Dvanáct dračích učňů
hrálo se Domluvený termín
od: 14. června 2014 18:36 do: 22. září 2014 06:30
Dobrodružství vedl(a) Lavrien
| |
 | Zloděj Nedaleko zacvrlikal slavík. Do dveří vrazil váš mistr oděný v hedvábném, purpurovém rouchu. V ruce drží svůj oblíbení mučící nástroj - gong. Udeřil do něj holou rukou a všechny vás vzbudil. Protřeli jste si rozespalé oči a vzpoměli si... Kdo jste, kde jste a proč tu jste. A co se brzy stane. Brzy budete buď jezdit na hřbetech ochránců světa, nebo se s ostudou vrátíte domů, navždy zavrženi. Během pár minut jste oblečeni a začala rozcvička. Běháte po pozemcích a lesích. Snídaně a dopolední tréning. Nahnali vás do Arény, což bylo něco jako tělocvična vysypaná pískem 100 x 50 m. Dnes vás všechny měl na starost mistr Rile. "Žáci! Zanedlouho si vás možná vyberou draci jako své Hostitele. Máte být čestní a mezitím někdo včera ukradl z jídelny dva bochníky chleba! Proto vás všechny čeká trest. Zatím můžete jít. Zůstanou tu jen Peter, Sienna, Sven, Zar´Rok, Alagar, Murai, Daichi, Nile, Barinor, Valgar, Bezcitná, Darnell, (Cpčka) Sticho, Werri a Ladcho! Vy jste všichni podezřelí!" Ostatní urychleně vyklidili prostor. Zůstal tu jen mistr. "Dvojstup!" Nařídil. A pak vás nechal stát. Na slunci a bez vody. Rty vám pukali a jste dehydrovaní. On před vámi vylévá sklenice studené vody a ptá se, kdo ten chleba ukradl. Ale nikdo se neozývá. Po dvou hdinách měl dost. "Dobrá. Tak jinak." Došel k malím schůdkům vedoucím na tribuny. Vyšel po nich, vytáhl je a pískl. Těžká kovová vrata Arény se se skřípotem otevřela. Dovnitř vběhlo deset "selhinů" tvorů žijících v zemi. Sekají kusadly a blíží se s jediným cílem vás sežrat a nikdo z vás nemá zbraň, ani se nedostane ven. Sticho začal křičet a utíkat pryč, Werri a Ladcho stojí jako zkoprnělí. SELHIN  |
| |
 | "Normální" den... Všechno začalo dobře, až na výlet do Arény. Jakej vůl to mohl udělat? A proč jsem podezřelá zrovna já? To by mě vážně zajímalo... Kulhám za ostatními. DNes mě nepředstavitelně bolí noha. Po snídani jsem si musela vzít hůl. Jako mrzáček. V Aréně musíme stát skoro dvě hodiny. Pokouším se o cokoli, co by mě odvedlo od toho horka a bolesti. Jsem ráda za každý poryv větru, za každé zatrylkování slavíka. Vodu... vodu... Naše utrpení ale nekončí. Selhinové. Jak já toho Rile nesnáším. Poklepala jsem třikrát holí o písek v aréně. Několik selhinů si mě všimlo a rozběhlo ke mě. /2./ Když byli asi dva metry od mé hole, Trhla jsem z ní. Dřevo se změnilo na ušlechtilou ocel a já bodla. Je po jednom. Druhý ale znal moji slabinu. Jak jinak. Je to brouk. Zaměřil se na nohu. Krouží kolem mě a já se nestíhám otáčet. Nakonec do mě vrazil a hůl odlétla daleko ode mě. Zaskučela jsem při dopadu. Nohou mi projela bolest, ale musím zase vstát. POzdě. Selhin si na mě stoupl. Cvaká odpornými kusadli a já zasupím. "Tohle nenávidím." Zamumlám. Praštila jsem ho pěstí do krunýře, vzala jedno z tykadel a škubla. Selhin zakvičel, převalil se na bok a svíjí se. Došla jsem k němu. Stačilo jedno dupnutí zdravou nohou na hlavu, aby sekhal. Ale ještě před tím mě stačil kousnout do špatné nohy. Zavyla jsem boelstí a svalila se k zemi. Arénu barví moje krev a já chci zabít Rile za tu debilní hru. Ani pro hůl si nemůžu dojít. Jsem odkázána na ostatní... Držím se za zraněné místo a skučím. Proč je to vždycky levá? proč vždycky levá??? |
| |
 | Podezřelí Alagar si protřel oči a snažil se rozkoukat. Po chvíli se rozmazaný obraz zaostřil a vidí mistra. Vzpomněl si na vše a on se postavil. rychle se oblékl a šel s ostatními do arény. Aréna nebyla nějak velká ani malá. Spíše průměrné velikosti 100 x 50 m. Když začal mluvit Mistr Rile, který je měl dnes na starost tak jen s klidným výrazem poslouchal. Řekl že zanedlouho je ten velký okamžik. Okamžik kdy si vznešení a ctění draci vyvolí z nás své hostitele. Těsně na to ale řekl o krádeži dvou bochníků chleba z jídelny. ačkoliv ho překvapilo že je mezi nimi zloděj tak jeho tvář zůstala klidná * hm, zloděj? * zeptá se sám sebe a zároveň zaslechne své jméno a mezi několika dalšími jmény lidí, kteří jsou z tohoto činu podezřelí. Pokrčil rameny že se nejspíše nedá nic dělat a jistě se vše vysvětlí a on brzy bude z tohoto nedorozumění venku a zařadil se do dvojstupu. Stál s ostatními na slunku neměl co říct. Potil se a rty mu praskaly ale v jeho obličeji nic nešlo poznat jako by mu to ani trochu nevadilo. Ačkoliv ano vadilo mu to ale zároveň věděl že se nedá nic dělat a dříve nebo později toto skončí. Byl to jen otázka času a trpělivosti. Obojím Alagar překypoval. To však netušil co bude následovat. Když všichni mlčeli tak to Mistr Rile vzdal, vyšel po schůdkách a vyzvedl je aby nebylo kudy z arény odejít. Kovovými vraty se vynořilo 10 Selhinů * Selhinové? čeho tím chtějí dosáhnout? * pomyslel si a sledoval Selhiny a došlo mu že nikdo nemá nic, čím se bránit. Nedalo se nic dělat musel se od Selhinů držet dál ale co ti dva zkoprnělí? zamával jim rukou před očima aby alespon trochu získal pozornost " Chcete tady čekat na ně nebo se jako ostatní budete držet zpátky? " Zeptal se jich klidným hlasem a sám se začal už pro jistotu vzdalovat. |
| |
 | Ráno jsem již spíše podřimoval, naštěstí ne tvrdě spal, jako někteří zde, kterým jsem vážně nepříjemné probuzení nepřál. Posadil jsem se a ruce spojené propnul na zády a prokřupl si záda, abych byl ráno trošku více užitečný a vůbec, došel na rozcvičku. Dnes byl den D, kde jsem si mohl splnit svůj sen a třeba se stát jedním jezdcem a hostitelem draka či dračice, nebo se třeba stát jen nickou, co bude žebrat na rohu o pár drobných. Zvedl jsem se konečně a převlékl a při běhu se trošku zamyslel: Schválně, jak to dnes bude probíhat. Nikdo se o tom nic nedozvěděl, takže ani nevím, jestli jsem si neměl vzít něco speciálního sebou. Ale... teď to je již jedno, takže je zbytečné to řešit, při tom všem jsem se ani nenadál a my jsme již byli v aréně. Bylo nás tady dle mne dost velké množství, ale tak to prohlášení se týkalo jen z nás, ironicky toho, že někdo ukradl chleba a nechtěl se přiznat. Počkat! Dva chleby, no... s tím by si jeden vystačil dokonce pár dní, takže bylo i možné, že ho nikdy neuvidíme, ale také... to mohl sníst na místě, díky hladu, který nás každého sužoval. Za trest jsme se postavili do dvojstupu, kde jsem se umístil za stín jednoho z vyšších, tedy... dočasný stín, ale i tak se to počítalo. Protože jsem ten chleba neukradl a za ty roky jsem se nějak udržel držet svojí pověst a ego, tak jsem se nehodlal nějak obětovat za ostatní, což ani ostatní udělat, očividně, nechtěli též. Bohužel, měli jsme za to následně trpět všichni a já v duchu proklínal toho, který to udělal, že se nepřiznal. Byli na nás vypuštěni, jako donucovací prostředek Selhinové a já jsem přemýšlel, co bych měl dělat. To, že jsem ráno nejedl byla více méně normálka a to, že jsme tu stály jak solné sloupy dvě hodiny, mé energii vážně nepřidávalo. Jak jsem viděl, tak jeden Selhin šel po mne a i když jsem čekal dost dlouho, jestli někdo nevymyslí něco, tak jsem ho vzal stranou od těch, kteří stáli jako zkoprnělí a zaútočil. Nejdříve jsem do něj kopl a když se ohnal po mé noze, tak jsem ho praštil do hlavy. Nebyl jsem moc silný, ale slabý jsem také nebyl, tudíž jakmile začal zvedat hlavu, posadil jsem se na jeho záda a prsty mu zaryl do očí s tím, že jsem mu šel po zraku. Tušil jsem, že to bude slabina, otázka ale byla, jestli mne dříve neshodí a nerozcápe, než já ho připravím kompletně o zrak a on se bude v agónii svíjet na zemi, nevědíc co dělat. |
| |
 | Aréna Oh, vy pancharti, pomyslím si čelíc selhinům, špinavým, prašivý pancharti! Jakoby se nemohli přiznat, vztekám se v duchu, ale moje tvář, jako vždy, hledí na to vše s klidem rovným sochy z kamene. Doufám, že toho nenažrance kousnou do prdele, posunu se dál k okraji arény. Nechápu, že to mají za potřebí…. co když to ani jeden z nás nebyl? “Darnelle?” dostanu skrz skousnuté rty, když zády narazím do jiného ubožáka, jež sdílí stejný osud. Chraň tě ten nejmocnější, jestli jsem tu kvůli tobě, probleskne mi hlavou, která mi těžkne. Stát na slunci tak dlouho mi neudělalo dobře. Ani jsem nejedla, nepila. “Musíme… asi něco,” na okamžik se otočím na Darnella a ostatní, co stojí poblíž, “když na ně půjdeme najednou, nebudou vědět, co dřív,” řeknu nejistým hlasem. Spolupráce je moje slabina. |
| |
 | Příjemný den. Ráno byl velmi, opravdu velmi krásný budíček. Běh přes pozemky a les byl v klidu. Aspoň jsem se probral a protáhl. Snídani jsem do sebe rychle naházel a vyčkával, co mi dnešek přinese za dobrodružství. Kdybych věděl co se stane, pověsil bych Rileho někde na strom, aby si tam vysel. Nahnal nás do arény a obvinil z krádeže. Dvě hodiny na slunku udělají něco s každým. Včetně mě. Hubu jsem měl rozpraskanou a oči radši zavřené. Je to výzva a já ji musím splnit. Je to výzva a já ji musím splnit. Je to .... Opakuji si pořád dokola, abych vydržel, abych se udržel při smyslech. Asi ho to přestalo bavit, nebo mu došla voda, tak vylezl nahoru a poslal na nás broučky. Moc by mi to nevadilo, kdybych nebyl tak vyprahlý kvůli slunku, už by bylo po nich. Jenže dáky tomu, že mě křivě obvinil a ještě mě tu držel. Jedna si udělala kopí, nebo co to je a vyřídila jednoho, na dalším sedí Valgar a dloube mu oči. Nečekám na nic a rozběhnu se proti jednomu z brouků. Když jsem rozběhnutý, skočím a chytnu ho kolem pasu, čímž ho převrátím na záda a začnu mu mlátit do hlavy. Jeden úder, druhý, třetí. Po čtvrtém mu konečně praskla hlava, ale i on se snažil. Cítím jak mi po zádech stéká nějaká tekutina. Asi to bude moje krev. Podle toho jak to bolí soudím, že zatím co jsem mu vylepšoval obličej, on se zkoušel proškrábat skrze záda. Postavím se, rukou, která je od krve brouka si udělám na obličeji dvě šmouhy (po každým okem jednu) a hledám další cíl. |
| |
| Dodatdek I Alagar se po chvíli do jednoho ze Selhinů pustil držel si odstup a když viděl že se na něj rozběhl jen využil své obratnosti která sice nebyla tak dobrá kvůli dehydrataci a unavě ale i přesto větší než ta jakou diponoval Selhin. různě se okolo něho motal a vyhýbal se jeho ranám zatím co mu dával pěsti i kopance do různých míst až se nakonec zaměřil na hlavu, Věděl že oslepit selhina pískem by bylo neúčinné kvůli tomu že on v podzemí žie a jistě je na to zvyklý. Pak tedy nezbývalo než ho nalákat ke zdi a když se na Alagara Selin rozběhl odrazem od stěny mu kočil k hlavě a oběma nohama silně kopl čím mu hlavu kopl přímo naproti zdi. Účinné to moc sice nebylo jelikož se selhin chystal vstát ale byl malátnější po ráně do hlavy a to Alagarovi stačilo k tomu aby se stihl dostat pod jeho kusadla a silou mu vyrvat několik malých chapadýlek pod kusadly nebo co to tam má. Rychle chtěl uskočit ale bohužel v křeči Selhin sekl svojí - rukou - a Alagara sekl do ruky. Alagar zavrčel bolestí ale věděl že ted se k němu nemůže přiblížit když v bolestech nevypočitatelně kolem sebe šlehá těma rukama a cvaká zběsile kusadly. |
| |
 | Špatný den Den začal jako každý jiný. Snídaně, rozcvička, trénink. Nebyl to ale den jako každý jiný, uvědomil jsem, když nás nahnali do areny. Nikdo nikdy mě neobvinil, že jsem zloděj. Ještě nikdo mě neobvinil z jakékoliv nečestné věci. Já to neudělal, chce se mi křičet, ale nemůžu. Jenom ztrápeně sleduji, jak mistr vylévá sklenici za sklenicí. Štěstí přeje vytrvalým a já jsem vytrvalý, jinak bych odsud utekl již dávno. nakonec mistr vypustí ty brouky. Bože alespoň jednou to mohou být motýli. Někteří z nás zkamení a já sám k tomu nemám daleko. Uvidím Bezcitnou jak se pouští do útoku. Je opravdu dobrá. Bohužel ta havěť moc dobře ví co dělá. Vidím její hůl jak dopadá stranou. Teď už není na co čekat a můj vlastní strach musí jít stranou. Vyběhnu v před, vezmu tu hůl. Jsem naštěstí mnohem obratnější a chytřejší než ti brouci. Ani nevím jak se mi povedlo dostat se k Bezcitné. Nemám moc času, než si mě nějaký brouk všimne. "Dokážeš se na tu nohu postavit", zeptám se Bezcitné. |
| |
 | Jsem doma a z kuchyně vane závan vařeného oběda. Slastně začichám do vzduchu a sleduju jak má matka přistupuje ke mě. Zřejmě mě chce pozvat ke stol. Milosrdně otevře pusu a...GONG... Vyvalím na ní oči? ,,Cože?"...GONG...GONG...GONG... Prudce se probudím a uvědomím si, kde jsem. Má nálada rázem klesne na bod mrazu. ,,Fajn," Řeknu a vyhrabu se z postele. Ještě poněkud rozespale, ale za těch deset let jsem si na brzké vstávání zvykl a tak ho zvládám lépe než dříve. Ploužím se jako obživlá mrtvola a plním všechno co po mě chtějí. V aréně jsem se, ale dozvěděl dvě novinky. Ta dobrá je, že dnes budu možná vybrán jako hostitel draka! Myslím si, že mám celkem velkou šanci. Celých sedm let jsem se díky své fyzické statnosti držel celkem dost dobře. Ta špatná, ale byla, že jsem podezřelý z krádeže chleba. Fajn, v aréně bylo celkem velké horko, ale ani sem nemukl. Byla to jen poslední zkouška. Dnes to všechno skončí....tedy možná. Když mistr pustí do arény ty příšery, beru to jako příjemnou změnu a konečně mohu dělat to v čem jsem dobrý. Nemám problém mu do očí hodit hrst písku, chytit jednoho z nich za nohy a přehodit ho přes sebe. |
| |
 | Když do dveří vrazil mistr, tak já už jsem seděl na posteli a chystal jsem se obléct. Počkal jsem až zase třískne do toho gongu a pak jsem vstal. Trošku jsem se protáhl a oblékl. Po pár minutách začala opět rozcvička. Ta mi nedělala problém, vždy jsem se rád ráno trochu protáhl. Když jsme zamířily do arény, šel jsem téměř jako vždy poslední kus za ostatními. Když jsme tam došli všichni, začal mistr Rile mluvit. Někdo údajně ukradl dva bochníky chleba a já jsem byl mezi podezřelými. Přejel jsem po ostatních chladným pohledem a pak jsem dál sledoval mistra. Museli jsme se seřadit a docela dlouho jsme jen tak stály a čekaly zda se někdo nepřizná. Ohromná zábava. Po nějaké době toho měl i mistr dost a vypustil do arény deset selhinů. Takže nás chce vážně potrestat. No dobře. Chvíli jsem jen tak stál a sledoval jak se ti broučci blíží. Pak jsem se sklonil a sebral jsem do hrsti písek. Otočil jsem se a vydal jsem se ke schůdkům na tribuny. Vyšel jsem úplně nahoru a sedl jsem si. Protáhl jsem se a sledoval jak si dole vedou ostatní. To že bych měl bojovat i já mně nějak nezajímalo. Jen tak jsem seděl a rozhlížel se. V případě že by ke mně šel nějaký z těch selhinů, tak bych ho nechal dojít co nejblíže. Pak bych ho nakopl do hlavy a vhodil mu do očí písek co mám v ruce. Nakonec bych si stoupl a co nejsilněji bych mu skočil na hlavu s cílem ho nakopnout do očí. |
| |
| Valgar - Když jsi zvířeti vyškrábal čoi, i s tebou se svalilo k zemi a zavalilo ti obě nohy. Nemůžeš se hnout, ani bojovat. Braen - Jakmile se písek dotkne hmyzích očí, ozvalo se tiché zasyčení, hmyzák sebou škubl a běží pryč. Daichi - Sedíš na tribuně, ale v tom k tobě přišel Mistr. Potichu. Ani jsi si ho nevšiml. Vzal tě za zátylek, zvedl do vzduchu a se smíchem hodil zpět do arény přímo na záda jednoho z brouků. Schůdky zmizeli. |
| |
| Seděl jsem a v klidu pozoroval ostatní. Najednou se u mně objevil mistr, zvedl mně a hodil zpět do arény. Aby toho nebylo málo, tak jsem dopadl rovnou na záda jednoho z brouků. Parchant jeden... Na nich nečekám a sednu si za hlavu toho brouka. Nohy mu omotám kolem krku a začnu ho co nejsilněji škrtit. Pevně se při tom držím těch tykadel které má u očí a táhnu za ně směrem nahoru, k sobě. Doufám že se mi podaří ho aspoň znehybnit. //Nohy mám pod jeho kusadly, takže by neměl být schopný mně s nimi kousnout. |
| |
 | Den jako každý jiný - nebo ne? Dnešní den vypadal zcela normálně - brzké vstávání, rozcvička, snídaně - a pak aréna a trénink. Brzy se ale ukázalo, že to není takové, jak se zdálo být. Někdo ukradl bochníky chleba? Jako první věc mě napadne, že se musela stát nějaká chyba. Proč by někdo z nás kradl chléb, vždyť víme, že se to nesmí. Nikdo by si nedovolil ohrozit své postavení, obzvlášť nikdo z nás, starších. Ne po těch letech, co jsme tu prožili a ne s tím, co nás v budoucnosti pravděpodobně čeká. Jenže co když měl někdo hlad? Jsem upřímně velmi překvapen, když uslyším své jméno mezi podezřelými, za celé roky jsem se snažil být mezi vzornými studenty, nedělat nic nevhodného, ctít pravidla. Ctít jisté morální zásady mezi které patří i nepokradeš. Musím se k tomu postavit ale se ctí a s hrdostí. Vím, že já jsem to neudělal, pokud si ale mistři přejí, abych byl mezi těmi, kteří budou potrestáni, pochopím to. Přijmu tento trest jako kdybych to byl já a jako kdybych si to zasloužil. Jeden z nás to možná udělal - mohl to být kdokoliv. Ale když tak na všechny hledím ve chvíli, kdy stojíme na slunci a pálíme se, uvědomuji si, že není nikdo, koho bych podezíral. Ano, jsou tu tací, kteří by to asi udělali - kdyby šlo o něco většího, buďme upřímní. Ne všichni tu jsou svatouškové. Jenže chleba? Taková drobnost? Kdyby to jeden z nás udělal, nepovažovali by ho mistři za podezřelého. Stejně jako ostatní zachovávám mlčení a přemýšlím, zda jsem se ve svých myšlenkách přeci jen nezmílil. Tu a tam si prohlédnu každého z učňů a snažím si vzpomenout, co o nich vím. Jací jsou a především, jaké jsou povahy. Ohrozili by životy nás všech pro dva bochníky chleba? Situace se ale brzy začne zhoršovat a mistr na nás pošle selhiny. Ty nemám rád. Nejprve sleduji, jak na ně reagují ostatní. Vím, čeho je většina z nás schopná, naše schopnosti nejsou zrovna malé. Jindy bych pozoroval o něco déle, jindy bych stál v pozadí a sledoval, zda se někomu nepřihodilo nějaké zranění. To bych teprve zasáhl a postaral se o to, aby se tomu dotyčnému nestalo nic hrozného. Teď ale není čas na pozorování, toto není nějaká cvičná situace, ale skutečný boj. A i já tedy musím bojovat. Vyhlédnu si jednoho ze selhinů v blízkosti ostatních bojujících, abych měl vždy příležitost zasáhnout a pomoci těm, kteří by to mohli potřebovat. Kvůli tomu se tu a tam rozhlížím kolem, kdykoliv připraven na cokoliv. Také se ale věnuji svému selhinovy, kterého si nejprve pořádně prohlédnu. Nesnáším ty jejich kusadla. Měřím si ho pohledem, pozorně sleduji každý jeho pohyb. Vyčkávám na to, až on první zaútočí - abych se mu vyhnul. Tento tanec bych nejraději prováděl až do chvíle, kdy budu mít nejlepší příležitost k mému vlastnímu útoku do jeho zad. Několik pořádných ran, nejprve do zad, dostat ho dolů k zemi a pak se postarat o zbytek. Ano, to je můj cíl. |
| |
| Můj útok byl úspěšný, ale tak nějak se mi to nepovedlo přesně tak, jak jsem chtěl. Dotyčný Selhin na mne spadl a já jsem tak trošku byl zavalen jeho tělem. Usykl jsem a začal jsem se snažit odtlačit jeho tělo, ale díky jeho váze, mi to moc nešlo. Byl jsem boje neschopný a pohybu též, tudíž vše co jsem mohl dělat byla snaha odsunout to tělo. |
| |
| Nějaký nadpis Někdo sem přichází. Nějaký další učeň. Otevřela jsem oči. Je to Barinor. Přikývnu. "Tohle už tu bylo tolikrát." Zpoza jeho zad uvidím kusadla. "Hůl! Hůl!" Vykřiknu. pokud mi ji nepodá, prostě mu ji vytrhnu z ruky a na poslední chvíli vrazím do brouka. Není to smrtelná rána, ale pěkně jsem ho naštvala. Zacvakal kusadly a vrhl se na mě. Odvalila jsem se stranou přesně v okamžiku, kdy se do země zabodla jedna noha s klepetem na konci. /Jestli dobře chápu pbrázek./ "Ty hmyzí polívko!" vykřiknu na něj a postavím se na nohy. bolí to. Hodně. Ale musím ho zabít. Zacvakal znovu kusadly a vrhl se na mě. Uhnula jsem. Ale on je rychlí a navíc raněný. Ale mě to nevadí. Tančím kolem něj, částečně se opírám o hůl a čekám na vhodný okamžik. A ten nastal. Selhinovi se zapletli nohy. Moje šance. Rozběhla jsem se, svezla na nohy a podjela mu pod hlavou. Ocel se zabodla do správného místa. Přesně do oka. Zůstala za mnou tenká krvavá čára a mrtvola hmyzáka. Kolísavě jsem se postavila, došla k mrtvole a vyškubla z oka svou hůl. "Moje." Zasyčím. Pak se otočím na Barinora. "Jsi v pořádku? Díky za pomoc." Usměji se a setřu z obličeje černou selhinovu krev. |
| |
 | Brouci a podobná havěť Den jako každý jiný. Nejdřív člověk dvě hodiny stojí na slunci a pak na něj poštvou nasranýho, přerostlýho brouka co se snaží sežrat vše v dosahu.. ostatně proč ne dneska. Kterej debil, by tady kradl chleba sakra? Pomyslím si a letmým pohledem přejedu svoje spolutrpitele. Z dvou hodinového stání mě mírně brní nohy, proto uvítám možnost pohybu a jako první se stáhnu do zadní části arény kde tak moc nesvítí. Nějakou shodou náhod, je tu se mnou i San. Stačí nám letmý pohled, a proběhne mezi námi bezeslovná dohoda. Vždycky je fajn, mít někoho kdo vám kreje záda, pomyslím si a dál dumám nad tím, kdo mohl být takový tupec, a krást zrovna tady. A hlavnš, proč sakra? Připadá mi to všechno jako pitomá, ale hodně pitomá zástěrka, k poslední, dost brutální zkoušce.Ten kdo projde - přežije- dostane draka. Nebo do zubů, co já vím, mistři jsou dost nepředvídatelní. Ale přežít to hodlám. "Vorono?" oslovím San po svém boku, když se k nám brouci blíží. Nemám problém spolupracovat s ní, ale ostatní nevím jak oslovit. Každopádně, má asi pravdu. Ve větší skupině, máme větší šanci. Proto na ní kývnu, a vydám se o pár kroků blíž k ostatním. Zbrkle u toho vykopnu nohou a písek v aréně vylétne zpod mých bot. To mi vnukne myšlenku. Prvního brouka, který se ožene po mých kotnících, na místo nakopnutí, oslepím pískem. A, k mému obrovskému překvapení, ho to vážně zdržhli uniknout. Jak se tak zdá, oči jsou jejich slabé místo. "Miř na oči.Zatančíme si." Poradím proto San, po svém boku. |
| |
| Spolupráce “Ha,” na tváři se mi rozlije úsměv a mé kroky mě vedou za Darnellem. Aspoň někdo z celé skupiny dokáže zareagovat. “Tam,” vyhrknu a popostrčím jej směrem k jednomu selhinov, který je nám nejblíž, a se kterým zápasí Daichi, “pomůžeme mu,” dodám na vysvětlenou, i když, doufám, že toho není třeba. Skoro tanečními kroky se dostanu do blízkosti selhina. Rychle se sehnu. V dlani mě pálí žhaví písek. Vyšlo to předtím, musí i teď, pomyslím si před tím, než rozpálený písek hodím na selhina. |
| |
 | Nepříjemní probuzení Ležela jsem zachumlaná v pokrývkách a nechala si zdát jeden z výjimečně pěkných snů. Lehce jsem se pousmála, když jsem náhle zažila šok. Místností se rozlehlo hlasité zadunění gongu. Škubla jsem sebou a leknutím slítla z postele, uhodila jsem se do hlavy. V duchu jsem zaklela, sen už zmizel a já si uvědomila, že musím vstávat, nebo mě mistr roztrhne. Bleskově jsem se převlékla a projela vlasy hřebenem. Potom už nastoupila rozcvička. Pomohla mi protáhnout ztuhlé svaly a probrat se z té ospalé malátnosti. Po snídani zamířím s ostatními na dopolední tréning. Pozorně poslouchám, co nám mistr říká. Když spustí o zloději, který se opovážil sebrat chleba, jen nepatrně svraštím obočí. Když ostatní pošle pryč a zůstane nás tu jen několik, polije mě zlé tušení. Načež musíme bez hnutí stát na přímém slunci a pozorovat, jak on drahocennou drahocennou vodu vylévá zbůhdarma na zem. Potím se, v ústech mám sucho a od toho horka mě začíná nesnesitelně bolet hlava, cítím slabost v kolenou a potlačuju chvění. Je tohle vůbec povolené? pomyslím si, když tu takhle stojíme už dobré dvě hodiny. Tady je povolené všechno, odpovím si vzápětí sama. Jak dlouho to ještě potrvá?! Úpím v duchu, ale nahlas nehnu ani brvou. Konečně se zdá, že mistrovi s námi došla trpělivost, došlo mu, že takhle se pravdu nedozví. Zamířil pryč, předtím ale vpustil dovnitř selhiny. Sotva je zahlédnu, po zádech mi přejede mráz, moc krásy tedy nepobraly. Jejich kusadla vypadají silně a budí strach. Jednomu z nich se zřejmě zalíbím, neboť se ke mně ihned vydá. Najdu sílu a udělám pár kroků, abych se dostala z jeho dosahu, jenže nohy mě zradí a já se poroučím na zem do písku a prachu. On se zatím rychle přibližuje. Škrábu se zpátky na nohy a vykřiknu, když je už těsně u mě. Ožene se kusadly, na poslední chvíli se překulím, a tak mě minou. Oddechnu si a povede se mi vstát. Další jeho útok už čekám, vyhnu se mu, přikrčím se a vrazím mu do nechráněného břicha ránu, jakou jsem po únavě a dlouhém pobytu na slunci schopna vyvinout. |
| |
| Jste vyděšení a unavení. I když vzdorujete statečně, víte že už to dlouho nevydržíte. Z brány se vylouplo několik dalších selhinů. Teď je na každého z vás jeden. Ani jste si nevšimli, že se nad vámi mihl stín. Z oblohy se snesl drak. Celí zlatý, září ve slunci jako ten nejkrásnější diamant. Zařval. Všichni hmyzáci se rozpadli v popel. Drak se otočil na vyděšeného mistra. "Vy?" zaburácel jeho hlas. Mistr se třese. Nikdy jste ho neviděli se třást. Nikdy nesklonil hlavu. Zlatý drak ho popadl drápem za roucho a vznesl se. Hodil ho do brány, kde je ještě několik selhinů a ona se zavřela. Přiletěl další drak. VLní se jako voda. "Jste stateční." Řekl zvoniví hlas, evidentně dračice. Snesl se na vás krátký déšť, který vás osvěžil. Oba draci se vnzesli víš. Na obloze jste spatřili ještě deset stínů draků. posedla vás bázeň a strach. Padli jste na kolena. "Ale to nic nedokazuje!" Řekl třetí hlas. Stvoření zamávali křídly a zmizeli. Nechali vás tam v písčitém bahnu a nedaleko křičel mistr, který neobstál v dračím soudu. Po chvíli přiběhl další mistr. vy pořád ležíte na zemi. "Rozejděte se všichni! Nemáte se co připraovat na Výběr? Všichni ven!" A to platí i pro vás. |
| |
| Konec Utrpení Draci jsou nádherní. Dokázal bych je sledovat celé hodiny. Nyní si ale mnohem víc užívám konec svého vlastního utrpení a strachu. Nejvíc mě těší ten vlahý deštík. Nakonec draci odletí. "Za málo. Jsem v pořádku, ale tu tvoji nohu by měl někdo ošetřit, dost nepěkně krvácíš", řeknu Bezcitné. Máme opustit arénu. Jsem vlastně rád. Stáli jsme tady celé odpoledne. Pokud budu mít štěstí možná se ztratím někam pod stromy daleko od lidí. Projdu bránou a rozhlédnu se všemi směry, jestli máme opravdu volno, nebo jestli na nás mistři nechystají nějakou kulišárnu. Pokud bude volná cesta potichu se vypařím. najdu si nějaké klidné skryté místo mezi keři a stromy. Na chvíli zavřu oči a v klidu přemýšlím. Je mi ale jasné, že nemám víc než půl hodiny. |
| |
| Povedlo se mi silhena odrazit, ale to už se blíží další. Kvůli únavě a bolavé hlavě reaguji pomaleji, takže nestačím uhnout jeho ostrým kusadlům. Naštěstí mi neublíží, ale rozpářou mi rukáv. Spadnu na zem kus od něj. Zaslechnu pronikavý a hlasitý řev. Pootočím se směrem, odkud přichází. Uvidím velkého draka, pokrytého zlatými šupinami. Od nich se odráží sluneční paprsky, musím pod jejich září přimhouřit oči. Všimnu si teprve teď, že se silhenové rozpadli na popel. Jsem za to ráda, ale v duchu se napomenu, nechala jsem příliš snadno strhnout svou pozornost a tahle chyba by mě příště mohla stát více než obyčejný rukáv. Znovu otočím pohled na draka, který právě burácí na našeho mistra. Vidím, jak náš mistr "letí" přímo do otevřené brány, kde na něho čekají silhenové, zacukají mi jen koutky rtů nad tím letem, ale zároveň pocítím lítost, co s ním asi silhenové provedou. Mou pozornost upoutá další hlas, tentokrát jemnější, odhadnu, že jde o dračici. Spustí se déšť, nastavím mu tvář a jsem ráda za každou kapku, která ochladí mou rozpálenou hlavu. Draci znovu letí vzhůru, pozoruji je s obdivem i skrytým strachem a bázní. S těmihle draky se již brzy budeme nejspíš potkávat víc, než bych tušila. Klečím v mokrém písku, pomalu se zvedám na nohy, celé tělo mě bolí. Přiřítí se další mistr a vyhání nás odsud. Na nic nečekám a rychle zamířím pryč. Naposledy pohlédnu k nebi, draci už jsou pryč, pár vteřin na prázdnou oblohu ještě hledím, než zmizím za vraty Arény. |
| |
| Když uvidím další vlnu těch hmyzáků, tiše si pro sebe zakleju. ,,Ne, prosím, další už né!" Písek mě pálí do nahých nohou a tak mírně poskakuji, abych nohy částečně prostřídal a ochladil, když se, ale z nebe snese první drak, zůstanu stát s otevřenou pusou hledím na tu nádheru. Když na nás pustí druhý drak déšť, nemůžu se přestat smát a s tupým úžasem stále zírám na draky. Najednou se mě zmocní zvláštní pocit chtíče. Musí si mě nějaký drak vyvolit! Prostě musí, jinak můj život nestojí za nic. Ani se nijak nestarám o mistra, ani vlastně o toho nového, který právě dává rozkaz k odchodu. Přistihuji se, jak při odchodu stále pozoruji místo, kam draci odletěli. Tupě se vleču k východu. Déšť od draka ze mě smyl pot, takže si jen pročísnu rukou vlasy a vezmu si na sebe oblečení, které jsem já sám pokládal za moje nejlepší...bílá košile z drsného materiálu a přesto koženou vestu. Pak jen čekám na další rozkazy. Ještě nikdy jsem nic takového nezažil a tak jen čekám na rozkazy. |
| |
| Záchrana Alagar viděl další selhiny. To bylo poprvé co se na maličký moment zamračil ale hned opět nasadil svoji klidnou tvář a připravil se. V ten moment se ale z oblohy snesl zlatý drak, jeho záře Alagara oslnila. Bylo to až nádherné a drak zařval. V tu ránu se Selhinové rozpadli v prach. Jediným zařváním zdolal to co by jsme my všichni měli asi na půl hodiny pokud by každý byl proti jednomu selhinovi vzhledem k únavě. Snesl se další drak modrý vlnivý jako voda. a řekl že jsme stateční. podle hlasu nejspíše ženského pohlaví. Byl rád že něco takového slyšel právě od draka. V tom se na arénu snesl déšť který vyvolala modrá dračice. známky toho jak nás spalovalo slunce pomalu ustupovalo a i trošku dehydratace. Alagar padl na kolena když viděl dalších 10 draků * všichni draci? * blesklo mu hlavou když najednou slyšel další hlas který už nebyl tolik uklidňující ale co se dalo dělat. Mezitím byl mistr Rile vržen mezi Silheny a za ním se vrata zavřela. Draci zmizeli opět a ozývaly se už jen výkřiky mistra Rileho kterého potrestali samotní draci.Nikdy Mistra Rileh neviděl ani sklopit hlavu natož aby se tolik třásl strachy. Nejspíše věděl že bude potrestán. Další mistr nás opět poslal pryč aby jsme se připravili na výběr. Alagar se pomalu postavil a odešel. Snažil se i přes únavu držet klidný a rovný krk. Zároveň se držel za zraněné rameno. |
| |
| Seděl jsem za hlavou toho brouka a nohama jsem ho pevně škrtil. Házel sebou a snažil se mně shodit. Naštěstí se mu to zatím nepovedlo. Pevně jsem se držel tykadel a doufal jsem že brouk brzy podlehne. Najednou jsem koutkem oka zahlédl jak se ke mně někdo blíží. Nevěděl jsem kdo to je, ale hodil písek na brouka na kterém jsem byl. Ten se začal ještě více zmítat. Prudce sebou škubl. V tom okamžiku jsem sevřel rukama po stranách jeho hlavu a škubl jsem též. Nohy se mi rozpletly a docela prudce jsem spadl na zem. Brouk ale ležel vedle mně a vypadal že je mrtvý. Ušklíbnu se a vstanu. Opráším si věci a podívám se na San. Nepotřeboval jsem pomoc. Řeknu chladným hlasem a dívám se jí při tom do očí. Najednou z brány vyběhli další brouci. No to si snad dělají srandu... Už jsem se připravoval že budu muset znovu bojovat, ale najednou se nad námi mihl stín. Na zem se snesl zlatý drak. Zařval a brouci se rozpadly. Obdivně jsem na toho draka hleděl. Drak se podíval na mistra, který se třásl strachy. Ten pohled na něj se mi vážně líbil. Drak mistra popadl, vznesl se a hodil ho pryč. A máš to šmejde. Najednou se objevil další drak. Cosi prohodil a pak se spustil déšť. Společně s tím zlatým drakem se opět vznesly a já jsem na nebi uviděl dalších deset draků. Vážně úžasný pohled. Netrvalo dlouho a objevil se další mistr, který nás vyhnal pryč. Neměl jsem proč zůstávat a tak jsem vyšel ven z arény a celkem rychle jsem zamířil hledat nějaké tmavší místo, kde by nikdo nebyl a kde by byl klid. |
| |
| Třetí nadpis NENÁVIDÍM DNEŠNÍ DEN! Vážně jsem to řekla? Jsem vyčerpaná a bolí mě noha, ale vyděšená nejsem. To mám zakázané. Vždy udržet chladnou hlavu. Pak jsem spatřila výjev, na který až do své smrti nezapomenu. Zastavilo se mi srdce. Samotní draci. Poklesla jsem na koleno. Dýchám mělce a chci se svalit k zemi, ale v úctě k nim nemůžu. Na záda mi dopadají kapky deště a já se bojím vzhlédnout. Bojím se jejich očí. Ale donutím se k tomu. Bylo to to nejlepší, co jsem kdy mohla udělat. Prý jsem statečná. My všichni. Tohle byla odvaha? Přála jsem si, aby mě Dračí páni viděli v horší situaci, kterou bych zvládla. Tohle bylo nic a i tak jsem selhala. Zaťala jsem zuby. Třetí hlas to potvrzuje. Když ustalo šustění dračích křídel. Pomalu se postavím a usměji na Barinora. "Takových zranění už bylo." Mávnu rukou. Vyjdu z Arény ven. Chvíli před tím ještě stojím před bránou, kam hodili Mistra. Zasloužil si to. Kolik zranění nám všem způsobil? Jdu na své oblíbené místo. Do Šedé věže. Vystoupat po schodech pro mě byla pokaždé výzva. 363..364...365. Tolik, kolik má den roků, má tato věž schodů. A konečně jsem nahoře. Dívám se z okna na město. Na podlahu odkapává má krev, ale nevšímám si toho. Pak se vyšvihnu na parapet. Zapřu se nohama, chytím se okapu a vytáhnu nahoru. Nohy při tom vůbec nepoužívám. Neměla bych tam lézt. Říkám si to pokaždé. Pode mnou je minimálně dvacet pater, ale nevadí mi to. Nebojím se. Lezu tam celých sedm let. Je to jediné místo, kde můžu přemýšlet. Usadila jsem se na špici střechy. Do očí mi vráží vítr, ale nevadí mi to. Jedině tady jsem sama. Rozpřáhla jsem ruce. Chci létat. Chci být jako drak... Zařičela jsem, snažící se napodobit dračí řev. Ale neumím to... Neumím nic... Co když mě draci nevyberou? Nebudu k ničemu... Já jsem k ničemu... Po chvíli jsem zase ze střechy slezla a rozešla se do spací místnosti. Převlékla jsem se. Mám jedno honosné roucho. Je z hedvábí. Žmoulám ho mezi prsty. Ne. Nevezmu si ho. Vzala jsem si hrubé, bílé roucho z bavlny. Je na něm vyšitý odznak draka, který jsem dělala sama. Svázala jsem si ho stříbrným páskem. Sedím na své posteli a čekám, co se bude dít. Přes bílé kalhoty mi prosakuje krev. Bolí to. Ale musím jít. Musím na poslední část mé cesty jako učeň. Dojdu tam. A když mě nevyberou, chci aspoň ještě naposledy vidět draky. Představuji si jejich lesklé šupiny, jejich oči, mohutná křídla, jejich hrdost, magii a nespoutanost. Rozbušilo se mi srdce. Ano. Musím tam jít... I kdybych si měla tu nohu uříznout. Ale co se mnou? S mrzákem? S nechutí jsem se podívala na svou polochromou nohu. Jaký drak by mě chtěl? Ani se neudržím na hřbetě. Zaskučela jsem beznadějí. Čekám až příjdou mistři a všechny nás znovu naženou do Arény. Tam se ukáže můj osud... |
| |
| Další vlna smete s čím si hrála předchozí Ne, ne, křičím v duchu, takhle nás zkouší? Kvůli chlebu? Ve chvíli, kdy se chci zase stáhnout zpátky mě však obklopí stín. A ten křik! Jsem snad ještě vyděšenější, než mistr, který se před tím obrovským tvorem třese. Co se to? Jsem vyděšená, a tak uvítám, když se má kolena dotknou pevné země, na které mi už nehrozí smrt. “Vidíš je?” zeptám se Darnella, který se znovu octne kousek ode mne. Jsou tak…. obrovští, pomyslím si, i když by i moje duše strachy nejraději utekla z těla. Jsem jimi fascinovaná; na okamžik i opomenu křik mistra, který po chvíli přebije křik jiného. Jít pryč? Divím se a snad až nyní mi dojde, že nade mnou už není ani jediný drak. Na tváři však, i když se zvedám na nohy, stále cítím proud vzduchu jakoby tu stále byli a mávali svými obrovskými křídly. “Daichi,” doběhnu jmenovaného, “nepotřeboval jsi pomoct, ale rádo se stalo.” |
| |
| Již jsem si říkal, jestli se vůbec někdy dostanu zpod té kreatury, ale místo toho zmizela a nad hlavou se nám objevil drak. Docela na mne padl strach a téměř neschopen stoupnout jsem ležel na zemi a čekal jsem, co se stane. Nakonec ale všichni tři odletěli a já v dálce viděl další. Naštěstí díky déštíku, který nás trochu sprchl a hned jsem se cítil o něco lépe, osvěženější. Naštěstí i ostatní byli docela vyděšeni, takže jsem v tom nebyl sám. Mistr již ale na nás řval, abychom jsme se rozešli a tak jsem rychle šel pryč, ven, jak nám bylo řečeno a opřel jsem se o zeď s myšlenkou: Proč se tam ti tři vlastně tak brzo objevili, zrovna tady... vždyť jeden z nás ukradl asi bochník, tak tipuji, že ti draci by to nějak vycítili. Přeci jen, jsou dost chytří na to, aby to vycítili, nebo ne? Tedy přesněji ne, že by řekli, kdo to byl, ale třeba pocity, nebo tak něco, ale tak kdo ví. Povzdechl jsem si a šel jsem tam, kam mi bylo řečeno, ale ideálně se napít, protože ten pobyt na sluníčku mé touze se napít moc nepomáhal. A ten déšť nebyl tak intenzivní, abych se nějak dokázal napít. |
| |
| Co to sakra dělá? Ženu se za San, když se najednou objeví další brouci. Tohle nás přece může zabít! Kvůli chlebu, sakra, taktizuji a snažím se vymyslet, jak se z toho dostat. Ruce mám zatnuté v pěst a blížím se k jednomu z brouků, který si mě nejspíš vybral jako svojí oběť. Ne, dneska, hmyzáku, dopřeji si povzbudivou myšlenku, než se rozeběhnu jeho směrem. Dřív, než jsem k němu ale blíž než tři roky se rozpadne. Vyděsí mě to, ale řev, co ke mně dolehne, přišpendlí můj pohled k nebi a nejednou mi je všechno jasné. “Jo,” vydechnu na otázku, kterou San položila. Nemůžu se vynadívat na dokonalost těchto tvorů. Na jednom z nich bych mohl létat, pomyslím si a se stejnou myšlenkou se i zvedám ze země. Trvá mi to trochu déle než ostatním; jsem unavený ba dokonce i vyčerpaný, ale nakonec se i já dostanu za zdi arény. |
| |
| Rozchod Už jsem běžel vstříc dalším, co vylézají ze dveří, když se všichni proměnili v prach. Zastavím se a jen koukám na ten prach kolem mě. Pak jen do dveří vletěl ten blbec a ony se za ním zavřely. Pak začalo pršet. Koukl jsem se nahoru na nebe a tam draci. Nádherná a velká stvoření, poklekl jsem na jedno koleno a sklonil hlavu. Ještě nejsem hoden se na ně dívat. Užívám si ten krátký deštík, příjemně chladí rozdrápané záda. Pak to přestalo a draci odletěli. Vstal jsem a koukal se, jak letí pryč. Pak přišel další mistr a rozkázal, abychom se vytratili. Zamířil jsem na své oblíbené místo u řeky. Když jsem tam došel, vyslékl jsem se, vlezl si do vody a lehl na břicho, ať mi proud omívá záda. Po těch dvou hodinách je voda něco jako zlato. Ležím tam na břiše a relaxuji. |
| |
| Draci Po přemožení té první...obludy, jsem se rozhlédl - jen abych si všiml, že sem mistři poslali další. To nás chtějí snad zahubit? Trochu jsem se zamračil, ale v tuto chvíli to neřešil. Na to bude čas po boji. A ten konec boje nastal dříve, než jsem čekal. A také trochu jinak než jsem čekal. Jsou tak... Nádherní? Mohu je nazvat nádhernými? Jsou úžasní, elegantní, vznešení. Jsou tak jiní než my, lidé. Lepší. O tolik lepší. Okamžitě klesám na koleno, draci jsou bytosti, kteří si zaslouží úctu. A to nejenom ode mě, mladého, hloupého kluka, ale ode všech. I od našich mistrů. Takovou úctu, že se neopovažuji zvednout hlavu a zírat na ně, prohlížet si je. To mi nepřísluší, ne, zatím ještě ne. Na to nemám právo. Hledím tedy k zemi, klečíce na koleni. Ve vlasech cítím vlhkost, ale hlavu nezvedám, zůstávám ve stejné pozici po celou tu dobu než se ozve křik našich mistrů. Několikrát překvapeně zamrkám, jsem stále ohromen tím, co se událo. Přesto se začnu zvedat na nohy a přitom se rozhlížet, jaké jsme utrpěli škody. Pohlédnu na každého z učně, na těch, kteří jsou nějakým způsobem zraněni spočinu pohledem o něco déle - abych se ujistil, že nepotřebují větší pomoc. Ano, mohl bych se i tém méně zraněným nabídnout, že jim pomohu, ale jak znám většinu zdejších učnů - nestáli by o to. A tak z arény odcházím jako jeden z posledních, abych se alespoň ujistil, že se všichni zvednou a odejdou. Já sám zamířím rovnou do svého pokoje připravovat se, jak řekli mistři. Pořádně se omýt, smýt pot, vydrhnou špínu. Najít vhodné oblečení. A v tichosti přemýšlet a čekat. Co se bude dít, pokud mě nevyberou? A co se bude dít, pokud mě vyberou? |
| |
| Na hranici snu Stromy se před mým zrakem měnily v dlouhé sloupořadí, ve které jsem jen mohla tušit cestu. Hnala mne skrz ně myšlenka na nebeský vějíř, co se rozprostře ve své staleté kráse, až zapadne slunce. Přitisklá na krk Mhyr jsem jí pobídla. Prodraly jsme se skrz hustější porost až k místům, kde se borovice opět rozestoupily. Přesto však nenabízeli o nic lepší pohled než scenérie předtím. Nekonečná zeleň se táhla na všechny světové strany a v dálavě přes koruny stromů mizelo i nebe. Až přijdete na Sever, poznáte to... Zhluboka jsem vydechla, celé moje tělo se otřáslo. Co to k čertu…? Promnula jsem si oči a rozhlížela se po okolí. Já usnula? Podivila jsem se. Celé tělo jsem měla vláčné ještě z rána. Ale slunce ještě není tak vysoko; nemohla jsem spát dlouho, soudila jsem a pomalu se hrabala na nohy, abych se z parku dostala zpět do komplexu budov. |
| |
 | Rile vybral dvanástich žiakov. Prvú hodinu som si to pomaly užíval, no druhú som preklínal. Keď majstrovi došla trpezlivosť, Poslal na nás Seliny. Vedel som o nich dosť na toľko aby som vedel, že teraz už nemám šancu. Utekal som. Z ničoho nič ostala po tých beštiách len hŕbka prachu. Pozrel som sa na majstra a ten sa triasol pred zlatým drakom. Neváhal som a sklonil som s aj ja. Draci hodili majstra k tým príšerám a hneď nato nás druhý majster vyhnal preč. Sadol som si na postel, prezliekol som sa a čakal kým si nás draci vyberú. |
| |
| Osudová chvíle Čekáte. Hodinu, dvě... To nikdo neví. Zdá se vám to jako týdny. Ale konečně zazněl městem zvon. Zvon, který jste ještě nikdy neslyšeli. Je to Zvon dvanácti. Má nádherný zvuk. A říká vám, že je čas. Přišel si pro vás mistr. Všech sto dvacet napochodovalo do arény, která už je zaplněna. Dámy v hedvábí s vějíři a páni v černém saténu pod slunečníky. Všichni tleskají. Všichni tleskají vám. U protější stěny je přistaveno pódium pro samotného krále. Sedí tam i s manželkou a mladou dcerkou. Mávají vám. I samotný král. Ozval se šramot. Písek v aréně se zavlnil. Všichni ztichli. Na zemi prolétl stín. Draci přilétají. Všech dvanáct stojí na obloze jako vytesaní, zhlížejí dolů a vy na sobě ctíte jejich pohledy. Vybírají si ty nejvíce vhodné. Své druhé poloviny duší. A vám se zatajil dech. První si vybrala vodní dračice. Plynule a vznešeně se svezla k zemi. Zastavila se před Siennou. Podívala se ti do očí. "Ty jsi má." Dotkla se tě čenichem. Projela tebou zvláštní síla. Koluje žilami, vlévá se do hlavy, pociťuješ štěstí. Ano, vybrala si tebe. Podobně to bylo u ostatních Hostitelů. Darnel = Aine přelétala nad vašimi hlavami. Zastavila se před tebou. "Důvěřuji ti." Řekla a spojili jste se. Braen = Rhons. Něco se ti snažilo dostat do hlavy. Nějaký hlas. Odoláváš mu. Dost dlouho. Přilétl k tobě inkoustový drak a zadíval se ti do očí. "Jsi silný. To oceňuji. Ale síla vždy nestačí." San = Najednou ti je zima.Příšerná zima. Klepeš se a bojuješ s nutkáním se obejmout, stulit se do klubíčka a usnout. Ale vyhrála jsi. Přilétl k tobě Xiron a jeden pramen tvích vlasů zbělal. "Zima je krutá dítě." řekl ti. Zar = Najednou je ti horko. Příšerné horko. Potíš se. A vedle tebe se vytvořila sklenice ledové vody. Chceš se po ní natáhnout a vypít ji. Ale něco tě zadrží. Pocit horkosti zmizel, spolu s vodou. "Dobře." Přistál před tebou zelený drak a zadíval se ti do očí. "Velmi dobře." Sven = Je ti horko. Jako by jsi doutnal. Podíval jsi se na své oblečení. A taky že ano. Zmocnila se tě panika. Oblečení začalo mírně hořet. Je ti horko a kůže se ti napíná. "Bojuj s tím." Říká ti nějaký hlas ve tvé hlavě. "Bojuj." A ty jsi bojoval. Najednou plameny začali uhasínat, až úplně zmizeli. Vsákli se do tebe. Nad tebou se rozzážil ohniví kotouč. Přistál před tebou ohnivý drak. "Oheň je tvůj přítel. Pamatuj si to." Pia = Tvoje zvolení trvalo dlouho. Skoro všichni draci si už vybrali své Hostitele. Najednou před tebou přistála Pia. Srdce ti poskočilo. Podívala se ti do očí, pak frkla a zase vzlétla. Obletěla dvě kolečka. Cítíš zklamání. Nepředstavitelné. Ale ona se vrátila. Ano, je zpět. Znovu před tebou přistála. "Nikdy nezapomeň doufat." Nakázala ti. Daichi = Najednou jsi spatřil stíny. Plíží se arénou, snaží se dosáhnout na lidi. Plazí se jako zombie. Buší ti srdce. Vidíš před očima umírat staré, nemocné ale i mladé lidi. Až po hodné chvíly vidiny ustali. Před sebou máš niní černé dračí oči. "Smrt je vysvobození." Napomíná tě a nechá spojit se sebou. Barinor = Přistála před tebou Zemní dračice. "Mě se tu taky nelíbí. Pak poletíme někam do lesa, ano?" V dračích očích jsi uviděl jiskru. Zaplavili tě okvětní lístky růže a lilií. "Ty jsi můj Hostitel." Valgar = Díváš se po dracích. Najednou se ti zateměl zrak. Nic nevidíš. Jen tmu. Černočernou tmu. "Bojuj s tím, Valgare. Tma je tvůj přítel." Říká ti někdo. A ty jsi poslechl. Ano. SLyšíš, cítíš. Jako by jsi byl slepí odjakživa. Stojíš jistě. Nebojíš se tmy. Zamrkal jsi očima. Díváš se přímo do tváře dračice. "Tma je tvůj přítel." Usmála se na tebe. Bezcitná = Rozhlížíš se po ostatních šťastlivcích. Oni mají své draky. Jen ty jsi odsouzena k životu v hanbě. Ale pak se kolem tebe něco mihlo. Jakýsi černý stín. A znovu. Znovu. Znovu. Snažíš se v tom něco rozeznat. A po chvíli se to daří. Je to drak. Je to větrný drak. Létá arénou jako vítr, vyhýbá se lidem, ničím nezastaven. A v ten samí okamžik stojí před tebou. "Volím si tebe. Rychlost je nejlepší zbraň." Pak tě nechal se s ním spojit. Alagar = Všichni draci již byli rozděleni. Zbyla v tobě jen malá jiskra naděje. Ale opřád tam byla. Nikde není vidět draka slunce. Nikdo ho nevidí a všichni se rozlhíží kolem. A ty jsi ho spatřil. Stojí proti slunci, křídla rozevřená. Jediný ty ho vidíš. Jako blesk se svezl po proudu vzduchu a stojí před tebou. "Jen ti nejnadanější vidí do slunce." řekl ti potěšeně. Když jste se všichni spojili se svými draky, dav propukl v jásot. Všech dvanáct draků najednou zařvalo. Je to mohutný řev. Konečně jste spojeni. Navždy. Dokud jeden z vás nezemře. Pak jste se každý druhému uklonili a odříkali posvátná slova. "Do jednoho dechu, přátelé na život a na smrt, ani po ní se nerozdělí pouto nejsilnější. Slibuji, že vždy budu pomáhat a ctít toho druhého. Jeden život, jeden cíl, jeden přítel." Dav znovu propukl v jásot. A vy se cítíte plní, šťastní. Nejde to ani popsat. A pak jste nasedli na své draky. Šupiny vás mírně řežou do kůže, ale nevadí vám to. Draci se odlepili od země, zamávali křídly a zamířili k obloze. Létají nad Arénou a ostatní vám mávají. A sto osm učňů i závidí. Ale začíná jiná cesta. Těžší. Zase jste se ocitli na zemi. Je na čase poklonit se králi a pak je volná zábava. :-D |
| |
| Můj drak Nepopsatelný pocit štěstí, přesně tak se cítím. "Ano, potom odletíme pryč. Někam mezi stromy. Někam pryč od lidí", pošeptám, když se hlava dračice téměř přiblíží k obličeji. Ještě tady mám nějaké povinnosti, které musím splnit. "Sejdeme se venku", řeknu jí do ucha, když znovu seskakuji na zem. Jenom na mě mrkne okem a potom se znovu vznese. Hluboce se ukloním králi a pak potichu zamířím k bráně ven. Možná na mě někdo mluví, ale mě jo to naprosto jedno, mým jediným přáním je uniknout z celé téhle vřavy. Ještě jsem úklonou pozdravil jednoho z těch méně šťastných a už jsem v bráně. Potom se už jenom stačí protlačit davem, což vůbec není tak složité jak jsem si myslel. Hlučný dav zůstává někde v pozadí. Koreina už na mě čeká. "Tak poletíme někam pryč. Někam, kde zpívají ptáci a šumí les", řeknu jí a dokončím. "Co ty na to, krásko", žádné lepší oslovení mě prostě nenapadlo. |
| |
| Gutta cavat lapidem nōn vī sed saepe cadendō To čekání bylo hrozné, i když moje šance, že se mi poštěstí a že si mne jeden z dvanácti draků vybere, byla velmi mizivá. Seděl jsem právě na posteli a hrál si se svou dýkou a na zádech jsem již měl připraven luk a toulec. Nevěděl jsem, jestli si to tam mám brát, ale radši jsem si to chtěl vzít. Již oblečen v čemsi noblesnějším, než předtím mi zakručelo v břiše a já jsem se chytil za břicho s tichými slovy: "Ksakru, najíst nám mohli dát," povzdechl jsem si a zvedl jsem hlavu, směrem, odkud se zvuk táhl. Byl to zvon, podle zvuku, ale takový jsem nikdy neslyšel a nevěděl jsem, co to má vůbec znamenat. Zvedl jsem se a rozešel jsem se za mistrem, který pro nás šel. Bylo nás docela dost, všichni skoro stejní díky oblečení, ale mne třeba odlišovali dlouhé, černé vlasy, přes záda luk a toulec a samozřejmě i dýka pod oblečením. Všichni nám tleskali, mávali a dokonce i král, což mne překvapilo, že on tu bude. Draci začali přilétat a jak se zdálo, tak i vybírat. Každý dopad byl dost silný na to, aby otřásl zemí, ale snažil jsem se držet nějak rovnováhu. Při jednom mém mrknutí a otevření očí, jsem viděl jen temnotu... nebo tmu, jak se ozval hlas a já uposlechl. Během chvilky jsem zase viděl a přede mnou stála dračice, která do mne dloubla čenichem a já pocítil dost zvláštní pocit. Navíc, řekněme, že to, že mi srdce bilo snad tak, jako kdyby mi mělo vyskočit mi zrovna nepomáhalo. Měl jsem na jazyku tolik otázek, ale na ty nebyl nyní čas, tudíž jak jsme se všichni naučili, tak jsme se vzájemně poklonili a pronesli slavnostně: "Do jednoho dechu, přátelé na život a na smrt, Mírně jsem se usmál na dračici a nasedl na ní, jako kdybych to uměl od narození. Chtělo to sedlo, ale... pocit, že si mne vůbec někdo vybral přebil tu menší bolest, což se dalo vydržet. Vzlétli jsme a já se chytil šupin, jak to šlo, abych hned nespadl, protože... řekněme, že ničeho jiného jsem se chytit nemohl a ona, no... nejspíše ona, to stejnak necítila, tak co řešit. Během chvilky jsme přistáli, já, děkujíc, že nemám strach z výšek jsem se poklonil králi a čekal, co se bude dít dál, doufajíc, že mi právě nezakručí v břiše, protože jsem od rána nejedl! |
| |
| Mám draka... Jen tak jsem se procházel skrze tmavý a hustý les. Přemýšlel jsem, co mně čeká. Zda si mně nějaký drak vybere. A pokud ano, bude můj život jako dřív? Procházel jsem se docela dlouho, pak jsem ale uslyšel zvuk zvonu. Věděl jsem že nás volají a tak jsem zamířil zpět do arény. Když jsem tam došel, tak už tam bylo docela plno. Vůbec jsem z toho neměl radost, ale musel jsem to vydržet. Někde dál od prostých lidí jsem zahlédl i královskou rodinu. Jaká pocta. Jen se na ně podívám a zařadím se. Pak už jen tiše stojím a čekám. Netrvalo dlouho a na obloze se objevily draci. Postupně se začali snášet k zemi a vybírat si své "Hostitele". Tiše jsem sledoval jak si jeden po druhém vybírá. Už jsem ani nedoufal, ale najednou jsem spatřil nějaké stíny. Plížily se kolem lidí a pak jsem v hlavě najednou uviděl obrazy. Viděl jsem umírat lidi. Staré i mladé. Připadalo mi to jako věčnost. Na čele mi vyrazila kapka potu a má kůže trošku zbledla. Poprvé za dlouhou dobu jsem opět cítil strach. Pak se přede mnou zničeho nic objevil černý drak. Hleděli na mně jeho oči a on ke mně mluvil. Pak jsem najednou ucítil něco velice zvláštního. Projel mnou pocit který jsem necítil nikdy v životě. Tolik emocí najednou. Takže smrt. Smrt v mém životě byla a zdá se že ještě bude. Budiž. Když se všichni spojily se svými draky, tak lidé začaly jásat. Do toho pak začali řvát draci a následně jsme museli složit přísahu. Uklonil jsem se svému drakovi a začal jsem mluvit. "Do jednoho dechu, přátelé na život a na smrt, Zadíval jsem se do temně černých očí svého draka. Cítil jsem že je můj. Že je mou součástí. Opět propukl jásot a bylo na čase aby jsme se na svých dracích poprvé proletěly. Přišel jsem ke svému a položil jsem ruku na jeho statný bok. Cítil jsem jeho dech. Jeho drsné šupiny. Je to nádherný tvor. Nasedl jsem na svého draka a vylétli jsme do vzduchu. Párkrát jsme oblétly arénu a byl znovu čas přistát. Došel jsem k ostatním a hluboce jsem se poklonil králi. Pak jsem znovu zamířil ke svému drakovi. Nasedl jsem na něj a chytl se za dva velké ostny na jeho krku. "Leť pryč. Někam kde je ticho a klid". Řeknu mu a čekám až se vznese. Během letu se jen tak rozhlížím a užívám si ten úžasný pocit. V sedle by to bylo asi lepší, ale nevadí. "Máš jméno?" Zeptám se draka během letu. |
| |
| Výběr Alagar právě odpočíval na své posteli a přemýšle zda si ho nějáký rak vybere. Jaké by to bylo a co by ho čekalo kdyby se mu dostalo té cti.. Zaslechl Gong ae ačkoliv ho slyšel poprvé v životě znl ho z vyprávění. Byl to gong dvanácti, znamení že se máme shromáždit jelikož výběr brzy započne. Postavil sem se k ostaní 119-ti -uchazečům- a sledoval draky byli nádherní všech 12 vedle sebe. Byl to úchvatný pohled. Postupně si draci vybírali své hostitele, Alagarova naděje byla čím dál menší. * poslední dva draci kteří se chystají vybrat si hostitele... * bleskne mu hlavou ale stále si udržuje špetku naděje. Jeden ze zbylých dvou draků si vybere svého hostitele a Alagar s malou špetkou naděje jen přemýšlí * drak země, větru, ohně, smrti... všichni už i vybrli až na jednoho, Draka slunce...Ale kde je? * zamyslí se a párá očima po obloze. Kddyž ho uvdí tak sleduje jak slétl dolů... Dolů k němu a řekl mu že jen ti nejnadanější vidí do slunce pousměje se a bleskne mu hlavou * Nemůžu tomu uvěřit... Drak slunce * Následně se složila přísaha. Každý z vybraných hostitelů skládal přísahu svému drakovi "Do jednoho dechu, přátelé na život a na smrt, ani po ní se nerozdělí pouto nejsilnější. Slibuji, že vždy budu pomáhat a ctít toho druhého. Jeden život, jeden cíl, jeden přítel." Po složení přísahy nasedl na svého draka a následoval první let ačkoliv krátký i přesto to byl nepopsatelný zážitek. Za let se rozhlížel. Kdyby nebyl tolik navyklý na svůj klidný výraz i chování nejspíš by ted jásal štěstím. I přesto si však neodpustil šťastný úsměv za letu a díval se okolo sebe " To... je úžasné " řekl drakovi slunce a následně slétli dolů k zemi před samotného krále. S úctu jsem se poklonil jako ostatní a čekal co řekne. Až ted mi došlo že mám příšerný hlad * no ted už se nedá nic dělat budu se muset najíst potom * bleskne mu hlavou. |
| |
| Best day of mi life! Klepu se, když zazněl zvon. Je čas. Pomalu jsem spustila nohy z postele. Kvůli tomu jsem tu vydržela sem let. A mé naděje se zhroutí jako domeček z karet. Silně se opírám o hůl. Jdu spolu se sto devatenácti uchazeči do Arény. Nemám šanci. Vidím davy. Vidím krále a jeho rodinu. A všichni nám vzdávají hold. A pak nastalo čekání. S každým otřesem, když drak usedl na zem a vybral si Hostitele ze mě odpadne kus naděje a navrací mě do reality. Ale pak se něco mihlo kolem mě. A znovu... znovu... Hůl se proměnila na ocel. Díky bohům, že jsem ji ještě neztratila. Jediná věc, která rozhoduje mezi mým životem a smrtí. A už to rozeznávám. Je to drak. Větrný drak. Tak nádherné stvoření, plné síly, energie, rychlosti... Umí létat. Jaké to asi je? Přestala jsem dávat pozor a on stojí přede mnou. Dívám se mu do očí. Jsou tak krásné. Tajemné... Plné jisker života. Řekl, že si volí mě a já málem omdlela. Zachytil mě čumákem. Spojili jsme se. Cítím v žilách novou energii, život, sílu. Rychlost... Nastal čas doříkat slova spojení, ale já si skoro nemůžu vybavit slova. Říkala jsem si je tolikrát, jako ukolébavku před spaním. Jako naději, že jednou možná budu Hostitel. Že jednou budu něco víc než jen malá holka, co měla štěstí. A nebo smůlu... "Do jednoho dechu, přátelé na život a na smrt, ani po ní se nerozdělí pouto nejsilnější. Slibuji, že vždy budu pomáhat a ctít toho druhého. Jeden život, jeden cíl, jeden přítel." Nastal čas nasednou na své draky. Te můj sice nebyl tak veliký, ale i tak pro mě s krvácejícíma nohama byl problém na něj nasednout. Naštěstí si lehl. Přehodila jsem mu nohu přes krk a pak jaksi "slezla" na hřbet. Červenám se. Odlepili jsme se od země a mě se zatajil dech. Takové je letět. Větrný drak roztáhl mohutná křídla a mě kolem uší hvízdá vítr. Cítím jeho teplo, jeho tlukoucí srdce. A je mi tak jako v životě ještě nikdy. Tohle je jen sen. A ty se probudíš, s krvácející nohou a bez draka... Ale nebyl to sen. Znovu jsme přistáli. Jaká škoda. Ale vím, že odteď si toho užiju. "Děkuji ti." Pokloním se znovu. "Neproletíme se?" Zeptal se mě šibalsky drak. A já přikývla. |
| |
| Khiro - Daichi Snad nebyla chyba si ho vybrat. Zatím vypadá celkem dobře. Kdyby neměl takoví blbí poznámky. Otočím na něj hlavu a v očích mi jiskří. "Hele Daichi. Z nás dvou jsem já větší a navíc mi sedíš na hřbetě. Momentálně není dobré rozkazovat." Zamávám křídly a vznesu se. Zmizel nám z dohledu ten jejich král, Aréna a všechno, na co jsou pyšní. "Každý má jméno. Ale moje normální lidé neznají. Jmenuji se Khiro, pán smrti." Roztáhl křídla do plné výše a zařval. "A kdo jsi ty?" Barinor - Koreina Musím uznat, nápady má výtečné. "Dobrá tedy. Drž se!" Řeknu mu nadšeně a jedním skokem se odlepím od země. Letíme pod mraky, abych viděla na lesy a louky. "Tohle všechno je mé území. To je můj domov." Řeknu šťastně. A pak zamířím dolů, mezi stromy. Jakýkoli jiný drak by se tam vysekal, ale les je moje území. Kličkuji mezi stromy, asi tři metry od země. A pak jsem se zastavila. Na jednom z mích oblíbených míst. "Odpočineme si?" Nabídnu. Pak se chvíli soustředím. Ze země vylezl šlahoun břečťanu a vytvořil se z něj malí košík. Takhle se to stalo ještě čtyřikrát. Košíky se naplnili jahodami, borůvkami, salátem a malinami. "Můžeš jíst." Pobídnu svého Hostitele. MÍSTO Valgar - Thelia Odcházíš pryč, ale tvá dračice tě dloubla do zad, až jsi se zapotácel. "Nepoletíme raději na lov?" Nadšeně zašvihala ocasem až se musel jeden z učňů sklonit, aby ho nerozmázla. "Nevím, čím vás tu krmí, ale vypadáš, jako by jsi tři dny nejedl." Konstatuje. Alagar - Waramo Když skončili formality, nadšeně jsem si odfrkl. Bylo na čase. Pak dojdu ke svému Hostitely. "Proletíme se." Řeknu rozhodným hlasem. Počkám až nasedne, pak zamávám křídly a vzlétnu. Letím vysoko, blíž a blíž ke slunci. Už mě začínají pálit křídla, ale nepřestávám. Chudák ten v mém sedle. Ale je to můj Hostitel. Bude si na slunce muset zvykat. Konečně jsem se zatavil. Stojím na místě a roztáhnu křídla. Lomí se skrz ně sluneční svit. "Tohle je naše síla, Alagare. To si zamapatuj." Pak se rozletím ke skalám. Vysadím Hostitele na vršku a posadím se vedle něj. "Jestli s tebou budu muset strávit život, mohl by jsi mě o sobě něco říct." Vybídnu Alagara. |
| |
| Jackir Pripadalo mi akoby tie hodiny neboli hodiny ale dni, ba aj týždne. Keď sme sa vydali do arény, všetci nám mávali, dokonca aj kráľ. Polovica drakov už mala hostiteľov, no nádej stále bola. Začalo mi byť horko. Neúprostné horko ktoré sa skoro nedalo vydržať. Vtom sa vedľa mňa objavil stolík s vodou. Bol som s rukou už na polceste, no v tom som si to uvedomil. Tá voda tu nieje, nemohla sa tu len tak objaviť. Stiahol som ruku a nečakane sa predo mnou zniesol Jackir. Drak klamu a ilúzií ktorý mi oznámil, že som jeho hostiteľ. Skoro som sa neudržal, chcel som vykríknuť od radosti. Podišiel som k nemu potľapkal ho po krku a nasadol som si naň a vzlietli sme do výšin. Keď už bolo všetkých dvanásť drakov vo vzduchu museli sme my Hostitelia dať prísahu kráľovi. Vzniesli sme sa spolu so zvyškom. Keď prišiel rad na mňa odrecitoval som: "Do jednoho dechu, přátelé na život a na smrt, Keď sme zložili prísahu prišiel som k Jackirovi so slovami. Mohol by si ísť so mnou navštíviť môjho akoby otca? Vieš vychoval ma ako svojho a to vôbec nemusel. Má čakať u východnej brány. To on my vytvoril cit k ilúziam. Kým som neprišiel do výcviku fungovali sme ako pouličný kúzelníci. Jackir sa na mňa súhlasne pozrel a nakoniec aj povedal. Dobre. Vyleteli sme smerom k východnej bráne. Našťastie akonáhle uvideli ľudia pristávať draka rozišli sa. V tom som uvidel bežať aj otca. Kard! Zakričal som z plných pľúc. Muž sa zastavil, zatiaľ čo my sme pristáli. Rozbehol som sa smerom ku Kardovi. |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| Seznámení Když jsem se usadil na drakovi, tak otočil hlavu a podíval se na mně. Zdá se že se asi trošičku naštval. "Nechtěl jsem ti rozkazovat. Byla to spíše prosba. Omlouvám se." Řeknu uctivě a čekám až se vzneseme do vzduchu. Místo odkud jsme odletěly se od nás začalo vzdalovat. Můj drak mi sdělil své jméno a zařval. "Khiro. Pěkné jméno. Velice mně těší Khiro." Kdybych mohl tak bych se uklonil, ale teď to bohužel nejde. "Já? Já nejsem nikdo. Mé jméno znáš. A to ostatní... to není podstatné." Řeknu trošku tišeji. Rozhlédnu se a přemýšlím kam asi tak letíme. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Vzlétla. Její let je plynulí a příjemný. Letíte nad lesy, poli a loukami. "Ha! Mám vás." Křikla najednou nadšeně Theila a jako blesk se snesla k zemi. Na pasece se páslo stádo jelenů. Dračice vyplivla oheň a ten zachvátil jednoho jelena. Na místě zemřel. Druhého vzala do pařátů a podřízla mu hrdlo. Pak doesedla k zemi. Hodila hlavou k pečínce. "Moje večeře." A pak k druhému jelenu. "Tvoje večeře." Plivla jiskry, které se zachytili na roští, které začalo hořet. "Nevím, jak se stahuje jelen. Příjde mi to odporné." Očichala svou večeři a pak ji na jeden hlt spolkla. Pak si lehla před oheň a pozoruje tě. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Zasmál jsem se. "Tak to ne, kamaráde. Máme spolu strávit život a to bude hodně dlouhý. Takže bych tě měl znát." Roztáhl jsem mírně proděravělá křídla. "A. Nedaleko je smrt." A už to vidíš. Malá vesnice v plamenech. Slyšíš křik, cítíš smrt a bolest. "Necháme je být, nebo jim pomůžem?" Ptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Daichi pro Let "Dobře. Až přistaneme, řeknu ti co budeš chtít". Slíbím Khirovi. Jeho oznámení mně maličko zaskočí. Rozhlédnu se a uvidím dole pod námi hořet vesnici. Ty pocity které se mně zmocňují jsou... matoucí. Chvíli se na vesnici jen tak dívám a přemýšlím zda pomůžeme nebo ne. Jsou to prostí lidé. Možná bych jim měl pomoc. Ale na druhou stranu, proč bych to měl dělat? Ještě chvilku se rozmýšlím a pak kývnu. "Leť dolů. Zkusíme jim pomoc". |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro Let probíhal v pořádku, ale jakmile udělala trošku ostřejší zatáčku, byl jsem si jist, že potřebuji nějaké sedlo, ale to zmíním až po jídle. Sesmahla si jednoho jelena, který ani nestihl něco vydat, protože hned umřel a druhého mi jaksi nechala. Na to se na mne dívala a říkala, že ji to připadá odporné a začala mne pozorovat, jako kdybych ji to měl ukázat. "Víš, více méně budu jíst jen o něco méně, než ty... takže nevím, proč ti to připadá odporné, pronesl jsem a vytáhl jsem svou dýku, určenou sice na boj, ale tak jako... stahovat se z kůže s tím také dalo. Trvalo mi to nějakou tu chvíli a zeptal jsem se při tom: "Bude ti vadit, když někam zajdu si koupit na tebe sedlo, nebo aspoň nějakou deku, abych se za prvé udržel... a za druhé se mi lépe sedělo?" Hodil jsem po ní očkem a pokračoval v stahování z kůže. Když jsem to měl, tak jsem odřízl stehno a... protože jsem neměl moc jak to opéct, tak jsem vytáhl jeden železný šíp, nabodl na to to stehno a druhý konec do země, tak, aby se to opékalo nad ohněm. |
| |
| Oci. Poviem otcovi po dlhom obýmaní sa. Synu. Odpovie my. Zavediem ho k Jackirovi, zatiaľ čo otec trochu váha. Neboj sa. Jackir ti neublíži. Určite budeš potešený. Jackir je drak klamu a ilúzií. Kard sa pozrel na Jackira so slzami v očiach. Iný drak si ťa ani vybrať nemohol. Prehovoril nakoniec. A čo teraz robíš? Opýtam sa otca ktorý trochu zosmutnel. Moc sa mi po tvojom odchode nedarilo. Asi pred rokom som skrachoval. Žijem z ruky do úst. Po chvíli mlčania som nakoniec prehovoril. Už musím ísť. Nechce sa mi no musím. Z vrecka som vytiahol asi dvadsať zlatých, čo som šetril keby som neuspel. Tu máš vezmi si ich ja ich zatiaľ nepotrebujem. Otec sa na mňa pozrel zase so slzami v očiach a dojatím navyše. Ďakujem. Odpovedal a ja na to. Tak sa maj oci, ja už musím ísť. Ak to bude možné, zase sa stretneme. Zase som objal otca, nerád som ho púšťal a vysadol som si na Jackira. Ďakujem, že si my dovolil stretnúť sa s otcom. Nevideli sme sa roky. Pri vzlietaní zamrmlal. Zamálo. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Drak přikývl. "To jsou správné úvahy, Hostiteli." Sletěl dolů na domy. Spatřil jsi asi padesát mužů s dluhými černými vlasy a sekyrami v rukou. Na sobě mají kožešiny ze zajíců. Řvou a zabíjejí vše, co jim stojí v cestě. "Blbci." Utrousí drak smrti a přistane. Několik těch kožešináčů se na něj obrátila. ¨"Nemám rád Nezkrocené." Zabručel a švihl ocasem. Dva to rozmázlo. "Běž pomoct ostatním." Mírně tě setřásl ze hřbetu, vzlétl a pak zase dopadl. Rozmačkal tím další Nezkrocené. Z jednoho domu jsi uslyšel křik a zápach krve. Vběhl jsi dovnitř. Vidíš tam jednoho Nezkroceného, který ohrožuje malou dívku, tisknoucí se k její matce. Všimli si tě. Nezkrocený zavrčel a napřáhl sekyru. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Pak jsem se napřímila. "Sedlo? Nevím... možná. Se sedlem jsem pomalejší. Ale jestli ti to udělá radost..." povzdychnu si. |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| soukromá zpráva od Daichi pro Ve vesnici Khiro sletěl dolů do vesnice a přistál na jednom z domů. Kolem bylo asi pět desítek mužů s dlouhými černými vlasy a sekyrami v rukou. Na sobě mají nějaké kožešiny a zabíjí všechny kolem. Zadívám se na ně a zamračím se. Překvapuje mně že tu nejsou žádní vojáci, nebo někdo kdo by se bránil. Khiro přistane a v té chvíli se na nás obrátí několik těch mužů. "Jo, já taky ne". Ušklíbnu se a sleduji jak Khiro ocasem rozmázl dva z nich. Setřásl mně ze hřbetu a pustil se do dalších nepřátel. "Dobře. Dávej pozor". Naposledy se na svého draka podívám a pak zamířím do jednoho z domů kde jsem slyšel křik. Stojí tam jeden Nezkrocený a vypadalo to že chce zabít malou dívku a její matku. Naštěstí si všiml mně a nechal je být. "Tak pojď". Řeknu a podívám se mu do očí. Zaujmu bojový postoj a jakmile se na mně vrhne (předpokládám že to udělá) tak se obloukem vyhnu, levou rukou ho silně praštím do krku a pravou se pokusím vytrhnout mu z ruky sekyru. Pokud se mi to podaří, tak ihned seknu po jeho hrdle nebo břichu. |
| |
| Když nás mistr vyhnal z Arény, nejprve jsem si vyměnila hábit s roztrženým rukávem za jiný, nepoškozený a možná trochu slavnostnější, potom už jen čekám a přemýšlím, jaké by to bylo, kdyby si mě jeden z draků vyvolil. Z myšlenek mě vytrhne zvuk zvonu. Ještě nikdy jsem ho neslyšela, ale dovtípím se, co jeho zvonění předurčuje. Cítím, jak se ve mně vše sevře napětím, očekáváním, ale trochu i strachem ze zklamání. Přijde si pro nás mistr a vede nás do arény. Zařadím se mezi dalších sto devatenáct "uchazečů" a rozhlédnu se kolem. Je tu narváno, všechna místa jsou obsazena a lidé na nás shlíží, tleskají. Všimnu si na vyvýšeném podiu krále, královny a jejich malé dcery. I oni nám mávají. Sevření ještě zesílí, nervozně přešlápnu. Písek se zavlní a poryv vzduchu mě přiměje vzhlédnout. Nastane ticho, že bychom slyšeli spadnout špendlík na zem. Na obloze se vznáší dvanáct draků, jejich pohledy si nás měří. Rozbuší se mi srdce, odvážím se doufat, že si jeden z nich vybere mě. Jako první se k zemi snáší vodní dračice. Zastaví se přede mnou. Ovane mě jemný vánek, který sebou přináší vůni deště. Hledím na nia nejsem schopná se ani pohnout. "Ty jsi má," řekne a skloní se ke mně. Dotkne se mě čenichem a já cítím, jak mnou projede zvláštní pocit, nebo spíš síla. Koluje mi tělem, cítím ji v žilách i v hlavě, stupňuje se a mě zalévá pocit štěstí. Na rty se mi dere úsměv, nechám ho. A ty má, pomyslím si v duchu pro sebe. Dívám se na ni, ostatní draci si zatím také zvolili své Hostitele. Ohlédnu se po ostatních, kteří zůstali bez draka. Z jejich pohledů cítím zklamání, je mi jich líto, ale nic s tím nenadělám. Diváci propuknou v jásot, tleskají a dávají najevo své nadšení. Draci rozevřou tlamy a společně jako jeden zařvou, je to ohlušující, ale zároveň jedinečné. Teď jsme spolu spojení jednou pro vždy. Cítím to pouto mezi námi. Pokloním se a začnu odříkávat slova. "Do jednoho dechu, přátelé na život a na smrt, ani po ní se nerozdělí pouto nejsilnější. Slibuji, že vždy budu pomáhat a ctít toho druhého. Jeden život, jeden cíl, jeden přítel." Lidé znovu jásají, ale už si jich nevšímám. Pohled upírám na svou dračici. Můži ji tak nazvat? Věřím, že ano. Vyškrábu se jí na hřbet, její šupiny škrábou, ale dá se to snést. Pár odřenin za to stojí. Potom náhle míříme vstříc obloze. Vyjeknu, nečekala jsem to. Poryv větru si hraje s mými vlasy, poddám se mu a pohlédnu dolů. Je to opravdu výška. Nakonec opět přistaneme, slezu a krátce se ukloním králi. Moje pozornost je opět věnovaná dračici, dívám se na ni s obdivem a říkám si, jak jsem šťastná, že si vybrala zrovna mě, a čím jsem si to zasloužila. Zamířím zpět k ní. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Dračice se na tebe dívá modrýma očima a v duchu se usmívá. "Jsi statečná." Řekne ta samá slova, jako ráno. "Neproletíme se?" Navrhne ti. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Povedlo se ti zasadit mu ránu na hrudník. Vytryskla krev a zbarvila zem. Žena vykřikla. Uviděl jsi stín toho člověka. Vystoupil z těla, zamračil se na tebe a rozplynul. Do domu vběhli tři další. Řekli něco ve smyslu "Ter veihk." Někdo zapálil slaměnou střechu domu. Dva z Nezkrocených se na tebe vrhli, třetí hlídá dveře. |
| |
| Výběr Na tuhle chvíli jsem čekal celých sedm let, představoval jsem si, jaká bude, představoval jsem si jednotlivé draky a to, jak si mě některý z nich vybere. Představoval jsem si mnohé, ale žádná představa nemohla přesně vystihnout to, co se právě teď děje. Je nás 120 a jen dvanáct odsud odejde spokojených. Zbytek - zbytek se bude muset vrátit domů, zbytek bude muset snést hanbu, která tím na něj bude uvalena. 108 učňů odsud odejde nespokojených, smutných, zoufalých. A mezi nimi budu možná i já a někteří mí přátele. Protože proč by si zrovna jakýkoliv drak měl vybrat mě? Jednotliví draci se postupně začnou snášet k nám a pomalu si vybírat jednotlivé hostitele. Všimnu si, že to povětšinou jsou lidé, kteří dnes bojovali v Aréně. Je to snad náhoda? Mám tím pádem šanci i já? Čekám ovšem dlouho a čím déle čekám, tím méně mám naděje. Pokud si mě žádný drak nevybere, půjdu domů. Jak se na to budou tvářit rodiče? Budou zklamáni? Asi ne, spíše budou rádi, že se aspoň někdo z nás vrátil. Budu jim pomáhat s živností, třeba si něco i vydělám a rodině tak pomůžu. A třeba se i zapomene na zklamání, které celé vesnici způsobím a časem si budu moci vzít nějakou jinou dívku a založit s ní vlastní rodinu. Možná... Už se připravuji na to, že nebudu vybrán, když se přede mne snese sněhobílá dračice. Překvapeně zamrkám a pohlédnu jí do očí - ať si sama vybere, zda pro ni budu vhodným hostitelem. Ať mi pohlédne do duše a určí si... A ona odlétá. Mě zaplaví zoufalství a smutek. Neobstál jsem. Je ve mě něco, co se jí nelíbilo. Jsem příliš sobecký? Kde je ta chyba? Náhle se ale vrací a mě poskočí srdce. Naděje... Málem jsem již přestal věřit - a to byla chyba. Přesto mi to odpustila a vrátila se. Vybrala si mě. Jsem hostitel. Pie se lehce pokloním a nechám, aby se mě dotkla čumákem. Najednou k ní cítím obrovské pouto, jako kdyby byla mým nejlepším přítelem, jako kdyby byla mnou samotným. Takhle to vypadá, když si s někým propojen... Drakovi se ukloním jako první a odříkám posvátná slova, které mi teď dávají mnohem větší smysl než předtím. Pak už na Piu s jejím dovolením nasednu. je to zvláštní pocit, ale zcela přirozený. Jako kdybych k tomu byl zrozen. "Je čas se proletět, má drahá," A jemně se pousměji, čím dávám najevo, jak moc jsem šťastný. Po té, co se pokloníme krály a začne volná zábava, věnuji dračici krátké mrknutí. "Co myslíš, mohli bychom se ještě proletět?" Lítání je krásné, svobodné. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Ne. Máš pravdu. Budu se muset taky obětovat. Určitě to není lehký, muset na nás sedět. Jen jediný člověk, který mi dal sedlo mě málem zabil." Odhalí břicho, na kterém má čtyři dlouhé jizvy, dobře skryté. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Zasmála jsem se. "Že váháš." Odrazila jsem se od země. Dvě máchnutí křídel a jsme nad Arrénou a budovami. "Zahajuji okružní let nad městem!" Oznámuji. Létáme nad domy, paláci a parky, lidi na nás nadšeně koukají a děti nám mávají a já jim odpovídám zařváním. Město je z ptačí perspektivy jiné, hezčí. Nikdy jsem si nezkoušela ho procházet ulicemi. Nakonec jsem se usadila na vrcholu Šedé věže, jedné z největších ve městě. Když ze mě Hostitel sleze, podívám se mu do očí. "Pověz mi něco o sobě." Vybídnu ho. |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| soukromá zpráva od Daichi pro Souboj/e Podařilo se mi vytrhnout mu sekyru a seknout ho do hrudníku. Vytryskla z něj krev a tělo spadlo na zem. Pak z těla toho nepřítele vystoupil stín. Zamračil se na mně a rozplynul se. Bylo to docela zvláštní. Chtěl jsem odhodit sekyru a pomoci té ženě, jenže dovnitř vběhly další tři Nezkrocení. A někdo také zřejmě zapálil střechu domu. Musíme se rychle dostat pryč, ale to nebude snadné. Najednou se na mně dva Nezkrocení vrhly. Třetí stojí u dveří a hlídá. Tak jo. Tohle bude zajímavé. Počkám až se přiblíží a zaútočí. Sekyrou se pokusím vykrýt úder jednoho z nich a nakopnu ho do břicha. Pak se pokusím vrhnout sekyru na toho druhého. V případě že by mi ani jedna akce nevyšla, tak se budu bránit a jakmile se mi naskytne příležitost, tak tvrdě udeřím. Chci dostat to dítě a ženu dříve pryč než začne hořet celý dům. |
| |
| soukromá zpráva od Peter pro Okružní let nad městem si velmi užívám. Je to něco zcela jiného než na co jsem byl doposud zvyklý. Zcela jiná zkušenost, nádherná zkušenost, které se vůbec nic nevyrovná. Pocit svobody, pocit velikosti. Jsme tak obrovští a tak nad věcí. Je to nádherné, úžasné, dechberoucí. Užívám si každé mávnutí jejích krásných křídel, každé její hřmotné zařvání. Neustále jí musím obdivovat, každý její pohyb, ta elegance a úžasnost... Nakonec sesedneme na věži, celé město se před námi rozprostírá jako na dlani. Teprve teď si uvědomuji, jaký život mi začíná. Nad její otázkou pokrčím rameny. "Co bych ti tak měl říci? Jsem normálním učněm, celých sedm let jsem trénoval, abych mohl mezi 120 ostatními učni a ty sis mě mohla vybrat." Najednou si vzpomenu na těch 108, kteří to nezvládli a je mi jich líto. Za tu dobu, co tu lítám, jsem si na ně ani jednou nevzpomněl a teď se kvůli tomu cítím hloupě. Sobecky. Nevybrala si Pia přeci jenom špatně? "Rodiče mě dali k učení, protože nás nemohli všechny uživit. Mám tu ještě mladšího sourozence, za dva roky bude také u výběru." A bude mít takové štěstí, jako já? "Na mě ale není nic zajímavého. Co ty? Pověz mi něco o sobě, prosím." |
| |
| Osudová chvíle Konečně je ten den, na který jsem se připravoval celých sedm let. Dnes si mě vybere jeden z draků. Společně s ostatními učni jsem napochodoval do arény a vychutnával si, jak nás všichni vítají. Byl to nádherný pocit. Pak ale začali kolem kroužit ti draci. Tentokrát jsem hlavu nesklonil. Tentokrát jsem stál odhodlán a díval se na ně. Prvních několik učňů už bylo vybráno. Jsem lehce nervózní, že si mě žádný nevybere. Pak mi ale začalo doutnat oblečení, místy i hořet. Nehnul jsem se z místa, ale byl jsem vyklepaný jak osika a zmocňovala se mě panika. Pak ten hlas, řekl ať s tím bojuji. Poslechl jsem a plameny se začaly vstřebávat do mě. Ohnivý drak přistál a vybral si mě. Uklonil jsem se mu a společně se všemi jsem odříkal přísahu. První projížďka. Už se nemůžu dočkat. Kroužili jsme spolu na obloze, užíval jsem si to spojení. Novou sílu, větší odhodlanost. Je to jako sen, ze kterého se nechci probudit. Když jsme přistáli, uklonili jsme se králi a začala volná zábava. Přistoupím zpátky před ohnivého draka. "V té aréně, zdálo se mi to, nebo jsem pohltil oheň?" zeptám se a nevím proč, ale připadám si jako idiot. |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro Letět na ní je úžasný pocit, takový pocit jaký bych chtěl zažívat stále. Její území je opravdu nádherné, tady bych dokázal strávit celý zbytek života. Ne tady strávím celý zbytek života, opravím se, když začne klesat a pustí se mezi stromy. Je tady nádherně", řeknu jí když přistaneme. "Jenom mám prosbu. Příště až se pustíš mezi stromy dej mi prosím vědět. Já nejsem zvyklý létat a let mezi stromy mi nahnal pořádný strach", doufám, že tohle pochopí. Les je opravdu úžasný, poslouchám všechny jeho zvuky a cítím jeho vůně. "Tady budu odpočívat rád", odpovím na její návrh. Trochu mě překvapuje jak o mě pečuje, i když u ní to není zase až tak překvapující. Nechá mi vyrůst ze země košíky s jídlem. "Děkuji ti. Jsem rád, že o mě takhle pečuješ. Je to velká změna po výcviku. Co ty. Jedí a spí draci vůbec a tento les, řekni mi o něm něco" |
| |
| Rozezní se zvony. Zhluboka se nadechnu a záchvěv nervozity je ten tam. Sám pro sebe se usměju, a když si pro nás přijde mistr, následuji ho až do arény jako všichni ostatní učni. Jsou tam. Všech dvanáct draků tam je! Dokonce i král! Opět mě zaplaví pocit radosti a nervozity. Jsem plný očekávání a tohle již potlačit nedovedu. První určenej, ještě jedenáct! Pomyslím si. ,,Druhý také určenej, no ták! No ták já mám přece šanci! Brní mi v hlavě a snažím se tyhle myšlenky zahnat do kouta aspoň prozatím. Ani si moc nevšímám, kdo všechno byl vybrán. Hypnotizuju draky a doufá,, že si jeden z těch deseti vybere právě mne. Najednou cítím, jak se mi do hlavy snaží dostat něco jiného a zareaguji instinktivně se snažím tu věc nepustit do své mysli. Ten někdo je však silnější a tak nakonec povolím. Rychle se rozhlédnu, kdože má tu drzost dostat se mi do hlavy, když v tom se mi v hlavě ozve hlas draka. Nemůžu tomu uvěřit. Znamená to jako....že si mne vybral? Vím, který je to drak. Sám Rhons. Jsem tím tak zaskočený, že si z konce obřadu skoro nic nepomatuju. Cítím jen jak mi v těle proudí jakási mocná síla a vzpamatovávám se, až když propuká v jásot. "Do jednoho dechu, přátelé na život a na smrt, Opakuji a snažím si v hlavě uspořádat, co přesně se právě stalo. Přejdu k Rhonsovi a přejedu mu rukou po šupinách. Pak na něj nasednu. ,,Ahoj, příteli." Promluvím trochu nejistě k drakovi, protože nevím jestli mu takhle smím říkat. Drak najednou vzlétne. Je to naprosto úžasná chvíle a cítím, že těch sedm let nebylo promarněno... Když Rhons sletí dolů, všimnu si, že mám trochu pořezané nohy od šupin, ale kdo by se tím zabýval. Ještě pořád v tranzu se ukloním králi a pak přejdu zpět k Rhosovi a pohladím ho po čumáku. ,,Díky...eh kámo?" Nejistě ho oslovím a usměju se na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Inu, měli bychom zaletět pro to sedlo." Nabýdla jsem mu, ač nerada. Nechala jsem ho nalézt na svá záda vzlétla. Letím k nedalekým skalám. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Povedlo se ti oba útočníky zneškodnit, ale zvenku se ozval křik tvého draka. Vyběhl jsi ven. Uviděl jsi Khira, svázaného bílími řetězy. Kolem něj skáče asi sto Nezkrocených a bodají ho dlouhými oštěpy. Najednou se zřítila střecha domu. Jeden trám ti uvěznil nohu. A nikdo ti nepomůže. Můžeš se jen dívat, jak se někdo pokouší zabít tvého přítele... A i když se Khiro brání je jasné, že je spoutaný dobře a že je slabí kvůli ranám na těle. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Zaujatě ho poslouchám. "To je mi líto." Řeknu upřímně. CHce vědět něco o mě... Přešlápnu. "Jmenuji se Pia a střežím tomuto světu čest, oddanost, přátelství a odvahu. Někteří mi říkají nejslabší ze všech dvanácti, ale tak to není. Nikdo z nás není slabší, lepší, horší, větší nebo menší. Jsme na tom stejně. A potřebujeme Hostitele, abychom mohli pomáhat Tharenu. Ty máš v sobě zvláštní sílu, Petere. Proto jsem si tě vybrala. Jsi jiný, než ostatní. A toho si vážím." Podívala se na tebe tak upřímně a bezelstně... Tak jako nikdy nikdo před tím. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Thaar Přikývl jsem. "Je to jedna z tvých schopností jako Hostitel. Ve skutečnosti jsem si tě vybral už tenkrát, jak jste bojovali proti těm broučáčkům, ale vůdce mi nedovolil se k tobě přiblížit. Máš niní velikou moc, milí Sveen. A ani o tom nevíš. Představ si oheň. Přeedstav si ho jako přítele. Představ si, že u něj sedíš, když je v noci zima. Zkus to." Naléhám. Pokud to uděláš, ruce ti vzplanou, ale oheň tě nebolí. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Koreina "To je dobré slyšet." Usmála jsem se. Pak se ptá na tento les... Znovu se usměji, ale jen v duchu. "Byl stvořen kdysi dávno." Odmlčím se. "Když jsem se vyklubala, nebyla jsem obyčejný drak. Tenkrát nás bylo ještě mnoho. Když mě moji rodiče poprvé spatřili, mysleli že jsem zrůda. Irnoie, že? Byla jsem malá, dvakrát menší než ostatní prvorození a zem pod míma nohama zelenala. A oni mě vyhnali. Neuměla jsem ani létat. Tenkrát byl ještě svět pustina, žádné rostliny. Jednou v noci se mi zjevil Veliký drak. To je pro nás něco jako pro vás bůh. Řekl mi, ať se soustředím.... Ať jsem hrdá na to co jsem... Ať jsem svá. A já byla. A stvořil se tenhle les." Zamyšleně se rozhlížím kolem. "Svoje rodiče jsem už nikdy neviděla. Ale nahradili mi ho stromy a zvířata. A své volby nelituji." V9m, že nás les poslouchal a teď tiše zašuměl na souhlas. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Nelíbí se mi, jak mě nazývá. Vůbec se mi to nelíbí. Poprvé to přehlížím. Ale podruhé už to nejde. Temně zamručím a zatřepu křídly. Budu ho muset skousnout, jestli s ním mám žít na věčnost. "Nechceš se proletět?" Nabídl jsem mu a snažím se tvářit mile jako Pia, ale fakt to nejde. |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| soukromá zpráva od Daichi pro Já umírám...asi.. :D Oba útočníky se mi podařilo zneškodnit. Jednomu jsem zlomil vaz a druhého jsem sekl sekyrou. Ten co stál u dveří najednou zmizel. Uslyšel jsem jak Khiro řve. Ihned jsem vyběhl ven. Kiro ležel na zemi svázán řetězy a kolem něj bylo velké množství těch Nezkrocených. Bodaly do něj oštěpy a trápily ho. Samozřejmě jsem se na ně chtěl vrhnout, ale najednou se začala řítit střecha. Uskočil jsem stranou, ale nebyl jsem dost rychlý. Jeden z trámů mi spadl přímo na nohu. Vykřikl jsem bolestí. Pokusil jsem se trám odvalit, ale byl moc těžký. Khiro na tom nebyl o nic lépe než já. Zoufale jsem se snažil uvolnit si nohu, ale nešlo to. Díval jsem se na svého draka a poprvé za sedm let mi z oka ukápla slza. "Pomoc!!! Prosím, pomozte nám někdo!!!" |
| |
| soukromá zpráva od Sven pro Tento den je pro mě vším. Jsem jeho hostitel. Co mě ale zarazilo a potěšilo zároveň bylo, jak mi řekl, že si mě vybral, už jak jsem bojoval s těmi brouky. Když to řekl, usmál jsem se od ucha k uchu. Je to pravda, ohnivý drak, je drak bojovník. A já jsem bojovník. Pak ale chtěl, abych si představil oheň jako přítele, jako spojence. Zavřel jsem oči a představil si ohniště, jak u něj v noci sedím a pozoruji hvězdy. Začalo být teplo. Otevřel jsem oči a uviděl, že mé ruce hoří, ale nepálí mě to. Jen na to koukám a prohlížím si ruce. "To je úžasné. Jsem velmi poctěn, že sis vybral mě. Smím tě oslovovat jménem?" z mého hlasu jde poznat, že si jej vážím víc, než cokoli jiného. |
| |
| soukromá zpráva od Braen Nile pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Překvapeně se na něj otočím. "Ty myslíš, že ne? Počkej do večera." Řeknu mu šibalsky. Za chvíli jsme u té skály. u té nenáviděné skály. Přistála jsem na vrcholku a nechám Valgara slézt. "Musíš slézt asi dva metry dolů. Tam je jeskyně. Co najdeš v ní, je tvoje." Řeknu zasmušeně. Píše pj: Jakmile se dostaneš dolů a vstoupíš do jeskyně, obejme tě tma. A ty víš, že s ní musíš bojovat. Po chvíli se ti to daří. Vzadu, v koutku jeskyně jsi spatřil malou truhlu. Otevřel jsi ji. Uvnitř je dračí sedlo. Nádherné sedlo. Je celé z černé kůže, rozsocha potažena černým sametem. patří k němu i černý plášť se stříbrnou sponou a meč. Je lehký a krásný. Vzal jsi truhlu a došel s ní ke vchodu. jenže je tu problém. Nevytáhneš ji nahoru. Naštěstí tvá dračice přiletěla k tobě. "Našel jsi ji." Řekla trochu nešťastně. Pak si nechá nasadit sedlo. Utáhlo se úplně samo přesně na velikost dračího hřbetu. "Tak poleťme odsud." Vybídne tě Thelia. |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro Poslouchám ji a je mí jí líto. Nikdo se přece nezaslouží být vyhnán pryč od své rodiny. Já si tuhle cestu vybral sám, ale dost toho. "Toho co udělali tví rodiče je mi opravdu líto," řeknu a pohladím ji po čenichu. "Dokázala jsi ale veliké věci, krásko. Na tenhle les můžeš být hrdá naprostým právem. Je to nádherné místo, takové jaké bych nechtěl nikdy opustit." Ne chvili se zamyslím. Vlastně je ještě jedna věc na jakou se chci zeptat. "Co bude teď. Co mě vlastně čeká a co je mým úkolem. Co ode mě vlastně čekáš ty" |
| |
| soukromá zpráva od Naian *14* pro "Lari?" "Já vím... Taky ho slyším..." Beze slov jsme se rozletěli níž, i když nevím vlastně kam. Směr ví jen můj drak. A za chvíli jsem to spatřila. Vesnice... Nezkorecní. Drak v poutech. Popadla mě příšerná zuřivost. Hůl se změnila v ocel. Lari výhružně zařval. Letíme tři mettry nad zemí. Mihli jsme se kolem několika protivníků. Jednoho jsem bodla do břicha, dva vzal Lari do pařátů. A pak znovu. Už jsme jich měli na kontě deset. "Musím pomoct Daichimu." Řeknu svému drakovi. Stoupla jsem si v jeho sedle a seskočila. Naštěstí mi hodně přibrzdil, jinak bych se vymázla. Udělala jsem kotrmelec a postavila se. Noha mě zabolela. Bez Lariho jsem na nic. Ale teď je důležitější můj spoluhostitel. Spatřila jsem ho pod trámem. Rozběhla jsem se k němu. "Asi by se ti hodila pomoc, že?" upřímně, absolutně nevím, co mám dělat. |
| |
| Anilee Mít nad hlavou dvanáct draků najednou, nebylo zrovna nejpříjemnější, ale dalo se to vydržet. Dračí šupiny se ve slunci leskly až oči přecházely. Jak jsem je sledoval, postupně si sedající ke svým novým druhům a společnicím, naplňovala mě radost a pýcha. Na to že tu jsem, na to že tu mohu být. Draci přistávali a přísahou se spojovali se svými jezdci, jako se noc skloubí se dnem. Vypadalo to tak přirozeně a krásně, jako úsvit. Jako úsvit slibující naději. A pak najednou stála přede mnou. Ta nejkrásnější z nejkrásnějších. Pro mě, první mezi rovnými. "Důvěřuji ti." Zazněl její jemný, přesto sytý hlas. Zněl jako cinkání ledové zvonkohry, uvnitř ledovcové síně. "Důvěřuji ti." Zopakoval jsem po ní. Proto že přesně ten pocit, ve mě její přítomnost vyvolávala. Sklonila ke mě hlavu a jemně frkla nozdrami. Bylo to jako, předem domluvený signál. "Do jednoho dechu, přátelé na život a na smrt, ani po ní se nerozdělí pouto nejsilnější. Slibuji, že vždy budu pomáhat a ctít toho druhého. Jeden život, jeden cíl, jeden přítel." Odříkal jsem jí přísahu, zatímco ona ze mě nespustila své upřímné oči. "možná bys ocenil trošku klidu.." Navrhla pak. Po úklonách lidem, králi i zbylým jezdcům, i těm které nevybrali se Anilee přikrčila, a složila podél svého trupu křídla, tak abych na ní mohl nasednout. Opatrně jsem na ní vyšplhal a usadil se jí za krkem. Její šupiny mě tlačily do nohou, ale nebylo to nic, na co bych si nezvykl. "Jak ti říkají?" Obrátila se na mě dračice, připravená k vzlétnutí. "Darnell..jmenuji se Darnell." "Mé jméno je Anilee, ale to už nejspíš víš." Zazní v dračím hlase mírné pobavení. Nebo to mým uším, jako pobavení zní. "Chtěl by ses proletět? Ukážu ti pár svých oblíbených míst." A já nemohl, než s tou nabídkou souhlasit. A Tak Anilee rozpřáhla křídla a několika mohutnými záběry, se vznesla nad Arénu a odnášela mě pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Zakoulím očima. "Co myslíš? Přestaň s těma oficialitama. Jsem Thaar. Pro tebe." Začervenal bych se, kdybych nebyl rudej od přírody. "Fajn. A teď si představ, že tam ve předu je někdo, koho nenávidíš. Koho se chceš zbavit. SPálit ho." Pokud to uděláš, oheň z tvých rukou se změní v kouli, která vystřelí tím směrem. "Vidíš, jak seš dobrej." Pochválím Svena. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Vlastně ani nevím. Už od dávných věků draci brání Tharen před nezkrocenými. Asi v tom budeme pokračovat. A co čekám od tebe?" Přemýšlím. Dlouho. "Důvěru." Řeknu nakonec. Po chvíli mlčení znovu promluvím. "Musíš se naučit ovládat svou magii. Představ si svou nejoblíbenější rostlinu." Pobídnu ho. Pokud to udělá, vyrose mu u nohou. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Něco vyber." Jedním mohutným skokem se vznesu nad Arénu, roztáhnu křídla a letím nahoru, ke slunci. Plachtím ve větrných proudech. "Tak kam? navštívit rodinu, zalovit si... Řekni si... Odtedˇjsem taxi." Nelíbí se mi být svázán s člověkem, ale budu to muset přežít. Minimálně na věčnost. |
| |
| soukromá zpráva od Peter pro Pohled, kterým na mě hledí, mi něco připomíná. Bezelstnost, nevinnost, trocha naděje - je to pohled, který světu povětšinou věnuji i já. Není to ale jenom pohled, který mě zaujal, jsou to i slova. Čest. Přátelství. Odvaha. Oddanost. Životní hodnoty, které se snažím vyznávat. Dle kterých se snažím jednat. "Cesta dobra je pro jiné vždy slabostí." Pronesu zamyšleně. "Ti, kteří se nesnaží získat moc, ti kteří více dávají, než berou, jsou považováni za slabochy. Někdy se sám sebe ptám, proč. Je to snad hlas svědomí, který je nutí dobro odsuzovat? A nebo to je tím, že naše cesta je složitější, strastiplnější a méně materialistická? Uvědomím si, že jsem zabředl do filosofie a do otázek, na které asi nikdo z nás nezná odpovědi. "Omlouvám se, nechal jsem se unést," usměji se na Piu. "A já si vážím toho, že jsem byl vybrán právě já. Nezklamu tě." A myslím to zcela vážně. |
| |
| soukromá zpráva od Daichi pro Dorazila "Pomoc" Ležel jsem na zemi a bezmocně jsem se díval na Khira. Už jsem se začínal smiřovat s tím že tady asi umřu. A to jsem sotva dostal draka. Zdálo se to být beznadějné, ale najednou jsem uviděl jak se blíží nějaký drak. Přistál nedaleko a z jeho hřbetu seskočila dívka. Až když přišla blíž, poznal jsem že je to Bezcitná. Na její otázku se jen zoufale usměji. Ne, jen tak jsem si tady lehl pod trám a odpočívám. Jasně že bych potřeboval pomoc! Pokusil jsem se trám odstranit, ale ani tentokrát to nešlo. Nohu kterou mám pod trámem už skoro necítím. To je teď ale jedno, hlavní pro mně je aby to přežil Khiro. Podívám se jeho směrem a doufám že je ještě naživu. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro " V pořádku. Mám ráda filozofii." Když říká, že mě nechce zklamat, chvíli mlčím. Dívám se na slunce, nevědíc, co říct... Pravdu... Řekni mu pravdu... "Vlastně... Tě sleduji už delší dobu, Petere. Od tvých deseti let vím, že jsi to ty, kdo se stane mím hostitelem. Znám tvého otce.." Ano znám... Moc dobře ho znám... |
| |
| soukromá zpráva od Braen Nile pro |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro Když jsem již měl truhlu, tak jsem vylezl ven a podíval se, co všechno tam je. Bylo tam velmi dobře provedené sedlo, nějaký plášť a meč. No, vzal jsem si obě ty věci a přemýšlel, jestli bych si je měl nasadit, ale kdyby ne, tak by snad něco aspoň zabručela, ne? Přehodil jsem přes sebe tedy plášť a přes hlavu i kapucu, meč jsem si dal po bok a vyhoupl se do sedla se slovy: "Můžeme," a při tom jsem se připevnil na sedlo, abych v případě nějaké velké akrobacie nebyl ten, co začne padat. Nevěděl jsem, co právě moc chce dělat a tak jsem se zeptal: "Co máš nyní v plánu? Odletět ke své jeskyni, hradu... nebo lesu, kde normálně žiješ a tak? Nebo co mám tedy čekat?" Poplácal jsem ji po krku a přemýšlel, kde může asi tak sídlit. |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro Její odpověď mě ani nezaskočí. "Nebudu ti říkat, jak ti věřím, nebo že tě nikdy nezradím. To by byla jenom prázdná a hloupá slova. Nejsem ani hloupý ani prázdný. Já ti to mohu jenom dokazovat každý den znovu a znovu." Možná, že to nebyla ta nejlepší odpověď, ale byla to ta nejlepší co mě napadla. Pak dojde na magii. Představit si nejoblíbenější rostlinu, takhle jsem nikdy nepřemýšlel. Všechny jsou přece krásné. Chvíli opravdu usilovně přemýšlím, až mě napadne ta správná. Chvíli se na ni usilovně soustředím, snažím si soustředit na každý lístek a na fialový květ. Přede mnou vyroste obyčejný bodlák s fialovým květem nahoře. "Nikdo se mě nedotkne bez trestu", řeknu dračici, když se dívám na výsledek, napůl jako vysvětlení a na půl jenom jako prostý oznam |
| |
| soukromá zpráva od Naian *14* pro ¨"Dělej, vylez odtamtud." Pak tyč pustím a uskočím pryč, než spadne další kus střechy. "Seš v pohodě?" Ptám se Hostitele a pomáhám mu vstát. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Zasměji se. "Ne. Teď... AKROBACIE!" Otočím se hlavou dolů. "Drž se!" křiknu na Valgara. Pak jako sokol letím dolů, podél skalní stěny a až těsně předzemí to vyberu. Letím do nedalekého kaňonu, kde se má křídla z obou stran téměř dotýkají stěn. "Tedˇ to na tobě. Řídíš! Říkej, co mám dělat." Začnu sebou mlít, jako raněný drak, narážet do stěn, nepravidelně klesat a stoupat... |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Nesouhlasně jsem zafuněl. Co budeme dělat v lese? "Vážně výborná navigace." Utrousím. Zamýřím tím směrem a za chvíli už přistáváme mezi stromy. Složím křídla. "Co chceš dělat teď?" Ptám se mistra navigátora. |
| |
| soukromá zpráva od Daichi pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Strom je mnohem těžší a většinou se neopovede... |
| |
| soukromá zpráva od Peter pro Nijak neskrývám překvapení. S Piou nemusím skrývat nic. Sleduje mne už od mých deseti let? Jak je to možné? A proč? A jaktože zná mého otce? Otce, kterého jsem už tak dlouho neviděl, otce, po kterém se mi, i když bych to asi mnoha lidem nepřiznal, stýská. Mám mnoho otázek a mohl bych se rovnou začít ptát. Vychrlit ze sebe jednu za druhou, abych se mohl vše dozvědět. Jenže já mlčím, mlčím a přemýšlím. Ano, zeptám se, budu se ptát. Ale ne na všechny ty otázky, které se mi objevily v hlavě. Zeptám se jen na tu jedinou, jen abych jí popostrčil. Abych jí ukázal, že může mluvit, že mi může říci cokoliv, že poslouchám a poslouchat budu. "Mého otce?" Přímo položené otázky jsou v některých situacích vhodné, to nepopírám. Jenže já chci vědět celý příběh a ne pouze odpovědi na mé otázky. Chci znát její příběh. A proto čekám, až sama začne povídat. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Je to pro mě těžké, mu to říkat. A on by to zvládl líp. Proto vstanu. "Letíme za ním." Řeknu rozhodně. "On ti to řekne lépe, než já..." |
| |
| soukromá zpráva od Peter pro Opět jsem překvapen, dnešního dne už po...ne, to se ani nedá spočítat. A mám takový dojem, že to není poslední překvapení, které mě čeká. Bez jediného slova a zaváhání nasednu na dračí hřbet a stále tak trochu jako ve snu se vzneseme. Tentokrát ale nevnímám krásu města, tentokrát nevnímám tu svobodu, nevnímám vítr hrající si s mými vlasy, nevnímám Piiny pohyby - jediné, nad čím přemýšlím je to, co mě čeká. Co se dozvím. Jak to, že zná mého otce? Proč mě sledovala už od mala? Jaké se za tímhle skrývá tajemství? Možná jsem se měl zeptat přímo. Na druhou stranu, pravděpodobně uvidím svého otce. A matku. A zbylé tři sourozence. Jak se za ty roky změnily? A přivítají mě s otevřenou náručí či na mě už zapomněli? Jsem z toho podivně nervózní. Ano, vracím se domů, ale už to není malý Peter, kdo se vrací. Už je to mladý muž, Hostitel. Snad jsem je nezklamal. Po celou dobu cesty mlčím, přemýšlím nad tím, co se za tím skrývá. Přemýšlím, jak se ti dva mohli znát, zvažuji různé varianty, vymýšlím možnosti, které opět hned zavrhuji. A když přistáváme, musím si přiznat, že nemám ani ponětí, co mě čeká. |
| |
| Opustíš-li mne, nezahynu. “Oh,” vydechnu. Na prst si navíjím pramen vlasů, který mi zbělal. Chlad už pominul, ale ten zvláštní pocit, který se uvnitř mě rozlívá, stále ne. Opravdu si zvolil mě? “Zima je krutá,” zopakuji s úsměvem Xironova slova a konečky prstů se dotknu jeho tváře, která mi je najednou tak blízko. Připadá mi to jako století, které tak strávím, než je načase odříkat posvátná slova. "Do jednoho dechu, přátelé na život a na smrt, ani po ní se nerozdělí pouto nejsilnější. Slibuji, že vždy budu pomáhat a ctít toho druhého. Jeden život, jeden cíl, jeden přítel." Odříkávám ta slova pečlivě jakoby se mi každé jednotlivé písmeno mělo vyrýt do kůže na důkaz toho, že jsme svoji. Jeden život, pomyslím si, když se na Xironovi usadím, a jeden cíl… najednou mi přijde jakoby všechna ta léta strávená tady byla ničím. Jakoby se rozpadla pod vší touhle slávou. “Poslyš,” promluvím ke svému drakovi, když se doukláníme celému osazenstvu, “nechtěl bys někam víc… na sever?” dotáži se. Předchozí let a chladný vítr mi připomněl krajinu mého dětství. Vysoké hory, severský vítr a sníh. Možná jsem si opravdu byli souzeni. |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro Tak a je to tady. Tohle by bylo složité i kdybych kouzlil celý život, tohle je ale teprve druhý pokus. Zavřu oči a začnu přemýšlet. Možná mě napadá co udělám. Nejdřív si představím obyčejný žalud, takový jaký leží pod velkými duby. Pak se soustředím jako nikdy v životě. nechám žalud začít klíčit. Představuji si malý semenáček, takový obyčejný se dvěma listy. Pomalu ho nechám růst lístek po lístku. Soustředím se na nové lísky a první větvičky. Pomalu hlavně nic neuspěchat. Představuji si stále nové a nové listy a silnější a vyšší kmen. Už si myslím, že to nejhorší mám za sebou, když mi pod botou praskne větvička. Mé soustředění se poruší, vlastně je to jako bych vypadl z okna. Jenom zamžikám očima. Přede mnou je malý stromek. Je to tedy spíš malý kmínek s několika listy a větvičkami, k velikému dubu to má daleko, ale alespoň vím jak na věc. |
| |
| soukromá zpráva od Braen Nile pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Neletíte dlouho. Asi jen dvacet minut. A pak jsi to za kopcem spatřil... Krajinu svého dětství. Pár domů, pole...Najednou Pia prudce zamanévrovala. Ostře doprava. Zaletěla za nižší kopec. Málem jsi spadl ze sedla. Přistanete na menší pasece. "Budu tady, kdybys mě potřeboval. Já tam nemůžu." V očích jí vidíš prosbu, rozkaz i strach. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Zadíval jsem se na ni a v očích mi je vidět touha. "Dnes nemohu. Dnes ne. Co by jsi chtěla dělat?" Je to to jediné, co mě napadá jako vhodné téma. Raději bych byl někde sám bez lidí. Ale to není tak lehké. Teď už ne... Co bych chtěl dělat já? Navštívit sever a nikdy se nevrátit. Žít s vlky, vytvářet sněhové bouře a žít. Ne jen přežívat. Ne takhle... |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Ne slovy... Ale srdcem... srdcem..... Snažím se mu říct v duchu. Ale slyší mě? POslechne mě? Nebo se zabijem? |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Díváš se na svůj výtvor. Najednou tě zezadu šťouchla do zad tvá dračice. "Nepřestávej." Říká ti. Poslechl jsi ji. A strom k tvému údivu začal růst. "Vytrvalost, píle, odvaha..." Koreina obešla strom. Tem košatí, roste a mohutní. Stal se z něj dub, ale s bílou kůrou. A na kmeni je k tvému velikému překvapení vyryt nápis. Nápis, který jsi právě slyšel. "Vytrvalost, píle, odvaha..." Koreina Usmála jsem se. "Dobře, můj Hostiteli. Jsi více než nadaný." A já mu ani trochu nepomohla. Jímá mě pýcha. Pýcha, že jem vybrala dobře. On mě nikdy nezklame. |
| |
| soukromá zpráva od Alagar Zero pro Když byly formality za námi podíval se na něj drak slunce, který si ho vybral a řekl že se proletí. Alagar kývl hlavou na souhlas a vyhoul se na jeho hřbet. Drak vzlétl a Alagar si pomyslel * na ty šupiny bude těžké si zvyknout... * Letěli stále výš a výš a po chvíli začal pociťoval jak stoupá teplota, kterou slunce vytváří. Po chvíli bylo už celkem dusno a Alagar se začínal potit. Drakovy šupiny se zahřívaly a řekl že toto je jejich síla. Při slovech at si to zapamatuje Alagar neodpověděl ale bylo jasné že ho poslouchal i že si to zapamatuje. Díval se do slunce které teď vypadalo mnohem větší než jak vypadá ze země. Drak s Alagarem následně začal slétat opět níže. Nakonec s Alagarem na hřbetě sletěl na vrcholek nějakých skal, kde Alagar z jeho hřbetu opět slezl a postavil se na pevnou zem. Drak si sedl vedle něj a Alagar se rozhlížel. Drak slunce ho vyzval aby mu o sobě něco řekl a on se na něj ohlédl " No není moc co říct, jsem z normální rodiny, jmenuji se Alagar... Mám rád klid a rád odpočívám ale nevyhýbám se ani společnosti ostatních... Je mi 17 let a to je nejspíše vše...Rád by jsem věděl i já něco o tobě, Vím vlastně jen to že jsi drak slunce " řekne zamyšleně |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Dopálil mě. Zařval jsem. Došel jsem k němu, jeho tvář je jen metr od mé. "Tohle si pamatuj, učni. Nepouštěj se do hádek, které nejsi schopen vyhrát." Pak jsem se otočil. "Začínám pochybovat, zda jsem si vybral správně." Pak se odrazím od země, až odletěli kamínky a zmizím nad mraky... PJ: Zůstal jsi sám. Díváš se za tvým drakem. Najednou něco zarachotilo ve křoví. A na druhé straně taky. Šramot se ozývá ze všech stran. Něco tě obklíčilo... |
| |
| soukromá zpráva od Peter pro Sen. Všechno tohle je jenom sen. Jak jinak si to jenom vysvětlit? Vybavím si několik dětských vzpomínek, o kterých jsem ani nevěděl, že je mám. Tady jsem jako malý pobíhal. Támhle jsme si se sourozenci hráli, schovávali jsme se, křičeli na sebe. Předstírali jsme, že máme draky a že s nimi lítáme, chráníme náš svět. Ničili jsme zloduchy tohoto světa a sami zůstávali neposkvrnění nevinností dětských let... Kde jsou ty časy? Teď je ale čas vrátit se zpátky do reality. Trochu se zamračím, když mi je sděleno, že Pia nesmí jít dál. Proč? Cítím strach, který má v očích a prozatím ho nechápu. Mám ale pocit, že až se budu vracet, už budu vědět. Alespoň doufám. Jak jinak jí také pomoci? "Dobrá. Vrátím se co nejdříve to půjde," a natáhnu ruku, abych se dotkl dračího čumáku na znamení, že jsem s ní. A že ať se stane cokoliv, vrátím se. Pak už se jen zhluboka nadechnu a zamířím cestou, kterou si pamatuji - alespoň si myslím, že si jí pamatuji. Nohy mě kamsi nesou a já tomu nechávám volný průběh. Věřím tomu, že trefím. Že až spatřím náš chudý příbytek, budu vědět, že je to on. Deset let jsem tu vyrůstal, nějaké vzpomínky a návyky ještě mám. S každým krokem jsem ale nejistější a nejistější. Nervóznější a možná i vyděšenější. Nádech, výdech. To bude dobré. Poznají tě. Přivítají tě. Všechno bude v pořádku, uvidíš. Přesto mám podivný strach. Vždycky jsem o něčem podobném snil, ale nikdy mě nenapadlo, že se to stane skutečností. Všechno ale bude v pořádku. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Tvůj drak slabě dýchá. Dívá se na tebe. "Budu fajne." Slibuje ti. Najednou tě něco strhlo bokem. "Pozor blázne!" Zakřičel druhý drak, patřící Bezcitné. Uviděl jsi jen rozmachujícího se Nezkroceného. ¨ Vykřikl jsi. Uslyšel jsi řev draka. A pak nic... Jen tma... Když jsi otevřel oči, uviděl jsi oči.... Jeho oči... Byl to všechno jen sen? Khiro... "Hej, už ses vzbudil!" Řekl nadšeně. Když se podíváš lépe, uvidíš, že má na těle šrámy od kopí potřené mastičkou. Nedaleko sedí další drak. Bezcitnou nevidíš. |
| |
| soukromá zpráva od Sven pro Když mi řekl, abych ti představil někoho, koho nesnáším, hned se mi vybavil obličej již zesnulého mistra, který nedobrovolně letěl bojovat s brouky. Oheň na mých rukou se přede mě sformuloval do koule, která vylétla směrem, kterým jsem se díval. Ještě že tam nikdo nestál. "Teda Thaare, to je něco." řeknu a usměju se na něj. Tohle je opravdová síla. "Poslyš, co mě teď, jako tvého hostitele čeká? Budu ten, co jde do bitvy jako první a odchází jako poslední?" řeknu a koukám na něj. Ten příliv nové síly, nových možností, je to jako droga. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Mé skutečné jméno je Waramo. Svůj věk se ani nepamatuji. Zrodil jsem se ve slunci.... A to je asi vše..." Zadívám se dolů ze skály. "Nemáš hlad?" Šibalsky se usměji. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Hrdě se napřímím. "Nevyhledáváme války. To si zapamatuj. Jsme strážci lidí, naděje a světlo ve tmě. To neříkej Theile. Ona je tma ve světle, dle jejích slov." Zasměji se. "Ale teď je načase se najíst. Ty nemáš hlad?" Podívám se na Svena s nadějí v hlase. |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Petere. Můj synku." Směje se a zároveň vzlyká. "Vrátil ses." Z domu vyběhli dva sourozenci. Chvíli na tebe zírají, ale pak tě taky obejmou. Ale kde je zbytek? Zmocňuje se tě nervozita. Kde jsou? |
| |
| soukromá zpráva od Daichi pro |
| |
| soukromá zpráva od Braen Nile pro Uslyšel jsem blízko ode mne křupnutí suché větvičky a následný rachot. S sebou nemám nic použtelného, ale ze země vezmu dlouhý klacek a chytnu ho pevně obouma rukama. Volat: "kdo je tam" jak někteří lidé s nadšením dělávají mi přijde zbytečné. Vrah ti určitě odpoví: ,,Neboj jsem to jen já, ten kdo tě chce podříznout." Tiše se vleču blíže ke křoví, protože, když udeřím první, bude to plus pro mne. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Výborně, naučil jste se ovládat draka." Konstatuji radostně k Valgarovi. "Co tedˇ?" Zajímám se. |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| soukromá zpráva od Naian *14* pro |
| |
| soukromá zpráva od Peter pro Mami? Ani nestihnu cokoliv říci a už mě drží v náručí. Vítá mě, vítá dlouhá léta ztraceného syna - který zase odejde. Na to ale ted myslet nechci. S drobným zaváháním jí nakonec také obejmu, položím své ruce kolem jejích zad, zabořím svou hlavu do jejích vlasů... Mami, jsem doma. Opravdu ve svých očích cítím slzy? Několikrát zamrkám, abych je zahnal. Nehodí se, abych plakal. Brzy se objevují další dva sourozenci, o sedm let starší, přesto tolik stejní. I jim věnuji objetí a poplácání po ramenou. Celé to je - zvláštní. A svým způsobem krásné, nezapomněli na mě, chyběl jsem jim, stejně jako oni chyběli mě. Jsou v pořádku, všichni jsou v pořádku... Počkat? A kde je otec? A Luke? "Mami..." Proč můj hlas zní tak cize? Je plný emocí, emocí, které jsem už dlouho nezažil. Radost a štěstí, smutek, že je budu muset opustit, smutek, že jsem tu s nimi nemohl být celé roky - a strach, podivný, narůstající strach. Kde je táta? Proč mě taky nevítá? "Matko...kde je otec?" Musím se zeptat, musím to vědět. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Pozdě. Vyřítila se na tebe šelma podobná psovi, velikostně asi metr a půl. Kožich má slepený, a černý, oči šílené a rudé. Naštěstí jsi uskočil, ale začal útok. Psů je najednou patnáct, cvakají čelistmi a blíží se. Jeden se chytil klacku a tahá ti ho z ruky, ostatní chňapou po nohách. |
| |
| soukromá zpráva od Sven pro |
| |
| soukromá zpráva od San Murai pro Rozmluvy "To nevadí," pousměji se a natáhnu k němu ruku, abych ho mohla pohladit, "před námi je ještě mnoho dnů...," zarazím se, "severské bouře mají jméno, jak bych tě měla nazývat ?" dotáži se. V hlase mi jasně zaznívá nervozita. Ze všeho, co mě naučili, mě nikdy nenaučili nic o něm, pomyslím si a záhy to i vyslovím: "Dufala jsem, že nás naučí víc, než přijde tenhle den... teď jsme jak dva cizinci, co svedla náhoda," mumlám,nadšení už ze mě opadlo, "proč sis mě vybral?" položím mu další z mnoha otázek. "Dělat se dá mnohé, příteli," dovolím si důvěrnější oslovení, "co by bavilo tebe?" |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Platíš..." |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Co je to za generaci." Prudce změním směr. Letíme znovu ke skalám, ale tentokrát větším. Před vchodemdo jedné jeskyně Valgara setřesu. "Čekej." Nařídím mu a pak se ztratím uvnitř. Za chvíli se vrátím se dvěma naditýma měšcema zlata v zubech. /Asi 300 zlatých./ "Štaší?" Zahuhňám a hodím měšce na zem. Pak zase nechám Valgara nastoupit a letíme k hospodě. XD |
| |
| soukromá zpráva od Alagar Zero pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro V očích tvé matky už není nadšení. Je to čirý smutek. Jeden z tvích sourozenců ji podepřel. "Ach petere. Tvého tatínka... a sourozence odvedli.... Nezkrocení..." Zavzlykala. Sestra se na tebe osopila. "Proč jsi přišel? Co chceš?" |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "No dovol? Vypadám snad, že držím dietu?" Zasměji se. "Ne. Hezky čerstvě ulovené maso. Jsem drak!" Ohradím se. "Tak jdem?" |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro Jsem pyšný na to co jsme společně vytvořili. Povedl se nám oběma dvěma nádherný strom. Je to takový hezký společný počátek nového života. Ani se ji nechci ptát jak se ji povedlo vytvořit ten nápad. "Vím, že se asi opakuji, ale ty jsi prostě úžasná," řeknu ji a vlastně ani nečekám na její reakci. "Co myslíš, chybíme jim. Teď by mě opravdu zajímalo, jestli si vůbec v tom svém nadšení všimli, že atm nejsme." Je to zvláštní, ale lidé mi vlastně nechybí. Stačí mi jenom tenhle les a Koreina. Je zvláštní mít s někým tak blízké pouto. Zkusím se soustředit, představím si dračici, její hlavu a šupiny. Pak pomalu opakuji jednu myšlenku Slyšíš mě. Představuji si jak na ni volám, ale nevyslovím ani slovo, jenom opakuji tu myšlenku. |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro Asi takto nějak ... a zase se zvednu s pár nadávkami na to, že mne mohla položit normálně. Na to ale přinese nějaké měšce, do kterých se podívám a uvidím jen zlaťáky. "Eh... za toto by se dalo zařídit celoživotní zabezpečení a již nikdy by někdo neměl problém s placením," řekl jsem a vylezl jsem na její hřbet s tím, že jsem si říkal, kolik toho zlata asi má, když takto přinese jen 2 měšce. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Vybral jsem si tě, protože jsi odvážná a máš výdrž. Proč myslíš, že jsme přiletěli dopoledne? To je poprvé, co jste nás viděli. Znám tě už odmala, San Murai." |
| |
| soukromá zpráva od Braen Nile pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Neletíte dlouho. Ale za chvíli pevninu vystřídalo moře. V dáli jsi spatřil ostrov. Zobrazit SPOILER Na tom dračice přistála. "Tady je nejlíp." Řekla. Přiběhlo k vám několik dětí. Od sedmi do dvanácti let. "Paní Anile, paní Anile, kdo to je?" Dívají se na tebe zvědavě. Je vidět, že Anile znají a mají ji rády. |
| |
| soukromá zpráva od Peter pro Nezkrocení? Kdo to je? A proč odvádějí lidi? Jsem zmaten, nechápu, co si o tom myslet. Najednou si uvědomuji, jak moc jsme byli při tréninku odděleni od skutečného světa. Uteklo sedm let a my neměli jedinou zprávu o tom, co se děje mezi normálními lidmi. Ano, kdyby byla nějaká válka či něco podobného, dozvěděli bychom se to, ale jiné, menší, všednější problémy? O těch nám nikdo nic neřekl. Několikrát se nadechnu a otočím se na sestru, která není očividně nadšená mým příchodem. Anna... Je to zvláštní, ale málem jsem zapomněl její jméno. Kolik jí teď je? Byla o dva roky starší, takže jí táhne na dvacet. Už to není malá, dvanáctiletá holčička, která byla smutná z toho, že jí na učně nevybraly. Už je to dospělá žena a má právo mi spílat a nadávat. "Chtěl jsem vás vidět. Po těch letech." odpovím jednoduše, potom se ale opět zadívám na matku. "Kdo jsou nezkrocení? Co se tu stalo?" A snažím se, aby můj hlas nezněl příliš naléhavě a vyděšeně. Klid, především klid. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Tak sedej." pobídnu svého Hostitele. Až to udělá, odrazím se od kraje skaliska a řítím se dolů. Pod námi se pasou jeleni. Ze slunečního světla vytvořím oštěp v Alagarově ruce. "Tak bacha. Bude to tvoje večeře, snaž se trefit!" Upozorňuji ho. Stádo už si nás všimlo, ale pozdě. Jsme moc blízko. "Tedˇ!" Křiknu na Hostitele. /Je jen na tobě, jestli trefíš./ |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "To je fajn." nedaleko jsem spatřila malou vesnici i s hospodou. Přistála jsem tam. "Fajn. Dej si kápi, sedˇ u okna a s nikým se nebav. Jasné?" nařídím svému Hostiteli, když dosednu za hospodou. Až vejdeš dovnitř, uvidíš všehovšudy deset stolů a asi dvacet lidí. Měří si tě podivným pohledem. Jediný volný stůl je právě u okna. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Hodný potvory." Jeden jim hodil kus masa, o který se porvali. "Co s ním, šéfe?" Uslyšel jsi. "Ten jeho drak si pro něj přijde. Mi ho jen musíme dostat dolů." Pak se začali činit. Kolem stromu nakladli roští, které zapálili. Kmen začal praskat a hořet. A plameny se blíží... |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro ... když jsem již byl v ní, tak jsem si sedl k jedinému volnému místu a nic jsem neříkal. Nevěděl jsem, proč to tak je, proč tak mám dělat, ale... očividně to nějaký smysl mělo, když už mi to Theila nařídila. |
| |
| soukromá zpráva od San Murai pro "Takže mě znáš," vyslovím nahlas svojí myšlenku, "já o tobě však nic nevím; ani jméno," podotknu, "ani kam letíš," dodám a skloním se k jeho hřbetu, abych se ochránila před proudem vzduchu. |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro Nádhera. Ani mě nenapadlo jak je to vlastně úplně jednoduché a naprosto zvláštní. Vlastně ani neexistují slova, která by mohla vyjádřit co se mi honí hlavou. Vlastně to jde i beze slov. Pošlu jí svou nekonečnou radost a svůj naprostý údiv nad tím vším co se dnes stalo. Nakonec mám ještě jeden nápad. Jak vlastně vidí drak, musí to být zvláštní a úžasný pohled. Znovu se soustředím, soustředím se na nejdřív na ni, potom na její hlavu a nakonec se pokusím podívat na svět jejíma očima. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Přišli kvůli tobě. Prý že jsi důležitej a ať tě přivedem zpátky a dáme jim tě. Otec a bratr šli místo tebe. Bohové ví, co s nima udělali." Druhý sourozenec zavedl tvou matku do stavení. Zašla tam i Anna. Vrátila se s velikou truhlou, kterou sotva vlekla. "Tohle ti mám dát. A už se nevracej!" Zabouchla za sebou dveře. Když otevřeš trhlu, spatříš bílé sedlo, vyskládané modrými kamínky. Za tebou se objevila Anile. "Lidi nikdy nepochopím. Netrap se, příteli." Mírně tě šťouchla do zad. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Když jsi se usadil, přišel k tobě nějaký muž. Je oděný do zaječích kůží a páchne. "Hej ty, dones nám pivo! Fofrem!" Nařídil ti. Teprve teď jsi si všiml, že hostinská nikde není a že ze schodů se na tebe vyděšeně dívá nějaký chlapec. A gestikuluje. "pomoc..." |
| |
| soukromá zpráva od Daichi pro |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro Když ke mne přišel nějaký maník, který chtěl pivo, tak jsem jen nesouhlasně zavrtěl hlavou a pod pláštěm jsem si vytáhl nůž. Nezdálo se mi, že by zde bylo vše v pořádku, ale... moje dračice řekla, ať sedím a... ať nemluvím, což jsem dodržel jako hodný pes, za což mne jisto jistě považovala. Přesto, jsem počítal s tím, že v případě, že na mne zaútočí, tak ho bodnu dýkou a nikdo neřekl nic o tom, že bych nemohl někoho sejmout lukem a šípy. |
| |
| soukromá zpráva od Braen Nile pro |
| |
| soukromá zpráva od Alagar Zero pro Alagar poslechl Warama a nasedl. V Alagarově ruce se rázem objevil oštěp ale nikoliv obyčejný byl ze slunečního světla a Alagar si oštěp prohlédl " páni " řekl si pro sebe a při slovech Warama že je to jeho večeře tak at se snaží trefit opět zpozorněl a mířil. Brzy byli blízko jelenů. Jeleni si jich všimli a dali se na útěk ale bylo pozdě, právě ve chvíli kdy začínali rozbíhat hoil Alagar oštěp do místa kde jich bylo nejvíce pohromadě a tím měl i největší šanci zasáhnout nějakého z jelenů. Oštěp letěl a Alagarovi se zatajil dech. ačkoliv původně mířil na hlavu tak oštěp zasáhl jelena do hrudi. Sice netrefil na místo kde původně mířil ale Jelen padl mrtev k zemi a tak nakonec přece jen Alagar oslavoval úspěch. pousmál se a počkal až s ním Waramo slétne dolů. Sesedl a zamyslel se " No teď ještě vymyslet jak to připravit. " řekne a podívá se na Warama. //No.... ačkoliv nikdy nedělal " vrh oštěpem tak si myslím že vzhledem ktu že je celé stálo blízko u sebe tak by se trefil i amatér... |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Ten chlap tě zvedl za zátylek do vzduchu. "Pivo.... skrčku..." Pak tě zase pustil. Jeden z mužů přitáhl mladou dívku. Má napuchlé, rudé oči. "Nebo ji podříznu!" Muž vytáhl dýku a přiložil ji vzlykající dívce ke krku. |
| |
| soukromá zpráva od Naian *14* pro |
| |
| soukromá zpráva od Braen Nile pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Když jsi se probudil a otevřel oči, všechno bylo tmavší, než před tím. "Neměl jsi to dělat." Uslyšel jsi Koreinu. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Dej si co chceš, zbytek sním já." Olízl se drak. "Mňami..." |
| |
| soukromá zpráva od Braen Nile pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Máš pravdu." Uviděl jsi zalesknout se ostří sekyry nad tvou hlavou. Blíží se tvůj konec... Loučíš se se všemi, tkeré jsi měl rád. Ale pak se ozvalo zařvání draka... Spatřil jsi ho nad stromy. Několik mužů se zasmálo. "Vidíte? Háky připravit!" Z roští někdo vytáhl věc podobnou maxi harpuně. Rhonos přistál mezi stromy. "Vy!" Vykřikl a připravil se k vychrlení ohně. Ale nestihl to... Harpuna se mu zasekla do hrudníku a lano jako had obmotalo kolem nohou. Drak byl lapen. Mlátí sebou a pálí muže, kteří se k němu přiblíží. Musíš mu pomoct... Ale jak? Ucítil jsi v sobě sílu... Zvláštní sílu... Stejnou, jako když jste se spojili. Slyšíš jejich myšlenky... A toho se dá využít. |
| |
| soukromá zpráva od Daichi pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Ne... Někteří ne..." Zasyčím. Je vidět, že jsem vyvedený z míry. |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro No možná, že jsem to neměl dělat, ale zkusit se to muselo. Opatrně se posadím a pokusím se přitom zapomenout, jak se mi točí hlava."Řekl ti někdo, že máš zvláštní vidění barev. Tak mě napadá, že ty máš mnohem citlivější oči než mám já. A nejen oči, ale i uši a všechny ostatní smysly, že jo." Dobře, to co teď řeknu bude tvrdá provokace.Krásko, pokud bych to cvičil dost dlouho, dokázal bych používat tvé smysly a ty moje. Nebude to nic jednoduchého, ale půjde to. A prosím , něž mi ukousneš hlavu, zkus se nad tím alespoň zamyslet". No tak moje drahé tělo neprovokuj, už jsem přece dostal přes kebuli mnohokrát, tak to zvládnu. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Ale ne dnes...Dnes není vhodný čas..." Odtahuji se od něj. V myšlenkách... I když jsme spojení duší, je těžké s někým být... |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| soukromá zpráva od Braen Nile pro |
| |
| soukromá zpráva od Alagar Zero pro " Díky " poděkoval Alagar za Waramovo uznání a když zaslechl : Uhnout : poslechl a odstoupil od Warama i jelena. Waramovi se v tlamě oběvili plameny a ty na chvíli obklopily jelena. Alagar překvapilo že Kůže i parohy zmizely a byl tam jen kus upečeného masa Při vyzvání aby s vybral a zbytek sní on jen kývl hlavou ale následoval menší dodatek : Mňami : to Alagara rozesmálo a utrhl kus jelenova stehna a dal se do jídla, opět trochu ustoupil a věnoval se svému kusu masa |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro Ve chvíli kdy se ode mě odtáhne, mě to dojde. Něco mi říká, že tohle nebude obyčejné partnerství. Tak Barinore, právě si se oženil a vypadá to na přinejmenším zajímavé manželství. Takhle žena má své vlastní zvyky a musí to pro ní být pekelná změna, mít někoho s kým musí být. Teď raději nechám Koreina na pokoji a vydám se sám do lesa. Najdu si tiché a klidné místo a posadím se. Chvíli jenom poslouchám okolní zvuky. Je to neuvěřitelně uklidňující. Čím se vlastně draci a my lidé lišíme od ostatních tvorů. Není toho zase až tak moc. Rodíme se, jíme, spíme a umíráme v zásadě stejně. Je to neuvěřitelné a neodolatelné pokušení. Možná mi nově nabytá moc trochu stoupla do hlavy, ano stoupla. Soustředím se na okolní les a soustředím se opravdu pekelně. Pomalu si vyčistím hlavu ode všeho ostatního, až tam zůstane jenom les. Nechci se svou myslí ničeho dotknout, jenom potichu a soustředěně poslouchám jestli a čí myšlenky uslyším. |
| |
| soukromá zpráva od Sven pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Za to může on!" Zakřičel nějaký hlas a někdo tě bouchl do hlavy korbelem. Svalil jsi se k zemi. V uších ti píská a nemůžeš se hnout. A jeden z mužů se přiblížil se sekyrou v ruce, napřáhl ji.... Než tě stačil udeřit, oči mu zčernali a on se s jekotem svalil k zemi. Střecha hospody se propadla a dovnitř se navalila tma jako hustý závoj. A nikdo nic nevidí... Po chvíli se dým usadil a místnost zase zalilo světlo. Všichni muži byli mrtví. Podíval jsi se otvorem ve střeše. Na oboloze stojí tvá dračice a výtězoslavně řve, potřísněná od krve. Pak sletěla níž. "Jsi v pořádku?" Ptá se tě. Už je skoro tma a ona se zdá být hrůzostrašnější a hrdější.... |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Inu, copak máme v plánu teď?" Ptá se se zájmem. |
| |
| soukromá zpráva od Daichi pro |
| |
| soukromá zpráva od Naian *14* pro Jakmile Larinus uslyšel něco o létání, vstal a došel ke mě. Tam se sklonil, abych mohla nasednout. "Dělejte!" Pobídl ostatní. Až Daichi nasedne, odlepíme se od země a celou cestu letíme řped nimi, děláme piruety, přemety, padáme volným pádem a oblétáváme je. Zdravý pohyb. :-D |
| |
| soukromá zpráva od Daichi pro |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro Během chvilky jsem zase nabral vědomí a viděl jsem dračici, díru a tak všechno třikrát, načež se vše zaostrilo a já se konečně s normálním viděním a bolesti hlavy zvedl a pronesl: "No... Ano, mám se posadit na to místo, když je vše v pořádku, nebo poletíme někam jinam, třeba k tobě?" Rozešel jsem se dopředu a zvedl svou dýku a čekal na její rozhodnutí. Přeci, ona tady byla paní a já ten "pes". |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Nic neříkám. "Vše se dozvíš." Slíbím jí. Nerad se bavím... S kýmkoli. DOletěli jsme ke skalám. Nebyl problém najít nějakou jeskyni. Vletím dovnitř. Je dost veliká. Vyložím tam náklad. Dupl jsem nohou. Podlahu pokryla jinovatka. "Síla ledu.... Síla zimy... síla přežití... síla severu!" Roztáhl jsem křídla. Celá jeskyně se pokryla ledem, ze stropu vyrůstají barevné ledové krápníky a na místě kde já a má Hostitelka stojíme se utvořil ledový květ. "Jmenuji se Xiron! Jsem pán zimy, ledu a ledových krajin!" Můj hlas rozezvučel jeskyni a ještě dlouhou dobu se ozývá ozvěna. "A ty jsi druhá polovina mé duše. Můj jediný přítel. Věřím ti." Otočím se na San Murai a mírně ji šťouchnu do žeber. jeskyně |
| |
| soukromá zpráva od Alagar Zero pro Alagar se na něj podívá a když se Waramo zeptal co je nyní v plánu tak Alagar snědl poslední sousto a odpověděl mu " No já bych rád odpočíval jelikož jsem po tom dnešním ránu unavený. Mimochodem Waramo, chtěl sem ti poděkovat že si nám pomohl a zničil ty Senhily " řekne mu, lehne si po jídle taky do trávy a relaxuje |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "To nic nebylo... Viděl jsem jeho duši. Je jedním z Nezkrocených. To on ukradl ten chleba. Zasloužil si to. Nechtěl, abychom si vybrali zrovna vás. Měl emzi učni své stoupence, kteří by ho poslouchali. CHtěl vás oslabit nebo zabít. A povedlo by se mu to, nic proti..." |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Jmenuji se Noční stín. Toto je můj pán a jezdec, zachránil vaši hospodu! Buďte mu vděčni!" Pak zamávám křídly a ztratím se v šeru. "Tak, kam to bude?" |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Jo aha. Promiň. Jasně, že letíme." Řeknu mu omluvně. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Ale konečně se před vámi objevilo hlavní město. Draci přistáli přímo v Králohradu. Překvapivě tam bydlí král. Draci na vás čekají na balkonu a vy jste se vydali chodbami. Už jste tu byli, takže žádný problém. Došli jste až k přijímací místnosti a vešli dovnitř. Chyba. Je tam samotný král s několika nejvyššími důstojníky. "Musíme jim zamezit napadat sýpky! Jsou drzejší a drzejší..." Říká zrovna král, ale pak zmlkl. Podíval se na vás se zvednutým obočím. |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| soukromá zpráva od Braen Nile pro |
| |
| soukromá zpráva od Naian *14* pro Rychle se pokloním a snažím se nepozvracet. "Ehm... mů.... můj pane.... Jsme Hostitelé a přišli jsme... oznámit že vesnici Jinuan /vymyšlené :-D/ napadli Nezkrocení. PObyli jsme je, ale..." Podívám se na Daichio, ať mluví dál za mě. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Vysvytli první hvězdy a začal zářit měsíc. A Theila se vrátila. ALe je jiná. Celá jako by fosforeskovala, její pohled je vážnější a pohyby vznešenější. Už to není ten denní nemotora. "Takže, co by jsi chtěl laskavě vidět?" Ptá se tě. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Tvůj drak se na tebe podíval. "Ehm... hoříš..." Konstatoval. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro |
| |
| soukromá zpráva od Daichi pro U Krále Khiro na tom nebyl zrovna nejlépe, takže jsme letěli docela dlouho. Ale jsem rád že cestu zvládl. Později by si zasloužil pořádný odpočinek. Nakonec jsme doletěli až do hlavního města a přistáli jsme. Oba naši draci zůstali na balkóně a já s Bezcitnou jsme se vydali chodbami hradu. Cesta nám nedělala problém, jelikož jsme zde už byli. Našli jsme přijímací místnost a vešli dovnitř. Byl tam král s několika důstojníky a zrovna se o něčem bavily. Udělám pár kroků vpřed a pak se ukloním tak, jak mi to momentálně zranění dovoluje. Podívám se na Bezcitnou a poslouchám co říká. Když pak zmlkne, tak začnu mluvit já. "Dříve než jsme je dokázaly pobít, skoro zničily vesnici a zabily mnoho obyvatel. Dle mého jich na drancování bylo mnoho. A tak jsme mysleli že by jste to měl vědět". Ukloním se a čekám zda se král nějak vyjádří. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Jakmile dračice uvidí tvou přítomnost, otočí se. "Ahoj, má milá." V duchu se usměje. "Je tu moc lidí. Neproletíme se?" Nabídne ti. Její oči jsou laskavé, příjemné a přátelské. |
| |
| soukromá zpráva od Braen Nile pro |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro Zpět mě přivede řev mé dračice. Vidím oheň a cítím její hněv. Rychle doběhnu na místo. Vidím ji v řetězech a kolem ní muže s dlouhými plnovousy. Teď se je třeba rychle rozhodnout. Vezmu do ruky jeden z kamenů, ležících na zemi a vyrazím v před. Běžím tak po tichu jak jen to je možné. Budu tančit, pokus se dostat z těch řetězů, pošlu myšlenku mé dračici. Rychle se blížím k prvnímu z nich. Pokud se dostanu dost blízko, tím kamenem ho prostě praštím. Pokud si mě všimnou, po tom prvním ho prostě vší silou hodím. |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro Během chvilky se ale více zatmělo, objevili se hvězdy, objevila se i ona. No, musel jsem krátce poznamenat: "Mám to ale krásnou dračici," promnul jsem si krk a stáhl si konečně kápi, protože zde mne již nikdo nemohl potkat. "No, můžeš mi říci, čím vládneš, pokud vládnu něčím já, tak i já, ale..." podíval jsem se na své ruce a dodal jsem: "Zatím nějakou velkou změnu necítím, měl bych?" |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Když se podíváš ke svému boku, meč tam opravdu není. Díváš se, kam dračice letí a máš i směr. Kdo jsou ti její kamarádi? No, máš jen jednu možnost. Jít za ní. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Děkuji statečným Hostitelům za jejich pomoc. Uvidíme se zítra na veliké schůzi. A teď mě prosím omluvte." Kývl strážím u dveří a ty vás vyvedli ven. Dveře se zavřeli a vy jste zase na chodbě. |
| |
| soukromá zpráva od Braen Nile pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro Tak tohle se, ale kurva nepovedlo, pomyslím si když padám k zemi. Když se probudím, sklání se nade mnou její hlava. "Já jsem vůl, ale budu v pořádku", tahle pravda bolí, víc než zranění. "Ty jsi ale zraněná. Počkej podívám se ti na to." Opatrně prohlédnu její zranění, jestli se tam nezatoulaly nějaké cizí předměty. Nemám tady nic čím by to případně šlo přikrýt, ale je tady dost bylinek na léčebný zábal. "Byli na mě moc rychlí a obratní. Myslím, že budu potřebovat pořádné zbraně. Hlavně nějakou dobrou hůl, s holí to opravdu umím. A abych nezapomněl. Děkuji, že jsi mě zachránila," řeknu jí zatím co jí prohlížím tu ránu. Kolem máme nějaké sekyry, to pro začátek bude stačit. Co byli vlastně zač. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Nezkrocení. Poslední dobou napadají celí Tharen. Snaží se to tu ovládnout. Nemám je ráda." Pohrdavě zasyčím. |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "I ve tmě se dá vidět.." /Vyber si sám, jestli uvidíš. :-D/ |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro "Rána je čistá. Měla by se ti zahojit." Opravdu by se měla zahojit, pro někoho jako je drak je to jenom škrábnutí. "Něco tady smrdí, pokus si trochu odpočinout. Až tady skončím budeme muset letět do města", doufám že mě pochopila. Pak se začnu věnovat našim mrtvým návštěvníkům. Důkladně prohledám každého z nich. Oberu je o veškeré zbraně a jiné použitelné věci. Jednu sekyru si nechám u sebe pro strýčka příhodu. Jejich těla odtáhnu do lesa, mrchožrouti a rostliny se postarají o zbytek. "Co vlastně víš o nezkrocených", zeptám se jí. Musím pochopit co je vlastně vede k takovým útokům. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Vím toho o nich hodně... A nejsem hrdá na to, proč..." |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro Pokračoval jsem cestou a díval jsem se po okolí, načež jsem zaslechl slova a uvidím jí? No... nebyl jsem si jist jestli je to foskureskující žlutá, jako měla oči, nebo jestli je to jen nějaké zvíře, přesto jsem viděl to zvíře, ať to byla má dračice, nebo nějaká jiná! "Ha, mám tě!" Vykřikl jsem a ukázal na ní, nebo na to, co to bylo výhružně svou dýkou a čekal, až to, či ona vyleze a přemýšlel, jestli ty její tentononcové, ti... kamarádi nejsou náhodou právě toto! |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Kočka syčí, vlk vrčí a oba se přibližují. A v hlavě jsi uslyšel její hlas. "Jsou to tvorové noci. To si s nima jako neporadíš?" |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro "Nebudu se tě ani ptát, jak tohle všechno víš. Co myslíš byli tihle jediní, nebo je jich tady víc." Je toho spousta co by mě teď zajímalo, ale hloupé otázky si nechám až na potom. "Teď musíme do města. Já potřebuji kvalitní zbraně. Ta sekyra je sice dobrá, ale není vhodná pokud chceš využívat obratnost. A potřebuji luk, takový jaký by se dal použít z tvého hřbetu. Už ti nikdy nechci být na přítěž." Už nikdy. "A všichni potřebují informace. Nechci aby nás vyzabíjeli jednoho po druhém. Co ty na Krásko, poletíme. Z nás dvou jsi ty ta chytrá a světa znalá. Pokud má přijít válka, musíme být připraveni" |
| |
| soukromá zpráva od Zar´rok pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "A tedˇ, poslední úkol. Představ si dým ve tvých rukou. Jak se tvaruje..." Pokud to uděláš, objeví se. Jako černá mlha. "Koncentruj ho na jeden bod..." Mlha se rozletěla ke kameni, který jsi si vybral. Obalila ho a když se rozplynula, už tam nebyl. "A vypusť ji." Mlha se objevila na jiném místě, kam se zrovna díváš. Když se opět rozplynula, kámen tam je. "Velmi dobře." Ocení tvé úsilí dračice. "Ale dalo by se to bez těch zranění." Zašklebím se. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Napřed zbraně." Naštěstí jsou zdejší chodby dost prostorné, takže s tebou Koreina došla až ke zbrojnici. Otevřel jsi dveře a vešel dovnitř. První co tě upoutalo byl luk. Leštěný a dlouhý. A poznáváš co to je za dřevo. Tis červený. Vedle něj tmavě zelený, kožený toulec s šípy. "Už to máš?" Zeptala se netrpělivě tvá dračice. "Kam dál?" |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro Další úkol na sebe nenechal dlouho čekat a já jsem čelil nové výzvě. Zavřel jsem sem tam oči, abych měl šanci si to lépe představit a začal tvarovat dotyčný dým, v mých rukou, kde se vytvořilo cosi černého a hustého. Na to jsem si vybral kámen, který mi byl neblíže a mlha kámen pohltila a... přesto jsem si dával pozor a nevykřikl hned něco jako 'Wau'. Během chvilky kámen byl vyhozen ze stejného čmoudíku, který jsem vytvořil a dopadl na zem. Podíval jsem se na své ruce a pak na ní a dodal: "Ha, ha, ha... radši mi pomoz mi ji nahodit lépe," strhl jsem si prozatimní závěs a ruku s bolestí natáhl směrem k ní a řekl: "Chci, abys mi za ni zatáhla, ale neurvala... já si ji pak plně nahodím a mezitím mi můžeš říci, co bych vše měl cítit a umět... jestli by jsi byla tak hodná, prosím." |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Pohodlně jsem se uložila. "Na to příjdeš sám. Co já ti budu prozrazovat ty nejlepší překvápka teď." Zasměji se. |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro Ve zbrojnici si opatřím luk a toulec se šípy. Ten kdo říkal, že draci jsou netrpěliví měl pravdu. Počkej ještě chvíli, ještě potřebuji pár věcí. Nejdříve dlouhou kovanou hůl. Najdu si jeden kousek a zatočím s ním nad hlavou. Ano tenhle bude dobrý. Pak dvě delší dýky, pro boj z blízka a těžký stahovací nůž. Ten si dám do pravé boty, bude to taková zbraň poslední záchrany. "tak teď máme všechno. Někde v tomhle městě by měli být další draci, dokážeš se s nimi spojit. Mám takové tušeni, že budou chytřejší než většina lidí. No a ke králi, nebo jeho veliteli vojska. Mohlo by je zajímat, že se jim pod pozadím chvěje trůn". "A omlouvám se, že tak kleju, ale nemám rád, když mě přepadají. |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Sakra zpomal, dostanu z tebe migrénu. Za á, jsi teď citlivější na světlo a nemusí ti každej čumět do tváře. Za bé meč se mi líbí a asi si ho nechám. No jo, tady je.." Těsně na hlavou se ti objevila černá mlha a přímo na kebuli ti dopadl tvůj meč. "A za cé ještě že tě to napadlo, génie." Svalím se na břicho, aby mi mohl povolit přezky. |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro Když se převalila na břicho, tak jsem k ní došel a zezačátku ji několikrát zalechtal na břichu se slovy: "Kuči-kuči-kuči," aby si připadala trošku potupně, že ji lechtám a zároveň drbu na břiše, jako nějakou kočku, nebo psa. Na to jsem ji sundal její postroj a zeptal se: "No, takže moje zorničky budou jako nějaké kočky na slunci a v noci normální... zajímavé." Potom jsem se zase před ní posadil a s výrazem ":|" Jsem se na ni začal dívat, protože její přání bylo to, abych tolik nemluvil, tak jsem tak nedělal. A jestli něco chtěla vědět, nebo tak, mohla se ptát, že? |
| |
| soukromá zpráva od Alagar Zero pro Alagar ho poslouchá a zamyslí se " Viděl si jeho duši? " zeptá se zvědavě a podívá se na něj. Při jeho slovech že chtěl zabít všechny kteří byli s ním v té aréně i jeho samotného a taky by se mu to povedlo jen řekne " Ano... To je pravda. " Lehce sklopí pohled. Chtěl se sice zeptat ještě na pár otázek ale rozhodl se že nejsou nějak důležité mimoto nechtěl dávat mnoho otázek najednou. Rozhdl se to tedy nechat na pozdější dobu. Pokud Waramo něco řekl poslouchal ho případně i nějak odpověděl ale už jen relaxoval a ležel v trávě * konečně odpočinek, po tom dnešním ránu už byl hodně potřeba... * pomyslí si |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Za deset minut jsem se vrátil. Moje šupiny jsou tmavší a cítím se unaveněji. "Nic tě nezabilo. Dobrej začátek." Usměji se malátně na svého Hostitele. "Musíme letět zpátky." Lehnu si, aby na mě mohl nalézt. |
| |
| soukromá zpráva od Naian *14* pro Poplácám ho po zádech a rozejdu se ke svému drakovi... /Jestli si chceš ještě pokecat, zastav mě. :-D/ |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Znervózní,.. "Já ne... já nemůžu.... ani za králem... ani za draky..." Vyběhla jsem z hradu až do Arény. Tam jsem vyletěla na vrchol tribun. Dívám se z výšky na město a na vzdálený les... nemůžu... Nemůžu... |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro /POkud to uděláš, s námahou se to povede./ |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro |
| |
| soukromá zpráva od Braen Nile pro Přistaneme nedaleko arény. Rychle seskočím z Rhonose a rychle vběhnu do ubytoven. Vezmu si svou obvyklou hnědou vestu. Košili si brát nechci, je to má poslední a nechci, aby skončila jako ta předešlá. Pak se vrátím k drakovi. ,,Ještě bychom se mohli jít najíst!" Zajiskří mi oči. |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Najíst? Vy mladý jíte až moc. A zapomeň, za chvíli bude hostina." Když příjde zase nově oblečenej, protočím oči. "Fajnovko." Pak se zase odrazím od země a přistanu uprostřed Arény. "Tak. Co tu budem dělat?" Rozhlížím se okolo. |
| |
| soukromá zpráva od Sven pro |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| soukromá zpráva od Peter pro Vývojem situace jsem opravdu zaskočen, nejvíce ovšem informacemi, které mi Anna sdělí. Přišli kvůli mě? Proč? Čím jsem důležitý - tím, že mám draka? Ano, tím asi ano, ale... To se nebude líbit hodně lidem. Jsme mocní a máme chránit spravedlnost... Samozřejmě že ti, kteří se spravedlnosti obávají, chtějí udělat první krok a zničit nás dříve, než se jim začneme plést do života. Ochromit nás. Vydírat nás. Buďme upřímní, teď mají, ať jsou ti lidé kýmkoliv, proti mě obrovskou páku. Mou rodinu. Mou nechráněnou rodinu, nechanou na pospas osudu. Nemůžu se Anně a ostatním divit, že mi to vyčítají, dokáži je pochopit. Kdybych se nestal hostitelem, nechali by je na pokoji a všichni bychom žili v bezpečí. Jenže kdy pro ně přišli? Já jsem se stal Hostitelem teprve dnes, jak dlouho je tedy otec s bratrem pryč? Od kdy ostatní věděli to, o čem jsem já neměl ani tušení? To mi ale již nikdo z rodiny nepoví. Odmítají se se mnou bavit, cítím jejich výčitky. Takhle to nepůjde. Nemá cenu se snažit jim to vysvětlit, slova nic nespraví. Jedině činy - najít otce a Luka, pomoci jim a poté ochránit rodinu. Ochránit všechny rodiny... Což mi připomíná - nebudou mít ostatní hostitelé stejné problémy? Nebyli i jejich rodiny ohroženy? Ani pohled na krásné sedlo mi nedokáže zlepšit náladu. Naopak, vyvolává více a více otázek. Jak je možné, že je toto sedlo doma? Copak všichni věděli, čím se stanu? Cokoliv se dnešního dne stane, vyvolá to ve mě jen více a více neporozumnění a nevědomosti. Na tom ale nezáleží, všechny otázky budou zodpovězeny hned jakmile se vykoná to, co je potřeba. "Mají strach a přišli o dva milované. Já je chápu." obhájím nejprve svou rodinu před Piou. "Kdo ví, jak bych se zachoval já sám." Nadzvednu sedlo a ukážu ho Pie. "To je asi dar pro oba z nás, nemyslíš? Mohu?" Mám v úmyslu jej Pie nasadit na hřbet tak, aby se necítila nepohodlně. "A máme spoustu práce. Můj otec a Luke - bratr, byli odvedeni nějakými muži. Měli bychom se ujistit, že rodiny ostatních Hostitelů jsou v pořádku a také je možná nějakým způsobem varovat před možným nebezpečím. Jak ty rodiny, tak i Hostitele..." |
| |
| soukromá zpráva od Sienna pro Pohlédnu dračici do očí a krátce se usměji. Bázeň mě rychle opouští, skoro jako by žádná nikdy nebyla, ale obdiv k ní zůstává. "Ráda bych byla znovu ve vzduchu, tady je moc rušno," odvětím a tím souhlasím s její nabídkou. Vyškrábu se znovu na její hřbet, šupiny mě stále trochu řežou a škrábou, ale dá se to vydržet. Cítím na nás pohledy lidí, ale ignoruji je. Zhluboka se nadechnu a nechávám vše na dračici. |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro No co se dá dělat. Pomalu se za ní vydám až na ochoz arény. Klidně si sednu vedle a chvíli jenom mlčím. Nikdy si nebyla ta co jde v předu, že. Víš taky bych teď nejraději byl někde pod zelnými stromy, nebo na kvetoucí louce. Taky se mi nechce předstupovat před krále nebo jiné draky, ale musím. Musím, pokud chci aby na tomhle světě bylo místo pro kvetoucí rostliny nebo pro vysoké stromy. Pokud přijde válka budou hořet lesy a budou umírat obyčejní lidé. Nemůžu se jenom někam schovat pokud má celý shořet. Nemůžu nedělat nic a tvářit se, že se mě to netýká. Budu bojovat, budu léčit a budu zabíjet. Budu dělat co bude potřeba abych ochránil ty co se sami bránit nemůžou. Možná je to jenom hloupé, ale já jsem takový. Jestli nezkrocení vyhrají v jejich světě nebude místo ani pro tebe a to nepřipustím. Budu bojovat a až to všechno skončí budu léčit škody. Nakonec se budeme dívat na nekonečné lesy a zlátnoucí obilné lány. Tak co půjdeš se mnou, nebo mě tady jenom počkáš" |
| |
| soukromá zpráva od Braen Nile pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Nějakej horlivej..." Zamručím a vzlétnu. Letím rychle, přitom skoro nemávám křídly. Brzy jsme se dostali z města. "Fajn. Je načase vidět jako drak. Zavři oči." Až to udělá, spojím s ním zrak. "Bolí to. Zpočátku hodně. Ale pak si zvykneš. A uvidíš, jako já." /Až otevřeš oči, málem spadneš ze sedla... ta bolest tě ochromuje... Ale Thaar na tebe mluví a ty si pomalu zvykáš. Vidíš všechno jasnější a přehlednější, ostřejší... Vidíš králíky v porostu, srny na lukách. Kdyř se soustředíš, změníš vidění na tepelné. Vidíš, kudy před chvílí prošel jelen, pes, člověk... Dokonce i lépe cítíš.../ "Fajn kapitáne, vyber nám kořist." Vyzvu Svena. |
| |
| soukromá zpráva od Sven pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Zavrtím hlavou. "Nemůžeš ochránit všechny. A přišli jen pro tebe... Vím to..." Sedlo mi skvěle sedí. Jak by taky ne? Vždyť vím, dko ho dělal... Stýská se mi po něm... To ano... Má távř zesmutněla. "Letíme." Přikážu a můj hlas nebere vyjímky. Ještě se podívám na truhlu. "Mělo by být něco ještě na dně." Poukážu. Najdeš tam meč a plášť s kápí. Ani jsi si nevšiml, že se začíná ztmívat. "Za chvíli bude hostina. Otázky cestou." Řeknu Peterovi a až nasedne, vzlétnu... |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Zavrtím hlavou. "Špatná volba. Ty bys nechal ty mladé zemřít hladem?" Řeknu skoro vyčítavě. Pátrám op zemi. Zahlédnu srnce. "Lepší." Olíznu se a začnu potichu snášet k zemi. "Je to na tobě. Vyšli ohnivou kouli. Tref se. máš jeden pokus." Pokud to uděláš, trefíš srnce do boku. Vyděšeně zabekal a běží pryč. Musel jsem zareagovat. Srnce sežehl ohniví dech. Když oheň ustal, zbyla jen pečínka. "Chce to cvik." Pokusím se uklidnit svého Hostitele a přistanu vedle večeře. "První jez ty, já sním zbytek." Nabídnu se. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Zakoulím očima. "Příště myslí víc." Pak mě něco napadne. "Zatrénuj si." Dojdu ke kované bráně a jedním kopem ji prorazím. Ven se vyhrnulo pět maxi brouků. Vyletím na tribunu. "Dělej. Nenech se pobízet!" Škádlím Braena. Zaútočili všichni naráz, každý z jiné strany. Ví, co dělají. A mistr jim ráno zjevně nestačil. .-D |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Dívám se na něj pokořeně. "Ne dnes." Špitnu. "Měl by jsi se jít připravit na hostinu. Začne za chvíli." Dívám se na vycházející hvězdy. "Setkáme se tady." |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro |
| |
| soukromá zpráva od Braen Nile pro |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro Vlastně se mi opravdu nikam nechce. Zůstanu tady s tebou. Přece tě tady nenechám takhle opuštěnou. Jsi mi mnohem bližší, než všichni ti na hostině dohromady vzatí. Raději budu tady s tebou než s nimi tam a zbytek počká do rána, pokud už čekal tak dlouho." |
| |
| soukromá zpráva od Sven pro Když mi nabídl, abych si vzal první kus, jen jsem se uklonil a poděkoval. Musel jsem zepojit trochu víc síly, ale nakonec se mi podařilo vyhrát a zadní noha povolila. "Tohle je víc než dost bych řekl. Tak, dobrou chuť." |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Plujeme kolem ryb, žraloků, barevných útesů. Plujeme barevným tunelem na mé oblíbené místo. Stulím se do klubíčka na břehu a podívám se na Siennu. "Můžeš se ptát, pokud máš nějaké otázky." Usměji se na ni. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro On si chrní! Provádím manévr jedna dva tři... nebo tak nějak...Udělám ve vzduchu piruetu a nechám ho vypadnout ze sedla. Dívám se jak padá... padá... padá a pak se rozletím a chytím ho. "Devadesáté osmé pravidlo, nikdy neusínej na drakově hřbetě!" Pošklebuju se mu. |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| soukromá zpráva od Daichi pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Zakoulím očima. "Fajnovko." Zabrumlám, rozložím křídla a odletím pryč. Nija ´k nespěchám. Vrátím se s mečem a hodím mu ho. Počkám, až opzabíjí brouky a pak k němu doletím. "Mno. Musíš ještě cvičit. Na, tohle je součástí balení." Z huby mi visí balík o velikosti balíku sena. Hodím ho na zem. Je to sedlo zkotovené z čenré kůže a potažené tmavě fialovým sametem. Balík byl zabalený pláštěm s kápí. Když si ho Braen obleče, cítím hrdost. "Konečně vypadáš jako praví Hostitel." A u mě je to veliká pochvala. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Za chvíli jsem zpět." Vznesu se a zmizím pryč... Vrátím se asi za deset minut s nějakým balíčkem v tlamě. Dám ho před Barinora. "Musíš být jako správný Hostitel." Když ho rozbalí, uvntiř je dračí sedlo z hnědé kůže a potažené zeleným sametem, s vyšívanými javorovými lístky. Bylo zabaleno do pláště s kapucí. "Obleč si ho." Řeknu nedočkavě. |
| |
| soukromá zpráva od Naian *14* pro |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro Já?! Je to snad poprvé co jsem dostal nějaký dárek. Mnohem víc mě ale zajímá dračí sedlo, než plášť, no ale tahle dáma má vždycky pravdu a pokud jí nemá umí si ji prosadit. rychle se obleču. "No jak vypadám, líbím se ti?! |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro |
| |
| soukromá zpráva od Braen Nile pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "A o to jde. Duchové oblohy. Tak nám říkají." Mrknu na něj. "A připadám ti, že proplouvám zdí?" Zasměji se. "Vyřídil jsi je celkem hezky, ale teď boj z draka. Nasaď mi sedlo." Přikážu mu. Když to udělá a nasedne, zařvu. Vylákalo to zbytek brouků. Je jich asi dvacet sedm. "Moji oblíbenci." A taky že ano. Tihle totiž mají křídla. Vznesli se, kousají a bodají bodci na konci nohou. Vzlétl jsem. "Fajn, jako jeden tým." Řeknu nadšeně a začnu chrlit oheň. Čtyři to skolilo, ale zbytek raději nechávám Braenovi. Já si užil bojů až až. Přbližuji se ke hmyzákům a nechávám je, aby je přesekl. /Daří se ti to jednou za dva seky. Hrubý dohad./ |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro "Krásko vypadám jenom jako žába. Padající žába budu až ti spadnu ze zad", řeknu a mile se usměji. "Co mě teď vlastně čeká. Asi bych ti měl říct, že nejsem příliš na ceremonie. Navíc nemám rád, když se všichni baví zatím co se jen kousek od zábavy chystá válka." No ale pro jednou se nehodlám pustit do žádného incidentu. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "A myslíš že já jo? Ale je to povinný. Budou tam všichni draci i král a jeho rodina. A ty já nezklamu." Zahleděla jsem se za obzor. |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro "Tak krásko, poletíme. Nedá se tomu vyhnout, tak zkusme mít rychle za sebou", řeknu a upevním sedlo. Nyní už nezbývá nic jiného než nasednout a letět. Opravdu se netěším na to co nás čeká, ale pokud je to naše povinnost tak se jí nebudu vyhýbat. |
| |
| soukromá zpráva od Braen Nile pro |
| |
| soukromá zpráva od Alagar Zero pro " žádná? " zeptá se zvědavě " Ale co lidé kteří nikdy nezhřešili? " Potom mu řekne aby ho na chvíli omluvil. Alagar jen kývne na souhlas a sleduje jeho odlet. Netrvalo dlouho a už ho ani nevidí sklopí opět pohled a chvíli na to se Waramo vrátil. Vzhlédne znova k němu a počkal na odpověď na jeho otázku o duši. Po Waramově odpovědi jen dodal " co se stalo? jsi najednou unavený a tvoje šupiny jsou tmavší " zeptá se ho a mezitím na něj nasedává. Právě te|ď absolutně neví co se děje. Letí zpět do města |
| |
| soukromá zpráva od Daichi pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Musíš vypadat jako správný Hostitel." Dívám se na něj s hrdostí. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Právě jsem sežehl dalšího hmyzáka. "Nezkrocení. Pěkní blbci. Myslí si, že jim patří svět. Kryj si záda!" Jeden z brouků se blížil k Braenovi zezadu. Odpálkoval jsem ho ocasem. "To byl poslední." Řřeknu po chvíli a slétnu k zemi. "Momentálně se musíme dostavit na tu hostinu. Za chvíli začne." Tvůj drak tě nechal sesednout a jdete chodbami k Velikému sálu. Barinor "Pojďme." Sešli jste z tribun a procházíte chodbami až k sálu, kde jste se srazili s druhým drakem a Hostitelem. Draci se navzájem poklonili. "Rhonosi..." "Koreino. Rád tě vidím. Náročný den? "Ani nevíš jak..." Představení nechají na vás. |
| |
| soukromá zpráva od Sienna pro Vzneseme se a já znovu, ten den už podruhé, hledím na svět z výšky. Pečlivě se držím, ale už nemám srdce sevřené strachem, naopak se dostaví klid, důvěřuji dračici. Tiše letí a vítr mi cuchá vlasy. Za zády se mi ztrácí lesy i s městem a pod námi se rozprostírá ohromná vodní plocha. V hladině se leskne slunce. Klesáme, ponoříme se pod vodu. Navzdory slovům vodní dračice se zprvu trochu zarazím, brzy ale zjistím, že pod vodou mohu normálně dýchat. Plujeme, kolem nás plavou malé barevné rybky i velcí a nebezpečně vypadající žraloci, na dně zahlédnu několik krabů mezi útesy a korály. Trochu se žraloků nejprve obávám, ale nijak si nás nevšímají. Proplujeme barevným tunelem, mně se pod tou krásou, barevností a tajuplností mořského světa tají dech. Oči mám doširoka otevřené. Zanedlouho se znovu vynoříme na místě, které svou úžasností předčí i mořský svět tam dole. Kolem nás se uzavírá skála, ale otvorem nahoře sem proudí sluneční světlo, které hraje na azurové hladině vody. Stěny porůstají rostliny. Usadím se na břehu dračici u ocasu a chvíli se ještě rozhlížím, než pohled stočím k ní. "Můžeš se ptát, pokud máš nějaké otázky," řekne mi s úsměvem. Ano, otázky mám, ale chvíli trvá, než si je vůbec vybavím. Dívám se na modré nebe nad námi. "Zajímalo by mě, proč právě já? A co přináší naše spojení? Třeba teď jsem zjistila, že dokážu vydržet pod vodou a normálně tam dýchat," tiše se uchechtnu, stále se mi tomu nechce moc věřit. Vstanu a prsty se dotknu skály. "Jsem ráda, že sis vybrala právě mě," usměji se pro sebe. "Co dalšího naše spojení obnáší?" |
| |
| soukromá zpráva od Braen Nile pro |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro Draci se navzájem ukloním. taky se ukloním svému protějšku."Myslím, že už jsme se někdy viděli. jenom tehdy u toho byli nějací protivní brouci," řeknu místo představení. "Taky ti blahopřeji, že jsi byl vybrán." Pak mi dojde co jsou ti dva vlastně zač. "Myslím, že bychom měli jít dovnitř. Dneska jsme měli s Koreinou dost těžký den. Nevím proč, ale poslední dobou mě pořád chce někdo zabít. Co vy, taky jste měli nemilé zážitky" |
| |
| soukromá zpráva od Braen Nile pro |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro "Mě taky těší, že v tom nejsem jediný a něco mi říká, že podobné věci se staly každému z nás. Nechce se mi líbit že jsme tady všichni. Pokud bych já byl nezkrocený bylo by to ideální místo, kde udeřit. Dostali by nás všechny, když se jim nepovedlo chytit nás jednoho po druhém.", řeknu Breanovi. Pak už si jenom hledám ten nejtemnější a nejodlehlejší kout v sále. |
| |
| soukromá zpráva od Braen Nile pro |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro "Ne nevím toho o moc víc. Koreina mi taky nic pořádného neřekla, ale umím přemýšlet. Kdysi museli vést draci s Nezkrocenými válku a ať se stalo co se stalo draci vyhráli. Nezrození to nezapomněli ani drakům a ani nám. Kdybych já byl velitel Nezkrocených byla by tahle hostina výborný terč. Všichni nepřátelé pod jednou střechou, kdo udeří dost tvrdě, nebude muset udeřit znovu. Měli dost odvahy a chytrosti aby napadli draky a hostitele, nemyslím si, že tím to skončilo." Pokud za tím není mnohem víc a ono je za tím mnohem víc, jako vždy. |
| |
| soukromá zpráva od Alagar Zero pro Alagar poslouchá jeho odpověď na otázku týkající se duše a jen řekne " už chápu " poté mu Waramo odpoví i na otázku ohledně jeho šupin. Alagar se zamyslí a když slyší že ho jednou vezme s sebou jen mu odpoví " dobře " ale v očích je vidět že je rád za tuto nabídku a že se těší. Chvíli letí a najednou Waramo přistane ve skalách cestou domů. Sleze z něj a nechá ho jít do jedné ze skal a čeká kousek od ní. Po chvíli se Waramo vrátí a v zubech drží nějaký balíček. Alagar se na něj podíval a rozbalil ho. V balíčku bylo nádherné sedlo a plášť. Plášť i sedlo spolu barevně ladily a zároveň ladily i s Waramovými šupinami. Alagarovi se na tváři objeví šťastný úsměv " Děkuji ti Waramo " řekl a nasadil si plášť, sedlo dal na draka a upevnil ho . Mezitím si pomyslel * někdy mu tento dar musím oplatit jen ještě zjistit co by bylo vhodné * Nasedl na něj do sedla a hned si všiml že je to mnohem pohodlnější. Už ho žádné šupiny netlačily a bylo i za co se dobře chytit. " Dobře, Můžeme letět " řekl mu Alagar a hrdě vztyčil hlavu. * jsem rád že jsem se stal hostitelem právě Warama... Řekl bych že si s ním rozumím a myslím že on to vidí stejně... * pomyslí si za letu |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| soukromá zpráva od Braen Nile pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Někdo zevnitř otevřel dveře. Je to sluha. Hluboce se uklonil. Nedívá se vám do očí. "Hostitelé." Pokynul vám, aby jste vešli dovnitř. Hala je obrovská, v rohu hrají hudebníci a někteří lidé už tančí. když jste přišli, všichni přestali a uklonili se vám. U protější stěny sedí král, královna a jejich dcera. Pokynuli vám hlavou. Vaši draci našpi svá místa na speciálních velkých kobercích, před kterými jsou obrovské, stříbrné talíře. "Hostitelé Braen Nile a Barinor!" Oznámil hlasatel a všichni se vrátili k tanci. /Místnost je ve skutečnosti asi 10x větší, ale tohle je jen desing. ;)/ |
| |
| Valgar + všichni v hale / jídelně Před vámi se objevila světla města. Thelia přistála na nádvoří. Došli jste k hlavnímu sálu... Tedy, spíš tě vedla tvá dračice. Někdo zevnitř otevřel dveře. Je to sluha. Hluboce se uklonil. Nedívá se ti do očí. "Hostitel." Pokynul ti, aby jsi vešel dovnitř. Hala je obrovská, v rohu hrají hudebníci a někteří lidé už tančí. když jsi přišel, všichni přestali a uklonili se ti. U protější stěny sedí král, královna a jejich dcera. Pokynuli ti hlavou. Tvůj drak našel své místo na speciálních velkých kobercích, před kterými jsou obrovské, stříbrné talíře. "Hostitel Valgar!" Oznámil hlasatel a všichni se vrátili k tanci. /Místnost je ve skutečnosti asi 10x větší, ale tohle je jen desing. ;)/ |
| |
| Alagar Před vámi se objevila světla města. Přistáli jste na nádvoří a ty jsi slezl z Warama. Kráčíte chodbami a plášť za tebou vlaje. Došli jste k hlavnímu sálu... Tedy, spíš tě vedl tvůj drak. Před tím ti ještě dává Waramo nějaké rady. "Dívej se jim do očí, chovej se důstojně a neboj se. Ty jsi tu šéf." Povzbudivě na tebe mrkne. Někdo zevnitř otevřel dveře. Je to sluha. Hluboce se uklonil. Nedívá se ti do očí. "Hostitel." Pokynul ti, aby jsi vešel dovnitř. Hala je obrovská, v rohu hrají hudebníci a někteří lidé už tančí. když jsi přišel, všichni přestali a uklonili se ti, kromě ostatních Hostitelů. U protější stěny sedí král, královna a jejich dcera. Pokynuli ti hlavou. Tvůj drak našel své místo na speciálních velkých kobercích, před kterými jsou obrovské, stříbrné talíře. "Hostitel Alagar!" Oznámil hlasatel a všichni se vrátili k tanci. /Místnost je ve skutečnosti asi 10x větší, ale tohle je jen desing. ;)/ |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Schválně. Mysli na své nejmilejší zvíře a soustředˇse na vodu..." Pokud to uděláš, tvé oblíbené zvíře se z ní stvoří ve zmenšené verzi a začne pobýhat/ létat po vodní hladině. Tvá dračice se potěšeně usmála. "Já jsem ráda, že jsem si mohla zvolit tebe." |
| |
| Vejdu do místnosti a oněmím krásou. ,,Páni, tady bych si zvykl." Vydechnu. Koutkem oka zaregistruji, jak se Rhonos uvelebil na největším koberci. Obrátím oči v sloup. Můj pohled se zastaví na princezně. Trochu nervozně se usadím na jednu z židlí a sleduji, jak se ostatní hrnou dovnitř. |
| |
| Jako let probíhal v pořádku, ale to, že jsem nějak nevěděl, co se děje bylo vážně super. Já, stále v černé kápi, která mi zakrývala stejně obličej a pláštěm, který dodával mé postavě tajemnosti jsem se dostavil do místnosti a pak řekli mé jméno. Uklonil jsem se a pak jsem došel k Thelii, kde jsem dloubl do jejího boku a zeptal se potichu: "Co tu mám jakože dělat? Tancovat mne nikdo neučil a... jsem spíše k boji a tak, nechceš mi trochu poradit?" Podíval jsem se po ostatních dracích, kde někteří sic byli menší, ale někteří větší než ta má, neposlušná, tvrdohlavá a dětinská dračice. |
| |
| soukromá zpráva od Sienna pro Naslouchám jejímu hlasu a poté poslechnu. Zahledím se na vodu a soustředím se, za několik vteřin se voda zformuje do podoby miniaturního tygra, ale se všemi detaily, vypadá skoro jako živý. Rozeběhne se po hladině a já jen s úsměvem pozoruji. Potom stočím hlavu opět k dračici. "To je kouzelné. Co je tohle za místo?" rozhlédnu se po celé jeskyni. |
| |
| soukromá zpráva od Naian *14* pro Larinusovi se nelíbí, že letíme do hospody. Musela jsem mu připomenout, že mě taky zval. Na to sklapnul. Jenže odmítl, že odletí. Místo toho se schoval v boční uličce a čeká, až se nás pokusí někdo zabít. Než vejdeme dovntiř, nasadím si kápi. Daichi vybere stůl a já se posadím. Kolik si toho objednal. "Tobě vážně nevyhovovala naše strava, co?" Zašklebím se. Já si objednám jen salát a bylinkový čaj. Pak se pokusím navázat konverzaci. "Taky je pro tebe všechno noví? Já si pořád nemůžu zvyknout..." Přiznám se. |
| |
| Síň Ukloním se králi a musím si šlápnout na jazyk, abych neřekl nahlas všechno co se mi prochází hlavou. Koreina si našla své místo a já si vyhlédl místo daleko od ostatních. Nemám náladu se bavit s kýmkoliv o čemkoliv. |
| |
| V hale/ jídelně an koberečku u Theili :p Zašklebím se. "Velmistr temnoty si neví rady? Dej si víno, pokecej s Hostiteli. Já tě nebudu vodit za ručičku." Zašklebím se na něj a zakousnu do kusu telecího. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Nikdy tu kromě mě nikdo nebyl." Přiznám. "Musíš se naučit se mnou komunikovat myšlenkami. Když od sebe budeme spousty mil, je to jediná možnost." "Takhle..." Řeknu jí v hlavě. "Odpovědět už je těžší. Představ si můj hlas... představ si, že se mnou mluvíš. A já uslyším." Pokud to zkusíš, povede se ti to. ;) |
| |
| Povzdychnu si hned, jakmile mne osloví velmistr temnoty a rozejdu se směrem k bifé. Tam je toho docela ranec, abych řekl, nemohl jsem si vybrat co budu jíst. Opravdu ale má dračice měla pravdu v tom, že jsem citlivější na světlo, protože mi některá světla připadala dosti ostrá a jistě, kdyby se mi podíval někdo do zorniček, budu je mít dost stažená, navzdory tomu, že jsem měl přetaženou přes hlavu kápi. Vzal jsem si nakonec pak sklenku s nějakým lepším vínem, tedy... no, vínem. Vonělo hezky, takže pro mne bylo lepší a pak jsem si vzal talířek s jedním kusem pečínky, chlebem a zeleninou s tím, že jsem si sedl k jednomu stolu. Byl to stůl, který byl ve stínu, takže něco pro mne a také jsem měl výhled na tu mou dračici. Kdo ví, jestli ji nechytne hravá a celé to tu nezničí a navíc... kdyby někdo chtěl, tak si mohl přisednout a mohl se mnou třeba pokecat. Přeci jen, znali jsme se. |
| |
| Vstup do haly. " rozumím " řekne mu Alagar a vejde dovnitř. * ten sál... je obrovský * pomyslí si a letmo se rozhlédne. Když se ostatní Alagarovi a Waramovi ukloní vyvolá to v něj mnoho různých pocitů. K tomu mu Král pokyne hlavou. Na pozdrav se Alagar lehce poklonil. následně prošel halou se zlatým pláštěm s kapucí, kterou neměl nasazenou. Alagar se podívá na Warama který se šel uvelebit na předem určené místo a sám se usadí tam kde je volné místo. Sleduje jejich tanec a přitom pohlédl jednou i na královskou rodinu, ačkoliv jen na chvilku ale opět se podíval na místo, kde už se dali někteří do tance * páni ono se ne nadarmo říká krásná jako princezna...* Pomyslí si a na chvíli se jeho myšlenkový pochod zatrhne a jen si pomyslí * tak jo asi bych se měl uklidnit nakonec tady nejsem proto aby jsem koukal po princezně * s tímto rozhodnutím dál sedí hrdě, vzpřímeně a sleduje tanec ostatních * jak dlouho se ty kroky asi učí? * pomyslí si když mu dojde že vlastně nikdy netancoval a tím neumí ani základy tance. Rozhodl se tedy nic nedělat a jen sedět a přihlížet. |
| |
| ,,Ehm, ehm..." Odkašlu si, když si k mému stolu přisedne Valgar. Byl jsem si pro pití a mezitím mi někdo obsadí stůl! Snažil jsem se, ale tvářit mile. ,,Ahoj." Řeknu a sednu si na své místo. |
| |
| soukromá zpráva od Daichi pro Netrvalo dlouho a obsluha nám přinesla objednávku. Podívám se na Bezcitnou a ušklíbnu se. "No... Tak nebyla špatná. Ale já se dlouho živil různými rostlinami a masem. Nějakou dobu jsem to neměl, ale teď jsem znovu dostal chuť". Pousměji se a napiji se čaje. Znovu se podívám na Bezcitnou a přikývnu. "Víš já... Já jsem nikdy neměl moc rád společnost. Měl jsem rád samotu a klid. Ale teď je tu najednou Khiro... Ani se mi nesnilo že bych nikdy měl draka a..." Najednou zmlknu. Není pro mně zrovna lehké mluvit s někým o svých pocitech. Podívám se na jídlo před sebou. Usměji se a pak se znovu podívám na Bezcitnou. "No já mám hlad jako vlk. Tak dobrou chuť". Po tom co domluvím popadnu příbor a pustím se do jídla. Od včerejška jsem nic nejedl, takže mám vážně hlad. |
| |
| Dodatek Alagar po chvíli vstal a šel si pro jídlo. Vzal si kus nějakého masa které mu vonělo dobře, k tomu zeleninu asklenici čisté vody. s tímto si šel opět sednout. všiml si jednoho z těch, které znal na akademii a také jednoho z ná, kterým se dostala čest a stali se hostitely. přistoupím tedy ke stolu a zeptám se " Mohu přisednout? " |
| |
| Během chvilky seděli poblíž mne a byl to Alagar a Braen, které jsem znal z akademie, kde jsme se něco naučili. Na oba jsem kývl, jak bylo mým zvykem, moc nemluvit a i když jsem nechtěl porušit svojí mlčenlivost, tak jsem tak během chvilky udělal slovy: "Tak jakého draka, nebo dračici jste dostali? Jak se chová a tak?" Upil jsem krátce ze své číše a podíval se zpod kápě na oba, jak to tedy s nimi dopadlo. |
| |
| soukromá zpráva od Naian *14* pro "Larinus je nejlepší drak. Tedy... minimálně nejrychlejší. Není to ironie, že si vybral mě? neuběhnu ani dva metry..." Poukážu na svou nohu. Dojídám salát. "Učili nás jak přežít, bojovat. Ale nikdo nás nenaučil jak létat na drakovi, jak bojovat ze sedla, jak s nimi mluvit a jak jim rozumět. To je další, co mě zaráží." Usrknu čaje. |
| |
| Rozhovor Poslouchá Valarovu otázku a pomyslí si * neřekl bych že jsme je dostali ale oni si nás sami vybrali... * ale nechá to být a odpoví mu " já jsem dostal Walmara, draka slunce. je to dobrý drak, Klidný, a rozumný. Jsem rád že jsem dostal právě jeho. dobře se mi s ním komunikuje a navíc má rád klid a není uspěchaný takže si mužu dopřát i chvilku odpočinku a relaxace s ním " odpoví Alagar a podívá se na Braena a čeká co on řekne o svém drakovi nebo dračici |
| |
| soukromá zpráva od Sienna pro "Je to tu nádherné a je to cítit, že se na tomhle místě stalo něco výjimečného." Naslouchám jejímu melodickému hlasu a prsty se jemně dotýkám šupin na její přední noze. Mají snad všechny odstíny modři. Když mi řekne, ať se pokusím s ní komunikovat pomocí myšlenek, zavřu na okamžik oči. Pomáhá mi to se lépe soustředit. Po několika pokusech vidím v její tváři odezvu. Povedlo se? |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Hej vy, Hostitelé! Bojujte!" Za ním se objevili tři kumpání. Všichni tasili ze zad sekyry. Osazenstvo hospody na vás napřed zírá a pak s křikem uteče. Zůstali jste sami. Aby zdůraznil svá slova, došel k vám a čapl Daichiho pod krkem. "Nebo chceš zemřít, krasotinko?" Zavrčel posměšně. |
| |
| / Jsem Valgar, ne Valar! / Kývl jsem a podíval jsem se směrem na Braena, aby nám řekl svou verzi. Za tu dobu, co mne znal mohl vědět, že nebudu jisto jistě druhý, co bude odpovídat na mou vlastní otázku. Ukousl jsem si kousek ze své pečínky a upil opět vína s tím, že jsem zase vyčkával na to, jak tedy všechno dopadne. Nechtěl jsem se zase moc rozpovídávat, protože bych vypadal, jakože nejsem moc spokojený. Já jakože byl, ale mohla být trošku více "dospělá". |
| |
| soukromá zpráva od Daichi pro Najednou se otevřely dveře a do hospody vešel chlápek podobný těm se kterými jsme ještě před pár hodinami měli problémy. S ním jsou ještě další tři. Osazenstvo na nás zíralo a pak všichni utekly. Vůdce té bandy přišel ke mně a chytl mně pod krkem. "Sáhni na ní a všichni zemřete!" Řeknu naštvaně. Zadívám se tomu šmejdovi co mně drží pod krkem do očí. Najednou mu dám dost silnou hlavičku. Bleskově popadnu vidličku, bodnu mu jí do krku a pak se ho pokusím ještě co nejsilněji nakopnout. Hned po tom seberu ze stolu nůž a vrhnu ho po břichu toho parchanta. |
| |
| / Za to se omlouvám blbne mi tlačítko s písmenem G |
| |
| Alagar má prý klidného a rozumného draka a jak to tak vypadá, Valgar je se svým drakem také docela spokojen. ,,No, Rhonos je naprosto super, Je milý a přátelský. Hned jak jsme se uviděli, padli jsme si do oka." Usmál jsem se, ale koutkem oka jsem ho zahlédl jak zavrtěl a mrzutě zamručel nad něčím, co měl naložené na talíři. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Chvíli se jen koukáte na hladinu, na které tvá dračice vytváří zvířata a rostliny. Ale pak je čas letět. "Mám pro tebe ještě dárek." Usmála jsem se na Siennu a na chvíli zmizela ve vodě. Když jsem se odtamtud vrátila, nesu v zubech balíček. Je v něm sedlo potažené černou kůží a tyrkysovým sametem, zabalený do pláště s kápí. "Budeš jako praví Hostitel." Usměji se hrdě na Siennu. |
| |
| soukromá zpráva od Naian *14* pro "Raz... dva... tři... Vyrazila sjem ze židle a z hole se stal meč. Prosekla jsem druhému břicho... Čtyři... pět... Třetí ale byl rychlejší. Uhnul mé ráně. Dívám se na Daichiho. Bojuje se čtvrtým. Můj kožešináč se ohnal sekyrou. Uhnula jsem, ale sekl mě do tváře. Jen škrábanec. utřela jsem si krev. "Tos neměl zlatíčko." Probodla jsem mu břicho dřív, než mě mohl spatřit. Otočím se na Daichiho. "Měli bychom zmizet." Pak se pokusím dostat ven. Písknu na svého draka a skočím mu na hřbet. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Však za chvíli stejně budete mrtví!" |
| |
| soukromá zpráva od Daichi pro |
| |
| Zvědavost Alaar poslouchá Braena jak o své drakovi mluví a jen odpoví " To je dobře že spolu vycházíte horší by bylo kdyby ste si vůbec nerozuměli " řekne a podívá se na Valgara " A tvůj ? " zeptá se ho. LEtmo shlédne na místo kde jsou draci co právě ted dělá Waramo. Přitom si jen pomyslí * jak dlouho taková akce může trvat? * |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Král shromáždil svoje muže na hradu. Má svých starostí dost a o své poddané se nestará. Tohle byli Nezkrocení. Sakryš, vy jste těžcí." Řeknu spíš žertovně. |
| |
| soukromá zpráva od Sienna pro Spokojeně se usměju, když se mi povede tuhle schopnost ovládnout. Je to zvláštní komunikovat pomocí myšlenek, když jsem to nikdy dříve nedělala, ale zároveň cítím, jako by nás to ještě víc spojovalo a naše pouto bylo pevnější. Trpělivě čekám, když zmizí pod vodou. Během chvilky se znovu vynoří a něco nese. Sedlo a nádherný tyrkysový plášť, který ladí s jejími šupinami, jak příhodné. Vděčně se usměju a vezmu si od ní věci. Natáhnu na sebe plášť s kápí a pohlédnu na svůj odraz do nyní klidné vodní hladiny. Děkuji, poděkuji v duchu a položím dlaň na její krk, když má hlavu trochu skloněnou. Vím, že cítí mou vděčnost a radost. "Teď už mám všechno." Tuším, že brzy poletíme nazpět. Trochu se skloní a já nějak na její hřbet upevním sedlo. Teď už se mi bude létat mnohem pohodlněji, zasměji se v duchu. Ještě než poletíme, upřu na ni pohled. "Pověz mi o sobě ještě něco, prosím," vyzvu ji, nebo spíše požádám. "Ne pouze, že pocházíš odsud. Chci o tobě vědět víc, když jsem teď tvůj Hostitel." |
| |
| "Hm," zamyslel jsem se a odpověděl jsem své otázce: "Má své plusy i mínusy, jako každý drak. Dá se s ní bavit a má smysl pro hůmor, asi tak nějak," řekl jsem jako nějaký politik, protože to, že si ze mne dělá stále srandu a je jako malé dráče jsem říkat vážně nechtěl. Podrbal jsem se pod kápí na krku a dodal: "A již máte s nimi nějaké plány, nebo vám žádné úkoly, krom být zde nedali?" |
| |
| Ne, skoro nic mi neříká. ,,No, ještě jsme to ani nezačali probírat, takže nevím." Usměju se a kouknu se na svou porci. Vzpomínám, jak mi, Rhonos řekl, že mi mladí moc jíme a tak odstrčím svou porci stranou a radši se napiji vína. |
| |
| Úkoly? Alagar poslouchá Valgara jak mluví o svém drakovi. Dle skloňování mu došlo že se jedná o dračici. Potom se ale zmíní o úkolech. * O úkolech se zatím nezmínil. * pomyslí si Alagar a mezitím trochu ují ze své porce a opije trochu vody " No o úkolech jsme zatím nemluvili " odpovím Valgarovi a opět trochu ují " zatím jsem nic neplánoval nakonec teprve to začíná a času na plánování bude jistě dost " řekne a dodá " a tvá dračice ti o těch ukolech něco řekla když už jsi to zmínil? " zeptá se |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro "Krásko, slyšíš mě. Jak je to s těmi úkoly. Je snad něco co jsi mi neřekla a co bych měl vědět. Je normální, že toho Hostitel ví tak málo?". Snad mi na mou otázku odpoví. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Chránit lidi, udržovat mír, zabraňovat válkám, což se moc nedaří. Znáš to." Mnohem víc mě momentálně zajímá jídlo. |
| |
| Podíval jsem se na svou dračici, která byla ráda, že byla ráda a myslím, že ti dva jeleni, co jedla ji asi nestačili. Promnul jsem si oči a řekl: "Ne ne... jen jestli vám něco neřekli více. U mne to bylo docela dost hetické a vše se naučit nárazovým stylem, ne nějak postupně," pokrčil jsem rameny a podíval se po těch jejich dracích. Vypadali celkem zajímavě, i když nefluoreskovali jako má dračice v noci. Což mne dovedlo k další myšlence, že se nevyspím ani v její přítomnosti, protože když otevře pusu, tak bude fungovat jako lucerna. |
| |
| Jackir my ukázal čo všetko dokážem o niekoľko týždňov. V tej chvíli sa začalo stmievať. Jackir, mali by sme sa už vrátiť. Voľno sa nám už končí. Otočili sme sa a leteli smerom na mesto. Keď sme prišli k bráne sluha oznámil náš príchod. Jackir si lahol na koberec a ja som vyhladal zvyšných Hostiteľov. Keď som ich konečne našiel prvé čo som povedal bolo. Čo ako sa darí? |
| |
| Sienna Nevím, co bych řekla. Střežím všechny světové vody, chráním vodní tvory. Nemám moc ráda lidi. Ovládám déšť a momentálně musím letět na hostinu, na kterou se mi vůbec nechce." Pak si lehne, abys na ni mohla nasednout a vodou opustíte to jedinečné místo... Když jste se vynořili, sedlo i plášť jsou suché. Letíte a stmívá se. KOnečně se před vámi objevila světla hlavního města. Přistáli jste na nádvoří a tvá dračice tě vede chodbami. Přede dveřmi se zastaví. "Jak já nenávidím společenské akce." Zabrumlá. Někdo zevnitř otevřel dveře. Je to sluha. Hluboce se uklonil. Nedívá se ti do očí. "Hostitelka." Pokynul ti, aby jsi vešla dovnitř. Hala je obrovská, v rohu hrají hudebníci a někteří lidé už tančí. když jsi přišla, všichni přestali a uklonili se ti. U protější stěny sedí král, královna a jejich dcera. Pokynuli ti hlavou. Tvůj drak našel své místo na speciálních velkých kobercích, před kterými jsou obrovské, stříbrné talíře. "Hostitelka Sienna!" Oznámil hlasatel a všichni se vrátili k tanci. /Místnost je ve skutečnosti asi 10x větší, ale tohle je jen desing. ;) |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Měli bychom jít na hostinu." Vstanu a počkám, až na mě Sven naleze. Pak se rozletím ke skalám... Když doletíme až k jedné veliké jeskyni, nechám svého Hostitele venku a zalezu dovnitř. OP chvíli se vrátím s balíčkem. Když ho Sven rozbalí, uvidí černé sedlo potažené rudým sametem a plášť s kapucí a boty + kalhoty. "Všechno nejlepší." Zašklebím se na něj, nechám mu nasadit mi sedlo, převléct se a letíme k městu... |
| |
| Sven Přistáli jste na nádvoří a tvůj drak tě vede chodbami. Přede dveřmi se zastaví. "Chovej se přirozeně, neboj se a nic nezapal." Nařídí ti žertovně. Někdo zevnitř otevřel dveře. Je to sluha. Hluboce se uklonil. Nedívá se ti do očí. "Hostitel." Pokynul ti, aby jsi vešel dovnitř. Hala je obrovská, v rohu hrají hudebníci a někteří lidé už tančí. Když jsi přišel, všichni přestali a uklonili se ti, kromě ostatních Hostitelů. U protější stěny sedí král, královna a jejich dcera. Pokynuli ti hlavou. Tvůj drak našel své místo na speciálních velkých kobercích, před kterými jsou obrovské, stříbrné talíře. "Hostitel Sven!" Oznámil hlasatel a všichni se vrátili k tanci. /Místnost je ve skutečnosti asi 10x větší, ale tohle je jen desing. ;) |
| |
| Daichi + Bezcitná Khiro se k vám připojil cestou. "Skoč, skoč, skoč!" Pobízí tě Larinus. Škubl sebou doprava. Ty móresy zná jenom Bezcitná, takže to ustála, ale ty ne. Padáš dolů. Naštěstí tě chytil Khiro. Zamračil se na draka Bezcitné. "Nemůžu za to, že se neumí držet." Přieltěli jste ke hradu. Khiro šel dveřmi, no znáte tu ceremonii, psána byla asi desetkrát. Vešli jste do sálu a všichni až na Hostitele a královskou rodinu se uklonili. Larinus a Bezcitná zvolili jinou cstu. Larnius přistál na balkóně a jdou přes něj. Takže je nikdo nemohl ohlásit. Udělal to tedy sám. "Větrný drak a jeho paní Bezcitná!" Řekl zvučným hlasem a došel na svůj koberec, kde se pustil do jídla. |
| |
| V sále Nemám ráda blbí nálady svýho draka. A Larnius je má. To vím i za ten jeden den. Když sebou škubne, málem to shodí i mě. A bez sedla to pro Daichiho musí být těžký. Nestihla jsem ho chytit a padá dolů... Naštěstí ho jeho drak chytil. Ulevilo se mi. Byla by ho škoda jako placky. Doletěli jsme ke hradu a já a Larnius jdeme originálně. Když mě ohlásí, jen přikývnu na pozdrav a znamení, že o lidech vím. Sundala jsem si kápi z obličeje a rozhlížím se po místnosti. Pak se opřu o jedno z oken a poklepávám holí o podlahu. Nuda... |
| |
| soukromá zpráva od Peter pro Beze slova si obleču bílý plášť a k boku připnu meč. Cítím se v tom trochu nepatřičně, jako kdybych to neměl být já, kdo tady teď sedí, kdo je v tom oblečen. A kdo má takový úděl. Jenže jsem to já a musím se k tomu postavit se zodpovědností. Nasednu na Piin hřbet a ještě nějakou chvíli poté, co vzletíme, mlčím a rozmýšlím se, na co se vlastně zeptám. "Dobrá...Proč si přišli jen pro mě?" A jak víš, že i ne pro ostatní? Vážně jim nehrozí nebezpečí? "O koho přesně jde?" Jak se jim postavit a zachránit otce? "A jakto, že tyhle všechny věci byly u nás doma?" Tato otázka se ptá i na další věci - kdo je můj otec? A kdo jsem já sám? |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Víc ti říct nemohu, bohužel. A věz, že i když moc chci, má to svůj důvod. A svůj čas..." Před vámi zablikala světla hlavního města. /Vážně se mi to nechce vypisovat, proto tě žádám o laskavost. Uvedení do místnosti si napiš. :-D/ |
| |
| V sále Byl jsem rád že jsme odtamtud pryč. Až toho krále potkám, bude muset hodně vysvětlovat. Jsem vážně docela naštvaný, ale snažím se to nedávat najevo. Najednou se k nám připojil Khiro. Drak Bezcitné sebou škubl a shodil mně ze svého hřbetu. Už jsem si myslel že se rozmáznu o zem, ale naštěstí mně chytl Khiro. Vydrápal jsem se mu na hřbet a pokračovali jsme v letu. Přiletěli jsme ke hradu a já s Khirem jsme zamířily rovnou dovnitř. Vešli jsme do sálu a nějakej sluha zavolal mé a Khirovo jméno. Rozhlédl jsem se a uviděl jsem krále s rodinkou. Zamračil jsem se na něj a pak jsem si všiml že vedle je Bezcitná. Na ní jsem se přátelsky usmál a podíval jsem se na Khira. "Buď ve střehu. A buď připraven odejít, možná budeme muset." Pohladím ho po boku a podívám se na krále. Mám chuť jít k němu a pořádně na něj zařvat. Ale asi by to nebylo nejvhodnější, takže raději počkám na vhodnou příležitost. Otočím se na Bezcitnou. "Nechci jen tak čekat a nudit se. Sice jsem tancoval asi jen dvakrát v životě, ale... nezkusila bys to se mnou?" |
| |
| Hostina Zamyšlen přemítám nad tím, co mi Pia sdělila. Na dnešní den je tu příliš mnoho informací, příliš mnoho překvapení a musím se přiznat, že bych potřeboval více času, abych si vše v klidu urovnal v hlavě. Abych se rozmyslel, co je třeba udělat a co nikoliv, jaké nebezpečí hrozí a co od je možné od našich nepřátel očekávat. Potřeboval bych se uzavřít do svého pokoje, zavřít oči a pořádně se zamyslet. A vzpamatovat se. Na to ale teď není čas. Hostina. Povinná hostina, ukázka toho, jak dokonalí jsme - tedy spíše, jak dokonalí jsou naši draci. Konec vyptávání. Čas radovánek. Nutno podotknout, že bych stejně zachoval mlčení a Pii se dále nevyptával. V tomto ohledu věřím jejím slovům, že až příjde správný čas, vše se dozvím. S Piou doletíme do hlavního města a před budovou, kde se má konat hostina, sesednu z jejího hřbetu. "Je čas se ukázat." Jsem si vědom toho, že i když bych v tuto chvíli nejraději zalehl do své postele a přemítal o všech událostech dne, nemohu. Čekají nás povinnosti. Ukázat se světu, oslavit naše zvolení. Nejde o naši radost a naše potřeby - ale o potřeby ostatních lidí. Oni v nás mají věřit, mají věřit v tom, že je ochráníme. A k tomu je potřeba vystupovat i veřejně, dokázat jim, že v nás mohou mít důvěru, že skutečně existujeme a že je nezklameme. Musíme působit silně a odvážně. Aby věřili v naši pomoc. Protože víra v pomoc většině lidí dost často pomůže překonat jejich potíže. Do síně, kde je hostina, vkročíme s Piou bok po boku. Můj bílý plášť září do dáli, je nepřéhlédnutelný stejně jako stříbrný meč po mém boku a Piino krásné, elegantní sedlo s modrými krystaly. V jednu chvíli se k nám upře pozornost všech v sále a já zlehka kývnu hlavou, abych dal najevo svou přítomnost. Na malý moment postojíme ve dveřích a pak již lehkým, sebevědomým krokem a s hlavou vztyčenou kráčíme směrem ke králi, abychom se mu poklonili. Hostitel Peter oznámí hlas hlasatele a já se lehce pokloním. Ve tváři vykouzlím drobný úsměv a pak již sleduji Piu, jak se řadí mezi ostatní draky. Sám se rozhlédnu, kde jsou ostatní Hostitelé a pak mezi ně zamířím, přesto zachovávám mlčení tak, jak mi je zvykem. To ale nepůjde. Komunikuj s lidmi, tanči s lidmi a chovej se, jako jim rovný. Tak vzbudíš tu nejlepší důvěru. |
| |
| Hostina Vyšplhám se jí na hřbet a opustíme jeskyni, jsem si ale jistá, že jsem tu nebyla naposledy. Vynoříme se z vody a pak zase letíme. Slunce pomalu zapadá a krajina potemní, v dálce zahlédnu zářivá světla hlavního města. Sneseme se až na nádvoří a nechám se jí vést. Uchechtnu se jejímu "nadšení". Taky takové akce moc nemusím, přiznám. Náhle se před námi dveře otevřou, zahlédnu za nimi sluhu, který se nám ukloní a pokyne nám, ať jdeme dovnitř. Zní tu hudba, lidé tančí, ale přestanou a pokloní se. Královská rodina mi pokyne, krátce se také ukloním, cítím na sobě jejich pohledy. Hlasatel oznámí mé jméno a lidé se vrací k tanci. Rozhlédnu se, vidím, že Lenia si lehla na velké koberce přichystané speciálně pro draky. Ošiju se, jsem ráda, že už se pozornost lidí přesunula jinam. Hledám si nějaké místo, kam bych si mohla sednout. |
| |
| S Daichim Skenuji místnost. Seznam nebezpečí, lidí co mají zbraně. Pak mě měnkdo vyruší. Daichi. Tancovat? Netančím... Vím, kdo mě to učil. Ale, je to zdvořilost. Zasměji se. "Tak pojď, Hostiteli." Dovedu ho na parket, chytím za rameno a odpočítávám... Raz ... dva... tři... Vykročím levou, slaďuji se s ostatními v místnosti. Plášť za mnou vlaje. "Je to jako boj... Není to těžké..." Řeknu Daichimu, až mi šlápne na nohu. (Pokud.) Tanec se zrychlil. Je to Tanec ohně. Jak dlouho jsem ho netančila... Je při něm potřeba rychlost a tu já mám. Otočka, dva kroky zpět, chytit partnerovu ruku, přitisknout se... Je mi příjemně, jako nikdy před tím... |
| |
| Daichi + Bezcitná Tančíte vážně dobře, bez chyb, rychleji než ostatní. Brzy se na vás dívají všichni v místnosti. Přišli poslední tóny skladby. Všichni začali tleskat a dívají se na vás. |
| |
| Nadpis 19 Když tanec skončí, pokloním se Daichimu. Je tu moc očí. Musíš ven... Pryč... Vytrhnu se mu z rukou, nasadím kápi a ztratím v davu. Vyjdu na balkon a opřu se o zábradlí. Přišel za mnou Larinus. "Rozhodla jsi se správně. Tam uvnitř pro nás nic není." "Nikde pro nás nic není..." Dívám se dolů na svítící město a chci pryč, ale vím, že to nejde. |
| |
| Bezcitná souhlasila. Usmál jsem se na ní a došli jsme na parket. Z počátku mi to moc nešlo. Chvílema jsem se díval i na své nohy abych dával pozor a nešlápl Bezcitné na nohu. Jenže to bylo nevyhnutelné. "Promiň". Omluvím se s úsměvem. Pak už dávám větší pozor. Začíná mi to jít. Najednou se ale začne tempo zrychlovat. Překvapivě mi to i přes to docela šlo. Cítil jsem jak se na nás všichni dívají. Když skladba skončila, tak se rozezněl aplaus. Páni... Netušil jsem že přitáhneme tolik pozornosti. Podívám se na Bezcitnou a také se jí ukloním. Jenže to už míří pryč. Podívám se na Khira. Kývl na mně a pak se opět položil na koberec. Všiml jsem si kam šel drak Bezcitné a tak jsem zamířil za nim. "Moc pozornosti že?" Ušklíbnu se a také se zadívám na město pod námi. "Já to taky nemám rád. Kdybych tu nemusel být, tak už se dávno procházím někde v lese". Nebo po hřbitově. |
| |
| soukromá zpráva od Darnell pro Ostrov "Tady?" rozhlédnu se kolem sebe, ale dál už raději nic neříkám. Mohla by se urazit. S vděkem jí seskočím z hřebetu; let je úžasný, ale bolí to. Říkat jí to asi nemusím, posuměji se a zbystřím, když se k nám začnou blížit děti. Ona je zná? To se jí nebojí? Divím se, ale nevydám ze sebe ani hlásku. Měla by mluvit ona. |
| |
| soukromá zpráva od Naian *14* pro "Spíš mám pocit, že bych je tam všechny pozabíjela. Tahle společnost... Pořádají hostiny, když se venku válčí. Viděl jsi to v tý hospodě." Kývnu hlavou směrem dolů. "Odletěla bych někam hodně daleko... Vysoko. Ale nejde to. Jsme tedˇ Hostitelé. Dračí strážci a Stíny oblohy, nebo jak nám říkají." Povzdychnu si. |
| |
| soukromá zpráva od San Murai pro Jeskyně Kam to letíš?! křičím v duchu, ale nedovolím si mu to říct nahlas, přeci by mě nevzal jen tak někam, pomyslím si, když slézám z jeho hřbetu. Celá vnitřní stehna mě bolí, ale snažím se to nedat znát. Bylo by mu to beztak jedno. "Xiron," zašeptám a fascinovaně sleduji výjev přede mnou, "to je tvůj... domov?" vyrazím ze sebe otázku a o několik kroků popojdu do jeskyně, a pak se zarazím. "I já tobě," vratím se k němu, "příteli," usměji se a pohladím ho. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Tohle je Darnell. Můj hostitel. Kdepak je mistr?" Děti ukázali na Zahradu ticha. "No jistě. Omluv mě na chvíli, prosím Darnelli." Usměji se na svého Hostitele a vejdu dovnitř. Zahradu odděluje od světa vysoká mramorová zeď. Nemá žádnou bránu, dá se jí jen projít. A to můžou jen povolané osoby. Ale když jsem otevřela oči, spatřila jsem mistra... leží na zemi a nehýbe se.... Dolétla jsem k němu... Ne, určitě usnul... Určitě... Ale můj čich říká něco jiného. Můj mistr zemřel. Zařvala jsem, až z nedalekého altánu spadlo několik váz a rozbili se. Zavětřila jsem. "Zapovězení!" Byl tam jen jejich pach. A rána v týle byla od sekyry. Popadl mě vztek. Ale napřed se musím postarat o mistra. Vydechla jsem ohniví dech, světle modrý mimochodem a pomalu ho spálila. Pak jsem se otočila a vyšla ze zahrady. Projdu kolem Darnella a dětí. Tobě řeknou jen: "Kdysi se jí ujal... Měla ho moc ráda. Byl něco jako její otec." "Nás všech..." Došla jsem na okraj ostrova a lehla jsi tam. Draci nebrečí... nesmí. "Za tohle zaplatí... Za tohle zaplatí..." |
| |
| soukromá zpráva od Daichi pro |
| |
| soukromá zpráva od Naian *14* pro Daichi to ani nepostřehl, ale Larnius taky zmizel. Zachytil mě asi čtyři metry pod zábradlím, za převysem, kde nejsem vidět. "Dobrej postřeh, kamaráde." "Díky. Ale nečekal jsem to. Lepšíš se." Vyletíme zase nahoru. "A nazdar! Nedáme si závod na dracích?" navrhnu. |
| |
| soukromá zpráva od Daichi pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro San Murai Zavrtím hlavou. "Ne. Jen útočiště před teplem a lidmi. Jsi první, koho sem zvu." Chvíli mlčím. "Mám pro tebe dar." Usměji se. DUpnu nohou do podlahy, ve které se otevřel otvor. V něm je balíček. "Vytáhni ho." Řeknu San. Až to udělá a rozbalí, uvidí sedlo potažené bílou kůží a bledě modrým sametem. Sedlo bylo zabaleno do pláště. Patří k němu i meč. "Říká se mu Ledový soudce. A je tvůj." Počkám, až si oblékne i plášť. "Teď jsi jako pravý Hostitel." Znovu se usměji. |
| |
| soukromá zpráva od Naian *14* pro "Kolem Šedé věže a zpět. Kdo bud druhej, musí udělat na drakovi stojku!" "Dva tři!" Křiknu a pak vyrazím. Larius se ještě poněkud krotí, aby nenabral plnou rychlost. Před námi se objevila Šedá věž. Obletěli jsme ji a vracíme se zpět... |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro |
| |
| soukromá zpráva od San Murai pro Dary "Vážím si toho," sdělím mu a využiji tété chvíle, abych se po jeskyni více poohlédla. Bude to místo, kde se bude schvávat? Budu tu s ním? "Opravdu?" podivím se, "nedostávala jsem dary," objasním svůj údiv a rychlím krokem se ke Xironovi vrátím. Co to je? přwemýšlím, když ze země vytahuji balíček. "Xirone, to je nádherné," vydechnu a hned se zahlím do pláště, "Ledový soudce," uchopím meč a dlouhou dobu si jej prohlížím. Znamená to, že půjdeme zabíjet? táži se v duchu. "Děkuji," sklopím hlavu a upevním si meč k boku, "není nic, co bych ti mohla dát já," řeknu sklíčeným hlasem. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Dala jsi mi možnost zvolit si tě za Hostitele." Zachytím její myšlenku. "Ano, budeme zabíjet. Mě se to taky nelíbí, ale nemám na výběr. Jsme Stíny oblohy, musíme chránit lid. A k tomu patří i smrt. A při všem tom učení, na tohle tě nepřipraví nikdo..." Podívám se na ní skoro omluvně. Pak roztáhnu křídla. "Měli bychom letět. Za chvíli začne hostina." Počkám, až mi nasadí sedlo a nasedne. Pak se odrazím od země a letím směrem k městu. /Uvedení do sálu si můžeš napsat sama. ;)/ |
| |
| soukromá zpráva od Darnell pro Děti kolem mě hýří a štěbetají ale jejich nakažlivá radost mě zcela míjí. Anilee někoho hledá, možná nějaký starý známý, proto bych ji neměl rušit. Nechám dračici projít a dál se soustředím na děti. Štěbetají kolem mě jako hejno vrabců a brzy mě zatáhnou do hry. Anilee se kolem nás protáhne a zmizzí mi z dohledu. Na chvíli ji nevěnuji pozornost, děti štěbetají kolem, zkouší mě jak si zapamutji jejich jména, snaží se mě zatáhnout do hry... ..ze které nás vytáhne Anileein ryk. Je zraněná? Zděsím se, ale o okamžik mi dojde, jakou bolest z ní cítím. Když se kolem mě prožene jako žíznivá čára, na břeh moře, tiše jí následuji. Nemluvím. Jen jsem s ní, jako by jí moje přítomnost mohla nějak pomoci... Nechám jí vyprávět. Lidem to pomáhá, tak snad se jí uleví. |
| |
| soukromá zpráva od Daichi pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Po chvíli se na něj podívám. "Za chvíli se vrátím." Vzlétnu a brzy se ztratím z dohledu... Za několik minut jsem zpět s nějkaým balíčkem v puse. Položím ho před Darnella. "Otevři ho." pObízím. Je to hnědé kožené sedlo, oblečení a meč. "Sluší ti." Usměji se na Darnella. Pak se zadívám na tmavnoucí oblohu. "Měli bychom letět." Řeknu trochu nešťastně. |
| |
| soukromá zpráva od Naian *14* pro "Dračí akrobacie. S tím by jsi měl vystupovat. Vyděláš majlant." Šklebím se na něj. |
| |
| Nervozita Alagar sledoval tanec a také zatleskal jelikož se mu jejich tanec líbil. * ti dva umí dobře tancovat * pomyslí a sleduje útěch jedné z hostitelek kterou její drak představil jménem Bezcitná. druhý hostitel který byl představen pod jménem Daichi šel rychle za ní. Nejspíše ji překvapil ten ohlas a on ji šel uklidnit. Zkoumat to nechtěl a ani o tom nějak přemýšlet. Shlédl opět ke svému stolu, dojedl své jídlo a spláchl to zbylou vodou kterou měl nalitou. Následně talíř i se sklenicí ( nebo v čem byla voda ) odnesl a šel na chvíli před hlavní vchod. * co mě to napadlo, jít tam byla nejspíše hloupost. Oni vědí jak se tam mají chovat nejspíše už něco podobného zažily já sem přemýšlel o každém slovu než sem ho řekl abych si byl jist jestli se to hodí... Tahle slavnost ani neoslavuje mě nebo jiné hostitele a draky, kteří si nás vybrali. Co tam teda dělám já? Nejsem z nějaké nóbl rodiny ale z obyčejné tohle není pro mě. Ta oslava, to chování těch ostatních v sále ke mě a dalším hostitelům...Vždy to bylo opačně já s rodinou sme se zdvořile klaněli váženým lidem a ted mám patřit mezi ně? * Alagarovi lítaly hlavou různé myšlenky nevěděl co má dělat na podobné situace nebyl zvyklý vlastně nikdy nezažil ani zdaleka podobnou jako tu, do které ho dostalo zvolení za hostitele. Ano, byl rád že se jím stal, Waramo je podle něj skvělý ale má strach že udělá něco co se v tu chvíli nehodí a udělá tím ostudu nejen sobě ale Waramovi... Svoji tvář si zachovával klidnou jako by se nic nedělo ale ve skutečnosti byl poprvé nervózní. Nikdy ho nic nevyvedlo z klidné nálady a už vůbec ne tolik. Ani ve snu by ho nenapadlo že ho něco podobného dokáže tolik rozhodit |
| |
| soukromá zpráva od Daichi pro |
| |
| soukromá zpráva od Naian *14* pro "Můžem dělat synchronní představení." Nabídnu Daichimu a zasměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Daichi pro |
| |
| soukromá zpráva od Naian *14* pro |
| |
| soukromá zpráva od Daichi pro |
| |
| Nebyl jsem moc zvyknutý být v takové sortě lidí, jako jsem právě byl, takže jsem si nebyl zrovna jist, jestli bych neměl spíše jít třeba ven, na terasu, pokud se zde nějaká nacházela. Jít ale na vzduch, kde bude chladnější vzduch, než tady vevnitř bude příjemné. Zvedl jsem se od stolu, již s dojedenou pečínkou a s číší vína jsem se podíval po přítomných, kteří byli kousek ode mne, tudíž v mé přítomnosti. "Pokud mne omluvíte," pronesl jsem tiše a rozešel jsem se i s číší, směrem k Theile. Té jsem krátce řekl: "Jdu ven, na čerství vzduch," a rozešel jsem se tedy pryč. Vyšel jsem nějakými dveřmi, které vedli očividně ven, díky prosklenosti a pak jsem šel podél zdi, až jsem narazil na vhodné, neosvětlené místo. Posadil jsem se na zem, ignorujíc fakt, že bych si měl užívat zábavu vevnitř a nasál do plic čerstvý vzduch. "Hm... nikdy jsem nebyl na velkou společnost... konstatoval jsem sám pro sebe a užíval si více méně klid, při čemž jsem pozoroval hvězdy. Kdyby mne dračice potřebovala, tak měla možnost mne kontaktovat v myšlenkách, jak to již několikrát udělala. Pokud mne bude někdo potřebovat, mohl za mnou dojít, i když o tom jsem pochyboval. No... a pokud bych já někoho potřeboval, budu si asi muset vystačit sám, nebo spoléhat na Theilu, že vycítí to, že mi hrozí nebezpečí... i když... proč by zrovna zde mělo, že? |
| |
| Hostina Posadím se na jedno z volných míst a naliji si sklenici pití, kterou spláchnu sucho v ústech. Málem jsem zapomněl, že je potřeba pít a jíst a tato chvíle mi to velmi ráda připomněla. Naliji do sebe ještě několik dalších sklenic a pak se zakousnu do prvního jídla, které uvidím. Celý den jsem neměl nic v puse. Kromě snídaně, samozřejmě, ale to je již nějakou tu chvíli. Poté, co vykonám tyto základní úkony, rozhlédnu se kolem. Vidím, jak se někteří hostitelé zvedají ze svých míst a nenápadně míří ven ze sálu. Jsem si moc dobře vědom, že nemohu následovat jejich příkladu, musím dělat to, kvůli čemu tu jsme. Předstírat, že se bavím a především i bavit ostatní. Ne všichni Hostitelé ovšem dochází pryč, někteří stále zůstávají na svých místech - a tu a tam vypadají, jako kdyby tam být vážně nechtěli. Je to pro nás složité. Najednou tolik pozornosti, tolik lidí... Nezvyklé. Jenže je potřeba se s tím poprat. "Dnes to byl ale náročný den, nemyslíte?" začnu nahlas, abych upoutal pozornost dalších hostitelů, kteří zatím mlčky sedí kousek ode mě (kdokoliv, prosím), měli bychom vypadat, jako že si to tu užíváme. Ano, je to složité, ale očekává se to od nás. Pohledem zabloudím ke králi a jeho rodině. Měl by někdo z nás vyzvat královskou dceru k tanci? Asi by se to slušelo. Ale je to vhodné? |
| |
| Podívám se po sále. Každý jí. Taky bych si pár soust dal, ale chci také zapůsobit na Rhonose a to je naonec silnější. Odtáhnu talíř s jídlem ještě dál od sebe a pak popadnu skleničku s vínem. Nikdo mi, ale nezakázal pít! Nemůžu se na to dívat. Každý se buď láduje nebo tancuje a tak raději vyjdu z místnosti. Spatřím Valgara, který zřejmě tamější atmosferu také nemohl snést. ,,Moc hluku?" Zeptám se ho s úsměvem a upiji ze skleničky, kterou jsem si vzal sebou. |
| |
| Po představení Poté, co mě uvedli a představili králi, zamířím ke stolů. Vidím, že jsou tu už i ostatní Hostitelé. Zapluju na nejbližší volné místo a rozhlédnu se po stole, nechybí dostatek jídla. Po celý den jsem hlad skoro necítila, ale teď mě zasáhne. Bez dlouhého přemýšlení se pustím do večeře. Pohledem zalétnu k drakům a potom na lidi kolem sebe. |
| |
| Díval jsem se na hvězdy a přemýšlel nad tím, jestli bych se neměl zeptat Theily, jestli nemůžeme jít pryč. Vážně se mi zde nechtělo být, protože prostě... mne to zde nebavilo a již dlouho, co jsem byl mezi klukama jako malý, jsem byl já jeden z těch, kteří byli radši stranou a zasahoval, když to bylo potřeba. Přesto, přišel Braen, se skleničkou, jako jsem měl já též a zeptal se mne. Kývl jsem a dodal: "Sám mne znáš moc dobře na to, abys věděl, že já na takovéto věci nejsem," zavrtěl jsem nesouhlasně hlavou a upil svou číši plnou vína. |
| |
| Vzpomenu si na Valgara, když ještě nebyl vybrán. Zatímco za těch sedm let mezi většinou z nás vznikly jakási spojenectví, Valgar se vždy držel stranou. ,?Jo to je pravda." Usměju se a a rozhlížím se. ,,Jsi tu sám?" |
| |
| "No, ano..." poťukal jsem na hlavu a dodal: "Nevím, jestli umí má dračice číst myšlenky," pokrčil jsem rameny a přemýšlel nad tím, že krom toho, že nám řekli, že by jsme měli tu být, tak nějaký důvod nám neřekli, jestli se toto koná často, nebo jen právě pro nás, zvolené. Ale kdo ví, samozřejmě že jsem byl šťasten, že jsem byl vybrán, jen prostě... jsem nebyl na velké oslavy, ve více lidech. Dokonce by mne potěšil i víc dort z bláta od mé dračice. |
| |
| Kašlu na to. Jedeme! Najednou králova garda tasila meče. Někdo zhasl světlo. Ozval se hvizd ostří, křik. Draci zařvali... Lidi mimo sál někdo strhl dovnitř a zavřel dveře, následně je zamknul. Opět se rozsvítilo. Draci jsou připraveni skočit po útočnících. ALe rozmysleli si to. Na stupínku krále stojí muž v zaječích kožích, s dlouhými vlasy a má přiložené ostří přímo na krku malé princezny. "Hněte se a chcípne!" Zařval. A nikdo se nehnul. Draci se na vás nešťastně podívali. "A jestli něco zkusí i větrňák, pozabíjíme vás všechny!" Tím naráží na Větrného draka a Bezcitnou. "Chceme jen dvě věci! Ragien a tohle království!" Čeká, ale nikdo se neozývá. Dodatek: NIKDO! "Jak chcete..." Nezkrocený se vrhl k balkónu i s princeznou a přeskočil zábradlí. V zápětí jste uviděli stoupajícího draka. Je tospíš jen kostra potažená šupinami. Zařval a zmizel ve tmě. Ale tím to neskončilo. Ti praví muži královi stráže tasili meče a pustili se do těch nepravých. Na zemi se válí několik mrtvých návštěvníků bálu. A je jen na vás, zda utečete, nebo pomůžete ostatním. |
| |
| Než dokázal ale Braen cokoliv říci, tak jsme byli vtaženi do místnosti a jak se zdálo, byla tam docela tma. Já jsem tedy viděl, ale tak nebylo mi to k ničemu platné, protože než jsem dokázal udělat cokoliv, krátce mne oslepilo světlo a já si dal ruku před obličej. Odkryl jsem ruku, když se mi zrak přizpůsobil na světlo a díval se na toho únosce, který jaksi hrozil, že pokud něco uděláme, tak ji zabije, tudíž jsme všichni jen stáli a dívali se, jak ji unáší a také jsme mlčeli. Uviděli jsme nějakého draka, který nebyl očividně nikoho z nás, jak letí pryč. Muži, kteří se tvářili jako praví a nebyli praví, se pustili do souboje a já jsem sundal luk natažený přes záda a vytáhl jeden z kovových šípů. S nataženým šípem v lůžku, s ne-plně napnutou tětivou jsem šel k mé dračici. Chtěl jsem se ujistit, jestli je vše v pořádku. V případě, že by se mi postavil někdo nepřátelský a zaútočil by, byl jsem připraven mu protnout krk šípem. Ale... jakmile jsem se dostavil ke své dračici a ujistil se, že je vše ok, tak jsem se zeptal: "Jak vidím, vše ok... nějaké plány?" Při všem jsem se snažil zamířit nějaký vhodný nepřátelský cíl a pokud nehrozilo nebezpečí mým šípem, někomu z "mé strany", tak jsem na něj vystřelil. |
| |
| A problémy opět začínají Vše vypadalo dobře, lidé se bavili a já se začínal přemlouvat k tomu, abych vstal a udělal konverzační kolečko mezi lidmi v sále. K tomu ovšem dojít nemělo, jelikož se situace rapidně změnila ze zábavy na noční můru. S hrůzou sleduji, jak ten muž drží zbraň u dětského krku, s hrůzou poslouchám jeho požadavky. Ragien? Co to je? Další z mnoha otázek, na které ale jen tak odpověď nedostanu. Šlo by nějak zasáhnout? Po celou dobu zvažuji všechny možnosti, nevidím ale jedinou, nůž na princeznině krku je jasná zpráva. Hnete se a ona zemře. A to dítě s něco takového nezaslouží. Království ani Ragien, ať je to co je to, mu ale nikdo dát nechce a muž mizí - i s priceznou. A na drakovi. Drak? Byli to ti Nezkrocení? Oni mají draky? Neváhám ani na chvíli, vytáhnu meč, který mi byl předán doma a běžím směrem k balkonu - a doufám, že Pia ví, co bych rád. Nemohli zmizet tak rychle. Třeba ještě uvidíme, kam letěli... Stačí mít pořádný výhled. Pokud bych ještě viděl jejich obrys, nasedl bych na Piu a snažil se je pronásledovat. Pokud ovšem by to mělo být již od začátku neúspěšné, poběžím ke králi a jeho ženě a budu se snažit ochránit především je dva. |
| |
| Valgar Podívám se vykuleně na něj. Pak zařvu. "Zabít!" A vrhnu se do vřavy. Ostatní draci mě následovali, ale v uzavřeném prostoru to bylo těžké. Za chvíli řež skončila, za pomoci našich Hostitelů. S pusou od krve se otočím na Valgara. "Mimochodem, jsi nesmrtelný a spát nebudeš." Zabručím a šlápnu na krk jednomu Neposkvrněnému. Zachrčel a skonal. Khiro chodí po místnosti a nasává zlé duše. Sluneční drak uklidňuje krále, vodní a zemní se tlačí k rohu a ostatní bojují s posledními Neposkvrněnými, ale i ti padli k zemi. Je po řeži. Ale něco začalo... Princezna byla unesena... |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Pia se na tee otočila a zavrtěla hlavou. "Naše místo je tady. Musíme pomoct ostatním. Zabil by ji, kdyby viděl dalšího draka." Opatrně ho setřesu ze zad a vrátím se do bitvy. |
| |
| Díval jsem se po okolí, kde byl masakr a jaksi mi má dračice řekla, že sice nesmrtelný jsem, ale spát bych měl, což znamenalo, že sice spát musím, ale na nedostatek spánku neumřu, nebo tak jsem to pochopil. Přišel jsem k Theile a vyskočil na sedlo, bez její pomoci, protože jsem si udělal stupínek jedné z židlí a řekl jsem: "Jdeme hledat něco, co by nám pomohlo na hledání princezny! Je noc, Theilo, tvůj čas, tak se ukaž, šup, šup!" Při posledních slovech jsem zahýbal nohama, jako kdyby byla kůň a já ji chtěl takto zatlačit na slabiny, aby si pohnula. Měl jsem ale pravdu, nyní byl náš čas zazářit, dokud nebude slunce na nebi. |
| |
| Proč musím mít pravdu Hostina samotná mě nechával naprosto v klidu. Ani nevím o čem jsem přemýšlel, zatím co jsem stál v tom šedivém koutě. Pak se něco zvrhlo. Uviděl jsem nezkroceného jak unáší princeznu oknem a odlétá na Drakovi. "Krásko, tak tohle jsi mi neřekla", řeknu když oslovím Koreinu. "Zkus se dostat ven", zařvu na ni ještě. V rukou mám obě dýky, jsou to zbraně přesně do takové tlačenice. Zatančíme si, pomyslím si když narazím na prvního Nezkroceného. Jeho meč je tady opravdu k ničemu. Zablokuji jeho ránu, prosmýknu se kolem jeho ruky a druhou dýkou zasáhnu jeho krční tepny. Kolem se prožene houf draků. Ještě než se můj protivník složí k zemi je po boji. "Jdeme pryč, krásko. Pro dnešek stačilo", pošlu Koreinře myšlenku zatímco ji hledám pohledem. |
| |
| Nadpis 26 Usmívám se na Daichio, ale pak mi ten úsměv ztuhne na tváři. Ostří, křik, temnota... A pak se rozsvítilo. A srdce se mi zastavilo... Co budu dělat? Zabije ji, ať jsem seberychlejší. A při jeho slovech se mi srdce zastaví podruhé... "Ty víš, co chce... Koho chce... Tak mu ho dej.." "Sklapni..." "Tysíce životů, jen proto, že se bojíš? Ale no tak...¨" "POVÍDÁM SKLAPNI!" dyž muž uteče se zoufalství se pustím do vřavy. Stínám hlavy, bodám do břicha. Nemyslím. Nedýchám. Jen zabíjím. "Je to jako tanec..." Podobná slova jsem říkala Daichimu. "Je to jako boj." A tedˇje všechno naopak. Tanec smrti... Všichni Nezrkocení jsou už mrtví. Skopla jsem k zemi posledního botou. Kopla jsem ho do břicha. zafuěl a skonal. Ale mě to nestačí. Kopu do něj dál, bota od krve. A já nepřestávám. Ucítila jsem na zádech dech svého draka. otočila jsem se a dívám se mu do očí. "Neboj se... Všechno dopadne dobře..." Snaží se mě utišit, ale i já vím, že to je lež... |
| |
| Valgar "Odpověď kterou hledáš, je v této místnosti, ale budiž." Vyskočím na balkon, přeskočím zábradlí a letím do tmy... Do lesa... Pro radu, kterou Valgar potřebuje. Barinor Uviděl jsi ji. Je celá od krve. před ní leží tři Neposkvrnění s očima vytřeštěnýma. Tvá dračice se třese. "Oni... oni..." Koktá. Zjevně není zvyklá na zabíjení. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Letíte do lesa. Nedaleko jsi spatřil světlo. Při bližším ophledu zjistíš, že je to chalupa. Tvá dračice přistála u ní. "Himadare!" Řekla. Otevřel vám starý muž s holí v ruce. "Má milovaná dračice. Pojďte dál..." Usmál se na vás a pokynul vám, aby jste vešli. Theila jen prostrčila hlavu dveřmi. Tebe stařec posadil do pohodlného křesla. "Tak, milí Hostitely Valagare. Copak ode mě potřebuješ, Máš jednu otázku." Místnost vypadá jako u čaroděje. Na zdech rostliny, veliký krb se zavěšeným kotlíkem, staré knihy... |
| |
| Problémy Sledoval město v závěsu noci. Najednou ale Alagara něco strhlo zpět do sálu a on ztratil rovnováhu. Okamžitě se postavil a rozhlédl se. Byla tma a Alagar téměř neviděl. Rozhlížeš se a snažil se ve tmě zaostřit. Poté se rosvítilo opět světlo a Alagar sledoval muže držícího princeznu. Zamračil se a podíval se na Warama * tohle je špatná situace... * pomyslí si a sleduje dění, nakonec mu ani nic jiného nezbylo. Muž držící princeznu zařádal o království a nějaký Ragien... Sledoval ho nehodlal předat neposkvrněným království za žádnou cenu a ostatní také ne v což i doufal. Ale na druhou stranu tato cena byla příliš ošemetná než aby to nechali plavat. Muž i s princeznou vyskočili z okna a Alagar se na ně podíval * K-Kostěný drak? * pomyslí si překvapeně a rozhlédne se. Vidí že začal souboj, jenže si s sebou nevzal zbraně. nezbylo mu než bojovat s pomocí ostrého nože který byl na stole. byl o něco větší než obyčejný příborový nůž ale byl ostrý a to mu stačilo. Pustil se s Waramem a ostatními draky a jejich hostitey do souboje proti neposkvrněným. po chvíli byl souboj u konce. Podíval se na Warama zda mu nic není. Když viděl že je Waramo v pořádku tak přišel k němu a pohlédl na krále * Bylo to naše selhání a neopatrnost * pomyslí si a sleduje Warama jak krále uklidňuje. sám ale nevěděl co jim k tomu říct a šel tedy zkusit zda jdou dveře otevřít případně se je pokouší něčím vyrazit. |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro Jemně se jí dotknu, pomalu aby se nevyplašila.Neboj se, už je po všem. Už je to za tebou, už se nemusíš bát. Zvládla jsi to" Pošlu ji vzpomínku. Její hluboký tichý klidný les. Šumící stromy a zurčící potoky. Vůně trávy na jaře. "Dýchej krásko je to za námi" |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Slibuješ?" Podívám se na něj stísněn, vyděšeně, bezmocně. Ještě že ho mám. "Jsem k ničemu." Řeknu si tvrdě. |
| |
| Boj Boj netrvá dlouho, přeci jenom je tu možná více jak 10 vycvičených učňů - Hostitelů a stejný počet draků. Já sám se také vrhám do boje, opět se ale snažím vnímat celkovou situaci a to, kdyby se cokoliv komukoliv mělo stát. Své místo zaujímám poblíž královské rodiny. Nezkrocení nejsou tolik nezkrocení... Pomyslím si, když probodávám jednomu z nich břicho. Je to součást boje, tohle si nevybíráme, nejde to udělat jinak - přesto ani na okamžik neváhám a umírajícímu muži poskytnu rychlou smrt. To, že jsem to dělat neměl, si uvědomím až ve chvíli, kdy z jeho těla vytáhnu zkrvavený meč. Chtělo by to se jich zeptat, kam odvedli princeznu.. Začnu se rozhlížet kolem, zda ještě nenajdeme nějakého živého Nezkroceného, jehož bychom mohli vyslechnout. Pochybuji, že by něco věděli, ale... Zkusit musíme vše. Naprosto vše. |
| |
| Alagar Zero Dveře ne a ne povolit. Jako by byli zaražené skříní. Najednou tě odstrčí jeden z draků. Ten temně fialový. "Nech to na profesionálech!" Vychrlí na dveře oheň. Rozpadnou se. Když vyjdeš na chodbu, je tam asi deset mrtvých strážných, sluhů i služek... Leží na zemi s očima vytřeštěnýma. Bojovali o život. |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro "Ty zabedněná ještěrko. Ty že jsi k ničemu. Hloupost, naprostá totální hloupost. Nebýt tebe byl bych mrtvý. Kdo to zabil Nezrozené u tebe v lese. To ty jsi mě zachránila, bez tebe bych byl jenom hnojivo. Jsi stejná stejně schopná a nebezpečná jako kterýkoliv z ostatních draků. To ty jsi hrdinka, jsi drak. Ten nejúžasnější tvor na světě. Možná nevyhledáváš boje, možná miluješ ticho lesa, ale pokud bojuješ za něco co miluješ jsi nebezpečná jako kterýkoliv z nich. Věř mi, já sám jsem toho dokladem." Ne nikdy nebudeš v první řadě, ale nikdy mě nezklameš. |
| |
| Když spatřím, jak Valgar letěl do tmy, zřejmě zachránit princeznu, rozhodl jsem se mu pomoct. Cestou jsem stetnul pár vojáků, snad adrenalin řídil mé tělo a já nedostal ani ránu. Vyskočím Rhonosovi na hřbet. ,,Leť za nima!" Ukážu směrem z balkonu do tmy. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Co je teď v plánu?" Zeptám se odhodlaně svého Hostitele. |
| |
| Hledání Ustoupí všimne si že jeden z draků řekl že odpověď je tady a začne tedy hledat cokoliv. jakékoliv vodítko u oken, místa kde stála princezna nebo falešné stráže, po zdech i po zei prostě každý koutek prohledává pečlivě ani nic nepřehlédl. * Něco tady být musí. I kdyby to mělo být jen zoufalé přání přece to nemohli udělat bezchybně... * pomyslí si během hledání |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Zavrtím hlavou. "Co myslíš, že udělá, když uvídí draky jak se za ním ženou? Zabije princeznu. Je nás třeba tady..." Setřesu ho ze hřbetu. "Tvůj přítel si letěl nechat zodpovědět otázky.... Otázky, na které by dostal odpověď i tady... Ve vedlejší místnosti. Kdo si myslíš, že je Ragien?" |
| |
| Nečekaný zvrat Večer probíhá relativně v klidu, když náhle se ozve hluk, světla zhasnou, někoho vtáhnou dovnitř a dveře jsou zamčené Světlo se znovu rozsvítí, jenže to je možná ještě horší, nějaký muž s dlouhými vlasy drží na hrdle princezny ostří, které se vražedně leskne. Nikdo si nedovoluje ani pohnout, aby ji to nestálo život. Vzápětí ji táhne sebou, zahlédnu oknem k nebi stoupat draka... Zachvěju se, vypadá jako oživlá kostra. Vše se dává znovu do pohybu. Spustí se boj. Konečně můžu vstát na nohy, pohlédnu na svou dračici. Co teď? někdo mezitím prolomil dveře. Na útěk ani nepomyslím. |
| |
| Alagar Zero Nic nenajdeš. Za tebou se ozve hlas Warama. "Co tu hledáš? Ztratil jsi něco?" Mile se usmívá i přes to, že má drápy od krve a vypadá unaveně. |
| |
| Sienna Našla jsi ji v rohu. Dívá se na události. "Taková smůla... Nikdo tu nic neví. A kdyby při tom otevřeli oči..." Zavrtí hlavou. Nevypadá vyvedena z míry. |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro "Víš krásko dovedu být hrdina, ale nikdy jsem nebyl velitel. Myslím, že teď bude nejlepší na chvíli počkat, až se všichni uklidní a spočítají se škody. Pak se rozhodneme co budeme dělat." Zastavit a zapřemýšlet. "Král bude chtít zpět svou dceru a ty mi řekni co vlastně všechno víš o Nezkrocených a jejich dracích. Pokud mám jít do boje chci vědět proč a s kým" |
| |
| Otázka Vydám se rychlým krokem k ní, brzy se k ní dostanu. Zastavím se u ní a rozhlédnu se po místnosti. "Co tím máš na mysli?" |
| |
| ,,Ale letěl úplně sám!" Namítnu. Vím, že to, ale nemá smysl. Najednou se zarazím. ,,Moment ve vedlejší místnosti? Proč jsi to neřekl hned? Moment ty víš co to je?" Rhonos zřejmě ví víc než já. Je pochopitelné, že chci, aby mi to řekl. Nechci mít mezi námi nějaké tajemství. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Nemají disciplínu, nebo řád. Kdysi jsme s nimi svedli krutou válku. A oni ji chtějí opakovat. Chtějí království. Ale k jejich moci někoho potřebují. Ragien... " Zadívám se na místo, kde ješt před chvílí stál ten, kolem něhož se všechno točí... Klíč... Tajemství... Říkejte tomu, jak chcete. |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro Během chvilky jsem ale uviděl nějakou chatrč a Theila již řvala nějaké jméno, které očividně patřilo nějakému starci, asi dokonce tomu, který vycházel. Kývl jsem na něj, jako na pozdrav a když jsem slezl z dračice a ta zvídavě prostrčila hlavu otvorem a vypadala poměrně vtipně. Tak akorát na praštění přes čenich, co by ji jistě vyvedlo z míry. Podíval jsem se toho muže a řekl tedy něco, co by nějak pomohlo všem, v hledání: "Můžeš mi Himadare říci, kde vězní tu unesenou princeznu?" Podíval jsem se na svou dračici a mrkl na ni, jakože vím, na co se ptám a že na to by se zeptala jisto jistě sama. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Zasměji se. "Vypadám jako debil? Jistě, že HO znám. Vy všichni. A ten na drakovi sám nebyl. Nikdy nejsou sami." Má tvář se zachmuří. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro |
| |
| soukromá zpráva od Sienna pro Jsem z jejích slov zmatená, položím jí dlaň na pravou přední nohu, zakloním hlavu a dívám se jí do tváře. "Ty o tomhle něco víš, Lenio, viď? Cítím, že něco víš a skrýváš. Odhal mi to," žádám jí, nepřikazuji, to mi nepřísluší. "Prosím." |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Zakoulím očima. Taková debilní otázka! Stařec se zasmál. "Tak lehká... Budiž... Na místě, kde není ani zima, ani chlad, ani jídlo, ani hlad. Ani voda, ani země... Tam běžte..." Záludně se usmál. "Měl jsi lépe volit, chlapče." Vstal a začal míchat něco v kotlíku. |
| |
| ,,Myslím Valgara." Odseknu trochu podrážděně. Hlava se mi točí a usilovně přemýšlím. HO?...král!" Zašeptám tiše, ale ještě pořád si nejsem zcela jistý. ,,Pomůže nám král?" Nadechnu se. Nemůžu být roztěkaný. Prostě nemůžu...s výdechem se uklidním. |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro "Je mi jasné, že mi asi neodpovíš, ale co nebo kdo je ten Ragien. Je to osoba, je to věc. Dá se to bránit, dá se to ukrást. Dá se to zabít". To poslední je asi nejpodstatnější z toho všeho. začínám se v tom ztrácet a to nevěstí nic dobrého ani pro mě a ani pro mou dračici. |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| Rozhovor s Waramem Vyruší ho hlas Warama a podívá se na něj " Nic jsem neztratil... museli přece udělat chybu alespoň malou chybu která by mohla být vodítkem... " řekne a příjde k němu " Pokud neudělali chybu tak jediný kdo alespoň trochu ví kam letěli jsou ti dva co se za ním vydali. Ale kdo ví jestli je neztratili " přitom se na něj podívá. Alagarův pohled je skleslý jelikož je poprvé v takové situaci a neví si rady. Letět za nimi nemohou ne když je Waramo tolik zesláblý. |
| |
| Braen Nile Zaúpím. "Ne. Je to jeden z vás..." S těmi slovy vejdu dovnitř, pomáha raněným a zabíjet je. A hledat nějaké občerstvení. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Má kůže se změnila na temně zelenou. "Nikdo ji zabíjet nebude!" Pak mi dojde, co jsem řekla. Rychle opustím místnost. Jdu na balkon, vyletím až na střechu budovy. "Promiň Ragien..." Řeknu tiše. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Zavrtím hlavou. "Nenajdou je. Ani jeden nevyletěl za nimi. Kdyby ano, zabil by princeznu. Musíme být tady. Tady je naše místo." Usměji se na něj a zase odejdu. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Vycouvám z budovy. Nechám Valgara nasednout. "No génie. Máš něco?" Vzlétnu na noční oblohu. |
| |
| ,,A nějaké podrobné informace?" Zamrmlám. Jeden z nás dvanácti. Na takovéhle věci moc nejsem. Myslím, že tohle se později vyjasní. Zatím dělám to co dělá Rhonos. Zabíjím vojáky, kterých už o něco ubylo a sem tam pomůžu raněnému. |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| MŮJ PŘÍSPĚVEK 400! :-D Dívám se na ten boj. Co když za něj můžu já? Proč jsem tomu nezabránila? A co mám dělat, aby to nevypadalo podezřele? Prostě vyjdu na balkon a dívám se dolů na město. A přemýšlím. Mám jim to říct? Nebo mlčet? Letět hledat princeznu? Je tolik možností... A ani jedna se mi nezdá být správná. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| soukromá zpráva od Alagar Zero pro Podíval se na něj a přišel za ním " Waramo máš nějaký nápad? Vím že ted jsme my dva k ničemu ale i ppřes to ve dne můžeme něco udělat nebo ne ? " zeptal se ho a měl chut do něčeho praštit ale raději to udržel v sobě. Princezna byla unesena a právě ted byl Alagar platný asi tolik jako kniha slepému |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Já? Já bych svolala poradu a řekla si, co všechno víme... To tě nenapadlo?" Pomocí mlhy ho přenesu zpět do sedla. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Začíná válka. Teď už to víme jistě. Zabezpečit vojska, promluvit mezi Hostiteli a s králem, být po ruce." Řeknu unaveně a proti vší své vůli si lehnu. |
| |
| Vzpomenu si na to, co jsem pocítil před pár hodinami v lese. Snažím se co nejvíce soustředit na hlavu toho nejbližšího hostitele, který u balkónu byl-Bezcitná. Opět mě zaplaví hřejivý pocit a já si v ní mohu listovat přesně tak jak je mi libo (Pokud to PJ nezatrhne :D) |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Jednoho jsi našel. Má ukousnutou nohu, ale žije. Dívá se na tebe s opovržením a nadřazeností. Čeká, co mu řekneš. |
| |
| soukromá zpráva od Naian *14* pro Přemýšlím... A najednou uslyším alarm v hlavě. Takové pískání. Někdo mi leze do hlavy. Pozdě. Uslyšel: "Měla bych jim to říct... Mají právo na pravdu..." Rozhlížím se, kdo to byl. Nejblíž ode mě je Braen. Opírajíc se o hůl dojdu k němu. "Ty! nelez mi do hlavy!" Zavrčím a začnu se rychle vzdalovat. Snad z toho nic nevypozoruje. Snad je tupej... |
| |
| Nezkrocený Přelétnu ležícího muže s pohledem a odkopnu zbraň, která mu leží po boku, aby mě nemohl ohrozit. Poté pokleknu vedle jeho těla a zadívám se mu do očí. "Řekni mi, co chci vědět a nenechám tě trpět." Neříká se mi to snadno, to vážně ne. Nedokáži si ale představit, co jiného by ho mohlo přesvědčit v tom, aby mi odpověděl na mé otázky. "Kam odvedli princeznu?" zeptám se tiše a s klidem, který ale rozhodně necítím ve své duši a ve svém srdci. "Co s ní chcete dělat?" Na chvíli se odmlčím. "Co je Ragien?" Na to bych se asi mohl zeptat i jiných lidí, ale proč nevyužít příležitosti. A právě na toto by mi mohl odpovědět. Pokud vůbec na něco. |
| |
| Opět na balkoně Uraženě si odfrknu. "Udělej si to sám!" Doletěli jsme na balkon, kde zrovna Bezcitná peskuje Braena a pak odejde. Přistanu vedle něj. "Stalo se něco?" Ptám se starostlivě. Aby nedostal mladík rozmluvu do duše, nedejbože odmítnutí. V duchu se zasměji. |
| |
| soukromá zpráva od Alagar Zero pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Muž se rozesmál. "Takových otázek, mladíku. Ragien je mezi vámi... A mi ji chceme zpět... Dejte nám ji." Zpoza kalhot vytáhl nůž a probodl si s ním břicho. Na místě skonal. |
| |
| soukromá zpráva od Braen Nile pro |
| |
| Doletím na dračici a ještě, než je nás slyšet, tak ji řeknu: "Proč na ostatní jsi tak hodná a na mne jsi tak hnusná?" Povzdychnu si a jdu uraženě pryč. Není nic lepšího, než aby vám dračice pořád ukazovala, jak neužitečný hard jste. Nakonec, jsem si vzal jednu židličku z místnosti, kde jsme jedli, židličku odtáhl ven, zase na stejné místo, jako jsem seděl, než jsem byl vtáhnut dovnitř a uraženě se posedl. Nehodlal jsem s nikým mluvit, dokud si mne nezačne Theila trochu více vážit. A to, že jsem se choval jak jsem se nyní choval, bylo samozřejmě díky alkoholu, který jsem vypil. No... řekněme, že mne dokázalo opít i malé množství. |
| |
| soukromá zpráva od Naian *14* pro Naštvaně se na něj otočím. Z pásku na zápěstí mi vyletí jedna z menších jehliček. Na dest vteřin ho ochromí. "Nic vám říkat nemusím. Je to moje věc!" Zasyčím. Pak se odrazím zdravou nohou a chytím se okapu u střechy. přitáhnu se a zmizím nahoře. |
| |
| Ragien? Opět jsem překvapen. Je mezi námi? Koho by mohli chtít? Snad krom mě, jak jsem se před několika hodinami dozvěděl? Koho dalšího? A proč? A především - kdo to je? Chtějí jednoho z nás. Jednomu z nás hrozí nebezpečí. Jenže pokud nebudeme vědět komu, bude těžké někoho ochránit. Téměř nemožné. Zvednu se od mrtvého těla a rozhlédnu se po masakru, který je v hale, kde se ještě před nějakou chvílí tančilo a bavilo. "Pio?" Zvolám jméno dračice, abych se ujistil, zda je v pořádku. A našel nějakou jistotu, protože v tuto chvíli - v tuto chvíli nevím co dělat, nevím, co si myslet. A nevím, kde hledat princeznu. Je tu stále ale král a s ním by měl někdo promluvit. A jak to tak vypadá, nikdo se k tomu nehrne. Přejdu tedy ke královské rodině. "Vaše Výsosti," pokloním se, pak ale zase vstanu. "Je mi opravdu líto, co se přihodilo. Musím se ale zeptat - nemáte ponětí, kam mohli s vaší dcerou odletět?" zeptám se. |
| |
| Král Podívám se na toho Hostitele. Jsem unavený a nešťastný a on se ještě ptá. "Kdybych to věděl, pošlu za nimi armádu!" Vyjedu. Pak vstanu a zběžně opustím místnost. Musím se jít uklidnit... Musím... |
| |
| Na chvíli jako bych zamrznul. Je to úplně stejný pocit, jako před pár hodinama v lese. Na chvíli mě napadne divná myšlenka. Co když to byla Bezcitná, která mě ochromila v tom lese? Tuhle myšlenku, ale ihned setřesu z hlavy. Proč by to dělala? Vím, že nemá cenu lézt za ní nahoru. Ale proč se chovala tak divně. Možná bych ji měl trochu více zmáčknout....trochu více než více zmáčknout. |
| |
| Jednou přece slézt musí né? Následuji Vargalova příkladu a přitáhnu si na balkon židli,l kde mám celkem dobrou představu kdo slézá a nalézá na střechu. |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro Krásko, já to tak nemyslel. Já ji nechtěl zabít. Já se jen potřeboval dozvědět co nebo spíše, kdo to je. Pokud nic nevím nemůžu se rozhodnout a tahle rozhodnutí jsou pekelně důležitá. Promiň, omlouvám se pokud jsem se tě dotknul. Poleť dolů. |
| |
| soukromá zpráva od Alagar Zero pro Bude stačit když napíšu : Alagar šel rychlou chůzí po městě akonec se zastavil u zápalného majáku avylil na něj olej v nádobě nad dřevem, olej zápalil a doufal že na signální ohen odpoví spojenecké království zpsobů jak informovat spojence máš totiř mnoho :) |
| |
| Utíkám před "svými" lidmi Dívám se na dění dole. Nemůžu tu zůstat. Ale on hlídá dole. A já spát na střeše nebudu. "Larinusi, čekej pod balkónem!" Poprosím svého draka. Pak se postavím. "Já jsem vítr ve stromech, strážce dobrých lidí... Já jsem stín na obloze, já jsem smrt zlích." "Pět... čtyři..." I přes bolest v noze se rozběhnu. Na okraji střechy se odrazím. Plášť nade mnou vlaje, jak padám spolu dolů. "Tři... dva..." Přistála jsem na zábradlí a zabalancovala. Noha mě zabolela. "Jedna..." Uklonila jsem se Braneovi a spadla dozadu. "Ted´." Už na mě čekal můj drak. Dopadla jsem mu přesně za krk. "Trvalo ti to." Vzlétl nahoru a já ještě zamávala Braenovi. Pak jsem se rozletěla pryč... |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro |
| |
| Ta holka mi uletěla před očima a její tajemství odletělo s ní! ,,Je to Bezcitná." Řeknu Valgarovi, i když jsem si jistý, že to dávno ví. Jsem plně odhodlán to z ní vytřást. |
| |
| Thaila No jasně. Urazil se. Je v pubertě? Asi jo. Zasměji se a přeskočím zábradlí hradu. Létám nocí a užívám si. Ale pak kolem sebe uvidím letět Larniuse a Bezcitnou. A je mi jasný, že máme pruser. Rychle musím najít Valgara. Sedí na balkoně. "Ehm... nechci rušit, ale právě vám zdrhá možnost hodně pomoct vyhrát tuhle válku." Řeknu bez emocí a dívám se na noční oblohu za mizejícím drakem. |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro Ani o tom moc nepřemýšlím a vyrazím za ní na střechu. Je to už dávno co jsem takhle lezl na střechu, ale výcvik mi přidal na obratnosti. Posadím se vedle ní a jen se prostě dívám do temnoty. Ten pocit, že se mnou vymetli, že mě poslali do války aniž bych věděl proč a jak a že mě podvedli, si nechám pro sebe. Jenom si o ni opřu hlavu a poslouchá její dech. |
| |
| Na nic nečekám. Nenechám si svou kořist jen tak uletět. Je mi jedno co na to bude říkat Rhonos. Ať potom klidně sežere, ale teď musíme letět za ní! Najdu ho jak se láduje u jednoho rozbitého stolu. Beze slova na něj nasednu. ..Dělej musíme letět za ní! To tajemství je ona! Tak dělej!"Řvu sotva se nadechnu. Jo. ten mě hned potom sežere... |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Našpicovala jsem sluch. Uvidím tmou uhánět draka... A na něm jí. "Ví to... Ví, kdo je Ragien." Zašeptám nešťastně. |
| |
| Povzdechl jsem si a jako bez duše jsem si nasedl na Thailu a ukázal směrem na mizejícího draka a čekal, až se rozletí. Upřímně jsem nechtěl nějak mluvit, protože mne mrzelo, že si o mne myslí bůh ví co, považuje mne za hadr a respekt je sem tam. Kde je vlastně to, že si mne vybrala v aréně a tak, hm? Nikde... |
| |
| Braen - Rhonos "No to ti to trvalo. Nechceš mě nechat dojíst? A proč bych měl honit někoho, koho mám bránit? To mi vysvětli..." I tak líně vsanu a dojdu k balkonu. "Kampak letěli?" Schválně pomalu se rozhlížím. |
| |
| ,,Tam!" Ukážu směrem, kterým si myslím, že letěli. Nad drakovou zpomaleností jen mávnu rukou. ,,To mi dělá naschvál! |
| |
| Valgar - Thaila "Mě se ji nechce honit. Mám ji ráda..." I tak se pooomaličku rozletím za Larniusem. A Rhonos mě následuje. "Stejně nevím, k čemu to je. Větrnýho draka nedohoníš..." |
| |
| Chtěl jsem ji vynadat, ale nakonec jsem si jen opět povzdechl a promnul si oči. Vzal jsem si do rukou dýku a začal jsem si s ní hrát, s tím, že mne nějak přestávalo víc a víc bavit vůbec něco říkat, protože to s ní bylo tak, jak to bylo. |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro To co ztrápeně řekne mě nepřekvapí tak jako to jak to řekne. Nechápu to. Já vím, že jsem jenom hloupý Hostitel. Poslední dobou mám dokonce pocit, jako bych byl určen jenom k zabití. Nechápu co se děje a už vůbec nechápu, proč se to děje. Připadám si jako malé štěně, které hodili do vody a pokaždé když se přiblíží ke břehu ho zahánějí zpátky na hlubinu. Může se konečně uráčit mi vysvětlit proč mám zabíjet, bojovat a proč mám zemřít. Jelikož nevědomost je jen kousek od smrti" Celý svůj pocit zmatku, zrady, bezmoci a rodícího se vzteku spojím do jediné myšlenky. PROČ!!! |
| |
| Waramo - Alagar Našpicuji uši. "Bezcitná? Braen? A sakra... LETÍME!" Řeknu rychle Alagarovi, běžím na balkon a odrazím se. Co nejrychleji, jak mi to můj stav dovolí, letím za ostatními. Brinor - Koreina Vím jak ti je. Ale nemůžeme s tím nic dělat. jen čekat... A to je to nejhorší... Čekání... Jestli zabijí náš klíč, nebo jestli uteče. Jestli Tharen bude stát, nebo padne... |
| |
| soukromá zpráva od Alagar Zero pro //Pardon smazal sem ho a upravil a ty si už napsal tak už sem ho smazal a nechal tak ... |
| |
| Nadpis :D Po jídle mě Thaar vzal někam, do nějaké jeskyně. Chvíli jsem čekal venku a nevěděl o co jde, když přišel i s nějakým balíkem. Rozbalil jsem ho a uvnitř byl oděv, který se mi hned zalíbil a nádherné černé sedlo. Padl mi jako ulitý. Pak se na mě usmál a řekl vše nejlepší. Taky jsem se něj široce usmál, přiložil pěst pravé ruky na srdce a uklonil se mu. "Děkuji ti." Když jsem přistáli a vešli do sálu, bylo to jako ve snu. Všichni mi tleskali a volali mé jméno a já se jen usmíval jak blbec. Králi a jeho rodině jsem se uklonil a přisedl ke stolu k ostatním Hostitelům. Byla zábava a já pil jak duha. Taky se mi udělalo špatně, tak jsem se vydal hledat latrýnu (záchod). Po bloudění po chodbách jsem objevil akorát vázu. No co, furt lepší, než kdyby to bylo na zemi. S tou myšlenkou jsem váze předal obsah svého žaludku. Když jsem se konečně vrátil zpátky, byl v sále nějaký zmatek. Hledám nějakého z hostitelů, aby mi řekl, co se děje. |
| |
| Útěk Tohle není vyhlídkový let. To je let o svobodu... čest. "Věděla jsem, že to příjde." "Ale nic nedělala." "Nemohla jsem..." "Já ti to nevyčítám..." Držím se Laurinusových ostnů a chci pryč. Pryč od nich... Ode všech... Přidává se víc a víc draků. A i když jsme ve vzduchu, ani Laurinus nedokáže letět věčně. Zahnuli jsme prudce doprava. Do skal. Jsme menší, máme výhodu. Zalétli jsme do jedné úzké štěrbiny tak, aby nás nenašli. Můžu chvíli odpočívat. A přemýšlet. "Proč dneska? Proč jsem já zrovna taková? Proč nám jsme stíháni za to, co provedli rodiče?" Nechápu nic. Jsem sama, vyděšená a chtějíc utéct... Kamkoli... Jen ne zůstat. |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro Celé je to zvláštní. Natolik zvláštní až začínám mít pocit, jako by nás všechny posouval po pódiu veliký loutkář. "Pojď krásko, poletíme domů. Co se má stát se stane i bez nás. Zítra, no a zítra budeme čelit tomu co přijde odpočatí" Ano spát je přesně to co se mi chce. "A zítra uděláme vše proto, aby se Bezcitná našla nebo aby zmizela na věky, přesně podle toho co bude potřeba. Nejsme na ten svět přece sami. My máme přátele. Ty nejlepší přátele a nejvěrnější přátele. Ptáky s jejich křídly a zvířata s jejich ušima a očima. Malé rostliny s jejich nezlomnou vůlí a veliké stromy stojící celá staletí. Ty jsi ta klidná a tichá, jejíž nezlomná síla dovede v kouzlu znovuzrození překonat i smrt. Jsi paní života, dárkyně květů svým způsobem nejsilnější z draků" Na chvíli zmlknu. Vážně mě nenapadlo, že začnu básnit |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro Posloucháš ty mě vůbec někdy, pomyslím si když na ni naskočím. Jsem z toho čím dál tím zmatenější. Koriena se taky přidala k pronásledování. "Krásko, sice nevím co chceš udělat ale pomůžu ti. Jenom mě prosím alespoň trochu poslouchej. Sama nejlíp víš kolik nocí chodí živých tvorů. Kohokoliv z nich můžeš požádat o pomoc. Můžeš schovat Bezcitnou v těch nejhlubších lesích. Můžeš těm co ji pronásledují poslat do cesty hejna nočních ptáků. Můžeš si nechat pomoci od každého tvora a rostliny. Ještě poslední otázku a potom už zmknu. Víš vůbec co chceš udělat" Stejně trpím pocitem, že mě pranic neposlouchá a sama tak úplně přesně neví co dělá. Pokud mám pravdu tak ať jsou s námi všichni bozi, co jich jen je |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| Theila Zatáčím za nimi, ale u skal se zastavím. Tam neproletím.. Nebo nechci. "Co budeme dělat?" Ptám se Hostitelů. Rhonos Nelíbí se mi ta honička. Bohové, ona je jedna z nás, ne zvíře! Naštěstí se nevejdu do těc průrev, kde může být. "Jo, co bude?" Waramo Schovali se. Jak důmyslné. Aspoň na chvíli. Posadil jsem se na vrchol skály a oddechuji. Poslouchám ty dole. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Ne. Ani příroda nikoho z nás neochrání při tom, co příjde. Ani les, ani zvířata... Nikdo... Nic." Ještě zrychlím. "a vlastně ani nevím, co budu dělat. Ale potřebuji, abys mluvil." |
| |
| Alagar se zamyslel " půjdu za ní... Chci vás požádat aby jste tu zůstali Musí existovat i jiný způsob jak to vřešit než ji honit jako lovnou zvěř a já se na ten způsob pokusím přijít... ale musíte počkat tady pokud by chtěla utéct třeba zataraste cestu ale nechodt tam ano ? " řekne Aagar a sleze z Warama. Odloží si zbraně a přřijde k průrvě " Bezitná to jsem já aagar... jsem neozbrojený chci si jen promluvt. ostatní sem požádal aby sem nechodili. Sem tu tedy sám... Prosím dej mi možnost s tebou promluvit chci najít jiný způsob jak vyřešit situaci a nehonit tě jako bys byla nějaká lovná zvěř " řekne a podívá se na ni " ale aby jsem to dokázal musíš mi odpovídat pravdivě ano ? " |
| |
| Lovná zvěř Někoho slyším... Alagar. Chce mluvit? Trochu pozdě. Mrknu na Laureniuse. Vystřelil nahoru jako šíp. Popadla jsem Alagara a vyšvihnu ho za sebe do sedla. Jsme asi dvě stě metrů od ostatních a pět set nad zemí. "Máš tři minuty..." Oznámím mu a přetočím na hřbetě, abych k němu seděla čelem. |
| |
| soukromá zpráva od Alagar Zero pro |
| |
| / Protože fakt nevím, co bych měl napsat... a protože fakt nechci vykračovat z charakteru mé postavy... / Valgar - Theila Stále sedíc na Theile, která jaksi ignoruje mé pokyny jsem si aspoň začal trénovat magii. Připadalo mi, že v noci to asi bude jednodušší, než normálně, takže jsem vždy nechal pohltit svou dýku v levé ruce a zase ji nechal se zjevil v pravé. Pak zase z pravé do levé a podobně. Odmítal jsem cokoliv navrhovat, protože prostě když Thelia ignorovala mne, já budu ji. |
| |
| soukromá zpráva od Naian *14* pro "Nejmenuji se Bezcitná. Jmenuji se Ragien a jsem dcera.... člověka, který chce ovládnout svět. A ani nevím, proč mě honí. Nejspíš se mě chtějí zbavit." Neřeknu mu víc. Zase všechno vědět nemusí. "Jedna a půl minuty." |
| |
| soukromá zpráva od Alagar Zero pro |
| |
| Takže. Bezcitná měla být MŮJ úlovek. Já jsem měl být ten hrdina, který přinese odpovědi. Míst toho sedím vedle Rhanose, který už je také dost pobouřený a nervózní, a čekám jak dopadne Alagardoovo rande. Nipu se klackem v hlíně a snažím se přesně určit co se stalo. Nechci Bezcitné nějak ublížit, ale hned, když jsem jí poprvé spatřil, přišla mi podezřela. Ani bych se nedivil, kdyby ona ukradla ráno ten chleba! |
| |
| Zmatek se uklidňuje Že jsem se vůbec ptal. Král mě odbyde, což se dalo čekat. Právě mu unesli dceru. Jenže copak vážně nic neví? Nic, co by nám mohlo pomoci? Přeci o Nezkrocených musí něco vědět - kde se skrývají, kolik jich tak je a co vlastně chtějí - krom jednoho z nás a království, jak sami řekli. Jenže i kdyby něco věděl, s tebou mluvit nebude. Začnu se rozhlížet po sále, abych našel Piu. To ale není vše, co dělám, v sále je mnoho zraněných a já nemohu kolem raněných projít jakoby nic. Nejde to. Místo toho, abych šel zjišťovat, co se vlastně stalo a jaké může být řešení, věnuji se raněným. Když jsem byl ještě malý a bydlel jsem doma, máma mě naučila něco o tom, jak pomoci druhým, když jsou nemocní či zranění a své dovednosti jsem při tréninku jen zlepšil. Někdy sice spíše pouze prakticky, ale to se počítá více než samotná teorie. Věnuji se tedy raněným, pokud najdu někoho krvácejícího, utrhnu mu kousek látky ze šatů a ránu obvážu tak, aby to již nekrvácelo, popřípadě mu sdělím, aby si to držel v místě rány. Jsou tu i ranění, kterým již nejde pomoci, ty jen rychle pohlédnu a věnuji jim několik konejšivých, klidných slov. A nedělám rozdíly mezi našimi a Nezkrocenými, teď na tom nezáleží. Chce to ale vrátit se do reality. Řekli, že chtějí ji. Kolik bylo Hostitelek? Zapátrám v paměti a vybavím si tři dívčí tváře. Takže jedna z nich - jenže abych byl upřímný, příliš je neznám a nemám tedy sebemenší ponětí, která z nich by to měla být. |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro "Tak si to zkus ujasnit. Chceš aby bezcitnou našli a přivedli ji zpět. Nebo ji nenašli a ona mohla utéct." Tak to jenom na začátek, teď už to bude jenom těžší. "A můžeme si dovolit aby se propadla pod zem. Pokud je ona náš klíč k vítězství nad Nezkrocenými, pak ji nemůžeme nechat prostě odejít. Pokud je ona to co potřebujeme pak ji nemůžeme nechat padnout do rukou Nezkrocených, to by mělo nejspíš nehorázné následky." Tak mě napadá kacířská myšlenka. "A proč to vlastně tak složitě řešíme. Bezcitná je přece jedna z nás. Je hostitel jako já. Ještě dneska ráno mi přece zachránila život a já jí. Patří k nám a měla by tedy stát na naší straně. Pekelně se to zamotalo. Přesně tohle dělají tajemství, věci jsou po nich ještě mnohem složitější" |
| |
| Zadívám se na něj. Nic nechápe. Tohle neskončí. Moje druhé já říká, ať do něj kopnu a odletím, ale to druhé... to druhé to chce jinak. Zhluboka jsem se nadechla. Larnius sletěl metr nad zem. Přitáhla jsem si Hostitele k sobě a popřála mu štěstí. Pak jsem do něj kopla, aby sletěl na zem a vzlétla asi 50 m nad skáli. |
| |
| Návrat na zem Slétla níže. V Alagarovi svitla naděje že se to skutečně vyřeší ovšem ta naděje celkem rychle pominula při kopanci a následném dopadu na zem. Alagar se zvedl oprášil se " no vzhledem k tomu že mi popřála štěstí ještě nějaká šance je... " řekne si spíše pro sebe. Alagar se rozhlédne po přítomných a zhluboka se nadechne " Dobře, nejprve se vás zeptám čím je Bezcitná, teda Raglien jiná než my? Čím se liší? Ničím.... Je stejná, je to jen člověk, který se stal hostitelem jako my. Ona si rodiče nevybrala, a to že utíká ukazuje že má strach ze svého otce a nechce k němu... Proto ji vezměme k nám aby nám pomohla. Ona a její drak jsou úžasní, jsou rychlí a opatrní.... Dejte jí šanci aby nám pomohla... Vždyť byla a stále je jednou z nás, a já ji rozhodně tomu šmejdovi nevydám... Ale musíte ji opět přijmout mezi sebe. Nejspíše od některých bude jistá podezíravost a nedůvěra... To vám nemohu rozmluvit, ale dejte ji šanci aby se k nám přidala " Řekne a rozhlédne se po přítomných jak na to budou reagovat a ještě jednou jestli je nahoře ještě bezcitná a opět na přítomné draky a jejich hostitele. |
| |
| Slétla jsem níž a poslouchám jeho řeč. Neliším? To těžko. I když... Vlastně má pravdu. Ne moc. Postavila jsem se na hřbetě. Larnius nespokojeně zamručel. Já vím. Blbej nápad. Ale jinak to nejde... Skočila jsem dolů k veliké nelibosti mé nohy. Bolí jako čert. Dopadla jsem na kolena, ale hned zase vstala. Rozpřáhla jsem ruce a mlčím. Ať se rozhodnou sami. |
| |
| Poletíme "Jak si přeješ." Odpovím dračici. S tebou až na konec světa, pomyslím si. Rychle rozbalím balíček se sedlem, oblečením a mečem. Rychle se převléknu, meč si připásám k boku a po té co se pohledem ujistím, jestli Anilee neprotestuje, ji osedlám. Když na ní pak nasedám, je to o poznání lepší. V sedle se na jejím hřbetu cítím mnohem jistější. Sotva se v sedle usadím, Anilee roztáhne křídla a vznese se. Její let, mě jako vždy nadchne a ohromí zároveň. Sama dračice se mi zdá v letu mnohem méně sklíčená než dole na ostrově. Z jejího letu je cítit její rozpoložení. Jako by, každým máchnutím křídel, ze sebe uvolnila část vzteku. Jak se její uvolněné emoce prohlubují, máchá křídly zbrkleji a zbrkleji. Pevně se držím pomocných řemenů sedla, nákrčních a prsních řemenů abych nespadl. Nakopnu si třmeny, aby mi z nich nevyklouzly nohy a pevně jí stisknu koleny. Rázem jsme spolu ještě víc spojeni. Cítím se v jejím zběsilém letu mnohem jstější. Vítr a jejími křídly poháněný vzduch mi spolu s jejím žalostným rykem burácí do uší, ale já tomu nevěnuji pozornost. Nechávám jí křičet v jejím zběsilém letu, a nezbývá mi nic jiného než dračici bezvýhradně věřit, že nás oba dva nezabije. |
| |
| Stále sedím na zemi vedle Rhonose. Najednou do mě Rhonos šťouchne a já se podívám nahoru. Spatřím draka. Zřejmě Larnius. Jak jinak. Alagar jí nechal utéct. Na to má moc dobré srdce! Za moment, ale zase opět slétne dolů do skal a ztratí se mi z dohledu. Do skal se mi nijak nechce a tak čekám na Alagara, abych mu útěk Bezcitné mohl vytmavit. To mu jen tak neprojde... |
| |
| Stále sedící na Theile, hrajíc si s magií a s dýkou se ohlédnu na Braena a jeho draka. Dotyčný se koukal právě nahoru, směrem za Bezcitnou a tak. Já mezitím přemýšlel, jestli bych neměl těch dvacet metrů dolu skočit a nejít se projít, ale pak jsem to zase zavrhl a díval se směrem nahoru. Drak zase zalétl do skal, kam se mé dračici nechtělo, takže nyní jsme mohli jen čekat, jak to dopadne, i když.... jak to tak vypadá, tak dobrosrdečný Alagar to nezvládl, tudíž jsme přišli asi o jedinou indícii, kterou jsme měli. No a... možná by jsme ji měli stále, kdyby má dračice nebyla líná, nafouknutá díky egu, tak by jsme ji v noci dohnali... ale jak to tak vypadalo, možná již brzy vyjdou první paprsky a ona bude zase neohrabaná a pomalá. |
| |
| Velká síň Nikde nikdo, kam sakra všichni zmizeli. Ze stolu si vezmu jeden pohár a jdu k Thaarovi. "Thaare, nevíš, kam všichni zmizeli? Člověk si na chvíli odskočí a hned jsou všichni pryč." řeknu a abych se nevyvrátil, opřu se o zeď a upiju z poháru doušek vína. |
| |
| Kdyby do mě Rhonos podruhé nešťouchl a nezačal se zvedat, jistě bych si nevšiml, že kousek od nás dopadla jakási postava. Ihned jsem poznal, že jde o Bezcitnou. Vytasím meč. Jen tak pro jistotu, nechci jí tím ublížit. Jen se cítím více v bezpečí, když ho u sebe mám. Na ten pocit jsem si zvykal sedm let tak proč to měnit. Chvíli jen tak stojím a koukám na Bezcitnou. Nenacházím slova...to se mi v takových situacích stává často. V duchu jsem si připravoval milion věcí, které bych mohl říct, ale teď mě nenapadalo nic rozumného. Podívám se na Valgra, jestli by mi nějak nepomohl. Nakonec nasucho polknu a pevným hlase se zeptám. ,,Rozmyslela ses?" |
| |
| Povytáhnu obočí a podívám se na něj. Meč? S tím proti mě nemá šanci. Zašklebím se. Co přesně? ŽE se nechám chytit? Věznit? Nebo že se přidám k jiné straně? Popojdu dva kroky k němu. Dívám se mu do očí. |
| |
| Thailu konečně napadne, že by si aspoň mohla lehnout, nebo sednout a ne tu mávat zbytečně křídly, když je na jednom místě. Sletí dolu za těmi dvěma a lehne si, při čemž já slezu, vezmu si ocelový šíp a natáhnu tětivu, mířící na bezcitnou. Kývnu na Braena a čekám, co tedy bude dělat. Sám jsem věděl, že v aréně si proměnila hůl, ze dřeva, v cosi mocnějšího, takže jsem si nebyl jist, jak svou magii zvládá. Navíc, měl jsem tady Theilu, takže kdyby něco, tak by mne snad, i když byla nyní egoisticky nafouknutá a uražená, zachránila... aspoň jsem v to doufal. Díval jsem se na dotyčnou, mířil jsem ji na hrudník, na místo, že kdybych strefil, tak ji nezabiji a čekal jsem, jak schválně bude reagovat. |
| |
| Chytit? Přejít na jinou stranu? Co to ta holka plácá? ,,Ne, to ne. Jen chceme vědět tvé tajemství, které nám určitě pomůže bojovat proti těm...no prostě těm kteří nás přepadli, nemůžu si vzpomenout na jméno. Jsme teď tým. Moje slova nezní moc upřímně, když nedaleko mě stojí Valgar a míří na ní lukem. Jsem, ale rád, že mi někdo kryje záda. Vzpomínám na moment, kdy mě ve velké síni ochromila během pár sekund. |
| |
| Promnu si zápěstí s jehlami. Neříkej jim to... Ne teď., Pro jednou souhlasím. Zasměji se. A když jsme tým, co ten luk? A i kdybych vám chtěla říct kdo jsem, pak by to nebylo tajemství. Odmlčím se a zašklebím. Bojovat proti nim? Když mají následnici trůnu? Ale no tak. Zabijí ji. To by jsi mohl vědět. Pohrávám si se svou holí. Dřevo, ocel, dřevo, ocel... |
| |
| Skloním pomalu luk a usoudím, že není třeba na ni mířit. Měli jsme tu dva draky a kdyby něco, tak aspoň by svůj drak zachránil Braena. Já bych snad když tak přežil, kdyby něco zkusila. Dal jsem šíp do pochvy a luk si přehodil přes záda. Do očí mi stejně moc nemohla vidět, protože jsem měl kápi, již suchou a plášť mi kryl zbytek těla. Díval jsem se sem tam na Braeneho a pak na Bezcitnou a přemýšlel, jak to tedy vymyslíme. // Můžeš pak říci, kolik je cca hodin v tom světě? Abych si to lépe představoval? Díky :) |
| |
| Rozhovor Alagar se na ni podívá jak slezla dolů a následně vytasil Braen meč a Valgar napnul šíp na tětivě svého luku " Dík že nám důvěřuješ alespoň dost na to aby s sem přišla " řekne ji a zamyslí se " Vím že jsme v hodně nepříjemné situaci ale musíme nejprve vymyslet plán než začneme jednat. Bezcitná má pravdu, kdyby jsme tam prostě jen vtrhli tak princeznu ihned zabijou... Nevíme kde ji drží ani jak dobře to tam je hlídané... " řekne a na chvilku se odmlčí. " Bezcitná nevíš proč tě chtěl? něco od tebe musel požadovat, ať už to bylo cokoliv tak by to možná mohlo být užitečné... " řekne a podívá se na ně. Neví sice co přesně v takových situacích dělat ale zatím to vypadá že jeho improvizovaný nápad ji přestat honit a zkusit to vyřešit zatím zabírá. Ačkoliv na ni jeden míří a druhý má vytasený meč tak jak už řekl než k nim Bezcitná skočila jejich podezíravost či nedůvěru jim rozmluvit nemůže. To je na nich jak se k tomu postaví. |
| |
| ,,Někdy si člověk prostě musí vybrat. Život jedné holky nebo život celé země? Vím, že je tohle rčení ode mne hnusné a nepřípustné, ale co se dá dělat?" Řeknu mrzutě. Už jsem dlouho nespal, ale adrenalin z toho, co můžu zjistit, mě udržuje vzhůru. Rhonos zřejmě nehodlá útočit na spojence a já mu to nemůžu mít za zlé. Namířím špičku meče na zem, ale do pochvy ho neuklízím. |
| |
| Alagara překvapí Braenova slova " myslíš to vážně ? já by sem adši neovbětoval žádné životy a už vůbec ne život člena královské rodiny. Nezapomeň že máme životy chránit a ne je obětovat " řekne Alagar Braeovi " Musí existovat způsob jak se tomu vyhnout.... " doda nakonec |
| |
| Mlčky je pozoruju. ŽIvot jedné holky oproti milionu., Opakuju tiše. Jsem sobec. A musím to napravit. Zhluboka se nadechnu. Je jedna cesta. Jak se jim dostat do zad. Jak zabít ty, co potřebují. Jak vyhrát válku... Zatnu pěsti. Jediná možnost. |
| |
| Alagar se otčí na bezcitnou " Bez toho aby zahynula princezna nebo království ? " zeptá se ji |
| |
| Protože byla stále noc, tak jsem asi normálně, jako kdyby byl den viděl snad jen já a moje dračice, možná draci. Opřel jsem se o skálu a dodal tiše: "Povídej," promnul jsem si krk a díval jsem se, jak to bude pokračovat. Věřil bych dokonce, že by Alagar se postavil před můj šíp, kdybych vystřelil, ale protože jsem již nějakou chvilku neměl ani luk v ruce, nemusel tak dělat. Bylo od něj trochu naivní si myslet, že všechno je dobré a každý může být takový, ale tak... byl to Alagar. Braen přišel s jakýmsi nápadem a mne... bylo upřímně jedno, co budeme dělat, ale kdyby mi třeba řekli, jak udělat to, aby mne má dračice respektovala, tak bych do toho šel! |
| |
| Bezcitná se nejspíš chystá říct to tajemství, které jsem jí na moment spatřil v hlavě. Tváře mi hoří nedočkavostí. |
| |
| Zadívám se na ně. Zavrtím hlavou. Nemůžu vám říct všechno. Jen že musíme na západ. Najít jeden hrad. Zatnu pěsti. Jeden hrad smrti. |
| |
| Usměji se a schovám meč do pochvy. ,,Konečně máme aspoň nějaký cíl." Nasednu na Rhonose, který je celkem nadšený z toho, že se nerozpoutal boj mezi spojencema. Ovšem radost není zrovna jeho prioritou a úsměv je spíše strašidelný. ,,Měli bychom letět za ostatníma." Navrhnu a všechny tři sjíždím pohledem. |
| |
| Konečně nějaký cíl Sleduje dění a usměje se * dobrý začátek * pomyslí i a naskočí na Warama. " Braen má nejspíš pravdu. Bude lepší když zaletíme za ostatníma a poletíme tam všichni. " řekne Alagar souhlasně. |
| |
| Rázně zavrtím hlavou. Za á s váma na hrad nejdu a za bé nemůžeme všichni. Poletíme na západ a východ půjde do kytek. Nasednu na Larniuse. |
| |
| Podíval jsem se na Theilu, která se netvářila zrovna radostně, nebo mi to tak aspoň nepřipadalo a dodal jsem: "Kam máme letět my? Jsme ve dne k ničemu, tedy, ona je a bez ní by to bylo řádně složitější," podotkl jsem maličkost Theily, která ve dne byla spíše jako mladé nemotorné dráče, než něco užitečného. Nasedl jsem do sedla a čekal, jak to tedy bude, kam kdo poletí a podobně. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Unaveně jsem se na něj otočil. Momentálně pronásledují jednoho Hostitele... Zcela bezdůvodně... Položil jsem si hlavu na přední nohy. |
| |
| soukromá zpráva od Sven pro |
| |
| Darnell Najednou tvá dračice zařvala. Začali jste padat k zemi a ty jsi ztratil vědomí.... Když jsi se probral, seděl jsi spoutaný u stromu. Kolem tebe pobýhá asi 40 mužů s dlouhými vlasy oblečení do zaječích koží. A nedaleko... nedaleko leží spoutaná tvá dračice. Bílé řetězy se jí zarývají do kůže. Přišel k tobě muž. Vytáhl tě za vlasy na nohy a přiložil ti ke krku nůž. Přineseš nám Ragien, nebo jí budu ty řetězy utahovat tak dlouho, dokud nezemře. Pokýval hlavou a deset mužů zatahalo za řetězy. Dračice bolestivě zařvala. Máš dvě možnosti... |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Dívám se na něj. Myslí si, že je zrádce. Honí ji, protože je Ragien. Usměji se na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Sven pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Ragien znamená Dcera temnoty. Zadívám se do dáli a vzpomínám. Ne. Nikdy ji nepotřebovala. Jenom jednou. A teď to bude muset zvládnout bez nás. A neboj. Oni edovolí, aby ji Hostitelé ublížili. Chvíli mlčím.Zradit nás. A ani já nevím, co měla v plánu. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro A bojím se její volby. |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro "Zkoušela jsi někdy skákat do neznámé vody. Odrazíš se a skočíš. Do poslední chvíle nevíš jestli se znovu vynoříš. Budeme muset skočit. Budu věřit, že je to správná cesta a bez ohledu na následky tě podpořím." Krajina pod námi rychle ubíhala. "Vyleť co nejvýš to půjde. Chci vidět co se bude dít a popravdě nechci, aby někdo věděl, že jsme tam byli. A mám možná hloupý dotaz. Dovedeš mluvit s ptáky a jinými živočichy. Pokud ano mohli by ti na chvíli půjčit své oči a uši. Musíme vidět a nebýt viděni, pokud máme udělat co je potřeba" |
| |
| Z řeči Bezcitné jsem trochu zmaten. ,,Takže, všichni tam nepoletíme? Proč?" Zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Sven pro |
| |
| Napil som sa čaše keď zrazu tam prišiel ten muž a dal princeznej pod krk dýku. Povedal nám požiadavky. Na počudovanie nik sa ani nepohol. Keď mu došla trpezlivosť prišiel k otvoru von a skočil. Potom sa vzniesol na niečom čo pripomínalo draka. Hneď na to sa v miestnosti rozpútalo peklo. (ďalej napíšem až keď mi napíšete či môžem letieť za Valgarom...) |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Nejen oni. Každý má hodně přátelm i nepřátel, milí Svene. Ragien... těžko říct. Ale tam kam půjdeme, tam žádní přátlé nepomůžou... Tam žádní nebudou. Začíná válka, i když se to král snaží skrýt. A mi jí skoro nemůžeme zabránit... V očích mi j vidět smutek. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro |
| |
| Leteli sme za Bezcitnou. Vzniesla sa do skál. Najskôr sa tam vybral Valgar a potom Braen. Ja som sa tam už neodvážil, alebo skôr som ostal v pohotovosti. Pozoroval som okolie a draky, no najviac oblohu nad miestom kde pristála Bezcitná. |
| |
| Zaječí tanečky Dobré ráno šípková... pomyslím si ironicky, když přijdu k sobě, přivázaný ke stromu. Inu, není to zrovna příjemné, ale pořád je to lepší než být uvázaný u kůlu na hořící hranici. Jen se pohnu, chřastím řetězy, což jen vyprovokuje trasící bandu chlápků kolem mě, k zvýšení itenzity jejich tance. Zatímco banda bláznů, oděná v zaječích kožkách kolem mě paří, jako kdybychom byli na ibize, a ne bůhví kde (což mě dostává k otázce, kde to sakra jsem?) já se zkouším úplně probrat. Kde je Anilee, proběhne mi hlavou. Zděsím se a zprudka s sebou trhnu a zčásti se u kmenu pootočím stranou. Do mého zorného pole se skutečně dostane má dračice, ale pohled na ní mě nijak neuklidní. Co je tohle za invazi zajíců, sakra, rozmýšlím nad konspiračními teoriemi o hlodavcích, zatímco se konečně zcela probouzím. Přestávám vidět dvakrát, a už se to tu se mnou nemotá. Hlava mě třeští, buď mě nějakej ze zaječáků něčím přetáhl, nebo jsem spadl z Anilee rovnou na kokos. Jedno lepší než druhý. "Kdo.." jste a co chcete, chytám se říct, ale velitel zajíců mi skočí do řeči. "Ragien?" Podivím se a s Anilee si vyměníme překvapený pohled. "Kdo nebo co je Ragien?" |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Ragien je jediná, kdo nám pomůže vyhrát válku. Je jedna z vás. Je Hostitel. Nevim sice, jak vypadá, ale poznáš ji. A pamatuj... Budem tě furt sledovat." Řetězy zmizeli, muži také. Rozutekli se do lesa. Brzy se ztratili v dáli i jejich kroky a zavládlo ticho. Jen tvá dračice těžce oddechuje. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Poslechla jsem ho. Situace mi příjde beznadějná. Každou chvílí se chci vrhnout dolů a Bezcitnou prostě drapnou a odletět, ale musí to zvládnout beze mě. Každou chvíli se nervózně podívám na Barinora. |
| |
| soukromá zpráva od Alagar Zero pro |
| |
| Skupina "lovců" Waramo jen přikývl a nechal tě nasednout. Všichni jste se rozletěli zpět na hrad. |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro Takhle je to se všemi plány. "Tak krásko. Vypadá to, že se vracejí a Bezcitná letí s nimi. Tady jsme teď zbyteční. Pojď vrátíme se. Všichni musí spát a oni jednou usnou taky, pak si bude moci Bezcitná jít kam se jí zlíbí. Teď už pro ni nic udělat nemůžeme, jedině, že by si chtěla dostat do sporu se všemi ostatními." Tak a teď už bychom měli zmizet, nechci aby nás tady viděli. |
| |
| Všichni co letí Vzlétli jsme na oblohu a míříme k hradu. Po chvíli jsem začala panikařit. Nechci se vrátit. Ne... Nechci vidět to, co tam zůstalo. Prudce jsem pobýdla Larniuse doprava. Pomateně to strhl a ztratili jsme se ostatním z očí. Snad nepoletí za mnou. Zastavili jsme se až o kus dál, pomalu plachtíme vzduchem a já se snažím zadržet slzy. "Jak se jmenuješ? Jsi Bezcitná. Proč jsi si asi dala to jméno. Nic necítit, to je cesta vůdců." Opakuji Jeho slova. Larniusovi se to nelíbí, ale ať mi sedlo políbí. Přestala jsem věřit, že se někdy přiblížím k nějakému městu, nebo jinému Hostiteli. Nechci se vrátit... |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Už z tebe vyprchal ten chlast?" Odměřeně se na něj dívám. S opilým Hostitelem nejde dělat vůbec nic. Ani bojovat, ani žít a dokonce ani přežít. |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro No možná, ale ne to je hloupost. Ne není to hloupost. Ne je to naprostá hloupost, ale nic lepšího mě nenapadá. "Krásko, dovedla by si povolat noční ptáky v takovém množství, aby draci jiných hostitelů měli spoustu práce a Bezcitná mohla utéct. Až sem je vidět, jak se jí chce utéct. Co ty na to, zvládla by si to" |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Pokud nebudeš ožralej. To nechci nikdy vidět, rozuměl? Tak klidně..." Mění mě jen den a noc, ve dne jsem slabší a tudíž snesitelnější. |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro No tak to musí zvládnout sama. "Už to tady skončilo. Tady se už nebude nic u čeho bychom museli být, ale zato se tady bude dít spousta toho u čeho být vůbec nemusíme. Pojď poletíme domů. Jsem unavený a zítra musíme vstávat brzo, ještě před svítáním". |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro |
| |
| Krátce jsem kývl a když jsme se vrátili zpátky ke své letce, přemýšlel jsem, jestli i když dotyčná Bezcitná nám cosi řekla, jestli toto nebyla jen velká bouda. "Dávejte si pozor na nějaké pozemní zbraně proti drakům, radši," pronesl jsem na všechny, protože asi i když jsme s Theilou byli jediní, co v noci viděli jako ve dne, tak připraveni na úhyb mohli být všichni. Ze strany Bezcitné jsem sice cítil něco, co by se možná mohlo stát, ale na druhou stranu jsem vsázel na to, že drak, kterého má, nezaútočí na mou dračici a byl by stejně neochotný v útoku na ni, jako moje dračice při pronásledování zmíněného draka. |
| |
| soukromá zpráva od Sven pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Rozhodl jsi se správně. Alkohol oslabuje. Já jsem rád, že jsi tam byl. Snad nebudu litovat?!" Zadívám se na něj zpytavě. Dobře, nejsem nejvlídnější, ale co by jste čekali? Jsem drak! |
| |
| soukromá zpráva od Sven pro Pak se otočím a kouknu na Thaara. "Mám pocit, že jsem ještě slabý, na to, co nás čeká." řeknu a pak se zadívám do země. Takovéhle myšlenky ne, tyhle tě jen oslabují, jsi silný. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Jdeme!" Řeknu rázně a vedu ho pryč. přímo do Arény. |
| |
| soukromá zpráva od Sven pro Nasednu na něj a on se mnou letí do arény. Slezu z něj a rozhlédnu se kolem. Jsme tu sami. Tak trochu mám strach, co si pro mě nachystá, ale zároveň se těším na tu výzvu. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Hem potvory, bude výlet!" Řeknu potěšeně. Zevnitř se ozval piskot. Otočím se na Svena. "Přichází k nám hirány. Užijem si to!" Rozbil jsem bránu, která je držela na uzdě. Vylétlo jich dvacet. Jsou rychlé a tiché. Doletím ke Svenovi. "Sedej!" Poručím mu a vzlétnu. Ty potvory na nás začali útočit. Ale víc než po mě jdou po Svenovi. "Cítí slabost!" Upozorním ho. Jdou na něj tři naráz a zbytek na mě. Jednu jsem rozdrtil ocasem, druhou rozkousl. Jedna mi drásá krk a dost to bolí. Ohnal jsem se po ní a rozmáčkl ji. |
%20copy.jpg){kind=link}
| |
| soukromá zpráva od Sven pro Po třetí házím ohnivé koule, každé se vyhla a chtěla mě nabrat a shodit dolů. Šel jsem proti ní hořící pěsti a když se setkala má pěst a její hlava, byl to celkem slušný náraz, tak tak jsem ho ustál. Rozhlédnu se, jak jsme na tom a vidím, že Thaar se taky činí. Mám o něj strach, když vidím tu krvavou ránu na krku. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Drž se! Budu potřebovat pomoc!" Řeknu Svenovi a vyletím na darénu. Hirány samozřejmě za náma. "Já jsem Thaar, v srdci země zrozený, nositel světla a vy jste hrozný potvory! Já a ůj Hostitel vás zničíme!" Změnil jsem se na stoprocentně ohnivého draka. A opravdu. Několik okřídlenejch ženskejch se změnilo na prach, některé vyděšeně kníkli a dali se na útěk. Zbytek hravě zvládl Sven. Oheň mu dává sílu stejně jako mě. Oběma nám zrudli oči. Až zabije svoje, vrhnu se za uteklími. "Budeš je ničit ty, já ti jen přiletím blíž!" akmile se přiblížíme k nějaké hiráně, nechám Svena, aby ji sprovodil ze světa. Když jsou všechny po smrti, usednu na zem v Aréně a nechám Svena seskočit. Všimnu si, že je poškrábaný. Vyděšeně se na něj podívám. "Jsi v pohodě?" A není. /Ucítil jsi příšerné křeče v břiše a skácel se k zemi. Od škrábanců se ti táhnou černé jizvy./ Naklonil jsem se nad něj. "Mluv na mě." Přikážu mu a spálím jeho svrchní oblečení. Ty rány jsou fakt rozsáhlé. A do... dračího oka. |
| |
| soukromá zpráva od Sven pro Cítil jsem se jako vládce bojiště. Jako nezdolný bojovník, který sám vytáhne proti celým armádám. Když jsme přistály. Chtěl jsem mu poděkovat. Ale projely mnou křeče a zatmělo se mi před očima. Vyvrátil jsem se na zem a projížděla mnou bolest, jakou jsem ještě nezažil. Když mi spálil oblečení, jak jsem vytřeštil oči a zkusil něco říct, ale z úst mi vytekl proužek černé krve. Chtěl jsem ty rány vypálit, ale zmohl jsem se jen na to, aby mi ruka začala hořet, ale to bylo tak všechno. Nemohl jsem se ani pohnout a pořád mnou pulzovala ostrá bolest. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Verithen lina gilichi shaar!" Projela tebou bolest. Z tlamy mi vylétl oheň a začal ho spalovat. Napřed oranžoví, pak modrý a nakonec bílý. Jako by jsi se rozpouštěl. Bolest ustupovala. Obalil tě bílý plamen a ty jsi ztratil vědomí. A já... já umíral taky... Ocitl jsi se v zahradě. Přišla k tobě malá dívka v bílích šatech. "Tebe neznám. Jsi tu nový? Dnes lidi umírají nějak moc rychle..." Zavrtěla hlavou. /Neboj, není to napořád. Jen... přechodná smrt. :-D |
| |
| Tvá dračice se na tebe otočí. "Uděláme si zajížďku." Odklonila se od ostatních a zmizela ve tmě. |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Co se stalo?" Došla k nim tvá dračice. "Přišli Nezkrocení... Chtěli jeho krev..." Řekl smutně jeden jednorožec. "To je mi líto." "Ty s tím nic neuděláš?" "Dobrá, dobrá..." Tvá dračice se nad hříbětem naklonila. Něco z něj začalo stoupat. Něco jako stříbrná pára. "Tahira vera girilena qrina.." Říká pořád dokola. Rána na hříběcím krku se začala zacelovat. Šupiny kolem hrudníku dračice zesvětlali. Hříbě otevřelo oči a zafrkalo. Vstalo. Jednorožci zařehtali a zmizeli, jako v dýmu. tvá dračice se sesunula k zemi. |
| |
| soukromá zpráva od Sven pro Pak jsem se probudil. Ležel jsem v trávě. Na sobě bílý oděv a všude byl klid. Posadil jsem se a uslyšel kroky. Otočil jsem se a tam byla holčička v bílých šatech. Usmál jsem se na ni, ale ona řekla něco, po čem mi úsměv zmizel z tváři. "Dneska umírají lidé snadno? Já jsem mrtvý?" řeknu zmateně a rozhlédnu se kolem sebe. Pak si vzpomenu na ty rány na břiše. Sbírám odvahu se na ně podívat. |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro "Nechtěla by si mi náhodou říct, kam letíme. Celkem by mě to zajímalo". No opravdu by mě zajímalo, co má holka v plánu. |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro Po chvíli jsem uviděl jednorožce, ke kterým má dračice mířila. Ti Nezkrocení zabili hříbě a já jsem se spíše divil, že takováto stvoření vůbec existují. Jakmile ale má dračice pronesla něco v jazyce, kterému jsem nerozuměl, jednorožci utekli a ona se sesunula k zemi. Seskočil jsem ze sedla a přešel k jejímu čenichu, s tak rychle pronesenými slovy, jako kdybych se bál, že již je nezaslechne: "Theilo! Co ti je?" Pohladil jsem ji po čenichu a rozhlížel se, jestli tu aspoň nějaké to zvíře nezůstalo, že by mi jako noční tvor mohl pomoci a pomoct hlavně mé dračice, mne až na to, že jsem se o ní bál nic nebylo. |
| |
| Sven "Co bys čekal?" Dívá se na tebe zvědavě. "Ty jsi Hostitel, že? Někdo na tebe čeká." Jde s tebou zahradou. Došli jste k řadě vysokých stromů. "Já tam nesmím." Pokrčila rameny a zmizela. Stromy se před tebou rozestoupli. Hledíš do dvou obrovských rudých očí. Je to drak. Bílý. Drak veliký jako samotný palác. Zařval a znovu se ti zatemělo před očima. Jediné co jsi slyšel, byl ten řev a hlas, který v něm zněl, vynořoval se jakoby na chvíli z vln. "Vyvolený osudem, zemřel, aby se znovu zrodil..." --------------------------------------------- Probudil jsi se. Nad tebou září hvězdy. Cítíš vlhký písek arény, na kterém ležíš. Ale žádná bolest. Když jsi se podíval na své břicho, rány zmizeli. ALe tvůj drak nikde není. Za chvíli se ale objevil. S malou vadou. Je asi dva metry dlouhý. Prostě dráče. "Budeš se smát a zabiju tě." Řekl pisklavým hláskem. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro najednou se před tebou zjevila opstava. Dívka, celá v černém. Vlaje za ní dlouhý, černý plášť na místech potrhaný. Zpod kápi jí září rudé oči. "Oživila duši, která už přešla na druhou stranu. Stálo jí to životní sílu." Oznámila. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Povzdychnu si. "Do hradu..." Neříká se mi to lehce. Vážně VÁŽNĚ tam nechci, ale co se dá dělat? V dnešní době skoro nic. |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Ne. Aha, ty o dracích nic nevíš, proč mě to nepřekvapuje?" Mihla se a najednou stojí za tebou. Něco chladného se ti opírá o záda. "Pomalej, pomalej.." Posmívá se ti. |
| |
| Thaar Jen na ni koukám, ale pak se zvednu a jdu za ní. Když jsme došli ke stromům a ona zmizela, trochu jsem znervózněl. Pak jsem už jen hleděl do rudých očí a pak zase tma. Ten řev byl ještě mocnější než od Thaara. Thaar.... Otevřel jsem oči a překvapeně zamrkal. Že by jen sen? Rozhlédnu se a vidím kolem spálené a rozthané mrtvoly. Do pr.... žádný sen ale skutečnosti. Kouknu na břicho, ale tam jen jizvy. Thaar! Kde je Thaar!? Začal jsem rozhlížet, ale nikde nebyl. Pak se ale objevil. Když jsem ho viděl, jen jsem k němu klekl. "Thaare, jsem rád, že jsi naživu." |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Nenávistně se podívá na ležící dračici, která mimochodem dýchá velice tiše. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Dělej něco!" |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| soukromá zpráva od Sven pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Seskočila ze stromu. "Pozdravuj Ragien. Už se nám po ní stýská." Zasmála se a rozešla pomalu do lesa. |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro "Kdo je Ragien? Kam jdeš?" Zeptal jsem se a nevěděl jsem, jestli mám jít za ní, nebo tady radši zůstat s nepřítomnou Theilou. Nevěděl jsem, jestli se ale vůbec probudí, když... jaksi nebude mít část své povahy, své osobnosti a tak. Zůstal jsem napůl cesty a čekal jsem na odpovědi. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Ragien. Hnusný jméno, že? Ona je dcerou největšího pána temna. Tedy, jeho drahá polovička." Zasmála se. "Jdu se projít!" |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Na chvíli se zamyslí. "Rozsévat nářek, zkázu a smrt. Celkem nabitej program. S dračí mocí a silou to bude fajne." Skoro jako by se zasnila. "Tak... naschle za pár set let." A ztratila se mezi stromy s šíleným smíchem. "Chyť si mě... Chyť si mě..." |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Mysli hlavo dubová! á to věděl, ale mám moc malej mozek!" Řřeknu trochu vztekle. "Hlavně mě nesmí vidět ostatní draci. To je potupa. Stvoření, co musí rozsévat strach a respekt v třiceticentimetrovým vydání. Můj život skončil..." Vrhl jsem se k zemi a zakryl si hlavu křídly. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Po chvíli se zvíře přestalo zmítat. Bylo mrtvé. Dívčiny oči zežloutli. "ÁÁÁ. Tisíciletý hlad..." Řeklo, zasmálo se a opět zmizelo. |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| soukromá zpráva od Sven pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Schválně kdo z nás dvou přežije." Šklebí se. V rukou drží dva klacky. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Zajímavé. Vskutku zajímavé." Řeknu a pak se stulím do klubíčka. A usnu. |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| soukromá zpráva od Sven pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Dívka tě praštila do břicha kovem a ten se zašpičatěl. Míří ti na srdce. |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| Alagar se podíval na odbočku Bezcitné * tak fajn dnes to už vzdávám. když nechce tak to budeme s ostatními muset vymyslet jiným způsobem... Můj nápad jít na to po dobrém nebyl účinný když to tak ze začátku vypadalo. Podle toho jak reágovali Valgar a Braen na příchod Bezcitné když slétla dolů a oni hned připravili zbraně tak pochybuji že by byla druhá šance ji přemluvit aby se k nám přidala místo honby na ni... nejspíše honba, chycení a zjištění maxima informací ale jak ji chytit nebo dohnat když má nejrychlejšího draka? * přemýšlí Alagar a doletí do města " Waramo... Kde spí draci... jestli vubec spí ?" neodpustí si Alagar zvědavou otázku směřovanou k Waramovi |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Povedlo se. Had se změnil na klacek a ta ocel dívce vylétla z ruky. Vykvikla a svalila se k zemi. Mezitím jsi ji stačil říznout do hrudníku. Když jsi se chystal zasadit smrtelnou ránu, uslyšel jsi za sebou Theilu. "A DOST!" Čiší z ní zlost, svéráznost a vůdcovství. V očích jí rudě žhne. Jako by nebyla ten samí drak. |
| |
| Waramo "Proč se ptáš?" Zeptá se mile. Je na něm znát veliké vyčerpání. Mírně kolísá v letu. Ještěže se v dáli objevují světla města. Šupiny mu ještě potemněli. // Nepíšu soukromě, vzhledem k tomu, kolik vás letí. |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Představ si, co by jsme spolu dokázali! Představ si to!" Snažila se říkat. "Jo, představuji." Řekla Theila a dívka se rozplynula na černý oblak. Vplynula do dračice. Její oči opět nabrali normální barvu. otočila se na tebe. "Za ten výstup se omlouvám. bez ní to nejsem já." |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Podklesla jí kolena a svalila se k zemi. "Budu v pohodě... Nemáš polštářek?" Zamumlala a znovu usnula. |
| |
| " Domů ted nechci... rodina by mi nedala pokoj s otázkami a nenechali by mě vyspat dokud by nevěděli všechno. Chtěl sem se zeptat jestli by ti nevadilo že bych dneska strávil noc třeba u tebe... mimoto mě celkem i zajímá kde nocuješ " řekne mu Alagar a podívá se na jeho šupiny " Ta honba za bezcitnou byla očividně chyba... nejen že byla neúspěšná ale unavilo tě to více než sem čekal.... " dodá jen a zamyslí se * no jo... zítra nejspíše odpoledne budu muset jít domů a vyprávět... nejspíše bude většina otázek směřována k Waramovi... * pomyslí si jen a upřímně se na ten rodinný výslech vubec netěší |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| Alagar Usměji se. "Bohužel, milí příteli, můj domov je daleko. A nevím, jestli by jsi při vší úctě přežil cestu. Takže, dokud se více... nesladíme, bdu muset přespávat na zemi." Mě se to taky nelíbí. Když nespím ve svém zámku, jsem slabší. Ale co se dá dělat? Nemůžu svého Hostitele na každou noc opustit. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Co jsi čekal?" Zahuhňala jsem. Spát v noci. Ta potupa. "Bály, zábavu a tanec? Je to krev a smrt... To vás na akademii nenaučili..." |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| soukromá zpráva od Sven pro Jdu po chodbách, nenápadně vždy vykouknu za roh, jestli tam někdo není a mířím ke kabinetu profesora, co ví o dracích. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Polož ho na stůl. Jak se to stalo?" Jde hned k věci. Probodává tě pohledem. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "A víš kdo je ukradl, že jo?" Měřím si ho. "Myslím to jinak. Teď vám leží v rukou miliony životů. Jste důležitější než král." |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Fajn... Zmiz!" Otevřu oči. "Myslím to vážně. Přemísti se..." |
| |
| soukromá zpráva od Sven pro |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Kůže mu začala černat. Zakníkal. "Vypij to a buď rychlý." Radí ti. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro |
| |
| " dobře " řekne ačkoliv se mu domů kvuli vyptávání nechce tak jen řekne Waramovi že o muže vysadit u brány a rozloučil se s ním. Potom šel domů. Rodiče a mladší bráška kterému je ted okolo 10 let díky bohu spali. Mladšího brášku téměř nepoznal. Pouze ho vídal ale neměl skoro žádný čas se s ním poznat. Zítra si ten čas musí udělat... už je mu 10 let. Jeho bráškovi byly tehdy 3 roky když od nich Alagar odcházel. Vyvolávalo to v něm poněkud sentimentální myšlenky ale šel raději rychle spát. |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| Alagar Zero Klidně podřimuješ, ale netušíš, že Waramo bdí. Leží nedaleko vašeho domu a střeží tvoje bezpečí a spánek a odmítá usnout, až do slunečního rozbřesku. Protože teď jste svázaní duší, tělem i životem. A to je to jediné, co on považuje za přátelství a co on ctí. Podíval jsem se na jeho dům. Pak na oblohu. Každý máme rodinu jinde. Já za ní nemůžu, bohůmžel, ale mohu bránit tu jeho. I Alagara samotného. Za jeden den jsem toho s ním dokázal hodně. Ale jaké to bude za desítky let? Sleduji hvězdy. Ano, přátelství. Nic nesetrvá věčně, kromě něj. Stulil jsem se do lesklého klubka a stále sleduji jeho dům. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro |
| |
| soukromá zpráva od Sven pro |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Jakmile jsi to vypil, zamlžilo se ti před očima. Uslyšel jsi radostný křik dráčete a svalil se k zemi. Neprobudil jsi se v krásné zahradě, ale v jeskyni. Temné, vlhké a páchnoucí. Když si tvoje oči přivykli na tmu, spatřil jsi tři chodby. Vydal jsi se jednou z nich. Když jsi došel na konec, spatřil jsi místnost. Prostředkem teče láva, někde plápolají ohně a mezi kamením... Rostou zvláštní rostliny, kterým jako by plápolali konce květů. Spatřil jsi muže... Je vysoký, oděný v rudý plášť, se žlutýma očima. Nejzvláštnější jsou vlasy... Má je op ramena a konce hoří. "Čekám tu na tebe..." Oznámil. V rukou drží dva meče. "Už hodně, hodně dlouho... Abych se představil. Jsem druhá polovina tvého milovaného dráčka. A ten je niní aksi indisponován..." Zasmál se. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| soukromá zpráva od Sven pro Tohle prostě musím vyhrát, není jiné cesty. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| soukromá zpráva od Sven pro "Tak pojď. Pojď si pro vládce ohně." řeknu a praštím pěstmi o sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Jak ironické. "Pán ohně" s uškvaří jako štěně." Zasmál se. A tvá tvář se blíží té horké mase. A navíc se ti hodně špatně dýchá. |
| |
| soukromá zpráva od Sven pro "Já...tady....ne-chcíp-nu!" vysekám ze sebe ty slova. Oheň z "květin" a teplo z lávy do mě začne proudit a já začnu hořet. Oheň na mě se začne formovat do podoby draka, co vypadá jako člověk odkaz (akorát, že je z plamene). Chytím ho ještě pevněji a převrátím se s ním do lávy. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Vidíš? Chcípls." Otírá si nějkaý sajrajt z kalhot. Stojíte na popelu. Když se rozlhédneš, spatříš ohořelé domy, stromy i lidi. Poznal jsi to místo. Je to tedy bylo královské město, teď jen hromada suti. "Krásná budoucnost, že? Nejlepší na tom je, že už se nemůžeš vrátit zpátky. Právě jsi se zabil v pekle." |
| |
| soukromá zpráva od Sven pro Pak se podívám na toho muže a nesouhlasím s ním. "Musím se odtud dostat. Musím zachránit Thaara. Musím..." řeknu a jen zatnu pěsti. "Kurva, kurva kurva!" zařval jsem a praštil pěsti vší silou do země. "I kdybych měl bojovat s čímkoli, já Thaara dostanu zpátky!" začínám být pěkně naštvaný. Je pryč a to jen díky mě. "Musí být nějaký způsob, prostě musí.." |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Duše se získává zpět hodně špatně. Ale jeden způsob by tu byl..." Začal si pohrávat s nečím v ruce. Je to malá, zlatá kulička. "Je to fakt křehký, když se to rozbije..." Zavrtěl hlavou. "Jenže bys musel zabít mě a vzít si to zároveň. A to se ti jen tak nepovede..." Napřáhne meče a protočí je. "Víš, ty jsi byl odsouzen k věčnému boji. A pokaždé když tě zabiju se propadneš ještě hlouběji... No nezní to jako zábava?" Vrhl se na tebe. // Můžeš si sám napsat průběh souboje, na konci vyhraješ, ale napiš jen že jsi ho bodl do břicha a tím to končí, mám ještě plán já. :-D |
| |
| soukromá zpráva od Sven pro Odsouzen k věčnému boji. To se mi líbí, asi neví, s kým má tu čest. Tak tak jsem udělal kotoul do strany, abych se vyhnul těm jeho mečům. "Vybral sis špatného protivníka. Já bojem žiju." řeknu a usměju se na něj. Je to ale ten druh úsměvu, který se povede jen několikrát za život. Je to něco jako pozdrav ze záhrobí, kdy obětí připadá, že se vám zúžily zorničky a ústa se roztáhla v hnusném šklebu. Vše kolem vás potemnělo a ztrácelo barvy a přesto to trvalo jen zlomek sekundy. Vrhnu se na něj, vší silou ho kopnu do břicha. Převrátil se na záda, chystal jsem se mu dupnout na hlavu, ale nějak podrazil on i mě a postavil se tak rychle, že to ani nebylo možné. Už jsem jen viděl jeho čepele, jak letí vstříc mým očím. překulil jsem se a znovu. Vyškrábal se na nohy a tak tak se vyhnul útoku, který mi měl probodnout břicho. Chytil jsem meč za ostří a pomocí obou ruk, jsem mu ho vypáčil. Cítil jsem, že mi z jedné ruky teče horká krev. Malá oběť, za získáni zbraně. S mečem mi to docela šlo, úspěšně jsem se bránil jeho výpadům, ale ne všem. Chytl jsem pár řezných ran do obličeje, rukou a nohou. Chce mě oslabit parchant. Kroužíme kolem sebe ve vzdálenosti pěti metrů. On kvůli rychlým útokům, já kvůli času na zareagování. Takhle to nepůjde, on tady neslábne, musím to ukončit hned. Pevně jsem chytl meč a rozběhl se proti němu, on se rozběhl také. Z toho, co jsem pochytil, se chystá na vodorovný sek, meč jsem dal do úhlu pro bodání. Těsně před ním jsem přešel z běhu do skluzu a vrazil mu meč do břicha. Začal jsem ho tlačit dál do něj a ještě jim začal otáčet. "Užij si tohle bastarde!" řeknu a vyhrabu se zpod něj. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Když jsi přišel k jednomu z Nezkrocených, chytil tě za roucho. "Ty.... Musíš letět na západ...Vy všichni. A musíte..." Vykašlal krev. Je vidět, že jemu už nikdo nepomůže. "Musíte zabít Ragien..." Něco ti vtiskl do ruky. Je to náhrdelník se zlatatou obručkou, na které je vyrytý nápis: "Dargin vorris." "Nikdy... nikdy jsem nechtěl být takový. Ale moje rodina... Pozdravuj ji." S těmi slovy skonal. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "ZEMŘETE!" Zařvali poněkud zkresleným hlasem. |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Vyrazilo na tebe několik kopí naráz. |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| Valgar Objevil jsi se na větvi stromu přímo nad jednou palicí. Tvoji dračici trefilo kopí do hřbetu, ale nic jí to neudělalo, jen mírně škráblo. "Blbí mravenci... Přineste mi bláto..." Zamručela a stulila se do klubíčka. Větev se pod tebou prohnula. Jsi naštěstí asi 20 metrů nad zemí, takže nikdo neví, kam jsi se poděl. Najednou se tvá dračice změnila na černou mlhu a zmizela. A objevila se... vedle tebe na větvi. "Nazdar!" Usmála se. Ozvalo se RUP a oba padáte k zemi. |
| |
| soukromá zpráva od Sven pro Jen tam klečím před tím místem, kde se ta tekutina vlila do země koukám na to místo. Meč v ramenu absolutně ignoruju, byť mi působí bolest. Kouknu na nebe, po kterém nelétají ptáci, ale nějaké jiné obludy, které mě ignorují a jen si lítají. Peklo není zas tak špatné a zatracení zas tak hrozné. Můžu zabít současného vládce pekla a usednou na jeho trůn. Jen se na tou myšlenkou usměju. "Kdo tu kdy říkal, že jsem hodný chlap." řeknu si a postavím se. Zatnu zuby a vytáhnu si meč z ramene. Teď už mám zbraně dvě. //. Ta ohořelá hlava mi zůstane? |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| soukromá zpráva od Peter pro Zlatý náhrdelník držím v rukou a se zamračením sleduji mrtvého Nezkroceného. Jeho slova mi neustále zní v hlavě. Musíte letět na Západ. Musíte zabít Ragien. Ale proč? Čím je Ragien tak důležitá a proč bychom jí měli zabíjet? Vždyť dle toho, jak to vypadá, patří mezi nás, i když si nejsem jist, jaká z těch dívek to bude. Nemůžeme jen tak někoho zabít. Přesto k muži pokleknu a přejedu mu dlaní po obličeji, abych mu zavřel prázdné oči. Nechtěl být takový, ale proč se tedy takovým stal? Každý má možnost výběru, každý... S povzdechem pohlédnu na náhrdelník, jehož nápis mi nic neříká. Ale třeba Pia by mohla vědět. Je čas jí najít - stejně jako je čas najít ostatní a podělit se s nimi o tom, co mi tento muž řekl. A třeba i oni něco zjistili. Začnu se rozhlížet po sále, zda někoho z nich neuvidím a pak se vydám směrem za Piou, náhrdelník stále v ruce. |
| |
| Goodbye hell! Najednou zarachotila země. Otevřela se v ní puklina. Žilkování se rozběhlo po celé zemi. Vytryskla zlatá tekutina. Ani nevíš jak, ocitl jsi se na kře. Kolem tebe vře zlatá láva. A kolem toho jezera se objevilo jedenáct potav. Jsou oděny v různé pláště. Černý, zelený, tmavě modrý, světle modrý, ledově modrý, zlatý, stříbrný, fialový atd. Podíval jsi se na sebe. Najednou jsi oblečený do sytě rudého roucha se zlatým vyšíváním ve tvaru plamenů. Jezero zavýřilo. Postavy pozvedli ruce. "Bratře, vrať se! Darghan verien thal dargio THAAR!" Uprostřed se objevil výr. A z něj vylétl tvůj drak... Křídla mu hoří, stejně jako bodce na zádech a ocase. Jako by byl větší a silnější. Udělal piruetu a smetl ze sebe zlatou lávu. Doletěl k tobě. "Děkuji ti, příteli." Dloubl do tebe, pak tě nechal nasednout a zamýřil vzhůru. Letíte výš a výš, pod vámi se ztrácí zlaté jezero, pláně smrti i jedenáct postav.... |
| |
| Valgar Dračice nadšeně zavřeštěla. "PLACHTÍME! UÍÍÍÍ!" Pak se ale ozval náraz a oba jste dopadli na zem. "Jejda.. Doplachtili." A taky že ano. A při dopadu zalehla asi patnáct šípů. "Jauvajs. Mravenci..." Oklepala se a skolila další tři. Zbytek se na vás vrhl. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Jsi ušlechtilý, že pomáháš těm raněným." Je na tebe očividně hrdá. |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| soukromá zpráva od Sven pro Už jsem myslel, že je vše ztracené. Pak se začala zem bortit a třást. V prasklinách jsem viděl zlatavé jezero z lávy. Bylo to nádherné. Odnikud se vynořily postavy v pláštích. Je ji jedenáct. Každý má jinak barevný plášť. Až jsem šel do kolen, když mi došlo, že to jsou mí bratři a sestry. "Bratře, vrať se! Darghan verien thal dargio THAAR!" Tak zněly jejich hlasy a ze zlatavé lávy vyletěl drak. Thaar a připadá mi ještě větší. Okamžitě jsem se postavil a cítil na sobě oblečení. Je to přesně to, co mi daroval. "THAARE!" to je jediné slovo, na které jsem se zmohl. Přiletěl zpátky ke mě a nazval mě přítelem. Nedokázal jsem udržet pár slz, jak jsem byl rád, že je živý. Nasedl jsem a už jsme se řítili pryč z pekla. Ze zatracení. Ještě jsem se otočil na těch jedenáct postav, jestli se mi náhodou nezdáli. Byly tam pořád. "Díky" řekl jsem pokynul jim hlavou. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Drž se!" Vzplanul. Vypadáte jako kometa, která místo pádu stoupá vzhůru. A strom se blíží a blíží... Ozval se náraz, praskot kamení a výtězný řev draka. Když jsi otevřel oči, ležíš na kraji lávového jezera, už normální barvy. Vysoko nad tebou vidíš kousek hvězdné oblohy. A Thaar nikde. Rozhlédl ses. ajednou vystřelil z lávového jezera. "Nazdar!" Rozjařeně k tobě doletěl a jako pes ze sebe oklepal lávu, která ti nevadí. "Konečně jsi se probral." Usmál se na tebe. vedle tebe leží kus pečeně. "Večeře." Pokynul ti, ať se najíš. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Po chvíli zbylo jen pár palic. Jedna trefila dračici do čela. Zasmála se a rozkřápla ji. Zbytek se ztratil v lese. Mušíšci vrátit!" Lehla si na zem a zase začala podřimovat. |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| Po chvíli ti ale strom zmizel zpoza zad a do hlavy tě praštil kořen. Uviděl jsi svoji dračici, jak strom drží v tlamě a hází s ním do dálky. "Ágrr... Ti krtci mě snad porazí..." Zabručela a vyrvala další strom. |
| |
| soukromá zpráva od Sven pro "Sakra Thaare ani nevíš jak jsem rád, že jsi tady." řeknu a rychle se postavím. Na jídlo teď nemám ani pomyšlení. "To, co se stalo... bylo to skutečné, nebo se mi to jen zdálo?" zeptám se ho. Pořád si nejsem jistý. "Jestli jo, jak.... vždyť se ta blbá kulička rozbila." řeknu a znovu si přehrávám celý souboj. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Jo kulička. Právě to byla moje podstata, víš?" Mrknu na něj a sním to maso. CHudák srnka, co za něj položila život. |
| |
| soukromá zpráva od Sven pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro |
| |
| soukromá zpráva od Sven pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| Zadívám se na něj. "Čekej. Vedou o dva body!" Hodím stromem a koukám, kam dopadne. "Ha! Trefa! Žerte hlínu, krtci!" Snesu se k zemi a zadívám se na svého Hostitele. "Copááák bys rááád?" Řeknu pisklavým hlasem. |
| |
| soukromá zpráva od Sven pro Bože já jsem ale idiot. |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| soukromá zpráva od Peter pro Zlehka se pousměji, i když do smíchu mi dvakrát není. Tolik mrtvých, tolik zraněných. Nevinných i vinných, na tom teď nezáleží. Smrt si nevybírá. Kolik zraněných jsem za těch pár hodin stihl ošetřit? Kolika umírajícím jsem poskytl slova útěchy a držel je v ejich posledních chvílích za ruku? Příliš mnoho. Na mém chování není nic ušlechtilého, je to nutnost, je to potřeba. "Ostatní mi ale asi někam zmizeli..." podotknu potichu, když si uvědomím, že moc učňů v síni nezůstalo. "Nevíš kam? Možná jsem se měl věnovat tomu, co se děje. A ne tomu, co se stalo." Budoucnosti a nikoliv minulosti, kterou ti umírající již byli. Příčinám a nikoliv následkům. "A nevíš...nevíš, co je tohle?" nadzvednu ruku a ukážu Pie náhrdelník s nápisem. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Najednou jsi něco ucítil. Spáleniště. Tvá dračice sebou trhla a zařvala. Oddělila se od zbytku a zamýřila rychle pryč. Letěla tak rychle, že by se možná mohla stavět větrnému drakovi. A za kopcem jsi spatřil něco, co ti vyrazilo dech... Les v plamenech. Dračice znovu zařvala. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Po chvíli se tvůj drak vrátil. tedy, dopadl. Z výšky spadl přímo do lávového jezera. Po chvíli se vydrápal ven. Po hrudníku měl ty samé černé škrábance, jen větší. Boelstně zafuněl a převalil se na bok. Jako by tě ani neviděl, ale není jisté, jestli to dělá schválně. |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro To co vidím se mi vůbec nelíbí. Cítím vztek své dračice, nejraději by se vrhla vpřed a zabila toho, kdo to udělal. Taky chci pomstu, ale mrtví nebo v zajetí nepomstíme nikoho a nic. "Krásko uklidni se. Vidíš ty co tady zapálili. Vyleť nahoru, budeme mít lepší výhled. A vždycky je lepší útočit s převahou výšky" |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Dloubnu do něj. "Udělal jsi nejlíp z nich všech. Činy místo slov nejsou vždy nejlepší volba." Zadívám se na tebe. Když vytáhne náhrdelník, ucouvnu. Chvíli se na něj zděšeně dívám. "Kde jsi... letíme!" Řeknu rezolutně a čekám, až nasedneš. Pak se odrazím od balkonu a vletím do tmy. |
| |
| soukromá zpráva od Sven pro |
| |
| Valgar Divoce mávám křídly. Před námi se po chvíli objevila světla města. Je celkem veliké. Začnu klesat. Nedbám na nadávky, mám hlad. Dosedla jsem na náměstí. Lidi začali utíkat. "Ahóóój... Potřebujete něcóóó? Já jó! Máte krupicovou kaši?" Vrazím hlavu do jedněch dveří hostince. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Zadívám se na něj. Rozmazaně. "Co... bys řekl?" Z nosu mi vytekla rudočerná krev. "Debilní potvory..." Zaskuhrám a znovu se otočím. Pak se pokusím vstát, ale neúspěšně. Ani na druhý pokus, ani na ten třetí. Křídla jako by mi ochrnula. "Nemám rád podsvětí." Zabručím. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Neposlouchám ho. Vrhnu se přímo dolů, do plamenů. V noci nevidím moc dobře, ale ten plamen to osvětluje. Vrhnu se na ještě nezapálenou paseku. Kolem nás šlehají plameny. A po chvíli je spatřím. Nejsou větší než zajíc, vypadají jako víly s obrovskou hlavou a plamennými křidýlky. Z ruk, kterých mají šest jim vylétavají jiskry a zapalují všechno okolo. Zařvala jsem a jednu zadupla. |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| Valgar Hostinský se na tebe vyděšeně podíval, hodil rukou směrem ke skladu a zmizel. Když jsi vyšel ven, dračice strkala hlavu do fontány. "BUBLINKÝÝÝÝÝ!" Řve a mrská ocasem, až rozbila stánek s noži. Zbrojmistr vyděšeně vyjekl a opustil své stanoviště. |
| |
| soukromá zpráva od Sven pro "Sakra Thaare, nepřemáhej se. Co pro tebe můžu udělat?" zeptám se a rukávem mu otřu krev z nosu. "Hlavně mi tu neumírej. Slyšíš?! Thaare!" Nesmí umřít, prostě nesmí. |
| |
| Smradlavá ponožka "Hlavně bys pak umřel taky, co?" Ušklíbne se. Ocas si máčí v lávě. "Malinový ježci!" Hekl a svalil se do jezera. |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| Valgar Změnila jsem si hlas na hlubší. "Ano, ano jistě... Důstojně..." Vykročila jsem pravou nohou po náměstí, přičemž jsem uklouzla po kládách a přistála ve fontáně, která to nevydržela a na náměstí se vylila voda. "Jezírko!" Vykročila jsem znovu, ale noha mi uklouzla po dláždění a já jsem spadla na Valgara a přitlápla ho krkem. "Můžeš ze mě slézt?" Ptám se ho. |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro Jakmile letíme dolů, jenom pokrčím rameny. Tady šel rozum stranou a já jenom doufám, že se dožiju rána. Pak uvidím příčinu požáru. Malé ohnivé krysy. Jakmile zašlápne prvních z nich seskočím na zem. No nejdřív bude třeba pozabíjet tuhle havěť a potom si promluvíme o zásadách spolupráce Krásko. A věř mi, seřvu tě tak, že budeš chtít být zpátky dračím vejcem. No uvidíme, jak tyhle krsy umírají. Vezmu jede z šípů, založím na tětivu a vystřelím. Jenom doufám, že to bude stačit. |
| |
| Dračí bulva "Malinový ježci?" vyvalím oči. Thaar mezitím sklouzl do lávového jezírka. "Co to sakra jsou ti Malinový jež... Thaare?" Sakra. Vstanu a jdu hledat Malinové ježky. Chodím po lese a hledám ty jeho ježky a přitom vzpomínám, jestli jsem je už někde neviděl, nebo o nich neslyšel. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Šíp proletěl tvorem a zhořel, očividně mu to nci neudělalo, protože se ti zahryzlo do nohy. Tvá dračice otrvírá v zemi malé jámy, do kterých tvorečky zasypává a dusí je, ale na to jsou tvoje schopnosti ještě malé. |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Procházíš lesem. Najednou jsi ucítil zápach smrti a ohně. Jdeš za ním. Po chvíli jsi spatřil ohořelé stromy. A o kousek dál, kdyžjsi se prodral houštím jsi uviděl jednoho tvého Spoluhosttele a zelenou dračici, kteří se snaží pozabíjet takové hořící skřítky, kteří zapalují les. |
| |
| Valgar SNašíš se zpod ní dostat, ale jaksi to nejde. Tak sebou Theila mrskla, ale nějak se jí to nepovedlo. Práskla do sloupu, který držel malou verandu. Ta se zakymácela a spadla jí na hlavu. "Bublinkýýý bááác..." Zabrumlala, protočila hlavu a ta jí prudce dopadla na dláždění. Vyplázla jazyk a ztratila vědomí. Už chybí jen cedulka "Mimo provoz." |
| |
| soukromá zpráva od Sven pro Malinový ježci, malinový ježci. Malinový ježci?! "Si ze mě snad dělá prdél!" zařvu už, když po půl hodině hledání nenajdu ani prd. Pak ucítím ten smrad. Prolezu houštím a vidím Barinora a jeho dračici, jak bojují s hořícími skřitky. Přiběhnu blíž a začnu do sebe nasávat vzduch i s tím ohněm, až jsem jim ho sebral. Asi další podvědomná činnost. "Jste v pořádku?" zeptal jsem se. Vrchní část obleku mám sundanou, takže jdou vidět čerstvé rány přes hrud a jedna v rameni. |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro Jenom vidím, jak jím šíp proletí. Bohové, tohle je mnohem horší než jsem si kdy dovedl představit. Pak se mi jedna ta krysa zakousne do boty. Pořádně ji nakopnu a pokusím se přitom nezapálit. No tak to uděláme jako s obyčejným požárem. Strhnu si z ramen plášť a plácáním hasím jednu z těch, krys. Všimnu si Svena jak se k nám blíží. "Jo jsem v pořádku. Zatím. Budeme potřebovat pomoc. Nemohl by si někde sehnat vodní dračici. Uspořádáme téhle havěti vodní lázeň," zakřičím na něj. Teď už se jenom modlit a doufat, že to nebude horší |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Konečně chvíli klidu. Ale zakřikli jsme to. Theila najednou vyrazila dveře hospody, vzala tě za ruku do tlamy a rozbila s tebou strop. Vznesli jste se. "Alkohol je špatnýýý!" Zařvala a nese tě pryč. Doletěli jste k malému jezeru. Začala tebou mlátit o vodní hladinu. "už... ho... nikdy.... nejez!" S každým slovem tě praští. Nebylo by to tak zlé, kdyby jste nebyli na mělčině. |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| soukromá zpráva od Sven pro |
| |
| Kam letíme? Ani nevím, jak se mi podařilo tak rychle naskočit na její hřbet a už jsme ve vzduchu, letíce kdovíkam. Pořádně nerozumím tomu, co se děje. Náhrdelník jí viditelně překvapil a možná i vyděsil, pokud mohu soudit z její reakce. A dle náhrdelníku se také očividně rozhodla jednat - a mám takový dojem, že ať už to letíme kamkoliv, bude to ještě velmi zajímavé. "Pio? Chci vědět kam letíme, nebo se obejdu bez toho?" zeptám se jí s náznakem ironie v hlase, nemyslím to ale nijak špatně, spíše jako drobný žert, protože, buďme upřímní, Pia není příliš sdílná co se týče důležitých informací. |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro Já je nezapálil. To ony nám zapalují les. Potřebujeme spoustu vody, jinak nám to tady shoří celý les. Náš les" Znovu nakopnu ohnivou krysu. Rozhlédnu se kolem. Situace se stává doslovně zoufalou. "Musíme pryč, jinak nás tady upálí" Opravdu prohráváme. "Musíme pryč Svene.. Teď jenom přesvědčit Koreinu. "Krásko, nemáme ti jak pomoct. Zvládneš je uhasit všechny. Pokud ne. MUSÍME PRYČ!!!!, křičím co mi síly stačí. |
| |
| soukromá zpráva od Naian *14* pro "Co se stalo?" Koukám na hořící stromy.¨a na ty potvory. Jedna mě hryzla do mrzácké nohy. "Nebolí, potvoro." Skopnu ji a zašlápnu. Snad mi nepodpálí podrážku. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Cukla jsem sebou a svalila se na zem. A usnula. Po chvíli jsem se probudila. Oči se mi změnili, jako by v nich byl jiný výraz. "Co se ti stalo?" Ptám se ho vyděšeně a pak do něj šťouchnu. Bolest ustala. Pomůžu mu vstát. "A kde to sakra jsme?" Rozhlížím se. |
| |
| soukromá zpráva od Sven pro Chtělo by to nějakou vodu, ale kde ji vzít? A ještě ty pos.... malinové ježky. Thaare ty vtipálku jeden. Pak za mnou promluvila nějaká dívka. Otočil jsem se a hned ji poznal. "Bezcitná, co ty tu?" zeptám se a otočím se na ni celý. "Ale, jenom trochu hoří les a pobíhají tady ohnivé krysy. Pohoda" řeknu a usměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro "No dobře, ty tady neuhoříš, ale já ano. Takže pokud něco neudělá tvůj drak, a tomu se takový požár musí líbit, pak já a moje dračice musíme pryč. Viděl jsi někdy lesní požár, já ano. Pokud se to tady rozhoří, přijdou ohnivé bouře. A abych nezapomněl. Ne nevím odkud se ta havěť vzala", řeknu Svenovi. Pak u nás přistane Bezcitná. " Rád tě vidím. Potřebujeme vodu, spoustu vody. Takže nějaké nápady", zeptám se jí a hasím další krysu, svým pláštěm. |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Ne... Teda, ty stromy tu byli, ale to jsou tři roky..." Pokrčím křídly. |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| soukromá zpráva od Naian *14* pro "Tak to je dobře, že je všechno v pohodě. No, trochu vody snad seženu. Počkejte tady a... nikam nechoďte..." Dojdu k Larniusovi. "Larniusi, plán 78A!" Roztáhnul křídla a odrazil se od země, já se chytila jeho nohy a jedním švihem se dostala na jeho hřbet. "Za chvíli jsme zpět!" Zavolám ještě jednou. Letíme s mým drakem víš a víš, až nad mraky. "Tak jo kamaráde, jdeme na to!" Zvednu ruce nad hlavu a Larnius zařval. Chvíli se soustředím. Pak mi můj drak oznámí, že už to je v pořádku. "Fajn." SLetěli jsme zase na zem, před Hostitele. Sesedla jsem a opřela se o svého draka. "Kde vlastně máš svého draka?" Otočím se na Svena. Je vidět, že nikam nespěchám. Pak zahřmělo. "Áááá... To je ono..." Spadlo několik kapek, pak se už pustil dost slušnej liják. Nade mnou ale neprší. "Spokojeni?" Konečky vlasů už jsou úplně černé, ale mě to jaksi nevadí. Tedy vadí, ale nechci to řešit. |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro Nakonec prší. To je přesně to co je potřeba déšť. Požár pomaličku uhasíná., jenom doufám, že tenhle konec se líbí všem z nás. Jen nerad bych teď začínal spor s drakem. " Děkujeme Bezcitná. Budu muset najít způsob, jak ti oplatit." Teď se otočím na Svena. " Ty asi náhodou nevíš co byly tyhle krysy za havěť a kde se tady vzaly" |
| |
| soukromá zpráva od Sven pro "Lidi, musím vás o něco poprosit. Thaarovi není dobře. Všude po těle má černé žilky a je opravdu slabý. Teď odpočívá v lávovém jezírku." řeknu a jak se ve mě míchá smutek a vztek, začne mi stoupat i tělesná teplota, čímž se začnou lehce vypařovat kapky deště na mě. |
| |
| soukromá zpráva od Naian *14* pro Pak příjde řeč na ohnivého draka. A mě jako by polili mořem ledové vody a ještě mi o hlavu křápli krou. "Co... cože?" Vykoktám. "A to jste se jako vrátili z pekla, nebo co?" To není pravda. Vyhrnu si nohavici u levé, zmrzačené nohy. Je na ní asi třiceticentimetrové rána, celá černá. A od ní se nahoru táhnou černé žilky. "Nějaká... taková?" Zadívám se na něj rezignovaně. |
| |
| soukromá zpráva od Sven pro "Jo, šel jsem si pro Thaara až do pekla. Jak můžeš sama vidět." řeknu a na mém těle je několik čerstvých ran a jedna v rameni. "Ty o tom něco víš? Jestli jo, řekni mi to. Musím mu pomoct." naléhám na ni a doufám, že mi pomůže. "Prosím." dodám nakonec, aby viděla, že je to vážné. |
| |
| soukromá zpráva od Naian *14* pro "Tak co? Jakpak se zachováš, princezno? Necháš ho umřít?" "Sklapni!" "Ne a ty to víš! No tak, zachovej se jako sobec!" "Můžeš mlčet, prosím?" "Prosím? Ty to ještě používáš?" Zhluboka se nadechnu. Už neudržím ten neviditelný deštník. Dopadají na mě kapky deště, máčí mi vlasy i plášť. "Nejde mu pomoct..." "Ale jde!" "Seš hroznej..." "Jen pro tebe, zlatíčko!" Povzdychnu si. "Zaveď mě k němu." Řeknu ve falešném odhodlání. "Proč nezachránit tři draky za noc, že?" |
| |
| soukromá zpráva od Sven pro "Půjde mu tedy pomoct, nebo jsi to myslela vážne, že mu nejde pomoct? A proč ses bavila sama se sebou? A jaká princezna?" ptám se po cestě a přidávám do kroku, skoro přecházím do lehkého poklusu. Za nedlouho jsme doběhli k lávovému jezírku. "Thaare, vylez ven. Je tu někdo, kdo ti může pomoct." řeknu a kleknu k okraji jezírka. Prosím, vydrž ještě chvíli. |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro "Koreino slyšíš. Množí se tady nepochopitelné věci. Nevíš co to vůbec byly za krysy. Co tady dělaly a proč. Proč musel Sven pro svého draka do pekla. A ta hlavní, pořád je potřeba aby Bezcitná odešla." Tak a teď budeme řvát. "Tak a než m i odpovíš ty protivná ještěrko. Ještě jedou se někam vrhneš, aniž by si přemýšlela tak tě zabiju osobně. Uvědomuješ si vůbec, že pokud by nám nepomohli, tak jsme tady taky mohli uhořet. Pamatuj si jedno. Mrtví nikomu nepomohou, ani zvířatům, ani rostlinám. NÍKOMU!!!!!!!. A pokud by tady byli nezkrocení, už bychom se mohli houpat někde na řetězu" |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Dívám se na něj ledově chladně. Když dořve, promluvím. "Řev je náznak slabosti, Barinore. Měla jsem to promyšlené, zato ty nemáš. Takže.. užij si hledání." Vzlétnu a ztratím se mezi stromy. Sven Když uslyším jeho hlas, pomalu vylezu z jezera. Položím se na bok. "Nazdar!" Usměji se na Ragien. "DLouho jsme se neviděli, co?" Zavřu oči a snažím se pochrupovat, aby mě to přestalo bolet. |
| |
| soukromá zpráva od Naian *14* pro Když dojdeme k lávovému jezeru, dívám se kolem. Žádný drak tu není. Snad se nezbláznil? Ale pak se něco mihne v té lávě. Uskočím. Když ale vyleze "jen" drak, usměji se. Poznávám ho. "Ahoj Thaare. Copak tě trápí?" Pak ale uvidím ty rány a všechna dobrá nálada mě přejde. "Tak to je horší..." Zamumlám. Kleknu si vedle draka. Naštěstí na něm nezůstala žádná láva, to by bolelo. I tak je dost horkej. Otočím se na Svena. "S tímhle nic neudělám... Je to... moc veliké... Nejde to odstranit." Řeknu sklesle. "N jááááj." "Už... buď.... zticha!" Vstanu. "Hned jsem zpátky." Rozběhnu se do lesa. Hledám v porostu, ve větvích stromů. A pak jsem ji našla. alá květinka s žluto - bílími květy. Natrhala jsem skoro plnou náruč a rychle se vracím zpět. Larnius létá nade mnou. Klekla jsem si zpět k drakovi. "Možná to bude trochu pálit." Přiložím mu květiny na černé rány. Chvíli ho pozoruji. Zranění se nehnulo ani o píď. Sklopím zrak. Přistál za mnou Larnius, neslyšně jako vždy. "Ty to dokážeš. Zkus to..." Mírně mě dloubl. Pohladila jsem ho po nozdrách. Přikývnu. Přiložila jsem ruce na ty nejhorší z ran. Naposledy se pořádně nadechnu. "Thravenus ghral. Dicher harchi wer..." Zvedl se vítr. "Magar parithei vela..." Kolem mě začal kroužit jakoby černý stín. "Kahor varich thell." Černé žilky na drakově kůži mi začali přecházet po rukou do nohy. Bolí to. Hodně. Po tváři se mi skutálela slza. Oči i vlasy mi celé zčernali. "Karito grai..." Dořekla jsem poslední slova a odtáhla ruce. Žilky s drakova hrudníku zmizeli. Otočila jsem se na Svena. Moje oči nemají bělmo, ani nejsou modré. Zamrkala jsem, aby nabili své původní podoby. Jen u vlasů to udělat nešlo, zůstanou už navěky černé. |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro Ze všech tvorů na světě by od draka člověk čekal zradu nejméně. Už vůbec by ji člověk nečekal od ní. Nemá cenu ji vysvětlovat, že máme být tým. Že si máme věřit a společně překonávat překážky. Vlastně mám pocit, že mě celou dobu nebrala vážně. Nikdy mě neposlouchala, mé rady neslyšela. Udělal bych pro ni cokoliv. Zabíjel nebo zemřel, ale pokud mě neposlouchá. Mistr první rok výcviku řekl: Pokud chcete bojovat společně, musíte společně myslet. Oheň obnovuje. Sednu na zem a vytáhnu jednu z dýk. Ostřím si přejedu přes dlaň a sleduji krev, jak skapává na zem. Bolest očišťuje a uklidňuje, toť známá věc. Hluboce se soustředím. Všude kolem musejí semena a hluboko pod zemí kořeny. Není to přece první požár v tomhle lese. Jen se hluboce soustředím. Nechci vytvořit nic nového, chci jen aby vykonaly k čemu byly stvořeny, ale mnohem, mnohem rychleji. Chci aby rostly všude kolem a aby se tady vrátil les, než půjdu dál. |
| |
| soukromá zpráva od Sven pro Ty černé žilky začali přecházet do ní. Když se na mě podívala, ztuhl jsem. Ty oči. Pak ale zamrkala a vrátily se do normálu. Jen vlasy má furt černé. K roli se zase dostalo mé citlivé já. Objal jsem ji a neubránil se slzám. "Díky, děkuju, děkuju ti." Může se mě cítit docela velké teplo, ale nespálí se. "Já...já...udělám cokoli budeš chtít. Kdykoli. Stačí říct a budu ti vždy k službám." řeknu ji potichu do ucha a pozoruju Thaara. |
| |
| soukromá zpráva od Naian *14* pro "Je zpět..." Zašeptám a ztratím vědomí... |
| |
| soukromá zpráva od Sven pro Pak řekla něco, po čem mi přejel mráz po zádech. "Je zpět..." ty slova zněly tak hnusně a mrazivě, až mě to donutilo vyšvihnout se na nohy a postavit se do bojového postoje. |
| |
| soukromá zpráva od Naian *14* pro |
| |
| soukromá zpráva od Sven pro "Radím ti dobře, nech ji být." řeknu a jde slyšet lupnutí v článcích prstů, když jsem pěsti sevřel pevněji. |
| |
| soukromá zpráva od Naian *14* pro "Hm, rozmýšlím se, rozmýšlím se, ne. Není to dobrá rada, spíš hloupá. Jen si představ co s jejím tělem dokážu." Rozpřáhla ruce a do tebe se opřel vítr silný jako vichřice. |
| |
| soukromá zpráva od Sven pro "Vzdej to, měj rozum." zařvu na ni a rozběhnu se proti ni. Chci ji povalit na zem a držet, dokud se zase nevrátí. |
| |
| soukromá zpráva od Naian *14* pro |
| |
| soukromá zpráva od Sven pro |
| |
| soukromá zpráva od Naian *14* pro Pošlu mu vzdušnou pusu. V černých očích mi zajiskřilo. //Larnius je jakoby v tranzu. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Chvíli se nedělo nic. Pak před tebou vyrazil ze země klíček. Rostl a rostl. Po chvíli se z něj stal malý dub s rudými listy, přesně takový, jaký jste vytvořili s tvou dračicí. A nedaleko se objevili další stromy. Jedle, smrky, dokonce i mech a menší květiny. Po chvíli jsi ale už byl moc vyčerpaný. Tvá magie ustala. Jenže jsi si všiml, že spoustu míst zůstalo seškvařených. Míst, na kterých zemřeli ty krysy. Tam už nikdy nic nevyroste... |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro Podívám se na svou práci a jsem spokojený. Opatrně se zvednu, aby se mi únavou nezatočila hlava. Teď musím do města, po svých. Koreinu nemá cenu hledat, bude muset vychladnout, než s ní budu moci znovu mluvit. Rovným dlouhým krokem vyrazím v před. Sice se zatím musím opírat o hůl, ale jde to. Stromy a rostliny mají svou paměť a lidé svou. Vlastně nic jiného co žije pod sluncem není tak posedlé pamětí svého druhu. Ve městě je celkem dobrá knihovna. Otevřu každou knihu a obrátím každý list a to by v tom byl čert abych nenašel co potřebuji. No a nakonec Bezcitná, bude ji potřeba požádat o několik odpovědí. Než se jí ale půjdu zeptat, musím vědět víc než vím teď. Myšlenkami se vrátím ke své dračici. Ne teď se nemůžu vrátit, jsem hrdý jako starý dub a nechci se doprošovat. Najdu ji ráno a pak se uvidí. |
| |
| soukromá zpráva od Sven pro "Co ty seš vůbec zač? A proč jsi v ní?" to je ono, kecej s tím, kup si více času na plán. Asi nezbývá, než použít oheň. Pěsti mi vzplály a rozšířilo se to až po loket. Nechci ji ublížit, ale jinak se k ní asi nedostanu. Znovu se proti ní rozběhnu a snažím se ji zasáhnout. |
| |
| soukromá zpráva od Naian *14* pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Jaký muž by mohl plítvat světlem a v noci hledat odpovědi v zaprášených knihách?" Ptá se s úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od Sven pro Rozběhnu se se proti ni a jak k ni doběhnu, snažím se ji chytit za jakoukoli část těla, klidně i za vlasy. |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro Podívám se na něj a mile se usměji. "Muž, který má spoustu otázek, málo odpovědí a žáden čas. Pro takového je tohle místo jako stvořené, nemyslíte." Na chvíli se zamyslím, "co ale přivádí starého člověka v tak pozdní hodinu do knihovny. Moudrost a znalostí starců, jsou někde stejně cenné jako ta nejstarší kniha, pokud chtějí vyprávět.," dodám a upřu na něj své oči. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Usměje se. "Moudrá slova, Hostiteli. Dovol abych se představil, jak se sluší. Jsem Guros, strážce všech knih světa, mým drakem je Hirkhan, značí moudrost. Takže, copak by tvé uši chtěli slyšet za odpovědi?" Zeptá se bez obalu a nadšen, že může někomu pomoci. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro vá dračice najednou vyskočila na všechny čtyři. "Letíme!" Vykřikla a vyhodila si tě do sedla. Rozletěli jste se pryč. Za chvíli jste se dostali nad spáleniště. Všude jen ruiny toho, co bylo ze starého lesa a zvířata chodící po popelu. A v dáli jsi uviděl opět zalesněnou oblast. Ve které jako oko strážilo lávové jezero. A tvůj zrak spatřil, že u něj někdo je. DVa draci a jejich Hostitelé. Bezcitná + Sven. A ti dva zápasí... |
| |
| soukromá zpráva od Naian *14* pro Dívám se na své ruce, na Larniuse a na druhého Hostitele. "S... Svene?" Vykoktám ze sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro "Dovol abych se ti i já představil. Mé jméno je Barinor a mou dračicí je Koreina. Nevím jestli mi smíš odpovědět. To co hledám je pochopení na otázku, která všem zavírá ústa jako šém. Potřebuji vědět všechno o Nezkrocených. Vím toho málo a i to málo mi stále připomíná, že jen vím , že nevím. Potřebuji vědět všechno, co mi můžeš říct. Kdo jsou, odkud přišli a jak se stali nezkrocenými. Sám dobře vím, že otvírám hodně starou knihu a v ní jako v každé staré knize, jsou věci, které nikdo nechce vynést na světlo" |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro 16. 5 Dostal jsem se do tábora Nezkrocených. Nikdo neví, kdo jsou. Odkud přišli. A já se na to chystám přijít. 17. 5 Jejich historie sahá až k počátku. Kdysi prý vládli celému světu, i těm nad a pod námi. Jenže pak přišli draci a s nimi lidé, jak je známe dnes. Propukla válka mezi Nezkrocenými a lidmi. A ldii s draky vyhráli. Od té doby se snaží prý dostat zpátky k moci. 18. 5 Prošel jsem se po táboře. Jen pro informaci, jejich tábor je pod zemí. Skroo všichni Nezkrocení jsou slepí. ALe jejich síla je nečekaná. Obři, trpaslíci, démoni... Prastaré, magické síly, čekající na odplatu. Nikdo neví, co máme přímo pod nohama. A vede je Dvanáct. Síla tak příšerná, e se o ní bojím psát. Budu o nich muset zjistit víc... 19. 5 Ptal jsem se starších.... Dvanáctka jsou ti nejstrašlivější. Mám pravdu. Dvanáct démonů smrti, chaosu, války, hladu, smrti, hladomoru, nenávisti, pohrom, touhy, vražd a nepřátelství. Vládne jim Dvanáctý, démon zla. Ten se ale ztratil. Říká se, že on jediný může cestovat mezi světy. A že on jediný se může vtělit do těla nějakého smrtelníka. Jenže nikdy v historii se nenašel nikdo tak silný, aby z toho nezešílel. Ale Nekzorcení prý teď mají dítě, které by mohlo vydržet. Dítě, potomek samotného Pána S... Dále byli stránky vytrhané a od krve. "Nic dalšího se nedochovalo." Řekl smutně stařec... |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro Někdy odpovědi jen otvírají jen další otázky. Tyhle otázky ale mohou počkat, část toho co jsem potřeboval vědět jsem se dozvěděl a možná, jenom možná jsem se dozvěděl něco co vysvětluje vše ostatní, ale obrací se mi z toho žaludek. Podívám se znovu na strace. "Teď potřebuji tvou moudrost a tvou radu. Viděl jsi spoustu věcí a spoustu věcí jsi četl. Uvěřil by si svému drakovi, pokud by ti něco poradil. To něco ale může způsobit záchranu našeho světa nebo jeho naprosté zničení." |
| |
| soukromá zpráva od Sven pro Chvíli jsem ležel na zemi a dýchal, pak jsem se posadil, to už jsem slyšel další hlas. Sáhnu si na temeno a cítím, jak mi z rány teče krev. Vzplane mi ruka a já si přejedu prstem přes ránu, která se vypálí a zastaví krvácení. tvář se mi zkřivila bolestí a pak jsem se rozhlédl. "Jsem rád, že jsi v pořádku." řeknu směrem k Bezcitné "A co ty tu děláš? Lov divé zvěře ještě nezačal." řeknu k Valgarovi a usměju se. Pak se zadívám Thaarovi do oči. "Díky příteli." |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Jen se ptej, chlapče!" Usměje se nadšeně. Posadí se a nedočkavě čeká na otázku. Jako malí kluk. "Moudrost musí přinášet oběti." Řekl už trochu sklesleji. |
| |
| soukromá zpráva od Naian *14* pro Valgar. Dračice noci. Použiju magii a hned jsem asi metr od něj. "Jestli se nebojíš, dokážu ti, že tréning je již zcela zbytečný." Oči mi na chvíli zčernali. Pořád jsem mu neodpustila ten luk. Svena si najednou skoro nevšímám. |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro "Děkuji ti. to co jsi mi řekl má neuvěřitelnou cenu. Ještě jednou ti děkuji". Na chvíli se zamyslím. "Prosím tě, tu knihu velmi dobře uschovej a pokud se někdo bude ptát, jako já. Pak jednej velmi, velmi opatrně". Teď se mi honí hlavou jedna jediná myšlenka. Téměř vyběhnu ven. Najdu nejbližší strom. Položím na něj ruku a bodnu se dýkou do nohy. Teď potřebuji cítit bolest, to je ten nejsilnější pocit a dovede probít i dračí hněv. "Koreino omlouvám se, neměl se na tebe křičet. Potřebuji tě, VÍM", opakuji to znovu dokola a dokola. Doufám, že kořeny a listy donesou tu správu tak kde je třeba. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "To říkali již ti před tebou." Usmál se. Jenže jak to myslel, už se asi nedozvíš. Koreina se objevila nedaleko. "Co potřebuješ?" Řekla celkem chladně. Je ale vidět, že tě sledovala. Jak jinak? Je to tvá dračice... |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| soukromá zpráva od Naian *14* pro "Bohužel by mě mrzelo tě zabít, vzhledem k tomu, že mám ráda temnotu..." |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro "Musím se ti omluvit, neměl jsem na tebe křičet. Musím ti ale říct, že jsi mi měla říct co máš v plánu a co chceš udělat. Já bych se podle toho zařídil. Pokud spolu nebudeme mluvit zemřeme a nikdy se nám nepovede to co musíme udělat. Všechno co se děje kolem bylo přesně naplánováno. Útočí na draky, snaží se vás dostat mimo bojiště. Ve válce s nezrozenými, jste to byli, kdo rozhodl boj. Nechtějí to opakovat znovu. Oni jsou jako my jenom naopak. Páni nezrozených jsou naprostým popřením nás Hostitelů. Bezcitná je součástí obou světů. Nezkroceného i našeho. Pokud jsem dobře pochopil, co jsem viděl pak ona je vtělením něčeho velmi zlého nebo může být. A velmi mocným dítětem, s dost zvláštním otcem." Tady se zastavím a utřídím si myšlenky. Nevím, kdo z Hostitelů ví co vím, já a ví že to ví. Bezcitná je ale jednou z nás, je člověkem, smrtelníkem. Možná máme jen jedinou naději, vydat ji Nezkroceným a doufat, že nám zůstane věrnou. Vím, že opakuji tvoji vlastní myšlenku. Teď ale to nejdůležitější. Musí se to stát s jejím souhlasem a musí se to stát dřív než Nezkrocení vyhrají postaru, ohněm a železem. Souhlasíš se mnou Krásko" |
| |
| soukromá zpráva od Sven pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Není ze dvou světů. Její otec je z pekla. Dost zlí člověk, pokud jím je. Její druhá polovina duše je ano...Dvanáctý. A její matka... Ne... To ti nesmím říct... Já... Ona... Nikdy neměla spatřit světlo světa. Nikdy... yla jsem slepá. Měl jsi pravdu. Musíme se jí... zbavit." Odmlčím se. "Protože jestli spatří Nezkrocené, přidá se k nim." Zasyčím. |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| soukromá zpráva od Naian *14* pro Když mě chytí, neadí mi to. A jakmile se z něj stane ohnivák, začnu se rozhlížet po okolí. "Copak bych mohla využít? Hm... Necháš mě chvíli přemýšlet?" Ucítila jsem opd sebou podzemní pramen. "Ach anóó..." Změnila se ze mě něco jako vodová socha. Při kontaktu se SVenem se kolem nás vytváří pára, ale nezdá se, že by mi to ubližovalo. Naopak. Jeho oheň mě ale pěkně děsí. Snažím se mu vymanit ze sevření. |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro "Možná, že nikdy neměla spatřit světlo světa, ale narodila se. Nejde to vzít zpátky, úplně stejně jako ty už nikdy nebudeš dráčetem a já kojencem." Znovu si potřebuji utřídit myšlenky. "Nemůžeme ji zabít, sama jsi to řekla a měla jsi pravdu. Pokud ji zabijeme dvanáctý se prostě narodí znovu, někde jinde, někomu jinému. A pokud ji zabijeme mohou Nezrození vyhrát vlastní hrubou sílou. Co to říkám, oni už vyhrávají. Musíme skočit do vody a doufat, že se vynoříme. Bezcitná je člověk, dýchá a cítí. Má strach, cítí stud a z celé duše pro dobro naše i její doufám , že může milovat. Já vím, že je to šílené ale pokud zůstane člověkem, a tím je, pak může nezkrocené zabít zevnitř. Bylo by to, jako by byl náš král Nezkrocený". Nevím jestli mi to schválí ale napadá mě ještě jedna věc. "Pokud se Bezcitná potká s Nezkrocenými samovolně nebudeme mít vliv na to co se stane. Tak můžeme události uvést v chod, doufat že se povalím dobrým směrem a budeme vědět jak rychle musíme utíkat aby nás nesemlely" |
| |
| soukromá zpráva od Sven pro "Nějak se ochladilo, trochu zatopím." řeknu a vzplanou mi prsty. "Vrať ji zpátky!" řeknu a jestli tak neudělá, začnu postupně přidávat, dokud nehořím celý. Snad ji moc neublížím. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Zavětřím ve vzduchu a strnu. "Nasedej!" Zavelím a až to udělá, co nejrychleji vzlétnu do noci. TO BE CONTINUED... |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| soukromá zpráva od Naian *14* pro "Nech toho!" Kroutím se a svíjím jako had. "Fajn, řekl sis o to!" Změnila jsem se na oheň. A vykroutila se mu. Gratulace. Stojím nedaleko od nich. A z ohně se stává pomalu ten černý. Všechno světlo i to z lávy pomalu uhasíná. Vysávám život ze všeho okolo... A pomalu se vracím do své podoby... Do své plné podoby... Roztáhla jsem ruce a vznesla se nad zem. |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro "Ne já nejsem optimista. Já jsem jenom zoufalý, jako strom, který potřebuje zakořenit na holé skále. A jako každý takto zoufalý tvor podnikám zoufalé kroky", řeknu jí když nasedám. "Mám na tebe jen jednu otázku a nemusíš na ni odpovídat pokud nechceš. Kolik a jestli vůbec něco máš společného s její zrozením" |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Tvá dračice letí rychle. Přeletěli jste spáleniště a před vámi se objevilo lávové pole. A ochladilo se. Když jste slétli niž spatřili jste: Příspěvek Bezcitné: Stojím nedaleko od nich. A z ohně se stává pomalu ten černý. Všechno světlo i to z lávy pomalu uhasíná. Vysávám život ze všeho okolo... A pomalu se vracím do své podoby... Do své plné podoby... Roztáhla jsem ruce a vznesla se nad zem. A ty to víš... Tohle je smrt, chlad. To nejhorší všech světů. A probouzí se to k životu. "Co budeme dělat?" Ptá se Koreina vyděšeně. Draci u jezera Všichni řvou a mávají křídly, ale bojí se přiblížit k zjevu blíž. A dokonce i vy. Cítíte smrt, strach, bolest a utrpení. A bojíte se podívat do těch očí... Do těch černých, chladných očí. |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro Bohové nad námi, Bohové pod námi. Tak má drahá Krásko, co myslíš je dneska dobrý den na smrt. To co musíme udělat je snad mnohem šílenější než cokoliv co jsem radil předtím. Ti hlupáci s ní asi bojovali, probudili její strach a strach". Nádech výdech a celý život před očima. Teď se musíme stáhnout a čekat co se stane. Pokud jsou moudří nechají ji jít. Pokud jsou dnes bohové s námi ona půjde. Pokud je dnes soudný den a oni začnou bojovat nebo ona zabíjet. Budeme bojovat" tady se zastavím, protože znám odpověď. "A zemřeme", bože to je tak definitivní až se mi z toho protočila hlava. Bohové ať utečou a ať se ještě přeměna plně neuskutečnila. Krásko jsi ten nejnádhernější tvor co znám a je mí ctí tady být s tebou. NO a pokud se draci umí modlit, teď bych začal" |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Už není cesty zpět. To co vidíš je čisté zlo... A za tohle mě budeš nenávidět. A já tě chápu...." Rozletěla jsem se dolů, rychlostí, která překvapuje i mě. A nezastavuji se, ani když přichází země. Asi sedm metrů od toho tvora vymrštím ocas. Trefil ho do břicha a on odletěl. Přímo do lávového jezera. Hladina se zavřela a já bych přísahala, že jsem viděla modré oči. "Promiň..." Otočila jsme se na Larniuse. Stál strnule a pořád se díval na hladinu. Pak popošel o krok. Opřel se do něj vítr. Jako by foukal do písečné duny, z draka se začali odlepovat kusy ve tmě svítících zrníček a roznášet se kolem. Ale Larnius se nebál. Došel až ke mě. "Byla by.... na tebe hrdá. Konala... jsi správně...." Vykoktal. Přiběhl k němu Thaar. "Bratře ne!" Larniusovi se otevřela rána na hrudníku a několik kapek krve spadlo na zem. Pak se do něj opřel poslední poryv větru. Larnius se usmál, rozevřel křídla a naposledy vzlétl. Udělal piruetu a rozpadl se na tisíce svítících částeček. "Takhle umírá drak." Zašeptala Koreina. Thaar se jen šokovaně díval na oblohu. Pak došel k místu, kde bylo pár kapek jeho krve. Koreina ho následovala. "Odešel na své stráži, pro dobro světů. Statečný a hrdý až do konce, nebál se smrti. Ať lid nezapomene." Z krve vyrostl strom. Byl pořád větší a větší, až dosahoval do výšky 50 metrů. A draci tam pořád stojí, nehybně a tiše. Jako by čekali, že se z té lávy oba vynoří. Ale čekají marně... |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Jen se dívá na hru před sebou. Jako by nevěřila, že to není jen denní můra. Když zbylí dva draci odříkávali, mlčela. Ale když skončili, došla k nim. "Vítr je věčný. CHodí krajem v zimě i v létě, ve dne i v noci, v míru a ve válkách. Oni se vrátí." Jenže nevíte,zda to jsou jen slova útěchy, nebo to myslí vážně, ale jedno je jisté. Už neřve bublinkýýýý. |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro Jenom tiše dojdu k ostatním Hostitelům. "Nechci ani vědět, co jste dělali ale bylo to neskonale hloupé. Buďte rádi, že jste na živu. Teď se musíme připravit, do rána nás čeká válka s Nezkrocenými. Už běžte, tlačí nás čas. Tohle neskončilo, tohle teprve začíná"" Neumožním jim položit žádné další otázky. Dojdu ke své dračici a jemně ji pohladím. "Pojď musíme letět, tlačí nás čas" |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro "Koreino, to bylo neskonale statečné a já nemyslel, že jsi ho schopná zabít. Vsadím ale celý tvůj les proti díravé botě, že není mrtvá. Není mrtvá v tom smyslu v jakém se obvykle chápe smrt. Nejsem si vůbec jistý, jestli vůbec muže zemřít, tedy přestat existovat. Dvanáctý se vrátil a nemyslím, že by se nechal zabít tak jednoduše. Teď potřebuju aby si mi řekla všechno co o ní víš. Věci se valí, potřebuju vědět jakým směrem utíkat. A odnes mě dál od hostitelů, nechci je potkat a to hodně dlouhou. Já jsem sice občas blázen, ale oni mě překonali" |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro Pak Barinor pronesl, že válka začíná a že musíme jít. Došel jsem zezadu k Theile a rukou ji přejel po břichu, pak krku a nakonec i hlavě. Tiše jsem pošeptal: "Jestli chceš, můžeme jít, ale jestli ne, počkám tu s tebou... dej si na čas," dořekl jsem a vyčkával jsem vedle ní, již tichý. Nechtěl jsem, aby se prostě zde více a více trápila, ale jestli zde chtěla být déle, chápal jsem to. Nějak jsem tušil, že to byl její přítel, takže to, že zde chvilku budeme, snad nebude až tak vadit, i když by jsme měli jít. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Naštvaně se na něj otočím. "Zemřel mi bratr." Pak se znovu otočím k jezeru. "Nemůžu teď odejít." Valgar Mírně ho šťouchnu. "Děkuji. Z nás dvou jsi rozumější ty." Zalesknou s mi oči a vrátím se do svého stavu. |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro "Najdeš mě v knihovně, až budeš připravena přijď". Znovu se pevným krokem vrátím do knihovny. Vlastně ani já nevím pořádně co se stalo a co to znamená. Nejdřív ale musím něco napsat. Zobrazit SPOILER Vlastně ani nevím na jakou otázku hledám odpověď, odkud to celé začít. Je to konec nebo je to začátek. Zabili jsem draka, zabili jsme přítelkyni. Co jsme to vlastně provedli. teď bych potřeboval Správce knihovny a jeho znalosti. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Muží se objevil znovu. Jen schovává svou tvář pod kápí. "Ty jsi tu znovu? Copak tě pořád pohání, že nespíš?" Říká mile. |
| |
| soukromá zpráva od Sven pro Pak se ale stalo nějak moc věcí naráz. Přiletěl Barinor a pomocí jeho draka shodil Bezcitnou do lávy. Její drak se začal rozpadat na jiskřičky a pak naposledy vylétl a rozpadl se úplně. Bylo to něco nádherného a zároveň tak smutného, že jsem nevěděl, jak se chovat. Když pak vyrostl strom a pořád se zvětšoval, přišel jsem k Thaarovi a stál po jeho boku, přičemž jsem mu položil zdravou ruku na rameno jako příteli a mlčky jsem s ním pozoroval ten strom a potichu odříkal modlitbu na honosný posmrtný život. |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro "Předtím mě poháněl strach, teď žene vina. Nemůžu spát. Staly se strašné věci my jim nedokázali zabránit. Nedokázali jsme zachránit život draka, chyběl nám čas." ne to není to správné slovo. My je zabili, Bezcitnou a jejího draka, tak by to mělo znít správně. "Dá se sejít do podsvětí, do světa mrtvých a dá se vyjít ven. Pokusil se o to někdo, byl někdo někdy tak šílený nebo zoufalý. " Zeptám se ho, tohle je totiž ta jednodušší cesta |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Samozřejmě je taková cesta, ale... Může ji podstoupit jen dítě ohně nebo smrti. Ostatní se nedostanou ven." Zavrtěl hlavou. "Ale proč by někdo tak mladý chtěl do pekla? Život přichází a odchází. S tím se nedá nic dělat." Odmlčí se. "Ale jestli ti mám pomoci, potřebuji vědět, co se stalo." |
| |
| Společnost u jezera Po chvíli se všichni draci odtrhli od hladiny. Už se nevrátí. A ví to všichni, ale někteří s tím budou bojovat. Thaar došel k oběma dračicím. "Jsou silní. Najdou cestu ven."¨ "Jak? Jsou mrtví." "Myslíš?" S těmi slovy Theila zmlkla. Thaar se otočil na SVena. "Letíme. Nechci... tu být..." Pak tě nechal nasednout a odletěli jste pryč. To samé udělala a řekla Theila. Koreina zůstává u jezera a strnule se dívá na hladinu. |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Líto... Tolika lidem je to líto. ALe život to nevrátí." Odfrknu si. "Co se stalo, stalo se. Nešlo to zvrátit." Ale dobře vím, že šlo. |
| |
| soukromá zpráva od Alagar Zero pro |
| |
| soukromá zpráva od Alagar Zero pro |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Zelená = Koreina Černá = Theila Rudá = Thaar Modrá = Larnius "Už není cesty zpět. To co vidíš je čisté zlo... A za tohle mě budeš nenávidět. A já tě chápu...." Rozletěla jsem se dolů, rychlostí, která překvapuje i mě. A nezastavuji se, ani když přichází země. Asi sedm metrů od toho tvora vymrštím ocas. Trefil ho do břicha a on odletěl. Přímo do lávového jezera. Hladina se zavřela a já bych přísahala, že jsem viděla modré oči. "Promiň..." Otočila jsme se na Larniuse. Stál strnule a pořád se díval na hladinu. Pak popošel o krok. Opřel se do něj vítr. Jako by foukal do písečné duny, z draka se začali odlepovat kusy ve tmě svítících zrníček a roznášet se kolem. Ale Larnius se nebál. Došel až ke mě. "Byla by.... na tebe hrdá. Konala... jsi správně...." Vykoktal. Přiběhl k němu Thaar. "Bratře ne!" Larniusovi se otevřela rána na hrudníku a několik kapek krve spadlo na zem. Pak se do něj opřel poslední poryv větru. Larnius se usmál, rozevřel křídla a naposledy vzlétl. Udělal piruetu a rozpadl se na tisíce svítících částeček. "Takhle umírá drak." Zašeptala Koreina. Thaar se jen šokovaně díval na oblohu. Pak došel k místu, kde bylo pár kapek jeho krve. Koreina ho následovala. "Odešel na své stráži, pro dobro světů. Statečný a hrdý až do konce, nebál se smrti. Ať lid nezapomene." Z krve vyrostl strom. Byl pořád větší a větší, až dosahoval do výšky 50 metrů. A draci tam pořád stojí, nehybně a tiše. Jako by čekali, že se z té lávy oba vynoří. Ale čekají marně... |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro To co říká se mi vůbec nelíbí. "To co ti teď řeknu musí zůstat tajemstvím. Dvanáctý se vrátil a myslím, že pro tebe je to mnohem menší překvapení než pro mne. Moje dračice ho zabila, jenže přitom zemřel Larnius, vlastně se napůl obětoval. Já jen nevím co teď, jak rozmotat tohle klubko, aby už nebyli žádní další mrtví, nebo aby jich bylo co nejméně. Teď mě prosím oprav pokud se pletu. Dvanáctý se z podsvětí dokáže vrátit." |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Když otevřeš knihu, je v ní jen jedna popsaná stránka: "Máš jednu možnost. Ptej se na jednu otázku a já ti ji zodpovím. Ale pak už nic...." Vedle tebe se objevil brk a lahvička inkoustu. |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro Roztřesou se mi ruce, přece neexistuje jen jedna otázka, která nás všechny zachrání. Všechny se navzájem ovlivňují a každá otvírá celou škálu nových možností. Hlavou se mi honí tolik věcí. Zachránit Bezcitnou, porazit Nezkrocené, zničit Dvanáctého. Stále a dokola jenom jak, jak , jak. A přece, je možné zachránit Bezcitnou. To ona je přece klíč, ale není jen nástroj. Je to milá dívka, mého věku. Dnes mě dvakrát zachránila a nemůže za to kým je. Nemůže za hříchy svých rodičů. Všichni o ní přemýšlejí jako o věci, ale ona je přece člověk. A být člověkem znamená mít naději. Naděje, to je to slovo. Přece jen lze položit jen jednu otázku a i když se ukáže, že nebyla správná, nebudu jí litovat. Vezmu brk a pomalu píši: "Jak zachránit Bezcitnou" |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Nikdy!" "Ale ano... Ty víš, že tam chceš. Že jím chceš být." "To radši skočím do tý řeky." "Je ti jasný, že by jsi se dostala do většího pekla, že?" "To by se ti líbilo." "Mě jo. Pak by nebyl problém povstat." "Proč mi to vlastně říkáš?" "Upoutávám POZORNOST!" Poslední slova zařvala. Země nedaleko se zatřásla. Povstala s ní obrovská postava. Zařvala a Bezcitná tasila meč. Vidina ustala. Zase jsi v knihovně. Šlahouny z knihy se poskládali do jedné věty. "Pokud chceš za ní, musíš zemřít... Hledej Jed králů." Kniha se zaklapla a zapečetila čtyřmi zámky. |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro Pomalu se zvednu a vyjdu na chvíli ven. Původně jsem ji chtěl zavolat, ale nakonec se vydám k jezírku sám. Sednu si vedle ní a jenom sedím a přemýšlím. Možná, že nezabiji jenom sebe ale i ji. Sedím dlouho. Nikdy mě nepadlo, že budu někoho požádat, aby pro mě zemřel., ne aby spáchal sebevraždu. "Koreino, tvého bratra je mi líto", zmlknu, nevím co říct. "Našel jsem cestu, jak dát jeho smrti smysl. Znamená to, ale že musím zemřít". Bohové, ať něco řekne. Ať navrhne jinou možnost. Ale já musím jít, pokud zbývá jen malý kousek naděje |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Otočila jsem se na něj. "Pokud máme zemřít, zemřeme jako ona." Hodím hlavou směrem k lávě. "Pokud zemřeš ty, i já. Tak to bylo vždycky. Máme propojené duše, vzpomínáš?" |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro "Já vím. Proto tady sedím a mluvím o tom. " Nikdo mě nepřipravil na taková rozhodnutí. "Nevím co mám dělat. Ona stále je a bojuje se svým prokletím. Osud nás všech visí na vlásku a já nevím. Mohlo by to by být jinak, ale. To věčné ale. Svena tam poslat nemůžeme, i kdybychom mu vysvětlili o co jde. Když se ti dva potkali naposledy, dopadlo to zle. Můžeme tam poslat Daichiho. Já nevím. Myslíš, že je jednoduché tě požádat aby si zemřela ve jménu naděje, ve kterou nevěřím ani já." Já mám dost a tohle ještě zdaleka není konec. "Slyšela jsi někdy o Jedu králů" |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Tak to ne. Teď tam chceš nastrkovat jiné?" Nevěřícně se na něj dívám. "JIstě. Jed králů. Je jediný způsob jak ho získat. Nasedej." Řeknu trochu sklesle. |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro Naskočím. "Ne nechci za sebe posílat někoho jiného, jenom jsem hledal způsob, jak by si mohla zůstat na živu. Pochop mě. Pokouším se rozmotat obrovské klubko záhad, kouzel, nedorozumění nebo tajemství a zabít přitom co nejméně tvorů. Už jsem selhal. Nechal jsem ty tři, aby se do sebe pustili. Kdyby k tomu nedošlo." Ať si to vezmou démoni. " Krásko, jsme vlastně malý ztracený chlapec, který se snaží zachránit svět" |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Věříš mi Barinore? Jestli ne, je čas začít. Víš, draci nemají bohy a nemodlí se, ale asi nějakou modlitbu vynaleznu..." A hladina je tak blízko. Už cítím horko z ní, naposledy se podívám na els nedaleko, na oblohu a pak už jen pronikavá bolest a tma... |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro Když se ocitneme nad jezírkem dojde mi co má v plánu. "Věřím ti, teď a na vždy". Zavřu oči. Pak je již jen náraz, bolest. Smrt |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Koreina nikde není. |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro Peklo, peklo to je místo, kde teď jsem. Nevím co je horší, nekonečná bolest nebo pocit, že jsem zabil vlastní dračici. Zabil jsem ji. Věděla, že nemá jinou možnost než zemřít, pokud chce zůstat sama sebou. Já taky neměl jinou možnost, ale to nečiní svět lepším. Vstanu. Jde to pomalu, ale jde to. "Nenávidím se", zařvu naplno. Teď najít Bezcitnou. Tady bych mohl hledat stovky a stovky let. Napadá mě jedna možnost. Je stejně zoufalá, jako všechno co jsem dneska. Soustředím se a pokouším se ji volat myšlenkou, jako bych volal Koreinu. "Bezcitná, Bezcitná, Bezcitná", stále dokola. Zoufalé volání, zoufalého proklatce. |
| |
| soukromá zpráva od Naian *14* pro "Nemám čas. Něco se mě tu pokouší zabít." Odvětím mu. Pak jsem vyskočila. Noha mě zabolela jako čert, ještě jsem si nezvykla, že je citlivější než před tím. Bodla jsem nestvůru do břicha. Zařvala a konečně s skácela k zemi. Země byla její krví úplně nasáklá. Nadechnu se. Vážně jsem se zapotila a to byl teprve začátek. Fajn, čas kontaktovat imaginárního Barinora, ať je to cokoli. A najít Bránu. Pokusím se po větru poslat stopu, kde jsem. "Barinore!" Zakřičím. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Barinor, ač je celkem daleko slyšel tvé zavolání a i ví, jakým směrem jít. ALe každým korkem se mu hůř dýchá. Po chvíli tě spatří nedaleko, ale nedojde. Začne se mu motat hlava a padne na zem. |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro Vidím ji jak bojuje, ale nedojdu. Znovu skončím na zemi. Pomalu se pokusím zvednout. Podepřu se nejdřív rukama. Pokusím se znovu vstát. Napoprvé skončím znovu na kolenou. Na podruhé už stojím. Musím jít. Krok, ještě jeden. Připadám si, jako bych na zádech táhl obrovský kus kamene. "Bezcitná, neuteč mi. Prosím", zakřičím na ni |
| |
| soukromá zpráva od Naian *14* pro Ale očividně to nezvládá. Rozběhnu se k němu a opdepřu ho. položím ho na zem. "Opovaž se hýbat." Přikážu mu. Sopjím ruce, jako bych v nich něco držela a přiblížím se s nimi k jeho ústům. "Věř mi." Řeknu mu. Co mám v rukou neviděl, ale začíná se mu lépe dýchat a tolik se ho netýkají věčná muka, co tu jsou tak v oblibě. Pak se nadechnu a... "CO TU SAKRA DĚLÁŠ?" |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro Přijde ke mě a něco udělá. Je mi o něco lépe a i ta protivná bolest začíná ustupovat. Její otázka mě opravdu dostane. Co asi někdo může dělat tady. "Chtěl jsem jenom zavzpomínat na staré časy, kdy jsme byli oba na živu". Ani nevím, kde se ve mě bere tolik sarkasmu. "Teď vážně, chtěl jsem si s tebou promluvit a jediná možnost byla najít tě tady" |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro |
| |
| soukromá zpráva od Naian *14* pro "Bezva, pokud jsi přišel jenom pokecat, tak ne teď. Padáme pryč!" Vezmu ho za ruku a co nejrychleji ho táhnu směrem od toho řevu. Uhýbám před skrytými pastmi a přeskakuji pukliny v zemi. Pak se před námi objeví skála a v ní malý otvor. Skočím do něj. Je to pidi jeskyně, naštěstí prázdná. "Fajn, cos chtěl?" Ptám se Barinora po tmě. |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro Někam jsme proskočili a všude kolem tma jako v pytli. "Mohla by si být trochu milejší, když tě člověk najde i v pekle. Chtěl jsem mluvit o tobě, bez předsudků a hloupostí, které nás dostaly až sem. Co se vlastně stalo mezi tebou Svenem a Valgarem. Ne raději nic neříkej, dneska už sem slyšel dost strašlivých věcí. Co máš vlastně v plánu, až zmizíš z tohohle místa" |
| |
| soukromá zpráva od Naian *14* pro "Já už se odtud nedostanu, Barinore. Ani nesmím. Tady dokážu svoje... prokletí kontrolovat. Tam nahoře spadlo spousty let. Ale Sven a Thaar byli tady. A Thaara zranil jeden příbuzný té mojí druhé části. A já to vyléčila. Ale na to se musela probudit ona." Řeknu naštvaně. "Pro mě není cesty zpět, ale pro tebe a Koreinu ano. DOstanu vás ven." Slíbím mu. |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro "Opravdu ho tady dokážeš kontrolovat. Tohle místo by klidně mohlo být jeho domovem, přinejmenším se mu tady musí líbit. Nebude trvat dlouho a najdou tě i tady, jelikož pokud jsem dokázal dojít já. Věř mi oni neustanou pokud ho nepřivedou k sobě. My prohráváme. Už teď jsme o jednoho draka slabší." Ne nemůžu ji nechat, aby zůstala tady. "Něco mi říká, že tady nemůžeš zůstat. Nemůžeš utíkat a schovávat se na věky" |
| |
| soukromá zpráva od Naian *14* pro "To je bezvadný, že ti to něco říká." Zakoulím očima, ale v tý tmě to není vidět. "Já se neschovávám. Možná to zní blbě, ale i já mám plán. A ač to je zvrácený..." Odlmčím se. "Tady jsem se narodila... Já tu přežiju. Znám tahle místa líp, než kdokoli jiný. O mě se nemusíš bát." |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro "Já se nebojím o tebe, já se bojím o nás ostatní. Bojím co se stane pokud selžeš on se objeví v celé své kráse. Pokud se to stane, všichni budeme v háji. Pokud máš ovšem plán, je to jiná. Mě asi nezbude než ti věřit, že víš co děláš. Držím ti palce aby si byla úspěšná." No a teď bude ta správná chvíle. " no a teď poslední moudrá otázka. Dovedeš mě odsud dostat. Ne že bych neměl rád teplo, ale na mě je tady trochu málo zeleno" |
| |
| soukromá zpráva od Naian *14* pro Nejradši bych mu vrazila, ale vzhledem k tomu, že je tma... Prokřupu si prsty. "Jistě, nech to na mě." Vystrčím hlavu z jeskyně. "Jdeme!" Zavelím a vyskočím ven. Abych byla v pohotovosti, místo o hůl se opírám o meč. Občas stáhnu Barinora do jámy, aby si nás nevšimli jisté nestvůry, ale op hodně dlouhé chvíli se před námi objevila brána. Je vysoká, asi deset metrů. Kolem ní ale hlídkuje moc nestvůr. A je jenom jedna možnost. "Já je odlákám a ty projdi tou bránou, rozuměls?" Řeknu rozhodně. |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro Uvidím bránu a uvidím nestvůry. Neváhám a vyrazím v před. Chci projít dokud je to alespoň trochu možné. Tady už stejně ničeho nedosáhnu. |
| |
| soukromá zpráva od Naian *14* pro Pak se k němu nakloním a řeknu. "Jsem ráda, že jsi přišel." Dám mu pusu na tvář. Až/ pokud mi dá květinu, rozběhnu se vstříc nestvůrám a co nejvíc huláká a modlím se, aby si ho nevšimli. |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro Políbí mě na tvář. Trochu mě to zarazí, ale přece jen mě něco napadne. Soustředím se. Tady je to pekelně namáhavé. Nakonec se mi na dlani objeví rudá růže. " Hodně štěstí", řeknu jí a podám ji kytku. Pak už nezbývá než jen projít tou bránou. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Barinor se pomalu krade k bráně, už je asi jen deset metrů od něj, ale cestu mu zastoupí obr. Napřáhl palici a chystá se udeřit. Na to, jak je veliký je i celkem rychlí, takže kolem něj neproklouzneš. |
| |
| soukromá zpráva od Naian *14* pro Obři už jsou větší problém, protože jsou na jejich poměry rychlí, ale i oni mají slabinu. Sekám jim po nohou, čekám až se skácí a na zemi je dorážím. Vím ale, že mi moje obrana dlouho nevydrží. Sakra Barinore, pohni! |
| |
| soukromá zpráva od Sven pro |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro Tak blízko a přece tak daleko, pomyslím si když uvidím obra. " Zatančíme si", řeknu mu když vytahují dýky. Je celkem rychlý ale je veliký a kyj je dost neobratná zbraň. Vyrazím přímo v před. Pak úskok do protipohybu. A jsem přesně tam kde chci být. Zásah je přesný. Zbraň projede podkolenní šlachou a bestie chtíc nechtíc spadne na koleno. Teď druhá ruka,. Čepel se vnoří do krční jamky a on to má za sebou. Já jsem beze zbraně, ale cesta je volná. Běžím jako o život. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Kolem něj se stvořilo asi padesát nestvůr. /Viditelné na pozadí stejného obrázku./ Tohle nezvládneš jen s dýkami. Bezcitná Podařilo se ti zneškodnit všechny nepřátele, ale jde na tebe třicet dalších. /Viditelné na pozadí Barinorova obrázku./ |
| |
| soukromá zpráva od Naian *14* pro Nedostanu se k němu. Mám dost práce se svými nepřáteli. jedna možnost tu je... V jedné vteřině jsem si z hlavy vytáhla vzpomínky a něco jako dopis. Poslala jsem tlakovou vlnu z nich na Barinora, které by ho měli hodit do brány. Klesla jsem na kolena a z nosu mi začala téct krev. Zbýrám v sobě poslední zbytyk síly. Protočila jsem v ruce meč a zakřičela: "Za Dvanáct draků! Chcípněte bestie!" |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro v hlavě se ti začali objevovat obrazy... Bezcitná se všemi Hostitely, jak trénujete na zápasy. Směje se a vypadá šťastně. Bezcitná s tebou, jak bojujete bok po boku v Aréně. Bezcitná, která tě hledala kdysi dávno v lese, aby s tebou mohla mluvit. Další vzpomínka zabírá jen ji. A ta vzpomínka mluví... "Barinore... Škoda, že jsme neměli čas. Že já ho nemám. Musím mluvit krátce. Bylo mi ctí být Hostitelem, bylo mi ctí sloužit s vámi. Jsem ráda, že jsi sem pro mne šel. Ale tví přátelé jsou nahoře, život je nahoře. Nepromarni ho. Já vím dobře, jakou má svoboda cenu. Leťte na západ. Porazte Nezkrocené. Ať tu nezemřu zbytečně. Věřím v to, že jsme nebyli jen Hostitelé. Že nás Dvanáct jsme byli přátelé. A za to je dobré zemřít, ne? A ještě něco... Já... mám tě ráda." Začala jí z nosu téct krev a bílé pozadí za ní zmizelo. Jen bojiště, oheň a popel. Vidiny ustali. Kolem tebe se začalo rozprostírat bílé světlo. Musel jsi zavřít oči. Ztratil jsi půdu pod nohama a vznesl se.... Když jsi se probral, ležíš v lese, na nějakém palouku u rozvalin. Je pořád tma, nad hlavou ti svítí hvězdy. A Koreina nikde. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Letíte oblohou. Pak vaši draci potřepali hlavami a na chvíli ztratili kontrolu nad letem. Po chvíli se jim podařilo to vyrovnat. "V podsvětí ubíhá čas jinak. Už jsou zpátky." Neřekli ani kdo, nebo co. Jen letěli. A nedaleko jste spatřili/ Valgrar dřív/ velikou mýtinu, které trůnil polorozbořený oblouk. U toho někdo ležel... Barinor. Bez draků a Bezcitné. Ale byl tam. Očividně řpi vědomí, ale něco vám říká, že se mu něco stalo. Když jste přiletěli blíž, spatřili jste, že jeho tvář je starší, smutnější a ve vlasech má šediny. Draci přistáli /Neboj, máš pořád stejný věk. |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro NÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ!!!!!!!!!!!!!!!!, křičím. Křičííím a je mi zcela jedno, kdo mě tady slyší. Trvá to dlouho. Nakonec se uklidním. Něco ve mě jako by zemřelo. Já jsem zemřel. Zemřel a vrátil jsem jako úplně jiný, než jaký jsem byl. Teď chci jediné. Pomstu. Pomstu za Larniuse, pomstu za Koreinu a Pomstu za Bezcitnou. Předtím ale chci udělat ještě jednu věc. Najdu růžový a nožem z boty odříznu jednu z větviček. Dnes již potřetí se říznu do ruky. Tohle už není hra, ale magie. Stará a mocná magie života. Smočím větvičku ve vlastní krvi a zarazím ve středu paloučku. Zakořeň, rosť a kveť", poručím jí. Je mi jedno kolik tohle bude stát mých vlastních sil. Povede se. Netrvá to dlouho něž na palouku kvete krvavě rudá růže. "Krvavě", trochu hystericky se zasměji. Pak si sednu a začnu meditovat. |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro Mluvím s lesem stejně jako bych mluvil s Koreinou nebo Bezcitnou. Vlastně ani nevím jestli to bude fungovat. "Slyšíte mě, vy stromy a květiny. Vy hluboké kořeny a vysoké větve. Vy lesní trávy. Já Barinor jsem zemřel a vrátil jsem se. Vrátil jsem abych vzal pomstu za každý spálený list, za každé ohlé stéblo trávy. Za každou ulomenou větev a za každý spálený strom. Já Barinor přísahám, že vezmu na Pánech Nezkrocených, na Ničitelích, pomstu za škody, které vám napáchali. Půjdete se mnou" |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Ozval se hukot. Zaskřípěli staré stromy, květiny se zamihotali. "Kde je naše paní? A kde je Dítě světů? Kde jsou?" Je to jako... tisíce hlasů poskládaných do jednoho. Nedokážeš rozlišit jeden od druhého. "Kde jsi je nechal? A kde je Větrný?" |
| |
| soukromá zpráva od Sven pro "Bratře, jsi v pořádku?" hloupá slova, ale aspoň něco. Až teď mi dojde, že tu něco chybí. Spíš někdo, jeho drak. Rozhlídnu se, ale nikde není. Co se to sakra děje? |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro "Odešli do stínů, aby dali naději nám všem. Měl jsem zemřít místo nich, ale nedovolili mi to. Stojím před vámi, jako před svými soudci a před svými pány. Vašeho rozsudku se nebojím a ani smrti se nebojím. Dám vám na výběr Prastaří. Pomstu, za ně za všechny nebo můj život. Suďte nyní. Pojďte se mnou nebo skončete můj život" |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Brána po chvíli přestala zářit a stal se z ní jen nehybný oblouk. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Chvíli bylo ticho. Pak promluvili. "Ztratil jsi naši vůdkyni, našeho přítele a dalšího draka. Nemůžeme tě následovat." Pak se opět rozhostilo ticho. |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro Teprve teď si všimnu ostatních a Koreiny. "Ne jsem v pořádku." Tedy pokud se to tak dá nazvat. Nevím co jiného bych jim řekl. "Musíme na západ, tam porazíme Nezkrocené." Nevím co jiného bych jim řekl a co bych jim řekl by stejně nepochopili. "Leťte napřed, my doletíme za chvíli", dodám ještě a obejmu Koreinu. |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro "Doufám, že odletí. Nechci s nimi mluvit, nechci mluvit s nikým jiným kromě tebe. Jsem rád, že jsi zpátky, ani nevíš jak. Jsi v pořádku, nejsi zraněná. Důkladně si prohlédnu každý její škrábanec a šrám. "Našel jsem Bezcitnou a zároveň jsem ji ztratil. Pro tuto chvíli je mimo dosah nás všech. Byla prvním, člověkem ke kterého jsem obdivoval. Ztratili jsme dobré přátele", a já ztratil mnohem, mnohem víc. "Možná jsme získali naději. Řekni mi prosím, kým vlastně byla. Chci vědět koho oplakávám." Je toho tolik, co se musí říct a tolik toho co se musí udělat. "Budu zabíjet Nezkrocené, dokud bude po světě chodit třeba i jen jeden jediný. Roztrhám ta jejich doupata a vezmu si za ni pomstu. Nakonec," co vlastně bude nakonec. "Nakonec ji a větrného přivedu zpět, nebo donutím peklo aby v něm rostly růže" |
| |
| Smrt... Takové to je? Ani nevím, kam Koreina zmizela. Přepnula jsem na automatiku, zabíjím kolik nestvůr mohu. Jen abyc přilákala pozornost. Ona se musí vrátit na svět. A já jí získám čas. Sekám, bodám a uhýbám, ani nevím kolik bestií už padlo. Pak jsem uviděla záblesk světla. Koreina se dosala do brány. Dokázala to. Jo... Ona bude žít... Ucítila jsem ostrou bolest v břiše. Vykašlala jsem krev. Podívala jsem se dolů. z těla mi trčí kopí. Padla jsem na kolena. Bolest mě ochromuje. Ne... Ještě ne. Ještě chvíli. Znovu jsem vstala. Zařvala jsem a vrhla se zpět do toho tance. Tance, ze kterého už se nedostanu ven. Tanec smrti. Přišla jsem o všechno. O rodinu, draka, život, svobodu. Ale ostatní budou žít. Ano, ti nahoře. Naopsledy. Naposledy bych chtěla vidět lesy a květiny, cítit na své tváři vítr, letět na dračím hřbetě. Ale můj čas nastal. Pohladila jsem růži za uchem. Bojuji v posledním dechu, v posledním poryvu síly, v poslední naději. "Do jednoho dechu, přátelé na život a na smrt, ani po ní se nerozdělí pouto nejsilnější. Slibuji, že vždy budu pomáhat a ctít toho druhého. Jeden život, jeden cíl, jeden přítel." Ta slova křičím. A tím se lišíme od nich. Od těch nestvůr odtud. Dokážeme cítit, milovat, strádat. A konečně mi to došlo. ANo. I já jsem člověk. Upustila jsem meč a svezla se na zem. Zavírám oči. Necítím strach, bolest, lítost. Jen hrdost. Zachránila jsem přátele. A teď mě čeká nekonečný boj v temnotách sama se seobou. To bude zábava... |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Co chceš vědět? kdo byli její rodiče? Co tvoří ji? Proč?" Nechápavě na něj zírám. ANo, změnil se. Hodně. |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro Možná má pravdu. Zaslepila mě nenávist, jenom nevím jestli před tím nebo až teď. "Pohlíželi jsme na ni jako na nástroj, na věc. Všichni i já. Já především. Chtěli jsme vyhrát válku, vést válku, zvítězit ve válce. Zachránit princeznu, spasit svět. Já nevím co všechno jsme ještě chtěli. A ona toho byla nástrojem. Zabili jsme ji. Všichni jsme ji zabili. JÁ JI ZABIL!. Přesto všechno, jsme jednali správně. Tak jak jsme měli, dělali jsme co se od nás očekávalo. Bojovali jsme a přemýšleli, tak abychom zvítězili. K tomu nás vychovali. Nikdo nám ale neřekl, že válka vyžaduje odpovědnost. Odpovědnost za oběti, takové jako Bezcitná a Větrný. Já jsem za ně odpovědný a budu s tím muset žít, až do smrti" Nebo možná ještě déle. Pak jí už posílám jenom pocity. Bezcitná ležící v písku arény Bezcitná bojující s těmi brouky Bezcitná hledající mě v lese Bezcitná na parketu Bezcitná líbající mě na tvář Sedmero pekel a Bezcitná s růží ve vlasech Na chvíli zmlknu, to co teď musím říct se neříká snadno "Chci vědět, koho jsem obdivoval, pro koho jsem šel do pekla a koho jsem svým rozhodnutím zabil" |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Byla dcerou vládce druhého pekla. On v ní viděl... nástroj jak ovládnout všechny světy. Vložil do jejího srdce démona, když se narodila. Byla odsouzena navždy žít v temnotě, v bolesti a strachu. Ale ona si zvolila jinou cestu. Utekla. A její otec jí proklel. Že jednou zemře, osamocená a nechtěná. Že se vrátí do nejtemnějšího pekla a tam bude navěky. Že její duši nenechá projít do nebes. Bloumala světem. Všichni se jí báli, nechtěli s ní nic mít. ALe jednou... Našla malé dráče. A stali se přáteli. Ona dodala tomu dráčeti kuráž, přátelství a směr a ono jí naučilo poznat svět. Jenže pak... se museli rozdělit. A slíbili si, že se znovu sejdou. Ale... ta dračice zapomněla. Ta dívka tedy byla opět sama, s mocí které se chtěla zbavit, zničit ji. ALe nešlo to. Snažila se lidem pomáhat, ukázat, že je jiná, ale lidé jsou pořád stejní. A tak se uchýlila pryč. Za vysoké zdi, aby k ní svět nedoléhal. Aby zapomněla na to, kým se narodila. Za koho ji chtěl mít otec a jak ji viděli ostatní. Dala si nové jméno, novou identitu, zanevřela na lidi. A to všechno kvůli jednomu dráčeti..." Odmlčím se. Oči se mi lesknou. "Víš, každý drak se dokáže na chvíli změnit na člověka. A její matka to tak udělala. Sestoupila z nebes a zamilovala se do vládce pekla. Možná to bylo kouzlo... Její matka je Světelná, vlastně matka většiny draků. A ta dívka, která se narodila je Ragien, v řeči draků Dítě světů." Už je pro mě těžké mluvit. Zavřu oči a víc se přitisknu k Barinorovi. |
| |
| soukromá zpráva od Sven pro Taky je mi líto, co se stalo před chvíli. Pro draky to musí být ještě těžší, než pro nás. Potřebuju, aby byl Thaar ostrý. Aby šlo vidět, že jsme odhodlaní bojovat a pomstít se. Za Larniuse! Doufám, že mi Thaar čte myšlenky, když jsme spolu propojeni. |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro Pláču, já opravdu pláču. Dlouho Koreinu jenom objímám a je mi jako bych znovu zemřel. "Děkuji ti. Její poslední věta. Řekla, že mě má ráda. Ta věta mě pronásleduje a ty obrazy. Nikdy na to nezapomenu a nechci na to zapomenout" Znovu mlčím a mlčím dlouho. Je čas. Musíme jít sami a daleko. Nezkrocení mají královu dceru a to co chtějí už je pryč. Nebude trvat dlouho než jim dojde, že princezna je už bezcenná a nechci vědět co se stane až jim to dojde. Půjdeme potichu, jako stébla trávy. Nejdřív ale musím do zbrojnice. Potřebuji nové zbraně a potom vyrazíme. Dnes bych stejně neusnul." Nechci společnost, jiné draky nebo jiné hostitele. Toto se musí udělat potichu a bez zbytečného hluku |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Hej Theilo, co takhle závod?" "Kro první najde hospodu?" "Beru! Ale zase to projedeš!" "Nemůžu za to! ty lidi tam neměli pobýhat..." Nedočkavě si vás vyhodí na hžbe a téměř se přilepí k zemi. na "tři" se prudce odrazili od země, až odlétla hlína a vyletěli vysoko do oblak. "Měním zadání! Kdo první najde hospodu, nebo rvačku a pobyje víc Nezkrocených!" "Přijímám! Valgare dělej taky něco, když už já letím!" "Svené? neříkal jsi, že lidi mají bezva zrak? Tak používej!" Pobízí vás draci a netrpělivě krouží po obloze. //Je na vás, co uvidíte. |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| Oni mě tady nechali! Jako vážně tady nechali MĚ? Zlostně nakopnu kámen, který se zakutálí někam z kopce. Otočím se na Rhonose, jenže ten se zdá být spokojený. ,,No jistě, a všechna zábava nám unikne!" Řeknu jízlivě a sesunu se vedle něj na zem. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Zlostně po něm šlehnu pohledem. "Zábava? Tvoji přátelé teď umírají." Vstanu. "Ještě hodně toho nechápeš. O Ragien, o to kým je, jak pomáhala nám, o to měla být. Mám ti to vysvětlit, nebo si to domyslíš?" Přímo ho propaluji pohledem. Kdo říkal, že drak má být hodný a mít kolem krku mašličku? |
| |
| Rhonosova řeč mě dopálí ještě víc. ,,No vidíš oni si klidně umírají....počkej to jako myslíš vážně? Myslel jsem, že odjeli zpátky na oslavu." Naskočím na Rhonose. ,,Vysvětlit mi to můžeš cestou. Teď leť někam, kde je nás nejvíce potřeba! Ty to víš nejlíp." Poslední větu nemyslím zle, je to spíše kompliment. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Chvíli natahuji pachy z okolí a prozkoumávám mysl. Pak sklesle a nešťastně promluvím. "Nikde. Už všechno skončilo." Odlepím se od země a nesu Braena k malému lávovému jezírku uprostřed spáleného lesa. U něj roste obrovský strom s rudými listy a malými jako by světélky. Je tu cítit zvláštní magie. Smrt, bolest a strach. Dojdu až na kraj jezírka. "Tady zemřeli. Bratr..." Dívám se na hladinu, nehybně. Pořád ho cítím. Jeho pach. Jako by byl přede mnou. Ale už tu není... Propadl se do nejhoršího pekla ze švech. K Dvanáctému. |
| |
| soukromá zpráva od Braen Nile pro |
| |
| soukromá zpráva od Braen Nile pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro |
| |
| soukromá zpráva od Braen Nile pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Nikdy neměla spatřit světlo světa. Měla zůstat pod zemí, v temnotách. Ale zvolila si. A její otec ji proklel, že zemře v pekle, sama a opuštěná. Když se dostala na povrch, všichni se jí báli. A jednoho dne zachránila... Zemní... život. A od té doby znala i ostatní draky. Jenže mi jsme na ni zapoměli. A i když se snažila světu ukázat, že je jiná, lidé se jí báli. Byla dcera pána pekla a královny nebes, to je ale jiný příběh. Nevědli, co si o ni myslet a tak ji zahnali. A právě proto se stala Bezcitnou. Dala si nové jméno, identitu. A šla někam, kde na ni svět nedoléhal. A pomalu zaopmněla. Ale proto byla nebezpečná. Zahořkla vůči nám, protože jsme ji nechali na světe samotnou a nesla v sobě nejničivější sílu světa. Dokážeš si to představit? A teď zemřela, aby nás ochránila. A můj bratr též. Asi ti nemusím říkat, jak se cítím. Ona propadla věčné temnotě a mučení, sama a opuštěná. A my tu jsme jako sraby. Bezcitná, tedy Ragien byla Dítě světů, protože její matka byla z nebes, otec pekla a druhá polovina duše z Temnot. Všichni ji brali jako nástroj, včetně mě. ALe teď dokázala, že byla člověk... A jako člověk zemřela..." Odmlčím se. * Dvanáctý je jeden ze dvanácti démonů. Smrt, vztek, nenávist, vražda, hlad, válka, bolest, mor, chtíč, zlost, nepřátelství. Dvanáctý byl to všechno dohromady. Vládl jim. A žil v nejspodnějším pekle. Jako jediný se mohl dostat do člověka a svázat se s jeho duší, ale když to udělal, ten člověk pokaždé zešílel. Jen jednou za tisíc let se našel někdo dost silný. |
| |
| soukromá zpráva od Braen Nile pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Ale ona zaplatí. Ano. Zemní zaplatí za to, co bezcitné udělala. A bratrovi." Zayju drápy do země. |
| |
| soukromá zpráva od Braen Nile pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Neletíme dlouho. Díky sdílení vím, kde "sestra" je. Snesu se přímo na mýtinu. Přímo před tím obloukem*. Ti mají kuráž. Když ho Koreina viděla, rychle vyskočila na nohy. "Bratře.. Co... co tu děláš?"¨ "Ty to moc dobře víš! Zabila jsi ho!" "Ne bratře já..." "Neříkej mi to! Jsi lhář a vrah! Zaplatíš!" "Nech mě to vysvětlit..." "On ti věřil! ON TI VĚŘIL! I ona..." "Ona mi pomohla přežít. A ty jsi taky zapoměl." "Ale nikdy bych nezabil bratra!" "A co já?" "Ty nejsi má sestra!" Rhonos roztáhl křídla a cení tesáky. Koreina vedle něj vypadá titěrná. Krčí se a bojí. Ví, že příjde trest. * Mýtina je veliká, trůní jí rozvalina, která kdysi bývala obloukem, ale teď jak říkám, jen ruiny. Před nimi roste krvavě rudá růže. |
| |
| soukromá zpráva od Braen Nile pro |
| |
| soukromá zpráva od Braen Nile pro |
| |
| soukromá zpráva od Sven pro Držel jsem se zuby nehty a měl jsem co dělat, abych se udržel, jak rychle jsme vzlétli. Jde vidět, že i draci rádi závodí a Thaarovi se nedivím. Chce se aspoň na chvíli nějak zabavit, aby nemusel myslet na svého padlého druha. Thaar je jako já a má rád výzvy. Už jsem chtěl ukázat na vesnici, ale Valgar mě předběhl, tak jsem si řekl, že využiju tu fintu, co mě naučil Thaar. Začal jsem se soustředit. Zavřel jsem oči, a když jsem je otevřel, viděl jsem jako Thaar. Začal jsem se rozhlížet, co by bylo zajímavější než hospoda. Začal jsem se soustředit na kořist a po chvilce jsem viděl jinak. Nevyděl jsem normálně, ale vnímal teplo. Rozhlížel jsem se a můj pohled spočinul na docela velké tlupě červených objektů. Když se zase pohled vrátil do normálu, podíval jsem se, co jsem to vlastně našel. Nějaké hnusné pokroucené bytosti a řítí se na vesnici dole pod kopcem. "Thaare, tam!" křiknu a doufám, že pozná, kterým směrem se dívám. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Bezvadný Svene! Učíš se využívat všechno, co máš k disopzici. BOJ!" "Ale no ták... Hospodu." "Kašlu ti! Jde se bojovat!" "Fajn, fajn..." Oba draci se vrhli střemhlav dolů, ale nestihnout to. SKupina už se vrhla na tu vesnici, kterou viděl Sven. Zapláli ohně, slyšíte křik. A když draci přistáli, celá vesnice se hemžila Nezkrocenými. Ne jen tlupa. Jako by na vás čekali. Draci se vrhli do bitvy, překvapivě mrštně rozdupávají Nezkrocené, odkopávají je ocasy a rozkousávají je na půl. Thaar je smaží ohněm, ale občas se mu povede zapálit i střechu domu a Theila přemisťuje nepřátele do výšky a pak je nechá padat na zem. Pokaždé se ozve KŘUP... |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro Netrvalo dlouho a my jsme doletěli do vesničky, která byla snad více obývána Nezkocenými, než původními obyvateli. Než Theila dosedla, pohltil mne temný čmoudík a já zmizel během mžiku z jejího sedla. Objevil jsem se na jedné pevné střeše a tam jsem vytáhl luk a začal z toulce střílet šípy, jak to bylo potřeba. Zkusím pak někde, až budeme, zajít ke kováři pro šípy a ještě ten švec... pomyslel jsem si při tom, jak jsem střílel šípy do Nezkrocených. Ohledně toho, co se sem tam stalo, že v místech, kam jsem střílel všichni měli již v sobě zabodnutý šíp, v nějakém smrtelném místě, tak jsem se musel přesunout. A jak jsem to dělal? Stejně, jako jsem zmizel ze sedla, jak jinak. A jo, Theila na mne mohla být pyšná, protože její "Křup" se z cílů mých šípů ozvalo sem tam též, protože šíp, který protne lebku, sem tam udělá také nějaký podobný zvuk, jako lámání vazů a kostí z pádů. |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro Už dost, už opravdu dost. Vidím Rhnose jak cení tesáky. Bohové já už jsem unavený. Vyjdu do předu a postavím se před svojí dračici. "Zabili jsme je protože jsme museli. To Bezcitná probudila svou druhou polovinu, aby pomohla Svenovi. Nedalo se nic dělat, pokud by si ovšem nechtěl, aby tady její druhá polovina chodila volně", řeknu Rhonosovi přímo, aniž by se v mých skoro mrtvých očích objevil strach. |
| |
| soukromá zpráva od Braen Nile pro |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro "Co ty o tom všem vlastně víš", odseknu Braenovi."Věř nám, nešlo to jinak. Myslíš, že bychom zabili jiného hostitele, kdyby byl jenom stín jiné možnosti. I nám zemřeli přátelé. Nechte už toho obviňování, nikam stejně nevede" |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Skočila jsem přes zábradlí a co nejrychleji letím k tomu palouku. celé tělo se mi třese. Proč dnes všichni umírají? Nic neříkám, mlčení prý posiluje. Po chvíli jsem je spatřila pod sebou. Rhonos a Koreina, jak na sebe řvou. Tedy, Rhonos řve a Koreina se krčí. A Rhonos se asi chystá Koreinu zabít. a poslední chvíli skočím mezi ně. "A dost! Rhonosi, Hostitel říká pravdu!" Řeknu ledově chladně. Rhonos Dívám se na přilétající Piu. "Nech mě vykonat spravedlnost! Zabila ho! Zabila mi bratra! Podle zákonů na to..." "Ty by jsi zabil sestru?" "ONA NENÍ MÁ SESTRA! Zabila Larniuse a zároveň Hostitele. zasluhuje prastarý soud." "Rhonosi. Já vím, jak jsi ho miloval. My všichni. Ale, on už tu není." "Máš pravdu! Poslala ho na věčná muka!" "Rhonosi prosím..." Roztřásl se. SVěsil křídla. "Byl můj bratr... Nemůžu ho nechat tam dole. Nemůžu ho nechat bez pomsty." Povzdychla jsem si. "Rhonosi, on si zvolil. Zemřel s veškerou úctou a hrdostí. A navíc... věděl co příjde." "Ne... on ne... Neměl zemřít. Ani ona. My jsem ji opustili..." "Každý dělá chyby. ALe teď nemsíš udělat stejnou, jako kdysi mi všichni." Koreina je jen vystrašeně sleduje. Rhonos se otočil na svého Hostitele. "Musím letět za ním. Vrátím se." Pokusil jsem se usmát a vzlétl. Zmizel v rmacích. Pia si zničeně lehla. Koreina k ní přišla. "Já..." "Nic mi neříkej. Ani já nevím, zda jsi to neudělala schválně, sestro." |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro "Krásko musíme pryč, daleko od ostatních hostitelů. Ještě jeden takový útok a nručím co se stane. Pojď půjdeme. Nejsme tady oblíbení. Mrzí mě to" |
| |
| soukromá zpráva od Braen Nile pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Přikývnu. "Ale budeme se muset vrátit, to snad víš, ne?" Nechám ho nasednout a rychle letím pryč. Peter - Pia "Letěl za Larniusem." Řekla jsem smutně a dívám se na oblohu. "Za chvíli se vrátí." Ujistím ho. Koreinu nechám letět. Stejně pro mě nemá její stíhání význam. |
| |
| soukromá zpráva od Peter pro Rozhovor mezi draky sleduji z povzdálí a se snahou pochopit, co se vlastně stalo. Někdo zemřel, drak i hostitel. A pravděpodobně vinou jiného draka, právě toho, kterého chce Rhonos zabít. Pomstít se. Co se tu stalo? Vždyť to není ani tak dlouho, co všichni zmizeli z královského paláce do noci. Jen pár hodin, co se za tu dobu stihlo udát? Pomalým krokem přejdu k Pie a dotknu se jejího unaveného čumáku, abych jí dal najevo, že to, co udělala, postavila se mezi dva znepřátelené draky, byl správný čin. Vše se určitě vysvětlí. Chvíli mlčím a přemýšlím, pak se ale otočím na Hostitele, jehož drak uletěl. Se studem si uvědomím, že neznám ani jeho jména. "Co se stalo?" zeptám se jich přesto a byl bych rád, kdyby mi vše vysvětlili, abych ke všemu mohl zaujmout nějaké stanovisko a pomoci posléze i Pie. |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro "Koreino my se vrátit nemůžeme. Ne teď, tedy ne hned. Rhonos tě chtěl zabít něco mi říká, že to příště udělá. Jen se modlím, aby někdo nebyl tak hloupý jako já a nepokusil se Větrného a Bezcitnou vysvobodit". Na chvíli mě u srdce hřeje ta představa, že by se vrátili. "Ne to se nedá udělat, kéž by to šlo. Sama Bezcitná, řekla že pokud má zvládnout Dvanáctého, musí zůstat v pekle. To bylo předtím, než ji moje pošetilost uvrhla do nejhlubšího zatracení. Nejdřív na hrad a potom najít princeznu. Co ty na to Krásko, souhlasíš" |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro "Potřebuji nové zuby a drápy. Moje dýky zůstaly v těle jednoho démona, neměl jsem čas vytáhnout je ven. Taky nový luk a hůl, ty staré se ztratily na cestě do pekla. V tom máš výhodu, tobě se zuby a drápy ztratit nemůžou" |
| |
| soukromá zpráva od Sven pro Vzal jsem jeho meč, do obou ruk a nechal do něj proudit svůj oheň. Vypadal jako velký ohnivý meč. S ním jsem se vrhl vstříc ostatním Nezkroceným. |
| |
| soukromá zpráva od Braen Nile pro |
| |
| soukromá zpráva od Peter pro Bezcitná a Larnius, mrtvý? Bezcitnou si ještě vybavuji, pamatuji si ji z tréninků, ale abych byl upřímný, nemám ponětí, který drak byl její. Že by právě Larnius? A co se vlastně stalo? Vždyť jsme hostiteli teprve jeden den, jak se tohle všechno mohlo stát tak rychle? Jsem z toho smutný, přepadlý, nečekal jsem, že se situace vyvine - tak ošklivě. Asi nikdo z nás něco takového nečekal. "Ragien..." vzpomenu si náhle. Jedna z dívek, hostitelek, je Ragien. Mohla jí být právě Bezcitná? "Už jste přišli na to, kdo je Ragien?" A proč jí chtějí? Sednu si vedle Hostitele a snažím se přemýšlet. "Kam jste všichni tak zmizeli? Po tom únosu?" Připadá mi, jako kdyby se to stalo před několika dny a ne před pár hodinami. "My jsme se snažili pomoci zraněným lidem v sále a ... tak pravděpodobně vůbec nic nevíme." Pohlédnu na Piu, aby mě náhodou doplnila, kdyby si myslela něco jiného. Ona toho ví více. A třeba mi to časem i řekne. Třeba. |
| |
| soukromá zpráva od Braen Nile pro |
| |
| NOVÝ DEN! 6:00 Theila +Valgar Uprostřed boje Theile začali blednout šupiny. "A sakra... Ehm... Valgare? Chvíli počkej, jo?" Odrazila jsem se od země a vzlétla k měsíci, předat Slunečnímu draku vládu, i když vím že určitě prohraju sázku. Když jsem se po chvíli vrátila, jen dopadnu dorpostřed bojiště a usnu. No a co? Nebudu kvůli bitvě měnit svůj denní harmonogram. Waramo + Alagar Když jsi se ráno probudil a vyšel ven, seděl tam Waramo už zase se zlatými šupinami a plný energie, ale nevypadal tak. Krk měl ohnutý, lesklé oči upíral do dáli a těžce oddechoval, ale žádné zranění na něm nevidíš. |
| |
| soukromá zpráva od Alagar Zero pro Následně vyšel ven z domu, přišel k Waramovi a podíval se mu na krk a následně se mu podíval do očí " Waramo co se děje? " zeptal se ho a prohlížel si ho. Měl opět zlaté šupiny ale energii očividně velmi postrádal. Podle těžkého oddechování ho očima přejel ale žádné zranění neviděl. Zamračil se. něco rozhodně je špatně. * Myslel sem, že ráno bude zase plný energie ale rozhodně tak nevypadá. Co se s ním děje? * pomyslel si Alagar a sledoval Warama. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Otočím se na svého Hostitele. "Dnes v noci zemřel drak a Hostitel. Můj bratr..." Skloním hlavu. "Zabil ho jeden z nás. Zemní drak." Řeknu s nenávistí. Pak posunkem Alagaraovi řeknu, aby nasedl a rozletím se na to místo.letíme nad spáleným lesem, pak se v dáli objeví lávové jezero. Přistanu před ním. Roste tam vážně obrovský strom s rudou kůrou a listy. Tu a tam se v něm zableskne světlo. "Tady zemřela. Aby ochránila náš svět. Všechny světy. A on s ní." Dívám se na hladinu lávového jezírka. |
| |
| soukromá zpráva od Alagar Zero pro Nakonec Waramo přistál a on z něj sesedl. Podíval se na obrovský strom. něco tak velkého ještě neviděl. Strom měl rudou kůru i listy. Bylo to něco co viděl uplně poprvé ale smutek stále držel. Nevědě kdo zahynul ale Waramovi zahynul bratr a jeden z hostitelů. At to byl kdokoliv tak s každým se znal a každého z hostitelů považovat za přátele i když některé více a jiné méně ale za všechny by byl odhodlaný bojovat... Podívám se na něj a řeknu " Waramo vím že je to pro tebe těžké a mrzí mě co se stalo...Řekni... co navrhuješ aby sme udělali tomu kdo to spáchal? " zeptal se. Měl na zemního draka i jeho hostitele vztek ale hostitel padlého draka který je také po smrti byl pro Alagara pouze spolubojovník a z jakkoliv velké či malé části ale nejspíše i přítel. Ovšem Waramovi zahynul bratr. V tomto případě má větší právo o rozhodnutí samotný Waramo. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Co mám podle tebe dělat?" otočil jsem se zničeně na svého Hostitele. "Jestli Bezcitná... Jestli osvobodila DVanáctého..." |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| soukromá zpráva od Alagar Zero pro |
| |
| soukromá zpráva od Alagar Zero pro |
| |
| soukromá zpráva od Peter pro Zamyslím se nad jeho slovy. Takže Bezcitná byla Ragien, jedna otázka z mnoha zodpovězena. A je mrtvá, což je řešení druhého problému - chtěli jí, teď už jí ale dostat nemohou. Jak je možné, že se to tak zvrtlo? A zemřela snad z toho důvodu, že jí chtěli vydat našim nepřátelům? Jedna otázka zodpovězena, další, nové se opět objevují. A jsou ještě palčivější než ty předchozí. Princezna. Zaútočit hned, možná ji zabijí. Musí existovat i jiné řešení. "Už se zjistilo, kam princeznu unesli? A o co přesně jde?" snažím se opět získat informace, abych si o všem dokázal udělat přesný obrázek a nedopustil se nějakého omylu. Je potřeba to všechno řádně promyslet, zhodnotit situaci ze všech úhlů, poradit se s ostatními draky a jejich Hostiteli... Spousta práce. Ale není čas na okounění, Princezna je v zajetí a zemi hrozí válka. |
| |
| soukromá zpráva od Braen Nile pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Dívám se na něj. "Pojď sem." Přikážu mu. Pak přiložím svůj čenich na jeho čelo a pak víš vše. Jak se co dělá, co bys dělat neměl atd. "Jen se to musíš naučit ovládat." Znovu se dívám na jezero. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro "Znám jenom jediný způsob jak to zjistit. Pokud budou sklady prázdné, budu muset improvizovat, cestou za nezkrocenými" Opravdu by mě zajímalo, co najdeme ve zbrojnici |
| |
| soukromá zpráva od Peter pro Poprvé za celý náš rozhovor se na mé tváři objeví úsměv. Prozatím jsem neměl vůbec žádný důvod, zpráva o smrti jednoho z nás a únos princezny jsou dostatečně velké problémy, aby smyly člověku úsměv ze tváře na hodně dlouho. Teď si ho však nemůžu odpustit. "Jsem Peter. Sven je..." Který z nich je vlastně Sven? Chlapců mezi námi bylo dost a všichni si jsme tolik podobní... Promnu si čelo, snažím se vzpomenout na jméno alespoň tohoto Hostitele. Měl sis je více prohlédnout. Seznámit se s nimi, poznat je. Tvoje chyba, že si to neudělal. Třeba se těm událostem dalo nějakým způsobem předejít, kdybychom o sobě něco věděli, navzájem se znali a veřili si. Byli přátele. Je potřeba to napravit. Nezopakovat tu stejnou chybu. Z toho důvodu natáhnu k Hostiteli ruku a opět zopakuji své jméno. "Omlouvám se, ale tvé jméno se ani neopovažuji hádat." Je velmi malá šance, že bych ho uhodl správně. "My jsme zjistili..." Co jsme vlastně zjistili? Vzpomenu si na rozhovor s jedním umírajícím, který nám však vlastně vůbec nic neřekl. Jen že Ragien je mezi námi. A to už teď není podstatné. A pak... Váhám jen na moment, poté z kapsy vytáhnu zlatý náhrdelník, který mi předal druhý umírající. "Našli jsme tohle." Ukážu náhrdelník Hostiteli. Je na něm vyryto Dargin vorris. "Nevím, co ten nápis znamená." Sdílet informace. Všichni bojujeme o to samé. Měli bychom se snažit býti přáteli. A věřit si. |
| |
| soukromá zpráva od Braen Nile pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Najednou potemněla obloha. Nezkrocení se ušklíbli a zmizeli. Na náměstí se sneslo obrovské stvoření, veliké jako drak. Mělo orlí křídla, ale tělo ještěra. Hlava je rozdělena na dvě. Zasyčeli na vás a rozbořili pár domů. Každá hlava se vrhla na jednhoo z vás. Thaar pálí tvoru křídla a Theila... chrápe. |
| |
| soukromá zpráva od Sven pro Když se najednou setmělo a Nezkrocení zmizely, chvíli jsem si myslel, že je konec. Bohužel jsem se mýlil. Přistály tu dvě nějaké potvory. Thaar jedné začal pálit křídla, ale ta druhá, ta šla po Valgarovi a jeho drak spí. "Thaare, zvládneš to? Valgar má tak trochu problém." křiknu na Thaara a po ty druhý hodím jednu ohnivou kouli. Už se taky cítím nějak slabí, přeci jen, bojoval jsem skoro celý večer a ještě byl pekle. |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| soukromá zpráva od Peter pro Ale znamenal něco pro toho umírajícího. A ten po mě chtěl, abych vyhledal jeho rodinu. Či něco podobného, jak jinak si vysvětlit jeho zoufalá slova? A když si vzpomenu na reakci Pii... Ale s tím nechci Braena nijak obtěžovat, už tak má problémů dost. Třeba to, že mu kamsi odletěl drak. "Nevíš, kde jsou ostatní? Asi bychom se měli sejít a dohodnout se..." zamyslím se. "Podělit se o informovace a vymyslet, co budeme dělat dál." Všichni jsme se rozprchli jako kdybychom jednali sami za sebe. Tady ale nejde o nás, ale o celé království a je potřeba jednat jako jeden. Domluvit se na tom, kdo co udělá, kdo bude shánět jaké informace, dohodnout se na společném postupu, aby nedocházelo k chybám, které...které by nás mohly stát další životy. Životy nás, draků, ale i ostatních nevinných občanů této země. |
| |
| soukromá zpráva od Braen Nile pro |
| |
| soukromá zpráva od Peter pro Kývnu. "Ano, to máš pravdu. Ale je třeba se dohodnout, kdo bude jaké informace shánět." dodám ještě. To, že o sobě navzájem nevímě, mě docela trápí, chtělo by to nějakým způsobem uspořádat, dát tomu řád, aby každý měl co na práci, abychom o sobě navzájem věděli, abychom věděli, kdo by se kdy mohl vyskytnout v nebezpečí. Jak máme teď poznat, kdyby někdo potřeboval pomoci? Draci. Ty hlupáku, draci. Samozřejmě, draci. Vsadil bych se, že ti o sobě mají ponětí a vědí, kde se který nachází. Vždyť Pia očividně věděla, že musí příletět sem a zabránit další tragédii. Budu se jí na to muset zeptat. Teď si ale všimnu, jak je Braen unavený a jak se snaží svou únavu přemoci. "Vyspi se. Probudím tě, až se vrátí tvůj drak," řeknu mu tiše a tónem, který nepřipouští námitky. Spánek je důležitý pro všechny z nás a já úplně vidím, jak s mu zavírají oči. Já se vyspím někdy jindy, teď je potřeba, aby síly nabral Braen. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Otočím se na Braena. "Rhonos je velice vznětlivý drak a ani já nevím, co přesně udělá.Ale předpokládám to." Řeknu zcela klidně,. |
| |
| soukromá zpráva od Peter pro Jeho další slova mi ale způsobí zamračený výraz. Do pekla? Tam zmizela Bezcitná, co jsem dobře pochopil. I se svým drakem. Takže to znamená, že Braenův drak chtěl také letět do pekla. Ale jak se někdo jen tak dostane do pekla? Je to vůbec možné? Stále mám pocit, že mi tu unikají důležité souvislosti, abych pochopil situaci. A také mám pocit, že Braenovi se Piina odpověď nebude líbit. "Hey, hlavně klid. Tvůj drak určitě ví, co dělá," začnu dříve než stihne Braen vůbec reagovat. "A pokud se do nějaké doby nevrátí, můžeme se po něm společně podívat." A pohlédnu na Piu, zda s tím souhlasí. |
| |
| soukromá zpráva od Braen Nile pro //pardon, tenhle příspěvek jsem psal už před tím, jen jsem ho zapomněl dát soukromě. |
| |
| soukromá zpráva od Braen Nile pro Kývnu na Petera. ,,Jo Rhonos určitě ví co dělá." Ač mě sice v lese nechal, nebyl příliš daleko l ode mne. Věděl, že hrozí nějaké nebezpečí. Nyní v to nedpufal. Přesto se cítím o něco více nervózní a čekám, kdy to se mnou sekne. |
| |
| soukromá zpráva od Peter pro "Vážně si nechceš odpočinout?" Otočím se na Braena opět, jeho nervozita je hmatatelná a já si myslím, že nejlépe by udělal, kdyby se aspoň na moment vyspal. Na všechno by se poté mohl podívat s čistou hlavou. "Kdyby se cokoliv dělo, vzbudím tě. Stejně nám nezbývá nic jiného než čekat, než se tvůj drak vrátí." A oba potřebujeme nabrat novou sílu. "Lepší se vyspat teď, když se nic neděje, než to poté nezvládnout." řeknu, pak ale dodám poslední věc. "Po nějakém čase se vyměníme a vyspím se já." |
| |
| soukromá zpráva od Braen Nile pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Pia na něj třeštila oči. Pak se otočila na vás. "Tak to je problém. Ale i výhra." |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Barinore, nemám čas, tak to napíšu krátce. Podsvětí povstává. Zapečetila jsem brány. Nic se nedostane ven, ale ani dovnitř. Proto pozor, co zabíjíš. Pro otevření potřebuješ Dargin v..." Pak už tu byla jen rozmazaná čára a pár kapek krve. A něco ti vypadlo do klína. Trochu spálená, zvadlá krvavá růže. Kolem stonku má obmotaný další lístek s nápisem: "Promiň. To byl můj plán." Jeden okvětní lístek růže odpadl a poryv větru ho odnáší pryč, do východu slunce. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro |
| |
| soukromá zpráva od Peter pro Když vidím zakrváceného draka, ani se mi nechce Braena probouzet. Jenže dle hluku, který drak způsobil svým nepříliš elegantním dopadem, musím usoudit, že se Braen probudí pravděpodobně sám. A kdyby ne - no, určitě bude chtít o svém drakovi vědět co nejdříve, takže ho musím probudit. Slíbil jsem mu to. "Braene, Rhonos je tu." zatřepu s ním, pak vstanu a pomalým krokem se začnu přesouvat k raněnému drakovi, snažím se obhlédnout jeho zranění a to, jak jsou vážná. "Jak to myslíš, Pio? Šlo ty dva nějak zachránit?" Celému konceptu pekla ještě příliš nerozumím, prozatím sjem bral, že jakmile se člověk dostane dovnitř, nejde už odejít zpět. Ale asi jsem se mýlil. Teď jsou ale dveře zavřeny... V tuto chvíli mě ale více zajímá zdravotní stav Rhonose a nejsem si vůbec jist, jak mu mám pomoci. Či zda vůbec mu mohu pomoci, léčit lidi je jedna věc, pomáhat drakovi, jehož Hostitelem navíc nejsem já, je věc druhá. "Pio, mohu...můžeme mu nějak pomoci?" zeptám se tedy své dračice, zda by mi nemohla poskytnout nějaké rady. |
| |
| soukromá zpráva od Alagar Zero pro // PS : pokud bude třeba tak na chvíi svoji hru pozastavím jestli potřebuješ aby byli ostatní zhruba stejně na tom časově. |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro Pečlivě uschovám, oba dopisy i k nim přiloženou růži. "Koreino, sice nerozumím tomu, co je tam napsáno. Teď to ale nechci zkoumat. Vrátíme se k tomu, až nastane ten správný čas. Nesmí, ale zemřít ani jeden drak a ani jeden hostitel. Nemuselo by být návratu. Bohové ať jsou s ní a ať jsou i s námi. Teď na hrad, bez zbraní jsem jako malé dítě |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Co teď?" Ptá se vyděšeně. |
| |
| soukromá zpráva od San Murai pro "Tak dlouho dokud budeš se mnou a dokud to bude pro lid," pousměji se zvedajíc sedlo, abych mu je nasadila. Dát sedlo takovému tvorovi, pomyslela jsem si lítostivě, jakoby se dal ochočit. "Pak tedy poletíme," usměji se na něj a vyhoupnu se na sedlo, "dostaneš nás odsud?" |
| |
| soukromá zpráva od Sven pro "Co to sakra je za potvoru?" křiknu a hodím po tom poslední ohnivou kouli na kterou jsem se zmohl. |
| |
| soukromá zpráva od Braen Nile pro Reaguji prakticky okamžitě, co Peter vysloví slovo Rhonos. Otevřu oči a protřu si je. Únava o něco ustoupila a já se cítím o něco odpočatější. Hned očima vyhledávám Rhonose, kterého ze začátku vidím pouze rozmazaně. Je to dobrý! Nic se mu nestalo! Rozletí se mi hlavou, ale jen co mé oči zaostří, rozpoznávám krvavé škrábance a na nějakých místech dokonce i vytrhané šupiny. Ihned vstanu a rozběhnu se k němu. ,,Rhonosi!" Vykřiknu naštvaně, ale když se podívám na jeho zubožený výraz, poznávám, že se na něj nedokážu zlobit. Zaslechnu pár útržků, které pronesl Peter. Takže pekelná brána je zavřená! To je sna dobře ne? Cítím, ale že šance zachránit Larinuse mizí Rhonosovi pod tlapama. ,,Co se stalo?" Zeptám se klidně a pomáhám Peterovi ohledávat rány. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "No dovol?" Zašklebím se. I kdy mě sedlo škrtí, vzlétnu a rychle se vydám k východu. Mistrně se vyhýbám krápníkům a ledovým skalkám. Za chvíli jsme zase venku. Na světle... Letíme krátce. Najednou mě / i tebe/ přepadla hrozná bolest hlavy. Pár emtrů jsem padal, než jsem to ovládl. Vtekla a smutně jsem zařval. Zděšeně zahuhňám.. "Larnius... zemřel." Vrhnu se ztřemhlav dolů, pak zase naberu výšku. "On neměl... on ne." Řeknu zoufale. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Zdrceně se podívám na svého Hostitele. "Tohle ne... ne, nešlo. " Barinor "Ne, není to dobře.. Teď nic z pekla nedokáže zemřít." Vykoktal a ztratil vědomí. |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro "Tak teď budu muset improvizovat. Hůl najdu někde v lese, cestou. Mám ještě jeden nůž. Zbytek, no uvidíme. Tak co poletíme" Tak opravdu bychom měli letět. |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| Valgar + Sven Najednou se vzbudila Theila. "Ztlumte někdo to světýlko..." Zamumlala. Rozespale se dívá na nestvůru. Najednou se jí pohled rozzářil. "Bublinkááá!" Vzlétla a mistrině se vyhýbá ohni. Dostala se nad hlavy nestvůry. Kopla tu pravou, až se zapotácela a zasyčela. "Zlá Bublinka. Zlá!" Pak Theila švihla křídlem a obě hlavy se skutáleli na zem. "Bublinka." Řekla zklamaně Theila a ve vzduchu usnula. S dutým prásk spadla na zem, na které už začal uhasínat oheň. Jako polštářek použila tělo netvora. Hlavy se svíjí nedaleko. |
| |
| soukromá zpráva od Peter pro Když hledím na krvácejícího draka v bezvědomí, přemáhá mě pocit bezmocnosti. Potřeboval by pomoci, potřeboval by tu někoho, kdo by věděl, jak se vypořádat s krvácením a jeho poraněním. Někoho, kdo by ani na moment neváhal. Ano, mám nějaké ty základy léčení a vím, jak pomoci některým lidem. Lidem, nikoliv drakům. O dračím těle toho příliš nevím a teď teprve si uvědomuji, jak velký nedostatek to je. Zastavit krvácení... Jenže jak, když při sobě nemám nic, čím bych mohl obvázat ránu? Žádná látka, žádný kus hadru...Jedině snad... Vytrhané šupiny nejsou takový problém, spíše mi dělá starost ta hlava. A to nejprve potřebuji vidět, kde je samotné zranění a jak moc krvácí. Až poté můžeme z rány odstranit krev a něco s tím udělat. Bez dalšího přemýšlení si svlékám košili pod svým bílým rouchem, které si nechávám na sobě. Košili mám v úmyslu využít jako provizorní obvaz - až vyčistíme ránu vodou. Začnu se rozhlížet kolem dokola, zda někde neuvidím zdroj čisté vody. "Zkusme se podívat po vodě." kývnu na Braena, protože mi příjde, že by také potřeboval zaměstnat, aby zapomněl na nynější situaci. |
| |
| soukromá zpráva od Braen Nile pro Za okamžik opravdu uslyším zurčení potůčku. Abych měl jistotu, že je voda opravdu čistá, přefiltruju jí přes cíp mého fialového roucha. Poté se s plnými měchy vrátím zpět k Peterovi, připraven splnit cokoliv o co bude potřebovat, protože on o tom ví jistě víc než já. |
| |
| soukromá zpráva od Sven pro Když ji zabila a okolní zelený plamen uhasl, stál jsem tam jak tele s hubou otevřenou. Když jsem se podíval na Thaara, taky na to koukal s tlamou otevřenou. Svůj zrak jsem přenesl na Valgara. "Co....Proč....Bublinka?" Zdá se mi to, nebo je Theila trochu dementní? |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Blázní, protože bojuje se svým druhým já. Má to už od dráčete. Chudák." Dojde ke dračici a položí ji hlavu na zmítající se krk a něco jí šeptá. Dračice se přestala mlít a usnula. Vesničané někam zmizeli, tedy ti co přežili. Jste tu tedy sami. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Rhonos po chvíli vstane sám. "Vodu ne. Tak blbě na tom ještě nejsem..." Zavrčí nerudně. Očividně vodu nenávidí. "Pio, víš co musíme dělat." Dračice jen přikývla. "Po celé zemi se rozlézají nestvůry, které nemohou zemřít. CHtělo by to varovat ostatní." Otočí se na vás. |
| |
| soukromá zpráva od Peter pro Ošetřování se nakonec nekoná - a musím přiznat, že jsem rád. Neměl jsem příliš ponětí, co bych měl dělat. Rhonos se naštěstí nakonec probral a teď už plánuje, co dál. Příšery, které nemohou zemřít? Tak o nich slyším poprvé. Opět. Ať tak či tak, má pravdu, musíme varovat ostatní. Varovat a dohodnout se, co a jak. Co je potřeba udělat, zjistit, předat si všechny informace. Problém je, že nevíme, kde jsou ostatní. Nemáme o nich ani ponětí, každý se rozletěl, kam chtěl. Existuje nějaký způsob, jak je kontaktovat? "Pio, šlo by je nějakým způsobem kontaktovat takto nadálku? Abychom se domluvili na nějakém místě, kam by se všichni mohli dostat." otočím se na svou dračici s další z mnoha otázek. |
| |
| soukromá zpráva od San Murai pro "Larnius?" podivím se, "ale to přece... co se mohlo stát?" optám se. V hlase mi jasně zaznívá zděšení. "Vždyť je to jen chvíle, co jsme se spojili..." mumlám pevně se tisknouc ke Xironovi. Nesmí umřít, nesmí nás to potkat také, přemítám zatímco se mi v hlavě rojí několik scénářů, co se mohlo stát. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro potřepu hlavou. "Uklidni se maličká." Říkám, i když bych nejraději sám zabíjel. "Jaká nestvůra. Jaký prachbídný tvor mohl ublížit..." Mumlám a má slova jsou naplněna vztekem. Znovu zařvu, bolestně a dlouze a v bláhové naději doufám, že uslyším odpověď. "Pokud ti to nevadí, navštívíme své bratry. Ať vím, kdo to spáchal..." Otočím se na svou Hostitelku. |
| |
| soukromá zpráva od Sven pro "Jen mě mrzí, že jsme přišli pozdě. Nezachránili jsme všechny a většina vesnice je v troskách." řeknu trochu naštvaně a rozhlédnu se po tom, co kdysi byla vesnice. Musela být hezká. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Teda jestli tě složí tohle, tak se do pořádných bitev ani nepouštěj." Řeknu provokativně. |
| |
| soukromá zpráva od Sven pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Přiblížím se k němu tesáky. "A jestli si budeš ulevovat na mě, nebudeme kamarádi." Mám ho rád, ale odsud posud. Musíme se navzájem respektovat. |
| |
| soukromá zpráva od Sven pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Zavrtím hlavou. "Každý z nás teď prožívá záporné pocity. Vztek, lítost, bolest." Otočím se na Rhonose. "Nejde to se kontaktovat. Mám i špatné navigační podmínky." Řeknu to tónem, jako že jsem zklamala. Ušklíbnu se. "Heh, očividně jsme na tom všichni stejně. Ale Zemní určitě nelituje, že ho zabila." Nemůžu jí přijít na jméno. Nebo nechci. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro Přistaneme a já si najdu nějakou hezkou dlouhou větev. Pak si k ní sednu na pomalu nožem měním větev v něco na způsob oštěpu. Jenom tam spolu sedíme a přemýšlíme. Její myšlenky jsou opravdu depresivní. "Nemůžeš se tak trápit. Nedalo se nic dělat, nemohla jsi dopustit aby se Dvanáctý sestoupil na tento svět." Na chvíli zmlknu. "Oni tam stále jsou a stále bojují. Dokud bojují, do té doby je naděje. Nakonec je přivedeme zpátky. Nenecháme je tam peklu napospas" Ještě chvíli a budeme muset letět. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Jak? Jak? Uzavřela brány pekel, to nejde jen tak otevřít." Zafuním. "Nejde tam bojovat věčně. Každý tam dole jednou podlehne. Napříč svým největším nočním můrám. Těm nejhorším stvůrám, které nikdy nespatří světlo." S každým slovem poněkud ztrácím chuť žít. Chci se vydat Thaarovi a skoncovat to. |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro Já už jsem opravdu unavený. Už nechci, každý další krok je ještě horší než ten předchozí. Cítím se opravdu bezradný a čím dál tím víc vzteklý. "Možná bychom mohli brány otevřít. Bezcitná nám řekla jak. Co se ale stane potom, co vyjde z těch bran ven. Já už nevím. Každý další krok způsobuje víc a víc škody. Už nevím co mám udělat, abych někomu nezpůsobil další a další utrpení. Musíme porazit Nezkrocené a doufat, že Bezcitná vydrží dost dlouho. A nebo můžeme otevřít brány pekelné. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro nevěřícně se na ní podívám. Nechce se mi věřit tomu co navrhla a i já chci dostat někoho z pekla ven. "Otevřeme je. Nikdo se ale nesmí dozvědět co jsme udělali. Nevím, jak přijali, co se stane pokud se něco pokazí". Na chvíli se zamyslím. " Nebude to ale jednoduché. Popravdě nevím co máme udělat. Bezcitná napsala, že potřebujeme Dargin. Já samozřejmě nevím co to je." Na tu nevědomost si už zvykám. "Je to ale jenom půlka hádanky, musíme s ním něco udělat. Co už Bezcitná nenapsala" |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Na světě je klíč. Klíč, který padl do rukou Nezkrocených. Ale otevřít ho může jen Hostitel. A nebude těžké ten náhrdelník najít." Ušklíbnu se. |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro Zamžikám, někdy prostě stačí vzít za kliku a otevřít dveře. "Poletíme", usměji se na ni. "Ať se stane cokoliv. No dneska jsme už jednou zemřeli, takže kvótu máme splněnou". Tak a teď už jen vyrazit |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Nechám Barinora nasednout a pak vzlétnu. Bohužel budu muset navštívit Rhonose a Piu. Ach jo, oni mě rozsápou. Přemýšlím, jak z jejího Hostitele ten náhrdelník dostat. Po chvíli jsem je uviděla mezi stromy. Z Rhonose cítím vyčerpání a vztek. Vztek na mě. Nedivím se mu. Ale zároveň mu chci oplatit to, co provedl mě. Přistanu před nimi. "Ahoj drazí." Zašklebím se. "Asi víte, proč jsem tady." Složím křídla. Po chvíli se objeví Zemní. Opět. Copakchce přijít i život? Zastoupím cestu Rhonosovi, aby na ni nezaútočil. Povzdychnu si. "Ano víme. A nemůžu ti ho vydat. " Řeknu rozhodně. "Takže ho máš?" Zajímám se. "Ano mám. Ale pochop, ona by to tak..." "ONA zemřela kvůli mě! A já jí chci pomoct! A teśd mi to dejte!" Zařvu a roztáhnu křídla. "Petere, chraň ten náhrdelník!" Řeknu rychle svému Hostiteli. Sleduji ty dvě. Nejradši bych Zemní roztrhal, ale brání mi v tom Pia. Díky bohům. Jinak bych byl taky vrah. Ale jakmile začne Zemní řádit, zařvu taky a roztáhnu křídla. Takhle se dřív nechovala. To s ní udělala ta vražda? "Budˇve střehu a tas!" Řeknu svému Hostiteli. |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro No Krásko, jestli tohle přežiju osobně ti utrhnu obě křídla a ztluču tě, jako bys byla malé dráče. Teď ti ale musím pomoct. Rychle zhodnotím situaci. Dva draci a dva hostitelé. Pokud tady vypukne hádka bude to rychlé a velmi bolestné. Znám svou Krásku dost dobře, pokud zašla tak daleko, neustoupí. Hluboce se soustředím, už se mi dneska jednou povedlo a jsem natolik zoufalý, abych to zkusil znovu. Znovu zavolám na rostliny a stromy kolem nás. "Stromy a keře. Trávy a jiné rostliny. Slyšíte mě. Vaše paní bude potřebovat vaši pomoc. Slyšíte mě" |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro Jenom se rozhlédnu. "Všichni se uklidníme. Jsme přece na jedné lodi, tak bychom spolu měli mluvit, dřív něž se do sebe pustíme. Já nevím jak vy, ale já mám hádek pro dnešek dost a dost". Pomalu a nikomu se nic nestane. "Našli jsme způsob jak dostat Bezcitnou z pekla ven. Způsob, který nám všem pomůže napravit co se nám v posledních hodinách nepovedlo" |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro |
| |
| Vyleteli zo skál a keď leteli viacerý, nielen Bezcitná, pripojil som sa k nim. Pristúpil som k Jackirovi so slovami. Dúfam, že ju prehovorili, inak máme problém. Vysadol som na svojho draka a vzlietli sme za nimi. Bezcitná onedlho zabočila. Ostatní sa o ňu postarajú. Povedal som a potľapkal Jackira. Na moje prekvapenie nik, nič nerobil. Pristáli sme a išiel som pomôcť zraneným, poprípade zabiť, alebo ak by nekládli odpor zajať zajačích ľudí. |
| |
| soukromá zpráva od Peter pro Několika rychlými kroky dojdu směrem k Pie a dotknu se jejího čenichu, abych jí dal najevo, že v žádném případě nezklamala. Dělala vše, co mohla, nic, co se stalo, není její chyba. Pohlédnu jí do očí a doufám, že si v těch mých přečte vše, co je třeba. Beze slova. To nic. To nevadí. To už ale přilítá jiný draz a jeho Hostitel. A celá situace se začíná vyostřovat. Snažím se sledovat, co se děje, snažím se sledovat a zároveň i přemýšlet. Náhrdelník. Věc, o kterou se zde v tuhle chvíli jedná, sevřu ve dlani. Nevím, k čemu je určen, ale nelíbí se mi, že bych ho měl odevzdat. Ne dokud nevím, co znamená ten nápis a k čemu ten náhrdelník je. Proč je potřeba? Ve chvíli, kdy na mě Pia zakřičí, abych náhrdelík bránil, mám v tom jasno. Já možná nevím vše, co je třeba, ale Pia ano. Pia ví a já jí musím důvěřovat. Já jí důvěřuji. "Má pravdu," zvýším hlas, tak, aby nás všichni tři draci slyšeli. Ten chlapec, co přiletěl se třetím drakem má pravdu. Hádky jsou zbytečné, hádky nic nevyřeší, naopak. "Mu...měli bychom spolupracovat. Tak máme největší šanci dostat Bezcitnou z Pekla a napravit, co se stalo." pokračuji nadále, očima zabloudím k Barinorovi a pak i k Braenovi, hledám u nich podporu. "Pověz nám, prosím, co jste zjistili? Jak pomoci Bezcitné?" otočím se ještě na chlapce, který se to tu snaží uklidnit. Uklidnit draky. Donutit je poslouchat, soustředit se, vnímat. Snažit se najít řešení. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Je to klíč, Hostiteli. Klíč, který otevře zapečetěné brány." Olíznu si pysky. "A to dostane Bezcitnou z pekla. Je potřeba ale doletět na jedno místo v horách. A položit... Ale nechce se mi to vysvětlovat. Může tam jen jeden. A já se hlásím." Ušklíbnu se. Nechápu, proč by tomu chtěli zabránit. Je to přeci jen "záchranná akce." Při tom se ušklíbnu. Otočím se na svého Hostitele. "Dělej jak myslíš." Musí se rozhodnout sám. Já mu s tím pomoct nemůžu. Jen je ohromeně sleduji. Nedávej jí to bastarde! Chci říct, ale nemůžu. Mám chuť Zemní rozdrásat hrdlo. |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro Dobře poslouchají a to je velmi dobře."Bezcitná je uvězněná v pekle a ten náhrdelník, který chráníš otevře bránu. Tou bránou ji dostaneme ven, do světa kam patří." Na chvíli se odmlčím. "Ona tam bojuje a prohrává. Pokud prohraje bude to velmi, velmi zlé. Horší, než si kdokoliv z nás dovede představit" Teď se otočím k Braenovi. "Všichni se musíme uklidnit. Pokud někoho z nás teď ovládne zlost nebo touha po pomstě nebude cesty zpět. Nebude cesty zpět, rozumíš Rhonosi" |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Těď poslouchej ty, pako. Mě může poroučet jen jeden člověk a ty to nejsi." Hodím významným pohledem po svém Hostiteli. Opět složím křídla a dívám se na Zemní. Ať si něco zkusí. Potká ji horší osud než Ragien. "Ragien je silná. Viděl jsem to. Všichni draci. Dokáže bojovat." Takhle se Zemní nikdy nechovala. Možná se objevila její špatná stránka. A dost dobře utajovaná. |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro "Já ti nerozkazuji Rhonosi, já jenom říkám pravdu. Bezcitná je silná, ale tam kde je, to nemá téměř žádnou cenu. Ona je jednou z nás a každou chvíli je blíže a blíže tomu, že ztratí sama sebe na úkor někoho mnohem horšího. Oba víme o čem mluvím. Ona je jednou z nás a já ji nechám zaniknout, pokud je nějaká šance jak ji zachránit." Na chvíli zmlknu. "I vy máte bratra, který teď někde v nicotě bojuje o svůj život, to ho tam opravdu chcete nechat" |
| |
| soukromá zpráva od Peter pro Velmi dobře si uvědomuji důležitost toho náhrdelníku, který mám v rukou. Závisí na něm život jednoho Hostitele a jednoho draka. Je nutné jim pomoci, z pekla je dostat co nejdříve. Zároveň je ale třeba zamezit tomu, aby tam propadl ještě někdo další. A nejlépe s klíčem. Z obou draků cítím napětí. Jeden se chce pomstít a druhý - druhý je zainteresovaný zase jinak. Ano, měli bychom mu dát šanci napravit své chyby. Jenže... Jenže co když se nechá ovlivnit emocemi? Pohlédnu na Piu, jako kdybych hledal pomoc. Vím ale, že tohle musím rozhodnout já sám. A pak s tím rozhodnutím i žít. A pokračovat. "Co je třeba k otevření brány? Přesně? Kam je třeba doletět? A jaké jsou další podmínky?" Musíme to vědět všichni, abychom se byli schopni připravit na to, co příjde. A pokud tam může jen jeden - kam vlastně může jen jeden? "A pokud to má být jen jeden - chce to někoho, kdo dokáže zůstat objektivní." A to ani jeden z těch dvou draků není, buďme upřímní. Já bych to udělal. My...já s Piou dokážeme být objektivní, jediné, co chceme je skutečně pomoci. Žádná msta či snaha o nápravu vlastních činů... To ale záleží i na Pie. Věnuji jí tedy významný pohled a doufám, že pochopila mou bezeslovnou otázku. |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Rhonosi neud..." "ON TI VĚŘIL! CHÁPEŠ TO!? I ONA TI VĚŘILA!" "O ní nemluv! Ty jsi taky zapoměl!"[/b] Zařvu. Dovolila si moc. Švihnu po ní ocasem a trefím ji do křídla. Bylo to spíš varování, nic jí to neudělá. Očividně jedině já jsem zůstala nad věcí. "Ano, je jedno kdo tam půjde. Ale musí to být někdo silný." Všechny nás to nahlodalo. Někdo, kdo si zachová klidnou hlavu. Kdo s nebojí toho tam dole. A já to nebudu. Já se bojím tmy a to, co skrývá. |
| |
| Khiro + Daichi Tvůj drak najednou zařval. Začali jste padat k zemi, ve které se začala otevírat obrovská, černá jáma. "Podsvětí nás potřebuje." Řekl na vysvětlenou tvůj drak a vletěl do díry. Do tmy, pachu smrti. |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro Ulevilo se mi. Naše věc je na dobré cestě, takže můžu přejít i Rhonosův útok, hádky teď vůbec nepotřebujeme."Peter má pravdu. Všichni bychom měli vědět, kam máme letět a co tam máme dělat. Nechce říkat, kdo by tam měl jít. Já už dneska v pekle byl a půjdu tam znovu, pokud mohu někomu pomoci." Teď jen doufám , že draci neudělají věci složitějšími, jak je jejich dobrým zvykem |
| |
| soukromá zpráva od Braen Nile pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro Otočím se na svého Hostitele. "Jako, co myslíš?" Lehl bych si, ale jsem pořád v pohotovosti kvůli Zemní. Nemám ji rád. Nenávidím ji. "My?" Zavrtím hlavou. Jednou jsme tam málem zemřeli. Ale najednou mě podsvětí láká. Ano, chci tam... ANO! V očích se mi blýskne chtivost. "Potřebujeme draka a Hostitele, náhrdelník a bránu. Zbývá nám jen dobrovolník. Mimoděk se podívám na oblohu. |
| |
| Darnell - Konec Tvá dračice zařvala. "Promiň." Škubla sebou, zhodila tě ze hřbetu a ztratila se. Bez ničeho, bez rozloučení. Letěla na sever. Najednou tě začala bolet hlava. Příšerně. Jako by umírala část tvé duše. Omdlel jsi... |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro po chvíli, která se ti zdála jako věčnost, ale byla to chvíle jsi se naučil vše potřebné. Tvůj drak pokýval hlavou. "Jsi připraven. Co bude nyní, můj Hostiteli?" Řekne přátelsky. Ale další otázky počkají, cvičení tě příliš vyčerpalo. Chce se ti spát. Hodně... |
| |
| soukromá zpráva od Braen Nile pro |
| |
| soukromá zpráva od Dračí oko pro "Já... Já nemůžu." Řekla dračice zdrceně, vzlétla a zmizela. Pokud za ní jdeš, objevila jsi ji u malého jezírka, ve kterém vytváří obrazy zvířat. |
| |
| soukromá zpráva od Sienna pro Mohla jsem jenom sledovat, jak se vznesla a zmizela mi z očí. Zavrtěla jsem hlavou a rozeběhla se směrem, kterým odlétla. Snad jsem díky našemu poutu tušila, kde ji najít. Nevím, jak dlouho jsem běžela, až jsem ji konečně znovu uviděla. Přistála u malého jezírka, pomalu jsem přišla k ní. Všimla jsem si, že v jezírku vytváří obrazy různých zvířat. Došla jsem až k ní. "Promiň, neměla jsem se tak vehemetně dožadovat odpovědi..." promluvila jsem do ticha. Asi měla svůj důvod, proč mi to nemohla říct. |
| |
| soukromá zpráva od Alagar Zero pro |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro Teď nemůžu vyjádřit pochyb, i když se mi jich hlavou honí spousta. "Půjdeme my. Celé jsme to začali, tak to i skončíme. Víme kam jdeme a co nás tam čeká. Navíc nejsme zranění" Ano to je pravda, nejsme zranění a víme kam jdeme. Rozhodnutí bude muset udělat, ten z Hostitelů, který má klíč. Moc dobrovolníků, je často horší než žádní. |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| Hromadně?! Zařvu. "Ano." Řeknu nadšeně. Víc, než se sluší na mou povahu. Ale já už jsem jiná. Celkem. "My jdeme." Řeknu možná až trochu přehnaně, aloe rázně. A ostatní draci neodporují. Až na dočasnou vlastnici Klíče, ale to je mi jedno. Stoupla jsem si na zadní a roztahuji křídla. Zařvala jsem. Volám všechny draky. A oni zvedli hlavy k obloze a odpověděli mi. Cítím to v své mysli, stejně jako všichni Hostitelé. Jsme propojeni, i když ne někteří krevním poutem, jsme stejní. "Máme poslání, a musíme ho vyslišet." Řekla jsem dychtivě. "Máme poslání." Oznámí vám všem vaši draci a rozletí se na sever. Někteří hodně neradi, někteří rádi. Cestou vám vysvětlují, co se děje. Musíte osvobodit jednoho Hostitele z pekel. A na večer se před vámi objevila hora. Obrovská , temná v závějích sněhu. ALe z jejího vrcholu stoupá dým. Uhelné srdce. Tak se jí říká, i když nikdo neví, proč. |
| |
| soukromá zpráva od Alagar Zero pro |
| |
| Upratoval som sálu keď všetci draci začali revať. Rozbehol som sa k Jackirovi a on mi to oznámil naskočil som a odleteli sme. Za sebou som zbadal ďalšie draky. *budeme vykecávať a potom zaspím* Keď som sa zobudil uvidel som tú horu. |
| |
| soukromá zpráva od Alagar Zero pro * pokud se mi nevrátí dostatek sil tak nebudu mít zrovna nejlepší vyhlídky... nejspíše bych se s ostatními měl i poradit o svém plánu. Přecejen se mi zdá unáhlený když se nad tím zamyslím lépe... Ale at už ten plán bude jakýkoliv bude dobrý protože ho nevymyslí jeden ale vymyslí ho všichni a jak známo víc hlav víc ví... * zamyslel sem se a jen sem řekl ještě nakonec Waramovi za letu " Waramo... jak ho od tama vlastně máme dostat? " |
| |
| soukromá zpráva od Valgar pro |
| |
| soukromá zpráva od Sven pro Nasednu na Thaara a letíme. Po chvilce mi začal vysvětlovat, o co jde. "Thaare, ten jeden hostitel. Je to Bezcitná, že?" zeptám se ho a zatnu ruce v pěst. Tehdy jsem byl slabý, že jsem ji nedokázal přimět se vrátit. Teď to musím dokázat. Musím ji dostat zpět. I za cenu mého vlastního života. "Bezcitná, jdu si pro tebe, vydrž ještě chvíli." K večeru přilétáváme k hoře jménem Uhelné srdce. Stoupá z ní dým a to se mi nelíbí. "Thaare, připraven pobít Nezkrocené a dostat zpátky Bezcitnou?" řeknu a jak se ve mě mísí pocity zloby a vzteku se smutkem začnou mi lehce plápolat ruce. |
| |
| soukromá zpráva od Barinor pro Povedlo se, jdeme. Sice vůbec nevím kam, ani co bude potom, ale jdeme. Jdeme zachránit Bezcitnou, přivést ji zpět z pekel. Nic nechci víc, než ji vrátit zpět do světa živých kam patří. Do mého světa. Jen se držím a čekám co se stane. |
| |
| soukromá zpráva od Braen Nile pro |
| |
| Nové dobrodružství Byly jsme s mou dračicí u jezera, když Lenia začala řvát, stejně jako ostatní draci, přišlo mi, jako bych i je slyšela. Jako bych cítila zvláštní pouto. Když přestala po chvíli řvát, vyšplhala jsem se jí na hřbet, zatímco mi vše ve zkratce vypověděla. Čekal nás úkol. Letíme dlouho, celý den, až k večeru spatřím vysokou horu, skrytou ve sněhu, ale vidím, že z ní stoupá k nebi dým. Vím, že se jmenuje Uhelné srdce. Zajímalo by mě, proč se jí tak asi říká... možná to zjistíme. |
| |
| U hory Doletěli jste k hoře. Draci přistáli na veliké kamenité plošině skoro na vrcholu. Jejich šupiny se lesknou ve slunci. Ale když přistávali, nezvedl se žádný vítr. Ani lístek se nepohnul. Slunce praží a obloha je bez mraku. Draci se nenávistně dívají na Zemní, ale ta je přehlíží. To ona za všechno může... Slova se chopil Sluneční drak. "Sešli jsme se tu, abychom osvobodili Větrného. Kdo se hlásí na provedení rituálu?" Rozhlíží se op všech. Draci očividně nechávají rozhodnutí na svých pánech. Theila hrabe do země a tiše šeptá "bublinky..." |
| |
| Leteli sme k hore a potom sme pristáli, no necítili sme žiadny vietor. Potom prehovoril Slnečný drak. Ak sa smiem spýtať, o aký rituál ide? A čo sa pri ňom bude diať? |
| |
| Alagar chvíli přemýšlel a podíval se na Warama " to je dobrá otázka. Než se někdo přihlásí je dobré vědět o co vlastně půjde... " řekl Alagar a rozhlédl se po přítomných * Větrný... Je s ním i Bezcitná? To je fuk musím přemýšlet nad jinými věcmi... Teď ale není vhodná doba o tom mluvit. Musím s tím na nějakou dobu počkat * zamyslel se a podíval se po přítomných dracích i jezdcích. Ten ohled ce mu naskytl podruhé. Majestátní draci pohromadě a u nich stojí hrdě jejich jezdci. A on, chlapec který si nevěřil že zrovna on bude vybrán stál teď po jejich boku. Ale s touto poctou jsou spjaty i nezbytné povinnosti. Těmi jsou ochrana království, boje s nepřáteli, získání princezny a v neposlední řadě i ty nudné akce, které by nejraději vynechal. Ačkoliv je tam dobré jídlo pro něj osobně je to poměrně nudná a nezábavná událost |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR