Dva roky prázdnin
hrálo se Denně
od: 19. ledna 2014 19:08 do: 06. dubna 2014 20:14
Dobrodružství vedl(a) Aiko Rion
| |
 | Dva roky prázdnin... Krásná kniha a ještě krásnější představa... Dva roky bez školy, bez povinností... Tyto prázdniny budou nezapomenutelné! Vyhrál jsi dvouměsíční zájezd na luxusní jachtě, kde si budeš užívat společně s několika svými vrstevníky... Nic však není napořád a i takováto jachta není úplně bezpečná... |
| |
|  |
| |
| První den prázdnin. První den na palubě jedné z nejluxusnějších lodi na moři. Odjíždíte až pozdě odpoledne, takže je dnes na programu jen vybalování a ubytovávaní. Večer, když už spíte probudí vás naráz. Loď se ani nehne. Houpání vln ustane. Klid a ticho. Když vyjdete na palubu, zjistite, že loď stojí zabořena do písku na pláži ostrova. Všichni z obsluhy bezestopy zmizeli. Nejdou světla, elektřina, signál. Veškeré spojení s pevninou je nefunkční... |
| |
 | "Tati prosím! Já nechci aby mi Denis jezdil na motorce!!!" Vztekám se po cestě do přístavu. "Uklidni se. Vždyť ho znáš." Snaží se mě otec utěšit ale spíš to ještě zhorší. "No právě! Znám ho! Minule mi zničil fén a rozlomil žehličku na vlasy." Nepřestávám protestovat. "No dobře tedy. Zamknu ti jí v práci ro garáže, Robine!" Zazubí se na mě provokativně. Zas si mě dobíral. Dojeli jsme až do přístavu. Rozloučila jsem se s tátou a vydala se na palubu. Uff... Konečně první dovolená bez těch otravů... Uvnitř se mě ujme jeden mladík z obsluhy, který mi ukáže celou loď a zavede do kajuty. S nadšením se svalím do měkké postele. Po chvilce lenošení si vybalím věci a jdu na večeři. Poté se vrátím zpět a jdu brzy spát. Přecejenom jsem přes rok moc nespala. ----- Probudí mě až naráz. Rychle vyběhnu na palubu a snažím se někoho najít. Nikde nikdo. Jen moře a ostrov. Ostrov, do kterého jsme narazili.... Nevypadal zrovna příjemně. Tak... A co jako teď? |
| |
 | Mám zbaleno. Řidič táhne moje dva kufry na palubu. Nikdo se nepřijel rozloučit. Nastoupím na jachtu. Takovou máme taky. Usměju se a nastoupím. Rozloučím se s řidičem a jdu se ubytovat. Vyhmátnu jednu velikou kajutu, těsně nad hladinou vody, takže můžu pozorovat život nad i pod ní. Moje oblečení zabrali skoro celý šatník. Když je vše na svích místech, jdu na palubu, ve svích tmavě modrých bikinách. Hraju si s dýkou a skouším i několik výpadů proti neviditelnému nepříteli. Koukám na azurové moře a těším se, až si zaplavu. Jachat čeří vodu a já poslouchám její tiché šplouchání o bok mého dočasného domova. Přemýšlím, co vše je za mnou, za přístavem ze kterého jsme vypluli. Můj kůň, tátovo sídlo, vrtulník se kterým umím létat, moje speciální šermířská hala, můj soukromý potapěčský bazén a moje macecha. Vlastně kvůli ní jsem svolila k plavbě na téhle lodi, i když táta mám pocit vlastní i větší. Chci od ní pryč.. OD té hnusné ženské co mě připravila o mámu... Když na tu macechu myslím, ruka s dýkou se sama vymršťuje, seká a bodá. Cítím krev, která ve mě víří a hcce se pomstít! Zhluboka vydechnu a znovu poslouchám šepot vln. Když nastal včer, koukám na hvězdy a hledám tu, podle které jsem dostala jméno. Všechny svítí stejně, jasným, záhadným třpytem, ale jedna... jedna svítí nejkrásněji. Hvězda Liena ze souhvězdí tygra. Mého domácího mazlíčka. Usměju se, když si vzpomenu na Dirianu, přízračnou tygřici, s přízračnou minulostí. Usměju se a pohladím náhrdelník na krku se safírem ve tvaru kapky vody. Když si vzpomenu na tygří hlavu, se zbarvením jako zebra, usměju se a jako kdybych v dáli slyšela řev největší kočkovité šelmy... Když se ozval náraz, skoro ani nespadnu. Na stromech jsem se naučila držet balanc, ale nevím co se děje. "Co se stalo?" křiknu na dívku, co vyběhla z podpalubí. |
| |
 | Ráno bylo téměř stejné, partie šachů s otcem, pak debata o mém vnitřním já s matkou. Ach, jak ty debaty nenávidím. Když tahle ranní klasika byla za mnou, šel jsem do pokoje sbalit si věci, dnes mi konečně začínají prázdniny. Okolo deváté ranní jsem už byl připraven na letišti. Přeci jen to mám k moři pěkný kus. To letiště bylo příšerný, ani ne kvůli lidem nebo zmatku, který číhal na každém kroku ale kvůli kázání mých rodičů. Je to pokaždé stejné, nesmíš tohle, nesmíš tamto, chovej se slušně, ne že skončíš na policii, no co dodat, prostě loučení s rodinou. Letadlo bylo celkem příjemné. Teda až na poslední půlhodinu, kdy se nějaké dítě, bylo mu tak rok, rozhodlo zahnat nudu vysokýma tónama. Měl jsem pocit, že se mi uši vytrhnou a skočí z letadla. Po přistání jsem ihned nastoupil do předem objednaného taxíku a odjel k přístavu, kde měly prázdniny začít. Vše šlo hladce. Hned po příchodu se mě ujal nějakej maník a ukázal mi celou jachtu, seznámil s pravidly a zákazy. Proběhlo i vysvětlování co mám dělat v různých krizových situacích, co mohou nastat, no všechny jsem prospal. Konečně mi ukázal mou kajutu. Sice nebyla zrovna velká, ale za to útulná. Lehnul jsem si. Cesta sem byla docela náročná. Za chvíli jsem usnul zdravým a tvrdým spánkem. Dokud mě neprobral náraz. Určitě jsme nenarazili do nějaké lodi či jinému tělesa, co by mohlo plout na moři. Nepotápíme se loď se jen nahnula na stranu. Museli jsme najet na břeh. Bleskne mi hlavou. Nazuju boty a pomalu výjdu ven abych se podíval, co se vlastně stalo. Loď byla zabodnutá v písku. „Hej kde je nějakej kapitán? Sakra, jak mohl přehlídnout ostrov?“ Koukám po nějakých členech posádky, ale vidím jen pasažéry. (Co se to kurva děje?!) |
| |
 | Cesta na loď a brzké "ztroskotání?" Pomalu jsem zastavil autem před přístavem, na kterém kotvila loď, do které jsem měl zanedlouho nastoupit, podíval jsem se kolem sebe, do konce i na pár lidí, kteří se hodlali nalodit, i když jsem se s nimi prozatím vybavovat nehodlal. Neměl jsem nijak luxusní auto, za to, to byl dost dobrý džíp, i do těch nejméně příznivých podmínek, které se naskytli. Vystoupil jsem, zabouchl jsem dveře a sundal si sluneční brýle, které jsem měl na očích, proti sluníčku při řízení. auto jsem hodlal po dobu plavby nechat tady na místě, s tím, že otec slíbil, že když se vrátí dřív, tak pro něj přijede. Zazvonil telefon a tak jsem ho volnou rukou, ve které jsem zrovna nedržel tašku, vytáhl z kapsy a na displeji stiskl zelené tlačítko pro přijmout. ,,Ahoj tati. Už jsi na letišti jo? Za jak dlouho ti to do toho Iráku letí? Už za deset minut? Jo neboj budu na sebe dávat pozor, mám přece výcvik a hlavně na sebe dávej pozor ty. Jo dobře, tak ahoj." Takhle jsem odpovídal na otcovi otázky, které mi kladl, zrovna letěl do Iráku, služebně, i když by se tomu už správně neměl věnovat. Proto jsem taky skejsnul na lodi, kdyby otec zůstal doma, tak by jsme letěli zase na nějakej ten tip dovolený, kde musíte přežít několik dní v přírodě, vypadá to, jako bych si stěžoval, ale já tyhle cesty přímo miloval. Matka s námi nežila a ani jsem s ní nebyl v kontaktu a kromě strýčka, vlastně ani s jiným členem rodiny. Došel jsem až k muži co kontroloval vstupenky a ukázal jsem mu tu svou. Chtěl mě i doprovodit do kajuty, ale nebyl jsem malé děcko, abych se u sebe neuměl postarat a pravda byla, že najít svůj "pokoj", tedy přesněji kajutu, trvalo jen pár minut. Hodil jsem svou tašku na postel a jen jsem slyšel lehké zařinčení čepelí o sebe, jak jsem měl v tašce ony nože a jednu zbraň, nesmíte mě soudit moc přísně, přeci jen pocházím z vojenské rodiny a dokonce i do školy jsem sebou alespoň jednu zbraň nosil. Přešel jsem po malé kajutce, která nebyla přesně podle mích představ, ale rozhodně stačila. Pak jsem došel ke své tašce a otevřel jsem jí, hned na vrchu bylo zatím jen oblečení, které jsem začal vyndavat a pomalu skládat do šuplíku, poté následoval ručník, ve kterém byla v pouzdře zabalena ona zbraň, která by na palubě neměla ani co dělat a tak jsem ji pro jistotu uklidil mezi oblečení. Pak jsem si na chvilku sedl a podíval se ještě do tašky, kde už byli jen nože, které jsem po chvíli také vybalil a vyskládal do posledního volného šuplíku, s tím, že dva jsem měl stále u sebe. Když jsem vybalil, tak jsem položil tašku na zem a natáhl jsem se na postel, stejně jsem neměl do dalšího dne co dělat a tak jsem se rozhodl alespoň prospat a nebo přemýšlet. Netrvalo dlouho a ucítil jsem silný náraz, který se mnou prudce trhnul a jelikož jsem ho nečekal, tak jsem skoro spadl z postele. Rychle jsem se vzpamatoval a vyběhl jsem ven z kabiny, abych se co nejrychleji dostal nahoru na palubu a zkontroloval co se stalo. Cestou jsem viděl pobíhat po chodbách různé cestující, ale posádka nikde, což bylo dost divný. Konečně jsem se dostal až na palubu a rychlím krokem jsem zamířil k přídi lodi, abych se podíval do čeho jsme to vlastně narazili. Ostrov, byl to ostrov, jak to mohl někdo přehlédnout? Ale odpovědi se mi dostalo skoro hned, když jsem kapitána neviděl na místě, na kterém by měl být, takže co se vlastně stalo? |
| |
| Koukám na palubu jachty. Posádka někam zmizela. Nevidím ani kapitána, ani nějaké lodníky či jak se jmenují, jenom vyděšené studenty. Já jsem celkem v pořádku, protože s Macechou to je pořád nějaký šok, ale nevím co se děje a TO je zneklidňující. Možná je to cvičení. Určitě ano. Přece by nás tu nenechali, nebo jo? Z přední paluby se rozběhnu k řídící kabině. Není zamčeno. Sláva. Pokusím se zapnout světla tak, jak mě to učil otec, ale nejde to. Jsme bez proudu. Podívám se před sebe. Něco tam je. Skály, nebo snad pevnina? Ostrov, nějaká země... Čelním sklem se podívám na svítící hvězdu Lienu. Zablykala, jako kdyby mi chtěla dodat odvahu, ale nepovedlo se. Jsme sami, u neznámého ostrova a bez elektřiny, tudíž beze všech vymožeností, jako Robinsoni. Jedině tahle myšlenka mě dokázala aspoň trochu rozveselit. Běžím na palubu. "Loď je bez proudu. Kde jsou všichni?" rozhlížím se po spolucestujících a čekám na odpovědi. |
| |
| Rozhlídnu se po ostatních. Asi by jsme měli prohledat loď... a když nikoho nenajdem mrknout se na ostrov.. Pomyslím si a už to chci navrhnout. Jen si uvědomím, že lidi mě většinou moc neposlouchají a trochu se zarazím. Možná bych to mohla zkusit říct aspoň polohlasem. Třeba mě někdo uslyší. "Měli by jsme prohledat loď a případně pak i ostrov...." řeknu polohlasem a koukám směrem na ostrov. |
| |
| Na lodi Otočím se na dívku, která začne opravdu potichu mluvit o tom, že by jsme měli prohledat ostrov, kdyby nestála hned vedle mě, tak bych jí určitě neslyšel. ,,To bude asi nejlepší." Pronesu a zamířím rychle do řídící místnosti pro kapitána, kde je zase pro změnu jiná holka. ,,Pozor." Pronesu a dojdu k mikrofonu, takovému tomu, do kterého, když mluvíte, tak je slyšet po celé lodi. ,,Uklidněte se!" Zakřičím. ,,Nechovejte se jako banda holek, která jenom pobíhá sem a tam, protože si nemůže vybrat šaty. Shromážděte se všichni na přídi lodi a uvidíme co bude dál." U tohoto už zmírním hlas. ,,Evidentně se něco stalo a tak to budeme řešit a ne panikařit." Podívám se na dívku vedle mě a pak pokračuji. ,,Pokud to bude potřeba, tak i půjdeme na ten ostrov, je to jasný?" Už chci mikrofon odložit, ale ještě dodám. ,,Takže všichni na příď lodi." Pak mikrofon už opravdu položím. |
| |
| Dívám se na ostrov. V tom se ozve dívka, sice polohlasem ale slyšel jsem jí. Pak se přidá kluk, co stál opodál ale trochu hlasitěji. Řvi ještě víc, ať to přiláká víc zvěře. Snad tu nejsou nějaký velký predátoři. Otočím se. "No, koukněte se po posádce a po nějaké vysílačce. Podle mě tu posádka už není. Mrkněte se i po záchranných člunech. Jestli nás nenavedli a pak nezdrhli.“ |
| |
| Kolem mých slov se začal dít zmatek. Dva kluci, kteří mě zřejmě slyšeli se rozhodli ujmout velení. Sklopím hlavu... Všichni tak panikaří... Takhle se nic nevyřeší... "Achjo... Co to udělat tak, že nejdřív prohlídneme loď a pak si vezme pár lidí baterky a půjde najít kdyžtak pomoc na pevninu, zatímco ostatní budou hlídat na lodi..." Řeknu, když se dostanu mezi dva chlapce. |
| |
| Doběhnu do kajuty a obléknu se. Bikiny vystřídala tmavě modré tričko se stříbrným potiskem tygra, stejně barevná mikina a džíny. Na sobě mám značkové plátěné, modré boty. Vyběhnu na palubu a v ruce držím dýku. Vím, že když budu spěchat, ničeho nedosáhnu. V jedné záchranné skříňce přidělané k zábradlí. Vytáhnu několik baterek a dvě vysílačky. "Postřeh!" hodím jednu baterku dívce stojící opodál. Pak stisknu knoflík. "Jachat Sundance S.O.S. Ztroskotali jsme na mělčině, zařízení nefunkční přepínám." Chrrrrrrr. Zksuím to ještě jednou. Nic. "Vysílačka nefunguje!" křiknu. |
| |
| Z vysílačky se ozývá jen chrčení a šumění. Nikde na lodi není nikdo z posádky, můžete hledat jak chcete ale stejně nic. Nakonec jedna dívka z vašich spolucestujících navrhnu, aby jste vy čtyři šli na ostrov, že ostatní uklidí a budou hlídat tady na lodi. Loď je dost zabořená do písku, takže neodjede. Nakonec bez čekání na odpověď nažene ještě s několika společníky ostatní do jídelny, kde je uklidňují a starají se o ně. |
| |
| Konečně nějaká rozumná žena. Z pasku vytáhnu dýku, rozsvítím baterku a vrhnu se do vody. Když dopadnu, ani mě nebolí nohy, za ty roky tréningu. Voda vyšplíchne, ale ne vysoko. Jsem asi metr dva od břehu. Pevně svírám dýku. Otočím se k potemělé jachtě. "Jdete, nebo si tu mám ustlat?" Nechce se mi čekat. Nikdy jsem nikoho neměla, ani nepotřebovala, tak proč mám chodit po ostrově s třema vyděšenejma studentama? Něco mi připomene, že jsem TAKY student, ale co... Světelný kužel klouže po bílém písku. V dáli vítr pročesává exotické stromy. Je tu takový klid. Tedy, byl by kdyby tu nebyla jachta PLNÁ ječících, vystrašených holek a myslím že i kluci mají nahnáno. Já vlastně trochu taky, ale za ty roky umím strach BRAVURNĚ maskovat. Podupávám nohou a čekám na ty tři, až slezou po žebříčku, teda jestli se nebojí... |
| |
| Když dívka navrhla, že by jsme měli prozkoumat ostrov, tak jsem jenom přikývl. Na toto jsem byl zvyklí, minule jsme s otcem uvízli několik dní v husté džungli. Doběhl jsem ještě do kajuty pro dva další větší nože a zbraň stále nechal na místě. Nože jsem schoval pod oblečení různě na těle a jeden větší nechal v ruce (odkaz), nebyl to ten největší, ale postačí. Dojdu zpátky na loď a pak slezu po žebříku na ostrov. ,,Já jsem připravenej." Nechtěl jsem, aby někdo věděl o ostatních nožích, nebo co všechno dovedu a tak se tvířím až moc nevinně. |
| |
| Návrh dívky mi přijde rozumný. "No tak jdeme." a seskočím do vody. Bohužel zrovna na místo, kde byla krapet větší hloubka a tak jsem zahučel pod hladinu. Rychle vyplavu ven a dostávám se k břehu. Když vylezu, tak se oklepu jak pes. "No jdeme společně, nebo se rozdělíme a za nějákej čas se sejdem tady?" |
| |
| Návrh dívky je dobrý, jen nechápu, proč mám jít zrovna já. Na palubě bylo mnohem víc schopných lidí. Nakonec jsem po vzoru všech ostatních skočila do vody. Na rozdíl od ostatních jsem u sebe měla akorát zapalovač. Dopadla jsem a ani se mi nenamočili kraťasy. Vydala jsem se brodem za ostatníma. Na klukovu otázku se jen zamračím. Byla bych radši, když bychom šli aspoň po dvojicích. Kdo ví, co je to za ostrov. Nic však neřeknu a doufám, že to navrhne někdo jiný. Taky jsem mohla zkusit motor opravit. Bála jsem se však neúspěchu. Nevěděla jsem jak moc jsou motory lodí odlišné od aut a motorek. |
| |
| Konečně přišli ostatní. "Jestli se bojíte, klidně můžem jít po dvojících." navrhnu, protože vidím jak se ostatní klepou. Sama nevím, proč mají strach z pár stromů a ptáků. Sama to vím taky. Ztroskotlali jsme tu a jsme jenom studenti... To bude asi tím, ale já se z nějakého důvodu moc nebojím. Je to jako u nás doma. Prázdný, tichý barák, prázdné, tiché srdce. |
| |
| Konečně na ostrově Podíval jsem se na všechny co jdou se mnou a pak se přidám konečně do konverzace. ,,Radši bych šel po dvojicích." Pousměji se a podívám se s kým bych mohl jít, i když mi to vlastně bylo úplně jedno. Jedna z dívek měla také nůž a tak by bylo nejlepší, kdyby někdo šel se mnou a někdo s ní. Konečně jsem mohl ostrov prozkoumat. ,,Chcete to udělat jako pánskou a dámskou jízdu a nebo to nějak namíchat?" Podíval jsem se směr džungle. ,,Mě je to jedno, hlavně ať už jdeme." |
| |
| "Fajn, tak to rozseknu a vyrazíme. Já půjdu třeba s tebou, ju?“ a ukážu na Robin. „My půjdeme tímhle směrem a za dvě hodiny přesně se sejdeme u jachty, jo?" Kouknu na ně a čekám, až mi vše odsouhlasí… |
| |
| Uff.. Koukám, že nikomu se nechce jít samotnému. Trochu mě překvapí, že se o mě jeden z kluků hned přihlásí do skupiny. Jen tiše přikývnu a čekám, až se vydáme na cestu. |
| |
| "Klidně půjdu sama. Budeme mít větší šanci něco najít. KAm kdo půjde?" představa, že musím jít temným lesem s nějakým klukem mě děsí. Otřesu se odporem a... poprvé pocítím strach. Bezděky pohladím dýku po ostří a chytnu se náhrdelníku. Čekám na rekaci ostatních. |
| |
| Na ostrově Podíval jsem se na toho kluka, který nás rozhodil. ,,nemám nic proti...jenom." Sáhnu za pásek, kde jsem měl dva nože a jeden vytáhnu. ,,Na." Byl jsem připraven dát se na odchod. ,,Doufám, že víš, jak se ten nůž drží a neřízneš se do prstíku." Ano. Musel jsem si rýpnout. ,,Dobře. My dva půjdeme sami." Pronesu potichu a pousměji se na Lienu, pak se dám sám na odchod. Šel jsem prostě nějakým směrem a bylo mi jedno, kam se vydají ostatní. |
| |
| “Dík, ale nepotřebuju ho.“ Vyhrnu maskované kalhoty, kde se objeví lovecký nůž. "… ale dík za starost." Podívám se na jeho nůž. "Vojáčku." Pak se otočím a jdu směrem, kam sem ukazoval. A pěkně arogantní blb. Takových jsem už viděl! Mají nuž a myslí, jaký jsou borci. |
| |
| Dívka chce jít sama, to mě překvapí. Víc mě ale zaujme klučičí dohady ohledně nožů. Jen se nevině koukám z jednoho na druhého a když začne odcházet, ten dotyčný s kterým jsem měla jít, vydám se za ním. Když ho doženu jdu tiše vedle něj... |
| |
| soukromá zpráva od Gabriel Reakr pro Usmeju se. |
| |
| Když příjdete do lesa, uvidíte časté cedule. ZÁKAZ VSTUPU!!! VOJENSKÝ POZEMEK!! dále tam jsou cedule Zákaz vstupu! Nebezpečí úrazu! a podobné... |
| |
| Jdu sama. Hraju si s dýkou. Přehazuji ji z ruky do ruky. Když narazím na cedule, uchechtnu se. Táta byl voják, takže to je vlastně i můj prostor. Uvažuju. A navíc, nebezpečí úrazu je všude. Třeba když krájím mrkev, nebo řežu sklo, nebo si hraju s tygrem. Cedule obejdu a jdu dál nádherným tropickým lesem a čekám na co narazím... |
| |
| Už jsem kus v lese, když uvidím ceduli s tím klasickým nápisem "zákaz vstupu." Jenom se na ní podívám a pak jí obejdu. ,,Nesnáším pravidla." Pronesu ještě a pak se vyhnu i všem ostatním, co spatřím. Čas od času zaslechnu šustění větru, možná i nějakého toho ptáka, ale to je zatím vše. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Jak jdeš kopec začíná mýt čím dál tím víc strmější a mění se spíše na skálu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Jak jdeš kopec začíná mýt čím dál tím víc strmější a mění se spíše na skálu. Zvířata, která zahlédneš se ti zdají neznámá a prapodivná... |
| |
| soukromá zpráva od Liena pro |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Cesta se pomalu měnila ve strmou skálu a tak jsem se rozhodl malinko sejít a skálu obejít. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro |
| |
| soukromá zpráva od Liena pro |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Hodně jsem přemýšlel o otci, jak to asi jde v Iráku a také o tom jak se odsud dostaneme. Po nějaké době, netrvalo to ani moc dlouho jsem našel cestu, po které jsem se malinko svižněji vydal až nahoru. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro (Posílej soukromě i Michaelovi) |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro (pošli soukromě i Liena) |
| |
| soukromá zpráva od Liena pro |
| |
| soukromá zpráva od Robin Walker pro Jdeme chvíli a narazíme na vysokou rozlehlou skálu... |
| |
| soukromá zpráva od Gabriel Reakr pro Zasměju se "promiň jen mi to vletělo do hlavy-" Podívám se na skálu. "sakra budem to muset obejít." |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Šel jsem pomalu a dělal to co mi napovídal vojenský výcvik, nakonec jsem vystartoval, onu osobu narazil na nejbližší strom a nůž položil k hrdlo. Prohlédl jsem si dívku a poznal v ní tu co šla sama a tak jsem z ní dal nůž pryč. ,,promiň." |
| |
| soukromá zpráva od Robin Walker pro někdy už mám chuť mu jednu vrazit a přejmenovat se. Proč mi takové jméno dal, když si z něj akorát utahuje. "V pohodě... jsme zvyklá.." Mrknu na kluka... Dorazíme ke skále... "Nechceš jí spíš vylézt?" kouknu na kluka... Skála není zas tak hrozná, i když pád z vyšky by mohl ublížit... Porád by se to dalo vylézt.. "Nahoře bude jistě rozhled a bude vidět na okolí.." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro |
| |
| soukromá zpráva od Gabriel Reakr pro |
| |
| soukromá zpráva od Robin Walker pro Zazubim se na Gabriela a začnu opravdu lézt.nahoru. |
| |
| soukromá zpráva od Gabriel Reakr pro |
| |
| soukromá zpráva od Robin Walker pro |
| |
| soukromá zpráva od Gabriel Reakr pro |
| |
| soukromá zpráva od Robin Walker pro |
| |
| soukromá zpráva od Gabriel Reakr pro |
| |
| soukromá zpráva od Robin Walker pro |
| |
| soukromá zpráva od Gabriel Reakr pro |
| |
| soukromá zpráva od Robin Walker pro |
| |
| soukromá zpráva od Gabriel Reakr pro |
| |
| soukromá zpráva od Robin Walker pro "Ty seš blbec!" a chci tě.praštit... |
| |
| soukromá zpráva od Gabriel Reakr pro |
| |
| soukromá zpráva od Robin Walker pro |
| |
| soukromá zpráva od Gabriel Reakr pro Hodně luxusní. |
| |
| soukromá zpráva od Robin Walker pro |
| |
| soukromá zpráva od Gabriel Reakr pro "Mám tě " Usměju se |
| |
| soukromá zpráva od Robin Walker pro Pronesu a při prohlížení.skrabancu se snažím dostat z tvé náruče... |
| |
| soukromá zpráva od Gabriel Reakr pro Tak jdem. |
| |
| soukromá zpráva od Robin Walker pro |
| |
| "To je pro mě krapek těšké co na srci to na jazyku víš" |
| |
| soukromá zpráva od Robin Walker pro |
| |
| soukromá zpráva od Liena pro |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Když se podíváte směrem k lodi, zjistíte, že už tam není. Dokonce ani na obzoru na moři to není... |
| |
| soukromá zpráva od Liena pro |
| |
| soukromá zpráva od Gabriel Reakr pro |
| |
| soukromá zpráva od Robin Walker pro "Ošklívá?!" Chci se otočit ale v tom se mi zatmý před očima. Co se to stalo? |
| |
| soukromá zpráva od Gabriel Reakr pro "HejRobin stavej..Robin slyšíš mě ?!" |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Mrknout do tý jeskyně? Fajn." Pousměji se a nůž sevřu pevněji, s tím, že z kapsy vytáhnu malou baterčičku na klíče a začnu si též svítit na cestu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nejspíše je však uměle poupravená, protože má relativně rovnou podlahu a i stěny jsou místy opracované. Není to však na první pohled poznat. Jinak tam nic zvláštního není.. ani žádná zvířata... |
| |
| soukromá zpráva od Robin Walker pro "Co se to stalo?" Koukám zmateně... |
| |
| soukromá zpráva od Gabriel Reakr pro Na obličeji mam obrovskou modřinu. |
| |
| soukromá zpráva od Robin Walker pro "Jsi v pořádku?!" Posadím se a dlaní ti přejedu jemně po modřině... Poté si prohlídnu kapsy, jestli něco nechybí... "Vzali ti něco?" |
| |
| soukromá zpráva od Gabriel Reakr pro Podíváms e na mobil. "Jsme už docela dlouho pryč měly bychom se vratit zvladneš to ?" |
| |
| soukromá zpráva od Robin Walker pro |
| |
| soukromá zpráva od Gabriel Reakr pro Zasměju se a postavím na nohy |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Hele tady nic neni, koukám že už tady dlouho nic neni, myslim, že nemá cenu se tady dál zdržovat." |
| |
| soukromá zpráva od Liena pro |
| |
| soukromá zpráva od Robin Walker pro |
| |
| soukromá zpráva od Gabriel Reakr pro |
| |
| soukromá zpráva od Robin Walker pro |
| |
| soukromá zpráva od Gabriel Reakr pro |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,měli by jsme se vrátit." S těmito slovy na ní ani nečekám a vydám se dolů. |
| |
| Vydám se po skále dolů. Šplhání mi nedělá sebemenší problém, díky tátově horolezecké stěně. Za chvíli se ocitnu na pláži, i když mě to stojí velikou dávku napínání mého orientačního smyslu. Když dojdu na pláž, nikoho nevidím. Dokonce ani loď. Poprvé za celou dobu plavby jsem vyděšená. A to hodně. Když se z amonu oběví párátkomilovník, zeptám se ho "Jdeme správně?" |
| |
| soukromá zpráva od Robin Walker pro |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Přesně odtud jsme vyšli a přesně sem sme se měli vrátit." Pronesu tiše, ale stále jsem v klidu, protože je stále možné, že tady může působit nějké silně magnetické pole, když to dřív patřilo vojákům. |
| |
| Po chvíli ztrávené na pláži se zvedne mlha a loď tam je... Vypadá dost opuštěně... |
| |
| soukromá zpráva od Liena pro |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Bylo by to dobrý vzhledem k tomu, že je to jediné místo, kde jsou zásoby jídla a vody a taky tam mám důležité věci." Pronesu. ,,Ale zase nevím, jak tam doplavat, je to docea daleko, možná bych to zvládl ručně." |
| |
| soukromá zpráva od Gabriel Reakr pro Jdem už dlouho a už se pomalu oběvuje pláž |
| |
| Pořád si držím zezadu hlavu. Rána mě bolí a motá se mi pořád hlava. Gabriel jde vedle mě s modřinou přes půlku obličeje. Musí to vypadat komicky. Dojdeme až na pláž a vidím, že se moře zvedlo. Loď je dál. Bude těžší se dostat zpět... "Ahoj..." řeknu tiše, když dojdeme k těm dvoum. "Našli jste něco?" |
| |
| Podíval jsem se na ty dva co právě přišli a jen zavrtěl hlavou. ,,Našli jsme se maximálně tak navzájem a viděl jsem pár divnejch zvířat, jinak nic." Pronesu sklesle a lépe si oba prohlédnu. ,,Co se to stalo vám?" |
| |
| "Jo jeskyni. Co vy? Palice?" usměju se nad modřinami a napuchlou hlavou těch dvou. Vypadá to komicky, ale je mi jich trochu líto. Je to jako když jsem jela na projížďku s Jinem a schodil mě do příkopu. Bohužel, já se nemohla nikomu vybrečet na ramenou, ale myslím že oni by to udělali rádi... |
| |
| "Čus. No, my jsme měli štěstí v neštěstí. Stoprocentně tu nejsme samy. Někdo nás napadl. Hodinu jsme leželi v prachu." Řeknu naštvaně. Modřina je už dost fialová. |
| |
| "Jeskyni? To zní docela dobře... " Odpovím.. Rozhodně líp, než klackem po hlavě... Podívám se směrem k jachtě. "Měli by jsme plavat zpátky a říct co se tu stalo..." podívám se na ostatní... |
| |
| Podívám se pomalu na loď a pak zase na naší skupinku, se kterou by jsme si nakonec mohli snad i rozumět. ,,Jo poplaveme, nic jiného nám nezbývá." Pousměji se a mezitím si sundám boty, ve věcech mi plavat nevadilo, ale v botech neni plavání zrovna nejlepší. ,,Tak já plavu, vy snad taky." Pousměji se a boty si za takničky uvážku kemlem břicha, jak mě to učil otec, abych vždy všechno dostal na druhou stranu, pak skočím do vody a vydám se na pomalou cestu. |
| |
| Závod v plavání? Nemám konkurenci! Zuju si boty, dám je do brašny na boku a skočím do vody. Plavu rychlím, ale úsporným tempem k lodi. "Pojďte suchozemci!" křiknu. Splynu s rytmickým narážením vln. Zpomalím, abych plula vedle ostatních. Usmívám se. Zavřu oči a plavu. Chvílemi se potápím, užívám si hukot vln a slanost vody. Když se vynořím, pokaždé se usměju. Je mi úžasně, i když jsme na ostrově, nemáme signál ani elektřinu. Voda je můj živěl... |
| |
| "Robin zustaneš tu? Někdo musí hlídat věci c tu necháme." A sundavám si boty a dávám veškeré věci co mám po kapsách . |
| |
| Když připlavete k lodi není tam žádný pohyb. Navíc, když se vyšplháte až nahoru, sjitíte, že tu opravdu nikdo není.. všichni zmizeli... ani stopy... Jsou tu však všechny věci... |
| |
| Trochu mě překvapí, že tu mám sama zůstat.. Dokonce spíš vyděsí... Chvíli zaraženě koukám a pak jen přikývnu... Otočím se, abych viděla do lesa... nechci dostat další ránu do hlavy... |
| |
| Když na lodi nidko není, je to šok. Jdu do podpalubí, abych se ujistila, že nespí. Pak jdu zase za klukama. "No, já nikoho nevidím. Našli jste někoho?" Aby něco nezkoušeli, pro jistotu mám vytasenou dýku... |
| |
| Doplaval jsem k lodi a vylezl nahoru, opravdu tady nikdo nebyl a tak jsem šel směrem do podpalubí pro svoje věci. Vzal jsem jich co nejvíce. ,,Bůh ví co se na týhle lodi stalo, vemte si svoje věci a něco k jídlu a pití, asi se budeme muset vrátit na ostrov." Pronesu návrh a pak se podívám kolem sebe. ,,Vezmeme člu, popřípadě dva, aby jsme měli kam dát co nejvíce věcí." Mezi mými věcmi nebylo jen oblečení, ale i pistole a nože, vlastně vše co jsem si přinesl. ,,Buďte co nejrychlejší." |
| |
| Buďte co nejrychlejší... On mi rozkazuje? Proč se mnou manipuluje? Nevyděsilo by mě, že jsem na opuštěném ostrově sama, ale s nimi se akt bojím... Vytáhnu si batoh, naházím do něj svoje plavky, dvoje boty, několik kalhot a triček, nesmím zapomenout ana svou tašku KPZ! Jdu na palubu a sundám ze zábradlí troje krabice pro poslední záchranu a hledám člun. |
| |
| Zabalím si věci co mám sebou a pak jdu do kajuty, o které vím, že byla Robin. Naházím její věci do tašky a vydám se do kuchyně pro něco k jídlu a lahve s vodou. Už nesu věci na palubu, kde zahlídnu Lienu s nožem. Podívám se na ní a už to nevydržím. "Sakra, schovej ten nůž. Co si kurva o sobě myslíš? Jo fajn, všichni vidíme, že jsi jen arogantní! Fajn, ale tohle je vojenský ostrov! Až budou chtít, aby jsi zemřela, tak se nějakej sniper posadí na kopec a udělá ti díru do hlavy. Nejsme tu sami! Nás už napadli, tak jestli máš touhu přežít, tak budeme muset spolupracovat a ne se tu navzájem ohrožovat nožema! Vytahovat se! Já na to fakt nemám nervy. Věřím, že tě ani nenapadlo že já a Robin mužem mít otřes mozku a teď se muže Robin na břehu válet ve zvratkách a dusit se. Ale tak arogantní holku to nezajímá, co?" |
| |
| Vyděsí mě. Hodně. V dálce slyším řev tygra. Buď silná jako ona, buď silná jako ona... Nevím co říct, ale tohle si o mě myslí? Musím od něj pryč, ale napřed se musím obhájit. "Ta dýka je tu proto, abych byla dostatečně daleko od takových... prasat! A jestli ti na tý holce záleží, měl jsi zůstat s ní, ne to schazovat na mě! Já nejsem chůva, jsem.... jsem..." zadrhne se mi jazyk. Musím pryč! Pryč od něj. Z tváří se mi začnou hrnout slzy. Vyběhnu na vrchní palubu a sednu si k zábradlí. Začnu zpívat píseň, kterou mi zpívávala mamka, než zmizela... V dáli slyším tygrů řev, řev při kterém v žilách tuhne krev. Ty se neboj klidně spy, ať se ti zdají krásné sny. Svítí hvězdy na obloze, tobě ať je vždycky blaze. Buď silná jako tygr a lev, řvi až bude tuhnout v žilách krev. Tak spi, spi moje dítě, nikdy nikdo nezradí tě. Tři roky ve zboru se nezapřou. Umím zpívat jako Maddona. Teď se ale můj zpěv mísí se vzlyky. Musím se s tím vyrovnat. Nikdy mě nikdo nebude mít rád... Přejíždím rukou po čepely. Ať si řká co chce. Nemá mě rád, tak ať.... Sedím a koukám na hvězdy. Všechno je mi jedno.... Nic tu není, ani jachta, ani ti hnusní lidi... |
| |
| Jsi jen arogantní kráva.. Projede mi hlavou. Pak se vydám hledat čluny. |
| |
| Sedím na pobřeží a čekám... Tak mě napadá... Proč jsem tu měla zůstat? Vždyť můžeme spát na lodi... Máme tam věci a.myslím, že je to i bezpečnější... No... Teď uz to nechám být... Zkusím se zeptat až přijdou... |
| |
| Nemůžu být s ním na jedné lodi. Zkontroluju své zavazadlo. Pořád mi vysí na rameni. Nepotřebuju jejich loď. Jestli chce, abych byla chůva, ať je po jeho. Zkontroluju, jestli je vážně taška uzavřena tak, aby do ní nenatelko. Rozběhnu se a přeskočím zábradlí. Ocitnu se ve vodě. Plavu ke břehu. Ve vodě na chvíli zapomenu na to, co říkal ten hnusnej, arogantní vůl. Nechám vlny, aby mě odnášeli ke břehu. Když se mi pod nohama oběví zem, mokrá vylezu na břeh. Když uvidím tu holku, jdu k ní. "Seš v pohodě?" zeptám se jí. |
| |
| Podíval jsem se na toho kluka, který právě začal křičet na dívku. ,,Nemusel jsi... nebylo to nejnutnější." Pronesu, ale víc to nerozebírám, vypadalo to, že dívka chce být chvíli sama, ale budeme muset vyrazit. Najdu čluny a začnu do nich rychle skládat věci. |
| |
| Najdu dva samo nafukovací čluny ty přinesu k věcem . Oběhnu jěště a vrátím se s pěti lékarničkamy. |
| |
| Najednou priplavala ta holka... Otočila jsem se jejím směrem a nechápavě na ní koukala... "Já jo. A ty? Stalo se něco?" zeptám se překvapeně... |
| |
| soukromá zpráva od Liena pro |
| |
| soukromá zpráva od Robin Walker pro "Jsem v pořádku.... Vážně... Kde jsou ostatní?" zeptám se... Na lodi totiž nevidím nějakýextra pohyb... Spíš naopak je tam až podezřelí.klid na to kolik lidí by tam mělo být. |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Tak pojedeme? A nebo potřebuješ ještě něco." Podívám se kolem sebe. ,,Vim, že teď asi neni nejvhodnější doba, ale jmenuji se Michael." Dodám ještě ze slušnosti. |
| |
| "Na lodi. Připravují čluny. Na, lehni si. Nevypadá to moc dobře. I jestli tě to nebolí, musíš být v klidu. Jdu pro dřevo." otevřu batoh a vyndám tenkou deku. Pak batoh shodím do písku, VEZMU SI NŮŽ a jdu nasbírat nějaké naplavené dřevo, ale nejdu daleko od dívky. Kdyby něco potřebovala... Všimla jsem si, že jsem na ní nějak moc hodná... Co se to se mnou děje? Možná mi nával emocí zabránil v mém normálním konání, nebo s tou holkou cítím... Nevím. Když nasbírám náruč dřeva a suchých klacíčků, vracím se k ní, |
| |
| soukromá zpráva od Gabriel Reakr pro Dohažu i mé věci a Robiny do druheho "Tak pojeden na břeh" |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Přikývnu a zavolám na dívku, která utekla, když se neozývala, tak jsem začal s výstrahou, že odjíždíme a nečekáme a pak jsem dostal člun k vodě. ,,Tak jo, každej teda jeden." Dostanu svůj člun do vody a pak nastoupím, počkám ještě na toho kluka, až se zařadí a pak začnu pádlovat. |
| |
| soukromá zpráva od Robin Walker pro "vážně jsem v pohodě.... Nic mi není... Můžeš být klidná..." snažím se.ji uklidnit a když odejde tak se.znova posadim. Deku jen držím... Ps: promiň za pravopis atd. Jsem na mobilu a nějak mi blbne... |
| |
| soukromá zpráva od Gabriel Reakr pro "tak plujem" |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Začnu pádlovat a abych trochu uvolnil napětí tak i trochu konverzovat. ,,A co tě přimělo k plavbě na lodi?" Zeptám se dost nahlas, aby mě slyšel. |
| |
| soukromá zpráva od Gabriel Reakr pro |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,No, tátu povolali do služby a tím se nám zrušili plány na léto a tak jsem si zaplatil tuhle jachtu. Balit holky? To jsem měl taky v plánu, ale bojim se, že tyhle dvě jsou jediný, který teď uvidíme." Zasměji se. ,,Koníčky máš, nebo něco podobného?" |
| |
| soukromá zpráva od Gabriel Reakr pro Pomalu pluju. "co baví tebe ?" |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro ,,Vyrábění zbraní? Ty jo. To musí bejt super." Krátce se na Gabriela podívám a pak opět před sebe. ,,Nejradši mám bojové umění, neznám jediný, teda snad kromě suma, který jsem nezkusil, miluju zbraně, rád čtu, ale je toho víc." Pronesu prostě a už vidím, že se začínáme přibližovat k ostrovu. ,,už tam budeme. Snad je ta holka v pořádku." |
| |
| soukromá zpráva od Gabriel Reakr pro |
| |
| soukromá zpráva od Michael Colwin pro Pousměji se, ale neuhýbám pohledem. ,,přesně tenhle pocit mám už od té doby co jsme se tady objevili, jako by mě někdo sledoval, pořád dokola, jako, kdyby tady byli skryté kamery a tohle jenom blbej vtip." |
| |
| Když se vrátím se dřevem, na třetí pokus zapálím hraničku. "Přikládej si. Já jdu do lesa." pokusím se usmát. Když se oběí první stromy, najdu nějaký tenký, suchý, tak blízko, abych viděla na oheň, ale ne tak, aby mě viděli oni. ZAčnu cvičit. Levý výkop, rána zvrchu, obloukový kop patou, přožíznout žíly. Krít ránu, skrčit se, podřezat nohu, dorazit čelem. Loket, koleno, rána pod žebra. Vybíjím ze sebe vztek. Strom je domlácený a kusy černé kůry odpadávají. Ještě že je mrtvý. Ptoím se a kosti mám polámané, vlastně jako vždy, ale nepřestávám. Nikdo tě tu nechce, nikde tě nikdo nechce. jsi naobtíž. Nikdy tě nikdo nebude chtít, jsu zlá a hnusná, ani tvoje mamka tě neměla ráda... Nikdy tě nikdo nebude mít rád.... "AÁÁÁ!" vymrštím se a oběma nohama kopnu do prosekaného místa do dýky. Strom se zakymácel. Uskočím. S dunivím prásk spadl na zem. Na kůře zůstalo jen spoustu škrábanců. Tak tohle jsem nečekala... Doufám že tu ránu nikdo neslyšel. Rozhlížím se a začnu se vracet k táboru. Sednu si na pláž a koukám na záři hvězd a hledám Lienu. Je tam. Svítí nejkrásněji ze všech. Konečně, konečně jsem klidná. Zhluboka dýchám a naslouchám šepotu vln... Koukám na jachtu, kdy se vrátí... oni. |
| |
| Dívka přinesla kupu dříví a otevřela oheň. Poté se vydala do zpět do lesa a začali se ozývat rány. Snaží se posekat strom pěstmi? Pomyslím si a přisednu si blíž k ohni abych se ohřála. Koukám na moře, kde se houpou dva záchranné čluny a na nich jedou naši společníci. Tak přece jen je nezabila.... Pozoruji loďky dokud nepoplují až ke břehu. |
| |
| Doplujeme ke břehu. Vyskočím na břeh a vytlačím svůj člun z vody ven. "Tak jo máme tu vodu i jídlo ale myslím, že bychom měli najit ještě jiný zdroj vody, než nám dojde tahle." |
| |
| Hele, pánové připluli. On myslí?! Jaké překvapení. Já si představovala, že když se taková bytost rozeřve na holku co jen drží dýku má IQ asi tak 20, ne li míň. No, hašteření musím nechat stranou. Jestli s ehm... nima mám přežít na tomhle ostrově než příjde pomoc, tak se budu muset HODNĚ přemáhat. "Zítra ráno obejdu kus pobřeží. Myslím že najdu nějaký potok, co se vlévá do moře nebo tak nějak a s jídlem taky nebude problém, až dojde. Umím celkem obstojně rybařit a najít divoké druhy jedlých rostlin." nabídnu se. Uáu. Poprvé jsem mohla říct čím můžu přispět. Vždycky jsem byla spíš vedle ostatních a teď mě možná budou i potřebovat... Jen jestli to přežiju s panem Křiklounem... |
| |
| Najednou se kolem objeví hustá mlha. Z ničeho nic. Do břehu narazí Michaelův člun ale bez Michaela. Jen s věcma. Člun je neporušený a v návalu vln naráží do břehu. Po chvíli se zase mlha rozestoupí po Michaelovi však není nikde ani slechu ani vidu. |
| |
| "Proč nejdou i ostatní?" Koukám pořád nechápavě na Gabriela a Lien. Co se na lodi stalo? Koukám na ně, když připluje člun s věcma ale bez posádky. |
| |
| Hm? Podívám se na Robin. "Netuším." řeknu a zadívám se na hvězdy. "Nejspíš pro ně už přijela záchrana a nás tu jaksi.... ehm zapoměli." Když ale připluje prázdný člun, ve kterém měl sedět Michael, rozběhnu se do moře. Voda kolem mě vystřikuje, jak se snažím dostat hlouběji. Když mi slaná mořská voda sahá až po pás, zakřičím "Michaeli!" Nic. Zkusím to znovu, ale pořád se nic neděje. Vylezu zpátky na břeh a beze slova si sednu k ohni. Zdá se, že jsme ztratili dalšího člena posádky... |
| |
| vystoupím jako první z lodě dřív než dopluje druhá .."no na lodí neni nikdo.. "otočím se a chci pokračovat ale někdo chybí.." Sakra kde je ?!!!" |
| |
 | Prodral jsem se hustým křovím. ,,Au" Zabručel jsem.To proto,protože jsem si zapích trn do ramene. ,,Kde sakra jsou ?" Zeptal jsem se sám sebe.,,Prostě si někam vyrazili a já je hledám.To je OK" Mám pocit že trpím samomluvou. Vtom spatřím pláž! ,,Konečně!" zvolal jsem do pralesa.,,Určitě tam jsou.Hmm slyším hlasy" pomyslím si že to budou oni.Ano je to Gabriel. Zařvu z plných plic ,,Hej!! Gabrieli! Tady!" Gabriel se na mě otáčí poněkud nejistě,ale nakonec mne poznal. Řekl ,,Pojď k nám Tondo. Musíme si vsichni promluvit" O čem asi? Ta otázka mi visí v hlavě.Dobrá,myslím si Jdu za ním. |
| |
| Když se z pralesa vynoří jakási postava, nevěřícně na ni koukám a sáhnu po dýce. "Gabe ty ho znáš?" |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR