Gene Roddenberry`s Andromeda
hrálo se Jindy
od: 14. června 2015 14:40 do: 18. května 2016 07:28
Dobrodružství vedl(a) Ladyhawke
| |
 | Nadešla dlouhá noc, největší civilizace v dějinách – Společenství systémů – padla. Ale nyní, jedna loď, jedna posádka přísahala, že zažene noc a znovu rozdmychá světlo civilizace. Na hvězdné lodi Andromeda naděje žije dál. Roku 9784, Nietzeáni nespokojení s událostmi Brandenburské brány a podepsáním Antareské dohody, se rozhodli vzít potajmu otěže do svých rukou a bezmála dvacet let připravovali válečné lodě pro přepadení Andromedy Stoupající při Bitvě u Hefaista a rozpoutání dlouhotrvající války, kterou nakonec Společenství, které bylo vystavěno na míru a neútočení, nebylo schopno vyhrát. Posádka Andromedy je buď mrtvá, uniká do bezpečných přístavů a nebo je nezvěstná. Stejně tak její kapitán, který pro záchranu prchající posádky zvolí sebevražedný manévr, sestoupí do černé díry, přiblíží se horizontu událostí a ztratí 300 let života, během kterého je Společenství jen pouhou zmínkou v dějepisných knihách.  |
| |
| Začátek dobrodružství navrhnuji tyhle dvě možnosti, od kterých by se dalo dále rozjvíjet (můžeme, ale i nemusíme přímo kopírovat linii siálu). 1. varianta - začít hezky od začátku, kdy Eureka Maru vytáhne Andromedu z černé díry 2. varianta - od událostí na Tara Zedu, kdy by se dalo pracovat s novou posádkou.. Prosím o vaše vyjádření. |
| |
| Ladies and Gentlemen – the Andromeda Ascendant Kolik let již uplynulo od Bitvy u Hefaista? Jak dlouho již zůstává Andromeda – opuštěná pýcha Společenství – uvězněná ve zrádné černé díře? Kdyby Společenství tu velkou, dlouhotrvající válku nakonec vyhrálo, možná by se konala velká záchranná akce, která by vyzdvihla jednu z jejich nejlepších zpět do vesmírných vod. Bohužel osud se ubíral opačným směrem a ze Společenství již vůbec nic nezbylo. A Andromeda? Z té se stala jen legenda, mýtus...cíl hledačů pokladů, ale úspěch jejich misí byl téměř vyloučen. Ten, kterému by se to povedlo, by musel mít perfektní výbavu nebo být šílený...A nejlépe obojí. Na první pohled se nedá odhadnout, zda ta malá hromada šrotu, která právě teď zahákla několik kotev kolem Andromedina trupu, bude schopná loď vytáhnout nebo se snad zřítí do temnoty černé díry spolu s ní? Praská jedno tažné lano, druhé i třetí....celá loď se začíná třást, když tu náhle motory zaburácí a zažehnou neskutečně jasným světlem, lana se napnou, že to snad ani z hlediska fyziky není možné a …. voila...Andromeda stoupající opouští své dlouholeté vězení a horizont událostí, který zamrazil veškerý život na jejích palubách. |
| |
| soukromá zpráva od Andromeda Ascendant pro Opilý, obtloustlý chlapík, sedící u stejného stolu, naproti tobě, si hlasitě odříhne a nakloní k tobě, až ti do obličeje zavane jeho kyselý dech. Na první pohled vypadá naprosto odpudivě, ale je o něm známo, že má peníze a za požadované služby vždy slušně zaplatí. "A ten krysí ksicht, jak že se zasejc jmenuje..jo, Gerentex, mi nasliboval..no, to je úplně jedno, ale totálně mě vyšplouchl. Vzal čáru a zmizel. S mýma prachama. A já mám prázdné ruce. Naštěstí jsem se dozvěděl, že slíbil jinému patronovi sehnat loď starého Společenství a za pomoci dcery Ignatia Valentina se pro ní vydal." Přistrčí k tobě Flexi, na které se můžeš dočíst, polohu Andromedy Stoupající, informace o Eurece Maru (loď Beky Valentine) a také základní údaje o Gerentexovi. "Pokud se ti podaří mi jej přivést zpátky, dostaneš půl milionu tronů. To zní jako hodně dobrá nabídka, nemyslíš?" |
| |
 | soukromá zpráva od Kpt. Dylan Hunt pro Probuzení po 300 letém spánku Padli jsme do léčky Nitszcheanům a neměli šanci na vyýhru. Těch lodí bylo příliš mnoho. Musel jsem udělat, že bylo třeba, abych zachránil posádku. Nepřátelské lodě pálily ze všech směrů a bylo tedy jediné východisko. Rozkázat vyklidit loď a podniknout velmi riskantní let. Bojový poplach houkal všemi palubami a na Andromedě se to jen hemžilo. Jelikož se mohlo jednat o Nitszcheanskou zradu byli suspendováni všichni členové posádky této národnosti na radu samotného velitele bezpečnosti Gaherise Radha, který byl též Nitszchean. Nicméně při zahájení evakuace na tom už nezáleželo. Byli evakuováni z lodi všichni bez výjimky. Moduly a stíhačky odstartovaly a já mohl jen doufat, že se posádka zachránila. Měl jsem v úmyslu zůstat sám a řídit Andromedu, nicméně můj První Důstojník talentovaná Thanka odmítla uposlechnout můj rozkaz a rozhodla se zůstat po mém boku. Bylo to hloupé rozhodnutí, ale byl jsem za její podporu rád, její pilotní schopnosti byly opravdu vítané.
A tak to vše začalo unikli jsme nepřátelům tím, že jsme se přiblížili k černé díře, kam nás již nepronásledovali. Měl to být úspěšný manévr, ze kterého jsme měli zase vyletět. S jednou věcí jsem však nepočítal. Gaheris Radhe neuposlechl můj rozkaz a vrátil se na můstek. Bohužel s jasným úmyslem zrady. Zaskočil nás nepřipravené a prvním výstřelem zabil Prvního Důstojníka, tedy Andromeda ztratila pilota, který by jí dostal dál od černé díry. A já měl dostatek problémů s Radhem osobně. Pokoušel se mě zabít a já ač nerad musel jsem se mu postav. Starý přitel mne zradil..
Střely lítaly sem a tam, jak jsme si je vyměňovali, nakonec jsem začal pozorovat změny v pohybech, nebyl však čas přikládat tomu důležitost. Vyhrál jsem a zasáhl svého Velitele do hrudníku silovým kopím. Měl jsem spíše štěstí a hrál na náhodu, než že bych toho dosáhl úplně úmyslně. Jeho poslední slova mi zněla v hlavě, když jsem u něj klečel a pak.....vše se zpomalilo a nakonec pro mě čas přestal existovat.... Prudce zamrkám, když čas začíná zase nabírat na normálnosti a já se probírám z toho podivného spánku. Stále klečím u těla Radha, který je mrtev avšak tělo je stále teplé. Stále na křesle pilova leží mrtvá První Důstojnice. Zmateně se rozhlédnu kolem sebe. Blikají výstražná světla jsem zmaten tím, co se stalo. Donutil jsem se vstát a rozhlédnout po můstku. Jsem zde sám a výhled z lodi je pro mne zarážející.
Musím zalapat po dechu a přidržet se pultu. "Andromedo slyšíte mne? Co se to k čertu stalo?....Kde....kde jsou Nitszcheanské lodě? Ještě před chviličkou byly za námi. Co se to dělo s našim vnímáním času? Mohla za to ta černá díra?" Seberu své silové kopi a zastrčím do pouzdra. Opět se zahledím ven z lodi.
"Jak jsme se dostali dostatečně daleko od té černé díry?......Mhhh....Andromedo taky prosím hlášení o škodách, pokud možno pomocí vnějších senzorů zjistěte, co se děje okolo nás nesmíme zůstat dlouho slepí. Je třeba se zorientovat v situaci. Také oskenujte pokud možno všechna podlaží a zjistěte přeživší formy života na palubě, někdo tu mohl zůstat, když tu byl i Gaheris, nebo nás navštívit zatímco jsme byli...mimo. Všechna poškozená podlaží separovat a uzavřít, abychom zbytečně nenabírali vákuum a nepřicházeli o podporu života. Aktivní droidy pokud nějací zůstali shromáždíme směrem k můstku. Zkuste také najít výchozí signály v našem okolí třeba se nám podaří kontaktovat někoho z Vrchní Stráže musíme jim říci, co se stalo." Snažím se vzpamatovat a zjistit a zajistit vše potřebné. Zatímco, mi Andromeda bude podávat informace opatrně sundám z křesla pilota Thanku a pak separovně jí i Gaherise zabalím do většího pytle, abych se mohl později postarat o jejich těla. Pro tuto chvíli je pouze přesunu zabalené do levého rohu místnosti, aby byli v ústraní. Sám se pak ujmu kontroly pultů a zjišťování jejich funkčnosti popřípadě se je snažím zprovoznit, sice nejsem technik, ale nebylo by to poprvé, co si něco musím zpravit sám. "Jak jsou na tom naše motory, pohon vířivého proudu, zbraňové systémy a tak?" Doplním ještě, když se vrtám v jedné palubce. PS: Ilustrační ikony pocházejí z mého blogu a jsou foceny mnou doma při sledování seriálu (už pár let staré fotky) snad spestří hru :) |
| |
 | soukromá zpráva od Raging *Storm* Storm pro Rozkaz kapitána o opuštění lodi mě zastihl při cestě na můstek. Věřil jsem, že tam budu užitečný, kdyby se něco stalo s Dawn. Byla lepší jak já a já to vím. Vyrovnával jsem se jí, ale ona tu byla dřív. Skočil jsem do nejbližšího záchranného modulu a jelikož nebyl nikdo poblíž zavřel jsem poklop a zadal příkaz k odpálení, ale chvíli předtím dostala loď zásah a EMP zasáhlo můj modul. Sekvence se vypnula a já jsem zůstal v modulu uvězněný. Byl jsem vzteklý, protože jsem věděl, že pokud tady zůstanu tak zemřu. Pokud kapitán vydal rozkaz opustit loď tak bude pravděpodobně zničena. Vnímám výkyvy gravitace a potom loď přešla pod horizont událostí a spadla do černé díry. Pro mne to nebylo ani pár vteřin, ale venku utekly stovky let. Přechod lodi zpět z černé díry do normálního prostoru. Netušil jsem co se děje, jenom to, že už se zase vše děje tak rychle jak se dít má. Uvědomuji si, že loď je v jednom kuse a já stále žiji. Nerozumím tomu a nechápu to, ale jsem rád, že žiju. Vrhnu se ke komunikátoru, abych aspoň zkusil kontaktovat kohokoliv. Sám se odsud pravděpodobně nedostanu. Andromedo? Tady poručík Storm. Jsem uvězněný v únikovém modulu. Pomozte mi někdo. Slyšíte? |
| |
 | soukromá zpráva od Nathan Kold pro Poslední věcí, kterou si pamatuju, je, jak zazněl poplach a já běžel na svoje místo. Pak mě někdo práskl zezadu po hlavě. Podle intenzity úderu typuju, že to byl někdo z našich nadmíru vyvinutých kolegů. "Uuch!" Zvedám se ze země a rukou nahmatám bouli na temenu hlavy. "Bych je..." Podívám se na krvavé prsty. Je mi jasné, že to nebude úplně příjemné na ošetření, ale aspoň to není na šití. "No tak jdeme na to." Dojdu k jednomu kontrolnímu panelu. "Andromedo, Nathan Kold se hlásí do služby... Co se tady k čertu stalo?" Opřu se o zeď. Hlava mě bolí jak střep. |
| |
 | soukromá zpráva od Anthea Hunt pro Zamrkala jsem a rozhlédla jsem se kolem sebe po ošetřovně. Na obrazovce počítače přede mnou č blikala nesmlouvavým červeným písmem CHYBA, jako by se vysmívala práci, které jsem věnovala několik hodin. No skvělé, teď budu muset začínat znova. Aspoň k tomu nebudu mít třesoucí se podlahu, jako tomu bylo před pár minutami, než jsem pro jistotu zapnula záložní systémy pro ošetřovnu - měli jsme zde jen jediného pacienta, ale jistota je jistota. Na krátký okamžik jsem se zaposlouchala do ticha, jako bych čekala, že se místnost zase dá do pohybu a bude následovat salva jisker z elektrických relé. Vůbec nic se nedělo. Znovu jsem obrátila svou pozornost na těch několik vedránských znaků na obrazovce. Kdybych tak aspoň věděla, co přesně se nezdařilo, abych se při dalším pokusu věnovala téhle části a chyba by se neopakovala, ale počítač žádné další detaily nenabízel. "Andromedo, prosím o analýzu chyby. Můžeš zjistit, co se přesně stalo?" požádala jsem lodní inteligenci, ale odpověď žádná nepřicházela. "Andromedo?" druhou otázku jsem položila spíše ze zvědavosti, obočí stažené. Co se krucinál stalo? Komunikační kanál v lepším případě nefungoval, horší variantu si nedokážu ani představit. Budu muset někoho najít a zeptat se. Zamířím na můstek, protože tam vždycky někoho najdu, kdo by mi mohl poskytnout relevantní informace. Nouzovým kódem jsem otevřela dveře ošetřovny, abych je vzápětí znovu zavřela, oči rozšířené, plíce zoufale lapající po dechu. Vypuštěná atmosféra? Co mě na chodbách ještě čeká? Vzala jsem si z inventáře ošetřovny přenosný dýchací přístroj a strčila jej do úst. Po krátkém zaváhání jsem jich vzala ještě pár, přihodila do malé lékárničky, kterou jsem si připnula k pasu. Bůh ví, kdo by jej ještě potřeboval. S bušícím srdcem jsem znovu otevřela dveře na chodbu. Teď se musím co nejrychleji dostat na ten můstek. |
| |
 | soukromá zpráva od Andromeda pro Probuzení z velmi dlouhé ho spánku „ Ano kapitáne. Slyším vás. Něco se stalo… Něco není v pořádku. V okolí nejsou žádné Nitszcheanské lodě ani naše záchranné moduly. Zřejmě nás postihla vážnější dilatace času. Dostali jsme se na hranici horizontu událostí.“ Odmlčela jsem se. Mé propočty mi říkali jasně jak dlouho to je. Musela jsem je učinit dvakrát, i když první výsledek byl jasně správný. „ Dle mých propočtů jsme zamrzli na tři sta let.“ Oznámila jsem mu výsledek. Je mi jasné, že tohle bude nečekaná zpráva. Uběhlo tři sta let od útoku Nitszcheanů a od jejich zrady. „ Ano kapitáne, mohla za to černá díra. Vnímání času se zpomalilo. Spíše zastavilo úplně.“ Začala jsem skenovat všechny paluby. S některými jsem neměla žádné spojení. Jiné byly zničeny, tak že nebylo možné, že by někdo přežil. „ Paluby 3, 5 a 6 jsou zničené, žádné známky života. Paluba 2 je bez spojení, nemohu zjistit jestli je v pořádku. Paluba jedna… známky života Kapitáne! Přeživší. Skenuji… Anthea. Míří sem na můstek.“ Oznámím. Přesto pokračuji v hledání přeživších zde na lodi a sčítání škod. „ Paluba 4 je v pořádku. Mám spojení. Žádné známky života. Paluba 7 je bez spojení, podpora života je funkční. Paluba 8 a 10 zničeny. Paluba 9. Nemám spojení, ale podpora života funkční. Jeden přeživší v záchranném modulu na palubě 9. Nemohu navázat spojení. Pokusím se o bezpečné otevření modulu.“ Přesně o to se snažím. V danou chvíli moje funkce běží o sto šest. Na plné obrátky. Tedy na ty, které mi fungují. Není to stoprocentní ale snažím se co to jde. „ Vypustila jsem poslední dvě sondy, které mi zůstali k prozkoumání nejbližšího okolí. Avšak mé senzory hlásí jen jednu jedinou malou loď. Víc bližšího teď nevím. To zjistí sondy.“ Člověk by se asi mezi různými větami nadechl a vydechl, aby dodal nějaké to oddělení různých témat, jenže já nejsem člověk jsem umělá inteligence. Jsem loď. „ Kapitáne, jste v pořádku?“ Ano, projevila jsem více méně nesobecký, možná pro lidi emočně vcítěný zájem. Nic víc. „ Ošetřovna běží na záložní pohon. Je možné se ošetřit.“ Dodám. Znovu se však začnu soustředit na probouzení mých droidů a zjišťování škod. Konečný výčet bude velmi dlouhý. Nemá smysl teď jím kapitána zatěžovat, protože teď se bude muset vyrovnat s něčím podstatně horším. Všichni naši známí. Jeho rodina. Všichni jsou pryč. Všichni jsou mrtví. „ Pokusím se navázat spojení se Společenstvím. Musíme nahlásit, že jsme na živu.“ Nemluvím o tom co bylo v minulosti. Z psychologického hlediska by to mohlo naši situaci jen zhoršit. Ovšem on je profesionál. Nemá teď čas na to se sesypat, i když by to bylo pochopitelné. Jenže teď je kapitán lodi. Sice téměř prázdné, ale je. Pořád tu jsou přeživší, minimálně dva, o kterých víme. |
| |
| soukromá zpráva od Kpt. Dylan Hunt pro Horší než zlé zprávy "Cože? Na tři sta let?!" Vydechnu ohromeně a musím na chvíli odložit drátky pultu, který jsem právě opravoval, jinak by dozajista vyhořel. Chvilku jen mlčky hledím před sebe a snažím se to vše nějak vstřebat. "Tři století uplynula a pro mě to nebylo ani pár sekund?" Prohrábnu si rukou vlasy a poslouchám výčet od Andromedy. Při poslouchání jejích slov se zarazím. "Anthea je na palubě?! Má mladší sestra neopustila loď?! Jakto? A.....ale to je jedno....takže někteří přeživší jsou na palubě." Uvažuju nahlas. Opět se dám do zpravování obvodu, který po chvíli naskočí a já s mírným úsměvem zastrčím drátky na své místo. "Tak to bychom měli....ano Andromedo jsem v pořádku, relativně, asi nejlíp, jak může někdo komu je už před 3 sta roků být. Poškozené paluby prosím uzavřete, ty které jsou funkční a obyvatelné obnovte podporou života. Přeživší zkuste prosím navést na můstek." Započnu a mírně vydechnu. "Všichni ostatní jsou mrtví a Společenství? Kdo ví co se stalo." Raději nechci myslet na to, že je Sára a všichni koho jsem znal a nezůstali náhodou na palubě, jsou nyní po smrti. "Jakmile budete mít analýzu toho plavidla dejte vědět, chci vědět pokud možno, o koho se jedná a co tady dělají. Nestojím o nezvané hosty ani překvapení. Co ten vířivý pohon, podsvětelné pohony nebo zbraňové systémy. Máme něco z toho? A jak jsme na tom s vašimi droidy na palubách? A taky zkuste prosím dál pátrat po přeživších na lodi. Musíme systémy zprovoznit, co nejdříve nevíme, co nás čeká." Podotknu a sám se dám do vrtání se v dalším panelu. "Jak to vypadá s intercomem funguje? Co automatická obrana uvnitř lodi? Potřebuji znát kompletní stav situace Andromedo." Zajiskří to, když drátky a konzole nechtějí spolupracovat. |
| |
| soukromá zpráva od Andromeda pro Modul – Paluba 9 – přeživší Raging Storm Mé první pokusy byli poněkud nepovedené. Spojit se s modulem a vůbec zjistit, jestli někdo přežil bylo pro už tak pošramocený systém náročné, přesto povedlo se. Nezdařilo se mi sice navázat plné spojení, takže i když jsem slyšela, že dotyčný žije a snaží se komunikovat, byl velký problém s ním mluvit. Nejspíše odešli čidla reproduktorů v modulu, neslyšel mne nejspíše dobře a pokaždé se ozvalo jen praskání. „ Ote… ul… podmín… zaji… y.“ Ozvalo se. Ne. Nebylo asi rozumět. Chtěla jsem říct prostě a jednoduše, že modul otevírám. Zajistila jsem podmínky života v jeho nejbližším okolí. Modul cvakne, když se připojí zpět do svého místa. Spojení se nezlepší, ale v danou chvíli se už dá uvažovat o nějakém smysluplném návrhu, jak se z modulu dostat ven. |
| |
| soukromá zpráva od Andromeda pro Paluba 7 – přeživší Nathan Kold Ne. O Palubě 7 jsem neměla žádné možné spojení. Byla odpojena téměř od všech komunikačních spojení, které jsem měla možnost využít, kromě světel a podpory života. Ani kontrolní panel nebyl spojený s mým vědomím. Důležité bylo, že fungovala podpora života a světlo. |
| |
| soukromá zpráva od Andromeda pro Paluba 1 – přeživší Anthea Hunt Ozvalo se zahučení jednoho z generátorů. Spouštěla jsem postupně podmínky potřebné pro přežití lidí na každé palubě včetně té první. Chvíli to trvalo, než naskočil úplně a rozsvítili se hlavní světla na chodbě vedoucí k můstku. V danou chvíli se rozběhli i ostatní systémy, které bylo třeba pro život. Brzy nebylo potřeba ani dýchacích přístrojů, gravitace se stabilizovala a hladina kyslíku taktéž. „ Antheo? Slyší… se? Spojení … ní dobré…. Můstek. Na můstek.“ Ozvalo se chodbou. |
| |
| soukromá zpráva od Andromeda pro Všechny dostupné paluby Na každé palubě, kde bylo možné alespoň minimální spojení jsem zapojila podporu života hned jak to bylo možné. Pro jistotu jsem zapnula výstražná světla za jasným účelem, jejich postupným rozsvěcováním jsem je chtěla nasměrovat přeživší, aby zamířili na můstek. Světla se postupně rozsvítila a pak odzadu zhasla a tak znovu. Od zadních míst až po můstek se rozsvěcovala světla, jako světelné znamení směřující na Můstek, kde byl kapitán. Na Palubách, kde to bylo možné zněl můj hlas z reproduktorů s jasným příkazem. " Všichni přeživší dostavte se na Můstek." Tam kde to možné nebylo, jsem se snažila za pomocí droidů zprovoznit kominikaci. |
| |
| soukromá zpráva od Andromeda pro Můstek Čekala jsem podstatně horší reakci, než to, že se na chvíli Dylen zastaví. Nechala jsem ho to vstřebat, tedy alespoň trochu. „ Ano Kapitáne. Právě míří sem. Nejspíše nestačila opustit ošetřovnu, z které sem míří. Snažím se ji kontaktovat, ale spojení je slabé. Špatné. Všechny paluby, které bylo možné připojit na podporu života, jsem již připojila. Pokračuji ve skenování, zatím vím však jen o dvou přeživších. A o vás.“ Promluvila sem k němu. Když naskočí jeden z obvodů, pult naskočí. Je možné začít kontrolovat další stroje a nejrůznější podpory, potřebné pro řízení lodi. Aspoň že tak! „ O plavidle se dozvíte brzy. Sondy k němu ještě nedorazili. Je však jasné, že to není loď společenstva. Možná pašeráci nebo náhodní obchodníci. Více informací nemám.“ Provádím dále analýzu, kterou si vyžádal. Teď je nejdůležitější zajistit přežití. Ne cestování. Musím první zajistit životaschopnost přeživších na lodi. „ Kapitáne, intercom je prozatím nefunkční. Automatická obrana je zapnuta na přístupných palubách.“ Konzole se po dalším Dylenově zásahu rozhodne nespolupracovat. Ne. Takhle jednoduché to mít bohužel po tom všem, co se tu stalo, nebude. „ Droidi zajišťují první opravy. Ve strojovně se mi podařilo zprovoznit dva droidy, kteří začali s opravami pohonu i komunikace. Bohužel funkčních je droidů je jen jedenáct. Víc se mi jich nehlásí.“ Odmlčela jsem se. Mé procesy, které jsem znovu spouštěla, byli náročné. Všechny. A on už chce vířiví pohon? „ Vířiví pohon není možné použít. Vlastně jsme teď bez jakéhokoliv pohonu, Kapitáne. Navíc. Sondy zjistili, že nás drží v závěsu ona loď. Pokouším se je kontaktovat, ale nikdo neodpovídá. Pravděpodobně nás vytáhli z černé díry oni.“ Na obrazovce mu ukážu snímky, které pořídili Sondy, nemáme energii ani na to, abychom se otočili, natožpak, abychom teď někam letěli. Jsme jako přišpendlení. „ Kapitáne, všechny přeživší se pokouším všemi možnými bezpečnými způsoby dostat na můstek. Budete jim muset oznámit, co se stalo. A… také … Nedaří se mi najít žádné spojení v našem okolí s komunikačními proudy. Je to jako by to bylo hluché místo.“ Další ošklivé oznámení. Obávám se, že teď těch zpráv moc dobrých mít nebudeme, bohužel. |
| |
| soukromá zpráva od Andromeda pro Doplnění infa o Palubách Paluba 1- V pořádku, podpora života funkční, mám spojení Paluba 2- bez spojení, nemám žádný kontakt Paluba 3- Zničena Paluba 4- V pořádku, podpora života funkční, Mám spojení Paluba 5- Zničena Paluba 6- Zničena Paluba 7- Bez spojení, podpora života funkční Paluba 8- Zničena Paluba 9- Bez spojení, podpora života funkční Paluba 10- Zničena Strojovna v dezolátním stavu, rozběhli se opravy za pomocí Droidů S ostatními palubami nemám spojení. Nevím jestli tam někdo zůstal, ale pravděpodobně ne. |
| |
| soukromá zpráva od Raging *Storm* Storm pro Čekání než se něco ozvalo bylo šílené. Nesnášel jsem čekání. Bolestně jsem si uvědomoval, že pokud se odsud nedostanu v příštích pár okamžicích asi už se mi to nepovede vůbec a někdo potom najde jenom malou scvrklou mrtvolu a o to jsem opravdu nestál. Když se ozvalo praskání v reproduktoru, tak jsem zbystřil a snažil se zachytit co se z něj ozývá, ale bylo to těžké. Rozhodně to byla Andromeda, ale těžko jsem mohl tušit co říká. Jediné co jsem věděl, bylo že se modul zase vrátil do polohy v pohotovosti a já jsem konečně mohl myslet na to, že se odsud dostanu. Skočil jsem ke dveřím a snažil se je otevřít. Nečekaně tlačítko pro otvírání dveří nefungovalo. Jasný, proč to dělat lehčí než by bylo nutné. Vztekám se a odklápím panel. Nikdy jsem na to nebyl dobrý. Sleduji dráty a dva spojím. V následujícím okamžiku mi před očima proletí hvězdičky a já dostanu pořádnou ránu. Do opičího zadku! Brní mě ruce, ale druhé dva dráty už mají zmíněný efekt. Škoda, že mi to prostě nikdy nešlo. Vyjdu ven a snažím se rozhlédnout. Evidentně jsem tu sám a spojení nefunguje, což je absolutně úžasný. Když se rozhlížím vidím jak se v jednom místě rozsvěcejí světla a zase zhasínají. Je divné, že jen v tom jednom místě, ale když vezmu v potaz, že mi Andromeda pomohla, tak to pravděpodobně bude další směrovka a já se vydám tím směrem. Pravděpodobně na můstek, kde mají být důstojníci při každém problému. |
| |
 | soukromá zpráva od Shiobhan Reeves pro I když jsem měla velké podezření že Nietzeáné něco chystají nechala jsem si vše pro sebe. Pravda měla jsem nahraný svůj rozhovor s Rhadem, kde mu důrazně říkám, že pro něj odmítám špehovat, když je v kontaktu s mým otcem. Dokonce tam přiznává, že jde o něco většího. Mohla jsem to okamžitě donést vedení lodi, ale nějak jsem nevěřila, že by mi tohle jako důkaz stačilo. Proto jsem pátrala dál. Když byla Andromeda napadena byla jsem na strojovně a snažila se opravit vzniklé škody. Příchod vojáků mě překvapil. Nebylo mi nic vysvětleno, ale musím být odvedena z ostatními Nietzeány pod zámek. Nevzpouzela jsem se. Od ostatních jsem se dozvěděla, co se venku děje. Kapitán Hunt v tu dobu nařídil evakuaci, jenže na nás se jaksi zapomnělo. Andromeda v tu dobu měla jiné starosti a tak násilné otevření dveří se mi zadařilo. Nasměrovala jsem ostatní do únikových modulů a sama jsem zamířila do své ubykace pro "tablet" s mým výzkumen. Myslela jsem že vše stihnu a uteču s Nietzeány. Jak ironické s rasou, která mě vždy odmítala, protože nejsem čistá. Další věc, za kterou mohu poděkovat své rodině. Dostala jsem se do svého pokoje, našla jsem co jsem hledala, když v té chvíli se zastavil čas. 300 let spánku. Všechny co jsem znala jsou během okamžiku pryč. Ležím na zemi v rukou svírám tablet a pomalu otvírám oči, co se právě stalo netuším. To že utekla taková doba ani zdaleka nemohu vědět. Poslední, co si pamatuji je můj plán k útěku. Proto se zvedám na nohy a snažím se dostat ke stíhačkám, abych mohla uniknout z lodi. |
| |
| soukromá zpráva od Andromeda pro Paluba 4 – Přeživší Shiobhan Reeves Tvůj pokoj se nacházel na palubě 4. K hangárům se dostat odsud to byla velmi dlouhá cesta a všechny moduly už byli pryč snad až na jeden zaseknutý na Palubě 9, ale to si tušit taky nemohla. Když si se probrala k pořádnému vědomí, zaslechla si z reproduktorů můj hlas. Všechny dostupné paluby Na každé palubě, kde bylo možné alespoň minimální spojení jsem zapojila podporu života hned, jak to bylo možné. Pro jistotu jsem zapnula výstražná světla za jasným účelem, jejich postupným rozsvěcováním jsem je chtěla nasměrovat přeživší, aby zamířili na můstek. Světla se postupně rozsvítila a pak odzadu zhasla a tak znovu. Od zadních míst až po můstek se rozsvěcovala světla, jako světelné znamení směřující na Můstek, kde byl kapitán. Na Palubách, kde to bylo možné zněl můj hlas z reproduktorů s jasným příkazem. " Všichni přeživší dostavte se na Můstek." Tam kde to možné nebylo, jsem se snažila za pomocí droidů zprovoznit kominikaci. Doplnění infa o Palubách Paluba 1- V pořádku, podpora života funkční, mám spojení Paluba 2- bez spojení, nemám žádný kontakt Paluba 3- Zničena Paluba 4- V pořádku, podpora života funkční, Mám spojení Paluba 5- Zničena Paluba 6- Zničena Paluba 7- Bez spojení, podpora života funkční Paluba 8- Zničena Paluba 9- Bez spojení, podpora života funkční Paluba 10- Zničena Strojovna v dezolátním stavu, rozběhli se opravy za pomocí Droidů S ostatními palubami nemám spojení. Nevím jestli tam někdo zůstal, ale pravděpodobně ne. |
| |
| soukromá zpráva od Kpt. Dylan Hunt pro Hromada práce na můstku "Takže naši takzvaní zachránci. Něco se mi na té loďce nechce líbit a není to jen tím, že nepatří ke Společenství. Musíme být jak to lze ve střehu." Podotknu a lehnu si pod pult, abych měl lepší přístup k panelu, začnu přepojovat drátky, přepájet je nanopájkou. Vyměňovat vyhořelé obvody náhradními. "Eh....teď by se tu vážně hodil šikovný inženýr. No nějak si poradíme, ostatně jako vždy." Pousměju se a se soustředěným výrazem opravuju. "Žádné spojení s vnějším vesmírem? Hmm neudivuje mě to, tak trošku jsem to čekal. Dobrá Andromedo. Možná, jen černá díra ruší naše signály. Musíme hlavně zprovoznit Vaše systémy, abychom byli schopni samovolného pohybu. Být přivázaný na špagátkách, jako čerstvě ulovená ryba se mi moc nelíbí." Zavřu předělaný panel a zkouším jeho funkčnost. Vzpouzí se a tak do něj párkrát klepnu, aby se vzpamatoval. Kdo ví, jestli to pomůže, ale mohlo by, mělo by tam být snad vše správně, pokud jsem nic nepřehlídl. "Kdyby se k nám ta loď přibližovala, tak mne pokud možno informujte Andromedo. Čas, který máme využijeme k tomu, abychom Vás dali, co nejvíce do pořádku. Máte informace, kdo je ten druhý přeživší člen kromě slečny Huntové?" Optám se a kontroluji další pulty a systémy. |
| |
| soukromá zpráva od Anthea Hunt pro Když se z panelu ozve Andromedin přerušovaný hlas, byť téměř nesrozumitelný, spadne mi obrovský kámen ze srdce. Ještě doufám, že se nejedná o pouhou smyčku a na můstku opravdu někoho najdu, protože liduprázdné chodby mě více než děsí. Sem tam narazím na nějaké mrtvé tělo, které mě více a více utvrzuje v tom, že ty rány, kvůli kterým jsem přehodila systémy na ošetřovně na záložní, nebyly jen varovné výstřely. S bušícím srdcem se rozeběhnu chodbou, protože vím, že můstek je blízko a tím pádem by se mi mohlo dostat vysvětlení, co se vlastně stalo. Andromeda jako by tušila, že jsem za rohem a obří dveře vedoucí na velitelské stanoviště se mi otevřou těsně před nosem. Zastavím se těsně za nimi, abych se pořádně rozhlédla na můstku kolem sebe. Na krátký okamžik se spočinu na dvou pytlech v rohu, zamračím se, ale pak pokračuju v průzkumu můstku, který vypadá na první pohled opuštěný. S úlevou největšího kalibru si povšimnu Dylana, který sedí u jednoho z panelů a snaží se jen zprovoznit. Halleluja, tak tohle je moc dobrá zpráva. "Dylane, co se stalo? Proč jsou všichni pryč nebo mrtví?" zeptám se jej, snažíc se trochu zkrotit vyděšený tón v hlase. Stručný popis: Výška: 155 cm (všechno mi to ukradl starší bratr:-D) Váha: 57 kg Vzhled: dlouhé hnědé vlasy, zelené oči Zobrazit SPOILER  |
| |
| soukromá zpráva od Kpt. Dylan Hunt pro První přeživší Než mi stihne Andromeda odpovědět uslyším, jak se otevírají dveře. Vzhlédnu rychle od pultu a ruka mi bezděky sklouzne k silovému kopí u pasu, ale když vidím známou tvář oddechnu si a musím se i usmát. Můj výraz ale na chvíli opět přejde do přísného. Udělám pár kroků směrem k Anthee. "Proč si sakra neopustila loď společně s ostatními, když jsem vydal přímý rozkaz?! Mohla si být v tuhle chvíli už mrtvá, to že jsme oba tady a živí je jen velké štěstí." Promluvím rázněji a přísněji, než by se dalo čekat, tak jako pravý kapitán. Pak si ale povzdychnu a výraz mi změkne a musím se přece jen trošku usmát. "Nicméně za daných okolností jsem rád, že tě vidím Antheo. Alespoň nějaká další známá tvář." Už mluvím klidně. Nad její otázkou se chvilku odmlčím a zadívám směrem do vesmíru z oken andromedy, kde je stále vidět černá díra. "Vše ti vysvětlím, tedy alespoň nějak, ale až za chvíli. Nejprve počkáme, až se sem dostaví ostatní, kteří nevím proč neopustili stejně, jako ty loď. Zatím máme zaznamenánou jednu další formu života. Než se sem dostaví dáme to tu trošku do pořádku." Vrátím se k opravám pultu. |
| |
 | soukromá zpráva od Adam pro Posledních několik kšeftů se vydařilo. Sice moc nevynesly, ale na nějakou tu úpravu to stačilo. Ale tohle, tohle je zlatej důl. Dělal jsem už všelijakou práci, ale nejvíc mě baví najdi a znič. Jenže takových je málo, takže se spokojím i s najdi a přines. Sešel jsem se tedy se svým starým "známým", pro kterého jsem už pár věcí udělal. Jako obvykle, sešli jsme se v baru a jako obvykle byl nalitý. Mít citlivější čidla pro pach, asi by mi zkratovala. Poslouchám jeho vyprávění a důležité věci si zapisuji do paměti. Jde tedy o jednu krysu. A to doslova. Zákazníkovi zdrhl s prachama a podrazil ho. A to se přeci nedělá. A já ho mám teď najít. Naštěstí pro mě, ta krysa nezahlazuje stopy, takže jsem dostal i tip, jak ho najít. Stačí jen sledovat loď Eurece Maru, která mě dovede k tomu Gerentexovi. Nebo ještě lépe, mohl bych se na ni nalodit a někde schovat. Díky rušičce bych měl být pro lodní systém takového křápu neviditelný. Začnu si pročítat Flex, který mi podal a když zmíní částku o výši půl miliónu tronů, jen přikývnu hlavou. "To zní moc pěkně. Považujte úkol za splněný," řeknu a schovám Flex do kapsy. Vstanu a vyrazím na misi. Po cestě si vyzvednu své vybavení..nebo spíš svůj arzenál. Vyrazím tedy k lodi Eurece Maru. Jestli tedy už neodstartovala. V tom případě vyrazím ke svému jednomístnému plavidlu a vyrazím za ní. |
| |
| soukromá zpráva od Shiobhan Reeves pro Procitnutí to bylo rychlé, hlavně když jsem zaslechla hlas Andromedy. Nemusím moc dlouho přemýšlet, kde se nacházím. Ano jsem stále na lodi, kde jsem být nechtěla. Musím se párkrát nadechnout a pak se vyšvyhnu na nohy. Musím přemýšlet co dál. Rozhlédnu se kolem sebe. U mých nohou je datový tablet. Okamžitě se pro něj ohnu a vložím si ho pod bundu. Nejsem ozbrojena, což je pochopitelné, když jsem byla zajata. Naštěstí v mém pokoji je pár zbraní, neměla jsem ho přeci pro sebe. Nedělá mi tedy problém najít jedno ze silových kopí. Jestli jsem stále v očích jako nepřítel, nevydám se jim na zlatém podnose. Vystoupím na chodbu, kde problikávají světla. Přistoupím k jednomu z panelů lodi. Zjišťuji si stav Andromedy. "S tebou bude hodně práce." Ušklíbnu se, když mi vyjede, co vše je poničené. Jako jeden z techniků je to moje práce. Ale otázka je, jestli je to stále můj problém, když jsem byla zatčena. Podle dat je mi jasné že únikový modul není k dispozici a prakticky bych se k nim ani nemohla dostat. Nezbývá mi tedy nic jiného vydat se na Můstek. Nevstupuji na něj z rukou na zbrani ale jsem připravena ji vytáhnout. |
| |
| soukromá zpráva od Nathan Kold pro "Ženská..." Povzdechnu si. Zadám lokální diagnostiku. Sáhnu si na ránu na hlavě. "Takže jsme odříznutí... Tady a tady." Kliknu na monitor. Světla mě začínají štvát. Začnou blikat. Chvilku mi trvá, než mi dojde, že jsou směrová. "Tak to nám někdo přežil." Začnu si hrát s lokálním nastavením. Jednu stranu světel přeprogramuju na hudební rytmus. Trochu se zasměju. Jestli má Andromeda i tohle v databázi, tak mě asi nebude mít ráda. Navíc, pokud je tu nějaký nepřítel, bude vzkaz celkem jasný. Tohle rozptýlení mi dá možnost přemýšlet. "Tak jdeme na to." Projedu bezpečnostní protokol zdejší paluby. Každá by měla být připravená na všechno. Tedy i na strátu tlaku a podobné nesmysly. Začnu prohrabovat rezervní a bezpečnostní kapsy a postupně se nasoukám do skafandru. Koneckonců světla směřují do vyšších pater. Začíná pro mne nepříjemný výstup přes vedlejší poškozené patro. Doufám, že další bude v pořádku. "Tak ne." Zkusím zase přeprogramovat světla do stejné melodie. Až to lodní inteligence zjistí, asi se mne pokusí odstranit. Další patro a další programování světel. Nakonec se doplazím do 4. patra. "No konečně." Otevřu skafandr. "Andromedo, hlásím se k službě." Ohlásím se k počítači. Celkem na hlas zahlásím. |
| |
 | soukromá zpráva od Beka Valentine pro Doufala jsem s klidný let. Dle Harpera bylo potřeba udělat generálku lodi. Odkládala jsem to, co to dalo, brala kšefty a vydělávala prachy. Jenže po poslední akci jsme dospěli do bodu, kdy opravdu bylo potřeba udělat zevrubnější opravy a tak jsem Harperovi vyhověla. Prý toho nebudu litovat. Uvidíme... “Ehm, Harpere. Na můstek, hned.“ zavolám na něj přes intercom, když před námi uvidím majestátní loď Společenství. Chvíli jen tak zírám na obrovskou loď a kochám se. Když za sebou zaslechnu dupot a kovové zruky, promluvím. “Myslela jsem, že se lodě třídy Andromeda už nedělají.“ tázavě pozvednu obočí a otočím se na svého spolucestujícího. “Pokud se nemýlím, tak na té lodi by se dalo najít leccos užitečného, že.“ V očích mi zableskne a Harper jistě tuší, co tím chtěl básník říci. Andromeda vypadá na hodně, hodně dobrý lup. Aniž bych čekala na jeho souhlas, navádím Maru blíž k Andromedě. Se systémem lodi konzultuji nejbezpečnější vzdálenost. I když je Andromeda lákavá kořist, nechci skončit v černé díře. Zas tak dobře se neznáme. Ustálím lodˇ, vypustím kotvící lana a háčky. “Ta mrcha se jen tak nedá, co.“ Mluvím spíše sama k sobě. Maximálně soustředěná na výlov. Aktivuji zpětný chod. “Možná by se hodilo mi trochu píchnout. Můžeš přidat do zpětného chodu ještě nějakou šťávu?“ obracím se na Harpera s urgentní žádostí. |
| |
 | soukromá zpráva od Seamus Zelazny Harper pro Pracoval jsem na generálce lodi. Zrovna jsme letěly na jedno místo kde Beka doufala, že dostaneme nějakou práci. Pájel jsem zrovna nějaké kabely dohromady. „Tahle loď se skládá spíše ze záplat než funkčních dílů. Abych spravil tenhle malý problém musel jsem přemostit vedení a vyřadit jedno bezpečnostní opatření. Beka nechce slyšet v jakém je hrozném stavu je její milovaná loď. A taky chápu, že práce v poslední době nic nenese. No co se dá dělat. Pracuji s tím co mám. Génia mého formátu přece nezastaví taková drobnost jako nedostatek náhradních dílů. V mnohem horších podmínkách jsem postavil lepší věci. „Jo hned sem tam.“ Něco v jejím hlase mě popožene. Nechám jeden nespájený kabel vyset z místa kde je a pájku nechám na zemi. Na můstku se předemnou objeví ohromná podívaná. Loď společenství třídy Andromeda. „Auu.“ Zasténám když se štípnu do ruky. „Fakt se mi to nezdá... To je úžasný.“ Chvilku zírám a až potom se zmůžu k odpovědi. „Nevyrábí se už asi 300 let. Většina byla zničena hned při pádu společenství. Zbytek potom vyrabovaly piráti nebo postupem času zchátraly. Potom se podle původních plánů Andromedy stavěly levnější menší verze bez těch různých zaoblených částí...“ Přehnaně gestikuluji. „Vyrobilo se jich, ale jenom pár a potom všechny plány byly ztraceny. Většina lidí to považuje za poslední slova společenství systémů...“ Zachytím Bečin pohled a zmlknu. „Užitečného? Ta loď je rarita. Když se nám jí podaří vytáhnout a najít kupce budeme bohatí jako králové.“ Začínám mluvit čím dál tím rychleji a vzrušeněji. „Pak si koupím harém. A hedvábný závěsy. Miluju hedvábný závěsy. Vlastně ten harém chci jenom kvůli nim. Bez něj by to totiž nemělo smysl.“ „Za koho mě máš?!“ Přehrávaně uraženě. „Jasně, že můžu.“ Projedu pár tlačítek a nastavení. „Kdo sakra vymýšlí ty bezpečnostní opatření?“ Zamumlám si na hranici slyšitelnosti. “Vypnout, ano opravdu to chci udělat.... Tady to spojíme s tímhle...' Celá loď najednou zhasne.„ Tak na tohle bylo to bezpečnostní opatření co jsem vyřadil než jsi mě zavolala...“ Zamumlám trochu omluvně. Najednou se všude začnou rosvěcovat nouzová světla a i počítač se dá do chodu. „Snad jsme se za tu dobu co jsme byly mimo moc nepřiblížily k tý černý díře...“ Zmáčknu pár dalších tlačítek. „Lepší už to nebude. Možná nám tu bude za chvilku trochu chladno, a počítač nefunguje na 100%, ale všechno je zrovna ve zpětném pohonu... Harém už čeká!“ |
| |
| soukromá zpráva od Andromeda pro Můstek Kapitán a jeho sestra „ Ano Kapitáne. Budu vás informovat hned jak se loď pohne. Ostatně to poznáte i sám. Jsme k ní připojení vlečnými lany.“ Oznámím mu. Dál prohledávám palubu po palubě, zatím co on se snaží srovnat panely. „ Byli jsme tři sta let na hranici černé díry… Je dost možné, že už tu žádná spojení nejsou.“ Dodala jsem. Dál jsem se zaměřovala na hledání přeživších. „ Našla jsem dohromady čtyři přeživší včetně vás Kapitáne. Slečna Hunt, brzy bude zde. Dále Raging Storm. Ten uvízl v záchranném modulu na palubě 9. Míří již sem, povedlo se mi ho znovu připojit zpět k lodi. Další je Nathan Kold. Snaží se mi předělat nastavení směrových světel. Stále musím jeho zbytečné příkazy rušit. Jestli s tím nepřestane, nejspíše ho budu muset uspat, jinak sem další přeživší netrefí z pater, která nemám pod kontrolou.“ Na chvíli jsem se odmlčela. Co udělám s posledním přeživším? Je na půl nietzsecheanka. „ Kapitáne. Je tu ještě jeden přeživším. Shiobhan Reeves. Je na Palubě 4. Stejně jako ostatní jsem ji vyzvala, aby přišla sem. Situace se změnila. Budete jí důvěřovat? I po tom, že jste přikázal zavřít všechny Nietzsecheany?“ Otázala jsem se. Nespouštím onu ženu ze senzorů. Připravená ji poslat k zemi, kdyby tak kapitán rozhodl. „ Kapitáne vchází vaše sestra.“ Oznámím. V danou chvíli se otevřou vchodové dveře, v níž se objeví první přeživší. Jeho sestra. Začíná jí rázně a přísně nadávat. Je poměrně ironické v naší situaci jí říkat, že už by mohla být mrtvá, kdyby neopustila loď. Shodou okolností se bohužel Kapitán plete. Tím že loď neopustila, přežila. Tři sta let. Všichni ostatní jsou mrtví. „ Kapitáne. Mám obavu, že se pletete.“ Prohlásila jsem. Vím, kapitánovi se neodmlouvá. Ale ví přece, proč to říkám. |
| |
| soukromá zpráva od Andromeda pro Paluba 4 – Přeživší Nathan Kold Všechny pokusy o změnu signálu jsem velmi brzy znovu změnila zpátky. Jako lodní inteligence jsem sice neměla zabudovaný emoční projev, ovšem musím přiznat, že to nebylo nic příjemného. Měla jsem jiné starosti, než měnit neustále dokolečka rytmus blikání výstražných světel. Jakmile si s tím ale přestal a vydal si se na cestu na Palubu 4, pocítil si, jak nepříjemné je, když na tebe někdo s něčím tlačí. Zničené paluby, žádný pěkný pohled. Někteří členové posádky mrtví, tím, že jsem před tím dostala rozkaz odebrat podporu života některým palubám, ti kteří neměli štěstí nebo se nestihli prostě evakuovat, ti teď byli tady. Mrtví. Na čtvrté palubě pár těl leželo taky. „ Pane Kolde, příště si svůj světelný projev nechte v uzavřeném sektoru a pro vhodnější chvíli, než je rozkaz dostavení se na Můstek. Ostatně. Jako přeživší se tam dostavte okamžitě také!“ Ozvalo se z reproduktorů. Nedalo se říct, že to bylo popuzené, to ne. Ovšem dalo se z toho vyčíst něco špatného. Tohle byla výhružka. „ Hlaste se na Můstku. Ihned.“ Jasný rozkaz. Znovu jsem spustila obvyklí rytmus výstražných světel a stejnou hlášku, která tu běžela ještě před pár vteřinami. " Všichni přeživší dostavte se na Můstek." Ty sis mohl všimnout, že se z druhé strany chodby na palubě 4 objevil Raging Storm. Druhý pilot Andromedy. |
| |
| soukromá zpráva od Andromeda pro Paluba 9 a 4 - cesta na můstek - přeživší Raging Storm Tobě se podařilo uprchnout z modulu a dostat se přes všechny zničená patra. Nebylo to občas zrovna jednoduché, protože v některých přechodech prostě nefungovala podpora života, takže už jen krátké zdržení se tam bylo něco nepříjemného. Trvalo to. Většina palub byla zničená, vlastně jediné co na nich bylo funkční, tak kupodivu jenom přechod mezi nimi. Daří se ti dostat až na čtvrtou palubu, kde slyšíš zřetelně hlas. „ Všichni přeživší dostavte se na Můstek." Je to jasné. Svolávám všechny, co tu zůstali na velitelství. Stalo se něco velmi špatného a teď je nutné to všem oznámit. A bude to muset udělat Kapitán. Po chodbě leží několik mrtvých těl. Všimneš si pohybu kousek za sebou. Když se otočíš zjistíš, že je to Nathan Kold přihází z jedné další Paluby. |
| |
| soukromá zpráva od Kpt. Dylan Hunt pro Výčet přeživších Promýšlím co odpovědět Andromedě. Našťěstí mám docela čas na odpověď protože přišla Anthea, která mne na chvíli rozptýlila. "Takže 4 přeživší na palubě kromě mě a Andromedy. To je více, než se dalo čekat." Zamyslím se a na chvíli stáhnu svou pozornost od sestry pryč a pohledem spočinu na hologramu Andromedy. "Poručíka Storma doveďte na můstek, co nejdříve, jakmile budeme mít pohon jeho pilotní schopnosti se budou hodit." Na chvílku se odmlčím ap ohlédnu z okna Andromedy. "Pana Kolda rovněž dopravte na můstek, řekněte mu, že je to kapitánům rozkaz a že jestli mi bude přehrabovat a předělávat ty systémy, které zůstaly funkční tak ať si mě nepřeje prácě ho tu s opravami čeká až až......Hmmm a co se týče slečny Reeves......rozkaz zní, aby přišla na můstek a byla seznámena se situací, nicméně mít u sebe zbraň má pro tuto chvíli zakázáno a odevzdá jí prvnímu droidovi, kterého potká. O jejím navrácení a dalším osudu bude rozhodnuto, až jakmile si s ní promluvím osobně na můstku." Odpovím na konec a při dalších opravách čekám až se ti tři zbývající dostaví na můstek. |
| |
| soukromá zpráva od Andromeda pro Shiobhan Reeves Vstoupila si na Palubu 4 a měla si jedinečnou možnost mě zkontrolovat. Všechno tady na téhle palubě začalo fungovat, alespoň do jisté míry, včetně poplašných světel a hlášení, které znělo z reproduktorů. Většina lodi byla hodně poškozená, ale cesta na můstek se zdála volná. Ozbrojila si se, ze strachu o svůj život. Samozřejmě vše bylo viditelné. „ Slečno Reeves, nesmíte být ozbrojená. Kapitán Vás popravit nehodlá. Dostavte se na Můstek spolu s ostatními. A bez zbraně. Budete seznámena se situací, která nastala.“ Ozvalo se ti z reproduktorů. Tentokrát jsem to byla opravdu já a ne jenom výstražné hlášení, které tu běželo doposud. Na palubě potkáš několik mrtvých těl. Jsou to ti, kteří nestačili utéct pryč. Jakmile se blížíš k můstku, otevřu ti dveře trošku s předstihem, abys měla prostor všimnout si toho, co se tam děje a že je to bezpečné. |
| |
| soukromá zpráva od Beka Valentine pro Udržuji Maru tak nějak v kurzu s Andromedou, zatímco se Harper snaží o podporu tahu, ať tu velkou mrchu vytáhnem. Pak to blikne, černo černá tma, do které se ozve jen můj naštvaný hlas: “Harpere!!“ Nechci přijít o kořist jen kvůli tomu, že on vyřadil bezpečnostní opatření, o kterém si myslel, že není potřebné. Jeho omluva mě nezajímá, potřebuju, aby vše začalo fungovat. A ono voilá. Mé přání bylo vyslyšeno. “Jestli Andromedu nevytáhneme, žádný harém nebude.“ vracím jeho fantasii zpět do reality. No tak... no tak... pojď k mamince. Maru se za Andomedu pere jako hladový pes. Nepustí a nepustí, dokud jí neukořistí. |
| |
| soukromá zpráva od Andromeda Ascendant pro Muž se na tebe opilecky usměje, sáhne do kapsy a přisune k tobě disk. "Tady máte zálohu ve výši 25% z celkové částky. Prosím také o průběžné informace, tedy pokud nějaké budou." Cestou ke svému plavidlu se poptáváš pracovníků, zda něco ví o lodi Beky Valentine. Bohužel ti většina odpoví, že již opustila drift a někam se vydala. No nic, je třeba prozkoumat cíl cesty, kterou ti předat tvůj současný "zaměstnavatel". Udával polohu kousek od pásu Orionu poblíž černé díry. O slečně Valentine jsi něco málo slyšel, že si občas troufne i na velice šílené věci, ale kdo ví, co měla za lubem poblíž černé díry. |
| |
| soukromá zpráva od Nathan Kold pro Šunt a kobylka "Nějak svojí přítomnost musím oznámit, když nefunguje systém." Uvedu na svojí obhajobu. Pak dostanu kázání a rozkaz dostat se na můstek. "Jakobych se o to nesnažil už několik minut." Zamrmlám rozmrzele pro sebe. Skafandru se rozhodně nevzdávám. Kdo ví, kde zase dojde vzduch. Už už se chystám splnit požadavek kapitána, když jsem poctěn přítomností jedné z kobylek. Jeden by řekl, že by měli nosit nějaké označení. Každopádně je to spolu... spolutrpitel, který se má určitě taky dostat na můstek. "Hej, jseš v pořádku?" Houknu na něj. Nevzpomínám si na jméno. Ale to teď asi nebude ten hlavní problém. Před náma jsou ještě další tři patra a raději bych měl spolucestujícího a ne spoluzavazadlo. |
| |
| soukromá zpráva od Andromeda pro Můstek „ Kapitáne, můžete mu to říct sám, brzy budou zde všichni. Pan Storm a pan Kold jsou spolu.“ Oznámila jsem Kapitánovi. Brzy tu jistě budou. A slečna Reevesová se jistě také velmi brzy objeví. „ Kapitáne, oznámíte jim to sám? A nebo to mám udělat já?“ Otázala jsem se. To je celkem podstatné, ujasnit si, kdo jim řekne špatné zprávy. Všichni jejich přátelé, rodina, příbuzní. Milenky a manželky… manželé. Všichni jsou pryč. Nikdo z nich už nežije. Jen oni. Dohromady pět přeživších. |
| |
| soukromá zpráva od Raging *Storm* Storm pro Já a Opice Vyhrabat se ze záchranného modulu bylo něco co bych si nerad zopakoval a myslel jsem, že mě nic moc horšího nepotká. Ovšem prolézání pěti palub než jsem se dostal na čtvrtou palubu bylo něco co mě teda fakt nebavilo. Nejsem tak náchylný jako opice na prostřední, ale stejně jsem byl rád, že jsem měl sebou nouzový dýchací přístroj. Prohrabávat se zničenými palubami není nic moc fajn. Na čtvrté palubě je už konečně dýchatelno a slyším Andromedu čistě a jasně. Nečekaně bych se měl dostat na můstek. Doufám, že tam najdu kapitána a Dawn. Nerad bývám jediný mezi opicema a s Dawn je aspoň sranda. Vidím ležící těla a k jednomu přikleknu. Nemá cenu se jím moc zdržovat. Místo obličeje má spíše kaši. Boj nadělal své škody nejenom na lodi, ale i na životech posádky no. Periferně vidím pohyb za sebou a otáčím se. Vidím jednoho z členů posádky naštěstí živého. Jo nejsem tady sám! Jo já jsem. Ty taky? Odpovím nehledě na hodnosti a podobné. Aktuálně je čas jenom na to dostat se na můstek a zjistit co se to hergot děje. |
| |
| soukromá zpráva od Shiobhan Reeves pro Zvednu zrak k podobizně Andromedy. Na můstek se mám dostavit beze zbraně. Byla jsem dokonce ujištěná, že mě kapitán nemá v úmyslu popravit. "To je moc pěkné. To si vezmu k srdci." Z kapitánem Huntem jsem se setkala jen párkrát a vypadal jako čestný muž. Jenže stále ve mě hlodalo to, že vydal rozkaz k zatčení všech nietzeánu bez rozdílů. Udělám pár kroků, stále zbraň u sebe. "Ať jdou všichni k čertu." Procedím skrz zatnuté zuby a zahodím kopí. "Jestli se mi něco stane. Budete mě mít Andromedo na svědomí." Uculím se na obraz Romy a jdu směrem můstek. Docela jsem uvítala, že se mi dveře otvíraly z předstihem a já mohla z dálky vidět, co se za nimi skrývá. |
| |
| soukromá zpráva od Andromeda pro Přeživší Shiobhan Reeves – cesta na můstek Své kopí zahodila. Sice po dlouhém rozhodování, ale rozhodně udělala dobře. Kdo ví, co by Kapitán provedl, kdyby měla u sebe zbraň, když tohle byl přímí rozkaz. „ Slečno Reeves, jako umělá inteligence lodi nemám svědomí. Mohu si však vaši poznámku zapsat a na neurčito ji někam vyvěsit do popředí. Ovšem nebude to na mě mít depresivní působení, které by to mělo mít na humanoidy.“ Oznámila jsem jí. Naprosto s klidem. Vlastně tak jako jsem oznamovala všechny podstatné informace, které nebyli nijak naléhavé nebo tak nějak. |
| |
| soukromá zpráva od Andromeda pro Můstek - Slečna Reeves, Slečna Hunt a Kapitán Kapitán nestihl ani odpovědět. Situace směřovala k tomu, že se tu brzy úplně všichni přeživší, o kterých zatím vím, sejdou a bude jim oznámena ona ne zrovna lichotivá zpráva. Obávám se, že se ženám na lodi nebude moc líbit, že jsou již přes tři století staré. Podle poznámek o lidech, jsou na toto téma ženy ve většině případů velmi háklivé. „ Kapitáne, Slečna Reevsová vstupuje na můstek. Neozbrojena, dle rozkazu.“ Oznámila jsem. Jednoduché, rychlé. Dveře se otevřeli s předstihem, nechtěla jsem, aby měla Slečna Reevsová pocit, že za nimi čeká nějaké nebezpečí, takže měla možnost zhodnotit si situaci, ve které se nacházela. |
| |
| soukromá zpráva od Nathan Kold pro Šunt a kobylka "Moc ne." Ušklíbnu se bolestivě a sáhnu rukou ve skafandru na zadek hlavy a ukážu zbytek zasychající krve. "Ale přežiju to. Jako vždycky." Podívám se na display a chvilku zadávám. "Tak jo. Před náma je zase jeden zničený sektor. O dalším nemá loď informace a pak už je můstek." Usměju se a zase si začnu montovat helmu na hlavu. "Nevím, jak jste na tom s výdrží v prostoru, ale měli by jsme jít." Zacvaknu helmu a vyrazím k dalšímu poklopu, který vede do zničené části, která je nejkratší spojnicí mezi námi a můstkem. |
| |
| soukromá zpráva od Kpt. Dylan Hunt pro Přibývající posádka na můstku Nestihnu Andromedě ani odpovědět na její otázku, když se otevírají dveře a vchází slečna Reeves. Zvednu oči od panelu a nechám jej na chvíli být. Narovnám se a poklidným pohledem jí sleduji. Ona si určitě může povšimnout dvou černých pytlů v rohu místnosti, které bezpochyby skrývají dvě těla. "Vítejte na můstku slečno Reevesová. Mám na Vás pár otázek a věřím, že Vy na mne také nicméně ještě chvíli vyčkejte čekáme ještě na zbytek posádky, nerad bych se opakoval několikrát." Podotknu k ní docela nevzrušeně a pak se chvíli přejdu dívat z okna Andromedy a vyčkávám, až příjdou ti dva poslední, kteří mají. "Bude to těžké. Snad Andromeda pochopila, že jim to chci vysvětlit sám." Podotknu pro sebe a pro tuto chvíli pouze zády k ostatním čekám. |
| |
| soukromá zpráva od Adam pro Cestou ke své lodi jsem se dozvěděl celkem nemilou věc. Beka už odlétla. Nedá se nic dělat, musím za ní. Zamířím ke své lodi. Spíš než loď připomíná větší stíhačku. Zatím mi to stačí. Je to schopné cestovat vířivým proudem, je rychlá a obratná, celkem silná. Pro mě dobré. Nastoupím na svou loď Tough Cricket a vyletím z doků. Chvíli se jen tak vznáším ve vesmíru a pročítám si ty dokumenty. Jestli tam je pozice, kde může Beka být, zamířím tam. |
| |
| soukromá zpráva od Andromeda pro Cesta na můstek Nebylo to pohodlné, ale paluby, které byli poničené, tedy alespoň podle mého lodního názoru se přejít dali. Sice to trvalo déle, ale ano šlo to. Před vámi zbývalo posledních pár metrů chodby ke dveřím Můstku, když se otevřeli a vy jste měli možnost nahlédnout dovnitř a zaslechnout můj hlas. „ Kapitáne, pan Kold a pan Storm.“ Ozvalo se. Na můstku byl Kapitán, jeho sestra slečna Huntová a slečna Reevesová. A také dvě těla zabalená v černých pytlích. |
| |
| soukromá zpráva od Andromeda pro Můstek shrnutí situace Dveře se chvíli po slečně Reevesové otevřeli znovu. V nich se objevil pan Kold s panem Stormem. " Kapitáne, pan Kold a pan Storm." Ohlásila jsem je a ještě naposledy jsem překontrolovala všechna dostupná podlaží lodi. Palubu po palubě, jestli jsem někde nezapomněla někoho přeživšího. " Ti jsou poslední kapitáne. Alespoň pro zatím nevím o nikom dalším." Oznámila jsem mu. Teď je na čase, aby všem oznámil co se vlastně stalo. |
| |
| soukromá zpráva od Raging *Storm* Storm pro Paluba 4 a Můstek Panu Koldovi jsem neodpovídal. Jenom jsem přikývnul a vyrazil jsem na cestu. Věděl jsem, že není nic moc třeba říkat. Byl jsem v plné kondici a tak jsem po očku střílel spíše po něm, ale to asi dělal i on směrem ke mě. Holt s některými členy posádky jsem se neznal tak dobře, abych mohl posuzovat jen podle toho co vidím. Prolézat ze čtvrté až na můstek nebyl žádný med a já jsem byl opravdu rád, když jsme to měli za sebou. Před můstkem se otevřeli dveře a my jsme jimi majestátně prošli. Má majestátnost skončila, když jsem viděl dvě těla na podlaze. Další členové posádky mrtví a já jsem doufal, že pod tím jedním pytlem není ta co jsem myslel. Pane! Poručík Storm se hlásí na můstku! Zasalutuji a postavím se tak abych viděl na kapitána a nemusel se dívat na mrtvá těla. Jedno tělo bohužel tvarem moc připomínalo osobu, kterou jsem myslel že přežila. Vnitřnosti mi zachvacuje dost nepříjemná křeč. |
| |
| soukromá zpráva od Anthea Hunt pro Čekala jsem možná...vřelejší přivítání, které se sice nakonec dostaví, ale otázky, kterými mi Dylan zaplaví, mě donutí stáhnout obočí. "Bohužel jsem žádné hlášení neslyšela. Kdyby tomu tak bylo, tak už jsem v záchranném modulu a mizím odsud směr nejbližší stanice Společenství. Když to začalo na ošetřovně prskat a třást se, zapnula jsem záložní zdroj, máme tam jednoho pacienta....tedy už nemáme," uvědomím si, že ani moje snahy o zachování systému na ošetřovně nakonec nepomohly. I já mám tisíc a jednu otázku, které bych nejraději na Dylana vychrlila okamžitě, ale protože chce ještě počkat na ostatní, hned je zase spolknu. Přeživší mezi tím hřbitovem na chodbách? Doufám, že sem dorazí, co nejrychleji, protože mě zvědavost kouše jako pes se vzteklinou. Poodstoupím o pár kroků vzad. Dveře na můstek se několikrát otevřou, já přenesu pohled na přicházející postavu. Na co vlastně teď čekám? Na zázrak mezi několika přeživšími z čtyřtisícové posádky? Prochází poslední dva a Andromeda nahlásí konec. Tedy aspoň, co její senzory dokáží podchytit. Teď snad přišla řada na vysvětlení....i když se jej tak trochu začínám bát. |
| |
| soukromá zpráva od Andromeda Ascendant pro V podobných situacích jste již oba byli, nebylo to vaše první zabírání vesmírné lodi, schválně jste pořídili záchytná a tažná lana – nejlepší, které jste dokázali sehnat a hlavně, která by dokázala Andromedu vytáhnout aniž byste sami skončili v černé díře a všechna vaše snaha by byla zbytečná a tak trochu sebevražedná. Na náladě vám rozhodně nepřidává ani ten drzý Nightsider, který si vás na tuhle špinavou práci nejen najal, ale i neopomene vám do celé akce pořádně kafrat. Gerentexe určitě nebudete chtít dlouhou dobu poté ani vidět, natož abyste o něm slyšeli. Motory Maru hučí na plný výkon, celá její vachrlatá konstrukce se klepe, jako by se měla každou chvíli rozpadnou v hromadu šrotu, Andromeda začíná pomalu a jistě stoupat na vyšší orbit černé díry, ale ven ji čeká ještě dlouhá cesta. Najednou jedno z tažných lan praskne, až to s celou lodí zakymácí. Následuje další prasknutí a pokud něco neuděláte, pak Andromeda zůstane zaseknutá v černé díře navždy a vy jí budete dělat celoživotní společnost. |
| |
| soukromá zpráva od Andromeda Ascendant pro V části vesmíru, kam tě vede cíl cesty, jsi ještě nebyl, čeká tě proto několik skoků vířivým proudem, než se dostaneš kam máš. Z dokumentů, které jsi dostal od svého nového dočasného zaměstnavatele se dozvíš, že místo kam míříš, bylo počáteční bitvou u planety Hefaistos, kdy se před 300 lety začal pád Společenství systémů, největší soustavy spojených světů, kdy Společenství prohrálo a zcela zaniklo. Jejich nejlepší těžký bojový křižník Andromeda Stoupající byla napadena jako první a za neznámých okolností skončila v černé díře. Kdysi si možná zaslechl nějaké pověsti a zkazky o této vesmírné lodi, ale v tomto hvězdném systému nebylo vůbec nic zajímavého, co by stálo komukoliv za misi. Tvé senzory náhle zaznamenají loď, který by popisem odpovídala Maru, ale to co spatříš před sebou je čin naprostého šílence. Tahle malá pašerácká loď se snaží vytáhnout z černé díry obří pravidlo, což zcela popírá veškeré fyzikální zákony. Její úspěšnost je v zásadě pohybuje v záporných číslech, což podpoří i fakt, že dvě ze záchytných a tažných lan praskají a obě lodi mají pomalu a jistě namířeno do černé díry. Pokoušet se právě teď přibližovat, by asi nebylo příliš rozumné. Možná by stálo za to chvíli posečkat, jestli uspějí a nebo je rozmačká gravitace černé díry. Zobrazit SPOILER |
| |
| soukromá zpráva od Shiobhan Reeves pro Andromeda mě s klidem varuje, že moje poznámka, o tom že mě bude mít na svědomí si zapamatuje, ale nebude to mít na ní jakýkoliv vliv. Nevím proč, ale musím se usmát, aspoň na krátkou chvíli. „Připomeňte mi Andromedo, že vám mám naprogramovat emoce.“ Stále s úsměvem, který mi ale mizí, když se před mojí osobou otvírají dveře na můstek. Byla jsem patřičně ohlášená kapitánovi, že vcházím. Jsem mírně v rozpacích jestli si máme stále hrát na salutování či nikoliv. Rozhodnu se pro druhou variantu, přeci jen poslední věc co si pamatuji je rozkaz kapitána mě uvěznit. Proto se držím v blízkosti únikových dveří. Vím že Hunt má pod palcem celou loď a nejspíš útěk by se mi ani nezdařil. I když jsem nezasalutovala, vojenský výcvik je na mě znát, stojím v pozoru takřka bez hnutí, ruce mám založené za zády, jen očima sleduji místnost. Dva černé pytle mi neuniknou. Snad zachvíli taky nedostanu takový hezký mundůr. Z prohlížení místnosti mě vytrhnou kapitánova slova. „Jako kdyby jste mi četl myšlenky. Poslední, co si pamatuji je moje bezdůvodné zatčení.“ Povolím ruce a natáhnu se k jednomu zábradlí na můstku a o to se opřu. Naštěstí to netrvá dlouho a ostatní dorazí a jsou ukázněnější než já. První zasalutuje a nevynechá svoji hodnost. Sakra na co si tu hrajeme, už nejsme posádka. Vždyť je nás jen pět a dvě mrtvoly… těch asi bude víc po lodi… „Kapitáne myslím, že můžete začít. Někteří s dychtivostí čekají vaše slova“ Sarkasmus z mých slov jen sršel. |
| |
| soukromá zpráva od Kpt. Dylan Hunt pro Všichni na palubě Když se znovu dveře otevřou otočím se a vidím vcházet slečnu Reeves. Můj pohled i výraz jsou klidné a nic neříkající. Její poznámku se rozhodnu přejít, protože už se znovu otevřou dveře a vchází poručík Storm a pan Kold. Chvíli si je všechny prohlížím a mlčím, než se rozhodnu přejít do volnějšího prostranství před ně a ještě jednou je přelétnout pohledem. "Posádko pohov a dobře poslouchejte a své dotazy si nechte nakonec." Začnu a nadechnu se abych se připravil na proslov, který mne čeká. "Všichni si asi říkáte, co se vlastně stalo....Při zachycení volání o pomoc ke kterému jsme přiletěli se ukázalo, že to byla pouze past Nietzscheanů, kteří nás napadli. Bylo nařízeno nakonec celé posádce opustit loď." V zápětí se mírně zamračím. "Což mi připomíná. Čemu na rozkazu opusťe loď jste vy nerozuměli?! Mohlo vás to stát všechny krk a bylo to neuposlechnutí kapitánova rozkazu. Za jiných okolností bych vás postavil před soud." Je znát, že se na ně zlobím, ale pak se to jakoby rozplyne a já se trošku usměju. "Nicméně v dané situaci je dobré, že jste tu zůstali, takže tuto drobnost přejdeme....Nicméně při únikových manévrech jsme se dostali s Andromedou až příliš blízko černé díře a ta nás přitáhla k sobě. Mezitím se na můstku objevil velitel Gahesiris Rhade, který nás pro svou rasu zradil, i když to byl předtím on, kdo navrhl suspendovat všechny Nietzscheanské členy posádky pro možný únik informací." Významněji se podívám na Shiobhan. "Velitel Rhade zastřelil prvního důstojníka Dawn, která odmítla splnit můj rozkaz a pilotovala Andromedu. Posléze byl zabit mnou v souboji. Oba tito členové posádky leží v těch pytlích opodál." Soucitně pohlédnu na Storma. "Jejich památka bude uctěna se všemi poctami.....A nyní k přítomnosti. Čas se pro nás zastavil a my zamrzli v černé díře. Bohužel na déle, než by nám bylo milé. Uvízli jsme zde na dlouhých 300 roků. Takže ano...všichni které jsme znali a milovali, naše rodiny a přátele, prostě všichni z našeho světa jsou již po smrti. Ze čtyř a půl tisíce lidí, kteří byli na palubě jsme tu nejspíše jen já, Andromeda a vy čtyři. Nevíme, co se stalo za ty tři století, ale jakmile zprovozníme loď pokusíme se kontaktovat Společenství a dát jim vědět, že jsme naživu." Krátká odmlka. "Neznámá malá loď nás nyní drží na lanech a jsou to právě oni, kdo nás vytáhli z černé díry. Sledujeme je pomocí sond nicméně zatím, nebyl navázán kontakt. Většina systémů Andromedy jsou poškozené, nebo budou třeba vyměnit. Oprav je tu pro takový počet, opravdu hojný, ale musíme zprovoznit Andromedu, co nejvíce, než se nám tu pokusí nalodit ti naši údajní zachránci. Moc nevěřím tomu, že by nás vytáhli, jen tak z dobré vůle." Pak přistoupím ke všem blíže. "Slečno Huntová vy se s pomocí Andromedy postarejte o uložení těchto dvou těl, ceremonie proběhnou, až budeme venku z téhle lapálie. Dále pak zkuste zprovoznit, co nejvíce ošetřovnu, nevíme jestli tu nejsou další přeživší, a pokud ano budeme jí potřebovat. Také zkontrolujte hydroponické zahrady kvůli systému podpory života." Kývnu na svou sestru, která dostala svůj úkol. "Poručíku Storme vy zůstanete se mnou na můstku a pomůžete mi opravit panely a systémy, které se zde nalézají, abychom byli schopni Andromedu řídit. Pokud si nebudete vědět rady Andromeda Vás navede." Kývnu na Thana, můj pohled padne na Kolda. "Pane Kolde běžte do strojovny pomoci a pomozte droidům s opravami pohonu a dalších poškozených obvodů tam. Chceme se, co nejdříve hýbat nelíbí se mi viset na lanech tak s tím něco udělejte." Naposledy můj pohled padne na Shiobhan. Stojím naproti ní a dívám se jí do očí. "Jakožto poloviční Nietzscheanka jste se mohla účastnit osnování zrady proti Společenství a měl by Vás čekat soud a možná i poprava za případnou zradu. Nemám žádný důkaz o Vaší vině nebo nevině. Takže...podívejte se mi do očí slečno Reeves a řekněte zradila jste Společenství a svého kapitána?" Optám se jí klidně a dívám se jí do očí a čekám na odpověď je jasné, že na základě její odpovědi a na tom zdali bude vidět, že lže či nikoliv budu pokračovat či nikoli. "A ještě než půjdete, poručíku Storme záložní zbrojní skříňka zde na můstku v levé zdi. Otevřete ji a vydejde každému jedno silové kopí. Kdyby se něco stalo, nechci abychom tu pobíhali neozbrojení." Podotknu ještě nespouštějíc oči s Shiobhan. jsem až příliš klidný. |
| |
| soukromá zpráva od Nathan Kold pro Konečně se doplazíme na můstek. Odepínám helmu skafandru. Nejsme první. Naneštěstí už poslední. "Nathan Kold se hlásí do služby." Předvedu lehkou podobu zasalutování. Sotva se ale dotknu hlavy, trochu zamrkám bolestí. Pak má už Kapitán proslov. Na jeho otázku, proč jsme neopustili loď, překvapivě odpovím. "V okamžiku rozkazu jsem byl v bezvědomí. Když jsem se probral, už bylo... Teď?" Zamračím se. Tahle 4D definice časoprostoru je náročná. Překvapivě mě informace o časovém problému až tak nezaskočí. Možná to bude způsobeno tím, že dle papírů rodinu nemám. Pak Kapitán začne rozdávat rozkazy. Neprotestuju. Sice jsem spíš zaměřen na opravu bezpečnostních systémů nebo úpravu a opravu zbraňové základny, ale i o motorech něco vím. Snad to bude stačit na jejich rozběhnutí. "Jestli mohu požádat ještě o zpřístupnění plánů funčních průlezů. K vám jsem lezl přes několik nefukčních pater a myslím, že pokud existuje nějaká rozumná kratší cesta než skafandr, byl bych za ní rád." Tato prosba je spíše směrována na Andromedu, abych nedostal vynadáno, že se jí hrabu v programech. Pokud mne nebude chtít nikdo zastavit (mimo jiné proto, že jsou na mne vidět první příznaky lehkého otřesu mozku), jsem připraven vyrazit směr opravy. |
| |
| soukromá zpráva od Anthea Hunt pro Poslední dva muži na můstku a to je vše. Celkem 5 členů posádky navíc s Andromedou. Hodně smutné skóre. Dylan s vysvětlováním dlouho neotálí. Pomalu nás zasvětí do situace. Slovům o Nietzeánské vzpouře se věří dost těžko. Nicméně jiné vysvětlení na Bylo nás pět a hromady mrtvol na palubách se momentálně nenabízí. Kapitán se na chvíli rozčílí, proč jsme neopustili loď, ale podruhé už svou omluvu nenabízím. Jak to poté shrnul, je to v konečné fázi úplně jedno, protože jsme teď a tady. Další informace se na nás valí rychlostí laviny, možná i větší. Ne, nedokážu uvěřit, že by Gaheris byl něčeho takového schopný, byl to přeci jen Dylanův přítel a bezpečnostní důstojník. Těla v černých pytlích u zdi přitahují můj pohled jako silný magnet. Časový údaj tři sta let..tak nějak řečeno do budoucnosti...působí jako facka do obličeje. Tohle skousnout bude trvat nějakou dobu. Popravdě řečeno, víří mi to v hlavě okamžitě, takže pomalu přestávám Dylana poslouchat, co říká dál. Ze zamyšlení mě probere kapitánův příkaz na mou osobu. Cožeto? Otevřu pusu, aby mi z ní vypadlo nějaké "ale", nakonec ho však spolknu. V první řadě mluvím s kapitánem, ve druhé k čemu by mi to bylo. "Ano, kapitáne. Hned jdu na to," pronesla jsem tiše, poodstoupila k oběma pytlům, abych jeden po druhém rozepnula. Ač už jsem měla doteď jakékoliv pochybnosti, obě mrtvá těla s vypálenými dírami v hrudi hovořila více než jasně. Jiné identifikace už nebylo třeba. Na okamžik jsem zavřela oči a zhluboka se nadechla. "Andromedo, máte spojení s některým z androidů na nejbližší palubě? Na vozík se teď vykašlete, ale..." na okamžik jsem se odmlčela. "dva by se na odnos hodili. Skladiště vedle ošetřovny bude vyhovovat." Zatáhnu znova oba zipy a zvednu se na nohy. "Pane Kolde, až budete mít za sebou nejdůležitější opravy, zastavte se prosím na ošetřovně, děkuji." |
| |
| soukromá zpráva od Shiobhan Reeves pro Jak uslyším Huntova slova ohledně příkazu pohov, neubráním se mírnému úšklebku. Já si tak nějak pohov udělala před chvílí bez jeho svolení. Líně jsem se odstrčila od zábradlí lodi. Kapitán se konečně pustí do vysvětlování situace a začíná výtkou, proč jsme neopustili loď. Kdyby nebylo mě Nietzeánská část lodi by doteď byla zamknutá i se mnou. Oni na rozdíl od mé osoby se dostali ven. Vysvětlení, proč jsem stále na lodi si nechávám pro sebe, i když mám chuť říct nějakou kousavou poznámku. Na rozdíl od mého mlčení jeden z přítomných přeživší se musí podělit o svůj nešťastný osud, proč tu zůstal. Dozvídáme se o zradě Nietzeánské rasy a nejeden pohled padne mým směrem. Mám se snad omlouvat za to čím jsem. Nevyjadřuji se nijak, jen klidně stojím a když je nám prozrazeno, kdo je pod černými pytli, podívám se na ně. Rhade proč mě to nepřekvapuje. Není mi líto ani jednoho mrtvého. Dawn jsem neznala a Rhadeho jsem poslala k čertu, když mě chtěl zahrnout do svých plánů. Vypadá to, že jsme všichni o 300 let starší a není to na nás znát. Zatím se rozhoduji, jestli se mám radovat, že všichni mí blízcí jsou mrtví. Nikdy už neuvidím svého otce a on se mi nebude vměšovat do života. To musím konstatovat jako super bonus tohohle všeho, ale selhala jsem. Svoji matku jsem nezachránila z pařátů krutého Hectora Reevese. Mohu na všechno zapomenout a začít nový život, jen se dostat odsud. Zbytek posádky už dostávají své úkoly, mě si kapitán nechává jako poslední. To nejlepší nakonec se říká. Jeho pohled mě neděsí, zadívám se mu do očí jako on mě. Mám nutkání se vysmát jeho výhrůžkám soudu. Něco mi říká, že by mě neměl kdo soudit akorát tyto čtyři lidi. Společenství jestli by existovalo by nás zachránilo. Nebo snad ne? „Nikdy jsem žádného svého kapitána nezradila.“ Což je pravda a to jsem pracovala i na pašerácké lodi. „Ani vás.“ Sáhnu pod svoji bundu a vyndám jeden z lodních datapadů a podám ho kapitánovi. „Zde je můj důkaz o nevinně.“ V datapedu se nachází rozhovor mezi mnou a Rhade, kde odmítám pro něj špehovat a lézt do systémů lodi. V rozhovoru padne něco o mém otci, že se ve mně zmýlil a já jen přitakávám, že ten se ve mně mýlil celý život. „Přiznávám, že mě Rhade na loď naverboval za nějakým účelem, ale jakmile jsem zjistila, že je v kontaktu s mým otcem. Spolupráci s Rhadem jsem odmítla.“ Pokrčím rameny, jako kdyby o nic nešlo. „A na moji obranu, proč jsem Rhadeho nešla hned nahlásit. On byl zástupce kapitána a já nový člen posádky, kdo by mi věřil. Proto jsem sháněla důkazy proti němu.“ Moje slova potvrzují data v datapedu. Jedna složka nese jméno Hector Reeves. „Můžete si to klidně nechat, já už to nepotřebuji.“ Tohle jsem schraňovala pro svoji matku, abych jí ukázala, jaký otec je. Teď už je to jedno. To že jsem pustila všechny Nietzeány si raději nechávám pro sebe. Já to ve svých očích, jako zradu nevidím. Najednou jsme byli všichni zrádci a všichni na nás zapomněli a bylo všem jedno, jak dopadnem. „Tak když máme za sebou to obvinění. Mohu dostat zbraň.“ Natáhnu ruku k Huntovi, jako kdyby mi jí měl vydat on sám. „A jít konečně dělat v tom co jsem dobrá. Například zprovoznit Andromedě zbraně ať pošleme našim zachráncům děkovný dárek. Nebo jít pomoci panu Koldemu do strojovny, protože vypadá, že se za chvíli složí.“ |
| |
| soukromá zpráva od Raging *Storm* Storm pro Poslouchám kapitána a jsem poměrně zhrozený, protože tohle jsem opravdu nečekal proč a jak. V jednom okamžiku jsem, ale přestal poslouchat. Je mi jedno co kapitán říká. Byl jsem připravený na ledacos, ale smrt Dawn mě opravdu zasáhla. Byli jsme si blízcí a tohle opravdu není něco co bych chtěl vidět, slyšet nebo cítit. Z mého upřímného žalu mne vyruší kapitánův hlas a moje jméno. Zvednu hlavu a jenom přikývnu. Kapitán mluví dál a já se snažím chytat. Otočím se a posunu se ke zbrojní skřínce, kterou otevřu a všem kromě Shiobhan vydám zbraně. Pokud kapitán svolí vydám zbraň i jí a pokud ne, tak akorát vezmu svojí zbraň a skřínku zavřu. Potom mi to všechno začne nabíhat. Tři sta let jsme tvrdnuli tady a venku se asi dělo úplně všechno. Všichni a všechno co jsme znali je mrtvé a už se nevrátí. Všechno je to v háji. Upadnul jsem do poměrné deprese a čekal, až si to kapitán vyřídí se slečnou Reeves. Potom k němu zvednu hlavu. Vím, co je má povinnost, ale smutek je ještě poměrně hodně čerstvý. Aby celý ten příběh byl úplný pane, tak já jsem Vás uposlechl, ale únikový modul selhal a já jsem zůstal tady. Pouze zkonstatuji a pak se zahledím na jeden z monitorů. Andromedo prosím máme někde seznam škoda můstku a případné plány nebo diagnostiky ať vím, do čeho se pustit prvně? Víte, jak to mám s elekronikou. Čímž naznačím, že zase tak dobrý technik nejsem, ale na nouzové opravy bych měl stačit. |
| |
| soukromá zpráva od Andromeda pro Můstek - udílení rozkazů a plánků Poslouchala jsem Kapitána a jeho vysvětlování toho, co se stalo. Řekl vše potřebné a rozdal rozkazy, které bylo nutné udělit. A vyslechl také slečnu Reevesovou, která se patřičně bránila. Já měla ale moc práce na to, abych ještě reagovala na jasné věci. Opravování a sprovozování všech spojení, programů a zařízení na lodi nebylo jednoduché. A ne všechno dokážu udělat přímo já, bez fyzické pomoci. Mnoho věcí je na lodi zničených. A jen málo rukou, které je dokáží opravit a dát zase dohromady. " Slečno Huntová, bohužel všichni droidi jsou zaneprázdnění opravami na palubách a udržováním životaschopnosti na lodi." Ano asi teď slečnu Huntovou zklamu, ale musí se hold snažit sama. Bohužel musíme se zaobírat důležitějšími věcmi, než přenosem mrtvých někam jinam. „ Ano pane Kolde, podívejte se na obrazovku, nechala jsem vám vytyčit trasu, která je nejbezpečnější a nejrychlejší pro přechod do strojovny. Chtěla bych vás ale poprosit, abyste nespoléhal na antigravitační pole. Obávám se, že na některých palubách nebude zrovna v pořádku.“ Musím vyřizovat vše pěkně popořadě. Zatím, co Kold studoval cestu do strojovny, připravovala jsem mu všechna možná schémata, která by se mu tam dole mohla hodit. Tedy alespoň ty soubory, které nebyli poškozené. Ne úplně všechny informace mám, bohužel. „ Slečno Reveesová, pokud vás mohu požádat, postarejte se o základní obranu a zbraňové systémy. Takhle jsme zatím jako, jak by to lidé řekli, jako zajíci na odstřel.“ Moje vědomí se na krátkou chvíli upřelo na slečnu Reveesovou. „ Tu poznámku toho, že vás budu mít na svědomí, odstraním. Jak vidno, žijete.“ Dodala jsem, než jsem se začala věnovat Stormovi. „ Na palubě je zničené téměř vše. Ovládání lodi je ve velmi špatném stavu. Možná by bylo dobré začít s tím. Dodám vám schémata, která k tomu budete potřebovat.“ Slíbím mu. Musím teď ty schémata najít. Asi se mi za chvíli zavaří kolečko. A možná to nepotrvá ani tak dlouho. Nelíbí se mi, že jsem uvázaná za nějakou podřadnou lodičkou, i když bych měla nejspíše pociťovat vděk, že nás vytáhli. Ale nelíbí se mi to. „ Pane Storme budete muset hodně spolupracovat s panem Koldem ve strojovně.“ Dodám, mírně zaujatá pozorováním lodi, která nás drží. Za jak dlouho se asi odváží dostat se na naši palubu??? |
| |
| soukromá zpráva od Kpt. Dylan Hunt pro Zmatek na palubě Vyslechnu Reevesovou i všechny ostatní a chvíli jí sleduji, než kývnu na Storma, aby jí dal silové kopí. Sám pak od všech poodstoupím a mezitím slyším, co povídá Andromeda. "Takhle špatně jsme na tom ještě nikdy nebyli. Musíme hodně rychle máknout." "Dobrá tedy všichni máte své povinnosti, tak se do nich pusťte. Nemáme času nazbyt. Rozchod." Podotknu klidně a počkám, až se všichni vypaří po svých povinnostech a sám se vydám do zbrojnice, abych nám tam zajistil dostatečnou výbavu. Protože předpokládám, že ti na té malé loďce nás asi časem navštíví. "Andromedo? Nejkratší použitelná cesta k nejbližší zbrojnici?" Optám se jí, když vyrazím po chodbě z můstku a pak zamířím cestou, kterou mne odnaviguje. |
| |
| soukromá zpráva od Anthea Hunt pro Odpověď, kterou od Andromedy dostanu, sice není ta, kterou bych chtěla slyšet, ale rozhodně jsem nebyla překvapená, když mi oznámila, že nemá žádné androidy, které by mi mohla poskytnout k ruce. No nic, nějak se s tím poperu. Převzala jsem si silové kopí, které jsem zasunula do stehenního pouzdra. Vyběhla jsem zpátky z můstku do přilehlé chodby, abych v nejbližším skladišti sehnala vozík. Jedno po druhém jsem mrtvé těla na vozík naložila. Chvíli mi to trvá, ale nakonec se zadaří. "Až uložím těla a zprovozním ošetřovnu, pokusím se podat hlášení. Z nejbližšího fungujícího stanoviště," oznámím předtím, než se zapřu o držadlo a vozík se rozjede směrem ke dveřím a ke skladišti u ošetřovně. |
| |
| soukromá zpráva od Shiobhan Reeves pro Musím říct že jsem překvapena, že Hunt neměl k mé osobě nic dalšího. Vyslechl si mě, změřil si mě pohledem, za tu dobu jsem ani já tím svým z něho neuhnula a nakonec kývl na Storma, že mohu dostat zbraň. Asi bych měla podotknout, že se mi ulevilo, neskončím opět pod zámkem, i když v tuhle chvíli nevím kam by mě asi tak zavřeli. Dojdu si tedy pro silové kopí a bez jediného slova ho přijmu a zasunu do pouzdra na stehni, které je pro něj určeno. Andromeda mě požádá ať se vrhnu na její obranný a zbraňový systém. "Žádný problém Andromedo." Přistoupím k jednomu z panelů na můstku, abych se mohla podívat na stav obranných štítů a útočných zbraní lodi. Kde vidím, že jsou škody nejhorší a dá se k nim dostat ručně, tak se tam vydám. Není moc času takže nejspíš běžím. |
| |
| soukromá zpráva od Beka Valentine pro Jemně a pomalu manévruju s Maru, tak abychom dostali Andromedu ze spárů černé díry, ale ten příšerný chlupatec, který se přidržuje zábradlí za mým pilotním sedadlem, prskajíc nějaké pazvuky, mě nijak neuklidňuje. Tohle je práce, která se musí dělat s citem, ale když to někdo prostě nechce pochopit, pak je to těžké. Snažím se vytěsnit okolí z hlavy a soustředit se jen na práci samotnou, na hodnoty na řídící desce. Zatím to vypadá dobře. Ještě chvíli a Andromeda bude venku a jen naše. Když praskne první tažné lano, s Maru to pořádně zatřese a mě to vyvede z rovnováhy. Sakra! Nahnu se kupředu a spustím přídavné trysky a znovu se snažím zkoncentrovat na vytáhnutí Andromedy. "No tak holka, to zvládneš. Já vím, že to dokážeš," mluvila jsem v duchu s Maru. Na čele mi vyvstaly kapičky potu. Ještě kousek, ještě jeden. Světla na řídícím panelu varovně zablikala a doprovodil je zvuk, o kterém se nedalo říct niž jiného, že byl zlověstný. Další tažné lano zmizelo v nenávratnu a čísla na obrazovce začala naznačovat, že ztrácíme výšku a začínáme padat dolů – do temné hlubiny černé díry. "Sakra!" zahromuju a prsty se mi roztančí na ovládacím panelu, jak zkouším, co by mohlo fungovat, ale my stále klesáme. "Harpere! Potřebuju pomoct! A to hned!" zakřičím lodním interkomem na svého technika, doufajíc, že se mu v té jeho inteligentní hlavičce vylíhne nějaký nápad, kterým nás dokáže zachránit. |
| |
| soukromá zpráva od Seamus Zelazny Harper pro „Nejsem kouzelník. Nemůžu udělat nemožné. Už jsem převedl veškerou energii do motorů.“ Začnu ze sebe překotně chrlit. „Máme jedinou možnost. Můžeme se pomodlit a doufat, že půjdeme do nebe.“ Povím cynicky. „Co si myslíš, že teď udělám. Máčknu na pár puntíků a budeme kouzelně pryč?!“ Vychrlím nahlas svojí obhajobu pro neschopnost. Musím se zklidnit. Načnu si další plechovku SparkyColy. Stačí se uvolnit a všechno bude v pořádku. Dostal ses přece z horších situací. Ikdyž tě zrovna žádná nenapadá. Ale to nemusí nic znamenat... Plácnu se do hlavy. Pak pokrčím rameny. „Vyšli nouzový signál. Třeba nás někdo stihne vytáhnout dřív než nás to rozdr....“ „...Počkej mám nápad. Pořádně se připoutejte. Bude to tady trochu létat.“ Zavolám na Beku radostně. Ouu, yes starý geniální Harper je zpátky bejby. Připoutám se na židli. Připojím se mojím portem na hlavě s Eurékou Maru. Tak co zlato? Jsi ráda, že mě zase vidíš? No, hele dneska nemáme moc času na pokec. Jenom se musím zbavit pár dalších zbytečných bezpečnostních protokolů.... Je to celkem fuška. A čas nám pomalu ubíhá. Je to otrava. Jednou se jich zbavím úplně všech. Stejně jsou jenom pro amatéry a zdržují mě od práce... Po úmorných minutách majících momentálně cenu zlata se konečně blížím k cíli. Plán je následovný. Vlastně vcelku prostý. Zvýším gravitaci na lodi. Nasměruji všechnu energii s cívek umělé gravitace na záď lodi. A pak je prostě přetížím a odpálím. Mělo by to vytvořit energetický puls. Ten na základě změny sil venku ve vesmíru by nás měl vystřelit jako špunt z lahve šampaňského. Když se to nepovede budeme dál přitahováni silou černé díry. Když ano přijdeme „jenom“ o umělou gravitaci. |
| |
| soukromá zpráva od Beka Valentine pro S bušícím srdcem a pípajícím alarmem vyčkávám, s čím Harper operující ve strojovně přijde. Osobně mě nenapadá nic, co by nám v tuhle chvíli zachránilo kejhák, tedy až na nouzové odpojení tažných lan a to bych si nechala rozhodně až na poslední chvíli. Ta temná kráska na orbitu pod námi rozhodně stojí za balancování na hraně se smrtí. Pokud se obchod vydaří, budu schopná zaplatit veškeré dluhy, opravit Maru...zbyde mi tak možná na večeři, pokud si neobjednám víno, ale na druhou stranu zase budu začínat s čistým štítem a další akce už pro mě bude stoprocentně zisková. Harperova slova o vyslání nouzového signálu nejsou přesně ty, co bych čekala. Před nějakou dobou sice senzory zaznamenaly portál vířivého proudu na druhé straně galaxie, ale od té doby nic nezaznamenaly. S povzdechem natáhnu ruku k tlačítku externího komunikátoru, ale Harperova odmlka mě donutí stáhnout prst. Zkontrolovala jsem si sponu bezpečnostního pásu. Co se stane s těma dvěma za mnou je mi naprostá putna. Nadechala jsem se a čekala jsem, co se stane. Obrazovka ovládacího panelu se rozbliká rudým světlem, oznamující přetížení palivových nádrží. "Harpere, ty blázne, o co se to pokoušíš?" napadne mě, když s Maru zatančí několik drobných výbuchů, ale když se všechno za pár chvil vystabilizuje, zjistím, že jsme vyklouzli z nejhoršího, ale co bylo to nejlepší, bylo že s námi vystoupala i Andromeda. "Harpere, nevím jestli jsi blázen a nebo génius, ale tohle ti rozhodně vyšlo. Oblékni se do EVA obleku a počkej na mě u airlocku. Dostanu nás k Andromedě a připojím." S notně poškozenými motory manévruji s Maru, až se mi podaří dostat do blízkosti jednoho z hangáru ke kterému se bez problémů připojím. "Zůstaňte tady, než obhlédneme situaci." příkážu Gerentexovi a pro jistotu uzamknu ovládání Maru. Sama se obléknu do jednoho obleku a zamířím za Harperem k airlocku. "Nejvyšší opatrnost, Harpere, dokud nezjistíme, jak to vevnitř vypadá," kývnu na svého inženýra a otevřu dveře, abych poprvé vstoupila do lodě již zaniklé Vrchní stráže. |
| |
| soukromá zpráva od Andromeda Ascendant pro Posádka se pomalu a v některých případech docela neochotně pouští do úkolů zadaných kapitánem. Rozhodně by to chtělo, aby se někdo konečně pustil do základních oprav. Některé z palub a hangárů vůbec nemáš pod kontrolou a to i pro umělou inteligenci jako jsi ty, není nic příjemného. Jednou z tvých naprogramovaných zásad je i ochrana posádky, což v tomhle případě není dosažitelné. Jeden z tvých senzorů zaznamená otevření vrat hangáru, ale vzápětí to označí za chybu. Je tedy možné, že by se někdo chystal vstoupit na palubu lodi? MH: Pohlídej si, až Harper bude následovat Beku dovnitř, děkuji. Chtěla jsem jen napsat, abys měla info. |
| |
| soukromá zpráva od Andromeda Ascendant pro Dlouhé minuty utíkají a ty na senzorech sleduješ, jak pokračuje boj malé lodi s gravitací černé díry, tažnými lany a lodí, která jí velikostí několikrát převyšuje. Jako souboj Davida s Goliášem, jak by to nazvali starověcí pozemšťané. V jednom okamžiku všechno vypadá naprosto marně. Tedy aspoň pro posádku druhého plavidla. Andromeda i loď Beky Valetinové začínají pomalu klesat do hlubin černé díry. Pokud je opravdu na její palubě i Gerentex, možná bude jeho eliminace rychlejší než bys ho zajal. I když to by přesně nebylo to, co po tobě požadoval svůj patron. Najednou spatříš několik jasných záblesků z motorů Maru, loď se otřese silou několika výbuchů, ale tahle výbušná síla způsobí, že místo pokračování v pádu do temnoty černé díry zamíří směrem vzhůru a táhne s sebou i Andromedu. Ať už loď pilotuje kdokoliv, buď má odvahy na rozdávání a nebo je to totální šílenec. Andromeda je bezpečně ve vesmírném prostoru a Maru zahájí obrat a zamíří směrem k jednomu z jejích hangárů. |
| |
| soukromá zpráva od Seamus Zelazny Harper pro Bečinu chválu si poslechnu ještě ve virtuálním prostředí. „Tak trochu oboje. Každý génius je přece tak trochu šílenec...“ Z hlasu mi samolibost přímo čiší. „...Stejně jako Tesla nebo Van Gog ikdyž to byl malíř, ale geniální malíř. Teda lidé to povídají. Jednou jsme Nýčeánům vykradly sklad a našli tam ten obraz ze slunečnicema. Mě to trochu amatérský. To co se nedá popřít je, že šílený byl. Jinak by si přece neuřízl ucho...“ Zarazím se. „Jo jasně EVA oblek...“ Zabručím. Odpojím se od virtuální reality. Proč nikdo nechce poslouchat moje geniální myšlenky? Asi na ně ještě nejsou připravení. Všichni vědci byly nejvíce uznávaní až po smrti. To, ale nebude můj případ... Jsem největší génius co kdy žil... Pomyslím si vesele a optimisticky. Nefungující gravitace je svině. Člověka ani nenapadne přemýšlet o tom co všechno se může vznášet. Sakra zapomněl jsem. Takové plýtvání. Zaměřím se na plechovku SparkyColy, která se vznesla do vzduchu a hnědá tekutina se zformovala do malých kuliček vznášejících se všude. Tohle bohůmžel není to jediné co se vznáší. Nářadí, papírky, prázdné plechovky... Nic z toho nebylo ušetřeno. (Od teď už uklízení nebudu flákat přísahám!) Jak se mám nasoukat do obleku v nulové gravitaci?! Nejsem akrobat nebo hadí žena. „Auu ssss“ Zanadávám. když mi na hlavu spadne šroubovák a přímo v oku mi přistane jedna „kapka“ Coly. (Jak něco tak lahodného může pálit v oku?!) „Mohla jsi mě, alespoň varo...“ Postěžuji si Bece přes interkom. „...Počkej to znamená, že jim pořád funguje umělá gravitace. To je pro nás úžasná správa. Na tak velké lodi je dost součástek na to aby jsme spravily naší umělou gravitaci a ještě dost zbylo... Jo jasně EVA oblek..“ |
| |
| soukromá zpráva od Andromeda Ascendant pro |
| |
| soukromá zpráva od Andromeda pro Nezvaná návštěva v hangáru „ Na první palubě je přístupná malá zbrojnice. Pokud chcete do velké zbrojnice, budete muset počkat až bude v pořádku třetí paluba.“ Oznámím kapitánovi. Dál se věnuji potřebným věcem v opravách, které mohu udělat sama, jako třeba navazování spojení s palubami, na kterých nic nevidím. Proto mne zarazí podivná chyba, kterou mi nahlásil jeden ze senzorů v hangáru číslo jedna. Je jen o tři paluby pod námi, a to není moc daleko. A je tam i funkční podpora života a mé spojení není špatné. Ne tak špatné, abych s tou palubou nemohla komunikovat. Jenže tohle bylo prostě podezřelé. Čtvrtá paluba. „ Kapitáne? Myslím, že nás někdo přišel navštívit. Hangár číslo jedna. Čtvrtá paluba. Prozatím jsem odpojila komunikaci na čtvrté palubě, a snažím se zprovoznit více senzorů, protože se může stále jen jednat o chybu, kterých je tady požehnaně. Ale bylo by vhodné tuto situaci kontrolovat. Uzavírám Hangár a postupně všechny průchody čtvrté paluby. Označuji je jako ohrožení, ale prozatím bude vhodné zjistit, co jsou zač. Přeci jen mě vytáhli ven a tím všem zachránili život.“ Mluvím. Klidně, dalo by se říct. Přesto mít pocity, vůbec bych klidná nebyla. Tohle je špatná situace. Ale zjevně jsme se dostali i z podstatně horších. Jak zlé může být malá návštěva na slepé lodi? Být humanoid, možná bych se i zasmála. Ale tohle je spíše k pláči. Postupně uzavírám vstupy na čtvrté palubě, ale kdo ví jak dlouho jim potrvá než to prolomí. Když už přesvědčili moje senzory, že jsou chyba, tak nejsou tak neschopní. |
| |
| soukromá zpráva od Nathan Kold pro Dostanu rozkazy. Je to sranda, jak se starají o moje zdraví. Ne, není to bezpředmětné. "Ještě chvilku vydržím než se vám tu skácím." Pokusím se odbýt můj nepříznivý zdravotní stav lehkým vtipem. Poděkuji Andromedě za schémata a nasadím na hlavu zase helmu od skafandru. Jeden nikdy neví. Navíc magnetické podrážky by mohly vyřešit problém s gravitací. Pohlédnu ještě jednou na schémata a vyrazím do strojovny nás trochu nakopnout. Tedy jestli bude ještě co nakopávat. |
| |
| soukromá zpráva od Adam pro "Snaž se, nebo si tě z tý díry vytáhnu, abych tě tam pak znovu hodil," usměju se a pohodlně se rozvalím v křesle pro pilota. Nemožné se stalo skutečným a David zabil Goliáše. Nebo ho spíše vytáhl ven z pasti. "Tak jo, a jde se na věc," nastavím autopilota, aby se přiblížil k lodi Andromeda a zakotvil do doku vedle té malé kocábky (Maru). Mezitím si půjdu připravit vybavení. "Čepel," zašvihám tenkou dlouhou čepelí kolem sebe a vrátím ji zpět na magnetický úchyt na zádech. "Zbraně," vezmu z přihrádky dvě příruční děla (pistole s velkým kalibrem) a zasunu je do pouzder na stehnech. To by mělo být vše. Magnetické boty nesundávám, zbroj...nepotřebuju, tvrdej jsem dost. Spustit analýzu, řeknu si pro sebe a před očima mi proběhne analýza, kde je i seznam všech funkcí označených uspokojující zelenou fajfkou. "Vše je v pořádku," pousměju se a čekám, až se připojím k Andromedě. |
| |
| soukromá zpráva od Kpt. Dylan Hunt pro Vetřelec na palubě Vyslechnu Andromedu ale v chůzi ani nezpomalím. Řekla, že odřízla onu palubu od komunikace, takže máme zatím klid. "Výborně takže máme nejspíše společnost z té malé lodi, která nás vytáhla od černé díry. Senzory nezaznamenaly nejspíše přesun díky blízkosti k černé díře. Každopádně vnikli nám na loď neoprávněně." Zapnu komunikaci po palubách. "Všem členům posádky lodi Andromeda Stoupající pokračujte ve svých zadaných úkolech ale mějte se na pozoru máme na palubě asi vetřelce. Při kontaktu pokud možno nezabíjet pouze zneškodnit." Rozdám rozkazy a mezitím vejdu do malé zbrojnice na první palubě, kde si obléknu zbroj vrchní stráže, doplním nějaká záložní silová kopí a pár dalších hraček. Další zbroje a kopí beru do rukou a cestou je nechám na můstku. "Obléknout a vybavit ostatní pokud sem příjdou." Oznámím přítomným a zase zmizím za dveřmi v chodbě. "Andromedo nejkratší cestu k tomu hangáru půjdu naše nezvané hosty jak se patří uvítat. A otevřít komunikaci na všech palubách, rád bych jim něco řekl." Pokračuji rychlou chůzí kupředu se silovým kopím v ruce. "Tady Kapitán Dylan Hunt z Vrchní Stráže Andromedy Stoupající, všem vetřelcům na palubě. Neohlášeně jste se nalodili na palubu mé lodi. Zdržte se pouze v hangáru, jakýkoli akt agrese bude mít příslušnou reakci. Odpovězte, nekomunikace bude brána jako akt agrese a bude s vámi dle toho zacházeno. Nedovolím abyste ohrozili mou loď. Máte dvě minuty na odezvu." Mezitím pokračuju dál v cestě a čekám co bude dál. |
| |
| soukromá zpráva od Beka Valentine pro Než utnu interkom, zaslechnu Harperovo sáhodlouhé vysvětlování o jeho géniu. No, možná jsem podrbala jeho ego až moc. Možná jsem ho měla nechat na Maru, aby vedl své dlouhé monology a možná by Gerentex tuhle misi opustil rychleji než bych řekla Nightsider. Ale přeci jen nemáme kompletní posádku a jsem ráda za to, že budu mít někoho, kdo mi bude krýt záda. Silně pochybuju, že na palubě bude po tak dlouhé době někdo, ale prostředí může být docela nebezpečné. “Tak pojď, ty Picasso. Andromeda tady sice čekala 300 let, ale zdržovat to zase nemusíme.“ Harper vejde do hangáru hned za mnou a já kontroluji údaje na přenosném počítači. Vzduch vypadá dýchatelně, bez známek radiace a těžkých kovů. Zatím. Tady je ta kráska pořádný kus ženské a všechny paluby nemusí být stoprocentně v pořádku. “Pořád, ale buď opatrný, žádné zbrklosti nebo tak. Stále tě potřebuju živého!“ upozorním Harpera a uvolním mu cestu ke dveřím, aby se je pokusil otevřít. Mou pozornost upoutá jiné plavidlo, které právě přistává v hangáru. Tohle se mi vůbec, ale vůbec nelíbí. |
| |
| soukromá zpráva od Andromeda Ascendant pro Vystoupíš ven ze své lodi a v hangáru spatříš dvě osoby – humanoidy, oba oblečené v EVA oblecích. Jedna je vysoká žena, jak dokážeš vidět v hledí helmy, blondýnka. Muž, stojící vedle ní je pomenší postavy. |
| |
| soukromá zpráva od Andromeda Ascendant pro "Tady Kapitán Dylan Hunt z Vrchní Stráže Andromedy Stoupající, všem vetřelcům na palubě. Neohlášeně jste se nalodili na palubu mé lodi. Zdržte se pouze v hangáru, jakýkoli akt agrese bude mít příslušnou reakci. Odpovězte, nekomunikace bude brána jako akt agrese a bude s vámi dle toho zacházeno. Nedovolím, abyste ohrozili mou loď. Máte dvě minuty na odezvu." |
| |
| soukromá zpráva od Anthea Hunt pro Pan Kold prozatím odmítne moji pomoct. Nevadí, aspoň budu mít dost času splnit své povinnosti na ošetřovně. “Dobrá, až se budete cítit nejhůř, víte, kde mě najdete. Nicméně pokud se někde na chodbách skácíte, tak vám už asi moc nepomůžu.“ odvětím mu, zatlačím do těžkého vozíku, ale ve dveřích se ještě otočím. “Ale to platí i pro ostatní, kdybyste se cítili zdravotně špatně. Budu do odvolání na ošetřovně, a pokud nenastane jiná situace, můžete se za mnou zastavit.“ Pak už moje kroky pomalu míří na ošetřovnu. Vozík je sice nesmírná pomoc, ale kdy by tušil, že obě těla – Thanské i Nietzeánské – budou tak neskutečně těžká. Lodí se rozlehne Dylanův hlas nejprve oznamující, že máme na palubě vetřelce a jak s nimi máme zacházet, kdybychom na ně náhodou narazili. “Díky, Dylane, ale myslím, že se zašiju na ošetřovně s flaškou Krrendarské vodky a pustím se zprovoznění životně důležitých přístrojů.“ pomyslím si v duchu. Na nějaké nezvané hosty momentálně nemám žádnou náladu. Pokusím se přidat trochu na rychlosti a za chvíli už dorazím k malinkému skladišťátku, kde opatrně zakotvím vozík s těly. Projdu dveřmi na ošetřovnu a pustím se do zadané práce. |
| |
| soukromá zpráva od Adam pro Přistál jsem vedle toho vraku, který jen nějakým zázrakem drží pohromadě. Vypnout motory a hurá ven. Sotva došlápnu na podlahu hangáru, vrátí se mi vzpomínky. Společenství. "Už je to dlouho," povzdechnu si a vytáhnu pistoli (spíše příruční dělo) z pouzdra na stehně. Podle mých informací by měl být ten myšák na palubě toho vraku, takže mé kroky směřují k Maru. Než jsem k ní ale došel, spustila se rampa a ven vyšli dva členové posádky. Lidští. Ti mě nezajímají, na ně se kontrakt nevztahuje. Jdu k nim a mířím na ně zbraní. Jsem od nich jen několik málo metrů a než se stačím na něco zeptat, ozve se jiný hlas. Z interkomu. Dylan Hunt? TEN Dylan Hunt? Co zemřel před třemi sty lety? To není možné. "Vím, že mě slyšíte. Původně jsem přišel jen pro tu malou myš, co se schovává na té rachotině," začnu mluvit, aniž bych spustil z hledáčku ty dva v oblecích. "Ale ty jsi mě zaujal. Ty, jenž se vydáváš za kapitána Hunta. Slibuji, že to s tebou skončím rychle. Nikdo nebude špinit jméno hrdiny Společenství. Ale hezky popořádku," řeknu a přistoupím blíž k těm dvěma. "Kde je Gerentex?" |
| |
| soukromá zpráva od Raging *Storm* Storm pro Když se všichni rozcházeli, tak na mě vyšel jednoduchý úkol, teda určitě podle kapitána jednoduchý. Měl jsem dát dokupy nějaké přístroje na můstku. Jasný všechno má být tak jak kapitán říká, ale zapomněl, že já a elektrika jdeme dohromady jako oheň a voda. Ne, že bych byl tak neschopný, ale prostě mi to taky nešlo tak, jak bych si asi představoval, že mi to půjde. Ale rozkaz ten zněl jasně. Rozkaz kapitáne, udělám co půjde. Zasalutuji kapitánovi a vydám se k nejbližší konzoli. Jo díky Andromedo, než se pan Kold dostane do strojovny, to já už dávno budu s tykadlama vzhůru ležet mrtvý na zádech a omráčený elektrickým proudem, vždyť mě znáte. Odpovím vesele Andromedě. Musel jsem si zachovat duševní zdraví a to v téhle chvíli udělám asi jen díky humoru a smíchu. Otevřel jsem nejbližší panel a podíval se na tu spoušť co byla uvnitř. Uškvařené dráty a součástky, zkrátka ráj všech, kteří to nemusí opravovat. Dal jsme se metodicky do rozebírání panelu a vyndávání všech součástek, které budou muset být vyměněny nebo jakkoliv nahrazeny. Smutné je, že je to skoro půlka panelu, ale holt boj byl tvrdý evidentně. Nevnímal jsem celkově dění kolem sebe než kapitán přišel se zbrojí. Upřímně jsem je nesnášel, ale zase jsme v nich vypadal jako švihák. Nasoukal jsem se do zbroje a vyzkoušel hybnost v ní. Celkem dobrý, ale byl to nezvyk. Teď nezbývalo než čekat jak se situace vyvine. |
| |
| soukromá zpráva od Andromeda pro Kapitán – Cesta na čtvrtou palubu „ Kapitáne, v hangáru přistála ještě druhá loď. Senzory vnímají minimálně tři různé živé.“ Bylo nutné zjistit přesnější stavy, ovšem bohužel prozatím to tak dobře nešlo. Je to těžké být na půl slepá a odříznutá od některých funkcí. Je to jako být šeroslepá a tápat v šeru. „ Otevřela jsem komunikaci Kapitáne, můžete s nimi mluvit.“ Oznámila jsem chvíli před tím, než jim vzkázal to, co měl na srdci. Dal jim ultimátum, které snad i doufal, že splní. Bohužel, až tak dobře mu to nevyšlo. Uzavřela jsem komunikaci, tak aby ji slyšel jen kapitán a oni v Hangáru, protože prozatím nechci, aby se ostatní, dokud kapitán neřekne, jinak dozvídali něco dalšího. "Vím, že mě slyšíte. Původně jsem přišel jen pro tu malou myš, co se schovává na té rachotině……. Ale ty jsi mě zaujal. Ty, jenž se vydáváš za kapitána Hunta. Slibuji, že to s tebou skončím rychle. Nikdo nebude špinit jméno hrdiny Společenství. Ale hezky popořádku ….. Kde je Gerentex?" Ozvalo se z interkomu, na Kapitánově palubě. „ Kapitáne, tohle je ohrožení. Nedoporučuji, abyste do Hangáru chodil. Mohu je zbavit podpory života i gravitace a tím tento problém s vetřelci ukončit. Případně snížit hodnoty kyslíku k hranici nula a tím je alespoň na chvíli odstavit.“ |
| |
| soukromá zpráva od Andromeda pro Slečna Reveesová – cesta za opravami „ Slečno Reveesová, prosím držte se dále od Hangáru na čtvrté palubě. Vůbec nejlépe na čtvrtou palubu vůbec nevstupujte. Uzavřela jsem průchody a prozatím jsou všichni vetřelci izolovaní tam.“ Oznámím jí, když se rozhodne utíkat za svou prací po první palubě. „ Nejlepší bude opravit škody na první a sedmé palubě. Ostatní jsou mimo provoz. Začněte raději tady na první.“ Mluvila jsem k ní tak jako ke všem. Nezměnilo se nic vůči ní. Je plnohodnotným členem mojí posádky. |
| |
| soukromá zpráva od Andromeda pro Pan Storm – můstek „ Nemějte strach pane Storme, většina panelů je mimo provoz, ve strojovně nejsou motory připojené na spojení s Můstkem, takže technicky vzato, nemůžete ublížit ani sobě ani panu Koldovi, který právě dorazil na místo. Navíc, většina součástek, které v panelech jsou, jsou v tak dezolátním stavu, že je budete první muset vyměnit než zapojíte do oběhu panel.“ Promluvila jsem k němu, když prohlásil, že bude dávno ležet s tykadlama vzhůru na zádech a omráčený proudem, což… technicky vzato není možné. „ Navíc… Nemůžete být omráčen a zároveň mrtvy. Tyto dvě diagnosy se navzájem vylučují.“ Dodala jsem poznámku jen pro upřesnění dvou různých stavů. Jako by to nevěděl. Ale já jsem loď. Pro mě je buď smrt nebo omráčení. Ne obojí najednou. „ Všechny schémata máte k dispozici, stačí se jen podívat. Součástky najdete mimo můstek ve skladišti na první palubě. Doufejte, že všechny záznamy o počtech souhlasí, abyste nemusel do velkého skladu na druhé palubě, obávám se totiž, že není možné se k němu teď dostat.“ Dodala jsem. Všechna dostupná data se objevila na panelu kousek od pana Storma. |
| |
| soukromá zpráva od Andromeda pro Slečna Huntová – Ošetřovna Dorazila si na ošetřovnu v celku v klidu až na onen vozík naložený dvěma velmi těžkými těly, o které si se musela postarat. Uložila jsi těla tam, kde bylo třeba a prozatím jsi se pustila do své práce. „ Slečno Huntová, nerada ruším, ale kdyby jste potřebovala schémata a nebo cokoliv jiného z mých dat, stačí říct, pokusím se vám je najít.“ Na krátko jsem se odmlčela. Nakonec jsem ale rozhodla dodat ještě jednu věc. „ Dávejte si pozor na ty vetřelce. Mohou být a dost možná jsou nebezpeční.“ |
| |
| soukromá zpráva od Andromeda pro Pan Kold – Strojovna Cesta do strojovny proběhla bez větších problémů. Hůře na tom snad byla jen samotná strojovna, kde si nalezl dvě těla, blíže neschopná identifikaci, spálená od nějakého menšího výbuchu, který tu proběhl. Momentálně je ve vzduchu cítit spálenina, takže to není nic příjemného tu být, ale tohle všechno se udělat musí. Jeden z motorů je v podstatě nepoužitelný, další tři jsou v pořádku, až na to, že řídící jednotky spojené s palubou jsou odpojené. Není to složitá oprava, ale chvíli to zabere než zapojíš správně kam, co patří. Poslední motor je pravděpodobně důvod proč ti dva neopustili loď. Obvody jsou zkratované a palivo, které v motoru zůstalo, vyletělo do povětří. Hypermotory se zdají v pořádku, jenže dalším problémem, na který narazíš, jsou Zpomalovací motory. Dva vyhořelé, zbytek ve stavu nepoužitelnosti. Rozletět se teď vesmírem na funkční motory, které máme by znamenalo velmi dlouhé a neobratné zpomalování. „ Pane Kolde, na váš přijímač jsem vám zaslala všechny dostupné konstrukční návody i schémata, které k našim motorům mám. Zbytek už je na vás. Veškeré náčiní, které budete potřebovat, by mělo být přímo ve strojovně nebo v přilehlém skladu.“ Všiml sis také dvou droidů, kteří již pracovali na opravách jednoho z motorů a dalšího, který odsud mířil rovnou k místu, kde byl přístup ke štítům. |
| |
| soukromá zpráva od Andromeda pro Ohrožení Z interimu se ozvalo: „ Zde vědomí Andromedy Stoupající. Pro přímé narušení bezpečnosti. Vzdejte se, nebo budete eliminování. Všechny zbraně odhoďte k zemi, lehněte si hlavou k zemi a ruce položte za hlavu, jakékoliv jiné jednání bude vyhodnoceno jako nebezpečné …. Budete zajati a odvedeni k výslechu v zájmu Společenství! … Zahajuji odpočet eliminace cílů. 19. 18. 17. 16 …. “ Máte jen posledních pár vteřin, než se Vás všechny rozhodnu poslat, jak lidé říkají: Ke všem čertům… |
| |
| soukromá zpráva od Kpt. Dylan Hunt pro Cesta do hangáru "Nějak se nám tu ti zájemci o mou loď hromadí. No budu jim muset ukázat, že odletí s prázdnou." Protáhnu se za chůze a pak poslouchám Andromedu, která mi přehrává zprávu, kterou zachytila v hangáru, nebo spíše lépe řečeno monolog jednoho z přítomných tam. S úsměvem pohlédnu na nejbližší fungující obrazovku, nebo hologram Rommie, který se někde objeví a poškrábu se na zátylku silovým kopím. "Pravda jak se zdá nejsou to zrovna dvakrát milí návštěvníci nicméně.....to, co navrhujete můžete udělat kdykoli, přece si ale nebudeme kazit zábavu předem." Usměju se na ní ďábelsky je vidět, že si první den ve službě po tři sta letech spánku opravdu užívám. "Andromedo prosil bych biosken našich návštěvníků v hangáru, rád bych věděl s kým mám tu čest, než tam vejdu." Zadám ještě úkol, mám čas není kam se hrnout. |
| |
| soukromá zpráva od Andromeda pro Ohrožení „ Kapitáne, jak brzy zjistíte, tak už je trochu pozdě.“ Promluvím, když se zadívá na můj hologram na obrazovce. Chvíli na to ho čeká přechod na čtvrtou palubu a pak jen rychle přes ní. Není to zase tak daleko. Každopádně, když dorazí na palubu, odeznívá poslední věta mé výhružky k našim návštěvníkům. „ … Zahajuji odpočet eliminace cílů. 19. 18. 17. 16 …. “ „ Kapitáne, vyhodnotila jsem je jako bezprostřední nebezpečí vašeho života.“ Oznámím mu. Jsem bojová loď, život mého kapitána má bezvýhradnou přednost před životy třech vetřelců. „ Dokončila jsem biosken. Dva jsou lidé. Třetí, ten který vyhrožuje Vaší smrtí je Android. Bojová třída.“ Předám kapitánovi informace, které požadoval. Dál se chodbou rozléhá pomalé odpočítávání eliminace. |
| |
| soukromá zpráva od Kpt. Dylan Hunt pro Cesta do hangáru Povytáhnu mírně obočí za chůze, když se dozvím, že již probíhá příprava na likvidaci nepřátelských cílů o to více je situace zajímavá, když se dozvím složení skupiny. "Android? Co ten tady dělá? Kde se tu vzal?" Zavrtím hlavou a jdu dál nezpomaluju. Jen za chůze zmáčknu knoflík na silovém kopí a roztáhnu jej do jeho plné délky. "Andromedo zrušte odpočet eliminace potřebujeme z nich dostat informace, příliš dlouho jsme byli v černé díře. Nicméně zvyšte pod nohama těchto cílů gravitaci, aby nám hezky políbili podlahu a nemohli vyvádět šaškárny. Zvyšte ji natolik, abyste je znehybnila nikoli rozmašírovala." Vydám nové příkazy a zastavím se před dveřmi do hangáru. "Fajn tak nás to čeká." "Andromedo jakmile provedete otevřete dveře hodlám naše hosty jak se patří přivítat." Jsem docela rád, že máme kontrolu nad touto částí lodě je to o to jednodušší. |
| |
| soukromá zpráva od Shiobhan Reeves pro Zdržovala jsem se na můstku. První zásah mé ruky byl potřeba zde. Jako první cíl jsem si dala nahodit obranné štíty, bojové zbraně jsou v pořadí na druhém místě. Hrabu se v panelech a snažím se zjistit, kde je problém. Na palubu se vrací Dylan a nese bojové uniformy. Paráda... Neubráním se úsměvu. Nechám běžet jeden kontrolní proces, u kterého nemusím být a vezmu si jednu uniformu. Nevím jak to Andromeda uhodla, asi z mého počínání jak jsem se dychtivě vrhla na bojové oblečení, ale dostala jsem rozkaz nepřibližovat se k hangáru, kde jsou naši zachránci. "Andromedo, tam bych byla víc potřebnější než zde. Obranné štíty jsou skoro nahozeny." Což je pravda pár minut a budou doopravdy provozu schopné. Na lodní zbraně jsem ani nešáhla, ale z mého hlediska je dobré se zbavit vetřelců uvnitř ručně. Nemám ráda nedodělanou práci a proto jsem se vrhla na ty štíty. Jak se mi je povedlo nahodit, vydala jsem se za kapitánem, nebude tu hrdiny sám. |
| |
| soukromá zpráva od Beka Valentine pro Následující se udá v tak rychlém sledu, že ani nevím, na co bych měla reagovat jako první. Hlas z interlodní komunikace oznámí, že je kapitánem Andromedy, míří sem a chce od nás odpověď, jinak na nás použije zbraně. To se mi celé nějak nezdá. Snad není ani možné, aby někdo na Andromedě přežil. Podle záznamů z Maru posádka se buď zachránila v únikových modulech a nebo zemřela. Přeživší po tři sta letech byl hodně podivný. Možná se jedná jen o záznam z paměti lodi, který jsme spustili vytažením lodi a následným přistáním v hangáru. Víc starostí mi v tuhle chvíli dělá postava, která vystoupila z druhé lodi a je ozbrojena. Moje ruka automaticky sjede ke zbrani ve stehenním pouzdru, pohled zamčený na jeho obličeji. Své slova směřuje k předchozímu hlášení, ale myslím, že kdyby na palubě lodi byl živý člověk, asi by se mu jeho odpověď nelíbila. Když přenese sovu pozornost na nás a prohlásí, že hledá Gerentexe, povytáhnu obočí. Jestli tohle hledá Gerentexe, pro mě to znamená jedinou věc. Větší, tedy celý podíl z Andromedy pro nás. “Je vevnitř,“ mávnu směrem k Maru. “Poslužte si.“ Nekompromisní hlášení umělé inteligence lodi mě nemile překvapí. “Moment, myslela jsem, že nejdřív se bude mluvit a ne střílet!“ zakřičím a obrátím se na Harpera. “Dokážeš s tím něco udělat?“ tak trochu na něj vyštěknu, tlačena velmi krátkým odpočtem. |
| |
| soukromá zpráva od Nathan Kold pro Když se doplácám do strojovny, jsem celkem nadřenej. Spíš za to ovšem může můj zdravotní stav s kombinací stavu beztíže. Sundám ze sebe skafandr. Není se asi ani moc co divit, že pod ním mám uniformu včetně kopí. Inu bezpečnostní technici nenechávají nic náhodě. Mrtvá těla poměrně elegantně odklidím z pracovní plochy. Bohužel/Bohudík můj žaludek je běžně celkem stabilní a ani slabý otřes mozku s tím nic nenadělá. "Tak jdeme na to Andromedo." Oznámím, že začnu s procházením a opravami. Po chvilce jsem celkem obeznámen s problémem. Na chvilku se zastavím. Trochu mě začíná zmáhat bolest hlavy. Musím se rozhodnout mezi brzdným motorem nebo manévrovacím. "Ďas to sper." Mávnu rukou a začnu sestavovat přístup k třem funkčním motorům. Během minut oprav si nejdřív broukám jednu teranskou písničku, jejíchž rytmus jsem použil na znamení, že jsem přežil. Pak se ale obrátím na Andromedu. "Jak se mají naši hosté?" Položím otázku. Stále se věnuji opravám, ale prostě v tichu se opravuje blbě a střípeček Andromediny pozornosti se rozhodně pokusím ukrást. "Už víme kdo to je?" Položím po chvilce další otázku. Ano, jsem zvědavý na naše zachránce. Trošku doufám ve Vrchní stráž, ale tři sta let je tři sta let. To v jejich měřítkách je nepředstavitelná doba. |
| |
| soukromá zpráva od Adam pro Její odpověď mě potěšila. Nerad zabíjím bezdůvodně. S pistolí v ruce se vydám k Maru. "Jak je možné, že to drží pohromadě?" zakroutím hlavou, když se blížím k rampě, po které se jde dovnitř. Ještě zaslechnu, jak lodní UI začala odpočet na eliminaci cílů. Sakra. Já s tím problém nemám, ale Gerentexe by mohlo něco zabít, a to by pak přišel o svý trony a to bych fakt nerad. Můžu jen doufat, že plánuje jen vypustit atmosféru v hangáru, popřípadě postřílet lidi. Lodě snad nechá tak, jak jsou. Vyšel jsem po rampě do břicha Maru. "Mišičko myš, pojď ke mě blíž," zarecituji kousek staré lidské říkanky, zatímco hledám Gerentexe. |
| |
| soukromá zpráva od Andromeda Ascendant pro Adam Vnitřek lodi nevypadá o moc lépe než vnějšek, ale má určité kouzlo – několik věcí, které lodi dodávají pocit...že je někomu domovem. Lidi a jejich sentimentální suvenýry. Postupuješ dál, až téměř dosáhneš kokpitu. Kovové mříže na mostu vedoucímu ke kabině malinko zachrastí, jak přes něj přecházíš. “To už jste zpátky? Nějak rychle. Přeci mi nechcete namluvit, že za tak krátkou dobu jste byli schopní ve dvou prozkoumat celou Andromedu!“ ozve se podrážděný hlas a v průchodu se o objeví Gerentex, postava s ohyzdnou myší tváří, oděný v dlouhém koženém kabátě, ověšený řetězy s chůzí starověkého rockera ze Země, doprovázen stejně hnusným krysákem, v celokoženém oblečku pobitých nýty. Tedy dvojka k pohledání. Gerentex se zarazí a zaměří svůj pohled na tebe. “Tak počkat. Ty nejsi ani Valentine ani ten její skrček,“ pronese a sáhne k pasu pro pistoli. |
| |
| soukromá zpráva od Adam pro "Chm" ujede mi, když si prohlížím vnitřek lodi. Takový vesmírný obytný přívěs. Je to...útulné. Nijak se neplížím, ani se nesnažím nějak minimalizovat hluk, který mé kroky vydávají na té kovové podlaze (přeci jen armádní magnetické boty budou klapat na kovu). Když se přede mnou objevil Gerentex a ten jeho pomocníček, co vypadá jako by utekl od nějaké BDSM skupiny, zastavím se a ze široka se usměju. Mám rád, když mi cíl sám spadne do rukou. "Ahoj, myšáku," a než se na něco zmůže, jeho společník padá na zem s kouřící dírou v hlavě. "Nic nezkoušej, nebo tě to bude bolet. To ti garantuji," namířím na myšáka zbraň jdu k němu. Až jsem u něj, vezmu ho pistolí po hlavě, aby ztratil vědomí, pak jej spoutám. |
| |
| soukromá zpráva od Andromeda Ascendant pro Oba dva vypadají více než překvapeně, asi tvou přítomnost na palubě Maru rozhodně nečekali, ale na druhou stranu, přeci jen se angažují v něčem, kde je rozhodně na místě dávat si pořádného majzla na svůj vlastní zadek. Určitě tohle nebyla první zkušenost s tím, že na něj někdo poslal námezdního lovce odměn – maximálně, že by měl kurevské štěstí anebo hodně dobrou ochranku. Což ten jeho sáčkář rozhodně nebyl, když ses s ním vypořádal tak neskutečně rychle. Gerentex sleduje, jak jeho kamarádíček sebou pleskne o kovovou mřížku, pak se vrátí pohledem na tebe. Jeho reflexy, ať už jsou jakkoliv dobré, nestačí na ty tvoje vylepšené a dřív než stihne zvednout pistoli do výše, ty jej již máš na mušce. Za zavrčením si uvědomí, že momentálně proti tobě nemá žádnou šanci a jak už to vypadá, ani ti dva humanoidi v hangáru Andromedy, nemají zájem o to, aby jej někdo zachránil. Kavalerie prostě nedorazí. Skloní zbraň k zemi a samozřejmě po tvé ráně do hlavy se sesune k zemi jako pytel brambor a neklade vůbec žádný odpor při spoutávání. Jak už to vypadá, větší část tvé mise je splněna. |
| |
| soukromá zpráva od Adam pro Když už byla myšička hezky spoutaná tak, aby se z toho nedostal, to znamená jak nohy, tak ruce a pro jistotu ty pouta připoutat k sobě, takže ve výsledku vypadá jako balíček (:D), je na řadě ta věc s kapitánem Huntem. Je pravda, že záznamy tvrdí, že se ztratil i se svou Andromedou v černé díře. A já teď nepochybně jsem na palubně TÉ Andromedy, takže... "To je blbost, to nemohl nikdo přežít," zamumlám si pro sebe, když opouštím Maru a vracím se zpět do hangáru. Napadá mě jediná možnost, jak si to ověřit. |
| |
| Starý známý? Když jsem opustil palubu Maru a ocitl se tak zase zpátky v hangáru, musel jsem si něco ověřit. "Ty, jenž se vydáváš za kapitána Hunta," začnu mluvit do vzduchu a doufám, že interkom je stále zapnutý, popřípadě mu to Andromeda vyřídí. "Přijď do hangáru, sám. Ozbrojen či ne, to je mi jedno, stejně ti to bude prd platné, pokud se prokáže, že nejsi ten, za koho se vydáváš!" řeknu a postavím se před dveře do hangáru (asi pět metrů od nich). Obě pistole schované, mírně rozkročený a s rukama za zády čekám na jeho příchod. |
| |
| soukromá zpráva od Andromeda pro Kapitanovy rozkazy - kapitan pred hangarem Kapitan se rozhodl ukoncit me odpocitavani eliminace jednotlivych cilu. Musim uposlechnout... ,, Rozkaz, kapitane! Eliminace byla zrusena. Nastavuji vyssi gravitaci v hangaru.'' Jak rozkazal tak se i stalo. Sam se velmi rychle blizil k onomu hangaru a chystal se na pripadny boj. ,, Kapitane ten droid ne ozbrojen. Hrozi vasi eliminaci. Jste si jist ze toto ohrozeni nemam znicit?'' Otazala jsem se jen pro to abych se ujistila ze to mysli opravdu vazne. Gravitace je snizena jen pod temi, kteri jsou v hangaru a jsou cizi. Jsem pripravena gravitacni pole kdykoliv rozsirit i vice kdyz bude treba. A take jsem pripravena znicit kapitanovo ohrozeni. Jakekoliv... |
| |
| soukromá zpráva od Kpt. Dylan Hunt pro Před hangárem "Při gravitaci, kterou jste nastavila pod nohy všech přítomných v hangáru by to neměl být problém Andromedo. Udivilo by mne, kdyby se dokázal zvednout natož střílet." Promluvím klidně a rozhodně. "Droid....nesnáším kyborgy." Vzdychnu si v duchu a pak se zadívám na dveře hangáru. "Udržujte gravitaci pod našimi hosty Andromedo a otevřete hangárové dveře. Jdu si s nimi popovídat." Oznámím s mírným úsměvem a opírám silové kopí v jedné ruce jedním koncem zlehka o zem. |
| |
| soukromá zpráva od Andromeda pro Hangár – nezvaná návštěva a tři sta let pohřešovaný muž „ … Eliminace cílů za deset devět osm sedm šest pět čtyři … eliminace zrušena…“ Pro vás zajisté velice dobrý zpráva, ale je to opravdu vše, co na vás bylo připraveno? Ne… Už teď začínáte cítit jak vám těžkne tělo. Ruce máte jako z olova, nohy jak zarostlé do podlahy. Gravitace v místnosti se zvyšuje. Když už se nemůžete nikdo ani pohnout otevřou se dveře do hangáru a v nich stojí On. Kapitán Dylan Hunt z vrchní stráže Společenství. |
| |
| soukromá zpráva od Kpt. Dylan Hunt pro Hangár a plno nezvaných hostů Čekám až Andromeda otevře hangárová vrata a ta na sebe nenechává dlouho čekat. Když se otevírají vrata sebejistě napřímený do své plné výšky jimi projdu s roztaženým silovým kopím v levé ruce a rozhlédnu se po dění v hangáru. Lze předpokládat a věřím tomu, že to tak je, že všichni mí nezvaní hosté jsou připlácnutí k zemi. Kyborg by možná mohl vzdorovat, ale ne dlouho síla gravitace se dá nastavit dle potřeby, takže Andromeda si i s jeho tělem poradí. "Táááák a teď mi vysvětlete kdo k čertu jste a co pohledáváte na MÉ lodi!" Rozlehne můj hlas hangárem. Silové kopí opřu jedním koncem o zem, ale je vidět, že jsem připraven se ihned postavit do bojové pozice a střílet. "Jsem Kapitán Dylan Hunt z Vrchní Stráže, Společenství Systémů a vy jste nepovoleně vnikli na palubu Andromedy Stoupající. Máte pět minut na to dát mi dost dobré vysvětlení, proč se mi lámete do lodi. Jinak vás rád a s chutí vystřelím na nejbližší planetu v záchranném modulu." Mluvím tvrdě a na přímo s černými pasažéry se párat nehodlám a ano nedělalo by mi problém je narvat všechny do jednoho modulu a poslat pryč. Nyní mne zajímá jejich vysvětlení a reakce. "Nuže?" Povytáhnu obočí a zvláště tázavě pohlédnu na našeho robotického tlučhubu. |
| |
| soukromá zpráva od Andromeda pro Osetrovna - slecna Huntova Dlouho se nic nedelo. Ulozila si tela ktera sis odvezla z mustku az sem na osetrovnu a zacala si s opravami a kontrolami pristroj ktere byly potreba pro akutni pripady pro chod lodi a osetrovy mtera se ted stala tym vlastnim uzemim. Nikdo jiny uz tu nebyl krome nekolika tel ktere tu zustali. Po lodi jeste urcite bude mnoho dalsich kteri nestihli opustit lod. A nebo ani nemeli sanci ji opustit. A kdo vi jestli stale jeste nekdo nekde nepreziva. Kdo vi jestli vi lod o tom kdo dalsi meste tady je. Krome te nezvane navstevicky v hangaru se kterou si to sel osobne vyridit kapitan. Po tom co vsechno se udalo za cely den se krrendarska vodka jevila jako skveli napad.... |
| |
| soukromá zpráva od Andromeda pro Strojovna - pan Cold Zacal sis spristupnovat motory ktere bylo treba spustit a nektere i dat dohromady a opravit. Jakmile sis zacal pobroukavat z reproduktoru se ponekud s vetsim pocatecnim praskanim zacala linout ona melodie. Je to leps nez posluchat neustale hrkani motoru a skripani zadrenych kolecek. ,, Nasi hoste byly uzemeni zvysenou gravitaci a momentalne se k nim kapitan dostal a komunikuji. Prozati,m vam mohu rict ze jsou tri na palube a neznami pocet v lodich kterymi se sem dostali.'' Odpovedela jsem na jeho otazk zatim co pracoval. ,, Mel byste uvazit navstevu osstrovny. Vas zdravotni stav neni dobry.'' Dodala jsem. Je ale potreba sprovozit pohon. Sic to nemusi stat naseho technika zivot. |
| |
| soukromá zpráva od Andromeda pro Mustek - pan Storm a slecna Reevesova Pustli jste se do oprav a sprovoznovani. Kdyz ke m e pan Storm promluvil ohledne toho ze tu bude za chvili lezet s tykadlama nahoru nepresla jsem to. ,, Pane Storme mel by ste si ujasnit co je drive a co pozdeji. Pokud byste byl mrtvi urcite nebudete uz omraceny. Kazdopadne pan Cold jiz dorazil do strojovny. Muzete s nim komunikovat.'' Dodala jsem. Mezi tim slecna Reevesova sprovoznila stity. ,, Zustante na Mustku. Mate rozkaz sprovoznit lod. Kapitan ma vse pod kontrolou. A ja take. Ten hangar je jiz uzavren. Pokud se bude neco zavazneho dit a budete treba v hangaru budu vas informovat. Ted je vase misto jen a pouze tady. Spovoznete zbranove systemy a pripadne pomozte Panu Stormovi se sprovoznovanim ovladacich panelu lodi.'' Ano thle byl rozkaz od me. Nechci aby opustila mustek kdyz dostala jiny rozkaz. Porad je jeste pod prisahou spolecenstva a za to by byla postavena pres soud. |
| |
| soukromá zpráva od Adam pro Odpočet skončil, takže mě nerozstřílí. Místo toho se v hangáru začala zvedat gravitace. A to do takové míry, že jsem ani neudržel ruce za zády. A kdybych chtěl udělat krok...no...neudělám. Ale dveře se nakonec otevřely. A v nich stál on. Dylan Hunt. Jen jsem se zamračil a začal jej skenovat. Jeho profil odpovídá na 98%. "To je nemožné," řeknu po chvíli, když jsem jej proskenoval ještě dvakrát. "Pamatujete na ten oddíl mariňáků, který jste vysadil tři měsíce a osmnáct dní před tím, než jste byl prohlášen za mrtvého?" zeptám se a jsem zvědav, jestli si na mě vzpomene. "Tehdy jsem ještě neměl umělou inteligenci a byl jen obyčejný stroj." To, že je to skutečně kapitán Hunt jsem si ověřil třikrát. A když vezmu v potaz zachovalost lodi a všeho...musí ot mít nějaké vysvětlení... |
| |
| soukromá zpráva od Beka Valentine pro Muž – tedy spíše humanoid, který vypadá, že oblečení nakupuje někde ve šroťáku – vkráčí na palubu Maru a notnou chvíli se neukazuje. Jsem trochu nervózní a je to na mě vidět. Moc se mi nelíbí, že se někdo promenáduje uvnitř mého domova, ale vnitřně se trochu uklidňuju, že naštěstí s ní odletět nemůže. Navíc nás podle všeho dokáže zbavit Gerentexe, takže se mu už nebudeme muset zodpovídat, tedy pokud se dokážeme dostat z téhle prekérní situace, kterou nikdo z nás ani v nejmenším nečekal. Nervózně se pousměju na Harpera, jak hlas lodní umělé inteligence pomalu snižuje číselnou řadu, ale když se dostane k číslu 4, z nějakého vnitřního popudu odpočet zruší. Buď její kapitán – je-li to kapitán – blafuje anebo má inteligence vnitřní rozkol po 300 letém hiatusu. Ale rozhodně má několik dalších es v rukávu, jako třeba ovládání gravitace. Té, na rozdíl od jiných věcí, opravdu vzdorovat nedokážu. A vzhledem k tomu, že jsem celý svůj život prožila ve vesmírném prostoru, je to pro mě naprosto marný souboj a během několika vteřin sebou plesknu o zem. Dveře hangáru se otevřou a v nich stojí kapitán Dylan Hunt, tyčící se do výšky, sebevědomě vstupující do rozlehlého prostoru jako nějaké řecké božstvo. No, osobně mi přijde jako naprosto obyčejný chlap, ale má na nás jednu neocenitelnou výhodu. A tím nemyslím zrovna jeho rádoby vznešenou řeč. Tak trochu doufám, že Harper se svým temperamentem nezačne hulákat něco o právu nálezce. Rád si chrání své zájmy, ale řekněme, že není zrovna nejlepší diplomat. "Možná by se všechno lépe vysvětlovalo, kdybych vám tady nemusela líbat podlahu," podaří se mi ze sebe dostat na několikátý pokus. Mít rty pokroucené umělou gravitací a pokoušet se mluvit je téměř nadlidský výkon. A ten plecháč ze země Oz tady mele co o mariňácích? Nějaké staré nevyřešené resty, pánové? |
| |
| soukromá zpráva od Kpt. Dylan Hunt pro Banda vetřelců Klidným a rozhodným pohledem přelétnu mezi tím kyborgem a blonďatou dívkou, která se taky snaží něco říci. Vyslechnu si oba a poklidně postávám kus před nimi všemi a měřím si je pohledem. Prve věnuji pozornost tomu kyborgovi, který jak se zdá se snaží vyrukovat s něčím, co by mělo být nyní již 300 let minulost. Můj rozhodný a klidný výraz se nikterak nezmění. "Na palubě Andromedy jsem plnil mnoho misí, a každá z nich je zaznamenána v její databázi. Pod svým velením jsem měl na palubě této lodi více, než 4 000 členů posádky a každého z nich si dodnes pamatuji. Znal jsem jméno a kartu každého z nich. Nicméně odvažuji se říci, že tenhle ksicht jsem na mé lodi nikdy neviděl ani přechodně." Probodnu kyborga pevným pohledem. Pak věnuji klidnější pohled blondýnce. "Nezkoušejte žádné hlouposti nerad bych vám ustřelil hlavu." Podotknu a těžko říci zdali to bylo myšleno žertem, nebo vážně. "Andromedo prověřte svou databázi jestli v ní je nějaký záznam o našem kyborgovi. A přepněte gravitaci pod tou blonďatou ženou do normálu." Vydám nové rozkazy a jakmile se uvolní gravitace pod Bekou stáhne se kopí v mé ruce do krátké podoby a jedním koncem zamířím na Beku. "Tak teď se hezky pomalu zvedněte a odhoďte svou zbraň, nebude potřeba. A mluvte." Vybídnu jí a vyčkám na další vývoj událostí. |
| |
| soukromá zpráva od Beka Valentine pro Dylan pronese ještě pár slov k androidovi, které ani pořádně nevnímám, protože mám zrovna trochu jiné starosti než poslouchat jejich konverzaci. Naštěstí kapitán dostane brzy rozum a vydá rozkaz své lodi, aby uvolnila gravitaci a ta jej uposlechne. “Hodný pejsek,“ pomyslím si, když tíha, která drtivě přitlačila moje tělo k podlaze, náhle zmizí. Vyhrabu je zpátky na nohy a pohlédnu Huntovi do obličeje. “Takže vy chcete vysvětlení, co tady děláme. No, vlastně to není zase tak složité. Andromeda je...tedy byla jedna z ryb ve vesmírném rybníce, kterou spousta lidí touží ulovit. Nebylo to snadné, ale nám se to povedlo. A protože už dávno nikomu nepatří, takže platí právo nálezce.“ S pozdviženým obočím přeskočím pohledem na plecháče kousek od sebe. No, doufám, že se tady nebudeme hádat všichni tři nad naší kořistí. |
| |
| soukromá zpráva od Adam pro "Abych to vaší lodi ulehčil. Jednotka AD4-M, jinak také Adam. Připraven plnit vaše rozkazy, pane," řeknu a zkusím zasalutovat. Výsledek byl ale takový, že jsem se akorát vyvedl z rovnováhy a tím pádem se krásně rozplácl na podlaze hangáru, až jsem do ní udělal hlavou důlek, jak silná gravitace pode mnou byla. "Kapitáne, pane. Bylo by možné zrušit tu gravitaci? Pak bych plnil vaše rozkaze efektivněji, pane," ozve se umělý hlas z externích reproduktorů, jelikož mám obličej zaražený v podlaze. |
| |
| soukromá zpráva od Kpt. Dylan Hunt pro Černí pasažéři Chvíli věnuji pozornost té blonďaté, která mi vysvětlí, co tu vlastně dělají. Narovnám se při jejích posledních slovech do plné výše a pohlédnu jí pevně do očí. "A v tom se pletete Andromeda Stoupající patří jejímu kapitánovi a to jsem já. Takže díky, že jste nás vytáhli z gravitačního pole černé díry, ale na to, že si tuhle loď přivlastníte hezky rychle zapomeňte." Má slova jsou klidná a rozhodná. Určitě jim nehodlám Andromedu předat. Beku si stále hlídám koutkem oka, jelikož už se může hýbat, tak kdyby chtěla udělat nějakou hloupost a přenesu svou pozornost k našemu kyborgovi. "Andromedo analyzujte prosím pravdivost jeho slov a pokud mluví pravdu uvolněte gravitaci působící na něj. Pokud ne zůstávají pro tuto osobu stávající rozkazy." Promluví do vzduchu ke své lodi, která vím, že mne slyší. Stále se rozhoduji co s nimi. A pokud bude kyborg propuštěn z gravitace budu o to více ostražitý vůči jeho případným akcem. |
| |
| soukromá zpráva od Andromeda pro Černí pasažíři v hangáru Kapitán, Beka Valentine, Adam Situace v hangáru se pomalu ale jistě uklidňovala. Prozatím jsem měla sice na palubě několik černých pasažérů, ale zatím to vypadalo o něco lépe než před pár minutami. " Mluví pravdu, Kapitáne." Odpověděla jsem po vyzvání a uvolnila jsem gravitaci, jak pod Adamem, tak i pod ostatními. Přesto moje zbraňové systémy zůstávali aktivní a připravené k braně Kapitána. " Madam, jsem loď Společenství, ne žádná ryba. A jediný kdo má právo podávat mi rozkazy, je kapitán Dylen Hunt." Promluvila jsem. Pokud bych měla nadefinované emoce, znělo by to teď nejspíše dotčeně. Srovnávat mě s rybou... To je jako srovnávat mě se zlodějskou bárkou. Jak jsem již řekla, gravitace je uvolněna, takže se mohou volně pohybovat. Což neznamená, že mé senzory zbraní na ně neustále nemíří... |
| |
| Omlouvám se všem, kdo ještě byl ochotný hrát, ale po hodně dlouhém uvažování jsem se rozhodla jeskyni ukončit. Doufala jsem, že budu mít čas ji nějak ukočírovat, ale bohužel jsem měla moc velké oči a v následujících týdnech a možná měsících by se to moc nezlepšilo:( Děkuji všem za hraní a je možné, že se v budoucnu v nějaké jeskyni na téma Andromeda setkáme:). |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR