Hlídka Lyon – krvavá bohyně
hrálo se Denně
od: 24. července 2007 20:29 do: 23. září 2008 13:39
Dobrodružství vedl(a) Raught
| |
 | Hlídka Lyon – krvavá bohyně Píše se rok 2006. Lyon jako jedno z francouzských měst s blízkostí moře se těší cestovnímu ruchu, který přivádí nový život a novou sílu do míst, kterými kráčeli dějiny. Cestovní ruch je jedna z mála věcí, která drží toto město na úrovni. Je to jedno z mála měst, kde je přítomnost sil proměnlivá jako příboj a odboj. Jako příboj a odboj není však jen město. Město, které je přes zimu pomalu mrtvé, ožívá během zimy skrytým životem, který naplňuje přítmí města vyplňuje stíny lamp, které ožívají vnitřním životem. Během léta tyto síly zdánlivě spí, ale ti citlivější cítí, že v tomto městě koluje něco víc než jen život výletníků. Hlídky města Lyon Hlídky města Lyon jsou zastoupeny celkem početně. Jelikož je potřeba držet dohled nad příchozíma a odchozíma lidma, jsou v jejich službách zaměstnány skoro tři desítky Jiných. Ve městě je rovnováha mezi Světlýma a Temnýma a k otevřenému konfliktu se nikdo nemá důvod uchýlit. Noční hlídka města Lyon Noční hlídka je zde zastoupena 15 členy v aktivní službě. Dalších pomalu dvacet lidí je ve službě pasivní. Noční hlídka je vedena mužem jménem Lukas Foster. Mezi Jinýma znám pod jménem Luxeos. Jedná se o mága mimo kategorie. Vypadá jako celkem mladý kluk. Normální člověk by mu nevěřil víc než dvacet pět. Pravdou je, že Lukas Foster je již jeho několikátým jménem a o svoje šedé jméno se zavděčil před již více něž sty lety při pohraničních válkách v malé Asii. Nikdo si nedělá moc iluze o jeho schopnostech. Vedoucí analytického týmu je Amanda Gorenová. Jedná se o postarší kouzelnici, která však nevlastní šeré jméno, třebaže její věk už také dosáhl 100 let. Její kategorie je druhá. Vedoucí operačního centra je Gustav Lombezsky, mág první kategorie, jehož šedé jméno zní Urgeo. Tento muž je odhadem tak třicátník. Sám má rodinu. Jeho manželka, Julia Lombezsky, léčitelka šesté kategorie, je záložnicí noční hlídky. Celkem přímý muž, který vyniká svojí logikou a schopností splynout s davem. Noční hlídka sídlí v části Brotteaux v sídle železničního nádraží. Má v Šeru vystavěno jedno podlaží na samotné budově nádraží. Denní hlídka města Lyon Denní hlídka je zastoupena 17 aktivními členy a něco kolem 10 temnými v záloze. Denní hlídka je vedena ženou Johanou Tenebre. Je to vědma mimo kategorie, jejíž šeré jméno zní Strix. Její šerou podobu neměl nikdo ze světlých čest vidět a ti temní, kterýž jí viděli o ní raději mlčí. Je to vědma, jejíž pověst je celkem utajená. Všeobecně se má za to, že byla iniciována v období válek mezi Francií a Anglií v 15. století. Nic více není známo. Vedoucí analytického týmu je zastoupeno vědmou první kategorie Irenou Ivanovnou. Tato vědma je poměrně mladého vzhledu a je známa v šeru pod jménem Occisio. Je to velmi nebezpečná žena s chladným analogickým myšlením. Je trvale nezadaná a její partneři i partnerky mají tendenci celkem rychle umírat. Operační tým vede postarší vlkodlak jménem Spheotos. Jeho věk je také těžce odhadnutelný, ale pravdou je, že svým šerým jménem se hostí přes dvě sta let. Jeho lidské jméno zní Martin Furvum. Je to celkem vynikající vlkodlak původem snad v Anglii. Vypráví se, že do Anglie přišel s tažením Viléma Dobyvatele. V Lyonu je teprve dva roky. Přesto se už ověřil. Denní hlídka sídlí v městské části Croix-Rousse v sídle nemocnice má vystavěno pár pater v šeru, které využívá. Již pár let vše v Lyonu běží podle Dohody a nikdo si moc nestěžuje. Těch pár opravdu nebezpečných situacích bylo v posledním desetiletí v poštu na jedné ruce. Takže činnost hlídek se sestává spíše s dohlížení na dohodu a nad případnýma Jinýma v návštěvnické sezoně. Tedy takto to bylo do nedávna. Poslední dobou se však začali objevovat v ulicích a v šeru mrtví. Nejen mrtví obyčejných lidí ale mrtví Jiných a ne těch zrovna nejslabších. Všechno začalo na konci turistické sezóny, která byla pro Lyon celkem výnosnější než většina ostatních sezón.V prvním měsíci zemřeli pouze dva lidé. Jedna žena a jeden světlý obrateň páté kategorie. Po této události zažádala Noční hlídka vydání pachatele z řad Temných. Ti však tvrdili, že v tom nemají žádnou vinu. Následující měsíc padlo v oběť už pět obětí. Čtyři lidé z normálních lidí a jedna mladá čerstvě iniciovaná vědma. To už začalo zavánět průšvihem a byla povolána Inkvizice, aby danou věc prošetřila. Inkvizice ve finále ustanovila výzkumný tým ze světlých a temných, aby celou situaci vyšetřil. Uběhl třetí měsíc a kupodivu se nic nestalo. Následující měsíc také ne. Avšak s jarem přišla změna. Za jednu noc padlo vražednému běsnění sedm lidí. Čtyři lidé, dva temní a jedna světlá. V Lyonu má začít co nevidět turistická sezóna, ale množství vražd, které byli spáchány, donutilo inkvizici k zamyšlení a vydala podmínku, že pokud nebude do začátku turistické sezóny případ vyřešen nevpustí do města žádného turistu. Vedení obou hlídek kupodivu se chová celkem klidně. Kdežto řadový Jiní cítí nepříjemné pnutí, které je nutí ke spolupráci. |
| |
 | soukromá zpráva od Jack James Willis pro Základ: Jsem dlak a to konkrétně měnící se do orla V denní hlídce Lyon už mám delší pověst. Jsem zde cca. 50 let. Celkový věk se mi dá odhadovat dost obížně, ale jelikož vlastním i šeré jméno Adarak, je celkem možné, že je mi už opravdu hodně. Nikdy jsem svůj věk neprozradil a ví ho jen nejvyšší představení hlídky. Víš také ze zvěstí, že jsem byl před mým příchodem k hlídce také pod trestem, kdy mi byla odebrána většina schopností. Trest byl udělen za nezákonné přijetí jedné ženy, která po sléze byla popravena. Vše se odehrálo za druhé světové války. Trest mi z části vypršel před mým vstupem do hlídky. Během mého působení v hlídce jsem byl velmi spořádaný a na dlaka i příkladný. Dostával jsem sice lístky na lov, ale všech jsem se vzdával. Přesto je jasné, že někde lovím, ale zatím mne nikdy nikdo nedokázal přistihnout, natož najít moje loviště. Vedení hlídky toto akceptuje. Přesto hlídají, aby jsem nedělal problémy. Jsem specializovaný kupodivu ne na přímí boj, ale na dalekonosnou magii. Říká se, že vstupuji do třetí sféry Šera. Jinak ve volném čase řídím vlastní metalový klub, kde občas i hraju. Jsem svobodný a za padesát let v Hlídce jsem vystřídal celkem dost přítelkyň i přítelů. Momentálně jsem na volné noze. Charakterově jsem celkem komunikativní, ale nikdy neříkám vše co si myslím a málokdy říkám celou pravdu. Ve společnosti jsem oblíbený přirozeným způsobem. Toď snad vše. |
| |
| Členové vyšetřovacího týmu s trojí patronací města Lyon André Malczewski -světlý mág, který byl přidělen k týmu pro svůj pohled na svět. Je to muž postaršího vzezření a poklidnějšího vystupování. -Dlouhodobý pracovník noční hlídky Johatan L´Eigle -dlak měnící se do orla mořského. Celkem svérázný a příjemný muž, jenž propůjčil vlastní metalový klub pro konzultace a setkávání vyšetřovací skupiny -dlouhodobý pracovník denní hlídky Rose Sand -zvědavá a komunikativní kouzelnice nižší kategorie, udržující poměr s Raymondem Cainem. -dlouhodobá spolupracovnice noční hlídky Michel Quinssy -vědma otevřená novým přístupům a názorům -dlouhodobá pracovnice denní hlídky Gilles Garnier -dlak měnící se do medvěda. Celkem se vyzná v technice a ve zbraních -dlouhodobý pracovník denní hlídky Monique Chasseau -vlkodlak žijící mezi lidma a hlídající. Ve své vlčí formě je pomalu víc doma než lidské. -dlouhodobá pracovnice denní hlídky Raymond Cain -mág nižší kategorie a však velmi úderný. Jeho zbraně jsou postrachem, rozum moc ne. -Dlouhodobý pracovník noční hlídky Lada Dicková -světlá kouzelnice, jejíž ruce dokáží léčit a chránit stejně jako rozdávat rány. -Dlouhodobá pracovnice noční hlídky Sára Kleerová -vědma, kterou přivál osud do Lyonu nedávno, navíc byla podezřelá z páchání těchto zločinů -nová členka denní hlídky |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Johatan L´Eigle -dlak měnící se do orla mořského. Celkem svérázný a příjemný muž, jenž propůjčil vlastní metalový klub pro konzultace a setkávání vyšetřovací skupiny -dlouhodobý pracovník denní hlídky -šeré jméno Adakar -stále se nachází pod trestem, který znatelně omezuje jeho schopnosti, které jsou už teď celkem značné -dosahuje třetí sféry šera, ale vypadá to, že by zvládl možná i výš -svoje lístky na oběti nechává vždy propadnout. Někde se živí lidským masem, ale nikdo neví kde a nedá se na to přijít Michel Quinssy -vědma otevřená novým přístupům a názorům -dlouhodobá pracovnice denní hlídky -vyznavačka umění východu -5. kategorie -mírně náladová Gilles Garnier -dlak měnící se do medvěda. Celkem se vyzná v technice a ve zbraních -dlouhodobý pracovník denní hlídky -má za sebou technickou vysokou školu a vyzná se opravdu velmi dobře ve zbraních -lidi má za dobytek Monique Chasseau -vlkodlak žijící mezi lidma a hlídající. Ve své vlčí formě je pomalu víc doma než lidské. -dlouhodobá pracovnice denní hlídky -přísná důsledná a vždy dodržuje Dohodu Sára Kleerová -vědma, kterou přivál osud do Lyonu nedávno -nová členka denní hlídky -Byla zařazena do skupiny, po té co jako neohlášená vědma byla zadržena noční hlídkou a vyslýchána |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Johatan L´Eigle -dlak měnící se do orla mořského. Celkem svérázný a příjemný muž, jenž propůjčil vlastní metalový klub pro konzultace a setkávání vyšetřovací skupiny -dlouhodobý pracovník denní hlídky -šeré jméno Adakar -stále se nachází pod trestem, který znatelně omezuje jeho schopnosti, které jsou už teď celkem značné -dosahuje třetí sféry šera, ale vypadá to, že by zvládl možná i výš -svoje lístky na oběti nechává vždy propadnout. Někde se živí lidským masem, ale nikdo neví kde a nedá se na to přijít Michel Quinssy -vědma otevřená novým přístupům a názorům -dlouhodobá pracovnice denní hlídky -vyznavačka umění východu -5. kategorie -mírně náladová Gilles Garnier -dlak měnící se do medvěda. Celkem se vyzná v technice a ve zbraních -dlouhodobý pracovník denní hlídky -má za sebou technickou vysokou školu a vyzná se opravdu velmi dobře ve zbraních -lidi má za dobytek Monique Chasseau -vlkodlak žijící mezi lidma a hlídající. Ve své vlčí formě je pomalu víc doma než lidské. -dlouhodobá pracovnice denní hlídky -přísná důsledná a vždy dodržuje Dohodu Sára Kleerová -vědma, kterou přivál osud do Lyonu nedávno -nová členka denní hlídky -Byla zařazena do skupiny, po té co jako neohlášená vědma byla zadržena noční hlídkou a vyslýchána |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Johatan L´Eigle -dlak měnící se do orla mořského. Celkem svérázný a příjemný muž, jenž propůjčil vlastní metalový klub pro konzultace a setkávání vyšetřovací skupiny -dlouhodobý pracovník denní hlídky -šeré jméno Adakar -stále se nachází pod trestem, který znatelně omezuje jeho schopnosti, které jsou už teď celkem značné -dosahuje třetí sféry šera, ale vypadá to, že by zvládl možná i výš -svoje lístky na oběti nechává vždy propadnout. Někde se živí lidským masem, ale nikdo neví kde a nedá se na to přijít Michel Quinssy -vědma otevřená novým přístupům a názorům -dlouhodobá pracovnice denní hlídky -vyznavačka umění východu -5. kategorie -mírně náladová Gilles Garnier -dlak měnící se do medvěda. Celkem se vyzná v technice a ve zbraních -dlouhodobý pracovník denní hlídky -má za sebou technickou vysokou školu a vyzná se opravdu velmi dobře ve zbraních -lidi má za dobytek Monique Chasseau -vlkodlak žijící mezi lidma a hlídající. Ve své vlčí formě je pomalu víc doma než lidské. -dlouhodobá pracovnice denní hlídky -přísná důsledná a vždy dodržuje Dohodu Sára Kleerová -vědma, kterou přivál osud do Lyonu nedávno -nová členka denní hlídky -Byla zařazena do skupiny, po té co jako neohlášená vědma byla zadržena noční hlídkou a vyslýchána |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Johatan L´Eigle -dlak měnící se do orla mořského. Celkem svérázný a příjemný muž, jenž propůjčil vlastní metalový klub pro konzultace a setkávání vyšetřovací skupiny -dlouhodobý pracovník denní hlídky -šeré jméno Adakar -stále se nachází pod trestem, který znatelně omezuje jeho schopnosti, které jsou už teď celkem značné -dosahuje třetí sféry šera, ale vypadá to, že by zvládl možná i výš -svoje lístky na oběti nechává vždy propadnout. Někde se živí lidským masem, ale nikdo neví kde a nedá se na to přijít Michel Quinssy -vědma otevřená novým přístupům a názorům -dlouhodobá pracovnice denní hlídky -vyznavačka umění východu -5. kategorie -mírně náladová Gilles Garnier -dlak měnící se do medvěda. Celkem se vyzná v technice a ve zbraních -dlouhodobý pracovník denní hlídky -má za sebou technickou vysokou školu a vyzná se opravdu velmi dobře ve zbraních -lidi má za dobytek Monique Chasseau -vlkodlak žijící mezi lidma a hlídající. Ve své vlčí formě je pomalu víc doma než lidské. -dlouhodobá pracovnice denní hlídky -přísná důsledná a vždy dodržuje Dohodu Sára Kleerová -vědma, kterou přivál osud do Lyonu nedávno -nová členka denní hlídky -Byla zařazena do skupiny, po té co jako neohlášená vědma byla zadržena noční hlídkou a vyslýchána |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Johatan L´Eigle -dlak měnící se do orla mořského. Celkem svérázný a příjemný muž, jenž propůjčil vlastní metalový klub pro konzultace a setkávání vyšetřovací skupiny -dlouhodobý pracovník denní hlídky -šeré jméno Adakar -stále se nachází pod trestem, který znatelně omezuje jeho schopnosti, které jsou už teď celkem značné -dosahuje třetí sféry šera, ale vypadá to, že by zvládl možná i výš -svoje lístky na oběti nechává vždy propadnout. Někde se živí lidským masem, ale nikdo neví kde a nedá se na to přijít Michel Quinssy -vědma otevřená novým přístupům a názorům -dlouhodobá pracovnice denní hlídky -vyznavačka umění východu -5. kategorie -mírně náladová Gilles Garnier -dlak měnící se do medvěda. Celkem se vyzná v technice a ve zbraních -dlouhodobý pracovník denní hlídky -má za sebou technickou vysokou školu a vyzná se opravdu velmi dobře ve zbraních -lidi má za dobytek Monique Chasseau -vlkodlak žijící mezi lidma a hlídající. Ve své vlčí formě je pomalu víc doma než lidské. -dlouhodobá pracovnice denní hlídky -přísná důsledná a vždy dodržuje Dohodu Sára Kleerová -vědma, kterou přivál osud do Lyonu nedávno -nová členka denní hlídky -Byla zařazena do skupiny, po té co jako neohlášená vědma byla zadržena noční hlídkou a vyslýchána |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro André Malczewski -světlý mág, který byl přidělen k týmu pro svůj pohled na svět. Je to muž postaršího vzezření a poklidnějšího vystupování. -Dlouhodobý pracovník noční hlídky -Má občas zvláštní pohled na svět. Jeho plusem je právě tento pohled. Rose Sand -zvědavá a komunikativní kouzelnice nižší kategorie, udržující poměr s Raymondem Cainem. -dlouhodobá spolupracovnice noční hlídky -iniciovala Raymonda a víceméně je jeho součástí. Ona krotí jeho výbuchy a zároveň ho drží v řadách dohody a světla Raymond Cain -mág nižší kategorie a však velmi úderný. Jeho zbraně jsou postrachem, rozum moc ne. -Dlouhodobý pracovník noční hlídky -Ovládá umění částečného vstupu do šera, což je pro některé protivníky zdrcující. Jeho náboje zraňují jak ve světě lidí tak v šeru Lada Dicková -světlá kouzelnice, jejíž ruce dokáží léčit a chránit stejně jako rozdávat rány. -Dlouhodobá pracovnice noční hlídky -Léčitelka, nad kterou drží ruku samotný šéf Noční hlídky, nikdo neví proč, zjevně má pro ní jistou slabost |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro André Malczewski -světlý mág, který byl přidělen k týmu pro svůj pohled na svět. Je to muž postaršího vzezření a poklidnějšího vystupování. -Dlouhodobý pracovník noční hlídky -Má občas zvláštní pohled na svět. Jeho plusem je právě tento pohled. Rose Sand -zvědavá a komunikativní kouzelnice nižší kategorie, udržující poměr s Raymondem Cainem. -dlouhodobá spolupracovnice noční hlídky -iniciovala Raymonda a víceméně je jeho součástí. Ona krotí jeho výbuchy a zároveň ho drží v řadách dohody a světla Raymond Cain -mág nižší kategorie a však velmi úderný. Jeho zbraně jsou postrachem, rozum moc ne. -Dlouhodobý pracovník noční hlídky -Ovládá umění částečného vstupu do šera, což je pro některé protivníky zdrcující. Jeho náboje zraňují jak ve světě lidí tak v šeru Lada Dicková -světlá kouzelnice, jejíž ruce dokáží léčit a chránit stejně jako rozdávat rány. -Dlouhodobá pracovnice noční hlídky -Léčitelka, nad kterou drží ruku samotný šéf Noční hlídky, nikdo neví proč, zjevně má pro ní jistou slabost |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro André Malczewski -světlý mág, který byl přidělen k týmu pro svůj pohled na svět. Je to muž postaršího vzezření a poklidnějšího vystupování. -Dlouhodobý pracovník noční hlídky -Má občas zvláštní pohled na svět. Jeho plusem je právě tento pohled. Rose Sand -zvědavá a komunikativní kouzelnice nižší kategorie, udržující poměr s Raymondem Cainem. -dlouhodobá spolupracovnice noční hlídky -iniciovala Raymonda a víceméně je jeho součástí. Ona krotí jeho výbuchy a zároveň ho drží v řadách dohody a světla Raymond Cain -mág nižší kategorie a však velmi úderný. Jeho zbraně jsou postrachem, rozum moc ne. -Dlouhodobý pracovník noční hlídky -Ovládá umění částečného vstupu do šera, což je pro některé protivníky zdrcující. Jeho náboje zraňují jak ve světě lidí tak v šeru Lada Dicková -světlá kouzelnice, jejíž ruce dokáží léčit a chránit stejně jako rozdávat rány. -Dlouhodobá pracovnice noční hlídky -Léčitelka, nad kterou drží ruku samotný šéf Noční hlídky, nikdo neví proč, zjevně má pro ní jistou slabost |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro André Malczewski -světlý mág, který byl přidělen k týmu pro svůj pohled na svět. Je to muž postaršího vzezření a poklidnějšího vystupování. -Dlouhodobý pracovník noční hlídky -Má občas zvláštní pohled na svět. Jeho plusem je právě tento pohled. Rose Sand -zvědavá a komunikativní kouzelnice nižší kategorie, udržující poměr s Raymondem Cainem. -dlouhodobá spolupracovnice noční hlídky -iniciovala Raymonda a víceméně je jeho součástí. Ona krotí jeho výbuchy a zároveň ho drží v řadách dohody a světla Raymond Cain -mág nižší kategorie a však velmi úderný. Jeho zbraně jsou postrachem, rozum moc ne. -Dlouhodobý pracovník noční hlídky -Ovládá umění částečného vstupu do šera, což je pro některé protivníky zdrcující. Jeho náboje zraňují jak ve světě lidí tak v šeru Lada Dicková -světlá kouzelnice, jejíž ruce dokáží léčit a chránit stejně jako rozdávat rány. -Dlouhodobá pracovnice noční hlídky -Léčitelka, nad kterou drží ruku samotný šéf Noční hlídky, nikdo neví proč, zjevně má pro ní jistou slabost |
| |
| Píše se 20.3.2006 je chvíli po polední siestě. Nacházíte se v malém metalovém klubu na Marriotenské třídě. Meriotská třída je široká třída, která prochází od centra Lyonu a vede až na okraj. Tento klub se nachází za jedním rozlehlejším parčíkem, který klub odděluje od města a tak z něj činí celkem přívětivé útočiště vaší skupině. Klubík samotný je zbudován v přízemním domku, který je plně zaplněn vybavením klubu. Klubík je ve vnitř zbudován v temně zelených barvách s černými ornamenty. Bar samotný je z tmavého mořeného švestkového dřeva. Zdobí ho dvou pípa se soškou orla uprostřed. Do klubu vstupuje denní světlo třemi okny na dvou stěnách. V klubu je zařízení pro třicet lidí. Celkem pět kruhových stolů pro šest. Stoly samotný jsou z pevné konstrukce a židle stejné pevnosti. Klub samotný působí mírně ospalým a však bezpečným dojmem. Klub patří Johatanovi, který klub propůjčil vaší skupině. V klubu, když není Johatan za barem obsluhuje temná vědma sedmé kategorie, která je zálohou denní hlídky. Klub sám má pověst otevřenosti, kam může vstoupit kdokoliv bez ohledu na jeho směr. Klub sám je zajímavé pozorovat v první hladině šera, kde jsou vidět celkem silná zaklínadla ochraňující místo proti jakémukoliv útoku, jak návštěvníků tak lidí z venku. Jediný, kdo zde může sílu používat je Johatan a mladá vědma jménem Anastazie. Klub sám má pověst neutrální půdy a nikdo z Jiných by si nedovolil tuto půdu znesvětit. Takže v tomto klubu jste se sešli. K poslední serii vražd došlo před týdnem a na vás byla poštvána inkvizice, aby jste dělali svojí práci, pro kterou jste byli vybráni. Inkvizici se neodmlouvá a tak vy jste se konečně všichni sešly, aby jste vyřešili kam dál a jak dál. |
| |
| V klidu si sedím u baru na stoličce, opřený o barpult a na něm položená sklenice s černým pivem a vedle ní mobil. "No tak kde jsou?" Přejedu očima hodinky. "No jasně moderní doba a dochvilnost ta tam." Zívnu a upiju piva. Na pozadí aktuálně hraje CD Kamelot: Ghoust of Opera. Nudou začínám poklepávat do desky baru. Jsem muž mladšího vzvření, někteří by mi hádali stěží přes dvacet let. Hnědé oči rámují černé obočí, nad nimiž končí černé vlasy. Obličej je trojúhelníkového tvaru. Jsem hladce oholen až na proužek černých vousů, který mám na bradě. Oblečen jsem do černé košile se stojacím límcem, která není dopnuta u krku. Košile je volná a splývá přes černé kalhoty z plátna, které kryjou černé nalakované boty. Celková fyzická konstituce je celkem robusně atletická. Postava vykazuje takzvanou antickou symetrii. Ruce jsou bez ozdob a celkem pěstěné. |
| |
 | Vejdu do klubu a rozhlédnu se, odložím si plášť na věšák. Neobávám se že by mi někdo můj slušivý plášť mohl ukradnout. On se o sebe umí postarat. Hned se přesunu k pultu o který se opírá Jonathan “ Zdravím tě Jonathane. Jako obvykle, prosím. Suché, červené víno.“pohodlně se usadím a přehodím nohu přes nohu. Dnes jsem si na sebe vzala bílí, lehce našedlý kostým s červenými pruhy kolem rukávů a nohavic. Rusé, dlouhé vlasy mám pro tentokrát rozpuštěné, ale za to jsem dnes vynechala make- up. Ne že by mi to ubíralo na přitažlivosti. Měla jsem bystré,velké modré oči,skoro až neuvěřitelně růžové rty a tvář do tvaru srdce. Štíhlou postavu a dlouhé nohy ještě zvýrazňoval kostým co jsem si dnes vybrala. “To jsem tady první?“ zeptám se ho a přátelsky se na něj usměji a znovu se rozhlédnu. Dnes tu tedy moc lidí nebylo. Neměla jsem ráda prázdné místnosti… byli příliš prázdné. Proto jsem měla asi nejraději obchodní domy, kde se to hemžilo lidmi. Bylo pro mě fascinující je pozorovat, jak jdou sem a tam, baví se a nakupují. Ale poslední rok jsem raději trávila dny s Gideonem, pokud mi to tedy dovolila má práce. V dnešních dnech nebylo bezpečno a raději jsem se nepohybovala v temných uličkách sama. Přestanu na to myslet, aspoň pro tentokrát a zeptám se Jonathana “ Jak se daří? Jako obvykle? Nebo něco nového?“ zeptám se s nehranou zvědavostí. |
| |
| Pokývnu hlavou na pozdrav, vstanu ze židle a jdu za bar. "Kromně mě jsi tu první." Pravím a vylovím ze závěsného stojanu sklenici na víno. "No nic moc nového. U nás je pořád poprak k vůli těm posledním. Měl jsem pár telefonátů od šéfové, ať dohlédnu na ostatní, kdyby chtěli dělat moc velký bordel." Povzdechnu naliju červené víno, které vezmu za nožičku a nesu ke stolu. "Po pachateli není ani stopa a to jsem prolízal celý město skoro týden. Nikdo nic neví. Jakoby prostě všichni umřeli naráz ve stoje kde stáli. Pomalu si myslím, že by bylo možná dobré se jít podívat ještě jednou na ty mrtvoly, jestli jsme něco nepřehlédly." Pravím při cestě a položím sklenici vína před Ladu a sednu si na proti. "No prostě radost. Nikdo nic neví a nikdo nic neviděl i kdybych mu rozpáral břicho nožem." Poznámku o noži dodám spíš jen pro formu, než bych to ymslel vážně. |
| |
 | Vcházím do dveří, na sobě tradičně rudou mikinu s kapucí, černé rifle, sportovní boty, přes rameno hozený sportovní modročerný bágl. Zamžourám a prsty si div nevydloubnu oči. Nazdar Pak se usměju a v duchu si říkám božínku, co mu to tu zas hraje. Mladé vzezření, světlé delší vlasy svázané do copu, zelené oči, sportovní středně vysoká postava, jo, musí se nechat, že docela sympaťanda. Chvilku stojím u dveří a pak si to namířím přímo k vám, k baru. |
| |
 | Před klubem zastaví auto. Chvíli poté, co motor utichne, vejde dovnitř asi dvacetiletá žena. Je menší, útlé postavy. Nejvýraznější na ní jsou její rusé vlasy, které má zapletené v pevném drdolu. Pronikavýma zelenohnědýma očima skoukne, kdo tu vlastně je. Obličej je světlý, mírně oválný s drobnými pihami, které jsou pro rusovlásky typické. Na sobě má zvonové kalhoty s upnutou halenou s rozšířenými rukávy, které jí zakrývají dlaň i prsty. To vše v tmavé barvě. V uších má drobné malé náušnice a dlouhý krk jí zvýrazňuje krátký stříbrný řetízek s drobným přívěskem ve tvaru kapky. Její kroky jsou poměrně tiché díky nízkým neklouzavým botám. “Zdravím vás,“ usmívám se, pomalu se k vám vydám, po pár krocích ale otočím hlavu. Dám pravou ruku v bok a zastavím se. Vím, že nebudu čekat dlouho. |
| |
| "No vida vida." Pomyslím si a podívám se přes šero, kdo dál jde. Když se přede mnou otevře šerá hladina, chvíli zamrkám a pak se zase vrátím pohledem zpět k návštěvám. "No vítám vás dámy. Dnes mohu nabídnout skvělé portské víno od výrobce, takže žádný šunt a nebo černé pivo až z Čech, velmi dobré, ale silné." Pravím s mírně optimistickým tonem. Zvednus e ze židle a jdu k baru, abych mohl splnit případné požadavky. |
| |
| Ohlédnu se na nově příchozí. Už se to tu plnilo, zvednu ruku k pozdravu a zadívám se zpět na Jonathana. Poděkuji mu na víno a napiji se. Měla jsem pěkně vyschlo v krku. Taky jsem musela pospíchat pěšky několik bloků, když mi taxíka uzavřeli v zácpě. Pokývám zamyšleně hlavou “Já vím. Sice nejsem tolik zběhlá, jako ty Jonathane, ale tohle je to nejpodivnější co jsem zatím zažila.“ zase se na chvíli zamyslím “ Prohlížel někdo kanalizaci? Vím… to je už celkem ohrané, ale nikdy nevíš. V kanále se může schovávat ledacos.“ znovu upiji vína a odkašlu si. “A ohledně těch mrtvol nevím. Už byli ohledány všemi možnými způsoby. Z venku i zevnitř. Myslíš že po padesáté se něco najde? Já bych nechala už ty chudáky být a pohřbila bych je aby měli konečně klid.“zmlknu když se Jonathan zvedne aby obsloužil zákazníky. Nic nenamítám. Však si promluvíme později. Nikam nespěchám. |
| |
 | I když metal nepatří k mému oblíbenému žánru, tomuto klubu se nevyhýbám a občas sem zajdu a tak cestu dovnitř znám velice dobře. Při vstupu se rozhlédnu po baru, jestli uvidím někoho z hlídek. A přeci jen už tu nějaké známé tváře jsou. Odložím svůj klobouk a baloňák a vyrazím směrem za Ladou. "Salut panstvo." pozdravím a sednu si vedle své kolegině Lady. U barmanky si obědnám jednu whiskey bez ledu a z vnitřní kapsy začnu vytahovat cigarety a zapalovač. Zapálím si a svým typickým zamyšleným pohledem pozoruji klub. Jsem muž staršího vzevření. Tělo má něco kolem padesátky a taky tak vypadá. Na tváři vrásky, většinou pomalá chůze a zvyk pozorovat cokoli, co pozorovat jde, naprosto charakterizuje muže mého věku a zkušeností. Moje imige zůstala někde v modních trendech padesátých let a tak se není čemu divit, že většinou chodím v obleku a na noháh černé polobotky. Když počasí není příznivé, vyrážím ve svém baloňáku a s kloboukem co by si dnešní mládež vzala spíše jako recesi. |
| |
 | Před klubem zastaví taxi. Ani se neobtěžuji a hodím taxikáři peníze do klína a spěšně vystoupím z auta. Naštvaně bouchnu dveřmi. “Příště jezdi ještě pomaleji, pitomče.“ Ještě se možná ozve něco jako Huso nebo Káčo ale čert ho vem. Lyonští taxikáři jsou opravdu o poznání rychlejší než Pařížští… škoda, že to není pravda. Chvíli přede mnou přijelo ke klubu auto, ze kterého vystoupila Rose, nebo jsem si to alespoň myslela, když jsem zahlédla její výrazné vlasy. “Bezva, jako vždy poslední.“ Dost zbytečného povídání si pro sebe. Přehodím si světle modrou kabelu přes rameno a jdu taky dovnitř. O to větší je mé překvapení, když zjistím, že nejsem poslední. “Ahojky.“ Obvykle s takovým entusiasmem nezdravím Světlé, jen naše, ale občas udělám i výjimku. Světle modrá kabelka mi ladí s tílkem stejné barvy a páskem na bokových kalhotách, které jsou z tmavé džínoviny a mají rozšířené nohavice. Že doba rozšířených kalhot utekla, no co.. mě se to líbí. Já se módy nikdy moc nedržela. Nosím hlavně to, co se mi líbí a v čem se cítím pohodlně. Stejně jako v černých botaskách, ve kterých našlapuji tiše jako myška. “Oh, já si dám to pivo, Johe… dík.“ Pronesu již ode dveří a usednu na stoličku u baru. “Tohle vypadá opravdu vážně.“ Prohodím do placu jen tak ledabyle, když obhlédnu, kdo tu s námi sedí. Jako člověk vypadám celkově asi na 27 let plus mínus nějaké ty drobné - ony ty dnešní holky dospívají hrozně rychle. Dlouhé světlé vlasy se jemně vlní kolem oválného obličeje s jemnými rty, malým nosem a čokoládově hnědýma očima. Nechodím moc namalovaná, můj make-up je vlastně jen řasenka a lesk na rty – vsázím na přirozenou krásu. Vysoká jsem 172 cm a mám hubenou, trénovanou postavu – udržuji si ji pravidelným cvičením a když to na mě přijde, tak i posilováním. |
| |
| "Jako nevím, už jsem pár věcí zažil, ale myslím, že je divné prostě najednou umřít. Kdyby tam byly stopy po zubech, tak bych tipoval na upíra, ale tohle nemělo žádné stopy. Navíc taková erupce energie z těch smrtí co musela být a nikde se nepohnul ani lístek." Pravím trochu zamyšleným hlasem. "Na těch kanálech něco je. Tohle by mělo být staré město. Předpokládám, že tu bude velká kanalizace, to by chtělo to prolézt aspońm v místech činu a okolí, jestli se nenajde něco." Pravím a sáhnu pro telefon. "No na kanalizaci bude času dost. Spíš mám pocit, že tady jde o něco většího." Pomyslím si a moje temná aura prokvete červenými květy zloby, které okamžitě pohasnou. |
| |
| Pozdravím nově příchozí a opět přivřu oči, abych si je prohlédl šerem. Přeci jen tady nechci žádné očarované zbraně a jiné serepetičky. "Jojo. Už se to točí." Pravím a spíše po paměti šáhnu pro půlitr a natáčím do něj černé pivo. Z pohledu do šera mne vytrhne, když mi pěna ve sklenici přeteče na ruku. Temnou auru prokvete žlutý kvítek studu, když vidím toho nadmíráka, ale nakonec zmizí, když vidím, že čepici pořáíd má. "No je toho trochu přes, ale doufám, že nevadí." Pravím a podám pivo Moni. Pak vezmu whiskovou sklenici a naleju do ní dvojtou whisku a donesu ji Andrému. "Doufám, že nevadí, že ej dvojitá, jen nechci běhat dvakrát." Pravím celkem upřímným tonem. |
| |
 | Chvilku po Rose vstoupím do klubu i já. Měl jsem nějaké potíže s dveřmi od auta, ale už je to v pořádku. Na prahu se na chvilku zastavím a zaposlouchám se co to tu hraje. No není to špatné, i když by neškodilo něco odvazovějšího. Pak dojdu k Rose a společně zamíříme k Ladě a ostatním. Po cestě si ještě rozepnu koženou bundu, pod kterou se rysuji pažby dvou pistolí. Mé pracovní nástroje. Je mi dvacet pět let, tvář hladce oholená, delší černé vlasy volně rozpuštěné. Jsem o hlavu vyší než má partnerka Rose a štíhlé postavy. Společně se posadíme ke svým spolupracovníkům. Jak se říká vrána k vráně a tak dále. "Jedno pivo. Světlé," poručím si místo pozdravu. |
| |
| Usměji se na Jonathána, nadšená, že můj návrh prohlédnout kanalizace byl užitečný “ snad to však k něčemu bude.“poznamenám a pak se zamračím když mi začne André čadit pod nos. Tak kdyby se posadil naproti, tak nic nenamítám, ale takhle to všechno jde na mě. Otočím se a pohlédnu na něj “Zdravím tě, André. Drahoušku, pokud ti to nebude vadit, tak tohle ti vezmu.“ řeknu přívětivě a vytrhnu mu zapálenou cigaretu, kterou uhasím v popelníku. “ Když si chceš zakouřit, tak si sedni aspoň naproti, aby to všechno nešlo na mě. Cožpak jsi zapomněl, že já se snažím odvyknout?“ připomenu mu laskavě. A ohlédnu se na Raymonda a Rosy, kteří si k nám za chvíli přisednou “Přeji hezký den vy dva.“řeknu stejně přívětivě, jako jsem před chvíli zdravila Jonathana. |
| |
| Jen, co se posadím, vyhledám pohledem Johatana: "Já bych si dala jablečný džus, jako vždy," mírně se pousměji, "jak tak poslouchám, začali jste už něco řešit, nebylo by lepší počkat na všechny, než se zbytečně opakovat?" shlédnu pohledem zatím všechny, co přišli. S jistou úlevou zjistím, že naše banda je tu celá. Pohodlněji se usadím, když pozoruji Ladu, jak típá cigaretu. |
| |
| Koknu na Johatana a asi až tak za vteřinu mi dojde o čem mluví. Zase jsem se zamyslel a tak jsem byl lehce mimo. "Ale to vůbec ne. Vlastně to je mnohem lepší. Díky." odpovím v lehkém úsměvu. Whiskey je můj oblíbený nápoj od doby co jsem jej ochutnal u těch ostrovanů, co nás s nimi pojí snad už jen ten podmořský tunel. Ta whiskey je asi jediná věc, co mě na nich zaujala. |
| |
| Zákrok Lady mě trochu šokuje, ale pak si uvědomím vlastní chybu. "Tedy opravdu se omlouvám drahá. Úplně jsem na to zapomněl. Poslední dobou nevím nad čím přemýšlet dýl a tak sem si vedle tebe tak sobecky zapálil." s omluvným úšklebkem schovám zapalovač a pak snad i cigarety, ale..."A nedáš si jednu na to vytížení?" zkusím Ladinu vůli. |
| |
| Ušklíbnu se nad tím, jak se to tu plní. Za chvilku budeme všichni a bude se muset řešit. Odsunu židli od stolu u kterého nikdo nesedí, sundám si bágl, který položím na zem a opřu jej o nohu stolu, svoje nohy si pohodlně natáhnu a ruce strčím do kapes, kývnu na Johatana “Minerálku, prosím.“ Ti jsou aktivní, při tomhle ospalym dni. pomyslím si a doufám, že tu dnes neskejsnem příliš dlouho. Pak se ještě pousměju nad tím, jak André pokouší Ladu. Jojo, takové pokušení, nevědomky se usmívám čím dál tím víc. |
| |
| Spokojeně se usměji, když André vezme můj „zákrok“ jako pravý gentleman. Ale jeho popichování se jen zasměji a laškovně ho cvrknu do nosu “Nech si toho ty pokušiteli.“napomenu ho přátelsky. “Mě jen tak nezvikláš. Už mi to vydrželo třetí týden,budu držet dál.“ napiji se vína a zase si odkašlu. “A ty by jsi měl také přestat, ty parde. Kouření ti kazí jen zdraví a ubírá život.“poučím ho a tvářím se při tom velice vážně. Ale nevydrží mi to dlouho a už se zase usmívám. Podívám se omluvně na Rose “Omlouvám se. Máš samozřejmě pravdu. Já jsem poslední dobou poněkud roztěkaná.“pokrčím rameny. Kdo by také nebyl. Všichni teď bylo poněkud pod tlakem. |
| |
| Tak nakonec přeci jen schovám i cigarety a kývnu hlavou takovým tím gestem.."když nechceš".. ale spíše jen z vtipu. "No to máš sice pravdu, ale ono žít na věky taky není žádná výhra v loterii." řeknu vážně jak největší mudrc a napiju se whiskey. Nakonec se zasměju protože takové uvažování je v našich případech trochu zvláštní. |
| |
| "Dneska štědře dopřáváš všem, Johe." Okomentuji své pivo a Andrého whisky. To, že si tu zapálil mi nevadí. Sedím přeci od něj trochu dál, ale zdá se, že Ladě to nešmakuje. Protočím oči v sloup. Že se tihle Světlí samaritáni pořád snaží hlídat něčí zdraví.. měli by se věnovat důležitějším věcem... všechny kuřáky na světě nespasíš Lado Vezmu pivo, ze kterého nejdřív upiju, až z něj opadne pěna, a přistoupím k ostatním. "Asi bychom měli začít dělat něco užitečného. Nebo se čeká ještě na někoho?" Zeptám se klidně a pak provokativně dodám."Zase se čeká na někoho od Světlých?" |
| |
| Také se zasměji “ Ty máš zvláštní smysl pro humor André.“mrknu na něj. Ohlédnu se na Monique Chasseau, která se k nám přišourala v těch svých teniskách pro chlapy No podívejme. Já si říkala, kdy kecneš zase něco velice inteligentního. pomyslím si trochu rozladěně. Neměla jsem ráda, tyhle zastánce „Jsem temná, nesnáším světlé“ i když je doba míru. Já teda nikdy neměla potíže vyjít s Temnými. Vždyť Jonathan je Temný a mám ho ráda. Povrchni myšlení je spíš na obtíž. “Zdravím tě Monique. Vidím, že jsi v dobrém rozpoložení, jako vždy. To mě těší. Není nic lepšího po ránu než vidět tvou, jako vždy přívětivou tvář.“ ironie z mích slov byla skoro hmatatelná. “Jen si k nám sedni. Pro „tebe“ tu máme vždy místo.“ usměji se na ní. |
| |
| Tak a teď zas nevím, jestli je to ironicky a nebo ne, se v ní za celou dobu nevyznám, sleduju pozorně ty dvě jak se provokují, jak jedna nedá spát té druhé. Přijdou, nepřijdou,.. Co je zdrželo?! Cožpak si nemohli dopředu prohlídnout pravděpodobnost trasy? Kouknu na Johatana, jak tu kmitá a jak mu to jde od ruky fakt je mimo, když mu to takhle přetejká a kurnik, kde přišli na ty kanály? Že by se ke mně dostaly nějaké informace zase jako k poslední?! Zkouším zašátrat ve své paměti nad tím, co mi zas uniklo, kdy jsem byla mimo a nedávala jsem pozor. Mno, jsem taky mimo, totální okno a nebo jejich bujná fantazie a nebo skvělé dedukce, třeba nám řeknou víc až budem všichni, třeba byli nasazeni na pátračku a na něco přišli, to chci vidět k čemu tu budu platná, ale třeba jo. Kouknu na hodinky, ruku zas dám do kapsy a zakloním hlavu, pozoruju strop a čekám, uši i vnímání nastražené ke dveřím už aby se otevřely, už aby vešli. |
| |
 | Rozletí se dveře dokořán a vstoupí do ní vysoká postava celá v černém.Na sobě má dlouhý kožený kabát, který je vyboulen na spoustě místech. Jako ozdoby má na sobě spoustu ocelových prstenů, a občas se v rukávech mihnou okované kožené náramky.Má dlouhé černé vlasy, oválný obličej a ledové modré oči... Zastavím se ve dveřích rozhlédnu se a kývnu hlavou místo pozdravu. Jdu rovnou k baru kde si sednu na židli u zdi. "Zdravím Johne, jako vždy pivo...černé!"Otočím se zády ke zdi, abych měl přehled o celé místnosti. "Omlouvám se že jdu pozdě, potkal jsem jednu hezkou dívku, tak jsem se musel zdržet a zakousnout něco sladkého... Však víš že jsem strašně na sladké..."Spiklenecky při tom na tebe mrknu. Vytáhnu odněkud z kabátu zapalovač, Djarumky a zapálím si... "Kolik "nás" má ještě přijít? Nebo jste snad čekali jen na mě? To by mě opravdu mrzelo."A zle se usměju... |
| |
| Trhnu sebou, když se do baru přižene, jako černé tornádo Gilles. Občas jsem s tím démonem mluvila, ale ne že by mi to trhalo srdce, kdybych s ním nemluvila už vůbec. “ Jako vždy Gillesi,co? Pozdě a přesto tvůj příchod je všeobecně nejhlasitější, jako by jsi tu byl odjakživa.“ neodpustím si poznámku a potřesu hlavou a omylem si namočím praven vlasů do vína. |
| |
| Otočím se na Ladu s pohledem jako bych na ni chtěl na místě skočit a strhnout ji na zem a ledovým hlasem ji řeknu: "Mohla bys už vědět, že já jsem takový jaký jsem už pěkně dlouho a nikdo mě měnit nebude! A kdyby něco tak jindy chodím včas a nebo k tomu mám aspoň pořádný důvod, a zase nejdu o tolik pozdě!"A polohlasně spíš jen pro sebe dodávám::"A pokud ti vadí že jsem sem tak vrazil tak jsem tu chtěl být co nejdřív, tak jsem trochu spěchal no..." |
| |
![scf74l[1]1176.jpg](scf74l[1]1176.jpg) | Dveře se opatrně otevřou a dovnitř nakoukne...někdo. Opravdu jen Někdo s velkým N. Je to žena tak okolo třiceti let, oblečená do fádního hnědého kostýmu s takovým mírně vyděšeným výrazem ve tváři. Není škaredá, ale taky na ní není, co by se mohlo nazvat hezkým. „No konečně...“ vydechnu. Vstoupím a zamířím si to rovnou k vám. No jo, pomyslím si, typický. Jako kdyby Jiní bez všech těch fidlátek, šminek a krásných tváří jak z první stránky playboy nebyli už Jiní. A ten týpek, co sem přišel přede mnou… Ach, jo… to bude dovolená. „Ahoj, já jsem Sára.“ Řeknu lámanou francouzštinou. „Doufám, že nečekáte dlouho.“ |
| |
| Pokrčím ledabyle rameny “ Já tě rozhodně nehodlám nijak měnit. Nemám k tomu žádný důvod. To mi věř. Si buď jaký chceš.“vytáhnu kapesník a utřu si do něho mokrý pramen vlasů a napiji se vína. Zadívám se na ženu, která vešla. Podle jejího výrazu jsme poznala, že je to „TA“ nová. Narovnám se “Zdravím. Vítej. Já jsem Lada Dicková.“ pozdravím ji přátelsky a představím se. Viděla jsem ji poprvé. Zbytek co tu už byl jsem znala, ale jí zatím ne. Ale vypadala celkem sympaticky. |
| |
| "Těší mě." odpovím a oběhnu pohledem své nové kolegy. No, když se vezme v úvahu, že jsou Jiní (a ti jsou vždycky tak trochu zvláštní), že jsou v Hlídkách (tam jsou z Jiných ti ještě zvláštnější) a že každý z nich byl bůh ví proč vybrán do téhle skupiny, nevypadají až tak špatně. Tázavě se podívám na plné sklenice před každým z kolegů, pak na bar. "Pro mě jednu sklenku vína, jestli mohu..." odtuším a sednu si na nejbližší volnou židli. |
| |
| Ignoruju Ladiny slova, otočím se k Sáře s nastavenou rukou s krabičkou Djarumek a řeknu: "Vítám Tě tady, ty budeš ta nová od nás co? Dáš si taky jednu? Jsou hřebíčkové..." |
| |
| Zatímco čekám na své objednané pivo znuděně pozoruji špičkování mezi temnými a světlými. Já jsem na tohle nikdy moc nebyl a nebýt téhle zapeklité situace a toho že jsem v hlídce neprohodil bych s těmi kreaturami ani slovo. Zvlášť když se někteří chovají jako vládci světa. "Nechcete se zabývat něčím důležitějším?" řeknu nakvašeně. "Jsme tu konečně všichni, tak by se mohlo přejít k věci. Nerad bych tu zkejsl celý den," sepnu ruce za hlavou a pohodlně si natáhnu nohy. Tohle schůzování mi byl čert dlužen. |
| |
| Nesměle se usměju na zvláštního muže v černém. "Ani ne, děkuju" odpovím potichu. Ho ho, náš blade taky umí základy slušnosti, to je pěkné, proběhne mi hlavou. Podívám se na muže, jenž promluvil jako poslední. Tak ten základy slušnosti nezná... |
| |
| K Sáře: "Mimochodem já jsem Gilles, Gilles Garnier... Doufám že se ti tu u "nás" bude líbit, a že si na mě časem zvykneš. Každý ti tu může potvrdit že jsem trochu zvláštní povahy." |
| |
| "Já jsem Sára. Děkuju, určitě si zvyknu." No, když se to vezme kolem a kolem, nemusí to být až tak strašné, optimisticky poupravím svůj první dojem. A tohle vypadá nakonec na docela sympaťáka. Nálada se mi ještě zlepší, když si všimnu malého nápisu na pivních sklenicích. Tak oni tu mají naše pivo! Tak to mi během pobytu třeba neodumřou všechny chuťové buňky. Paráda. Na všechny se usměju. |
| |
| Přotomnost Monique mě dělá mírně nesvou. Ne, že by byla nějak vysloveně nepříjemná, ale já se rozhodla, že ji provokovat nebudu. Má na mě jedno dost velké eso, protože mám od mala strach z velkých psů a vlky nevyjímaje. Nějak doufám, že až se to dozví, že si mě nevychutná. Co naplat. Nadskočím, když se rozrazí dveře, pohled na Gilla mě uklidní, protože on je on a běda, jak to někdo nebere v potaz. Díky jeho hlášce o té dívce mi lehce zavržou zuby, ale co, to je věc operativců. Pokud neměl licenci, tak bude mít problém a my jako Světlý z toho vytřískáme ústupky. Nikdy si na to, že zabíjí obyčejné lidi nezvyknu, ať se to snažím brát profesionálně nebo ne. Lehce položím Raymondovi ruku na stehno, musela jsem ho sem vysloveně dokopávat, protože se mu sem nechtělo, raději by byl někde jinde, což chápu, ale bude ho tu třeba. Navíc mě jeho přítomnost nesmírně uklidňuje. Příchod nové, po hlučném Gillovu, jsem nezaznamenala, dokud nepromluvila. Otočila jsem se na ni a pokusila se přívětivě pousmát: „Zdravím tě, Sáro. Jsem Rose Sand, Světlá, sbad si na nás zvykneš co nejdříve,“ raději jsem se představila se vším všady, abych tak dostála společenským pravidlům, ani nevím, co jsem tím "si na nás zvykneš" přesně myslela. Respektive koho. Zda Světlé nebo celou naši smíšenou skupinu. Po chvíli jsem začala štrachat po mobilu. “Můžeme dát vědět analytikům, aby se podívali na rozmístění kanálů a porovnali to s místy, kde se nalezla těla,“ podívám se na Ladu, “chtělo by to najít nějaký klíč, podle kterého jsou ty oběti vyhledávány, myslím, a taky jestli náhodou k nám nezavítal nějaký Jiný, který vynechal registraci,“ zkusím nadhodit. Je to docela na pováženou. Člověk je poměrně snadná kořist, oči mi ulítnou někam ke Gillovi, ale Jiný ne. |
| |
| "Odkud vlastně jsi?Odtud nejspíš ne jak jsem si všiml...Prozradíš mi copak jsi zač?A jestli budeš chtít i něco o sobě?"říkám Sáře a dodávám: "Jinak tady Caina si moc nevšímej, on mluví raději silou a zbraněmi než svým chováním, a přece jen je to světlý" a spiklenecky na ni mrknu. |
| |
| Zadívám se na Rose “Jistě. Jenže problém je v tom, že spojitost mezi mrtvými nejsou žádné. Podle mě, si oběti vybírá náhodně.“ na chvíli umlknu. “Já se obávám aby to nebylo něco horšího než jen neregistrovaný Jiný. Ještě nikdy jsem se nesetkala s nikým kdo by dokázal takhle usmrtit. Aniž by tělo nějak poškodil. A to jsem ty mrtvoly ohledávala opravdu pečlivě a několikrát.“potřesu hlavou. Trochu mě mrzelo, že jsem tu byla jediná léčitelka. Občas by stálo za to prodiskutovat to s kolegy v oboru. Budu si pak muset promluvit s Lukasem, třeba mi pomůže osvětlit některé otázky, které mě trápili. |
| |
| Zvláštní, jak se mi ta světlá představila, pomyslím si. Rose Sand, Světlá...hm...asi má jako každý druhý Světlý problém s Temnými. Proboha, to to nemohou brát v klidu? Tak trochu ztracená v myšlenkách nejdřív nezaregistruji, že na mě někdo mluví. "Jsem z Čech," po chvíli odpovím. "A byla jsem tu na dovolené. Naneštěstí se tu vraždilo a já byla jako první na ráně. No, aspoň že se všechno vysvětlilo a obvinění Světlí stáhli. Ani nevím, proč jsem tady. Ale vystudovala jsem psychologii, takže třeba budu něco málo platná..." trochu se začervenám, že jsem se tak rozpovídala, a to i přes ty své mezery v jazyku. "Ehm..." zarazím se. "No, vím, že jsem tu nová," opatrně prohodím už ke všem, "možná že už to všechno znáte, ale neměly bychom prověřit, jestli ty oběti spolu opravdu nemají něco společného? Třeba to ení na první pohled vidět" |
| |
| K Ladě: "A co když je někdo zabil v šeru? To by přece v normálním světě nezůstaly stopy ne? V jaké hloubce šera jste je prohlíželi???" |
| |
| Otočím se opět na Sáru a povídám: "No tak dovolená se ti asi moc nepodařila co? Můžu vědět co vlastě jsi zač? Já jsem dlak a pocházím z Paříže, kde jsem žil velmi dlouhou dobu, tedy až na světové války to jsem byl všude možně...Jinak samozřejmě jsem stejně jako ty Temný." |
| |
| "Já jsem vědma, nic moc dobrá. Proto si myslím, že tu nebudu moc platná, ale když si to ti nahoře nemyslí, tak se holt budu snažit. A je mi jen dvacet osm. Proti tady všem asi málo, já vím. " |
| |
| To co řekl Gilles mělo jistou logiku. Pokrčím rameny “ Nejsem si jistá. U toho jsem nebyla. Ale myslím, že to zkoušeli až do čtvrté sféry.“odpovím mu zamyšleně. “Možná, že nakonec budeme muset ještě jednou těla ohledat. A vstoupit hlouběji do šera. I když nejsem si jistá jestli by takový silný Jiný bez registrace byl tak snadno přehlídnut.“odkašlu si. |
| |
| "No oproti mě to trochu míň je, ale to je u dlaků normální, ale nějací mágové jsou i mladší, například Cain.TAkže si z toho nic nedělej, myslím že se bude hodit cokoli, i ta tvoje psychologi"Říkám Sáře a snažím se jí trochu zvednout sebedůvěru. |
| |
| "A co se týče tebe Lado."Řeknu hlasitěji. "Kdo říkal že je nutné aby byl bez registrace, třeba je to někdo ze Světlých, popřípadě od nás a jen se o tom zatím neví." |
| |
| "Díky, Gillesi." usměju se na milého temného. "Tak co se vlastně chystáme udělat? Můžeme prohledat stoky, i když nevím proč zrovna stoky. taky by asi nebylo špatné prohledat minulost těch zesnulých. Co kdybychom se spíše spolehli na obyčejnou detektivní práci...možná že to bude účinější. I když pracnější." |
| |
| “Oh ne, to je dobrý, já postojím.“ Odpovím zcela klidně. Složím si ruce křížem a z pravé ruky si občas přihnu piva. Když se rozletí dveře, doufám, že to bude nějaký houfec, co nám jde na pomoc.. a on místo toho Gilles. Ah, Medvídek Pů Nikomu jsem to neřekla, ale dala jsem Gillesovi soukromou přezdívku, protože když se usměje, vypadá opravdu jak medvídek Pů. “Nevztekej se.“ Vstoupím do toho, když Gilles vypadá, že by Ladu nejraději rozcupoval na místě. “Ona se o to snaží snad už odmalička, pořád by chtěla někoho měnit… na to si zvykneš. Klid.“ Naznačím mu, že není o co stát a proč se zbytečně rozčilovat a dopiji pivo. Sklenici položím před Ladu na stůl, aniž bych se zeptala. No a během chvilky si to i Lada sama odůvodní. Došla snad i poslední. Tak už bychom snad mohli začít Pozdravím novou příchozí mávnutím ruky a úsměvem. “Monique, zdravim. Temná a pěkně Jiná.“ Očička se mi rozzáří škodolibým výrazem. A pak jen poslouchám. Je to jako vždy, když je Dobro a Zlo u sebe… nevěští to nic kloudného a smysluplného. Tak to zase jednou bude úkol jak fík |
| |
| Normálně jsem klidná. Normálně vycházím se všemi, ale občas se objeví takové ty osoby, které jsou mi nevýslovně protivní. Ale není to moc často. Teď jsem však našla další osobu, která mi je protivná. Zamračeně hledím na Moniqu a potlačovaným vztekem zatínám pěsti. Snažila jsem být svým způsobem milá, ale tohle škvrně si prostě příliš dovolovalo. “Dávej si bacha na hubu slečinko, nebo by se ti klidně mohlo něco stát.“zavrčím na ní. Ach… sice jsem si tak zkazila pověst, klidné a milé ženy, ale co na to. Aspoň si nebudou myslet, že jsem nějaká plechovka do které se můžou jen tak strefovat. |
| |
| "Ale notak, v klidu." Zarazím Ladu v jejím agresivním projevu. "Stávají se i horší věci, než jen to, že se ti nepovede někoho předělat a že netancuje dle toho jak ty pískáš." Zářivě se na ní usměji. Zřejmě jsem ještě víc přilila do kotle. "Budeme spolupracovat, zvykni si na mě. Já tě budu ignorovat, jestli ti to pomůže... možná to zní divně, ale i já dokážu se Světlýma občas vycházet." |
| |
| Bez nějaké potřeby se handrkovat s kterýmkoli Temným si popíjím svou whiskey a pozoruju co se děje. Tohle trumfování nikdy nikam nevedlo. Tedy vlastně ano. Ke konfliktům a pokud jejich důvod jsou podobné blbosti tak to je jen zbytečné plýtvání časem a silami Jiných. Nově příchozí vždy pozdravím a až na Sáru Kleerovou znám samozřejmě všechny, ale i ta se rzo představí a tak je jen otázka času, kdy se jí představím i já. Zatím to není nutné. Nyní už začínám považovat za nejnutnější věc, dát si cigaretu před tím, než začně konstruktivní diskuze do ktré bych mohl vstoupit se svými případnými názory. Když zaslechnu Sáru, jak mluví o detekivní práci, ihned se toho chytnu. "To je rozhodně slušný začátek." ovšem nezapomenu na představení "Jmenuji se André Malczevski. Těší mě." přistoupím trochu blíže k Sáře ale ne tak abych snad narušil její osoní prostor. |
| |
| Zhluboka se nadechnu a hned jsme zase klidná. Dýchání zhluboka a počítání v duchu do deseti mi vždy pomáhalo. Pěsti už nezatínám a zase se napiji vína “ Jistě. Ty ignoruj mě a já budu ignorovat tebe. Takové provokatérky, jako jsi ty mi za ty nervy nestojí. Nesnáším lidi, kteří si snaží něco dokazovat.“odfrknu si a přestanu si Monique všímat. Začnu se rozhlížet a zjišťovat co vše jsme za dobu mého rozčílení přeslechla. |
| |
| Při Sářiných slovech jen zamrkám. Buďto nás přeceňuje a nebo něco šije, protože při prvním pohledu do šera by jí bylo hnedka jasné, že mně je tolik, na kolik vypadám. Tudíž, že jsem mladší. Nemluvě o tom, na jaké úrovni jsem. Podívám se na ni a počkám až André domluví: “historie těch lidí nebude problém sehnat, si myslím, ale co těch Jiných? To by mohl být problém, kdyby se to zúžilo na nějaké rozhraní, řekněme dvaceti let... tak snad..“ zauvažuji nahlas. Jistě, mám přístup do archivu Světlých, ale nejsem si moc jistá, zda je tam vše. Ztuhnu, když se Lada osočí na Monique a trochu se uklidním, když se to Monique snaží uhrát do autu: “Lado, víš toho rozhodně víc, než já,“ ne, že by mě to překvapovalo, „viděla jsi ta těla, neměla nic společného? Třeba stejné vlasy, šperky...“ pokusila jsem se zachytit jakéhokoliv stébla. Navíc, je hloupé vyjít do města a ani nevědět to, co ostatní, “ostatně, pokud mezi nimi není spojitost, není spojitost v tom, kdy byli zabiti? Nějaká perioda?“ kousnu se do spodního rtu. Přirozeně nejsem detektiv a tak nevím, co a jak. Navíc, odvést diskuzi od toho, že jsme Světlí a Temní a nezkušení a zkušení se mi zdá jako docela dobrý nápad. |
| |
| „Díky.“ Otočím se na Andreho. „Co zatím o těch mrtvých víme?“ Sama s překvapením zjišťuji, že mě detektivní práce chytla a začala docela i bavit. Kdyby tu nebyly věčné hloupé spory mezi Temnými a Světlými, bylo by to ještě lepší. No jo, pomyslím si, dvě slepice v kurníku, co se dá čekat. „A jak je tady na tom spolupráce hlídek a obyčejné policie?“ |
| |
| Zadívám se na Rose, pousměji se, ale pak se zatvářím zamyšleně “Ne… ničeho jsem si nevšimla. Někteří byli hnědovlasí, ale ne všichni. Někteří měli stejnou krevní skupinu, ale také ne všichni. Byli to ženy, muži… a jen pár se jich znalo navzájem. Ani věkem se moc neblížili.“zavrtím hlavou. “Ničeho jsem si nevšimla.“vzdychnu. “A ohledně času úmrtí… vzhledem k tomu, že neměli žádné rány, tak se nedal určit čas úmrtí. A jestli byli zabiti v šeru, tak asi to ani nepůjde.“pokrčím rameny. “Je to jedna velká záhada.“ dopiji víno a poprosím Jonathana o další. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Ohledávání mrtvol probíhalo až do třetí hladiny šera. Těla byla beze stopy poškození a beze stopy energie. Víceméně to vypadalo, jakoby někdo z nich vysál veškerou energii. Trochu to připomínalo i upírskou práci a však chyběli klasické znaky útoků upíra. Jinak oběti byli vskutku různorodí co do věku tak do podoby. Jediná věc co je trochu snad spojovala, že všichni pocházeli z Lyonu, ale z různých částí města. |
| |
| Pozvolna roznáším, co si kdo objednává, přeci jen nejsem špatný hospodský. Nakonec, když už všichni mají, tak se opřu za barem a vytáhnu notbook. "No jako není to nic moc, ale dá se do toho klovat a má to napojení na net a na síť." Pravím a podám vám notbook na stůl. Není to zrovna nejmodernější model a na obalu jsou na jedné straně dvě sady rýh po třech a na opozitní straně k nim jedna na každou sadu. Nevyjadřuji se k tomuto poškrábání nijak. Když se někdo podívá na notbook šerem vidí, že mírně mění svůj vzhled. Opaleskující tmavší záře ho pokrývá a je vidět, že asi na něm bude i nějaké to kouzlo připevněné. Kdo ho vezme do ruky, tak je mu jasné jaké. Notbook je lehky, skoro jako by nic nevážil. "Můžete se když tak spojit s vašima operativcema, jestli chcete nebo s našima. Myslím, že máme stejně asi stejné informace. Jen žádám aby každý šel na svůj program, je tam pár pojistek proti neoprávněným vstupům." Ještě upozorňuji, když ho předávám ke stolu. "Jinak bral jsem celý město z výšky včetně všech míst, kde došlo k vraždám a nemají ani prostorové uspořádání nějak rozumné. Bral jsem to teda jen v jedničce a dvojce šera a nebyli vidět žádné struktury. Na vyšší sféry bych musel žádat o povolení pro vstup, což se mi zatím moc nechtělo." Informuji o mých poznatcích. |
| |
| Notbook opravdu neváží tolik a když ho otevřete vidíte, že uvnitř je nahrán celkem moderní program. Navíc, když se podíváte pozorně vidíte nejmodernější hackovací programy, editory na výrobu interaktivních virů a jen tak nenápadně v levém rohu obrazovky vidíte odkaz na dva programy. Mefisto, což je analytický program Denní hlídky Francie a Amadeus, což je pro změnu analytický program Světlých. Když se podíváte na počítač takto otevřený přes šero vidíte, že oba odkazy jsou aktivní a čekají jenom na spuštění. Krom toho také září aktivitou editor virů, ale jeho aktivita je už jen zbytková. Zjevně to byl program, který byl použit na posledy. |
| |
| Pozdrvím jak Gillese, tak i Sáru. Tu jsem viděla jen jak jednou u nás proběhla v centrále, ale jinak ne, teď jsem měla čas si jí prohlédnout v klidu. Vytáhnu si notes a svoji oblíbenou propisku, praštím s tím o stůl. "Takže co vlastně víme?" Rozhlédnu se po ostatních. "Myslím tím, co myslíme jistě, ne to, co jsou naše dedukce, k tomu bychom měli dojít až později." Na chvilku se odmlčím a pak pokračuji, "byli z Lyonu, spojitost pravděpodobně žádná, počátek při začátku sezony, vcelku myslím, že bylo 14 obětí." Kouknu na Johatana, zda už najel na to, co potřebujem, při tom všem si dělám zápisky a čekám na věcné doplnění od ostatních. Kolik, že bylo na seznamu lidí, Temných a Světlých?" polknu "a ve kterých oblastech byli nalezeni? Jak dalece od sebe? Jak to vypadá, když se zaznamenaj na mapu města? K čemu jsou blízko a nedává to nějaký symbol, když se propojí přímky mezi mrtvýma?" |
| |
| Nakouknu Johatanovi přes rameno. Jsem zvědavá, co si to v notebooku skladuje a musím uznat, že ten má o nás přehled. Data o nás i o Světlých, hmm Uznale pokývu hlavou. “Tohle je jak kopat do prázdného míče. S něčím si hrajeme, ale je to na prd. Nemají ty oběti spojitost dejme tomu z minulosti. Jestli pracovali v nějakém zvláštním místě nebo tak?“ Zeptám se Joha, třeba něco vyšťourá. |
| |
| Michaeliny návrhy mě celkem pobavili,ale třeba by to k něčemu bylo, otočím se na ní “ Drahá. Nejsme v žádné rádoby detektivce. Můžeme to zkusit, ale velice silně pochybuji že to bude k něčemu dobré.“pokrčím rameny. “Naší nebožtíci byli beze zranění a bez jakékoliv energie. Připomíná to práci upírů, ale hlavní je to, že zcela chybí všechny znaky napadení upírem. Jako by prostě z nich někdo odčerpal všechnu energii a to je zabilo.“ |
| |
| Natočím se k Ladě "Nebudeš mi říkat "d r a h á" a nebudeš se mnou mluvit takovýmhle tónem a taky nezapomeň, že leckteří úchyláci se inspirujou knížkama, detektivkama a tak. Takže už z počátku musíme vyloučit primitivní záležitosti, musíme sepsat osnovu a vše, co víme." Ušklíbnu se nad tou její jedovatostí, kterou schovává pod maskou Světlé. Pak ještě kouknu na Moni "Jo, to by mohli, v podstatě by to bylo něco, nebo by mohlo být, co říkala Sára", bezmyšlenkovitě na ni ukážu koncem propisky. |
| |
| Podívám se na Johatanův laptom a zasvítí mi očička. Poslouchám Monique a mírně zakroutím hlavou: Pochybuji, že Jiní, zvlášť ti vyšší, pracovali někde, kde by se mohli zdržovat ti lidé," krotím svou zvědavost prozkoumat PC. "Třeba to bylo něco ve stylu nějakého emočního upíra?" brouknu potichu, protože o tom moc nevím, "ostatně i na to by se dalo kouknout," informační sítě jsou nekonečné, pomyslím si. Dám oči v sloup a vydechnu: "asi nám moc nepomůže, když, jako obvykle, po sobě půjdeme... Nemyslíte?! Je to dost vážné, že nás dali k sobě, tak si to uvědomujte a těžte z toho, že se můžeme poznat," pokusím se pousmát jakoby šlo o starou rodinnou sešlost. |
| |
| Vzdychnu “Tihle temní jsou děsně nedůtkliví.“otočím se a napiji se vína. Podívám se na Rose “To říkej jim a ne mě. Já se snažím být milá. Ale oni se z toho můžou podělat.“pokrčím rameny. Dobrá nálada mě teda již zcela přešla, tihle temní byli fakt hrozně urážliví. |
| |
| "Buď a nebo to jsou místa, kde se setkávali. Bar pro Jiné, diskotéka... tam teda moc nechodím, ale třebas oni jo... je lepší se chytit něčeho, než ničeho." Odpovím klidně Rose. A pak se dívám, jak se Michel vytáčí. Vypadá to, že vody tady víří jedině Lada |
| |
| "Dobrá dobrá, nikdo po nikom z nás nejde, nemyslím si, že by z naší strany byly nějaké provokace či narážky, jen se bráníme", reaguji ještě na Rose a prohlížím si ji od hlavy k patě. "To naléhavé asi bude, když už v tom jede i Inkvizice a spojili nás k sobě", ušklíbnu se a napiju se konečně minerálky. Myslím, že nám dost pomůže to, když zakreslíme místa nálezu a ani nevím, jestli se našlo něco, co by napovídalo tomu, zda se jim to stalo tam, kde byli nalezeni." |
| |
| "Monique, to ano, ale to budeme muset prolézt, o tom se záznamy nevedou. Hlídáš mezi lidmi, co tak vím, takže bys mohla mít přehled, ne?" nadhodím, protože já moc přehled nemám. Na Michel se jen podívám, protože jsem si laptop nechala v autě, takže je jen na Johatanovi, jak dobře umí s grafickým programem. Teprve pak se otočím na Ladu: "Já vím, Lado," pokývu na to, že se na ně snaží být milá. No co, je ve stresu, "nedej se vyprovokovat," smířlivě pronesu. |
| |
| Živá debeta mezi ženskou částí mě docela zaujme. "Jestli bych k tomu mohl také něco říct." podívám se jestli mám aspoň trochu pozornosti na své straně "Podle mého názory máme co dočinění s nečím velmi silným. Jestliže je, ať už je jeden nebo více, schopen takto likvidovat lidi a Jiné a my nemáme žádné jasné stopy, není to žádný prvák. Takže podle všeho to vypadá, že oběti jsou náhodné. Spojitosti jsou minimální, takže bych řekl, že buť někdo ukájí hlad nebo touhu zabíjet. Ten dotyčný musí být bezesporu Jiný, ne-li něco vyšího, pokud je to vůbec možné. Dále bych řekl, že nebude místní. Pokud by byl z řad Hlídkařů, šíleně by riskoval. Takže bu´t nějaký cizák a nebo neiniciovaný Jiný, který neví co se s ním dějě, jelikož mu jeho schopnosti nikdo neobjasnil a začal zabíjet. Ovšem v tom případě by to musel být velmi silný kalibr a takové zmáknout nebude snadné. Je tu až příliš moc otázek. Co mě ale teď napadá, tak pokud se to ještě neučinilo, tak prověřit všechny Jiné, kteří za poslední půl rok přišli do Lyonu." skončím svou dlouhou řeč a čekám reakce. |
| |
| Vytáhnu si svůj vlastní notebook a začnu na něm pracovat... Na Andrého proslov reaguji slovy: "Cizák to být nemusí a ani nemusí být z Hlídek, taky se může stát že je to nějaký maniak z Inkvizice a nás na to poslali aby jsme to po nich "zametly", ostatně nebylo by to poprvé ani naposledy co by se něco takového stalo." |
| |
| “Jo,“ Počkám, až André skončí, skočila bych mu do řeči, ale raději svůj neblahý zlozvyk potlačím. “Jivnej a divnej… a hlavně jde proti pravidlům Dohody, což je podle mě dost velký problém. Jestli chce zavést anarchii a je dost silný, mohlo by se mu to povést. Při nejlepším poštvat nás proti sobě… to by pak Dohoda padla za vlast a byla by k ničemu… a jestli se to rozkřikne mezi ostatní Jiné a lidi… víte jakej bude zmatek… a začne hon na čarodějnice.“ |
| |
| Zamrkám a kouknu na Andrého: "Neiniciovaný by byl slabý a zvládl by poznat leda tak mě, ne nikoho silnějšího," zauvažuji nahlas, "co když by Dohodu neznal? Pak by ji v podstatě ani neporušoval. Tím by se vyhnul i registraci, protože by neměl ponětí o Hlídkách," podívám se na Gilla, "to by byla taky možnost, ale v tom případě... máme problém. Gille, když už jsi u toho, mrkni na to, zda už se něco takového už někdy a někde nedělo," jde na mě trochu depka z slabé bezmocnosti, ale na tváři mám stále úsměv. |
| |
| "Jistě Gillesi. To je taky možnost." pokývám na jeho slova. S Rose si dovolím nesouhlasit. "Že by byl slabý to není vůbec jisté. Všichni nejsou na stejné úrovni. Může se jednat o anomálii nebo něco takového. Už sem viděl spoustu zvláštních věcí takže bych nezamítal ani tohle." Zatím je ale všechno dosti neurčité. Tápeme se v dohadech a to mě příliš neuklidňuje. |
| |
| Otočím se k Rose, úplně jsem vynechala - nebo schválně ignorovala a pak nad tím přemýšlela - její dotaz. "Asi takhle... je tu pár podniků, do kterých hodí Jiní, pak jsou tu tak tři, do kterých chodí jak Jiní, tak i lidé.. můžu to tam okouknout, s někým, kdo by mi pomohl. Bude to práce tak na dva dny, než se to všechno obejde... a nebo můžu připravit seznam s ulicemi a bary si rozebereme." Pokrčím rameny. "Tak či tak... bude to mravenčí práce... hledat indicie, skoro jak v tom pitomém pořadu Pevnost Boyard." Zašklebím se. |
| |
| “Já se snažím být klidná.“odpovím Rose, ale mlčím. Počítače… to nebyla moje parketa. Já byla spíš na živé věci než na stroje. Poslouchám co ostatní říkají a v hlavě mi to šrotuje, jako o závod. Při tom mlčky upíjím víno, ale rozhodně další si objednávat nebudu. Potřebovala jsem mít čistou hlavu a ne zastřenou alkoholovou mlhou. Tápali jsme ve tmě. Všichni jen spekulovali, stejně jako já. Ale k ničemu podstatnému jsme se zatím nedobrali. K mé smůle, ať jsem to obracela z jedné strany na druhou nenalézala jsem nic užitečného. Narovnám se, ale hned si zase podepřu rukou bradu “ A co když… řekněme. Ten vrah sbírá sílu na něco mnohem většího? Jak jsme říkala. Všechny oběti neměli žádnou energii. Vrah ji nespíš odsál.“ zase se narovnám, protože mě něco začalo tlačit vzadu v hlavě. Nějaká myšlenka, kterou jsem ale nemohla zachytit “ Možná, že vůbec nechce rozpoutat válku mezi Temnými a Světlí. Nebo aspoň to není jeho hlavní cíl. Sbírá energii na něco mnohem většího.“pronesu a tvářím se velice vážně. Ať si ostatní myslí cokoliv chtějí o mé teorii, ale řekla bych, že zrovna tohle by bylo velice pravděpodobné. I když to nepomohlo k tomu zjistit kdo ty vraždy vykonává. Musela jsem si opravdu promluvit s Lukasem. |
| |
| “Ano, zatím tápeme v dohadech. Jak říká Michel, musíme nejdřív sebrat všechna dostupná fakta. Já to tu neznám, takže asi nebudu nic moc platná v terénu… Ale nepřijde vám, že jsme tak trochu něco přehlédli? Jsme Jiní a uvažujeme jen o tom, jestli naše mrtvoly nespojovalo něco v minulosti. Ale co budoucnost. Pokud byl někdo dostatečně silný, možná viděl v jejich budoucnosti něco, co my nevidíme.“ , promluvím do všeobecného šumu. Celé je to zvláštní, pomyslím si. Jak to tak vypadá, na vyšetřování vražd, kvůli kterým se spojili odvěcí nepřátelé, byli nasazeni zčásti i nováčci. Podle toho jak se chová ta Rose, tak úplní. Proč? |
| |
| Poupíjím džus: "Pravda, André, promiň," rady, knihy a všechny ty věci, co mi sunuli do hlavy, spálím, až přijdu domů jak modrý mech. Co řekla Monique mě moc nepotěšilo: "Díky, Moniq, asi by to bylo lepší s tím seznamem. Nemáme čas na to ztratit dva dny. Navíc nemáme čeho jiného se chytnout." "Sáro, to je dobrá dedukce, zeptala bych se šéfů, protože to už, dle mého soudu, projížděli. Nevím jak vy, ale já se do tak spletité budoucnosti rozhodně nedostanu," pokrčím rameny. Holt nejsem operativec, ale analytik. Sára mi přijde docela sympatická, na to, že je Temná a ještě byla podezřelá z těch vražd. Bude to nejspíš tou její lámanou francouštinou, co mě pokaždé dohání k úsměvu. Na Ladu nereaguji, nevím, zda je něco schopného kumulovat tolik energie. Napadají mě jen amulety, ale že by člověk. Tak raději mlčím. |
| |
| Z hluboka se neapiji vychlazeného piva. Debatu poslouchám jen na půl ucha a do ničeho se nemíchám. Pokud se dojde k něčemu důležítému stejně se to dozvím, tak nač se namáhat a něco vymýšlet. Místo toho si začnu hrát s pramínky vlasů, které Rose vykukují z neposlušného drdolu a konečky prstů jí hladím po její labutí šiji. Když si představím co bychom teď mohli dělat začnu se usmívat. Už aby to tu skončilo. |
| |
| Dokud ještě stíhám, postupně si zapisuji do bloku to, co mě zaujalo. Sleduji Andrého a začínám cucat konec tužky. Jo, fajn chlápek, asi už má taky leccos za sebou. Takovej rozumnej a rozvážnej. Jeden přes druhého tu něco plácaj, víc melou, než přemejšlej. Jo, šéfové by se měli taky vyjádřit. Začínám se divit, že na týhle schůzi nejsou, je taky divný to, že tu není nikdo z Inkvizice. "Dle čeho usuzujem, že je to Jiný?", špitnu, "dle toho, že jich zmastil tolik, nenechal stopy a je tak silnej a je zapojena trojí patronace?" |
| |
| Pánové chvíli svorně datlují do notbooků a vyjede mapa:  Po chvilce snahy vyjedou i detaily o obětích: Oběť č. 1.1 Ernest Jorix - 29 let, běloch, svobodný - trvalým bydlením ve čtvrti Le Vein - byt 2 1 bez zvířat - ohledání místa: Muž samotný byl nalezen beze stopy po zranění nebyli žádné. Na místě činu nebylo nalezeno nic co by naznačovalo na zločin. - oficiální zpráva: Úmrtí na mozkovou příhodu - neoficiální zpráva Jiných: muž byl zbaven veškeré svojí energie. Prohlédlé do 3. hladiny šera, beze stopy. Oběť č. 1.2 Jack Weldes - 85 let, běloch, svobodný - jiný světlý 5. kategorie - obrateň - měnící se do hadů - trvalým bytem ve čtvrti St. Preist - ohledání: Mrtvola byla nalezena beze stopy zranění a bez energie. Byl nalezen v 1. vrstvě šera. - neoficiální zpráva Jiných: muž byl zbaven veškeré svojí energie. Prohlédlé do 3. hladiny šera, beze stopy. Oběť 2.1 Alexandra Jirob - věk 21 let, mulatka, svobodná - trvalým bytem čtvrť Champagne - ohledání: Tělo bylo nalezeno beze stopy zranění, které by bylo smrtelné. V krvi stopy po pervitinu. - oficiální zpráva: předávkování a selhání srdce - neoficiální zpráva Jiných: žena byla zbavena veškeré svojí energie. Prohlédlé do 3. hladiny šera, beze stopy. oběť 2.2 Jeson Idaro - muž, běloh, svobodný - trvalý bytem čtvrť Ste-Foy - ohledání: Tělo bylo nalezeno beze stopy zranění. Muž byl diabetik. - oficiální zpráva: muž umřel na akutní nedostatek inzulínu - neoficiální zpráva Jiných: muž byl zbaven veškeré svojí energie. Prohlédlé do 3. hladiny šera, beze stopy. oběť 2.3 Anna Sirax - věk 30 let, běloška, rozvedená - trvalým bytem Ecully - ohledání: Žena byla nalezena s bodnou ranou na břichu, která nebyla smrtelná. Případ neuzavřen nebyl nalezen důvod úmrtí. - neoficiální zpráva Jiných: žena byla zbavena veškeré svojí energie. Prohlédlé do 3. hladiny šera, beze stopy. oběť 2.4 John Ash - 45 let, běloška, rozvedená - trvalým bytem Le Velin - ohledání: Muž byl nalezen v katatonickém stavu, při převozu do nemocnice umřel. Nález na mozku. Důvod úmrtí: Mozková příhoda. - neoficiální zpráva Jiných: muž byl zbaven veškeré svojí energie. Prohlédlé do 3. hladiny šera, beze stopy. oběť 2.5 Iren Alaro - 17 let, černoška, svobodná - Jiná temná - vědma 6. kategorie - trvalým bytem Oullins - neoficiální zpráva jiných: žena byla nalezena v první hladině šera, zbavena veškeré energie. Oběť byla prohlídnuta ve 3. hladině šera, beze stopy. Byla bez jakékoliv artefaktové vybavenosti. oběť 3.1 Adam Maliexy - svobodný, černoch, 25 let - trvalým bytem Bron - ohledání: Oběť byla nalezena s proraženou lebkou, po úderu tupým předmětem větší váhy. Předmět samotný byl obdélníkového charakteru a rozdrtil lebku na temeni hlavy. Předmět nebyl nalezen. - neoficiální zpráva jiných: Úder do hlavy byl způsoben až při pádu, po smrti. Oběť byla zbavena veškeré energie, ještě před smrtí. oběť 3.2 Johana Zwirx - 31 let, běloška, vdaná - trvalým bytem Les Brotteax - manžel na montáži v JAR, nebyl zastižen - Ohledání mrtvoly: žena byla nalezena s projevy akutní alergie, na kterou umřela. - neoficiální zpráva Jiných: žena byla nalezena se známkama dvou zubů na paži. Stopy byli nalezeny až při pohledu z třetího stupně šera. Žena byla zbavena veškeré energie, přesto měla v sobě pozůstatky magického paralizujícího jedu. oběť 3.3 Gregor Lianzky - 22 let, černoch, rozvedený - trvalým bytem v Dardily - ohledání: Muž byl nalezen beze stopy zranění. Příčina úmrtí neznámá. - neoficiální zpráva Jiných: muž byl zbaven veškeré svojí energie. Prohlédlé do 3. hladiny šera, beze stopy. oběť 3.4 Eva Raxos - 27 let, běloška, rozvedená - trvalým bytem v Chaponost - ohledání: Žena byla nalezena mrtva. Vyšetřením byla zjištěna mozková mrtvice. - neoficiální zpráva Jiných: žena byla zbavena veškeré svojí energie. Prohlédlé do 3. hladiny šera, beze stopy. oběť 3.5 Ordans Aralix - 124 let, běloch, svobodný - temný krysodlak, registrovaný - neoficiální zpráva Jiných: muž byl nalezen v první hladině šera se zlomeným vazem. Bylo zjištěno, že oběť byla vysátá z energie a vaz byl zlomený dodatečně. oběť 3.6 Sara Ironal - 23 let, černoška, svobodná - temná vědma 5. stupně - trvalé bydliště na Mortchat - neoficiální zpráva Jiných: žena byla nalezena v první hladině šera. Její energie byla vysáta a byla zbavena všech artefaktů. oběť 3.7 Elizabeth Rovoyo - 26 let, asiatka, svobodná - světlá kouzelnice - léčitelka - 6. třídy - trvalý byt na La Poudrette - neoficiální zpráva Jiných: žena byla na lezena v první hladině šera, se zloměným vazem a zbavena energie. Vaz byl zlomen až po činu. |
| |
| Ukážu obrazovku počítače a ukážu. "No takže tady to je. V třetí hladině to bylo prohlíženo a nikde nic. Nevím jestli bylo i výše, to myslím nikdo nezkoumal." Pravím a nechám počítač, aby jste na něj viděli a narovnám se. Veškerá správy jsou v programu Mefistofeles. "No víc nebylo zjištěno. Ještě se můžem podívat na mapu kanalizací, ale ten krysodlak je znal bohužel nejlíp, takže je to trochu na hazard tam lézt. Přeci jen je tu i několikero starých kanalizací." Pravím trochu nepřítomně, jakobych se snažil vybavit, jak to vypadalo dřív. |
| |
| "Ale možná máme přeci jen čeho se chytnout." řeknu, když si prohlédnu informace. "Co ta žena jménem Johana Zwirx. Možná že tady náš neznámý udělal vhybu, na kterou čekáme. Co ty zuby. Víte komu nebo čemu patřily. A byly až ve třetí hladině...tam se nedostane jen tak někdo..." Do třetí hladiny se dostane jen někdo už docela mocný, pomyslím si. Co když se Hlídky a inkvizice bojí, že je to někdo z jejích špiček....to by pak vysvětlovalo, proč tu není nikdo mocnější. Vždyť ani jeden z nás prostě nemá na to, aby mohl být vinný... |
| |
| "No jako jo. Znám jen pár lidí v Lyonu, kteří jsou schopni se oficiálně dostat do třetí. O to větší problém, jestli se tu poflakuje někdo, kdo nemá problém vraždit z trojky. No to potěš, to musí být problém." Pravím a oklepu se. "No jinak pamatuji si jak se v roce 1726 přihodila stejná věc ve Florencii, lovil tam jeden upír, který byl iniciován na černo. Vyvraždil takto několik lidí než se na něj přišlo, ale vyšplhal se hodně vysoko. Pamamtuji si, že zmizel a pak se po pár letech začali objevovat takovéto mrtvoli jako tyto. Aby nebyl prozrazený, tak je vždycky po smrti oběti zcelil, aby nebyli vidět zuby." Pravím zamyšleně. "Tenkrát byl na něj velký lov a byl odsouzen a poslán do šera, kde umřel." Nakonec zakončím. |
| |
| Po chvíli mlčení řeknu: "Nestalo se tehdy v té době u té Johany Zwirx něco zvláštního co by ho mohlo vyrušit? Nezdá se mi že by udělal z ničeho nic takové stupidní chyby, to už bych to i já lépe zamaskoval... A nebo to taky může být jen náhoda a udělal to někdo jiný, nebo si popřípadě náš velký neznámý na to někoho najal. Třeba to udělal schválně, aby nás svedl z nějaké stopy o které zatím nevíme... " |
| |
| "Ano, je možné že jde o falešnou stopu, ale pořád lepší nějaká stopa něž žádná. Podle mě jinak není skoro nic, čeho bychom se mohli chytnout." obrátím se na Gillese. "A co víc... do třetí hladiny se opravdu nedostane jen tak někdo. Měli bychom udělat seznam a prověřit všechny Jiné z obou Hlídek i z Inkvizice, kteří něco takového dokážou. Ono jich zase tolik nebude a může nás to posunout o kus dál." "Ale asi se budeme muset rozdělit..." |
| |
| Koukám na to a jediné, co mě drží relativně v klidu je lehké šimrání, dotek Raymondových prstů. Trochu se i pousměji, ví jak na mě, mizera. Kousnu se do rtu, abych se začala soustředit a pohledem zavadím o Raye, aby věděl, jaký je to darebák: “U obětí 1.1, 3.3 a 3.4 nic nefingoval. Nechápu jej u oběti 2.4, protože musel vědět, že se to bude vyšetřovat a tím na sebe nalepil policii. Jiní to pokaždé stihli do šera, to také nechápu, sám by je tam asi neměl odtáhnout. A přitom žádný náznak boje,“ uvažuji. Pak se podívám na Johatana: “Johi, je běžným postupem prohledávat vše do třetí hladiny šera? Pokud ano, tak nám tím něco asi dává najevo. Magický paralyzující jed... na co by upír někoho paralyzoval jedem? Nemá náhodou Hlas?! Ten stačí, ne?“ snažím se přemýšlet, na co by někdo potřeboval oběť paralyzovat. Tedy nehybnou a živou, když ji nikam neodnášel, “Johi, podívej se ještě, prosím, co za artefakty té léčitelce a vědmě vzal. Musí s nimi asi umět zacházet.“ pak si to skouknu ještě jednou, “U té, u které se našli ty otisky zubů. Byla jediná zadaná. A manžel nebyl zastižen. Všichni ostatní byli sami. Rozvedení nebo svobodní.“ Jestli je to někdo, kdo hravě zvládá třetí hladinu šera, pak si myslím, že to není jen problém, jak se zmínil Johi. Jestli se dozví, že po něm jdeme, pak jsme pro něj opravdový předkrm. Ne, Lukas by nás jistě neobětoval, ne Světlé... Zavřu oči a nechávám se uklidnit Raymondovou přítomností. Stres nikam nevede, opakuji si v hlavě stále dokola. Už stejně nemám, co bych víc řekla. |
| |
| Uvažuju sám pro sebe: Řekl bych že se dostane mnohem dál než do třetí hladiny, když jsme tam skoro nic nenašli... Jinak co se týká Inkvizice, tak každý z nich by se měl dostat minimálně do třetí... Taky by se mohlo zjistit co je to za za jed a otisky zubů, od koho nebo čeho jsou...Všichni jiní bez vyjímky byli v 1. hladině, asi by se nedalo zjistit jestli se tam dostali sami nebo tam byli vtaženi? Naopak u "obyčejných" by se to vždycky dalo uhrát na nějakou nehodu popř. normální vraždu... |
| |
| Nakonec nahlas řeknu: "Tak se rozdělíme po dvojicích Světlý s Temným a prohledáme ta místa kde se to stalo, jak v normálním světě tak i v hladinách na které má kdo sílu a schopnosti... Je snad někdo proti?Vím že se to někomu nemusí líbit, ale bude to tak všeobecně pro všechny nejlepší!" |
| |
| "Bylo by to dobrý, je nás ale přeci jen devět", kouknu na Češku, "Sára by mohla bejt k někomu přidána, o ní je jisté a prokázané, že to ona nebyla, navíc, není z Lyonské hlídky. Promiň Sáro, ale jistě mě chápeš, proč bych to takhle rozdělila." Prohlížím si Světlé, tak kdo, s kým budu ve dvojici? Přivírám oči a čekám, až někdo zamíchá karty, respektive je rozdá. "Rozdělíme to jak? Budeme čtyry party, obětí je čtrnáct." Udělám malinkou pomlku a pokračuji "Podle toho, jak jsou k sobě blízko?" |
| |
| Obrátím se na Michel a řeknu: "Já si k sobě Sáru klidně vemu navíc." Otočím se k Sáře:"Tedy jestli nebude mít nic proti?" A dál všeobecně pokračuju: "A ještě někoho ze Světlých to už nechám na nich kdo se ke mě bude chtít přidat... Dále jestli není nikdo proti ,bych to rozdělil po třech nebo čtyřech místech, které jsou k sobě nejblíže..." |
| |
| Podívám se na Gilla: "V běžných zátazích je vždy u druhé strany pozorovatel. Jsem spíše pro variantu, aby to bylo smíchané. Sílu tu užívají především vlkodlaci a Raymond. Takže k těm bych přidala nás ostatní," přijde mi to rozumné, "když už se chcete dělit. A možná bychom měli společně prozkoumat vždy to, co se dělo to jedno období." je to jen můj názor, čekám, jak budou reagovat ostatní. |
| |
| "Tak jestli se nepletu", koukám na Raymonda, kterej je myšlenkama asi úplně někde jinde než tady "budu s Raymondem, nebude-li proti,.. Bylo by to pro mne bezpečnější." Přiznávám a sleduji to, jak všichni zareagují, hlavně co na to on a ta jeho holka. |
| |
| "Já jsem rozhodně pro rozdělení naší skupiny. Rose, pokud bychom měli dělat všechno společně, můžeme si tu hrát na detektivy ještě napřesrok a obětí mít klidně sto. Musíme chvátat." obrátím se na Rose. "Je ale pravda, že bychom se měli rozdělit také podle našich úrovní... Hloupé by bylo, kdyby jedno místo prohledávali dva nejůepší z nás a druhé jen Jiní nejnižších kategorií. To ale znamená obrátit karty lícem vzhůru..." Pak se obrátím na Gillese: "Ne, nevadí. A koho k nám přibereme do party?" spiklenecky na něj mrknu. ten Gilles je fakt docela milej kluk, pomyslím si. A jak to tak vypadá, docela i rozumnej. Aspoň furt hloupě nebrojí proti světlým. |
| |
| spolupracovat.“ Spustím do obecné roviny, abych nikoho neurazila a nevyvolala tak zase zbytečné dohady. Podívám se na každého zvlášť. “Takže, část už je rozebraná. Já si počkám, kdo na mě zbyde… jestli teda někdo bude vůbec chtít jít se mnou.“ Usměju se. “Koukáte po mě jak po vrahovi.“ |
| |
| Když ten tvaroměnič vyprskne ten geniální nápad zamračeně se na něj otočím. "Mě se to nelíbí," pronesu rázně. "Stačí, že musim být tady, ještě mít nějakého temného v partě. To abych si pak neustále hlídal záda," založím si ruce na hrudi, abych tak jasně najevo svůj odmítavý postoj. |
| |
| Spokojeně jsem se ušklíbla nad tím, co pronesl Raymond no to je teda zlatíčko, s tím se teda bude spolupracovat. "Je nějaká možnost, která vypadá tak, že bychom nebyli napadnutelní a nepodezřívaní z druhé strany? Nebránila bych se být s někým z našich měňavců." Kouknu na ně všechny s vědomím toho, že .. no možná mi jsou bližší, než Světlonošové, ale přeci jen,.. vědmy jsou vědmy,.. a dlaci jsou dlaci,.. no,.. a jak si moc mohu bejt jista, zda nás Světlí netahaj do svých piklí, nebylo by to poprvé, zkrabatí se mi čelo. "Stejně nechápu, že na to nasadili nás,.. kdo z nás přesahuje čtvrou kategorii? Když bylo něco zjištěno, bylo to ve třetí. Je to tím, že od nás nečeká ten hajzl to, že my bychom jej odhalili a nebudeme tedy vůči němu na mušce a nebo je to odvrácení pozornosti od něčeho závažnějšího, na co bychom měli?!" |
| |
| Nevadilo mi, že má spekulace neměla žádný kladný ohlas. Bylo to jedno. Raději si první pár věcí ověřím, než začnu něco vykřikovat. Ale jak tak jsem četla „poznámky“ o mrtvých, tak jedinou opravdu společnou věc byla ta vysátá energie. A ano… i shodovali se s tím, že byli sami. Krom jedné té vdané. Bylo to vážně na palici. Rozhlédnu se a podívám se na každého z přítomných zvlášť. Tak ke komu bych se přidala? Škoda, že nemůžu jít s Jonathanem s tím vycházím dobře. Našpulím zamyšleně rty a čekám až se mezi sebou rozeberou. Půjdu prostě s tím kdo na mě zbude a nebo dokud se mě někdo nezeptá. Nebudu se přece nikam vnucovat. |
| |
| Nějakou dobu mi trvá, než si přelouskám všechny informace o obětech. Je tam pár věcé, kterých by se dalo chytnout, jak už ostatní podotkli. Zatím na mě nepřichází nějaká konstruktivní myšlenka, ale čekám, že příjde. Když se začne mluvit o rozdělování do dvojic, přihodím také svůj názor. "Co se týče mě, tak souhlasím s rozdělením do dvojic světlý a temný. Jednak bude mít každá strana svého zástupce a koneckonců máme fungovat jako tým. A myslím, že je v zájmu nás všech tohle nějak vyřešit." Podívám se na Raymonda takovým tím výrazem Chápu tvůj postoj, ale takhle se nikam nedostanem. |
| |
| Jak tak držím jednu ruku na Raymondově stehně, tak mi při jeho slovech pomalinku sklouzne o něco víš. Podívám se na něj a pokusím se usmát jakoby o nic nešlo. Vím, že bude vědět, že se tak usmívám jenom proto, abych ho uklidnila, že to bude dobré a v pořádku: "André má pravdu, Rayi, musíme fungovat jako tým," hlavou se mi sice honí to, že Temní jsou zvrhlí a vždycky byli. Mám k nim nedůvěru a pochybuji, že oni mi věří. Dokáži si živě představit ty dohady, zda jedna strana nezamlčuje něco té druhé. Konec konců, nebylo by to poprvé. Prohlížím si, ke komu bych se přidala. Kousnu se do rtu. S Gillem se mi moc nechce, protože je na mě až příliš temperamentní. A Sára dost přemýšlí na úrovni kvality Jiného, takže se mírně obávám toho, že by mi to nenápadně mohla předhazovat. Monique je vlk a vlků se prostě bojím, jenže nechat ji s Ladou by mohlo být opravdu drsné. Zhluboka se nadechnu. Panický strach se má překonávat tím, že se to bude zkoušet, ne? Krom toho dlaci jsou dost rychlí, takže třeba ani nezaregistruji, že se jedná o vlka, nalhávám si, abych působila v pohodě. Netuším, nakolik jsou vlkodlaci schopní vnímat i tohle, ale co, že? "Moniq, šla bych s tebou, kdyby ti to nějak zásadně nevadilo," tak a tím bych ji mohla ujistit, že se na ni nekoukám jako na vraha. A na chvíli jí vzala vítr z plachet. |
| |
| “No, to by nebyl zas až takový problém. Jestli tobě to nevadí.“ Rezignovaně pokrčím rameny. Pořád lepší něco než nic. “Ale doufám, že umíš běhat rychle… kdyby náhodou a za zadkem mě věčně mít nebudeš.“ Mrknu na ní spiklenecky a provokativně zároveň. Jde z ní trochu cítit něco jako strach, ale nevím jestli to dělá to, že je v přítomnosti Temných, nebo vedle mě. “Snad to moc nebezpečné nebude.“ Snažím se ji chlácholit. “Já se totiž nerada starám o děti.“ Rýpnu si ještě jednou, ale jinak jsem zase dál zticha. |
| |
| "Mno jako není problém." Odkašlu si, když dojde na věc ohledně vybyvení temných a světlých a pustím se do práce. "No seznam těch co můžou výš než druhá také není moc dlouhý." Pravím a pokračuji v hledání. Chvíli se zaseknu a pak pokračuji. "No takže podle Mefistofela měla u sebe vědma asi jen dvě vymyšlenosti. Prsten Hlasu a Náramek jedu." Pravím a otočím monitor, aby si každý mohl prohlédnout co to ukazuje. Na monitoru se objeví naprosto normální měděný prsten a vedle něj popisek: Prsten hlasu. Umožňuje vyvolání a použití Hlasu na místě kde je zanechán. Uživatel potřebuje umět Hlas, jinak by ho nemohl použít. Pak se pod ním rozsvítí další obrázek. Tentokrát se jedná o náramek s řadou ostnů po celém obvodu. Náramek jedu. Hlásí titulek. Obsahuje kouzlo způsobující dočasnou paralýzu. Ve čtvrté hladině šera se jeví jako malý had. Tím končí popisky dvou věcí. "No a podle informací ze sítě světlých ta kouzelnice u sebe nic neměla." Nakonec dodám a pokračuji v datlování. "No jinak co se týká osob, které jsou schopni do vyšších hladin než druhé tak to je tady:" Pravím a přkliknu na další okono v Mefistofelovi. Lukas Foster - světlý mimo kategorie Amanda Gorenová - světlá druhé kategorie Gustav Lombezsky - světlý první kategorie Johanou Tenebre - temná mimo kategorie Irena Ivanovna - temná první kategorie Martin Furvum - temný vlkodlak Johatan L´Eigle - temný dlak - pouze na povolení vedení se souhlasem inkvizice Ukáži monitor a je vidět, že se mi v mé temné auře rozhořeli malé kvítky studu. "No takže to je tohle. No jinak se mnou může víceméně kdokoliv." Pravím celkem ochotně a kvítka studu se začínají pomalu rozpouštět. Napiju se ještě piva a položím půlitr. |
| |
| Monique se nezapře. Začnu se smát. Prostě výbuch smíchu: "rychle běhat," směji se uvolněně a přirozeně, "nastavit záda," směji se tomu, co říkám, ale i tomu, že kdyby mi zrovna ona běžela za zadkem, tak se stanu tím nelepším sprinterem ze strachu z ní a ne z útočníka. Je to ironie, prostě k smíchu. "Já tě chápu," pomalu se uklidňuji a můj hlas se tak vrací do normálu, "nic ti slíbit nemohu, protože pořádně nevím, do čeho jdu, ale pokusím se držet s tebou krok." babi Náramek jedu a Prsten Hlasu, no krása. Skvělé, takže to asi používá. Johatan taky, koukám, překvapil. Ale nikterak to nekomentuji. |
| |
| "Takže dohodnuto...rozdělíme se do dvojic. Jak to tak vypadá, jsi přehlasován..." prohodím směrem k Raymondovi. Podle mě to vážně jinak nepůjde, Reymonde. Je tu příliš mnoho míst a věcí, které je nutno prozkoumat, než abychom se drželi pořád všichni spolu." "A co uděláme nejdřív?" zeptám se už všech. "Já bych byla pro ohledání míst činu, pěkně si je rozdělíme a jedno po druhém projdeme a uvidíme, jestli nenajdeme něco zvláštního čio něco, co se všude opakuje. Pak bychom se měli dohodnout, kdo bude prověřovat alibi jednotlivých Jiných..."rochu se zarazím a podívám se nejistě na Johatana. "Snad chápeš, když by ses ty této části vyšetřování účastnit neměl." |
| |
| "Jasně v pořádku. Mě je to celkem jedno. Bude chtít někdo vyslýchat mě?" Zeptám se a mírně se zazubím s hraným náznakem výzvy. "Jinak bych to viděl na rozdělení podle síly a příslušnosti. Myslím že Rose a Moni by v klidu být mohli. Vzájemně se myslím doplní." Pravím s trochou přemýšlivého tonu. "Ke mně bych také prosil nějakou dívku, která by byla ochotná jít na vycházku se mnou." Pravím trochu s hraným upejpáním. "Jinak je mi to celkem jedno, když na to příjde vezmu za vděk i Raymondem, kdyby ho žádná dáma od nás nechěla." Pravým a potutelně se usměju. |
| |
| Chvíli váhám a rozhlížím se, jestli se neobjeví nějaká zájemkyně o spolupráci s Jonathanem. Pak ale pokrčím rameny. Já s Jonathanem zatím vycházela dobře. A nepřišlo mi, že by měl on vůči mě nějakou averzi, vstanu a dojdu k němu “ Já ještě nemám parťáka. Tak jestli chceš půjdu s tebou.“navrhnu mu. Stejně si tady už většina vybrala kdo s kým chce jít. A pokud jsem nechtěla skončit s nějakým protivou a nebo sama musela jsem se do toho tedy vložit sama. |
| |
| "Tak do mé skupiny by mohla patřit Sára, když je tady nová, a tak trochu se nehodí do počtu."Spiklenecky na ni přitom mrknu."A ještě by se k nám mohl přidat André, tedy jestli nemáš nic proti tomu?" |
| |
| Koukna na Gillese a jen na moment zapřemýšlím, ale nakonec usoudím, že takové rozdělení je správné. "Jistě Gillesi, v tom nevidím problém." řeknu a pak s úsměvem dodám "Jen doufám, že mi mou světlost nebudete moc předhazovat, když jste dva." je vidět, že to myslím v žertu spíše na odlehčení napjaté atmosféry. |
| |
| "Takže máme čtyři skupiny a čtrnáct obětí...jestli dobře počítám. Na každou skupinu tedy aspoň tři oběti a dvě rozdělíme dodatečně."pousměji se nad tím pohřebním rozdělováním. "Podle čeho si je rozdělíme? Podle data úmrtí nebo podle míst, kde byli ti lidé a Jiní zabiti. I když to asi bude možná pracnější, rozumější by asi bylo postupovat po datech úmrtí...snadněji si tak všimneme rozdílů, pokud tam jsou." |
| |
| "Ještě takovej dotaz, ale ten je směrován spíš k počítačovým expertům" , kouknu od Johatana k Rose, "nejsou v těch místech vražd či v jejich okolí na ulicích kamery? No a nepochopila jsem z toho všeho, zda byli zmasakrovaní na ulici či doma a tak a jestli se přišlo na to, v jakou hodinu se jim to stalo,.." |
| |
| "Hm, já myslela, že bych... že bychom šly omrknout ty bary. Dobře... ty si taky rozdělíme, co mě paměť neklame, tak jich je potencionálně 7. Tam, kde bychom mohli najít nějako informaci. Tak si každý vezmeme jeden bar nejblíž místu jejich obětí. Jo." Přidám se k diskuzi. |
| |
| Nápad Moni je vcelku... bude to rozhodně zajímavé, až do baru Jiných naklušu spolu s Temným, nejlépe ještě v živém hovoru. Jsem zvědavá na ty ohlasy. "Vzala bych to podle dnů s přihlédnutím na vzdálenost, abychom to neměli cik cak," prohodím. "Na mě nekoukej, Michel, nemám u sebe laptop," řeknu pohoršena sama sebou. |
| |
| "Dobrá," promluvím směrem k dvojici Rose a Moniq. "Rozdělme si to podle čtvrtí. Ale rozdělme si místa činu i s místními bary. Neprohledávejme jedni bary a druzí místa činu. To se ještě protáhne a bude pak složité dávat si věci dohromady." |
| |
| Nevěřícně se podívám na Rose. Že mě nepodrží André, chápu, ale že i ona. Nakonec si jen znechuceně odrfknu a čekám jak se to rozdělí. Je mi vcelku jedno kdo se mnou půjde temný jako temný, i když holak co vypadá jako kluk je pořád lepší než něco co má v kožichu blechy. Pak se ale přinutím zadívat na mapu. "Já bych bral oběti dva jedna, dva tři a dva čtyři, zadívám se na Rose co si vybere ona. |
| |
| Před Rayovým pohledem uhnu, chápu, že je podrážděný, ale tohle bude jen prohlédnutí bytů. Ale i tak se v duši dost kaji, nemám tenhle pohled ráda. A tak ještě nějaký čas váhám, než promluvím: "My s Moniq bychom si vzaly tři jedna, tři čtyři a tři pět"za prvé je to poblíž naší Hlídky a za druhé je to u sebe. Sice je to dál, ale co, mám přeci auto. Snažím se, aby to ostatní měli také jakžt takž u sebe, což asi nakonec nebude moc možné. Po úvahách konečně nasbírám veškerý svůj elán i odvahu a podívám se Raymondovi do očí. |
| |
| Takže základní rozdělení pro ujasnění, jestli jsem dobře vyčetl: Johatan L´Eigle Lada Dicková Gilles Garnier André Malczewski Sára Kleerová Monique Chasseau Rose Sand Raymond Cain Michel Quinssy - ti na sebe zbyli. - to je jen pro upřesnění, aby se vědělo kdo s kým. |
| |
| Po chvíli prohledávání pánům na notbookách navíc vyběhli ještě dvě mapy a to kanalyzace a mapa kaváren, kam chodí jiní.   Motorkářský klub je klub, kam chodí jak Jiní tak lidé. Stejně jako Jídelna u Armen a Kabaret u Rosie. Zbytek klubů je pouze pro jiné a lidé tam chodí málokdy. |
| |
| Po chvilce hledání doplním informace v Mefistovi. Oběť č. 1.1 Ernest Jorix - 29 let, běloch, svobodný - trvalým bydlením ve čtvrti Le Vein - byt 2 1 bez zvířat - ohledání místa: Muž samotný byl nalezen beze stopy po zranění nebyli žádné. Na místě činu nebylo nalezeno nic co by naznačovalo na zločin. - oficiální zpráva: Úmrtí na mozkovou příhodu - neoficiální zpráva Jiných: muž byl zbaven veškeré svojí energie. Prohlédlé do 3. hladiny šera, beze stopy. Místo činu: Nábřeží řeky - kamery žádné Oběť č. 1.2 Jack Weldes - 85 let, běloch, svobodný - jiný světlý 5. kategorie - obrateň - měnící se do hadů - trvalým bytem ve čtvrti St. Preist - ohledání: Mrtvola byla nalezena beze stopy zranění a bez energie. Byl nalezen v 1. vrstvě šera. - neoficiální zpráva Jiných: muž byl zbaven veškeré svojí energie. Prohlédlé do 3. hladiny šera, beze stopy. Místo činu: tělo nalezeno na ulici v šeru. Kamery nezachytili ani příchod oběti Oběť 2.1 Alexandra Jirob - věk 21 let, mulatka, svobodná - trvalým bytem čtvrť Champagne - ohledání: Tělo bylo nalezeno beze stopy zranění, které by bylo smrtelné. V krvi stopy po pervitinu. - oficiální zpráva: předávkování a selhání srdce - neoficiální zpráva Jiných: žena byla zbavena veškeré svojí energie. Prohlédlé do 3. hladiny šera, beze stopy. Místo činu: Nalezena za popelnicí - kamery žádné oběť 2.2 Jeson Idaro - muž, běloh, svobodný - trvalý bytem čtvrť Ste-Foy - ohledání: Tělo bylo nalezeno beze stopy zranění. Muž byl diabetik. - oficiální zpráva: muž umřel na akutní nedostatek inzulínu - neoficiální zpráva Jiných: muž byl zbaven veškeré svojí energie. Prohlédlé do 3. hladiny šera, beze stopy. Místo činu: Nalezen na louce za sídlištěm - kamery žádné oběť 2.3 Anna Sirax - věk 30 let, běloška, rozvedená - trvalým bytem Ecully - ohledání: Žena byla nalezena s bodnou ranou na břichu, která nebyla smrtelná. Případ neuzavřen nebyl nalezen důvod úmrtí. - neoficiální zpráva Jiných: žena byla zbavena veškeré svojí energie. Prohlédlé do 3. hladiny šera, beze stopy. Místo činu: Oběť nalezena na ulici - kamerový záznam hovoří o náhlém zhroucení postavy bez důvodů a beze svědků oběť 2.4 John Ash - 45 let, běloška, rozvedená - trvalým bytem Le Velin - ohledání: Muž byl nalezen v katatonickém stavu, při převozu do nemocnice umřel. Nález na mozku. Důvod úmrtí: Mozková příhoda. - neoficiální zpráva Jiných: muž byl zbaven veškeré svojí energie. Prohlédlé do 3. hladiny šera, beze stopy. Místo činu: Oběť nalezena na nábřeží - kamery žádné oběť 2.5 Iren Alaro - 17 let, černoška, svobodná - Jiná temná - vědma 6. kategorie - trvalým bytem Oullins - neoficiální zpráva jiných: žena byla nalezena v první hladině šera, zbavena veškeré energie. Oběť byla prohlídnuta ve 3. hladině šera, beze stopy. Byla bez jakékoliv artefaktové vybavenosti. Místo činu: Oběť nebyla vidět přijít na místo činu - kamery také nic nezaznamenali oběť 3.1 Adam Maliexy - svobodný, černoch, 25 let - trvalým bytem Bron - ohledání: Oběť byla nalezena s proraženou lebkou, po úderu tupým předmětem větší váhy. Předmět samotný byl obdélníkového charakteru a rozdrtil lebku na temeni hlavy. Předmět nebyl nalezen. - neoficiální zpráva jiných: Úder do hlavy byl způsoben až při pádu, po smrti. Oběť byla zbavena veškeré energie, ještě před smrtí. Místo činu: Oběť nalezena u hlavního tahu - kamery žádné oběť 3.2 Johana Zwirx - 31 let, běloška, vdaná - trvalým bytem Les Brotteax - manžel na montáži v JAR, nebyl zastižen - Ohledání mrtvoly: žena byla nalezena s projevy akutní alergie, na kterou umřela. - neoficiální zpráva Jiných: žena byla nalezena se známkama dvou zubů na paži. Stopy byli nalezeny až při pohledu z třetího stupně šera. Žena byla zbavena veškeré energie, přesto měla v sobě pozůstatky magického paralizujícího jedu. Místo činu: oběť nalezena mimo zástavbu oběť 3.3 Gregor Lianzky - 22 let, černoch, rozvedený - trvalým bytem v Dardily - ohledání: Muž byl nalezen beze stopy zranění. Příčina úmrtí neznámá. - neoficiální zpráva Jiných: muž byl zbaven veškeré svojí energie. Prohlédlé do 3. hladiny šera, beze stopy. Místo činu: Oběť nalezena mimo zástavbu oběť 3.4 Eva Raxos - 27 let, běloška, rozvedená - trvalým bytem v Chaponost - ohledání: Žena byla nalezena mrtva. Vyšetřením byla zjištěna mozková mrtvice. - neoficiální zpráva Jiných: žena byla zbavena veškeré svojí energie. Prohlédlé do 3. hladiny šera, beze stopy. Místo činu: Oběť nalezena na toaletách letiště. Kamery nezaznamenali nic nezvyklého. oběť 3.5 Ordans Aralix - 124 let, běloch, svobodný - temný krysodlak, registrovaný - neoficiální zpráva Jiných: muž byl nalezen v první hladině šera se zlomeným vazem. Bylo zjištěno, že oběť byla vysátá z energie a vaz byl zlomený dodatečně. Místo činu: Oběť nalezena v šeru a ve vrstvě lidí jí nikdo neviděl přicházet. oběť 3.6 Sara Ironal - 23 let, černoška, svobodná - temná vědma 5. stupně - trvalé bydliště na Mortchat - neoficiální zpráva Jiných: žena byla nalezena v první hladině šera. Její energie byla vysáta a byla zbavena všech artefaktů. Místo činu: Oběť nalezena v šeru, ve světě lidí jí nikdo neviděl přicházet oběť 3.7 Elizabeth Rovoyo - 26 let, asiatka, svobodná - světlá kouzelnice - léčitelka - 6. třídy - trvalý byt na La Poudrette - neoficiální zpráva Jiných: žena byla na lezena v první hladině šera, se zloměným vazem a zbavena energie. Vaz byl zlomen až po činu. Místo činu: Oběť nalezena v šeru. Na místo činu jí nikdo neviděl přicházet. "No takže kromně letiště bych viděl, že asi neměl nikdo šanci vraha vidět." Pravím trochu rozmrzele. "Jinak vidím tak čtyři skupiny, aby se to dobře procházelo: 1.1, 1.2, 2.1 a 3.1." Udělám kroužek na monitoru a pokračuju. "2.2, 3.4 a 3.5" Pokračuji v ukazování. "2.3, 2.4, 2.5 a 3.6 a mělo by zbýt teda 3.2, 3.7 a 3.3." Doukazuji na mapě a pak pokračuji. "První skupina by si mohla vzít k tomu ještě Denní kavárnu, Noční hvězdu a Motorkářský klub. Druhá skupina by si mohla vzít U zelené sedmy, U potkana a Jahodovou Kavárnu a čtvrtá skupina by mohla mít Kabaret u Rosie a Jídelnu u Armen. Třetí skupina by mohla projít všechna místa úmrtí po sobě místo kaváren, jestli by nebyla nějaká další souvislost. Co vy na to?" Zeptám se a rozhlédnu se po ostatních jak moc velké protesty se budou ozývat. |
| |
| "Mě tohle rozdělení vyhovuje. A ta skupina, na kterou nezbydou žádné oběti, může aspoň prozkoumat všechny obchody poblíž, jestli někdo něco neviděl a vidět to z jiného pohledu než zbylé skupiny." |
| |
| "Ehm," odkašlu si a podívám se na Sáru, "nechtěla jsi to náhodou brát podle data umrtí? Takhle to moc nepůjde," ukážu na Joatanův plán. "A ani to rozdělení se mi nelíbí. Tedy hlavně to poslední. Oběti tři dva, tři tři a tři sedm jsou příliš daleko od sebe. Taky si uvědomte kde jsme," zapíchnu prst na značku Johatanova baru. "Daleko váhodnější mi přijde vzít okruh tři tři, tři dva a přes jedna dva a jedna jedna to vzít zpátky a druhý přes oběti tři sedm, tři šest a zpátky, případně si vzít ještě dva pět, ale to klidně udělám já. Zbytek je pak tři jedna tři pět, tři čtyři a dva dva. A k tomu nějak vhodně ty kluby," zakřupy klouby na prstech. "Já a Rose stejně musíme do centra. Navíc tu máme auto, kam se pohodlně vejdeme všichni čtyři a tak se nebude ztracet čas, ukončím svůj návrh. |
| |
| "No tak jestli si můžu vybrat tak si vezmeme 1.1, 1.2, 2.1 a 3.1. a kdyžtak nějaké ty okolní kavárny a kluby nebo co to tam je..."Řeknu tak všeobecně a pak se obrátím na Sáru a Andrého: "Vy dva tu jste čím? Kdyžtak můžu jednoho z vás vzít s sebou jestli nemáte čím jet..." |
| |
| "No jako pro mne moc vzdálenosti nejsou potíže." Pokrčím rameny. "Koneckonců projít to posledně mi trvalo méně než hodinu s úplným ohledání." Pomyslím si a čekám co tedy na mne vlastně zbude. "Jinak já jsem zvyklej cestovat přes šero, takže nemám tady auto a taxík se mi brát nechce, doufám, že ti to nevadí?" Otočím se s otázkou na Ladu. |
| |
| "Jo, no to mně to vyhovuje tak, jak řekl Raymond. Zdá se mi to rozumnější." Přesouvám se v ruce s minerálkou tak, abych líp viděla do notebooku na mapky a jsem ráda, že můj parťák myslí prakticky a inteligentně. "Navíc si myslím, že když to nezachytily kamery, tam, kde byly, lidi asi moc víc neviděli. Leda by tam byl zaměstnán nějakej Jinej." Hledím zamyšleně do monitoru a upiji ze své sklínky. |
| |
| "Jenže ne každý je jako ty," ušklíbnu se na Johatana. Ano on to zvládne za jednu hodinu, pro něj to problém není. Klidně by dokázal za jedinou noc zabít všech sedm obětí. Silný je na to dost, ale raději své myšlenky nijak najevo nedávám. Lepší bude to zatím držet v tajnosti. |
| |
| Zamračeně jsem poslouchala vše nové a snažila si to vtisknout no paměti. Sledovala jsem diskuzi mlčky, své jsem už řekla a prozatím mě nenapadalo nic co by mohlo zaujmout ostatní. Jak se říká. Mlčeti zlato. Polekaně sebou trhnu, když Jonathan na mě promluví. Tolik jsem se oddala vlastním myšlenkám. Podívám se na něj a usměji se “Ale vůbec ne Jonathane. Nevadí mi to.“ujistím ho, že to pro mě není žádný problém. |
| |
| "Gille, Gille,... dávej aspoň chvilku pozor, dva jedničku mám já s Raymondem a tři jedničku snad Rose s Monique." Zakroutím hlavou i očima. |
| |
| "No jak chceš Michel, klidně si to vemte všechno, mě je to tak jedno, co zbude to zbude, ale nebudu jezdit od jednoho místa k druhému přes celé město." řeknu neutrálním hlasem. |
| |
| Kývnu na Raymondova slova: "Klidně si do toho vezmu i toho dva dva. Pro nás," kouknu provokativně na Moniq, "to nebude problém." Tím pádem se otočím na Gilla a mrknu na něj: "Michel je bystrá, o tři jedna jsem se hlásila já, ale pokud bys ji chtěl, upustím od ní," okomentuji to. S Johatanovým rozdělením nesouhlasím. A abych se nezdála být oprsklou.. "Johi, souhlasím s Raymondem," usměji se, "mám auto a nebojím se s ním řídit," zavtipkuji. |
| |
| “Jo, fajn, to by šlo..“ Nakouknu Johemu přes rameno a omrknu, kde to asi tak je. Jenže vzápětí mi zkazí maličkou radost Raymond a jeho… my máme auto, my umíme jezdit, my pojedeme… Otočím se na Rose, jako že to si děláš srandu, že MY… a co TY? Ale je to jejich problém. A ten provokativní pohled Rose co to jako má být, chceš být snad moje kámoška?. Mávnu nad tím rukou. “Víte co, až se vy dvě hrdličky dohodnete, tak mi řekněte.“ Odstoupím od stolu a zamrmlám si pro sebe. Jo, tohle je přesně to, co jsem čekala, že se stane… vždycky, když se najde nějakej pablb, kterej do hlídky vyšle pár, skončí to takhle.. „ne tam nemůžu, nemůžu tam bez tebe… och lásko.. ne“ bože… jak fakani, fakt Ale naštěstí mi není rozumět. |
| |
| "O.K. Tak jo. Počkáme až se ostatní dohodnou a co nám předhodí, že na nás zbylo. Nedala by sis nějaký mix na osvěžení?" Zeptám se a sklapnu notbook, mapu přeci jen mají i u Gilese. Narovnám záda a zajdu s notbookem za bar. "Tak co? Něco na povzbuzenou?" Zeptám se Moni a už sahám pro zeleně opaleskující láhev absinthu za bar a druhou rukou vyndavám kostky cukru. Nahnu lahev k Ladě v tiché nabídce. |
| |
| Oh, s jakou vděčností ve tváři přijmu Johenovu nabídku. Dojdu k baru a posadím se na židličku. “Tohle dohadování je tak vyčerpávající, že se ho snad ani nechci zúčastnit… tohle by měli dělat diplomati… vědmy, mágové… a ne my, Hlídkaři… sakra.“ Opřu si lokty a zmučeně zamručím. “A ještě s nima.“ Se Světlýma, chul “Mluvíš mi z duše,“ avšak ne absintem, “Ten si strč za klobouk, chceš mě zabít, nejsem Ruska, abych mohla pít takový patoky… nalej mi čistou vodku. Malýho prcka, dík.“ |
| |
| "Absinth není zas tak hrozný, no ale když nechceš, tak nechceš." Pravím s úsměvem a postavím vedle cukru láhev s absinthem a sáhnu za sebe pro láhev vodky. "Takže jednoho malého na čistý pohled." Pravím a naleju malého panáka. Trochu stiším hlas. !Kdyby si mohli dovolit na tomhle ztratit někoho vyššího, tak ho tam klidně dají, ale nejdřív musí zjistit o co tu jde. DOufám, že vás to nebude stát krk." Pravím šeptem a ani mi nepříjde, že jsem sebe vyjmul ze skupiny ohrožených. |
| |
| Rezignovaně se podívám po Monique: "Je to vyřízené, jedou s námi i Raymond a Michel, máme to po cestě," zavděčit se jí je buďto nemožné nebo extrémě nemožné "A.. jen tak pro zajímavost, Hlídkaři jsme v podstatě všichni," čekám, kdy na mě co a odkud přiletí. I analytik je hlídkař a je na to hrdý!! "My, už máme jasno, Moniq," ujistím ji, že jsem svůj úkol zvládla. čeká se jen na to, až se napiješ, popřípadě opiješ, já tě vystřízlivým. Ty si pěkně pozvracíš na záchodě a vše bude v pořádku Suše si představuji černou budoucnost. Jakou jinou, když je v ní zahrnut Temný. |
| |
| “No jo, ale není to můj cup of tea“ Prohodím anglicky. Kopnu do sebe malého prcka. Cítím, jak mi horko stéká krkem až do žaludku. Trocha na kuráž. Dala bych si ještě jednu, ale nechci se zapomenout. Máme důležitý úkol.. a Rose promluví. Rezignovaně se otočím a probodnu ji pohledem. Pak se vrátím zpátky. “Chjo, práce čeká… ještě že chodím do zaměstnání.“ Ucedím sarkasticky. “Na,“ vyndám z kapsy dvě eura… peníze obvykle nosívám v po kapsách. Sbalím si svoji kabelu a dojdu k nim. “Tak?“ Jedno slovo… a čekám, až se vyrazí. |
| |
| Ohledně toho co řekla Moni o dohadování, měla pravdu a také jsem ji to potvrdila “Máš naprostou pravdu.“ narovnám se. “Díky Jonathane. Ráda si dám.“ vykouzlím na rtech přátelský úsměv, zcela upřímný i když možná trochu unavený, nebo spíš možná otrávený. Otrávený z té šarvátky s Moni a pak i s Michaelou. Pak sleduji Moni, jak se loučí a vyráží za svou novou „partou“. Podívám se na Jonathana “ Už aby to bylo. Tahle nečinnost mě pozvolna ubíjí.“ |
| |
| "Jak to tak vidím, je rozhodnuto," položím ruce na stůl a vstanu. "Budu čekat u auta," prohodím přes rameno k Rose a vypadnu z klubu. Možná by jsme tu nánu měli nechat běžet za autem, třeba by jí to zvedlo náladu, pomyslím si, zatímco mířím po parkovišti k autu. |
| |
| Tady není, co řešit. Vytáhnu peněženku a dám na stůl také nějaké to euro. Pak se postavím, schovám mobil a dopiji džus: "Takže naviděnou," hlesnu, abych se rozloužila se zbývajícími pěti, "dva dva, tři jedna, tři čtyři a tři pět jsou naši a přilehlé bary," řeknu, aby nedošlo k mýlce. Nakonec se otočím k Moni: "Jdeme," odcházím k autu za Raymondem. |
| |
| Po cestě z baru vytáhnu z kabelky malý zápisník, z jehož strany vyndám malou tužku a začnu do něj něco sepisovat. Vypadám teď jako ti reportéři nebo detektivové, co si zapisují každou blbost. Já si píšu jen to, co jsem se o našich obětech dozvěděla. Vyjdu ven. Zase je tak hezky. A my musíme na pátračku, chjo.. šla bych si zaběhat… někam do lesa.. nebo do parku… Vzhlédnu k obloze a pak k autu, o kterém snad správně předpokládám, že bude Raymondovo. V šeru si prohlédnu naši možnost bezpečného dojetí k místu určení. |
| |
| Povzdechnu si, zastrčím do báglu notes i tužku, zapnu jej a hodím přes rameno. "Chm, už jdu taky,.. Mějte se" Hodím cosi Johému z kapsy a vyrazím rychle za ostatníma ven k autu. |
| |
| soukromá zpráva od Michel Quinssy pro |
| |
| soukromá zpráva od Michel Quinssy pro |
| |
| soukromá zpráva od Michel Quinssy pro |
| |
| soukromá zpráva od Michel Quinssy pro |
| |
| soukromá zpráva od Raymond Cain pro |
| |
| soukromá zpráva od Raymond Cain pro |
| |
| soukromá zpráva od Raymond Cain pro |
| |
| soukromá zpráva od Rose Sand pro "Nasedat," usměji se, auto nemá cenu zamykat, normálního zloděje by to ani nenapadlo se do něj vloupat. Pohodlně si sednu a zapnu si pás. Začnu startovat, abych je popohnala. Autíko slastně naskočí. |
| |
| soukromá zpráva od Rose Sand pro "Nasedat," usměji se, auto nemá cenu zamykat, normálního zloděje by to ani nenapadlo se do něj vloupat. Pohodlně si sednu a zapnu si pás. Začnu startovat, abych je popohnala. Autíko slastně naskočí. |
| |
| soukromá zpráva od Rose Sand pro "Nasedat," usměji se, auto nemá cenu zamykat, normálního zloděje by to ani nenapadlo se do něj vloupat. Pohodlně si sednu a zapnu si pás. Začnu startovat, abych je popohnala. Autíko slastně naskočí. |
| |
| soukromá zpráva od Rose Sand pro "Nasedat," usměji se, auto nemá cenu zamykat, normálního zloděje by to ani nenapadlo se do něj vloupat. Pohodlně si sednu a zapnu si pás. Začnu startovat, abych je popohnala. Autíko slastně naskočí. |
| |
| soukromá zpráva od Michel Quinssy pro |
| |
| soukromá zpráva od Michel Quinssy pro |
| |
| soukromá zpráva od Michel Quinssy pro |
| |
| soukromá zpráva od Michel Quinssy pro |
| |
| Věci už se dali rychle do pohybu a tak si pospíším, abych nebyl za pomalého. "Mám kousek odsuď auto. Není to žádný sporťák, ale jezdí." odpovím Gillesovi. Na baru zaplatím za svoji whiskey a zajdu pro své svršky. |
| |
| soukromá zpráva od Monique Chasseau pro Posadím se, hodím si kabelu za sebe nad kufr a pro jistotu se připoutám. “Takže, my odvezeme Raymonda a Michel a my dvě si pak půjdeme po svém?“ Doufám, že nehodlá nechat auto Raymondovi a my se pak musely táhnout metrem. |
| |
| soukromá zpráva od Monique Chasseau pro Posadím se, hodím si kabelu za sebe nad kufr a pro jistotu se připoutám. “Takže, my odvezeme Raymonda a Michel a my dvě si pak půjdeme po svém?“ Doufám, že nehodlá nechat auto Raymondovi a my se pak musely táhnout metrem. |
| |
| soukromá zpráva od Monique Chasseau pro Posadím se, hodím si kabelu za sebe nad kufr a pro jistotu se připoutám. “Takže, my odvezeme Raymonda a Michel a my dvě si pak půjdeme po svém?“ Doufám, že nehodlá nechat auto Raymondovi a my se pak musely táhnout metrem. |
| |
| soukromá zpráva od Michel Quinssy pro |
| |
| soukromá zpráva od Michel Quinssy pro |
| |
| soukromá zpráva od Michel Quinssy pro |
| |
| soukromá zpráva od Michel Quinssy pro |
| |
| soukromá zpráva od Rose Sand pro “Moni, ujišťuji tě, že bych své auto Raymondovi dobrovolně nesvěřila a že on by se v tuhle chvíli o něj ani nepřihlásil. Po cestě máme náš dům, kde je necháme jejich osudu,“ jedu plynule, pěkně 50 km/h, jak si žádají předpisy a pomalu přemítám, kudy to vezmu, abych se vyhnula špičce. Nechci si to přiznávat, ale začíná mi pomalu docházet, že namísto Raye mi zadek bude hlídat Temná. Docela divný pocit. |
| |
| soukromá zpráva od Rose Sand pro “Moni, ujišťuji tě, že bych své auto Raymondovi dobrovolně nesvěřila a že on by se v tuhle chvíli o něj ani nepřihlásil. Po cestě máme náš dům, kde je necháme jejich osudu,“ jedu plynule, pěkně 50 km/h, jak si žádají předpisy a pomalu přemítám, kudy to vezmu, abych se vyhnula špičce. Nechci si to přiznávat, ale začíná mi pomalu docházet, že namísto Raye mi zadek bude hlídat Temná. Docela divný pocit. |
| |
| soukromá zpráva od Rose Sand pro “Moni, ujišťuji tě, že bych své auto Raymondovi dobrovolně nesvěřila a že on by se v tuhle chvíli o něj ani nepřihlásil. Po cestě máme náš dům, kde je necháme jejich osudu,“ jedu plynule, pěkně 50 km/h, jak si žádají předpisy a pomalu přemítám, kudy to vezmu, abych se vyhnula špičce. Nechci si to přiznávat, ale začíná mi pomalu docházet, že namísto Raye mi zadek bude hlídat Temná. Docela divný pocit. |
| |
| soukromá zpráva od Rose Sand pro “Moni, ujišťuji tě, že bych své auto Raymondovi dobrovolně nesvěřila a že on by se v tuhle chvíli o něj ani nepřihlásil. Po cestě máme náš dům, kde je necháme jejich osudu,“ jedu plynule, pěkně 50 km/h, jak si žádají předpisy a pomalu přemítám, kudy to vezmu, abych se vyhnula špičce. Nechci si to přiznávat, ale začíná mi pomalu docházet, že namísto Raye mi zadek bude hlídat Temná. Docela divný pocit. |
| |
| soukromá zpráva od Raymond Cain pro "Ehm, Rose," začnu opatrně, "co to takhle trochu zrychlit, přecijenom rád bych to měl hotové ještě dnes," zkouším jí nějak taktně donutit k ryhlejší jízdě. To troubení aut, které nás předjždí, mě přecijenom trochu znervozňuje. |
| |
| soukromá zpráva od Raymond Cain pro "Ehm, Rose," začnu opatrně, "co to takhle trochu zrychlit, přecijenom rád bych to měl hotové ještě dnes," zkouším jí nějak taktně donutit k ryhlejší jízdě. To troubení aut, které nás předjždí, mě přecijenom trochu znervozňuje. |
| |
| soukromá zpráva od Raymond Cain pro "Ehm, Rose," začnu opatrně, "co to takhle trochu zrychlit, přecijenom rád bych to měl hotové ještě dnes," zkouším jí nějak taktně donutit k ryhlejší jízdě. To troubení aut, které nás předjždí, mě přecijenom trochu znervozňuje. |
| |
| Mě psát nemusíte šeptaný přízpěvky, já je vidím. :o) |
| |
| Rozdělení míst: Moni Rose: 2.2, 3.1, 3.5 a 3.4 Gilles Garnier André Malczewski Sára Kleerová: 3.3, 3.2, 1.2 a 1.1 Raymond Cain Michel Quinssy: 2.1, 2.3, 2.4 a 2.5 Johatan L´Eigle Lada Dicková: 3.7 a 3.6 Takže takhle to teda rozdělili. |
| |
| Vezmu dvě sklenky přendám lžičkama a na jejich střed usadím kostku cukru. Pak to přeliji absinthem. "No na zdraví." Pravím a zapálím jednoduchým trikem kostku cukru. Chvíli počkám, až se oheň rozhoří a pak sklopím cukr a obrátím do sebe. Trochu se otřepu. Počkám až se napije i Lada a pak sklidím sklenky. "Tak jo. Smím tě doprovodit?" Pravím a nabídnu rámě. V druhé ruce notbook. |
| |
| Pití je na mě trochu silně, tak po jeho vypití zrudnu v obličeji a začnu kašlat, když naberu dech omluvně se na Jonathana usměji “Promiň. Nejsem zvyklá na silnější alkohol.“odkašlu si a ještě chvíli se uklidňuji. “Díky.“ a příjmu jeho nabídnuté rámě. |
| |
| Nechám Ladu uchytit se pohodlně a kupodivu nesměřuji ven z lokálu, ale ke kusu zdi za barem. Projdeme jí a vi vidíte, že se změnila na chvíli v závěs stejné barvy. "To je jen takové pro pohodlí, klidně můžete jít za náma, když to najdete." Zavolám než se zase !závěs" ustálí a vypadá jako zeď. |
| |
| soukromá zpráva od Jack James Willis pro U stěny na pravo od nás jsou velké prosklené skříně, kde je vidět celkem dost solidní taktická výbava. Když se podíváš šerem, tak vidíš, že je na skříni malé kouzlo, které regály maskují proti obyčejným lidem. NA levo je umístěn jen podlouhlý stůl a na něm umístěný dva počítače. Stejné kouzlo na nich. Do protější stěny je zabudován pouze velký kus větve jako bidélko. To není všechno na zemi vidíš kamenou dlažbu, která je soustředně od středu místnosti. A však ve středu tvoří mjakýsi obrazec, který je tvořen změtí čar ze zlatavého a černého kamene. "Na střed bych nestoupal, jestli se nechceš propadnout." Upozorním a přejdu ke stěně s taktickou výzbrojí a začnu vybírat. |
| |
| soukromá zpráva od Miriam Souličková pro Pomalu přijdu k němu a obcházím střed, abych se nepropadla “A proč tu vlastně máš propadající se podlahu?“ zeptám se. “Past na vetřelce? Nebo to má nějaký účel?“ začnu si prohlížet prosklené skříně. Zavrtím hlavou “ Vážně, Jonathane. Ty mě stále více překvapuješ.“ usměji se “Jsem ráda, že jsme spolu zadobře.“ mrknu na něj i když to nejspíš neviděl. Na chvíli zaváhám “Myslíš, že bych si od tebe mohla něco půjčit? Mám sebou jenom baterku.“ zatvářím se trochu rozpačitě. |
| |
| soukromá zpráva od Monique Chasseau pro “No… kdybychom při její jízdě nabourali, tak přežije ten za řidičem.“ Zeširoka se usměju. Zapnu pás a jedeme… teda, jedeme je silné slovo. “Hele, on existuje takový pedál, máš ho u nohy, tam se přidává plyn… jestli pojedeme,“ Nahnu se a podívám se, jakou rychlostí se to vlečeme. Zděsím se. “No… jestli pojedeme takhle, tak ze mě na konci jízdy bude stará babička. Fajn.“ Trhnu sebou dozadu a opřu se loktem o okýnko, ačkoliv mi loket sjíždí, dělám, že se dívám ven. Aspoň něco je zajímavého… hele, ten cyklista nás předjel Zvednu mírně obočí. Tohle bude dlouhý den |
| |
| soukromá zpráva od Monique Chasseau pro “No… kdybychom při její jízdě nabourali, tak přežije ten za řidičem.“ Zeširoka se usměju. Zapnu pás a jedeme… teda, jedeme je silné slovo. “Hele, on existuje takový pedál, máš ho u nohy, tam se přidává plyn… jestli pojedeme,“ Nahnu se a podívám se, jakou rychlostí se to vlečeme. Zděsím se. “No… jestli pojedeme takhle, tak ze mě na konci jízdy bude stará babička. Fajn.“ Trhnu sebou dozadu a opřu se loktem o okýnko, ačkoliv mi loket sjíždí, dělám, že se dívám ven. Aspoň něco je zajímavého… hele, ten cyklista nás předjel Zvednu mírně obočí. Tohle bude dlouhý den |
| |
| soukromá zpráva od Monique Chasseau pro “No… kdybychom při její jízdě nabourali, tak přežije ten za řidičem.“ Zeširoka se usměju. Zapnu pás a jedeme… teda, jedeme je silné slovo. “Hele, on existuje takový pedál, máš ho u nohy, tam se přidává plyn… jestli pojedeme,“ Nahnu se a podívám se, jakou rychlostí se to vlečeme. Zděsím se. “No… jestli pojedeme takhle, tak ze mě na konci jízdy bude stará babička. Fajn.“ Trhnu sebou dozadu a opřu se loktem o okýnko, ačkoliv mi loket sjíždí, dělám, že se dívám ven. Aspoň něco je zajímavého… hele, ten cyklista nás předjel Zvednu mírně obočí. Tohle bude dlouhý den |
| |
| soukromá zpráva od Michel Quinssy pro "Rose, jak je to ještě daleko, teda, jak dlouho pojedem a kde nás vysadíš?" |
| |
| soukromá zpráva od Michel Quinssy pro "Rose, jak je to ještě daleko, teda, jak dlouho pojedem a kde nás vysadíš?" |
| |
| soukromá zpráva od Michel Quinssy pro "Rose, jak je to ještě daleko, teda, jak dlouho pojedem a kde nás vysadíš?" |
| |
| soukromá zpráva od Rose Sand pro Je mi jasné, že babča alias Moni nemůže znát pravidla silničního provozu, Ray je neakceptuje a utváří si je dle svého a Michel... kdo ví. " Situace je kritická už déle, Ray, neboj," utrousím prostě. "Budeme tam... za chvíli" ujistím Michel a opatrně přibrzdím, aby mě cyklista lépe předjel a já ho tak neohrozila. "Moni, na tobě to poznat nebude, tvé stáří, neboj," sdělím jí nekonfliktně. Protože teď už jsi stará jak sám Metuzalém. |
| |
| soukromá zpráva od Rose Sand pro Je mi jasné, že babča alias Moni nemůže znát pravidla silničního provozu, Ray je neakceptuje a utváří si je dle svého a Michel... kdo ví. " Situace je kritická už déle, Ray, neboj," utrousím prostě. "Budeme tam... za chvíli" ujistím Michel a opatrně přibrzdím, aby mě cyklista lépe předjel a já ho tak neohrozila. "Moni, na tobě to poznat nebude, tvé stáří, neboj," sdělím jí nekonfliktně. Protože teď už jsi stará jak sám Metuzalém. |
| |
| soukromá zpráva od Rose Sand pro Je mi jasné, že babča alias Moni nemůže znát pravidla silničního provozu, Ray je neakceptuje a utváří si je dle svého a Michel... kdo ví. " Situace je kritická už déle, Ray, neboj," utrousím prostě. "Budeme tam... za chvíli" ujistím Michel a opatrně přibrzdím, aby mě cyklista lépe předjel a já ho tak neohrozila. "Moni, na tobě to poznat nebude, tvé stáří, neboj," sdělím jí nekonfliktně. Protože teď už jsi stará jak sám Metuzalém. |
| |
| soukromá zpráva od Rose Sand pro Je mi jasné, že babča alias Moni nemůže znát pravidla silničního provozu, Ray je neakceptuje a utváří si je dle svého a Michel... kdo ví. " Situace je kritická už déle, Ray, neboj," utrousím prostě. "Budeme tam... za chvíli" ujistím Michel a opatrně přibrzdím, aby mě cyklista lépe předjel a já ho tak neohrozila. "Moni, na tobě to poznat nebude, tvé stáří, neboj," sdělím jí nekonfliktně. Protože teď už jsi stará jak sám Metuzalém. |
| |
| soukromá zpráva od Monique Chasseau pro Ocamcaď posamcaď, Rose…. Hele… jo, tak ten cyklista nás už předjel… a zatáčí… a je v tahu… ten se má Nebýt toho cyklisty, možná bych si tu vrčela ještě hodnou chvíli. “Za chvíli… Halelujah.“ Prohodím k Rose a stále se dívám z okýnka ven. “Tady to teda vypadá…“ |
| |
| soukromá zpráva od Monique Chasseau pro Ocamcaď posamcaď, Rose…. Hele… jo, tak ten cyklista nás už předjel… a zatáčí… a je v tahu… ten se má Nebýt toho cyklisty, možná bych si tu vrčela ještě hodnou chvíli. “Za chvíli… Halelujah.“ Prohodím k Rose a stále se dívám z okýnka ven. “Tady to teda vypadá…“ |
| |
| soukromá zpráva od Monique Chasseau pro Ocamcaď posamcaď, Rose…. Hele… jo, tak ten cyklista nás už předjel… a zatáčí… a je v tahu… ten se má Nebýt toho cyklisty, možná bych si tu vrčela ještě hodnou chvíli. “Za chvíli… Halelujah.“ Prohodím k Rose a stále se dívám z okýnka ven. “Tady to teda vypadá…“ |
| |
| soukromá zpráva od Rose Sand pro "To nebylo pěkné," zberchvám se, protože jsem ji už viděla jako vlka, velkého vlka sedící za mnou. Blízko mě. Snažím se uklidnit. Motor chcípl, nesešlápla jsem spojku. Tak znovu nastartuji: "to si nech do akce, Moni," smířlivě. |
| |
| soukromá zpráva od Rose Sand pro "To nebylo pěkné," zberchvám se, protože jsem ji už viděla jako vlka, velkého vlka sedící za mnou. Blízko mě. Snažím se uklidnit. Motor chcípl, nesešlápla jsem spojku. Tak znovu nastartuji: "to si nech do akce, Moni," smířlivě. |
| |
| soukromá zpráva od Rose Sand pro "To nebylo pěkné," zberchvám se, protože jsem ji už viděla jako vlka, velkého vlka sedící za mnou. Blízko mě. Snažím se uklidnit. Motor chcípl, nesešlápla jsem spojku. Tak znovu nastartuji: "to si nech do akce, Moni," smířlivě. |
| |
| soukromá zpráva od Rose Sand pro "To nebylo pěkné," zberchvám se, protože jsem ji už viděla jako vlka, velkého vlka sedící za mnou. Blízko mě. Snažím se uklidnit. Motor chcípl, nesešlápla jsem spojku. Tak znovu nastartuji: "to si nech do akce, Moni," smířlivě. |
| |
| soukromá zpráva od Raymond Cain pro Chlácholivě položím Rose ruku na rameno. "V klidu, ano?" snažím se jí povzbudit, "teď hezky znova nastartuj ať můžeme pokračovat v jízdě." Pak se otočím dozadu a hodím na Moniq nehezký pohled. |
| |
| soukromá zpráva od Raymond Cain pro Chlácholivě položím Rose ruku na rameno. "V klidu, ano?" snažím se jí povzbudit, "teď hezky znova nastartuj ať můžeme pokračovat v jízdě." Pak se otočím dozadu a hodím na Moniq nehezký pohled. |
| |
| soukromá zpráva od Michel Quinssy pro |
| |
| soukromá zpráva od Michel Quinssy pro |
| |
| soukromá zpráva od Michel Quinssy pro |
| |
| soukromá zpráva od Monique Chasseau pro Co to ksakru je? Čekám, že nás někdo smete, ale naštěstí… nebo naneštěstí do nás nikdo nevrazí. “Jo, jestli ti nejde řízení, tak nech Raymonda, ať už jsme tam.“ Dodám v klidu, i když mi srdce buší jako o závod. Páni, málem nás zabila Pomalu sundám ruku ze stropu a vyměním si významný pohled s Michel. Příště radši metrem. |
| |
| soukromá zpráva od Monique Chasseau pro Co to ksakru je? Čekám, že nás někdo smete, ale naštěstí… nebo naneštěstí do nás nikdo nevrazí. “Jo, jestli ti nejde řízení, tak nech Raymonda, ať už jsme tam.“ Dodám v klidu, i když mi srdce buší jako o závod. Páni, málem nás zabila Pomalu sundám ruku ze stropu a vyměním si významný pohled s Michel. Příště radši metrem. |
| |
| soukromá zpráva od Monique Chasseau pro Co to ksakru je? Čekám, že nás někdo smete, ale naštěstí… nebo naneštěstí do nás nikdo nevrazí. “Jo, jestli ti nejde řízení, tak nech Raymonda, ať už jsme tam.“ Dodám v klidu, i když mi srdce buší jako o závod. Páni, málem nás zabila Pomalu sundám ruku ze stropu a vyměním si významný pohled s Michel. Příště radši metrem. |
| |
| soukromá zpráva od Michel Quinssy pro |
| |
| soukromá zpráva od Michel Quinssy pro |
| |
| soukromá zpráva od Michel Quinssy pro |
| |
| soukromá zpráva od Raymond Cain pro Chlácholivě položím Rose ruku na rameno. "V klidu, ano?" snažím se jí povzbudit, "teď hezky znova nastartuj ať můžeme pokračovat v jízdě." Pak se otočím dozadu a hodím na Moniq nehezký pohled. |
| |
| soukromá zpráva od Rose Sand pro "Rozptylovat řidiče by vám šlo," podotknu rošťácky. To, že jsem v prvních chvílích měla chuť vyběhnout z auta raději nezmiňuji. Krizová situace, jak se to vezme, psycholožko Michel, jen mi za zády vrčí jedna ženská, čímž mi odvádí pozornost od řízení. Jeden se zmíní, že na ní není vidět věk a ono se to rozvrčí jak stará rachotina. Jenže, já stále věřím, že v každém a to i v temném je kouska dobrého. Že to půjde. Prostě obě pochopíme, že je lepší držet při sobě. Jo, to zvládneme. Ačkoliv to z příručky "Jednání s Temným", kterou při hodinách nudy sepsal kamarád, ukaž lykanům své teritorium (aniž by sis jej očůrávala) docela zabralo. Muhehe. Pokračuje se padesátkou. Začnu se usmívat i nabírat normální barvu, když opatrně vklouznu do naší uličky. Ibarána. |
| |
| soukromá zpráva od Rose Sand pro "Rozptylovat řidiče by vám šlo," podotknu rošťácky. To, že jsem v prvních chvílích měla chuť vyběhnout z auta raději nezmiňuji. Krizová situace, jak se to vezme, psycholožko Michel, jen mi za zády vrčí jedna ženská, čímž mi odvádí pozornost od řízení. Jeden se zmíní, že na ní není vidět věk a ono se to rozvrčí jak stará rachotina. Jenže, já stále věřím, že v každém a to i v temném je kouska dobrého. Že to půjde. Prostě obě pochopíme, že je lepší držet při sobě. Jo, to zvládneme. Ačkoliv to z příručky "Jednání s Temným", kterou při hodinách nudy sepsal kamarád, ukaž lykanům své teritorium (aniž by sis jej očůrávala) docela zabralo. Muhehe. Pokračuje se padesátkou. Začnu se usmívat i nabírat normální barvu, když opatrně vklouznu do naší uličky. Ibarána. |
| |
| soukromá zpráva od Rose Sand pro "Rozptylovat řidiče by vám šlo," podotknu rošťácky. To, že jsem v prvních chvílích měla chuť vyběhnout z auta raději nezmiňuji. Krizová situace, jak se to vezme, psycholožko Michel, jen mi za zády vrčí jedna ženská, čímž mi odvádí pozornost od řízení. Jeden se zmíní, že na ní není vidět věk a ono se to rozvrčí jak stará rachotina. Jenže, já stále věřím, že v každém a to i v temném je kouska dobrého. Že to půjde. Prostě obě pochopíme, že je lepší držet při sobě. Jo, to zvládneme. Ačkoliv to z příručky "Jednání s Temným", kterou při hodinách nudy sepsal kamarád, ukaž lykanům své teritorium (aniž by sis jej očůrávala) docela zabralo. Muhehe. Pokračuje se padesátkou. Začnu se usmívat i nabírat normální barvu, když opatrně vklouznu do naší uličky. Ibarána. |
| |
| soukromá zpráva od Jack James Willis pro "No to není padací podlaha, to je jen aktivní nezaměřený portál. Normální ho neuvidí, ale každý, kdo má aspoň trochu energie Jiného tak se jím propadne na nahodilé místo. Jediná kdo ho může ovládat je Anastázie a já. Je to taková pojistka proti pro všechny případy, kdyby došlo k nejhoršímu a navíc je to taková milá náhražka metra." Pravím a usměji se. Otevřu skříň s taktitickou výzbtojí a zastavím ruku před stojanem s různýma hloupostma jako jsou korálkové náramky, náhrdelníky, prsteny a pod. V šeru všechno jemně opaleskuje namodralou září, ale každý trochu jinou intenzitou. Nakonec vyberu náramek z větších křišťálových korálů, který v šeru září jemnou září a podám ti ho. "No klidně vybírej. Mám tady vybavení jak na maloiu válku. Většinu z toho sice nepotřebuji, ale aspoň pro ten pocit." Pravím a pak si uvědomím, že jsem ti neřekl, proč ti dávám náramek. "No znáš to něco proti mně, abych tě náhodou nepoškodil." Pravím na vysvětlenou. Pustím ruku a nechám náramek vznášet ve vzduchu, kde se pomalu otáčí kolem své osy. Když se koukneš do taktické výzbroje, vidíš celekm moderní zbraně a pár neprůstřelných vest. Dokonce i jeden pyrotechnický oblek a vedle něj složený dekontaminační oblek nejvyšší kategorie. Vedle různéch tipů zbraní od nejstarších křesadlových pistolí, které v šeru září temným světlem, přes samopaly a moderních malých odlehčených střelných zbraní, visí dokonce na zdi tři zkřížené meče obložené několika dýkama včetně pouzder. Opravdu to vypadá, jako malá buňka pro přípravu na válku. Já sám vezmu pouze jednu dýku a dalekohled, který přendám přes krk. Pak šáhnu k jedné nenápadné krabičce, která je opředena kouzlem extrémní nenápadnosti, takže až když jí beru do ruky, tak si teprve všimneš, že tam je. Tu oteřu a šero zaplavý trocha pomíchaného světla. V reálném světě vidíš přívězky na kůžích. Jsou to vesměs křížky a keltské kříže. Každý září jinou barvou, jak jsou v nich jiné energie. "Něco na hraní? Zeptám se. Některé věci z toho poznáváš, jsou to ochrané amulety proti různým nepříjemnostem jako oheň a led. Celkem neškodné věci a vesměs připoutané ke křesťanským křížkům. Horší jsou keltské křížky. Některá kouzla v nich ani neznáš, ale některá jsou ti známá, kinetické bariéry, útočné bleskové štíty, ledové a ohňové. Moc jich tam sice není. Něco k desíti od jedněch křížů. Takže něco k dvaceti celkem kusů. Nakonec já vylovím malý křesťanský křížek, který září v šeru nazelenalým světlem a umístím ho na stejné místo jako náramek. "No tohle je proti jedům. MYslím, že by se ti to mohlo hodit." Pravím a sám si vyberu jeden keltský křížek s měňavým modrostříbřitým nádechem. "No já jsem připraven." Pravím a odstoupím od skříně, aby sis mohla vybrat na co máš chuť. |
| |
| soukromá zpráva od Raymond Cain pro Ještě, že tak. Rose už je tak dost vystresovaná a tohle by jí určitě moc nepřidalo. "Tak vystupujem," rozkážu jen co Rose zastaví před našim domkem a vylezu ven. Počkám ještě až se vysouká Michel a nakloním se do vozu. "Tak šťastnou cestu," začnu se loučit. "Uvidíme se večer," políbím Rose na rozloučenou. "Jo a kdyby se náhodou něco dělo, tak mi zavolej," naposledy jí pohladím po tváři a zabouchnu dveře od auta. |
| |
| soukromá zpráva od Raymond Cain pro Ještě, že tak. Rose už je tak dost vystresovaná a tohle by jí určitě moc nepřidalo. "Tak vystupujem," rozkážu jen co Rose zastaví před našim domkem a vylezu ven. Počkám ještě až se vysouká Michel a nakloním se do vozu. "Tak šťastnou cestu," začnu se loučit. "Uvidíme se večer," políbím Rose na rozloučenou. "Jo a kdyby se náhodou něco dělo, tak mi zavolej," naposledy jí pohladím po tváři a zabouchnu dveře od auta. |
| |
| soukromá zpráva od Raymond Cain pro Ještě, že tak. Rose už je tak dost vystresovaná a tohle by jí určitě moc nepřidalo. "Tak vystupujem," rozkážu jen co Rose zastaví před našim domkem a vylezu ven. Počkám ještě až se vysouká Michel a nakloním se do vozu. "Tak šťastnou cestu," začnu se loučit. "Uvidíme se večer," políbím Rose na rozloučenou. "Jo a kdyby se náhodou něco dělo, tak mi zavolej," naposledy jí pohladím po tváři a zabouchnu dveře od auta. |
| |
| soukromá zpráva od Michel Quinssy pro Kouknu nejdřív na Monique, udělám zdrcenej výraz a něco v tom smyslu "hezky si to užij", odepnu se, čapnu bágl, otevřu dvířka "dámy, lovu zdar a vraťte se celé!" Stačím ještě poznamenat a vylejzám. Jemně, ale zdařile za sebou zavřu dveře. "No, Rayi, jdem na to", v podstatě jsem si tímhle nalila krve do žil a snažila jsem se u sebe docílit toho, že se mi přece do takovéhle akce alespoň trochu chce. |
| |
| soukromá zpráva od Michel Quinssy pro Kouknu nejdřív na Monique, udělám zdrcenej výraz a něco v tom smyslu "hezky si to užij", odepnu se, čapnu bágl, otevřu dvířka "dámy, lovu zdar a vraťte se celé!" Stačím ještě poznamenat a vylejzám. Jemně, ale zdařile za sebou zavřu dveře. "No, Rayi, jdem na to", v podstatě jsem si tímhle nalila krve do žil a snažila jsem se u sebe docílit toho, že se mi přece do takovéhle akce alespoň trochu chce. |
| |
| soukromá zpráva od Michel Quinssy pro Kouknu nejdřív na Monique, udělám zdrcenej výraz a něco v tom smyslu "hezky si to užij", odepnu se, čapnu bágl, otevřu dvířka "dámy, lovu zdar a vraťte se celé!" Stačím ještě poznamenat a vylejzám. Jemně, ale zdařile za sebou zavřu dveře. "No, Rayi, jdem na to", v podstatě jsem si tímhle nalila krve do žil a snažila jsem se u sebe docílit toho, že se mi přece do takovéhle akce alespoň trochu chce. |
| |
| Když se bar začne rychle vyprazdňovat, nečekáme než nás ohlodá zub času a s Gillesem a Sárou odejdeme za svými povinnostmi také. |
| |
| soukromá zpráva od Raymond Cain pro "Chytej," hodim Michel přilbu, kterou nosí Rose, když se mnou občas jezdí. Já sám většinou jezdím bez přilby a dnes to nebude výjimka. "Tak můžeme vyrazit," nastartuji a čekám až si ta temná vědma nasedne. Jenom doufám, že nebude vystrašená jako moje lepší polovička. |
| |
| soukromá zpráva od Michel Quinssy pro |
| |
| soukromá zpráva od Raymond Cain pro vystřelim z naší uličky, prudce zabočím a zamířím k našemu prvnímu cíli. Oběti číslo dva jedna, Alexandra Jirob, dvacet jedna let. Jako had se protáhnu mezi dvěma vozy, křižovatkou prosvištim na poslední chvíli a za chvíli už vidíme uličku, kde se nalezlo tělo. |
| |
| soukromá zpráva od Michel Quinssy pro No jestli s ním jezdí Rose, tak je dobrá. Za chvilku začne pátračka, jako kdybych byla detektiv. |
| |
| soukromá zpráva od Raymond Cain pro "To by mělo být ono," prohodim přes rameno k Michel. Musim uznat, že se držela statečně, Rose by se tu klepala jako ratlik a ječela na mě, že mám zpomalit. |
| |
| soukromá zpráva od Michel Quinssy pro |
| |
| soukromá zpráva od Monique Chasseau pro “A kdyby něco, tak volej… víš komu, šéfovi.“ Neodpustím si narážku na Rose a Raye. Pak, když odejdou, opřu se pohodlně o sedadlo. “Můžeme, nebo se budeš dívat, jak odchází?“ Utrousím k Rose. |
| |
| soukromá zpráva od Monique Chasseau pro “A kdyby něco, tak volej… víš komu, šéfovi.“ Neodpustím si narážku na Rose a Raye. Pak, když odejdou, opřu se pohodlně o sedadlo. “Můžeme, nebo se budeš dívat, jak odchází?“ Utrousím k Rose. |
| |
| soukromá zpráva od Monique Chasseau pro “A kdyby něco, tak volej… víš komu, šéfovi.“ Neodpustím si narážku na Rose a Raye. Pak, když odejdou, opřu se pohodlně o sedadlo. “Můžeme, nebo se budeš dívat, jak odchází?“ Utrousím k Rose. |
| |
| soukromá zpráva od Miriam Souličková pro Když si tak prohlížím všechny ty zbraně musím nevěřícně vrtět hlavou “ Vážně. Máš toho tady požehnaně. Ty všechny tyhle věci sbíráš? Nikdy nevíš co se bude hodit co?“ řeknu a začnu si prohlížet jednu střelnou zbraň, která se hodně podobala služební zbrani policistů. Pokrčím rameny a schovám ji do kabelky. Pak sleduji, jak si vybírá talismany, když si vybere přijdu blíže “Mohla bych také? Si nějaký vzít?“ zeptám se. Když tu krabičku tak schovává, třeba nechce aby se mu v ni někdo hrabal. |
| |
| soukromá zpráva od Raymond Cain pro "Musela," opravím bezmyšlenkovitě Michel, "byla to holka. Docela mladá," dodám. "Navíc měla v sobě drogy. Těžko říci, jestli slyšela Hlas nebo ne, ale taky se mohla stát jenom náhodnou obětí. Kousek odsud je nemocnice kde se dají potřebné věci na výrobu pervitinu sehnat a tohle je takové slušné místo pěkně za větrem, kde by si mohla uvařit dávku a píchnout si jí. Ovšem to všechno jsou jenom spekulace," zamyšleně si vjedu rukou do vlasů. Teď už se to dá jenom těžko zjistit. |
| |
| soukromá zpráva od André Malczewski pro "Navrchoval bych podívat se první na 3.3 je to nejblíže." kouknu na vás, jako že je to asi nejlepší začátek. "Můžu vzít Sáru do auta. Tedy pokud proti tomu nic nemáš?" usměji se a čekám na reakce. |
| |
| soukromá zpráva od André Malczewski pro "Navrchoval bych podívat se první na 3.3 je to nejblíže." kouknu na vás, jako že je to asi nejlepší začátek. "Můžu vzít Sáru do auta. Tedy pokud proti tomu nic nemáš?" usměji se a čekám na reakce. |
| |
| soukromá zpráva od Michel Quinssy pro Pak se zas kouknu na Raymonda, "udělal to někdo, kdo může do třetí hladiny šera, kdo paralyzuje magickým jedem, kousnutím a pak zparalyzováním. Teda podle mne a podle toho, že u jedné oběti byly kousance na paži. A taky ten šmejd zabil naši vědmu Iren, sice byla jen šestou kategorií, ale je mi divný, že u sebe neměla žádnej artefakt, že u ní nebyl nalezen. Vědma a bez artefaktu, to je podezřelé samo o sobě. Musí to bejt teda Jinej, někdo, na koho nemáme a je buď ze seznamu, kterej nám Johé ukazoval a nebo není registrovanej!" To už jsem dořekla vcelku rozzuřeně. |
| |
| soukromá zpráva od Jack James Willis pro "Opakuj po mě: Nemáš nademnou moc Adaraku." Pravím trochu s povzdechem, po té co si vezmeš náramek. Pak vezmu krabičku a otevřu jí. "No pokud se nebojíš mít u sebe talisman od temného, tak klidně." Pravím celkem bez přetvářky s mírným pošťouchnutí. "No spíš co kde najdu a co kdo na mne použije, jinak jsem snad nikdy nekoupil žádnou zbraň. Většinou mi jí předají dobrovolně." Pravím a na slově dobrovolně cítíš, že se objevil velmi slabý náznak Hlasu. "Většinou, když se mě někdo pokusí přepadnout a nebo okrást, tak si to ani nepamamtuje." Pravím s pousmáním. Pomalu přejdu do středu místnosti a je vidět, že kruhy se začínají trochu otáčet a předemnou začíný vyrůstat temný jehlan ze síly. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Na první pohled vypadají popelnice bez kazu, ale pravdou je, že u nich kupodivu není náznak, že by zde bydlel nějaký bezdomovec. Při pohledu do šera je však obraz trochu jiný. Vidíte, že stěny a zem není porostalá parazitickým mechem, který se nachází v šeru běžně. Samotná ulice je víceméně slepá a mech začíná růst až v kruhovém obrysu při východu z ulice. Vypadá to, jakoby zde byla velká erupce síly, která ho odstranila a způsobila, že má strach se vrátit zpět. Jinak v první vrstvě šera není nic neobvyklého. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Na první pohled vypadají popelnice bez kazu, ale pravdou je, že u nich kupodivu není náznak, že by zde bydlel nějaký bezdomovec. Při pohledu do šera je však obraz trochu jiný. Vidíte, že stěny a zem není porostalá parazitickým mechem, který se nachází v šeru běžně. Samotná ulice je víceméně slepá a mech začíná růst až v kruhovém obrysu při východu z ulice. Vypadá to, jakoby zde byla velká erupce síly, která ho odstranila a způsobila, že má strach se vrátit zpět. Jinak v první vrstvě šera není nic neobvyklého. |
| |
| soukromá zpráva od Raymond Cain pro "Navíc co tak vim o pervitinu, tak ten člověka stimuluje a stáva se tak nabuzenější, ovšem částečně odbourává pud sebezáchovy, i když dotyčný občas může trpět stihomamem. Nezdá se mi to zrovna jako vhodná oběť, ale do těhlech věcí zase tolik nevidim. A nerozčiluj se tolik, nám taky zabil člověka," odlepim se ode zdi a přejdu k motorce, na kterou si sednu. "Pojedeme dál a nebo to tu chceš ještě zkouamt?" |
| |
| soukromá zpráva od Miriam Souličková pro Nahlédnu do krabičky a usměji se “Ale to víš, že nevadí. Jsme přece teď v době míru a navíc i partneři. Nevěřím, že bys mi úmyslně ublížil.“ pokrčím rameny a jedním okem na něj mrknu. Vytáhnu talisman proti ohni, který si navléknu kolem krku, pak jeden s kinetickou barierou a nakonec ještě jeden útočný a to led. Potom krabičku zavřu a otočím se k Jonatanovi “Tebe se někdo snažil přepadnout? Tomu nevěřím. Musel být leda tak blázen.“ zarazím se když uvidím, jak vstoupil do středu a kolem něj se začne zvedat jehlan ze síly. Ani jsem nepípla, raději počkám jestli mi řekne jestli mám jít k němu nebo tu počkat. |
| |
| soukromá zpráva od Jack James Willis pro "No občas, když se potloukám venku." Pravím a pak se otočím, když je jehlan ve velikosti postavy. "No pojď do první hladiny, ať můžem projít." Pravím a zároveň se propadnu do svého stínu a jehlan se mnou. V šeru vidíš, že je jehlan trochu jiný. Jeho temnota vysává veškeré světlo. No moje rysy také nejsou už tak stoprocentně lidské. Obličej se mi trochu zostřil. Ale ne o moc. |
| |
| soukromá zpráva od Miriam Souličková pro Držím se, ale od něj dál. Ten jehlan mě trochu strašil, jak pohlcoval světlo. Bála jsem se, že pohltí i mě. “Tak jdeme?“ zeptám se, ale počkám až vykročí on. Ne že bych mu nevěřila, vždyť Johatan je jeden z mála Temných kterého jsem si opravdu oblíbila, ale nechtěla jsem riskovat že by se mě ta temnota dotkla. |
| |
| soukromá zpráva od Jack James Willis pro Pravím a vstoupím do temného jehlanu. Zastavím se na jeho "prahu" a otočím se. "Neboj každý portál je stejný. Jediné co se mění je slupka. Mnohá energie je stejná." Pravím celkem klidně a přesvědčivě. "Jdeme k oběti 3.6, tedy, tam kde umřela Sara, naše temná." Pravím pro větší jistotu. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Klidně běž, zatím říká pravdu." Praví klidným hlasem a pak zase položí telefon. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Klidně běž, zatím říká pravdu." Praví klidným hlasem a pak zase položí telefon. |
| |
| soukromá zpráva od Michel Quinssy pro Nasazuji si přilbu a skočím za Raye, teď se jej radši chytám pevněji, už vím, co od něj čekat. Trochu jej dloubnu do žeber na znamení toho, že můžeme jet dál. |
| |
| soukromá zpráva od Gilles Garnier pro |
| |
| soukromá zpráva od Raymond Cain pro Nyní mýříme k oběti číslo dva tři. Anně Sirax. |
| |
| soukromá zpráva od Michel Quinssy pro Docela by mě zajímalo, kolik je Rayovi a jak dlouho už takhle jezdí, kličkuje tu jak zajíc jen proto, aby nemusel jet pomaleji. Tam budou vlastně kamery, vracím se v myšlenkách k případu, docela by mě zajímalo, kdo tamtudy všechno prošel ten den, třeba na dalších kamerách uvidím někoho stejnýho, a třeba taky ne. Ray občas podřadí tak, že mu klepnu přilbou do hlavy. |
| |
| soukromá zpráva od Miriam Souličková pro Sice si tím nejsem úplně jistá, že je to pro mě dobré, ale když to říkal… Vzdychnu a vlezu k němu do jehlanu, hned jak jsem vevnitř chytnu Johatana pevně za ruku a tisknu rty “Dobrá. Můžeme.“ řeknu a podívám se na svého partnera, váhavě se pousměji. |
| |
| soukromá zpráva od Raymond Cain pro Vypnu motor, slezu a s Michel v závěsu kráčím k místu, kde ležela mrtvola. Tady, na rušné ulici, bude hledání stop ještě horší, než minule, ale zkusit se to musí. "Ty jsi viděla ten kamerový záznám?" otočím se k Michel. Mě se do rukou nedostal, ale to není nic tak mimořádného. Stejně bych tam nejspíš nic nenašel, ale vědma si třeba mohla něčeho všimnout. |
| |
| soukromá zpráva od Michel Quinssy pro |
| |
| soukromá zpráva od Rose Sand pro Jedu předpisově, ale i tak vím, že tam budeme co nevidět. Přemítám, zda mám zastavit před tím domem přímo a zda mám vejít rovnou do šera. Já toho tolik o tomhle nevím, jsou to drobné detaily, které jsem doposud příliš neřešila. Podívám se do zpětného zrcátka na Moni, je mi jasné, že jí jen utvrdím v jejích už tak dosti pokroucených představách o mé osobě, ale... "Máš už nějakou představu, Moni?" |
| |
| soukromá zpráva od Monique Chasseau pro “No, Rose,“ posadím se zpátky. “Já to vidím tak. Vypadá to, že v domě nikdo není, takže bychom nemusely do Šera, nevím, jak dalece jsi se svými schopnostmi Jiného sžitá, ale dle mého soudu, by ti delší pobyt v Šeru ještě nemusel dělat dobře. Vyčerpala by sis moc sil a to není zrovna něco, co bychom potřebovaly, aby se stalo. Ujistíme se, že na nás nikde nikdo nebafne a půjdeme dovnitř. Uvnitř to pak můžeme v Šeru přezkoumat… ten přechod v Šeru do bytu by byl složitější,“ Vysvětlím ti, co jsem tím vlastně myslela. Jednodušší je, když pátráš v Šeru v konkrétní místnosti a ne když jím procházíš delší vzdálenosti. “A ohledně toho, co udělal ty vraždy už taky jakousi teorii mám, ale je to zatím jen teorie.“ Mrknu ke dveřím a naznačím pohybem hlavy, že bychom mohly už vylézt. A sama lezu z auta první. Venku si ještě jednou řádně prohlédnu barák. |
| |
| soukromá zpráva od Rose Sand pro "Odhadlas to dobře, to ohledně mě," nemám ve zvyku lhát, zvlášť, když by to mohlo mít dalekosáhlejší následky, "každá teorie se hodí.." vyjdu k domu, už není co říci. Ne na ulici. |
| |
| soukromá zpráva od André Malczewski pro |
| |
| soukromá zpráva od André Malczewski pro |
| |
| soukromá zpráva od Sára Kleerová pro "Počítám, že až se podíváme na místa činu, měli bychom také zkontrolovat těla v márnici..." těžce si povzdychnu "i když nám to asi houby řekne." trochu nervózně mrknu po Andrem, jestli jsem ten zajímavý idiom použila správně. |
| |
| soukromá zpráva od Sára Kleerová pro "Počítám, že až se podíváme na místa činu, měli bychom také zkontrolovat těla v márnici..." těžce si povzdychnu "i když nám to asi houby řekne." trochu nervózně mrknu po Andrem, jestli jsem ten zajímavý idiom použila správně. |
| |
| soukromá zpráva od Gilles Garnier pro |
| |
| soukromá zpráva od Gilles Garnier pro |
| |
| soukromá zpráva od Sára Kleerová pro Snad ne, pomyslím si, zatím vypadal na chlápka, kterej to už má v hlavě rovnaný a netrpí nějakými naivními představami. "Za kým vlastně že to jedeme jako za prvním?" |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Najednou se vás zmocní pnutí, jakoby vás něco unášelo a zaplavý vás chaotické obrazy. Nejen Lyonu a mnohý není pouze z této doby. Nakonec víření obrazů skončí a vy se objevíte v první vrstvě šera na místě, kde není žádný mech, jakoby ho něco vypálilo. Jinak po prohlédnutí do první sféry vidíte, že stzojíte na poli, které je celkem raně oseto a malé výhonky začínají klíčit. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Najednou se vás zmocní pnutí, jakoby vás něco unášelo a zaplavý vás chaotické obrazy. Nejen Lyonu a mnohý není pouze z této doby. Nakonec víření obrazů skončí a vy se objevíte v první vrstvě šera na místě, kde není žádný mech, jakoby ho něco vypálilo. Jinak po prohlédnutí do první sféry vidíte, že stzojíte na poli, které je celkem raně oseto a malé výhonky začínají klíčit. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Nakonec jste zdárně dojeli k Chaponos, kde se stala vražda 3.2. Johana Zwirx - 31 let, běloška, vdaná - trvalým bytem Les Brotteax - manžel na montáži v JAR, nebyl zastižen - Ohledání mrtvoly: žena byla nalezena s projevy akutní alergie, na kterou umřela. - neoficiální zpráva Jiných: žena byla nalezena se známkama dvou zubů na paži. Stopy byli nalezeny až při pohledu z třetího stupně šera. Žena byla zbavena veškeré energie, přesto měla v sobě pozůstatky magického paralizujícího jedu. Samotné místo vraždy je trochu problematické se dostat. SIce je to již mimo oblast města, ale samotné místo je pomalu dvě sta metrů v poli, tedy v travním porostu. Ze silnice je vidět, jak je k němu sešlapaná cesta od policie a přes vysokou nepokosenou trávy vidíte ušlapaný čtverec a v jeho středu je ještě jeden čtverec, který je ohrazen policejní páskou, která se vtipně snaží zamezit vstupu na místo činu. Když prohlédnete šerem vidíte zajímavé věci. Samotné místo až k vám je zbaveno komplet mechu, který v první vrstvě sídlí, ale kupříkladu je zde jistá pravidelnost odstranění. Mech samotný začal polehounku přirůstat, ale stále se jakoby výjhybal jistým oblastem. Vypadá to jakoby dělal pravidelný jádro pentagramu. Ostny hvězdy sice nejsou, ale já dro samotné tam je. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Nakonec jste zdárně dojeli k Chaponos, kde se stala vražda 3.2. Johana Zwirx - 31 let, běloška, vdaná - trvalým bytem Les Brotteax - manžel na montáži v JAR, nebyl zastižen - Ohledání mrtvoly: žena byla nalezena s projevy akutní alergie, na kterou umřela. - neoficiální zpráva Jiných: žena byla nalezena se známkama dvou zubů na paži. Stopy byli nalezeny až při pohledu z třetího stupně šera. Žena byla zbavena veškeré energie, přesto měla v sobě pozůstatky magického paralizujícího jedu. Samotné místo vraždy je trochu problematické se dostat. SIce je to již mimo oblast města, ale samotné místo je pomalu dvě sta metrů v poli, tedy v travním porostu. Ze silnice je vidět, jak je k němu sešlapaná cesta od policie a přes vysokou nepokosenou trávy vidíte ušlapaný čtverec a v jeho středu je ještě jeden čtverec, který je ohrazen policejní páskou, která se vtipně snaží zamezit vstupu na místo činu. Když prohlédnete šerem vidíte zajímavé věci. Samotné místo až k vám je zbaveno komplet mechu, který v první vrstvě sídlí, ale kupříkladu je zde jistá pravidelnost odstranění. Mech samotný začal polehounku přirůstat, ale stále se jakoby výjhybal jistým oblastem. Vypadá to jakoby dělal pravidelný jádro pentagramu. Ostny hvězdy sice nejsou, ale já dro samotné tam je. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Nakonec jste zdárně dojeli k Chaponos, kde se stala vražda 3.2. Johana Zwirx - 31 let, běloška, vdaná - trvalým bytem Les Brotteax - manžel na montáži v JAR, nebyl zastižen - Ohledání mrtvoly: žena byla nalezena s projevy akutní alergie, na kterou umřela. - neoficiální zpráva Jiných: žena byla nalezena se známkama dvou zubů na paži. Stopy byli nalezeny až při pohledu z třetího stupně šera. Žena byla zbavena veškeré energie, přesto měla v sobě pozůstatky magického paralizujícího jedu. Samotné místo vraždy je trochu problematické se dostat. SIce je to již mimo oblast města, ale samotné místo je pomalu dvě sta metrů v poli, tedy v travním porostu. Ze silnice je vidět, jak je k němu sešlapaná cesta od policie a přes vysokou nepokosenou trávy vidíte ušlapaný čtverec a v jeho středu je ještě jeden čtverec, který je ohrazen policejní páskou, která se vtipně snaží zamezit vstupu na místo činu. Když prohlédnete šerem vidíte zajímavé věci. Samotné místo až k vám je zbaveno komplet mechu, který v první vrstvě sídlí, ale kupříkladu je zde jistá pravidelnost odstranění. Mech samotný začal polehounku přirůstat, ale stále se jakoby výjhybal jistým oblastem. Vypadá to jakoby dělal pravidelný jádro pentagramu. Ostny hvězdy sice nejsou, ale já dro samotné tam je. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Anna Sirax - věk 30 let, běloška, rozvedená - trvalým bytem Ecully - ohledání: Žena byla nalezena s bodnou ranou na břichu, která nebyla smrtelná. Případ neuzavřen nebyl nalezen důvod úmrtí. - neoficiální zpráva Jiných: žena byla zbavena veškeré svojí energie. Prohlédlé do 3. hladiny šera, beze stopy. Místo jste našli celkem snadno. Přeci jen přehlédnout označení o zákazu vstupu od Policie se přehlíží velmi těžko. Když jste došli na místo, tak vidíte, že rozhodně nebudete první, kdo se na místo přišel podívat. Dokonce vidíte v uličce, která je ještě zahrazená páskou za popelnicí i nový "příbytek" bezdomovce, kterýž však není na místě. V první hladině šera nenacházíte nic neobvyklého, krom vypaáleného mechu, který ne a ne dorůst zpátky. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Anna Sirax - věk 30 let, běloška, rozvedená - trvalým bytem Ecully - ohledání: Žena byla nalezena s bodnou ranou na břichu, která nebyla smrtelná. Případ neuzavřen nebyl nalezen důvod úmrtí. - neoficiální zpráva Jiných: žena byla zbavena veškeré svojí energie. Prohlédlé do 3. hladiny šera, beze stopy. Místo jste našli celkem snadno. Přeci jen přehlédnout označení o zákazu vstupu od Policie se přehlíží velmi těžko. Když jste došli na místo, tak vidíte, že rozhodně nebudete první, kdo se na místo přišel podívat. Dokonce vidíte v uličce, která je ještě zahrazená páskou za popelnicí i nový "příbytek" bezdomovce, kterýž však není na místě. V první hladině šera nenacházíte nic neobvyklého, krom vypaáleného mechu, který ne a ne dorůst zpátky. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro oběť 2.2 Jeson Idaro - muž, běloh, svobodný - trvalý bytem čtvrť Ste-Foy - ohledání: Tělo bylo nalezeno beze stopy zranění. Muž byl diabetik. - oficiální zpráva: muž umřel na akutní nedostatek inzulínu - neoficiální zpráva Jiných: muž byl zbaven veškeré svojí energie. Prohlédlé do 3. hladiny šera, beze stopy. Místo samotné se nachází v dohledu čtvrti La Poudrette. Místo poznáte celkem snadno. V světě lidí se nachází trosky pásky policie, které pomalu zarůstají travou. Samotné místo činnu je v blýzkosti malého křoviného porostu růží a je k němu vyšlapaná cestička. Není moc udržovaná, ale tak nějak se dá s přesností na dny poznat, že se tu chodí. Když dojdete k vlastnímu místu činu vidíte, což je trochu zarážející, že je na místě samotné vraždy svazek tmavě fialových růží. Když pohlédnete do první hladiny šera, vidíte také divnější věc. Všude kolem vás chybí mech, běžný obyvatel šera, jakoby ho někdo vypálil. To však není vše. Jeho absence vytváří obrazes jádra pentagramu. Vapadá to, že bylo vypáleno mnohem vís, ale zbytek se pozvolna zaplňuje až po ostré hrany mechu. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro oběť 2.2 Jeson Idaro - muž, běloh, svobodný - trvalý bytem čtvrť Ste-Foy - ohledání: Tělo bylo nalezeno beze stopy zranění. Muž byl diabetik. - oficiální zpráva: muž umřel na akutní nedostatek inzulínu - neoficiální zpráva Jiných: muž byl zbaven veškeré svojí energie. Prohlédlé do 3. hladiny šera, beze stopy. Místo samotné se nachází v dohledu čtvrti La Poudrette. Místo poznáte celkem snadno. V světě lidí se nachází trosky pásky policie, které pomalu zarůstají travou. Samotné místo činnu je v blýzkosti malého křoviného porostu růží a je k němu vyšlapaná cestička. Není moc udržovaná, ale tak nějak se dá s přesností na dny poznat, že se tu chodí. Když dojdete k vlastnímu místu činu vidíte, což je trochu zarážející, že je na místě samotné vraždy svazek tmavě fialových růží. Když pohlédnete do první hladiny šera, vidíte také divnější věc. Všude kolem vás chybí mech, běžný obyvatel šera, jakoby ho někdo vypálil. To však není vše. Jeho absence vytváří obrazes jádra pentagramu. Vapadá to, že bylo vypáleno mnohem vís, ale zbytek se pozvolna zaplňuje až po ostré hrany mechu. |
| |
| soukromá zpráva od Gilles Garnier pro |
| |
| soukromá zpráva od Gilles Garnier pro |
| |
| soukromá zpráva od Michel Quinssy pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Raymond Cain pro Nejdřív první hladina. Najdu svůj stín a pozvednu ho k sobě. Barvy okamžitě zmizí a vše se zpomalí. Jenom se tu zběžně rozhlédnu. Obyčejná opatrnost a pak se začnu nořit do druhé hladiny šera. Svět už takřka cely zmizí a se já se podívám na to co mi to tu Michel ukazuje. |
| |
| soukromá zpráva od André Malczewski pro Cestu nám opravdu někdo ulehčuje, takhle hezky se ulicemi Lionu jede málokdy. "Tak ono je samozřejmé, že mezi námi je určité napětí, ale pokud jsme byli určeni k řešení problému jako tým, tak by nám tyhle rozpory nijak nepomohly. Tudíž považuju za rozumnější spolupracovat, tím spíše se dopídíme k nějakému závěru." odpovím a snad se i usměji abych odlehčil tohle téma. "První by měla být obět 3.2 jestli se nepletu." Svoje postarší auto řídím šetrně jako by to byla vzácnost. Snad nějaký veterán. Možná i je. |
| |
| soukromá zpráva od Monique Chasseau pro “Nakonec tam stejně budeme muset, nebo tam půjdu jen já. Jestli se na to necítíš, tak zůstaň tady.“ Ustoupím o krok zpět, pohlédnu k zemi a v mysli chytím svůj stín a staneme se jedním. Nějakou dobu pobývám v šeru. Pozorně si to tam prohlížím a procházím kolem baráku a po ulici. Dívám se k cestě, jenž tam je vyšlapaná okolo květin, které ale v Šeru ztrácí svou barevnou krásu a staly se jen šedým čímsi. Konečně ze Šera vystoupím a nezdá se, že bych se tvářila nějak spokojeně. Spíše naopak. Jsem mírně rozrušená. “Vypadá to tak, jak jsem si myslela.“ Zavřu oči abych si vybavila detaily. “V Šeru se muselo stát něco… něco, musel to být kouzelník. Ale neumím říct jestli Světlý nebo Temný. Kolem je to vypálené, do mechu byl zanešen pentagram a na místě činu jsem našla svazek temně fialových růží. Je to celé dost divné. Ale dala bych ruku do ohně, že to bude kouzelník.“ |
| |
| soukromá zpráva od Jack James Willis pro PRavím trochu s nechutí, když prohlédnu šerem. "Ale zase tam nikdo není." Pravím a začnu se konečně rozhlížet po první vrstvě. Vezmu ze zad batoh s notbookem a vytáhnu ho. "No takže aby jsme byli přesně." Udělám tři kroky stranou. "Takže tady byla nalezená. Dokonale odšťavená, až do trojky." Pravím trochu naježeně. Pak si povzdechnu. "No nevím, co tu chctějí najít. Není tu nic, ani ten pitomý mech." Pravím už lehčím tonem. |
| |
| soukromá zpráva od Michel Quinssy pro |
| |
| soukromá zpráva od André Malczewski pro "No raději se tam půjdeme podívat." odpovím Gillesovi a kouknu na Sáru, jestli jde také, čemuž nejspíš nepohrdne. |
| |
| soukromá zpráva od André Malczewski pro "No raději se tam půjdeme podívat." odpovím Gillesovi a kouknu na Sáru, jestli jde také, čemuž nejspíš nepohrdne. |
| |
| soukromá zpráva od Rose Sand pro "Bylo tam něco... já nevím, plakát, deník nebo počítač?" jsem úplně vykolejená. Fialové růže mi prdlajz říkaj a prostě, je mi hloupé tam teď běžet, krom toho v šeru vydržím jen chvíli. Proč pentagram?! To je to satanista nebo co?! Tahá nás za nos, svádí nás z cesty nebo je to opravdu v jeho přesvědčení?! Kéž bych byla sebejistá jako Moni v duchu si mírně povzdechnu, ale navenek se snažím působit jako rovnocenný partner, kterého odděluje od "parťáka" pouze barva aury. |
| |
| soukromá zpráva od Monique Chasseau pro “Ne, všechno tam bylo vypálené i ten mech i pentagram. Ale pentagram nemusí vždy znamenat jen zlo, jestli víš, je i světlý pentagram. Jenže, bohužel ten obrazec v šeru neměl viditelné cípy. Vlastně byl jen tvořen prostředkem pentagramu, takže stejně nevíme jestli to bude někdo od vás a nebo od nás.“ A možná si to nerada přiznávám, ale bude pravděpodobnější, že to nejspíš bude někdo od nás. “Někdo, kdo porušuje dohodu a stojí mimo Hlídky, jinak by ho už všichni měli…. Kdo to může být? Inkvizitor?“ Zapřemýšlím nahlas. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro V druhé sféře šera už není moc co vidět kromě blištivého obrazce, který se zjevně vytrácí. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro V druhé sféře šera už není moc co vidět kromě blištivého obrazce, který se zjevně vytrácí. |
| |
| soukromá zpráva od Miriam Souličková pro Dřepnu si a dotknu je jedním prstem země “Nevystoupíme z šera?“ navrhnu “Stejně tu nikdo není a neuvidí nás.“ zadívám se na něj a zase vstanu. Přesunu se mu za záda a nahlédnu do notebooku “Ne všechno za nás může vykonat stroj, Johatane.“ usměji se n něj. No. Po pravdě jsme moc nevěřila, že něco najdeme, ale chtěla jsem aspoň vypadat jako že jsme trochu užitečná. |
| |
| soukromá zpráva od Michel Quinssy pro |
| |
| soukromá zpráva od Rose Sand pro "Prolezu databázi, jestli fialové růže něco znamenají... nebo fialová jako barva," pokrčím rameny a kouknu směrem k autu. |
| |
| soukromá zpráva od Jack James Willis pro "No jsem myslel, že vy mladí máte počítače rádi." Pravím trochu překvapeně a pak položím na zem batoh i s notbookem. "No tka dobrá. Jdeme ven. Souhlasím a přitáhnu svůj stín a vystoupím. Počkám až příjdeš za mnou. "No jako nic." Točím hlavou. "Mohu to vzít teoreticky ještě ze zhora, aby jsem měl přehled." Nakonec navrhnu. |
| |
| soukromá zpráva od Miriam Souličková pro Vystoupím za ním ven a rozhlédnu se, přikývnu “Můžeš. Já zkusím najít… no.. něco tady dole.“ znovu se rozhlédnu a pak se znovu skloním k zemi, kde si pečlivě začnu prohlížet každý centimetr země. Třeba něco najdu. Kéž by. |
| |
| soukromá zpráva od Monique Chasseau pro Třeba ta nucená spolupráce nebude tak hrozivá Souhlasně pokynu hlavou, ale když nastoupí do auta, jdu se podívat ještě k tomu domu. Seberu ze země fialovou růži. A pak se vrátím k autu. Nasednu teď už dopředu na sedadlo spolujezdce. "Tak co?" Položím si růži na nohy. "Třeba nám to pak nějak pomůže. Co já vím." Život mě naučil, že nic se neděje jen tak bez příčiny a to, že tam někdo nechal schválně tu růži, může být vodítkem, které bychom potřebovali. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Databáze související se zločiny jiných a spojení fialové a fialových růží: Žádný známý zločin. Fialová růže jako symbol: prosba za odpuštění Fialová růže ve světě lidí: Některé odrůdy těžko sehnatelné, čím tmavší tím hůře sehnatelný. |
| |
| soukromá zpráva od Jack James Willis pro Když se po té podíváš do první hladiny, vidíš, že není stopa ani po mě a ani po not booku a batohu. O okamžik později slyšíš orlí zakřičení. Když se koukneš hore vidíš, že se vznáším nejen ve světě lidí ale i v první sféře šera, což mi propůjčuje neurčitý obrys. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Mrtvola byla nalezena v šeru, takže tady by nějaké stopy nebudou. Co tedy ale dělá ta vyšlapaná cesta k tomu místu. Vy jste sice šli cestou sem podobnou trasou, ale pravdou je, že když se koukáš spátky, tak vyší cestu kopíruje ještě jedna užší vyšlapanější cestička. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Když se vrátíš zpět do jeden a půl vrstvy šera, vidíš, že mech samotný je vypálen do tvaru jádra pentagramu. |
| |
| soukromá zpráva od Rose Sand pro "Tak tohle mi to vyplivlo," zbytečně to okomentuji, "ta růže ti jde k vlasům," usměji se mírně rošťácky. Nastartuji, tady už více asi nebude, věřím, že Moni byla pečlivá. Navíc, kdybych tam šla, ukázala bych Moni, že jí nevěřím a to nechci. Jde tu i o získávání vzájemné důvěry. Pro tento případ. Počítač hodím na zadní sedadlo. Nezapomenu se připoutat: "Záleží, na co se zaměříme. Co myslíš, je možné, aby ten, kdo zabíjel byl nějak ovládaný a uvědomil si to až pak? Proč oběť vylákal a pak se vrátil do domu?" podívám se na ni, než zařadím rychlost. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Databáze související se zločiny jiných a spojení fialové a fialových růží: Žádný známý zločin. Fialová růže jako symbol: prosba za odpuštění Fialová růže ve světě lidí: Některé odrůdy těžko sehnatelné, čím tmavší tím hůře sehnatelný. |
| |
| soukromá zpráva od Monique Chasseau pro Rosino okomentování toho, že se růže hodí k mým vlasům, okomentuji svým. “Jen tak pro pořádek. Nejsme kamarádky.“ Sundám jí ten úsměv ze rtů. Nebudu se zbytečně handrkovat, zaměřím se na případ. Přejdu to a doufám, že Rose narážku přejde taky a trochu se zase uklidní. Lepší bylo, když se mě trochu bála. “Nebylo by to poprvé. Takové se věci se dějou, jenže… pokud je ten někdo někým ovládaný, musí to být buď někdo, kdo stojí mimo Dohodu a nebo Inkvizice. Já vsázím na to druhý. Buď… a nebo jsme totálně vedle a řádí nám tu vyšinutý šílenec, bez slitování, který dle toho, co ti vyjelo v databázi po aktu lituje vykonané smrti, nebo může jít jen o čistou náhodu. Nemusí to s tím vůbec souviset, ale taky může. Je to zamotané. Tady už asi nic kloudného nenajdeme. Koho tam máme dál?“ |
| |
| soukromá zpráva od Raymond Cain pro Tentokrát je start, ještě divočejší než na začátku. Přední kolo se zvedne skoro metr nad zem a já cítím jak mě Michel křečovitě sevře. Rychle to vyrovnám, aby nespadla a zamířím zpátky k první oběti na našem seznamu. Tohle bude pekelná jízda. Kličkuju mezi auty jako zajíc. Občas se na chvíli ocitnu i v protisměru, jednom dokoce ujedu i par metrů po chodníku, ale naštěstí se nikomu nic nestane. Za chvilku jsme zpátky a já prudce zabrzdím. |
| |
| soukromá zpráva od Jack James Willis pro Popadnu tě za ramena a okamžitě propadneme do první vrstvy šera. "Drž se." Křknu skřípavě a nadzvednu tě, jako pírko. Duhová barva na tobě pulzuje. Vidíš, že mech je na místě činu vypálen do pentagramu. Vstoupíme do druhé sféry šera. Obklopí nás zima. Moje podoba se trochu změnila. Konkrétně jsem celkem vzrostl, jak nabírám svojí pravou temnou podobu. Navíc vidíš, že na místě pentagramu je zbytek jakých si zlatavých čar a u nich moje svršky. "Pořádně se nadechni." Pravím a ponořím nás do třetí hladiny šera a pomalu přistávám. Moje temná podoba se dere ším dál víc a víc na povrch. Křídla víc a víc temnají a vypadají jako stvořený z temné mlhy. Celkově moje podoba je velmi rozmlžená. Kolem nás se po vstpu vytvořila absoulutní temnota. Naopak nebe se začíná rozsvěcovat a od země k nebi občas šlehne blesk. Dýchání je náročné, ale ještě to jde. Vidíš, jak se sám přeformovávám ve své mlžné temné podobě. Na místě zlatavých symbolů je komplet zlatý pentagram, tedy jen jeho jádro a v jeho středu fialová růže. Promluvím k tobě. Hlas je takový už méně skřípavý a je podobný spíš lidskému, ale hlubšímu. "Tohle jsem tu našel. Nemáme moc času. Ty tu dlouho nevydržíš. Zatím tě chráním, ale nemůžu tě dotovat trvale." Pravím a v mém hlaseje cítit vypětí sil. |
| |
| soukromá zpráva od Rose Sand pro Vím, že nejsme kamarádky, ale já nejsem hulvát a nepřijde mi nikterak pěkné hrát si na drsňáka a necitu, Moni. tohle jí ale říct prostě nemůžu, což je škoda. "Osobně si myslím, že Dohodu zná, rozhodně bude zasvěcený, vždyť umí s artefakty! Jen... obávám se, že tu nejde jen o jednoho. Pokud ano, může to být upír kouzelník, nezapomeň, že Hlas umí užívat pouze upíři," narazím na zmizelý artefakt, u kterého je to podmínkou. "Možná se mýlím," pokrčím rameny, "obvinit Inkvizici je docela nebezpečná věc, rozhodně není dobré si ji proti sobě popudit," řeknu skrze zuby tak, že mi není skoro ani rozumět. |
| |
| soukromá zpráva od Miriam Souličková pro Hlavně jsme nechápala co to dělá, ale když řekl abych se nadechla tak jsme to udělala. Třetí sféra pro mě byla.... něco nového a necítila jsem se tu moc dobře. Zaměřím svou mysl proto na ten pentagram a růži “Co je to?“ zeptám se trochu trhavě, jak jsem se nadechla řídkého vzduchu. Dřepnu si a prohlížím si růži více z blízka, ale neodvažuji se toho dotknout “Růže?“ naprosto nechápu co tu dělá navíc v třetí sféře a v pentagramu. |
| |
| soukromá zpráva od Sára Kleerová pro "Že někde, kde se objevili jiní, není mech... to je docela normální. Já ho doma taky likviduji, " začnu rozvíjet své teorie, ale jsem si vědoma toho, že říkám věci, které zná i ten nejposlednější Jiný. "Ale aby si dal někdo tu práci a dal tomu tvar pětiúhelníku. Zvláštní. Nevíme náhodou jak byly ty oběti nalezeny? Teď myslím pozici těla." zeptám se a zároveň si vzpomenu na nedávno natočenou Šifru mistra Leonarda. |
| |
| soukromá zpráva od Sára Kleerová pro "No jasně, jdem to omrknout," odpovím oboum svým společníkům zároveň. "Že někde, kde se objevili jiní, není mech... to je docela normální. Já ho doma taky likviduji, " začnu rozvíjet své teorie, ale jsem si vědoma toho, že říkám věci, které zná i ten nejposlednější Jiný. "Ale aby si dal někdo tu práci a dal tomu tvar pětiúhelníku. Zvláštní. Nevíme náhodou jak byly ty oběti nalezeny? Teď myslím pozici těla." zeptám se a zároveň si vzpomenu na nedávno natočenou Šifru mistra Leonarda. |
| |
| soukromá zpráva od Jack James Willis pro Praví oblak tmavé mlhy a trochu zatřepu křídlama. "Musel jsem to někomu ukázat." Pravím a je vidět, že něčemu věnuji hodně úsilí. "Musíš zpět." Pravím a je v mém hlase slyšet vyčerpání. Duhová záře začíná slábnout a je cítit nárůst tlaku. Oudělám kolem tebe bublinu z energie a šoupnu tě do první sféry. "Do pěti minut jsem tam." Akorát zakřiknu a zmizím ti v šeru. |
| |
| soukromá zpráva od Miriam Souličková pro Mezitím co čekám až se Johatan vrátí začnu uvažovat. Něco takového jsem ještě neviděla, a už vůbec jsme to nechápala. Růže? Si dělají srandu?! Proč ne nůž? Nebo třeba pistol? Ale růže? O tomhle se budu určitě muset poradit s někým starším. Třeba by věděl o co jde. Pak se rozhlédnu a čekám až se Johatan oběví. |
| |
| soukromá zpráva od Jack James Willis pro Objevím se už oblečený a řádně pobledlý a je vidět, že se na mne lepí oblečení, jak jsem spocený. "Omlouvám se za to šoupání, ale brát někho do vyšší sféry než může je hodně náročné, ale chtěl jsem aby jsi to viděla, abych měl jistotu, že jsem viděl to co jsem viděl." Pravím na vysvětlenou. Mám zatnutou pěst levé ruky a je vidět, že z ní kape trochu krev. "Už jsem dlouho nic takového neviděl. Nevěděl jsem jestli vidím to co vidím." Pak si odkašlu a pravou rukou prohrávbnu vlasy. "Jo a prosim tě o mé podobě nikomu neříkej. Hlavně jsi neviděla celou a mohlo by to udělat moc zlé krve." Pravím a v hlase je celkem slyšet jistá nutnost i slaboulinkatý odlesk zlosti. |
| |
| soukromá zpráva od Miriam Souličková pro Vezmu jeho ruku z které mu kape krev do svých a opatrně mu ruku rozevřu, abych zkontrolovala jestli to není moc vážné zranění. “Neboj se, Johatane. Na mě se můžeš spolehnout. Nikomu o tvé podobě nepovím. To ti slibuji.“ zadívám se mu do očí aby věděl, že to myslím vážně. “A teď mi, prosím řekni. Co ta růže byla zač?“ požádám ho a když zjistím, že jeho zranění není nijak zvlášť vážné nechám to na jeho regeneraci aby se vyléčil. |
| |
| soukromá zpráva od Jack James Willis pro Ruku způsobně natáhnu. Je napůl roztržená. Vypadá to jakoby se něco snažilo podívat dovnitř. Při trochu zkoumání vidíš, že je to vytvořeno zobákem. Stáhnu ruku. "To bude dobré. Do večera to zmizí." Pravím sevřu dlaň. Trochu zlosti je stále v mém hlase. Trochu zuřivě oddechnu a zvednu k tobě hnědé oči. "Nevím. Nikdy jsem to neviděl, ale už zase chápu, kam se asi ztratila ta energie. Rád bych to viděl i ze čtvrté sféry, jak to vypadá, ale tam nemůžu." Pravím a je vidět, že pomalu vychládám. Nakonec vstanu. "No než budeme nějak usuzovat, měli by jsme se podívat i dál." Pravím a rozhlédnu se kolem sebe, jakoby jsem hledal něco. Trochu se zamotám a pak se srovnám. "Sakra, sakra." Napomenu se a srovnám se. "Takže jdeme?" |
| |
| soukromá zpráva od Miriam Souličková pro |
| |
| soukromá zpráva od Jack James Willis pro "Jsme tu moc na očích. Pojď do šera." Pravím a zmizím v první vrstvě šera. Počkám až dojdeš. V mé auře jsou vidět prasklinky, chybějící síly, které vyplňují narudlé žilky potlačovaného hněvu. "Takže, kde bych začal." Pravím a začnu nervozně chodit. "No když jsem byl před pár lety v Istambulu, myslím, že se psal letopočet 1413, byl tam muž, který byl po probuzení velmi zvláštním mágem pozabíjel takto desítky lidí za noc než ho dopadli. Na místěš smrti se po čase objevilo pentagramové jádro síly. Ten muž to dělal cíleně, ale nebyl moc silný. Temný mág nějaké šesté kategorie." Začnu vyprávět. "Ale byl veden osudem. Energií ze smrtí do sebe nenasával a ta krystalizovala nejdřív ve čtvrté sféře a postupně se prolínal až do první. Byl to ale jen pentagram." Pak se oklepu a najednou jakoby ze mne spadl veškerý hněv a zlost. "No konečně." "No jenže se vymkl osudu a zašílel a začal vraždit bez zábran. Když jsme ho zastavovali, tak při tom většina temných zemřela. Jsem jeden z mála, který to přežil." Pravím s náhlým záchvěvem smutku. "Moje rodina tam skoro celá vymřela." Dodám trochu po tichu a pak se usměji. "Naštěstí pro nás, ten muž umřel a neměl potmky ani učedníky. O tom jsem si jist." Pravím a je vidět, že mi začíná mokvat na hrudníku košile krví. "Doprdele, neřekl jsem jméno." Zavolám jakoby do šera. Stáhnu košili a máš možnost vidět otisk dlaně, který září v šeru a v lidském světě není za normálních okoností vidět. Punc krvavého tajemství, který není tak častý, ale občas je vidět a používán pakliže se někdo k něčemu přichomítne nesmí to říci. Také na mne svítí několik punců s povolením registrace pobytu, včetně lyonského cejchu. Je vidět, že se otisk dlaně pomalu uklidňuje a zatahuje. |
| |
| soukromá zpráva od Miriam Souličková pro “To je mi líto.“ řeknu tiše na to ohledně jeho rodiny. To mi připomnělo že za dobu co Johatana znám nemluvil ani jednou o své rodině. Až teď. “A nejsou o něm vedeny záznamy? Nebo nemohl někde zanechat nějaké své… poznámky? Výzkumy? A podobně? Kdyby něco takového našel Jiný. Mohl by to využít.“ navrhnu. “Když je tedy ten původní mrtvý zdá se mi tohle jako jediné možné vysvětlení. Pokud tedy ten muž nevstal z mrtvých samozřejmě.“ trochu zavtipkuji aby se to napětí, které se objevilo trochu opadlo. |
| |
| soukromá zpráva od André Malczewski pro "Jinak poloha těla by snad mohla být ještě zvýrazněná na zemi." zareaguji na Sářinu otázku a podívám se do čtverce ohraničeném páskou. |
| |
| soukromá zpráva od André Malczewski pro "Jinak poloha těla by snad mohla být ještě zvýrazněná na zemi." zareaguji na Sářinu otázku a podívám se do čtverce ohraničeném páskou. |
| |
| soukromá zpráva od Gilles Garnier pro |
| |
| soukromá zpráva od Gilles Garnier pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Po prostoupení do druhé hladiny šera na vás udeří známá zima. Pod nohama se vám zároveň rozkládá zlatavý pozůstatek jakéhosy ornamentu. Stejně jako posledně. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Po prostoupení do druhé hladiny šera na vás udeří známá zima. Pod nohama se vám zároveň rozkládá zlatavý pozůstatek jakéhosy ornamentu. Stejně jako posledně. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Tělo leží celkem přilrozeně, jakoby prostě dotyčná šla a upadla a už se nezvedla. Celkově místo samotné je celkem opuštěné a však cesta v travním porostu je už celkem ušlapaná. Zjevně nejste jediní, kteří tudyma šli se podívat na místo činu. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Tělo leží celkem přilrozeně, jakoby prostě dotyčná šla a upadla a už se nezvedla. Celkově místo samotné je celkem opuštěné a však cesta v travním porostu je už celkem ušlapaná. Zjevně nejste jediní, kteří tudyma šli se podívat na místo činu. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Tělo leží celkem přilrozeně, jakoby prostě dotyčná šla a upadla a už se nezvedla. Celkově místo samotné je celkem opuštěné a však cesta v travním porostu je už celkem ušlapaná. Zjevně nejste jediní, kteří tudyma šli se podívat na místo činu. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Při vstupu do třetí hladiny, která je už pro tebe celkem nepříjemná se obraz změní ještě rapidněji. zlatisté odlesky se slijou do zlatého pentagramu. Tedy pouze jádra pentagramu a v jeho středu leží fialový květ růže. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Ordans Aralix - 124 let, běloch, svobodný - temný krysodlak, registrovaný - neoficiální zpráva Jiných: muž byl nalezen v první hladině šera se zlomeným vazem. Bylo zjištěno, že oběť byla vysátá z energie a vaz byl zlomený dodatečně. Místo činu najdete kupodivu snadno. V reálném světě k němu vede vyšlapaná cestička trávou. Není mnoho výrazná přesto tam je. V šeru je vypálen mech do tvaru pentagramu, tedy jeho jádra. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Ordans Aralix - 124 let, běloch, svobodný - temný krysodlak, registrovaný - neoficiální zpráva Jiných: muž byl nalezen v první hladině šera se zlomeným vazem. Bylo zjištěno, že oběť byla vysátá z energie a vaz byl zlomený dodatečně. Místo činu najdete kupodivu snadno. V reálném světě k němu vede vyšlapaná cestička trávou. Není mnoho výrazná přesto tam je. V šeru je vypálen mech do tvaru pentagramu, tedy jeho jádra. |
| |
| soukromá zpráva od Jack James Willis pro Pravím pochybovačně. "Navíc nebylo moc co zapsat. Jediné co bylo, tak byla schopnost vysávat energii beze stopy a to už je mnohdy překonaný. Krystalizace byla právě výsledkem vysátí." Pravím zamyšleně a pak se podívám na krvácející ruku a na efekt šera, který způsobuje, že kapky krve se vypařují rychleji než stihne dopadnout. "Myslím, že souvislost s tímto je minimální. Maximálně ty značky. Pentagram je celkem častý symbol." |
| |
| soukromá zpráva od Raymond Cain pro "Co to může být?" otočím se s otázkou na Michel. "Ještě jsem nic takového neviděl a hlavně proč to je vidět až teď? Nebo to bylo vidět i předtím, ale nezaznamenalo se to?" přemýšlím nahlas s přejedu po zbytku znatku prsty. |
| |
| soukromá zpráva od Gilles Garnier pro |
| |
| soukromá zpráva od Gilles Garnier pro |
| |
| soukromá zpráva od Miriam Souličková pro “Půjdeme dál?“ a pak neodolám a zeptám se “Nemám ti to přeci jenom vyléčit? Když už jsem ta léčitelka?“ |
| |
| soukromá zpráva od Jack James Willis pro "No to bude dobré. Jen si budu muset dávat větší pozor." Pak se podívám a poodstoupím kus od místa činu. Za mnou začne vystupovat z prostoru upět šedočerný jehlan. Když je vystavěn, jsem zase trochu bledší. "Nojono každá věc něco stojí." Pomyslím si a naznačím rukou. "Tak jdem dál." A vstoupím do portálu. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Místo činu i oběti byli prohledány až ve třetí hladině šera a nic nebylo nalezeno. Provádějící průzkum byl: Johatan L´Eigle. |
| |
| soukromá zpráva od Miriam Souličková pro Vydám se za Johatanem do jehlanu a už ne tak pevně, jako prvně ho chytnu za loket a kývnu “Fajn. Můžeme.“ potvrdím mu, že jsem připravená. Začala jsem uvažovat jestli i ostatní mají takový úspěch jako mi, ale hlavou mi pořád vrtala ta růže. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Elizabeth Rovoyo - 26 let, asiatka, svobodná - světlá kouzelnice - léčitelka - 6. třídy - trvalý byt na La Poudrette - neoficiální zpráva Jiných: žena byla na lezena v první hladině šera, se zloměným vazem a zbavena energie. Vaz byl zlomen až po činu. Vystoupíte v šeru a vše vypadá v celku podbně. Vypálený mech ve tvaru jádra pentagramu. Ve světě lidí na toto místo vede vyšlapaná cestička. Je to vlastně malé prostranství zarostlé trávou. Cestička vede až k místu činu. Problém je v tom, že tělo bylo nalezeno v šeru. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Elizabeth Rovoyo - 26 let, asiatka, svobodná - světlá kouzelnice - léčitelka - 6. třídy - trvalý byt na La Poudrette - neoficiální zpráva Jiných: žena byla na lezena v první hladině šera, se zloměným vazem a zbavena energie. Vaz byl zlomen až po činu. Vystoupíte v šeru a vše vypadá v celku podbně. Vypálený mech ve tvaru jádra pentagramu. Ve světě lidí na toto místo vede vyšlapaná cestička. Je to vlastně malé prostranství zarostlé trávou. Cestička vede až k místu činu. Problém je v tom, že tělo bylo nalezeno v šeru. |
| |
| soukromá zpráva od Monique Chasseau pro Mezi prsty protočím růži, sleduji, jak její lístky jemně poletují. “Vyjedeme k dalšímu, ať to máme co nejrychleji z krku.“ Opřu si hlavu o opěradlo a otočím pohled k venku. Jen tak ledabyle se připoutám a počkám, až vyjedeme. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Miriam Souličková pro |
| |
| soukromá zpráva od Jack James Willis pro Pravím a postupně smotávám portál zpět. "Tolik portálů. Bych se dal stopovat i od nějakého nižšího." Pak se rozhlédnu a projdu do světa lidí, zse jen na půl. Takže pro případného člověka bez sil vypadám jako stín, pak se vrátím do první sféry. "No jako nevím. Myslím, že to není nic cíleného. Nevidím v tom žádný vzorec." Pravím trochu útrpně a sevřu ruku, aby jsem konečně zastavil krev. "Myslím, že je nesmysl, aby to byl někdo školený. To je hloupost, neboť si myslím, že by od školeného člověka byla ta prácce precizněji udělaná. Třeba by také nechal ty těla zmizet a tak." Pravím už přemýšlivým hlasem. |
| |
| soukromá zpráva od Miriam Souličková pro Vyléčila bych mu ji, ale když nechce vnucovat se nebudu. Tenhle případ je čím dál tím složitější. |
| |
| soukromá zpráva od Jack James Willis pro "Většinu lidí v šeru jsem našel já." Pravím s trochou nesmělosti. "Dělám celkem často obhlídky nad městem a pozoruju pohyby jiných. Mám celkem přehled." Přiznám na rovinu. "Jack Weldes, Iren Alaro, Ordans Aralix a Elizabeth Rovoyo, jsem našel já. Mám za úkol sledovat co děláte a jak to děláte a stejně i nás, aby někdo nedělal nepředloženosti." Pravím s trochou ostychu. "No a je to venku. Ještě se zeptá na jednu věc a bude to." |
| |
| soukromá zpráva od Miriam Souličková pro Taková představa, že mě někdo sleduje mi je celkem nepříjemná. Sic je to Johatan, ale i tak. |
| |
| soukromá zpráva od Jack James Willis pro "Nezeptala se." Po tomto pochodu si dovolím trochu úsměvu. "No mám to jako úkol. Mám i lepší zábavu než hlídkovat na Lyonem." Pravím celkem lehčeným tonem. |
| |
| soukromá zpráva od Michel Quinssy pro "Myslím, že můžeme jet ke třetímu případu", mrkám na něj a opět se připravuju k odjezdu, ještěže mám ostříhané nehty, protože bych si je při těch jeho startech o něj zajisté zlomila. |
| |
| soukromá zpráva od Miriam Souličková pro Stále na něj hledím “Hele…. Ještě jedna věc. Nepatříš k inkvizici, že?“ zeptám se. Tak jenom jsem doufala, že se neurazí jestli jsem se zmýlila. Ale co když je? Hmm… co by to změnilo? Asi nic… |
| |
| soukromá zpráva od Jack James Willis pro "A kdyby, tak co na tom záleží?" Odpovím otázkou a pak si povzdechnu. "No měli by jsme se dát do práce." Pokusím se zamluvit otázku, na kterou jsem neodpověděl. |
| |
| soukromá zpráva od Miriam Souličková pro “Takže tvé mlčení si vykládám jako „ano“.“ mrknu na něj “Ale ano. Dáme se zase do práce.“ rozhlédnu se “Kde začneme tentokrát?“ |
| |
| soukromá zpráva od Jack James Willis pro "Zlatí naivní Světlí." Pak se rozhlédnu. "No mech je tu zase vypálený." Ukážu rukou k jeho okraji. "No vypadá to zase jako před tím." Popojdu kus k mechu a vykapu od něj do prostoru cestičku z krve. Když vidím, že mech se pořád straní tohoto prostoru i když má takovou dobrou stravu, zavrtím hlavou. "No prostě se sem bojí vlézt." Pravím a postavím se zpátky. "No můžu kouknout do vyšších sfér co tam je." Navrhnu. |
| |
| soukromá zpráva od Raymond Cain pro Stejně jako předtím, ani teď mašinu neštěřím a jedu mnohem vyšší rychlostí než je ta povolená. |
| |
| soukromá zpráva od Rose Sand pro Cestou si nevšímám jejího unuděného obličeje a v klidu zastavím před místem bydliště druhé oběti: "ty růže musí někde chybět nebo někomu," povolím si pás a vypnu motor. "Taky budu ráda, až to budu mít z krku," přiznám se bez mučení. Pak mě ještě napadne jiná věc: "Světlý nedělá nic, v čem by viděl vysloveně svůj prospěch," ještě se vrátím k hypotéze o Světlém, "musel by si tu oběť, popřípadě oběti, nějak ospravedlnit... pro nějaký vyšší cíl. Nebo tak.." podívám se Moni do očí, protože mě docela zajímá její bezprostřední reakce. |
| |
| soukromá zpráva od Miriam Souličková pro Jen mě mrzelo, že ke mně není upřímný. Nojo… tak byl temný. Mohlo mě napadnout, že nebude věřit světlému. |
| |
| soukromá zpráva od Jack James Willis pro Pravím upřímně a zvednu k sobě stín. Propadnu se do druhé vrstvy šera. Po chvilce se vynořím, trochu pobledlý a najdu tě pohledem. "No zkus hádat." Pravím a trochu se povzbudivě usměju. |
| |
| soukromá zpráva od Michel Quinssy pro |
| |
| soukromá zpráva od Sára Kleerová pro Svých dvou společníků si nevšímám. Nač taky. Ale copak, teď by Gillese zajímala kategorie? Copak je to nutné? Stačí se podívat šerem a hned jkaždý ví, na čem je... nebo že by na Andrem bylo něco zvláštního? Podívám se na Andreho zkoumavým pohledem. |
| |
| soukromá zpráva od Sára Kleerová pro Svých dvou společníků si nevšímám. Nač taky. Ale copak, teď by Gillese zajímala kategorie? Copak je to nutné? Stačí se podívat šerem a hned jkaždý ví, na čem je... nebo že by na Andrem bylo něco zvláštního? Podívám se na Andreho zkoumavým pohledem. |
| |
| soukromá zpráva od Raymond Cain pro Sotva zastavim, už se nořím do šera, tentokrát se ani nezdržuju hledat něco v první hladině a hned pokračuji do druhé, jestli tu je také ten ornament. |
| |
| soukromá zpráva od Sára Kleerová pro A že takových spolků je, pomyslím si. Vždyť nedávno ten problém s Fafnirovým Drápem...chm...to Inkvizice pěkně podělala. Že by šlo o něco podobnýho, nějakej silnej artefakt... když měli všechny oběti vysátou sílu, možná že se někdo snaží nějakou věcičku nabít...nebo nabít sám sebe. "Na druhou stranu to taky může být práce jednotlivce..."uvažuju dál nahlas, ostatní si mohou všimnout, že už ani tak nemluvím na ně, jako sama pro sebe. Snad se mi tak lépe přemýšlí."Proč by taky ne, koneckonců. V Moskvě měli nedávno plné ruce práce s Divochem. Neiniciovaný jiný, který začal najednou vidět všude kolem sebe zlo a vzal si do hlavy, že ho vymítí. A pak s dřevěným kolíkem poslal do šera pěkných pár Vlkodlaků a upírů. A nemohli ho najít právě proto, že byl ještě neiniciovaný. A teď ho máme v Praze v Inkvizici, jaká ironie" pousměju se. Pak se rozhédnu po ostatních... A jejda, pomylsím si, zase jsem si mluvila sama pro sebe nahlas. Usměju se ještě jednou. |
| |
| soukromá zpráva od Sára Kleerová pro A že takových spolků je, pomyslím si. Vždyť nedávno ten problém s Fafnirovým Drápem...chm...to Inkvizice pěkně podělala. Že by šlo o něco podobnýho, nějakej silnej artefakt... když měli všechny oběti vysátou sílu, možná že se někdo snaží nějakou věcičku nabít...nebo nabít sám sebe. "Na druhou stranu to taky může být práce jednotlivce..."uvažuju dál nahlas, ostatní si mohou všimnout, že už ani tak nemluvím na ně, jako sama pro sebe. Snad se mi tak lépe přemýšlí."Proč by taky ne, koneckonců. V Moskvě měli nedávno plné ruce práce s Divochem. Neiniciovaný jiný, který začal najednou vidět všude kolem sebe zlo a vzal si do hlavy, že ho vymítí. A pak s dřevěným kolíkem poslal do šera pěkných pár Vlkodlaků a upírů. A nemohli ho najít právě proto, že byl ještě neiniciovaný. A teď ho máme v Praze v Inkvizici, jaká ironie" pousměju se. Pak se rozhédnu po ostatních... A jejda, pomylsím si, zase jsem si mluvila sama pro sebe nahlas. Usměju se ještě jednou. |
| |
| soukromá zpráva od Michel Quinssy pro |
| |
| soukromá zpráva od Gilles Garnier pro |
| |
| soukromá zpráva od Gilles Garnier pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro John Ash - 45 let, běloška, rozvedená - trvalým bytem Le Velin - ohledání: Muž byl nalezen v katatonickém stavu, při převozu do nemocnice umřel. Nález na mozku. Důvod úmrtí: Mozková příhoda. - neoficiální zpráva Jiných: muž byl zbaven veškeré svojí energie. Prohlédlé do 3. hladiny šera, beze stopy. Místo činu: Oběť nalezena na nábřeží - kamery žádné Místo činu se v šeru dá opravdu snadno identifikovat. Vypálený mech do jádra pentagramu, je celkem spolehlivý ukazatel. Policejní páska na místě už není a po nábřeží chodí celkme dosti lidí. Když vstoupíte do druhé hladiny šera, oběví se vám pod nohama také zlatavý pozůstatek čehosi, jakéhosi ornamentu. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro John Ash - 45 let, běloška, rozvedená - trvalým bytem Le Velin - ohledání: Muž byl nalezen v katatonickém stavu, při převozu do nemocnice umřel. Nález na mozku. Důvod úmrtí: Mozková příhoda. - neoficiální zpráva Jiných: muž byl zbaven veškeré svojí energie. Prohlédlé do 3. hladiny šera, beze stopy. Místo činu: Oběť nalezena na nábřeží - kamery žádné Místo činu se v šeru dá opravdu snadno identifikovat. Vypálený mech do jádra pentagramu, je celkem spolehlivý ukazatel. Policejní páska na místě už není a po nábřeží chodí celkme dosti lidí. Když vstoupíte do druhé hladiny šera, oběví se vám pod nohama také zlatavý pozůstatek čehosi, jakéhosi ornamentu. |
| |
| soukromá zpráva od Raymond Cain pro "Myslím, že je to jasné. Počítám, že u všech obětí bude tenhle symbol. Nebo alespoň u těch, které byly zabyty v druhé vlně. Jenže kdo ví co to znamená. Já ne," kopnu do kamínku co se povaluje na nábřeží a dívám se jak leti a nakonec se žblunknutím padne do vody. |
| |
| soukromá zpráva od André Malczewski pro Na místo činu taktéž nahlédnu šerem, jestli od něj nevedou nějaké stopy, ale tohle už se nejspíš provádělo dosti důkladně, takže nečekám, že bych našel něco převratného. "Je to možné, že by to byla sekta. Ale pokud je spektrum obětí tak široké, tak by to bylo hodně zvláštní. Zabíjet světlého, když jsi světlý nebo naopek to je docela šilené. Ale už se stalo kde co, takže těžko říct. Každopádně na to kouknem, ale jak říká Gilles nejdřív bych si to všechno prošel." Kouknu na Sáru jestli je i ona pro tuhle variantu. |
| |
| soukromá zpráva od André Malczewski pro Na místo činu taktéž nahlédnu šerem, jestli od něj nevedou nějaké stopy, ale tohle už se nejspíš provádělo dosti důkladně, takže nečekám, že bych našel něco převratného. "Je to možné, že by to byla sekta. Ale pokud je spektrum obětí tak široké, tak by to bylo hodně zvláštní. Zabíjet světlého, když jsi světlý nebo naopek to je docela šilené. Ale už se stalo kde co, takže těžko říct. Každopádně na to kouknem, ale jak říká Gilles nejdřív bych si to všechno prošel." Kouknu na Sáru jestli je i ona pro tuhle variantu. |
| |
| soukromá zpráva od Gilles Garnier pro |
| |
| soukromá zpráva od Gilles Garnier pro |
| |
| soukromá zpráva od Monique Chasseau pro “Třeba ani nemusí nikomu chybět, můžou si ji sami někde pěstovat. V hezky zaprdělém sídle někde za Lyonem, s obrovskou zahradou a skleníkem plným fialových růží.“ Řeknu svou hypotézu. “A ty si myslíš, že Temný by si je neospravedlňoval, že jsme jen stroje na zabíjení.“ Tvrdě se Rose podívám do očí. |
| |
| soukromá zpráva od Rose Sand pro Tak takový pohled jsem sice nečekala, ale co, můj úsměv se jen stáhnul do podivného úšklebku, který bych bývala u sebe nikdy nečekala: "Ano, vy se totiž neodhmotníte, nemluvě o tom, že ty se lidmi vysloveně živíš, Moni," úplně se při té představě oklepu. Otevřu dveře od auta, pořád si ale hlídám Moni. "Skleník s fialovými růžemi, pokud bude u všech obětí celá kytice, by byl docela k nepřehlédnutí, nemyslíš? To by bylo okaté, zatraceně okaté," snažím se mírně zamluvit to, co jsem Moni řekla prve a opravdu doufám, že prostě jen ocení mou pravdomluvnost. |
| |
| soukromá zpráva od Miriam Souličková pro Další růže? Tohle se mi opravdu přestávalo líbit. Jak na tom asi byli ostatní? Našli to samé? Už jsme se nemohla dočkat až si vyměníme novinky. Ale začínala jsem se bát. Co kdyby se to stalo mě? A byli zabiti i lidé. Kdyby se něco stalo Gideonovi. Potřesu hlavou abych ty myšlenky vyhnala z hlavy “Tak co? Nedělej tajemného.“ uculím se. |
| |
| soukromá zpráva od Jack James Willis pro "Zase tam byla ta růže s tím jádrem." Pravím trochu s povzdechem. "Vypadá to celkem bledě." Pravím a podrbu se rukou od krve ve vlasech. Můžeš si všimnout, že už nekrvácí. "Myslím, že by jsme mohli zajít obhlídnout ještě k Potkanovi a k jahodě." Pravím. Pak se zarazím. "Jen tak mimochodem. Všimla jsi si té cestičky venku?" |
| |
| soukromá zpráva od Miriam Souličková pro “Líbí se mi to asi stejně jako tobě.“ poznamenám a ohlédnu se. “Ano. Všimla jsem si ji. Ale zatím mi to nedává žádný smysl. Tobě ano?“ podívám se zase na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Jack James Willis pro "Mrtvola byla nalezena v šeru a envidím tu nic divného ve světě lidí, proč sem chodit. Přesto je tu ulička." Pokrčím rameny a podívám se na vyšlapanou trávu. "No nic no." Pravím a otočím se k zástavbě. "Tentokrát bych zvolil možná normální chůzi, co ty na to? Ať nás vidí přicházet i odcházet." Pravím a je vidět, že se začínám rozhlížet, kde nejlépe prolézt. |
| |
| soukromá zpráva od Miriam Souličková pro “Tak jdeme. A ohledně té cestičky… třeba na to přijdeme později.“ řeknu povzbudivě a kývnu na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Sára Kleerová pro |
| |
| soukromá zpráva od Jack James Willis pro Nakonec nabídnu rámě dámě a vystoupíme z šera. "No mám hlad jak vlk. Navrhuju jít k Potkanovi. Mají tam celkem dobrou kuchyni." Navrhnu spojit příjemné s užitečným. Dojdeme k silnici a "stopnu" si auto. |
| |
| soukromá zpráva od Sára Kleerová pro |
| |
| soukromá zpráva od Miriam Souličková pro Když začne ale mluvit o jídle tak si uvědomím že celkem mám také prázdno v žaludku. Sice jsem snídala, ale to už je nějaká ta hodina a tak jeho návrh uvítám. “ To je moc dobrý nápad.“ přikývnu nadšeně a koutkem oka po něm pokukuji. “Můžu mít trochu osobnější otázku, Johatane? Proč jsi se dal k Temným?“ zeptala jsem se jen z čisté zvědavosti než z nějakého důvodu. |
| |
| soukromá zpráva od Jack James Willis pro "Osud. Nevím. Možná jsem chtěl jen moc pomáhat lidem a nedával jsem si pozor, že přes ně šlapu." Pravím trochu vyhýbavě odpověď a v mysli se mi mihnou celkem jasné obrazy z mé minulosti. "Byl jsem iniciovaný opravdu už dávno." Pomyslím si a je vidět, že jsem se stratil ve vzpomínkách, že si ani neuvědomím, že jsem řekl svojí myšlenku na hlas. Zamrkám očima a vrátím se k sobě. "Osud tomu chtěl, abych se dostal k temným, kdyby chtěl abych byl světlý možná by vedl moje cesty jinam." Pravím trochu zamyšleně. V řeči není znát, že bych nechtěl mluvit, ale spíš rozpačitost nad tím, co bych mohl všechno říct. |
| |
| soukromá zpráva od Miriam Souličková pro Když přijede taxík pustím se Johatana a nasednu. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Sotva zastavil, ihned spustil. "No jéje vás jsem hledal. Jak se vede? to už jste svoji? a co tady takhle mimo civilizaci." Muž vypadá naprosto přesvědčen, že vás zná. Stačí se jen kouknout do šera a je zřejmé, že je pod Johatanovým kouzlem. Kouzlo je malé a neškodné. Dotyčný si to po pár minutách co vás vysadí nebude ani pamatovat. Takto dojedete k restauraci a kavárně U potkana. Muž vám zastaví a vřele se rozloučí. Kavárna U Potkan Kavárna samotná je celekm malé příjemné útočiště jak jiných tak lidí. Na vývěsním štítu je nakreslen potkan sedící ve sklenici vína. Když vstoupíte do vnitř. Vidíte, že v baru není moc jiný. Jen jedna číšnice a to světlá kouzelnice nižší kategorie. Samotný lokál je tvořen barem a několika stoly barvy smrku. Celý lokál je provzdušněn. Usadíte se ke stolu a okamžitě si k vám jde světlá. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Sotva zastavil, ihned spustil. "No jéje vás jsem hledal. Jak se vede? to už jste svoji? a co tady takhle mimo civilizaci." Muž vypadá naprosto přesvědčen, že vás zná. Stačí se jen kouknout do šera a je zřejmé, že je pod Johatanovým kouzlem. Kouzlo je malé a neškodné. Dotyčný si to po pár minutách co vás vysadí nebude ani pamatovat. Takto dojedete k restauraci a kavárně U potkana. Muž vám zastaví a vřele se rozloučí. Kavárna U Potkan Kavárna samotná je celekm malé příjemné útočiště jak jiných tak lidí. Na vývěsním štítu je nakreslen potkan sedící ve sklenici vína. Když vstoupíte do vnitř. Vidíte, že v baru není moc jiný. Jen jedna číšnice a to světlá kouzelnice nižší kategorie. Samotný lokál je tvořen barem a několika stoly barvy smrku. Celý lokál je provzdušněn. Usadíte se ke stolu a okamžitě si k vám jde světlá. |
| |
| soukromá zpráva od Jack James Willis pro "Ó xein', angellein Lakedaimoniois hoti téde keimetha tois keinón rhémasi peithomenoi. " Pronesu jí se směsicí smutku i pýchy. Mužovi v autě celekm příjemně odpovídám a hraju dokonale svoji roli "známého". Nakonec, když vystoupíme, tak si urovnám oblečení. "No to je světla." Probleskne mi hlavou, když vstoupíme do baru. Samozřejmě dámu nechám jít první. |
| |
| soukromá zpráva od Miriam Souličková pro Při tom jsem si nedopustila malou legrácku a pozvala, pro mě neznámého muže na svatbu a tvrdila jsem že naše první dítě pojmenujeme po něm. Když vystoupím stále se potměšile uculuji, děkovně na něj kývnu když mě nechá vejít první a usadím se ke stolu a hned se chopím jídelního lístku a začnu si vybírat. “Co si dáš?“ zeptám se ho a pozvednu obočí ale stále jsem se nezbavila toho úsměvu. |
| |
| soukromá zpráva od Jack James Willis pro V restauraci vezmu jídelní lístek. "Mno jako mám hlad jak vlk, ale to se blbě dosytí." Pravím a pka se podíváím na Světlou servírku. "Mno, tak jo. Dal bych si něco od masa. Tak nějaký hovězí, krvavé s pepřem." Nakonec zavřu jídelníček. Chvilku se zasoustředím a spestřím naše malé sezení malým kouzlíčkem nevšímavosti, aby jsme se mohli bavit. Lidé nás neuvidí a Jiní si klidně budou moc přisednout. "No a ještě bych si dal nějaké sušší červené." Doplním objednávku. |
| |
| soukromá zpráva od Miriam Souličková pro Odložím lístek stranou a jednou rukou si podepřu bradu “Ty mě vážně nikdy nepřestaneš udivovat.“ potřesu hlavou. |
| |
| soukromá zpráva od Jack James Willis pro "Kterého?" Je vidět, že to myslím napůl v žertu. "No jak kdy. Většinou mi stačí jeden normální oběd, ale to nemám takové výdaje. Když se vyčerpám úplně na možné minimum, tak toho sním víc." Pokrčím rameny nad ochranou. "To je ejdnoduché a nemusíme se bát, že nás někdo bude pozorovat, ne?" |
| |
| soukromá zpráva od Miriam Souličková pro “No to je logické…. „ pronesu hned, jak si objedná i Johatan a ona odejde. “Takže jíš i jiné věci ne jenom maso, ano? Zeleninu? Ovoce?“ znovu zívnu až mi vyhrknou slzy do očí, štípnu se do tváře abych se vzpamatovala. “Teď mě tak napadá. Když jsi na světě tak dlouho. Proč jsi si nezaložil rodinu?“ hned jak jsem to ale řekla se začervenám “Ehm.. promiň. To mi jenom tak uklouzlo. Pusa rychlejší než mozek.“ řeknu omluvně. |
| |
| soukromá zpráva od Michel Quinssy pro |
| |
| soukromá zpráva od Jack James Willis pro Pravím s úsměvem. "No jinak nejím jenom maso. Jím i jiné věci jako každý člověk. Pravdou je, že nejraději mám jelení, ale nepohrdnu ani zeleninovým salátem. Teda pokud v něm není moc celeru." Celkem sopokojeně odpovídám. "Jinak rodina... No tu už jsem založil několikrát. Dokonce jsem měl pár potomků u vás ve hlídkách, ale posledních pár desítek let jsem na to už nějak něměl čas a chuť." Dodám a na konci je cítit v hlase trochu zatrpklosti. |
| |
| soukromá zpráva od Miriam Souličková pro “Takže ty už máš děti. To je radosti.“ usměji se “Takže… nejen že jsi otec tak jsi i… nějaký ten prapraprapraděda?“ potřesu hlavou. Na chvíli zmlknu “Myslíš, že budu žít také tak dlouho?“ zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Monique Chasseau pro Jestli takhle do sebe budeme rýpat, to bude zajímavý… dost zajímavý “Možná v tom máš pravdu Rose. Mrkni se, jestli v okolí Lyonu nenajdeš nějaká sídla, opuštěná nebo obydlená…. Než se pojedeme podívat za dalším.“ |
| |
| soukromá zpráva od Jack James Willis pro Pokrčím rameny. V slovech je cítit trocha bolesti, ale nevipadá to, že bych si to nějak bral. "No kdyby žil můj první potomek, tak bys musela to pra říkat skoro hodinu, aby ses dostala na správný počet." Pravím celkem koverzačním tonem. "No pokud přežiješ první pětistovku, tak proč ne. Pravda, že z mé doby znám už jen málo jiných co přežili do dneška." |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od André Malczewski pro V hluboké kapse baloňáku začnu lovit klíče. Pochopitelně je najdu až v druhé kapse a to jsem ještě rád, že tak. Klíče, zvláště pak od mého auto mají neskutečnou potřebu se ztrácet. |
| |
| soukromá zpráva od André Malczewski pro V hluboké kapse baloňáku začnu lovit klíče. Pochopitelně je najdu až v druhé kapse a to jsem ještě rád, že tak. Klíče, zvláště pak od mého auto mají neskutečnou potřebu se ztrácet. |
| |
| soukromá zpráva od Rose Sand pro Proč mi pořád musí nějak vyhrožovat nebo mi dávat najevo svou převahu? Já to prostě nechápu, jsme svým způsobem lidé a musíme spolu vyjít. Ona to snad nikdy nebude vnímat jako rovnocennou výměnu názorů. Prostě bude muset mít pořád navrch. Ale co, je to Temná a od nich se nedá čekat nic dobrého. Já chci jen klid... Dám Moni čas mi odpovědět a pak se zhlubokanadechnu a začnu lovit svůj stín. Je to mírně vzrušují, zvlášť když jsem začátečník, Moni už to tak určitě nevnímá. Jen co jej najdu, tak hupsnu do první hladiny šera a zmizim v krysodlakovo doupěti, důvod je prostý, nevydržím tak dlouho v šeru. |
| |
| soukromá zpráva od Miriam Souličková pro “Pětistovku…. To zní hrozně…. Staře.“ zamračím se “To bude dost těžké, když mám přítele… obyčejného člověka.“ vzdychnu na to jsem až do teď vůbec nepomyslela. Vzhlédnu, když nám servírka donese naši objednávku, poděkuji a hned se chopím vidličky “Tak si nech chutnat.“ a pustím se do těstovin. |
| |
| soukromá zpráva od Michel Quinssy pro |
| |
| soukromá zpráva od Jack James Willis pro "No nebylo to poprvé. Měl jsem potomky jak mezi Světlými i mezi Temnými. To je život." Pravím a pokračuji. b>"Se začátku to bolelo, ale posledních pár set let nechávám své potomky v klidu žít." Pravím a pak se potutelně usměji. "No jestli chceš, tak mezi námi je dost upírů nebo dlaků." Udělám drobný nenápadný návrh. |
| |
| soukromá zpráva od Raymond Cain pro "Osobně si myslim, že je zbytečné jet do klubu k motorkářům. Sice tam chodí i Jiní, ale nemyslim, že bychom z nich něco dostali," na chvilku se zamyslím. "Můžeme zkusit ty kamery. Na šefy je vždycky času dost," zašklebim se a konečně se odvrátim od pozorovaní vodní hladiny. "Takže?" |
| |
| soukromá zpráva od Michel Quinssy pro |
| |
| soukromá zpráva od Miriam Souličková pro “Ale děkuji. Je to od tebe milé.“ pousměji se. |
| |
| soukromá zpráva od Jack James Willis pro Pravím trochu s povzdechem. "No kdyby sis to rozmywslela. Už nějakých sto let mám povolenku vytvořit dalšího dlaka." Pravím nevině. "Ale je to pravda. Své k svému. Nejde křížit ovce s vlky." Pravím a pustím se do jídla. Jím trochu hltavě. Je vidět, že asi mám opravdu velký hlad. |
| |
| soukromá zpráva od Raymond Cain pro Přejdu k motorce a nasednu. "Můžeme?" zadívám se na Michel a jen co nasedne vyjedu k policejní stanici. |
| |
| soukromá zpráva od Miriam Souličková pro Převážně z toho, abych se nemusela dívat jak to hltá. |
| |
| soukromá zpráva od Michel Quinssy pro |
| |
| soukromá zpráva od Jack James Willis pro "Samozřejmě, to je důležité. Není dobré takovou věc uspěchat." Pravím mezi sousty. "Mnoho lidí litovalo, ti většinou nepřežili." Pravil jsem a napil jsem se vína. "Myslím, že je to dost o nátuře, ale člověk musí chránit svoje srdce před lhostejností. To je stejný jak pro světlé tak pro temné." Pravím s mírně poučným tonem v hlasu. |
| |
| soukromá zpráva od Monique Chasseau pro Ať se nováček snaží… snad si neublíží… lovit ji v Šeru je sranda, pěkně adrenalinová sranda a kvůli ní bych svou energii nechtěla plýtvat zbytečně. Založím si ruce na prsou a opřu se zády o auto, aby každý věděl, že si tu něco hlídám. A pak jen čekám. |
| |
| soukromá zpráva od Rose Sand pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Ložnice je odestlaná, ale podle prachu se dácelekm dsnadno poznat, že už tu pár dní nikdo nebyl. V druhé místnosti, krterá slouží jako pracovna je starší tip počítače. Vedle klávesnice vyschlý hrneček s červenou slupkou. Když k němu přičichneš, ucítíš vůni ibišku. Na stole jsou rozházené poznámky, jedna přes druhou. Jsou sice chaotické, ale mají vnitřní strukturu vrstvení. Spíš je to jen bordel, který neuklidil. Když přejdeš do další místnosti, tak poznáš, že slouží jako obývák. Výzdoba celkem průměrná. Na zdi vysí starý kord a celé místnosti vévodí velké širokoúhlá televize. I zde je nepořádek, ale není to zas tak zlé. Nakonec přejdeš do kuchyně. Ve dřezu je položený talíř se zaschlou kostí od nějakémo masa. Vypadá to jako kuřecí. Když koukneš do lednice, překvapivě najdeš poměrně velkou zásobu masa uchovaný v igelitu. Je toho tak pro pět porcí. V mrazáku je masa mnohem víc a hluboce zamražené. Kdo ví z čeho maso je. |
| |
| soukromá zpráva od Rose Sand pro "V první hladině šera jsem nic nenašla a do druhé lézt neumím," pokrčím rameny a čekám na Moni ostrá slova, "je tam počítač. Mohla bych se kouknout do něj, ale bylo mi hloupé nechat tě tu tak stát," řeknu prostince. Jsem mírně zadýchaná, šero mi dalo zase co proto. |
| |
| soukromá zpráva od Monique Chasseau pro No, to jsem si mohla myslet. Trochu si naštvaně přešlápnu. “Jen počítač?“ Zeptám se, jako bych jí nevěřila. “Fajn, podívám se do dvojky já. Jestli chceš tak ti vytáhnu ten počítač, aby ses už nemusela tak namáhat.“ Teď nevíš, jestli jsem poslední větu myslela vážně nebo ne. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Když dojdete ke kamerovým záznamům najdte celekm čtyry záznamy, které zachycovali vraždu. Oběť č. 1.2 Jack Weldes - 85 let, běloch, svobodný - jiný světlý 5. kategorie - obrateň - měnící se do hadů - trvalým bytem ve čtvrti St. Preist - ohledání: Mrtvola byla nalezena beze stopy zranění a bez energie. Byl nalezen v 1. vrstvě šera. - neoficiální zpráva Jiných: muž byl zbaven veškeré svojí energie. Prohlédlé do 3. hladiny šera, beze stopy. Místo činu: tělo nalezeno na ulici v šeru. Kamery nezachytili ani příchod oběti Anna Sirax - věk 30 let, běloška, rozvedená - trvalým bytem Ecully - ohledání: Žena byla nalezena s bodnou ranou na břichu, která nebyla smrtelná. Případ neuzavřen nebyl nalezen důvod úmrtí. - neoficiální zpráva Jiných: žena byla zbavena veškeré svojí energie. Prohlédlé do 3. hladiny šera, beze stopy. Místo činu: Oběť nalezena na ulici - kamerový záznam hovoří o náhlém zhroucení postavy bez důvodů a beze svědků oběť 2.5 Iren Alaro - 17 let, černoška, svobodná - Jiná temná - vědma 6. kategorie - trvalým bytem Oullins - neoficiální zpráva jiných: žena byla nalezena v první hladině šera, zbavena veškeré energie. Oběť byla prohlídnuta ve 3. hladině šera, beze stopy. Byla bez jakékoliv artefaktové vybavenosti. Místo činu: Oběť nebyla vidět přijít na místo činu - kamery také nic nezaznamenali oběť 3.4 Eva Raxos - 27 let, běloška, rozvedená - trvalým bytem v Chaponost - ohledání: Žena byla nalezena mrtva. Vyšetřením byla zjištěna mozková mrtvice. - neoficiální zpráva Jiných: žena byla zbavena veškeré svojí energie. Prohlédlé do 3. hladiny šera, beze stopy. Místo činu: Oběť nalezena na toaletách letiště. Kamery nezaznamenali nic nezvyklého. Celkově na záznamech není nic divného. Přesto mají všechny záznamy něco společného a to šedavou skvrnu v pozadí. Jakoby tam někdo chodil napůl zahalený v šeru. Vždy se tato skvrna mihne chvíli před tím než oběť padne mrtvá. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Když dojdete ke kamerovým záznamům najdte celekm čtyry záznamy, které zachycovali vraždu. Oběť č. 1.2 Jack Weldes - 85 let, běloch, svobodný - jiný světlý 5. kategorie - obrateň - měnící se do hadů - trvalým bytem ve čtvrti St. Preist - ohledání: Mrtvola byla nalezena beze stopy zranění a bez energie. Byl nalezen v 1. vrstvě šera. - neoficiální zpráva Jiných: muž byl zbaven veškeré svojí energie. Prohlédlé do 3. hladiny šera, beze stopy. Místo činu: tělo nalezeno na ulici v šeru. Kamery nezachytili ani příchod oběti Anna Sirax - věk 30 let, běloška, rozvedená - trvalým bytem Ecully - ohledání: Žena byla nalezena s bodnou ranou na břichu, která nebyla smrtelná. Případ neuzavřen nebyl nalezen důvod úmrtí. - neoficiální zpráva Jiných: žena byla zbavena veškeré svojí energie. Prohlédlé do 3. hladiny šera, beze stopy. Místo činu: Oběť nalezena na ulici - kamerový záznam hovoří o náhlém zhroucení postavy bez důvodů a beze svědků oběť 2.5 Iren Alaro - 17 let, černoška, svobodná - Jiná temná - vědma 6. kategorie - trvalým bytem Oullins - neoficiální zpráva jiných: žena byla nalezena v první hladině šera, zbavena veškeré energie. Oběť byla prohlídnuta ve 3. hladině šera, beze stopy. Byla bez jakékoliv artefaktové vybavenosti. Místo činu: Oběť nebyla vidět přijít na místo činu - kamery také nic nezaznamenali oběť 3.4 Eva Raxos - 27 let, běloška, rozvedená - trvalým bytem v Chaponost - ohledání: Žena byla nalezena mrtva. Vyšetřením byla zjištěna mozková mrtvice. - neoficiální zpráva Jiných: žena byla zbavena veškeré svojí energie. Prohlédlé do 3. hladiny šera, beze stopy. Místo činu: Oběť nalezena na toaletách letiště. Kamery nezaznamenali nic nezvyklého. Celkově na záznamech není nic divného. Přesto mají všechny záznamy něco společného a to šedavou skvrnu v pozadí. Jakoby tam někdo chodil napůl zahalený v šeru. Vždy se tato skvrna mihne chvíli před tím než oběť padne mrtvá. |
| |
| soukromá zpráva od Rose Sand pro "A je tam hodně masa," zachvěji se, protože mi to přijde až nechutné, protože moje fantasie pracuje až příliš... "Růže tam nejsou a pentagram už jsme viděly odtud." Rose, vzpamatuj se a neospravedlňuj se před ní! napomenu se. |
| |
| soukromá zpráva od Raymond Cain pro "Vidíš? Určitě to bude i na dalších," otočím se k Michel. "Já z toho nic nepoznám, ale někdo by třeba mohl. Asi by jsme ty nahrávky měli vzít sebou," navrhnu. |
| |
| soukromá zpráva od Michel Quinssy pro Záznamy dám na kopičku, vytáhnem ještě ten, který jsme si pouštěli naposledy, strčím to do báglu a slušně poděkuji. Tak a teď do klubu, tam to všichni probereme a sesumírujeme to, co jsme odhalili. |
| |
| soukromá zpráva od Raymond Cain pro Znechucene se odvrátím. Sice se mi to nelíbí, ale tohle je důležité. Toho šílence musíme zastavit, jinak kdo ví co by se mohlo stát. "Ještě bychom se měli podívat na případ tři čtyři, je poslední na našem seznamu," připomenu Michel když skončí s kopírováním kazet. |
| |
| soukromá zpráva od Michel Quinssy pro Vidím se už úplně někde jinde, možná v posteli s knížkou, nebo s někým milým, ale rozhodně ne se pachtící za nějakým pomatencem. |
| |
| soukromá zpráva od Raymond Cain pro "Jenom se podíváme, jestli je tam stejný ornament nebo ne. Navíc je to vaše vědma," řeknu, nastartuju a odlepím se od chodku. Obeť číslo dva pět. Mladé děvče. J ehnus, že jí někdo zabil, i když byla Temná. |
| |
| soukromá zpráva od Miriam Souličková pro “Kam vyrazíme odtud?“ zeptám se zvědavě. |
| |
| soukromá zpráva od Jack James Willis pro Pravím a odložím prázdný talíř a utřu si ruce i pusu ubrouskem. "No tak se dáme do toho." VYtáhnu notbook a spustím ho. Pak kývnu na světlou obsluhu, aby se šla podívat. Mezitím než dojde najedu fotografie všech 13 obětí na monitor. "Nezná te je? Nebyli tady někdy nedávno?" Zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Gilles Garnier pro |
| |
| soukromá zpráva od Gilles Garnier pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Jack Weldes - 85 let, běloch, svobodný - jiný světlý 5. kategorie - obrateň - měnící se do hadů - trvalým bytem ve čtvrti St. Preist - ohledání: Mrtvola byla nalezena beze stopy zranění a bez energie. Byl nalezen v 1. vrstvě šera. - neoficiální zpráva Jiných: muž byl zbaven veškeré svojí energie. Prohlédlé do 3. hladiny šera, beze stopy. Místo činu: tělo nalezeno na ulici v šeru. Kamery nezachytili ani příchod oběti Místo činu kupodivu není zas tak těžké poznat. V první vrstvě šera je na této kolmé ulici k nábřeží řeky vidět vypálený mech. Je ho vypáleno sposta a kdyby se narovnala plocha, opět by vytvořila jádro pentagramu. Ulice samotná je zapadlá a celkem nehostiná. Samotné místo činu leží za velkým kontejnerem na odpadky. Kolmo na tuto ulici je hlavní ulice, vedoucí paraelně s nábřežím. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Jack Weldes - 85 let, běloch, svobodný - jiný světlý 5. kategorie - obrateň - měnící se do hadů - trvalým bytem ve čtvrti St. Preist - ohledání: Mrtvola byla nalezena beze stopy zranění a bez energie. Byl nalezen v 1. vrstvě šera. - neoficiální zpráva Jiných: muž byl zbaven veškeré svojí energie. Prohlédlé do 3. hladiny šera, beze stopy. Místo činu: tělo nalezeno na ulici v šeru. Kamery nezachytili ani příchod oběti Místo činu kupodivu není zas tak těžké poznat. V první vrstvě šera je na této kolmé ulici k nábřeží řeky vidět vypálený mech. Je ho vypáleno sposta a kdyby se narovnala plocha, opět by vytvořila jádro pentagramu. Ulice samotná je zapadlá a celkem nehostiná. Samotné místo činu leží za velkým kontejnerem na odpadky. Kolmo na tuto ulici je hlavní ulice, vedoucí paraelně s nábřežím. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Jack Weldes - 85 let, běloch, svobodný - jiný světlý 5. kategorie - obrateň - měnící se do hadů - trvalým bytem ve čtvrti St. Preist - ohledání: Mrtvola byla nalezena beze stopy zranění a bez energie. Byl nalezen v 1. vrstvě šera. - neoficiální zpráva Jiných: muž byl zbaven veškeré svojí energie. Prohlédlé do 3. hladiny šera, beze stopy. Místo činu: tělo nalezeno na ulici v šeru. Kamery nezachytili ani příchod oběti Místo činu kupodivu není zas tak těžké poznat. V první vrstvě šera je na této kolmé ulici k nábřeží řeky vidět vypálený mech. Je ho vypáleno sposta a kdyby se narovnala plocha, opět by vytvořila jádro pentagramu. Ulice samotná je zapadlá a celkem nehostiná. Samotné místo činu leží za velkým kontejnerem na odpadky. Kolmo na tuto ulici je hlavní ulice, vedoucí paraelně s nábřežím. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Iren Alaro - 17 let, černoška, svobodná - Jiná temná - vědma 6. kategorie - trvalým bytem Oullins - neoficiální zpráva jiných: žena byla nalezena v první hladině šera, zbavena veškeré energie. Oběť byla prohlídnuta ve 3. hladině šera, beze stopy. Byla bez jakékoliv artefaktové vybavenosti. Místo činu se nachází nedaleko silnice. Je to skupinka křovisek, která dělá přirozenou hradbu mezi silnicí a malým útočištěm obehnaným tímto křovím. V první hladině šera je vidět opětět vypálený mech. Samotné místo však není až tak beze stop. Najdete tam malé vyhaslé ohniště, které už nikdo dlouho nenavštívil a navíc na kamenech kolem něj i stopy krve. Vypadá to, že se někdo tady zjevně dřívě o něco pokoušel. Možná samotná dívka. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Iren Alaro - 17 let, černoška, svobodná - Jiná temná - vědma 6. kategorie - trvalým bytem Oullins - neoficiální zpráva jiných: žena byla nalezena v první hladině šera, zbavena veškeré energie. Oběť byla prohlídnuta ve 3. hladině šera, beze stopy. Byla bez jakékoliv artefaktové vybavenosti. Místo činu se nachází nedaleko silnice. Je to skupinka křovisek, která dělá přirozenou hradbu mezi silnicí a malým útočištěm obehnaným tímto křovím. V první hladině šera je vidět opětět vypálený mech. Samotné místo však není až tak beze stop. Najdete tam malé vyhaslé ohniště, které už nikdo dlouho nenavštívil a navíc na kamenech kolem něj i stopy krve. Vypadá to, že se někdo tady zjevně dřívě o něco pokoušel. Možná samotná dívka. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "No ano, byl tady tenhle ten. Ten tu byl pečenej vařenej. Říkal vždycky, že je to jeho nejoblíbenější lokál." Praví ukáže na Ordanse (oběť 3.5). Paks e zamyslí a pokračuje v prohlížení. "No myslím, že jsem viděla tady ještě tyhle dvě ale víc jich nevím." Praví a ukazuje na Saru Ironal (oběť: 3.6) a na Iren Alaro (obeť: 2.5). |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "No ano, byl tady tenhle ten. Ten tu byl pečenej vařenej. Říkal vždycky, že je to jeho nejoblíbenější lokál." Praví ukáže na Ordanse (oběť 3.5). Paks e zamyslí a pokračuje v prohlížení. "No myslím, že jsem viděla tady ještě tyhle dvě ale víc jich nevím." Praví a ukazuje na Saru Ironal (oběť: 3.6) a na Iren Alaro (obeť: 2.5). |
| |
| soukromá zpráva od Raymond Cain pro "Myslíš, že je to její krev?" porhodim přes rameno na Michel a dál se dívám na kameny. " O co pak se tu asi pokoušela nebo je to snad práce toho vraha? Ale to se mi enzád, u ostatních obětí nic takového nebylo," mumlám si pro sebe. "Taky by mě zajímalo kdo jí tu našel. Nevíš o tom něco?" obrátím se od kamenů a zadívám se na Michel. |
| |
| soukromá zpráva od Michel Quinssy pro Pak polknu, " Bude průser, jestli v tom má prsty nějakej satanistickej úchyl, ale toho bychom mohli spacifikovat." |
| |
| soukromá zpráva od Miriam Souličková pro Zdálo se, že jsme na dobré cestě, nebo jsem si to aspoň myslela. Jaký šílenec vlastně mohl vraždit své? Ať už Temné nebo Světlé? Musel to být opravdu blázen. Zadívám se na Johatana, Johatan je tajnůstkář. Sice mi odpovídá na otázky ale jen na ty které chce a myslím, že mi spíš říká polopravdy. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Ukáže na fotky oběti 3.5 a 3.6. "Občas sem chodili na oběd. Pravda, že Myšák, tady byl celkem často. Říkal, že se mu tady líbí víc než doma." Pak se podívá ještě na dívku obětť č. 2.5. "No tahle se zajímala, jestli by se tu nedala sehnat nějaká brigáda na sezonu, ale pak se neozvala. Je to už poměrně dost dlouho." Praví trochu nejistě. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Ukáže na fotky oběti 3.5 a 3.6. "Občas sem chodili na oběd. Pravda, že Myšák, tady byl celkem často. Říkal, že se mu tady líbí víc než doma." Pak se podívá ještě na dívku obětť č. 2.5. "No tahle se zajímala, jestli by se tu nedala sehnat nějaká brigáda na sezonu, ale pak se neozvala. Je to už poměrně dost dlouho." Praví trochu nejistě. |
| |
| soukromá zpráva od Sára Kleerová pro Pak si prohlédnu ulici, jestli není na ní něco zajímavého. Třeba nějaký obchod, či něčím zvláštní podnik, ze kterého by mohl někdo něco vidět. "Hm..."chytře prohodím ke svým dvoum společníkům. |
| |
| soukromá zpráva od Sára Kleerová pro Když vystoupím z auta, zamrkám, abych našla stín svých vlastních řas a podívám se na místo činu šerem. Ani nečekám, že něco najdu, ale jistota je jistota. Pak si prohlédnu ulici, jestli není na ní něco zajímavého. Třeba nějaký obchod, či něčím zvláštní podnik, ze kterého by mohl někdo něco vidět. "Hm..."chytře prohodím ke svým dvoum společníkům. |
| |
| soukromá zpráva od Raymond Cain pro Skloním se k zemi a jeden ze zakrvácených kamenů uložím do pytlíku a zastrčim do kapsy. "Zkusíme to tu ještě prošmejdit a nebo se už vrátíme? Nebo se chceš stavit u motorkářů? Malé občerstvení by neuškodilo," navrhnu. |
| |
| soukromá zpráva od Michel Quinssy pro "Jezdíš tam často? To tam asi budu vypadat moc slušně, to abych uplatnila Závojíček, aby mě neukamenovali." Zvedám se a kráčím rovnou k motorce. |
| |
| soukromá zpráva od Raymond Cain pro Za pár minut jsme už u klubu a na uvítanou nám tu zní: Faster than a bullet Terrifying scream Enraged and full of anger He's half man and half machine Zaparkuju vedle ostatních motorek, počkám na Michel a společně vyrazíme ke dveřím od klubu. Rides the Metal Monster Breathing smoke and fire Closing in with vengeance soaring high Cestou pokývnutím hlavy pozdravím ty co znám a když vstupujeme do klubu Halford stále ječí tu svou. He is the Painkiller This is the Painkiller |
| |
| soukromá zpráva od Jack James Willis pro "Aha, aha." Pravím a pak zase stočím pult k sobě. "Děkujeme za pomoc." Pravím a počkám, až odejde od nás. "No takže nic divného, na první pohled, ale vyzkouším ještě něco." Pravím a zapnu program Mefista. "Takže zkusíme, jaká je pravděpodobnost toho, že by se vzájemně znali." Pravím a začnu datlovat do programu jména a zařazení. Ten na chvíli běží. "No takže to vypadá jasně. Jiní mají celekm velkou pravděpodobnost, že se znali, ale mezi normálním a jinýma je průměrná šance, na to že by se znali." Pravím trochu nerozhodně. "No takže vyzkoušíme faktor X." Zadám a po chvíli se začně obrazovka plnit daty a grafy, které ve finále dajíá do hromdy jeden 3D obrázek. Jedná se o třináct plastiských křivek, které se dotákají ve třech bodech. "Mno, to už je zajímavější. Narval jsem všechna data do Mefista, aby mi vyhodil faktor X v 4D matici. Tedy, jestli je možné, že by se potkali ve stejný čas na stejném místě. Podel toho, co vidím, byli všechny oběti v kontaktu mezi sebou v den vraždy. Každý ten bod ej den vraždy." Dodám pro vysvětlení. |
| |
| soukromá zpráva od André Malczewski pro "No vida. Zase ten pentagram. Takže první spojitost, ale toho si snad už museli všimnout při vyšetřování." pozvednu obočí v tázavém výrazu . Pečlivě zkoumám zem kolem. Občas se na ní najdou vcelku zajímavé důkazy. |
| |
| soukromá zpráva od André Malczewski pro "No vida. Zase ten pentagram. Takže první spojitost, ale toho si snad už museli všimnout při vyšetřování." pozvednu obočí v tázavém výrazu . Pečlivě zkoumám zem kolem. Občas se na ní najdou vcelku zajímavé důkazy. |
| |
| soukromá zpráva od Michel Quinssy pro |
| |
| soukromá zpráva od Sára Kleerová pro Možná by nebylo od věci vrtátit všechny Lyonské do školícího střediska. Pche...i když by to možná nemělo moc velký význam... Navenek se jen zamyšleně usměju na oba dva své společníky. "No třeba je to jen nedostatkem zkušeností... třeba tu mají takový klídek, že už vlastně na své schopnosti zapoměli. " |
| |
| soukromá zpráva od Sára Kleerová pro Možná by nebylo od věci vrtátit všechny Lyonské do školícího střediska. Pche...i když by to možná nemělo moc velký význam... Navenek se jen zamyšleně usměju na oba dva své společníky. "No třeba je to jen nedostatkem zkušeností... třeba tu mají takový klídek, že už vlastně na své schopnosti zapoměli. " |
| |
| soukromá zpráva od Gilles Garnier pro |
| |
| soukromá zpráva od Gilles Garnier pro |
| |
| soukromá zpráva od Monique Chasseau pro Když o něm mluvila Rose s takovým despektem a odporem, musí to být něco zajímavého. Rozhlédnu se kolem. Nikdo se moc nedívá a tak zdvihnu svůj stín a pomalu vpluji do světa šedých barev. První sféru Šera jen propluji, soustředím se spíše na vkročení do sféry druhé. |
| |
| soukromá zpráva od Rose Sand pro No, když mu na týden dovolím parkovat s motorkou, kde chce, třeba i před garáží, tak by to mohlo projít uvažuji v duchu, zatímco je Moni v pejru. |
| |
| soukromá zpráva od Monique Chasseau pro “Páni…“ Zavřu oči a promítnu si ještě jednou to, co jsem tam viděla. Toho masa. Rozplývala bych se nad tím hodně dlouho, ale máme tu práci. “Tohle jsem tam našla.“ V dlani jsem měla schovanou malou krabičku cigaret. “Asi sis toho nevšimla. V první sféře Šera to je malá ozdobná krabička s přívěskem. Malá lahvička s drcenými rubíny. Rubíny… fialová růže… příště najdeme co, šarlatový šátek?“ Uchechtnu se ironicky. Nemá cenu Rose zatěžovat tím, co to je ve druhé hladině Šera, ona tam stejně nevidí, ale ta kapka krve by mě zajímala čí je. Na tohle se bude muset podívat expert. |
| |
| soukromá zpráva od Miriam Souličková pro Ale nakonec mi to přece jen vysvětlil a já konečně pochopila “Aha. Tak takhle.“ podrbu se na hlavě “Pochybuji že by to byla náhoda. To by byla sakra velká náhoda.“ dodám. Zamyšleně se mračím, pak zavrtím hlavou “Ale stále mi to nedává moc velký smysl.“ přiznám se. |
| |
| soukromá zpráva od Raymond Cain pro |
| |
| soukromá zpráva od Michel Quinssy pro "Máme i tady nějakou práci?" Zeptám se tak, jakože to tu vidím skoro zbytečně, přesto se dívám na Jiné a říkám si kterej z nich to tak může bejt? Koukám na to, kdo z nich má viditelně symbol pentagramu či něčeho podobného, co by směrovalo k satanismu a tomu podobným praktikám. I když, tenhle hajzlík, a navíc, je-li jen jeden, že?! Bude maskovanej, asi. Bude mazanej a bude nás tahat za nos. |
| |
| soukromá zpráva od Rose Sand pro Budu se muset v tom šeru zlepšit, kurnik, teď si myslí, kdo ví jak nemá navrch, ale jsem ráda, že to našla. "Vynikající!" usměji se naprosto dobrosrdečně a sednu a připoutám se na místo spolujezdce. Víc neřeknu, víc totiž není třeba. Hodím si notebook na klín a hned se cítím o něco lépe. Začnu vyhledávat, zda si někdo v poslední době nekoupil fialové růže, nebo zda si před rokem někdo nekoupil sazenice. Kouknu také, kdo vlastní okolní venkovská sídla, jen tak pro sichr. A nezapomenu se podívat, do Amadea, na co by se daly využitkovat drcené rubíny. V ten moment úplně zapomenu na Moni, prsty mi běhají po klávesnici jako nadšené děti po louce. Byla jsem ve svém živlu. Do téhle doby jsem jen katalogizovala a spravovala svůj okruh sítě. Musím přiznat, že tohle je o dost vzrušující. Doufám, že Ray se má dobře... ulítne mi jediná myšlenka. |
| |
| soukromá zpráva od Raymond Cain pro |
| |
| soukromá zpráva od Michel Quinssy pro |
| |
| soukromá zpráva od Raymond Cain pro "Nic lepšího neměli," okumentuju tu atrapu na jídlo a posadím se na židli. Usrkávám pivo a přemýšlím jak je na tom asi Rose. |
| |
| soukromá zpráva od Michel Quinssy pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro V samotném klubu nenvypadá nikdo, kdo by se rozhodl se prát. Pravda, že přes kouřovou clonu na krásno zapadnete. Mezi návštěvníky se pohybuje pár Jiných, ale vesměs jsou to temní, kteří přišli na pivo. Symbol pentagramu najdete celekm snadno. Má ho jeden z dvojice temných na kožené bundě. dvojice samotná je tvořena vědmou a temným mágem relativně nižší kategorie. Vás si vícceméně nevšímají. Další pentagramy najdete celkem snadno i dále na krkách návštěvníků jako přívěšky. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro V samotném klubu nenvypadá nikdo, kdo by se rozhodl se prát. Pravda, že přes kouřovou clonu na krásno zapadnete. Mezi návštěvníky se pohybuje pár Jiných, ale vesměs jsou to temní, kteří přišli na pivo. Symbol pentagramu najdete celekm snadno. Má ho jeden z dvojice temných na kožené bundě. dvojice samotná je tvořena vědmou a temným mágem relativně nižší kategorie. Vás si vícceméně nevšímají. Další pentagramy najdete celkem snadno i dále na krkách návštěvníků jako přívěšky. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Samotná zahradnictví je odebírají z jedné zahrady nedaleko Lyonu směrem k pobřeží. Okolní sídla jsou v rukou cca tuctu soukromníjků, vesměs zbohatlých rodin. Amadeus a rubíny: Do některých artefaktů se přidávají rubíny. Samotné rubíny pro světlého nemají moc velkou cenu. Temné vědmy vědí o využívání více. Amadeus a rubíny vypadající v jiných sférách jinak upěřesnění krev: Krystalizovaná krev, připravená k použití na lektvary. Např: Lektvar lásky. Nebo na artefakty. Záleží na tom odkud krev pochází. |
| |
| soukromá zpráva od Raymond Cain pro "Nejspíš zpátky. Měli bychom nejdřív zjistit co našli ostatní než s tím předstoupíme před vedení, nebo máš snad jiný návrh? Chceš ještě někde po něčem pátrat?" zadívám se na ty temné a chvilku je pozoruji, pak se vrátím ke svému pivu. |
| |
| soukromá zpráva od Jack James Willis pro "Náhoda za plné body." Potvrdím slovně. "Nejdivnější jsou stejnak ty místa samotná, když jsem je prohledával poprvé, tak byl vypálený mech všude betz tvaru a teď se prostě vrátiol a udělalo to toto." Mávnu rukou a pak se zase podívám do notbooku. "Tohle je jen na místech, kde je velký zdroj energie ve vyšších vrstvách. Tohle je divné i ten tvar samotný." Pravím celkem zamyšleně. |
| |
| soukromá zpráva od Michel Quinssy pro Vytahuju peníze z kapsy a dávám je svému parťákovi. "Mám je proklepnout?" Dodávám na vysvětlenou: "Víš, já tyhle pátračky nemám ráda, mám radši klid. Jak jsi u Hlídky dlouho a jak jsi k ní přišel?" Do toho se láduju jídlem a už skoro před sebou nic nemám. |
| |
| soukromá zpráva od Raymond Cain pro "Myslim, že zatím nemusíme. Nic neudělali, tak je můeme nechat být," dopiju pivo a vrátím prázdnou sklenici na stůl. "U Hlídky jsem jenom pár let," pohodlně si natáhnu nohy. Rozhodně teď nemám náladu se nějaké temné svěřovat jak je to mezi mnou a Rose. |
| |
| soukromá zpráva od Gilles Garnier pro |
| |
| soukromá zpráva od Gilles Garnier pro |
| |
| soukromá zpráva od Miriam Souličková pro “Kam vůbec vyrazíme teď? Nebo už nejsou žádná místa která bychom mohli prozkoumat?“ zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Michel Quinssy pro Prázdnou sklínku postavím vedle talíře a čekám. "Takže jedem tam, odkud jsme vyjeli?" Zajímalo by mne, jak jsou na tom ostatní. |
| |
| soukromá zpráva od Raymond Cain pro S Michel v těsném závěsu pak opustíme klub a vydáme se zpátky k Johatanovi. Jsem zvědavý jestli tam už někdo bude. Nechce se mi tam jen tak bezmyšlenkovitě tvrdnout zatímco ostatní budou ještě lítat po městě. |
| |
| soukromá zpráva od André Malczewski pro "Taky myslím, že bychom mohli jet dál. Co ty na to Sáro?" optám se a típnu zbytek cigarety. |
| |
| soukromá zpráva od André Malczewski pro "Taky myslím, že bychom mohli jet dál. Co ty na to Sáro?" optám se a típnu zbytek cigarety. |
| |
| soukromá zpráva od Michel Quinssy pro |
| |
| soukromá zpráva od Jack James Willis pro "No napadá mne pár věcí, ale to by se tu dělalo těžko." Pravím a podepřu si rukou čelo. "Tohle bude na dlouho." Projede mi hlavou. "No teoreticky můžem obejít všechny místa, kde se něco stalo a nebo se můžem vrátit zpátky ke mně a počkat na ostatní." Nakonec po chvilce ticha pravím. "Nemyslím, že by jsme zjistili něco nového." Pravím trochu unaveným hlasem. |
| |
| soukromá zpráva od Miriam Souličková pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Po celkem poklidné cestě k Johatanovu klubu, vás vevnitř uvítá Elisabeth. Johatanova pomocnice. Temná nižší ktegorie, vědma. "Zdravím, zdravím, tak se zase posaďte. Co si dáte?" Zavětří jakoby do vzduchu. "No, chcete pokračovat v pití piva a nebo něco lepšího do žaludku?" Její odhad je jakoby se vám podívala do žaludku, ale je vidět, že vám nic neprovedla. Samotná dívka je drobnější postavy a celkem pohledná černovláska. Její krása nění sice v roztomilosti, ale spíše do spartanského stilu. Rozhodně nevipadá na dívku, která by šla daleko pro ránu a rozhodně nevypadá na dívku, která by na sebe nechala řvát. Oblečena je v purpurově rudé košili a kalhotech. Přes volnou košili splývají vlasy v kaskádách. Není ani moc výrazně nalíčená. Líčení podporuje spíše její spartanské vzvření. Když jste došli. Našli jste jí už stát za barem, ale podle sklenice s jakodovým džusem na jednom ze stolů je celekm jasné, že vás musela "cítit" už dřív, když jste dojížděli. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Po celkem poklidné cestě k Johatanovu klubu, vás vevnitř uvítá Elisabeth. Johatanova pomocnice. Temná nižší ktegorie, vědma. "Zdravím, zdravím, tak se zase posaďte. Co si dáte?" Zavětří jakoby do vzduchu. "No, chcete pokračovat v pití piva a nebo něco lepšího do žaludku?" Její odhad je jakoby se vám podívala do žaludku, ale je vidět, že vám nic neprovedla. Samotná dívka je drobnější postavy a celkem pohledná černovláska. Její krása nění sice v roztomilosti, ale spíše do spartanského stilu. Rozhodně nevipadá na dívku, která by šla daleko pro ránu a rozhodně nevypadá na dívku, která by na sebe nechala řvát. Oblečena je v purpurově rudé košili a kalhotech. Přes volnou košili splývají vlasy v kaskádách. Není ani moc výrazně nalíčená. Líčení podporuje spíše její spartanské vzvření. Když jste došli. Našli jste jí už stát za barem, ale podle sklenice s jakodovým džusem na jednom ze stolů je celekm jasné, že vás musela "cítit" už dřív, když jste dojížděli. |
| |
| soukromá zpráva od Raymond Cain pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Nohy dolů mladý pane, tady nejste doma." Praví s důrazem, ale i s mírným hraným podtextem. Je na ní vidět, že nechce, aby měl Ray nohy na židli, ale pokud je nebude chtít sundat, tak z toho zase moc dělat nebude, pokud nedostane zámiňku. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Nohy dolů mladý pane, tady nejste doma." Praví s důrazem, ale i s mírným hraným podtextem. Je na ní vidět, že nechce, aby měl Ray nohy na židli, ale pokud je nebude chtít sundat, tak z toho zase moc dělat nebude, pokud nedostane zámiňku. |
| |
| soukromá zpráva od Jack James Willis pro "No takže teď bych viděl na nějakého stopa. Na portál už nějak nemám sílu a protahovat tě třetím šerem se mi moc nechce." Pravím trochu rozpačitě a pomalu postupuju k vozovce. Chvíli se koukám a pak mávnu na auto jedoucí směrem do centra. "Jé nazdar Bobe, tebe jsem enviděl už dlouho, že hodíš mne a Karlu do města?" Pravím a už se pakuju do auta. "Bob" Vypadá trochu zpitoměle, ale přeci jen nás nabere a odveze na nějakých sto metrů od mojeho baru. Je vidět, že jsem na něj přitlačil asi trochu neuměle, neboť se muž za ccelou cestu neprojevil a měl na obličeji jen tupý úsměv. Když vystoupíme, tak na něj zamávám a on pokračuje ku městu. "No dál musíme pěšky." Dodám a pomalu vykročím. Je vidět, že moc nespěchám. Jakobych se toulal trochu jinde myšlenkami. |
| |
| soukromá zpráva od Michel Quinssy pro "Dám si něco teplého do žaludku, něco jinačího, než jsou tousty a po čem bych neměla hlad a nevrčela bych," mrknu na ni, však ona už mě zná. "Ještě se nikdo nevrátil?" |
| |
| soukromá zpráva od Raymond Cain pro Zvednu sklenici a několika doušky jí z poloviny vyprázdním. Jenom doufám, že Rose brzy dorazí a budeme odsud moci vypadnout. Tohle nečinné posedávání mě ničí. |
| |
| soukromá zpráva od Sára Kleerová pro "A pak bychom si mohli zajít na oběd, co říkáte?" |
| |
| soukromá zpráva od Sára Kleerová pro "A pak bychom si mohli zajít na oběd, co říkáte?" |
| |
| soukromá zpráva od Michel Quinssy pro |
| |
| soukromá zpráva od Gilles Garnier pro |
| |
| soukromá zpráva od Gilles Garnier pro |
| |
| soukromá zpráva od Rose Sand pro Také se zkusím napíchnout na to, zda ony květinářství nejsou pokročilá a nemají elektronický systém, který by mi mnohé řekl bez toho, aniž bych dovnitř šla. Také mrknu na to, zda na přísady do lektvarů a artefaktů nemusejí mít vlastníci povolení. Pobrukuji si písničku Rafael od Cali Bruni, protože se mi líbí a navíc se ji už celý den snažím vyhnat z hlavy. Do teď jsem si myslela, že se mi to podařilo. Vcelku se bavím, rozhodně mě baví má práce, ačkoliv si podklady pro vyhledávání musím hledat sama. |
| |
| soukromá zpráva od Monique Chasseau pro Otočím hlavu a od znuděného výrazu pozorující chodce kolem a čekající, co z Rose vypadne, se nakonec rozhodnu, že se pokusím tvářit o něco víc mile. I když se mi teď hlavou míhají myšlenky na úplně něco jiného, nejvíce se míhají o jídle, ale musím svou chuť zažehnat a tak se raději dám do rozhovoru. Je to už dlouho od poslední licence a tuhle jsem ještě nepoužila… a… možná je ještě dost času na to. Tupě zírám na palubní desku, o něčem přemýšlím, avšak ne dlouho a opět se vrátím do reality. “Tak jak? Co ty rubíny?“ |
| |
| soukromá zpráva od Rose Sand pro "Moc tomu nerozumím," okomentuji svou bezradnost, "Michel se Sárou budou vědět rozhodně víc, protože jsou to temné vědmy a s tímhle se už možná potkaly. Ale, co to dělalo pro zázraky světa u krysodlaka?!" podivím se. "Nebo ti to něco říká? Jo, květinářství jsou tu dvě," prohodím bokem. "Kde se dají sehnat ty fialové růže," upřesním. Připadám si tak naivně jenom já? Moni je pyšná, ale co se jí honí hlavou? Ne, takhle neuvažuj, Rose, každá pomoc se oceňuje. Každá. uklidním se v duchu, když sklopím oči k počítači. Vzpomenu si na Raye, ten by teď řekl jistě něco legračního a celou situaci by dokázal nadlehčit. Já ne. Já jsem oproti němu suchar. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Pak se jim tam dá najít ještě ceník a to je vše. Přísady a lektvary: Na některé ano. Kupříkladu ostatky starých mágů podléhají samostné registraci a jsou podmiňovaný vlastní registrací. Krev nepodléhá registraci. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "No zatím jste tu první a tak máte privilegium teplého oběda." Praví a zmizí za dveřma nadepsané kuchyně. Po opravdu krátké chvilce se rozline po lokále vůně masa a brambor. Nakonec po necelých pěti minutách Elizabeth nese velký talíř s pečeným masem, vypadající jako kus kachny. Přílohu tvoří zelenina, brambor a extra červené zelí. "No doufám, že to bude chutnat. Nic tak na rychlo jsem nestihla spíchnout." Praví drobně omluvným hlasem a položí velký talíř i s příborem před Michel. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "No zatím jste tu první a tak máte privilegium teplého oběda." Praví a zmizí za dveřma nadepsané kuchyně. Po opravdu krátké chvilce se rozline po lokále vůně masa a brambor. Nakonec po necelých pěti minutách Elizabeth nese velký talíř s pečeným masem, vypadající jako kus kachny. Přílohu tvoří zelenina, brambor a extra červené zelí. "No doufám, že to bude chutnat. Nic tak na rychlo jsem nestihla spíchnout." Praví drobně omluvným hlasem a položí velký talíř i s příborem před Michel. |
| |
| soukromá zpráva od Raymond Cain pro "Je to dobrý," pochvalim kuchařku a pak už se jenom věnuji jídlu. Vzhledem k hladu, který pociťuji to do sebe nasoukám během chvilky a pohodlně se rozvalim na židli. |
| |
| soukromá zpráva od Miriam Souličková pro Tenhle trik bych taky chtěla umět. Vydám se po jeho boku, procházka mi nevadí. Chvíli Johatana pozoruji, jak se tváří zamyšleně než se začnu rozhlížet. Kolik nás vlastně je? Jiných? Na celém světě? Tisíce? Miliony? Nebo nás bylo jen malí zlomek? “Nad čím dumáš filozofe?“ zeptám se konečně. |
| |
| soukromá zpráva od Jack James Willis pro "Mno byl jsem u většiny případů jako vyšetřovatel a přeci jen tam nebylo nic a teď tohle to." Rozevřu ruku v bezmoci. "Máme spoustu cest, kterýma musíme projít a myslím, že nemáme čas na nějaké zdržování. Bude to chtít vybrat. ZNám takovéto zabíjení. Vrah, který zabíjí takto, ať vysátím nebo zbraní, nikdy nemá dost." |
| |
| soukromá zpráva od Monique Chasseau pro Mrknu do zpětného zrcátka, jestli nic nejede. V Šeru si zkontroluji jestli naše cesta bude bezproblémová, zařadím rychlost a sešlápnu plyn. Plynule vyjedu do provozu. “Vezmu to teď k další oběti. Myslím, že to by ten Idaro a naštěstí je blízko jedno z míst, kam chodí Jiní. Jahodová kavárna. Tak se tam taky poptáme, až ohledáme místo činu.“ Nejsem sice taxikář, ale do St. Foya se snad dostanu. “Kde jsou ty květinářství?“ Mírně pootevřu ústa. To dělám vždycky, když řídím a přemýšlím. Vypadá to směšně a dělám to podvědomě. Přeručkuji a zatočím vlevo. “Jo a s těmi vědmami si chtěla říct, že vy Světlí nemáte žádné vědmy, které by se dokázaly té rubínové záhadě podívat na zoubek či co? To je neškolíte?“ Opět si do Rose rýpnu. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Jeson Idaro - muž, běloh, svobodný - trvalý bytem čtvrť Ste-Foy - ohledání: Tělo bylo nalezeno beze stopy zranění. Muž byl diabetik. - oficiální zpráva: muž umřel na akutní nedostatek inzulínu - neoficiální zpráva Jiných: muž byl zbaven veškeré svojí energie. Prohlédlé do 3. hladiny šera, beze stopy. Místo činu naleznete celkem snadno. Kromě vypáleného mechu do pentagramu, na místo upozorní ušlapaná tráva kolem a pozůstaky policejní pásky na křoví u kterého se místo činu nachází. Při zběžném pohledu ve vrstvě lidí a v první vrstvě šera se nic podivného nenachází. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Jeson Idaro - muž, běloh, svobodný - trvalý bytem čtvrť Ste-Foy - ohledání: Tělo bylo nalezeno beze stopy zranění. Muž byl diabetik. - oficiální zpráva: muž umřel na akutní nedostatek inzulínu - neoficiální zpráva Jiných: muž byl zbaven veškeré svojí energie. Prohlédlé do 3. hladiny šera, beze stopy. Místo činu naleznete celkem snadno. Kromě vypáleného mechu do pentagramu, na místo upozorní ušlapaná tráva kolem a pozůstaky policejní pásky na křoví u kterého se místo činu nachází. Při zběžném pohledu ve vrstvě lidí a v první vrstvě šera se nic podivného nenachází. |
| |
| soukromá zpráva od Michel Quinssy pro |
| |
| soukromá zpráva od Monique Chasseau pro Pomalu sesunu dlaně z volantu, prsty měkce objedu záhyb a skončím s dlaněmi v klíně. Tohle cestování napříč Lyonem je vyčerpávající a nudné… mít tak vedle sebe někoho od nás, to by bylo lepší… jenže jsem si nemohla vybrat. Pomalu, velice línými pohyby se vysoukám ven. Ještě si zkontroluji, že nic nejede, aby mě nesrazilo auto. A navíc jsem od rána pořádně nejedla. Přiložím si dlaň na škrundající žaludek. Teď bych nepohrdla bagetou. “Až odsud odjedeme, někde si nakoupíme. Mám hlad jako vlk.“ Uchichtnu se. Nejsem daleko od pravdy. Přejdu na chodník a rozhlédnu se. Pak se otočím na Rose. “Půjdu se tam podívat, ty zůstaň tady. Zjistíš pak víc, až ti řeknu jo.“ Bezva, mimo střed pozornosti. Přimhouřím oči a pohledem vyhledám svůj Stín a vstoupím do Šera. Nejprve místo činu ohledám v první hladině Šera a pak ve druhé. Počítám, že tam opět najdu něco zajímavějšího. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Mech samozřejmě zmizel a však na místě činu jsou zlatavé zbytky jakéhosi obrazce. Vypadá to, že to mizí. |
| |
| soukromá zpráva od Rose Sand pro Ne, ona si opravdu nikdy nemůže odpustit žádnou poznámku ohledně světlých či vlcích. Počkám si, až se vynoří a pak na jeden nádech tiše odrecituji onu pravdu: "My Světlí vědmy nemáme, to je vaše specialitka. My máme kouzelnice, takže promiň, nemohu sloužit," ušklíbnu se. Jsem stále v autě a mluvím přes stažené okýnku. Jak praktické. "Kdeže je ten bar?" houknu ještě o něco hlasitěji. |
| |
| soukromá zpráva od Miriam Souličková pro “Chápu, jak to myslíš.“ řeknu a zastavím se “Moment.“ zastavím ho a na okamžik skončím do obchodu se smíšeným zbožím, kde si koupím minerálku. Trochu mi vyschlo v krku. Hned se k němu zase vrátím a napiji se, pak mu nabídnu jestli se také nechce napít “Tenhle případ… to je pro mě něco nového. Nikdy jsem něco tak vážného neřešila. A musím říci, že až bude po všem dlouho se nechci zabývat nějakým stejně vážným případem. Na takové věci nemám nervy.“ |
| |
| soukromá zpráva od Jack James Willis pro Trochu zavětřím do vzduchu a pousměji se. "Znal jsem i horší případy, když začali kosit Jiné z vrchu. No, ale to už je několik století zpět. Zlaté kuše a fanatické obyvatelstvo." Pravím s mírnou dávkou humoru, jakobych chtěl zaplašit chmurné myšlenky. "Na ty stačilo jedno fingované upálení a bylo to v pořádku. Dneska je celkem o nos, vystrkovat ho moc dopředu i pro temné." Pravím trochu hranou filozofií. |
| |
| soukromá zpráva od Miriam Souličková pro Zůstala tam půlka, ale když už jsme byli jenom kousek od baru tak jsem ji vyhodila “Fingované upálení?“ podívám se na něj překvapeně “Co trochu podrobností? Jak fingované?“ |
| |
| soukromá zpráva od Jack James Willis pro "No to se necháš připoutat k takovému kůlu a kolem tebe kladou otepi klestí, které pak zapálí." Začnu vysvětlovat jakoby šlo o přípravu nějakého alkoholického drinku. "No a když to zapálí, tak na sebe hodíš ohnivou bariéru, která kopíruje tělo a děláš, že tě to hrozně pálí a svíjíš se. No a až tě to přestane bavit, tak si uděláš úkrok do šera a nebo si otevřeš malý portálek někam do bezpečí." Pokrčím rameny. "Nic náročného." Uzavřu. |
| |
| soukromá zpráva od Monique Chasseau pro Neměla jsem v Šeru zůstávat tak dlouho a tak hluboko Pravou rukou si promnu místo mezi obočím a kořenem nosu, prý to uklidňuje a zbavuje stresu. Tak proč to nezkusit. V levé ruce, kterou mám stále složenou na stehnech, mám skleněný květ růže. Tiše si zamručím a pak otevřu oči. To mnutí nosu trošku pomohlo. “Tady,“ podám Rose svůj nález. “Musela jsem až do třetího stupně Šera, abych něco zjistila. Bylo to v magickém obrazci, který tvořily zlaté čáry… zřejmě taky magické. Ve druhém stupni se téměř ztrácely, nebylo z nich nic poznat, tak jsem musela ještě hlouběji a tohle jsem našla. Zase to byla fialová růže. Tohle je fakt divný… dost divný… a i to, že… prohledávali to Hlídky ne? Tak proč sakra nic nenašli?“ Teď vinu nesvaluji ani na Světlé, ani na Temné. V tomhle možná hrají prim obě strany. |
| |
| soukromá zpráva od Rose Sand pro Asi trpí, že ukazuje slabost přede mnou pomyslím si. Nahlas prohlásím jen skoro strohé: "Dokážeš řídit?" je to pro mě těžké, tvářit se jako by se nic nedělo. Tvářit se, že mi nesejde na tom, že jí je zle. Dá se to poznat trochu na tónu, protože nejsem tak dobrý herec. Vezmu si růži a položím ji na zadní sedadlo: "Co zkusit teorii, že to někdo udělal až nějakou dobu po činu? Zajedeme do toho baru, chci si na chvíli v klidu sednout a nejlépe u kávy," zkusím. To, že práskla s dveřmi vůbec nekomentuji, protože to by se teď nehodilo. |
| |
| soukromá zpráva od Monique Chasseau pro “Jako, že by to tam někdo dal schválně, aby nás nasměrovali potřebným směrem? Mě se to prostě nelíbí.“ Projevím trochu zájem o diskuzi, aby si nemyslela, že na ní pořád jen vrčím. Obrátím se dozadu a začnu prohrabávat kabelku. Mrknu do peněženky, co mi tam zbývá za drobné. Snad si nebudu muset vybrat z bankomatu Povzdechnu si a pak to tam všechno naházím zpátky. “Tak fajn, Jahodová kavárna je dobrá tak akorát na kafe, moc se tam nenajíme… ale… oni stejně nemají nic, co bych jedla já.“ Zašklebím se. “Moc sladkého tam na výběr není.“ Usměju se. Zmínka o sladkém mě očividně rozjemnila. Položím ruce na volant s jistotou, že už můžu pořádně řídit. “Není to daleko, tak pojedem.“ Zařadím rychlost, zkontroluji si pravděpodobnost dojezdu – díky za to Šero – a vyjedu. |
| |
| soukromá zpráva od Rose Sand pro Cestou se koukám z okýnka, když vyhledávám květinářství a především jejich zavírací dobu. Už je přeci jen odpoledne. Ještě, než Moni zastaví, ležérně sbalím PC a dám jej na zadní sedačku tak, abych nezničila růži. Nemám, co bych řekla. Uklidňuje mě, že se jí vrací barva. Být s hladovým vlkodlakem není zrovna nejlepší vyhlídka. Na druhou stranu, dostala se do třetí hladiny, takže asi zas tak mladá opravdu nebude. |
| |
| soukromá zpráva od Sára Kleerová pro Pak pohlédnu na Andreho...já se v otmhle městě nevyznám, tak snad najde cestu on. |
| |
| soukromá zpráva od Sára Kleerová pro Pak pohlédnu na Andreho...já se v otmhle městě nevyznám, tak snad najde cestu on. |
| |
| soukromá zpráva od Gilles Garnier pro |
| |
| soukromá zpráva od Gilles Garnier pro |
| |
| soukromá zpráva od André Malczewski pro |
| |
| soukromá zpráva od André Malczewski pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Jack Weldes - 85 let, běloch, svobodný - jiný světlý 5. kategorie - obrateň - měnící se do hadů - trvalým bytem ve čtvrti St. Preist - ohledání: Mrtvola byla nalezena beze stopy zranění a bez energie. Byl nalezen v 1. vrstvě šera. - neoficiální zpráva Jiných: muž byl zbaven veškeré svojí energie. Prohlédlé do 3. hladiny šera, beze stopy. Místo činu tvoří celkem zapadlá ulice s popelnicema. Je to taková ta černá temná uličky, kterou mají rádi temní na svých lovech. Ve světě lidí vypadá tato ulice bez potíží a bez problémů. Jiné je to v šeru. V šeru je vidět, že je toto místo opravdu využíváno k tomu aby balo lovištěm. Podle stop a zbytků energie, to vypadá jako loviště upírů, ale přesto je vidět v řídkém mechu obrazec vypáleného pentagramu. Jinak je toto místo o ničem a v celku nudné. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Jack Weldes - 85 let, běloch, svobodný - jiný světlý 5. kategorie - obrateň - měnící se do hadů - trvalým bytem ve čtvrti St. Preist - ohledání: Mrtvola byla nalezena beze stopy zranění a bez energie. Byl nalezen v 1. vrstvě šera. - neoficiální zpráva Jiných: muž byl zbaven veškeré svojí energie. Prohlédlé do 3. hladiny šera, beze stopy. Místo činu tvoří celkem zapadlá ulice s popelnicema. Je to taková ta černá temná uličky, kterou mají rádi temní na svých lovech. Ve světě lidí vypadá tato ulice bez potíží a bez problémů. Jiné je to v šeru. V šeru je vidět, že je toto místo opravdu využíváno k tomu aby balo lovištěm. Podle stop a zbytků energie, to vypadá jako loviště upírů, ale přesto je vidět v řídkém mechu obrazec vypáleného pentagramu. Jinak je toto místo o ničem a v celku nudné. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Jack Weldes - 85 let, běloch, svobodný - jiný světlý 5. kategorie - obrateň - měnící se do hadů - trvalým bytem ve čtvrti St. Preist - ohledání: Mrtvola byla nalezena beze stopy zranění a bez energie. Byl nalezen v 1. vrstvě šera. - neoficiální zpráva Jiných: muž byl zbaven veškeré svojí energie. Prohlédlé do 3. hladiny šera, beze stopy. Místo činu tvoří celkem zapadlá ulice s popelnicema. Je to taková ta černá temná uličky, kterou mají rádi temní na svých lovech. Ve světě lidí vypadá tato ulice bez potíží a bez problémů. Jiné je to v šeru. V šeru je vidět, že je toto místo opravdu využíváno k tomu aby balo lovištěm. Podle stop a zbytků energie, to vypadá jako loviště upírů, ale přesto je vidět v řídkém mechu obrazec vypáleného pentagramu. Jinak je toto místo o ničem a v celku nudné. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Tato koavárna celekm vystihuje to co má v názvu. Samotná budova září již na dálku výzdobou dvou jahod na bílé zdi. Samotný interiér je prosvětlený v okrové barvě, kterou jemně doladují zelenavé židličky a stolky. Samotná velikost cukrárny není mnoho velká. Tak pro dvacet lidí. Celkově dýchá příjemným rodinným klidem. V kavárně samotné sedí pouze jeden pár normálních lidí, kteří jsou zjevně zamilovaný a vyžívají se v tom být čistě spolu. Obsluha je zde lidská a je tvořena mladou ženou kolem třiceti pěti let a jednou dívkou, která říká ženě Teto. Po vašem příchodu k vám rovnou zamířila s nápojovým lístek. Přivítala vás, předala lístek s tím, že za chvíli příjde pro obědnávku. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Tato koavárna celekm vystihuje to co má v názvu. Samotná budova září již na dálku výzdobou dvou jahod na bílé zdi. Samotný interiér je prosvětlený v okrové barvě, kterou jemně doladují zelenavé židličky a stolky. Samotná velikost cukrárny není mnoho velká. Tak pro dvacet lidí. Celkově dýchá příjemným rodinným klidem. V kavárně samotné sedí pouze jeden pár normálních lidí, kteří jsou zjevně zamilovaný a vyžívají se v tom být čistě spolu. Obsluha je zde lidská a je tvořena mladou ženou kolem třiceti pěti let a jednou dívkou, která říká ženě Teto. Po vašem příchodu k vám rovnou zamířila s nápojovým lístek. Přivítala vás, předala lístek s tím, že za chvíli příjde pro obědnávku. |
| |
| soukromá zpráva od Monique Chasseau pro Zaparkuji nedaleko, vezmu si kabelku a když zamknu auto, hodím klíčky někam do kabely. Je v ní bordel, ale takový, abych tam našla cokoliv tam hodím. Zkoumavě si prohlédnu interiér kavárny. Ne, že bych je neměla ráda, ale tahle na mě působí dojmem… no prostě jako pro mladou Světlou elitu, která se tu ráda schází na rande a popíjejí přeslazené drinky. O to větší je mé udivení, když si dotyčné uvnitř prohlídnu a nikde nezjistím ani známku Jiného. Tohle je divný, proč by nám to vyplivl počítač, kdyby sem nikdo nechodil. Zas na druhou stranu nemusí přijít hned, že jo Usednu ke stolu někam trochu stranou od těch zamilovaných. Rose by nejraději seděla u nich, a nebo ještě nejlépe jim na klíně. Z toho, co koluje o Světlých, bych se vůbec nedivila, kdyby to udělala. Objednám si dva dorty z nabídky a čokoládu, u které zdůrazním, že chci hodně cukru. Propletu si prsty, lokty se opřu o stůl a bradu položím do košíčku z prstů. Dívám se kolem a jen nevěřícně pokrucuji hlavou. |
| |
| soukromá zpráva od Rose Sand pro Interiér je pěkňounký, líbí se mi. Je zajímavé, že tu nikdo z Jiných není, ale nikterak mi to nevadí, protože se tak předejde různým chybným dedukcím. Z auta si samozřejmě beru PC, to jen tak náhodou, je lepší ho teď mít po ruce. Sednu si naproti Moni a objednám si kapučíno a tiramisu. Pozoruji unavenou vlkodlačku před sebou a snažím se opět dělat, že to nevidím, abych ji neuvedla do rozpaků a co hůře, do kousavých poznámek na mou adresu. "Je tu klid, hm?" je to hloupé a nejapné, ale nějak se začít musí, určitě cestou přemýšlela o možných variantách a tenhle úvod jí dá prostor se vyjádřit. |
| |
| soukromá zpráva od Monique Chasseau pro Děvčeti, co nám přinese dorty zaplatím. Jen za sebe, ale nepoděkuji. Mám takový hlad,… nebo chuť? V obou případech se ale dám do jídla. Zakrojím a pak se slastným zamručením po libém dortu neváhám a jeden sním hned. Pak si nasypu tři cukry do čokolády a když z ní trochu usrknu, jsem konečně společníkem hovorným. “Jo, je to tu divný. Nevidím tu nikoho od nás. Třeba se tu objeví. Jinak by nám nikdo nedal tuhle adresu co. Asi by moc nemělo cenu vyhledávat v okolí registrované našince, co… ti sem taky nemusí chodit… sakra… tohle střílení naslepo mě začíná štvát. No… a ani pořádný jídlo si nedopřeju za jeden pitomej den.“ Přisadím si, když už nadávám, tak pořádně. Ale nezvyšuji hlas, nerada bych na nás zbytečně přilákala pozornost. |
| |
| soukromá zpráva od Rose Sand pro "Myslím si, že ostatní na tom budou velmi podobně," brouknu, "u letiště bychom mohly zajít klidně na něco pořádnějšího. Krvavý stejk by tam být mohl," ne, že mně by chutnal. "Upřímě nechápu, co ti přijde divného na tom, že tu nikdo od nás není. Možná mají strach a možná jenom nemají chuť na laskominy," opravdu nechápu, co ji tak vzrušuje. "Po cestě k Johatanovi zajdeme do těch květinářství, nu, a pak se uvidí," pokusím se o hřejivý úsměv. Monina nervozita se mi příliš nezamlouvá, ještě aby. Proč nepřipravují i na setkání se s hladovým neklidným vlkodlakem? Nějaké uklidňující zaklínadlo nebo třeba jen fráze, by nebyly na škodu. Kdyby působilo. |
| |
| soukromá zpráva od Gilles Garnier pro |
| |
| soukromá zpráva od Gilles Garnier pro |
| |
| soukromá zpráva od Sára Kleerová pro |
| |
| soukromá zpráva od Sára Kleerová pro |
| |
| soukromá zpráva od Monique Chasseau pro Nápad se steakem je opravdu lákavý. Dokonce natolik, že zvednu hlavu od dortíků a usměju se. “Tak fajn, někdy tam zajdu. Dík za typ.“ Tím ukončím Rosiny veškeré naděje, že bychom tam někdy mohly zajít spolu. “Spíš dávám přednost jiné stravě… občas něčemu lidskému, jako třeba tyhle neodolatelné dortíky, ale krvavý steak by taky bodnul.“ Je mi jedno, že se na mě někteří z hostů otočili. Copak nikdy neměli hlad a nebo šílenou touhu po sladkém? “Fajn… možná tady nikdo není, je fakt, že po nich asi nemůžeme chtít, aby se tu objevovali dvacet čtyři hodin denně, ale stejnak.“ Tiše si zamumlám, protože se mi to stále nezamlouvá. Odsunu prázdný talíř, kdy spořádané dva zákusky byly až až a dám se do čokolády. “Počkáme tu ještě,“ mrknu na ruku, ale bohužel hodinky nenosím, “Nevím, hoďku nebo půl?“ |
| |
| soukromá zpráva od Rose Sand pro Je to operativec, asi ví, co dělá, ale stejně. pomyslím si vcelku udiveně. "Co chceš v kavárně tak dlouho dělat, Moni? Obsluha je příjemná i prostředí, ale i tak... je to stále jen kavárna," odtuším. |
| |
| soukromá zpráva od Monique Chasseau pro Na okamžik se zarazím. Třeba má pravdu a je zbytečné tady čekat Usrknu z hrníčku a pokrčím rameny jako bych se chtěla od odpovědi distancovat. “Možná tu budeme sedět zbytečně, ale půl hodina času ještě nikdy nikoho nezabila. Navíc, klíče mám teď já.“ řeknu jako by mimochodem a úlisně se usměji. “Jestli chceš, tak můžeš jet, dám ti klíče a objeď si to sama. Já tu budu chvíli čekat… než si dopiju čokoládu.“ Sáhnu do kabelky a s prásknutím položím klíče na stůl. |
| |
| soukromá zpráva od Rose Sand pro "Cožpak jsi nikdy nelitovala svých unáhlených rozhodnutí a činů?" ulítne mi nahlas místo v myšlenkách. Ale co se stalo, nejde odestát. Jsem připravena na proslov i krupobití. Ještě se pokusím to zamluvit: "Víš stejně dobře jako já, že mé schopnosti jsou oproti tvým omezené. Už tak jsme oslabeni tím, že jsme se rozdělili. Další dělení by bylo jen pobídkou pro tah druhé straně," kouknu na ni skrze okraj sklenky, ze které opět upiji. |
| |
| soukromá zpráva od Monique Chasseau pro Posměšně se ušklíbnu. Myšlenka, že by si na mě zvykla je asi tak stejně reálná jako že už nikdy nikde nebudou zemětřesení. “Víš co Rose, skupina je vždycky tak slabá jako její nejslabší článek… bohužel jsem ho dostala já, takže někdo musí vyvažovat tu nerovnováhu. Neříkám, že všechno musí být nutně podle mě, ale jak jsi řekla, jsem mnohem zkušenější než ty, tak stáhni ocas mezi nohy a někam si schovej tu svoji svatouškovskou starost. Operativci operují s realitou, s tím, co se skutečně může stát… a v tom se hodně odrážejí zkušenosti. To, že sem nikdo do půli hodiny nepřijde z našich nebo vašich ještě neznamená to, že to bylo špatné rozhodnutí.“ Mluvím poněkud rychle a rázně, avšak nezvyšuji hlas. “A svých rozhodnutích jsem doposud nelitovala, snad se to díky tobě měnit nebude.“ A s tím skončím a čekám. Pozorně si prohlížím Rose. Myslím, že ji musí to mé možná přehnané seběvědomí dost rozčilovat. Buď to a nebo fakt, že tu sedí s mnohem zkušeným Temným a kdybych chtěla, mohlo by to vypadat jako nehoda. |
| |
| soukromá zpráva od Rose Sand pro "Moni, tady přece nejde o rozděl a panuj ani o žádná další velkolepá gesta a přehlídku síly!" příkře ji upozorním, že její povýšení vyznělo spíše hloupě, než sebevědomě. "My analytici také pracujeme s realitou, ačkoliv kontakt s daným problémem není přímý, nejsme nepotřební. Uvědom si, že naše skupina se skládá z různých částí, které ji dělají celistvou. Není potřeba jen hrubé síly, nač ti je, když dostaneš do ruky nějaký důkaz, povídej! Na základě jeho rozkousání snad poznáš, co je to zač, hm?" řeknu s jistým důrazem, nejsem už malá holka a ani jako ta jsem si nemohla dovolit nechat na sobě sekat špalky. A nedovolím to ani dnes. "Ani zdaleka tě nežádám, aby ses mi přizpůsobovala, něčeho kvůli mně litovala či se jinak stavěla do rolí, které se ti příčí," ztiším hlas, aby působil smířlivěji, "to, že se Temní se Světlými nebaví není náhoda. To víme obě. Já na starosti o druhé nevidím nic svatouškovského. Převedené do tvého jazyka, když budeš chromá a jinak neschopná, ohrozíš tím akci a tudíž i mě," pokusím se napodobit její tón, ačkoliv se mi má poslední slova vyslovují dost ztěžka a je vidět, že ono převedení neberu jako něco, co by se zakládalo na pravdě. |
| |
| soukromá zpráva od Miriam Souličková pro |
| |
| soukromá zpráva od Jack James Willis pro "No to je obecná pověra. Upalovalo se všechno co mělo nohy a ruce." Vyvrátím jeden ideál světlé. "No tak jako v posledních sto letech ani jednou. Jinak za celý život asi desetkrát možná víckrát. Popravdě to nepočítám." Vysvětlím a podívám se na svůj klub. "Aha, Raymond je už u mě a Michelle taky. No třeba přinesou trochu Světla do naší tmy." Povím trochu mnohoznačně. |
| |
| soukromá zpráva od Monique Chasseau pro “Ale rozhodně zjistím rychleji z obsahu krve některé skutečnosti, ke kterým bys ty potřebovala počítač a přístroje.“ Široce se zazubím. Zjistit, jestli to byl chlap nebo ženská by možná pomohlo. Máme přeci ampulku s krví. Na chviličku se zamyslím, možná to vypadá, že Rose neposlouchám, ale naopak. Ta holka má docela kuráž “Dobře… máte v povaze něco a my taky něco. Nebudu tancovat tak jak ty pískáš a nebudu to chtít ani po tobě. Asi by to bylo zbytečné a myslím, že by to nadělalo víc nepříjemností než užitku.“ Povzdechnu si. “A v týhle kavárně,“ Dopiju čokoládu, doslova si ji vliji do hrdla a otřu si z horního rtu čokoládový kroužek. Zvednu se a prsty položím na klíče ležící na stole. Tázavě pozvednu obočí. “Beru je já nebo ty.“ Jsem připravena k odchodu. Pochopila jsem, že tahle zastávka byla opravdu zbytečná ohledně práce, ale čokoládu a dortíky tu mají výborné. Někdy se sem zase vrátím, maj to tu super |
| |
| soukromá zpráva od Miriam Souličková pro To jsou asi prostě ty jeho tajemné triky. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Ještě zaslechnete ženský hlas elizabrtin, který naznačuje, že jde udělat něco k jídlu. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Ještě zaslechnete ženský hlas elizabrtin, který naznačuje, že jde udělat něco k jídlu. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "No vypadá to, že už vás tu bude víc." Pak se zamračí. "No a já jdu připravit něco dalšího k jídlu." Praví a zmizí nikoliv ve dveřích do kuchyně, ale ve dveřích, které jsou zakryté mnohýma kouzlama, aby vypadali jako zeď. Ve dveřích, kterýma odešel Johatan. Johatan a Lada naopak vstupují normálníma dveřma. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "No vypadá to, že už vás tu bude víc." Pak se zamračí. "No a já jdu připravit něco dalšího k jídlu." Praví a zmizí nikoliv ve dveřích do kuchyně, ale ve dveřích, které jsou zakryté mnohýma kouzlama, aby vypadali jako zeď. Ve dveřích, kterýma odešel Johatan. Johatan a Lada naopak vstupují normálníma dveřma. |
| |
| soukromá zpráva od Rose Sand pro "Přijde mi zbytečné to dále probírat, až skončí tenhle případ, pochybuji, že se dál budeš zdržovat v přítomnosti kohokoliv ze Světlých," uzavřu toto téma s jistou razancí. "Vem si je ty, zatím se netváříš, že bys mi Yaríska chtěla devastovat," mile se pousměji, je čas zase zatáhnout drápky, protože se nemusím bránit, "já budu k ruce u počítače," chvíli před tím, než jej vezmu do rukou, odsunu na kraj stolku zpola vypité kapučíno a jen párkrát popíchlé tiramisu. Ladně vstanu a ruce i s PC svěsím podél těla, díky malichernému zamknutí auta, musím nechat chtě nechtě jít Moni první. Což mi nevadí. Tak tohle vyříkání si mělo skoro i hladký průběh, úlevně mi prolítne hlavou, vyslechnout si proslov, kdybych se vrátila do klubu sama o neschopnosti spolupráce a neschopnosti urovnání půtek od ostatních, jistě Temných, by nebylo dobré. A druhá strana by se jen smála... a byli by další nevinní mrtví... zakonitě by byli z tohohle se mírně oklepu, je to děsivá představa. Ta tíha toho, že bych napomohla dalšímu vraždění... brr |
| |
| soukromá zpráva od Monique Chasseau pro Venku se na chvilku zastavím, dost daleko od dveří, aby do mě Rose třeba omylem nevrazila, a rozhlédnu se kolem. Podle sluníčka můžou být tak tři hodiny. Je to docela vtipný, občas si takhle určuji čas, dělala jsem to jako malá, ještě neiniciovaná a dělám to doteď. Jenže tenkrát to v Paříži bylo trošku jiný. Jakmile uslyším bouchnutí dveří, stisknu automatiku na klíčkách a auto se odblokuje. Teď už ho nikdo nečmajzne. “Ještě nám myslím zbývá ta ženská na letištních záchodcích. Ta je poslední.“ Nastoupím do auta. Kdyby jen Rose věděla, jak se těším na ukončení naší spolupráce. “Pak jedeme ještě do klubů a nebo rovnou zpátky k Johatanovi a počkáme až dorazí zbytek?“ Zeptám se, když je v autě. Přikurtuju se a pomalu vyjedu směr poslední oběť. |
| |
| soukromá zpráva od Rose Sand pro Takže další zkouška, kterou jsem nesplnila. uchichtnu se v duchu, nějak mi to začíná být jedno. Asi proto, že nám to spolu jakž takž vychází a já prostě nemám důvod snažit se víc a tím jí víc nahrávat k tomu, aby si se mnou mohla hrát. "V klubech asi moc nezjistíme," tak nějak přiznám, že ten nápad asi nebyl moc dobrý, "to už máme za sebou tři případy?" jsem teď nějak mimo, ale on ten podiv může znít i jako úleva. Jet už ke čtvrtému případu je docela dobré, krom toho, myslela jsem si, že pojedeme tam. Už předtím... Začínám být docela přepracovaná, přestává mi to myslet. kousnu se do spodního rtu. "Už jsem se podívala, jak tam mají kamery, takže jim do šera nehupsneš v přímém přenosu," okomentuji jen tak na okraj. |
| |
| soukromá zpráva od Monique Chasseau pro “Kdybych to věděla, tak jsme na letiště mohly jet od Bronu. No nic.“ Akorát jsme si přitížily. Rose je opravdu pečlivá. Hezky si našla kamery na letišti, na záchodcích. “No víš, původně jsem se chtěla jít jako by vyčůrat a při té příležitosti se opravdu vyprázdnit,“ zasměju se, “A kdyby to nefungovalo, máme tu přeci závoj nepozorovanosti, ne?“ |
| |
| soukromá zpráva od Raymond Cain pro "Tak jak jste dopadli?" zpetám se těch dvou jen co se posadí. "Něco jaké nové stopy?" |
| |
| soukromá zpráva od Raymond Cain pro "Tak jak jste dopadli?" zpetám se těch dvou jen co se posadí. "Něco jaké nové stopy?" |
| |
| soukromá zpráva od Raymond Cain pro "Tak jak jste dopadli?" zpetám se těch dvou jen co se posadí. "Něco jaké nové stopy?" |
| |
| soukromá zpráva od Rose Sand pro "Také vím, že se v prostředí klubů umíš pohybovat. Nechám tedy na tvé úvaze, nakolik je to dobré a nakolik ne. Rozhodně bych se ale stavila v těch květinářstvích. Je to jen na krátko, moc se tam nezdržíme. Doufám," uklidňuji sebe samu a postupně zjišťuji, že to po několika marných pokusech začíná působit. Při rozhovoru se koukám z bočního okénka na domy, okolo kterých projíždíme. |
| |
| soukromá zpráva od Monique Chasseau pro “My jako sorta vlkodlaků zas na tom nejsme až tak dobře, jak se možná zdá. Dost Temných nás taky nebere, zejména některé vědmy jsou zralé na ránu pěstí, ale to je riziko povolání. A čeho jsem schopná… no kdybych se nekontrolovala, tak tady už nejsi.“ Pokrčím rameny. Atmosféra trochu zhoustla. A třeba to dělám schválně, že Rose provokuji, ale když se nechá a přímo to k tomu svádí, tak proč ne. “Tak fajn, je nějaký květinářství po cestě? Jinak to vezmeme až po cestě zpátky od letiště jo.“ |
| |
| soukromá zpráva od Rose Sand pro "Pokud chceš, můžeš mi tu udělat výčet veškeré tortury, kterou ovládáš, abychom se tím už pro příště nemusely zabívat," zase se podívám z okénka. Jsem zvědavá, jak se své příležitosti zhostíš, Moni. |
| |
| Jelikož je to roztahané a odešla nám jedna hráčka, rozhodl jsem se udělat velké resumé, aby se to zase hnulo. Nemusíte tleskat. :o) |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Vypálený jádro pentagramu a vše okolo. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Vypálený jádro pentagramu a vše okolo. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Vypálený jádro pentagramu a vše okolo. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Vypálený jádro pentagramu a vše okolo. 6ádní svědci. Dokonce i toaletářka nic neviděla, pouze mrtvolu. V květinářství vás celkem dobře přijali. Obsluhovali tam pouze lidé, žádný jiný. Provedli vám nabídku květin, ale nějaké podstatné informace neměli. Růže těchto barev jsou sice těžce k dostání, ale samotný obrat je celkem velký. Dokonce jste dostali i adresu na dodavatele, kterou už jste měli. V druhém nemlich to samé. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Vypálený jádro pentagramu a vše okolo. 6ádní svědci. Dokonce i toaletářka nic neviděla, pouze mrtvolu. V květinářství vás celkem dobře přijali. Obsluhovali tam pouze lidé, žádný jiný. Provedli vám nabídku květin, ale nějaké podstatné informace neměli. Růže těchto barev jsou sice těžce k dostání, ale samotný obrat je celkem velký. Dokonce jste dostali i adresu na dodavatele, kterou už jste měli. V druhém nemlich to samé. |
| |
| Je něco málo po páté hodině odpolední. Vaše pochůzky po městě trvali celkem dlouho. Přesto jste se setkali opět u Jahatana. Na tomto území, kde je jedno, kdo má jakou sílu, neboť krom Elisabeth a Johatana zde nikdo nezvládne zapálit ani cigaretu za pomocí opoužití síly. Raymond a Michel zde byli jako první a již si v klidu pojedli. Johatan přišel po nich. Po pozdravu okamžitě zapadl do své místnosti, odkud vyšel za půl hodiny. Kolem čtvrté dojeli děvčata ze své obhlídky. Ti dostali od Elisabeth po pořádném obědu. Monique dostala celkem slušnou dávku masa. Když to do sebe v polovině nasoukala, zjistila milou věc, že jí to plní celkem dost energií, přestože to maso není lidské. Před pátou dorazila také trojice vyšetřujících. I Oni dostali od Leisabeth pořádné jídlo, které dočerpalo jeich síli. Giles zjistil, že jeho volká porce masa má stejný efekt jako u Monique, tj. nasycení i co se energie týká. Elisabeth má celkem šikovnou ruku a tak za chvíli sedíte všichni kolem stolu a na dveřích ven visí cedulka s nápisem ZAVŘENO. |
| |
| V klidu jsem čekal, až se ostatní nají. Byl jsem celkem v tichosti a jen něco datloval na notbooku. Nakonec, když byla odložena poslední vydlička s nožem, tak jsem zaklapl notbook. "Takže dámy a pánové. Moje obhlídka přinesla několik zajímavých věcí." Začnu a pak se napiju černého piva. "No začal bych asi tou nejpodstatnější a to šerem. Nalezl jsem v první hladině vypálené místo takovéhoto tvaru." Zvednu notbook a ukáži display.  "Těch nápisů si nevšímejte, narazil jsem na to na netu. Nechtěl jsem ho vyrábět. No prostě jádro pentagramu." Udělám dramatickou pauzu, kdy se napiji z piva. "No prošel jsem do druhé, tam byl nějaký zlatý bordel a ve třetí tam bylo to samé asi dlaň velké ze zlata a uprostřed ležel fialový květ růže. Z bezpečnostního hlediska jsem ho tam nechal." Pravím na vysvětlenou. "To je asi tak všechno. V restauracích nic nového jsem nenašel." Pravím a upiju piva. "Jo a Lada byla převelena z tohoto případu. Pro.. ehm... vyčerpanost." Nakonec zakončím s nevinou tváří. |
| |
| Když dorazí Rose ulehčeně si oddychnu, že je v pořádku a uvolním jí místo vedle sebe. Zatímco jí pozoruji jak se sem trousí ostatní, Mám chuť se jí hned začít vaptávat jak se měla, ale přemůžu se a nechám si to na jindy. Chvílí zírám na obrazovku Johatanova počítače. "Jo viděli jsme to samé. Do třetí hladiny šera jsme se však nedostali, takže ta růže nám unikla, ale předpokládám, že to bude u všech stejné. Nicméně máme tu i jinou věc," kývnu na Michel, aby teď začala mluvit ona a ukázala co jsme našli. |
| |
| Rozhovor s Rose během naší poslední zastávky už nebyl dokončen. Práce nám nepřála a upřímně řečeno, neměla jsem chuť se před mladíčkem vytahovat tím, co umím. Někdo to má třebas zapotřebí, ale já ne Zaparkovaly jsme nedaleko baru, hodila jsem klíčky Rose, teď už je snad potřebovat nebudu a ona se může v klidu pohrabat v notebooku u stolu. K jídlu si objednám malé pivo a když odložím příbor a dopitou sklenici posunu kus od sebe, abych si vytvořila prostor pro své ostré lokty, konečně se myšlenkami připojím k tomu, co kdo zjistil. “No, ehm,“ podrbu se na hlavě, protože jsem zřejmě udělala něco, co se asi dělat nemělo. “Já našla to samé, jak v první, druhé tak i třetí hladině šera. Taky, nejdřív nic, pak náznak zlatého pentagramu a pak celé zlaté vyobrazení magickými čárami plus ta růže… no… sesbírali jsme několik předmětů doličných. Hele, nevím jak moc to bude průser, ale dle toho jak vypadají v lidské realitě, krabička cigaret například, to zas tak horké nebude. A aspoň máme co prozkoumávat… teda analytici mají.“ |
| |
| "No," přidám se, "v podstatě na to jsme narazili taky." Kouknu se na Monique, jo tak třetí, jo?! Ušklíbnu se, to si asi ještě popovídáme, má milá. Ale v podstatě jí to přeju, je to fajn. "Ale pak jsme přišli ještě na to," kurňa, to se mi neříká dobře!! "Že Iren," zarazím se, nevím, zda to mám říkat aby to nevyprovokovalo Světláky k unáhleným závěrům. Ale jo, musím! "Prostě jedna z naših, co byla zavražděna, našli jsme ji u takového ohniště. Artefakt u sebe neměla žádnej, což je víc než divné. To ohniště na mne působilo tak nějak, no dejme tomu, mám obavy, jestli nešlo o nějaké rituály. Ono se už zjevně delší dobu nepoužívalo, našly jsme na něm zbytky krve, tak bychom to dali na rozbor. Netuším, zda je to krev zvířete, člověka, Iren." Na chvilku se odmlčím a všechny si prohlédnu, abych dle reakcí a zorniček poznala jejich pohled na věc. "Kladu si otázku, co tam Iren dělala - zda šla po něčem, co odhalila, zda byla náhodnou obětí a nebo zda k nim nepatřila." |
| |
| Sedím u jednoho ze stolů, a pozoruji ostatní, poslouchám jejich poznatky a nijak do toho nezasahuju. |
| |
| Sednu si vedle Raye a opřu si hlavu o jeho rameno, přivřu oči a naslouchám. Když Moni a následně Michel domluví, oči otevřu a pozdvihnu hlavu. "Nás už také napadlo, že by se mohlo jedna o někoho či skupinu, kde se pohybuje i nějaký Světlý," to, že Moni narážela na Inkvizici nezmiňuji, protože ji nechci do ničeho namočit, "pentagramy byly v mechu vypálené, kdejaký Temný by je spíše vymrazil, co tak o Temných vím," zamezím možným sporům, když zdůrazním, že jde o můj názor. "Sehnaly jsme spolu s Moni adresu místa, kde se fialové růže pěstují. V květinářstvích jdou na odbyt, ale kdo ví, zda nenajdeme u pěstitele nějaké nesrovnalosti," pronesu, protože mi na to v podstatě nahraje Moni se zdůrazněním práce analytiků. "Nevím, zda chtějí růžemi naznačit něco, za pomocí květomluvy či ne. A nevím, zda předmět, který jsme tam našly, nám má poukázat na viníka, zmást nás nebo tam zůstal omylem," v tu dobu už čekám, kdy mi naskočí PC. Jemným poklepáním ukáži vše, co jsme si ověřovaly či zjišťovaly. Fialová: Barva pýchy. Databáze související se zločiny jiných a spojení fialové a fialových růží: Žádný známý zločin. Fialová růže jako symbol: prosba za odpuštění Fialová růže ve světě lidí: Některé odrůdy těžko sehnatelné, čím tmavší tím hůře sehnatelný. Fialové růže: Celkem vzácné řezby růží jejichž barva je fialová, jsou k dostání pouze ve dvou obchodech v celém Lyonu. Samotná zahradnictví je odebírají z jedné zahrady nedaleko Lyonu směrem k pobřeží. Okolní sídla jsou v rukou cca tuctu soukromníjků, vesměs zbohatlých rodin. Amadeus a rubíny: Do některých artefaktů se přidávají rubíny. Samotné rubíny pro světlého nemají moc velkou cenu. Temné vědmy vědí o využívání více. Amadeus a rubíny vypadající v jiných sférách jinak upěřesnění krev: Krystalizovaná krev, připravená k použití na lektvary. Např: Lektvar lásky. Nebo na artefakty. Záleží na tom odkud krev pochází. Dávám to schválně v neupravené formě a čekám, co si z toho přeberou. Opět pokládám hlavu na Rayovo rameno. Chyběl mi. |
| |
| Zvednu se a jdu se podívat k Rose do noťase. "Ty jo, tak to je teda síla!" Vytřeštím oči. Tak on, teda asi oni, i když v pozadí je určitě jen jeden, si s náma bude pohrávat. Šmejd jeden, až se mi dostane do ruky! Zarazím se ve svých myšlenkách a uvědomím si, že jsem o dost slabší, než ten, koho hledáme. Nevadí, je to šmejd a já si s ním poradím! Jde o Dohodu, a ta se musí dodržet! Zákeřně se uculuji, Romantickej šmejd. |
| |
| "Také jsme byli na policii a máme záznamy z těch kamer, které byly na místě činu. Je na nich cosi vidět ale moc toho není. Třeba se však analytikům podaří z toho něco dostat," doplním ještě Michel a užívám si Rosiny přítomnosti. Už aby to skončilo a my zůstali konečně sami. |
| |
| "Lepší je snad se na místo dostat osobně a rozhlédnout se tam po Šeru, ne?" Myslela jsem, že budou Světlí trochu víc iniciativnější, aspoň Raymond vypadá na někoho, kdo nerad debatuje s policíí. "Rozhodně je to jistější než práce vašich analytiků... tím, ale nechci nikoho urazit." Podívám se na Rose a pak na Raymonda. Vedle něj vypadá úplně jinak... hlídací pes je fajn, co Rose. Nahodím milý úsměv a pak se otočím na Michel. "Podle mě budeme mít asi velký problém, jestli se nám podaří někoho odhalit a nemůžeme ani zaručit, že se nikomu během vyšetřování nic nestane. Tohle je dost divné a na práci jednoho... no na to bych moc nevsázela. Já vsázím pade euro na to, že v tom pojede skupina 2 - 5 lidí." Samo nejsem vědma, tak jen dedukuji. |
| |
| Zamračím se na Moniq. Ta ženská je jak osina v zadku. "Je potřeba projít každou možnost. I tu nejméně pravděpodobnou. Možná to k ničemu nebude, ale nemůžeme si dovolit to pominout. Né v tomhle případě," zatnu ruce v pěst. "Jeslti ale chceš, tak si můžeš všchny ta místa vražd oběhnout sama, očuchat a označkovat, aby všichni věděli, že jsi tam byla," procedim skrze zuby, jak se snažím ovládnout abych nevybuchl. |
| |
| "Jistě, že je lepší dostavit se na místo," pronesu tiše se zavřenýma očima. Být kočka, vrním blahem, "ale teď už mluvíme o situaci poté, Moni, protože JE situace po obhlídce," líně pozdvihnu víčka a pokusím se na ni zamžourat. Při Rayovo ostrém projevu jej pomalu pohladím po stehni, aby věděl, že mně, jedinému zástupci analytiků tady, to opravdu nevzrušuje. U Moni už jsem přeci jednu drobnou zkoušku ohněm složila. To stačí na to, abych věděla, že lační po zvýšeném hlase stejně jako velkej čokl po mém strachu. "Obávám se, že to síla ještě bude. Uvidíme, jak na nás druhá strana zareaguje. Pokud půjde po dalších lidech, tak jsme na nic nepřišli. Pokud se zaměří na nás, tak něco máme," mluvím pomalu, vychutnávám si chvíle s Rayem a přemýšlím nad dobrou večeří, kterou mi udělá. Carpe diem, život je krásný... v duchu si prozpěvuji. |
| |
| Vysloveně se bavím tím, jak Monique spolehlivě dokáže vytočit ty, kteří nepatří do její smečky. Na to bych si klidně páďo vsadila, že nebude den bez toho, aby nevyužila svoji jízlivou a nechutně pohotovou útočnost, na kterou se většina nechá navnadit a pak jsou její. Na dlaka je docela dost chytrá. Kolikrát nemusí ani mluvit, stačí udělat jen nějaké gesto a pak se všichni čertí. Muhehe. Pobavily mě mé vlastní myšlenky. Čertí se jako by byli Temní, chichi, začínám ve svých představách ujíždět, protože ona dráždí dokonale Světlé, ona v podstatě za to nemůže, takhle je to ona a takhle ji ta naše banda bere, se vším všady. Kolikrát i s krví na bradě. "Na to si s tebou nevsadím. Je mi jasný, že jich je víc, ale myslím si, že to rozjel jeden úchyl, kterej ostatní dokonale oblbnul, taková malá davová psychóza." |
| |
| “Vidíš, to jsem mohla… že mě to nenapadla… to bude asi tím, že nejsem chlap a neznačkuju kdejakou prkotinu.“ Vrátím Raymondovi stejnou měrou jeho poznámku o značkování. K tomu, aby mě vytočil, se musí ještě hodně snažit. S klidným a spokojeným úsměvem kouknu na Michel. “Úchyl a ještě k tomu chlap, tak to můžeme rovnou zabalit.“ Zachechtám se svému vtípku. Někomu to možná přijde laciné, jako televizní zábava, ale mě to prostě občas bere a takhle se uklidňuji já. “Asi jsme se dostali na mrtvý bod, ne? Skončili jsme na tom, že to bude nějakej úchyl, kterej rozjíždí svou velkou operaci, která bohužel postihla jak Světlý, tak Temný… škoda, že nevíme, kam to dál směřuje. Vědmo…“ A tím posledním slovem zdůrazním, že by v příštím tahu mohl trošku zaperlit Michel a ukázat co dokáže. |
| |
| "Hele, já nezmůžu nic, na to jsem moc malý máslo. A na rozdíl od tebe, jsem se dláčku ještě nedostala ani do třetí hladiny šera. Nejsem ani detektiv a ani na vyšším stupni. Možná si s ním poradím," to sotva, "až ho uvidím, ale v šeru ti taky stopy nevyčenichám." Zvíře jedno hnusný, kdybych aspoň věděla, proč nás pověřili na takovouhle akci. Nás, takový másla, začátečníky a slabochy. Asi proto, abychom nebyli podezřelejma podezřívaní, nebo proto, abychom odvrátili pozornost. "Nevím kam to dál směřuje, samozřejmě, že k dalším obětem, rituálům a možná vyvolání nějakého silného artefaktu, či jeho uvedení v činnost, možná něčí znovuzrození. Ale to tušíme všichni." Ušklíbnu se na naši blondýnu tak, že poodhalím svůj řezák a pokrčím nos. Zašátrám ve své paměti, zda jsem nečetla v Proroctvích o tom, že by se něco mělo chystat a pak ještě v Pamětech, kde se píše o rituálech, artefaktech a síle vyvolání. |
| |
| Chvíli se takto bavíte, když Elizabeth překvapeně zamrká na Johatana. Ten se celý napřímý. Po chvíli vstoupí vchodem do baru dvojice. Muž je mladík, kterému by jste nehádali ani dvacet pět. Světlevlasý a celkem dobře stavěný, oblečen do džíns a světle modré košile.Přesto ho většina z vás zná. Luxeos, šéf Noční hlídky. V závěsu s ním jde žena, hnědých vlasů na krátko střižená. Její pohled by mohl krájet ocel, přesto je v něm vidět jistá upřímnost. Oblečena je do černých džínsů a šedé košile. I tuto ženu znáte. Šéfová Denní hlídky Strix. Dohromady vypadají jako mladý pár, který si vyšel k odpolenímu na vycházku. Zaseknou se ve vchodu a hodí pohledem po Johatanovi. Už jen na tom, že jsou společně je něco divného, ale to se ještě překousnout dá, ale to že snad čekají až je Johatan pozve je snad ještě překvapující. Johatan sám se zvedne a vidíte, že se na jeho tváři rozlil celkem pobavený úsměv. Z ruky sundal dva náramky z černého obsidiánu a podá jim je. "Nemáš nad námi moc Adaraku." Praví společným hlasem a pak teprve vstoupí do místnosti. Jméno Adarak vám není zas tak neznámé, ale pravdou je, že patří do trochu jiných pohádek. Pohádek, kterýma se straší mladí jak světlí tak temní. Pravdou je, že poslední zprávy, který o něm hovoří je že zahynul před druhou světovou válkou. Po té se Luxeos se Strix usadí k vašemu stolu. "No nenechte se rušit, jen jsme měli cestu kolem." Praví naprosto nevině Luxeos a pohlédne na vás. |
| |
| Kroutím hlavou nad hádkama, nakonec mne z poslouchání vyruší příchod Luxeose a Strix. Po předání náramků, jdu zase sednout s potměšilým výrazem. "No takže, jako existlovalo by pár způsobů jak zjistit, možná, kde zase udeří." Pravím opatrně. "Ohledně toho by to bylo takové celkem náročné." Pravím a střelým pohledem po "Vůdcích". Nakonec se podívám ještě na notbook a pokývnu hlavou, abych potdrdil informace Světlé. |
| |
| Jedině blízkost Rose, a její ruka na mé noze, mi zabrání v tom abych po Moniq skočil a vrazil jí jednu pěstí do toho jejího hezoučkého obličeje. Pak je naše debata přerušena. Poněkud zmateně pozoruji to co se tu odehrálo a příliš to nechápu. Co to má ksakru znamenat? Proč jsou tady naši nadřízení? To jejich vysvětlení, že měli cestu kolem mi jde jedním uchem tam a druhým ven. Tady se děje něco podivného. Ohlednu se po Rose, ale ta mi vysvětlení neposkytne, tak se raději zahalím do chmurného mlčení. |
| |
| Lu-Luxeus uklouzne mi v duchu tíché vypísknutí A Johatan je Adarak! A Luxeus nám to ani neřekl! Nezměnil mi myšlenky?! Neovládá mě? Nejsme náhodou mi ti vrazi pod rukou Johatana? Ne, Rose, uklidni se! "Dobrý den, Luxee," špitnu mírně v rozpacích, šéf je hrozně fajn, to jo, ale moc často se s ním do styku nedostávám. Navíc, nevím, zda vůbec mohu mluvit před šéfkou Denní hlídky. Ani se mi před ní mluvit nechce. I já pohlédnu na Raymonda a setkáme se pohledy, je asi podobně zmatený jako já. Setřu pravou rukou ze stolu neviditelná smítka, znak nerovzity a toho, že nevím, co mám vlastně vůbec dělat. |
| |
| Malá vsuvka o historii a pohádkách o Adarakovi: Pohádka původu: Vypráví se, že Adarak sám o sobě se vyloupl kolem konce předchozího milenia. Jako důkaz svojí přítomnosti a poslušnosti k Dohodě vyklidil se svým rodem loži v Konstantinopoli od upírů, kteří se rozhodli nedržet se Dohody. Vlezl do jejich lože s třemi členy vlastní smečky a vyšel jen on sám s hlavama všech upírů. Pohádka jeho uvěznění: Adarak byl dlouhou dobu zastánce dohody a však před necelýma pětisty lety byl potrestán za vyvraždění všech světlých i temných v okolí Orleans. Inkvizice nikdy nezjistila důvod tohoto, dokonce nebyli schopni potvrdit, že to opravdu udělal. On sám jako důkaz svojí neviny rozhodl obětovat sám sebe a zkameněl jako orel na věžích chrámu Noterdam, kde setrval po sto let. Pohádka o jeho konci: V roce 1927 byl upálen rozjíveným gangem dlaků nedodržující Dohodu, když se snažil zachránit mladou dívenku. Vypráví se, že to byla poslední z jeho živého rodu a že se nikdy nedopátralo, co se s ní stalo. |
| |
| Když vidím nervozitu u Světlých pozvednu jen ruce v nevinném gestu. "Já za nic nemůžu." Vyvstane mi myslenka jasně v obličeji. Pak se podívám na dva šéfy. "Ehm, myslím, že vaše přítomnost zde by bylo lepší nějak zdůvodnit." Pronesu mírně omluvně. Zjevně ať jsem, co jsem, ani já si nechci naštvat šéfy hlídek. |
| |
| "No konečně," ujede mi. Usměju se na šéfku.Třeba z nich konečně vyleze víc. Konečně se dozvíme proč na to najali nás a proč se ani neráčili ukázat na první schůzce, kde to měl na starosti Johé. |
| |
| Jakmile se otevřou dveře baru, otočím se. Jsem zvědavá, kdo sem zavítá. Někdo z Jiných to bude na sto procent. Ústa mi poklesnou a oči se rozšíří v němém údivu nad návštěvníky. Jakto, že jsem je nevycítila… to asi jejich zastírací manévry Letmo se ušklíbnu a podívám se rychle jinam. To, že se sem jakoby ti dva šli projít, rozhodně nezavání náhodou a je to krajně podezřelé. “Strix.“ Vyhledám naši paní pohledem a krátce ji pozdravím. “Pochybuji, že se jen tak procházíte.“ Vyřknu to, co si myslím. Avšak je zde jistý náznak podřízenosti v mém hlase, nezní to jako bych se bavila s Michel či se Světlými. Jsem pokornější. |
| |
| Krátce je oba pozdravím a s kamenou tváří je pozoruji. |
| |
| Strix se podívá na Luxeose a zavrtí hlavou. "Já ti říkala, že ti to takhle neprojde, budeš muset vyrukovat se vším." Praví mírným a ccelkem sladkým hlasem, do kterého by se dalo zamilovat. Luxeos se zavrtí nespokojeně a pak se nadechne. "Amanda Gorenová zmizela. Vypadá to, že prostě nedošla domů." Nakonec praví celkem neochotně o stavu Světlé kouzelnice druhé kategorie, která byla hlavou analytického týmu světlých. "Mám podezření, že zmizela nedobrovolně, když šla od nás. Zatím nevíme jistě, jestli se jí něco stalo, ale nitky vedou k tomu, že možná ano." Nakonec doplní ještě s menší ochotou. Strix se trošku pousměje. "No já jsem se vsadila u nás s naší analytickou vedoucí Irenou, že je mrtvá, ale Luxeos se nechtěl připojit k sázce." Praví lehkým konverzačním tonem a s celkem pobaveně pozoruje Luxeův pohled, když protočí oči v sloup. "Nemysleme na nejhorší, třeba se jen někde zapoměla." Praví s nadějí v hlase. Pak se otočí od Strix a pokývne na vás neurčitým směrem. "Teď tvůj part." Praví pevným hlasem. Strix se podívá a usměje. "No hledala jsem trochu v našich archívech, kam se normální Jiní nedostanou a našla jsem zmínky o Osudu. O Artefaktu, který umožňuje jistou drobnou manipulaci s pohledem Jiného na tento svět. V překladu pro pomalejší.." Podívá se na světlé. ".. Světlý může pod vlivem tohoto artefaktu jednat jako Temný a obráceně. Takže třeba Temný může dočasně přejít na stranu Světlých." Pokrčí rameny. "Je to jen dočasné, ale může to udělat pěknou lapálii a navíc ho lze použít pouze na jiného Jiného ne na sebe." Nakonec doplní Luxeos. "Inkvizice tento artefakt nemá a mělo se za to, že byl zničen.." Podívá se na Johatana. "...ale podle informací, které jsem dostal na stůl to vypadá buď na jeho kopii a nebo na něj samotný." Vysvětlí Luxeos. |
| |
| Zatvářím se trochu nechápavě. "1437 Konstantinopol, vyčištění města od Kravavého lorda používající slabší mágy a kouzelnice jako zbraně, za pomocí Osudu." Odrecituji zpaměti a na černé košili se mi pozvolna začne rozlévat mokrá skvrna. Přítomní dlaci poznají velmi snadno aroma krve. "Artefakt jsem předal do rukou představený. Bylo mi řečeno, že je ve skladu Inkvizice a měl být zničen jako extrémně nebezpečný artefakt." Pravím a na košili se mi vytvaruje tmavá skvrna v tvaru dlaně i s prsty. Podívám se na moje "zranění". "Já říkal, že to nemá smysl tutlat." Pravím směrem k vedoucím. Mnozí poznáváte cejch přísahy, který se aktivoval. Zjevně jsem porušil nějaké tajemství, o kterém jsem měl mlčet. Pak se usměji a ránu v klidu ignoruji. "Aby se tady dal použít, tak by znamenalo, že někdo celkem riskuje, ale zase by odpovídali další úkazy." Pravím, zmizení další Světlé nekomentuji. |
| |
| Po zádech mi přeběhne mráz, když o tom začnou. Pořád jsem si ještě nezvykl na to, že někteří mluví o věcech co se udály před několika sty lety jako o obyčejných událostech z jejich životů. A i mě to možná čeká. Zvláštní představa. Každopádně moc nerozumím tomu co tu děláme. Někteří z nás mají schopnosti na tenhle případ, ale ostatní? Třeba já. Nejsem u Hlidky zase tak dlouho a pořád ještě neznám všechno, tak proč tu jsem? Zatímco se mi zmatené myšlenky honí hlavou stisknu Rose ruku a napjatě poslouchám o čem se bude hovořit dál. Každá špetka informací, která tu zazní může být důležitá |
| |
| Obrátím se na Strix a zetpám se: "Proč jste na to vlastně vybrali nás?Na nějakou vyšetřovací elitu někteří z nás mají hodně daleko. To nás chcete použít jen jako nějakou návnadu? Jestli ano tak bych rád věděl aspoň to." řeknu naprosto bezbarvým hlasem. |
| |
| "To jakože může změnit pohed Jiného, jakoby jej dostat na druhou stranu, ale jen dočasně?!" Zní mi to zvláštně, vždycky mě zajímalo to, jak to vidí ti na druhé straně, a vidina toho, že bych se zase stala sama sebou, to není špatné. Usměju se té představě. Nicméně jsem ráda tomu, že mé dedukce toho, že jde možná o artefakt a toho, že by se dalo něco zjistit v knihách, nejsou až tak zcestné. Johé překvapil. Za celou tu dobu jsem netušila, že je až takové "zvíře". Soustřeďuji se spíš na to, co by se dalo dělat s takovýmhle artefaktem a úplně zapomínám na to, že řešíme nějaký případ, který je ještě ke všemu docela dost závažný. |
| |
| "Nuže dobrá, Johatan z naší skupiny jej měl v ruce a ten, kdo jej má, může využívat slabé Jiné pro své účely," chvějí se mi rty, "prostě někoho, jako je náš pátrací tým, pokud se nepletu," mluvím tónem, kterým si vše pouze urovnávám. Ostatně, je lepší slabý zmanipulovaný Jiný, než silný. "Kolik Jiných se dá za pomocí artefaktu ovlivnit? Jak se musí provést vyvolání a jak jej lze popřípadě zastavit? Na čem záleží délka trvání?" jsem analytik. Zděšený analytik na pokraji paniky. Amanda je v tahu! Nejlepší z nás! Umí se napojit kamkoliv a... a co když se teď bude chovat sobecky jako každý jiný Temný?! Potí se mi dlaň a když mě Ray stiskne, pocení se zesílí. "Uvědomují si zneužití Jiní, co dělali? Pamatují se?" svitne mi naděje, že bychom nějakého mohli najít... hlas se mi roztřese až k neudržení a proto utichnu. |
| |
| Strix se usměje na Gillese. "No víceméně jsi to vystihl. Jste postradatelní a přesto dostatečně potentní, aby jste dokázali zjistit střípky informací, který budou dělat celek." Praví celkem upřímným hlasem, kterým by se dala lámat jak ocel tak rozehřívat srdce. Luxeos se na tuto poznámku trochu nechutně zatváří. "Zas tak postradatelní nejste. Každý život má svojí cenu, ale jelikož došlo k vraždám v silové rovnosti s váma, tak lze očekávat, že případný nepřítel vás nebude přesahovat a neměl by být problém pro vás ho zlomit." Praví celkem logickou dedukci. |
| |
| "Silové rovnosti s náma?To jako s mrtvými?Vraha nikdo nikdy neviděl, tak jak můžeš vědět v jaké jsme rovnosti?To že nezemřeli silnější než my neznamená že on nebo oni být silnější nemohou..."Obrátím se s tímto na Lexeose. |
| |
| Luxeos se v klidu podívá na Gillese. "Mno, věřím ve své zkušenosti a letité znalosti o taktice a nepřátelých." Praví . Strix se na Gillese pouze usměje, ale není to moc povzbudivý úsměv spíše úsměv s mírnou výhrůžkou. "Většina světlých si vybírá pokud možno cíle ve svých rovinách a MY si vybíráme cíle vhodné pro nás. Také soudím, že ten kdo za tím stojí nebude moc na výši." Praví opět svým milým hlasem. |
| |
| "Když to říkáš "Ty" Luxoesy"řeknu tišším hlasem se špetkou výčitky."No právě že... Světlí si vybírají sobě rovné ale my... Už se těším až se s ním potkám..."řeknu si jen tak tiše pro sebe. |
| |
| "Takže, je na čase tohle utnout." Pravím mírně znechucenm hlasem a probodnu pohledem Luxeose a Strix. "Ještě nějaká důležitá zjištění, které by jsme potřebovali vědět a nebo doporučení?" Pravím zase celkem neutrýlním hlasem. "Nebo snad chceš, abych se podíval po tvé ztracené ovečce?" Dodám s mírným náznakem popíchnutí. |
| |
| Poslouchám rozhovory, díky kterým nálada pěkně zhoustla. Ani se nedivím, ono není příjemné pracovat na něčem, o čem nic nevíte a vsázíte svůj vlastní krk. Taky mě to štve. “Takže my jsme vlastně jen takové loutky… „ odkašlu si a vstoupím do hovoru, “ Jsme šachovnicové figurky, se kterými táhne kdo? Vy? Ten, co ustanovil tuhle “vyšetřovací“ komisi?“ Slovo vyšetřovací ještě podtrhnu typickým gestem dvou prstů na každé ruce pro ironii. “Bezva, začíná to být čím dál tím lepší. Osobně si nedokážu představit, jak bych byla prospěšná jako Jiná Světlá, sakra… to by se pak o mě možná dala napsat nějaká nová verze Červené Karkulky, kdy vlk je hodnej, co.“ Zvýším hlas, tohle mě opravdu dokáže naštvat, vědomě či nevědomě někoho tlačit do jeho nepřirozenosti. Hned se ale zase uklidním a zhluboka vydechnu. Teď jsem klidná. |
| |
| Strix přejede pobavený úsměv přes tváře, když se Monique začne rozčilovat. "Vás vybral zástupce Inkvizice." Praví potutelně. Luxeos sepne ruce. "Já vím, že je to pro vás asi nepříjemné, ale pravdou je, že Inkvizice vás vybrala, protože máte šanci uspět, proto vás také podporuje ze všech stran, ze kterých může." Doplní na vysvětlenou. Pak pohlédne na Johatana, jak na brouka v krabičce. "Věřím v její schopnosti, tudíž nežádám pomoc při jejím hledání." Dodá a pak pokračuje. "Pouze upozorňuji na její ztrátu, že by se mohla stát další obětí. Tudíš, že by mohl během dnešní noci vrah či vrahové opět zasáhnout." Dokončí úvahu. |
| |
| Cosi mi tu nesedí, ale zatím nemohu přijít na to co. Možná je to kvůli tomu klidu s jakým tu hovoří a přitom jde o lidské životy. Určitě nám neřekli všechno, ale je tu ještě něco jiného. Něco v tom případu, jenže nemůžu přijít na to kde. A tak to podivné tušení, tu myšlenku, která mě tlačí vzadu v mozku odsunu stranou a zadívám se na Luxeose. "Takže co máme dělat?" zeptám se ho. "Sedět tady a vymýšlet teorie nebo vyrazit do ulic a hlídat? Čekat jestli se náhodou někde Amamnda neobjeví nebo co?" Při posledních slovech vstanu a rukama se opřu o desku stolu a zapíchnu pohled Luxeovi do očí. "A máme se vůbec o něco pokoušet? Nejsme jenom náhodou nějaký zastírací manévr, aby se vlk nažral a koza zůstalal celá?" procedím skrze zuby. |
| |
| "Přece ji nemůžeme nechat na pospas! Jde tu o lidský život a ty o ní mluvíš jako o možné oběti!" přidám se k Rayovi. Tohle se mi nelíbí, jak to, že se lísá k šéfce Denní hlídky, jak to, že je mu jedno, co se stane s jeho zaměstnancem. "Luxei, řekni, koho všeho může artefakt ovlivnit? Nemůže to být i u někoho mimo kategorie?" opravdu mi to tak připadá, ačkoliv už jsem slyšela o mocných, kteří si přesvědčení mohli měnit, kdy se jim zachtělo. "Nevěřím u vás na náhody, proč jste tu, kvůli sdělení o Amandě?" napomenu se, že začínám být paranoidní, zvlášť, když nereagovali na mé otázky a to ani jeden. Neklid Raye mi ubírá na mém klidu snad dvakrát tolik, než bych si byla ochotna přiznat. Musíme jí pomoci, udělala pro mne mnoho a já ji jen tak nenechám zemřít! můj pohled o něco zrázní. |
| |
| Trochu se proberu po té, co promluví Rose. Je to jak ze sna. Kouknu na Strix a Luxeose, Ta holka není blbá. Jsou fakt ňáký divný. Přišli spolu jak cukroušové a sehraní. Kurnik, se mi zdá, že bych neměla tu naši můru poslouchat! Co je teď zač?! Prohlížím si je přimhouřenejma očima. Možná by nebylo od věci, kdyby je zas dostal Johé pod svoji moc. Nevím proč, ale začínám víc věřit jemu a všem mimo šéfům. Jsme na stejné lodi. Nakonec si pohrávaj oni s náma a maj v tom prsty! Ne, to ne, blbost! To není možné! Narušení rovnováhy!!!! Zamračím se na ně, sevřu ruce v pěsti. Tak proto jsme v tom my?! My naivkové?! Aby se něco na oko dělalo a přitom se předpokládalo to, že se nic nestane, na nic se nepřijde,.. Polknu, vztek se ve mně hromadí, zatím mlčím, ale sopka se blíží svému výbuchu. |
| |
| Luxeos přeměří pohledem Raye. "Najít toho, kdo to dělá. Nic víc nic míň." Praví hlasem, do kterého se pomalu dostává silný autorativní ton. "Samozřejmě, že se musíte pokusit. Inkvizice si vás nevybrala pro nic za nic." Praví stále stejným autoritativním tonem. Pak stočí pohled k Rose a pokračuje. "Může ovlivnit kohokoliv, tedy, krom těčh kteří ho ovládají a nebo ovládali." Střelí pohledem po Johatanovi. "Jsme tu, aby jsme vás upozornili, že možná nadchází noc, která bude temnější než většina nocí. Už jsme začali pracovat na tom, aby lidé byli zalezlí a neblbli. Navíc jsme povolali silnější hlídky do ulic, aby jsme uchránili co se dá. Počínaje soumrakem začíná první ofenziva, proti případným útokům." Ukončí autoritativní ton a pak praví opět přátelským tonem. "Jak jsem řekl. Vašim úkolem je najít ty a nebo toho, kdo to dělá a pokusit se o eliminaci." Praví a usměje se. "Věřím, že eliminace nebude problém." Praví celkem přesvědčivě. Strix se během celého rozhovoru usmívá a je na její tváři vidět, že se celkem baví. |
| |
| Vstanu a dojdu před šéfku. "Potřebovala bych si s tebou o něčem promluvit, ale stranou." Nahodím zcela nevinný, možná až provinilý výraz. |
| |
| Strix trochu překvapeně zamrká, ale nakonec se usměje. "Tak si jdeme sednout k vedlejšímu stolu." Praví a vezme přátelským gestem Michel pod rukou a v závěsu jí vede ke stolu. "Tak co bys potřebovala?" Praví a rozhodí kolem sebe malou tichou barieru. |
| |
| soukromá zpráva od Michel Quinssy pro |
| |
| Vrhnu poslední znechucený pohled na Luxeose. S autoritami jsem měl vždycky problém zvlášť, když je to někdo tak vychytralý a mocný jako On. Sednu si zpátky na židli a podívám se na Rose. To z té slíbené večeře nic nebude, když budeme zase celou noc baterkovat po městě. "Takže co teď?" otočím se na ostatní. "Budeme tady ještě sedět a dumat nebo zbývající čas věnujeme odpočinku abychom byli v noci připraveni? Stejně si myslim, že víc už toho nevykoumáme. Nebo má snad někdo ještě nějaký nápad?" |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "No já tu samozřejmě nemám nic, co bych mohla postrádat." Praví a začne klepat na stůl nechty. Nechty kupodivu nejsou nalakované, přestože jsou upravené. "Ale myslím, že Johatan má ve svém kumbále nastřádanou pěknou sbírku, kterou by mohl půjčit, ať na tom nesedí jako kvočna na vejcích." Nakonec praví a usměje se. "Jo, to by šlo. Má toho nasysleno na malou válku." Praví s jistotou v hlase. |
| |
| soukromá zpráva od Michel Quinssy pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Víš, kdybych v tom měla prsty, tak nenchám zemřít nikoho od nás." Její pobavený hlas přechází ve vážný. "Jsem pro jiné tady jako matka a nejvyšší zpovědník, nevím o nikom, kdo by byl ochoten dělat takovéto....věci." Praví a je vidět, že se přes její obličej přehnala vlna bolesti, která velmi rychle zmizela. "Jinak pokud vím jeho poslední sbírka činila dvě třetiny artefaktů v tomto městě. Je tak trochu syslík a mnohé artefakty raději schovává u sebe, než aby je nechal inkvizici nebo nám.... potažmo mě." Praví už opět uvolněněnjším hlasem. |
| |
| soukromá zpráva od Michel Quinssy pro |
| |
| Vstávám od Strix, tvářím se velmi vážně a zadumaně. Přecházím k Johému. "Pojď, potřebuju tě." Ani s ním nemluvím jinak, než s ostatními, nijak jinak, že by to prozrazovalo úctu či obdiv, nebo pokoru. A vím, že on ví, že něco potřebuju a asi i ví co. |
| |
| Vidíte, jak se Strix a Michel o něčem baví a pak se Strix začne smát načeš zase zvážní. Nakonec obě vstanou a malé ticho kolem nich zmizí. Michel jde zase zpět. Kdežto Strix zůstává na místě. Mezitím.... Mezitím Luxeos klepe něco na Johatanův notbook, když je spokojen otočí k vám displey. Vidíte, že se na display objevil 3D obrázek. Vypadá to jako sí´tová mřížka bílé barvy a kulového tvaru, ve které je zanesen velký kulatý smaragd. Vedle toho je měřítko, který poukazuje na to, že je daná věc velká necelých pět centimetrů. "Takže takto vypadá Osud." Praví klikne a před vámi se objeví další obraz, tentokrát, to vypadá, ajkoby se kolem předchozího obrázku na spojnicích mřížky vytvořili ostny ze smaragdu velké necelé dva centimetry. Takže to vypadá jako smarakdový ježek. "A takto to vypadá ve čtvrté hladině šera. Přechos je pozvolný. Aktivovaný září modře." Klikne obrázek se přebarví. "Jinak co vám mohu poradit, nerozdělujte se, ale zůstaňte neviděný. Dobré by bylo, kdyby byl viděn jenom jeden z vás a ostatní ho jistili z jiných vrstev." Praví a vrátí Johatanovi notbook. "Víc nevím, co vám poradit. Samozřejmě, pokud potřebujete nějaké další vybavení, milerád vám jej poskytnu." Praví a pohlédne na Světlé. Pak se obrátí na Johatana. "Jinak tady máš tři povolenky, pro každého jednu, kdyby jste potřebovali. Doufám, že nebudete, ale je to nařízení od Inkvizice. Mají platnost pouze po dobu případu." Předává Johatanovi obálky, na kterých vidíte nápis L´Eigle Johatan, Monique Chasseau a Gilles Garnier. Co ej vnich obsaženo je víceméně jasné, povolenky k lovu. |
| |
| Dívám se celekm pozorně na obrazovku. Je vidět, že na mém obličeji se začínají míhat emoce. "To si snad dělají.. oni to aktivují, aby si to mohli vyfotit." Pak mi dojde, že se jedná asi jen o projekci a tak se znatelně uklidním. Když pak nabídne Luxeos obálku, tak si jí vezmu a zasunu do kapsy. Nenamáhám se jí číst. Stejně všichni vědí, že jí někde buď daruju a nebo zničím. Za posledních několik let jsem žádnou nevybral a je zjevné, že se k tomu nechystám. Když ke mně příjde Michel, tak se usměji a hodím tázavým pohledem. Nakoenc však vstanu a přejdeme k baru, poslední, co vidíte, je jak sesílám něco na způsob obrany, ale tohle zjevně působí i na oči a zbylé smysly. |
| |
| Takže ju, první varovnání pro postavy: Sára Kleerová a André Malczewski Pakliže se neomluví do konce týdne, budou nahrazeni |
| |
| soukromá zpráva od Jack James Willis pro "Co bys potřebovala?" Zeptám se zdvořilým hlasem. |
| |
| soukromá zpráva od Michel Quinssy pro |
| |
| soukromá zpráva od Jack James Willis pro "Tihle? Ani omylem. Ti takhle provokují už přes několik set let. Je to jejich oblíbené divadlo. Před iniciací si spolu byli velmi blízcí." Pravím se smíchem, který pomalu přejde v záchvat. "Napoprvé jsem jim to sežral také." Pravím a uklidním se. "Jejich osud je na dlouho,a le je celekm zajímavý. Třeba nám ho za odměnu poví." Pravím s mírnou dávkou vtipu, pak ale přejdu zase na normální komunikační úroveň. "No jinak co se týká artefaktů, tak to bv sis musela nejraději vybrat. Mám u jednoho mentora, kterýho jsem před pár lety našel v potpené lodi." Pravím a zvednu se od baru a přejdu ke "dveřím", kde jsem mizel při našem posledním odchodu. Vešli jsme do místnosti, která má čtvercový tvar. Místnost je celkem prostorná a je vidět, že musí zajímat minimálně čtvrtinu celého domu. U stěny na pravo od nás jsou velké prosklené skříně, kde je vidět celkem dost solidní taktická výbava. Když se podíváš šerem, tak vidíš, že je na skříni malé kouzlo, které regály maskují proti obyčejným lidem. Na levo je umístěn jen podlouhlý stůl a na něm umístěný dva počítače. Stejné kouzlo na nich. Do protější stěny je zabudován pouze velký kus větve jako bidélko. To není všechno na zemi vidíš kamenou dlažbu, která je soustředně od středu místnosti. A však ve středu tvoří mjakýsi obrazec, který je tvořen změtí čar ze zlatavého a černého kamene. No o tomto obrazci už si něco slyšela. Světlí o něm nemají potuchy, ale jedná se o pevný portál s náhodným koncem. Taková pastička na zloděje a úniková cesta. Otevřu skříň s taktitickou výzbtojí a zastavím ruku před stojanem s různýma hloupostma jako jsou korálkové náramky, náhrdelníky, prsteny a pod. V šeru všechno jemně opaleskuje namodralou září, ale každý trochu jinou intenzitou. Když se koukneš do taktické výzbroje, vidíš celekm moderní zbraně a pár neprůstřelných vest. Dokonce i jeden pyrotechnický oblek a vedle něj složený dekontaminační oblek nejvyšší kategorie. Vedle různéch tipů zbraní od nejstarších křesadlových pistolí, které v šeru září temným světlem, přes samopaly a moderních malých odlehčených střelných zbraní, visí dokonce na zdi tři zkřížené meče obložené několika dýkama včetně pouzder. Opravdu to vypadá, jako malá buňka pro přípravu na válku. Pak šáhnu k jedné nenápadné krabičce, která je opředena kouzlem extrémní nenápadnosti, takže až když jí beru do ruky, tak si teprve všimneš, že tam je. Tu oteřu a šero zaplavý trocha pomíchaného světla. V reálném světě vidíš přívězky na kůžích. Jsou to vesměs křížky a keltské kříže. Každý září jinou barvou, jak jsou v nich jiné energie. Celkem neškodné věci a vesměs připoutané ke křesťanským křížkům. Horší jsou keltské křížky. Některá kouzla v nich ani neznáš, ale některá jsou ti známá, kinetické bariéry, útočné bleskové štíty, ledové a ohňové. Moc jich tam sice není. Něco k desíti od jedněch křížů. Takže něco k dvaceti celkem kusů. Pak vytáhnu ještě jeden kufr, který otevřu do kořán. To co jsi viděla před tím byl jen slabý odvar toho co vidíš teď. Najdeš spoustu křížků, ale také vidíš, že je tu několik různých bičů, fenixovy drápy, což je věc, která se dá na ruku a dotyčného to plně chrání před ohněm jakékoliv intenzity, dále najdeš ještě pár lebek na kůži, které vypadají velmi staře. Některé jsou jen držiteli slíy, ale některé ani nevíš k čemu použít. Dokonce zahlédneš trochu pohozený mentorský amulet ještě obrostlý řasou. "No jen si vyber. Osobně mám nejradši tuhletu lebku." Vidíš jak vylovím lebku vypadající jako lebka kočky s rubínovýma očima. "Tohle je šikovná věc. Dělalo s e to v Egyptě a teď aby to jeden pohledal. Vyvolává to síli Bastet. Takový multiartefakt. Několik věcí na ráz udělá jeho aktivace a navíc se při tom nespotřebovává. Stačí jen kapka krve. Nabíjí se z okolí. Jedno z toho co dělá je, že nejsi slyšet a že vidíš do vyších sfér šera, aniž bys opustila naší sféru. No je to takové vychytávající. Jestli chceš, tak si ho pujč." Pravím šlechetně. |
| |
| Naslouchám výkladu, to jak to vypadá ve čtvrté hladině se mě netýká. Přimknu se o něco více k Rayovi, mírně se chvěji, raději bych tu večeři. Poté, co Luxeos domluví, pokývám hlavou: “Já zůstanu vidět, být v šeru je pro mě náročné, na rozdíl od vás,“ to znamená být viděn a nevidět. Z jaké vrstvy může vyskočit? Kdo ví. Pak se otočím směrem k baru: “Ani, mohla bych tě prosím požádat o silnou kávu a o něco málo k zakousnutí? Děkuji,“ v duchu doufám, že se vědmička skutečně Anastázie jmenuje, že si to pamatuji dobře. Povolení k lovu mě nikterak neuklidňuje, ale po zážitku s vyčerpáním Moni, se asi nedá nic jiného rozumného dělat. |
| |
| Vstanu a přejdu, abych viděla animaci na notebooku. Založím si ruce křížem na prsou a nahnu se vpřed, s polootevřenými ústy sleduji jak se model mění. "Mno," narovnám se a odejdu zpět na místo, kde jsem předtím seděla. Jsem z toho trochu zmatená. Velká odpovědnost nám byla hozena na záda, ale zase na druhou stranu to může být dost zajímavý způsob, jak si zlepšit operativní schopnosti. Čím víc zkušeností, tím líp. Vtáhnu dlaň k Jonathanovi, je jasné, že povolenku chci. "Jsou tam nějaká omezení? Věk? Pohlaví? Množství?" Otočím se na Strix. |
| |
| Strix konečně vstane a dojde zpět ke stolu. "No je tam jen jedna osoba. Světlí se uvolili pro každého jednu." Praví a usedne ke stolu vedle Luxeose. "Jinak jak tak koukám, tak zatím moc vyčerpaní nejste." Praví s mírnou dávkou překvapení. Luxeos ssamotný ještě zahmátne do kapsy a přesune k Rayovi dva zásobníky. "Pro případ nouze." Praví na vysvětlenou. |
| |
| Obrátím se na Luxeose a řeknu:"Luxeosi, co myslíš že by se nám mohlo hodit do vybavení?Co se mě týká tak normálních zbraní na lidi mám dost, ale proti Jiným bych kdyžtak potřeboval dodat pár magických věciček popř. nějaké speciální střelivo. Kdyby si byl tak hodný?" |
| |
| Luxeos si přeměří mladého dlaka pohledem. "Myslím, že Temní si vyřizují svoje vybavení mezi temnýma." Proví upozorňovacím hlasem. Strix se na to usměje. "No náhubek by se třeba šikl." Praví žertovným hlasem. "No, myslím, že o vybyvení se postará Johatan." Praví už vážným tonem. |
| |
| Podívám se na Strix naštvaným poheldem, a řeknu. "No to máš sice pravdu Luxeosi, ale pokud vím, tak teď táhneme všichni za jeden provaz, takže nechápu v čem vidíš problém? Tak ale "Ty" tomu rozumíš víc než já, v tom případě mi snad Johatan s výbavou pomůže?"S poslední větou se obrátím na Joheho... |
| |
| soukromá zpráva od Michel Quinssy pro |
| |
| Podívám se na model co je na obrazovce. Mrňavá věcička, ale síly to má požehnaně. Pak shrábnu zásobniky, co jsem dostal od Luxeose a pečlivě si je uložím do bundy. Jenom doufám, že ej nebudu potřebovat. Tohle dokáže udělat velikou paseku. Podívám se na Rose a chlácholivě ji obejmu kolem pasu, aby se tolik nebála. Tohle pro ní není. |
| |
| "Možná, teda určitě bychom něco na obranu měli dostat všichni. Ne všem se hodí magické předměty. Já bych uvítala něco ve způsobu co dostal Raymond." Zareaguji, když vidím, jak si Ray spokojeně ukládá zásobníky. Trochu mu závidím. Já sice nikdy žádné zbraně na akcích nepotřebovala, spoléhala jsem se na své schopnosti, ale Jiný nikdy neví... a myslím, že tohle se říká i u lidí. |
| |
| Cítím se mizerně z toho, jak ne mě vidět mé rozrušení. Když se dostane na zbraně, ztuhnu, vždyť já ani střílet neumím! Nikdy to totiž nespadalo do mé filozfie, šerm ještě možná, ale pobíhat po městě s mečem by mohlo vypadat krajně nemístně. Teplo Raymondova objetí je přijemné a povzbuzující zároveň, ale cítím na něm, že se připravuje na akci. Kdo ví, nač teď nemyslí... "Ano, možná by to chtělo pro vlkodlaky nějaké amulety proti ohni, to je jeden z příhodných likvidujících prostředků proti nim," začnu opět uvažovat, co by jim mohlo pomoci, "ale zároveň bychom si všichni," s velkým důrazem na "všichni", "měli uvědomit, že zabíjet by se mělo v krajní nouzi. Vždyť ti lidé jsou pod vlivem amuletu... Světlí chovající se jako Temní a naopak, jsou k tomu donuceni!" |
| |
| soukromá zpráva od Jack James Willis pro "No jestli něco útočnějšího, tak bych tu měl mít i nějaké hlouposti jako biče apodobně." Nabídne. "Jinak to nic moc není, už jsem měl i vtipnější věci, ale pravdou je, že po vzniku Inkvizice jsem je většinu předal jim." Pravím celkem volným hlasem. "No jinak jak to tak vypadá, koukám, že vás asi vybavím všechny." Pravím, když pohlédnu ke dveřím. Trochu se kysele pousměji. "Vedení nemá ani tucha, co by bylo potřeba. No jo no, ženská." Povzdechnu si. |
| |
| soukromá zpráva od Michel Quinssy pro |
| |
| soukromá zpráva od Jack James Willis pro "No bič, dobrá, tak tedy bič." Pravím a pak ustoupím, kdyby napadlo Michel si ho zkoušet. "No jako mám pár věcí k tomu, ale zase to bych řekl až budeme v separé." Pravím s pousmátím. "Předběžně bych řekl, že by bylo zajímavé se podívat seznam zmizelých artefaktů v posledních pár letech." Pravím hloubavím hlasem a začnu se přesunuvat ke dveřím. |
| |
| soukromá zpráva od Michel Quinssy pro Vzhledem k tomu, že jsem si nechala bágl s věcma v klubu u stolu, nesu stočený bič v ruce jen tak. |
| |
| Luxeos se nakonec usměje. "No myslím, že máš lepší zdroje pro vybavení Strix." Je vidět, že chtěl něco dodat, když mu zazvoní telefon. V tu samou chvíli zazvoní telefon i Strix. Oba ho zvednou a mlčky poslouchají, nakonec ho zaklapnou a podívají se na sebe. "Adaraku postarej se o to." Praví úsečně Strix do prostoru, kde by měli být Johatanovi tajné dveře. Po té se otočí na Luxeose. "Čtvrtá." Praví nervozním hlasem. Luxeos na to jen přikývne. "Takže máte všechno, co jsme věděli. Teď vás musíme opustit." Praví nervozně a společně se Strix sundají náramky a položí je na stůl a kvapem opustí místnost. Zaroveň s opuštěním místnosti se kolem vás rozline malý záblesk světla, jak Johatan zruší barieru, kterou se chránil s Michel. Zrovna dorazili k barpultu. |
| |
| "To je fofru." Pravím, když vidím, jak oba kvapně opouštějí můj bar. "Co se to tu stalo?" Zeptám se nejistě vrhnu pohled k Elisabeth. Nakonec zavrtím hlavou. "To je vychování ani nic neřeknou." Probleskne mi hlavou. "No takže kde jsme to skončili než nás přerušili? Jo hlášení z místa. Myslím, že jsem se o tom zlatém jádře zmiňoval." Pokusím se navázat na předchozí rozhovor. "Je to pozůstatek po výboji energie, jen trochu nechápu tu růži uprostřed. Když jsem toto viděl na posledy, tak to bylo v souvislosti s artefaktem osudu. Jen mi nejde do hlavy ta růže." Začnu s informováním. "Jinak co se týče toho artefaktu, tak Jím může být ovládán jen jeden Jiný, navíc by si toto ovládání ani možná neuvědomil pokud by byl ovládající moc silný." Pokračuji v instruktáži. "Kdybych ho použil já na normálního řadového Jiného mimo hlídku, tak by si to neuvědomil, ale hlídkaři by už to měli zjistit. Kdyby jsi použila ty na mne..." Podívám se na Rose. "...tak bych to zjistil rychle, ale stále by fungoval." Pokrčím rameny. "Je celekm jedno, kdo by ho použilů. Stále by fungoval." Pak se napiju ze své sklenice. "Napadlo mne, že by možná nebylo od věci zjistit, co chybí ve skladech Inkvizice. Mám neblahé tušení, že by se tu mohlo nabíjet trochu jiná věc než Osud." Nadechnu se. "No takže ještě bych chtěl říct, že můj sklad je vám k dispozici můj sklad. Jen nestoupejte na střed." Pravím a otevřou se dveře do místnosti za barem. Moje malá milá místnůstka Místnosti má čtvercový tvar. Je celkem prostorná a je vidět, že musí zajímat minimálně čtvrtinu celého domu. U stěny na pravo od nás jsou velké prosklené skříně, kde je vidět celkem dost solidní taktická výbava. Když se podíváš šerem, tak vidíš, že je na skříni malé kouzlo, které regály maskují proti obyčejným lidem. Na levo je umístěn jen podlouhlý stůl a na něm umístěný dva počítače. Stejné kouzlo na nich. Do protější stěny je zabudován pouze velký kus větve jako bidélko. To není všechno na zemi vidíš kamenou dlažbu, která je soustředně od středu místnosti. A však ve středu tvoří mjakýsi obrazec, který je tvořen změtí čar ze zlatavého a černého kamene. Skříň s taktitickou výzbrojí je otevřena. Je zde stojan s různýma hloupostma jako jsou korálkové náramky, náhrdelníky, prsteny a pod. V šeru všechno jemně opaleskuje namodralou září, ale každý trochu jinou intenzitou. Když se kouknete do taktické výzbroje, vidíte celkem moderní zbraně a pár neprůstřelných vest. Dokonce i jeden pyrotechnický oblek a vedle něj složený dekontaminační oblek nejvyšší kategorie. Vedle různéch tipů zbraní od nejstarších křesadlových pistolí, které v šeru září temným světlem, přes samopaly a moderních malých odlehčených střelných zbraní, visí dokonce na zdi tři zkřížené meče obložené několika dýkama včetně pouzder. Opravdu to vypadá, jako malá buňka pro přípravu na válku. V jedné krabičce, která je opředena kouzlem extrémní nenápadnosti. Ta je oteřena a šero zaplavuje trocha pomíchaného světla. V reálném světě vidíte přívězky na kůžích. Jsou to vesměs křížky a keltské kříže. Každý září jinou barvou, jak jsou v nich jiné energie. Celkem neškodné věci a vesměs připoutané ke křesťanským křížkům. Horší jsou keltské křížky. Některá kouzla v nich ani neznáte, ale některá jsou vám známá, kinetické bariéry, útočné bleskové štíty, ledové a ohňové. Moc jich tam sice není. Něco k desíti od jedněch křížů. Takže něco k dvaceti celkem kusů. Před skříní leží jeden kufr, který je otevřen dokořán. To, co jste viděla před tím byl jen slabý odvar toho, co vidíte teď. Najdete spoustu křížků, ale také vidíte, že je tu několik různých bičů, fenixovy drápy, což je věc, která se dá na ruku a dotyčného to plně chrání před ohněm jakékoliv intenzity, dále najdete ještě pár lebek na kůži, které vypadají velmi staře. Některé jsou jen držiteli slíy, ale některé ani nevíte k čemu použít. Dokonce zahlédnete trochu pohozený mentorský amulet ještě obrostlý mořskou řasou. "Jen mi to tam neponičte." Ještě zavolám za případnýma ochotníkama o exkursy. |
| |
| V ruce svírám stočený kožený bič, nejdříve se zahledím na mizející šéfstvo a pak se kouknu jen tak ledabyle na Monique a více než poťouchle se usměji. "Co je tentokráte důvodem jejich společného odchodu?" Optám se do prostoru vcelku jízlivě. |
| |
| “Bojím se nad tím jen přemýšlet… ale naše šéfová to má v hlavě v pořádku, takže to bude jen práce.“ Odpovím Michel. Zkřivím koutky úst v posměšném úšklebku. Přejdu do tajné komůrky a s podivem si všechno kolem pořádně prohlédnu. “No né, Johatane, ty se nezdáš… zajímalo by mě, jaký strašáky skrýváš pod postelí nebo ve skříni v ložnici.“ Rýpnu si, když projdu kolem něj a provokativně se mu podívám do očí. Pak se postavím stranou v místnosti a koukám, co nám nabízí. “Ten Fénixův dráp vypadá zajímavě, vzala bych si jeden a asi i nějakou zbraň. Na kouzla nejsem a kdyby bylo nejhůř, tak se aspoň zastřelím.“ Zeširoka se usměji a jdu si vybrat. Nějakou lehkou, co se dá schovat do kabelky a zásobník k tomu. |
| |
| Po krátké prohlídce se otočím na Joheho:"Co bys mi mohl doporučit?Nějakou hezkou zbraň něbo nějaký doplněk? Klasických zbraní mám dost a v těch magických se bohužel zase tak moc nevyznám..." |
| |
| Pomalu se zvednu od stolu a s prázdnou sklenicí dojdu k baru, kde vytáhnu lahev zeleného absinthu a naleju ho do třetinovky, kde jsem měl před tím pití. Trochu upiju a opřu se do dveří. "No pro tebe by se asi dalo doporučit něco méně náročného na prostor. Myslím, že nám dlakům se nejlépe hodí normální ruční nepalné zbraně, ale jestli chceš přeci jen nějakou hračku z magie, tak obrané křížky jsou celkem nenáročné na použití." Pravím a zase upiju a pak se podívám na Monique. "Jestli zvládneš vypít víc absinthu než já a udržet se na nohou, tak ti ukáži strašáky, které mám pod postelí." Pravím a potutelně se usměji. |
| |
| Jenom zavrtím hlavou nad tím jak šéfové obou hlídek vypadnou. Tahle spolupráce mi je docela podezřelá, ale když to tak je tak z toho zkusim vytěžit co nejvíc. Vstanu a jdu se podívat do Johatanovi komory. Ne že bych něco potřeboval mám vlastní spolehlivé hračky, jenom mě zajímá co tu má, pro případ, že bych proti tomu někdy stál, i když věřím, že ty opravdové skvosty má někde jinde. I tak to docela stačí. Tímhle by mohl zásobit celou hlídku a ještě by zbylo. Jakmile si zbraně prohlédnu vrátím se zpátky ke stolu, kde počkám až si ostatní vyberou svoje hračky a mohli jsme se někam pohnout. |
| |
| Dám na Joheho radu a vezmu si nějaké amulety, vyberu si jak z obranných tak pro jistotu i pár útočních. Útočné se můžou taky někdy hodit, nikdy nevíte co se může stát. Jestli to je z magie všechno, tak svých zbraní mám dost, navíc jsem už na ne zvyklý a nemusím si je upravovat. |
| |
| Podívám se pozorně do Johiho „kumbálku“ a půjčím si dva křížky. Vše ostatní je nanic. Mně. Divně se podívám na Moni, když vidím, jak si dává do kabelky zbraň. Ona. Vlkodlak. Zajímavé, na co jsou mi zbraně, když do šera se dostane leda atomovka, že? V autě mám něco na cvičení, pár nožů, jednu katanu, ale i to je zbytečné, šero mi k dokonalé chladné zbrani dopomůže samo a před lidmi… no, leda se ukrýt do šera a doufat, že se tam nezadusím nebo v něm nezůstanu. “Děkuji, Johy, doufám, že ti to budu moci někdy vrátit,“ zadoufám. Tohle začíná být horké, potřebuji se co nejrychleji vžít do role operativce. V duchu se klepu strachy a je mi jasné, že to na mě minimálně vlkodlaci a Ray vycítí. Amulety jsou mi jinak nanic, neumím je užívat, nejsem Temná vědma, má moc je založena na práci se šerem. Což je na sedmé úrovni dost chabé. Křížky si pověsím na krk, vybrala jsem si nějaké chytré obrany vůči magii. |
| |
| Takže vybavení, které jste si vytáhli, aneb kdo si nevybral do teď , má smlůlu. Monique: phoenixův drápek (oheň), pistole Jay: jeho osobní hračky a aktivované střelivo Michel: bič (blesk) Gilles: 1 obraný (oheň) a 3 útočné (blesk, oheň, led) Rose: amulety (kinetika a oheň) Johatan: nůž Je šest hodin večer a za dvě a půl hodiny se stmívá. Jaké máte plány? |
| |
| Začínám být po dnešním dni unavena. Slabost a vyčerpanost se tiše a pomalu rozlévají po svalech i mysli. Přeci jen toho nebylo málo, nemluvě o tom, že děláme na něčem, s čím si vůbec nevíme rady. Tedy alespoň já nevím co s tím. Koukám po těch bezradnejch a netušících tvářích a utěšuji se tím, že nejsem jediná, která neví jak táhnout dál pěšcem. Pěšcem proti dámě, povzdechnu si, nebo minimálně proti věži. Dojdu k baru, "Potřebuju něco, co mě probere." Nemíním plýtvat energií na kouzla a taky spoléhám na to, že barmanka už za tu dobu ví, že nesnáším tvrdej alkohol a že mi jej ani nenabídne. Potřebuju si kurnik taky odpočinout a nabrat sílu! "Kdo z vás tuší, kde by se ten debil mohl objevit?!" Ptám se všech otočena k nim zády, ale dostatečně nahlas, aby to slyšeli. "A kdo všechno vydrží delší dobu v šeru? Když nám Luxeos doporučil abychom byli neviděni a jen jeden byl jako návnada?!" Začínají mi ujíždět nervy, protože po nás chtěj něco, čeho není schopna polovina z nás. |
| |
| Stále čekám na tu silnou kávu. Upřímně řečeno, necítím se dobře, necítím se jako operativec. Můj krk pomalu svírá strach, ale snažím se ovládnout. Michel začíná vychylovat a to také není zrovna dobré. Označení „debil“ považuji za dost scestné, protože onen „debil“, nás může šmahem předělat na Temné či Světlé, popřípadě nás rovnou zabít. Ten „debil“ před nás může postavit naše nejbližší, kteří na nás mohou začít vidět chyby a mohou jít proti nám. Ten „debil“ nás láká do svých osidel a zatím vede nejen nad námi, ale také nad Inkvizicí. Ten „debil“ nás chce zdeptat a zmást. A tomu „debilovi“ se to opravdu daří. “Nevydržím v šeru víc jak deset, patnáct minut,“ prohlásím suše. Je to skoro zbytečné to říkat, protože to musí vědět, jsem tu jediný zástupce nejnižší kategorie. Šero mě dosti obratně dusí a zahrává si se mnou. “Třeba ho to znervózní, že proti němu jde jeden, třeba zazmatkuje a skočí do šera, třeba se to bude dát využít a kdybych se stala Temnou, zpacifikovat mě by dalo méně práce, než zpacifikovat kohokoliv z vás. Je to logické a dává to smysl, ne?“ obejmu Raye, jednám logicky, ale o to více si uvědomuji, že si moc nepomáhám. Vyslovuji nahlas to, co mě tíží, ale musím pomoci. Je to ve mně. Hluboko ve mně. |
| |
| Otočím se na Rose a řeknu (částečně pro všechny):"Má to vůbec cenu se schovávat v šeru?Nezabíjel jen obyčejné lidi, ale i nás a pochybuju že by si jen tak přišel a zabil je, pravděpodobnější je, že zaútočil ze šera... Otázkou kterou bych se zabíval je spíš to jak ho hledat, a jestli budeme ve skupinách nebo všichni do hromady..." |
| |
| “No já nikdy moc nechápala tu posedlost chladnými zbraněmi. Jsem realista a myslím, že taková pistole mi bude spíš k užitku než meč, se kterým neumím zacházet. Taky by se mohlo stát, že se zraním sama, že jo.“ Uchechtnu se, protože se svou šikovností v kuchyni a s tím, jak bych držela meč, bych si opravdu ublížila. To bych to rovnou mohla vzdát. Ne, zakroutím hlavou. “Beru si pistoli. A ohledně těch strašáků, bojím se, že po dvou sklenkách absintu bych tím strašákem pod tvou postelí byla já a tahle představa mě už nijak moc neláká.“ Zdvihnu několikrát obočí a pousměju se. Vzápětí mě však smích přejde. Michel se začne rozčilovat a ne zrovna neprávem. “Michel, v klidu. Bude to ještě horší, tak zatím zkus nepanikařit. Nikomu to nepomůže.“ Promluvím k ní klidně, ale s jistou dávkou sarkasmu v hlase, protože jak to s naší skvadrou vypadá, opravdu může být jen hůř. “Já vydržím v Šeru o dost dýl, než třebas Rose… ale záleží na stupni Šera, nejsem žádná světová přebornice v tomhle, takže dlouho taky nebudu moc sloužit.“ |
| |
| Stisknu Rose ruku, aby věděla, že jsem stále tady, neustále připravený jí chrnánit a dokud tu budu nic zlého se jí nestane. "Trénuji pobyt v šeru. Když na to přijde jsem schopný tam vydržet docela dlouho," oznámím svým momentálním spojencům, "ale pouze v první hladině v té druhé to je horší." Dopiju pivo, které mám před sebou, aby mě už nic nezdržovalo a já mohl ihned vyrazit. "Ovšem raději bych byl návnada," vůbec se mi nelíbí, že se takhle rose nabízí a riskuje. Nejraději bych jí posadil do auta a poslal někam daleko odsud kde by byla v bezpečí než to všechno skončí. Já mám přecijenom větší šanci se ubránit, když by na mě ten parchant vyskočil. |
| |
| Tak tohle jsem čekala. Podrbu se v zátylku a otočím se ke všem předem, zády se opřu o bar a ruce si zkřížím na hrudi, s tím, že bič stále svírám v pravé ruce. Zaujímám postoj lhostejného povaleče. Gillesovi věnuji jeden velmi jízlivý úsměv, "Hele, zlato. Zazněla tu jedna dóst dóbrá rada od šéfů," úsměv opakuji a udělám malilinkatou pauzu, to abych dala někomu možnost mi skočit do řeči, ale nestihne to nikdo, protože ta puza je spíše symbolická. Když se rozjedu a mám vztek, mám tendence trpět samomluvou a samolibostí a všem to natřít, protože já se ozývám jen když jsem v právu. To právo si samozřejmě určuji já sama. To, že mi rapl zatemní mozek, to už vnímat samozřejmě nemohu. "A tou radou," pokračuju dál, "bylo to, že se máme držet pohromadě. Takže žáádnéé," zklidním se trošku, abych to nepřeháněla a dokončím větu, "skupinky." |
| |
| Elisabeth kouká celkem vyjukaně, ale přesto se snaží doplňovat a roznášet jak se dá co si navymyšlíte. Chvilkama se zdá, že poslouchá, chvilkama se tváří, že se jí to vlastně vůbec netýká. Nakonec se trochu osdmělý. "Říkali jste něco o růžích. Třeba můžete začít tam." Praví nesmělím hlasem a slyšíte za pultem klapnout cosi. Připomíná to notbook. "Nebo projít ještě jednou síť jestli je nespojuje něco dalšího. Něco naprosto normálního." Praví nesměle a podívá se po Gilesovi, který má také notbook s programem Mefista. Pak se zase začne věnovat obsluze. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Je celkem složitý, ale po chvilce prohlížení ti dojde co zobrazuje. Křivky pravděpodobností setkání. Vidíš tři větve stékající se v jednom bodě. Každá má u sebe datum, které se schoduje s každým dnem vražd, které se odehrály. První je menší, druhý je větší a třetí celkerm masivní. V průhledu to vypadá, že nešlo skutečně o nahodilé oběti, ale že mezi oběti v každé serii byl aspoň minimální vztah, sice je to slabé, takže to vypadá, že pouze prostorový, ale je. Navíc to poukazuje na to, že oběti byli opravdu všechny zabiti jednou jedinou osobou. Když sám zapátráš v Mefistovi, tak najdeš celekm vtipnou věc. V kažedé serii je jedna oběť, která nakupovala květiny. Květiny a květinářství jsou různé, ale když to srovnáš s předchozím grafem z emailu, tak vidíš, že je to vždy oběť, která byla zabyta jako první. Serie 1: Pořadí obětí: 1.2; 1.1 Serie 2: Pořadí obětí: 2.5; 2.4; 2.3; 2.1; 2.2 Serie 3: Pořadí obětí: 3.7; 3.3; 3.2; 3.1; 3.5; 3.4; 3.6 |
| |
| Vytáhnu notebook a podívám se jestli se náhodou něco nezměnilo... Po chvíli prohlásím do okolí: "Tak se zdá že se nám tu ukázal květinový vrah.V každé sérii mrtvých se oběvila oběť která si kupovala květiny...Vždy se jednalo o první oběť, to je asi to jediné co je zatím spojuje. A bohužel to všechno vypadá jen na jednoho člověka takže můžeme mít problémy..." řeknu a ukážu ostatním série obětí: Serie 1: Pořadí obětí: 1.2; 1.1 Serie 2: Pořadí obětí: 2.5; 2.4; 2.3; 2.1; 2.2 Serie 3: Pořadí obětí: 3.7; 3.3; 3.2; 3.1; 3.5; 3.4; 3.6 |
| |
| Pomalu v sobě sbírám sílu, abych už nebyla taková hromádka neštěstí: "na ty růže už jsem se koukala, tedy... o nich, Moni, ty přece tu jednu růži máš, podívej se na ni zblízka. Třeba tam bude made in i s přesnou adresou," pokusím se o trapný a děsně nejapný a nepovedený fór. V Rayově náručí je mi dobře, cítím, že mohu víc. "A temný, nehádejte se, tady tohle není souboj vašich Eg, musíme vyrazit, jsem proto, abychom se dlouho nezdržovali a detaily dohledali za jízdy. Pojedeme do města, kde je daleko lepší přesun kamkoliv... budem se tam promenádovat a provokovat nenechavé prstíky šarlatána... popřípadě té skupiny. Ovládnout může jen jednoho," řeknu vypiji polovinu kávy na jeden doušek. |
| |
| Pousměji se nad odvahou Monique ohledně malé absintové sázky. Nakonec doklopím do sebe zbytek trojdecky absinthu. "Škoda vyhazovat." Pomyslím si, když dopiju posledních pár kapek ze seklenice. Sklenici položím na barpult, kde jí Elisabeth naplní pro změnu bílou tekutinou. Vypadá jako normální mléko, akorát s přáídechem zeleného zbytku Absinthu, který zůstal na dně. K dotazům jak kdo dokáže dlou zůstat v Šeru se nevyjadřuji. Zjevně nepředpokládám toto v mém případě řešit. Nakonec dojdu se sklenicí mléka ke stolu a opřu se o židli. Chvíli na to příjde Elisabeth s myšlenkou, kterou jsem dělal sám před několika hodinama s mýma programama. Trochu mne zarazí, když vidím, že Gilles tak rychle dojde k výsledkům, který mi trvali spočítat skoro půl hodiny. Nakonec nad tím mávnu rukou. Chvíli koukám na data, která se mi ukázala. "Kromě mne." Pravím na rozumný názor Rose a odmlčím se. "Každá serie začala zabitím Jiného." Pronesu a pak pokračuji. "No možná by jste mohli zjistit, z kterého květinářství nakupovaly ty růže." Navrhnu. "A nebo by jsme mohli začít tím, že si koupíme kytičku." Pravím s mírně humorným podkresem, který však značí, že myslím svůj návrh i vážně. |
| |
| Usměji se. Tohle mě vůbec nenapadlo. Narážky Světlých na to, že se hádáme, už ani nevnímám. Jsou prostě takoví, že na nás vždycky uvidí něco špatného. Přitom jsme stejní. Záleží vždy na tom, v jakém se nacházíme stavu, když jsme iniciováni. Pak tedy také na tom, jak jsme či nejsme schopni si přiznat sami sebe. Jak řekla Rose - naše Ega. To mě trochu pobavilo. Každý máme své ego a někdo si hraje na spasitele světa a někdo se smíří s tím, jaký je a je si vědom svých možností a hranic. Ale třeba na to také někdy přijdou. Kětinářství. Mno, tak to by tam asi mohl ještě zajít. Mohli bychom si na něj počkat a hlídat si ho jak si přijde pro tu kytku. Romantik jeden. Nemám potřebu už ani mluvit, myslím si, že pro dnešek jsem toho nakecala až příliš. Musím se zklidnit a dát prostor ostatním. |
| |
| Moni sem, Moni tam... asi jí za to brzy zakousnu Láskyplně a mile se na Rose usměji, až je to nepřirozené. Teď by se tu nálada dala doslova krájet a byly by to hoodně velké kusy. "Mám to tady." Vyndám z kabelky již trochu zvadlou a notně odrbanou tmavě fialovou růži. Ani nevím proč, ale instinktivně si k ní přičichnu. Jestli tam třeba nebudou nějaké pachy a tak... co kdyby. Eh, mentolky z kabelky, bezva Vyndám ještě krabičku cigaret, která v první hladině Šera vypadá jako ampulka s krví a ve druhé hladině se to jeví jako ampule s kousky rubínů. "Voilá," A hodím obě věci na stůl. Ráda bych dodala poperte se, ale to se hodí leda tak do mé vlčí smečky. A jdu si hladit své ego. |
| |
| Poslouchám, ale už opravdu nemám moc co dodat, tak jen vytáhnu z kapsy klíčky od auta a zarachtám s nimi, aby věděli, že i krám má své zavíračky a pokud si chceme koupit růžičku, tak… bychom asi měli prásknout do koní. “Dál bych vymýšlela za běhu. Popřípadě po mobilech,“ navrhnu, protože tohle mě jen dál a dál uspává. Snažím se tvářit co nejméně nervózně, ačkoliv je můj strach přímo hmatatelný. Mírně se mi potí dlaně, na sucho zapolykám. Už to chci mít za sebou, možná proto tolik spěchám, nevím, jsem teď tonoucí a mým dorůstajícím stéblem je jen a jen čas. Raději už moc nemluvím. Rose, klid, holka, Ray… máš tu Raye už ani to mě neuklidňuje, musím počítat s tím, že mě nebude moci hlídat, ani bych to nechtěla, nechtěla bych ho ohrozit. |
| |
| Zvednu růži a zblízka si jí prohlédnu. Nečekám, že něco objevím jenom mě zajímá, myslím, že jsem takovou ještě nikdy neviděl, ale tak to není nic zvláštního nejsem zrovna vysazený na kytky a když nepočítám těch pár kytic pro Rose tak jsem s nimi nikdy neměl co do činění. "Jistě, jdeme," odpovím Rose, když nás začne popohánět a růži položím na stůl. "Tak šup, šup," vstanu, konečně se začíná něco dít a krev mi v očekávání akce začne proudit rychleji, při tom položí ruce na ramena Rose. Cítím jak je nervozní a tak jí zašeptám několik povzbuzujících slůvek. |
| |
| "Víme do kterého?" Optám se tak, že jsem asi jediná mimo. "Kolik máme květinářství v Lyonu?" Beru si bágl a hážu si jej přes rameno. Opravdu je už na čase vyrazit. Rose má pravdu, za chvilku se zavře všude, protože čas je vcelku neúprosný. Leda tak, že by v nějakém květinářství měli nonstop. Nebo u benzinových pump by mohli taky něco prodávat. No, nepamatuju se ale na to, že bych tam takováhle kvítka kdy viděla. |
| |
| Mno, tak jestli si pamatuji, tak podle správy slečen, odpovídá našim podmínkám jen tři květinářství." Pravím a vytáhnu z poza pultu notbook a ukáži na něm tři body. "Tady, tady a tady." Ukáži postupně na oblasti: Bron, Cusset a Oullins. "Začal bych v Oullins." Pravím a otočím se na Elsabeth, ta jen přikývne a usměje se. "Takže jdem. Kdo má jaké vozítko?" Zeptám se, když vyjdem před bar. |
| |
| "Já mám motorku Johe, chceš snad svézt, nebo si raději přisedneš k někomu do auta, aby na tebe netáhlo?"Odpovím na Joheho otázku a zamířím ke svému stroji, kde nasednu a počkám na zbytek... |
| |
| Nadechnu se pořádně čerstvého vzduchu a kouknu po Rose, zda přijely s autem a je-li tím pádem k dispozici. Za volant by si snad mohl sednout Ray, abychom ještě stíhali zavíračku obchodů. "Hele, kolik informací má ještě Elisabeth?!" Houknu na Johého mírně úsečně a jakoby nic, ještě před tím, než se někdo rozhoupe k tomu nabídnout své vozidlo k dispozici. Jsem tu pěšky a nějakou dobu by mi zabralo to, než bych se dostala ke svému dopravnímu prostředku. Ostatně mi to připadá zbytečné, když je tu nabídka pokrývající poptávku. |
| |
| Pomůžu Rose vstát a vyjdeme ven před klub za ostatními a při tom jí držím za ruku. "Já tu mám motorku a Rose auto. A jak se zda i ostatní tu mají nějaká svá přibližovadla," oznámím po té co si prohlédnu blízké parkoviště. Škoda, že nás je šest, to se do Rosina auta nevejdeme, ale jak se zdá, tak Gilles stejně chce jet na svém stroji, takže by to šlo, akorát se budeme možná trochu mačkat. "Jsem pro Rosino auto pokud nemáte něco lepšího," navrhnu. Není to sice poslední výkřik automobilek, ale alespoň ho trochu znám a vím co od něj mohu čekat a taky bych ho mohl řídit, protože s Rose jako řidičkou by jsme se tam včas nejspíš nedostali. Ale třeba bude mít někdo nějaký jiný nápad a tázavě se na ně podívám co na to říkají. |
| |
| Poté, co se Ray vysloví, více si přitisknu klíčky k hrudi. Umím v něm číst jako v otevřené knize, takže je mi naprosto jasné, že chce řídit. Bohužel tohle se dá vyčíst i v očích jiných. Takže nádech, výdech... řeknu si pro sebe a pak na rtech vyčaruji úsměv. Klíčky od sebe oddálím a hlesnu: "Asi bys měl řídit ty, Rayi," vykoktám ze sebe, protože Raye mám přeci jen raději než Yaríska, a mám i smysl pro zodpovědnost, ale i tak mi je toho autíka dost líto. |
| |
| "Tak nastupovat," nařidím, vezmu si od Rose klíčky a sednu si na místo řidiče. Zatímco čekám až se ostatní nasoukají dovnitř pokouším se nastartovat. Což se mi povede hned napoprvé. Dnes je den plný zázraků. Možná, že to pitomé auo konečně dostalo rozum a bude mě poslouchat. Sice bych měl raději mezi nohama svůj Fireblade, ale bohužel si to musím pro tentorkát odpustit a spokojit se s touhle herkou. Sve myšlenky samozřejmě nedávám najevo a jenom se na Rose usměji, když si sedá vedle mne. Nehodlám jí přidělávat další starosti tím, že bych si ještě stěžoval. Jenom doufám, že přežije moje zacházení, ale snad nás nějaké automobilové honičky nečekají. "No?" pobídnu ostatní. Takhle to opravdu nestihneme. |
| |
| Pohlídám si koutkem oka Monique, aby zas neměla tendenci mě zasednout a obejdu auto a sedám za řidiče. Připásávám se, neb čekám od Raye to, že bude s autem zacházet jako s motorkou. Kouknu po ostatních, lezou jak zmrzačení brouci a to máme teprve před akcí. Raději ještě záškubem vyzkouším jak fungují pásy. Spokojena s tím, že bych to mohla možná přežít, usadím se pohodlněji a batoh si dám před sebe na klín - místo airbagu. |
| |
| Chvilku sleduji Raye a Rose. Jak ona vlastně mohla udělat autoškolu, to by mě zajímalo… legálně to nebylo, musela si pomoci magií nebo jí v tom někdo pomohl… jinak si to prostě nedokážu vysvětlit. Jsem zvědavá na Rayovo řidičské umění. Jezdit s Yarískem bylo jak jezdit na autodromu. Prostě auto pro pohodlné holky, co neriskují. Vezmu si kabelku, zkontroluji jestli mám všechno. Zbraň a na pravou ruku si navléknu phoenixův dráp. Vyjdu z baru a usednu si za spolujezdce. Neunikl mi pohled Michel a jen jsem pokrčila rameny jako že nic není moje chyba. Když se usadím a zapnu si pás, šije ve mně škodolibost Rose za uchem vrčet. Za ten necelý den jsem poznala, že vlky, nebo možná i psy, nebude mít až tak v lásce. Ale udržím se, alespoň dokud nevyjedeme. |
| |
| Chvíli zvažuji, zda motorku a nebo auto. Nakonec dám přednost autu. Trochu lišácky se usměji. "No raději autem." Pravím a odhalím přední řadu bílých zubů. Nasoukám se do auta mezi Moni a Michele. "Když dámy dovolí." Odůvodním své počínání a pak křiknu na motorku. "Jeď za náma a nestrať nás, pročistím cestu." Z dechu je mi cítit mentolová vůně absinthu. přesto nevypadám opilý. Zavřu oči a vypadá to jakoby jsme usnul. Tento stav setrvá dokud Ray nenastrtuje. |
| |
| Když už jsou všichni konečně usazení pomalu se rozjedu. Mrknu jestli nás Gilles následuje a jen co vyjedu z parkoviště přišlápnu plyn. Není to však nic drastického. Tohle není motorka. Má to čtyři kola, ale v porovnání s jízdou Rose je to jako sedět ve Formuli jedna. Rozhodně totiž nedodržuji předepsanou rychlost. A když se pak otočím dozadu, abych se vesele zazubil na své spolujezdce ani se nemusím na Rose dívat abych věděl, že zbledla jako stěna. "Takže Oullins?" zeptám se ještě pro jistotu a když Johatan přikývne zamířím tam. |
| |
| Ještě jsem se otočila za Gillesem, je to dobrý, je v závěsu. Cesta je rychlá a v pohodě. Přeci jen má Johé docela dost zkušeností a je zřejmě i dost silný. Ray toho s očividnou radostí využívá a žene si to kupředu hlava nehlava, Rose je zapadlá do sedadla a má pevně sevřené pěsti. Zřejmě si to Ray ještě vyslechne. Nebo taky ne, ona je Rose taková poslušná pipina, že bude zřejmě pokorně šoupat nohama, protože si bude myslet, že je to tak správné a nejlepší pro věc a pro celosvětový mír. Monique se za ní šklebí docela dost rošťácky, tak mám pocit, že by jí přinejmenším chtěla s velkou radostí ukázat své tesáky. No, kdo ví jestli jí je už neukázala. Auto se z ničehonic nakloní na jednu stranu, takže mám pocit, že jedeme jen po dvou kolech a pak prudce zastaví. Docela dost to s náma trhne. "Kur..", ujelo mi vcelku nahlas, alespoň tedy první část slova. My připásaní jsme se zastavili o popruhy, ovšem Johé skoro políbil řadící páku. Polovinu těla má zabořenu mezi přední sedačky a na nás špulí jen zadek. Jsme na místě. |
| |
| Věnuji Rayovi ošklivý pohled, protože pneumatiky a brzdy jsou také součástí mého Yaríska! A jako takové plně spadají pod mou ochranu před necitlivými necity, mezi které, bohužel, patří i Ray. Jsme tu jediní Světlí, takže narychlo spolykám vše, co si Ray možná vyslechne při vaření jídla, a vystoupím z auta, kde mám chuť vykřičet své elegie na Rayovu jízdu. Vím, že on za to nemůže, protože už je prostě takový. Vejdu do květinářství bez toho, abych se na kohokoliv z družinky jen podívala, teď nemám náladu. Jsem vzpruzená, protože přesně tohle jsem čekala. Rychlou jízdu zakončenou něčím pro Yaríska destruktivním. To, jak mi dýchala Monique za krk také nebylo příjemné, takže, když můj nos pohladí vůně květin, úplně se uvolním. Ty růžové růže jsou prostě překrásné. Do obchodu se začnou trousit i další. "Dobrý den," hlesnu na prodavačku, kterou jsem nedávno spolu s Moni viděla. |
| |
| Poslední zatáčku si vychutnám, pořádně to rozpohybuju a pak prudce sešlápnu brzdu až se kola zaflokují. Věřím, že si to spolujezdci užijí tak jako já a když se ve předu objeví Johého hlava tak ho přátelský popleskám po zátylku. "Ne tak zhurta," vesele se na něj zašklebím a mrknu po rose, která vystřelí jako z praku. Jsem si naprosto jistý že příčinou je moje řidičské umění, ale co. Jednou se snad pobavit můžu a zase tak rychle jsem nejel. Počkám až všichni vystoupí a teprve po té je následuji. Do obchodu se však nehrnu. Už tak je tam docela těsno, místo toho jenom postávám před vchodem a nakukuji prosklenou výlohou. |
| |
| Jízdu si asi i užívám. Popravdě kdo ví. Moje poloha vypovídá o polospánku a o tom, že Rayovo úmění mě opravdu nechává chladným. Jediné, co mi příjde divné, je zabrždění a poplácání od Raye. Hodím po něm pohled šibalství. Nakonec vystoupím z auta. "No takže tak." Pravím a okamžitě se kromě Rose a mě vytvoří drobná bariera, aby ostaní byli ignorováni. Usměji se a přitočím se k pultu k Rose a obejmu jí kolem pasu. Pohyb naprosto přirozený a na první pohled naprosto samozřejmí. "Dobrý den, chtěli by jsme nějakou kytičku. Je to do nemocnice pro naši nemocnou známou." Pravím s odzbrojujícím úsměvem. "Má ráda růže. Takže by to chtělo něco..." Zalovím ve vzduchu rukama. "...speciálního." Nakonec určím. |
| |
| Květinářství je celkem rozlehlé a prosklené. Všude dopadají parsky světla. Je to takový malý ráj a vybavení tomu napovídá. Květiny, jak řezané tak živé stojí po stranách a u pultu jsou vyrovnané uvázané květiny. Věc, pro kterou tu jste růže zde vidíte také. Několik v kytici a posledních pár ve váze popravé straně. Květinářka je žena středního věku. Celkem pěkná a přírodně založená. "Dobrý den přeji." Praví a usměje se na Rose, když se přiřítí Johatan, trochu z rozpačití, ale nakonec na něj vrhne také úsměv. "Ano ano. máme tady několik opravdu vkusných kytic s růžema." Praví a přesdstoupí před pult a začne ukazovat kytice. "Nebo můžu kytici uvázat podle vašeho přání. Stačí si jen vybrat." Z hlediska prvních dvou hladin šera vypadá květinářství naprosto v pořádku. Krom vás nikdo Jiný zde není. Pouze lidé. |
| |
| Když mě Johatan obejme kolem pasu ve stavu, v jakém se nalézám, dá mi opravdu hodně moc práce usmát se na něj. S tím, že jedno je jisté, jestli mu ta ruka sjede níž, pořádně si ho vychutnám, pokud to stihnu před Rayem, ale i tohle možná není nakonec tak zlé, Johy jde na to chytře, sebevražedně, ale chytře. "Mně se líbí ty fialové růže, co tobě, miláčku? Tik byla vždycky taková, určitě jí přijdou rajcovní..." narychlo vymýšlím něco, co by mohlo na Johiho sebejistotu navázat, "támhletu, ta vypadá opravdu pěkně.." ukáži na jednu, mírně se mi klepe ruka, protože mě ta ruka okolo pasu dělá nejistou. Při představě, že bych měla nějakého Temného za přítele... se mi dělá hloupě a blbě, ale i tak se tvářím opravdu statečně a dokonce mu věnuji i velmi milý úsměv. |
| |
| Zkoumavě se podívám na růže. "No když já nevím. Mě se jich zdá málo. To by chtělo pořádný pugét." Pravím přemýsšlivě a podívám se an necelou dvacítku temně fialových růží. Nakonec se otočím k prodavačce. "Nemáte nějaké další ve skladu?" Zeptám se a usměji se. Ruku stále držím na pasu Rose. "Peníze nehrají roli." Pravím ještě pro dodání. |
| |
| Prodavačka trochu zalapá po dechu, když si všimen výběru. "Noo, oni jsou trochu dražší. Jte si jist, že by vám tyhle nestačili?" Zeptá se, ale když se Johatan zmíní o finančním limitu, repektivně jeho absenci. "No, mohla bych zavolat do zahrad, které nám je dovážejí, ale bylo by to za příplatek amuseli by jste počkat." Praví trochu nejistým, přesto ochotným hlasem. |
| |
| Pokud chce někdo něco zjišťovacího používat, nechť si šeptne. Ra. |
| |
| Vylezu z auta snad hned, jak Ray zastaví. Jízda to teda byla pekelná a nepřestala jsem se během ní usmívat. Trochu spokojeností a trošku škodolibostí, když jsem venku zahlédla, jak se Rose tvářila. To bude na nové gumy holčičko Ale to už kolem mě jako blesk proběhl Johe a hnal si to do květinářství. “Já zůstanu tady,“ Jen máchnu rukou a houknu na ty dva uvnitř. Už minule mi ta převonělost květinářství nedělala dobře, taky jak by ne, někomu s jemným a precizním nosem jako já. Stojím opřená o Yaris a sleduji dění uvnitř. Škodolibě se zazubím, když Johe objeme Rose kolem pasu. Tak tohle bude ještě zajímavé Otočím se na Michel, která zřejmě bude vědět, na co teď myslím. A pak zaslechnu onu konverzaci a slovo rajcovní. “Rajcovní?“ Nechápavě vypustím z úst. “Je toho na mě dneska asi moc… od kdy se kupují do nemocnice rajcovní kytky?“ Zakroutím hlavou. |
| |
| Když zahlédnu jak ti přede mnou zastavili a uvědomím si kdo řídil tak se můžu potrhat smíchy... Samozřejmě to nedám otevřeně najevo.. Takhle může řídit jen nafoukaný frajer a nebo naprostý amatér... Přibrzdím, a když vidím dva odcházet dovnitř a zbytek čeká před květinářstvím, tak tu nebudu taky a začnu objíždět kolem a sledovat jestli se něco neděje, nezapomenu se podívat i do šera... |
| |
| Když se vysoukám z auta, upravuji si bágl, který až po chvilce hodím na záda. Ray zůstal venku, Monique taky, Gill objíždí. Rozhodnuta vejít dovnitř za Johém a Rose hmatám po klice od dveří. Hups! Tak tohle se Johemu povedlo. Začínám se uculovat nad situací, kterou pozoruji zpoza prosklených dveří. Mám jít dál a nebo ne? Otočím se na Monique, v očích mi šibalsky svítí a pobaveně se šklebím. Když se pootočím na Raye, úsměv mi poněkud ztuhne. Jejda, co ta holka má za blbý kecy?! Svraštím čelo do pár vrásek. Si myslí, že je vtipná či co? Divnej smysl pro humor. Podívám se šerem, zkusím to až do druhé hladiny. |
| |
| "Myslím si, že by nevadilo počkat," kouknu se nejistě na Johého s úsměvem, který jasně říká, že on je hlavou našeho "vztahu".Už posledních pět minut si nadávám za to, že tu vůbec jsem. V podstatě je to proto, že jsem chtěla dál od nich a teď, teď na mě ulpívají jejich pohledy a já, jestli něco zblbnu, tak to bude opravdu problém. A celopartní. Rose, všechno bude v pořádku. Určitě, hlavně se snaž, aby se ti ta kolena nepodlomila, jsi odvážná. Statečná, jsi Světlá, děláš to pro druhé! zkouším autosugesci a moc se mi to nedaří. Za několik okamžiků i oceňuji tu ruku, která mě podpírá, na druhou stranu, kvůli ní nemohu couvat. Ani vycouvat. |
| |
| "No dobrá, ale aby nás pustili do nemocnice." Pravím ale nakonec se usměji. "Ty jsi tu šéfka." Pravím a otočím se k pultu. "Noo, takže mi se tu stavíme tak za hodinku, bude to stačit?" Zeptám se zvídavým a přesvědčujícím hlasem. |
| |
| Prodavačka se trochu překvapeně podívá na Jhatana. "No dobrá, ale budu potřebovat zálohu. Víte nejsou nejlevnější." Praví a s otevřenou pusou zůstane koukat, když se Johé vytasí s plnou cenou. "Za hodinu to tu bude." Praví s úsměvem a otočí se k telefonu. "Zahrady, potřebovala bych extra dodávku růží. Dobrá dobrá. Do hodiny. Ano, zaplatím." Přitaká, položí sluchátko. "Za hodinu to dovezou." Nakonec potvrdí. |
| |
| "Skvělé, moc vám děkujeme, opravdu nám na tom moc záleží, nashledanou," s úsměvem se otočím a zamířím ven z květinářství. Jednak proto, že už se mi ta kolena opravdu podlemují, druhak, být s Johem je zážitek stejný jako s Moni. Zničující, prudký a jednou za život docela i stačí. Nevím, k Temným mám prostě averzi, zvlášť, když si o sobě myslí, že jsou dokonalí a nejlepší a vůbec si na mě pořád nějak dovolují, aby si pohladili svá nekonečná Temná Ega. |
| |
| Když se otočí a maj se k tomu, že vyjdou z obchodu, couvnu pár kroků. "Takže kam teď, když máme hodinu volna. Ještě nás čekaj dvě, že?" Ruce v kapsách, nahmatám balíček žvýkaček a vytáhnu je. "Dáte si někdo?" Nabídnu a jednu si vezmu. Zamířím směrem k autu. |
| |
| Dám si záležet, aby jsme vyšli společně z květinářství. Když jsme venku, rozšířím ochranu kolem nás. "Takže jak. Tady máme hodinu. Možná by jsme se měli podívat ještě na ty další dvě, ale zase pravda je, že někde začít musíme. Co když nám něco unikne." Postavím otázku. Pak si teprve uvědomáím, že držím stále Rose kolem pasu. Pustím jí, jakoby byla rožhavený kus kovu a polije men tak trochu ruměnec, který vyprchá v okamžiku. S díkem si vezmu žvejkačku, abych zaplašil nervozitu. |
| |
| Čucim do výlohy a prohlížim si vystavené květiny. Možná bych mohl nějakou kopit Rose. Určitě by se jí to líbilo. S tím zvednu oči abych se podíval jak si vede, ale to co uvidím mi vyrazí dech. On jí objímá! A usmívá se na ní jako kdyby byla jeho. Tohle tedy ne, to mi vysvětlí. Po celou dobu co jsou v obchodě jsem přilepený na skle a jenom bezmocně svírám pěsti. Jen co vyjdou ven z obchodu popadnu Johatana za kabát. Je mi jedno že je temný a starý tak, že i Metuzalém je proti němu děcko, ani mi nevadí, že mě může zničit mrknutím oka. Tohle si prostě dovolovat nebude. "Co to mělo znamenat?" zasyčím mu do obličeje s důrazem na každou slabiku. Jsem rozžhavený do běla a rpsotě to musí ven. |
| |
| Když mne bafne Ray do rukou, tak se usměji. "Pozor světlý, a´t ti zlo nezatemní mozek." Upozorním ho. "No aspoň si uvědomí, že by si jí měl hlídat." Pomyslím si a dotknu se jeho rukou. "No, navíc to bylo divadlo pro lidi. Myslím, že prodavačka je šťastná a spokojená a jediný, kdo má problém jsi ty." Pravým s klidným hlasem, jakobych ukrajoval másla. Pak upřu svoje hnědé oči do rayových. "Jestli si chceš praštit, tak to udělej. Život je boj a je důležité bojovat. Dej průchod svojí zlosti." Nabádám mírným hlasem Raye. |
| |
| Přistoupím zezadu k Rayovi a pomalu jej políbím na krk... Nic víc neudělám, slova tu nemají cenu, ja namíchnutý. Pak pohlédnu na Johatana, jen se mi zaleskne bělmo. Ani k tomhle není co dodat. Zlo, trhni si, Temný! |
| |
| "Hele klídek jo?!" Vrátím se rychlým krokem k nim. "Raymonde, to nechápeš, že to bylo divadlo a že na tý tvý Růži nic nevidí? Dyť ti jí nikdo nebere." Zavrtím hlavou a vytáhnu bič. |
| |
| "Brzy budeš mít problém ty," procedím skrz pevně stisknuté zuby. Obličeje máme tak blízko, že se skoro dotýkáme nosy a já mám děsnou chuť mu z ten jeho rozmlátit na kaši. A nezastavil bych se jenom u nosu. Prohodit výlohou a zatancovat mu na žebrech, to chci udělat a skoro se tak i stalo. Svaly se napnou v očích mi zahoří, ale zastaví mně ten lehký polibek. Jen díky němu získám zpátky svou sebekontrolu a dojde mi co chtěl ten hajzl udělat. Nakonec z toho vyvázne ještě lacino. "Už si to nikdy nedovoluj," odstrčím ho od sebe a otočím se k němu zády. Hajzl. |
| |
| Zvednu ruku se vztyčeným prstem. "Ať tě ani nenapadne zaútočit na jiného Světlého bez důvodu. To si nemůžu vzít ze svého postu na svědomí Michel." Pravím a stále zůstávám v očním kontaktu s Rayem. Když mne odstrčím, tak zakroutím hlavou. "Pamatuji si, jak jednoho světlého dotáhlo k temnotě pitomé držení se na uzdě." Jméno opravdu neříkám. "Emoce jsou tvoje největší zbraň. Neboj se je použít." Pravím školícím hlasem. Je vidět, že se nenásilně snažím Rye donutit, aby pořádně bouchnul. |
| |
| "By nebylo neoprávněně, bránila bych tě." Vždy si vše omluvím ve svůj prospěch. Rosin polibek Raye zklidnil, jakoby mávla kouzelným šátkem. Pozoruji je, bič stále držím pevně v pravé ruce. Jak jen se mohl stát Světlým?! To byl v nějaký extázi, když ho iniciovali, ne?! Když si uvědomím to, jak na něj zapůsobil ten polbek, bleskne mi ještě hlavou: Ho nejdřív přivedla do extáze, přesvětlila mu mozek a pak ho iniciovala přímo ona, ne?? A to mu ještě asi slíbila hory doly. |
| |
| "Naser si," pronesu věcně a taky zvednu ruku se vztyčeným prstem, ale tím prostředním a dál už si ho nevšímám, ani ostatních si nevšímám. Vztek stejně náhle jako se objevil odešel. Díky Rose. Zadívám se jí do očí. Nic říkat nemusím, ona ví. Přejdu k auto nasoukám se dovnitř a bouchnutím dvířek oddělím svět na ten venku a na ten uvnitř. Doufám, že se pohnout a nebudou na tom chodníku stát jak solné sloupy, protože máme, k sakru, nějakou tu práci. |
| |
| Tiše se chichotám stranou jako zvrhlý a zlomyslný šotek. Sice bych z toho, co se děje kolem mě neměla mít radost. To, že se Ray a Johe málem servali by sice byla prima podívaná a dokonce bych si i vsadila a stoprocentně bych vyhrála. Rayi…Rayi… cožpak nemáš hlavu? Koukám, že všichni chlapi myslej rozkrokem, tebe nevyjímaje Dívám se nejdřív na Raye a pak na Johatana. Překvapila mě akorát Michel, nedoufala jsem, že to přeroste v něco víc než v ostrou výměnu názorů, ale ona se takhle angažovat. Klobouk dolů, holka. Mile se na ní usměju. “Tak, to bychom měli.“ Tlesknu, když Ray zabouchne dveřmi a pak jdu a otevřu zadní dveře, sednu si doprostřed. Výhled u okýnka mě už neláká. “To bylo fakt dobrý.“ Suše konstatuji Rayovi, avšak je v tom slyšet silná ironie. “Příště líp, Romeo.“ |
| |
| Věnuji Johému pohled, který jasně říká, že toho má nechat, že je to zbytečné, jenže, jak znám Temné, mohou si to vyložit jak chtějí: "Johe, tohle nebylo nutné.." pronesu do ztracena, pohlédnu i na Michel, jasně mi připomněla, že my Světlí jsme tu v menšině. Jen já a Ray. Vydám se do auta, kde slyším jen "příště líp, Romeo". Vrrrrrrr... zabořím se do hloubky sedačky, ovládnu se a pak pohladím Rayovi koleno a usměji se. Je to upřímný úsměv, jsem ráda, že tu je, i když opět sedl za volant a pach pneumatik ještě nevyprchal. |
| |
| Už se nenechám znovu vytočit. Ať si ta čubka říká co chce, jde mi to jedním uchem tam a druhým ven. Podle Rose to určitě byla chyba, ale já si to nemyslím. Jen ať vidí, že se jich nebojíme, i když jich je víc. Klidně se proti nim postavím. Proti všem čtyřem. Nevesele se ušklíbnu když mě Rose pohladí po noze a pak stisknu klakson, aby si konečně pohnuli. Vykecávat se můžou i cestou a Gilles je samozřejmě někde v trapu, tak zatroubím ještě několikrát. Jestli není hluchý tak mu snad dojde, že se má vrátit. |
| |
| Právě zatáčím ke květinářství, když si všimnu co se před ním děje... A jééé to si zase naše horká hlava na něco ztěžuje nebo žárlí... Už aby ho to přešlo..Zastavím u naší skupinky a řeknu: "Tak jak to vypadá?Zjistili jste něco nového nebo se přemisťujeme jinam?" |
| |
| "Máme meziprostor, prostoj, takže jedeme dál a sem se vrátíme za hoďku." Odvětím Gilovi a hupsnu do auta, nepoutám se, jen ten bágl si dám před sebe. To bude ještě hustý, Světlonošové se budou cítit ublížení, přitom jde o spolupráci, Nerozumí srandě, suchaři. Radši si dát na ně majzla. Přemýšlím nad tím, jak se bude odehrávat dál naše spolupráce. Jsou tací, že si berou vše moc osobně. Jsou jen sami pro sebe. A udržují si image, image dobrodinců. Jak nechutní a sobečtí. Pch, jsou to samý co já. Neliší se. Jen maj masku. Prohlížím si je ze zadního sedadla, mám je jak na dlani. On se chová jak debil, kterej nedokáže udržet svoji ruku nad klaksonem, do Itálie či do Indočíny s ním, tam by si to užil, trumpetka jeden. A ona, chová se jak pokorná manželka z předminulého století. Narovnám se, zapraská mi v páteři a když párkrát otočím hlavu ze strany na stranu, loupne mi v krčních obratlích. Tak a už je mi líp, usměju se. |
| |
| “Dotokáme a hned jedeme, Gille… neboj se, na tebe bychom nezapomněli.“ Stačím na Gilla ještě houknout z okýnka, dokud nenasedne Johe. Pak zvednu palec a ve vítězném gestu naznačím, že zatím je vše O.K. Posadím se zpátky. “Mohli bychom už jet? A… bude si Rose zase hrát na přítelkyni Joheho? Že bych to zkusila s Rayem, na oplátku.“ Rýpnu si do nich. Jsou teď tak nabroušení, že mě to rýpání víc než baví. I když nepředpokládám kladnou odezvu od obecenstva. |
| |
| Posuměji se nad Rayem. Je to spíše schovívavý úsměv než pohradavý a nasoukám se do auta za řidiče, tedy Raye. Poslouchám popichování Moni a Michel, trochu pohnu hlavou, jakoby jsem chtěl něco odmítnout, ale pak jen povzdechnu. "Práskněte do koní." Zavelím s hranou opilostí. Pak zamrkam a prohlédnu cestu k dalšímu květinářství a poodstraňuji překážky. "Na další křižovatce bude za chvíli nehoda. Měli by jsme vyrazit, než budeme muset čekat na poldy." Pravím věštecky, jakoby jsem měl schopnost nehodu pomalu přivolat. "Nikomu se nic nestane." Pokračuji ve věštění. Nakonec tedy vyrazíme do čtvrti Bron, kde leží další květinářství. Když Jay zastaví, tak zase kolem nás rozhodím malé kouzlíčko, aby jsme měli soukromí. "Tak kdo jde teď dovnitř?" Zeptám se společensky. "Moni a Ray?" Navrhnu a podpořím soukromí žert Temných. |
| |
| Já je nechápu, nechápu jejich přihlouplý smysl pro humor. Ale co mohu dělat, jsou jak malí a asi jim to zůstane, jsou takovým tím kořením života, které život neustále přesycuje, jenže oni neumí ubrat... vlkodlaci, upíři, Temní... zvláštní hromada smradlavých ponožek, které se nechtějí nechat vyprat, protože je to baví. Je jen "já" a můj "vtip", nikoliv "jak to ostatním pomůže či jak jim to ublíží?". Nekomentuji to. Jen se na Johého podívám. Pěkně hezky zpříma do očí. |
| |
| Opětuji pohled Rose. Můj pohled se stane pro jednou opravdu čitelnej. Je v něm jistá forma čistoty a nevinosti, kterou snad disponují jen malé děti a Světlí, kteří jsou příliš fanatičtí. Kdo ví, kde se tam ten pohled vzal. "Nemohu tam nechat jít buď jen světlé nebo temné. Musíme vždy po dvou, aby se zachovala rovnováha a nevznikli pozdější dohady. Jestli chceš, tak tam můžeš jít s Gillesem. Snažím se vám to ulehčit jak jen to jde." Pravím hlasem, jehož náboj nepochybně obsahuje stopy světla. |
| |
| Když vidím Johého psí oči, tak znejistím. Pak se ale uklidním, že Světlem zformovaným do čepele bych ho tak jako tak řízla, ale jeho snahu velmi ocením a dokonce se i usměji. Sponntáně. "Je jedno, s kým půjdu já či Ray," shovívavě pohlédnu na Raye, který vypadá, že by si nejraději odchytnul mušku a pustil se do škubání jejích křidýlek. "Já to oceňuji, opravdu a Ray skoro taky, jen... způsob víš, my uznáváme mírnější... styl" tak nějak ze sebe vypustím. |
| |
| Vystoupím z auta a jen doufám, že je nenapadne kombinace se mnou. V žádném případě se nehodlám hrnout do nějakého divadýlka. Monique, Monique by si mohla Raye vychutnat. Určitě by to nezvládl, byl by děsnej suchar. Přesunu se před výlohu obchodu a pokukuju dovnitř na výběr květin a hafo zákazníků. Mírnější styl. Co tím myslela? Jak se projevuje mírnější styl?! Otočím se k autu a prohlédnu si ty dva vcelku zkoumavým a rentgenujícím pohledem. |
| |
| Jakmile vyjedeme a Johe oznámí, že bude nehoda, hezky zvědavě se ohlédnu a ono vážně. Hmm zase ji zavinila ženská Nechápavě zakroutím hlavou, jak se tohle může stát… ale ono může. Pak sleduji výměnu pohledů Rose a Joheho. “Víš, Rose… všichni jsme nějací… se s tím smiř.“ Já se smířila s nimi smířila… trošku. Vylezu z auta ven a mrknu na Michel, škoda, že nemůžeme jít spolu protože bychom narušili rovnovážnou kontinuitu toho veledůležitého případu Klepnu na okénko spolujezdce. “Tak jdem… babička umírá, kytky by ji potěšily… a prosimtě, nejsou žádné rajcovní, prostě je jen má ráda.“ Řeknu smířlivým tónem. |
| |
| Pohlédnu na ni jako koťátko, kterému se bere smetana. Moni má v očích opět ten nesmlouvavý úsměv, který jasně říká, že jde o pobavení. Její. Na můj účet. Opět vtip Temných. Vylezu z auta, shrnu si prameny z obličeje a podívám se na ni: "Chápu, je mi tvé babičky opravdu líto ..." Vydám se směr květinářsví s pocitem toho, že to zase zbabrám a dám další příležitost temným mě nějak setřít. "Dobrý den," pronesu vážným tónem a doufám, že mě Moni kolem pasu neobejme. |
| |
| Odkašlu si a pak Rose věnuji poslední z mých provokativních úsměvů. Ihned poté se začnu tvářit, jako by mi opravdu babička umírala a leckdo by mi to spolkl. “Achjo… nevím, kolik jich ji koupit… ani jestli je tu budou mít.“ Promluvím posmutněle na kamarádku Rose mezi dveřmi květinářství. “Dobrý den,“ pozdravím a začnu se rozhlížet. Bože… to je smrad… tolik vůní, že já jsem sem lezla. V duchu si zanadávám. Vůně jsou pro mě tak intenzivní, že je mi z toho po chvíli opravdu trošku nevolno. Alespoň to přidá na mém herectví. “Hledám něco zvláštního, doufala jsem, že byste tu mohli mít… fialové růže.“ Přejdu k pultu a složím dlaně na přepážce. |
| |
| "Blbost," promluvím konečně po tom co jsem celou cestu mlčel. "To co říkáš je kravina, potřebujeme jenom kytku, ty rovnováho," vyprsknu na Johatana a vystřelím ven z auta. Nenechám jí tam jít samotnou. Je mi jedno co si budou myslet nebo co z toho za průser. Nelíbilo se mi to od začátku a tohle je výsledek. Vpadnu do krámu a oči nespouštím z Monique. Jestli něco zkusí bude si střeva sbírat z trávníku. O to se postarám. |
| |
| Zastavím kousek před autem, slezu z motorky, opřu se o ni, zapálím si a tvářím se jako bych měl nejvíc času ze všech lidí na světě... Přitom samozřejmě dávám pozor na všechno co se kolem jen pohne (i v šeru)a zapojím do toho všechny svoje smysli... |
| |
| Ustoupím Rayovi z cesty, tohle nemá smysl a jestli to nezpacká, tak by to mohlo dopadnout docela dobře. Baví mě pozorovat tohle divadlo. Naše dlačice je dokonalý kamuflér. Myslím, že by byla dobrá v jakémkoliv dramatu. Výlohy jsou plné krásně naaranžovaných květin. Ten, kdo to dělal, si musel dát pořádnou práci, které rozumí. Z květin sklouznu pohledem na ty dvě uvnitř. Rose se snad klepou kolena. Co blbne?! To má strach ze lži? Nebo se bojí být s někým z Temných? By se měla dát dohromady. |
| |
| Bariera kolem vás drží a povolila pouze okolo Moni a Rose. Johatan se tváří relativně nevinně a zůstává v autě. Za pultem stojí postarší muž. Může mu být tak kolem padesátky a už na něm začínají být znát první známky stáří. Květinářství není ani tak prosvětlené jako předchozí. Působí trochu sklesle a sevřeně. Přesto květiny jsou urovnané a pro světlého poměrně dobře působící na opo. Muž se opře z druhé strany proti pultu a upře na vás svoje modré oči. "No samozřejmě. Máme zde velkou sbírku růží, můžeme dát i fialové růže do kytice. Máme tu jen pár posledních. Moc nejdou na odbyt a tak jich nebereme moc." Praví ochotným hlasem a ukáže na vázu, kde sídlí pět posledních fialových růží. |
| |
| Chtít si objednat velký pakl růží i tady... to je tak průůhledné. Raději bych se tu vůbec neviděla. Nechápu, jak Temní takhle mohou žít celý svůj dlouhý život. V intrikaření a hraní si, ačkoliv, i my něco takového užíváme, ale rozhodně ne v takové a v tak podlé míře. Nevím, co říct a tak dělám, že smutně soucítím s Moni a vůbec nemám slov. Iniciativa Temných se v tomto případě náramě hodí. Navíc se psychicky připravuji na to, kolik skrytých narážek, urážek a sarkasmu, bude Moni schopná naládovat do těch několika málo vět, které co nevidět pronese. Chvílemi mi připadá, že zápasí se sebou samou a neustále se snaží zdokonalovat. Trošku je mi jí líto, v podstatě je k tomu nucena svým okolím, které jedná zrovna tak. Krédo "musíš být chytrý a mazaný, jinak táhni" mi přijde divné, možná i hloupé. Temní si nasadili laťku hodně vysoko... je mi jich líto... |
| |
| Složím si ruce do kříže na prsou, kterou by každý, kdo umí jen trošku číst v nonverbálních znacích lidského těla označil za obrannou pozici, a probodnu muže pohledem. Znám to, jak se chlapi dívají na ženské. Tenhle je nechutný mlsoun, který zřejmě doma není spokojený s manželkou a tak hledá rozptýlení kde se dá. “Pár? Pět… to není hezké číslo. Své babičky si vážím, ale dát jí jen pět růží… můžu se zeptat odkud objednáváte? Nebo byste mi mohl dát číslo, zavolala bych si tam sama… nebo adresu, abych si dojela.“ Snažím se z něj vytřískat co nejvíce informací a tak se i přesto, že se musím tvářit ublíženě, snažím mile usmívat. |
| |
| Její pohotovost mě opět překvapí, málem se leknu, že bude chtít sudé číslo, což je počet květin na hroby, to by bylo asi takové mírně.. eh.. Temňácké. Nějak nemám, co bych na to řekla, ale i tak soustrastně pokývu hlavou: “Ano, pět je docela málo, její babička má ráda opravdové velké pukety, víte. Byla v jedné době velmi úspěšnou herečkou… v zahraničí,“ kousnu se do rtu a raději se v tento moment nepodívám na Moni, protože, ačkoliv jsme v přestrojení, nemusela by se krotit. A co potom Ray… Začnu zkoumat přichcíplý růžový karafiát, přijde mi teď jako nejzajímavější věc na světě. Jen doufám, že nenastane ta trapná chvilka ticha, která by jen zhoršila situaci. |
| |
| Muž pokýve hlavou a pohled stočí na pár posledních růží filové barvy. "No mohu vám je objednat jestli chcete. Do hodiny by tu tak mohli být. Není moc ve zvyku dávat čísla na dodavatele." Nervozně se usměje a přejede prstem nervozně po pultě. "Nemyslím, že by byli naši dodavatelé nadšeni takovýmto.... vměšování. Mají rádi svůj klid." Praví trochu zahořkle. |
| |
| Rose?! Herečka?... mohla být někdo užitečnější teda jako, třeba dětská doktorka… herečka. V duchu se uchechtnu. Nakonec, vysvětluje to, že má ráda ty velké pugéty, protože herci jsou většinou povrchní a majetničtí. Otočím se znovu na prodavače a když se začne vymlouvat, znudí mě to snad ještě víc, než pokusy Rose o to být vtipná. No to si snad dělá legraci? Velice chápavě pokynu hlavou a přistoupím k pultu. Manipulační gesto, kdy mu dlaň položím na jeho ruku a soucitně a chápavě jej pohladím a očima poprosím. Ještě že mi ty psí oči tak jdou… nebo vlčí? “Víte… je to určitě… jak to jen říci… jistá forma ochrany dodavatelů, že… ale mě jde jen o to, abych své babičce zaručila to nejlepší… nemusíte se obávat, že bych vykoupila všechny fialové růže, to ne.“ Mrknu na něj a stáhnu ruku zase zpátky. Zašátrám po kapse. Ať tam jsou… ať tam jsou. Ola… Chvíli lovím a pak vytáhnu dvacetieurovku. Snad bude stačit. “Jen malá informace na papírek. Nic víc nechci.“ Usměju se na něj tak, že jestli mi to číslo nedá, budu ho muset roztrhat, z principu a taky pro to, jak jsem se tu musela předvádět před ostatními. Ne, že by mi to vadilo, je to legrace. |
| |
| Pokud je to pro dodavatele natolik otravné, tak se divím, že svou činnost ještě provozují. A pakliže ji provozují, nedivím se tomu, že všechny kupce zabíjejí. Je to smutné, ten dnešní svět. Mony se snaží prodejce podplatit, to znamená podpořit v jeho to špatné. To dělá naschvál mně nebo tomu člověku, kterému zatíží svědomí? Proč nepoužije zásah šesté kategorie? Vykročím směrem k prodavači, pomalu, aby to nevypadalo tak zle a pak přes šero zasáhnu, je to tak jednoduché, že už to jednodušší být nemůže. Jen se modlím, že Luxeos informoval našince, že máme sem tam zásah povolený. Vím, že se to pozná, ale je lepší probudit v něm lásku k někomu v tísni, než ho učit neférové hře! “Stačilo by to telefonní číslo, prosím,“ brouknu s ostychem a raději se nedívám na Mony. |
| |
| Zamračím se když vidím co Moniq dělá a pohnu se dopředu jakmile začne Rose používat svou moc. Chci jí být nablízku. Ruka mi automaticky zajede pod budnu a prsty se sevřou kolem pažby vykládané dřevem a ukazováček se lehce dotkne lučíku spouště. Tohle není moc dobré. Trošku se pootočím a mrknu na ty venku. Všichni temní. Do čeho jsme se to jenom namočili? |
| |
| "Hééj! Nepleť se do toho, dělá to dobře!" Okřiknu Raye, který se chová jako by šlo o život. "Tu bouchačku nech na místě!" Rozkážu mu a vyrazím směrem k němu. Při tom všem se ještě rozhlédnu a zjistím pozici Johého a Gilla. Doufám, že neuděláme masakr ještě dříve, než bude potřeba. Nehodlám vyplácát veškerou energii na pacifikaci Světlého, se kterým máme spolupracovat na jedné věci a potřebujeme se navzájem. |
| |
| Když zaslechnu Michel udělám dva rychle kroky a otočím se do místosti záda krytá policemi plnými begonii, chryzantém, tulipánů a dalších kytek. Obě pistole se mi v dlaních objeví jako kouzlem. Pojistky cvaknou a já jsem připravený pokropit to tu olovem. Při tom se snažím hlídat rozmístění všech co jsou zde. Rose a vedle ní stojíci Moniq. Prodavače částečně zakrytého jejcih těly a Michel, která se hrne ke mně, ale zatím do šera nevstupuji. Ještě ne. |
| |
| Jonathanovo kouzlo celkem dobře drží. Proto není prodavač překvapen z chování Raye a Michel, prostě je nevidí. Spíše jen trhne hlavou, když uslyší cvakavé zvuky. Pak očima opět sjede na Moni, Rose a pak na dvacetieurovku. Dvaceti eurovku urovná na pultu a vyhladí jí, jakoby se rozmýšlel jestli má nebo nemá. Nakonec posune bankovku do prostřed pultu a šáhne pro vizitku. K vašemu zklamání jí položí na stejnou úroveň jako bankovka a aby toho nebylo dost, tak na vizitce můžete číst adresu a telefoní číslo jednoho ze dvou květinářství, které už jste v seznamu měli. |
| |
| Rychle chmátnu po vizitce, eurovku mu tam nechám, ať si s ní třeba vytře zadek. Teď mě zajímá něco jiného. Co to kurňa vyvádí? Podívám se jejich směrem a pak dost vyčítavě na Rose. Udrž si svého pejska na uzdě. Probodnu ji pohledem. Mávnu na pozdrav a na tváři vyloudím ten nejvíc naštvaný obličej, co dokážu. Svraštím obočí a pevně semknu rty. Když projdu kolem Michel a Raye, jen tiše mezi zuby procedím. “Nechte toho vy dva.“ Pochybuji, že Ray schovaný v šeru to pochopí. Ani si to neuvědomím a vizitku v ruce zmačkám na malý cár papíru. Dokážu si představit, kdo tohle začal a pro tuhle chvíli mi je jedno, kdo to skončí a jak. Ráda bych se připojila, samozřejmě na stranu Michel, kdybychom ale neměli jiné starosti. Takové, které nejsou malicherné a osobní. S myšlenkou, ať si mě klidně střelí, energicky rozevřu dveře květinářství, až se s bouchnutím zarazí o zeď a vyjdu do auta. Posadím se dozadu doprostřed. “To snad není možný? Má on vůbec papíry na hlavu?“ Vrhnu zlostný pohled po Rayovi. |
| |
| Spolupráce s druhou stranou se mi zdá čím dál tím více komplikovanější. Ustoupím stranou, když se Monique vyhrne ven. Nezúčastněným a chladným pohledem si změřím Raye a po chvilce, kterou tomu věnuji, se otočím a s lehkostí sobě vlastní odkráčím do auta. Dosednu po levé ruce naší dlačici. Zdá se mi to, anebo ve mně její přítomnost vzbuzuje větší agresivitu a nedokáži se naladit na vyváženou vlnu? Mám chuť vše srovnat se zemí a vyřídit si účty ručně a stručně. Kde je má rovnováha? "O tom bych radši pomlčela." Zareaguji na její řečnickou otázku. "Kolik jich ještě zbejvá?" Vidina dalšího květinářství a pravděpodobnost mojí akce - to se mi moc nelíbí. |
| |
| Z jejich pohledů si nic nedělám, ty mi neublíží, zatím. Zajistím pistole a vrátím je tam kam patří, pak se připojím k Rose, když vychází z krámu. Pořád skrytý Johého bariérou, takže si ten prodavač ani nevšimne, že nás tam bylo trochu víc. Přijdu, jako by se nic nestalo (ono se ve skutečnosti nic nestalo a kdyby se do toho Michel nepletla mohlo to být všechno v klidu) a zase se posadím za volant. "Kam teď?" zeptám se a oči upírám na silnici před sebou. |
| |
| Zatvářím se neutrálně, jsem z toho všeho tak trochu v šoku. Venku se přitulím k Rayovi a dám mu letmý polibek na ucho, přesně na okraj, není to tolik vidět. U něj se cítím v bezpečí. Světlí jsme tu zůstali jen dva. “Teď jsme všichni tým,“ pronesu s nosem zabořeným do Rayových nezkrotných vlasů, “musíme si důvěřovat… všichni,“ hlesnu mu velmi tiše do ucha. Zavřu oči a pomalu pohlédnu na Mony i na Michel. “Mony, hledejme schůdná řešení, točíme se v kruhu, někdo si s námi nepěkně hraje, necítíte to,“ rukou přejedu Rayovi po hrudi, cítím se jako bych za sebou měla celou armádu, “zatím si vymýšlí pravidla on či oni a my s tím asi nic neuděláme. Tuší, že spolupráce Světla a Tmy mu může pomoci, v tomhle se musí mýlit… jedeme dál, co je na té vizitce, Moni? Možná by nebylo špatné, kdyby se někdo přemístil trvale do šera a hlídal,“ navrhnu neurčitě a pak zase zavřu oči. Kéž by tohle byl jen špatný sen, jednám jak nějaká hrdinka z filmu a… nejde mi to. Chtěla bych scénář, kde by bylo řečeno, co mám či nemám říkat, co si mám či nemám myslet… |
| |
| Podívám se na Michel a pokrčím rameny. “Zajímalo by mě, jak se cítil, když ho Iniciovali, protože já z něj mám pocit, že hledá záminku, jak nám vpálit kulku do hlavy.“ Pomalu pak otočím pohled na přicházející Rose s Rayem. Poslouchám Rose a její další srdceryvný a rádoby spojovací kratičký proslov. Mlčky jí podám vizitku, ať se na ní podívá. “Nic než číslo a adresa.“ Narážku, že by měl někdo hlídat v Šeru si vezmu trochu osobně. Zřejmě tu z nich budu nejzkušenější průlezář úrovněmi, ale nehodlám tu Michel nechat napospas tomu světlému psychopatovi. “Teď by to stejně nemělo smysl, až dorazíme k tomu dodavateli, tak si zalezu do Šera a nevylezu dokud nevytáhnu něco kloudného.“ Podívám se na strop auta a chvíli na něj civím, dávám tak najevo, že o další konverzaci zájem nemám… ne se Světlýma. fakt psychouš… Zavrtím hlavou. |
| |
| "Je divnej, měla by mu zkrátit řetěz." Chvilku je pozoruji přivřenýma očima a poté, co z Rose vypadne to, co vypadne, jen dodám: "Rose, byla bys tak hodná, že bys Raye navigovala? Přeci jen máš u sebe tu vizitku, v kastlíku možná i mapu, nebo navigátora, kam zadáš adresu." Kousnu se do rtu. "V šeru moc dlouho nevydržíme, vyplácali bychom veškerou naši energii ještě dřív, než začne boj. Jasně, že jsme si vědomi všichni toho, že by bylo fajn spolupracovat, ale chce to abychom byli všichni v klidu, věřili si a brali to s nadhledem. Musíme mít na mysli to, že vše, co uděláme a ať se nám to zdá jakkoliv divné, děláme pro společnej cíl. Takže žádné napadání! Do příštího krámu jdu já. A sama!" Kouknu na Monique. "A nebo s tebou, aby se ti tu nic nestalo." Nemám strach o našeho vlkouše, že by se sám o sebe nedokázal postarat, ale vystavovat jí zbytečným atakům a chvílím napjatého ticha, které deptá nervová zakončení, se mi nechce. "Co ty na to?" Respektive, co vy všichni na to?" |
| |
| "Já jsem pro," odpovím Michel. rozhodně je mi příjemnější když tam půjde sama nebo když tam půjdou obě. Já se snažím být v klidu, ale už od začátku se mi to tu nelíbí. Tohle bratříčkování světlých a temných se mi prostě nelíbí a přijde mi to krajně podezřelé, ať si Luxeos říká co chce. Nakonec se podívám na vizitku kterou Rose drží v ruce. Vím kde to je, tedy přibližně, takže nastartuji a vyrazím za naším dalším cílem. Doufám, že to bude už poslední a že konečně něco zjistíme. Pořád se tu motáme dokola jak slepá koťata a kde nic tu nic. |
| |
| Když se konečně dostaneme do auta zruším ochranu a z hluboka se nadechnu. "Já vydržím v šeru bez problémů do třetí hladiny. Mám povolenku v případě nutnosti na čtvrtou." Oznámím jakobych mluvil o počasí i s vědomím, že nejlepší zde můžou tak do druhé se zatnutýma všema částma těl do třetí. "Kdo bude hlídat musí hledat cokoliv, co by vykazovalo přítomnost někoho Jiného než nás." Po chvilce dodám. "Někdo obešel analytiky a mám pocit, že jsou nám naše analýzy teď k ničemu." Povzdechnu a vidíte, že se na chvíli můj obraz rozostří. Nejen, že se rozostří na této hladině, ale i na hladinách dalších. Když skončím, otevřu oči a na klíně mám notbook, který byl předtím v batohu. "Podle mojí analýzy v tom dalším květinářství nebude nic. K dodavateli jsem neměl možnost sáhnout, takže bych to zkusil tam." Oznámím prostě a v hlase mi zazní únava. V mé auře v první sféře problkne do čenoty i pár časr světlého. |
| |
| Vyrazili jste k dodavateli. Adresa vás zavedla na periferii Lyonu, do Cahpobost. Budova dodavatele je vzevření postarší farmy. Na první pohled vypadá celkem rozpadle, ale na druhý pohled si můžete všimnout velkých skleníků, který jako křešťálové korále obkružují celou farmu a nechávají vchod pouze pro auto. Kupodivu celá farma na první pohled vypadá normálně, ale na druhý pohled, a to šerý, vidíte, že není něco v pořádku. Skleníky jsou sice jako korále, ale uspořádaené do pentaklu, který mírně v šeru opelaskuje. Málo, ale přesto. Stačí malý průzkum ve vašich hlavách, aby jste zjistili, že takovouto věc nemá ani jedna ze stran v popisu výskytu. Další zvláštností je, že v šeru vypadá farma opravdu jako farma. Jakoby jí něco na ráz přetáhlo do Šera. Jste teď dva světlí a tři temní. Zastavili jste na dohled farmy. Nevypadá to, že by si vás někdo na farmě všiml, ani že by tam byl. Což se na takovouto dálku nedá poznat. |
| |
| "No," když vidím to, co vidím, už se mi tam tak moc samotné nechce, ale když jsem se předtím tak chvástala, tak proč to neudělat, že? "Mám pocit, že jsme našli to, co jsme asi hledali. Jdeme si objednat květiny a nebo co uděláme? Přepokládám, že o nás už ví. Přiznám se, že nevím co máme dělat, když dle mne máme to, co jsme potřebovali." Vystoupím z auta a protáhnu své ztuhlé tělo. "Pochybuji, že tady má smysl hrát nějaké divadlo." |
| |
| Vysoukám se za Michel z auta a pohlédnu jen tak zběžně do šera. Zazní věta v řečtině. Další důkaz, že francouz původně nebudu. Pak se otočím. "No to vypadá pomalu jak trezor inkvizice." Pronesu a rozplynu se v šeru. Matně zahlésdnete, jak v první sféře kolem sebe omotávám stín, abych přešel hlouběji. Za okamžik kratší než úder srdce se objevím na první šeré sféře a na sobě trochu omrzliny, která při přestupu na normální hladinu vyprchá. Po konečcích pravé ruky mi stéká pár kapek krve. "Mno, ale je to dobré. Je to jen v první hladině šera. Nesahá to hlouběji." Poznamenám tiše. "Tedy aspoň to, co vidíte v první." Proběhne hlavou myšlenka. |
| |
| Jen co zastavím začnu si kontrolovat pistole. Znovu a znovu se přesvědčuji, že jsou v pořádku a připravené na akci. Mám pocit, že se možná budou brzy hodit, pak teprve vylezu z auta a začnu si prohlížet skleník. Je to hodně zvláštní. Nikdy jsem o něčem takovém neslyšel, ale je pravda, že já toho vím minimálně. Jsem u hlídky teprve krátce a neznám všechna její tajemství a pravděpodobně ani jen tak nebudu. "Asi bude nejlepší tam prostě zajít. Hezky hlavním vchodem a s plnou parádou. Pak se uvidí co dál," podívám se na ostatní. Asi nebudou nadšení, ale nejednoduší řešení bývá většinou nejvíce účinné. |
| |
| Když vylezu z auta, prvním zběžným pohledem ohodnotím farmu. No… nevím co jsem si představovala, že to bude… šlehající plameny a pekelní psi hlídající kolem? Pak zvednu svůj stín pod rukou a krátce nahlédnu do šera, abych se přesvědčila o tom, co zbytek zřejmě už ví. “No,“ pronesu když se vrátím, aniž bych se tvářila nějak nadšeně, “Cherchez la femme, respektive, za vším hledej inkvizici… není to divný?“ Naznačím něco, co nikdo nechce slyšet nahlas. Prozatím taky nikoho neobviňuji, ale to, že je farma i v hladině šera není normální. Aspoň ne v těch mých měřítkách normálnosti. “Jasně… vezmeme si megafon a oznámíme, že jsme tady… a nezapomeň zaklepat.“ odseknu Rayovu nápadu. Připadá mi to jako pitomost. “Nevíme co od nich můžeme čekat, takže… jestli chceš, jdi hlavními dveřmi. Já se půjdu podívat kolem, co a jak.“ Vytáhnu z kabelky svou zbraň a vrazím ji Michel do ruky. “Kdyby náhodou ten tvůj bičík nepomáhal. Tohle je na chvíli zastaví.“ O sebe strach nemám, jediné čeho bych se bála je oheň, ale když mám amulet, tak ani toho se moc bát nemusím. A ostatní možnosti si prozatím nepřipouštím. “Jdeš se mnou.“ Oznámím, neptám se. A pak jdu stranou prozkoumat okolí farmy. |
| |
| Musím se přiznat, že mám strach. Nechce se mi chodit ani hlavním vchodem ani nijak jinak. Nechce se mi chodit vůbec. Prostě bych raději zůstala tady na místě nebo někde úplně jinde. V kanceláři a nejlépe si zpívat s P!nk nebo s Gwen Stefani. Jsem tak sobecká! pokárám se a pokusím se sebrat všechnu sílu a odvahu a tak… To, že se Moni chce podívat kolem mě netěší, obzvlášť pokud si na sebe vezme svou hafhaf podobu, vyletím z kůže a budu velmi hlasitě křičet a utíkat. Jak já se bojím psů! “M-m-myslím, ž-že je to d-d-divné,“ vykoktám ze sebe a tak nějak se na víc nezmůžu, “j-j-já p-p-půjdu, b-b-budu vás krý-krýt,“ zhluboka dýchám a snažím se nemyslet na to, kdo je přibírán do inkvizice. Jako ti nejzkušenější, nejlepší a podobně. Opravdu se mi povede i nebojácný výraz a to při vzpomínce na to, jak jsem se nabourala do BISky. Nemůže být nic těžšího! “Jdeme!“ zavelím spíše pro sebe a absolutně mimo mísu. |
| |
| Zůstanu stát u auta, když se dámy začnou vzdalovat. Pošlu pohled k Rayovi. "Takže jdeme udělat návštěvu a holky se k nám připojí, nebo tu chceš sedět na zadku a čekat až ženský udělají špinavou práci za nás?" Zeptám se celkem neviným hlasem, ze kterého je znát jemný ostet popíchnutí. Zabouchnu zadní dveře a začnu se směřovat k dveřím řidiče. "Jo, až řeknu k zemi, tak jdi k zemi." Prostě oznámím. Je vidět, že nemám v úmyslu o tom diskutovat. Navíc můj odraz v šeru začíná jemně pulzovat. Vypadá to, jakoby se přes temnotu, kterou jsem tvořen snažilo prodrat světlo, které je stále utlumované tmou. |
| |
| Obhlídka "Zahradnictví" Vyrazili jste na obhlídku. Na první pohled se zahradnictví neliší opravdu od ničeho co by normální člověk nebyl schopen akceptovat. Na druhý pohled, pohled Jiného však přetýká symbolama. Paradoxně převažují však symboly pro temné. Na každém z pěti skleníků je vidět symbol. Na jednom dokonce dvakrát. Vesměs se jedná o symboly, které nejsou škodlivé. Spíš protekční proti hmyzu a zvířatům, ale když si dáte dvě a dvě dohromady, zjistíte, že spojení jaké vytvářejí dělá celkem důmyslnou barieru proti útoku z venčí. Když zaplujete do šera. Zjistíte snadno, že symboly jsou důvodem proč skleníky září v šeru. V první vrstvě je také takto z na lepší dohled vidět, že se po pozemcích pohybují Jiní. Ne moc silní, ale v počtu nezanedbatelném. Jedná se o směsku upírů a vlkodlaků. Nedá se říct, že by každá z osob, kterou vidíte byla Jiný, ale převažují. Je celkem vidět, že žádný z promenádujích dlaků a upírů nemá cejch. Musí být poměrně mladí. Jejich počty se pohybují do patnácti, při čemž počet dlaků mírně převažuje. Hlavním problémem je však jiná věc. Téměř každý má u sebe nějakou střelnpu zbraň a to ne tak obyčejnou. Zásobníky zbraní září. Jedná se o zbraně fungující i v šeru. Tedy relativně nebezpečné. Nevipadá, že by vás nějak registrovali. Vypadají celkem poklidně. Srarjí se o zahradu a někteří jsou ve sklenících. |
| |
| Převezmu si zbraň a škodolibě se usměji. Tuším, že odteď bude lepší mlčet. Stočený bič svírám v pravé ruce, neb levou jsem to s ním nikdy neuměla, jsem připravena použít obojí. V nejbližší době si budu muset pořídit vlastní zbraň, aby mi ji Monique pořád nemusela půjčovat. Sice mi občas připadá, že mi ji půjčí hlavně proto, že by jí jako vlk nepoužila a přišla by o ni. Rose nechám jít mezi námi, doufaje v to, že nic nezpacká, přeci jen je to analytička, která je zatím nepoužitelná v terénu. Zastavím se. Nemilé překvapení, zcela nečekané v takovéto míře, se přede mnou odhalí. Zastavit je a mluvit nahlas, prozradit nás a nebo doufat v to, že se zastaví samy od sebe? Opatrně poklepu Rose na rameno, aby se nelekla. Hlavou kývnu na Monique a ukážu na světlou prstem u úst, že má mlčet a že by měla zastavit tu před ní. Zakroutím hlavou, že toto se mi opravdu nelíbí a že na to my nemáme. Takové množství neocejchovaných temných pohromadě, není dobré. Skoro jako nějaká líheň. Kdybych nevěděla, že není možné někoho uměle přetvořit na Jiného, napadlo by mě, že tu žije jakýsi šílený profesor, který si pohrává s chemií či lidským tělem jako takovým. Proč zrovna skleník?! Co to tu pěstují? Přestávám věřit tomu, že toto je jen jejich obživou. A jak si vysvětlit to množství pohromadě? Náhoda, která je postupně svedla dohromady a nebo opět nějaký Fuaran či artefakt? Nějaký obřad? |
| |
| Našlapuji zlehka a obezřetně a koketuji s představou, že bych to tu mohla bleskurychle prolítnout jako vlk. Mezitím si to tu ale zkontroluji v šeru, než začnu cokoliv vyvádět. No sakra.. Vykulím oči. Tohle se jen tak nevidí Zastavím se a čekám, jak na to zareaguje temná parťačka a … Rose. Vycítila jsem změnu v chování Michel i to, jak pomalu zastavila, a otočila jsem se k ní. Nepatrně jsem trhla hlavou k okolí kolem nás ukazujíc, že jsme pěkně v řiti. Tohle je fakt divný, dost velkej průser i na Denní hlídku… zajímalo by mě, jestli je to legální. Je jasné, že kdybychom tam chtěli jít, musely bychom bez Rose. Je Světlá a tu by hned neocejchovaní vlkodlaci roztrhali a upíři s chutí vysáli. O sebe a o Michel se nebojím, my Temní to vždycky nějak uhrajeme. Co kdybychom se prostě jen zajímaly o kytičky… kurňa “Co teď?“ Zašeptám. Zvolím raději variantu tišší, i když jestli si nás někdo všimne, může se stát, že si bude myslet bůhví co tu neděláme. Rychle si vymyslet alibi, nemá cenu proti nim bojovat… ale mohli bychom se s nimi domluvit. “Rose, měla bys jít k autě, není to tu pro tebe bezpečný a nemyslím si, že bys nám tu mohla nějak pomoci, pokud tedy neumíš léčit.. tak to bys mohla čekat někde schovaná.“ Stále šeptám. Prozatím to vypadá, že si nás nikdo nevšiml. Bože… dvě nejtupější stvoření, upíři a vlkodlaci na jednom místě… někdo má pořádnou osobní gardu. Pohledem kontroluji okolí a zbystřím sluch. |
| |
| Zpražím Johatana pohledem, ale nic na to neřeknu a vykročím k holkám. Rozhodně se budu držet u Rose pokud to půjde. Ostatní ať si dělají co chtějí, na nich mi pramálo záleží. Pohled do skleníku mě donutí stisknout čelist a přimhouřit oči. Ruce se mi okamžitě sevřou kolem pistolí a pojistky cvaknou. Nemám zdání o co tu jde, ale rozhodně to nevypadá moc dobře, zvlášť když tu jsou u toho temní. Teď jenom zda tu mají ten artefakt, toho bych se bál, i když ta přesila také není malá. Zatím ale čekám co udělají ostatní. Můj plán je chránit Rose a když to půjde vyčistit tuhle díru, takže první krok nechávám na Temných. |
| |
| Zakroutím hlavou a mromnu oči, když vidím konání Raye. Otevřu dveře auta a nasednu. Chvíli je ticho a pak se auto pomalu rojede a až chvilku na to se ozve motor. "Vždycky všechno složitěji." Zamrmlám si a zastavím auto před vjezdem do vrátnice. Když vystoupím. Stále vám v dohledu. Vidíte vybavení, které jste před tím neviděli. Černé slunečné brýle na očích. Třebaže nejsou úplně zrovna potřeba. Opřu se o předek auta a je vidět, že čekám až si mne ve vnitř všimnou. |
| |
| Reakce Johatana měla nečekanou odezvu. Z vrátnice k němu přišel postarší muž (čistý člověk) a začal se s ním bavit. Podivné je, že ho pustil bez potíží přes bránu. To zaujalo pozornost ostatních Jiných. Adarak došel cca do středu dvora, který tvoří skleníky a domy. Temní víceméně opustili svoje stanoviště a začali se shromažďovat po obvodu. Někteří zůstali ve skleníkách jakoby se nic nestalo. Zajímavostí je, že zářící zásobníky naráz všechny pohasli, jakoby je prostě na ráz někdo zfoukl. |
| |
| Kouknu na Moni, kouknu na Raye a pak už bych raději neviděla. Jedno je jisté, zůstanu tady, protože je lepší být s nimi, než být bez nich. Velmi nehezká věc nastane ve chvíli, kdy Johi zamíří s MÝM autem do útrob skleníků a pak se ještě vystaví na odiv všem. Opravdu se nedá Temným věřit? Můj nedůvěřivý pohled na Moni a Michel není k přehlédnutí, prostě si najednou nejsem jistá, zda to není dobře sehraná léčka, ačkoliv, dostat slabé Světlé jako jsem já a Ray, by nebylo těžké i nějakým méně záhadnějším způsobem. Ale proč to? Co se tam děje. Ani neceknu a ani nepípnu, protože mám oči na vrch hlavy a nestačím se divit. Mám strach, hrozný strach. |
| |
| Zvláštní, opravdu zvláštní. Otočím se zpět k autu, Rose za sebe posunu takovým způsobem, aby na ni kdokoliv z temných neviděl, teď je mezi mnou a naším lykantropem. Přichází Ray. Pravděpodobnost, že zase použije svoji horkou hlavu je dost velká. Nevěřím mu a vidím v něm neřízenou střelu. Jahatan popojel s autem před objekt, nasazuje si brýle,... Skvělý nápad! Pousměji se nad jeho zkušenostmi a skvělým uvažováním, je vidět, kdo z nás už něco zažil a kdo je teprve na začátku. Moment?! Co se to děje?! Zaraženě sleduji Adrakovo počínání a vše, co se začíná dít - pohasínání zásobníků, chování temných a jejich úcta k němu, k Adrakovi. Kouzlo, na které my malí zatím nemáme a nebo léčka na nás a on to tu vede?! Jsem dokonale zmatena a můj vztah k Johému se začíná měnit. To byla s těma artefaktama pro nás jen finta?! |
| |
| S čím jsme se to jenom dali dohromady? Tohle mě rozhodně vyděsí víc než pohled na padesát temných ve skleníku. a jak se zdá nejsem v tom sám. Výraz Michel jasně ukazuje, že je tím také překvapena. Potěšeně se ušklíbnu. Zdá se, že i Temní před sebou mají tajnosti a jeden neví co dělá ten druhý. A kdo ví, možná, že tohle všechno je Johatanova práce. Klidně by mu to všechno mohlo patřit. Vypadá dost mocný na to, aby to dokázal udržet v tajnosti, alespoň před těmi slabšími jako jsme my, když už ne před Luxeosem. Přistoupím blíž a položím Rose levou ruku na rameno a zkusím jí ubrat trochu z nervozity a děsu, který pociťuje. Pořád jsem s ní a nedovolím, aby jí někdo ublížil. |
| |
| Akčnění kolem skleníků V skleníkách zůstalo jen pár temných. Celkem by se dali spočítat na prstech dvou rukou. Při čemž u vašich postů zůstali pouze tři. Dva dlaci a jeden upír. Ti pokračují v práci jakoby se nic nedělo. Ostatní se postavili do kruhu kolem Adaraka. Jeden upír, podle šera asi jeden z nejstarších z těch, co tu vidíte. "Odejdi Temný." Vyzve Johatana, podton je jasně rozkazovačný a rukou sjede k opasku k pistoli. |
| |
| Tohle nevypadá moc dobře Tiše si zamručím a sleduji počínání Joheho. Zatím mu to vychází. Dovnitř se dostal. Koutkem oka zaregistruji, že k nám jde Ray. Otočím se na Michel a na Rose. Neunikne mi její pohled. Nejradši bych jí na to odpověděla, ať moc nečumí a radši něco dělá, jenže teď není zrovinka co dělat, protože to Johe sebevědomě rozjíždí sám. Podivné jsou i ony zásobníky, které jako by najednou zhasly. Tohle je fakt divný, fakt dost divný… o co tu sakra jde? Sleduji, jak se Johe začíná vybavovat s Jiným. “Myslím si, že bychom neměli zasahovat… aspoň prozatím, ale měli bychom se rozmístit a když tak krýt Johemu záda, když už Ray prozřetelně opustil svou pozici a šel si za svou panenkou.“ Nějak nechápu jestli se teda nám Temným dokázalo vštípit táhnout za jeden provaz proč ho Ray pořád pouští a dělá kraviny. |
| |
| Pousměji se na upíra. Přes brýle celkem dobře vidím s kým mám tu čest. "Nevidím tvůj cejch... Popravdě nevidím cejch na nikom z vás." Pomalu otáčím hlavou, abych se ujistil, že mám pravdu a nikoho neobviňuju neoprávněně. "Ulehčím ti to. Řekni, kdo jsou vaši otcové, a možná Inkvizice uzná za vhodné vás nechat žít." Udělám nabídku, která je naprosto absourdní, ale umožní mi aspoň záískat vteřinu času na to, abych dokončil, co jsem začal. Pomalu pozvednu levou ruku k nebi a ozve se serie praskavých zvuků. V šeru tato věc vypadá jako rázová vlna tvořena energií. Velmi přesně zaměřenou. Zaměřenou na pečetě, které se díky rázové vlně přetíží a vznítí, čímž se ukončí jejich existence. V reálném světě také i existence skel ve skleníkách, které naráz explodují. |
| |
| Sebevědomé vystupování Johatana mělo jen jediný dopad. Temní se zpočátku začali sthovat kolem něj do kruhu dvou metrů. Upír, který je zdejší mluvčí, se rozesměje. "Ty jsi sám a nás je pomalu legie." Praví a tím ukáže na to, že je opravdu spíchlí rychlou jehlou. Neboť každého rozumného Jiného by napadlo podívat se do Šera, aby viděl s kým má tu čest. Nikoho z nich to však zjevně nenapadlo, neboť se zdají být pobavený tímto rozptýlením. Když pak Johatan provede svůj kousek s přetížením pečetí, pohasne u některých úsměv a u některých vystřídá úsměv rozhněvaný úšklebek. "Za tohle zaplatíš, Temný ne Temný." Pravdou je, že rázová vlna Johého nezůstala bez odezvy. Většina temných vytáhla zbraně a začala na Adaraka mířit. Je jen otázkou času, kdy začnou pálit. Zjevně si ani neuvědomují fakt, že když stojí v kruhu, že by mohli zranit někoho ze svých. Celkově jako skupina vypadá jak skupina kuřat, která se rozhodla napadnout orla. |
| |
| Tohle se mi nelíbí, nevidím do té hry, nejde mi najít záchytný bod. Najednou si uvědomuji, že tu nemám co dělat. Nemám zbraň, tedy s pistolí moc neumím. Hrát na hrdinu, nevím, asi by mi to nešlo, ale já přeci také něco umím. Jiného či člověka v ohrožení přece nechat nemohu! Bojuji s myšlenkou, že ho v tom nenechám nikoho, ale když vidím zlobu a chladnokrevnost odrážející se v očích Moni, Michel a Raye, váhám, zda v sobě to odhodlání mám i já. |
| |
| Exploze skleníků mě donutí k prvnímu ráznému kroku, a to běhu. Nemá smysl běžet pryč, ale na pomoc Johému, který je tam sám proti všem. "Pryč odtud!" Zařvu na ostatní, když se řítím pryč od tříštícího se skla. Nemám samozřejmě na mysli útěk, ale přesun z místa. Temní by nás po chvilce stejně objevili a tím, jak vystoupili proti Adrakovi, mi dali najevo, že on s nima nemá nic společného. "Je nás víc!" A mám sebou Monique a neváhám ji použít! Probleskne mi ještě hlavou možnost, čím je zastrašit. Jejich zbraně se mi nelíbí. Pistole, kterou mám v levé ruce, je přeci jen obyčejná a v šeru k ničemu, ale tan bič... Usměji se a s citem a vřelostí jej pohladím, dívajíc se do očí temným. |
| |
| Jsem na vážkách. Opravdu. Je to temný proti temnému. Mohl bych je nechat ať se povraždí navzájem. Bylo by to to nejrozumnější. Nejspíš by je stejně Adraak všechny pozabíjel, ale mohli by ho vyčerpat, zranit, pak by nemuselo být tak těžké ho dorazit. Zbavit svět něčeho takového to by byl slušný bod pro nás, jenže co ostatní? Moniq, Michel a hlavně Rose. Ty dvě jsou taky temné, ty by se dali nějak šikovně odstranit, ale Rose by si to vyčítala a s tím já nedokáži nic udělat. Rose. Moje krásná, milovaná Rose. Ta jediná mě tu ještě drží a jenom kvůli ní se rozhodnu jim pomoci. Nyní už neváhám. Rychlostí myšlenky vytasím pistole a začnu pálit. Ochrany jsou zničené, i sklo je pryč a tak nic nebrání v cestě mým kulkám, které sviští vzduchem a zavrtávají se do zbraní, které míří na Johatana a tvoří z nich bezcenné kousky šrotu. |
| |
| Po pokusu o zastrašení od upírů a dlaků, se začala ozývat střelba, podpořena hláškou Michel. Pistole temných některé vylétly jejich majitelům z ruky. V některých případech je to doprovozeno i narudlou sprškou krve z pahýlů rukou, který zbraně drží. Rayova ruka je očividně rychlá a přesná, i když tu a tam kulka prolétne vzduchem naprosto na prázdno. Reakce Temných je okamžitá, část jich přesune pozornost na skupinku týmu. Někteří dlaci okamžitě začnou nabírat podobu velkých koček. Někteří z nich však tuto podobu nedokončí, neboť Rayovi kulky do prázdna jednoho úplně zahubí včetně dvou upírů, kteří byli v celku blízko Johatana. Hlavní mluvčí kupodivu zůstal neškrábnut. Johatan zjevně se chytá něco podniknout v šeru. Začíná se kolem něho formovat bublina, která má zjevný smysl. Má v plánu otevřít šero a vtáhnout několik z temných do šera. Svůj čin však nedodělá, neboť jedna z prolétajících kulek od Raye ho lízne přes klíční kost a vyjde druhou stranou zádama ven. Johatanovi se po košili rozlije v rychlosti temná skvrna. Bublina kolem něj tuto energii vstřebá a exploduje. Při své cestě vezme několik temných do vyšších sfér šera. V první je nezahlédnete. Sami celkem snadno usoudíte, že vyšší sféru by na rozdíl od vás nepřežili. Johatanovi samotnému se po zásahu podlomí kolen a spadne na zem. Royovo nabité střelivo dělá svojí práci vskutku spolehlivě. Ostatní temní se rozdělili na tři tábory. 3 skučící upíry na zemi, který nejsou schopný použít svojí ruku či ruce a v bolestech se svíjí. Dalším táborem je celkem 4 temný (dva dlaci a dva upíři), který obrátili svojí ke skupině týmu. Další tři temní (dva upíři a jeden dlak) se rozhodli věnovat pozornost Adarakovi, který bojuje o vědomí na zemi. Dlaci se zjevně chystají dokončovat svojí proměnu a útočit. Vůdčí upír kupodivu přežil i explozi johatanovi bubliny. Jeho ruka vylétla se zbraní a jako první začal střílet. Jeho střílení je poměrně dobré, naštěstí se mu do cesty pletou jeho vlastní lidé. |
| |
| Opět malá vsuvka všeobecných informací světa, které víte a jejichž užitečnost se vám objasní později. Teď vám jen nakopnou trochu myšlení. Povídání o Horovi: Nejdříve kdo to byl: Svět lidí ho označuje za boha nebes, jehož oči tvoří měsíc a slunce. Také ho nazývají strážcem boje mezi světlem a tmou. Jak to vidí Jiní? Pohled na Hora je velmi rozporuplný. Jak Světlý tak Temní tvrdí, že byl na jejich straně a že se jedná o mága mimo kategorie. Na tom se shodnou všechny zdroje. Pravdou je, že o něm nikdo několik tisíc let neslyšel. Měl se prý naposledy objevit během punských válek, kde měl zahynout v souboji u Termophyl, když čelil jedné prastaré vědmě Nyktě (Nyx). Bohužel žádné důkazy se nedochovali tudíš tento spor upadl v legendy. Povídání o Nyktě Nyx je pro lidi řeckou bohyní a matkou temnoty a chaosu. Jak to vidí Jiní? Tato "bohyně" by měla být temná vědma. Což je věc, kterou ani Jiní neví jestě, že byla vědmou nebo upírkou. Každopádně vědí, že byla a byla velmi schopní. Neváhala obětovat lidi i Jiné pouze pro to, aby se pokusila vytvořit další hračku. Její nejznámější výrobek byla koruna Chaosu, která způsobovala mor a ten kdo jí nosil, pokud nebyl Jiný byl schopen využívat schopnosti Šera. Pokud dotyčný Jiný byl, vzala si koruna jeho život. Vytvořila jí prý pro jednoho svého syna. Nabíjela se životní energií. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Nyx nepatří mezi vědmy, ale její mladší dcera vědmou měla být. Udržovala svůj lidský rod poměrně dlouho až do našeho letopočtu. Nykta samotná byla upír mimo kategorie. Velmi stará a také velmi slabomyslná. Kdyby neměla stráž ze svých potomků, nebyla by schopna přežít. Kouruna Chaosu samotná je uložena ve skladech Inkvizice pod nejvyšším dohledem. Nykta samotná, tedy její ostatky jsou tam uloženy také, neboť mají aktivitu v Šeru, neboť byla velmi dlouho uctívána jako bohyně temnot. Její smrt přivodil úplnou a hloupou náladou jeden její potomek, po té co se pokusil dostat se z její moci. Její lidské Jiné dcery se později vydávaly za ní. Tím si zajistila jistou nesmrtelnost. |
| |
| Výbuch všech skleníků a tlaková vlna, která se roznesla dál, než jsem očekávala, mě překvapil. Nestačila jsem ani odvrátit pohled a byla jsem rozcuchána vzdušným vírem. Přestřelka přišla rychle, ale ne nečekaně. Byla to otázka několika málo vteřin, kdy se neocejchovaní upíři a dlaci nechají vyprovokovat. Mám jít proti svým? Začnu váhat, ale ostatní se už mají k akci. Já se stále držím stranou a nezasahuji. Přeci jen… upřímně, nechce se mi jít proti svým. Kdyby to byli všechno světlí, tak jim nakopu prdel s radostí, ulevila bych si, kdybych mohla na Rose pořádně zavrčet a Rayovi prokousnout ruku, ale takhle… Jenže pak se začne situace vyvíjet špatně pro Johého. Co to kurva dělá? Sleduji, jak vytváří bublinu, která stahuje většinu Temných do šera. Chápu, že to byla poslední možnost nezasahovat a když se k nám začnou blížit dva upíři a dva vlkodlaci, z nich oba se mění ve lvy, křiknu po Michel. “Změna plánu, vrať mi zbraň.“ Rychlým krokem jdu směrem k ní a natahuji ruku po házené zbrani. Jakmile ucítím chladný kov v dlani, ujistím se, že je odjištěná a začnu střílet po lvovi. Nejsem blázen, nepůjdu po něm ve své vlčí podobě. |
| |
| Čekám, vyčkávám. Ten hluk je neúnosný, nepříjemný a drásá uši. Jsem schoulená div ne do klubíčka, teď ještě nemohu nic dělat, ještě ne, ačkoliv… Rychle na všechny zakouzlím magický štít, nevypadá to, že by se před kulkami chtěli schovat do šera. “Není vám divné, že je tu jenom jeden typ vlkodlaků?“ křiknu na ně, když se pokouším formovat štít. Tohle se mi nelíbí. Opravdu ne. |
| |
| Je dobrý nápad nás skrýt do magického štítu, když střílíme i z naší strany? Jsem beze zbraně, jen s magickým bičem. Adraka v tom přeci nemohu nechat, zvláště, když to ten Světlý cvok takto pokazil. Měli bychom na další akci zajistit, aby spadal pod rozhodování Adraka. To by mohlo vyjít, nebylo by to v historii hlídek poprvé, co by se stalo to, že někdo z jedné strany patří pod kontrolu druhé strany při spolupráci. Vlezu do šera a zapráskám bičem. Větší rychlostí, kterou mi šero nabízí, se přesunu úplně na místo akce a párkrát úspěšně šlehnu do Temných. Připadám si jak v trapném Matrixu, když uhybám před kulkama a chvílema se i musím přikrčit. Nicméně je mi jasné, že ne všem kulkám se vyhnu. |
| |
| Příliš si ostatních nevšímám. Pohltilo mě vzrušení z boje. Ty temné kteří se blíží nechám ostatním a začnu se věnovat těm, kteří se chystají napadnout Adaraka a na jejich vůdce, který vypadá ze všech nejnebezpečněji. Zmáčknu pojistky a prázdné zásobníky dopadnou na zem. Znovu nakrmit své zbraně je otázka okamžiku. Dělal jsem to už tisíckrát a tenhle pohyb dělám zcela automaticky bez sebemenšího zaváhání. Ruce sjedou k bokům, ozve se dvojí cvaknutí a já mohu zase střílet, přitom pomalu jdu ke skleníku, abych měl lepší palebnou pozici. |
| |
| Chvilka stačila na to, aby se dlaci doměnili. Soustředně se začala ozývat první rána od Monique, která začala střílet po jednom ze lvů. Jeden z výstřelů šel mimo, ale druhý a třetí se zaručeně zaryjou šelmě do boku. Lev, třebaže se zneschopněnou nohou se snaží i na dále pokračovat v útoku. Zaplutí Michel jí poskytlo oprvdu trochu času na víc. Kulky samotné letí jejím směrem jako létací talíře, kterým se celkem dobře vyhýbá. Bič koná svojí práci. Jeden z upírů vzplane plamenem a jeden ze lvů zažije pocit jaké to je být ma grillu. Bariera Rose se vyklenula před hlavní částí skupiny, tj. Monique a Raymondem. Zjevně na chvilku zraněného lva zadrží a posledního celkem nezraněného upíra. Tomu jen stéká pramínek krve po ruce, kam ho zasáhla jedna z rayových kulek. Zjevně jde celou svojí silou do boje. Několik kulek zvládne však štítem přesto proletět. Jedna neškodně mine Monique. Druhá, trochu méně neškodná, lízne Rayovi stehno. Nad Adarakem se stahují mračna. Sice jedna kulka ukončí existenci jednoho z upírů, ale dlak v kombinaci s šéfem upírů je celkem ničivá. Ozývají se výstřely, které se zjevně směřují do Adarakova těla, které tam kupodivu není. Neboť v poslední chvíli se Propadl do Stínu první sféry. Sice vyčerpávající počin, ale umožnil mu vyhnout se přímému efektu palby a poskytnout mu několik vteřinek na víc. Upír a dlak vypadají celkem vyjeveně. To trvá jen okamžik. Dlak opře svojí střelbu do Raye, který vystoupil zpza batiery. Kdežto upír, světe div se, vplul do šera, kde hodlá pokračovat ve své činosti se stříbrným nožem. |
| |
| Jsem utahaná, ale nakonec, tuším, že mi nezbude nic jiného, než začít nějak jednat. Zkusím se přemístit do první hladiny šera. Stačí jen na okamžik, abych viděla, kde je kdo v první hladině šera, protože v realitě jej nevidím. Navíc skouknu i aury naší skupiny, abych viděla, jak na tom jsou a jak vážně jsou zranění. Ono, se zraněním chodit do šera… to není příliš ideální. Bylo by lepší si s nimi promluvit, jenže. Oni jsou zvyklí zabíjet. Oni jsou bezcitní a pokud nějaký cit mají, je to ten, který vysávají ze svých obětí. Mám strach o všechny lidi, které jsem za celou tu dobu potkala. Mám o ně děsivý strach, který ve mně budí tu silnější část. Přesto.. pohled na krev a na zmar je tak… tak silný, tak zlý… Mávnu rukou, myslí udržuji štít, ale tou druhou si šeru říkám o světelnou čepel. S meči umím mnohem, mnohem lépe, než s pistolemi, ale… nikdy jsem nezabíjela. |
| |
| Chvilku po mně, se v šeru objeví upír se stříbrým nožem. Bleskurychle se otočím a prásknu po něm bičem, který mám od Adraka. Tumáš, divochu jeden! Zaujmu pevný postoj na šíři mých ramen s mírně pokrčenými koleny. "Ve jménu Dohody ukončete váš protiútok. Nepřišli jsme vás zlikvidovat!" Sleduji jej ostřížím zrakem a nemíním mu dát jakoukoliv příležitost se k někomu z nás přiblížit. |
| |
| Kulku sotva cítím. Je to jenom malé štípání, které okamžitě vytěsním na okraj svojí mysli. Později se tím budu zabývat, ale teď ne, teď je čas boje. Když vidím, že na mě vlkodlak střílí, vrhnu se skokem stranou, převalím se a vstanu. Celé to trvalo jenom zlomek vteřiny, přesto jsem při tom vypálil z obou dvou pistolí a když vstávám pokračuji v palbě dál. Někdo od nás něco křičí, ale přes rachot střelby to sotva zaslechnu a vlastně mě to ani příliš nezajímá. Já vím co mám dělat a nikdo mi přikazovat nebude. |
| |
| Jakmile Michel zlikviduje jednoho lva, mám sto chutí se do toho druhého pustit pěkně zuby a drápy. Jenže noc je ještě mladá a já se nechci oddělat rovnou na začátku pátrání. Respektive na začátku zajímavého pátrání, jelikož ježdění po městě, sbírání a stop a následné návštěvy květinářství nebyly nic moc… o tohle přijít nechci. Ray si s ním poradí a když ne… jeho mínus S tím opustím boj v přední linii a ponořím se do šera, jelikož jsem si povšimla, že se po Michel sápe náruživý požívač krve. Holka to ale zvládá dobře a navíc má recht. Ve jménu Dohody… no jsem zvědavá jestli tohle někoho zastaví. Přejdu k Michel a postavím se s výhružně napřaženou pistolí na upíra. “Mám i stříbrný předkrm, dáš si?“ Řeknu zcela chladně, ač by to mohlo vyznít jako vtip. |
| |
| Hnedle je mi lépe. Mít tuhle naši bestii po boku je pro mne jistější, než ji mít proti sobě. Ou, stříbrnej předkrm, to si teda dá, když neposlechne. Nelíbí se mi jeho neposlušnost a vzdorovitost. "Tak kurnik, vystupte z šera, vzdejte se a prokažte!" Ztrácím tvář kliďase a začínám se zákeřně šklebit. Bičem prásknu ještě jednou do vzduchu. Ještěže tu není Rose, ta by se mnou už do jednoho auta nesedla, když by tohle viděla. |
| |
| V šeru se nachází aktuálně zajímavá skupina Jedna světlá, která udržuje štít a pomalučku se jí začíná kolem ruky cosy rýsovat, ale kdo ví co z toho vznikne. Zatím to vypadá spíš jak rukvacie než čepel. Kdyžto Michel s Monique zaujmou trošku údernější posazení. Leč upír se na Michelino zvolání jen na chvilku zasekne a na tváři se mu objeví trochu nechápavý výraz. Ten mu tam nezůstane moc dlouho. Neboť ho popadne ruka Adaraka a uvidíte, jak se jen zavlní šero a upír zmizí v další sféře. Zkušenosti vám praví, že takovéto věci by neměl dotyčný upír přežít. Kdežto Adarak vypadá, že se trošičku dává do hromady. Jednu ruku má sice nepohyblivou, ale vypadá to, že se dere na nohy. Ve světě Lidí, tj. v první sféře probíhá poslední Střílecí souboj dlaka a Raye. Rayovo úmění je velmi výkonné, ale dlakova střelba není úplně tak od věci, takže než se vzájemně ustřílí získá Ray ještě jedno škrábnutí do levého ramne, které je však vykoupeno smrtí dlaka. No následující scéna vypadá... No jako po boji. Mnoho mrtvých těl a poslední umírající upír, který zůstal z trojice zraněných. Ostatní podlehli očarovanému střlivu. Štít světlé zabliká na úkor její čepele, která se stále pokouší sformovat, a spadne úplně. V šeru to vypadá no jakoby prolítl trochu uragán a v jeho středu se pokouší hrabat na nohy Johatan. Je vidět mokvající košile, kterou prosakuje krev, přesto se nějakým zázrakem ještě dokáže postavit a propadnout zpět do světa lidí. Samotný dvůr mezi skleníkama působí celkem... opuštěně, ale tato opuštěnost působí takovým trochu až podivným dojmem. Někde v hlubinách vašich hlav možná zazní varovný hlásek u někoho tento varovný hlásek má intenzitu ludní sirény vplouvající do přístavu, zkrátka analitické myšlení se nezapře. |
| |
| Skousnu čelisti k sobě a snažím se upokojit a vzpamatovat. Něco uvnitř mě protestuje s obřím transparentem v ruce a ten mi naráží zevnitř do hrudníku a břicha, kymácí se a ta bolest je sužující. Je to strach? Johatan je na tom špatně, mám chuť k němu jít a vrazit mu facku za tu jeho bezbřehou neuváženost a vůbec, takhle riskovat se nemá, zvlášť, když tu nikdo nemá tančit sólo. Pak mi ale pohled automaticky ulpí na Raymondovi a mně se podlomí kolena, najednou jsou tak křehká a já cítím, jak se chvějí, nutím se ke kroku a dalšímu a dalšímu... Z očí mi tečou slzy, jako jemu z ran stékají pramínky krve, které se vpíjejí do košila: “Ray, jsi v pořádku?“ nemám sílu hledět do šera, nemám sílu logicky uvažovat, mám chuť jen... obejmout ho a.. já nevím, shodit oponu, všechno odpískat, jít se navečeřet a pak... vychutnat si konečný konec dne tak, jak... jak je to příjemné a ne trčet tady, kde mě jímá hrůza a ten... ten smrad. Ani k Raymondovi nedojdu a začnu zvracet, nikdy jsem neviděla mrtvolu. |
| |
| Potěšeně se usměji, když vlkodlak padne. Ještě jednou naposledy přes hledáčky svých zbraní přejedu okolí, zda se tu neskrývá nějaký nepřítel, pak znovu nabiji a pistole schovám. "Rose!" vykřiknu, když za sebou zaslechnu její hlas a dávivé zvuky. Rychle k ní přiskočím a ochranitelsky jí obejmu kolem ramen, na ty moje škrábance bude čas později. Navíc to není tak hrozné, už jsem vypadal i hůř, třeba při té potyčce s upírem. Zlomená tři žebra a tak dále. "Rose, pojď si sednout," odvedu jí k autu, pryč odsud z toho místa, které jí nahání husí kůži. Luxeos jí sem hlavně neměl vůbec posílat. Není operativec. |
| |
| “Sakra,“ procedím mezi zuby několik nadávek, které jsem raději utlumila na minimum, abych náhodou nepohoršila Rose. Ohlédnu se po Michel, která vypadá v pořádku. To já jsem taky, jen mě doslova sere, že mi Johatan ukradl protihráče v Bangu!!! Sklopím zbraň a vystoupím ze šera, kde to vypadá, jako by se tu snad prohnala nějaký bouřka. S tím rozdílem, že ta bouřka jsme byli my. V realitě se mi začíná chtít taky zvracet, ale ne z těch mrtvol kolem, nýbrž z dojemné Rosiny péče o Raye a jejího následného kolapsu, který si opravdu šikovně načasovala. “Prosimtě seber ji, musíme vypadnout.“ Řeknu směrem k Rayovi, který ji teda láskyplně objímá, ale trochu ztrácí pojem o dění kolem sebe. Projdu kolem Raye a šťouchnu ho do zad, ať sebou hejbne. Přijdu k Jonatánovi a prohlédnu si jeho ránu. “Zvládneš to?“ Určitě všechny překvapí starostlivý tón v mém hlase. “Měli bychom vypadnout. Za chvíli tu bude Inkvizice. Tohle je průser jak kráva… a navíc jsme ani nic pořádného nezjistili.“ |
| |
| Je konec, po všem, již není proti komu bojovat a to jen díky Johému, který na tom není zrovna nejlépe. Stočím bič a vynořím se ze šera, kde na malou chvilku upoutá mou pozornost Rose. V prvním momentě mě napadne, že je pravděpodobně gravidní, ale její aura to popírá. Ještěže toho tolik nesnědla, cíťa. Zakoulím očima, potřesu nesouhlasně hlavou a jdu k našim. Jim věnuji jen chvilku, protože nejsem ani léčitel a nemám ani amulet, který by mi k něčemu takovému pomohl. Jako každý Jiný se ale soustředím na přenos síly k léčení, základnímu léčení, které ovládá každý z nás. Spoušť, trosky, mrtvoly, ticho. Hnusné a odporné ticho. Začínám cítit, že fakt bude průser, jak řekla Monique. Ale bude to průser, že se zjeví Inkvizice? O tom pochybuji. Mám spíš pocit, že tady ještě není vše v úplném pořádku, proto se na chvíli ponořím opět do šera. |
| |
| Celekm malátně se stavím na nohy. Prostřelené rameno k sobě poutá ruku, kterou přidržuju druhou. Je však vidět, že zranění se celkem aktivně hojí. "Některé věci se nemění." Povzdechnu si pro sebe. "No asi chvíli nebudu schopen řídit." Pokusím se zlehčit situaci. Nakonec obhlédnu tu spoušť a zaměřím pohled na světlé. Třebaže udržím tvář v klidu na mé auře zahoří dva naprosto protichůdné pocity a to zlost i lítost. "Budu jí muset zařídit přeložení." Udělám si poznámku sám pro sebe. Nakonec srtočím pohled k domu. "Inkvizice nedorazí, to mohu zaručit." Pravím a nevypadám, že bych se nějak pokoušel vysvětlit své tvrzení. "Teď to tu bude chvíli čisté, ale měli by jsme to tu dokončit co nejrychleji." Pravím a mírně vrávaravým krokem se vydám k budově. Otočím se ještě zpět ke Světlým. "Nech jí dýchat a pojď se mnou." Pravým hlasem, který má trochu i přátelštější podton, který ovšem prosakuje i jasný rozkaz. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Rozhovor Temných moc neposloucháš, přesto k tobě dolehají jejich hlasy a tvoje analitická mysl se začíná trochu probouzet, nahazovat a zpracovávat informace. Momentálně tvoje mysl zpracovává útržky informací o Adarakovi aka Johatanovi. Popravdě tento proces nahodí jeho věta o Inkvizici. Status vaší mise je pod trojí patronací a samotného Inkvizitora si za celou dobu neviděla. Dokonce vám ani nebyl představen. Začíná se naskytovat dvoje možné řešení. 1/ Někdo, možná Adarak sám, se rozhodl manipulovat s obouma hlídkama a využít je k nějaké nekalosti a nebo vyřizování osobních účtů. 2/ Inkvizitor je stále mezi váma a snaží se to všemožně tajit. Popravdě, když pohlédneš na vaší skupinu, tak je pouze jeden jediný možný cíl, který by to mohl být a to Adarak sám. |
| |
| Jsem vyděšená, asi víc, než bych si byla ochotná přiznat, třesou se mi ruce a já vím, že tu v podstatě nemám, co dělat. Jsem tu jediným analytikem se stropem na páté kategorii. Od Raye se mírně odtáhnu a začnu zhluboka dýchat: “Jdi s nimi, já.. půjdu za vámi,“ zalapám spíše po dechu. Sednou si někam by bylo dobré, dobré pro mě, ale ne pro ostatní, takže tu možnosti ihned zapuzuji kamsi.. do kamsi… Nu, ale pak se ještě pomalu přiblížím k Rayovi a hlesnu tiše: “myslím si, že Inkvizice nepřijde, protože nemá důvod znovu přicházet… a také si myslím, že to, co jste teď zabili, nebylo nic, než mláďata a víš, co se stane, když sáhneš bachyni na sele?“ podlamují se mi nohy a mám chuť znovu začít zvracet. “Už teď jdeme pozdě,“ řeknu k ostatním bílá jak sníh a začnu kouzlit s třesoucíma se rukama a hlasem štít kolem všech. |
| |
| "Uvidíme," řeknu temně. Jestli přijde někdo další dopadne stejně, ať to bude Světlý, Temný nebo Inkvizice. Ještě chvilku se dívám na Rose, dokud si nejsem jistý zda to zvládne, teprve poté se vydám ha Johatanem. Navyklým pohybem překontroluji pistole a rázným krokem, ve stehně to trochu tahá, ale už jsem zažil horší, stačí se jenom chvilku soustředit a už to nekrvácí, dojdu Adaraka. Při tom se rozhlížím jestli se tu někde někdo neskrývá, což znamená občas vklouznout do šera. Jen tak pro jistotu. Pro dnešek už mám dost překvapení a po dalších netoužím. |
| |
| Štít se nám pravděpodobně bude hodit. Je dobré mít sebou někoho, kdo přemýšlí a nejen koná. Rovnováha je naplněna. Vyvážený počet Temných a Světlých. Kdyby se zjevila Inkvizice, nemohla by ani hlesnout. Bouchačka by se mi hodila, budu to muset na příště uvážit. Přeměřím okolí přimhouřenýma očima, tušíc, že to, co není hned vidět, bývá horší než viděné. Kráčíme všichni za Adrakem. Hlavně klid, Světlá, hlavně neblej. |
| |
| Dům a vnitřek Vnitřek domu by se dal charakterizovat přízviskem 5 1 a sklepení. Tři místnosti se nacházejí v přízemí a činí je poměrně malá kuchyně a dvě celkem rozsáhlé místnosti používané jako spracovatelna výpěstků ze skleníků, který teď již leží v troskách. V horním patře se nacházejí dvě obytné místnosti zjevně určené k přespávání lidí. Zde se nachází také koupelna. Celá nadzemní stavba nemá na sobě nic zvláštního, vůbec nic. Pouze v šeru je vidět, že je tu všechen mech vymražený na padrť. Vchod do podzemí se dá najít celkem snadno. Po vstupu do sklepení se před váma otevře podivně do L vykrojená místnost sloužící jako sklad květin. Na první pohled nevypadá zvláštně, na druhý pohled, šerý, je vidět, že se ve výřezu nachází jakási chráněná prostora, která v reálném světě lidí imituje zeď. Venek Zde je vše v klidu jak na úrovni šera tak na úrovni lidí. |
| |
| Jdu pomalu za nimi, je mi zle, třesou se mi ruce a jsem celá zesláblá, potřebovala bych se nějak doplnit. Ne, potřebovala bych večeři a spánek. Jsem přeci analytik, tady jsem jim k ničemu, nemohu jim pomoci víc, než teď. Skoro po cestě zakopávám. Nemám nic, jen Raye a ten se teď počítá sám za sebe. Mírně popotáhnu a zamáčknu několik slz, aby si Temní neužili mou slabost. Vím, kde mám svůj strop a vím, že tím stropem je šestá, pátá kategorie. Když uvidím ten jev před námi, zastavím se a zhluboka se nadechnu, štít nesmí ani na okamžik zakolísat, to je má práce... |
| |
| Je mi líto, ale koncem týdne ukončím smrtelnou křeč této jeskyně. Zjevně nadšení ze hry již komplet opadlo a třebaže jste kus od konce, už se mi asi herní tempo nepodaří nahodit. Pokud si myslíte opak, pokuste se mne přesvědčit. Máte na to do konce týdne. Pokud pokračovat nechcete, tak se prosím také ozvěte do diskuze, ať vím, že existuje zpětná vazba. Prozatím vám děkuji za účast a možná někdy jindy někde jinde. Raught |
| |
| Takže ju, temní to zabalili komplet (ano komplet, Johatan není temný), takže se s vámi loučím a pokdu by vás zajímalo pozadí této jeskyně, milerád ho přes ICQ zdělím. Mějte se krásně a třeba se někde ještě sejdeme. Raught. Info pro kroniky: Nevím, jestli by to stálo za kroniky, ale jak chcete. Raught. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR