Všechno vidím! - 01. července 2016 20:56

Velká válka je u konce. Zbývá poslední bitva, která to všechno rozhodne a celý svět si toho je vědom. Veškerá síla císařství se stáhla do hlavního města jménem Trebith, ve kterém ještě stále vládne stařičký král Julianus II. Na toto místo dotáhlo i vojsko povstalců pod vedení právoplatné královny Odetty. Rebelové, ale neplánují ponechat nic v náhodě. Po celých dlouhých sedm let, ještě dříve než samotná válka vůbec vypukla, vychovávaly pět draků, které učily, jak žít v vzájemné spolupráci s povstalci. Jeden z draků při výcviku zahynul a z pěti mocných stvoření zůstaly jen čtyři. Každý z nich měl svou vlastní speciální moc, kterou se od ostatních lišil. Po celých sedm let vyrůstaly a poznávali nové možnosti, kterou jim jejich moc umožňovala. Nyní jsou připraveni setkat se se svými jezdci, kteří byli pečlivě vybírání trenéry draků. Celé povstalecké vojsko nyní čeká, až přiletí jejich čtyři esa v rukávu.

Všechno vidím! - 02. července 2016 22:55

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Průrva „Takže vy cestujete přes Plůlvu?“ Zasmál se bezzubý stařík, zatímco pokládal na starý dřevěný pult pár vysušených jablek. „Dejte si pozol paninko. Cesta ples plůlvu je velice nebezpečná. O ten most se nestalají od doby, kdy začala válka.“ Dávno si pochopila, že tomu chudákovi dělá problém výslovnost. A už automaticky si za každé zvláštní L dosazuješ R. Průrva, tak se říkalo veliké propasti, která se táhla přes celou zemi. Je jen pár míst, kde se dá přejít, pokud jí ovšem nechcete celou obcházet, což by mohlo znamenat až několika týdenní zpoždění. Jeden z provazových mostů je hned za malým městečkem Průrva, která je pojmenována po tomto přírodním úkazu a v nyní to je jeden z nejbezpečnějších přechodů poblíž. Což v této době znamená, že možná nespadne. S Noxem jste se minulou noc dohodli, že raději nepoletíš na jeho hřbetu, jelikož si nad neznámou trhlinou nebyl jistý a navíc tam prý hnízdí několik vzácných Vildenburgských Daktilů. Rozhodla ses jít podívat do městečka a trochu se poptat na stabilitu mostu. Už jen co jsi vešla zchátralou městskou branou, jsi ho mohla zahlédnout. Vypadal velmi vratce a navíc to vypadalo, že kdykoliv zafouká jemný větřík, celý most se utrhne a zřítí do hlubin. Jediné, co ti dodávalo odvahu je to, že ten most už tu nějakou dobu stojí a zatím se neutrhl. Navíc je prý posilněn kouzly. Zašla jsi do blízkého obchodu. Spíše jen ze zvědavosti než, že by jsi si chtěla opravdu něco koupit a hned jsi poznala, že čerstvé zásoby do tohoto města taky nepřivážejí zrovna často. „A copak taková hezká slečna jako vy, dělá tady u nás v Plůlvě?“ Zeptal slizký stařík za pultem a přihodil na hromadu jablek plný měch vody, čímž jablka rozmačkal. „Cestujete sama. Ve válce bývají cesty nebezpečné. Ach ano, velmi nebezpečné, já bych mohl vyplávět. Možná, by jste se tu na pál dní mohla zdlžet. Není mým zvykem ubytovávat pocestné, ale u Vás bych klidně udělal výjimku.“

Maria - 03. července 2016 12:57

soukromá zpráva od Maria pro PRŮRVA "Ano, cestuju přes Průrvu," přitakám a opatrně stáhnu ruku. Původně jsem chtěla jedno z jablek zvednout a prohlédnout si ho zblízka, ale bála jsem se, že by obchodník chtěl, abych ho koupila, když už jsem si ho ošmatlala. Jen přikyvuji, když mi vypráví o nebezpečnosti mostu, ale copak jsem měla na výběr? Na Noxovi jsem přeletět nemohla, bála jsem se, aby si ho nevyhlídli Daktilové. Most vypadal už na první pohled křehce, ale raději ať se mnou spadne, než aby mého společníka Daktilové stáhli do hlubiny. Rychle jsem stáhla ruku, když stařík hodil na jablka měch vody a téměř mě s ním praštil do ruky. "Chci se dostat na druhou stranu," odpověděla jsem mu co nejvíc nicneříkajícně na jeho zvídavý dotaz. Sama jsem necestovala, ale to on taky nemusel vědět. Cesty možná byly nebezpečné, ale já se dokázala ubránit, to ale obchodník nemohl vědět ani vidět. Měla jsem na sobě cestovní plášť z těžké látky, který zakrýval dýku na mých bedrech. Viděl jenom loutnu, byla jsem pouze křehká pocestná umělkyně. Přehodila jsem si dlouhý blonďatý cop přes rameno na záda. "Myslím, že bych se raději ubytovala v hostinci, tam si můžu snad i přivydělat," odmítnu ho s úsměvem a ukážu přes rameno na hudební nástroj. "Nasměroval byste mě tam?" zeptám se. V hostinci se dozvím nejnovější drby a hlavně se dozvím noviny o královně povstalců, která se prý se svým vojskem dostala až před brány hlavního města. A prý mají draky.

Všechno vidím! - 03. července 2016 13:48

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Tajemná návštěva Sledoval jsi plameny, které plápolali z malého táboráku. Cestovat v tuto dobu kolem hlavního města je velice nebezpečné. Při cestě jsi několikrát zaslechl povyk a dusot těžkých nohou, ale naštěstí jsi žádnou hlučnou skupinu nikdy nepotkal. Ani jedna z armád nejevila o obyčejné civilisty zájem. Tedy, alespoň to o sobě říkali. Ty víš, že pokud se jim naskytne možnost, zvýšit si ego, neváhají zmlátit třeba i malé děvčátko. Zmlátit, znásilnit a zabít. Navíc ork, který se poklidně prochází po cestě, může nějakým lidem připadat…provokativní. Ale okolo armády je vždycky hodně práce. Povstalci berou každého. Třeba i orky. To je jedna z mála výhod války. Práce tu je pro každého. „Ehm, mladíku?“ Ozval se zničeho nic podivný, stařecký hlas. Od hlavního města jsi přibližně deset kilometrů, navíc jsi sešel z cesty a přibližně kilometr pokračoval lesem na malou mýtinu. Připadalo ti bezpečné, rozdělat oheň, protože neexistovala téměř žádná šance, že by jsi tady někoho potkal. A přesto… Světlo ohně malou, shrbenou postavičku osvětlovalo jen skrovně. Byla to žena, zahalená v hnědém plášti a přes hlavu měla kápi. Bylo jí vidět do obličeje, stařenka tě sledovala milýma, zelenýma očima. Okolo očí a úst měla vrásky od smíchu. „Myslíš, že bych si mohla sednout k tvému ohni? A nepostrádal by jsi něco ze svých jistě skrovných zásob? Omlouvám se, nerada žebrám, ale už jsem v ústech neměla chuť pořádného jídla pěknou dobu."

Gorn`Karan - 03. července 2016 14:35

soukromá zpráva od Gorn`Karan pro Dnešní den nebyl příliš zajímavý v porovnání s tím, jak příhodné jsou tyto končiny. Na cestách jsem se setkal s různými reakcemi vůči orkům. Někdo se o mě nezajímal, někdo se vyptal na pár věcí a někteří skončili s hubou v blátě. Nechápu, že lidé ještě vůbec existují, když jsou tak nesourodí. Ale nejsem šaman abych se příliš zamýšlel nad tím, jak funguje lidská společnost. Válka, kterou mezi sebou vedou, mi poskytuje dostatek prostoru pro boj. Nebojuji proto, aby se nějaký člověk dostal k moci, ale všichni si zapamatují velkého zlého orka, který jim pomohl v bitvě. A budou vědět, že se jmenoval Gorn, syn Kratrův, člen klanu Karan. prohrábnu hořící polena v ohništi. Zvednu hlavu, když se objeví nějaká postavička vedle ohně. Vypadá to na nějakou lidskou stařešinu. Ani neumí pozdravit, když už chce využít teplo a světlo cizího táboru. Jak lidské. ,,Posaďte se, starší. Na oplátku bych chtěl slyšet něco z moudrosti, kterou staří lidé prý oplývají. Kteří duchové vás zavedli na toto místo?" odpovím hrubě znějícím hlasem. Odmítnout poskytnout místo staršímu, přestože člověku, by bylo považováno za neslušné. A třeba se něco dozvím. Nejsem si příliš jistý, co myslím tím pořádným jídlem, všiml jsem si, že zpracování potravy se u orků a lidí značně liší. Kus soleného vepřového snad bude stařešině stačit. Bedlivě ji pozoruji přes záři plamenů. Jen hrom ví, proč tudy chodí někdo jejího věku. Staří lidé většinou nechodí někam o samotě ven a navíc na takové místo.

Všechno vidím! - 03. července 2016 22:04

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Hostinec „No jistě. Hostinec.“ Odpověděl zklamaně prodavač. „Pokud tedy nemáte zájem o moje zboží, je to ta veliká budova nejblíže u slázu.“ Prodavač tě doprovodil až ke dveřím, které ti galantně otevřel, a byl by tě doprovodil ještě dál, kdyby ho něco nevylekalo. „Tak tedy šťastnou cestu.“ Dodal spěšně a prudce za tebou zavřel dveře. Důvod jeho nepokoje byli tři mladí muži, který si bezstarostně kráčeli po hlavní ulici městečka a o něčem se vesele dohadovali. Nevypadali nebezpečně a ostatních lidí na ulici si nikterak nevšímali. Mohla jsi, ale spatřit pár nesouhlasných pohledů, které po nich házeli obyvatelé města. Hostinec opravdu nebylo těžké najít. Řídila jsi se podle rad slizkého obchodníka a zanedlouho jsi narazila na veliký, dřevěný dům, ze kterého se ozýval smích. Polovina hostince čouhala přes okraj srázu, ale stavba vypadala pevně. I uvnitř panovala čilá nálada a nikdo si ani nevšiml, když se dveře otevřeli a ty jsi vstoupila do lokálu. Nikdo kromě zavalité hostinské, která k tobě ihned přispěchala a jako vzorná hostitelka se tě ujala. Netrvalo dlouho a povšimla si tvého nástroje na zádech. „Hoši! Je tu muzikantka!“ Zavolala směrem k pravidelným štamgastům. Po této větě zavládlo v hostinci ještě větší veselí. „Neradi vás obtěžujeme, mladá paní.“ Pokračovala hostinská. „Nezahrála by jste nám pár písní, chlapi pak mají větší chuť k pívu. Navíc, nikdo jako vy u nás nebyl od doby, kdy začala válka.“ Ozval se souhlasný jekot. Hostinská ti tučným prstem ukazovala vyvýšenou část hostince, která představovala pódium. Tam hráli muzikanti a komedianti ukazovali svá představení. Na moment tě zaujaly dveře, které se otevřeli a do lokálu vstoupily ti tři mladíci, kteří se ještě před chvílí procházeli po ulici.

Sanguinea - 03. července 2016 22:37

soukromá zpráva od Sanguinea pro Je to už hodně dávno… Dlouho jsem spala. Možná až příliš dlouho jenže svět, ve kterém jsem se ukládala ke spánku, mě nudil. Zklamal mě a znechutil. Zalehla jsem si proto do jeskyně hluboko pod horou a spala. Kámen sice nemluví, ale otřásá se. Zpívá svoji vlastní píseň událostí, které se dějí na povrchu – krev, válka, smrt… Slova, která mi vytanou na mysl první, když se probudím. Nejspíš nastal čas vylézt ven a ukázat se zase světu. Nehodlám se mstít, nehodlám bezhlavě vraždit – pokud to nebude nutné. „Uvidíme, co mi tenhle svět nabídne.“ Nevím co se dělo ani kolik času uplynulo, ale lehce se protáhnu. Jeskyně jako by snad byla menší, než když jsem sem lezla. Cesta ven není nejpříjemnější. Šupiny mě sice chrání před skutečným zraněním, ale stěny jeskyně jsou porostlé krápníky, které mi při cestě ven vylomí pár šupin ze zad a boku a vchod musím znovu probourat. Naštěstí je to jen pár kamenů, které se dají vyrazit ven. Je mi jedno, že to způsobí menší kamennou lavinu dole v údolí. Když se konečně vysoukám ven, zamířím k vrcholu. Pro první let po tak dlouhé době budu potřebovat hodně silný vítr, abych co nejvíc ulevila ztuhlým svalům. Vyškrábu se na vrchol hory a protáhnu křídla. Několikrát je protáhnu a mávnu s nimi jako bych jim snad nevěřila ,že mě dokáží unést.

Všechno vidím! - 03. července 2016 22:47

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Vyprávění příběhů „Moudrosti?“ V očích stařenky se vyděšeně zalesklo. „Já ti s tím asi nepomůžu, jsem jenom stará pomatená stařena.“ Ušklíbla se vlastním slovům. „Ne, ne dítě. Se mnou si nepomůžeš. Co jsem mohla, to jsem zapomněla. A co vím, je stejně vymyšlené.“ Stařenka se na chvíli zastavila pohledem na mase. Chvíli na něj zírala, ale pak opět přesunula svou pozornost směrem k tobě. „Cesty jsou v tuto chvíli nebezpečné. Proto jsem dala přednost lesu. Tady nepotkáš oddíly vojáků. Živím se vyprávěním příběhů po hospůdkách. Ráda cestuji z města do města, kde vyprávím zcela nová dobrodružství, které jsem na svých cestách potkala. Je jedno, jestli jsou mé nebo vyprávím příběh zcela někoho jiného. V mých příbězích se na hrdiny vzpomíná dlouhé roky. Ale stejně tak jako všechno, jednou dojdou k zapomnění“ Stařenka se na chvíli odmlčela a začala si tě se zájmem prohlížet. „Ty nevypadáš jako člověk. Jaký je tvůj příběh? Jsi dezertér a utíkáš z boje? Nebo jsi tak hloupý a chrabrý, že utíkáš přímo k němu?“ Její pozornost opět přitáhlo maso. „Myslíš, že bych si mohla kousíček vzít, dobrý muži? Slibuji, že tě ve svých příbězích vychválím až do nebes.“

Maria - 04. července 2016 13:11

soukromá zpráva od Maria pro Hraní v hostinci Poděkuji za navedení a už vycházím z obchodu, když se prodavač najednou zatváří vyděšeně a dveře za mnou zavře s takovou razancí, že by si jeden myslel, že mi za zády stojí armáda draků. Otočím se a pohled mi padne na tři muže, kteří snad byli důvodem strachu obchodníka; nedokážu si vysvětlit, proč se jich tak bojí, ale doufám, že to se dozvím v hostinci. Rychlým krokem se k němu vydám a cestou se rozhlížím po lidech a budovách, jestli mě něco specifického nezaujme. Jakmile vejde dovnitř, jsem téměř ulovena hostinskou a netrvalo dlouho, než moje přítomnost upoutala pozornost i ostatních. Na jejich jekot reaguji zářivým úsměvem a poklonou. Jednou nohou už jsem na podiu, když se otevřou dveře a objeví se ti tři. Na sotva znatelný okamžik se zarazím (sledovali mě?), ale pak vystoupím na podium. Znovu se pokloním a sundám si ze zad loutnu. Trochu si rozhrnu cestovní plášť, takže mohou vidět předek mého oděvu - vysoké kožené boty a sukně po kolena s halenou. Nejdřív začnu hrát, ale po několika akordech k tomu přidám i píseň opěvující krásy lesů.

Gorn`Karan - 04. července 2016 23:01

soukromá zpráva od Gorn`Karan pro ,,I ve vymýšlených příbězích se ukrývá kus pravdy. Příběhy a legendy se zakládají na skutečnostech." oponuji staré ženě. Ale popravdě musím říci, že kdyby se jednalo o mladší osobu, dost bych zvažoval její přítomnost u mého ohně, když není schopná přispět ani mluveným slovem. Na to mi prozradí, že se svůj život prakticky naplňuje vyprávěním příběhů ostatním. ,,Jak se vůbec jmenujete? Já jsem Gorn, syn Kratrův, hrdý člen klanu Karan." představím sebe. ,,V lese může jeden narazit na horší věci, než vojáky. Ale vaše povolání nechápu. Lidé nejsou zase tak dobří válečníci, za které se mají, ale aby dokázali zapomenout na důležité osoby? I kdyby po mnoho let. Lidská rasa je skutečně omezená, pokud jde o uctívání svých předků." odfrknu si pohrdavě. Pokud hrdina může být zapomenut, zřejmě to nebyl tak velký hrdina, jak si mohou myslet. Na mém obličeji se usadí napůl naštvaný, napůl hrdý výraz. ,,Nejsem člověk, jsem ork. A kdybyste nebyla žena, už teď bych zvažoval, jakým způsobem s vámi naložit za to označení, že jsem hlupák nebo že snad utíkám z boje. Boj je zdrojem, který naplňuje mé srdce a duši. Porazit nepřítele, když přede mnou stojí. Žádný ork nikdy neodešel z bitvy proto, že by se bál. Kdo bojuje, může zemřít ve slávě a dál žít v myslích svých potomků. Kdo uteče, jenom zemře." odpovím staré ženě. Ne, vskutku nejsem člověk, to tak. ,,A poslužte si, ale mé příběhy zůstanou nezabarvené, alespoň v to doufám. Orkové nejsou národ, který by ve svých příbězích potřeboval zvyšovat reputaci vymyšlenými nebo i nesmyslnými příběhy." odpovím odmítavě na její poznámku o vychvalování. Přemýšlím, jestli má v plánu stará dáma zůstat i přes noc u ohně, cestovat dál takto v noci je dost rizikové.

Všechno vidím! - 04. července 2016 23:40

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Změny Krápníky v jeskyni není to jediné, co se změnilo. Dříve pustá planina se zazelenala smrky a borovicemi a slunce, které v tvých dobách bylo malé a slabé se nyní zvětšilo a zesílilo svůj žár. Na moment jsi musela přivřít i své ještěří oči, ačkoliv máš zrak proti slunečnímu světlu částečně chráněný. Cesta nahoru byla strmější, než jsi si jí pamatovala. Buď jsi si to nikdy neuvědomila nebo se hora zvětšila. Nahoře na hoře byl opravdu silný vítr. Jak jsi stoupala výš, stromy začaly řídnout a čím dál tím víc studený vítr ofoukával tvé ztuhlé svaly. Nebyla ti zima, ale ani ti nebylo takové teplo jako dole v jeskyni. Protáhla jsi se… a najednou tě vyrušil čísi výkřik. Ječela jakási malá, fousatá žena, která se vydrápala na vrchol chvíli po tobě. Upustila malý proutěný košík, ve kterém měla natrhané nějaké kvítí. Teď jí na tom vůbec nezáleželo. Utíkala dolů z kopce a drsným hlasem volala: „Drak! Drak útočí! Chce nás všechny zabít!“ Nikdy jsi nic podobného neviděla. Vypadala trochu jako lidské dítě, až na to, že děti většinou nemají tak drsný hlas a už vůbec ne tak dlouhé fousy. Pokud si správně pamatuješ, tak ani normální lidské ženy nenosí vousy. Z jehličnatého lesa se nyní vynořili další postavičky, podobné té první. Tihle byly svalnatější a o něco větší. Vousy jim dosahovaly skoro až k pasu. Jak uslyšeli ženin křik, popadli veliké sekery a pily, které nejspíše používali ke kácení stromů a vyrazili do kopce. Přibližovali se překvapivě rychle, vzhledem k jejich zavalitému vzhledu.

Všechno vidím! - 05. července 2016 15:18

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Královna má ráda zpěváky Publikum to je slušné. Broukají do rytmu a dokonce se i ke známějším písním přidávají se svými hlubokými a falešnými hlasy, které mnohdy přeřvávají i tvou líbeznou hudbu. Nikterak jim to nevadí a sem tam dokonce i přihodí zlatý peníz do prázdného korbele od piva, který tam pro tebe hostinská připravila a sama ti tam několik zlatých mincí přidala. Na tváři se jí objevuje zasněný výraz. Umíš si představit, že to není jen díky tvé hudbě, ale také z vidiny toho výdělku, který dnes dostane. Po každé písni následuje hlasitý potlesk a diváci bujaře skandují o přídavek. Ti tři cizinci, kteří seděli u jednoho z menších stolů blíže k pódiu se také přidávali k veselí, ačkoliv se jich zřejmě každý z místních opilců štítil. I hostinská jim házela korbele piva jako psům. Po několika písních se rozestupy mezi jednotlivými finančními příspěvky značně zvětšili a spoustě lidí se tvá slova slila v jednu obrovskou kaluž. Do tvých písní motají všelijaká jiná slova, která do nich nepatří a postupně ztrácíš jejich pozornost. To je signál, že pro dnešek už bylo hudby až až. Popadneš korbel s výdělkem a posadíš se k jednomu z volných stolů. Výdělek to není špatný, polovina korbele je plná. Zrovna se ho chystáš spočítat, když v tom tě přeruší čísi hlas. „Nádherně hraješ. A kde jsi se naučila tak krásně zpívat?“ Když vzhlédneš od svého pracně vydělaného pokladu, spatříš jednoho z těch tří mladíků. Přisedl si k tobě a ty si můžeš povšimnout, že je poměrně hezký. Jeho mohutné tělo bylo samý sval a pronikavé, modré oči tě vesele pozorovaly. Pravou rukou si prohrábl krátké hnědé vlasy, aby se ujistil, že mu vítr a bujaré, hospodské veselí nerozcuchalo jeho účes. „Takové jako ty by jsme potřebovali v naší armádě. Královna má ráda zpěváky.“

Všechno vidím! - 05. července 2016 16:09

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Na bažiny padla mlha Jít sám do Jihovýchodních bažin, znamenalo jistou smrt. Tedy, alespoň takhle to říkali všichni obyvatelé blízkých vesnic. Tam uprostřed nic není. Jenom smrt. Ale mladého absolventa kouzelnické akademie bažiny silně přitahovali. Pokud tady nenajde odpovědi na otázky, z dob své minulosti, tak už nikde. Vkročil do bažin, aniž by věděl, že zde žije nekromant, který mu je podobný více, než kdokoliv z nich tuší. Na bažiny padla mlha. Ze všech směrů se linul odporný zápach tlejícího masa a výměšků. Sem tam zničeho nic zašustilo křoví nebo se nebezpečně blízko ozval děsivý křik neviditelného tvora. Sem tam se mladému cestovateli zabořila noha do neobvykle zrádného terénu, vždy se mu, ale podařilo najít znovu tu správnou cestu. Pomocí kouzel byla jeho cesta o dost lehčí. Nechal se vést instinkty, které ho snad dovedou k jeho odpovědím. To, že do jeho bažin vstoupila nepovolaná bytost, poznal nekromant už před hodinou. To se občas stávalo, většinou to, ale byli jen obyčejní zvědaví čmuchalové, které bažiny pohltily hned po pár metrech. Bez magie a kouzel se je průchod prakticky nemožný. A pokud by ten někdo opravdu, používal magii, zavede ho až sem, kde se s ním může vypořádat tváří v tvář. Azrael spal stočený do klubíčka a o okolním světě nevěděl. Oba dva jste zpozorněli. Mladý cestovatel si uvědomil, že už je blízko od svého cíle. Oproti tomu nekromantovi došlo, že tohle nebude jen tak obyčejný zvědavec, a možná by ho dokonce mohl i vyslechnout, před tím, než si s ním udělá svoje věci. Za několik málo okamžiků vstoupil absolvent kouzelnické akademie na malý pevný plácek. Mlha se okolo něj rozestoupila a on mohl spatřit veliký černý balvan a prapodivnou, děsivě vyhlížející osobu. Takto, jste se potkali.

Maria - 05. července 2016 19:35

soukromá zpráva od Maria pro SETKÁNÍ Zpívám a každému, kdo mi přihodí do korbele peníze, věnuji mrknutí a úsměv. Nevadí mi jejich falešný zpěv ani křik, který se za zpěv vydávají. Už jsem musela přetrpět horší. Koutkem oka se snažím sledovat tu neznámou trojici a to, jak se k nim chová hostinská s ostatními hosty, můj zájem jen dále prohlubuje. Co jsou zač? Čím si vysloužili takovou nevoli? Jakmile zjistím, že dnes večer už si víc nevydělám, postupně snižuji hlasitost zpěvu a hudby, až zmlknu docela. Loutnu si přehodím zpět na záda a sáhnu po korbelu, abych se mohla posadit k jednomu z volných stolů. Než se ovšem stačím potěšit nad svými penězi, vyruší mě něčí hlas. Zvednu k němu pohled svých modrých očí a spatřím jednoho ze trojičky. Takhle zblízka vypadá pěkně. Třeba mi vysvětlí, proč je tu všichni tak nenávidí. S úsměvem se nadzvednu ze židle, abych se mohla naklonit přes stůl. Pravou rukou se opírám o stůl a druhou mu položím na rameno, zatímco se přiblížím rty k jeho uchu. Když promluvím, slyší mě jen on. "Možná ti to řeknu později," pronesu a ve vzduchu se vznáší příslib věcí budoucích. Už si znovu sedám na židli, když můj společník znovu promluví. Ztuhnu. Královna? Zalituji, že jsem s ním před pár sekundami flirtovala. "Nemám zájem," pronesu ledově. Už několik let jsem se úspěšně vyhýbala zapojení do války. Já a Nox jsme se tomu úspěšně vyhýbali.

Sanguinea - 05. července 2016 20:28

soukromá zpráva od Sanguinea pro Velký nový svět Změny mě překvapí i když ne nepříjemně. Stromy, které porostli pustou planinu značí, že jsme musela spát pěkně dlouho. Nějakých 500 let? Asi tak nějak. Jsme nadšená z toho co vidím. Možná i proto dávám ztuhlým svalům víc zabrat, když zrychlím. Srdce nadšeně bije, když stoupá moje dobrá nálada. K mé nelibosti netrvá to nadšení dlouho. Když uslyším výkřik, ohlídnu se odkud to šlo spatřím malého tvorečka snad ženského pohlaví, který peláší jak o život směrem ode mě. Upustí cosi, co mi nedává moc smysl... Skloním k tomu hlavu, abych nasála vůni čerstvě utrženého heřmánku, jitrocele a kostivalu. Jenže tvoreček není sám. Nástroje v rukou těch ostatních mě důvěrou zrovna nenaplní. Takže ze mě teď má být lovná zvěř? To se doby zase tolik nezměnily. Bleskne mi hlavou a zařvu na prostest směrem k těm tvorům. Co jiného asi můžu dělat? Oheň po tak dlouhé době a s prázdným žaludkem chrlit stejně neůžu a ztuhlá křídla by mě snad pomohla plachtit abych se pod horou nerozplácla, ale že by se mi to chtělo riskovat, to se mi moc nechce. Takže je zkusím řevem zastrašit. Nechce se mi je teď zabíjet. Pokud mi ale nedají na výběr, budu to muset udělat.

Ryuuzaki Kiseki ( Pyro ) - 05. července 2016 20:42

soukromá zpráva od Ryuuzaki Kiseki ( Pyro ) pro Vítaná kořist... Neobvyklá kořist Bažiny... domov který si vybral jako ideální útočiště pro někoho jako on. Místo kde moc lidí nechodilo a kde měl výhodu. místo kde umírali lidé poměrně často a nikdo se neptal. Vždy to dali za vinu zrádným cestám v bažině. místo kde mohl nerušeně chytat nic netušící lidi a využívat pro své rituály aniž by byl prozrazen jak ve skutečnosti zahynul. bohužel pár těl se občas dostalo mimo bažiny když přeživší jeho tělo našli a rychle s ním utekli do bezpečí ven z bažin. Někdo to přikládá neznámemu tvorovi který má schopnost chrlit ohen a spalovat své oběti a jiní zase říkají že to jsou lidé kteří zbloudilce upalují. Každopádně viníkovi těchto úmrtí začali přezdívat Pyro. Původně tedy Pyroman ale nakonec to bylo zkráceno a zůstalo pouze Pyro... Nekromant právě byl v meditaci. Tedy alespon tomeditací nazýval. Soustředil se na bažiny a vnímal je jako pavouk vnímá svou síť. Další zvědavěc... Po hvíli však poznal že to není obyčejný zvědavěc ale zvědavec obdařený magií a temně se ušklíbl. Každá duše dobrá, každý život se mu hodí a pokud opýá magií střebá i jeho magii pro vlastní posílení ažkoliv nepatrné. Tak právě takovým by udělal uvítací hostinu jak rád je vídal... Teda kdyby mu jídlo pod rukama hned neuhnívalo... Ale co se dá dělat. Postupně poznával, že mladé maso... Teda madý kouzelník... Je něčím zvláštní a rozhodl se tedy že pokud přšel za ním vyslechne si ho a věnuje mu pár slov než uskuteční rituál. Pokud chce jen projít tak tím líp. Nebude to muset protahovat a plýtvat slovy. Když mladý kouzelník přišel rozehnal mlhu aby šlo vidět pěkně pomalu. Seděl v tureckém sedu vedle černého "Balvanu". Na jeho příchod nereagoval ani slovně ani jediným pohybem těla.mlčky dál seděl a akorát ho sledoval. Vzhled Ryuuzakiho odkaz

Všechno vidím! - 05. července 2016 21:19

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Ježibaba Stařenka v posvátné úctě sledovala maso v jejích dlaních. Napřed si k němu přičichla a slastně zamlaskala. „Tak, tak. Žádné přibarvené příběhy. Jenom pravdu, čistou pravdu o jednom hlupákovi, který si k ohni bral všelijaké cizí bytosti.“ Zaskřehotala a zakousla se do masa. V tu chvíli jsi mohl vidět, jak se celá roztřásla. Kápě jí spadla z hlavy a vykoukla holohlavá, vrásčitá hlava. Překvapilo tě odporné zjištění, že má dva obličeje. Ten druhý xicht si tě nyní vítězoslavně prohlížel a její šikmé, rudé oči lačnily po krvi. Tato ústa se už tak přátelsky neusmívala jako na druhém obličeji. Zlý úšklebek zdobily veliké špičaté tesáky, které měla vyrovnané za sebou hned ve dvou řadách. Z prstů se jí vysunuli dlouhé zahnuté drápy, které mohla používat místo zbraně. Na její věk (Pokud to ovšem byl její pravý věk a nepoužívala ho jenom jako maskování) se pohybovala až děsivě rychle. Vydávala děsivé skřeky, něco mezi smíchem a úpěním. Všechno okolo, jako kdyby ještě více potemnělo. I samotný oheň už neplápolal tak jasně, jako před chvílí. Samotná přítomnost té stvůry ho hasila. Všechno teplo z okolí se také vytratilo. Teď se ti do morku kostí kradl chlad. Normálního člověka by to dohnalo k šílenství. Jenže ty nejsi normální člověk, přesto tě všudepřítomně obstoupil neklid. Ježibaba na nic nečekala a s vytasenými drápy se rozběhla přímo na tebe, předpokládala, že jsi zbaven zdravého rozumu, tak jak to většinou bývá.

Všechno vidím! - 05. července 2016 22:57

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Stačí jen přejít most „A nemůžu tvůj názor nějak změnit?“ Mladík si všiml tvé změny tónu a o to více se rozšířil jeho úsměv. „Královna platí dobře a tobě-“ „Neslyšel jsi? Řekla, že nemá zájem, tak vypadni.“ To promluvil jeden z mohutných mužů, kterého si vybavuješ, jak při jedné z tvých zvláště povedených písní tančil po stole a zpíval nejhlasitěji ze všech. Nyní jeho rozpustilost zmizela, a ačkoliv z něho byl při každém slovu cítit alkohol, věděla jsi, že je při smyslech a že ví, o čem mluví. Mladík se ještě podíval na tebe a přemýšlel, jakými jinými způsoby by mohl obejít mohutného ochránce a přimět tě, abys změnila názor. Soudě podle toho, jak se zaškaredil jsi odhadla, že na nic nepřišel. „Bojujeme za vás. Vyhráváme vaše války a čeho se od vás dočkáváme? Odpudivých pohledů a výbušných reakcí. Královna si to bude pamatovat, až usedne na svůj trůn!“ Zahrozil povýšeně mladík a všichni v hospodě umlkly. „Naše války? Vy bojujete naše války?“ Zasmál se tvůj obránce. „Tak pozor mladej. Nás do tý války netahej. Podle mě je to naprosto zbytečná válka. Je mi fuk, co si císař s královnou udělali, ale nám se za císařovi vlády žilo dobře. Jedině teď, když vaše slavná královna vyhlásila císaři válku naše vesnice chudne. Nikdo už nemá chuť přecházet na druhou stranu Průrvy, kde na ně čeká jenom válka a smrt. My jsme válku nechtěli, takže naše válka to rozhodně není!“ Mladíka jeho slova zaskočily. Na obyčejného pobudu mluvil docela rozumě a verbíř neměl jak na tuhle odpověď zareagovat. Otevřel pusu, jako kdyby chtěl ještě něco říct, pak jí, ale opět zavřel a odešel ke svým kumpánům. Noc to byla opravdu k nezaplacení. Po dlouhé době jsi se zase vyspala v pohodlné posteli a navíc zadarmo. Hostinská (která ten večer zaznamenala opravdu výborné tržby) ti ho sama zadarmo přenechala. Teď jsi stála, opět plně vybavená na cestu, před vratkým mostem přes Průrvu. Pokud vše proběhlo hladce, Nox by už měl být na druhé straně. A zanedlouho se opět shledáte. Stačí jen přejít most. To je hračka.

Maria - 05. července 2016 23:21

soukromá zpráva od Maria pro STAČÍ...PŘEJÍT MOST. Když jsem viděla ten jeho povýšený škleb, když jsem ho odmítla, zamračila jsem se. Už se mě snažil naverbovat, když se zvedl jeden z opilců a začal bránit moji čest. Usmála jsem se na něj, ale když jsem se podívala zpět na muže před sebou, můj výraz znovu připomínal ledovec. Viděla jsem v jeho očích, že se snaží přijít na to, jak mě i tak přetáhnout na jejich stranu. Ještě víc jsem se zamračila, abych mu dala najevo, že dřív zamrzne peklo, než abych se já nějak zapojila do války. Jakmile začal mluvit, otevřela jsem překvapeně pusu. Co si to dovoluje? NAŠE války? Jeho slova mě doslova vymrští na nohy, jako bych byla připravená se na něj přes stůl vrhnout, ale to, co jsem chtěla říct, perfektně shrnul vesničan. "Vypadněte," vyzvu je, ale nečekám, až se to stane. Stejně je v zubech vynesou místní. Vezmu svůj korbel s mincemi a vydám se k hostinské, abych zaplatila pokoj, ale ta mi ho přenechá zadarmo. Vyspím se vskutku do růžova. Mince jsem přesunula do měšce a prázdný korbel postavila na bar hostinské. Vydala jsem se k mostu a přemýšlela, jestli se Nox dostal v pořádku na druhou stranu. Zastavila jsem se před mostem a podíval se dolů. To by byl pád. Přitáhla jsem si těžkou látku cestovního pláště blíž k tělu, zadržela dech a udělala první krok.

Všechno vidím! - 05. července 2016 23:23

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Teď nebo nikdy Ti prťaví mužíčci couvli, když zaslechly tvůj řev. Ale na útěk se nedaly. Navíc z lesa vyběhlo snad dalších deset takových jako oni. Tihle však na sobě měly bytelná brnění a v rukou třímaly opravdové zbraně. Většinou sekery a obrovské meče, které byli ještě větší, než oni sami. Na odpověď na tvé zařvání, odpověděli tím svým, hlasitým (zřejmě válečeným) povykem a stejně jako ti před ním se začaly trmácet do kopce. A pak tě zasáhl šíp. Nebyl to veliký šíp, spíše malá jehlička, která však pořádně píchla. Než jsi se stačila podívat, odkud to ďábelské párátko přišlo, něco tě řízlo do nohy. První z těch prcků už doběhl přímo k tobě a sekyru ti zasekl přímo do tvé přední pravé tlapy. Ani tohle nebyla veliká bolest, spíše škrábanec, ale než jsi si to stihl uvědomit, ztratila jsi rovnováhu a skutálela jsi se dolů. Zastavila jsi se asi sto metrů pod vrcholem. Jako zázrakem jsi si nic nezlomila. Teď byla ta pravá chvíle. Vítr zafoukal tak silně, že se tvá křídla začala rozpomínat na kdysi rychlé lety nad zemí. Teď nebo nikdy.

Sanguinea - 06. července 2016 08:17

soukromá zpráva od Sanguinea pro Mír nebude Upřímně jsme doufala, že se ti mrňousové dají na útěk, ale nestalo se tak. Naopak se objevili další zakutí ve zbrojích s velkými zbraněmi. Tedy v porovnání s jejich velikostí. Mrňousi ale není radno podceňovat o tom se přesvědším hned v zápětí. Šíp a následné seknutí do tlapy mě překvapí tolik, že na rozdroleném kamení prostě uklouznu. Je to ponižující a trapné, ale skutálím se z vrcholu jak zralá hruška ze stromu. Našěstí mi nic není. Tedy až na to semínko nenávisti, které právě zaseli do mého už tak zničeného srdce. Upřímně nejsem ale hloupá a vím, kdy je čas ustoupit a příroda mi nahrává. Vítr, který ucítím mě pohladí po šupinách na tváři. Odrazím se zadníma nohama a vrhnu se střemhlav. Zpočátku jen kopíruju povrch hory, pak roztáhnu křídla a zachytím vzdušný proud, který mě nadnese a snad donese do bezpečí. A k nějakému jídlu, abych nabrala sílu na další let a vzkříšení plamenů v mém nitru. Les pod horou skýtá úkryt srnám, jelenům a divočákům. Statného jelena si vyhlédnu jako svoji svačinu. Pase se klidně na mýtině jko by nic. Přitáhnu křídla k tělu a měl by být můj.

Khall - 06. července 2016 12:23

soukromá zpráva od Khall pro Pfff, prý jistá smrt, pomyslel jsem si, Spíš jistota zaneřáděných bot. Tohle z nich jen tak nedostanu a smrdět budu ještě měsíc. Kráčím dál tou podivnou bažinou. Daleko od domova, tak daleko, jak jsem ještě nebyl. Bažina sama o sobě vzbuzuje strach. Čas od času jsem jí musel zpevnit, čas od času naopak zjemnit, abych mohl nohu vytáhnout z tuhého bahna. Proč mě to táhne zrovna sem? Žuch, ozve se, když mi podklouznou nohy a rozplácnu se jako dlouhý, tak široký. Tak, a mám toho dost! Jen ze sebe shodím špínu a chci se vydat nazpět, když mi před obličejem problikne obrázek osoby, kterou hledám. Otočím se zase směrem, kam mě ta divná, nechutná magie táhne. Nechutná magie, skoro jako ten pach z bažin. Odhrnu další houští z cesty a naštvaně již preventivně zpevňuji půdu pod svýma nohama, nehledě na to, že jsem si původně chtěl zásoby magie co nejvíce šetřit. I proto jsem se ani nepokoušel hledat pevnou cestu pomocí investigativní magie, která je pro mě i v tomto nejjednodušším případě velmi složitá a náročná na magickou energii. Když se ocitnu za houštím, vidím kolem sebe… nic. Je tu mlha hustá, že by se dala krájet. No to mi ještě zbývalo. Jako by nestačilo, že se bořím v místech, na která vidím, teď ani nebudu vědět, kam jdu. Na druhou stranu, něco mi říká, že jsem již blízko ke svému cíli. Dotknu se svou myslí částeček vodní páry, jež halí mou cestu (abych neovlivnil kouzlem něco jiného), máchnu rukou a mlha se rozestoupí. Pohled, který se mi naskytne, způsobí, že mi přeběhne mráz po zádech. Ta osoba je tak strašidelná, že dokonce uskočím trochu nazpět. Po chvilce si ale uvědomím, s čím mám tu čest. Nekromant. A ne obyčejný. Tento nekromant již pravděpodobně zaprodal svojí duši smrti a sám se stal chodící mrtvolou. Nebo je dobrý iluzionista a chce, aby to tak vypadalo. Poté je tu i třetí možnost, ale na tu nechci raději ani pomyslet. Seberu odvahu a pokročím opět o malý krok zpět, abych se dostal na místo, ze kterého jsem uskočil. V mé tváři je pevný výraz a taktéž neříkám nic. Chci, aby promluvil první. Chvilka čekání. Delší chvíle. Nakonec mi je to už hloupé a promluvím první. ,,Buď pozdraven. Mé jméno je Khall.“ Raději neřeknu, že jsem učeň. Myslel by si, že jsem snadný terč a netuším jeho magické schopnosti. Možná by mě zabil dřív, než začnu myslet na obranu. A mistr? Ne, není hlupák, nemám mistrovskou hůl. Pokus o vnímání úmyslů okamžitě zavrhnu, na to také nejsem expert. Naopak svojí mysl opevním hradbami, aby nemohl nekromant vnímat mé úmysly. Nechci mu dát vůbec šanci porovnat naše magické síly. Nemůže vědět, čeho jsem schopen a tak by to mělo zůstat. A na čem to sedí? S tím balvanem není něco v pořádku. ,,Nerušil bych tě, kdyby to nebylo nutné. Někoho hledám. Hledám tu osobu již velmi dlouho a magie mne zavedla sem“ Popis vzhledu Khalla Khall je asi šest stop vysoký lidský mladík (cca 25 let) šlachovité postavy. Vlasy má sice černé, ale tak prolezlé šedinami, že se původní barva témeř vytrácí. Zvláštností je, že má šedé i duhovky očí. Má na sobě kožený plášť černé barvy s rukávy. Jde vidět, že i jeho kalhoty a vesta překrývající košili jsou černé a kožené. Boty jsou sice trochu pokryté blátem, ale taktéž se jedná o kvalitní koženou práci. Zjevně si Khall potrpí na drahé oblečení. Netřímá kouzelnickou hůl a nemá žádné zavazadlo. Vystačí si asi s pár věcmi po kapsách.

Ryuuzaki Kiseki ( Pyro ) - 06. července 2016 12:42

soukromá zpráva od Ryuuzaki Kiseki ( Pyro ) pro Mlčí dokud to ticho neprolomí on svým představením... Jeho jménu mu bylo ukradené a své mu nehodlal říct. Snad by maximálně použil přezdívku kdyby ho to zajímalo. na jeho slova se ozve otrávené zavrčení. Čekal cokoliv jiného ale rozhodně ne to že bude chtít někoho najít " Vypadám snad jako někdo kdo ukazuje lidem cestu? jestli sis myslel že ti pomůžu s hledáním kdo ví koho tak si na omylu " řekne klidným hlubokám temným hlasem. " Než tě zabiju a tvé tělo pohltí bažiny chci vědět jaká hloupá myšlnka tě přivedla k nápadu že ti bude nekromant dělat průvodce a pomůže někoho najít? " zeptá se nakonec Celou dobu klidně sedí a pozoruje madého čaroděje. viděl už i jiné tváře, podivnější zvláštní znmamení a rysy a podivnější vzhledy. jeho vzhled ho tedy ani trochu nezaskočil.

Khall - 06. července 2016 13:00

soukromá zpráva od Khall pro Tak, a slušnost jde stranou. Doopravdy mě naštval. Snažil jsem se být slušný a odměřený, ale jeho nafoukanost sahá nad mez, kterou má cholerická povaha snese. ,,Samozřejmě by mě nenapadlo jít za nekromantem pro jakoukoli radu. Říkám, že mě sem zavedla magie. A zjevně to byla i ztráta času. Jak jsem měl vědět, že se tu skrývá zrovna nekromant? Když povídali, že tu čeká jistá smrt. Když jsem viděl ty tupé výrazy, napadlo mě, že se nechali zlákat bludičkou, nebo že tu je zřídlo, v což jsem i doufal.“ Poté, co vypustím tato neopatrná slova, si uvědomím, s kým mám vlastně tu čest a polknu. I nadále si nepřipravuji magii, aby nepojal nekromant podezření. Věřím si natolik, že i bez přípravy zvládnu kouzlit dostatečně rychle, abych se ubránil. Zastřeším svojí mysl ještě pevněji, aby nemohl číst mé myšlenky. Jedinou kouzelnickou přípravou na případný soubor je, že si vybavím mýtinu nedaleko poslední vesnice, kterou jsem procházel cestou do bažin. Po těchto přípravách, které mi zabrali několik sekund, při nichž jsem měl velice soustředěný výraz, se opět odhodlám promluvit. ,,Když bys mi neměl pomoci, proč by mě sem magie vedla?“

Ryuuzaki Kiseki ( Pyro ) - 06. července 2016 13:52

soukromá zpráva od Ryuuzaki Kiseki ( Pyro ) pro poslouchá jak na něj vybalil Neopatrná slova a pousmál se. Možná ho přecejen magie k němu poslala z nějakého důvodu. jeho charakter se mu líbil. možná ho magie přivedla k němu proto aby mu pomohl. V halavě se mu ale vyrojil nápad. Pousmál se, chytil svou hůl pevněji a zapřel ji o zem aby ji využil jako pomůcku při zvednutí se. " Tak teda s čím chceš pomoct? ale předem ti říkám že pokud pomohu já tobě budu očekávat že pomůžeš i ty mě... Nech se vést mými plány a přidej se na mou stranu. Na oplátku ti já pomohu. řekni tedy co a proč hledáš... A taky proč si tak úpěnlivě chráníš mysl? Bojíš se, že uvidím něco co bych neměl? že uvidím ve tvé mysi něco, proč bych ti odmítl pomoct nebo dokonce něco kvůli čemu bych se tě pokusil zabít? Pokud chceš moji pomoc tak ti musím důvěřovat. Tím že něco předemnou skrýváš si nezískáš ani mou důvěru a tím pádem ani mou pomoc... "

Khall - 06. července 2016 14:15

soukromá zpráva od Khall pro Počkám, až řekne, co říci chtěl. Zjevně i on přišel k rozumu. Takto má ta debata probíhat. Žádné hádky, žádné skákání do řeči. Kdyby se toto naučili šlechticové, možná by bylo na světě lépe. Proč si vlastně neskáčeme do řeči? Ano, může za to asi strach. Když poukáže na mé obrany mysli, dojde mi, že se mi doopravdy chtěl hrabat v hlavě. Jeho dotyk jsem ale ani pocítil, takže semnou zjevně nechce bojovat. Nebo si věří natolik, že bude kouzlit bez převahy mysli? ,,Ty jsi snad nechodil do školy? Nejsem blázen, abych nechal někoho hrabat se mi v hlavě. Navíc dodržuji určitou slušnost. Nechci se roztahovat na tvém území. Třeba bych narazil na něco pod tvojí nadvládou a naše mysli by se setkaly. Nechejme naši konverzaci na verbální rovině.“ Uvolním trochu zábrany, aby se má mysl dostala do přirozeného stavu normální čarodějovi obrany, přičemž jestli je nekromant i senzibil, mohl by poznat mé svrchní pocity. V tuto chvíli je to spíše neutrální stav se špetkou strachu a zvědavosti. ,,A co hledám?“ Řeknu již méně defenzivním tónem, než doposud. ,,Koho… mojí sestru, dvojče. Hledám jí již deset let a může být prakticky kdekoli. Vyčarovala nestabilní portál. Avšak, byla chráněna mocným štítem, když došlo k přenosu a cítím, že je živá a zdravá.“ Po zmínce o mé sestře se mě opět zmocní smutek. Stejně jako vždy. Nevím, jestli mohu nekromantovi věřit. Ale vypadá, že by mohl vědět víc, než se na první pohled zdá. Proč jinak by mne k němu magie zavedla? ,,Pochopitelně ti tvojí pomoc oplatím. Samozřejmě v mezích mých ideálů a přesvědčení.“

Ryuuzaki Kiseki ( Pyro ) - 06. července 2016 19:06

soukromá zpráva od Ryuuzaki Kiseki ( Pyro ) pro Opět si ho vyslechne " Jaké jsou tvé ideály a přesvědčení? " zeptá se a dodá " duší je na světtě spousta... musím se dotknout te tvojí aby sem věděl kterou mám najít. Jelikož jste dvojčata jsou vaše duše velmi podobné někdy dokonce natolik že jsou i mírně spojené. V obou případech ti tvou otázku dokážu zodpovědět. Pokud se tedy nepletu a magie tě ke mě přivedla z důvodu který předpokládám " řekl klidným tónem. Nechat ho dotknout se duše bylo značné riziko. mohl nahlédnout do minulosti i do ideálů. Duše byla oknem kamkoliv bez ohedu na obranu a především to bylo riziko u nekromanta který by mohl mít schopnost duši pokřivit př doteku kdyby chtěl. " Je zřejmé že mi nedůvěřuješ. Otázka tedy nezní nakolik mi věříš aby si mě to nechal udělat ale nakolik chceš najít svou sestru... " dodal. Stále měl svůj klidný postoj i hlas. Nebyla jediná chvíle kdy by se jeho ton změnil na zvědavý, nebo lstivý. Stále jeho hlas zněl poklidně a uvolněně jako by se bavil s dobrým známým o běžných věcech.

Všechno vidím! - 06. července 2016 19:36

Už je čas Rozze, Abel, Beron Tahle místnost byla určena jenom vám. Bylo tu spoustu zajímavých věcí jako jsou pohodlné pohovky, několik hudebních nástrojů, psací stoly a knihovny s mnoha obsáhlými svazky. Od pohádek až k naučným slovníkům. Většinu místnosti zabíral veliký prostřený stůl, na kterém se po celé jeho délce rozprostíraly talíře s ovocem, zeleninou, masem, koláči, zákusky a se spousty dalších pochoutek z celé země. Uprostřed stolu dokonce vévodilo pečené divoké prase. Všechno to tady bylo jenom pro vás a ačkoliv jste si tento den měli pořádně užít, v každém z vás pomalu rostl pocit zoufalství a napětí. Čekali jste jen na to, až se otevřou dveře a do místnosti vejde několik ozbrojených vojáků, kteří vás dovedou ke své budoucnosti. Poprvé za celou dobu jste k sobě nejblíže než za celé dlouhé týdny tvrdého tréninku. Navzájem si můžete jeden druhého více prohlédnout a dokonce prohodit i pár slov. Ale kdo by měl náladu na dlouhé rozhovory, před vaším prvním setkáním s draky. Setkání se mělo uskutečnit ve velké aréně v měste Eaglefort. Místní obyvatelé (Říkalo se jim Skolové, protože celé město ovládal řád Sokolů) se nikdy do vlády moc nezapojovali a brány cizincům neotvírali. Tohle, ale byla legendární událost a tak pro těchto pár dní svolili, že budete jejich čestnými hosty. Dveře se z ničeho nic rozletěli a do místnosti vpadl tlustý mužíček v bytelném a bohatě zdobeném obleku. Troufám si říct, že byl zpocený až na zadku, protože pot se z něho dal ždímat a na cestě k vám musel pokořit nejedny schody. „Už je čas!“ Vyrazil ze sebe a všechny si vás bedlivě prohlížel uctivým a téměř až soucitným výrazem.

Khall - 06. července 2016 22:23

soukromá zpráva od Khall pro O co mě to žádáš? Vím, že jsem dostatečně silný, abych chvilku dokázal bojovat mentální souboj, ale když ho pustím do hlavy, bude vědět, co chci udělat, ještě než to udělám. To nemůžu připustit. Ten vychytralý tón se mi ani trochu nelíbí. Je mi jasné, že je zvědavý kam až zajdu a tady je ta čára, kterou nejsem ochoten překročit. Mohl by mi pomoci sestru najít, ale jestli zemřu, tak nemohu hledat starým způsobem. ,,Nebudu pro tebe zabíjet, či praktikovat černou magii. Také si nenechám prohledávat mysl nebo duši, jak ty říkáš. Nekromancii nerozumím nikterak dobře, ale pochybuji, že bys mohl porovnávat živé duše. Kdyby ano, proč byste tak pečlivě hledali brány do záhrobí?“ Odmlčím se a znova si nekromanta prohlédnu. Čím dál tím více si myslím, že to není obyčejný černokněžník, co zasvětil své cesty práci s nemrtvými. Jiný kouzelník by po mě nikdy nechtěl otevřít mysl po dlouholetém přátelství, natož při prvním setkání. ,,Když mi nedovedeš pomoci jinak, tak možná jen magie testovala mojí duchapřítomnost. Nesvedeš to jinak? Neřekneš mi, co chceš na oplátku? Dobře. Asi nezbývá jiná možnost, než se rozloučit a jít zase svou cestou.“

Ryuuzaki Kiseki ( Pyro ) - 07. července 2016 00:01

soukromá zpráva od Ryuuzaki Kiseki ( Pyro ) pro " Už jsem ti řekl svou cenu za pomoc.... Nebudu od tebe žádat zabíjení natož černou magii. Abych svou cenu upřesnil: Pouze mi pomůžeš najít jeden meč... Vzácný meč, který potřeuju.... A co se týče tvé sestry nemáš ponětí kolik duší existuje... Ve světě mrtvých ale iživých a hledat v tom nesočetném množství je záležitost mnoha let neustálého hledání. Tím že se dotknu tvé duše budu vědět co hledám a najdu to během necelé hodiny... nezajimá mě tvá mysl ale duše. Duše porovnávat nedokážu ae dokážu pozat která duše se podobá té tvojí. Tím to nesčetné množství zúžím na maximálně deset a z nich už bude snadné vybrat tu súprávnou. Magie možná zkouší tvou víru v ni ale v životě se musí riskovat. Ujišťuji tě mladý čaroději že mě tvoje mysl ani minulost vůbec nezajmá. zajímá mě jen to jestli na oplátku pro mě najdeš jednu zbraň. " řekl a oddechl si " Mimoto nemám zájem ti ublížit. Touto dobou už dokončuji rituá nad mrtvou obětí.... Ty jsi stále tady bez toho aby souboj vůbec začal. Cítil jsem že jsi něčím zvláštní a doufám že tvá zvláštnost je právě to, že dokážeš najít ten meč... Samozřejmě napřed ti najdu tvou sestru apokud je mrtvá vrátím j život. Teprve potom až se s ní sekáš začne tůj úkol ay jsi ěděl že nemám v plánu tě podvést. A co se té duše týče... tvé sentimentální myšlenky o rodině a hledání sestry by mi byly uplně k ničemu. Ti kteří mají podobné cíle jako ty toho mají plnou hlavu ale jsi první který není ochotný pro sou rodinu riskovat. Pokud ti nestojí ani za ten pokus nejspíš ti tvá sestra nestojí za nalezení at je kdekoliv... Pokud ti není svatá rodina... nevadá... Pokud nehodláš udělat nic pro mě nehodlám tě já tak snadno pustit z bažin.... " řekl a odmlčel se. Pokračoval už jen slovy " Výběr je tobě... Sestra za cenu jednoho úkolu a drobného risku který ti nějak neblíží nebo nic a i kdyby i opustil bažiny živý nemáš jediné vodítko.... Jsem jediný kdo tvou sestru najde i kdyby byla kdekoliv ale k tomu musíš ukázat svou duši at vím co hedám. A co se týče tvé otázky o branách... Zdá se že sis četl pár knih... KAdopádmně nás nezajmá kdo je v branách záhrobí.. každá pohlcená duše nám dá sílu ale pokud bych ti vzal duši a zabil tě byl bys mi zbytečý. Potřebuju tě živého takže to není tvoje starost "

Khall - 07. července 2016 00:23

soukromá zpráva od Khall pro ,,Do teď ses o meči nezmínil. Ale dobře, když to řekneš takto, tak ti přeci jen věřím." Zastavím se a dojdu k nekromantovi. ,,Nevím jestli jsem ten pravý na hledání. Do teď se ukazuje, že je to spíše tvoje doména. Na druhou stranu k získávání těžko dostupných věcí talent mám. Pomohu ti najít ten meč." Poté se sednu do tureckého sedu a co nejvíce se uvolním. Nechám spadnou všechny hradby, které jsem si kolem mysli vypěstoval. Mé vědomí se roztáhne po okolí a dotknu si i nekromantovi mysli na vědomí, že jsem připraven. Své vědomí se i přes uvolněný stav mysli snažím co nejvíce kontrolovat a při sebemenším náznaku nepřátelských úmyslů jsem připraven opět vztyčit hradby, které mou mysl před senzibily chrání. Co mě nakonec přesvědčilo? Právě to, že pro mocného nekromanta, který by mne dokázal zabít rychleji, než bych stihl utéct, je můj život srovnatelný s jakýmkoli jiným.

Ryuuzaki Kiseki ( Pyro ) - 07. července 2016 00:46

soukromá zpráva od Ryuuzaki Kiseki ( Pyro ) pro Nekromantova mys mu dostupná není. On své hradby udržje pevné a to, že kouzelník odstrail své hradby bylo skoro zbytečné. Potřeboval jeho svlení nahlédout mu do duše a nikoliv do mysli. pousměje se, stáhne ruku na jeho hlavu. Celým tělem mu projela lna bolesti. Pocítl jeho agii na své duši ale nezaznamenal že by zanechávala sebemenší následky. Pouze to že se jeho duše dotkla smrt avšak i to bylo nepříjemné. po zhruba -ti minutách bolest ustoupila z ničeho nic. celou dobu nebyl jediný náznak snahy se dostat do mysli. Po ukončení prohlídky necítil jedinou známku ásledků které by po sobě nekromant nechal. Snad přecejen šlo pouze o nutnou pomoc při hledání. Sedl si do tureckého sedu a meditoval. Neřekl mu jediné slovo, pokud se ptal neodpověděl... Pokud něco udělal nereágoval... Mladý čarděj poznal, že i přes obrany tak skrze duši by viděl cokoliv ale neudělal to. Nepodíval se na jedinou vzpomínku ani na jedinou myšlenku či úmysl. pouzepečlivě zanalyzoval duši do posledního detailu. Prohledal ji kompletně elou do posledního zbytku doud neměl všechny potřebné základní informace o typu duše který hledá. Ty mu však nějak nepomohly ani při určení osobnosti natož při určení jeho vzpomínek, myšlenek, cílů a podobně... Zhruba po hodině k němu natočil mírně hlavu. První náznak nějakého vnímaní nebo duševí přítomnosti za celou dobu. Pronesl pouze " Už vím kde je... Plány se ale změnily... budeš pro ni přecejen muset zabíjet. Je mezi životem a smrtí. Příroda má své pravidla. Pokud jeden život vrátíš musíš jiný obětovat. Budeš muset přivést třeba prostého občana... Někoho kdo zemře aby ona mohla opět přijít mezi živé. S touto cenou neudělám nic ani já. já jsem schopný ji opět přivést zpět a nejspíš proto tě sem magie přiveda a proto tu jsi... Oživení bude ale čisté. Bez stop po mé magii a bez následků umrtí... bude jako dřív ale musíš přesto někoho zabít... Je mi líto ale cenu za její oživení už já neurčuji " řekl potichu a zamyšleně. Přemýšlel nad nejmírnějším způsobem kterým by mu řekl že zabíjení se nevyhne. Bude mu muset dokonce donést někoho s vědomím, že ho zabije.... S vědomím že ho vede na smrt bude muset někoho přivvést k němu. Taková byla cena za život jeho sestry. Něco co pro nějuž na začátku odmítl udělat ale nyní nebylo na výběr.

Rozze - 07. července 2016 08:40

Poslední mituty Abel a Beron Ležela jsem na pohovce, oči zavřené, ruce podél těla – nevydržela jsem s nimi nic nedělat. Chvilky držely v pěst, jindy si prokřupávaly prsty. Nervozitou tamější atmosféra jenom hýřila. Cítila jsem, jak mi tlouklo srdce, rychleji než normálně a tak nahlas, že jsem se divila, že ho neslyšeli na druhé polovině světa. Ještě chvilka, už jenom pár okamžiků a bude to tady. Jedna, dva, tři, čtyři,… začala jsem si počítat, abych zkrátila ono úděsné čekání. Nedošla jsem ale ani ke stovce, když jsem se nervozitu a zpomalený čas rozhodla pokořit jinak. Bouchla jsem pěstí do pohovky – nebyla to rána jako o stůl, na upoutání pozornosti v běžné společnosti by nestačila, ale tady, když jste navzájem slyšeli, jak ostatním koluje krev v žilách, byla dostačující. „Do hajzlu! To nás tu opravdu chtěj mučit takhle dlouho?“ Zvedla jsem se a zamířila jsem ke stolu. Scvrklý žaludek mi jasně dával najevo, že pokud se dám do toho krásně vypečeného selete, skončím se zvratkama v puse. Popadla jsem proto hrozen vína a začala jsem jej postupně oždibovat. „Takže... odkad pocházíte?“ Nebyla to moc promyšlená věta ani bůhvíjak originální, jenže cokoliv na vyšší úrovni člověk v naší situaci nemohl očekávat. Dveře se rozletěly a malý tlustý muž vběhl do místnosti. Už je čas. Ta věta ve mně vyvolala ještě větší pocit úzkosti. Nečekala jsem to. Jsou to draci, jeden chybný krok a je po vás! Na malý okamžik se mi zatmělo před očima. Nebyl ale čas na to začít s pochybnostmi a už vůbec nebyl čas dávat je ostatním najevo. „No konečně!“ Odložila jsem nedojedený hrozen zpět na stůl a do ruky jsem si otrhala pár bobulek na cestu. Protáhla jsem si prsty ve volné ruce a utřela jsem si pot z dlaně do kalhot. Jdeme na to… JDEME NA TO!

Khall - 07. července 2016 11:38

soukromá zpráva od Khall pro Celou dobu mluvil nekromant o duši. Myslel jsem si celou dobu, že duše je jen nějaký přenesený význam vědomí, ale zjevně jsem se mýlil. Zjevně nekromancii nerozumím ani trochu. O mé vědomí se jen otřel a přes to jsem měl pocit, jako by mne mučili. Není divu, že jsem se našel, jak ležím na chladné zemi, když nekromant již dávno seděl a meditoval. Mohl jsem být v bezvědomí minuty i hodiny, dny snad ne. Možná bych měl nakonec svojí víru v duše přehodnotit. Ta magie se zdá být tak zlá, tak neuvěřitelně zlá, a i přes to se mi snaží pomoci, jen abych mu pomohl najít meč. ,,Vím co jsem řekl. Že pro tebe nebudu zabíjet. Ale nejsem tak bez úhony. Již jsem zabil pro vlastní přežití, již jsem zabil pro zákon. A jestli stačí jakákoli lidská oběť, třeba nemocný stařec, jsem ochoten pro sestru trochu pokroutit své morální zásady. Ale jak říkám, pro sestru, ne pro tebe" Stejně je to podivné. Něco mi nesedí. Celou dobu mám pocit, že je sestra naživu. ,,Dobře tedy, vrátím se. S bo... měj se" Poté se teleportuji zpět k oné nejbližší vesnici, aniž bych čekal na nějaké další poučování. Stále nevím, co budu dělat. Chtělo by to radu.

Khall - 07. července 2016 11:38

soukromá zpráva od Khall pro Když se ocitnu ve vesnici, vyvolám poštovního havrana po sestře. Je jen jedna osoba, která mi teď může poradit, co mám dělat. Vyčaruji pergamen a sepíšu detailní popis toho, co se dělo od příchodu k nekromantovi, včetně podoby nekromanta. Před tím napíšu obvyklé oslovení svého mistra, toho, který byl semnou a mojí sestrou v době, kdy se stalo to neštěstí. Dále pokračuji: Nevím, co udělat. Jak se zachovat. Můžu najít někoho, jehož život nestojí za starou bačkoru. Třeba vězně čekajícího na popravu nebo umírajícího starce. Zkrátka někoho, kdo stejně zemře, ale může posloužit lepšímu účelu. Prosím o radu, mistře. Nekromancii nerozumím ani trochu a Vy se můžete poradit s kolegy na univerzitě. Nevím, zda je možné, že umí udělat to, co slibuje, že udělá. Nevím, jaký meč chce najít, a nevím, jestli mne nechce zneužít k nějakému nechutnému rituálu. S pozdravem, Váš student Khall

Všechno vidím! - 07. července 2016 14:58

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Spoléhám na tebe Odpověď ti přijde skoro okamžitě. Po několika hodinách, strávených v místním hostinci ti ke stolu přiletí tvůj stínový havran. Hostinec je to malý a úplně odpovídá charakteru vesnice. Někde tady chcípl pes. V malém lokále je jen pár ochlastů, kteří však pijí v tichosti své pivo s odpornou chutí. Někteří si něco stručně šeptem sdělí, ale pak už opět následuje úmorné ticho. Zamračený hostinský si tě měřil podezřívavým pohledem a jeho neklid ještě vzroste, když spatří toho podivného ptáka, který ti přistál na stole. Otevřeš dopis a stejně se proti své vůli musíš usmát, když spatříš mrňavé písmo napsané zlatým inkoustem. Sice už jsi dávno věděl, od koho ten dopis je, ale mistrovo písmo v tobě vyvolává příjemné vzpomínky z minulosti. Dopis je sice napsán narychlo, přesto jsou všechna písmena nepřirozeně úhledná. Můj milý Khalle, Jsem rád, že jsi mi po dlouhé době napsal, a že jsi nezapomněl, že ačkoliv už jsi z akademie vyšel, vždy ti rád odpovím na jakýkoliv dotaz. Obsah tvého předešlého dopisu mě, ale rmoutí a dělá mi veliké starosti. Věřím, že si nevymýšlíš a předem se omlouvám, jestli po tobě chci až příliš těžký úkol. Nekromancie je zlá magie. Opravdu zlá a naučit se jí může pouze člověk, který je skrz na skrz zkažený. Jak jistě víš, akademie měla v minulosti své způsoby, jak se zbavit černokněžníků, obávám se, ale že pro to dnes není čas. Císař si přeje, abychom za války stály po jeho boku a obávám se, že mi nedovolí město opustit dřív, než po bitvě. Psal jsem ti o těžkém úkolu a nyní se dostávám k jeho obsahu. Udělej všechno, co ti ten nekromant nařídí. Pokud po tobě chce meč, musí mít nějakou opravdu důležitou úlohu v jeho životě. Slyšel jsem příběhy o nestvůrách, které zabije jen určitá zbraň. Možná bude tohle skutečná obměna příběhů. Má něco za lubem a my tomu musíme přijít na kloub dříve, než se nám to vymkne z rukou. Vím, že úkol, o který tě prosím není jednoduchý, ale věřím, že si s ním poradíš. Jen co budu moci, přijedu za tebou. Zatím mi všechno podrobně popisuj v dopisech. Dej si pozor, aby nepojal žádná podezření, mohlo by to s tebou špatně skončit. Tuším, že je hloupé, abych to připomínal, ale nezmiňuj se před ním o mě a dopisy piš jen pokud si budeš stoprocentně jistý, že jsi sám. Spoléhám na tebe. Tvůj mistr.

Všechno vidím! - 07. července 2016 17:49

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Mám hlad Vzpomněl sis na povídačky, které jsi kdysi slýchával. Pokud je nějaká duše v říši mrtvých jen napůl, znamená to, že něco brání duši, aby našla klid. Takový stav mezi život a smrtí je nebezpečnější než samotná smrt. Žádné kouzlo oběť nenajde, protože cítí její přítomnost, ale zároveň neví kde. Zda v podsvětí nebo ve skutečném světě. Existuje jedno místo, kde se dá vyčarovat portál do říše mrtvých. Podle legend stačí dračí krev a někdo tak zkušený magií, aby dokázal otevřít portál. To místo se jmenuje Elderfall a je to na kraji Zrádcovy pustiny. Kdysi to býval chrám zasvěcený bohyni Mirim, bohyni smrti. Jednoho dne, ale celý chrám srovnaly se zemí děsivé síly a pohřbily pod sutinami spoustu lidí. Od té doby se na smrt přestalo dívat jako na spravedlivou. Azrael se probral. Chvíli jen tak bloumal pohledem sem a tam a pak v tvé mysli pronesl: Mám hlad.

Beron Storm (Ardenfel) - 07. července 2016 18:01

Čas nadešel Rozze, Abel Sedím, pohodlně uveleben v jednom z mnoha křesílek v místnosti, která byla vyhrazena čistě jenom pro nás, budoucí možné dračí jezdce. Abych řekl pravdu, ani moc nervózní nejsem. Samozřejmě trocha nervozity tam je, ale po těch dlouhých letech, co sloužím pod Povstaleckou královnou už jsem zažil tolik, že mě ani setkání s drakem nepřekvapí... Nejspíš... Čekání si krátím četbou a upíjením vína. V levé ruce knížka o hlavním městě, které budeme muset dobýt. Kde co je, kudy se kam dostat, kde je ideální místo na postavení barikády, všechno. V pravé pak pohár s vínem, které po malých douškách postupně mizí kdesi v mých útrobách. Ano, pohled na mě vyvolává, na rozdíl od Rozze, která nervozitu moc skrýt nedokáže a furt si hraje s prsty, nebo bouchá do pohovky, klid. Co můžu ztratit? Buď odejdu jako dračí jezdec, nebo znovu jako kapitán jedné malé jednotky, kterým nyní jsem. Nebo mě vynesou jako seškvařený škvarek... Ale co se dá dělat že? "Uklidni se Rozze, brzy se všechno dozvíme..." Můj hlas je tichý, skoro jako bych se myslí ani příliš nevzdálil od knihy. Nevím pořádně co se v místnosti děje dál, ale ze své činnosti jsem vytržen příchodem malého, tlustého mužíka, který je zcela jistě přímo nadšený vidinou, že bude muset ony schody, které tak dlouho vybíhal ihned zase slézat. Kývnu na srozuměnou, zaklapnu knihu, kterou schovám v brašně, kterou si pak přehodím přes rameno, pohár s vínem odložím a vydám se za tlouštíkem, který nás jistě dovede za Královnou... A pak za draky...

Gorn`Karan - 07. července 2016 18:49

soukromá zpráva od Gorn`Karan pro ,,Hlupákovi?" zavrčím podrážděně, když se stařešina ozve znovu. Sice úcta ke starším patří k základním zásadám. U lidí to je asi jiné. Pokud ork dokáže dosáhnout takového věku, je to známka toho, že je silný a jeho mysl obsahuje velkou moudrost. Lidé jsou zřejmě jen prohnaní, což je patrně fakt, díky kterému ještě vůbec existují. ,,Přisedla jste k ohni. A stejně rychle vás zase můžu dostat pryč, jestli v takovém starém věku neznáte respekt." pronesu značně rozladěně. V první chvíli mi vzhled staré ženy ani nepřijde nějaký překvapivý. Staré orkské ženy občas vypadají dost podobně. Ale ani ty nemají dvě tváře ať jsou v kterém chtějí věku. ,,Co seš zač babizno?!" zvolám a automaticky sáhnu po jedné z kratších čepelí a přikrčím se. Ať je to cokoliv, tak jestli to někdy bylo člověk, tak teď už jen těžko. Možná je to jedna z těch nočních bytostí, z kterých si lidé nadělávají do kalhot. Pravda, pro lidi by to bylo dost děsivé. Protože lidé jsou vesměs zbabělci, čest výjimkám. Ale já nejsem žádný slabošský člověk. Já jsem ork! Podřepnu si na jedno koleno a vezmu jednu z hořících větví a z boku se pokusím zasáhnout zohyzděnou stařenu. Může být divná, magická či nějaká jiná, ale její oblečení by mělo stále dobře hořet (58). Její drápy navíc nejsou tak skvělá zbraň, jak se může zdát. Možná pro predátory lovící zvěř, ale ne proti válečníkovi. Krátkou čepelí provedu švih směrem nahoru míříc na její pařáty. Do úderu se položím celou svou vahou a nabrat tu zrůdu ramenem a hodit ji na oheň.

Všechno vidím! - 07. července 2016 20:04

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Žízeň Zatímco po dlouhé době pojídáš svou svačinku, pečlivě vnímáš chuť. Je to naprosto nádherný pocit. Za tu dobu, co jsi spala, jsi úplně zapomněla jak chutná čerstvá zvěřina. Po celých ústech se ti line úžasná chuť, která lechtá tvé smysly. Jeden jelen ti rozhodně nestačí. Po celých těch dlouhých let jsi nejedla a...ani nepila. Najednou tě zaplavila naprosto trýznivá žízeň. Do teď jsi jí nevěnovala pozornost, ale nyní máš pocit, že jestli se okamžitě nenapiješ, nejspíš umřeš žízní. Tvé dračí smysly se rozjely na maximum. Díky nim můžeš slyšet a cítit i to, co je kilometry daleko. A dosáhla jsi úspěchu. Jen kousek odsud jsi zaslechla jemné zurčení potůčku. Na cestě za uhašení žízně jsi přemýšlela, kde jsi. Letěla jsi jenom chvíli, ale stejně tak jako jeskyně se i okolní svět určitě změnil k nepoznání. V tvých dobách byl tento svět jenom několik větších ostrovů u sebe. Ale jak jsi viděla z výšky, ostrovy teď nejspíše spojila pevnina. Za nedlouho jsi konečně uviděla malý potůček čisté vody.

Ryuuzaki Kiseki ( Pyro ) - 07. července 2016 21:08

soukromá zpráva od Ryuuzaki Kiseki ( Pyro ) pro VÝZVA... A Azraelův prázdný žaludek... Přemýšlí a zamyšleně mručí. Přemýšel o místě, o tom jak skončilo, o tom jak složité bude portál. Otázkou bylo jestli postačí krev jeho draka a další otázkou bylo jestli na to byl dost silný aby portál vytvořil. Taky přemýšlel nad tím, jestli portá půjde vytvořit i přes zničený chrám. Hlavou se mu honilo toho tolik že kdyby to šlo asi by ho rozbolela. Když se ozve azrael s tím že má hlad onhlédnu se naštvaně na něj " Zklapni! " ozve se naštvaně protože jsem byl ponořený v myšlenkách ale nakonec si povzdychnu " Dobrá Azraeli, najdeme menší vesnici kde mají třeba koně nebo nějakou chovnou zvěř nebo v okolí nějakou skupinu zvířat " pronesu nakonec a vydám se k němu, naskočím mu a záda a jednou rukou se pevně chytnu zatímco v duhé vírám hůl.

Abel Sigognac - 07. července 2016 21:47

Čekání Rozze, Beron Stojím u jedné z mnoha knihoven a čtu si nápisy na hřbetech knih. Zrození světa? Vytáhnu ji z poličky, otevřu a přečtu si pár úryvků. Nic co bych nevěděl. Zaklapnu knihu a vrátím ji na její místo. Popravdě, víc nervozní jsem byl před svým prvním soubojem. Sice byl čistě jednostrannou záležitostí, ale co. Na tuhle chvíli jsme se celí tréning připravovali... Ale nemělo nás být víc? Víc než nervozní rusovlasá slečna, začtený zelený mozek...a já? Prohlédnu si své dva nové kolegy znova. Vrátím neposedný pramen zpět tam kde patří a vydám se pomalým kroke ke stole. Kde si naliju do poháru bílé víno.  Otočím se na Rozzet ne snad z důvodu nutnosti koukat na něco hezčího než prostřená tabule. Ale z důvodů jejího "výbuchu".  Budou nás tady mučit dobrým vínem a jídlem jak dlouho budou chtít, kotě. Odpovím ji na její řečnickou otázku a napiju se z poháru. Hmm dobré, ale Solaris by byl rpo tuhle situaci lepší.

Khall - 07. července 2016 21:51

soukromá zpráva od Khall pro Hostinec Dočtu dopis a nechám ho opět zmizet. Ve skutečnosti totiž nedovedu vytvářet pergamen jen tak z ničeho, tak přemisťuji a transformuji použitý pergamen do dřevěné destičky schované v kapse kabátu. Mohl bych pochopitelně nosit klasickou tubu pergamenu s sebou a v kapse by zase tolik místa nezabrala, ale toto je stylovější. Obdobným způsobem si vytvářím i brk a inkoust. V tomto případě jde o trošku složitější transformaci z alchymistické substance, kterou jsem se naučil používat již na akademii. Z té samé substance vytvářím i jídlo a z organických zbytků jako jsou kůže, kosti a další kusy masa, které nejím, opět tuto substanci vytvářím. Gestem ruky přivolám hospodského. Je mi jasné, že mě nevidí rád a přijdu mu divný. Přijdu divný každému, kdo se mi pozorně podívá do tváře, zvláště do očí. Na druhou stranu mne většinou začnou mít rádi, když započne mincí. Vytáhnu z měšce dvě stříbrné mince (nebo ekvivalent mince vyšší hodnoty tohoto světa) a položím jednu před hospodského. ,,To je za víno a jídlo" povím, a po krátké pomlce položím na stůl další "stříbrnou" minci, ,,A to je za odpověď. V této nebo okolní vesnici musí být vězení. Hledám vězně čekajícího na oprátku."

Všechno vidím! - 07. července 2016 22:01

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Fáze pád Po prvním kroku to šlo docela hladce. S úlevou jsi zjistila, že první krok byl vlastně úplně nejhorší a teď to jde doslova samo. Držíš se chatrného, provazového zábradlí. Kladeš pomalu jednu nohu před druhou a snažíš se nedívat dolů. Sem tam, ale zafouká slabý, studený vítr a je pozoruhodné, jak dokáže rozhýbat malý vratký most. Pak to vypadá jako na lodi, když je moře obzvláště rozbouřené. Už uběhla snad půl hodina a ty jsi teprve uprostřed mostu. Na druhé straně rozpoznáváš obrysy lidské postavy, zahalené v černém plášti. Snad počká než přejdeš ty, protože vyhýbat se v tak úzkém prostoru je prakticky nemožné. Postava, ale jen nehnutě stojí a nejspíš opravdu čeká, až přejdeš ty. Pak se v její ruce něco zablesklo, dříve než jsi si stihla uvědomit, co se právě děje, ozvalo se několik nepříjemných lupnutí a celý most se začal hroutit. Ztratila jsi pevno pod nohama a padala. Nox nejspíše sledoval celou tvou cestu přes most, protože vylétl z úkrytu mezi stromy a střemhlav letěl za sebou. Přeletět průrvu bylo o dost rychlejší než jí pomalu přejít po vratkém mostě a tak byl za pár okamžiků u tebe. Nabral tě na záda a doufal, že jsi nespadla na jeden z jeho trnů na zádech. Odnesl tě zpět na cestu, kde před chvílí stála ta zahalená postava. Nyní tam už nikdo nebyl.

Sanguinea - 08. července 2016 08:04

soukromá zpráva od Sanguinea pro Svět se změnil Jelen je doslova jednohubka, ale na nějakou chvilku zažene hlad než se ohlídnu po něčem dalším. Teď jsou tu jiné potřeby, které je třeba ukojit a ne nemyslím tím svoji zvědavost, i když by mě opravdu zajímalo, co se dělo za ty století, co jsem spala. Nicméně teď jsou na pořadu dne ty nejnižší potřeby. Konkrétně žízeň. Není tu tolik vody jako když jsem se ukládala, ale nějakou přece jen slyším. Vydám se tím směrem, ale pohybovat se mezi stromy je při mojí velikosti značně obtížné. Nezastaví mě to, jen zpomalí. Když uvidím potůček, ušklíbnu se. No bude to muset stačit.  Skloním hlavu do vody a v podstatě zatarasím potůčku cestu po celé šířce. Hold mám hodně velkou tlamu. Kdo by čekl ,že drak pije jako pes, tudíž jazykem, tak by byl velmi překvapen. S takhle ponořenou hlavou a pootevřenou tlamou, tak aby zuby dělali zátaras proti kamínkům, je dračí tlama spíš velmi výkonné čerpadlo. A že piju hodně dlouho. Dobrou půl hodinu. Nepila jsem opravdu dlouho a tohle mi bodlo. Až po té době zase zvednu hlavu a dovolím potůčku opět zavodnit svoje koryto. Lehnu si na jeho břeh a zkoumám ránu na tlapě, kterou mi způsobili ti vousáči. Nic to není. Sotva škrábnutí, takže tlapu jen zchladím ve vodě potůčku a kouknu se na ten šíp, kterým se kdosi trefil mezi šupiny. Vytáhnu ho a odcvrnknu pryč.

Rozze - 08. července 2016 09:34

Výměna Abel a Beron Tohle jsem nečekala. Otázka se dočkala velmi rychlé odezvy, nicméně… přesně opačné, než v jakou jsem doufala. Od jednoho a pak i od druhého. Oba jsem si je nenávistně změřila, prokroužila jsem očima a každého z nich jsem obdařila pohledem na jeden z mých vytrčených prostředníčků. Blbci! Opět jsem sebou flákla na pohovku a znechuceně jsem zavřela oči. Kotě? Kotě? Vypadám snad jako nějakej zatracenej malej ufňukánek? Dementi! Celej život určitě vyrůstaly se zlatou lžičkou v řiti a jsou znuděný životem tak, že už ani setkání s drakem je neohromí. Jsou to draci, vy idioti! Ale co, vztek vystřídal nervozitu – dalo by se říct, že mise byla úspěšná.

Maria - 08. července 2016 09:45

soukromá zpráva od Maria pro PÁD Znovu jsem se nadechla až po prvním kroku. Nakonec to nebylo tak hrozné. Most byl vratký, ale jestli se do téhle doby neutrhl, tak snad se neutrhne ani se mnou. Dívám se zarytě před sebe, abych nezírala do propasti pode mnou. Pokaždé, když se most rozhoupe, znovu zadržím dech a zastavím se, abych počkala, až to odezní. Ještě že se nebojím výšek... Netrvá dlouho a všimnu si zahalené postavy na druhé straně mostu. Co tam dělá? Asi čeká, až přejdu, vyhýbat se tu sobě navzájem neznělo jako lahoda. Pořád se na ní zamyšleně dívám, když v tom si všimnu, co to drží v ruce. Ne! Než stačím vykřiknout, už letím volným pádem dolů. Ani nevidím Noxe, ale náraz na jeho hřbet mi vyrazí vzduch z plic. Naštěstí jsem dopadla mezi dva trny na jeho zádech mezi křídly. Téměř automaticky se jednoho z trnů zachytím a posadím se, hlava mi tepe a v puse mám sucho. Co to mělo znamenat? Proč by mě někdo chtěl shodit z mostu? Snad ne ten verbíř z včerejšího večera? Možná jsme na ně byli nepříjemní, ale ne takhle nepříjemní. Jakmile přistaneme, sklouznu mu ze hřbetu. Můj potenciální vrah už je fuč, nepřekvapuje mě to. Rychle Noxe zaženu zpět mezi stromy, snad se nám podaří vyhnout zájmu vesničanů, ačkoliv o tom pochybuji. Když jsme schovaní, moje nohy mi začnou připomínat rosol a já si musím sednout na pařez, s hlavou mezi koleny. Chce se mi zvracet. "Víš, kdo to byl?" zeptám se Noxe.

Všechno vidím! - 08. července 2016 22:30

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Obklíčen Napřed se zdálo, že oheň ježibabě vůbec neuškodil. Větev při nárazu s jejím tělem přestala hořet a už jenom doutnala. Pak zničeho nic její hnědá tunika vzplála a ježibaba začala vřeštět ještě více než normálně. Za chvíli už letěla přes tvé rameno a spadla přímo na špičatou větev v ohništi. Ještě chvíli děsivě řinčela a pak s hlasitou ranou vybuchla. Oheň prudce vzplál a teď dosahoval výšky i několik metrů. Přes všechno to vzrušení jsi si ani nevšiml, že i kus tvého brnění vzplál malým plamenem. Za pár minut se oheň vrátil do původní velikosti a až na silný zápach spáleného masa po ježibabě nic nezbylo. Přesto všechno hluk neutichl. Nyní se ze všech stran ozýval dusot kopyt a sem tam nějaký lidský výkřik. Z lesa se vyřítilo hned několik jezdců na koni. Když přijeli o něco blíže, mohl jsi na jejich praporech poznat černou lišku v oranžovém plamenu. Znak královny povstalců. Jezdci tě obklíčili. Nebylo pochyb, že je přilákalo ječení ježibaby a světlo z obrovského ohně, které nyní vypadalo jako mírumilovný ohníček. Jezdci sklopili kopí, na kterých měli uvázané prapory a namířili je přímo na tebe. „Kdo se opovažuje vkročit na zakázané území?“ Zeptal se jeden z nich, celý v naleštěném brnění. Nejspíše velitel oddílu.

Všechno vidím! - 08. července 2016 22:47

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Aréna Rozze, Abel, Beron Tlustý mužík vašemu rozhovoru nevěnoval pozornost a sám promluvil: „Pojďte prosím za mnou.“ Soudě podle jeho hlasu, byl snad ještě více nervózní než Rozze. Následovali jste ho úzkou chodbou, ze které vedli dveře do spousty dalších, podobných místností, jako byla ta, ve které jste čekali. A pak schody. Nahorů, dolů, doleva doprava, všude samé schody. Napřed jste lezli dolů, pak zase nahoru a pak zase dolů. Konečně se objevilo veliké prostranství pokryté pískem. Vešli jste do arény. Obrovské tribuny byly zaplněné diváky. Především lidmi z Eaglefortu, kteří se na tuhle jedinečnou událost přišli podívat. Vypadalo to, jako za starých dob, kdy se v podobných arénách provozovali zápasy gladiátorů. Ty jsou dnes zakázané, ale vy nepřehlédnete velikou zaschlou kaluž krve, která tu nemohla být dlouho. Přímo před vámi seděli čtyři draci. Jeden z nich se majestátně tyčil nad všemi ostatními a tvářil se pyšně. Šupiny měl červené. Druhá byla dračice. Šupiny měla zbarvené do nebesky modra a přátelsky (a trochu i s lítostí) se na vás usmívala. Třetí, také dračice se žlutými šupinami, které se v pozdním slunci nádherně třpytili, se zase tvářila, jako by jí někdo pod nos strčil velikou smradlavou koblihu. Poslední z nich byl zelený drak, který nejspíš ani netušil, kde to vlastně je. „A už přicházejí naši jezdci!“ Zavolal herold v královské lóži a po celé tribuně se začal šířit nadšený potlesk. „Tito čtyři hrdinové se-“ Najednou se zarazil a znovu si vás přepočítal. „Nemají být čtyři? Kde je ten čtvrtý?“ Ptal se herold vysokého, zamračeného muže vedle sebe. Poznali jste v něm generála Zoru, pobočníka královny. Herold se snažil mluvit potichu, aby se jeho slova nedonesla k divákům, ale z královské lóže se krásně rozléhalo každé slovo. Generál Zora na heroldovu otázku neodpověděl a nyní vypadal ještě naštvaněji, než obvykle.

Všechno vidím! - 08. července 2016 22:50

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Sváča Do nejbližší vesnice jste neletěli dlouho. Poblíž je spousta malinkatých vesnic. Zatím pokaždé se vám povedlo nenápadně přiletět pod rouškou tmy, ukrást pár kusů dobytka a zase zmizet, aniž by si vás někdo všiml. Dnes, to ale bylo jiné. Napřed to vypadlo, že všechno proběhne v pořádku, tak jako obvykle, pak si ale všimneš malého klučiny, který s otevřenou pusou zíral na obrovského černého draka a tajemného jezdce. Na sobě měl černý plášť a kapuci, takže ani není s podivem, že jsi si ho nevšiml. Chvíli to vypadlo, že chlapec omdlí. Pak se, probral z překvapení, začal křičet a utíkat. A to tak, že rychle. Jeho křik přivolával ostatní obyvatele vesnice, rozráželi se dveře a z nich vykukovali po zuby ozbrojení vesničané a hledajíc zdroj křiku. Tohle je drsný kraj. Tady lidé se zbraněmi i spí. A Azrael ne a ne Vzlétnout, noha se mu zasekla v dřevěném plotu, který byl nejspíše pevně uzemněn. Čím více se snažil vzlétnout, tím více se do plotu zamotával. Vesničani už zmerčily draka a s hlasitým křikem pozvedli své zbraně do útoku.

Všechno vidím! - 08. července 2016 22:53

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Do boje! Hostinský se podíval na stříbrné mince. Nejspíše zvažoval, co všechno ti může říct. Pak po minci sáhl a jednoduše odvětil: „V Avilonu nějaké vězení je.“ Nic dalšího ti už neřekl. A i kdyby chtěl, nedostalo by se mu šance. Z venku se ozýval křik. Nejspíše dětský. Pak se otevřelo několik dveří a za moment se ozývali výkřiky jako: „Na něj!“ nebo „Zabijte tu stvůru!“ Ani násoskové v lokále neváhali a jakmile se ozvali válečné výkřiky, popadli to, co měli po ruce (většinou vidličky, příborové nože a jeden z nich si dokonce odnesl celou dřevěnou židli) a vyrazili ven. Hostinský odběhl za pult, mince lhostejně odhodil na stůl a z dolní přihrádky vytáhl malý železný palcát. Tohle je drsný kraj. Tady lidé se zbraní i spí. Když jsi vyšel ven, narazilo do tebe několik vesničanů, ale neměli o nic jiného než o něco, co se nacházelo za obrovskou kamenou budovou zájem. Chvíli jsi je sledoval a spatřil důvod toho povyku. Na jednom z polí, kde se pásl dobytek přistál obrovský černý drak. A na jeho hřbetě neseděl nikdo jiný, než náš milý nekromant.

Všechno vidím! - 08. července 2016 22:56

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro V zajetí démonů Čím dál tím více jsi se uklidňovala. Tvé dračí smysly, které doteď jely na maximum se zklidnili a za chvíli vysadili úplně. Měla jsi plný žaludek- v rámci možností, byla jsi odpočinutá a teď navíc bez žízně. „Mám jí!“ Zařval nějaký drsný hlas a v tu chvíli na tebe spadla obrovská síť. Ze všech keřů, zpoza stromů a dokonce i z vysokých větví vykukovali vysmáté tváře. Tyhle už jsi v minulosti potkala. Byli to lidé. Jejich krutost jim koukala z očí. Neměli pochopení pro žádnou rasu, někdy ani pro tu svou. „Výborně. Zora bude štěstím bez sebe!“ Zavolal další z nich a hbitě slézal ze stromů. Byl mladší než ti ostatní. Možná byl dokonce pořád ještě mládě. „Hlavně nám za něho zaplatí.“ Řekl ten druhý, vousatý muž. „Teď už se nemůže na nic vymlouvat. Není pochyb, že je to drak. A navíc dobře stavěnej! To je chlapák!“ Zasmál se dotkl se tvých šupin. Většina mužů polekaně ustoupila a dívala se na svého velitele s posvátnou úctou. „Nejdřív jsem si myslel, že ti trpajzlíci kecaj. Těm malým sviním nevěřím ani ty jejich fousy. Ale teď vidím, že měly pravdu.“ Usmíval se velitel a s jiskrou v oku si tě prohlížel. Jak tě, ale mohli tak rychle najít? Nemohli to být ani dvě hodiny, co jsi vylezla z jeskyně. Zdá se, že se svět opravdu změnil. K horšímu.

Všechno vidím! - 08. července 2016 23:14

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Odpolední splín „Ale já nikoho neviděl.“ Pronesl Nox a najednou se zatvářil ustaraně. „Z mé skrýše jsem viděl jenom most. Někdo ho odřízl?“ Odpolední slunce pořádně pražilo. Vypadá to, že dnes bude opravdu teplý den. Na druhé straně Průrvy se scházeli malé černé tečky. Nejspíše hleděli do hlubin pod tebou a vyprávěli si příběhy o velikém drakovi, který zničil most a snědl dívku, která po něm zrovna přecházela. Přes Průrvu teď nikdo nějaký ten čas nepřejde. Nox se za celou dobu neuklidnil. Cítila jsi, že se sám na sebe zlobí, za to, že nebyl dostatečně blízko, aby tě ochránil, a že neviděl toho útočníka, který most odřízl. „Nemyslím, že to byla náhoda.“ Pronesl nakonec, když slunce skoro zapadalo. „Přemýšlej, kdo všechno z té vesnice na tebe mohl mít pivku? Musíme si naplánovat další kroky, když teď po nás někdo jde, musíme být maximálně ostražití.“

Sanguinea - 09. července 2016 08:22

soukromá zpráva od Sanguinea pro Herdek filek Skoro se mi na tom světě začínalo i líbit. Představovala jsem si, jak naberu síly a zamířím na západ. Jenže, jak už se mi tolikrát potvrdilo, plány jsou zbytečnost. Nikdy nevýjdou a vždycky se něco pokazí. Nebudu zapírat, že jsem překvapená, když na mě spadne ta síť a ještě překvapenější jsem, když vidím, kdo za tím stojí. Lidi - mladá, troufalá a naprosto bezohledná rasa. Množí se jako krysy a ničí svět. Naštvaně zavrčím a kouknu na síť. Nevypadají, že by draky lovili každý den. Zezačátku je jen poslouchám. Takže ti vousáči jsou Trpaslíci. Zajímavé. Jakou zajímavou rasu ještě potkám. A...počkat! Chlapák? Oni si myslí, že jsem drak?! Naštvaně zasyčím a toho, co na mě sáhnul aspoň kopnu nebo šťouchnu křídlem. Věci jako jak mě tak rychle našli, jak se ke mě dostali takhle potichu a ostatní blbosti odsunu stranou. Předními tlapami přichytím spodní okraj sítě a začnu se zvedat. Provazy by tohle nevydrželi a řetězy? Mno každý řetěz má slabý článek. Uvidíme, jak odolají dračí síle.

Maria - 09. července 2016 09:08

soukromá zpráva od Maria pro PO PÁDU "Nikoho jsi neviděl?" zopakuji po něm. Na chvilku pochybuji o svém duševním zdravím, než si všimnu, že skrz stromy je na most stejně mizerný výhled. "Ano, někdo ho odřízl. Měl na sobě kápi, neviděla jsem mu do obličeje, ale stejně byl dost daleko," položí Noxovi ruku ze strany na krk, abych ho uklidnila..a sebe. Neměla jsem z toho dobrý pocit. Skrz stromy pozoruji, jak se na druhé straně scházejí vesničané. Bůhví, co si teď vyprávějí. Z jejich pohledu to byl nejspíš Nox, kdo most zničil a pak mě spolknul jako přezrálou malinu. Povzdechnu si a přejedu si dlaní po hlavě, což trochu uhladí jemné vlásky, které pád rozcuchal. Jakmile se Nox rozhodne, že to nebyla náhoda, podívám se na něj. Drak vypadá zamyšleně. Převyprávím mu příběh z hostince, jak se mě pokusili naverbovat do armády pod Královnu povstalců. "Ale já nechtěla. Nemyslím si, že bychom se měli do války zapojovat. Ale nejsem si jistá, že jsem ho naštvala až tak, aby mi přeřízli most," zakončím vyprávění. Hluboce si pozvdechnu. "Asi bude teď nejlepší, když budeme cestovat co nejnápadněji. Kdybychom našli nějakou zapadlou vesnici, chtěla bych tam nakoupit co nejvíc zásob, ve větším městě by to mohlo vyvolat otázky."

Khall - 09. července 2016 11:44

soukromá zpráva od Khall pro Ve vesnici ,,Avilon", zopakuji hostinského slova a nic jiného mi nestihne říci. Vyběhne ven s prakticky celou hospodo a mince, které jsem mu dal odhodí na stůl. Ale dobrého, ba žádného jídla se mi nedostane, stejně tak i vína. Zdvihnu ruku do vzduchu a jedna mince vyletí přímo do ní. Uklidím ji do měšce, který následně začaruji proti ukradení, jako vždy. Vyjdu ven a hledám, z čeho je takový povyk. V tom to spatřím. Drak. Opravdický drak!. Aspoň už vím, co byl ten divný kámen. Díky nekromantovi již podruhé musím přehodnotit své postoje. Do teď jsem si myslel, že draci neexistují a jestli existovali, tak kdysi dávno. Obrovská černá stvůra schopná jediným pohybem zničit vše, co se jí postaví do cesty. Do tohohle se plést nebudu, pomyslím si a teleportuji se na místo, ze kterého budu dobře vidět a přitom nebudu na ráně (předpokládám nějakou skalku nebo stavbu bokem od vesnice). Nyní jsem upřímně zvědavý, co se bude dít. Upřímně taktéž nemám v úmyslu se plést drakovi do cesty. Nejsem blázen. Byť jsem docela mocný čaroděj, ale s drakem se měřit nemohu.

Všechno vidím! - 09. července 2016 15:00

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro V kleci Když jsi se začala zvedat, většina mužů včas uskočila stranou, ale velitel, který byl k tobě nejblíže, nestačil uhnout a síť ho vymrštila pryč. Dopadl přímo na kámen, kde zůstal bezvládně ležet. Ale nikdo si toho nevšímal. Bylo jim naprosto ukradené, co se stane s jejich velitelem, důležité bylo, aby nenechali toho velice cenného draka uprchnout. Většina nich sáhla po zbraních, po lucích, sekerách a mečích. Někteří z nic, ale vytáhly z napěchovaných brašen malé lahvičky s děsivou červenou tekutinou. Začali je po tobě házet. Sice jsi cítila, jak se lahvičky pokaždé rozprskly, když přišli do styku s tvou, drsnou kůží, nebylo to ale nic bolestivého. Pokud tě chtěli zabít, tohle jim nepomohlo. Přesto, čím více lahviček po tobě hodily, tím více ti síť připadala těžší a těžší, až si pod její vahou klesla k zemi. Za okamžik už jsi nevěděla o světě. Probudily tě hlasité výkřiky. Byla jsi v jakési, spoře osvětlené místnosti. Svíčky vrhaly na zeď děsivé stíny. Byla jsi v kleci. Ve velice silné kleci, která byla jako stvořená pro tak veliká zvířata, jako jsi ty. Tlamu jsi měla svázanou silným řemenem. Ze všech stran jsi cítila odporný zápach lidské škváry, tolik pohromadě jsi jich snad nikdy necítila. Přesto s tebou v místnosti byly jenom dva. Jeden z nich byl vousatý velitel, který měl celou hlavu obvázanou bílým obvazem, ze kterého prosakovalo trochu krve. Rozčiloval se na jednoho z těch...trpaslíků, který se tvářil nesouhlasně. „Potřebuji naléhavě mluvit se Zorou!“ Vyprskl a z úst mu vylétlo několik slin. Trpaslík se, ale ani nepohnul. „Generál Zora je nyní v aréně a pečlivě dohlíží na to, aby se jezdci setkali se svými draky bez žádných komplikací.“ „Je mi jedno, kde Zora je. Chytil jsem pro něj draka a chci za něj dostat zaplaceno! Víš kolik divokého uspávadla jsme na něj museli vypotřebovat?“

Ryuuzaki Kiseki ( Pyro ) - 09. července 2016 15:46

soukromá zpráva od Ryuuzaki Kiseki ( Pyro ) pro " Klid azraeli, přestan s sebu házet " řeknu a skočím dolů. holí jsem rychlým pohybem rozrazil plot kolem jeho nohy a podíval se na něj " tohle budeme muset uklidit... Mohl by to být problém " řeknu a podívám se na Azraela " Dej sem trochu tmy " řekl klidným tónem aby Azrael vypustil temnou magii. tyto kouzla ho narozdíl odemě tolik neunavovaly. spíš jen trochu. Okolí se zavýřilo černou magií tak hustou že nešlo vidět na špičku nosu. já sem znovu naskočil na azraela a nechal sem ho sežrat několik vesničanů dokud nebylo vidno.

Sanguinea - 09. července 2016 16:13

soukromá zpráva od Sanguinea pro Zbavená svobody V první chvíli to i vypadalo nadějně. Už už jsem si myslela, že to dokážu. Ta jejich vodička mi očividně nic nedělala. Ah, jak jsem se mýlila. Až když mi začali klesat víčka, tak mi došlo, že pro ně mám daleko větší cenu živá než mrtvá. S tou myšlenkou jsem padla k zemi a usnula. Jediné, co mě po probuzení potěšilo, bylo ,že ten samolibý velitel to odnesl aspoň pořádnou ránou na hlavě. Zbytek už tak povzbudivý nebyl. Zamelu se v kleci a zkusím si stáhnout řemen z tlamy a udělat si aspoň trochu pohodlí. Mezitím poslouchám a nestačím se divit. Aby se jezdci setkali se svými draky? Copak dnešní draci klesly na post obyčejných jezdeckých zvířat beze cti? O co tu sakra jde?! Narovnám so, co mi jen klec dovolí a kouknu na ty dva, kteří jsou poblíž. Už by mi někdo konečně mohl nalít čistého vína. Probudila jsem se do světa, kde je všechno na hlavu.

Khall - 09. července 2016 16:14

soukromá zpráva od Khall pro Když vidím, jak drak vypouští temné cosi. Asi nějaký druh ohně nebo mlhu. Nejsem si zdaleka jist. Nemá cenu se do toho plést. Po vesničanech mi nic není a navíc chci být s nekromantem zadobře. Na druhou stranu... Nechám svoji mysl rozšířit směrem k nekromantovi a pokusím se ho telepaticky zkontaktovat. Nemám sílu na to, abych s ním mluvil, když sám nebude chtít. Jelikož je však také kouzelníkem, musí pokus o telepatii poznat a také by měl poznat, od koho pochází. Jestli přijmeš telepatii ,,Hlavně, že jsi chtěl nějakého člověka přivést. Zjevně nemáš problém opustit bažiny a někoho na smrt poslat svépomocí."

Ryuuzaki Kiseki ( Pyro ) - 09. července 2016 16:24

soukromá zpráva od Ryuuzaki Kiseki ( Pyro ) pro Ohlédl jsem se směrem k mladému čaroději a dostala se k němu i odpověď " Plány se změnily, mazlíček měl hlad. Pokud se nechceš přidat přijď až budu tady hotový... Dostaneš jiný úkol. Tentokrát nepůjde o zabíjení. " Když se černá mlha rozestoupila mohl Azrael dál požírat ostatní nebo je prostě jen zabíjet temnou magií nebo je rozdupat. Zkrátka jak sám chtěl. Já jsem začal vysávat životní energii z těch, kteří od Azraela byli dál.

Khall - 09. července 2016 17:33

soukromá zpráva od Khall pro Jde vidět, že nekromant je zvrácený. Odvrátím zrak od té pohromy ve vesnici, nechci, aby se mi udělalo špatně. Možná bych se nakonec k jedné vraždě měl uchýlit. Bohužel však nekromanta potřebuji a asi bude důležitý pro další vývoj věcí. ,,Až to skončíš, řekni mi, přemístím se k tobě. Chci se dozvědět více o tom, co máš v plánu a jak do něj zapadám já." Ještě mne napadlo, že bych mohl nekromanta požádat, aby nechal hospodu stát, že bych se vrátil ke svému původnímu plánu najíst se, ale když si uvědomím tu hromadu mrtvých těl, tak mě rychle chuť k jídlu přejde.

Beron Storm (Ardenfel) - 09. července 2016 18:15

soukromá zpráva od Beron Storm (Ardenfel) pro V přítomnosti bohů Rozze a Abel Následoval jsem tlustého mužíka ven z místnosti, kterou jsem obýval s dvěma budoucími jezdci. Když jsme stanuli nad schody, tak jsem jen s lehce pobaveným výrazem sledoval mužíkovu reakci, než se statečně vydal čelit té nestvůře. Pomalu si to šinu za ním a když sejdeme schody, tak se rovnou vydáme směrem do arény, kde už by na nás měli čekat draci. Vidím tu jen jeden menší nedostatek, my jsme tři a draci by měli být čtyři. To jako každý drak dostane tři čtvrtiny jezdce? A to jsem se hlásil dobrovolně. Když vstoupím, tak můj pohled ihned padne na čtyři majestátní bytosti. Nevšímám si jezdců, nevšímám si publika, pouze upřeně sleduji čtyři draky. Nejvíc mě ale cosi táhne k modré dračici, která se na nás dívá s jakýmsi podivně lítostivým úsměvem. Trochu se zamyšleně zamračím a promnu si bradu. Co je na téhle dračici jiného než na ostatních třech? Z mé letargie mě vytrhne až hlas herolda, který se začal ptát, zda-li jsme neměli být čtyři. A ptal se té nejméně vhodné osoby, kapitána Zory. Pod tím mužem jsem sloužil, než mi přidělil pod velení asi stočlennou jednotku jezdců, s kterými jsem už prožil nejeden boj. Přestanu si ale všímat herolda a kapitána a znovu se zaměřím na modrou dračici, hledajíc něco jiného, krom barvy, čím by se mohla od ostatních lišit. Herolda poslouchám jen tak na půl.

Všechno vidím! - 09. července 2016 18:48

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Bicux Nox jenom přikývl, když jsi mu sdělila svůj plán. „V okolí průrvy je dost malých vesnic. Viděl jsem je, když jsem přelítal na druhou stranu. Ale, opravdu se chceš opět rozdělit tak brzo po tomhle zážitku?“ Přesto jsi za několik málo hodin opět procházela mezi neuměle postavenými dřevěnými domky. Nox nyní čekal blíže než obvykle. Schovával se mezi několika stromy, které obklopovali vesnici Bicux, a kdokoliv z vesničanů by se podíval na to jediné správné místo a pečlivě ho zkoumal, určitě by velikého draka zahlédl. Do mysli se ti vkrádaly jeho obavy z míst dále na západ, kde už tolik stromů jako tady není. V Bicuxu byl jen malý skrovný obchůdek, ale hostinec žádný. Všechno probíhá docela dobře, dokud se z jednoho rohu nevynořili zase ti tři verbíři. Sledovat tě nemohly, most je zničený a tebe zatím ani jeden z nich nezahlédl

Gorn`Karan - 09. července 2016 19:25

soukromá zpráva od Gorn`Karan pro ,,Ghrrrrrrak!" zařvu si vztekle, když oheň nějak divně zhasne. Hnusné čáry a temná magie. Chápu šamany, že dokáží komunikovat s duchy a ovládat síly přírody, to nejsou věci nepřirozené. Ale taková černá magie by se měla zakázat. Nebo třeba zakázaná je, u lidí si opravdu nejsem jistý ničím. Než se naději, tak nakonec oděv ježibaby skutečně chytne zářivým ohněm, takže je už snadné ji dostat na oheň. Je to jak z nějaké přiblbé pohádky, kdy ježibaba skončí v ohni. ,,Ksakru!" chvíli hledím na hořící tělo stařešiny, než mi dojde, že je mi trochu víc teplo, než by mělo být. Na kusu mojí výbavy se zřejmě chytila část jejího šatstva. Chytnu pokrývku, kterou používám při sezení na zemi a zadusím ty ohně. ,,Krongra! Nebo jak říkaj lidi, chcípni!" odplivnu si do ohně. Taková bytost si nezaslouží úctu ani jako mrtvá. Cítím se sám se sebou spokojený. Bez zaváhání, stále s odvahou v srdci. Skoro jakoby nade mnou bděli staří duchové klanu. A já je nezklamu. Okolí je naplněné protivným zápachem. I když to smrdí až tak, že by to odehnalo lesní predátory. Ale i tak se brzo ukáže něco jiného. Lidé. Jsou jak plevel, úplně všude a nejvíc tam, kde je nikdo nechce. Vstanu a dvě krátké čepele umístím do držáku na zádech a vezmu do obou rukou velkou čepel. Měl bych pro ni najít nějaké jméno, ale prozatím se neutkala s něčím, co by stálo za to si pamatovat. Čepel mám připravenou k obraně a i jezdcům musí být zřejmé, že by dokázala setnout hlavu koně i s jezdcem. ,,Černá liška." zavrčím směrem k jezdcům, když se zeptají, co dělám v nějaké zakázané oblasti. Ten znak znám, vím o lidských sporech. Poskytují dobrý prostor pro boj. ,,Liška je tvor chytrý a záludný, to není moc dobrý symbol k jednání. Nejsem žádnej nanicovatej člověk, abych se bál chodit po světě. Nebo se tu z nějakýho důvodu bojíte, že to je zakázaná oblast?" oslovím jezdce a neustoupím ze svého postoje. Jestli chtějí mít problémy, rád jim je dopřeju. Jestli jsou tak hloupý, aby se tu snažili něco rozpoutat. ,,Já jsem Gorn, syn Kratrův, hrdý člen klanu Karan. A ty?" oslovím jezdce, který se za lidi ujal slova, přestože pozoruji i co dělají ostatní členové jeho skupiny.

Všechno vidím! - 09. července 2016 21:23

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Zase spolu Azrael, ale o další zabíjení zájem neměl a tak rozdupl posledního vesničana a poslušně čekal, až na něj jeho pán nasedne. Jen co vzlétli, temnota se rozestoupila a ti, co tento masakr přežili spatřili hromadu mrtvých těl, kterou po sobě nekromant a jeho mazlíček zanechali. „Mamá!“ Vykřikl opět ten kluk v černém plášti, kterému se nějak podařilo přežít masakr a rozběhl se k hromadě mrtvol. Celou vesnicí se ozývali jeho nešťastné vzlyky. Když nekromant s drakem konečně dorazily ke svému obvyklému místu v bažinách, už se smrákalo. Azraelovi oči se rozšířily a nyní překypovali energií. O nějakou chvíli později se s hlasitým lupnutím objevil uprostřed ničeho portál, z něhož vystoupil Khall. Tajemné bažiny za noci vypadaly ještě strašidelněji, nemluvě o stínu velikého draka, který v posledních paprscích zapadajícího slunce házel na zem děsivý stín.

Maria - 09. července 2016 21:41

soukromá zpráva od Maria pro V CIVILIZACI Poplácala sem ho po krku. Vím, že to nemá rád, připadá si pak jako kůň, ale nemohla jsem si pomoct. "Copak máme na výběr?" odpověděla jsem mu otázkou. Neměli jsme. Zásoby jsme potřebovali, snad alespoň nějaké sušené maso. Do vesnice jsem vyšla s kápí na hlavě. Zahalení cestovatelé tu nejspíš nebyli neobvyklí, takže jsem povzdvižení nevyvovala, kor když jsem na zádech měla loutnu. Potulný bard, ničím zajímavá. Odolávala jsem pokušení se každých pár sekund otočit a zadívat se mezi stromy na Noxe, ujistit se, že je v pořádku. Věděla jsem, že se tam nesmím podívat ani jednou, ale i tak jsem se o něj bála. Těch stromů bylo tak málo! A co pak dále na západ? Potlačila jsem povzdech a snažila se co nejrychleji nakoupit to sušené maso a měch s vodou. Možná i nějaké ovoce, jestli není moc drahé a mají ho. Už jsem byla docela vklidu, když v tu chvíli se vynořili zboza rohu ti tři verbíři. Ztuhla jsem jako socha a dech se mi zastavil. Co teď? Mohla bych tu zůstat stát a zírat do země, přes kápi mi do obličeje neviděli. Ale na zádech mám tu zatracenou loutnu! Vidím jen jediné východisko. "Zabalíte mi to prosím? Vrátím se pro to nejpozději za hodinu," nakloním se k obchodníkovi a dám mu jeden zlatý peníz jako záruku, že se pro zboží doopravdy vrátím, snad si tím koupím i jeho potenciální mlčení. Jakmile obchodník přikývne, zmizím za nejbližším rohem. Snad si mě nevšimli? Nemám tu jistotu. Rozhlédnu se, hledám místo, kde bych se mohla schovat.

Abel Sigognac - 09. července 2016 22:35

soukromá zpráva od Abel Sigognac pro Draci... Změřím si tlustého mužíka od hlavy až k patě. Konečně... Pomyslím si a dopiji čísi. Vykročím k otevřeným dveřím. Prosím veďte nás. Řeknu směrem k muži co nejpříjemnějším a nejklidnějším hlasem, byť na mě začne už doléhat nervozita. Po celou dobu podivné cesty jdu klidně a snažím se ovládnout svou nervozitu. Takže nakonec mě přeci jen dostihla... Jací budou draci? Budou vypadat tak jak v knihách? Tyto a stovky jiných otázek mi přijdou na mysl. Po vstupu do arény si dřív než čehokoliv jiného všimnu krvavé skvrny. Že by čtvrtý jezdec? Položím si otázku a rozhlédnu se po publiku. Ano Abele, první vše ostatní. Od draků by jsi už nodtrhl oči... Při heroldových slovech se otočím na tribunu a všimnu si kapitána Zory. Á důkaz toho, kvůli čemu nás cvičily. Hm Herold netuší kde je třetí? Myslím, že tady budeme mít brzo další flek... Téměř bych ho litoval. Na takové události udělat takovou stupidní chybu, ale nebudu na to mít ani pomyšlení po té co konečně upřu zrak na čtyři mohutné, nádherné bytosti. Na venek na sobě nedám nic zdát. První drak mě moc nezaujme. Na modré Dračici na chvíli spočinu pohledem a oplatím ji její milí úsměv svým. Po té nahodím neutrální masku a prohlédnu si zeleného draka. Není trochu mimo? Položím si otázku, než přesunu svůj zrak na žlutou/zlatou parádu. Kterou si budu s nic neříkajícím výrazem prohlížet...

Ryuuzaki Kiseki ( Pyro ) - 10. července 2016 01:24

soukromá zpráva od Ryuuzaki Kiseki ( Pyro ) pro Podíval sem se dolů na volajicí dítě po mámě. Vzpomínal na dobukdy byl člověkem... Vzpomínal na dobu kdy měl rodinu na kterou by nedal dopustit... Vzpomíná si i na své rodiče a na to jak umírali. " Azraeli... Vezmi to dítě " pronesl pomalu " napadl mě menší pokus " Azrael teda slétl dolů a rychle ho nabral za letu. Aby jsem ten jeho křik neposlouchal udeři ho volnou tlapou do hlavy pouze tak aby dítě omráčil ale nezabil. Když se mladý čaroděj objevil u mě v bažinách otočil jsem se k němu. Na zemi leželo to malé dítě v bezvědomí. Chvíli přemýšlím ale nakonec se rozhodnu mu říct pravdu " To že si měl někoho zabít bylo jen aby jsem viděl kam až zajdeš pro záchranu své sestry. Ber to jako malý test. Teď ti řeknu co skutečně potřebuji. Mága který je dostatečně zkušený. Nejlépe mistr a žádný učeň ani amatér... Další potřebné věci obstarám sám. Víš o někom takovém? Pokud ne najdu ho sám a zajistím si jeho pomoc po svém. Pokud ano ušetříš mi čas a námahu... Ale varuji tě... pomáhám ti jen proto že očekávám od tebe něco na oplátku... Až budeš mít svou sestru pomůžeš mi najít a získat jeden meč. V mých plánech by jsi měl důležitou roli i po tom ale o tom si promluvíme až budeš mít svou sestru a splníš ten první úkol "

Khall - 10. července 2016 11:08

soukromá zpráva od Khall pro Když slyším vzlykání chlapce po matce, rozhodnu se, že se tam teleportuji, abych ho před nekromantem zachránil. Aby mne nepřibral tím kouzlem na vysávání života, řeknu si a ještě na sebe spustím štít. Než se stačím teleportovat, tak vidím, jak ten obrovský černý drak za letu drapne to dítě a už odlétají do bažin. Chvíli si hraji s myšlenkou, že bych šel lidem dolu do vesnice pomáhat, ale možná bych byl v tuto dobu spíš na obtíž. Vidím jasně před očima, jak by se jim asi líbilo, kdyby viděli dalšího čaroděje. Navíc by mi omlátili o hlavu, že jsem se nekromantovi nepostavil. Následně bych vytáhl něco o neutralitě čarodějů a vím, kam by to směřovalo dále. Počkám několik minut, než nekromant doletí na své místo v bažinách a poté se chci teleportovat. Pak mne napadne, že mne přeci považuje za nicku, co nemá s jeho kouzelnickou úrovní nic společného. Proto nezvolím klasické přemístění teleportací, kde jde o jednoduchou manipulaci s mojí přítomností v prostoru, což není zase tak moc náročné na magickou energii. Namísto toho zvolím vytvoření portálu, neboť bažiny nejsou zase tak daleko. Vytvoření portálu, je mnohem složitější zábava, neboť jde o praktické vytvoření díry do prostoru, skrz níž je vzdálenost mezi dvěma stranami portálu naprosto odmazána vlivem přesunu do jiné roviny prostoru. Zkrátka je to velice náročné zaklínadlo a používá se krom vytahování jen na přesuny většího množství osob, než kterého se čaroděj může dotknout. Další výhodou je, že není potřeba znát místo, kam se člověk přemisťuje, protože nemá strach, že skončí ve zdi. Portály se tradičně tvoří z koule, nejjednoduššího tvaru pro manipulaci s energii, která od pevných materiálů odskočí a teprve poté se vytvoří oválný portál. Na druhé straně tedy vyjdu z portálu a zavřu ho za sebou. Potlačím těžké oddychování, vyvolané šokem z průchodu, a vyslechnu si, co na mě Pyro hned spustí. Takže nechceš učně? Portál mu zjevně jako důkaz mé síly nestačil. Ještě než dohovoří, vyčaruji si z materiálů bažiny (což bude poměrně bohatá směs) velice pohodlně vyhlížející křeslo, a posadím se na něj. ,,Nemám sice ještě mistrovskou hůl, ale věz, že jsem na pouti déle, než bylo potřeba. Kvůli hledání sestry jsem ještě nesložil zkoušky, jinak bych již mistrem byl" A možná bych musel dotáhnout jednu drobnost ve svém umu, ale to již nahlas neřeknu. ,,Co je to za meč?"

Ryuuzaki Kiseki ( Pyro ) - 10. července 2016 12:06

soukromá zpráva od Ryuuzaki Kiseki ( Pyro ) pro " Je to artefakt který kdysi dávno vytvořil mocný mág. Možná nejmocnější v historii s magií světla. říká se že ovládal i magii života. Spojil obě tyto podstaty aby z toho meče udělal vzácný artefakt. Je jediný svého druhu se svými schopnostmi. Nazval ho meč života. Byl ale i nazývan slovy meč světla a meč naděje. " řekl jsem potichu a zamyslel se na jeho slova která řekl ještě potom než jsem začal mluvit. Přišel k němu a prohlédl si ho " Ano... Už od zatáčku z tebe něco zvláštního cítím... Možná to budeš právě ty kdo je schopný otevřít portál... Snad... Teď si naskoč na draka, letíme na místo kde se dá ten portál otevřít a vytáhneme tvou sestru z díry. " řekl a naskočil si na draka těsně za krkem a ohlédl se na něj

Khall - 10. července 2016 12:48

soukromá zpráva od Khall pro K čemu bude nekromantovi meč života? Meč utrpení a zkázy bych pochopil spíš Když mě vyzve usednout na draka, tak se zhrozím. Obrovská černá bestie a já na jejích zádech? Ne, děkuji... ,,Taky bych ti mohl dát značku a pak se k tobě teleportovat, až doletíš. Mám z lítání hrůzu. Jednou jsem zkoušel lítat na chrličovi a nevolno mi bylo ještě hodinu poté." A cestou bych se stavil někde na jídlo. Z vyčarovaného jídla už se mi dělá špatně také. Opřu se na křesle o druhý loket. Na to, že jsem v životě křeslo nevyráběl, tak se mi docela povedlo, je pohodlné...

Všechno vidím! - 10. července 2016 12:54

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Vezeň „Slyšíte ho?“ Zasmál se velitel a popojel se svým koněm blíž k tobě. Jeho oštěp se už dotýkal tvé drsné kůže. „Ten skřet si vážně myslí, že mu řeknu své jméno?“ Vojáci okolo něj se zasmáli. Byl to neupřímný smích, každému, kdo má v hlavě alespoň kousek rozumu by došlo, že se smějí pouze z nutnosti. Velitel to zřejmě nevěděl. Nebo mu to nevadilo a jenom si liboval ve strachu, který mu jeho hodnost poskytovala. „Ten skřet si vážně myslí, že má stejná práva jako my.“ Opět se ozval ten neupřímný smích. „Tak mu pojďme ukázat, že se plete!“ Ve velitelově ruce se objevila malá lahvička s děsivou, červenou tekutinou. Ještě jsi slyšel třísknutí, jak se lahvička rozbila o tvou hlavu. Všichni okolo pozvedli svou zbraň k případné obraně, ale velitel se zase jenom zasmál. „Klid. Tahle dávka by zneškodnila i draka.“ V tu chvíli jsi ztratil vědomí.

Všechno vidím! - 10. července 2016 13:03

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Spoluvězeň Gorn, San Dveře se otevřeli a dovnitř vpadl ošklivý, svalnatý muž. Za ním se objevili další tři vojáci, táhnoucí svalnatou hroudu masa, která měla přes hlavu natažený pytel. Trpaslík i velitel lapků se zarazili. „A co má do prdele zase znamenat tohle?“ Zanadával lapka s obvazem na hlavě a spěšnými kroky přešel k vězni a prudce mu sundal pytel z hlavy. Zalapal po dechu, když se objevila hlava orka. Už byl při vědomí, ale stále poněkud omámen, proto se nesnažil odporovat. „Je to můj vězeň a ty na něj nebudeš sahat!“ Rozčílil se ten ošklivý v brnění. Nejspíš velitel nějakého oddílu, protože zbroj měl zdobenější a dražší než ti ostatní tři. „A co si mám počít s orkem? Proč jste ho tahali zrovna sem?“ Zaúpěl trpaslík a pohledem vraždil oba dva muže. „Napřed drak“ rozpřáhl svou malou ručku k jedné z klecí, ve které se právě probudil obrovský červený drak. „A teď ork?“ „Zapaloval lesy! Je to pajroman!“ dodal velitel a zlobně se na orka podíval. „Pyroman.“ opravil ho trpaslík, ale vojenský velitel si ho nevšímal. „Určitě dával signál těm svým kumpánům. Ani bych se nedivil, kdyby na nás zaútočili.“ „A proto jsi opustil svoje stanoviště, abys ho zavřel. Ještě štěstí, že máme v armádě takové jako jsi ty. Teď na nás určitě nikdo pokradmu nezaútočí, když nejsi na svém místě.“ Zasmál se lapka a dočista zapomněl na svůj spor s trpaslíkem. „Takový jako ty, mi nemají co poroučet!“ Zavrčel velitel a odtáhl orka do jedné z prázdných klecí, hned vedle draka. „A co s ním mám teď dělat?“ Zlobil se trpaslík. „Já nevím, to není moje práce.“ Odsekl velitel. „Nakrm s ním třeba toho draka, vypadá hladově.“ S těmito slovy se za ním i za jeho vojáky zavřeli dveře.

Ryuuzaki Kiseki ( Pyro ) - 10. července 2016 13:04
	soukromá zpráva od Ryuuzaki Kiseki ( Pyro ) pro " Chm... jak myslíš " řekl, nechal si dát značku a Azrael chytil jednou tlapou malé dítě a hodil ho předemě tak, že dopadlo břichem přes jeho krk jako pytel brambor. Já ho jen mírě přidržel aby nespadlo za letu a následně drak vzlétl a vyrazil směrem do vzduchu a potom pryč od bažin.

Khall - 10. července 2016 13:07

soukromá zpráva od Khall pro Pyro vzlétl na svém drakovi tak rychle, že jsem si skoro ani nestihl uvědomit, že jsem mu nedal tu značku. Ach jo, mě bude špatně, pomyslím si. Poté se s Pyrem telepaticky spojím. ,,Nelekni se, teleportuji se za tebe" a přemístím se na draka, dokud ho ještě vidím. Zároveň si rychle dodám pohybovou energii, abych setrvačností okamžitě z draka nespadl. Navíc mě díky tomu při síle jeho pancíře pravděpodobně ani neucítí. Kdyby přeci jen ano a chtěl by mě shodit, jsem připraven se přemístit opět dolu. ,,Nevzal sis tu značku. Bych tě hledal ještě rok" pronesu a přemýšlím, na co tu značku vytvořím. Nakonec se rozhodnu pro nejjednodušší řešení a označím jednu z těch divných věcí, co trčí nekromatovi ze zad (předpokládám, že je to součást brnění). Poté se teleportuji opět na zem, svalím se na zem a zůstanu ležet, dokud nerozdýchám závratě. To byla zase akce

Ryuuzaki Kiseki ( Pyro ) - 10. července 2016 13:22
	soukromá zpráva od Ryuuzaki Kiseki ( Pyro ) pro Všimnu si ho a vnímám jak mi dává tu značku než opět se přemístil zpět. Celou dobu jsem ani nepromluvil ani se na něj nepodíval, protože jednou rukou sem se držel draka a druhou měl položenou na dítěti a něco u toho mumlal.

Všechno vidím! - 10. července 2016 13:30

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Přistání Ocitl jsi se poblíž vesničky Bicux. Z dob svých let na akademii víš, že Bicux je nejbližší vesnice od Průrvy na západní straně. Bylo až překvapivé, jak rychle jsi se sem dostal. Když jsi se teleportoval na Azraelova záda, nejspíš už byl někde nad Průrvou. Ani kouzelnická akademie odsud není daleko. Bicux bylo vlastně jenom pár domů postavených u sebe a jediné místo, kde se pořádně najíst byl malý, skrovný obchůdek. (Vydrž pár minutek, ještě dostaneš jeden příspěvek)

Všechno vidím! - 10. července 2016 13:33

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Prásk Maria, Khall Prásk. Narazily jste do sebe a ani jste si jeden druhého nevšimli. Okolní lidé se otáčeli vaším směrem, mnozí z nich měli na tváři zlomyslné úšklebky, jiní zase otráveně kouleli očima. „Mamí oni se mají rádi?“ Zeptalo se jedno černovlasé děvčátko, které kolem Vás procházelo a drželo se za ruku se svou matkou. Ta jen něco zamumlala o bláznech. Kteří se nedívají na cestu a pokračovala dál. Děvčátko se, na vás, ale stále otáčelo a zřejmě doufalo, že si dáte pusu.

Khall - 10. července 2016 14:00

soukromá zpráva od Khall pro U vesničky Bicux Sakra, to byla rychlost, pomyslím si, když se ocitnu až u Bicuxu. Dojdu tedy po vlastních do vesničky a zamířím rovnou do obchůdku. Mám hlad, že bych snědl celé uzené vepřové koleno a ještě bych se něčím dojedl. Cestou vytáhnu pergamen a brk, za chůze píši mistrovi o událostech, které se od našeho posledního psaní událi. Je to k nevíře, kolik se toho dnes seběhlo. Už vstupuji do vesničky a blížím se k obchůdku. Dopisuji již klasické S nejvyšší úctou…, když v tom se s někým srazím. Ještě než se začnu omlouvat, v rychlosti uklidím pergamen a pak se již podívám na osobu, se kterou jsem se srazil. V tom se ozve děcko, rozhlédnu se a vidím, jak se na nás dívá celé okolí. Okamžitě pocítím, jak mi tváře rudnou studem a odskočím od dívky, se kterou jsem se takto srazil. ,,Mmmoc se omlouvám.“ Vykoktám ze sebe a dívám se na dívku, nevědě co dělat. vzhled Khalla Khall je asi šest stop vysoký lidský mladík (cca 25 let) šlachovité postavy. Vlasy má sice černé, ale tak prolezlé šedinami, že se původní barva témeř vytrácí. Zvláštností je, že má šedé i duhovky očí. Má na sobě kožený plášť černé barvy s rukávy. Jde vidět, že i jeho kalhoty a vesta překrývající košili jsou černé a kožené. V případě bot taktéž se jedná o kvalitní koženou práci. Zjevně si Khall potrpí na drahé oblečení.

Všechno vidím! - 10. července 2016 14:04

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Elderfall Ve svých dobách musel být Elderfall nádherné místo. V té době lidé věřily, že smrt je požehnáním, a že po smrti následuje odměna za jejich těžké životy. Toto mínění se, ale změnilo, když temné síly zničili tuto posvátnou budovu. Podle legend se země otevřela a vystoupily z ní ti, kteří měli být dávno mrtví. Zpustošili všechno, co jim přišlo do cesty a zabili každého, kdo se jim dostal pod ruku. Nyní ti největší skeptici tvrdí, že chrám zničilo obyčejné zemětřesení a to ostatní si lidé jen vymysleli. Přesto nebyl chrám nikdy znovu postaven, protože se říká, že v těchto ruinách stále žijí ti, kteří nenašli cestu zpět do říše mrtvých a strach držel lidi od tohoto místa na míle daleko. Azrael přistál před obrovským klenutým průchodem, který byl dříve hlavní vstup do chrámu. V dálce za ruinami jsi mohl vidět nekonečné pláně písku, které se táhly přes celou Zrádcovu pustinu. „Líbí se mi tady.“ Pronesl Azrael.

Ryuuzaki Kiseki ( Pyro ) - 10. července 2016 14:16

soukromá zpráva od Ryuuzaki Kiseki ( Pyro ) pro " To mě také Azraeli... Možná se tady usadíme. Ta vůně smrti, to zlo, kterým je tohle místo nasáklé... Lepší než ty smradlavé zatuchlé bažiny... " řeknu mu spokojeně sotva jsem dokončil první krok experimentu : Nakažení duše. Ted už mi nezáleželo jestli se díte probudí. Už je moje. Šlo to snadno i proto že jeho mladá dušička byla bezbraná a náchylná a snadno podlehla magii smrti. Zbytek však bude mnohem složitější. Teď jsem ale chtěl zkusit něco jiného. Zavřel jsem oči a soustředil se. Podíval jsem se co právě vyvádí ten mladý čarodej. Byl náramně zvědavý co dělá... V nejhorším to mohl svést na to že ho chtěl upozornit že je čas se k němu přemístit. ale zastavil se. * ještě ne... dám mu chvilku... * pomyslel si a rozhlédl se po rozvalinách " Mrtví jenž ste nenalezli klid! Vystupte! Vystupte ze stínů a úkrytů! " zvolal na celé okolí a rozhlížel se mírně hlavou ale především očima jestli se někdo ukáže.

Maria - 10. července 2016 14:26

soukromá zpráva od Maria pro NEPŘÍJEMNOST Ani se nestačím pořádně rozhlédnout, když se s někým srazím. Před očima se mi zatmí a udělám několik kroků dozadu, konečky prstů se dotýkám čela. Au. To se tu nikdo nerozhlíží? Několikrát zamrkám, než se podívám na muže před sebou, ani si neuvědomuji, že se mi v hlavě rodí plán. Až když moje oči najdou jeho obličej a holčička promluví, mi v hlavě lupne a já se usměju. Otočím se přes rameno a na holčičku spiklenecky mrknu, než omlouvajícího muže chytnu pod loktem a využiji jeho chvilkového zmatení, abych ho odtáhla do malé uličky mezi dvěma domy. Je tam větší stín. Rychle si stáhnu loutnu, kterou mám na zádech, a opřu ji o stěnu vedle sebe. Sama se opřu, ale nepouštím toho nebožáka, jednou rukou ho stále držím za předloktí a druhou mu položím na rameno. "Ale vůbec nic se nestalo!" řeknu a krátce pustím jeho rameno, abych si stáhla kápi cestovního pláště a rozpustila blonďatý cop; vlasy si přehodím přes rameno, aby mi zakryli obličej. Teď bychom měli z ulice vypadat jako páreček milenců, kteří se rozhodli šmajchlovat v zapadlé uličcce. "Co vás přivádí do Bicuxu?" zeptám se ho. Neodvažuji se podívat zpět do ulice. "Jestli byste se mnou tady chvilku počkal," řeknu a stisknu rameno, přitáhnu si ho za ruku blíž k tělu. Vzhled Vysoká blonďatá žena s modrýma očima. Má na sobě cestovní plášť z těžké látky, ale jak se opírá o zeď, pod pláštěm jdou vidět vysoké kožené boty, sukně po kolena a halena.

Khall - 10. července 2016 14:43

soukromá zpráva od Khall pro Vesničky Bicux Obličej mi zrudne ještě víc poté, co se stalo. Takto bezmocně jsem se ještě v životě necítil. Nestihnu myslet a už jsem zase o kus jinde… dnes již podruhé. Ne, že by mě podruhé přepadla slečna a zatáhla do postranní uličky, ale podruhé, co se věci událi tak rychle, že jsem si jich ani nestačil všimnout. Pěkná, napadne mě, ale pak si uvědomím, že mám jiné věci na práci, než obdivovat lidskou krásu. Na druhou stranu, toto byl na rozdíl od předchozích událostí dnešního dne příjemný šok. Když se mě otáže, co mě sem přivádí a zda bych s ní chvilku vydržel, tak značnou dobu nedokáži ani otevřít ústa a něco vyslovit. Po chvilce se mi konečně podařila ústa otevřít, ale nic z nich nevyšlo, tak jsem je zase zavřel. Po ještě větší chvilce se ozvalo prosté ,,ano“. Když mine další chvilka, a šok ze mě trochu opadne, tak nakonec ne zrovna klidným hlasem pronesu, na co jsem se měl zeptat hned, co se jsem byl zatažen do této uličky. ,,A před čím se schováváme?“

Všechno vidím! - 10. července 2016 14:52

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Služebníci Viděl jsi tvého malého čaroděje. Ale nejspíše není vhodná ho zrovna teď sledovat, protože uvidíš, že společně s ním tam je nějaká krásná blonďatá dívka… A vypadá to, že se líbají! Po tvých mocných slovech se nebe ztemní. Všude okolo se rozprostře temnota. Něco se mihne ve stínech klášteru. Za chvíli to vyleze a ty uvidíš několik mrtvol, kteří se rozešli směrem k tobě. Odpovídají na tvé volání. Ti všichni tady v tu chvíli kdysi zahynuli. Ti všichni byli teď vyvoláni ze záhrobí. Na jejich tělech byly připomínky jejich smrti. Krvavé šrámy, zlomené ruce, jedna z nich byla dokonce celá placatá, jak jí nejspíše zamáčkl masivní sloup.

Všechno vidím! - 10. července 2016 14:55
	soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Menší informační post... Zničeho nic pocítíš známý pocit. Je v tom něco magického a ty si vybavuješ, že takový pocit máš vždycky, když tě někdo pomocí magie sleduje na velikou vzdálenost. Za chvíli to je pryč. Nemusíš na něj nijak odpovídat, je to jen pro tvou informaci :)

Maria - 10. července 2016 14:59

soukromá zpráva od Maria pro (NE)PŘÍJEMNOST? Před čím se schováváme? To bych taky ráda věděla. Neměla jsem záruku, že za tím zatraceným mostem nestáli oni, ale tohle byla až moc velká náhoda. "Třeba jenom ráda zatahuju náhodné cizince do postranních uliček," navrhnu a usměju se na něj. Ruku, kterou jsem ho držela za předloktí, mu zaháknu za krk. Moje vlasy naše obličeje teď skrývají, klidně bychom se mohli líbat, to nikdo na ulici nemůže vědět. Ale jak dlouho tu budu muset stát? Nevím. Nedokážu odhadnout, za jak dlouho bude bezpečné se vrátit pro zásoby. Kousnu se do rtu a zrak na chvíli upřu z jeho obličeje na zem, jak se zamyslím. No, určitě to nebude teď. "Jak se jmenujete?" zeptám se, abych odvedla jeho pozornost od toho, že jsme až moc blízko sebe na ty, co se poznali před minutou a půl.

Khall - 10. července 2016 15:20

soukromá zpráva od Khall pro Vesnička Bicux Ráda zatahuje lidi do postranních uliček? To určitě… Tato nepříjemně příjemná situace ve mně budí obavy. Vypadá to, že se před někým schovává, ale nemůže tu být kvůli mně? Co když to má něco společného s mým novým „přítelem“? Navíc ten nepříjemný pocit, co jsem před chvilkou ucítil. Vím, proč jsem ho měl, respektive, čeho je to následek. Ale otázka je, jestli je sledována dívka, se kterou se objímám nebo já a dívka je toho součástí. Cítím, jak se mi trochu motá hlava. Následek výkonů dnešního dne a zároveň studu, který teď pociťuji. V životě jsem k žádné dívce city nechoval a je na mě asi dost znát, že se v takovéto blízkosti k představiteli opačného pohlaví nacházím poprvé (nepočítaje matku a sestru). ,,Khall, jmenuji se Khall.“ Odolám nutkání dodat: první svého jména. Nikdy jsem to nedělal, ale vzpomněl jsem si na muže v hostinci, asi před týdnem, který si na šlechtice dle mého názoru jen hrál a chrlil tituly, které jsem ještě neslyšel. ,,A smím znát Vaše jméno?“ Pokusil jsem se aspoň o nějakou tu galantnost, když už jsme v této situaci.

Ryuuzaki Kiseki ( Pyro ) - 10. července 2016 15:21
	soukromá zpráva od Ryuuzaki Kiseki ( Pyro ) pro Rozhlédl se a podíval se na ně " Chcete dojít klidu? Chcete konečně na druhou stranu? "

Khall - 10. července 2016 15:23

soukromá zpráva od Khall pro Čtení z mysli Poté, co se zeptám dívky na jméno, pokusím se využít rozptýlení a nejprve se dotknu zlehounka mysli dívky, jestli nepocítím zábrany, které si mohla tréninkem vypěstovat. Jestli zábrany neucítím, vklouznu do její hlavy. Budu se chovat uctivě, stejně to zase tak moc neumím, a budu hledat jen informace o tom, jestli jí někdo hledá a případně kdo. Tyto informace by měli být asi dostatečně na povrchu, abych jich dosáhl i se svým umem.

Všechno vidím! - 10. července 2016 15:49
	soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Cítíš jenom strach. Strach z toho, že jí najdou (kdo přesně, to nevíš.) A ještě strach o někoho... někoho jí moc blízkého.

Všechno vidím! - 10. července 2016 16:18
	soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Mrtváci jenom něco zamumlají. Ze všech koutů vycházejí další a další. Všichni jsou zvědaví, co přesně jim chceš nabídnout.

Ryuuzaki Kiseki ( Pyro ) - 10. července 2016 16:26

soukromá zpráva od Ryuuzaki Kiseki ( Pyro ) pro Pozoruju jak vylezají " To je ono... " řeknu potichu zatímco sleduju kolik jich vylezlo a letmo si prohlédnu množství aby sem odhadl počet. Pousměju se a opět pokračuju slovy " Mohu vám dát klid po kterém toužíte a který si zasloužíte. Klid na který tak dlouho čekáte... nejprve pro mě ale splníte jeden úkol... Ve světě se objevili dračí jezdci. Ti nejsou ale vaše starost, o ně se postárám já. Ale až ta chvíle přijde nechám vás poslat do města odkud ta špína vyletěla... A budete mým vojskem spolu s dalšími neklidnými dušemi které přivedu. Až přijde čas a vy svůj ůkol spníte vám dám klid který si zasloužíte za své čekání i za vaši pomoc, kterou mi poskytnete. Příjmáte mou nabídku? "

Sanguinea - 10. července 2016 16:56

soukromá zpráva od Sanguinea pro Čím dál zajímavější Z přítomných mi není sympatický nikdo, ale při zmínce o krmení zlostně zavrčím. Není to proto ,že bych snad hlad neměla, ale je to proto, že si tem malý červ dovoluje určovat co budu a nebudu jíst. Podruhé se pokusím stáhnout z tlamy řemen. Tentokrát je to bolestivější, takže vím, že je dobře utažený, ale pod silou předních pařátů přece jen povolí a kousek sjede. Ne dost, abych ho mohla sundat úplně. Takže toho nechám a zvednu se a natočím hlavu tak, jak mi klec dovolí, abych si prohlídla orka. Jistě, že jeho rasu znám. Měla jsem s nimi tu čest tenkrát. Už je to sakra dlouho. Mají tuhou kůži, ale po správném tepelném opracování je jejich maso docela chutné... Zakručí mi v žaludku a mám pocit ,že tak nahlas, že to museli slyšet snad všichni přítomní.

Maria - 10. července 2016 18:32

soukromá zpráva od Maria pro SEZNÁMENÍ "Těší mě. Já jsem Maria. Podala bych vám ruku, ale jsem teď jsou trochu zaneprázděné," ruku, kterou jsem mu svírala rameno, jsem také položila za krk. Naklonila jsem se, abych mu mohla pošeptat do ucha. "Obě,". Když se znovu opřu o zeď, všimnu si, jak je chudák prkenný. Nedokážu se rychle rozhodnout, jestli mi to připadá roztomilé nebo mi ho je spíš líto. "Takhle nám to nikdo neuvěří," řeknu s pohledem na jeho ruce, které má stále spuštěné podél těla a krátce pustím jeho krk, abych si jeho ruku mohla položit pod plášť na bok. Využiju chvilky a podívám se skrz vlasy do uličky, jestli si nevšimnu trojičky, která mě možná nepronásledovala, ale setkat se s nimi jsem se vážně nechtěla. "Takže," pokračuji. "Co vás přivedlo do téhle malebné vísky?" zopakuji otázku, která padla už předtím, ale odpověď nestálo za moc.

Khall - 10. července 2016 19:34

soukromá zpráva od Khall pro Vesnička Bicux Když mně Maria vynadá, uvědomím si, že doopravdy jsem trochu prkno. Ucítím, jak se dotkne mé ruky a dá si jí kolem pasu. Druhou rukou se opřu o zeď a zkusím to také trochu hrát. Proč jsem tady? Dobrá otázka. ,,Šel jsem do toho malého obchůdku na jídlo. Měl jsem trošku náročnější den, ale s tím Vás nebudu zatěžovat.“ Rád bych takto byl celý den, ale nejsem člověk, co by přehlížel zjevnou nekalost. Otázka, kdo je hříšník a kdo oběť. ,,Ne, že by mi vaše přítomnost vadila. Vlastně jste mě velice zaujala. Jste zajímavá osoba. Zvláště mě na vás zajímá, kdo vás sleduje. Vím, že z někoho máte strach. A jestli můžu hádat, tak i o někoho.“ Jsem zvědavý, co mi poví. Hraji si s myšlenkou, že bych jí mohl pomoci… když to nezabere moc času.

Maria - 10. července 2016 19:37

soukromá zpráva od Maria pro SEZNÁMENÍ S potěšením zaznamenám, že se druhou rukou opřel o zeď a přestal být takovým prknem. "Náročný den? To zní úmorně," odpovím mu. "Můj den taky nebyl nejlepší. Asi něco ve vzduchu," dodám. Odfouknu si několik pramenů z očí a dívám se znovu do ulice, když na mě Khall znovu promluví. Otočím se na něj. "Všichni přeci máme někoho koho se bojíme a o koho se bojíme," řeknu a zasměju se. "Jsem ráda, že je vám moje přítomnost příjemná, ale bohužel vás za chvíli zase opustím," nehodlám se svěřovat někomu, koho jsem potkala před pár minutami. Nemůžu si ani být jistá, jestli nepatří k těm zatraceným verbířům.

Khall - 10. července 2016 20:09

soukromá zpráva od Khall pro Vesnička Bicux Asi se chce jen schovat. To je dobře. Nepotřebuji si získávat její důvěru. I přes to je moje zvědavost a dobrosrdečnost neukojena. A pomalu mě to přestává bavit. ,,Myslím, že už tady jsme dostatečně dlouho a bohužel, den pro mě ještě nekončí. Chtěl jsem si zde jen v rychlosti koupit něco k snědku a zase pokračovat.“ Zavřu oči a zaměřím se na polohu svého přítele. Asi by nebyl rád, kdybych ho nechal moc dlouho čekat. Při vzpomínce na naše poslední setkání mi tuhne krev v žilách. Raději oči opět otevřu. Raději bych tu zůstal s touto slečnou a jeho už v životě neviděl, ale mám poslání, které musím splnit. Na mé tváři se objeví smutek a trochu sklopím hlavu. Nechce se mi jí tu nechat na pospas tomu, z čeho má strach. Učiním tedy rozhodnutí, kterého snad nebudu litovat. ,,Kdybyste chtěla, mohu vás dostat do bezpečí. Berte to jako doprovod a osobní stráž v jednom. A při tom vás mohu i pozvat na večeři. Jako poděkování za to, že jste mi zpříjemnila den.“

Maria - 10. července 2016 20:43

soukromá zpráva od Maria pro ROZLOUČENÍ Celou dobu sleduji jeho obličej a překvapí mě, když se zatváří tak zarmouceně. Já očividně nebyla jediná, kterou něco trápilo. Bohužel jsem neměla čas zjišťovat jeho problémy, ačkoliv by to v jakoukoliv jinou dobu mohla být zábava. Když mi nabídne, že mě dostane do bezpečí a pozve mě na večeři, potlačím úsměv. Už dlouho se o mě někdo cizí takhle nestaral, byla by to příjemná změna. Ale nemůžu se tak dlouho zdržet na jednom místě. "Obávám se, že budu muset tuhle velice lákavou nabídku odmítnout," řeknu a nakloním se, abych mu dala pusu na tvář. Pustím jeho krk, abych si vlasy stáhla do drdolu. Než si nasadím kápi, mrknu na něj. "Možná příště," pronesu laškovně, než ho od sebe jemně odstrčím. Seberu loutnu a přehodím si ji přes rameno. Než vyjdu z uličky do ulice, zastavím se a rozhlédnu, jestli někde neuvidím verbíře.

Khall - 10. července 2016 20:52

soukromá zpráva od Khall pro Bicux ,,Škoda", pronesu a následuji ji. Opět mám ve tváři další dávku rudé a místo na tváři mě příjemně hřeje. U východu s uličky se ještě rozloučím. ,,S bohem", řeknu i přes to, že na žádného nevěřím a vydám se směrem k obchůdku. Chtěl jsem se tomu ubránit, ale i tak po Marii občas pokukuji, dokud mi nezmizí z dohledu. Jakmile dojdu do krámku, hledám něco dobrého a teplého. Mám chuť na maso, nejlépe hovězí nebo vepřové, pěkně s chlebem a křenem. Když tam nic takového nebude, tak si hold pořídím něco jiného, na co tak šílenou chuť nemám. Poté se posadím před krámek, v klidu si svoji večeři sním a odpočívám. Nabírám síly před dalekou cestou, která mě zanedlouho čeká.

Khall - 10. července 2016 20:57

soukromá zpráva od Khall pro Bicux - po večeři Až doplním síly, tak opět zavřu oči a hledám značku, kterou jsem na Pyra umístil. Jakmile ji najdu, vyjdu na okraj vesničky. Rozhlédnu se směrem, kudy k nekromantovi. Jestli znám nějaká místa, kam bych se mohl cestou teleportovat a vzdálenost nebyla moc veliká, udělám to. Jinak se budu teleportovat jen na místa, kam vidím, nechci přeci skončit ve skále či zdi. Až se budu cítit unavený, zase chvíli půjdu, abych síly doplnil. Snad se tam dostanu do západu slunce

Gorn`Karan - 10. července 2016 21:09

soukromá zpráva od Gorn`Karan pro ,,Na člověka si dost tupý, když nerozeznáš orka od skřeta." odpovím nabručeně na postoj, který jezdec zaujal. Je to jeho volba, jak se chová, ale nemusel by svoji hloupost ukazovat všem na očích. A podle reakce jeho spolubojovníků si myslí to stejné. Když se dostane jeho kopí až příliš blízko ke mně, odkloním jej čepelí bokem. Na nějakou podobnou prasárnu, jako je házení lahví však připravený nejsem, takže dlouho netrvá, než mi cosi přistane na hlavě a ztratím vědomí. Proberu se až někde "napůl cesty". Je zřejmé, že mne někdo nese a že jsem v situaci, která se mi vůbec nelíbí. Zavrtím se a pokusím se vyprostit a sundat si z hlavy ten otravný kus látky. Oženu se nohou do strany, protože tam očividně někdo stojí. Brzy mi někdo z hlavy sundá ten pytel a můžu se konečně trochu lépe rozhlédnout. Ať už mi to na hlavu hodil cokoliv, je to dost protivná látka. Věc, kterou používají zbabělci. Nejsem si jistý, co sledují mým uvězněním. ,,Možná sem tvůj vězeň, ale jak se dostanu z těch pout, tak si z tebe udělám předložku před krb. I když je to ještě asi moc dobré, asi tě hodím prasatům." zavrčím podrážděně na toho ohavu. Je tu i nějaký trpaslík, což mne poněkud překvapuje. Trpaslíky sem měl vždy za čestné a odvážné tvory a ne za pobudy, co se bratříčkují se zbabělci a gaunery. Muži se mezi sebou začnou hádat, což mi na tváři vykreslí pobavený úšklebek. Nejsou schopní se dohodnout ani sami mezi sebou. Chvíli na to jsem odtažen do jakési klece jako nějaké zvíře. ,,Někdy není síla to, co potřebuješ. Chytrost, šikovnost, obratnost. I to jsou přednosti mistra meče Grane. Musíš poznat situace, kdy použít něco jiného, než svůj meč..." vzpomínám na slova našeho šamana. Asi měl na mysli situaci podobnou této? V kleci se posadím na zem a složím si ruce klidně do klína. Zavřu oči a narovnám záda. Trpělivost nikdy nebyla moje silná stránka. Teď musím počkat až odezní účinky toho, co na mě ten zbabělec použil. Začnu pomalu zatínat svaly na těle, ať už kvůli případným poutům, aby se tlakem roztáhly a také pro zahřátí těla, abych dříve přišel k plným smyslům. Zaujme mne až nějaký hrabavý zvuk z vedlejší klece. Otočím tím směrem hlavu. ,,Do'Kra. Jak sem dostali ti zbabělci tebe?" oslovím vedle sedícího draka. Mám o nich jen matnou představu, ale když jsem byl malý, šamani nám vyprávěli příběhy o těchto tvorech. Necítím strach ani úžas, ale spíš mi přijde zvláštní, že se takový tvor dal zajmout někým jako byl ten hnusák. I když to těžko byl on, určitě ne sám. Podle zvuku se zdá, že docela dlouho ten drak nevečeřel. Což nemusí být dvakrát dobré. Zuřící ještěr v tomto prostoru by mohl představovat problém. Znovu stočím pohled na naše věznitele a prohlížím si je nepřívětivě.

Sanguinea - 10. července 2016 21:22

soukromá zpráva od Sanguinea pro Že by spojenec? Dá mi to docela zabrat než se otočím. Klec je malá a nepohodlná. Nicméně s trochou hrabání, škrábání a vystřídání pár dost krkolomných pozic těla, se mi podaří otočit tak, abych měla hlavu u orka. Vypadá, že ho dostali stejně jako mě - uspávadlem. Ale mohl by mi pomoct. To mohl. jde o to, jestli pochopí, co po něm chci. Temně zavrčím a střelím pohledem k svým věznitelům. Nechci aby si ti dva mysleli, že mě mají v hrsti a že mi na někom záleží, ale orka potřebuju. Vztekle zavrčím a zkusím servat znovu řemen. Pak se podívám na ork a natisknu tlamu na mříž. Buď mi pomůže nebo ne. Víc možností nevidím. A pokud by se mi podařilo osvobodit si tlamu... No to by se děly věci

Gorn`Karan - 10. července 2016 22:04

soukromá zpráva od Gorn`Karan pro ,,Hmm? Fakt, s takovým náhubkem se blbě mluví, co?" znovu kouknu po drakovi ve vedlejší kleci, když se ke mně natočí. Prohlédnu si držení náhubku a jen zlehka kývnu hlavou, ale ruce lehce zvednu v gestu "chvíli počkej". Zvednu se ze země a chvíli se potuluji náhodně, v plánu mám navodit u stráží, že sem se sice zvedl, ale jsem ještě zmatený z účinků toho sajrajtu. Po očku vždy kouknu po věznitelích a když je zřejmé, že si zrovna hledí svého, s trochou štěstí se zase začnou hádat, se přitočím směrem k drakovi, který tam snad stále ještě vydržel. Natáhnu ruce a pokusím se náhubek chytit za nějaký spoj a ten prostě hrubou silou urvat. Že by mi mohl drak nějak ublížit mi v té chvíli ani nedojde. Když už nic, minimálně udělá dostatečný nepořádek na odvedení pozornost, během které by se mi mohlo podařit se odtud dostat. (25)

Všechno vidím! - 10. července 2016 22:07

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Armáda nemrtvých Aby vám šlo psaní pěkně od ruky, dovolila jsem si vám vybrat motivační písničku Tvá značka tě zavedla přímo do dávno zpustošeného chrámu Elderfall, vlastně jsi ani nebyl nijak daleko, nanejvýš den, dva pěší chůze z Bicuxu. Většinou sem nikdo nechodil, protože se říkalo, že tu straší duchové těch, kteří nemohou najít cestu do říše mrtvých. A nejspíš je to pravdo, protože to co uvidíš, je něco tak děsivého a nezapomenutelného, že z toho jde až hlava ven ze dveří a po cestě rovnou do Průrvy (Alespoň tak to vždy říkal mistr). Kolem Pyra se nashromáždila přibližně stovka mrtváků. Samotný nekromant jim něco horlivě vyprávěl. „-který si zasloužíte za své čekání i za vaši pomoc, kterou mi poskytnete. Příjímáte mou nabídku?“ Zaslechneš ho, jak dokončuje svůj proslov. Mrváci jen něco nesrozumitelného mumlají. Vypadá to, že po všech těch letech hrůzy naprosto zapomněli lidskou řeč. Nebo možná to je tím, že většině chybí hlava. Ale všichni vypadají spokojeně, takže nekromantovu nabídku zřejmě přijímají. Teď se, ale všechny ty mrtvé otočili na Khalla. Vytušili, že tu je někdo nezvaný.

Ryuuzaki Kiseki ( Pyro ) - 10. července 2016 22:14
	soukromá zpráva od Ryuuzaki Kiseki ( Pyro ) pro Podíval se na něj. KDyby mu šlo vidět do tváře byl by tam ted spokojený vítězný ušklebek. Zvědavě si ho prohlédl " Neútočte na něj, on je spojenec... " řekl jim " Khale pojď dokončit pro co si sem přišel... Prvně mi ale pověz... Kde si se zdržel? "

Khall - 10. července 2016 22:26

soukromá zpráva od Khall pro Chrám Elderfall Když jsem se přenesl do chrámu, spatřil jsem něco šíleného. Hromady chodících mrtvol. Na druhou stranu, co od nekromanta čekat, že? Přistoupím o něco blíže, ale musím říct, že strach se mne celou dobu snaží dostat pryč. Připravím si pro jistotu doskočiště pro teleport. Přijde mi, že tím řeším poslední den úplně všechno. Takhle moc jsem se neteleportoval od doby, co jsem se to naučil. Většinou jsem šel do neznáma a to raději jdu pěšky. Ani bych se nedivil, kdybych se za pár dnů s nekromantem naučil to, co mi zbývá do mistrovských zkoušek, neboť jde o podobnou magii. Podobnou, ale tak milionkrát těžší. Naštěstí je Pyro zastaví a tak přijdu k němu. ,,Není to tak blízko a dnes jsem již kouzlil hodně. Stavil jsem se na večeři a ještě se naskytla jedna komplikace, ale to by tě nezajímalo. Navíc, stejně sis to zjistil ne?“ Rozhlédnu se a potlačím chuť utéct nebo nekromanta na místě zavraždit. To jsou zrovna mé pocity, strach a hněv. Zvláštní kombinace. ,,Tak. Mám otevřít nějaký portál?“

Všechno vidím! - 10. července 2016 22:27

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Znepokojení Po verbířích nikde ani stopy. Možná si tě nevšimli a zmizeli někam pryč. To, co upoutalo tvou pozornost teď, bylo mnohem děsivější. Nox vykukoval mezi stromy a vypadal velmi znepokojivě. Jaký div, že si ho nikdo z vesničanů nepostřehl, mezi zelenými listy stromů ho jeho zbarvení jenom zvýrazňovalo. Když uviděl, že jsi si ho všimla, zalezl zase zpět, hlouběji do lesa. „Co to bylo za chlapa, se kterým jsi tlachala?“ Vyjel a podrážděně zavrčel. „Určitě to byl on, kdo ten most přeřízl, cítil jsem jak se ti hrabe v myšlenkách a nepochybně hledal nějakou informaci o mě. Myslím, že nic nezjistil, ale bylo tady ještě něco. Ten cklápek páchl černou magií.“ // Omlouvám se, na delší příspěvek jsem se už nezmohla :)

Ryuuzaki Kiseki ( Pyro ) - 10. července 2016 22:41
	soukromá zpráva od Ryuuzaki Kiseki ( Pyro ) pro Poslechnu si ho a mezitím přemýšlím. Když domluvil ještě asi půl minuty bylo ticho než jsem spustil svá slova" Ta žena kterou si líbal... Kdo to byl? A proč tam u všech hnijících mrtvol byl drak? Mýlíš se, zajímá mě to a zajímá mě pravda. Žádné výmluvy. " řekl klidným ač mírně naštvaným tónem.

Khall - 10. července 2016 22:47

soukromá zpráva od Khall pro Chrám Elderfall Vidím, že se docela naštval a mě je zase trapně, jako předtím v té uličce. Cítím, jak se zase červenám, i když ne zdaleka tolik, jako s Mariou. ,,Je to trošku jinak, než to vypadalo. Nelíbal jsem se s ní, nevím kdo to je, jen se před někým schovávala. Popravdě mě do té uličky sama dotáhla. Dotkl jsem se její mysli. Měla strach, ale pomoc odmítla. A počkat.“ Zarazím se, když si uvědomím, co vlastně řekl. ,,Jaký drak? Žádného draka jsem neviděl. Nikdy v životě jsem neviděl jiného draka, než toho tvého.“ Dnes je doopravdy podivný den

Maria - 10. července 2016 22:50

soukromá zpráva od Maria pro KAMARÁD OD ZDI Když odcházím, cítím v zádech Khallův pohled. Dostanu se dost daleko od něj, skoro až k tomu stánku, když mezi stromy zahlédnu Noxe. Zamračím se a drak téměř okamžitě zaleze mezi stromy. To, co řekne pak, mě znepokojí. "Srazila jsem se ním, jmenuje se Khall," odpovím mu. "Myslíš, že ten most doopravdy přeřízl on? A já už se s ním chtěla doopravdy líbat," zavtipkuju. Nelíbí se mi, že se mi hrabal v hlavě, ale jak jsem to měla vědět? "Taky si mě mohl upozornit dřív!" ohradím se. U stánku s jídlem zastavím a upoutám na sebe pozornost prodavače. "Kolik jsem dlužná?" zeptám se ho nahlas, než znovu naváži spojení s Noxem. "Bylo tady ještě něco nebo někdo? Khall páchnul černou magií nebo tady byl ještě někdo jiný?" otočím se přes rameno. Khalla ani verbíře už nikde nevidím. Teď jsem teprve ráda, že jsem s ním nikam nešla.

Ryuuzaki Kiseki ( Pyro ) - 11. července 2016 07:43

soukromá zpráva od Ryuuzaki Kiseki ( Pyro ) pro chvíli ho mlčky pozoruju " Buď opatrnější za kým chodíš mladíš čaroději... Vytvoříš tady portál do země mrtvých... Vše co bys k němu měl potřebovat je dračí krev a tvé schopnosti kterými se pyšníš... " řekl sem a podíval se na azraela aby jsem si už očima na tlapě vybral místo odkud jeho krev odeberu. Ale nikdy jsem popravdě nězkoušel jestli Azraelovi v žilách krev ještě koluje... Byla to totiž moje nejmenší starost a ted by to mohl být trochu problém...

Rozze - 11. července 2016 08:11

soukromá zpráva od Rozze pro Král mezi všema Abel a Beron Jak se řeklo, byl čas. Společně jsme následovali tlustého mužíka až do arény, kde mělo dojít k osudovému setkání. Složitější stavbu postavit nemohli. Samé schody, samé zatáčky, po chvíli jsem byla ztracená. To aby se před těma potvorama hůř utíkalo. Při cestě jsem dojedla zbytky hroznového vína a pak… jsme dorazili. S údivem jsem se dívala na obrovské tvory před námi. Jeden větší než druhý, jeden krásnější než druhý. Koho zajímalo, co říkal herold na naše uvítání, tohle byli draci! Neubránila jsem se úsměvu. Strach se smísil s obdivem, nervozita odplula. Ten rudý… jak se tyčil nad ostatními, jak se od jeho šupin odrážely sluneční paprsky… dočista mi vyrazil dech. Tohle je pravý drak. Tohle je král!

Všechno vidím! - 11. července 2016 08:30

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Orákulum Mrtvoly, ale jenom kývaly hlavou, jakoby chtěli dát najevo svůj nesouhlas. Rozestoupily se okolo vás, jako skupinka (poněkud postižených) bodyguardů a vedli vás do temnějších zákoutí a sklepení Elderfallu. Sem tam někteři z nich podivně zaskřehotaly. Místnost, do které vás zavedly, byla malá, takže se tam všichni nevešli. Ale oni dovnitř ani nešli. Jenom vám naznačili (A vám asi po deseti minutách konečně došlo, co chtějí), aby jste šli dovnitř. Na malém podstavci seděla mumie. Sálala z ní starodávná energie, ne však negativní. ,,Kdo ruší, klid našich duší?" Zaskřehotala. Orákulum se na vás podívalo svýma prázdnýma očníma důlkama, vypadalo to, že vám vidí snad až do duše.

Ryuuzaki Kiseki ( Pyro ) - 11. července 2016 08:56

soukromá zpráva od Ryuuzaki Kiseki ( Pyro ) pro stojí a dívá se na něj " Tento člověk má sestru uvězněnou na půl cesty do světa mrtvých. Já mu přišel pomoct ji získat zpět a mimo to nabídnout vám možnost konečně přejít na druhou stranu. " řekl jsem klidným hlasem a v ruce pevněji uchopil svou hůl. Byl nervózní... Zvláštní... Měl za to že pocity ho opustily když se sta nekromantem. I přes norvozitu si udržel klidný postoj i hlas.

Khall - 11. července 2016 09:53

soukromá zpráva od Khall pro Orakulum Hmmm, veselé. Jasně, budu si vybírat lépe, když je počet informací, které mám, na nule Podívám se na Pyra, jestli myslí svá slova vážně, ale že se ještě namáhám, on nic jiného asi neumí. Vytvořit portál do země mrtvých nebude asi hračka. Na druhou stranu, jestli je to jen místo v našem prostoru a čase a jestli jsou zde již základy portálu, neměl by to být problém. Ale k čemu mi bude dobrá dračí krev, to nevím. Předpokládám však, že jakmile ji dostanu do ruky, asi mi to dojde. Možná je to tak mocný zdroj magie, že mi pomůže překlenout nějaké bariéry. Uvidíme. Když nás mrtví odvedou za mumií, nijak mi to na nervozitě už nepřidá, vlastně ani nechápu, jaký je rozdíl mezi ní a mrtvolami, co nás sem dovedli. Pak promluví. Dobře, to je rozdíl. Chci něco prohlásit, ale Pyro řekl vše, co asi bylo potřeba říct, takže jen tiše stojím vedle něj a čekám na odpověď. Mé myšlenky se vrátí opět k Marii. Když říkal o drakovi. Nebyla ona taky dračí jezdec? Možná draka ukradla a bála se, že jí ho seberou. To by vysvětlovalo jak z čeho má strach, tak i o koho... o svého draka.

Všechno vidím! - 11. července 2016 18:08

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Draci V tom se modrá dračice zvedla a všeobecný hluk utichl. Všichni pozorovali, co modrá dračice udělá a pravděpodobně to bylo mnohem zajímavější než fakt, že jeden z jezdců chybí. Dračice přešla až k Beronovi, sklonila se k němu, aby jí mohl položit ruku na teplý čumák a nebylo pochyb, že si dračice právě vybrala svého jezdce. Pak se sklonila, aby na ní mohl Beron nasednout. Na hřbetě měla vyšívané, modré sedlo, určené pro draky. Dav začal si otráveně mumlat. Nejspíše jim průběh připadal příliš nudný a vůbec ne hodný všech těch peněz, které daly za vstupenky. Nepochybně doufali, že alespoň jednoho z vás draci sežerou. Nemohli vědět, že se právě mezi dračicí a Beronem odehrává myšlenkový rozhovor. Pozornost ostatních upoutá bledá dívka, která právě vběhla do arény. Čtvrtý jezdec se konečně ukázal. Po chvíli následovali i ostatní draci příkladu modré dračice a každý z nich si stoupl ke svému vyvolenému, nechali je aby se jich dotkly a Teď se už vůbec nevyplnilo přání diváků, aby alespoň jeden z jezdců byl sežrán.

Všechno vidím! - 11. července 2016 18:10

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Rozhovor ,,Jak se jmenuješ?" Ozval se ti v hlavě přísný, leč přátelský hlas dračice. ,,Mě říkají Av." Dračice najednou vypadala v rozpacích. Nejspíše hledala ta správná slova, která by ti měla říci. ,,Pojď, proletíme se." Řekla nakonec a její hlas zněl nadšeně. ,,Dali nám den na to, abychom se mohli seznámit a spřátelit. Věřím, že to nebude problém. Zítra večer se máme hlásit u královny v Trebithu...no a je tu jedna věc, kterou bych chtěla prozkoumat. Pokud ti to teda nevadí."

Všechno vidím! - 11. července 2016 18:13

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro ROZHOVOR V hlavě se ti ozve mocný, ale přátelský hlas. „Zdravím maličká.“ Rudý drak si tě prohlížel svýma moudrýma očima. „Ty budeš určitě Rozze. Těší mě.“ Jeho hlas, ale zněl poněkud neupřímně. Nejspíš všem drakům nařídili, co mají říct. Jemu se to ani trochu nelíbilo. „Můžeš mi říkat Agir. Teď, když jsi má jezdkyně, spolu budeme asi trávit hodně času co?“ Neznělo to nikterak nadšeně, spíše sklesle. „Žádné soukromí a tak...“ „No nic, na dnešek nám daly volno, abychom se spolu seznámily.“ Změnil Agir téma. „Máme se hlásit zítra večer v Trebithu. Mám nápad, něco prozkoumáme.“ Řekl rozhodně, aniž by ti dal možnost odpovědět a už ti nastavoval hřbet s červeným sedlem.

Všechno vidím! - 11. července 2016 18:14

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro ROZHOVOR „Tak to ty jsi ten Signogag?“ Ozval se ti v hlavě poněkud naštvaný hlas žluté dračice. „No mohla jsem skončit hůř.“ Hlavou nenápadně naznačila směrem k zelenému drakovi a její jezdkyni, která přišla pozdě. „I když, jak nad tím tak přemýšlím, hodí se k sobě. Na dnešek máme volno. Zítra večer se musíme hlásit v Trebithu, ale vem to čert. Myslím, že bychom se mohli proletět.“ Řekla a nastavovala ti hřbet se žlutým sedlem.

Všechno vidím! - 11. července 2016 18:34

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro DOBRÉ RÁNO Probudilo tě prudké bušení na dveře. Chvíli ti trvalo než jsi si vzpomněla, kde jsi a proč je ve vzduchu zvláštní, napjatá atmosféra. Městečko Eaglefort nepatřilo zrovna k těm nejvstřícnějším a nejkrásnějším městům v císařství. Spíše než o město se jedná o nedobytnou pevnost, kterou má na starosti řád Sokolů. Sokolové jsou chrabří bojovníci, kteří bojují za císařství a mýtí kacíře, kteří opovrhují vírou ve stvořitele. Společně s kouzelnickou akademií vyhledávají zlé černokněžníky a brutálními způsoby je mučí. Mučení obvykle končí smrtí. Dveře se otevřou a dovnitř vpadne jeden ze sluhů. ,,Omlouvám se," Vykoktal ze sebe. ,,Já jsem myslel, že se vám něco stalo, proto jsem vpadl tak neomaleně. Už nějakou chvíli se po vás shánějí. Čekají jen na vás." Dnes byl den, kdy jste se poprvé měli setkat s draky. S draky, kteří budou po celý zbytek vašeho života vaší součástí. ,,Rychle, pojďte za mnou, zavedu vás tam!" Vyjekl nervózně sluha a opět vyběhl ze dveří. Jedna z chloub Eaglefortu je obrovská aréna, na kterou tě sluha právě dovedl. Na vysokých tribunách seděli diváci, kteří začali nadšeně tleskat, když jsi se objevila. Ostatní jezdci už stáli u svých draků. Byly to majestátní tvorové, takové kterých jinde není. Zelený drak ožil, když tě uviděl. Doteď jenom nečinně ležel na zemi a celá událost, jako kdyby mu byla ukradená. Teď se, ale usmál (v dračím podání to vypadalo téměř děsivě) A rozešel se k tobě.

Všechno vidím! - 11. července 2016 18:51

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro NÁŘEK SOKOLA ,,Hej, co to tam děláš!" Vykřikl lapka, který si zřejmě orkova pohybu všiml. Už se natahoval po meči, aby udeřil orkovu ruku plochou stranou meče, ale trpaslík ho zarazil. ,,Být tebou, nedělal bych to. Pokud mu ovšem nechceš poskytnout zbraň." Lapka se zarazil. Ačkoliv s trpaslíkem nesouhlasil, tohle mohla být jistě pravda. ,,Mám lepší nápad." Podotkl trpaslík a odešel z žaláře. Lapka po vás celou podezřívavě kroutil očima. Za nedlouho se trpaslík vrátil. S sebou vedl postarší ženu, celou zahalenou v modré tunice. V jedné ruce měla smotaný bič, ve druhé tlustou knihu, desky měla staré a poničené od častého čtení. Přes ramena měla přehozený vak a na prsou měla vyšitý znak sokola. Řád sokolů byla armáda několika stovek věřících vojáku, která tu byla od toho, aby šířila víru ve Stvořitele a mýtila kacíře, kteří s touto vírou nebyli zajedno. Trpaslík, nesl židli, kterou postavil tak, aby z onoho místa bylo dobře vidět na obě klece. Žena si napřed změřila draka. Z jejího pohledu bylo znát, že draka považuje jen za obyčejné, tupé zvíře. Pak se obrátila na orka. ,,Znáš Nářek Sokola?" Zeptala se nadřazeným, hlubokým hlasem a usadila se na židli. Bič stále v pohotovosti, Nářek Sokola je podrobně sepsaný životopis Stvořitele a jeho věrného služebníka Sokola. Je tam napsáno, jak Stvořitel stvořil tuto zemi a následně i jak vytvořil svého společníka Sokola, kterého vyslal zahánět na naší zemi temné síly. To je to, čemu dnes lidé věří. Dneska uctívají sokoly a zítra budou tvrdit, že pocházíme z opic...

Všechno vidím! - 11. července 2016 19:11

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro TŘI ZLATÉ Nox pořád nezněl ani trochu klidně. ,,Ne přímo on, ale černá magie z něj táhla. Nejspíše se zapletl do opravdu temných věcí." Vím, že jsi to nevěděla." Pronesl po chvíli a jeho tón byl najednou mírnější než předtím. ,,A mě to každodenní skrývání taky nebaví. Jenom se děsím toho, až dojdeme někam, kde není dostatek schovávaček. Nevím, jak to bude dál pokračovat, ale skrývat se budeme nejspíš celej život." Prodavačka ti s úsměvem podala tvůj nákup a sáhla po mincích. „Tři zlaté děvče.“ ,,Ale musíme-" Najednou utichl. Jeho rozhořčení nyní vystřídal strach.

Beron Storm (Ardenfel) - 11. července 2016 19:12

soukromá zpráva od Beron Storm (Ardenfel) pro The first one... Modrá dračice se zvedne a pomalu si to dojde až k mé osobě. Stojím klidně. Neukážu strach, já vlastně ani moc emocí nevyzařuji, většina jich zemřela s bratrem. Dračice se skloní a nechá mě, abych jí pohladil po čumáku. Když tak činím, tak si dávám záležet, aby měla dračice volný přístup k mo ruce, aby si mě mohla, jak se to říká, očichat. V hlavě se mi pak rozezní hlas. Hlas modré dračice... Av. *Beron Storm... Moc mě těší.* V hlavě se soustředím na myšlenku odkud pocházím, na mou rodinu, hrádek kousek od Quaralu, ve kterém má rodina žije. Jednoduše se soustředím na svou minulost, protože když mi dokáže dračice myšlenky posílat a mé přijímat, tak bude jednodušší a hlavně přesnější když vše dračici ukáži ve své hlavě. Nabídka letu mě potěší. Pomalu přejdu od čumáku dračice k jejímu boku, má ruka přitom stále zůstává na dračí kůži, jako bych Av hladil. Na hřbetě pak najdu kožené sedlo, do kterého se vyšvihnu a poté už se jen přidělám několika řetízky. *Leť kam tě tvá křídla chtějí nést...*

Sanguinea - 11. července 2016 19:38

soukromá zpráva od Sanguinea pro Touha po krvi Jako by už tak štěstěna nebyla proti mě, tak se orkovi nepodaří sundat mi ten náhubek. Navíc sem přivedou nějakou stařenu, která mi snad má nahnat strach svým nekonečným tlacháním. "Nářek sokola...Předvedu jí nářek člověka, pokud mi sundáš ten náhubek. Je to ponižující a navíc nepohodlné." promluvím k orkovi v myšlenkách a kouknu k němu. Obávám se ale, že její bič bude dost pohotový na to, aby orkovi dovolila sundat mi náhubek. Ale za pokus to přece stojí. Otočím se abych na orka viděla "Jestli mi odsud pomůžeš dostanu tě dost daleko od téhle svoloče a z tohohle vězení i města." pokračuju lehce nasupeně k orkovi.  Ps: tohle je zhruba moje velikosti (myšleno toho horního draka)

Všechno vidím! - 11. července 2016 19:54

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Orákulum se zadívá přímo na nekromanta. Vypadá to, že mu vidí do duše. Čte si jeho myšlenky, aniž by to vycítil, odhaduje co přesně nekromant zamýšlí. Troufalost ti není cizí, Tady nenajdu srdce ryzí. Tva zkáza je blíž Než si jen připustit smíš. Na malý moment se pohledem zastaví i na Khallovi. Jeho pocity, ale nijak nekomentuje. Opět se zadívá prázdnými očními důlky na nekromanta. Věci, které máš ti nestačí Nutný je kámen, z doby dračí Je v něm ukrytý mocný řev, Nosí ho na hlavě královská krev. Klobouk drahý, zlatě se třpytí, Ukradni ho, není zbytí. Nezapomeň.., Jenom ty se ho dotknout smíš, Jinak kouzlo nezvratně poničíš. Hlas orákula umlkne a starodávná magie zmizí. Mumie se rozpadne na prach, jako kdyby tam vůbec nikdy nebyla.

Ryuuzaki Kiseki ( Pyro ) - 11. července 2016 20:19

soukromá zpráva od Ryuuzaki Kiseki ( Pyro ) pro * Má zkáza je blíž jen si připustím? * pomyslí si a v hlavě si slova zopakuje. Přitom sleduje rozpadlou mumii " Chm... Ztráta času. Byla tady příliš dlouho a hnila tu. její schopnosti za tu dobu pravděpodobně značně ochably. To by vysvětlilo proč plácala takový nesmysly " řeknu nakonec klidným tónem a podívám se na mladého čaroděje a otočím se " Připrav se vytvořit portál. já se podívám jestli můj mazlíček může krvácet a taky jesti ty duše venku nezmizely s tou mummií... Narozdl od ni by jich byla škoda " řeknu a po těchto slovech vyjdu opět ven se podívat na azraela a duše.

Antje Silias - 11. července 2016 20:20

soukromá zpráva od Antje Silias pro Viděls někdy dobrý ráno? Strýček vždycky říkával, že páni svého osudu jsme sobě hlavně mi sami, což o to, pán nepán, každý se musí rozhodnout, jak se svým údělem naloží a jaký si vymyslí. Ne, že já bych kvůli tomu svojemu nějak pohla prstem, to ne. Spíš jsem dostala nabídku která se neodmítá, pak na ni kývla a takhle to dopadlo. Ach ano, proč tady teďkom ležím a koukám do stropu, abych vám řekla pravdu, byla jsem večer nervozní trochu víc, než bych chtěla, ale jako fakt hodně. Nakonec jsem se rozhodla vyřešit tuto problematiku velkým množstvím alkoholu. Problém vyřešen. No a teď tady ležím proto, že uvažuju. jestli se má cenu zvedat, nebo ne a kdo vlastně jsem. Antje, nebo Enya? Moc se tomu nesmějte, protože kdybych byla Enya, tak je to jedno, ale pokud jsem Antje, tak ta by měla být tuším někde jinde. Vrznou dveře a dovnitř vpadne sluha. ‘Dilema vyřešeno, jsem Antje. A Antje se má dneska potkat s drakem. A sakra.’ Pomalu jsem se na posteli narovnala, vylezla z ní a začala se oblékat. Těch pět minut už nikoho nezabije, navíc, kdo pozdě chodí aspoň netrpí na … Kdo ví co. Oblékla jsem si tmavé kalhoty, vysoké boty, poměrně drahou bílou košili a kazajku vyšívanou rodovým znakem horských štítů a růže, protože tohle by udělala Antje. Enya by si vzala ještě klobouk se širokou krempou, ale to může udělat Antje až zítra, až už nebude moc nikdo nic říct. Vydala jsem se za sluhou a v chůzi zaplétala bledé vlasy do copu. A pak, pak to nastalo. Stála jsem v aréně a dívala se na svou vylhanou budoucnost a cítila se, nevím jak to popsat, bylo to nádherné. ‘Asi jsme si zbyli.’ Usmála jsem se a vydala se drakovy vstříct, protože takhle to bude vypadat dobře pro ostatní a vlastně i pro mě. ‘Vyšlo to sestro, vyšlo to.’

Rozze - 11. července 2016 21:05

soukromá zpráva od Rozze pro Jak umřít? Komu říká maličká? Pomyslím si naštvaně, pak mi to dojde… Kurva! Slyší, co si myslím(?). Zaskočená a překvapená jsem nedokázala myslet dál, zkrátka jsem jen poslouchala. Domluvil. Až po chvíli jsem sebou cukla, čímž jsem se vytrhla z údivu, a krůček po krůčku jsem se k němu přiblížila. Pocítila jsem chuť přejet mu dlaní po lesklých, rudých šupinách, které za denního světla vypadaly jako barevné sklo. Ruka mi vylezla k prsům a rozevřela prsty, jako by byla připravená se lesklých rubínů dotknout, ale neudělala tak. Kousek od drakovy kůže opsala dráhu jeho záhybů. Když jsem malými kroky došla až k sedlu, nahmatala jeho úchop a já se hbitě vyšvihla obrovskému stvoření na hřbet. Na drakovi do neznáma, hurá! Poznamenám si v duchu sarkasticky nemyslíc na to, že pravděpodobně nejsou mé myšlenky už nadále soukromé. „Víš, pokud mě chceš sežrat, ocenila bych, abys mě před tím neopejkal. Upálení zaživa řadím už od mala mezi tři nejhorší způsoby smrti…“ Pošeptala jsem čekajíc v sedle na můj, ne, náš, první let.

Khall - 11. července 2016 21:11

soukromá zpráva od Khall pro Chrám Elderfall Hmm, taky hezké... pomyslím si, když hledím na hromádku prachu, která zbyla z mumie. Tiše si poslechnu, co mi Pyro povídá. Vykouzlím do vzduchu zářící kouli a rozhlédnu se po matrici na portál. Ale nic takového nevidím. Možná jsem to jen přehlédl... On bude vědět. ,,Počkej Pyro. Kde je matrice? Víš, hmotný základ, na kterém vytvořím portál." Zeptám se. Přeci jen, bez cílového bodu portál vytvořit nelze a doteď netuším, k čemu ta dračí krev. Vzhledem k tomu, že portály umím tvořit na mistrovské úrovni, nepředpokládám, že by mistr věděl o něco více než já. Ale kdo ví, možná ano. Při nejhorším mu napíšu, pomyslím si a poklepu si na kapsu, kde mám stočený pergamen.

Maria - 11. července 2016 21:30

soukromá zpráva od Maria pro TŘI ZLATÉ A STRACH Poslouchám jen na půl ucha. Takže z něj ta magie táhla? Bůhví, s kým se ten nebožáček zapletl. Ale teď mi to mohlo být jedno, stejně ho už nikdy nepotkám, když budu mít štěstí. Ale proč mám pocit, že ho ještě potkám? Kousnu se do nehtu. Nechám Noxe vyvztekat, dokud se neuklidní. Přestanu se kousat do nehtu a usměju se. "Neboj, něco vymyslíme. Jak dlouho už se takhle přeci schováváme? Už jsme úplní profíci," řeknu mu. Zvednu pohled k prodavačce a usměju se na ní. "Tři zlaté, už se to nese," řeknu a vyndám z váčku mince, abych jí je podala do napřažené dlaně. Už si přehazuji vaky přes rameno, když Nox zmlkne a moji mysl zaplaví jeho strach. "Co se děje?" zeptám se ho vyděšeně. Otočím se, abych viděla na jeho skrýš v lese.

Gorn`Karan - 11. července 2016 22:02

soukromá zpráva od Gorn`Karan pro ,,Drží to jak groudí lejno na botě." zavrčím podrážděně, když se dračí náhubek nechce pohnout. Popravdě, pokud s ním však předtím nehnul svýma tlapama drak, tak já asi těžko. I když je možná jen potřeba sáhnout po správné místě. Pokusím se jej nějak lépe přechytit, ale ani to nepomáhá. Brzy si mého počínání všimnou i naši věznitelé. Místě nějakého zásahu se odebere pryč, což mi dá ještě nějaký čas něco provést s náhubkem. Alespoň se jej pokusit víc povolit. Brzo se objeví nějaká další osoba, lidská ženština. Její vzezření mi nic moc neříká a její výbava tím spíše ne. A už vůbec ne slova, na která se mě zeptá. ,,Neznám a podle toho názvu to bude ani moc zajímavý." odpovím ženštině. Jen duchové ví, co mají s námi dál v plánu, ale nemíním tady jen tak nečinně stát a nic nedělat. Zavrčím, když se mi v hlavě ozve nějaký divný hlas. Podle slov zřejmě patří onomu drakovi vedle. ,,A o co se asi snažím?" zavrčím a pokusím se znovu zabrat za náhubek. Divím se, že se ten drak nepokusí použít své velké tělo na to, aby zboural klec. Ale možná právě kvůli nedostatku místa nemůže pořádně zabrat.

Všechno vidím! - 12. července 2016 09:15
	soukromá zpráva od Všechno vidím! pro V hlavě se ti ozve hlas Azraela. Vypadal znepokojeně. ,,Já nevím, ale myslím, že nám chtělo to orákulum pomoct. Co to povídala o tom kameni z doby dračí?"

Ryuuzaki Kiseki ( Pyro ) - 12. července 2016 13:18

soukromá zpráva od Ryuuzaki Kiseki ( Pyro ) pro * Já o tom vím Azraeli ale nevěřím tomu mladému čaroději. proto sem chtěl aby si myslel že po tom kameni nepůjdu a nejlépe že to byly nesmysly... Až tu jeho sestru vytáhneme a on vyrazí hledat ten meč půjdeme si pro ten kámen... A mezitím někoho budeme hledat. Toho červeného draka, který zaútočil na trpaslíky. Zdá se že nepatří k jezdcům a že není na straně lidí. Mohl by se mi hodit... * oznámím mu a rozhlédnu se. Soustředím se na vyhledání magického předmětu někde v těchto rozvalinách

Ryuuzaki Kiseki ( Pyro ) - 12. července 2016 13:20
	soukromá zpráva od Ryuuzaki Kiseki ( Pyro ) pro " Přinesu ti ho... " řeknu a odejdu před vchod kde si sednu do tureckého sedu a začnu se snažit najít magickou stopu matrice. Pokud je používána k vytvoření portálu měla by mít v sobě třeba jen malou část magie a právě to se snažím najít...

Všechno vidím! - 12. července 2016 18:08

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Noxovy mindáky Ale na tvé volání Nox neodpověděl. V jeho mysli se zračil strach se zděšením. V místě, kde se ukryl se nepohnul ani lísteček. Po chvíli se znovu1 ozve. ,,Ty tři verbíři, o kterých jsi mi vyprávěla." Začal pomalu. ,,Utábořili se poblíž mého místa. Slyšel jsem je, jak si povídají o tom, že ve vesnici není nic, kde mohou přespat. Obávám se, že odtud nedokážu vycouvat, aniž by si mě nevšimli. S trochou štěstí, zítra odejdou a nás si nevšimnou." Na malý moment se Nox odmlčí, ale pak opět promluví. "A cítím tady dalšího draka."

Všechno vidím! - 12. července 2016 18:15

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Pátrání Cítíš, že Av tvůj souhlas potěšil. Roztáhla svá křídla a vylétla pryč z arény. Je při tom perfektně odměřená a elegantní, ale ty z jejích myšlenek cítíš, že se před diváky a před tebou chce trochu předvést. Diváky to ohromí, ale jenom na chvíli, než jim dojde, že je konec představení. Letěli jste asi dvě hodiny. Na první let je to poněkud dlouhé a namáhavé a i Av pod svým nákladem ztěžka oddechuje. Nakonec přistanete u Průrvy. Naproti vám přes propast se tyčí malé, stejnojmenné městečko. Most, který kdysi spojoval tyto dvě části Průrvy, byl zničený. ,,Říká se, že tady zahlédli draka." Řekla ti na vysvětlenou dračice. Byla celá napnutá vzrušením. ,,Nejsem si, ale stoprocetně jistá, že to byl opravdu drak. Prý utrhl most a slupl dívku, která přes něj právě přecházela. Nezdá se mi to jako dračí přístup." Dračice zvedla čumák do vzduchu a jako pes čmuchala kolem, jestli neobjeví nějaké stopy.

Maria - 12. července 2016 18:17

soukromá zpráva od Maria pro DALŠÍ...DRAK? Když mi Nox neodpovídá, přidám do kroku a jdu tak rychle, jak jen můžu, abych na sebe neupoutávala zbytečnou pozornost. Samozřejmě si představuji ty nejhorší možné scénáře. Někdo ho objevil? Někdo ho omráčil? Kdo dokáže omráčit draka? Nervózně se koušu do rtu a aniž bych si to uvědomovala, mírně kroutím hlavou. Vak se zásobami svírám tak pevně, že mi bělají klouby na prstech. Jakmile Nox znovu promluví, jako by se mi z hrudi svalila hrouda balvanů. "Tohle už mi nikdy nedělej!" vyjedu na něj nepříjemně, podobně jako on mi vynadal za konverzaci s Khallem. Dlouze vydechnu. Chvilku mi trvá, než mi dojde, co právě řekl. "Zase oni?" řeknu a zamyslím se. Mohla bych je nějak odlákat? Nevím. Možná bych dokázala vytvořit nějaké pozdvižení ve vesnici... Zastavím se tak prudce, že do mě téměř narazí člověk za mnou. "Cítíš...dalšího draka?" zopakuji po něm, abych se ujistila, že jsem slyšela dobře. Nikdy necítil dalšího draka.

Všechno vidím! - 12. července 2016 18:23

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Maličkost hlavě se ti ozve veselý a mocný hlas draka. ,,Už jsem myslel, že jsi na mě zapomněla." Řekl smutným tónem, ale vůbec to neznělo jako výčitka. ,,Moje jméno je Welet a ty jsi... No v tvé hlavě cítím zmatek. Sama asi ani dobře nevíš kdo jsi. Ale prosím řekni mi, jak ti mám říkat. Nějak ti přece říkat musím nebo ne?" Zatímco jste vedli svůj rozhovor, Welet tě vedl zpět ke vstupu do arény. Na rozdíl od ostatních draků nevzlétl a nevyletěl se svým jezdcem otevřeným stropem. ,,Dali nám nějaký čas na seznámení. Máme celý den volný, ale zítra večer se musíme hlásit v Trebithu u královny. Mam na tebe takovou prosbu o maličkost. Tedy spíše o takovou trochu větší a nelegální maličkost."

Všechno vidím! - 12. července 2016 19:01

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Temné stíny Agir se místo toho, aby se na tebe naštval za tvé (poněkud nerudné myšlenky) naštval. Nebo tě dokonce sežral, jenom zasmál. „Dobrá tedy. Pokud jsi připravená, tak na 5… 1...2...3…“ A vzhlédl. Prudký start tě trochu odhodil dozadu, až za sedlo. Jeho ostré šupiny tě škrábaly do zadnice. Měl být tohle trest? Drak vylétl z arény a z jeho myšlenek jsi ucítila pýchu s trochou vychloubačnosti, jak chtěl na diváky pod sebou udělat ten nejlepší dojem. Za chvíli už z arény a celého města zbyla jen nepatrná tečka. První let byl velice namáhavý. Letěli jste sice jen něco málo přes hodinu, ale přesto to bylo až až. Agir dokonce i jednou zastavil abys sis mohla sednout zpět do pohodlného jezdeckého sedla. Nakonec jste zastavili před chrámem Elderfall. Tedy spíše jen k tomu, co z něj zbylo. O Elderfallu kolovali ty nejrůznější povídačky, většinou děsivé a krvavé. Matky je vyprávěly svým zlobivým dětem a kolikrát jim vyhrožovaly, že je nechají ve zhrouceném vstupním oblouku, do kterého kdysi byly vsazeny mohutné dveře. Samozřejmě to byla lež, ale to děti nemohli vědět. Samotný Elderfall děsil i jejich rodiče. „Zlá energie tu je odnepaměti.“ Dodal Agir na vysvětlenou. „Donedávna jsem si myslel, že pouze jen neškodná. My draci totiž máme jemnější smysly než vy, takže tyhle věci vnímáme, zatímco vy žijete v nevědomosti.“ Vychloubal se. „Ale teď je všude kolem mnohem více zlé energie a já se už také začínám obávat, že mé domněnky byly zlé. Řekly nám sice, že pravé dobrodružství začne, až se přidáme ke královně, ale co začít už dneska a trochu to tady prozkoumat?“ Agir zněl nadšeně a udělal několik kroků směrem k chrámu.

Všechno vidím! - 12. července 2016 19:35

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Stvořitel, Sokol a Démon Vzduchem zasvištěl bič a zastavil se jenom kousek od orkovy ruky. „Žádné mluvení a žádné končetiny ven z klece.“ Pronesla stará kněžka téměř mužským hlasem. Poté otevřela knihu na náhodné straně a začala číst: „Jednoho dne potkal Sokol člověka, který byl posednut zlým démonem. Vesnice, ve které posednutý člověk žil si nevěděla rady. Žádné modlitby a ani žádné prosby démona nedonutily, opustit člověkovo tělo. Nemohly ho nechat na živu, démon v těle člověka každý den zabíjel slepice a mladé býky. Pro vesnici to byla obrovská škoda a bylo jen otázkou času, než si démon troufne na víc. Pokud se temnoty nejde zbavit po dobrém, musejí člověka upálit. „Co se to tu děje?“ obrátil Sokol ptajíc oči k veliké hranici, ke které právě přivazovali člověka. „Vymítáme ďábla.“ Na to vesnice. Sokol je zvednutím paže zastavil a přešel k člověkovi tak blízko, jak ještě nikdo z vesničanů. „Jdi pryč démone. Pro tebe tady není místo.“ Promluvil. „Moje místo je tady a odejít nehodlám.“ Na to démon. Sokol se nepohnul. Opět zopakoval svá slova a nyní do nich přešla mocná síla stvořitelova: „Jdi pryč démone. Pro tebe tady není místo.“ A démon byl pod tak obrovským tlakem přinucen opustit tělo a stáhl se do nejtemnějších temnot světa.“ Kněžka silně zavřela knihu. „Proč si myslíte, že to tak bylo? Jak to pokračovalo?“

Všechno vidím! - 12. července 2016 19:40
	soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Drak „To tady mám myslet za Vás?“ Rozčílil se Azrael. „Nemyslíš, že právě o tom to Orákulum mluvilo? Že mluvilo o tom, jak správně provést ten rituál? Pyro, jsi snad tak hloupý?“ Najednou se zarazil. Ne snad, že by mu došlo, jak nezdvořile s tebou mluví. Něco ho vylekalo. „Je tu drak. Cítím dalšího draka!“ (Svou reakci napiš i Khallovi)

Khall - 12. července 2016 19:56

soukromá zpráva od Khall pro Chrám Elderfall ,,Nebo zavolej, až ho najdeš... já si zatím odpočinu" Usměji se, sednu si a opřu se o zeď... nejlépe o co nejméně nechutnou část zdi. Úsměv z tváře mi nemizí. Představuji si, jak se Pyro pokouší dotáhnout desetitunovou desku nebo rytinu na zdi. I to už jsem v životě viděl. Taktéž je možné, že žádný základ není na této straně a bude potřeba vytvořit, ale to bych potřeboval informace o druhé straně. Vytvořit přímý portál do místa, které nevím, kde je... to je holý nesmysl. Nehledě na to, že bych se tam musel sám vydat, a pak se vydat nazpět, protože tyto portály zpravidla mají jen jeden směr. Četl jsem myslím i o obousměrném portálu bez matrice, ale ten kouzelník ho vytvořil jen asi na čtvrt míle.

Ryuuzaki Kiseki ( Pyro ) - 12. července 2016 20:03

soukromá zpráva od Ryuuzaki Kiseki ( Pyro ) pro poslouchal ho a když se zarazil tak se zamyslel * myslíš tím... * to už ale do toho zase skočil se slovy o drakovi naštvaně zavrčí, vejde dovnitř za Khalem, jde ryhle a našvaně. sehl se k němu, chytil ho pod límcem a vytáhl ho ven " Proč když tě poprvé nechám samotného na místě kde jsem i já tak už se tu obeví drak?! Proč po té co ses cicmal s nějakou ženskou v blízkosti draka se objevíš a máš v patách draka?! Mám největší chuť tě na místě zabít ale teď na to nemám čas! Až ten drak lehne budu se věnovat tobě! A jestli chceš moji důvěru pomoz mi se zbavit toho otravy a nechám tě se pokusit to vysvětlit. Nebo se prostě někde skrč a vyčkej " řeknu naštvaně a naskočím na azraea " Připrav se... Pokud je to jiný drak než ten kterého hledám tak tady chcípne! "

Khall - 12. července 2016 20:20

soukromá zpráva od Khall pro Chrám Elderfall ,,Nebo mu můžeš když tak vzít krev. Předpokládám, že ten tvůj je chodící mrtvola, takže nic moc kvalita. Jdu s tebou. A jen tak mezi námi. Teleportaci nejde vysledovat. Takže kdo ví, možná jsou tu kvůli tobě", řeknu a vyběhnu ven. Doufám, že to není Maria. Byla mi sympatická, ale nekromanta potřebuji víc než jí. Za cesty si ještě upravím oblečení, hlavně v místě límce, za který mě tak neurvale Pyro vzal. Chápu ale, proč je naštvaný. Jakmile se dostanu před zříceniny, pozorně vyhlížím draka a případně osobu, která se na něm nachází.

Ryuuzaki Kiseki ( Pyro ) - 12. července 2016 20:26

soukromá zpráva od Ryuuzaki Kiseki ( Pyro ) pro " Mimo moje podezření že si je zavolal zatímco si tam byl osamotě... Mohli na tobě něco zanechat, ta ciccmalka mohla na tobě nechat nějaké kouzlo na vyhledání nebo značku na sledování... Mimoto mě nenašli několik let a sotva se objevíš ty... Připrav se k utoku, pokud je to červený drak bez jezdce neutoč... mám s ním řeč ale nevím jak by mě našel ani proč... NEjspíš pujde o jiného a tedy o nepřítele "

Khall - 12. července 2016 20:34

soukromá zpráva od Khall pro Chrám Elderfall ,,Potřebuji tě živého... A čarodějka to není. Četl jsem jí v mysli. Kdyby to byla čarodějka, narazím na zábrany. Spíš vypadala na barda, měla loutnu." Zamyslím se a podívám se na nekromanta. ,,A co kdybychom nezabíjeli. Nemůžeš vědět, co chtějí a ta holka se zdála být hodná. Jen vystrašená dívka. Jestli je to ona, tak co ty víš, možná by se k nám mohla přidat a pomohla nám najít ten meč. A na oplátku by s námi byla ve větším bezpeční. I když, z tebe jde možná větší strach, než z těch, před kterými utíkala..." Na druhou stranu... i jestli to nebude ona. Vraždit draky? Vždyť ta stvoření jsou nádherná... to prostě nemůžu dovolit. Síly se mi skoro vrátily, možná bych je mohl oba zastavit.

Ryuuzaki Kiseki ( Pyro ) - 12. července 2016 20:39

soukromá zpráva od Ryuuzaki Kiseki ( Pyro ) pro Podívá se na něj " pokud nedokážeš zabít nepřítele jsi mi k ničemu! NA získání meče si vezmi s sebou koho chceš pokud ti to pomůže mi ho přinést. Pak si půjdeš po svých. Nehledám hodné lidi. Při prvním náznaku boje s ztěmi slabomyslnými dobráčky zaváhají a odmítnou... Hledám ty kteří budou na mé straně, kteří budou ochotní zabít v mém jméně a plnit mé plány. Proto pokud ty to nedokážeš tak nemám důvod tě s sebou dál tahat. Ale za pomoc při nalezení meče tě ani nezabiu pokud se nepokusíš mě zastavit. Pokud je ale ten kdo sem letí dračí jezdec tak zemře! Jsou to esa v rukávu mého nepřítele a pokud byl naivní a přišel sám byl bych hlupák kdyby sem to nevyužil... Ted se soustřed až přiletí "

Khall - 12. července 2016 20:46

soukromá zpráva od Khall pro Chrám Elderfall ,,Nejsem tvůj sluha!" pronesu zvýšeným hlasem. ,,Máme dohodu, ne vztah. To, že nerad zabíjím jsi věděl. To, že máš nepřátele mě nezajímá. A to, že ti pomůžu neznamená, že pro tebe budu vraždit." Teď můj hlas zněl až zle. Promluvila ze mě šlechtická výchova, to, že jsem viděl několikrát, jak se otec choval ke služebnictvu, které si dovolilo přešlápnout čáru. Poté pronesu již klidným hlasem. ,,Dá se to řešit i jinak. Budu bojovat, ale ne zabíjet, je ti to jasné?"

Gorn`Karan - 12. července 2016 21:02

soukromá zpráva od Gorn`Karan pro To nemá ani dost odvahy na to někoho udeřit? Někoho uvězněného navíc? Lidé jsou fakt zbabělci, kteří se bojí něco udělat sami. Protože by se jim mohlo něco stát? Jo, to by sedělo. napadne mne, když bič zasviští jenom kousek od mojí ruky. ,,Co to je za blbosti?" zeptám se nechápavě směrem k drakovi, protože mi to přijde jako jediná bytost v místnosti, ke které se s touto otázkou můžu otočit. ,,Proč z něj prostě toho démona nevyhnali zaříkáním? To je takový lidský způsob ne? Neschopnost ovládat tydlecty bytosti. A prostě mu useknout hlavu?" nechápu absolutně smysl ani logiku příběhu. Zřejmě mají lidé jiný pohled na věc. Ale celé mi to přijde jako příběh, který si někdo vymyslel. Po skončení vyprávění se na nás otočí s otázkou, která žádá logickou odpověď. Ale jak mám logicky odpovědět na takovou snůšku blábolů? ,,Proč to tak bylo? Protože to tak někdo vymyslel." odpovím s pokrčením ramen. Není mi jasné, jaká odpověď se po nás chce, ale tohle mi přijde nejsmysluplnější. Protože ten příběh postrádá logiku od začátku po konec. Alespoň pro mě. S postojem "Co po mě chce" se otočím směrem k drakovi, co on jako na to.

Sanguinea - 12. července 2016 21:18

soukromá zpráva od Sanguinea pro Tušila jsem, že ta ženská bude nepříjemná, ale tohle hraničí s mučením. Pitomý příběh nedávající smysl čtený fanatikem. Moc pěkné a co s tím? Očekává, že se z toho potentuju strachy? že budu žasnout nebo že ze mě udělá beránka? Upřímně má to na mě zcela opačný efekt. Naštve mě to. A to pořádně. "Lidi jsou ještě odpornější, než si je pamatuju. Snad aspoň maso mají pořád chutné." Promluvím opět jen k orkovi jelikož odpovídat ženě nemá smysl. Považuje mě za zvíře, tak jí brzo předvedu, co takhle velké zvíře dokáže. Náhubek nebo ne, tahle klec už mě trápila dost dlouho. Vztekle zavrčím a a zašeknu pařáty do klece. Chrlit oheň nemůžu, ale svaly už se mi po té hybernaci snad daly do kupy, takže zkusím vyrazit dveře. Teda spíš vyrazit celou přední stěnu. (57)

Rozze - 12. července 2016 22:09

soukromá zpráva od Rozze pro Naše dobrodružství …4…5! A letěli jsme. Zezačátku jsem měla strach. Čím větší výška, tím delší pád. Jenže pak jsme se doopravdy vznesli. S každým novým Agirovým máchnutím křídel se ze mě obavy a nejistota dostávaly ven. Lidé se ztráceli hluboko pod námi a já mohla z té výšky viděla téměř celý svět. Vítr ve tváři mě uklidňoval. Víc a víc. Pocítila jsem touhu pustit se sedla a jen tak vlát ve větru. Opatrnost ale řekla ne! Po celou cestu jsem shlížela dolů do krajiny, tam, kde byl život, tam kde byli hádky a nikdy neutuchající neshody. My jsme byli daleko od toho. Vysoko nad nimi. Elderfall. Užasla jsem nad zříceninou po doletu. Jako malým harantům bez domova nám v sirotčinci opatrovatelé vyprávěli všelijaké povídky. Jedna byla povrchnější než druhá. Myšlenkami jsem u žádné nevydržela, mě zajímal jiný svět – ten skutečný. Přesto mi ale z nějakého důvodu při zmínce toho jména vstávali chlupy na zádech. Pozorně jsem drakovi naslouchala. Když skončil, odhodlaně jsem vytáhla z pochvy meč a párkrát jsem s ním protočila v ruce. Jsem pro! Ti dva znuděnci si stejně žádný pořádný dobrodružství nezaslouží… Opět jsem si vybavila scénu z místnosti s jídlem. Blbci! rozhořčení ale nepřetrvalo v mé hlavě dlouho. Byla jsem na sebe pyšná, jak dobře jsem zvládla přesedlání z normální řeči na myšlenkovou. S lehkým samolibým úsměvem jsem proto zamířila do chrámu.

Antje Silias - 13. července 2016 10:08

soukromá zpráva od Antje Silias pro Ilegální? Proč ne, že jo ‘Já, já jsem Antje.’ Kdyby myšlenky uměly zadrhávat a koktat, asi by to znělo docela příšerně. ‘Ráda tě potkávám Welete.” Pokusila jsem se s ním sladit krok. Byl skutečně nádherný. Je pravda, že mě trochu zarazilo, že se nejspíš nepůjdeme hned proletět, ale to může chvíli počkat, přece jenom pro něj je létání zcela běžná záležitost a jediný, kdo to nikdy nezažil a moc by chtěl jsem tady já. ‘Velká a nelegální maličkost?’ Trochu nejistě jsem si prohrábla rukou cop. Kdo ví, co si pod tím může představovat. ‘O co by šlo?” Samotnou mě zajímalo, co mi řekne, jako vážně, co by někdo takový mohl považovat za ilegální.

Všechno vidím! - 13. července 2016 19:38

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Zakázané ovoce Přehlédnout rudého draka nebylo zase tak snadné, zvlášť, když spolu s ním šla dívka. Potkali jste se ve mohutné, rozbořené síni. Rozbitou střechou pronikalo dovnitř jenom pár slunečních paprsků, které se odráželi od drakových, červených šupin. Drak samotný nádherně ladil s rudými vlasy té dívky. Oproti nim zůstal nekromant ve stínu. Vedle něho byl ještě někdo další, černovlasý mladík. Ačkoliv se nejspíš teprve před nedávnem stal mužem, jeho vlasy na některých místech pokryly šediny. Z jeho výrazu bylo vidět, že také zrovna nesouhlasí s tím, že tu je. Najednou se temnota za nimi pohnula a nově příchozí mohli poznat, že nejde o žádnou temnotu, ale o velikého draka, většího než červený. Jeho šupiny byly děsivě černé. Když to vypadalo, že situace nemůže být horší, obestoupil dívku a draka houf dalších lidí. Jaké bylo hrůzné zjištění, když poznali, že vůbec nejde o lidi, jako spíše o mrtvoly. Někteří měli na sobě smrtelné, krvavé rány, jiným chyběly končetiny nebo dokonce hlava. Nevypadalo to, že jim to nějak brání ve fungování. Místností otřásal žalostný pláč dítěte, volající po své matce. Ponaučení pro příště: Nestrkejte nos tam, kde nemá co dělat.

Ryuuzaki Kiseki ( Pyro ) - 13. července 2016 20:09

soukromá zpráva od Ryuuzaki Kiseki ( Pyro ) pro Ohlédl se a podíval se zpět na dračí jezdkyni. Ted to dítě nemohl řešit. Jen mávl rukou dítě mohlo bolestně zařtvat ale nezahynulo. NA to kolik bolesti mu to muselo způsobit at se stalo cokoliv. Přesto však pouze omdlelo. Sledoval dračí jezdkyni " Bojuj čaroději. Pak až se přiblíží konec odvrť svůj zrak pokud se ti příčí zabíjet. Slíbil jsi boj. Dodrž slib. " řeknu klidně a pousměju se. " Duše padlých, váš klid byl narušen. Do boje! " řekl nahlas a sám vydal telepaticky pokyn azraelovi. V ten moment se rozestoupila v okolí temnota. Ven se dostat nebylo nejlehčí jelikož temnota se šířila rychle. Duše, já i čarodej viděly jako by šlo jen o mírné šero avšak drak i jeho jezdec si neviděli na špičku nosu. S Azraelem sme se rycchle pokusili shodit dalším temným kouzlem dračího jezdce z draka případě od draka odhodit dále. Záleželo jestli na drakovi seděla nebo šla vedle něj.

Beron Storm (Ardenfel) - 13. července 2016 20:13

soukromá zpráva od Beron Storm (Ardenfel) pro Hledání stop Cítím, že Av ještě není zvyklá létat tak dlouho a navíc s jezdcem na zádech. Když proto přistaneme u rozbořeného mostu, tak rychle seskočím a poslechnu si co mi dračice chce říct. Mezitím co Av čmuchá kolem, tak já se vydám k rozbořenému mostu, jestli nenajdu nějaké stopy. Krev, vlasy cokoliv co by mě mohlo někam posunout. *Takže draci neunáší a nežerou spanilé panny které pak musí rytíři chodit zachraňovat?* Je to spíše řečnická otázka, ale je v ní znát trocha zvědavosti a pobavení. Vážně jsem zvědav, co mi na to Av řekne, protože pak budu moci svým dětem, pokud někdy budu nějaké mít vyprávět, jak je to s těmi draky a pannami skutečně.

Všechno vidím! - 13. července 2016 21:02

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Blázen? „Mám to! Mám stopu!“ Vykřikne Av a začne se štrachat pryč od Průrvy. Po několika stech metrech se konečně zastaví. Před vámi se rozprostírá malá vesnička s názvem Bicux. Nic moc zajímavého se v ní neděje, takže se vlastně nikdy nestala moc populární. Av ihned zmizela mezi stromy, které vesničku obklopovali. „Nejsem si jistá, jak by ti lidé reagovali na přítomnost draka. Nejspíše oštěpy.“ Pronese po chvíli k tobě. Nejspíše není zvyklá svěřovat se se svým plány ještě někomu jinému. „A navíc, pach je z lesa silnější.“ Zanedlouho jste došli k malému plácku. U ohniště seděli tři mladíci, a když spatřili dračici, vyděšeně vykřikly. Tys na jejich tunice poznal znak povstalců- černou lišku v oranžovém plamenu. Ti tři byli nejspíše verbíři, kteří k povstalcům přiváděli nové duše. „Kde je? Kde je ten drak?“ Promluvila Av do myslí všech přízomných.

Všechno vidím! - 13. července 2016 21:05

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Ať žijou zmatky! Na malý moment je všude ticho. Noxe není vidět, ale cítíš jeho vědomí. Je čím dál tím více napjatější. „Je všechno v pořádku, slečno?“ Ozve se čísi hlas. Ustaraně tě pozoruje jedna ze starších žen, která si nejspíše všimla tvého výrazu ve tváři. „Vypadáte ustaraně. Měla by jste si na chvíli sednout a přestat na chvíli myslet, to pomáhá.“ A pak se z lesa ozvalo hrozivé praskání, jak se něco prudce prohánělo mezi stromy. Nejspíše to lámalo všechny větve, které na své cestě potkalo. Všichni, kteří se právě nacházeli venku před domy vyděšeně couvly, čekaly že se z lesa vynoří nějaká nestvůra. Naopak ti, co se schovávali za dřevěnými zdmi domů se nahrnuli k oknům, aby viděli, co se děje. Pak se ozval řev. Podobný už jsi párkrát zaslechla, takhle občas řval Nox, když chtěl odlákat nepřátele, ale tenhle řev určitě nemohl být jeho, protože byl mnohem jemnější a zvučnější. Následně po té, se z lesa ozval další křik. Tentokrát se vzduchem nesl souzvuk tří lidských hlasů a tvořil tak perfektní Á. „Pojď sem! To musíš vidět!“ Naléhal Nox.

Khall - 13. července 2016 21:55

soukromá zpráva od Khall pro Před chrámem To co vidím se mi ani trochu nelíbí. Nechám první krok na nekromantovi a ten je zjevně přesvědčen, že musí zemřít. Ale, vždyť je ten drak červený… toho jsem měl nechat. No dobře. Nekromant použije zase temnou magii a červený drak i s jezdkyní jsou bezmocní. Tomu nemohu přihlížet. Vždyť jsou to tak krásná stvoření. Asi je na čase rozhodnout, na čí straně stojím a ukázat nekromantovi, co dokáži. Ukázat mu, že nemá soudit podle věku. Že jsem mnohem silnější, než na kolik vypadám. Zhluboka se nadechnu, postoupím o něco před nekromanta, zavřu oči a zformuji v rukou tvar mého zaklínadla. V tu chvíli pohltí nekromanta, černého draka i duše, na které nemám tušení, jestli kouzlo bude účinkovat, obrovská namodralá bublina. V této bublině čas plyne mnohonásobně pomaleji. V tuto chvíli ani nemůže nekromant poznat, že čas vůbec pokročil, ale díky přerušení toku magie by mělo i kouzlo temnoty před jezdkyní zmizet. Otočím se k jezdkyni s drakem a promluvím. Dýchám ztěžka. Časová bublina je již pro mne dosti jednoduché kouzlo. Ale udržet draka, hromadu nemrtvých a mocného černokněžníka pod zámkem, to už je zkrátka velký prostor. Ale jak tvrdím já, můj bývalý mistr i většina čarodějů na akademii, tak časoprostorová magie je nejsofistikovanější ze všech. ,,Jestli chceš přežít, tak okamžitě odletíš pryč. Nenech se zmást, sil na tvé usmrcení mám ještě dost, ale nechci ublížit tak nádhernému tvoru, jako je drak.“

Maria - 13. července 2016 22:05

soukromá zpráva od Maria pro ZMATEK NAD ZMATEK To ticho mě děsí a zároveň rozčiluje. Ani si neuvědomím, že jsem napjatá jako struna, ale téměř vyskočím, když na mě promluví cizí žena. Snažím se tvářit co nejvíc vyrovnaně a usměji se, když jí odpovídám: "To máte asi pravdu," řeknu. "Noxi?" vyšlu z drakovi poslední zoufalou myšlenku. Co se sakra děje? V tom okamžiku se z lesa ozvou zvuky, jako by ho někdo kácel. Zatímco všichni kolem mě s hrůzou ustupují, já udělám nevědomky krok vpřed. Pak se ozve řev. Lehce pootevřu pusu překvapením. To je přeci dračí řev! A nepatří Noxovi. Další drak? Co tady dělá další drak? Když se z lesa ozve křik následovaný Noxovou myšlenkou, už k lesu běžím. Netrvá mi tak dlouho a stojím u Noxe. Ani si neuvědomuji, jak rychle dýchám. "Co se děje?!" zeptám se. Ani se nerozhlížím, jen se zakloněnou hlavou hledím na Noxe.

Rozze - 14. července 2016 09:49

soukromá zpráva od Rozze pro Sladká slůvka Nikdy jsem neměla ráda, když mi ostatní poroučeli. Ani teď to nebyla výjimka. Zasraný mágové!Si myslí, že jim patří svět. Mávnutím ruky spálí celou okolní krajinu na uhel a ještě chtějí odškodnění za to, že jim jedna jiskra zničila oblečení! Musela jsem si odplivnout. Měla jsem svůj život ráda a zastávala jsem názor, že se jeho hodnotě nic nevyrovná, a kdyby se ten kouzelnickej blb vyjádřil lépe, ochotně bych nasedla na Agira a už bych se nikdy nevrátila. Jenže on ne, blbec! Vlastně to byla jeho chyba, že mé odhodlání zůstat jenom sílilo. *** Nechce ublížit drakovi, nechce ublížit drakovi,… Pomyslím si sarkasticky. A životy ostatních ti jsou u řiti… Pokud lze věřit pohádkám, budeš se smažit v pekle! Chvilku jsem tam ještě zůstala stát. Nenávistně jsem těkala pohledem z mága na bublinu kolem nás. Čert to vem, rozhodla jsem se nakonec, lepší bejt pokořenej než mrtvej! Příště! Opravdu jsem nasedla zpět na Agirova záda a rukou jsem ho lehce poplácala po šupinách na krku - pochybuju, že to vůbec cítil – doufaje, že nebude tvrdohlavější než já.

Rozze - 14. července 2016 09:53

soukromá zpráva od Rozze pro *** Ten malej smrad nemá žádnej respekt ke starším… Tak ráda bych mu ukázala, že taky nestojíme úplně za starou bačkoru. Jenže i přes své rozhořčení jsem byla schopná myslet. Černá magie je sračka, to ví každý malý dítě. Navíc, o Agirových schopnostech jsem zatím věděla jen velký kulový. Velikost v síle nemusí hrát žádnou roli, jenže proč to riskovat? Slova byla mířená směrem na Agira, přece jenom, jestli někdo z nás v téhle situaci něco zmohl, byl to právě on. Odletět či zůstat, ta volba nebyla na mně. ***

Všechno vidím! - 14. července 2016 14:41

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Schopnost odpustit „To nejsou blbosti, ale moudra, která nám seslal sám stvořitel. Stejně jako když nám před mnoha lety seslal Sokola, i touto knihou nám dokazuje, že on je ten, kdo nás stvořil a kdo nás ochraňuje.“ Zamračila se kněžka při Gornových slovech. „Žádná jiná víra není pravdivá a pokud tomu stále nevěříš, budeš po smrti odsouzen k věčnému bloudění v říši mrtvých! Prokaž trochu úcty někomu, komu vděčíš za život.“ Její slova zněla příkře a její pohled rozhodně nesouhlasil s názory orka. „Je štěstí, že tě dovedli přímo sem. Takhle tě ještě můžeme obrátit tváří ke Stvořiteli. Jen nám to musíš dovolit. My ti ukážeme pravdu, která se skrývá za našimi životy. Proč se toho démona nezbavily zaříkáním, ptáš se? Tehdy bylo ještě celé lidstvo slepé a nevidělo pravdu. Zrovna tak, jako vy. Pokud jsi tedy takový expert na naše zaříkávače, jistě víš, že aby bylo zaříkávání úspěšně, musí v ní být obsažena upřímná a silná víra ve Stvořitele. Jak tedy takové zaříkávání mohlo být úspěšné, když lidé v našeho Pána nevěřily?“ Kněžka se odmlčela a nejspíše očekávala odpověď. „A proč ho nezabily? Démon posedl nevinného člověka. Nevím, jak v té vaší barbarské rase zacházíte s ostatními, ale my nevinné rozhodně nezabíjíme!“ Dračice se začala vzpouzet, pokusila se vyrazit předné mříže klece a téměř se jí to povedlo. Tyče byly na několika místech zohýbané. Pak následovalo několik prudkých ran bičem. Kněžka s přesností zasahovala dračí kůži a ani jednou nezavadila o masivní železné tyče, které jí dovolovaly do cely nakouknout. „Za každé porušení pravidel následuje trest.“ Zavrčela, když konečně bič svinula. „Ještě jste mi neřekli, jak ten příběh pokračoval. Nevíte? Toho posednutého stejně svázali na hranici, společně se Sokolem. Prohlašovali ho za démona, který se je také pokusil obelstít. Sokolova víra ho, ale před plameny uchránila, stejně tak jako jeho společníka, který v ten moment, co ho démon opustil začal věřit. A jak si myslíte, že se Stvořitel pomstil vesnici? Nijak! Odpustil jim, protože schopnost odpouštět dělá z lidí velelidi!“ Kněžka se podívala přímo do dračích očí. „Odpouštím ti draku, že jsi porušil pravidla.“ Pak se vrátila zpět na svou židli, kterou při návalu bičování opustila, popadla knihu a chystala se opět číst nějaké jiné Sokolovo dobrodružství.

Všechno vidím! - 14. července 2016 19:32

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Prosba Welet si povzdychne. Z jeho mysli, která je teď téměř perfektně spřízněná s tvou cítíš, že je pro něj těžké tě o něco takového žádat hned na začátku. „Neboj, proletíme se.“ Řekne uklidňujícím tónem. "Cesta odsud do Trebithu bude dlouhá a ty přece nemůžeš jít celou dobu pěšky. Nebo ano?“ Byla to spíše řečnická otázka. Welet zřejmě přemýšlel, zda by to dokázal a jak dlouho by to trvalo. „Každopádně, k té prosbě. Včera se Sokolům podařilo zajmout dalšího draka. Všechno, co po tobě chci, je abys odlákala pozornost jejich hlídače. Zbytek zařídím sám, ale víš, jsem poněkud veliký na to, abych se protáhl úzkýma, lidskýma chodbičkama. Slibuji, že na tebe ani na mne nepadne žádné podezření!“

Všechno vidím! - 14. července 2016 21:26

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Nerozhodnost „Támhle!“ Zašeptal Nox a pohodil hlavou směrem k malému plácku bez stromů. Tam, kolem ohně seděli tři verbíři a strachem se tiskly k sobě před obrovskou, výhružnou tlamou. Byl to modrý drak. Ačkoliv byl nejspíše podobně starý jako Nox, byl štíhlejší a výškově menší. Pohyby modrého draka byly také ladnější než ty Noxovi. „Je to dračice!“ Poznamenal s úžasem Nox a v jeho mysli jsi poznala spoustu pocitů, které se v něm prolínali v jeden veliký guláš. „To, ale všechno mění...myslel jsem, že už nikdy nenajdu jiného draka.“ Fascinovaně hleděl na modrou dračici, která teď také zvedla hlavu a rozhlížela se po okolí, jako kdyby něco hledala. Cítila jsi Noxůvu zvědavost a rozrušení. To všechno zničeho nic vystřídaly pochyby a strach. „Měl bych se ukázat… nebo uletět? Nevím co mám dělat!“ Zakňoural a pomalu se skrčil za křoví, aby ho stín lesa lépe zakryl.

Maria - 14. července 2016 22:59

soukromá zpráva od Maria pro UŽ NEJSEM JEDINÁ KRASAVICE V NOXOVĚ ŽIVOTĚ Přestanu zírat na draka před sebou a otočím se, jen abych viděla dalšího draka. Otevřu nevědomky pusu a na modrou dračici zírám jako na svatý obrázek. "Sním či bdím?" pomyslím si, spíš do éteru než přímo k Noxovi, ačkoliv to drak určitě zachytil. Jakmile se dračice pohne a zvedne hlavu, já se skrčím, stejně jako Nox. Oba se schováváme. Chvíli jsem potichu, protože Noxovi pocity ohromují i mě. "Nikdy jsem nemyslela, že potkáme dalšího draka," zopakuji tiše a v hlavě mi to cvakne. "Myslíš, že patří ke královně?" zeptám se ho. "Vím, že jsi rád, že jsme potkali dalšího draka, ale jestli patří k jezdci, co bojuje pro královnu...určitě se do toho chceme zapojovat?" zapochybuji. Tolik jsme se snažili, abychom se válce vyhnuli, aby si nás nakonec našla až takhle daleko od hlavního města? Nervózně se koušu do rtu, zlozvyk, který se u mě projevil teprve nedávno. "Noxi. Khall. Cítil si černou magii? Co když přišel pro ni?" kývnu bradou směrem k dračici, která se stále rozhlíží. Co hledá?

Abel Sigognac - 14. července 2016 23:43

soukromá zpráva od Abel Sigognac pro Rozhovor Velice mě překvapí, když se mi hlas Zlaté Nádhery ozve v hlavě, ale zachovám klid. Vyslovuje se to Sigognac a ano jsem to já. Klidně si pomyslím/vyšlu k drčici a mile se na ni usmějii. Abel Sigognac celým jménem. Budu se ji dívat do očí jak se při "konverzaci" sluší a patří. To mohla. Po očku se kouknu jestli zelený drak už svého jezdce snědl a nebo ne. Taky jsi mohla dostat malou vzteklinu... "Řeknu" a nenápadně naznačím směr k Rozze. To zní dobře. Jaké je tvé jméno, nebo jak chceš abych ti říkal? Po téhle otázce se pokusím co nejlépe "vyškrábat" do sedla tak abych si neuřízl ostudu. ps: myšlenkový rozhovor je tučně a kurzívou

Sanguinea - 15. července 2016 09:55

soukromá zpráva od Sanguinea pro Troufalost Už už jsem si myslela, že se mi to povede. Už to vypadalo tak nadějně. Jenže ty zpropadený mříže se jen prohnuly a výsledný efekt byl jen ten, že bič té fanatické mrchy pohladil moje šupiny. Její kecy o Sokolovi mě nedojímají, vlastně je skoro nevnímám, ale po těch ranách bičem si získá moji pozornost. Kecy o porušení pravidel. Jejich směšných pravidel. Pak má ještě tu drzost postavit se přímo přede mě a mlít o odpuštění "Tak ty mi odpouštíš? Ty! Jste slabí a křehcí. Nebýt mezi námi ty mříže skončila by si jako párátko v mých zubech. Jste zbabělí a uvěznit jste mě museli lstí. Až se odsud dostanu, pozná tvoje rasa, co je to dračí hněv. A víš co? Ty si mi možná odpustila prohřešky podle vašich směšných pravidel, ale já tvé rase nikdy neodpustím, co mi provedla. " Nenávistná myšlenka projede její myslí jako nůž. Vztekle křápnu znovu do mříží, ale tentokrát bez většího efektu (15).  Přece musí být způsob, jak se odsud dostat. Zaseknu přední tlapu za lem náhubku. Je mi jedno, že se u toho zraním. Chci tu věc sundat. Pokud to bude nutné strhnout i se šupinami. Šupiny časem dorostou, ale musím se té doby dožít a to se tady nestane. Ne, když mě vězní rasa, která zabila mojí matku. (78)

Všechno vidím! - 15. července 2016 11:25

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Boj- oprava Azraelova moc už není tak silná, jako bývala v noci a tak místo temnoty, která měla zaplnit celou místnost se kolem jen poněkud setmělo. Khall vyčaroval kolem Pyra časoprostorovou kouli, která ho zpomaluje. Přesto jedno kouzlo z bubliny vyšlehne ještě dříve než se bublina stihne úplně zavřít a srazí Rozze z Agirova sedla, právě v tu chvíli, kdy se chystají odletět. Spadla na tvrdou zem a v levé ruce, na kterou dopadla, to prapodivně křuplo. Nic jiného, ale Rozze nebrání znovu vstát. Khall je na tom hůře. Jen co vyslal kouzlo, které zhatilo Pyrovy plány, aktivovala se tajná pečeť, která bránila Khallovi, aby nekromanta zradil. Ubilo mu dost sil, ale bublinu stále udržet dokázal. Ale ani zpomalený nekromant nezůstal bez újmy. Udržet hromadu nemrtvých bojovníků a Azraela při životě je samo o sobě dost namáhavé. Zvlášť, když se musí bránit jiným kouzlům a kouzlo vyslané proti dítěti a jezdkyni, to akorát dodělalo. Jeho končetiny ztěžkly a Azraelova temnota se vytratila. Nekromantovi také prudce klesla síla a připadal si unavený. Kontrola mrtváků se mu vymkla z rukou a ty teď většina popadala na zem jako kuželky. Na nohou jich zůstalo jenom pár a ti se dále snažili probít své nepřátele.

Khall - 15. července 2016 12:05

soukromá zpráva od Khall pro Z vypětí všech sil Podaří se mi vytvořit bublinu alespoň kolem nekromanta, nikoliv kolem nemrtvých. Většina z nich však padne k zemi, nevím proč. Podívám se na dračí jezdkyni a předem jí lituji za zlomenou ruku. Najednou ucítím prapodivný tlak. Něco se změnilo. Na to, jak je to lehké kouzlo, ubralo mi strašně moc sil. Cítím, jak melu z posledního a navíc posledních několik nemrtvých začalo útočit jak na jezdce s drakem, tak nyní i na mě. Doufám jen, že černý drak bude bez svého pána tak zmatený, že toho moc nepodnikne. Tohle ne, prosím... Rozhodnu se schýlit už jen naprosto k těm nejprimitivnějším kouzlům. Je mi jasné, že se budu další magií pomalu zabíjet. Na druhou stranu, tohle bych mohl ještě zvládnout. Hlavně chytře Už ani nemávám rukama, nějak na to nemám sílu. Nejprve sešlu ohnivé koule na nemrtvé, ale změním jejich směr tak, aby přiletěli směrem od jezdkyně. Poté ještě spálím zem mezi námi. Neplýtvám už magii ani na oheň, jen změním strukturu trávy na spálenou. Vzniklý tvar vypadá, jako by se srazily dvě ohnivé koule a výsledná plazma se rozprskla bokem. Podlomí se mi nohy a sesunu se na zem. Ještě stále držím časovou bublinu a cítím, jak mi jsou poslední zbytky magické energie odsávány z těla. ,,Tak leť pryč. Dlouho ho už neudržím." Řeknu a uvědomím si, že mé sliny chutnají nějak divně. Krev. Cítím, jak mi teče z nosu ven i dovnitř a taktéž cítím, že mi začíná téct i z uší. ,,Rychle!" Jakmile odletí, povolím časovou bublinu. Čas byl tak zpomalený, že Pyro nemohl pochytit nic jiného, než že jsem něco vykouzlil. Celá scenérie je připravena tak, že to vypadá, jakoby mě drak nebo jezdkyně přemohla. V případě, že se rozhodne neodletět, povolím zaklínadlo a výsledek je stejný, jen asi Pyro rychle pozná, že to je celé bouda.

Beron Storm (Ardenfel) - 15. července 2016 19:26

soukromá zpráva od Beron Storm (Ardenfel) pro Blázen? Proč blázen? U mostu žádné stopy nenajdu, ale Av najednou vykřikne a tak se rozhodnu jí následovat. Obezřetně se vyhneme vesnici. Av vysvětlila proč a stopa kterou zachytila prý stejně vede hlouběji do lesa. Pomalu si to proto šinu za čmuchající dračicí a pozorně jí sleduji. Jak se chová, jak mluví, všechno. Potřebuji co nejvíce informací. Co Av vyčmuchala, byl malý tábor, se třemi mladíky kolem ohně. Mluvení jsem nechal na Av. Uvidím jaká je její interakce s ostatními. I tak ale přesunu část své pozornosti z dračice na skupinku před námi. Jak budou reagovat? Mají nějaké informace? no, nechám se překvapit.

Všechno vidím! - 15. července 2016 21:15

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Rozhodnutí „Pokud se k armádě nebudeme chtít přidat, jistě to pochopí. Nemůžou nás do toho nutit a já se také nechci bít za lidskou hloupost, to přece víš. Ale tohle je jedinečná příležitost! Kdy jindy můžeme znovu potkat dalšího, opravdového draka?“ Cítíš v něm smutek. Zřejmě přemýšlí o své rodině, kterou neměl šanci poznat. „Myslíš, že jsem měl nějaké sourozence? Před tím, než jsi mne našla? Třeba to je moje ztracená sestra! Myslíš, že se divocí draci jako je ona také honí za ocasy? Co když to nedělají a já se jenom ztrapním?“ Jeho mysl opět zachvátili pochybnosti a strach. Pak, ale jeho divoké pocity utichly, a on udělal několik sebejistých kroků k dračici. „Pokud se to vymkne z ruky, slibuji ti, že ihned odlétáme! Nebudu šetřit její život, pokud se rozhodne zničit ten tvůj. A zcela chápu, pokud budeš chtít raději zůstat tady a počkat tu.“ Pak vyšel ze stínů lesa k ohništi. (Pokud se rozhodneš Noxe následovat, šeptej i Beronovi.)

Všechno vidím! - 15. července 2016 21:20

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Drak Najednou Av zpozorněla. Ty jsi to cítil také, mezi stromy a křovím na protější straně se něco pohnulo. Něco se tam ukrývalo. Nebylo těžké přehlédnout mohutné tělo draka, které se vydalo ze stínu lesa přímo k vám. Na rozdíl od Av byly jeho šupiny místy bílé, jako čerstvý sníh a jindy zase černé, jako uhel. Těžko říci, jaká je jeho skutečná barva. Drak nevypadal agresivně. Se zájmen si prohlížel Av, jako kdyby viděl něco velice prapodivného.

Beron Storm (Ardenfel) - 15. července 2016 21:37

soukromá zpráva od Beron Storm (Ardenfel) pro Dragons everywhere Cítím to. Něco je blízko, něco velkého. Tři mladíci okamžitě zmizí, ale ani já, ani Av si jich nevšímáme. Proč by také, když si to před nás štráduje bílý, nebo je to černý, drak. Pomalu proto vylezu zpoza křídla Av, za kterým jsem se doposud trochu schovával, abych mohl nerušeně pozorovat dračici v akci. Pomalu jdu podél dračice až k její hlavě, přičemž má ruka hladí modré šupiny. Je to příjemný pocit, cítit dračí kůži na té mé. Na to ale teď není čas. Musím se soustředit na bytost před sebou. Nic ale neříkám. Jen draka pozoruji. V mých očích není žádná špetka emocí a můj výraz je kamenný. V hlavě mi přitom létají zatím vypozorované informace, které asi musí slyšet i Av. *Netváří se nebezpečně. Kdyby chtěl zaútočit, udělal by to ze zálohy. Pokud zaútočí teď, tak si musí velice věřit. Jeho výhody, mohutnost a naše neznalost jeho zkušeností a schopností. Naše výhody, obratnost a také nedostatek informací na jeho straně.* Tohle jsou myšlenky, které mi právě teď létají hlavou, zatímco pozoruji draka a jemně hladím Av po krku. // netušil jsem že to mám posílat i tobě, ale bylo to ještě před tvým postem ;)

Maria - 15. července 2016 21:45

soukromá zpráva od Maria pro PROZRAZENÍ "Počkej!" zkusím se draka zadržet, ale ten už si to očividně rozmyslel. Aniž bych si to uvědomovala, natáhnu za ním ruku a následuji ho několika kroky. Poslední dobou jsem toho hodně dělala nevědomky. Takže když se vynoří ze stínů lesa drak, několik kroků za ním jsem já. Téměř okamžitě mi pohled z modré dračice sjede na prázdné ohniště. Neměli tu být ti verbíři? "Neměli tu být ti verbíři?" zopakuji v duchu, ale Nox má oči jen pro dračici. Potlačím povzdech. Když jsem běžela, tak mi kápě cestovního pláště spadla z hlavy, tak si ho teď alespoň přitáhnu blíž k tělu, jako bych se chtěla schovat. Loutna na mých zádech naštěstí přežila všechny strasti, tak si ji trochu narovnám. Pohledu modré dračice se vyhýbám, jako by mě snad mohla uštknout. Místo toho se dívám na jejího jezdce. Nic neříkám. On taky mlčí. Napětí je téměř hmatatelné. Zatraceně. Mohli jsme se nepozorovaně vytratit, ale někdo se nedal přesvědčit. Doslova ze mě sálá nesouhlas.

Beron Storm (Ardenfel) - 15. července 2016 21:52

soukromá zpráva od Beron Storm (Ardenfel) pro Finally someone lovely Zpoza draka vyběhne jakási osoba. Přesněji řečeno dívka. Pohledná dívka. Opravdu pohledná dívka. Pořádně si jí od hlavy až k patě prohlédnu, v očích se mi zračí zvědavost. Draka, který vrhá vášnivé pohledy po Av si na moment přestanu všímat a ještě jednou si dívku prohlédnu, nyní se zaměřujíc na detaily. Asi hlavním vodítkem bude loutna na jejích zádech... Bardka? Co si ochočila draka? Tomu říkám kariérní postup. Lehce se dívce ukloním a poprvé po dlouhé době promluvím nahlas a ne jen ve svých myšlenkách. "Dobrý den spanilá lady..." Úklona je malá a krátká. Hned jsem totiž znovu narovnán a sleduji jak se situace bude dál vyvíjet. *Zajímavě se to zamotává...* promluvím ve své hlavě k Av.

Maria - 15. července 2016 22:06

soukromá zpráva od Maria pro SLOVA Zvednu ruku a poplácám Noxe po krku, abych ho vyvedla z toho transu. "Začni se slušně chovat, nebo přísahám, že tě vyměním v nejbližší vesnici za psa," pohrozím mu, zatímco se stále dívám na jezdce. Když promluví, trhnu sebou, nedokáži si pomoct, ale jakmile mě označí za spanilou lady, usměji se. Milé. Uvidíme, jak dlouho mu to vydrží. "Patříte ke královně," oznámím mu místo pozdravu. Přestanu se mu dívat do tváře a můj pohled sjede na jeho postavu. Nevypadá špatně, kdybychom se potkali někde v hostinci, mohla by to být zajímavá noce. Stojí a nese se jako voják, jako by spolkl klacek. Nejsem si jistá, jestli bych při přímém boji dokázala držet krok s vojákem, ale asi dost dlouho na to, aby Nox popadl tu modrou pod krkem. Přeci by ho nenechal zlomit jí vaz. Opatrně přenesu váhu na pravou nohu, ale je mi jasné, že někdo jako on ten nepatrný posun těžiště zaznamená. Necítím se bezpečně. Nevím, co tady jezdec s modrou dračicí dělá. Kde jsou ti zatracení verbíři? Dovolím se na krátký okamžik rozhlédnout, ale nikde je nevidím.

Beron Storm (Ardenfel) - 15. července 2016 22:29

soukromá zpráva od Beron Storm (Ardenfel) pro Who exactly are you? Dívka je málomluvná... Jako já. Ale je nadevše jasné, že patří k tomu drakovi. Jezdkyně? Možná. Ale co dělá tady? A kdo byli ti tři chlapíci co tu ještě před chvílí posedávali. Zamyšleně si promnu bradu, nespouštěje z dvojice před sebou zrak. Možná nezaútočili, ale já nehodlám polevit v ostražitosti. Dívka konečně promluví. Žádné pozdravy, žádné představování, nic. Jen otázka. Prostá a přímo k věci. Takže bardka nechodí kolem horké kaše. Konečně někdo takový. "Patřím..." Všimnu si změny v jejím postoji. Přesun váhy. To může značit mnoho věcí. Nepohodlí, příprava k útoku, příprava k útěku a spousty dalších. Musím být připraven na všechny možnosti. Můj výraz ztvrdl a postoj se zpevnil. nevím co ta dívka chce dělat, ale rozhodně budu připraven.

Maria - 15. července 2016 22:52

soukromá zpráva od Maria pro DNESKA NENÍ MŮJ DEN Všimnu si, jak se celý napne, když přesunu váhu. Tohle není dobré. A to jsem se před chvilku tak bavila u zdi. S jistým pobavením si pomyslím, že tenhle by se nenechal tak ochotně ke zdi odvléct a přišpendlit. Ale možná ano, kdo jsem, abych ho hned tak soudila. Zvednu ruce, aby viděl, že v nich skutečně nic nemám a nehodlám zaútočit. Na rukou mám tenké kožené rukavice, které končí až nad loktem. Jak zvednu ruce, cestovní plášť se rozhrne a odhalí oblečení pod ním - vysoké kožené boty, sukni po kolena a halenu. "Co tady děláte?" zeptám se ho a poprvé se pořádně podívám na dračici. Je menší a štíhlejší než Nox. Asi bude i rychlejší. Když znovu spouštím ruce podél boku, snažím se co nejvíc uvolnit, ale nejde mi to. Nechci s nimi mít nic společného. Nechci být zatáhnutá do té zatracené války. Nechci, aby nás s Noxem něco takového ohrožovalo. Vzpomenu si na mladíka, který páchnul černou magií. Měla bych jim o něm říct?

Beron Storm (Ardenfel) - 15. července 2016 23:52

soukromá zpráva od Beron Storm (Ardenfel) pro Why is today not your day? Dívka si mého napětí všimne a hned se zkusí uvolnit. Dokonce zvedne i neozbrojené ruce nad hlavu, čímž rozevře plášť a krom tváře už vím jak vypadá i ten zbytek. Není to špatné. Na znamení... míru? Se také trochu uvolním, ale podezíravý pohled mám v očích pořád. Její otázka mne ani moc nepřekvapí, vždyť jsem se na to samé chtěl zeptat i já. "Hledáme draka..." Pohledem si přeměřím černobílého tvora. Mám pocit že tohle nebude ten drak co sežral onu neboho dívku a zboural most. Z draka se mé oči znovu přesunou na bardku. "Co tu děláte vy?" Budeme hrát hru. Ona se zeptá já odpovím a pak obráceně... Schválně jestli na to přistoupí.

Maria - 16. července 2016 10:39

soukromá zpráva od Maria pro CO DEN, DVA DNY Hledá draka. Podívám se na nahoru na Noxe. Bylo mi divné, jak nepřekvapeně reaguje na Noxovu přítomnost. Hledají nás? Pak si vzpomenu, že jsem v hostinci u Průrvy slyšela o červeném drakovi, který zaútočil na vesnici v trpasličích horách. Hledají jeho? V tomhle císařství začínalo být na můj vkus až příliš mnoho draků. Nervózně se kousám zevnitř do tváře a přestanu, když si to uvědomím. Pořád jsem na Noxe rozzlobená, že mě do téhle situace zatáhnul. A teď to budu muset vyřešit já. Zhluboka se nadechnu a zavřu oči, které zůstanou zavřené o půl sekundu déle, než aby se dalo předstírat, že se jedné o mrknutí. Když je znovu otevřu, vypadám o někud stupňů klidněji. Vydechnu. "Nic tu neděláme. Jenom jsme potřebovali doplnit zásoby," odmlčím se. "Potkali nás u Průrvy nějaké problémy," dodám. Rukou vyhledám Noxe vedle sebe a položím mu ruku na místo, kde končí krk a začíná tělo. "Jakého draka hledáte?" zeptám se přímo. Jestli doopravdy hledají nás, z jakéhokoliv důvodu, chci, aby bylo zezačátku jasné, že nemáme zájem.

Beron Storm (Ardenfel) - 17. července 2016 00:16

soukromá zpráva od Beron Storm (Ardenfel) pro Zásoby? Jako vážně? Dívka horečně přemýšlí, je to na ní vidět. Nervozita se jí zračí v očích. Sice nevím z čeho by měla být nervózní, přeci jen zatím spolu normálně lidsky komunikujeme. Nakonec se ale dozvím proč tu jsou. Doplnění zásob. Sice nevím proč, jelikož drak dokáže ulovit víceméně cokoliv a dívka by si pak úlovek jen stáhla z kůže, naporcovala a má maso na několik dní, ale když doplňují zásoby, tak ať doplňují zásoby. "Vůbec netuším..." Je má odpověď na otázku jakého draka hledáme. Ten před námi to asi nebude. Vypadá... Mírumilovně? no to asi ne, ale rozhodně nevypadá že by měl každou chvíli zaútočit. "Prý tu zabil nějakou dívku." Kývnu směrem odkud jsem s Av přišel, směrem ke zbořenému mostu. Trojici mladíků, kteří odtud před malou chvílí utekli, zatím zmiňovat nebudu.

Maria - 17. července 2016 11:02

soukromá zpráva od Maria pro SEŽRANÁ...DÍVKA? Sleduji pohledem směr, kterým kývne. Zbořený most? Zabitá dívka? Drakem? Ale to bychom si toho přeci všimli. Kor, když jsem u zboření mostu b-...V hlavě mi to cvakne a já se usměju. Poplácám Noxe po krku a drak se ošije, nemá to rád a já ho poslední dobou plácám po krk až moc čas (na jeho vkus). "Slyšel si to? Sežraná dívka. Drakem," řeknu mu a čekám, než v jeho myšlenkách vycítím poznání. "Ta sežraná dáma v nesnázích jsem já. Někdo přeřízl most, když jsem ho přecházela. Tenhle krvežíznivý drak mě zachránil," řeknu. A pak se zamračím. Znovu si vzpomenu na verbíře. "Den předtím jsem v hostinci potkala vaše verbíře. Nepohodli jsme se. Jestli ten most přeřízli oni...," nechám větu vyznít do ztracena. Jestli most přeřízl někdo z nich, tak mi ani modrá ani jezdec nezabrání tomu, abych těm zatraceným verbířům vyrvala páteř ústy. Vzpomenu si na ten okamžik beztíže, kdy jsem si uvědomila, že nemám pevnou půdu pod nohama, vyražení dechu, když jsem dopadla mezi bodliny na Noxových zádech. Jak jsem v lese seděla s hlavou mezi koleny, přemáhala pocity na omdlení.

Všechno vidím! - 17. července 2016 17:47

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Výlet „Nejlépe by jsi udělal, kdybys mi říkal Moje paní nebo ještě lépe Vaše Veličenstvo. Ale jak jsem pochopila, vaše rasa mám s tímto oslovováním problém. Mé jméno je Tavia. Říkej mi jenom Tav, protože Tavia je jméno pro starého, smrdutého tchoře. Pokud mi řekneš ´Tavio´, ukousnu ti obě nohy a hodím ti je do obličeje!“ A pak, aniž by čekala na odpověď nebo na to, až se pohodlně v sedle usadíš, vzlétla. Diváci opět obdivně vzhlédly vzhůru k dračici, která sebevědomě předvedla ve vzduchu několik triků. Použila svou moc, aby světlo slunce na moment oslepilo diváky a v posledním slunečním paprsku jim zmizela z očí, stejně jako dva draci před ní. Červený a modrý drak odlétly chvíli před vámi a zelený drak se svou jezdkyní se nyní bezstarostně plahočili k východu z arény. Cítil jsi, jak Tav naplnilo pohrdání. „Nějak nápad, kam bychom mohli letět? Nebo to necháš na mne?“ Zeptala se Tav a její tón zněl o něco přívětivěji.

Všechno vidím! - 17. července 2016 18:07

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Rozhodnutí „Dohodli jsme se.“ Zavrčel popuzený hlas draka Noxe do myslí všech okolo a výhružně se podíval na Mariu, která ho plácala po krku. Zatímco jste se oba spolu bavily, i draci vedli svou, pro vás skrytou konverzaci. „A dohodli jsme se, že od nás, jakožto od draků byla veliká chyba, že jsme se nechali vést svými pudy a hledali se. Z tohoto setkání může vyjít hodně dobrého, ale i mnoho zlého.“ Navázala na Noxe modrá dračice Av. „Nás Berone čekají zítra v hlavním městě. Byla by škoda, našeho posledního dne volnosti nevyužít. Obávám se, že od zítřejšího večera budeme patřit ke království tak moc, že nebudeme mít skoro žádný čas pro sebe.“ „A právě proto se já a Maria nechceme do války zaplést. Nechceme se rozdělit. Ale je tu ten fakt, že se Mariu někdo pokusil zabít. Myslím, že se všichni shodneme na tom, že to nemohla být náhoda. S vaší pomocí by jsme to mohli vyřešit a dopadnout viníka. Poté se rozejít a zapomenout na toto setkání.“ Dodal Nox. „A nebo.“ Dodala Av. „Se může rozejít už teď, čímž bychom se vyhnuli nesčetným nepříjemnostem. Rozhodnutí je na vás.“

Beron Storm (Ardenfel) - 17. července 2016 18:48

soukromá zpráva od Beron Storm (Ardenfel) pro A co teď... "Zajímavé..." Na vysvětlení ohledně sežrané dámy v nesnázích, drakovi a podobných kravinách už nestihnu více zareagovat, jelikož draci se rozhodnou že nám odtajní svou tajnou konverzaci, kterou vedli zatímco jsme se já a ona slečna vybavovali. Nad slovy obou draků se zamračím. Buď jim pomoci a pak se rozejít, nebo nepomoci a letět někam do pryč. Tu dívku se pokusili zavraždit. Myslím že to rozhodlo proč jsme se rozhodl, jak jsem se rozhodl. "Vražda je zločin... I pokus o ní je zločin... Myslím Av, že víš co uděláme." Nejdelší věta kterou jsem zatím za celou dobu setkání řekl. Opravdu mluvím jen když je to třeba, raději poslouchám a pozoruji. A upřímně... Na té Marii, jak jsem zjistil z myšlenek Noxe, je celkem hezký pohled.

Maria - 17. července 2016 19:14

soukromá zpráva od Maria pro NĚKDO JE NETYKAVKA Ačkoliv Nox vrčí jako rozzlobený pes, usmívám se na něj. Naposled ho pohladím po krku (hlazení zvládal lépe než poplácávání), než si založím ruce na prsou a podívám se na modrou. Sama začala mluvit, navázala tam, kde Nox přestal. Je milé, jak se zajímá o čas strávený s vlastním jedcem, ale kdyby na to myslela o trochu dřív, neměli bychom tu teď tuhletu patálii. Už se skoro kousnu do rtu, než se zarazím a stisknu k sobě rty tak pevně, že se změní na jednu čáru. Jedna možnost lepší než druhá. Když je opustíme, nikdo nám nepomůže, ale když přijmeme jejich pomoc, je možné, že se zapleteme do těch nepříjemností s královnou. Do dnešního dne mi bylo příjemné cestovat jen s Noxem a všechny problémy řešit jen s ním, ale tohle by nám mohlo rychle přerůt před hlavu. Ještě nikdy se nikdo nepokusil mě zavraždit. "Hned jak najdeme toho, kdo to udělal, zmizíme. Nikomu o nás neřeknete," řeknu a dívám se přitom na Berona. Není mi příjemné, že o nás vy oni, natož aby to řekli těm zbylým jezdcům, bůhví kolik jich je.

Všechno vidím! - 17. července 2016 20:14

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro fáze PP- Počátek Pátrání „Dobrá tedy.“ Uzavřela diskuzi Av, která se ukázala jako velmi přemýšlivá. „Navrhuji nesdílet společně žádné soukromé informace jako jsou jména a minulost. Přesto mám několik otázek na tebe, drahá.“ Pohlédla na Mariu a z jejího pohledu bylo poznat, že zkoumá, jestli jí má nebo nemá věřit. „K tomu, abychom co nejlépe a nejrychleji toho zločince vypátrali, potřebujeme znát všechno, co jsi dělala den před tím a koho jsi potkala, abychom mohli zmenšit kruh podezřelých.“ „Nicméně, je možné, že se vrah před Ma- totiž před Jejíma očima skrýval nebo si na to někoho najal. Poté nám tohle bude k ničemu.“ Odporoval dračici Nox, ale bylo vidět, že na něj její myšlení udělalo dojem. „Ano, to možné je, ale tohle je zatím jediný způsob, kterým můžeme začít. Tedy pokud nemáte jiný nápad.“ Odpověděla Av poněkud jízlivě. „Tak tedy, potřebujeme vědět všechno, kam jsi šla, koho jsi potkala, a kdo se na tebe podezíravě koukal. A někdo by měl přivést ty verbíře zpět, jinak vzbudí zbytečný rozruch a my tak ztratíme hlavní podezřelé.“

Všechno vidím! - 17. července 2016 20:16

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Noxova omluva „Mario...“ Ozval se ti v hlavě Noxův, lítostný hlas. „Je mi líto, že jsem tě do tohohle zatáhl. Je to všechno jenom moje vina. Jsem si jistý, že by mě po chvíli stejně našla, ale nemusel jsem ti říkat, abys přišla za mnou. Mohla jsi zůstat ve vesnici. Nebo jsme mohli rovnou odletět, jsem si jistý, že bych byl rychlejší než Modrá a mohli jsme se ukrýt někde v jihovýchodních bažinách nebo se ztratit v Zrádcově poušti. Mrzí mě moje zbrklost a neodpustím si, že jsem tě tím tak ohrozil. Byla to chyba, netušil jsem, že by ta dračice mohla mít i jezdce.“

Všechno vidím! - 17. července 2016 20:18

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Aviiny pochyby „Ty jim chceš skutečně pomoci?“ Zeptala se Av v tvé hlavě. „Já nevím, chápu, že je špatné říkat něco takového, ale je to jejich věc a nás se to vůbec netýká. Vím, že jsem nás sem dotáhla já a teď toho lituji. Nejraději bych odletěla, někam hodně daleko. Co když to je jenom součást pláni, jak se nás zbavit? Co když má císař taky své draky a tohle je jeho způsob, jak nás zabít. Pojď, letíme pryč, dokud ještě můžeme!“

Maria - 17. července 2016 23:27

soukromá zpráva od Maria pro POČÁTEK, ZAČÁTEK... Na návrh dračice jen přikývnu a když se na mě zadívá, pohled jí opětuji. Už jsem zažila hodně "zíracích soutěžích" s drakem, modrá mě tímhle nerozhodí. Chvíli mlčím, duchem se vrátím zpět do vesnice u Průrvy. "Než jsem šla do hostince, mluvila jsem jen s jedním obchodníkem, který prodával zeleninu a ovoce. V hostinci jsem hrála, neměla jsem čas s někým mluvit. Sotva jsem přestala hrát, začal mě obtěžovat váš verbíř," zatvářím se, jako bych olízla limetu. "S nikým dalším jsem nemluvila," uzavřu to a na okamžik se myšlenkami vrátím zpět k volnému pádu. "Verbíře nakonec potkám i tady. Případá mi to jako až moc velká náho-..." zarazím se. Khall. Zapomněla jsem na Khalla. Ale jeho jsem přeci u Průrvy neviděla! Cítím Noxův nesouhlas a ten mě nakonec přinutí svému druha ode zdi zmínit. "Ještě tady byl jeden mladík. Nox z něj cítil černou magii," vjedu si rukou do vlasů a uvědomím si, že mám pořád ten otravný drdol. Nebyl čas znovu vlasy zaplést. "Možná bych měla přivést ty verbíře zpátky já. Znají mě, ví, jak vypadám. Ještě rádi se mnou půjdou," usměju se úsměvem někoho, kdo už utáhl ve svém životě až příliš mnoho mužů na vařené nudli. "Jestli zaútočí, dokážu se ubránit, než mi přijdete na pomoc. Jakým směrem utekli?"

Maria - 18. července 2016 13:23

soukromá zpráva od Maria pro OMLUVY "Teď už se nedá nic dělat," povzdechnu si v duchu. "Když už nic jiného, dlouho se nám dařilo vyhýbat se potížím. Ale nevěřím jim. Nevěřím, že naši existenci udrží v tajnosti. Brzy budou i ostatní hledat vysokou blondýnku a popelavě šedého draka. Budeme muset být dvakrát tak opatrní, než jsme byli teď," odmlčím se, jak se zamyslím. "Navrhuji, že až najdeme moje potenciální vrahy, tak odletíme co nejrychleji a bez rozloučení. Nic jim nedlužíme," zatím, chce se mi dodat, ale mlčím. Ani nezmiňuji to, že je mi líto, jak se Nox nemůže socializovat s ostatními draky. Byla jsem sobecká, když jsem se nás snažila chránit izolací? "Co si o tom myslíš ty? Věříš jim?" zeptám se draka.

Všechno vidím! - 18. července 2016 18:27

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Přišli jste pozdě... „Přišli jste pozdě! Setkání draků s jezdci právě skončilo!“ Oznámil vám jeden ze strážných, který stál u brány do Eaglefortské arény, kde se ono legendární setkání mělo uskutečnit. Na hrudi měl vyšitého zlatého orla na modrém podkladu. „A bez peněz už vůbec ne. Každý, kdo se chtěl na draky podívat, zaplatil a ani vy nemůžete být výjimkou.“ Řekl rozhodně, rozkročil se po celé délce vchodu a důležitě založil ruce na prsa. „Draci budou k vidění zase až zítra, ale v Trebithu. A tam nepustí nikoho, kdo nebude bojovat za královnu.“ O této události jste se dozvěděli v jednom malém městečku, jehož jméno bylo tak nevýrazné, že vám ani neutkvělo v paměti. V místním hostinci to právě sdělovali tři mladí královniny muži, kteří s tímto poselstvím objížděli všechny města. Putovali jste několik dní, aby jste se sem dostali včas. A stejně to nevyšlo. Být tady o několik hodin dříve... Eaglefort sice patřil ke království, ale řídil se svými vlastními pravidly a zodpovídalo se jen samo sobě. Jelikož město obýval řád Sokolů, který byl význačný svou přízní ke Stvořiteli, říkalo se mu Svaté město. „Navíc, do armády děti jako vy nepatří. Jenom by tady překáželi. A varuji vás, nezkoušejte tady nic ukrást. Jinde jsou možná lidé slepí vůči malým zlodějům, tady s vámi, ale takové slitování mít nebudeme. Stvořitel vidí všechno!" Varoval vás strážný.

Beron Storm (Ardenfel) - 18. července 2016 20:13

soukromá zpráva od Beron Storm (Ardenfel) pro Udělat nebo ne? Zamyšleně poslouchám nejen to co říká Nox, ale i to co říká Av, respektive poslouchám hlavně to, co říká Av. Nad jejími slovy se trochu zamračím a pořádně si prohlédnu Noxe a pak i Marii. Má dračice má pravdu. Jsou velká neznámá. Kdo ví od koho jsou, kdo ví jaké jsou jejich motivy a ambice. Poplácám proto Av po krku a po dlouhé době znovu promluvím. "Neznáme vás... Nevíme kdo jste, co chcete nebo jaké jsou vaše motivy. Má dračice má pravdu. Nemůžeme si dovolit riskovat." Kouknu se na Av. *Spokojená?*

Všechno vidím! - 18. července 2016 20:50

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Oblačno, místy i bouřky! Nox při těch slovech doslova vybouchl. A to je jeho povaha klidná a vyrovnaná. „My jsme vám toho řekli mnoho. Řekli jsme vám naše úmysly a co se nám přihodilo. To vy jste nám neřekli nic, to vy jste jedna veliká neznámá. A pokud královně připadá správné nechat tenhle pokus o vraždu nevyřešenou, tak bych se raději bil za císaře.“ „Pozor na pusu.“ Zavrčela Av. „Nejspíše jsi si až moc zvykl na to, že jsi tu jediný drak. Možná jsem samice, ale mám stejně sil jako ty!“ Její tón byl stejně kousavý, jako ten Noxův. „Stojím za Beronem. Tuhle historku jste si mohli jen vymyslet a teď nás vlákat do pasti.“ Dodala ještě. „Fajn, pokud to vidíte takhle, naše předešlé dohady byly zbytečné. Moc rádi jsme se s vámi setkali, ale jak vidíte, máme naspěch. Utíkáme před válkou.“ S těmito slovy se Nox otočil zády k Av a Beronovi.

Beron Storm (Ardenfel) - 18. července 2016 20:59

soukromá zpráva od Beron Storm (Ardenfel) pro Ledově klidný Dračí výbuch, ačkoliv měl nejspíše nahánět strach jsem přešel s ledovým klidem. Tiše a bez pohnutí brvou sleduji rozuřeného draka, kterého se Av snaží trochu klidnit. Když ale Nox promluví o útěk před válkou, tak je to poprvé za celou dobu, co projevím nějakou emoci, konkrétně nyní jsem rozzuřený já. "utíkej draku utíkej... Nic jiného už stejně asi neumíš... Utíkáš před něčím, před čím nelze utéct. Utíkáš celý svůj život. Ale pokud válka neskončí, tak si tě najde. Vždycky si tě najde. Válka si najde každého a můžeš utíkat sebevíc. Buď zbabělec. Schovej se v nejhlubší díře kterou najdeš ale pokud válka neskončí, tak si tě vždycky najde. Dřív nebo později si tě najde... zbabělče." S tím se otočím na Av. "Poleť Av, máme spoustu práce, nech zbabělce a dívku být, ať si utíkají když chtějí."

Maria - 18. července 2016 21:16

soukromá zpráva od Maria pro ZBABĚLCI? Jakmile se Nox rozzlobí, překvapeně se na něj podívám. Nikdy jsem ho neviděla takhle rozzuřeného. Natáhnu ruku a dotknu se jeho nohy, jako by ho můj dotek mohl nějakým způsobem uklidnit. Jakmile po něm ale vyjede Av a následně i Beron, povytáhnu obočí. Chovají se jako malá uražená děcka, když není po jejich. V duchu si přehraji to, co jsem jim právě řekla. Nic důležitého, nic, podle čeho bychom mohli být později vystopováni. Otočím se, jako jediná jsem v téhle málé roztržce nic neřekla. Nasadím si znovu kápi a než zmizím s Noxem v lesích, naposledy se na ně otočím, prsty stále svírám okraje kápě. "Dospějte," doporučím ji oběma tiše. Nedokázala jsem se přimět, aby mě pálila slova někoho, kdo většinu svého života žil v blahobytu, připravovaný na svoji pozici jezdce a toho, na kom jezdec sedí. Někoho, koho královna využívala pro svoji propagandu. Pokrčím rameny. Však oni na to brzy přijdou. S tou myšlenkou zmizím v lese.

Všechno vidím! - 18. července 2016 21:25

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Záchrana Červený drak, ale nezaváhal. Moc dobře věděl, že časová bublina kolem nekromanta nezůstane věčně. Popadl svou jezdkyni jemně do spárů a dal si přitom záležet, aby nepošramotil její už tak zraněnou ruku. Jedním mávnutím ocasem vyčistil cestu od nemotorných mrtváků, kteří ztratily pevnou půdu pod nohama a popadali na zem jako kuželky. S úsilím se pokoušeli vstát, ale jejich úsilí bylo opláceno pouze neúspěchem. Za jiné situace by to bylo velice komickém ale tohle nebyla vhodná chvíle pro vtípky. Drak, ale ještě na moment zaváhal. Pak popadl Khalla do zubů a stiskl. Ne příliš silně, ale přesto bude mít na těle několik škrábanců od ostrých dračích zubů. Vylétl ze strašidelného chrámů obtěžkán těžkými lidskými těly.

Ruby (a Grace) Carter - 18. července 2016 22:04

soukromá zpráva od Ruby (a Grace) Carter pro Smlouvání? [/h1] Ruby měla co dělat, aby vůbec donutila mladší sestru jít tak daleko a rozhodně neměla v úmyslu se vzdát bez boje. Vlastně spíš bez hádky, protože opravdová bitka se strážnými rozhodně nepřicházela v úvahu. Už jí začínalo kručet v žaludku a byla si jistá, že i Grace musí být dávno hladová. ,,A není tu možnost se aspoň setkat s jezdci?" zeptala se nejistě, v duchu přemýšlející nad možnostmi. Nebylo jich moc - vlastně téměř žádná, ale chybělo tak málo, aby zahlédla stvoření, o kterých už odmalička snila. Jen pár hodin navíc a mohla je spatřit. Přála si, aby se byly na cestě do Eaglefortu ani jedinkrát nezastavily, i když v tu chvíli to bylo nemožné. Grace se unaveně opírala o svou starší sestru, což učinilo Ruby ještě háklivější na další odmítnutí. ,,Děti jako my? Náhodou, mně je sedmnáct a královna by byla určitě ráda, kdyby věděla, že za ni chci bojovat! A v tom mi nikdo jako vy nemůže zabránit," ohradila se důležitě a podobně jako stráž si dala vzdorovitě ruce na hruď. ,,Pche, Stvořitel vidí leda tak houby," procedila Ruby skrz zuby po poslední poznámce o zlodějích, která ji zasáhla víc, než by sama chtěla.,,Vy si tady možná stojíte s plným žaludkem a večer spíte v teple pod střechou, ale k ostatním ten váš Stvořitel není tak milostivý." Malá Grace se po sestřiných slovech obavami nepatrně zachvěla a stiskla pěvněji Rubyinu ruku. Strážný jí naháněl strach, a i přesto, že Ruby věřila, pochopila, že by proti celé gardě nic moc nezmohla, ať byla sebeodvážnější.

Khall - 19. července 2016 00:41

soukromá zpráva od Khall pro Záchrana? Poslední zaklínadla jsem seslal. Zem je ohořelá, nemrtví definitivně mrví, alespoň ti nejbližší. Očekávám, až jezdkyně naskočí na draka a zmizí. To se však nestalo. Velice opatrně rudý drak drapl svojí jezdkyni, srazil několik dalších nemrtvých ocasem. Klečíce na kolenou již utírám kapky krve z obličije a pak se to stalo. Ne již tak opatrně, vzal mne do svých tesáků. Mám přerušit časovou bublinu a vymanit se z dračího sevření, nebo mám dále kouzlo držet? Rozhodnu se odevzdat drakovi. Jsou to dle mého názoru inteligentní stvoření a zajisté viděl, na čí stranu jsem se postavil. Je mi jasné, že po událostech poslední necelé minuty s nekromantem již nemohu počítat. Držím zaklínadlo než se od nekromanta vzdálíme. Když kouzlo uvolním, začne s v bublině čas pomalu rozbíhat normální rychlostí a nakonec zkreslení zcela zmizí. To jsme již dávno pryč. Bolest, smrtící pečeť a vyčerpání vlastními kouzli vezmou za své. Nejprve si připadám, jako bych ve svém vlastním těle již nebyl a nakonec se propadnu do hlubin temného spánku. Poslední myšlenky před tím, než dočista ztratím vědomí, patří jediné vlídné vzpomínce dnešního dne, Marii.

Gorn`Karan - 19. července 2016 13:52

soukromá zpráva od Gorn`Karan pro ,,Vona tomu snad fakt věří?" kouknu neurčitě po drakovi, který se začne vzpouzet a zdá se, že s těmi řečmi má také málo trpělivosti to poslouchat. Ale narozdíl ode mne má lepší podmínky pro to se dostat z téhle klece. Kdo nás stvořil? Možná, ale nikdy neudělal nic pro to, abychom se měli líp. Všechny ty kecy o bozích a tak podobně jsou pro slabochy. ,,V říši mrtvých bude asi dost těch, se kterými bude dobré zkřížit zbraně. To není něco, co by ani průměrně odvážnému člověku mělo nahnat strach a už vůbec ne orkovi." odpovím té divné náboženské ženě na vyhrožování se světem mrtvých. ,,Když má někdo strach ze smrti, tak na co je vůbec naživu. Za život vděčím kmeni a sobě, ne něčemu, co si vymysleli slabí lidé." odpovím hrdě. Rozhodně nemíním připouštět, že by za mým životem stálo něco tak nesmyslného, jako je bůh. ,,Proč nebylo to zaříkání úspěšné? Protože byli moc hloupý na to, aby to provedli správně." odpovím s odfrknutím. Lidé jsou jak otravný hmyz. Nejsou schopni prakticky nic vybudovat sami a všechno si musejí brát od ostatních. Asi proto je většina ras nesnáší. ,,A ano, sme barbaři. Ale naše srdce mají svůj směr, jsou čistá, silná a statečná. A to se o těch vašich říct nedá. Ta'Ghor, lidé lžou, podvádějí, podrážejí se kvůli vlastní moci. Možná sme barbarští, ale jsme čestní a nevrážíme si kudly do zad, když se to zrovna hodí. Tak jak to mají ve zvyku lidé." celé to divadlo mi přijde nanejvýš směšné. Ta žena není schopná zdůvodnit ani jedinou ze svých vět, všechno mi to přijde jako zbytečný nesmysl. Drak sebou začne zmítat, podle všeho ve snaze se vyprostit. Železné mříže se trochu ohnuly. Takže budou hodně bytelné. Možná, kdybych strávil doma víc času s kmenovými lovci, tak bych mohl být schopný najít nějakou možnost. Ale teď mi nezůstává než čekat. ,,Velelidi? Tohle je přesně ta vaše nafoukanost. Sami sebe označíte za velké jenom proto, že se bojíte konat. Buď si velelidem jak chceš, ale ve skutečnosti jsi jen zbabělý člověk, který utíká před činy. Proč tedy neotevřeš ty klece? Bojíš se snad, že tě ten tvůj Stvořitel neuchrání před dračím hněvem nebo že bych tě roztrhl vejpůl? Jednu kar'gak sem už poslal k tomu tvýmu Stvořiteli a nedalo mi to moc práce." utrhnu se otráveně na předčítající. Přemýšlím, jestli mám s ní méně trpělivosti já nebo drak. Ale drak to může dát lépe najevo. Stočím k němu pohled, když se začne znovu snažit ze sebe dostat náhubek. Dávám pozor, aby náhodou kus náhubku neodlétl směrem k mojí vlastní kleci. Pravda, nemám jistotu, že by mi drak pomohl odtud utéct. Vlastně nemá ani důvod to dělat.

Ryuuzaki Kiseki ( Pyro ) - 19. července 2016 14:13

soukromá zpráva od Ryuuzaki Kiseki ( Pyro ) pro Když se rozkoukal tak si uvědomil že oba jsou pryč. Únos? Ne... strhnul ji z draka, nemohli stihnout reagovat aniž by si toho všiml ani použít kouzlo... Leda by byli hodně rychlí ale pravděpodobnější je jiná možnost. zavře tedy oči a pocítí že jeho pečeť se aktivovala " Takže khall přecejen zradil. Nevadí, pokud odnesl tu jezdkyni nebo ona jeho alespon uvidíme kde jsou a jestli mají nějaký plán. A navíc může být zábava sledovat jestli do 24 hodin stihnou pečeť zrušit i přes to že je umístěna na duši. Pokud ano tak snad se podaří sledovat způsob aby sem se podle toho pokusil své kouzlo upravit... Co se orákula týče nebudu podceňovat že se jednalo o smrt v případě že bych vytahl tu jeho sestřičku. Kdyby to tak bylo neupozornilo by mě protože by předvídalo khallovu zradu a že k tomu nedojde. Jdeme navštívit krále. ale prvně svůj malý experiment musím řádně ukrýt... PAk až budu mít tu cetku a možná ccestou potkám i toho rudého draka... Pokud to teda nebyl on. v povídačkách se o jezdci neříkalo nic. na druhou stranu proč by tady letěl sám? Doufám že jsem nezaútočil na špatného draka... " zamyslím se nahlas a zavřu oči aby sem s pomocí pečetě Khallovi poslal zprávu pokud to půjde a pokud nemá mysl zablokovanou přílišš což by ve svém stavu po aktivacci pečetě mít neměl. " Khalle, Možná jsem se unáhlil. Rozeštvalo mě že nás někdo vyrušil protože od začátu nás neustále něco zdržovalo. Zeptej se draka a jeho jezdce proč přiletěli na to místo. Pokud je to ten správný drak přijdu za váma sám bez azraela i promluvit. Pokud to byl zbloudilý dračí jezdec nenamáhej se. Nebude o čem mluvit. " Po tomto vzkazu se podívám na azraela a naskočím na něj. udržuji však spojení a jedním okem pozoruji khalla. " Azraeli, letíme do města. Leť co nejvýše at nás schovají mraky a cestou se snaž vycítit draka nebo draky " řeknu

Všechno vidím! - 19. července 2016 16:32
	Soumrak Slunce se pomalu snáší z oblohy a na jeho místo nastupuje měsíc.

Všechno vidím! - 19. července 2016 17:10

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Táborák Nox byl po celý zbytek cesty tichý a zamračený. Ačkoliv jsi cítila jeho pocity, nechtěl se o nich s tebou bavit. Našli jste si krásné místo na přespání. Dalo by se říct, že i celkem bezpečné, celý obvod vašeho placu chránilo husté křoví, které nedávalo šanci proklouznout sebemenšímu světlu na nedalekou cestu. „Neví, o čem mluví.“ Rozpovídal se zničeho nic Nox, když už jste se uvelebily do měkké trávy. „Nikdy nezažil utrpení, nejspíš ani nezažil moc pořádných válek. Neměl právo mě nazvat zbabělcem.“ Zřejmě ještě pořád myslí na to nešťastné setkání, které se odehrálo před několika hodinami. Očima hypnotizoval plamen, který sálal z malého, táborového ohně.

Všechno vidím! - 19. července 2016 20:04

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Rozhodnutí Když drak i s její přítelkyní odešel, Av ti nastavil bok, abys mohl nasednout na její hřbet. „Hlupáci. Vědí, že je nemůžeme nechat se takhle potulovat. Přesto...dali jsme jim své slovo, že o nich nikomu neřekneme.“ Av vzlétla, ale bylo poznat, že se na let příliš nesoustředí, když málem narazila do špičky vysokého smrku. Byla hluboko ponořená do svých myšlenek, že si ani příliš nevšímala těch tvých. „Pokud chceme dělat svou povinnost dobře, měli bychom je nahlásit.“ Rozhodla nakonec. „Pokud, ale porušíme své slovo, bude to urážet naší čest. A mohlo by to významně ohrozit naše postavení.“ Letěla jenom chvíli. Za moment našla vhodné místo mezi stromy, kde by se mohli utábořit na noc. „Co tedy uděláme?“ Zeptala se nakonec, když dopadla na zem a lehla si na pohodlnou trávu.

Všechno vidím! - 19. července 2016 20:23

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Návštěva „Spěcháte někam? Och, doufám, že jsem nepřišla nevhod.“ Za tvými zády stála vysoká žena, celá oblečená v černém peří, které sahalo až k zemi a tvořilo šaty. Přes fakt, že peří je velmi jemné, vypadala její zbroj pevně, dokonce i pevněji než ta tvoje. Bílé vlasy měla stažené do drdolu a na čele se jí houpal diadém. Potkat jí někde jinde než na tomto místě, mohla by to být klidně i královna. Neviděl jsi odkud přišla. Mluvila o tom, že právě přišla a přitom jsi jí neviděl vcházet. „Omlouvám se, ale omylem jsem vyslechla tvůj rozhovor. Pokud se mohu zeptat, proč ti tak moc záleží na tom klukovi, kterému jsi posílal zprávu? A co s tím má dělat ten červený drak a ten kluk tam v koutě. Promiň, za svůj život jsem spředla mnoho ďábelských plánů, ale tenhle mi jaksi nedává smysl.“ Její pohled byl přímo mrazivý.

Ryuuzaki Kiseki ( Pyro ) - 19. července 2016 22:20

soukromá zpráva od Ryuuzaki Kiseki ( Pyro ) pro Sledoval ji a nedával znát překvapení " Nezdáš se že by si byla na straně mýcch nepřátel. Přesto ti své pány říct nehodlám především proto, že nevím kdo jsi ani proč se zajímáš o mé plány. Řeknu ti však jen tolik že ten chlapec a ten drak jsou samostatně v celku zbyteční když pár drobností by se našlo kde je využít. společně jsou v mých plánech ale nezbytní. Co se toho kluka týče je to můj drobný experiment " pronesu klidným tónem " Teď když víš více než bych chtěl mi prozraď kdo jsi proč tě zajímají mé plány a proč jsi přišla. " S těmi slovy seskočím z azraela aby sem mohl před ni pomalým krokem předstoupit a prohlédmnout si ji z blízka lépe.

Rozze - 20. července 2016 09:16

soukromá zpráva od Rozze pro Jen drž Na pět? 1…2…3… Stihla jsem dojít sotva do poloviny a už jsem se válela na tvrdé zemi s rukou skroucenou pod sebou - velmi zajímavým způsobem. Prej už leť. Kdybys dělal pořádně to, co děláš, byla b… zvedala jsem se na nohy se snahou vylézt co nejdříve na Agira a dostat se odsud, jenže drak mě předběhl. V jeho obrovských drápech nebyla cesta zrovna… příjemná. Sice bylo vidět, že se Agir snažil o jemnost a opatrnost, jenže při každém máchnutí křídel instinktivně sevřel spáry, z čehož má ruka nebyla zrovna nadšená. Já ale byla ráda, že už jsme opět ve vzduchu, nu a kdyby se mé začaly myšlenky stáčet k pohodlnému sedlu, pohled na čárymáryfuka mi vždy vylepšil náladu.

Maria - 20. července 2016 10:42

soukromá zpráva od Maria pro TICHO U TÁBORÁKU Cestovali jsme v tichu, ale nemůžu říct, že by mi to vadilo. Měla jsem čas si utřídit myšlenky, které se mi v hlavě odrážely jako skákavé míčky. Jakmile jsme objevili palouk, který byl ze všech stran obehnaný hustým křovím, beze slov jsme se rozhodli tu zůstat. Zatímco se Nox snažil najít pohodlnou polohu, nahrnula jsem na hromádku suchou trávu a přihodila několik klacíku. Pak Nox na provizorní táborák trochu dýchnul a rozdělal oheň. V okolním lese jsem našla několik tlustších klacků, které jsem přinesla na palouček. Rozpustila jsem si vlasy a sundala jsem si zpocenou halenu, pod kterou jsem měla jen podprsenkový korzet. Pověsila jsem halenu na nejbližší křoví, než jsem se opřela do důlku mezi krkem a přední nohou Noxe a začala klimbat. Když drak promluví, trhnu sebou. Skoro jsem spala. "Neví, o čem mluví," souhlasím s ním měkkce. Rozpuštěné vlasy mě lehtají na odhalených ramenech a obličeji. Zvednu ruku, abych se dotkla Noxova křídla. "Neber si to tak, byl rozzlobený. Snažil se chránit modrou," zarazím se. "Av," zašeptám. "Jmenovala se Av," nemyslím si, že by nám její jméno k něčemu bylo. "Noxi, kam myslíš, že bychom měli jít teď? Myslíš, že nás on a ostatní jezdci budou hledat? Co když o nás řekne královně a ta si ve své hlavince pomyslí, že bychom se mohli přidat k císaři? Budeme pro ní hrozbou..."

Všechno vidím! - 20. července 2016 19:48

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Výsadek Agir letěl jenom chvíli. Utáhnout jednoho člověka na hřbetě, je ještě v pohodě. Ale nést dva a dávat si pozor, aby jednoho z nich neupustil z pařátů a toho druhého málem nepřekousl, to je nadlidský úkol i pro draka. Proto Agir letěl jenom chvíli. Pak přistál pomalu na zemi a jemně položil Rozze do trávy. Poté, ne už tak opatrně odhodil na zem Khalla. Prudce k němu natáhl hlavu, až se čumákem skoro dotýkal jeho malého obličeje. Díval se mu zpříma do očí. ,,Nesnaž se nás sledovat!" Zavrčel výhružně. ,,Nezabijeme tě jenom kvůli tomu, že jsi nám zachránil život. Ale tady naše přátelíčkování končí. Jsme si kvit!" Poté nastavil hřbet Rozze, aby mohla nasednout zpět do sedla. ,,Být tebou, tak bych teď co nejrychleji utíkal!" Dodal ještě ke Khallovi.

Všechno vidím! - 20. července 2016 19:52

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Naděje? ,,Dračí jezdci tady nejsou!" Zavrčel znovu ten strážný a z jeho pohledu jste mohli poznat, že ho nebaví stále opakovat tuhle větu. Nejspíš jste nebyli první, kdo s touto žádostí k němu přišel. ,,Před chvíli odletěli. Jak říkám, přišli jste příliš pozdě!" Byl to signál k tomu, že se už dál o něčem takovém nechtěl bavit a doufal, že co nejdříve vypadnete. ,,Vlastně všichni neodletěli." Promluvil čísi hlas za strážným. Objevil se obtloustlý muž s holou hlavou, nejspíše už spěchal domů z arény domů. Zábava skončila. ,,Ten zelenej s tou, která přišla pozdě odešli někam do podzemí arény. Čert ví, co tam mají v plánu." ,,Ale tam je vstup obyčejným lidem zakázán." Procedil strážný skrz zuby. Přesto si udržel uctivý tón. Všichni vojáci měli nepochybně nakázáno, aby se k bohatým obyvatelům města chovali uctivě. ,,Vždyť se tam dostane každý. Do těch klecí přece zavíráte každého, kdo se na vás třeba jen špatně podívá. A ty holčičko, pokud nechceš v nějaké z těch klecí skončit, moc bych nezpochybňoval Stvořitelovu údajnou sílu." S těmito slovy se podrbal na masitém zadku a odešel.

Všechno vidím! - 20. července 2016 19:55

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Spojenectví ,,Já se nepředstavila? Och, omlouvám se, obvykle takhle nezdvořilá nejsem. Mám mnoho jmen. Své pravé jméno nepoužívám, nemám ho ráda a zabíjím, když ho uslyším. Mám však mnoho různých přezdívek. Můžeš mě oslovovat Rawen, to je asi druhé nejpoužívanější jméno, jak mě ostatní nazývají. První je Ta Bilá Čubka, ale to mi přijde až příliš dlouhé." Rawen tě nechala, aby jsi přišel až k ní a celou si jí prohlédl. ,,Ty jsi Ryuuzaki, že? Tak, když máme seznámení za sebou, i když ne podle ukázkové etikety, většinou se první představuje muž, můžeme přejít k tomu, co potřebuji. Inu, ráda bych s tebou spojila síly. Nabízím ti spojenectví a společně můžeme zničit celé království a hlavně tu povstaleckou královnu."

Khall - 20. července 2016 20:02

soukromá zpráva od Khall pro Výsadek Netrvalo to dlouho, nebo si to alespoň myslím. Vzbudí mě náraz do země a okamžité proražení bariéry kolem mé mysli. Na mojí obranu, nejsem ve stavu, abych se dokázal komukoli zkušenějšímu bránit. Drakovi neodpovím a překulím se na břicho. Horko těžko si kleknu a vykašlu krev která mi začala stékat až do krku. Pokusím se postavit na nohy a dostat se kus pryč. Při nejhorším se mohu snad alespoň plazit. Když už budu dostatečně daleko od draka, pokusím se načerpat trochu sil. Nejlepší by bylo, kdybych narazil i na nějakou vodu, byť alespoň kaluž. Jakmile trochu načerpám síly, je čas vyrazit. Zatím vyrazím zkrátka rovně, ať se dostanu pryč od nekromanta. V nejbližší budoucnosti, až se mi trochu obnoví magie, mám v plánu vykouzlit pečetě, díky kterým bych měl zamezit nazírání, takže mě už nebude moci najít.

Ruby (a Grace) Carter - 20. července 2016 21:01

soukromá zpráva od Ruby (a Grace) Carter pro Hledání může začít... ,,Přece celá naše cesta nemohla být k ničemu!" zaprotestovala polohlasem Ruby, takže nebylo úplně jasné, jestli jsou slova mířena na strážného, na Grace nebo na ni samotnou. Bojovný plamen v ní pomalu vyhasínal, už se nadechovala, aby přiznala svou porážku, když v tom se objevil neznámý muž se zprávou, která jí zase vnesla trochu naděje. Tiše poslouchala rozhovor dvou mužů a sama se radši moc nevyptávala. Ani si nevšimla Graciina rozpačitého pohledu, která by v cestě za draky pro dnešek raději nepokračovala.Upozornění holohlavého muže Ruby vzala s respektem. Přestože ho jako autoritu nevnímala, sama měla moc práce s vymýšlením plánu. Na důkaz pochopení jeho varování pokývala hlavou s tichými slovy:,,Příště si na to dám pozor." Co ji ale doopravdy utkvělo v mysli, bylo zmínění, že se do podzemní arény dokáže dostat každý. ,,Díky za Váš čas, nashle," vyhrkla na strážného Ruby v rychlosti, chytla Grace pevněji za ruku a už ji táhla pryč. Grace měla co dělat, aby se také stihla rozloučit a obě byly pryč. Jak Grace předpokládala, Ruby se hrnula najít vchod do podzemní arény...

Ryuuzaki Kiseki ( Pyro ) - 20. července 2016 23:30

soukromá zpráva od Ryuuzaki Kiseki ( Pyro ) pro Zastavil se asi metr možná metr a půl před ni. Když domluvila tak nebýt brnění mohla by vidět jak se nad tím pousmál." Etiketa? Zajímavé... Přesto tě vyvedu z omylu. V případě že někoho ten druhý jen tak osloví je to on kdo se představuje první nehledě na pohlaví. Mimoto... Zdá se že si se na tohle setkání i připravila. Svoje pravé jméno jsem nepoužil od doby kdy mě přeměnili. " Řekl Ryuuzaki a ohlédl se na Azraela " Předpokládám že znáš i Azraela. " Poté se podíval zpět na ni a dodal " Ale přejděme k poslední otázce která mě zajímá. Proč mi hodláš pomoct? Každá taková nabídka má svůj důvod. " Kdyby to sledoval někdo jiný asi by měl dobrou zábavu z toho, jak se Rawen, která evidntně taky patřila mezi temné bytosti a byla jedna z těch extra zlých s nekromant baví o etiketě.

Všechno vidím! - 21. července 2016 13:39

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Noční rozjímání Nox se zdál povzbuzen tvými slovy. ,,Nevím. Ale nejspiš jim dojde, že nejsme na straně císaře, když jsme se je nijak nesnažili zastavit při odletu. Aspoň doufám, že královna má dost mozku na to, aby to poznala." Pak se zasmál své myšlece. ,,I když možná ne. Kdyby mozek měla, nezačala by tuhle válku." Obří dračí hlava se otevřela jak Nox zývl. ,,Spíš se bojím, aby se nás nesnažila přetáhnout na svou stranu. Dračí jezdci nepadají jen tak z nebe. Neměli bychom se teď pár dní nikde ukazovat, abychom nepřitahovaly zbytečnou pozornost." Nadhodil, nyní už zcela vážným tónem. ,,Možná bychom se mohli schovat u elfů v Narínským lese, ale ti nenávidí lidi, za to že si je zotročili. Draci tenkrát stály na straně lidí, takže nás asi neuvidí zrovna rádi. Nebo bychom se mohli ztratit v Zrádcově pustině, ale horké slunce a teplý písek všude kolem není zrovna nejpříjemnější místo na světě. A navíc tam řádí klany orků a válčí mezi sebou. Nevím jestli je dobré utecéct z jedné války do druhé." Nox si bezmocně povzdechl. ,,Měli bychom jít spát. Dnešek byl vyčerpávajicí den, že?" Probudili tě malé, cupitavé krůčky, které obíhali kolem tábora. Zvuk krůčků byl silný, možná kolem pochodovalo hned několik párů nohou. Byla temná noc, nejspíše jsi spala jen dvě hodiny. Nox už byl vzhůru a nejspíše uhodl, co tě probudilo. ,,Ozývají se už asi hodinu, ale nikoho jsem nezahlédl. Spi klidně dál, musíš si odpočinout. Já budu držet hlídku."

Maria - 21. července 2016 13:52

soukromá zpráva od Maria pro NOC Když Nox mluví, přesunu si loutnu ze strany do klína a vybrnkávám na ní pár tónin. Občas přikývnu na znamení souhlasu. "Nerada bych se stala jednou z královniných létajících propagand," zamumlám. Na jeho návrhy, kde bychom se mohli ukrýt, na chvilku neodpovídám. Sama si nejsem jistá. Odložím loutnu vedle sebe a přikryji se cestovním pláštěm. "Můžeme to vyřešit zítra," souhlasím s ním. "Teď už jsem na to moc unavená. Jak říkáš, náročný den" zívnu. Zachumlám se do pláště a ještě víc se přitisknu k drakovu teplému tělu. Za chvilku spím. Probudím se lehce, jednu chvíli spím a druhou chvíli už mám otevřené oči. Zírám do tmy a poslouchám. Někdo nás našel? Noxův hlas mě však uklidní. "Kdo si myslíš, že to je?" zeptám se ho v duchu, teď se mi mluvit nahlas nechce. Uklidňuje mě dýka na mých bedrech.

Všechno vidím! - 21. července 2016 18:04

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Šance ,,Nevím jestli vaše cesta byla zbytečná, ale do arény, vás v průběhu představení na rozkaz nejvyššího Sokola pustit nemohu. Prohlédněte si třeba památky Eaglefordu, kdo ví kdy ještě otevřeme brány cizincům jako jste vy," Zahuhlal strážný a to bylo těch několik posledních vět, které vám hodlal předat. Byl čas hledat vstup někde jinde. Aréna byla kruhovitého tvaru. Jedna z polovin je, ale postavena trčíc z skály, takže se k ní nedalo nijak dostat. Vstupů do arény bylo dohromady šest a strážní se sokoly na hrudi zatvrzele bránily nezvaným návštěvníkům ve vstupu. Všechna okna byla příliš vysoko a pevně zabedněná. Zdálo se, že aréna byla skutečně postavena tak, aby nikdo nemohl proklouznout dovnitř a ani ven. Asi po půl hodině se objevila první šance. Představení oficiálně skončilo a z vchodů se začaly hrnout hromady návštěvníků, a to tak, že div neucpaly vstupní oblouk. Každý chtěl být přece co nejrychleji doma a ti ostatní mají povinnost ho pustit! Strážní museli ustoupit na stranu, aby ten mohutný dav zbohatlíků mohl projít a aby je náhodou neušlapal. Těžko říct, jestli by si toho někodo všiml.

Všechno vidím! - 21. července 2016 18:12

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Zpráva Za jiných okolností by toto místo bylo kouzelné. Malé jezírko lemovaly okrasné vrby, které svými větvičkami sahaly až k hladině. V čisté vodě se odrážel měsíc. Celé místo působilo děsivě, i romanticky zároveň. Tvé smysly byly stále ještě otupělé a tak nemohli zabránit Pyrovi, aby ti do mysli poslal zprávu. Byla však mdlá a stěží srozumitelná, což znamenalo, že ani on se z bitvy plně nezotavil. "Khalle, Možná jsem se unáhlil. Rozeštvalo mě že nás někdo vyrušil protože od začátu nás neustále něco zdržovalo. Zeptej se draka a jeho jezdce proč přiletěli na to místo. Pokud je to ten správný drak přijdu za váma sám bez azraela i promluvit. Pokud to byl zbloudilý dračí jezdec nenamáhej se. Nebude o čem mluvit. "

Všechno vidím! - 21. července 2016 18:14

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Férová nabídka ,,Takže tvrdíš, že král má napřed pozdravit služebnou, když jí uvidí jako první? Zajímavá myšlenka, ale dost už o slušném chování. Proč tu jsem, jsem ti řekla. Také jsem ti řekla, co mám v úmyslu. Možná si myslíš, že jsem jen slabá, šílená ženská, ale mýlíš se. Ve skutečnosti jsem velmi silná šílená ženská, a když pomůžeš ty mě, já pomůžu tobě. Ať se ti v té tvé zlovolné hlavince honí cokoliv. Myslím, že je to férová nabídka, nebo si myslíš něco jiného?"

Všechno vidím! - 21. července 2016 18:23

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Nafěje ,,Ty vůbec nevíš, co to je říše mrtvých! Nikdy jsi v ní nebyl. Já ano a byl to děsuplný zážitek. Byl plný bolesti a utrpení. Já se smrti nebojím, protože vím, že mě nahoře přivítá Stvořitelova teplá náruč." Rozčilovala se po Gornových slovech. Zřejmě mluvila o nechvalně proslulé Zkoušce víry. Kněžky jsou po dobu tří dnů uvězněni v místnosti tak malé, že se tam nedá ani posadit. K dispozici mají jen malou sklenici vody. Pokud je jejich víra pravá a silná, udrží se při životě. Následně se stanou kněžkami a knězi. Pokud jejich víra zakolísá, zemřou. Takhle Sokolové oddělují výjimečné od plevele. Tvář kněžky se zkřivil odporem. ,,Tebe, ale nic takového nečeká skřete. Sama jsem zvědavá, jak dlouho dokážeš tomu nekonečnému utrpení v říši mrtvých vzdorovat!" Kněžka otočila několik stránek v knize a pokračovala v promluvě. ,,Ale odpouštím ti tvou nevědomost." Kněžka se zrovna chystala přečíst nějaký další zajímavý příběh, když v tom se zarazila a pohlédla na San, která opět zkusila přelomit mříže. Tentokrát bezúspěšně. Naopak, náhubek se jí podařilo strhnout rychle a téměř bezbolestně. Kněžka vyvalila oči. ,,Cítím z tebe moc temných sil! Draku jak se opovažuješ vzpouzet se tvému uvěznění? Přestaň s tím a já ti odpustím." Kněžka pevněji stiskla pravou ruku, ve které třímala bič. Knihu prudce zavřela. ,,Vy oba jste ke Stvořitelově síle tak slepí. Pochybuji, že se vůbec někdy dovedete povznést nad svou mysl a stát se vyššími bytostmi. Ale Stvořitel tvrdí, že změnit se může každý. Dejte mu šanci!"

Beron Storm (Ardenfel) - 21. července 2016 18:24

soukromá zpráva od Beron Storm (Ardenfel) pro Co teď... S dívkou a drakem se rozejdeme... Ne v nejlepším. Bohužel. Já osobně bych asi i pomohl, ale musím naslouchat svému drakovi. Jsme tým. Jeden bez druhého nikam nejdeme, rozhodnutí musí být jednotná. Tentokrát jsme však jednotní nebyli a já se rozhodl řiklonit na stranu své dračice. Av mi nastavila křídlo a v hlubokém zamyšlení, během kterého málem zlámala několik korun stromů letěla kamsi směrem k rebelům. Já sám jsem jen tiše seděl a pozoroval krajinu. Když ale Av dosedne a zeptá se co bychom měli dělat, tak si promnu bradu a chvíli koukám do tmy stromů. "Nenahlásíme je, dali jsme slovo..." hlavou mi ale pořád něco vrtá. "myslím, že jsme udělali chybu. Měli jsme jim pomoci. Ten drak měl pravdu... Pokud přehlédneme pokus o vraždu, tak proč pomáhat královně? Proč se nepřidat na stranu císaře." Podívám se Av hluboko do očí. "Udělali jsme chybu..."

Ryuuzaki Kiseki ( Pyro ) - 22. července 2016 01:04

soukromá zpráva od Ryuuzaki Kiseki ( Pyro ) pro " Takže tvůj důvod proč mi nabízíš spojenectví jen aby si viděla pár říše a zničení královny? " zeptám se a pokrčím rameny " Spojenectví se nebráním. Přesto mě před chvílí zradil někdo od koho jsem to čekal o něco později. Ale to nevadí, protože i když je to další věc která mě zdrží tak mě to nezastaví a plány půjdou dál tak jak mají. Takže čím přesně můžeš přispět ty? Mluvila si o tom že si spřádala i jiné ďábelské plány. Přesto jsem rád když plány zůstavají pouze v mé hlavě dokud si nejsem jistý loajalitou. Čím do té doby můžeš být užitečná? " zeptá se nakonec zvědavě

Rozze - 22. července 2016 09:33

soukromá zpráva od Rozze pro Jasno Nebyla to dlouhá cesta, alespoň ne vzdáleností. Pocitově ale moc neubíhala. Všem bohům a hlavně Agirovi jsem byla za zastávku velmi vděčná. Co se draka týkalo, očividně měl ve všem jasno. S mladíkem si to vyřídil podle svého a už se opět chystal k odletu. Souhlasila jsem s ním, co se týkalo toho vyúčtování, nicméně do chrámu jsme letěli především za účelem prozkoumat. Moment… „Co to bylo zač?“ Univerzální otázka... Kdo byl ten chlápek? Co ten drak? Co jsi tam dělal ty?... Můj tón hlasu se pohyboval někde mezi přísným neuhýbavým a téměř přátelským. Než odpověděl, za pomocí jedné ruky jsem se Agirovi vyškrábala do sedla.

Všechno vidím! - 22. července 2016 11:05

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro O vílách a divokých šelmách Nox zavrtěl hlavou. ,,To netuším. Možná to jsou skřítkové a víly, kteří střeží naše tábořiště, zatímco spíme. Vzpomínáš si přece na tu píseň, dřív jsi jí hodně hrávala, Slavnost skřítků?" Píseň to byla vtipná a veselá. Vyprávěla o jednom lidském člověkovi, kterému bylo poskytnuto se na jeden večer připojit ke kouzelné oslavě přírody pořádané skřítky, která se konala jednou za rok. Člověk vesele dováděl se všemi ostatními skřítky a dokonce se do jedné víly zakoukal. Přál si ztrávit celý zbytek života s ní a skřítkově jeho přání splnili a změnili ho také ve skřítka, jako byli oni. Od té doby skřítkové na svou každoroční oslavu zvou lidi, které kouzlem dopraví do svého podzemního království. Nox se usmál. ,,Nebylo by nádherné, kdyby nás skřítkové pozvali na svou slavnost do podzemního království? Mohli bychom poprosit krále skřítků, zda se u nich nemůžeme na pár dní schovat. Tam by nás nikdo nenašel." Noxova myšlenka byla energická a radostná. Chvíli bylo ticho, které narušovali jen ty kroky. Noxovi se pomalu vracela zachmuřená nálada. ,,S větší pravděpodobností to jsou jen šelmy, které se bojí ohně. Měli bychom je nechat na pokoji, dokud oni nechají nás. Ještě spi, já udržím oheň."

Maria - 22. července 2016 15:29

soukromá zpráva od Maria pro VÍLY A ŠELMY A PODZEMNÍ KRÁLOVSTVÍ Poslouchám Noxe jen tak na půl ucha, oči se mi znovu klíží. Když se nadchne nad představou, že by nás skřítkové a víly pozvali do svého podzemního království, nemůžu si pomoct a do tmy se usměju. "Myslíš, že by ses tam vešel?" rýpnu do něho, ale oba víme, že je to jen takové milé pošťuchování. Na nějaké pořádně rýpání jsem nebyla dost při smyslech. V nastálém tichu poslouchám kroky. Snažím se odhadnout, kdo by to mohl být. Nebo co. Možná jsou to doopravdy jen ty šelmy. "Snad to nejsou zase ti verbíři," poznamenám. Přeci jenom, nevíme, kam zmizeli. Snad je jezdec a modrá dokázali najít, patřili nakonec k nim. "Dobrou, Noxi," popřeju drakovi, než se znovu zachumlám do svého cestovního pláště a usnu.

Khall - 23. července 2016 13:44

soukromá zpráva od Khall pro Přistání Netrvalo to dlouho, nebo si to alespoň myslím. Vzbudí mě náraz do země a okamžité proražení bariéry kolem mé mysli. Na mojí obranu, nejsem ve stavu, abych se dokázal komukoli zkušenějšímu bránit. Drakovi neodpovím a překulím se na břicho. Horko těžko si kleknu a vykašlu krev která mi začala stékat až do krku. Promluví i jezdkyně. ,,Taky bys měla utéct, než se mu obnoví síly. Je to zlý černokněžník a většina kdo ho kdy potkala už nežije." Poté napůl odejdu, napůl se odplazím dál od draka a pak i dál. Chci se dostat pryč od nekromanta, vylízat si rány a zajistit, aby mne už nikdy nemohl sledovat.

Khall - 23. července 2016 13:57

soukromá zpráva od Khall pro Zpráva Nakonec se dostanu k jezírku. Voda se zdá být čistá a zkoumat to ani moc nechci. Napiji se opřu se o strom. Je čas si na chvilku odpočinout. V tom mi Pyro pošle telepatickou zprávu. Nemám sebemenší chuť na ni odpovídat a tak prostě ignoruji. Zjevně je taky dosti přešlý a tak předpokládám, že se mi v hlavě nebude moci hrabat. Navíc ten jeho drak jezdce mít neměl, možná jde o někoho jiného. Pyrova zpráva mi však připomene rozepsaný pergamen v kapse, který jsem uklidil při srážce s Mariou. Je čas psát dál. Dopíšu i zbylé události dne. Na závěr dodám... Mistře, jsem na tom velmi špatně. Umístil na mne pečeť, co mi rychle ubírá sil a pravděpodobně mne nakonec usmrtí. Nejsem daleko od akademie a nemám nyní magickou energii, abych umístil pečeť proti nazírání. Najděte mě prosím a pošlete pro mne někoho, kdo by mě byl schopen dostat na akademii. S formalitami na konec se nezdržuji a vyšlu havrana s tím, že nemá letět blízko chrámu a držet se v mracích. Nechci, aby mě nekromant odhalil.

Všechno vidím! - 23. července 2016 17:44

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Utábořit se Av kývla, ačkoliv to při letu bylo špatně poznat. ,,Souhlasím, nikomu bychom o tom říkat neměli. Bude to naše malé tajemství." Tvá další slova, ale dračici poněkud rozčílily. ,,A co chceš teď dělat? Máme se otočit, říct: omlouváme se, všechno jsme si rozmysleli, budeme zase přátelé? A navíc, nevím jak je chceš teď v té tmě hledat. Raději si najdeme si místo na přespání," Za nedlouho už Av našla vhodné místo na utáboření a přistála. Nasbírali jste malou hromadu klacíků, které Av zapálila. Jelikož byla její síla zaměřena na vodu, šlo jí to ztuha. Za chvíli, ale už do teplé noci plápolal malý ohníček, ,,Víš co bude výhoda, až dorazíme do Trebithu?" Zeptala se tě a v očích se jí pobaveně zalesklo. ,,Nebudeme muset spát na tvrdé zemi, budeme mít to nejlepší jídlo, které jí sama královna. To bude život..."

Všechno vidím! - 23. července 2016 17:47

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Rozladění ,,To se pleteš." povzdychla si Rawen. ,,Měl by ses naučit lépe poslouchat. Já nemám zájem vidět pád říše. Ať si na trůnu klidně dál sedí ten stařičký seschlý dědek, kterému říkají císař. Já chci vidět jen pád královny. A to z čistě osobních důvodu." Na tvou další odpověď jenom zavrtěla hlavou, ,,A proč se v tom případě spojuješ s někým, o kom stejně víš, že tě zradí? Když už, měl bys udělat nějaké opatření, aby se tak nestalo. Ani já nepopírám, že toto spojenectví je velmi riskantní. Ještě pořád nevím, o co jde tobě, ačkoliv jsem se tě ptala, neodpověděl jsi. Nechceš přece, abych si už od začátku myslela, že jsi nezdvořák." Rawen vypadá, že své nabídky začíná opravdu litovat. ,,Klidně bych ti řekla, čím můžu být užitečná, ale nevím co zamýšlíš, takže nevím s čím pomoci!"

Všechno vidím! - 23. července 2016 18:03

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Slavnost skřítků „Vstávej! Mario vstávej!“ Probudil tě Nox svým čůmákem, kterým do tebe ne příliš ohleduplně strkal. Noc byla uprostřed, měsíc vysoko. Nebylo těžké postřehnout důvod, proč tak Nox reagoval. Kroky se ni nyní zdály mnohem, mnohem blíže. Navíc se spolu s kroky ozývala hudba. Žádný zpěv, žádné hlasy. Jenom hudba louten, píšťal a dokonce i bubínků. Byla to slabá hudba, takže musela vycházet z veliké dálky nebo z opravdu malých hudebních nástrojů. „Jsou to skřítkové! Opravdu to jsou skřítkové!“ Vydechl Nox. „To je neuvěřitelné! Jenom si vzpomeň na začátek Slavnosti skřítků! Vypráví o tom, jak mladík uslyšel kroky a hudbu malinkatých nástrojů!“ Úvod písně začínal jen několika jemnými tóny, ale půvabnými akordy, které měli signalizovat hudbu skřítků. Postupně hudba zesilovala do crescenda, jak mladík čím dál tím více poznával bujarost skřítčích radovánek. „Musíme následovat hudbu!“ Zavelel Nox a už byl na nohou. „Stejně jak v té písni!“ Mladík následoval neviditelné kroky a hudbu, kterého ho zavedli přímo do veliké jeskyně, která byla, jak se ukázalo vstup do podzemního království.

Všechno vidím! - 23. července 2016 19:33

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Slavnost skřítků Zatímco se havran vzdaloval, až nakonec se v temnotě noci ztratil úplně, zaslechl jsi podivné, mrňavé kroky, které jako kdyby se ozývali ze všech stran, ačkoliv jsi nikoho neviděl. Ke krokům se pomalu přidala hudba. Hudba mrňavých fléten, louten a bubínků. Okamžitě jsi si vzpomněl na jednu z veselých písní, která byla na oslavách v kouzelnické akademii opravdu oblíbená. Píseň se jmenovala Slavnost skřítků a vyprávěla o mládenci, který všechno ztratil. Rodinu, domov i majetek. Jednoho večera ho překvapila hudba malinkatých neviditelných skřítků a víl, kteří ho dovedli až do skryté jeskyně, ve které se nalézal vstup do království skřítků. Mládencovi bylo umožněno zúčastnit se této rozpustilé skřítčí oslavy, která se konala jen jednou za rok a oslavovala přírodu. Mládencovi se na oslavě líbilo, tančil a veselil se s malými skřítky a na konci oslavy se ho samotný král skřítků zeptal, zda má nějaké přání. Mládenec neváhal a hned vyslovil, svůj chtíč, stát se jedním skřítků natrvalo, jelikož zde potkal jednu půvabnou vílu, se kterou chtěl zůstat do konce života. Král mu vyhověl a pomocí mocné magie, kterou ovládají jen skřítci a víly ho natrvalo proměnil v jednoho z nich. Od té doby skřítci rok co rok zvou lidi na svou slavnost. Píseň to byla rychlá a veselá, plná hrátky se slovy. Začínalo se slabě, jen s pár tóny, čímž hudba znázorňovala malinkaté skřítčí nástroje, krátce nato, ale zesiluje do crescenda, jak se mladík mezi skřítky baví a jak se oslava čím dál tím více rozjíždí. Teď se hudba ozývala jen z jednoho směru a jako kdyby chtěla, abys jí nasledoval.

Khall - 23. července 2016 21:11

soukromá zpráva od Khall pro Slavnost skřítků Položím se na zem, jen hlavou opřený o strom. Normálně bych si vyčaroval postel a stan, ale mám energie sotva abych stál. Oči se mi zavírají a stále sleduji havrana mé sestry, jak letí pryč. Zavřu na chvilku oči a hned je zase otevřu. V tu chvíli nevím, jestli jsem spal nebo ne, ale něco slyším. Spím stále, nebo je to skutečné? Slyším uprostřed lesa Slavnost skřítků? Poklepu hlavou a hned je mi dle bolesti na spáncích jasné, že jsem to neměl dělat. Ale jsem zjevně vzhůru a stále tu hudbu slyším. Nadechnu se zhluboka a za podpory stromu vstanu. Chvíli těžce oddychuji a poté vyrazím za hudbou. Jsem zvědavý, jestli náhodou píseň nebyla pravdivá. Viděl jsem draka, hned dva. Myslel jsem, že jsou již stovky let mrtví nebo vůbec neexistovali jinde než v bájích a pověstech. Když může existovat drak, proč by nemohli existovat skřítci?

Gorn`Karan - 24. července 2016 20:07

soukromá zpráva od Gorn`Karan pro ,,Jasně že to byl pro tebe děsuplnej zážitek. Lidé jsou zbabělci. Aspoň z té větší části, zase nejsem tak natvrdlej, abych to tvrdil o všech. Ale zrovna u tebe mě to nepřekvapuje, že ses tam podělala strachy. Ať si tě přivítá ten tvůj Stvořitel, ale mě po smrti nezajímá jít někam, kde nebude boj a bitvy." tyhle řeči mě už pomalu začínají nudit. Je snad tohle cílem tohoto celého divadla? Unudit nás k smrti? ,,Zase to tvý odpouštění? V nevědomosti je potřeba pořádně vymáchat hubu a ne ji odpouštět. Tak si to aspoň zapamatuje a naučí líp." odpovím na její "odpuštění". Vážně nechápu, kde se v lidech tohle bere. Drakovi se povede sundat si náhubek konečně. Rád bych věřil, že za to z části mohou i moje pokusy, ale to je dost naivní myšlenka i na mě. Tak co přijde teď? Zaplaví to tady celé ohněm nebo tak něco? napadne mne nepříliš příjemný scénář toho, co by se mohlo začít dít. ,,Vzpouzet se uvěznění je dost normální. To by mohla vědět i taková or'Ag jako seš ty." osopím se na kněžku a nad její snad téměř překvapenou reakcí na chování draka. ,,Těch tvých řečí už mám taky tak akorát. Stvořitel tohle a tamto, tak ať si sem dojde a posoudí si nás sám." zavrčím a prohlédnu si kování a okolí klece. Pokud tady chtěli věznit draka, tak určitě mají tyhle klece pravidelnou údržbu. Ale třeba by se mi podařilo najít nějaké slabé místo, které by se dalo využít k útěku.

Ruby (a Grace) Carter - 24. července 2016 20:10

soukromá zpráva od Ruby (a Grace) Carter pro Vstup do arény Sestry obcházely rozlehlou arénu několik minut, což vzbuzovalo v Grace nervozitu a v Ruby zase zoufalost. Přemýšlela, kudy se do arény dostat, aniž by je někdo ze strážných načapal. Okny? To asi těžko, jsou moc vysoko a i kdybych měla žebřík, strážní mě zahlédnou, uvažovala v duchu Ruby. Oněch šest vstupů, které po jejich důkladném pozorování znala nazpaměť, bylo opravdu jedinou možností. Jedinou možností, jak spatřit draky a jezdce. Ruby si hlasitě povzdechla. Takhle jejich putování nemůže skončit. Jednou se rozhodla draky vidět, tak je přeci uvidí! Zrovna se chystala svou sestru odvést na druhou stranu arény, když se naskytla příležitost. Návštěvníci odcházeli ven a namísto nich přicházel chaos. Teď mají jedinou šanci. Chytla Grace pevněji za ruku, zhluboka se nadechla a zamířila ke vchodu, odkud se hrnulo nejvíce lidí. Společně se proplétaly houfem návštěvníků, pomalu se dostávaly ke vstupu, najednou už stály těsně před arénou a potom... Vkročily do budovy arény.

Antje Silias - 25. července 2016 12:13
	soukromá zpráva od Antje Silias pro Když budu vědět jak, tak klidně ‘Pěšky? to by sme to asi do stanoveného času nestihli.’ Zašklebím se. Ono přece jenom jedna věc je vzít do vzdušnou čarou, ale zase když si jen tak šlapete vedle svýho draka po cestě a … ty vírazi těch banditů by fakt stáli za to. ‘Fajn.’ Prohlásím bez přemýšlení. ‘Kde a na jak dlouho jej mám odlákat a nenapadá tě jak?’

Abel Sigognac - 25. července 2016 21:15

soukromá zpráva od Abel Sigognac pro Výlet Dobře, Má Paní. "Řeknu" a pevně se chytnu, abych nespadl. Což nebude až tak jednoduchý úkol. Ve chvíli kdy se vznesla Tav mě naplnil pocit vzrušení, strachu a po chvíli také pocit velké svobody. Pocit kterého jsem si v poslední době díky válce moc neužil. Dobře, létání nebude až tak jednoduché. Uvědomím si poté co Tav předvede ve vzduchu malou část svého umu. Budu z výšky sledovat pomalu odcházející dvojici v aréně. Asi neumí létat... Nechám to na tobě Tav. Jméno za odpověď doplním jen z toho důvodu, aby si Tav uvědomila, že Má Paní a Bohyně ji nebudu běžně říkat. Narovnám se v sedle pokusím se trochu uvolnit a plně si tento pocit užít...

Maria - 28. července 2016 17:52

soukromá zpráva od Maria pro SLAVNOST? Probudila jsem se a téměř vyskočila na nohy. "Co se děje?" zašeptala jsem do tmy. I já jsem slyšela hudbu. Byla tichá, ale slyšela jsem ji. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, o čem Nox mluví. Skřítkové? To znělo dost nepravděpodobně. Když se drak postavil, postavila jsem se ji já. Přehodila jsem si plášť přes ramena a přehodila si na záda loutnu. Halenu jsem nechala pověšenou na keři, později se pro ni mohu vrátit. "Noxi, zpomal. Může to být past!" naléhám na draka. Ačkoliv jsem o skřítcích ráda zpívala, rozhodně jsem na ně nevěřila.

Všechno vidím! - 29. července 2016 19:59

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Past Hudba vesele tančila kolem tebe, ale mrňaví človíčkové, který tento líbezný zvuk vydávaly, nebyly nikde k vidění. To je v pořádku. I v písni se skřítkové objevily teprve až mladík dorazil do jejich království. V podzemním království je bezpečno a podle všeho skřítkové vládnou tak silnou kouzelnou moci, jako žádná jiná rasa. Problém je v tom, že skřítky už pěknou řádku let nikdo neviděl a tak vstoupily do legend a pověstí. Nebo do písní. Netrvalo dlouho a došel jsi k vysoké, pískovcové skále. V okolí jich bylo spousta a jejich špičky vykukovali mezi zelenými jehličnatými lesy. Nepochybně bylo nejbližší město Qaral, které je známé právě kvůli tomu, že se nachází v pískovcových skalách. Problém je, že tyto skály se táhnou na míle do všech směrů a perfektně tak halí město před nežádoucíma očima. U té skály najednou hudba poněkud utichla a pak najednou zesílila, jak spolu s ním vstoupila do jeskyně, která se ve skále nacházela. Pak hudba zničeho nic ustala a bylo ticho a tma. ,,A mám tě!" Ozval se čísi mužský hlas a za pár momentů tě zasáhlo spoutávací kouzlo. ,,Těžko uvěřit, že nějaký zoufalec opravdu uvěří té historce o skřítcích."

Všechno vidím! - 29. července 2016 20:02

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro V aréně Aréna byla obrovská a ačkoliv bylo všeobecně známo, že se nepoužívá od doby, co se Eaglefort stal městem víry, nedal se přehlédnout veliký krvavý flek v písku, který tam moc dlouho být nemohl. Obě dvě jste poněkud pomačkaně, jak jste se prorvali úzkou skulinou v davu, ale zdálo se, že si vás nikdo nevšiml. V aréně už také nebyli žádní strážní. Nejspíše uznali, že tady už nejsou potřeba a odešli východem pro služebnictvo, které vedlo do hlubin podzemí arény. Byl to taky jeden z možností, jak se dostat dovnitř. Další cesta byla slézt přímo do arény a vejít dovnitř vchodem, které obvykle používali bojovníci, aby se dostali ven. Poslední možnost byly dveře hned kousek od vás, ale jak se dav z arény vypařoval, hrozil čím dál tím větší šance, že vás uvidí strážný.

Všechno vidím! - 29. července 2016 20:16

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Podezření Nox po tvých slovech zarazil. „Máš pravdu. Už jednou jsem tě neposlouchal a řídil jsem se vlastní hlavou místo toho, abych alespoň zvážil tvé návrhy a protesty.“ Nox se znovu zaposlouchal do hudby. „Cítím tu magii. Možná je to magie skřítků, ale možná to je opravdu past. Nechám rozhodnutí na tobě co uděláme. Mohli bychom mohli onu následovat obezřetně. Tak abychom zjistili, co tu hudbu vydává, ale zároveň se měli na pozoru, kdyby nás někdo chtěl přepadnout. Hudba se změnila. Nyní zněla naléhavěji jako kdyby vás chtěla vyvést z omylu, že je to past a přitom dovést na místo, kde by se podle legend mělo ukrývat království skřítků. Neviditelní skřítci hráli rychle na své neviditelné nástroje a hudba se stupňovala do zvuku orchestru. Hlasitost hudby už vyplašila i většinu zvířat, práci vyletěli z korun stromů a zajíci se utíkali schovat zpět do své nory.

Beron Storm (Ardenfel) - 30. července 2016 22:32

soukromá zpráva od Beron Storm (Ardenfel) pro Nic se nedá dělat *Máš pravdu...* Je má jediná reakce na její slova o tom co bychom asi tak mohli říct, kdybychom se měli vrátit za onou dvojicí. To už ale sedíme na zemi a Av s jistými obtížemi, je to vodní drak, zapaluje oheň, vedle kterého si následně lehne. Já udělám to samé, jen s tím rozdílem, že se při tom opřu o Avin bok, přičemž poslouchám její prohlášení o tom, že budeme jíst a spát to a tam, kde by mohla být ubytovaná samotná královna. Nad tou představou se trochu zamračím a přihodím do ohně větev. *Zem je pohodlnější... Stejně jako je lepší skýva chleba nebo ulovený zajíc, než nadívaný bažant. Já jsem voják Av. Nikdy jsem o takový blahobyt nestál a nikdy o něj stát nebudu. Pohodlí si užiji až skončí válka a já se budu moci třeba jednou vrátit domů.* Tím můj proslov končí a já znovu hypnotizuji plameny. Do čeho jsem se to nechal urvat?

Maria - 31. července 2016 16:03

soukromá zpráva od Maria pro PODEZŘENÍ Nox mě poslechl, to byla příjemná změna. Sáhla jsem si na bedra pro svoji dýku a odepnula ji. "Budeme opatrní," navrhla jsem a začala se pomalu blížit k hudbě. Ta začínala být hlasitější a hlasitější, plašila zvířata. Jestli nás někdo hledá, tenhle rámus ho k nám snadno dovede. Opatrně jsem se plížila, došlapovala na špičky a dávala si pozor, abych nešlápla na nějakou suchou větvičku nebo se nesnažila projít hromado šustivého listí. Prsty jsem měla pevně sevřené kolem dýky, připravená kdykoliv zaútočit nebo se bránit. Bůhví, co nás čekalo.

Ruby (a Grace) Carter - 31. července 2016 19:39

soukromá zpráva od Ruby (a Grace) Carter pro Tak blízko... Ruby fascinovaně zírala na rozlehlost arény. Neměla slov a stejně tak Grace. Ačkoliv byla mladší sestra k nápadu nepovoleně vlézt do arény poněkud skeptická, nemohla se na její obrovitost a krásu vynadívat. Chvilku tam stály a koukaly, když si Ruby uvědomila, že teď na pozorování není čas. Musí jednat. Hned. Ruby si krátce si prohlédla i všechny možné cesty hlouběji do arény. Nakonec se rozhodla vlézt přímo do arény a vejít vstupem pro bojovníky. Možná to byla riskantní cesta, ale pořád lepší než ty, kde se ochomýtali strážní. ,,Pojď. Musíme slízt dolů, tudy to půjde," otočila se Ruby na Grace a kývla k aréně. Čím byly blíže, tím Ruby zrychlovala a Grace se nejistě ohlížela. Až nakonec se dostaly i k velké krvavé skvrně. Písek byl tak nasáklý, že úplně změnil barvu na děsivě rudou. Grace o flek jen zavadila pohledem a raději se snažila moc se na něj nedívat, aby ji strach nepřemohl. Ruby podobné myšlenky nesdílela. Zaujatě ho sledovala, stejně jako před okamžikem pozorovala arénu. I tak se blížila co nejrychleji ke vchodu pro bojovníky, až se k němu společně dostaly.

Khall - 31. července 2016 21:41

soukromá zpráva od Khall pro Past S velikou námahou se dostanu až na místo, kde se nachází pískovcové skály. Mé zeměpisné znalosti mi prozradí, že se blížím k městu Qaral, ale blíže nic určit nedokáži. Hudba sílí a najednou ticho. Pěkně nám to začíná. Pomyslím si, poté, co mne zasáhne spoutávací kouzlo. Normálně bych za to útočníkovi rozprskl hlavu, jen co bych svým vědomím nalezl jeho, a stačilo by jen pomyslet. Horko těžko si přes značně ztíženou pohyblivost sednu, ať již neplýtvám zbytečné energii na stání, když teď stejně nic nezmůžu. ,,Viděl jsem toho dnes tolik, že by mě to nepřekvapilo" Přivřu oči a ztěžka oddechnu. Mám toho dnes již plné zuby. ,,Klidně jsi mě mohl překvapit normálně. Poutání je zbytečné, neublížil bych ani mouše." Nebo alespoň ne v tomto stavu, což již nahlas nevyslovím. ,,Nemám zbraní, ani bohatství. Dnes nejsi první, kdo mě přepadl, můžeš se přesvědčit" Krev z úst a uší je mé historce důkazem. Vypadám jak zmlácený pocestný.

Všechno vidím! - 01. srpna 2016 12:44

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Možnosti Zelený drak se zamyslel. „Možná by jsi to mohla udělat pomocí výbušných sudů. Skladiště je úplně v nejspodnějším patře a nepochybně tam nějaké mají, pro případ, že by je někdo chtěl napadnout. Ne, že by to bylo příliš potřebné. Ačkoliv byl Eaglefort několikrát obléhán ani jednou nebyl dobyt. Věděla jsi to?" Zeptal se Welet, ale spíše než k tobě směřoval svou otázku k sobě. „Nepochybně nikdo z útočníků neměl draky.“ Uchechtl se. „Ale lidé o naší síle nic nevědí. Ani za mák netuší, že ve skutečnosti neumíme bourat zdi svým ohněm. Pokud tě nikdo neuvidí, nemělo by podezření padnout na tebe a budou to připisovat onomu drakovi, kterému pomůžeš utéct. Ale je to ta nebezpečnější metoda, hlasitá a opravdu nebezpečná. Nebudu však zapírat, že mě by to mou práci ulehčilo. Druhá možnost je klasicky stráže odlákat. Pro tebe by to nemělo být těžké, řekni třeba, že mám hlad, jsi dračí jezdec a já drak. Musí nám splnit jakékoliv přání! Připravena?“ Zeptal se nakonec.

Všechno vidím! - 01. srpna 2016 13:09

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Strasti a bolesti „No jistě, všechno necháš na mě!“ Zavrčela dračice, ale cítíš, že je potěšena tím, že jí nijak neporoučíš. Zapadající slunce na jejích šupinách házelo úžasné odlesky. „Slyšel jsi někdy o Marmaki Besdarí?“ Zeptala se tě a prudce se nahnula doprava, aby se vyhnula obzvláště vysokému smrku. „Ne, jak by jsi mohl. Vy lidé dračí řeč přehlížíte. Pro nás draky je to posvátné místo. Právě tam kdysi byla naše kolonie, tam jsme žili, aniž by nás někdo rušil. To bylo ještě v době, kdy se nás vaše rasa bála a respektovala. Já bohužel takovou dobu nezažila, ale muselo to být nádherné. Nikdo nám neporoučel co máme dělat. Pokud jsme mu to my nedovolili. Nepodléhali jsme vládě lidí, pokud jsme nechtěli.“ Tav si povzdechla. „Ale tenhle respekt vás rychle přešel. Napřed jste si zotročili nás a pak jste si zotročily elfy. Řekni mi, čeká podobný osud i trpaslíky?“ Chvíli mlčela. Byla rozzuřená, ale ne na tebe. Cítil jsi, že naštvaná z toho, kam se dostala. „Promiň. Vím, že to není tvoje vina.“

Ryuuzaki Kiseki ( Pyro ) - 02. srpna 2016 01:32

soukromá zpráva od Ryuuzaki Kiseki ( Pyro ) pro " No jo, nejsem zrovna zvyklý s někým mluvit, tak pochop že moje způsoby nejsou zrovna nejlepší. " řeknu Rewan a dodám " Mým pánem původně bylo získat jednoho rudého draka. Není známo že by měl jezde a dělal výtržnosti, chci ho přijmout na svou stranu a využít. Ale chybí mi k němu teď jezdec, ten mi pláchl dřív než jsem chtěl. Každopádně mám i toho chlapce, Pokud vše půjde jak chci dokáže na draky a jejich jezdce dotykem přenést značky smrti a tím jestli je najde a nabídnou mu svou pomoc je nakazí a nebo ho možná jen nechám jako prostředek jak je sledovat a vnést temnotu do mysli těch se slabší a náchylnější povahou. Trocha manipulace at už magií nebo jen intrikama. Mým plánem jezničit vše a nastolit nový řád. Řád, ve kterém už se nebude válčit protože bude jeden svrchovaný vládce a světu bude vládnout temnota. K tomu musím ale nejprve zničit dračí jezdce. JSou to esa v rukávu mého nepřítele a až se jich zbavím nebude mi v cestě stát už nic. Mezitím je trochu mužu i potrápit utoky na jiné města a pokud je povedu chytře mužu si s nimi pohrávat jako kočka s myší... každý kdo slouží dobru je naivn stejně jako samotná víra v dobro To je prozatím asi tak vše. Začal jsem svou cestu nedávno což možná víš. Proto mé plány jsou teprve v zárodku "

Abel Sigognac - 03. srpna 2016 08:35

soukromá zpráva od Abel Sigognac pro Strasti a bolesti Je nádherná. Tavina řeč mě donutí k zamyšlení. Válka s draky byla v historii popisována jako veliký čin, díky němuž můžeme žit "svobodně". To samé válka s elfy, ikdyž tam je veřejným tajemstvím cíl: zdroje, orná půda a elfky. Aby ne, zvítězily jsme a napsali si historii. Až moc hrdinskou, nesmyslnou historii. Příběhy o dracích, kteří kradou a poté znásilňují princezny, zotročují vesnice nebo jen tak spí na hromadě zlata. A také o chrabrých rytířích, kteří osvobozují vesnice, zlato dávají na dobročinné účely a zachraňují princezny, které si poté berou za ženy a ony si musí chuděrky poté převiknout na malinké nádobíčko. Nemusíš se omlouvat. Jak to bylo s vámi a elfy znám jen z historie, kterou bohužel psali jen vítězové. -odmlka- Trpaslíky asi jednou stejný osud potká, pokud si udrží lidská rasa dominanci. Jsme moc agresivní a chamtivý druh. V tomhle jsou jiné rasy lepší než mi... Na chvíli se odmlčím. Otázkou je jestli by jste si vy jednou nezotročili nás. Prohodím rejpavě. Letíš na Marmaki Besdarí? Zeptám se vážně a pohladím Tav po šupinách na krku.

Sanguinea - 03. srpna 2016 13:37

soukromá zpráva od Sanguinea pro Kašlu na tvoje odpuštění Samotnou mě trochu překvapí, že náhubek povolil. Moná za to mohla pomoc rukou toho skřeta. Co já vím? A vlastně je mi to jedno. Strč si svoje odpuštění tam, kam slunce nesvítí, mrcho. Promluvím poněkud neuctivě ke kněžce a temně zavrčím Vůbec netušíš, co ty tvoje Temné síly dokáží. Uchechtnu se a z nozder se vyvalí dva tenké proužky kouře. Naberu do plic vzduch a lehce natočím hlavu ke skřetovi. Upřímně...raději by si měl odstoupit od mříží. Za chvíli tu bude nejspíš dost horko. Zasměju se, což se okolí jeví jako série skřípavých zvuků nepříliš lahodícím lidskému sluchu.  Oklepu hlavou a cvaknu čelistmi. Vydechnu dlouhý proud vzduch. Tedy snad ohně ve snaze udělat z kněžky tichou hromádku popela. Ostatně to by mělo vyřešit i problém s pevností mříží.(75)

Všechno vidím! - 06. srpna 2016 19:41

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Zatopené město „Aha, jasně. Ty jsi voják, já zapomněla. Vojáci mají asi rádi drsný život, že?“ Zeptala se a jen stěží se držela, aby v sobě uzamkla své pocity. Přesto jsi cítil jak jí mrzí, že její pokus o normální konverzaci a změna tématu neproběhla úspěšně. „Jsi dračí jezdec. Válka pro tebe nikdy nekončí.“ Odsekla. „Měli bychom se vyspat.“ Pronesla nakonec, protože jí ticho a napětí, které vás obklopovalo ubíjelo. „Dnešek byl až moc zmatený a členitý. Musíš být unavený. Já ostatně taky. Vyspíme se a ráno vyrazíme na cestu do Trebithu.“ Probudili tě čvachtavé zvuky. Oheň stále ještě slabě plápolal a měsíc byl vysoko na nebi. Po Av nebyly nikde ani stopy. Tvá hlava byla teď opřená o veliký balvan, který sem patrně někdo dotáhl. Byl pohodlnější než se dalo čekat. Mezi několika stromy za sebou jsi mohl spatřit něco, čemu jsi předtím nevěnoval pozornost. V měsíčním světle se tam třpytila hladina jezera. Za stromy byla malá, písečná pláž a pak přímá cesta do vody. „Promiň, probudila jsem tě?“ Ozval se starostlivý hlas Av. Stála po krk ve vodě a z tlamy jí kapala voda. Jezero muselo být dost příkré, protože od břehu byla sotva několik metrů. „Nemohla jsem odolat. Je to tu tak zajímavě tajemné. Tyhle vody ukrývají mnohá tajemství.“ Pokynula hlavou směrem k něčemu, co trčelo z hladiny jezera. Když jsi se podíval pořádně, zjistil jsi, že je to hodinová věž. „Před stovkami let tady stávalo město. Příroda tady, ale chtěla mít jezero a jak už to tak bývá, země je mocnější než člověk a jedné noci celé město zatopila. Podle legendy se to stalo tak náhle, že se nikdo z města nedostal včas. Jejich ostatky prý stále leží na dně.“ Av se dramaticky odmlčela. „Chceš si zaplavat?“

Všechno vidím! - 06. srpna 2016 20:43

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Jeskyně Hudba kolem vás tančila, když jste si nenápadně tvořili cestu křovím. I když Nox vzhledem ke své váze a velikosti párkrát na nějakou tu větev šlápl, zvuk hudby to dokonale přehlušil. Hudba vás vedla dál a dál. Má ta hudba vůbec nějaký konec? Směřuje vaše pouť vůbec k nějakému cíli? Když už jste si začali říkat, že pouť vzdáte, hudba zničeho nic utichla. Nacházeli jste se mezi pískovcovými skalami. Oblíbené místo básníků, spisovatelů a také sebevrahů. Skály se rozhodně pyšnily vysoké popularitě. Z celého Qaralu přicházeli lidé, aby se na tento přírodní úkaz mohli podívat a někteří dokonce skalám začali dávat jména podle toho, co jim připomínají. Bylo tu spoustu medvědů, jeden drak a dokonce i král s královnou. Věřící lidé si zvláště oblíbily skálu, která připomíná zatnutou pěst. Začali jí po vzoru jejich hrdiny nazývat Sokolova pěst a téměř ustavičně se k ní modlí. Před vámi se, ale rozprostíralo něco, co by lidé umělecky pojmenovali černá díra. Neboli vchod do temné jeskyně. „A mám tě!" Ozval se drsný hlas. „Těžko uvěřit, že nějaký zoufalec opravdu uvěří té historce o skřítcích." Ten mužský, chraplavý hlas vycházel z jeskyně. Chvíli trvalo, než jste si uvědomily, že nemyslí vás a mluví s někým v temné jeskyni.

Všechno vidím! - 06. srpna 2016 23:03

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Do sklepení Cesta dolů byla poněkud složitější než se zdálo. Schody do jednotlivých pater byly pokaždé na jiném místě, takže jakmile jste sešli do nižšího patra, museli jste jít několik metrů po obvodu arény, aby jste mohli sejít níže. Tak se stalo, že než jste se dostali až dolů, obešli jste celou arénu dokola. Nepochybně jste už obě proklínaly architekta, který takový způsob vymyslel. Ačkoliv se už stmívalo, písek byl stále rozpálený od slunce, které sem celý den pořádně pralo. Cítili jste, že je tu výrazně tepleji než nahoře. A to dnes nebyl studený den. Do sklepení vedli obrovské dveře. Takové, skrz které by mohl projít třeba i drak. Hned bylo jasné, že jste na správné cestě. „Hej!“ Dolehl k vám z dálky tichý hlas. Netrvá vám příliš dlouho než najdete stvůrce toho výkřiku. Úplně na horních tribunách stál strážný a něco na vás křičel. To, co vám chtěl říci se k vám bohužel nedostalo. Dokázali jste rozluštit jen pár písmen a slabik. Nejspíše to, ale nebylo nic hezkého. Jediný úkryt tedy představovalo sklepení arény. Strážný se za vámi rozeběhl, ale čekala ho dlouhá vyhlídková trasa. No, možná architekt nebyl zas takový idiot. Čekaly na vás další schody. Tentokrát sice jednolité, ale dlouhé. Schodiště bylo zakončeno dlouhou chodbou se spoustou dveří.

Všechno vidím! - 07. srpna 2016 11:25

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro V zajetí...Opět Na tvé výmluvy bylo odpovězeno jen chraplavým smíchem. Pak tě neznámý útočník popadl za vlasy a táhl tě hlouběji do temnot jeskyně. „Zvědavým lidem se nikdy nestane nic dobrého.“ Zaskřehotal nakonec. „Ty jsi chtěl vidět skřítky viď? Neboj, až s tebou skončím, půjdeš za nimi pod zem.“ Uchechtl se vlastnímu vtipu. „Chápeš? Skřítkové bydlí pod zemí, a když tě pošlu pod zem… heh, nech to plavat.“ Chodba vedla níž a níž. Nebylo pochyb, že právě teď se nacházíte někde pod zemí. Úzkou chodbu nahradilo veliké podzemní prostranství. Podzemní jeskyně byla plná krápníků a zvláštních kamenných útvarů. Někde poblíž jsi slyšel kapání vody. Útočník pustil tvé vlasy. „Takže říkáš, že nejsem první, kdo tě dnes přepadl? Tomu teda říkám smůla. Dnešek asi není tvůj šťastný den, co?“ Opět se zasmál. Nejspíš se domníval, že je kdovíjak vtipný. V jeskyni bylo mírné světlo. Těžko určit odkud přicházelo, ale díky tomu jsi si mohl pořádně prohlédnout muže, který tě unesl. Nebo ještě lépe: muže, kterému jsi vešel do náruče. Měl dlouhé černé vlasy a černý vous. Vzhled šílence, kterému napomáhali krvelačné oči. Jedno z nich mu každou chvíli cuklo. Celkově působil dojmem, že je několik dní na útěku.

Khall - 07. srpna 2016 11:44

soukromá zpráva od Khall pro V zajetí Nikterak nekomentuji chování a vtipy mého únosce. Ani se neusměji, nebylo to totiž vtipné. Nezbývá mi nic jiného, než se nechat odtáhnout do podzemí a sledoval bláznovo chování. Blázen, co je schopen kouzlit, veselá kombinace. Když pustí mé vlasy, pořádně si ho prohlédnu. Poté se posadím na zem a opřu se o nejbližší stěnu. Stačí mi tak čtyři hodiny spánku a měl bych schopen zase kouzlit o sto šest. Na druhou stranu, nevím, jak mě ovlivní Pyrova pečeť. Jsem unaven. Zavřu oči a odpočívám. I tak stále poslouchám, co se děje kolem. Když už mám být zajatec, doufám, že mě nebude chtít hned zabít. To by ale asi udělal už nahoře. Co se mu tak asi stalo? pomyslím si, ale nechci si o tom povídat, stejně by mi asi neodpověděl.

Maria - 07. srpna 2016 20:39

soukromá zpráva od Maria pro JESKYNĚ Měla jsem pocit, jako bychom nikdy neměli najít zdroj hudby. Už kolikrát jsem měla na jazyku, že bychom se měli otočit a vrátit se na palouček, ráno moudřejší večera, ale pak jsem se do toho jazyka kousla a pokračovala dál. Dýku jsem nadále svírala, jako by se jednalo o mojí poslední záchranu, a Noxův maličko hlasitější postup ignorovala. Najednou jsme stáli před jeskyní a hudba přestala. Položila jsem si prst na rty a podívala se na Noxe, abych mu dala najevo, že teď už má být doopravdy potichu. Napínala jsem uši, abych zaslechla potenciální zvuky někoho nebo něčeho, co do nočního lesa nepatřilo. Když jsem zaslechla hlas, trhla jsem sebou. Trvalo mi pár sekund, než mi došlo, že ten někdo nemluví na nás. "Počkej tady. Půjdu se podívat do jeskyně, jestli někdo nepotřebuje naši pomoc," sdělila jsem Noxovi. "Kdyby něco, budu křičet," dodám s humorem a pomalu se plížím ke vstupu do jeskyně, abych nakoukla dovnitř.

Všechno vidím! - 08. srpna 2016 14:52

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Dračí minulost „Možná máš pravdu. Tahle situace měla jen dvě řešení. Buď zotročením draků nebo zotročením lidí. Doufám, že se neurazíš, když řeknu, že mě mrzí, jak nakonec ona válka dopadla.“ Odfrkla si a zadívala se do krajiny pod sebou. „Ano letím tam. Vždycky jsem si přála se tam podívat, ale zatím se mi nikdy nenaskytla příležitost. Doufám, že ti nevadí když jsem si vybrala tento moment jako ten vhodný pro návštěvu naší minulosti.“ Zeptala se docela ohleduplně. Dokonce ti i dala na výběr. Buď poletíš s ní nebo tě vysadí. Už se setmělo, když jste konečně dorazily na místo. Před vámi se tyčil zalesněný kopec přezdívaný Marmaki Besdarí. Tav se zarazila. V její mysli můžeš cítit rozrušení. „Vůbec to tady není takové jak jsem si představovala. Kde je ten slavný pahorek, ze kterého jsi viděl do všech stran? Ať se podívám kamkoliv, vidím jen stromy. Lidem nejspíš tohle místo nepřipadalo tak důležité, aby se o něj starali.“

Všechno vidím! - 08. srpna 2016 17:45

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Zpopelnění Mohli jste spatřit jak se zorničky kněžky rozšířily v ohromeném úleku, když se dračici povedlo sundat si náhubek. Pravděpodobně si byla vědoma nebezpečí, které jí hrozilo a proto prudce vyskočila ze židle, na které seděla. Sokolův nářek jí při tomto prudkém pohybu spadl na zem, ale ona teď měla jiné starosti než zvedat posvátnou knihu ze země. Pevněji sevřela bič, jako kdyby jí mohl ochránit před spalujícím dechem draka. „Já tě varuji draku!“ Vykoktala ze sebe. „Tohle ti nebude odpuštěno!“ Následně se z hrdla dračice vydral plamen. Kněžka ještě spěšně upustila bič a ve snaze ochránit si obličej si zakryla rukama tvář. Rozhodně jí to moc nepomohlo. Místnost naplnil děsivý kvílící skřek a pach spáleného masa. Mříže, přes které dračice oheň chrlila se zbarvily do ruda a teplota v uzavřené místnosti stoupla. Ačkoliv mají orkové tlustou kožní vrstvu, která je chránění proti prudkými změnámi teploty i pro Gorna tu bylo nesnesitelné horko. A to nestál v přímém proudu ohně. Z kněžky se teď stala jen hořící hromada hadrů na něčem, co kdysi i mohlo být člověk. Její výkřiky nahradilo nevýrazné chrčení a těžko posoudit, jestli už byla mrtvá nebo v nesnesitelných bolestech umírala. Většina jejího těla se proměnilo v černé uhlí.

Všechno vidím! - 08. srpna 2016 17:57

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Bezpečí mraků Tvůj zachránce s tebou očividně odmítal dál mluvit, jelikož se odplížil pryč do křoví. A Agirovi to zřejmě tak i vyhovovalo. Jen co mu ten neznámý člověk zmizel z dohledu, nakrčil se a prudce vzlétl. „Promiň, ale nechci s ním mít nic společného.“ Zamumlal, když jste se ocitli v bezpečí mraků. „Je sice pravda, že nás zachránil, právě proto jsem ho taky nechal žít, ale od hlavy až po paty jsem z něj cítil černou magii. Nejspíše jsme mu posloužily jen jako dopravní prostředek, aby se od svého zákeřného kumpána dostal dál a pokračoval ve spřádání temných plánu, aby svého soupeře odrovnal.“ Drak vyletěl ještě výš a teprve teď jsi cítila, jak se uvolnil. „Jsi vůbec v pořádku? Promiň, že jsem se nezeptal dřív, ale všechno se to stalo tak náhle a já na to, jak tě odhodil dočista zapomněl. Dnešek byl plný stresu. Jen doufám, že to takhle nebude probíhat každý den.“

Všechno vidím! - 08. srpna 2016 18:23

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Hodně štěstí při vykrádání císařské pokladnice Žena se zatvářila znechuceně. „Jsi víc zákeřný než jsem si myslela. Dobrá ale. Ty pro mě najdeš ten drahokam a já ti pomůžu s tou nadvládou.“ Otočila se k odchodu, dokonce udělala i několik kroků od tebe, když v tom se zarazila a ještě se otočila. „Dám ti ještě jednu radu. Dávej větší důraz na rady, které ti někdo dává. Nemluvím jenom o tom orákulu. Proto teď dbej i na mou radu. Pokud opravdu máš v úmyslu vyhledat toho rudého draka, pamatuj, že mysl draků je nevypočitatelná. Musíš si vydobýt jejich úctu. Azrael tě respektuje kvůli tomu, že jsi ho přivedl zpět k životu. I když uvidíme, jak dlouho tě ještě respektovat dokáže. To, že máš na své straně jednoho draka ještě neznamená, že dostaneš druhého.“ Nato se opět otočila zády k tobě. "Začni v císařské pokladnici! Je tam něco, co nám pomůže vyhrát válku!" Zčista jasna se objevila sněhová vánice. Obklopila Rawen a za moment zase utichla. Po Rawen však už nikde nebyla ani stopa. Tedy, kromě sněhu, který však začal rychle tát.

Všechno vidím! - 08. srpna 2016 21:20

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Překvapení na konci jeskyně Nox se nepokusil vydat ani hlásku. Dokonce se bál promluvit i přes myšlenky. Nelíbilo se mu, že chceš jít do jícnu jeskyně sama, ale tušil že tvé rozhodnutí nijak nezmění a navíc by určitě neprošel přes úzké hrdlo jeskyně. „Dobrá.“ Promluvil nakonec a i přesto, že ti mluvil do mysli se poplašeně rozhlédl, zdá to někdo neslyšel. Zatímco jsi se blížila k jeskyni, viděla jsi jeho vyděšený, bezmocný výraz. Později se jeskyně opravdu zúžila, takže nebyla možnost, jak by Nox mohl projít, pokud by si cestu nechtěl vysloveně probourat. I to by bylo těžké, protože pískovec se změnil v tvrdý kámen. Po chvíli se cesta změnila, nyní to byl spíše jen strmý sešup dolů. Už jsi určitě musela být pod zemí, když v tom se chodbička rozšířila do veliké podzemní jeskyně. Osvětlovalo jí mírné světlo, které pocházelo odněkud shora. Jeskyní se rozléhalo děsivé mumlání, ale ten, kdo ony zvuky vydával zůstával neviděn. Udělala jsi ještě několik krůčků, když ti ujede noha, jak jsi šlápla na něco měkkého a překvapivě i živého. Neudržela jsi rovnováhu a spadla přímo na Khalla, který zbědovaně ležel na zemi, schoulený do klubíčka.

Všechno vidím! - 08. srpna 2016 21:22

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Nepříjemné probuzení...nebo že bych se pletla? Ani nepocítíš, jak se ti klíží víčka. Prostě, jeden moment jsi při plném vědomí a v ten druhý jsi upadl do říše spánku. Do říše klidu, míru a pohody. Dokud tě ovšem neprobudilo drsné probuzení. Někdo na tebe patrně šlápl a spadl přímo na tebe. Pak se už díváš do překvapené známé tváře. Poznal jsi jí, byla to Maria, ta dívka od zdi.

Khall - 08. srpna 2016 22:30

soukromá zpráva od Khall pro V jeskyni Krásný spánek. Nehledě na to, že nejsem v kvalitní posteli, ale na zemi, po dnešním únavném dni mě již tma a sny obejmou jako matka, či milující manželka. Nějaký ten čas odpočívám a nechápu, jak jsem se do říše snů dostal. Najednou mě z té krásy vytrhne cosi zvláštního. Někdo o mě zakopl? Někdo na mě spadl? Cítím nepříjemnou bolest a první, co mi vleze na hlavu je, že budu mít pohmožděná žebra. Pohlédnu na osobu, co na mne spadla a moje srdce poskočí... vždyť je to Maria. O té dívce jsem hned několikrát dnes přemýšlel a nenechá mě klidným, že se mi zase tiskne na hruď. Mé síly se trochu zotavili, aspoň na ta nejjednodušší zaklínadla. Využiji příležitosti. Postavím pevně hradby kolem své mysli. Už dávno bych asi cítil, kdyby byl muž co mne zajal mágem, kouzelníkem, jež ovládá techniky mysli. Kašlu na to, že se nemohu moc hýbat. To spoutavací kouzlo zlomím později, stejně mi v ničem nebrání. Pošlu z očí modré blesky přímo na mého věznitele (jestli je v místnosti s námi) a využiji, že je Maria v přímém kontaktu, takže nás oba teleportuji k tůni, kde jsem poprvé zaslechl tu hudbu, které mne tak napálila. Jestli se vše povede, tak, jak zamýšlím, jsme již z dosahu toho kouzelníka. Zlomím pečeť poutacího kouzla a podívám se na Mariu. ,,Taky jsi naletěla?"

Všechno vidím! - 08. srpna 2016 22:46

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Khallovi blesky útočníka nezasáhly, jelikož se skrýval za nedalekým krápníkem. Mumlal si tam svá podivuhodná zaříkávadla a neměl ani tušení, co se v součastné době s jeho zajatcem děje. Než se stačila Maria nadát, Khall se s ní úspěšně přemístil. Pokud teda za úspěch považujete přistání v ledové vodě, protože ani teleportace Khallovi nevyšla tak, jak doufal. Spojení mezi Mariou a Noxem bylo kvůli veliké dálce přerušené.

Sanguinea - 09. srpna 2016 06:21

soukromá zpráva od Sanguinea pro Jsem zpátky! Vždycky mě fascinovaly plameny. Jejich plápolání a tanec jsou prostě hypnotizující, ale dnes z nich mám dvojnásobnou radost. Nejen proto, že konečně té užvaněné ženské zavřeli hubu, ale proto, že se díky nim dostanu ven. Proud ohně ustane stejně rychle jako začal - když zavřu čelisti. Koknu na rudý kov mříží a ušklíbnu se. Prostě se do nich opřu. Jsou teď asi stejně pevné jako guma a já toho hodlám využít k tomu, abych se dostala ven. Jetli se mi to povede, tak se konečně narovnám, co mi strop dovolí a urvu zámek na kleci toho orka. "Chtěl si mi pomoct a nejsi člověk. TO jsou dva dost pádné argumenty k tomu, abych ti pomohl ven" Promluvím k němu klidně myšlenkami. "Kromě toho...Pamatuješ si cestu ven nebo si budu muset udělat vlastní východ?" Vyrazím dveře připravená bojovat o nově nabytou svobodu. Ostatně křik té ženy určitě nenechal osazenstvo klidnými. Hluší nejspíš nejsou, ačkoliv hloupí ano. Nemohli si přece myslet, že udrží v kleci draka.

Maria - 09. srpna 2016 10:32

soukromá zpráva od Maria pro Jeskyně a přemístění Jeskyní se snažím plížit co nejtiššeji, i po tom srázu jsem se snažila postupovat pomalu. Mumlání mi na sebevědomí nepřidávalo a dýka v ruce mi připadala téměř dětská. Do čeho jsem se to zase přimíchala? V tom zakopnu a svalím se přímo na svého dávného společníka ode zdi. Okamžitě se z něj svalím a kontroluji, jestli jsem ho při tom nekontrolovaném pádu omylem nezabodla. Nezabodla. Nestačím ani otevřít pusu a zeptat se, co se tady sakra děje. Modré blesky se rozbijí o blízký krápník, ale neznámý útočník to snad ani nezaznamená. Chci o krok ustoupit, ale najednou cítím, jak se mnou trhne magie a pak jen ledovou vodu. A ztrátu spojení. Trhavě se nadechnu a nasaju vzduch do plic, snažím se co nejrychleji dostat z tůně. Na břenu si lehnu na záda. Loutnu jsem někde v tom zmatku ztratila, ale dýku stále svírám tak pevně, až mi bělají klouby. Slyším, že se mě Khall na něco ptá, ale nedokážu rozeznat slova. Moje nádechy jsou krátké a mělké a někde v koutku mysli mi moje racionální já oznamuje, že mám panickou ataku. Necítím Noxe. Necítím Noxe.

Abel Sigognac - 09. srpna 2016 19:46

soukromá zpráva od Abel Sigognac pro Dračí minulost Ze dvou ohleduplných možností jsem si nečekaně zvolil tu díky níž se ještě proletím. Pomalu si začínám létání zamilovávat. Když doletíme k místu, budu si prohlížet osamocený pahorek uprostřed nížiny. Pěkné místo pro hrad by to bylo...ikdyž by mě za jeho stavbu Tav sežrala. Rozrušení mé dračice mě trochu překvapí. Skutečně čekala, že to bude takové jak dřív? Na co se poté i zeptám. Čekala jsi, že to bude vypadat podobně jako za časů své slávy? Otáži se ji a poté mírně dodám. S trochou píle a nějakými lidskými otroky by mohl vypadat tak jak sis ho představovala. Na chvíli se odmlčím. Chtěla by jsi přistát a kousek se projít?

Khall - 09. srpna 2016 20:58

soukromá zpráva od Khall pro V ledovém jezírku Těsně vedle. Chtěl jsem na břeh. Doplavu na břeh a osuším se lehkým kouzlem, ale jako první osuším Mariu, zjevně je méně otužilá než já a mě je zima ukrutná. Dojde mi, že jsem si zase tak dobře neodpočinul. Sice se cítím lépe, stát na nohách mi nedělá problém, ale seknout se o deset sáhů na takový kousek? To nemohlo být ani dvě míle... nebo se mýlím? Zase pravda, že jsem cestou do jeskyně nebyl ve své kůži. Vůbec jsem nebyl ve své kůži. Kleknu si před Mariou a vidím, že má dosti pravděpodobně šok z přenosu. To se poprvé stává velice často. Na otevření portálu, který je méně invazivní, jsem však neměl čas, energii a dostatečné ponětí o vzdálenosti k cíli přenosu. ,,Mario, Mario! Poslouchej mě, to bude dobré." Vykouzlím šálek s teplým čajem a podám ho té dívce. ,,Napij se, udělá ti to dobře" Jen doufám, že mě u toho nepořeže. Kéž bych mohl udělat více. Když jsem však selhal ve vlastním oboru, nebudu raději ani zkoušet uklidnit tu dívku pomocí kouzel.

Ruby (a Grace) Carter - 10. srpna 2016 12:41

soukromá zpráva od Ruby (a Grace) Carter pro Ke dveřím... Obě dívky pospíchaly ze schodů, ale vzhledem k jejich složitosti, šlo spíš o rychlejší chůzi doprovázenou několika klopýtnutími. Často zpomalily, aby si usnadnily cestu, ale Ruby si naštěstí vždy vzpomněla, kde to vlastně jsou a že mají chvátat. A najednou stály u obrovských dveří. Ruby se na tváří vyskytl drobný úsměv, možná až příliš brzy tak vítězný. Dokonce i Grace už se nemračila. Když k nim ale dolehl hlas, který zněl sice jako z veliké dálky, ale i tak byl nebezpečně blízko, sestry ztuhly a na moment jako by byly neschopné jakékoliv reakce. Nakonec se Grace otočila a snažila se rozluštit, co strážný říká. Svěsila hlavu a byla připravena se vrátit zpátky nahoru a přijmout svůj trest. To ovšem Ruby ani nenapadlo. Na zlomek vteřiny se otočila na strážného, pak zase zpátky na dveře a rozeběhla se do sklepení. Překvapená Grace, kterou tam zatáhla s sebou se jen snažila držet krok. A zase další schody. Teď obě utíkaly tak rychle, jako nikdy dřív. Některé schody i přeskakovaly a bylo divu, že ani jedna nezakopla. Byly už těsně u konce schodů, oběma bušila srdce. ,,Kam dál?" zeptala se Grace udýchaně a stiskla si bodající místo pod žebry. Ruby si váhavě skousla ret a namísto odpovědi otevřela první dveře po své levici.

Maria - 10. srpna 2016 13:15

soukromá zpráva od Maria pro NA BŘEHU Okrajově vnímám, že voda, kterou násala dlouhá sukně v tůni, pomalu mizí, dokud moje oblečení není suché. Také si uvědomím, že jsem halenu zapomněla pověšenou na keři, protože 'se pro ní přece vrátím' a teď tu ležím jen v korzetu a sukni. Z úst se mi vydre hysterické uchichtnutí. Rozpuštěné usušené vlasy mě lehtají na odhalených ramenech. Zavřu na chvilku oči, abych si utřídila myšlenky a pokusila se získat nějaký ten vnitřní klid. V okamžiku, kdy na mě Khall znovu promluví a vykouzlí mi čaj, dýchám o poznání klidněji. Když se nade mě nakloní, aby mi čaj předal, oči otevřu a vyrazím proti němu jako kočka. Využiju jeho úhlu a loktem ho zasáhnu do žeber, abych ho převalila vedle sebe. Sednu si mu obkročno na hruď, jedno z ostří dýky mu tlačí na krk. "Bohužel tě budu muset požádat, abys mě přenesl zpátky. Ihned," oznámím mu. Můj tón postrádá onen flirt a bezstarostnost, jako když jsme se viděli naposled. Noxi? vyšlu myšlenku do éteru.

Khall - 10. srpna 2016 22:25

soukromá zpráva od Khall pro U lesního jezírka Maria mne překvapí. Úplně jiná dívka, než na kterou jsem prvně narazil. Chvíli přemýšlím, že proměním dýku, kterou mi přitiskla k hrdlu, v prach. Žebra, do kterých mě uhodila nepříjemně bolí. Rozhodnu se však nejprve mluvit. ,,Jsi blázen. Viděla jsi toho muže v jeskyni, než jsem nás přenesl? Byl to černokněžník. Určitě se ti donesly zvěsti o tom, že černokněžník zvaný Temnohroud utekl z Qaralské věznice. Prvně jsem si to neuvědomil, ale mohl to být on. Už mumlal zaklínadla. Jsem taky čaroděj a mohu ti říci, že když někdo už musí vyslovovat zaklínadla, znamená to, že je ono kouzlo silné a musí magii složitě formovat." A nebo je to blbec a neumí kouzlit neverbálně ,,Přenést nás zpět je sebevražda. Jestli chceš něco z jeskyně, musíme na to jít mnohem chytřeji a až úplně načerpám síly. Aspoň jak to půjde, nejsem ve své kůži."

Všechno vidím! - 10. srpna 2016 22:52

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Korunovační klenot Člověk by si myslel, že když jsi drahokam v královské koruně, bude kolem tebe veliký poprask. Kdyby se poštěstilo, mohl by jsi ovládnout i samotného krále. Situace a podmínky, které nyní sužovaly království tomu, ale chtěli jinak. Zemí otřásá občanská válka a císař nemá čas a ani chuť nosit na hlavě šperky, o které usiluje někdo jiný. A tak většinu času tvrdneš sám v poloprázdné pokladnici a jak ubíhá čas, všímáš si, že se čím dál tím více vyprazdňuje a vyprazdňuje, jak císař obstarává novou zbroj, zbraně a jídlo pro své vojáky. Nekonají se žádné bankety ani plesy, kde by císař své klenoty mohl ukazovat. Ani je už nechodil obdivovat jako dříve. Válka všechno mění. Tak se stalo, že jediný, kdo tě pravidelně navštěvoval, byla stará, obtloustlá služebná, která v pokladnici uklízela a leštila korunovační klenoty. A když se nikdo nedíval, nasazovala si korunu na hlavu a vzhlížela se v zrcadle, který císař dostal od panovníka za mořem. Také dnes zarachotily klíče v zámku a dovnitř vešlo její veličenstvo služebná.

Maria - 10. srpna 2016 23:51

soukromá zpráva od Maria pro NA BŘEHU A NA NĚČÍ HRUDI Slyšitelně zaskřípu zuby a čelist mi ztuhne. Samozřejmě, že má pravdu. Proti černokněžníkovi bych neměla šanci. Ale já tu nemohla jen tak zůstat, zatímco Nox zůstával tam, před jeskyní. Nebo už možná byl pryč. Všiml si, že spojení zmizelo a vydal se do jeskyně. "Nemusíš jít se mnou. Jen tam přenes mě," zasyčela jsem, najednou vyděšená. Jestli je Nox v jeskyni... Kousnu se zevnitř do tváře. Tak dlouho se nám dařilo vyhýbat se problémům a najednou se zdálo, že nemůžeme mít chvilku klidu. "Nechci, aby si šel se mnou," přenesu váhu tak, abych ho kolenem bolestivě tlačila do žeber. "Nevěřím ti. U zdi ses mi hrabal v hlavě a teď by si mi chtěl pomoct?" dýku ani na chvilku neoddálím od jeho krku.

Zachiel - 11. srpna 2016 00:03

soukromá zpráva od Zachiel pro Pravý král Klenot. Nejcennější z cenných. Takový je nyní můj tvar. Taková je nyní má tvář. Neboť já jsem to, co činí Krále Králem, nebo Císaře Císařem, já jsem koruna. Ač se mi tedy koruna zdejších domorodých obyvatel nelíbila... Byla měkká. Blyštivá. Spíš na okrasu, než aby měla něco znázornit. I když - znázorňovala přepych a ten budil zášť. V mém světě byly koruny jiné. Já sám jsem jednu nosil. Z černého kovu, temnou jako Prázdnota vesmíru s ostrými výstupky jako zuby, nebo štíhlé břity mečů. To by byla alespoň koruna. Vládne se strachem, ne přepychem. Koruna musí znázorňovat autoritu, musí vrhat strašlivý stín, který nikomu nedovolí vyskakovat si ke slunci. Ale tomu lidé nerozumějí... V jiných případech bych byl bez sebe radostí. Ale ne teď. Na jednu stranu, kde se ztrácí naděje, tam povstává zlo, neboť kráčí ruku v ruce s zoufalstvím a vzhledem k tomu, jak se mince a drahokamy kolem mne vytráceli, mohl jsem sledovat, jak se Královo bohatství rozutíkává. Něco takového mohlo znamenat jen válku. Ach, válka! Bohužel, Císař mě nenosil. Tedy, nosil mne ve chvíli, kdy jsem na něj nemohl mít vliv, ale nyní, když bych jej dokázal ovládnout a podmanit si snad i jeho vůli, mě nenosí! Mno, snad bych jej ani nemusel ovládnout svou mocí, na toto mi postačí slova. Nyní mu ale víc přijde vhod přilbice... Bohužel, jediný král, kterého můžu oslovit je služebná, která má na práci mne leštit. Občas si mě posadí na hlavu a předvádí se v zrcadle. Ach, zrovna přichází! Sladká Nicoto... Mé drahé dítě, kéž by jsi byla alespoň hezká, když už nic jiného. Něco bych ale od tebe potřeboval... Potřebuji, aby jsi mi dovedla Císaře. CÍSAŘE! Ach, ty mne neslyšíš, žene? Nevadí, má milá, nevadí. Budeš mi muset postačit ty. Trpělivě jsem tedy vyčkával, až dodělá svou práci... a vloží si mě na hlavu. V ten moment se má vůle zaradovala a už, už jsem jí vyslal do mysli pod sebou. Do mysli Služebné. Vytáhl jsem si pár obrázků a základních informací a upravil jsem je... Nechal jsem jí vidět Císaře jak vchází do této místnosti, kde čekám já. Zastavil se přede mnou a posadil si mě na hlavu... Dívala se mu na záda a náhle, jako by se Císařův stín prohloubil a vzrostl, až pohltil celou místnost. Když se zpět otočil na ní, byl pln síly, mlád a odhodlání... "Císaře... Císaře... Císaře..." Našeptával jsem jí tenkým hláskem, který se ale zařezával hluboko a jeho naléhání bylo stále dychtivější.

Gorn`Karan - 11. srpna 2016 07:54

soukromá zpráva od Gorn`Karan pro ,,To doufám, protože kdybys drakovi odpustila to, že z tebe udělá škvarek, bylo by to k smíchu." Pche, dneska mi to nějak moc mluví a myslí. Stařešinové by měli radost a bratr by mi asi zpřerážel kosti. Ale ne každý má takové zerkovské nadání jak on. vzpomenu si na chvíli na domov, než se m donucený o kousek ustoupit v kleci kvůli žáru, který způsobí vychrlený dračí oheň. Zakryji si dlaní ven oči, abych si mohl trochu prohlédnout původce náhlého (ačkoliv očekávaného) smradu, který se line jeskyněmi. Teď už se jen nějak dostat ven. Ale pochybuji, že bez draka mám šanci se vůbec ven dostat. Snad bude dost velkodušný a bratrský na to, aby mi pomohl. ,,Díky draku za pomoc. O cestu ven bych se nebál, pokud tě dostali sem, musí tu být dost místa na to, aby ses dostal bez úhony ven." nohou otevřu klec s urvaným zámkem. ,,Ty zrovna taky lidi moc nemusíš co?" kouknu na ohořelou mrtvolu a nakrčím nos při tom pachu, který vydává. Rozhlédnu se, zda se někde neválí moje zbraně. Bez nich bych nerad odcházel pryč. Také se porozhlédnu po vchodu, který pravděpodobně přitáhli draka na toto místo. To by nemělo být tak těžké, přeci jen to musí být dost velký otvor ve stěně.

Khall - 11. srpna 2016 09:00

soukromá zpráva od Khall pro U lesního jezírka ,,A nechat tě jít na smrt samotnou? Co si o mě myslíš?" Pronesu rozhořčeně. Něco mi na tom zase nesedí... Už už se chystám roztáhnout své vědomí a dotknout se její mysli, abych zjistil o co jde, když v tom mě zarazí její další slova. Tak ona to cítila? Jak to mohla cítit, když jsem necítil sebemenší obranu. Ani známku výcviku obrany mysli. Něco mi na Marie nehraje. ,,Takže ty jsi to cítila? Zkus se vžít do mé situace. Chtěl jsem zjistit, jestli nejsi jen zločinec, co mne zneužívá. Navíc zkoumání mysli není můj obor. Neumím zjistit víc než to, co zkušený pozorovatel vyčte z výrazu tvé tváře, jen pocity a myšlenky co plavou na povrchu." Rozmyslím se. Je mi jasné, že tam něco potřebuje rychle, ale co? ,,No dobře, půjdeme tam. Slez ze mě a já budu chvilku meditovat, tím regeneraci uspíším."

Všechno vidím! - 11. srpna 2016 09:59

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Když padá nebe Vaši hádku přeruší hlasitá, praskavá rána, která pocházela snad z několik mil vzdáleného místa. Rána, jako když na zem padá nebe (Ne, že by to někdo z vás mohl posoudit). Jedna z vysokých zubovitých skal v dálce se začala řítit dolů na zem. A ačkoliv jste byly opravdu hodně daleko od místa, kam dopadla, cítili jste, jak se země jemně otřásla. I voda v jezírku se začala čeřit. Spojení s Noxem se stále neobnovovalo. Byla to příliš veliká dálka na to, aby se s ním mohla Maria domluvit. Pokud tam tedy ovšem ještě byl. Ačkoliv si Khall dal v jeskyni krátkého, ale potřebného šlofíka, jeho síly nebyly takové jako dřív a rozhodně nevystačily na to, aby znovu oba dva přemístil. Točila se mu hlava a cítil, že každou chvíli může začít zvracet. Nejspíše jeho slabosti přispívala i Pyrova pečeť, ale ani po tak očekávaném havranovi nebyla na nebi ani známka.

Maria - 11. srpna 2016 10:27

soukromá zpráva od Maria pro PÁD OBLOHY Nestačím mu odpovědět. Rána se mnou trhne, jako by mě někdo uhodil a já se zadívám do dálky přesně ve chvíli, kdy se skála řítí dolů. Cítím, jak se země zachvěje. Hledím tím směrem s otevřenou pusou, ta podívaná mi vzala slova. Po chvíli stáhnu svoji dýku do bezpečné vzdálenosti od Khallova hrdla a postavím se. Dýku si znovu připnu do pouzdra na bedrech, dva magnetické kamínky o sebe tiše zaklapnou. Nevím, co mám dělat a v hlavě mi víří tisíce myšlenek. Nedívám se na Khalla, celou dobu zírám směrem ke spadlé skále. "Zatraceně," zašeptám nakonec chraplavě, to je jediné, na co se zmůžu. Celé mi to ještě nedošlo a já se tomu usilovně bráním ze strachu z dalšího panického zachvátu. Najednou se mi zatočí hlava a já udělám několik kroků váhavých kroků dozadu.

Khall - 11. srpna 2016 18:37

soukromá zpráva od Khall pro U jezírka ,,To není dobré. To vůbec není dobré." Sleduji to místo. Místo, kde se zrovna zřítila hora. Nedokáži to v první chvilce pochopit. Za to může on? Stojím jako přibitý a sleduji. Na tohle nemám ani náhodou. ,,Nemůžu tě tam přenést. Nechci, a ani kdybych chtěl, teď to nezvládnu, je to moc daleko a změnilo se to natolik, abych našel doskočiště. Poslal jsem před několika hodinami dopis do čarodějnické akademie. Měli by se pro mě stavit. Vezmu tě s sebou. O toho černokněžníka se budou muset postarat jiní, nemám na něj dost sil." Sednu si ztěžka na zem. Až teď jsem si uvědomil, jak špatně na tom jsem se svými silami. Je mi špatně, chce se mi spát a ještě mne svírá strach z neznámého čaroděje. ,,Proč tam vlastně chceš tak moc jít?"

Sanguinea - 12. srpna 2016 12:22

soukromá zpráva od Sanguinea pro Otočím hlavou k orkovi a tlumeně zavrčím. "Jsem dračice, orku a mám jméno. I když, vlastně jsme se ještě nepředstavili..." uchechtnu se a otočím se k něm přední polovičku těla. Skloním hlavu a lehce rozevřu křídla v jakési nápodobě panské úklony. Konec konců, jsem drak, ale mám slušné vychování...Tedy v jistých situacích a jen k určitým druhům. "Sanguinea Krvavá z Dračích hor." S tím se zas naronám a sleduju ho chvíli. Při poznmce o mém postoji k lidem naštvaně zavrčím "Lidi mi zabili matku, když jsem byla ještě dráče. Nemám důvod je mít v lásce. Vzali mi rodinu a já k smrti ráda beru životy těm jejich." Kouknu se k doutnající hromadě, která zbyla po kněžce "A pak se přede mě postaví nějaká lidká samice a káže o odpuštění. Některé věci nelze odpustit. Nicméně povídat bychom si měli na trochu lepším místě než je věznice. Mě třeba zajímá, proč jsi tady ty. Jestli jde o pouhou rasovou nenávist, nebo ke vému uvěznění mají hlubší důvod, ale nejdřív bychom odsud měli zmizet."" Otočím se zase k východu a výjdu ven. Uvidíme, co si pro nás ještě tahle odporná rasa připravila.

Maria - 12. srpna 2016 20:21

soukromá zpráva od Maria pro JEZÍRKO Khallova slova vnímám jen jako bzučení na pozadí. Podívám se na něj, až když řekne, že mě vezme s sebou. "Nikam s tebou nepůjdu," oznámím mu, ale můj hlas postrádá jakoukoliv ostrost, jakou do něj chci vložit. Pořád se mi motá hlava a cítím sucho v krku, jazyk je jako houba, co se mi lepí k patru. Mám hrozný strach o Noxe. "Proč tam chci jít, tě nemusí zajímat," syknu. Hledím na místo, kde se zřítila skála. Jak daleko to může být? Nezajímá mě to. Půjdu tím směrem tak dlouho, dokud se neobnoví spojení s Noxem, i kdybych měla vlastníma rukama zabít všechno, co mezi mnou a skálou stojí. "Jestli mě tam nepřeneseš, hádám, že budu muset jít pěšky," řeknu jízlivě, jako by mi dělalo dobře, že jeho nedostatek síly mě může zabít. Bylo lehké na někoho svádět vinu. Nikdy jsem do té zatracené jeskyně neměla chodit, měla zůstat spát.

Khall - 13. srpna 2016 10:17

soukromá zpráva od Khall pro U jezírka ,,Tak běž!" Holka jedna pitomá. Opravdu chce jít na smrt? Celé tělo se mě svrbí, jak se ve mě bijou morální zásady a půd sebezáchovy. Avšak vykročím směrem ke skále ještě dříve, než stihne Maria udělat jakýkoli pohyb. ,,Ale jdu s tebou. Narazíme na něj, tak aspoň vykouzlím mlhu nebo tak něco... To až se stane." Poté si proměním část ze svých připravených zásob na jídlo. Původní nápad byla nějaká klobáska, nakonec z toho vznikla trochu chleba, neboť je to podobnější patronce, ve které svojí směs schovávám. Byť jsou to opravdu primitivní kouzla a zisk energie z jídla je daleko větší, než výdej na přeměnu, je mi jasné, že by asi vypadalo opravdu trapně, kdybych sebou z ničeho nic sekl na zem, když jsem tak rázně vykročil vpřed. Jakmile trochu pojím, spíše z donucení, než že bych měl chuť, stáhnu soji mysl do pevného bodu uvnitř mé hlavy a započnu aspoň minimální odpočinek. Meditace za chůze, kdo to kdy slyšel? Je to doopravdy spíše jen soustředěný odpočinek. Je to hrozné, ještě ráno jsem se teleportoval desítky mil jako nic a teď nedokážu ani zlomek té vzdálenosti. Proklatý Pyro a jeho špinavá pečeť. Nebýt toho nekromanta, mohl bych se s tím černokněžníkem utkat jakoby nic. Skály by ho na můj povel rozdrtili jako čelisti a spáry obřího medvěda, jeho končetiny by se do tvrdé země propadaly jako by to byla ta nejmokřejší bažina. Místo toho se nedokážu ani teleportovat. To kouzlo jsem zvládl už ve svých dvanácti letech a od té doby na něj spoléhal.

Všechno vidím! - 13. srpna 2016 23:51

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Stále ne na svobodě Gorn. San, Ruby a Grace[/i] Dveře se rozlétly, ale překvapivě v nich nestály strážní, které přilákalo děsivé ječení mučené kněžky, ale dvě malé dívky. Ta starší ještě určitě nemohla být ani plnoletá a za zády se jí schovávala přibližně o pět let mladší holčička, která jakoby jí z oka vypadla. Naproti tomu sestrám se otevřel pohled na dvě klece. Mříže jedné z nich byly vyražené a rozpálené do ruda. Do nosu je uhodil odporný zápach spáleného masa a nebylo příliš těžké odhadnout, že onen smrad pochází z kouřících ostatků něčeho, co možná kdysi byl člověk. U jedné z klecí stál mohutný ork, ale většinu místnosti vyplňovalo tělo rudého draka, který se zrovna potýkal s dřevěnými vraty, které se nacházeli napravo od klecí a čert ví, kam jenom vedli.

Všechno vidím! - 14. srpna 2016 00:55

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Zima se blíží Zrádcova pustina. Nejsušší a nejvyprahlejší místo na zemi. Tedy, takhle to většinou bylo až do dnešního dne. Stojíš na jedné z vyšších písečných dun a zíráš na děsivý přírodní úkaz, který se ti právě naskytl. Přibližně všechno na míli daleko od tebe pokryl led a sníh. Ačkoliv jarní slunce pralo na poušť zhruba třikrát více než na jiných místech (Letos je opravdu teplé jaro) sníh neroztál. Pokud vůbec existuje místo, odkud tohle ledové šílenství pochází, nejspíše to bude uprostřed ledového kruhu. // Tak, pro začátek nějaké základní informace. Homepage, diskuzi, poštu a verbíře. V Homepage najdeš různé informace o světě, které tam vypravěči většinou píšou. (Většinou se na to, ale kašle a já sama jsem překvapená, že jsem homepage využila :D) Diskuze je, ale hodně využívané místo. Můžeš si tam psát s ostatními hráči mimo hru. Nezapomeň, že aby se ti objevilo políčko na psaní, musíš být přepnutý na postavě, za kterou v tomto dobrodružství hraješ. Poštu použij, pokud by jsi si si chtěl něco soukromě dohodnout se mnou nebo s jinými hráči. Takže, co máš dělat teď? Je to prosté, vciť se do postavy a napiš mi odpověď na můj krátký příspěvek. (Nemusí to být nijak extra dlouhé. I já jsem teď pro začátek zvolila spíše nějaký kratší. Většinou se píší tedy delší. Kolikrát se také strhne bitva o to, kdo bude mít delší příspěvek, je to docela dobrá motivace :D) Odpověď pošli jenom mne. Toho docílíš tak, že nalevo od tlačítka „odeslat“ klikneš na mé jméno (Tedy Všechno vidím!) Různé formy psaní: - Každý příspěvek by měl mít nadpis. Je to zcela na tvé fantazii, většinou se píše tučně, podtrženě a na střed, ale jak vidíš, ani já sama to moc nedodržuji. Hlavní je, aby bylo poznat, že to nadpis je :) - Přímá řeč se píše do uvozovek a tučně - Myšlenky se píší kurzívou - Pokud by jsi chtěl do příspěvku napsat něco mimo hru, piš to za dvě lomítka (//), ale většinou se to píše do diskuze nebo poštou než do příspěvku.

Maria - 14. srpna 2016 12:14

soukromá zpráva od Maria pro JEZÍRKO "Nechci, aby si se mnou chodil!" vyjedu na něj nepříjemně. Kdyby nás tak zbrkle nepřemístil, ještě bych se ven z jeskyně stačila dostat, než by se skála zřítila. Mohla jsem Noxe varovat. Takhle jsem byla několik mil od místa, kde jsem svého společníka vidělanaposledy a mohla jen doufat, že přežil. Ale jestli mě Khall nedokáže přemístit, nedůvěřuju mu natolik, aby mě doprovázal temným lesem. "Nevěřím ti," zopakuju nahlas. Nevěřím žádnému cizinci, kterého potkám na dvou místech v jeden den. Sáhnu do kapsy sukně pro stuhu, kterou si dám mezi zuby. Rozpuštěné vlasy si smotám do drdolu, který si přidržuju na temeni jednou rukou, zatímco druhou si vezmu stuhu a drdol jí utáhnu, aby držel na místě. Vím, že mě čeká relativně dlouhý pochod a dlouhá noc a jsem ráda za tu chvilku spánku na mýtince. Vzpomenu si na kroky, které jsme slyšeli, a vrhnu na Khalla další zlý pohled. Možná to už tenkrát byl on. Aniž bych čekala Khalla, rychlým krokem se vydám do lesa, směrem ke spadlé skále.

Khall - 14. srpna 2016 19:17

soukromá zpráva od Khall pro U jezírka V hlavě cítím nepříjemný tlak. Nevím co mám dělat. Jít, či zůstat? Zjevně mě s sebou nechce a vzhledem k tomu, že po té příjemné dívce z vesnice není ani stopa, nechce se ani mne. Nechat však někoho jít na smrt, to nemám v povaze. Mohl bych tu počkat do rána, sebrat se směrem k akademii a zůstat tam. Nechám se vyléčit, budu pár týdnů trénovat a složím mistrovské zkoušky. Pak už budu učit a na úkoly si mne budou objednávat. Žádné putování po kraji bez cíle a smyslu. Svůj první cíl pomalu ztrácím. Jestli Pyro mluvil pravdu, stejně není mezi námi, ale někde mezi. Zkušený mág, který se na vitální magii specializuje, by mi mohl pomoci a nemusí to být nutně nekromant. Zastavím se a Marie neodpovím. Nechci přerušit můj chabý pokus o meditaci mluvením. Místo toho dal zakusuji chléb a sleduji, jak se dostane dívka přede mne. Sleduji, jak se vzdaluji. Krok, deset kroků. Dvacet kroků. Pak již vidím jen její siluetu. Mám jí nechat jít na smrt? Zmůžu vůbec něco? Nechce se mi věřit, jak se nakonec rozhodnu. Drzá holka. Ve vesnici jsem jí byl dobrý, tak byla milá. Teď jsem jí zachránil dost pravděpodobně život a i tak se ke mne chová jak ke psímu exkrementu, který ulpí na podrážce bot. Proč? Nedá mi to a tak vyrazím za ní. Držím si odstup. Určitě o mně může vědět, netajím se s tím. Jak jsem řekl, dám na ní pozor, ale bavit se s ní nechci, jsem uražen. Za takovouto drzost by jí otec již nechal zbičovat pěti ranami do zad. Vždyť jsem byl hodný? Co jsem provedl... pche, vesnická holka pitomá.

Maria - 15. srpna 2016 21:41

soukromá zpráva od Maria pro V LESE Jakmile zmizím mezi stromy, našlapuji opatrněji a pod nohami mi nekřupne jediná větvička, nezašustí jediný lísteček. Dělám to tak automaticky, že si to skoro neuvědomuji. Polovinu svého života jsem se skrývala. A jestli teď přijdu o někoho, kdo se polovinu života skrýval se mnou... Prudce nasaju vzduch. Cítím, že se mi chce brečet, ale raději bych si ty oči vydloubla, než abych se rozplakala před tím zatraceným mágem. Proto jen zatnu zuby a jdu dál, dávám si pozor, aby mi nějaká zbloudilá nízká větev oko doopravdy nevydloubla. Vím, že je Khall pár kroků za mnou, ale nenacházím energii, abych ho od sebe odháněla. Snažím se přimět, abych uvažovala racionálně. Mág by se přeci jen mohl hodit. Tolik let jsem využívala mužské náklonosti, že se to stalo druhou přirozeností a někomu, kdo mě následoval temným lesem, i když jsem mu dala jasně, že o to nestojím, nebudu úplně lhostejná.

Všechno vidím! - 15. srpna 2016 22:37

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Na Marmaki Besdarí „Lidské otroky? Že mě to nenapadlo dřív! V tom případě tě pasuji na svého prvního, lidského otroka. A jako odměnu se můžeš hned pustit do zvelebování mého sídla!“ Pronesla s náznakem humoru, ale myšlenka „lidských otroků“ jí hodně zaujala. „Ano, prošla bych se ráda.“ Utábořili jste se na samém vrchu Marmaki Besdarí. Tady už byly vidět známky dřívějšího osídlení o něco jasněji. Veliké balvany zde byly naskládány do tvarů, které možná dříve mohli být dračí přístřešky. Ani jste nemuseli rozdělávat oheň. Samotná Taviina aura zářila a hřála jako to nejlépe roztopené ohniště. A i když jsi se o ní opřel (samozřejmě až, když ti to dovolila), aby ses uvelebil ke spánku, nespálil ses, protože její šupiny měli stejnou teplotu jako obvykle za dne. Nikdo neuvěří, jak pohodlné jsou dračí šupiny, dokud si na nich neustele. Probudily tě podivné zvuky. Nedaly se srovnat s ničím, co by jsi doposud slyšel. Znělo to jako něčí šepot. Šepot v jiném jazyce, poněkud hrubším než lidská řeč, ale přesto působil mnohem, mnohem půvabněji. Hlasitý a přitom tak tichý, jednohlasný a přitom, jako by pocházel hned z několika úst. Nic, co by se dalo popsat slovy. Tav spala. Měla držet hlídku jako první, ale zdálo se, že to zalomila.

Všechno vidím! - 15. srpna 2016 23:04

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Naděje na kousky Konečně jste dorazily k jeskyni, ke které vás dříve dovedla líbezná hudba skřítků vytvořená pomocí kouzla. Teď je tu všude jen děsivé ticho. Khall postupně zjišťuje, že cesta je delší, než když jí procházel poprvé, nejspíš za to mohl vedlejší účinek kouzla. Celé to vypadalo, jako kdyby se tu prohnalo tornádo. Několik stromů bylo spáleno na uhel, avšak už nehořely, Ve vzduchu bylo cítit spíše vlhko než kouř z požáru. Hned o pár metrů vedle vchodu do jeskyně ležel několik stovek metrů dlouhý kus skály, který jste viděli padat. Náraz udělal do země obrovské koryto a tak masivní věc by dokázala zamáčknout i sebevětšího tvora. Přesto Maria cítí, že tu Nox ještě nedávno byl. A nebo stále ještě je. Na placku pod obří skálou. Nedaleko vstupu do jeskyně se v malé louži krve povaluje loutna, rozlámaná na kusy.

Khall - 15. srpna 2016 23:20

soukromá zpráva od Khall pro U jeskyně To je docela dálka. Není divu, že mi je tak špatně. Normálně bych se takovouto dálku přemisťoval na dvakráte a s druhou osobou i více. Vystoupím z meditace, abych se mohl plně soustředit na prohledání tohoto místa. Roztáhnu svojí mysl po okolí a zkoumám přítomnost života, abych mohl případně zareagovat na blížícího se černokněžníka. Připravím si kouzlo blyštivé mlhy, která by měla rozptýlit kohokoli, kdo je zvyklý čarovat nebo je magické povahy. Jen tak procházím a prohlížím si, co to mocné kouzlo napáchalo. Je to šílené. Vypadá to, jakoby zde explodovalo zřídlo. Neorganizovaná destrukce. Poté si všimnu rozmlácené loutny. Už chci prohlásit něco o tom, ať Maria nesmutní, že jí tu loutnu spravím, když si uvědomím, že leží v kaluži krve. Přidřepnu si hned vedle a hledám zdroj té krve. Je to celé divné. ,,Je tu krev, ale žádná mrtvola nebo někdo zraněný. Co si o tom myslíš?“ Odolám nutkání zkoumat krev dotykem. Stejně nejsem odborník, pravděpodobně bych nic nepoznal. Na toto by bylo potřeba znát vitální magii nebo materiální magii na úrovni mistra. Ani jedno neovládám a podívat se zpět časem? Na to nemám ani v nejmenším energii a i kdybych byl v pořádku, výsledek by byl nejistý.

Rozze - 16. srpna 2016 11:08

soukromá zpráva od Rozze pro Jen drž Všechno se stalo ještě rychleji, než jsem očekávala. Čárymáryfuk zmizel a já se zničehonic octla opět ve vzduchu. Achjo. Souhlasila jsem s Agirem, ani já nechtěla mít s mágem společnou ani stopu, ale mohli jsme zkusit z něj alespoň ještě něco vykousat, než zdrhl. Určitě by toho měl tolik, co říct. Škoda… ale co, stejně se jim nedá věřit nos mezi ušima… Uzavřela jsem svou myšlenkovou debatu. Nebýt draka, ani bych si na svou ruku nevzpomněla. Až tehdy, když se zeptal na můj stav, opět mi v ní začalo tepat a já zjistila, že s ní nemůžu pořádně hýbat. Možná je to jenom naražený… Začala jsem optimisticky, když jsem si vzpomněla na křupnutí. Nebo…zlomený(?) Zkoukla jsem bolavou paži. Ale snad nic vážného, tvar zachovává. Musela jsem se mírně pousmát. Jestli je to opravdu zlomené, chtělo by to dát do dlahy. My dva s tím nic neuděláme, já si to jednou rukou nezavážu a mám takovej neblahej pocit, že tvý tlapy na jemnou prácičku asi taky moc nebudou… Nějakou chvilku jsme letěli. Zítra večer v Trebithu? Co bude pak?

Všechno vidím! - 17. srpna 2016 22:33

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Koruna na hlavě císaře „Císaře, císaře, císaře...“ Opakovala služebná, ale zdálo se, že pořád nechápe co má dělat. „Mám tě donést císaři?“ Podivila se, ale poslušně vyšla z pokladnice na úzkou chodbu i s korunou na hlavě. Ve všem tom rozčarování, že s ní mluví duchové dávno padlých králů, kteří se usídlili v královské koruně dokonce zapomněla zamknout dveře od pokladnice. Samozřejmě netrvalo dlouho než si někdo staré služebné s překrásně zdobenou, císařskou korunou na hlavě všiml. Z pokladnice napřed musela vyjít několik schodů nahoru, aby se dostala pryč z podzemních místností a dostala se přímo na nádvoří. Tam si jí nejspíše všimli poprvé a to svědomití strážci na hradbách, kterým onen výjev připadal nad míru vtipný. Ale ačkoliv měla na sobě šaty hradní služebné, nechali svědomití strážci korunovanou stařenku projít. V budoucnu se říkalo, že za vlády císaře Julianuse II. mohl chudý člověk nosit zlato na hlavě, aniž by se museli bát, že o něj přijde. Stařenčinu krasojízdu ukončila až císařova osobní stáž. „Slečno!“ Zavolal vousatý a zjizvený muž, který hlídal dveře do císařových, soukromých komnat. Když mu služebná neodpověděla, popadl jí za zápěstí a přirazil ke dveřím. „Císaře, císaře, císaře!“ Zabědovala služebná, jako kdyby to všechno vysvětlovalo. A opravdu se v té chvíli otevřeli dveře do císařových komnat a ve dveří stálo samo jeho veličenstvo císař Julianus II, který byl zjevně zvědavý, co způsobilo ránu na dveře. Změnil se. Vůbec nevypadal tak, jak si ho pamatuješ. Válka lidi mění a ačkoliv se sám císař nikdy v této válce nezúčastnil žádného boje, i tak to vypadalo, že ho zabíjí. Dříve hnědé kadeře vypadaly a ty vlasy, které mu ještě zbyly, zešedivěly. Obličej měl plný vrásek a zasmušilý výraz. Pravý císař, který je s válkou v koncích. Neřekl ani slovo. Vzal si korunu od strážného, který jí sebral z hlavy služky. Na služebnou se ani nepodíval, neměl sílu zabývat se něčím jiným než obrovskou armádou, která se usídlila u jeho hradeb. Na okamžik jsi rozeznal v jeho očích zármutek. Jistě vzpomíná na staré časy. Na časy, kdy měl ještě celé království pod palcem, a kdy mu celé království věřilo. Nakonec si korunu nasadil na hlavu. Byla těžší, než si jí pamatoval, ale nyní si připadal jako opravdový císař. Ta koruna mu zvedla náladu, protože si uvědomil, že císař je tu on, a že ještě stále má dost velikou armádu na to, aby rozdrtil povstaleckou královnu. Navíc se na rozdíl od ní a jejího vojska nacházel na té správné straně hradeb. Koruna na jeho hlavu pasovala jako ulitá.

Maria - 18. srpna 2016 21:35

soukromá zpráva od Maria pro JESKYNĚ Celou dobu jdeme mlčky. Nevadí mi to, musím šetřit síly. Cítím, jak mi z nevyspání třeští hlava a nohy jako by byly každým krokem těžší. Mám pocit, že to trvá věčnost, než dorazíme ke zřícené skále. Spojení se neobnovilo a mě se z toho zvedá žaludek. Sednu si na jeden z menších a neostrých skalních úlomků, můj pohled je fixovaný na rozmlácenou loutnu v kaluži krve. Cítím, jak se mi zvedá žaludek. Chvíli mi trvá, než si uvědomím, že na mě Khall mluví. Co si o tom myslím? Sama nevím. Vím, že skála mohla Noxe rozdrtit, ale odmítám si to byť na sekundu připustit. "Poznáš, jestli je ta krev lidská?" zeptám se Khalla. Veškerá bojovnost ze mě vyprchala, teď sedím na kameni se svěšenými rameny a hlavou.

Antje Silias - 18. srpna 2016 21:43
	soukromá zpráva od Antje Silias pro Bum? Chvíli mlčím a přemýšlím, ono vymyslet nějakou výhodnou lest a odlákat jejich pozornost, měli bychom málo času a … tak by to udělala Antje, jenže no, znáte to. “Trochu jsem nad tím uvažovala, odbouchnem to, bude sranda.” Vážně jsem to řekla? “Takže jak to mám zničit? A kde to mám odpálit?”

Zachiel - 18. srpna 2016 23:17

soukromá zpráva od Zachiel pro Při zoufalství "Správně maličká... Běž. Běž za Císařem." Povzbuzoval jsem jí a přes vtíravé našeptávání jsem nemyslel na nic jiného. Snad jdn dveře do pokladnice. Nepředpokládám ale že by někdo měl kuráž jí vykráct v srdci hradu. I tak jsem se ale pojistil neboť jsem po místnosti jsem rozestřel stín své mysli a vůle která zde dlouho přebývala. Tíživé pocity, náhlý zármutek a špatná předtucha by měly každého odradit, neboť toto zlato se mi bude ještě hodit... První menší problém přišel až s osobní stráží. Vousatý muž přirazil služebnou s korunou na hlavě ke dveřím. Poblouzněná ale mohla opakovat stále jdn to, co jsem jí našeptával a má schopnost takto komunikovat byla chatrná... I tak se ale nakonec vynořil Císař. Vypadal starší, než jakého jsem si ho pamatoval. Jako by z něj válka odsávala samotný život. Cítil jsem z něj zármute a vzpomínky na staré dobré časy, které skrývaly tichou rezignaci. Věděl, že se jeho konec blíží. Snad tomu už i sám uvěřil. Mlčky si vzal korunu od strážce který si jí vzal od služebné a posadil si jí na hlavu. Cítil jsem, že mu připadám těžší než před tím, ale též jsem veděl, že mu koruna na hlavě přinesla ztracené sebevědomí. Ano, stále měl armádu jež se té rebelské může rovnat, též byl na správné straně hradeb. Navíc, království je bez svého srdce, hlavního města, nic. Vtíravě jsem se otřel o jeho mysl. Dal jsem mu část své síly abych tíhu koruny přenesl do jeho nohou a paží. Abych mu ulevil. "Pomohu ti vyhrát." Zašeptal jsem mu do ucha. "Pomohu ti zničit Královnu. Mám moc a vědomosti o kterých se vám zde ani nesnilo... Vše co stačí udělat je - poslouchat mě. Uvolni se a důvěřuj mi."

Khall - 19. srpna 2016 01:18

soukromá zpráva od Khall pro U jeskyně V podřepu nad kaluží krve čekám na Mariinu odpověď. Bohužel na moji otázku bylo odpovězeno další otázkou. Otázkou, na kterou je má odpověď záporná. ,,Ne. Bohužel to je mimo moje schopnosti. Mohu ti říct, jestli jsou v ní stopy magie a technicky vzato bych mohl rozeznat krev savce od jiných živočichů, ale je to náročné a nejsem ve stavu, ve kterém bych to přežil. Tedy poznávání, jestli jde o savce. Vycítit magii zvládnu. Jen to chce chvilku soustředění. Mám?“ zeptám se nakonec. Nechce se mi začínat zkoumat neboť pátrat po malých stopách magie je taktéž náročný proces. ,,Obáváš se, že ta krev je někoho konkrétního?“ Vím, že je to možná otázka na tělo, ale zvědavost je teď na místě. Taktéž by bylo na místě odsud odejít, ale to ještě chvilku zmiňovat nebudu.

Maria - 19. srpna 2016 02:05

soukromá zpráva od Maria pro NĚKDO MOŽNÁ UMŘE, ALE JÁ ZA TO NEMŮŽU "Obávám," řeknu. Nechci a nebudu to dále rozvádět, ale jestli chci jeho pomoc, nemůžu dále jenom odmítat odpovídat na jeho otázky. Schovám obličej do dlaní a pokusím se polknout, ale jako bych měla v krku knedlík. Nejsem si jistá, jestli po něm mám chtít, aby riskoval svůj život, ale jsem si téměř jistá, že jenom přehání. "Jestli to dokážeš...," můj hlas je tlumený dlaněmi, nechci se na to koukat.

Sanguinea - 19. srpna 2016 09:27

soukromá zpráva od Sanguinea pro (Vzhledem k tomu, že nikdo nereagujete a mě už to čekání docela štve...) Jakmile se rozletí dveře reaguju hodně rychlým otočením přední polovičky těla vstříc novému nebezpečí, které... není nebezpečné. Dost překvapeně natočím hlavu trochu na stranu a obě děvčata si prohlížím. "Jaký druh léčky je tohle? Myslí si snad, že se budu ostýchat zabít dvě lidská mláďata?"  zeptám se Gorna, když si děvčata prohlídnu a otočím hlavu k němu. Ony přirozeně nic neslyší jelikož draci lidskou řeč jako takovou neovládají a komunikují s vybranými jedinci pomocí myšlenek.  Děvčata prostě jen vidí velkého rudého draka, který si je prohlíží stejným pohledem jako si prohlíží svoji budoucí večeři. Případně pohledem, jaký popisují jejich pohádky - takový, kterým si drak prohlíží princeznu než jí sežere.

Gorn`Karan - 19. srpna 2016 22:43

soukromá zpráva od Gorn`Karan pro Své věci naštěstí nemusím hledat příliš daleko. Nacházejí se odložené na stolku nepříliš daleko. Upevním si znovu zbraně (dvě kratší čepele a jednu masivní obouruční), ujistím se, že správně sedí na svých místech, než se přidám k drakovi směrem k východu ven. Než se někam však můžeme dostat, do cesty nám vejdou dvě lidská mláďata. ,,Rozumím, že tobě by to nedělalo problémy. A spoustě mám rodným také zrovna ne. Ale zabíjení bezbranných mláďat není něco, co bych odkýval. Ale to rozhodnutí je samozřejmě na tobě." odpovím drakovi a prohlédnu si dva malé lidské tvorečky. ,,Měli byste odsud zmizet, tohle není zrovna místo pro děcka." naznačím těm malým, že by se měli zdekovat. ,,Třeba je tu taky drželi?" napadne mne a otočím hlavu zpátky k drakovi. ,,Tak či tak si odtud musíme pohnout."

Khall - 20. srpna 2016 01:38

soukromá zpráva od Khall pro U jeskyně ,,Dobře" pronesu. Zavřu oči a začnu krev zkoumat přejížděním ruky těsně nad její hladinou. Krev začne probleskávat zelenými výboji a po chvilce mám jasno. ,,Je to zvláštní. Takhle červenou krev mají myslím jen vyšší živočichové. Bohužel jsme tu asi pozdě, protože kdyby byla teplá, šlo by o krev ptáka nebo savce, nižší živočichové jsou studenokrevní a teď v noci by měli krev chladnější. Takhle pozdě už ale vychladla. A magie z toho čiší. Ta krev je magií přímo přeplněná. Jestli mám hádat, tak je to krev toho černokněžníka. Možná se mu to kouzlo nepovedlo. Nebo je to krev nějakého magického tvora. Už je téměř zaschlá, ale netuším, jak dlouho trvá, než krev zaschne, takže těžko říct." Postavím se a protáhnu se. Rozhlédnu se pozorně kolem a trochu se mě zmocní strach. Zůstávat tu moc dlouho je šílenství. ,,Raději bych vyrazil a našel si nocleh. Nechci na toho černokněžníka narazit znova."

Beron Storm (Ardenfel) - 20. srpna 2016 11:15

soukromá zpráva od Beron Storm (Ardenfel) pro Zatopené město Probudí mě čvachtavé zvuky. První zjištění je, že jsem sám. Av nikde není a já se opírám o velký balvan, který tu včera večer zcela určitě nebyl. Pomalu se zvednu a vydám se za zvuky vody. Co najdu je jezero. Obrovské a zřejmě i hluboké jezero. A z toho jezera kouká Av. Přesněji řečeno její hlava. "Ne nevzbudila." Pozorně si jí prohlédnu a zaposlouchám se do jejího vyprávění. Je vskutku zajímavé. Pak mi ale av něco nabídne a po včerejším seznamovacím fiasku se to jeví jako dobrá šance jak začít znovu. "Jo, proč ne?" Dodám než ze sebe začnu shazovat kusy oblečení až nakonec stojím jen v kalhotách a jedinou zbraní je teď má dýka u opasku. Dojdu až ke břehu a skočím do vody. Je docela studená. "Tak kam poplaveme?"

Všechno vidím! - 20. srpna 2016 20:53

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Veleúspěšná rodina „Ehm, ehm.“ Ozvalo se za vámi známé chladné odkašlání. Za mohutným pozadím Weleta stál kapitán Zora a podezřívavě si vás prohlížel. „Všechno v pořádku slečno Silias?“ Zeptal se a při jeho otázce mu jedno z hustých obočí prudce vyletělo vzhůru. „Já jen, že tu už nějaký ten čas postáváte. Nevyhovuje vám váš drak? Nebo Vy nevyhovujete jemu?“ Počká na vaší odpověď a pak postoupí blíže k tobě. „Přišla nám zpráva od vaší sestry, Enyi. Gratuluje vám, že jste se stala dračí jezdkyní. Vaše rodina je nám ve válce velmi užitečná. Samotná Enya právě před pár hodinami úspěšně pronikla se svým oddílem za zdi Trebithu a putují do císařského paláce, kde mají zavraždit císaře.“ Pronesl, jako kdyby právě oznamoval kolik je hodin. „Můžete mě doprovodit do mého pokoje?“ Zeptal se prošel pod obrovským vchodem do arény, ale místo toho, aby šel dolů do skladiště, kam jsi měla původně namířeno, zamířil po schodech nahoru, kde byly pokoje pro hosty. Ještě můžeš zamířit dolů, ale není pochyb, že si tvé nepřítomnosti Zora všimne. Welet se neprotáhne ani jednou z chodeb, ať půjdeš nahoru nebo dolu.

Maria - 21. srpna 2016 00:03

soukromá zpráva od Maria pro ZKOUMÁNÍ KRVE A VŠICHNI JSME NAŽIVU No, všichni jsme naživu. Věděla jsem, že to přehrává. Položím si ruce na kolena a sleduji ho, jak zkoumá krev. Poslouchám ho, ale popravdě, moc mi nepomohl. Povzdechnu si a zvednu se. "Jdi. Já tu zůstanu," odpovím mu. "Jen je ještě jedno místo, kam bych ráda zašla," vzpomenu si na mýtinu. Podívám se na Khalla. Pořád mu stoprocentně nevěřím, ale zatím se mi snažil jen pomoct, když vypustíme tu záležitost s hrabáním v mojí hlavě. "Kousek odsud je mýtina, kde jsme tábořili. Nechala jsem tam halenu, že se pro ni vrátím. Možná tam můj společník je," řeknu opatrně. A pak, aniž bych čekala na jeho odpověď, se směrem k mýtině vydám. Nemělo by to být daleko a já s každým krokem doufám, že se obnoví spojení s Noxem.

Khall - 21. srpna 2016 00:44

soukromá zpráva od Khall pro U jeskyně ,,Půjdu s tebou. Pro jistotu. Navíc to zní jako místo, kde by nás ten černokněžník nemusel hledat a kde by se dalo přenocovat. Potřebuji si odpočnout pořádně." Zamyslím se. Ale když se mi svěřila a zjevně už je podstatně milejší než před chvílí, také se svěřím. Možná bude vědět víc ohledně mého problému. ,,Když jsme se odpoledne rozdělili, šel jsem za jiným černokněžníkem. Za nekromantem, kvůli kterému mají jihovýchodní bažiny tak špatnou pověst. Nevěděl jsem předem, co je zač, šel jsem po stopách magie. A tak jsem udělal asi největší blbost mého života, důvěřoval jsem černokněžníkovi, že mi pomůže najít moji ztracenou sestru. Svět je prapodivný. Má nějakého nemrtvého draka a chtěl po mě, abych mu pomohl najít jakýsi meč a vytvořit portál. To je vlastně to, čím se ve skutečnosti zabývám, tvorbou portálů a podobně. On na to místo letěl, já se teleportoval a do té vesničky, kde jsme se srazili, jsem zašel jen na jídlo. Poté jsem pokračoval za ním a stala se ještě divnější věc. Oživil tam spoustu nemrtvých a najednou přiletěl drak rudý jak krev s jezdkyní. Myslel jsem, že draci neexistují, ale na mou duši, viděl jsem dnes jednoho živého a druhého oživlého. No a když se je snažil ten nekromant zabít, musel jsem zakročit. Zastavil jsem ho a pak se to stalo. Okamžitě mě opustila síla, dotkla se mě smrt. Myslím, že nebýt magické odolnosti, co jsem si vypěstoval, tak tu už nejsem. Ale i tak mě to pomalu zabíjí. Potřebuji si pořádně odpočnout, abych nabral síly na cestu do čarodějnické akademie, kde mě uzdraví. Když mi pomůžeš, tak já pomůžu tobě. Tu loutnu ti spravím a dostanu tě kam budeš chtít. Samozřejmě se nejprve pokusíme najít tvého společníka." Když si uvědomím co jsem právě vyslovil, na prázdno polknu. Ne že by mi vadilo, že jsem ze sebe všechno dostal (ano, trochu mi to vadí, ale ne zase tak moc), ale to slovo společník. Takže už někoho má. Určitě ho má moc ráda a mě prakticky nezná... Co jsem si nalhával. Stejně se mi zalíbila jen kvůli ztřeštěnosti našeho setkání.

Všechno vidím! - 21. srpna 2016 12:09

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro V táboře Ani Mariinina mýtinka nebyla tak kousek, jak si myslela. Cestu si, ale pamatovala dobře, a když už to vypadalo, že jste se dočista ztratily, objevilo se plápolavé světlo ohně. Dřív byly možná keře rozestavené tak, aby chránily ty, kteří se přišli na malou mýtinku schovat před cizíma očima, ale teď byly keře pošlapané. Jako kdyby se skrze ně dralo něco velikého a těžkého. Tráva byla všude kolem pošlapaná, což ale mohla udělat Maria a její společník v dobu, kdy se utábořily. Oheň, který měl rozhodně před hodinami vyhasnout opět jasně svítil, takže ho někdo znovu rozdělal. Zem byla očouzená a na několika místech úplně spálená, takže ten, kdo oheň rozdělával asi moc opatrný nebyl. To bylo, ale všechno, co se dalo vyčíst z cizí přítomnosti. Všechny Mariiny věci zůstali na svém místě a nic nezmizelo.

Maria - 21. srpna 2016 19:24

soukromá zpráva od Maria pro CESTA NA MÝTINU Zvednu rozbitou loutnu a vydám se směrem, kde vím, že jsme tábořili. Khall se ke mě přidá, ale nevadí mi to. Možná jsem v to i tak trochu doufala. Až do této chvíle jsem si neuvědomila, jak nejsem zvyklá na ticho, hlavně na ticho ve své vlastní hlavě. Být sama se svými myšlenkami bylo to poslední, po čem jsem zrovna teď toužila. Ale i tak po většinu cesty mlčím, Khall mluvení obstará za mě a já ho poslouchám. Černokněžník s oživlým drakem mě rozruší, stejně jako jezdkyně na červeném drakovi. Je možné, že po tom černokněžníkovi šla modrá se svým jezdcem, když jsme na ně narazili a červený drak je předběhl? Nelíbí se mi to. Najednou se v zemi zjevovalo až moc draků. Možná černokněžníka chtěla královna zverbovat na svoji stranu? Sotva slyšitelně si povzdechnu. "To je mi líto," řeknu, když se zmíní o své zmizelé sestře. Vlastně jsme byli v tenhle moment na stejné lodi. "Ale nevím, jak bych ti mohla já pomoct. Jsem jen obyčejná bardka," upozorním ho. Nesnažím se mu říct, že byl blázen, když navázal spojenectví s nekromantem; kdyby mi pomohl nějaký najít Noxe, usekla bych si kvůli tomu pravou ruku. Jdeme trochu déle, než jsem předpokládala, ale najednou zahlédnu ušlapané keře. Přidám do kroku. Rozhlédnu se, mýtina nese známky Noxovi přítomnosti, které tady předtím nebyly. Znamená to snad, že přežil? Kousnu se do rtu. Projdu kolem plápolajícího ohniště, spálená tráva mi křupe pod nohama. Z keře sundám halenu a obleču si jí, konečně se nemusím kolem promenádovat v korzetu. Plášť, který jsem tam předtím také pověsila, na keři prozatím zanechám. Pod keřem je stále moje brašna a vypadá to, že se nic neztratilo, ani dlouhé rukavice. Otočím se na Khalla. "Bude ti tohle na odpočinek stačit?" zeptám se ho. Chci tady přes noc zůstat, v koutku duše doufám, že se Nox vrátí.

Khall - 21. srpna 2016 22:43

soukromá zpráva od Khall pro Mýtina ,,Díky", pronesu na její slova lítosti. ,,Opravdu se mi po sestře stýská, ale je to už deset let, co jí hledám, ani nevím, jak teď vypadá. Naposled jsme byli ještě děti. No a teď jsem se dozvěděl, že je uvězněna mezi životem a smrtí. Nebo to tak ten parchant aspoň říkal." Ohledně pomoci, kterou bych chtěl, zatím pomlčím. Nejprve chci, aby dosáhla svého cíle Maria. Když dojdeme na mýtinu, říkám si, kdo tu mohl vše tak rozdupat. Byl to černokněžník nebo Marii společník, ať již to slovo znamená cokoli. ,,Bude, jsem přeci čaroděj." Usměji se a už si chci vyčarovat pohodlnou postel, když v tom si to rozmyslím. Ta únava co cítím není jen klasická chuť spát, ale úplné vyčerpání kvůli přehnanému používání magie. Chvilku tam stojím s nataženou rukou. Trvá to dobrou čtvrt minutu, než si konečně rozmyslím, co udělám, což asi vypadá směšně. Nechám trávu v okolí uschnout, a následně ji spojím v obdobu slaměné matrace, ale bez postele, na tu se necítím. Totéž vykouzlím i pro Mariu. Dále vyčaruji zase chleba, na ten se cítím vždy a rozlomím ho vejpůl, načež podám jednu z půlí Marie. ,,Jak bys mi mohla pomoci? Vyslal jsem kouzelného havrana do čarodějnické akademie, ale doteď se nevrátil. Bojím se, že na teleportaci až do akademie nebudu mít kvůli tomu prokletí sílu. Chtěl bych, abys mě tam doprovodila. Až se vyléčím, chci složit mistrovské zkoušky, už zvládnu skoro vše, co je potřeba a do toho, co nezvládnu mi chybí jen trocha. Stačilo by mi to jen pár dní až týdnů pilovat. Až se stanu mistrem, chci se vydat na další cestu. Budovat lepší svět. A mám takové tušení, že ty tu cestu povedeš, až si vybereš mou daň" Poté se konečně zakousnu do chleba. Když ho dojím, což je chvilka s mým hladem, tak se natáhnu na matraci, hledíce na hvězdy, připraven pokračovat v mé konverzaci s Mariou.

Všechno vidím! - 21. srpna 2016 23:27

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Temný rytíř Ubíhají minuty a Marii se začíná vracet starý známý pocit sounáležitosti. Dřív než si stihla plně uvědomit, co se děje, ozval se mohutný řev. Marii se místo toho ozval v mysli starý známý hlas. „Mario! Jsi to ty?“ V tu chvíli spadl vedle ohniště mrtvý jelen, jeho náraz na zem rozvířil jiskry. Na tábor padl temný stín, který zastínil měsíc a hvězdy. V jeden okamžik se něco velkého sneslo z oblohy a v ten druhý ležel Khall pod mohutným dračím tělem a o nos se mu otíral o šupiny na nebezpečné dračí tlamě, která se do něj mohla kdykoliv zahryznout nebo spustit plamenomet. Rozzuřené dračí oči se zabodávaly do těch jeho a nebylo pochyb, že přemýšlí o tom, jak co nejbrutálněji a nejbolestivěji Khalla zabít. „Tak to ty jsi ten, který se hrabal Marii v hlavě?“ Ozval se dračí hlas v čarodějově hlavě a stejně tak ho slyšela i bardka. Nox si odfrkl a z nozder mu vylétla pára přímo Khallovi do obličeje. „Sledoval jsi jí. Myslel jsi si, že to bude snadná kořist, že jo? Odvedl jsi jí pryč, zatímco tvůj komplic hlídal vaše království a dozajista i všechny nakradené poklady. Zabil jsem ho a teď to samé udělám i s tebou.“

Maria - 21. srpna 2016 23:41

soukromá zpráva od Maria pro ...POVSTAL? Sleduji Khalla s nataženou rukou. Co to sakra dělá? S povytaženým obočím se ho už chci zeptat, ale nakonec čaroděj vykouzlí dvě matrace. To by šlo, rozhodně pohodlnější než spaní na zemi. Znovu se mi zasteskne po Noxovi. S ním mi nikdy nebyla v noci zima. "Možná bys neměl plýtvat síly," řeknu Khallovi, když od něj přeberu kousek chleba, a poděkuji. Nezakousnu se do něj, jen si ho přendávám z ruky do ruky a snažím se identifikovat onen pocit, který se mi tvoří kolem žaludku. Pak uslyším řev a kousek ode mě dopadne mrtvý jelen. Vmžiku jsem na nohou. "Noxi!" vykřiknu, ale můj dračí společník už přišpendlil mého nového společníka k zemi a vrčí mu do obličeje. Nedokážu se ovládnout a skočím drakovi okolo krku. Chvilku mi trvá, že bych se Khalla měla možná zastat. "Nezabíjej ho. Snažil se mi pomoci," pokárám draka a pustím jeho krk, abych ho po něm hravě poplácala. "To ty jsi zřítil tu skálu?" zeptám se ho obdivně. "Vstávej," podám Khallovi ruku a pomůžu mu na nohy. Nevím, z jakého konce to uchopit. "Tohle je Nox, cestujeme spolu. Nox..je drak?" řeknu váhavě. Jasně, že si všimnul, že Nox je drak, není přece slepý. Achjo. Nikdy jsem nikomu Noxe představovat nemusela.

Khall - 22. srpna 2016 00:12

soukromá zpráva od Khall pro Lesní mýtina ,,Neboj se, tohle je pro mě náročné asi jako pět kliků. Tedy, když neměním podstatu materiálu. Trávu jsem nezměnil a podšívce pláště mám takovou organickou tabletu, ze které vytvářím jídlo. Chléb je tomu nejpodobnější." Rád bych se chvástal o něco déle, ale zjevně si povídat nechce. To by se vyjádřila aspoň slovem o cestě na akademii kouzel. Zavřu tedy oči a začnu se téměř okamžitě propadat do říše snů. Už skoro spím, když v tom se najednou ozve rána. Otevřu oči a nevidím žádné hvězdy ani měsíc. Jakto? Odpověď přišla brzo a dnes již podruhé skončím pod tělem draka. Nebo už je po půlnoci? Zkrátka v rozmezí jednoho dne mě ohrožuje třetí drak, z toho druhý, který mě přišpendlí k zemi. Dokonce se mnou začne telepaticky mluvit. Tak takhle na to přišla... Divil jsem se, jak mohla bez špetky obrany zjistit, že jsem si četl její myšlenky. Pomyslím si pro sebe, nepřenesu to telepaticky. Na druhou stranu... To už Maria draka zarazí a po sléze mi dokonce pomůže vstát ,,Domyslel sis to špatně. Věřil bys na mém místě holce, co mne popadne a zatáhne do postranní uličky? No, aspoň už vím, o koho se bála. Mé úmysly jsou čest... nevinné. Nechtěl jsem nikomu ublížit a jen se mě lepí smůla na paty. Pohleď sám" Řeknu již telepaticky drakovi. Je mi jasné, že to Maria uslyší přes jejich spojení. Poté spustím obrany mé mysli a roztáhnu své vědomí směrem k drakovi ,,Nebráním se. Koukni se do mé mysli na dnešní den a uznáš sám, že jsem jen smolař."

Všechno vidím! - 22. srpna 2016 00:52

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro A tak se to stalo Nox se nakonec stáhne, ale stále po očku sleduje Khalla. Nedůvěřuje mu. Pokud mu, ale Maria věří, zabíjet ho nebude. Teď se plně soustředil na ní a z jejich shledání měl stejnou radost jako ona. ,,Ta skála nebyla tak úplně můj výtvor." Přiznal drak. ,,Když naše spojení zmizelo, udělal jsem pěknou scénu. Nerad se tím chlubím, ale podpálil jsem skoro celý les. Tím jsem taky vylákal ven toho čaroděje a on oheň uhasil kouzlem. Taky měl v ruce tvoji loutnu, myslel jsem, že ti něco provedl...no možná jsem ho trochu majznul ocasem. Je mi to strašně líto, ale tvá loutna to nevydržela. Opravdu mě to mrzí, vím co pro tebe znamenala." Nox sklesle svěsí hlavu. Ve kvapném vysvětlování, ale pokračuje: ,,Doufám, že ten čaroděj taky nebyl přítel. Je totiž mrtvý. Vyvolal nějaké kouzlo, nevím jaké, ale vypadalo to, že umí ovládat sílu země. Na kouzla jsi tady odborník ty!" Poslední věta je mnohem prudčí než všechny ostatní a je směřována na Khalla. ,,Skála pukla a zřítila se na něj. Nejspíš chtěl zavalit i mě, ale já jsem na poslední chvíli stihl uletět. Letěl jsem zpět do tábora. Věděl jsem, že se sem vrátíš pro věci a taky jsem věděl, že nejsi mrtvá. Pořád jsem tě cítil, ale někde v dálce, nemohl jsem poznat kde přesně jsi. Letěl jsem na zrovna na lov, když jsem tvou přítomnost vycítil o něco blíž. Hned jsem se vrátil do tábora. Ale co jste dělali vy si můžu jenom domýšlet." Poslední otázka byla znovu prudce věnována Khallovi. Ten mohl cítit, že si drak v jeho hlavě neprohlíží jen ten jediný den, ale celý jeho život. ,,Velký smolař? Spíš velký hlupák." Odfrkl si nakonec.

Maria - 22. srpna 2016 01:09

soukromá zpráva od Maria pro MŮJ KAMARÁD DRAK "Já tě necítila vůbec, myslela jsem, že tě ta skála zavalila," přiznám. Jeho scéna mě rozesměje. Rozhodně to byla lepší reakce než moje, když jsem se sesypala. "Kvůli té loutně se netrap. Khall mi jí prý spraví," podívám se na čaroděje s úšklebkem. Vidím, že si ho Nox zatím dvakrát neoblíbil, ale nedá se nic dělat. "Jsem ráda, že jsi v pořádku. Nevím, co bych dělala, kdyby se ti něco stalo," řeknu nahlas. Pak si vzpomenu na Khallovi potíže. "Noxi, máš mě rád, viď?" začnu se lísat. Drak ví, že takhle začínám konverzace pokaždé, když něco potřebuji. A dnešek nebude výjimkou. "Khall je zasláblý a potřebuje se dostat do čarodějnické akademie. Mohli bychom tu přenocovat a pak ho tam dopravit. Stejně nemáme nic lepšího na práci," dodám popravdě. Kromě schovávání nic na programu dne nebylo.

Khall - 22. srpna 2016 01:15

soukromá zpráva od Khall pro Na mýtině ,,Takže mrtvý... to je dobře. To uslyší na akademii rádi." Poznamenám a nechám draka pokračovat. Když dojde k prohledání mé mysli, zase mne zaplaví ten nepříjemný pocit smíchání cizího vědomí s mým. Ten pocit, že je v mé hlavě něco cizího a chaotického. Stejné pocity jsem měl s každým s kým jsem techniky mysli trénoval a to to byli také lidé a nebyli přede mnou uzavření. Nechápu, jak mohou být dračí jezdci spojeni na pořád. Když drak utrousí zase poznámku na můj účet, neodpustím si v další telepatické zprávě naštvanější tón. ,,Po bitvě každý generálem. Jsem zvědav, jak by jsi jednal na mém místě." Ani nečekám na odpověď a zase stáhnu své vědomí a vystavím kolem něj hradby, aby ke mě už jeho telepatie nedolehla. ,,Omluvte mne, jdu spát." Ani zde není můj tón zrovna nejpřívětivější. Nesnáším procházení mysli... Mariinu telepatii stejně tak neslyším. Což jsem neslyšel vlastně ani před tím, nebyla mi směřována a ani nevím, jestli by to dokázala.

Ruby (a Grace) Carter - 22. srpna 2016 12:10

soukromá zpráva od Ruby (a Grace) Carter pro (Ruby) Konečně se to povedlo! Našly jsme draka! Nakonec to putování přece jenom nebylo zbytečné. I když se tu nikdo netváří zrovna přátelsky, nenechám si tuhle příležitost ujít. Podívám se na draka, chvíli na něj zírám, až si uvědomím, že je tu ještě někdo další. Těkám pohledem z draka na orka, zatímco se má mladší sestra Grace schovává za mými zády. Naposledy se podívám na tvora, který si z nás chce pravděpodobně udělat večeři, polknu a raději se obrátím na orka. ,,Vy jste... Dračí jezdec?" zeptám se tichým hlasem a oči se mi rozzáří. ,,Já jsem Ruby. A tohle je moje sestra Grace," představím nás obě a ustoupím, aby měl výhled i na sestru.,,Šly jsme až sem, abysme se mohly podívat na draky. Jen jsme to sem nestihly včas, takže jsem... Musela vzít věci do svých rukou, vysvětlím mu nadšeně, ani si neuvědomuju, že ho to nejspíš ani nezajímá.

Všechno vidím! - 22. srpna 2016 13:53

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Nejdelší noc v životě „Těžko říci, co bude potom.“ Zamumlal Agir. „Doufám, ale že neplánuješ děti. Děti totiž nesnáším a pochybuji, že na ně vůbec budeš mít čas. Po téhle válce jisto jistě přijdou ještě další a v těch nás bude chtít královna také.“ Agira zřejmě uklidnilo, že tě v průběhu letu ruka přestala trochu bolet. Navíc vypadala, že není ani moc napuchlá. Už i hýbat jsi s ní mohla více. Drak se zřejmě bál královnina hněvu, až zjistí že nechal svou jezdkyni přizabít. Utábořili jste se nedaleko Trebithu. Z místa, kde jste spali jste mohli vidět jeho vysoké hradby a věže, které měli město chránit před útoky. Teď jsou jim, ale věže a hradby na nic, když má královna draky, kteří takovou překážku dokáží přeletět. Už neexistovala šance, jak by mohl císař svou vládu upevnit. Ačkoliv ráno mělo přijít už za několik málo hodin, oba jste vyčerpáním usnuli. Probudili vás až tiché plíživé zvuky a šeptavá vyčítavá slova. Podle tmy jste nemohli spát déle než hodinu. Měsíční světlo zesílilo, ale ne moc takže se ještě stále můžete zahalit do stínu tmy, aniž by vás někdo viděl. Do dvou hodin se, ale rozední úplně. Agir už byl také vzhůru. Hlavu měl vztyčenou a poslouchal kroky, které se nebezpečně blížili. „Neví o nás.“ Prohlásil nakonec. „Míjí náš tábor o pár metrů. Je jich víc, ale nejsem podle sluchu schopný určit kolik jich je. Možná by jsme se mohli přikrást blíž a zjistit, co jsou zač.“ Oheň, který jste rozdělali na noc už uhasl. Naštěstí. Husté keře bránily cizím očím, aby váš tábor vůbec našli. Takže je pravděpodobné, že pokud budete potichu vyčkávat, skupinka vás mine, aniž by si vás všimla. Na druhou stranu nezjistíte, o koho se jedná.

Gorn`Karan - 22. srpna 2016 21:58

soukromá zpráva od Gorn`Karan pro ,,Dračí jezdec? To dost těžko. My orkové jezdíme na vlcích, medvědech a jiných šelmách. Nevím o žádným orkovi, kterej by jezdil na dracích." podívám se směrem k drakovi, jestli moje slova náhodou nevyvrátí. Ale nemyslím si, že by někdy existoval ork, který by létal na dračích křídlech. Nám vyhovuje přímý boj a ne být někde ve vzduchu. ,,Ale draci nejsou asi něco, co byste měly vy dvě jen tak okukovat. Radši se sbalte a zmizte." znovu jim poradím a ačkoliv s dospělou osobou bych asi mluvil trochu výhružněji, tady to není potřeba. Ovšem pokud se drak rozhodne tady ty dvě drobotiny zbodnout na svačinu.... ,,Měli bychom jít. I kdyby to neslyšeli, tak určitě sem dřív nebo pozděj někdo přijde." vybídnu draka pohlédnu lidským dětem přes hlavy vchodem, kterým se sem dostaly.

Sanguinea - 22. srpna 2016 22:50

soukromá zpráva od Sanguinea pro "Dračí jezdec? Jsem snad kůň nebo jiné prostoduché zvíře, abych si nechala valchovat hřbet?!" zavrčím nevrle ke GOrnovi. Ostatně k dětem myšlenkami nemluvím. Jsou to mláďata a... Já nebudu jako lidi. Nebudu zabíjet mláďata. Prostě ne. "Ne, určitě  žádný ork nebyl jezdcem na draku. Možná na jiném ještěru, ale na draku určitě ne. Není to váš styl."  potvrdím Gornova slova. Je to s podivem, ale ten ork má vcelku rozumné myšlenky. Předním pařátem odsunu mláďata stranou ze dveří, kterými přišli a vykouknu ven. "Ano, vypadneme odsud než se vrátí ti s těmi omračovacími lektvary. Spala jsem už dlouho." Zavětřím a vydám se chodbou za čerstvým vzduchem. To by měla být cesta ven.

Ruby (a Grace) Carter - 23. srpna 2016 10:53

soukromá zpráva od Ruby (a Grace) Carter pro (Stále Ruby) ,,Tak to jsem nevěděla. Omlouvám se," řeknu upřímně a nespouštím oči z draka. Grace má stále nahnáno a musím přiznat, že ani já se necítím zrovna bezpečně, ale i přesto, že by mě ten drak mohl slupnout jako malinu, vzhlížím k němu s úctou a zaujetím. Takže... to je všechno? Pořád cítím, jako bych chtěla zjistit a vidět víc. Jenže moje a sestřina cesta je tak neurčitá, že vlastně ani nevím, kam dál. ,,On odchází ven? Kam jde?" Otočím se na orka, když nás drak odsune, zatímco se Grace klepe ještě více strachy.,,A co vy? Jdete s ním? A když nejste dračí jezdec, kdo vlastně jste?" pokládám jednu otázku za druhou.

Všechno vidím! - 23. srpna 2016 13:42

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Nezvaná návštěva Císař dveře prudce zavřel. Těžko říci, co se stalo se služebnou, kterou držel u zdi, jeden z císařských, elitních strážných, ale nejspíše jí pustil. Když císař neřekl nic, co by se týkalo její osoby, neměl právo jí dále držet. Když císařovi vlezl do hlavy onen vtíravý hlas, mohl jsi v jeho mysli zaznamenat mnoho rozličných pocitů. Žádný nich, ale nebyl strach. Při pokusu zničit rebely vyzkoušel už všechno. Alespoň si to namlouval. Teď, když se naskytla nová, nevyčerpaná možnost, hodlal toho využít. Měl za to, že mu do ucha našeptává sám Sokol, zvěstovatel Stvořitele. Bůh je na jeho straně. Jeho právo vládnout je Stvořitelem podpořené. Korunu si nesundal. Chtěl vědět víc. Chtěl vědět jak. Přistoupil k oknu, z kterého byly jasně vidět stany nepřátelské armády. Byly všude, kam jen jeho oči dohlédly. Z několika stanů trčely prapory s černou liškou obehnanou oranžovými plameny. V některém z oněch stanů spřádá královna své plány. Císař byl tak zahloubán do myšlenek, jak by mu mohl Stvořitel pomoci s válkou, že si ani nevšiml, když se pomalu otevřely dveře a do místnosti se potichu připlížili tři postavy v černém. Císař na rozdíl od tebe, neměl oči v zadu. Všichni měli v rukou dýky, ale tím jejich vybavení končilo. Nejspíše byly vybaveni tak, aby se co nejtišeji a co nejrychleji dostaly na místo určení. Jediná zbraň, po které by mohl císař sáhnout byl zlatý svícen na stolku poblíž okna, ze kterého se zrovna nejmocnější díval. Také by mohl skočit z okna na malou stříšku, ani ne tři metry pod ním. Bylo by to příliš riskantní, ale císař by uvěřil všemu, co mu hlas Sokola napoví.

Všechno vidím! - 23. srpna 2016 15:20

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Ráno Bylo zřejmé, že se Noxovi představa jak letí s cizím čarodějem k věži, kde je ještě více čarodějů, vůbec nezamlouvá. Kdyby ho o tuto laskavost požádal někdo jiný než Maria, odmítl by. Jenže Maria byla Maria a on měl pocit, že jí něco dluží, když jí nechal vstoupit do nebezpečné jeskyně samotnou. „Dobrá.“ Odfrkl si. Pak se sám uvelebil na podestýlku, kterou vyčaroval Khall a nechal Marii, aby se nasoukala k němu. Druhý den vás probudily skutečné sluneční paprsky. Snad ta nejdelší noc ve vašem životě konečně skončila a vypadá to, že dnešek bude opravdu teplý den. Noxova důvěra ke Khallovi nejspíše trochu vzrostla, když se za celý zbytek noci nepokusil o nic zrádcovského, takže slovo, které dal večer Marii dodržel a klidně stál, aby si na něj mohl kouzelník nasednout. Khallovi, ale připadalo, že vůbec nespal. Pokud se mu za celou dobu spánku obnovily nějaké síly, tak jen minimální.

Zachiel - 23. srpna 2016 15:45

soukromá zpráva od Zachiel pro Vrazi Císař zavřel dveře a my spolu osaměli. Po tak dlouhém čase... Ale co s tebou, naivní smrtelníčku? Prozatím mi budeš sloužit, ani o tom nebudeš vědět. Nebojíš se. Co jsi ochotný obětovat pro své vítězství? Oba víme, že vše. Chtěl vědět jak mu pomohu a přistoupil k oknu. Stany před hradbami se rojily jako houby po dešti. A v jednom z těch stanů plánuje Královna své další kroky. Mé rozjímání ale přeruší otevření dveří. Císař ale nemůže být všude, narozdíl ode mne. Do pokoje se připlížili tři muži, každý po jedné dýce, celí v černém. "Za tebou!" Ozval jsem se v jeho mysli a ukázal mu obraz tří mužů i svícnu. Mohl by svézt, ale nechci si tohoto tvorečka zranit. Sám jsem ale započal jednat. "Bojuj s nimi! Prolij krev těch kacířů!" Nařídím mu a nechám do Císaře proudit odkaz své moci. Dám mu sílu, rychlost a odolnost pěti mužů a reflexy kočky. Za jistou cenu. Jeho kůže pobledne a oči i vlasy se zdají tmavší. Tam, kde má prosvítat modrost tepen se objeví jejich černé provedení. A přeci je jeho tvář krásnější, než kdy jindy, ve své bledosti září totiž jako měsíc na pozadí černých vlasů noci. Klenot jeho koruny zazáří nachem, který se přelévá do rudé. "Jdi můj Heralde."

Khall - 23. srpna 2016 19:00

soukromá zpráva od Khall pro Mýtina - ráno Vzbudí mě hřejivé sluneční paprsky. Vstanu a se zděšením zjišťuji, že je to mnohem těžší, než by mělo. Jsem stále vyčerpaný a byť mi již není špatně od žaludku, mám pocit, že další kouzla by si vybrala krutou daň. Pohlédnu na rozbitou loutnu a následně na Mariu. ,,Zdá se to být čím dál tím horší. To prokletí se zhoršuje. Připadám si, jako bych vůbec nespal. Omlouvám se, ale teď ti tvou loutnu spravit nedokážu. Až se vyléčím, tak svůj slib splním." Když zjistím, že poletíme na drakovi, nejprve ustoupím krok nazpět. S létáním na dracích mám jenom špatné zkušenosti. Nemrtvý drak, na kterém jsem byl jen okamžik mě pak chtěl zabít a delší dobu jsem letel v tlamě draka rudého. Ještě teď jsem celý poškrábaný a potlučený. Nakonec ale zachovám racionální uvažování a na draka si sednu. Jistě je stejně neochotný mě svést na svém hřbetě, jako já na něm letět. Co vím, možná to bude na dračím hřbetě podstatně příjemnější než v jeho tlamě nebo na chrličovi. Abys se přiznal, byl jsem tenkráte dost opilý a chrlič byl docela malý, takže se mnou hrozně házel.

Abel Sigognac - 23. srpna 2016 20:11

soukromá zpráva od Abel Sigognac pro Na Marmaki Besdarí Děkuji má paní. Prohlásím podobným stylem jakým mě pasovala. Akorát bez toho zájmu být jejím prvním otrokem. Poté co Tav přistála na Marmaki jsem ji odsedlal. Neustále mě překvapovali a fascinovali schopnosti mého draka. Ještě před tím než mi umožnila ulehnout na její šupiny jsem se ji vyptával na její dosavadní život. Než jsem šel spát položil jsem si k sobě meč a poblíž sedlo s vaky. (pokud ani jedno z toho nemám - vyrazili jsme na lehko, ignoruj to prosím) A poté velice rychle usnul. Probudil mě šepot, v prvním okamžiku jsem si myslel že je to Tav. Ve chvíli kdy mi došlo že to ona není a při pohledu na ní zjistil že spí. Potvora Pomalu jsem se zvedl s rukou na rukojeti meče a rozhlédl se kolem dokola. Zatím Tav nebudím.

Maria - 24. srpna 2016 14:57

soukromá zpráva od Maria pro RÁNO MOUDŘEJŠÍ VEČERA Nox se nechal přesvědčit. Jakmile se schoulil ke spánku, přidala jsem se k němu, opřená o jeho břicho vedle křídla. Spalo se mi dobře a ráno jsem se probudila plná energie, což se ovšem nedalo říct o Khallovi. Byl bledý a když mi oznámí, že teď nemůže spravit moji loutnu, nedokážu se na něj zlobit. "To nevadí," opáčím a pokusím se zbytky loutny co nejšetrněji zabalit do vaku. S pobavením sleduju, jak neochotně se Khall hrabe na Noxe a Noxe, jak se nad tím ošklíbá. Dračí mimika byla těžká na přečtení, ale když s drakem trávíte většinu svého života, je to o hodně snažší. "Úsměv," řeknu nahlas a není jasné, jestli mluvím na Khalla nebo na Noxe. Natáhnu si rukavice, které končí těsně nad lokty a nasednu na Noxe. Sedím za trnem mezi křídly a toho trhnu se držím. "Myslím, že můžeme,"promluvím na Noxe a odolám pokušení ho poplácat po krku.

Všechno vidím! - 25. srpna 2016 20:18

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Na vlnách spánku Av se zašklebí, což by mohl být úsměv v dračím podání. Pak se převalila na záda a břichem vzhůru pozvolna plavala směrem k věži. Bylo to tempo, kterému jsi bohatě stačil, takže jste k vlhké a slizké zdi věže doplavali naráz. Měsíční svit osvětluje hladinu vody, pod kterou by se mohlo skrývat cokoliv. Možná i oni duchové utopených. Zbytky domů a hradeb. Po chvíli ti Av dovoluje vylézt si na její břicho, aby ses neutopil vyčerpáním. Tahle chvíle v sobě má něco děsivého, ale zároveň i krásného a uklidňujícího. Dnešek byl náročný a vzhledem k tomu, že jsi do teď spal na tvrdé zemi, na (velice pohodlném) dračím břiše usínáš. Probudí tě jemné šplouchání vody. Bylo už světlo, zdá se že chvíli před polednem. Zřejmě jste prospali na vodě celý večer, protože Av teď pomalu plavala směrem ke břehu, od kterého jste se za celou noc pěkně vzdálily. Ačkoliv se máte v Trebithu hlásit až k večeru, Av chce být už co nejdříve na místě a tak jen co sbalíte tábor, otočí se na tebe s otákou: „Můžeme vyrazit?“

Všechno vidím! - 25. srpna 2016 21:15

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Příliš mnoho lidí Dřív než dračice mohla vůbec vykouknout z mohutných dveří ven, z normálních dveří nedaleko sourozenců se objevila rozhořčená vousatá hlava vojáka, který ty dvě sledoval z vršku arény až sem. „Tady nemáte co pohledávat!“ Zuřil a z jeho očí sršely vítězoslavné blesky. V příštím okamžiku si, ale všiml dračice a orka. Nepochybně o obou vězních věděl, mezi strážnými se neutají o nic víc než mezi ubreptanými sousedkami. „Vy jste pustily toho draka?“ Zeptal se a výraz v jeho očích se ve chvíli mění z rozzuření na zděšení. V příštím okamžiku bere nohy na ramena a protivným, téměř ženským ječivým hlasem křičí něco o ženách, kteří jsou v moci satanově. Ve stejném okamžiku se otvírá i ona veliká brána a do místnosti vejde kapitán, který zajmul orka s lapkou, který měl na starosti únos dračice. Trpaslík jim kráčí v patách a tváří se nesouhlasně. Stále se nepřestaly hádat a tak, když spatří Gorna se San venku z klecí, je to snad poprvé po dlouhé době, co konečně jejich hádka na moment utichla. Lapka i velitel jezdectva v sekundě tasí své zbraně. „Co tady čumíš?!“ obořil se lapka na trpaslíka. „To tady nejste na takové případy připravení?“ Po jeho slovech se trpaslík zřejmě probírá se svého zděšení a utíká zpět odkud přišel. Za malý moment je slyšet řinčení poplachového zvonu. Posily tu jistě budou za pár okamžiků.

Všechno vidím! - 25. srpna 2016 22:36

soukromá zpráva od Všechno vidím! pro Kouzelnická Akademie Za jiných okolností by Nox vystřelil k obloze jako šíp vystřelený z luku. Chtěl by se před Khallem předvést v plné své kráse. Možná by i později přidal několik akrobatických triků. Jenže skutečnost, že se Khall sotva drží v sedle tyto plány překazila. Nox sice letí opatrně, ale v rychlosti mu to nebrání. A tak vzdálenost, kterou by jste pěšky šli několik dní, uletí za necelé dvě hodiny. To se před vámi už tyčí věž kouzelníků. Z dálky možná vypadá, že je úzká, ale Khall ví, že je to jen díky kouzlu. Ve skutečnosti je vnitřek veliký, zhruba jako královský palác. Tak úžasná umí kouzla být. Vaše přistání před kouzelnickou akademií způsobilo značný rozruch. A jak by také ne, když většina z nich vidí bájného draka na vlastní oči poprvé. V okamžiku se snad všichni čarodějové i učni shromáždili před věží a netrpělivě očekávaly, co se bude dít dál. Do čela se prodrala stará a rázná čarodějka, nejspíše chtěla zjistit příčinu rozruchu, který vyhnal všechny mágy z učeben. Khall v ní mohl poznal Selenu, starou a poctivou čarodějku, která zastupovala mistra akademie v dobách jeho nepřítomnosti. Zřejmě i ona poznala Khalla a kvapně vyrazila směrem k vám. Dala si, ale záležet, aby si od draka udržela dostatečný odstup. „Khalle?“ Zahulákala. „Co je příčinou téhle výtržnosti?“

Ryuuzaki Kiseki ( Pyro ) - 26. srpna 2016 01:49

soukromá zpráva od Ryuuzaki Kiseki ( Pyro ) pro                                    Cíl: Královská pokladnice a koruna Sleduje ji * Ta bílá děvka hm? Trefné... * zamyslí se a otočí se na Azraela " Máme práci a kvuli tý ženský i práci navíc... LEtíme do hlavního města... Prozatím nic velkého, vezmem o potřebujeme a zmizíme... Bordel uděláme až budeme mít všechno co potřebujeme... Tu hračku z královské koruny... Pak začne závod o meč světla... Té zmiji ten úkol nesvětřím... nevěřím ji... Co si o ni myslíš Azraeli? I přes její řečičky a návody... Dá se ji věřit? " zeptám se a nechám Azraela letět co nejvýš v oblacích aby sem s Azraelem nebyl tak snadno k vidění a aby si nás každý nevšiml. Potřebuji totiž naopak moment překvapení a šanci k nepozorované návvštěvě...

Khall - 26. srpna 2016 21:51

soukromá zpráva od Khall pro Kouzelnická akademie Cesta ke věži trvala pouhé dvě hodiny. Teleportem bych to dal podstatně rychleji, ale jít to pěšky? Lítání na drakovi se mi začíná líbit. Když přistaneme u věže, už se kolem nás seběhne hromada kouzelníků, většinu si nepamatuji nebo je nemůžu znát. Opatrně slezu z Noxe, ale i tak se mi při doskoku podlomí kolena a já skončím vkleče na tvrdé zemi. Vstanu a opráším si kalhoty. Nic jiného ani nestihnu a už se sem žene Selena, hulákající něco o tom, co tu vyvádím. Ach, ta léta na akademii. ,,Divím se, že jste mne po těch letech tak rychle poznala, že já jsem váš oblíbený student?“ Zažertuji a poté jí vyrazím naproti. Pro její uši a nejbližší okolí již spustím… ,,Posílal jsem mistrovi havrana, ale odpovědi jsem se nedočkal. Mám špatné i dobré zprávy, ale semnou je to vyloženě zlé. Potkal jsem včera nekromanta a měl nemrtvého draka. Na mistrův příkaz jsem s ním zůstal, ale ten parchant na mě umístil kletbu. No a pak jsme potkali jezdkyni s drakem, ten samý den, a on jí chtěl zabít. Tak jsem se mu postavil. Sice jsem jezdkyni i draka zachránil, ale spustila se kletba. Vysává ze mě život a skoro už nemůžu kouzlit. Chtěl jsem po mistrovi pomoc, ale odpovědi se mi nedostalo. No a za pomoci toho draka jsem unikl. No, spíše jsem byl unesen v jeho spárech. No a poté jsme se, ne zrovna v dobrém, rozešli a já potkal dalšího černokněžníka, odpovídal popisu Temnohrouda, co unikl z Qaralské věznice. Zvládl jsem jen jednu teleportaci a zachránil jsem tamhle tu jezdkyni, nevěda, že je to jezdkyně. No a zatím tento drak černokněžníka zabil. Takže o starost méně. Jelikož jsem na pokraji sil, poprosil je, aby mne pomohli dostat se na akademii. No, a když jsme tu, chtěl bych poprosit Vás o pomoc ohledně toho prokletí a o pohostinství pro tuto jezdkyni a draka.“ Poté naznačím gestem, ať jde Selena blíže, že je představím. ,,Toto je mistr Selena, velice mocná a schopná čarodějka, zdejší učitelka magie a zástupkyně vedoucího mistra akademie. A toto je jezdkyně Maria a drak Nox.“ Je pravda, že nich více vlastně nevím, ale moji důvěru si získali.

Sanguinea - 27. srpna 2016 09:18

soukromá zpráva od Sanguinea pro Já už chci ven! Ti lidi mě začínají vcelku dopalovat. Než vůbec stihnu odejít nebo jen vystrčit hlavu, objeví se ve dveřích, které jsou pro mě moc malé něco, co jsem měla za muže, ale piští to jak raněné prase "Co to jako bylo?" zeptám se Gorna. Pak se ale ozve rachot od dveří u kterých vlastně stojím a vejdou ti tři. Ti, kteří se tak škodolivě chechtali a hlavně ten, co mě chytil.  Temně zavrčím. "Tak tohle si vychutnám." řeknu směrem k lapkovi a vyrazím proti němu. Nejsem si jistá, jestli bych dokázala vychrlit další oheň, tak se ho prostě pokusím sežrat tak, jak je. (90) A pak drapnu holky a hodím je na hřbet "Moc si tam nezvykejte jo?" řeknu jim a vyrazím chodbou, kterou utekl trpaslík. Gorn holt bude muset zatím po svých. Děti by asi se mnou nedokázali držet krok, ale orci jsou houževnatí a vytrvalý, takže to snad zvládne. Musíme odtud vypadnout.

Gorn`Karan - 27. srpna 2016 20:59

soukromá zpráva od Gorn`Karan pro ,,Takže asi tady taky jsou nějak omylem." zauvažuji, když se ukáže strážný a jako první se obrátí na lidské děti. Až následně spočine svým zrakem na nás. ,,Prej pustili. To sou lidi fakt tak nadutí, že si nejsou schopní přiznat že jejich klece stojí za kulový? Ještě aby to tak udrželo draka." ušklíbnu se opovržlivě. Rovnou můžou zkusit spoutat mořský příliv nebo něco podobně reálného. Následně zděšeně odběhne ven, což mi docela pohladí ego. I když za to může spíš drakova přítomnost. Moji pozornost upoutá brána, která se otevře. A skrze ni vejde ten nafoukanec, který mě sem dotáhl. Zbabělec, který nemá dost odvahy zkřížit se mnou zbraň. Tak teď možná dojde ke zúčtování. ,,Řekl bych že ne. Ten nablískanej trouba je můj!" houknu směrem k drakovi, který zjevně má dost svých účtů na vyrovnání. Tasím svoje dvě kratší čepele, které se pro tento prostor rozhodně hodí lépe než válečná čepel. Protočím čepel zkušeně v rukách a rozběhnu se směrem k veliteli. Pokud čekal klasický orkský výpad s hlasitým bojovým křikem a neohrabaností, asi bude trochu zklamán. Pokusím se kratšími čepelemi dostat blíže k veliteli a obratně útočit na jeho slabší místa, nutná pro pohyb těla. Vnitřní strany kloubů, nezakryté části zbroje, případně parýrováním jej odzbrojit. (6)

Ruby (a Grace) Carter - 27. srpna 2016 23:30

soukromá zpráva od Ruby (a Grace) Carter pro Že by konečně nějaká zábava? Když se znovu setkáváme se strážným, zuří už ve mně vztek podobný tomu jeho.,,Vždyť my nikomu neubližujeme! Jen jsme si chtěly prohlédnout draka!" obořím se na něj a vypnu hruď tak, abych působila alespoň o něco starší. Grace se mezitím krčí za mnou. Najednou se do místnosti přiženou další a všechno se rázem promění ve zmatek.,,Měly bysme odsud zmizet, Ruby," poznamená Grace vyděšeně a zatahá mě za rukáv. Ani si nestihnu promyslet další krok a už nás bere drak na svá záda. Pořádně se ho chytím za hřbet a ohlédnu se po Grace, která na mě překvapeně civí zezadu. ,,Drž se!" zavolám na sestru, která se mě vzápětí chytne za pas. I přes všechny nervy se mi na tváři rozlije potěšený úsměv.,,Samozřejmě!" křiknu na draka a snažím se upřít zrak před sebe, abych se lépe soustředila a nespadla.

Maria - 31. srpna 2016 18:58

soukromá zpráva od Maria pro NA AKADEMII Původně jem chtěla přistát pár mil od akademie a nechat Khalla, ať si to pěkně dojde pěšky, ale někdo měl očividně jiný nápad. Seskočím z Noxe a už musím chytat Khalla, který by se asi nejspíš rád seznámil zblízka se zemí. "Jsi v pořádku?" ujistím se, než ho pustím a nechám napospas starší čarodějce. Sama ustoupím o pár kroků zpět. Bojím se s Noxem navázat spojení, když je tu tolik čarodějů, určitě by nás mohl někdo z nich slyšet a to by se mi nelíbilo. Ale nejsem ráda, že jsme vyvolali takové povzdvižení. Stojím co nejblíž drakovi a nervózně si hraju s uvolněným pramenem blonďatých vlasů. Zatímco jsme letěli, znovu jsem si vlasy zapletla do copu. Najednou nás Khall představuje. "Těší mě?" řeknu váhavě.

Bimba - 01. listopadu 2016 10:45

Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci. Bimba PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup.

Bimba - 16. listopadu 2016 17:07

Tvé dobrodružství jsem bohužel musel ukončit kvůli dlouhodobé neaktivitě. Aby se to příště neopakovalo, doporučuji přečíst si Pravidla pro dobrodružství. Pokud budeš v budoucnu opět nucen(a) k dlouhodobé neaktivitě, napiš výrazně do jeskyně důvod a datum, kdy opět začnete hrát. Jestliže se ti nebude zdát reálné dobrodružství nadále zachovat, využij, prosím, svých možností Vypravěče a sám(sama) ho ukonči. V případě jakýchkoli nejasností se zeptej. Bimba