Dva lidé a takové malé stvoření “Že by ti na které tak čekáme?“ Jsem trochu překvapená, ale vlastně jsem ani neměla představu co čekat. Navzájem se s cizinci pozorujeme a je přitom ticho, nikdo nic neříká. Najednou Thorgulius ticho prolomí a všechny vřele vítá. “Aha, takže jsou to oni. No ted už je jen pozvat domů na nějaké občerstvení a něco k pití, ne?“ Buď v klidu, všechno má svůj čas.“ říkám si. Naberu vodu ze studny. Bez radosti mu přikývnu na prosbu.

Pán Jeskyně - 16. listopadu 2007 15:30
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Pravděpodobně jen ty si všimneš, že přes noc Thorguliova tvář mírně zteměla. Nikdo jiný ho před tím neviděl.

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 16. listopadu 2007 16:22

V chaloupce V kuchyni se posadím a ostatní také. Thorgulius ještě přivede dívku z knihovny. Jen jak dívka přijde, pocítím nepříjemný pocit. Přijde mi zvláštní že včera tomu tak nebylo. “No tak vypadá že jsme všichni.“ Pozoruji ostatní, ti očividně z dívky také nemají dobrý pocit. V očích se jim zračí jejich pocity. Na osamocené elfce je vidět, že je nešťastná. U temných elfů je to vzácnost. Začíná mě to čím dál více zajímat. Thorgulius si sundá plášť a přehodí ho přes dívku, rázem veškeré špatné pocity vyzařující z děvčete utichnou. Muž stojící před námi vyzařuje nesmírnou sílu. Je krásný, ale to všechno už nějakou dobu vím. Přesto mě ty nově příchozí vibrace trochu zarazí. Tenkrát zřejmě nebyl při síle. Vidím že ostatní jsou jím zjevně velmi fascinováni. Hltají ho pohledem. Ta malá je Asvagala, ti lidé jsou Prudenc, Holberik a pak elfka je Ellanor. No alespoň to už je nějaký pokrok. Prudenc s Holberikem nám vypoví jak se sem dostali a ukazují svitek. Thorgulius se na něj zvláštně dívá, jako by se toho kusu pergamenu bál. Zlomí pečeť a dá se do čtení, potom natáhne ruku a pergamen shoří. Na Thorgulia se nyní pozorně zadívám. Připadá mi trochu jiný. Ale teprve teď si uvědomuji že takový byl už ráno. Posadí se na židli a požádá mě o nějaké jídlo a pití pro všechny. Zvednu se a něco najdu ve spíži. Vše položím na stůl, ať se každý obslouží sám. Posadím se a čekám. Začne vyprávět. Zní to jako špatná pohádka, ale bohužel tomu tak není. Jako první promluví Ellanor. Má nádherný hlas. V duchu s ní souhlasím, ale zatím vyčkávám na reakci ostatních než sama něco řeknu. Dívky mi je upřímně líto.

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 16. listopadu 2007 16:27

Pozorně naslouchám všemu co se říká. Je toho tolik. Je to zvláštní. Když slyším, že Thorgulius pomalu, ale jistě přichází o svou moc, přijde mi to neuvěřitelné. Tak mocná kletba, to je veliká vzácnost. Kdo byl ten jež ji vyvolal? nedokážu si představit, že tenhle charismatický elf, jednou nebude mít nic ze své síly. Musí být nějaký způsob jak ji překonat. Ellanor má opravdu. Vůbec se jí nedivím že v šoku vyběhne ven, potřebuje být jistě sama. Ale ne příliš dlouho, doufám. Je to na nás všech. Vidím že nejsem jediná, kdo má tak pohnutý osud, jak jsem si myslela. Nejsem v tom sama. To vědomí mě podivně naplňuje nepopsatelným pocitem. Nelíbí se mi. Teď jsem se konečně dozvěděla o každém cizinci něco nového. „Myslím, že než se všichni vyjádříme, měla by se k nám připojit i Ellanor.“ s tou větou vstanu a chystám se, že pro ni dojdu.

Thorgulius - 16. listopadu 2007 16:34
	Meryan "Ano, také si myslím, že by tu měla být. Najdeš ji v knihovně, ale do ničeho ji nenuť a nezapomeň, že se ji nesmíš dotknout. Kdyby nechtěla jít, vyřiď ji, že bych si to moc přál." Trochu se pousměju.

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 16. listopadu 2007 16:53

Odejdu z kuchyně a zamířím přímo do otcovy pracovny. Hlavou mi víří spousta pocitů. Otevřu dveře a najdu dívku schoulenou v rohu. Vypadá jako vyplašený králíček. Chudinka. Přistoupím pomalu k ní. Poadívá se na mě. "Ellanor. Vidím, že jsi toho hodně prožila a neměla jsi to lehké. Osud si s námi pěkně zahrál. Ale věz, nikdo z nás to neměl jednoduché. Teď máme možnost postavit se zlu, které tu je a žádný z nás sám to nedokáže. Každý máme svoje mouchy, ale musíme být jednotní jestli chceme vyhrát. Pojd se mnou zpátky, máme si všichni co říct."

Asvagala - 16. listopadu 2007 17:35

Jeste chvili se u studanky bavime. Je tu citit znacna neduvera "ani se nedivim". Otocim se, jelikoz slysim naky selest za mnou a vidim, jak se k nam priblizuji dve postavi zena a chlap v kapi. Pozorne si je prohlizim. Chvili je napate ticho, ale pak prichozi chlap promluvi a privita nas. Vytahne ruku z rukavu a ja vidim prsten."Kde jsem ho jen videla". "Ano, vypada presne jako ta pecet to je ten nakoho cekam". Muz nam pokyne rukou, aby jsme ho nasledovali. Cestou zada divku o svoleni, ale naprosto netusim proc. Jdeme jeste chvili a prednami se objevi roztomila chaloupka.Vejdeme do vnitrit a posadime se ke stol. Je citit urcite na peti jak kazdy ceka, co se bude dit. Muz jeste privede do mistnosti divku trochu me zamrazi a ani nevim proc, ale jak je videt ostatni take. Obdivuji jeji krasu a toho zvlasniho pocitu si ani nevsimam. Posloucham peclive toho muze, ktery se nam predstavi a nas ostatni take, kdyz vyslovuje moje jmeno trochu nervozne se podivam smerem na Prudence a Holberyka. Dale posloucham vypraveni ostatnich co je sem privedlo a proc jsme tu. Osud Ellanor me mrzi a uz trochu chapu ten prvni neprijemny pocit, kdyz vstoupila do mistnosti. A vubec se nedivim, ze vybehla ven a pak se vratila zpet a sla do jine mistnosti verim, ze musi byt chvili sama. Thorgolius nam mezitim o kazdem neco vypravi bedlive poslopucham kazde slovo a vnimam jeho krasny jemny hlas a velmi zajimave rysy, ten hlas me tak nak trochu uklidni uz nejsem, tak vyplasena, jako kdyz jsme se vsichni videli u studanky. Vypravi o mem otci "ted uz chapu Mistruv vyraz kdyz jsem prisla tehda ze spizirny se slovy ze mu je odpusteno", ale Thorguliusova vypraveni je znat, ze ho i presto nema rad. Hlavou se mi honi sposta otazek a kdyz Maryn odchazi pro Ellanor, aby jsme si o vsem mohli promluvit. Obratim se smerem na Thorgulia a povidam:Nez se vrati chtela bych mit v par vecech jasno, aby jsme mohli pak dale hovorit. Mluvis o otci a je mi lito co se stalo. Trochu se odmlcimDekuji za zachranu. Je videt na me, ze je toho hodne co bych chtela znat a trochu zmatenost ztolika novych informacich, o kterych jsem do ted nemela ani poneti pote se opet na dechnu . Jak uz sem rekla je hezke, ze jsi mi povedel o otci, ale pokud mi byl jen jeden rok, tak co moje matka prece by tak mocneho cloveka jak tvrdis jen tak neopustila? Podivam se tazavim pohledem na Thorgulia a pokracuji Dele me zaujalo, kdyz jsme sli sem, ze si zadal o povoleni Meryn zajimalo by me proc? . Nachvili se zastavim a otocim se smerem k Prudenci a Holberikovi a prohodim. Omlouvam se, ze jsme vam nazacatku nerekla sve jmeno, ale Mistr me durazne varoval, abych ho nikomu nerikala Otocim se zpet smerem k Thorguliosovi nadechnu se, jako bych v otazkach chtela pokracovat, ale uz nic nevyslovim a cekam na odpoved.

Thorgulius - 16. listopadu 2007 17:51

Asvagal Vyslechnu jsi Asvagalinu řeč a její otázky. Je mi jasné, že musím odpovědět, ačkoli se mi nechce. Vypadám trochu smutně. "Je mi líto, že ti to musím říci já. Ale tvá matka zemřela při tvém zrození. Nevím o tom mnoho a tak ti bohužel v této otázce nedokážu mnoho říci." Smutně se zadívám na Asvagal a potom po chvilce pokračuju, ale to už se dívám na všechny. "Co se týče vztupu do této chaloupky, nikdo, komu Meryan nedovolí vztoupit se sem nedostane, leda by měl silnější moc než kouzlo, které toto obydlí chrání. Jedinou vyjímkou je Ellanor. Její kletba ji poskytuje jistou moc, ale vězte, že si ani nedokážete představit, jak moc hrůzné to je. To není, jako když vás prokleje černokněžník. Ona byla prokleta samotným dobrem a zlem. Lidé často vynaší bezvýznamené kletby do vzduchu, ale každá kletba se někde pohybuje. Nevím proč a ani jak, ale zdá se, že veškeré ketby se promítli v ní. Je prokleta dobrem proto, že je temná elfka, na jejichž druh bylo sesláno stovky kleteb a je prokleta zlem, protože se vzepřela krutosti, kterou její druh užívá a celým svým národem byla zapuzena. Je to hrozivá věc." Smutně se podívám do země.

Asvagala - 16. listopadu 2007 18:23
	Thorgulius Dekuji za odpoved Thorgulius. A smutne se zadivam na zed. Je na me videt, ze me Thorguliusova odpoved trochu rozesmutnela. A mam jeste jednu otazku rikal si, ze Agman si mysli, ze jsi take mrtev mohli by jsi nam o tom prosim povedet vice. Zajimalo by me proc? Co se presneji stalo.

Prudenc - 16. listopadu 2007 18:24

Thorgulius toho pověděl mnoho.Při příběhu o jeho řádu se mi vybavila vzpomínka na mou přísahu.Bylo to dávno,ale ta vzpomínka byla živá jako by to bylo před chvílí.Jeden šermíř z města učil ty co si vybral umění šermu.Sice nevyučoval dívky.Takže sem byla první dívka,kterou vyučoval,ale nemůžu říct,že bych měla nějaké výhody spíše naopak.Před výukou sme museli všichni složit přísahu.Bylo nás tam několik a šlo poznat,že chlapci byli ze mě trochu zmatení.Pamatuji si slova přísahy ještě dnes,zněla takto: Vždycky budu jednat čestně, moje srdce zůstane čisté, svým mečem budu bránit bezbranné, budu stát na straně slabších, vždy budu říkat pravdu, všechny nepravosti potrestám. Tak přísahám V tato slova sem vždy pevně věřila.A proto nyní nemůžu na Thorguliusovu otázku,zda půjdu s nimi cestou proti zlu odpovědět ne. V tom se ozval tak jemný hlas Ellanor.Její slova byla rozhodná a tím mě definitivně přesvědčila o tom,že její duše není temná.Neměla lehký život ani jako dítě natož nyní. Nemá lehký úděl a po slovech co jí řekl Thorgolius se nedivím,že utekla.Zcela jistě mu nechtěla ublížit,ale ta kletba je velmi silná a jí to muselo velice ranit i když za to v podstatě nemohla. Pak Thorgulius pokračoval v řeči.Věděl toho hodně o mnohých o jejich předurčení.Všimla sem si,že nás spojuje zármutek nad ztrátou blízkých.Pozorně sem poslouchala všechno co řekl.Když se dostal ke mně docela mě jeho slova zarazí.Anděl!!Možná že to byl anděl,ale proč právě za mnou.U každého znal jeho osud,ale o mě nic nevěděl.Pořád přemýšlím nad těmi slovy co ke mně pronesl.

Ellanor - 16. listopadu 2007 20:43

Sedím schoulená v rohu knihovny. Vnímám uklidňující ticho. Najednou se v knihovně objeví Meryan. Zvednu k ní hlavu a hledím na ní smutnýma upřímnýma světle modrýma očima. Poslouchám co mi říká. "Ano, děkuji. Omlouvám se, ale za posledních pár dnů bylo objevení starých vzpomínek, informací a bolestných zážitků až příliš mnoho. Bylo ode mne hloupé utéct, avšak v tu chvíli jsem nemohla jinak. Mrzí mě to." Zvednu se. Stále stojím v bezpečné vzdálenosti. Přitáhnu si Thorgiliusův plášť a přes hlavu stáhnu kápi. Počkám až Meryan odejde a se skloněnou hlavou kráčím za ní. Posadím se na své místo vedle Thorguliuse. Na nikoho se nedívám.

Thorgulius - 16. listopadu 2007 21:49

Meryan se vrací a za ní přichází i Ellanor. "Jsem rád, že už jsi zpět. Pamatuj, byla to má volba a ty za to nemůžeš." Zahledím se do prázdna, jako bych vzpomínal "Agmar se mnou nikdy moc nemluvil, už když jsme byli v řádu. Byl jsem mezi novými členy a nebýt Obrovské pomoci, nikdy bych se nedostal ta, kde jsem. Agmar zradil řád velice brzo po mém příchodu a má moc a síla vzrostla až potom. Brzy sem začal dělat úkoly s řádem spojené, ale hlavní je ten plášť, který má teď na sobě Ellanor. Když Agmar postupně povraždil všechny členy řádu a necítil už moc nikoho, uvěřil tomu, že jsou všichni mrtvi. Ten plášť brání veškeré magii, aby pronikla ven, celá má podstata, síla, moc a energie nejsou skrze ten plášť možny vycítit. Stejně jako ochraná bariéra, která je okolo domu, která teď také tají naši přítomnost. Kdyby ucítil moji moc, začal by se starat. Pokud vím, tak mě nedokáže hned tak najít. Ale cítil by, že někdo přežil a to jsem nepotřeboval. Teď ale nastává chvíle, kdy se bude muset hodně věcí změnit." Všimnete si, že pořád v ruce drřím sametový balíček, nakonec ho zastrčím do vnitřní kapsy mého vršku. Podívám se na vás. "Pokud máte ještě nějaké otázky, ptejte se. Jakmile se věci dají do pohybu, takováhle volná chvíle nemusí velice dlouho nastat. Meryanino a Asvagalino rozhodnutí padlo už dříve, než jsme se tu sešli. Ellanor už se také vyjádřila. Zbýváte už jen vy dva přátelé." S těmi slovy se podívám na Holberika a Prudenc.

Prudenc - 16. listopadu 2007 22:08

Thorgulius ''Pokud jde o mě ráda se k vám přidám a pomohu vám s vašim osudem jak jen budu moci.A chtěla sem se tedy zeptat,když už se tady dozvídáme různé věci o ostatních jaký úděl má Meryn?O ní jsi toho moc nepověděl a bylo by fér abysme se to dozvěděli at už od ní nebo od tebe,ale samozřejmě vás nebudu do ničeho nutit.,, Upřu svůj pohled na Meryn mile se usměji ''Děkuji za dobré pohoštění a chápu,že jsi znepokojena z tolika lidí a z tolika informací,ale já se ti budu snažit co nejvíce pomoci,aby tě příliš netrápila naše přítomnost., Podívám se na Asvagalu ''Chápu vzhledem k tvé minulosti,že jsi nám neprozradila své pravé jméno,bylo pro tebe bezpečnější se nepřetstavovat pravým jménem a nijak se na tebe kvůli tomu nezlobím.,, Podívám se na Ellanor Tvá bolest je velká,ale mnohé z nás spojuje zármutek nad ztrátou blízkých.Cítím,že tvá duše je čistá a vlídná.A mrzí mě všechny křivdy,které jsi zažila.

Thorgulius - 16. listopadu 2007 22:16

Podívám se na Prudenc a usměji se. "Jsem rád, že jsi se takto rozhodla, ačkoli o tobě mnoho nevím. Co se týče Meryan, měla by vám odpovědět sama, podle toho, co bude chtít říci. Ale jedno vám řeknu a doufám, že se za mě na to Meryan nebude zlobit. Byl to právě Agmar, kdo zavraždil jejího otce. Nebýt Meryaninýho otce, tak bychom tu nebyli, on byl ten, kdo se obětoval, kdo vytvořil ochranné kouzlo kolem tohoto stavení a kdo uzavřel Meryaninu magickou podstatu. On byl jeden z nejmocnějších lidí našeho řádu. Všichni mu vděčíme za mnohé."

Holberik Tas - 17. listopadu 2007 12:02

Zvednu se z židle a pronesu: „Ztráta mého neutrálního postavení mě určitě omezí ale i zdokonalí určité schopnosti, to znamená že už nebudu všestranný ale zaměřený na určitou odnož věci, moje umění bude silnější ale ne tak široké ale jsem rozhodnut se k vám přidat i protože vím že to že sem se sešli není jenom náhoda nebo shoda okolností, takže řikám ANO vám všem a přísahám že už se budu řídit pouze pravidli dobra a budu se rozhodovat v zájmu všech přítomných.“ To bylo vyčerpávající pomyslím si ale ještě by to něco chtělo. Posadím se zpátky na moje místo a rozpoutám diskusi: „Hale nebylo by dobrá dát našemu společenství jméno a řád?..... Potřebujeme nějakou organizaci a poslání pevně daný…. Co vy na to?“ Mám rád když vim v čem se pohybuju a co si můžu dovolit a co ne……

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 18. listopadu 2007 01:00

"Nemáš se vůbec za co omlouvat" řeknu k Ellanor "je to naprosto pochopitelné, ale teď už pojďme." S Ellanor v patách vejdu do kuchyně a posadíme se. Thorgulius hovoří. Stejně mi některé věci už mohl říct dřív pořád se zlobím, že jsem najednou takhle okupovaná, ale nedá se nic dělat. Při zmínce o tátovi cítím, jak se ve mě vzmáhá hněv na toho Agmara. Však já tě dostanu v duchu přísahám. Vidím, že je čas, abych už také něco řekla, ale vůbec se mi do toho nechce. Pomalu se rozhlížím po ostatních "Jak už víte, mé jméno je Meryn. Bydlím tady už dlouhou dobu a teprve před několika dny jsem se od Thorgulia dozvěděla jak se věci mají´. Je mi trochu líto, že jsem vás nepřivítala vstřícněji, ale jistě chápete, že nejsem vývojem událostí nijak nadšená. Agmar mi zabil tátu a teď se zlo šíří dál. Nikdo z nás to neměl jednoduché, ale myslím, že je na čase spojit své síly a postavit se tomu venku. Každý z nás si něco vytrpěl, ale právě to nás teď v tuhle chvíli spojuje. Nemůžeme si dovolit více čekat. Thorgulius přichází pomalu, ale jistě o svou moc. Na každou kletbu existuje protilék, ale najít protilék na tohle bude vyžadovat hodně úsilí a času, ani není jisté, že se to povede. Kdo ví, co se stane, jestli o svoji sílu opravdu přijde. Ellanor, vím, není to pro tebe snadné, ale není to tvoje chyba. To si musíš uvědomit. Je mi jedno jestli naše společenství bude mít nějaké jméno, není to to na čem mi záleží. Ale bylo by to alespoň zpestření. Co se našeho setkání u studny týče, jistě jste si všimli, že mě Thorgulius požádal o dovolení. To proto, že sem nikdo bez mého svolení nesmí vstoupit.“ Naberu dech a pokračuju „Ale chci se zeptat, jak to, že Ellanor mít mé svolení nemusela?“ tady se odmlčím a čekám na odpověď před tím než budu pokrarovat

Thorgulius - 18. listopadu 2007 05:21

Počkám, až zavládne ticho a potom pokračuju. "Jsem rád, že jste se takto rozhodli. Myslím, že o názvu budeme moci všichni přemýšlet, ale nejdříve budeme muset zlepšit vaše schopnosti, dokud k tomu ještě mám prostředky. Ještě pořád přemýšlím, kam se vydáme jako první. Ale asi se vydáme na cestu do Goranu. Jedno z mála velikých měst, kde vládne spravedlnost a pořádek a opravdový král. Musíme přijít na to, jak sjednotit všechny síly. Pokud se svět sjednotí, má šanci. Ale hned zítra se budeme muset zaměřit na váš výcvik. Když jsem mluvil o ztrátě mé moci, tak se tu nepohybujem v letech, ani v měsících. Pořád cítím, jak má poctata mizí. Ellanořino prokletí je odpověď i pro tebe Meryan. Její prokletí je tak silné, že prolomí dokonce tak mocné kouzlo, jako je ochrané kouzlo tvého otce. Kdyby tvůj otec neuzavřel tvoji magickou podstatu, tak by jsi jenom přítomností Ellanor hrozně trpěla. Můj úkol byl chránit některé z vás a v tento den připravit všechny pro jejich volbu. Byl jsem potřísněn prokletou krví a při zkoušení o zlomení prokletí se energie propojily. Pokud cítím dobře, tak máme nanejvýše tři dny. Potom už vás nebudu moci učit. Dnes už si ovšem musím jít odpočinout. Zítra ráno začneme. Ellanor bude spát se mnou v knihovně. Tvoje učení začne už dnes. Nyní už ovšem budeme muset náš rozhovor ukončit. Musím velmi přemýšlet a také si odpočinout. Mezitím si užívejte volnosti a pokuste se více seznámit a dbejte prosím pokynů Meryan. Ellanor, zatím zůstaň zde, pro tebe není dobré být sama. Snažte se všichni seznámit se a poznat se navzájem." Otočím se na Ellanor. "Pamatuj, já přijdu na to, jak tu kletbu zlomit. Nyní se bavte a prosím nechoďte dále, jak 5 metrů od baráku a pokud jo, tak ne sami. Nyní vás tdy opustím. Večer tě čekám Ellanor, až slunce zapadne za obzor. A pro vás ostatní bude ráno velice náročný den, odpočiňte si." S těmy slovy se na všechny podívám, usměju se, vezmu svoji hů a odejdu do knihovny si lehnout. ///Nyní je to na vás. Měli byste se na všem domluvit a poznat se...

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 18. listopadu 2007 14:11

Sedím a při jeho odpovědi mě mrazí. Nikdy bych si nepomyslela, že kletba je tak silná. "Tři dny, pouhé tři dny. To je strašně málo." Sedím, oči teď mírně sklopím k zemi. "Jediná naděje kterou jsem do teď měla už brzo zhasne. Ale nic víc nikdo z nás nemá, budeme se muset snažit. A my to dokážeme." V duchu přemítám. Narovnám mírně shrbená záda. Odejde si odpočinout, najednou jsme spolu všichni osaměli. Každý je zřejmě ponořen do svých myšlenek. "Vidím, že jsme všichni zaraženi vývojem událostí. Čas nám utíká velmi rychle. Po cestě jste ale jistě celí hladoví, takže navrhuju malé občerstvení a přitom si můžeme popovídat. Přeci jen s plným žaludkem se lépe mluví. Co říkáte?"

Holberik Tas - 18. listopadu 2007 17:29

Chaloupka „Jo, já bych si něco dal po tý cestě mám docela hlad, nevim jak vy ale sem taky docela unavenej…“ Řeknu a potichu zívnu. Cesta byla náročná…. Najednou mě napadne „Prudenc, nevíš co je s těma koňma? Ty nám už zůstanou? Jestli jo tak to je super….“ Možná sem se měl spíš zeptat Thorguliuse, ale ten už odešel…. No navadí snad to bude vědět i Prudenc. Ty koně byli a doufám že ještě budou fakt super takže by mi bylo líto o ně přijít.

Ellanor - 18. listopadu 2007 18:10
	"Děkuji Ti, nechci Tě obtěžovat, nemám hlad. Snad možná bych si dala sklenici čisté vody. Ale obsloužím se sama, pro jistotu. Přeci jen, nemusí mít všichni mé prokletí." smutně se pousměji. " Tři dny" vydechnu tiše. "Moc mě to mrzí, ovšem najdeme způsob jak mu jeho sílu vrátit."

Pán Jeskyně - 18. listopadu 2007 18:32

Nyní jste se ocitly sami. Meryan se chopila své hostitelské péče, i když trochu s nelibostí. Nebylo to kvůli nikomu osobní, spíše na to nebyla moc zvyklá. Ale velice jí potěšilo, když jí Prudenc a Ellanor nabídli, že ji pomohou. Všem se hlavou honí myšlenky z toho, co se právě dozvěděli. Holberyk si asi nejvíce uvědomuje, v čem je problém. Nejlépe znal poměry v jeho městě a teď si uvědomuje, jak moc byly zkorumpované a takhle je to skoro všude. Všechny taky teď začínají holdat další otázky. Všechny ty proroctví a věci, které se staly. Jedno je jisté. Čím dál více si uvědomujete, že vše do sebe zapadá. Snažíte se trochu seznamovat a všichni chápou, že v tomhle se musí táhnout za jeden provaz, jinak je to bez šance. V myšlenkách se vám znovu vrací některé věci. Zejména Holberika teď začlo zajímat, co bylo v truhle ve vaku, který si Thorgulius odnesl sebou. Ne nijak zvlášť moc, ale taková zdravá zvědavost se zde projevila. Stejně tak se projevila u některých, kterým začala vrtat trochu hlavou ta svatá vůle, kterou obdržel od Prudenc a kdo byl jejím dárcem. Byly to věci, které vám nebyly odkryty a teprve potom, co jste si utřídili dosavadní myšlenky si to trochu uvědomujete.

Ellanor - 18. listopadu 2007 19:21

Chvíli jsem pozorovala ostatní, poslouchala jejich rozhovor a sem tam taky něco řekla. Ovšem co jsem říci chtěla řečeno už bylo. Omluvila jsem se, zahalila se do pláště a šla se na chvíli projít. Procházele jsem lesem a hrála svou starou oblíbenou hru, kterou jsme hráli jako malí s bratříčkem. Jakožto temní jsme se snadno schovali ve stínu, obcházela jsem stromy a zkoumala zda ještě zvládnu splynout s temnotou stínu.Chvíli jsem se takto bavila, poté jsem obratně vyšplhala na strom a tiše pozorovala lesní zvěř. Dlouho jsem tak seděla a přemýšlela. Chladný večerní větřík ovíval mou bledou tvář. Je ještě spousta nevyřčených odpověd, mnoho otázek. Ale daleko víc věcí, jež bychom teď měli pochopit a přijmout je. Pro všechny je toto velice těžké. Existuje mnoho věcí, jež nám ještě zůstávají skryty a my musíme odstranit háv, který nám je skrývá. Mnoho věcí se ještě musíme naučit. Dlouho přemýšlím a polemizuji. Najednou si všimnu že slunce již zapadá. Polekaně se rozhlédnu a seskočím se stromu. Vyplaším tak párek králíků, ti vyplašeně utečou do nejbližšího křoví. Rychle běžím do chaloupky. Vejdu dovnitř a nejprve jdu do kuchyně. Už jsem zpět, ovšem poněkud jsem stratila pojem o čase. Omlouvám se, ale teď mne čeká práce v knihovně. Zatím dobrou noc. Se zaklepáním vejdu do knihovny. Už jsem tu, snad nejdu pozdě. Byla jsem na chvíli venku.

Asvagala - 18. listopadu 2007 19:26

Thorgulius si odchazi lehnout. Pote co odejde se nas Meryn pta jestli si dame neco k jidlu Trochu nesmele se na ni pousmeji a povidamNeco k jidlu by docela bodlo prec me cesta trochu vycerpala. Rada bych i pomohla jen nevim jestli se nas tu pak nebude motat dost. Pak sklopim oci a dale uvazuji o tom co jsem se tu prave dozvedala mam v sobe moc smisene pocity clovek, ktery me tak dlouho opatroval a ucil stal za smrti meho otce.

Thorgulius - 18. listopadu 2007 19:41

soukromá zpráva od Thorgulius pro Vejdeš do knihovny a vidíš, že uprostřed stojí Thor a už na tebe čeká. "Nene, to je vpořádku, přicházíš akorát. Pozval jsem si tě sem, protože zítra budu potřebovat svůj plášť a oba ven jít nemůžeme. Také jsem tě pozval pro to, že pro to, abych ti ukázal, co je zapotřebí budu potřebovat více energie, než bych zítra měl ve spojení s tím, že musím dát ostatním stejné uvědomění. Je mnoho věcí, které ještě nebyly proneseny. Ne pro to, že bych je chtěl tajit, ale pro to, že to nezáleží na mě, jestli budou proneseny. Některé se týkají tebe. Tam jsem to neříkal, ale podle legendy ty budeš ta, která nastolí rovnováhu. Bohužel nevím, jak, vlastně o tom nevím mnoho. Ale vím, že to máš být právě ty. Tvůj příchod byl předpovězen už dávno. Neuvědomoval jsem si to, dokud jsem nepocítil, jak moc ta kletba je silná." Pojď ke mě a posaď se na místo, na kterém jsi minule spala. Když se posadíš, Thorgulius se na tebe dívá a velice přemýšlí. "Pokusím se o to proniknout do tvé mysli. Nevím, zda se to povede. Moc tě žádam o jediné. Vím, že to bude hrozné, bude to velice bolestivé, ale nesmíš se bránit. Budeme mít jen jediný pokus. Další už bych nezvládl. Jestli se chceš na něco zeptat ještě předtím, tak se ptej, jinak pokud seš připravena, tak řekni a můžem začít."

Ellanor - 18. listopadu 2007 19:50

soukromá zpráva od Ellanor pro Můžeš začít, pokud chceš, zítra zůstanu zde. To je to na co jsem se chtěla zeptat, je mi opravdu líto té kletby, ale na druhou stranu. Pokud budeš bez moci, nebajdou tě. Tím pádem budeme mít oba na pár dní klid. Poté samozřejmě přijdu na to, jak kletbu zlomit. Vím, jistě to zní ode mne jako by mi to bylo jedno. Ale není, avšak tak to je. A VŠE ZLÉ JE K NĚČEMU DOBRÉ. Co se týče nastolení rovnováhy a ostatních bodů v mém proroctví. Nejsem si jista, zda jsem k tomu opravdu určena. Kmotra byla podivínka, myslím že ne všem jejim slovům se dalo věřit a já jsem zářný příklad. A teď již začněme, jsem připravena.

Prudenc - 18. listopadu 2007 20:21

Thorgulius si odešel odpočinout.Docela by mě zajímalo jestli to poselství otevře nebo ne.Meryan nám nabídla pohoštění.Mile se na ní usměju a zvednu se od stolu ''Tak já ti tedy pomůžu.,,Holberik pronese pár slov.''Byl to dar z nebes... trochu se pousměju..takže předpokládám,že nyná patří nám,ale třeba taky do rána zmizí.Což mi připomíná,že bysme je po večeři měli někam ustájit a nakrmit,nemyslím že by se bez toho obešli.A taky bysme je měli asi vyhřebelcovat a vyčistit podkovy,přece jen jeli dlouho a ani se nezastavili,,

Thorgulius - 18. listopadu 2007 20:36

soukromá zpráva od Thorgulius pro Zhluboka a upřímě se ti zahledím do očí. "Má drahá Ellanor, o mě tu přeci nejde. Můj úkol je připravit vás na velikou cestu a snažit se, aby dosáhla zdárného konce. Jestli to jediné, co se stane je, že přijdu o moc, neznám většího úspěchu a štěstí. Nyní se připrav a sundej si můj plášť a veškeré kovové věci." Potom, co to uděláš si sednu naproti tobě. Zvednu pokrčené ruce, tak, aby dlaně směřovali směrem k sobě, byly v úrovni tvých očí a prsty mířili směrem nahoru. Zahledím se ti do očí a ty si všímáš, jak mé leskle modré oči začnou mírně planout a žnout. Naše pohledy jsou spojené a já začínám odříkávat jistá slova, kterým vůbec nerozumíš, ale který se ti zarývají do mysli. Je to mírně nepříjemné, ale zatím žádná bolest. Mezi mímy prsty se začne chvět sám vzduch a je cítit, jak se nabíjí pole, které se tam vytváří. Občas tam proběhne nějaký blesk a najednou se veškerá energie rozdělí a pšesune do mých dlaní. Planou a zároveň září bílým ohněm. Vidíš, jak se celé mé tělo klepe, ale můj pohled se ani nehne. Pořád odříkávám nějaká slova. Cítíš, jak se slova čím dál více zarývají do tvé mysli a už ti to začíná být velice nepříjemné. Také cítíš něco zvláštního. Cítíš, že stačí jen pomyslet a všechno zmizí, ale snažíš se vydržet bez všech okolností. Čas ubíhá tak strašně pomalu. Vidíš, jak se Thro celý klepe a zároveň cítíš tak obrovskou moc, kterou jsi vživotě necítila. Cítíš, že jeho ruce by teď dokázali prorazit cokoli. Když už se ti slova zarývají do mysli tak, že se to skoro nedá vydržet. Thorgulius se dlaněmi z obou stran dotkne tvé hlavy. V tu chvíli ucítíš příšernou bolest, jako by tvé tělo hořelo a tvá mysl jako by trpěla tisícem nářků. Bolest tak veliká, že skoro omdlíš. Najednou si uvědomuješ co se děje. Bolest, kterou cítíš není tvá. Uvědomuješ si, že nyní sdílíš bolest s Zhorguliem. Vaše spojení se teď už nedá přerušit. Vidíš, jak jeho tělo hoří a cítíš, jak hrozná bolest ho teď mučí a on se snaží stát pevně a neuhnout ani krok. Jeho tělo zůstavá nepoškozeno, ale bolest ohně cítí. Najednou víš, že můžeš nahlédnout do každé části jeho života, ale s úty to neuděláš. Nyní se bolest, kterou jsi prožívala odsunuje pryč a pomalu ustává. Nyní je všechna bolest obklopuje Thorgulia a ty vše cítíš, ale neprožíváš. Vidíš jeho mysl, jak se kroutí v bolestech, ale neslyšíš jedinej nářek. V tu chvíli cítíš, že z hloubi tvého srdce k tobě promluvá hlas: "Ellanor, ty jenž jsi byla vyvolena pro volbu nad osudem svým i osudem celého jsoucna. Nebesa i temnota jsou nyní to, co se v tobě prolíná. Pouze a jedině tvá volba může změnit vše a nebo vše ponechat. Jsi ta, co nese osud. Tvé zbraně jsou symbolem rovnováhy, jako to co je v tobě skryto. Pamatuj si, tvá síla a slabost je to, co může všechny zachránit nebo zničit." Hlas odezní a ty ucítíš v hlavě slabej prosebnej hlásek. "Prosím, přeruš to." V tu chvíli přerušíš spojení. Cítíš se trochu vysílena a unavená, ale cítíš moc a sílu, kterou jsi předtímm neznala. Tvůj pohled tě ovšem zděsí. Vidíš Throgulia, jak leží na zemi v ohořelém oblečení, spíše už v cárech, chvěje se na zemi skrčenej, veškeré světlo a zář v něm úplně zmizeli. Jeho tvář je velmi chladná a temná, celej se klepe a skrze cáry oblečení je vidět neporušenej sametovej balíček od Prudenc. Jeidné, co z něho vypadne skřípavým skoro mrtvým hlasem. "Prosím vodu..."

Ellanor - 18. listopadu 2007 20:57

soukromá zpráva od Ellanor pro Během procesu bolestí zarývám nehty do nohou. Avšak tuto bolest necítím. Celou duší cítím bolest svou i bolest Thora. Vím, že teď v hlavě vidí každičký okamžik mého života. Nezvykle pevným pohledem vnímám plamen v jeho očích. Cítím jak celé mé tělo i duše hoří. Když bolest pomine poslouchám slova, jež mi znějí v hlavě. Když požádáš rychle přeruším spojení. Naskytne se mi hrůzný pohled. Při prosbě o vodu rychle vyskočím na nohy. Přehodím přes sebe plášť a rychle vpadnu do kuchyně, ostatním nic neřeknu a jen seberu džbán s vodou. V rychlosti se vrátím a pokleknu k tobě. Nejdříve ti dám napít, poté vemu jeden z cárů a poliji ho vodou. Otírám ti čelo a sedím u tebe. Nakloním se tak blízko až přesně vnímáš všechny barvy mých očí. Ani sama nevím co dělám, ale najednou ti položím dlaň levé ruky na spánek tvé hlavy. Druhou dlaň pozvednu k ústům a jemně na ní dýchnu. Dlaň maličko zazářila světlěnamodralým světlem. Položím ti dlaň na druhou stranu hlavy a zdvychnu druhou ruku. Opět dýchnu na dlaň a ruku položím zpět. Zavřu oči a zakloním hlavu. Ještě jednou celý rituál zopakuji a otevřu oči. Cítím se maličko malátná a přes to v pořádku. I ty už se cítíš o něco lépe.

Thorgulius - 18. listopadu 2007 21:10

soukromá zpráva od Thorgulius pro Ležím na zemi absolutně bezvládně a Ellanor mě trochu osvěží vodou. A potom se snaží mě trochu léčit. Nikdy vživotě to nedělala, přesto jí její vnitřní hlas říká, že to nyní může použít. Trochu to pomohlo, ale bohužel má vnitřní síla je skoro pryč. Pořád se ještě klepu. "Ellanor, nesnaž se, přikrej mě prosím pláštěm a okamžitě dojdi pro ostatní prosím." Cítíš, že dech je slabí, ale pořád je.

Pán Jeskyně - 18. listopadu 2007 21:12
	Všichni jste byli trochu zaraženi, když navečer asi po hodině, co Ellanor vztoupila do knihovny za Thorguliem přilítla a beze slov jen čapla džbán s vodou a urychleně běžela zpět do knihovny. Měl velice vyděšený pohled.

Ellanor - 18. listopadu 2007 21:18
	Asi po hodině a půl v knihovně jsem se přiřítila jako velká voda do kuchyně. "Musíte rychle se mnou, Thor potřebuje pomoc." Otočím se na potpatku a zas mířím zpátky. Vy jdete zhruba dva metry za mnou a v knihovně na zemi vidítě naprosto vysíleného Thorguliuse v ohořelých šatech přikrytého pláštěm.

Pán Jeskyně - 18. listopadu 2007 21:48

Všichni následujete Ellanor do knihovny. Urpostřed leží bezvládně Thorgulius. jeho tvář je temná a chmurná a jeho zář úplně vymizela. Z jeho majestátného obleku jsou jen ohořelé cáry a je přikryt svým pláštěm. V ruce drží sametový váček. "Ellanor, prosím přisuň jsem židli a pomoz mi sednout si." Ellanor rychle řiskočí a přinese mi židli a potom mě s velikou námahou zvedne. Je vidět, že mé tělo se chvěje. Opírám se o svoji hůl a sedím na židli. "Teď mé dobře poslouchejte. Má moc už je skoro pryč. Ale důležité je, že niní už můžete být bezstarostně spolu všichni." S těmi slovy se mírně natočím na Ellanor. "Ellanor, vždy jsi žila ve smutku a samotě a proto tvé doteky přenášeli jen temnotu. Nyní máš možnost výběru. Tvé doteky budou moci lidi uvrhovat do temnoty stejně jako je léčit. Pamatuj, že síla je v rovnováze. Naslouchej svému srdci, ale vždy používej i rozum. Na všechny se podívám. Už brzy odejdu a nikdo z vá s tím nemůže nic udělat. Moc mě mrzí, že vás nestihnu připravit, ale Vaše síla je veliká. Určitě ji poznáte, každý ji v sobě objeví a každý ji v sobě má. Meryan, ty je všechny budeš vést. Ať se stane cokoli, zítra ráno bude den úplňku. Hned jak všichni stanete vezmeš moji hůl a zabodneš ji vší silou do míst, kde nyní ležím. Chtěl jsem ti to už ukázat, ale až uvidíš pochopíš. Všichni uvidíte a potom pochopíte. Byly jste předurčeni už mnohem dříve, než jste se narodili. Všechno je už připravené a bylo už dávno. Do mé hole jsem uložil poslední zbytek energie, který mám. Bude stačit na to, aby se brána otevřela. Nyní jsem vás všechny pozval,abyste byli svědky toho, co jsem dlouho odkládal. Prudenc, vůli, kterou jsi mi donesl jsem nedostal poprvé, už je třetí. Nikdy jsem ji neotevřel, protože jsem nechtěl čelit rozhodnutí a přijít o možnost splnit své poslání. Nyní jsem dostál slibům, který jsem dal a tedy můžu pečeť otevřít. Jak už jsem říkal, když ji otevřu, ať je tam cokoli, musí se to stát. Než tak udělám, chci slyšet, jestli mi ještě něco chcete říci nebo se zeptat, ale prosím už nemohu nic vyprávět, ačkoli bych moc rád." Podívá se na vás zmučeným pohledem a čeká, jestli někdo má ještě něco na srdci.

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 18. listopadu 2007 21:50

"Jsme to ale parta." řeknu si v duchu a zřetelně se usměju. Společnými silami připravíme něco k jídlu. Každý se obslouží podle libosti. Ellanor nás chvíli poslouchá a občas se zapojí do hovoru, ale pak se omluví a jde ven. Otočím se k Holberikovi a Prudenc "Vaši koně jsou vskutku krásní. Myslím, že zůstanou docela dlouho. Ale já ani otec jsme zde nikdy koně neměli, takže nemám stáj ani nic, co by tomu účelu mohlo posloužit. Můžeme je nechat za domem. Vodu a něco na jejich vyčistění se tu najde." usměju se na ně a na Asvagal, ta malá vypadá docela vyplašeně. "Asvagal?" oslovím ji "Jsi v pořádku?." "Musím dodat ještě pár věcí. Jeden z vás může spát u mě v pokoji. Zbylým dvěma tu připravím provizorní lůžko. Také bude třeba každé ráno zajít pro vodu. Je nás tady hodně a její spotřeba bude vyšší než když jsem tu byla sama." posadím se ke stolu a napiju se. Všichni ted sedíme okolo jednoho stolu "Už nějakou dobu jsem neměla hosty." usměju se na všechny a pokračuju "Občas zapomenu jak je příjemné být ve společnosti a poklábosit si. I když zrovna tohle není tak jak jsem si to představovala, jsem ráda že jste tady. Jak dlouho vám vůbec trvalo než jste se sem dostali?"

Asvagala - 18. listopadu 2007 22:20

Meryn se me pta jestli mi neco je. Podivam se na ni a povidam " jsem trochu nesva uz dlouho jsem nebyla mezi tolika bytostmi pohromade. Omlovem se, ze toho tolik nenamluvim musim se rozkoukat. " Ellanor v behne do mistnosti a prerusi nas hovor vydame se za ni a vidime tam Thorgoliuse v ohorenych setech nemuzu tomu uverit jsme tim, tak konsternovana ,ze i kdybych mela jakoukoliv otazku, tak ji v tomto stavu nevyslovim. Pozoruji co se bude dit jake budou reakce ostatnich.

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 18. listopadu 2007 23:36

"Chápu tě, Asvagal. Tady se nemusíš ničeho obávat. Jsi mezi svými." mile se na ni usměju. Ještě nějakou dobu si povídáme. Najednou slyšíme rychlé kroky na chodbě, pak do kuchyně vlítne Ellanor, vezme džbán s vodou a běží zpátky. "Co to je? Co je to za zmatek? Mám tam jít nebo nemám? Ještě počkám, přece kdyby potřebovali, tak si řeknou. Ale stejně se tam pro jistotu později zastavím." Všichni čtyři se na sebe podíváme, nikomu z nás není jasné co se děje. Za chvíli se opět objeví Ellanor. Její výraz je velice výmluvný. Něco je špatně. Máme jít ihned s ní. V Ellanořiných patách vstoupíme všichni do knihovny. Thorgulius leží na zemi. Vypadá příšerně. Obličej má temnější než ráno. Teď konečně pochopím co se to dělo za změnu. Ztrácel sílu už od samého večera kdy se potřísnil krví. Vůbec nechápu tu rychlou změnu. Doufám, že nám o tom Ellanor řekne víc, ale až později. Chci mu pomoct, ale vím že se ho nemůžu dotknout. Cítímse tak bezmocná. Ellanor mu s velkou námahou pomůže do křesla. Vzpomenu si jak jsem mu sama poprvé pomáhala, ale myšlenku rychle zaplaším. Slyšet z jeho vlastních úst, že je konec, mi zní otřesně. "Jak to? To se nesmí stát. Poslední nadějě. Kde máme vzít v sobě sílu o které ani nevíme že ji máme?" Poslouchám ho pozorně, neubráním se a po tváři se mi skutálí osamocená slza. Rychle ji utřu. "Teď si nemůžu dovolit brečet" Dává nám prostor na dotazy než otevře váček sevřený v dlani. Zběžně se podívám po ostatních. Pohled na to co vidím mě nepřekvapuje. Přistoupím blíž a dřepnu si před něj. "To není možné. Přeci musí existovat něco čím ti můžeme pomoct. Nemůžeš nás teď opustit, jsi naše naděje, naše světlo." neštastně skloním hlavu k zemi.

Thorgulius - 18. listopadu 2007 23:59

"Má drahá Meryan, chodím po tomto světě už několik set let a věz, že nikdy jsem nebyl šťastnější než v dnešní chvíli. Splnil jsem to, co jsem měl a nyní vím, že jsem něco dokázal. Vy jste můj odkaz a ve vás budu žít dál. Meryan, jednou dosáhneš takové síly, jaké jsem já nikdy nedosáhl a nesmutni. Toto není konec. Je to jen ukončení jedné cesty a vydání se na druhou." Cítím, že nastává ta chvíle a ačkoi je jeho tvář temná, jeho výraz vypadá šťastně. Ze všech posledních sil vezme do ruky sametový balíček, rozbalí ho a z něho vytáhne zářivý, bílí kus pergamenu. Místnosti se prolila příjemná energie, která trochu mírní žal, který tu je. Thorgulius drží v ruce posvátný pergemen. Je na něm pečeť, setjého znaku, jako jeho prsten a jako symbol na balíčku samotném. Slaboučkým tichým hlasem pronesu řečí, které pouze Meryan rozumí. "Nominem Archangelos Lorien." políbím prstem a v tu chvíli pečeť praskne a já pomalu pergamen otevírám. Velmi rychle se podívám na vás všechny a potom uroním dvě slzy, podívám se vzhůru a s posledním nádechem pronesu: "Vztup mezi nás konej podle své vůle, ale žádám tě můj pane, aby jsi dbal na moji volbu. Oni jsou ti, kteří nyní ponesou tvoje jméno..." S těmy slovy se z mích očí vytratí poslední jiskra a já padnu k zemi bez kapky života.

Pán Jeskyně - 19. listopadu 2007 00:52

Všichni se se stezkem díváte na bezvládné tělo, když v tom se papirus, na kterým byla napsána posvátná vůle vznese do vzduchu a začne obrovsky zářit. Mocná božská záře se rozšiřuje a je tak oslepující, že se nikdo nedokáže dívat a všichni si zakrejí oči. Najednou se začne třást sám vzduch a všechna záře se rozletí kolem vás. Když otevřete oči. Vidíte něco tak úžasnýho, že se to prostě nedá popsat a zároveň cítíte tu nejvyšší bázeň a úctu před postavou, která stojí před vámi. Všichni se ihned bez váhání pokloníte a nikdy si neodvažuje říci jediné slovo. Všichni v hlavě ucítí vybídnutí, abyste se postavili a podívali se na toho, jenž mezi vás byl pozván. Uprostřed místnosti vidíte božskou postavu velikého anděla, jenž se majestátně tyčí až do výšky stropu a jeho křídla se rozevírají do prostoru celé knihovny. Úžas, který nad vámi zavládá se nedá vyrovnat ničemu, co jste kdy v životě zažili. Veškeré vaše strasti, myšlenky a únava prostě zmizeli. Postava se po chvíli zmenčí do menší podoby, aby mohla vklidu být mezi vámi, ale moc, kterou půobí neztratila nic na své kolosální síle. Místností se rozlehne hlas, který vám zvučí přímo ve vaší mysli. Je mocný a při tom tak jemný, jako moře. "Jsem Archanděl Lorien, patron řádu dračího oka. Přesto, že mi bylo zapovězeno se dostat opět na zem jsem nyní tu." Teď si teprve všimnete, že v ruce drží zbytek svaté vůle otečené směrem k vám. Slovům na ni napsaný nerozumíte, ale Meryan ano znenadále vysloví to, co je zde psáno. "Vyslov své přání." Teď vám teprve dochází, co znamenala jeho poslední slova. Mohl si přát cokoli na světě, co je v boží moci. "Díky jeho přání mi bylo dovoleno na chvíli vztoupit a pomoci vám. Všichni jste součástí veliké sudby. Není nám dovoleno zasahovat do jejího průběhu, i když vím, že druhá strana porušila zákaz a narušila rovnováhu. Ale nyní je důležité, abyste poznali sami sebe." Lorien mávne rukou a všichni najedno začnete zářit. "Všm vám byl dám dar nejvyšší ochranné moci. Thorguliova oběť vám poskytla svatou ochranu a váže vás smlouvou dostát svých slibů. Vaše společenstvo nyní nabylo nové moci. Vytvořili jste npvý řád, jehož patronem se na Thorguliovo přání stávám, neb jsem se tak rozhodl. Nyní buďte známi jako Řád Svatého Srdce. Tak jak bylo v proroctví předpovězeno. Ctěte svoje jméno a buďte ho hodni. Budu nad vámi bdít, ale nebudu moci znovu sestoupit, pokud to nebude vyšším záměrem. V dnešní noci vás všechny čeká veliké poznání a moc toho, kdo vládne holí vám ukáže cestu. Tam bude vše připraveno. Nyní žijte pro to, co vám bylo dáno." Lorien mávne rukama a tělo Thorgulia se mu objeví v náručí a jeho tvář je nyní tak jasná, jako dříve. "Nyní se musíme rozloučít, ale pamatujte, Já i on jsme pořád s vámi a jedině zapomění nás může opravdu zahubit." S těmy slovy se Lorien opět zvětší a ve velikém záblesku záře zmizí i s tělem Thorgulia a jeho věcma.

Prudenc - 19. listopadu 2007 07:31

Pomohu Meryn dát na stůl občerstvení a sednu si na své místo.Sem tam něco uzobnu.Meryn prohodí pár slov o našich koních ohledně ustájen a taky o tom,kde můžeme spát ‘‘Stejně nepředpokládám,že by utekli,takže za domem to bude vyhovující.A co se týká spaní.Tak já budu spát v kuchyni.Sem tak unavená z cesty,že bych snad usnula i na téhle židli.,, Náhle vletí do místnosti Ellanor.Rychle vezme džbán s vodou a utíká pryč.Co to bylo?Snad se nic nestalo.Neměla bych se tam jít podívat.To by snad něco řekla nebo ne?Vypadala dost vyděšeně.V místnosti zavládlo ticho.Dívám se co dělají ostatní.Za chvíli se Ellanor vrátí a prý ať jdeme za ní.Rychle se zvednu ze židle,ale i tak je přede mnou tak dva metry. Když dojdu ke knihovně vidím jak na zemi leží bezvládně Thorgulius.Jeho tvář je jiná taková temná a chmurná a ta záře úplně zmizela.Jeho šaty jsou ohořelé.Snad žije.Co ten váček co sem mu dala nezpůsobil to on.Naštěstí ne má ho v ruce.Probral se Ellanor mu podá židli.Je tak slabý.Pozorně naslouchám jeho slovům.Zeptá se jestli máme další otázky.I kdybych měla tak ho nimi nebudu zatěžovat.Jak někdo tak mocný se za jeden den může stát tak slabím a bezmocným.Co bez něj budeme dělat.On nás dal dohromady a chtěl nám pomoct s našim posláním tak proč teď umírá.Vzal do rukou váček.Otevřel ho a vytáhl pergamen.Třeba ho to vyléčí.Pak pronese pár slov,kterým nerozumím a pečeť na pergamenu praskne.Podívá se na nás a po tváři mu stečou dvě slzy,když to vidím taky se mi po obličeji skutálí jedna slza.Poté co se nadechl a vyslovil větu.Padá mrtev k zemi.To ne to nemůže být pravda,bleskne mi hlavou. Papyrus se začne vznášet jeho záře je tak oslepující,že si zakryji oči a potom je i zavřu.Cítím jak se třepe i vzduch a náhle se rozletí záře mezi nás.Pomalu otevřu oči to co vidím je úžasné,nepopsatelné,fascinující.Nedokážu mluvit a skoro ani na nic myslet.Pokloním se té postavě.Naslouchám jejím slovům.Meryn přeloží nápis na zbytku svaté vůle..Mohl si přát cokoli třeba to aby žil,ale on si to nepřál.Chtěl abychom spatřili archanděla Loriena.Lorien mávne rukou a my začneme zářit je to neuvěřitelné.Když mávne rukou podruhé objeví se v jeho náručí Thorgulius stejný jako byl dříve.Lorien se rozloučí a zmizí ve velkém záblesku i s Thorguliovým tělem. Sednu si na podlahu.A přemýšlím znovu nad tím co se teď stalo.

Holberik Tas - 19. listopadu 2007 15:11

Poslední události mě abych s přiznal opravdu překvapili, ale to asi všechny. Když k nám promlouval archanděl úplně jsem oněměl, byl to fakt jeinečnej zážitek. Vlastně sem docela zvědavej jak se s tim všim vyrovnáme a jak zvládneme naše poslání, rozhodně to nemáme jednoduchý. Ale ještě mi vrtá hlavou jedna věc, co se asi bylo v tý truhličce co sem dal Thorguliusovi. 3koda myslím že už se to nedozvím ale určitě to mělo nějákej význam, tím sem si skoro jistej. Teť by sme měli jednat rychla a rozvážně aby sme něco nezmeškali nebo nezkazili. Tak uvidíme co na to ostatní a kdo se ujme slova.

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 19. listopadu 2007 19:07

"Naposledy jsme slyšely jeho hlas. Teď je mrtvý. Oh bože, nemůžu tomu uvěřit." bráním se slzám, nechci před ostatními brečet. "Udělám vše tak jak jsi chtěl, Thorgulie. To slibuji."" Poté co zmizí archanděl Lorien se konečně podívám na naše společenstvo."Tak řád svatého srdce" povzdychnu si s nepatrným úsměvem. "Přátelé, ráno moudřejší večera. Pojďme spát. Ráno se zde opět sejdeme a uděláme jak si Thorgulius přál. Beztak teď nic nevyřešíme, po ránu budeme mít mysl jasnější. Co říkáte?"

Ellanor - 19. listopadu 2007 20:03

Zavedla jsem ostatní do knihovny. Všechny přítomné pohled na zmučeného Thorguliuse značně zaskočí. Pokleknu k němu a pomáhám se mu dostat na židli. S nepřítomným pohledem poslouchám jeho slova. Nápor těchto slov je tak silný až se mi podlomí kolena. Přeci jen, pořád se mi v hlavě honí myšlenka, že je to má vina. Když domluví, sesune se jeho tělo bezvládně k zemi. Kousnu se do rtu a smutkem se třese mé tělo. I přesto, že se známe sotva pár dní, bolest je srovnatelná se ztrátou Liena a rodičů. Klečím na zemi a tělo se otřásá hlubokými vzlyky. Najednou se před námi objeví postava, postava ták nádherného vzezření a obrovského charisma až jsem neznámou silou donucena vstát. Automaticky se skloním před majestátem Anděla. Poslouchám jemný uklidňující hlas Loriena. Mluví a mluví, poslouchám jeho řeč a přitom myslím na Thora Nezemřel jsi zbytečně. To, že si zemřel mou vinou ponesu na srdci do konce života. Kéž je Tvá duše lehká a provází mé kroky. Kéž tvá duše pomáhá rozřešit má budoucí rozhodnutí. I když vím, že břemeno rozhopdnutí nesu sama, kéž vzpomínka na tvé spravedlivé činny pomáhá i mne, jednat s rozvahou. Náhle Lorien mávne rukou a Thorguliusovo tělo se mu vznese do náruče. Znovu vypadá jako ten den kdy jsme se seznámili. Pln síly, přesto mrtev. V duchu pronesu pár slov v temném jazyce a zdvyhnu se. Lorien zmyzel. Navždy budeš v našich srdcích, vzpomínka bude věčným plamenem. Tím tvůj život nikdy nezkončí. Dokončíme, jenž jsi započal. S nezvykle pevným nepřítomným pohledem se otočím na ostatní. Jen kývnu hlavou a vyjdu ven z chalupy. Posadím se na schody a dívám se na noční oblohu. Zdá se mi, jako by od včerejšího večera na nebi přibyla nová, jasně zářící hvězda.

Pán Jeskyně - 19. listopadu 2007 20:41
	Dnešní den se toho stalo až příliš a všichni jste usoudili, že ráno je opravdu moudřejší večera. Vaše únava se do toho také velice přidala. Proto jste se podle pokynů Meryan všichni uložili ke spánku a po dlouhém a velmi vyčerpávajícím dnu plného různých zvratů, událostí a myšlenek. Po chvíli všichni, ač sebevíce přemýšlející nad tím, co všechno se odehrálo, usly.

Pán Jeskyně - 19. listopadu 2007 20:43

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Všichni se jdou uložit ke spánku. Hlavou jim běhá spousta myšlenek, ale únava je nakonec skolí a usínají s těžkou myslí. Najednou se ocitáš uprostřed veliké záře. Stojíš na pevném bodě, ale nevidíš ho. Všude je jen obrovská zář, která tě naplňuje sílou. Rozhlížíš se kolem a najednou se před tebou v celé své kráse objeví znovu Archanděl Lorien v celé své kráse, moci a síle. Je obrovský, mnohem větší, než byl v knihovně. Jeho tělo plane nebeským plamenem a jeho křídla se majestátně rozpínají. Je z něho cítit obrovská síla a moc nebes. Opět se bez váhání pokloníš a potom se postavíš a cítíš, že k tobě promlouvá mocný a silný hlas, který se rozléhá do všech míst nebeské záře. „Ellanor, ty jenž jsi byla prokleta dobrem i zlem si dostala moc nevídanou. Mnoho času jsi strávila v pozadí utrápena svým prokletím, ale tvé prokletí je mocné jako rovnováha sama. Thorgulius ti to doufám vysvětlil. On otevřel hranice, které tě držely a pouta, která tě vázala. Ty jsi ta, která nastolí rovnováhu, která má moc dosáhnout harmonie, prostřednictvím své moci. Tvůj dotek může léčit stejně, jako zabíjet. Tvé zbraně se stanou tvým řemeslem a tvůj um s nimi bude jenom růst. Žij v rovnováze. Tvé schopnosti se budou jen a jen zlepšovat. Nikdy nenech dobro ani zlo narušit rovnováhu. Jednoho dne nastane čas, kdy tvá sudba bude dovršena a nejsilnější pozemská síla zlomí tvé prokletí. Do té doby dávej pozor. Všichni členové řádu dostali nejvyšší ochranu a ani, kdyby byla vystavena tvé krvi, tak se jim nic nestane, ale ostatní takto chráněni nejsou. Nyní budeš ovšem schopna dotekem i léčit kromě umění jim zabíjet. Nyní ti dám dar, který ti po těch letech útlaku po právu patří.“ Vidíš, jak Archanděl Lorien mávne rukou a z té se vymrští nebeská energie, která tě zasáhne a zároveň naplňuje a obklopuje. V hlavě uslyšíš hlas: „Byl ti dán dar vznešenosti, už nikdo nepozná, že jsi prokletá pouhým pohledem, ale pamatuj, že jsi stále temná elfka a to se nezmění. Příroda ti bude otevřena, pokud ji budeš ctít a temnota vždy zůstane tvým úkrytem. Cti řád, přátelství a harmonii.“ S těmi slovy se najednou veškerá zář rozplyne a ty se probudíš do slunného rána.

Pán Jeskyně - 19. listopadu 2007 20:43

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Všichni se jdou uložit ke spánku. Hlavou jim běhá spousta myšlenek, ale únava je nakonec skolí a usínají s těžkou myslí. Najednou se ocitáš uprostřed veliké záře. Stojíš na pevném bodě, ale nevidíš ho. Všude je jen obrovská zář, která tě naplňuje sílou. Rozhlížíš se kolem a najednou se před tebou v celé své kráse objeví znovu Archanděl Lorien v celé své kráse, moci a síle. Je obrovský, mnohem větší, než byl v knihovně. Jeho tělo plane nebeským plamenem a jeho křídla se majestátně rozpínají. Je z něho cítit obrovská síla a moc nebes. Opět se bez váhání pokloníš a potom se postavíš a cítíš, že k tobě promlouvá mocný a silný hlas, který se rozléhá do všech míst nebeské záře. „Asvagal, ty, která jsi byla vychovávána ve lži a byly ti zakrývány oči, nyní poslouchej. Tvá magická podstata byla ukolíbána a skryta ve tvém nitru, ale nyní je čas otevřít to, co je v tobě skryto. Jsi Druidka ze starého rodu, tvá síla je v tobě, ale pouze přirozeným postupem může být objevena. Chovej se k přírodě tak, jak se sluší a ona ti to vynahradí. Cti ji a ona bude ctít tebe. Jednoho dne přijde čas a ty otevřeš oči svému národu a ostatním je otevřeš také. Skrývá se ve vás tolik síly. Nyní ovšem přijmi svůj dar.“ V tu chvíli uvidíš, jak Archanděl Lorien mávne rukou a z té se vymrští nebeská energie, která tě zasáhne a zároveň naplňuje a obklopuje. V hlavě uslyšíš hlas: „Nyní je čas přijmout, co ti právem patří. Jsi spřízněná duše přírody, máš dar mluvit se zvířaty, které nejsou nijak ovlivněny. Les je tvůj domov a tam můžeš využívat svoji sílu, ale nikdy od něho nechtěj více, než jsi mu schopna dát. V lese nalezneš ochranu, ale i sílu pomsty proti tomu, kdo by se ho odvážil ničit. Cti řád, přátelství a harmonii.“ S těmi slovy se najednou veškerá zář rozplyne a ty se probudíš do slunného rána.

Pán Jeskyně - 19. listopadu 2007 20:44

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Všichni se jdou uložit ke spánku. Hlavou jim běhá spousta myšlenek, ale únava je nakonec skolí a usínají s těžkou myslí. Najednou se ocitáš uprostřed veliké záře. Stojíš na pevném bodě, ale nevidíš ho. Všude je jen obrovská zář, která tě naplňuje sílou. Rozhlížíš se kolem a najednou se před tebou v celé své kráse objeví znovu Archanděl Lorien v celé své kráse, moci a síle. Je obrovský, mnohem větší, než byl v knihovně. Jeho tělo plane nebeským plamenem a jeho křídla se majestátně rozpínají. Je z něho cítit obrovská síla a moc nebes. Opět se bez váhání pokloníš a potom se postavíš a cítíš, že k tobě promlouvá mocný a silný hlas, který se rozléhá do všech míst nebeské záře. „Prudenc, slyš slova, která jsou ti souzena. Byla jsi vybrána, abys bojovala proti tyranii, zlobě a krutosti. Byla jsi vybrána pro své neposkvrněné čisté srdce a čest hodnou rytíře. Tvůj meč bude mít vždy sílu proti těm, kteří se snaží a usilují o šíření zla a temnoty. Byla jsi posvěcena a najdeš cestu i tam, kde ostatní budou tápat v temnotách. Jednoho dne přijde čas a ty se vrátíš do svého rodného domova a nastolíš tam dobro a mír. Poznáš taje, které jsou skryty v samotných základech města a tam přijde tvá zkouška odvahy a síly. Buď připravena a věř svému srdci, protože jedině síla tvého čistého srdce může vnést naději života do základů místa, jenž nazýváš domovem. Doručila jsi vůli s čistým svědomím. Náleží ti odměna, kterou ti chci dát.“ V tu chvíli uvidíš, jak Archanděl Lorien mávne rukou a z té se vymrští nebeská energie, která tě zasáhne a zároveň naplňuje a obklopuje. V hlavě uslyšíš hlas: „Ty šermířko, se stáváš první rytířkou svatého řádu. Meč je to, čím budeš bojovat se zlem. Vždy cti přísahu, kterou jsi vyslovila a přirozeným postupem získáš velikou sílu a um, který ti náleží. Nesnaž se spěchat, neb urychlení je narušení harmonie, a ačkoli tvá schopnost bude možná lepší, tvá moc bude jen klesat. Chraň své přátele a oni budou dělat totéž. Ve vaši jednotě je síla. Cti svůj řád jako samu rytířskou přísahu a dosáhneš osvícení a moc, která ti poprávu patří. Pokud však sestoupíš z cesty, čeká tě temnota. Cti řád, přátelství a harmonii.“ S těmi slovy se najednou veškerá zář rozplyne a ty se probudíš do slunného rána.“

Pán Jeskyně - 19. listopadu 2007 20:45

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Všichni se jdou uložit ke spánku. Hlavou jim běhá spousta myšlenek, ale únava je nakonec skolí a usínají s těžkou myslí. Najednou se ocitáš uprostřed veliké záře. Stojíš na pevném bodě, ale nevidíš ho. Všude je jen obrovská zář, která tě naplňuje sílou. Rozhlížíš se kolem a najednou se před tebou v celé své kráse objeví znovu Archanděl Lorien v celé své kráse, moci a síle. Je obrovský, mnohem větší, než byl v knihovně. Jeho tělo plane nebeským plamenem a jeho křídla se majestátně rozpínají. Je z něho cítit obrovská síla a moc nebes. Opět se bez váhání pokloníš a potom se postavíš a cítíš, že k tobě promlouvá mocný a silný hlas, který se rozléhá do všech míst nebeské záře. Holberiku Tazi, ty, ve své víře nejvíce slabí a se skutky, které skvrní tvoji osobu, nyní vyslyš, co tě čeká. Bylo rozhodnuto, že jedině ty budeš moci obnovit dávnou slávu bratrstva, které toho v dobách, které ti nejsou známi, vykonalo mnohé pro nastolení rovnováhy a poražení temnoty. Tvá cesta bude obtížná a na konci bude čekat to, co čekalo tvé dávné předchůdce. Budeš postaven před stejnou zkoušku, jako oni. Tvé dovednosti jsou nejlepší ze všech členů vašeho řádu, ale tvá moc je uzavřena hluboko v tobě. Už dávno ses zřekl cesty, která ti byla nabídnuta. Nyní máš možnost se znovu rozhodnout. Budeš moci dále obohacovat tělo, ale tvůj duch bude více a více chudnout. A jedině síla tvého ducha se může postavit proti tomu, co tě čeká, ať se rozhodneš jakkoli. Pamatuj že , v přirozenosti a vyrovnanosti je síla. Nesnaž se nic uspěchat. Ačkoli je tvá duše poskvrněna, tvé srdce je čisté a proto dostaneš šanci, která ti byla upřena.: “ V tu chvíli uvidíš, jak Archanděl Lorien mávne rukou a z té se vymrští nebeská energie, která tě zasáhne a zároveň naplňuje a obklopuje. V hlavě uslyšíš hlas: „Ty svým dávným pohledem Theurga nyní dostaneš přístup do říše sfér a tvoje duše bude za tvoje obětování očištěna od všech temných činů. Pokud budeš následovat rozum a sílu nebes, bude ti otevřen svět, který je pro všechny skrytý a pro některé posvátný. Tvá síla ducha bude posilovat tvé schopnosti a postupným rozvíjením a ctěním harmonie a ctností tohoto světa ti bude propůjčována síla, která bude růst a obohacovat tvůj život. Pamatuj však, že zvolení špatné cesty uzavře vrata k této síle a bude pro tebe zapovězena. Tvá síla mysli je také otevřena, můžeš své myšlenky šířit tak, jak jsi mohl vždy, kdyby tvé kroky byly jiné. Cti řád, kterého jsi nyní součástí, protože tento závazek je morální hodnota, která tě bude povznášet, pokud jí budeš ctít. Cti přátelství a harmonii.“ S těmi slovy se najednou veškerá zář rozplyne a ty se probudíš do slunného rána.“

Pán Jeskyně - 19. listopadu 2007 21:32

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Všichni se jdou uložit ke spánku. Hlavou jim běhá spousta myšlenek, ale únava je nakonec skolí a usínají s těžkou myslí. Najednou se ocitáš uprostřed veliké záře. Stojíš na pevném bodě, ale nevidíš ho. Všude je jen obrovská zář, která tě naplňuje sílou. Rozhlížíš se kolem a najednou se před tebou v celé své kráse objeví znovu Archanděl Lorien v celé své kráse, moci a síle. Je obrovský, mnohem větší, než byl v knihovně. Jeho tělo plane nebeským plamenem a jeho křídla se majestátně rozpínají. Je z něho cítit obrovská síla a moc nebes. Opět se bez váhání pokloníš a potom se postavíš a cítíš, že k tobě promlouvá mocný a silný hlas, který se rozléhá do všech míst nebeské záře. Meryan, vítám tě, neboť činy tvého otce si zaslouží ten nejvyšší respekt a to i ode mne. Vždy jsem sledoval rád chování a činy vás smrtelníků, ale to, co udělal tvůj otec, bylo opravdu výjimečné. Ty jsi jeho dědičkou a kromě ochrany, kterou vám svým činem daroval Thorgulius máš ještě dávnou ochranu tvého otce. Nyní je na čase pohlédnout pravdě do očí a říci ti to, co je v proroctví a tvém osudu. Ty jsi ta, která má zasadit smrtelnou ránu tomu, kdo zavraždil tvého otce. Protože ten, kdo tě brzy začne hledat, aby tě zabil, netuší, jaká síla se v tobě skrývá. Ani on se svými kouzly nikdy nedosáhne toho, co se skrývá v tobě. Tobě patří nyní hůl a plášť, který nosil Thorgulius. Plášť tě bude chránit před pohledem temnoty a hůl bude to, co jednou rozhodne o jejím osudu. Tvá úloha bude těžká, nyní jsi hlavou řádu Svatého Srdce a musíš se starat o věci, které se s tím pojí. Brzy na vše přijdeš. Pamatuj, že máš žít život a ctít smrt, vše je v harmonii. V tobě je zkáza temnoty, která ji porušuje. Nyní ti dávám to, co v tobě tvým otcem bylo pro tvoji bezpečnost skryto a co ti po právu náleží a také to, co jsi přeji, abys chovala v úctě a starala se o to.“ V tu chvíli uvidíš, jak Archanděl Lorien mávne rukou a z té se vymrští nebeská energie, která tě zasáhne a zároveň naplňuje a obklopuje. V hlavě uslyšíš hlas: „Meryan, ty, jejíž moc byla spoutána a na jejímž rodu bdí veliké proroctví, poslouchej. Tímto ruším ochranné kouzlo a vracím ti veškerou tvou moc a sílu tvé mysli. Tvá duše nyní pocítí to, co jí vždy bylo dáno. Ucítíš temnotu a strach, stejně jako dobro a lásku. Tvá moc se nyní bude moci projevit v tvé magii a tvá cestu bude naplněna životem. Pamatuj, že s velikou mocí přichází i veliká zodpovědnost. Nyní máš nestarosti nejen sebe, ale i ostatní. Proto můj dar pro tebe ti pomůže řešit některé otázky, ale ne na všechny ti odpoví. CHovej ho v lásce a pečuj o něj, jako o dítě. Až se ráno všichni společně vydáte do knihovny, pochopíš mnohé. Nyní se rozloučíme. Cti řád, přátelství a harmonii.“ S těmi slovy se najednou veškerá zář rozplyne a ty se probudíš do slunného rána.

Ellanor - 19. listopadu 2007 22:13

Ráno jsem se probudila a pohlédla ven, mou tvář ozářili první sluneční paprsky. Protáhle sem se a hlavou my prolétly vzpomínky na předešlý večer. Má tvář se na okamžik zachmuřila ale ihned mou mysl naplnilajiná vzpomínka. S nečekanou energií vyskočím z lůžka a počnu se oblékat. Dojdu k umyvadlu a opláchnu si obličej průzračnou vodou. Pomalu rozčešu své krásné dlouhé vlasy a sepnu je sponou. Ostatní ještě spí, tiše vyjdu z místnosti a dojdu pro prázdné vědro s vodou. Vyjdu ven a nadechnu se čerstvého ranního vzduchu. S úsměvem na rtech mířím přímo ke studni. Naberu vodu a vědro postavím na zem. Náhle mne totiž něco napadlo. Dojdu k nejbižšímu stromu a položím na něj dlaně. Celé mé nitro ovládá obrovská síla až se zdá jako bych celá zářila. Poprvé po dlouhé době se cítím šťastná. Záře prochází mými dlaněmi do stromu a ten najednou proslužuje své větve a celý rozkvetl nádhernými květy. Kmen se mírně zploštil a já vyndám z opasku simitary,které mám stále při sobě. Vyryju do kůry stromu nápis. "Nikdy nezapomeneme. Dokončíme, co započato bylo!" Znovu se otočím ke studni a v klidu vezmu vědro a mířím do chalupy. Tiše a opatrně jak to umí jen temní se plížím kuchyní. Nerada bych ostatní vzbudila. Přeliju vodu do džbínu a připravím lehkou snídani. Znovu vyjdu ven a ještě jednou jdu pro vodu. Tu však již nenesu do chaloupky ale nesu ji koním. Trávy maí okolo dostatek, ale voda jim zaručeně prospěje. Vrátím se zpět do chaloupky a pokojně a tiše se posadím na židli v kuchyni. Nasnídám se. Když se probudíte a vejdete do kuchyně místo negativních vibrací, jež jste očekávali, ze mě vyzařuje síla a štěstí. Mé oči se poprvé usmívají a vidíte v nich jasné světlo. Vlasy mám podivně sčesané a ústa zdobí úsměv. Vypadám krásněji než obvykle. Usměji se a pokynu na pozdrav.

Asvagala - 19. listopadu 2007 23:27

Divam se na Thorgolia jak se nam jeste ze vsech sil snazi neco rict, z toho udesu je ani poradne nevnimam. Je jasne, ze je ted konec nestihl nam predat co chtel, ale vim ze to tak musi byt. Pote co se jeho bezvladne telo sesune na podlahu se poklonim na jeho pamatku a vystriknou mi slzy ani se je nesnazim kryt najednou me oslepuje nadherna zare az me cosi donuti vstat. Prede mnou vidim Archandela Loriena jak k nam promlova vnimam jeho krasny jemny hlas. Ten me trochu z toho soku uklidni. Pote co zere ustane a Lorien se vrati zpet se rozhodneme jit lehnou bude to dnes asi pronas nejlepsi reseni jsme unaveni z cesty a hodne se tohu udalo ani nevim jsetli bych jeste ted neco kloudneho vymyslela. Ulehnu ke spanku a opet vidim tu uzasnou zari a Lorien je tu opet v plne krase promlouva ke me. Uz ani nevim co se mi zda a co je skutecne. Rano se probouzim prvnim slunecnym paprskem, ale dnes vyjmecne nestavam uzivam si jeste chvili paprsky a pote teprve vstanu jdu se projit ven a schoulim se k nejblizsimu stromu tak jak to obcas delavam je tak uzasne byt ve spojeni s prirodou a zvlaste potech Lorienovych slovech a premyslim nad tou ohromnou zari a temi slovy co Lorien rikal. Jsem tak zticha, ze si me ani Ellanor nevsimne kdyz se vraci zpet s vodou. Jeste chvili si uzivam nadherneho rana prozarenym az nezvyklim klidem na to co se vcera udalo . Vchazim zpet do chaloupku ve chvily kdy i ostatni vstupuji do kuchyne. Mam v sobe tak krasny klid, ze ho nechci rusit slovy a jen se na pritomne mile usmeji. Myslela jsem si, ze v takovem uzasnem klidu jsem jen ja , ale uz pri v stupu do chaloupky jsem si vsimla neceho co me zaujalo Elleonor a jejiho usmevu jak zvlastni , ale tesi me to tolik ji to slusi mistama bych ji ani nepoznala. A znovu se pri teto myslence na vsechny usmeju.

Prudenc - 20. listopadu 2007 12:18

Probudím se venku už svítí slunce.''To byl teda sen,,pronesu tiše.Sednu si na postel a protáhnu se.''Jé,snídaně.On tady někdo byl ani sem to nepostřehla.Asi sem spala jako špalek.,,Zvednu se z postele opláchnu si obličej.Ta voda je příjemně osvěžující.Rozčešu si vlasy a smotám je do copu.Jeden prmínek nechám venku kolem obličeje.Měla bych se podívat co dělají ostatní.V tom se otevřou dveře a vchází Ellanor.''Páni,,vyhrknu úžasem To snad není ani ona je velice krásná.Jiná než včera.mile se na ní usměju.Nachystám si snídani a přisednu si k ní.''Vidím,že ti spánek velice prospěl jsi taková jiná,ale v dobrým slova smyslu.Jaktože už necítím ten pocit jako na začátku,něco se s tebou stalo,že?At' to bylo cokoliv tak ti to vážně sluší.,,plácám pitomosti pomyslím si,ale opravdu mě ta změna zaskočila.Už přišli i ostatní.A je vidět,že všechny upoutala její změna.

Holberik Tas - 20. listopadu 2007 16:14

…po tom co vstanu s překvapeným výrazem se rozhodnu s něčim svěřit postupně všem, ale začnu u Prudenc, znám jí nejlíp a u ní najdu nejvíc pochopení… aspoň myslim. Vejdu do kuchyně a ohlídnu se po Ellanor ostatně jako všichni. Slušně pozdravím „Dobrý ráno přeju!“ Mám celkem dobrou náladu ale mám něco na srdci a chci to ze sebe dostat. Přijdu k Prudenc a vyrušímjí z rozhovoru s Ellanor: „Promiňte že vás rušim ale nachvilku tě potřebuju stranou.“ Otočim se na Prudenc a odtrhu tě od stolu a táhnu tě do nějáký prázdný místnosti a zavřu dveře…..

Holberik Tas - 20. listopadu 2007 16:31

soukromá zpráva od Holberik Tas pro V prázdné místnosti Než stačíš něco říct začnu do tebe hučet: „Víš stala se mi taková věc….“ Trochu zapochybuju co všechno ti prozradím „…. No, když ste všichni sli já ne, aspoň myslim, viděl sem znovu Archanděla Loriena. Měli sme takovej rozhovor, teda vlastně mluvil jenom on… Týkalo se to Neohroženejch ale to ti možná povim později, pro hle účeli ti to stačí…. Chtěl sems zeptat…“ zase na chvilku zmlknu a zase pokračuju „Stalo se ti taky něco takovího??? Napadlo mě to když si řekla: »To byl teda sen.« Ale já myslim že to sen nebyl.“ Tvůj pohled nic nenaznačuje, ještě si překvapená z toho jak sem tě přepad v kuchyni. „No tak co pobídnu tě těsně předtím nežse úplně probereš z šoku, vychrlil se to na tebe tak rychle že už byla ta pauza když se pochyboval co ti říct delší než doba při který sem mluvil. A tak mě napadlo že si to nepojmula. „Mám to teda zopakovat? Ale to máš teda smůlu, už ani nevim co sem ti řek.“ Pomyslim si: teť mě s tim že si na nic nevzpomenu bude prudit do konce života, jak jí znám. Možná i proto se menuje PRUDenc. V duchu se zasměju a čekám na tvojí odpověď.

Prudenc - 20. listopadu 2007 18:51

soukromá zpráva od Prudenc pro ''Ne,nemusíš to opakovat.Jen si to vyhrkl docela rychle,ale já si pamatuju co si řekl.Když sem šla spát tak se mi zdálo o Archandělovi Lorienovi.Alespoň myslím,že se mi to zdálo.A taky předpokládám,že se něco takovýho stalo i ostatním.Viděl si přece tu změnu na Ellanor.,,usměju se a dloubnu do tebe.''Takže neboj nejseš blázen a nebo sme blázni oba,,zase se zasměju.''Chceš mi ještě něco...nakloním se k tobě...a otevřu dvěře před,kterými stojíš.

Holberik Tas - 20. listopadu 2007 19:35
	"Ne to je všechno, ale měli by sm se zeptat i ostatních." Ustoupím ode dveří aby si mohla projít a pak tě následuju do kuchyně. A sleduju jestli ostatní neprojevujou známky překvapení. A zeptám se Ellanor "Když už vypadáš tak dobře, není možný že kledba byla zrušena?" Sednu si ke stolu a dám si něco na zub. Měl sem už hlad po tý náročný noci.

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 20. listopadu 2007 20:07

Probudím se do sluného rána, protáhnu se. I když se včera stalo tolik věcí, cítím se dobře. Mám v duši příjemný klid. V pokoji nikdo není. Připadá mi, že dnes jsem spala déle než obvykle. Vstanu a upravím se. "Ostatní už budou asi vzhůru." usměju se. Takhle jsem se po ránu nesmála už pár dní. Chybělo mi to. Do kuchyně vstupuju s dobrou náladou, každému věnuji přátelský úsměv. "Dobré ráno" řeknu všem, vezmu si něco malého k jídlo a posadím se. Všichni vypadají dnes ráno dobře naladěni. Nejvíc je to patrné z Ellanor. Přes noc se s ní udála velká změna. Je veselejší, usmívá se, celkově jí to moc sluší. Ze všem přítomných cítím magii. Nejvíc z Ellanor, potom tak asi o půlku menší z Asvagal a jen nepatrnou z Holberika. Prudenc magii neužívá, ale z ní cítím silného ducha a velmi čistou energii. Pomalu dojídám, každé sousto si vychutnávám. Jsem ráda, že z ostatních cítím jakýsi klid. Asvagal sedí osamoceně. Ellanor si povídá s Prudenc, když tu si Holberik odvede Prudenc za dveře. Něco jí chce. Zajímalo by mě co to je. Mezitím dojím jídlo, sklidím po sobě a zeptám se "Nevíte jestli koně dostali jídlo a vodu?" k Ellanor "Dnes ráno vypadáš moc hezky a spokojeně. To jsem ráda. Včerejšek byl náročný pro nás všechny." svoje slova podtrhnu zářivým úsměvem. "Vidím, že i ty jsi klidnější Asvagal. Vlastně všichni se zdají být spokojení. Vzhledem k včerejšku to je neuvěřitelné." Holb se s Pru objeví mezi dveřma. Ptá se Ellanor na její kletbu. Vlastně se to dalo čekat, nijak zvlášť mě to nepřekvapuje. Čekám na odpověď, kterou už znám "Ellanor není prokletá"

Pán Jeskyně - 20. listopadu 2007 20:21

Když jste se konečně všichni sešli v kuchyni a něco málo jste pojedli, popili a prohodily mezi sebou pár slov, ucítili jste, že přišla doba se vypravit do knihovny. Všichni jste vztali od stolu a za Meryan jste se vypravili do knihovny. Uprostřed místa, kde se odehrálo už toliko věcí jste spatřili něco zvláštního. Naze mi tam ležela Thorguliova hůl, plášť a malá úplně bílá sova, která na vás upírala své modré oči. Vše bylo obklopeno zvláštní září. Všichnijste chvíli stáli překvapeni, ale potom jste šli blíže. Ellanor se pokusila šáhnout pro hůl, ale záře, která vytvářela jakési pole její ruku nepustila dál. Mnoho z vás si teprve postupem času uvědomovala Lorienova slova, který teprve po určitých událostech dávali smysl. Meryan se dívala, na Ellanor a potom se zdálo, že chvíli nad něčím přemýšlí. Nakonec přistoupila ke věcem a svoji rukou pronikla září a zvedla Thorguliovu hůl. V tu chvíli záře zmizela. Sovička ovšem začala třepotat křídly, chytila do zobáčku plášť a vyletěla s ním do vzduchu a potom ho postila ma Meryan. Meryan si plášť oblékla a v ruce držela svoji novou hůl. Sovička ji přistála na rameno a začala něco štěbetat.

Ellanor - 20. listopadu 2007 20:22

Sedím u stolu a povídám si s Prudenc, mile se na všechny usmívám. Po letech se zase cítím opravdu dobře. Když se Prudenc na chvíli vytratí s Holberikem jen sedím a přemýšlím. Když si přisedne Meryn povídám si s ní. "Děkuji za poklonu, i ty vypadáš krásně. Ano vodu jsem koním donesla, a jídlo? Trávy mají kolem dostatek. Nevypadali že by jim něco chybělo." Chvíli jen tak sedím a bezmyšlenkovitě si broukám nějakou písničku. Mám krásný čistý a jemný hlas. Zaujatě poslouchte píseň a sledujete jiskřičky v mých očích. Když se Pru a Holb vrátí posunu se aby se mohl i on posadit.Vyslechnu jeho dotaz. Upřu na něj své oči a s úsměvem promluvím. "Bohužel ne stále jsem prokleta a má krev a dotek zabíjí, ale tentokrát už to není výlučné. Už se můžu dotknout aniž by můj dotekl přenesl prokletí, avšak jen v krajní situaci. Tedy jediné prokletí jež bylo zlomeno bylo to, jež jsem měla na srdci a na duši.Pro vás již ale díky ochraně archanděla a Thorovo obětování se smrtelné není. " po všech se zářivě podívám a usmívám se.

Pán Jeskyně - 20. listopadu 2007 20:22

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Zdá se, že jen ty rozumíš, co sovička říká. Držíš v ruce hůl a cítíš, že je v ní veliká energie. Najednou nasloucháš hlasu toho malého tvora. "Byl jsem poslán, abych tě opatroval, dával na tebe pozor a radil ti. Pamatuj, že ne vždy ti odpovím, ale nikdy ti neřeknu lež. Mám mnoho vědomostí, ale nikdy nebudu za tebe rozhodovat. Pokud tě bude něco zajímat, můžeš se kdykoli zeptat, ale to jestli ti odpovím, jak už jsem říkal, záleží na mě. Nyní je čas, aby jsi použila hůl tak, jak ti bylo řečeno. Formule pro oteveřní tajemství je Obscurus ingressio"

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 20. listopadu 2007 23:00

Po snídani všichni jdeme do knihovny. Na zemi leží Thorguliovi věci a sovička. Všechny věci září, je to zvláštní. Ellanor se pokusí zvednou hůl, ale záře ji nepustí. Dívám se, pak se pomalu sehnu a zvednu hůl. V tu samou chvíli věci přestávají zářit. Malá sovička se vznese a přehodí přeze mě Thorguliův plášť. Mám dojem, že všichni pochopili význam. Cítímse zvláštně, ale v bezpečí. Sovička začne mluvit. Nemyslím že někdo další jejím slovům rozumí. "Moudrá sova" napadne mě, když skončí. Držím Thorguliovu hůl. "Teď to musím udělat. Co se ale stane potom?" Zdvihnu hůl a vší silou jí vrazím do míst, kde včera Thorgulius bezvládně ležel "obscurus ingressio" řeknu a čekám co se stane

Pán Jeskyně - 20. listopadu 2007 23:01

Jakmile se hůl zabodne do země a místností se rozlehnou tajemná slova s Meryaniných úst "Obscurus ingressio , celou místností projede zvláštní energetická vlna, celá místnost se zčne třást. Všichni reflexivně ustoupíte dál blíže ke zdi. Popadá párknih, ale naštěstí nikoho nezasáhnou. Uprostřed místnosti se najednou propadne podloha. Po chvíli otřesy i hluk přestane, když jdete blíže, abyste se podívali, co je v propadlině uprostřed podlahy, vidíte, že dolu sestupuje jakésy dlouhé schodiště. Není vidět na celé schodiště, ale v dáli vidíte, jak se něco leskne. Může to být asi 30 metrů daleko a vypadá to, jako nějaké dveře. Chodba je široká maximálně pro tři úzké lidi.

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 20. listopadu 2007 23:50

Místnost se otřásá, všichni instinktivně couvneme Co jsem to jen řekla? Trochu se bojím, ale věřím Thorguliovi. Spadne pár knih, ale toho si nevšímám. Upírám oči na místo kde jsem zabodla hůl. Náhle se propadne v tom místě podlaha. Během chviličky je zase ticho, žádné otřesy. Jen díra. Jdeme se podívat blíž co to je. "Je to schodiště" řeknu nahlas. Chodba není moc široká. V dálce je viděž, že se něco leskne. Možná dveře, ale není to jasně poznat. Téměř okamžitě jsem rozhodnutá. "Půjdu se tam podívat. Tohle nemůže být dílo zla. Nemám se čeho bát. Snad jen sebe samé." Otočím se k ostatním členům řádu a zahledím se každému do očí. "Thorgulius nám připravil jedno překvapení za druhým" usměju se a pokračuju "Tohle je dílem mého otce. Jdu se tam podívat. Nežádám, abyste šli se mnou, ale byla bych ráda. V každém případě se vrátím a řeknu vám, co jsem našla." vypadá, že jsem pevně rozhodnutá jít. Otočím se zpět a zahledím se do prohlubně uprostřed knihovny. "Stejně to ale vypadá divně, taková díra tady." Vezmu hůl a oťukám s ní prních několik schodů, přeci jen jistota je jistota. Ještě se ohlédnu na skupinu a jdu dolů. První krůčky se mi zdají v pořádku. Ještě nějakou dobu jsem s pomocí hole klepala na jednotlivé schody, ale pak jsem získala jistotu a přestala je kontrolovat. Za sebou slyším kroky, jdou zamnou, ale neohlídnu se. Za nějakou dobu dojdem nakonec schodiště a vydáme se chodbou. Jdu první, ostatní jsou za mnou. Podívám se a vidím že jdou všichni. Těší mě to, ale nic neříkám, jdu dál. Konečně máme na dohled to co svým jasem přitahovalo naši pozornost už nahořev knihovně.

Pán Jeskyně - 20. listopadu 2007 23:57

Chodba Procházíte chodbou a po stranách vidíte obrazy. Na pravé straně vidíte andělské symboly a na levé symboly a obrazy draků. Když postupujete cestou, uvědomujete si, že je to vyobrazení nějaké historie. Jsou tam vidět bitvy a různé události. Je to velmi poutavé. Nakonci chodby narazíte na obrovské dveře. Dveře Dveře jsou velice zvláštní. Jsou ozářené bílím světlem a vyrobeny ze zvláštního kovu, který vypadá jako kámen, je na nich mnoho symbolů a podle struktury to vypadá, že je to ve více řečích. Na obou stranách dveří jsou v úrovni očí vyobrazeny dlaně, místa jsou vypoklá přesně na velikost lidské ruky. Na pravo je vyobrazen anděl, který ukazuje na jednu dlaň a nalevo je vyobrazen veliký drak, který ukazuje na druhou. Všude po dveřích je mnoho různých symbolů, znaků a textů.

Holberik Tas - 21. listopadu 2007 14:44

V tu chvíli co Meryn zarazila hůl do země a podlaha se propadá překvapeně si zapískám a po chvice se vydám za Meryn. Když deme chodbou prohlížím si obrazy a snžím se vnich najít nějakou souvislost, vypadá to na boje „dobra a zla“ u dveří mi div čelist nespadla, ta práce je prostě neuvěřitelná, dveře před námi sou tak nádherný že sem ještě nic takovího neviděl, teda aspoňsi to nepamatuju, možná si časem na něco vzpomenu. V útlim dětství se museli dít věci, škoda že není nikdo kdo by mi to moch vyprávět, já si nemyslim že někdo přežil, ale je to možný. Pln síli a odhodlání čekám co se stane když na dveře vztáhne ruce Meryn, musí za nima bejt něco úžasného když tam vedou ty úžasný dveře. Ostatní pravděpodobně sdílejí moje překvapení a zvědavost, ale nesmíme se unáhlit.

Ellanor - 21. listopadu 2007 21:12

Když jsme přišli do knihovny a na zemi ležel plášť, hůl a poletovala tam sovička, přeběhl mi mráz po zádech vyvolaný pocitem Jeho přítomnosti. Pokusila jsem se hůl zvednout ale silová bariéra mne nepustila. "Tedy, myslím si, že pro mne to tady asi není." řeknu a odejdu stranou. K holi pomalu dojde Meryn a tu už silové pole pustí. Sebere hůl a sovička na ni upustí plášť .Jak mi chybí zvířecí společníci, od zničení mého domova jsem stále měla nějakého zvířecího přítele po boku. Hledím na Meryn jak udeří holí do míst kde včera Thor zemřel.Místnost se začala klepat až sem začala mít dojem že celá chalupa spadne. Naštěstí to ustalo. Avšak v onech místech se vytvořil otvor a byli vidět schody dolů. Opatrně jsme jse sešli. Meryn kontrolovala každý schod a my šli mlčenlivě za ní. Došli jsme až dolů a dostali jsme se do dlouhé chodby. Na první pohled mne zaualy obrazy, cestou jsem zkoumala každičký znich. Nakonec jsme stanuli před masivními dveřřmi. Byli velice zvláštní a působili až tajemně. Zůstala sem stát a čekala co bude dál.

Pán Jeskyně - 21. listopadu 2007 21:41
	Prohlížíte si dveře a nikdy není vidět žádná klíčová dírka, ani závora nebo cokoli podobného

Pán Jeskyně - 21. listopadu 2007 21:48

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Díváš se na dveře a kromě nádherných obrazců tě zaujme spousty různých znaků, symbolů a textů vyrytých na dveřích. Většinu z nich neznáš, ale je tam část textu, která je psaná velice starou elfštinou. Pokud si dobře vzpomínáš, tak to bylo písmo světlých elfů, jedno z těch pozdějších. Sice máš v některých částech tohoto písma mezírky, ale tento text bezrpoblémů přečteš. "Ten kdož je hoden tajemství starého řádu a mocí dračí se pojí s mocí nebes je hoden i pohlédnout do tajů těchto dveří. Ti, jenž jsou nehodni, si zasluhují spravedlivý trest."

Ellanor - 21. listopadu 2007 21:53
	"Jak jste všichni asi správně pochopili, podle mě by měl někdo dát ruce do těch otvorů. A kdo jiný by to měl být než Meryn. Nuže do toho"

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 21. listopadu 2007 21:57

procházíme chodbou až ke dveřím. Jsou překrásné. "Nechápu jak tohle táta dokázal. Je to úžasné." nevěřícně zavrtím hlavou. Na dveřích je spousta kreseb a textů. Je to v několika jazycích. Mám pocit, že otevřít tyhle dveře nebude tak jednoduché, ale proč to nezkusit tím nejjednodušším způsobem. Klíčovou dírku nikde nevidíme, žádná závora nebo něco podobného. Jen asi ve výši očí je vyobrazen prostor na ruce. Zadívám se pozorněji na písmo. Část textu je psaná velmi starou elfštinou, písmo světlýchelfů. Moje znalost tohohle písma není nejlpeší, ale tmomuto textu rozumím moc dobře. Čtu nahlas, aby slyšeli všichni "Ten kdož je hoden tajemství starého řádu a mocí dračí se pojí s mocí nebes je hoden i pohlédnout do tajů těchto dveří. Ti, jenž jsou nehodni, si zasluhují spravedlivý trest" Otočím se a podívám se na všechny. "My jsme hodni" usměju se. Chvíli váhám ale pak zvednu ruce a přiložím je do vyznačeného prostoru. "To by bylo moc snadné, v tom bude určitě víc"

Pán Jeskyně - 21. listopadu 2007 22:00
	Meryan Přiložíš ruce na místo, které je pro ně na dveřích zřejmě určeno. Perfektně zapadnou. Tvá levá ruka ucítí zvláštní energickej pocit, velmi příjemnej, ale tvá pravá ruka vzplane, okamžitě ji reflexivně odtrhneš. Cítíš velikou bolest, ale po chvíli plamen zmizí a ty zjistíš, že na ruce nemáš ani škrábanec a i bolest postupně odeznívá.

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 21. listopadu 2007 22:18

Nevím proč se divím, že moje ruce tam padnou jako ulité. V duchu se zasměju. V levé ruce cítím energii, je to zvláštní, velice příjemné. Už jsem se chtěla o to podělit s partou, ale v tu moje pravá ruka vzplanula. "Au" reflexně vyjeknu a ruku ihned odtrhnu. V ruce pořád ještě cítím bolest, ale ta postupně odeznívá. "Proč? Co to? Asi bych neměla ale zkusim to znovu" Ruku mám bez poskvrnky. Nadechnu se a ruce opět přiložím do vyznačeného prostoru, tentokrát jsem připravená.

Pán Jeskyně - 21. listopadu 2007 22:27

Meryan Pokusíš se tedy znovu pravou ruku přiložit. Opět ucítíš bolest a opět ti začne ruka plát ohněm, víš, že ti nic fyzicky neudělá, tak zkusíš chvíli vydržet. Pár vteřin je to jen silná boleste, ale v jednu chvíli se začne obrovsky stupňovat a ty ucítíš, jako by ti něco probodlo ruku. Je to velice trhavá bolest, tak veliká, že z toho skoro omdlíš. Tentokrát sice bolest odeznívá, ale ruku máš pořád trochu slabou a cítíš v ní bodanec dál, i když po nějakém zranění neni ani stopa. Najednou si všichni uvědomíte, že postava anděla nad otvorem se pohla. Předtím pouze hleděla na otvor, ale teď v ruce držela meč a ten směřoval směrem k otvoru.

Ellanor - 21. listopadu 2007 22:28
	Kdyz zjistime, ze do otvorupasuje pouze jedna Merynina ruka napadne mne že tam tedy patří ruka někoho jiného. "Tak tam zkuste dát ruku někdo jiný, je sice možné že druhý otvor není pro nikoho z nás ale za zkoušku nic nedáme"

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 21. listopadu 2007 23:10
	Pochopím, že do otvoru možná nebude patřit moje ruka. Usměju se. "Ellanor pojď, dáme do otvorů ruce spolu." Levou ruku mám položenou na dveřích.

Pán Jeskyně - 21. listopadu 2007 23:20

Ellanor Ellanor přišla ke dvřím, chvíli se dívala a potom zvedla svoji pravou ruku a přiložila ji ke dveřím. V tu chvíli ji tlaková vlna směrem od dveří odhodila do záda. Hned za ní stál Holberyk, kterého to taky povalilo na zem. Prudenc stála za Meryan a Asvagal stála zhruba iprostřed, takže ji stačilo jen mírně se nahnout, což se ji povedlo. Ellanor vůbec necítila svoji ruku a teprve po chvíli se ji do ní začal vracet cit, ale stále dost bolela. A hele, další změna, zatím co Pravá ruka anděla svírající meč mířila stále na stejné místo, levá ruje, která byla před tím vklidu podél těla se nyní varovně zvedala z ukazující dlaní.

Prudenc - 22. listopadu 2007 09:33

Po snídani jdeme všichni do knihovny.Ellanor se pokusí vzít hůl,ale nejde to.Pak vezme hůl Meryn.Sovička na ní hodí plášť .Zabodne hůl do země a tam se vytvoří díra.Jde vidět,že je tam nějaké schodíště.První jde Meryn a postupně se za ní přidáváme i my ostatní.Chodba má po obou stranách spoustu obrazů.Zastavujeme se až u neuvěřitelně krásných dveřích.Meryn vloží do otvorů ruce,ale jedna jí začne hořet.Bolest pomine jakmile ruku z otvoru vytáhne.Zkusí to ještě jednou,ale bolí to ještě víc.Pak přistoupí k dveřím Ellanor přiloží svou ruku,ale dveře ji odmrští pryč.Přijdu blíž ke dveřím.''No nevím jestli to mám zkusit,kdyžtak ustupte kousek dál,kdybych se náhodou proletěla.,,Pozorně si prohlédnu obrázek u otvoru.Zhluboka se nadechnu,protáhnu si ruce.Pomale začnu dávat svou ruku do otvoru.Těsně před ním se zastavím.''Ještě si raději prohlídnu ty obrázky na týhle straně.,,ukážu na zeď u které stojím.Projdu obrázky a snažím se v nich najít něco co by nám mohlo pomoct.Pokud nic nenajdu,tak přistoupím ke dveřím a vložím tam svou ruku.

Pán Jeskyně - 22. listopadu 2007 09:58

Prudenc přistoupí ke dveřím. Je vidět, že už začíná trochu panovat strach. Meryan je skoro na omdlení a Ellnor a vysoce oslabenou ruku a je otřesena, protože vlna, která ji odhodila byla velice silná. Naštěstí pro ni hned za ni stál Holberyk. Ruka Prudenc se třese, už je skoro u otvoru, když se zastaví. Prudenc se ještě jednou ohlédne na zeď po andělských symbolech. Vypadá to, že symboly jsou opravdu jen záznamem nějaké historie. Nakonec se Prudencina rozklepaná ruka mírně zpevní a opře se do otvoru. Ucítíš pozotivní brnění v ruce. Všichni kolem ucítíte zvláštní moc a najednou vidíte, jak se na dveřích opět změnily obrazce. Nyní bylo vidět, jak se vám jak anděl, tak i drak klaní. Ze dveří najednou začne plynout záře a začnou se pomalu měnit v jakésy hladké zrcadlo, všechny rytiny, texty i obrazce mezi, až nakonec vidíte, jen zářivé zrcadlo.

Prudenc - 22. listopadu 2007 10:08

Cítím jak mou rukou prostupuje pozitivní brnění.Obrazce se změní.Ze dveří plyne nějaká záře a změní se v zářié zrcadlo.Já žiju.Jo super.Já sem neumřela.Mám velkou radost a tak obejmu Meryn co stojí vedle mě,ale zase ji rychle pustím.Pořád se usmívám,už mě začínají bolet koutky,ale mám takovou radost,že sem to přežila.Chvíli koukám na to zrcadlo a pak na něj sáhnu.Jen doufám,že mě nazbije to zrcadlo

Pán Jeskyně - 22. listopadu 2007 10:48
	Prudenc sáhne na zrcadlo a to se v místě dotyku zavlně a malé vlnky potom postupujou kruhově od místa dotyku po celém zrcadle. Necítíšnic moc zvláštního. Je to příjemně chladivé, to je tak vše.

Ellanor - 22. listopadu 2007 14:40

"Sice jsem neměla na mysli zrovna moji ruku, ale budiž.." s nepříjemným pocitem přistoupím k otvoru a položím na něj dlaň. Najednou ucítím ostrou bolest a tlaková vlna mě odhodí dozadu. Povalím Holberika a sama se bolestivě uhodím do hlavy. Jsem poměrně otřesená ranou, ale vyškrábu se na nohy. "Sakra" Meryn už je úplně vysílena a ostatní se tváří značně pochybovačně. Nakonec strčí ruku na ovor Prudence. Jelikož jsem sála za ní instikntivně jsem se přikrčila. Ale nic ce nestalo. Místo rány jsme všichni pocítili podivnou moc. Dveře začnou měnit svůj tvar a jasně zářit.Ale dveře se neotěvřou na jejich místě je pouze zrcadlo. Pru tedy šáhne na zrcadlo a na místě doteku se objěví vlnky. "Zkus tím prostrčit ruku, třeba je to jen nějaká brána.Asi hloupost ale proč ne.Já už ale nic zkoušet nebudu!"

Asvagala - 22. listopadu 2007 15:37

Posadim se ke stolu a snazim se neco snit. Nemam na jidlo moc mysleky, ale jist se musi. Pozoruji od stolu ostatni, jak uzasna zmena vsichni v dobre nalade. Prudenc a Holberik nachvili nekam zmizi sice by me zajimalo, co tak zavazneho ma Holberik na srdci, ze si odved Prudence, ale radeji svoji zvedavost schovam a dokoncuji svoji snidani. Meryn se me pta jestli jsem klidnejsi mam zrovna plnou pusu tak se nani jen usmeji a pokynu hlavou. Pak se vsichni presuneme do knihovny na zemi spatrim ohromujici zari pochvilce mzourani oci zjistim ze jsou to Thorgoliusovi veci a sovicka. Ellanor se snazi veci sebrat, ale ta zere ji nepusti. Je mi jasne, ze veci tu lezi pro Meryn, takze jen tise koukam co se bude dit. Meryn vezme hul a sovicka na ni hodi plast, pote Meryn prasti holi o zem v mistech, kde vcera lezel Thorgolius. Mistnost se zacne trast a reflexivne se prikrcim popada par veci a ja pozoruji, jak se zem propada. Meryn se vyda jako prvni a my ji nasledujeme cestou jsou po stenach obrazy peclive si kazdy prohlizim - mozna krom tech poslednich jelikoz to me vic zaujaly dvere, ktere jsou ted pred nami. Je nanich cosi napsano v mnoha recich. Hledam nakou klicovou dirku, ale nic takeho tu neni jen dve dlane "evidentne pro nekoho vetsiho nez jsem ja" pomyslim si a usmeju se. Meryn da na oba otisky rukou sve ruce padnou tam jak ulite jen leva ruka neni evidentne pro ni troche nesva to zkusi Ellanor, ale tu to odmrsti a povali Holberika. Prudenc se chvili rozmysli a zkouma obrazy, ale nakonec ruku take prilozi. Je tu citit napeti a je mi Meryn i Ellanor trochu lito - ta bolest. Doufam, ze Prudenc je ten spravny tvor. Instinktivne trochu ustoupim. Nastesti zadna vlna. Dvere se promeni v zrcadlo. Prudenc se ho lehce dotkne a to se zvlni. Ellanor na vrhuje, aby tam strcila ruku. Muze to byt brana. Vduchu si vzpomenu na sebe, jak jsem hledala dvere do mistnosti ve spizi u Mistra a nakonec musela projit zdi. Znovu se na vsechny podivam a povidam myslim, ze to neni spatny napad.

Holberik Tas - 22. listopadu 2007 16:25

Překvapilo mě že dveře neotevřeli Meryaniny ruce, u Ellanor sem ani moc překvapeném nebyl, ale taky sem si užil sví, ale hned po Prudenc a Asvagal sem na tom byl nejlíp. A teť třešnička na dortu když se k otvorům blížili ruce Prudenc už sem si se svojí škodolibostí představoval co se asi stane jí, ale byl sem velmi zklamán. Už mi zbyly jenom oči pro pláč. No co aspoň se dostaneme dál, taky mě zajímá co se asi skrývá za podivným zrcadlem. S takovejma věcma nemám moc zkušeností, abych pravdu řek, ani nevim co mám čekat. „Tak deme ne, nebo se chcete v tom zrcadle jenom prohlížet.“ Vtipně pronesu a popoháním Prudenc, trpělivost není moje nejlepší stránka, ale nikdo na zemi není dokonalej i když si to o sobě hodně bytosti myslí. „Teť mám druhý vánoce, aspoň mi to vynahradí to, že se Prudenc nic nestalo.“ Naposled poznamenám a čekám na její „bouřlivou“ reakci, není nic lepšího než se do někoho navážet a Prudenc mi to umožňuje každodenně, co já bych bez ní dělal.

Ellanor - 22. listopadu 2007 20:34

Vypadá to že nikdo z přítomných se k průchodu zrcadlem nemá. Podívám se po ostatních a když se stále k ničemu nemají udělám krok vpřed. "Dobře, zkusim to já. Ale doufám že se mi zas něco nestane. Držte se za mnou, ale pozor. Nejdřív se ubezpečím že je to bezpečný. Jo a Holbe, radši se postav jinam. Kdyby mě to zas chtělo někam házet ať te zas nesmetu." Vejdu blíž a pokusím se projít zrcadlem. Natáhnuruku a už se dotýkám zrcadla. Zavřu oči a čekám co se bude dít.

Pán Jeskyně - 22. listopadu 2007 20:40
	Projdeš zrcadlem a zdá se, že když všichni vidí, jak se věci mají, jsou trochu zahambeni nebo spíš už jsou si jistější a jdou za tebou. Zrcadlo se defakto chová, jako nějaká kapalina. Když procházíte zrcedlam, cítítě mírný mrazivý příjemný chlad po celém těle.

Pán Jeskyně - 22. listopadu 2007 20:41

Poté, co všichni vztoupíte a projdete zrcadlem, dostanete se do veliké místnosti vysavěné kameny. Je to velice zvláštní místo, chladné, ale propracované, vše je krásně vytesáno do kamene, když se podíváte blíže, zjistíte, že to, co vypadalo jako vystvěné kameny, je ve zkutečnosti vytasená v jeskyni, tedy z jednoho kamenného kusu. Místnost po stranách osvěcují pochodně, není zde žádné jiné okno. Uprostřed je vytasaná socha muže, která v rukách nadhlavou drží dračí srdce se svatými křídly. Nejsou zde žádné kresby Ale na konci místnosti je 5 zvláštních stojanů s různými věcmy. Každý stojan má před sebou na zemi vytasanou nějaké písmeno. "P, E, H, A, M". Uvědomíte si, že toto místo a tyto věci jsou přesně určeny pro vás a pro nikoho jiného. Dojdete ke stojanům. Nejsou nějak kryté ani, zavřené. Vidíte věci všech. Každý z vás tam má nádherné brnění ze zvláštního materiálu, krásné, jako bílé zlato, pevné jako tvrdá ocel a lehké jako kůže. Každé vypadá trochu jinak, některé má více kroužku nebo šupin, některé je více látkové a pouze Asvagal, jak se zdá nemá ve svém brnění kov žádný. Všechny mají na sobě stejné insignie. Na obou rukávech je znak dračího srdce s andělskými křídly, ale na hrudi je vyobrazen symbol draka a anděla, kteří si podávají ruce. všechno krásně září bílou barvou. Spolu se zbroji máte i přilbice a Prudenc, jako jediná má také štít, který má na sobě stejný symbol, jako je na vaši hrudi.Dále má každý vcelku obyčejný plášť, který ale vece dobře halí celé tělo. Má několik vnitřních kapes a kapuci a každý z vás má ještě svitek. Prudenc nachází ještě jednu věc a to je prsten, úplně stejný, jako měl Thorgulius, to je divné. Ellanor má krásný tisový luk, který je krásně vyžezaný a jsou na něm různé symboly. Kromě něho má ještě toulec a asi 30 šípů. Holberyk nachází veliký obouruční meč, také jsou na něm znatelné nějaké symboly a jeho rukojeť je velmi zvláštní. Má na něho i pouzdro, který se popruhy připevňuje na záda. Když ho vezmeš do ruky, zjistíš, že je poměrně lehký. Ještě si všimneš, že u tvého stojanu je malinký váček. Asvagalnajde pouze knihu, která je velice zvláštní. Její desky jsou rytiny a tak kniha působí, jako by byla pokryta listy. DEsky jsou z tmavé, velice pevné kůže. Meryan, ty jediná nemáš plášť, ani žádnou zbraň, nacházíš jako ostatní pergamen a zvláštní prsten, jeho symbolika je velice podobná, jako Prstenu Prudenc, ale s tím rozdílem, že tvůj prsten má dračí křídla a neni bílí, ale oranžovo-černo-červený. Potom, co jste si vzali všechny své věci se najednou místnost začala otřásat a vi vidíte, že se k vám otočila kamenná socha, která stála uprostřed místnosti a symbolem andělského dračího srdce, který držela v ruce, mrštila o zem, místností se prohnalo pár paprsku a také mlha, která vás začala každého obklopovat, najednou se její část u každého z vás zhlukla a zasáhla vaše ruce. Každého z vás začali šíleně pálit ruce, jako byste se dotkly žahavého železa, až po chvíli začne bolest ustupovat. Díváte se na ruce a zjistíte, že každý má na pravé ruce na přední části předloktí u zápěstí vyobrazeného anděla a na druhé ruce na tom samém místě draka. Poté se najednou zablesklo a všichni jste se probrali až v knihovně zpět v Meryanině chalopuce.

Prudenc - 22. listopadu 2007 21:20

Projdu zrcadlem hned po Ellanor.Holberi mě popohání a má hloupý poznámky.No co bych chtěla od takovýho floutka.A to se mi ze začátku líbil.''Mimochodem dávej si spíš pozor na to aby se nestalo nic tobě.Víš přece dobře jakej seš nešika,,poznamenám na Holberikův účet.Upoutá mě socha.Pak si povšimnu pěti stojánů.Hned mě napadne,že každý stojan patří někomu z nás.Přistoupím ke stojanu s P.Vezmu si věci z toho stojanu.Překvapí mě,že mám i prsten.Stejný prsten jako měl Thor.Neměl by spíš patřit Meryn Mrknu na ní okem,ale zdá se že ona má taky prsten,ale jiný.Najednou se místnost začne otřásat.Socha se otočí,symbol dračího srdce hodila nazem a místností se prohnalo pár paprsků. Auu to bolí.Co to je? Cítím zápach spáleného masa.Podívam se na ruce.Na každe mám vypálený symbol.Záblesk mě oslnil.Zavřu oči.Když se proberu rozhlídnu se kolem sebe.Jsem v knihovně,ale jak to?''Jste v pořádku,,podívám se po ostatních.

Ellanor - 22. listopadu 2007 21:21

Když projdu zrcadlem zhluboka si oddychnu. Aspoň něco. Uf. Podivuji se nad místností ve které teď jsme. Po bližším prozkoumání objěvíme stojany. Před každým z nich je iniciál jména jednotlivce. Na mém je podivné brnění, plášť krásný a vyřezávaný luk a toulec s cca 30ti šípy. Rozhlédnu se po ostatních a vidím že i oni dostali něco do vínku.Najednou se místnost začne třást a my vidíme že socha, ež poklidně stála otočená k nám zády se otočila. Když mrštila symbolem o zeď a místností se prohnalo pár blesků, všichni ucítili bodavou bolest na rukou. Všimla jsem si andělského a dračího znaku na rukou a chvíli se na ně dívala.Najednou se zablesklo. Když sem znovu otevřela oči byla jsem v knihovně. "Co se stalo? Že by to byl vše jen sen?" avšak při pohledu na své ruce vidím že sen to skutečně nebyl.

Pán Jeskyně - 22. listopadu 2007 21:36
	Všechny věci, které jste dostali máte sebou a kromě nepříjemné bolesti rukou vám nikomu nic není. I bolest, kterou nejdříve cítila Meryan a Ellanor zmizela. Zároveň máte ruce poměrně slabé, teď byste moc bitev asi nevyhráli. Otvor v místnosti už dávno zmizel, ale stále jsou vidět popadané knihy.

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 23. listopadu 2007 00:44

Ellanor váhavě přiloží ruku na otvor, odmrští ji to. Hodně mě to zarazí. Normálně bych se rozběhla k Elle, ale jsem ráda že se držím na nohou. Ellanor je v pořádku, žije. "Kdo to je? Ellanor to není, Asvagal taky ne, je příliš malá, Holb určitě taky ne, Prudenc, musí to být ona" chystámse ji oslovit, alePru mě předběhne a akčně sama přiloží ruku na dveře. Líbí se mi její přístup k věci. Čekám co se bude dít. Jsem vyčerpaná a ani pořádně nvím z čeho, nemám sílu ani mluvit. Pocítím příval energie. Vydechnu úlevou. Pru mě samou radostí rychle obejme. Z krásných dveří se mezitím stalo zrcadlo. Při doteku se na zrcadle tvoří vlnky. Ellanor sebere odvahu a projde jím jako první. S potutelným úsměvem poslouchám Holba a Pru. Všichni ji následujeme, pří průchodu pocítím krátký pocit chladu. Na druhé straně zrcadla je jeskyně. Jsou tam stojánky s věcmi a u každého je jedn písmeno,. správně si domyslíme, že jsou pro nás. Věci si rozebereme. Mám prsten a brnění. každému z nás byli darovány trochu jiné věci. Prudenc má také prsten, ale jiný než můj. Její je velice podobný Thorovu. Je to zvláštní stát pod svým domem a nevědě za celé ty roky že to tu je. Chvíli se cítím ošizená, ale tím už jsem si prošla jednou. Vidím jak se k nám otočí socha a roztříští kámen. Ruce nám zahrne mlha, cítím bolest, ale ta postupně odezní. Jako předtím jsou ruce nezraněné, jen se nám tam objvevily dva symboly - anděl a drak, na každé ruce jeden. Pak se objeví záblesk a probereme se zpátky v knihovně. Díra v zemi už není, ale stopy po otřesu nezmizely. Na rukou také máme znamení a všechny věci, kter jsme měly na označeném stojanu též. Nebyl to sen, jak mě zprvu napadlo. Pru se ptá jestli jsme v pořádku "Dík za optání, já jsem v pořádku. Co ostatní?" Pak se ozve Ellanor. "Asvagal, Holbe? Jak vám je?" ptám se jich. Sedím na místě, ruce slabéa rozhlížím se. "Ne Ellanor, nebyl to sen. Máme s sebou věci a na rukou znamení. Jak se cítíš, vyděsilo mě když tě to odmrštilo

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 23. listopadu 2007 00:50
	"Pru, tam dole jsem tě potom chtěla požádat, aby jsi tam dala ruku ty, ale předběhla jsi mě" usměju se vděčně. "Bála jsem se, aby tě to taky neodhodilo, naštěstí se tak nestalo."

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 23. listopadu 2007 14:38

Uvědomuju si, že teď to všechno pomalu začíná. Nejsem si jistá, co přesně mám dělat. Thorgulius říkal, že se nejdřív vydáme do Gonaru. Ale co tam? Holberik se s Asvagal už probudil. Počkám než jsou úplně při sobě. Přemýšlím co říct. "Jsem ráda , že jste v pořádku. Určitě všem proběhlo hlavou zda to bely všechno jen sen, ale nebyl. Každý jsme dostali darem nějaké věci. Brnění a znamení na rukou máme všichni společné. Dál každý dostal něco určené jen jemu. Máme úkol, ale kde začít? Přemýšlela jsem o tom. Nejdříve musíme zjistit co máme, pokud to bude v našich silách a lépe se navzájem poznat. Thorgulius chtěl jít jako první do Gonaru, takže tam se také vydáme, ale ne dřív jak za 3 dny. Každý z nás má v sobě skrytou sílu, je třeba se ji naučit ovládat. Nepůjde to ale hned, bude to vyžadovat trpělivost, jak od sebe samého tak i od ostaních. Věřím však že to dokážeme."domluvím, mám sice toho na srdci daleko víc, ale musím vědět co si myslí.

Asvagala - 23. listopadu 2007 14:59

Ellanor jako prvni sebere odvahu a projde zrcadlem. Zda se, ze je vse v poradku, tak postupne jdeme i my. Na druhe strane mi chvili trva nez se rozkoukam, prec je tu sero a sviti pochodne. Pochvilce zjistim, ze jsme v jeskyni, kde vidim sochu muze a 5 stojanu snasimi zacatecnimi pismeny. Pomalu dojdu ke svemu stojanu a prohlizim si veci naprvni pohled me zaujala kniha chtela bych ji blize prozkoumat, ale jeskyne se zacla tras otocim se a vidim ,ze ze sochy vysel neco jak blesk."Au" vyjeknu podivam se na sve ruce a vidim v kazde jiny symbol. Zare me tak oslepuje, ze radeji zaviram oci. Probere me az volani Meryn Asvagal Holbe jste v poradku. Chtela jsem se zeprit, ale v rukach jsem az podezrele slaba a ta bolest. Po chvili vstanu a podivam se po mistnosti jsem v knihovne a veci tady moc nechapu co se stalo, ale usmeji se a povidam " ano v poradku".

Holberik Tas - 23. listopadu 2007 20:00

Všechno co se stalo bylo zvláštní a potvrzovalo že není náhoda že sme se tady sešli. Výbava kterou sme dostali nás všechny potěšila, nebo aspoň mě. Hned jak se probudím v knihovně pozorněji si prohlídnu to čímk sem byl obdarován a líbí se mi to čím dál víc, to co máme k nám sedí jak jen to de. Zvlášť mě zaujalo že Asvagala dostala úplně odlišné věci, my všichni sme dostali věci k boji ale ona knihu, asi to tak mělo bejt. Moc se vhobitech nevyznám ale myslim že to nejsou stvořrní pro tvrdost a sílu. „Tak co uděláme teť?“ s tou otázkou se obrátím hlavně na Meryn, přece jenom nás má víst.

Ellanor - 23. listopadu 2007 20:24

"Děkuji Meryn, je mi dobře. A jak se cítíš ty? Vypadala jsi dosti malátně. Ale myslím, že vzhledem k faktu, že má bolest je jako zázrakem pryč, ty jsi na tom stejně. Ale podivuji se nad faktem, že pro každého bylo něco připraveno. I pro mne. A přitom já jsem se tu ocitla čistě náhodou, očekávána jsem nebyla. Neuděláme nějaký oběd? Pomůžu ti. Poté půjdu dát vodu koním a pak si hned půjdu vyzkoušet nový luk." Vstanu a seberu luk, s úsměvem si ho prohlížím. "Co se týče toho, co musíme udělat. Souhlasím s Meryn, zjistit jaké má kdo síly je dobrý nápad. A také si myslím, že bychom měli trénovat. Musíme být připraveni na všechno. A co vy ostatní? ak vám je? Asvagal, není ti nic? Nechceš jít napojit koně se mnou?

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 23. listopadu 2007 21:46
	"Máš pravdu bolest zmizela skoro tak rychle jak přišla. Dole jsem byla unavená, ale neumím říct z čeho." podívám se na Holberika, Asvagal a Prudenc. "S Ellanor uděláme něco k jídlu, zatím si odpočiňte a potom si promluvíme, je to potřeba." usměju se na ně. Vezmu Thorguliův plášť a spolu s Ellanor opuštíme knihovnu.

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 23. listopadu 2007 21:53

soukromá zpráva od Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) pro "Vezmu vědra a půjdeme nejdříve pro vodu, zásoby už se tenčí." Než vyjdeme ven, přehodím přes sebe plášť. Jdeme pomalým krokem ke studánce. Každá jsme ponořená do svých myšlenek. "Ellanor, už delší dobu se tě chci zeptat na to, co se stalo tu noc kdy Thor zemřel. Ty jediná jsi s ním byla od začátku. Nechtěla jsem se na to ptát přede všemi, asi by ti to nebylo příjemné. Ale teď tě prosím, pověz mi, co se stalo."

Ellanor - 23. listopadu 2007 22:04

soukromá zpráva od Ellanor pro Když se zeptáš na Thora zastavím se a zahledím se do prázdna, přes tvář přeede stín a úsměv se z tváře okamžitě vytratí. Všimneš si, že jiskra z očí zmizela, a ty se místo toho skleněně lesknou. "Od doby, co se na něj přeneslo prokletí stále víc a víc slábnul.Věděl že již nadchází jeho čas. Ten večer se již z posledních sil pokusil proniknout do mé mysli, nejspíš to souviselo s prokletím. Cítila jsem jeho nesmírné utrpení a bolest. Velmi ho to vysílelo. Když zkončil, byl iž úplně vyčerpaný. Pokusila jsem se zachránit kouzlem, ale pouze jsem mu dala energii na pár minut. Poté si dal zavolat vás. Dál už to znáš." Domluvím a otočím se k tobě zády, celá se klepu a začnu plakat. "á..omlouvám se. Je to má vina...bez mého prokletí stále žije.."

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 23. listopadu 2007 22:36

soukromá zpráva od Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) pro Poslouchám ji. Mohla jsem tušit, že se o něco takového pokusí. Dojdu k tobě a obejmu tě kolem ramen. "Ellanor.. není to vůbec tvoje vina. Byla jsi prokleta a Thorgulius se snažil kletbu prolomit. Ani on sám nečekal, že bude tak silná." posadíme se pod košatý strom a pokračuju "Thor udělal úžasnou věc. Sjednotil nás, sejmul z tebe kletbu a poslal sem Loriena. Zvolil si svůj osud, mělo to tak být.Jsem ráda, že jsem ho poznala, kolikrát jsem na něj mohla být milejší, teď je mi to líto, ale co se stalo, stalo. Musíme se stím smířit a pokračovat dál." podívám se na tebe a nečekaně se mi po tváři začnou kutálet slzy. Neudržím se a usměju se

Ellanor - 23. listopadu 2007 22:46
	soukromá zpráva od Ellanor pro jen se smutne usmeju a podivam se na zem. "Máš pravdu, ale přece jen je mi to hrozně líto. Prokleta jsem stále, jen už ne v tak velkém rozsahu." když vidím že ti tečou slzy obejmu tě a pohladím po zádech. Setřu si slzy z tváře a vyskočím na nohy. honem, musíme pro tu vodu, než ostatní umřou hlady:D"zasměju se a vykročím.

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 23. listopadu 2007 22:57
	soukromá zpráva od Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) pro Zašklebím se na tebe "tak pojďme, nemá cenu tu brečet nad rozlitým mlíkem" každá vezmeme jedno vědro. U studny nabereme vodu a jdeme zpátky. "Napojíš koně a já zatím půjdu do kuchyně připravit oběd, ano? "

Ellanor - 23. listopadu 2007 23:04
	soukromá zpráva od Ellanor pro "samozřejmě, ale s tim vařením si tak jistá nejsem, klidně začni, ale na mne nezapomínej, ještě nikdy sem nevařila. Kvůli okolnostem to ani nešlo. Tak chci taky něco umět." rychle odběhnu napojit koně a s neuvěřitelnou rychlostí se přiženu zpátky dovnitř aby mi nic neuniklo.

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 24. listopadu 2007 00:15

soukromá zpráva od Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) pro Ellanor rychle odběhne, vejdu do kuchyně, odložím stranou vědro s vodou. V krbu rozdělám oheň. Na židli odložím thorův plášť. "Už se těším až se v klidu posadím a prozkoumám svoje nové věci" Jen co přijdu do kuchyně, už tam je Ellanor "Tolik spěchu kvůli vaření" poznamenám "Není to nic těžkého. Do hrnce dáš pár věcí co se ti líbí a co ti aspoň trochu voní a uvaříš to. Nee, teď nemluvím zas tak vážně." stojím k tobě bokem, zrovna jsem vyndávala hrnec, prknýnko a nůž. "Musíme něco najít ve spíži. Uvaříme polévku, k tomu bude ještě chleba a sýr. Možná tam bude ještě nějaké ovoce." Odebereme se do spíže. Je tam víc jídla než jsem si myslela. "To je dobře" Vezmeme si příslušné suroviny a vrátíme se zpátky. "Tak a můžeme se dát do díla" vyhrnu si rukávy. Na každé ruce mám jeden symbol - anděl a drak. Zahledím se na ně pozorněji. „Nemůžu se dočkat až pořádně prozkoumáme naše nové věci a hlavně ten pergamen. Jsem zvědavá co v něm stojí. “ prohodím k tobě. Na prkýnku nakrájíš všechno potřebné, pak to dáme do hrnce, zalijeme vodou, osolíme a dáme vařit. Mezitím připravíme stůl. V mísách je na něm chleba, sýr a lesní ovoce. Jako poslední na něj dáme šálky a talíře. Ze židle vezmu plášť a přehodím si ho přes ruku „Polívka se bude nějakou dobu vařit. Půjdeme zatím do knihovny zjistit jak na tom je zbytek.“

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 24. listopadu 2007 00:56

Chvíli poté co jsme odešly, je slyšet zavírat dveře. Šly jsme ven. Po nějaké době slyšíte dveře zase otevírat. Je vám jasné, že v kuchyni připravujeme něco k jídlu. Nikdo z vás za námi nejde. Po asi půl hodině se s Ellanor se vracíme zpátky. "Jídlo se vaří, bude nějakou chvíli trvat, než bude hotové." Přes ruku mám přehozený plášť. Posadím se do křesla. Po ruce mám své dary – brnění, prsten, hůl se sovičkou, plášť a pergamen. Sáhnu po pergamenu. Je na mě vidět že mě spaluje zvědavost dozvědět se, co v něm stojí. Usměju se na vás a řeknu „Z toho materiálního strádání jsme trochu pozapomněli na jednu důležitou věc “ pozvednu pergamen a pomalu ho otevřu.

Pán Jeskyně - 24. listopadu 2007 00:59
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Pergamen Meryan Tobě byl dán Thorguliův odkaz, jeho plášť a hůl. Prsten je symbolem tvé krevní linie a zrodu toho, co mělo zaniknout. Jednou ti zachrání život, chovej ho v úctě.

Pán Jeskyně - 24. listopadu 2007 02:46
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro SOVA Sova tě všude následuje, někdy si to ani neuvědomuješ, ale ke konci vaření se najednou pěkně rozštěbetala,bylo jasné, že se ji nelíbí, že nedostala nic k jídlu a ani k pití.

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 24. listopadu 2007 11:18
	Dočtu a podívám se na ostatní. Nikdo z nich zatím ten svůj neotevřel. Ani se nedivím "Přečtete si co v tom vašem stojí" povzbuzuju je.

Holberik Tas - 24. listopadu 2007 11:47
	Po pobídnutí Meryn otevřu svůj svitek taky a předčítám ho po ní. To mě fakt zajímá co v tom vykoumám, co o sobě chci vědět to vim a zbytek mě neza…. Teť se zastavim, vždyť sem si stěžoval že mi nikdo nemůže popsat moje dětství nebo prostě minulost. Jo asi sem se unáhlil. Řeknu si pro sebe a začtu se do svitku znovu. Určitě tam bude něco zajímavího i když možná ne to co čekám….

Asvagala - 24. listopadu 2007 12:22

Prohlidnu si ostatni jsou evidentne v poradku. Hledim na sve veci a ta kniha mi neda a otevruji a prohlizim si co je v ni. Vyrusi me Elllanor jde nakrmit kone a vybizi me at se pridam. Usmeji se a nez stacim cokoliv rict Ellenor uz mizi ve dveri jdu za ni, jelikoz se zviraty ja jsem rada, to je moje. Pote co se vratime Ellanor a Meryn pripravuji neco k jindlu vrati se k nam a vsichni zasedneme ke stolu. Jeste nez Meryn promluvi pronesu smerem k Ellanor a Maryn "hezky to tu voni jsem zvedava co to pripravujete dobreho". Meryn nas pobizi, abychom otevreli svitek moc se mi dotoho nechtelo, ale co se da delat. Chvili vahave koukam po ostatnich pak na svitek a pomalu ho otviram a zacinam cist.

Prudenc - 24. listopadu 2007 13:13

Shlédnu všechny věci,které sem dostala.Sesbírám je a jdu si sednout do kuchyně ke stolu.Vezmu svitek a pročtu si co je v něm.Třeba tam najdu odpovědˇ na to proč mám stejný prsten jako Thor.''Mimochodem taky se vám zdáli sny,kde dominoval Archanděl Lorien.A Meryn máš naprostou pravdu napřed by sme se měli alespoň trochu dozvědět něco o našich nových schopnostech a trochu se je naučit ovládat než odejdeme.,,

Pán Jeskyně - 24. listopadu 2007 14:48
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Pergamen Holberyk Tento meč bude zkázou mnoha temnot, ale krystal který si dostal je zdrojem čerpání tvé energie a spojení se se světem, jehož moc bude na tvé cestě i tvá moc.

Pán Jeskyně - 24. listopadu 2007 14:49
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Pergamen Prudenc CHovej tento štít ve veliké peči, neboť nejednou ti zachrání život. Stejně jako prsten, jenž označuje vyvoleného nositele. Je jediný svého druhu.

Pán Jeskyně - 24. listopadu 2007 14:53

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Pergamen Asvagal Tvůj dar je cesta k přírodě, její síla a její cit. Studuj pořádně a chovej úctu život tak, jak máš a příroda tě odmění mocí v tvých rukách. KNIHA Otevřela jsi knihu a letmým pohledem jsi ji prolistovala. Je tam napsáno mnoho věcí, vše se týká přírody a tebe. To jak se k ní máš chovat, to jak, jí máš uctívat, rytuály, kouzlo a moc, která ti je propůjčena. Všechno to, co by měl srpávná druid znát a čím by se měl řídit, ale tato kniha toho obsahuje mnohem více. Jsou tam věci, o kterým nikdo, ba ani někteří druidové nemají ani tuchy.

Ellanor - 24. listopadu 2007 19:37

Když jsme s Meryn připravili vše na vaření a udělali vše potřebné vrátili jsme se do knihovny. Cestou povídám "Takže teď už stačí jen počkat a je to hotové? Párkrát jsem u miostra zkoušela vařit ale po několika blafech to radši vzal za mě:D Vidíš, já na ten pergamen úplně zapoměla. Kde jen ho mám?" přemýšlím a pokouším se ho vylovit z kapsy pláště. "Tady to je, vatáhnu ho a čtu. "Zajímavé..." Vedeme do knihovny a já se pohodlně usadím do křesla. Zavřu oči a přemýšlím o pergamenu.

Pán Jeskyně - 24. listopadu 2007 20:06
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Pergamen Ellanor Byl ti dán luk, který chovej, jako poklad, neboť jednou mu bude dáno vystřlit tu nejpřesnější střelu. Není šíp, který by nedokázal zvládnout.

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 24. listopadu 2007 21:51

Všichni jsme dočetli svůj svitek. "Pro každého z nás tam byla nějaká zpráva. Jestli je tam něco, o čem si myslíte, že bychom měli všichni vědět, tak povídejte. V opačném přípapě pojďme do kuchyně ke stolu, jídlo bude za chvíli hotové. Pak se konečně můžeme věnovat tomu proč jsme tady." V kuchyni na stole je připravená mísa s chlebem, sýrem a nějakým lesním ovocem. Ellanor přináší uvařenou polévku.Jídlo je připravené. Sama nemám velký hlad, vezmu si jen trochu ovoce. Pak se olmuvím, do jedné z misek dám nějaké jídlo pro sovičku a odejdu zpátky do knihovny.

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 24. listopadu 2007 21:59

soukromá zpráva od Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) pro "Má drahá, je mi líto, že jsem na tebe zapomněla. Tady ti nesu něco dobrého" pohladím sovičku po hlavičce a nechám jí se najíst. "Copak já sem nějaký vůdce? Co mám dělat? Bojím se, že to nezvládnu." Vidím že sovička už dojedla, tak jí zkusím položit otázku. „Sovičko, pověz mi prosím. Jak se máme připravit pro to, co nás čeká?“ čekám jestli mi odpoví

Pán Jeskyně - 24. listopadu 2007 22:46

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Sovička se vklidu, ale velmi hladově zobá připravené jídlo a potom se napije. Vyslechne tvoji prosbu a potom se rozštěbetá. Rozumíš všemu, co říká a její hlas je velice uklidňující: "Meryan, byla jsi vybrána a proto jsi ta pravá. Měla bys všm důvěřovat, ale nejvíce bys měla důvěřovat sobě. Všechno, co se doposud stalo bylo z veliké části předurčeno a tak nebudeš jediná, kdo o tomhle ví. Gonar je vyjímečné město zejména pro svého krále. Je velmi moudrý a také mocný. Je ze starobylého rodu. Má dobré srdce, ale také velmi hbytou mysl. Tam nalezneté některé odpovědi. Můžete rozvíjet některé své scxhopnosti sami, ale k některým si sami nestačíte. Váš potenciál je obrovský, ale objevit cestu k moci sami nedokážete. Jsi dobrý vůdce, neboj se, zvládneš to. Jen vyjímečně ti dám radu, bez tvého dotazu. Dnes ovšem tato doba nastala. Pamatuj ale, že všechno, co uslyšíš jsou jen informace a rady. Poslední rozhodnutí máš vždy ty. Měli byste se vydat do Gonaru co nejdříve. Král, který tam vládne se nazývá Achylius. On vám může v mnohém pomoci, ale také nemusí. Každopádně tvůj dům důkladně zavři. Čím dříve ho opustíš, tím větší je šance, že zůstane skryt. Ať si nikdo z vás nesundavá pláště, pokud to nebude opravdu zapotřebí. Jestli král zůstal loajální své víře, budete u něj v bezpečí. To je ode mě zatím vše. Mých rad můžeš využít kdykoli,ale ne vždy ti odpovím, avšak nikdy ti nezalžu. A nezapomeň se o mě starat." Po posledních slovech tě sovička trochu klovne, nic bolestivého, ale je jasné, na co si máš dávat pozor. Potom ti křídlem pohladí tvář a trochu se proletí po místnosti.

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 25. listopadu 2007 00:14

Nahlas se rozesměju, když mě sovička klovne "Neboj se, budu se o tebe dobře starat. Děkuju ti" koukám se, jak poletuje po místnosti. Její pohlazení mě dojalo, cítím se o hodně líp. Vrátím se do kuchyně, ostatní už skoro dojedli. Přisednu si k nim a dám si trošku naší polívky. Je dobrá. „Ellanor vidíš jaká je z tebe dobrá kuchařka“ škádlivě se usměju. Je vidět, že mám lepší náladu. Všichni už jsme po jídle. Stůl zůstal téměř prázdný. „Uklidíme a půjdeme zpátky do knihovny.“ Pozorně se na vás podívám „nebo chcete po jídle chvíli pauzu?“ Uklízím nádobí, Asvagal se nabídla, že mi pomůže, zatím čekám co odpoví

Holberik Tas - 25. listopadu 2007 18:29

„To co bylo v mim pergamenu určitě nebylo myšleno pro všechny.“ Podotknu a pokračuju „Jídlo bylo dobrý, to se musí nechat.“ S úšklebem se otočím na Ellanor. Po tom co se Meryn zeptá jestli nechcem pauzu povzdechnu a řeknu „Já jí potřebovat nebudu.“ Zvednu se z židle a mírn se protáhnu, ještě se podívám po ostatních a otočím se směrem ke knihovně, kde by sme měli ještě něco probrat. Mám chuť si vyzkoušet svoje umění a noví schopnosti, uvidíme ,kdy bude čas - povzdechnu si pro sebe.

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 25. listopadu 2007 20:49

Holberikův postoj k věci sdílejí všichni. „Jsem ráda, že to tak berete. Tak pojďme.“ Holb jde první, ostatní ho následují. Zavřu za sebou dveře „Udělejte si pohodlí“ povím jim a také si sednu. „Tak jsme tu všichni. Každý z nás je plný emocí a tužeb. Pomsty. Jsme plní očekávání, ale také nejistoty. Stalo se toho mnoho, ale ještě víc se má stát. Jestli spolu máme vycházet, musíme se naučit si důvěřovat, krýt si záda. V opačném případě může kdokoli z nás přijít k úrazu nebo v nejhorším případě o život. Mám se o nás starat, ale na to sama nestačím, s tím potřebuju vaši pomoc.“ tvář mám klidnou. Dívám se na všechny a přitom v ruce držím Thorovu hůl, jako by mi dávala sílu. „Tenhle příbytek musíme opustit co nejdříve, máme tak větší šanci, že to tu zůstane neobjeveno. Nejprve se vydáme do Gonaru, jak zamýšlel Thor. Vládne tam dobrý král. Mohl by nám hodně pomoci. Odejdeme třetího dne s východem slunce. Ještě to zopakuji, ale žádám vás, abyste si nesundávali své pláště, pokud to nebude nezbytně nutné. Je to velice důležité. Jak už jsme několikrát slyšeli, máme v sobě velikou sílu. Naše schopnosti můžeme rozvíjet zčásti sami, ale na některé jednoduše nestačíme. Cestu k naší moci sami objevit nedokážeme. Budeme potřebovat pomoc a také trpělivost, a to jak od sebe samých, tak ode všech. Ne vždy to bude lehké a počítejte si tím, že nám nastanou těžké chvíle. Vždy je lepší počítat s horším, než být potom zklamám.“ Mírně se mračím, ani si to neuvědomuji. „Dostali jsme nové dary. Je na čase se s nimi lépe seznámit a naučit pracovat, alespoň částečně. Nemám představu, k čemu to všechno budeme potřebovat, ale nemáme je bezdůvodně. Máte k tomu něco?“ odmlčím se a nechám vám prostor se vyjádřit

Ellanor - 25. listopadu 2007 21:19

Př poznámce o tom jaká jsem dobrá kuchařka se rozesměju. "Pěkná ironie, Meryn" zasměju se "tak jdeme do knihovny?" zeptám se po Holbovo slovech se zvedneme a deme. Posloucham Meryninu řeč a pozoruji ji. Na to jsem úplně zapomněla...Pronásledovatelé si myslí že jsem mrtvá, ale pokud mne uvidí poznají mne. Budu se muset znovu skrývat, avšak teď iž ne v lesích ale ve stínu pláště. Ach jo. přemýšlela jsem a na tváři se oběvil smutek. Když Meryn domlouví promluvím "Meryn má pravdu, musíme zjistit co v nás je a jak to používat, musíme držet při sobě a eden druhému věřit. Pokud není nic dalšího k řešení, šla bych si na chvíli ven zastřílet z luku."

Prudenc - 26. listopadu 2007 14:30

Po jídle jdeme do knihovny.Poslouchám co Meryn říká.Zdá se,že svou pozici vůdce bere velmi zodpovědně.''Ty pláště bysme neměli sundávat.Agmar by mohl vicítit naši sílu a věřím tomu,že by se rychle postaral o to abychom zemřeli.Takže ty pláště nám poskytnou ochranu před tím aby se někdo dozvěděl o nás dřív než budeme připraveni.A opravdu bysme měli začít cvičit,abysme se co nejvíce zdokonalili.,,Podívám se na Holberika.''My můžeme cvičit spolu aspoň se dozvím jak dobře umíš zacházet s mečem.,,Počkám co řeknou ostatní a pak odejdu cvičit před dům.

Asvagala - 26. listopadu 2007 14:45

Prectu si svuj pergamen. Pote se rozhlidnu po ostatnich a vydam se s nimi do kuchyne. Naberu si polevku a zajidam ji chlebem. Po jidle pomohu Meryn uklidit. Vsichni se presuneme zpet do knihovny. Meryn k nam promlouva je videt, ze svoji ulohu vudce bere zodpovedne jsem rada. Chvili vyckam az se vyjadri ostatni. Vice mene vse podstatne bylo jiz receno. Podivam se na osazenstvo a povidam "Meryn jestli nepotrebujes s necim pomoc, tak ja pujdu ven si sednout a lepe pro studuji knihu myslim, ze mam prace dost jako vsichni ostatni."

Holberik Tas - 26. listopadu 2007 15:19
	Prudenc Po rozhovoru v knihoně vhápavě přikývnu a doženu Prudenc mezi dveřmi. “Víš, myslím, že toho nemáme tolik společnýho jak si myslíš. Můj meč neovládám jenom já, ale to ti vysvětlím později, není na to vhodná doba.“ Řeknu Prudenc a rozhlížím se po nějakým plácku, kdy by sme mohli cvičit boj a zamířím tam hned za ní. Začnu vytahovat meč z pouzdra a prohlížím si znaky vyryté na něm.

Prudenc - 26. listopadu 2007 15:57
	soukromá zpráva od Prudenc pro ''Nemáme tolik společnýho,ale já nepředpokládám,že si kdovíjaký šermíř.Vlastně si nemyslím,že jsi nějaký bojovník.No,upřímně nevypadáš na to,že by si prošel nějakým vojenským vícvikem,ale samozřejmě tě nechci podceňovat.A taky ti chci dát pořádně do těla,za to rejpání,,usměju se.''Tak jdeme na to?,,

Holberik Tas - 26. listopadu 2007 18:54

soukromá zpráva od Holberik Tas pro "Počkej!!!" vykřiknu kdyžse chystáš k 1.mu úderu. "Myslíš že je dobrej nápad se tady navzájem posekat mečema. Chtělo by to nějáký pravidla." Poznamenám a už něco vymejšlim. "Pro jistotu budeme používat jenom stranu meče a ne ostří. Prostě aby sme se nazabili, myslim že ti to došlo ale u tebe člověk nikdy neví..." pousměju se a chystám se na odražení prvního útoku.

Pán Jeskyně - 26. listopadu 2007 21:13

Prudenc a Hoberyk - trening Trenujete spolu mečem a hned je poznat, co jsou vaše kvality. Je vidět, že oba máte celkem dost zkušeností, ale zatím co Prudenc je rychlá a mrštná a umí se velice dobře pohybovat, Holberyk využívá své ráznosti. Docela dost dlouho trvá, než se první rána dohne něčeho jiného než jen mečem o meč. Prudenc jako první se rychle skrčí a plochou stranou se dotkne Holberyka na boku a po chvíli ještě jednou pro změnu na druhém. Další boj se Holberyk už lepší v hlídaní svých míst a povede se mu zasáhnout Prudenc a potom ji zkolit na zem, protože rána obouručním mečem byla trochu silnější a to Prudenc asi nečekala. Výsledek Prudenc se specializuje na šermířství, má rychlé pohyby a dobrou techniku se kterou vládne, ale chybějí ji opravdové zkušenosti, jaké má Holberyk, který se spolehá spíše na razantnost meče. Prudenc má lepší předpoklady, ale potřebuje zkušenosti.

Pán Jeskyně - 26. listopadu 2007 21:18

Ellanor Ellanor trénuje o kousek dál od Pruden s Holberykem. Vybrala si jeden strom a ještě našla pár dlouhých rovnách klacků s různou šířkou, který zabodala různě daleko od ní do země. První rány vedli do stromu, aby se vůbec naučila právě s tímto lukem. Střílí se s ním velice dobře. Po chvíli už jsi přesnější a tak vyzkoušíš trfovat zabodnuté klacky. Nejdříve širší, potom užší Výsledek Trefila jsi skoro 80% všeho, to je velice dobré, s lukem se střílí krásně a dokážeš zasáhnou na blízkou vzdálenost i provaz a člověka poměrně dobře i na dost dalekou vzdálenost. Ale chce to ještě tréning.

Pán Jeskyně - 26. listopadu 2007 21:29

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Pročítáš si knihu, je to velice náročné. Některým věcem rozumíš a některým jkeště vůbec. Chápeš, že věci nesmíš uspěchávat, dodržovat úctu k přírodě. Nepoužívat kovové předměty, léčit les, chránit ho, uctívat ho. Uvědomuješ si, že mnoho věcí z tohohle už děláš. S povzdálí sleduješ, jak Prudenc s Holberykem trénují boj a Ellanor trénuje střelbu. Jsou zde dále popsané, některá kouzla, podle úrovní. Zjišťuješ, že máš úroveň jedna. A pročítáš si co už dokážeš udělat. Vlese dokážeš požádat vodu, aby vyvřela z určitého místa, dokážeš hojit rány a léčit otravu, ještě pár slabších kouzel, je to dobré pro pohyb vlese, nemusíš se starat o vodu a dokážeš léčit jak stromy a zvěř, tak své společníky. Svoji energii čerpáš pouze v lese a to meditací. Jen ze zvědavosti zabrousíš do posledních kouzel na nejvyšší úrovní a narazíš na kouzlo: "Kletba lesa" Některé věci zde nechápeš, ale uvědomuješ si, jak obrovskou má příroda moc. Je to strašlivé prokletí a má velikou daň i pro samotného sesilatele.

Pán Jeskyně - 26. listopadu 2007 21:33

Po té, co Ellanor dotrénuje a sezbírá si šípy, které šli, což bylo asi 26 šípu ze třiceti. Dva se někde ztratily a 2 zlomily, tak za ní přijde Asvagal. Přijde ke stromu, který Ellanor používala jako terč, ve kterým teď byly díry po hrotech šípu a přiloží na něj ruce. Chvíli se zdá, jako by jistá slabá světelná energie prodila mezi rukama a stromem, po chvíli je odendá a na stromu není ani škrábanec. Potom přijde k Ellanor: "Nestrachuj se. Tréning je důležitý a ty jsi to musela udělat, ale já musím také trénovat a ctít to, co je mi svaté." Usměje se a odejde do chaloupky.

Pán Jeskyně - 26. listopadu 2007 21:35
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro ///PS. Jednodušší kouzla, tam nemusíš mluvit, ani nějak gestikulovat, ale moc přenášíš buď pomocí přírody, nebo pomocí rukou. Takže se většinou musíš dotknou, př při léčení rány, při potřeby vody země...

Ellanor - 26. listopadu 2007 21:39

odešla sem z knihovny a vzala jsem si luk, vyšla jsem ven a vyhlídla si jeden strom. Koelm něj sem zabodla pár větví. Trénovala jsem střelbu, byla jsem poměrně spokojena, jen ztráta čtyř šípů mne mrzela. Musím to dopilovat, musím se trefit pokaždé. Ale to až zítra, teď bych se již měla jít podívat po Meryn. Když dotrénuju přijde Asvagal. K mému překvapení uzdravila strom. Nevěřícně na ní zírám a pak vykoktám Já..no..pardon...ale uznej, trénink je nutný. Alespoň teď ale vím, za kým půjdu až bude chtít uzdravit další strom. Přesto se omlouvám Pověsím si toulec na záda a odcházím do chaloupky, cestou se eště podívám na Pru a Holba.

Prudenc - 27. listopadu 2007 13:43

Trénink Nekryje si bok.To by mi mohlo vyjít. Rychle se skrčím.''Jo jedna nula.......Dva nula.Zdá se,že nejsi v kondici brouku,,řeknu posměšným tónem. A sakra to už nevykryju. Dopadnu na zem.''Sakra...no dobře tak je to dva jedna.Pomůžeš mi vstát,, bezbranně se na něj podívám. Jakmile mi podá ruku strhnu ho na zem,tak aby si moc neublížil.Hbitě se zvednu a utíkám k domu. ''Kdo bude dřív v domě vyhrál.,,zasměju se.

Holberik Tas - 27. listopadu 2007 16:16

Po tréninku Dobjehnu tě a přede dveřmi tě srazím na zem, samozřejmě trochu šetrně, a dokutálím se do dveří jako první. „To koukáš co, z toho by byl dobrej sport.“ Prohodím a vrátím se pro svůj meč, doběhnout Prudenc s ním na zádech by bylo nemožný. Pochychtnu se a vrátím se do chaloupky, teť už s mečem na zádech. Už se těšim na Prudenčin výraz, přece jí neodpustim že vyhrála 2:1, když se nepočítá závěrečnej běh.

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 27. listopadu 2007 22:52

Všichni berou situaci opravdu zodpovědně. Docela mě to překvapuje, ale uvědomuju si, že by asi nemělo. Odejdou ven procvičit se a já tu zůstávám sama. “No nepatrně se zamračím Pru s Holbem jdou cvičit s mečem, Ella s lukem a Asvagal si projde knihu. Tak čím začnu já?“ Přemýšlím jen krátce “K vyvolávání budu potřebovat jasnou hlavu. Možná by se mi mohlo povést nějaké kouzlo.“ Prsten pořád leží na stole. Chvíli si ho ještě prohlížím a pak ho dám na prst. Posadím se na jednu z židlí a zavřu oči. Pokouším se soustředit, nemyslet na nic a očistit svoji mysl. Slyším třeskot kovu o kov “Klid, soustřeď se, dokážeš to“ znovu zavřu oči.

Asvagala - 28. listopadu 2007 10:32

Odejdu s chaloupky. A za sednu pod strom pobliz Ellanor, ktera trenuje strelbu. Procitam si bedlive knihu a je mi jasne, ze se mam jeste co ucit. Chvili se divam po ostatnich jak trenuji. Ellanor uz skoncila, super muzi si jit vyzkouset, co ve me je. Dojdu k ni a pravim "Nestrachuj se. Tréning je důležitý a ty jsi to musela udělat, ale já musím také trénovat a ctít to, co je mi svaté". Usmeji se na ni a odejdu s dobrym pocitem do chaloupky. Bylo uzasne citit tu energii a vedet, ze jsem nekomu mohla pomoci. Slysim, ze za mnou jsou i ostatni. vejdu do chaloupky a vidim Meryn v meditaci. Snazim se nebouchnout dvermi nerada bych ji rusila vim jak jsou zacatky tezke. Ikdyz nevim co to bude platne kdyz v patach mi jsou ostatni. Vyjdu zpet ven a hledim na honici se Holba a Pru. Jsou evidentne v dobre nalade. Podivam se nane smerem vzhuru a povidam "nerada vas rusim z vasi hry, ale Meryn potrebuje evidentne jeste trochu klidu, takze by bylo rozumne zustat jeste chvili venku. Co vy na to." Musim se tem dvoum v duchu smat uz to v sobe nevydrzim a sibalsky se na ne usmeji. Pote si vsimnu Holbovich dvou ran na boku a Pru ma take jednu. " Kdyz vam to nebude vadit, tak si ted na vas sahnu" pronesu s posmeskem v hlase. A prilozim ruce na zranena mista.

Pán Jeskyně - 28. listopadu 2007 11:52

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Cítíš v sobě obrovskou energii a veškeré aspekty se j týkající. Tvoje schopnost vnímat mahgickou podstatu se nyní obrátila místo do okolí dovnitř tebe samé. Cítíš obrovskou moc, obrovskou sílu a ještě se tu něco skrývá. CHceš medotovat, ale zároveň tě zajímá, co tam hluboko uvnitře sebe cítíš. Máš zvláštní pocit, že by ses neměla dívat tak hluboko a tak se prozatím soustředíš na svoji energii, je jiná, mnohem čistší. Cítíš v sobě oheň, je to síla, kterou sis zvolila. Veškerou energii soustředíš do jednoho místa a ¨necháš ji opět proudit do celého těla. Po chvíli cítíš, že nyní nepotřebuješ obnovovat energii a její ovládání už ti taky jde trochu lépe. Začne tě zajímat, co se uvnitř skrývá. Snažíš se proniknout hluboko ve své mysli do nitra své podstaty. Začíná ti být trochu horko, ale chceš jít dál. Jako by ses prodírala křovím a snařila ses dostat až nakonec. Cítíš, že už jsi blízko. Trochu se klepeš. Už to někde musí být. Najednou spatříš ve své mysli obrovského ohnivého draka. Záblesk myšlenka, která tě zasáhne tě povalí a všechno zmizí. Po chilince se probíráš ležící na zemi v potu, horku a mírnou bolestí hlavy.

Pán Jeskyně - 28. listopadu 2007 11:55
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro // Díky své objevené ebergii a její alespoň hrubé ovládání už můžeš poměrně dobře kouzlit. Můžeš nechat zapálit nějakou věc, Při rozumném plamenu ji můžeš nechat i nějakou dobu hořet a umíš zatím malou ohnivou kouli. :-)

Prudenc - 29. listopadu 2007 12:08

Holberik mě srazil těsně před dveřmi.Rychle se zvednu a zašklebím se na něj.Asvagal se vrací z domu.Poslouchám co nám říká.''Dobře já zůstanu teda tady.,,usměju se.Sednu si před chaloupku a pozoruju oblohu.S velkým fuňením přiběhne zase Holberik i se svým mečem.Zasměju se mu.''Stejně si nevyhrál je to remíza.,,a vypláznu na něj jazyk.''Třeba příště.A jak si to vlastně myslel s tím mečem?,,Paprsky slunce mě začínají hřát.Zavřu oči a poslouchám zvuky z okolí.

Holberik Tas - 29. listopadu 2007 15:50

Prudenc „Asi myslíš to, že můj meč neovládám jenom já, co?“ zaváhám ale nakonec ti řeknu část pravdy… “No víš co sou kouzelný runy? Já sem schopnej je vytvořit a tyky plně využívat, ale zatím žádný neznám, chtěl bych se časem naučit vytvářet i ty nejmocnější, pak bychse svim mečem byl skoro neporazitelnej… ale všechno má svůj čas…“ Už sem toho prozradil dost , takže bych se chtěl dozvědět i něco o ní: „A předpokládám že ty nevyužíváš magii ke svímu umění, co?“ Zeptám se i když znám odpověď.

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 30. listopadu 2007 00:28

I když se snažím se soustředit, moc mi to zpočátku nejde. Zvenku slyším hluk. Někdo se vrátil, ale pak šel zase ven. Postupuju dál do sebe, cítím tu sílu, chci jít dál, ale neměla bych. Cítím to. Ještě chvíli pokračuju, začíná mi být horko. Pak najednou spatřím… ta představa mě zasáhne, spadnu na zem. Všechno zmizelo. Za chvilku se probudím, trošku mě bolí hlava a je mi horko. “To dneska stačí.“ Posbírám si svoje věci a odnesu si je do pokoje. Nejradši bych si teď dala koupel a zalezla do postele. Jdu se podívat za ostatními. Dveře jsou otevřené, jindy by mi to vadilo, ale teď tomu tak není. Před domkem je Pru s Holbem, jak přicházím tak zaslechnu Holberikovu poslední otázku Pru, jestli používá magii. Odpoveď je mi už předem jasná a myslím, že jemu taky. Usměju se. Projdu kolem nich a nechám je se bavit. Ellanor tam tak postává, na zádech toulec se šípy a v ruce luk. Dívá se do dáli a Asvagal je opodál. Dojdu k Elle a postavím se vedle ní, nějakou dobu se také dívám do dáli, jakoby tam něco bylo. Nic tam není. „Jen spousta vzpomínek se tu všude kolem skrývá. Co vidíš ty?“ zeptám se „Jak se ti střílí s lukem?“ S Ellanor si ještě vyměníme pár vět, pak ji tam nechám a jdu k Asvagal. Je trochu zamlká, ale to už jsem si všimla dřív. „Asvagal? Můžu si přisednout?“ sedí pod starým stromem, sednu si k ní. „Je tu tak krásný klid, jeden by tu přitom ztratil pojem o čase a o okolí“ láskyplně se podívám kolem sebe. Vedle leží její dar – knížka. Docela mě zajímá, co se v ní skrývá. “Tahle kniha je jiná než ostatní co, jsem kdy viděla. Můžu vědět co je v ní?“ dívám se na tebe. Tvoje ruka spočine na knize, připadá mi to jako ochranitelské gesto. Vyčkávám, co povíš. Slunce začíná pomalu zapadat, obloha se zbarvuje krásnými barvami. Jsou jiné, neumím říct jak, ale připadají mi jiné než obvykle. Takové zářivější, živější. Všichni se odebereme do chaloupky. Pro vodu teď není potřeba jít, ale ráno bude. „Pru? Myslíš, že by jsi mi pomohla s jídlem? Něco lehkého, žádné vaření“ mrknu na ni. „Nebo co ty Holbe? Troufáš si?“ neodolám a taky ho musím pošťouchnout. “Nesmím zapomenout na sovičku. Ta by mi dala“ vzpomenu si, jak mě klovla. "Večer si ještě něco vyzkouším, něco málo."

Pán Jeskyně - 30. listopadu 2007 02:13
	Čas, jak se zdá tady opravdu ubíhá velice zvláštně, ani se pořádně nedá sledovat, někdy ubíhá až příliš rychle a nikdy hrozně pomalu. Každopádně už se začíná trochu stmívat a vy už jste také trchu hladoví a unaveni.

Prudenc - 30. listopadu 2007 08:13

Podívám se na Holberika. ''Ne nevyužívám magii.Má síla je v mém srdci a v mé hlavě.Ruce jsou jen zprostředkovatelem.Vždycky sem byla zvyklá spoléhat se akorát na sebe na svou sílu.Takže vlastně ani magii něják nepotřebuju,ale kdybych objevila u sebe nějakou magickou schopnost tak budeš první komu bych to řekla.,, Meryn kolem nás projde a pak se k nám vrátí. ''Samozřejmě,že ti pomůžu.Vždyt' sem se ti přece nabízela,,vlídně se na ní usměju. ''Holberiku ty by ses mohl postarat o naše koně pokud nám nechceš předvést jaký si mistr kuchař.,,

Holberik Tas - 30. listopadu 2007 15:51

„Myslim že si svoje kuchařský umění nechám pro jindy a radši pudu obstarat koně.“ Řeknu a zamířím k místu kde by koně měli bejt. Možná by byli překvapený jak vařim. Pomyslim si a ironicky se pousměju pro sebe. Sem teda zvědavej co dobrýho nám připravěj, mám už docela hlad a rád si sednu ke stolu, ale ještě předtím si du „popovídat“ s koňma a dát taky něco jim. Ještě se otočim dozadu a zakřičím tak aby mě slyšeli: „Je docela hrozný bejt sám mezi holkama!“ A ušklíbnu se na ně.

Asvagala - 30. listopadu 2007 17:37

Pote co zastavim Holba a Pru. Se zpet vratim pod strom. Knihu si polozim na sebe a hu,l kterou stale nosim sebou polozim na zem vedle sebe. Ztmiva se a ja pozoruji zapad slunce a to vse deni kolem nej. Nadhera ticho a jen zvuk prirody. Z meho uvazovani me vytrhne Meryn. Usme ji se na ni a povidam " samozrejme, ze muzes". Chvili se jeste zahledni. Na otazku co je v knize se na chvilu zastavim, a tak neko automaticky hodim ruku pres ni." Vim, ze by jsme si meli duverovat a vedet o sobe vsechno. Omlouvam se moc mi to zatim nejde je toho na me posledni dobou moc." Odmlcim se. Nachvili se zahledim a pak se zpet otocim k Meryn. " V knize jsou veci, ktere jsou dulezite pro me povolani. Jak sis urcite vsimla zboznuji byt v prirodi citit ji byt s ni a v te knize jsou kouzla, ktre mi pomohou v ni lepe zit a lepe uzit jeji silu. Zklonim hlavu juj ja jsem se jednou rozkecalapomyslim si. Podivam se zpet na Meryn " Hm, kdyz uz jsme u toho povidani videla jsem te meditovat. Kcemu sepotrebujes tak soustredit?. " Pockam az mi odpovi a vydam se smerem k chaloupce. Meryn a Pru jdou udelat neco k jidlu rada bych jim pomohla, ale chci udelat jeste jednu vec. Ach ty koneme me tak oslovili , ze je chci jeste jednou nez pujdeme videt a vydam se smerem, kterym predchvili zmizel Holberik.

Ellanor - 30. listopadu 2007 18:34

Stojím opodál dění a dívám se jen tak do dály. Vlastně ani nevnímám na co se dívám. Přemýšlím o všem možném. Víc než kdy dřív mi chybí Lien. Posadím se na zem a pokrčím kolena. Ani nevnímám Holba a Pru. Z přemítání mne vyruší až Meryn, která se posadí vedle mne. "Ano luk je báječný, a jak se dařilo tobě?" Zadívám se ti do očí. "V očích máš podivný výraz, nestalo se ti nic? Co vidím? Přečsně co ty, spousty vzpomínek. A přemýšlím kde asi je konec vrahům mých rodičů." domluvím Meryn eště chvíli sedí u mne a pak odejde za Asvagal. Vejdu do chaloupky a odložím si luk. Naleji si sklenici vody a poté opět vyjdu ven. "Omlouvám se ale nemám hlad" zatvářím se nešťastně ale okamžitě to zakryji úsměvem. "Zůstanu ještě venku" s těmito slovy se obratně vyšplhám do nejvyšších větví stromu a kryta všemi ostatními hledím skrz listí do dálky.

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 30. listopadu 2007 23:23

Venku Ellanor je velmi vnímavá „Moje oči mě prozrazují“ usměju se „Jsem jen trošku unavená. Je mi líto co se ti stalo, někdy si o tom popovídáme, jestli budeš chtít, ale teď tě už nebudu rušit, půjdu se podívat za Asvagal. Zdá se mi nějak zamlklá.“ Asvagal : „Není potřeba se omlouvat, naprosto tě chápu. Každý máme svůj způsob jak se chránit. Důvěra se nedostaví hned, na ní musíme pracovat, ale není lepší začátek než si povídat. Musím říct, že jsem si opravdu všimla, že si přírody velmi ceníš. Ty jsi mě viděla při meditaci? Jako ty, tak i já mám určitou magickou sílu. Meditací poznávám lépe sebe sama a mohu tak lépe kouzlit, ale ještě se mám hodně co učit.“ Jsem ráda, že jsem se něco dozvěděla. Asvagal je milé stvoření. V chaloupce „Místo aby byl rád, že má tři holky jen sám pro sebe, tak si ještě stěžuje. Muži jsou nevděční“ ušklíbnu se a pohodím hlavou směrem, kudy Holb odešel. Ella je venku a Asvagal se vydala za Holbem. „Tak tedy něco rychlého a lehkého“ řeknu Pru. „Zajdi prosím do spíže a něco vyber, nechám to na tobě. Zatím zatopím v krbu a připravím věci v kuchyni.“ Pru je velmi ochotná. Jsem zvědavá, co donese, ale to není tak důležité. Jdu zapálit krb. Dřevo je připravené na podpal, ale dnes ho zkusím zapálit jinak než normálně. Chvilku to trvá, ale nakonec se mi v ruce objeví malá ohnivá koule. Dívám se na ni, na tváři se mi zračí čirá radost “Dokázala jsem to. Je to sice začátek, ale to vůbec nevadí.“ hodím kuličku na dřevo, chvíli jen tak doutná a pak se objeví první plamínek a pak další. Jsem moc spokojená, ale taky unavená. Vrátím se do kuchyně a připravuju věci k jídlu. Pomalu prostírám stůl. Z tváře mi srší radost, ale i únava. Sovička je u mě, čeká, co jí dám k jídlu. „Připravím ti pochoutku, bude ti chutnat. Dej mi pár minut, ano?“ nečekám že mi odpoví, sama mi to už řekla.

Pán Jeskyně - 01. prosince 2007 18:59

Po náročném dni, kdy jste se věnovali různým činostem, jste se nakonec sešli v chaloupce u dobrého jídla, které připravila Meryan s Prudenc. Všichni se cítíte dost vyčerpaní z dnešního dne, Zkouška a tréning vašich schopnosti se už nezdá být tak jednoduchý, jako na začátku, ale každopádně jste si to vyzkoušeli a mnohdy vás to i bavilo. Skrze okno bylo vidět, jak se pomalinku, ale jistě zatmívá krajina. Slunce uz zapadla a jen zbytky světla teď mírně osvětlují celou krajinu. KOně, stejně jako sova, dostali svoji porci jídla. Všichni jste u stolu vkuchyni a jíte dobroty, které byly na dnešní večeři připraveny. Po jídle nastavá čas, kdy je třeba se domluviot na tom, co dál....

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 01. prosince 2007 23:11

Sedíme všichni u jednoho stolu a dojídáme dobrůtky, které jsme s Pru připravily. Cítím, že je čas, abychom se dohodli na tom budeme dělat dál. "chci spát" jediná věc na kterou myslím už delší dobu. Dívám se na vás, nedokážu potlačit zívnutí, ale jsem spokojená. "Dnešní den byl asi náročnější než jsme původně asi čekali. Něco vám ukážu" chvíli se soustředím a pak vidíte jak na stole vzplane můj talíř a hoří. Je vidět, že se soustředím, pak ale plamen zhasne. "Chce to ještě doladit, ale je to začátek" potešeně se usmívám. "Jak se dařilo vám? Povězte, ať máme představu co každý z nás umí. Zítra ještě budeme tady, na cestu se vydáme za dva dny. Půjdeme jak už víte do Gonaru, ale nemám představu kudy se vydat. Ví někdo kde přibližně leží?" sovička poletuje v kuchyni a pak se usadí na stole poblíž mojí ruky. Pohladím ji po hlavičce "Je tak heboučká"

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 01. prosince 2007 23:30

Venku za okny je už tma. Kolem je ticho, jen občas zahouká sova. V krbu praská oheň, je tu příjemné teplo. "Dřív než něco řeknete, chci abyste si uvědomili, že jste mezi přáteli.Dnes je jeden z mála posledních dnů kdy si můžeme v klidu vyříkat všechno co chceme. Ptejte se na co chcete. Neříkám, že tu bude odpověď na všechny vaše otázky, ale na většinu určitě ano. Na cestu se musíme připravit předem, během ní už to nebude tak snadné. Jsme tu jako skupina, ne jako jedinci, o to to je těžší. Nemám s přípravami takové zkušenosti jako někteří z vás. Teď je to na vás." s šálku, který jsem nechala vplanout se napiju. Sleduju pozorně každého z vás a čekám co řeknete

Pán Jeskyně - 03. prosince 2007 00:57

Posloucháte Meryanina slova a uvědomujete jsi, že tyto kraje vůbec neznáte. Meryan zná jenom les, Pru a Holberyk jsem dojeli na konich a Asvagalsla podle mapy. Možná Ellanor by to mohla vědět, do měst nechodí, ale zná z vás asi nejvíce okolí, protože procestovala už mnoho lesů, hor a kopců. Ale ani ona to vědět nemusí. Potom je tu určitě spousta jiných možností. Thorgulius říkal, že Gonar, je velice známé a mocné město. Někde o něm musí být nějaká zmíňka.

Pán Jeskyně - 03. prosince 2007 00:58
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Ellanor, nevíš přesně kde Gonar leží, ale víš přibližný směr a že to trvá asi dva az tri dny rychle chuze.

Prudenc - 03. prosince 2007 12:14

''Ale jo myslím,že by to chtělo víc zkušeností v přímým boji,ale na druhou stranu na tom nejsem zas tak zle.No a kde je Gonar to tedy vůbec netuším.,,pokrčím ramena.''Jo chtěla sem se zeptat Meryn máš dost velkou knihovnu nebylo by tam něco o nějakejch tvorech třeba i nějaký pověsti nikdy nevíš kdy se ti něco bude hodit.Jo a ještě něco o runách by mě zajímalo.,,usměju se a nenápadně mrknu na Holberika.

Holberik Tas - 03. prosince 2007 15:02

Podivám se na Prudenc a pomalu odpovim. „Víš, není to tak jednoduchý.“ Odmlčim se a pokračuju. „Každou runu se musim učit zvlášť, ale ještě sem nenarazil na někoho kdo by mě nějakou naučil.“ Skroušeně se podivám na zem. „Lidi který je vymejšleli nad tim museli strávit hafo času.“ Na chvilku se zamyslim nad Švejka schopnostmi a znovu se rozpovídám „Kromě vytváření a používání run, se umim spojit se sférami a živlama a taky je používat ve svůj prospěch.“ Teď se zarazim. „Více méně vlastně teť neumim, kromě boje s obouručákem, nic. Všechno se musim teprv naučit….“ Postesku si na Neohrožný. „U Neohroženejch sem se učil spíš věci zapadající do zlodějískýho řemesla.“ Podívám s po ostatních a pobídnu je, aby taky prozradili něco ze svích tajů.

Asvagala - 05. prosince 2007 16:14

Dojdu ke konim a chvilu tam pobudu Holb je mezitim na krmi obdivuji jejich krasu. Pak se vratim do chaloupky a u sedku ke stolu a jim pripravene jidlo. Je tam trosku ospala nalada, ale je nam vsem jasne ze musime jeste dneska neco probrat prec cas leti rychle. Meryn nam ukaza neco malo toho co je v ni. Posloucham vzniklou debatu o runach a o tom jak se dostanem do mesta. Ha, ze by chvilka mlceni. Usmeji se a povidam "take nevim, jak se tam dostat jsem me vedla mapa. A vlastne nikdy jsem nebyla z domu dal nez jsem ted." Trochu se zaseknu a pokracuji. "Rada bych vam byla necim platna, ale jak premyslim jak premyslim budu vam platna jen po domu cesty v lese, ale doufam , ze i to pomuze."

Ellanor - 05. prosince 2007 20:10
	Když mám konečně pocit, že se již mohu vrátit, slezu ze stromu a jdu dovnitř. Beze slova vkráčím do kuchyně a jen ochutnám připravené jídlo. "Dobré" hlesnu a poslouchám rozhovor."Vím, kde je Gonar." promluvím nečekaně. "Nikdy jsem nebyla v tom městě. Ovšem přibližnou polohu znám. Zavedu vás tam, ovšem já do města nepůjdu." domluvím a otočím hlavu k oknu.

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 05. prosince 2007 21:30

"V knihovně je spousta knížek, ještě je všechny neznám, ale několik z nich jsou staré příběhy, legendy. Můžeš si ji projít a podívat se na to, co tě zajímá. I o runách se tam určitě něco najde" nemůžu si nevšimnout jak to mezi Holbem a Pru jiskří. Nikdo z nich ale neví jak do města, když i Asvagal neví, tuším, že ani Ella nebude vědět. Překvapením vytřeštím oči "Ty opravdu víš, kudy do Gonaru? To je perfektní!" usmívám se od ucha k uchu a jsem nadšená, že aspoň tohle víme. "Co ti brání jít s námi do města?" ptám se Ellanor.

Pán Jeskyně - 06. prosince 2007 01:16
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Meryn, citíš v Ellanor, jistej strach z něčeho, Ellanor se vždycky chovala zvláštně a různě, ale takový strach, jako teď to je něco jiného. Není nějak zvlášť silný, ale je zvláštní. Ještě nedokážeš všechno rozpoznat, to bude chtít velikou praxi :-)

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 08. prosince 2007 01:21

Ellanor s odpovědí váhá. Cítím z ní strach, ale je to neobvyklé. Nedokážu ho přesně rozeznat. „Jestli nám to zatím nechceš říct, tak nemusíš, ale bylo by dobré, kdybychom zatím věděli alespoň něco“ zkoumavě na Ellu pohlédnu „Co to je, děvče? Čeho se tak bojíš?“ „Zatím to vidím tak, že jsme si dnes řekli, co nám leželo na srdci. Určitě nás ještě napadne spousta dalších věcí, takže se ptejte kdykoliv a na cokoliv. Jestli vás teď už nic netíží nebo něco nepotřebujete, tak vám popřeju příjemný zbytek večera. Já jsem dneska strašně unavená a půjdu si lehnout. Kdyby někdo chtěl ještě se porozhlédnout po knihách tak klidně můžete, jen vás požádám, abyste je pak vraceli na původní místo.“ Zívnu, ruku si dám před pusu. Ještě nějakou chvíli čekám na jejich reakci, pak ještě jednou všem popřeju dobrou noc a odejdu. Rychle se opláchnu a padnu do postele “Oo, konečně. Tak kdopak dneska asi obsadí druhu postel? Nebo budou spát všichni pohromadě? Hmm“ zase se začínám toulat v obláčkách a přemýšlet nad nedůležitými věcmi, pak se mi ale zase objeví před očima realita. Pobroukávám si starou ukolébavku, přitom se rozbrečím. Slzy mi tečou do polštáře a snažím se být potichu. “Sakra“

Ellanor - 08. prosince 2007 10:06

Když se Meryn rozloučí ještě chvíli posedávám u stolu a mlčím. Pak se zvednu a všem tiše popřeji dobrou noc. Pomalu vejdu do pokoje k Meryn kde by měla být ještě jedna volná postel. Vedu dovnitř a slyším slabý přidušený pláč. Tiše dojdu až k Merynině posteli a položím jí ruku na záda. Notak, Meryn, neplač. Všechno bude dobré.Víš, do Gonaru nechci jít protože odtamtud pocházel můj přítel Lien. Nikdy jsem tam sice nebyla. Toulali jsme se spolu po okolí nebo po menších městečkách a vesnicích. Jednou ho kvůli mně zabili, snažil se mne ochránit a sám padl. Jeho rodina dává jeho smrt za vinu mně. A navíc, kdykoliv jsem byla s někým ve městě něco se stalo a dotyčný kvůli mně zemřel. Nesmí se to znovu opakovat. povídám a po tváří teče slabá slzavá kapka.

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 08. prosince 2007 12:10

Do pokoje někdo vejde. Ach jo Je to Ellanor, ploží mi ruku na záda a uklidňuje mě, potom se rozpovídá o Lienovi a po tváři jí steče slzička. Posadím se na posteli a musím se usmát "Vždycky když spolu mluvíme o samotě, tak se dřív či později rozbrečíme." pohladím ji po vlasech "Rozumím tvému strachu a je mi líto co se stalo, ale už je to pryč. Myslím si ale, že bychom se neměli rozdělovat a vystavovat se tak ještě většímu riziku. Jako jedinci jsme hodně zranitelní, ale v partě je síla. Nechci tě do ničeho nutit, ztratit přítele je hrozné. Lhala bych, kdybych řekla že vím jaké to je. Vlastně jsem nikdy ve svém životě neměla dobrého přítele. Měla jsem jen otce a pak pár učitelů. Vedla jsem poněkud osamělý život." odmlčím se a zadívám se ti hluboko do očí "Ale musíme začít znovu. Teď máme jeden druhého." brečet jsem už přestala, ale oči mám pěkne zarudlé. "Musí být na nás fajn pohled, jak utěšujeme jedna druhou" v duchu si vyčítám svoji slabost

Holberik Tas - 08. prosince 2007 14:13

Po tom co Ellanor a Meryn odejdou začnu v knihoně hledat nějáký knížky o runách a vůbec o všem co se tká mího umění. Ještě si něco počtu a pudu taky spát. Řeknu si pro sebe a vezmu pár knížek ke svímu lůžku a začnu si pročítak jednu z knich o runách, třeba najdu nějákej návod na vytvoření třeba sebeprimitivnějíší, někde začít musim a když v knížce nedobude proč ne tim. Sice sem o runách z knížek nic neslyšel ale aspoň budu mít na čim usnout. Asvagala a Prudenc ještě zůstali v knihovně. Zeptám se jich „Vy si nepudete lehnout?“ Zhluboka se nadechnu a zívnu si. „Ještě si budu chvíli číst, tak aby sem vás nerušil, mám zůstat tady v knihovně?“ Znaveně se zeptám a přemejšlim proč sem se vůbec ptal… Na nic sem nepřišel, to sem celej já, pokrčim rameny a posouchám co odpovědí.

Asvagala - 09. prosince 2007 13:10

Meryn nam popreje dobrou noc a odejde. Zachvilu za ni se vyda Ellanor. Holb si hleda knizky. Jeste me neco napodlo naco se zeptan Meryn, ale to pocka nechci je tam ted rusit. Podivam se na Holba a povidam " neboj uz jdu. Jsem unavena takze usnu za vsech okolnosti ,tak ze mi tve cteni nevadi.". Jdu si lehnout jsem preci jen unavena na cteni uz nemam ani pomysleni. Chvili jeste uvazuji o poslednim dni tady a pomalu usinam.

Prudenc - 09. prosince 2007 16:13

Sedím v kuchyni a poslouchám co kdo říká.Když Meryn odejde z místnosti zvednu se a jdu do knihovny.Je tady vážně hodně knih,ale asi nemám tolik času,abych je přečetla všechny.Jentak aniž bych něco hledala si prohlížím regály knih.Náhle mou pozornost upoutá jedna.Má krvavě rudou barvu,když se jí dotknu cítím jemnost knihy asi je zabalená v nějaké kůži.Nemá na hřbetě žádný nápis.Vytáhnu jí z police. ''Čeho byste se měli v noci bát,,přečtu nahlas název knihy. Hmm,to by mohlo být zajímavý jen doufám,že z toho usnu. Usadím se pohodlně do křesla.Otevřu knihu.Je napsána zajímavým písmem rudé barvy skoro bych si myslela,že by to mohla být i krev. No musím uznat,že si s tím autor dal pořádnou práci.Takhle zajímavou knihu sem v rukách ještě neměla.Dá se říct,že nahání strach a přitom ve mě probouzí velkou zvědavost.Prolistuju knihu je tam i pár obrázků a musím říct,že jsou vážně propracovaný. ''Jo,jdu si lehnout,ale budu si ještě číst,,odpovím Holberikovi na jeho otázku.Odcházím z knihovny do kuchyně.Zachumlám se do postele a začnu si pročítat v knize. Vlkodlaci Když měsíc v úplňku se nachází, tajemným tvorům se síly navrací. To člověk své roucho mění a se zatměním se ve vlka změní. Ještě chvíli si čtu(dozvídám se různý příběhy jak kdo zabil vlkodlaka a jsou tady i detailně popsaný některý údery) a pak jdu spát.Na to jakou sem si před spaním četla knihu sem usla docela rychle.

Pán Jeskyně - 10. prosince 2007 08:18

Nakonec se po několika málo záležitostí každý odebral unaveně do postele. Většina z vás byla z Meryniny knihovny užaslá, tolik knížek nikdy neviděla a každý si tam vybral. Jediný kdo byl trochu zklamán byl Holberyk. I když našel něco máloo runách, nenašel to, jak se je naučit a jak je použít. Ale trochu spokojenosti přece jen bylo znát. Noc byla velice tvrdá a všichni jste spali trochu déle, než normálně. Ono se ani není, čemu divit. Dneska byl opravdu náročný den.

Pán Jeskyně - 10. prosince 2007 08:27

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Po dlouhém hledání veliké knihovny jsi nakonec našel něco mlo o runách. Bohužel tu nikde nebyly žádné návody. Našel jsi ale jednu velice starou knihu. Byla zde popisována magie, jako taková. Spíše si většině věcem nerozumněl, ale našel jsi něco, co jsi do té doby nevěděl. Bylo to o runách, jako takových. Zjistil jsi, že to, co dává zbraním a věcem, protože okouzlit se dají i jiné věci, než jenom zbraně, nejsou runy samotné, ale zvláštní magická podstata, která se dá nazvat démonem a runy jsou nástroj, který ji udrží v dané věci. A také jsou jiné runy. Ty jsou popisné. Zbraně a věci můžou dostat sílu samy, při nějakém velice zvláštní a magicky silném jevu. Například, zbraň, která probodna srdce andělovi nebo mocnému drakovimůže získat díky nemožnosti a posvátnosti mnoha věcech zvláštní moc. Tato zbraň se potom dá popsat.

Pán Jeskyně - 10. prosince 2007 08:34

Ráno jste se všichni probudily trochu později. Ale v zásadě jste se probudily skoro najednou. Dneska vás čekalo velice nemilé překvapení. Mnoho z vás a zejména Meryn jste cítily nedobré pocity, nebe bylo zatažené mraky, velice temnýmy,to tady na tom místě je velice neobvyklé. Koně byly velice neklidní a často zařechtali, sovička vypadala taky velice neklidně a velice zvláštně přeletovala z místa na místo. Ačkoli jste se všichni vyspali do sytosti, cítíte zvláštní nepříjemný pocit. Nic silného, co by vás nějak omezovalo, ale prostě takový ten blbí pocit, kdy není něco vpořádku. Ráno jste se všichni opláchli a potom jste se sešli u stolu u snídaně, abyste rozhodli, co bude tento den na plánu.

Asvagala - 10. prosince 2007 09:29
	Rano v stanu. Mam vsobe nerpijemn pocit takovy hodne zvlastni neumimho jasneji popsat dohaje so se deje. Probydim se pronesu neeco jako "dobre rano". A vyjdu ven z chalopky potrebuji se projit chvili se prochazim vezmu to kolem koni neco jim dam k snetku. A jdu do chaloupky se sama najist pripadne pomoc Meryn s pripravou.

Asvagala - 10. prosince 2007 09:33

soukromá zpráva od Asvagala pro Zastavim se u koni. Stale me tak uchvacuji. Ale tentokrat se na ne nechci jen divam. Chvili vaham a pak na ne promluvim. "Dobre rano" Usmeji se. "Omlouvam se, ze vas sem chodim tak okukovat, ale kove kone jako jste vy jsem jeste nevidela. Mohla bych se zeptat nevite co se dnes deje ten zvlastni pocit." Mluvim tu s nimi a vlastne nevim jestli mi rozumi ci se mnou budou mluvit.

Ellanor - 10. prosince 2007 21:00

V noci spím tvrdým spánkem, díky vzpomínce na Liena se mi zdáli místy příjemné a místy děsivé sny. Zničehonic se probudím a okamžitě se posadím na posteli. Meryn je již také vzhůru. Zdá se, že se probudila ve stejnou chvíli jako já. "Dobré ráno" vyskočím z postele a obléknu se, opláchnu obličej a zabalena do pláště rychle vyjdu ven. Zastavím se před chaloupkou a nehybně stojím. Zhluboka se nadechnu a očima prohlédnu okolí. "Měli bychom zmizet. Něco se blíží. Jistě máte ten pocit také. Myslím, že toto místo ji není tak bezpečné." S těmito slovy začnu sbírat své věci.

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 11. prosince 2007 22:02

Vstanu téměř ve stejnou chvíli jako Ellanor, ta hned vyskočí a obleče se. Já jsem ještě chvíli v posteli, ale pak vstanu taky. Nejsem asi jediná kdo tohle cítí. Je to moc dovné. "To se mi nelíbí" Spěšne se omyju a obleču. "Copak je, má drahá? Co to je, že tě to tak zneklidňuje?" ptám se sovičky. Poletuje nervózné z místa na místo, nikde nemá klidu. Vyjdu ven, obloha je potemnělá. Slyším Ellanor jak mluví. "Je to vůbec možné? Tak rychle?"

Pán Jeskyně - 12. prosince 2007 11:22
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Koně tě celou dobu sledují a podle jejich pohledu asi určitě vnímají. Když jim dáváš jídlo, mají přímjemný a děkovný pohled. Po tvých slovech jen trochu zařechtají a mávnou hlavou směrem na místa, kde se v dáli vyobrazuje veliký a dá se říci nejtemnější mrak. Je to ten směr, odkud jste přišli.

Pán Jeskyně - 12. prosince 2007 11:27
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Sovička se k tobě otočí a pohlédne ti do očí. Potom začne něco švitořit.: "Je moc líto má drahá, ale o těchto věcech mi není dovoleno mluvit. Jediná rada, kterou ti mohu dát je, abys rychle jednala podle svého úsudku." Potom se sovička otočí jinam.

Pán Jeskyně - 12. prosince 2007 11:31
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Sovička se k tobě otočí a pohlédne ti do očí. Potom začne něco švitořit.: "Je moc líto má drahá, ale o těchto věcech mi není dovoleno mluvit. Jediná rada, kterou ti mohu dát je, abys rychle jednala podle svého úsudku." Potom se sovička otočí jinam.

Holberik Tas - 12. prosince 2007 13:40

Když se probudim všimnu si, že i ostatní se rozspalíma očima vzhlížej k ne zorvna přívětiví obloze, ale nechce se mi vztát. Schovám hlavu pod polštář a snažím se vyhnou onomu npříjemnýmu pocitu souvisejícímu s tou oblouhou. Bohužel moje snažení je marný, tak se rozhodnu následovat příkladu ostatních a zběsile schánět svoje věci po domě. Sice jich moc nemám, ale proč se nepřipojit k hromadný panice. „Nastala ta chvíle, kdy sme donuceni opustit své domovi a urychleně se vypravit na cestu doneznáma.“ Hrdinsky pronesu a vzhlížím do dáli na vrcholi kopců na obzoru. A myslím na to že sem možná prones něco, co nám může pomoct co nás povzbudí a trochu podzvedne náladu. „Ale nechme toho musíme se vypravit co nejrychleji odsud asi nás zlo vypátralo a je opravdu čas na již zmiňovanou paniku.“ Už o něco potišejc pronesu aby sem nevipadal tak že se to snažim organizovat, protože na to asi nemám, od toho tady máme Meryn a samozřejmě se držim toho co sem řek a taky to činím.

Asvagala - 12. prosince 2007 15:16
	Do snidam. Pozoruji deni kolem. "Holb proc hned paniku me to tak naprijde, ale uznavam tvuj nazor" a usmeji se. Pomalu si jdu dat vsechny sve veci do sveho vaku, abych je mela pripravene. "Meryn prosim te, chapu, ze je ted toho na tebe trochu hodne, ale vsimla jsem si, ze tu mas nake bylinky mohu se po nich trochu rozhlednout?".

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 12. prosince 2007 19:23

Sovička mi dala opravdu hodně říkající odpověď. Holb asi začíná sám panikařit, že takhle ukliďnuje ostatní, ale je to vtipný. Jak se správně rozhodnout? Všichni už balí, chystají se, že odejdeme. Sakra, je to moc rychle. Ale zůstat tady a pak se nechat překvapit, to bychom neměli zřejmě šanci, ale co když to nic není a plašíme zbytečně? Hmmm. Všichni to cítí, to asi nebude nic zanedbatelného. Táta přece taky takhle nějak umřel. Co když.. hodně váhám, ale nakonec se rozhodnu, že bude nejlepší odejít. "Ano, Asvagal, poohlédni se tady, co by se ti hodilo, ale pamatuj, že za hodinu odcházíme." projdu k Holbovi "Zachovej paniku, za hodinu odcházíme. Vem, si všechno co potřebuješ." poplácám ho po ruce a šibalsky se na něj usměju. Ještě zajdu za Elllou a Pru jim říct své rozhodnutí. Taky si sbalím pár nějaké osobní věci a pak dary. Prsten mám pořád na ruce, nesundávám ho. Brnění, koukám na něj "Mám si ho vzít? Ne ne, až později. Zatím ho sbalím." V kuchyni si vezmu rychle něco k jídlu a dám i sovičce. "Jak mám nejlíp uzavřít dům?" Času je ještě dost, zeptám se sůvky, třeba mi poradí a třeba taky ne "Tak co má milá, chutnalo ti?" podrbu ji na hlavičce "Přemýšlím jak nejlíp uzavřít dům. Nějakým kouzlem? Nikdo jiný než kouzelník se sem nedostane. Věděla bys?" Sedím v kuchyni a sleduju dění kolem sebe. Vypadá to, že dneska nikdo nemá hlad.

Pán Jeskyně - 12. prosince 2007 19:35
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Soviška se na tebe podívá a štěbetavým hlasem pravý. Tvůj dům je stále chráněn kouzlem, nevytvoříš lepší kouzlo, než to, které je zde nyní. Je důležité dodržet, aby jsi byla poslední, kdo tot stavení opustí. Zbytek není podstatný.Pokud odejdeš na delší dobu, dům se uzavře sám.

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 13. prosince 2007 00:04

Už máme sbaleno a jsme připravení na cestu. Ještě rychle zajdu do knihovny Sbohem, snad se ještě vrátím tiše se loučím. Vezmu ještě dvě malé knížky a dám je do cestovního vaku. Vrátím se zpátky k ostatním. Přehodím přes sebe plášť a do ruky vezmu hůl. „Tak pomalu půjdeme. Máte všichni všechno? Asvagal? Pru? Holberiku? Ellanor?“ ptám se postupně všech. „Nezapomeňte, plášť si sundávejte jen v opravdu výjimečných případech. Nevím, jestli si brnění berete hned na sebe, ale já ho mám zatím schované. Ellanor, ty jsi říkala, že víš, kde Gonar je, tak nás povedeš, ano?“ sovička poletuje kolem, teď si mi sedne na rameno. Odcházíme z domu, jdu jako poslední, ještě se ohlédnu, než zavřu dveře a smutně povzdechnu. Obloha je stále potemnělá. “Doufám, že děláme dobře“ říkám si pro sebe. Nemusí všichni vědět o mých pochybnostech. Ušklíbnu se. Holb s Pru jdou ještě pro koně a pak už nás Ella vede dál do města.

Pán Jeskyně - 13. prosince 2007 02:40

Všichni jste se po nějak hodině, plus mínus připravili a vypravili na cestu. Zabalili jste si nějaké zásoby na cestu. Cesta by neměla trvat déle, než dva třidny, ale stát se může cokoli. holberyk a Pru rozumně svolili k tome, že koně se využijí pro náklad. Když jste na ně nakládali věci, hodili na vás trochhu posměšný výraz, ale nijak neprotestovali. Meryn ještě zašla s Asvagal do spižírny, kde měla sklad a také bylinky a některé dovolila Asvagal vzít. Odsud se také donesly zásoby na cestu. Meryn ještě ze své zvyklosti poklidila svůj domov. Všichni jste ještě párkrát překontrolovali, jestli máte veškeré potřebné věci. Vypadá to, že opravdu nic nechybí. Ellanor zná přibližná směr a tak bude asi na ní, aby vás vedla. Může se vám zdát, že obloha mírně potemněla, ale také to může být opravdu jen zdání. Všichni ostatní už byli venku a kontrolovali věci, když Meryn byla ještě v domě, pravděpodobně se loučila neboť opouští místo, de celý život žila a není vůbec jisté, jestli se sem někdy vrátí. Všichni jste se nakonec připravili a konečně nastal čas vydat se dál.

Prudenc - 13. prosince 2007 16:28

Ráno se vzbudím zároveň s ostatními.Cítím,že se něco děje něco co neznamená nic dobrého.Začnu se pomale balit.Vezmu knihu a dám si jí taky do vaku.''Meryn já si s sebou vezmu tuhle knihu jestli by ti to nevadilo.,,Vezmu ještě nějaký kotlík a koření z kuchyně a jdu tyto věci naložit na koně.Snažím se svého koně uklidnit,ale zdá se,že se něco děje.Něco co mi až tak nemůžeme chápat.Za nedlouho odcházíme z našeho útočiště.Obléknu si brnění může se mi přece jen hodit.Naposledy se rozhlédnu po okolí.Zadívám se na oblohu,obléknu si plášť a zahalým se do něj.Dojdu pro koně. Vyrážíme vstříc našemu osudu sice dříve než sme si myslely,ale co se dá dělat.Za těch pár dní sem toho tady prožila dost a svým způsobem mi tohle místo přirostl k srdci.

Ellanor - 13. prosince 2007 17:00

Když domluvím ostatní si začnou balit své věci, seberu si svých pár švestek. Simitary uložím tam kam obvykle a obléknu si plášť. Přetáhnu si ho až přes oči a na záda si pověsím luk. Ještě se naposledy rozhlédnu a vyrazím. Sbalím si brnění a vyjdu ven. Naložím brnění na koně a poodejdu stranou. Tiše stojím a dívám se před sebe. Vybavuji si cestu do Gonaru. Maryn mě pověřila vedením, což je poprvé. Najednou uslyším šustot v nedalekém křoví. Rychle otočím hlavu tím směrem a poté se tam pomaloučku blížím. Šustot se znovu opakuje. Optraně rozhrnu větve a ze stínu na mě kouká pár svítivě žlutých očí.

Asvagala - 13. prosince 2007 20:07

Porozhlidnu se po bylinkach a nake si s dovolenim Meryn vezmu. Dojdu sni jeste do spize a vezmem kazda nake to jidlo na cestu. Jeste jednou zkontroluji ma -li opravdu vse. MAryn si nasebe brneni nebere, ale myslim, ze pro me bude lepsi ked si to sve vezmu rychle se donej prevliknu a hodim pres sebe svuj plast. Tak a mam vse pripraveno, vse je ve vaku a v ruce mam stele nosici pri sobe hul. Vyjdu ven a cekam na ostatni.

Pán Jeskyně - 14. prosince 2007 11:19

Všichni jste se mírně snažili na poslední chvíli oddálit čas odchod, ale nakonec přišlo, co stejně muselo přijít. Ellanor ještě zaujmul nějaký podivný šustot v křoví. Nakonec se ukázalo, že to byl jen vyděšený králík. Všichni jste pořád měli špatný pocit, ale nakonec jste vyrazili. Cesta byla klidná. Čekali jste, že půjdete rychleji vthledem k tomu, že vaše zásoby vezou koně, ale cesta se ukázala, jako poměrně náročná. Až do večeera jdete bez přestávky, všude zatím vládne dobrá nálada, ale také mírná únava. Cestou se nestalo moc zvláštního. Jen jste podkali mnohem více zvířat, než normálně. Všichni směřovali jedním směrem a to od místa, kde bylo nebe nejtemější. Kromě Meryn mají všichni na sobě zbroj, kterou dostaly. Nejen podle oblak, před kterými utíkáte, ale i podle normálního času se velmi setmělo.

Pán Jeskyně - 14. prosince 2007 11:24
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Cítíš zvláštní špatné pocity a uvědomuješ si, že tvůj cit je společný s cítěním lesa. Cítíš, že je mu ubližováno a že se bojí. Nemáš z toho nejlepší pocit, ale víš, že nemůžeš nic dělat.

Holberik Tas - 14. prosince 2007 14:55

Trochu znuděně úrphlásim „Zdá se mi že čím sme blíž k našemu cíli tím je obloha heozivějíší, nevim jestli to vnímáte taky, protože se už uchyluje k večeru de to docela špatně pozorovat….“ Když to dořeknu přeběhne mi mráz po zádech a oklepu se. „Doufám že nejdeme přímo do temnoty….“ Zakopnu o kámen a spadnu na zem. „Nohy mě už bolej dost co takle na chvilku pauzu….“ Lehnu si na záda a znaveně se roztáhnu na udusaný zemi. „Nemůžeme jít furt pryč, předpokládám, že nás v cíli nepřivítaj s otevřenou náručí, takže by sme měli mít dost síli na případnej boj. Nevim jakna tomste vy, ale já když sem unaveném tak sotva znvednu meč. Nechci nic přivolávat, ale kdo ví co se stane až tamdojdem….“ Můj vyčerpávající komentář situace ukončím hlasitým zívnutím.

Ellanor - 14. prosince 2007 19:51

Zklamaně zjistím, že je to pouze králíček. "Tak běž, najdi mámu" zašeptám k němu a znovu listí shrnu. Vydám se zpět k ostatním a vydáme se na cestu. Po skoro celém dni je na všech patrna únava. Já však jsem ještě plna síly. "Tak si na čas odpočiňme, není moc dobrý nápad jet dál když jsou někteří tak moc unaveni. Odpočiňme si, co myslíš Meryn?" zeptám se, přece jen, ona je tu vůdce. Zastavíme se a já odložím luk vedle Holba a obratně vyšplhám na strom. Poslední dobou v korunách stromů stále častěji nalézám útočiště. Sedím a přivřu oči. Cítím příemný chlad. I přes blížící hrozbu jsem klidná. Přeci jen, již od útlého dětsví je mým domovem právě les, na stromech sem trávila nejvíc času

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 14. prosince 2007 23:18

Většinu cesty jsem potichu. Je mi těžko u srdce a nemám chuť se s nikým bavit. Ach, ta nálada, to je hrozný, to se musí dát ovládnout Vnímám, že obloha je daleko temnější i přesto, že se stmívá. V tomhle lese je najednou nějak víc zvěře, ale všechna jde pouze jedním směrem a to od nejtemnějšího bodu na obloze. Začíná mě to hodně zneklidňovat "To vůbec nevypadá dobře" dojdu ke Gaje "Asvagal, jak je? určitě jsi si všimla zvířat. zdá se, že před něčím utíkají, vůbec se mi to nelíbí. Jak to vnímáš ty? " vždycky je lepší slyšet víc názorů a její mě opravdu zajímá. Holb ke konci dne prohlásí, že už by si dal nějaký ten odpoočinek a Ella se k němu skoro přidá, i když vypadá velice svěže. Poptá se mě na názor, ale vlatně už je rozhodnuto předem. "Souhlasím, odpočiňme si. Jít dál můžeme až ráno, je to tak? Pru, Holbe, vy určitě máte nějaké zkušenosti s obstaráním takového tábořiště. O tom já vážně nic moc nevím. Nikdy jsem takhle přenocovat nebyla nucena. Můžete se o to dneska v noci postarat? S čímkoliv vám samozřejmě pomůžeme" podívám se přitom i po Asvagal a Ellanor, která už sedí vysoko na stromě. Musím se tomu usmát, stromy jsou vážně její útočištěm, aspoň to zatím tak vypadá. Až budeme mimo les, bude to pro ni asi těžké.Než půjdu spát, tak si radši taky dám to brnění. Sice jsem radši bez něj, je to taková větší volnost, ale nemáme ho pro nic za nic

Asvagala - 15. prosince 2007 10:58

Cesta je az nezvykle zdlouhava. Cestou potkvame az nezvykle mnoho zvirat. Zvlastni cestou jsem skoro zadna nepotkala. Jsou vystrasena citim to na nich, ale predcim utikaji nikdo z nich nepovi. Rozhodli jsme se zastavit a odpocinout si, obvykle prenocovani v lese mam rada, ale dnes z toho mam trochu strach. " Meryn nevim predcim utikaji, je jiste, ze prednecim z mist odkud jde ta tma. Ale tak to vydesena zvirata jsem jeste nevidela." Pomohu Holbovi a Pru pripravit taboriste prec s tim take mam nake ty zkusenosti. "Kdyz me omluvite budu tady kousek opodal." Odeberu se kousek od vsech abych mela klid sednu si pod strom a jen tise vnimam prirodu.

Pán Jeskyně - 15. prosince 2007 18:54
	Všichni jste se zastavili a každý byl rád, že si může odpočinout, ač se někdy snaží dělat velikého siláka. Je na čase rozbít tábor, domluvit se na mnoha věcech. Podle Ellanořiných odhadů byste pozítří touhle dobou mohli už být Gonaru, ale s jistotou se nedá říci nic.

Prudenc - 16. prosince 2007 17:43

Cesta je zvláštní docela mě vyvádí z míry ty zvířata.Snažím se nic nedat na sobě znát.Taky už sem unavená a navíc se straštně rychle stmívá a vážně by se mi nechtělo hledat dřevo po tmě.''No dobře tak bysme měli donést nějaké dříví na oheň.Myslíte,že má cenu stavět provizorní přístřešek,kdyby náhodou pršelo?,,podívám se na oblohu. ''Asvagal myslíš,že by si našla nějaký houby?Sušený nejsou špatný,ale z čerstvejch je to lepší.Umím z nich dobrej guláš.,, Naskládám kolem ohniště pár kamenů.Pak dojdu pro nějakou suchou trávu a jdu ještě posbírat dřevo. Najdu si dva klacky s větvemi do v.Ořežu spodní hranu do špice a zapíchnu každý z jedné strany ohniště.Položím na ně jeden klacek.Na ten klacek pověsím kotlík.Ještě vychytám mouchy a hotovo. Ted' už jen počkám jestli Asvagal něco našla a můžu jít vařit.

Holberik Tas - 16. prosince 2007 18:38

Zatím co Prudenc sbírá dřevo a Asvagala hledá houby, pokusíme najít 2 křemeny, bez toho se neobejdem. Vak svědka sem odevzdal Thorovi takže si musíme vystačit s přírodou. Křesadlo sme nevzali, což znamená že nám nic jinýho nezbejvá. Sice to není něják závažném problém, ale většinou myslim zrovna na to co dělám. Po tom co si prohlídnu pár šutrů se mi podařilo nejít ty křemeny… už zbejvá jenom křesat – řeknu si pro sebe a du na to. Pro mě není problém rozdělat oheň, když sou na to podmínky (sucho, někde u zdroje dřeva a křemenů) a ty podmínky sou splněný. Jelikož nepršelo bude peoAsvagalu trochu nesnadnější najít ty houby, než příde aspoň se zahřejem. Promnu si ruce a nátáhnu je směrem k ohni. Noci sou v lese chladný. „To sem teda zvědavej na ten tvůj guláš…“ otočím se na k Prudenc a mile se usměju. „Máš štěstí že sem zvyklej na ledascos.“ Povzdechnu si a vzpomenu si jaký lahůdky nám vařili v bratrstvu. „I když kdo ví třeba se ti to pro jednou povede.“ U Prudenc nemusim mít strach že se urazí ať jí řeknu co koli, ta musela mít hrozný dětství nebo spoustu bráchů, i když to vlastně vyjde na stejno, pousměju se.

Asvagala - 16. prosince 2007 20:53

Zachvili se vratim k ostatnim. Pru jestlibych nesla na houby. "Jasne uz letim prece vas nenecham umrit hlady" a usmeji se. Chvili brouzdam po lese da to dneska kupodivu trochu vis prace nez obvykle, ale myslim, ze pro nas jsem toho nasla tak akorat. Vratim se zpet a ohen je jiz rozdelany. Vidim dva kameny opodal a podivam se na Holba "ty jsi ji mi rozdelaval ohen, ze? To kdybych vedela, ze budes tak akcni tak ti dam kresadlo, ktere mam u sebe jeste z cesty sem." Dam houby Pru."Potrebujes jeste neco ci se muzu ted jen tak hrat u ohne?"

Pán Jeskyně - 17. prosince 2007 00:41

Připravili jste tábořiště a ohniště, nanosili nějaké dřevo a z hub, které přinesla Asvagal a samozřejmě nějakých zásob, které jste si vezli sebou jste udělali poměrně vydatné jídlo pro všechny. Holberyk utrousil opět pár vtipných poznámek na Pruin účet, ale jídlo bylo dobré a to všichni věděli a zdá se, že ani Prudenc už to tolik nevyvádí z míry a pochopila, že všechny narážky, které Holb říká nemyslí vůbec zle a chce jen rozveselit osazenstvo a to se mu daří. Únava už zaútočila na všechny a všichni cítí, že je načase uložit se nějak ke spánku a dohodnout se na všem, co je potřebné.

Prudenc - 17. prosince 2007 12:09

Asvagal donese houby. ''Je ty seš vážně poklad.Díky,,mile se na ní usměju. Holb si jako obvykle nemůže odpustit nějakou rejpavou poznámku.Jen by mě zajímalo proč ryje hlavně do mě.''Hele náhodou tenhle guláš umím není na něm nic moc složitýho.Teda samozřejmě tam musí být jen jedlí houby.Ale jestli chceš tak nějakou muchomůrku ti najdu.No a kdybych tě chtěla něčím otrávit tak ti udělám svíčkovou ta se mi vážně nedaří.No znáš to za stálého míchání vylejeme do jámy.,, Během rozhovoru dojdu ke koním uvážu je ke stromu.Poplácám toho svého a chvíli ho hladím zdá se,že nejsou pořád moc klidní.Sundám z koní věci,aby si taky odpočli z té zátěže.Z jednoho vaku vytáhnu dýku a jdu očistit a nakrájet houby.Do kotlíku naleju vodu přidám houby,koření a další věci.Povařím a večeře je hotová. Vezmu z brašny naběračku a nějaký misky.Hmm,zdá se,že sem jich vzala málo.Mám jen tři.Naberu do misek guláš a podám je Avagal,Meryn a Holbovi.Až se nají misky opláchnu a naberu ještě dvě porce.Dojdu ke stromu,kde je Ellanor.''Dáš si taky určitě máš hlad.,,Podám Ellanor jídlo.Pak dojdu zpátky k ohništi a nechávám se ohřívat ohněm,když dojím jdu všechno umýt a zabalit zpátky do brašny. ''Ještě něco zbylo chcete někdo přidat?Já vím,že je toho hodně co bysme měli promyslet,ale co kdyby sme si dali nachvíli oddech a povídali si jen tak o nějakejch věcech co se nám stali.Něco veselýho na pozdvihnutí morálky.Tady Holb zná určitě hodně zábavnejch historek,,pozvednu obočí a pousměju se.

Holberik Tas - 17. prosince 2007 14:52

„S tim gulášem si to trefila, je to jednduchý jídlo, takže ne něm není co zkazit, ale u tebe člověk nikdy neví….“ Pousmju se a dojim. „No tak nemůžu si ztěžovat, náhodou se ti docela poved… dá se to jíst, takle to řeknu…“ a znovu se pousměju směrem Prudenc „A nějakou veselou historku, jo… No nevim znám tě teprv pár dní…“ Ve vytrvalosti je síla… no musí si na mě zvykat. „Znám tě nejlíp z lidí v Řádu tak toho přece musim využít.“ Přemejšlim co se mi nedavno přihodilo a odlehčilo by to situaci. „Na něco sem si vzpomněl. Když sem tě poprví uviděl, tak si křičela o pomoc a já hrdinsky přispěchal, tak sem zabil toho máňu co šel úplně vzadu ale jak dopad na zem všimli si toho ty co tě drželi na kládě, pak tě pustili a tak pěknou si schytala do hlavy vo šutr pod tebou….“ Smíchem se neudržim a začnu se válet po zemi…. „No dobře pro tebe to asi tak vtipný není.“ Řeknu když se už zklidnim ze záchvatu.

Asvagala - 17. prosince 2007 15:49

Pote co dam houby Prudenc si sednu u ohne a jen tak se hreji. Dve se u kotliku motat nemuzem. Jidlo je zachvili hotove. Pru mi poda misku. "Diky". a usmeji se na ni. " Je to opravdu moc dobre akorat to bodne". Hm, neco vtipneho no nevim tak max me nezdarene pokusi u Mistra kdo vi. Do ted jsem se lidem vyhybala, tak nevim jastli zrovna pri tehle konverzaci neco prihodim. Podivam se na Holba a povidam "evidentne mame kazdy jiny druh humoru me to moc vtipne neprijde". A porozhlidnu se po ostatnich a hlavne na Pru jak budou reagovat oni.

Ellanor - 17. prosince 2007 19:09

Poté, co jsem vylezla na strom a tiše pozorovala okolí, mne dohnala únava. Opřela jsem se pohodlně o strom a kryta ve stínu koruny jsem dřímala. Po chvíli mne probudila Pru. Uvařila lahodně vonící guláš a nesla mi taky porci. Ladně a hbitě jsem se svezla po kmenu dolů a s díky přijala od Prudenc misku. Posadila sem se opodál a s nastavenou tváří vnímala teplo sálající z ohně. S úsměvem na tváři jsem poslouchala Holbovo popichování Pru a jeho historku. Vstala jsem ještě jednou poděkovala Pru a pochválila jí její výtvor a umyla jsem misku. Položila jsem ji k ostatním a opět se posadila na své místo. "Já žádnou veselou historku nemám, vlastně, možná jednu. Když mi bylo zhruba patnáct let, běhali jsme s Lienem po lese. Naednou jsme si všimli stráží z nedalekého města. Lien si nemohl pomoci a schválně vylezl na nedaleký strom. Sesbíral pár šišek a začal je po nich házet. Dlouhou dobu si stráže neuměli vysvětlit, odkud hody přicházejí. Když však Lien při neobratném slézání spadl bylo jim vše jasné. Honili Liena po lese a hlasitě lamentovali. Já, skrytá v koruně stromu, jsem to celé pozorovala. Nemohla jsem slézt, okamžitě by mne poznali. Když už však šance na Lienův beztrestný útěk nebyla tak velká, seskočila jsem ze stromu a maličko jim vyplašila koně. Měli jste vidět jak utíkali aby koně dostihli. Až se jim prášilo za patama, jak pelášili." domluvila jsem a lehce se pousmála. Vzpomínka na Liena mne však velmi zabolela. Ještě chvíli jsem poslouchala, najednou však byla únava až moc silná. Ulehla jsem do měké trávy a přikryla se pláštěm. Za chvíli jsem spala.

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 17. prosince 2007 20:52

Nevím jak bych mohla být užitečná, zdá se, že každý ví co dělat. Gaja jde pro houby, vypadá to že se ráda projde sama. Ella je nahoře na stromě a Holb s Pru diskutují o guláši "Ráda bych ti pomohla, ale vidím, že už máš pomocníka "naznačím holbovým směrem"tak bysme se tu zbytečně pletly". Mohla bych rozdělat oheň docela jednoduše, ale magií se nemá zbytečně plýtvat. Zasměju se když se Asvagal vrátí a prohlásí, že celou dobu má u sebe křesadlo. Pru uvaří Guláš. "Teda Pru, já smekám. Z témeř ničeho uvařit takovou dobrotu. To já bych nedokázala. Vařím strašně nerada." "No jé, kdy já měla nějaké zábavné chvilky? Nic mě nenapadá" "No věřím Holbe, že by ses tak nesmál, kdyby tebe někdo upustil na hlavičku. Auu, to muselo bolet" podvědomě si sáhnu na hlavu do míst, kam se Pru asi uděřila a usměju se. "No jo, každého pobaví něco jiného." řeknu Asvagal. Zasměju se Ellinu vyprávění, přijde mi trochu smutné, ale také svým zpsůobem veselé. Ach, to je dobře, že o tom mluvíš. "S lítostí říkám, že mě nenapadá žádná veselá historka" řeknu docela vesele "Měly by jsme taky trochu něco promyslet, to víme, ale teď si prostě na nic nemůžu vzpomenout" trochu smutně se usměju "Pomozte mi trochu a říkejte co vás napadá"

Pán Jeskyně - 17. prosince 2007 22:36
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Cítíš nový nepříjemný pocit. Takové špatné tušení, nemusí to nic být, ale cítíš to.

Prudenc - 18. prosince 2007 07:21

''Haha no počkej Holbe to se ti vrátí.Ještě nevím jak,ale určitě to příjde.Jsem starej pomstychtivec tak pozor na mě.Kdybych ten den dostala přes hlavu jenom jednou,ale jak je vidět tak to žádný pozůstatky nenechalo.,, Veselou historku?Já mám občas vážně blbý nápady,ale na něco si určitě vzpomenu.Už to mám. ''Tak ted moje veselá historka mám jich teda víc,ale přesně nevím co by se vám líbilo.Tak začneme takovou poučnou.Jak se nemá podceňovat protivník.Měli sme doma takovou malou roztomilou kočičku.Byla dost divoká a hodně škrábala.Chtěla sem si ji pohladit.Tak sem ji chytla packy,aby mě nepoškrábala.Zvedla sem ji před obličej.A ťutu ňuňu.V milné doměnce,že ted' už mi vážně neublíží sem jí řekla.Tak a co udělaš ted'.A ta můra se na mě šibalsky podívala.A tak mě kousla do nosu,že ještě týden potom byl můj nos jak bambule.,, ''Jen by mě zajímalo koho v tom Gonaru potkáme.Asi je to dost velký město tak se v něm ztratíme snad,ale asi tam budeme muset nějakou dobu přespat a to přece jen něco stojí.Jen si nejsem jistá jestli si to můžeme dovolit.Jo tak najít nějakej poklad to by bylo.,,

Holberik Tas - 18. prosince 2007 16:41

Každej,kromě Asvagaly ,která nežila mezi lidma, má nějakou veselou historku k zasmání, ale Prudenc zakončila tu svojí fatk pěkně….“Jo tak ono tě to nepoznamenalo, já myslel, že se chováš tak divně po nějakým urázu, ale tohle to nebylo… Určitě o bylo těma dvojka ranama do hlavy, sice po tý druhý ses měla vrátit do normálu ale s tebou není nic jako obvykle….“ Zasměju se „A ty si myslíš že mi to všechno někdy oplatíš jo?.... Na to máš svůj lidskej život krátkej, už sem ti toho řek tolik že si to ani nepamatuju… což není něják vyjímečný“ tiše dodám. „Ve městě se s tebou ztratíme raz dva.“ poznamenám na Pruděnčin účet abych měl jistotu, že mi všechno nestihne oplatit. „A poklad ten můžeme najít jenom omylem, protože jich je po lesích tolik že ti na to nestačej prsty…“ A je dokonáno pomyslím si a než Prudenc stihne odpovědět unavou se překulím na bok a usnu. Co pakse mi asibude zdát, možná nic poslední dobou mám opravdu bezesný noci, asi od tý doby sco se objevil ten mrak. Leda že by poselství z nebes….

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 18. prosince 2007 19:34
	"Já jdu taky spát. Dobrou noc všem" jen to dořeknu, tak zívnu. "Mám nepříjemný pocit, ale je to jiné než ráno. Hmm. Asi jsem dneska už přetažená." řeknu potichu. Asi mě nikdo už neslyšel. Chtěla jsem si sice nasadit brnění, ale teď už se mi do toho nechce. "Do rána to počká" zabalm se do pláště a lehnu si na bok. Usnu rychle.

Prudenc - 19. prosince 2007 11:57

Tan mě tak vytáčí.Bože já mu to musím co nejdřív nějak pořádně oplati.Při Holbově řeči zatínám ruku v pěst,ale dělám,že ho nevnímám,přece mu neudělám tu radost. Chvíli ještě sedím u ohně všichni ostatní už spí. Tak první hlídku budu mít já.Já bych mohla přece něco udělat Holbovi,ale co?Podle potřeby přidám do ohně nějaké dřevo.. Mlčky se podívám na toho otrapu.Začínají mě bolet nohy a tak se zvednu a protáhnu se.Chvíli ještě sedím u ohně a pak na mě začně dopadat únava.Chrstnu na Holberika vodu.''Člověče asi začíná pršet či co.Hele ted máš hlídku ty.Až budeš unavenej tak někoho vzbudˇ,ale ne mě jasný.Strategicky si lehnu mezi holky,aby mi to Holb nemohl oplatit.Jdu spát v brnění.Svůj meč nikdy neodkládám.Lehnu si na bok naposledy se zadívám do plamenů ohně a usnu s pocitem zadostiučinění.

Holberik Tas - 19. prosince 2007 13:15

Když na mě Prudenc chrstne vodu prudce se zvednu a vytáhnu dýku zpoza pasu. „Hale klídek nebo něco zažiješ…“ Potichu vyhrožuju, ale nemám nic v úmyslu. Zvrnu se a du se usušit k ohništi a něco tam taky přihodim. Živly to je moje, takže sem se usušil poměrně rychle. Obličej mi už opáchla Prudenc a noční sprcha jenom posílí imunitu proti nachlazení…. Jenom si to omydlím už kejchánu. „Tak možná ne…“ ironicky dodám už nahlas. Nějakým neuvěřitelnym způsobem se unaveně vyškrábu do koruny jednoho z těch vyšších stromů a rozhlídnu se. Samozřejmě že v tý tmě nic nevidim, tk zase slzu dolu a opřu de o ten strom a chvíli dumám co by ta obloha mohla bejt, zjistim že sem na nic nepřišel =) a přemejšlim koho asi vzbudim. Ještě ponějáký době přihodim něco do ohně a poklepu na rameno Ellanor. „Hale střídáme se na hlídce jo?...“ zeptám se tak aby sem nikoho jiného nevzbudil, úspěšně…“Stačí hlídat oheň a bejt trochu ve střehu, pokud já vím tak temný elfové sou noční stvoření..“ pousměju se a ulehnu k ostatním, ve zbroji. Usnout mi znovu nečiní žádný problémy.

Ellanor - 19. prosince 2007 17:00

"Jistě, neměj strach" zívnu když mne Holb probudí. Vstanu a otřepu ze sebe listí a hlínu. Ještě párkrát zívnu a pak už jsem znovu ve střehu, přece jen sem zvyklá. Po chvíli přivykání tmě si zvyknu a bez větších problému vidím jasně, skoro jako ve dne. Zhruba po dvou hodinách vylezu na strom.Sedím v koruně stromu a napínám uši, jsem zvyklá být ve střehu, léta mne vycvičili. Bohužel, dobou strávenou u Meryn sem odvykla nočnímu hlídkování a za necelou další hodinu jsem nečekaně podřimovala na stromě. Ve spánku jsem nemohla držet balanc a překulila jsem se dolů. Spadla jsem a rozplácla se na zemi. "Sakra" s hlasitým lamentováním jsem se zvedala ze země a narovnávala si potlučené rameno. Tou ránou sem bohužel vzbdila Meryn. "Omlouvám se, ale vlastně je již stejně čas na změnu hlídky. Přeber to prosím za mne. Ještě přihodím do ohně. Pokud chceš budu stebou ještě vzhůru." Aspoň, dokud mne zas nezkolí únava pomyslím si ironicky. Nějak začínám odvykat zákonům lesa, jako osamělá poutnice sem s tím neměla potíže. Není mým údělem být sama v lese a starat se o sprvný chod lesního společenství zvířat? Nejednou sem ošetřovala rány zvířatům. Ale cesty osudu jsou neomylné. Ví co se má stát. A to se také stane.

Pán Jeskyně - 19. prosince 2007 18:03

Všichni jste se pomalu, ale jistě uložili ke spánku. A postupně jste usínali jako, když vás do vody hodí. Poslední úsek cesty byl opravdu velice náročný a ušli jste obrovský kus, takže jste právem byli unaveni. Drželi jste hlídku, postupně jste se střídali a všechno se zdá být vpořádku. Měli jste tvrdé noci a spoustě z vás se určitě zdálo něco zajímavého, ale vzhledem k mnoha častým nečekaným probuzením si bohužel většinu moc nepamatujete. Ačkoli jste byli v lese, tak díky věcem, které jste si vzali sebou bylo vaše ležení příjemné a to nemluvím o tom, že většina z vás je v přírodě, jako doma. Koně se zdáli být taky vpořádku, ale mírně na nich bylo znát, že se jim něco nelíbí.

Pán Jeskyně - 19. prosince 2007 18:06

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Když tě vzbudila veliká ráno, rychle jsi vztala a zjistila jsi, že je to Ellanor. Omluvila se, ale stejně byl čas na střídání. Ptá se tě, jestli nechceš pomoci s hlídáním. Najednou pocítíš opravdu zvláštní pocit strachu. Ničeho se nebojíš, nevypadá to, že by to byl tvůj strach, ale něco je špatně, takové pocity jsi ještě nikdy nezažila. Cítíš, že něco je špatně. Chvíli se soustřdíš a najednou si uvědomuješ, že cítíš nebezpečí. Nevíš jak, kde a proč, ale je tu...

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 19. prosince 2007 21:05

"Jej" potichu vydechnu. "Jo, už vstávám." pomalu se zvednu. "Ne, jsi hodná, ale jdi se ještě prospat." ale jen to dořeknu ucítím zvláštní pocit strachu. Rychle zalétnu pohledem ke koním. Zvířata dokážou vycítí nebezpečí stejně rychle. Vidím že jsou neklidní. Oči mám trochu rozšířené. "Elle,počkej" řeknu a rychle ji chytím za ruku. "Něco je špatně, takhle to vůbec nemá být. Cítím.. cítím nebezpečí. Nevím co, kde, ale je tu.." podívám se na tebe a v očích se mi blýskne strach "Cítíš ty něco? Měly bychom vzbudit zbytek" podívám se na ni s otázkou. Podvědomě šeptám. Netrpělivě čekám co mi odpoví. "teoreticky by ho měla cítit taky"

Pán Jeskyně - 19. prosince 2007 22:54
	Ellanor se na tebe podívá s trochu mírným strachem. "Nic necítím, ale počkej..." Rozhlíží se po okolí, přece jen její původ jí umožňuje lepší podmínky vidění ve tmě. Prohlíží si okolí a najednou se prudce otočí a potom znova. "Myslím, že jsem viděla se něco mihnout. Asi bychom měli probudit ostatní. Jistota je jistota a tohle by byla už veliká souhra náhod."

Prudenc - 20. prosince 2007 10:34

Ellanor a Meryn začnou ostatní budit.Když probudí mě rychle vyskočím a sáhnu na meč.Rozhlédnu se okolo,ale nevidím žádné nebezpečí.Co je?Ráno ještě není tak co se děje? ''Co je?To už vyrážíme?,,Trochu se uklidním a promnu si obličej.Holb ještě spí.''Že ho můžu vzbudit já prosím prosím.Máme takovou hru.,, Vezmu opět trochu vody a po kapkách ji kapu na Holbovu tvář.''Budíček,,mile se usměju. ''Seš rád,že mě máš vedle sebe,že?Kdo jinej by tě tak hezky budil.,,

Holberik Tas - 20. prosince 2007 17:27

„Dík Prudenc, bylo to příjemnější než to předchzí…. Možná i jednou přijdeš na to, že opláchnout si obličej poránu je docela příjemný, ale v noci moc ne…..“ Trochu s posměškem k Prudenčině zaostalosti přispěju svím komentářem. „A co se vůbec děje, nic mi nepřipadá něják zvláštní, až ne to, že máte trochu vystrašený tváře.“ Rozhlídnu se okolo. „No jo noční vidění není moje specialita.“ Nátáhnu se po meči a snažím se zaměřit na místo, kam se asi dívá Ellanor. Sice to je beznadějný, ale ať si to aspoň myslí, že o něm víme všichni. „Že by neše 1. společná bitva…..“ Řeknu a ohlídnu se po ostatních s povznešujícím výrazem a vytáhnu meč z pouzdra pro všechny případy. Úplně sem se nevyspal, ale čas na boj mám vždycky, vždyť sem k němu vycvičenej. V jakejch koli podmínkách v jakoukoli dobu sem byl připraveném vyrazit do útoku i proti menší přesile. Když byla víc, jak 5ti násobná radši sem se držel vzadu. Ale vzdát se bylo nemyslitelný, což potvrzuje to, že by sem v našem městě při tom nájezdu nepřežil, mě by určitě do zajetí, jako Prudenc nevzali. No co teď se musim soustředit na boj. Brnění i meč mám a ohodlání taky, tak že mi nic nechybí…. Radostně si řeknu pro sebe.

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 20. prosince 2007 18:33

Málem se začnu smát, když vidím Pru a Holba laškovat. Ještě vzbudím Asvagal "Asvagal, budíček, vstávej" usměju se n ani. Všichni už jsou vzhůru. "Psst" naznačím a přiložím si prst na pusu. "Někde kolem nás je nějaké nebezpečí, nevím co to je a kde to je, ale je tu. Cítím ho." Ella sedívá někam do tmy. Snažím se tam zaostřit, ale nic nevidím. "Co vidíš Elle?" ptám se jí. Všichni jsme v pozoru. Pevně svírám v rukou hůl, i když si myslím, že v boji mi asi moc platná nebude. Doufám, že to pomine tak rychle jako to přišlo.

Pán Jeskyně - 20. prosince 2007 19:43

Všichni jste se probudili a když jste slyšeli o nebezepčí, takk jste se připravili (samozřejmě budu předpokládat, e jste se oblékli do zbroje a že jste si vzali zbraně.) Chvíli se nic neděje. Ellanor má sice dobré vydění, ale tohle je hustý les, je těřké v něm něco spozorovat. Když už jste si skoro mysleli, že to byla jen nějaká kachna, tak jste zaslechli vzdálený hluk šustění a ne jen z jedné strany. Příchází z více stran, dalo by se říci že jste ho slyšeli na všechny směry. jako když občas šustne listí. Můžou to být něčí kroky a taky stádo prasat, kdo ví. Každopádně Ellanor viděla asi předtím velice dobře. Zvuky nejsou nějak hlasité a špatně se odhaduje směr nebo vzdálenost, ale různě se občas objevuje šumot listí a nebo prasknutí větve.

Pán Jeskyně - 20. prosince 2007 19:44
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Cítíš slabou magickou podstatu, negativní. Je to zvláštní nepříjemný pocit, ale už znáš, co to je. Někde poblíš je někdo, kdo má magickou schopnost, zdá se, že ne moc velikou, ale rozhodně negativní

Ellanor - 20. prosince 2007 20:31

" Nevidim nic, jen se tam občas něco mihlo...třeba se mi to jen zdálo. Ne! Počkat! Slyšíte to taky? Támhle opět někdo je a to už se mi nezdá." Náhle zaslechnu šustot a šelest z více stran najednou. "Máme problém, je jich víc." Teď už to slyší i ostatní. "Sakra, jak já nesnášim lidský bytosti" utrousim v přemíře nervozity. "Vás tim samozřejmě nemyslím" odpovím když zachytím pohled ostatních. "Snad chápete, co jsem tím chtěla říc. Každopádně byhom se měli připravit, asi dojde každou chvíli ke střetu. Hbitě sundám ze zad luk a vylezu do koruny stromu. "Nebojte, neutíkám, už ne. en vás budu jistit zezhora, když by byli mopc blízko jsem hned dole."

Prudenc - 22. prosince 2007 13:36

Nychystám si meč,kdyby náhodou došlo k boji.Všichni zmeteně koukáme do tmy,ale nic nevidíme.Ještě,že sem šla spát v brnění.Zdá se,že to byl planej poplach.Sakra co to bylo.Hmmm,jen doufám,že to není nějakej ježek ty udělaj dost hluku.Zase ten hluk.Tak ježci to asi nebudou.Otáčím se s kažým šustnutím.Ela vylezla na strom aspoň někdo může zareagovat dřív než budou u nás.Já bych se v tý tmě asi do nikoho netrefila. ''Měli bysme si stoupnout zádama k sobě.A udělat takovej kruh,aby na nikoho nezaútočili ze zadu.,,Svůj meč svírám pevně a čekám až se přiblíží at je to co je to.

Asvagala - 22. prosince 2007 22:56

Chvíli si povídáme u ohně a pak si jdu lehnout. Usnu tak tvrdě, že nevím co se kolem děje, až mě probouzí Meryn. Chvíli na ní mžourám očka, ale pak rychle vstanu s holí v ruce. Všichni už jsou vzhůru. Mám dojem, že už někdo vysvětlil co se děje ale byla jsem, tak rozespala, že jsem to moc nezaregistrovala. Trochu se přinutím k úsměvu a i přesto, že ve tvářích ostatních vidím strach se zeptam " Objasní mi někdo co se děje?". A postavím se tak jak řekla Prudenc, že by bylo záhodno.sakra copak já jim teď můžu sněčím pomoc já nejsem bojovník.A je na mě vidět, že jsem trochu nejistá.

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 22. prosince 2007 23:29

Vybalím brnění "Že já si ho nevzala už doma. Taková hloupost" Velmi rychle sundám plášť, přehodím přes sebe brnění a plášť hodim zase na sebe. V duchu si ještě nadávám, ale přitom si stoupnu tak, jak navrhne Pru. Cítím se dost nejistá a všimnu se že Asvagal taky. "To jsme ale bojovnice" Pevně svírám hůl a přemýšlím co bych asi dělala v případě střetu. Moc bych asi platná nebyla, bojovat opravdu neumím. Stojíme k sobě zády, připraveni k boji. Ellanor nás jistí nahoře ze stromu. Ten zvláštní pocit mě pořád pronásleduje. Konečně zase poodhalím něco nového. Doufám, že mě uslyší i Ellanor na stromě "Poslouchejte. Blízko je někdo kdo má magické schopnosti. Nejsou veliké, ale cítím, že jsou negativní." "Do háje, ubránila bych nás kdyby došlo ke střetu s magií?" Naskakuje mi husí kůže. Já se bojím.

Ellanor - 23. prosince 2007 09:38

Obezřetně pozoruji okolí z koruny stromu. Sedím skryta pod vrstvou listů a jsem tiše jako myška. Přeci jen, bude lůepší když útočníky překvapí můj útok, než aby ho čekali. Pozoruji ostatní jak si v brnění stoupají do kruhu. Já osobně jsem opravdu ráda že moje brnění je pořád dole na zemi. Bez něj sem sice bezbranější ale jistější. Musela bych se v něm nejdříve naučit pohybovat. A lézt v brnění na strom? Vyloučeno. Prostě já se budu spoláhat na sebe a na ostatní, brnění by mne v tuto chvíli jen oslabilo a spomalilo. Poslouchám Meryn jak mluví. Magie? Krucinál. Ale alespoň je vysvětlen můj nepříjemný pocit.

Pán Jeskyně - 27. prosince 2007 19:07

Všichni netrpělivě čekají, co se bude dít. Někteří jsou nejistí a někteří už v takových situacích byli, což jim dodává trochu klidzu, ale přesto je to teď trochu jiné. Ellanor jako jediná nemá svoje brnění. Možná si na něj ještě nezvykla, ale tyto brnění, až vysoce pevné jsou poměrně lehké a pohodlné. Nikdo neví, co se bude dít. Všichni cítíte zvláštní zhoršující se pocit nejistoty. Slyšíte nějaké zvuky,l jakoby slabé skřeky a teď už je skoro jasné, že zvuky, které jste předtím slyšeli byly opravdu kroky. Nikdo z vás pořádně nevidí, co se děje až na Ellanor. Díky jejímu původu, její výhodné pozici na stromě a zkušeností jako první zpozoruje, co se děje. Najednou uslyšíte, jak k vám volá dolu. "Všichni se připrvte na boj. Jde proti nám několik skřetů ze všech stran. Nevidím je všechny, něco zvláštního je halí. Nějaká jakoby tma. Zahlédla jsem jich asi 8, ale asi jich může být více." ///Nyní chci po všech, aby mi napsali, jak se chystají zakročit v této situaci a jak by hodlali postupovat :-)

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 31. prosince 2007 00:35

Tak a je to tady. A zrovna to musí být skřeti. Kde se tu berou? Proč to nejsou třeba nějaký divoký prasata nebo banda opilců. Náš první střet. No bojovat vůbec neumím, alemůžu mlátit holí hlava nehlava a doufat že to zabere. Taky pár ohnivých koulí nebude na škodu, ale bojím se, že to moc nepomůže. Přece jen teprve začínám, takže nic moc neumim. Ach, do čerta, jsem tu zbytečná. říkám si pro sebe, zašeptám "Skřeti, no to bude mela. Je mi líto, ale asi vám tu nebudu moc platná. Můžu je mlátit holí, ale pochybuju, že je to odežene. Hodně štěští" jsem nervózní a bojím se o všechny doufám, že to dobře dopadne ruce se mi chvějí Aspoň že je tu Ella, Pru a Holb. Asvagal na tom bude asi jako já. Dobře že někdo ví co dělat čekám kdy uvidím prvního skřeta hlavně nezpanikař, až to začne. klid

Holberik Tas - 31. prosince 2007 11:08

Otočim se k Meryn a řeknu jí: „Hale klídek voni nevědí, že ty a Asvagala neumíte moc bojovat, tak že toho můžem využít. Stačí je vyděsit a neukazovat slabiny.“ a šeptem dodám „snad“. Připravim si meč k 1. ráně a chutně dodám „Sem zvědavej jak vypadaj skřetí vnitřnosti.“ A pousměju se na ostatní. „Ale nenapřahujte se moc dozadu, přecejenom sme docela blízko u sebe.“ Dodám pro odlehčení situace a podivám se na Ellanor jestli se nám něco nesnaží naznačit, nebo už zkouší kolik šípů zabije skřeta, no když se to pořádně naučí budu moct jednou říc, zkouší kolik skřetů zabije jednim šípem. To budou časy. Pomyslím si. „Tsk sme na to.“ Trochu nejistě poznamenám když se blíží pár skřetů, nadechnu se, ale pak zas vydechnu a opřu se o meč protože skřeti zatím čekaj na povel k útoku, nebo ta tak aspoň vypadá.

Asvagala - 31. prosince 2007 13:13

Nevadí, že neumíme bojovat. Super ten asi neví jak se teď cítím. Ale komentovat to raději nebudu. Jak já bych jim mohla pomoct. No, mohla bych při troše soustředění, a když to příroda dovolí pokusit se ňáký ten kousek ode mě a Meryn udělat bažinu. He, dáli se to tak nazvat. Budeme aspoň trochu chráněné. Bouhžel kolem celé družiny na to nemám, ale mohlo by to pomoci. Hm, a co moje hůl posledně, když jsem s ní ťukla o zem to monstrunm se leklo, ale dál jsem jí nevyužila ba upustila na zem. Achjo, jak mám pak vědět jaká síla se v ní schovává. Ale proč to nezkusit Podívám se na ostatní a pak se otočím k Meryn "neboj to zvládnem" šeptnu. U ostatních nemám starost ty už mají přec jen ňáké ty zkušenosti.

Ellanor - 01. ledna 2008 13:05

Přivřu oči a přikrčím se na stromě. Vyčkávám a pozoruji nepřítele. Občas se podívám na ostatní dole. Nesnáším skřety, fuj...proč zrovna tohle....žádný humanoidní bytosti příliš v lásce nemám ale skřeti?? Nu, ale uvidí do čeho jdou. Po tolika letech mám opět přátele, dalo by se říc, po očku se podívám na Meryn, Holba, Pru a Asvagal Nenechám se o ni připravit, teď už ne. V ruce pevně svírám luk, ve vteřině vyndám z toulce šíp a natáhnu tětivu. Beze slov upírám svůj zrak na skřety. Vidím je skoro zřetelně, tedy nebýt těch stromů. V duchu si odříkávám několik slov v prastarém jazyce temných. Nepřítele stále nespouším z očí a čekám na nejvhodnější příležitost ke střelbě.

Pán Jeskyně - 02. ledna 2008 19:11

S pohybu usuzujete, že skřeti jasně vědi, že jdou k vám, moment překvapení tedy ani na jedné, ani na druhé straně nehrozí. Skřeti se semkli a Ellanor vám ze thora hlási, že je jich přesně 10 a z toho jeden, který je na sever od vás je větší a dá se usuzovat, že to bude jejich velitel Ostatni drzi v ruce meče a připraveni postupujou k vám. Jsou to široké kratší meče mírně zahnuté, jako šavle, ale ten jejich šéf má v ruce hůl. Na sobě mají nějaké kořené brnění a velitel plášť otrhanej. Z velitelem ze severu jdou další dva. Z východu a ze západu jdou po třech a pouze jeden, snžíc se jít co nejnenápadněji jde z jihu. ///Všichni si hodí 6K pokud hodíte 6, házejte ještě jednou. Asvagal a Meryn jsi hodí ještě 3x%

Prudenc - 02. ledna 2008 22:13

Hmm to je fajn na štít sem v tom zmatku úplně zapomněla,ale ted už se nebudu hnát ke koním,abych si ho vzala.Snad to přežiju i bez něj.Pozorně sleduji situaci párkrát opatrně máchnu do prázdna,abych věděla kolik mám kolem sebe místa.Vážně bych nechtěla zranit nikoho ze svých přátel i když Holb by si to občas zasloužil.Velitel?Nepatří ke skřetům náhodou šaman?Jen doufám,že to není on něco sem o tom četla ,ale už si vážně nepamatuju co.Asi by nebylo špatný zabít napřed jeho ostatní by se snad rozutekli anebo se ještě víc naštvali.Uvidím jen dej Bože at se nikomu nic nestane.

Pán Jeskyně - 03. ledna 2008 18:05

Popois boje první kolo 1 Ačkoli se zdálo, že nemůže dojít k žádnému překvapení, tak přeci jen došlo a to hned na obou stranách. Asvagal jako první první vyvolala nějaké kouzlo, nikdo neviděl žádnou změnu, ale bylo na ní vidět, že něco vyvolává. V to se ovšem jejich velite, nejspíše šaman přesně podíval Směrem, kde stála Asvagal, něco zařval a všichni se najednou rozeběhli směrem k vám. Na druhé straně všechny překvapila ellanor vystřelila svůj první šíp, který měla připravený přímo na jejich velitele. Ten ovšem v poslední chvíli mávl rukama a šíp se odklonil, ale jen mírně a silou protnul hlavu jednomu skřetovi, který šel vedle něho. Ten byl samozřejmě na místě mrtev. Ve stejnou chvíli se ovšem Meryn pokusí sleslat kouzlo, který už hodnou dobu vyvolává. Se silným hlasem vysloví kouzelnou formuly a ohnivá kouzle, jako Meryn ještě nikdy v životě nevykouzlila zasáhla Shamana do hlavy. KOule přišla těsně za šípem a tak jste měli veliké štěstí, šaman se vlastně vůbec nestihl připravit a bránit. Meryn ovšem přecenila svoji sílu, vytvořila kouzlo nad její možnosti a vypadala teď malátně. Pokusila se ještě sestřelit koulí posledního s hlavní trojice, ale teď už byla koule slabá a jen ho mírně poranila, dalších kouzel nebyla Meryn schopná. Ze zápední strany se přiřítili 3 skřeti, jeden se najednou propadl půlkou těla do země a byl zablokovanej, ostatní dva se ovšem řítí na vás a útočí na Pru. Ta rychlím zásahem jednoho vyřídila, ale druhýmu se povedlo ji v nepozornosti porazit. Holberyk kryje sám východ a jeho um zde opravdu vynikl, dostal několik zásahů a je raněn, ale dva vyřídil. Ellanor se povedlo sestřelit jednoho z jihu, takže jižní strana je čistá a jednoho z východu, který nejvíce ohrožoval Holba a právě včas. Holberyk je dobrý bojovník, ale tři najednou je moc i na něj, už s dvěma měl trochu problémy. Shrnutí: Družina Meryn vysílena a jen schopná obrany Ellanor tři šípy pryč, jinak OK Prudenc povelané na zem a mírně zraněna Holberik mírně zraněn Asvagal OK Nepřítel Shaman mrtev 1 skřetů mrtvých 6 skřetů nehybných 1 živý skřeti 2 Poslední dva skřeti nyní byli na řadě a útočili sými odpornými meči. Prudenc se rychle snažila zvednout, ale byla znovu povalena jedním skřetem a ten ji znovu zranil, druhý zaútočil na Holberika a vážně mu poranil bok. Asvagal ovšem proštila skřeta, který útočil na Pru, do hlavy a její hůl se zdála jako kladivo a skřeta to povalilo. Prudenc ho na zemi dobila a Ellanor sestřelali ještě jedním šípem toho posledního. Zbýval už jen jeden skřet, který uvízl v bažině. Zeněm, ajkl se zdá po pár minutách zatvrdla, takže se nemůže dostat ven. Podařilo se mu trochu odtamtud dosta, je tam teď pokolena. nyní je řada na vás, co uděláte. Díváte se na svá zranění a zjištujete, že vás sice místa velice bolí a těla se chovají, jako by byli opravdu zraněni, ale tyto šavle přes vaše brnění nepronikly.

Ellanor - 04. ledna 2008 17:46

Stále ještě přikrčená na stromě sleduji skřety. Vypadají, že přesně ví kde jsme. Najednou ucítím silnou magickou auru proudící od Asvagal. Bravo, Gajo, jen tak dál. pomyslím si. I přes zděšenost zračící se jí v očích, byla první kdo zareagoval. Jak to tak vypadá, všiml si její mocné aury také někdo jiný. Šaman zašeptám ohromeně. Ten zařval a všichni se rozeběhli směrem k nám. Jak to tak vypadá, ještě si mne nevšimli.No, nebudeme je napínat dlouho. Vzduch prořízl můj šíp letící směrem k Šamanovi. Nečekal to, ale jeho reakce byla bleskurychlá. Odklonil můj šíp, ale zabil tím jiného. No aspoň není škoda šípu. WOW, od tebe bych nechtěla dostat. prohodím směrem k Meryn když úchvatně složí šamana. Ještě sleduji Holba a Pru, střílet někam k nim by bylo riskantní při rychlosti jejich pohybu. Nakonec zastřelím jednoho na jihu a poté ještě jednoho, jež smrtelně ohrožoval Holberika. Mám u tebe život, kamaráde. Pousměji se.Seskočím ze stromu, stále zahalena do své kápě. Všichni jsou opravdu oslabeni. Aby také ne, jejich výkon byl obdivuhodný. Už zbývali poslední tři, jeden bezmocně uvízl v bažině a dva ještě živý. Pru a Asvagal bleskurychle připravili jednoho o život a o druhého jsem se postarala sama. Poslední skřet byl stále ještě v bažině. S Gajou sme prohlédli ostatních zranění a odtáhli jsme je dál. Gajo, postarej se o ně prosím. Ještě něco zařídím... Kapuci si stáhnu ješte níž, do trávy položím svůj luk a dojdu až ke skřetovi v bažině. Mluv! Vypadalo to, že jdete na jisto. Jak jste o nás věděli? Když se pořád ještě nemá k odpovědi vytáhnu své simitary a přistoupím blíž. Mluv povídám. Skřet se jen zašklebí a něco zabrblá. Máš poslední možnost. povím a stáhnu si kapuci a odhalím mu tak, co bylo dosud utajeno. Svůj původ.Jistě jsi poznal, kdo jsem. Umím být stejně nemilosrdná jako obludy vašeho druhu. Bez mrknutí oka tě podříznu jako jehně. Já se nemusím nikomu zpovídat!

Asvagala - 04. ledna 2008 19:21

Pochvilce soustředění doufám, že kousek od nás je bažinaJuj jeden se chytil, to mi udělalalo radost, tak špatné to semnou nebude. Pozoruji co se děje kolem mě ani nevím jak, ale praštím jednoho skřeta a spolu s Pru ho dostanem. Ani pořádně nevím co se dělo, ale evidentně jsme byli úspěšní. Ještě chybí jeden skřet, ale o toho se evidentně postará Ellanor. Přistoupím k Pru a Holbovi. Šavle přes jejich brnění neprošlo to je dobře, ale i tak tam minimálně budou mít ošklivé modřiny jau" Jak pak vám je mohu náko pomoct?" Ani nepočkám na odpověď a položím nejdřív ruce na Pru a pochvíli i na Holba a doufám, že se budou cítit lépe. Ale co s vysílenou Meryn" Meryn jak je ti potřebuješ nák pomoc nebo to sama zvládneš?"

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 04. ledna 2008 20:32

Asvagal, co to děláš? cítím jak z ní čiší určitá síla. Ten sktřet tamhle vepředu, to by mohla být ta negativní síla co jsem cítila. To je šaman. Do čerta. mám strach, sice Holbovi slova byli uklidňující, ale tohle je moc. Je jich na nás hodně začnu se soustředit na to tvorbu ohnivé koule to tě zdrží cítím se silnější, vychází to přímo ze mě. Sotva vnímám co se děje kolem mě. Pak zamířím a vrhnu kouli proti šamanovi. zničila ho. To ti patří přecenila jsem se, vyčerpalo mě to, nejsem schopná téměř ničeho. Než se trochu vzpamatuju, tak je skoro po všem. Holky mě odtáhnou kousek dál. Asvagal je v pořádku, ale vypadá otřeseně. Ella odchází k poslednímu sktřetovi. "Já, eh, děkuju, ale myslím, že se tím musím vypořádat sama. Jak je tobě? Ta bažina byla úžasná" slabě se usměju na Asvagal. Kouknu se na Holba a Pru "Jak vám je? Bylí jste skvělí" sedím na zemi a rozhlížím se kolem. Vidím mrtvé střety a Ellanor jak se tyčí nad posledním. Vypadá, že ho každou chvíli zabije. Pomalu se zvednu Nebude na škodu se ho na něco zeptat a jdu k Ellanor. "Řekl něco?" zeptám se a stoupnu si kousek od ní. Opírám se o hůl, přece jen ještě nejsem plně při síle.

Pán Jeskyně - 05. ledna 2008 04:13

Po boji jste se sbírali. Ellanor se vrhla na posledního uvězněného skřeta. Prudce na něj vyjela a snažila se z něho dostat nějaké informace. Ale skřet na ní vycenil své hnusné zažloutlé zuby a s dechem, který by přeřízl i bankovní trezor se jí smál do tváře se slovy: "Všichni už jste stejně mrtví." V tom Ellanor povolili nervy a skřeta nemilosrdně podřízla. Bylo zvláštní, že koně a Meryanina sovička, která u nich byla se ani nehli, jako by neznali strach a jen vše pozorovali. Ale spíše jste teď přemýšleli nad tím, co dál a co se zraněnýma. Meryan nebyla schopná chůze, byla prakticky v polobezvědomí. Holberyk na tom také nebyl nejlépe. Zraněný bok mu modral. Ostatní měli maximálně pár odřenin a modřin. Jediný, kdo se cítil poměrně fit byla Asvagal. Víc, než kdykoli předtím cítila své spojení s lesem. Meryn cítila Asvagalinu sílu a to ji trochu pomáhalo v jeji slabotě. Váš první střed dopadl vysoce dobře, možná i tím, že si mnozí ani neuvědomovali, jaké štěstí měli. Tak či onak je nyní na šase rozhodnout se, co dál. Za chvíli bude svítat....

Holberik Tas - 06. ledna 2008 14:00

Po náročnym souboji si du ještě na chvilku lehnou, ale bolest, i přez snahu Asvagaly, byly značný. Třeba to chvilku trvá než to zabere, řeknu si a usnu. Ráno (o chvilku později) se pobudím a ani si nevzpomenu na dosavadní nepříjemnosti z boje. Jinými slovi, zabralo to pozdějc. Opláchnu si obličej a porozhlídnu se po ostatních. Asi sem nabyl neunavenější. Pomyslím si pří pohledu na ostatní. Nejhůř na tom je asi Meryn, jak psychicky tak fyzicky tak duchovně. Prostě smrti vyčerpaná po všech stránkách. Ale teť mě napadá proč sem nezkusil třeb vyvolat nějákej element. No jo asi se to odehrálo moc rychle než abych zkoušel něco co by možná nefungovalo, i kdyby se mi povedlo nějákýho vyvolat asi by byl stejně tak slabej že by byl jenom na obtíž. Ale někdy s tim musim začít. Sednu si, opřu se o strom a sleduju jak se postupně probouzej ostatní. Sám se divim že sem vstal prví, a ostatní…. O tom radši ani nemluvim. „Tak co asi budem snídat pronesu směrem k holkám.“ Dojdu ještě pohladit koně a snažim se vzpomenout si, kde byli při boji. Jako by zmizeli. O jejich snídani se postarám tentokrát sám.

Ellanor - 06. ledna 2008 19:15

Po zkončení bojů a eliminování posledního skřeta poodjedu a sesunu se do trávy. Když se tak rozhlédnu, po fyzické stránce jsem na tom asi nejlépe. Střílení z luku mi moc fyzičku nenarušilo a smrt posledního také moc sil neubrala. Ano, po fyzické stránce jsem v pořádku. Ale co ta psychická? Pohlédnu na své simitary pošpiněné krví skřeta a s bolestným šklebem je odhodím kus od sebe. Odplazím se ke stromu a opřu se o jeho kmen. Hlasitě vydechnu a na chvíli usnu. Když se probudím přitáhnu si kolena k hrudi a pohlédnu na své ruce. I na nich jsou patrné krvavé skvrny. Co jsem to udělala? Nejednala jsem s rozmyslem ale ovládla mne nemilosrdnost a krutost mého rodu. Pro toto přece má rodine nezemřela,rodiče nezemřeli proto, aby jejich jediná dcera jednala jako ostatní z rasy jím tolik cizí a odporné. Nezasloužím si nést jméno mého otce. Jsem stejná zrůda jako ostatní temní elfové? Kousnu se do rtu a z očí pomalu stékají slzy. Hřbetem ruky se je snažím setřít, místo toho však na mé tváři zůstává slabá stopa po skřetí krvy.

Prudenc - 07. ledna 2008 13:03

Po boji si sednu k ohni.Hodím do něj ještě nějaký dříví a pozoruju jak jej oheň spaluje.Myšlenkama se vracím zpět k boji. Proběhlo to všechno celkem rychle.Jen koutkem oka sem sledovala co dělají ostatní,ale spíš sem se soutředila na to co budu dělat já.Byl to pro mě první opravdový boj.Se cvičištěm se to nedá srovnat tam,když člověk spadne tak ho nikdo nepodřízne.Přiložím dlaně nad plameny a nechám se ohřívat.Když oheň ozáří trochu víc moje ruce všimnu si,že jsou od krve.Dojdu ke koním ze svého vaku vytáhnu kapesník,který mi kdysi dala matka.Na kraji má vyšíté mé jméno.Matka moc ráda vyšívala,byla moc šikovná.Namočím kapsník do vody a utřu si do něj ruce.Vezmu meč a taky z něj smyju krev.Vlastně to dopadlo celkem dobře nikomu se nic moc vážnýho nestalo akorát sme vyčerpaní.Jen si musím pro příště zapamatovat ,že když někomu udeřím smrtenou ránu.Tak nad tím nemám přemýšlet a mám pokračovat v boji.No,ale zase to byl první tvor,kterýho sem zabila.Docela mě to zaskočilo.Sice nám učitel o tomhle vyprávěl,ale člověk nedokáže popsat jaký je to pocit poprvé někoho zabít.Cítit na rukou jeho ještě teplou krev podívat se mu do očí a dokonce i v tom hluku slyšet jak naposledy vydechne.Jenže pokud chceme přežít budeme si na to muset všichni zvyknout na smrt,která nás bude pronásledovat a pokud zaváháme můžeme být my ti co si pro ně přišla. Snažím se usnout,ale nějak mi to nejde hlavou mi lítá spousta myšlenek.Navíc mě docela znepokojujou ty mrtvoly okolo.Nakonec mě únava přemůže.

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 08. ledna 2008 23:15

To bych neřekla, že to bude až takhle vyčerpávající. Přece nemůžu pokaždé kouzlit s takovými následky. Asvagal mi dodává trochu síly, ale je to málo. Jsem unavená. Až se vzbudím, musím jí říct, že to bylo skvělé svalím se zase na zem poblíž ostatních Ah! Sova! rozhlédnu se. Nevidím ji. Kde je? pořádně se podívám znovu Někde tu je. V klidu. Dívej se a pak ji uvidím, je u koní. Vypadá naprosto klidně Kdybych byla z poloviny tak klidná jako ty. Hmm. Bála ses? otočím se pomalu na bok a rychle usnu.

Pán Jeskyně - 09. ledna 2008 02:00

Všichni jste se cítili zvláštně a svým způsobem a každý trochu jinak vyčerpaně, a tak si mnoho z vás, i přesto, že bylo brzské ráno, dalo ještě pár hodin spánku. Všichni jste se probudili v dopoledních hodinách a ti, co se probudili nejdříve mezitím začali připrovat věci pro odjezd. Bylo by jen těžké dostatečně uklidit spoušť, která zde vznikla, tak, aby nebylo nic poznat. A ve vzduchu jste cítili nepříjemný pocit spěchu. Bylo jasné, že na nějaké víkondové pikniky v lese nyní opravdu není čas. Po té, co jste si odpočinuly a všichni se nějak alespoň mírně zmátořili jste se vydali na cestu. Ta ovšem pokračovala znatelně pomaleji, než předtím. Ellanor, jenž měla asi nejvíce sil a byla i předtím z družiny nejrychlejší nyní musela dbát na to, aby všichni stačili tempu. Meryn šla velice pomalu a zdálo se, že je to více, než jen únava z kouzla. Nikdo tomu tak docela nerozumnel, ale asi bude Meryn potřebovat více než je lehký odpočinek. Holberykovi bylo po spánku lépe, ale i tak své zranění pořád cítil. Celá skupina tedy šla pomaleji, ale postupovala. Dostali jste se do nové části lesů. Možná to byl Ellanořin um, ale cesta, kterou jste šli, byla velice schůdná a příjemná a pohybovali jste se pořád před obrovskám mrakem, takže vám pomáhali i příjemné hřejivé pocitym, která přinášeli sluneční paprsky, jenž se prodírali skrze koruny stromů v tomto ne moc hustém lese. Šli jste celý den, až do doby, kdy se začala stmívat. Párkrát jste si dali přestávku na jídlol, pití a jiné potřebné záležitosti a také na odpočinek. Ale i přesto, že sjte se poměrně dost zastavovali jste za tu dobu ušli veliký kus cesty a bylo téměř jisté, že se už nacházíte v panství, které náleželo králi Gonaru. Pomalu se stmívá a někteří z vás jsou už zmoženi cestou.

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 11. ledna 2008 09:48

„Aaa“ proberu a přitom hlasitě vydechnu. Vidím, že už se v táboře něco děje a začíná se pomalu připravovat k odchodu. Je fakt, že se musíme vydat dál Pomalu vstanu a opírám se o hůl. Cítím se lépe než včera, ale pořád to není ono. Dala bych si koupel, pěkně dlouhou ale nevzpomínám si, že bych tady v okolí viděla potok, či nějaké jezírko. „Dobré ráno“ pozdravím všeobecně. „Tady to voní. Copak asi bude dobrého?“ mám docela dobrou náladu. Cítím v sobě takový pocit stísněnosti, vůbec nevím čím to je, ale doufám, že brzo pomine. Na mysli mi vyvstane jedna báseň co jsem kdysi četla. Tiše vzpomínám jak asi mohla znít. Napříč minulostí, po cestě k vzpomínkám, v zrcadle zastřeném mlhou klopýtám, kdoví kam Čarodějka tiše odříkává formuli kouzelnou, podivný příběh tím rozehrává a cesty se rozběhnou. Oheň v srdci sálá, svým žárem pálit nepřestává, sílu má a .. dál už nevím jak to přesně bylo, ale jednu dobu to byla moje oblíbená báseň o nějakém zapomenutém hrdinovi. Ani jeho jméno neuvedli. Dojdu ke koním. Jsou krásní. Moje sovička poletuje kolem nich. „Pojď, dám ti něco k sezobnutí.“ Řeknu jejím směrem. Dojdu k vakům, odkud vytáhnu kousek chleba a položím ho kousek od sebe, na placatý kámen. „Já vím, že to není to nejlepší, ale je to dobré. Ve městě ti seženu něco lepšího, ano?“ sovička pomalu dojde k chudé snídani a sďobne ji. Sedím na zemi a tiše jím svůj chleba s kouskem sýra. Jsem hladová, ale dneska se mi sousta polykají těžko. Po jídle si pomalu sbalím svých pár věcí, ostatně tak jako všichni. Zanedlouho jsme připraveni na cestu a vyrážíme.

Prudenc - 11. ledna 2008 14:12
	Vstanu chvíli po Holberikovi.Nedá se říct,že bych se zrovna dvakrát dobře vyspala,ale sem docela odpočatá.Začnu sklízet věci.Uhasím oheň a nandám všechno na koně,abysme mohli co nejrychlejc odejít.Cesta nebyla tak náročná jak včera,ale i tak sme si párkrát museli odpočnout.Docela mi vadí ten mrak zdá se jako by nás sledoval,ale ne to je jenom moje fantazie.

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 12. ledna 2008 16:14

Ellanor má z nás nejvíc síly, takže celou výpravu směruje ona, dává pozor, abychom se drželi všichni pohromadě. Jsem jí za to velice vděčná. Jdu hodně pomalu, opírající se s každým krokem o hůl, uzavírám naší skupinku, připadá mi, jako bych celou výpravu zdržovala. Párkrát jsem pouvažovala, že bych se zeptala Holba či Pru, jestli bych mohla jet chvíli na koni, ale nakonec jsem to vždycky zavrhla. Včera večer jak jsem usnula a ráno se probudila, tak jdu. Neměla jsem sílu si sundávat brnění, navíc jsem zaznamenala, že není tak těžké, jak jsem si původně myslela. Sovička poletuje kolem, občas se mi posadí na rameno anebo je u koní. To koně jsou opravdu úžasní. Ani se nedivím, že ji přitahují. Je možné, že si rozumí? Do oběda jsme si dali dvě kratší pauzy. Vždycky jsem se opřela o strom, zavřela oči a snažila se odpočívat Proč, co to je? Kdy se dám zas do pořádku? Tohle se mi vůbec nelíbí Do oběda jsem se s nikým moc nebavila, radši jsem se držela dál a ponořená do svých myšlenek. Na pauzu, na kterou se hodně těším, zastavíme pod košatým stromem. Stále se pohybujeme před mrakem. doufám, že nás nedožene. Nerada bych zjišťovala co je to zač Holb s Pru nechají koně se volně pohybovat, sundáním nákladu jim ulehčí v pohybu. Když stojíme tak nějak při sobě, optám se „Tak co myslíte, co budeme mít na oběd? Něco teplého nebo dáme přednost chlebu? Já osobně bych hlasovala pro něco teplého“ ptám se a usmívám se přitom od ucha k uchu „Vlastně mám hlad jako vlk“

Holberik Tas - 12. ledna 2008 19:29

„Sem stejného názoru.“ Odpovim na Meryninu otázku. „Po pořádné práci si zasloužíme pořádnou odměnu.“ Zasměju se z posledních sil. Sednu si na nejbližší kámen a zeptám se, čistě ze slušnosti, „Nechcete s tim jídlem pomoct?“. A při tom se tvářim tak, aby na mě bylo poznat že se mi opravdu nechce. Došourám se s pár kamenama na místo kde by se dal udělat oheň a zkusim to. Tentokrát už se nechci namáhat s křemenama a obrátim se k Asvagale s prosbou: „Pučíš mi to křesedlo?“ a než zareaguje nátáhnu se pro pár klacků a sestavim malou pyramidku, když se mi sesype ani se nerozčílím, jednoduše na to nemám sílu. Možná to tak nevipadá na 1. pohled, ale taky nejsem zrovna při síle. Ostatní na tom budou asi podobně. Pomyslím si a vrátim se k rozdělávání ohně. PO chvíli si vzpomenu: co bych to byl za člověka kdybych nevyužil příležitosti vyslovení nějáký narážky na Pudenc. Chvíli přemejšlim a pak dosúěju k názoru, že mě nic nenapadlo. No jo když je člověk unaveném a ještě při tom rozdělává oheň, tak ani na tak důležitou věc nemá čas a sílu. Pousměju se tomu co sem vyplodil v mysli.

Asvagala - 13. ledna 2008 22:48

Po boji jsme vsichni unaveni a jdeme si jeste na nakou tu hodku lehnout. Pote co se proberu dam si neco k piti a k jidlu. Uklidim po sobe jako vzdy, kdyz tak to v lese prenocuji. Cesta je dnes zdlouhava a delame vice prestavek nez predchozi den. Ani mi to nevadi jsem sama unavena a ostatni evidentne take nejvice asi Meryn. Rada bych ji trochu pomohla, ale nevim moc dobre jak. Cestou pozoruji prirodu kolem a sem tam si neco malo zakosnu jen pro pocit, ze mam neco v zaludku. Stale ten mrak drzi se nas jak kliste vubec se mi nelibi. Cestou toho moc nenamluvim jen tridim myslenky a pozoruji deni kolem. Konecne se zastavime a chystame se utaborit uz se moc tesim az si jen tak sednu. "Meryn take bych rada neco tepleho mame dost zasob nato nebo se mam po necem v lese ohlednout" a mrknu smerem k ni. Holberik se dal do rozdelavani ohne tentokrat si rekl o kresadlo. Chvili hrabu ve svem cestovnim vaku a pak mu ho podam. " Na at se moc nenadres" a usmeji se.

Pán Jeskyně - 15. ledna 2008 22:52

Všichni se pomalu připravíte na kutě a chystáte se jít do hajan. No ani není divu, většina z vás je opravdu unavených. Jediné, co vám dělá trochu starosti je potemělí les. Ve dne skrze slunce prosvítalo slunce, ale v noci se zdá být les ještě temější než normálně. Možná to je všechno jen zásah dávky ostražitosti, ale kdo vím. Koně se tváří velice neutrálně a vypadá to že i oni jsou staháni nákladem a jsou rádi, že si odpočinou. Teplé jídlo vám pomohlo k nabrání nějaké síly, ale 18 hodinový spánek v hedvábných peřiných a pohodlném lůžku by byl asi lepší. Všichni už se těšíte k cíli a čím více se blížíte, tím divnější pocit máte, že se něco musí stát .

Pán Jeskyně - 17. ledna 2008 19:51
	Všichni jste se nakonec odebrali ke spánku a hromadně jste postupně usli.....

Pán Jeskyně - 17. ledna 2008 20:01

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Stojíš uprostřed obrovité síně a nevisíš skor nic, všude kolem tebe je tma. Máš jenom strašně špatný pocit, že nejsi sama. Najednou ce všude po obvodu rozežnou plameny a osvítí veliký, přímo obrovský sál. Stojíš přímo naproti dveřím. Chvíli stojíš, díváš se a čekáš, co se bude dít dál. Dveře proti tobě se najednou otevřou a do sálu vejde tajemná postava v černém hávu. Je tak temná a jako by ji obklopoval stín.ˇˇCím více se k tobě blíží, tím nepříjemnější máš pocit. Když je asi uprostřed cesty, najednou máš strašnou chuť uniknout, ale nejde to, nemůžeš se hnout. Začínáš mít hrozný strach a cítíš obrovské nutkání zmizet z jeho dosahu, ale nejde to, už je skoro u tebe, není mu vidět do tváře, ale cítíš hrozivou bolest jen v jeho přítomnosti a hlava tě třeští. Už je u tebe a napřahuje na tebe ruku. V tu chvíli zaječíš --- Probudíš se uprostřed nocimáš horké čelo, třeští tě hlava a srdci ti bije šíleným tempem. Cítíš hrozně nepříjemný pocit, takový, jenž podobný si cítila tam kdysy dávno u tajemného muže s tvým otcem.m Najewednou si uvědomuješ, že cítíš hrozivou sílu temné energie, ten pocit tě tísní.

Prudenc - 17. ledna 2008 20:57

Ahh, jak budu ráda až budeme mezi lidmi.Ve městě. plném hostinců,dobrého jídla a ještě lepší společnosti.Jen doufám,že nás nevyhodí.Jo dostat se tak do knížecích pokojů to by bylo.Nad postelemi nebesa.Nadýchané polštáře a měkké postele.Tabule plné honosného jídla.Nechápu proč sem se dala na karieru šermíře.Přece jen by mi bylo asi líp jako rádkyni nebo něco tak.Dost snů.Znepokojujemě ten stí¨n co nás stále neopouští ta tma větší než jiné dny,jen doufat mohou,že městu do kterého putujem nepřineseme zkázu,ale naději.Jen mě tak napadá,že už sem dlouho vedle sebe neměla žádnou mužskou společnost,jestliže teda nepočítám Holberika,ale to je zatím spíš naivní klouček nežli muž a navíc si myslím,že on má raději ženy,které pro něj udělají první a poslední.A taková já nikdy nebudu,ale divím se že se mu žádná znás nelíbí.Všechny dívky v naší družině jsou krásné,ale třeba netouží po ženách. zasměju se a stočím svůj pohled na Holba.Sejmu z koní jejich zátěž,zdám se,že nejsou ničím znepokojeni,což je jedině dobře.Pozbírám nějaké dříví,abychom mohli rozdělat oheň,ale dnes už určitě vařit nebudu. ''Myslím,že tak blízko od města nehrozí žádné nebezpečí.Skřeti se sem jistě neodváží.Takže dnes bych hlídku nedržela,ale jestli někdo na tom vermomocí trvá tak prosím,,posadím se k ohni.Dojdu ještě ke koním a vezmu si deku a štít.Byla minulou noc chyba jej nemít u sebe,ale dnes si jej radši vezmu.Pak si lehnu k ohništi zakryju se dekou a poslouchám praskání dříví v ohni.Zanedlouho usnu ve zbroji.Začínám si zvykat mít všechno u sebe svůj meč,brnění i štít.Dodává mi to takový klid a jistotu.

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 18. ledna 2008 21:59

Konečně nastala tak dlouho očekávaná večerní pauza Mm, postel a horká voda. Kdy to zase bude? Doufám, že ve městě budeme už brzy. Jdeme docela dlouho, už bychom neměly být daleko. Jedno teplý jídlo denně stačí, véča může být studená. Kdo by se s tim teď dělal? Já teda ne. No on se do toho evidentně nikdo nehrne. Ohýnek hoří, paráda "Jsme sice nedaleko města, ale na to bych se moc nespoléhala. Můžeme doufat, že to bude klidná noc. Dobrou." Vezmu si jednu z dek a uložím se poblíž Pru. Brnění jsem nenašla sílu sundávat a navíc se v něm nespí tak špatně, není tak nepohodlné jak se prve zdálo. Nic proti chlebu, ale snesla bych i nějakou změnu. Třeba takové vajíčka, ty už sem neměla dlouho, a koláče. Nikdy jsem si pořádně neuvědomila jak mi to bude scházet pohodlí domova. pomalu usínám, ale nakonec se propadnu do říše snů. "Ááh" vykřiknu asi uprostřed noci a probudím se. Zprudka se posadím a dívám se kolem, ale vše se zdá být v pořádku. Třeští mě hlava a srdce zběsile tluče. to bylo nepříjemné, ještě ted je mi z toho horko pomalu otáčím hlavou a začínám si uvědomovat co cítím. Zprvu to bylo jen hodně nepříjemné, ale ted me to tísní to ne, ať už je to pryč. to se mi nelíbí. Doufám, že to nic není. dneska v noci žádné další střety, ne. Byl to jen sen, ale tak živý. ještě teď to cítím. potřebovala bych to někomu říct, vypovídat se, ale je mi zatěžko někoho probudit. co ted? dokonce i sovička vypadá že spí. pohledem vyhledám Ellanor a pomalu se k ní přesunu. Už se natahuju že jí probudím, ale pak si řeknu že to těch pár hodin do ráda počká a nechám ji spát. Sama se zachumlám do deky a lehnu si, zkouším usnout, ale pořád se mi v hlavě promítá co jsem právě viděla byl to on? proč jsem ho viděla? co chtěl? proč jsem vykřikla když se mě chtěl dotknout, proč to tak bolelo?

Asvagala - 18. ledna 2008 22:47

Vsichni jsou utahani a jsem rada, ze Meryn poznamku, ze bych sla neco hledat presla. Asi bych toho dnes moc nenasla. Zakosnu neco malo chleba a prikusuji syr. Moc dnes jidnu nedam nako me jist stale to same moc nejede. Chvili sedim u ohnicku, ale unava me preci jen premohne a jdu si lehnout vedle Meryn. Vytahnu svou deku ze sveho cestovniho vaku. Jsem dnes opravdu utahana, takze si ani nestihnu srovnat myslenky pred spanim a usinam.

Pán Jeskyně - 19. ledna 2008 03:01

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro CHystáš se znovu usnout, ale nejde, plna emocí a velice divné bolesti. Cítíš, že se něco děje. Uvědomuješ si, že stejný pocit, který si měla ve snu cítíš i teď slabší, ale je tu. Nevíš, co to je. Možná se něco promítlo ve ze snu? To je pitomost, ale co to může být. Přemýšlíš, že ten pocit je tak strašně podobný tomu, který si zažila tenkrát před tou chalupou. Nechceš zbytečně někoho plašit, ale čím více o tom uvažuješ, tím více se začínáš bát té strašné možnosti...

Ellanor - 19. ledna 2008 13:00

„ A je to tady. Město. Obavy se naplnily. Nenávidím města! Ty zvídavé pohledy zvědavých a nepříjemných bab. Obrovská událost, samozřejmě..podivný člověk, ze kterého vychází podivná energie, skrývající se za plášť. Jejich malicherné dohady o tom kdo jsem..Nejhorší jsou ale staré drbny, jež o mě povídají na každém rohu snažíce se zjistit o mě vše. Díky jejím žvástům se o mě začnou zajímat i hledači odměn. A potom jsem zas na začátku. Rychlý útěk, potupné skrývání se v lesích..“ Se značně ponurými a pochybovačnými myšlenkami se uložím ke spánku. Nemohu však usnout. Spánek mi něco ruší. Nenávist? Také, ale s nevolí zjišťuji, že i strach ruší můj klid.Jsem poměrně unavena. Jediné mé štěstí je, že jsem již zvyklá. Za celé ty roky utrpení a skrývání se jsem toho moc nenaspala, naučila jsem se svou energii šetřit. Stačí krátký spánek abych měla dostatek energie na další cestu. Zavírám oči, ale najednou mě vyruší Merynino náhlé probuzení. Aniž bych se pohla, jsem poslouchala. Slyšela jsem Merynino rozrušené oddechování a neklidné zavrtění. Otevřela jsem oči a opatrně a tiše se zvedla. „Děje se něco?“ ptám se šeptem po přisednutí k Meryn.

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 19. ledna 2008 13:23

"Nechtěla jsem tě vzbudit, promiň" mluvím tiše "zdál se mi sen a hodně mě to rozrušilo. Zdálo se mi o muži v kápi, a když se mě chtěl dotknout, s výkřikem jsem se probudila, jeho přítomnost mě bolela. Cítila jsem hrozivou sílu temné energie, až mě to tísnilo. dokonce i teď to cítím. Je možné, že se to jen promítlo ze snu, takže jsem se rozhodla nikoho zbytečně neplašit. Ale řeknu ti, že hodně podobný pocit jsem cítila už kdysi dávno, když tátu zabili. Když o tom přemýšlím, přijde mi to divné, vůbec nechápu co se to děje" během řeči se posadím, ale na Ellanor se nedívám, hledím kamsi před sebe

Pán Jeskyně - 19. ledna 2008 13:53
	Ellanor a Meryn se rozhlédnou kolem a zjišťují, že nejsou vidět žádné hvězdy a najednou se otočíte na koně. Podupujou nohama a pořád pokyvují hlavou, jako by je bolela. Dokonce se zdá, že se zvedá vítr, zažíná zde hodně foukat.

Ellanor - 19. ledna 2008 16:36

Při slovech "temná energie" se mírně pousměju. Mám s tím své zkušenosti. Vžyť já jsem temná energie sama:D Nevzbudilas mě, nespala jsem. Myslím, že to s tvou minulostí má mnoho společného. V Gonaru by mohla být kartářka, ve městech většinou jsou, ne? Mohla bys za ní zajít, pokud by se naskytla příležitost... Podívej se! Dívej se na to nebe! To nebude dobré. Myslím, že ani dnes se pořádně nevyspíme. Rychle, musíme je vzbudit. Rychle vyskočím na nohy. Najednou jako by mne něco bodlo do zad. Příval nějaké neuvěřitelné síly. Bolest trvá pouze setinu vteřiny, ale cítím se po tom podivně malátně.

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 19. ledna 2008 17:50
	Kartářka? No to se ještě uvidí pak mě Ella upozorní na nebe, rychle se podívám. Ellanor už mezitím ryhle vyskočí na nohy, stoupnu si hned po ní. Společně se vydáme budit naše druhy. Za chvíli už jsou všichni vzhůru "Promiňte, že vás budíme ze zaslouženého odpočinku" pousměju se "ale něco tu nehraje. Podívejte se na nebe a ten vítr kolem. a koně. Určitě taky cítíte příval něčeho špatného"

Asvagala - 22. ledna 2008 14:34

Maryn s Ellanor nas vsechny postupne vzbudily. Chvili mzouram ocka a az si zvyknu na tmu zacnu se rozhlizet kolem Hm, holky maji pravdu i kone jsou neklidne, jsem zvedava co se bude dit. Trochu mi to nahani hruzu, ale myslim, ze to spolu nako zvladnema. " Mas pravdu neco se deje jen vedet co" Trochu byt jeste rozespale se pousmeji a zaroven si sklizim svou deku do sveho vaku myslim, ze uz ji stejne ted nebudu potrebovat.

Pán Jeskyně - 23. ledna 2008 14:13

Všichni jste se probudili a v tichosti sledovali okolí. Na nebi opravdu nebyly vidět žádné hzvězdy, byla téměř absolutní tma, dokonce Ellanor měla mnohemhorší vidění, než normálně, ale i tak bedlivě sledovala, co se děje kolem a všichni s napětím čekali jestrli vůbec něco. Byl silný vítr, velice silný a ten sám o sobě dělal veliký hluk koně, podupovali a pořád řechtali. Bylo velice těžké rozeznat zde jiné zvuky, pokud by tady byly. Meryn vypadala hůře než předtím, bolela ji hlava a byl to nepříjemný pocit. Najednou jste uslyšeli ve směru cesty, kterou jdete nějaké zvuky. Při bližší zkoumání to znělo jako koně a pleštění železa. Bylo jasné, že se to přibližovalo k vám a podle toho, že to přebilo i ostatní zvuky. V dáli jste uviděli i nějaké světla, bylo jich dost, asi pochodně. Teď je jasné, že sem jede jízda koní, není toho vidět moc, ale mají určitě železné brnění. Jedou přímmo k vám a čím více se přibližují, tím více poznáváte. Mají na sobě různédruhyx brnění, ale všem dominuje červeno-bílá barva a znaky slunce a měsíce, ale tohle jste zjistili, až v podání Ellanor. Ta vám, také řekla, že celou ji vede velmi vysoký muž ve zvláštním kroji a na hlavě má opravdu překrásnou korunu. Všichni cítíte obrovskou bázeň před ním a čí více se přibližuje, tím je to silnější. Meryn vás upozorňuje, že stále cítí negativní energii, ale asi ne od něj, protože už jsou skoro u vás, ale energie se nezměnila, ale od něj sálá obrovská moc a síla. Takovou, kterou nikdy v životě nikdo z vás necítil. Jezdci dojeli k vám a přímo před vámi se zastavili. Obrovský muž sesedl z koně a zamířil k vám. Nikdo si nedovoli proti němu pozvednout zbraň. Všechny vás přejel letmým okem. A potom zazněl jeho mocný hlas "Jsem Golien, král Gonaru a pán této země. Musíte okamžitě zmizet, hrozí vám obrovské nebezpečí. Takové, před kterým vás neuchrání ani vaše brnění. Rychle je opravdu velmi málo času." ...

Ellanor - 23. ledna 2008 18:36

Pohleden přelétnu celou tu eskortu lidí. Pohled jsem zastavila na muži, jež se poté představil jako král. Rty jsem měla sevřené do tenké štěrbiny a tvář bezpečně ukrytou ve stínu kápě. Hleděla jsem na něj tvrdým pohledem. Byla v něm známka úcty, ale také hrdosti. Jako jediná jsem mu nepokynula hlavou. Sice jsem chtěla, ale nechci vypadat jako zchrezný temný elf, jež se rozhodl sloužit lidem. To já nejsem. Sloužím jen sobě, Meryn a svým lidem. To za znovuobnovení života temných lidí bojuji. Když domluvil a my jsme se vydali na cestu, šla jsem o poznání pomaleji. Kráčela jsem jistým krokej a očima si měřila každého zvlášť. Šla jsem poslední a očima občas vyhledala Meryn abych jí pomohla při špatné schůdnosti cesty. Občas jsem pomohla i Asvagal. V takových situacích jsem pyšná na svůj původ a díky němu i odlišné schopnosti. Na Pru a Holba jsem se jen letmo podívala. Oni pomoc nepotřebovali, Holb je statný muž a dokonale pomáhal Prudenc ve schůdnosti cetsty.

Pán Jeskyně - 23. ledna 2008 19:53

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Všichni se rychle vydáte na cestžu. Ještě jste ani nevyrazili, když v hlavě uslyšíš hlas. "Tvá kápě ani nic podobného neschová to, kdo jsi a to nejen přede mnou. Hrdost je dobrá vlastnost, ale Měla by sis hlídat rozdíl mezi hrdostí a nezdvořilostí. A tot bylo vysoce nezdvořilé. Přišel jsem vám napomoc. Nevyhledávám blahoslavení, ale netoleruji nezdvořilost. Doufám, že mě chápeš." Potom hlas zmizí, je úplně jasné o co šlo.

Ellanor - 23. ledna 2008 19:57
	soukromá zpráva od Ellanor pro Rychle přidám do kroku až dojdu na dosah krále. Očima vyhledám toho, k němuž jsem se sice nezachovala zrovna zdvořile, ale podle svých přesvědčení. Ovšem stalo se přesně to, co jsem myslela. Prošel... Když si všimnu, že zachytil můj pohled, i přes jeho připomínku kápi nesundám ale pousměji se. Vidí pouze úsměv na mých rtech, a lehké pokyvnutí jeho směrem.

Prudenc - 23. ledna 2008 20:24

Meryn mě vzbudí z mého spánku.Zamžourám očima do tmy.Pevně chytnu svůj štít a zvedám se ze země.Rozhlížím se kole a jako obvykle nic nevidím.Stočím svůj pohled na koně.Zdají se být velice neklidní. To nejspíš nebudou skřeti,kvůli těm by koně tak nevyváděli.No myslím,že je tedˇ nejlepší čas na to abysme vyrazili co nejdříve k městu.Ale nahlas nic neřeknu přece jen naším vůdcem je Meryn.Podívám se na ní tázavě.Vypadá snad ještě zničenější než předtím jestli je to vůbec možné.Navíc je nebe velice temné ten černý mrak nás musel během spánku dohonit.Fouká silný studený vítr.Jeho chlad se mi zařezává do morku kostí.Zavinu se ještě víc do svého pláště.Snažím se něco zaslechnout,ale je zde moc rušivých zvuků.Ellanor nám vypráví co vidí.At´mžourám očima sebevíc nic nevidím.Ale náhle slyším koně,ale ne ty naše.Zanedlouho vidím pár světel.Nezbývá nic než čekat.Když přijedou blíž napadne mě,že je to asi král.No pravda kdo jiný by asi nosil korunu.A tohle musí být jeho stráže.Muž k nám promluví a představí se jako král.To je zvláštní nikdy v životě sem se nedostala tak blízko k někomu tak významnému a to nás ještě jede varovat.Nevycházím z němého úžasu.Ještě chvíli na něj koukám.Ale pak mi dojdou jeho slova a já se rozběhnu k věcem a nahážu jen tak do brašny co nejrychleji to jde.Hodím věci co jsem posbírala na koně.

Pán Jeskyně - 24. ledna 2008 09:47

Nešli jste ani 5 minut, když se na mírně otevřenějším prostranství celá vaše kolona zastavila. Všimli jste si, že někde mluví tiše ke králi, nějaká postava ve velmi roztrhaných věcech, ale ve tváři, když už je do ni výjimečně vidět, ji čičí úcta a hodnost mluvit zpříma ke králi. Král rychle sesedl z koně. Části jesdcům pokynul a ty se velikou rychlosti vydal opět na cestu. Všichni ostatní sesedli z koně i vy jste je následovali a sesedli jste z koní, které vám byly půjčeny. Král sledoval tmu nad sebou potom se navšechny otočil a mocným hlasem pronesl "Všichni jděte k sobě na stranu, ať se stane cokoli, tak neútočte." Všichni jste automaticky poslechli. I Holberykův a Prudencin kůň, kteří stále nesli náklad a vaše zásoby se k vám přidali stejně, jak Meryanina sovička, která celou dobu všechno velice bedlivě pozoruje. Král k vám přijde, vytáhne svůj meč, pronese něco velmi starou řečí, které nikdo z vás nerozumí a mávne mečem, v tu chvíli se kolem vás vytvoří zvláštní bublina. "Nikdo se nehýbejte, nemluvte ani nic jiného" S těmi slovy se otočí a poodejde dál od vás. Pořád sleduje oblohu. Jako kdyby něco čekal. Už se zdá, že nic nepřijde, když v tom najednou kousek od krále uhodí do země blesk. Na chvíli všechny oslepí a potom, když se podíváte, na místě dopadu uzříte postavu. V ruce drží hůl, má na sobě temné brnění a na hlavě má korunus černým diamantem uprostřed. Postava jen mávne rukou a všechen hlučnej a silnej vítr okamžitě zmizí. Postava se mírně přiblíží ke králi. a potom promluví s pohrdavým smíchem v hlase: "Zdravím tě Goliene, tak ty jsi mi přišel bránit v cestě. Zvaž svoji volbu příteli. Přece nechceš zemřít tak mladý. CHci jen jen tu holku. Vím že je tu. Cítím ji,to, že ji schováš ti nepomůže. Dávám ti poslední šanci, aby sis ušetřil život, jinak tě rozdrtím" G: "Už dávno jsi ztratil přátelství Agamare. Ty jenž jsi propadl temnu a nejsi schopen ničeho, jen ničení. Nech si své výhružky pro jiné. Ta dívka má svobodnou volbu a záleží pouze na ni, jak se rozhodne." Oba muži stáli zpříma proti sobě. A: "Tak uvidíme, jestli teď nezmoudříš." Muž roztáhl ruce mezi kterými se objevila absolutně černá a temná koule mlhy a ta se najednou rozletěla jako výbuch do všech směrů a veškeré rostliny a zvířata kolem váas na místě pomřeli. zasáhla i vaši skupinu. Vaše brnění a symboly na nich se podivně bíle rozzářili a po chvíli zase uhasli. Kromě dvou nebo tří mužů začali všichni kolem vás kašlat a dávit se a kromě sovičky a koní, které kdysi dávno přišli s Holberykem a Pru všichni ostatní padli na zem a tam na místě pošli. A: "Cítím smrt, říkal jsem, že maskování ti nepomůže, vydej mi tu dívku nebo všichni tví muži umřou." G: Král chvíli ještě hleděl na muže a v hlubokém zamyšlení pronesl "To musíš využívat mé muže, nedokážeš se mi postavit přímo? Řkáš si vládce, ale i slepice je vládce v říši hmyzu." A" "ty chceš se mnou bojovat?" S horoucím smíchem se otáže a potom zvážní. "Moc dobře víš, že mě nemůžeš porazit, ale jak jelibost, rozmáčknu tě jao červa." V ten okamžik Agamar vyšle temnou kouli proti králi, ale ten ji pohybem ruky odhodí. Mávne rukama a jeho štít, koruna a i meč začnou zářit a zdá se, že i jeho brnění svítí. Agamar vysílá jednu kouli za druhou, ale král je všechny odrazil, potom mávl mečem a z toho vyšel bílí blesk proti černokněžníkovi, ale ten jej také odkloniil. Oba po sobě vrhali různá kouzla, ale nedokázali se trefit. Najednou ze země vyrazil spousty ostružiných šlahounů a snažili se krále spoutat. Jeho meč je krájel jako máslo, ale když se bránil jim, zasáhla ho jedna s temných koulí a odhodil pár metrů zpět. "Tak vidíš, už ležíš na zemi." pronesl s horoucím smíchem Agamar. Král se s mírným oklepáním zvledl a opět útočil. Byl to nelítostný boj. Krajina kolem byla rozbořená od odražených střel, stromy mrtvé a rozdrcené. Král najednou vyslal mocný blesk který se v letu rozdělil na 3 blesky a jeden z nich už nedokázal Agamar odrazit a byl sražen k zemi. Král už vypadal vyčerpaně. Zdálo se, že už bojují věčnost. Agamar se zvedl zuřivě. "Uvidíme, jak moc odolný si." Agamar chvíli stál a zdálo se, že nic nedělá, najednou se zatřásla zem a vedle něj se roztrhla, odtud se vyvalilo trochu lávy, ale ta se potom zase vrátila. Z malé puklinky v zemi vyletěl meč. Byl úplně černý, vís vidět nebylo. Agamar se rozběhl proti králi s mečem v ruce a král zase proti němu se svým mečem, který zářil na dálku. Když se jejich meče střetli všichni z vás si chytli za hlavu, ucítili jako, kdyby jim hlavou projel meč. Poprvé ta zkušenost byla šíleně bolestivá. Meče se třikrát dotkli zprudka svými čepelemi, ale při třetím dotyku se králův meč rozletěl na 5 kusů a král byl odhozen na zem. "Teď za svoji rozhodnutí zaplatíš, tvé město vyplením a srovnám se zemí a všechny pobiju a ta holka bude jen má." Král ležel nehybně na zemi. Agamar se napřáhl s mečem, aby to dokončil, když v tom se stalo něco nečekaného. Meryanina sovička vylítla od vaši skupiny a sedli si na královo tělo. Agamar se na ni podíval. "Myslíš, že ti skočím na to staré proroctví." Jsem zvědav, jestli malá sovička zadrží tvoji smrt." Agamar se znovu napřáhne a máchne. V ten okamžik se z toho místa rozletí do všech směů obrovská záře, která všechny oslep. Všichni cítí obrovskou energii, ještě mocnější a silnější než ta, která zničila život kolem. Asi minutu je všude jen bílo a nikdo nic nevidí, všichni jsou oslepeni. Najednou záře odstoupí. Všichni mžourají a když se rozhlédnou kolem, nevěří vlastním očím. Kromě kruhu sežehlé země je všechna příroda zase živá. Muži se přestali dávit a koně byli opět na svých nohách. Všichni se najednou otočí na místo střetů krále a černokněžníka. Nikdo z vás nevěří vlastním očím, to je přece.....Thorgulius. Je oblečen celý v bílém , na hlavě má zvláštní malou korunku u prostřed s bílím diamantem, po boku má zvláštní bílí meč posázen symboli a různými nápisi. Nyní už neni zakrytý. Sledujete, že vychází slunce. Mrak je v dáli, ale vypadá to, že stojí. Král je v náruči Thorgulia. Přijde k jeho družině a všichni jsou zděšeni. "Nebojte se není mrtev, ale potřebuje ošetřit a více péče než mu tady mohu dát. Otočí se na jednoho muže, toho, který předtím mluvil s králem "Rione, doveď všechny okamžitě do bezpečí. Potom vše vysvětlím. Král nemůže čekat na cestu." Rionen vypadá podezřívavě a trochu se mu to nelíbí, ale ať je ten muž kdokoli a zná jeho jméno odkudkoli, tak zachánil krále, nebude mu tedy bránit. Rionen tedy jen pokýve hlavou "Dobrá, uvidíme se na hradě." Otočí se na muže i na vás a zavelí. "Všichni rychle nasedat a jdeme domu" Thorgulius se na vás otočí a rychle si vá přejede pohledem. "Jsem rád, že jste tu všichni, máte jistě spousty otázek, ale na to bude čas potom. Nyní jeďte mí drazí. Dovečera jste doma." Potom Thor napřáhl ruku, jako, kdyby v ní soustřeďoval moc a nakonec mávl, mírně se zablesklo a Thor i s králem byli pryč.

Holberik Tas - 24. ledna 2008 16:21

Boj byl opravdu zajímaví, ale divím se, že se nám nic nestalo. Naše zbroje asi nebudou obyčejný, teď sem hrdej, že sem členem našeho Řádu. Než sem stihnul Thora aspoň pozdravit, už byl pryč. „A co teď?“ podívám se na ostatní „Cíle jsme dosáhli, město je před námi. Deme dovnitř? Rád si zkouknu něco nového, sice nepředpokládám, že by překonalo moje a Prudenčino rodný město, ale i tak. Něco přece udělat musíme.“ „Proč jsme sem vlastně šli?“ Zamyslím se při nechápavých pohledech ostatních dodám: „No co paměť už mi moc neslouží. No ona Vlastě nikdy nesloužila v tý míře, jak bych si představoval.“ Polohlasně dodám a čekám na reakce.

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 25. ledna 2008 21:43

Dívám se na toho divoce vyhlížejícího muže a nejsem schopná slova. Jde po mě. To je on! S děsem v očích pohlížím schovaná s ostatními v bublině na nelítostný boj. Král leží na zemi a muž se ho zrovna chystá dorazit. V tom moje sovička odletí a sedne se na krále. Ach to ne! Vrať se! málem jsem za ní vyběhla, ale včas jsem se zastavila, bylo by to k ničemu. Už vidím, jak s králem pojde i sova. Na okamžik zamrkám lítostí, vedle mě stojí Prudenc, chytnu ji za ruku a stisknu. Smutně na ní pohlédnu, ale nic neříkám. Vím, že nesmím. K mému údivu se najednou všude rozlije oslepující bílé světlo, když pomine, je vše při starém. Příroda je nedotčena a mrtví kolem tu zase s námi stojí. Uprostřed toho všeho vidím Goliena v Thorově náručí. Krátce promluví k vojákovi a s námi se ve zkratce rozloučí. Nestihnu nic říct, jen se dívám. bože zaregistruju, že Holb něco říká, nechápavě se na něj podívám „Tak pojďme, jdeme do města. No Holbe, s tvojí pamětí to teda je bída“ řeknu, ale je znát, že to nemyslím ve zlém „měli jsme v úmyslu sejít se s králem. No očividně se nám to povedlo. Teď bych došla do města a počkala na Thora. Sakra, co se to stalo?“ poslední větu zamumlám a patří spíš mě než někomu z vás. Chvilku posečkám na odpovědi, ale pak se vydám za vojáky mířícími zpět do města

Asvagala - 26. ledna 2008 13:32
	Kral, boj, Thor, trosku nestiham vyvoj situace. Pomyslim si celou dobu jsem jen s napetim pozorovala co se deje. Nejvice vystrasena byla Meryn ani se nedivim, kdyz Amagar sel evidentne po ni. Celou dobu mlcim mozna se ostatni na neco ptaji, ale jsem tak zamyslena sama do sebe, ze se jen pridam k ostatnim a smeruji do mesta. A v klidu si vse srovranam v hlave bylo toho name nako moc.

Ellanor - 26. ledna 2008 16:15

Tak tohle bylo opravdu šokující. Thor, boj mezi oběma králi a znovu oživlí mrtví. Nad tím zůstává až rozum stát..Stejně jako ostatnáí jsem pocítila královu mocnou energie, ale díky Merynině sdělení o minulé noci vím, kdo je Agamar a kdo je ta "holka" kterou chce. Celou dobu stojím se zaťatými pěstmi a mírným překvapením ve tváři. Po ukončení boje a Thorovo sdělení se pomalu přesunuji do města. S mírným opovržením sleduji skupinky lidí na tržištích a všeobecný veselý ruch obyvatel města, kteří nemají ani ponětí o tom co se právě stalo.

Pán Jeskyně - 26. ledna 2008 17:47

Všichni jste se ihned po velmi zvláštním incidentu vydali na cestu. Všechny vedl opět muž v otrhaném obleku. Nyní mu byo vidět do tváře. Byla velice ošlehaná a ne moc udržovaná, ale čišila z ní moc. Kolem poledne jste cestou začali podkávat ozbrojené patroly. Vždy jste se na pár chvil zastavili a velitel patroly promluvil s vaším vůdcem a šli jste dál. Kolem vás byli vidět lány polí a v dálce se už tyčil obrovský hrad s městem a hradbami. Byl vryt do skály. Byl to skvostný pohled. "Jedeme dál, už tam skoro budem." Ozval se vůdcovský hlas. V pozdním odpoledně až k večeru jste dorazili k hradbám a bráně města. Brána byla plátová s různými znaky, tím hlavním byl opět měsíc a slunce v cerveno bílích barvách prolitých do sebe. Když se tak díváte, uvědomujete si, že město je obrovsky střežené, sílné hradby, katapulty, je to skvost, skoro nedobydná pevnost, ale každý ví, že vše se dá zničit. Mohutná vrata se najednou otevřou a vy vejdete. Vjedete na nádvoří a vidíte, že vnitřek města je stejně bohatý, jako opevněný. Všichni lidé tu vypadají šťastně. Okamžitě po vchodu do města k vám přiběhne rychlý posel a povídá něco vašemu vůdci. Ten sesedne z koně, otočí se na muže napravo a též mu něco říká. Podle toho, co jste zaslechli, se má postarat o koně a tak. Potom si to zamíří k vám. "Král si žádá vaši přítomnost, mohli byste mě prosím následovat." Všichni vesničané se na vás dívají trochu z úžasem a podivem.

Ellanor - 26. ledna 2008 18:16

Královo sídlo bylo vskutnu překrásné. Se zájmem jsem pozorovala bránu a symboly měsíce a slunce na ní. "Impozantní" šeptnu si pro sebe a dál se zájmem prohlížím město. Pozoruji okolní lidi, čiší z nich radost a zvědavost. Toto město má na mě podivný vliv. Cítím se mnohem méně stísněně než kdy jindy. Co kdybychom tu jejich zvědavost ještě přiživili? Přeci jen, král má pravdu, ti se silnou aurou mne poznají i v plášti. Tak proč nedopřát i těm ostatním tu radost? pomyslím si vesele a ironicky zároveň. Rozhlédnu se okolo a mírně se pousměji. Z hluboka se nadechnu, zdvihnu ruku a sundám si kápi. Z ní vyklouznou prameny dlouhých stříbrných vlasů a konečně jde vidět potutelný úsměv na mé tváři. Pár posledních paprsků dopadl do mých vlasů takže se mi zdá, jako by na krátký čas i ony zářili. Štěstím? Možná. Všimnu si jedné ženy, jež na mne se zájmem civí s otevřenou pusou. Pousměji se a jdu dál s ostatními. Když přiběhne posel a my se dozvíme že si nás žádá král, na okamžik pozdvihnu ruku ke kápi s úmyslem nasadit si ji. Ale co, král přece ví kdo jsem. Před ním nic neutajím. s touto myšlenkou přidám do kroku.

Pán Jeskyně - 28. ledna 2008 21:33

Po vaše příjezdu se kolem vás lidé začali srocovat a zvědavě se na vás dívali. Bylo cítit hodně smýšených pocitů. Každý věděl, že cizinci nepřináší nikdy nic moc dobrého. Toto město je jedno z nejstarších a lidé tu maji rádi svůj klid. Po chvíli jste se vydali za otrhaným mužem Procházíte mnoha branami, které jsou vsazeny kolem jednotliových prstenců hradeb. Toto město je to nejnedobytnější, které jste kdy viděli. Nakonec jste došlki až před vztupem do hlavního hradu. Tam stáli zvláštní zbrojnoši. Byli oblečení do bílé, ale s černými vzory a chocholem a všichni měli štít a kopí. Stáli nehnutě. Podkávali jste je i v hradu, takže to asi bude králova osobní stráž nebo něco takového. Prošli jste různými bohatě zdobenými a malovanými chodbami a místnosti, až jste přišli k velikým dveřím. Tam vás muž zastavil a obrátil se na vás. "Dobře mě prosím poslouchejte. Nevím, s čím jste se setkali, ale ne každý tam je zrovna nejmilejší. Je to hlavní rada starostolce. Nenechte se rozčílit. Někteří z vás mohou budit jiný dojem u ostatních. Jsou to všechno významní a mocní lidé, ale strach a potíže některým kalí čistou mysl, al vše jsou to úctyhodní lidé a tak se k ním prosím chovejte. Nebýt jich tak je na tom svět mnohem hůře. Všichni jste hosty krále, takže se vám nemůže nic stát." Otočí se a potom se ještě na dovětek otočí k vám "Jen tak mimochodem jste prvními nezasvěcenými lidmy, kteří na tuto radu dostali pozvání." Potom se otočí, chytne za bránu a ta se otevře. Vztupujete do zvláštní místnosti. Není zdobená zlatem ani drahými kameny. Všude kolem jsou fresky a různé komody a uprostřed je obrovský kulatý stůl. U něho sedí mnoho zvláštní postav. Lidi, elfové, trpaslíci, je tam jeden z hobitů, ale Asvalgal ho nezná, není tam žádný temný elf. Je tam taky jeden mohutný obrovský muž, takový poloobr, ale honosně oblečen, budu to nějaká zvláštní rasa lidí a spousty dalších. Vedle krále sedí též Thorgulius napravo a na levo od krále je 5 volných míst. Bylo jasné, že patří vám. Muž vás uvedl se posadit a potom sám zaplnil poslední místo, které bylo volné skoro naproti vám. Všichni vás s napětím pozorovali a debata, která zde byla před vašim příchodem úplně vymizela.

Ellanor - 28. ledna 2008 21:44

Takže se mám asi na co těšit. pomyslím si, když muž mluví o povaze některých v místnosti. Vejdeme dovnitř a já se slušně ukloním a prohlédnu si místnost. Ani jeden temný elf...vlastně co by tu taky dělali..to já jsem ta zrádkyně která jako jediná z temných stojí na straně dobra. Jako bych slyšela výsměšky od mého starého lidu. Jdu okolo stolu, usměju se na Thora a usadím se na druhou židli z leva od krále. První přenechávám předvídavě Meryn.

Pán Jeskyně - 28. ledna 2008 23:03

Všichni se na vás dívají a zejména Ellanor nyní musí snášet opravdu vražedné pohledy. Najednou se zvedne jeden z elfů. "Je velice neslýchané, aby se rady účastnili nezasvědcení, ale přímá nehoráznost je pozvat jsem ji. Ten národ je už ztracen a nikdo ho nedokáže zachránit." Na to zazněla debata. Mnoho lidí souhlasilo, a někteří naopak namítali. Král i Thorgulius a ještě pár dalších nic neříkali a jen sledovali diskuzy. Bylo jasné, že toto zazní. Mnoho z členů si stouplo a začalo projevovat názor, že by měla být vyhoštěna. Po chvíli nakonec vztal Thorgulius. "Klid prosím" rozlehlo se velice silně celou místností. Všichni se posadili a utichli. Opět promluvil ten samí Elf. Ačkoli jsi zasvedcený, myslím, že by ses měl představit a oni také. "Mé jméno je Thorgulis, poslední z řádu Dračího srdce a také chráněnec samotného Loriena." S těmi slovy všichni kromě pár lidí padli v úžas, postavilise a mírně se Thorguliovi poklonili, on poklonění opětoval. "Oni přišli se mnou a to všichni, už každý by je jen podle brnění měl chovat v úctě. Oni mají naplnit to, co už po staletí čeká a bohužel nás nemine. Jsem tu, abych vyřídil vzkaz. Osobně nesmím zasahovat do dění, pokud nejsou narušeny síly rovnováhy. Bohužel se stalo to, čeho jsme se obávali. Smlouva byla porušena a úlomek temného meče se dostal na náš svět. Není mnoho času. Nepřítel už ví, že jsem tu. Shromažďuje svoji armádu. Armádu, kterou tento svět dlouho nepamatoval." Všichni s úžasem poslouchali. Zpráva u úlomku z meče každému vyrazila dech. Pak se ozval jeden hlas "Ale Agamar nemá takovou moc shromáždit tak obrovskou armádu." Thorgulius odpovídá "Agamar je jen loutka, která ovládá loutky. Vlastní meč, do něž je zasazený úlomek, ale i přesto že s tím získal obrovitou moc to není on, kdo tahá za nitky. pravda bude mnohem krutější. Domnívám se, že sám temný anděl chce vztoupit na tento svět." najednou ho přeruší útlejší muž "Ale ty sám jsi zmocněn pozvat nevyššího archanděla." T:"Ano, to je pravda, ale bohuže se tak nesmí stát. Světo by se stalo to, co kdysi dávno. Byl by zničen. je to poslední varianta. Nebe raději zničí celý svět, aby ho neovládlo podzemí, ale přesto k tomu nechce přistoupit. Nebe nerado dělá rozhodnutí, kdy je samo ohroženo. Naštěstí pro nás máme něco, co oni nevědi. Je" a ukáže na vás "Agamar už je viděl a ví o nich, ale neuvědomuje si jejich pravý smysl. Oni byli vybráni jako osud. Jsem klíčem k mnohému a nesmí nikdy padnout do ruky nepřítele, neb to by byl náš konec, ale myslim, že bude lepší, když vám je všechny představáím, abyste věděli s kým máte tu čest. "Tohle je Asvagal, dcera velikého Garralina a jeho budoucí nástupnicí. Tady Holberyk a Prudenc přežili pád Gonaru, Prudenc je nositelkou světla a Holberky je spojen s krevní linií svého bratrstva. Je posldní z členů a on jediný může obnovit to, co bylo dávno zapomenuto. A toto je Ellanor, prokletá oběma stranami a ačkoli prokletí už zmizelo, jeho sémě je i ve vás samotných. Nestačí, co jsi všechno musela prožít a vy ji ještě hanobíte, přesto že je jedinou nadějí vás všech." poslední slova zazní s opravdovým rázem. Na chvíli se rozezní ticho. Potom vztane Elf, který jako první promluvil proti Ellanor. "Ellanor, žádám tě o odpuštěníˇza své chování, bezmoc je silný nepřítel, promin mi že jsem si zoufal. Příjimám Ellkanor do svého povědomí jako tu jenž setrvá na naši straně." Potom si sedne a je vidět, že všichni ostatní souhlasí. T:"A nakonec bych vám rád představil někoho kdo si nejvíce zaslouží naši pozornost. Meryn dcera nejvyššího z řádu a symbol dračí smlouvy" S těmi slovy se opět všichni zarazí. Otoší se na tebe spanilá dívka "Drahá Meryn, mohla by jsi nám prosím ukázat své ruce?" Meryn pochopila, co chtějí vidět a tak jim ukázala smyboly anděla a draka. T:"Všichni ukažte své ruce." Ostatní se přidáte a když všichni vidí, že vás 5 má symboly na rukách, je jasné, že už zde nejsou žádné pochybnosti. T:"nyní je na čase rozhodnout co dál. Tohle město se musí ubránit za každou cenu. Ale samotná armáda na to nestačí. Je nutné pořádat o pomoc draky. Vím, že poslední střed nedošel dobře, ale nyní i jim hrozí smrt. Pouze a jenom když se všichni spojíme do kážeme ustát. Své poselství jsem přednesl a proto je nyní mé bytí v této místnosti už zbytečné. Nesmím zasahovat do dění věcí. Vše nyní víte, je na vás, jak se rozhodnete. Mí drazí, otočí se na vás, myslím, že se toho máme mnoho co říci a nyní tedy pojďte zamnou. Král byl tak ochotný že vám poskytl nejmilejší pohoštění." S těmi slovy jste se zvedli a odešli jste z místnosti. Zamířili jste za Throguliem do menšího pokoje, akorát pro vás, kde bylko nanošené jídlo a pití.

Prudenc - 29. ledna 2008 13:30

Po pár minutách se všichni zastavíme.Král promlouvá s nějákým mužem.Nervózně se ohlédnu za sebe.Sakra proč stojíme.Není přece čas na to abysme někde zastavovali.No tak už jedem.nervózně podupávám nohou neustále se rozhlížím kolem sebe.Jestli neuvidím náznak nějakého nebezpečí. Za chvíli k nám přistoupí král a něco pronese kolem nás vytvoří nějaká bublina.Dost mě to ohromilo cítím se tak nějak v bezpečí.Náhle se před námi objeví Agmar.Mluví z králem chce zcela jistě Meryn.Otočím se za sebe a podívám se na Meryn jako bych ji chtěla říct at se ani nehne.Král s Agmarem začnou bojovat,když už to vypadá,že bude král poražen před našimi zraky.Mám chut tam vlítnou jenže moc dobře vím,že bych nic nezmohla jen probodávám Agmara nenávistnými pohledy.Však náš čas příjde a já si vychutnám jeho smrt nikdy sem nikoho víc nenáviděla než jeho.Nenávidím ho za smrt svých přátel,rodiny za zničení města.Najednou vyletí sovička ke králi.Meryn se k ni rozběhla,rychle sem natáhla ruku abych ji zastavila,ale určitě bych to nestihla.Naštěstí se Meryn zastavila sama.Chytnu ji za ruku.Náhle se rozlítne obrovská záře asi jako když sme potkali anděla............Thorgulius...nechápu to jak to vždyt to neni možný.Ještě jednou zavřu a otevřu oči jestli se mi to náhodou jen nezdá.Agmar už je pryč.Než stihnu cokoliv říct odcházíme do města. Konečně sme došli do města.Je to vážně úžasný pohled.Neviděla sem nikdy nic tak opevněnýho.Vypadá skoro neporazitelně.Jenže to sem si myslela i o svém městě a jak dopadlo. Ve městě Je vidět,že mezi lidmi vyvoláváme pozdvižení.Najdenou jako by to velké město utichlo.Všichni se na nás dívají,zastavují se ay si nás porhlédli.Jako kdyby přijel do města cirkus.Snažím se po lidech moc nedívat.Jejich pohledy mě znervözňují.Ellanor si sundá kápi. Jako by nestačilo,že už tak vyvoláváme dost povyku.Podívám se jí na Ellanor a zakroutím hlavou.''Nemyslíš,že už tak jsou z ás dost vyděšení.,,Já si teda kápi za žádnou cenu sundávat nebudu ani mě nenapadne.Konečnně sme dorazili do hrad.Pryč od těch otravných pohledů. Ještě než vstoupíme do sálu vyslechneme si pár slov od našeho průvodce.Docela mě znejistěl.Vejdeme do vnitř.Myslím,že tedˇ by bylo asi vhodný sumdat si kápi tak to udělám.Pomale si každého prohlížím,když se podívám na Thora usměju se.Je zde pět volných míst.Počkám až se posadí Meryn a sednu si vedle ní. Vstane jeden elf a prohodí něco na účet Ellanor.To mě vyloženě rozčílí,protože všechny ze své družiny pokládám za rodinu a nestrpím,aby někdo urážel někoho z mé rodiny at už je jakýkoliv.Zlostně se podívám na muže.''Pokud půjde ona,tak půjdeme všichni.,, Podívám se na elfa ''Jestli se Vám nelíbí,že nejsme všichni urození elfové(řeknu pohrdavě),tak prosím,když myslíte,že všechno zvládnete bez nás no prosím.Asi není pravda to co se proslíchá o elfech,že jsou jedni z nejmoudřejších.Vzhledem k tomu,že se chováte jak hulvát k hostům krále.,,

Pán Jeskyně - 29. ledna 2008 14:49

Na Radě Prudenc způsobí jisté pozdvižení a možná i díky ní se rozhořela taková diskuze. Nikdo neví, jak by to dopadlo, kdyby se nezvedl sám král a nepromluvil. "Lacie, omluv rosím dívku za její neomalolenou a vysoce netaktní řeč.. Je to ještě mládě, ale svým způsobem má pravdu. Nemluvím samozřejmě o tom, že jsou zde pozváni ode mě. Zde nejsou rozdíly mezi námi drahá Prudenc a chtěl bych tě tedy vyzvat aby jsi zachovávala úctu ke všem členům této rady. Díky nim zde pořád jsme." a trochu ostřejším pohledem se na Prudenc podívá. "Ale je pravda toho, že bychom měli brát všechny zde za jednu stranu. Brzy vám celou pravdu někdo osvětlí." Král si opět sedl a pokračovalo se v diskuzi.

Ellanor - 29. ledna 2008 16:28

Nemusíte se omlouvat, odpovím s mírným úsměvem elfovi. Za ta léta jsem již zvyklá na negativní reakce. Ovšem že i rada bude reagovat značně přecilivěle a dovoluji si říci "rasisticky" jsem nečekala. Avšak odpuštím vám, jak jste říkali, nikdy jste neměli v radě temného. Vše je je dnoupoprvé. usměji se. Když Prudenc tak krásně zpacifikuje elfa, mám co dělat abych se nezasmála. Děkuji Prudenc, opravdu mne to potěšilo. Nerozčiluj se však. Jsem si jista že tady pánové, již ví jaké chování je vhodné. zasměju se ironicky ale mile na Pru. A co se týče urozené elfské krve, oni nejsou jediní, kterým koluje v žilách. dodám tajemně a posadím se. Tiše se nakloním k Thorovi, Můžeme si potom promluvit? zašeptám tiše a mezitím se omluvně usměju na krále.

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 30. ledna 2008 23:33

Celou cestu do města jsem tiše a sleduju okolí. Jsem zmatená z vývoje situace a snažím to pochopit. Město vypadá úchvatně. Z venku na mě udělalo veliký dojem, ale zevnitř ještě větší. Je vidět, že jsme zde vyvolali rozruch. Vůbec se nedivím, cizinci nepřinášejí nic než zmatek. To jsem si jednu dobu taky myslela. Po cestě potkáváme spoustu stráží, nikdy jsem tolik vojáků pohromadě neviděla. Dívám se na všechno s neutajovaným zájmem. Zajímalo by mě, kam nás vedou, ale netrvá dlouho a dozvím se. Nevím, jestli bych našla cestu zpátky, všechny ty chodby a chodbičky kterými jsme šli, bylo jich tolik. Stojíme přede dveřmi a čekáme, až nás pustí dovnitř. Muž, zřejmě hlídač, k nám prohodí několik vět, pak konečně dveře otevře a vejdeme. Sednu si na první židli vedle krále Tolik ras pohromadě jsem v životě neviděla. To jsem zvědavá, co se bude dít. Proč tu jsme my? Představovala jsem si to trochu jinak dívám se z jednoho na druhého. Četla jsem o nich, ale nepředstavovala jsem si, že bych některé mohla vidět na vlastní oči. V místnosti zavládne šum a rozpoutá se diskuze kvůli Ellanořinu původu Hlupáci. K čemu předsudky zrovna teď? To ji určitě zabolelo a mě taky. Na Ellu, Holba, Pru a Asvagal jsem si zvykla a mám je ráda. Nechci vidět, jak jim někdo ubližuje, ale přesto jsem zticha a čekám co bude dál. Pru pěkně elfa sjela, ale jak řekl král, bylo to neomalené. Chybělo málo a vyprskla jsem smíchy to by bylo. Bravo Pru, to se ti povedlo dám si radši taktně ruku před pusu. nakonec promluví Thor, tím starým známým hlasem. Je zvláštní vidět ho zas mezi živými, na posledy si ho pamatuju v chalupě, težko se mi na to vzpomíná. Postupně nás představí. Naštěstí rychle pochopím, co po mě ta půvabná žena chce a ukážu jí znamení na rukou. Všichni jsme je ukázali. Čekala jsem, že si po Thorově řeči vyslechneme radu, ale asi jsem se mýlila. Beze slov se zvednu a zamířím za ním. Jsem mile překvapena pohoštěním, ale na jídlo ted nemám vůbec pomyšlení. Jen co jsme všichni v místnosti se otočím přímo na Thora „Byl jsi mrtvý. Jak je to možné?“ ptám se překvapeně

Asvagala - 01. února 2008 01:18

Prijizdime do mesta a ja citim pohledy lidi, ani nevim proc, ale vadi mi to asi, protoze jsem vetsinu casu prozila v ustrani. Prochazime mestem a dale hradbami, nas vedou kamsi. Dostaneme se na zasedani, jak rekl pruvodce prvni nezasveceni. Pozoruji deni kolem. Vsichni na nas tak blbe divaji jeste hur nez ti, kteri byli venku. Brzy pochopim, ze je to Ellanorinou pritomnosti, jelikoz se tu kuli ni rozpouta docela ziva diskuze. Nic nerikam a jen pozoruji pripadne udelam to co okolnosti zadaji. Jsem prec jen tvor plachy a tady je na me az moc tvoru najednou. Byla jsem docela rada, ked jsme mohl is Thorem odejit a byt jen s temi na, ktere uz jsem si zvykla a mam je docela rada. Prijdeme do mistnosti, kde je pro nas pripraveno pohosteni. neco maleho si bez myslenkovite vezmu, abyh se mohla v klidu posadit a poslouchat Thora. Otazka, kterou Meryn vyslovila me take zajima.

Pán Jeskyně - 01. února 2008 12:28

"Mí drazí." Pronese Thorgulius a velmi upřímě se na vás všechny podívá. "Jsem opravdu rád, že jste se dostali sem. Vím, že máte mnoho otázek a já se vám budu snažit na některé odpovědět. Jsem nyní služebník samotného Loriena, nejposvátnějšího anděla ze všech. Za mé služby jemu ještě za svého života mi byla dána moc nebes. Dlouho jsem váhal, jestli to mám přijmout, ale nakonec jsem souhlasil. Víte, ačkoli má moci je nadpozemská, nemohu ji využívat. Můžu vás všude doprovázet a radit vám ve věcech, ve kterých nejsem zavázán mlčením. Můžu vás i učit, ale svoji moc mohu použít jen tehdy, pokud bude narušena rovnováha sil. Mím trestem je, že pokud se vám něco stane nebo pokud bude země opravdu zničena, budu moci jenom přihlížet a pokud bych se odvážil porušit pravidla, byl bych uvězněn navždy do místa věčných muk, jenž leží na samotné hranici tohoto světa a světa temnoty. Nikdo nikdy přede mnou této nabídky nevyužil, ale já jsem ze všech nejmladší, kterému byla dána, možná proto jsem se ještě rozhodl sloužit tomuto světu. Určitě máte ještě nějaké otázky na srdci, takže se nyní ptejte. Máme dost času, protože dokud neskončí porada, tak bez jejího výsledku jen těžko budem rozhodovat, kam povedou naše kroky nyní" Thorgulius se na vás podívá a vidíte, že jeho oči mírně svítí modří nebeskou a i když už předtím byl pomalu nebesky krásný, nyní je to božská nádhera. Bílá perlový svit ho mírně obklopuje a na hlavě má zvláštní decentní korunku, celou bílou s malým diamantem uprostřed. Hledí na vás mírumilovným a upřímným pohledem a čeká na vaše otázky.

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 02. února 2008 22:44

Thor vypadá naprosto svěže. To mi zrovna nepřidá. připadám si příšerně, špinavá, hladová, unavená. Poslouchám pozorně co povídá, nevydržím to a posadím se ke stolu. Sáhnu po jabku a s chutí se do něj zakousnu. Opravdu vypadá úžasně, ještě lépe než když jsem ho poznala, jestli to je vůbec možné. Čekám jestli z někoho něco vypadne, ale pusu mám teď plnou šťavnatého ovoce, tak se navíc než „aha“ nevzmůžu.

Ellanor - 02. února 2008 22:55

Poslouchám Thorovo vysvětlování a jen přikývnu na souhlas. Když už se všichni ostatní zeptají, vezmu ho kousek stranou. Musíme si promluvit, myslím, že více než kdy dřív, potřebujeme síly temných na své straně. Po většinu svých věků, byli neutrální. Avšak po velké válce jsou nakloněni spíše temnotě. Přesto jsem si naprosto jistá, že je i v jejich zájmu stát při nadcházejícím boji na straně dobra. Bude to ještě temná a dlouhá cesta, než je k tomu kdokoliv přiměje. Jsem si ale jistá, že je v mé moci, změnit jejich rozhodnutí. Možná se ti to zdá pošetilé, ale to, co mne táhne k mému lidu je něco víc, než jen vzpomínka. Ve svém srdci cítím, že je musím vést a dovést až ke znovunalezení rovnováhy. Prosím, dovol mi promluvit k zasedání. Jsem si vědoma toho, co by znamenal jejich nesouhlas pro ty, jež by se pokoušeli temné dovést zpět k rozcestí dobra a zla a poslali je tím správným směrem. Vrátím se k nim sama, prosím, abys mi věřil, že to zvládnu. Já to vím.

Asvagala - 03. února 2008 17:28
	Posloucham vypraveni Thora. A snazim si vse utridit. Je jasne, ze ceka az se budeme ptat, ale mam v hlave takovy chaos, ze me ani snad nic nenapada. Tak radeji sedim, neco prikusuji a jen posloucham a jsem zvedava na co se budou ptat ostatni. Snad si ten chaos co nejdrive utridim, abych se i ja mohla na neco zeptat. Prec ted jsou to jen takove stripky.

Holberik Tas - 03. února 2008 19:09

Taková pěkná chvíle a já mám zas okno… Pomyslím si a snažím se vzpomenout na moje nezodpovězené otázky, které leží někde na konci mé mysli. Ještě jsem skoro ani nepobral co se vše za posledních pár minut stalo a už musím pátrat v tak nejasné části své hlavy. „Hale tak mě napadá k tomu, že bys nás mohl cvičit, teď už nejsi bytost, jako my, aspoň jsem to tak pochopil, takže máš asi větší schopnosti než si míval na zemi? Rád bych se naučil vyvolávat elementy a vytvářet runy.“ Jo tak jsem našel co jsem hledal. Cítím v sobě takoví neklid, nemůžu se soustředit, jako by mě rušil jiný hlas. Možná to je tímhle místem, teda vlastně v to doufám. Nechci si zahrávat se sílama silnějšíma nejsem já sám. Dá se mi, že moje mysl si se mnou jenom zahrává, nejsem zvyklí na takové prostředí, jaké poskytuje tento úkryt. Něco na tom bude, ale co? Říkám sipro sebe a přitom vyčkávám na Thorovu odpověď.

Thorgulius - 05. února 2008 08:24

"Mí drazí přátelé, vídím, že jste ještě trochu ze všeho trochu nesví. Pokud vás bude něco zajímat, zeptejte se mě tedy později. Zatím bych rád všem odpověděl na některé věci, které vás tíží a na který byste měli znát odpověď. Dnes jsem na vlastní kůži poznal a myslím, že i vy jste toho názoru, že jste jako rodina a držíte spolu. Proto vám tedy bude vše říkat veřejně. Všechny z vás trápí otázka vašich schopností. Všichni máte veliký dačr, ale cesty k jeho úplnému užívání je složitá. Já vás nemohu učit dovednostem vašeho povolání. Ne, že by mi na to nestačili znalosti, ale bohužel to mám zakázané. Abych odpověděl na Holberykovu pohnutku. Už opravdu nejsem člověk. Má duše, mysl a tělesná schránka zůstali, ale má podstata byla změněna na vyšší bytost.. Nyní zůstaneme nějaký čas tady a všichni se budete moci učit u králových mistrů. Musíte se naučit základům. Někteří z vás budou muset ovšem pochopit své schopnosti u někoho jiného. Já vás budu hlídat a v určitých věcech vás mohu také učit, ale o tom až později. Jak už jsem říkal, nyní budeme nějaký čas tady. Budete mít 14 dní a potom vyrazíme. Těch 14 dní věnujte pokud to bude nutné aktivní a vyčerpávající výuce. Potom se vydáme na některé cesty. Musíme navštívit některá zapomenutá místa pro informace a potom nás čeká cesta ke drakům a cesta do skryté říše temných elfů." Podívám se na Ellanor. "Má drahá, o tom si potom ještě promluvíme." Opět se podívám na všechny a pousměji se. "Budou to náročné cesty, ale důležité. Sami tuto válku nevyhrajeme. Nepřítel nyní shromažďuje veškerou sílu a potom zaútočí. Král už dal věci do pohybu a celé město a další hrady za ním se připojili ke společnému soustředění sil. Největší nápor bude tady na tento hrad. Pokud padne Gonar, ostatní taky. Každopádně ještě záleží na výsledcích jednání veliké rady. Podle toho se bude dál postupovat.. Jediné, co je jisté je, že nyní se budete muset věnovat studiu. Dostali jste status 5 třídy. Je to třetí nejvyšší status. Můžete se pohybovat po celém městě kromě královských osobních komnat a tajných částí tohoto města." Najednou se zarazím. Zamyslím se a po chvíli se na vás opět přítomně podívám. "Všichni prosím zůstaňte zde. Volají mě na poradu. Vrátím se s novými informacemi." S těmi slovy jsem se otočil a vyrazil zpět do sálu, kde probíhala porada. Ellanor za mno ještě vyrazila a chtěla mluvit o tom, co jí pořád nedá spát.. "Milá Ellanor, promluvíme jsi o tom potom. Nemusíš se bát. Jak už jsem říkal. Temné elfy budem muset vyhledat, ale ne nyní." Potom jsem se otočil a rychle zmizel v chodbách.

Pán Jeskyně - 06. února 2008 12:28

Všichni jste zůstali sami. Ještě nyní se pořád vzpamatováváte ze všech nových zážitků. Je to strašně zvláštní. Nido nikdy předtím nebyl viděn, že by vztal z mrvých. Nebo jste spíše o tom možná neslyšeli. Vše je strašně divný. Sedíte a různě přemýšlíte a debatujete, když se najednou otřese celá místnost.. Najednou se zavřou veškeré okenice a dveře se též uzamknou. Nevíte co dělat. CHvíli se snažíte dostat z místnosti, ale po chvíli je jasné, že celá místnost je uzavřena kouzlem. Asi po dvou hodinách otřesy přestanou. Po chvíli se otevřou dveře a do nich vchází Thorgulius. "Mnoho věcí se změnilo. Nyní vás zavedu do vašich komnat, seoučástí každé je kouplna a stůl plný jídla a samozřejmě velmi pohodlná postel. Využijte všech těchto pohostiností. Za 24 hodin vyrážíme do hlubin tohoto sídla. Vše vysvětlím, až si pro vás přijdu. Jinak také každého z vás žádám, aby moji komnatu, která je urpostřed těch vašich, navštívil během zbývajích 24 hodin a to soukromě prosím, domluvte se mezi sebou a každý mě navštivte. Pro každého si vyčlením 3 až 4 hodiny. Nyní mě tedy následujte do komnat a nikde se neohlížejte." S těmy slovy se otočím a odcházím z pokoje...

Pán Jeskyně - 06. února 2008 12:31
	Následujete Thorgulia několika chodbami stejné honosnosti a obraznosti, jako ostatní části tohoto sídla, až do jdete do jedné chodby, ze kterých vede na každou stranu 5 dveří. Thorgulius každého z vás za vede do jednich, ale ještě před tím vám ukáže, které dveře jsou jeho. Potom Odešel do svoji komnaty

Ellanor - 07. února 2008 17:47
	Pokud dovolíte, jsem velice unavena. Rozhovor bude zajisté vyčerpávající a dlouhý. Půjdu tedy až poslední. Zatím půjdu spát. řeknu tiše a okamžitě se zavřu do pokoje. Není to ani tak o únavě, jako o tom, kolik věcí musím promyslet. Tolik lidí.. Klidná rozhodně nezůstávám. Aniž bych se rozhlédla po pokoji, lehnu si na postel a přemýšlím, z přemýšlení ladně vpluji do říše snů.

Asvagala - 10. února 2008 18:07

Vyslechnu Thora. A pak ho jen mlcky nasleduji. Jeste nez zajdu do sve komnaty. Popreji vsem dobrou noc. Jsem sice unavena, ale poradne koupeli a jidlu neodolam, docela dobry relax. Je jaka uleva. Pripadam si o nake to kilo lehci. A skocim do postele.Super. A jeste clovek muze blbnou. Kde ja na to beru energii. No, nablbosti evidentne nikdy nedojde. Poradne se zamuchlam do periny a pomalu usinam. Jak je mym zvykem vstavam docela brzy rano. Sednu si ke stolu a s myslenkami v hlave snidam. Na snidam se a pujdu za Thorem. Jen doufam, ze tam zrovna nikdo nebude nerada bych rusila. Tak do snidano. Ted uz jen vyjit z komnaty a najit tu Thorovu. Tak do toho holka, pozbuzuji sama sebe. Vyjdu ze sve komnaty a dojdu az ke dverim Thora chvili vaham popravde se mi tam moc nechce. Stale nevim na co se ptat, a nak mi to cela nedochazi. Po chvili vahani, ale preci jen zaklepu.

Thorgulius - 10. února 2008 18:45

soukromá zpráva od Thorgulius pro "Pojď dál drahá Asvagal" ozve se po chvilince za dveřmi. Vztoupíš dveřma a tam uvidíš stát Me. Opět jsem celý v bílém. "Posaď se prosím zde na židli." a ukážu ti na volnou židli, která je vedle té mé. Posadíš se a čekáš, co bude dál. "Mnoho věcí se změnilo za posledních pár hodin. Nastala i jedna dobrá změna. Jelikož jste součásti proroctví a také na ás byla uvalena kletba, tak bylo nakonec usouzeno, že vás mohu učit, neb se vás dotýká temná strana nerovnováhy. Asvagal, bude třeba zlepšit tvé léčitelské schopnosti. Knížku, kterou jsi dostala studuj velmi pečlivě. Čím více to budeš dělat, tím více budeš přicházet na to, jak vše funguje. Svoji opravdovou moc můžeš vždy uplatnit jen v lese a jeho okolí nebo na místě souznějící s lesem. I na louce pod jediným stromem budeš mít větší moc než ve vyprahlé pustině. Stále ti vrtá hlavou, co vše dokáže tvoje hůl. Tvá hůl je pevná, jako ta nejpevnější ocel a při tom je ze dřeva velmi jemného. Díky ní můžeš spojit svoji mysl s myslí lesa, můžeš ho požádat o pomoc a stejně tak se snažit přijít na to, jestli mu někdo neubližuje nebo vyhledat, jestli v něm není něco neobvyklého. V lese si nejmocnější ze všech. Tvoji vrozenou schopnosti je mluva se zvířaty. Ale veškeré vaše schopnosti byli záměrně skryty. Když budeš chtít s nějakým zvířetem mluvit. Není to automatické, jako třeba u tvého otce. Musíš se chvíli soustředit, aby jsi pronikla do svého podvědomí a využila schopnost, která je tam skryta. To samé platí i pro rozumnění tvířecí řeči. To je asi to nejdůležitější. Pokud se chceš na něco zeptat, nyní je ta správná chvíle. Pokud ne, potom začneme s trénováním."

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 10. února 2008 20:13

Než jsme se dostali ke komnatám, zabralo nám to dost času. Jsem ráda, že už jsme tam. Předchozí události bylo podivné a budu ráda až si lehnu do postele a pořádněě se prospím. Vyslechnu Thora a pak Ellu. Dáme ti vědět, až na tebe přijde řada prohodím k Ellanor a odejdu do místnosti mě určené. Podívám se kolem a pak se rozeběhnu k posteli a skočím na ní Jéé vypísknu spokojeně. Pomalu se zvednu a vykoupu se. Na sebe toho spořádám docela dost, ale ani mě to nepřekvapuje. Nemám chuť přemýšlet o ničem a o nikom. Ani o dnešním souboji a radě. Rychle usnu. Ráno se ještě rychle vykoupu, upravím a vyrazím za Thorem. Vidím, že u jeho dveří stojí Asvagal a mírně váhá, ale nakonec zaklepe. Přeju ti dobré ráno. doufám, že jsi si dobře odpočinula. Musím přiznat, že já se cítím o hodně lépe. Vidím, že už jdu pozdě, tak na mně prosím zaklepej až skončíš, ano? Půjdu se ještě natáhnout

Pán Jeskyně - 11. února 2008 01:12
	soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Zašla jsi zpět do svého pokoje a posadila ses na postel. Asi po pár minutách si uslyšela hlas "Už na tebe čekám můžeš přijít." Zdálo se ti to trochu divné. Asvagal tam šla před chvílí a Thor mluvil o 3-4 hodinách, ale hlas, který k tobě skrze tvoji mysl luvil byl 100% Thorguliův.

Prudenc - 14. února 2008 20:28

Jsem docela zmatená z toho všeho co se dnes událo.Nemám ráda,když se děje tolik věcí naráz nějak nestíhám si to všechno srovnávat v hlavě.I když poslední dobou to spíš jen sleduju a čekám na to co dalšího se stane.Je toho moc co sem zažila za tak krátkou chvíli. Ztratila sem rodinu,přátele i mé rodné město je v troskách.Rodiče mě vždycky učili,abych se ve všem snažila najít něco dobrého. Hmm,něco dobrého,krom toho,že mě bude chtít zabít kdejaký sluha zla.No,nevím.Už to mám poznala sem lidi s podobným osud a kupodivu nikdo z nás není labilní ani nemá jiné větší psychické potíže.Což je dobře.Navštívila sem spoustu míst.Viděla anděl a vzkříšení a různý další věci,který sem spíš pokládala za pohádky pro děti.Z přemýšlení mě vytrhne až Thor,který nás zavedl k pokojům. Ostatní vypadají dosti vyčerpaně.Myslím,že budou chtít nechat rozmluvu s Thorem až na ráno. Ještě než vejdu do svého pokoje,tak se otočím na Thora. ''Příjdu za tebou tak za půl hodinky jen se trochu najím a opláchnu.,, Koupelna je úžasná.Vlastně první pořádná koupelna,kterou vidím.Už se těším až si lehnu do vany plné vody.Po koupeli sem jako znovuzrozená to bylo to co sem potřebovala.Obléknu se zbodnu něco malého a jdu za Thorem. Dojdu ke dveřím.Napřáhnu ruku,abych zatukala,ale to neudělám. Nejdu už pozdě.Neměla bych příjít radši až ráno?Když sem tady,tak se přece nebudu vracet..Lehce zaťukám na dveře a čekám až mi někdo otevře.

Thorgulius - 15. února 2008 01:23

soukromá zpráva od Thorgulius pro "Pojď dál Prudenc, už na tebe čekám." Vztoupíš dveřma a tam uvidíš stát Me. Opět jsem celý v bílém. "Posaď se prosím zde na židli." a ukážu ti na volnou židli, která je vedle té mé. Posadíš se a čekáš, co bude dál. "Mnoho věcí se změnilo za posledních pár hodin. Nastala i jedna dobrá změna. Jelikož jste součásti proroctví a také na ás byla uvalena kletba, tak bylo nakonec usouzeno, že vás mohu učit, neb se vás dotýká temná strana nerovnováhy. "Povím ti nyní něco, co by možná neměli znát ostatní. Ne protože by se jim dalo věřit. Na světě je velmi málo lidí hodných důvěry, ale ty a ostatní s družiny mezi ně rozhodně patříte. Problémem je, že máš v tomto úkolu velmi důležité poslání. Nic ti samozřejmě nemohu zakazovat, byla to jen rada, pokud se ostatním budeš chtít svěřit nebo to budou vyžadovat okolnosti, nebudu se ani trochu zlobit." pousměji se a potom trochu zvážním. "Agamar neníi hlavni nebezpeci. Je to velmi mocny carodej a velmi vychytraly, ale je to jen loutka. Náš protivník, opravdoví původce všeho je někdo jiný. Nechci ještě nic spekulovat, dokud si nebudu jistý. Ale je jisté že na toho žádná magie ani kouzla platit nebudou. Ale něco přece. Kdysi dávno bylo vyřčeno proroctví, které hovoří o dívce tak čisté duše, že samo nebe se nad ní ustrne slzou. Víš, duše je zdrojem mnoha sil na zemi a i mnoha slabostí. Ne každé proroctví se vyplní a ne každé je pravděvé a ne každé se také správně vyloží. Ale podle všeho ty jsi ta dívka, která sílu na boj se zlem. Může ti to připadat divné až nemožné a jak jsem říkal. Nikdy nic není jisté. Záleží hlavně na našich volbách. Víš správně bych ti to neměl říkat, ale stojíme ve velmi nevyrovnaném boji a pokud jen trochu můžu, budu se snažit dbát na každou maličkost. Nyní ovšem k tvému tréningu. Budu vás všechny trénovat. Tvůj kord je silnější než vypadá, pamatuj jedno, vždy si drž čistou duši a čisté srdce." Všímáš si, že tě velice bedlivě sleduji. "Nyní, než budeme pokračovat, ti nechám prostor pro jakékoli dotazy, protože teď je na ně ta správná chvíle. Pokud máš cokoli na srdci, co by tě zajímalo, ptej se, pokud ne, postoupíme k tréningu." S mírným úsměvem a drobnou zvědavostí tě sleduji a čekám, co odpovíš.

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 15. února 2008 11:20
	soukromá zpráva od Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) pro Ve svém pokoji jsem sotva pár minut a už slyším Thora jak mě k sobě volá. Hm, to je zvláštní. Není to ještě tak dlouho, co tam byla Asvagal. Měla by tam být dobré tři hodiny, a zdaleka neuplynula ani půl hodina. Nepletu se? Ale ten hlas je vskutku jeho. potichoučku přemítám. Nedá mi to a opět se vydám k jeho dveřím a lehce zaťukám.

Thorgulius - 16. února 2008 04:09

soukromá zpráva od Thorgulius pro "Pojď dál Meryn, už na tebe čekám." ozve se za dveřmi. Vztoupíš dveřma a tam uvidíš stát Me. Opět jsem celý v bílém. "Posaď se prosím zde na židli." a ukážu ti na volnou židli, která je vedle té mé. Posadíš se a čekáš, co bude dál. "Mnoho věcí se změnilo za posledních pár hodin. Nastala i jedna dobrá změna. Jelikož jste součásti proroctví a také na ás byla uvalena kletba, tak bylo nakonec usouzeno, že vás mohu učit, neb se vás dotýká temná strana nerovnováhy." Upřímě se na tebe podívám. "Má drahá Meryn. Chtěl bych předejít některým tvým otázkám a zároveň ti mnohé objasnit. Jistě sis už všimla, že Agamar tě chce. Ovšem co vím já je, že tě chce živou. Nevím bohužel zatím proč, ale pokusím se to zjistit. Jsi poslední člen starého řádu. Krevní linií ti bylo toto dědictví předáno. A protože jsi poslední, nikdy jiný si nemůže činit jakékoli nároky. Ty dveře dole pod tvoji chaloupkou to dokazují. Tu dračí část mohl otevřít jen člen řádu. Podle proroctví má Agamar padnout tvoji rukou, podle všeho. Ale ne každé proroctví se vyplní a ne každé proroctví je správně vyloženo. Vždy rozhoduje jen naše volba. Pokud by tě Agamar zabil, nebyl by už tímto proroctvím ohrožen. Určitě ho zná, ale je velmi sebejistý, nevěří, že by ho mohlo něco ohrozit. To, proč tě chce živou je velmi mocná věc, jinak by to nedělal." Sleduješ, že tě bedlivě pozoruji a v očích mám velmi starostlivý pohled. "Meryn, jsi poslední z řádu a taky jediná, kdo se může pokusit přesvědčit Draky, aby se přiklonili na naši stranu. Víš, měl bych ti o dracích něco říci. Zapomeň na to, co píší pohádky. Neexistují zlí ani dobří draci. Draci jsou prostě chtry a mocny bytosti neutrálního typu. Říká se, že byli zhnuseni světem a jak se chová a proto se odebrali do Dračích jeskyň. Někteří se mezi sebou třeba nemají dvakrát rádi, jako lidé, ale všichni bojují za svůj rod. Ani nebesa, ani hluboká temnota by si na ně nedovolila zaútočit, když jsou pohromadě. Jsou úžasní a zasloužísi výdy úctu a respekt, to si pamatuj. Ale někteří z nich, kteří jsou ještě mladí, tak mohou být ovlivněni. I jejich silná mysl se dá nabourat. Agamar tu moc má, ale je to pro něj rysk. Chce to dost času a mnoho síly. Těžké určit co bude Agamar dělat. Ale pokud budeš souhlasit, Dračí jeskyně bychom měli navštívit. Nebudu ti lhát. Mnohokrát už se o to někdo pokusil. Nikdy se nikdo nevrátil. Agamar ví, že Draci drží neutralitu, nebude tím směrem hledět, pokud by se nedozvěděl, že k nim míříme. To je výhoda, ale rozhodnutí je na tobě." Mírně se podívám k zemi a potom vztanu a s trochu pokleslým pohledem se na tebe podívám. "Víš, pamatuj si, že jsi vůdce vašeho řádu. Smlouva, která byla vytvořena na onom místě je vryta na tvých rukou. Ačkoli se může zdát, že jsem mocný, ve skutečnosti nemohu skoro nic. Nesmím se zúčastňovat bojů a ni ničeho podobného. A i má síla zde je omezena. Skupinu povedeš ty. Pokud budeš chtít, můžeš se mě nacokoli ptát, já ti odpovím nebo taky ne. Můžu vás doprovázet po cestách a ukazovat vám směr, ale veškeré hádanky a překážky musíte řešit sami. Nesmíte na mě být závislí. Naposledy jsem Agamara velice zaskočil, ale touhle dobou hledá se svým pánem odpovědi na to, jak mě porazit a oni je najdou. Ať se stane cokoli, vy musíte pokračovat dál." chvilinku si oddechnu a potom pokračuji. "Asi to bylo trochu vyčerpávající. nyní je čas, na to, aby ses ptala, pokud tě něco zajímá nebo tíží. Potom přistoupíme k tréningu. Ale nyní je čas na otázky, takže jestli tě něco ještě zajímá, tak povídej." Opět se posadím a se zvědavým pohledem se na tebe podívám.

Prudenc - 16. února 2008 13:04

soukromá zpráva od Prudenc pro Posadím se na židli.A počkám až mi řekne co má na srdci.Až dokončí řeč ujmu se slova i já. ''Zdravím Thorguliusi ani nevíš jak ráda tě zase vidím.Vlastně všichni tě rádi vidíme i když jsem lehce zmatená z toho jak si se vrátil.Zdá se,že věci se pohnuli a bohužel pro nás ne zrovna k lepšímu.Co se týká toho co si mi řekl.Samozřejmě to nemusím nikomu říct a budu se o to i snažit.Jenže víš,že ctím svou přísahu,tekže pokud bych měla lhát,tak jim raději řeknu pravdu.Myslím,že je to všechno.nevím na co bych se tě měla dál ptát.Tak můžeme začít s tréningem.,,spiklenecky na tebe mrknu.

Thorgulius - 16. února 2008 19:54

soukromá zpráva od Thorgulius pro "Dobrá tedy začneme. Poprvé to bude trochu nepříjemné, ale není t nic hrozného." Vztanu ze židle, podívám se na tebe a potom promluvím. "Ničeho se neboj, jdeme na místo, kde budeme moc trénovat." V tu chvíli mávnu rukou a ta začne mírně svítit, světlo je silnější a silnější, až po chvíli opět mávnu rukou a dotknu se tvé hlavy. Cítítš, jako by jsi uvnitř hořela, ale navenek tě mrazí, všude se na sekundu rozplyne záře a najednou spolu stojíme v obrovské hale se spousty terčů, zbraní, panáků a tak. "Zde budeme dnes trénovat. Budeš bojovat se mnou. Nejdříve se rozcvičíme na boji a potom začne tvůj duševní tréning. Nyní tas svůj meč a ukaž co umíš..." ///hoď si 10K6 (desetkrát šestistěnou kostkou.)

Asvagala - 17. února 2008 22:29
	Jeste nez vejdu do Thorova pokoje. Potkam Meryn coz me trochu povzbudi. Usmeji se na ni a pravim. "Neboj rada ti dam vedet ze je volno." a vejdu do Thorova pokoje.

Asvagala - 17. února 2008 22:37

soukromá zpráva od Asvagala pro Vejdu do mistnosti a prvni co me zaujme je Thor Je stale takovy, jako predtim. Probleskne mi hlavou. Posadim se a posloucham jeho rec. " Rada te zase vidim dekuji, ze jsi mi odpovedel na otazky, ktere jsem se chtela jiz dlouho zeptam. Vzdy, kdyz byla vhodna chvile nako jsem to opomela." Trochu se odmlcim a pohled zklopim chvili k zemi a pak pokracuji. " Mela bych jeste otazku to, ze nas muzes ucit souvisi s tim otresem? A co to vlasne bylo zac, co se stalo? Vim, ze jsem zvedava, ale snazim si jen to vse deni kolem sebe urovnat." Po to se pousmeji na Thora a cekam na jeho odpoved.

Thorgulius - 18. února 2008 01:32

soukromá zpráva od Thorgulius pro "Věřím, že jste si všichni určitě všimnuli, jak toto město skvétá a jak jsou tady lidé poměrně šťastni a veselí. Samozřejmě že král Gonaru na tom má nemalý podíl. Je to opravdu velmi mocný člověk, jeden z pradávného rodu, ale není to jediný důvod. V srdci tohoto města hluboko pod hradem je veliká svatyně. Je to zdroj, obrovský zdroj energie, který chrání toto město. Ani já nevím, co tam je neboť toto vědi jen místa nejvyšší. Mnoho lidí se tam neodvážilo se to dozvědět a ty co se odvážili se už nikdy nevrátili. Král ovšem cítí energii toho zdroje i její celistvost. a ve chvíli, kdy se celý hrad zatřásl se tam něco stalo. Nen to jediný takový zdroj na zemi, ale pokud by všechny zmizeli, celá temnota by mohla vztoupit do našeho světa. Člověk, který se tam chce dostat musí mít duší čistou jako nebeská zář, tak aby toho dotyčného žádný ochraný prvek nezadržel a aby snesl přítomnost svátosti a čisté energie. Jediný člověk, který stanul na tomto místě byl Svatý můž, který toto místo vystavěl. Kde skončil, to nevím a na světě se to také neví. Byl to svatý rytíř. Ten otřes znamenal, že se s tím místem něco stalo. Dveře, které vedou do podhradních kobek jsou zajištěné. Ale něco se stalo. Nyní je zvědavost velice na mstě. Jsi v bezpečí. pouze v nebezpečí je zvědavost sama často nebezpečná. Pokud tě ještě cokoli zajímá, tak se tedy ptej. V opačním případě začneme." Usměju se na tebe a čekám, co mi povíš.

Holberik Tas - 18. února 2008 17:02

soukromá zpráva od Holberik Tas pro Když Thor zmizí za dveřmi jeho pokoje taky se odeberu k odpočinku, jako všichni ostatní. V pokoji si dám osvobozující koupel, je to opravdu něco po takové době být zase čistý. Povznešeně si pomyslím a jakmile lehnu do postele, už oddychuji ze spánku. Se zděšením se probudím a vzpomenu si že bych asi měl už jít ke Thorovi. Přece jenom nebudu čekat na poslední chvíli. Po spánku si opláchnu obličej a vydáme ke dveřím do Thorova pokoje. Zaklepu na dveře a trochu nervózně je po chvilce otevřu. „Tak sem tady…“ nenápadně promluvím a vejdu do pokoje. Sednu si na jednu ze židlí a otočíme na směrem ke Thorovi. Čekám co tak důležitého pro nás má, i když by se dalo říct že můžeme čekat cokoli, napadne mě co asi budeme dělat dál po tom co se tady něco naučíme.

Thorgulius - 18. února 2008 23:22

soukromá zpráva od Thorgulius pro "Vítám Tě Holberyku, už na tebe čekám. Mnoho věcí se změnilo za posledních pár hodin. Nastala i jedna dobrá změna. Jelikož jste součásti proroctví a také na vás byla uvalena kletba, tak bylo nakonec usouzeno, že vás mohu učit, neb se vás dotýká temná strana nerovnováhy. Doteď jsi využíval svoji stránku těla. Já tě naučím využívat tvoji stránku duše, ale pozor, Theurgie je nebezpečná věda. Práce s démony tě přiblíží i k temné stránce magie. V Astrálu, ze kterého čerpáš veeškerou sílu, se pohybuje základní síla, která je spojením svétlé i temné stránky. Jestli budeš chtít obnovit slávu svého bratrstva a cnost svého rodu, tak se budeš muset hlídat. Máš crystal, který je prostředkem ke spojení s astrálem a zároveň obrazem tvé duše. Bílá barva značí čistotu, pokud by se szměnil v červenou, tak to znamená, že volíš špatnou cestu a pokud by se někdy změnl v černou, tak tě temnota pohltila. Ačkoli se ti někdy může zdát, že temná stránka je silnější, ale věz že moc Theurgie spočívá v rovnováze a světlá stránka tuto rovnováhu podporuje. Nikdy se nedej zmást. Než budem v tomto rozhovoru pokračovat, musíš se nejdříve rozhodnout. Jestli chceš Theurgii studovat jen okrajově a v tom případě si můžeš ponechat dosavadní styl života, ale pokud se jí chceš opravdu oddat, znamená to velikou změnu, opustit život meče a zabíjení a rozvíjet duchovno. Jedině tak se můžeš dostat k opravdovému propojení s Astrálními sférami, moci, vyvolávat démony, komunikovat s Astrálem a toužíš velmi vyrábět zbraně, rád tě to naučím, ale toto by ses měl učit až pochopíš Astrální svět. Teď prosím je čas rozhodnout a pokud máš ještě jakékoli dotazy nebo nezodpovězené otázky, tak se prosím ptej, neb teď je na to ta nejlepší doba." tázavě se na tebe podívám.

Ellanor - 21. února 2008 14:48

soukromá zpráva od Ellanor pro Ráno se probudím velmi časně. Postavím se k oknu a zamyšleně hledím do dáli. Jak tohle všechno zkončí? Doufám, že se podaří přesvědčit můj lid. Válka mezi temnými a ostatními musí zkončit. přemýšlím. Poté se jdu umít a něco pojím. Rozčešu dlouhé bílé vlasy a obléknu se. Už by snad mohli být všichni zpět na pokoji. pomyslím si a vyjdu ze dveří. Zaklepu na Thorovy dveře a vejdu dovnitř. Dobré ráno, jsem tu. Snad neruším. řeknu tiše.

Thorgulius - 21. února 2008 15:34

soukromá zpráva od Thorgulius pro "Zdravím tě Ellanor, už tě očekávám. Mnoho věcí se změnilo za posledních pár hodin. Nastala i jedna dobrá změna. Jelikož jste součásti proroctví a také na vás byla uvalena kletba, tak bylo nakonec usouzeno, že vás mohu učit, neb se vás dotýká temná strana nerovnováhy. Nyní je na čase si zvolit jak dál. Čeká nás mnoho cest. Tebe nejvíce zajímá cesta k temným Elfům, ale změna jejich názoru nebude vůbec jednoduchá a vůbec nevím, jestli se ti to povede. Neměla by ses snažit je přesvědčit, ale spíš jim věci ukázat. Pro nás je důležité ne, aby bojovali s náma, ale aby nebojovali proti nám. Aby jsi zachovali neutralitu, pokud to bude možné. Vím, kde se skrývá jejich království, ale nevím, jaké tam panjují poměry a nebudu tam mít žádnou moc. Ta cesta nás čeká, ale nejdříve musíme projít jinými cestami, abychom byli připraveni. Tvé schopnosti se zbraněmi jsou dobré, ale potřebuješ trénovat svoji vnitřní vyrovnanost. Víš, že můžeš pohým dotekem zranit, ale měla bys takové emoce a činy, co nejvíce skrýt a nepoužívat. Až bude opravdu potřeba to použít, poznáš to. Tvé léčebné schopnosti jsou také veliké. Ty se nauč rozvíjet, protože těch bude určitě zapotřebí. Než přistoupíme k samotnému tréningu, dám ti teď prostor, aby ses zeptala na cokoli, co by tě ještě zajímalo, protože teď je na to čas a ta nejlepší doba." Podívám se na tebe a čekám co mi řeneš.

Thorgulius - 21. února 2008 15:43

soukromá zpráva od Thorgulius pro Vytasila jsi meč a bojovali jsme. Ze začátku ti to šlo a hodně jsi útočila, ale potom jsi se začala trochu unavovat a začali jsi mírně nedotahovat některé výpady. BOjovali jsme dlouho, občas to bylo hbité a akční, občas spíš obrana a krytí. Po dvou hodinách jsi byla vyčerpaná, ale nenechal jsem tě odpočinout. Uvědomovala sis, že i při úplném vyčerpání v sobě nacházíš sílu. Ale po asi 20 minutách klesla tvá soustředěnost. Všechny rány vedené doposud jsem vžd zastavil před tvým tělem nebo jsem udeřil na plocho, ale svoji poslední ranou jsem tě probodl. V ohromných bolestech jsi padla na zem. Po chvíli se díváš na zranění a vidíš, že tam není ani škrábanec, ale bolest cítíš. Tázavě se na mě podíváš "Nyní jsi v mém světě, nemůžeš zde umřít ani být zraněna, ale bolest cítíš v plném rozsahu stejně, jako všechny emoce. Už v sobě objevuješ sílu, ale nikdy nezapomínej na koncentraci. Musíš mít čistou mysl a potom bude tvůj boj přesný a bez chyb." Nyní si chvíli odpočiň, asi 5 minut a potom vyzkouším tvoji duševní schopnost. //hoď si 3k6

Ellanor - 21. února 2008 16:07

soukromá zpráva od Ellanor pro Poslouchám Thorova slova a pouze mpřikyvuji. Hlavou se mi honí spousta myšlenek. Samozřejmě, souhlasím sTebou. Avšak, mé přání je vydat se k temným sama, kdybychom tam přijeli všichni současně, zabijí nas bez mrknutí oka. Má rodina tam měla spojence, nebylo jich mnoho ale byli. Vydám se tam sama, a nejprve půjdu k nim, vše jim objasním. Tím pádem nebudu sama. Jen doufám že se to podaří, Ti za kterými pojedu si myslí, že jsem mrtvá. vysvětluji a přemýšlím. Jistě, nehodlám odjet hned. Je spousta věcí, jež se musím naučit. Musím trénovat, sám jsi to řekl. Ale prosím o čas, nechej mě poté odjet pět dní před vámi. Nic se mi nestane, neboj se. Připravím temné na váš příchod a společně jim pak osvětlíme potřebné.

Thorgulius - 21. února 2008 19:06

soukromá zpráva od Thorgulius pro "Myslím že se pleteš v jedné věci. Já tě nemohu ani držet ani ti bránit a ani to nechci. Vedu vás dokud budete ochotni se mnou jít. Snažím se vám radit a učit vás, jak nejlépe to umín a dovedu, ale nejste se mnou nijak svázáni. Jen pár rad ti dám. Někteří elfové už teď pracují pro temnotu, ty jsou prozatím bez šance, nepřesvědčíš je ničím, neb je má v moci někdo jiný. Jediný způsob je přesvědčit Království Temných elfů. Je schované hluboko ve skalách. Myslím si, že tvoji nepřátelé budou vědět že žiješ. A určitě připravili zbytek města na to, že by jsi někdy mohla přijít. Máš pravdu že všichni jít nemůžeme, ale pokud se chceš řídit mými radami, tak půjdu s tebou. Věz, že mě nepoznají. Temní elfové, ať jsou jakkoloi spropadení mají své zákony a ty se dodržují, alespoň v království. Součástí toho je zákon o rozhodnutí o pravdě. Pokud tě někdo obviní, můžeš ho vyzvat na souboj. Ten kdo vyhraje rozhoduje o životě toho druhého. Je to jedna z mála šancí, jhak se prosadit. Více ti o tom řeknu později. Nyní to neni potřeba, tepr až se bude naše cesta vyvíjet, tak podle toho se uvidí. Dokud nebudeš připravena, znamená návště smrt. A poslední věc. Pamatuj, až tam půjdeš, nečekej, že jdeš mezi přátelé. Jdeš mezi ty nejhorší protivníky, protože je musíš přesvědčit a nezničit a oni tě budou považovat za špínu." Chvilinku se odmlčím. "Jestli máš ještě nějaké otázky, tak se klidně ptej."

Ellanor - 21. února 2008 19:18
	soukromá zpráva od Ellanor pro Dobrá, souhlasím. Je před námi ještě spousta práce a dlouhá cesta. odpovím a odmlčímse. Nepočítám s tím, že to bude jednoduché, jen někde uvnitř cítím že to zvládnu. Ne ne, nemám již dalších otázek.

Thorgulius - 22. února 2008 18:06

soukromá zpráva od Thorgulius pro "Dobrá tedy začneme. Poprvé to bude trochu nepříjemné, ale není t nic hrozného." Vztanu ze židle, podívám se na tebe a potom promluvím. "Ničeho se neboj, jdeme na místo, kde budeme moc trénovat." V tu chvíli mávnu rukou a ta začne mírně svítit, světlo je silnější a silnější, až po chvíli opět mávnu rukou a dotknu se tvé hlavy. Cítítš, jako by jsi uvnitř hořela, ale navenek tě mrazí, všude se na sekundu rozplyne záře a najednou spolu stojíme v obrovské hale se spousty terčů, zbraní, panáků a tak. "Zde budeme dnes trénovat. Budeš bojovat se mnou. Nejdříve se rozcvičíme na boji a potom začne tvůj duševní tréning. Nyní tas svůj meč a ukaž co umíš..." ///hoď si 3K6 (třikrát šestistěnou kostkou.)

Asvagala - 23. února 2008 19:56
	soukromá zpráva od Asvagala pro Opet bedlive posloucham kazde slovo. A nestacim zirat, co vse toto mesto skryva. " Zajimave, dekuji za odpoved. Ale jak to cele souvisi s nami? To mi stale nejak unika. Mozna mam hloupe otazky, ale je toho na me v posledni dobe moc. A myslim, ze jiz zadne dalsi otazky nemam. Tedy pokud me naka nenapadne behem tve odpovedi." A usmeji se na Thora.

Thorgulius - 25. února 2008 10:24

soukromá zpráva od Thorgulius pro Velmi bedlivě se na tebe podívám. "Jsi velmi bystrá Asvagal. Ptáš se velice správně, protože jsem to neřekl. Je velmi důležité se přesvědčit o tom, co se v nitru tohoto města stalo. Byl bych rád, aby naše první kroky vedli tam. Myslím si, že jeden z vás dokáže dojít až na konec samotné cesty, až do chrámu a ke zdroji energie. Vaši družinu váže mnoho legend. Jak už jsem říkal, většina záleží na vás. Nepřítel ví, že když zničí vás, zníčí naději, ale ani on nechápu vaši opravdovou sílu. Ale veškeré své síly teď soustředí na svoji ochranu a na vaše zajetí nebo zabití. D9ky tomu se armády spojeneckých vojsk mohou formovat.. Ale, abych se vrátil zpět k nitru tohoto města, toto město musí zůstat v bezpečí za každou cenu. Na tomto území král nemůže být poražen v rovnoceném boji, dokud má město svoji sílu. Jestli ti ještě není něco jasné nebo tě ještě něco zajímá, klidně se ptej."

Asvagala - 26. února 2008 20:13
	soukromá zpráva od Asvagala pro Nekdo znas, ze by Meryn. Probleskne mi hlavou. "Takze ted nas budes, trenovat aby jsme tam mohli jit, ze? Hm, a ten kdo se tam ma dostat je Meryn hadam. TTak nak se to vse kolem ni toci." A chvili se odmlcim. "Ted uz asi zadne otazky nemam, ale musim si to nechat projit hlavou mozna me neco pozdeji napadne."

Thorgulius - 26. února 2008 22:45

soukromá zpráva od Thorgulius pro "Máš pravdu, že velmi mnoho věcí se kolem Meryn točilo, ale bylo to zejména proto, že jste všichni byli jejími hosty, u ní doma. Každý z vás má v tomto času svůj úkol. Není žádný z nich důležitější nebo méně důležitý. Je to jako v domečku z karet, vše je spojeno. A nedá se říci, že tréning je dělán pro vaši následující cestu, ale cesty. Váš potenciál je veliký, ale zatím se budete muset velmi učit, abyste ho plně využili. Nyní je na čase se vrhnout do tréningu. Poprvé to bude trochu nepříjemné, ale není t nic hrozného." Vztanu ze židle, podívám se na tebe a potom promluvím. "Ničeho se neboj, jdeme na místo, kde budeme moc trénovat." V tu chvíli mávnu rukou a ta začne mírně svítit, světlo je silnější a silnější, až po chvíli opět mávnu rukou a dotknu se tvé hlavy. Cítítš, jako by jsi uvnitř hořela, ale navenek tě mrazí, všude se na sekundu rozplyne záře a najednou spolu stojíme v divokém lese. "Toto je divoký les, zde je tvá moc největší, jen jí musíš umět ovládat. Nejprve ovšem budem trénovat tvojí schopnost boje s holí. Ačkoli tvoje hůl je skoro nezlomitelná, měla by ses vždy spoléhat spíše na své dovednosti, než na schopnost hole. Nyní začnem." Vytáhnu meč a čekám až vyrazíš. Je jasné, že jelikož tvé znalosti nebudou veliké, tak tě bude šetřit vždy podle tvých schopností. ///hoď si 3K6 (třikrát šestistěnou kostkou.)

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 28. února 2008 17:39
	soukromá zpráva od Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) pro Máš pravdu, je to vyčerpávající. No myslím že je čas abychom přistoupili k treninku. čím začneme? jsem zvědavá a zároven trochu nervozni, ale je nejvyšší čas abych se začala učit. Tuším, že není času nazbyt

Ellanor - 28. února 2008 17:55

soukromá zpráva od Ellanor pro Bolestivě protáhnu obličej, když se Thor dotkne mé hlavy. V domnění, že bolest bude snesitelnější zavřu oči. Když je opět otevřu stojíme v nějaké síni. Vypadá jako cvičiště. Mám raději luk a své simitary, ale dobrá. Pohybem ruky tasím meč, je vidět že i sním mám své zkušenosti. Na očích jde ale poznat, že si vůbec nejsem jistá. Přikrčím se a nesylšně se pohybuji v útočné pozici. V očích vidíš záblesk odhodlání. Spíš než jako bojovník, teď působím jako vznešená nebezpečná divoká šelma.

Prudenc - 29. února 2008 08:34

soukromá zpráva od Prudenc pro Začali jsme bojovat.Do téhle chvíle sem nevěděla jak je Thor zručný v boji.Myslela sem,že spíš využívá magii než přímý boj.Bojovali jsme dlouho.Začala jsem být unavéná a samozřejmě měla únav vliv i na mé soustředění.Pak si na mě zautočil a bodl mě do břicha.Ta chvíle trvala snad celou věčnost.Zadívala sem se ti do očí a padla k zemi.Instinktivně sem si sáhla na ránu.Podívala sem se na svou ruku,ale co to žádná krev.To nechápu vždyt cítím bolest. Tázavě se ti podívám do očí. To nechápu jak je možné,že nekrvácím,když cítím tak silnou bolest.Po tvári mi sjede studená kapička potu. Ani ve snu by mě nenapadlo,že takové místo by mohlo existovat. Snažím se potlačit pocit bolesti.Myslím,že se mi to vzhledem k situaci i celkem daří.

Thorgulius - 29. února 2008 11:49

soukromá zpráva od Thorgulius pro Máš pravdu nyní je na čase se vrhnout do tréningu. Poprvé to bude trochu nepříjemné, ale není t nic hrozného." Vztanu ze židle, podívám se na tebe a potom promluvím. "Ničeho se neboj, jdeme na místo, kde budeme moc trénovat." V tu chvíli mávnu rukou a ta začne mírně svítit, světlo je silnější a silnější, až po chvíli opět mávnu rukou a dotknu se tvé hlavy. Cítítš, jako by jsi uvnitř hořela, ale navenek tě mrazí, všude se na sekundu rozplyne záře a najednou stojíme uprostřed planinky, kterou obklopuje les. Tady budeš trénovat. Budu tě učit boj s holí a poté se začneme věnovat kouzlení. Své kouzla budeš muset rozvíjet. Máš v sobě dračí krev, jako celej tvůj rod a to sebou nese mnoho výhod i nevýhod. K magii se dostanem za chvíli, ale zatím můžeš u boje přemýšlet, jestli se budeš věnovat nějaké magii více nebo se chceš zaměřit na jednu. Magie živlů se dá studovat buď jednosměrně a nebo obecně, ale pokud bys chtěla, můžeš zavrhnout magii živlů a učit se magii mysli, s tím, že budeš umět jen základní kouzla magie živlů, ale budeš rozvíjet śvoje schopnosti v oblasti mysli. Zatím přemýšlej na d volbou a při tom se soustřeď na boj. Budu se přispůsobovat tvé úrovni a budu vždy o trochu náročnější a dávat ti rady, takže si připrav meč a jdem na to." Vytasím svůj meč a´čekám až začneš bojovat. ///hoď si 3K6 (třikrát šestistěnou kostkou.)

Thorgulius - 29. února 2008 12:09
	soukromá zpráva od Thorgulius pro Ačkoli si z mečem poměrně dobrá, kdybych trochu přitvrdil, byla by jsi bez šance, měla bys opravdu využívat své cimitary. Jsou lehčí a pro tebe mnohem lepší. Využívej své obratnosti, než své síly. Vytáhni tedy simitary a jdeme na to. ///hoď si 3K6 (třikrát šestistěnou kostkou.)

Thorgulius - 29. února 2008 12:22

soukromá zpráva od Thorgulius pro Přijdu k tobě a pomohu ti zvednout se. Potom se na tebe podívám a najednou ucítíš, jak ti dávám ruku pod tvé svršky přímo na místo, kde by měla být rána. Na chvilku jak reflexivně znejistíš neb, takhle jsi nikdy žádného muže nepustila, ale najednou si uvědomuješ, že tvá bolest úplně zmizela a má ruka už je zase zpět. Uvědomuješ jsi, že jsem vlastně teď andělská bytost a že nechápeš, proč jsi měla takové myšlenky. "Prudenc, musíš se soustředit a nikdy nepoužívej hněv. Tvá moc vychází z tvé duše, s posvátnosti, na jejíž základě vznikli opravdoví rytíři, ale ty jsi mnohem víc. Tak si pamatuj klid a mír duše je tvá sílá. Nepřítel se tě bude snažit rozhněvat, ale dokud budeš mít dobro ve své mysli a ve svém srdci, nemá nad tebe žádnou moc. Ještě jednou se vrhneme do boje s mečem. Připrav se." Vytáhnu meč a čekám až začneš. ///hoď si 3K6 (třikrát šestistěnou kostkou.)

Thorgulius - 03. března 2008 19:53

soukromá zpráva od Thorgulius pro Začneme spolu bojovat, ale ze začátku je to spíše takové oťukávání. Postupně přidávám víc. Po pár hodinách začínáš být unavená, ale pořád se v tobě někde bere síla. Po chvíli si uvědomuješ, že ji čerpáš z lesa a uvědomuješ si, že jakmile vztoupíš do lesa, tak s ním okamžitě navazuješ určitě spojení, jako smlouvu. Už bojujeme dost hodin, jasně vidíš ten rozdíl, zatím co ze začátku si tam nějak šolíchala holí, teď už přesně míříš svoje útoky a vykrýváš mé údery s mečem. Cítíš opravdu zvláštní sílu a rozhodneš se mě překvapit a zaútočíš rychlou akcí přímo proti mě a vyšlo ti to, praštila jsi mě do břicha poměrně dobrou ránou, normálního člověka by to skolilo. "Stůj, dobrý, to bylo moc dobrý, velice rychle si se zlepšila, to je opravdu veliký pokrok, nyní už seš schopná se dobře bránit holí, ale pamatuj, nikdy se neunáhluj s útokem a ty sama buď vyrovnaná, jestli někdo zasáhne proti přírodě a to tě rozhněvá, ty se nehněvej, ale nech hněvat se přirodu a ta mu ukáže. Lesy mají více síly, než si zatím umíš představit.." Pousměji se na tebe. "Nyní přejdeme k cvičení tvé magie a pochopení její ovládání. Uvidíme, jak ti to půjde. Nejdříve si musíš uvědomit samotné spojení, vždy, když vztoupíš do lesa, tak se naváže. Musíš se naučit odhadovat sílu lesa a jeho přízeň k tobě a svoji vlastní sílu. Tyto faktory určí, jak moc silná budeš. Tady si sedni a snaž se uklidnit svoji mysl a vnímej tu sílu, která tě obklopuje a uč se jí poznávat." ///hoď si 3K6 (třikrát šestistěnou kostkou.)

Thorgulius - 03. března 2008 20:05

soukromá zpráva od Thorgulius pro Už si necítila žádnou bolest, ale pamatovala sis, jak hrozně to bolelo. Dávala jsi větší pozor a opravdu jsi bojovala s rozmyslem a takticky. Boj byl opravdu kvalitní šerm a čím dál více se stupnoval tlak. Nikdo nikoho nezasáh a rány byly přesně vykrývány a přesně mířeny. "Stop." Podívám se na tebe a usměju se. "Ano, tak to má vypadat. Mezi námi, kdybych byl člověk, jsem už dávni mrtvej." Mírně se pousměju. "Boj zvládáš dobře, teď se podíváme, jak jsi na tom se svoji odolností vůči pokušení a temným silám. Mysli na všechno, co jsem ti řekl. A pamatuj si, můžu ti způsobit velikou bolest, ale pokud to nezvládneš tady, nepřítel ti způsobí stokrát větší, pokud k tomu bude mít příležitost.. Nyní se připrav a pamatuj na svoji přísahu." Najednou se zblesklo a Thorgulius byl pryč a ty jsi se ocitla na místě, které by sis opravdu nechtěla připomínat. Stojíš uprostřed trosek svého města. Nikde nikoho nevidíš a najednou se před tebou objeví tvůj obraz. Vypadá úplně stejně jako ty, ale má na sobě rudě červené věci...

Prudenc - 07. března 2008 12:26

soukromá zpráva od Prudenc pro Pomůžeš mi zvednout se ze země.Pak mi dát ruku pod svršky.Nechápavě se na tebe podívam,ale nestačím nic říct.Najednou ucítím jak bolest,kterou sem cítila je pryč.Jak sem si mohla myslet,že bytost jakou jsi nyní by mě mohla obtěžovat.Lehce se pousměju svým myšlenkám.Pak začne další boj.Už se soustřeím mnohem víc,přece jen jednou mi ta bolest úplně stačila. Když řekneš stop zarazím svou mířenou ránu kousek před tebou.Zdá se že už zvládám ovládat svůj meč dobře.Před treningem bych určitě tak rychle nezareagovala. Na tvá další slova jen přikývnu.Zase ten záblesk. Proč sem zrovna tady.Sakra.Myslela sem,že už se sem dlouhou dobu vracet nebudu.Tak tomu říkám fakt ideální místo na zkoušku pokušení zlem.Z milionů jinejch míst zrovna tohle.Sakra to bych radši stála někde na úpatí sopky před jejím vybouchnutím než tady. Co je zase tohle.Pevně uchopím svou zbraň.To to sem já?Pozorně si prohlížím ženu,teda spíš sebe. ''Ty máš být jako moje horší já?,,

Holberik Tas - 07. března 2008 15:03

soukromá zpráva od Holberik Tas pro Zamyslím se a po chvíli Thorovi odpovím: „Cílem každého Theurga je ponat samotnou podstatu a je to i mím cílem. Vzdát se obouručního meče je pro mě nemyslitelné, je to pro mě něco jako pro mága hůl nebo pro hraničáře luk. Chtěl bych svoje umění vyjadřovat skrze meč a nepoužívat ho jako zbraň.“ Chvilku ještě popřemýšlím jestli to co jsem vypustil z úst dávalo smysl a pak se zahledím Thorovi do očí. „Doufám, že to nebude problém.“ Nejistě poznamenám a pokračuji. „Takže ty mě můžeš naučit všemu co theurgské umění obnáší? Jako znalost a vytváření run, vyvolávání elementů a komunikace s astrálními sférami? To zní dobře.“ Poznamenám si pro sebe a při představě sebe jako skutečného theurga se pousměju. “A ještě bych chtěl vědět pár věcí ohledně Neohrožených. Já to budivost? Kdo budou členi? A co bude cílem organizace?“ Zamyslim se ještě a pátrám v paměti. „A to by zatím bylo všechno…“

Thorgulius - 10. března 2008 14:58

soukromá zpráva od Thorgulius pro Postava "Já jsem tvé silnější Já a chci ti pomoci vrátit to, co se stalo velikou zradou. Sleduj." Postava se pozvedne svůj meč k nebesům. Ten zčervená rudou barvou a najednou cítíš, jak se zastavil vítr a všechno kolem a pochvíli se začal vracet zpět. Všechno se zrychlovalo, až už jsi nevnímala, co se kde hýbe. Najednou opět vše začalo zpomalovat a ty jsi uviděl celé své město v původní kráse, ještě před zničením. Zdá se že vás nikdo nevidí a nevnímá vás."Vidíš támhletoho muže s tou koženou bundou a dýkou v ruce? Ten co má za pasem ten měšec? On prozradil nepříteli, kudy se dostat do hradu. Když ho teď zabiješ, nikdy se to nestane a tvoji rodiče budou žít, stejně jako céle město. On tě nevidí, ale ty jeho ano a můžeš se ho dotákat, jako všeho tady a stejně tak ho zabít. Zachraň naše město."

Thorgulius - 11. března 2008 01:35

soukromá zpráva od Thorgulius pro Chvilku přemýšlím a potom se na tebe podívám. "Nikdy jsem neřekl, že to není možné. Řekl jsem ti jen možnost, při které se vydáš tou nejčistší cestou Theurga, ale to neznamená, že to musí být ta pravá pro tebe. Pokud si chceš nechat svůj meč, já tu nejsem od toho, abych ti bránil. Nemohu ti nic přikazovat a to jestli budeš mé rady poslouchat záleží jen na tobě. Máš v sobě tu sílu, to je jasné, protože kdyby ne, kdyby v tom nebyl vyšší záměr, pochybuji, že by jsi tu nyní stál. Mezi námi, na světě je stovky adeptů, kteří by se se svoji duší hodili na toto poslání mnohem více. Sám moc dobře víš, co všechno jsi v žiotě udělal, ale jsi to ty a nikdo jiný. A mě nepřísluší spekulovat o božském záměru a ani to nemám v úmyslu. Pokud se chceš stát Theurgem, musíš se spíše, než používat svoji sílu, naučit používat svoji mysl. Aby jsi pochopil. Často se zmiňuješ, o tom, co by jsi chtěl umět, ale ve své podstatě je to pořád jedna jediná věc. Znalost Run a umět je vytvořit je jedna stránka, ale Runy sami od sebe nic neznamenají. Meč je jkési vvězení a runy jsou zámek na to vězení, ale sílu meči dává démon, který ho tam musíš uvěznit. Toho přivoláš z Astrální sféry. Čím vzdálenější sféra, tím silnější démoni jsou, ale tím obtížnější je se tam dostat a nebezpečnější. Pokud na to nebudeš připraven a vztoupíš do moc silné sféry, tak tě pohltí.. Ovládání živlů je obdobné, stejně jako Cestování Astrálem a využívání jejich pomoci. Nejdříve musíš být schopen tohoto spojení. Crystal je ta věc, která tě do určité míry pustí dál než ostatní a také tě bude chránit, ale pokud přeceníš svoji moc, tak Crystal praskne a to by bylo to poslední, co by jsi zažil. Také si crystal hlídej. Dokud je takto čirý, tak tě bude chránit, ale pokud se bude jakkoli jinak barvit, tak jeho moc slábne. Dokud se nenaučíš a nepochopíš základ Theurgovi moci, neměl bys používat žádné fyzické zbraně a pokud možno se vyhýbat kontaktním bojům. Co se týče bratrstva, nyní tě to nemusí toliko zajímat. Cesta k němu je dlouhá a ještě daleko a více se dozvíš, až navštívíš místo, které se nachází pod tvým bývalým městem." Trochu se protáhnu, je vidět, že mě to trochu zmohlo. "Pokud máš ještě nějaké otázky, tak se ptej, jinak přistoupíme k tréningu."

Prudenc - 12. března 2008 17:48

soukromá zpráva od Prudenc pro Pozorně poslouchám postavu. Celé mé město se vrátí do původní podoby.Slova té postavy mě zasáhly přímo do srdce.Pod tíhou emocí se mi třesou ruce.Vlastně se třesu celá. Ale jak můžu vědět,že mluví pravdu?Jak bych mohla zabít někoho tak podle a nečestně i kdyby to zachránilo město,nezachránilo by to mou duši a pod tíhou toho,že sem zabila bezbranného jak nějaký zloděj bych ztratila mnohem víc než město,ztratila bych sebe svou duši. Dojdu blíže k tomu muži podívám se mu do tváře,jestli jej neznám. ''Dobrá,když dokážeš tohle jistě by si mi mohla dokázat i jeho zradu.Navíc i kdybych jej zabila přijdou jiní,kteří prozradí slabiny města pro své zbohatnutí a přece nevyvraždím celé město,abych....V tom uvidím známou chůzi,rychle se k ní rozběhnu.Moje matka živá a zdravá.Až ted si plně uvědomuji jak mi schází její úsměv.Prohlížím si jí.Je toho na mě příliš.Oči mi těkají mezi ní a tím mužem.Podlamují se mi kolena jako bych ztrácela vládu nad svým tělem.Se slzami v očích se skácím na prašnou cestu. Co mám dělat.Sice nesmím zabít nikoho tak nečestně,ale ale mám přece chránit slabé a nevinné. Podívám se na postavu a rozkřiknu se. Tak už mi ukaž jeho zradu.

Thorgulius - 12. března 2008 19:48

soukromá zpráva od Thorgulius pro Postava se na tebe podívá. "Dobrá tedy, ukážu ti více." Postava opět vztyčila ruce a najednou čas začal opět ubíhat rychleji, tvoje matka je pryč a dokonce i vy jste se přemístili na jiné místo. Jste teď v lese, vypadá to, že je to od hradu dobrý kus cesty. Vidíš toho muže o kterým postava mluvila a kterého jsi viděla na náměstí. Sedí u stolu před nějakým srubem s nějakým divným vysokým a velmi bledým mužem. Na stole je ten vak, který předtím ten muž nesl u pasu. Povídají si spolu nějakou řečí, ale ty ji nerozumíš. Najednou uslyšíš, že postava na tebe zase mluví "Vidíš to, oni vedli útok a on se s nimy tady sešel a je jasné, co asi řeší, navíc ten vak, jestě plný peněz. Oni nás nevidí ani neslyší, ale ty jim můžeš provést co budeš chtít. Zachraň město a naše rodiče." Když se rozhlédneš kolem vidíš, že je tu spousty zbraní a několi odporných lidí. Nějaké si viděla na bojišti, než se ti stala ta nehoda.

Prudenc - 26. března 2008 11:36
	soukromá zpráva od Prudenc pro Já prostě nemůžu jen tak někoho zabít pořád si nemůžu být jistá tím co řešili.Neznám jejich jazyk.Chci vidět víc.

Thorgulius - 28. března 2008 08:58
	soukromá zpráva od Thorgulius pro Všimneš si že postava začíná být trochu nervní. "Copak, ty nechceš zachránit naše město? Dávám ti poslední šanci."

Holberik Tas - 29. března 2008 10:52

soukromá zpráva od Holberik Tas pro V zamyšlení o tom co jsem právě slyšel ze sebe dostanu pár slov. „Ne další otázky nemám. Myslím, že si vysvětlil i to, co jsem vědět nechtěl, ale i přesto díky.“ Sundám si ze zad pochvu s mečem a opřu ji o zeď vedle dveří. „Tak jo zatím meč nechám nepokoji, ale doufám, že to není na pořád.“ Zaraženě dodám a pokračuji. “Tak jo, myslím, že jsem připraven k tréninku. Čím začneme?“ Zeptám se i když odpověď už jsem v podstatě dostal. Naposled se obrátím k meči a se můj pohled vrátil znovu k Thorgeliovi. Dále činím, co Thorgelius radí.

Prudenc - 01. dubna 2008 10:56
	soukromá zpráva od Prudenc pro Upřeně se podívám na postavu. ''Ty nechceš zachránit město ani rodinu cítím z tebe zlo.Ty chceš,abych stratila svou duši,že? Tasím meč a přiložím jej k jejímu krku. ''Tak mluv co po mě chceš? Když chceš něco teda změnit vem mě za mým učitelem.

Ellanor - 03. dubna 2008 14:20

soukromá zpráva od Ellanor pro Jak si přejete můj pane meč bezpečně zasunu do pochvy a položím jej na zem, lehkým pohybem jej odkopnu dál od sebe. Vytáhnu své simitary a zkušeným pohybem si s nimi pohrávám. Párkrát je otočím v ruce, stále obcházejíc kolem Throguliuse. Pevným stiskem je zastavím, míříc přímo na mistra. Je na nich poznat, že jsou mé. Padnou do rukou jako ulitné. A vlastně si ani nevzpomínám, že by tomu někdy bylo jinak. Patřili vždy přesně do dlaně, ať už malé dětské ručky, nebo dlaně mladé ženy. Cítím se s nimi jistě a odhodlaně. Přesto však mi v očích hraje určitá pochybnost. Mám strach že Thorovi ublížím. Nevím, z čeho strach pramení. Vím přece, že vždy bude několikanásobně silnější protivník.

Thorgulius - 06. dubna 2008 15:53

soukromá zpráva od Thorgulius pro "Dobře, můžem tedy začít. Poprvé to bude trochu nepříjemné, ale není to nic hrozného." Vztanu ze židle, podívám se na tebe a potom promluvím. "Ničeho se neboj, jdeme na místo, kde budeme moc trénovat." V tu chvíli mávnu rukou a ta začne mírně svítit, světlo je silnější a silnější, až po chvíli opět mávnu rukou a dotknu se tvé hlavy. Cítítš, jako by jsi uvnitř hořela, ale navenek tě mrazí, všude se na sekundu rozplyne záře a najednou stojíme na menší planině u lesa. Všude kolem září hvězdy a je úplněk., jehož svit ozařuje okolí. "Svůj Crystal, který máš ti bude sloužit k propojení se sférou. Každý Theurg má svůj crystal, ale takovýhle ne. Většina Theurgů má ještě zvláštní truhlu na svoji energii, aoe tvá se uchovává v crystalu. Na to, aby jsi mohl pracovat s elementály potřebuješ hůl a musíš ji také používat. Vzhledem k tomu, že vím, že bys spíše toužil po meči, tuto schopnost pro zatím odložíme. Mnohem důležitější je, aby ses naučil spojovat s Astrální sférou. Čím zkušenější jsi, tím dál se můžeš dostat. Nyní jsi schpen se dostat celkem bezpečně nejvýše do 3 astrální sféra. Tento svět zná 11Astrálních sfér, ale věř, že je jich více. Astrálních sfér se můžeš na něco zeptat a nebo z nich povolat démona a toho potom uvěznit do zbraně. Pokud ho chceš uvěznit do zbraně, tak normální způsob je, že si ho vyvoláš a přikážeš mu jít do zbraně nebo brnění s tím, že vzdálenost sféry se rovná bonusu. Ty můžeš zatím 3, protože dál, než do třetí sféry se nedostneš. Ovšem démoni po čase zmizí. Na to, aby jsi ho tam uvěznil navždy potřebuješ mnoho věcí. Runové kouzlo, které vytesáš na meč se dozvíš ze své knihy, ale upozorňuji tě, že takové zbraně jsou náročné na výrobu, budou tě stát mnoho energie, životní síly a spousty věcí. Za svůj život jich můžeš vyrobit omezený počrt. Kolem třech bez problémů, ale nad 5 až 6 takových to artefaktů se ti bude rapidně zkracovat život. Nedoporučuji dělat jich více jak tři, přitom ten poslední bude tvé mistrovské dílo" Chvilinku se odmlčím. Na to, aby ses spojil se sférou budeš využívat svůj Crystal. Položíš si ho před sebe na kámen. Je to jediná doba, kdy ho odkládáš od sebe. Pamatuj, že při styku se na něj díváš a až se objeví zvláštní hvězdná záře, tak tě sféra pohltí. Nikdy tě nesmí nikdo přerušit ve spojení. To by znamenalo veliké zranění. A když se chceš spojit se sférou, tak musí na crystal dopadat světlo hvězd. Když je měsíc v úplňku, tak tvé spojení je ještě bezpečnější." Usměji se a podívám se na Holba, který hltá všechny nové informace. "Tohle na začátek stačí. Máš nějaké otázky?"

Thorgulius - 06. dubna 2008 16:05

soukromá zpráva od Thorgulius pro Postava mírně pousměje. "Takže zloducha bys nezabila, ale mě ano. Podívej se na mě. Já jsem přece ty. Zabila by jsi sama sebe. To asi ne." Sleduješ její hlas. Je zvláštně kolísavý. Ale možná se ti to jenom zdá. "Tvůj učitel tě koukám vůbec nic nenaučil. Je to jen dávná vzpomínka. Nemá ve světě žádnou moc. Pokud chceš opravdu poznat sílu, která hýbe samotnými základy světa, tak poznej mého učitele. Pojď se mnou a já ti ho mile ráda představím. Stačí jen říci a já vyvolám portál až k němu." Dívám se na tebe a čeká, co odpovíš.

Thorgulius - 06. dubna 2008 16:20

soukromá zpráva od Thorgulius pro "Jdeme teda na věc." Vezmu svůj meč a dáme se do boje. Je opravdu znát, že cimitary jsou tvá rodová zbraň. Ale všimla sis něčeho zvláštního. Zatímco tvůj bílí cimitar proti mě skoro vůbec nejde použít k útoku, tak ten černý cimitar naopak pořád má tendenci útočit. Jako by měli vlastní chování. Bojujeme dlouho dobu a boj vypadá vyrovnaně. Ale teprve po chvíli si uvědomuješ, že tvá rychlost je větší než předtím a že já vykrývám všechny tvé útoky jen protože, že jsem rychlejší. Po asi půl hodině už jsi hodně ztrhaná a unavená a tvé tělo ochabuje. Až tě nakonec zastavím. "Stop. Dobrá. Tohle je mnohem lepší. nyní si byla tak rychlá, že by jsi dokázala bojovat se dvěma protivníky najednou, ale pozor. Nejsi zatím moc zvyklá využívat tolik síly a to hodně oslabuje." Chvilku se odmlčím. "Nyní mě dobře poslouchej. Tvá cesta bude mířit k temným, ale pamatuj. S největší pravděpodobností tam budeš muset bojovat a na to se musíš naučit ještě lépe ovládat své cimitary. Musíš jim vždy ukázat, že jsi jejich pánem a že budou dělat to coty budeš chtít a zároveň se k nim chovat pěkně. Potom tě budou poslouchat. Na některé zbraně budeš muset použít obě zbraně, abys vykryla útok a na některé brnění zase obě zbrtaně, abys ho prolomila. Více ti o tvé návštěvě nemohu říci. pokud máš ještě nějaké otázky, tak se ptej, ale pamatuj, že to, co jsem ti řekl se ti bude jednou velmi hodit."

Thorgulius - 06. dubna 2008 19:34

soukromá zpráva od Thorgulius pro Velmi zlehka tě ze začátku oťukávám a zdá se, že hůl spíše působí jako zbraň proti tobě, když ji máš používat v boji, ale i když pomalu, tak se to zlepšuje. Po poměrně delší chvíli jsi pochopila, že musíš využívat svoji obratnost a rychlost. Už si cítila velikou únavu, ale tady, jako by jsi čerpala i sílu lesa, Dlouho jsme bojovali a ke konci asi po třech hodinách jsi byla tak rychlá jako listí ve větru. A ačkoli jsi stále dělala chybi a poměrně často tvoje schopnosti se zlepšili, až po chvíli si najednou rychle vyrazila s holí a asi za všechny ty modřiny, které jsem ti udělal mečem na plocho jsi mě zasáhla přímo do břicha. Hůl působila, jako by to bylo těžké kladivo a né lehounká hůl a to mě odmrštilo asi dva metry zpět. "Stačí drahá Asvagal. Tohle už bylo dobré. Snaž se více držet koncentraci a krýt se, ale takovýhle útok už byl smrtelný. Určitě sis včimla, že jsi čerpala i sílu lesa. Ale takhle automaticky to můžeš udělat jen v opravdu silné divokém lese, jinak musíš les o tuto možnost požádat. Na chvíli se posadíme a odpočineme si." Potom se posadím a opět na tebe promluvím: "Vybral jsem divoký les, aby jsi alespoň trochu poznala opravdovou sílu lesa, kterou můžeš někdy využít. Nyní si oddechni, protože za chvíli se udkáš s velmi nebezpečným protivníkem. Neřeknu ti s kým a ani nebudeš vědět nic o něm. Poskytnu ti ovšem neomezený zdroj energie pro zkoušku tvých kouzel, pamatuj, že i tak tě nedovolím dělat příliš mocná kouzla, ale mnoho menších. Ve skutečnosati máš omezenou moc a musíš proto co nejlépe vážit kouzla. Máš ještě nějaké otázky, než začneme?"

Ellanor - 07. dubna 2008 12:54

soukromá zpráva od Ellanor pro Jistě můj pane. Vaše rady si vezmu k srdci a budu si je pamatovat. Cesty k temným se nebojím. Jako bych uvnitř cíétila, že přesně tak to má být. usměju se jemně. Je na mě patrná velká únava. Mám dojem, že jen co dojdu na pokoj, prospím celý den. Mohu mít prosbu? Vím, že meditací tělo získává véce energie za kratší čas než při spánku. Velice toužím poznat její smysl. vysvětlím Thorguliusovi své přání. Mimochodem, než se vydám ke svému lidu, budete se mnou trénovat vy, nebo někdo jiný? zajímám se.

Thorgulius - 07. dubna 2008 13:43

soukromá zpráva od Thorgulius pro Podívám se na tebe. "Není to úplně tak jak říkáš. Meditace slouží k uspořádání myšlenke a obnovení energie, ale né té životní, vlastně té taky trochu, ale především magické energie. Klidný spánek je více než cokoli, pokjud se jedná o únavu. Ale meditovat by jsi měla. I hraničář má jistou magickou energii.Speciálně používanou ve svých dovednostech. Meditace je otázkou soustředění mysli a své vnitřní energie při absolutním klidu těla. Člověk může lépe přemýšlet a rozjímat nad těžkými myšlenkami. Pokud budeš chtít, můžeš to trénovat. Najdi si ve svém těle bod, do kterýho soustředíš pozornost a svoji sílu, kterou potom opět necháš prolínat po celém těle." Chvíli se odlmčím. "Není to tak jednoduché. Budu vás učit, dokud to bude možné,ale každou chvílímůj protivník vymýšlí, jak mě zničit. Existuje mnoho takových způsobů. Většina je mu nedostupná, ale nakonec přijde na to, jak mě zastavit. Já jsem velmi omezen svoji podstatou. Jsem omezen pravidli. Nemohu proti Agamarovi použít svoji moc, pokud on neporuší rovnováhu. On to ví. Nyní budete trénovat, protožeteď vás musím naučit nejvíce, co bude v mých silách, protože později už nebude na takovýto tréning bezpečno."

Holberik Tas - 07. dubna 2008 16:28

soukromá zpráva od Holberik Tas pro Thora pozorně poslouchám a dovídám se spoustu nových věcí, je to složitější než sem myslel, ale moje odhodlání zůstává. Otázek mě napadá několik. „Jo nějaké otázky bych měl. Jak se dostanu do další sfér? A co dokáží démoni z prvních 3. a pak dalších známých sfér?“ Chvíli přemýšlím a když vidím, že podle Thorova popisu jsme v ideálních podmínkách pro spojení, už se nemůžu dočkat kdy začneme a také na to se zeptám. Budu potřebovat hůl, abych dokázal vyvolávat elementy. To se mi bude určitě hodit. „A ta hůl, asi nebude obyčejný klacek, co?“ Vypadá to tak, že se budu muset opravdu zatím vzdát meče úplně, ale myslím že to bude stát za to. „A ohledně toho crystalu, by mě zajímalo, kde k němu Theurg přijde.“ Už delší dobu mi to vrtalo hlavou, ale přišlo mi nevhodné se zeptat. No zatím je to asi vše na co jsem se chtěl zeptat, snad brzy přejdeme k Praxi.

Thorgulius - 08. dubna 2008 18:58

soukromá zpráva od Thorgulius pro Mírně se pousměji. "Máš mnoho otázek, to je dobře. Každá sféra je něčím specifická. Nejdříve se budeme soustředit na tu první. Ta je pro tebe bezpečná. Ale i tak, pokud nebudeš ovládat svoje umění, můžeš ze sfér dostat i chybné informace. Astrální sféry vědí vše a znají vše. V některé se můžeš dozvědět, co je kde napsáno, v některé můžeš dokonce ovládat různé věci. Ovšem nejdříve musíš vůbec projít do Astrálu. Teprve, až budeš schopen navázat kontakt, začneme žádostmi. Pamatuj, že Astrální sféry mají všemocnou paměť a pokud budeš chamtivý, pomstí se ti. CO se týče démonů, jak už jsem říkal, čím vyšší sféra, tím silnější démon, který může podle pořadí sféry zvýšit odolnost a schopnost brnění nebo sílu zbraně. Theurgova hůl? No, ona vlastně vypadá jako poměrně obyčejná hůl, může být rovná a hladká nebo kroucená jako klacek, ale je velmi odolná. Problémem je, že pokud ji budeš používat, tak nejde jen tehdy, když se ti to hodí, ale pořád. Díky ní budou sílit tvoje možnosti živlů a budeš moci přivolávat živel a nebo dokonce pomocníkaživlu. Časem bys měl poznat vše, co opravdoví Theurg má, ale teď by ses měl zaměřit spíše na jednu věc. Co se týče crystalu, Theurg si ho dokáže vyrobit sám. Je na to recept, ale takový, jako máš ty nikdo na zemi nevyrobí. Nyní je čas na všechny otázky. Takže pokud tě ještě něco zajímá, tak se ptej." Odmlčím se a čekám, jak se rozhodneš...

Holberik Tas - 08. dubna 2008 19:32

soukromá zpráva od Holberik Tas pro Ještě se zamyslím nad tou holí, pořád mi to vrtá hlavou a napadlo mě něco, jako kompromis mezi mečem a holí. Je to vlastně hůl s krátkou čepelí na konci, jinak řečeno kopí. Kopí, asi stejně nebude to správné slovo, moje představa je trochu konkrétnější. Podívám se na Thora a potom na prach přede mnou. Načmárám do písku zjednodušeně, to co mám na mysli a vysvětlím svůj nápad mému učiteli. „Mám ještě něco k té holi. Mohl by být na jejím konci kus kovu ve tvaru čepele? Tady pro tebe mám názornou ukázku.“ Když domluvím a dokreslím svůj návrh tázavě se otočím k Thorovi. "Jiné otázky prozatím nemám..."

Thorgulius - 09. dubna 2008 08:59

soukromá zpráva od Thorgulius pro Chvíli přemýšlím. "Existujípodobné zbraně. Jsou to cimitary na holích. Ellanor používá dva cimitary, ale existuje i cimitar na holi. Ovšem problémem této zbraně je, že je kovová. A kov není nejideálnější pro používání energie. Král má možná ve své soukromé zbrojnici něco, co by se ti hodilo, ale tohle si s ním musíš vyřídit ty osobně. Tady ti budu moci vytvořit, cokoli budeš potřebovat pro svůj tréning. Každopádně jsi mi pořád neodpověděl, jako cestou by ses chtěl nejprve ubírat?"

Holberik Tas - 10. dubna 2008 16:43

soukromá zpráva od Holberik Tas pro Bez delšího rozmýšlení odpovím: „Jak už si říkal, mám radši meč než hůl a podle tebe je důležitější naučit se spojovat s Astrálními sférami, tak uposlechnu tvé rady. Ale i tak, bych se na začátku chtěl naučit od každého trochu. Jak zvládnu základy se sférami, snad bych se mohl naučit vyvolat i nějaké primitivní elementály.“ Nevím co na to řekne Thorgulius, ale sem tady proto abych se naučil co chci umět a podle mě v tom problém nebude. Podívám se zas na zem a nohou přejedu přes můj nákres v prachu. Až se malí obláček prachu usadí zvednu se a začnu bedlivě pozorovat co Thorgulius začne dělat. Vlastně ani nevím, co by mě,l nebo jestli vůbec bude něco dělat, ale je plný překvapení a nechci o nic zajímavého přijít. Podívám se na měsíc a na hvězdy pohled na ně mě fascinuje. Nad námi je nekonečný prostor vesmíru, nebýt dobrých učitelů v našem bývalém městečku nemám ani ponětí o tom co se skrývá v temnotě noční oblohy. Kdyže proberu ze zamyšlení otočím se zas k Thorovi a čekám co bude následovat.

Prudenc - 12. dubna 2008 18:03

soukromá zpráva od Prudenc pro ''Nechtělas náhodou,abych zachránila město.Asi to nebyla zas tak čistě jen záchrana města,že?Najednou ti na městě nezáleží.Přiznej šlo ti jenom o to abych udělala to co chceš ty,že?Jak se teda jmenuje ten tvůj učitel?Ale pokud chceš zachránit město tak bysme spíš měly zajít za tím mým,nemyslíš?,, A mečem sem prozatím ani nepohla.Sice ta postava má moji tvář,ale to přece neznamená,že jí budu bezmezně věřit.

Thorgulius - 15. dubna 2008 11:40

soukromá zpráva od Thorgulius pro "Snažím se ti pouze pomáhat a ne rozhodovat za tebe. Osobně si myslím, že pomoc elemenVyložil jsem ti nejdříve filozofii Astrálu, protože málokdo opravdu ví, jak vše funguje a také proto, protože jsi se nechtěl vzdát svého meče. Jako Theurg pochopíš, že tvůj meč bude až poslední pomoc. Tvá síla mysli je nyní zanedbatelná proti té, na kterou se můžeš dostat.. Pokud si zvolíš hůl, už nyní tě mohu naučit vyvolat živly a duchy živlů, tedy elementály." ///Ve své podstatě by bylo lkepší pro příběh a i pro mě a tebe, kdyby jsi si zvolil živly, lepší se s nima pracuje ať z mé nebo z tvé stránky a mají jasná pravidla. Astrál je dost nátočný, ale nikoho nechci nějak omezovat. Rozhodni se jak chceš :-)

Thorgulius - 16. dubna 2008 23:45

soukromá zpráva od Thorgulius pro "Město, to jsem celou dobu chtěla, ale zdá se že ty ne. Možnost jsi měla. Tvůj učitel taky může město zachránit. Drží se hloupých pravidel, ale má tu moc.. Je to slaboch, že ji nepoužije. A ani teď tady není a nemůže tady být. Co budeš dělat bez něj. Mě nemůžeš zabít. Když zabiješ mě, zabiješ i sebe. Když zraníš mě, tak zraníš i sebe." Zdá se ti, že v tomhle by mohla mluvit pravdu. Z tvého meče si opravdu nedělá žádné strachy, ale přesto pořád slyšíš, že její hlas je čím dál troufalejší, ale při tom, jako by tam byl náznak nějakého strachu.

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 20. dubna 2008 21:14

soukromá zpráva od Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) pro Po mém rychlém prohlášení, že bychom se měli teď spíše věnovat tréninku, mi Thor položí ruku na hlavu a na okamžik se kolem objeví zářivé bílé světlo, když odezní, vidím, že jsme na nějaké pláni. Víš, že by mne zajímalo spoustu věcí, ale teď myslím, že není příliš času na vyptávání Draci? Vůdce skupiny? No je na čase se s tím smířit. Takže do boje Koukám na jeho připravený meč, jen doufám, že moje hůl vydrží a nezlomí se. Chvíli přemýšlím jak udeřit, nerada bych mu ublížila, ale koneckonců je to jen zkouška. Zvednu hůl do výšky, namířím a pokusím se udeřit jeho levé rameno. uhni! vykřiknu v duchu a zavřu oči

Thorgulius - 23. dubna 2008 01:03

soukromá zpráva od Thorgulius pro Začali jsme bojovat a ani se nedá říci proč, ale opravdu ti to dost nešlo. Kdykoliv jsem trochu více přitlačil, jsem tě bez problémů odrážel. Ze začátku sese bála, abys mi neublížil a teď se bojíš toho, abych neublížil já tobě. Sama pořádně nevíš, čím toje, ale dnes ti to prostě nejde. Po chvíli to začneš vzdávat a v tom se stane něco, co opravdu nečekáš. Využiji tvé velice vážné chyby a svým mečem probodnu tvoji hruď. Okamžitě se složíš na zem a ačkoli meč hned po probodnutí trhám zpět, cítíš ukrutnou bolest. Až teprve po chvíli si uvědomuješ, že ti neteče žádná krev. ALe nemůžeš se zvednout a bolest cítíš přesně tak, jako by tě opravdu někdo probodl. Tázavě a s obrovským utrpením ve tváři se na mě podíváš a zdá se ti trochu až tyrantské, jak se na tebe dívám. Po chvíli promluvím a ačkoli si na pokraji omdlení a zhroucení, tak se mě snažíš poslouchat.: "V každém člověku je veliká síla, ale ta k němu nepřijde sama. Každý ji musí objevit sám. Já ti mohu jen ukazovat cestu. Pokud ovšem vzdáš svůj boj a ponoříš se do zoufalství, tak ztratíš sama sebe. Kdyby si nyní bojovala s nepřítelem pomocí hole, tak by tě porazil každý. Já jsem nyní tvůj nepřítel. Nemůžeš mě zabít, stejně jako já nezabiju tebe, ale potrestám tvoje špatné jednání." Je trochu znát, že se mi to neříká úplně lehce, ale přesto jsou slova rázná a jasná. Přijdu k tobě a podívám se na tebe a najednou ucítíš, jak ti dávám ruku pod tvé svršky přímo na místo, kde by měla být rána. Na chvilku jak reflexivně znejistíš neb, takhle jsi nikdy žádného muže nepustila, ale najednou si uvědomuješ, že tvá bolest úplně zmizela a má ruka už je zase zpět. Pomohu ti vztát a jde to trochu hůře, ačkoli tě už bolest neomezuje, cítíš se opravdu slabá a zraněná. "K holi se ještě vrátíme, ale nyní je na čase věnovat se tvým kouzlům, jak si rozvážila otázku, kterou jsem ti položil před bojem?" A dívám se na tebe teď už s vlídným a milým úsměvem.

Holberik Tas - 26. dubna 2008 11:50

soukromá zpráva od Holberik Tas pro Zamyslím se. "Dobře, rád se něco naučím a začít tím jednodušším je asi moudřejší." Už se těším až budu bez problémů schopný vyvolat bojeschopného elementála ve skutečné, fyzické podobě. Pomyslím si a zase se otočím k Thorovi "Jestli jsem to správně pochopil tak mi teď vytvoříš hůl." Trochu tázavě řeknu a čekám co Thor udělá. Je to zvláštní až teď se seznámit s uměním pro které jsem v podstatě předurčen. Každou chvíli se tady dozvídám nové věci o kterých jsem neměl ani ponětí a vím, že časem se mi tyto informace budou opravdu hodit.

Prudenc - 29. dubna 2008 12:04

soukromá zpráva od Prudenc pro Pomalu odložím svůj meč.Při zasouvání do pouzdra se lehce říznu do malíčku,abych zjistila zda alespoň v tomhle má pravdu. Začnu klidným hlasem. Myslím,že jediné o co ti šlo bylo dostat do nějaké bezvýchodné situace,kde bych udělala chybu a obrátila se na špatnou stranu.Nic méně odpouštím ti to.A opravdu trvám na tom,že půjdeme za mým mistrem at už pomocí tvých kouzel nebo pěšky.Není to odsud zas tak daleko.Takže jdeme? Pomalu,aniž bych čekala na odpověd, odcházím k městu.

Thorgulius - 08. června 2008 01:25

soukromá zpráva od Thorgulius pro Mávnu rukou a kolem nás zavíří bílá hmota, která se jako vítr a mlha stvární do podoby velmi zvláštní holea nakonec jako by se zhmotnila v mých rukách. Podám ti hůl se slovy: "Až opustíme tento svět hůl bohužel zmizí, najdeš jinou. Nyní je to ovšem hůl, jako každá jiná. Bude ti perfektně vyhovovat svoji váhou, obratností a tvarem. Pokud budeš chtít holí vykouzlit nějaký element, ať už jen zapálit oheň nebo pramínek vody na napití ažpo vyvolání hmotného perzonifikovaného elementa, v holi musí být energie na to potřebná a ty se musíš naučit pracovat s touto energii. Tvůj crystal, který jsem ti věnoval je velice vyjímečný. Teprve až budeš se svými schopnostmi velice vysoko ti nebude jeho obsah stačit a budeš ho muset ještě doplňovat. Ale do té doby ti tento crystal poskytne samostatné nabíjení energie. Abys převedl energii z crystalu, musíš hůl i crystal držet v ruce a ze začátku by tě neměl nikdo rušit. Mocní theurgové dokáží při držení crystalu a hole rovnou čarovat a k přesunu zde dochází těsně před kouzlem. Ovšem to už jsou dávné doby, kdy tito lidé chodili po světě." Mírně se pootočím a maličko nostalgicky zavzpomínám. "Ty pouze silou mysli převedeš energii do hole, budeš vědět kolik si budeš moci dovolit a nikdy to nepřežeň. Bude chvíli trvat než dokážeš vyvolat perzonifikaci živlu. chce to praxi, ale určitě do toho přijdeš. Je na čase to vyzkoušet.." Usměji se a nechávám nyní věci na tobě... ///hoď si %

Pán Jeskyně - 08. června 2008 01:57

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Postava vypadá že veškerá její trpělivost skončila "A už toho mám dost" její hlas náhle zmohutněl a rozlehl se po kraji, jako hlasmocné bytosti. Nyní opět mluvila, ale její hlas byl temný a šíleně mocný. "Vůbec nechápeš jakou možnost si zahodila. Mohla si žít a teď tě čeká jenom krutá smrt a nikdo tě tady nezachrání. Nebýt pomoci těch proklatých nebes, je to nicka, která se nemůže rovnat nám, ze staré říše. Ale jeho i nebesa čeká veliké utrpení. Brzy padnou a hranice se zboří a potom se všechny síly naše vládce zmocní všech tří světů a vytvoří se nejsilnější vláda, která přetrvá až na věky věků." Náhle se postava otočí a už se tě nevšímá a mluví do prázdna "Ale, tak ty jsi tu také, proč se neukážeš. Nemáš dost odvahy se nám postavit osobně. Posíláš za sebe tyhle směšné děti. Tak se ukaž ty zbabělče." Najednou postava zvedne ruku a v té se jí zhmotní oštěp, otočí se a bez varování ho mrší proti tobě. Ačkoli si bedlivě sledovala situaci, tohle se nedalo zadržet.. SMrt byla na dlani, když se ti oštěp zastavil centimetr před tváří. Najednou se zhmotní Althrius a je vidět, jak drží oštěp. Ten se mu rozplyne v rukou. "Tady si, bylo jasné, že se budeš snažit bránit ty ubohé smrtelníky. Měl by ses ovšem starat spíše o svůj život." V tom mžiku se kolem tebe rozpoutalo doslova peklo na zemi. krajina kolem tebe se měnila z vteřiny na vteřinu. Chvíli jste byli v jísnu sopky, potom v nebesích, pod zemí, na hřbitově, pod vodou v hurikánu,... desítky míst, ale kolem tebe byla jakási bublina prázdna, kterou nic neproniklo. Viděla si ukrutný boj mezi Altériem a tvým dvojníkem. Lítali mezi nimy blesky, ohně, ohromné energie které metly všechno před sebou. Alt se ovšem spíše bránil, začínalo to vypadat, že nestíhá svému protivníkovi. Ta se k němu nakonec přiblížila a v domění, že už je v koncích vythla dýku, která rudě plála a chtěla ji vrazi do Altova srdce.V tom se Alt rychle zvedl a jednou rukou chytil ruku tvé dvojnice s dýkou a druhou, kterou měl schovanou rychle zaútočil s velmi podobnou dýkou, která ovšem zářila bílím až nebeským světlem a vrazil jí ženě do srdce. Najednou si uslyšela veliký výkřik, který ti drásal uši a nechybělo moc a omdlela si při něm. Bylo ti jako bys měla na místě umřít v hrozných bolestech. Najednou se krajina změnila zpět na místo, kde jsi podkala osobu poprvéa kousek od tebe na zemi ležel Alt, který už se s mírným, ale velmi bolestivým úsměvem vracel k tobě. Vypadá to, že je po všem. Už je skoro u tebe a chce promluvit, když se najednou otočí a vidí, že od někud, kde skončil před chvílí boj se z poslední moci spustil černý blesk. Mířil na tebe, ale Alt mu skočil do cesty a místo tebe zasáhl jeho. Althérius padl na zem, celý svět se otřásl, jako by zvlnil a najednou se po obrovském šoku, jako když z vařicí vody skočíš do ledový, objevíš v pokoji, kam si tě Alt pozval. Kolem sebe vidíš ostatní, kteří se překvapeni, jako by byli vytrhnuti z nějaké činnosti. Alt leží na zemi, dychá velmi slabě a vypadá, jako bílá stěna, oči má temné a jeho nebezská záře je pryč. Nikd neví, co se děje... Všechno se musí objasnit. /// Ještě nepiš veřejně. Zatím jen své poznatky, musím počkat na ostatní.:-)

Prudenc - 09. června 2008 13:21

soukromá zpráva od Prudenc pro ''Konečně ses projevila,tak jak sem očekávala.A mimochodem,když sme takové nicky proč ti tolik záleží na tom,abys mě přetáhla na svou stranu.,, Zdá se,že mě nevnímá mluví kamsi do prázdna.Pozorně ji sleduju a začínám vážně uvažovat nad jejím duševním zdravím.Když v tom se v její ruce zhmotní oštěp,který po mě hodí.Nemůžu se ani hnout.Když už je oštěp krůček ode mě zavřu oči.Celý můj život mi proběhne před očima. Necítím žádnou bolest nic,že by vážně tohle byl můj konec.Pomale otevřu oči. Já žiju.zhluboka si oddechnu a začnu šmtrat po svém těle žádnej šrám nic. Alt mě zachránil. Pak pokračuje boj,ale beze mě já sem jen tichý pozorovotel.Už je po všem. Blesk. Ne,to nemůže být pravda vždyt tady se ti nemůže nic stát. Náhle se probudím v pokoji.Alt leží na zemi.Rychle se k němu skloním.Položím mu ruku na tvárř a jemně ho hladím.Cítím jak začíná chladnout. ''Nemůžeš nás přece znovu opustit.To není správné,,

Thorgulius - 10. června 2008 00:10

soukromá zpráva od Thorgulius pro Bylo vidět, že velmi pozorně posloucháš mé pokyny a je zvláštní, že tě to velice vše zaujmulo. Vždycky jsi spoléhal na svůj bojový um a schopnosti, ale v tomhle spotřuješ něco zvláštního. Držíš crystal v jedné ruce a v druhé máš hůl. Je zvláštní, že přesně cítíš, kolik energie můžeš s crystalu přečerpat a jak silného elementa můžeš bezpečně vyvolat. Lákalo tě zajít za bezpečnou hranici, ale držel ses pokynů, které jsem ti dal. Poprvé trochu déle trvalo, než si konečně pochopil jak nejlépe se vše provádí. Když jsi měl hůl naplňoenou, opět posdle pokynů jsi s ní mávnul a v hlavě ti proběhla formule a soustředěnost na vyvolání ohně. V tu chvíli s hole vyletěl oheň, který teď plál na zemi. Na zemi nebylo nic, na čem by hořel, je tráva a proto po chvíli pohasl, ale i tak bez potravy vydržel poměrně dlouho. Měl jsi zvláštní pocit ze všeho. Bylo to dost vyčerpávající a přitom tak úžasné. "Bylo to dobré. Dokážeš vytvořit stejné množství ohně, vítr, který bude schopen rozfoukat oheň, jako provětrat pokoj a možná i pohybovat malou loďkou a přimět stejné množství země aby udělala to co ty chceš. Navíc máš jistou vrozenou schopnost, které sis možná nevšiml, ale která je v tobě zakořeněná. Máš i na theurga velmi odolnou mysl proti magii. Musíš ovšem všechny své dovednosti trénovat, aby se zlepšili a zlepšovali..." Najednou se něco stalo. Svět kolem se zvlnil, najednou si uviděl bílou záři podobné té, která tě sem přenesla. Najednou se opět nacházíš v místnosti Thorguliova pokoje. Jsou zde i všichni osattní a uprostřed místnosti leží na podlaze bez jediné hlásky Thorgulius.

Pán Jeskyně - 10. června 2008 00:17

Všichni se najednou objevíte v pokoji. Jste trochu překvapeni, že jste tu všichni. Ovšem mnohem horší pohled je na Thorgulia, který leží uprostřed pokoje. Prudenc se jako první skloní k jeho tělu. Zdá se, že asi jako jediná ví, o co se jedná a proč se stalo, co se stalo. Thorgulius leží na zemi úplně bledý a jeho nebeské světlo je ta tam. V jeho tváři je stín a jeho oči jsou temné. Jediné známky života je velmi slabý dech. Není při vědomí, ale jeho dech, ačkoli nitkovitý se zatím nezhoršuje...

Prudenc - 10. června 2008 12:09
	Žije řeknu s velkou úlevou. Podívám se na ostatní. Nevím sice jak sem se tady ocitla,ale myslím,že bysme nejdřív měli sehnat felčara,bilinkáře nebo kohokoliv kdo mu pomůže.Dostal zásah černým bleskem.Zbytek vysvětlím později. Pořád sem skloněna nad Thorem.A hladím ho po tváři. Jak je to možný vždyt tam nemůžeš umřít.Řikals to ty sám.Tak proč?Proč tady ležíš polomortvej.

Ellanor - 12. června 2008 14:57

Překvapeně se rozhlédnu po pokoji, ve kterém jsme se objevili. Co se to..? všimnu si Thora ležícího na zemi. Pru nám během chvíle vysvětlí, co se vlastně děje. Ničemu nerozumím, já myslela, že už nemůže zemřít. Prosím, mohu něco vyzkoušet. Ozvu se a vykročím k ležícímu muži, pokleknu vedle něj. Pamatuj si, drahá Ellanor, tvůj dotek může přinést život i smrt. Teď to bude život. Musí být. Nadechnu se a zavřu oči. Modlím se, abych Thorovi ještě více neublížila, ale snad podvědomě cítím, že to zvládnu. Položím ruce z obou stran jeho hlavy. Je smretlně bledý a čelo má orosené potem. Přitom je jeho kůže chladná a průsvitná. Soustředím se, jak nejvíce můžu. Vlastně ani netuším, jak probíhá princip mého léčení, ani si to neumím představit, ale vím, že tento muž si nezaslouží smrt.

Prudenc - 13. června 2008 09:58
	Když se přiblíží Ellanor kousek ustoupím od Thora. Nervózně těkám očima po místnosti a čekám co se stane. Jak sem mohla zapomenout.Ellanor,ona to určitě zvládne.

Pán Jeskyně - 17. června 2008 03:10

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Přistoupíš k Thorguliovi. Skloníš se nad ním a máš opravdu zvláštní pocit možnosti v této beznadějné situaci. Položíš mu ruce na hlavu a snažíš se všemožně se spojit s jeho sílou. Brzy pochopíš jak co probíhá a konečně chápeš i jak využívat svoji sílu k léčení nebo naopak k zhoubě. Dokážeš se nějak vyladit na duševní energii a můžeš ji jak posilovat, tak oslabovat. Už se chystáš proniknout až k nitru samotného zdroje, když najednou ucítíš veliký odpor. Projede tebou mrazivá vlna a na krátko se ti ozve v hlavě hlas: "Nepokoušej se mě léčit. Byl jsem proklet. Spojením by se mohlo prokletí rozšířit i na tebe. Ochraňuj všechny kolem sebe a mě nech v rukách krále, on jediný mi může alespoň trochu pomoci. Musí..." V tom náhle hlas odezní, jakoby utnut uprostřed a ty víš, že více už neuslyšíš. Thorgulius vypadá pořád stejně. Není mu ani hůř ani lépe. Jediné, co tě může alespoň trochu hřát je to, že prozatím neumírá...

Pán Jeskyně - 17. června 2008 03:14

Ellanor se skloní k Thorguliovi a je na ní vidět, jak se všemožně snaží a soustředí, aby pomohla ležícímu muži. Trvá to dlouho a Ella se někdy velmi zvláštně zatváří. Možná to vypadá, jako by se to trochu lepšilo, ale o moc ne, možnná vůbec, ale jediné co je jisté, že ať je to co je to, zatím se to nezhoršuje. Najednou do pokoje vejde vysoký a statný muž, oděn ve zbroji, ale slavnostní, spíše na okrasu, ne bojové a rychlým hlasem ze sebe vychrlí" "Co se to tady stalo?" Tázavě se na vás dívá.

Prudenc - 28. června 2008 13:16

Pozorně pozoruju situaci.V místnosti zavládlo hrobové ticho.Všichni čekáme co bude.Náhle vejde do místnosti jakýsi muž.Nepříjde mi,že bych ho tady už viděla.ale kdo ví setkala sem se tady už s tolika lidmi,takže je možně,že bych na něj zapomněla. Rychle za ním dojdu. Já vám to vysvětlím,ale mohli bysme jít na chodbu.Tady ta slečna se potřebuje soustředit. Snažím se mu taktně naznačit,že tohle není opravdu nejlepší místo na rozhovor.Čekám co muž udělá

Ellanor - 28. června 2008 20:41

Když to slyším kousnu se do rtu a prudce vrtím hlavou. Tady nic nezmůžu... řeknu směrem ke všem a skloním hlavu. Nejsem zvyklá plakat, ale kdybych byla, zajisté by to bylo teď. Otočím se na muže, jež vešel. Potřebuji mluvit s králem, naléhavě. Vyskočím na nohy a upřeně se na něj podívám. Je to opravdu velice naléhavé. V Thorguliusově zájmu by to mělo být co nejdříve, nejlépe okamžitě. Mluvím vážně, byla jsem vychovaná poměrně aristokraticky, nedělá mi problém mluvit s váženými lidmi. Uctivě, nikoli však podlézavě.

Holberik Tas - 18. července 2008 14:27

Mlčky sleduji dění okolo sebe a později pochopím co se asi stalo. Připadám si tak bezmocně, Thor byl právě ten ke komu bych se obrátil pro pomoc, kdyby někdo takhle skončil. Nevím co mám dělat a tak dál jenom s ustrašeným výrazem sleduji, co bude dál. Zatím se o něco pokouší Ela, ale ani náznak nějakého zlepšení jsem nezpozoroval, přicházející muž věci dodá ještě dramatičtější nádech a já se dál napůl nepřítomně rozhlížím po místnosti a mezitím přemýšlím nad nedávnou minulostí a bloudím ve svých matných vzpomínkách.

Pán Jeskyně - 18. srpna 2008 14:53

Místnost Muž se na vás všechny dívá. Vidí, že jste více vyjevený, než on, a že mnoho z vás nemá úplné ponětí o tom, co se děje. Ela mluví rychle, ale s mužem, jako by to ani nehlo. Trochu to Elu číclí, ale potom promluví muž, který vešel" "Král přijde za chvíli, už o všem ví a byl to on, který mě sem poslal." Cítili jste, že tohle byla jakási forma vzkazu, ale muž potom mluvil dál: "Nebojte se, jestli ho někdo může zachránit, je to náš král. Je léčebná magie je velice proslulá. Určitě jste o ní už slyšeli." Muž se trochu divně zatváří, když nikdo z vás nic neříká. Příchod krále Po chvíli přijde král. Všichni už na něj velice netrpělivě čekáte. A je na vás vidět, že se velmi obáváte. Král se dívá na Thorgulia a je velmi zachmuřen. V ruce má malou zdobenou lahvičku, která jemně bíle svítí. Váženým hlasem promluví a nikdo se mu neopovažuje mluvit do díla. Teď cítíte, jak silná a vznešená energie z něj vyzařuje. "Nikdo se ho nedotýkejte. Je zasažen velmi mocnou a starodávnou kletbou. Dokáži ho probrat, ale sejmout takovou kletbu neumím. Jediný, kdo to umí je poslední strážce toho, co je v útrobách mého hradu, ale ten už asi ani nebude naživu a i kdyby. Dolu je zákaz chodit a i kdyby nebyl. Nikdo se odtamtud už nevrátil živý. Posaďte se, bude chvíli trvat, než alespoň procitne." Král mu otevřel ústa a nalil do něj stříbřitou kapalinu z lahvičky. Potom poručil muži, ať přinese obklady a nějaké bylinky. Vypadá, jako by přesně věděl, o co jde a co se stalo...

Prudenc - 07. září 2008 12:14
	Místnost Nechápavěš pozoruji dění kolem. Když vyslový svou myšlenku o posledním strážci svitně mi naděje. Lehce dloubnu loktem do Holberika,abych mu naznačila,že bysme se tam mohli jít mrknout. Myslím,že tady už nejsem příliš potřeba.Odcházím z místnosti a čekám zda někdo půjde se mnou.

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 07. září 2008 19:12

soukromá zpráva od Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) pro Vůbec mi to nejde snaž se, takhle to přece nejde na prsou cítím prudkou bolest, ani nevím jak se to stalo. oči se mi rozšíří úžasem, padnu na kolena, ruce přitisklé k ráně To bolí řeknu slabě já nechci umřít! Thore proč?! podívám se na ruce, není na nich žádná krev. Proč nekrvácím, když mě probodnul? Vůbec to nechápu. Tázavě k němu pozvednu bolestí zvhlé oči. Cítím se mizerně, jako bych měla každou chvíli omdlít a umřít Už nikdy poslouchám jeho slova tak tady nemůžeme umřít. I když už stojím na nohou, bolest pominula, pořád se cítím nějak slabě. čím to je? To jsem nečekala. Už to nechci znovu zažít. Nevím, jak se to mohlo stát, ale přístě se tak nestane. řeknu Thorovu Dal jsi mi lekci podívám se před sebe Můj táta se věnoval magii ohně, že? Nikdy mě nechtěl pustit ke kouzlům, dokud se nenaučím pořádně ovládat Mysl. Přemýšlela jsem o tom a chci se naučit rozumět magii živlů. Prosím uč mě slaboučce se usměju. V duchu se těším na další lekci

Holberik Tas - 27. září 2008 13:48

Prudenčino dloubnutí mě probere z hlubokého soustředění na neobvyklé dění kolem. Otočím sek ní a přikývnu "Asi máš recht." Ohlédnu se po ostatních a následuji Prudenc. Když vyjdu z místnosti uleví se mi od tíživé atmosféry, která tam panuje. "Pořád to moc nechápu prohodím s pohledem upřeným na podlahu z masivního dřeva. "Doufám že se z toho dostane, ne že by se mi do chtělo, ale vypadá, že to je jediná možnost. Co myslíš?" Konečně zvednu hlavu.

Pán Jeskyně - 07. října 2008 13:18

Král se zvedne a podívá se na nás. Jeho výraz je velice smutný a ustaraný: "Mí drazí. CHápu, že vám některým vrtá hlavou, co se stalo. Pokud se nemýlím, tak jste každý trénoval své znalosti a schopnosti. Je to složité vysvětlit, ale byli jste v něčem zvláštním. Není to ani sen, ani realita. Mohli jste vidět věci, které by v realitě nešli, ale přesto vše, co jste dělali si budete pamatovat. U jednoho z vás muselo ovšem dojít k boji a ten byl reálnější než ostatní věci. Do jednoho z Thorguliových světů se totiž dostalo prvotní zlo. Neptejte se mě jak, protože to je nad veškeré mé znalosti a to už po této zemi chodím stovky až tisíce let. Hádám, že ani Thorgulius nevěděl, co se stane, ale věděl s kým se střetl. Bohužel pro něj nevěděl, že zabít prvotní zlo znamená strašlivé prokletí. Nikdy na světě se k tomuto zatím neodvážil. Na světě jsou tři prvotní zla, tedy teď už pouze dvě. Udělal pro svět více, než mnozí jiní, ale za strašlivě krutou daň. Nikdy neumře, ale jeho mysl bude podrobena těm největším mukám, jaké si lze představit, Nikdy z ní neztratí ani špetky zdravého rozumu proto, aby svá muka prožíval co nejvíce a napořád. Jeho Oběť je obrovitá a bude zvěčněna do všech písní tohoto světa..." Vidíte, že králi ukanulo pár slz, které mu nyní stékají po tváři. Když dokončil svoji řeč, přišel posel s tím, co si král přál. Byli to dvě krásně vyřezávané křišťálové lahvičky. Jenda byla plná červené tekutiny a ta druhá plná černé tekutiny. Ihned po předání posel odešel. Král se na nás opět podíval "Zde jsou lektvary života a smrti. není na mě, abych se rozhodl, který z nich má být použit. On se obětoval pro vás, takže vy musíte rozhodnout. Jedna lahvička dokáže usmrtit kohokoli, ať je kdekoli, pokud to sám bude chtít. Druhá lahvička dodá silnou energii jeho životní části. Ať už se rozhodnete jakkoli, pozá, kterou jste mu dali. Tím že vám tyto lahvičky dávám je nepatrná je jasné, že existuje způsob, jak ho zachránit. Ale předem vás upozorňuji. Tohle není jednoduché. Já bych se na tu cestu vživotě neodvážil. Ale rozhodnutí je na vás. Nemohu vám říci nic o tom, kam byste šli nebo tak. Kdo nebude chtít, může mi zde vypomáhat v boji nebo kdekoli bude chtít nebo se vrátit kam bude chtít. A není rozhodně žádné selhání, když odmítnete a nikdo vás za to nikdy vám to nikdy nevyčte, nebť si se sám na tuto cestu nikdy neydal. Rozhodnutí je pouze na vás." Je jasné, že Král skončil a je řada na vás...

Prudenc - 07. října 2008 17:29

>Je to velké rozhodnutí,ale já už sem rozhodnutá ted.Už jednou sme ho ztratily,ale ted s tím můžeme něco dělat. Víte králi,doufám že to ode mě nebudete brát jako troufalost,ale myslím,že v téhle situaci bysme tady měly zůstat jen my,abychom se mohly správně rozhodnout. Počkám až odejdou. Já sem pro život,ale nechci Vám vnucovat své myšlenky,takže bych ráda slyšela i Váš názor,přátelé.odmlčím se a čekám na reakci ostatních.

Pán Jeskyně - 07. října 2008 20:25

KRÁL Král se na tebe podívá. "Máš úctu a vychování a tvůj návrh je moudrý. Neberu to v žádném případě jako neuctivost. Tobě tedy nyní předám obě dvě lakvičky. Až se rozhodnete, ať už to bude jakkoli, venku na vás bude čekat stráž, která vás dovede později za mnou. Nechte si času kolik potřebujete a kdybyste něco potřebovali, dejte vědět té samé stráži." S tím se na vás mírně usměje, podá Pru lahvičky a odejde.

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 08. října 2008 18:54

Mísnost Žije slyším říkat Pru. černý blesk? Co to znamená? Ještě před chvílí jsme spolu mluvili a teď tu leží a život z něho opět uniká. Tam by neměl umřít Doufám, že Ella uspěje, ale jak se za chvíli ukáže, přes veškerou námahu se bohužel nepovedlo. Jsem zkoprnělá a doteď jsem se nezmohla na slovíčko. Král je jasně posmutnělý, ale jeho řeč alespoň trochu objasnila, co se stalo. Je těžké volit mezi životem a smrtí. Lehčí by bylo, kdyby se jednalo jenom o mě. Ach Thore Teď drží dvě krásné lahvičky Pru, život Pousměju se, ale oči jsou vážné. Thor pro mě hodně znamená a nechci ho ztratit, ale na druhou stranu je správné držet ho při životě za takovou cenu? Nechci, aby trpěl, ale má právo si vybrat. Ta druhá lahvička by ho měla zabít kdykoliv, jestli si to chápu správně. odmlčím se a pak pokračuju Jestli se mýlím, tak co je jeden zmařený život oproti milionům dalších? Myslím si, že Thora potřebujeme. No vlastně abych pravdu řekla zaváhám na vteřinku já ho potřebuju. Je to sobecké. Ale mám strach. Nemusíte jít se mnou dál, bude to těžká cesta s nejistým cílem skončím svoji řeč, ale jsem zvědavá na další názory. Jsem ráda, že tu nejsem sama, ale spolu

Ellanor - 08. října 2008 19:18

Podívám se na své ruce. Kletba? Další? Ale já se ho dtokla..myslím, že víc kleteb mi už neublíží. Pomyslím si, stáhnu se dál od všech a jen tiše hledím střídavě na Krále, střídavě na Thorhgulia. Když král domluví, prohlédnu si lahvičky v rukou Prudence. Poslouchám názor její a názor Meryn. Nemusím se rozmýšlet. Thorgulis je ten, kdo položil život pro svět a pokud je šance zachránit jej, je přece jen jasné, že půjdu. Já se nemusím dlouho rozmýšlet. Nemusím se rozmýšlet takřka vůbec. Thor byl první, kdo mne neodsoudil pro můj původ. Nemusel a stejně se ke mne choval stejně jako ke všem. Stejně jako jej potřebuje Meryn i já jej potřebuji. Je ještě spousta věcí, které potřebuji znát a jen on mi může pomoci. On byl ten, který byl pochoten položit život pro celý svět a my budeme jen malá oběť pro jeho záchranu.

Pán Jeskyně - 09. října 2008 12:17

MÍSTNOST Nakonec jste se všichni shodli. Prudenc Otevřela rudě pulzující lahvičku a polinku ji vylila Thorovi do úst. Jeho tělem projela mírná vlnka, která jako by způsobyla mírné zčervenání a zteplání Thorova těla, ale to leželo dále na zemi. Hcvíli jste čekali a potom jste se chtěli vydat za králem. Ten ovšem těsně před vaším odchodem přišel. Trochu vás to překvapila, ale poté, co proluvil na Pru vám bylo jasné, že tenhle stařík opravdu ví... "Prudenc, tu druhou lahvičku mi prosím dej. Tak kam se nyní vydáte by s tebou stejně nemohla jít." Otočí se na vás: "Ti, kteří se rozhodli zvolit cestu nebezpečenství, pojďte za mnou a veškeré věci tu můžete nechat." Vydáte se za králem a a ten vás vedehradem, různými dveřmi a čím dále jdete, tím více si uvědoujete, že jdete pořád dolu a dveře, které jsou otevírány jsou čím dál tím starší, až procházíte dveřma, které jsou zapavučinované, stejně jako místnosti a chodby, kterými jdete. Král všechny odemiká a za vámi zase zamiká a vypadá to, že je jediný, kdo má do těchto míst přístup. Až nakonec vejdete do místnosti, kterou nikdo nenavštívil tisíce let, ale přesto je zachovalá a nijak nezchátralá. Dveře, které jí hlídali byli prazvláštně černé a král pravděpodobně použila nějaké složité zaříkadlo, aby je otevřel. uprostřed místnosti je kruhová kamenná socha, jako by portál, ale očividně není sprovozněn. Všechno zde je vytesáno ze zvláštního materiálu, vypadá to jako černý mramor, ale více nevíte. Je zde taky tři skříně. Všide jsou různé symboly a písma, které bíle zářili v černém materiálu.Je zde stůj a 4 židle. Na tu v čele stolu a výše posazenou se posadí král a na ty kolem stolu si po jeho pokynech sednete vy. Král se chvíli rozhlíží po místnosti: "Toto je Gilgaladova místnost, Nejstarší část samotného hradu. Ani nebesa, ani peklo, nikdo nevidí a nesyší to, co se tu odehraje, řekne nebo stane. Povím vám teď něco, co nevím žádný smrtelník, peklo a a i veliká část nebes o tom nemá ponětí. Mé skutečné jméno je Tyrael, strážce Gil-galadovi místnosti. To co ve skutečnosti jsem není důležité, ale důležité je, co jste vy. Ať už se za vámi vaši druzi vydají nebo ne, vy tři jste možná poslední nadějí tohoto světa. Existuje prastará legenda o nastolení rovnováhy. Je mnoho legend, ale tahle je vyjímečná. Jsem poslední obyvatel této země, kdož ji zná a přísluší mi říci ji jen vám. Dračí řád, ze kterého je Thor ji znal a ochraňoval ji. K Thorovi, pokud vím, se ale nedostala. Je to o třech sestrách, potomcích nejvyšších mocností: Andělů, Draků a Démonů. Dracise stáhli na jedno jediné místo na světě. Nikdo neví, kde. Občas můžete sem tam nějakého vidět, ale to jsou jen zbytky opravdové dračí moci. Nyní je temnta, která se rozšiřuje bojem, mezi ním a světem. Nebesa se nechtějí přidat do války, protože by to znamenalo zničení světa. Ačkoli je temnota silná, nesmí povolat samotné peklo. Víme, že peklo temnotě přímo pomáhá, ale není to nic proti tomu, kdyby se pekelné zástupy vyrojili. Jediní draci mohou vztoupit do bojů, aniž by narušili rovnováhu. Oni to věděli a proto odešli pryč, aby s nimi nebylo manipulováno. Ale také jim bylo jasné, že kdyby padl celý svět, padli by i oni a proto zanechali Dračí Žávěť, portál, který dokáže přemístit člověka kamkoli na světě. Ten portál vytvořili společně nebesa, draci a jistý démon, který se stal jistým druhem anděla a jeho duše byla očištěna. Ovšem tento portál je také jediná cesta do místa, kde se nachází Thor. Ovšem za Thorem nemůžete nyní. Vím, že je to těžké říci, ale nyní se nemůžete vydat ani k drakům, ani k Thorovi, ale na místo, kde objevíte svoji skutečnou sílu. Takto by ste umřeli. Ať už vás Thor uččil jakkoli. Místo je pradávná Akademie, která je hlídána jako pevnost. Pokud temnota vyhraje, tyto dvě místa budou poslední bašty světa. Tam jedině můžete nyní získat svoji sílu. Potom se budete moc vydat za Thorem. Nyní se ptejte a já se vám pokusím odpovědět na vše, co budete chtít znát. S těmi slovy se na vás Král otočí s tázavým pohledem a čeká, co řeknete...

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 11. října 2008 20:00

Když Pru vylije obsah lahvičky Thorovi o úst, čekám, že otevře oči a něco řekne. Nestalo se tak a Thor leží dál na zemi. co teď? Král si vyžádá zpět druhou lahvičku, doufala jsem že to tak nebude, ale má pravdu. Je nebezpečná. Vydám se za králem, ale nemám nic co bych tu nechala. Hůl i plášť si beru s sebou. Procházíme spletí hradních chodbiček, skrz spoustu dveří, už jsem o nich ztratila přehled, zpátky bych se nedostala, i kdyby bylo všude odemčeno. Místnost, do které nás král přivedl je impozantní. Přes svoje stáří vypadá ohromně. Skříně, stůl, nefunkční portál. wow Posadím se na židli po králově pravici. Tyrael? Gilgaldova místnost jsem uchvácená přísunem novým informací je to jako v nějakém dobře napsaném příběhu. Ale tohle není příběh, to je realita. Tři sestry? draci, démoni, andělé. Thor chtěl, abychom se vydali k drakům, zmínil se o temných, příchod Pru.. je to možné? třeba předbíhám bedlivě poslouchám Tyraelovo vyprávění ano, takhle bychom umřeli hodně rychle hlavou mi proběhne myšlenka na nedávnou událost. Tak teď máme prostor na otázky. Podívám se na krále. Planu zvědavostí. Tvoje řeč nám spoustu objasnila a přinesla další otázky. Zmínil jsi se o legendě a o sestrách. Mohl by jsi nám o té legendě říct víc?

Pán Jeskyně - 12. října 2008 20:26

Král se podívá na Meryn a zasměje se. "Podle téhle legendy, jak už jsem říkal, se v jednom věku zrodí tři sestry, které každá zastává pradávné síly. Určitě je vám jasné, podle původu, kterou ze všech sil budete zastávat. Legenda pravý, že právě ony dokáží otevřít Tajemnou bránu v této místnosti a nasměrovat jí tam, kam chtějí. To je ten hlavní úsek pro vás nyní. Tohle je legenda, která má mnoho částí. Mluví o vaší moci spojení. To je náročné na vysvětlení, ale až to přijde, tak to poznáte. Vaše síla je ve spojení všech. Ale jak jssem říkal, nejdříve ji musíte objevit. Legenda pravý o mnohém a něco z toho jsou jen mystifikace, ale na druhou stranu jsou zde věci a místa, které se s vaší legendou pojí. Jako to, že navštívíte Akademii a budete to vy, kdo první vkročí mezi draky..." Rozhlížím se po ostatních, jestli ještě někdo má nějaký dotaz...

Prudenc - 13. října 2008 14:34
	Posadím se na židli.Porozhlédnu se po místnosti.No už nás moc nezbylo,ale to je asi osud,kdoví jestli se ještě nesetkáme. A není náhodou v té legendě něco bližšího o tom jak se nám to podaří. Už se přestávám divit.Do nedávna sem si myslela,že to jsou pohádky,ale ted nemůžu pochybovat.Nemůžu pochybovat skrz to co sem už prožila. Ještě sem se chtěla zeptat co ted bude s Thorem?

Pán Jeskyně - 13. října 2008 16:28

Král se podívá na Prudenc "No, co se týče otevření portálu, tak k tomu potřebujete mít sílu, řeknu vám nakonec, jak se to dělá a zbytek je buď ve vás a nebo ne." Usměji se, ale potom se má tvář změní ve velmi strápenou "Thor je nyní na strašlivém místě, nechci o tom více mluvit. Jediná výhoda, je, že k tomuto místu nemá nikdo přístup. Neexistuje žádná bytost na světě, která by na takovém místě nevyzradila svá tajemství. Na toto místo se nedá jít normální cestou. Jde to jedině portálem. Ale už jen pobyt na takovém místě je ničivý, ovšem pokud je někdo k takovýmu místu odsouzen, je to nepředstavitelné. Tekutina, kterou jste mu vylili do úst ho uvedla do zvláštního stavu snění. To znamená, že všechna muka budou o něco málo horší, než za normálních okoklností, ale i tak se nikde nezdržujte více, než je třeba. Lektvar nepůsobí neomezeně a vzhledem k místu, na kterém je, ani nevím jak dlouho bude působit. Důležité je, že ví, že pro něj dete, andělská bytost dokáže největší moc spatřovat v naději a tu jste mu dali. Je mu jasné, že nejdříve budete muset do Akademie, protože takhle byste to nezvládli." Opět čeká, jestli se někde ještě bude ptát. Je jasné, že jen tak na otázky vám už dlouho nikdo odpovídat nebude...

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 14. října 2008 20:32
	škoda, že tu není Holb a Gaja. Snad se ještě někdy potkáme Jak se do Akademie dostaneme? Agamar o nás ví, jde po mě. Nemyslím si, že bychom se byly schopné venku ubránit proti skřetům to ještě nedávno bylo jen tak tak a ve své postatě zatím opravdu neznáme naše schopnosti. Vydrž Thore, my pro tebe přijdeme

Pán Jeskyně - 14. října 2008 21:46

Král se opět otočí na Meryn. "Jak už jsem vám říkal, do Akademie se dostanete portálem, který, jak doufám, vy jako jediný dokážete správně použít. Dědictví je totiž ve vaší krvi. A co se týče Agamara, toho se nemusíte bát, alespoň nyní. Jednou se s ním znovu setkáte. Ale on se neopováží vztoupit ani do tohoto města, ani do Akademie. Ačkoli je opravdu velice mocný, síla těchto dvou měst ho vysoce převažuje a zatím nemá ani poloviční armádu aby se mohl jednomu nebo druhému postavit. O Dracích ani nemluví. Pokud jsou všichni draci pohromadě, jsou prakticky nezničitelní.Agamar vás chtěl zastavit, než se dostanete sem. Věděl, že tady už bude pozdě, přesto si všude dávejte pozor." Král je vysloveně šťasten, když vám může vyprávět věci a ukazovat svoji ohromnou znalost, které se málokterá vyrovná.

Holberik Tas - 17. října 2008 13:27
	soukromá zpráva od Holberik Tas pro Když se král vrátí z chodby, kam zavedl ostatní, spustím na něj: "Rád vstoupím do vašich služeb." Pohlédnu mu do očí a pokračuji. "Snad vám dokáži pomoci. Thorgulius mne už něco naučil." Nezatěžuji krále podrobnostmi o mém tréninku a pokorně před ním klečím. Cítím zvláštní pocit vzrušení a napjatě čekám na královu reakci.

Pán Jeskyně - 17. října 2008 13:41

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Král se vrátí po poměrně dlouhé době, ale nezapomenul na Vás, nechal tobě a Asvagal donést jídlo. Vapadal dost vyčerpaně a unaveně. Tak jste ho ještě neviděli, ale moc jste ho také zatím nevídali, takže to nemusí být nic divného. Podíval se na vás. "Mí drazí, mám zvláštní pocit, že jednou se vaše cesty spojí, ale nyní jste se rozhodli správně. Thor mi o vás už stihl něco málo povědět. O tobě Asvagal vím, kam budou tvé kroky následovat. Náš Druidovský sněm potvrdil tvoji žádost o přijetí. Je to poprvé v historii, co se tak stalo. Nikdy předtím nebyl nikdo připuštěn v tak pozdějším věku a jueště krom toho cizinec. Zatím si odpočiň a zítra ráno přijď do trůního sálu, budu tě tam očekávat. nyní jdi do své komnaty. Když budeš cokoli potřebovat, tak dej vědět strážím, kteří jsou všude kolem." Pousměje se a potom se otočí na na tebe. Počká, až Asvagal odejde a potom spustí. "Hmm, takže mi nabízíš své služby. Vím, že jsi člen dávného bratrstva, které začala svoji slávou, ale poté se zpronevěřilo. Byli v něm dobří i zlí a v tobě je velmi těžké číst. Řekni mi, jakou cestu jsi si zvolil a jaké služby mi chceš nabídnout?" Král se na tebe zvědavě a pozorně dívá...

Holberik Tas - 18. října 2008 11:23

soukromá zpráva od Holberik Tas pro "Moji přátelé z Řádu Svatého Srdce mne přesvědčili o tom že ´dobro´ je ta správná cesta, proto se přikláním k této straně. Pokud jste měl ovšem na mysli toto." Chvíli se odmlčím a odpovím na další královu otázku: "Mohl bych vám pomoci jak v boji tak ve zvláštních úkolech, z Bratrstva mám zkušenosti s obojím." A se zamyšleným výrazem nostalgicky vzpomínám na staré časy v mé rodné vesničce. Nakonec se přeci jen rozhodnu mluvit o tréninku s Thorem: "Thorgulius mne stačil naučit vyvolat jednoduché elementály a vstoupit do prvních z astrálních sfér. Někdy se to určitě bude hodit." Domluvím s úsměvem na rtech a už s vážným výrazem pohledím na krále. "Thorgulius byl dobrým učitelem, doufám, že se přátelům podaří navrátit ho zpět." Prohlásím s pravicí v pěst na srdci.

Pán Jeskyně - 18. října 2008 14:05

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Král tě poslouchá. "Hmm, Takže Theurg. Mohl bych se pokusit zeptat se v naší Akademii. Máme tam jednoho Theurga, ale kdysi dávno jeden z jeho žáků zneužil moci, které nebyl a byl to tenkrát veliký problém. Ale už je to par set let zpět, možná bych mohl změnit názor. Theurgie se učí mnoho let a je to jen proto, kdo ma talent, ale pokud Te Thor ucil, tak asi predpoklady mas... Bude to chvili trvat, nyni můžeš využívat pohodlí a komfort tohoto města. Tvá komnata zůstává a stráže na tebe byli upozorněni. Tví přátelé majíveliké šance, ale ani ti nejmoudřejší nevidí do budoucna. Pokud by byl hrad obložen, tak půjdeme všichni do války. Máš ještě nějaké dotazy?"

Ellanor - 19. října 2008 11:33

Celou dobu rozhovoru jen tiše stojím za židlí, ruce zkřížené na srdci. Pozorně poslouchám. Nepotřebuji se na nic ptát, jelikož dívky se ptají za mne. Svěsím ruse a začnu si na prstech točit své simitary. Dělám to vždy, když jsem nervózní. Právě teď nervózní jsem. Nejistou mne činí obavy o Thora a nevědomost. Král říkal, že se jej nemáme dotýkat kvůli kletbě. Přesto jsem se ho dotkla ještě dříve, než mne stačil upozornit. Co když jsem na něj přenesla svou kletbu, nebo na sebe stáhla tu jeho? Dále se mi do mysliá vkrádá legenda. Co když mne, jakožto temnou, to portálem projít nenechá? Ať je Agmar jakkoli silný, při tobě stojí něco, co on zajisté nezná. Láska a přátelství. Položím Meryn ruku na rameno.

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 19. října 2008 13:31

Slova Ellanor na mě mají hřejivý účinek, ale při jejím dotyku lehce strnu. Teď se cítím trošku povinile. Děkuji řeknu usměju se na ni. Asi bychom měli vyrazit co nejdříve docela mě trápí jedna věc. Spíš zajímá. Zase se obrátím na krále. Měla bych ještě další otázku. Pru a Ella se Thora doktly, když je prokletý. Pozdě jsme se dozvěděli, že to dělat nemáme. Co z toho pro nás plyne? copak to nikoho nezajímá?

Pán Jeskyně - 20. října 2008 02:31

Král se na chvíli zamyslí a potom se na vás s klidným úsměvem podívá. "Nemusíte se bát. Ačkoli by to na normálního člověka mohlo mít vliv, na vás ne. Důvodem je něco, co tu budete muset nechat." Trochu nejapně se na vás král dívá a sleduje, jak vy nechápete jeho slova."Pokud chcete v této cestě pokračovat, budete muset přinést jistou malou oběť, ale vím, že se vám nebude chtít. Vaše věci, budete je muset nechat zde. Tím myslím všechno, vaše veškeré oblečení, šperky, zbraně, úplně vše. Bude to uzavřené na tomto místě a opět pouze vy si to budete muset odnést. Než se zeptáte, odpovím vám proč. Zaprvé už dávno pro vás byli připraveny věci jiné a za druhé některá z věcí mohla být při vašem pobytu očarována stopou. Zde se vystopovat nedají, ale mohli by jiné zavést k vám na jiných místech." Král se podívá na tři skříně, které jsou v místnosti, mávne rukou a na dveřích skříní se rozsvítí tři symboly - symbol draka, anděla a temného dravce. "Určitě poznáte, které patří komu. Než se k nim ovšem odeberete, zeptám se naposledy, jestli není ještě něco, co bych vám mohl zodpovědět...?" Král se na vás dívá a je vidět, že se chce ujistit, že víte vše, co chcete vědět.

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 23. října 2008 18:17
	všechno nezatvářím se zrovna nadšeně Opravdu se mi to moc nezamlouvá, ale dobrá řeknu nahlas. Teď mě nenapadá nic na co bych se chtěla zeptat, sleduju děvčata jestli ony něco nechtějí vědět. Docela jsem zvědavá na naše nové věci

Prudenc - 24. října 2008 16:49
	Nechat tady všechno já chápu že ten muž je moudrý,ale nechat tady svůj meč.To snad nemůže myslet vážně. Opravdu si nemůžeme nic vzít s sebou víte králi k některým svým věcem mám opravdu silný vztah. Pohled mi sjede na můj meč.

Pán Jeskyně - 24. října 2008 23:43

Král se otočí na pru, usměje se a potom promluví: "Má drahá, až otevřete své skříně, tak pochopíte, proč je potřeba, abyste všechny věci nechali zde. Jak už jsem říkal. Zůstanou vaše a nikdo se jich nijak nedotkne. Na to vám dávám své slovo. Skříň se otevře pouze té z vás které už od věků patří. Na každé skří je na dveřích prohlubeň otisků ruky. Až si zvolíte svoji skříň, zbytek bude snad jasný." Opět se mírně pousměji a pokud už nemáte žádné otázky, je vidět, že můžete jít ke skříním...

Holberik Tas - 25. října 2008 11:29

soukromá zpráva od Holberik Tas pro Potěšeně se podívám na krále a řeknu: "Jsem vděčný za vaši důvěru a ochotu."Chvíli se zamyslím a odpovím na jeho otázku. "Myslím, že jste ,mi řekl vše co by mne mohlo zajímat." Spokojeně dopovím a odeberu se k mé komnatě. Na schodech se ještě naposled otočím na krále. "Snad se brzy uvidíme..." a pokračuji ke dveřím. V komnatě se rozhlédnu, opláchnu si obličej a znaveně ulehnu na lůžko s pocitem, že ani dnešek jsem nepromrhal zbytečnostmi.

Prudenc - 26. října 2008 11:51
	Já už nemám další otázky. Chvilku počkám jestli se nechce někdo ještě a něco zeptat. Zvednu se ze židle a dojdu ke skříni se symbolem anděla. Chvíli si skříň prohlížím a pak ji otevřu. To sem teda zvědavá co v ní bude.

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 26. října 2008 16:53
	Po vzoru Prudenc se zvednu a dojdu ke skříni se symbolem draka. Zvědavě nakloním hlavu trošku ke straně a přiložím ruku do otisků na skříni Tak ukaž, copak to skrýváš

Ellanor - 28. října 2008 16:31

Poslocuhám rozhovor a při odevzdání věcí se zamračím. Prohlédnu si své simitary. Mají pro mne obrovskou cenu, jsou od rodičů. Jimi jsem zabila vrahy svých rodičů. Pomstila jejich smrt. Je to vzpomínka, která mi dodává sílu. Nejsem schopna se jí vzdát. Nejsem schopna vzdát se věci, která jako jediná připomíná minulost a mkrutost, s kterou se můj život změnil.. Přisknu si své simitary k hrudi. Nemohu se jich vzdát, ani na jediný den.

Pán Jeskyně - 29. října 2008 19:03

Prudenc a Meryn přistoupí ke svým skříním a vloží své dlanědo míst jim určených. K vašemu překvapení se vůbec nic nestalo. Podíváte se na krále svým tázavým pohledem a ten vám odpoví reakcí na Ellina slova: "Drahá Ellanor, nikdo, ani já, ani sudba tě nemůže do ničeho nutit. Rozhodnutí je na vás všech, ale musí to být společné rozhodnutí. Pokud by sis na cestu portálem nechala své věci, tak by byli zničeny. Je to součástí ochrany. Portál zničí vše, co pro něj nebylo určené tak, aby se zabránilo případnému zneužití. A pokud nepřijmeš tuto sudbu, tak tady vaše cesta končí. Vše v této místnosti je spojené svámi třemi a nic nemůžete dělat jen dvě nebo jedna. Tato místnost je tak čaromocná že to převažuje i nad mnoha věcmi mimo rozměry tohoto světa a má jistá pravidla, které ani já nezměním." Král se znovu podívá na Ellanor a čeká, jak se k tomu vyjádří...

Ellanor - 29. října 2008 20:17
	Nikdo mě k ničemu nenutí, jen je to značný psychický nátlak... Hledím na své zbraně a rozmýšlím se, je bolest se rozloučit s něčím, co hodně pomohlo tomu, čím jsem. Ano, zůstanou tu, ale já už se nemusím vrátit. Dobře Skloním hlavu. Nemůžu být sobecká a mařit životy všem okolo. Dojdu ke skříni se symbolem temného dravce. Nadechnu se a nakonec i já vložím ruku do prohlubně.

Pán Jeskyně - 29. října 2008 21:19

Ve chvíli, kdy se všechny tři dotknete skříní v prohlubni určené pro dlaň, vašemi rukami projede prudká bolest. Dáte rychle ruku pryč a uvědomíte si, že máte na mnoha místech dlaně malé rankky, ze, kterých vám tekla krev. Hledíte na skříně a zjistíte, že otvory pro dlaně jsou potřísněny vaší krví. Ta se po chvíli někam vytratí a z vašich malých ranek brzy přestane krev téct. Chvíli hledíte na skříně a najednou uslyšíte zvláštní zvuk, který se nedá nijak popsat. Najednou se dveře skříní rozletí a vás zasáhne tak oslnivé světlo, že okamžitě zavřete oči. Zdá se vám, jako by celé vaše tělo hořelo, ale při tom necítíte žádnou bolest. Jen víte, že kdybyste otevřeli oči, tak asi oslepnete. Po chvíli vše ustane a vy otevřete oči. Hledíte na skříně, které jsou opět zavřeny a potom se podíváte na sebe a nevycházíte z údivu. Ellanor Máš na sobě brnění, které je potaženo zvláštní temně černou kůžím která se zdá být trochu jako šupiny. Nikdy jsi nic podobného neviděla a nemáš ani tuchu z čeho by to mohlo pocházet. Brnění je kompletně na sebe navazující a přesto nijak nepřekáží. Součástí je také helma, která je ze stejného materiálu a na jejímž vrcholu je vyobrazen podobný temný dravec, jako byl vyobrazen na skříni. U pasu máš jeden meč, který je z černého kovu. přijde ti lehký na to jak je veliký. Prudenc Ty máš stejné prvky výbavy, jako Ella. Kompletně kryjící brnění a helmu, na jejímž vrcholu je vyobrazen anděl. Všechno je ze zvláštního bílého kovu a stejně tak i tvůj meč je ze zvláštního bílého kovu a jinak vypadá stejně jako meče ostatních. Všechno do sebe krásně pasuje a krásně ladí, tak jako u Elli. Jediná vyjímka je, že ty máš jako jediná štít, na kterém je stejný obrazec anděla. Vše je velmi pohodlné a lehké, ale přesto to vypadá velmi kvalitně. Meryn Tvoje výbava je také kompletní. Nemáš štít, který má jedině Pru. Ale narozdíl od ostatních jasně poznáváš, z čeho jsou tvé věci vyrobeny. Celé tvé brnění a helma jsou pokryty rudými dračími šupinami a jejich obrzaec je na tvé helmě tak, jako u ostatních. Tvůj meč ti připadá velice lehký a má stejnou bravu, jako tvoje brnění. Všichni se navzájem prohlížíte a jste udiveny věcma a i způsobem obdržení všech věcí. Ani si neuvědomíte pořádně, že vaše dlaně už jsou vpořádku...

Pán Jeskyně - 29. října 2008 21:19

Ve chvíli, kdy se všechny tři dotknete skříní v prohlubni určené pro dlaň, vašemi rukami projede prudká bolest. Dáte rychle ruku pryč a uvědomíte si, že máte na mnoha místech dlaně malé rankky, ze, kterých vám tekla krev. Hledíte na skříně a zjistíte, že otvory pro dlaně jsou potřísněny vaší krví. Ta se po chvíli někam vytratí a z vašich malých ranek brzy přestane krev téct. Chvíli hledíte na skříně a najednou uslyšíte zvláštní zvuk, který se nedá nijak popsat. Najednou se dveře skříní rozletí a vás zasáhne tak oslnivé světlo, že okamžitě zavřete oči. Zdá se vám, jako by celé vaše tělo hořelo, ale při tom necítíte žádnou bolest. Jen víte, že kdybyste otevřeli oči, tak asi oslepnete. Po chvíli vše ustane a vy otevřete oči. Hledíte na skříně, které jsou opět zavřeny a potom se podíváte na sebe a nevycházíte z údivu. Ellanor Máš na sobě brnění, které je potaženo zvláštní temně černou kůžím která se zdá být trochu jako šupiny. Nikdy jsi nic podobného neviděla a nemáš ani tuchu z čeho by to mohlo pocházet. Brnění je kompletně na sebe navazující a přesto nijak nepřekáží. Součástí je také helma, která je ze stejného materiálu a na jejímž vrcholu je vyobrazen podobný temný dravec, jako byl vyobrazen na skříni. U pasu máš jeden meč, který je z černého kovu. přijde ti lehký na to jak je veliký. Prudenc Ty máš stejné prvky výbavy, jako Ella. Kompletně kryjící brnění a helmu, na jejímž vrcholu je vyobrazen anděl. Všechno je ze zvláštního bílého kovu a stejně tak i tvůj meč je ze zvláštního bílého kovu a jinak vypadá stejně jako meče ostatních. Všechno do sebe krásně pasuje a krásně ladí, tak jako u Elli. Jediná vyjímka je, že ty máš jako jediná štít, na kterém je stejný obrazec anděla. Vše je velmi pohodlné a lehké, ale přesto to vypadá velmi kvalitně. Meryn Tvoje výbava je také kompletní. Nemáš štít, který má jedině Pru. Ale narozdíl od ostatních jasně poznáváš, z čeho jsou tvé věci vyrobeny. Celé tvé brnění a helma jsou pokryty rudými dračími šupinami a jejich obrzaec je na tvé helmě tak, jako u ostatních. Tvůj meč ti připadá velice lehký a má stejnou bravu, jako tvoje brnění. Všichni se navzájem prohlížíte a jste udiveny věcma a i způsobem obdržení všech věcí. Ani si neuvědomíte pořádně, že vaše dlaně už jsou vpořádku...

Prudenc - 31. října 2008 19:34
	Pozorně si prohlížím všechny věci. Všechno je tak pozoruhodně lehké,jen jestli to taky něco vydrží. Tak co myslíte dámy,můžeme se už vydat na další trénink Jen doufám,že to nedopadne jak naposled.Ve tváři se mi objeví smutek.

Pán Jeskyně - 02. listopadu 2008 00:41

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Po králově odchodu se věnuješ všemožným věcem. Poznáváš město a okolí kolem. Není tu vcelku nic zvláštního, jako každé město, ale uvědomuješ si, že máš velikou důležitost. Kdykoli jdeš kolem hlídaných bran, tak ti stráže beze slova automaticky otevírají. Zatím jsi se porozhlédl po městských hospodách. Docela slušné, ale jak v čem. Nejvíce si trávil život asi v hradě. Využíval jsi pohstinosti, krásné sály, horké koupele, masáže, dobré jídlo. Sem tam jsi zabrousil i do knohovny. Uplynuli dva dny a pořád se nic neděle. Ze slušnosti jsi vyčkával a čekal jsi. Na krále jsi nenarazil. Jednou si opět ležel v krásně horké vaně, když do komnaty vešla překrásná, mladě vypadající dívka. DLouhé černé vlasy¨, které ji sahali až pod pas byly svázány do copu. Měla na sobě hedvábné pohodlně vypadající šaty, ale ve stylu kalhot a bluzy. Na hlavě měla korunku. Dívá se na tebe a ty máš úplně vyražený dech, sotva můžeš mluvit. Dívka na tebe promluví: "Zdravím tě Holberiku. Mé jméno je Anika la Mare de Govrion. Budeš mě oslovovat má paní. Přijela jsem na pozvání tvého Krále, abych tě učila. jak jsem pochopila, nikdo z těchto starců tě učit nehodlá, Říkají že už jsi byl poskvrněn. Ale veškeré rozhovory si necháme na to, až budeme obadva stejně oděni. Má komnata je hned vedle tvojí, takže mě po koupeli navštiv a promluvíme si o tvé budoucnosti." S těmi slovy na tebe hodí mírně usměvavý a mírně provokativní pohled a potom odejde. Ještě dobrou chvíli jsi z toho jako němý.

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 02. listopadu 2008 16:07
	Wow dívám se na děvčata i na sebe Pěkné a lehké. Připadám si divně, ale přitom pohodlně. Když už jsem se trochu naučila s holí, tak se to musí změnit Děvčata, sluší nám to lehce se zasměju vyrazíme na další cestu, jsem zvědavá co ta nám přinese snad to nedopadne jako obvykle, na to máme vážně smůlu

Holberik Tas - 02. listopadu 2008 16:52

Chvíli jen tak mlčím a s otevřenou pusou a s napůl překvapeným a na půl vyděšeným výrazem přemýšlím o tom co se v posledních pár okamžicích odehrálo. V hlavě mi proběhlo pár otazníků: Korunka na hlavě? Má paní? Poskvrněn? Když jsem se konečně vzpamatoval a po ukrutném snažení pochopil situaci: To mně bude učit ona, no co už, asi umí víc než jiní. Rychle jsem vyskočil z vany a oblékl se. Vyšel jsem na chodbu a chvíli přešlapoval přede dveřmi. Pořád mne nenapadalo co říct až vejdu, tak jsem potichu zaklepal, zabral za kliku, pomalu otevřel dveře a neřekl nic.

Pán Jeskyně - 03. listopadu 2008 00:41

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Otevřel jsi dveře a uviděl jsi pokoj kompletně obestřený hedvábím. Všude kolem tebe byli drahé látky a uprostřed toho byl krásný a vyřezávaný nábytek. Byl zde oválný stůl, kanape, na kterém Anika ležela a jdno křeslo. Jak si usoudil, asi bude patřit tobě. Jinak sis zde ničeho zvláštního nevšímal. Anika byla oblečena´v úplně jiných šatech, ale opět byli hedvábné. Na první pohled vypadala, jako b y snad každým gestem všechno kolem sebe sváděla, ale při tom z ní bylo cítit něco, co drželo všechny v ústraní. "Už na tebe čekám. Doufám, že sis v posledních dnech užil odpočinku, protože se mnou ho mít nebudeš. Budeš pro mě dělat co řeknu a já tě za to naučím věci ze světa o kterém nemáš ani páru. Nemusíš se bát, že bych tidávala nesmyslné úkoly. Všechno co řeknu dává smysl. ALe pokud chceš, abych tě učila, tak bude vše jak já řeknu dokud nebudeš připraven. Nebýt tvého krále, tak tady nejsem. Přišla jsem z končin, které ti nic neříkají, protože je určitě neznáš. Ale tvému králi jsem něco dlužila a on si vyžádal, že chce, abych tě učila. Ovšem nepočítej s tím, že to budu dělat, když se nebudš řídit tím, co řeknu. Moje metody se ti někdy nemusí zdát, ale pokud chceš něco dokázat, budeš je muset akceptovat. Nyní máš prostor pro své dotazy. Jestli tě něco zajímá, ptej se teď, ať máš vevšem jasno. Později už bude pozdě." Dívá se na tebe svýma očima, chvíli se do nich zahledíš, ale potom jako bys to nemohl vydržet uhneš pohledu. Čeká na tvé reakce...

Ellanor - 04. listopadu 2008 12:32

U skříně Pozorně si prohlédnu brnění, jež se na mě jako zázrakem objevilo. Černé a lesklé jako kůže černých draků. Překrásné. Temný dravec na vrcholu, stejný jako ten jenž byl na skříni, mne asi odteď bude provázet do konce mých věků. Na obě ženy jen kývnu, dál se k tomu nevyjadřuji. Sundám si z hlavy helmici a držím ji pod paží. Vlasy na temném povrchu září ještě víc než dřív. Do ruky vezmu meč, jenž mi vysí po boku. Moc s ním zacházet neumím, se simitary jsem si byla vždy jistější. Nechť chladivé ostří zastaví cesty našich nepřátel a dotekem kovu na ně přejde nesmrtelná kletba která provází mé kroky.

Pán Jeskyně - 05. listopadu 2008 01:17

Potom, co se přestanete kochat svoji novou výbavou se podíváte ne krále. Ten se dívá na vás a okmžitě začne mluvit: "Nyní je tedy na čase vyrazit. Myslím, že vše už bylo řečeno a proto už nadále není možné otálet. Ve chvíli, kdy projdete portálem se nepřítel dozví, že jste ho použili. Dávejte na sebe veliký pozor. Nyní se postavte tak, jak vám řeknu a dělejte přesně to, co vám řeknu." Vidíte krále, jak přistopí k portálovému monolitu a všímáte si, že pohybuje rukama a dotýká se určitých míst, když se po chvíli kousek vedle vysunul kamenný podstave z hladké země. Uprostřed něho byla puklina. Potom vás rozmístil pravidelně kolem portálu na přesná místa. Potom přistoupil k podstavci a vytáhl svůj obrovský meč. Když jste ho viděli, tak jste si teprve uvědomili, jak moc asi musí být mocný, protože ten meč by měli někteří bojovníci problémy unést obouruč a on ho bezproblémů držel v jedné. Byl zvláštně tvarovaný a měl na sobě mnoho symbolů. Uchopil meč oběma rukama tak, aby čepel směřovala vzhůru a rukojeť měl u tváře jako při modlitbě. Začal pronášet slova, které nikomu a to ani Meryn, i když je zběhlá v cizích jazycích vůbec nic neříkali, ani trochu. Ale řeč a její ozvěna zněla starodávně. Ucítili jste zvláštní pocit energie kolem vás, jako by se celá místnost proměnila v pole energie, ale nic nebylo vidět až do chvíle, když Králův hlas zesílil a jeho meč vzplál. Začali jste cítit jistý tlak energie a Meryn více než ostatní. V jednu chvíli potom Král mách mečem a zabodl ho do středu podstavce. Z toho vylítl prod energie a jako blesk zasáhl portál na jeho vrcholu. Kruhový tvar začal rotovat a všude vířili blesky. Najednou blesky zasáhli vás a vy jste cítili hroznou bolest, ale nemohli jste se pohnout, celá místnost se začala třást a byla tak ozářená, že jste nic neviděli, když najednou všechna energie byla vtáhnuta do portálu a ten se evidentně zaktivoval, protože místo prázdna, které bylo uprostřed je nyní neprůhledná modrá kapalina jako zrcadlo, teré se vlní. Bolest ustala, ale vy jste všichni hleděli na portál. Otevřeli jste pečeť starou tisíce let. Král se na vás podívá. Sojí sice na svých nohách, ale je vidět, že to pro něj bylo velice vyčerpávjící. "Nyní běžte a pamatujte na své poslání. Spoléhejte se pouze sami na sebe a pamatujte že tři jsou vždy více než jeden. pokud se budete držet pohromadě, budete silné. Nemůžu už vám více dát, ale pamatujte, že nyní je vše na vás. Loriel vás ochraňuj a šťastnou cestu" Král se na vás dívá s ohromným dojetím a nadějí ve tváři...

Holberik Tas - 05. listopadu 2008 16:15

soukromá zpráva od Holberik Tas pro Hned jak začala překvapilo mne, jak mluvila povýšeně, ale asi má proč. Z toho co zatím řekla vyplívá, že lepšího učitele jsem si ani nemohl přát. Vypadá docela tvrdě, snad to zvládnu. Trochu zaraženě jsem si pomyslel. Jsem ti vděčný, že pro mne obětuješ svůj čas má paní. Thorgulius mně naučil jak se dostat do astrálních sfér a jak vůbec vyvolat elementála. Dotazy žádné nemám, zajímá mě to až na to dojde. Teď mě opravdu nic nenapadá. Je pro mně zvláštní a nezvyklé oslovovat někoho má paní, ale když si to přeje... Jsem opravdu zvědavý jak bude vypadat trénink s ní.

Pán Jeskyně - 05. listopadu 2008 22:10

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Anika se na tebe ostře podívá a vypadá, že tím co jsi řekl spokojená "No, raději rychle zapomeň na vš, co tě Thorgulius učil. On není Theurg a snažil se ti dát určitě rychlé dovednosti, aby jsi byl co nejvíce prospěšný, ale takhle to nejde. Musíš nejdříve pochopit a potom teprve umět. Od teď neřekneš už o Thorguliovi přede mnou ani slovo. Řeknu ti jen toliko, že jednoho dne bude jeho život záležet ne tvých schopnostech a dále už ani slovo. nyní se vadáme na cestu do zdejších zahrad. První věc, kterou se naučíš je mít tak pevnou vůli, že jí neotřese nic." Anika se zvedla a vykročila směrem z místmnosti a cesou do zahrad. Kolem jste podkali pouze pár sluhů a strážných a zdálo se ti, že se všichni mírně krčí, když kolem nich procházíte a klopí pohledy k zemi. Nikdo nemá odvahu se podívat téhle ženě do očí a vrtá ti to hlavou, tušíš, že je v ní mnoho záhadného a něco divného. Když dojdete do zahrad, nikdo zde není. V tomto městském paláci je mnoho zahrad, ale tady není ani živáčka. "Nikdo nás tu nebude rušit, nikdo nás zde neuvidí a ani neuslyší. nyní zapomeň na veškerý svět kolem sebe, protože nyní tu není. Používání pevné vůle je výsada. Ty nemáš pevnou vůli, proto tvoji vůli budu určovat já. Můj příkaz bude vůle a ty se jí budeš moci řídit veškerým svým umem. Pouze a jenom tehdy až já řeknu, tak získáš zpět vlastní vůli a to bude tehdy, když bude tvá vůle neoblomná. Ted alespoň na základním stupni. Pouze nejvybranější elita z theurgů má takovou vůli, že neuteče před vlastní strašlivou smrtí. To se musíš naučit. Rozumíš?"

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 09. listopadu 2008 20:45

Postavím se k portálu, tak jak je mi ukázáno. Jsem zvědavá co teď přijde. Slova, která král pronáší jsou pro mě naprosto neznámá, nedokážu je přiřadit k žádnému jazyku, který znám. To musí být hodně starý jazyk. Jednou bych se o něm chtěla dozvědět víc. S mečem u tváře a ozvěnou starodávných slov vypadá král velice silně. Pociťuji kolem sebe příval energie a to se ještě umocní, když meč vzplane. Poslouchám slova a vnímám energii kolem sebe. Áa. Bolest. To přejde. klid. Za pár okamžiků se vše uklidní a já hledím na portál, vlnící se zrcadlo. eh, kam nás to zavede? Podívám se tázavě na krále. musel se hrozně unavit. Pro nás toho spoustu udělal. Doufám, že se ještě potkáme. Mnohokrát děkuji za vše, co jsi pro nás udělal. Velmi si toho vážím. Budeme se snažit ze všech sil a uspějeme povzbudivě se na krále usměju. Pak se otočím na Prudenc a Ellanor a každé nabídnu jednu ruku Tak pojďme zašeptám

Pán Jeskyně - 10. listopadu 2008 01:33

Jakmile vztoupíte do portálu. Na 5 sekund si připadáte, jako byste se koupali v lávě, všechno kolem hoří, ale po chvíli vyjdete na druhé straně. Vyjdete a kolem sebe vidíte kamenou místnost. Není nijak zvláštní, narozdíl od té, do které jste vztoupili. Portál ovšem vypadá úplně stehně. Ihned potom, co vyjdete s portálu se vypne a kapalina, která proudila v kruhu zmizí. Stojíte v nějaké jeskyni. Je to kruhová jeskyní místnost. Uprostřed je portálový oltář a kolem místnosti jsou zvláštní krystaly, které svítí. Z místnosti vede jedna jediná cesta, ale tam je temno. východ je přímo naproti portálu. ///Nyní je už pouze na vás, co se bude dít. Tímto skončil přechod do jiné části příběhu a teď už veškerý další děj záleží pouze na vás. Komunikujte a rozhodujte se jak dál, pokud budete chtít, určete si vůdce, ale měl by to být někdo, kdo je tady nejčastěji. Čekám více příspěvků, třeba i kratších, rozhovory, ale ať to žije...

Prudenc - 12. listopadu 2008 11:57
	Rozhlížím se po místnosti a žasnu nad tím jak sem se sem dostala. Tak už to vypadá,že to zůstalo na nás. Prohlídnu si všechny krystaly. Myslíte,že bysme si s tím mohli posvítit. řeknu a ukážu na krystaly.

Pán Jeskyně - 12. listopadu 2008 12:08
	Krystli jsou pevně zabudovány do skály. Jsou rozrotstlé nepravidelně, ale vypadahí napevno. Můžete se pokusit nějaký odseknout, ale zdá se vám, že by se asi roztříštil.

Prudenc - 12. listopadu 2008 12:14
	Tak to asi nepude hold budem muset jít do tmy.Pokud nemáte teda nějakej jinej nápad.

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 12. listopadu 2008 18:09

Doprava byla rychlá, to se musí nechat krystaly jsou zvláštní, ale vcelku se mi líbí. Ta temnota před námi už ale ne. Něco bych zkusila. Nevím jestli to zvládnu, ale za pokus to stojí. Chci vědět do čeho jdeme že jsem se na to nezeptala. Když můžu zapálit věc a nechat ji hořet, tak bych mohla ten oheň podržet v dlaních a nějakou dobu se s ním pohybovat? zavřu oči a soustředím se na oheň, na světlo. na to teplo,. které jsem cítila, když jsem ho vytvořila poprvé

Pán Jeskyně - 13. listopadu 2008 01:54

Chvíli to vypadá, že budete muset všichni vyrazit do tmy, ale potom Meryn dostane nápad. Chvíli se soustředí a běhm několik vteřin ji na dlani vzplane malej plamínek, po chvíli se zvětší. Meryn to nijak nepálí, ale chodit takto by bylo nepohodlné. V dalším okamžiku Meryn vytáhne svůj meč, mávne jím a ten vzplane a jeho oheň osvěcuje poměrně veliký prostor. Všichni a zejména Mery, si uvědomujete, že její schopnosti se museli posunou směrem vzhůru, protože jí všechno jde mnohem lépe...

Holberik Tas - 15. listopadu 2008 12:56

soukromá zpráva od Holberik Tas pro Jak mile se Anika zvedne, hbitě jí následuji. Po cestě si všímám, že sluhové na ni reagují opravdu zvláštně. Když vejdeme do zahrady. Pozorně poslouchám Aniku a pochopil jsem, že příštích pár okamžiků za sebe nebudu rozhodovat tak úplně já. Odpovím: "Myslím, že chápu." a s úsměvem souhlasně přikyvuji hlavou. Nemám nejmenší tušení, jak to bude probíhat, ale Anice snad mohu důvěřovat, takže si snažím namlouvat, že jsem v klidu. Ta nezlomná vůle je zřejmě pro Theurga důležitá. Pomyslí si a už se plně věnuji dalšímu Aničinimu jednání.

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 15. listopadu 2008 14:29
	Nepálí jsem tím trochu překvapená. zvládla jsem to hoříčí meč držím před sebou a dívám se na něj kam až můžu zajít? jak jsou mé schopnosti rozsáhlé? spokojeně se usmívám Tak světlo bychom pro zatím měly. Můžeme vyrazit? Ještě se rozhlídnu po místnosti, portálu, který nás sem donesl a zářících krystalech. My tři to zvládneme.

Pán Jeskyně - 17. listopadu 2008 19:28

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Anika vypadá velmi spokojeně s tvými slovy. Je jasné, že má ráda, když ji nikdo neodmlouvá. "Tvoje první hranice bude bolest..." Po těchto slovech se ti nezdálo neudělalo nejlépe... Ale Anika mezitím od tebe poodstoupila a vytáhla dýku. Měla jí zastrčenou ve svých šatech. Stěží by člověk mohl očekávat, že se v takových šatech dá nějaká zbraň ukrýt. Dýka byla posázena mnoha drahými kameny a její čepel byla zvláštně tvarovaná. špičkou dýky udělala kroužek ve vzduchu a hned poté se zatřásla zem a všude kolem tebe vyšlehl plamen. Teplo kolem tebe bylo čím dál větší a větší. Plamen je použe kolem tebe a nepřibližuje se. Musíš se naplno soustředit, aby ses ani nepohnul... ///Hoď si 1K6

Pán Jeskyně - 18. listopadu 2008 02:37

Všichni vyrazíte a jdete chodbou, která vede pořád rovně a nevšimli jste si žádných odpoček. Po cestě občas sem tam vidíte nějaký ten krystal, ale jsou menší a nemají takovou sílu, aby ozařovali cestu. Chodba je poměrně veliká. Kamenná, kolem 3 metrů vysoká a kolem 4 metrů široká. Postupujete dál, když asi po 70 metrech zaslechnete řev nějakého zvířete. Nemáte vůbec páru, odkud to šlo, protože se to neslo všemi směry. Váš odhad byl jen, že to bylo veliké zvíře. ///A byl bych rád, aby se zapojili všichni :-)

Holberik Tas - 18. listopadu 2008 16:03
	soukromá zpráva od Holberik Tas pro Hod šestistěnou kostkou: 3

Prudenc - 20. listopadu 2008 20:18
	Je celkem vhod mít seou někoh kdo umí čarovat,přece jen kdyby tady nebyla musely bysme jít po tmě a ani nevíme kam. To je super.Sem ráda,že si tady s náma.řeknu s hrdostí v hlase Meryn. Pak pokračujeme v cestě.Za nedlouho uslyším nějaký hluk sice ani nevím odkud,ale instinktivně vytáhnu meč a nastražím všechny smysly. Zdá se že ted příjde čas na mě ukázat své schopnosti a nebo na Ellu?

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 22. listopadu 2008 17:16
	Díky řeknu směrem k Pru. pokračujeme dál a já se snažím soustředit a držet oheň. Při hluku prudce zastavím a rychle se nadechnu Co to bylo? vypustím tichou otázku do vzduchu doufám že to nepotkáme přemýšlím o svých bojových schopnostech Není čas se bát. pomalu jdu dál, pozorně naslouchám a rozlížím se

Pán Jeskyně - 24. listopadu 2008 23:29

Na chvíli se tedy zastavíte a je vám jasné, že to,. co jste slyšeli byste velice neradi podkali. Potom vykročíte dopředu. Pomalu ujdete asi další 50 metrů rovnou chodbou a dostanete se na rozcestí. Jsou tu tři cesty, doprava, doleva a rovně. Z té, co jde doprava mírně fouká vánek. Z té, co jde vlevo je slyšet nějaká voda a z té, co je rovně neslyšíte vůbec nic. Hluk toho zvířete se dost častoozývá, ale pořád se nedá určit odkud. CHodby jsou asi různě popropojovány a je v nich ozvěna.

Pán Jeskyně - 24. listopadu 2008 23:43

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Soustředíš se a je ti jasné, že se musíš snažit mít úplně vyrovnanou mysl. Po chvíli ale začne být kolem tebe takové horko, že se to prakticky nedá vydržet a ty se mírně pohneš, dostaneč se do plaméného víru a ucítíč jak tě plameny spalují. Omdlíváš a těsně, než dopadneš hlavou na zem vidíš, jak se veškerý oheň proměnil ve vodu. Když otevíráš oči, ležíš na podivném místě. Všude kolem jsou lůžka a na některých leží převážně spící lidě. Ještě, než se začneš všímat toho, kde jsi si okamžitě všimneš toho, že veškeré tvé věci nejsou na tobě, jak si je opustil, ale leží veddle tvého lůžka. Ty máš na sobě jen lehký háf, jakoby pižamo a celá tvá levá ruka je zavázána a cítíš v ní ohromno bolest. Na některých částech svého těla máš popáleniny, ale nejsou zas až tak veliké, ale tvá ruka to odnesla trochu více. Cítíš se velice unaven a vysílen. Chtěl jsi se zvedout, ale uvědomuješ si, že na zádech budeš mít asi také trochu větší popáleniny, ale ne tak hrozné jako na ruce. Přesto vztát není dobrý nápad. Rozhlížíš se hlavou kolem a uvědomíš si, že si na někakém místě určeném pro léčení. Používají se zde hodně bylinky především. Skrz okno uvidíš matně postavu a vypadá jako král, ale když ses trochu více nahnul, protože okno je zády k tobě, tak už tam nebylo. Když dívka, která byla opodl a které sis nevšiml zjistila, že se hýbeš, okamžitě zavolala někam do chodby "Pošlete pro ni." D9vka k tobě přijde a kontroluje ti tvoji ruku. Neřkne ani slovo. Vypadá velice krásně. Je velmi mladá, tak kolem 25 let odhaduješ, možná méně, má jemnou tvář a hebké doteky a hnědé dlouhé vlasy.

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 25. listopadu 2008 16:31
	Kam dál? Doprava? Doleva? Rovně? Nepřemýšlím dlouho Navrhuju jít pořád rovně, souhlasíte? Nechci zahýbat, cesta rovně je mi nejsympatičtější

Ellanor - 25. listopadu 2008 16:57

Zastavím se před rozcestí chodeb a zavřu oči. Zaposlouchám se do zvuků přicházejících z temných zákoutí. Vánek..bude tam přístup vzduchu....kapky? Že by voda...nic... častokrát je nejnebezpečnější cesta zdánlivě nejlehčí.. Ovšem je to Meryn, kdo by nás měl vést a ona rozhodla, navíc, dobrodružství se nebráním. Ruku mám volně položenou na rukojeti úžasného meče a takřka neslyšně následuji ostatní. Já souhlasím..

Holberik Tas - 29. listopadu 2008 12:14

soukromá zpráva od Holberik Tas pro Vyděšeně zjišťuji, že ležím na lůžku celí popálený. potichu si řeknu pro sebe: "Asi jsem neuspěl." a vyčítavě sklopím oči. Postava za oknem mne překvapila, ale tady není asi nic úplně normální. Když přijde dívka z chodby blíž zeptám se jí: "Co se stalo a kdo přijde?" Trochu zmateně a nervózně se rozhlížím. Nemám v úmyslu tady strávit několik dní, ale co jiného mi zbude pokud nebudu v pořádku.

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 30. listopadu 2008 10:46
	To by mě zajímalo jestli všechny ty cesty končí stejně. jdu dál přímo za nosem Myslím že jsme blízko akademie, vlastně přímo někde v ní hlavou se mi honí slova a chtějí ven. neřekla bych že budu někdy upovídaná

Pán Jeskyně - 01. prosince 2008 21:39

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Dívka se na tebe podívá a má trochu vyděšený pohled, potom se rozhlédne kolem a když nevidí žádný pohled, tak se k tobě přikloní a šeptem ti odpoví. "My máme všichni zakázáno s tebou mluvit o čemkoli, ale dej si na ní bacha, ona je hrozně nebezpečná. Náš král je ten nejmoudřejší, takže asi ví, co dělá, ale ona je nebzpečná. Nebýt jeho výslovného pozvání, tak tady nemůže být, ale kdyb se někdo ptal, tak jsem ti nic neřekla, měla bych hrozné problémy. Teď mi podej ruku, musím ti ji převázat. Rány se ti brzy zhojí a možná ještě dnes večer budeš moci jít, ale ruku šetři alespoň tři dny a ta se bude hojit déle." Dívka ti začne převazovat ruku a dělá to velmi něžně, ale i tak to bolí, vidíš že máš na ruce opravdu veliké popáleniny.

Prudenc - 02. prosince 2008 13:59
	Zlatá střední cesta.Nebo se to aspoň tak říká,takže souhlasím. Neustále sem ve střehu a naslouchám všem podezřelým zvukům. Ruku mám položenou na rukojeti svého meče. Možná nám mohl někdo trochu víc nastínit co hledat a nebo co tady máme vlastně dělat.

Pán Jeskyně - 02. prosince 2008 14:52

Vydáte se tedyrovně. Zvuky kolem vás jsou pořád stejné, ale máte zvláštní pocit, že jich je teď možná více, ale zde to může být jenom ozvěnou. chodby jsou všechny stejné. Ovšem nejhorší překvapení je, když po asi 50 metrech narazíte opět na rozcestí. Vypadá prakticky úplně stejně, jako to první. Opět jsou zde tři možnosti. Všichni trochu začíbáte koketovat s myšlenkou, že tato situace by se mohla ještě mnohokrát opakovat.

Prudenc - 06. prosince 2008 14:09
	Tohle by mohlo trvat hodně dlouho.Něco zkusím,uvidíme jestli to výjde. Tak,když mě jsou nakloněni andělé možná,že by nám mohli ukázat správnou cestu. Vytáhnu svůj meč.Kleknu si a meč postavím před sebe.Jako,kdybych se chtěla modlit. Potichu se modlím. Prosíme nebeskou moc o pomoc.Prosíme o ukázání cesty,která nás zavede do těch správných míst. Chvilku čekám zda se něco stane.

Pán Jeskyně - 06. prosince 2008 18:27

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro V hlavě se ti najednou ozve nějaký hlas: "Takhle to nefenguje, můžeš se mnou mluvit, ale já ti nemohu vždy odpovědět, stačí pomyslet, vnímám tvé myšlenky, které ke mě směřuješ a ty budeš vnímat myšlenky, které směřuji já k tobě. Ale pamatuj, že někdy mohu odpovědět a někdy ne. Tohle je obecně známá informace, mohu ti říci jen tolik, že jste v bludišti pod akademií a že je tu na jedné straně cesta ven a na druhé straně tvorové, kteří vás mají zastavit, ale nemusíš se tolik bát. JSou zde v dobré vůli. Pokud jste správné osoby, tak se přez ně dostanete. Mají zabespečit to, aby portálem nepřilo něco špatného. S některýma se můžete domluvit, ale některé musíte porazit.. Neptej se mě na žádná doporučení, rozhodnutí a návrhy, neznám je a nedokáži rozhodovat. Mám pouze vědomosti aněkteré z nich ti mohuposkytnout."

Pán Jeskyně - 06. prosince 2008 18:28
	Meč se mírně rozzáří, ale nehne se ani o kousek, každopádně je zřejmé, že něco se asi stalo.

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 13. prosince 2008 16:27

To je pravda. Začínám si myslet, že to může být bludiště Pruin nápad mě zaujme a jsem zvědavá co se bude dít. Nejsem moc přesvědčená, že se něco zvláštního stane, ale můžu se mýlit. Ne, s námi všemi se něco stalo. Něco velmi zvláštního. Pru není jen bojovnice. Je jí nakloněno nebe. A jestli žádá o pomoc, jistě bude vyslyšena Pohled na rozzářený meč je toho jasným důkazem. To je úžasné. Pru, jak se cítíš? Myslíš, že můžeme pokračovat dál? Podívám se po Elle co ona na to a zpátky se otočím k Pru

Prudenc - 15. prosince 2008 18:46
	No dobře. Ale přece jen skusím zvednout meč a ukázat směr.Není můj starý meč,ale určitě se bude učit.Zavřu oči a tiše poslouchám jaký zvuk se line z chodem. Stejně sem zvyklá spoléhat se jen na sebe.Takže nastraž smysly už mnohokrát si poznala tu správnou cestu.

Ellanor - 22. prosince 2008 21:27

Vypadá to, že se máme dát rovně a nenechat se zmást prostředím. Vždyť i v každém bludišti vypadají místnosti stejně pro zmatení. Řeknu do ticha a vyjdu tentokrát první já. V ruce držím svůj lehoučký ale extrémně velký a ostrý meč. Jdeme? Každá cesta nás jistě někam dovede a nebezpečí znamená dobrodružství. Navíc, nemyslíte, že spíše větší nebezpečí znamenáme my pro ně? Sebedůvěra, to je cesta síly. Je to snad prvně, co mě viděly zažertovat a dokonce se pousmát.

Holberik Tas - 28. prosince 2008 11:51
	soukromá zpráva od Holberik Tas pro Pozorně dívku poslouchám a nestačím se divit, co pro mě král dělá. Zdá se že její návštěvou není nikdo nadšen. Dívce přikyvuji, když mi líčí můj zdravotní stav a ujišťuji jí, že nemám v úmyslu způsobit jí nějaké trable. Ty popáleniny nejsou nic příjemného, ale jestli mi tento výcvik opravdu pomůže, rád to překonám.

Prudenc - 02. ledna 2009 15:28
	Jdu za Ellanor. Ona umí i vtipkovat.No vau zdá se že na ní máme dobrej vliv.

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 02. ledna 2009 16:56
	Ellin vtip mě příjemně zarazí No teda. To ještě bude moc zajímavá cesta dám se za děvčaty

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 03. ledna 2009 19:22

Používání magie je vyčerpávající, alespoň tak naposledy bylo. Při tom boji se skřety jsem byla neuvěřitelně unavená. Fascinující kam jsem až popošla za tu dobu. Jsem zvědavá kde jsou mé hranice. pocítím zakručení v břiše Kdy jsme to vlastně naposledy jedly? vlastně to není až tak dávno. Máme sebou nějaké zásoby? nevzpomínám si Já nevím jak vy, ale já začínám mít hlad volnou rukou si přejedu po žaludku Dobrodružství by bylo příjemnější prožívat s plným žaludkem prohlásím ale my asi sebou nic nemáme, viďte? nikdy jsem nebyla zvyklá mít hlad. ve své chaloupce jsem měla všeho dostatek.

Pán Jeskyně - 06. ledna 2009 05:56

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Dále už je v místnosti ticho a tobě se honí hlavou spousty myšlenek.. Trochu ti vrtá hlavou, proč ji tak moc lidí nemá rádo, ale z tvých myšlenek tě vytrhne její příchod. Něco ti napovídá, že tvůj odpočinek je asi u konce, ale zároveň máš pořád na paměti, že nesmíš zapomenout na dobré chování. Přijde k tobě, nikdo jí neřekne ani slovo a všichni ošetřující někam zmizeli. Najednou vidíš, jak ti podává malý flakónek z červenou tekutinou "Vypij to, obleč se a sejdeme se na místě, kde jsme skončilia tentokrát buď opatrnější." S těmi slovy ti položí flakońek na postel a odjde, nestihneš nic říci, ale máš také zvláštní dojem, že v tuto chvíli jsi ani nic říkat neměl...

Pán Jeskyně - 06. ledna 2009 06:05

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Ty ses nechtěla vydat dál, protože toto si cítila jako příliš veliké sousto a cítila jsi, že musíš ještě zesílit své schopnosti. Pru, Meryn a Ella opustili místnost a tobě bylo jasné, že se s nimi určitě neloučíš naposledy, brzy odešel i Holberik a ty jsi zůstala v místnosti sama. DLouho jsi přemýšlela, co bude dál a když už jsi začínala být nervózní, tak se vrátil sám král osobně. "Drahá Asvagal, teď tedy na tobě, co bude dál. Osatatní už mají svoji cestu. V zámku můžeš občas podkat Holberika, ale nijak se s ním nevybavuj a neruš ho. Má teď svoji práci a stejně tak budu mít svoji práci já. Nyní se ptej, jestli tě něco zajímá a raději se zeptej na všechno, pokud něco je, protože v dalších dnech už se ti nebdu moci téměř vůbec věnovat, takže by sis taky měla rozmyslet, co chceš zde dělat. Můžeš navštěvovat lesy v bezpečném území, pohybovat se po hradě s vyjímkou některých míst téměř všude, také hnihovna je ti k dispozici, ale důležité je, co chceš dělat ty a co bys k tomu mohla potřebovat?" Král vypadá velmi vysíleně, ale je jasné, že nyní čeká především na tvé myšlenky...

Pán Jeskyně - 06. ledna 2009 06:11

Pokračujete dál rovně podle Ellininých slov. Projdete ještě dvě ty samá rozcestí, když se hluk, který se pořád ozýval všude kolem tentokrát jistojistě přiblíží a to za vašimi zády. Automaticky se otočíte a v zádu uvidíte něco velikého. Nejsou vidět obrysy, ale vydíte veliké rudé oči a podle nic se dá usuzovat, že je to něco většího a podle řevu mohutnějšího, tak velikosti C. Podle očí je to vzdálené asi 30 sáhů a vy vidíte pouze do 15 sáhů, takže teď to záleží na vás... ///Piště, co děláte a potom si všichni hoďte 1K6, pokud hodíte 6, házejte ještě jednou...

Prudenc - 06. ledna 2009 20:10

Nepředpokládala sem,že se tady budeme motat tak dlouho takže mě ani nenapadlo se zeptat jestli bysme si mohly vzít něco k jídluodpovím. Procházíme spletí chodem už mě to bezcílné monotoní putování začína unavovat,když v tom se něco změní.Někdo nás sleduje. Myslíte že nás to chce sežrat?pronesu.Vytáhnu meč kdyby bylo potřeba zasáhnout.Na tak velkou vzdálenost nemohu svou zbraň použít,takže vyčkávám zda se nás tvor pokusí napadnout.

Asvagala - 06. ledna 2009 22:19

soukromá zpráva od Asvagala pro Stojím v místnosti paláce sama, poslední, přemýšlejíce co dál. Z mých úvach mě vyruší sám král je značně vysílen, ale kdy jindy jak sám říká bych se měla ptát, než teď. Chvíli na krále jen tak mlčky hledím a pak promluvím. Mám spoustu otázek jen nevím jestli na ně smím znát odpověď. A udělám malou pauzu mezi řečí. Děvčata se rozhodla dát Thorovi život a přece se nehnul.Porozhlédnu se po místnosti.A vlastně, kde se těd nachází ještě předchvíli tu byl. A kam šly vlastně Ella, Pru a Meryn? Nabízíš mi, že mohu využít vše co se tu nalézá krom zamčených dveří, děkuji, myslím, že jich ráda využiji při svém zdokonalování. Byla bych ovšem radši, kdyby bylo možné, aby mi někdo s rozvinutí mých schopností pomohl, vedl. Je na mě vidět, že se mi hlavou honí ještě pár myšlenek, ale ty už nevyslovým, jelikož jsou to útržky, které mi teď nejdou dát dovět. Pohlédnu na krále a ještě než ho nechám odpovědět pronesu, nechcete se raději ještě předtím než mi odpovíte posadi, přec vypadáte utahaně? A podívám se s milí usměvem na krále čekajíc na odpověď.

Pán Jeskyně - 07. ledna 2009 03:11

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Král tě poslouchá a je tvými slovy velmi mile překvapen. Když jste tady sami dva, jeví se jako velmi společenský a zábavný. Když jste ho viděli v sále rokovat, tak byl naopak velice vážný a autoritativní. Potvých slovech se posadí na židli. "Je to dobrý nápad raději se posadit. Přeci jen je to pohodlnější. Je jen málo věí, na které bys nemohla znát odpověď vzhledem k tvému původu a tím, že jsi stále součástí družiny, ačkoli její část šla jinam. Thorovo tělo bylo odneseno na posvátné místo na hradě. Nehledej jej, protože jej nenajdeš, ale pokud bys měla přání ho vidět, tak ti to umožním, ale nikde se o tom nezmiňuj. Je totiš jinak přísný zákaz se k němu přiblížit. Ellanor, Prudenc a Meryn jsou teď na cestě, která je zavede na místa, kde na ně čeká mnoho zkoušek, ale pokud jsou opravdu součástí starého proroctví a zatím vše nasvědčuje, že ano, tak mají veliké šance, ačkoli nebudem si nic nalhávat. Je to velice nebezpečná cesta a já jsem jim nemohl říci nic o tom, co je čeká. Doufej, že se s nimi ještě shledáš a to se všemi nejlépe." Král se na chvíli zastaví, jako by přemítal své myšlenky a potom pokračuje s velmi vyčerpaným, ale také velmi milým úsměvem: "žádní druidové zde nejsou. Když vypukli spory, všichni vyšli do lesa, když začalo temno, aby ho chránili a tam je jich také zapotřebí. Na stranu, odkud jste přišli se vydat nemůžeš, tam je stále temnota, ale na druhou strnu se táhnou pořád ještě krásné a silné lesy. Už je sice nemohu chránit jako dříve, ale i tak je tam docela bezpečno, mnoho hraničářů je v těchto lesích a díky druidům, kteří tam žijí nebyla poškozena přírodní síla lesů. Pokud bys chtěla, můžeš se vydat tímto směrem a nebo zůstat na hradě a podívat se zde po něčem. Rozhodnutí je na tobě"

Meryn (Elfové ze zeleného lesa ) - 07. ledna 2009 18:54

Mě také ne. Spíš jsem o tom vůbec nepřemýšlela V duchu si myslím, že bych měla být předvídavější a nedoufat, že všechno půjde hladce. kolik stejných rozcestí ještě potkáme než nás to někam dovede? Sežrat? To si chtít může, ale narazil na špatnou kořist. Svůj meč držím v ruce, stále hoří a osvětluje nám okolí. Bohužel ne tak daleko, abychom viděly tvora, který nás sleduje. Až na jeho oči. Stojím a vyčkávám co se bude dít

Asvagala - 07. ledna 2009 20:51

soukromá zpráva od Asvagala pro Také se posadím vedle krále a bedlivě poslouchám. Když skončí svojí řeč pronesu.Ráda ještě chvíli pobudu na hradě. Procvičit své dovednosti a pokouknout se v knihovně po něčem zajímavém, ale pak bych ráda se přec pokusala najít nějakého druida jak říkáš. a chvíli se odmlčím.Thor mě než jsme se tu oběvili trénovall v boji s holí s tím by mi tu možná někdo moci mohl? a zvídavě se podívám na krále. Mám ještě pár otázek. Proč se nikdo nesmí přiblížit k Thorovi. A říkáš, že j ho tělo je kdesi za jakýmisi dvěřmi, ale kde je on jeho podstata bytí? Budu ještě chvíli přemýšlet jestli takto chci vidět Thora. A ještě jedna otázka mě napadá o jaké staré proroctví se jedná? Skončím svůj proslov. A s pokusem o úsměv čekám na královu odpověď.

Pán Jeskyně - 08. ledna 2009 12:22

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Král vypadá velmi dobře nalazen a vůbec mu nedělá problémy odpovídat ti, až jsi takovou sdílnost vůbec nečekala. "Moudré rozhodnutí Asvagal, než se vydáš na cestu, tak se určitě ještě uvidíme a dokonce mě projistotu sama vyhledej. Zaprvé, jak už jsem ti předtím říkal, musím ti dát přihlášku, kterou druidé už potvrdili, ale musíš j mít u sbe, aby bylo vidět, o koho jde a za druhé uvidíš." Potom se chvíli odmlčí a je jasné, že tvá budoucnost ho zajímá nejvíce "Neřekl jsem, že je za nějakými dveřmi, ale že ho za nima nemáš hledat, je na skrytém místě tohoto hradu. Je těžké vše vysvětlit i zasvěcenému člověku, natož tobě. Thor byl proklet tou nejhorší kletbou, protože zabil prvotní zlo a něco takového má vždycky důsledky, ačkoli je velmi moudrý, inteligentní a opatrný, nemá stovky roků jako ostatní a některé věci pořád nezná. Je na opravdu hrozném místě, o tom se teď bavit nebudem, ale s Thorem si i teď dá komunikovat, ae není to dobré. Skrz jeho tělo můžou přicházet zprávy z nitra jeho duše, ale také se může zlo pokusit o nějaké spojení a to se nesmí stát. Je nyní v místnosti, kde se to stát nemůže. Neopatrný člověk by mohl být i zlem očarován, proto k němu nikdo nesmí. Pokud ty budeš chtít, budu u tebe. Se mnou se nic takového stát nemůže. Vím, na co si máam dávat pozor a nechci zastírat to, že jsem v téhle věci odborník. O proroctví ti toho moc neřeknu, necítím se na toúplně a je to opravdu na dlouho, ale můžeš si to kdyžtak vyhledat v naší knihovně. Tak, jako každé proroctví, ať už pravdivé nebo ne,ho tam jistě nalezneš." Je vidět, že mluvit o některých věcech ho vysiluje. Nezdálo se nijak, že by ti o tom nechtěl říci z jiných důvodů. Nyní se na tebe příjemně dívá a čeká, jestli tě ještě něco zajímá...

Asvagala - 09. ledna 2009 10:23

soukromá zpráva od Asvagala pro Král už je dost vyčerpaný, nebudu ho již déle zdržovat myslím, že to co mě zajímalo mi již odpovědel. Jen jsem zvědá co myslel tím, že uvídím k čemu, že je ta ještě ta přihláška užitečná. No, Asvagal asi se opravdu budeš muset nechat překvapit. Pohlédnu na kralé a trochu omluvujícím se tónem odpovím. Omlouvám se, ale vyznělo mi to tak. Ráda bych Thora viděla, ale vzhledem k tvému stavu tě nechci vyčerpávat ještě více. Takže mi asi teď bude stačit, keď mi prozradíš kde mohu nalést knihovnu, abych si mohla dohledat to co mě zajímá. A mile se na krále usměji. Nevím proč, ale ten vnitřní optimizmus je stále se mnou. Na druhou stranu je to dobře dodává mi to vnitřního klidu.

Holberik Tas - 10. ledna 2009 11:22

soukromá zpráva od Holberik Tas pro Ne že by mě velmi potěšilo, že to půjdu zkusit znovu, ale určitě má svůj smysl.ještě chvíli přemýšlím o všem co se děje kolem té záhadné postavy, co mne vyučuje. Když mi konečně dojde že bych si měl pospíšit, trochu váhavě si prohlédnu tekutinu kterou tady nechala, ale nakonec jí vypiji. Rychle se obléknu do oblečení u mé postele a vydám směrem kam směřovala "má paní". Po cestě ještě přemýšlím co jsem udělal za chybu a jak se jí vyhnout. "Snad se to tentokrát podaří bez potíží a bez zranění." Říkám si pro sebe a můj pohled spočine na známém místě.

Ellanor - 11. ledna 2009 10:25
	Tak vyzkoušíme, copak tenhle kus kovu umí.. Pousměju se, vezmu meč pevně do rukou a švihnu s ním. Švih.. Je až neuvěřitelné, jak moc jde slyšet zvuk, jak meč prořízl vzduch. Zajímavé.. Obezřetně se blížím k očím a tomu, čemu ty oči patří.

Pán Jeskyně - 13. ledna 2009 02:22

Boj v Labyrintu Oči se na chvíli zastaví a najednou se z toho místa ozve hrozivý řev, až se místnost mírně zachvěje a monstrum, které je před vámi vzplálo rudým plamenem. Nyní ho i na tu dálku vidíte. Vypadá mohutně. Má vlčí hlavu, ale medvědí tělo. V tu chvíli se vyřítí k vám a vy jste na chvilinku úplně ztuhli, ale všichni se jste se rychle připravili do bojové pozice. Meryn jako kouzelnice trochu couvla a pokusila se s pozadí vyvolat kouzlo, ale s mečem ještě nikdy nekouzlila, takže to byl takový pokus, Ella vykročila vpřeději a připravila se usadit ránu. Pru stála s nejodhodlanějším pohledem na místě a nehla se ani o píď, ale viděli jste jak pevně svírá meč a jak je zapřená nohou. Zvíře bylo těsně u vás, když kolem vás proletěla ohnivá koule od Mery. Bylo zvláštní, ale zvířeti sežehla bok, ačkoli také plálo. Asi to byli různé druhy ohnivé energie. Ella zaútočila na druhý bok té bestie, když kolem ní probíhala, ale to monstrum jí přímáškl ke skále a vypadala trochu pohmožděně. Když se ta besti přiblížila k Pru, viděli jste, jak se zablesklo bílím světlem a vzduchem proletěla obrovskou silou bíle svítící čepel. Když jste opět pronikli z oslepení, viděli jste, jak Pru leží na zemi beze zranění a už se zvedá. Bestie ležela před ní a měla useknutou hlavu a z jejího těla se ještě kouřila. Meryn je naprosto vpořádku, akorát zjišťuje, že chvíli potrvá, než se naučí s mečem kouzli, Ella leží na zemi, ale je při vědomí. Má menší pohmožděniny a jpravá strna boku jí bude ještě pár dní trochu bolet, ale nic hrozného.

Pán Jeskyně - 13. ledna 2009 02:30

soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Král vztane, přistoupí k tobě a a chytne tě za ruku. "Zavři oči a pevně se mě drž" Hned, jak to uděláš, ucítíš zvláštní prudký a kratičký mrazivý pocit a i přes zavřená víčka cítíš, že je kolem všude zář,. Najednou zář pomine, ty otevřeš oči a jsi s králem v malé skalnaté kruhové místnosti, odkud nevedeou žádná dveře, ani okna. Všude okolo jsou jen přírodní fontánky a prameny vody a ty podivuhodně svítí, takže místnost je velmi osvětlena. Urpostřed je oltář a na něm je položeno Thorguliovo tělo. Je absolutně bez barvy. "Tady je. V místnosti, která přináší klid a mír a zde bude až do doby, než se jeho duše osvobodí nebo zhyne. Nechám vás nyní o samotě. Za žádnou cenu se ho nedotýkej. Až budeš chtít odejít, tak stačí zavřít oči a objevíš se v knihovně. Tvoje komnata je tam, kde byla. Mě vyhledej až se budeš chtít vydat na cestu." Potom se zableskne a král zmizí...

Prudenc - 19. ledna 2009 09:24

Tak tohohle tvora nejspíš příroda nevytvořila. Chvíli si prohlížím tvora,když ze sebe vydá děsivý výkřik pevně se chytnu meče a zapřu se nohou.Držím se jílce tak pevně,že mi až zbělaly klouby.Každý sval v mém těle je připraven k boji.Cítím jak se mi do žil nalívá energie smíšeného strachu a odhodlní to monstrum zabít.Na krku mi pulzuje žíla.Srdce bije velice hlučně.Dech se mi zrychlil.Veškeré smysly se zaměřily na nadcházející boj. Kolem mě proletí ohnivá koule,která zasáhla toho tvora do boku.Do druhého boku ho hbitě udeříla svým mečem Ela.Ale monstrum jí přimáčklo ke skále. Tvor se blíží ke mně.Dech se mi takřka zastaví srdce se téměř zastaví.Jediné co vnímám je sílamkterou se snažím dát do úderu.Momentálně pro mě neexistuje nic jiného než ten tvor.Můj meč proletěl tím tvorem tak nečekaně rychle,že sem zavrávorala a spadla na zem.Na štěstí tvor je už mrtev. Pomalu se zvedám.Opráším si oblečení a promluvím. Jste všechny v pořádku?

Asvagala - 28. února 2009 16:51

soukromá zpráva od Asvagala pro Král mi přikáže zavřít oči a i přesto, že očekávám jak už se mi párkrát stalo ňákou zradu v podobě bolesti poslechnu. A nemílila jsem se prudká bolest byť jen nachvilku. au řvala bych nejraději, ale neudělám to. Otírám oči a jsem z králem v malé skalnaté kruhové místnosti. Rozhlédnu se kolem a zjištění, že tu nejsou žádné dveře ani okna mě vyděsí to snad ne nesnáším tu prodkou bolest připřenosu. Probleskne mi hlavou, ještě dříve než král stihne cokoliv říci. Samozdřejmě mé pozornosti neuniknou fontánky se zvláštně svítící padající vodou, která prosvětluje místnost a oltáře uprostřed, kde je Thorovo bledé tělo. Stále projíždím očima tu velmi zvláštní místnost plnou klidu a přitom poslouchám králova slova, která mě trochu uklidní. Jako ostatně pokaždé, když král promluví. Chci ještě něco královi říct, ale to už nestačím. Dřív mě oslepí záblesk a král mizí. Měla jsem jsem tolik otázek a teď tu stojím jak němá a hledím na Thorovo nebohé tělo. Chtěla bych mu pomoci, ale dobře vím, že se ho nemohu dotknout. Po chvíli mlčenlivého stání řeknu trochu rozklepaným hlasem Thore nadechuji se k dalším slovům, ale jakoby má usta úplně vyschla a dál nebyla shopná řeči.

Údržbář (administrátor) - 01. května 2009 21:08

Vážení a milí, jeskyně vypadá v současné době velice neaktivně, a proto bude za týden ukončena. Samozřejmě, existují-li důvody, proč by ukončena být neměla, ozvěte se mi (nechte vzkaz zde v jeskyni, popřípadě posílejte poštu (nick Údržbář)). Prosím také všechny hráče, aby se vyjádřili – nejlépe zanecháním vzkazu v jeskyni – ohledně toho, zda chtějí svou postavu účastnící se tohoto dobrodružství vyřadit, nebo zabít. Pokud se někdo do týdne neozve, jeho postava bude vyřazena. Pokuste se sehnat Vypravěče. Popřípadě je tu možnost převedení jeskyně na někoho z Vás, hráčů. Systémově – stal by se Vypravěčem této jeskyně se všemi právy z toho vyplývajícími. Děkuji za pozornost a přeji příjemný den, Údržbář