Andor.cz - online Dračí doupě

Starostlivosť o zázračné tvory - Bezpečná hodina

Hodina péče o kouzelné tvory:

Jdu tak nějak uprostřed naší zmijozelské skupinky páťáků, nejsem sice zrovna nijak extrémně nápadný a málokdo by řekl, že jsem "kápem" našeho ročníku ve Zmijozelu, ale bohužel některé spolužačky si mě všímají víc, než by mi bylo milé. Lili Potterová... u Salazara! ... jak jí mohl tehdy ten klobouk poslat k nám. K NÁM?!! Je to stejný tele jako zbytek té potterovic famílie, kdyby neměli slavnýho fotra... Harry Potter tamto, Harry Potter ono... tak by tu nemohli ani leštit okna! Lily se usměje, dá si pramen vlasů za hlavu a pozdraví mě. Proč já? Malfoy a Potterová... no to snad... nemá to ani původ ani pořádné schopnosti a... A! Nicméně vzhledem k tomu, že nejsem zrovna dvakrát upřímný tvor typu "co na srdci - to na jazyku", tak se mírně usměju a "gentlemansky" kývnu hlavou. Kdoví jestli se mi známost s ní nebude jednou hodit, přeci jen je dcerou TOHO Pottera... a využít se má všechno.... Ahoj Lily! Eh... co máte teď za hodinu, my jdeme na Hagrida... Jdeme lovit Hagrida z té jeho chaty..., pobaveně se pousměju své myšlence a vyčkám na Lilyinu reakci.

Dopis plný překvapení:

Potterovic Lily Luna zmizne na hodinu přeměňování a já si oddychnu. Uff... konečně pokoj... Pokračuju dále ve směru Hagridova bouda, když mě dohoní otcova poštovní sova. Copak copa? Pohladím sovu lehce na krku (přeci jen nejsem takový tatar co se chování ke zvířatům týče jako můj otec) a podívám se na obsah dopisu. Úplně zblednu. NO TO SNAD NE! Následně zbrunátním popadnu první věc co nahmatám (bohužel je to "time-turner") a fláknu s tím o zem. KRUCINÁL!, procedím ještě skrz zuby.

Hop-šup skok do minulosti... samozřejmě nechtěný:

Co se to děje? Pomyslím si překvapeně, když mě obklopí temnota a následně zlatá záře. Je mi zle. Ještě, že jsem neobědval... Ať se stalo cokoliv rázem je to pryč a já ležím na zemi. Je mi zle a mám pocit, jako by mě rozsekal na kusy a pak znovu sešil dohromady. Sakra! Pak zaslechnu dívčí hlas, jde to jakoby zdálky, protože v uších mi ještě zvoní z toho zážitku. Pomalu otevřu oči a můj pohled se setká s pohledem... Zase ta Potterovic holka? No tohle už vážně nemůže bejt horší... s tímhle mám strávit zbytek svýho života... do háje! Když se mi však podaří konečně zaostřit, tak zjistím, že to není Lily Luna, ale někdo jiný... i když jistá podoba tam je. Eeeh.. to je dobrý..., všimnu si nebelvírské uniformy a okamžitě zavelí má "kolejní čest", abych pomoc odmítl. Takže se vlastními silami vrávoravě zvednu. Připadám si tak nějak divně... jakoby zmlácenej a opilej, ne že bych měl s alkoholem bůhvíjaké zkušenosti, ale je fakt už ve svých 16ti letech vím co to je kocovina... a tahle je ta pořádná. Sevi? Lily? Cože? Nechápu pořádně vůbec nic, ale s ohledem na bolest hlavy... a vlastně celého těla mi to je tak trochu jedno. Doprdele, tohle je vážně den blbec! Podívám se trochu zmateným pohledem na tuto "Lily" a konečně si prohlédnu její obličej. Nevypadá špatně... možná by... ale je to kčertu Nebelvír... no rozhodně lepší než to potterovské třeštiprdlo co mi vybral fotr... já ho tak... až ho najdu..., zakleju v hlavě a pokusím se vykouzlit "trochu" milý úsměv - i když mi to v mém stavu vůbec pořádně nejde. Dobrý..., vydechnu odpověď na její otázku "jak se cítíš" a ještě dodám: Ne, vážně dobrý... jen se mi zamotala hlava... den blbec... no prostě eeh... ty jsi Lily, že? Um... no já jsem Scorpius ...

Kdesi v prdely sveta aneb cudzie Bradavice

Cizí Bradavice ... a Severus Snape?

Opřu se o nejbližší strom, protože se mi zase trochu zamotá hlava. Co to kčertu mělo bejt? A kdo jsou sakra tihle? Od našeho Nebelvíru určitě nejsou... tam jsem je nikdy neviděl... Ten "Sev" je mi nějaký povědomý, ale potřeboval bych víc času, abych si ho dokázal zařadit. Naštěstí se mi sám představí a představí též i obě dívky. V první vteřině mi to nedojde, ale v druhé mám co dělat, abych hrůzou neotevřel ústa. Snape... Evansová... Lestrangeová! Ne... to není možné! Můj mozek zkrátka odmítá přijmou fakt, že jsem se ocitl v minulosti a to nota bene v době, kdy Severus Snape ještě studuje. To není možné... jak...? Přesípač-času!!! No já jsem ale hovado! Chvíli je napůl zděšeně ještě pozoruju, můj mozek mě mezitím obdařil údajem, že pokud je tohle TEN Severus Snape... tak jsem někdy uprostřed 70tých minulého století. Já ... já jsem Scorpius.... a ehh... jsem tu nový... Když zmíní mé zranění a nutnost jít na ošetřovnu tak trochu spanikařím, přeci jen ještě jsem se tady nezorientoval, a jestli jsem vážně v minulosti, tak bych se tu raději nejdřív porozhlédl, než se dostal do spárů ošetřovatelek. Áá... to nebude třeba... jsem přeci kouzelník no ne? Usměju se skoro nevinně a druhou rukou vytáhnu hůlku. Namířím s ní na zlomené zápěstí a řeknu: Ferulo! Okamžitě se na mém zápěstí objeví obvazy a znehybňující dlahy. Táák a je to, stejně s tím nikdo víc neudělá. Tedy leda bych si neudělal lektvar na rychlé srůstání kostí.... Pronesu poměrně klidně a vyčkám jejich reakcí. No... tohle je pěknej průser, fotr mě zabije až... haha... až se narodí!!

Problémy

Potter na obzoru, problémy na místě:

Možná by mě i začali odvlékat na ošetřovnu, kdyby se neobjevila čtveřice lidí, z nichž jeden je Potter. Očividný Potter, nemusím ani vědět, který to z nich je, ale takovéhle pako je poznat snad v každém století. Co ten zas tady chce? No jestli je tohle James Potter, otec Harryho Pottera a děda toho našeho pablba, tak támhleto je Sirius Black, ten třetí je Lupin a ten poslední.. eh... ksakru, taky si nepamatuju všechno, ale tuším byl nějaký vadný... i když vedle Pottera.... Chvíli sledují tu jejich hádku a přemýšlím, zda se vypařit nebo ne. Sice bych rád pomohl Severusovi... přeci jen... konečně mám možnost ho poznat osobně a nej jen z obrazu v ředitelně, ale na druhou stranu nechce se mi plést do konfliktu dvou kluků z jiného času. Asi bych si toho nevšímal, kdyby Potter se nerozhodl zaútočit na Severuse pomocí Levicorpus, což je Snapova vlastní kletba. To je ale namyšlenej parchant! Hůlku již mám v ruce, takže jí namířím na čarujícího Pottera a křiknu: Expelliarmus!

Kdo si hraje nezlobí, aneb čarujeme:

Má menší intervence použitá na ochranu Snapea zdá se odstartovala doslova "tuhou" bitvu na pozemcích školy. Jakmile zmerčím že mou kletbu Sirius negoval a Remus Lupin zahájil útok tak se rychle přikrčím - stejně ty kletby většinou střílí na hruď - a před jeho kletbou Lokomotus Totalus a vypálím na něj vlastní kletbu: Accio - hůlka! (Mířeno na Remusovu hůlku.)

Mc Gonnagallová přichází:

Uhnu kletbě Lokomotus Totalus a pomocí Accia získám Remusovu hůlku. Svou vlastní na něj nadále mířím, ale neposílám žádnou další kletbu. Rychlým pohledem zjistím, že ten čtvrtej od nich zdrhl a Lily a Snape od nás jsou vyřazení z boje. Tedy na jejich straně zůstává Potter a ten Black a na naší já a Miraya. Dva na dva... fajn, to půjde... Pomyslím si, ale v tom se přiřítí bába na koštěti bez koštěte alias Minerva McGonagallová. Á sááákra... baba staletá je tady.... Když se podívá na mě a zeptá se kdo jsem odpovím pohotově: Scorpius.... Delacour madame. Sebere mi Remusovu hůlku a já tu svou schovám do hábitu. Delacour, delacour.... já jsem ale blbec, vždyť neumím vůbec francouzsky! Taky jsem musel plácnout to první co mě napadlo... kčertu.

A je to tady, zatloukat, zatloukat a zatloukat:

Následuji McGonagallovou a vyslechnu si aniž bych cokoliv namítal její námitky, pouze poté co skončí řeknu: Bránil jsem pouze zde Severuse Snapea, kterého napadl James Potter. Asi to nemá žádný vliv, takže dál raději mlčím. Na dotaz Pottera a Blacka se ještě trochu ušklíbnu: Scorpius Delacour messieurs... snad se časem poznáme i jinak než skrze vzájemné střety, i když..., úkosem pohlédnu na Pottera... Zdá se, že s některými to možná jinak nepůjde, že pán Potter? Skoro bych situací začal bavit, ale bohužel si mě rychle vezme ředitel školy k sobě a já zjišťuju, že jsem v prekérní situaci. Tohle je Brumbál... do háje, jak mu můžu lhát? On je největší kouzelník všech dob, ten mě zamáčkne jak mouchu... Jsem nervózní, sice si jen těžko bude moci cokoliv ověřit, když budu tvrdit, že jsem Delacour, a že jsem sirotek blábláblá... ale pak by se mohl zajímat o sirotčince... MÁM TO! Budu tvrdit, že jsem byl zasažen kletbou Obliviate - nehoda... a nic si nepamatuju... nemůžu mu přece říct, že jsem z budoucnosti, to bych taky mohl hodně rychle skončit u svatýho Munga... Jakmile mě vyzve, tak se posadím a jakmile dokončí svou otázku, tak můj výraz připomíná něco mezi "měsíčkem na hnoji" a "Jackem Rozparovačem". Eéh... mno... totiž... já jsem, teda nejsem... člen Bradavic... jen... no... to máte tak, chtěl jsem tady vždycky studovat a tak jsem sem přišel s tím, že mě snad přijmete heh... dokonce jsem si pořídil i hábit a všechno, aby se mnou nebyly "potíže". Blbče! Akorát prachy nemám a ani je nemám jak sehnat... ledaže... možná bych mohl ... však to se zařídí časem....

S pravdou ven? No ale to přece .... nemůžu X-D

Jak jsem čekal tak mi to Brumbál "nesežral". Kdyby to byl kdokoliv jiný a ne takhle mocný kouzelník, už bych asi vytahoval hůlku, aby mu upravil paměť. Do čerta co teď? Nemůžu mu říct pravdu... ahoj já jsem Scorpius Malfoy a jsem z roku 2022... bác a jsem u "Svatého Munga" jen to hvízdne... ale co si mám vymyslet? Co? Je mi 16 let a... mám za sebou 4 roky studia ... Co mu mám říct?, pomyslím si zoufale a zkusím pokračovat: Teda samostudia... já no... chtěl jsem být kouzelník, ale protože jsem sirotek... i když moji rodiče byly určitě kouzelníci, když to umím taky... a a ... vyrůstal jsem v sirotčinci mezi nečaroději - ehm mudly. Své rodiče neznám a hůlku jsem našel s věcma, které mi zanechali v krabici v sirotčinci. Je nejspíš mýho táty... nebo mámy... každopádně tam byl taky ten plášť a když jsem zjistil, že umím kouzlit, tak jsem se snažil dostat do kouzelnického světa, nešlo to jednoduše... posledních 5 let, žiju vlastně sám - utekl jsem ze sirotčince... a když jsem zjistil jak ten kouzelnický svět funguje a že je tu škola, tak mě napadlo, že bych sem přišel a nechal se přijmout do školy... Lžu jak když tiskne a on to nejspíš ví... ale ... já mu prostě pravdu říct přece nemůžu... tomu by taky neuvěřil. Říkám si Delacour... jako, že jsem z Francie... on to nikdo stejně nepozná.... aspoň ne tady v Anglii, ale ..., nevím jak pokračovat, takže raději zmlknu.

Tak teda pravda... teda.. "pravda":

Jsem bezradný, Brumbál mi samozřejmě nevěří ani emkáef z toho co říkám, takže mi nezbývá než jít s pravdou ven: Jsem z budoucnosti... studuju v Bradavicích pátým rokem a ... dneska když jsem šel na hodinu Péče o kouzelné tvory mi rodiče - jsem z čistokrevné rodiny - poslali vzkaz, ve kterém stálo jméno mé "dohodnuté nevěsty"... no trochu jsem rozčílil, popadl první věc co jsem měl v ruce... bohužel to byl přesýpač času a fláknul s tím ve vzteku o zem... no... a to je celé. Já vím já vím... půjdeme ke Svatému Mungovi... tohle mi stejně věřit nebudete... takže... co... vlastně tak mě napadá. Máte tady vůbec svatého Munga? U nás je to největší nemocnice pro léčbu čarodějnických nehod. Já vůbec netuším, kde jsem.... akorát mě napadá..., že byste vy mohl být vy ten legendární Brumbál co porazil Grindewalda... učili jsme se o vás... bohužel... historie není moje silná stránka. Tvářím se trochu nešťastně... ale zas na druhou stranu, když to nešlo se lží, tak třeba s polopravdou to půjde...

Ufff....

Brumbál tomu k mému úžasu uvěřil. Řeknu mu, že jsem z roku 2122 - prostě připočítám 100 let ke svému skutečnému času a pak ho poslouchám dál. Nemůžu se vrátit? Hmm... no... nemůžu říct, že se mi nebude stýskat po mámě a tátovi... ale zase na druhou stranu... tohle je šance, jak všechno změnit. Historii jsem už stejně přepsal tím, že jsem sem přišel... tak co? Páni jo... tohle je svět neomezených možností... co je tohle vlastně za dobu... za dva nebo tři roky vypukne válka proti Voldemortovi... hmm a za pět let skončí, když Potter přežije Voldemortův útok... jako jediný... Z úvah mě vyruší Brůmbálova další řeč. Rozřazování? Hah.. k čemu, já jsem jasný Zmijozel... i když... když už změny... ne ne ne... Severus Snape... bude můj spolužák, no tak to je jasné... Nechám si posadit klobouk na hlavu a trochu s ním "pokecám": Já vím, já vím ... jsem tu brzo. Co takhle Zmijozel? Ha? To si myslím, že je pro mě to správné... minule teda příště tě na něj ukecám taky... Ale je pravda, že nejsem typický zmijozel. Se svými vtípky bych mohl patřit do Mrzimoru, se svou hlavou do Havraspáru, se svou "vychcaností" do Zmijozelu a se svým... no... řekněme, že nejsem až takový hajzl... bych mohl patřit klidně do Nebelvíru. Ale má volba je Zmijozel. Nejvíc cool kolej všech dob! Zelená je dobrá.

Výborně... ááá... další nepříjemné otázky:

Hmm... tak se zdá, že Brumbál je trošku jiný než se říká. Takový... ehm... no uvidíme, určitě není blbý... Pak se mě Brumbál zeptá na Ridlla - tedy Lorda Voldemorta - a mě je hned jasné, která bije. No tak to je pěkné... co mu mám asi říct. Největší černokněžník všech dob? Idiot co jediné co uměl bylo rozmlátit na co přišel a zabít každého, kdo se mu postavil? Hmm... asi bude lepší, když ho zatím nechám v nevědomosti... přeci jen. Co já vím jak moc můžu měnit historii.... Podívám se na Brumbála a usměju se: Zvláštní, čekal jsem, že nebudete tak nadšený... přeci jen, vy jste byl jestli se nepletu v Nebelvíru... teda podle toho co si pamatuju z výuky toho ducha co nás učí historii... Riddle? To je kdo? Zahraju překvapení, že se mě ptá na někoho o kom (jakože) nic nevím.

Konec pokecu s Brumbálem - cesta do Prasinek:

Sakra! Temný pán... no jasně... tohle bude mít ještě asi dohru, budu si muset něco vymyslet... nebo prostě budu tvrdit, že na historii jsem tatar a tyhle věci mi nic neříkají... jenomže blba ze sebe moc dlouho asi nevydržím dělat. Sakra! Přemýšlím v jakéžeto jsem šlamastice, ale nedám na sobě nic znát a s Brumbálem se rozloučím: Jistě - vyznám se tu. A děkuji za přijetí na školu. Je to tak pro mě o dost jednodušší. Poté vypadnu z Brumbálovi pracovny a zamířím do kabinetu McGonagallové, kde se připojím k těm dvěma holkám a Severusi Snapeovi. Páni jo... génius Severus... nejlepší šéf Zmijozelu od dob samotného Salazara... páni, a já ho mám za spolužáka... páni... no doufám, že se s ním nějak zkámoším, když už jsem kvůli němu lezl do Zmijozelu... Z myšlenek mě vyruší Miraya Lestrange, kterou se snažím hodnou dobu marně zařadit do rodokmenů. Kdopak jsou asi její rodiče? Robert Lestrange měl jenom dva syny... Rabastana a Rudolphuse, ten si pak vzal tu šílenou Bellatrix z Blacků - bože ta prej byla úplně vymytá... Ale moment... neměl on náhodou ještě bráchu? Rupert? Tak nějak se jmenoval... teda myslím... ale jeho vydědili, protože... no jistě... vzal si ženu z mudlovské rodiny... takže tahle Miraya je ze "smíšeného manželství"... no teda..., ale ostatně to je Severus Snape - Princ Dvojí Krve ... hah... taky, takže co... a krom toho, kdo ví... kdybych si musel vzít tu Potterovic holku, tak bych se možná taky nechal vydědit... i když já bych si teda zkusil najít nějakou čistokrevnou manželku, ale DLE SVÉHO VÝBĚRU...Sakra! Pak mi dojde, že jsem na ní (Mirayu) ještě nereagoval a tak zdvořile odpovím: "Jo všiml jsem si, že se ten Potter opravdu chová jako pako. Každopádně... teď si musím koupit školní potřeby a další věci, naštěstí měl ředitel dost pochopení pro někoho jako já, přestup ze školy na školu.. a tak dále... no prostě přijel jsem dost narychlo. Mimochodem - ještě jednou - jmenuji se Scorpius Delacour a pocházím z Francie z čistokrevného rodu Delacour... no a momentálně jsem na útěku, před vlastní rodinou, která mi dohodla sňatek. Haha... jako fajn, jasné... samozřejmě, že si vezmu čistokrevnou čarodějku... ale vybrali mi... no něco hrozného. Na šířku to má víc jak na výšku a vůbec... HRŮZA... doufám, že tady v Anglii mají ještě čistokrevné čarodějky, na které se dá koukat, protože ten výběr co je u nás... to je jak přehlídka obskurdních oblud." Zmlknu a zadívám se směrem k Prasinkám. Tak fajn... tohle ještě dohodnu s Brumbálem, jako krytí mi to přijde celkem dobré... rod Delacour... no v naší době významný je, ale ... tehdy to nebyla žádná sláva a moc známí nebyli... budu hrát "ženicha na útěku" co si hledá hezkou čistokrevnou angličanku... jo to půjde. Haha... kdybych zůstal tam u nás, tak bych pravděpodobně zdrhal do Francie s tímtéž problémem... takže zas taková lež to není.

Kdopak se nám tu zlobí?

A to jsem nic neřekl? Kdo sakra myslí, že je? Tschá... čistokrevný původ, čistokrevná rodina... to všechno je jen za cenu sebeobětování... čistokrevní čarodějové vládnou po celá staletí a jsou pilířem našeho světa... a taky za to platí daň... Vyslechnu si rozzlobenou Mirayu a pak klidně odpovím: Ale no tak mademoissele, vždyť jsem neřekl, že rodiny smíšeného původu jsou podřadné. Krom toho - slovo "humusačka" jsem z úst nikdy nevypustil a nemám v úmyslu s tím začínat. Každý máme nějakou rodinu... a ostatně co na tom? Já jsem hrdý na svůj čistokrevný původ a chci aby i mé děti byly čistokrevné, ale nevnucuju to nikomu. Krom toho... i když jsou čistokrevné rodiny jádrem kouzelnického světa, tak mnozí potomci - motáci - jsou důkazem toho, že být čistokrevný ještě nezaručuje, že člověk bude schopný kouzelník. Na to je třeba něčeho úplně jiného - talentu a dřiny. Přátelsky se usměji, já jsem čistokrevný a můj rod bude čistokrevný stůj co stůj... ale nemám potřebu někoho soudit, znám pár (z naší doby ovšem) nečistokrevných čarodějů co patří mezi nejmocnější na světě ... taková Hermiona Granger atp.

Když pak promluví Severus, že by šel raději do Kančí hlavy, tak se usměji a podpořím hned svůj "idol": Jasně... už ten název zní dobře... pojďme tam.

Krásnohúlky

Nepříjemné otázky:

Po vstupu do Kančí hlavy a objednávce se mě začnou vyptávat na mou rodinu, až příliš řekl bych. Co jim má vykládat? No co.. tak si pomůžu tím co vím o rodu Delacour. Můj otec se jmenuje ... no to je jedno jak, každý mu stejně neřekne jinak než Monsieur Delacrua a má matka je Apollonie. Mám také tři sourozence Viktorií, Dominiku a Luise. Jsme velmi starobylý a vážený rod. Celá rodina jinak vystudovala na Krasnohůlkách což je naše obdoba vašich Bradavic. Jsou tam různé zvyky, ale to vás asi nezajímá.... snad jen, že jídlo je tam mnohem lepší a vtipkuje se často na účet anglických skřítků a jejich kuchyně. A co u vás? Jak se vaří na Bradavicích? Myslím, že kuchyně dost vypovídá o úrovni školy.... a zasměju se na znamení toho, že to bylo míněno více-méně jako žert.

DelacruaA

Small-talk v krčmě:

Severus Snape, Lily Evansová a Miraya Lestrangeová... no... dobrá, tohle bude zajímavé. Pomyslím si pobaveně a upiju ze svého máslového ležáku. Strašná? Proč strašná? Zeptám se se zájmem v hlase, když zmíní, že "jeho strana rodiny je strašná". Ah.. ano, to jsou TI Lestrangeovci... no doufám, že nebudu mít tu čest, i když... tyhle časy jsou opravdu velice ... velice ... nebezpečné. Za chvíli vypukne válka... Lily Evansová zemře a Snape bude smrtijedem... a Myriam? Hmm... o té jsem vlastně nikdy moc neslyšel... její budoucnost neznám. Každopádně... otázka je co teď dělat? Voldemort byl prý strašlivý... i když kdo ví jak to bylo doopravdy, v učebnicích je napsané jen to co schválí Ministerstvo... a pamětníci... hmm... uvidíme. I když... vzato kol a kolem... mohl bych zastavit Voldemorta a stát se slavným... jenomže to je moc riskantní, co teď?

Ty-víš-kdo? Kdo? Jo Voldemooort, tak to Já-Vím-Kdo:

Ty-Víš-Koho? Koho? Kdo pro něj dělá? Jo tenhleten.. Voldemort, ááha... jsou z něj tak trochu podělaný, že mu neřeknou jménem, nebo ho uctívají, nebo... hmm... vlastně děda o tom občas mluvil, ale ten mu říkal "Pán Zla"... heh... "Arcikníže Temnoty" je moje verze..., vyslechnu si Myraiu a pak se otevřeně a bez zábran zeptám: Ty myslíš toho... Voldemorta? Načež se nestihnu ani otočit a už jsou tady... ajajajaj příbuzní, o kterých vím, že "nebyli sympaťáci". Hergot, banda smrtijedů přímo v Prasinkách. A to to Brumbál toleruje? Divné... musí o tom přece vědět, ledaže... no jistě je teprve před válkou... Dobrý den... jistě můžete si přisednout, myslím že se ještě neznáme. Já jsem Scorpius Delacrua..., představím se s úsměvem. Lhaní a předstírání. A ruku na kouzelné hůlce! Nenápadně zajedu rukou do kapsy a nahmatám hůlku.

Bitka v hospodě:

A má bejt? Stihnu ještě přidrzle odpověď na Bellatrixinu poznámku a v tu chvíli už mám v ruce hůlku. Sám rychle opustím centrum bojiště (abych nebyl v křížové palbě) a odskočím bokem. Na Bellatrix vypálím okamžitě: Expelliarmus! Ti dám takový Cruccio až uvidíš tetičko...! Pokud na mě někdo z nich bude zkoušet čarovat, tak se bráním pomocí Protega a pokud by snad na mě vypálili jednu za zakázaných kleteb, tak použiji opět Expelliarmus, protože Protego na tyhle kletby nefunguje. Pak dva smrtijedi zmiznou a Severus se vytratí taky, držíc se přitom za levé předloktí. Takže on už je smrtijed teď jo? Hmm... dobré vědět. Sám se podívám na slečny - Lily a Mirayu a řeknu: Sakra vy angličani jste blázni. Člověk nemůže ani klidně posedět v hospodě. Musíme odtud vypadnout mademoisseles!

Whisky? No výborně, Abelhof je lepší než Albus, vždycky jsem to říkal:

Pousměji se na Mirayu a poté narovnám stůl a židle - překvapivě bez kouzel. Nemám ve zvyku na každou "blbost" používat hůlku. Předpokládám, že o spadlé nádobí a rozlitý ležák se už postará někdo jiný. Přeci jen nejsem uklízečka a čaruji jen, když mám opravdu důvod. Když dojde na diskuzi o Snapeovi, tak mi "ujede" menší úsměv (možná si ho Mirayia všimne, možná ne) značící, že já vím, že ona ví co Snape dělá. Ano, ještě že to někoho napadlo, jeden gentleman se postará o dámy a druhý pronásleduje líté nepřátele. Haha... ehm, omlouvám se, že tu situaci trochu zlechčuji, ale myslím, že už není čeho se obávat. Přeci jen - Prasinky jsou jen kousek od Bradavic a tam je Albus Brumbál, takže kdyby něco, tak se tu hned dozajista oběví. Mimochodem... vidím, že tady Miraya a odejivší Severus ... jste výborní duelisté. Řekl bych, že jste je dost vyvedli z rovnováhy. Musím zahanbeně přiznat, že ač čistokrevný a ve Zmijozelu - nejlepší koleji ze všech - jsem žalostně zklamal. Ale slibuji, že příště to napravím a vy nebudete muset ani pohnout rukou, abychom ty lumpy porazili. Usměji se a mírně upiji z whisky. Pálí, pálí, pálí... Ne na tvrdej alkohol nejsem stavěnej, ale snažím se na sobě nedat nic znát.

Pokračování "small-talku" v Hospodě:

A to já zase doufám, že nějaké příště bude. Kouzelnické souboje mě totiž baví, uznávám asi jsem blázen, ale nemůžu si pomoct prostě mě baví nakopat někomu pomocí magie zadek, kor když je to nějakej zmetek co posluhuje tomu-jehož jméno je Voldemort... haha... stejně divnej zvyk. Ty-víš-Kdo a já-nevím-kdo a to byli vy-víte-kteří... hrozně srandovní. Zase se trochu usměju, očividně vůbec tuhle situaci neberu vážně. A měl bych? Proč? Pro mě je tohle všechno zatím jenom výlet do historie. Možná si ještě dostatečně neuvědomuju, že můžu klidně umřít rukou nějakého smrtijeda. Ale vzato kol a kolem za to ani nemůžu, už když mi dědeček - Lucius Malfoy občas o tom něco vykládál, tak mě přišla celá ta doba I. i II. války proti "Pánovi zla" taková padlá na hlavu. Komická. Jsem holt "moderní" člověk. Hodně věcí chápu jinak a neberu je vážně. Hra na "čistokrevné čaroděje" a nutnost "zbavit čarodějnický svět krvezrádců a humusáků..." ne, to mi nic neříkám. Jasně - jsem hrdej na svůj čistokrevnej původ a chci být silný kouzelník - však jsem ze Zmijozelu, ale asi mám trochu problém pochopit tuhletu dobu. A hra na francouzského gentlemana mi to vůbec neulehčuje. Nakonec se dostávám do situace, kdy si tu připadám jako na nějakém divadelním představení, které je tu pro mě a já se můžu jen a pouze bavit.

K jezeru se Sevíkem...

Den byl náročný, takže po nákupu učebnic v Prasinkách jdu rovnou do postele a chrápu jak zabitý. Další den po snídani a dalších hovadinách typu "ranní hygiena" si to zamířím na své první hodiny zde. Proměňování a Lektvary. Lektvary... dobrá příležitost se dostat blíž k Severusovi... ale jak... sakra, aby to nebylo zase moc vlezlé a blbé... chce to ho zaujmout něčím odporně - odborným... Jdeme k jezeru a děláme si úkoly a já tak mezi vyplňováním úkolů a koukáním na jezero řeknu: "Hele... včera ta kletba ... Sectumsempra cos tam použil... to nějaká tvoje vlastní? Já jen, že jsem o ní nikdy neslyšel. Přijde mi to fakt jako hodně dobré kouzlo a docela rád bych se to naučil..." "No to jsem tomu dal, teď budu muset pokud řekne ano, předstírat, že tu kletbu vůbec neumím... a přitom... tohle byla jedna z prvních co jsem se učil..."

Potter? Už zase...

Zrovna jsem přednesl svůj návrh, když se objevil Potter a okamžitě nás odzbrojil Sakra... rychlý je.. až příliš.. bez hůlky toho nelze moc dělat, prakticky nic. Čaroděj co přijde takhle snadno o hůlku... do háje! Jsem naštvaný nejen na Pottera, ale hlavně na sebe, že nás takto snadno zaskočil. Poté zvedne Severuse do vzduchu a nakonec se objevi Miraya a Lily, která hned na Pottera řve. Ach jo... nechat se zachraňovat od holek... Vzkypí ve mě vztek a taky nemalá dávka hrdosti a jen Lily velice chladně řeknu: Nepleť se prosím do toho, tohle je věc mezi námi! Poté se otočím na Pottera a řeknu temným hlasem: Jste pěkní zbabělci... víte o tom? Přikradete se sem jak zloději, seberete nám hůlky, abychom vám náhodou nemohli pocuchat ty vaše namachrované hřívy a pak se ještě předvádíte. Myslím, že neděláte zrovna čest ideálům Godrica Nebelvíra... haha... vrať mi hůlku Pottere a bojuj jako chlap! Vyzívám tě na souboj! Pronesu asi dost pateticky a zaujmu "bojové postavení".

Duel se Siriusem...

"Humusačka?"... divný slovo, takový se u nás už ani nepoužívá..., Potter, Lily Miraya i Severus jsou pryč a já tam zůstanu se Siriusem, Remusem a tím... no.. tím třetím co je vadnej. Tři na jednoho... hmm.... fáákt výborné..., pomyslím si naštvaně, ale v tom mi Sirius hodí hůlku s tím, že budeme bojovat my dva. Dobrá..., uvidíme jestli si tak dobrý jak.... jsem slyšel... Sakra, musím si dávat pozor na jazyk... Sirius zahájí útok Expelliarmem, na což já reaguji jednoduše: Protego! Následně zaútočím Expelliarmem já a on se brání Protegem. Tak to bychom měli, oba umíme Protego i Expelliarmus, fajn.. tak co něco z jiné kuchyně. Serpentsortia! Vykřiknu a vytvořím velkého hada, kterého pošlu proti Siriusovi. Cílem je, aby ho had obmotal celého a tak znehybnil. Pokud však bude Sirius s hadem bojovat, tak využiju momentu, kdy nedává pozor (věnuje se hadovi) a sám použiji další kouzlo: Petrificus Totalus! A pokusím se ho tak úplně spoutat, poté si jen pomocí Accia přitáhnu jeho hůlku (zatímco Siriusovi "slintá" můj had do ksichtu a dokráčím zvolna k němu). No... nic moc, velká huba, málo činů.... uznáváš svou porážku? Zeptám se klidně.

Po souboji se Siriusem:

Sirius je vyřízen a já si jen vyslechnu rozmrzelého Remuse, jak všem strhává body. - 10 Nebelvíru a celkově - 5 Zmijozelu. No... to ze mě budou mít naši radost... první den ve škole a hned jsem ve ztrátě... to by mě zajímalo, jak by to bodově dopadlo, kdyby Sirius vyhrál. Hádám - 20 Zmijozelu za blbost a vyprovokování bitky a +10 Nebelvíru za to "že je Sirius kámoš s Remusem" haha... Ale samozřejmě..., odpovím klidně a sejmu ze Siriuse kletbu. Pomůžu mu na nohy a podám mu hůlku: Jsi dost dobrý... neznat pár kouzel navíc, možná bys mě i porazil. No nic... raději si zase půjdu po svých. Vezmu si své (a pokud tam jsou tak i Severusovi) věci a zamířím do hradu. Musím začít vymýšlet vlastní kouzla... něco... abych měl pořád navrch, tihle 3 mimo toho vadnýho samozřejmě, jsou dost silní... a všichni se v budoucnu proslaví... takže mi dá celkem fušku s nima držet krok.

Vyslechnutý rozhovor:

Odcházím poměrně příjemně naladěn. Abych řekl pravdu, je mi zcela ukradené jaké jsou jejich zvyky. Já jsem sebevědomý student - čistokrevný kouzelník a ze Zmijozelu k tomu, mám všechno co chci, a nějaké jejich směšné hádky jsou mi k ničemu. Když dojde na věc, tak je prostě "zpráskám" hůlkou až budou rýt "rypáky" v zemi čímž předvedu, že "já na to mám" a tím to hasne. Nač se vztekat. Po cestě hradem si vyslechnu rozhovor, který je velmi zajímavý. Zajímavé... velice zajímavé. No... alespoň začínám mít jistotu. Severus je Smrtijed... aby chránil své blízké, zdá se, že v našich časech tohle je interpretováno správně. Potter to byl, kdo po likvidaci Voldemorta odkryl tajný život Severuse Snapea, dvojitého agenta... nebudu se do toho raději zatím plést. Ostatně... nemám právo měnit historii jen tak mýrnyxdýrnyx jak se mi zlíbí. Jistě... skýtá to jisté možnosti, ale... když už tak až časem. Jsem tu jen dva dny a na tohle bude později času dost. Radši vypadnu, asi by mou přítomnost neuvítali. Poté rychlými kroky zamířím do komnat Zmijozelu, řeknu na vstupu heslo a jakmile si uklidím věci, tak se posadím do křesla a začtu se do poznámek z hodiny lektvarů. V tomhle předmětu musím excelovat... Snape... je génius a mít ho nablízku... to chce s ním umět držet krok... naštěstí mám výhodu 50ti let náskoku, tak snad to nebude tak hrozné....

Pokec ve společenské místnosti s Rosierem:

Sedím ve společenské místnosti a moc si nevšímám lidí, kteří kolem mě chodí. Jsou tak trochu "zvláštní". Jak to popsat. Arogantnější, agresivnější, divočejší... jako by snad byli něčím posedlí. Jo a taky hulváti - přeci jen jsem Malfoy... mám rád uhlazené mravy a vytříbené jednání... ale tihle. Těžko věřit, že jsou čistokrevní... některé by si člověk spletl s trolem.. soudě dle chování... Z mých úvah mě vyruší Evan Rosier. Má první myšlenka při pohledu na něj vypadá asi takto: Evan Rosier - zabit v nedožitých 22 letech v souboji s Alastorem Moodym v roce 1980. Usměji se a odpovím: Ahoj... jo jsem tu nový. Jo Blackovi jsem měl tu čest vysvětlit, že si se mnou a Severusem nemají co zahrávat. Usměji se trochu pobaveně a vyslechnu si zbytek. A áno, nepředstavil jsem se - jmenuji se Scorpius Delacrua - pocházím z Francie, ze starobylého váženého a (to zdůrazním) samozřejmě čistokrevného kouzelnického rodu. Bohužel mi můj otec vybral nevěstu, která... no... jak to říct... čistokrevná je, ale ... váží metrák a na šířku má víc jak na šířku... tak jsem se přišel podívat do Anglie, jestli tu nenajdu nějakou "vhodnější" partnerku. Přeci jen... když budu chtít strávit zbytek života s kredencem, tak si ho koupím... a nevezmu za ženu. Haha..., pobaveně se usměju a zvednu se. Mimochodem... vy Angličani jste trochu... no ... jak to říct a neurazit... horké hlavy. Člověk tu není ani 24 hodin, a už mám za sebou dva souboje. Nejdřív jsem se porval s nějakými... lidmi ani nevím co byli zač... dole v Prasinkách v hospodě. Heh... ani netuším co vlastně chtěli, prostě přišli a vteřinu na to jedna ženská od nich... tuším se představila jako Bellatrix Lestrange či tak nějak ... na nás hned zaútočila, nechápu... a rovnou Cruciatus, no bohužel pro ně se umím taky trochu bránit, jak se ostatně teď přesvědčil ten Sirius Black, takže to skončilo jen párti rozbitými půllitry a jednou whisky na účet hostinského. Je to zlořádstvo... ani se nepředstavili a už nás napadli a rovnou v hospodě... a to jsem doufal, že vy Angličani jste trochu klidnější hlavy než my Francouzi... no... ještě se mám co učit. A a ... promiň, že tak žvaním... já no... to víš, prostě jsem tu krátce a vůbec pořádně netuším co se tu děje, všechno je tu nové a ták... chápeš..., skončím s hranými rozpaky a poškrábu se nervózně na hlavě. Doufám, že si to vyloží tak, že jsem tady prostě jako slepý u houslí a netuším pořádně oč tu běží. Ale jsem čistokrevný a zpráskal jsem Blacka... no tak to by snad mohlo na úvod stačit. A s těmi smrtijedy... však to se časem spraví.

Pokec ve společenské místnosti:

Poslouchám Evanse a na tváři mám poměrně klidný výraz. Při slově humusačka mám co dělat, abych nezdvihl jedno obočí. Co s tím slovem pořád všichni mají? No tak je smíšeného původu no... to se stane... samozřejmě, že je "podřadná" v tom smyslu, že pokud bude čistokrevný čaroděj pořádně dřít, tak ho někdo ze "smíšeného manželství" nikdy neporazí... ale proč jsou proti nim tak vysazení... moment... nesouviselo to náhodou s tím, že některé rodiny, volali po "očištění kouzelnického světa od mudlů, krvezrádců a těchto humusáků"? Joo... jasně... už chápu, tak fajn.... doba magorů mě vítá opravdu ve velkém. Po Evansovi následuje Regullus Black. Opět první co mě napadne je: Regullus Black, zemřel v roce 1979 přibližně ve věku 18ti let. Odhalil pravdu o vitálech a to ho stálo život... teď nevím hergot, jestli ho zabil samotný Voldemort, nebo to bylo nějak jinak... no... to je jedno, časem to zjistíme. Black se vyptá na Mirayu a následně se představí, aby se v úplném závěru zeptal na mé spříznění s Malfoyovci. Kčertu jsem vážně nenápadnej jak mudla v Gringottovic bance... No... možné to je, Malfoyové ... zní to skoro francouzsky... možná nějaká vedlejší větev má s naším rodem co dočinění - tedy ovšem jen pokud jsou čistokrevní samozřejmě. Já jsem z Francie... Scorpius Delacrua...

Díky bohu za francouzštinu ve škole :D:

Oui trés bien, mon ami. Odpovím jednoduše s tím, že na téhle úrovni ještě francouzštinu zvládnu - dál už by to byl... ehm... problém. Mezitím se vrátí Severus. No... super, zdá se, že je pěkně zdrblej... Regulus mezitím vyrazí hledat Mirayu a já po kratší úvaze dojdu k závěru, že možná bude lepší jít dělat něco, někam jinam a nezůstavat prozatím tady. Trochu divná atmosféra... ale co... aspoň, tu není taková nuda jako u nás. Vyrazím na chodbu a rozhodnu si udělat procházku "kolem profesorských kabinetů", abych zjistil co tu kdo učí. Horacio Slughorn - lektvary, to vím. Minerva Mcgonnagalová - babice staletá - přeměny, to se nezmění ani za 40 let či 50 let, historii učí pořád ten duch... teda vlastně už... a co dál tu máme? Jsem na obchůzce a rozhodně si to tu chci pořádně prohlédnout, nejen co kde kdo učí, a kde je jaký kabinet či učebnat, ale také trochu "nasát" tu atmosféru bradavic z těchto časů.

Ale do prkenný ohrady...

Jdu zrovna kolem učebny lektvarů, když mě zarazí zvuk "BUM", který vyjde s té učebny. Zvědavě nakouknu a ... No to si snad děláš kozy! Zírám na zablemcanou osobu .. Danielle Delacour. No... tak tohle je ovšem trapné..., pomyslím si napůl zoufale a napůl zlostně. Právě mi sem přistál problém nad problém. Obliviate? Napadne mě jednoduché, rychlé a bezpečné řešení problému. Ale nakonec se rozhodnu, že bude lepší se vzdálit... ještě zkontroluji zda je naživu a jakmile zjistím, že ano, tak odtamtud vypadnu jako když do mě střelí.

Bum... další holka?

Mířím si to pryč jak namydlenej blesk a přemýšlím v "jak moc velkým průseru", že to sem. Zrovna ze všech lidí na světě se tu musí jak na potvoru objevit ONA... no tohle už vážně nemůže být horší... Zamyšlen vrazím do nějaké slečny a rychle jí pomůžu s omluvnou formulkou na nohy. Wow... to je přece táá... no jak se jmenuje, vydávala Sršeň... a ten pohled... jo... to už jsem někde viděl. Narglové? Ježišmarjá, blbost se asi opravdu vážně dědí. Trochu se pousměju a s předstíraným zájmem se zeptám: Narglové? Já myslel, že zajímavější jsou škrkny... a kde je vůbec hledáš? Zeptám se a na tváři mi hraje lehký úsměv mírného pobavení.

Ve Velké Síni:

Hmm... Reya v tom lítá zas až po uši... ta holka buď hodně pije, nebo něco kouří...no nic, raději se odtud vypařím. Sice mě oslovila Greengras a ale to ignoruju, i když mě to docela... no jak to říct... překvapilo, rozloučím se a zamířím do Velké síně, kde "vezmu místo" u Evanse a jednoho tmavovlasého kluka. Máte tu volno doufám, už jsem si sedl a nějak se mi nechce nikam mo chodit. Tak co tu řešíme? A mohu se kdyžtak přidat... teda pokud to není něco tajného, to se zase zdekuju... hah Trochu se pousměju a vyčkám na jejich odpověď, pokud bude volno, tak si naložím "rozumně" jídlo a zapojím se (pokud o mě budou stát) do nějaké té debaty.

Pokec s EVANEM a Skrkem Juniorem:

No, naši dělají na Krasnohůlkách profesory. A taky trochu podnikáme - pozemky, klenoty a tak... prostě klasika. Vymyslím si to první co mě napadne a poslouchám dál jejich rozhovor. Barthyho otec je velký zvíře, tuším vede Bystrozory... ale podle toho co si pamatuju, tak tenhle Junior skončil špatně, moc špatně... vlastní otec ho poslal do Azkabanu za to co se stalo Longbotomovejm rodičům... ale tak mě napadá, neměla v tom prsty náhodou Bellatrix? Vezmu si klidně kus kuřete, doleji si dýňový džus a mlčky poslouchám. Jakmile zmíní Moodyho, tak se pobaveně ušklíbnu. Jo ten byl známej tím, že si vymýšlel různé vymyšlené nehody... ale jinak byl tuším docela silný Bystrozor, jeden z nejsilnějších... no tady Evan se o tom možná přesvědčí osobně. Neříká se mu náhodou Pošuk Moody? Zeptám se jakoby nezůčástněně, ale opět se pobaveně usměji.

Že bychom někoho "zbili"?

Jak je tak poslouchám neunikne mi, že chlapci jsou jako smrtijedi nenápadní asi jako já, když musím jít nakoupit do mudlovského obchodu. Kdyby i Ministerstvo vědělo to co já, tak už je všechny zatkne a mají po srandě. Vůbec se nekryjí a téměř veřejně se k tomu hlásí, jejich pohled k Severusovi a neustálé narážky... Jak mohli zajít ve své době tak daleko a nikdo si jich nevšiml...? Myslíš tú Evansovou? No je fakt, že dost vytočila Severuse, asi by bylo dobré jí "vysvětlit" co se sluší a patří... hah... samozřejmě, že půjdu. Přikývnu na jejich návrh a v klidu dojím zbytek jídla. Jím tak abych nebyl ani moc narvaný, ani hladový, přeci jen... jestli se bude bojovat, nemůžu se přežrat. No... pokud se to zvrhne, tak tyhle dva trochu promlátím svou hůlkou a bude pokoj, když dokážu porazit i Siria Blacka, tak tihle dva... no Evan byl slušný duelista, když dokázala bojovat s Moodym... chvilku a dokonce ho zranit, ale nakonec... asi nebudou tak silní jak se dělají.

Raubíři ze Zmijozelu... a my jsem jakože vážně zlí:

Pobaveně se usmívám a teprve až otázka Averyho mě vytrhne z konceptu. Delacrua co si vzal míšenku? Hergot, teď jsem nahranej, znám jen Apollonii a Monsieura Delacrua... a o nich toho taky moc nevím... musím to zahrát jinak.... zkusíme něco čemu rozumí. Bleskově vytáhnu hůlku a namířím jí na Averyho. Neni žádný DE-LA-CRU-A, který by udělal něco takového ROZUMÍŠ! A pokud náhodou byl... TAK UŽ NENÍ! Já jsem čistokrevný kouzelník a jestli ještě jednou budeš pochybovat o mém původu nebo o cti mé rodiny, tak přísahám na Černou magii, že ti to vymlátím z hlavy! Snažím se zahrát přesvědčivě rozzuřeného člověka, ostatně i když mi to jde proti srsti, vím jak by na něco takového reagoval můj otec nebo nedejbože můj dědeček, kdyby někdo zpochybňoval původ členů rodu Malfoyů.

Zábava ve Velké Síni + Welsh k tomu:

Avery na to naštěstí skočí a já schovám zase hůlku a kývnu. Dobře... je to taky trochu moje chyba, na tyhle věci jsem... alergický. Řeknu trochu smířlivě, když se objeví nějaký student Zmijozelu, který se představí jako Adrien Welsh. Kdo to do čerta je? O tom si nic nepamatuju... sakra, proč jsem nedával větší pozor... no možná to není nikdo významný. Scorpius Delacrua a neměj obavy, o sebe se dokážu postarat sám. Odpovím mu docela chladně. Poté si z něj můj děda Goyle udělá "srandu" a já se s hraným úsměvem trochu ušklíbnu. Jakmile Welsh zmizne, tak se natočím k Evanovi a řeknu tišeji: Hele poslyš... si tu připadám dost divně... moc jsem toho o Temném pánu jak mu říkáte neslyšel, čím on je vůbec tak slavný? No u nás o něm moc informací není... hádám, že Ministerstvo to beztak drží pod pokličkou.

Zhrozený Amery:

Vyslechnu si Ameryho a trochu se sám sobě divím, že už se tu neválím smíchy na podlaze. To jsou hrozný žvásty tohleto... Voldemortovi o jediné, o vybití všech co se mu postaví do cesty a ovládnutí kouzelnického světa a každý kdo s ním spolupracuje, tak je buď hlupák nebo šílenec, protože Voldemort zabije všechny co se mu z jakéhokoliv důvodu znelíbí... kdyby vážně vyhrál, tak by možná zničil i kouzelnický svět, aby ho nemohl nikdo ohrozit... magor posednutý mocí, nic víc ten váš Temný pán není... ale... dobře, dobře... pořád mám výhodu... možná bych si menší změnu historie dovolit mohl... a vlastně by ani tak velká nebyla, aspoň bych se z blízka podíval na dědečka, jestli byl vážně pod kletbou Imperius jak se vymlouval po válce... haha... Zatvářím se velmi chápavě a dodám: Páni... tak to je něco, musím uznat, že tady v Anglii se opravdu umí dělat dějiny.... Jo a taky pěkně podělat... Pak přijde ta rusovláska a představí se, vůbec nevím o koho jde, ale představím se též: Scorpius Delacrua... těší mě.

Já jsem přijel do Anglie lovit, ne se nechat chytit!!

Kývnu souhlasně Amerymu a věnuju se slečně, která očividně má podobný problém jako já... tedy je čistokrevná a nemá partnera. Stelala Duller? Hezké jméno... no přijel jsem za "trochu" nepříjemných okolností... ááále není to nic až tak vážného, menší dovolená v Anglii než se rodinka rozhodne zapnout mozek a vybrat mi někoho, kdo nevypadá jako kredenc. A co ty? Zatímco vedu tento "nikam nevedoucí" small-talk, tak postřehnu Lily Potterovou a Severuse Snapea. Jáj, tohle nevypadá dobře... a Lily dneska bude nejspíš naštvaná aj na mě... eh.. vůbec tak mě napadá, kdy on se vůbec dá s tím Potterem dohromady? Vždyť se k sobě maj jak oheň a led... chmm?

Stále pokec v Síni:

No jak tihle se dali dohromady... vlastně dají dohromady je mi záhadou. Hah... každopádně budu muset sám vymyslet co tu chci dělat.... časem... navíc je tu ta Dannielle Delacroa.. to bude zlé, jajaj to bude zlé, budu to s ní muset nějak zkoulovat. Pomyslím si nervózně a pohledem zamířím opět k rusovlásce. Chápu... ehm... víš já, no ještě se tu musím seznámit s kupou lidí a věcí, je to pro mě všechno nové a táák, takže chápeš, ještě se uvidíme... zatím čau. Pryč od ní... nahánět po první minutě co mě spatří... pryč.. to si najdu radši někoho sám, nebo... budu sám až do důchodu! Vyrazím pryč z Velké síně, směrem do zmijozelské koleje.

Zase k Brumbálovi ... á jéje...

Sotva si usednu v učebně na zadek, a začnu hledat "polštář" na spaní, tak mě pošlou k Brumbálovi. Kruci... tohle vypadá zle... Zmínka o sestřenici mi jen potvrdí, že TOHLE je špatné. Mířím klidným krokem k ředitelně a přemýšlím, zda by nebylo lepší se vypařit, ale vzhledem k tomu, že nemám kam jít, tak se rozhodnu, že to prostě risknu: Jahodové bonbóny. Řeknu heslo a vstoupím dovnitř s výrazem předstíraného klidu a ohlásím se: Pane řediteli? Přál jste si se mnou mluvit?

U Brumbála:

Sakra... ten chlap je vážně mazanej... nechodil do Zmijozelu? Hmm... Hmm... kdo mohl čekat, že se taková náhoda jako cesta časem stane dvakrát, a že se sem dostane zrovna slečna Delacroua... no dobrá, znáte moje jméno a možná je vám jasné, že vám z nějakého důvodu nechci říct o době, ze které pocházím ani co vím, či nevím o době vaší. Ale jak jsem vám již řekl předtím o Tomu Riddlem nevím zhola nic. Odpovím mu poměrně chladně na jeho otázku. Tak fajn... teď zkusí Legilimens, takže se musím na to připravit..., zachovávám nečitelný postoj a snažím se uspořádat myšlenky tak, abych se mohl případně bránit, kdyby vážně zkusil Legilimens.

Mu jebe ne?

Wow... tomu říkám síla!, pomyslím si ve chvíli, kdy použije očekávaný Legilimens a jakmile skončí, tak se jen trochu samolibě ušklíbnu. Jojo... děda uměl leccos, když obelhal celé Ministerstvo o tom jaký to byl chudáček, a že pod Voldym nesloužil z vlastní vůle. Další Brumbálova řeč mě nejprve uspokojí - přeci jen jsem rád, že nebudu muset měnit své "Delacroa" krytí, ale pak mě udiví a brzy můj údiv přeroste v naprostý úžas. No to si spad z višně dědku bláznivá?!! Neporušitelný slib? Blázne! Ani nápad. Nehnu však ani brvou a poté co skončí se jen mírně usměji, ale notnou chvíli neříkám nic až po dlouhé téměř minutě odpovím pobaveným hlasem: Nevím jak jste to udělal... opravdu nevím, ale máte mé uznání. V naší době jste považován, za dobroděje a vzor celého Nebelvíru a přitom ... vy... myslím, že byste měl vést kolej Zmijozelu... Ne, nejsem tak hloupý, abych přistoupil na neporušitelný slib, něco takového chce více důvěry... a tu ve vás nemám ani nejmenší. Víte pane řediteli, při vší úctě - existuje rozdíl mezi tím, když někdo lže, aby neohrozil celou historii, která se má teprve stát a je rozdíl mezi tím, když mocný čaroděj se pokusí nahlédnout do budoucnosti způsobem, jakým jste to udělal vy. Ale... nepřišel jsem z vlastní vůle a protože můj návrat je prakticky nemožný, tak jsem ochoten do jisté míry spolupracovat, ale nebude to zadarmo. Mou první podmínkou je, že mi řeknete vše co víte o tom člověku jménem Tom Riddle, druhou podmínkou pak to, že mi dáte tolik peněz, abych nebyl závislý na vaší blahovůli po zbytek mého studia a abych se měl dobře. Výměnou za to vám budu ochotný pomoci s tím mužem jménem Tom Riddle. Nikdy vám neřeknu co vím, nebo ne, protože nemám bohužel záruku, že byste toho nevyužil ve vlastní prospěch a nikdy vám neřeknu nic o době, ze které přicházím... z toho samého důvodu. Ale myslím, že i tak budete mít z mé činnosti prospěch... a mimochodem, dovolte mi jednu otázku, která mě trápila už v době, kdy jsem o vás četl v knížkách... proč jste se nikdy nestal Ministrem kouzel? Tak silný čaroděj jako vy... vždyť by to mohla být hračka ne? Zůstávám ve střehu, vím sice, že by mě mohl poměrně rychle zabít a asi bych mu v tom nedokázal zabránit, ale možná nakonec bude chtít spolupracovat. On kývne... a pokusí se ze mě dostat všechno co vím... a já mu možná... něco řeknu, ale budu chtít za to zaplatit... hodně zaplatit a pak... tady udělám POŘÁDEK!

Že by nebyl tak úplně "blbej"... ale je, jenom předstírá, že není:

Dobrá - s tím mohu souhlasit. Řeknu jen klidně a vyčkávám než dopíše dopis do Gringottovy banky. Můj zásah do historie ještě není tak podstatný, aby překreslil to zásadní co tu je. Karty už jsou rozdány a můj příchod to neovlivnil. Těžko mohu ovlivnit to co se už stalo - Voldemort vytvořil už nejspíš viteály a chystá se válka. A Brumbál? Proč se o něj tolik zajímá? Bojí se ho? Ale proč? A když je Brumbál... tak jiný, než ho popisuje historie... proč stojí proti Voldemorta a nespojí s ním síly? No jistě... Voldy je moc velkej magor, na to aby se nechal Brumbálem ovládat... řekl bych, že v tom to bude. Chvíli ještě přemýšlím o svých možnostech, ale nakonec to nechám plavat. Peníze mi dá, takže v tomto ohledu mohu být spokojený, a pokud se budu moci pohybovat jen na ose Bradavice - Prasinky... to mi vůbec, ale vůbec nevadí, prozatím. A když budu chtít jít pryč... tak od čeho mám na koleji Severuse že? Mnoholičný lektvar a tradá Brumlo! Nevím proč, asi je to tím, že mám obrovský informační náskok, ale přijde mi tak neuvěřitelně blbej, až mám skoro sklon ho podceňovat... ale to bych zase nerad. Přeci jen je to nejsilnější čaroděj na světě... bude lepší... ho moc nerozlobit... Brumbíčka našeho... haha... ne tohle fakt nejde. Ovládnu se abych nevyprskl smíchy a jen se mírně usmívám, zatímco on píše ten dopis.

No to si už vážně dělá srandu?!!

Vezmu si stříbrný přívěšek a chvíli přemýšlím, zda je vhodné si to dávat na krk, přeci jen... jenomže dřív než stihnu vůbec si ten řetízek na krk nasadit, tak se jen instinktivně ohlédnu za zvukem za mnou a vidím opět Brumbála, jak na mě míří hůlkou. No to snad..., nestihnu ani domyslet, když po mě vypálí svou kletbu Obliviate.

//Zbytek nechávám na PJ, na kostce hozeno 20%

No výborně, samé lepší...

Tak takhle si to představujete... ? Nemám slov... , odhodím na zem řetízek a rychle vyběhnu z kanceláře a pak se rychle přesunu o několik chodeb dál. Kličkuju a tu a tam se ohlédnu jestli mě nesleduje Brumbál nebo nějaký profesor či prefekt. Až za několikátým rohem se opřu o zeď a vydechnu si. Budu ti muset poděkovat dědo... haha... kdo by tušil, že s tvou Nitrobranou odolám nejen Legilimens, ale dokonce i Obliviate... neskutečné! Chvilku jsem jenom opřený o zeď a poté až se vydýchám se ušklíbnu sám pro sebe: Znova už to nezkusí... aspoň ne teď, a když se mu budu dostatečně vyhýbat... tak snad přijde dědek prašivá k rozumu... Pomalu se odlepím od stěny a zamířím zpátky na hodinu Historie. Zaklepu a vrátím se na své místo. Na tváři mám trochu pobavený výraz. Stejně by mě zajímalo čím ten řetízek očaroval, chtěl jsem ho později podrobit kletbě Revelio Specialis... ale co už... někdy lepší nevědět. Opřu se o opěrátko židle a napůl přítomně poslouchám výklad, zatímco přemýšlím, kolik peněz mi asi Brumbál nechal připsat v Gringottovic bance...

Šikana? No proč nééé!

Zbytek dne proběhne normálně. Následuje večeře, ze které se Severus vytratí. A já si vzpomenu, že jsem slíbil účast na naší kratochvíli s Lily. Přidám se proto k nim a spolus Mulcibarem a Regulusem je nás tak pět. Pět na jednu... oh... no proboha a to si říkají největší čaroději! Boha jeho tohle není normální, pokud chtějí být dobří nemůžou jít v pěti na jednu, ale v jednom na pět... ah... no co, tak je to jejich doba a jejich způsoby a jestli budou moc otravní, tak jim předvedu černou magii na takové úrovni, že jim z toho půjde hlava kolem. Fotr i děda mě naučili dost triků... škoda, že neumím zakázané kletby, ale... na to bude čas. Zdar zlosynové, tak co... jdeme páchat zlo?! Řeknu pobaveně a polohlasem tak, aby pochopili, že se jedná o žert.

Regullus - hrdina mezi padouchy?

Nehnu ani brvou a když skončí jejich výměna názorů, tak řeknu poměrně klidně: No, abych řekl pravdu, tak si nemyslím, že tam bude Lily sama a Potter mi ještě dluží souboj a kde je Lily tam je Potter. Lily mě více méně nezajímá já jdu pocuchat hřívu Potterovi, nakrkl mě a dost ztrapnil Severuse a je třeba mu dát na srozuměnou, že jsou věci, které se jaksi nedělají. A poslední... pánové, tady Regullus má pravdu, budeme trochu gentlemani a nebudeme se bít jak Potter, ale dáme našemu nepříteli šanci, protože jen tak to může být zábava. Nakráčet tam a zmasakrovat jednu "míšenku" mi nepřijde jako dostatečný důkaz síly zmijozelské koleje... Prohlédnu si nehty na své ruce a ještě nenápadně mrknu na Regulluse. Mimochodem, už jsem vám říkal, že jsem nechutně bohatý? Možná bych vás někdy měl pozvat na nějaký ten večírek... haha... přeci jen, u nás na Krasnohůlkách se to po nováčkách většinou chce, aby se trochu před mazáky předvedli.

Black podruhé za jeden den? No tak ale...

Regullus se chopí iniciativy a odvede Lily do bezpečí knihovny zatímco Barty prská tak se tu zjeví Sirius Black a jeho grupaa začne houstnout atmosféra. Zvláštní... myslel jsem, že nakládačku dostal dneska on.. chm chm chm... Mírně se pousměji a s hůlkou připravenou se proderu před naše "troly", tak abych stál přímo proti Blackovi. Lidi, lidi neblázněte... nejsem tu ani 24 hodin a už mám absolvovat 3 nebo 4 souboj. Fakt vy Angláni... no to je teda síla.. a to jsem si myslel, že my Francouzi jsme horkokrevnější... haha... Klid Siriusi, tvůj brácha šel na pokec s Lily a ta s ním šla ze své vlastní vůle. Ááá... helemese, tady je i pan Potter... a koukám, tentokrát tu máte všechny tři své sekundanty... doufám, že tentokrát nabídku na souboj neodmítete. Tady Sirius Black je velmi dobrý duelista a věřím, že i vy splníte mé očekávání. Samozřejmě se jako gentlemani dohodneme, že nebudeme používat, žádné zakázané kletby - což mě sice trochu handicapuje - a dlouhotrvající kouzla. Bylo by nešťastné probudit se ráno doblitý od slimáků... pane Remus, vy jste prefekt... můžete dohlédnout na to, že souboj se odehraje podle pravidel no ne? A vy pane... eh.. jak to bylo... no ten s tou proměnou na krysu... hergot, jak se jmenuje? Peter.. á áno pane Peter, vy raději utečte už rovnou, abychom tady nemuseli čichat vaše exkrementy. Nuže pane Potter, připraven na souboj? Celou dobu se pobaveně usmívám, očividně mám z vyhlídky na souboj radost, i když to není tak úplně pravda. Tuhle předváděčku dělám hlavně kvůli našim "trolům", aby se mnou začali počítat. Postavím se do bojového souboje (hůlkou zatím nemířím na Pottera a vyčkám). V případě útoku použiju Protego na obranu Expelliarmus na následný protiútok.

Zase bitka? No páni jo...

Tak co? Líbí... asi moc ne... hádám, že Peter teď má o čem přemýšlet a ti ostatní taky... co to ksakru... Naši "trolové" zahájili okamžitě palbu na nepřítele, zatímco já se soustředím především na štítová kouzla. Protego! Používám kletbu na útočníky a vzhledem k tomu, že Potter a Peter jsou mimo, tak zbývají jen Remus a Sirius. No já se s tím Potterem snad vůbec neutkám. Útok na prefekta zatím riskovat nebudu, Brumbál by to mohl hned využít... takže Sirius, kouzlí hodně dobře, není se co divit, že učil OPČM... tak pojďme na to. Namířím hůlkou těsně vedle Siriuse (ve výšce hlavy), tak aby si nevšimnul, že nemířím na něj a vyberu si buď nějaké brnění, nebo jiné předměty, které přivolám pomocí Accia tak, že přesně v dráze letu bude Sirius. Ten si možná bude myslet, že jsem se netrefil kletbou, ale namísto toho dostane zásah zezadu. Pokud to vyjde, tak ho dorazím: Petrificus Totalus! A samozřejmě i nadále jsem připraven se bránit Protegem proti útokům buď Lupina, nebo Siriuse... Potter a Peter - pokud to dostali Sectusemprou - mají určitě dost. Sám tohle kouzlo nechci teď používat, protože jednak zanechává nemalé škody a při své síle už bych mohl i někoho šeredně zranit (a při svém "štěstí" i zabít) což je to poslední co potřebuju.

Magoři... prostě magoři...

Auu... to muselo bolet..., pomyslím si, když vidím jakou paseku napáchali mí kolegové. Sakra nesmím se nechat chytit, ale také je nemůžu nechat zhebnout... hergot blbá situace... Pomyslím si jak je to komplikované a přistoupím k těm, kteří potřebují ošetřit.. namířím hůlku nejprve na Pottera: Ferula! a poté na Petera: Ferula! Jejich zranění po Sectusempře by měla být tak alespoň provizorně ošetřena. Poté přistoupím k znehybněném Remusovi a zruším jeho znehybnění. Odnes si je na ošetřovnu, já vyřídím ty naše... trochu se to zvrhlo. Následně zruším kletby na mých "trolech" a provedu Deletrius na jejich i na svou hůlku, abychom se zbavili důkazů. Pánové padáme než přijde někdo z vedení, z tohodle by mohla být pěkná polízanice. Řeknu jen a otočím se k odchodu do Zmijozelské koleje. Sakra, oni jsou vážně tak beznadějně pitomí!

Peter na marách? No teda hezký...

Do háje... vůbec se neuměj ovládat... PITOMCI! Chce se mi řvát vzteky, ale zůstávám navenek klidný. Vyrazím rychlým krokem preč a sjedu jen pohledem ostatní. To se vám vážně povedlo..., pronesu sarkasticky a zvýším tempo. Co si asi myslíte, že se stane? Jestli zemře, tak máme co dělat s Brumbálem a by mě zajímalo jak se z toho chcete vykroutit! Do háje... vůbec se neumíte ovládat kčertu! Skrze zuby drtím jednu kletbu za druhou až se konečně dostanu do zmijozelské společenské místnosti. Ještě předtím, než do ní vstoupím tak jen řeknu: Vymazal jsem z vašich hůlek všechna kouzla... pokud někdo použije Prior Incantatem, tak se nic nedozví... a bude lepší, když budete o tom zcela mlčet... jasný? Tohle se nestalo a vůbec jsme tam nebyli! Doufám, že vám to nemusím vysvětlovat dvakrát... a teď jdeme. Zavelím rázně (hra na samozvaného velitele mě začíná bavit) a zapadnu dovnitř. No tohle je dobrej průser... ale... tenhle Pettigrew... byl taky Smrtijed a zradil Pottera... aspoň v něčem je to dobré... do hajzlu... takhle nemůžu uvažovat... to bych musel vyzabíjet půlku zmijozelu, aby "to bylo k něčemu dobré"... krucifix...

Rozhovor s Evanem, nové vzpomínky:

Evan mě přirazí ke zdi a začne mlít ty "své hovadiny". Mám strach? Těžko... spíš jsem zklamaný a naštvaný z toho, jací jsou to pitomci, ale každopádně nedám na sobě nic znát a raději couvnu. Omlouvám se mon ami..., řeknu trochu bojácným hlasem a pokračuju klidněji. Myslel jsem, že kdybychom je vyřídili teď a tady... tak by sem vlítli Bystrozorové a byli bychom nahraní... a Brum-Brumbál... však víte ne... mohli by nás všechny taky poslat do Azkabanu.... no a pak bychom nemohli očistit svět od mudlů, "míšenců" a krvezrádců... myslel jsem, že by bylo lepší... no... omlouvám se za své chování, jsem tu nový a trochu jsem z toho všeho... ehm... no nervózní, děje se tu moc věcí najednou... Nedořeknu nic dalšího a tvářím se, že jsem "nešťastný, že jsem je naštval", ale strach najevo nedávám... spíš jen, že jsem to prostě neodhadl. Mezitím se mi taky objeví v hlavě nové "vzpomínky", nehnu sice ani brvou, ale v hlavě mi to šrotuje. Pettigrew umře! A Sirius namísto něj zradí... no do háje to jsme tomu dali... kčertu... no... budu muset vymyslet něco dalšího, abych to spravil... nebo využil... každopádně je to jedno, ta budoucnost co znám já se už každopádně realizovat nebude... takže... nezbývá než to vyřešit tak jako správný Malfoy.. s klidem a ve svůj prospěch... Napadne mě "ďábelská" myšlenka a asi poprvé si uvědomím, že tady v historii... se klidně můžu stát Temným Pánem, nebo Ministrem, nebo ředitelem Bradavic... a nebo klidně vším dohromady, když to udělám šikovně. Paráda... je čas... si začít trochu hrát.

Důsledky...

Mirayia i Reg jsou naštvaní... no to já taky, ale co mám dělat. Já tady jsem jediný den, co asi tak mohu mít pod kontrolou?! Navíc tam byl prefekt - ten Lupin - tak se měl snažit víc, aby se vyhnul problému. Odpovím poměrně chladně, sám jsem z toho také naštvaný, ale protože tohle není moje - aspoň doufám - chyba, tak se odmítám nechávat obviňovat. Krucinál tihle pitomci nemají vůbec rozum, jak si můžou myslet, že já jako nováček zkrotím Evana a další...?! Raději nic neříkám.

Já nic, já muzikant....

Nakonec to nedopadne tak špatně a já se jen kývnutím rozloučím s Mirayou a poté pokračuju s naší tlupou "trolů" zpátky do společenské místnosti, přičemž se jen podívám na Evana a řeknu: Doufám, že nebudou další potíže, pokud se do toho vloží ředitel a použije Legilimens nebo nějaké sérum pravdy, tak by mohly být dost velké nepříjemnosti. Řeknu jen klidně (rozhodně v mém hlase není strach, nebo nějaké obavy) a zapadnu do Zmijozelské společenské místnosti. Tak Snape nezemřel... hmm... aspoň něco pozitivního...

Slughorn se nám zlobí?

Vyslechnu si Evana i Bartyho a pouze přikývnu. Usadím se v křesle a vytáhnu si úkoly do předmětů, které začnu sepisovat, moc mi to nejde, nejsem dvakrát soustředěný. Pořád musím myslet na to, že díky mé přítomnosti zemřel Pettigrew a k tomu všemu jaký z toho může bejt průser. Sakra! Do místnosti poté vtrhne rozzuřený Slughorn a začne řádit jako na rodeu. Já se tvářím jako nevinnost sama a zůstávám sedět v křesle. V případě nějakého dotazu na mě jen pokrčím rameny a prohlásím: Já tu jsem nový, nevím ani kde přesně knihovna je... celou dobu se tu učím... teď zrovna lektvary.

Podrazit či nepodrazit?

Slughorn celkem vyvádí, ale já jen mlčím a nedávám na sobě nic znát. Zachránil život Potterovi, to byl na tom až tak mizerně? No.. aspoň něco. Evan i Barty vypadají poměrně přesvědčivě ve svém "divadýlku", ale vzhledem k tomu, že jsem tam byl, tak vím jak to je. Vylepšit si známku z elixírů a naklonit si Slughorna... navíc... kdyby dělal problém, mohl bych ho vydírat o věcech spojených s viteály... haha... jenomže neměl bych rozehrávat partii výš než rozehraná je. Už tak se dost věcí mění... Přemýšlím jak z této situace co nejvíc vytěžit a jak především nepodělat historii tak, aby z ní nevzešla nějaká hrůza. Mezitím Slughorn odejde a u mě se staví Regullus. Pouze mu kývnu na jeho poděkování a dál si ho zatím nevšímám. Regullus a Lily? Kdyby se dali... dohromady... tak Harry Potter nespatří nikdy světlo světa, otázka však je zda je postradatelný nebo nepostradatelný? Voldemort prohrál válku především kvůli své blbosti a pokud by se mi podařilo infiltrovat Smrtijedy, tak by později neměl být problém je kompletně zlikvidovat, či přetvořit ve vlastní organizaci... přeci jen... i na Voldemorta toho vím poměrně dost...

Další den:

Zbytek předchozí dne již proběhl normálně a já se šel vyspat. Druhý den jsem po probuzení a ranních rituálech zamířil dokonale oblečen rovnou do Velké Síně na snídani. Velká síň je vyzdobena černými prapory. Peter Pettigrew zemřel včera protože tu jsem já... sice jsem ho nezabil, ale... díky mé přítomnosti zemřel. Nejde ani tak o to, že by to bylo špatné, protože to byla sketa, která by napáchala mnoho zla, ale o to, že musím více domýšlet důsledky svých činů... kčertu pohybuju se tu na dost tenkém ledě a je jediné štěstí, že Brumbál doufejme toho ví hodně málo o tom co se mělo stát, kdybych tu já... a ta Dannielle Delacrua nebyla... Do síně vejdou též pobertové a jdou jak "zmoklé myši". Jaká ironie... truchlí pro někoho koho považovali za přítele... a přitom to byla sketa prvního formátu... jenomže to se vlastně nebude moci nikdy ukázat. Jestli tu mám být co platný... měl bych začít brát věci do svých rukou a Evana a Barthyho si podřídit... možná bych jim měl dát najevo, že jsem mnohem silnější než oni...

Síń... Brumbál kecá a kecá a kecá...

Ten umí předstírat tu svou dobrosrdečnost tak dobře, že je mi z toho až zle. Kdyby aspoň špetku z toho myslel upřímně... ne... jemu vadí, že se na jeho škole tohle stalo, ne kvůli tomu, že zemřel člověk, ale kvůli tomu, že ruka Voldemorta dosáhne až sem... a to se mu nelíbí... on je pro něj konkurence... Minutu ticha dodržím a příliš se nevěnuju dění kolem sebe u stolu, Brumbál samozřejmě vyzve lidi, aby řekli co se tehdy stalo. Abych se přiznal... svrbí mě jazyk... mohl bych vyřídit Evana i Bartyho... bylo by to čisté.. a svým způsobem i správné. Brumbál by mě vzal na vědomí a možná by na mě nahlížel trochu jinak... a pak... by nebylo problém získat od něj neporazitelnou hůlku... ukrást mu jí... Po skončení všech ceremonií ke mě zamíří Potterova banda. Krucifix to jim to nestačilo...?

Rozhovor s Potterem:

Wau... první Potter ze všech časů co znám co mi poděkoval... začínám mít strach z toho jak tohle změní historii. Ve tváři mám kamenný výraz a nehýbe se mi ani jediný mimický sval, teprve až skončí, tak odpovím já: Není zač, také jsem nečekal, že se to vyvine takto. Bude lepší, když se budeme nějakou dobou vzájemně vyhýbat, ten souboj s tebou prozatím odložím na jindy až nebude atmosféra tak vypjatá. A měl by sis líp hlídat Evansovou sám, zdá se, že kvůli jejímu smíšenému původu má na ní pár lidí spadeno. Přejdu jen letmo zrakem přes Remuse a pak se vrátím opět k Potterovi: A k Severusovi se nepřibližujte. Pak jen kývnu a pokud již nebudou chtít nic říkat tak vyrazím směr pryč a velkou oklikou přímo do ředitelny za Brumbálem. Kde nejprve vyzkouším heslo "jahodové bonbóny" a pokud nezabere tak normálně zabouchám na dveře.

Blackovci, pak směr ředitelna:

Vyslechnu si rozhovor obou Blacků, aniž bych cokoliv dával najevo a ani si toho moc aktuálně nemyslím, v mysli už se vidím u Brumbála. Jakmile se rozejdou, tak se na mě Regullus podívá a já jen mávnu rukou: Já jdu ještě na záchod, dneska je mi nějak šoufl... to ta vaše anglická kuchyně..., vymluvím se a poté zamířím k ředitelně - ale samozřejmě oklikou a po cestě si dám pozor zda-li mě někdo nesleduje. Do ředitelny (vyzkouším heslo "jahodové bonbóny") vejdu ve chvíli kdy nebude nikdo na chodbě. Pokud nebude fungovat heslo tak zaklepu a vyčkám na vpuštění dovnitř.

U Brumbála:

Pohlédnu značně skeptickým pohledem na "citrónový drops" a pak chladně na Brumbála. Trochu se pousměji (ale ne vesele) a řeknu: Řeknu vám, kdo je za to zodpovědný a řekněme, že zapomenu na váš pokus s Legilimens, Obliviate a tím stříbrným přívěskem z minula, ale nechtějte, abych po to všem věřil v nějakou vaši dobrosrdečnost atakdále atakdále... Nevím oč vám jde, je mi to jedno, ale na mě to nehrajte, bavme se věcně jako kouzelníci a ne jako ředitel a student. Co získám likvidací Evana a Barthyho? Řekl bych, že dost... hlavně se zbavím těch, kteří to zde vedou a budu moci převzít vedení Zmijozelských já... a po seznámení s Bellatrix a Smrtijedy... to už půjde samo... Pettigreewa zabili Evan a Barthy pomocí černé magie... samozřejmě nezjistíte jakou použili přesně kletbu, neboť vše bylo vymazáno pomocí kouzla Deletrius. Pak se odmlčím a jen dodán: Byl bych rád, kdybyste se o tom, že jsem vám to řekl nikomu nezmiňoval a pokud vám náhodou vrtá v hlavě, proč vám to říkám, tak odpověď je nasnadě. Vy jste nejmocnější kouzelník všech dob a ředitel téhle školy, takže... i když tu vaši hru na hodného kouzelníka nemusím... nemám zájem si to s vámi rozhádat a navíc, když na tom budete dobře vy... "věřím, že na tom budu dobře i já". Ne... tohle vůbec není nabídka na pěkně jeté spojenectví jak kráva... ale co... uvidíme co ten mazaný lišák vymyslí teď.

S vypočítavým Brumbálem:

Poslouchám ho a stále víc si připomínám, že nesmím ani na okamžik zapomenout koho mám proti sobě. Nejde jen o ten jeho klid, ale i strohý fakt, že s "TOU" hůlkou je prostě pro mě zatím neporazitelný i kdybych nezapočítal všechny jeho schopnosti. Je mezi námi až příliš velká propast ve schopnostech... a v charakteru očividně taky. Nedávám najevo nic, ale Brumbálova náhlá věcnost mě trochu pobaví. Už se baví jako bussiness man... hezké. Dobrá, na tom se tedy dohodneme. Co se týče vás a Severuse Snapea, tak pokud se bude tato část historie realizovat - tak budete zabit kletbou Avada Kadevra a to z toho prostého důvodu, protože o to jednou sám Snapea požádáte, tuším, že jste se tak chtěl - teda budete chtít - vyhnout následkům nějakého magického zranění, které by vás postupně zabilo tak jako tak. Řeknu to poměrně klidně. Říkat pravdu a mlžit tak, aby mu to nic moc neřeklo... to zatím stačí.

Kecání z Brumlou a nové vzpomínky:

Brumbál mluví a já si zatím prohlídnu "novou budoucnost". Wow..., to je asi tak jediné nač se zmůžu ve své hlavě, ale nedávám navenek nic znát. Upřímně, už mě docela přestává zajímat jaké mají mé jednotlivé činy následky. Svým způsobem už jsem se rozhodl. Voldemort i Brumbál půjdou z kola ven. Budoucnost bude patřit Malfoyům... Když Brumbál zmíní to poslední tak se jen pousměji a řeknu vesele: To už bychom asi vážně chtěli příliš, tak či onak vás můžu tu a tam upozornit na nějaký ten problém, pokud o něm budu vědět.

A zábava začíná - Evan, Barthy - běžte mi z cesty:

Jsem nadmíru pobaven tím, jak rychle si Brumbál vybaví vše potřebné. Aspoň uvidím toho intrikána pracovat pěkně zblízka a pak... až jednou nebude dávat pozor... bác a bezová hůlka bude má. A potom, adios Voldemorte i Brumbále, vážně nemám v zájmu sledovat, jak si tu rozjedete tu svou uhozenou válku o ničem. Následuji Brumbála a řídím se dle jeho instrukcí, jakmile dorazí ministr Kornelius Popletal a další, tak jen kývnutím hlavy pozdravím a na Brumbálovu otázku odpovím: Na odstranění stop po kletbách na hůlkách pánů Barthyho a Evana jsem použil kletbu Deletrius. Jinak podle toho co jsem viděl - a to si snadno ověříte Veritasérem, které na ně použijete - použili kletbu Sectumsepra proti pánům Potterovi a již bohužel zemřelému Pettigreewovi. Nasadím poněkud zarmoucený výraz, abych dal najevo, že je mi tato věc velice nepříjemná a mrzí mě co se stalo, a že jen jako "řádný student" konám svou povinnost. Přetvářku by měli učit na škole, z toho předmětu bych vynikal... haha.

Ten Barhy je vážně blb:

Málem vyprsknu smíchy schován a pozorujíc tu situaci, když odpoví to své "NE/ÁNO". Ten Barthy je vážně blbec... chudák jeho fotr... toho z toho jebne. Pomyslím si pobaveně a ještě zkoumavým pohledem sleduju odcházejícího Evana, kterému se podařilo vyvlíknout. To bude ještě zajímavé. Možná mě teď konečně ten ksindl Evan začne brát vážně. Může mě sice dost poškodit, kdyby o tom kecal, ale co... Obliviate... i když s jeho Oklumenciou... sakra... no snad bude "rozumný" a nebude pokoušet štěstí. V nejhorším bych si musel vypomoci párti dalšími triky... hehe... Jsem teď chladná vypočítavá bestie, možná trochu jako Brumbál, kterého musím obdivovat za to, jak má celé ministerstvo omotané kolem prstu. Nicméně Evan je smrtijed, takže nějaké výčitky róóózhodně nemám. Jakmile mi řeknou, že mám jít dovnitř, tak vstoupím.Áno pane řediteli?, zeptám se s předstíranou poklonou a skoro poníženě.

Slughorn... to není šéf Zmijozelu, to je pucflek Brumbála!

Sleduji rozhovor těch dvou a nedávám jako vždy nic najevo. A teprve, když zmíní, že já i má "společnost" máme volný přístup od zítřka do Prasinek, tak jen velice slušně poděkuji. Poté se rozloučím a následuji Slughorna na svou kolej.

Slughorn mizí, Evan manévruje:

Nechám Slughorna odejít a když se střetnu s Evanem tak si ho vyslechnu a mírně se ušklíbnu: No, snad mě teď budeš brát vážně. Mimochodem, máme od Brumbála povolení navštěvovat od zítřka do konce víkendu Prasinky. A doufám, že to představení bude stát za to, nerad bych ztrácel čas s lidmi, kteří za to nestají... třeba takový Barthy byl takový případ. Mimochodem - s oklumencií jsi skoro na mé úrovni, to se mi líbí - nerad se obklopuju hlupáky. Mluvím zcela sebejistě a tentokrát nedám Evanovi šanci, kdyby se zase o něco pokusil jako posledně. Hůlku umím tasit velmi rychle když na to přijde.

V Prasinkách s partičkou smrtijedů

Následuji Evana do Prasinek, co vidím mě moc nepřekvapí. Nazdar dědo..., pomyslím si pobaveně a nedám na sobě nic znát. Bellatrix věnuji jen chladný pohled, na tuhle osobu si budu muset dávat pozor. By mě zajímalo co by udělala, kdybych jí řekl, že Voldemort není tak čistokrevný jak tvrdí... haha... Do rozhovoru zasáhnu až na konci: Ano... dá se říct, že mi Brumbál věří, bere mě jako páku, proti Zmijozelské koleji a teď, když má důvod mi věřit mohu leccos zjistit... ale... když jsme u toho, s kým mám vlastně tu čest? Smrtijedi debile! Haha... no co, tvářit se hezky, spolupracovat a pak... do jednoho odstranit... Projdu si také novou aktualizaci vzpomínek a je docela zajímavá... uvidíme co z toho bude.

Tak Cissy zamlada? Fajné...

Nechávám je si přebrat danou situaci po "jejich" a vyslechnu si s předstíraným zájmem vše co říkají. Na představení se každého z nich reaguji mírným úklonem hlavy. No jo... podoba se prostě nezapře, ale pochybuju, že by dokázali z toho cokoliv odvodit... navíc... dědovi podobnej vůbec nejsem, hale... do toho bych si mohl dobře rýpnout ... Vystřelit si z vlastního dědy, mi přijde jako fajn nápad, ale upřednostním raději zachovávání kamenného výrazu a předstíraného zájmu. Až skončí, tak jen pronesu: Já myslím, tedy doufám, že vám mohu být užitečný. Jsem tu sice krátce, ale umím se rychle přizpůsobit a samozřejmě respektuji zdejší pravidla, ať jsou jakákoliv. A samozřejmě by mi bylo nesmírnou ctí se setkat s Lor... Vy-víte... eh.. Pánem zla. Omlouvám se, má tolik označení, že nevím nikdy napoprvé, které je to správné... haha... Pousměji se nervózně. A mohl bych přidat a další... půlčík Gant, šmudlomrd, Slizoun, Haďák, Lordík Voldík, pan čistokrevný šmejd.... no toho by bylo...

S tetičkou Bellou co kouše...

Hmm... tak si mě tu klidně zhodnoťte..., pomyslím si jen a mírně se usmívám, jsou to vlastně jen mírně zvednuté koutky, když mě moji spolužáci zhodnotí jako "dobrého kouzelníka" tak se jen mírně pousměji a nakloním na stranu hlavou načež jen řeknu: Mí rodiče ví co se sluší a patří na čistokrevné čaroděje, kdyby měli i stejné schopnosti co se týče výběru manželek byl bych o dost šťastnější. Ale zase to nepřeháňejme, nejsem žádné eso, i když se snažím. Mírný gentlemanský úsměv a navrácení hlavy do vzpřímené pozice. Teta Bella jo? No ta teda vypadá... nevím, možné ne tak moc psycho jako na fotkách, ale i tak... blééé... co já to mám za příbuzenstvo, měla by jít k holiči a nechat si trochu vyspravit obličej.

Velká síň


Tlumeně se uchechtnu a překryju to dlaní až na poslední chvíli.
To je dobře, jedině dobře. Kdyby se změnila i povaha tohohle talenta, asi bych to nepřežila. Nějaká stálice se hodí. Stejně je to idiot. Nechápu... Jak do něho může být Potterová tak zabouchnutá. Někdy si s ní o tom pěkně z ostra pohovořím.
"Naznačuješ, že je naše rodina horší, protože je můj bratr v jiné koleji? To s tím nesmíš brát tak vážně. Kupříkladu já zapadla do Havraspáru a nestěžuju si. Myslím, že se na tom podepsal i přestup z Krásnohůlek. A čistě pro informaci, myslím, že brácha si opravdu zachraňoval kůži. Děsně machruje, ale když přijde na věc..."
Tak a máš to. Alespoň krátká odplata za to, jak jsi zneuctil jméno naší rodiny, Malfoyi!
"Eh, co prosím? Proč sledujete zrovna toho kluka? Udělal vám něco?"
To je James Potter! Harryho otec! No jistěže. Doufám, že se ti dva dají dohromady, jinak bych nikdy nebyla...

No to si dělaj srandu ne?

Vstupní test jo? Pomyslím si, když začnou vykládat cosi o zkoušce a pozoruju svůj "cíl" - tedy "oběť". Kdo to je? Není to jeden z bratrů té... , přemýšlím, když v tom vyřknou jeho jméno. ...TENHLÉÉÉ??!!! Má nálada je prakticky okamžitě na bodu mrazu, o tomhle maníkovi jsem už leccos slyšel a je schopnost poprat se i s více smrtijedy je mi poměrně známá. Ale do háje... co teď? Když ho napadnu něčím slabým, tak mě zmasí. Sectumsempru zatím použít nemůžu a zakázané kletby... to by bylo příliš, navíc... ani by to zatím nebylo vhodné. Musím použít něco co není v těchto časech moc známé a co ho může zaskočit a co je přitom dost "temné" na to, aby to mým "kolegům" stačilo... kčertu... takže Serpent Sortia... to je asi jediná možnost. Fajn... udělám to a doufám, že to nebude ztráta času..., zamířím k onomu muži a oslovím ho: Nazdar prde, bojuj nebo zemři! Serpent Sortia! Vykřiknu slova zaklínadla zatímco máchnu hůlkou a jakmile se před Gideonem Pewettem objeví velký, ale opravdu velký had s černými šupinami, tak ho na něj poštvu. Andělíčku můj strážníčku, tohle skončí blbě! Krucinál, proč museli vybrat zrovna tohodle magora?? Pomyslím si jen sarkasticky a dávám pozor na boj, jsem připraven se bránit v případě potřeby pomocí Expelliarmu či Protega.