Andor.cz - online Dračí doupě

Embrace the Dark

hrálo se Jindy

od: 06. dubna 2016 20:40 do: 17. října 2016 11:37

Dobrodružství vedl(a) Nyoko

Leo - 06. dubna 2016 20:40
leoavatar3815.png
Příběh inspirovaný Fire Emblem: Fates, trochu pozměněný, s trochu temnějším podtónem. Pouze pro domluvenou osobu. A nejspíše se tu budou vyskytovat prvky 18+ (Celkem určitě) takže hra bude vedená soukromně.
 
Leo - 06. dubna 2016 21:35
leoavatar3815.png
soukromá zpráva od Leo pro
Hranice Nohru a Hishido

Ještě jsi se stále vzpamatovávala z toho co se stalo, útok na náměstí královského paláce, neviditelní bojovníci, exploze meče co ti "otec" věnoval a smrt tvé matky, včetně desítek dalších lidí... A také tvá přeměna na draka, ze které jsi se dostala jen díky písni kterou Azura zazpívala, je to zvláštní, ale stalo se to. Azura ti poté dala kámen který ti má pomci tuto kontrolu kontrolovat.

Ale ani jsi se nestihla vzpamatovat a objevil se Yukimura který oznámil že Nohr je na hranicích Hoshida, připraven k útoku. Nechápala jsi jak, ani proč, by Xander a ostatní najednou zaútočili, ale neměla jsi důvod pochybovat o jeho slovech, navíc jsi musela zjistit co se vlastně stalo, proč ti otec dal ten meč, který by zabil i tebe, kdyby tvá matka neskočila před tebe a nezachránila tě..

Během asi půl hodiny jste dorazili k hranicím mezi Nohrem a Hoshido, v čele celkem početné armády stáli čtyři tobě dobře známé postavy, Xander, Leo, Camilla, Elise... A kolem tebe se seskupili tví pokrevní příbuzní, Ryoma, Takumi, Hinoka a Sakura...
Xander jakmile tě uvidí tak se rozejde na jeho koni směrem k tobě, stejně tak Leo a Elise, Camila přilétne blíže na své wyverně. Hinoka na svém Pegasovi, Sakura hned za ní spolu s Takumim a Ryoma po tvém boku. Máš o tom špatný pocit... "Konečně jsme tě našli, jsem rád že jsi v pořádku, Kamui, pojď zpět k nám a můžeme tohle místo opustit," promluví Xander a natáhne tvým směrem ruku.
"Ne tak rychle, princi," promluví Ryoma a udělá krok před tebe. "Znovu mou sestru neunesete..." promluví Ryoma a do ruky vezme svou katanu, která začne probleskovat, podobně jako Yato, meč který máš v ruce ty i jeho meč, stejně jak Xanderův, jsou legendarní zbraně s velkou mocí. "Kamui je naše sestra, vychovali jsme ji od jejího dětství!" promluví Xander a sevře v ruce jeho Siegfried. Situace která se před tebou rýsuje se ti začíná líbit méně a méně...

//

Pro představu jak to tam asi tak vypadá
 
Alexandr de Santis - 06. dubna 2016 22:05
14813497_10207170275806260_1088595979_n8825.jpg
soukromá zpráva od Alexandr de Santis pro
Jo, tenhle den je fakt něco. Já nejsem povahou bůh ví jaké sluníčko, to přiznávám, ale v minulém životě jsem musela provést něco fakt strašného, že se mi děje tohle. Můj adoptivní.. Dobře, spíše nevlastní otec byl vždycky.. Ehm.. Prostě nebyl hodný. Jo, je to kus hajzal, ale já jsem princezna, tudíž se budu kontrolovat a prostě budeme říkat, že je zlý. Ne, že bych byla zastáncem nějakého rozdělen dobra a zla něco takového skoro neexistuje, ale kdybych měla vybrat ikony zla a dobra, je to můj otec a Azura. A nemusím vám říkat, který je který.
Ani nevíte, jak jsem byla Azuře vděčná, že jsem nezůstala trčet v podobě draka. Ani nevím, že něco takového umím. Ve výsledku jsem nejvíce vystresovaná byla z toho, že se dokážu proměnit v zeleného draka s rohy. Ne, že bych byla nějak velký drak, ale pořád to dokáže být pěkný šok. Ale co jste čekali? Ne, spíše, co jsem já čekala. Byla jsem blbá, že jsem si ten meč od 'otce' brala. Mělo mě napadnout, že se stane něco podobného.
Ááááá, bože, celé je to moc komplikované, mám dvě rodiny a.. Mám je ráda obě, jenže to by každá nesměla být z jiné země, které se nesnáší.. Co mám jako podle nich dělat?! Upřímně, nechtělo se mi do Nohru vracet. Jasně, byl to pro mě domov, byla jsem tam od malička, i když vím, že mě unesli, měla jsem tam svoje.. Sourozence.. Kamarády, všechny, ale cítila jsem od svého 'otce' tak neuvěřitelnou zradu.. Co to mělo za smysl? Proč by mě celé ty roky nechával na živu, když by se mě najednou pokusil zabít? Proč mě prostě nezabil?
Hlavou mi projel něco jako záblesk vzpomínky. Tělo muže s krví okolo..
Au, moje hlava.. Bylo toho na mě trochu moc. Mohla jsem být ráda, že jsem z toho koně nespadla.

Samozřejmě, že jakmile se celá tahle velká ''rodina'' sešla, postavili mě během asi minuty do dilematu, které jsem doufala, že nebudu muset řešit. Je jedno s kým půjdu, ta druhá polovina to bude brát jako absolutně neodpustitelnou zradu a bude mě nenávidět. Fajn, Kamui, fakt skvělý.. Můžu mlčet a nechat je, ať si to mezi sebou vyříkají. Jo a pak se jdi rovnou zabít, zelená kravko..
,,Garon se mě pokusil zabít, opravdu si myslíš, že se vrátím?" Podívala jsem se na Xandera vážně. Teda, snažila jsem se vypadat vážně, myslím, že jsem vypadala spíše hodně smutně a unaveně. Nechtěla jsem z toho být smutná, nikdy jsem 'otce' neměla ráda, vlastně jsem nebyla smutná kvůli tomu, že se mě pokusil zabít, spíše z té situace, co se tu teď děla.. A taky kvůli tomu, že jsem se trochu bála vrátit po tom, co se před chvilkou stalo. Sakra, viděla jsem umřít svojí mámu! Přece musí existovat cesta, jak spojit naše národy.. Aby žili v míru. Proč prostě musí firt válčit a hledat záminky k tomu, aby k sobě měli zášť?
 
Leo - 06. dubna 2016 22:30
leoavatar3815.png
soukromá zpráva od Leo pro
Ryoma se na tebe podívá, uvidíš na jeho jinak neutrálním výraze náznk úlevy, a stejně tak u zbytku tvé pokrevní rodiny. Zatímco Xander a ostatní jsou poměrně v šoku, hlavně Elise vypadá že se každou chvíli zhroutí. Xander se zamračí a podívá se na tebe dost přísným pohledem. "Co tím myslíš..." promluví, očividně o tom útoku a meči neví.
"Dnes odpoledne se na náměstí královského paláce... Neznámí muž v plášti zabil desítky našich občanů, a naši matku, mečem který váš "otec" Kamui věnoval jako dárek, dle toho co jsem slyšel, je možné že korunní princ Nohru o tomto neví?" promluví Ryoma poněkud pohrdavě ale slyšíš v jeho hlase hořkost, a nemůžeš se mu divit, ztratil svou matku... Vyrůstat s nimi, asi by jsi také byla zničená...
Xander se podívá na tebe. "Je to pravda, Kamui?" promluví k tobě, jeho hlas je stále poněkud chladný, ale slyšíš v něm nejistotu. Po té co mu to odkýváš se opět podívá na Ryomu a poté na tebe. "Zjistím co na tom je pravdy a proč se to stalo... Nicméně to nemění ani v nejmenším to, co se musí stát..." promluví Xander a skloní svůj meč k zemi. A v další moment je i se svým koněm hned u tebe a jeho meč padá přímo na tebe. "Dostaneme tě zpět domů, Kamui!" vykřikne Xander, plný hněvu, nikdy jsi ho tak nepoznala...
Než stihneš zareagovat jeho meč je těsně u tebe, ale v ten samý moment se před tebe v mžiku objeví Ryoma a jeho katana zblokuje útok Xandera. Ti dva se do sebe pustí a jejich souboj je něco jako z jiného světa, rychlé výpady které by kdekoho poslali k zemi, legendární zbraně které třímají v rukou tomu dodávají jen a jen další váhu...

V tu samou chvíli k tobě přistoupí Takumi. "Jsi připravená na boj? Nevypadají že by se chtěli stáhnout," promluví Takumi a v rukou drží svůj legendární luk, nad hlavou ti prolétne stín a vidíš jak se Camila a Hinoka pustí do sebe, z toho co vidíš tak Hinoka má problémy, Camila je až děsivá když bojuje, možná víc jak Xander.
Elise a Sakura postávají vzadu a používají své léčitelské schopnosti aby vás podpořily, vaše armády zatím stojí v pozadí a jsou připraveny zasáhnout, nicméně zatím neútočí, boj je mezi královskými rodinami, a ty jsi toho součástí. Než se naděješ po tvém boku stojí dalších několik osob, Azura, Kaze, Rinkah a jakoby odnikud se najednou vedle tebe objeví i Jacob, sluha který žil na hradě kde tě vychovávali a staral se o tebe, spolu s Felicií a její sestrou.
Jacob drží v rukou dýku a rozběhne se na pomoc Ryomovi, zatímco Takumi se pustil do boje s Leem a na jeho pomoc přiběhl Kaze.
Rinkah se postaví k tobě a je připravena tě bránit proti případným útokům které budou vedeny proti tobě.

Upřímně, jsi asi zmatená, nejistá, co máš dělat, komu pomoci, jestli vůbec cheš bojovat... Ne, nechceš, ale nemáš na výběr, už jsi si vyrala, vybrala jsi si svou rodinu a cestu kterou se vydáš, už se nemůžeš vrátit, a utéci také nebude fungovat... Musíš jít kupředu a pomoci své rodině...

//
Kaze - odkaz
Jacob - odkaz
Rinkah - odkaz
Azura - odkaz
 
Alexandr de Santis - 06. dubna 2016 23:24
14813497_10207170275806260_1088595979_n8825.jpg
soukromá zpráva od Alexandr de Santis pro
Ryoma to hezky řekl všechno za mě. Já bych si možná odpustila ten poslední dovětek, jistě, že o tom Ryoma nic neví! Kdyby to věděl, tak by mi ten meč od 'otce' nikdy nedal do ruky.. Teda.. Doufám.. Bože, nad čím tu přemýšlím, opravdu je teď pravá chvíle, abych přestala věřit úplně všem? Odkývala jsem, že je to pravda.
Co je na tom pravdy? Ty vole! Pomyslela jsem si a mít vedle sebe stěnu, bouchnu do ní hlavou. A co si jako myslí? Že mu to 'otec' řekne, když se ho prostě zeptá ,,Hele, pokusil ses zabít Kamui?" ... Jasně, že mu to neřekne, co na tom chce asi tak zjišťovat?! To si jako myslí, že jsem si právě vymyslela smrt vlastní matky? Jo, jasně, já jí skoro neznala, co má říkat zbytek, ale pořád to byla moje matka.
,,Garon se mě pokusil zabít a ty tu chceš bojovat kvůli tomu, že kromě vás mám i pokrevně příbuzné?!" Ne, že bych křičela, spíše jsem se ztrácela v mužské logice, která je poháněna válkou, bojem a krví. Občas si myslím, že nemají mozek na nic jiného.
není to tak, že bych ze sebe dělala chudinku, že se mě někdo pokusil zabít, tak jsem to nemyslela, spíše jsem doufala, že by to Xandera mohlo nějak přesvědčit o tom, že je jeho otec vážně kus hajzla.
Ale spíše ne. Dost jsem se lekla, když mě málem brobodl mečem. Ryoma byl naštěstí pohotovější, než já.
,,Mne nebo mojí mrtvolu?" Zeptala jsem se docela nechápavě s lehkým infarktem. Tohle jsem nečekala. Tak nějak jsem celkově nečekala, že se to takhle zvrtne.

Nejhorší na tom bylo, že jsem musela něco udělat. Nemohla jsem jen tak stát a koukat se na to, jak ostatní bojují. Ono to bylo hodně i proti mému egu, ale nechtěla jsem nikomu z nich ublížit, ani jsem nechtěla, aby si ublížil navzájem. Viděla jsem, že Hinoka má problém, ale dokud byli ve vzduchu, nebyla jsem nic platná. Když se objevila i Azura a zbytek lidí.. Prostě celá tahle situace šla do háje.
Ryomu s Xanderem jsem nechala být, protože vstoupit do boje mezi tyhle dva je hotová sebevražda, i v mé dračí podobě. V jakékoliv podobě.
Přestala jsem nad tím přemýšlet, musím bojovat a musím bojovat pro tu rodinu, kterou jsem si vybrala, i když bych byla nejraději, kdyby nebyli žádné boje.

Vzala jsem do ruky svůj meč, meč, u kterého jsem si byla jistá, že mě tentokrát nezradí a zaútočila na Lea. Jo, já vím, kritizuji chlapy za to, že nemají v mozku nic víc než válku a boje, ale.. Abych byla upřímná, já boje ráda nemám, ale když už bojuji... Jsem jako chlap, prostě mě to baví.
 
Leo - 06. dubna 2016 23:38
leoavatar3815.png
soukromá zpráva od Leo pro
Celá tahle situace mi kompletně zničila náladu, a to nejen proto že už tak byla dost v háji, vzhledem k tomu co po nás otec chtěl, ale také proto že Kamui zajali Hoshidané... A jak jsem se obával, stalo se něco a ona se rozhodla zradit naši rodinu, vztek který ve mě bublal vybuchl když se přede mnou objevil ten princ z Hoshida, jeho útoky byli dost otravné, a silné, musel jsem bojovat vážně, i když bych preferoval tohle vyřešit normálně...
Jenže Xander už začal bojovat... Nemůžu jít proti jeho rozhodnutí... Na druhou stranu ho chápu... Kamui... pomyslím si a pohledem ji vyhledám, jistě, nejsem včerejší a vím že nejsme příbuzní... Ostatně, ani Xander, Camila a Elise... Ani my nejsme členy jedné rodiny, otec měl spoustu družek... Ale i přesto že nejme rodinou dle krve, Kamui jsme vždy brali jako vlastní.

Do ruky uchopím Brynhildr a otevři jej, v druhé ruce se mi rozzáří tlumené modré světlo které následně způsobí že země kolem Takumiho se rozevře a Brynhildr ho imobilizuje kořeny které se mu ováží kolem kotníků, připravuji se pro další útok, když vtom vycítím jiný, na poslední chvíli popadnu do ruky meč který se mi houpe u pasu a odrazím útok který na mě někdo vedl. Někdo... pomyslím si a podívám se na Kamui.
"Nepochopím proč jsi si vybrala je před námi, vychovali jsme tě, brali jsme tě jako naši vlastní sestru... Ale to nejsou otázky které bych ti měl položit já..." promluvím a popadnu uzdu mého koně, načež odložím Brynhildr stranou a pevně uchopím svůj meč který namířím na tebe. Podobně jako Xander i já preferuji boj z koňského hřbetu a tak popoženu mého koně proti tobě, víš že nejsem ani zdaleka tak zkušený šermíř jako Xander, nicméně ani já nejsem zrovna snadný soupeř.
"Dostaneme tě zpět domů, Kamui, ať už s tebou Hoshidané udělali cokoliv, dostaneme tě zpět!" vykřiknu, můj hlas je plný hněvu, ale zároveň jisté starosti, lítosti... Další moment už jsem u tebe a zaútočím, můj meč se střetne se tvým načež si získám opět odstup a rozjedu se pro další výpad, boj proti někomu na koni pro tebe nebude novinka, vzhledem ke každodennímu tréninku s Xanderem, i tak to ale nebude zrovna snadné...
Dostaneme tě zpět, to přísahám... pomyslím si a provedu další výpad, a rozhodně to nevypadá že mé útoky v nejbližší době ustanou.
 
Alexandr de Santis - 07. dubna 2016 00:11
14813497_10207170275806260_1088595979_n8825.jpg
soukromá zpráva od Alexandr de Santis pro
Leo byl dobrý bojovník. Jak s magií tak s mečem. O to těžší to byl soupeř. Ale to neznamená, že já byla lehký soupeř. Nebyla. Spíš mě trochu štvalo, jak byl Leo na koni. Doslovně. Má to svoje výhody i nevýhody. Můžete se snadněji vyhnout útoků, ale když už se vaše meče střetnout, máte co dělat, aby jste neodletěli o pár metrů dál po zemi.
,,Já si nechtěla vybrat, donutili jste mě." Cítila jsem v jeho hlase nenávist. Na jednu stranu jsem se nedivila, chápala jsem, že to cítily jako zradu, ale nechtěla jsem, aby to tak bylo. Jenže co jsem pro to teď mohla udělat? Nikdo mě neposlouchal.. Nikdo se nezajímal o to, že tohle celé způsobil 'otec'. Že kdyby nebylo jeho, naše národy by mohli žít v míru.
,,Pořád vás beru jako rodinu, ale odmítám se vrátit do země, kde se mě pokouší zabít." A on moc dobře věděl, že narážím na našeho otce. Teda, spíše jeho otce. Nemusí věřit tomu, že se mě pokusil zabít, jenže oni u toho nebyli. Já vím, že to byl on, že to nebyla žádná shoda náhod ani nehoda.. Netuším, na co se pokusí 'otec' vymluvit. A je mi to jedno.
,,Nikdo se mnou nic neudělal.." Tiše jsem si povzdechla a raději se začala věnovat tomu, abych vybírala jeho útoky. Což nebylo nic jednoduchého.
No tak, buď fér, slez z toho koně.. Pomyslela jsem si po pár dalších útocích. Jasně, že má vytrvalost, je na tom debilním koni! A dost! Pomyslela jsem si a pokusila se nějak zaútočit na koně, nejlépe na jeho nohu, aby z něj Leo spadl.
 
Leo - 07. dubna 2016 19:42
leoavatar3815.png
soukromá zpráva od Leo pro
Bojovat s někým kdo tě viděl bojovat nejednou... Není zrovna snadné, zná mé slabiny... pomyslím si když se začneš soustředit na útoky proti mému koni, rychle se stáhnu a podívám se na tebe s poněkud otráveným výrazem. "Hmm..." zamručím a seskočím ze svého koně, ten odběhne stranou k Elise, já se podívám směrem k tobě.
Camilla vyhrává, ale Xander začíná mít problémy protože se na něj soustředí i ostatní... Musím to rychle ukončit a jít jim pomoct... pomyslím si a podívám se na tebe, poté skloním pohled k zemi a odložím svůj meč. Do ruky opět uchopím Brynhildr a dotknu se jeho stránek, kápě na mých zádech se zachvěje v proudu magie který se začne kolem mě formovat ve spirále.
"Nemůžu se s tebou dnes zdržovat, Xander potřebuje mou pomoc," pronesu relativně chladným tónem a následně ruku namířím na tebe. Jako na rozkaz se kolem tebe otevře zem a z ní vyletí spousty šlahounů, kořenů a podobně, které se ti začnou omotávat kolem paží a nohou. Není to prvně co jsi mě viděla tuhle magii používat, podobně jako Xanderův Siegfried, moje zbraň, má kniha, je legendární, či spíše, v sobě nese legendární magii kterou jen já mohu použít a kvůli tomu jsem v Nohru znám jako nejsilnější Dark Knight.
Chci zaútočit abych tě dorazil, jenže v ten moment si koutkem oka všimnu modré žáře a na poslední moment uskočím stranou šípům tvořeným magií. Ten princ! pomyslím si a odskočím stranou od tebe, moje magie tě stále ale drží (Silou ji nezrušíš, musela by jsi se transformovat).
"Bojujeme proti přesile..." promluvím spíše pro sebe, opět použiji svoji magii, ale tentokrát abych nás od sebe oddělil, zároveň liány a další co tě držely povolí, v další moment mě uvidíš spolu s Elise uhánět ke Xanderovi, kde si s ním vyměníme pár slov a následně se stáhneme, a spolu s námi začne i naše vojsko ustupovat, povedlo se vám nás dohnat k ústupu, ale jsi si jistá že tohle není naposled co nás vidíš, jako tvé nepřátele...

Ryoma který v souboji udržel několik menších šrámů se rozejde k tobě, Sakura se pustí do léčení Hinoky která v boji s Camilou dostala dost zabrat, Kaze a Rinkah vypadají celkem v pořádku, přesto Jacob se jim také trochu začne věnovat svou léčivou magií.
Ryoma dojde k tobě a usměje se na tebe. "Vím že ta volba pro tebe nemohla být jednoduchá, ale jsem rád že jsi zůstala s námi, Kamui," promluví. Jedené co ale v ten moment dokážeš vidět je to co by v té situaci udělal Xander, nejspíše by tě rozcuchal, řekl ti že je hrdý na jeho "malou princeznu"... I teď jsi v rozpacích, zda-li jsi zvolila správně... Ne, jsi si jistá že jsi zvolila správně, protože tvůj plán nebyl zradit tvou rodinu, ale nevracet se k tomu který způsobil smrt tvé matky a mnoha nevinných... Bohužel, to nemůžeš teď ovlivnit, víš jistě že s nimi budeš muset bojovat, a nejspíše ne jednou..
Kaze dorazí k tobě a poklekne. "Lady Kamui," promluví se skloněnou hlavou, očividně i on je rád že jsi si vybrala Hoshido, kde Rinkah prostě jen stojí stranou od vás, s rukama skříženýma na hrudi... Nikdy jsi ji neodhadovala na moc společenskou osobu... "Vrátíme se pro teď do paláce, musíme připravit pohřeb... Jak matky, tak ostatních co byli zabiti v útoku... Yukimura už na tom začal pracovat... A poté se musíme připravit na válku, ty si ale prvně musíš odpočinout, stalo se toho hodně, musíš být unavená," promluví Ryoma, a jako by to zakřikl, zrovna v tu chvíli veškeré napětí které tě drželo na nohou vyprchá a cítíš se jako by jsi měla omdlít, když se ti začne motat hlava tak ale ucítíš jak tě zezadu někdo podepře a udrží na nohou, k tvému překvapení je to Takumi, který ještě před pár hodinami ti ani trochu nevěřil a měl tě za špeha, je to docela příjemné vidět že jeho názor se mění...

(Trochu to tak shrň a já to posunu =o)
 
Alexandr de Santis - 07. dubna 2016 21:02
14813497_10207170275806260_1088595979_n8825.jpg
soukromá zpráva od Alexandr de Santis pro
Ve chvíli, kdy vzal do ruky knihu jsem věděla, že tohle končí. Stalo se to, co jsem očekávala. A nemohla jsem s tím nic dělat. Liány mě spoutaly. Chtěla jsem se přeměnit, abych se z nich dostala, ale když jsem sledovala, jak Leo doběhl k Xanderovi a něco mu začal říkat, došlo mi, že se asi neptají an zítřejší počasí. Stáhli se. Bylo nás více.
,,Jasně, jen utečte.." Řekla jsem si sama pro sebe. Nechtěla jsem, aby se bojovalo, ale věděla jsem, že až se příště uvidíme, nebude to žádné: Dostaneme tě zpátky domů. Budou se mě snažit zabít. Možná to tak bude lepší.. Pokud by to tak vážně bylo, věděla bych, že nemá čeho litovat. Jenom jsem chtěla o tom mluvit.. Nechtěla jsem bojovat.. Kvůli čemu vlastně? Ani jsem nevěděla, proč bojujeme.. Byla jsem z toho smutná. Chtěla jsem být s Leem a ostatnáíma, ale i se svou pravou rodinou.. Teda, pokrevní. Pravou zní hloupě.

,,Jasně.. Cokoliv.."
Řekla jsem polohlasem, když mě pustili liány a Roma řekl, že je rád za to, jak jsem si zvolila. Udělala jsem to, co je správné.. Rozhodla jsem se tak, abych přežila. Tak nějak jsem tušila, že tady se mě nikdo nepokusí zabít. Leo, Xandere.. Ostatní.. Já vím, že tohle neuslyšíte.. Ale prosím.. Pokuste se mě pochopit.. Když Ryoma začal mluvit o pohřbu.. Divila jsem se s jakým klidem to bere. Já byla klidná jen proto, protože jsem na nic neměla už energii. Ten adrenalin z bitvy a vůbec toho všeho ze mě najednou vyprchal. Ostatně, divila jsem se, že jsem schopná jít a na plno bojovat s Leem i po tom, co jsem se přeměnila v draka a zpátky.
Ucítila jsem, jak se mi podlomila kolena a jak se mi udělala tma před očima na pár vteřin. Čekala jsem celkem tvrdý pád na zem, ale místo toho mě zachytil Takumi. Byla to příjemná změna, když si vezmu, že mi před pár hodinami nevěřil ještě ani nos mezi očima. Vděčně jsem se na něj usmála a zase se postavila na vlastní nohy. Byla jsem unavená a bolela mě hlava.
,,Děkuji." Řekla jsem s úsměvem a vydala se s ostatními zpátky do města. Jediná výhoda toho, že jsem byla unavená byla ta, že se mi nechtělo ani brečet.
 
Leo - 07. dubna 2016 21:22
leoavatar3815.png
soukromá zpráva od Leo pro
Po té co jste dohlédli na ustupující armádu Nohru se i ta vaše začala vracet zpět k hlavnímu městu a paláci královské rodiny, tebe zpět vzala Hinoka na svém pegasovi, a než jsi si to uvědomila tak jsi jí tam spala opřená o záda.

Když jsi se probudila druhého dne tak jsi byla v jednom z pokojů v paláci, bylo to hezky zařízené místo, rozhodně lepší než chladné, kamenné zdi hradů jako jsi viděla v Nohru, Hoshido volí spíše teplejší barvy a materiály, dřevo a jen vzácně kámen, rozhodně působí více "přátelsky", ovšem po té co jsi si zvykla na to co jsi vidívala v Nohru to působí zvláštně.
Zrovna teď ležíš v posteli, na sobě máš nějaké oblečení ve stylu Hoshida (Nejspíše nějaké kimono, nebo prostě něco z japonského stylu) a vedle tebe byl o zeď opřený tvůj meč, na stole vedle tebe položený tvůj dračí kámen a své brnění jsi zahlédla na stojanu naproti od tvé postele. V pokoji toho nebylo tolik, byl to skromný pokojík s postelí, nízkým stolkem a několika polštáři pro sezení kolem něj, šatní skříní a kob ercem přes celou podlahu.
Chvíli na to co jsi se vzbudila se dveře, jestli tomu tak můžeš říkat, pokoje odsunuly do boku a uviděla jsi tam Jakoba, ten se na tebe usmál když viděl že jsi vzhůru. "Lady Kamui, dobré ráno, jak se cítíte?" přijde k tobě a na podnose nese šálek s čajem a něco ke snídani, jak ho znáš, asi to udělal sám. "Musíte být vysílená... Princ Ryoma vám zanechal vzkaz," promluví a podá ti zprávu.

"Nohr oficiálně vyhlásil válku a proto se na ni musíme připravit, vím že toho na tebe je hodně ale budeme potřebovat tvoji sílu abychom Hoshido ubránili. Prosím, jakmile si odpočineš a vzpamatuješ se, přijď mě navštívit do paláce, pro dnešek si však odpočiň a naber síly. Tvůj sluha si již zapamatoval co kde co je, takže se ptej jeho, omlouvám se že nemůžu osobně na tebe dohlédnout ale vzhledem k smrti matky teď padlo vedení království na mě, takže se ti nemohu věnovat.

Ryoma"


Ta zpráva rozhodně nepomohla, už teď jsi cítila takovou podivnou hořkost z toho všeho, a tohle tomu rozhodně nepomohlo, nicméně, zároveň to Ryomovi nemůžeš mít za zlé, nejspíše by ti trochu pomohlo kdyby se ti mohl věnovat, jako takové... Ujištění, že jsi vybrala tu "správnou" rodinu... Tvé rozhodnutí to jen podkopává... Ale opět, nic s tím enzmůžeš a ani Ryoma ne, válka mezi Nohrem a Hoshido začala, a jako nový vůdce vaší země má nejspíše spoustu práce...
"Lady Kamui, připravil jsem pro vás koupel, jakmile se nasnídáte tak vás odvedu k místním lázním, lady Sakura doporučila aby jste se v nich zastavila, aby jste si trochu odpočinula," promluví ještě Jacob a ukloní se, poté odejde z místnosti a nechá tě tam si odpočinout, v klidu se nasnídat a případně se převléci pokud budeš chtít změnu oblečení - tvé oblečení které normálně nosíváš pod svou zbrojí je už čisté a připravené pokud ho budeš chtít (To by mělo být spíše takový typický evropský styl oblečení). Jakmile budeš připravená stačí vyjít ven z pokoje kde najdeš Jacoba jak se o něčem baví s Kazem a ještě jedním ninjou, ten si tě změří dost nepřátelským pohledem, ale nic neřekne, všimne si toho i Kaze a ten mu něco řekne, druhý ninja ale jen pokrčí rameny a zmizí ti z pohledu, hned nato udělá to samé i Kaze. "Připravena, lady Kamui?" usměje se na tebe Jacob a s úklonou ti naznačí ať ho následuješ.
 
Alexandr de Santis - 07. dubna 2016 22:04
14813497_10207170275806260_1088595979_n8825.jpg
soukromá zpráva od Alexandr de Santis pro
Řečeno sprostě, měla jsem toho plnou prdel. A já vážně neměla náladu na to být slušně vychovaná princezna v tuhle chvíli. Byla jsem smutná, naštvaná a vlastně všechny negativní emoce, které existují, se ve mě pěkně rychle hromadili. Já jen čekala, kdy znova vybouchnu. Byla jsem jak časovaná bomba. A buď zabiju někoho v paláci nebo se budu muset jít někam vyvztekat, což bude rozumější. Můj nový domov byl.. Jiný. Působil přítelštěji, ale měla jsem pocit, že tu nejsou tak přátelští lidé. Což byla ironie. Nerozhodla bych se jinak. Stýskalo se mi po Leovi a ostatních, ale jinak bych se nerozhodla.

Každopádně ten dopis od Ryomy byl něco jako poslední hřebíček do rakve. Měla jsem chuť něco vzít a rozbít. Jak jako válku?! Oni jim.. Nám zabijou královnu a vyhlásí nám válku?! Co je tohle za špatný vtip?!
Ano, cítila bych se lépe, kdybych Ryomovi mohla dělat ocásek, ale to teď nešlo. Už tak jsem měla pocit, že jsem pro všechny něco jako velká koule na noze. Já přece nechtěla, aby se tohle dělo..'Otec' to celé musel plánovat. Možná má smrt tady měla být jen důvod k vyvolání války.. A když se tak nestalo, našel si jiný důvod. Opravdu by mohl válku odůvodnit tím, že jsem se rozhodla pro mou pokrevní rodinu, ze které mě on unesl? Chtěla jsem nad tím v klidu popřemýšlet, ale nebyla jsem klidná. Neměla jsem citové rozpoložení na to, abych mohla nad něčím logicky přemýšlet.

Když jsem šla do vany, nepřátelské setkání s ninjou opomenu, už tak mi bylo z toho všeho na nic, vzala jsem si sebou svoje normální oblečení a meč. Ehm.. No co, prostě se chci po vaně převlíknout, o nic přece nejde, ne?
Jasně, že jsem se nepřevlíkla, ani jsem do té vany nešla. Převlékla jsem se hned, co za sebou Jakob zavřel dveře a.. Jednoduše se svým mečem zdrhla oknem. Vždycky jsme utíkala. Nebo se o to alespoň pokoušela. Většinou kvůli tomu pocitu rebelství. Teď protože jsem chtěla být sama a něco rozbít.

Najít tady les nebylo těžké. Změna.. Les s hromadou stromů, kde mě nikdo neuvidí. Dobře, trochu ty stromy lituji, když vidím sama sebe, jak si na nich vybíjím vztek a deprivaci z toho všeho. Po pár hodinách mě to samozřejmě přešlo, protože nebylo tak snadné se vyčerpat, ještě s tou únavou ze včerejška. Zůstala jsem ležet na trávě uprostřed lesa s mečem vedle sebe. Všude bylo ticho, bylo slyšet jen občasný poryv teplého větru, který se opřel do stromů. Nechtělo se mi zpátky. Vlastně se mi nechtělo nikam. Bylo příjemné takhle ležet na trávě s pocitem únavy.
 
Leo - 07. dubna 2016 22:21
leoavatar3815.png
soukromá zpráva od Leo pro
Tvůj útěk neunikl bez povšimnutí, nicméně se to rychle uklidnilo, protože Jakob tak nějak očekával že se pokusíš vypařit a ulevit si, znal tě přeci jen už hodně dlouho. Proto tě asi ani tak nepřekvapilo když jsi ho po nějaké chvíli, po té co jsi začala odpočívat, zahlédla jak se k tobě klidným krokem blíží. "Cítíte se lépe, Lady Kamui?" promluví se svým typickým úsměvem a posadí se vedle tebe.
Je mezi vámi ticho, on nic neříká a ty se asi taky necítíš na hovor, a tak to zůstane po dobrou půlhodinu, jen společně pozorujete krajinu kolem vás, která sice trochu utrpěla tvým... Odreagováváním, ale i tak je krásná, a sledovat ji tě relativně uklidní. Jacob se po dobré půlhodině podívá na tebe a promluví. "Nemusíte se cítit špatně, Lady Kamui, vím že dříve či později svou rodinu opět potkáte, a ne na bojišti," promluví a podívá se do dálky, víš že i on zanechal v Nohru víceméně vše když tě následoval sem do Hoshida...
"Nejspíše teď budou zahořklí a budou se cítit zrazení, ale jak vás znám, vaše povaha je dřív či později donutí vidět vaše důvody a nakonec budete zase jedna velká, šťastná rodina, ostatně, někdo kdo si byl tak blízký jako vy nebude jen tak snadno rozdělen," promluví konejšivě a položí ti ruku na rameno, jeho slova tě donutí přemýšlet, jak ukázat tvé rodině že jsi neměla v plánu je zradit? Budeš nad tím asi muset přemýšlet, ale motivace kterou se ti Jacob snaží dodat bude asi dostatečná na to aby jsi se jen tak snadno nevzdala.
Víš že s nimi budeš muset bojovat, ale taky jsi si jistá že se nevzdáš na tom aby jsi jim ukázala tvé pravé cíle, proč jsi si zvolila Hoshido, a že je stále vidíš jako svou rodinu.

Ještě tam tak chvíli čekáte, když se vedle vás zničehonic objeví Kaze, prostě v jeden moment se tam objeví, ninjové jsou vážně zvláštní. "Lady Kamui, mám pro vás zprávu od lady Azury, žádá vás jestli by jste se za ní mohla zastavit jak budete mít chvíli času," promluví směrem k tobě, poté se ukloní a zmizí. Jacob se na tebe podívá a usměje se, poté se postaví a natáhne k tobě ruku aby ti pomohl vstát.
"Měli bychom se vracet, budou o vás mít starost, a nechceme přeci nechat lady Azuru čekat?" promluví a pomůže ti na nohy, poté se opráší a rozejde se směrem zpět k městu, jakmile se i ty rozejdeš, tentokrát to vypadá že tě neplánuje spustit z očí jen tak.
 
Alexandr de Santis - 07. dubna 2016 22:36
14813497_10207170275806260_1088595979_n8825.jpg
soukromá zpráva od Alexandr de Santis pro
Nepřekvapilo mě, že mě Jacob našel. Měla jsem ho ráda, většinou jsem se mu nesnažila dělat starosti nebo něco podobného.. Většinou. Uznávám, že občas se chovám dost sobecky. Snažím se tak nechovat, ale stejně to dělám..
,,Už se necítím naštvaně.." Přiznala jsem se. Cítila jsem se o trochu lépe. Ten vztek byl možná lepší, než ten smutek a deprese, co na mě teď doléhali.
Nemluvili jsme. Neměli jsme důvod. A nebylo mezi námi ani nijak trapné ticho, jen jsme oba pozorovali krajinu. Pomalu jsem se posadila, když po půl hodině promluvil a zadívala se smutně do země.
,,Proč si šel vlastně se mnou? Nemusel si.." Tázavě jsem se na něj podívala a počkala, až odpoví. Pak jsem si povzdechla a znovu se podívala do země. Chvilku jsem takhle seděla, než mi Jacob položil ruku na rameno. Chtěla bych věřit tomu, že má pravdu. Chtěla bych sama sobě věřit tak, jako věří on mě. A to nemluvím o tom, jak mě štve, že Leo z toho našeho souboje vlastně zdrhl. Ne, že bych mu to měla vyloženě za zlé, ale připadala jsem si najednou tak slabě.. Jen jsem chtěla, aby pochopili, proč se nechci vrátit.. Jenže jak jim to mám vysvětlit? Všem.. Že jsme všichni jedna rodina? Vždyť Azura je na tom stejně jako já.. Nevěděla jsem, jak z toho ven. Jak je donutit, aby mě poslouchali a pochopili, o co mi jde.. Teď to nemá cenu řešit, dokud je neuvidím.. Pomyslela jsme si. Ať už bych naplánovala cokoliv, tak okolnosti stejně budou takové, že mě donutí k improvizaci. Nemá cenu se tím teď stresovat..

Najednou se objevil Kaze. Možná jsem se ho i trochu lekla, je vážně neuvěřitelný.
,,Jasně, díky." Usměji se na něj, když mi předá vzkaz a zase zmizí. S úsměvem a dalším poděkováním si nechám pomoct od Jacoba na nohy a pomalu se s ním vydám zpátky do města. ,,Když myslíš.." Utrousím o tom, že o mě budou mít ostatní strach. Opravdu by měli? Nevím proč, prostě mě ta otázka tíží. Opravdu mě berou jakou svou rodinu? Mají mě alespoň trochu rádi? Já vím, neodešla bych s Leem a ostatníma i kdyby se tady na mě dívali jako na cizinku, protože bych věděla, že mě taky nechtějí zabít, ale i tak mě ta otázka tížila. Vždycky jsem si snažila hrát na drsnou holku, které je jedno, co si o ní ostatní myslí.. Připadám si najednou tak uboze, když mám pocit, že od ostatních potřebuji něco jako důkaz toho, že mě mají rádi. Jak jsem mohla klesnout tak hluboko? Zakroutím sama nad sebou hlavou a pak se na Jacoba pobaveně ušklíbnu. ,,Neboj, už neuteču.. Dneska." Dodala jsem trochu pobaveně a škádlivě. Byla jsem zvědavá, co mi Azura může chtít. Ale byla jsem ráda, že jí uvidím. Její přítomnost mě dělala.. Svým způsobem klidnou a šťastnou.
 
Leo - 07. dubna 2016 23:02
leoavatar3815.png
soukromá zpráva od Leo pro
Jacob se na tebe podívá jak pokračujete k paláci a lehce se zasměje. "To bych vám radil, Lady Kamui," dodá a zavede tě k pokoji Azury, poté se rozloučí a nechá vás tam samotné, Azura sedí ve svém pokoji a dívá se oknem ven, když si tě všimne tak se na tebe usměje a vstane. "Děkuji že jsi přišla," promluví a dojde k tobě. "Chceš se projít?" promluví směrem k tobě a pokyne ti směrem do ulic města.
Společně se tak rozejdete, chvíli je ticho, skoro až tíživé, ale po pár minutách Azura promluví. "Jak se cítíš, včera se toho hodně událo..." promluví Azura a podívá se na tebe, sice jsi si jistá že tuší jak ti je, ale je to spíše taková přátelská otázka, je vidět že o tebe má starost, všimla sis že k tobě má celkem blízko, ať už z jakéhokoliv důvodu. A ostatně, i ty jsi si k ní za tu krátkou chvíli vybudovala docela pevné, blízké pouto, zachránila tě nejednou, plus jste v podobné situaci, byť Azura je zde ráda a Ryoma a ostatní ji berou jako sestru, vlastně, je to ta samá situace ve které jsi byla ty, až na to že jsi se občas cítila jak zajatec v tom hradě kde jsi byla zavřená, i když to bylo pro tvé bezpečí.
Chvíli pokračujete opět v tichosti, dorazíte k místu kde se stalo celé to neštěstí, místo už se opravuje, vedle cesty vidíš několik svíček, kytic a drobných talismanů, pro všechny co tam zemřeli. "Chtěla jsem tě o něco požádat, vím že musíš cítit nenávist vůči králi Garonovi, ale... Vše není tak jak se na první pohled zdá..." promluví Azura a podívá se na tebe. "Nemohu ti říct více než to, ale časem pochopíš," dodá ještě a usměje se na tebe.

Rozejdete se směrem do ulic města, které jsou plné lidí kteří si to míří různými směry, k náměstí, paláci, na tržiště, ke svým pracím či domů. Když tak procházíte ulicemi tak se kolem vás udělá hlouček dětí který se vás vyptává na spoustu věcí, tedy, hlavně Azury, ale i na tebe jsou zvědaví. Všichni jsou tu přátelští, je to... Zvláštní, je to jak opak toho co jsi viděla v Nohru, v Nohru jsi znala jen hrstku lidí co byli milí a přátelští, krom tvé rodiny... Kde tady si skoro připadáš cizí vůči své rodině, ale všichni kolem jsou milí... Je to podivný paradox.
Po čase vás děti opustí a vy dvě se tak dostanete k lázním do kterých tě původně poslala Sakura. "Chtěla by jsi si dát lázeň? Pomůže ti to se trochu uvolnit," řekne Azura a lehce se opět usměje, než stihneš odpovědět tak si všimneš jak z lázní vyjde povědomá postava, ta když si vás všimne tak se k vám rychle vydá. "Kam jsi zmizela, měla jsem o tebe starost!" promluví Sakura která tě na moment obejme, hned nato si ale v jejich tvářích všimneš červeně a ona se odtáhne, její stydlivá, nejistá povaha je celkem roztomilá, je jako opak Elise, která je hyperaktivní a otevřená...
Sakura se na tebe nejistě pousměje. "N-nechtěla jsem aby to znělo vyčítavě, jen jsem vážně měla starost... Když jsi se k nám konečně vrátila, bála jsem se že jsi znovu zmizela..." promluví ještě... Je to asi první skutečný náznak toho že jim na tobě záleží... A tak nějak tě to zahřeje u srdce.
Azura vás tiše pozoruje a pak se usměje. "Co kdybychom šly do koupele všechny tři, vy si alespoň budete moci spolu promluvit, jsem si jistá že máte jedna na druhou spoustu otázek," promluví Azura, Sakura znejistí a chce něco říct, ale co tě překvapí tak Azura jí nedá prostor a rovnou ji popožene k budově lázní, která teď tobě přijde jako dokonalý způsob jak ze sebe smýt všechnu špínu a pot co na tobě ulpěly, a zároveň jako možnost se dovědět něco více o tvé nové rodině, o tom jak tu žijí a vůbec, trocha relaxu ti prospěje.
 
Alexandr de Santis - 07. dubna 2016 23:21
14813497_10207170275806260_1088595979_n8825.jpg
soukromá zpráva od Alexandr de Santis pro
Nevím proč mám Azuru tak ráda. Asi je to její povahou a charisma. Být to na mě, klidně jí vezmu tady na ulici za ruku c jistém sesterském a přátelském duchu, ale.. Cítila jsem jakousi tíhu z toho, co mi chce říct, takže jsem to neudělala. nejistě jsem po ní házela očkem, než se mě zeptala, jak se mám. Nechtělo se mi odpovídat. ,,Trochu unaveně, ale to asi všichni." Pousmála jsem se na Azuru lehce. Převedla jsem tu otázku na svůj fyzický stav. Nechci se psychicky hroutit. Ještě ne. Chci zůstat silná jak nejdéle ti půjde. V Nohru jsem neuronila žádnou slzu už pěkných pár let. Nehodlám s tím začínat.
Pomalu jsme došli k místu včerejší.. Nehody. Dávám si to za vinu, ostatně, z části to byla moje vina, ale nechci to nikomu vnucovat. Kdo si myslí, že je to moje vina, ten si to může myslet, kdo si to nemyslí, tomu se za to nebudu omlouvat. Mám divnou povahu.
Trochu šokovaně jsem se na Azuru podívala, když řekla, že to není všechno tak, jak se zdá. Jasně, nelíbilo se mi, že něco jen tak nakousla a pak řekla, že mi více neřekne, ale nutit jsem jí nemohla. Ví, co dělá.. Na rozdíl ode mě.
,,Já.. Není to tak, že bych ho nenáviděla. Asi bych měla, ale upřímně.. Spíše se bojím. Kdybych ho nenáviděla, tak se bez přemýšlení vrátím a pokusím se ho zabít." Přiznala jsem si a smutně si povzdechla. Byla jsem znechucená sama sebou. Ano, cítila jsem k němu nenávist nebo minimálně odpor, ale ten strach byl větší.

Cestou do lázní nás obklopil hlouček zvědavých dětí. Bylo příjemné, jak tu byla většina lidí přátelských. I když mě všechny ty změny spíše unavovali. Ne, že bych si stěžovala, jen toho na mě bylo asi trochu moc. Já a slovo aklimatizace se nemáme moc v lásce.
Ani jsem nestihla Azuře odpovědět, jestli chci do lázní, když mi najednou kolem krku skočila Sakura. Zarazilo mě to. Ale bylo to to nejpřátelštější gesto, kterého se mi tady za posledních 24 hodin dostalo.
,,Opravdu?" Zamrkala jsem na Sakuru, když řekla, že o mě měla starost. Ucítila jsem, jak se mi oči zamlžily slzami. Jo, jasně, nikdy si nebyla přecitlivělá, tak teď začni..
,,Byla jsem se jen.. Projít.. Neboj." Usmála jsem se na ní a opravdu se snažila zadržet všechny slzy v očích. Rychle jsem si utřela oči do rukávu. ,,Promiň." Omluvila jsem se rychle za ten náznak slz v mých očích a raději se vydala k budově lázní.
 
Leo - 07. dubna 2016 23:34
leoavatar3815.png
soukromá zpráva od Leo pro
Azura trochu pobízí Sakuru směrem k šatnám, ta je celá nervózní ale jde s vámi a vypadá celkem šťastně, asi není těžké uvěřit že Sakura je celkem rodinný typ, a tak fakt že tu může být s tebou a Azurou ji celkem rozveselil, pamatuješ si že včera vypadala dost zničeně, z toho co se stalo, smrt vaší matky ji zasáhla asi nejvíce z vás všech... Nebo to minimálně bylo na ní nejvíce vidět... Na jednu stranu jsi ráda že ji také můžeš trochu rozveselit, a zároveň se s nimi pobavit sama a přijít na lepší myšlenky.
Když dorazíte do šaten tak si každá přivlastníte jednu skříňku kam si můžete schovat svoje věci, první z vás je připravená Azura která si kolem sebe uváže ručník a rozejde se k lázním, Sakura ji po chvilce následuje. Když i ty jsi hotová tak můžeš vejít do lázní, jsou poměrně velké, koupelí je tu několik, různých druhů dokonce, nejen čistě vodní lázeň. (Co tam bude další si namysli, můžeš nechat trochu popojít uzdu tvé fantazii pro nahození nějaké vtipné scénky =o)
Azura a Sakura spolu už sedí v té nejbližší k šatnám, která je klasická vodní lázeň, obě jsou teď k tobě zády a povídají si, Sakura si jednou rukou zakrývá svůj hrudník, celkem očekávané od tvé stydlivé mladší sestry, kde Azura je celkem v pořádku bez nutnosti se nějak "zakrývat", Azura celkově působí více otevřeně, sice je poněkud tajemná, tichá, uzavřená, ale když je mezi přáteli a rodinou, umí se otevřít. Přijde ti to jako celkem zvláštní, ale příjemná změna.
V Nohru jsi nikdy neměla možnost tohle zkusit, jít se svou rodinou si prostě jen užít takovéhle věci, i když si dovedeš představit jak by to asi tak vypadalo kdyby jsi do podobného místa dorazila s Elise a Camilou, hlavně Camila by nejspíše byla značně... Přítulná? Ale tak, ostatně to je Camila, vždycky si tě držela dost blízko k sobě, s až mateřskou starostí.
 
Alexandr de Santis - 07. dubna 2016 23:50
14813497_10207170275806260_1088595979_n8825.jpg
soukromá zpráva od Alexandr de Santis pro
Lázně byli opravdu krásné. A velké. A.. A tak.. Tohle v Nohru nebylo. Největší společenská aktivita byli tréningy. Ale myslím, že by tohle mohla být celkem zábava se zbytek mých sourozenců. Já vím, pořád na ně musím myslet, ale chybí mi. Ostatně, nikdy jsem od nic nebyla tak dlouho pryč. Ale to je teď jedno. Jsem ráda, že Sakura vypadá spokojeně, i když pořád stydlivě. Ale každý jsme nějaký. Smrt matky jí totiž asi zasáhla nejvíce z nás všech. Takže ani nevíte, jakou jsem měla radost z toho, že jí moje přítomnost udělá trochu šťastnější. Po nějaké té době jsem si připadala trochu užitečná a k něčemu.
Moje první blbost byla ta, že jsem si nechala krystal od Azury ve skříňce. Nějak mi to nedošlo. Došlo mi to až ve chvíli, kdy jsem se prostě ponořila do horké vody, celá se uvolnila, zavřela oči.. Myslím, že moje proměna tentokrát neudělala ani nějaké hlasitější puf. Více mně mi došlo, že jsem drak až ve chvíli, kdy jsem neměla vodu na křídlech a na zádech.
Pardon.. Hodila jsem na Azuru a Sakuru omluvný pohled. Nahlas jsem se omluvit neuměla, vyšlo ze mě něco jako zavrčení. Ale přátelského a omluvného charakteru. Koho by napadlo, že se budu v dračí podobě cítit přirozeněji, než v lidské.. Pomyslela jsem si. Ještě před tím, než jsem se proměnila zpátky na člověka, jsem Sakuru lehce olízla.
,,Promiň, vypadáš sladce." Pronesla jsem s úsměvem trochu provokativně a mrkla na ní.
,,Šoupni se kousek." Ukázala jsem Sakuře s úsměvem, ať se kousek odsune zády od kraje. Posadila jsem se za ní a její boky lehce sevřela mezi stehny, jak jsem si jí posadila mezi nohy a začala jí lehce umývat žínkou a vonným olejíčkem záda. No co, taky umím být přítulná.
 
Leo - 08. dubna 2016 00:04
leoavatar3815.png
soukromá zpráva od Leo pro
Celá ta situace s tvou přeměnou způsobila dvě věci, Sakura málem skočila po Azuře jak se lekla, a ta se rozesmála a ještě chvíli po té co jsi se přeměnila zpět to trvalo, než se uklidnila. Sakura byla poněkud nejistá, hlavně po tvé reakci než jsi se přeměnila zpět, né, nebála se tě, ale spíše byla ještě více nervózní než do té chvíle, jistým způsobem je to celkem roztomilé, a pomůže ti to se trochu odreagovat.
Na tvoji poznámku a vybídnutí se její tváře přeměnily v rudou barvu, ale zahlédla jsi na jejích rtech drobný úsměv, Azura je pobídla aby se neostýchala a tak Sakura učinila jak jsi po ní chtěla, trošku nejistě tam tak seděla a i když prvně byla celá nesvá z toho co jsi začala dělat tak se celkem uvolnila a vypadala spokojeně. Azura vás pozorovala v tichosti, s úsměvem.
Po nějaké chvíli co bylo relativní ticho se Azura trochu pohodlněji usadila a začala zpívat, její hlas se rozezněl místností a stejně jako předtím, když jsi její zpěv slyšela i tentokrát tě skoro až ochromilo jak krásný její hlas je, a její píseň tě naplňovala zvláštním pocitem... Příjemným pocitem, cítíš se jako by jsi mohla kompletně vypnout, jen relaxovat a poslouchat jak zpívá. Sakura se také zasposlouchala do Azuřina zpěvu a tak se uvolnila a lehce se o tebe zády opřela.
Po pár minutách její píseň utichla a ona se jen na vás podívala a usmála se. "Hned je na vás lepší pohled, ty zachmuřené výrazy vám ani jedné nesedí," promluví Azura lehce žertovně, ale myslí to zcela vážně. Sakura se pootočí a podívá se na tebe, usměje se a koukne na Azuru, ta si upraví své dlouhé vlasy a přisune se blíže k vám. "Jak se cítíš, tohle místo je skvělé na odpočinek, že?" promluví Azura a jemně tě ukazováčkem cvrnkne do nosu.
 
Alexandr de Santis - 08. dubna 2016 00:19
14813497_10207170275806260_1088595979_n8825.jpg
soukromá zpráva od Alexandr de Santis pro
Nechtěla jsem Sakuru vyděsit, ale ve výsledku bylo její chování super roztomilé. Jak říkám, k sežrání. Prostě jsem si to olíznutí nemohla odpustit.
Ani nevíte, jak krásné a uklidňující bylo poslouchat poslouchat Azuřin zpěv. Měla tak nádherný hlas. Uklébalo mě to k příjemným myšlenkám a k tomu, abych konečně na chvilku vypla a začala opravdu relaxovat. Nemyslím, že existuje věc, která by mě teď mohla udělat klidnější. Jakmile se o mě Sakura lehce opřela, odložila jsem žínku a lehce jí objala pod vodou kolem pasu a položila jí bradu na rameno. Jo, byla děsně roztomilá, asi si jí někdy v noci ukradnu do postele místo plyšáka.
Když se na mě Sakura podívá s tím jejím roztomilým úsměvem, tak neodolám a lehce jí olíznu ze srandy tvář. Myslím, že trocha provokace neuškodí.
Když se k nám Azura přisune blíže, vděčně se na ní usměji. ,,Mnohem lépe. Děkuji, že si mě sem vytáhla." Bylo to strašně příjemná změna oproti ránu, kdy jsem ležela na trávě a byla ochotná tam klidně aji umřít. Ne, že bych chtěla umřít, jen mi tam bylo příjemně. Ale teď se díky Sakuře cítím i šťastná. V rámci možností.
,,Já.. Nechci zacházet do nepříjemných tématů nebo tak, ale můžu otázku?" Zeptala jsem se a podívala se spíše na Azuru. Připadalo mi, že ona ví i věci, které by logicky ani vědět neměla, nevím proč. ,,.. Jak umřel otec?" Zeptala jsem se opatrně. Nepamatovala jsem si to. Občas jsem mývala nějaký záblesk nebo hodně rozmazaný sen, ale mohla to být jen moje fantazie, jen má představa o tom, jak zemřel.
 
Leo - 08. dubna 2016 00:35
leoavatar3815.png
soukromá zpráva od Leo pro
Sakura se na tebe lehce vyčítavě, i když to bylo spíše hrané, podívala když ji zase olízneš, pak se ale usmála a jemně se k tobě přitiskla a položila své ruce na ty tvé. Poté přivřela oči a jen tiše relaxovala v tvém obětí. Azura se na tebe podívala a usmála se. "Sakura je vážně ráda že jsi zpět, dlouho jsem ji neviděla takhle se usmívat," promluví a znovu se pohodlněji usadí vedle vás dvou.
Když položíš svou otázku tak Sakura chvíli mlčí, pak ale promluví. "Pokud vím... Bylo to když naše království byly ve válce, když ty jsi byla hodně malá, já ještě byla nemluvně takže nevím přesně ale... Prý král Garon otce přizval do města Cheve kde měli podepsat mírovou smlouvu, ale podvedl ho a otce zabil... Ty jsi tam byla s ním a bylo to tehdy kdy tě unesl..." vysvětlí Sakura, zní ti to.. Podivně povědomě, ale jediné co si pamatuješ jsou útržky..

Obrázek

Jistá vzpomínka ti probleskne před očima, pamatuješ si muže, s Ryomovou katanou, stál před tebou těžce zraněn... Bránil tě před útoky vojáků s brněním Nohru...
Ale to je vše co si pamatuješ. Nedokážeš Sakuřino vyprávění s jistotou potvrdit, ani vyvrátit... Zrovna když se skoro opět ponoříš do pochmurných myšlenek tak ucítíš jak tě někdo čapne za boky a zalechtá tě na nich. "Neměla by jsi tu relaxovat, Kamui?" promluví skoro až vyčítavě Azura a s šibalským zázubem do tebe strčí a jak jsi to nečekala tak se i se Sakurou v obětí poroučíte pod vodu. Když se opět dostanete nad hladinu tak můžete slyšet jak se Azura směje, voda v očích vám ale trochu "zamlžuje" pohled, otázka je, necháš si to líbit, či to Azuře oplatíš?
 
Alexandr de Santis - 08. dubna 2016 13:06
14813497_10207170275806260_1088595979_n8825.jpg
soukromá zpráva od Alexandr de Santis pro
Šťastně jsem se usmála, když řekla Azura, že se Sakura takhle usmívá kvůli mě. Byla jsme vážně ráda, že jsem sem nakonec šla. Všechny ty temné a depresivní myšlenky mi dali najednou pokoj. Ano, pořád jsem přemýšlela, jak naše rodiny usmířit, ale už ne tak temně a depresivně jako před tím. Snažila jsem se to cítit tak, abych mohla říct, že i já jsem ráda, že jsem tady.
Zvědavě poslouchám Sakuru co říká o smrti mého pravého otce. Ano, mám jistou velmi mlhavou vzpomínku, která by s jejím vyprávěním souhlasila.. Nezbývá mi nic, než tomu věřit. Dávalo by to smysl. Ne, že bych 'otce' o to více nenáviděla, jak jsem řekla Azuře, strach je teď větší emoce, kterou vůči němu cítím, ale spíše nechápu, co myslela tím, že není vše, jak se na první pohled zdá. Jako by se snažila 'otce' bránit. Ne, že bych Azuru nějak podezírala z čehokoliv, to určitě ne, na to jí mám až moc ráda, ale.. Je to jako skládat puzzle, od kterého nemáte všechny kousky, protože vám je mladší sourozence poztrácel a vy je teď musíte najít.
,,Vždyť já rela.. Aááá!" Ani jsem to nedořekla a i se Sakurou jsme se poroučeli obě do vody. Jakmile jsem se dostala na hladinu, tak jsem se na Azuru ďábelsky usmála.
,,Jen počkej." Řekla jsem pobaveně a pořádně po ní šplíchla dlaněmi vodu a hned na to se k ní přisunula blíže a začala jí lechtat na bocích.

//Když tak to posuň, znám se, nechci se tady zaseknout :D :D
 
Leo - 08. dubna 2016 15:50
leoavatar3815.png
soukromá zpráva od Leo pro
Po té co si řádně odpočinete a pobavíte se je pomalu čas se vydat z lázní pryč, byla to ale rozhodně zajímavá zkušenost a podařilo se ti ty dvě trochu více poznat, což tě nejspíše těší, vzhledem k tomu že jsi si ještě ráno připadala poněkud... Cizí?
Azura navrhne že by jste se měly vydat za Ryomou a zjistit jak se věci mají, a protože nemáte ani jedna lepší nápad tak se spolu vydáte k paláci.

Když dorazíte do poradní síně tak uvidíte Ryomu, Yukimuru, Hinoku a Takumiho, spolu s hrstkou dalších generálů vaší armády. O něčem debatují, když ale uvidí vás tak se k vám Ryoma rozejde. "Jak se cítíš, Kamui?" zeptá se tě, působí to formálně, ale nemusíš být dvakrát mistr v mezilidských vztazích aby jsi slyšela obavu v jeho hlase. Když mu odsouhlasíš že je ti lépe a že jste se přišly zeptat jak se věci mají tak se jeho ohled poněkud zachmuří.
"Vlastně, budu potřebovat vaši pomoc, vím že je to dříve než jsi asi čekala, ale budu potřebovat aby jsi doprovodila Sakuru do jedné z našich pevností, která prozatím působí jako ošetřovna pro naše raněné, Sakura a ostatní léčitelé tam vyrazí během zítřka a já bych byl rád kdyby měli zkušený doprovod, když s nimi půjdeš tak si jsem jistý že bude vše v pořádku," promluví Ryoma směrem k tobě a poté se podívá na Sakuru, ta jen kývne, ví co je její povinnost jakožto léčitelky.
Azura se na vás podívá a kývne. "Půjdu s nimi, a neberu ne jako odpověď," promluví Azura a podívá se na tebe, poté se usměje a podívá na Ryomu, ten si jen povzdechne. "Dobrá, bránit ti nebudu... Spolu s vámi půjde i Kaze, Rinkah, Jakob a Sakuřini strážci, Subaki a Hana," promluví k vám ještě jednou Ryoma. "Ostatní léčitelé už jsou na cestě se zbytkem posil, vy by jste měli vyrazit brzy ráno, takže se připravte a řádně si odpočněte, není to zrovna krátká cesta," promluví Ryoma, poté už se musí vrátit ke zbytku porady.
Sakura se na tebe podívá a pousměje se. "Jsem ráda že budu mít vás jako můj doprovod, cítím se hned lépe," řekne svým typickým, tichým hlasem Sakura. Azura se jen pousměje a podívá se na tebe. "Myslím že bychom se měly jít připravit, chcete se ještě večer setkat a jít se někam projít? Město má spoustu míst kde se můžete pobavit," zeptá se ještě Azura.
 
Alexandr de Santis - 08. dubna 2016 16:21
14813497_10207170275806260_1088595979_n8825.jpg
soukromá zpráva od Alexandr de Santis pro
Po lázních jsme se vydali za Ryomou. Měl poradu s dalšími lidmi. Bylo mi ho svým způsobem líto. Přišel o matku a musel hned na to řešit válku, která byla podle mě totálně nesmyslná. Alespoň z mého pohledu. A o to více smutnější.
,,Dobře." Odvětila jsem mu s úsměvem. Cítila jsem se v jeho přítomnosti trochu jinak, než v Xanderově. Nazvěte to třeba instinkt, ale prostě jsem se s ním nebo i se Sakurou cítila jako s rodinou. To není nic špatného vůči Xanderovi nebo Leovi, k nim jsem cítila.. Možná ještě silnější pouto, než k rodině. Láska může mít hodně podob.. Ale asi jsem si to nikdy neuvědomovala.
Ryoma nám pak řekl, co máme za úkol. Hodně potěšeně jsem se usmála. Jo, měla jsem radost z toho, že budu mít něco na práci. ,,Není problém." Ohlásila jsem vesele, když řekl, co je našim úkolem a ze srandy jsem zasalutovala jako voják.
Když se Ryoma vrátí na poradu a Sakura na mě promluví, vesele se na ní usměji a pohladím jí po vlasech. ,,Neboj, nedovolíme, aby se ti něco stalo, viď?" Mrknu při tom na Azuru. Na Azuřinu nabídku ohledně večerní prohlídky města nadšeně pokývám hlavou. Upřímně, tak nějak jsem se bála být prostě sama. Takže jakákoliv nabídka na společnost se mi více, než líbila.

// Když tak to klidně zase posuň na ráno, pokud nemáš něco v plánu :D
 
Leo - 08. dubna 2016 18:34
leoavatar3815.png
soukromá zpráva od Leo pro
Po té co jste se domluvily s Ryomou tě zavedly do kasáren kde se obě vyzbrojily, Azura si vzala jedno z kopí a Sakura holi a talisman pro léčení, ty jsi měla svůj Yato, plus dračí kámen od Azury, takže jsi byla připravená.
Z kasáren jste se rozešly do jedné z místních restaurací, bylo to poněkud zvláštní místo, pro tebe, sedělo se tam na polštářcích na zemi, u nízkých stolků jako jsi viděla u tebe v pokoji a některá jídla se připravovala přímo před hosty. Přes to vše a fakt že jídlo zde vypadalo poněkud "prostě" jsi si pochutnala a cítila jsi jak se ti vrací energie, byla to nová zkušenost, ale rozhodně dobrá zkušenost, doslovně.
A jakmile jste byly najezené tě začaly Sakura a Azura provádět městem, ukázaly ti spousty důležitých, či zajímavých, míst která by jsi měla znát, bylo toho ale tolik že máš pocit že stejně budeš potřebovat průvodce, alespoň po nějakou dobu než si na tohle místo zvykneš.
Celkově řečeno, večer sis rozhodně užila, a tak když jsi se konečně dostala do postele tak jsi spala jak zabitá.

Druhého dne ráno tě přišla probudit Azura, jakmile jsi se připravila tak jsi dorazila na náměstí kde tě očekávala tvá skupinka. Azura, Sakura, Rinkah, Kaze, Jacob a dva další které nepoznáváš. Sakura se na tebe usměje. "Dobré ráno," řekne a lehce se ukloní, poté se podívá na dvě neznámé tváře. "Tohle jsou moji strážci, Hana a Subaki," promluví Sakura.
Hana se na tebe energicky zazubí a zasalutuje. "Těší mě, Lady Kamui!" promluví, zatímco Subaki drží uzdu jeho pegase, hluboce se ukloní a usměje se. "Rád vás poznávám, Lady Kamui, jsem rád že jste se k nám vrátila, Lady Sakura působí o sto procent šťastněji než kdy dřív," promluví Subaki a podívá se na Sakuru, která se jen začervená a napůl schová za Azurou.
"Všichni připraveni?" promluví Azura a podívá se na tebe, očividně jsi byla jmenována vůdkyní skupiny, takže všichni čekají na tvé slovo.

//

Hana - odkaz
Subaki - odkaz
 
Alexandr de Santis - 08. dubna 2016 18:48
14813497_10207170275806260_1088595979_n8825.jpg
soukromá zpráva od Alexandr de Santis pro
Večer jsem si nádherně užila. Sice jsem byla totálně mrtvá, když jsem lehla do postele, ale bylo to super. Trochu jsem se bála toho, že se tu budu ztrácet, což asi nějakou dobu budu, ale i tak se mi tu moc líbilo. Všechno působilo tak teple a přátelsky. Nikdy jsem si nechtěla stěžovat na zemi, ve které jsem vyrůstala a ani nebudu, jen.. By bylo fajn, kdyby takhle přátelští lidé byli všude.
Ráno mě probudila Azura. Což bylo moc příjemné probuzení. Prostě je fajn vidět jako první po ránu Azuru. Oblékla jsem se a vydala se na setkání s ostatními.
Sakura měla velmi příjemné strážce. Hodili se k ní. Myslím povahově. ,,Potěšení na mé straně." Řekla jsem s úsměvem, když se mi oba představili. Byla jsem ráda, že se na mě nedívají s nějakou záští. Měla jsem z toho celkem strach, ani nevím proč. Navíc jsem se po Subakiho lichotce začala trochu červenat. ,,Jsem ráda, že můžu někomu udělat radost." Řekla jsem a snažila se u toho nekroutit štěstím jako žížala v křeči.
,,Připravení." Kývla jsem s úsměvem na Azuru a tím tak nějak dala svolení k tomu vyrazit. Pokud někdo neměl nějaké připomínky nebo něco podobného. Upřímně, mám ráda akci a tak, ale nějak jsem si nepřála, aby se něco posralo, hlavně když jde o Sakuru. Obětovala bych pro ní život, ostatně, to byl můj úkol, ale pořád může někomu dojít, že Sakura je nejlepší terč na únos.
 
Leo - 08. dubna 2016 19:03
leoavatar3815.png
soukromá zpráva od Leo pro
Vaše skupina se vydala na pochod, tedy ve většině případů pochod, pak tu byl Subaki který se v klidu nesl na jeho pegasovi, nabídl i Sakuře aby si přisedla, ale ta odmítla s tím že není třeba, máš pocit že to ale spíše udělala aby nepůsobila jako "přítěž" pro ostatní.

Trvalo to asi půl dne než jste se dostali na dohled oné pevnosti ve které se shromažďovali vaši ranění. Sakura přidala do kroku a tak udala tempo vaší skupiny, bylo vidět že si dělá starosti. Když jste dorazili k pevnosti tak vás vaše jednotky co tam stály na stráži přivítaly s radostí a úlevou. Ty spolu se Sakurou, Jacobem a Kazem jste se rozešli ke stanům a budovám které začaly působit jako jistá shromaždiště raněných.
Pohled to byl opravdu nepříjemný, raněných tu už teď bylo spousta a to válka teprve začala, Sakura a ostatní léčitelé se pustili do práce, i Jakob jim pomohl jelikož v léčení má značné zkušenosti. Ty jsi pomáhala kde to šlo, ale jelikož nejsi léčitelka tak to byla spíše taková ta "druhotná" pomoc.

Slunce už skoro zapadalo když se do místnosti, kde jste zrovna se Sakuroua a Jacobem byli, přiřítil jeden z členů stráže. "Lady Kamui! Potřebujeme vás u bran pevnosti, Nohr zaútočil a nemáme dostatek jednotek abychom je zastavili!" podá hlášení a hned se rozběhne zpět k bráně odkud teď začneš slyšet řinčení kovu.
Jacob se na tebe podívá a Sakura také, beze slova se společně rozběhnete k branám, Jacob běží napřed již s dýkami v ruce a Sakura je hned za tebou připravena léčit. Když doběhnete k bráně tak uvidíš jak zbytek vaší skupiny a posádka pevnosti bojuje s vojáky nesoucí brnění Nohru. V čele těch vojáků jede na koni mladý muž v černé zbroji, v rukou kopí kterým posílá jednoho vojáka za druhým k zemi.
Když si tě všimne tak se na moment zastaví, pozoruje tě a poté se usměje, ale hořce, nemáš tušení proč ale zabolelo tě v hlavě, jako by jsi něco zapomněla, a když jsi toho rytíře viděla tak se ti ta vzpomínka snaží dostat zpět do paměti.
Nemáš ale moc času nad tím přemýšlet a musíš se vrhnout do bitvy, vaše jednotky jsou v oslabení, ale tvá skupina vyvažuje síly díky jejich zkušenostem co se boje týče. Subaki se vznáší nad vojáky Nohru a rychlými výpady je posílá k zemi, zatímco Hana skoro až tancuje zatímco její katana pročísává řady nepřátel.
Kaze, Rinkah a Jacob jsou rovněž vepředu a bojují jak nejlépe umí, dokonce i Azura je s nimi a její ladné pohyby, které jinak jsou spíše taneční, jí zajišťují že se dokáže včas vyhnout téměř jakémukoliv protiútoku, zatímco její kopí způsobuje že řady Nohru řídnou každým výpadem. Vidět ten boj ti zrovna na náladě nepřidává, ale víš co je tvá povinnost a co musíš udělat aby jsi ochránila svou rodinu, přátele, a svou zemi.
 
Alexandr de Santis - 08. dubna 2016 19:21
14813497_10207170275806260_1088595979_n8825.jpg
soukromá zpráva od Alexandr de Santis pro
Cesta probíhala v pořádku. Ale moje úleva zmizela ve chvíli, kdy jsem uviděla všechny ty raněné. Jak dlouho je válka? Dva dny? A už tolik raněných.. Nechci vědět, kolik mrtvých. Pomáhala jsem, kde se dalo. Spíše to bylo takové to donášení věcí a vyměňování obkladů, ale i tak jsem byla ráda, že jsem alespoň trochu užitečná.
Byla už skoro noc, když se najednou objevil jeden z vojáků, že na nás zaútočili. Tshe, zbabělci jedni.. Kdybychom tady nebyli my, celé by to tu vyvraždili.. Útočit na ranění a léčitele.. Kde je nějaká čest? Já mohla jen tiše doufat, že Ryoma by nikdy nic takového taky nenařídil. Protože kdyby ano, měla bych o tom úplně stejné mínění. Podívala jsem se ustaraně na Sakuru, jestli není moc unavená, ale vypadala v pořádku. Jinak bych jí řekla, ať tu zůstane. S ní i Jacobem jsme se vydali do boje. Sice nás bylo méně, ale myslím, že by se dalo říct, že jsme i v přesile.. Dokud jsem neuviděla toho rytíře v černém. Jako by se mi někdo najednou snažil dostat do hlavy.. Nějaké vzpomínka.. Nebyl to příjemný pocit, ale to jsme teď nemohla řešit.

Na chvilku jsem se proměnila do draka. V tomhle boji jsem v jeho podobě nemohla zůstávat dlouho, nebyla jsem schopná se bránit velkému počtu vojáků, ale několik desítek jsem jich smetla ocasem nebo tím, že jsem se ohnala tlapou. Pak jsem se musela rychle proměnit zpátky a spoléhat na svůj meč a bojové schopnosti. Snažila jsem se dostat k tomu rytíři v černém. Když se zbavím jeho, ten zbytek vojáků pro nás nebude taková hrůza.
 
Leo - 08. dubna 2016 19:53
leoavatar3815.png
soukromá zpráva od Leo pro
Vaše střetnutí bylo celkem rychlé, jednotky Nohru bojovaly dobře, ale zkušenost tvé jednotky je celkem zdecimovala, nakonec tam zůstal jen ten rytíř a asi tucet dalších jezdců co byli u něj, asi elitní jednotka protože nikdo krom vás se jim nedokázal bránit. Ten rytíř doklusá k tobě, ale nevypadá že by chtěl útočit. "Nečekal jsem že se setkáme takhle, po tolika letech," promluví, jeho hlas je přátelský, on sám nevypadá že by chtěl zrovna bojovat.
Všimla sis že i když očividně není žádný nováček tak se držel zpět, a většina těch na které zaútočil vyvázla s při nejhorším těžkým zraněním, ale nejsou v ohrožení života, je to podivné, a co myslel tím že jste se setkali po letech?
"Bohužel osud si pro nás vybral fakt že musíme spolu bojovat, jaká škoda, Kamui," promluví ještě a pokyne své jednotce ať zůstane na místě, poté seskočí ze svého koně a místo kopí vezme do ruky jeden z mečů co ležel poblíž. "Co říkáš na to, ukončit to bez dalšího, zbytečného krveprolití... Pokud mě porazíš, moje jednotka se stáhne a můj život je ve tvých rukou... Pokud vyhraji já tak..." odmlčí se, pak zakroutí hlavou a postaví se do útočné pozice.
"Ukaž mi, jak jsi se zlepšila!" promluví a rozběhne se proti tobě, jeho útoky jsou rychlé, přesné a silné, ale stále vidíš že se drží zpět, nebojuje plnou silou... Vidíš to ty i ostatní, jak jeho jednotka, tak tvoje skupina... Proto netrvá dlouho než najdeš správný okamžik a vyrazíš mu meč z ruky, on se jen pousměje a skloní hlavu. "Vyhrála jsi, mé slovo platí," promluví a podívá se směrem k jeho jednotce, ti kývnou a odcválají na svých koních pryč.
On tam zůstane tak stát před tebou, je teď na tobě co s ním... Ale nemůžeš si pomoci, máš pocit jako by jsi ho někdy viděla... Jako by jeho tvář, úsměv a hlas ti byli odněkud povědomí... Ale odkud? A jak? Tvé vzpomínky jsou zahalené mlhou, celé tvé dětství je jedna velká otázka... Je možné že ho znáš?

//

Rytíř - odkaz
 
Alexandr de Santis - 08. dubna 2016 20:10
14813497_10207170275806260_1088595979_n8825.jpg
soukromá zpráva od Alexandr de Santis pro
Nakonec zůstane jen rytíř v černém a asi tucet jeho nejlepších vojáků. Vím že ho znám, ale nemůžu si vzpomenout. Moje vzpomínky na dětství jsou jako hustá a neprostupná mlha, která nechce odejít. Asi to má nějaký důvod.. Každopádně, on mě očividně zná. Nevím odkud, ale zná. A já nemám chuť proti němu bojovat. Jako bych měla bojovat proti někomu, koho mám ráda.
,,Čteš mi myšlenky." Odpovím pouze, když řekne, že tohle krveprolití ukončíme. Ať už vyhraju nebo prohraju, budu mít čas ptát se ho potom.
Trochu se mi klepali ruce, když jsme spolu bojovali, to nepopírám, ale štvalo mě, že se držel zpátky. Navíc se držel zpátky docela okatě. Takže mi tahle výhra.. nepřišla ani jako výhra, když jsem mu vyrazila meč z rukou.
Zůstala jsem naproti němu stát a dívala se na něj. Nechtěla jsem ho zabít. Když už, tak bych ho vzala jako zajatce k Ryomovi, ať se on sám rozhodne, jak s ním naloží. Nejsem někdo, kdo by měl rozhodovat o tom, kdo bude žít a kdo umře.
,,Odkud mě znáš?" Zeptám se ho a pomalu schovám svůj meč na znamení toho, že mu teď a tady rozhodně hlavu nesetnu. Chtěla jsme vědět, kdo to je a odkud se známe. A proč mám pocit, že je to můj přítel..
 
Leo - 08. dubna 2016 20:24
leoavatar3815.png
soukromá zpráva od Leo pro
Jeho pohled se upře na tebe a poté si povzdechne. "Takže je to pravda, zapomněla jsi na své dětství... No dobře," promluví a přátelsky se usměje. "Mé jméno je Silas, známe se už od dětství, bývali jsme nejlepší přátele. Trávili jsme spoustu času spolu, jako malí. Věděl jsem že jsi se chtěla podívat mimo ten hrad kde jsi vyrůstala a tak jsem tě jednoho dne dostal z hradu ven tajnou cestou, připravil piknik a strávili jsme celý den spolu mimo hradby," promluví a zadívá se k nebi, rozesměje se.
"A potom když jsme se vrátili tak ty jsi dostala poučení od mladého prince Xandera, zatímco mě chtěli popravit za to co jsem udělal. Ale ty jsi jim to nedovolila, zakázali mi však tě znovu vidět... Proto jsem se přidal k rytířům Nohru, doufajíc že jednoho dne, až se dostaneš z toho hradu ven, zase setkáme... No a to je tak ve zkratce ten příběh," promluví a poté se poškrábe na temeni hlavy. "To je tak vše..." dodá ještě a pak tam jen tak stojí a dívá se na tebe.
Nevíš jistě jestli to co říká je pravda, ale... Máš takový pocit, vzpomínáš si na jméno Silas, na jeho tvář a na to co ti tu teď popsal, matně, ale začínají se ti objevovat před očima vzpomínky na to co ti tu popisoval. Otázkou je, budeš věřit tomu co cítíš ve svém srdci, či svým rozumem? Necháš ho žít, či ho setneš?
 
Alexandr de Santis - 08. dubna 2016 20:32
14813497_10207170275806260_1088595979_n8825.jpg
soukromá zpráva od Alexandr de Santis pro
Celé jeho vyprávění jsem nevěřícně zatajovala dech. ,,Opravdu jsem tohle zapomněla..?" Vydechla jsem nevěřícně a udělalo se mi trochu mdlo. Najednou se kousek té mlhavé cesty v mé hlavě osvětlil a mě se před očima odehrálo pár útržků toho příběhu, který mi teď tady řekl. Věřila jsem mu. Neměla bych, ale věřila. Podívala jsem se na Azuru. Nechtěla jsem ho zabít. Nemohla jsem ho zabít.. Upřímně, asi bych to v tuhle chvíli ani nedovolila.
,,Vezmeme ho za Ryomou? Jestli patří k rytířům Nohru, mohl by mít nějaké užitečné informace." Jo, chtěla jsem od Azury něco jako svolení, abych si pak nemusela nadávat do úplných debilů, že jem udělala nějakou kravinu. Ne, že bych tím na ní chtěla dávat nějakou zodpovědnost za mé rozhodnutí, to vůbec ne, ale každý potřebuje občas radu.
Cítila jsem nepříjemné píchnutí u srdce. Opravdu jsem zapomněla na někoho, kdo byl můj nejlepší kamarád? Proč?
 
Leo - 08. dubna 2016 20:58
leoavatar3815.png
soukromá zpráva od Leo pro
Než ti Azura stihla vůbec odpovědět tak se k vám přihnaly dvě postavy, žena s několika talismany u pasu, a ten ninja co jsi ho včera ráno viděla. Ta žena doběhne až k tobě a lehce se ukloní. "Lady Kamui, potřebujeme nutně vaši pomoc, lord Takumi a lord Ryoma někam zmizeli, jejich skupina byla naposled spatřena u Izuma, neutrálního království mezi námi a Nohrem, nevíme co se s nimi stalo, prostě... Zmizeli..." vypoví ti žena, ninja se na tebe podívá stále poněkud nevěřícně.
"Nejpravděpodobnější je že se je Nohriané pokusili zajmout, nevěřím však že to bude tak snadné, lord Ryoma a lord Takumi nejsou zrovna nováčci co se boje týče... Potřebujeme ale zjistit co se přesně stalo, vaše skupina je jediná co nám může pomoci," promluví ninja a podívá se na tebe, přísně, ale zároveň vidíš v jeho očích obavu, a vztek, o koho, a z čeho... To netušíš.
Kaze přistoupí k ninjovi. "Saizo, Orochi , tohle musí být nějaký vtip, jak by lo..." Kaze ani nedokončí a Saizo ho spraží nepříjemným pohledem. "Ano Kaze, já jsem hrozně znám svými žerty... Ne, tohle je vážné, musíme vyrazit, hned," promluví ještě ninja kterého Kaze oslovil jako Saizo, důraz na to hned byl celkem jasný.
"Měli bychom vyrazit," promluví Azura která k tobě přistoupí a pokývne k Sakuře, ta se celá třese strachem, ale ani tě to nepřekvapuje... Na druhou stranou jsi si jistá že ti dva budou v pořádku, nemáš však ale na výběr, musíš jim jít pomoci. Otázkou je co však se Silasem, nevypadá že by o tomhle něco věděl, ale nemůžeš ho tu jen tak nechat, jediná možnost je vzít ho s vámi, jsi si jistá že na něj ostatní dohlédnou, a mohl by vám pomoci v boji, dle toho co jsi viděla jsi si jistá že v souboji kde bude bojovat naplno bude nedocenitelným spojencem. Čas běží, musíš se rozhodnout a vydat na cestu, co nejrychleji.

//

Saizo - odkaz
Orochi - odkaz
 
Alexandr de Santis - 08. dubna 2016 21:09
14813497_10207170275806260_1088595979_n8825.jpg
Proč se vždycky musí všechno vysrat v jeden den? Proč to nemůže mít nějaké normální česové rozpoložení, třeba jednou za týden, to by mi vyhovovalo. Ne, ono se to prostě musí vysrat všechno najednou. Normálně bych asi po tom ninjovi vyjela, co se mnou má furt za problém, ale teď jsem na to neměla myšlenky. Kývnu jen hlavou, když řeknou, že je potřeba okamžitě vyrazit. Prvně se podívám na Sakuru a položím jí obě ruce na ramena a lehce se skloním, abych se jí zadívala do očí. Cítím, jak se pod mými dlaněmi chvěje.
,,Ničeho se neboj. Určitě jsou v pořádku. Ochránila jsem tebe, ochráním i je." Řekla jsem jí zcela vážně a lehce jí políbila na čelo. Neměla jsem z toho bůh ví jak špatný pocit, věděla jsem, že jsou v pořádku, jen to bylo zvláštní. Povzbudivě se na ní usměji a hned na to dojdu k Siliasovi. ,,Dohoda platí. Tvůj život je můj. Takže budeš hodný kluk a hezky nám pomůžeš." Věřím jeho příběhu i jeho slovu a pokud se přidal k rytířům opravdu jen proto, aby mě mohl znova vidět.. myslím, že se nebude tolik vzpírat s tím, aby nám pomohl. Počkám, až mi na to kývne a pak se otočím na ostatní.
,,Tak jo, vemte to, co potřebujete a vyrážíme!" Řeknu všem. Vím, že jsou po boji unavení, já na tom taky nejsem nejlépe, ale musíme hned vyrazit.
Celou cestu jdu vedle Siliase. Jen tak pro jistotu a protože na něj mám pár otázek. ,,Jak vůbec víš, že si nepamatuji svoje dětství? Ani já nevím, jak jsem přišla o svoje vzpomínky.." Zeptala jsem se ho zvědavě, když jsme už byli na cestě.
 
Leo - 08. dubna 2016 21:23
leoavatar3815.png
Sakura se na tebe s vděkem podívá, trochu se uklidní a kývne. "Díky... Věřím že to zvládneš," usměje se na tebe, i když je to lehce nucený úsměv.
Když se rozhodneš že Silas půjde s vámi tak ten kývne a rozejde se ke svému koni, Saizo se na tebe podívá typem pohledu "Děláš si ze mě srandu?!" ale nic neřekne, je vidět že Nohrianům nevěří vůbec nic, podobně se díval na tebe, na Jacob, a stejně tak se dívá i na Silase. Kaze mu něco řekne a Saizo jen pokrčí rameny a prostě zmizí, nejspíše jde napřed aby zjistil jeslti je cesta bezpečná.
"Povedu vás, musíme jít přes území větrného klanu, jsou neutrální stranou, tak by snad neměli mít nic proti abychom přes jejich území prošli... Jinak by jsme museli jít obří oklikou," promluví Orochi a počká až se všichni připravíte.

Cesta jde... Pomalu, musíte projít jeskynním komplexem, který v sobě má vybudované schodiště, jemuž se říká "Nekonečné schodiště", a rozhodně to není přehnané, šplháte stupně schodů již dobrou hodinu a ještě nejste nikde poblíž vrcholu...
Saizo se objeví před vámi a naznačí vám ať zastavíte. "Cesta před námi je klidná... Až podivně klidná..." promluví tichým tónem a podívá se na Kazeho, oba dva poté zmizí. Vaše skupina pokračuje cestou do schodů...
Najednou se ozve řev a před vámi se objeví něco, co jsi už viděla v Nohru... Podivné hory svalů, v okovech a s ocelovými maskami, Faceless, monstra která tě předtím napadla. Nevíš jak se sem dostali, ale víš jedno, s těmi nebude žádná domluva, jsou to bezduchá monstra která prostě jdou po krvi. A to i potvrdí když se na vás vrhnou. Jsou jich tucty, a jsou nebezpeční, i ve tvé dračí formě jsou skoro stejně velcí jak ty když se narovnají, a jejich rána tě donutí o krok ustoupit.
Vaše štěstí je že Orochi je mág, její talismany a z nich vycházející magie jim dává zabrat, stejně tak dva ninjové kteří se vždy odnikud objeví a svými shurikeny je zasáhnou přesně do správných míst aby je pro vás znehybnili. Silas je hned po tvém boku, svého koně musel cestou vést protože by z něj jinak vypadl a tak bojuje pěší, i přes toto znevýhodnění pro něj bojuje opravdu zkušeně a teď když se nedrží zpět vidíš že je to vážně skvělý bojovník.
Vaše skupina se pomalu prokousává hordou monster, zbývá jich posledních pár.

//

Faceless - odkaz
 
Alexandr de Santis - 08. dubna 2016 21:44
14813497_10207170275806260_1088595979_n8825.jpg
soukromá zpráva od Alexandr de Santis pro
Saozi se na mě podíval dost škaredě. Asi začínám chápat, o co jde. On prostě nevěří lidem z Norhu. Konec. Tečka. Asi bych si to neměla brát osobně. Proto jsem se na něj taky pobaveně ušklíbla, když jsem viděla ten jeho nesouhlasný pohled. A to je asi tak všechno, čeho se ode mě prozatím dočká. Jo, já umím být hodná, ale to neznamená, že jsem hodná na všechny a bezdůvodně.

Cesta byla dlouhá. A tím pádem i poměrně nudná. Jako většina cest někam. Když jsme procházeli jeskyním komplexem.. Byla pravda, že ta cesta byla nějak moc klidná, ale dokud to Saozi nezmínil, nevěnovala jsem tomu pozornost. A pak jsme narazily na ty nechutná stvoření jménem Faceless. Jednou jsem je už viděla. Člověk by zvracel, kdyby neměl dost práce s tím je zabít. Asi jediná stvoření, u kterých nemám černé svědomí, že jsem nějaké zabila. Každopádně jejich velikost a síla byly velké +. A ne pro nás. A já se ne mohla pořád proměňovat v draka, dost mě to vyčerpávalo. Musela jsem se spolehnout na svůj meč a bojové zkušenosti. Každopádně, ta cesta byla tak klidná, protože tyhle potvory na ní vyvraždili i každého pavouka, kterého potkali.
Co mi vykouzlilo úsměv na tváři byl Silias, který bojoval po mém boku. A bojoval opravdu dobře. Tak nějak mi to dělalo radost. Trochu jsem si připadala, jako by po mém boku bojoval třeba Leo nebo Xander. Prostě člověk, kterému věřím. Jo, já vím, třeba jsem naivní husa, ale já mu věřila.
 
Leo - 08. dubna 2016 21:59
leoavatar3815.png
soukromá zpráva od Leo pro
Po dalších několika minutách jste se konečně prosekali zbytkem Faceless, cítila jsi se unavená, ale spokojená. "Dobrá práce," promluví Silas vedle tebe a nastaví ti pěst na poklepnutí. "Vážně jsi se zlepšila, pamatuji si jak jsi se jako malá snažila zvednout podobně velký meč a sotva jsi s ním mohla pohnout," zazubí se Silas a poté se podívá kolem vás.

Najednou ti tělem projede mráz, jako by kolem tebe prolítla vlna magie, co uvidíš v další moment tě zarazí, šokuje, a rozhodně nepomůže tvé už tak nechuti kterou v žaludku cítíš. Místo Faceless se vám u nohou povalují těla normálních lidí, Saizo se k jednomu z nich přikloní a vezme do ruky talisman co měli kolem krku. "Členové klanu větru..." promluví Saizo a podívá se na tebe.
Najednou uslyšíš smích jak nějakého maniaka, a poznáš ho okamžitě, Iago, "rádce" tvého otce, asi nejsližštější a nejodpornější muž co znáš... Už od pohledu je jasné že to není zrovna typ co by pomáhal zapomenutým šťaňatům... Spíše by je nakopl a pak zapálil magií...
"Copak se děje, princezno, snad se nestalo něco špatného," jeho smích se rozezní kolem vás. Pak umlkne, nemusíš nic říkat, víš že za tohle může on, jedna z jeho iluzí vás donutila vidět ty lidi jako Faceless... A právě jste způsobili smrt ne zrovna mála lidí kteří za nic nemohli...
"Co teď, Kamui?" promluví Silas a podívá se na tebe, je vidět že je stejně zhnusený a rozhozený jako ty. Nemáš moc na výběr, musíš pokračovat a doufat že dokážeš vůdci klanu větru vysvětlit co se stalo, a že ti uvěří, protože utéct a dělat že se nic nestalo... Ne, to rozhodně nic dobrého nezpůsobí...
 
Alexandr de Santis - 08. dubna 2016 22:09
14813497_10207170275806260_1088595979_n8825.jpg
Pobaveně jsem se na Siliase ušklíbla. ,,Co dodat, už od malička jsem věděla, kam můj život bude směřovat." Pokusím se zavtipkovat. Jenže dobrá nálada mě během pár minut přejde. Jako když se probudíte do zlé noční můry. Jako by mi na záda sáhla smrt. A taky, že sáhla.. Desítky mrtvých lidí klanu větru. Žaludek mi udělal obrátku o 360 stupňů a já mohla být ráda, že jsem od rána nejedla. Asi by se to teď válelo na zemi.
A pak jsem uslyšela ten hlas. Tělem mi projelo absolutní znechucení. Nejhorší na tom bylo, že mě to ani nepřekvapovalo, kdo za to mohl.
,,Doufám, že mě slyšíš, ty jeden oslizlý parchante.. Počkej, až se mi dostaneš do rukou." Zavrčím si spíše sama pro sebe mezitím, co se ostražitě rozhlédnu. Iaga jsem nikdy neměla ráda, už jako malá jsem měla chuť jít a vždycky ho kopnout do holeně. Teď jsem měla chuť ho svléct za živa z kůže. A věřte, že bych to dokázala, u něj ano.
,,Nic.. Jdeme dál.. Pokusím se to nějak vysvětlit.. Ale při nejhorším beru zodpovědnost na sebe." Řeknu a pomalu se vydáme skrz tenhle masakr, co jsme způsobily nevinným lidem, dál. Ne, nechci si hrát na hrdinku, ale Ryoma mi tuhle skupinku svěřil, pokud má někdo za něco pykat, tak já.
 
Leo - 08. dubna 2016 22:37
leoavatar3815.png
soukromá zpráva od Leo pro
Vaše skupina se v poněkud pochmurné náladě rozejde, po té co jste mrtvé narychlo pohřbili - v čemž jsi hlavní roli hrála ty ve tvé dračí formě -. Trvá to asi hodinu než dorazíte na vrchol schodiště, máš pocit že tvé nohy jsou teď želé, ani nevíš kolik tisíc schodů jsi právě vyšla, plus ten souboj ti na energii taky nepomohl...
Než se stihnete pořádně nadechnout tak se před vámi objeví hlídka klanu větru, očividně ne zrovna šťastná, máš pocit že ví co se stalo.. "Připravte se na smrt, vrazi!" vykřikne jeden z vojáků, než ale zaútočí tak se před tebe postaví Azura. "Prosím, počkejte, jde o nedorozumění, necháte nás promluvit si s vašim vůdcem, Fugou?" promluví Azura k hlídce klanu větru, k tvému překvapení skloní zbraně.
"Lady Azura je s nimi? Proč by..." hlídka se mezi sebou začne bavit, poté se na vás podívají. "Pokud chcete mluvit s našim vůdcem tak se k němu musíte probojovat!" promluví a stáhnou se. Azura si oddechne. "Fuuga je rozumný muž, pochopí nás když si s ním promluvíme, ale síla a čestný boj zde mluví za tisíc slov, nezabíjejte je, ale bojujte tak jak nejlépe umíte," řekne vám Azura, je vidět že se s tímhle Fuugou už setkala.
Trochu tě to uklidní, i když fakt že musíš bojovat aby jsi tuhle situaci mohla objasnit se ti zrovna nelíbí, na druhou stranu, je to lepší než zbytečné krveprolití. Sakura vás všechny ošetří aby jste byli v plné síle, tedy, alespoň do té míry do které to jde, a poté se připravíte na souboj, vidíš jak u vchodu do vesnice klanu větru čekají jejich hlídky, samurajové, bojovnocíi s kopími, mágové používající stejné zvířecí talismany jako používá Orochi, lučištníci, a vzadu u brány vidíš svalnatého muže s katanou a sekerou u pasu, zatímco v ruce třímá kopí, působí nebezpečně, ale z nějakého důvodu se ho vůbec nebojíš, máš vůči němu respekt, ale nebojíš se ho, naopak... Zvláštním způsobem tě pohled na něj na chvíli uklidnil, jako by jsi viděla někoho kdo ti je jistým způsobem blízký.

//

Fuuga - odkaz
 
Alexandr de Santis - 08. dubna 2016 22:48
14813497_10207170275806260_1088595979_n8825.jpg
soukromá zpráva od Alexandr de Santis pro
Pohřbily jsme mrtvé lidi a vydali se dál. Už jen ty schody byli trest za to, co jsme udělali. A myslím si, že dostatečný. Moje nohy ke konci umírali. Spíše jsem je necítila. Nechápala jsem, jak se můžu pohybovat vpřed po nohou, které necítím.
Ale nakonec jsme dorazili k vysněnému cíli.. A tím i k dalšímu boji. Měla jsem chuť se skutálet z těch schodů dolů, znova vykopat ten hrob a položit se do něj sama. Budu ráda, až tohle skončí a já budu tak tři dny v kuse spát. Minimálně tři dny mě nikdo z té postele nedostane. A je mi jedno kde a jaká ta postel bude. Jo a jídlo.. Hromady jídla.. Už chápu pojem jíst jako drak.. Nacpala bych do sebe celou krávu.
Pochopila jsem, co Azura myslela tím, že je to čestný muž. Hned mi došlo, kdo je Fuuga mezi tou hromadou bojovníků. Podívala jsem se na něj a cítila neuvěřitelný respekt, ale zároveň klid. Přestala jsem pochybovat o tom, že bych nedopatřením mohla zabít někoho dalšího.
,,Ať je to už za námi.." Řeknu a s těmihle slovy vyrazím do boje. Snažím se, abych nikomu nějak vážně neublížila. Už tak mám na rukou hromady krve..
 
Leo - 08. dubna 2016 23:22
leoavatar3815.png
soukromá zpráva od Leo pro
Váš souboj začal, jak Fuuga vedl své jednotky do bitvy, tak i ty jsi vedla svoji skupinu, musela jsi uznat že jeho taktiky byly opravdu bezchybné, skoro jsi se začala bát že tuhle bitvu prohrajete a potom kdo ví co by se s vámi stalo, nicméně čím hůř to pro vás vypadalo, tím víc tvoji přátele odmítali se vzdát a nechat se převálcovat. Postupně začali mezi jednotkami Fuugy dělat cestu směrem k Fuugovi, kterou jsi se ty, Azura, Silas a Sakura vydali.
Váš boj trval asi hodinu, nakonec jsi stála před samotným Fuugou a po několika útocích které jste si navzájem vyměnili jsi na jeho rtech uviděla úsměv, zastavil se a rozesmál, jeho smích byl přátelský, na rozdíl od jistého hada z Nohru jménem Iago.
"Dobrá práce, mladá princezno, způsob jakým bojuješ jasně prokazuje že jsi dobrý člověk, fakt že v ruce třímáš meč Yato to jen potvrzuje, vyslechnu si váš příběh, prosím, následujte mne," promluví Fuuga a naznačí vám ať jdete za ním, vaše skupina se tak rozejde s ním do vesnice, tam vás zavede do velké haly kde se můžete posadit, odpočinout a posilnit, zatímco léčitelé klanu vám ošetřili vaše zranění.

Po té co odvyprávíš váš příběh Fuugovi tak ten chvíli mlčí, pak ale kývne. "Rozumím, věřím tvému příběhu, nemám důvod proč mu nevěřit... Plus... Proč by sakra královská rodina Hoshida útočila bezdůvodně na moje lidi, tušil jsem že je něco špatně," promluví Fuuga a podívá se na tebe, poté na tvůj meč.
"Vidím že Yato si konečně vybral nového vlastníka... Kamui, víš o "Pečeti ohně"? Nebo se to zatím k tvým uším nedostalo?" promluví Fuuga opět a chvíli se odmlčí, když mu řekneš že nic takového jsi neslyšela. "Pečeť ohně je starobylý artefakt který jednoho dne ovlivní osud našeho světa, Yato je jedním z klíčů k odemčení této pečetě... Střež ten meč, pokud by padl do špatných rukou..." řekne a odmlčí se, je jasné že dobré by to nebylo.
"Chápu vaši situaci a chci vám pomoct, pošlu s vámi jednoho z mých nejlepších mágů, osobně se za něj zaručuji, pro zbytek dne si tu ale odpočiňte, musíte nabrat síly, nikomu nepomůžete když do Izuma dorazíte k smrti vyčerpaní," dokončí Fuuga a vstane, vy tak se můžete v klidu najíst a poté si jít odpočinout, či se projít po vesnici.
Vesnice je poměrně prostá, nic extra bohatého jako hlavní město, i tak má ale své krásy, přírodní krásy, a přesto že jste v podstatě na vrcholku pohoří kde fouká silný vítr.. I přes to že na první pohled okolí působí nehostinně a pustě, přesto tě to jistm způsobem uklidňuje. "Jak se cítíš?" uslyšíš za sebou když se tak procházíš vesnicí. Je to Silas, došel k tobě a zadíval se do dálky. "Dnešek byl šílený den... Ještě ráno jsem se probudil jako rytíř Nohru, a teď tu stojím s tebou v boji pro Hoshido... Pak to s Iagem a klanem větru... Vážně, šílený den," promluví a trochu se zasměje. "Měla by jsi si odpočinout, bude toho na tebe hodně, všichni k tobě vzhlíží jako k jejich vůdci," opět se na tebe pousměje a položí ti ruku na rameno. "Takže se o sebe musíš starat, jinak se z toho dřív nebo později zhroutíš."
 
Alexandr de Santis - 08. dubna 2016 23:41
14813497_10207170275806260_1088595979_n8825.jpg
soukromá zpráva od Alexandr de Santis pro
Opravdu jsem si myslela, že tenhle souboj prohrajeme. Ne, že bych se chtěla vzdát, to nejsem já, ale Když přišlo na boj se samotným Fuugou, cítila jsem se už hodně vyčerpaně, asi jako všichni ostatní. Ani nevíte, jak se mi ulevilo, když se začal vůdce klanu pobaveně smát a jeho útoky na mě ustaly. Chvilku jsem na něj sice koukala jako na blázna, ale i mě se po chvilce rozlil po tváři lehký, i když unavený úsměv. A jeho slova mě potěšila o to více. ,,Děkuji." Odvětila jsem mu s úsměvem a lehkou úklonou, než jsem se za ním vydala, abych mu povyprávěla, jak to celé bylo.
Uvěřil mi bez nějakých větších potíží. Ze srdce mi spadl velký kámen. Udivilo mě, že ví něco o mém meči. A dokonce více, než jen to. Zakroutila jsem hlavou na to, že jsem o ohnivé pečeti nikdy nic neslyšela a zvědavě poslouchala jeho slova. Nikdy jsem netušila, že je můj meč takhle důležitý. Děkovně jsem se na Fuugu usmála. ,,Nebojte, budu ho střežit jako oko v hlavě." Ujistila jsem ho a s dalším poděkováním, hlubokou úklonou a omluvou za všechny vzniklé potíže jsem přijala s ostatníma jeho pozvání. Po jídle jsem se rozhodla se trochu projít vesnicí. Než zalehnu a usnu. Silias mě trochu polekal, když mi položil najednou ruku na rameno, ale i tak jsem se na něj mile usmála.
,,Unaveně, zítra to bude snad lepší." Odpověděla jsem mu, než jsem při jeho dalších slovech zvážněla.
,,Rád bych, ale mám na mysli mnohem důležitější věci, než to, jestli se z toho zhroutím nebo ne. Celá ta válka.. To, že jsem si znepřátelila svou rodinu v Nohru.." S povzdechem jsem nad tím zakroutila hlavou, než jsem se na Siliase omluvně usmála.
,,Promiň.. Za to, že si nemůžu moc na moje dětství vzpomenout. Vím, že to co si říkal je pravda, cítím to tak, ale moje vzpomínky jsou mlhavé." Přiznala jsem se mu omluvně. Co když je pro to nějaký důvod? Co když se někdo snažil, ať na své dětství zapomenu? Ale proč..?
 
Samuel de Santis - 08. dubna 2016 23:52
nepojmenovan11539.png
soukromá zpráva od Samuel de Santis pro
Víte, opravdu nechcete být někdo, koho jsem porazila. Z jednoho, velmi prostého důvodu. Pokud nejste masochisti, určitě by se vám to nelíbilo. Ne, že bych své soupeřky zavírala ve sklepě a mučila je tam, to ne, i když občas mám tyhle tendence, ale věřte mi, že vám určitě není moc příjemné, když si vás královna nepřátelské školy vede na vodítku skoro nahé. Rodiče mi nikdy nechtěli pořídit pejska, tak jsem si hold nějaké musela pořídit sama. Ty holky po pár hodinách vždycky pustím, většinou se cítí tak ponížené, že si na mě už netroufnou. Nemají mě srát, holubičky..
každopádně, není to tak, že bych jen čekala, kdy někdo přiběhne a pokusí se mě zbít. Tedy, sama od sebe útočím málo kdy, většinou proto, protože to není zábava, ale to neznamená, že se s některýma nepřátelskýma školama nemůžu.. Pobavit. Nejvíce mě baví děsit jejich nováčky. Jsou roztomilý.. Hlavně když po vás bezhlavě vystartují proto, aby ukázali královně své školy, že jsou prostě dobré a vy jim zlomíte ruku a pár žeber. Hezky to křupe. Jedli jste někdy takové ty snídaňové kuličky s mlékem? Jak to hezky křupe? Podobný příjemný zvuk.
Každopádně jsem určitě nečekala něco roztomilého, co vypadá jak andílek s modrýma očima a zlatavýma vláskama. Vypadala jako vystřižená z nějakého romantického školního anime.
Seděla jsem v parku na dětské houpačce, kudy ona chodila domů. Nechala jsem jí už nějaký ten den sledovat holkama z mé školy. Tak schválně, pozná mě nebo mě bude ignorovat? Pomyslela jsem si a s pobaveným úsměvem sledovala její reakci, když se ke mě přibližovala.
 
Leo - 09. dubna 2016 13:26
leoavatar3815.png
soukromá zpráva od Leo pro
Silas se na tebe podívá celkem s obavou, ale nic neudělá, pořád se cítí jako by si měl držet od tebe odstup. "Měla jsi toho dneska hodně, měla by sis pořádně odpočinout, nálada a síla vůdce se odráží na jeho společnících, tak to nepřeháněj," řekne a položí ti ruku na rameno. "Než jsem byl poslán sem do Hoshida tak jsem zahlédl královskou rodinu jak se vrací do hradu krále Garona... Mám pocit že nejsi jediná co si tuhle válku nepřejí, ale ani lord Xander nemůže jít proti slovu jeho otce... Budou tu dny kdy s nimi budeš muset bojovat, ale to nejlepší co pro ně můžeš udělat je porazit je, tím že je porazíš ty bude rozhodnutí na tobě co se s nimi stane, tak jak tomu bylo se mnou... Nesmíš nechat tvé emoce ovládnout tě až s nimi střetneš zbraně, jak pro tvé, naše i jejich dobro," řekne Silas a podívá se do dálky, můžeš odsud vidět v dálce rýsovat se hradby královského paláce Hoshida.
"A z toho si nic nedělej, však ty si časem vzpomeneš, a já jsem hlavně rád že jsi mi dovolila se k vám přidat, ostatně, celý život jsem trénoval abych mohl být jednoho dne rytíř v tvých službách," promluví Silas a usměje se na tebe, poté se podívá na tebe. "Měla by sis jít odpočinout," řekne a kývne ti na rozloučenou, poté se rozejde směrem k budově ve které bude on přespávat, Fuuga vám přidělil několik opuštěných domů a připravili tam pro vás postele aby jste si mohli odpočinout, většinou máte své vlastní pokoje protože v domech je dost místností takže si budeš moci dost odpočinout.
V domě ve kterém ty přespáváš je s tebou ještě Rinkah, Hana a Sakura. Rinkah sedí poblíž krbu a pozoruje plameny v něm, tak nějak tě to ani nepřekvapuje, její horkokrevnost a fakt že je dcera vůdce klanu ohně je vidět ve všem co dělá, a tohle je asi jeden ze způsobů jak se může uklidnit a relaxovat.
Hana a Sakura na druhou stranu sedí u stolku a povídají si, když tě Sakura uvidí tak se na tebe usměje a naznačí ti ať si k nim přisedneš. "Je ti lépe?" zeptá se o tebe starostlivě, fyzicky až na velkou únavu jsi v pořádku, ale tvoje myšlenky neustále putují od jednoho k druhému a nevíš co přesně dělat. "Můžeme ti nějak pomoci?" otpá se Sakura a položí jedu ruku na tu tvou,
 
Shinonome *Marie* Naomi - 09. dubna 2016 13:37
marieavatar4831.jpg
soukromá zpráva od Shinonome *Marie* Naomi pro
Můj den byl stejný jako víceméně každý předcházející, po ranních celkem nudných hodinách ve škole se naši nejlepší sešli v tělocvičně či na hřišti a začali jsme trénovat, já sama jsem ještě byla respektive nováček, ale vzhledem k tomu že mě vždycky nutila trénovat má starší sestra, tak i jako nováček jsem uměla bojovat celkem obstojně. Má největší výhoda byla rychlost, nejsem sice slabá, ale rozhodně má rána nebolí tolik co ostatních, problém je zasáhnout mě, či se mým útokům vyhnout.
Svůj trénink jsem dnes měla s několika ostatními kteří jsou už mírně pokročilí, měla bych brzo dosáhnout vyšší "úrovně" v naší škole, prozatím jsem však patřila k nováčkům a to reprezentovala zelená mitama zavěšená na mém levém uchu, normálně nemám moc ráda náušnice nebo něco takového, ale tahle mi nevadí.
Po tréninku a řádné sprše se s ostatními rozloučím a vydám se domů, mám ještě dost povinností a tak nemůžu dneska moc otálet, i když normálně klidně zůstanu o chvíli déle a zatrénuji si i s někým kdo je už na vyšší úrovni, je to nejlepší způsob jak se naučit nové věci. Moje kroky mě vedou kolem dětského hřiště které je dnes podivně prázdné, většinou tu vidím spoustu dětí ze základky a školky jak si hrají, dnes ale nikde ani noha.
Když k němu dorazím tak si i všimnu důvodu proč. Mám pocit že jsem ji už viděla... Ostatní z vyšších ročníků o ní vyprávěli ne zrovna příjemné historky... Ale proč je tady? Pochybuji že si přišla hrát na pískoviště... pomyslím si a chvíli se jen mlčky dívám tvým směrem. Teď nevím jestli ji raději ignorovat nebo se zeptat co chce... Není moc těžké si všimnout že se dívá přímo na mě... Uh... Do čeho jsi se to zase dostala Marie! pomyslím si a s povzdechem se rozejdu k tobě. Ignorovat ji by asi nebylo zrovna chytrá, vystavit záda někomu jako ona... pomyslím si a dojdu až na nějaké dva, tři metry k tobě. "Potřebujete něco?" promluvím, můj tón je neutrální, nevypadá to že bych se tě bála, ale je vidět že k tobě mám respekt, ať už jako k někomu koho nováček jako já uznává jako silnějšího, nebo prostě jen jako někoho "staršího", více ale je ze mě poněkud náročné vyčíst.
 
Alexandr de Santis - 09. dubna 2016 13:52
14813497_10207170275806260_1088595979_n8825.jpg
soukromá zpráva od Alexandr de Santis pro
Trochu jsem se zamyslela, když řekl, že ani Xanderovi a ostatním se nelíbí tahle válka. Jasně, že se jim to nelíbí. Nikomu z nás se to nelíbí. Jen Garanovi. Pak se trochu zamračím. ,,Ale jistě, že může. To, že nechce je druhá věc." Myslím, že moje pravá krev se nezapře, osobně mi připadá moje pokrevní rodina mnohem horkokrevnější než ta.. Adoptivní? Prostě jsem mězi svými nevlastními sourozenci byla vždycky ten největší rebel, který by se klidně otci postavil, kdybych na to měla sílu. A Xander jí má.
Pak jsem se, ale na Siliase podívala. Chvilku jsem na něj překvapeně mrkala, než jsem se absolutně rozzářila. ,,No jasně!" Nad hlavou mi blikla žárovička. Měl pravdu. Tohle mě nenapadlo. vyřešit to s nimi tak, jak s ním. Jasně, nebyla to jediná cesta, ale nemyslím si, že to byl tak úplně špatný nápad. ,,Díky!" Řekla jsem nadšeně a z té radosti ho lehce políbila na tvář. Chápete.. V tom delíriu nadšení.

Když jsem dorazila do domu, kde jsme byli ubytovaní, byl tu překvapený klid. Došla jsem k Sakuře a Haně a sedla si k ním.
,,Jsem v pořádku, děkuji." Usmála jsem se na Sakuru. Byla tak milá.. Někdy bych chtěla mít její povahu být milá za každých okolností. Občas umím být totiž pěkně hnusná, když na to přijde.
,,Stačí, když na sebe budete dávat pozor." Usmála jsem se na ní mile. Byla to pravda. Bude stačit, když se nikdo nezraní a při nejlepším, neumře. To by mi pomohlo nejvíce. Po chvilce jsem se zatvářila trochu vážněji a zadívala se na Sakuru.
,,Hele, Sakur, ty toho o magii určitě víš více, než já. Je možná, aby někdo pomocí magií.. Ne vymazal, ale řekněme, že člověka donutí, aby zapomněl na nějaké své vzpomínky." Zeptala jsem se jí zvědavě.
 
Leo - 09. dubna 2016 14:13
leoavatar3815.png
soukromá zpráva od Leo pro
Sakura se na tebe podívá s úsměvem když jí řekneš že jsi v pořádku a poté si tě vyslechne. "Upřímně si nejsem jistá, jsem spíše léčitelka takže o magii jako takové toho nevím zase tak moc... Ale mohlo by to být možné... Teoreticky by jsi se na tohle měla zeptat spíše Azury či Orochi, ty o tom budou vědět více," odpoví ti Sakura a poté se podívá na Hanu. "Mohla by jsi se po nich podívat? Jestli by sem mohly přijít," řekne jí, Hana kývne a vyběhne z domu ven.

Chvíli to trvá než se vrátí s oběma, ty si přisednou k tobě a Sakuře - která mezitím připravila pro vás všechny čaj - a vyslechnou si tvou otázku. "Není to snadné, ale teoreticky možné, ovládat mysl a přikázat jí co dělat je možné, takže ji tak můžeš donutit něco zapomenout... Ale musel by to provést někdo opravdu zdatný v magii, ani já bych to nezvládla a to jsem Diviner už hodně dlouho..." promluví Orochi a podívá se na Azuru, ta mlčí, vypadá že nad něčím přemýšlí.
"Teoreticky je tu ještě jedna možnost... Ale o ní nemohu mluvit.. Jednoho dne ti to vysvětlím, Kamui, ale nemůžu to říct teď... Hádám že se ptáš kvůli tvé ztrátě vzpomínek z dětství?" promluví Azura a chvíli se na tebe dívá.
"Mohla bych něco zkusit, ale nevím jestli to zabere," promluví a postaví se, poté opět jako už několikrát předtím začne zpívat, a stejně jako předtím už několikrát cítíš jak tě její hlas relaxuje a uklidní, dokonce si všimneš skrz okna budovy jak se kolemjdoucí zastavují aby se zaposlouchali do jejího hlasu.
Uvolníš se a můžeš na chvíli relaxovat, cítíš jak tě veškeré starosti opouští a jen si užíváš té chvíle.

Jak Azura skončí tak se podívá na tebe. "Pomohlo to, vzpomínáš si na něco?" promluví. V ten moment si uvědomíš co jsi vlastně chtěla vědět, a když se pokusíš vzpomenout si na některé věci, například na Silase, na smrt tvého otce a další, cítíš jako by tvé vzpomínky byly mnohem snazší číst, i tak to ale stále není úplně jasné, rozhodně to ale pomohlo, jsi si teď jistá že Silase znáš, a pamatuješ si že jsi viděla krále Garona jak tě odvedl do Nohru.
Vzpomínáš si když jsi prvně viděla své sourozence v Nohru, tehdy ještě mladého Xandera a Camillu, jak tě přivítali a hráli si s tebou aby tě uklidnili, když jsi poprvé viděla Lea a Elise která se za ním schovávala. Jsou to hořkosladké vzpomínky, ale jen ti to dává více a více důvodů proč tuhle válku rychle ukončit, aby ti kteří jsou pro tebe důležití nepřišli k úrazu, jak tvá rodina, v Hoshidu, i v Nohru, tak i ti ostatní...

//

Píseň kterou Azura zpívá (Možná nedoporučuji sledovat animaci, může to vyspoilovat pár věcí) odkaz
 
Alexandr de Santis - 09. dubna 2016 14:35
14813497_10207170275806260_1088595979_n8825.jpg
soukromá zpráva od Alexandr de Santis pro
Chtěla jsem Sakuru zastavit, že s tím nemusí otravovat ostatní, ale ani jsem to nestihla. S úsměvem jsem si nad tím povzdechla, ale ve výsledku to bylo asi dobře.
Počkala jsem, až přijdou a vyslechla si, co mi k tomu řeknou ony. Kývla jsem hlavou, když uhodli, proč se na to ptám. ,,Nejde mi o nějaké hezké chvilky nebo tak, spíš.. Pokud to někdo udělal, musel k tomu mít důvod. Chtěla bych vědět jaký. Co když jsem viděla něco, co jsem neměla? Něco důležitého?" přiznala jsem se, proč mě to vlastně tak trápí. Ano, ano, ráda bych si vzpomněla na Siliase a podobné věci, na smrt mého otce, na celou smrt mého otce a podobné věci, ale opravdu mi šlo spíše o to, proč by to někdo dělal.
A Azura mě jednou zabije tím, jak něco nakousne a pak mi nic neřekne. Taky jsem se na ní zadívala lehce zoufale. Mech, však já si to u ní vyberu, až jí po téhle misi poprosím o tréning. Myslím, že Azura by mi s tímhle mohla hodně pomoct.
Pak jsem se zaposlouchala do jejího zpěvu. Byl tak uklidňující. Ale vzpomínky přišli, až když jsem otevřela oči a její zpěv ustal. Nevzpomněla jsem si na všechno, ale musím říct, že na hodně věcí o kterých jsem ani netušila, že se stali. Na moje první setkání s Xanderem, Leem a ostatními. Jak na mě byli hodní. I na tu historku, kterou mi Silias říkal.
Šťastně, i když možná lehce ustaraně jsem se na Auzuru usmála. ,,Ano, na něco ano. Děkuji." Najednou mi bylo tak nějak smutno a šťastně zároveň. Možná jsem byla prostě jen dojatá tou vzpomínkou na malého Xandera a ostatní, jak se mě snažili utěšit a hrát si se mnou. Proč to už nemůže být takové?
Ještě chvilku jsme si nezávazně povídali, než jsme se všichni vydali spát. Ostatně, potřebovali jsem na druhý den hodně síly a energie, bůh ví, co se stane.
 
Samuel de Santis - 09. dubna 2016 14:43
nepojmenovan11539.png
soukromá zpráva od Samuel de Santis pro
Všimla si mě. Byla jsem zvědavá, co udělá. Většina děvčat by po mě už vystartovala. Ale ona ne. V klidu ke mě došla, postavila se a zeptala se, jestli od ní něco potřebuji. A vykala mi! Ne, neměla ze mě strach, ten jsem z ní necítila, ale jistý respekt ano. Ani nevíte, jaký to na mě udělalo dojem. Většina lidí ze mě má respekt až když jim zlomím nějakou končetinu. Ale ona ne. Byla chytrá. Ani nevíte, jak mě tím zaujala. ,,Ahoj andílku." Pozdravila jsem jí s kupodivu milým úsměvem.. Teda.. na mě milým. Pořád u toho vypadám sice jako sadistická mrcha, ale ne tak moc. Andílek.. Jo, tak jí budu říkat, hodí se to k ní..
,,Ne, nepotřebuji, pouze jsem se na tebe přišla podívat.. I když.. Možná se tě pokusím přetáhnout ke mě." Řeknu a při tom si olíznu trochu svůdně rty a skousnu nehet na palci. Musela jsme jí sjet pohledem. Prostě musela. A věřte mi.. Možná nebyla nevinná, ale její vzhled působil až moc nevinně. A já si představila.. ne zrovna slušné věci.
,,Vypadáš jako chytrá holka. A ne jako bojovnice." Ne, že bych jí chtěla vyprovokovat, to ne, spíše jen konstatuji fakta.
 
Leo - 09. dubna 2016 14:59
leoavatar3815.png
soukromá zpráva od Leo pro
Druhého dne ráno jste se opět vydali na cestu, která vás vedla skrz území neutrálního klanu ninjů, Mokushu, Saizo a Kaze ti vysvětlili že ninjové Mokushu se drží stranou od sporů ostatních zemí a žijí si klidným životem, Hoshido i Nohr se jejich služby snažili už několikrát získat, ale Mokushu odmítalo jakékoliv interakce s okolním světem. Nevíš jestli vás nechají projít a tak se připravíš na nejhorší, jinými slovy, další souboj.
Saizo a Kaze šli napřed aby prozkoumali co vás čeká a když se vrátili tak ti zdělí že o vás už ví a připravují se k boji, takže tomu se nevyhnete, co je ale vaše plus je že jak Saizo tak Kaze jsou zkušení ninjové a dokázali najít spoustu pastí které Mokushu připravilo a tak váš postup bude snazší.
Když dorazíte k lesu ve kterém se Mokushu nachází tak se před vámi objeví ninja kterého neznáš. "Zdravím vás, lady Kamui, copak přivádí šlechtu Hoshida na území Mokushu?" promluví muž a podívá se na tebe, očividně tebou pohrdá a hraje tu úctu k tobě, což tě asi vytáčí ještě více než kdyby ti tam otevřeně začal nadávat.
"Víte přeci že Mokushu nechce s Hoshido nic mít, tak proč tu asi tak jste... No, na tom nezáleží, tím že jste sem přišli jste mi usnadnili práci vás najít..." promluví Kotaro a v ten moment uvidíš jak zpoza něj vyjde povědomá tvář.

Leo se postavil po boku Kotara, očividně se mu tohle místo celkem hnusí, podle jeho výrazu, ale je tu, a to je něco co tě asi docela děsí, vzhledem k tomu že Ryoma a Takumi zmizeli, začínáš mít špatný pocit. "Přišel jsem dokončit náš souboj, Kamui..." promluví Leo chladným hlasem, změnil se, rozhodně se změnil od poslední chvíle co jsi ho viděla, jeho hlas je plný hněvu.
Než se stihneš pořádně rozkoukat tak se na vás vrhnou jak vojáci Nohru tak ninjové Mokushu a musíte se bránit, ty sama musíš bojovat proti Leovi, který se rozhodně nedrží zpět, nebojuje čestně jak předtím, kdy ti dal férový souboj. Díky tomu že je na koni si udržuje odstup zatímco jeho magie tě celkem tvrdě zasahuje, nemáš moc na výběr než bojovat v tvé dračí formě a i tehdy máš problémy se k němu dostat, víš jistě že pokud tenhle souboj prohraješ... Nedopadne to dobře, nejen pro tebe, ale pro všechny tvé přátele a spolubojovníci co tu s tebou jsou.

Vůdce ninjů - odkaz
 
Shinonome *Marie* Naomi - 09. dubna 2016 15:07
marieavatar4831.jpg
soukromá zpráva od Shinonome *Marie* Naomi pro
Podívám se na tebe stále celkem klidným pohledem, i když tvoje slova mě poněkud překvapí. Proč by někdo jako ona chtěl potkat mě... Jsem jen nováček a není na mě nic zajímavého... Mám z tohohle všeho celkem špatný pocit... pomyslím si a poté promluvím "Obávám se že to nebude možné, nechci urazit, ale já neplánuji měnit to kde jsem, jsem mezi svými spokojená," odpovím a poté se chvíli odmlčím.
Ty její reakce... Hádám že ty historky o ní jsou pravdivé, měla bych se snažit ji nějak nenaštvat, to by pro mě nedopadlo dobře... Být to někdo jiný tak bych si něco takového nenechala jen tak líbit, ale tady nemám šanci pokud ji naštvu... pomyslím si a jen tě mlčky pozoruji, když opět promluvíš tak chvíli nic neříkám, potom se ale podívám stranou.
"Vzhled může klamat, možná jsem stále nováček ale nejsem slaboch..." promluvím a poté se na tebe na chvíli podívám, na to se ukloním a rozejdu se od tebe pryč. Teď jen doufat že nic nepodnikne, uh... Do čeho jsem se to se to zase dostala... pomyslím si a jdu směrem ke mě domů, přitom si ale stále dávám pozor kdyby jsi chtěla něco podniknout.
 
Alexandr de Santis - 09. dubna 2016 15:11
14813497_10207170275806260_1088595979_n8825.jpg
soukromá zpráva od Alexandr de Santis pro
Ráno jsme se vydali na cestu. Ta byla klidná. Relativně. Saizo a Kaze nás zbavili pastí, co na nás Mokushu nachystali.. Ale ne na dlouho.
Ve chvíli, kdy se objeví ninja, chci mu vysvětlit, jak se situace má a že s nimi nechceme bojovat ani se je snažit přetáhnout na naší stranu, ale.. Ve chvíli, kdy se vedle něj objeví Leo mi dojde, že takhle to nepůjde.
,,Myslím, že Mokushu tímhle přestal být oficiálně neutrální." Oznámím naší skupině a tasím meč. Ryoma tudy projížděl protože si myslel, že to je neutrální území, ale mezitím se už museli spojit s Nohrem.. Vážně se jim podařilo Ryomu zajmout? Pomyslím si a zamračeně se podívám na Lea. Cítím v jeho hlase hořkost a nenávist. Věděla jsem, že to takhle dopadne, když se potkáme.. Věděla jsem, že mě bude nenávidět. Stihla jsem se proti tomu obrnit, Silias měl pravdu, musím bojovat a plno. Žádné emoce. A Leův přístup mi naštěstí hodně pomáhá v tom, abych do toho žádné emoce nepromítala.
,,Tak pojď Leo, ať to máme za sebou.." Pokud vyhraju já, bude náš zajatec, pokud on.. Asi se dost nedobrovolně vrátím do Nohru, pokud mě rovnou nezabije.
Nebojoval čestně. Používal magii. A nedržel se zpátky. Proměňovala jsem se do draka, abych se k němu nějak dostala blíže, ale šlo to těžce. A dokud se k němu nedostanu blíže, nemám šanci. Musím něco vymyslet.. No tak.. Si na půl drak.. Vymysli něco..
 
Leo - 09. dubna 2016 15:24
leoavatar3815.png
soukromá zpráva od Leo pro
Po té co jsem vyjednal spojenectví s ninji Mokushu jsme se připravili na nadcházející souboj, věděli jsme že budou muset projít tudy aby se dostali do Izuna, kam podle našich špehů míří. Tohle to ukončí... Zajmu ji, vezmu zpět do Nohru a vše se vrátí do normálu... pomyslím si, stále jsem byl naštvaný, na Kamui za to že si vybrala Hoshido místo nás, neskutečně mě to vytáčelo a snažil jsem se přimět sám sebe ji nenávidět...
Dokážu ale nenávidět někoho koho považuji za sestru celý svůj život? To je jako bych měl nenávidět Camillu, Elise nebo Xandera... Ne, to prostě nejde... Zajmu ji a odvedu zpět do Nohru, jsem si jist že dřív nebo později ji přimějeme se vrátit k nám... Otce už nějak přesvědčím, Xander na něj měl vždy dobrý vliv... I když to co jsem tehdy slyšel mě dost znepokojuje... pomyslím si když vyčkávám až se Kamui a její skupina objeví.
Když se tak stane tak se jim ukážu, naše jednotky se hned pustí do boje s nimi, můj rozkaz byl jasný, zadržet je do té doby než Kamui porazím, jestli zemřou, zemřou, ale nebyla to část rozkazu, takže záleží na tom jak moc se budou bránit.

Můj souboj s Kamui začal, neplánoval jsem jí dát moc šancí, hlavně kvůli tomu co jsem zjistil v posledním souboji. Umí se měnit v draka, i mi máme v sobě dračí krev díky otci, stejně jako královská rodina Hoshida díky králi Sumeragimu... Ale ani jeden z nás se neumí měnit v draka... pomyslím si zatímco využívám magii svého Brynhiildru abych tě co nejvíce držel od sebe, zatímco po tobě vrhám jednu magii za druhou.
Je silnější, bojuje mnohem tvrději, mnohem tvrději než náš poslední souboj... Co se s ní stalo? pomyslím si a uchopím do ruky svůj meč, tentokrát místo obyčejného meče používám meč co jsem sám vykoval, je do něj vložená magie ledu a tak by měl být schopen zranit i ji s tou její neskutečnou obranou v dračí formě. Rozjedu se přímo proti tobě a pomocí Brynhildru tě na moment přikovám k zemi pomocí lián a kořenů, zatímco zaútočím na tvůj bok svým mečem, není těžké vidět že je očarovaný, ledové střípky se za ním nesou při každém pohybu, a ty je znáš až moc dobře protože dvě členky klanu ledu byli tvé osobní služebné zpět v Nohru, Felicia a Flora.
 
Alexandr de Santis - 09. dubna 2016 15:43
14813497_10207170275806260_1088595979_n8825.jpg
soukromá zpráva od Alexandr de Santis pro
To je jeho meč..! Pomyslela jsem si překvapeně, když jsem viděla, jak se za ním nesou ledové střípky. To je poprvé, co ho vidím používat v boji jeho magický meč. A je vidět, že má trochu problém s mou dračí podobou. Celou dobu při tom pečlivě sleduji svojí skupinku jak to zvládá. Při nejhorším jim totiž musím říct, ať vypadnou. Leo ušetří mě, ale ne nikoho z nich. A já za ně mám zodpovědnost, hlavně za Sakuru. Nesmím dovolit, aby se jí nebo komukoliv něco stalo.
A ten jeho ledový meč se mi vůbec nelíbí. Fyzické útoky zvládám v jakékoliv podobě, hlavně v dračí, ale megické.. Musím být opatrná, teď mnohem více než před tím.
Když mě sváže liánama, dostanu se z nich proměnou do dračí podoby, protože se roztrhají, ale to, jak mě zasáhne mečem do boku.. Myslím, že teď už všichni ví, jak to zní, když kňučí drak bolestí. Rychle se proměním zpátky na člověka. Teď už s ním bojovat v dračí podobě moc nemůžu. A jeho liány a meč jsou skvělá strategie na to, jak mě takhle rozsekat. Doslovně.
,,Sakra.." Zakleji a podívám se na svůj krvácející bok. Nemám stát na místě, aby mě nemohl zaměřit liánami a já s ním mohla bojovat v lidské podobě.
Sakra, ostatní přestávají zvládat.. Pomyslím si, když se rychle podívám okolo sebe a vidím, že nepřátel spíše přibývá a naší skupince ubývají síly.
,,Azura! Vypadněte odtud! Hned!" Křiknu na ní. Nebojím se dodat, že je to rozkaz. Ne, nemyslím si o sobě nějak moc, ale pokud vyhraji, budu odtud schopná bezpečně odejít. A jestli ne.. Jak jsem říkala, jsem schopná se odtud dostat živá snad jako jediná. Možná ne, ale musím myslet na to nejhorší. A pokud mají mít sílu na útěk, tak musí vypadnout teď.
 
Samuel de Santis - 09. dubna 2016 15:51
nepojmenovan11539.png
soukromá zpráva od Samuel de Santis pro
Musela jsem se pobaveně zasmát, když řekla, že je mezi svými spokojená. ,,Tohle není o tom, jestli jsi spokojená nebo ne. Tohle je o síle. Porazím tě, budeš patřit mě.. A nikdo tady nemluví o tom, že dobrovolně." Znova jsem se pobaveně zasmála a začala si ukazováčkem lehce hrát se svým podvazkem. Ne, nechtěla jsem jí svádět, ona nevypadala jako typ, který by se dal svádět. Na to vypadala opravdu moc.. Nevinně..
,,Neboj tím nechci říct, že bych to chtěla udělat, to by nebyla zábava." Uklidnila jsem jí, kdyby si náhodou vážně myslela, že to plánuji. Heh.. Takhle můžu mít každou holku. K čemu by mi to bylo u ní? Pokusit se jí přetáhnout pode mě dobrovolně.. Bude zábavnější. A já budu mít nějaký ten týden co dělat.
Když se vydala pryč, seskočila jsem z houpačky a došla za ní. Jednou rukou jsem jí čapla a objala kolem pasu.
,,Neříkám, že jsi slaboch. Hele, přemýšlela jsi někdy nad obojkem? Krásně by se vyjímal kolem toho tvého hezkého krčku.." Zasměji se a druhou ruku položím na její krček, který několikrát lehce pohladím, hlavně prsty v místě její krční tepny, abych zjistila, jak tohle moje chování na ní působí. Až po chvilce jí krček lehce stisknu a při tom spokojeně zavrním.
 
Leo - 09. dubna 2016 15:57
leoavatar3815.png
soukromá zpráva od Leo pro
Zrovna když jsi chtěla přikázat ostatním aby se stáhli se ozval až nelidský řev, v další moment kolem tebe proletěly šípy tvořené čistou magií větru, a zasáhli Lea, ten zakolísal a jen tak tak se udržel na svém koni, být to někdo jiný, asi máš právě v hrudi díru o velikosti pěsti, jeho zbroj a magické bariéry však dokázaly ten útok udržet, i tak je ale viditelně oslabený.
Když jsi se otočila na to odkud útok přišel tak jsi viděla jednoho z těch co hledáte, Takumi tam stál, se svém lukem v ruce a šípy na tětivě, jeho pohled ale byl hodně divný, něco bylo špatně. Než jsi se stihla vzpamatovat tak zaútočil znovu, tentokrát šípy letěly přímo na tebe, jediné co tě zachránilo před tím útokem je to že k tobě přiběhli vaši dva mágové, Orochi a Hayato - který se k vám přidal jako pomoc od klanu větru - a zastavili ten útok. Azura a ostatní se také dostali k tobě.
"Něco je s ním hodně špatně, ale co?!" promluví Silas, je ti jasné že odsud jen tak neutečou, na to jim na tobě až moc záleží. "Já se o Takumiho postarám, vy se soustřeďte na souboj," promluví Azura a vyběhne proti Takumimu.

Souboj pokračuje v podobném směru jako doteď, jen jsi viděla že Leo má teď dost problémů s tím tě zastavit, útok Takumiho ho očividně dost oslabil, i tak je to ale stále dost nepříjemný soupeř. Souboj trvá asi hodinu než se vám konečně podaří ninji Mokushu porazit, Kotaro a zbytek se ztratili v lese a i Leo se stáhl, byť očividně hodně nuceně, být to na něm tak útočí dál, ale Kotaro ho víceméně odtáhl pryč.
Vzpomeneš si na Takumiho a doběhneš k němu, ten sedí na zemi a Azura klečí vedle něj, Takumi dýchá zhluboka a dost přerývaně. "Je už v pořádku, unavený, ale v pořádku..." promluví Azura zatímco drží Takumiho za ramena, ten se na vás podívá a skloní hlavu. "Omlouvám se... Nevím co... To bylo... Na cestě nás napadli a mě zatlačili do Nekonečné propasti... Jak jsem se z ní dostal, pamatuji si jak jsem byl jen plný zlosti..." promluví Takumi a podívá se na Azuru. "Díky za pomoc..." řekne.
Vaše skupina si trochu odpočine a poté se vydáte dále na cestu. K večeru jste nuceni se utábořit uprostřed lesu Mokushu, nemáte moc na výběr protože v noci není vidět ani na metr před vás.

(Měla by jsi se projít~)
 
Alexandr de Santis - 09. dubna 2016 16:06
14813497_10207170275806260_1088595979_n8825.jpg
soukromá zpráva od Alexandr de Santis pro
,,Leo!" Vykřiknu automaticky vyděšeně, když uvidím, jak se do něj zabodnou šípy. Najednou mi srdce začalo bít jako o závod. Je v pořádku, je v pořádku, že je v pořádku? Běhá mi vyděšeně hlavou. I kdybych s ním bojovala na život a na smrt, nedokázala bych mu ublížit, ne tak vážně. Kdyby neměl tu zbroj, byl by mrtvý. A mě zachránil život Orochi. Před Takumim. Bylo mi jasné, že není sám sebou, stačilo se na něj podívat. Všichni jsme si toho byli vědomi. Na Azuru jsem jen kývla hlavou, když řekla, že se o něj postará a že já se mám soustředit na souboj. Byla jsem naštvaná, když se Leo a ostatní stáhli. Ještě chvilku a možná bych vyhrála a zajala ho. Vím, že se stáhl nedobrovolně, ale.. Zároveň mě štvalo, že mi hodně pomohlo jeho zranění od Takumiho. Ale s tím jsem nemohla nic udělat.

Na pár sekund Takumiho obejmu, když je po všem a on sedí na zemi s Azurou vedle sebe a už při smyslech. ,,To je jedno, hlavní je, že jsi v pořádku." Řeknu s neuvěřitelnou úlevou. Něco tu bylo špatně, ale i kdybych nad tím přemýšlela několik dní, nepřišla bych na to, co se Takumimu ve skutečnosti stalo. Nemělo smysl nad tím přemýšlet bez nějakých.. Důkazů? Nevím, jak to nazvat.
Vydali jsme se dále na cestu a večer se utábořili. Všichni jsme potřebovali odpočinek, ale já nemohla usnout. Měla jsem strach o Lea. Doufala jsem, že je v pořádku. Šla jsem se projít. Vím, že tu byla tma, ale moje dračí krev mi pomáhala vidět ve tmě, i když jen trochu.
 
Shinonome *Marie* Naomi - 09. dubna 2016 16:09
marieavatar4831.jpg
soukromá zpráva od Shinonome *Marie* Naomi pro
Ugh... Už vím proč tolik lidí říká že je nebezpečná... A není to jen kvůli tomu že je skvělá bojovnice... pomyslím si když tě tak slyším mluvit, pokusím se to ale ignorovat a prostě se jen rozejít od tebe pryč, i když tak nějak cítím že to nebude úplně účinné...
Uhh... Fakt si od ní musím držet odstup, pokud se někdo jako ona o mě zajímá tak mám problém... Jinak tohle nedopadne dobře... pomyslím si a pokračuji v plánu získat si od tebe nějaký ten odstup. Když se ale ke mě dostaneš a popadneš mě tak ale na chvíli ztuhnu. Sakra... pomyslím si, navenek ale stále působím celkem klidně.
Když uvidím tvou ruku jak se přiblíží k mému krku tak jen rychlým úkrokem do strany uhnu a poté skoro až tanečním krokem se ti vymaním z pod tvé druhé ruky a udělám si mezi námi zase nějaký ten odstup. "Vážně je tohle způsob jak by se měl vůdce školy chovat? Je vidět že vaše škola je vážně jiná..." promluvím zatímco se dívám přímo na tebe. I když stále působím celkem klidně, jakožto zkušenější bojovník uvidíš že moje svaly jsou už poněkud napjaté, jako bych se připravovala na souboj, i když se to snažím maskovat jak nejlépe umím.
 
Leo - 09. dubna 2016 16:19
leoavatar3815.png
soukromá zpráva od Leo pro
Jak se procházíš lesem tak uslyšíš vedle sebe křupnutí jak když někdo stoupne na suchou větev, a o chvíli na to ti do zorného pole vejde Leo, nemá u sebe zbraně, je pěšky, ale vypadá značně otráveně.

Podívám se na Kamui a chvíli mlčím. Doufám že tohle vyjde... pomyslím si. "Chci ti něco navrhnout... Naše jednotky mají vaše tábořiště obklíčené, byla to hloupost tábořit zde... Pokud chceš aby se jim nic nestalo, půjdeš dobrovolně se mnou... Pokud tak neučiníš, přikážu aby zaútočili, máš čas se rozmyslet, do hodiny tě čekám," promluvím a ukážu směrem k nedalekému kopci který vyčnívá nad stromy a poté opět zmizím ve stínech.

Nevíš co to bylo, jsi zmatená, ale celkem vyděšená, víš že to není pokus tě zmást, jsi na nepřátelském území který je domov ninjů, nemůžeš si být jistá jestli jich teď není tucet vedle tebe, proto jsi si jistá že nemáš moc na výběr... Nicméně víš že se nemůžeš jim jen tak vydat, co tedy zvolíš? Máš hodinu na rozmyšlení, riskovat a bojovat, nebo se obětovat pro své přátele? Víš že oni by rádi bojovali aby tebe ochránili, ale dovedeš ty riskovat jejich životy?
 
Alexandr de Santis - 09. dubna 2016 16:30
14813497_10207170275806260_1088595979_n8825.jpg
soukromá zpráva od Alexandr de Santis pro
Když jsme uslyšela křupnutí větvičky, polekaně jsem sebou trhla a byla připravená bojovat, ale když jsem uviděla Lea bez zbraně, oddechla jsem si a dala ruku z meče pryč. ,,Sakra, vyděsil si mě." Byla jsem v jeho přítomnosti klidná. Vlastně jsem se cítila celkem příjemně, i když on se tvářil značně otráveně. ,,Si v pořádku?" Zeptala jsem se ho trochu ustaraně, když jsem si vzpomněla na ty rány od šípů a sjela ho pohledem.

Mech, příjemný jak osina v zadku.. Pomyslela jsem si, když na mě vyvalil, co vlastně chce. Nepřekvapilo mě to. Ani jsem ho jeho slovech nepochybovala. Bylo mi divné, že na nás nezaútočily hned, jak se setmělo. Jdi do hajzlu s těmahle radama.. Jasně, já vím, že nebylo chytré se tu utábořit, ale neměli jsme na výběr.

Hm, mám hodinu čas vymyslet to, jak tady nechat nějaký vzkaz, že jsem v pohodě. Nějak tak, aby na to nepřišla ta horda ninjů, co mě tu určitě sleduje. Takže.. Mám vlastně nula možností. Upřímně, ani jsem nad tím moc nepřemýšlela. Tebe by vážně zabilo vyřešit to fér, co, Leo? Pomyslela jsem si. Začínal mě tím štvát. Tohle bylo dost hnusné. Celý Nohr mě začínal hodně štvát. Takže jsem chvilku nasraně prostě pochodovala dokolečka, abych nedala Leovi pěstí hned, co ho uvidím, protože on nemůže za to, jak ne Nohr prohnilý a pak se vydala na to místo, kam předtím ukázal. To je zase den tohle.. Nemusím vám říkat, jak moc se mi nechtělo vracet do Nohru. Ve výsledku budu já na ně nasranější, než oni na mě.
 
Leo - 09. dubna 2016 16:54
leoavatar3815.png
soukromá zpráva od Leo pro
Hodina utíkala dost rychle, měla jsi jen málo času se rozmyslet, případně zanechat nějaký vzkaz či si s někým promluvit, nikdo na tebe nezaútočil, ale měla jsi takový divný pocit že tě neustále někdo sledoval... A když hodina uplynula tak jsi se musela vydat na místo kde jste se měli setkat.
Leo tam čekal, seděl na koni a měl připraveného koně pro tebe, bylo mu jasné že jeho nabídku neodmítneš, znal tě až moc dobře na to aby jsi to odmítla... Nedokážeš své přátele vystavit takovému nebezpečí.
"Tvá skupina bude v bezpečí, nikdo na ně nezaútočí, pokud se nepokusí na nás zaútočit," promluví Leo a podá ti uzdu koně co přivedl s sebou. "Vracíme se domů... Tam kam skutečně patříš," promluví ještě, jeho hlas zní stále chladně, přesto slyšíš náznak úlevy v jeho hlase kterou prostě nedokáže skrýt...

Vaše cesta trvá zhruba dva dny, cestujete jen ty, Leo a hrstka elitních jednotek co Lea doprovází jako stráže. Za tu dobu se moc nestalo, Leo s tebou skoro nepromluvil a tak jsi měla čas přemýšlet nad tím co se stane s tebou, s tvými přáteli a s tvou rodinou v Hoshidu... Nejspíše budou hodně zničení, Sakura to asi vezme hodně těžce... Ale má u sebe Sakuru a ostatní, jsi si téměř jistá že vude v pořádku.
K tvému překvapení nemáte namířeno k královskému hradu, ale k jednomu z hradů na hranicích Nohru, když se tam dostanete tak tě Leo zavede do jedné z komnat a nechá tě si trochu odpočinout. K večeru se dveře do pokoje otevřou a uvidíš v nich povědomou tvář. "Kamui!" vykřikne mladě vypadající dívka a skočí po tobě div tě nepovalí na postel, obejme tě a drží tě pevně.
Elise, vždy byla taková, a slzy v jejich očích ti jasně říkají že je ráda že tě opět vidí. Chvíli na to do pokoje vejde i Camilla a Leo, Xander však s nimi není. "Dostala jsi se do pořádného průšvihu, sestřičko, otec tě chce vidět mrtvou," promluví Camilla a posadí se vedle tebe na postel. "Skutečně velkého problému... I Xander je na tebe hodně naštvaný... Prozatím tě tu budeme držet v tajnosti, jediný kdo krom nás tří o tomhle ví jsou naši přímí podřízení, takže tu budeš prozatím v bezpečí..." promluví Leo který stojí kus od tebe, chlad z jeho hlasu sice zatím nezmizel, ale není těžké vidět že i on je rád že jsi zpět s nimi.
"Už nikdy nedělej něco takového, hrozně jsem se o tebe bála, a bylo mi bez tebe smutno!" řekne Elise která tě stále drží pevně v obětí. Camila si povzdechne. "Nikdy jsem nečekala že by jsi vybrala Hoshido před námi, sestřičko," promluví Camilla, která vypadá že taky na tebe je lehce naštvaná, ale podobně jako Elise tě ráda vidí zase mezi nimi. "Měli by jsme tě potrestat za tvou neposlušnost~" prohodí spíše s žertem Cmilla a trochu tě zalechtá na bocích.
"Nechám vás o samotě, musím jít podat zprávu otci, pro teď jsi oficiálně po smrti, nesmíš opustit tenhle hrad, a z pokoje vycházej jen v doprovodu mě, Camily či Elise, jasné?" řekne Leo směrem k tobě, počká až mu to odkýváš a odejde. Co teď? Jsi opět zajatec, a i když to vypadá že budeš prozatím v pořádku, jsi zase víceméně ve vězení... Na druhou stranu, jsi rád a že vidíš že tihle tři jsou v pořádku, i když Xander ti dělá starosti...
 
Alexandr de Santis - 09. dubna 2016 17:15
14813497_10207170275806260_1088595979_n8825.jpg
soukromá zpráva od Alexandr de Santis pro
Leo se mnou cestou nemluvil. Což mě nepřekvapovalo. Možná mě to trochu mrzelo, ale alespoň jsem mela čas přemýšlet. Sakura z toho bude smutná, ale bude v pohodě. Myslím, že Azuře a ostatním dojde, co se stalo a proč jsem zmizela. Pochopí to. Nebudou na mě naštvaní jako.. Někteří nejmenovaní. Osobně si myslím, že by mě rodina v Hosidu nezačala nenávidět, kdybych si tenkrát vybrala, že se vrátím do Nohru. Byli by smutní a zklamaní, to ano.. Ale asi by mě nezačali nenávidět.

Ani mě nepřekvapilo, že jsme nejeli do královského hradu. Tak nějak jsem tušila, co se donese k mým uším. A taky se stalo. Musím uznat, že jsem Elisu viděla hrozně ráda, když po mě skočila. Taky jsem jí objala a při tom se šťastně usmívala. Doku neřekla to, co jsem tušila, že se ke mě právě donese.
Postavím se z postele a držím v sobě ten vztek, který ve mě bublá. Trochu horce se usměji. ,,Teď budu křičet a budu sprostá, tak to neberte osobně." Usměji se na něj sladce a pak se zhluboka nadechnu.
,,To je, ale překvapení, že mě chce vidět mrtvou, když se mě tenkrát pokusil zabít tím jeho mečem v Hosidu! Proč si asi do hajzlu myslíte, že jsem se nechtěla vrátit?! Nebylo to nic proti vám, ale protože vím, že mě 'otec' chce mrtvou! Jak dlouho si myslíte, že bych zůstala živá, kdybych se vrátila? Den?" Vypěním konečně. Že by jim to třeba konečně došlo?! Natáhnu k Elis ruku s otevřenou dlaní. ,,Dej mi šutr nebo něco, ať to můžu hodit po té jeho blonďaté hlavě, třeba se mu do ní vrátí mozek." Řeknu a probodávám Lea pohledem. SKvělý, fakt skvělá situace. Přitáhl mě sem, aby mě mohl otec a Xander zabít?! Vážně?! Co si jako do prdele myslel, když mě sem vlekl? Že otce nějak přemluví?! Já ho mám ráda, hrozně ráda, ale teď bych ho nejraději skopala do kulaté krychle.
Povzdechla jsem si a přejela si dlaní unaveně po tváři, když mi i Camil začala vyčítat, že jsem si vybrala Hosido místo nich. ,,Já to vzdávám." Řeknu a rozhodím rucema do vzduchu. ,,Jo, jo, cokoliv.." Zamručím na Lea. Jsem nervózní. A podrážděná. Jsem zavřená na hradě a nedělá mi to vůbec dobře. Jsem drak, chci přírodu, volnost a ne být vězněná a někde zavřená.
 
Leo - 09. dubna 2016 17:34
leoavatar3815.png
soukromá zpráva od Leo pro
Když Leo opustí místnost tak se napětí trochu uvolní, Camila tě najednou prostě obejme a přitiskne na její hruď, vždycky to tak dělala, zvykla sis na to po nějaké době a už tě to ani tak neznervózňovalo, jako kdysi, ono ostatně není divu vzhledem k tomu jak Camilla vypadá že?
"Nesmíš to Leovi mít za zlé, když jsi se tehdy rozhodla jít do Hoshida tak to jak jeho tak Xandera hodně zasáhlo... Leo si vyčítal že tě nedokázal přivést zpět domů, pro Xandera to bylo o to osobnější, víš jak moc mu na tobě záleží," řekne Camilla zatímco ti pročísává rukou vlasy.
"My víme že něco není s otcem v pořádku... Leo už hodně dlouho jeho akce pozoruje a v tajnosti připravuje převrat, jenže otec je na něj i Xandera moc silný... Anankos mu dává dost síly aby nás všechny prostě zabil kdybychom se mu postavili," řekne Elise a posadí se vedle tebe. "Není to tak snadné... Na jednu stranu tvé rozhodnutí té situaci pomohlo, na druhou uškodilo... Přemýšlela jsi o tom že by jsi mohla věci ovlivnit více kdyby jsi byla blíže problému samotnému? Otec by si nedovolil tě prostě jen tak zabít, ne před Xanderem, ví že Xander má své pochybnosti o něm, ale nemůže si dovolit ho jen tak proti sobě poštvat..." řekne ještě Elise a poté si povzdechne, položí se na postel a protáhne se.

"Jsem ale ráda že jsi zase s námi..." řekne a usměje se na tebe, přitom tě čapne za ruku a energicky se na tebe zazubí. Vážně, je jak opak Sakury, obě jsou tvoje mladší sestry, takové ty roztomilé v rodině, Sakura svou nevinností a stydlivostí. Elise svou energickou a přátelskou povahou, byť občas celkem naivní.
"Jak se cítíš? Jsi zraněná, nemáš hlad či žízeň?" promluví Camilla zatímco tě stále drží v obětí a hladí tě po vlasech. "Měla by jsi si odpočinout, a vykoupat se, zavedu tě pak do koupelny, jsi celá špinavá sestřičko," řekne a cvrnkne tě do nosu, poté vstane a vyjde z místnosti, takže tam zůstaneš jen ty a Elise, která tam tak leží vedle tebe a kouká se na tebe, ale pro tuto chvíli nic neříká, jen tě drží za jednu ruku a mlčí.

(Anankos je drak - strážce - Nohru, je často nazývaný jako "Temný drak", neříká se nutně zlý, ale ve světě představuje temnotu, zatímco strážný drak Hoshida je znám jako "Drak světla". Anankos má v královském paláci i svatyni a Garon se často k němu obrací když potřebuje rozhodnout důležité věci, on je ten co s ním může přímo mluvit, podobně jako v Hoshidu to byl Sumeragi a později Mikoto)
 
Alexandr de Santis - 09. dubna 2016 17:48
14813497_10207170275806260_1088595979_n8825.jpg
soukromá zpráva od Alexandr de Santis pro
Ani nevíte, jak se mi ulevilo, když mě Camila objala. Prostě ze mě ten stres a úzkost najednou spadli. Objala jsem jí kolem pasu a lehce se k ní přitiskla. Bylo příjemné, jak mě laskala ve vlasech. ,,Vždyť mě na nich taky záleží. Nikdy jsem jim nechtěla ublížit.. Ani vám.. Nikomu." Řekla jsem docela smutně a povzdechla si. Její slova o převratu mě překvapila. Zvedla jsem hlavu a udiveně na ní zamrkala. Takže není všechno ztracené.. Pomyslela jsem si. ,,Abych byla upřímná, tak v té chvíli mě tohle nenapadlo." Přiznala jsem Camile ohledně toho, že by mě 'otec' před Xanderem nezabil. Navíc, i když to řekla ona, nebyla jsem si úplně jistá, jestli je to pravda. Chtěla jsem věřit tomu, že by mě Xander ochránil, ale.. Ani jemu jsem nechtěla přidělávat starosti. Možná mě teď nenávidí, ale nemusí mě chránit před otcem. Zatím.. Možná, že to bude Xander, kdo mě nakonec zabije.

,,Tady jsem s vámi pořád." Usmála jsem se na Elis a lehce si přiložila dlaň na místo, kde mám srdce. Chci, aby to věděla. Že je budu mít pořád ráda a nikdy je neopustím, i když třeba zrovna s nimi nebudu fyzicky.
,,Po pár dnech boje.." Odvětím ohledně toho, že jsem špinavá a trochu rozpačitě se zazubím.
Sednu si vedle postele, na které leží Elis, když nás Camila opustí a s úsměvem se na ní podívám.
,,Copak? Máš něco na srdci?" zeptám se jí, když se na mě nějakou dobu už dívá, ale nic neříká a při tom jí palcem lehce hladím po hřbetě ruku, za kterou mě drží.
 
Samuel de Santis - 09. dubna 2016 17:58
nepojmenovan11539.png
soukromá zpráva od Samuel de Santis pro
,,Wau, wau, wau. Andílek umí roztáhnout křídla." Okomentuji se smíchem její interkaci, díky které se dostala z mého.. Ani ne sevření, spíše držení. Sevření u mě vypadá jinak. To trochu více bolí. Zeptejte se toho chlapa na vozíčku, který ještě před měsícem znásilňoval na ulicích holky.. On si opravdu myslel, že mě může přeprat. Byl roztomilý, když jsem mu tím svým sevřením rupla několik obratlů v zádech. Kroutil se na zemi a křičel bolestí, dokonce brečel. Nejvtipnější bylo, jak se kroutil jen od pasu nahoru. Jako žížala, kterou přetnete vejpůl.
,,Oh, copak se ti nelíbí na mém chování?" Zeptám se jí s úsměvem a dám ruce v bok. Vidím, jak má napnuté svaly a je připravená k boji, ale já jí nehodlám nic udělat. Alespoň prozatím. A rozhodně jí nechci zbít nějak moc. Na to je moc roztomilá.
,,Když už jsme u toho, jak se chová vaše velitelka školy? Neboj, ptám se jen z osobních důvodl, víš co, zvědavost." Ne, že bych si to nemohla zjistit sama, ale myslím, že je to docela dobré téma k rozhovoru. No tak co, snažím se jí dostat pod kůži dobrým způsobem.
 
Leo - 09. dubna 2016 18:17
leoavatar3815.png
soukromá zpráva od Leo pro
Elise se na tebe podívá a trošku nafoukne tváře. "Jen si připadám jak kdyby jsi si vybrala tamtu holku přede mnou..." zamumlá, skoro až naštvaně, i když v jejím případě je to spíše roztomilé. A na rozdíl od ostatních, v jejím případě je to spíše... No, prostě žárlí, nebere to tak že by jsi je zradila, na to je Elise až moc nevinná, ale prostě si připadá že jsi si vybrala Sakuru před ní, na jednu stranu je to celkem roztomilé, na druhou stranu tě to celkem mrzí.
Elise se posadí a opře se o tebe. "Promiň, vím že bych ti neměla tyhle věci vyčítat, jen si nemůžu pomoct... Byla jsem vážně smutná když jsi se rozhodla jít s nimi... Chápu že jsi asi měla své důvody, ale i tak to zabolí..." řekne tiše a obejme tě, situace ve které jsi byla před chvílí vůči Camille se teď víceméně otočila a místo tebe odpočívajíc opřená o Camillu teď Elise odpočívá opřená o tebe.

Chvíli tam jen tak sedíte a nic neděláte, jen v tichosti sedíte, Elise si užívá tvé přítomnosti a ty jsi ráda že jsi zase "doma". Po asi půl hodině se dveře otevřou a do nich vejde Camilla s tácem na kterém je nějaké jídlo, pečivo, sladké i slané, maso a dezert. A také pití, čaj, káva, mléko a voda, prostě, aby jsi si vzala co chceš. Camila tác položí na stolek a usměje se.
"Připravila jsem to sama, tak doufám že to oceníš~" pronese svým typickým, lehce svůdným tónem, na jednu stranu ti to chybělo, ale zase si připadáš jako by se ti tváře červenaly z jejího tónu a postoje. "Tvá koupel je taky připravena, takže jak se posilníš tak můžeš jít do ní," usměje se na tebe a pročísne ti vlasy, vážně si připadáš jako by jsi byla doma, jistě, tvá rodina v Hoshidu je skvělá, nebo alespoň do té míry do které jsi ji mohla poznat... Ale Camila, Elise, Leo i Xander... Jsou prostě ti se kterými jsi vyrůstala, znáš je a oni znají tebe, s nimi se cítíš "doma", v bezpečí... I když myšlenka o tom že by jste mohli být všichni spolu, obě rodiny dohromady... Ta myšlenka je asi jedna z věcí která tě žene kupředu, víš že se ti to povede, přivedeš obě tvé rodiny dohromady, nebude to snadné ale víš že to dokážeš, nebo v to minimálně pevně věříš.
 
Shinonome *Marie* Naomi - 09. dubna 2016 18:29
marieavatar4831.jpg
soukromá zpráva od Shinonome *Marie* Naomi pro
Gh! Tyhle provokace! Mám chuť jí jednu vrazit, ale to není dobrý nápad, ani trochu... pomyslím si a mlčky tě pozoruji, moje tělo je celé napjaté ale jinak stále vypadám relativně klidně, můj výraz se rozhodně neměnil od toho když jsi na mě prvně promluvila... Dobře, možná občas mi lehce zacukají nervozitou koutky, ale jinak stále působím relativně klidně.
"Říkat něco jako tohle někomu koho ani neznáte... Nedivím se že lidi o vás říkají to co říkají... Od vůdců školy my nováčci očekáváme někoho ke komu vzhlížíme, náš vzor... Jak se asi lidi cítí když vidí někoho jako vy..." promluvím směrem k tobě na tvůj dotaz, je vidět že se mi tahle situace moc nelíbí, ale nedokážeš říct jestli já osobně mám něco přímo proti tobě, je celkem těžké ve mě číst, což je pro tebe asi docela novinka.
Okai, uklidni se Marie, můžeš se z tohohle dostat v pořádku... pomyslím si a podívám se na tebe a trochu uklidním, moje napětí trochu opadne, i když stále jsem na pozoru. "Rozhodně lepší vzor než ten co mají na vaší škole... Nesnaží se ostatním dávat návrhy aby byli její mazlíčci..." zamručím poněkud tišeji, je vidět že se snažím tě neurazit, ale i přes mé vychování, občas je pro mě těžké držet jazyk za zuby. No, teď jen doufat že jsi ji tím neurazila... Skvělá práce Marie, vážně úžasná... pomyslím si a v duchu si sama sobě zanadávám.
 
Alexandr de Santis - 09. dubna 2016 18:44
14813497_10207170275806260_1088595979_n8825.jpg
soukromá zpráva od Alexandr de Santis pro
Tamtu holku..? Zamrkám překvapeně. Až po chvilce mi dojde, že myslí Sakuru. Musím se tomu tiše zasmát. Přijde mi to prostě hrozně roztomilé, jak žárlí. ,,Ty žárlíš, Elis." Řeknu pobaveně a lehce jí cvrknu do nosu. Je ironické, když si vezmu, že tyhle dvě by si skvěle rozuměli. I Camila by na Sakuru byla ulítlá. S tím, jak je Sakura stydlivá.. Myslím, že by se Camile moc líbila. Ale o to teď nejde.
,,Víš, že bych pro tebe obětovala život, nemáš na co žárlit." Řeknu s úsměvem Elis, když se o mě opře a začnu jí lehce hladit ve vlasech. Role se obrací, heh, vtipné. Ne, že by mě to nějak překvapovalo, vždycky to tak bylo. Camila byla útěchou pro mě a já pro Elis. Když už jsme u toho.. Bože, jak mě je líto Siliase. Doufám, že to pochopí.. Je mi z toho skoro do breku. Jestli mi přijde, že jsem někoho skutečně zradila, tak jeho.

za nějakou chvilku přišla Camila s jídlem. Ani nevíte, jak mi tekly sliny, když jsem to viděla. Už zase.. Pomyslím si nervózně, když si uvědomím, že se z Camilina chování červenám. Ne, že by mě to překvapovalo. Nikdy to nebylo jinak. Na jednu stranu se cítím jako doma, ale vzhledem k dané situaci bych byla mnohem raději kdekoliv jinde, než tady. Představa nasraného Xandera nebo otce, co sem vlítnou.. Není příjemná.
Hladově jsem se pustila do jídla. Jakože.. Vážně hladově. Od doby, co se umím přeměnit v draka jím asi 5x tolik.
Když jsem se najedla, šla jsem se vykoupat. Tentokrát jsme byla natolik inteligentní, že jsem si krystal od Azury nechala i ve vaně, aby se mi nestalo to, co v lázních.
Musím nějak naše rodiny spojit.. Jako, jasně, napadlo mě jak, kromě toho, co nevrhl Silias.. I když, je vtipná představa, že bych porazila Lea a nařídila mu, že si musí vzít třeba Sakuru nebo tak.. Ne, to bych nikdy neudělala.
Sakra, já žárlím!! Dojde mi najednou a okamžitě zrudnu jako rajče. Už jen představa, že by měl Leo něco se Sakurou.. Bože, asi bych zůstala navždy v podobě draka, abych s lidma nemusela mít už nic společného. Každopádně víte, kam tím mířím..
 
Leo - 09. dubna 2016 19:00
leoavatar3815.png
soukromá zpráva od Leo pro
Po nějaké chvíli co jsi ve vaně, která je poměrně prostorná a celkem i pohodlná, na to že jsi v kamenném hradě, se dveře do místnosti otevřou a vejde do nich Cmilla a Elise, ta se na tebe zazubí a dojde k tobě. "Víš přece co říkal Leo, musíš být pořád s jedním z nás, to platí i pro koupelnu~" prohodí se smíchem Elise.
Obě dvě kolem sebe mají uvázané ručníky, i když v případě Camily ten ručník zrovna moc k čemu není. Elise si ze sebe shodí ručník a přisedne si k tobě, načež se o tebe zase opře a spokojeně se usměje. "Jak dlouho už to je co jsme spolu měly koupel? Rok, dva?" promluví a pevně tě obejme kolem pasu.

Camila vás dvě pozoruje a jen se usmívá. "Hmmm, máš pravdu Elise, už je to tak dlouho co jsme cokoliv podnikly spolu jako sestry," promluví Camila a posadí se z tvého druhého boku, a než stihneš něco říct tak ucítíš její dlaně na tvých ramenou a zádech, jak ti je začne masírovat, musíš uznat, bylo to příjemné, byla jsi celá ztuhlá a všechno tě bolelo, takže masáž rozhodně byla vítaná a Camila přesto že byla dívka tak byla z vás nejsilnější, a tím myslím i Xandera, její fyzická síla dokáže být až děsivá když ji naštvete.
Elise se zazubí když vidí co Cmilla provádí a popadne žínku a mýdlo, načež ti začne omývat paže, boky a hruď, i když se u toho trošku začervená, načež si Camilla neodpustí poznámku o tom proč se červená když jste sestry, Elise nic neodpoví, jen lehce nafoukne tváře a pokračuje.
Když jsi čistá a Camilla skončí ze svou masáží tak si tě posadí do klína a obejme kolem pasu, zatímco Elise se o tebe opět opře. "Tohle je příjemné~" promluví Elise a koukne se na tebe, její dlouhé vlasy jí spadají až do pasu a jak se o tebe opřela tak část kterou si nenamočila tě zalechtá na hrudi. "Mhmm~" přitaká Camilla která tě jemně hladí po boku, ta její svůdnická povaha se rozhodně nezapře, ale cítíš se spíše jako by tohle byla až... Mateřská láska.
"Rozhodně jsem ráda že tě tu zase máme... Bylo tu bez tebe tak prázdno... Nezapomeň, i když nejsme pokrevní příbuzní, pro nás jsi stále naše sestra, Kamui, a to nikdy, nikdo a nic nezmění," řekne Camila a políbí tě na tvář, zatímco si tě k sobě trošku blíže přitiskne. "Během zítřka by se měl vrátit Leo, a on je na tebe stále poněkud naštvaný, takže si užijme dnešek, uvidíme co se zítra stane," dodá ještě Camilla a přitáhne si k sobě i Elise, takže tam tak sedíte společně, o ni opřené v objetí, skoro tě to až ukolébává k spánku, i když se ti asi ani moc spát nechce.
 
Alexandr de Santis - 09. dubna 2016 19:18
14813497_10207170275806260_1088595979_n8825.jpg
soukromá zpráva od Alexandr de Santis pro
Oka, tohle bylo asi poprvé, co jsem si vážně připadala jako princezna. Ne, že bych si je představovala jako služebné, to určitě ne, ale.. Prostě to máte v pohádkách, že princezny jsou křehké dívky, o které se furt pečuje, aby byli dokonalé a bez sebemenší jizvičky.. Když už jsme u toho Lea, díky za tu jizvu na boku! Sakura mě sice uzdravila, ale ani ona nemůže uzdravovat dokonale, pořád a všechny. Zastavila mi to největší krvácení, zbytek se už hojil sám.
,,Pravda, všechny jsme nějak vyrostli." Okomentuji to trochu zamyšleně a smutně, přesto s úsměvem. Prostě jsme najednou tak nějak dospěli a na tyhle věci jsme už neměli čas a možná ani myšlenky. Objala jsem Elis, která si mi sedla na klín a sama se opřela o Camilu a zavřela oči. Do doby, dokud nezmínila, že nejsme pokrevní příbuzní. Zase mi prolítl hlavou Leo. Cítila jsem, jak se začínám červenat. Napadlo mě to už když jsem naposled mluvila s Ryomou.. Že Lea, Xandera ani tyhle dvě vlastně tak nějak neberu jako pokrevní příbuzné.. Ale možná něco více.. Hlavně Lea. Asi bych se o nikoho takhle nebála, ani o Elis, kdybych viděla, jak někoho takhle prošpikují šípy. Bože, proč nad tím vůbec přemýšlím.
,,Trhá mi to žíly." Ušklíbnu se na Camilu, která řekne, že je na mě Leo pořád naštvaný. Jo, mrzelo mě to, to bylo jasné, ale na druhou stranu jsem byla dost hrdá na to, abych před ním klečela na kolenou a prosila ho o to, aby mi odpustil. To by mě musel hodně psychicky zdeptat.

Zbytek dne byla sranda. Uvolnila jsem se a zapomněla na všechny problémy. Dělali jsme blbosti ve vaně, večer jsme si říkali různé příhody, příběhy a chvilku se i mlátili polštáři a honili se po celém hradě. Přišla nám to jako velká sranda. Ostatně, jak řekla Camil, museli jsme si to pořádně užít, než přijde Leo a pravděpodobně mi tu dobrou náladu posere další skvělou zprávou.
 
Leo - 09. dubna 2016 19:45
leoavatar3815.png
soukromá zpráva od Leo pro
Zbytek dne strávíš celkem příjemně, ty dvě věděly co provést aby jsi se pobavila a mohla zapomenout na všechny problémy, něco jako Azura a Sakura, jen jiným způsobem, protože charakterově byly ty dvě úplně jiné než Azura a Sakura.
Spolu jste si ve velké síni připravily několik patrací na kterých jste si společně lehly a přespaly dohromady. Elise byla přitulená k tobě, zatímco Camilla na vás dvě dohlížela a jen tě mlčky hladila po vlasech, víceméně tě to ukolébalo k spánku.

Druhého dne ráno jsi se probudila jako první, Camilla spala s jednou rukou kolem tvého pasu, zatímco Elise byla přitisklá v tvém obětí. Podařilo se ti vstát bez toho aby jsi je vzbudila a rozešla jsi se obléknout a připravit na ten nadcházející den, který asi bude trochu náročný.
Netrvalo ani moc dlouho než se k tobě doneslo že Leo dorazil, tak jsi ho přišla přivítat.

To byl den... Xander je vážně poněkud děsivý když je v téhle náladě... O otci radši ani nemluvím... pomyslím si zatímco dojedu k hradu kam jsem Kamui odvedl, nechám jednoho ze strážných mého koně odvést do stájí a rozejdu se do hradu samotného, když tě potkám na půl cesty k tvému pokoji, bez doprovodu Elise či Camilly tak mám chuť něco říct o tom že jsi neposlechla co jsem řekl, ale pro tentokrát si to odpustím.
"Pro teď tu budeš v bezpečí... Otec tě považuje za mrtvou a Xander tomu taky uvěřil, bude trvat než ten ti promine, takže pro zatím bude lepší když o tobě nebude vědět... Tvoje skupina v pořádku dorazila do města Cheve, kde se podle všeho setkali s korunním princem Hoshida a poté se vrátili do královského paláce... Všichni jsou v bezpečí..." řeknu ti co by jsi asi tak chtěla vědět a poté si tě změřím pohledem, je vidět že jsi na tom lépe než včera.
"Kde jsou Camilla a Elise?" zeptám se a rozejdu se směrem k jídelně, ještě jsem neměl ani čas se nasnídat, vlastně od toho co jsme sem včera kolem poledne dorazili jsem vůbec neměl čas na to se najíst.
"Jak je ti?" zeptám se zatímco pochoduji směrem k jídelně, můj hlas zní stále relativně chladně, ale slyšíš v tom jistou formu zájmu, obavy.
 
Alexandr de Santis - 09. dubna 2016 19:55
14813497_10207170275806260_1088595979_n8825.jpg
soukromá zpráva od Alexandr de Santis pro
Ráno.. Mě probudil hlavně hlad. Jo, vydržím nejíst i několik dní, jako každý, ale.. Ta moje dračí půlka mě jednou zabije v tomhle ohledu. Tiše jsem se vymanila z objetí těch dvou roztomilých stvoření.. Ano, i spící Camila vypadá relativně roztomile a ne sexy a vydala se naproti Leovi. Upřímně, chtěla jsem vyjít na chvilku i před hra, byla jsem tu už den zavřená a byla jsem z toho relativně nervózní. Ale nevyšlo to. Čekala jsem, že mě Leo sprdne za to, že jsem i na chodbě sama, ale nestalo se. A řekl mi něco.. Co mě na jednu stranu trochu naštvalo, protože se mi nelíbila představa, že to potrvá bůh ví jak dlouho, než odtud budu moc vypadnout.. Ano, automaticky jsem začala pomýšlet na útěk. Ne proto, že bych jim chtěla ublížit, ale cítila jsem se tu jako zvíře držené v kleci. Bylo jen otázkou času, než mě ve finálě ''zabije'' tenhle pocit.
Ale zároveň mi spadl ze srdce velký kámen, když řekl, že jsou všichni z Hosida v pořádku. Doufám, že Sakura a Azura dávají pozor na Siliase.. Ostatně, ně všichni se na něj dívali přátelsky.. Pomyslím si. ,,Děkuji." Řeknu Leovi s děkovným úsměvem a vydám se po jeho boku do jídelny.
,,Ještě spí, nechtěla jsem je budit." Řeknu mu po pravdě. Upřímně, ani se nedivím, že chce, aby někdo byl pořád se mnou, zná mě moc dobře, ví, že pomýšlím na útěk. Vždycky jsem nenáviděla být zavřená v těhlech hradech.
Udiveně jsem na něj zamrkala, když se zeptal, jak mi je. Mluvil chladně, ale byl to spíše hraný chlad. Svým způsobem mi to udělalo radost.
,,Brzo začnu trpět klaustrofóbií, ale jinak v pohodě." Ušklíbnu se na něj lehce, abych mu dala najevo, že jestli nepůjdeme na procházku, tak tu umřu. Ať si mě klidně dá na vodítko, to mi je jedno. Pak se zatvářím ustaraně.
,,Co ty? Bála jsem se o tebe, když tě zranily ty šípy, ale vypadáš v pořádku.." Mluvím poměrně tiše a sjedu Lea docela ustaraným pohledem. Neodpustila bych si, kdyby se mu něco stalo.
 
Samuel de Santis - 09. dubna 2016 20:22
nepojmenovan11539.png
soukromá zpráva od Samuel de Santis pro
Opřela jsem se zády o strom a dost pobaveně jí sledovala. ,,Sakra, jsi taková slušňačka." Řeknu svou myšlenku pobaveně a lehce nad tím vším pokrčím rameny. Dokonce u toho trochu zvážním. Neurazila mě ani nic podobného, mě člověk neurazí.. Rozhoně ne snadno. Spíše jen říkala to, co si myslí, to není drzost, ale upřímnost. To já umím ocenit.
,,Myslíš si, že mě nováčci u nás nevidí, jako vzor? Ovšem, že vidí. Hele, já nejsem jejich máma ani je nebudu poučovat o morálce. Pokud někdo chce být jako já, ať tak koná. Na mě to nezáleží. Nestala jsem se vůdkyní školy, protože bych chtěla, jen se prostě na škole nenašel nikdo silnější. Uznávám, že to má určitá privilegia, ale ti, co jsou podebmnou jsou podebmbou dobrovolně. Ano, uznávám, nejsou to zrovna nějak slušní lidé nebo cokoliv podobného, ale poslouchají mne, protože chtějí. Protože ve mě vidí ten vzor. Nemám co víc bych ti k tomu řekla. Ale když už jsme u toho, co o mě lidi říkají? Normálně klepy neposlouchám, ale dneska jsem nějaká zvědavá."
Zeptám se jí a se skoro až svůdným úsměvem si omotám pramen mých dlouhých vlasů kolem prstu a začnu si s ním hrát.
 
Leo - 09. dubna 2016 20:38
leoavatar3815.png
soukromá zpráva od Leo pro
Podívám se tvým směrem a pokrčím rameny. "Neřeknu že to byla zrovna nejpříjemnější věc v mém životě, ale útok jako ten mě nezabije, být to skutečné šípy, možná, ale magie mě jen tak nedostane," řeknu v odpověď na tvou otázku.
"A neradil bych ti zkoušet utéci, nedopadne to pro tebe dobře, pokud kdokoliv zjistí že jsi naživu, nejen že tě zabijí na potkání, ale ohrozíš tím i nás tři, Camilu, Elise a mě," dodám ještě k tomu tvému "problému" s klaustrofobií.
Poté už dorazíme do jídelny, v ní už je několik členů posádky hradu a snídají, já si jen objednám něco k jídlu a posadím se u jednoho ze stolů na lavici. "Pokud vše půjde dobře, do týdne či dvou bych měl být schopný Xandera zpracovat aby změnil názor o tom co jsi udělala... Pak to záleží na něm, on je jediný z nás co má proti otci šanci... Nemůžeme se mu postavit dokud je Xander v tomhle stavu..." vysvětlím ti tvoji, a ostatně i naši, situaci. Kdyby jsi šla s námi, mohlo to vše být o dost jednodušší... Ugh... pomyslím si a přes moje předchozí tvrzení o tom že jsem v pořádku na chvíli přiložím dlaň na hruď kde mě předtím zasáhl Takumiho útok, lhal bych kdybych řekl že to nebolí...
Musím pak říct Elise aby se mi na to podívala... Ještě jsem neměl čas nechat to ošetřit... pomyslím si a čekám než nám donesou snídani, jak se tak stane tak se do ní mlčky pustím.
 
Shinonome *Marie* Naomi - 09. dubna 2016 20:46
marieavatar4831.jpg
soukromá zpráva od Shinonome *Marie* Naomi pro
Některým na jejich vychování záleží... pomyslím si a na tvou poznámku raději nereaguji, jinak bych ten "vzhled slušňačky" musela pustit k vodě...
Po té co mi odvyprávíš svůj příběh o tvých "podřízených" se jen poněkud ušklíbnu. "Nevím jestli to mě má uklidnit či říct že je to horší než jsem čekala..." dodám a pokrčím rameny. "Ráda bych si popovídala více ale nemám čas, mám doma práci," řeknu a otočím se k tobě opět zády, načež se znovu rozejdu směrem k mému domu který není už tak daleko.
Jen mluvit s ní je náročné... Připadám si jak kdybych běžela maraton... pomyslím si zatímco se podívám na mou dlaň, vidím jak se moje prsty chvějí. "Působivý člověk... I když ten její chrakter je rozhodně tedy síla... A ne v dobrém slova smyslu..." zamumlám si pro sebe, pokud jsi mě sledovala, tak to asi i uslyšíš.
Povzdechnu si a vejdu do jednoho malého obchůdku kde často nakupuji a nakoupím veškeré věci co jsem potřebovala sehnat, poté se vydám směrem k malému sídlišti na kterém žiji, už je to pár let co žiji sama, moji rodiče odcestovali do zahraničí za prací a tak žiji sama, vyhovuje mi to, s pěnezmi problém nemám díky tomu co mi rodiče posílají, plus pracuji jako servírka v jedné restauraci takže jsem na tom dobře.
A když už tak mluvíme o práci...
Z mé kapsy se ozve vyzvánění mého mobilu, vytáhnu ho a přečtu si zprávu. "Zrovna teď? Uh... No co mi zbývá..." pomyslím si a s povzdechem odnesu nákup domů, poté se rozejdu směrem k restauraci kde pracuji, podle všeho jedna ze servírek onemocněla a nemají jinou náhradu než mě. Alespoň nějaké peníze navíc... pomyslím si jak si to mířím směrem k té restauraci.
 
Alexandr de Santis - 09. dubna 2016 20:50
14813497_10207170275806260_1088595979_n8825.jpg
soukromá zpráva od Alexandr de Santis pro
Uraženě nafouknu tváře a založím ruce na prsou, když řekne, že by mi neradil utíkat. ,,Nemluvila jsem o útěku, ale.. Pár minut venku by mi nevadilo.." Nahodím jakoby mimochodem. Opravdu, stačí mi pět minut, třeba jen na střeše hradu, je mi to jedno, ale z tohohle prostředí začnu mít za chvilku hlavu jako meloun. Zkusím při tom na Lea nahodit takové ty štěněčí oči s nevinným úsměvem. Mám pocit, že s ním spíš flirtuji, než že bych ho přemlouvala.. Pomyslím si, ale nějak mě to netrápí.
Týden.. Dva.. Pokud to půjde dobře.. Udělalo se mi docela mldo z toho, že tu budu zavřená minimálně dva týdny, ale co nadělám. Sama jsem si objednala snídani asi jako pro tři dospělé chlapi a sedla si naproti Leovi.
,,Jak dlouho na mě budeš naštvaný? Víš.. Tak nějak tě úplně nechápu. Za každou cenu si mě sem chtěl přivést, i když to pro tebe znamená hromadu problémů a když se ti to povede, tak na mě stejně koukáš jako na vraha, kterého by jsi raději viděl někde zavřeného.." Dobře, trochu jsem přeháněla, zase tak škaredě a chladně se na mě nekoukal, ale.. Musela jsem to trochu zvelíčit, abych z něj dostala, o co mu vlastně jde. Tím, že se ke mě bude chovat chladně a jako ke svému zajatci mě rozhodně nedonutí k tomu, abych tu dobrovolně zůstala. Ne, nechci nikoho ohrozit, už jen proto neuteču, ale víte, jak to myslím.

//Reklama v televizi :D :D
 
Leo - 09. dubna 2016 21:17
leoavatar3815.png
soukromá zpráva od Leo pro
Podívám se na tebe a povzdechnu si. "Můžeš jít na nádvoří a být tam, ale neopouštěj hradby, Iagovi zvědové mají uši všude, ani nevíš kolik jsem jich musel zabít než jsem tě sem mohl odvést..." odpovím lehce zmoženě zatímco pomalu jím snídani. Když pak nastane na chvíli ticho a ty se mě nakonec zeptáš tak se jen odmlčím.
Kdybych to věděl tak bych ti to řekl... Jsem naštvaný... Připadám si jako by jsi nás zradila... Ale něco ve mě odmítá tě považovat za zrádce, ať se stalo cokoliv... pomyslím si a chvíli tě mlčky pozoruji, poté se podívám dolů. "Zákony Nohru hovoří jasně o věci zrádců... Rozsudek je smrt," promluvím a podívám se na tebe. "Měl bych tě na místě zabít... Ale nikdy bych tomu neslyšel konec od Camily a Elise..." promluvím a pokusím se to tím odbít, i když ti je naprosto jasné že to tak úplně pravda není.
Než ale stihneš protestovat tak se do jídelny přiřítí Elise a posadí se na lavici vedle tebe s vyčítavým pohledem. "Mohla si nás taky vzbudit!" řekne a obejme tě.
"Dobré ráno, Kamui, Leo," promlvuí Camilla která také vejde do místnosti a rozejde se k nám, načež se posadí vedle mě, já jim kývnu na pozdrav. "Budu muset zase odjet, válka s Hoshidem je v plném proudu, nebudu tu moci zůstat, jako jeden z generálů armády musím být v čele našich vojsk... Camilo, doufám že se můžu na tebe spolehnout v tom že na tohle třeštidlo dohlídneš," promluvím směrem ke Camille, ta mi to jen odkýve.
"Elise, můžu s tebou pak na chvíli mluvit, o samotě, jak se nasnídáš tak přijď do mého pokoje," řeknu směrem k Elise a dokončím snídani, poté se rozloučím a rozejdu se směrem do mého pokoje. Možná jsem to podcenil... pomyslím si a jak jdu ke svému pokoji tak si položím ruku na hruď, cítím palčivou bolest v ní z toho zranění, nezabije mě to, ale příjemné to fakt není.
 
Alexandr de Santis - 09. dubna 2016 21:31
14813497_10207170275806260_1088595979_n8825.jpg
soukromá zpráva od Alexandr de Santis pro
,,Fajn, neuteču, pokud si necháš ošetřit ta zranění." Řeknu a podívám se na jeho hrudník. Všimla jsem si toho, jak ho to bolí, nejsem hloupá ani slepá. A bojím se o něj.
Po mé otázce na sebe mlčky koukáme, mezitím, co já do sebe házím snídani.. A pak odpoví. Přestanu jíst, polknu a nevěřícně se na něj dívám. Zorničky se mi rozšíří. Nemusel myslet vážně to, co řekl, ale řekl to. A některá slova prostě nemůžete vzít zpět.
,,Chceš mi tím říct, že nebýt Camily a Elisy, zabil by si mě?" Zeptám se ho, abych to pochopila správně, ale ani na odpověď nečekám. Ucítím, jak se mi do očí nahrnou slzy. Ale nebudu před Leem brečet. Nikdy jsem před ním nebrečela. Nikdy. Alespoň si to nepamatuji.
Vezmu do ruky skleničku s vodou, co jsem měla k jídlu a prostě mu jí chrstnu do obličeje. ,,Pokrytče." Zasyčím na něj naštvaně.
,,Dobré." pozdravím Camilu a Elisu s úsměvem, mezitím, co se zvedám od stolu. Nechci se na něj ani podívat. Jsem smutná i neuvěřitelně naštvaná zároveň.
,,Budu v pokoji." Řeknu je Camile, aby si nemyslela, že teď hodlám někam utéct, i když bych chtěla. Nechci teď s nikým mluvit. Ani nikoho vidět. Rozhodně ne Lea. A ty se bojíš, jestli se mu něco nestalo, huso jedna.. nadávám sama sobě cestou do pokoje.
Zavřu za sebou dveře a vztekem dám několikrát pěstí do kamenné zdi, dokud neucítím, jak mi skoro pokřupou klouby. Podívám se na krvavý otisk mých kloubů na zdi. Vidím ho díky slzám docela rozmazaně. On i Xander by mě klidně zabili.. Prý rodina.. Ať jsou s tohle snůžkou keců do hajzlu.. Pomyslím si naštvaně a posadím se do rohu pokoje, kde si obejmu kolena a rozbrečím se. Proč to tak hrozně bolí to, co Leo řekl.. Čekala jsem, že se takhle bude chovat.. Tak proč mě to tak bolí?

//Děkuji, už zase brečím :D
 
Leo - 09. dubna 2016 21:51
leoavatar3815.png
soukromá zpráva od Leo pro
Zbytek rána jsi tak strávila sama, Camila i Elise tě nechaly být a Leo... No, řekněme že od něj si moc návštěvu čekat nemohla. Cítila jsi se sama, nejistě, zrazeně... Ale nevěděla jsi co dělat, víš že utéct nemůžeš, nedopadlo by to dobře...
Když už nevíš co dělat tak se najednou vedle tebe ozve hlas. "Lady Kamui, konečně jsem se k vám dostala," řekne povědomí hlas a vedle se uvidíš Lilith, jedna z tvých dřívějších služebných, která tě zachránila v Bezedné propasti kde jsi málem zemřela, po té co tě tam otec poslal obsadit jednu pevnost.
Tehdy jsi zjistila že Lilith vlastně není člověk ale drak. Málem jsi na to úplně zapomněla, vlastně máš možnost jak se odsud dostat, a zároveň neporušit slib že tu zůstaneš. Tvůj vlastní svět který pro tebe Lilith vytvořila, máš tam vlastní hrad, a můžeš tam mít víceméně cokoliv chceš, můžeš si tam i pozvat své přátele. A protože čas tam utíká mnohem, mnohem rychleji než v tomto světě, tak si toho tady nikdo ani nemusí všimnout.
"Jste v pořádku, lady Kamui?" Lilith k tobě přilétne, je ve své dračí formě, jak řekla, po té co tě zachránila před smrtí použila magii kterou člověk použít normálně nemůže, a tak ztratila možnost se vrátit do své lidské formy. "Nemohla jsem se do vašeho světa dostat, nevím proč, ale teď jsem tu, jsem ráda že jste v pořádku," řekne ti Lilith.
Možná by jsi měla využít té šance utéci do tvého vlastního světa, není tak velký, ale můžeš tam být volná, můžeš se uklidnit a uvolnit, a třeba by Lilith dokázala pozvat i tvé přátele z Hoshida, i když si nejsi jistá jestli to bude dobrý nápad...

//

Lilith (Obě podoby) - odkaz
 
Alexandr de Santis - 09. dubna 2016 22:23
14813497_10207170275806260_1088595979_n8825.jpg
soukromá zpráva od Alexandr de Santis pro
Byla jsem ráda, že mi dali všichni pokoj. Možná.. Možná jsem naivně doufala, že se mi Leo přijde omluvit, že to tak nemyslel. Ale nepřišel. Nepřekvapilo mě to.
Když jsem vedle sebe uslyšela známý hlas, trochu jsem se lekla. Chvilku jsem se dívala na Lillith. Roztomilého dráčka, který byl vlastně spíše dívka. Ale díky tomu, že mi zachránila život, zůstala v podobě draka. Bože, kdybych věděla, co se stane, tak bych jí nenechala, aby mi zachránila život a tím si zkazila svůj.
Chvilku na ní trochu tupě koukám, než se mi do očí nahrnou slzy, znova, a já se jí vrhnu kolem dračího krku. ,,Oh, Lilith.." Vydechnu v dalším návalu pláče. Před ní jsem se nestyděla brečet. Byla to jedna z mála osob, které bych svěřila svůj život, před kterou jsem se nebála ukázat své emoce. Upřímně, jediný další takový člověk byla Azura. Nikomu jsem tak moc nevěřila, jako jim. Možná by se teď moje obě rodiny mohli cítit ublíženě, ale bylo to tak. Rodiny.. Z toho slova se mi zvedal žaludek. Nechtěla jsem tohle slovo ani slyšet, ani nikoho z té své 'rodiny' vidět. Z obou rodin.. Ano, byla jsem teď zahořklá vůči všemu a všem. Nevěděla jsem, komu můžu věřit..
,,Vem mě pryč Lillith.. Prosím.." Řeknu jí zoufale. Chci do svého světa a už z něj nikdy neodejít. Dobře, možná to teď moc hrotím, ale cítila jsem se neuvěřitelně zraněně a bezradně. Byla jsem tu zavřená a nemohla jsem nic dělat. Ani jsem nevěděla, co bych měla dělat.
 
Leo - 09. dubna 2016 22:47
leoavatar3815.png
soukromá zpráva od Leo pro
Na tvé přání tě Lilith přenesla do tvého hradu, byl podobný tomu ve kterém jsi vyrůstala, jen působil více přátelsky, protože byl v podstatě vytvořený dle tvé představy. Bylo to rozsáhlé místo, nádvoří na kterém byly různé domy, dokonce za tu dobu co jsi tu nebyla to Lilith trochu přetvořila a viděla jsi tam i podobné lázně jako byly ty co jsi navštívila v Hoshidu.
Strávila jsi tam pár hodin a odpočinula jsi si. Zlost a smutek z tebe trochu vyprchaly a tak jsi se mohla vrátit zpět, ve skutečném světě sotva uplynulo pár minut. Ale sotva co se vrátíš na dveře pokoje někdo zaklepe a poté do něj vejde Camilla.
Ta se na tebe usměje a dojde k tobě. "Jak se cítíš, slyšela jsem co se stalo mezi tebou a Leem," promluví a posadí se vedle tebe. "Nesmíš si to brát tak moc osobně, vsadím se že to tak nemyslel, jen se snaží od tebe teď udržet odstup, aby mohl jednat správně, emoce vůči tobě by mohli zamlžit jeho jednání," řekne a vezme tě rukou kolem pasu, načež si tě k sobě přitiskne a pohladí tě po vlasech.
"Co takhle kdybychom se šly projít? Nemůžeš sice mimo hrad ale můžeme se projít kolem nádvoří, trochu se protáhneš a přijdeš na jiné myšlenky," řekne ti a rozcuchá tě. "Nechci tě vidět takhle zachmuřenou, to k mé roztomilé sestřičce nepatří~" promluví a škádlivě tě cvrnkne do nosu.
 
Alexandr de Santis - 09. dubna 2016 23:00
14813497_10207170275806260_1088595979_n8825.jpg
soukromá zpráva od Alexandr de Santis pro
Musela jsem se nějak dát do kupy. Takhle jsem nemohla přemýšlet. Ani nic dělat. Byla jsme zralá na to skočit z okna, asi tak. Moje místo mi k tomu pomohlo. Dala jsem si několikahodinové lázně a v nich v klidu přemýšlela. Ano, bolelo to, ale nemůžu být kvůli tomu naštvaná na všechny. Leo si to sice posral, ale.. Myslím, že nebude na škodu, aby si to ve výsledku on žehlil u mě, pokud to opravdu nemyslel vážně. A já se odmítám neustále za všechno omlouvat a obviňovat se. Už tak mě to ničí..
Když jsem se vrátila zpátky, cítila jsem se mnohme lépe. Ruka bolela, ale bylo mi vlastně docela dobře. Netrvalo to ani pár sekund, když Camila přišla ke mě do pokoje a posadila se vedle mě. ,,Žiju." Odvětím Camile s lehkým úsměvem a pak jí trochu zvědavě pozoruji, když si vedle mě sedá.
,,Víš.. Já vím, že jsem mu ublížila. I vám.. Všem.. Ale.. Říct, že by mě klidně zabil.. Hrozně to bolí, víš..?" Možná tuším, jak se všichni cítily, když jsem řekla, že se do Nohru nevrátím, ale.. Říct, že se bojíte vrátit do své země, protože vás tam chce někdo zabít.. A tohle.. Opravdu to jde porovnávat? Lehce se na Camil pousměji, když řekne, že se půjdeme projít. Ráda bych věřila tomu, co o Leovi řekla, ale.. Pokud mi to Leo neřekne sám, nechci ho ani vidět. Opravdu.. Stačí, že se bojím svého 'otce'.. Teď se budu bát i Lee a Xandera? Mám tohle zapotřebí? Raději jsem se zvedla a šla se s Camilou projít.
 
Leo - 09. dubna 2016 23:20
leoavatar3815.png
soukromá zpráva od Leo pro
Camila se na tebe usměje a vstane. "Tak pojď, trochu čerstvého vzduchu ti prospěje," řekne a s rukou kolem tvých ramen se rozejdete ven z pokoje, a chodbami ven z hradu na nádvoří. Tohle místo je celkem velké, sice se to nedá srovnávat s tvým vlastním hradem kde máš klid a víceméně vše co si přeješ, ale je to lepší než nic.
"Možná až se z těchhle problémů dostaneš tak tě vezmu na výlet na mé wywerně~" prohodí Camilla, zní to zajímavě, i když jsi drak tak létat pro tebe, alespoň zatím, nebylo možné, takže myšlenka že se budeš moci jen tak proletět, vypnout a užít si té chvíle zní celkem lákavě.
Po nějaké chvíli co se s Camillou procházíte se k vám přidá i Elise, která vypadá trochu unaveně. "Leo měl celkem vážné zranění, musela jsem mu to ošetřit takže mě to celkem vyčerpalo," promluví když se jí Camilla zeptá co se jí stalo. "A je v pořádku?" optá se ještě Camilla. "Jo, přežije to, ale asi si nějakou chvíli moc nezabojuje," pokrčí rameny Elise.
"No alespoň že tak... Hmmm, tohle místo je vážně nudné... Co bychom tak mohly podniknout... Napadá tě něco co by jsi chtěla udělat, Kamui?" koukne se na tebe zvědavě Camilla a jemně tě cvrnkne do nosu.
 
Alexandr de Santis - 09. dubna 2016 23:31
14813497_10207170275806260_1088595979_n8825.jpg
soukromá zpráva od Alexandr de Santis pro
,,Opravdu?" Podívám se na Camilu, když řekne, že se možná proletíme. No co? Jako drak jsem létat neuměla, zatím, takž to znělo jako dobrý nápad. Chtěla bych se jako drak naučit létat, jenže to se snadněji řekne, než udělá.
Po chvilce se k nám připojí i Elis. Vypadá unaveně a taky nám hned řekne proč. Pomyslím si něco o tom, že mu přeji minimálně dalších stol let takové bolesti, jako měl dneska ráno.. Ne, nemyslím to vážně, ale prostě jsem hold furt naštvaná za to, co řekl. A asi ještě dlouho budu.
Když se mě Camila zeptá, co by jsme mohli podniknout, na chvilku se zamyslím, než najednou lusknu prsty a na tváři se mi objeví trochu ďábelský úsměv.
,,Mám nápad." Řeknu.

Víte, jedna z věcí, co nosí každý voják Norhu, je helma. A víte, jaké krásné věci se dají udělat, když máte po ruce trochu uhlí a něčí helmu? Ani nevíte, jaká byla sranda sledovat, jak přichází vojáci postupně na oběd, sundávají si helmy a všichni mají absolutně černé obličeje. Nejlepší bylo, jak se navzájem všichni prohlíželi a absolutně nechápali, co se děje. Bože, co bych dala za to být zase malé dítě..
 
Samuel de Santis - 09. dubna 2016 23:45
nepojmenovan11539.png
soukromá zpráva od Samuel de Santis pro
,,Obojím mi zalichotíš." Řeknu jí s úsměvem. Když řekne, že by si ráda popovídala více, lehce si skousnu spodní ret a přemýšlím, jestli je to pravda nebo jen zdvořilostní fráze, u ní člověk nikdy neví. O to více mě zajímá. Upřímně, jo, měla jsem tendenci jí sledovat, abych zjistila, kde bydlí.. myslím, že by byla sranda jí vyvést pár.. Nepříjemností. Za které bych já samozřejmě nemohla, protože se mi líbí.. A všechny tyhle věci. Jsem hrozná, já vím, ale čím více mám člověka ráda, tím více ho trápím.. A pak mu dávám samozřejmě i nějaké cukrátka, jestli víte, jak to myslím.
,,Snad se ještě uvidíme." Zavolám za ní ještě a pokud se otočí, tak jí pošlu po dlaní vzdušný polibek a odejdu na opačnou stranu. Slyšela jsem, to co si řekla. Proto jsem taky poslala ten vzdušný polibek. Sakra, tolik lichotek v jednom dni, od něčeho tak roztomilého.. Člověk se nestačí divit, mám nějaký dobrý den.

Šla jsem se sejít s jedním svým kamarádem a šli jsme se najíst. No co? Mám i klučičí kamarády, snad si nemyslíte, že mám na sex sama sebe. A navíc, s lidma, se kterýma jste vyrůstali na ulici je dobré udržovat si kladné vztahy. Ani jsem si Marie nevšimla, dokud se nás nepřišla zeptat, jestli si nedáme ještě něco k pití. Zvedla jsem hlavu od jídla a nevěřícně jí sjela pohledem. Sakra.. Prolétlo mi hlavou. Možná si teď myslí, že jí špehuji, co já vím, ale.. Ty šaty, co na sobě měla jako servírka. Dlouho jsem neviděla něco tak roztomilého. Maximálně ta holčina z minulého týdne, která byla svázaná a střídalo se na ní asi pět kluků a já jí při tom natáčelo. Neberte to zle, jí se to líbilo!
,,Ahoj andílku." zavrním, když se proberu z prvotního šoku a svůdně si podepřu hřbete ruky bradu.
,,A mají v jídelním lístku i tebe? Pokud možno sebou?" Zeptám se jí laškovně a při tom si svůdně olíznu rty. Provokovat jí v práci bude sranda, možná se tu zdržím déle, než jsem plánovala.
 
Leo - 10. dubna 2016 13:03
leoavatar3815.png
soukromá zpráva od Leo pro
Když přijdeš se svým nápadem tak se na tebe obě podívají dost překvapeně, očividně něco takového od tebe nečekaly, ale ani jedna nenamítá nic, Elise je dokonce hodně pro. Což ale není ani takové překvapení, Elise je pro cokoliv co může být zábava.
Když váš plán provedete tak se vám podaří dostat celkem početnou řádku hlídek, a rozhodně se ti povedlo rozesmát jak Elise tak i Camillu. Chtěly jste se vydat vyzkoušet něco dalšího jenže to vás přerušil voják co vběhl do jídelny s tím že se k hradu blíží skupina Xandera. Když uslyšíš jeho jméno tak se zachvěješ. Camilla nečeká ani chvíli a okamžitě tě začne táhnout směrem k tvému pokoji.
Na cestě se minete s Leem který vypadá dost nervózně.

Z tvého pokoje můžeš vidět na nádvoří kde se Xander a Leo potkají, slyšíš i útržky jejich rozhovoru.
"Otec nařídil že máme zaútočit na pohraniční pevnosti, chce tuhle válku ukončit rychle, budu potřebovat tvoji pomoc Leo," řekne Xander Leovi, ten kývne. "Přidám se k tobě jen co se trochu vzpamatuji, ten útok prince Hoshida byl horší než jsem prvně čekal..." odpoví mu Leo, nemusíš být léčitel aby jsi viděla že nelže, Leo který normálně působí docela hrdě a pevně se celý chvěje.
"Dobrá, jakmile se zotavíš tak se se mnou setkej na hranicích, nejspíše na tebe počkáme, ale nemůžeme čekat věčně, pokud je to tak vážné t-" Xander se ani nedostane k tomu dokončit větu když Leo najednou padne na jedno koleno s rukou na své hrudi. "Leo!" Xander seskočí ze svého koně a doběhne k Leovi. Elise která stála vedle tebe okamžitě vyběhne z pokoje a běží k němu.
Xander je dost v šoku že tu Elise vidí ale nic neříká, Elise začne hned s léčením, Leo vypadá že ztratil vědomí a i z té dálky je jasné že není zrovna v pořádku. "Leo... Já ti říkala že to není žádné obyčejné zranění!" slyšíš Elise která zní celkem zoufale. Xander se postaví a otočí se na dva co stojí za ním. "Peri, Laslow, jděte sehnat léčitele, rychle," řekne jim Xander, Laslow a Peri okamžitě vyjedou z pevnosti a namíří si to do nejbližšího města. Léčivá magie má jednu slabost, umí léčit zranění z boje, ale tohle vypadá jako že zranění které Takumi Leovi způsobil v sobě nese něco jiného než jen to zranění samotné.
Xander popadne Lea a vejde do pevnosti, Elise jde hned za ním.
"Zůstaň v pokoji Kamui, pokud tě Xander najde, kdo ví co se stane," řekne Camilla než opustí pokoj a vydá se směrem k Leově pokoji, kam nejspíše Xander Lea odnesl.

//

Laslow (Fates/Awakening) - odkaz a odkaz
Peri - odkaz
 
Shinonome *Marie* Naomi - 10. dubna 2016 13:12
marieavatar4831.jpg
soukromá zpráva od Shinonome *Marie* Naomi pro
Po té co dorazím do restaurace kde pracuji se jdu převléknout do šaten. Uhh, nikdy si na tuhle věc nezvyknu... pomyslím si a podívám se na kostým co tu nosí servírky. Hádám že západní kultura vážně tyhle věci bere úplně jinak a na mě se to podepisuje... pomyslím si, vlastně jsem nebyla čistě Japonka, můj otec byl z Ameriky a potkal mou matku když tu byl za prací, mě nechali její příjmení abych tu více zapadla, ale i tak na mě bylo jasně vidět že nejsem tak úplně čistokrevná Japonka.
A občas to je docela otravné... Na jednu stranu je fajn být členka bojových škol, alespoň si všichni odpustí ty hloupé poznámky... pomyslím si a vyjdu ze šaten na plac, tam se rozhlédnu kde je co třeba a pomůžu místo trochu uklidit, připravit nějaké věci a poté už se otevírá, já mám na starost servis zatímco další servírka co tu se mnou je má na starosti bar a jeden číšník se věnuje druhé části restaurace, jsou tu dvě rozdělené na kuřáckou a nekuřáckou sekci, netušili by jste jak moc si na tom lidi tady zakládají...
Rozejdu se ke stolu kde sedí první hosté a chci se zeptat co si budou přát, když vtom si uvědomím kdo tam vlastně sedí, a přesně jak jsem předpokládala si neodpustí svoje poznámky. Já si povzdechnu a podívám se na ni. "Pokud si nechcete něco objednat tak mám práci jinde..." řeknu lehce otráveně. Ale když se rozhlédneš tak zatím tu krom vás dvou nikdo není, takže je to spíše výmluva. Dobře, někdo sedí u baru, ale to je tak vše, takhle brzo tu moc lidí nebývá, spíše se to sem vždycky nahrne přes večer.
 
Alexandr de Santis - 10. dubna 2016 13:28
14813497_10207170275806260_1088595979_n8825.jpg
soukromá zpráva od Alexandr de Santis pro
Ani nestihnu nic říct, když se jeden z vojáků ozve, že je Xander na cestě. Po zádech mi přejel mráz. Snad to tu nehodlá prohledávat. Camila mě okamžitě začala táhnout do pokoje. Ani se nedivím, co jiného mi taky zbývalo, než zůstat schovaná. Trochu vystrčím hlavu z okna a poslouchám ty dva.
Doufám, že s vámi Hoshida zamete, když už já nemůžu nic dělat.. Pomyslím si. Ne, vážně, v téhle válce fandím Hoshidě na 100000%, ale z 80% jen kvůli tomu, že to Garon vyhlásil tuhle válku. A vůbec, tak nějak obecně za to všechno může on.
Dobře ti tak.. Pomyslím si, když se Leo přizná, že ta zranění od Takumi jsou horší, než čekal. Což mě přivádí na otázku, že snad Azura a ostatní zjistí, co se Takumimu skutečně stalo. Jenže pak to trhne i se mnou. Zakryji si pusu rukou, abych nevykřikla Leovo jméno, když najednou padne na zem. Cítím se stejně, jako když ho před tím zasáhli ty šípy. Srdce mi buší o sto šest a mám o Lea hrozný strach. Jo, jsem naivní kráva, on mi před pár hodinami řekl, že mě chce mrtvou a já se o něj stejně bojím. Jo, fakt skvělý.. Jasně, moje malé černé já si tam někde uvnitř přeje, ať umře velmi bolestivou smrtí, ale to je jen hořkost z toho, co mi před tím řekl.
Camila odejde za Leem. Zůstaň tu.. To se řekne.. Zůstaň tu.. Osobně si myslím, že je skvělý čas na to zdrhnout, protože je Leo v limbu a pokud mě tu Xander najde, nezachrání mě vůbec nic. Z okna vyskočit nemůžu, to je pořád docela vysoko.. Musím se proplížit do stájí, ukradnout koně, pokud možno toho od Xandera a vypadnout zpátky do Hoshida. Ale musím Camile a Elis nechat nějaký vzkaz.. Druhou zradu by už přežít nemuseli.
Miluju vás. Všechny. Jen tu nemůžu být zavřená a čekat, až mě Xander zabije. Napsala jsem na papír, který jsem dala do nočního stolku vedle postele, vzala svůj meč a zbroj a tiše se vyplížila z pokoje přes hrad směrem ke stájím. Prosím, ať mě nikdo nevidí...
 
Samuel de Santis - 10. dubna 2016 13:36
nepojmenovan11539.png
soukromá zpráva od Samuel de Santis pro
Musím se tiše zasmát, když se při její výmluvě rozhlédnu po restauraci. ,,Jistě, to vidím." Utrousím ironicky s úšklebkem, než se lehce usměji. ,,Teď vážně. Dám si ještě jedno kafe.. A něco sladké. Výběr nechám na tobě, snad mě milé překvapíš." Usměji se na ní vlastně docela mile. Na veřejných místech se umím chovat slušně.. Jo, říkala jsem, že jsem vyrůstala na ulici, ale to jen protože jsem ve 14-ti utekla z domu. Tenkrát toho byli plné noviny, dcera premiéra se ztratila a podobě. Nikoho nenapadlo, že bych mohla utéct, všichni z toho dělali únos nebo vraždu. Proto mě taky všichni znají jako Karasu a ne mým celým, pravým jménem. Ne, že by to někomu došlo, Japonsko je tak lidnaté, že mít stejné příjmení jako někdo vlivný nebo slavný není nic zvláštního, ale opatrnost je opatrnost.
,,Já bych chtěl tři děvky, každou jiné barvy." Ozve se Kirito, ten kluk, se kterým tu sedím a vesele se při tom zazubí. On a jeho debilní fóry. Povzdechnu si a podívám se na Marii. ,,Ignoruj ho." Poradím jí kupodivu celkem vážně, než se na ní znova, tentokrát svůdně usměji. ,,Hele, andílku, co děláš dneska po práci?" Zeptám se jí zvědavě. ,,Napadlo mě, jestli by jsi se mnou večer nechtěla jít.. Řekněme na tréning." Nahodím jí mezitím, co si začnu hrát prsty s podtáckem.
 
Leo - 10. dubna 2016 13:49
leoavatar3815.png
soukromá zpráva od Leo pro
Pokusila jsi se vytratit z tvého pokoje, a ze začátku se ti to i celkem dařilo, nikoho jsi na chodbách nepotkala a už jsi skoro byla u schodiště které vedlo rovnou na nádvoří ze kterého se dostat ke stájím už nebylo tak těžké... A pak najednou jsi do někoho vrazila a poroučela se k zemi. "Omlouvám se, jste v po..." promluví ten do kterého jsi vrazila a cítíš jak celá ztuhneš, když se podíváš na toho "někoho" tak uvidíš Xandera jak se nad tebou sklání s nataženou rukou.
"Kamui..?" Xander vypadá hodně překvapeně, až zaraženě, a to je jediná věc co ti dá moment na to aby jsi se zdejchla. Tvoje kroky tě zavedly ke stájím kde jsi nasedla na jednoho z koňů kteří tam byli a vyjela ven z pevnosti. Netrvalo to moc dlouho a viděla jsi Xandera jak se řítil za tebou na jeho koni, byl rychlejší, nebude trvat dlouho a dožene tě.
Když jsi viděla jak pozvedl svůj Siegfried nad hlavu a ten začal pulzovat temně rudou září tak jsi věděla že boji se nevyhneš, ze Siegfriedu vyletěl paprsek který zasáhl zemi před tebou a způsobil explozi která tě málem vyhodila ze sedla. Xander dojede až k tobě. "Nevím co tu děláš, Kamui, ale rozhodně tě nenechám utéci!" promluví Xander, na rozdíl od Lea v jeho hlase slyšíš jen hněv a nenávist, nic jiného... Dá ti moment aby jsi se vzpamatovala a tasila, hned poté se proti tobě rozjede a zaútočí. Jediná tvá záchrana je fakt že Xanderův bojový styl znáš, trénoval tě, takže umíš většinou předvídat jak se bránit.
Ale co se síly týče, rozhodně cítíš jak tě Xander postupně tlačí zpět, jeho útoky jsou rychlé, silné a neustávají, tvůj Yato je asi jediná záchrana co se boje proti jeho Siegfriedu týče, jakýkoliv jiný meč už by dávno byl roztříštěný a ty mrtvá na zemi, musíš přemýšlet, a to rychle, jestli se z tohohle chceš dostat.


 
Shinonome *Marie* Naomi - 10. dubna 2016 14:00
marieavatar4831.jpg
soukromá zpráva od Shinonome *Marie* Naomi pro
Poněkud otráveně se podívám stranou a chci se rozejít pryč když vtom si skutečně objednáš, vytáhnu bloček na který si to poznamenám a poté se podívám na tvého společníka, při jeho slovech mám upřímně co dělat abych mu jednu nevrazila, tenhle typ vážně nemusím... Skvělý způsob jakým si u lidí o sobě zlepšíš pověst... pomyslím si ironicky směrem ke Kerasu.
"Mám mu něco vážně přinést nebo ne?" zeptám se jí, odmítám totiž promluvit na něj. Podle toho co mi odpovíš tak buď připíšu něco navíc a nebo se prostě rozejdu připravit co jsi si objednala ty.

Po pár minutách přijdu s podnosem na kterém je připravená káva a nějaký ten zákusek, popřípadě něco pro tvého společníka. Dojdu k tobě a neservíruji tvoji objednávku před tebe. Na tvá slova se na tebe podívám.
"Ne, děkuji, mám práci," odpovím lehce chladně a rozejdu se k dalším hostům co se mezitím objevili. Nemůžu se ale zbavit nepříjemného pocitu že tu jsi a můžeš si mě pozorovat jak jen je libo a je to na mě poznat, normálně jsem celkem rychlá a nemám problém s obsluhováním hostů, ale má nálada je značně... No, né zrovna nejlepší...
Má práce končí kolem desáté večer, což ještě bude pár hodin. No já jen doufám že na mě neplánuje čekat... Už takhle mám dost práce, ještě se zabývat někým jako ona... povzdechnu si zatímco nesu objednávku dalšímu hostovi. Co je výhoda, na rozdíl od většiny restaurací, café a podobných podniků kde můžete najít maidky, tenhle podnik je celkem na vysoké úrovni, a tak tu málokdy najdete nějaké perverzáky a podobně... No a řekněme že když už se někdo takový najde tak fakt že jste trénovaní na bojové škole vám pomůže zajistit že tyhle individua se tu už neobjeví.
A něco podobného se stalo i dnes. Bylo kolem osmé když sem dva takoví podivíni přišli, dovolovali si na servírku co byla u baru, která nevěděla co s nimi dělat a tak jsem to do rukou vzala já. Když jsem je požádala aby odešli a oni odmítli a začali si místo toho dovolovat i na mě tak jsem prostě prvního z nich popadla pod límcem a praštila s ním o zem, na to že to byl chlápek dvakrát větší jak já to nevypadalo že s tím mám problémy.
Když se ten druhý o něco pokusil tak stačilo jedním úderem odrazit jeho rukou stranou a poté přesně mířená rána do břicha mu vyrazila dech. "A pokud se tu ještě objevíte tak skončíte mnohem hůř..." pronesu chladně zatímco se ti dva plazí ven... A tohle je taky důvod proč naše restaurace nepotřebuje žádné hlídače či vyhazovače pro "nechtěné hosty". Po tomhle představení se vrátím do práce, zatímco většina hostů se díky tomu i pobavila já se vrhnu opět na obsluhování.
 
Samuel de Santis - 10. dubna 2016 14:42
nepojmenovan11539.png
soukromá zpráva od Samuel de Santis pro
,,Huu, jak chaldné." Hraně se zachvěji na její odmítnutí a pobaveně se usměji. Jistě, že jsem čekala, že mě odmítne. ,,V 10:15 tě vyzvednu." odvětím jí na to pouze sladce, aby se případně mohla zbytek dne připravovat na to, jak mě odpálkovat poté, co na ní vážně počkám.
Dopila jsem kafe, zaplatila andílkovi a šli jsme s Kiritem dělat nějaké vlastní.. Obchody. No co? Snad si nemyslíte, že mě živí to, že jsem na bojové škole.. Neříkám, že dělám legální obchody, ale živí mě a to a ne špatně. Yakuza by sice zaplakala, ale.. S tím se nějak smířím.

Byla to náhoda, že jsem procházela zrovna kolem, když andílek ty dva vykopl ven. Musela jsem se tomu pobaveně zasmát. Přišlo mi to značně roztomilé. Chtěla bych jí vidět v akci. Ale ne proti sobě, to by nebylo ono. Myslím, že bych měla lehké orgasmy už jen z toho pohledu, jak něco tak roztomilého bojuje. A očividně dobře.

V 10:15 jsem vážně stála před restaurací a čekala, až andílek vyjde. Nemusela mi říkat, v kolik končí, abych to uhodla, když se zavírá v 10.
,,Jaká byla práce?" Zeptala jsem se jí s úsměvem, vlastně docela přátelsky i na můj vkus, ale pořád s takovým tím lehce sadistickým úsměvem. ,,Viděla jsem ty dva, co jsi vykopla, dost působivé."
 
Alexandr de Santis - 10. dubna 2016 14:47
14813497_10207170275806260_1088595979_n8825.jpg
soukromá zpráva od Alexandr de Santis pro
Víte, v blbých situacích mám debilní zlozvyk dělat debilní fóry. Já dostala sice skoro infarkt, když jsem si všimla, že jsem se srazila s Xanderem, ale nebyla jsem v takovém šoku jako on. Nevinně jsem se na něj uculila. ,,Ano, jsem v pořádku, děkuji za optání." Zašvitořila jsem sladce, než jsem vzala nohy na ramena. Skoro doslovně. Myslím, že takhle rychle jsem ještě neběžela. Původně jsem chtěla Xanderovi ukrást koně, ale nebyl čas, prostě jsem popadla prvního, který byl osedlaný a tryskem vyjela ze stájí. Nikdy jsem nebyla bůh ví jak dobrá v jízdě na koni, což se začalo projevovat jakmile mě Xander začal dohánět.
Ten jeho debilní meč.. Pomyslím si, když paprsek z něj vyhodí země přede mnou do vzduchu. Můžu být ráda, že jsem se udržela na tom koni. Bylo fér, že na mě zaútočil až poté, co jsem tasila meč. Alespoň něco. Cítila jsem v hlase tu jeho zlost a nenávist vůči mě. U něj jsem nepochybovala, ten chtěl mít mou hlavu na kůlu vedle postele jako trofej.
,,Když mě zabije, bude tě Camila s Elisou do konce života nenávidět. Stojí ti to za to?" Zeptala jsem se během toho, co jsem blokovala jeho útoky. Nebylo to zase tak snadné, jak se zdálo. Zvládala jsem to, ale Xander mě vůbec nešetřil. Navíc, nemůžu mu říct, že to byl Leův nápad mě sem přivést a říct, že jsem mrtvá. Bůh ví, co by mu Xander provedl. Bude lepší, když ho jen seřve za to, že jsem nebyla mrtvá. Může si myslet, že jsem tam špehovala.. Cokoliv. Záleží, co si vymyslí Leo.. Až se dá trochu do kupy. Vážně máš čas myslet na tohle?! Okřiknu sama sebe. Rychle se proměním v draka a pokusím se švihnutím ocasu sundat Xandera z koně. Potřebuji jen čas na to, abych se dostala zpátky na svého koně a prostě odtud vypadla. Nemám šanci Xanderovi nějak více ublížit, natož ho porazit, musím jen získat čas. A to, že se bude chvilku válet na zemi rozhodně čas je.
 
Leo - 10. dubna 2016 15:25
leoavatar3815.png
soukromá zpráva od Leo pro
Tvůj souboj s Xanderem nešel zrovna dobře, i v tvé dračí formě očividně neměl vůbec problém s tebou držet krok, a to ještě do větší míry než Leo. Jeho Siegfried pokaždé když tě zasáhl zanechal na tvém šupinatém těle ošklivou jizvu, cítila jsi že brzo omdlíš bolestí. "Nevzdávej se!" ozve se najednou neznámý hlas v tvém podvědomí a v ten moment ucítíš jak se do tvého těla nahrne nová energie.
Ucítíš jak se tvoje zranění zahojí a zvláštní, ale příjemné, teplo v tvé hrudi. Nevíš přesně co to je ale víš jedno, někdo ti pomohl. Xander na tebe znovu zaútočí magicky jako když jsi jela na koni. Víš přesně co musíš udělat, proti magi, magií. Než si to sama uvědomíš tak se zhluboka nadechneš a druhý moment vychrlíš proti Xanderově magii útok který je tvořen čistou magií, vaše útoky se střetnou a cítíš jak exploze která vznikne tě odhodí stranou, a stejně tak i Xandera. To je tvoje šance utéct, protože víš že proti němu bojovat není zrovna moudré.
Nasedneš proto na koně a rozjedeš se plnou rychlostí pryč, a k tvé úlevě zjistíš že tě nepronásleduje...

Trvá to skoro dva dny než se konečně dostaneš zpět k hlavnímu městu Hoshida, jsi unavená, vysílená, hladová a špinavá, jela jsi celé dva dny a ty i tvůj kůň jste na pokraji zhroucení. Proto když se tam konečně dostaneš a uslyšíš z dálky povědomé hlasy jak volají tvé jméno tak se ti zavřou oči a ponoříš se do temnoty.

Když se probudíš tak jsi zpět ve svém pokoji v Hoshidu, vedle tebe vysedává Azura, která když si všimne že jsi vzhůru tak se na tebe usměje a obejme tě. "Vítej zpět, všichni se o tebe hrozně báli," promluví Azura, v další moment do tvého pokoje vpadne většina tvé skupiny kterou jsi v Hoshidu zanechala, Sakura se ti hned vrhne kolem krku zatímco Silas si klekne vedle tvé postele a úlevně se na tebe usměje, zatímco zbytek si drží trochu odstup aby vám dali prostor.
Do pokoje pak vejdou i Takumi a Ryoma, spolu s nějakou ženou v rudém brnění. "Vítej zpět, Kamui," promluví Ryoma a dojde k tobě. "Jsem rád že jsi se vrátila, sice by jsi zasloužila vynadat za to že jsi postavila tvoje přátele do takové situace... Ani nevíš kolik nás muselo držet tady toho tvého rytíře aby za tebou hned nevystartoval," prohodí s žertem Ryoma a podívá se na Silase, který se jen trochu rozpačitě podívá stranou.
 
Shinonome *Marie* Naomi - 10. dubna 2016 15:32
marieavatar4831.jpg
soukromá zpráva od Shinonome *Marie* Naomi pro
Když jsem konečně hotová a pomůžu trochu s úklidem tak se vydám převléknout do mého všedního oblečení, jakmile jsem připravená tak popadnu tašku s oblečením, abych si ho mohla vyprat, a rozejdu se směrem ke vchodu. "Tak zas zítra, kdyby jste mě potřebovali dřív tak zavolejte," prohodím na zbytek lidí co tu ještě uklízí a vyjdu ven z restaurace.
Když tě tam uvidím tak si jen povzdechnu. "Takže teď z vás je stalker?" promluvím lehce otráveně ale nic víc neřeknu a jen se rozejdu směrem domů. "Ani ne, vykopnout dva ubožáky jako oni by dokázal i úplný nováček z bojové školy..." promluvím na tvoji "pochvalu" a zamířím si to domů.
Ah, úplně jsem zapomněla, v koupelně mi nefunguje elektřina, budu muset ty věci vyprat v prádelnách... Hmmm, kde je nejbližší prádelna... Hmm... pomyslím si a vytáhnu z kapsy mobil a najdu kde je nejbližší prádelna v okolí, pak se místo směrem domů rozejdu tam, snažíc se tak nějak ignorovat fakt že mě nejspíše sleduješ.
Zajímá mě kdy ji to pustí... Uh... Vážně mám úžasné štěstí, přitahovat pozornost někoho takového... A teď když mě viděla v tom kostýmu tak bude beztak ještě dotěrnější... pomyslím si a s povzdechem vejdu do veřejné prádelny, takhle pozdě už tu nikdo není takže dojdu k jedné pračce dám do ní barevné oblečení. Tohle chvíli zabere... pomyslím si a sednu si na lavičku co tam je zatímco čekám až se první várka vypere.
 
Alexandr de Santis - 10. dubna 2016 15:55
14813497_10207170275806260_1088595979_n8825.jpg
soukromá zpráva od Alexandr de Santis pro
Byla jsem na pokraji sil. Neměla jsem proti Xanderovi šanci. Možná by mě nezabil, ale ještě chvilku s ním bojovat, omdlím tu vyčerpaností.
Víte.. Nejsem si jistá, co se stalo.. Ne tak úplně. Jako bych to nebyla chvilku ani já, když jsem na Xandera poslala tu vlnu čisté magie. Nikdy jsem nezažila podobný pocit. Ale nemohla jsem nad tím přemýšlet. Musela jsme využít času. Doběhla jsem ke koni, vyskočila na něj a tryskem uháněla pryč. Už mě nepronásledoval.

Cesta trvala dlouho. Dva dny. Snažila jsem se hlavně koni dát nějaký odpočinek alespoň přes večer, protože kůň se může najíst z trávy. Za to já byla druhý den na pokraji absolutního vysílení. Nevadil mi hlad ani to, že jsem byla domlácená a špinavá, ale ta příšerná únava. Všechnu energii jsem soustředila do toho, ať neusnu a nespadnu z koně.
Dokud jsem neuslyšela povědomé hlasy jak volají mé jméno. Jako by si mé tělo automaticky samo řeklo, že teď už je v bezpečí, i když to byli možná jen slyšiny. Zavřela jsem oči a poslední pocit bl tvrdý pád na zem z hřbetu skoro stejně vysíleného koně.

Ani nevíte, jak se mi ulevilo, když jsem po probuzení uviděla příjemný teplý a dřevěný strop mého pokoje v Hosidu. Žádný studený kámen, který byl v Nohru. A Azura vedle mě. Spadl mi kámen ze srdce. Ani nevíte, jak velký. Cítila jsem se, jako bych přijela domů. Nechtěla jsem své rodině v Northu nějak křivdit, měla jsem je ráda, i Xandera, ale.. Jeho a Leovo chování taky mohli z části za to, že jsem se tady začínala pomalu cítit více mezi svými. Pomalu se posadím a taky Azuru lehce obejmu. ,,Taky jsem ráda." Řeknu upřímně s úsměvem a se smíchem u sebe přivítám i Sakuru, kterou stisknu v náručí.
Poté se podívám i na Siliase, který si sedne vedle mé postele. Omluvně se na něj usměji. ,,Omlouvám se. Nechtěla jsem nikoho z vás ohrozit." Řeknu ve zkratce důvod toho, proč jsem odešla s Leem. Myslím, že jim to došlo i bez mého vysvětlení, ale prostě jsem jim dlužila omluvu.

Pak se dokonce objeví Takumi s Ryomou. Na tváři se mi objeví nadšený úsměv a téměř okamžitě vyskočím z postele a skočím oběma kolem krku. Víte, jak je krásné vidět dva své starší bratry a vědět, že vás ani jeden nechce zabít a možná vás mají i trochu rádi? I poté, co jste dobrovolně odešli s Leem? ,,Klidně mi vynadej." Řeknu Ryomovi pobaveně, mezitím, co každého svírám jednou rukou okolo krku. Prostě mi chybí starší bratři. Ne, že bych někdy Xandera nebo Lea přímo takhle objala, ale byl to krásný pocit to udělat. Nedržet se těch dvou, tak sebou asi seknu, jak rychle jsem z tý postele vylítla, ale to mi je úplně jedno.
 
Samuel de Santis - 10. dubna 2016 16:14
nepojmenovan11539.png
soukromá zpráva od Samuel de Santis pro
Tiše jsem se uchachtla a vydala se po jejím boku jejím směrem. ,,Stalker vypadá jinak, o stalkerovi nevíš. Já se s tebou pouze procházím." Řeknu jí a lehce pohodím vlasy. Čímž se za mnou otočí asi pět kolemjdoucích mužského pohlaví. Ne, že by to byla užitečná informace, jen tiše podotýkám. I když, ono to je možná spíše tím oblečením, než vlasy.. Nebo že by kombinace všeho?
,,Samozřejmě, že zvládl, chtěla jsem tím říct, že jsi to provedla působivě." Opravím se, abych dala svým slovům správný význam. Dost jsem se u toho pobavila, to jsem popřít nemohla. Zatím se s ní snažím jednat po dobrém, až když zjistím, že to nejde.. Začnu trochu tlačit na pilu, aby se stala mou, ale tím si jí definitivně znepřátelím a to zatím nechci.
Vydám se s ní do prádelny.
,,Nebojíš se tu být se mnou sama?" Zeptám se jí, když si sednu na jednu z praček naproti a opět si začnu hrát se svým podvazkem. U toho nesmí chybět svůdné olíznutí rtů. Nemyslím si, že tenhle andílek bude na kluky, ale je celkem těžké jí svádět.
,,Pověz mi, líbala ses už někdy s někým?" Zeptám se jí škádlivě.
 
Leo - 10. dubna 2016 16:50
leoavatar3815.png
soukromá zpráva od Leo pro
Takumi se na tebe podívá poněkud rozpačitě a něco nespokojeně zamručí, ale taky tě nakonec obejme, Ryoma tě trochu rozcuchá a jednou paží tě vezme kolem ramen a chvíli tě tak drží v obětí. "Jsme rádi že jsi se k nám vrátila, asi budeš muset chvíli zůstat v posteli a dostat se zase do formy," promluví Ryoma když tě opět posadí do postele.
"Dohlédnu na ni, stejně si bez ní netroufnu jít na bojiště..." promluví Sakura a Azura přikývne. "Také zůstanu s ní, myslím že mě bude potřebovat více než vy," řekne a usměje se na tebe. Zbytek skupiny se s tebou rozloučí a pak odejdou, zůstaneš tam tak ty, Sakura, Azura a Ryoma který se ještě na tebe podívá a usměje se. "Dej se brzo do pořádku, a skus ti dvě moc netrápit, ano?" řekne než také odejde.
Sakura se tě celou dobu drží jako by se bála že zase zmizíš.
"Měla jsi na sobě dost nepříjemná zranění, už by se ale měla brzo zahojit, Asama a Sakura se o tebe dobře postarali... Co se vůbec stalo? Viděli jsme tvou zprávu o tom že jsi musela odejít aby jsi nás tehdy ochránila, ale i tak..." promluví Azura a vezme tvé dlaně do svých.
Sakura se zvedne a koukne na tebe. "Zajdu ti pro něco na jídlo a pití, musíš být vysílená," řekne Sakura a odběhne z pokoje, takže tam pro tu chvíli zůstaneš jen s Azurou.
 
Shinonome *Marie* Naomi - 10. dubna 2016 16:56
marieavatar4831.jpg
soukromá zpráva od Shinonome *Marie* Naomi pro
Jak jsem tak už nějak očekávala tak mě následuješ dovnitř, a nutkáni praštit dveřmi přímo před tvým nosem je celkem silné, ale ovládnu se a neudělám to. I když to je celkem příjemná představa... Rozhodně bych toho litovala, ale pobavila se... pomyslím si s povzdechem zatímco opět promluvíš. "Kdyby jste se o něco pokusila tak pořád můžu utéct, nejsem nejsilnější ale v rychlosti se mi málokdo vyrovná, i vyšší úrovně bojovníků mají problém se mnou držet krok," promluvím, nezní to vychloubačně, spíše prostě upřímně.
I když vůdce školy by asi nebyl jen tak někdo... No co, alespoň něco si musím opakovat abych prostě nezdrhla hned... pomyslím si a podívám se na tebe. "A navíc co zmůžu proti tomu když mě prostě všude pronásledujete?" dodám ještě než se posadím na lavičku zatímco čekám až se mé prádlo dopere.
Když položíš svůj dotaz tak se na tebe lehce otráveně podívám. "A proč bych měla něco takového říkat zrovna vám?" promluvím s náznakem nechuti, i přesto můj tón zní většinově celkem neutrálně, až uctivě, i když začínám zápasit s tím si ten tón udržet s těmi tvými provokacemi.
 
Alexandr de Santis - 10. dubna 2016 17:08
14813497_10207170275806260_1088595979_n8825.jpg
soukromá zpráva od Alexandr de Santis pro
Ryoma i Takumi mě taky obejmou. Vidíte to srdíčko, jak se rozpouští štěstím? Musím si to užít, něco mi říká, že za chvilku přijde zase nějaký zlom, ale myslím, že se vůči tomu začínám pomalu obrňovat.
Po chvilce jsem je oba pustila a vesele se na Ryomu usmála ,,Uzdravuji se rychle." Až pak na chvilku zvážním. ,,Nevím, jak dlouho jsem spala a co se venku všechno děje, ale dva dny před tím, než jste mě našli jsem slyšela Xandera jak říká, že mají rozkaz zaútočit na pohraniční pevnosti. A Leo na tom byl hodně špatně, když jsem ho viděla naposled.. Nevím, jestli to k něčemu bude.." Trochu bezradně nad tím pokrčím rameny. Xanderovi to možná došlo, že jim to tu vykvákám, tak možná změnili plán, co já vím, jen říkám, co jsem slyšela.. Možná to k něčemu bude, možná ne. A za dva dny.. Se toho mohlo stát hodně a bůh ví, jak dlouho jsem k tomu všemu spala.
,,Pokusím se." Zasalutuji Ryomovi s úsměvem jako voják, když řekne, abych Azuru a Sakuru moc netrápila. Sakura byla roztomilá, jak se mě odmítala pustit. Když odejde, sednu si do postele a zhluboka si oddechnu. Trochu se mi točí hlava, ale myslím, že budu brzo v pohodě..
,,Díky, si zlatá." Usměji se na Sakuru, která řekne, že jde pro jídlo a teprve pak se s vážnou tváří zadívám na Azuru.
,,Šla jsem se večer kousek projít a potkala jsem Lea. Řekl, že když půjdu s ním, tak vás nechá v klidu přes území projít a že se vám ten večer nic nestane, řekl, že je náš tábor obklíčený a že zaútočí, když s ním nepůjdu. Byla jsem pár dní v jednom z hradů, nemohl mě vzít do královského hradu protože Garon i Xander mě chtějí mrtvou. Leo taky, ale to je vedlejší. Ten den co jsem utekla zrovna přijel Xander a chtěl po Leovi, ať s ním jde zaútočit na pohraniční pevnosti, ale Leo se zhroutil z toho útoku, kterým ho tenkrát zasáhl Takumi, tak jsem chtěla utéct, ale cestou jsem potkala Xandera. Chvilku jsme se honili na koních, pak bojovali.. Spíše ze mě Xander snažil udělat sekanou a já se to snažila oddálit, bojem se to dalo nazývat jen těžko.. A pak.. Myslím, že jsem použila magii. Nevím jak ani proč, ale.. Prostě jsem ho smetla z koně proudem magie.." Řekla jsem Azuře tak nějak celý příběh. Ne, že by se na to všechno ptala, ale chtěla jsme jí říct o tom, že jsem použila magii. Nemyslím si, že jsem k tomu někdy měla předpoklady, prostě nevím, proč jsem použila magii, ale stalo se. Svým způsobem jsem z toho byla nadšená. I když stále překvapená.
 
Leo - 10. dubna 2016 19:33
leoavatar3815.png
soukromá zpráva od Leo pro
Azura si tě vyslechne a přikývne. "Muselo to pro tebe být těžké, ale nemusíš se bát, teď jsi s námi a my už tě ochráníme," usměje se na tebe Azura a vezme tě do obětí, přičemž ti začne hladit vlasy. Chvíli na to se otevřou dveře a do nich vejde Sakura a doprovází ji Silas. "Vím že by jsi měla odpočívat, ale nemohl jsem si pomoct, snad nepřekážím," řekne Silas a počasí se na jednu ze stoliček co jsou u stolu, po té co si ji přisune blíže k tvé posteli.
Sakura udělá to samé a položí tác s jídlem a horkým čajem na noční stolek vedle tvé postele, aby jsi si mohla vzít co budeš chtít. "Nic tě nebolí? Všechno v pořádku? Vyléčili jsme zranění co jsme našli, ale chci pro jistotu vědět, abych případně řekla Asamovi jestli by se na tebe nepodíval, je zkušenější léčitel než já," promluví starostlivě Sakura, zatímco Azura tě pustí z obětí aby jsi se mohla v klidu najíst.

Zbytek dne jsi odpočívala, Sakura, Azura a Silas ti byli po ruce kdykoliv jsi něco potřebovala a dělali ti společnost. Když se začalo připozdívat tak Silas se rozloučil s tím že musí vyrazit na jeho hlídku, zůstala jsi tak v pokoji opět jen se Sakurou a Azurou.
Sakura se na tebe podívá a zeptá se. "Chceš něco podniknout, Kamui? Sice by jsi měla ležet, ale vím že to dokáže být celkem otravné... Takže dokud si nebudeš chtít jít zaběhat tak ti to jako tvůj osobní lékař povolím," promluví Sakura s úsměvem, tak úplně jsi asi něco takového od ní nečekala, ale na druhou stranu tě to potěší. Azura to odkývá a tak si můžeš vybrat co by jsi chtěla dělat, je pravda že ležet celý den v posteli tě celkem zabíjí, takže... Co teď?
 
Samuel de Santis - 10. dubna 2016 19:44
nepojmenovan11539.png
soukromá zpráva od Samuel de Santis pro
,,Takže tvoje přednost je rychlost, povídáš?" Zeptám se spíše řečnicky a trochu ďábelsky se usměji. Je hezké, když vám o sobě člověk řekne, co jsou jeho přednosti. Tedy, v tomhle případě určitě. Ono je to skoro jako by vám říkal svoje slabiny. A to se může hodit.
,,Je pravda, že s tím asi moc nenaděláš, ale čekala jsem mnohem tvrdší odmítnutí, když jsem na tebe vážně počkala." Řekla jsem pobaveně a tiše se tomu zasměji. Byla na mě vlastně hodná. Ne, že bych to snad potřebovala, ale obdivovala jsem, jak se mě snaží nenaštvat a chovat se slušně. Ne, že by mě dokázala naštvat, ona určitě ne. Asi bych jí odpustila hodně věcí jen proto, abych jí nezlomila ten krásný nosánek. Ne, že bych jí nechtěla trápit trochu jinak..
,,Ale no tak, nestyď se. Povídáme si. Jako dvě holky. Není v tom ni jiného." Řeknu jí uvolněně, mezitím, co seskočím z pračky. ,,Vlastně by se tohle dalo považovat za rande. Cestou k tobě domů bych ti mohla koupit kytici a pak ti ukázat, co to znamená prožít nezapomenutelnou noc." Zavrním pobaveně a svůdně mezitím, co k ní pomalu dojdu. Položím bříško ukazováčku na její tvář a pomalu s ním jedu přes její krček až pod tričko mezi prsa.
,,Zajímalo by mě, jestli i andělé mají hříšné myšlenky."
 
Alexandr de Santis - 10. dubna 2016 19:51
14813497_10207170275806260_1088595979_n8825.jpg
soukromá zpráva od Alexandr de Santis pro
,,Ach, chtěla bych vědět, co mám dělat. Leo bude mít kvůli mě problémy, že jsem utekla, ale.. Já jsem tam prostě nemohla vydržet.. " Přiznám se Azuře tiše, když mě obejme. Jako bych měla strach, že to uslyší někdo jiný, ale jak říkám, ona a Lillith jsou jediné dvě osoby, kterým se takhle dokážu svěřit.
,,I když mi Leo řekl něco, co hrozně bolelo.. Pořád ho mám ráda.. A chci, aby měl rád i on mě.. Vím, že je to sobecké a že na to nemám právo, ale.. Moc bych to chtěla.." Přiznám se azuře trochu zarmouceně, než přijde Silias se Sakurou. Sladce se na Siliase usměji.
,,Jistě, že nepřekážíš, mám ráda tvojí společnost." Řeknu po pravdě a pak se podívám na Sakuru. ,,Jsem v pořádku neboj. Jenom trochu unavená." Řeknu jí, aby si se mnou nedělala starosti a pustím se do jídla. Bože, mám pocit, že můj žaludek už začal jíst sám sebe za ty dva dny, co jsem jela sem.

K večeru mi Sakura dovolila vstát z postele a že můžeme někam jít. ,,Běhat ne. Chci se naučit létat!" Usměji se na Sakuru energicky. A očividně si nedělám srandu. Mám křídla, jsem drak, Lillith taky dokáže jako drak létat. Taky to dokážu. Stejně tak se naučím používat tu magii, kterou jsem použila na Xandera. Pokud se tohle všechno naučím.. Mám pocit, že teď nic nedokážu, že všechno, co udělám je jedna velká chyba, ale.. Síla = sebevědomí. A to teď potřebuji. Nemůžu proti Leovi prohrát. A pokud možno, ani proti Xanderovi. A jsem ochotna cvičit celé dny proto, abych zesílila..
 
Shinonome *Marie* Naomi - 10. dubna 2016 19:59
marieavatar4831.jpg
soukromá zpráva od Shinonome *Marie* Naomi pro
Nechceš jí rovnou říct třeba kde bydlíš, dát ji kopií klíčů a pozvat ji na kafe? Marie tobě fakt hrabe... Ugh... Myslím že mi její přítomnost leze na mozek... pomyslím si a dále to ohledně mé a mé rychlosti nekomentuji.
"Nejsem typ co by někomu přikazoval co má dělat..." zamručím. I když bych jí nejraději řekla ať mě přestane pronásledovat... Ještě ji tak naštvat, to je poslední co potřebuju, jako by mi nestačilo to že mi nedá pokoj... pomyslím si a v klidu tam tak vysedávám a snažím se ti moc nevěnovat pozornosti, né že by to nějak extra zabíralo...
"Nejde o to že bych se styděla, jen vám do toho nic není... Nemám jediný důvod nebo povinnost říkat komukoliv o mém životě..." odpovím zatím stále celkem slušně a prostě se jen podívám stranou abych se nemusela dívat na tebe. "To zrovna..." zamumlám na tvoje další slova a když ke mě přijdeš a dotkneš se mě tak jen jednou rukou tu tvou odstrčím.
"Neřeknu nic pokud jste tady, ale držte si odstup, nejsem jedna z vašich hraček..." řeknu a podívám se na tebe, můj pohled je celkem chladný, rozhodně ne přátelský, i přesto všechno se nesnažím tě urazit, nejsi si jistá jestli je to ze strachu, respektu, nebo prostě jen proto že už taková jsem, každopádně asi je to poprvé, nebo minimálně po dlouhé době, co jsi potkala někoho kdo se chová takhle nepřístupně vůči tobě.
 
Leo - 10. dubna 2016 20:21
leoavatar3815.png
soukromá zpráva od Leo pro
Sakura se na tebe podívá prvně překvapeně, pak ale s obavou. "Neměla by jsi dělat něco tak vyčerpávajícího, tvoje zranění by se mohla otevřít a věř mi, to není něco co chceš zažít," řekne s obavou a poté tě obejme. "Nechci aby se ti něco opět stalo... Počkej s takovými plány alespoň den nebo dva, než se pořádně zotavíš, ano?" řekne Sakura a dívá se na tebe takovým tím štěněčím pohledem kterému se prostě nedá říct ne.
Azura se na tebe podívá a poté se zamyslí. "Co takhle se zajít podívat do města? Dnes má být začátek festivalu oslav příchodu léta, takže tam bude živo, to by nemělo být tak vyčerpávající, plus tam budeš mít s sebou Sakuru a mě, no a třeba se připojí i ostatní," promluví Azura s úsměvem a vstane. "Ovšem prvně musíme zařídit něco jiného," Azura dojde k šatníku co v místnosti je a otevře jej, poté z nich vytáhne několik yukat s různými vzory a barvami. "Kterou by jsi si vzala nejraději?" řekne Azura a usměje se.
Chvíli na to co se začnete o tomhle rozhodovat do pokoje vejde Takumi spolu se dvěma dalšími, když dívka z té skupiny uvidí že si vybíráte yukaty tak se jí rozzáří oči. "Oh, plánujete vyrazit na oslavy do města? Jsi si jistá že na to máš dost energie, Kamui?" optá se tě Takumi, mezitím dívka která s ním přičla se začne o něčem bavit s Azurou a podle rozhovoru slyšíš že jí navrhuje kterou z yukat by si měla vzít, zatímco samuraj co s Takumim přišel jen postává u dveří s rukama za hlavou a s energickým zázubem vás pozoruje.
"Oh, tohle jsou moji dva strážci, Oboro a Hinata," představí je Takumi. "Rodina Oboro vlastnila obchod s textiliemi které byly populární po celé zemi, takže pokud má pro vás návrhy, rozhodně si je poslechněte, je profík," promluví Takumi, asi vteřinu před tím než ho Oboro začne nutit zkoušet si různé yukaty také... Jinými slovy, asi budete mít společnost těchhle tří minimálně.

//

Oboro - odkaz
Hinata - odkaz
 
Alexandr de Santis - 10. dubna 2016 20:47
14813497_10207170275806260_1088595979_n8825.jpg
soukromá zpráva od Alexandr de Santis pro
Chvilku jsem se Sakurou prováděla něco, jako tichý oční souboj, ale s jejíma štěněcíma očima se nedalo nic dělat. Trochu jsem se začervenala a hodila pohled do stranu. ,,Uhm.. Den odpočinku mě snad nezabije.." Rezignuji nakonec a hned na to se na Sakuru vesele zazubím, aby si to snad nebrala nějak osobně.
,,Festival?" Zopakuji a nadšeně se podívám na Azuru. Pane bože, ani nevíte, jak bych si něco takového užila! Vlastně užiji! Tohle jsme si mohla v Nohru maximálně tak představovat. Rozzářila jsem se nadšením jako vánoční stromeček. A ještě více se rozzářím, když Azura vytáhne několik yukat a zeptá se mě, které si chci obléct. Miluju Noshidovský styl oblékání. Jo, ta genetika asi vážně dělá svoje, ale to je vedlejší.
Nadšeně jsem si vybrala červenou yukatu s bílo-žlutým květovaným vzorem, která odhaluje ramena, ale k tomu jsem si vybrala černé obi. Ne, že bych ty veselé barvi na yukatě chtěla nějak pokazit.. Ale pro černou jsem měla vždycky trochu slabost.
Pak se najednou zjeví Takumi a nějací dva další lidé. Holčina se hned pustí do řeči s Azurou ohledně látek.
,,Neboj. Při nehorším mě spící odneseš na zádech." Zazubím se vesele na Takumiho, když se mě zeptá, jestli mám na něco takového dost energie. ,,Navíc, tohle si nemůžu nechat ujít, nikdy jsem nic podobného nezažila." Řekla jsem to sice energeticky a šťastně, ale můj úsměv byl možná chvilku trochu smutný. Ne, že by můj život v Nohru byl nudný nebo tak, ale často působil chladně.
Když mi představí oba své strážce, s úsměvem jim kývnu hlavou na pozdrav a se smíchem pozoruji, jak je Kazumi donucený zkoušet si různé Yukaty na oslavu.

//odkaz Pro představu :D
 
Leo - 10. dubna 2016 21:15
leoavatar3815.png
soukromá zpráva od Leo pro
Takumi se na tebe podívá a povzdechne si. "Při nejhorším tě hodím na záda Hinatovi," prohodí napůl s žertem, je těžké z něj číst. Po té co si i Azura, Sakura a Oboro vyberou co si obléknou a Oboro donutí Takumiho a Hinatu aby si taky vzaly yukaty co jim doporučí se vaše skupinka vydá směrem k místu kde se festival pořádá, stihnete tam tak dojít těsně před začátkem a k tvému překvapení tam uvidíš i zbytek tvých přátel, většina na sobě má také yukaty, až na lidi jako Saizo, který přes veškeré snažení Kazeho si odmítá jednu na sebe obléknout.
Řeknete si že se kolem půlnoci potkáte před vchodem do paláce aby jste spolu mohli sledovat ohňostroje a poté se rozejdete různými směry, s tebou zůstane Takumi, Ryoma, Hinoka, Sakura a Azura, jinými slovy, tvoje rodina z Hoshida. Všichni jste oblečení v yukatách, Hinoka má jednoduchou oranžovou se vzorem lilií, Takumi světle modrou bez vzoru, Ryoma rudou s bílým a zlatým vzorem růží, Sakura růžovou se vzorem sakurových květů (Nečekané, vím) a Azura se spokojila s yukatou podobnou té co má Takumi, jen je trochu tmavší a jsou na ní vzory hvězd.
Vás šest se rozejde k místu kde bude vidět průvod, ten začne tenhle festival a tak se nemůžete dočkat až ho uvidíte.
Průvod začne asi půl hodiny na to co dorazíte, všude je slyšet veselá hudba, pobavené hlasy přihlížejících a po chvíli uvidíte průvod samotný, tanečníci, lidé ve vtipných kostýmech, obří karikatury různých mytických bytostí a je toho mnohem, mnohem více. Průvod trvá skoro hodinu, ale do půlnoci máte ještě minimálně pět hodin, plus to že o půlnoci budou ohňostroje neznamená že bude konec festivalu, ten bude trvat minimálně další dva dny.
"Tak kam se chceš podívat prvně, Kamui?" zeptá se tě Ryoma, který bez jeho zbroje vypadá úplně jinak. Takumi se o něčem baví s Azurou, všimla sis že ti dva k sobě mají celkem blízko, asi od té doby co ho Azura zachránila. Sakura se drží hned vedle tebe a neustále tě starostlivě pozoruje, zatímco Hinoka vás jen mlčky pozoruje, není zrovna vůdčí typ.
 
Alexandr de Santis - 10. dubna 2016 21:59
14813497_10207170275806260_1088595979_n8825.jpg
soukromá zpráva od Alexandr de Santis pro
Bylo tak divné vidět všechny v yukatách. Hlavně Ryomu. ,,Kdo jsi a co jsi udělal s Ryomou?" Zeptám se ho překvapeně, když k nám dojde, ale v žertu. Jenom prostě vypadal.. Jinak.. Mnohem přátelštěji a konečně jsem viděla jeho obličej. Musím uznat, že mí pokrevní sourozenci jsou moc pěkní. Jo, škoda že já tohle nezdědila.. Pomyslím si s lehce hořkým úsměvem. Nikdy jsem tyhle věci neřešila, ale byla jsem si toho tak nějak od puberty vědoma, tak jsem se vždycky snažila zaměřit na svoje bojové schopnosti než na to, jestli jsem jako holka hezká nebo ne.
Všimnu si, jak se Azura s Takumim nějak sblížily. Asi od doby, co ho Azura zachránila. Trochu mě to zamrzí. Ne vůči nim nebo tak, ale.. Prostě bych si přála, aby tu byl Leo. Samozřejmě i ostatní, Elisa a Camila, ale.. Přála bych si tu mít Lea. Pořád to hrozně bolí, to, že spolu prostě nemůžeme být zadobře.. Že tím útěkem jsem mu asi způsobila hromadu problému, ano, vím to, to, že je na mě Leo naštvaný a asi bude už do konce života, za to si můžu sama, ale stejně to pořád bolí.
Za jednu ruku vezmu Sakuru a druhou se chytnu lehce rukávu Ryomove Yukatu. Lepší.. Pomyslím si. Vždycky jsem měla sama sebe za silou a nezávislou, které nezáleží na tom, jestli jí lidé mají rádi nebo ne, ale očividně.. Jsem prostě sobecká a potřebuji vědět, že je kolem mě někdo, kdo mě má rád. Upřímně, jen takhle se zvládám nerozbrečet a zachovat si z toho všeho dobrou náladu.
,,Tam! Ne, tam! Ne, počkej, tam!" Ukazuji prstem nadšeně a nerozhodně od jednoho stánku za druhým. Od dango knedlíčků přes různé hry jako je třeba lovení vlastní zlaté rybičky. Vypadám jako malé děcko, které je pod vánočním stromečkem, ale já tohle všechno opravdu zažívám prvně a chci prostě všechno vyzkoušet a vidět. Když dojdeme ke stánku právě s dango knedlíčky, trochu šibalsky se podívám na celou svojí rodinku. ,,Kdo je tu největší jedlík?" Zeptám se jich. ,,Schválně, kdo toho sní víc.. A ten kro prohraje.. Pak půjde tam." Ukážu na takovou tu atrakci, kde sedíte nad bazénem a někdo pod vámi se snaží míčkem trefit tlačítko. A kdy se trefí.. Řekněme, že se namočíte. Zkuste porazit draka v jídle..

//Ne, vůbec jsem se nedávno nedívala na Higurashi, néééé, vůbec tam není to soutěžení v jídle na tom festivalu, néééé :D
 
Samuel de Santis - 10. dubna 2016 22:07
nepojmenovan11539.png
soukromá zpráva od Samuel de Santis pro
,,Buď.. A nebo se mi bojíš něco říct, protože máš strach, že bych tě.. Ehm.. Že bych ti mohla něco udělat." Uculím se na ní jako největší andílek, což v mém případě moc nefunguje, spíše to vypadá jako bych byla ďábel, co si snaží na andílka jen hrát..
,,Páni, ty jsi nepřístupná. Spíše by měli zavřít trezor do tebe než tebe do trezoru, bylo by to účinnější." Písku obdivuhodně a na chvilku mi zacukají koutky při představě, jak do ní někdo strká trezor.. Bože, některé gore představy bych si mohla odpustit. Pak mám chuť to realizovat, ale jí by na to byla škoda.
,,Takže žádné hříšné myšlenky.. Jako z bible.. Spíše asexuální." Rýpnu si do ní pobaveně. Upřímně, myslím, že pro holku není horší urážka, než říct, že je asexuální. Žádná holka nechce být vedena v myslích lidí jako absolutní suchar. I když ona nevypadá, že by jí to nějak vadilo.
A pak se zasměji. Opravdu od hrdla a pobaveně.
,,věř mi, že k mojí hračce máš na míle daleko. Ani ses k ní nepřiblížila. Chceš snad vědět, jak by to vypadalo, kdyby si byla moje hračka?" Při poslední větě lehce přimhouřím oči a nepříjemně se usměji. Představa tohohle andílka jak má obojek, vodítko a hezky za mnou cupitá po čtyřech.. Divím se svému sebeovládní, ale myslím, že jí bych k tomuhle nedonutila a mrtvolu za sebou na vodítku táhnout nechci, nejsem nekrofil.
,,Hele andílku, co řekneš na tohle? Jeden polibek a já ti dám 24 hodin pokoj. Co říkáš?" Zkusím jí navrhnout a při tom se k ní skloním, abych jí viděla hezky z blízka do očí.
 
Leo - 10. dubna 2016 22:30
leoavatar3815.png
soukromá zpráva od Leo pro
Ryoma se na tebe podívá a usměje se, rozcuchá tě a pak tě vezme jednou paží kolem ramen, je podstatně vyšší než ty, takže skončíš tak trochu opřená o jeho hruď, zatímco Sakura se tě drží za paži a usmívá se. Takumi a Azura stojí kousek od vás a o něčem si povídají, zatímco Hinoka se k nim přidá, Takumi něco prohodí s pobaveným úsměvem načež ho Hinoka chytne do svěráku, což vypadá celkem komicky.
Když navrhneš aby jste šli zkusit soutěž v jedení tak se na tebe všichni pobaveně podívají ale souhlasí, přicházíte zrovna ve chvíli když končí předchozí kolo a to vyhrála dívka s poněkud nepřítomným pohledem. "Oh, Setsuna vyhrála? To mě docela překvapuje," prohodí Takumi který se zařadí vedle tebe a ostatních spolu s Azurou a Hinokou. "Taky bych to zrovna do ní neřekla," promluví Hinoka, tak nějak si dokážeš domyslet že to bude strážce buď Hinoky nebo Ryomy, protože zbytek už znáš, a jelikož ti tak úplně nesedí k Ryomovi tak procesem eliminace ji přiřadíš k Hinoce.
Setsuna seskočí z pódia a k ní se připojí chlapík který má zavřené oči a usmívá se, vypadá celkem komicky. "Oh, královská návštěva, přišli jste si také užít festivalu?" pronese muž a podívá se na tebe. "Jakpak se má naše princezna, všechna zranění v pořádku? Když jsme vás tam s lady Sakurou dávali do kupy tak jste vypadala jako by vás někdo neservíroval jako jednohubku drakovi," prohodí ještě, jeho humor je... Zajímavý?
Ale než se stihnete pořádně rozpovídat tak začnou volat nové soutěžící a tak i ty a ostatní se vydáte na pódium kde se zapojíte do soutěže. (Co se bude jíst a kdo odpadne první je na tobě ;P)

//

Azama - odkaz
Setsuna - odkaz
 
Shinonome *Marie* Naomi - 10. dubna 2016 22:44
marieavatar4831.jpg
soukromá zpráva od Shinonome *Marie* Naomi pro
"Možná, ale spíše ne, neříkám že nemám vůči vám respekt jako lepšímu bojovníkovi, ale strach... Tak bych tomu asi neříkala, spíše prostě respekt," pokrčím rameny na tvoje slova a vidím že moje první várka je vypraná a tak ji vytáhnu a dám do ždímačky, načež vložím druhou várku do pračky.
"To hádám záleží taky na člověku, nevidím moc důvod proč bych se chtěla spřátelit s někým jako vy... S tím jak se chováte..." řeknu relativně slušně, ale je z toho slyšet jakási nechuť vůči tobě, i když se to snažím zakrýt. Přidřepnu si u pračky a dám do ní další várku oblečení, načež ji zapnu a opět se posadím na lavičku.
Na tvoji poznámku nijak nereaguji, asi by to fungovalo na kde koho, ale něco jako tohle, obzvláště od tebe, mě vážně moc neštve, jen zakroutím hlavou a něco zamumlám, čemuž ale ani nemůžeš rozumět. Když promluvíš o tvých hračkách tak se na tebe podívám ale nic neříkám. Po chvíli pohledem uhnu a promluvím. "Tím myslím že na mě nemáte sahat jako bych vám patřila..." a na to se podívám ven skrze prosklenou stěnu co tu je, mezitím co tu jsme začalo venku celkem silně pršet, dokonce to vypadá na bouřku a v dálce je slyšet hřmění.
Super, tohle je na nemoc... pomyslím si a povzdechnu si, nejsem ten typ co by si u sebe nosil deštník za každé situace... Když opět promluvíš tak se na tebe podívám a přimhouřím oči. "Proč mám takový pocit že to je lež..." podívám se na tebe, nic ti ale nenaznačuje že bych na to chtěla přistoupit, i když v mém proslovu zaslechneš jistou formu nervozity, což je asi poprvé.
 
Alexandr de Santis - 10. dubna 2016 22:57
14813497_10207170275806260_1088595979_n8825.jpg
soukromá zpráva od Alexandr de Santis pro
Uznávám, že jsem se trochu červenala, když mě Ryoma vzal kolem ramena a já mu skončila opřená o hrudník, ale byl to příjemný pocit. Slyšela jsem, jak mu tluče srdce. Uklidňovalo mě to.
Pustím mě, až když dorazíme ke stánku. Překvapeně se podívám na dívku s prázdným výrazem v očích. Řekla bych, že Hinočina strážkyně. Jde z ní trochu mráz po zádech, kvůli těch očí. Ale jinak vypadá normálně.. Alespoň si to myslím.
Spíše mě zaujme chlapík, který se k ní přidala vydal se k nám. Nejprve jsem nechápala, odkud mě zná, ale pak mi tak nějak došlo, že to možná bude ten druhý léčitel, co pomáhal Sakuře mě léčit. Nebo taky ne. Jako by to nebylo jedno. Ale jeho narážce na můj stav jsem se celkem pobaveně zasmála.
,,Nejste daleko od pravdy." Řeknu. Ostatně, Norh má taky svého draka. Černého.. Xander nebo Leo se k němu dokonale hodí, abych pravdu řekla. Myslím vzhledově. Uhm, Leovi by to mohlo v dračí podobě moc slušet.. Pomyslím si a trochu se při té myšlence zardím.
,,Každopádně, moc děkuji za to, že jste mě vyléčil." Usměji se a lehce se pokloním. No co? Zachránil mi život, slušnost je slušnost a jsem mu opravdu vděčná.

Jo, pozorovat královskou rodinu, jak se láduje dango knedlíčky musí být sranda, to nepochybně. Bylo jasné, že Kamui s Ryomou neodpadnou jako první. Jsou to kluci, ti toho sní mnohem více, než se zdá a Ryoma je navíc obrovský kus chlapa. Já taky neměla šanci odpadnout jako první, protože můj dračí žaludek je černá díra. Takže buď to bude Azura, Sakura nebo Hinako. Spíše to typji na Azuru nebo Sakuru.. Ani jednu namočit nechci, ale.. Venku je teplé počasí, za chvilku budou suché.
A nebo taky ne... Pomyslím si, když se mi najednou začne chtít trochu zvracet. Možná jsem ještě přecpaná z toho, co mi odpoledne donesla Sakura na jídlo nebo prostě.. Můj žaludek si řekl, že je tělo slabé na takové množství jídla. Raději jsem zvedla ruku, že končím. Raději se namočím, než pozvracím.
,,Kdo sobě jámu kopá, sám do ní padá." Řeknu s nervózním úsměvem. Bože, dneska už moc jídla vidět nechci.. Musím si dát tak hodinku na trávení, než do sebe dám tu cukrovou vatu a polívku z chobotnice, co vypadali tak dobře.. Bože, jsem neuvěřitelná..
 
Leo - 11. dubna 2016 11:20
leoavatar3815.png
soukromá zpráva od Leo pro
Azama se na tebe poněkud překvapeně podívá a poté se rozesměje. "Oh, nemusíte mi vykat princezno, připadám si pak jako stařec," podívá se na tebe, tedy, podíval by kdyby... Otevřel oči? Setsuna se k vám přidá stále ještě kolem rtů zašpiněná jak se účastnila soutěže. "Ah, zase nepozorná jako vždy!" pronese teatrálně Azama a vytáhne kapesník kterým Setsuniny rty očistí.
"Huh? Aaah~ Díky~" pronese s úsměvem Setsuna, její napůl nepřítomné chování je celkem zvláštní, ale jistým způsobem i celkem zajímavé. Než se nad tím ale stihneš pořádně zastavit tak už tě volá zbytek tvé rodinky na pódium.

A tak soutěž začala, k překvapení asi většiny, co věděli o tvém "druhém já", jsi odpadla jako první, následovala Sakura, Hinoka, Takumi a překvapivě souboj o vítěze pokračoval mezi Azurou a Ryomou. Nakonec ale Ryoma vyhrál, první cena byly vstupenky do nejprestižnějších relaxačních lázní na kontinentě, v Izumo, vstupenky pro vítěze a kohokoliv koho si přizve.
"Tak alespoň vím co podnikneme až bude zase chvíle klidu, všichni jste samozřejmě zvaní," promluví Ryoma. Setsuna k němu přistoupí. "Moje cena byla hostina v Izumu, hádám že tyhle ceny mají být něco jako pár~" promluví Setsuna a prostě Ryomu obejme.
Všichni se na ni podívají a rozesmějí se, i Ryoma, ono by to asi vypadalo jinak kdyby to byl kdokoliv krom ní, ale ona to spíš podvědomky dělá s žertem. "Haha, dobrý nápad, alespoň se nebudeme muset bát o to co tam budeme jíst, ten pobyt trvá několik dní," dodá Ryoma a poté se podívá na tebe.
"Tak kam dále, Kamui? Jsi hlavní hvězda večera, tak si vyber," promluví a znovu tě trochu rozcuchá. Koutkem oka si mezitím všimneš jak Hinoka posadila Takumiho na místo tebe na "trestnou lavici" a následně zbombardovala cíl míčky načež se Takumi poroučel do vodní nádrže.
Když vylezl tak byl od halvy až k patě promočený a hned se pustil do hádky s Hinokou, nakonec je od sebe musela odtrhnout Azura. "Hoho, vypadá to že jste byla zachráněna před vaši trestnou hrou, princezno," prohodí se smíchem Azama, je vidět že se ti dva k vám nejspíše připojí, ale ostatně, komu to vadí že, čím více lidí, tím více zábavy.
 
Bimba - 26. května 2016 12:39
800832774060.jpg
Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci.

Bimba

PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup.
 
Leo - 26. května 2016 13:05
leoavatar3815.png
Zatím nerušit, máme tu jakousi pauzu ale budeme pokračovat (Snad) a pokud ne tak to případně sama zruším
 
Bimba - 26. května 2016 13:25
800832774060.jpg
Dobrodružství vytaženo z odpadu. Držím vám palce, ať tam znovu nespadnete.
Nezapomínejte, že pokud uplyne 6 měsíců od posledního příspěvku, dobrodružství bude automaticky ukončeno.

Bimba

 
Leo - 29. července 2016 17:00
leoavatar3815.png
soukromá zpráva od Leo pro
O několik dní později, hranice Nohru

Tvá skupina se vydala směrem k Nohru, útoky na vaše hranice se neustále zvyšovaly a Ryoma odmítal dále tyto útoky tolerovat, spolu s ním, svými ostatními sourozenci a přáteli jste se tak vydali směrem k hranicím, kde jste měli podle Scarlet najít průchod v jedné staré pevnosti kterou její Odboj obýval. Ten průchod vás měl bezpečně dostat přes hranice Nohru.
Tak jak bylo řečeno se i stalo, vaše skupina našla starou pevnost ve která vás přivítali členové Odboje, Scarlet jim udělila několik rozkazů a následně jste se rozešli průchodem. Cesta byla poměrně dlouhá, trvala dobré dvě, tři hodiny, ti z vás kteří nebyli zrovna zvyklí na dlouhé pochody to snášeli nejhůř, jako například Sakura, ale přesto nic neřekla a pokračovala dále.

Když jste se konečně dostali na konec vaší cesty také jste se octli v lese, lese který vypadá téměř jako mrtvý a všude kolem vás také jsou bažiny. Krom bažin však vidíte i jezírka která vypadají že jsou plné jedu spíše než vody z bažin. Chvíli bylo až nelidské ticho, celá vaše skupina se dostala na povrch s tebou a Ryomou v čele.
Vidět něco v temnotě která tu panovala bylo dost těžké, proto jsi si ani nevšimla když na tebe najednou někdo zaútočil, Jacob však jednal pohotově a skočil před tebe, blokujíc magický útok který na tebe někdo vedl, nevypadalo to že mu to něco udělalo, až na to že mu plameny lehce ožehly oblečení a vlasy.
"Kdo je tam, ukaž se!" promluví Ryoma vedle tebe a vytasí jeho Raijinto kterým začnou probíhat modré blesky.

odkaz

Nedokážeš si vysvětlit jak rychle se o vás mohli dozvědět, jak rychle jim mohlo dojít kde budete... Ale dozvěděli se to, a poslali jednoho z těch které jsi tu potkat vážně nechtěla. Leo seděl an svém koni a v ruce držel Brynhildr, jeho pohled byl chladný, ještě nedávno když tě držel v té pevnosti... Sice působil odtažitě, ale v jeho očích jsi stále viděla jistou náklonnost, nyní, v jeho očích byl jen chlad, nenávist a vztek.
"Neměla jsi sem přijít, Kamui, ty i tví přátele za to zaplatíte životem..." promluví Leo a jeho ruka se rozzáří.

Kolem vás se začnou ukazovat další a další Faceless, skoro to vypadá jako by vyrůtali ze země, pamatuješ si že když jsi tehdy zachránila Hinoku a Sakuru před Faceless tak ti řekly že to jsou monstra vyvolávaná mágy z Nohru, nechtěla jsi tomu věřit, ale teď jsi neměla moc na výběr...
"Ghh... Co se to děje..." uslyšíš najednou za sebou, když se otočíš, všimneš si jak téměř všichni začnou najednou projevovat známky slabosti, jediní co působí že jsou v pořádku jsou Silas, Scarlet, Jacob, Felicia a ty samotná.
"Hm... Vypadá to že stále máš nějaká pouta k Nohru..." promluví Leo a podívá se na tvou skupinu. "Tenhle les je tu proto aby kdokoliv kdo se ho pokusí přejít zaplatil životem, výpary které tato bažina vydává jsou jako jed pro kohokoliv kdo není Nohrian... Vypadá to že tvé srdce stále není kompletně ztracené... Zeptám se tě naposled, Kamui, vrátíš se k nám, vrátíš se ke své rodině?" promluví Leo. Než ale stihneš zareagovat tak ucítíš jak tě někdo chytne za rameno, je to Ryoma, zakroutí hlavou a postaví se vedle tebe.
"Patríš k nám, Kamui, nedovolíme jim aby tě od nás znovu oddělili," řekne Ryoma a přes to že i on projevuje známky slabosti se vrhne do útoku, stejně tak i zbytek tvé skupiny, tvůj úkol je jasný, zatímco tví přátele se starají o to aby se k tobě žádní faceless nedostali, ty musíš jít po jejich veliteli. Po boku ti stojí Azura a Silas, připravení tě podpořit. Leo čeká několik metrů od vás, v jedné ruce meč, v druhé Brynhildr, jsi si jistá že to nebude snadný boj, ale musíš vyhrát, musíš tyhle souboje už projedenou ukončit, jinak víc a víc tvých blízkých a lidí z tvé země bude trpět...
 
Alexandr de Santis - 30. července 2016 10:15
14813497_10207170275806260_1088595979_n8825.jpg
soukromá zpráva od Alexandr de Santis pro
Festival byl poslední veselá věc, která mě měla v následujících dnech čekat. To jsem věděla už předem, ale i přes to.. Nikomu se nelíbilo, že Nohr stále útočí na naše hranice.. Teda.. Ryomovi hranice. Srdcem jsem patřila do obou těch zemí, ale člověk se bohužel nemůže rozpůlit. Na jednu stranu.. Asi mi možná i lichotilo, že mě mají všichni.. Teď už ne ani rádi, ale že mě považují za součást své rodiny. Na tu druhou.. Moje rodina v Nohru se mě teď snaží zabít. Hlavně ta mužská část.. Což je teda fakt super. Ironicky. Viz. můj poslední rozhovor s Leem a podobně. Pořád mě to trápí, pořád vím, že jsem udělala kravinu, když jsem utekla, ale.. Nemohla jsem tam být zavřená. Nechtěla jsem.

Sakuru cesta trochu unavovala, nebyla zvyklá na dlouhé pochody. Snažila jsem se s ní trochu bavit a nějak jí občas rozveselit, aby nemyslela tolik na únavu a upřímně.. Nudnou cestu. Prostě tři hodiny pochodu není něco, co si člověk představí pod slovem zábava.

Les vypadal pravdu.. Přátelsky. Ve vší ironii. Musela jsem se trochu ušklíbnout, nevím proč, ale trochu mi připomínal Lea. Těma barvama a tak celkově. Leo je moc hodný kluk a já ho mám strašně ráda, nechci, aby jste si mysleli, že ho nemám ráda nebo tak, spíše jsem proti němu trochu zatrpklá. A on vůči mě taky.
Když na nás někdo zaútočil. Víte, ani jsem nemusela hádat, kdo to je, věděla jsem to, už jen podle toho, že to byl magický útok.
,,Děkuji." Řekla jsem Jacobovi a lehce se na něj usmála. Kdyby mě nekryl, ležela bych teď už o pěkných pár metrů opodál poněkud popálená. Občas si nadávám za svou nepozornost.

Opravdu to byl Leo. Chladnější, než obyčejně. Teď ten les už kompletně připomínal jeho povahu. Stejně jedovatý a nepřátelský. Ne, že bych se mu divila, musel dostat od bráchy pořádný rekt za to, že mě schoval a já pak stejně utekla. Taky bych na něj byla nasraná stát se mi to kvůli němu. Já jen můžu tiše doufat, že se to nedoneslo až k otci, že mě Leo schovával. To bych si ten útěk už asi vážně neodpustila.

Všichni ti Faceless, co se kolem nás začali vynořovat.. A do toho oslabení většiny skupiny.. Tahle situace se mi nelíbila. Tak nějak jsem věděla, že to zvládneme, ale nelíbila se mi. Nelíbí se mi žádná situace, kde je někdo z mých blízkých v ohrožené. Leo si očividně nechtěl dát pokoj. Upřímně, udivovalo mě, že pořád chce, ať se vrátím. Být na jeho místě, už mě zavrhnu úplně, ale on ne.. Možná mi chtěl prostě jen sám setnout hlavu, aby se vytáhl před otcem. Mám Lea nadevše ráda, ale všichni máme svojí temnou stránku. Každopádně Ryoma zabil celý jeho proslov jedou větou. Tím bylo rozhodnuto. Upřímně, byla jsem ráda, že to udělal, nechtěla jsem se v tomhle otráveném lese s Leem nějak dlouze dohadovat. Čím dříve vypadneme, tím lepší pro ostatní.

Věděla jsem, co musím udělat. Porazit Lea dříve, než se tohle celé vymkne zpod kontroly. Vytasila jsem svůj meč a bez váhání vyrazila proti Leovi. Ne, že by jeho schopnosti s mečem byli špatné, ale mám větší šanci porazit pomocí meče. Magii ovládat neumím, na rozdíl od něj. Musím být rychlá, vyhnout se všem kouzlům a dostat se k němu. Díky Azuře a její magii, by to nemuselo být zase tak těžké.
 
Leo - 30. července 2016 11:23
leoavatar3815.png
soukromá zpráva od Leo pro
Plán který Iago navrhl překvapivě pro jednou vyšel, být to na mě, zachovám se úplně jinak, nicméně po tom co se stalo si nemohu dovolit otci či komukoliv odmlouvat, Xander sám na mě byl dost naštvaný a kdyby nebylo zranění co jsem utrpěl tak bych od něj nejspíše dostal pořádný výprask... Xander vždycky byl citlivý co se týče věrnosti... Nejspíše mě má teď taky za zrádce... Proto poslední co mohu udělat abych dokázal že stále činím v zájmu Nohru je to... Že porazím Kamui a zastavím útok Hoshida... pomyslím si, můj pohled padne na Kamui a ty co jí stojí po boku, zbytek její skupiny bojuje s Faceless co Iago přivolal.
Stále tyhle bestie nesnáším... Nicméně si nemůžu dovolit riskovat smrt našich vojáků... Tyhle bestie jsou postradatelné... pomyslím si a vidím Kamui jak tasí svůj meč, legendární Yato, i u nás v Nohru tuhle zbraň známe, dle všeho se jedná o meč z legend který si vybere hrdinu co zachrání náš svět... Je Kamui skutečně hrdina? Bojuji za špatnou stranu? Ne... Odmítám se postavit proti své rodné zemi... pomyslím si a uchopím Brynhildr do pravé ruky načež využiji jeho magii a zaútočím na společníky Kamui, ti se jen tak tak vyhnou.
Vytasím svůj vlastní meč a rozjedu se přímo proti Kamui, nehodlám jí dávat výhody jako tenkrát a zůstávám na koni, mé útoky jsou rychlé a silné, nicméně v boji s mečem má Kamui přeci jen výhody, její trenér konec konců byl Xander a Gunter, oba dva jsou mistři boje s mečem tak nemám čemu se divit.
Koutkem oka si všimnu jak přímo proti mě letí šípy které proti mě pošle Takumi, nicméně si jich vůbec nevšímám a šípy se roztříští o mou magickou bariéru. Dvakrát mě stejným útokem nezasáhneš... pomyslím si a použiji Brynhildr abych Takumiho znehybnil jeho magií, v ten sam moment odrazím tvůj útok a získám mezi námi nějakou vzdálenost.
Nemůžu se tu moc dlouho zdžovat... pomyslím si a plnou rychlostí se rozjedu proti tobě připraven na útok. "Kamui, jednou pro vždy tohle ukončíme, připrav se!" promluvím směrem k tobě zatímco můj kůň běží tryskem proti tobě, rozmáchnu se k dalšímu úderu.

Náš souboj skončil o chvíli na to, musela jsi použít vše co jsi uměla aby jsi dokázala vyhrát, armáda Faceless co tu se mnou byla se buď stáhla nebo byli poražení, zůstávám jen já, můj kůň stojí stranou a já tam klečím před tebou, nic neříkám, jen čekám. Nakonec jsem stejně nedokázal bojovat se vším... Nedokážu sebrat život někomu koho jsem tak dlouho považoval za rodinu... pomyslím si a skloním pohled k zemi.
Ryoma došel k tobě a položil ti ruku na rameno, kývl ke mě, nemusel nic říkat, sama jsi věděla co myslí. Náš souboj byl sice upřímný, ale i tak jsi v mém útoku viděla že jsem nebojoval naplno. Když to zmíníš tak se na tebe podívám. "Co to říkáš za hlouposti samozřejmě že jsem bojoval naplno," promluvím, nepodívám se však na tebe, vím že pokud bych tak udělal tak mě hlas zklame...
To ke mě přistoupí další z tvé skupiny, Azura, mlhavě si ji pamatuji jako malou dívku když žila ještě v Nohru, proto mě dost zaskočí že ji tu vidím, vím že někdo jako ona v tvé skupině byl, ale netušil jsem že je to skutečně Azura...

"Leo, vím že je pro tebe těžké pochopit proč tohle děláme, ale někdo s tvou inteligencí si musel všimnout že něco není v pořádku s Garonem... Nemohu ti dát přímé odpovědi, ale mohu ti dát něco co ti tyto odpovědi dá," promluví Azura a vytáhne krystal který připomíná věšteckou kouli. Já chvíli mlčím a pak si povzdechnu. "Nemohu popřít že něco na tom pravdy je... Říkáš že tímhle mohu získat odpovědi které hledám?... ..." na chvíli se odmlčím a poté se podívám na tebe.
Vstanu a dojdu k tobě. "Kamui, porazila jsi mě, ale pokud chceš porazit Xandera, budeš potřebovat každou pomoc... Slyšela jsi o muži zvaném Rainbow Sage? Pokud se s ním setkáš, může ti dát sílu porazit Xandera, možná... Xander je neskutečně silný, už tehdy když tě našel byl silný, ale on sám podnikl cestu aby ho našel... Jeho síla kterou teď má se vymyká jakémukoliv smrtelníkovi..." promluvím a na chvíli zavřu oči, poté si povzdechnu a písknu na mého koně, ten ke mě dojde a já ze sedlových brašen vytáhnu knihu kterou ti dám.
"V té knize je sepsané kouzlo které dokáže tebe a tvou skupinu přenést k místu kde Rainbow Sage žije... Ber to jako protislužbu za tohle," promluvím a podívám se na krystal který mi dala Azura. "Hodně štěstí... Budeš ho potřebovat..." promluvím ještě, nasednu na mého koně a odjedu pryč.

Orochi a Hayato dojdou k tobě a vezmou od tebe knihu co jsem ti dal, po krátkém rozhovoru při kterém kouzlo zkontrolují tě ujistí že je bezpečné, je schopné vás přenést tam a zpět, jednou. "Princ Nohru mluvil pravdu, Rainbow Sage je muž legend, najít ho a získat jeho požehnání znamená získat moc o které si normální smrtelníci mohou nechat jen zdát... Za zkoušku to stojí, budeme potřebovat veškerou pomoc pokud chceme tuhle válku rychle ukončit," promluví k tobě Ryoma, zbytek tvé rodiny taky přikývne že s Ryomou souhlasí.

(Tuhle cestu odehrajeme rychle abychom se dostaly k momentu kdy se k tobě Leo připojí, takže jak odepíšeš tak to trochu posunu, stačí krátká odpověď)
 
Alexandr de Santis - 30. července 2016 11:54
14813497_10207170275806260_1088595979_n8825.jpg
soukromá zpráva od Alexandr de Santis pro
Bojovat s Leem, který je na koni..Možná bych i prohrála.. Nevím, těžko říct, bylo to těžké, ale věděla jsem, že do toho Leo nedává všechno. Upřímně.. Aji já se držela trochu pozadu. Nechtěla jsem mu nějak ublížit jen ho prostě dostat z koně na zem. Což se povedlo, porazila jsem ho, ale.. Cítila jsem se kvůli tomu špatně. Je to hloupé, ale cítila bych se asi lépe, kdybych prohrála.
Klečel před námi, díval se do země a.. Já jsem nevěděla, co říct. Nějakou dobu.. ,,Leo..? Proč ses držel zpátky..?" Zeptala jsem se ho opatrně. Popřel to, ale do očí se mi nepodíval. Automaticky jsem věděla, že mi lže. Nadechovala jsem se, že ještě něco dodám, ale v tu chvíli ke mě přišla Azura a začala mluvit ona. Zavřela jsem pusu a poslouchala ji. Občas jsem těkla pohledem z jednoho na druhého. Leo vypadal trochu překvapeně.. Možná si pamatoval ještě malou Azuru, těžko říct.

Když se mě Leo zeptal, jestli jsem někdy slyšela o muži jménem Rainbow Sage, kývla jsem hlavou. Došlo mi, jak velký je to průser, když řekl, že Xander od něj získal sílu. Teď by ho neporazil nikdo. Ani Ryoma, ani já. Nikdo. A naštvaný Xander s velkou silou a mocí.. Ta představa mi naháněla husí kůži.

Když Leo přivolá svého koně, udělám k němu pár kroků. Prakticky nás od sebe najednou dělá jen pár centimetrů. Lehce jsem ho vzala za ruku, když mi podal knihu, která by nás k Rainbo Sage měla dovést. ,,Leo.." Řekla jsem jen tiše a podívala se mu omluvně a smutně do očí. Byla v nich i starost. Bála jsem se, co se mu stane, jestli se teď vrátí domů s tím, že byl poražen. ,,Dávej na sebe pozor." Dodala jsem polohlasem, když jsem pouštěla jeho ruku a sledovala ho, jak nasedá na koně. Nevím proč, ale bolelo mě u srdce ho vidět odjíždět.. Znovu.

Dala jsem knihu Orochi a zvědavě sledovala, jak v ní zkoumají kouzlo, které tam Leo dal. Mělo nás opravdu dovést na místo a potom zpátky. Nevypadalo to, že by někdo váhal a obzvláště ne Ryoma. Byli jsme ve válce, každý z nás chtěl sílu na to jí ukončit. Kývla jsem hlavou, že také nic nenamítám.
 
Leo - 30. července 2016 12:35
leoavatar3815.png
soukromá zpráva od Leo pro
Notre Sagesse

Tak jak Leo přislíbil vás kniha přenesla do vesnice pod pevností Notre Segasse, netrvalo dlouho než jste našli někoho kdo vám řekl kde by jste mohli najít toho koho hledáte. Vaše cesta na horu ve které byla pevnost postavena trvala dlouho, byla to dost strmá a namáhavá cesta, možná ještě náročnější než ta do Nohru, vlastně, téměř určitě namáhavější.
Nakonec jste se ale dostali k branám pevnosti, vešli jste do ní a tam vás čekal další souboj, museli jste se dostat skrze celkem početnou skupinu až k nejzadnější místnosti v pevnosti, souboj trval dobrou hodinu, všichni jste byli vyčerpaní, ty a tvoji sourozenci, spolu s Azurou, jste se vydali do místnosti, tam vás uvítal stařík opírající se o holi.
Všem vám došlo že to byl ten koho hledáte, nicméně, když jste se ho zeptali jestli by vám mohl dát své požehnání a sílu kterou získal i Xander tak řekl že nemůže, namísto toho však řekl "Však jsi již moji sílu získala, Kamui, necítíš se silnější od chvíle kdy jsi poprvé vkročila na úpatí této hory?" jeho hlas byl upřímný, a bylo to v tu chvíli kdy jsi si uvědomila že má pravdu, přes veškerou únavu jsi cítila jako by tvé tělo bylo lehčí, rychlejší, silnější. Podobně na tom byli i ostatní, ale na tobě byl tento efekt vidět nejvíce.
"Vidím že jsi s sebou přinesla Yato, prosím, předej mi ho na chvíli," promluví Sage a požádá tě o tvůj meč, nemáš důvod tak neučinit a tak mu ho předáš. Sage pronese něco v jazyce kterému nerozumíš. "Já, který vykoval posvátnou čepel... Já, který spáchal velký hřích... Povolávám tě..." když tyto slova pronese tak se čepel tvého meče rozzáří. Uslyšíš překvapený hlas za tebou a když se otočíš tak uvidíš jak Fuujin Yumi který v ruce drží Takumi začne modře zářit.
"Hrdina Hoshida je nyní s tebou, avšak hrdina Nohru tu není... Tvůj meč, Yato, je artefakt který lidé nazývají "Fire Emblem", jedná se o posvátný artefakt který se má probudit a zachránit náš svět když bude v největším ohrožení... Kamui, nes tento meč s hrdostí a věř ve svou cestu, kterou jsi si vybrala, tvá cesta bude bolestivá a plná smutku, avšak nesmíš skončit, jinak vše co jsi doteď učinila bude k ničemu... Nechť ti tato čepel, Noble Yato, pomůže splnit tvůj cíl," promluví Sage a předá ti čepel, Yato ve své čepeli má čtyři prázdná místa, jedno z nich je teď zaplněno azurově modrým drahokamem a čepel obaluje záře stejné barvy, barvy stejné jako Fuujin Yumi.
"Nyní by jste se měli vrátit, král Garon připravuje svoje vojska na útok, pokud si nepospíšíte, vaše války může být u konce dřív než by jste čekali," promluví ještě Sage.

Není času nazbyt, musíte se vydat opět na cestu, pomocí stejné knihy jako jste se sem dostali se i vrátíte do toho samého lesa, stále působí tak nevlídně a pochmurně... K vašemu překvapení tam na vás čekají tři postavy, jednou z nich je Leo, krom něj tam jsou i další dva.

Můj pohled padne na tebe a na tvůj meč. Získala tu sílu? Hmm... pomyslím si, moje myšlenky se vrátí k tomu co jsem viděl v krystalu který mi dala Azura, musím na moment zatnout pěsti a zavřít oči, poté se ale postavím čelem k tobě. "Kamui, nečekal jsem že tohle někdy řeknu... Nechci to říct, ale vím co musím udělat abych mohl ochránit Nohr jako jeho princ... Musíme porazit otce, nebo spíše... To co z něj zůstalo... Pokud se kvůli tomu musím postavit proti své rodině, nezbývá mi nic jiného..." promluvím a skloním hlavu, ti dva co stojí za mnou se na mě podívají dost šokovaně.
Se skloněnou hlavou chvíli mlčím. "Prosím, dovol mi přidat se k tvé skupině... Xander nikdy nezradí Nohr, věří že otec dělá to nejlepší pro naši zemi, ale já nyní vím že to není pravda... Musíme porazit jak jeho tak otce, pro to budeš potřebovat každou pomoc co budeš moci dostat," řeknu stále se skloněnou hlavou, tiše potom vyčkávám co odpovíš.
 
Alexandr de Santis - 30. července 2016 13:12
14813497_10207170275806260_1088595979_n8825.jpg
soukromá zpráva od Alexandr de Santis pro
Cesta byla dlouhá, ale nakonec jsme po dlouhém boji dorazily na místo. O výstup na ten kopec raději ani nemluvím. Ale kupodivu tohle nebyla žádná past od Lea. Ne, že bych ho měla za zlého člověka, ale.. Občas dokáže být prostě tvrdohlavější než já.
Setkání s tím člověkem bylo.. Zvláštní. Podle mě to už nebyl ani člověk. Bůh ví, kolik mu vůbec bylo let a co všechno měl za schopnosti.
,,Když o tom mluvíte.." Řekla jsem a překvapeně se podíval na své ruce. Normálně bych je měla už ztěžklé a celkově se cítila mnohem unaveněji. Ale necítila. Bylo to zvláštní.
Předala jsem mu s lehkou úklonou meč a sledovala co s ním udělá. Nevím proč, ale prostě jsem k tomu člověku cítila velký respekt. Nebála jsem se ho, jen jsem ho respektovala. Meč jsem si od něj pak převzala s úsměvem a s lehkou úklonou. ,,Hrdostí mě vlastní, nebojte." Tvářila jsem se sice spokojeně a usmívala se, líbila se mi ta představa nové síly, ale.. Trápila mě ta jeho slova o tom, že moje cesta bude smutná a bolestivá. Moc dobře jsem chápala, jak to myslí a ani jsem nechtěla domýšlet, jak hrozné to všechno ještě může být. Ale tak to bývá.. Když máte nějakou sílu, většinou za to musíte nějak zaplatit. A peníze jsou v tomhle případě to nejmenší.

Vrátily jsme se zpátky. K mému překvapení tady byl Leo a ještě nějací dva lidé. Překvapeně jsem se na něj koukala. ,,Myslela jsem, že ses vrátil.." Vypadlo ze mě překvapeně polohlasem. Postavil se ke mě čelem. Byla jsem dost zaskočená a netrpělivě jsem čekala, co mi řekne. To, co řekl mi vyrazilo dech. Skoro doslovně. Byla jsem tak v šoku, že jsem vynechala pár nádechů. Ale netrvalo to dlouho, abych se usmála. Cítila jsem najednou velkou úlevu, že se už nebudeme chtít vzájemně zabít. Bylo mi jedno, jak moc jsem měla celou dobu pravdu a jak byl vůči tomu Leo slepý. Byla jsem ráda, že.. Možná.. Spolu budeme zase nějak vycházet. To, co jsme si udělali.. To se nesmaže během pár minut, to jsem věděla.
,,Za mě jsi u nás vítán." Řekl jsem mu vesele a podívala se na zbytek, který stál za mnou. ,,Co myslíte vy? Dám na něj pozor, aby neudělal žádnou hloupost." Zavtipkovala jsem, podívala se znova na Lea a mrkla na něj. Věděla jsem, že Leo není ten typ člověka, co vám vrazí dýku do srdce, když spíte, ale ostatní by si tím už tak jistí být nemuseli.
 
Leo - 30. července 2016 13:57
leoavatar3815.png
soukromá zpráva od Leo pro
Má žádost se setkala s poněkud nevrlými pohledy několika lidí v tvé armádě, hlavně tedy Oboro, Saiza, Takumiho a i Ryomy, ten nakonec ale kývl. "Tvá důvěřivost tě jednou dostane do potíží Kamui..." promluví, skoro to vypadá jako by tě chtěl začít poučovat, pak se ale pousměje. "Ale je to taky tvá víra v ostatní která tě činí tebou, nechtěl bych aby jsi se změnila," promluví Ryoma, jeho slova tě jistým způsobem potěší, i když to byla napůl výčitka.
Takumi se na tebe podívá dost nedůvěřivě, ale nakonec pokrčí rameny. "Dokud nebude dělat potíže, tak ho nějak přetrpím... Ale pokud skusí něco proti mé rodině či našim přátelům, bez váhání ho srazím k zemi," promluví Takumi a podívá se přímo na mě, já mu jeho pohled opětuji, vidíš jak to mezi námi doslova vře, ale ostatně, co se můžeš divit, oba jsme tví mladší bratři, znáš nás a víš že oba jsme až moc soutěživí a tvrdohlaví, navíc aby někdo získal Takumiho důvěru... To trvá dost dlouho...

"Díky Kamui, že mi věříš a..." promluvím a trochu nervózně se podívám kamsi do strany. "Promiň mi jak jsem se předtím choval... To co jsem řekl, že bych tě chtěl vidět mrtvou za tvou zradu a podobně... Nemyslel jsem to doslovně... Jen jsem se snažil sám sebe přesvědčit že to tak je... Protože moje city k tobě by mohly ovlivnit mé jednání a mohl jsem ohrozit mou rodinu a zemi..." promluvím ale nepodívám se na tebe, přesto však dokážeš odhadnout že to myslím upřímně, víš že jsem nikdy nebyl typ na podobné proslovy, neumím se omlouvat.
"Měli bychom vyrazit, než Iago zjistí že jsme tu... Hrad kde sídlí otec je asi dva dny cesty odsud, nicméně s takovou jednotkou jako máte vy nikdy neprorazíte brány hradu... Musíme se tam dostat podzemím, pod hradem je město které obývají lidé Nohru, otec o něm neví, ani Iago, lidé si myslí že ani mi sourozenci o něm nevíme ale protože mnozí z nás tam mají přátele a známé tak jsme se o tom místu dověděli... Je tam průchod který nás zavede přímo do hradu a před trůnní sál..." promluvím směrem k tobě a poté se podívám na dva co postávají za mnou.
"Tohle jsou Odin a Nyles, moji osobní strážci... Jsou možná poněkud zvláštní, ale jsou spolehliví a skvělí bojovníci," promluvím ještě a pokynu k těm dvěma. Nyles ti vysekne poklonu. "Těší mě že vás konečně poznávám, lady Kamui," promluví, nicméně z jeho hlasu slyšíš jasnou přetvářku, jistou odtažitost a snad i pohrdání. Než ale stihneš něco říct tak se ozve Owain. "Osud tomu učinil tak že já, Odin Dark jsem se stal ochráncem lorda Lea! A nyní já a mé temné sí..." než stihne pokračovat tak ho zarazím. "Věř mi, nechceš si vyslechnout celou jeho řeč, bylo by to na hodiny..." povzdechnu si a zakroutím hlavou.

// Odin - odkaz
Nyles - odkaz
odkaz
 
Bimba - 01. října 2016 13:17
800832774060.jpg
Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci.

Bimba

PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup.
 
Bimba - 17. října 2016 11:37
800832774060.jpg
Tvé dobrodružství jsem bohužel musel ukončit kvůli dlouhodobé neaktivitě. Aby se to příště neopakovalo, doporučuji přečíst si Pravidla pro dobrodružství. Pokud budeš v budoucnu opět nucen(a) k dlouhodobé neaktivitě, napiš výrazně do jeskyně důvod a datum, kdy opět začnete hrát. Jestliže se ti nebude zdát reálné dobrodružství nadále zachovat, využij, prosím, svých možností Vypravěče a sám(sama) ho ukonči. V případě jakýchkoli nejasností se zeptej.

Bimba

 
 
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR