Hra
hrálo se Jednou týdně
od: 25. ledna 2008 00:44 do: 07. listopadu 2010 19:37
Dobrodružství vedl(a) Raesha
| |
 | Vše začalo tím, že učitel oznámil výpravu na školní výlet. Třídou zavlálo vzrušení až na nějakých pár jedinců, kteří se spíše tváří otráveně. A ano, nesmíme zapomenout na bandu v zadních lavicích, co už chystá lumpárnu a potulně se k sobě naklánějí. Místo je vybrané a termín se blíží. A jak jste na tom vy? |
| |
| Výlet byl vybrán učiteli po zvážení několika vašich návrhů. Nakonec vyhrál výlet do malého městečka stranou od civizilace, kde je plno turistických míst, jak ke sportování, tak k odpočinku. Městečko se nachází u malého jezera, v okolí jsou hory a stále ještě místy máloprozkoumaná příroda. Příjemné místo na odpočinek i případné hry. Program je naplánován,ale vám nebyl prozrazen. Víte jediné, je povinný a nástup je v pátek 6:30 ráno před školou, kde se nastoupí do autobusu. Sebou máte mít vše, co je nezbytně nutné k životu. Elektřina tam je,ale předem vám bylo řečeno, že s ní moc počítat nemáte.Vypadá to jako na výlet do minulosti. Dneska je středa 7:00 a škola začíná v 8:30. Odjezd je za dva dny a tak i učení ve škole je spíše volnější. Známky jsou uzavřené, přesto se neomluvené hodiny stále počítají a tak at chcete či ne, do školy musíte. |
| |
 | Zazvoní mi budík. Plácnu po něm rukou až spadne na zem. Nic se mu nestane, ale ani nepřestane zvonit. Zabručím a rozlepím oči,abych viděl kde ten přístroj je. Je pod postelí a tak tam šmátrám rukou, až ho vytáhnu.Zaklapnu a chystám se jít ještě spát. V tom do pokoje vlítne matka a řve, co ještě ležím. Otočím se na bok a mávnu rukou,jako že už vstávám. Jen co se za ní zavřou dveře, posadím se a zívnu. Teda, zase škola...mě se tam nechce..co tam budu dělat?Nic se tam neděje....a ještě ten výlet. vyhrabu se z postele a oblíknu se do školy. Hrábnu po tašce a ještě než vyrazím, projdu zrychleně koupelnou a kuchyní, kde ukořistím svačinu a rychlou snídani. Ještě v chodbě dožvýkávám poslední sousta. Do školy dorazím pět minut před zvoněním. Uvítám se s kámošem Sorou a posadím se na své místo. Zapluji na židli a zívnu. "Co tu dneska budem dělat, bude nuda...jako už včera..proč nám nemůžou dát volno, aspon na ten den?" postěžuji si a Sora se jen směje a pak řekne něco ve smyslu, že škola smysl nikdy nedává. Položím hlavu na lavici a zívám, dokud nepříjde učitel na hodinu. Sora mě napodobuje. |
| |
| Popis: Jsem 172 centimetrů vysoký 18 letý kluk, který má sportovní postavu. Kulatý obličej, oči tmavé po otci, rty tenčí po matce. Vlasy několkrát odbarvené a ted jsou medově hnědé barvy, vzadu delší mezi lopatky, ofina mi padající do očí. V pravém uchu jen jednoduchý kroužek, v levém řetízek a křížez. Na krku mám dva stříbrné řetízky, z toho jeden je s destičkou a mým jménem napsaným korejsky. Na sobě mám školní tmavou uniformu skládající se z kalhot,tmavé boty, košile a kravatou a přesto sako.Košili mám u krku rozepnutou a i kravatu uvolněnou, nemám rád těsný věci. |
| |
 | Ráno proběhne jako obvykle.Dorazím do školy hodinu před začátkem.Učitel mě pustí,jako vždy.Sednu si na své místo ve třídě. Proč musím jet taky,copak to nešlo domluvit jako ostatní věci.Co si s nima jako tam mám povídat,hrát nějaký přiblbý hry?Vidím to na dlouhé procházky přírodou. Na stole se objeví papíry,tužka v ruce.Skloním se,pracuju na své představě.Do třídy se hrní první žáci,další a další.Nezvednu hlavu,nezajímají mě.Jedinou mojí pozornost upoutá jen učitel.Taky né vždy. Jsem starší než ostatní,vysoký,hubený,bledší.Oči tmavé až černé mandlového tvaru,vlasy černé s dýlkou po lopatky.Na levé ruce na prostředníčku prsten s rudým kamenem,jediná ozdoba. Na sobě mám černé kaloty imitaci kůže,černý triko s dlouhým rukávem,vyniká moje hubenost. |
| |
 | V klidu si spim až do chvíle, kdy uslyším ten odporný zvuk budíku. Snažím se ho nahmat a jelikož mi to moc nejde rozmáchnu se a slyším jak už do této doby omlácený budík padá ze stolku dolů na zem. Pád ho však neumlčel a tak musím vylézt z vyhřáté postele ve svých černobílých trenclích, abych ho zamáčkl. Je dost hodin a vše budu mít asi jen tak tak , abych stihnul přijít včas do školy. Podívám se na budík, kolik je. No co voni se tam nezblázněj když nepřijdu hned, tak pěkně zvolním tempo a vše v klídu. Pomaličku polehoučku se začnu oblíkat, vezmu na sebe tmavé jeansy, černé triko, a tmavou koženou bundu. Vlasy si prohrábnu nijak je neupravuji. Vyjdu z domu do školy volným krokem a přitom si zapálím cigáro. Je mi fajn i když se mi do tý školy nechce. Popis: Jsem 18letý kluk asi 173cm vysoký. Mám atletickou postavu. Oči mám čokoládové. Vlasy jsou původně tmavé, ale teď jsou obarvené na blond. Mám na rameni tetování v podobě vrčícího vlka. Teď mám na sobě tmavé jeansy, černé triko na kterém je lebka a v pozadí jsou plameny. Přes to mám hozenou koženou bundu. Na rukách mám ostnaté náramky. |
| |
 | Vzbudím se chvilku před zazvoněním budíku, takže ho zamáčknu ještě před tím, než začne zvonit. Sednu si na posteli a promnu si oči. Tohle ranní vstávání nesnáším, ale nenadělám nic. Holým zadkem ježka neumlátíš. Jak říká jedna moje kamarádka. Docela vtipná osoba. Takže se stejně zvednu z postele, stejně jako každé jiné ráno, a ještě v pyžamu zamířím do kuchyně, abych se najedl. Kuchařka mě hned pozdraví a namaže housku. Nikdy mě nenechá to udělat sám. Od toho tam prý je a moje snahy vůbec nebere na vědomí. Někdy mě to docela štve, protože nejsem neschopný, abych to nezvládl sám, ale nedá si říct. Takže si sednu ke stolu a počkám. Brzy mám po snídani, vyrazím zpátky do pokoje, kde se obleču do školy. Na uniformu si zrovna nepotrpím, takže ji vyměním za tmavě modré džíny a pruhované tričko. Ještě mikinu a batoh a můžu vyrazit. Po cestě potkám ještě matku, prohodíme spolu jenom pár slov a vyrazím do školy. Naštěstí se mi podařilo přesvědčit Kala, aby mě nevozil do školy. To už mi přišlo příliš, takže se raději protáhnu a vyrazím pěšky. Dorazím asi tak deset minut před zvoněním. Cestou pozdravím několik známých a na ostatní aspoň s úsměvem kývnu. Usadím sen a svoje místo. Vzhled: 18 let, výška 180cm, docela štíhlý ale rozhodně ne hubený, spíš dobře stavěný. Trochu jako sportovec, ale ne steroidy nahnané svaly. Vlasy hodně tmavé, na slunci hází modrý odstín, oči nebeské modři, rty přirozené jak tvarem tak barvou a nos maličko delší s nepatrně zvednutou špičkou. |
| |
 | Když se ráno z mého budíku ve tvaru pejska ozve veselá písnička, vyletím z postele rychlostí blesku a nějakou dobu běhám po bytě bos, jen v kraťáskách, které mám místo pyžama, a snažím se najít svou uniformu. Když vyhrabu sako z pod pohovky a zmačkané kalhoty najdu v koupelně, vydám se vyčistit si zuby a učesat se. Vzhledem k tomu, že se mi nepodaří najít košili, obléknu si místo ní růžovo bílé tričko. Kravatu jen tak přehodím kolem krku, stejně mi trvá hodinu, než ji zavážu. Rozloučím se s Dai-chanem, mým štěnětem, což mi zabere tak půl hodiny, než se dost vymazlím, takže pak už jen popadnu svačinu a jablko na snídani a vyrazím do školy. Když dohopsám do třídy, hodím tašku na lavici a vydám se za svou partou. Daisuke zrovna našel nějaký zajímavý článek v časopise, takže se s ním hned začnu smát. Když vejde učitel skoro si toho ani nevšimnu a sklidím od něj další přísný pohled, než se konečně vrátím do lavice. Jsem velmi malý, menší než všichni mí spolužáci, ale nic moc si z toho nedělám. Mám jen centimetr přes sto šedesát. Jsem velmi štíhlý, ale přes tričko je vidět, že na těch hubených packách mám nějaké svaly a to proto, že jsem pořád v pohybu. Přesto jak jsem hubený mám pěkně kulatý zadeček, což je jedna z věcí, kterou na mě slečny zbožňují. Mám kulatou tvář s velkou pusou a velmi plnými rty, které mé jinak velmi nevinné a dětské tváři dodávají svůdný vzhled. Moje hnědé oči jsou hodně velké a to je asi hlavní příčina proč pořád vypadám jako malý kluk i když je mi už devatenáct. Moje vlasy jsou obarvené na zrzavě hnědou, což hezky ladí k mé bronzové pleti. |
| |
 | Ráno se proberu v sedm hodin, kdy mi zazvoní budík. Okamžitě se proberu a zaklapnu ho. Vylezu z postele a začnu se oblíkat. Moje uniforma leží poskládaná na židli. Obleču si jí a potom seberu batoh a odejdu d kuchyně, kde už máma připravuje snídani. Sednu si a postanu misku s miso polévkou, poděkuji a pustím se do jídla. Po jídle odejdu do koupelny se trochu zkulturnit. Následně se rozloučím s mámou a pustím se na cestu do školy. Dojdu do třídy a posadím se do jedné z prvních lavic. Vytáhnu si knížku a než začne hodina čtu si. Knížka je i šlechtických rodech starého japonska. Malý klučina, má jen 162 cm. Štíhlé, ale ne vychrtlé postavy. Má tmavé vlasy i tmavé oči, které jsou v kontrastu s jeho světou pletí. Většinu času nosí školní uniformu a tak tomu je i dnes. Nosí brýle, ale není to jen módní ozdoba, opravdu má trochu slabší zrak. To ještě více umocňuje jeho vyzáž šprta, kterým však není. Jen má prostě talent na učení a dobrou paměť. Patří k nejchyřejším žákům ve třídě. |
| |
 | Ráno vstanu stejně jako obvykle, takže poměrně brzy. Vždycky si se svým vypravením do školy dávám načas, takže mi těch pár minut navíc jen prospěje. Jako každé ráno se nejdřív osprchuji, než se obléknu do uniformy, a teprve pak si začnu upravovat vlasy a líčit se. Jakmile udělám tohle, tak odejdu do kuchyně, kde si přichystám snídani a něco do školy na svačinu. U snídaně strávím jako obvykle hodně času, takže dojím tak akorát na to, abych si vzal brašnu a zamířil do garáže pro motorku. Po ránu není nic lepšího než, se se pořádně projet na motorce do školy. Ještě, že tam mají hlídané parkoviště. Jakmile dojdu do třídy, tak si sednu do své lavice u okna, aniž bych kohokoliv pozdravil, nebo byť jen pokývnul na pozdrav. Nedělám to nikdy, a i když znám všechny své spolužáky jménem a taky pár věcí, které se člověk dozví za nějakou dobu společného chození do třídy...vůbec s nimi nemluvím. Ale já mám taky své důvody...jako jiné lidé. Něco po 180 cm vysoký štíhlý mladík. Dá se u něj pochybovat, že by zvládl nějakou těžkou fyzickou práci, nebo vůbec nějakou práci. Ať už se na něj šlověk dívá jak chce, nevypadá jako někdo, kdo by už dosáhl věku 20 let, ale i přesto z něj vyzařuje něco, co hlásá mnohem větším psychickým stářím. Oči jsou tmavé, jako mjí všichni japonci, ale je v nich mnohem větší hloubka...snad je to kvůli tomu, že jsou orámované černou tužkou na oči. Koutky rtů jsou lehce dolů, ale přesto na obličeji není zamračený výraz, spíše jeden z těch chladných nedotčených. Vlasy, které jsou vepředu odbarvené na světlejší barvu a také jsou kratší, mu rámují docela hezky obličej. Zbytek vlasů, nyní již čistě černé a mnohem delší, je volně rozpuštěn na zádech, kde dosahují skoro až k pasu. Sako u jeho uniformy je plně odepnuté, kravata, na které je stříbrná brož ve tvaru kříže, je povolená, pár knoflíků u košile rozepnutých, na krku jde vidět pár stříbrných řetízků, na rukou má bezprsté rukavice, na nohou kožené boty a v kalhotech černý ocvočkovaný pásek s několika řetízky. |
| |
 | Místo obvyklého otravného zvonění budíku mě ráno vytrhne ze spaní zvuk rozbíjejícího se skla. Vyletím z postele, abych se podíval co to bylo. Na zemi leží střepy od zdobené skleničky a vedle nich...kdo jiný než můj pes. Asi dvouletá kolie, která na sebe velmi ráda poutá pozornost. Rychle seberu střepy a nezapomenu se při tom pořezat, nikoho jiného ten hluk ale naštěstí neprobudil, takže se vydám zpět do svého pokoje. Rychle se nasoukám do uniformy ,do aktovky sbalím svačinu a rychle vyrazím z domu, při čemž každou chvíli koukám na hodinky. Opravdu nerad chodím pozdě Pomalu vejdu do třídy a sednu si do lavice abych si mohl přečíst svůj oblíbený časopis,když se objevý Takanori. Tiše ho pozdravým a nadšeně mu ukážu článek na který jsem zrovna narazil. Jsem hubený 162 centimetrů vysoký mladík. Mám delší černé vlasy a čokoládově hnědé oči. Na sobě mám školní oblečenou uniformu. Obvykle jsem tichý, ale v kruhu svých nejbližších přátel (převážně pak Takanoriho) dokážu pěkně řádit. |
| |
| Učitel vejde se zvoněním do třídy, je jako vždy přesný. Což se nedá říct o některých zvás. Takanori příjde těsně za ním a tak ho učitel probodne svým přísným pohledem. Ovšem Daigo se doloudá až po té, co začne vykládat. Přestane a dokud se neusadí, nepromluví a jen ho přísně sleduje. Po usednutí Daiga na jeho místo si odpustí poznámku. " Zdá se, že některý z vás už mají volno. Upozornuji vás, že nemáte a pokud mi ted Daigo Yoshida neřekne včerejší látku, tak mu ještě můžu zhoršit prospěch. Tak nástup." Daigo nastoupí a po dlouhém a zmatečném odpovídání je propuštěn se čtyřkou. Po té se rozhlédne po třídě a vyvolá druhého provinilce, Takanoriho Nishikawa. Otázka stejná a jelikož to slyšel předtím a také díky své energii a ukecanosti odejde od učitele s dvojkou. Hodina pokračuje v nudném duchu a někteří usínáte, jiný se snažíte poslouchat a zbytek je nejspíše myšlenkama jinde. Ke konci hodiny si učitel opět vyvolá vaší pozornost. "Studenti, zítra dostanete vysvědčení a pozítří jedete na výlet. Bylo mi dovoleno vám prozradit, že budete přespávat v dřevěných chatkách po čtyrech lidech. Zítra, než vás začneme odměnovat za vaši píly za celý rok, očekávám od vás seznam s jmény, kdo s kým bude v chatce. Je vás přesně 28, takže nechci slyšet, že někdo neměl místo." Oznámí vám přísně a na to se rozloučí a odejde. Nastává přestávka. |
| |
| Hodina podle mě probíhá nudně, až na zkoušení těch dvou opozdilců. Jsem rád, že jsem dneska dolítnul včas. Sleduji jejich počínání a oběma držím pěsti, aby to zvládli. Zvládnout to a já se zase položím na lavici a v polosedu poslouchám další část nudného výkladu. Učitel než odejde sdělí zajímavou informaci, jen se na sebe se Sorou podíváme. Je jasný, že od sebe nepůjdeme ani párem volů. Jen co učitel zmizne za dveřma, chytnem se za ramena a otočíme se na spolužáky. Stoupneme si na lavici, aby nás bylo vidět a navzájem se podepíráme, aby jsme nespadli. "Hej...tady jedna dvojice hledá druhou dvojici..kdo nás chce?" Oba uděláme psí oči. |
| |
| K tabuli jdu s úsměvem, jak mám ve zvyku a dokonce si profesora trochu dobírám, i když jen tak, aby si byl jistý, že to nemyslím nijak zle, jen jako legraci. Do lavice odskáču a div si nezlomím nohu jak prudce se posadím. "Jsem hrozně chytrý ne? Mám dvojku!" musím se hned pochlubit Dai-chanovi. Nejsem nijak hloupý a na to kolik dám učení jsem na tom dost dobře. Do konce hodiny se snažím nějak přežít tu nudu, skoro celou dobu posílám Daisukemu psaníčka, nebo házím papíry po ostatních spolužácích. Když nám učitel oznámí, že se máme rozdělit po čtyřech, natáhnu se přes svou lavici k Daisukemu a obmotám mu ruce kolem krku. "Kdo bude s námi Dai-chaan? Koho si vezmem k sobě? Někoho s kým je legrace! Kdopak to bude?" zasměju se a rozhlédnu se po třídě, vyhlížejíc dvě další oběti do mých nenechavých pacek. Pak uvidím klučinu, kterému říkám Hyuu jen protože si nedovedu zapamatovat celé jeho divné jméno. "Hej Hyuuu-chan chceš být se mnou a Dai-chanem? Bude psina!" zamávám na něj. Je dost energický na to, aby mi jako spolubydlící vyhovoval. |
| |
| Vím, že Takanorimu to vyvolání nedělá zas tak velké starosti a tak mu akorát tiše popřeju hodně štěstí a držím mu palce dokud neskončí. Hai hai...dvojka je super. Pochválím ho s úsměvem, když se začne vytahovat a začnu si s ním posílat psaníčka, protože Taka- chan se očividně nudí a já jsem na tom podobně. Učitelovi instrukce mi trošku dělají starosti, ohledně dvojic je mi naprosto jasné s kým budu, ale koho si vezmeme do čtveřice. Otočím se na něj připravený oznámit mu, že mě nic nenapadá, když ho uslyším jak volá na jiné dva kluky. Hej... Taka -chan ne tak nahlas.....Máš moc energie. Snažím se ho krotit, ale je mi jasné, že teď už situaci stejně nezachráním. |
| |
| Na naše psí oči zareagoval Takanori. Usmějeme se a mrknem na sebe se Sorou. Společně kývnem, až si dáme oba navzájem hlavičku. Stejnými pohyby třeba svoje čela a seskočíme z lavice. Dojdem až k Takanorimu s Daisukem. "Odmítnou pozvání, kde má být legrace. To přeci nejde. Sora i já souhlasíme." Oba kýveme hlavama a Sora vytáhne papír. Na celou třídu zakřičí, že on bude zapisovat seznam a už píše první chata a naši první čtyřku. Otočím se na ty dva. "Budeme muset si vybrat tu nejlepší chatku....bude na to potřeba energie a bojovnost." skloním se k nim blíž. "A taky rychlost, aby nám ho nekdo nevzal." naznačím spikleneckým hlasem a pohodím hlavou k druhé partičce, která si už hlásí svoje zastoupení čtyř. |
| |
| Celou hodinu nedělám nijak moc zvláštního. Vlastně si jen črtám do sešitu a poslouchám učitele..a taky Dai´ga a Takanoriho, kteří byli vyzkoušeni, kvůli svého pozdního příchodu. Na učitelova slova nijak nezareguji...je to zbytečné, i kdyby se snažil sebevíc, pochybuji, že by mě nějak dotlačil k tomu, abych se dal do nenuceného rozhovoru se svými spolužáky. A vlastně je mi úplně jedno s kým v chatce budu. Dokud mi nevezme žádnou z mých věcí, nebo nebude dělat přebytečný randál, tak se o to nemusím starat. Takže ani žádné domlouvání...tedy alespoň ne z mé strany...pokud bude někdo chtít, tak ho neodmítnu, ale stejně i v tom případě mi to bude upřímně putna. Zůstanu sedět ve své lavici, jen přestanu kreslit a začnu se věnovat koukáním z okna. |
| |
| "Waaai! Jsme první!" zvednu ruku vítězně do vzduchu a konečně pustím Dai-chana abych ho při tom neuškrtil, protože bych jinak mohl spadnout z lavice. Zkontroluju, že Hyu má všechno řádně napsané a několikrát přikývnu na jeho slova. "Hai největší chatka je naše! Naší čtyřce nemůže nikdo stát v cestě protože jsme V.I.P! Jen ať to někdo zkusí já mu ukážu," zatnu drobné ruce v pěst a začnu na místě poskakovat a rozdávat rádoby vražedné pohledy, ale vypadám při tom stejně pořád hrozně roztomile a směšně. Obzvlášť když jsem o hlavu menší než většina mých spolužáků a rozhodně taky o hodně lehčí, takže představa, že bych někoho přepral je prostě legrační. |
| |
| Mírně se usměju. "Dobře...takže budeme bojovat... Nejlepší chatka je naše!" Odsouhlasím bitevní plán, při čemž neustále tahám Takanoriho nenápadně za rukáv, aby se uklidnil, protože na nás na můj vkus přitahuje až příliš mnoho pozornosti. Arghhh... Jak může být někdo tak energický. Pomyslím si při marném boji ho uklidnit a nakonec to stejně vzdám, protože vím, že tohle už je předem prohraný souboj. |
| |
| Takanori začne poskakovat, jen ukáži palcem na znamení souhlasu. "Jasná V.I.P." směji se jeho jakoby výhružnému pohledu. "Vyhrožovat musíš takto." naznačím výhrůžný pohled, který je rozhodně lepší než jeho, což je ovšem každý. Přitom si všimnu, jak se ho Daisuke snaží uklidnit. Znova se začnu smát a posadím se na Takanoriho lavici. "Copak ty nemáš radost, že budeme spolu v chatce a ještě jsme VIP?" změřím si ho trošku pohledem,ale usmívám se. Je znát, že to nemyslím nijak zle. |
| |
| Když mě Dai-chan nepřestává tahat za rukáv, skočím mu na chvíli kolem krku. Ještě že jsem lehčí než on a taky o něco menší, takže tohle jakž takž ustojí. Obzvlášť když je zvyklý. Když Hyuu předvádí výhružný pohled schovám se Daisukemu za záda. "Aww kowai! No teda jestli budeš takhle všechny strašit tak sice vyhrajeme V.I.P chatku ale nebudeme moc dělat žádné párty, protože se všichni budou bát," zasměju se, když zas vykouknu. Hyu umí o poznání přesvědčivěji vypadat nebezpečně než já. Já nikdy nevypadám nebezpečně. Po chvíli začnu běhat kolem lavice a začnu vyjmenovávat co všechno si musím sbalit. Když dojdu k trenýrkám mluvím už tak nahlas, že to musí slyšet celá třída. |
| |
| Učitel neupoutal mojí pozornost.Nezvednu hlavu ani při zkoušení nějakých kluků.Mám svojí vlastní zábavu.Až zmínka o chatkách vzbudí můj malý zájem.Zvednu hlavu,poslouchám první dvě věty.Bez známky spokojenosti či znechucení se vrátím ke své činnosti. Co mi je do toho,já tam nechci.S nikým z těchle dětí být nechci. Proděravým tužkou papír.Zmuchlám papír,skončí v kapse.Začnu kreslit od začátku. |
| |
| Mirně zčervenám, když se Hyun posadí přede mě na lavici. "Ne...to ne ..já ...vlastně..jen...prostě moc nemusím když je na mě upřeno tolik pozornosti a Takanori.... ji moc rád přitahuje, takže..... prostě já..." Koktám ze sebe a každou chvíli těkám pohledem na poskakujícího Taka- chana a doufám, že zachrání situaci, protože jak se znám jestli to brzo neudělá, tak určitě řeknu něco hloupého, za co se pak budu stydět celý den. |
| |
| Taka se chvili schovává za Daisukeho a já se jen směji. "Nekecej, mě se nikdo nebojí, maximálně holky." ušklíbnu se na holčičí část naší třídy a tam na mě jedna holka jen vyplázne jazyk, jasný znamení, co si o mě myslí. Svojí pozornost vrátím k Daisukemu. " Já se ti divím, to jsi si ještě nezvyknul...ho chvili poslouchej." směji se, a ukáži na Takanoriho, který zrovna řve o svém spodním prádle. "Taka-chan....pojd sem, myslím, že děvčata se červenají při zprávách o tvých trenkách." upozorním ho a mrknu na Daisukeho. Zvednu se z lavice a očima hledám Soru, kde se zrovna se svým seznamem nachází. |
| |
| Sedím celou dobu mlčky, jenom občas zareaguji na poznámku mého souseda. Docela lhostejně sleduji zkoušení dvou výtečníků, ale nijak zvlášť to se mnou nehne. Jsem rád, že chodím včas a dokážu si odepřít radosti tohohle typu. Nakonec to skončí docela podle očekávání, takže mě to ani moc nepřekvapí. dál si píšu poznámky a výrazněji zbystří až ve chvíli, kdy se učitel zmíní o výletu. No bezva, ještě budu muset najít někoho relativně normálního, aby se to nezvrhlo. Jak se tomu s největší pravděpodobností stane u první vzniklé čtveřice. A v jejich případě to bude zatraceně divoká jízda. Očima prohlédnu třídu. Hledám hlavně ty, kteří se do toho moc nehrnou, a můj pohled nejdřív padne na Yamatu. Mírně se usměji a konečně se taky zvednu ze židle. Přejdu k jeho lavici a opřu se o ni rukama. "Ahoj." Pozdravím ho stále ještě s mírným úsměvem. "Máš už někoho na ten výlet? Pokud ne tak nabízím svoji společnost...můžu zaručit relativní klid a pohodu..." Nabídnu se skoro jako nějaké zboží, ale je to jenom férová nabídka, protože se mi nezdá, že by toužil po hlasité společnosti. Stejně jako já. Víc se usměji a počkám, co mi na to řekne. |
| |
| Zakroutím hlavou. "To ne já už si zvykl......na něj.. ale na ty lidi okolo ještě ne." Řenku a jdu k Takanorimu připravený ho odtáhnout zpátky na místo. "Ne ne...Taka- chan neblázni tady všichni nemusí vědět co si bereš... Radši mi řekni co dělá Dai- chan, dlouho jsem ho neviděl." Zeptám se s úsměvem a marně si snažím vybavit jak vypadal ten můj obr, když byl ještě štěně. |
| |
| Nevinně zamrkám na Hyu-chanovu poznámku o slečnách a pak se jen zasměju a přiklusám zpět k nim. "Ale já se tak těším a víte jaké je to hrozné když si člověk zapomene trenky? Chodit na ostro je fakt nepříjemné, obzvlášť když jste prknu jako já a všechny kalhoty vám padají!" pochlubím se aniž bych se snažil nějak tišit a jako ilustraci vytáhnu svoje růžové triko trochu výš a pod kalhotama, které jsou opravdu nízko a jsou mi očividně v pase velké, se rýsuje okraj duhových trenek. "Jé Dai-chan! Je pořád stejně divoký a roztomilý a k zulíbání! Nesmím mu zapomenout sbalit granule a balónek. Víš, že už čůrá se zvednutou packou? Občas u toho takhle zavrávorá a div nespadne na čumák," začnu nadšeně vyprávět a ihned svého pejska paroduju aby si to mohli všichni živě představit. |
| |
| V klidu a pohodě vejdu do třídy. Ve dveřích pronesu otráveným hlasem. "Zdravim." Zřejmě jsem přerušil učitele ve výkladu. Mlčí a sleduje mne na každém kroku. Ignoruji to a je mi to jedno. Posadím se do lavice a profesor na mne stále kouká a vytáhne mne k tabuli. Zase zkoušenej to je pech... no co se dá dělat. Snažím se odpovídat na všechny jeho otázky. Občas vím a občas ne. Nakonec zkončí zkoušení za čtyři. Není to nejhorší a proto si jen pro sebe mumlám. Usadím se zpět do lavice a čekám na přestávku. Když zazvoní otočím se ke svým kumpánům a domlouváme se ohledně toho výletu a těch chatek, jak budeme bydlet. Sleduji zároveň dění ve třídě. Díky rannímu vstávání jsem trochu nevrlej a tak po uřvaném Takanorim hodím jablko , které jsem se chystal sníst. |
| |
| Daisuke se snaží zmírnit Takanoriho, ale moc se mu to nedaří. Jen co mi ukáže svoje trenky, div smíchy nespadnu k zemi, tak se jen držím za břicho, směji se a z očí mi tečou slzy. "Taka-chan..tyhle trenky jsou neodolatelný....to...ty si prostě musíš vzít." skoro škytám od smíchu. Potom změní hovor na svého psa, nebo co to má a začne ho napodobovat. To už sedím na zemi a směji se. Sora ke mě příjde a seznam má poloviční. Spatří Takanoriho a sedne si vedle mě, stírá smíchy slzy. "S váma se opravdu nudit nebudem...to bude výlet, nakterý nezapomnem...Taka-chan...co foták..bereš?" přitom drcnu do Sory, aby věděl, že my dva ho vzít prostě musíme, at už kvůli divadlu či vyfotit ty trenky. |
| |
| "Hey... tvoje trenky jsou vsice vážně kouzelné, ale nemusí je vidět každý." Řeknu a stáhnu mu tričko zase dolů. Většinou se ho nesnažím takhle krotit, ale když to takhle půjde dál skončí tu úplně nahý. "Jo jo to nesmíš, aby nám chudáček neumřel hlady." Souhlasím aniž bych se staral o to, zda na ten výlet Dai-chan vůbec může, protože vím, že Takanori ho doma prostě nenechá. Pak už jen pozoruju jak ho napodobuje a nemůžu udělat nic jiného než se začít smát s ostatními. Ten pohled je vážně k poukání. |
| |
| "Hej hej hej! Co je tady k smíchu no tohle!" začnu se rádoby vztekat, ale nakonec se dám taky do smíchu . "Mám i hezčí trenky ale foťák ten nemám hmm však já si to všechno nafotím sem," zaťukám si na čelo a směju se, než mi na hlavě přistane jablko. Zvednu ho a zakousnu se do něj a pak očima najdu toho zrádce co ho po mně hodil. "Hej Daigo-chan ty jsi vždycky tak neslušný! Co to je za zvyk házet po lidech jablka no vážně!" našpulím rty a nacpu mu nakousnuté jablko do pusy. |
| |
| Nemůžu se pžestat smát a tak si jen utírám slzy a popadám se za břicho. Teda Taka- chan ty si vážně číslo. Řeknu s úsměvem a otočím se na Hyun- sana. "Já foták mám. Můžu ho vzít..." Vypadá to , že chci ještě něco dodat, když si všimnu jak Takanori dostal jablkem pohlavě. Otočím se na spolužáka, který to způsobil. "Oi...Co to bylo Daigo?!! Neházej po něm ty jablka ještě mu ublížíš.... a ještě ke všemu do hlavy...že se nestydíš." Přemýšlím jestli by ta rána na Takanoriho mohla mít nějaký vliv, ale pak se na něj znovu podívám a usoudím, že v jeho případě už to není možné. |
| |
| Snažím se ztlumit smích,ale pohled na Sora vedle mě také v záchvatu mi to neulehčuje. "Jooo......vem foták....bude potřeba." řeknu a pomalu se stavím, opírám se o Soru, který padá k zemi. Padnem na sebe a tak vidím jasně, jak padne na Takanoriho jablko. Další záchvat smíchu. Další pokus se postavit, tentokrát se nám to povede. "Myslím, že pochopil tvé předvádění špatně a hold si myslel, že má Taka-chan hlad." vysvětlím a vyrazím se Sorou dál po třídě zkoumaje, kdo s kým v chatce je a kdo je velká konkurence. |
| |
| O přestávce sedím stále nve svojí lavici a vytáhnu si knížku. Chvíli si čtu ale potom ke mě příjde Takeshi. Nabídne mi svou společnost. Teda vypadá to spíše jako by mi prodával na nějákou dobu sám sebe. Když mluví sklopím knížku a dívám se před sebe na něj. Chvíli o jeho nabídce uvažuju a potom kývnu na souhlas. "No, dobrá. Pokud ti to nevadí a chceš se mnou být v chatě tak já nejsem proti. A už víš s kým bychom byli dál?" Zeptám se trochu zvědavě a mírně se na něj usměju. |
| |
| Domlouváme se s partou. Otočím se směrem k Tekeshimu, který spořádal jablko, které jsem po něm hodil. Nerozčílí mě to jen poznamenám. "Příště ti vezmu celej košík, protože sei byl aspoň chvíli zticha." Jelikož naše parta má nevýhodný počet, abychom se rozdelili, aby členové mohli být spolu, zavolám do davu. "Máme jedno volný místo, tak kdo chce jít s náma tak se ozvěte." Když tak tu bandu pozoruji v duchu si říkám, jestli vůbec chci s někým z nich bejt pohromadě. Pohled mi ustane na Kurovi. "Kuro? nechtěl by jsi jít k nám do čtyřky? Myslim, že to nebude špatný. Co ty na to?" |
| |
| Už nějakou chvíli sleduji spíše dění ve třídě, než to, co je venku. Jako by to tady nebylo normální. To malé praštěné opičátko, které ještě před chvíli ukazovalo své trenky a napodobovalo svého psa, vyvádí stejně jako obvykle. Má u sebe toho klučinu, který se bojí přehnané pozornosti...a ještě je tu spousta dalších lidí, kteří dělají hrozný randál. Bohužel, tenhle randál je větší než obvykle, což mi vůbec nepříjde k dobru. To se prostě nedokáží dohodnout tiše?...nebo alespoň o trochu tišeji, když už nic jiného. Jestli to takhle bude vypadat po celou dobu toho výletu, tak potěš koště. Opravdu bych radši zůstal doma, ale to by se nelíbilo rodičum, i když tady stejně nejsou, ale služebná by jim to práskla. Doufám, že mě alespoň nebudou moc otravovat. Ještě chvíli sleduji, co se okolo děje, ale opravdu je to příliš otravné, takže se zvednu ze židle a rozejdu se ke dveřím, abych se mohl trochu projít. Myslím, že menší procházka po chodbách školy mi pomůže...snad tam bude menší hluk než tady. |
| |
| Usměji se víc, když uslyším, že Yamato souhlasí. Výborně. Ovšem na jeho otázku se jenom nejistě rozhlédnu po třídě. Jako obvykle, šaškové blbnou a vyvádí snad ještě víc než normálně. A to si na to člověk docela zvykne. A pak mě upoutá Satoshi. Kývnu k němu, aby se na něj Yamato podíval. Je právě na odchodu, což jenom podpoří moji teorii, se kterou se hned světím novému spolubydlícímu. "Co říkáš na něj? Bude na tom podobně jako my. Bude se chtít vyhnout příliš vysoké hlasitosti, kterou předvádí přesně tahle skupina." Poznamenám na adresu snad nejhlasitějších lidí, které znám. A že jich není málo. |
| |
| Kresba je lepší,blížím se ke konci.Uslyším své jméno,zamračím se nad dovětkem za ním. Co mě je do toho?Já tam nepojedu,si mě napište kam chcete. Otočím se na Daiga,pokrčím rameny.Výraz neutrální,je mi to jedno.Vrátím se ke své kresbě. To tak,s bandou děcek pod jednou střechou.To přeci nejde,to nemůže.Po hodinách dojdu za ředitelem. Tužka znova probodne papír,zkřiví se mi úsměv,kdyby nějaký byl.Další zmuchlaný papír končí v kapse,nový nezačíná.Jen sedím,dívám se z okna. |
| |
| Koukám směrem na Kuro a čekám na odpověď. On se jen na mne otočí,pokrčí rameny a opět se věnuje tomu, z čeho jsem ho vyrušil. Chvíli nevím, jak si to mám přebrat. "Jasný, chápu kámo, jsem rád za tvé obrovské nadšení, takže s tebou počítám." Pohedem pátrám po výrobci seznamu, kde se teď asi nachází. Najdu ho. "Hej Sora, pojď sem!" Sora přiběhne a já mu začnu diktovat jména svých spolubydlicích. Jsou to dva kumpáni z party, já a Kuro. Zkontroluji, zda to dobře napsal a víc si ho pak nevšímám. |
| |
| Po chvíli přemýšlení navrhne Takeshi, abychom se zkusili zeptat Satoshiho. Chvíli se na něj dívám, zrovna odchází z třídy. Víceméně proti tomu návrhu vůbec nic nemám. Satoshi je celkem tichý kluk a tak to vypadá, že vůbec nebude vadit. "No..lidně ho můžeme vzít, jestli mu to nebude vadit. A co takhle vzít do čtveřice Kura, jestli s nikým ještě není. Nemusel by to být špatný tah." Navrhnu dalšího spolubydlícího. Opět vezmu do ruk knížku, čímž naznačím, že tahle debata se pomalu blíží ke konci a vše co sem měl na srdci už jsem řekl. Ještě mu však dám nějáý čas na odpověď, nebo jiné nápady. |
| |
| Vyslechnu si Yamatovo rozhodnutí a usměji se, že můj nápad uznal. Ovšem pokud jde o Kuroa, na to je pozdě. "To nepůjde, právě si ho zabrala jiná trojice..." Poznamenám. "Jdu zkusit Satosiho..." Kývnu na Yamatu a vydám se na jmenovaným ven ze třídy. Zastihnu ho až na chodbě. "Satoshi..." Oslovím ho nejdřív a teprve, když mi začne věnovat aspoň trochu pozornosti, trochu se usměji. "Co bys říkal klidnému průběhu tohohle výletu? Málo hluku, dost klidu..." Nabídnu mu volné místo. Stejně ještě potřebujeme čtvrtého, takže pokud Satoshi nebude mít konkrétní přání na někoho, jakože nejspíš ani ne, vyberu ho sám. A už mám docela typ. Jeden z mých známých by docela šel. Je to tichý kluk. Skoro jako Yamata, ale ne tak chytrý. Tedy spíš jeho známky nejsou tak dobré, chytrý by byl dost, kdyby se aspoň trochu snažil. Many, nemají ho tu moc rádi, ale není k tomu důvod. Kromě toho, že to není Japonec. Ale na tom nesejde, taky máme v rodině nějaké evropské předky. Kde jinde bych vzal modré oči. Jenomže jsme zatím jenom dva. |
| |
| Vypadá to, že na chodbě je o mnoho větší klid, než ve třídě. Což je jen dobře. Nicméně, zrovna, když si to pomalu začnu užívat, tenhle klid, tak někdo řekne mé jméno, takže se automaticky otočím. Naštěstí to není nikdo z těch uřvaných opičáků, takže se nemusím bát o svůj sluch. I tak mi není jasné, co by po mně chtěl zrovna Nakamura probírat..dokud nepromluví. Jeho návrh mě docela překvapí, protože bych nečekal, že by někdo jako on toužil po mé společnosti, když ovšem neberu v úvahu, že patřím k těm, kdo se chovají tiše. "Nejsem si vědom toho, že bychom byli natolik blízcí, aby jsi mě oslovoval křestním jménem," promluvím tím svým tichým, klidným, ale až moc chladným, hlubokým hlasem. Svá slova přesto nemíním jako útočná, což se dá poznat podle mého normálního výrazu tváře. Jen sjem ho na to upozornil. "Ale klidně s vámi budu," souhlasím hned s jehjo nabídkou. Nepředpokládám, že by si na pokoj vzal někoho příliš moc rozjíveného, jako jsou ti klauni ve třídě, takže se alespoň nemusím o nic obávat. |
| |
| I když to na něm není příliš zřejmé, vypadá to, že jsem ho překvapil. Není divu, nikdy jsme se spolu ani nebavili, takže moje nabídka musela být přinejmenším zvláštní. "Ano, já vím...jenom jsem potřeboval dostatečně upoutat tvoji pozornost. Nemyslel jsem to nijak zle." Usměji se trochu víc, protože jsem poznal, že svoje slova nemyslel nijak útočně. Jenom drobné upozornění. Je to jeden z mála, který si udržuje odstup. Taky dobře, protože tyhle typy mám mnohem raději než uřvané a přitom vlastně nezajímavé lidi. "Výborně, to rád slyším. Nebudu tě zdržovat. Zatím." Nechám ho jít, protože byl evidentně na odchodu a já ho zastavil. Vrátím se zpátky do třídy a najdu Manyho. V krátkosti se s ním domluvím, protože hned souhlasí, a přejdu ke klukovi, co píše seznam. Usměji se na něj a kývnu k papíru, kde se zatím začala kupit jména. "Piš si, Nakamura, Yutaka, Fubuki a Andres." Nadiktuji jména, a když pohledem zkontroluji, jestli je má správně, a pak se vrátím do své lavice. Vlastně docela spokojený, protože takhle to aspoň proběhne v pohodě a klidu. |
| |
| Sora ještě chvíli pobíhá po třídě a za chvili má plnej seznam. Posadí se do lavice právě v moment, kdy znova zazvoní na další nudnou hodinu. Další hodiny probíhají nezáživně a skoro vás uspávají. Naštěstí jsou hodiny zkrácené a tak přežijete dvě hodiny a máte volno. Další den máte nástup do školy vyjimečně až v 9:00, protože si jdete jen pro informace a vysvědčení. |
| |
| Ráno jako vždy nenajdu košili od uniformy a tentokrát ani kravatu, takže si vezmu duhově barevnou s roztomilými pejsky a bílé tričko s lesklými kamínky. Možná že dnes nejdu moc pozdě a tak snad stihnu schůzku s Dai-chanem o dvě ulice dál. Jen se rychle rozloučím se štěnětem, čili se s ním půl hodiny zase mazlím, a vyběhnu ven. Když dorazím na místo počkám na Daisukeho. Jakmile ho uvidím nadšeně se mu vrhnu kolem krku jako vždy. "Dai-chaaan oha! Co myslíš že budu mít na výzo? Bude tam hodně jedniček? Určitě budu mít za jedna z výtvarky! A taky pochvalu za to, že chodím do sboru! Doma mě pochválí!" začnu mu nadšeně vyprávět, aniž bych ho pustil ke slovu a už ho za rukáv táhnu ke škole. |
| |
| Má dnešní příprava do školy vypadá témeř stejně jako ta včerejší. Vstanu brzy, osprchuji se, obléknu se do své upravené školní uniformy, nalíčím se a nasnídám. Dnes mám ale ještě víc času, takže si zatím něco zahraju na svou kytaru, než vyrazím, zase na motorce, do školy. Když vejdu do třídy, tak se jen rozhlénu, kdo už tady je a kdo není, než se usadím. Jsem tady stejně dřív než ostatní, ale to mi vůbec nijak nevadí. Vlastně je mi to úplně jedno, jestli tu někdo je, nebo ne. Každopádně, když je tohle jen vydávání vysvědčení, tak jsem si nemohl vzít nic, čím bych se zabavil...ale na druhou stranu tady stejně nepobudu nijak moc dlouho, takže to nějak přežiju. A zatím se můžu prostě a jednoduše zabavit tím, že budu koukat z okna a sledovat co se venku děje, než zazvoní na hodinu. Pokud mě ovšem nikdo nebude otravovat... |
| |
| Ráno klidně vstanu, vytáhnu poskládanou uniformu ze skříně a obleču se. Chvíli přemýšlím nad svými známkami, ale vzhledem k tomu, že jsem v učení celkem dobrý, by to nemělo být tak strašné. Vyběhnu z domu vydám se směrem ke škole. Takanoriho útok mě nijak nepřekvapí, protože jsem na to zvyklý. " Ohayo Taka- chan!!!! Ty jsi šťastlivec...určitě budeš mít pěkné známky." Pozdravím ho a pověsím se mu naruku abych ho neztratil. |
| |
| "Hai hai haai snažil jsem se," přikyvuju horlivě, i když to není tak docela pravda. Moc tomu učení nedám, jen mi prostě v té hlavě občas něco uvízne. Celý zbytek cesty do školy strávím tím, že Daisukemu vyprávím, co zase vyváděl Dai-chan a jak je hrozně roztomilý. "...je prostě zlatíčko, taková moje rozkošná chlupatá kulička, plyšáček na mazlení..a to korálkové očička," rozplývám se, když příjdeme do třídy. "Kdo chce vidět fotký?!" zařvu na celou třídu a vytáhnu štos fotek svého štěněte a začnu je ukazovat všem okolo. |
| |
| Ráno vstanu a mé tělo trochu zaúpí. Včera po škole jsem to přehnal s tréninkem a narazíl jsem se na jedno zábradlí, takže na stehně se mi tvoří krásná modřina. Jen si pozvdechnu, na podobný situace jsem zvyklý a i když mé tělo pokaždé protestuje. Obléknu se do uniformy a provedu rychlou snídani a vyrazím ke škole. Bolí mě noha a tak nemám lepší nápad, než si vzít skejt. Vejdu do třídy a ve dveřích se srazím se Sorou, plácnem si na pozdrav a vyrazíme k lavici. "Zdravím bando!!" Zavřu na třídu čím ohlásím svůj příchod. Svůj dopravní prostředek zaparkuji pod lavicí. Se Sorou se chvili bavíme o nějakých svých věcech, když oba zaslechneme nabídku fotek. Mrknem na sebe a už jsme u Takanoriho a chmatáme mu na blok a děláme se smíchem narážky na jeho štěně v různých vyfocených pozicích. |
| |
| S úsměvem hltám každé jeho slovo, moc dobře si pamatuju jak jsem vyváděl já když byla Yuri ještě malé štěně, takže rád poslouchám jak o Dai-chanovi mluví Do třídy vejdu v těsném závěsu za Takanorim,tiše pozdravím a usadím se do lavice, abych si mohl prohlídnout fotky, které s sebou můj kamarád přinesl. "Whoa....Kawaii!!! Ale je už trošku větší než když jsem ho viděl naposled." Řeknu a dál si fotky pobaveně prohlížím. |
| |
| Je ráno v den vysvědčení. Nic to však nemění na tom, jak probíhá. Moji rodiče vstávají stejně jako obvykle, protože je to pro ně jen další obyčejný den. Ani moje vnímání tohoto dne se nijak neliší od normálu. Vzbudím se, obleču nasnídám, zajdu do koupelny a vyrazím do školy. Dneska bez kola. Nemá to moc cenu, všude bude potom plno lidí a kolo by mi jen překáželo. Počasí je hezké a tak je procházka do školy taky příjemná. Dojdu ke škole a dívám se na lidi kolem. Dneska jdu pěšky, tak jsem tu trochu později naž obyčejně. Dojdu do třídy a jako obvykle se posadím do své lavice. Je tu relativně klid...tedy do doby než příjde Nishikawa a začne kolem vyřvávat. Jak jinak než o tom svém štěněti. a navíc přitáhl i fotky. Není to však nic, co by mě zajímalo a tak si vytáhnu knížku a opět si začnu číst. |
| |
| Další den dorazím do třídy později než obvykle.Bez pozdravu vejdu,usadím se na místě.Je tu zase křik,zvyknul jsem si. On mi to nakázal,musím jet.Jak může.To přeci nejde,já s nima.Horor,moje noční můra. Netvářím se vůbec přátelsky.Kdokoliv dneska na mě promluví,nejspíš jednu slízne.Uklidnuji se pohledem z okna.Nepomáhá to.Ruce svírám v pěst. Musím jet na výlet,výlet s uřvancema,bydlení s nima na týden.Otče,stůj při mě. |
| |
| Opět další ráno, kdy musím do školy. naštěstí dnes je vysvědčení, takže se jde na devátou a nic se tam neděje. Vypadá to, že jsem prošel i když nevím s jakou známkou z chování. Vezmu na sebe své obvyklé oblečení a vyrazím v klidu do školy. Alespoň poslední den bych mohl přijít v čas. Dorazím skutečně včas až na mě třída kouká poněkud zvláštně. Sednu si na své místo a pustím se do řeči s kumpánama. |
| |
| Ráno se vzbudím a ráno to proběhne stejně jako včera a stejně jako kdykoli jindy, když musím jít do školy. Tentokrát se ale trochu zdržím při snídani, protože se tam neočekávaně zjeví můj otec a má potřebu si povídat. Raději to ukončím rychle, protože na debaty budeme mít celé odpoledne, pokud tedy bude doma. Takže do školy nejdu pěšky, ale raději se tam odvezu vlastním autem. Nestojím o problémy spojené s pozdním příchodem, takže budu raději, když dorazím včas. Což se mi nakonec i povede, zaparkuji na svém místě a vejdu do školy. Následuje třída. Opět pár pozdravů, pár přikývnutí. Na tom se nic nemění. Sednu si na svoje místo a jenom mlčky počkám, než přijde učitel a máme tu dnešní akci za sebou. |
| |
| Se zvoněním vejde učitel do třídy a přejede třídy přísným pohledem. Skupinka kolem fotek štěněte se rozpustí rychlostí blesku a všichni jsou za chvili na svých místech. Učitel v ruce drží desky s vysvědčením pro vás. Položí desky na stolek a usměje se. "Tak vás vítám na tomto dnešním slavnostním dni. Vidím, konečně den, kdy jste tu všichni včas." Pohledem sjede do zadních lavic na Daiga a jeho bandu, takže je jasné, co tím myslí. Neotvírá desky, dokud se nezvedne Sora a nepředá mu seznam, kdo s kým je. Takže chvili všichni stojíte. Teprve až zkoukne seznam, dá znamení ke sednutí a sám se také posadí. "Spolupracovat umíte, zítra v autobuse vám předáme už čísla a klíče od chatek. " Otevře desky a vloží do nich seznam. Hned na to předstoupí a začne vás postupně volat a předávat vám vysvědčení. Každému potřese rukou a popřeje hezký večer a jak se těší na školní výlet. Yutaka Satoshi: Jedna dvojka, jinak jedničky. Asakura Daisuke: čtyři dvojky, jedna trojka a jinak jedničky. Yamato Fubuki: Samé jedničky. Nakamura Takeshi: Dvě dvojky a jinak jedničky. Takanori Nishikawa: Tři dvojky a jinak jedničky. Daigo: Tři trojky, jedna čtyřka a jinak jedničky a dvojky. Hyun-Shik Nae: Dvě trojky, jinak jedničky a dvojky. Raidon Kuro: Dvojky, jedničky, některé předměty neznámkovány. Po rozdání vysvědčení učiní učitel závěrečnou řeč, ve které vám připomene, že zítra vás čeká v 6:00 hodin ráno odjezd autobusem na vybrané místo. Znova připomene vzít jen to nejnutnější a taky, že kdo nepříjde či se nebude chtít zúčastnit, ponese za to následky. Dokonce naznačí, že je možné o nečekané náštěvě doma u hříšníka. Popřeje vám hezký zbytek dne, oslavu vysvědčení ve zdravé míře a odejde ze třídy. Jeho odchod pro vás znamená konec dnešního dne ve škole. |
| |
| Jak vejde do třídy učitel, tak se se Sorou vrátíme rychle na svá místa. Stojíme a až po chvili drcnu do Sory, takže mu předá seznam, kdo s kým bude v chatkách. Konečně se můžem posadit, s žuchnutím se skácím na židli, a směji se na Soru. Mám dobrou náladu a nějaké vysvědčení mi to nezkazí. Cože...my budeme mít klíče už v buse...to je nefér..jak poznáme, že máme nejlepší chatku? zaprotestuji v duchu, ale nahlas nic neřeknu. Nechce se mi přerušovat a rozčílit učitele zrovna dnešní den. Ještě bych zůstal déle ve škole a to rozhodně nechci. Nohou si hraji se skejtem a čekám, dokud mě nepředvolá. Jsem na řadě a dostanu vízo, jásám z toho, že z jedné čtyřky se stala trojka. Radost z toho všeho zkazí poznámka učitele o tak brzkém srazu, což znamená vstávat v půl pátý. Protáhnu obličej a naznačím zívnutí, jak s tak brzkou hodinou nesouhlasím. Jen co učitel odejde, vlítnu za Sorou a zkontrolujem si víza. Má o jednu trojku lepší, ale i tak jsme spokojený. Drapnu skejt a společně vyrazíme ze školy. "Aaaaaa....vstávat v půl pátý...to nemůžou myslet vážně...nepůjdem někam?" zaskočíme se Sorou do jedné restaurace oslavit naše krásný vysvědčení. Ráno shodím budík takovou silou, až skončí pod stolem, ale zvonit nepřestane. Proberu se úplně a nechutí a tupou bolestí v jazyku vstávám. Zajdu do koupelny, nasadím na sebe tílko a přesto jen mikinu a k tomu maskáčový třičtrtáky s různými řetízky. Na krku mi zvoní moje jakoby psí známky, kde mám své korejské jméno. Rozmýšlím, zda si mám naušnice vyndat, nakonec ještě vyměním jeden obyčejný kroužek v pravém uchu za naušnici ve tvaru dáblíka od Sora. Na záda hodím krosnu se svými věcmi a již spěchám do auta, aby mě otec odvezl ke škole. Cestou hodím do pusy žvejky a za deset minut šest stojím před školou. Sora už tam je, tak se rychle rozloučím a běžím za ním.Mávnu rukou na pozdrav již přítomným. Ihned, jak dorazím k Sorovi, na něj vypláznu jazyk, který je prošpikován piercingem. Sora se mi směje, a pak začne vyzvídat, jaké to je. A tak tam stojíme a kecáme o mé nové okrase. Krosna mi už leží u nohou. |
| |
| Naštěstí je dnešní vyučování tak krátké. Nejspíš bych umřel nudou, kdybych tady byl déle. Bez sebemenšího slůvka si převezmu vysvědčení a bez kontroly si ho dám do tašky. K čemu si ho vůbec číst, když stejně vím, co na něm je, že? Zbytek času, než nás učitel propustí, strávím koukáním z okna (ve třídě nic zajímavého není), a pak výjdu bez povšimnutí ostatních ven...navíc dnešní odpoledne asi strávím balením zbývajících věcí. Ne, že bych to nestihl, ale přeci jen si v průběhu nějaké doby člověk vzpomene na něco co tua tam zapoměl, takže je lepší se balit dříve než pozdě. Vstávání ráno mi nedělá problémy, ostatně jsem na to zvyklý, a jedna či dvě hodiný dříve mě nezabijí. Dám se do pořádku stejně jako každý jiný den, skoro jako kdybych šel normálně do školy, nebo do města, než na výlet. Dokonce i oblečení, které si sebou beru není zrovna něco, co by se mělo na výlet brát..například zrovna teď mám na sobě černé kožené kalhoty a bundu...i dkyž zase je pravda, že kůže je vhodná k skoro všem příležitostem. Pochybuji, že by ale bylo něco takového normální, když je to plné cvočků, řetízků a jiných ozdob. Ostatně já mám tenhle styl rád a nebojím se ho ukazovat na veřejnosti. Ale mám jisté pochyby o tom,ž e by mě v tomhle někdo ze trřídy dříve viděl...asi to pro ně bude mírný šok, i když mé školní oblečení nepatří k těm svatouškovským. Každopádně, příprava k odchodu mi netrvá nijak moc dlouho, jsem už v tom po těch pár letech zkušený, takže to jde rychle. Přehodím si přes záda pouzdro se svou kytarou do ruky vezmu cestovní tašku a pak se vydám pěšky ke škole. Dorazím tak zase jak je u mě zvykem, dříve než ostatní, i když už tady pár lidiček stojí, pořád ještě to není celá třída, a k odjezdu je celkem daleko. Položím tašku na zem a sednu si na ní, abych tady zbytečně nestál jako tvrdé Y. A pak začnu pozorovat cokoliv zajímavého, na co mi ulpí zrak, abych se zabavil, než se dostaví zbytek, vyřešís e ta spousta zbytečností, které se musí udělat, před tím, než se pojede. |
| |
| Jen co jede učitel, zaklapnu knihu a položím jí na bok. To co říká, poslouchám jen napůl. Nejsem šprt, jak si všichni myslí, nemusím slyšet všechno. Rozdá vysvědčení. Jen ho očima krátce přejedu. Nic co bych nečekal a ani nic nebvyklého. Dám vysvědčení do složky a jen co učitel domluví a propustí nás, naskládám složku i knížku do taška a pustím se na cestu k domovu. Jdu pomalu, nikam nespěchám. Jediné, co dnes musím udělat je nabalit si věci. Nic víc na práci nemám. Ráno vstanu a vůbec mi nepříjde, že bych spal o pár hodin méně než obvykle. Jinak ráno probíhá stejně, jako když jdu do školy. Koupelna, snídaně, znovu koupelna. Ještě napsat rodičům, že už jsem šel. Z domu vyrazím pomalou chůzi na sraz. Kufr v ruce a batoh na zádech. Nikam nespěchám, ale i tak jsem tam mezi prvníma. Jako obvykle. Jen dnes mě asi většina lidí konečně uvidí v "normálním" oblečení. Ošoupané jeany s několika řetízky, triko, košile. Postavím kufr, sednu si na patník a otevřu knížku. Nasadím si sluchátka, abych trochu ukrátil čekání a pustím si nějákou hudbu. |
| |
| Na vysvědčení se ani nepodívá,nezajímá mě to,skončí v tašce.Nechci poslouchat ty kecy,musím.Jen sedím,odpočítávám minuty.Při první příležitosti odcházím,stále ve mě je dost vzteku z výletu. Velmi nerad se objevím před školou za minutu šest.Na zádech mám jen batoh s nejnutnějším.Dlouhé černé oblečení volnějšího stylu z příjemné látky,na koncích červené ornamenty.U pasu mám tréninkovou katanu. Stojím stranou,nechci tam jet.Dávám to jasně najevo nejen učitelům,ale i spolužákům.Pohled je plný vzteku. |
| |
| Netrpělivě čekám, až dostanu do rukou své vysvědčení a neustále v lavici poskakuju jako čertík z krabičky. Když mě učitel konečně vyvolá zářím jako sluníčko a divoce přikyvuju na všechno, co říká, i když ho očividně vůbec neposlouchám. V sekundě si prohlédnu své vysvědčení a nadšeně zavýskám. Pak ho začnu hrdě ukazovat všem spolužákům, než učiteli dojde trpělivost a já zase skončím za dveřmi. Jakmile vyučování skončí, začnu se chlubit alespoň Daisukemu, neustále mu opakuju, co jsem dostal a jak je to skvělé. Mám očividně velmi dobrou náladu. Vzhledem k tomu, jak brzo musíme vstávat, rozhodnu se, že dnes vůbec nepůjdu spát. Znám se moc dobře, zaspal bych a výlet bych zmeškal a to vůbec nechci. Nakonec mi i má sestřička, Miko, zavolá, že mě doprovodí ke škole, aby se rozloučila. Celou noc hraju videohry a mazlím se s Dai-chanem. Kolem třetí ráno si teprve začnu balit a moje nacpaná taška jasně dokládá, jaký mám smysl pro pořádek. Každých pět minut si vzpomenu na něco, co jsem zapomněl a pokusím se to do tašky ještě nacpat. Nakonec se obléknu. Dám si na sebe kraťoučké bílé tričko s nápisem angel, které sotva zakrývá hrudník a vystavuje tak světu na odiv mé ploché bříško, bokové jeansy do zvonu a bílou vestu bez knoflíků (stejně bych ji nezapínal když mám tak cool tričko) která je posetá třpytkami a blyštivými kamínky. Když dorazí Miko obuju si tenisky a vyrazíme ke škole. Společnými silami táhneme nacpanou tašku a Dai-chan nám nadšeně krouží kolem nohou a štěká. Jakmile dorazíme začnu zdravit všechny své spolužáky a nadšeně představovat svou sestru. Je to velmi krásná dívka a může jí být kolem pětadvaceti. Vypadá vážně jako nějaká modelka. Když si všimnu Satoshiho hned se k němu rozběhnu a začnu studovat jeho obleček. "Jů to vypadá kakkoi! Teda jako trochu děsivé že, když se pořád tváříš tak booo, ale fakt ti to sluší," ocením ho, jak je mým zvykem pořádně nahlas. Pak popadnu Dai-chana, který na mě ňufá, proběhnu kolem Yamata a přitom mu zaklapnu knížku a nakonec doletím k Hyu-chanovi a strčím mu Dai-chana před nos. "Jeho výsost v celé své kráse. No není nádherný?!" otočím se i po ostatních, aby mého miláčka ocenili. Je vážně roztomilý, maličký a huňatý jako medvídek. |
| |
| Jsme zabraný se Sorem do hovoru, že nezjistíme příchod nových duší ani těch, co tu byli. Avšak příchod Takanoriho je tak hlučný, že dokonce i my zmlkneme a díváme se, co se dělá. Jak zaklapne Yamatovi knížku, padáme smíchy do předklonu. Než se naději, to štěně z fotografií je naživo předemnou a já sebou trhnu dozadu, jak se leknu. " Ty pako , Takanori, jsem se lekl....a tohle je ta hvězda....no je trošku malý...ale pěkný...a nebude se ti po něm stýskat? " rýpnu si a strčím do Sora, který se přidává a pohladí štěně. |
| |
| Pozorně si několikrát prohlídnu vysvědčení jako bych snad doufal, že se tam objeví něco nového, ale po pár minutách to vzdám a s tichým povzdechnutím ho schovám do tašky. Určitě nejsem na své známky zrovna dvakrát pyšný, ale Taka-chan vypadá šťastně a to mi zlepšuje náladu. Několikrát ho pochválím, ale pak ho učitel vyhodí ze třídy, a tak se zase začnu věnovat svému časopisu, který jsem si přinesl. Doma to proběhne přesně tak, jak jsem si myslel. Otec není doma a máma spí, takže jen položím své vysvědčení na stůl a vyběhnu nahoru do svého pokoje, abych si mohl sbalit věci. Narvu do tašky spoustu potřebných i úplně zbytečných věcí a navrch tašky, tak abych ho mohl kdykoli rychle vyndat, hodím foťák a jdu spát, abych byl na výlet dobře vyspaný. Ráno se probudím a seběhnu do kuchyně, podívat se jestli se včera nevrátil otec, ale zdá se, že se tu zase ani neukázal. Máma si však vysvědčení nejspíš prohlídla a nenechala to být, jelikož byla zrovna v depresi nezapomněla po mě hodit nějaké nádobí a beze slova se vrátila k sobě do pokoje. Rychle vběhnu do koupelny, obvážu si zraněnou ruku a zalepím si škrábanec na tváři, pak na sebe navlíknu bílé tričko , na které si ještě obleču rozepnutou košili. Na nohy si natáhnu černé volnější kalhoty a na hlavu si narazím černou kšiltovku. Ještě se rychle rozloučím se psem a vyběhnu směrem ke škole. Konečně se bezpečně dostanu na místo a zaslechnu Hyunovu poznámku. "Proč by se mu stýskalo? On přece jede s náma...ne Dai-chan?" Informuju ho a přivítám se s pejskem, kterého už dobře znám. |
| |
| Ani já , ani Sora nevíme, kde se tu Daisuke vzal. Otočím se na něj a mírně nakloním hlavu. " Copak tohle štěně je povolený...tak to je super..to nebude nuda a budem mít nejveselejší chatku z celé třídy..ale nesmí mi chodit čůrat do postele. " Pocuchám štěně na hřbetě. "Čučte, co mám já....jsem si dal. " Pochlubím se a vypláznu na ně jazyk se svojí novou ozdobou. Jsem na ní náležitě hrdý , ale pro nebezpečí štěněte a jeho psího jazyka, ho zase rychle schovám. |
| |
| Byl bych rád, kdybych byl plně schopný ty řvouny ignorovat...vlatně ono by se mi to vedlo bez moc velkých obtíží, ale bohužel jeden z nich se rozhodl, že bude mluvit přímo na mě. Naštěstí je to krátké a hned zase zmizí...přesto se cítím docela divně, když mě takové malé štěně s ještě menším štěnětem ohodnotí takhle mé oblečení. Jen tu poznámku o tom, jak se tvářím si mohl odpustit, i když je to samosebou pravda, ale i tak si ten kluk pouští pusu moc na špacír. Někdo by ho měl naučit jak se správně chovat...nebo ho náležitě umlčet. Pro teď ale bude stejně nejlepší, když si ho nebudu všímat...a když si pro jistotu nebudu všímat nikoho...příliš moc. I když je to těžké...děje se tady příliš moc věcí na to, aby se to dalo jednoduše ignorovat, a taky je tady hluk. A taky bude ještě větší hluk přímov autobuse...myslím, že to bude ten nejhorší způsob mučení. |
| |
| Zanedlouho se dostaví nejuřvanější člověk, kterého znám. Takanori Nishikawa. Zase začne všem ukazovat tu svou chlupatou kouli. Jestli jde o mě, mám jisté kritéria co je a co není pes. Nemám rád malé psy a jak tak koukám z tohohle žádný obr asi nevyroste. Snažím se ignorovat ten řev a číst si. Nejvíce mě však naštve, když proběhne kolem mě a zaklapne mi knížku. Kouknu se na něj jako na obtížný hmyz a otevřu stránku se záložkou a čtu si dál. Rozhodnu se však, že to tak nenechám. Ani nezvednu hlavu a promnluvím na něj. "Takanori...ta chlupatá koule co máš s sebou...to je na svačinu nebo na večeři?" Zeptám se nevzrušeně. Zrovna se baví s Hyunem a Sorou. Jsou celý nadšení z toho, že budou mít toho "psa" na chatce. Jen se tiše zasměju. Po chvíli je však můj smích celkem slyšet. Trochu se uklidním. "Vy jste teda naivky. Jistě že ten váš pes tu bude muset zůstat...to jste si mysleli, že vám ho nějáký učitel dovolí? Naivky." Zakroutím nechápavě hlavou. Ještě chvíli se směju a něco si pro sebe bručím. Tohle mě dost pobavilo. Jen co se trochu uklidním, pustím se zas do čtení. |
| |
| Tvářím se nadšeně, když si všichni všímají Dai-chana, jen se trochu zamračím na Hyu-chanovu poznámku a našpulím rty. Jakmile ale uslyším Daisukeho tak se zase rozsvítím jako sluníčko. "Ahoooj Dai-chan! Hurá těšíš se jako já?!" přivítám ho nejdřív, než se zase otočím na Hyuna aniž bych mu dal šanci odpovědět. "Jasně že Dai-chan jede s námi, já nikdy nemůžu být odloučený od svého miláčka," ujistím ho a přitisknu si pejska k sobě. "Týjo!" vyvalím pak oči na Hyu-chanovu novou ozdobu a vzápětí se dám do hlasitého smíchu, jako by to bylo něco strašně legračního. Radost mi pokazí až Yamato. "Jseš pěkně zlý. Strč zase nos do svojí knížky," odbydu ho jenom a vypláznu na něj jazyk. Netrvá dlouho a zase začnu běhat okolo a ukazovat Dai-chana ostatním, abych se pochlubil opravdu pečlivě. |
| |
| Chci Tak-chanovi něco říct, ale zdá se, že na to ani nečeká, protože má zrovna jinou práci. Zase má spoustu energie a pobíhá kolem, aby všem ukázal svého pejska. Ještě jednou Dai-chana pohladím , a pak se otočím zpátky na Hyuna. "On si ho bere všude, takže i když mu nedovolí si ho vzít jsem si jistý, že ho tam zákaz nezákaz nějak propašuje." Řeknu s úsměvem Hyunovi a začnu se věnovat opravování obvazu na mé ruce,což není nijak vzácný pohled,protože obvazy a náplasti nosím velice často.. |
| |
| Smích Takanoriho přehlídnu, protože já jsem na svojí ozdůbku pyšný a už si s ní zase hraji. Takanori stejně letí za ostatníma a tak tam zůstaneme jen my tři. Sora mi něco pošeptá a oba se zaměříme na Daisukeho a jeho zranění. " Teda, kdo ti to takto blbě zavázal...když už padáš, nauč se to zavazovat." poznamenám na Daisukovu adresu a než stačí cokoliv udělat, tak ho chytnu a natáhnu to k sobě. " Já se na ruce zranil jen asi dvakrát, ale ted to spíš odnáší záda....ty jsi však nešika...nechceš naučit padat?" Sora se směje a přitakává. Sám byl svědkem několika mých pádů i ošklivých pádů. Během mžiku má Daisuke opravený obvaz a já se na něj jen zašklebím. " A nebo by jsi radši domácí sestřičku, aby ti lepila bebí." zasměji se a poplácám ho. " Neber mě vážně, hele, na zranění jsem mistr...a na jejich léčení taky." V tom mě Sora zase něco pošeptá a já se jen otočím na ty bubáky v naší třídě. Tohle bude výlet...tihle budou v koutě a možná by bylo lepší, kdyby nikam nejeli. |
| |
| Ani nestačím zareagovat, když mě Hyun popadne za ruku a začne mi upravovat obvaz. "No já jsem si to vázal sám, tak to taky podle toho vypadá." Řeknu a poslouchám jeho narážky na moji nešikovnost. "No jo já jsem velký nešika....pořád někde padám a tak podobně....." Zalžu a počkám než zase pustí moji ruku. Díky...Ta sestřička by se hodila, ale myslím, že kdybych si nějakou přivedl, tak by vyletěla z domu hodně rychle a já pravděpodobně s ní. Řeknu s úsměvem a začnu se rozhlížet po okolí, kolik nás ještě chybí. |
| |
| Začne se předávat vysvědčení. Nějak si toho moc nevšímám, protože mi je to tak nějak jedno. Dostane se řada na mě a tak si pro něj dojdu. Z výsledků jsem celkem spokojený. Školní rok jsem zvládl aniž bych propadl. Víc to neřeším a papír strčím do kapsy u kalhot. Učitel nám řekne několik málo dalších slov, co se týče výletu. Moc ho neposlouchám, protože s klukama vymýšlíme, co budem provádět na výletě. Učitel odchází a to znamená, že máme volno. V jednu chvíli se jeden z těch blbounů chlubí svým výzem. Zašklebím se dojdu k umyvadlu a pořádně namočím houbu. Terč je jasný. Hodím houbu a má muška je perfektně přesná. Uřvance jsem trefil přímo do obličeje a houba pustila nasáklou vodu, takže je krásně mokrý. Pak se vrátím na své místo a pokračuji v diskusi s kamarády. Dojdu domů a abych měl od všeho pokoj klid zbalím si hned věci, které budu na výlet potřebovat. Základní věci mám, ale protože jsme s klukama přemýšleli, že něco provedem obvolávám je a zjišťuji, zda mám brát něco speciálního. Protáhne se to dlouho do noci a celkem unavený jdu spát. O několik hodin později mi zazvoní ten proklatý budík. Vzteky ho zamáčknu. Hádám, že s tímhle zacházením mi dlouho nevydrží. Chvilku své vstávání odložím. Nakonec to vyjde tak, že spím další půl hodinu. Probudím se a když zjistím kolik je hodin, začnu neuvěřitelně rychle spěchat, abych nepřišel pozdě, protože je přislíbený i trest a ten teď nepotřebuji. Vyběhnu z domu a letím ke škole,abych stihl hodinu ve kterou se máme sejít. |
| |
| I když na mě Sora hovoří, poslouchám, co říká Daisuke. Otočím se na něj hned potom, co já pošeptám něco Sorovi a poplácám ho přátelsky po zádech. " Nesmíš to vidět tak černě...hele, klidně ti ted na výletě budu dělat ošetřovatele, podívej, Sora jsem ošetřoval včera. " drcnu do Sory a ten vyhrne rukáv a ukáže zalepený odřený loket. " Vidíš, učím ho padat...chceš to taky učit? Stejně...podívej se, kdo s námi jede...ty individua." sehnu se blíž a pošeptám Daisukemu. " Jsou to bubáci a chceme jim něco provést...přidáš se? " Vzdálím se a mrknu na něj, zda bude či nebude souhlasit. Sundám ruku z jeho zad a přátelsky se usmívám. V tom nám obou skočí Sora kolem krku a ukáže k přicházejícímu Daigovi. Pochopím a zasměji se. " Ne, Soro...toho ne, z toho by byl velký průser a ty víš, že já mám hranice. " upozorním ho a v puse si hraji s piercingem. |
| |
| To ráno je úplně stejné jako každé jiné. A to že se bude rozdávat vysvědčení na tom vůbec nic nemění. Přijdu jako obvykle docela včas, posadím se na svoje místo a Many začne nahlas přemýšlet, co všechno by si měl vzít s sebou na ten výlet. Porovnáme spolu seznamy, které jsme vytvořili v hlavě. Doplníme mezery toho druhé, takže když dorazí učitel s těmi papíry, tak už máme zjištěno a co ano a co ne. Počkám, než padne moje jméno, a teprve pak si zajdu pro vysvědčení. Není na něm nic, co bych nečekal nebo mě mohlo nějaký způsobem překvapit. Jsem na tom slušně, tak že spokojený. Brzy nás propustí, takže jenom Manyho zavezu domů a sám se tam dopravím taky. Matka i otec vypadají s mými výsledky docela spokojeně, takže se přesunu nahoru a začnu si balit věci. Sbalím si jenom to, o čem jsem přesvědčený, že by se mi mohlo hodit. Není toho moc, takže stačí jedna středně velká cestovní taška. Večer si ještě nachystám věci, které si obleču ráno, abych se tím nezdržoval. Spím docela klidně a ranní vstávání mi sice radost neudělá, protože je mi to v celku jedno. Lehká snídaně, protože ráno toho do žaludku stejně moc nedostanu, a vyrazím ke škole. Dorazím tak akorát, ani moc brzy ani pozdě, takže jenom mlčky počkám do chvíle, kdy se objeví i Many a dám se s ním do řeči. |
| |
| Přesně v šest přijede před školu autobus a v něm už sedí učitelé, co s vámi jedou na výlet. Učitel matematiky - pan Watanabe (muž středního věku, přísný, nižší hubené postavy, krátce střižené vlasy, ostré rysy, tenké rty a nevýrazné oči) , učitel japonštiny a cizích jazyků dle výběru - pan Tanaka ( mladý muž vysoké postavy, krátké černé vlasy, kulatější obličej, vlídný pohled, je hodný a hodně odpustí) , učitelka ekonomických věcí - slečna Maeda ( mladá učitelka, snaží se být přísná,ale její oči jsou něžné, plnoštíhlá, menší, černé vlasy po pas nošené do stahnutého culíku, nenápadné brýle, kulatý obličej, plnější rty) a poslední je zástupce ředitele - pan Kawano (muž pokročilejší věku, sportovec, plešatý, ostré rysy, v obličeji vyzáblejší, pohled pichlavej, nevýrazné rty). Všichni učitelé vystoupí , každý v ruce desky a po jednom začnete nastupovat, přitom oni stojí a hlídají, co si berete. Kawano nařídí jednomu ze spolužáků zjistit, kdo tu není a ten přiběhne a dá jim jména tří žáků, co ještě nedorazili. Podívají se na sebe a je jasné, že chybějící žáky objedou autobusem. Nejdříve slečna Maeda zavolá na daná telefonní čísla z jejich papírů o žákách. Jak se k autobusu přiřítí Takanori se štěnětem a oba se hrnou do autobusu, chytne ho učitel Watanabe za rameno a strhne zpátky. " Co to má být? To zvíře tady nechej. " Nečeká na případné výmluvy a chytne štěně bezcitně za srst a vyrve ho klukovi z náruče. Na to strčí Takanoriho do autobusu tak, aby nestihnul si štěně zase vzít. Štěně knučí a to už přibíhá vyděšená Takanoriho sestra a převezme si ho. Takanori je i přes případné protesty nastrčený do autobusu za pomoci panem Kawano. Ještě mu udělí pořádný pohlavek za divadlo, co tu předvádí. Jen co nastoupí všichni žáci do autobusu, vyráží se na cestu. Na cestě učitel Tanaka rozdá klíče od chatek. Sora, Hyun-Shik, Takanori a Daisuke mají chatku číslo 11. Chatku č. 12 získá Kuro, Daigo a ještě dva z Daigovi bandy, chatku č. 10 dostanou Satoshi, Takeshi, Yamato a Many. Po hodině se konečně dostanete z města i se zbývajícimi spolužáky, kteří mají velký průšvih a vyrážíte na cestu, která bude trvat kolem tří hodin. Učitelé vám nechají volnou zábavu s podmínkou, že pokud to bude moc hlučné, tak se bude zbytek cesty opakovat látka. |
| |
| Se spokojeným úsměvem popadnu Dai-chana do náruče, políbím Miko a pořádně se s ní rozloučím. Pak se rozběhnu k autobusu, kde ale moje nadšení okamžitě opadne. Než stihnu cokoli říct, nebo udělat, popadne ten odporný učitel mé zlatíčko tak nechutným způsobem, že bych ho za to nakopnul a sebere mi ho. Začnu okamžitě ječet, div že to nevysklí okna v autobuse a pokusím se na učitele vrhnout, ale zastaví mě nějaké cizí ruce. Pro změnu se tedy chci rozběhnout za svým pejskem, který nešťastně kňučí, ale to už mě ostatní učitelé cpou do autobusu. Odmítám si sednout a mlátím sebou, snažíc se probojovat ke dveřím. Přes svou energii jsem ale přeci jen velmi maličký a lehký, takže mě udrží dovnitř až do odjezdu. Honem si sednu k oknu a nešťastně přilepím tvář na sklo. Je vidět že mám slzy na krajíčku, když se dívám jak mi Dai-chan mizí z očí. Ještě nikdy jsem od něj nebyl tak dlouho odloučený.... Chvíli sedím tiše, jako hromádka neštěstí a pak okamžitě vytáhnu mobil a volám Miko. Asi půl hodiny jí dávám instrukce, jak se má o mého miláčka starat, přitom sem tam do telefonu vzlyknu a další půl hodiny se dožaduju s Dai-chanem mluvit a neustále jí připomínám, na co nemá zapomenout. Jakmile telefon skončí, vrhnu se kolem krku Daisukemu a znovu vypadám jako uzlíček nervů. "Co budu dělat bez svého miláčka? A co bude dělat on beze mě? On bude hrozně smutný! A Miko na něj bude mít málo času!" postěžuju si zoufale. |
| |
| Jakmile se objeví autobus, tak se na něj podívám a sleduji, dokud se nezastaví a nezačnou se tam všichni hrnout. Chvíli ještě sedím na místě, než se taky zvednu pomalu se vydám k autobusu. Neunikne mi ten velmi zvláštníé výstup s tím malým opičákem a učitelem. Musím říct, že by se měl k psovi chovat hezky, ale zase ta opice si ho neměla sebou brát v první řadě, určitě to neměl od učitelů povolené. Aspoň se z tohodle ponaučí, že by měl být klidnější a poslouchat, co se říká a nedělat si co chce. Alespoň v to doufám, protože jinak by tohle mohlo začít v budoucnu být velmi nesnesitelné, možná až příliš. Zdá se, že učitelé nemají nejmenší námitky proti ničemu,co u sebe mám, včetně kytary, což jsem si ostatně myslel, jen tak. a navíc myslím, že bych se bez kytary nedokázal nijak pořádně obejít, zvláště když na tu doma hraji skoro každý den. Nastoupím dovnitř a usadím se asi v prostřed autobusu, kde si zaberu obě sedadla, jedno pro mě a jedno pro mou kytaru. O chvíli později zjistím, že tohle místo nebyl ten nejlepší výběr, protože usllyším až příliš blízko hlas toho prťavého opičáka, jak vykládá něco o psovi do telefonu a pak po nějaké době začne hučet do toho svého povedeného kamaráda něco podobného. Snažím se to ignorovat, a raději, abych se uklidnil, a taky odvedl své myšlenky někam jinam, vytáhnu kytaru. Opravdu mám štěstí, že vedle mě nikdo nesedí, protože jinak by se mi mohlo hrát velmi špatně, ale takhle mám dostatek prostoru, takže se dám okamžitě do hraní. |
| |
| Mírně se usměju. "No ošetřovatele mi dělat můžeš, ale budu rád, když to nebude moc často....Nerad bych strávil celý výlet třeba s nohou v sádře...to by byla nuda." Potom ztiším hlas. "A pokud jde o tu druhou příležitost...možná pomůžu, ale jen když to nebude moc přehnané...Každopádně myslím, že Taka-chan se přidá velice rád." Řeknu, ale pak si všimnu, že už se nastupuje do autobusu a tak odběhnu zpátky za Takanorim. Způsob jak učitelka vyhodila Dai- chana z autobusu se mi vůbec nelíbí a při jeho kňučení je mi skoro až do pláče. Sednu si tiše na sedadlo vedle Taka-chana a poslouchám jeho nekonečný telefonát s Miko. Když skončí a pověsí se mi kolem krku, začnu ho hladit po vlasech. "Neboj on to zvládne. Miko je hodná a postará se o něj...to je dobré, ne? Já musel Yuri nechat v psím hotelu, což je mnohem horší... a kromě toho..já jsem přece taky Dai-chan, tak si ze mě můžeš udělat náhradní štěně." Snažím se ho utěšit. |
| |
| "Ale já to bez něj nevydržím," zakňučím. Jen stěží potlačím slzy a snažím se uklidnit. "Budu se teď s tebou muset víc mazlit," přikývnu pak a ještě chvilku zůstanu jen mlčky viset Dai-chanovi kolem krku. Je to chvíle, co jsme odjeli od školy a přesto už teď se mi hrozně stýská. Ale já nejsem někdo, kdo bývá smutný...jsem rád veselý, takže to prostě musím nějak překousnout. Po chvíli se od Daisukeho odtáhnu ale pořád se tvářím dost nešťastně. Pak mě ale do uší uhodí melodie a já se opřu o opěradlo a zahledím se Satoshimu na ruce. Moje oči se teď zdají ještě větší, když se dívám jako zmoklé štěně. "Zahraj mi něco pěkného...něco veselého...prosím?" požádám ho vyjímečně slušně a klidně. Dlouho mi to stejně nevydrží, nanejvýš než dorazíme na místo. |
| |
| Zvykl jsme si mít zavřené oči, když hají, ale tady to nejde. Sice by mi zavřené oči pomohly nesoustředit se na okolí, ale taky bych mohl nezaznamenat nějakou zatáčku a to by se mohlo mé kytaře vymstít. Takže se pokusím nevšímat si toho hluku okolo i tak. Chvíli hraji bez jakéhokoliv vyrušení...ale pak ta malá opice musí promluvit zase na mě. Má jediné štěstí, že promluvil slušně, ale i tak nemám nejmenší touhu chovat se k němu já nějak slušně. Stejně si zaslouží aby se k němu nepřistupovalo hezky s tou jeho otrvnou povahou. "A to bych měl udělat proč?" zeptám se ho. Sice můj hlas zní klidně, ale rozhodně se v něm dá rozpoznat, že nemám o Takanorim vysoké a hezké mínění. A proto je tady ta šance, že mu jeho příní nesplním...taky, proč bych měl, že? |
| |
| Daisuke souhlasí s našim plánem a odběhne. Ihned se Sorou na sebe mrknem a vyrazíme k autobusu. Jdeme pár spolužáků za Takanorim a tak vidíme, co se tam odehrává. Tak to vypadá, že povolení neměl...škoda..mohla být legrace...no snad to tam zvládne...však jedeme jen na týden. Postupujeme dál a jen se vyhnu Takanorimu, který se snaží dostat z autobusu. Posadíme se na pravou stranu autobusu a já se posadím do uličky, Sora k oknu. Vyrazíme a Takanori vzdá napůl svůj boj a začne volat. Protočíme oči a skloníme hlavy k sobě a cosi si špitáme. Náhle začne Satoshi hrát cosi na kytaru. Mrknem na sebe a oba zakroutíme hlavou na nesouhlas. Sora vytáhne přehrávač, každý si veme jedno sluchátko a posloucháme muziku nám bližší. Já vytáhnu karty a za chvili oba klepeme hlavama do rytmu a přitom se navzdájem porážíme a občas se zasmějeme nad nějakou tou poznámkou. |
| |
| Přikývnu a věnuju mu jeden ze svých úsměvů. "Hai hai...Můžeš se se mnou mazlit tak často jak budeš chtít. Kromě toho..jedeme přece jen na týden.Dai-cham to zvládne." řeknu. Trošku mě překvapí, když Takanori požádá Satoshiho, protože vím, že Satoshi ho zrovna moc nemusí, ale Taka- chan má hudbu rád a možná by mu to trošku zvedlo náladu. Satoshiho reakce na žádost je však zhruba taková, jak jsem čekal a tak se přidám k Takanorimu. "Prosím...zahraj něco..Taka- chan je moc smutný a ty hraješ dobře....Onegai.". Poprosím ho slušně. |
| |
| Sedím u okna v zadní části autobusu a čtu si. Předtím jsem chvíli sledoval, jak Takanori vyváděl kvůli té chlupaté kouli. Ale co...říkal jsem mu to. Teď už se zase moje myšlenky vrátí zpět ke knížce. Ne nadlouho. Zaslechnu, jak Satoshi hraje. Chvíli ho poslouchám. Potom se však stane něco, co mě překvapí. Takanori požádá Satoshiho, aby mu něco zahrál. Něco veselého. Trochu se podivím a kouknu dopředu. Chci vidět, co Satoshi udělá. Vím, že nemá Takanoriho nijak extra v lásce a vypadá to, že jediný, kdo si to neuvědomuje je Takanori. Satoshi se však zachová tak, jak jsem čekal. Žádná písnička na přání nebude. Trochu škodolibě se usměju. Daisuke se však přidá ke škemrání. Rozhodnu se je pozorovat o něco déle. Tak...a jestli teď Satoshi couve, dost u mě klesne a ztratí respekt. A nejsem si jistý jestli jen u mě... S úsměvem pozoruju, co se stane dál. |
| |
| Očividně si naprosto neuvědomuju, proč Satoshi takhle reagoval. Nedochází mi, že by mě mohl někdo nemít rád, natož mě nesnášet. Opřu se o opěradlo křesla a vděčně se usměju na Daisukeho, když se k mému škemrání přidá. "Protože je mi smutno, mám rád hudbu a ty určitě umíš moc dobře hrát, udělalo by mi to radost," vysvětlím mu bez okolků a přidám k tomu na mě velmi umírněný úsměv, i když je na mě pořád velmi patrné, jak jsem skleslý, obzvlášť to jde přečíst z čokoládově hnědých očí, i když se snažím to nedávat už víc najevo. Rád bych se rychle vzpamatoval, přeci jen jsem se na tenhle výlet moc těšil a pěkná hudba by mi k tomu určitě pomohla. |
| |
| Přestanu hrát a změřím si tu povedenou dvojici očima. "Tak zaprvé," promluvím chladným hlasem, což je možná ještě horší, enž kdybych mluvil nepříjemně, protože to vytváří enormní nádech neosobnosti. "Za to štěně si můžeš sám. Netušil sjem, že jsi až tak pitomý, aby ti nedošlo, že by ti to nepovolili tak jako tak. Za druhé, jsi docela dost otravný na to, abych ti nic nezahrál, a to, že na mě koulíš očima ti nepomůže ani za mák. Za třetí, pokud je ti smutno, tak se můžeš vrátit ke kdákání s tou svou bandičkou. A za čtverté, pokud ti to ještě nedošlo, tak vůbec nejsem tak příjemný jak vypadám, takže se ztrať, než toho budeš litovat." Po těhdle slovech se otočím ke kytaře a vrátím se do hraní svého vlastního. Myslím, že tohle tomu škvrněti stačlo dostatečně na to, aby se mnou dál nemluvil. Možná jsme na něj byl moc nepříjemný, ale on mě s tou svu věčně otevřenou chlebárnou vytáčí už od začátku školního roku. Navíc mu to patří. |
| |
| Trochu se přikrčím, když na mě Satoshi takhle vychrlí svoje krutá slova, ale jestli si myslel, že mě tím zastraší, tak to je vedle. "Vždyť jsem ti nic neprovedl...a jestli jo tak je mi to moc líto," řeknu zklamaně a marně se snažím si vzpomenout, čím jsem mohl Satoshiho tak popudit. Nakonec ke mně dolehnou jeho slova že není příjemný jak se zdá. No ne že by se zdál nějak milý, ale já prostě hledám v lidech vždycky to dobré. "Já si nemyslím že jsi nepříjemný, jenom trochu moc samotářský. To je škoda ne? Je to hrozná nuda být pořád sám," podělím se s ním o svůj názor a na tváři mi opět zazáří můj dobrosrdečný pojďme-být-kamarádi úsměv. |
| |
| Stojím opodál,znechuceně sleduju to divadlo.Přijede autobus,nehrnu se dovnitř,jdu jeden z posledních.Ani jeden učitel na mě nešáhne,ani na moje věci.Učitelka ustoupí pod mým pohledem.Jasně dávám najevo svojí nevůli.Místo najdu vepředu u okna.Vedle mě zůstane volno.Pohodlně se usadím,zavřu oči.Ignoruju hluk autobusu,snažím se na nic nemyslet,přinejlepším usnout. Tohle je snad trest?Proč další?Nevytrpěl jsem si už dost.Výlet,pitomej výlet.Zkažený,zbytečný týden někde,kde chcípnul pes.Nemám rád taková místa.Až se vrátíme,požádám o přeložení.O tohle nestojím,nechutně mě vydírat. |
| |
| Způsob jakým s námi Satoshi jedná se mi vůbec nelíbí a když takhle urazí Taka-chana je to poslední kapka. Vím , že Takanori si to zas tak osobně nebere, ale já jsem jeho kamarád a nechci, aby se do něj někdo navážel. Instinktivně mu vrazím facku, i když rána ode mě opravdu nebolí, ale přesto pořád je to facka a není to nic příjemného. "Neurážej Taka- chana...pokud ti něco vadí, stačí to říct slušně!" Křiknu na něj, pak mi ale konečně dojde co jsem udělal , a tak okamžitě zmlknu a couvnu na druhý kraj uličky, neboť si nejsem jistý jak Satoshi na facku zareaguje. |
| |
| Vypadá to, že mu to rozhodně nestačilo, protože na mě ten malý opičák pokračuje mluvit. Dohraji ještě pár akordů, než se na něj otočím, abych mu řekl nec asi tak milého, jako před chvílí, ale jakmile to udělám, tak mi ten jeho kamarád vlepí facku a seřve mě. no, i kdybych měl předtím nějaký byť jen minimální důvod mu zahrát, dkyby se mu povedlo říct něco, co by mě moho dostatečně přesvědčit...teď se jim povedlo dosáhnout toho, abych to neudělal za žádnou cenu. V očích se mi zaleskne docela nebezpečně, ale krom jemněého zamračení na to nijak nezareaguji. Pevně semknu rty a bez dalšího slova se od nich odvrátím. Rozhodně nemám žádnou touhu mluvit s někým takovým. |
| |
| Párkrát zamrkám a nejsem si jistý, že jsem viděl správně. Daisuke je takový milý a jemný, ale dobře vím, že se za své kamarády umí postavit. Přece jen bych ale nečekal, že udělá tohle, mě to přece neurazilo, jen trochu zamrzelo, ale s tím já se dokážu vyrovnat mrknutím oka. Jen mám obavu že teď bude Satoshi moc rozzlobený. "Dai-chane to nebylo nutné..." zašeptám jenom jeho směrem a tvářím se ustaraně. Nezlobím se na něj ani trochu, jen nechci aby se na nás kvůli tomu zlobil Satoshi, když se zdá, že už předtím jsem ho něčím rozčílil. "Já se omlouvám! Jsi v pořádku? Je mi to vážně moc líto..!" otočím se hned na Satoshiho a moje starost rozhodně není hraná. Trochu víc se nahnu přes opěradlo, abych se ujistil, že mu Dai-chan náhodou neublížil, i když s jeho muší silou to asi nehrozí. Je mi to opravdu líto. |
| |
| Maličko se ukloním, abych mu dal najevo, že mě to mrzí. "Gomen..." Omluvím se oběma, ale především Satoshimu, kterého jsem zranil a posadím se na své místo. V normální situaci bych to asi neudělal, takže se Satoshi možná stal spíš takovým prostředkem, na kterém jsem si vybil zlost, která ve mě od rána vřela.Podívám se na obvázanou ruku, jenž v důsledku prudkého pohybu začala zase krvácet. Když mi zazvoní mobil. Hovor trvá několik minut, ale já přitom řeknu sotva pár slov, pak telefon trošku sklesle schovám do tašky a začnu se znovu věnovat své ruce. Taka- chana se rozhodnu už radši neotravovat, nerad bych zase něco zkazil. |
| |
| Slyším moc dobře jak Takanoriho, tak Daichiho omluvu, ale jak jsem si řekl už předtím, nehodlám se jimi nadále zabývat. Takže se na ně přirozeně už neotočím a nechám své prsty znovu se dotknout strun, abych se alespoň uklidnil. Tohle mi totiž docela zkazilo náladu a navíc mě to docela hodně naštvalo, a já bych opravdu nerad někomu něco udělal. I když bych se potom opravdu hodně uklidnil, kdybych něco rozmlátil...ale stejně jsou tady učitelé, takže si to nechám na později....pokud mě ještě něco vytočí. |
| |
| Satoshi už na mě ani nepromluví a tak se zatvářím nešťastně. Vážně je mi líto, že se zlobí...ale nevím, jak si ho usmířit, snad na něco později příjdu. "Omlouvám se...opravdu..." řeknu ještě jednou a sesunu se na sedadlo. Všimnu si že Dai-chan telefonuje a tak mlčím. Když skončí vypadá nějak sklesle. "Kdo to byl? Máma? A co se ti vůbec stalo? JJe to dobrý? Nebolí to?" začnu se hned strachovat a zblízka si jeho ruku prohlížím, i když radši na něj nesahám, ještě bych to zhoršil jak se znám. |
| |
| Hrajeme se Sorou karty a posloucháme písničky, když mě Sora přeruší a dívá se směrem k těm třem. Otočím se taky a vidím zrovna, jak Daisuke vlepí facku Satoshimu a potom se začne omlouvat. Sledujeme to divadlo a dokonce se opřeme o opěradla a bavíme se. Posloucháme písničky a usmíváme se. Všimnu si Daisukeho a i jak si zase hraje se zraněnou rukou. Mrknem se Sorou na sebe a pokrčíme rameny. Co se budu starat.....ale jsme v chatce...ale má tam Takanoriho...no uvidíme..at se Daisuke rozhodne sám. Sora míchá karty a tak se nadzvednu a křiknu přes celý bus. " Daisuke.....kdyby něco...má nabídka ošetřovatele platí....a nematlej to těma špinavejma rukama. " usměji se a znova se posadím, abych mohl hrát. Má je určitě špinavý...ale ta facka sedla...první bubák....uděláme si čárku. |
| |
| Trošku smutně přikývnu a pokusím se na něj usmát. "Hmm...vypadá to, že táta zase nepřišel domů, tak je trošku nervózní. Ona se z toho snad vyspí a bude to dobré" Vysvětlím a znovu se podívám na svoji ruku a šáhnu si na náplast na obličeji. "A..pokud jde o tohle...nemusíš se vůbec bát...je to jako vždycky...jsem jen trošku nešikovný." Zalžu a stáhnu si rukáv tak, aby zakryl moji zraněnou ruku. Nechci mu přidělávat starosti. Pak se otočím na Hyuna, který na mě řve přes celý autobus, takže na mě přitahuje ještě větší pozornost než mi byla věnována dosud. Rychle mávnu rukou. "Ne ne to je dobré...není to nic vážného, ostarám se o to až budeme na místě." Řeknu. |
| |
| Přijede autobus. Učitelé z něj vystoupí a cosi organizují, ale to mě a mou bandu moc nezajímá. K autobusu se přiřítí Takanori se štěnětem a hned je odchycen učitelem Watanabe. "Hahaha, baka. Měl si to psisko nechat doma. Nebo ty už ho nechceš? Cheš aby ti uteklo?...Ne? Tak ho tu nech .... a nebo mi ho dej pěkně se ti o něj postarám." poklepu si na čelo a začnu se mu smát. Hned jak je možnost nastoupit. Prorazíme s klukama ke dveřím a vecpeme se do autobusu jako první. Proběhne autobusem až úplně na konec na pětku a tu obsadíme. Kdokoliv by chtěl se tam dostat bude okamžitě odražen. Poctivě držíme místa a rozebíráme různé ptákoviny a zbytku třídy si moc nevšímáme. Při jízdě nám Tanaka dá klíč od naší chaty s číslem 12. Užíváme si jízdy a smějeme se různým vtipům nebo klukům ze třídy. Je nám fajn a těšíme se až dorazíme na místo. |
| |
 | Zaspal jsem a tak nestíhám si vše narychlo sbalit a ještě dorazit ke škole. Zrovna vyběhnu z domu, když spatřím před sebou autobus. Vím, kolik uhodilo a tak se jen zastavím a zírám na řidiče a rozlobený učitele. Jen co nastoupím, hluboce se ukloním. " Omlouvám se, zaspal jsem. " omluva je přijata a učitelka mi naznačí, že trest bude na výletě. Pokloním se s poděkováním a zalezu na nejbližší volné místo. Pozdravím souseda a sundám si černou bundu se zlatým drakem na zádech. Po chvili jízdy se otočím a zamávám na známý. Vytáhnu ze zavazadla svojí gameboyku a začnu hrát mojí rozehranou hru. Soustředím se na hru a tak ani nevím, co se děje. Jen se otočím, jak uslyším facku. Zakroutím nad tím hlavou a hraji dál. Na sobě mám ted jen triko s krátkým rukávem, batikované do modrobílé, k tomu džínový roztrhaný kalhoty s širokým černým páskem. Na pásku jsou křížky, od jednoho pásku do kapsy vede řetěz, na jehož konci je karabina s nožíkem. Mám oválnější obličej, hnědozelené oči, černé vlasy vzadu dlouhé po lopatky, na pravé straně pod dolním rtem mám piercing, jen malou nenápadnou pecku. Jsem asi 182 cm vysoký a mám štíhlou postavu, asi 70 kg těžký 19 letý kluk. |
| |
 | Vyrazím z domu trochu později kvůli hádce s rodiči. Prý sem jim vůbec neřekl, že někam odjížním. No co, možné to je. Jen pokrčím rameny a odejdu. K autobusu dojdu až když jsou všichni uvnitř. Vlezu dovnitř a už ze předu vidím, jak se Daigo vzadu roztahuje. Zašklebím se na něj a jen co tam dojdu hodím svoji tašku přes rameno i batoh na prázdné předposlední sedadla. Chytnu jednoho kluka co sedí vedle Daiga a sprostě ho od tama vahodím, abych si mohl sednout. "Tak jsem to stihnul." Zašklebím se na něj. Vytáhnu si z boční kapsy tabulku čokolády a než jí začnu jíst, nabídnu Daigovi, ale už ne nikomu jinému. Potom se do ní spokojeně zakousnu. "Kam že to vlastně jedeme?" Podívám se na něj trochu tázavě, ale hned jak to dořeknu zaujme mě drobná hádka před námi. yutaka dostal facku. "Ai..." Čekám, co bude dál, ale zklamou mě. Žádné oplácení...ale to by asi Asakura proletěl protějším oknem. Zasměju se při té představě. Vytáhnu svojeho stříbrného miláčka a strčím si sluchátka do uší. Spokojeně napůl poslouchám hudbu ze svého PSP a napůl vtipy od bandy. A přitom nám cesta pomalu ubíhá. Moje vlasy jsou tak trochu rozježené, ostatně jako vždy. Stále mají růžovo černou barvu. Nezměnili se za dobu mé nemoce. Oči jsou taky pořád tmavé a kontaktní čočky jsem nechal doma. Namalovaný jsem jen trochu, aby se holky necítili blbě, že jsem hezčí než ony. Měřím něco přes 170 cm. Na sobě mám tmavou tenkou bundu s kožešinkou u krku a kalhoty se třemi pásky. Na rukách černé kožené bezprsté rukavice a na hlavě oranžové letecké brýle. |
| |
| Sedím s bandou v buse, když se v předních dveřích objeví Jun. Opět s růžovými vlasy. Držíme mu tu místo, takže jde k nám úplně dozadu a přisedne si. "Koukám, ale měl si to jen tak tak co?" mrknu na něj. Nabídku čokolády odmítnu. "Ne díky nemám teď na ní chuť, ale doufám, že máš nějakou do zásoby." začnu se smát. Položí mi ještě otázku chvíli trvá než mi dojde, že se ptal mě. "Hm, kam jedeme? Já ti ani nevim. Je to fuk, někde vystoupíme a tam budem." Jun si vyndá psp a sluchátka a já se začnu opět smát dalším přívalům vtipů ostatních členů bandy. |
| |
| Cesta trvá ty dvě hodiny a každý si našel jinou zábavu. Projíždíte městy až jedete po pobřeží a všude kolem jsou lesy a krajina a města vás jakoby opustila. Po hodině plynulé cesty autobusem vjedete do malého městečka. Nevypadá významně, jen pár obchodů s potravinami, oblečením a nějaké ty hračky a obchůdky s veteší a suvenýrama.. Tak akorád pro uživení pár obyvatel ( tak kolem stovky) a turistů. Autobus zastaví, ale učitelé nevystupují, jen řidič se zeptá nacestu dál. Po menších instrukcí od staršího muže kolem padesátky se autobus rozjede dál. Po další patnácti minutách cesty dorazíte do menšího seskupení dřevěných domků, kde na vás působí dojmem, že zde se zastavil čas. Co se tomuto místu nedá upřít, je krásná okolní příroda. Jezero přímo láká ke koupání, okolní les k prozkoumání. Nad lesem ční hory jako strážci tohoto krásného místa. Autobus zastaví u vetšího domku, kde to vypadá na společenský prostor, kde se budou vydávat jídla a kde budou spát učitelé. Uprostřed chatek je tábořiště, kde je ohniště a kolem několik špalíků na posezení. Učitelé se postaví v autobuse a nedovolí vám vystoupit, než si všichni vyslechnete poučení o chování a taky o tom, že se máte ubytovat a za dvě hodiny máte všichni dostavit do společné místnosti ve velké budově. Pro ty, co nemají hodinky, zazvoní na zvonek u hlavních dveří budovy. Na to vás nechají vystoupit a sami se odeberou do velkého domku. Chatky jsou pro čtyři lidi. Je tam jedna palanda, kde lze spodek udělat na letiště a druhá postel je čistě jen letiště pro dvě osoby. Mezi těmito postelemi je malý stolek s židlemi. Dále jsou zde u stěn čtyři skříně, taky koš, koště a lopatka na uklid. Celá chatka je prosvětlená maličkým okýnkem, které lze uzavírat petlicí. Na noc je tu možnost malého stropního světýlka, kde je jasné, že bude spíš mžourat než aby vydával jasné světlo. |
| |
| Trvá jen pár minut, co mlčím, pak si začnu zase všem okolo, těm co jsou i nejsou ochotní poslouchat, vykládat, jak jsem nešťastný a jak je to nefér, že mi vzali Dai-chana. Za chvíli se ale zase seberu, začnu být hlučný jako obvykle a povídám si a směju se s Daisukem a ostatními veselými členy třídy, takže nám cesta rychle uteče. Jakmile jsme na místě, vyletím z autobusu jako první, přičemž odstrčím spoustu lidí, ale s mou váhou a silou to je jako nic. Začnu pobíhat okolo, všecko si prohlížím, nadšeně vykřikuju, všechno si ochmatávám a až teprve pak mi dojde, že se musím vrátit pro věci. Popadnu těžkou tašku i Daisukeho ruku a rozeběhnu se k naší chatce, což vypadá dost vtipně, protože těžký kufr mi brání nabrat rychlost. Když je nám místnost, ve které teď budeme nějakou dobu přebývat odemknuta, skočím na dvojpostel a začnu na ní skákat jako děcko, abych ji ozkoušel. "Tady spím já a Dai-chan, budeme se tulit," prohlásím jako dobyvatel, co právě pokořil důležité území, ale nepřestanu skákat. |
| |
| Cestou se Sorou hrajeme a paříme naše karty. Občas strčíme do Rya, a tak po chvili paříme všichni tři naše karty, každý poslouchá přitom na jedno ucho něco jiného. O cestu se moc nezajímám a tak když zastavíme v městečku, mám tendenci vystoupit. Ovšem po prvním zbrklým zvednutím zjistím, že se jede dál a tak se vrátím ke hře. Zastavíme na místě a při dávání instrukcí sbalíme karty a ztišíme muziku. Při první příležitosti vypálí Takanori a tak se jen smějeme a vystoupím se svýma báglama, přitom Taka se pro ně musí vracet. Nechvátám, prohlížíme si okolí a se Sorou občas něco poznamenáme. Ryo stejně s námi nejde, má chatku naproti nám a je tam s jinýma lidma ze třídy. Otevře se chatka a Taka vlítne na postel. Zasměji se a jen mávnu rukou. Otočím se k Sorovi a střihnem si, kdo půjde nahoru. Vyhraji a tak můj batoh letí nahoru a já vyskočím za ním, aniž bych šmátnul na jednu šprycli. Jednoduše vyskočím a přitáhnu se nahoru. Sora za mnou vyšplhá nahoru a obviní mě, že je to tam lepší a tak se nahoře se smíchem poperem, až se celá palanda naklání. Skončíme tak, že Sora má hlavu z palandy dolů a já svoje ruce na jeho krku a přitom na něm sedím, takže nespadne. " Hej.....Taka-chan...nechceš se mírnit...nebo budeš spát na zemi a ta postel rupne." Smějeme se a pustím Soru. Otočím se ze shora na Daisukeho. " Daisuke-chan...pojd sem nahoru..mrknu na tu ruku...jestli chceš. " Mrknu na něj a strčím do Sory, abych mu naznačil, aby vypadnul. |
| |
| Zbytek cesty strávím hraním svých tónů hudby na kytaru. Naštěstí už mě nikdo jiný neotravuje, takže si cestu docela užiju. Vlastně bych se hodně divil, kdyby se mnou někdo zkoušel mluvit, po tom výstupu. Myslím, že každého by i tak brz přešla chuť. Když se začne řidič ptát na další část cesty, tak sklidím kytaru a už se jen mlčky dívám z okna, než dojedeme k našemu místu určení. Tam ještě musíme vyslechnout nudné povídání o tom co se smí a co se nesmí, než nás pustí dělat si prakticky co chceme. Ne že by mi na tom záleželo, ale alespoň budu delší dobu na klidnějším místě, aniž by mě někdo otravoval. Jakmile nás propustí, tak si seberu své věci a rozejdu se k chatce, ve které mám být, aniž bych se díval, jestli zbytek těch, co mají být se mnou, jdou taky, nebo ne. Hned při vstupu dovnitř se podívám poněkud znechuceně na vybavení chatky. Čekal bych, že tady budou patrové postele, místo toho jedno a půl letiště. Mám dojem, že tenhle standatr je pro holky, kterým nevadí když se k sobě v noci tulí. Já nesnáším, když se mě někdo dotýká přes den...natož aby se na mě lepil někdo v noci. Myslím, že někdo půjde na zem....a to velmi rychle. Lehce se ušklíbnu a sednu si na palandu, zaberu si skříň nejblíže k ní a zatím si tam tašku hodím jen tak, nic z ní prozatím nepotřebuji. Kytaru opřu o stěnu, tak aby do ní nikdo nevrtnul při stěhování se sem. Ještě chvíli zůstanu normálně sedět, než si dám ruce za hlavu a napůl si lehnu. Zajímalo by mě, koho vyhodím spát na zem. Myslím, že mě to tak jako tak velmi potěší...alespoň si spravím náladu, když se k někomu budu zase chvíli chovat odporně. |
| |
| Mé přání je vyslyšeno.Usnu.Podvědomě vnímám pohyb autobusu,hluk spolužáků,nic se mi nezdá.Vyjímečně.Proberu se s prvnim zastavenim autobusu.Jednim okem zkontroluju situaci.Jedem dal,unáším se do myšlenek,odmítám jakoukoliv účast,jakýkoliv projev na této zpropadené akci.Zastavíme na místě.Neposlouchám kecy učitelů,autobus opustím jeden z posledních.Se zavazadlem na zádech,klíčem v ruce,vstoupím do příslušné chatky. To nemůžou myslet vážně.Jak letiště a jedna palanda, která rozhodně nevypadá jako na užívání.To mám spát kde?V lese?Mají to mít. Mé věci skončí na horní pelesti.Vyjdu prudce z chatky,mířím k učitelce.Najdu jí rychle,spustím na ní,je mi jedno,kdo mě slyší. "To nemůžete myslet vážně.Budiž,dostali jste mě sem,ale tohle je moc.Jak mám spát v tak těsný blízkosti někoho.Kdo to tu vede?Jestli mě nedáte do samostatné chatky,s větším soukromím,odebírám se do lesů.Já tady s těma děckama,co vědí o životě prd,nebudu." Hlas je rázný,nemíním nic jen tak v legraci. |
| |
| Trochu se zasměju když vidím Taka-chanův nadšený úprk z autobusu. Co to třeštidlo zase provádí? Vždyť tu nechal všechny věci. Zakroutím hlavou a poberu všchna jeho zavazadla. Naštěstí se brzo přiřítí zpátky a tak mu je podám a nechám se odtáhnout do naší chatky. Pořádně si chatku uvnitř prohlédnu, vypadá celkem útulně což se mi opravdu líbí, a bez váhání se s Taka-chanem vrhnu na dvoj postel Usmívám se a pozoruju ho jak na ní skáče. "Haaai, alespoň nám bude teplo." Odpovím na jeho poznámku a znovu zaměřím pozornost na svou ruku, ale s obvazem musím dost dlouho zápasit, takže mě Hyunova nabídka celkem potěší. Lehce přikývnu a vylezu za ním na postel. "O postel se myslím nemusíš vůbec bát. Při tom kolik Taka-chan váží jí nehrozí žádné velké nebezpečí." |
| |
| Z mé vítezné pozice nad Sorou pozoruji, jak Daisuke skáče na posteli s Takanorim a usmívám se. Na mojí nabídku pomoci Daisuke tentokrát kývne a tak i Sora poraženě a smutně opustí mojí přítomnost. Sora sleze na spodní postel a posadí se, přitom pozoruje Takanoriho a vyplazuje na něj jazyk a v kleče napodobuje jeho skákání. Jen co Daisuke vyleze ke mě nahoru, usměji se a nenápadně ho nasměruji ke stěně dozadu, abych mu tělem zahradil cestu k okraji postele. " Tak mi to ukaž....bud to jen předělám a nebo dostaneš čistý.....od svého ošetřovatele. " mrknu na něj a něžně vemu jeho ruku k sobě. Odhrnu oblečení, abych to viděl celý a obvaz odmotávám. " Moc se mi to nelíbí...ale do večera to ještě vydrží,...večer dostaneš nový a Taka-chan at ti na tu ruku večer neslintá. " otočím se na Takanoriho. " Slyšíš....koukej být na něj večer hodný." Zasměji se a sundám celý obvaz. Smotám ho do ruličky a prohlídnu si zranění. Přimouřím oči, protože to, co říkal, se mi nezdá. Znám zranění, sám jich mám, měl jsem a budu mít, a tak poznám, když někdo kecá. Znova to začnu zavazovat tak, aby mu to vydrželo a plnilo správně svojí funkci. " Tak, Dai-chan....nebylo to tak strašný...hele, to na tváři..to máš taky z toho pádu či to jsi se zranil jinde? " zajímám se, zatímco mu zavazuji ruku. |
| |
| Když bylo vtipů dost, rozhodl jsem se že si odpočinu. Uvelebil jsem se v sedačce do pohodlné polohy pro spánek a během deseti minut usnul. Cetsa mi tak proběhla celkem rychle. Na chvíli jsme někde zastavili a to mě probudilo. Rozhlídl jsem se co se děje a když nikdo nevystupoval spal jsem dál. Druhé moje probuzení bylo už na místě, kde budeme bydlet. Rozhlédl jsem se po okolí a vypadá tu moc hezky, ale před ostatníma jsem to neřekl. Mezi posledníma vystupuju z autobusu a pořádně se protáhnu, protože jsem celkem rozlámaný i přesto, že se mi spalo skvěle. Vemu si svoje zavazadlo a jdu ke své chatce. Už je tam Kuro. Vejdu do vnitř a rozhlédnu se po postelích a ostatních věcech, co tam jsou. Z nenadání Kuro vyběhne ven, tak jdu přede dveře a koukám kam směřuje. Po chvíli slyším řev, což mě trochu zarazí, ale pak jen pokrčím rameny a jdu zpět do chatky. "No potěš koště, tak kam se ustelu?" koukám se kam si kdo vlezl a kde tedy mám místo. |
| |
| Slečna Maeda jen zírá a neví, co říct. Zatímco Kuro hovoří, utíká očima a hledá pomoc. Má z tohoto kluka zvláštní respekt. Její pohled o pomoc spatří zástupce ředitele, pan Kawano. Příjde a tělem zahradí učitelku a ukáže stranou. " Přestan tady řvát a pojd stranou, myslím, že si musíme promluvit. " řekne přísně a počká, dokud Kuro neustoupí a sám k němu přejde. Chvili si něco šeptají a po té si ho změří a rukou ukáže k chatce. " Uvědom si to a běž zpátky do té chatky a najdi si místo, kde budeš spát. Jednou tě večer načapu mimo chatku a už to nebudou jen slova. " řekne a velmi přísně sleduje jeho reakce. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Narovná se a hovoří zase normálně nahlas. Dívá se na tebe a vnitřně cítíš jeho úsměv, jsi v úzkých. Ukáže rukou k chatce a vysloví svůj jasný rozkaz. Rozhodně nevypadá, že by vtipkoval. |
| |
| Nechám Hyuna, aby mi ošetřil ruku. Jsem rád, že je tu někdo kdo to umí, protože kdybych šel za někým z dospělých určitě by se příliš vyptávali jak se to stalo a podobně, což zrovna nepotřebuji. Nachvíli se zerazím, když se mě zeptá na mé druhé zranění, protože nevím co odpovědět, ale pak nechám mozek aby zapracoval a mírně se usměju. "No..Ono to vlastně bylo tak, že mě vyděsil můj pes zrovna když jsem pil, no a tak jsem upustil skleničku , která se samozřejmě rozbila a když jsem chtěl psovi vynadat, uklouznul jsem a spadl na to rozbité sklo a pořezal jsem se." Řeknu s výtězným úměvem na tváři a jsem pyšný na to jak jsem si rychle vymyslel něco tak dobrého. |
| |
| Poslouchám Daisukeho a jeho vysvětlení. Obvazuji jeho ruku celkem rychle a zkušeně, jako by to byla hračka. Proč se mi to nezdá.....kdyby spadnul na skleničku, neměl by tu ruku takovou a jak se to dostalo na tvář? Asi o tom nechce mluvit....třeba to zjistím později..nechám to zatím být. Raději skloním zrak k ruce, aby neviděl můj nevěřícný výraz a dokončuji obvázání, i kdybych to zvládnul i poslepu. Po dokončení zvednu oči a zadívám se na nápast na tváři. Přejedu po ní prstem a přimouřím oči. " No...tohle vypadá dobře....zkusím tady najít ošetřovnu a zkusím vybavit zásoby.....večer si tě vyzvednu, a změníme obvazy i tu náplast, tak mi brzo neusni. " upozorním ho a usměji se na něj. " Tak hotovo.....moje práce je pro ted skončena." uvolním ho a ustoupím stranou na posteli, aby mohl odejít za Takanorim, přeci jen jsou ti dva stále spolu. |
| |
| Chvíli ještě poskakuju, než Daisuke odejde ošetřovat své zranění. Chvilku na něj koukám trochu ustaraně, ale vypadá to, že všechno bude v pořádku. "Hai! Wakarimashita!" zasalutuju na Hyun-chanův rozkaz. Pak si všimnu jak na mě dělá Sora obličeje, takže na něj bez varování skočím jako divoká kočka, nebo spíš hloupé štěně, ale než se vzpamatuje, jsem už zase z postele dole. Naberu si z tašky plné kapsy bonbónů, kterých jsem si nabalil do zásoby a vydám se ven obhlédnout kdo je ve které chatce. Hlavně bych měl nějaké přinést Satoshimu, snad nám pak odpustí tu facku. |
| |
| Když dorazíme na místo, mám už celou čokoládu v sobě. Obvykle jí jím dost dlouho a pomalu a pořádně si jí vychutnávám. Všimnu si, jak se Daigo poprvé probudí, ale jen se na něj usměju a dál vnímám hudbu. Když se však vzbudí podruhé, už jsem na nohách a sbírám si tašku a batoh. Ještě se na Daiga zašklebím a potom už jdu směr východ. Porazím ke dveřím a seskočím najednou všechny schody až dolů. Fakt, že to není žádná výška, ale prostě už to tak dělám. Počkám, až Daigo vyleze z autobusu a potom se vydám hned za ním. Po cestě okukuju okolí a nevypadá to tu špatně. Když dorazím k chatce, vyletí z ní vztekle Kuro-san. Chvíli se za ním dívám a potom jen pokrčím rameny a vejdu dovnitř. Rozhlídnu se po místnosti a tak mi trochu dojde, proč byl tak navztekaný. Daigo tam jen stojí a rozhlíží se a patrně taky rozmýšlí. Postavím se vedle něj. "Daigo? Jak to vidíš? Z Kuro-sanovy reakce usuzuju, že asi jen těžko bude chtít spát s někým. Hm...pro mě to není problém, takže jestli chceš, klidně si můžeš vzít jedno patro palandy, nebo spát se mnou." Podávám Daigovi návrh na řešení, ale stále upírám oči na postele. "Daigo?" Zopakuju ještě jednou a tentokrát se na něj otočím. "Budeš na mě dávat pozor? Víš, jaké to se mnou občas v noci je. Byl bych klidnější, kdybych věděl, že mi kdyby něco pomůžeš." Podívám se na něj trochu smutným a trochu vážným pohledem, ale ve finále se přece jen trochu usměju. |
| |
| Během jízdy hraji a nakonec jen poslouchám muziku a odpočívám. Dokonce i chvili hraji s Hyun-Shikem a Sorou karty. Dostanu taky klíč od chatky a tak si s ním hraji od první zastávky, karty mě už nebaví. Sleduji okolí a musím uznat, že se vybralo celkem pěkný. Autobus zastaví a tak si vyslechnu kázání, ale přitom uklízím hru a taky muziku, aby mi aspon chvili vydržela. Vystoupím z autobusu a spolu s ostatníma odejdu k chatce, kde mám strávit pobyt. Přidružím se ke skupině a jen co otevřeme chatku, vlezem společně dovnitř a já si zaberu spodní část palandy. Vím, že dva, s kterýma zde jsem, jsou velký kámoši a skoro jako bráchové a tak jim nechám letiště. Posadím se na postel a začnu si tak nějak vybalovat základní věci a dávat je do jedné ze skříněk. |
| |
| Ustoupím stranou s panem Kawano.Poslouchám jeho slova,ruce se zatínají v pěst.Neprotestuju.Ukáže k chatce,vzdorovitě se koukám.Pozvdechnu si.Slova pana Kawano byla dost jasná.Beze slova vyrazím k chatce.Jsem v obličeji rozzuřený,nespokojený s jednáním se mnou.Minu spolubydlící. "Taková drzost.To nemůže.Prostě nemůže.Hajzl Kawano." vyhoupnu se na pelest.Lehnu si,ruce za hlavou.Nelíbí se mi tady ještě víc. Takové hnusné vydírání!Jak mi tohle může řict?Co mu kdo řekl?Neměl to tady nikdo vědět,jak on to ví?Když mě tu chtěj,mají mě tu mít.Rozhodně nemíním ohrožovat matku,vytrpěla si dost. Zavřu oči.Musím se s tím smířit,než se tak stane,slízne to každý.Opravdu každý. |
| |
| Dojedeme na místo. Zaklapnu knihu a schovám jí do batohu. Vezmu si své věci, výjdu z autobusu a chvíli se rozhlížím. Hm...no nic moc teda. Okomentuju si jen tak sám pro sebe okolí a místo. Pomalým krokem dojdu k chatce a po odemčení dveří vejdu dovnitř. Není se tu moc po čem dívat. Stoupnu si bokem a počkám, jak si postele rozeberou mí spolubydlící. Sám si potom vezmu tu postel, která zbyde. |
| |
| Zářivě se usměju. "Já obvykle usínám pozdě, takže se vůbec nemusíš bát, že bych usnul dřív než bys potřeboval." Řeknu. Pak už jen mlčky čekám než dokončí ošetření a opatrně slezu z postele zase dolů. "Arigato" Poděkuju a skloním se k Sorovi. "Tak už je zase jenom tvůj." Řeknu s úsměvem a dojdu k tašce, abych si vybalil alespoň ty nejnutnější věci, protože Takanori zase někam zmizel a já nemám co dělat. Vytáhnu fotku, na které jsem společně s mámou a dívkou co vypadá jen o něco málo starší než já, a začnu hledat vhodné místo kam bych ji mohl položit. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Daisuke sleze a Sora se jen podívá, a po poznámce, že na Hyun je samostatný a jsou jen kámoši, nejsou na sebe závislý, zmizne ven za Takanorim, aby vysomroval nějaký ty bombony. Dívám se se zhora na Daisukeho, jak vytáhne fotku a dívá se, kam jí dát. Na Soru a jeho zmizení nereaguji, však on zase příjde, však tu spí. " Dai-chan...co to dát na tu skřínku, a nebo na stůl, já tam teda nic dávat nebudu, tak si to tam klidně dej. Sora fotky taky netahá a Takanori tě tam určitě nechá...hm..kohopak to tam máš? To je tvoje holka? " Natahuji se z postele a skoro to vypadá, že každou chvili slitnu z prvního patra. Držím se jen opěradla nahoře a skoro půlka těla je ve vzduchu. |
| |
| Cesta autobusem je rozhodně zajímavější, než jsem čekal, že bude. Yutakova kytara je docela příjemná, takže zůstanu koukat z okna a tiše poslouchám, zatímco Many si čte. Ovšem idylka nemá dlouhého trvání, když zaslechnu to dohadování. Opět je v centru pozornosti Takanori. Ten kluk si prostě nedá pokoj a aby něco chtěl po Yutakovi, to už považuji za čiré bláznovství. Jenomže paradoxně je to právě Daisuke, od koho to Yutaka schytá. Facku ocením drobným zacukání koutků, ale nijak se nezapojuji. Kdo by to byl řekl, že Daisuke bude tak impulzivní. Dál koukám ven, občas si popovídám s Manym, ale jinak cesta probíhá klidně. Z letargie mě probere až příjezd na místo a výstup ven. Do chatky dorazím vzápětí, ale to už Yutaka zabere postel, což znamená, že ji s nikým dalším sdílet rozhodně nebude. Takže jsme tři na dvě místa v jedné posteli. Yamato stojí bokem a vyčkává. Po boku se mi objeví Many a docela rozpačitě se rozhlíží. "Měli bychom to nějak rozhodnout..." Podívám se na Yamata. "Co abychom se střídali? Po jedné noci bude vždycky jeden z nás spát na zemi..." Navrhnu relativně spravedlivý systém. Many opatrně přikývne, takže počkám, jak se vyjádří Yamato. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro "Hmm...Tak já to teda nechám na stolku. Snad to nikomu nebude zavazet." Řeknu s úsměvem a chystám se postavit rámeček na stůl, ale pak si všimnu jak se natahuje, aby se podíval,až dostanu strach, že by mohl opravdu spadnout, a tak fotku zase zvednu a podám mu ji, aby si ji mohl prohlédnout. "To je máma..a tohle je moje sestra." Vysvětlím. Fotka je hezká a všichni na ní vypadáme opravdu šťastně jenom já vypadám docela odlišně což spoustu lidí, kteří fotku viděli hodně překvapilo. "Teda...nevlastní máma a sestra." Dodám pro jistotu. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Jen co mám fotku v ruce, stáhnu se na postel a posadím se, přitom si zobrazené prohlížím. " Tak tohle je tvoje nevlastní sestra....tak to jo...vypadáš dost jinak....a kde je otec, nevidím ho tady.....ty...tvoje máma umřela?" zvednu pohled od fotky a hovořím vážně, jako bych tušil, že se mu o tom může hovořit špatně. Natáhnu se a vrátím mu fotku. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro Na jeho otázku na chvíli nic neřeknu, vezmu si od něj fotku zpět a začnu si ji prohlížet. "No táta byl zrovna na pracovní cestě....on je vlastně skoro pořád na pracovní cestě, takže jsem nenašel žádnou společnou fotku, na které by byl on." Vysvětlím a znovu se na fotku zadívám. "Máma je v pořádku....v rámci možností...To Aya umřela. Už je to skoro rok." Řeknu nakonec a podle mého současného pohledu je poznat, že Aya o které jsem se zmínil je ona mladá dívka stojící vedle mě, tudíž moje sestra. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Zhoupnu se na kraj postele a nohy spustím k zemi, sám sedím jen na kraji. " No kdyby jsi chtěl si někdy promluvit a Taka-chan na tebe nebude mít čas, tak se stav. I když jsem jedináček, neznamená to, že nedovedu naslouchat. " navrhnu a více se ted k tomu vracet nechci. Sice bych chtěl, ale asi by to nebylo moudrý. " Co dalšího si vyndáš? Budeš chtít potom naučit třeba padat, aby jsi nebyl tak moc odřenej?" nabídnu, protože nechci, aby ted myslel na sestru, zvlášt když jsem mu to tak hnusně připomněl. |
| |
| Chvilku pobíhám okolo a zjišťuju, kdo je v jaké chatce. Sem tam dám někomu bonbón a nahodím řeč, ale nikde se nezdržím moc dlouho, kromě chatky Ko-chana a Tsuyo-chana, protože se musím ujistit, že se mají dobře. Když tak chodím mezi chatkama začnu si zpívat nějakou veselou písničku. Je o mě známo, že chci jít na hudební konzervatoř a stát se zpěvákem. Mám opravdu nádherný hlas, takže se nedá pochybovat, že to není jen dětský sen jak by se ode mě dalo čekat. Po chvíli se mi podaří najít chatku kde bydlí Satoshi. Doufám že už se nezlobí a že ho cukrátka potěší. Na rozdíl od ostatních chatek tady raději zaklepu, protože nechci zase bezdůvodně Satoshiho nazlobit, myslím že je hodně citlivý a snadno se rozčílí. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro Jo...ale ona je vlastně skoro jako moje vlastní máma, protože moji biologickou mámu si skoro vůbec nepamatuju a ani k ní nemám vytvořený žádný velký citový vztah, takže když si vzal táta Misaki přijal jsem ji jako vlastní rodinu. Ona je to vlastně celkem hodná macecha...jenže jí umžela dcera a to je pro člověka vždycky rána. " Pak se usměju. "Taka-chan už o mé situaci ví skoro všechno, takže už mu vcelkem nemám co vykládat a taky,,,s ním se o takových věcech ani moc mluvit nedá. On je tu spíš od toho, aby mě rozveseloval než to se mnou rozebíral. Taková je jeho povaha, ale když budu potřebovat určitě příjdu, takže díky za nabídku." Řeknu s úsměvem. Pak se vrátím ke své tašce. "Asi to v čem budu spát a taky kartáček a takové věci." Odpovím na jeho otázku. "A tu lekci padání bych bral...aspoň bude sranda." Dodám ještě. |
| |
| Jakmile dovnitř vejde Nakamura, tak se konečně posadím. Yamatův příchod mi byl úplně ukradený. "Já na zemi rozhodně spát nebudu...ale vvy se znáte mc dobře, můžete se k sobě tulit támhle," ukážu jim na letiště. Ne, že by mi nebylo jasné, že se tam dá spát bez dotýkání...ale někteří lidi jsou neuvěřitelně chapadlovití a rádi někoho objímají ve spánku, což by se mi rozhodně nelíbilo. Ve chvíli kdy domluvím, tak se ozve zaklepání na dveře. Nevěnuji tomu sebemenší pozornost...pokud někdo klepe je to vetřelec a já se kvůli někomu takoému enbudu zvedat. |
| |
| Klidně se zadívám na Yutaku. Jízlivost jeho poznámky se mě nedotkne. "Právě proto jsem se neptal tebe." Řeknu mu stručně hned po tom zaklepání na dveře. Otočím se ke dveřím a trochu ostřeji je otevřu. Uvidím Takanoriho. Neznatelně si povzdechnu. Ten kluk je vážně sebevrah. "Tohle není nejlepší doba na návštěvu..." Poznamenám místo pozdravu. "Tak co chceš?" Dodám a zadívám se na něj. Je jasné, že opravdu nepřišel v příhodný čas. Tohle bylo potřeba vyřešit bez přerušení. Hned. |
| |
| Otevře mi Takeshi a hned na mě vypálí že nejdu ve správný čas. Co tím myslí? Jsme na výletě, vhodný čas je pořád, nikoho nic netrápí, nemusí se ničím zabývat, kromě zábavy. Koukám na něj tázavě a moje čokoládově hnědé oči se zdají ještě větší, když mám na tváři ten mírně udivený výraz. Nakonec se ale zase rozsvítím jako sluníčko a usměju se. "Tebe ne gomen Take-chan. Přišel jsem za Satoshi...sanem, můžeš mi ho zavolat? požádám ho, opatrně volím jak oslovit Satoshiho. Normálně to neřeším ale teď jsem moc opatrný, když se zlobí. Vytáhnu z kapsy hrst bonbónů a přitisknu si je k hrudníku jako nějaký poklad. Tvářím se nadšeně. Jsem přesvědčený, že Satoshi bude rád. |
| |
| Na mě ten jeho štěněcí výraz nějak nefunguje. Takže se mi jenom naprosto znechuceně zatřese obočí, když uslyším svoje jméno v tak příšerné formě, že bych ani nevěřil, že se dá něco takového vytvořit. "Už bych se lekl, kdyby ano..." Poznamenám na účet té jeho omluvy. Stejně bych nevěděl, co by chtěl mě. Jenom jsem stál dveřím nejblíž, abych je otevřel. "Promiň, ale nemyslím, že by slyšel na moje zavolání..." Dodám. Yutaka není můj pes, abych na něj volal a on přiběhl. Ale to si Takanori nejspíš neuvědomil. Zřejmě jeho láska k tomu štěněti vykonala svoje dílo. "Ale jestli po něm tolik toužíš a máš dost odvahy, můžeš dál..." Ustoupím nakonec ze dveří, aby mohl případně dál. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Rozmýšlím, co půjdu dělat, ale vybalovat se mi nechce. Vím, že bych měl, ale jednoduše se cítím ted nějak líný. Daisuke souhlasí s lekcí a tak se otočím na bok a podívám se z palandy dolů. " Tak super....začneme třeba ještě dneska, pokud nebudou mít učitelé něco...no přinejhorším se zdejchnem. " zasměji se, ztratit se tady při nějaké akci podle mě nebude nějaký problém. |
| |
| Nevadí mi, že se ke mně chová Takeshi tak chladně, vlastně si to ani nepřipouštím. nejspíš má špatnou náladu, možná ho někdo rozzlobil. Někteří lidi prostě neví jak s ostatními vycházet. "Odvahu?" zeptám se, očividně nechápu, co tím myslí. Pak se prostě zasměju, když usoudím, že Takeshi přeci jen vtipkuje a zakroutím jen hlavou. Vletím dovnitř, vůbec nevypadám nijak vyplašeně, jen nadšeně. "Jak se vám tu líbí, už se zabydlujete?" usměju se na ostatní, aniž bych si uvědomil napjatou atmosféru. "Satoshi-san přinesl jsem ti bonbóny abych ti trochu zlepšil náladu. Doufám, že už se nezlobíš," natáhnu k němu dlaně plné cukrátek. Můj úsměv je upřímný jako vždycky, dělám to s nejčistšími úmysly. |
| |
| Nakamura šel otevřít dveře, ale mně je to úplně jedno, což jde poznat dle mého naprosto nezaujatého výrazu. Dokonce ani nevnímám s kým vůbec u dveří mluví, i když by bylo asi lepší, kdybych to udělal. Za chvíli se totiž dovnitř vřítí ta malá potvorná vichřice...a myslí si, že se k němu asi budu chovat hezky, když mi dá bonbóny... Chvíli jen tak zírám před sebe, aniž bych Takanoriho nějak vnímal, dokud nevystřelím rukou tak, že ho praštím do ruky, a to způsobem, že mu všechny bonbóny vyletí z ruky. Pak prudce vstanu, chytím Takanoriho zezadu za límec a odtáhnu ho ke dveřím, odkud ho téměr doslova vyhodím ven. "Ještě jednou se tady ukážeš tak ti zakroutím krkem," zasyčím na něj a vrátím se zase zpátky k sobě na postel, aniž by mě zajímalo, co Takanori udělá...a co si budou ostatní tady myslet. Je mi to jedno...mám Takanoriho pokrk-...zvláště poté, co se stalo v autobuse. |
| |
| Trochu polekaně se podívám na bonbóny rozsypané po podlaze, jako bych si vůbec neuvědomil, že za to může Satoshi, jako by mě moje ruce nějak neposlechly, nechce se mi tomu věřit. Už už se shýbám abych je posbíral, ale v tu chvíli mě Satoshi nemilosrdně popadne za límec a vyhodí z chatky. Spadnu na zem a zůstanu sedět na zadku. Koukám na dveře, které se za mnou zavřely jako u vytržení. Vůbec jsem nemyslel, že by se až tak zlobil...o to víc se ale tedy musím snažit se mu omluvit a usmířit si ho. V duchu si slíbím, že se nevzdám. S povzdechem se zvednu a vydám se zase otravovat ostatní a prozkoumat okolí se svým obvyklým zápalem. |
| |
| soukromá zpráva od Daigo pro Já jsem si řekl, že počkám až se ostatní usalaší a pak si teprve někam vlezu. je mi jedno, kde budu spát, klidně bych spal i venku. Teď ale dumám, co bych komu vyvedl, aby to tu nebylo tak nudné. Z přemýšlení mě vytrhne Junův hlas. "Mno asi to bude nejlepší, takže klidně budu spát s tebou a Kuro-san bude moct bejt sám." Chvilku je ticho a pak Jun opět řekne moje jméno. "Jo?" dám mu najevo, že ho poslouchám. "Jo neboj se budu tě hlídat, ale hlavně na to mysli sám. Znáš mě zapomínám. A nebo se holt budeš muset připomínat. Jasný?" Rozhoupu se a hodím svoje věci na letiště. "Tak tady spíme." oznámím mu. |
| |
| Tímto svým způsobem tichým místem se ozve zvuk zvonku, ano jasné znamení na schůzku ve společné místnosti. A tak se všichni, každý s jiným nadšením, dostavíte do společné místnosti v největší budově v kruhu těchto chatek. Společná místnost je vlastně jídelna, kde vás čeká pravidelná snídaně, oběd i večeře. Z druhé strany této budovy se nachází toalety a sprchy. Učitelé stojí u výdeje jídel a čekají, dokud se všichni neusadí. Učitel Watanabe se ujme slova a jeho přísný hlas si získá pozornost i ticho. " Tak vás vítáme na tomto školním výletě. Vybrali jsme toto místo proto, že je tu dost prostoru pro poznání sámi sebe a taky je to jiné než jen prohlídka měst. Připravili jsme pro vás program, který je volnější a tak je zde i čas na zábavu podle vás. Bereme jakékoli návrhy na různé společenské hry, které vás napadnou a ty můžeme potom zapojit do volných chvílích zde. " Začne a další promluví slečna Maeda. " Program na celý týden zde vyvěsíme a tak můžete jasně vidět, co vás který den čeká. Nejdříve vám ho zde přečtu, aby jste měli aspon nějakou představu. Takže dneska vám necháme čas na vybalení, seznámení se s okolím a kde zde tu je. Zítra už začneme podle programu, a tak, že se tu sejdeme a rozdělíme se do družstev. Budeme tu hrát různé hry a taky soutěžit. První soutěž po rozdělení bude v tom, že se vylosují dvojice a ty spolu musí vydržet co nejdéle po dobu nejméně 4 hodin. Více se dovíte zítra ráno. V neděli se půjde do městečka. V pondělí nás čeká výlet do lesa a v úterý další společenská hra. Ve středu vám dáme volný den, kdy se můžete zabavit sami či bude prostor pro vaše návrhy. Čtvrtek si uděláme výlet do hor s průvodcem, a v pátek si uděláme sportovní den. A ani se nenadějeme a máme tu sobotu a to se ráno sbalíme a odpoledne se odjíždí domů. " Slečna se na všechny usměje a tím naznačí, že její hovor skončil. Předstoupí zástupce Kawano a projede vás přísným pohledem. " Moc dobře jsem si všimnul, že jste skupinky a nespolupracujete. A to se mi nelíbí, jste spolužáci a trávíte spolu více času než doma a tak jsem se rozhodl, že bych to chtěl napravit. A tak každé ráno v osm bude společná rozcvička pod předcvičováním tady Raidona Kuro, a každý večer zde bude sezení, kdy každý řekne názor na ten den a potom tady Yutaka Satoshi nám zahraje na kytaru, a prosil bych ho, aby hrál i na přání, tak aspon hodinku. Nějaké námitky? A nebo snad nějaké návrhy?" Zeptá se a nechá vám prostor na vyjádření se. Pokud už nemáte žádné otázky či né takové, co by jste chtěli říkat předevšemi, máte zbytek dne volno. |
| |
| Nadšeně pobíhám po okolí a zatoulám se docela daleko, takže když zazvoní aby nás zavolali na schůzku, i když běžím jak můžu, dorazím trochu později. O to s větším nadšením pak ale poslouchám co se bude dít. Zní to úžasně...soutěže, hry, sport, a hlavně kamarádi. Snad spolu budeme konečně dobře vycházet. A já nádherně vybiju svou energii. "Tohle je ráj...zůstal bych tu měsíc..nebo rok!" vykřiknu nadšeně, ruce si tisknu k hrudi a na tváři mám ten dětsky veselý výraz. Když zaslechnu Satoshiho jméno, automaticky ho začnu v davu hledat očima. Zajímalo by mě, jestli se ještě zlobí a jestli si vzal ty bonbóny. Tak jako tak si s ním promluvím a třeba mi pak taky něco zahraje. Chci věřit že se tu z nás všech konečně stanou kamarádi. |
| |
| Když dojdu do společné místnosti, tak nejsem vůbec v nijak dobrém rozpoloženíí. Vlastně mě tady docela hodně věcí štve. Takanori v čele. Výkladu učitelů se věnuji jen napů.lucha, kdybych se věnoval úplně, tak bych možná opravdu něco hned na místě rozmlátil na kousíčky o učitelovy hlavy. Nejen, že vymýšlejí jeden pitomý program za druhým, pokouší se nesmyslně zařadit všechny do koliktivu (což se jim stejně nikdy nepovede, protože tahle třída na to prostě nemá a je moc rozmanitá) ale ještě ke všemu chtějí zneužít mé hraní na kytaru ke všeobecnému prospěchu. Nějakým způsobem se mi povede vydržet do konce jejich proslovu, ale jakmile skončí, tak se vytratím pryč. Nemám zapotřebí se tady zdržovat déle... |
| |
| Po překonání a nakonec vybalení základních věci se přesunu se Sorou, který se vrátil z prohlídky tábora a s Daisukem, pokud bude s námi chtít, do společné místnosti. Posadíme se tam a posloucháme výklad učitele, který je jasný vtom, že tam bude dost prostoru pro to, dělat si den i po svém. Až překousnutí nějakých her, ale to ted neřeším, jsem tu přesi se Sorou a hnedtak někdo mě od něj neotrhne a klidně si ho vemu i do dvojice. Učitel ukončí výklad rozcvičkou, načež nahlas zasténám a dám jasně najevo, jak se mi nápad po ránu týrat tělo nelíbí. " Omluvenka od rodičů na rozcvičku tady asi neplatí, hádám. " poznamenám poznámku a zhroutím se Sorovi na rameno, který se bortí na mě. Jasně dáváme najevo, že se nám toto nelíbí, ale více jak mojí poznámkou neprotestujem. Jak učitelé skončí, tak se zvednem a jen se mrknem, zda naši spolubydlící jdou zpátky do chatky taky. " Tak co...jdeme zpátky ..dále vybalovat a prozkoumávat, copak nám tu budou dávat k jídlu? " zeptám se Daisukeho a Takanoriho. |
| |
| Polovinu věcí jsem si naskládal do skřínky a zbytek nechal v tašce, kterou jsem strčil pod postel. Do postele, kteoru jsem si vybral, si připravím svojí učebnici Italštiny s tím, že až budu mít chvilku volna, postoupím aspon o další lekci. Zazvoní zvonek a tak se spolu s ostatními spolubydlícími vydám do společenské místnosti. Posadíme se a já jen občas se dívám na Soru s Hyun-Shikem,ale více se snažím soustředit na to, co nás čeká. A že toho je, skoro si to nestíhám ani zapamatovat. Na rozcvičku a společné večeri se Satoshi si jen vduchu povzdechnu, ale nahlas neřeknu nic. Stejně mám dojem, že učitelé jsou už napevno rozhodnutý. A tak jen co můžem, odejdu do chatky se učit tu Italštinu. |
| |
| soukromá zpráva od Goro pro Vemu si ručník, mýdlo a náhradní oblečení a opustím ostatní s tím, že jdu osvěžit tělo. Dojdu do umývárny, která vypadá celkem dobře a začnu se připravovat na sprchu. Ručník si připravím a postupně ze sebe svlékám triko i kalhoty, až tak tam stojím jen v trenkách. |
| |
| Vybalování nijak neřeším. Bágl s věcmi jsem nechal na psoteli, kterou jsem si vybral a pak jsem se jen porozhlížel po chatce popřípadě vyšel na chvíli na vzduch před chatku. Dorazím do společné místnosti. Stojím u zdi, ale vypadá to, že se to učitelům nelíbí tak si taky sednu jako ostaní. Správně jsme to pochopil a začal velice nudný výklad učitelů. Jak je mým zvykem šel jedním uchem dovnitř a druhým ven. Beztak se neřikalo nic pořádného. Když příval slov ustal, odcházím a dělám jakože se vším souhlasím i když je mi to ve skutečnosti úplně jedno. |
| |
| soukromá zpráva od Daigo pro Sem tam někomu provedu něco malého, ale nepřijde se na mě. Některé triky mám zmáknuté velmi dobře a jen tak na mě vinu nehodějí. Začne se stmívat a já se začínám kupodivu cítit unavený. Jdu tedy do báglu pro ručník a náhradní triko. Chvílí se v batohu přehrabuji, ale naknec najdu přesně to co hledám a tak jdu do sprchy. Ve sprše už je pár lidí, kteří jsou na tom stejně jako já. Trochu ožiji a do jednoho ze spolužáku začnu plácat ručníkem a mít drsné narážky na jeho tělo. Na chlapci je vidět, že je mu dost do breku, ale ještě stále nebrečí úplně. |
| |
| soukromá zpráva od Goro pro Přejdu k Daigovi zezadu a díky mé vyšší výšce mu jednoduše vytrhnu ručník z ruky. " Nemyslíš, že by to už stačilo.Nech ho být a bud se jdi umejt a nebo vypadni a přijd, až tu nikdo nebude. Ted se to tady opravdu nehodí. " v ruce držím jeho ručník a v očích se začíná trochu probouzet vztek, ale je to jen maličká jiskra. |
| |
| soukromá zpráva od Daigo pro Vztekle se otočím. Musím se dívat z lehka nahoru, protože Ryo je o něco větší. "Coto?...Co ti je po něm?... Vždyť mě znáš, co ti to sakra přeletělo přes nos? Hleď si jako do teď svého a nech nás být. O pomoc se tě nikdo neprosil jasný?" Vytrhnu mu ručník z ruky a vezmu si ho zpět a vracím se provokovat spolužáka. |
| |
| soukromá zpráva od Goro pro Udělám dva kroky k Daigovi a lehce do něj strčím, aby mohl kluk uprchnout, čehož okamžitě využije. A nejen on, takže jsme za chvili v celé umývárně sami. Hledím na něj a je jasné, že tentokrát jen tak neustoupím. |
| |
| soukromá zpráva od Daigo pro Ryo do mě strčí. Nečekal jsem to a tak trochu zavrávorám a má oběť spolu s ostatními uteče. Začínám zuřit. "Nech toho. Nebo se chceš prát? Si myslíš, že když jsi o ten kousek větší, že si budeš vyskakovat? Nikdy sem ti nic neprovedl tak se do toho nemíchej jasný?" Začínám vidět rudě. Jsem opravdu naštvaný na toho drzouna Rya |
| |
| soukromá zpráva od Goro pro Vím, že pokud mu toto stačit nebude, nejspíš se do sebe pustíme, i když bych radši od rvačky upustil. Vím, že jsem větší, ale on je v boji jaksi zkušenější než já. Já znám boj většinou jen z her. Ale i tak proti němu stojím a někde, ani nevím kde, se bere odvaha, abych neuhnul a byl připraven se bránit. |
| |
| soukromá zpráva od Daigo pro Ještě však stále stojím na místě. Jeho řeči se zase pořádně dotýkají mě po několika vteřinách, co dokončil svou uraážející řeč po něm skočím a povalím ho na zem. Takže teď leží na zádech a já mu držím pevně ruce. "Tos přehnal Ryu-san, tobě sem nic nedělal a ty tohle. Počkej teď něco zažiješ" řeknu vztekle a stále ho držím na zádech na zemi. |
| |
| soukromá zpráva od Goro pro Napnu se a plnou silou se oženu proti jeho držení, přitom se nohama snažím ze sebe kopnout. |
| |
| Za chvíli příjde Hyun a začne se ptát a já, vzhledem k tomu, že jsem to tu už relativně prozkoumal hned podám své hlášení. "Máš hlad? Zavedu tě do jídelny. Já už vím kde je! Pojď! Je to tam fakt hezké a vsadím se, že tam vaří super!" začnu hned místo vychvalovat, ale já málokdy o něčem řeknu, že je to špatné, takže to žádný obraz nepodává. Já sám, jakmile Hyuna dotáhnu do jídelny, popadnu jen jablko a zase běžím k východu. "Nechám Dai-chana ve tvé péči, ještě jsem neskončil s průzkumem, pak se sejdem v chatce," zazubím se na něj a vydám se navštívit ty spolužáky, které jsem ještě nestihnul a pak do chatky, protože tu jsem ještě taky vůbec neprozkoumal. |
| |
| Než se naději, tak jsem spolu se Sorou odtáhnutý do jídelny Takanorim a tak tam začnu študovat jídelníček. Jak se zmíní o tom, že nám nechá v péči Daisukeho, okamžitě ho přátelsky obejmu kolem ramen a zazubím se na Takanoriho. " Ale jasně..nám můžeš věřit..bude v té nejlepší péči. " odpovím a nechám Takanoriho odběhnout. Přitáhnu si Daisuke k jídelnímu lístku a projíždím dny a taky plány, co tu budou vařit. " Tak pověz...je tu něco, co ti nechutná....mě tohle..no fuj...nemám rád k snídani vejce...máš rád vejde.....dám ti svojí snídani ze středy. " komentuji jídelníček a Sora se mezitím vytratil ven. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Navečer jsi se vrátil do chatky, kde již byli zbylý spolubydlící a chvili jste si jen tak povídali, ovšem ty svým typickým způsobem, a při tomto prvním podvečerním povídání jsi běhal po chatce či jsi se aspon pohupoval na posteli. Trávil by jsi tam snad ještě chvili, když se ti začalo chtít moc na záchod. To bylo asi tím pitím, jak jsi lítal do jídelny, kde byl čaj zadarmo a celý den k dispozici. A ono to tvé odpolední lítání několik těch kalíšků přeci jen stálo. A tak chce nechce musíš jít na záchod. A jak se tak vracíš se vykonání své potřeby zpátky k chatce, spatříš Satoshiho, jak si to míří někam do lesů. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Jak se vrátí všichni do chatky, ty se rozhodneš jít ven na průzkum, třeba do okolního lesa. Jen vykročíš z chatky a uděláš pár kroků, když uslyšíš dveře od společné budovy a tam stojí Takanori a nejspíš si tě všimnul. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Jen co vylezu z chatky, abych se provětral a pršel, protože jinak bych to stěží vydržel, všimnu si té malé opice, a zdá se, že mě taky uviděla. No, s tím se nedá nic dělat. Aniž bych dál věnoval Tkanorimu pozornost, tak se vydám rovnou do lesa. Opravdu mi prospěje, když se projdu. A navíc nepředpokládám, že by za mnou Takanori šel...a i kdyby, zaplatí za to. |
| |
| Pozorně poslouchám učitele. Vypadá to, že se ten týden opravdu nudit nebudeme. Pozoruju Takanoriho jak pobíhá kolem a tahá Hyuna do jídelny, a tak mi nezbývá nic jiného než je následovat. Tiše sleduju Taka-chana, který se mi zase ztrácí z očí, což se mi moc nelíbí, ale nakonec se začnu věnovat Hyunovi, který mě dostal do péče. Se zaujetím si prohlížím jídelníček. "No já jsem zvyklí jíst všechno co dostanu a tenhle jídelníček vypadá celkem dobře, ale nemyslím, že zvládnu sníst svoji a ještě tvoji snídani. Já toho tolik nesnim." řeknu a usměju se na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Večer, když už bych se byl snad nejradši zahrabal do postele se mi ale začne chtít na záchod, který jsem dnes sice obdivoval, ale ještě ho nevyzkoušel, protože jsem neměl čas. Oznámím to narychlo zbytku osazenstva v chatce a vyběhnu ven. Jakmile se vydám na cestu zpět do chatky, všimnu si Satoshiho. Je mi sice trochu chladno, přeci jen je večer a moje bříško i záda jsou holé, ale když je sám, je to dobrá příležitost si s ním promluvit. Rozeběhnu se za ním a za okamžik ho doženu. Skočím před něj s tím svým nevinným úsměvem. "Satoshi-san. Chtěl jsem si s tebou promluvit můžu? Nechci abychom se hádali. Asi jsem ti nějak ublížil a je mi to moc líto. Můžu to nějak napravit?" spustím na něj hned a na chvilku se tvářím vážně. pak se zase usměju, tentokrát laskavě a moje oči jsou plné naděje. Doufám, že se to konečně vyřeší. |
| |
| Malinko se podivím, když se zmíní o tom, jak málo jí. Otočím se na něj a chytnu ho za zdravou rukou a prsty jí obejmu za zápěstí. " Tak to musíme změnit, jinak nebudeš mít sílu a i sebemenší pád by tě ošklivě zranil...a víš jak to je..jak málo jíš, hůře se i uzdravuješ...a to přeci nechceme. " Přitáhnu si ho blíž k sobě a podrbu ho ve vlasech. " Ale neboj, já na tebe dohlídnu a odtud se dostaneš jako kluk s nějakýma svalama a dobrou fyzičkou." mrknu na něj a pustím ho. Plácnu dlaní do lístku. " No...snad to budou vařit dobře, ..aspon v něčem by mohl mít Takanori pravdu. " poznamenám a udělám dva kroky k východu. " Tak jdeme , Daisuke...počkáme na Takanoriho v chatce...ted by jsi ho asi těžko hledal. " na to vyrazím zpátky do naší chatky, přeci jen musím ty vybalené věci nějak urovnat. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Když přede mně skočí, tak se na něj zamračím, ale nakonec nic neřeknu. Je opravdu pitomý, když si myslí, že to vyřeší nějak takhle. Beze slova kolem něj projdu a zamířím dál do lesa. Jsem rozhodnutý ho ještě chvíli ignorovat, pokud si ovšem nedá říct... Opravdu je to pitomec. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Takhle lehko se mě nezbaví. Budu na něj mluvit, i když dělá, že mě nevidí. "Vypadá to, že ti to všechno hodně ublížilo. Ale prosím, dej mi šanci to napravit. Já vím že jsi ve skutečnosti moc hodný, i když se chováš jako bubák a jsi tvrdohlavý. Chci abychom byli kamarádi, zaprosím a dívám se na něj opravdu jako ztracené štěně. Moc mě mrzí, když s někým nevycházím a tak se v tomhle boji jen tak nevzdám. |
| |
| Jeho pohyb mě trošku překvapí, ale nakonec se nějak vzpamatuju a pozorně poslouchám co říká. "Ale já už jsem naučený jíst málo, bude pro mě dost těžké jíst víc něž obvykle a..a doma se to stejně vrátí do starých kolejí." Namítnu. Rychle si začnu uhrabávat vlasy, které mi rozcuchal. No Taka-chan spořádá skoro všechno bez větších problémů, takže těžko říct kolik je pravdy na tom co nám řekl, ale taky záleží na tom jak moc jsi vybíravý." Řeknu a trošku zoufale se rozhlídnu kolem. Necítím se moc dobře když je Taka-chan daleko, nikdy není jasné co provede, ale Hyun má pravdu když říká, že je zbytečné ho teď hledat, a tak jen přikývnu a vydám se směrem k chatce. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Jediné, co mě ještě udržuje v tom, abych ho nezabil na místě je malý nápad, který s emi zrodil v hlavě a vypadá, že bude hodně zajímavý, takže se jím začnu v myšlenkách hezky zaobírat. Myslím, že u sebe mám dost věcí na to, abych ho mohl uskutečnit...a sjem taky docela rád, že jsem si na sebe teď vzal svůj plášť, je sice starý a obnošený, ale tady to je jedno...a teď se bude hodit. Po nějaké době se otočím a podívám se, jak daleko od chatek jsme, ještě ne dost. Tady by někdo mohl i náhodně přijít. Takže se dám zase do chůze. Teprve až jsem si jistý, že jsme daleko dostatečně, tak se zastavím a podívám se na takanoriho, i když zatím ještě nic neudělám. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Beru to jako výzvu, abych šel za ním a nemám důvod to neudělat, i když to nechápu. Brzy ho doběhnu a pokračuju jako poslušný pejsek vedle něj. "Satoshi-san prosím...opravdu mě to moc mrzí...kolikrát to musím říct aby jsi mi to uvěřil..?" nepřestávám naléhat a snažím se ho obměkčit, tedy do chvíle, než se na mě zase otočí. Je to tu trochu strašidelné, nebýt tu Satoshi nezůstal bych tu ani minutu. Snad se mnou už konečně bude ochotný mluvit...visím mu očima na rtech a čekám, co mi řekne. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Navečer se i Takanori vrátil do chatky, a tak jsi se konečně uvolnil a chvili jste si jen tak povídali, ovšem Takanori svým typickým způsobem, a při tomto prvním podvečerním povídání jsi běhal po chatce či jsi se aspon pohupoval na posteli. Vypadá to, že vše zvládnul. Po nějaké době se Takanori omluví a zase vypadne z chatky a nechá vás samotný. Sora odejde ven s mobilem a vypadá to na dlouhý hovor s rodinou. A tak jsi skončil zase s Hyun-Shinkem sám v chatce a tvá zraněná ruka má zase uvolněný obvaz. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Po nějaké době se Takanori omluví a zase vypadne z chatky a nechá vás samotný. Sora odejde ven s mobilem a vypadá to na dlouhý hovor s rodinou. A tak jsi skončil zase s Hyun-Shinkem sám v chatce a tvá zraněná ruka má zase uvolněný obvaz. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro "Nemám v úmyslu být tvůj kamarád," odpovím mu nepříjemně. Tohle alespoň mu mohlo dojít. I když...silně o tom teď pochybuji. "Ale jestli máš touhu se se mnou zblížit...myslím, že u jednoho způsobu nebudu proti," na tváři se mi objeví lehký děsivější úšklebek. Pokud si teď myslel, že je to tady strašidelný...po tomhle se musí bát ještě víc. Aniž bych mu dal čas na to, aby jakkoliv zareagoval, tak mu přiložím, ne zrovna jemně, ruku na ústa a přirazím ho k zemi. Není to nijak moc složité, vzhledem k tomu, jak je Takanori malý a je tu tma. V rychlosti mu chytím jednu ruku, stoím mu ji za záda a obrátím ho břichem k zemi. Takhle se alespoň nebude moct zrovna nejlépe bránit. Hned nato vytáhnu z kapsy černý šátek, který sebou nosím skooŕo všude, hlavně v noci (když si ho dám přes obličej, tak to vypadá značně děsivě), a zatímco svým tělem přidržuji Takanoriho k zemi, tak mu tím šátkem zacpu pusu, aby neječel. Pak chytm obě jeho ruce a pevně se spojím dohromady řetězem ze svých kahot. "Jak se ti teď líbí, když nemůžeš mluvit?" zeptám se ho nebezpečně znějícím hlasem, když si ho po téhle aksičce obrátím obličejem k sobě. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro "Ale proč..?" zeptám se ho nešťastně. Když znovu promluví, skoro mi svitne naděje, ale pak si uvědomím ten jeho výraz. Očividně mě chce vystrašit. Prostě se mě chce stranit...ale to já nechci...jen tak to nedovolím. Než stihnu cokoli dalšího říct, nebo udělat, ocitnu se na zemi. Nebráním se, jsem příliš překvapený, než abych byl schopný cokoli udělat. Musím říct, že tohle je opravdu hloupý vtip. Já jsem se s ním snažil usmířit a on udělá tohle...ale dobře ať si na mě vybije vztek, když mi pak odpustí... Jen se mi opravu nelíbí, že nemůžu mluvit, ale když si mě Satoshi k sobě obrátí, nenajde v mých očích strach, ani v téhle situaci. Nevěřím, že by mi chtěl nějak ublížit. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro "Tak na sebe hlavně dávej pozor a vrať se brzo." Zavolám na něj něž mi zmizí z dohledu. Po chvíli zmizí i Sora, takže se zase octnu sám s Hyunem. Nachvilku se zadívám na uvolněný obvaz. Byl bych rád kdyby mi ho Hyun pomohl opravit, ale neodvážím se ho zeptat, bojím se, že už ho moc otravuju a tak s ním začnu nenápadně zápasit sám. Vzdám to až když mi zazvoní mobil, zdá se, že jsem dostal sms. Klidně si ji přečtu pak něco rychle vyťukám a mobil s povzdychnutím zase odložím. "Ehm mohl bych tě zase otravovat...nějak mi to nejde spravit." Ukážu mu ruku s uvolněným obvazem. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro "A taky nenávidím naivky jako jsi ty...myslíš si, že ti neublížím? Šeredně se pleteš, zasyčím a na okamžik ho pustím, abych si mohl z kalhot sundat svůj kožený pásek. Další co udělám je, že zase obrátím Takanoriho obličejem k zemi..a stáhnu mu kalhoty a trenky. Myslím, že potřebuje dostat pořádně za vyučenou. Tak proto, a taky kvůli tomu,a bychs e uklidnil, ho přetáhnu přes zadek páskem. a ne jen jednou. Asi po deseti ranách toho nechám a zase si ho obrátím k sobě. "Už mi věříš?" zeptáms e ho a plně si užívám toho, že mi enní schopný odpovědět. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro V tuhle chvíli mu to, jak se chová, nemám za zlé. Jen ho lituju. Přesto pořád nevěřím, že by mi něco udělal, ale vzápětí mi dokáže, že se pletu. Vytřeštím oči, když mi stáhne kalhoty a přetáhne mě páskem. Docela to bolí, tak pevně zavřu oči. Už jsem si zvyknul, že mi lidi na zadeček rádi sahají, jsem na něj patřičně hrdý, protože vím, že je opravdu hezký. Tohle se mi proto o to víc nelíbí. Je to moc...je to vážně neuvěřitelně špatný vtip. Za co mě tak trestá? Nikdy jsem mu nechtěl ublížit a když už se stalo, chtěl jsem se omluvit a taky jsem si jen přál, abychom spolu vycházeli lépe. A on... Můj dech je rychlý, trochu bolestí, trochu strachem a zklamáním. Odpovědět mu samozřejmě nemůžu, jen se snažím tvářit statečně, aby si nemyslel, že mě tímhle dostane do kolen. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro "Napadlo tě vůbec, že můžu být samotářský proto, že jsem nebezpečný a uvědomuji si to? Kdyby jsi mě kurva nechal napokoji, tak by jsi nebyl teď tady takhle," dodám a zase se lehce ušklíbnu. Tváří se statečně. Jaká to bude zábava, až ho zlomím? Když vidím, že na něj jen čisté mlácení nepůsobí, tak udělám něco jiného. Bez sebevětších okolků sjedu jednou rukou k jeho rozkroku a začnu ho dráždit...ne nijak jemně, vlastně je to hodně násilné. Spíš ho to bude hodně bolet, než aby to dělalo cokoliv jiného. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Statečný výraz zmizí a já vykulím oči ve směsici překvapení a zděšení. Naprosto nechápu co to dělá, ale běhá mi z toho mráz po zádech. Jak může udělat něco takového? Co mi vůbec chce provést? Najednou se mi nějak zle dýchá...sem tam mi z jeho doteků sice tělem přejede podivně omamný slastný pocit, ale většinu času je to jen velmi nepříjemné. Vůbec nechápu jak se tohle mohlo stát.. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Okamžitě ho přestanu dráždit a úplně ho pustím. Nicméně jsem nad ním pořád ještě nakloněný. "Stačí ti tohle jako dostatečné varování?" zeptám se ho. Vlastně mi neudělal nic moc velkého, zatím, takže nemám potřebu pokračovat. Navíc si nejsem jistý, jestli by tohle někomu nevykecnul a já z toho enchci mít problémy. Přesto mám pocit, že pokud ne dnes, tak si na něco většího příjdu s ním v budoucnu...určitě. Je tak pitomý, že mě naštve znovu a pak už nebudu mít kouska slitování. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Je nade mnou stále skloněný a já mu tvrdohlavě zírám do očí, upřeně, skoro bez mrkání. Je v něm něco temného...ale já nevěřím, že v něm není nic dobrého. Naopak, myslím že jen dobře skrývá kdo doopravdy je. Nikdy jsem nepochyboval, že je to skvělý kluk. Jen nevím, jestli budu schopný po tomhle všem...ne myslím že se jen tak nevzdám, to by mi nebylo podobné. Koneckonců žádné následky mi to nepřivodilo a poznat tuhle jeho stránku mi pomohlo ho poznat víc, než celá ta doba co spolu chodíme do třídy. I když z něj teď nejspíš pořád budu mít občas trochu strach...tohle zvládnu...určitě... Nepřestávám se mu dívat do očí, už zase o něco odhodlaněji. Snažím se nedat najevo už ani stopu strachu. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro "Příště už z toho nevyvázneš takhle lehce..." upozorním ho varovně. Pak ho pustím a sundám mu z rukou řetěz a pak i šátek. Nechám ho na zemi, kde jsem ho nechal a vydám se dál do lesa. Myslím, že tentokráát už mě následovat nebude. a i kdyby...myslím, že bych ho opravdu už seřezal, že by na to nikd y nezapoměl. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Jakmile mě pustí, spravím si kalhoty ale zůstanu sedět na zemi. Dívám si jak se vydává do tmy, dál do lesa. "Satoshi..." ozvu se pořád hodně nejistě. Jenže mám hlavně strach. Jak může jít po tmě sám hluboko do lesa? Vždyť je to tu divočina...co kdyby se mu něco stalo? "Satoshi neměl by jsi...jít sám..." vymáčknu se o něco víc nahlas, než stihne zmizet. Vím že bych měl být rád, že mě pustil a radši rychle utéct, ale já vždycky cenil ostatní víc než sebe. Nechci, aby se mu něco stalo. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro "Zmizni...já se o sebe umím postarat," ale to ty očividně ne. Aniž bych na něj jakkoliv dál hleděl, tak přidám do kroku a za chvíli opravdu zmízím v lese. Dostatečně daleko aby mě nemohl dohnat...a pak si sednu ke stromu, kde vytáhhnu cigarety a dám se do kouření. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro "Satoshi!" zavolám za ním ještě a kousek popoběhnu. Přede mnou už je ale moc velká tma a já nevím kam zmizel. Mám opravdu starost, ale taky strach jít někam dál, i když tma je stejná všude. V tu chvíli si uvědomím, že jsem v tom zmatku zapomněl, kudy jsem přišel. Není tu ani žádná stezka, ale já už mám opravdu strach a nechci tu už dýl zůstávat, takže si prostě vyberu první směr a rozběhnu se tudy. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Naštěstí je to jen obyčejné zvolání do prázdna, stejně neví, kde jsem.... Ale taky oočividně ani neví kudy běží...není to ani směr ke mně, ani směr k chatkám. A já si nejsem jistý, jestli bych neměl problém, kdyby se takhle stratil a pak by ho našli a on by vykecal, že jem ho nechal v lese. Vstanu a rozejdu se podle toho co slyším směrem k němu. Naštěstí to není moc daleko, než se s ním střetnu, zase...možná by mě mohl uviděl podle ohárku na cigaretě, každopádně i kdyby ne, tak ho chytím za rameno a přirazím ho zády k nejblížšímu stromu. "Očividně jediný, kdo se umí ztratit jsi ty," řeknu jako bych dokončoval svá slova z dřívějška. Potáhnu z cigarety a pak vydechnu kouř...napůl směrem k němu. Opravdu už mám chuť mu nenávratně ublížit. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Zprudka se nadechnu, tiše vykřiknu a s vykulenýma očima zírám na Satoshiho. Neslyšel jsem ho a chvíli mi trvá, než mi dojde, že je to on. Dívám se na něj jako bych čekal, že je to jen nějaká moje představa. Snad za mnou nešel, protože věděl že jdu špatně...měl snad starost? Zapomenu v tu chvíli na to, co mi provedl sotva před pár minutami, když se na něj zahledím s vděčností a úlevou ve tváři, i když to jak mě přirazil ke stromu nebylo moc hezké. "Omlouvám se..." pípnu nejistě, jako by to, že jsem se ztratil bylo nějaké hrozné provinění. "Neměl by jsi kouřit..." dostanu pak ze sebe. Ne že bych to nemyslel naprosto vážně, ale je vidět, že teď to říkám proto, že jsem hodně zmatený a vyplašený a jsem poněkud mimo. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro "A neměl by jsi poučovat nikhoo, kdo je zjevně v potravním řetězci na vyšší příčce," odseknu pak. S naprostým klidem k němu vyfouknu další oblak kouře, než ho pustím. Vydám se zpátky k chatkám. Než tam dojdu, tak tuhle cigaretu dokouřím...a pokud mě bude to štěně následovat, tak ho pak alespoň ebudu muset hledat, dkyby se zaběhl někam d pryč. Někdo by ho měl uvázat pěkně nakrátko na vodítko. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Ani se nijak neohradím proti jeho urážce, je mi to jedno, já si to neberu k srdci. Ale doopravdy hrozně nemám rád, když lidé kouří, takže k němu zvednu jen takový nespokojený a ustaraný pohled, ale raději zůstanu zticha, nechci ho už nijak naštvat. Jakmile se zase rozejde, přepadne mě strach, že se mi zase ztratí, takže se rozběhnu za ním a chytím se ho za rukáv, abych se ujistil, že se to nestane. Už jsem očividně zapomněl, co mi provedl. Ta tma okolo a tenhle les je milionkrát děsivější než Satoshiho ošklivé pohledy. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Zastavím se a podívám se na něj způsobem, který jasně říká, že by si měl dávat pozor na to, co dělá...jen je smůla, že mě nevidí pořádně. "Jestli nepřestaneš s tou familiárností, tak tě přivážu ke stromu a nechám tě tady shnít," řeknu mu zase jednou výhružně. Opravdu už mě nebaví se krotit a neudělat mu co by si zasloužil. Má chuť ho seřezat do krve, ojet tak, aby se mu z toho vykouřil mozek z hlavy...udělat cokoliv, co by ho donutilo chovat se nějak normálně. Smysluplně. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro "Já..." dostanu ze sebe jen, ale přeci jen mám v sobě nějakou pýchu, takže nepřiznám, že se bojím, i když je to na mě dost snadno poznat. A proto Satoshiho rukáv nepustím, naopak chytím ho ještě pevněji. Jeden by řekl, že po tom, co mi provedl mu už nebudu věřit, ale mohl mě tu už dávno nechat kdyby chtěl, ale on pro mě přišel. Držet se u něj je pro mě teď nejbezpečnější možnost. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Kdyvbys e mě nedržel byl bych jakž takž ochotný ho necaht jít se mnou..ale takhle. Vytrhnu se mu, mám dostatek síly na to, abych to udělal, i když mě drží pevně. A pak mu bez sememenší kontroly vrazím pořádnou facku. dle mé síly by ho to mohlo přinejmenším poslat k zemi...ne-li hůř. Jen si nejsem jist, jestli ho mám seřezat, nebo znásilnit...ale jsem si vědom toho, že ani jedno se mu nebude líbit. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro "Gomen..." omluvím se znovu. Nevyčítám mu, že mě praštil. Koneckonců mě varoval. Nemám mu to za zlé, i když mě to mrzí. Hlavně nechci, aby mě tu nechal. Zvednu k němu oči, dívám se omluvně a zároveň prosebně. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Příjdu k němu a chytím ho pod krkem, abych ho mohl přitisknout ke stromu. "Varoval jsem tě," zasyčím a praštím ho do břicha dost silně na to, aby mu to na nějakou chvíli znemožnilo cokoliv dělat...ale taky alespooň nebude řvát...pak ho pustím, takže se sveze na zem. Než se vzpamatuje tak ho zase jednou svážu a zacpu mu pusu. Sundám si plášť, který položím na zem a pak na něj neopatrně hodím Takanoriho. Tentokrát opravdu nemám chuť přestat...tohle už varování rozhodně není. Znovu mu sundám kalhoty, jako jsme to udělal předtím, podle toho, co sjem vypozoroval ho vyděsilo, když jsem ho dráždil..ale mmlácení k ničemu nebylo. Kdybych tady s sebou něco měl, tak bych to použil efektivně dohromady a velmi mu tohle znepříjemnil..ještě víc, než to bude nepříjemné už i takhle. Tentokrát přeskočím dráždění jeho penisu a rovnou do něj zajedu prstem...a ani nečekám, než k němu připojím další dva. Kdybych chtěl, mohl bych to udělat tak, aby ho to bolelo méně, ale takhle si to oravdu užije víc...a bude ho to opravdu bolet, tím jsem si víc než jistý. |
| |
| soukromá zpráva od Daigo pro Stále se snaží mne shodit, ale nedaří se mu to. Začínám se od srdce smát a mám radost jak se snaží a nejde mu to. Náhle však při jednom pokusu se vyprostit se ozve mé staré zranění zápěstí a mou rukou projede obrovská bolest a tak se Ryovi podaří mě zkopnout. Ocitám se na zemi a držím si své zápěstí a snažím se překonat svou bolest. |
| |
| soukromá zpráva od Goro pro Trhnu sebou a najednou se karta obrací a Daigo mě pouští a svalí se sám k zemi, ve tváři bolestný výraz a drží se za zápěstí. Posadím se, ale nesměji se mu, jen ho sleduji. Vstanu a přejdu k němu. " Neměl jsi se tak smát, pak by to takhle nedopadlo. " poznamenám, zatímco si k němu klekám a beru do rukou jeho zápěstí. " Co s tím máš? Nevidím, že by jsi to měl zlomený či tak něco...kde tě to bolí? " hovořím s náznakem starostlivosti, přeci jenom Daigo je spolužák a i když má své mouchy, stále ho tak nějak beru jako kámoše. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Nerozumím tomu, ale nemám čas nad tím uvažovat. Dostanu další ránu, pokusím se vykřiknout, ale z hrdla se ozve jen podivný přidušený zvuk ve kterém se mísí bolest a překvapení. Ani se nenaděju a jsem zase svázaný a na zemi. Ani tentokrát nejsem nijak zvlášť vyděšený, spíš mě opravdu mrzí že tohle Satoshi dělá. Děsit se začnu až ve chvíli, kdy mi znovu sundá kalhoty. Automaticky přitisknu nohy k sobě a začnu sebou házet, ale je to k ničemu. Pak v sobě cítím jeho prst a nebýt toho, že mám zacpanou pusu, křičel bych jako šílený. Roubík ale výkřiky dusí. Na mé tváři je znovu zděšený výraz, smíšený s bolestí, protože tohle opravdu bolí... Nikdy jsem necítil něco tak nepříjemného jako je tohle. Zalívá mě stud, po zádech mi přebíhá mráz. Nikdo se mě takhle ještě nikdy nedotýkal... a já tohle nechci...to přece nemyslí vážně? Přestaň...prosím přestaň! Tohle ne! křičím alespoň v duchu, jako bych čekal, že mě vyslyší alespoň nějaká vyšší síla. |
| |
| soukromá zpráva od Daigo pro Ryo ke mě přijde a začíná se starat, co se zápěstím mám a nebo, proč náhle se bolestí svíjím. Cítím se hrozně trapně a poníženě chci někam utéct a tam navždy zůstat a být sám. "Jdi pryč! Nech mě být! Co ti je po mě! Nech mě tady!" říkám vztekle, ale v hlase je citít i ukrutná bolest. Vím, že to za několik desítek minut zase bude dobré, ale teˇse to tváří, že ta bolest nikdy nezkončí. Chvíli čekám než odejde, ale když se ohlédnu stále ho tu vidím. "Co tu ještě děláš?" Koukám se na něj a čekám vysvětlení. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro I když jemu provádím tohle, já sám nejsem vůbec nijak sexuálně vzrušený. Opravdu, jediná věc, která mě na tomhle těší je ten jeho výraz. Zajímalo by mě, jakse bude chovat a tvářit až mě trochu přejde tenhle vztek a začnu se snažit ho zaplavit vzrušením. Už teď vypadá, že se stydí, kvůli tomuhle... Pokračuji ve svých pohybev v něm, i když postupně začnu být trochu jemnější, aby si mohl užívat méně bolesti, a více slasti. Opravdu...hraje se mi s ním hezky. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Zatnu nehty do dlaní, abych alespoň nějak odfiltroval bolest a sem tam sebou škubnu, ale to je mi taky na nic. Po chvíli jeho pohyby zvolní a sem tam mým tělem kromě bolesti projede i podivná slast. Moje oči se ještě víc rozšíří strachem a i mé tělo se začne třást. K tomu všemu je mi pořádná zima, i když to teď moc nevnímám, protože jsem hlavně vyděšený. To nemyslí vážně že ne? Přestane..určitě už brzo... přesvědčuju se v mysli a nakonec musím oči zavřít, abych se mohl bránit slzám. Nebudu před ním přece brečet, i když se teď cítím naprosto hrozně, ponížený a vyděšený. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Čím víc ho teď vyděsím, tím dál se ode mě bude držet. Lépe pro něj. Přesto ho musím srazit k zemi co nejvíce, co nejvíc jen bude teď možné, abych si byl jistý, že za mnou už nikdy nepříjde. Takže, nejlepší způsob jak ho ponížit je, abych ho donutil se tady otřásat vzrušením..a pak..pak se bude cítit hodně špatně. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Do tváře se mi vlije trochu ruměnce, což je u mě dost nezvyklé. Zakloním hlavu, moje tělo mě moc neposlouchá, takže se zároveň mírně prohnu v zádech, spíš automaticky. Můj dech je prudký, hlasitý a trhaný. Slast, bolest a stud mi zabraňují pořádně se nadechnout. Srdce mi buší jako splašené a já bych si tak hrozně přál utéct...pořád se mi ještě daří zadržovat slzy ale jak dlouho to ještě vydržím to opravdu nevím... |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Každopádně, hlavní je, že nebude dlouho trvat a dostanu ho. a to mě potěší víc než cokoliv jiného. Proto nepřestanu se svými pohyby, jen je ještě víc zjemním, abych mu už teď opravdu způsoboval jen slastné pocity, než bolest. Dorazím ho takhle líp. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Prohnu se ještě víc. Bolest už zmizela a kromě strachu na povrch vyplouvají mě zatím neznámé pocity slasti. Vlastně mě v jednu chvíli napadne, že bych chtěl víc...což mě ale vyděsí ještě víc a mé tělo polije zase hanba. Uvědomím si, v jaké jsem situaci a otřese se mnou něco, co by mohl být potlačený vzlyk. Stydím se tak moc za to, že moje tělo přijímá jeho doteky, že po nich snad i touží. Stydím se, že to nedovedu ovládat a ještě víc mě to děsí. Z očí se mi vyderou tiché slzy. Cítím tlak ve svém penisu, který volá po pozornosti. Přál bych si na místě se propadnout. Všechny ty pocity jsou na mě moc... |
| |
| soukromá zpráva od Goro pro Znova si k němu kliknu a vemu ho za ruku a začnu mu prsty přejíždět po zápěstí, jako bych mu ho masíroval a pomohl bolesti, aby rychle zmizela. " chci ti pomoct, chápeš to , Daigo. Možná si myslíš, že jsi sám a drsný, ale já tě mám rád jako kámoše a tak mi na tobě záleží a nechci, aby tě něco bolelo. " říkám při masáži jeho zápěstí a vím, že on mi stejně věřit nebude, ale neodejdu, dokud ta bolest neodejde. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Takže chytím jeho penis a začnu ho dráždit. Myslím že už mu bude stačit jen málo k tomu, aby se udělal. Opravdu to pro něj bude velmi potupné, když se to stane...a já si jsem jistý, že si to chci pořádně dopodrobna zapamatovat, jak bude vypadat pak, už tenhle pohled je více než uspokojivý. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Čím víc se mého těla zmocňuje slast, tím těžší je můj dech. To že mám zacpanou pusu mě mučí a mám pocit, že se snad udusím. Po chvíli Satoshi začne dráždit můj penis a celé moje tělo se napne. Vidím za víčky jiskřičky, jak má moje vědomí problém se s tím vším vyrovnat. Trvá to jen chvilku, než vyvrcholím. Moc mi to ale nepomůže, protože se dál šíleně třesu a snažím se zalapat po dechu, což nejde, takže si připadám, jako bych měl na tvář přitisknutý polštář, jako bych se opravdu dusil. Teď už mám oči zase otevřené a vytřeštěné hrůzou. Zírám do korun stromů a mám mžitky před očima. Je mi zle... |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Chvílli se kochám pohledem na jeho tělo, když vypadá takhle. Jsem spokojený. "Vypadáš teď jako dokonalá děvka," oznámím mu chladně. Aniž bych se příliš moc staral o to, jak na tom je Takanori psychicky, tak mu natáhnu kalhoty, nejsem si jsit, jestli by to zvládl sám, pak mu z rukou sundám řetěz a z úst roubík. Mám chuť ho tady teď nechat ležet, ale pořád ještě top nejde, protože bych z toho mohl mít opravdu problém, zvláště po tom, co jsem mu teď udělal. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Zůstane to ale jen u představy, protože opravdu nemám sílu abych udělal cokoli. Když mě pustí, nejdřív se pořádně nadechnu. Lapám po dechu jako by mi držel kdoví jak dlouho hlavu pod vodou. Pak se schoulím do klubka a nepřestávám se třást a plakat, i když nevzlykám, tu radost bych mu neudělal. Teď už jen chci, aby mě nechal napokoji.... |
| |
| soukromá zpráva od Daigo pro "Co?..Co..Cože? Kámoše? Heh...to jistě...kámoši jsou vždycky když se jim to hodí...určitě si ze mě dělá prdel." opět mi proběhne hlavou pár myšlenek. "Ty mě bereš jako kámoše? Odky? Spousta lidí okolo mě si na kámoše hraje...jak mi dokážeš, že si ze mě neděláš srandu? Nehodlám pak se sebou nechat nějak zamést."vyhrknu na něj a stále je v mém hlase slyšet jasná bolest. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro I když bych už nejraději odešel nemůžu...leží mi na mém plášti. Doufám, že tohle je ten důvod, proč se mi nechce odejít a nechat tu Takanoriho jen tak. Asi budu muset počkat, než se uklidní. Přehodím přes něj zbytek pláště na kterém neleží s ednu si vedle. Z kapsy vytáhnu další cigaretu a dám se do kouření. Můžu tu totiž taky čekat neskutečně dlouho. |
| |
| soukromá zpráva od Goro pro Zamyslím se a zadívám se na Daigovi do očí. " Jak ti to mám jako dokázat, aby jsi mi věřil? " hovořím upřímně a znova mu masíruji zápěstí. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Za chvili mu příjde sms a tak se položím na postel a stále poslouchám jen jedním uchem a tak slyším, jak mě požádá o pomoc. Podívám se na něj nejdříve hraně nazlobeně a hned na to se usměji. " Ale jistě...rád ti pomůžu..tak šup..pojd sem nahoru...odpoledne jsem vzal nějaký ty obvazy, takže tu máme menší zásobu. A nebo mám slézt já? " Natáhnu k němu ruku, kdyby přeci jen vylezl a druhou rukou vypnu muziku, protože se mu chci věnovat na plno. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Uvědomím si, že Satoshi tu zůstal a ještě přeze mě přehodil plášť. Nevím, co si o tom mám myslet. Předtím jsem si taky říkal, že je přeci jen hodný, když mě šel hledat a pak mi udělal tohle. Jeho přítomnost je mi v tuhle chvíli hodně nepříjemná, ale nechci se vůbec pohnout. Bude mi chvíli trvat, než se seberu a budu schopný vstát a to že on je tady mi v tom moc nepomáhá. Je mi opravdu zima... Po chvíli se pokusím vstát, opírajíc se o blízký strom, ale nohy mě odmítají nést, takže sjedu zase zpátky a schoulím se znovu do klubíčka. Po chvíli to zkusím znovu, nechci se vzdát, ale výsledek je stejný. Tentokrát zůstanu ležet. Stejně bude lepší, když se pořádně seberu, než mě kluci uvidí...nechci aby měl někdo starost. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro "To je v pořádku, klidně tam zůstaň a já vylezu za tebou." Řeknu s úsměvem a začnu se škrábat na postel. Po menším boji se mi to konečně podaří, a tak se usadím na posteli vedle Hyuna. "Opravdu se omlouvám, jestli tě moc otravuju, ale vázani obvazu na mé vlastní ruce je jedna z věcí, které se nemůžu naučit a vůbec to nezvládám." Řeknu provinile. |
| |
| soukromá zpráva od Daigo pro "Hm no dobře. Takže mě bereš jako kámoše fajn. Jen nechápu, když mě teda tak bereš proč jsi nikdy nezašel? Třeba když sme končili ve škole? Hm?" Přijemně mi přejede dlaní po zápěstí. Je mi to opravdu příjemný a na vteřinku na mě to mohlo být i vidět. Zadívá se mi do očí a zeptá se mě jak mi to má dokázat. Jen se zašklebím a řeknu: "Ptal jsem se já tebe, jak mi to dokážeš. Jak nebo co uděláš je na tobě." |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Když se dostanu k třetí cigaretě, tak seTakanori pokusí dostat na nohy, marně. Aleto mě taky nezajímá. Stejně mu nemůžu pomoct, i kdybych chtěl. Bude lepší, když se dá dohromady sám. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Rozváži obvaz a zadívám se na škrábance. Můj výraz je najednou vážný, ale nic neříkám. Jen vytáhnu další náplastě a obvazy a pustím se do ošetřování. " Ale lepší se to....zítra se na to mrknem ráno, ale vypadá to, že by ti tento mohl vydržet do večera. ...Nebolí tě to...kdyby cokoliv, tak mi řekni. " upozorním ho a jen co jsou škrábance ošetřený něčím, co jsem vzal v lékarně ve společné budově, tak mu to pečlivě ovazuji tak, aby ruka vydržela celou noc. |
| |
| soukromá zpráva od Goro pro Přemýšlím, jak mu můžu dokázat kamarádství a tak já nevím. " Jestli chceš, můžu se s tebou více bavit....ale důkaz přátelství mě ted opravdu nenapadá...nikdy jsem přátelství nedokazoval. " hovořím klidně a dívám se Daigovi do očí, snad mi uvěří. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro "Ono to zas tak nebolí jsem zvyklý........." Nachvíli se zarazím jako bych řekl něco co jsem nechtěl. "..Teda chtěl jsem říct, že už jsem si způsobil i horší rány než jsou tyhle. To nic není, zachvíli to zmizí, takže vůbec nemusíš mít strach." Řeknu nakonec s úsměvem, abych ho uklidnil, protože to podle mě opravdu nejsou žádná velká zranění. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Znovu se pokusím vstát, tentokrát se udržím na nohou, ale musím se opírat o strom za mnou. Nohou odsunu plášť k Satoshimu. Teď už nemá důvod tu být. Neuvidí mě ubohého a slabého, jak se budu potácet zpátky do tábora. To co dnes viděl bylo víc než dost. Chci mít alespoň iluzi nějaké hrdosti. A myslím že ta cesta nebude snadná a rozhodně to nebude vypadat hrdě. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Uklidím jen jeden, aby Dai nic netušil a jen co zmízí obvaz, skočím n Daisukeho a povalím ho na postel a přitom se nad ním skláním tak, aby nemohl vstát. Nedržím ho za ruce, jen mu bráním vlastním tělem. " Proč mi lžeš....tak mi řekni, jak se ti to stalo? Já znám rány po pádech..tohle to nejsou....povíš mi to? " zaútočím upřímně a v hlase je o něj strach. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Nemám nejmenší zdání proč, ale napadne mě, že Takanorimu musí být zima. Možná je tohle nějaký vedlejší efekt toho, že jsem se konečně uvolnil ze svého vzteku? Každopádně Takanori je v dost bídném stavu na to, aby se dostal k chatkám sám a já nemám chuť tady prosedět ještě další hodinu neli víc, než se sebere. Takže ho prostě chytím za triko a přehodím si ho přes rameno.Je dost lehký na to, abych ho zvládl donést až k hlavní budově, kde se rozhlédnu okolo, než vejdu dovnitř a položím Takanoriho na zem v koupelně. Tady se mu bude vzpamatovávat líp. Jenže já se zase cítím mizerně, protože jsem se zachoval jinak než obvykle...a vůbec se mi to nelíbí. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro Trošku zčervenám, protože tahle pozice je na mě přece jen trochu moc. "Já....Já..to.. opravdu nic není.. Nic vážného se nikdy vcelku nestalo takže.." Přemýšlím jak se z toho vykroutit, nebo alespoň najít způsob jak uniknout z jeho sevření a utéct, tak tomu abcyh mu nemusel říct pravdu i když by to asi bylo stejně jedno, protože by mi stejně nemohl nijak pomoci. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Chci na něj křičet aby mě nechal být, ale nedokážu to. Jen ho pevně chytím za tričko, ne protože bych se ho chtěl držet, ale abych alespoň trošku vypustil ten pocit studu a zoufalství. Nevím proč to udělal, proč mě odnesl zpátky, ale předpokládám, že to stejně udělal jen kvůli sobě. Přesto se mi z nějakého důvodu znovu do očí nahrnou slzy. Sednu si v koupelně do rohu, obejmu si kolena a opřu o ně hlavu. Je mi mizerně a nechci teď už na Satoshiho vůbec myslet. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Vyprázdním všechny kapsy svého kabátu a přesunu si ty věci do kalhot. Pak si kabát sundám a přehodím ho přes Takanoriho. Nechápu proč to dělám, ale kdybych tohle neudělal, tak bych asi nezvládl odejít..což taky nechápu proč. Jakmile ale v ruce kabát už nedržím, tak se otočím a výjdu z koupelny...a zamířím k sobě do chatky. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro Poznámka o Takanorim mě trošku pobaví i když v téhle situaci mi vážně není do smíchu, představa Taka-chana jak mě bije je dost nerealistická. Chvíli ještě vzdoruju...prostě mám pocit, že by nebylo dobré mu to říct, ale nakonec to vzdám, protože vidím, že stejně není úniku. "Tak jo...když to chceš vědět...stojíš proti mé mámě...Já se ji snažím usměrnit už skoro rok a je to spíš horší než lepší. Pořád si myslíš, že můžeš něco udělat?" Zeptám se trošku vyčítavě. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Usměji se a opatrně otočím jeho tvář. " Tak a ted ukaž tu tvář..taky potřebuje ošetřit. " Sundám náplast a začnu ošetřovat ranku v obličeji. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro " Ale s tím přece nemůsíš nic dělat. Ona se prostě zlobí, že umřela její vlastní dcera a její nevlastní syn to přežil. Ona to taky nemá lehké, když se musí o mě sarat sama.Prostě jí občas rupnou nervy a něco po mě hodí nebo tak něco, ale většinu dne stejně prospí, tak je celkem klid." Vysvětlím a bez jakéhokoli odporu se natočím, tak aby mohl ošetřit i mé druhé zranění. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Zvednu k němu tázavě uslzené oči, ale nakonec jsem rád, že odešel. Přestože jsem k němu na chvíli snad pocítil skoro vděčnost...pořád ho teď nechci mít blízko, potřebuju se sebrat, než na něj budu schopný zase promluvit. Vůbec nerozumím jeho chování, ale možná...přeci jen v něm musí být něco dobrého, jinak by se na mě úplně vykašlal. Jen nevím jak se k němu po tomhle budu chovat a jestli se ještě budu snažit tu jeho dobrou stránku hledat. Mám pocit, že by mě to mohlo přijít draho. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Nechám na Daisukem, zda odejde či ne, už mu nebráním. " Dai-chan....však mi něco vymyslíme....nech to na mě.....a chceš ještě učit padání a tak ....a nebo to byla jen výmluva, abych více nevyzvídal? " zeptám se upřímně, protože ho nechc cpát od něčeho, co nechce. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro Stejně mi to ale nedá a v hlavě mi pořád straší otázka co vlastně chce udělat proti máminým depresím. Vždyť ani já jsem zatím na nic nemohl přijít a i táta už před začal utíkat na různé pracovní cesty. Nakonec se to stejně rozhodnu nechat na něj, protože nemůžu nic kloudného vymyslet. Po ošetření zůstanu sedět na posteli..nějak se mi odsud nechce. "No nejdřív to byla opravdu jen výmluva, ale pak jsem přišel na to, že by to mohla být zábava a taky...já jsem nelhal když jsem říkal, že jsem dost nešikovný, takže se to může někdy hodit." Odpovím upřímě. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro "Tak já se teda svěřuju do tvé péče. Snad o mě bude dobře postaráno." Řeknu a zasměju se. Jsem rád když slyším ze sluchátek pop, protože rock a podobné tvrdší věci moc nemusím, ale popp mám opravdu rád. "No hudbu si vždycky rád poslechnu, ale ta druhá nabídka je též lákavá, tak co kdybys to trochu ztišil jen tak, abych tě slyšel a něco mi o sobě popovídal." |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Položím se na záda a tak na Daisukeho se dívám ze spoda do té doby, dokud on sám nezaujme třeba jinou polohu. " No...u mě asi moc velké tajemství není, čili nic podobného neprásku..ale tak mluvím korejsky i japonsky, v mé rodině jsou stále v první řadě korejské zvyky než ty japonské...asi nejvíce se lpí na babičce a ta zase na pověsti rodiny,..někdy je s tím dost otravná...a máme znak rodiny...nějaké ty kořeny máme, jen jsme je museli n chvili opustit, ale plánujeme se vrátit zpátky. " Odhalím pravé rameno s mým tetováním mého rodiného znaku. " mám rád pohyb...což je divný...ale jak vstanu a nebo se po ránu donutím vstát, tak jde vše líp..dělám parkur a taky občas cvičím na posilnění..hlavně rukou....hm..stačí?" ukončím to náhle. Nějak mi došli nápady. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro "To je fajn já taky mluvím celkem dobře korejsky, protože jsem vlastně napůl korejec...po tátovi." Řeknu, když zaslechnu jeho poznámku o korejštině, ale pak zase zmlknu, aby mi mohl všechno dovyprávět. "Wow....sugoi!" řeknu nadšeně když mi ukáže tetování. Chvíli si ho jen tak prohlížím. "To je fajn a s babičkou si nedělej starosti. Buď rád, že ji máš. Já jsem svou babičku nikdy v životě neviděl a už je dost stará, takže nevím jestli ji vůbec někdy poznám." Řeknu. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Jak se zmíní o svojí babičce, jen se nadvzednu na lokty a zadívám se na něj. " Ale kde je tvoje babička...v Japonsku nebo v Koreji? " pokrčím rameny, jako by vlastně na tom nezáleželo. " Kdyby jsi chtěl, tak se za ní můžeme jet podívat...naši jak jde o tradice, tak věnují každý haléř a pokud je v naší domovině, tak mě obdaruje i babička. " navrhnu a usmívám se. Náhle začnu hovořit korejsky. " A co by jsi říkal na to, kdybychom spolu ve společnosti hovořili korejsky. Ty to zvládneš a já taky a bude to svým způsobem soukromí, málokdo tady umí aspon trochu korejsky. " navrhnu a přitom na něj hledím. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro "No já vlastně ani nevím kde žije...teda ona je určite korejka a žije ve své zemi, narozdíl od svého nestálého syna, ale vůbec nemám tušení v jakém městě žije." Přiznám upřímě. Párkrát jsem se sice otce na babičku ptal, ale vždycky to nějak zamluvil, takže jsem to přirozeně po nějaké době vzdal. To, že na mě začal mluvit korejsky mě zprvu trošku překvapí, ale vzhledem k tomu, že s tátou už teď mluvím převážně jen korejsky, hlavně když potřebujeme mluvit o mámě, aby to neslyšela, tak mi nedělá vůbec žádný problém Hyunovi rozumět. Vyslechnu jeho návrh a lehce přikývnu. " To vůbec není špatný nápad... Já jsem pro, alespoň bude legrace a budem si moct otevřeně povídat i když bude někdo nablízku." Řeknu. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Dlouho nic neříkám, než zničehonic vyhrknu. " Pokud chceš najít svojí babičku, tak zjisti co nejvíc..jméno, věk a tak....a já se o to postarám a najdem jí...protože Ryo je internetový maniak a mám podezření, že i hackuje, tak najde snad kohokoliv. " hovořím pomalu, jak pomalu přemýšlím a spřádám plán. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro "Dobře...ať klidně zuří..Mluvit jinou řečí snad není zakázané. Jenom Taka- chanoví se to asi nebude moc líbit, když mi nebude rozumět a bude vyzvídat." Řeknu pobaveně. Jeho nabídka mě trochu překvapí, ale ještě víc potěší. "Opravdu by se to dalo zařídit? Ale...nebude ho to moc obtěžovat?" Zeptám se a nachvíli se zamyslím. " No já vím, že se babička jmenuje Yeo-reum Han a je jí..." Začnu vduchu počítat podle tátova narození. "...podle mých výpočtů je stará asi šedesát let a určitě žije sama, protože podle toho co mi táta říkal, děda už umřel docela mladý." Řeknu. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Na nabídku vypadá nadšena a já jen mávnu rukou. " No jasně, Ryo-chan je hodný a když hooodně poprosím, tak zapojí svých deset prstů a kabel od netu a máme tvojí babičku do dvou dnů. " ujistím ho a přitom rozmýšlím, co by ještě mohl vědět. " Takže je jí šedesát...jo...to se dá..stačí seznamy lidí, vláda toto velmi často vede...a nevíš náhodou den nebo měsíc...je možné, že jich tam bude víc..a třeba kde prožíval tvůj otec dětství, kde se narodil kromě Koreje...to je dost velká rozloha. " zkouším s Daisukeho vytáhnout další informace. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro " To jo, ale on by to semnou stejně dlouho nevydržel a zase by za Satoshim začal lítat...Jak ho jednou něco zaujme tak se toho lehce nevzdá." Řeknu. Musím chvíli přemýšlet než si vzpomenu na něco o babičce. " No..tuším že se narodila někdy na jaře,ale přesný mesíc ti bohužel neřeknu." Pak se zase na chvíli zamyslím. "Ah už vím.. jednou jsem se díval tátovi do nějakých spisů a jako rodné město tam měl uvedené Jinju, ale nevím jestli se třeba nepřestěhovali nebo tak něco..každopádně..za pokus to stojí,ne?" Zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Ovšem více se ted zajímám a pozorněji poslouchám, na co si ještě Daisuke vzpomene. " Díky...to je správný...myslím, že to nám a hlavně Ryovi hodně pomůže.....po té rozcvičce za ním zaskočím a řeknu ti, jak to dopadlo." položím ruku na jeho rameno a stisknu. " Tvojí babičku najdem a navštívíme..klidně pojedu s tebou, pokud o mě budeš stát. " zasměji se a dám ruku z jeho ramene, nerad bych mu ublížil více než je zraněný ted. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro " Tak dobře... a neměl bych jít s tebou...myslím, jestli bych ho neměl poprosit osobně když od něj něco potřebuju." Zeptám se a trošku sebou cuknu když mi položí ruku na rameno. Ne že by mi to bylo nepříjemné, ale z pžedchozích bojů s matkou tam ještě zbylo pár modřin a škrábanců, které mě bolí, a tak jsem nerad když se mě někdo moc dotýká. Nakonec ruku ale sundá, takže se jen znovu usměju. "Asi by bylo lepší kdyby jel někdo semnou.. Já bych se sám určitě ztratil." Řeknu. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Otočím se na Daisukeho a usmívám se. " A do Koreje s tebou pojedu...však musím na tebe dávat pozor..copak nevíš, že mi tě Taka -chan dal nastarosti....jak jde vůbec tobě to vstávání? Musíš se ráno přemáhat či skáčeš jako blecha..teda Taka-chan?" zeptám se ho upřímně. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro " Mě už se dneska taky nikam nechce, tak myslím, že se připojím k tvému lenošení. Zní toopravdu lákavě." Řeknu, protože opravdu nemám ani trochu zájem se teď zvedat. " Ale za Ryem s tebou asi zítra půjdu...myslím, že to tak bude lepší." Dodám a malinko se protáhnu. "No... abych řekl pravdu..já vlastně vstávám dost pomalu a na poslední chvíli. Vstávání mi moc nejde." Odpovím na jeho dotaz, protože většinou jsem buď tak rozbolavělý, že nemůžu ani vstát, nebo prostě jen nemám chuť se doma moc dlouho zdržovat, takže mi vstávání opravdu zabere dost času. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Otevřu oči a prohlídnu si pomalu a pečlivě Daisukeho a jeho tělo. Vypadá velmi dobře...jenže pod oblečením se asi skrývá více zranění než se zdá...jeho matka by měla jít na léčení....musím mu pomoci. Zničehonic se převrátím na bok a zadívám se na Daisukeho jako bych ho chtěl svést. " Daisuke......máš něco v plánu a nebo vyrazíme do sprch..než příjde Sora a Taka....protože mě se potom nejspíš nikam chtít nebude. " nabídnu a můj pohled se zase změní na přátelský. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro "Dobře pokud tím nijak vážně neublížíš sobě ani nám, nebudu ti v tvém raním skákání nijak bránit." Řeknu s úsměvem, protože ta představa je vážně zábavná. Jeho pohled mě malinko překvapí a po nějaké době si uvědomím, že se dokkonce mírně červenám. Na takové jednání opravdu nejsem zvyklý, jeho nabídka se mi ale zdá vcelku rozumná, jak se znám taky bych se už pozděj do těh sprch nedokopal, takže bude lepší když půjdu hned. "No..mě se to zdá jako dobrý nápad, protože mě už se pak asi taky nebude chtít nikam chodit a v plánu nic nemám, tak myslím, že mužeme jít." Řeknu. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Jak se na něj dívám, tak si všimnu jak trochu červená. Nakonec přeci jen souhlasí se sprchou. " Tak jdeme...dokud se ještě trochu hejbeme. " pozbudím ho a vypnu muziku. Posadím se a poté mrštně seskočím z postele. Tam si ze skříně vemu ručník a čistý prádlo a čekám na Daisukeho, dokud se taky nepřipraví, abychom tam vyrazili společně. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro bych mohl ve sprše potřebovat. Pak kývnu na Hyuna, že už jsem připravený a vydám se ven. "Ou...Pamatuješ si kde jsou sprchy? Já se totiž nepodíval a nevím kam mám jít." Přiznám po chvíli a zpomalím, tak abych šel spíš za Hyunem než před ním, protože očekávám, že mě bude vést. Vlastně jsem rád, že je tu semnou, protože když se tak zamýšlím, hrozně mi dneska pomohl a já někoho takového potřebuji, neboť sám netrefím ani do sprch. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Jdu bez nějakých okolů a najednou se zarazím ao točím se na Daisukeho, který se nenápadně zařadil za mě. " cože? Ty nevíš kde jsou sprchy...přeci támhle. " zasměji se a ukáži k hlavní budově. " Tak pojd a drž se mě, se mnou se neztratíš...ani tady, ani nikde jinde. " usmívám se a vyrazím bez zaváhání ke sprchám. Dorazíme do sprch, kde už je pár kluků a tak začnu mluvit korejsky. " Zalezeme si stranou, tak nějak i při sprchování mám rád trošku soukromí..a co ty? " a hodím hlavou k zadním sprchám. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro Blbější otázku jsem mu snad ani položit nemohl...to mě mohlo napadnout, že budou v hlavní budově. Nadávám si v duchu mezitím co mě Hyun vede do umýváren. Vejdu dovnitř a pořádně se rozhlídnu. Přítomnost ostatních spolužáků mi nedělá moc dobře, přece jen je neznám tak dobře, takže jsem trošku nejistý, naštěstí Hyun na mě mluví korejsky a zase přišel s něčím s čím naprosto souhlasím. Zdá se, že si budeme opravdu rozumět. " Já bych taky šel raděj někam dál, tohle hromadné sprchování taky moc nemusím." Odpovím též v korejštině, aby nás ostatní neslyšeli a zamířím někam, kde by mohl být relaztivní klid a soukromí. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Dojdeme dozadu a zdá se, že i někteří pochopili a tak mezi námi a ostaními zůstává mezera. Dojdu k úplně zadním dvou sprchám. " Jo, tady to vypadá tak akorád na to se vysprchovat bez zbytečných pohledů navíc. " mrknu na Daisukeho a ihned se začnu svlékat. Po chvili stojím jen tak a zalejzám do sprchy, abych pustil vodu a osprchoval se. Díky tomu, že ted mě může vidět jen Daisuke, se nějak neostýchám. Přitom však využiji sprchu a než vstoupím, tak očima si prohlídnu Daisukeho a jeho tělo zvláště kvůli ranám a modřinám, které byly skryty pod oblečením. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro Moc dobře si všimnu Hyunova pohledu, a tak se snažím natočit tak, aby neviděl moje nejhorší rány. Na těle mám spoustu modřin, odřenin a škrábanců. Některé vypadají už celkem dobře, ale některé jsou ještě stále bolestivé a nezahojené. Snažím se rány skrýt co nejvíc, takže rychle vklouznu do sprchy, abych se mu ztratil z dohledu. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Po rychlém opláchnutí vyjdu, otřu se do ručníku a hned se oblíknu do věcí, co jsem si sem přinesl a mám na spaní a na to hodím kalhoty a bundu na přechod do chatky. Počkám na Daisukeho a jen co je taky hotov, tak vyrazíme. Ovšem jen co vylezeme ze společných sprch, zlehka se znova dotknu ramene a dávám větší pozor na sílu. " Dai-chan.....pomůžeš mi ještě donést do chatky obvazy na tu tvojí ruku...mám tam sice něco, ale abychom sem nelítali každý den...uděláme si zásoby." usměji se, i když uvnitř zuřím.Né na Daisukeho, ale na jeho matku. Zamíříme ven ze společné budovy a uhnu stranou od chatek a jdu k chatce, na které je namalovaný ručně, snad od dětí, červený kříž. |
| |
| Jen co se něják stihneme dohodnout na tom, kde kdo bude spát, zazvoní zvonek, což zřejmě znamená sraz ve společenské místnosti. Vydám se ihned za Daigem a k budově se dostanu až chvíli po něm. Vejdu do místnosti, která vypadá zároveň i jako jídelna a usadím se hned vedle Daiga. Poslouchám, co nám učitelé povídají a občas se můj obličej zkřivý slabým odporem. Třeba hned další den se mi nelíbí, abych byl přivázaný k někomu. a ještě k němu z téhle třídy. Jedinný, koho bych asi snesl by byl Daigo. Ale bohužel si budeme muset losovat. Takže je jasné, že s Daigem nebudu. jen co učitelé domluví, dojdu si do chatky a potoms e rozhodnu projít se s hudbou v uších po okolí. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro Jsem připravený zamířit zpět do chatky, když mě Hyun poprosí, abych šel s ním pro nějaké obvazy. Samozřejmě hned přikývnu, protože vím, že to dělá pro mě. "Jasně, že půjdu s tebou. Nakonec.. ty obvazy jsou přece pro mě. " Řeknu s úsměvem a začnu si sušit konečky vlasů, z kterých ještě kape voda. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Dojdem do chatky, otevřu dveře a Sora tu ještě není a Taka taky ne. A tak nechám Daisuke jít přede mnou a já jdu za ním do chatky. Odložím na nejbližší skřín věci a zamknu. Probodnu Daisukeho pohledem a zastoupím dveře. " Tak a ted ukaž ty rány nebo to provedu já.....nebudu ošetřovat jedno, když jich máš nejméně deset. " hovořím rozhodně a je jasné, že neustoupím. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro Takanoti tu ještě není, což mě trošku znérvozňuje, ale jak ho znám zřejmě se jen někde toulá a zapoměl na čas. Odložím své věci na postel a chystám se znova natáhnout, když mě Hyun vyzve, abych mu ukázal rány. Rozhodně zakroutím hlavou a ustoupím kousek za postel, kde se cítím alespoň malčko v bezpečí. "To je dobré..za chvíli se to zahojí, takže...nedělej si s tím starosti..." Začnu se vykrucovat. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Moc dobře vím, že mám sílu v rukou a tak to ted využiji. I když se mi moc nechce, musím. Jen co je na posteli, strhnu ho tak, aby si lehnul a skočím na něj.Nohama pevně držím jeho boky a rukou chytnu jeho ruce a držím ho, zatímco druhou mu sundavám vršek oblečení. Odhalím jen kousek, dokud neuvidím první špatně hojenou ránu, která hnisá. " Tak to je dobrý...nic ti není...tohle je nic? " křiknu na něj a přejedu zlehka po ráně, ale určitě dost bolí. Nechci být na něj zlý, ale chci mu pomoci a jinak to asi nepůjde. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro Zprvu se snažím z Hyunova sevření vyprostit, ale z předešlé zkušenosti vím, že proti němu nemám šanci a kromě toho síla, kterou na mě použil je dostatečná, aby mě to bolelo dost na to, abych se nemohl bránit, a tak se mu po nějaké té chvilce podaří vyhrnout mi tričko. " Itaii !!" Vykřiknu a do oči mi vhrknou slzy, jak se dotkne jedné z mých ošklivějších ran. |
| |
| Vejdu jako poslední.Neposadím se,jen probodávám Kawana pohledem.Jejich program mě nezajímá,zajímá mě jen Kawano. Je schopný to udělat?Vypadá na to,ale neohrozil by nevinného.Co já o něm vím,musím si o něm něco zjistit. Zmíní se o rozcvičkách,zaskřípu zuby. To tak,rozcvička.Jim dám tak do těla,že odpadnou po deseti minutách.Když to chcete,máte to mít. Zlověstně se usměji.Dohovoří,odeberu se do lesů,potřebuju procházku. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Ovšem zůstanu na něm sedět a jsem připraven ho zase chytnou, jak si dobrovolně nesundá aspon to triko. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro Pak se začnu věnovat svým slzám, které za nic na světě nechtějí přestat téct. " Já...Já si nemyslím, že bys mi chtěl ublížit, ale já už jsem na takový život prostě zvyklý nikdy se mi o rány nijak moc nestaral, kromě mě samotného, takže...prostě jen nevím jak reagovat na to, že o mě tak pečuješ. " Přiznám a seutřu si rukávem slzy z tváře. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Utírá si slzy a jak hovoří, příjde mi sladkej a tak nějak křehký , až mám touhu ho jako nějakou holku obejmout a ochránit. Tak k němu natáhnu ruku a pohladím ve vlasech. " Ted stačí, když si to necháš ošetřit a vytrpíš tu trochu bolestí, jak se toho budu dotýkat...a zvykej si....já se o své kamarády dost starám..vážím si jich totiž. " vysvětlím a něžně Daisukeho posadím, abych si prohlídnul i záda. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro Jsem rád, že jsem se s ním začal takhle bavit, protože s ním se cítím tak nějak dobře a bezpečně. " Tvoji kamarádi jsou opravdu šťastní lidé...je to pocta, že patřím mezi ně....a tu trošku bolesti už snad nějak přežiju. Konec konců mám nejlepšího ošetřivatele na svetě." Řeknu s úsměvem a nechám ho, aby mě posadil a prohlídnul si záda. Je na nich pár modřín, odřenin, škrápanců a sem tam i nějaká nezahojená řezná rána po střepech z nádobí, které po mě máma obvykle hází. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro Jo,vypadá to tady hezky.Šlo by trénovat každý den,podvečer.Pozdě večer se půjdu umýt.Nemůže po mě chtít sprchování s ostatníma,tak bláhový Kawano není.Tak se mi to líbí,ted druhé očičko,slepé očičko. Tahy jsou uvolněný,ignoruju Juna i případný další příchozí. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Zatlačím na rameno k posteli. " Položíš se na postel..ale pomalu a opatrně, at si nesundáš náplasti. " řeknu něžně a připravím se na mnohem horší rány. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro " Aha ... tak potom byla tvoje máma opravdu dobrá učitelka. " Řeknu a znovu se usměju. Počkám až dokončí ošetření menších ran a potom se podle jeho pokynů položím opatrně na postel, aby se mohl podívat na další o dost vážnější rány. Mám z toho trošku strach, ale Hyunovi důvěřuju a vím, že to musím vydržet pokud chci, aby se to zahojilo. "Tyhle rány už jsou o něco horší, takže jen kdybys mohl troch opatrně...." Nevím jak to mám říct, ale prostě mu chci dát najevo, aby si dal větší pozor, protože vím, že to bude hrozně bolet což mě zrovna dvakrát netěší. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Položí se na záda a prohlížím si rány, vypadají dost špatně. Než se pustím do ošetřování, uslyším jeho požádání. Příjemně se na Daisukeho usměji a skloním se k němá, přitom ho pohladím jako něžnou holku povlasech. " Vidím to, budu tak jemný, jak to jen půjde....kdyžtak si kousni do tohoto. " podám mu smotané triko, které stejně půjde vyprat, at se do něj jako do roubíku zakousne. Počkám, dokud si nevybere a teprve potom začnu přejíždět dezinfekcí po ranách v předu. Druhou rukou chytnu jeho ruku a stisknu na znamení, aby se držel. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro Tyhle rány jsou opravdu mnohem horší, takže to bolí jako čert a desinfekce strašně štípe. Chvílemi mám dokonce strach že to tričko rozkousnu i když je to asi nemožné. Pak si umědomím, že už taky nějakou dobu pěkně drtím Hyunovi ruku, což se mi vůbec nelíbí, a tak ji rychle pustím, abych ho nezranil. " Gomen....." Omluvím se, ale řeknu to tak tiše, že si nejsem jistý, jestli to vůbec slyšel. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Už jsem ošetřil většinu ran, když mě najednou pustí. Přestanu a podívám se na něj. " Co se děje...klidně se dál drž...to mi nevadí....jen je znát, že máš sílu a to je dobře....kluk nemůže být jako moucha. " usměji se na něj a znova sám chytnu jeho ruku a dám na svojí. Jen co se jí jakžtak drží, pokračuji s dezinfekcí. Vím, jak ucití bolest, určitě se chytne zase víc. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro Když opět vezme moji ruku, vyndám si na chvíli roubík z pusy, abych na něj mohl promluvit. "Ale kdybych ji moc mačkal, klidně mě pust...nechci tě zranit..." Upozorním ho, ale to už se zase pustí do ošetřovaní a já se musím znovu zakousnout do roubíku, abych zadržel bolestivý výkřik, při čemž stisknu i jeho ruku, ale už si dávám pozor, abych do toho nedával tolik síly jako předtím. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Po té, co vyléčím tuto ránu se na něj podívám, zda nechce pauzu,ale asi pro něj bude lepší, aby to měl brzo za sebou a tak pokračuji s dalšíma menšíma rankama. Trvá mi to, dělám to pečlivě, ale skončím. Narovnám se a kousek se posunu, a aniž bych se ho ptal, rozepínám mu kalhoty. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro Malé ranky už tolik nebolí, takže už ani můj stisk není tak pevný jako předtím a cítím se mnohem klidněji i když mé tělo je těď celé rozbolavělé. Když mi začne sundavat kalhoty, vyletím jako střela a chytnu ho za ruku, ale při tak prudkém pohybu mě všechno zabolí a já stejně zase s hlasitým Itaii spadnu zpátky na postel. " Kalhoty nemusíš.....na nohách nemám zas takové rány.....a kyžtak se o ně postarám sám. Řeknu přidušeným hláskem. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Při případném odporu jsou připraven Daisukeho zase chytnou za ruce a sundat kalhoty i násilím. A tak než se Dai probere, je přede mnou skoro nahý a kalhoty hodím k zemi vedle postele. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro Moje nohy už nejsou v tak hrozném stavu jako záda a břicho, ale pár ran se tu taky najde, některé horší a některé lepší. Ovšem na levé straně pravé nohy mám něco jako malou jizvu, při pohledu zblízka jde poznat, že je to znak, nejspíš vyritý nějakým ostrým tenkým předmětem, je ale těžké ho přečíst a já ho zakrývám rukou, takže je to v podstatě nemožné. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Chytím jeho ruku a silou ho dám stranou. " Co tam skrýváš? Co to je? Kdo ti to udělal? Dai-chan...ty ke mě pořád nejsi upřímný...tak mi řekni, co je za znak?" řeknu a v hlase je trochu zklamání, že mi nevěří. Prohlížím si znak a přejedu po něm zlehka ukazováčkem. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro Trošku si povzdechnu. To je znak pro shi, což jak asi víš je znak pro čtyřku.......nebo smrt.Udělala mi ho máma v den sestřina pohřbu, ale já se na ni nezlobím, protože na tom byla opravdu psychicky špatně a táta ani nepřišel na pohřeb, tekže se nedivím, že jí nakonec ruply nervy. Ale to je jedno...už je to stará jizva." Vysvětlím tiše. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Znova ho položím, tentokrát si sednu vedle něj a po té mu začnu čistit rány na pravé noze. " Jestli chceš, tak si vem roubík, ale tak hrozný jako ten hrudník a břicho to nebude..a moje ruka je taky k dispozici. " řeknu ještě krátce, než se poprvé dezinfekci dotknu na jedné horší ráně. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro " Ona za to opravdu nemůže...tpí strašnýma depresema, tak to někde musí vybít...možná kdyby byl táta víc doma cítila by se líp, ale on věčně nemá čas. A neboj kdybych dostal otravu a cítil se špatně, tak bych zašel k doktorovi, ale dokud to není nic vážného, tak tam jít nechci, protože po prohlídce by jim došlo co se mnou je a mohli by něco udělat s mámou, tak pokud tam opravdu nemusím, k doktorovi nejdu." Řeknu a znovu se položím na postel. Chvíli uvažuju jestli si mám zese půjčit tričko, ale vzhledem k tomu, že tyhle rány už nejsou tak strašné chytnu jen Hyunovu nabízenou ruku. "Ruka bude stačit... tyhle rány už by snad neměli být tak hrozné." Řeknu a mírně se usměju. Ošetření sice opravdu bolí, ale už se to dá snést, a tak jen občas syknu, když mě něco moc zabolí, ale jinak jsem celkem v klidu. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Dodělám dezinfekci a dám ruku před rameno. " Nevstávej...ještě to musím obvázat a zalepit..ale to už aspon nebude štípat..první plus...a snad se konečně trochu vyspíš...mělo by to být ted jen lepší a lepší. " Na to se na Daisukeho usměji a střihám příslušné náplasti a obvazy. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro Cítím se dost provinile, že tohle musí dělat, ale je pravda, že sám to nezvládnu, Taka-chan o mém stavu taky úplně všechno neví a taky by to asi dopadlo špatně, kdybych se mu svěřil do péče a k doktorovi taky nemůžu, takže mám vlastně strašné štěstí, že se o mě Hyun stará a já si to moc dobře uvědomuju. "Ehm... opravdu ti nevadí, že musíš strávit tolik času tím, že mě ošetřuješ? Cítim se trošku provinile, že tě takhle okrádám o čas." Přiznám po chvíli. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Podívám se k posteli nahoře na palandě a usměji se." Tak a ted sladká odměna....v podobě muziku u mě nahoře...tak pojd..a dovolím ti se přikrýt mojí dekou. " říkám zvesela, snad jako bych ošetřoval každý den. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro "Mnohem lepší." Řeknu. Jeho odpověď mě uklidnila. Jsem rád, že mu nevadí, když se o mě musí starat. Pomalu se posadím a podívám se směrem k palandě. "To zní dobře. Takovou nabídku určitě neodmítnu." Řeknu vesele a pomlaičku se vydám k jeho palandě. Moje tělo je celé rozbolavělé, takže mi dělá trošku problém vyškrábat se nahoru, ale nakonec se mi to přeci jen podaří. Uf..to byl ale boj. Pomyslím si, ale jsem rád, že jsem tu, protože teď už můžu lenošit. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Jen co to je uděláno, vemu mp3 do ruky a druhou chytnu Daisukeho jemně za zápěstí. " Tak pojd...nebo ti bude brzo zima....šup pod peřinu a co tam chceš pustit? " přitáhnu si ho k sobě a počkám, až se položí a přikreji ho. Na to si zalezu k němu a podám mu přehrávač, aby se podíval na výběr muziky. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro "Whoa...tady je teplo...to už se mi odsud ani nebude vůbec chtít." Řeknu nadšeně a počkám až si Hyun zaleze za mnou. " No záleží na tom jaké písničky tam máš." Vezmu do ruky mp3 přehrávač, který mi podal a začnu v něm listovat. "Hmmm...tohle zní celkem zajímavě." Řeknu a pustím jednu z písniček od kapely, kterou sice neznám, ale jejich hudba se mi zdá celkem příjemná. " Může být?" Zeptám se, abych se ujistil, že mu ta písnička nevadí. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Podám mu jedno sluchátko a sám si dám druhé a hned na to se položím a pustím vybranou muziku. Netrvá to dlouho a mám zavřené oči a zpívám, ačkoliv můj zpěv není zrovna extra třída. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro Hudba je opravdu příjemná a Hyun si dokonce začne zpívat. Není to sice zrovna perfektní, ale alespoň vím, že je v pohodě, a tak taky zavřu oči a přemýšlím o spoustě důležitých i nedůležitých věcech. Chvíli mi taky vrtá hlavou, kde je Taka- chan tak dlouho, ale vzhledem k tomu, že Sora ještě taky není zpátky, nechám to nakonec být a nechám se strhnout hudbou a aniž bych si to uvědomil, za chvíli si taky zpívám. Naštěstí jsem ve zpěvu celkem dobrý, takže píseň nijak nekazím. " Jen jsem ti zapoměl říct, že jestli mě takhle necháš moc dlouho, tak ti tu určitě usnu." Upozorním ho. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Po chvili mi to nedá a znova se na něj otočím. " Dai-chan..ale jestli ti to vadí, tak já tě potom až příjde Taka přenesu dolů.....nebo chceš jít už ted? " zajímám se a tentokrát se už na záda nepřekulím. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro "Tak jsem to nemyslel...já jenom abys byl připravený kdybych ti tu náhodou usnul.....a Taka-chan to snad nějak zvládne, aby mi neublížil..i když je pravda, že je dost zbrklý." Řeknu a usměju se na něj. Chvíli poslouchám než se na mě zase Hyun otočí a promluví na mě. " Ne ne teď ještě rozhodně jít nechci... já kdyžtak pak slezu sám...pokud toho teda budu ještě schopný. Stejně bys mě asi neunesl." Řeknu a znovu se na něj usměju. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Sehnu se a objemu ho rukama tak, že ho chytnu za hrudník a podeberu a na druhou rukou za nohy a už ho zvedám. V kleče ho za chvili držím v náručí a snažím se najít rovnováhu, ale nezvládnu to a tak po chvili padá na záda na postel a strhávám sebou i Daisukeho. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro " Počkej..to nemůžeš vždyť..." Chci něco namítnout ve smyslu, že určitě spadne když mě takhle popadne, ale než to dořeknu už mě drží v náručí. Bohužel se stane přesně to co jsem čekal a my oba spadnem. Usměju se na něj. Je to zvláštní, protože pro jednou jsem já na hoře a on dole. " Já říkal, že to nezvládneš, tys mi nevěřil...a vidíš jak to dopadlo." Řeknu. |
| |
| soukromá zpráva od Daigo pro "Hm, nevím proč by jsi nevěděl jak se se mnou bavit, ale budiž." Podívám se na Rya. "Dobře nijak mi ho nedokazuj, ale pokud chceš nějak uspět, jako kamarád chovej se tak víc a ne že mne budeš ignorovat jako většinu roku, jak je tvým zvykem. Co ty na to?" Bolest pomalu ustává a je to znát i na mém hlase. |
| |
| Vypadá to, že ohledně postelí to teď nevyřešíme, protože se ozve zvonek. Seberu se a odejdu. Upřímě, je mi fuk, kde budu spát, jen musí být všem jasné, že na zemi to nebude. I když je Yutaka chová hnusně je mi ukradený ale jestli si myslí, že mě vyhodí na zem, nebude mi vůbec vadit si to s ním vyřídit a to klidně i pěstmi. Ponořen ve svých myšlenkách dojdu až k budouvě, kde je spolčenská místnost. Posadím se na jednu z židlí na boku. Poslouchám, co se po nás zase bude chtít. Kami-sama stůj při nás... Bože...čtyři hodiny přivázaný k někomu...a proč vlastně? Jen doufám, že to nebude Yutaka. Nestojím o to, umřít předčasně. I když bych asi nebyl jediný, koho by to bolelo. |
| |
| soukromá zpráva od Goro pro Zůstávám však u něj sedět a jen tak koukám, co bude dělat ted. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Ovšem moje ruce ho nepouští ani se nijak nezvedám a zůstávám pod ním ležet, jako bych tu jeho muší váhu snad ani necítil. |
| |
| soukromá zpráva od Daigo pro "Díky za masáž, ta ruka mě občas chytne, je to staré zranění a sem tam se prostě ozve."" V mém hlase je znát porážka, neuspěl jsem ve rvačce a ještě navíc vypadám jako slaboch. Trýzní mě to ale vím, že to brzy přejde. " Proč jsi vlastně neměl odvahu? V čem byl problém?" Sleduji ho a snažím se ho přivést na rozhovor už teď bylo by dobré o něm něco zjistit. Později to třeba už ani nepůjde. Navíc to vypadá, že neví co dělat. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro " Raděj ne.... nechci vědět jak by to dopadlo. Ještě bysme zase někne spadli a zranili se." Řeknu. Chviíli ho pozoruju a uvažuju jestli pro něj nejsem moc těžký, ale zdá se, že mu to, že na něm takhle ležím nijak neubližuje. Kromě toho mě stále ještě drží, takže se rozhodnu počkat a slézt teprve až mě pustí on. Přemýšlím co v takové situaci ještě říct, ale nemůžu vůbec na nic přijít. |
| |
| soukromá zpráva od Goro pro Zeptá se mě na mojí odvahu a tak jen skloním hlavu stranou. " No....já nevím....někdo ...dost lidí říká, že žiji jen tím internetovým světem a o skutečném světě nemám ani nejmenší představu....a je pravda, že já...tam se nebojím a hovořím s plno lidma snad z každého konce světa...ale jak mám s někým hovořit osobně..koho moc neznám...tak...ztrácím důvěru, slova a kolikrát z toho všeho vyjdu jako absolutní debil....já sbíral jsem odvahu za tebou jít...a třeba něco říct...ale bud tam byl někdo další a nebo jak jsem se chystal nadechnout a oslovit tě, tak...jednoduše mi vše vypadlo a tak sjem se raději vždy ztratil. " hovořím pomalu a pak se podívám na Daiga. " Divný, co? Kluk jako já...který se nemá čeho bát a ztrácí slova před někým, na kom mu tajně záleží." v tom mi dojde, co jsem právě na sebe prásknul a tak se zvednu a stočím hlavu ke sprchám, aby nebyl vidět můj rudý obličej. " Asi..bych měl se jít osprchovat....snad je ti už líp. " pomalu vykročím ke sprchám. |
| |
| soukromá zpráva od Daigo pro Po chvilce se rozpovídá o tom proč se bál mluvit. Popisuje vše o svém životě na internetu a v reálu a zní mi to velice zajímavě a trochu tomu nerozumím, takže mi přijde, že bych se měl víc ptát, dokud má tuhle mluvnou náladu. Dokonce řekne cosi, co mě zarazí, ale zatím to neřeším a posouvám to dál. Cyhstá se rozejít do sprchy, ale chytnu ho za ruku a posadím ho vedle sebe. "Ne tak rychle. Je tu dost věcí co mě zajímají a když už teď mluvíš, tak je třeba toho využít. Ty neprozradíš mé tajemství a já to tvé také ne. Pověz mi víc. Proč tak často si na internetu? To tě neláká jít někam se s někym projít? Nebo podniknout nějaký výlet. Nebo jen tak s někým? Co vlastně krom povídání na netu děláš? Nezlobim se na tebe a nemusíš se ani stydět, za to, že ti nejde zrovna nejlépe mluvit. Každopádně povídej třeba ti pomohu." Koukám se na něj a čekám, jak na to bude reagovat, snad se nelekl a bude mluvit. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Posadím se a Daisukeho stále držím na klíně u sebe. " Copak na mě tak koukáš? Nelíbí se ti a nebo ti to vadí....já...kdyby jo, tak mi řekni...občas si neuvědomuji, co dělám. Držím ho opatrně a rukou ho pohladím zlehka po zádech tak, abych nic nesundal z jeho náplastí. |
| |
| soukromá zpráva od Goro pro Podívám se na Daiga a snažím se odpovědět na jeho otázky. " No....jsem na internetu času...láká mě to, je tam hodně lidí a nikoho nezajímá pořádně, kdo jsem a tak mám dost své soukromí.....jak někam jdu...stejně sedím stranou, neumím se bavit....a s holkama se už neumím bavit vůbec....a tak nějak mi jde mluvit lépe přes klávesnici než takto...jako mluvím s tebou...já nevím, jak by jsi mi mohl pomoci,..stejně s tebou mluvit nebudu..jak u tebe bude někdo....nemám na to. " Skloním zrak a je mi zvláštně. On se o mě zajímá...o mě....ale proč..nezajímal jsem ho do ted a dokonce mi chtěl namlátit...né že by mi to vadilo....ale nebo že by reagoval na tamto? |
| |
| soukromá zpráva od Daigo pro "Jo zajímá mě to, jsem sice zmetek, ale taky dokážu mít o druhé starost. Je fakt, že mě můžeš potkat, kdy mám blbou náladu a ať si jak chceš můžem být blízcí bud nepříjemnej a hnusnej zas." Ryo se rozpovídal o sobě dál a tak poslouchám co ho trápí a tak dál. Mlčím jen se na něj koukám a nechám ho v klidu a nerušeně mluvit. "A být s někým blízkým tě neláká? Proč jsi stranou? Co tě tak vídám, tak mi přijde, že úplně stranou nejsi a bavíš se tak v čem je problém? Proč se nebavíš s holkama? Co když tě někdo má moc rád dává ti to najevo a ty to přes věnování se internetu nepostřehneš? Jsi do toho moc zabraný?" Vyzvídám, jak jen nejlépe umím. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro "Ne ne...Já si tě prohlížel jen tak. Kdyby se mi něco nelíbilo, určitě bych ti to řekl..to se nemusíš bát. " Uklidním ho a zářivě se usměju. Jsem rád, že mám zase po dlouhé době někoho, s kým si můžu klidně popovídat, protože s Takanorim se o vážných věcech opravdu moc mluvit nedá. Zůstanu u něj na klíně, tak jak si mě posadil, ale jsem připravený slézt, kdybych pro něj byl moc velkou zátěží i když při mé váze to asi není zase moc aktuální problém. Z jeho pohybu mám trošku strach, ale pohladí mě jemně a tak to naštěstí vůbec nebolí, naopak mě to spíš jakýmsi způsobem uklidňuje. |
| |
| soukromá zpráva od Goro pro Jak se zmíní o tom, že by mě měl někdo rád, tak se začnu smát. " Mě a mít mě někdo rád...mám jen pár kamarádů a tak nějak nevím, ani jak bych reagoval.....já....vím, že asi plno ztrácím, ale lepší než ...rudnou jako ted před tebou a je to divný....že někdo jako já....no prostě..radši si zahraji než abych hovořil o svých citech. " dobrovolně odpovím na Daigovi otázky. |
| |
| soukromá zpráva od Daigo pro Odpovídá dobrovolně a za to jsem celkem rád. První smích po té mé ostudě mě tak nějak motivuje. "Proč by tě někdo neměl mít rád? Podívej se na to takhle, co když někdo takový je a ty o něj přicházíš? Vždyť ti utíká kus života. Určitě je někdo, kdo by s tebou byl rád a bez netu. Ne že by ti ho zakazoval, ale tak byl by moc rád, kdyby jste spolu trávli nějaký čas a tak. Nebo nepřemýšlel jsi na tím, že je nějaký jiný důvod? Něco z minulosti, před čím se na netu schováváš?" podívám se tázavě. "Já vím o citech je těžké mluvit. Já o nic nemluvím vlastně vůbec. Tedy nepamatuju si, kdy jsem mluvil o citech." Pohladím ho po zádech, aby se nebál mluvit dál. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Znova ho pohladím po zádech. " Nebolí tě to? " zajímám se o jeho pocity. " Napadá tě, co můžeme dělat? Jsi unavený a nebo ne? Já že bychom mohli klidně dál poslouchat. " usmívám se a ukáži hlavou k přehrávači, ale nepouštím ho stále z klína. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro No..teda mohlo by to být i lepší, ale co už..." Řeknu zdánlivě vážně, ale pak se zasměju. " Ne vážně si myslím, že musíš být populární..Děvčata se na tebe musí lepit..Mám pravdu? " Zeptám se zvědavě. Znovu mě pohladí, ale naštěstí už je to opravdu lepší, takže téměř nic necítím. " Ne už je to lepší...díky tvojí péči. Jenom se bojím jestli tvooje péče nepříde na zmar, protože nevím jakou bude mít máma náladu až se vrátím. " Řeknu a podívám se na přehrávač. " Poslouchat ještě klidně můžem..jen nezaručuju, že u toho pozděj neusnu. " Řeknu a znovu se usměju. |
| |
| soukromá zpráva od Goro pro " Daigo-kun...ty...jak to, že vůbec nemluvíš o citech....nechceš mi taky něco říct, o svých citech? " zkusím se zeptat s pohledem k zemi. |
| |
| soukromá zpráva od Daigo pro "Strach ze zklamání? Kdo ho nemá, ale já si myslím, že když se tomu kdo o tobe stojí budeš věnovat bude to fajn. Tím, že jsi na internetu ti utíkájí krásné chvíle, které s nějakou osobou můžeš prožít. Třeba krásný výlet, posezení v restauraci a podobně. To tě nezklame?" Vypadá to, že Ryo se stydí, tak ho nechám dál koukat někam mimo. Zeptá se na mě a mé city. Trochu se odmlčím a přemýšlím, co mu vlastně odpovědět. " Ne nemluvím o nich, ale tak možná bych ti mohl něco říct. Zajímá tě něco konkrétního? Je mi příjemnější, když se zeptáš. Opdovídat o sobě mi dělá problém" Přiznám i když trochu nerad, ale myslím, že to na mě nepoznal. |
| |
| soukromá zpráva od Goro pro Zamyslím se a podívám se na něj. " Tak třeba co cítíš k lidem ve třídě..proč jsi tak zlý...a nebo se tak někdy chováš...a jak se cítíš když někomu ublížíš? " zeptám se tedy tak, jak si Daigo přál. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Jak se zmíní o své mámě, zamračím se. " Ted na to nemysli...tvojí mámu vyřídím já a stejně budeme hledat ted tvojí babičku a tak na mamku a její nálady nemysli. " Chytnu ho pevněji, nazdvednu se do kleku a stále ho držím u sebe na klině a nahnu se tak, aby se položil. " A jestli mi usneš, tak mi to vadit nebude...protože já nejspíš usnu taky. " Jen co leží, pustím ho a přikreji ho. Hned na to nahmatám přehrávač a podám mu sluchátko. |
| |
| soukromá zpráva od Daigo pro Náhle se odtrhne od podlahy a podívá se na mě. Naše oči se stkali a teprve teď zjišťuji jak jsou pěkné. Nemyslím na to, ale dlouho, protože mi položil otázky a já se snažím vymyslet nějakou srozumitelnou odpověď. "K lidem ve třídě necítim nic. Jsou to jen spolužáci i když pár kluků v partě považuju za kamarády, ale ne úplně...No a proč jsem zlý? Protože je to můj způsob ochrany před ostatníma. Je to tak trochu asi zákon divočiny. Musím dělat špatnosti, aby si lidi nemysleli, že jsem slaboch nebo něco takového. Takhle mě lidi nechávájí být." Ukončím své vysvětlení. "Ještě něco na co bych ti mohl odpovědět?" zeptám se upřímně. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro Řeknu a nepřestávám se usmívat až dokud se nezmíní o mámě. " Ale já tě k ní nepustím... jeden z vás by to určitě odnesl a to nechci. Máma sice dokáže být hodně agresivní, ale ve skutečnosti není tak zlá. Nakupuje, vaří, pere..zkrátka jako normální máma. Kdybys k nám přišel určitě by ji to naštvalo...štěstí, že vevíš kde bydlím. " Řeknu nesmlouvavě, ale po chvíli už se stejně zase usmívám jako by se nic nestalo. Nechci si teď zkazit náladu. " A abych nezapoměl.... za babičku ti předem děkuji..i kdyby to třeba nevyšlo jsem rád, že to můžu alespoň zkusit. " S těmi slovy zalehnu a nechám Hyuna, aby mě přikryl. Sluchátko si dám do ucha a posunu se k němu blíž, aby mi nevypadávalo. |
| |
| soukromá zpráva od Goro pro Odpoví na moje otázky a trochu mě jeho odpovědi zamrzí. " Ale nemusíš takový být...já si nemyslím, že jsi slaboch....proč si myslíš, že by si to mysleli...ted..jen z tebe mají strach..není to škoda?...já teda vím, že zlý nejsi...ale měli by to vidět i ostatní,.podle mě. " zkouším ho přesvědčit. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Nepustí mě k jeho mámě..on se radši nechá mlátit..jak ho můžu zachránit, když nic nechce? Tohle je zapeklitý, asi budu opravdu jen sestřička na uklid po její spoušti." Zadívám se na Daisukeho a prohlížím si ho. " Dai-chan....nevadí ti můj zpěv? " zajímám se pro jistotu, abych ho nerušil při usínání. |
| |
| soukromá zpráva od Daigo pro Přemýšlím na tím co mi pověděl, ale nevím co mu na to říci. "Podívej, je to ze zkušeností, které nechci, aby se někdy opakovaly. Prostě je to moje ochrana, podle mě není úplně těžké se ke mě dostat, stačí jen chtít a přesvědčit mě. Proč by to měli vědět ostatní? Proč si tohle myslíš? Já si vystačím s tím co mám. J epravda, že občas bych rád víc, ale stačí si vzpomenout na minulost a je to pryč. Prostě se chci nějak chránit a napadl mě jen tento způsob. Když se mě bojí, jen tak si nic nedovolí. Nebo máš jiný názor?" Snažím se mu odpovědět, ale nevím, zda jsem mu to řekl správně a zda mě pochopil. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro Chvíli si mě prohlíží a to mě trošku znervózňuje, ale nakonec mi položí otázku, a tak se na jeho pohled nějak přestanu soustředit. " No já se nějakou dobu pořádně nevyspal, takže něco tak malého jako je tvůj zpěv mi v usnutí určitě bránit nebude. Kromě toho..myslím,že nezpíváš tak špatně a v hudbě se to ztratí, takže s tím nemám vůbec žádný problém. " Odpovím a klidně zavřu oči. " Klidně si zpívej jak dlouho budeš chtít. Dodám ještě. |
| |
| soukromá zpráva od Goro pro Jen tak sedím a nechám ho případně odpovědět. Vypadá to..že to taky neměl jednoduchý....a jak mu teda mám říct? pozvdechnu si nad svýma myšlenkama. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Po chvili ho vnímám jen přes ruku kolem jeho ramen. Zpívám,ale né zase moc hlasitě. Otočím hlavu na Daisukeho, jak je na tom a kdyby náhodou spal ,tak abych ztišil či přestal zpívat. " to je moje oblíbená od této skupiny. "zašeptám, kdyby náhodu Daisuke nespal. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro " Hmmm.. to je pěkná písnička... máme myslím podobný vkus. " Řeknu tiše. Písnička se mi opravdu líbí, přestože ji slyším poprvé. Pak se pokusím zaostřit. Zdá se, že Takanori tu ještě není. Trošku mě znervózňuje, že tu ještě není, ale jsem moc ospalý a Hyunova postel je opravdu pohodlná, takže se tím moc dlouho nezabývám. Věřím, že ještě stále běhá někde kolem chateek a prozkoumává terén. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Všimnu si, jak se prohlíží a vypadá to, že Takanori a ani Sora se ještě nevrátili. Zamyslím se, zda není nějaká akce, ale o ničem nevím a tak dál zpívám a přitom si přitáhnu Daisukeho nevědomky k sobě, protože mě těší, že mě poslouchá a líbí se mu to. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro " Tak dobře...Já se ji naučím rád. " Malinko zívnu, ale ještě nechci spát..chci ještě chvíli poslouchat. To, že tu Takanori není nakonec z hlavy nějak vypustím, protože věřím, že si dokáže poradit i sám když bude chtít. Vnímám jak si mě Hyun přitáhne k sobě, ale nijak mi to nevadí mám tu pohodlí a cítím tak alespoň větší teplo, takže se nepokouším nijak vzdálit a dál poslouchám píseň a Hyunův zpěv. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Bavím se a vůbec mě nenapadá strach o ostatní, ani mi nedochází, jak už pozdě musí být. Bavím se a nedochází mi, že tu není moc elektrika a baterka není věčná. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro " Hmm paměť na texty mám celkem dobrou, takže refrém bych už snad mohl zvladnout. " Řeknu a v klidu čekám až uslyším první tóny refrému. Netrvá dlouho a já se připojímjím k Hyunovu zpěvu. melodii už jsem tak nějak pochytil vzhledem k tomu, že už jsem tu písničku slyšel a slova si taky celkem pamatuji, takže spolu zníme celkem dobře a je to zábava. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Naznačím, aby se připravil a v tom už jede písnička. Začnu dirigovat ve vzduchu a zpívám a jak příjde refrém, znova se přitulím a zpívám přímo Daisukemu do ucha. |
| |
| soukromá zpráva od Daigo pro "Moje minulost je nezáživná. To ti teď říkat nebudu. Časem snad jo, ale teď je to moc brzy. Chápeš?" odpovím zcela přátelsky bez nějakého náznaku zloby nebo něčeho jiného. Slyším povzdech a více zbystřím. "Copak se děje se nudíš? Nebo ti vadí hovor, že tak povzdychuješ?" zeptám se ho. |
| |
| soukromá zpráva od Goro pro Nikdy jsem tohle nedokázal a mám dojem, že to ani ted nedokáži. Obejmu své nohy a znov vydechnu. " Daigo-kun...nešel by jsi se mnou někdy...někam..." dál se nedostanu a jen zírám k zemi. To je trapas...at mě klidně zmlátí, hlavně at se nesměje. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro " To jo tak leda na ulici a lidi by nám házeli peníze, protože by si mysleli, že jsme duševně postižení nebo tak něco. " Pak se přetanu smát a už se jen mírně usmívám. " Každopádně jsem rád, že se vlezu do toho výrazu málokdo a můžu s tebou zpívat. " Řeknu vesele a počkám až písničku pustí znova, abych ji s ním mohl zazpívat celou. Sem tam se sice ztrácím v textu, ale vždycky se zase nějak chytnu a zpívám dál. Bavím se tak dobře jak už jsem se nebavil hodně dlouho, když nepočítám chvíle strávené v Taka-chanově společnosti. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro " Tak se připrav....jdeme na to znova..jde ti to výborně..za chvili to budeme umět úplně perfektně a nazpamět." upozorním ho a pustím písničku znova. Zpívám a pomáhám mu se slovy, které si nepamatuje a jak slyším, že se ztratil, tak se skloním a zazpívám mu ty slova do ucha. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro " Vážně..sympatický spolubydlící...tak to jsem rád, že mě tak vidíš. " Řeknu s úsměvem. Pak počkám než Hyun pustí písničku znova. Tentokrát už si pamatuju téměř všechny slova, ale někdy mi stejně něco vypadne, naštěstí je tu Hyun, který mi se slovy vždycky pomůže, takže už se téměř vůbec nezastavuju. Potom co skončí písnička krátce zívnu a lehce si promnu oči. Jsem už hodně unavený a tak si pořádně lehnu a zavřu oči, ale snažím se neusnout úplně, abych si mohl s Hyunem ještě chvíli povídat. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Chvili jsem ticho a jen poslouchám, jak dýchá. " Dai-chan..jestli jsi hodně unavený, tak půjdeme spát.....co ty na to?A nebo chceš, abych ti něco vyprávěl? " zeptám se a dál ho jen tak pozoruji. Vstanu a bez varování zhasnu to zkomírající světlo, takže jsme rázem po tmě. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro " Tak to jsem rád, že tě můj zpěv moc nevyděsil. " Zasměju se a zachumlám se pod peřinu, kterou mě přikryl. Jeho nabídka vyprávění mě celkem potěší, neboť jsem sice hodně unavený, ale rány na těle mě pořád ještě bolí , a tak se mi bude asi hůř usínat. " No to vyprávění bych docela bral, ale jen jestli nejsi moc unavený. " Řeknu tiše do tmy, která se tu rozprostřela po tom, co Hyun zhasnul světlo. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Nevaruji ho a začnu mluvit korejsky starou pohádku o statečnosti jednoho bojovníka, který žil ve staré Koreji a tuto pohádku či spíše příběh mi vyprávěl moje babička. Hodně často mi jako malému vyprávěla a tak to ted využívám. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro " Hmm...Arigato " Zašeptám a přitisknu se blízko k Hyunovi. Normálně bych to asi neudělal, ale jsem moc ospalý a už tak trochu přestávám vnímat co dělám. Kromě toho ani jako dítě jsem neměl moc příležitostí spát s někým v posteli, tekže si to teď vynahrazuju a když mám příležitost nespát sám, tak se jí chopím. Tiše poslouchám Hyunovu pohádku a to, že mluví korejsky si ani moc neuvědomuju.Je ale opravdu těžké usnout když mám rozbolavělé celé tělo. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Dovyprávím příběh, který končí svým způsobem štastně. Dívám se do tmy na obrysy Daisukeho a hvořím dost tiše. " Dai-chan.....spíš?" natáhnu se vedle něj a zhluboka oddychuji. Je mi tu krásně, s ním. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro " Hmmm...." Brouknu tiše, protože na žádnou jinou odpověď se už nezmůžu. Tak nějak instinktivně natáhnu ruce a obejmu ho kolem krku, kdybych si uvědomoval co dělám určitě bych zrudnul a utekl, ale na to jsem moc ospalý a unavený, takže mi to nepřijde nijak zvláštní. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Přitáhnu si ho více k sobě, a zavřu oči. Nechám ho dál objímat mě a jen tak mu přejedu zlehka po boku a na to rukou nežně přejedu po vlasech a zase ho dál objímám kolem ramen. " Oyasumi nasai, Dai-chan. " zašeptám a nechám ho odpočívat. Tiše si začnu broukat. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro " Hmmm... Oyasumi " Řeknu rozespale. Vnímám jeho broukání, ale nic nenamítám, protože mi to celkem pomáhá usnout, jenže když je mé tělo v takovémhle stavu není usínání vůbec nic lehkého. Semtam sebou škubnu, když se dostanu do nesprávné polohy a něco mě zabolí a tak neustále zůstávám polospánku a moc nevěřím, že se to do rána nějak změní, tak alespoň doufám, že nebudu budit Hyuna až usne. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Usínám a ani nevím, kolik je. Tisknu se na Daisukeho, stále tak nějak opatrně, jakobych to podvědomě tušil. Pravidelně oddechuji a přitom něco občas řeknu, ale je to potichu a není tomu rozumět. Skoro to vypadá, že jsem schopný ve spánku mluvit. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro Usínám hodně pomalu, ale zdá se, že už je to lepší a do rána se mi možná usnout podaří. |
| |
| soukromá zpráva od Daigo pro Vypadá, že mi chce říct něco důležitého. Schoulí se a pak poví co měl na srdci. Spadne mi trochu čelist z toho co slyším, trochu se překvapeně usměji. "No tak to jsi mě překvapil Ryo-kun, ale klidně můžeme si někde sednout a pokecat. Pokud tedy chceš. Vždyť na tom není nic špatnýho ne?" odpovím přátelsky. |
| |
| soukromá zpráva od Goro pro Pokusím se usmát, ale díky mým trapným pocitům mi to moc nejde. " Arigato Daigo-kun...já moc díky.....já si řekni pak kdy budeš mít čas a někam spolu zajdeme....no..špatnýho na tom nic není...ale já..víš..bál jsem se, jak by jsi stál o mojí společnost. " vypadne ze mě a zase skloním pohled k zemi. Je ve mě maličká dušička. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Na moment ti zastíní smysly a ta postava ti připomene minulost, tvého bratra. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro Oto-chan? Vzpomenu si,oči změnknou.Ve tváři se objeví starost a cit, strach o někoho. "Miki-chan." Zašeptám,vyrazím na pomoc,sehnu se. Poznám Takanoriho,prudce se postavím,tvář chladná,bezcitná. "Co tu děláš?Vypadni." Promluvím hrubě,jedním pohybem rozsvítím světlo. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Po tvářích mi ještě pořád tečou slzy, ale jakmile se ke mně někdo sehne honem je otřu a zvednu hlavu. Poznám Kura, kluka, který mi vždycky tak trošku naháněl strach. "Go...gomen..." dostanu ze sebe. Na mém hlase i na mých zarudlých očích je jasně vidět, že jsem dlouho plakal. Pomalu se zvednu s podporou stěny. Nohy mě sotva drží. Satoshiho plášť mi sklouzne z ramen a já ho honem seberu. Nevím proč mě Kuro vyhání, ale nechci ho obtěžovat, když si to nepřeje. Pořád se opírám o zem a velmi pomalu opustím umývárnu. Venku si kleknu do trávy a zabalím se do pláště. Je mi zima. Musím chvíli počkat až se vzpamatuju, protože takhle se do chatky vrátit nemůžu. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro Plouží se tak schválně?Vypadá jak po nářezu.Co je mi do toho?Ach Miki-chan,proč jsem si na tebe díky němu vzpomněl? Dveře se zavřou,sám jsem v koupelně.Připravím věci na rychlou sprchu,nevydržím to.Jdu ven,klečí venku.Přejdu k němu,hrubě ho postavím na nohy. "Stalo se ti něco?Jsi už osprchovaný?" Hovořím hrubě,vnitřně se přemáhám.Držím ho za ramena na nohách,oči se do něj zabodávají. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro To že za mnou Kuro příjde je poslední co bych čekal. Vděčně se na něj usměju, ale je to úsměv přemáhaný a smutný. Zarudlé oči jasně mluví o tom že mi není vůbec do smíchu. "Děkuju ti...já...nedělej si starosti," řeknu stejně roztřeseným hlasem jako předtím a vší vůli se snažím svůj úsměv udržet. Nechci opravdu aby si Kuro dělal starosti, obzvlášť když je ke mně pozorný, což jsem vůbec nečekal, nechci ho zatěžovat. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro "Nehraj to na mě.Nesnáším to." Zareaguji na jeho trapné úsměvy.Nebudu ho litovat,chci ho pryč.Nechci,aby se tu třeba jen pohyboval.Né ted. "Osprchovaný,tak mazej spát.Zítra dělám rozcvičku,at na to máš." Pustím ho,postrčím ho dopředu k chatkám. Stejně to nezvládne.V tomhle stavu ne,ale co mě je do toho.Potřebuju se odreagovat,osprchovat. Nespouštím Takanoriho z očí,pozoruju jeho chování. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Zase mě odhání ale to je v pořádku. Jednak mu nechci dělat problémy a navíc bude asi lepší, když teď budu sám. Vlastně se dost stydím, že mě takhle Kuro viděl. "Oyasumi nasai," zašeptám zlomeným hláskem a pomalu se belhám k chatkám, jako šnek. Nemám sílu jít rychleji a navíc nechci přijít než budou ostatní spát, myslím že je na mě dost poznat že jsem brečel a to rozhodně ostatním ukazovat nechci. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro Vleče se,hrozně.Pomalu,je zraněný?Jen brečel,asi dostal facku. Uvnitř se to pere,chytám kliku,otvírám.Zarazím se,otočím se na Takanoriho. "Měl jsi šanci,už nemáš." Křiknu za ním,zmizím v koupelně. |
| |
| soukromá zpráva od Daigo pro Pohladím ho po zádech a zasměju se. Ne zle, ale naopak přátelsky až se sám divím, kde se to po mě děje. I když v hlavě mi to šrotuje, zda nedělám chybu. "Urči si to sám, kdy a kde. Mě je to jedno já mám čas skoro pořád. Tak o tvojí společnost stojím, moho by to bejt fajn posezení. Takže si řekni kdy a můžeme vyrazit. Jo?" mrknu na něj a usměji se. |
| |
| soukromá zpráva od Goro pro V očích je obava, ale nakonec vypadal přívětivě a nakloněn k tomuto nápadu, tak snad nebude protestovat. |
| |
| soukromá zpráva od Daigo pro "Klidně můžeme, chceš jít hned? Nebo musíme dneska ještě něco dělat?" Koukám mu do očí a vidím, že má asi trochu obavy. "Copak je? Vypadáš nesvůj." Zpetám se ho skoro až starostlivě. |
| |
| soukromá zpráva od Goro pro |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Otevřou se v tichosti dveře a vejde Sora a hned zaleze. O nějakou dobu potichu vejde i Takanori, ani jeden nerozsvítí. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro U Hyuna v náručí spí Daisuke a nebo aspon tak vypadá. Nerozsvítíš a jednáš po tmě. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro Snad už všichni spí,zatrolený výlet.Neměl jsem sem jezdit.Pitomá škola. Položím se,nezakrývám se.I volné oblečení kryje moje tělo,má dlouhé rukávy.Dlouho jen tak ležím,trvá mi vždy než usnu. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Uvědomím si Sorův pohled, ale nijak na něj nereaguju. Jsem jen rád, že už je tma a nic není vidět. Potichu a beze slova složím Satoshiho plášť, převléknu se do pyžama, nějak automaticky a konečně zalezu do postele. Potřebuju se pořádně vyspat a i když čekám nehezké noční můry, usnu hned, protože jsem nehorázně vyčerpaný. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro Po nějaké době zaslechnu cvaknutí dveří, trhnu sebou, protože se chci podívat kdo to přišel a zda to není Taka- chan, ale ani při prvním ani při druhém cvaknutí se mi vstát nepodaří. Jsem absolutně vyčerpaný a nemám sílu vstát, a tak kontrolu Takanoriho odložím na ráno. Naštěstí ani Sora a ani Taka-chan nedělají žádný rámus a tak netrvá dlouho a usnu úplně. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro Jun je vzhůru?On mě viděl? Přímo se zaměřím na Juna. "I tobě,Jun-kun." Hlas je vzteklej. Zůstanu sedět,pozoruju Juna. Neusnu,dokud ty nebudeš v limbu,já ti dám mě špehovat. I ve tmě je vidět moje bělmo. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro Stejně jako on i já se posadím. "Nemůžeš spát? Nechceš se třeba projít? Třeba by nám to oběma pomohlo." Navrhnu mu a v hlase je mi poznat milý úsměv. Nejsem si jistý, proč ho takhle provokuju. Možná proto, že se mnou nikdy dřív pořádně nemluvil. Teď mě doknce překvapilo, že zná i moje jméno. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro Nějaký drzý hoch.Co ví,co mě pomůže.Vypadnout můžu,třeba usne. Seskočím z postele,kašlu na ostatní. "Jo,jdu se projít." Přejdu ke dveřím,vyjdu z chatky ven.Vyrazím k lesu. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro "Hey...já myslel, že bych šel s tebou..." Dodám jen co se zavřou dveře. Chvíli na ně jen tak koukám. No toto...asi to nepochopil. Snad jsem ho neurazil. Vstanu, obuju si boty vezmu bundu a vyrazím za ním. Jen co ho doženu, srovnám s ním krok. "Hele...já myslel, že bychom šli spolu, víš? Nechtěl jsem tě vyhazovat...takový nejsem. Tak můžu jít s tebou?" Zeptám se ho pro jistotu. Přece jen mám před ním chovám jistý respekt. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro To snad ne,co chce.Nestačí,že jsem vypadnul.Někteří lidi jsou vážně otravný. Jen zakroutím hlavou. "Nedržím tě,nevyhazuju.Jsi svobodný,dělej si co chceš." Postupuju dál do lesa,tmavne.Upravím si rukávy.Zastavím na břehu jezera,hledím dopředu. "Proč jsi tu se mnou?" Promluvím. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro "To jsem rád. Tak já půjdu teda s tebou." Usměju se a tiše ho následuju. Projdeme lesem až k jezeru a na jeho břehu Kuro zastaví. Promluví na mě, ale neotočí se. Na okamžik se zamyslím. "Hm...to já přesně ani nevím. Možná jsem chtěl poznat, kdo jsi. Co jsi za člověka. Protože ve škole se nijak moc neprojevuješ a já tam taky často nejsem. Jen tak jít tiše vedle tebe. Bez otázek, bez odpovědí. jen to...asi." Vysvětlím a usměju se. Sednu si na zem a zvednu hlavu nahoru k hvězdnému nebi. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro "Poznal jsi?Poradím ti,nejsem člověk,s kterým by takový kluk měl kamarádit." Poradím mu.Sehnu se u vody do dřepu,rukou naberu trochu vody,opláchnu si obličej. To mi tak scházelo,aby si se mnou chtěl poznávat,kamarádit.Neví,co dělá. Postavím se,rozejdu se podél břehu jezera. Neohlížím se na Juna,zda jde či nejde. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro "Nikdy jsem neřekl nic o kamarádství. Jen mě prostě zajímá jaký jsi. Spoustu lidí zajímají tajemné věci. A netuším co myslíš tím "takový". Copak ty o mě víš více než já o tobě? Docela o tom pochybuju." Vysvětlím mu, o co jde. poslední větu řeknu trochu posěšně, protože nevěřím, že by o mě toho něják extra moc věděl. Vstane a já ho hned následuju. Jdu opět mlčky vedle něj a pokud se na něco nezeptá, nemíním ticho prolomit. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro Co bych o něm jako měl vědět?Jediný,co vím,mi stačí.A co on?Bude mě slovat jako nějakého křečka a studovat?To teda ne,počkej na rozcvičku,a ti tvoji kamoši taky. Pro sebe se usměju.Volným krokem pokračuju s Junem po boku.Jdu mlčky.Užívám si noci,tmy,atmosféry u jezera.V půlce procházky promluvím. "Na co o mě takto přicházíš?Nevím o tobě nic,jen co ze třídy.Tam moc nejsi.Pověz mi něco o sobě.Třeba něco potom povím já." Zastavím,zahledím se na měsíc.Rozhodnutí o této dohodě je na něm. Měsíc je krásný,tajemný.Pokaždé mě dokáže uchvátit. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro "Co jsem o tobě zjistil? No zatím to, že mi příjdeš jako dost romantický kluk. Jinak o tobě nic moc nevím. Kromě těch kreseb. Párkrát jsem si všiml, že máš něco na těle...jako tetování. ale pokud to schováváš, tak zřejmě nechceš, aby o tom někdo věděl, takže mi do toho nic není." Jen pokrčím rameny a jdu dále. "O mě? Na co potřebuješ vědět něco o mě. Ale jestli tě to zajímá. Jsem rozmazlený fracek z bohaté rodiny, kterého už nebavilo to, že dostal to co chtěl a tak jsem se vzbouřil. Většina lidí to nechápe a spousta to bere jako nevděk. Záleží jen na tobě, jak to budeš vnímat. Mě je ale takhle líp." Řeknu jen tak, to co lidem o sobě obvykle říkám. Ať si o mě udělají obrázek sami. Neřekl jsem to, aby on řekl něco o mě. Chci o něm zjistit něco sám. Z jeho chování. Z toho, co obvykle dělá. Jsem v tomhle celkem dobrý, takže v tom nevidím problém i když se jedbá o Kura. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro On o mém tetování ví,to nesmí.Nesmí to nikde říct.Zabijou jak jeho,tak mě. Jeho slova jdou uchem tam,druhým ven.Dohovoří,nečekám.Chytnu ho pod krkem,narazím zády na první strom,můj pohled je vražedný. "Tak poslouchej,ty rozmazlený fracku.Někde cekneš o mém tetování a zabiju tě.Né oni,ale já osobně.Velmi rychle zjistíš,jak romantický doopravdy jsem." Pohrozím a pustím ho.Prudce se otočím,vydám se zpátky k chatce. Pro tebe to takto bude lepší,mnohem lepší.Lepší se bát mě než jich.S nimi si radši nezahrávat,nechci umírat podruhé. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro "Kuro...Kuro-san...počkej na mě..." Zavolám za ním i když ne moc nahlas a po chvíli ho doběhnu, abych se s ním vydal zpět k chatce. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro "Co chceš?Tobě to nestačilo?" Chytím Juna za ruku.Zadívám se na něj. "Nemluv se mnou!Je to nebezpečný." Promluvím přímo do jeho očí.Pustím jeho ruku,rozejdu se k chatce. June,proč se se mnou zabýváš.Jestli tě se mnou chytí jedinej učitel,budeš mít průšvih. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro "Já jen...chtěl sem jít s tebou...co je na tom k nepochopení...?" Řeknu klidně a taky se na něj zadívám. Zakáže mi s ním mluvit. Nechápu to. Proč je to nebezpečné? Proč s ním nemůžu mluvit? Pustí mě a jde dál. Tentokrát ho chytnu za ruku já a zastavím ho. "Kuro-san...proč? proč s tebou nesmím ani mluvit? Co je na tom tak nebezpečného? Jde o...o to?" Řeknu po chvíli tiše a dotku se zlehka jeho ruky, kde vím že má jednu z kreseb. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro "Jde,sice tě nemusím,ale tvůj život mít na svědomí nechci.Nevšímej si mě.S nikým o tom nemluv." Znova se rozejdu k chatkám. Možná by trochu ukojit jeho zvědavost.Lepší než podřeknutí a na krku průser. Zastavím se. "Mluvit můžeš,ale nesmí tě vidět žádný učitel." Rozeběhnu se od Juna. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro "Kuro-san..." Řeknu ještě tiše, ale nejdu za ním. Zřejmě se mnou teď nechce mluvit. A já ho zase nechci nutit. Chvíli jen tak stojím a dívám se na měsíc. "Je opravdu krásný, že?" Řeknu si tiše jen tak pro sebe a odejdu taky do chatky. Sundám boty a bundu a bez dalších slov si lehnu a díky čerstvému vzduchu z procházky zanedlouho usnu. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro Nějak se to komplikuje.Jak to mohl vidět,musím si dávat větší pozor. Usnu typických lehkých spánkem. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Rozešli jste se od sebe až večer, vykoupaný a s přátelským usměvem, každý do své chatky. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Rozešli jste se od sebe až večer, vykoupaný a s přátelským usměvem, každý do své chatky. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Ustoupí od něj a čeká, dokud se Kuro nevyštrachá z postele. Nedívá se na něj moc s láskou. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Ustoupí od něj a čeká, dokud se Kuro nevyštrachá z postele. Nedívá se na něj moc s láskou. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Ustoupí od něj a čeká, dokud se Kuro nevyštrachá z postele. Nedívá se na něj moc s láskou. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro To jsi ty,celý ty.Chceš ty prachy za mě,přemýšlíš o tom.Nemůžeš,ty na mě upřímně nemůžeš. Udržím se,neublížím mu.Mohl bych.Pustí mě,hned vstávám. "Nemusíte mít starost." Zašeptám tiše,abych nebudil.Obouvám se,před ním se nepřevlíknu.Jen pohledem kontroluji zakrytí těla,je v pořádku. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro To jsi ty,celý ty.Chceš ty prachy za mě,přemýšlíš o tom.Nemůžeš,ty na mě upřímně nemůžeš. Udržím se,neublížím mu.Mohl bych.Pustí mě,hned vstávám. "Nemusíte mít starost." Zašeptám tiše,abych nebudil.Obouvám se,před ním se nepřevlíknu.Jen pohledem kontroluji zakrytí těla,je v pořádku. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro Po chvíli uslyším něčí hlas. Otevřu pomalu oči a to právě ve chvíli, kdy vidím, že Kawano drží Kura pod krkem. Ihned se posadím. Zarazí mě, když se Kuro nebrání. Jen tak sedím a sleduju, co se bude dít dál. Nevím, jestli si mě všimli, ale vypadá to, že se chystají k odchodu. Začnu pomalu vstávat a dělat, že se probouzím. "Už se musí vstávat?...Dobré ráno Kuro-san...oh..dobré ráno Kawano-sensei..." Nevypadám, že by mě překvapilo, že ho tam vidím. Začnu se pomalu štrachat z postele a hledat věci na oblečení. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro Po chvíli uslyším něčí hlas. Otevřu pomalu oči a to právě ve chvíli, kdy vidím, že Kawano drží Kura pod krkem. Ihned se posadím. Zarazí mě, když se Kuro nebrání. Jen tak sedím a sleduju, co se bude dít dál. Nevím, jestli si mě všimli, ale vypadá to, že se chystají k odchodu. Začnu pomalu vstávat a dělat, že se probouzím. "Už se musí vstávat?...Dobré ráno Kuro-san...oh..dobré ráno Kawano-sensei..." Nevypadám, že by mě překvapilo, že ho tam vidím. Začnu se pomalu štrachat z postele a hledat věci na oblečení. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Přátelsky se usměje na Juna, i když jemu nikdy nešla moc přátelská tvář. Na to vystrká Kura ven a sám vyjde a potichu dveře zavře. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Přátelsky se usměje na Juna, i když jemu nikdy nešla moc přátelská tvář. Na to vystrká Kura ven a sám vyjde a potichu dveře zavře. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Přátelsky se usměje na Juna, i když jemu nikdy nešla moc přátelská tvář. Na to vystrká Kura ven a sám vyjde a potichu dveře zavře. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro "Hm." Zabručím jen na pozdrav,otočím se a vyjdu z chatky. Tohle mi ještě scházelo.Tento blbec budíček a Jun se probudí a dělá,jaký jsme kamarádi,nic nepochopil.Kawano je nejnebezpečnější učitel z těch tady,proč to Jun nevidí? |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro "Hm." Zabručím jen na pozdrav,otočím se a vyjdu z chatky. Tohle mi ještě scházelo.Tento blbec budíček a Jun se probudí a dělá,jaký jsme kamarádi,nic nepochopil.Kawano je nejnebezpečnější učitel z těch tady,proč to Jun nevidí? |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro "Oh...dobře. Ještě půjdu spát." Zabručím trochu rozespale a zae si lehnu do postele. Přitom však pozorně sleduju jak Kura, tak Kawana. Je mi jasné, že se něco děje. A to něco asi bude vážnější než obyčejné zasednutí učitele na studenta. A bohužel pro mě jsem dost zvědavý. ach jo... Povzdechnu si tiše, když oba odejdou a jakmile si lehnu, zavřu oči, ale už nespím. jen tiše přemýšlím o tom, co jsem viděl. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro "Oh...dobře. Ještě půjdu spát." Zabručím trochu rozespale a zae si lehnu do postele. Přitom však pozorně sleduju jak Kura, tak Kawana. Je mi jasné, že se něco děje. A to něco asi bude vážnější než obyčejné zasednutí učitele na studenta. A bohužel pro mě jsem dost zvědavý. ach jo... Povzdechnu si tiše, když oba odejdou a jakmile si lehnu, zavřu oči, ale už nespím. jen tiše přemýšlím o tom, co jsem viděl. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Je krátce po rozednění a slunce teprve protahuje svoje rudé paprsky, které se k tobě dostávají mezi stromy. Je to krásné svítání. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro Tohle mi ještě chybělo,učitelský nemající pořádně prachy a toužící po mých,či spíše odměny za moje tělo.Vydírat mě,to tak,zabiji tě a věř,nebudeš první ani poslední. Vemu katanu,poctivě s ní cvičím celou hodinu. Teda i v době,kdy už zvoní Kawana budíček spolužákům. |
| |
| Celým tímto táborem se rozléhá zvuk zvonu značící budíček a přípravu na rozcvičku. Všichni učitelé chodí po chatkách a každého budí a upozorní, že musí každý na rozcvičku a kdo nebude na rozcvičce, bude mít speciální úkol na celý den, který vymýšlí samotný pan Kawano. Což značí dost nepříjemný úkol, protože pan Kawano má páky nejspíše na každého v této třídě. Jak postupně vystupujete z chatek do umývárek a přípravu na rozcvičku, která má být na place mezi chatkama a společnou místností, je vidět již oblečený Kuro, jak cvičí s katanou a to dost pečlivě a je vidět cvik a zkušenost z jeho pohybů. A právě Kuro má dávat rozcvičku i pro neohebné spolužáky. |
| |
| Když k nám do chatky vejde učitel, aby nás vzbudil, už jsem na nohou a oblečený. Dojdu k Daigově posteli a opatrně ho vzbudím. Hned potom výjdu z chatky a zamířím k placu, kde už stojí připravený Kuro. Zamávám na něj a usměju se. Jsem připravený na rozcvičku a tak jen čekám na ostatní. |
| |
| Pořádně jsem zaspal až někdy k ránu, takže se mi pochopitelně z postele vstávat nechce, navíc mě bolí celé tělo, a tak mě pomyšlení na rozcvičku s ne zrovna dvakrát přátelským a pohybově nadaným Kurem docela děsí. Lehce zaklepu Hyunovi na rameno. " Vstávat už je ráno a rozcvička čeká. " Upozorním ho ne zrovna veselým tónem a začnu své tělo připravovat na to, že se bude muset z měkké postele zvednout. Hodně pomalu slezu dolů z postele, abych ještě mohl vzbudit Taka-chana a připravit se k odchodu do umývárek. |
| |
| Procitnu až po tom, co na mě Daisuke promluví. Otevřu oči a vidím, jak vůbec nevypadá nadšeně. " Daisuke-chan....jsi posel špatných zpráv...vůbec se mi na rozcvičku nechce...co to háknout?" navrhnu mu a mrknu na něj. Vidím, jak mu dělá problém jenom slejz a tak dostanu nápad. Je tak v polovině, když se k němu nahnu a zašeptám do ucha korejsky. " Co kdybychom šli pro nové obvazy? Zdržíme se tam a na rozcvičku příjdeme později..co ty na to?" usmívám se a čekám, jak se Daisuke rozhodne. To už je Sora vzhůru a štouhne do mě přes šprycle žebříku, abych nemluvil korejsky, když tomu nerozumi. Jen se na něj zašklebím a čekám, co mi Daisuke odpoví, stále z palandy visím. |
| |
| Musím chvíli přemýšlet, protože bych měl nerad problémy, ale pokud půjde o lékařskou péči, měli by nám zmeškání části rozcvičky odpustit nehledě na to, že se opravdu necítím dost silný ani na normální rozcvičku natož pak na tu Kurovu. Trošku se zasměju když uvidím Soru jak kárá Hyuna, protože mluví korejsky a lehce přikývnu. " Tak dobře. stejně se na rozcvičku ještě moc necítím. " Odpovím též korejsky a mírně se na něj usměju, a pak už zase pomalu pokračuju ve své cestě dolů z postele. |
| |
| Vidím, jak přikývne a tak souhlasně přitakám. " tak probud Taka-chana a převlékni se, nechvátej a já tam půjdu s tebou." stále hovořím korejsky a mrknu na něj. Jen co je Daisuke z postele, obratem se dostanu dolů a vrhnu se na Soru, takže hned uděláme hluk, který rozhodně musí zbudit i Takaoriho. Přitom Soru lechtám, peru se s ním a korejsky na něj mluvím, jaký je dobrý kámoš a jak ho mám rád, Sora se však rozčiluje, protože si myslí, že mu nadávám. |
| |
| S úsměvem přikývnu a slezu dolů, abych vzbudil Takanoriho i když už se ani nemusím moc snažit, protože Hyun se Sorou dělají takový rámus, že to muselo Taka-chana probudit už dávno přede mnou. Pomalu si vybírám oblečení z tašky a nenápadně se u toho směju, protože vím co Hyun říká a baví mě sledovat Sorovy reakce. Pak se jen v tichosti opatrně převléknu, aby ch neuvolnil nějaký z obvazů, uklidím nepotřebné věci a posadím se na postel, kde čekám na Hyuna než se vyřádí se Sorou a taky se připraý k odchodu. |
| |
| Pereme se se Sorou ještě chvili, než mě odstrčí s tím, že jsem blbej a at koukám mluvit normálně. Jen se směji a něco mu pošeptám, za to si zasloužím přátelský pohlavek. Vstanu a Sora se v klidu oblíkne. Já na sebe rychle hodím triko a tepláky. Je to během chvilky a vypadám jako na rozcvičku, ovšem místo toho jemně chytnu Daisukeho za ruku a pomůžu vstát. " Tak jdeme...ošetřovna čeká. " zašeptám korejsky a společně se vydáme k ošetřovně. Celou cestou se rozhlížím, zda někoho neuvidím, ale spatřím jen Kura, jak se připravuje a pár spolužáků, kteří již na rozcvičku čekají či se to snaží co nejvíce oddálit. |
| |
| Asakura Daisuke, Hyun-Shik Nae Nemáte moc štěstí a chytne vás učitel Watanabe. Přísně vás sjede pohledem a zaměří se na Hyuna, protože je pověstnější pro svojí povahu. " Kampak se to ženete a pročpak se už nepřipravujete na rozcvičku, každou chvili začne." přísně si vás oba prohlíží a vypadá to, že nemá zrovna nejlepší náladu. |
| |
| Zrovna kousek před ošetřovnou nás zastaví Watanabe. Zastavím a usměji se na něj, což moc vážnosti určitě nepřidá. " Právě abychom zvládli tak pořádnou rozcvičku musíme si ošetřit malé ranky. A tak jen zajdeme na převaz na ošetřovnu a budeme doufat, že stihneme rozcvičku skoro celou. " zazubím se na učitele a stále tak trochu Daisukeho kryji tělem. At nechce ukazovat jeho tělo...vůbec nevím, jak to ošetříme, ale snad nás tam nechají chvili o samotě..mu to ošetřím a pak se zdejchneme do lesa....nechci na rozcvičku a Dai by to ted stejně nedal..pod Kurem rozhodně ne. |
| |
| Probere mě divný zvuk a následně učitel, který vstoupí do chatky. Protáhnu se a musím se násilým vykopat z postele. Pomalu se takto probíráme všichni. Tak nějak hromadně, rozespale se vydáme do omýváren. Ranní hygienu zvládnu dřív než ostatní a tak se od nich oddělím a odložím si věci do chatky, než se jdu připravit k rozcvičce. Všimnu si, že už tam postává Jun a tak po očku koukám, zda neuvidím Daiga, většinou tyhle dva jsou spolu. Ovšem nejdu k němu, spíš dělám, že pozoruji cvičícího Kura. Jak ho vidím, moc se mi na tu rozcvičku nechce. |
| |
| S Hyunovou pomocí, za kterou jsem mu opravdu vděčný, se opatrně postavím a následuju ho ven z chatky směrem na ošetřovnu, přičemž doufám, že nikoho nepotkáme, protože bych měl nerad problémy. Moje obavy se nakonec, ale stejně vyplní a my narazíme na učitele a co hůř ještě ke všemu Watanabeho. Instinktivně se schovám za Hyuna, který vypadá, že si sním poradí rozhodně líp než já. |
| |
| Asukura Daisuke , Hyun-Shik Nae Watanabe se zašklebí na vtípky Hyuna a zlehka ho posune, aby si prohlídnul Daisukeho, který má menší zranění i na tváři. " Hm....dobrá....ale nemyslete si, že tím to pro vás končí. Dojdu si vás na ošetřovnu zkontrolovat, pokud na rozcvičce nebudete patnáct minut po jejím začátku. " což je polovina rozcvičky. Jeho hlas je nevrlý a je znát, že by to nejradši nedovolil. Po svolení se otočí a pokračuje dál v obhlídce tábora. |
| |
| Watanabe do mě strčí atak trochu poodstoupím, přesto jsem připravený ho zarazit, kdyby po Daisukem chtěl něco, co on nezvládne. Nakonec nás přeci jen propustí. Pokloním se s úsměvem a úctou , i když tou jen nepatrnou. " Jistě sempai...." a hned vemu Daisukeho za ruku a táhnu ho k ošetřovně dřív, než si to Watanabe rozmyslí. Dojdeme tam a jen co otevřu dveře, tak poprosím ženu, co to tam má nastarost o nějaké obvazy, náplasti a že bych rád ošetřil kamaráda. " Paní, mohl bych poprosit o obvazy a náplasti, fáče a takový, já..kamarád je zraněný, ale on se stydí a tak bych ho rád ošetřil sám..víte ,..a vy jste žena a on se moc stydí." nasadím andílkovský usměv a zamrkám. " A jste opravdu krásná žena, asi bych byl taky nervozní...ošetřím ho dobře, mám kurz, a sám jsem často zraněný. " smlouvám a přitom nechám Daisukeho, aby se tam posadil. |
| |
| Nemám rád když si mě někdo takhle prohlíží, ale učitele nijak odpálkovat nemůžu, a tak chviličku počkám než si m prohlédne a pak se zase rychle schovám za Hyuna. Učitel Watanabe mě docela děsí, takže jsem rád, když nás konečně propustí a my se můžeme vydat na ošetřovnu. Tiše vstoupím do místnosti hned za Hyunem. " Dobrý den sensei. " Pozdravím ošetřovatelku nesměle a posadím se, než se s ní Hyun domluví. |
| |
| Ráno jsem tak unavený jako už dlouho ne a tak mě neproberou ani hlasy mých kamarádů. Až když se mnou Daisuke zatřese tak otevřu oči. Chvíli mám chuť zachumlat se pod deku znovu a nereagovat, ale nakonec zvítězí moje přirozenost, která říká- nedělat nikdy nikomu starosti ani za cenu nehorázné přetvářky. Takže za moment mi na tváři svítí můj obvyklý úsměv. "Ohayooo,"pozdravím všecky když se protáhnu. Pak začnu hledat něco na sebe a obléknu si stejnou bílou vestu odhalující bříško jako jsem měl včera a k tomu jeanové kraťasy. I když bych se teď nejradši zabalil do pytle a na hlavu si dal papírový sáček, ale to by nebylo zrovna nenápadné, takže od toho upustím. Zaletím do umývárny a za chvíli už se řítím na rozcvičku. Všechny nahlas pozdravím, i když očividně nekřičím a nedělám povyk jako obvykle, ale pořád ze mě vyzařuje záhadná energie. I mě je velmi záhadné kde jsem ji vzal. |
| |
| Jsem vzhůru dávno před tím, než začnou učitelé chodit po chatkách. Vlastně jsem docela dlouho i umytý a upravený (i když zdaleka na sobě nemám tolik makeupu jako obvykle, tady je to zbytečné), pro mě není problém vstát si o deset minut dřív, jako kdybych už takhle nevstával brzo do školy. Zatímco se ostatí pravděpodobně sbírají a odcházejí jako mrtvoly do umývárek, já ještě chvíli sedím na posteli, aniž bych věnoval pozornost ostatním spolubydlícím. Mám na sobě oblečené pohodlnější oblečení, ale i tak černé triko s nápisem DEATHGAZE a členy téhle skupiny, černé kalhoty se zicherkami a pořád ty stejné glady, pořád ještě vyzařuje ten mírně nebezpečný dojem... Takhle výjdu po chvíli na plac, je mi úplně jedn, jestli bude nebo nebude rozcvička. Mé tělo je v hodně dobré kondici, ostatně rodiče mě nechávali chodit do několika klubů bojového umění...nezi ním i kendo, což tady Kuro předvádí nádherně. Na place se postavím tak, abychs e mohl o něco opřít, než se seběhnou všichni ostatní, prozatím se věnuji sledování Kura...je opravdu dobvrý, to se musí uznat. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Přejdu k Daisukemu. " Tak jsme tu...takže lehneš si na lehátko za tebou a svlékneš se sám a nebo tě mám vzít do náruče a svléknout jako včera?" hovořím schválně korejsky a usmívám se, přitom ho jemně pohladím po vlasech. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro " Ne ne já...to zvládnu sám.." Řeknu rychle a pomalu, ač nerad, neboť jsem si ještě nezvykl, se začnu vyslékat z oblečení, které mám na sobě. Chvíli to trvá, protože jakýkoli pohyb mi teď dělá značné potíže, ale nakonec se mi to přeci jen podaří , a tak se přesunu k lehátku a lehnu si na něj, jak mi to poručil Hyun. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Ruce položím na jeho tělo a usměji se. " Neboj se mě....chci tě jen ošetřit. ..nejdřív se musím podívat, jak to vypadá a podle toho znova ošetření. " jednou rukou stisknu jeho ruku a pak postupně začnu se dívat pod obvazy a na rány. Některé se trochu lepší ,ale spíš to vypadá na další čistění. Tiše si povzdychnu, připravím si dezinfekci na kousek vatičky. "Zase to nejspíš bude pálit a víc, musím z toho vytahovat ten hnis a zbytky obvazů....chytni se a kdyby to moc bolelo, stiskni mě a já předstanu a dám pauzu." položím jeho ruku na mojí ruku, nechám ho se mě držet.Pomalu a opatrně začnu ošetřovat jeho tělo od krku dolů, nejdřív hrud, pak záda a nakonec nohy. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro Ošetření opravdu bolí, a tak i přesto, že se snažím ležet v klidu, občas sebou škubnu nebo zaúpím bolestí, ale jeho ruku se snažím moc nemačkat, aby mě mohl v klidu ošetřit. Po nějaké chvilce si uvědomím, že mi po tváři stékají slzy od bolesti a tak si je začnu rychle utírat a snažím se nesoustředit na rány a na to, že po tomhle mám jít ještě na rozcvičku. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Pak si sednu vedle nej a držím jeho ruku, pohledem sjíždím jeho tělo. " Hele, co by jsi řekl po tomto menší zdejchnutí? V tomhle stavu tu rozcvičku nedáš." hovořím k němu něžně a volnou rukou přejedu břišky prstů od jeho krku po páteři dolů. Tento dotek nebolí, spíše plno lidí uklidní či vzruší. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro " Já ti ale nechci ublížit...zvlášť když se o mě tak staráš..Kromě toho v takovéhle situaci nejsem poprvé a na bolest jsem zvyklý. " Vysvětlím tíše. Jeho nabídka vynechání rozcvičky mě vskutku láká, ale při pomyšlení na rozzlobeného Watanabeho ji rychle zamítnu. " Ne to nejde. Měli bychom kvůli mě oba velké problémy...Já už to nějak zvládnu. " Řeknu nesmlouvavě a mírně se zachvěju pod jeho dotykem. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Po dotyku se zachvěje a tak se pomalu vrátím zase nahoru na krček a hladím ho po zátylku, jen zlehka bříšky a snažím se ho uvolnit. " Když budeme spolu, tak žádná bolest a nebo minimální bolest..slibuješ?" zeptám se a zahledím se mu do očí. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro " Tak dobře na rozcvičku se teda nepůjde..jen doufám, že se Watanabe- sensei nebude moc zlobit...nemám ho rád. " Přiznám. Nechávám se hladit a pomalu se mi ulevuje. " No to, že nebude žádná bolest ti slíbit nemůžu, ale snad to bude dobré... myslím, že v tvojí péči se nemusím bolesti bát. " Řeknu a mírně se usměju. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Sednu si za něj a položím vatičky vedle sebe na misku. Rukama ho příjemně hladím po zádech, ale tam, kde ho to nebolí. " Zahrajeme si hru...a já si vyzkouším, jak moc jsi ohledně bolesti upřímnej. " zašklebím se v úsměvu. " budu ti jezdit po zádech a jak tě něco zabolí, tak řekneš, jo?" a dál ho škrábu a dokonce se k němu přiblížím tak, že si ho o sebe opřu bezbolestně rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro Bolí to a hra, kterou si vymyslel se mi moc nelíbí, protože je dost účinná a já musím dát najevo pokaždé když mě něco zabolí, což je dost často. Už už chci něco namítnout když do ošetřovny vtrhne Watanabe- sensei. Ale ne...tak přesně toho jsem se obával... měli jsme na tu rozcvičku jít. Nadávám si v duchu. Jakmile si však uvědomím, že se kouká na mé rány, rychle popadnu oblečení, které leží jen kousek ode mě a začnu se olékat. " To není Hyunova chyba..on se o mě jenom stará, protože jsem o tom nikomu jinému neřekl! " Vykřiknu tak hlasitě, až mě to samotného překvapí, ale to už táhne Watanbe Hyuna ven, a tak se rychle obleču a pokusím se vstát z lehátka. Není to nic příjemného, protoře čerstvě vyčištěné a neobvázané rány mě pekel ně pálí a bolí, takže se mi podaří dokonce upadnout než se konečně dostanu ven. " Sensei nechte ho...Ty rány jsou moje osobní záležitost a......." Chvíli se zamyslím, protože nemůžu říct pravdu. "......Udělal jsem si je vlastně sám. " Řeknu nakonec. Chci udělat cokoli, co by pomohlo Hyunovi, jelikož mu to opravdu dlužím a nic jiného mě nenapadlo. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Pustí ho a hodí k Daisukemu. " Postarej se o něj a potom příjdeš za mnou. Asakura samozřejmě na rozcvičku po dobu pobytu nemusí, ale ty se z ní nevyvlíkneš. " Na to se otočí a odejde. Vypadá to, že bere záležitost za vyřízenou. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Pustí ho a hodí k Daisukemu. " Postarej se o něj a potom příjdeš za mnou. Asakura samozřejmě na rozcvičku po dobu pobytu nemusí, ale ty se z ní nevyvlíkneš. " Na to se otočí a odejde. Vypadá to, že bere záležitost za vyřízenou. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Zastaví až po Daisukových slovech. Podívám se na něj a v mých očí vidím jeho statečnost. Trvá to, ale dospějeme k tomu, že nemá rozcvičky. Mě čeká soukromá,ale to nevadí. Hodí mě k němu, zastavím kousek před ním a jen tak tak na Daisukeho nespadnu. Pokloním se. " Jistě sempei. " a hned na to vemu Daisukeho za ruku a táhnu ho dovnitř. " Pojd....ošetřování máme zase od začátku. " řeknu smutně a za námi zavřu dveře a zamknu. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro " Gomen... Je to moje chyba, že máš teď problémy asi by byo lepší kdybych ti o tom tehdy neřekl..ušetřil by sis spoustu starostí a teď mě ještě k tomu musíš znovu ošetřovat...vážně se omlouvám. " Řeknu provinile. Po tomhle incidentu mám výčitky svědomí a taky spoustu obav, aby pravda nevyšla najevo. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Jen co tam je, začnu z něj sundavat oblečení, vše až na spodní prádlo jde dolů. " Teda....to vypadá. " zhodnotím jeho rány ted a tiše si vzdychnu. Vystoupám k němu na lehátko a sednu si zase za něj. Nezačnu ho ošetřovat, místo toho znova ho snažím uvolnit jemným hlazením po krku a ramenou. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro " No kdyby byly ty rozcvičky moc těžké můžu ti dát třeba večer masáž, abys nebyl úplně zničený. " Nabídnu mu nesměle. Tomu, že mě vzal do náruče se nijak nebráním, protože mě už nohy moc neposlouchají, takže jsem mu naopak vděčný. Nechám ho, aby mi pomalu sundal oblečení, ale po takové výstupu co jsme zažili mě už jen to vyslékání bolí, takže na ošetřování nechci ani pomyslet. Hlazení mi naštěstí trošku pomůže, takže se uvolním a psychicky se připravím na to, co bude následovat. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Při hlazení se uvolní, ale mě se do jeho ošetřování nechce. Chci ho dostat na jiné myšlenky, aby na ošetření nemyslel. Znova zkusím a svými rty se dotknu jeho zátylku, přitom ho hladím po ramenou a po pažích. " Uvolni se....pokusím se tu bolest zminimalizovat. " zašeptám mu korejsky a sladce do ucha. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro " No myslím, že mě teď nějakou dobu bude bolet úplně všechno a při všem, takže malá masáž mi nijak moc neuškodí. " Poznamenám. Nakonec už jsem i celkem připravený na další ošetřování, i když z něj mám pořád strach, ale v tom ucítím Hyunovi rty, což mě trošku překvapí a zrudnu jako rajče. Naštěstí jsem k němu, ale otočený zády, takže mám šanci, že si toho nevšimne, nic méně mě to nakonec docela uklidnilo a na moment mi to dovolilo zapomenout na bolest. " Ehm...no..já...se pokusím uvolnit, ale nevím jak moc dobře to v tomhle stavu půjde. Upozorním ho. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Rty jedu po jeho krku a ramenou, líbám ho více, jednou rukou si ho přidržuji u sebe a druhou jezdím po jeho zádech a omývám mu je. Tím bolest snažím přehlušit příjemnými doteky. |
| |
| Usnu ani nevím kdy a jak. Spal jsem tvrdě. řekl bych, že až moc tvrdě. Ráno bych byl určitě zaspal nebýt Juna, který mě ochotně vzbudil. Pak jsem teprve slyšel, zvony značící budíček. Otočil jsme se na břicho a hlavu strčil pod polštář. Ach jo, mě se tak nechce vstávat. Ještě s timhle budíkem. To je děs. Rozcička po ránu, to je jak vojenskej tábor." Zvuky utichnou a já vystrčím, hlavu ven a pomalu vztanu. Protáhnu se, hodím na sebe nějaké oblečení co mi přišlo pod ruku a pomalu vyjdu před chatku. Je to tu jak na mraveništi, lidi chodí sem a tam, ale většina se schází na place. Hm, tam bude určitě ta rozcvička. Hygienu teď kašlat stejně bych to už nestihl. Koukám se zda neuvidim Juna, ale jde to steží protože sotva vidím, jak se mi chce spát a mám slepené oči. Kdybych mohl plácnu sebou o zem a spím. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro " Umm..taky jsem ti chtěl říct, že kdyby tě péče o mě už moc zatěžovala, tak mi to klidně řekni a já tě už nebudu obtěžovat. " Upozorním ho ještě, protože jsem opravdu nerad někomu naobtíž. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Položím vodu a vemu si dezinfekci. Ovšem než se ho vůbec dezinfekcí dotknu, otočím jeho obličej k sobě a sám se trochu posunu. " Je ti to jasný?" řeknu vážně a nahnu se k němu. Než se vůbec může bránit, tak ho políbím. Jak mám své rty na jeho, nezavřu oči a jen ho sleduji, přitom druhou rukou jedu po jeho zádech a tentokrát s dezinfekci. le velmi opatrně, abych nemusel polibek přerušovat. |
| |
| Jakmile vejde do naší chatky učitel, aby nás probudil, pomalu a neochotně začnu vstávat. Všimnu si, že Yutaka už je na nohou a odchází z chatky. Můžu říct, že tohle není pohled, který bych chtěl hned po ránu vidět. Každopádně se po chvíli vyhrabu z postele a začnu se oblíkat. Cestou na rozcvičku se stavím v umývárce, abych se trochu probral, ale žádná přehnaná ranní hygiena to není. Jen opláchout obličej a za krkem. Na zbytek bude dost času potom. Dojdu na plac a sednou si na první volné místo, které není mokré od ranní rosy. Nehne mě cvičit dříve než před začátkem rozcvičky. To v žádném případě. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro " Tak to jsem rád, že ti to nevadí...vážně se mi ulevilo. " Řeknu s úsměvem, ale to už slyším jak odkládá vodu na stůl a bere desinfekci...mám strach a chci něco namítnout, jenže než stihnu cokoli udělat Hyun mě políbí na rty, a to mě dost vyvede z míry. Vůbec nevím co mám v takovéhle situaci dělat, ale to už ucítím štípání desinfekce a mírně sebou cuknu. Cítím jak se mi do očí zase dostávají slzy, ale Hyun stále nepřerušuje polibek a mě to nějakým způsobem dodává odvahu, takže držím jak nejlíp to jde i přes tu strašnou bolest kterou cítím. |
| |
 | Ráno Ranní probuzení pro mě bylo skoro utrpení a ještě k tomu na rozcvičku. Dívám se do své ospalé tváře, trochu růžové tváře od spánku, v zrcadle, snažím se vytřít ospalky a vyčistit si zuby. Opláchnu si obličej a jdu se převléknout. "Osamo vstávej."strčím nohou do svého kamaráda a oblékám si zelené tepláky, bílé tílko a zelenou mikinu na zapínání, kterou nechám rozepnutou. Polodlouhé, modré vlasy si stáhnu do culíku a jsem hotov. Už jenom boty. "Dělej.. nebo nás seřvou."znovu do něj strkám, když vidím, že se nemá ke vstávání. Chci na něj počkat. Pak koutkem oka pohlédnu směrem k Jirouovi, k mému tajnému idolu. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Zavřu až ted oči a rukama si ho více přitáhnu, pohladím ho po tváři a sjedu na jeho krk. No vidíš..zvládneme to a za chvili ti to příjde příjemný...díky tomuto..chci, aby jsi se na ošetřování těšil. Teprve po dvou dlouhých minutách ho nechám nadechnout a sám se vzdálím a pozoruji ho. " Tak jaký to bylo?" zajímám se a držím ho jednou rukou na krku a hladím palcem. |
| |
 | Ráno mě vzbudil až učitel. Ta cesta autobusem mě zmohla víc, než jsem si myslel, ale klidně to mohlo být i klidným prostředím, ve kterém jsme se náhle ocitli. Morio, Osama a Ryo. Nebyl to nejšťastnější výběr, ale je jasné, že jsem mohl dopadnout hůř. A vyspal jsem se dobře, takže zatím bez stížnosti. Tiše zívnu a opřu se o lokty, abych se zběžně rozhlédl kolem sebe. Nevím, co jsem čekal, že uvidím, ale tři téměř cizí obličeje způsobily lehké rozladění mé nálady. Kývnutím pozdravím své spolutrpící, pomalu se převléknu a se stejným klidem zamířím do umývárny a poté na tu slavnou rozcvičku. Chladné kývnutí na několik spolužáků a spolužaček. A jedné z nich dokonce věnuji rozpačitý úsměv a pokrčení rameny. Mám Izumi docela rád, třeba už jen proto, že se mnou sdílí lavici a vždy tolerovala to, jaký jsem. Jsem 176 cm vysoký, poměrně štíhlé, šlachovité postavy jemných rysů. Delší hnědé vlasy rámují pohledný výrazný obličej. Obočí je husté a tmavé, oči tmavě hnědé s přísným (občas trochu zasněným) pohledem, nos menší s kulatou špičkou, rty úzké, ostře řezané. Na sobě mám černou košili s dlouhými rukávy, které jsem nechal rozepnuté stejně jako první dva knoflíčky košile, a starší světlé rifle. Na nohou pak bílé botasky. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro Polibek skončí a já na Hyuna koukám jako bych spadl z vyšně, neschopný ze sebe dostat ani půl slova. Chvíli sedím a přemýšlím co bych měl říct. " No...překvapil jsi mě....ale...tak nějak mi to vlastně pomohlo...ehm...díky. " Vykoktám ze sebe na konec. |
| |
| Příjde pan Kawano a přísně přejede přítomné. Watanabe mu něco pošeptá a on kývne hlavou. Jste tu skoro všichni, chybí Asakura Daisuke a Hyun-Shik Nae. Ale to učitelé neřeší. Kawano přistoupí troufale ke Kurovi a gestem mu dá povel, at se připraví. Na to se otočí na žáky. " Dobré ráno. Nebudeme dlouho zahálet, tak ted si dáte třicet minut pilného cvičení a po té nástup na snídani. Na opozdilce se nečeká a snídaně se opakovat nebude. Po snídani se vám řekne program dne. Doufám, že naše spolupráce zde bude bez zbytečných problémů. A ted poslouchejte svého kamaráda, udělá vám cvičítele. Raidon, pust se do toho." na to Kawano ustoupí a nechá vás nastoupit na místo, kde předtím Kuro cvičil a pustit se do rozcvičky. |
| |
| Přestanu cvičit.Jen se zašklebím,uvolním učiteli místo.Odložím svojí zbraň,připravím se na instruktáž.Dokončí svojí pitomou řeč. Kdo se tě o to prosil?Sám jsi to chtěl. Postavím se před spolužáky. "Rozpažte!Musíte mít vedle sebe místo.Následujte cviky po mě." Můj hlas je chladný,bezcitný.Rozpažím.Rozcvičuju postupně celé tělo,krátká ukázka cviků od hlavy po nohy. "Teď to opakujte všechny cviky desetkrát." Nechám je opakovat celou sestavu,chodím mezi nimi,opravuju je.Bez citu na jejich neohebnost je dostávám do patřičných poloh cviku,na knučení bolestí nereaguju. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro na to se k němu nahnu a znova ho začnu líbat. Zavřu oči a zlehka ho podpírám za zády a pokládám na lehátko. |
| |
| Rozcvička Stojím vedle Osami a dívám se na to, jak začíná rozcvička. Půl hodiny? Nás chtějí asi zabít. Nesnáším tělocvik. Nikdy mi nešel. To bude zase trapas.brblal jsem si v duchu. Nakloním se k Osamovi "Pomalu si připadám jako kdybychom byli v pracovním táboře s bachaři."neodpustím si poznámku a pak už rychle zaujímám své místo a snaživě se našeho tělocvikáře snažím napodobovat. A samozřejmě, že mi to nešlo. Byl jsem, jak hranaté kolo u trakaře. Se zrudlými tvářemi studem jsem se díval pře sebe čekaje každou chvíli nějaké vtipné poznámky. |
| |
| Příjde učitel, moc ho ale neposlouchám, rozhlížím se kde je Dai-chan a mračím se, že jde pozdě. Jestli nepříjde začnu mít o něj starost. Za chvíli uslyším Kurův hlas a to je mi jasné že bych měl dávat pozor a dělat to, co nám nakázal. Opakuju cviky s nadšením a i když mi to moc nejde, dávám do toho všecko. Sem tam si nějaký cvik pořádně nezapamatuju tak ho dělám trochu podle svého, ale rozhodně nikdo nemůže říct, že se flákám. Začínám mít už docela hlad. Těším se až nás pustí na snídani. Snad do té doby nedostanu nadáno že cvičím špatně. |
| |
| Ačkoliv je to docela nepříjemné, spíš pocitově, než tělesně, tak se po začátku Kurovy rozcvičky taky připojím. Nemám ve zvyku domlouvat u takovýhle věcí, i když je to pitomost...navíc učitelům trochu šplouchá na maják, protože rozcvička rozhodně není třicetiminutová dřina, ale já si stěžovat nebudu a je mi jedno jak na tom jsou ostatní. Našěstí jsem dost ohebný na to, abych zvládnul všechny cviky, ať už jsou jakkoliv těžké...což se opravdu nedá říct o ostatních, kteří jsou opravdu necvičení. |
| |
| Procházím mezi spolužáky.Narazím na Moria.Bez varování mu rozkopnu nohy,donutím se pořádně sehnout. "Cvičíme pořádně." Zdůrazním.Pokračuju.Upravím další spolužáčky,nejsou vůbec ohebné.Spatřím Takanoriho. "Špatně Takanori,natáhni ty ruce.Ještě jednou je skrčíš a zlomim ti je." Nepářu se s ním.Pokračuju v hlídání dalších,opravené hlídám víc. |
| |
| Učitel mluví, ale to je asi tak jedinné, co zaregistruju. Jeho řeči mi jdou jedním uchem tam a druhým ven. Když domluví, usměju se na Kura ale už mu nezamávám, protože minule se mu to asi nelíbilo. Rozhlížím se, kde je Daigo a když ho najdu, postavím se vedle něj. Rozcvička pro mě není problém, jsem zvyklí cvičit z rehabilitací. A tak je pro mě třicet minut s Kurem jako procházka růžovým sadem. |
| |
| Mlčky, a občas s víc podmračeným výrazem, než mívám obvykle, opakuji Kurovy cviky. Je neskutečné, že mi některé dělají problémy i přesto, že ve svém volném čase protahuji tělo jak se jen dá. Aspoň že se nezadýchávám a nemám potřebu dělat si přestávky, takže ty hodiny šermu přece jen k něčemu jsou. A tak většinu času jen nezúčastněně hledím před sebe a cvičím. |
| |
| Najdu si místo stranou, spíše vzaději. Sleduji po očku Daiga, ale vedle něj je zase Jun a tak své pohledy minimalizuji. Kuro začne přecvičovat a tak se snažím cvičit podle jeho příkazů. Pak začne procházet a mě polije pot. Ne....hlavně né ke mě. Jsem absolutně neohebný, čas trávím u her a počítače a mé tělo není ohebné jako většiny žáků. A tak jak cítím pohled koholiv na sebe, s potem se snažím ze sebe dostat co nejlepší výkon. I když ve skutečnosti k tomu mám dost daleko. |
| |
| jak se dalo čekat, dostanu nadáno, ale nějak moc si to k srdci neberu. Jakmile mě Kuro mine, vypláznu na něj za zády jazyk a pak se s bolestně soustředěným výrazem dám zase do cvičení. Je vidět že se víc snažím, tvářím se u toho opravdu komicky, div si nepřekousnu jazyk, ale celkem mě to baví a taky docela bych rád dál měl své ruce v původním stavu, protože když si je nechám od Kura zpřerážet, přijdu pak o spoustu zábavy. |
| |
| Snaží se.Přesto opravuju dál.Zaujme mě Ryo. To nemyslí vážně!Až zítra pokročíme k těžším,nedá to. Přistoupím k němu.Podrazím mu nohy zkušeným pohybem.Užiju si pohledu jeho vyděšeného pohledu na zemi u mých nohou. "Tohle má být cvičení,ne počítačová hra.Koukej cvičit pořádně,nebo tě něčím přetáhnu.Všechno znova,o pět navíc." Zařvu,nesnáším ulejváky.Stojím u něj,dohlížím na jeho další cvičení. |
| |
| Cítím pohled a snažím se dotknout se svých špiček, bolí mě z toho nohy a náhle ztratím rovnováhu, nohy mě bolí ještě víc a já jsem zničehonic nazemi. Dostanu ránu do hlavy a zírám na Kura. Proč...proč já....jsou tu ostatní...já za to nemůžu....já se nechci hýbat. Přivřu oči a začnu se zase sbírat. Jen se mrknu ke Junovi a Daigovi a raději se rudej zase otočím. Postavím se a cvičím to celé znova, snažím se jak to jde a prosím čas, aby se zrychlil. |
| |
| Vesele si cvičím, protože dneska to ještě není nijak složité a tak pozoruju okolí. Hlavně teda Kura. Dojde k Takanorimu a začne mo opravovat, že špatně cvičí. Jako vždy je Kuro přísný. Je mi Takanoriho trochu líto, protože vidím, jak se snaží. Ale za chvíli jde Kuro dál. Tentokrát se zastaví u Rya a podrazí mu nohy. Trochu bolestvě zkřivím obličej. Nebylo to asi nic příjemného. Najednou však zachytím Ryův pohled. Otočí se a zčervená. Není to poprvé, co jsem si toho pohledu všimnul. Šťouchnu loktem do Daiga. "Daigo-chan...Ryo sem kouká. Zase. Jenom nevím, jestli červenal z toho cvičení, nebo že se před tebou styděl." Usměju se a ukážu na Rya. Potom ho chvíli pozoruju a když se Ryo zase podívá, vesele mu zamávám a naznačím mu, že mu držím palce. Rozhodnu se, že za ním potom zajdu. |
| |
| Nevydržím to a tak se podívám znova za sebe. Místo Daiga však vidím Juna, jeho dobrého kámoše. Ten na mě zamává a naznačí něco, jako abych se držel. Hned uhnu pohledem a do konce cvičení se za sebe nepodívám. Proč na mě mával.....to asi tím jak mě Kuro shodil....ach jo...proč najednou tolik pozornosti. cvíčím zase s plným nasazením, nechci další upozornění od Kura. |
| |
| Velice s nechutí, ale přece nakonec rozpažím ruce, a udělám okolo sebe dostatečný prostor pro cvičení. Kuro předcvičuje a já dělm to co řekne i když se mi to příčí. Zase na druhou stranu mi to přijde vhod, protože se budu trochu hýbat. Sport mám rád, ale v jiné formě. Při cvičení po drobném incidentu Ryem ke mě promluví Jun. Upozorní mě na Ryua, že se na mě dívá. Otočím se směrem, kam ukazoval. Ryu už se kouká jinam. "Fakt Jun-kun? A co když kouká na tebe třeba se mu líbíš." odpovím mu a pokračuji dál ve cvičení. |
| |
| Zasměju se, jak to Daigo otočí, že se Ryo kouká na mě, protože se mu líbím. "Teda...ty seš ale srandista. To by na mě přece koukal i jindy...a to on nekouká. Co když se mu líbíš ty?" Zasměju se a znova do něj šťouchnu. Všimnu ri, že se Daigo podívá Ryovým směrem. "A ty na něj taky koukáš. Tak co? Líbí se ti?" Šťouchnu do něj a pokračuju v provokování. "Možná bychom za ním mohli zajít...nebo ho pozvat u snídaně ke stolu. Má rád hry, ne? Třeba konečně někdo s kým bych si mohl zahrát." Usměju se a dál plánuju co s Ryem provedeme. |
| |
| Jenom zírám na to, jak je Kuro suroví k chudákovi Ryovi. Zíral jsem s napůl otevřenou pusou a o to víc se snažil pořádně cvičit, jen aby nepřišel i ke mě a nemlátil mě. "Vždyť to říkám... bachař..."zamumlám si polohlasně a toužebně se zadívám k jídelně. V žaludku mi už kručelo a zoufale jsem se potřeboval napít. Aspoň vody. Pohled se mi stočí na Jiroua abych zjistil, jak mu to jde. |
| |
| Překvapí mě zájem Juna o Rya. "Hraní her? To je spíš tvá parketa. Já na hraní her moc nejsem dť to víš." Podívám se směrem k Ryovi a pak zpět na Juna. "Jop pokud chceš tak ho klidě přizveme k nám, mě to nevadí." Jeho narážky na to, že by se mi Ryo líbil ignoruju a pokračuju dál ve cvičení. Mám trochu problém se starým zraněním, ale není to tak hrozné, tak to snad ani není pořádně znát. |
| |
| Na Daigova slova pokývu hlavou. "Hai hai...však jsem taky myslel, že by hrál se mnou. Teda pokud by si nežárlil." Nezapomenu dotat a je vidět, že ho spíše popichuju než abych to myslel vážně. "Mě taky ne...a pokud jste kamarádi. A ještě si mi neodpověděl." Myslím, že jestli to tak půjde i další dny, budu se u rozcvičky bavit. Na moment se zadívám na Daiga pronikavým pohledem. "Bolí tě to? Nebo myslíš, že jsem to nepoznal?" Zeptám se tiše. |
| |
| "Tak pokud chceš tak ho příště tedy pozvi k nám, mě to nevadí." Citím Juna pohled pohled a neni mi to ani trochu příjemné. "Nech to plavat, není to nic vážnýho, co by stálo za nějakou starost, jen v klidu pokračuj v rozcvičce." odpovím lehce nepříjemně, ale je to jen tím, že toto je téma které prostě rád nemám ať už se ptá kdokoliv. |
| |
| Cvičím a myslím, že mi to jde dobře.. rozhodně líp, než některým, ale říct o sobě, že to zvládám na čistou jedničku nemůžu. Mé myšlenky se točí hlavně kolem toho, co bude ke snídani, protože mám už jednak hlad a jednak mě rozcvička, kdy je tvrdě buzerován každý druhý, přestává bavit. I přesto se však nesnažím ostatní bránit a všímám si jen sebe, což nakonec vypadá, že jsem myšlenkami úplně někde jinde, a on Kuro jistě nebude mít rozcvičku každý den. Tvářím se stále stejně nepřístupně. |
| |
| Kontroluju Rya.Dívá se dozadu,prudce změním svůj pohled. "June,dopředu.Máš čas kecat,tak přecvičuj zapomětlivcům než tě zastavím." Zařvu na Juna.Opustím hlídání Rya,plácnu Takanoriho po hlavě. "Za ten jazyk." Morio schytá štouchanec do zad. "Narovnat." Další jsou dvě dívky,špitají si.Dostane každá pořádný pohlavek. "Neplýtvat dechem,zítra to potom nezvládnete." Procházím spolužáky,necítím k nim nic,co by mi bránilo jim dát do těla. Kawano,já tě nesnáším.Jsi hazjl,hnusnej hajzl.Však ty mi ty rozcvičky sebereš,budou zkuhrat celý dny.Já je šetřit nebudu. |
| |
| "No jak chceš Daigo-chan. Víš, že mí můžeš říct všechno." Usměju se na Daiga, ale to už ke mě obrací pozornost Kuro. Zařve na mě, že mám jít předcvičovat. Zašklebím se na Daiga a šťouchnu ho opět loktem. Potom se zvednu a dojdu tam, kde původně stál Kuro. "Jistě, Kuro-san." Usměju se na něj a začnu předcvičovat Kurovu sestavu pro ostatní. |
| |
| Junův příchod na místo předcvičovatele mne značně překvapil. Sem tam, jak se zdá, by nebylo od věci stát se jedním z těch, který tajně naslouchá rozhovorům ostatních, pak bych aspoň věděl, co se stalo. Přestanu cvičit. "Ty?" řeknu polohlasně, přestanu cvičit a otočím se, abych zmapoval situaci. Stále se mračím, překvapení se mi do tváře vtisklo jen na setinu vteřiny a už je dávno pryč. Sjedu pohledem několik spolužáků, včetně mých spolubydlících, než narazím na Kurovu tvář. Zřejmě se nic nestalo, jak to tak vypadá. Pustím se do dalších cviků. |
| |
| Překvapeně heknu, když dostanu herdu do zad a ohlédnu se na Kura. Zamračím se a mnu si místo, kam mě šťouchl. "Pitomče..."neodpustím si pronést na jeho adresu. Ta jeho buzerace byla fakt nesnesitelná. Jestli se to bude opakovat... tak si budu stěžovat. No dobře.. nebudu.... ale hezky se to představovalo. Narovnal jsem se, jak nejvíc jsem zvládl a pustil se do cvičení. Sakra kdy to skončí? To budeme tohle muset trpět každé ráno? |
| |
| Jen co se postavím místo Kura narazím na překvapeného Jiroua. "Jop...já. Překvapený? Je to jen trest za to, že jsem kecal. Tak, co? Jak ti příjde tahlerozcvička?" Usmívám se a povídám si s ním, jako bych před chvílí nedostat zrovna za tohle trest. "Kuro-saaaan?" Můžu dávat taky tresty, když jsem teď na tvojem místě?" Zeptám se s veselým úsměvem. |
| |
| Slyším narážky,nevnímám.Jen dál procházím spolužáky,opravuju je. Tak,mají dost.Kolik jich půjde si stěžovat.Aspoň polovina,ať si to parchat užije. Narovnám se.Jun stále přecvičuje.Pozoruju ho,nechávám ho pořádně rozhýbat tělo. "Dost.Rozcvička skončila." Řeknu polohlasně.Tohle nemusím řvát,reaguji okamžitě.Nechám je odběhnout,odejít,vemu si své věci,pomalu jako poslední vyrazím na snídani. |
| |
| Když už to vůbec nečekám, dostanu pecku po hlavě. Ten kluk je mimozemšťan...má oči všude...je děsivýýý zaskučím v duchu. Dál cvičím poctivě a přitom se sem tam uchechtnu tomu nadávání a skučení co se ozývá ze všech stran. Ale od Kura se dalo čekat, že nikoho nebude šetřit. Ještě že mám pohyb rád a ani tohle mi nevadí. I když přehnaně dlouho bych to taky nevydržel, obzvlášť, když mě Kuro pořád mlátí. Jakmile jsme propuštěni, všichni se rozběhnou pryč jako když střelíš do holubů. Neváhám a předběhnu všecky ostatní abych byl v jídelně první. "Itradakima~~~su!"zakřičím jen když se zmocním jídla a usadím se abych se do něj pustil. Až teď si uvědomím že tu není Dai-chan. Jestli nepříjde na snídani budu mít opravdu starost...vlastně už mám. |
| |
| Někdo vyslechnul moje prosby a já konečně uslyším z jeho úst konec. Padnu k zemi a zhluboka dýchám. Tohle dávat nebudu....já nemám fyzičku na tohle...sakra..příště si to s tebou dám na počítači..se uvidí. Všichni se rozeběhnout ke snídani, tak se postavím na nohy a vyběhnu za nima, spíše se po pár krocích zpomalím a jen jdu. Vemu si svojí snídani a najdu si místo vedle Sory. Skloním se k němu. " Soro...kde je Hyun? Neviděl jsem ho dneska. " na to Soro jen pokrčí rameny a tak jen pokývu, že rozumím a pustím se do jídla. Itadakimasu.... popřeji si v duchu, na hlasitý projev nemám náladu. Mám dojem, že dneska jsem měl pozornosti až kam. |
| |
| Konečně konec, oddychnu si Myslím, že se zítra ráno zavřu na hajzlu a vymluvím se na průjem. pomyslím si otráveně a otřu si orosené čelo. "Konečně konec. Myslel jsem, že dřív než bude konec zkolabuji hlady. Pojď se najíst."pobídnu Osamu, kterému se přátelsky pověsím na ruku a vydáme se spolu na snídani. "Myslíš, že takové bude každé ráno? Že by nás takhle týrali? Myslím, že příště už nikam nepojedu."stěžuji si. |
| |
| "Pak je to ještě slušný trest," odpovím Junovi docela příjemným, i když věcným, tónem, zatímco se dál věnuji cvičení. "Rozvička? Horší už myslím nezažijete, pokud se budeme střídat," evidentně nehodlám rozebírat čistě svůj názor na rozcvičku a beru to víc obecně, ale zároveň nechci svého růžovovlasého spolužáka odbýt. Rozvička náhle skončí. Jsem tomu i rád, konečně naplním svůj hladový žaludek. Zamračím se o něco víc, když si všimnu, jak se Morio věší po Osamovi. Vypadá to, že jsem jeden z mála, který se po nikom ani nevěší, ani po nikom s notným přátelstvím v hlase neřve. Do jídelny jdu pomalu, nikam nespěchám. |
| |
| Za chvíli rozcvička skončí, myslel jsem si, že bude ještě delší, připadala mi tak maximálně desetiminutová, ale to je vedlejší. Seberu se a odejdu svým tempem do jídelny, kde si sednu na první volné místo, které je, aniž bychs e staral vedle koho sedím, a dám se do jídla. Mohli by když už nic jinho dělat lepší snídaně....ale co si stěžovat, není k čemu. |
| |
| Po chvíli Kuro rozcvičku ukončí. "Sakra...a já ještě ani nestihl dát žádné tresty." Řeknu jen tak žertem. Okamžitě se postavím a za chvíli jsem u Daiga. "Daigo-chaaaan...Zaber v jídelně nějáký fajn stůl a já jdu vařídit Rya." Usměju se na něj a poplácám ho po rameni. Na moment se zarazím. "To zní blbě....dobře..jdu vyřídit tu věc s Ryem...uvidíme se v jídelně." Mávnu na něj a odběhnu za Ryem. Ten však už sedí u stolu se Sorou. "Ryo-kun..." Obejmu ho přátelsky kolem ramen. Něják mě nezajímá jestli jí či ne, prostě si ho odvedu bokem. "Hele...přemýšlel jsem. Ty jsi dobrý v hrách, že? Nechceš si se mnou někdy zahrát? Protože v Daigově bandě skoro nikdo hrát hry neumí...oni jsou spíše na reál. No a jestli by sis se mnou nezahrál. Co ty na to?" Nabídnu mu a čekám co mi na to řekne. "Hele...co to probrat u oběda? Co kdyby sis sedl k nám? Nebo budeš sedět se Sorou? Myslím, že Daigo by byl rád." Mrknu na něj a zamávám na Daiga. "Tak, co?" Zeptám se ještě naposled Rya. |
| |
| Zrovna si dávám další porci jídla a v tom mě někdo obejme. Cuknu sebou dopředu a vyplivnu sousto z pusy. Otáčet se nemusím, protože Jun si mě jednoduše odtáhne. Jdu za ním bez vůle a pak jen tak stojím stranou a poslouchám. " No...hraji hry, tak pokud chceš, klidně si s tebou zahraji. Něco mám i tady....a u oběda můžem....ale nevím co chceš rozebírat, já si s tebou klidně rád zahraji." zmíní se o Daigovi a jen uhnu pohledem a vytrhnu se mu. "Co je mi do Daiga.....on hrát nebude, říkal jsi ty." a rozejdu se zase ke svému jídlu, aniž bych se na Juna podíval. Jak ví o Daigovi...já..asi jsem po něm moc koukal..nebudu..už se na něj nepodívám. |
| |
| Střídmě si naložím na talíř a odeberu se k jednomu z volných míst, pokud možno dál od většiny ostatních. Rád bych se najedl v klidu. Krátce pohledem zabloudím k Satoshimu, více méně náhodou, a pak už hledím jen do svého talíře a jím. Každé sousto pečlivě koušu. Zajímalo by mě, co nás čeká odpoledne. Jestli to bude stejná pitomost, jako rozcvička pod Korovým vedením.. můžeme se těšit leda na oběd. Přemítám v duchu o nadcházejících hodinách, které nás čekají a neminou. Čas od času se rozhlédnu po ostatních. |
| |
| Naházím do sebe jídlo bleskově. Satoshiho přítomnost mě znervózňuje a Kura bych teď taky radši neviděl. Vyběhnu ven a do chatky, abych našel Dai-chana. Tam ale není. Začínám mít vážně strach. Ještě zkontroluju umývárnu, ale ani tam ho nenajdu. Sotva pár minut uběhlo co jsem zmizel a jsem zpět v jídelně. "Pane učiteli! Pane učiteli! Ztratil se mi Dai-chan! Co budu dělat! Mám na něj dávat pozor! Nevím vůbec kde je! Pane učiteli musíme ho hned hledat! Co když se mu něco stalo? Někam spadnul, někdo ho unesl, okradl, zavraždil! Kami-sama!" panikařím a lítám před učitelským stolem dokola. Je to vlastně docela vtipná podívaná. Tedy byla by, nebýt toho mého nehraně nešťastného výrazu. |
| |
| "No...dobře." Řeknu tiše a dost neutrálně. Pokrčím rameny a nechám Rya odejít. Dojdu si pro jídlo a posadím se k Daigovi. "Tak si teda měl pravdu...asi se mu líbím já. O tobě nechtěl ani slyšet." Usměju se a opět do něj lehce šťouchnu. "Itadakimasu!" Popřeju a pustím se do jídla. "Ale je teda trochu nepříjmený. Člověk se na něj snaží kamarádsky a on takhle." Pokrčím opět rameny ale potom si raději zacpu pusu jídlem. |
| |
| Dojdu do jídelny jako poslední. Vemu si zbytek snídaně,uložím své věci u mých nohou.Pustím se do jídla,volnou rukou kreslím na stůl,dívám se vražedným pohledem do stolu. Tak proč si nikdo nestěžuje?Já vás nechci cvičit,chci trénovat,kreslit,procházet se,ale né cvičit bandu školáků Dojím rychle,odstrčím od sebe prázdné nádobí.Dál rukou kreslím,nevšímám si vřískajícího Takanoriho. |
| |
| Nevím jak, ale přežil jsem rozcvičku a bez větší újmy než jsou trochu bolavé svaly a mírná únava. Dobelhám se do jídelny a znaveně se posadím vedle Satoshiho. Nevěnuju mu ani pohled, jen tam sedím a jím. |
| |
| Učitelé sedí a jedí, přitom sledují, jak se s energii vracíte z rozcvičky. Možná by jedli ještě dýl, kdyby před nimi neskákal Takanori. Učitel Watanabe se postavil. " Sedni si Takanori Nishikawa, s tvým kamarádem je Hyun-Shik Nae na ošetřovně, Jeho zranění jsou v období šetření a tak se dostaví později. Můžeš se tam pak stavět, ale ted si sedni a bud ticho." hovoří přísně a ukáže na prázdné místo hned vedle učitelského stolu. Kawano se postaví a v ruce drží provazy. Zvedne se i slečna Maeda, jen Tanaka sedí a dál jí. Slečna Maeda si vyžádá pozornost a promluví. " A máme tu první hru. Nejdříve řekneme pravidla a potom vás postupně budeme vyvolávat a vy předstoupíte. Takže hra se skládá z toho, že váš úkol bude vydržet dvanáct hodin s náhodně vybraným spolužákem. Učitel Kawano vás sváže za zápěstí dohromady tak, aby jste se museli rukama držet, a pak spolu strávíte polovinu dne. Je to dobrý způsob na poznání druhého. A aby to nebylo tak jednoduché, tak po táboře, ve společné budově a v okolí jsou nápovědy k označeným kamenům. Která dvojice nám přinese kámen, doba bude už jen na hodinu, každá další o půl hodinu navíc. Takže první třeba příjde v deset, a propuštěna bude v jedenáct a další dvojice o hodinu a půl. Chápete? Jen chci poznamenat, že nápovědy nejsou v chatkách ostatních studentů či učitelů a přesně ve dvanáct musí všechny dvojice nastoupit na oběd. Kdo bude přistižen, že se rozpoutá dřív, bude potrestán." domluví a stoupne si Tanaka. Vyndá pytlík s lístečky. " Takže začneme hrát od devíti hodin, ted budeme číst postupně vaše jména, jak se vylosují a dvojice se taky nechají svázat k sobě. Potom hromadně v devět opustíte jídelnu a hra začíná. Nechodte daleko, okolí stále neznáte." upozorní ještě slečna Maedo. Watanabe začne vytahovat lístečky a Kawano přitahovat dvojice, některé štastné a některé neštastné k sobě. První volaný je Morio a následně přistoupí Jirou. Další dvojice: Ryo x Daigo, Yamato x Takeshi, Takanori x Satoshi, Jun x Kuro. Po rozslosování a svázání Maeda zazvoní na zvonec, hra započala. |
| |
| "Demo!" nechci se nechat odbýt, když mi řeknou že je Dai-chan na ošetřovně. Jak na ošetřovně? "Co se mu stalo? Jaká zranění?..." je jasné, že bych pokračoval, nebýt provazů v učitelových rukou. Zmlknu, sednu na zadek a jen kulím oči. Poslouchám co se děje. Zní to zábavně. Ale není tu Dai-chan...alespoň se seznámím s někým novým. Uklidním se a netrpělivě poposedávám na židli, jak se nemůžu dočkat s kým budu. Vyvolávají ostatní spolužáky a pak konečně uslyším svoje jméno. A se mnou... Zblednu, zezelenám a znovu zblednu, když uslyším Satoshiho jméno. Kami-sama proč s ním? Veškeré nadšení ze mě opadne. Seber se Takanori...bude to dobrý....bude to dobrý... přesvědčuju se v duchu jak jdu dopředu nechat se svázat. "Yo...yoroshiku onegai shimasu..." pípnu nejistě, Satoshiho směrem, když jsme spolu spoutaní ale pohled mám zabořený do země. Nedávej to najevo...neukazuj že se ho bojíš.... nadám si a konečně k němu zvednu pohled s mým typickým úsměvem. Když je třeba umím to dobře hrát. |
| |
| Už ve chvíli, kdy začne učitel vysvětlovat prvidla té hry, se mi na tváři objeví temný mrak. Nesnáším hry jako je tahle a opravdu si učitel nabíhá na to, aby mu dal někdo pořádně do huby. Ještě horší reakce se dostaví, když se dozvím s kým mám být svázaný...v první chvíli vrhnu po učiteli tak chladný pohled, který je ještě horší než vražedný, protože nejde vůbec poznat co si myslím. Opravdu by ho měl někdo uškrtit, a měl by si pospíšit než to udělám já. Přes to všechno se nechám docela dobrovoně přivázal k Takanorimu. Když si zatím nemůžu vylít zlost na tom, na kom bych měl, tak jedna ovce, která má tu smůlu, je přímo takhle blízko....ideální, zvláště, když už vím, co na něj platí. "Ani na mě nemluv," řeknu Takanorimu chladně, když na mě promluví. Mohlo by ho to stát víc, než si jen umí představit. |
| |
| Jsem jako pes co dostal novinama. Stáhnu se a mám co dělat abych se nezačal klepat. Stačí jeho hlas a běhá mi mráz po zádech. Nechci nechci nechci....ne s ním.... Nezbývá mi ale než zatnout zuby a nedávat najevo, že mě má na lopatkách. "Měli bychom najít jeden z těch kamenů? Hodně rychle?" řeknu opatrně, snažím se pořád usmívat ale už je to opravdu těžké. Dám jasně najevo že chci být taky co nejdřív osvobozen. Naše ruce se dotýkají a je to jako bych ji měl strčenou v kýblu s kyselinou. Mám strach že o ni příjdu. Než se ale Satoshi pohne já to neudělám, to si nedovolím. |
| |
| Učitel nám představí svoji hru. Vypad to zábavně, teda podle toho, koho mi vylosujou. Daiga vylosujou dřív než mě a tak ho jen poplácám po rameni, jak odchází. "Tak se musíme rozloučit. Hodně štěstí a buď na něj hodný. Chci si s ním ještě zahrát." Připomenu mu asleduju další dvojce. Několik lidí po výběru partnera vyložene lituju. Já sám příjdu až nakonec a docela mě těší, koho mi vybrali. Respektive, kdo mi zůstal. Vesele příjdu před učitelku a nasvavím jí pravý pařát aby mě mohla přivázat ke Urovi. "Ahoj Kuro-san." Pozdravím ho vesele a s úsměvem. Nechám se přitom Kurem odtáhnout stranou. |
| |
| Poslouchám učitele,rychle zklidní toho skokana.Příjdou s nějakou pitomou hrou.Kreslím na stůl nehtem,přestává se mi tu líbit čím dál víc. Třeba mě z tohoto vynechají,nestačí rozcvička,ještě hry?Se zbláznil. Moje naděje zmizí,je tam moje jméno.Chci zůstat sedět,ale Kawano na mě čumí.Sehnu se pro věci,dojdu k němu.Pohledovým soubojem nastavím ruku,Jun už čeká,nadšený. Skvělý,s ním ve dvojici,jak za trest celý tento mizerný výlet. Svážou nás.Beze slova Juna odtáhnu stranou.Nemíním ani s ním být ve společnosti ostatních,on bohatě stačí.Už tak toho mám až po krk. |
| |
| Varovně se na Takanoriho podívám. Řekl jsem mu snad, aby mlčel, takže by neměl mluvit, otravuje mě to a vytáčí. "Řekl jsem snad něco, ne?" řeknu dalším ledově chladným způsobem. Měl by se naučit, že u mně se opravdu neodmlouvá. Má štěstí, že promluvil alespoň k věci, jinak by z toho vyšel blbě. Baz dalšího slova se vydám ven z jídelny a zamířím rovnou do lesa. Nic v chatce teď nepotřebuji, takže v prvé řadě najdu ten šutr a pak se budu starat o jiné věci. Je mi zároveň úplně jedno, jesli mě Takanori stíhá nebo ne, jsem schopná ho táhnout po zemi, dkyž bude nutné... |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Chvíli za ním jen klopýtám a ze všech sil se snažím neupadnout, ale nakonec zakopnu o nějaký kořen a skončím na zemi jak se dalo čekat. Škubnu se Satoshim a sám zaskučím bolestí, jak si při tom kroutím ruku. Mám sice do krve odřený loket ale vyskočím jako srna zpět na nohy. V ráně je plno hlíny a jehličí, ale nevnímám to, mám spíš strach, že mě Satoshi ještě navrch přetáhne. Ještě že mám tak krátké kraťásky a vestu, i když ta je bílá tak to trochu odnesla. |
| |
| Otočím se na Kura nevypadá moc nadšeně. "Hlavu vzhůru Kuro-san. Mohlo to být i horší, ne?" Snažím se trochu povzbudit. "Co teď budeme dělat?" Zeptám se a je to spíše řečnická otázka. Aby řeč nestála. "Co takhle se prjít k jezeru?" Navrhnu a počkám až vykročí jako první. Rozhodl jsem se tuhle hru využít a zjistit o něm trochu více. Podlě mě je Kuro celkem zajímavá osoba. Vyzařuje z něj jisté tajemství. Nebo něco podobného. Proto jsem docela rád, že můžu být s ním. |
| |
| Ještě pořád jsem jedl, když začali vysvětlovat pravidla dnešní hry. Přestal jsem jíst se lžící napůl cesty k ústům a zůstal zírat, jak tele na nové vrata, když řekli s kým budu v páru. Podívám se vyděšeně na Osamu a hlasitě polknu. Pomalu vstanu a nemám daleko k útěku. Cítil jsem se trapně Proboha! Bude mě nenávidět! To ne! Tohle ne! To je jak naschvál! Proč zrovna já?skuhrám v duchu zoufale. Jdu k Jirouovi, jako kdybych šel na pohřeb "Ahoj..."pozdravím ho a nechám se s ním svázat. Nesměle se na něj usměji "Tak.... tak asi spolu chvíli pobudeme."podívám se na naše svázané ruce "Kam se půjdeme podívat první?"zeptám se a doufám, že mě neobšťastní jedním ze svých netečných pohledů. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Naštěstí se hned zvedne, ael to mou pozornost na chvíli upoutá něco jiného. Chytím takanoriho za rameno a dovleču ho k blízkému stromu, kde ho donutím se posadit (protože to udělám i já). Zapálím si beze slova cigaretu a začnu kouřit. Přitom začnu házet kameny od stromu do stromu na druhé straně, abych zahnal čas. Občas se na ně podívám ještě jak jsou na zemi, než je vezmu do rukou a hodím pryč. Několik si jich dám do kapsy u kalhot, abych měl co na potom. Mezitím dokouřím jednu cigaretu... Potřebuju popřemýšlet co teď. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro "Mě je to jedno,klidně." Můj hlas je netečný.Beze slova se rozejdu,trhnu i s ním.Dojdu ke své chatce,odložím tam věci.Zamířím k jezeru. Co tady budeme dělat,jestli ze mě bude cokoliv mámit, tak si to s ním vyřídím.Rozvážu se a Kawano si může. Posadím se na okraj jezera,dívám se na hladinu.Stále nemluvím. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Držím si raněný loket od těla abych se víc nezakrvácel. Poslušně mlčím i když mě ta cigareta štve což dává najevo jen můj pohled. Nevím jak to s ním tak dlouho vydržím. Alespoň mi snad nic neudělá, když budu v klidu. Dotek jeho ruky mě strašně znervózňuje. Místo sezení bychom měli hledat ten kámen. Rozhodnu se to risknout a promluvit. Neměli bychom hledat? Ztrácíme zbytečně čas," řeknu opatrně. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Dál mlčím a brzy tu cigaretu dojedu. "Měl by jsi si to něčím obvázat...nebo můžeme jít na očetřovnu, to je jedno..." |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Divím se, že vůbec zmíní můj loket. Měl jsem strach ho požádat byť jen abych si to mohl jít umýt. Ale snad... "Můžeme do umývárny? Jen si to opláchnu..." zeptám se. Je to k ničemu dělat cokoli jiného. Nechci mu dávat příčinu aby si na mě vybyl vztek. |
| |
| Dojdu ke svému jídlu a dojím. Všimnu si, jak Taka začne vyvádět. Podívám se jeho směrem a chci se přidat, ale on je uklidněm učitel a dokonce zjistím, proč tu není Hyun. Se Sorou se na sebe podíváme a usmějeme, je nám jasný, že Hyun umí ošetřovat, však Soru ošetřoval už několikrát. Následně vypráví učitelé o hře, kterou chtějí pořádat. Usmívám se do doby, než řeknou s kým má být. Podívám se na Daiga a pak na učitele. Přitom zrudnu a postupuji před učitele. Tak tohle není super....tohle přeci nemůže být náhoda. ...no snad si aspon s Daigem pohovoříme. a nastavím ruku, až nám je svážou. Potom už to nechám na Daigovi. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro "Půjdeme hledat jak se umyješ," řeknu jakmile dorazíme do umývárny. |
| |
| Zvednu hlavu a poslouchám, kterak je nám vysvětlována hra. Během výkladu se ani neusměju, jen na učitele hledím velmi nepříjemným pohledem. S takovým začátkem abych se bál, co si vymyslí zítra. Málem nestačím dožvýkat ani poslední sousto, když uslyším své jméno i jméno mé dvojice. Morio. Zopakuji v duchu a krátce se na něj podívám, stále stejně nepřívětivý. Lehce se zvednu od stolu a jdu se nechat svázat. Místo pozdravu Moriovi jen pohlédnu do očí a nastavím ruku. "Za pár hodin už budeš zase s Osamou," oznámím mu chladně. "Projdeme okolí," o něco málo zvednu hlavu a probodnu jej pohledem. Mezi prsty chytím okraj modrovláskovy mikiny a zatáhnu, abychom se vydali hledat kameny a měli to co nejrychleji za sebou. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Jakmile dorazíme do umývárny konečně si smyju z rány špínu. Něco zůstane, drobné kousky které se nedají vymýt, ale to pak spraví dezinfekce. Prozatím si ne to plácnu alespoň jeden z papírových ručníků, abych zastavil krvácení. "Tak...můžeme," přikývnu pak. Docela se divím, že mě vůbec nechal sem jít. Ale nebudu raději přemýšlet proč to udělal. Možná jen z nudy. Nevěřím že by o mě měl jakoukoli starost. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Jdu mlčky několik minut, čímž zacházíme hlouběji a hlouběji do lesa, než se zastavím. Nikde nic tady není, dokonce ani spolužáci.. "Vidíš?" řeknu Takanorimu. Chci mu naznačit, že to opravdu nebude tak jednoduché, jak si myslel. A já nejsem ten typ člověka, který by se kvůli blbosti honil po lese jako splašený zajíc celý den. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Vláčí mě za sebou jako psa... Procházíme lesem hrozně rychle a já nemám skoro žádný čas rozhlížet se po kamenech. Pak Satoshi zastaví. "Když jdeš takhle rychle nemám čas se dívat. Navíc jsme už strašně daleko, neměli bychom tak daleko chodit, sami to přece říkali, proto by nic neschovali sem. Pojďme zpátky," řeknu už trochu jistějším hlasem než předtím. Nevadilo by mi že se mnou Satoshi zachází jako s hadrem ale když ani nemůžu mluvit a mám z něj takový strach, začínám být zároveň nazlobený za jeho chování. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Za chvíli ho to stejně přestane bavit, tím jsem si jistý. A pak si budu moct dělat, co budu chtít. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Má štěstí že mám krátké nohy, takže nejdu tak rychle jako on, i když bych se s chutí rozběhnul. Ale zase pořád poskakuju, když mám něco v cestě a po chvilce si začnu podvědomě pískat nějakou písničku, aby se mi líp šlo, i když ten zlověstný stín co mám připoutaný k sobě mi pořád způsobuje mrazení v zádech. Jdu zase zpět na kraj lesa, nebo se alespoň snažím, podle toho jak si pamatuju cestu. Rozhlížím se přitom pozorně okolo aby mi neušel sebemenší detail. Nerad bych ten užitečný kamínek přehlédnul. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Když už je to opravdu nesnesitelné, tak udělám o něco delší krok dopředu a dám Takanorimu pohlavek. Může být rád, že jsem udělal jen tohle, mohl bych, a taky to mám později v plánu, mu udělat něco podobného tomu, co jsem udělal včera. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Po nějaké době hledání mi ale najednou přiletí pohlavek jak vyšitý. "Itai! Co blbneš? Vždyť jsem ti nic neprovedl," ozvu se ublíženě. Obejmu se volnou rukou okolo pasu a vypadám docela bezradně. "Já vím že mě nesnášíš...proto se snažím a hledám...tak..." povzdechnu si ani se nesnažím pokračovat, jen zakroutím hlavou a rozejdu se dál. Nic jiného nám nezbývá. Přinejhorším od něj schytám pár facek, jako bych na to nebyl zvyklý. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Nic na to zatím neřekne, ale ani se nepohnu, když se zase rozejde, takže musí chtě nechtě zůstat na místě. "Nikdy jsem neřekl, že tě nesněším, jen jsi neuvěřitelně otravný a štveš mě," řeknu potichu. Kdybych ho nesnášel, to by to nebylo jen o pohlavku. "Kdybych tě nesnášel, tak bych tě asi sexuálně nezneužíval, nemyslíš?" řeknu naprosto přímo, protože to co jsem včera udělal nebylo nic jiného, než tohle. Mám ale dojem,ž e tohle ho vyděsí ještě víc, no nevadí... |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro "To je ale úplně to samé," upozorním ho po jeho slovech. Nemůže mě vystát a já z něj mám strach. Dokonale nás zkombinovali. Jeho další slova ve mně probudí novou vlnu hrůzy. Otočím se k němu zase zády a nejradši bych utíkal, nebýt toho provazu... Zatnu nehty do dlaně a začnu se jemně třást. Chci na to, co mi udělal zapomenout, chci dělat, že se to nestalo. Proč mi to musí připomínat? Ty hrozné věci.... |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Přistoupm k němu a položím mu ruku na rameno. "Snad tě to nevyděsilo," zašeptám potom přímo do jeho ucha. Nevím, jestli to dělám proto, abych ho vyděsil, nebo protože mě to baví, nebo jen chci vědět jak na to bude reagovat. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Smetu jeho ruku dost prudce a znovu jím škubnu jak chci jít dál. "Musíme jít hledat...nemůžeme ztrácet čas..." řeknu a v mém hlase je znatelný náznak paniky. Snažím se ze zoufalství odvést řeč jinam a taky chci najít ten kámen abychom byli co nejdřív svobodní. Nepřestávám se třást a i když Satoshi stojí na místě pořád mám ruku nataženu jak se snažím pohnout a nebo alespoň být od něj co nejdál. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Není to nic víc, než moje tvrdohlavos,t, asi, nebo něco podobného. Možná arogance...ale tou jsem plný až po půdu. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Je krutý...proč musí být tak krutý? "Copak to není jasné?" řeknu potichu. Je jako duch co ze mě vysává všechnu moji radost a energii. "...I když věřím že je v tobě něco dobrého...nechám tě už na pokoji takže...pojďme..prosím..." řeknu ještě. Byl bych rád kdyby to bylo jinak, kdybychom byli přátele...ale to už je nemožné. Nepřestávám se třást, chci jen odsud, od něj... |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Pak ho takhle políbím na rty. Je to jen dotek, ale v téhle chvíli ani nevím proč to dělám. Můžu jen zkoušet, jak na něco takového bude reagovat, můžu to dělat, abych ho ještě víc vyděsil, nebo se opravdu jen nudím...nebo je v tom ejště něco jiného. Nevím... Jen jsem prostě cítil, že bych to mohl udělat, tak jsem to udělal. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro "Přestaň!" vykřiknu vystrašeně a snažím se ho od sebe odstrčit. Je mi jasné, že jsem mu teď vydán na milost, protože pokud bude chtít, může si se mnou dělat co chce. Nemám dost síly, abych nad ním vyhrál a to mě děsí ještě víc. Položím si volnou ruku na rty jako bych nevěřil co udělal nebo si je snad chtěl chránit, kdyby to chtěl zopakovat. Proč jen to dělá? |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Znovu si ho k sobě přitisknu, tentokrát si pomůžu i druhou rukou, ale nic jiného zatím neudělám. "Tobě se to nelíbilo?" zeptám se ho. Tentokrát to nezní ostře, ani nijak podobně, spíš prostě čistě zvědavě...možná trochu pobaveně, ale pořád je tam ta zvědavost cítit nejvíce. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro "Kdyby se mi to líbilo choval bych se jinak nemyslíš? Když člověka k něčemu nutíš násilím...co můžeš čekat?! Pust!" vyštěknu ostře ale je z toho cítit spíš zoufalství. Mám strach co mi zase může provést. Nepřestávám se bránit, snažím se ho odstrčit, vymanit se z jeho sevření, ale má pořád víc síly a já jsem navíc v nevýhodné pozici. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro "To včera byl trest za to, co jste mi v autobuse provedli...nebo jsi si snad myslel, že bych něco takového dělal každému koho potkám? Sice mám chuť ti to udělat znovu, ale to by jsi mě musel opravdu hodně naštvat, nebo udělat něco radikálního... Možná, že jsme svině, ale nejsem taková svině na to, abych musel lidi k něčemu nutit takhle," řeknu, i když si nejsem zase až moc jistý svými slovy. ale to on stejně nepozná, takže to je jedno. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro "Nechtěl jsem říct že jsi..." začnu tiše. Je vidět že věřím každému jeho slovu, že nejspíš taky věřím, že jsem si zasloužil co mi provedl. "Ale vždyť...omluvil jsem se a ...já vím že Dai-chan neměl...každopádně...nemyslíš že to bylo...trochu moc kruté?" zlomí se mi hlas. I když jsem si to třeba zasloužil, proč už mě nenechá být? Nedá se to vydržet... |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro "Ale to na věci nic nemění. I kdybych se ti omluvil, nic to nezmění na tom faktu, že jsem to udělal. Ale máš pravdu s tím, že jsem to přehnal," nevím proč to říkám. Je to skoro jako když jsem ho včera večer nenechal ležet v lese, donesl ho do koupelny a ještě mu věnoval svůj kabát. Udělám pár kroků dozadu, dokud za sebou neuvidím strom a pak si i s Takanorim sednu na zem a opřu se o strom. Možná přeci jen nejsem tak špatný jak Takanori říká, ale pořád jsem špatný dostatečně.... |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Každopádně můj strach se rozpouští jako jarní sníh. Nezmizí docela, ale to co řekl stačí abych se cítil že jsem si jeho chování zasloužil. A když o tom tak uvažuju ani včera mě v tom nenechal. "Máš pravdu...omluva zřejmě nic nespraví..." řeknu potichu. Pokud mi už nic neudělá budu to brát jako spravedlivý trest, dokud si uvědomuje, že to přehnal, je to v pořádku. Opřu se o něj a snažím se uklidnit. Už zase mě úplně ochromil, snad se mi brzy podaří sebrat, jinak mi Satoshi určitě zase vynadá... |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro Sklopím oči k zemi a dívám se na své a jeho boty, ucítím zatáhnutí, tak poskočím a rychle jdu s ním. Měl delší nohy a tak jeho jeden kroky byl pro mě dva. Co mu vadí? Osama je prostě můj nejlepší kamarád. Jediný kamarád. Co na tom, že chci být s ním? Nikdo jiný mě rád nemá." bručím v duchu nešťastně. Chtěl bych aby mě měl Jirou rád... ale o tom můžu jenom snít. Můžu být rád, že se mnou aspoň promluví. "Možná, že nějaké schovali na kraji tábora..."navrhnu a podívám se na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Po chvíli si z kapsy vytáhnu další cigaretu a zapálímji. Přitom se dotknu něčeho v kapse, což mi dá nový impulz k přemýšlení... Ale asi ještě chvíli počkám, to bude lepší... |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Neřeknu nic ani když si zapálí, přestože to nesnáším, jen se po chvíli trochu zakuckám, když vdechnu víc kouře. "Promiň...už budu v pořádku," omluvím se po chvíli za svoje chování a odtáhnu se. Nevím jestli bude chtít už jít tak se posadím vedle něj, ale bylo by nezdvořilé zůstat na něj takhle natisknutý i když jemu to zjevně nevadí, navíc mě to pořád moc klidu nepřidává. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Naznačím Takanorimu, že budu vstávat a pak se postavím. Nevím kam bude chtít jít, takže zůstanu stát, dokud se nerozejde on. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro "Budeme...ještě hledat?" zeptám se ho pak. Pořád si nejsem jistý jak na něj abych ho zase nerozdráždil. Ani se nepohnu, stejně pokud nebude chtít jít tak s tím nic neudělám, to už jsem si ověřil. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro "Jestli se ti chce. Jinak se můžeme vrátit k chatkám a strávit zbytek dne takhle...já to nějak přežiju," řeknu zase bevýrazně. Opravdu je mi to jedno, navíc jsem si jistý, že nic nenajde. Ale já už mám něco naplánované...ale do oběda se takhle bavit ještě můžu. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro "Já asi bych se i vrátil...jsem docela unavený. Ale co budeme dělat?" zeptám se opatrně. Nejspíš řekne něco jako dělej si co chceš ale stejně se musím zeptat. Přinejhorším si něco budu číst a nebudu si Satoshiho všímat, aby měl klid. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro Rozejde se však k jezeru. Cestou se staví k naší chatce. Potom mě ale dotáhne k jezeru. Posadí se tam a tak si sednu k němu. "Kuro-san? Vadím ti?" Zeptám se ho přímo. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Je mi jedno, co bude dělat, dokud mi to nebude vadit. Za chvíli se dostaneme zase zpátky, takže si zajdu do své chatky, abych si vzal pár věcí na zabavení, a teprve pak nechám Takanoriho, ať si zajde pro so bude chtít. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro "Kde budeme?" zeptám se ho zase. Bez jeho svolení teď stejně nemůžu dělat nic. A pochybuju že by chtěl být v naší chatce. Kdyby přišel někdo z mých spolubydlících jistě by nebyl rád. jsou stejně hluční jako já. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Rozejdu se tedy ven a chvíli přemýšlím, kam přesně, než se rozhodnu pro cestu zasedo lesa, tam bude klid a nebude se tam nikdo pořádně honit... A taky tam nebude svítit slunko. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Když se posadíme, otevřu sáček s bonbóny a naznačím mu ať si vezme pokud chce, i když vím že chtít nebude. Otevřu knížku, i když jednou rukou je to těžké a dám se do čtení. Nějakou dobu mě to bude bavit a pak už snad bude čas na oběd. Jen doufám že Satoshi hlídá čas protože já nemám jak. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Chvíli se věnuji svým věcem, což je poslouchání hudby a hraní na PSPčku...ale pak se po něklika desítkách minut na Takanoriho podívám. "Už jsi se s někým líbal, nebo jsem ti ukradl první polibek?" zeptám se ho bezvýrazně. Nevím ani proč se ptám...ale bylo by určitě zajímavé to vědět. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Zrovna si dávám do pusy bonbón když Satoshi najednou promluví. Polekám se a cukrátko mi vypadne z prstů do knížky. Podívám se na něj a je jasně vidět že se mi vůbec nelíbí na co se ptá a jak se na to ptá. Otočím se k němu zase alespoň trochu zády, jak jen to jde, když jsme svázaní a sedíme. "Do toho ti nic není," řeknu tím dětsky uraženým tónem a dám se zase do čtení. Nechci na to myslet... |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro "To ti to vadilo až tak moc?" zeptám se ho znovu-. Ani nevím, proč se s ním snažím mluvit...Nevyznám se v sobě, lehce mě to děsí, ale zase mi to nevadí tak moc. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro "Nechápu jak se vůbec můžeš na tohle ptát..." zakroutím hlavou a zase se otočím ke své knížce. Kdyby se mnou chtěl mluvit o něčem jiném...ale on pořád jen vytahuje to, čím mi tak ublížil, třebaže to byla odplata za to, co jsem udělal já jemu. Ale aspoň mu to pořád nepřipomínám. Asi ho opravdu baví mi ubližovat. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro "Když mi odpovíš, tak už toho enchám," řeknu jakoby napůl slib. Možná se ho pak zeptám ještě na něco jiného, ale ne na tohle. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Možná to byl spíš způsob jakým to udělal než přímo to, co provedl. Ale já na něco takového nejsem připravený. Jsem ještě moc dítě na takové věci. Mám z nich strach. "Chceš vědět jestli tvoje pomsta byla dostatečná? Myslím že je to očividné," řeknu ještě snad spíš zklamaně než nazlobeně. Zase se vrátím ke knížce ale moc nevnímám co čtu. Vyvedl mě zase z míry. Satoshi no baka. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro "Tak proč?" zeptám se aniž bych se na něj otočil. Sice je mi jasné že zase bude štěkat, ale stejně se teď kvůli němu nemůžu soustředit na čtení. Nejspíš je i tohle součástí nějaké jeho hry. Ale dokud mě nechá na pokoji a neudělá něco takového jako včera tak to zvládnu. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Možná. "Ale pokud se ti to nelíbilo, tak už ti to neudělám," dodám. Je vyděšený už jen z tohdle, kdo ví, co by se stalo, kdybych to chtěl udělat znovu. Což byh taky mohl, je to vcelku rpavděpodobné. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Protože chtěl... Je to sobec. Možná není docela zkažený...ale některé věci mě na něm hodně mrzí. No to že jsem se s ním snažil spřátelit bylo hloupé už od začátku. Natáhnu se pro další bonbón. Je to už poslední. Škoda. Teď to bude ještě nudnější. Zabořím zase nos do knížky a snažím se na ni soustředit. Byl bych radši mluvil ale se Satoshim to nejde. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro "Mlčení je znamením souhlasu. Takže chceš, bych tě znovu políbil?" zeptám se ho aniž bych vzhlédnul od hry. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro "Jasně že nechci," ujistím ho tvrdohlavě a opravdu si knížku nalepím těsně k obličeji, jako bych se do ní chtěl schovat. On s tím nepřestane a nepřestane...je nenapravitelný. Ale dokud jen mluví a nic nedělá tak se nemusím ničeho bát. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro "Zní to jen tvrdohlavě, nepříliš přesvědčivě," upozorním ho. Možná se stane něco zajímavého, když ho budu ještě chvíli takhle popichovat. Alespoň se nebudu nudit. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro "Pon," řeknu, když se najednou otočím a plácnu Satoshiho do čela. Je to jen jemné plácnutí, sotva je cítit. "Je tohle přesvědčivější?" našpulím zase rty. Vím že si dost troufám, ale jsem prostě moc divoký na to abych byl v klidu když mě pořád popichuje. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro "Tohle je zase chování malého děcka...ještě mě to nepřesvědčilo," řeknu a mám chuť mu něco udělat, ale teď se toho ještě zdržím. Pokazilo by to tuhle zábavu. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Říká že pořád není přesvědčený tak na něj jen vypláznu jazyk. "Tak já se chovám normálně," uzavřu. Dělá si ze mě stejně celou dobu jen legraci, takže mu nebudu sloužit jako zdroj zábavy a snažit se ho dál odmítat. Už jsem své řekl dost jasně. Víc uhodit někoho já snad ani neumím a slovy ho očividně nepřesvědčím. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro "Vzhledem k faktu, že jsi mi to neřekl dost rázně, nic mě nedrží od toho,abych tě nepolíbil znovu," oznámím mu a přiblížím k jeho obličeji ten svůj o něco víc...zajímalo by mě jak zareaguje, jen nevím proč. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Když je takhle jemný není to tak děsivé jako předtím...ale i tak mám strach. "Řekl jsem že nechci!" okřiknu ho. Vsadím se, že si se mnou zase jen zahrává aby mě viděl vystrašeného, což je od něj dost hnusné. "Proč si nemůžeš vybrat jinou oběť?" řeknu napůl nazlobeně napůl zoufale a odtáhnu se od něj jak jen to jde. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro "Oběť? Myslíš si, že si s tebou hraji a snažím se tě jen děsit? Kdybych to chtěl udělat, tak bych se nenechal zastavit jen takhle lehce, nemyslíš? Ale mysli si co chceš," odvrátím se od něj a vrátím se ke své hře. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro "Zuru zuru...pořád si jenom hraješ, schválně mě strašíš. Kdyby jsi se nenechal zastavit znamenalo by to jenom, že jsi opravdu krutý a bezcitný, což nejsi. Ale i tak to přeháníš," mračím se dál. Zase se vrátí ke své hře ale já už se nemůžu na čtení soustředit vůbec a tak knížkou jen tak listuju. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Je to prostě ten typ člověka co nemá úctu k citům. A vůbec se mi nelíbí jak si hraje. "Já...se neumím pořádně bránit pokud nejde opravdu do tuhého. Na rozdíl od tebe nerad lidem ubližuju, nebo na ně křičím," ohradím se. Jistěže to musí vědět. Dobře ví za tu dobu co spolu chodíme do třídy, že ani když jsem se popral nebylo to nic víc než kočkování, to už se radši doopravdy nechám zbít. Nerad lidem ubližuju. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Ale co já bych se d toho pletl, je to jen jeho věc. |
| |
| Vlastně to proběhne všechno docela v klidu. Tedy pro mě. Ranní budíček mi nevadí, jsem zvyklý vstávat docela časně, takže nevypadám ani jako zombie ani jako jiná neživá kreatura. Během rozcvičky se mi vyhnou Kuroovy výlevy nenávisti. Snad asi proto že mám docela fyzičku, takže neměl potřebu si na mě vybíjet vztek, který v něm permanentně probouzí učitelé a jejich takzvaná autorita. S nikým jsem nemluvil a soustředil se na to, abych ho jednoduše nedráždil. Neměl jsem náladu se s ním dohadovat. Naštěstí je to za námi docela rychle. Zničené obličeje spolužáků nekomentuji ani pro sebe. Je to jenom jejich problém, že to nezvládali. A já jsem si poměrně jistý, že Kuro zítra ráno ještě hodně přitvrdí. Snídaně a první hra. Trochu překvapeně zvednu jedno obočí, když nám sdělí, že nás s někým svážou. V hlavě si srovnám ta jejich pravidla. No, na postupu se domluvím až s tím druhým... Počkám, až vytáhnou taky moje jméno, a v té chvíli vím, že jsem s Yamatou. To docela jde. Když jsme spolu už v chatce, tak to snad půjde i jinde. Nechám se k němu přivázat s mírným úsměvem. Spíš jenom tak pro formu, abych se netvářil jako bubák. Což nejsem. Mlčky přečkáme do oficiálního začátku hry a v té chvíli se podívám na Yamatu. "Projdeme okolí a zkusíme něco najít nebo je ti to docela jedno a nějak vydržíme?" Zeptám se ho přímo, abychom měli jasno. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Nevím proč mi říká něco takového...no proč asi...chce mě ještě víc vystrašit. "A i kdyby se to stalo alespoň bych umřel bez lítosti," dodám a z mého pohledu je jasné že to co jsem nedodal je na rozdíl od tebe. Pochybuju že někdo , takhle osamělý a zahořklý může být šťastný. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro "Já bych se zase ubránil," řeknu bezvýrazně na jeho slova, slyšel sjem tam moc dobře tu poznámku. "A neboj se, o mně nevíš vůbec nic. Nemůžeš mít ani sebemenší ponětí o tom, jak moc nebezpečný jsem," dodám ani nevím proč. Možná abych ho řped sebou varoval, kdo ví... |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro "Jistěže o tobě nic nevím, tak jako všichni, moc dobře se o to staráš," poznamenám jenom, ale nějak se nezdá, že by mi to moc vadilo. Vzdal sem to dávno a teď už o něm nic vědět nejspíš ani nechci. "Pes který štěká nekouše," odpovím na jeho výhružku. vím dobře že umí kousnout když chce a to hodně. Jen mu teď nechci dávat najevo jak moc má navrch. Stejně to ví. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro "Taky proto většinou mlčím," dodám ještě k jeho poznámce. Pokud si myslel, že mě svými slovy ěnjak naštve, taks e mýlil. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Ani na jeho další poznámku nemám co říct, je to pravda. Jen teď zrovna štěká ale jindy mlčí, skoro pořád. Jsem rád že to není ten případ kdy by po mně hned vyjel. Asi se uklidnil na tom jak mě popichoval. Nepřestávám listovat knížkou, ne že by mě to bavilo ale není co jiného dělat. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro Chvíli musím přemýšlet, jelikož mě nenapadá žádná odpověď při které bych nezrudl jako rajče. Uwááh Co mu mám říct...Já se určitě ztrapním a řeknu něco čeho budu litovat....Proč já? Ptám se v duchu sám sebe. Nakonec na jeho otázku jen mírně přikývnu, protože jsem na žádnou rozumnou odpověď nepřišel, ale to už se ke mně Hyun nakloní a začne mě znovu líbat a pokládat na lehátko. Pořád se cítím tak trochu divně a cítím, že jsem stejně v obličeji celý rudý, ale nijak se nebráním a nechám ho dělat si se mnou co chce, hlavně když mě to zbaví bolestí. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Rukou poslepu nahnámtnu vodu a opět začnu ho jemně očištovat vodou. Občas přestanu líbat, vyměnim vatičku a znova ho zase políbím, abych očistil tělo. Po skončení se na něj podívám a hladím po tváři. " Dobrý..už jen poslední krok a máme to za sebou....to zvládneš." konejšivě k němu hovořím. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro " Hmmm....Jestli je to poslední krok, tak to snad zvládnu....díky dost jsi mi pomohl. " Poděkuju a nechám ho, aby pokračoval, protože to chci mít přece jen co nejrychleji za sebou, nehledě na to, že už jsme tu dost dlouho a učitelé už určitě spustili program. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Líbám ho po krčku, po ramenou a pomalu se blížím ke rtům. Naplno a ted už trochu vášnivěji ho políbím a přitom ošetřuji rány dezinfekcí. Skončím po dlouhé době, ale jen setřu slzy, odložím dezinfekci, ale nepřestávám ho líbat a nepřestanu, dokud mě on od sebe neodežene. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro Vadí mi.Jo i ne.Nechci,aby se mu něco stalo.Komukoliv.Nechci,aby dopadl jako Miki.Nezaslouží si to.Nikdo.Prokletej Kawano. Mé oči se do něj vpíjou. "Vadíš." Odpovím rázně,chladně.Po vyslovení uhnu pohledem.Hledím na hladinu.Ruce svírám v pěst.Potřeboval bych procházku,nemůžu,trápí mě to.Nejen to. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro Vadím mu... To co teď může vidět v mých očích je směsice zklamání, smutku a lítosti. Koukne jinam. Sklopím pohled a smutně se dívám dolů. "Omlouvám se...už tě nebudu obtěžovat." Řeknu po chvíli velice tiše a začnu rozvarovat lano, které nás drží po hromadě. Určitě jediná věc...Promiň Kuro-san. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro "Nebylo by to moc jednoduché?" oči mi sklouznou k vlastní ruce a provázku, kterým jsme svázáni. Není to příjemné. "Můžeme to zkusit, když už nás taková náhoda dala dohromady, třeba nás jiná dostane od sebe," krátce se na Moria podívám a cuknu jedním koutkem úst do podivného šklebu, možná by se to dalo nazvat i pokusem o úsměv. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro Neustále mě líbá a já cítím jak mě polívá horko. Wah...on ukradnul moji první pusu. Dojde mi to sice trošku pozdě, ale přece. Při pomyšlení na to zrudnu ještě víc, ale to už mě Hyun znovu začne líbat a ještě k tomu vášnivěji než předtím. Chvíli mi trvá než se odhodlám od něj odtrhnout, protože se mi vůbec nechce. "Ehm...tys mi ukradl první polibek, víš to? " Zeptám se jen tak jakoby mimochodem. |
| |
| Učitelé vyhlásí první hru. Bože, to je jak dětský tábor tohle to. Povzdechnu si v duchu. Dojídám jídlo a poslouchám pravida. Nevypadá to nijak nepříjemě. Teda to záleží na tom s kým budu. Poslouchám a prohlížím si už vylosované dvojce. Potom se dozvím i svou dvojci. Je to Takeshi. No, co. Dopadl jsem ještě dobře. Alespoň nebude dělat randál a nebude furt někde běhat...doufám. Dojdu k učitelům, kde už stojí i Takeshi. Všimnu si jeho úsměvu, ale moc se na něj nedívám. Spíše hledím někam do neurčita. Hra začne a většina lidí se rozejde. Takeshi na mě podívá a promluví. Pokrčím rameny. "To je mi jedno. Ale možná by bylo lepší odsud alespoň na chvíli vypadnou. Bůh ví, co by si mohli vymyslet za trest, že se tu jen tak flákáme. Takže jestli se ti chce, klidně se můžeme projít." Pomalu výjdu z jídelny. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Pak se přece jen posadím a pomůžu mu se taky posadit. Začnu jeho rány zavazovat a zalepovat. " Ale pokud se ti to nelíbilo, tak..to se omlouvám....já..chtěl jsem, aby jsi na to nemyslel....a taky...no to je jedno...chceš už jít?" přejedu mu po noze, ale proto, abych očistil i maličké rány tam. je to už jen mírné štípání, nebyly tak zraněné jako záda a břicho s hrudí. |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro "No... já... Osama je můj jediný kamarád. A tak třeba... tímhle způsobem získám další. Aspoň v to doufám."řeknu zase nesměle. Určitě pochopí, že myslím jeho a že bych se rád skamarádím, když bude chtít. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Ale v případě otočení či následných chvil se nic nestane. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro " Ne ne...Tak jsem to nemyslel...vlastně se mi to celkem líbilo, kdyby ne...řekl bych ti to. Já jen, že..na tohle nejsem zvyklý. " Řeknu, abych ho ujistil, že se nic nestalo a, že jeho polibky mi určitě nevadily. Po tom co, ale Hyun přizná, že by mi vzal klidně i víc než jen polibek, zrudnu od hlavy až k patě. Wah...C..Co se to stalo tak najednou. Nikdy jsem se s lidma moc nebavil a najednou tohle? Přemýšlím. Po chvíli se s Hyunovou pomocí posadím a čekám než mi obváže a zalepí všechny rány. " Nemáš se za co omlouvat...už jsem řekl, že mi to pomohlo...vlastně se mi ani nikam nechce, ale jsme tu už dlouho, tak nevím jestli bysme radši jít neměli. " Řeknu tiše. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Seskočím z lehátka a natáhnu k němu ruce. " Pojd, odbudu si tu rozcvičku a pokud na mě počkáš, můžeme jít dál někam zalejz a kecat. Ale mám dojem, že Taka-chan po tobě bude bláznit. " poslední větu už řeknu s menším nadšením a jen čekám, až se opře, abych mu pomohl s lehátka. Stejně na to zapomene...ale co, kdykoliv ho budu ošetřovat, budu to zkoušet.....je to opravdu milý kluk a já..začínám ho mít rád.....jinak než Soru...taky bych tu rád zůstal....zamknutý a s ním, ale...bylo by to podezřelé...snad na mě nezanevře, až se mu to rozleží v hlavě. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro Rozvaž nás,odejdi.Nehlaš se ke mě.Ale pak,budou z toho jen problémy.Víš to,June?Hodí to na mě,ale to nevíš.Tak proč to děláš? Zaslechnu zvuk.Chytnu Junovu spoutanou ruku.Otočím se hlavou.Nic nevidím.Vyčkávám.Nic.Nepouštím Juna,hledím mu do očí. "Proč podstupuješ dobrovolně problém kvůli mě?Nikdy nebudeme kamarádi,důvod by jsi nepochopil.Najdem ten šutr,můžeš pak jít." Nakloním se k Junovi blíž,blízko jeho tváři. "Nikdy,už nikdy se ke mě nehlaš jako dneska na rozcvičce.Včerejšek jsi nepochopil,chováš se jako blbec." Hovořím bezcitně.Musím.Nechci si ho pustit k tělu.Jeho ani nikoho dalšího.Vážu nás jednou rukou,trvá to,ale jde mi to. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro "Proč to dělám? Stejně jako já bych podle tebe nepochopil ten důvod, ty by si nepochopil můj." Vysvětlím mu tiše. Nakloní se ke mě a já červenám čím blíže je. Tohle už nevydržím. "To, jak se chovám a co dělám je moje věc! Tak mi do toho přestaň kecat!" Křiknu po něm a chytnu ho za ruku, co nás zase svazuje k sobě. SDnažím se provaz zase rozvázat. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro "Nech toho!Tohle je naše věc.Ne jen tvoje." Neřestává,odtáhnu jeho ruku,je proti mě slabší.Držím Juna,provaz je napůl rozvázaný. "Tohle je zbytečný.Takto spolu nevydržíme ani půl hodiny z uvedených." Rozhlédnu se,nelíbí se mi to tu. "Řekneme si důvody bez ohledu na druhého a pochopení.Najdem ten kámen a rozjedeme se." Přistupuju k dohodě,nechci jí,ale nechci jeho trest.A někdo tu je. Kawano,vím o tobě.Nedovolím,aby jsi měl důvod trestat kohokoliv pro tvojí zvrhlost. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro "Ty toho nech! Vadím ti...tak proč mě sakra nenecháš to rozvázat?" Zase na něj křičím. Teď už mě začíná štvát. Rozhlíží se. "To je mi jedno..." Odseknu. "Nechci ti nic říkat...jenom chci rozvázat ten blbý provaz....tak pusť!" Snažím se v trochu nestřeženém okamžiku vyvléct svou ruku z jeho sevření. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro Tohle nemá cenu.At si jde,nebude blízko mě,bude v bezpečí. Povolím sevření,nechám ho nás rozvázat. "Jdi si,bude lépe.Pro nás oba.Nechci ztratit dalšího blízkého." Prudce trhnu rukou,provaz se uškubne,jen se zařízne nám obou do rukou.Vstanu,rozejdu se sám pryč kolem jezera. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro "Kuro-san...počkej! Co...co si tím myslel? Blízkého? Řekni mi to prosím?" Naléhám a chytnu mu obě ruce. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro " Hmmm...do...docela jo. " Řeknu tiše a to tak, že si nejsem vůbec jistý jestli to slyšel. Jeho pomoci rád využiju a opřu se o něj, abych mohl slézt z lehátka. Cítím se jako by to tělo ani nepatřilo mě...jediné co mi tento pocit vyvrací je bolest, která je bohužel dost skutečná. Naštěstí jsem na takové situace celkem zvyklý, takže i když desinfekce dělá svoje, můžu celkem slušně chodit. " Já na tebe klidně počkám, ale máš pravdu...Taka-chanovi bych se měl alespoň ukázat...vždyť mě vlastně dneska ani pořádně neviděl. " Řeknu. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro "Co chceš říct?Vždyt jsi říkal,že tě to nezajímá." Utrhnu se na něj vztekle. Co blbnu,stejně odejde.Je jen zvědavej,jak se to doví,třeba už odejde,nevrátí se.Měl by to tak udělat,nosím smůlu.Po těle mám svojí smůlu. Povzdechnu si.Odvrátím pohled,hledím na jezero. "Chceš vědět koho jsem ztratil, či to další blízký?" Můj hlas změknul,je smutný. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Nenápadně ho chytnu kolem pasu a chytnu jeho ruku. Odemknu ošetřovnu a vyjdu ven, pomalu se vydáme k chatce učitele Watanabeho. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Maeda se usměje. " Je to hra, musíte tak vydržet do devíti večer a nebo najít označený kámen a ted můžete jít...připravujeme hru na zítra. " usměje se na vás a pohladí Daisukeho po tváři. " Snad ti je už lépe..neboj, postaráme se, aby ti ten hazjl už neublížil ." její dobrota svítí v očích a pak vás vyprovodí z chatky a zavřou dveře. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Maeda se usměje. " Je to hra, musíte tak vydržet do devíti večer a nebo najít označený kámen a ted můžete jít...připravujeme hru na zítra. " usměje se na vás a pohladí Daisukeho po tváři. " Snad ti je už lépe..neboj, postaráme se, aby ti ten hazjl už neublížil ." její dobrota svítí v očích a pak vás vyprovodí z chatky a zavřou dveře. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro Když však promluví znovu zní trochu smutně. "Já...promiň...chci...klidně mi řekni všechno...prosím..." Zaprosím a smutně se na něj podívám. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro To bude složitý,ale potřebuji,aby zůstal.Pokud mu to mám říct,musíme jít daleko.Mám dojem,že je tu.Nebudu to říkat před ním. Položím prst na svoje rty.Hlavou kývnu k lesu.Rozejdu se podél jezera dál a dál od chatek. "Někdo nás sledoval,řeknu ti to,ale musíme odejít dál.Jdeš?" Na moment zastavím,nabídnu mu provaz.Rozváže,jdu sám,nerozváže,jdeme spolu. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro Maedu- sensei mám rád a celkem mě uklidní. Když však zaslechnu označení pro člověka, který mi udělal všechny tyhle rány, musím se hodně přemáhat, abych se nezačal smát. " Děkuju...je to lepší. Hyun se o mě dobře postaral. " Uklidním oba učitele, ale sotva vyjdeme ven a trochu se vzdálíme od chatky, nemůžu jinak a začnu se smát až se mi do očí vhrnou slzy. " Hahahah... Oni si snad myslí, že mě opravdu šikanujou nebo tak něco....Hajzl je opravdu poslední slovo jak bych ji nazval. " Řeknu, ale přesnou osobu raděj nevyslovím, kdyby mě snad někdo poslouchal. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Daisuke vypadá v lepší náladě a jak vyjdeme, začne se smát. přistoupím a opatrně ho obejmu. " Jo...asi to není správné slovo, ale itak..tohle by ti dělat neměla....stejně chápu, že jí máš i tak rád." usměji se a podívám se po táboře. " Tak kam půjdeme?" zajímám se, tato hra se mi zatím líbí. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro Naznačí, abych byl ticho. Potom kývne, že půjdeme dál. Kývnu a jdu mlčky za ním. Promluví a já ho jen tiše poslouchám. Zastaví se a podá mi provaz. Chytnu ho a udělám na něm ještě jeden uzel na důkaz toho, že s ním budu až do konce. "Jdu." Řeknu tiše a můžeme se vydat dál. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro Asi nemusí říct všechno,i tak mě opustí. Nadechnu se. "Moje rodina se skládala z matky,otce a dvou jejich synů.Po křivém obvinění,označení a vyhnání zbyl pouze jeden syn a matka." Hlava klesne,zavřu oči.Těžko se mi o tom hovoří. "Bratra jsem ztratil,umřel mi v náručí.Otce jsem našel o měsíc později mrtvého v zapadlé uličce.Nosím smůlu.Nechci vidět další smrt někoho z vás.Proto jsem krutej,chladnej,stranou.Je to pro vás lepší." Přiznám.Posunu ruku,blíž k němu.Kvůli uzlu,nedržím ho.Nechám ho odejít,pokud půjde. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro po nějáké době se zastaví a posadí se, čímž mě donutí posadit se vedle něj. Sedím a pozoruju ho. Začne mluvit a já pečlivě poslouchám. Všimnu si, jak zavře oči a sklopí hlavu. Nevypadá to, že je to pro něj lehké a tak jsem vděčný za každé jeho slovo. Zarazí mě to co mi říká. Ale konečně pochopím, proč je takový. Natáhnu ruku k němu. Kjeho ruce která je volná. Zlehka a jen kousek vyhrnu jeho rukáv. Jen kousek odhalím jeho kresby. "To je ono? Ty značky?" Zeptám se tiše a rukáv mu zase stáhnu. Potom si kleknu před něj a obejmu ho, tak jak je to jen v téhle situaci možné. "Dovol mi být tvůj přítel...prosím." Zašeptám tiše a nepouštím ho. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro "Hm." Dám nenápadný souhlas.Klekne si,objímá mě.Vykulím oči a prudce se postavím.Objímá mé nohy. "Ne,Kawano to ví.Vydíral by i tebe.Nechci,nechci,aby jsi byl v nebezpečí.Prosím,zapomen na mě.Na to,co jsem řekl.Drž se Daiga,je to lepší.Já jsem jen smůla a smrt." Odrazuju ho od přátelství.Udtahuju se,ale drží mě,jsme spoutaný. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro Brání se, že to Kawano ví. A chce, abych zapomněl na něj a na to, co jsem mu řekl. Že to tak bude lepší. Snaží se mě zbavit, abych přestal. Ale i přes to, že nás drží provaz od něj neustupuju. Znova se ho pokusím obejmout. Alespoň aby se na chvíli nehýbal. "Nemůžu na tebe jen tak zapomenout. Nikomu to neřeknu, ale nechtěj abych na to zapomněl. Nemůžu ani kdybych chtěl. Co když to chci riskovat? Co kdybych to všechno chtěl riskovat, abychom byli přátelé. Prosím." Říkám to velice tiše a jen jemu, přitom se ho stále pevně držím. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro Proč to dělá?Proč tohle říká?Neví,co říká.Neví,co to je,co to znamená.Ale tak,možná kdyby,bláznivý nápad,ale přestane mě objímat. "Dobrá,dobrá,tak tajně,jen mezi námi.Slez ze mě." Oklepu se,rukou ho od sebe odstrčím.Nechci dotek,tak blízký. "Proč na mě nezapomeneš ani kdyby jsi chtěl?" Vyslovím otázku,jen co mě pustí. "S tou rozcvičkou jsem to myslel vážně,upozorńuješ na sebe,Kawano si toho všimne." Ani nevím proč s ním hovořím tak na rovinu. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro "Já...ne to opravdu nejde. Promiň. Cením si toho, že si mi řekl svoje tajemství..." Zarazím se. Když řeknu že je to tajemství bude to chtít vědět vím tuplem. Buď se bude odvolávat na to, že on mi řekl svoje nebo na to že jsme teď kamarádi. Tak raději už dál jen mlčím. Upozorní mě na ten problém s rozcvičkou. Vidím že mu Kawano leží v žaludku téměř na každém kroku. "Dobře...dám už si na to pozor. Nebudu se k tobě hlásit před učiteli." Souhlasím, když vidím že je to pro něj zřejmě důležité. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro "Na tom by něco mohlo být," vidina toho, že už nebudu muset být s nikým svázaný je lákavá. Velice lákavá, a bral bych ji všemi deseti ať by se jednalo o kohokoli. Pak chvíli mlčím a prohlížím si jeho obličej, ale ten pohled je velmi vzdálený. Zamyslel jsem se. "Hmm," zabručím a nijak to nekomentuji. "Projdeme tedy nejdřív okraj celého tábora. Když nic nenajdeme, zkusíme to kolem chatek, i když tvrdili, že tam nic není. Dál se uvidí," navrhnu, ale z mého hlasu je cítit, že jsem o tom už rozhodl a ne neberu jako odpověď. |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro "Hmm... když už jsme tedy k sobě... nenávratně až do odpoledne připoutaní... mohli bychom si třeba povídat. Aby nám to uteklo rychleji. Co třeba filmy? Máš nějaké oblíbené filmy?"zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Chatky jsou vyvýšené a tak jak postupujete kolem chatek, všimneš si kamínku pod chatkou. Není jako ostatní, je označený červeným nabarveným bodem. Je zezadu pod chatkou č. 17 a nejspíš tam nějak zapadnul, protože nebylo nejspíš v umyslu, aby žáci lezli pod chatky. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro odpovím nenuceně. Narozdíl od mé dvojice se dívám jen kolem sebe, přičemž Moria vždy jakýmsi způsobem minu, a nebo před sebe, pod nohy. Najednou se zastavím. "Mohl bys?" zatáhnu lehce za provázek a kývnu k mé botě, u které se rozvázala tkanička. Hloupá náhoda. Koutkem oka se na něj podívám a sehnu se, až je ovšem připraven, neboť mu nemíním ublížit, a začnu si tkaničku zavazovat. "Final Fantasy sedm docela ušlo," nadhodím s nepatrnou obavou, protože televizi moc nesleduji a na žádný lepší film, který by mohl znát i Mori, si nemohu za nic na světě vzpomenout, i když jich jistě bude hodně. |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro "To ano...Final Fantasy je opravdu pěkný film."skloním se aby mohl si zavázat tkaničku. "Hele! Tamhle něco vidím!"vyjeknu, počkám až se narovná a vyrazím k chatce. "Možná, že je to ten kámen... Mohl by jsi se nahnout?"požádám ho a pak vlezu dolů pod chatku. |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro Rozhodnu se, seberu kamínek a nenápadně si ho strčím do kapsy a začnu zase vylézat. |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro Uvědomil jsem si to, že když ho ukáži znamená to, že se budu muset od Jiroua zase odloučit. A to jsem nechtěl. Chtěl jsem s ním být co nejdéle to půjde. Snad to nezjistí, že jsem mu lhal. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro Na tu chvíli se podřídím, přidám do kroku a pak se ohnu v zádech, aby mohl prozkoumat prostor pod chatkou. Snažím se dívat se jinam, ale i tak si připadám, jako nějaký podivín, který je svému kamarádovi stále za zadkem. Mlčky čekám, co to Morio našel. Zašklebím se na něj, když přizná, že to byl jen planý poplach. Měl jsem pravdu, nebude to tak lehké, což znamená, že by to mohlo být zábavné. "Nevadí," zahledím se do dálky "Nějaký určitě najdeme, dříve nebo později. Je zvláštní, že spárovali zrovna nás, když už jsme spolu i v chatce, nemyslíš?" nepředpokládám, že bych dokázal nasadit přátelský tón jen tak, ale přinejmenším se snažím komunikovat, když o to stojí. |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro "Tak aspoň se lépe poznáme. A budeme spolu více mluvit. Předtím to bylo jen "Ahoj. Jak je? Dobře..." Třeba si pak budeme více rozumět."řeknu nadšeně div radostně neposkočím. "Tak pojďme, pojďme. A když nic nenajdeme, to nevadí. Myslím, že bychom spolu dokázali vycházet." |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro Zavrtím hlavou a přeměřím si ho přísným pohledem. "Nemůžu říct, že by mi to vadilo," volným krokem pokračuji dál, neohlížejíc se za sebe, a hledám kámen, který by nás dostal od sebe. Víc už zase neřeknu nic, v hlavě mi vrtá ta náhoda nenáhoda. Pochybuji však, že by dělení na dvojice někdo dokázal ovlivnit, natož pak on a Osama. |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro "Tak to jsem moc rád! Trochu jsem se bál toho, že by jsme si nerozuměli a to.. no... a házel na mě ty svoje pohledy."rozpačitě se odmlčím a raději se rozhlédnu, abych dělal, jako, že také hledám. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro oči se mi zúží, ale neotočím ke spolužákovi hlavu "Až se lépe poznáme, bude jasné, kdy máš mlčet a nechovat se jako dítě. Možná dokážeš i odhadnout, že právě nejsi vítán," aniž bych si to uvědomil o něco zvednu hlavu a podívám se dolů, přímo na modráska. Vlasy mi spadnou do čela, nevšímám si toho. "Teď hledej," doporučím. |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro Zastavím se a tvářím se trucovitě s lehce našpulenými rty "Jsi zlej!"prohlásím věcně a obviňujícím prstem na něj ukážu. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro "Netvrdil jsem nikdy opak," vypadám klidně, jako by tohle byl jeden z obyčejných rozhovorů všedního dne, který nestojí za řádnou reakci "Tvé představy o mě byly zkreslené, pokud jsi čekal, že pár hodin z nás udělá nejlepší přátele," řeknu suše, odvrátím pohled a udělám krok kupředu. Zbytečně se zdržujeme. |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro "Ne to jsem si nemyslel. Myslel jsem si, že prostě jen... že si budeme rozumět."namítnu a mračím se na něj. "Kvůli tomuhle nemáš žádné přátele. Nebo se mílím? Nemyslím. Proč se takhle chováš? Takhle tě nikdo nebude mít rád."moje ruka klesne zase podél těla. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro "Nikdy tě nenapadlo, že vás možná ani nechci znát víc, než vás znám teď?" stále jsem klidný, ruce volně podél těla, jak jen to provázek dovoluje, jednu nohu v koleni pokrčenou. "Nehodlám se měnit, nebo dokonce přetvařovat, kvůli bandě kluků s výstředním vkusem. Za to mi nestojíte," pohledem cuknu k jeho vlasům, aby bylo jasné, co myslím, a nebyly o tom žádné pochyby. |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro "Myslel jsem si o tobě, že jsi lepší."řeknu zklamaně. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro připomenu. Náš rozhovor skončil, nechci jej dál rozvádět a probírat, kdo je lepší a horší, a jaký jsem. Jsem se sebou a svým životem spokojený. Bez ohledu na Moria jdu, je mi jedno, jestli se dál snaží hrát si na uraženého a stojí. Každá rána se zahojí, včetně odřenin. "V jednom máš ale pravdu," řeknu chladným polohlasem, přesto však s jistou rázností, která by se dala považovat za omluvu či uznání chyby. "Ty vlasy nejsou zase tak hrozné." |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro Když řekne, že moje vlasy nejsou tak hrozné vzhlédnu k němu, pousměji se "Díky. To jsem rád, že si to myslíš." řeknu, ale zase zmlknu a druhou rukou sáhnu do kapsy, kde mám schovaný označený kamínek a uvažuji nad tím jestli ho přece jenom nepoužiji. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro "Co to zkusit támhle?" nemám ve zvyku ukazovat prstem, takže dle svého vlastního zvyku naznačím směr kývnutím hlavy - mezi další chatky a dál do prostoru. |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro Znovu k němu zvednu oči a tvářím se smutně, bylo mi skoro mi z toho všeho bylo do pláče. "Takže... ty myslíš... že tu není šance, že bychom se skamarádili?" zeptám se a otřu si nos. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro "Díky." Vstanu.Zadívám se na něj. "Jdeme hledat ten kámen nebo si chceš dál povídat.Moje důvody víš." Nezajímá mě to.Někdy je lepší plno věcí nevědět. Tak jdeme najít ten kámen,rozvážeme se.Zapomene na to,dochodíme školu,každý zmizne na druhou stranu světa. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro Navrhne co nejdříve najít ten kámen a jít od sebe. "No...já nevím, klidně to rozhodni podle sebe. Jestli chceš hledat ten kámen, který nakonec ani nemusíme najít, nebo e někde zašijem, třeba se můžeme natáhnout a přečkáme to." Pokrčím rameny a řeknu svůj návrh i když to stejně nechám na něm. "Nebo ještě můžu skočit do chatky pro PSP. Mám tam dvě, tak si můžu zahrát." Dodám ještě a už to opravdu nechám na něm. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro "Dobře,dojdeme pro to PSP a pak se někde natáhneme.Jak znám učitele,neuznali by mi to.Hold to se mnou budeš muset vydržet celou dobu." Hovořím zase jako předtím.Smutek z hlasu zmizel.Vyrazím k chatkám mírným krokem,hlídám si Juna.Netahám zbytečně za naše spojené ruce.Pro lepší hlídání chytnu jeho svázanou ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro " Jak jsem říkal ona za to nemůže... přišla o dceru...možná..kdybych na byl na sestřiném místě tehdy já bylo by teď všechno jinak...a i táta by byl šťastnější. " Zamyslím se nahlas. Vlastně nad tím uvažuju dost často, ale zároveň jsem rád, že jsem tady, protože mám spoustu přátel, kteří mě mají rádi. Pak se pomalu rozhlídnu po okolí. " No já..nevím..asi bychom měli najít ten kámen, ale vůbec nemám tušení, kde začít. " Řeknu a pokrčím bezradně rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro "Pro mě nebude problém to vydržet." Řeknu tiše. Dojdeme do naší chatky. "Mám vzít teda obě ty PSPčka? Chceš hrát taky? A asi můžeme vzít i nějákou deku, ne? Bude se líp ležet." Navrhnu a vezmu si z tašky i tabulku čokolády, kterou si hodlám vzít s sebou. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro ne...nesmí si smrt sestřičky vyčítat...vždyt za to nemůže...jen matka mu to dává za vinu...protože tam není ničí vina...a ona to ví. Jeho situace se mi nelíbí a tak na návrh hledání kamenů zakroutím hlavou. " Kameny počkají, ty si potřebuješ odpočinout po ošetření, času máme dost. " Stále v něžném objetí zamířím k nám do chatky. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro "Neumím to hrát.Stačí jedno.Deka není špatný nápad." Stáhnu deku z mojí postele,hodím si jí přes rameno.Skloním se,veme si čokoládu. "Ještě něco?" Rozhlížím se po chatce.Nevidím nic potřebného. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro "Já nevím...jo, ještě moment." Dojdu zase ke svým věcem a vytáhnu od tama malou taštičku, kteru si pečlivě schovám do boční kapsy. "Už můžeme." Zahlásím za sebe a pokud má taky všechno, tak mlžeme vyrazit z chatky. |
| |
| soukromá zpráva od Nakamura Takeshi pro "To je pravda." Přisvědčím. "Kdo ví co by je ještě napadlo..." Pokývu hlavou na souhlas a víceméně nás nasměruji někam stranou. Mám rád svůj klid a jak se mi tak zdá, Yamato je taky tenhle typ. "Můžeme se projít...možná něco najdeme a tak by to bylo rychlejší, ale když ne, ani mi to nevadí. S tebou jsem dopadl ještě hodně dobře." Usměji se. Pro mě to je pravda. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro "Ne,nic nevidím.Jdeme." Vyjdeme z chatky,na rameni mám deku,ve volné ruce blok.Bez udání důvodu chytím jeho spoutanou ruku.Jdu přímo do lesa,dál k jezeru,najít vhodný plac na odpočívání. Aspoň strávím den v klidu.Pokud on bude hrát,já budu kreslit,sneseme se.Lepší než se rvát či se urážet.Nakonec není tak špatnej. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro " Já vím, ale byl jsem u toho když ji porazilo auto...kdyby jelo jen o chvíli dřív....no to je jedno. Asi máš pravdu Taka-chan by to beze mě asi nezvládnul, ale na druhou stranu...myslím, že by si rychle našel jiné kamarády. " Řeknu a mírně pokrčím rameny. Můj návrh zavrhne a mě to nakonec vůbec nevadí, protože si nejsem jistý jak daleko bych ušel, a tak se pomalu s Hunem dobelhám do chatky. " Rád bych si sednul, nevadí? " Zeptám se, jelikož jsme svázaní a já nevím jestli třeba nechce dělat něco jiného. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Dorazíme do chatky a je na něm znát, jak je zmožený. Usměji se a vemu z postele přehrávač. Pak s ním se přesunu k posteli jeho a Takanoriho. " Tak...a ted nebudeš sedět, ale ležet. " posadím se a jeho si vemu na klín. Na to zapnu přehrávač a dám mu do ucha jedno sluchátko. " Máme na sebe čas..a ty potřebuješ odpočine." políbím ho i tady na krk a pak se položím na dvojpostel a jeho táhnu sebou. Nechám ho ležet na mě a nebo at se přesune vedle mě, ale rozhodně nikam nepospíchám. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro Vnímám teplo jeho těla a chce se mi takhle zůstat, ale bojím se abych na něj nebyl moc těžký, a tak se po chvilce pomalu přesunu vedle něj. " A opravdu bychom neměli raděj hledat ty kameny? Já jen abychom zase neměli problémy. " Zeptám se, abych se ujistil, že mu nevadí být tady a nic nedělat. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Zadívám se do jeho očí a volnou rukou ho pohladím přes nos. " Ty odpočívej a nestarej se...však já to vemu případně na sebe...ale mě se ted stejně nic dělat nechce...a tyhle písničky mám rád. " Dám mu pusu na rty a zase se vedle něj položím. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro "Morio..," vydechnu jakoby z posledních sil "Sklapni." |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro Chvíli vydržím být zticha asi tak pět minut než zase promluvím. "A kde bydlíš? Bydlíš sám? Já pořád ještě s rodiči. Je to otrava. Ale už si vydělávám na vlastní byt. Čím jsem starší, tím víc mi přijdou rodiče nesnesitelní. Jsou to právníci. Určitě jsi slyšel už to přirovnání, že právníci jsou krev sající paraziti, že? Tak mí rodiče tohle přirovnání doslova splňují." |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro Koutky mám stažené dolů, tvářím se vážně, ale ten pohdravý pohled přebije všechnu ostatní řeč těla. "Je k ničemu vědět to," odbydu ho mrazivě, aniž bych se hnul. |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro "Zbít tě?" řeknu polohlasně, ale nechám to být, takže prozatím zůstane záhadou, proč jsem to vlastně zopakoval. "Nemám ti co říct, to zaprvé, a nezajímají mě ani tvé problémy. Měl jsem pocit, že jsme si to už vysvětlili," probodnu jej pohledem "V chatce si dělej co chceš, ale teď se pokus překousnout ticho, které ti tak vadí, a k žádnému bití nedojde," ušklíbnu se "Stejně by to bylo pod mou úroveň." |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro "Tyjo! Určitě nám už všechny kameny vyfoukli. Potloukáme se tu už kdo ví, jak dlouho a tam nic tu nic. Nevzdáme to?"zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro "Hloupost," nepatrně mávnu prsty volné ruky "Vzdáme to a? Rozdělíme se. Dostaneme trest, který by mohl být společný, protože jsme tady přece proto, abychom se spolu naučili vycházet a poznali se," vypadá to, že tahle varianta se mi nelíbí, jenže mě se nebude líbit žádná, která znamená nenajít kámen "Nebo si lehneme někam pod strom a budeme dělat, že si strašně rozumíme a vlastně ani nemusíme hledat?" ironie mého hlasu pomalu vyprchává. |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro "Já se snažím s tebou komunikovat, ale když ty jsi pořád tak odmítaví.... co také trochu ochoty z tvé strany?"bručím otráveně a dívám se na něj. "Ale ten nápad lehnout si pod strom a prostě počkat není tak špatný."přiznám. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro veškeré další stížnosti pravděpodobně přejdu bez povšimnutí, já vím, jaký jsem, a jediný kdo s tím má problém je on. "Dobře," ustoupím a chvíli se zdá, že jsem se zatvářil o něco vstřícněji "Nebudeme dál hledat," zamířím k nejbližšímu stromu, pod kterým to vypadá aspoň trochu k světu. |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro Jdu za ním, souhlasil, takže se nechtěl asi rozdělit tak rychle. Dojdeme ke stromu, počkám až mi dá znamení a společně si sedneme. "Tak... takže.... ty nejspíš zase chceš, abych byl zticha, co?"zeptám se pro jistotu jestli si to nerozmyslel. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro "Pokud najdeš zajímavé téma, nemusíš mlčet," chybí mi povídání, ale nejsem stavěný na to, abych rozebíral rodinné vztahy, spolužáky a podobné hlouposti. Moriovi však nevěnuji ani pohled. |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro "Dobře... ty hodně čteš, že? Co kdyby jsi mi řekl třeba něco o své oblíbené knížce? Já sice také čtu, ale zatím na mě nic zvlášť nezapůsobilo... až na Harryho Pottera, ale to jsem byl dítě... už jsem z toho vyrostl."prohrábnu si rukou vlasy a ofina mi spadne do čela. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro Chytne mě za ruku. Rozbuší se mi srdce. Lehce zčervenám. Snažím se na sobě nic nedat znát. Proto jeho ruku jen lehce stisknu a jdu za ním dál do lesa. Zase jdeme k jezeru. "Chceš zůstat přímo u jezera nebo půjdeme kousek dál? "Zeptám se ho, abych akespoň zhruba věděl, kde jdeme. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro krátce se zamyslím "Znáš Obraz Doriana Graye?" zeptám se a natáhnu nohy před sebe, protože se chci vyhnout nepříjemnému mravenčení. "Oscar Wilde," dodám ve snaze mu pomoci rozpomenout si, pokud by už o tomto díle něco slyšel. |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro Pak lusknu prsty "Jo jasně... to je o tom krásném klukovi co chtěl zůstat navždy mladý, takže jeho.. hm... jeho... jak to jen říci... prostě místo něho se měnil obraz na kterém byl namalovaný. Je to ono, že? Vzpomněl jsem si na to jen díky tomu filmu "Liga výjimečných". Tam také byl ten Dorian. Jak to s ním nakonec dopadlo?"vyzvídám, obejmu si volnou rukou kolena a začnu se pohupovat dopředu a dozadu. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro na tváři se mi objeví pokřivený úsměv, ale je jasné, že jsem rád za kladnou odpověď "Spáchal.. sebevraždu. Probodl svůj portrét, a protože ten za něj stárl a odrážely se na něm i všechny špatnosti, dával tak Dorianovi možnost být stále mladý a krásný. Poškození portrétu zlomilo ono kouzlo, chceš-li prokletí, a Dorian zemřel, jako stařec, s nožem v hrudi. A obraz naopak získal Dorianovu mladistvou krásu," otočím se na Moria. |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro "Zní to, ale dobře.. asi se po té knížce podívám."dál se houpu dopředu a dozadu. "Takže... ty máš rád takovéhle knížky? Fantasy? Kouzla a mystika? " |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro rozpovídám se "Ostatní kolem tebe umírají, jen ty jsi stále živý, případně i krásný a mladý. To musí časem zlomit každého," ještě chvíli sleduji Moriovy pohyby s klidem ve tváři, než odvrátím pohled a zahledím se do neznáma. "Mám rád spoustu knih a témat. Ale ano, mám velmi rád i toto," projedu prstem nesvázané ruky pod provázkem, který nás drží u sebe. Bez výsledku. "A co ty?" |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro "Já? Já mám rád hlavně fantasy a sci-fi. Děsně mě to baví. Nejraději mám humorné fantasy."přivřu trochu oči. "Pomáhá mi to. Můžu pak snít o tom, že jsem výjimečný, o tom, že dokáži velké věci."dívám se do koruny stromu. "Ale o tom mohu jen snít. Jinak jsem nikdo." řeknu hlasem, který by postrádal nějakou sebelítost. Spíš jako, kdybych s tím už byl smířený. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro zhodnotím "Člověk dokáže velké věci a ani nemusí být nadaný. Podívej se na mě. Nemám k nadání k ničemu, pokud vím, ale i tak si myslím, že až budu chtít, tak něco dokážu. Jen se do toho vrhnout," zní to jako chlácholení, ale takové odměřené. Ovšem je to lepší, než kdybych Moriova slova odsouhlasil. |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro "Ty na to dokázat co chceš nejspíš máš.... ale já ne."znovu se zadívám na nebe. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro odpovím rozhodnutě, až z toho mrazí v zádech. Vypadá to, že mám plán, nebo jej budu mít brzy, ale vážně se něco takového může stát? "Co svedeme s rodiči, nejsem si jist, ale zvládnout tu bandu divochů takový problém nebude," zvednu koutky do úsměvu a odhalím tak zuby, skoro jako pes, který se chystá kousat a náramně si užívá předcházající pohled do protivníkových vystrašených očí. |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro "Proč? Tedy... ne, že bych nebyl rád a vděčný... ale... myslel jsem, že mě nemáš v lásce."skousnu si spodní ret. Vážně mi chtěl pomoci? To bych byl moc rád, už mě nebaví mít hlavu pořád v záchodě a jak mi berou peníze. Ale nejvíce mě těší jeho zájem. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro "Popravdě, nemusím tě mít v lásce na to, abych ti chtěl pomoci," projevil se můj kousek obyčejné lidskosti "Stejně nemám co dělat a dalších pár dní zkrátka budeme muset být spolu, i kdyby jeden z nás k smrti nechtěl," lhostejně pokrčím rameny. Sám nevím, proč se vážu k někomu, koho ani neznám a to i přesto, že bych z toho mohl mít problémy. |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro Pak ho, ale zase stejně rychle pustím "Promiň, promiň, promiň...."omluvím se a celý v obličeji zčervenám "Promiň... když jsem šťastný.... pak lidi objímám."začnu se prstem šťourat v zemi. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro "Nejspíš dál,ale né k lesu.Jsou tam potvory,těžko se mi ohání jednou rukou." Ukážu na rozhraní,půlka mezi lesem a jezerem. "Tam bych šel." Vyrazím tam.Dojdu po chvili na místo.Prohlížím místo na zemi. "Co tady?Líbí?" Zabodnu pohled do Juna. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro "Pro příště," zavrčím polohlasně "Si to odpusť, alespoň v mém případě. Buď tak laskav," nepatrně se na něj mračím a je vidět, že rychlá omluva byla vhodná, ačkoliv jsem na ni nějak nezareagoval. Ten kluk je vážně blázen, být na to háklivý.. raději ani nedomýšlím případné následky. |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro "Myslíš, že je to divné.... že chci lidi objímat, když mám radost?"zeptám se na jeho názor. "Už mě díky tomu nařkli z toho, že jsem teplej. Myslíš... že by to mohla být pravda?" znovu na něj kouknu. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro zlost ze mě za tu chvíli zcela vyprchala "Jen kvůli objímání z radosti opravdu nejsi homosexuál," zdůrazním a podívám se na něj, zda-li to, co řekl myslí vážně. V jeho věku by tohle už mohl vědět, ale vždycky se objeví někdo, kdo dokáže tvrdit opak a přesvědčit vás i o tom, že obloha je sytě růžová. "Ani v případě, že bys objímal jen muže, přičemž si myslím, že tví přátelé jsou hlavně mužského pohlaví. To bychom si pak o každé dvojici děvčat, které spolu chodí za ruku, mohli myslet, že jsou lesbičky," zašklebím se a zavrtím nad tou bizardní úvahou hlavou. |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro Nevím. Možná obojí. Jeho příkladu se zasměji "To je pravda. Díky. Ty jsi opravdu... rozumný. Ty... umíš vše podat tak logicky. Rozumně.... já nemůžu jinak, ale musím tě opravdu obdivovat."a jen co to vypustím z úst začervenám se. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro "Dobře...půjdeme tam." Přikývnu znova, když ukazuje kam bychom mohli jít. Dojdeme na místo a rozhlížím se. Zeptá se mě, jak se mi to líbí. "Jo, není to špatné, ale možná by to nebylo špatné tam trochu do stínu." Cítím, jak se na mě dívá a tak sklopím hlavu. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro "Morio, Morio, ty jsi těžký případ," postesknu si a prohlížím si jeho ruměnec ve tvářích. Necítím se kvůli tomu, co řekl, špatně, ale nemyslím si, že bych byl hodný obdivu. Jen rád podávám věci tak, jak si myslím že jsou a nezatěžuji se zbytečně tím, jak by to mohlo být, pokud to není něco opravdu zvláštního. A on mi teď připadá jako malý školák, který je na výletě omylem. Vážně netuším, jak se se někdo, kdo se bojí a zdráhá, mohl dostat tak daleko, když navíc tvrdí, že je k ničemu. "Zmiňoval se někdo o obědu?" zeptám se úplně mimo mísu a nepřipadá mi to špatné. |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro Usměji se na něj trochu nezbedně "Oběd? Ano... hra prý končí v době oběda. Takže až bude konec nás od sebe rozvážou a najíme se... nejspíš.... aspoň myslím."pokrčím rameny. "Copak ty už máš zase hlad? Vždyť byla před chvílí snídaně."znovu se natáhnu. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro Než dokončím myšlenku, uvědomím si, že vůbec netuším v kolik jsme vstávali a kolik hodin by mohlo být teď. Je to docela jedno, jistě zbývá ještě spousta minut. "To ne, ale za pár hodin hlad mít budu. Nerad bych zůstal o hladu až do večera," měl jsem při snídani dávat lepší pozor, nemusel bych se tak hloupě ptát. |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro "A navíc... já asi nejsem osoba, které by mělo cenu se ptát. Já mám děravou paměť. Po pravdě to opravdu také nevím, ale tak nějak jsem jen hádal, že by to bylo."poškrábu se ve vlasech a pak před sebe ruku natáhnu a dívám se na nebe skrz prsty. "Dělal jsi někdy.. něco vzrušujícího? Nebo nechtěl jsi někdy zkusit... já nevím.. třeba seskok s padákem? Vylézt na nějakou horu nebo třeba potápění se žraloky?"zeptám se a natáhnu ruku o trochu dál, jako kdybych se snad chtěl toho modrého nebe dotknout. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro odpovídám klidně a nenuceně, i tón mého hlasu je mnohem příjemnější než dříve. Podstata v hloubce očí se ale nezměnila, já se nezměnil. "Většina katastrof a nehod je způsobená lidmi, nechci být obětí nějakého packala," pousměju se "Na druhou stranu, takový výlet do jungle bych riskoval." |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro "Jednou bych chtěl objet svět. Chtěl bych se potopit do jezera Lochnes a podívat se po Lochnesce."usmívám se a položím si paži přes oči. "Nojo.... jen to uskutečnit. Mít plány je pěkná věc, ale realizovat je.... to už je těžší."ale stejně se usmívám. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro Hledím před sebe do dálky, chvíli jsem zamyšlený, chvílemi si uvědomuji realitu. Oči, ty proradné tmavé oči, prozradí mnoho věcí, pokud se člověk umí dívat. Posunu se níž, s ohledem na naše svázané ruce, a udělám si pohodlí v polosedu pololehu. |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro A Jirouovi to vadit nebude, stejně po mě pořád chtěl abych byl zticha. Tak teď si to ticho mohl dopřát. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro " Tak dobře...já si taky myslím, že jim nebude vadit když ten kámen nenajdeme...já jsem se chtěl jen ujistit jestli ti nevadí, že jsi se mnou takhle svázaný. " Řeknu nakonec, ale je mi jasné, že když se do hledání kamenů moc nehrne, asi mu to, že jsme svázaní asi moc nevadí a to mě těší. Vklidu se uložím na postel a jsem opravdu rád, že nemusím nic dělat. Po puse se znova začervenám, protože jsem si na to ještě nezvykl, a tak radši zabořím hlavu do polštáře, aby to nebylo tolik poznat a dál poslouchám písničky. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Dám mu pusu a on zase červená, je tak krásné ho pozorovat. Snaží se to maskovat a poslouchá písničky. Nakloním se nad něj a usmívám se. " Dai-chan...líbí se ti to a nebo chceš jiné? Hele.....chodil jsi někdy s někým?" zeptám se upřímně, příjde mi totiž jako absolutní panic. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro V klidu poslouchám písničky a odpočívám. Na jeho otázku jen zakroutím hlavou. " Ne...mě se tyhle písničky líbí. Pokud je nechceš přepínat, klidně je nech hrát. " Řeknu s úsměvem a znovu se zaposlouchám do hudby, dokud neuslyším Hyunovu další otázku. " Vlastně ne..nechodil...nikdy jsem si netroufnul...a taky kdybych se s někým moc sblížil, mohl by se ještě zaplést do mých sporů s mámou a já mám takový pocit, že by to opravdu neskončilo moc dobře. " Vysvětlím. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro " Hm....takže kvůli mámě s nikým nechodíš...a líbí se ti někdo...byl jsi někdy zamilovaný..no tak..pověz mi něco o sobě." páčím z něj. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro " No...nějaké školní lásky tu určitě byly, ale pokud si dobře vzpomínám, tak to nikdy nebylo nic vážného a ani teď nevím o někom kdo by mě nějak zvlášť zaujal a radši ani nikoho moc nehledám. Ale co ty? Pořád se mě na něco vyptáváš. Ty teď z někým chodíš? " Zeptám se zvědavě, protože bych nerad pořád mluvil jen o sobě a radši bych se něco dozvěděl o Hyunovi. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Otočí to proti mě, jen se zasměji. " No jasně, že jsem chodil..ale ted ne....užívám si svobody....a čekám, spíš se tak nějak rozhlížím a pozoruji kolem sebe....to víš, láska občas vznikne ,ani nevíš jak." hovořím vesele a přitom se opřu loktem, hlavu držím vzpřímenou a jemu přitom jezdím prstem po tváři a po rtech. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro I když popírat, že spát vedle člověka se kterým jste svázaní provázkem je dle mého šílenství, popírat nebudu. Bohužel pro Modráska jsem za celou dobu ani necekl, zkrátka jen ležel a relaxoval. Nejsem o nic mluvnější než ve škole. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro "Do stínu.Jak chceš.Mě je to jedno." Dojdu i s dekou a Junem do stínu.Rozložím deku napůl,neptám se na další schválení a kleknu si.Tím strhnu i Juna do kleku. "Jak chceš ležet?" Na deku položím blok,oči opět zabodnu do Juna. |
| |
| (Pro dvojice, co už dohráli a uvízli na mrtvém bodě. (Yukata Satoshi x Takanori Nishikawa, Morio x Kuwashima Jirou), ovšem podle potřeby to můžou využít i ostatní.) Po táboře a v okolí se ozve zvon ohlašující čas oběda. Musí všichni nastoupit na jídlo. Jíst se nezačne, dokud tam nebudou všichni. Učitelé již sedí za stoly a u jednoho ze stolů sedí jedna dvojice, která je volná. Jsou to dvě vaše spolužačky - Maya a You, před nimi leží označený kámen a pyšně na sebe i na ostatní hledí. K jídlu je širuko (sladká polévka) a k tomu jsou dneska dva chody. Sukijaki (Hovězí maso se zeleninou opékané v sojové omáčce) a karaage ( ryba v těstíčku). příloha je na vás a výběr taky. Ovšem nesmíte zapomínat, že během jídla se nesmíte rozvázat a učitelé na vás zde budou přísně dohlížet. |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro "Cože? To je už oběd?"zeptám se překvapeně a podívám se na hodinky. "No.. tak půjdeme ne?"zeptám se a začnu se zvedat. Počkám až se postaví i Jirou a vydáme se spolu na oběd. "A sakra.... oni nás asi ani při jídle nerozvážou... to je barbarství!"postěžuji si, ale dost tiše aby to neslyšeli učitelé. Nechci si zakládat na průšvih. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro Položí deku tentokrát do stínu. potom si sedne a strhne mě sebou. Kleknu si na deku a třu si zápěstí. Příjde mi trochu navztekaný. "Mě je to jedno...a nedívej se na mě pořád jako by si mě chtěl zabít...nic jsem ti neudělal..." Zamračím se na něj taky a obrátím se na břicho. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro "Kdybych tě chtěl zabít,jsi mrtvej.Jen si tě prohlížím,po svým.Nejsem milej,to víš." Neodlepím oči od papíru.Pod tuhou se rýsuje postava vypadající jako já,jen mladší s delšími vlasy.Je v základním bojovém postavení. Zabít,to tak.Nejsem zvyklý na takovou blízkost.Pokud bude moc drzý,třeba mu to přání splním. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro "To je mi jasné, že bych už byl...ale až si mě zase příště budeš prohlížet, tak mě přede varuj ano?" Poprosím ho a zapnu konzoli. Začnu se probírat hrama. Najedu na bojovku a spustím. Zatím co se mi hra načítá, pozoruju Kura jak kreslí. "Umíš hezky kreslit. Líbí se mi to." podotknu jakoby nic ale to už se mi načte hra a tak se věnuju jí. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro konstatuji suše a postavím se tak, abychom si s Moriem nevadili a zbytečně si neublížili. "Navěky spolu," zašklebím se při cestě do jídelny, ale ani sem nespěchám. A to mám hlad. Opravdový hlad. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro Teda,tohle bude dlouhá doba. Povzdechnu si.Mrknu na Juna,jeho hru.Protočím oči,pokračuju s kresbou mrtvoly na cvičišti. |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro "No... ještě, že já k jídlu využívám většinou jen vidličku, tak myslím že se najíme."usměji se na něj a kouknu na holky, co už svůj kámen našli. Jo... kdybych se přiznal, že já už také jeden mám tak už jsme od sebe odříznutí dávno... jenže... já ho chtěl poznat. A tak jsem ho prostě jen schoval. Hezky v kapse "Co si dáš? Já asi tu rybu v těstíčku." |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro To dělám dokud nezazvoní k obědu. Skvělé. Bude oběd, a po něm vidím, co dál. "Jde se," oznámím Takanorimu. Ne, že by to nevěděl, ale prostě mu to oznamuji. Taky ho tím upozorňuji na to, že nebude trvat dlouho a postavím se, takže doufám, že na to bude připravený. TEdy, bylo by zábavné, kdyby nebyl, protože pak bych ho musel vytáhnout na nohy, ale myslím, že jemu by se to nelíbilo. |
| |
| Zazní zvony svolávající na oběd a já si uvědomím jaký mám hlad. Zaklapnu knížku a začnu se zvedat tak abych nestáhl Satoshiho nebo on mě. K jídelně jdu vesele a poskakuju si. Satoshi mi nic neudělal a teď už ani nic neudělá, mezi ostatními lidmi. "Vidíš?! Ony ten kámen našly," ukážu mu na dvě slečny, které našly kámen jako první. Naoko se mračím. "Počkat," zarazím se. "Jak budu jíst když mám svázanou pravou ruku?" vypísknu zoufale. Mám hlad a levou si tak akorát všechno naházím za triko. |
| |
| Zvednu se tedy a následuji Takanoriho do jídelny, kde se usadím, aniž bych se podíval na ta děvčata. Takanori potom vyřkne svou stížnost, nebo postěžování, o tom, že nebude moct jíst. "To je tvoje věc," řeknu chladnně. Já ho rozhodně krmit nebudu, to ať si požádá nějakého z jeho kamarádíčků, nebo kohokoliv. Je mi to upřímně jedno. |
| |
| "Hidoi..." zašeptám a našpulím rty, když mě Satoshi jako vždy odpálkuje. Mám moc hlad na to, abych se tím zabýval a tak si vyberu jídlo a když se posadíme, pokusím se vzít hůlky do levé ruky, ale je to zbytečné. S výrazem naprostého soustředění, který spíš vypadá jako by mi právě přeskočilo, se mi akorát podaří jednu hůlku upustit takže se chvíli snažím jíst jen jednou. Sem tam něco nabodnu a donesu do pusy ale většinou to spíš skončí na zemi takže to vzdám. Moje bříško zakručí a já praštím hlavou o stůl a zůstanu jako mrtvola. Mám hlad a asi ještě dlouho mít budu. |
| |
| Zašklebím se, když se Morio začne smát. Nemyslel jsem to jako vtip, spíš by to byla životní tragédie, ale nechám ho být. Za těch pár hodin jsem si zvykl na to, že je.. veselý. Projedu pohledem nabídku jídel. "Od všeho trochu," odpovím bez přemýšlení a pohled mi sklouzne k děvčatům, která jsou už od sebe. Zatímco ony si dělaly co chtěly, já povídal o Dorianovi Grayovi a pak ležel pod stromem, stále pevně svázaný provázkem se svým partnerem. Co můžu, začnu dávat na jeden talíř, protože jednu ruku máme každý prakticky vyřazenou. |
| |
| Já jsem si vždy talíř položil a nandal si co jsem chtěl. Pak jsem počkal až si nandá i on a odešli jsme si sednout ke stolu "No... tak dobrou chuť. Snad to nějak zvládneme." vezmu si do volné ruky vidličku a pustím se do jídla. Občas se podívám na Jiroua abych zjistila, jak mu to jde. |
| |
| Nepatrně se usměju. Těžko říci, jestli kvůli něčemu, co udělal nebo řekl Morio, nebo jestli kvůli jídlu a faktu, že už za chvíli naplním hladový žaludek. "I tobě dobrou chuť," popřeji zdvořile a prohrábnu jídlo, jen tak pro nic za nic, než začnu skutečně jíst. Většinu času hledím do svého talíře a urputně s ním jednou rukou bojuji, ale dívám se i kolem sebe, co se děje a kdo je přítomen, a neuniklo mi ani několik Moriových pohledů. Sice jsem je neocenil úsměvm ani slovem, ale vzal jsem jeho zájem na vědomí. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro " Tak to jsem rá.......ah...ne ne zapoměň na to. " Řeknu rychle, když si uvědomím co vlastně říkám. Uwaah...Co to děláš? Baaaaka! Nadávám si v duchu, ale nahlas už nic neřeknu a jen Hyuna pozoruju. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Dívám se mu přímo do jeho očí a pomalu se k němu přibližuji |
| |
| Celkem v klidu jsem se najedl. Já byl zvyklí jíst jen jednou rukou. Když jsem se najedl, pohodlně se opřu a otřu si ústa ubrouskem. "Tak jsem hotový."poplácám se po břiše "Až se najíš... co budeme dělat dál? Podíváme se ještě po kamenech nebo si zase lehneme pod strom?"zeptám se. |
| |
| Nevzrušeně dožvýkám sousto, polknu a otočím hlavu na Moria. "Budeme hledat," oznámím věcně, ale tím nekončím. "Pokud to vůbec ještě má cenu," kývnu k děvčatům, která už svůj kámen našla a jsou volná. Naberu další sousto, ale je ještě něco, co bych přece jen chtěl říct. "Nebo máš nějaký speciální plán?" |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro Problém je, že už jsem to hrál tolikrát... Povzdechnu si a vypnu PSP. Otočím se na Kura. "Kuro-san?" Zeptám se opatrně. "Nechceš mě naučit kreslit? Prosím..." Řeknu svou žádost a zadívám se nejdříve na jeho kresbu a potom na něj. |
| |
| Odsunu talíř a opřu se o stůl "No já nevím.... i když... vím, že nám to zakázali, ale co kdybychom se porozhlédli kolem tábora? Jenom kousek to přece nemůže vadit." poposednu a když to říkám trochu ztiším hlas. "Je to jen takový nápad." pokrčil jsem rameny. "Půjdeme?" |
| |
| Žvýkám poslední sousto a soustředěným pohledem si prohlížím svého komplice, spolutrpitele a spolunocležníka v jednom. Narovnám se, až mi křupne v zádech. "Těším se na trest," konstatuji suše, ale je to souhlas. Rád bych věděl, proč se nechávám přemluvit k takovým pitominám. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro "No?" Žádost jakoby narazila na tvrdou stěnu. Cože?On chce naučit kreslit.Ode mě? Provrtám Juna pohledem. "Kreslit?Co kreslit?Přírodu,lidi,zvířata?Akty,akce,jen postavy?" Hovořím své otázky na podrobnosti. Jun a akty,to by byla sranda.To by šlo.Jo,naučíme ho akty. Urvu z bloku hrst stránek,podám mu tužku. "Tak akty?" Jistota v hlase je jasná. |
| |
| "Super!" vyjeknu radostně, že se se mnou do toho pustí. Také se postavím "Tak pojďme." pobídnu ho netrpělivě. Chtěl jsem se kolem porozhlédnout už, když jsme přijeli, ale zatím jsem k tomu neměl příležitost. "Nemusíme dostat trest. Když nás nechytí. Navíc.. stejně všichni učitelé jsou v táboře a čekají, kdy jim přineseme ten jejich šutr."protočím oči. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro Potom mě však udiví, když se mě začne ptát na detailnější věci, jako třeba co chci, aby mě naučil. Zamyslím se. "Asi ty lidi..." Řeknu po chvíli. Vezmu si papíry i tužku a čekám, až mě začne něco učit. Ale on navrhne akty. Zrudnu. "Akty?...to...ale já..." Upřímě se toho dost poděsím. Sleduju však Kura, jestli to myslí vážně, nebo mě jen trápí. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro "Tak,podrobně či zhruba?" Jeho ruku dám na tužku,sám jí dám nad něj. "Postava je jednoduchá." Vedu jeho ruku,na papíře se rýsuje postava bez obličeje. "Co bude dělat?Řekni svojí představu?V leže,v sedě,ve stoje?" Hovořím jako nic. "Obličej si udělej sám." Pustím tužku,čekám na jeho odpovědi. Tak se předveď.Červenáš,akty nejsou nic hrozného,horší by pro tebe by byl sex. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro Dá mi zase na výběr. "Já...myslím, že zhruba docela postačí..." Řeknu tiše, ale to už mám tužku v ruce a Kuro jí vede po papíře a kreslíme postavu. Další otázka a další rozhodování. "Když já neumím kreslit skoro vůbec...takže...no asi ve stoje...myslím, že to bude nejlehčí." Sdělím mu tiše svoje rozhodnutí. Potom pustí moji ruku a nechá mě kreslit. Trochu bezradně se na něj podívám. "Co...co mám kreslit teď?" Zeptám se tiše a trochu bázlivě ho sleduju. |
| |
| Dojím svůj kousek jídla, aniž bych věnoval pozornost tomu, co Takanori dělá. Tepve až odložím hůlky, tak se na něj podívám a uvědomím si, že nic nesnědl a ještě tu nadělal binec. "Když už tu děláš svinčík, tak se klidně můžeš najíst i rukama..." neodpusím si nehezkou poznámku. Určitě by se najedl víc. |
| |
| Satoshi se v klidu nacpává a mně kručí v bříšku. "Mnnn mnnnn mnnn," vydávám nespokojený zvuk s čelem opřeným o stůl. Jakmile se Satoshi nají prohodí jednu z jeho milých poznámek. Tenhle kluk snad naštve i mě. "Buď zticha tyrane," řeknu nazlobeně i když je to pořád jen to dětské naštvání. Nevím proč jsem musel skončit ve dvojici zrovna s ním. Měnil bych kdykoli, ale myslím že tu není nikdo kdo by ho chtěl. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro "Jak nevíš?Obličej mu třeba nakresli.Nebo jí.Udělej jí či jemu účes." Zakroutím hlavou v nespokojení. "Jestli chceš holku,udělej jí prsa.Pokud kluka,tak to naznač mezi nohama,snad znáš lidské tělo." Opřu se volnou rukou.Baví mě ho sledovat,usmívám se. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Místo toho, abych ale odešel úplně někam jinam, dotáhnu ho ke kuchyni, odkud si vyžádám něco na "svačinu"..řeknu si o trochu víc věcí, než co by stačil na svačinu, ale toho si kuchařka ani moc nevšimla. Pak se s jídlem a s takanorim vydám zase tam, kde jsme seděli předtím. Vypadá to,že svačina je několik kousků pečiva a ovoce, takže to bude moct Takanori sníst, i s levou rukou. "Vem si," vybídnu ho, zatímco se zase posadím. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro Řekne, že mám kreslit...obličej, vlasy, či co chci. Zamyslím se. Začnu nejistou rukou kreslit. Nejdříve vlasy a potom i obličej. Nakonec mu naznačím i pohlaví, ale to jen zběžně. Nějákou záhadou se však můj model trochu více podobá Kurovi. Zrudnu a pokouším se ho schovat. Neudělal jsem to naschvál. Spíše jen nějákým nedopatřením. Sám nevím, jak se to stalo. "Asi to mám." Pípnu tiše, ale Kurovi ještě nic neukazuju. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Až když si zase sedneme v lese a on mi nabídne ať si jídlo vezmu rozšíří se mi oči překvapením. "Arigatou!" usměju se a pustím se do jídla. Mám už vážně hlad. Jen mi nejde do hlavy proč to Satoshi udělal. Přece mu můžu být ukradený.... |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Místo toho si vytáhnu hru. Pokud se bude na něco chtít zeptat, tak mu odpovím, do té doby se budu pravděpodobně věnovat jen té hře...pokud se nebudu moc nudit. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro "Jde ti to,ted další.Tentokrát sám." Zahledím se na obraz. To jsem já?Proč kreslil mě?Já tahle nevypadám,aspon vím,že mě neviděl. Odložím jeho kresbu. "Skoro bych řekl,že kreslíš mě.Ale máš tam ode mě plno chyb.Bohužel já ti na akty stát nebudu,zkus namalovat spíš sebe." Dám mu námět. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro "Nee Satoshi, říkal jsem že nejsi tak zlý. Nenechal jsi mě hladovět," usměju se na něj. Zřejmě jsem nepoučitelný. Ale jsem mu za to vděčný. Vůbec jsem to od něj nečekal. Byl jsem přesvědčený že mě nechá o hladu. Tvářím se už zase jako hravé štěně a očividně mám dost energie. Už mě tohle moc nebaví. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro "Možná jsem jen nechtěl slyšet tvůj žaludek a věčné stěžování si," odpovím mu. Zkouším i jak na tohle bude reagovat a jak se mu to nebude líbit. Což určitě nebude. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro Potom chce, abych zase kreslil, tentokrát sám. Všimne si, že se mu kresba podobá. Zrudnu. Potom mi navrhne abych zkusil nakreslit spíše sebe. "To...já to tak nechtěl. To...asi je to proto, že jsi tady a já si první vybavil tvoji tvář. Počkej...jako...mám nakreslit sebe?" Sklopím však hlavu k papíru a začnu kreslit. Dodělám krsbu a podám jí Kurovi. Mám na ní vlasy dole a je tam vidět, jak vypadám, když nejsem přádně učesaný. Navíc mám kolem pasu ručník, protože tohle jsem pořádně nezvládnul. Nedokážu nakreslit sebe! protestuju stále ještě vnitřně. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro "Tomu nevěřím. Klidně by jsi mě mohl uhodit kdyby se ti nelíbilo že si stěžuju. Kdyby jsi byl vážně zkažený, tak by jsi mě nenakrmil," vypláznu na něj jazyk, jako bych mu právě dokázal zločin. Sice je pravda že má spoustu hnusných vlastností, ale i tak ještě není docela ztracený. Sem tam se zachová správně, skoro mile. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro "Vypadáš tu jinak.Takto vypadáš normálně?" Všimnu si ručníku,zamračím se. "June,na akty se ručník nedělá.To chceš kreslit sebe podrobně?" Zvědavě zvednu obočí,překvapilo by mě to. To by mě zajímalo,nakreslit sebe podrobně.Jak by jsi se nakreslil? Zaslechnu znamení oběda.Otočím se s neradostí ve tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Zajímalo by mě na jeké všelijaké scénáře by mohl přijít. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro "To je když nejsem učesaný a namalovaný...co se ti zdá lepší?" Zeptám se jen tak ze zvědavosti. Pokárá mě za to, že jsem tam nakreslil ten ručník. Sklopím hlavu. "Když já...nechci kreslit sebe. Nezvládnul jsem to." Stáhnu obličej ještě níž. Zachrání mě však zvon k obědu. Stejně jako Kuro i já se otočím. "Oběd...asi bychom měli jít. Už taky mám trochu hlad." Začnu sklízet papíry i PSP. Potom jen čekám až se Kuro zvedne, abychom mohli sbalit deku a jít na oběd. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro "Jenom bys ještě nemusel být takový suchar. Není s tebou vůbec sranda," vyčtu mu. Očividně si už připadám na jisté půdě a nemám strach s ním mluvit zase jako s normálními lidmi. Jak jsem se třásl strachem při pohledu na něj...to je pryč. Vzpamatovávám se vážně rychle. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro "Jen je problém, že já se bavím rozhodně jinak, než ty," dodám aby si nemyslel, že to bue tak ejdnoduché. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro "Já se nechci bavit tak aby se ti to nelíbilo jenom se hrozně nudím když jen tak sedíme," reaguju na jeho podivnou odpověď, kterou jsem si ovšem vyložil svům způsobem. "Nee Satoshi. Budeme nakonec kamarádi? Není to tak zlé ne? Nebo mě tak moc nemáš rád?" zeptám se opatrně. Hodně by mě mrzelo kdyby mě opravdu nesnášel. Nevím o tom že by mě kdy někdo nesnášel. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Spíše tedy určitě. "Neřekl bych že to je nesnášenlivost, jen jsi otravný. A pochybuji o tom, že z nás by byli dobří přátelé," řeknu po chvíli. My a přátelé, opradvdu něco takového nehrozí. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Vypadám jako pes co dostal novinama. Celý schlípnu a vypadám hodně nešťastně. Něco takového aby mi někdo řekl....že nemůžeme být přátele...i když od Satoshiho to není vůbec překvapující... "Jsem otravný..." zopakuju si už spíš jen sám pro sebe. Obejmu si kolena volnou rukou a položím si na ně bradu. Je mi z toho smutno. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro "Já si obvykle nemám co říct s člověkem, který namá ty samé zájmy jako já, nebo nepracuje na stejné vlně..." dodám ještě. Pochybuji, že my by jsme si mohli něco normálního říct. Něco opravdu normálního. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Satoshi je jako kus ledu. Položím si hlavu na kolena a zavřu oči. Jsem smutný a stejně nemám nic na práci. Což mě vede k únavě. Budu si přemýšlet a odpočívat. Nic jiného mi nezbývá, než nás pustí. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro "Pokud se mnou ale chceš něco mít...je tady spousta vztahů vyjma prátelství..." promluvím po chvíli ticha. Můžeme se pobavit alespoň o tomhle. A myslím, že jakmile Takanorimu trochu zahraji na struhu zvědavosti, tak bude zase akční. "...možná by něco z toho šlo, protože o přátelství silně pochybuji," zase se očima vrátím ke hře, i když ji už prakticky nehraji. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro "Nevím co tím myslíš...ale já jsem jenom chtěl abychom byli kamarádi..." řeknu jako nakopnuté štěně. Nevím co myslí tím jiný vztah, ale nemyslím si že by mi něco než kamarádství vyhovovalo. Takže hádám že se budeme prostě dál ignorovat. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Ne, pochybuji, že by mu došlo na co narážím. Ne že bych to chtěl, mít s ním něco, ale když se odmaže to, že je otravný, tak vypadá opravdu hezky... A mohl by být příjemnější, kdybych si ho trochu vychoval. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro "...protože nemáš na výběr když jsme přivázaní..." řeknu jen co mi připadá naprosto očividné. "Nevím vůbec...co myslíš..." dostanu pak ze sebe. Jestli má Satoshi na mysli něco jiného tak vůbec nerozumím co. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro "A nepovím ti to, dokud si na to nepříjdeš sám, nemělo by to být tak těžké," odpovím na jeho poslední slova. Jen ať se trochu potrápí...raději ať si na to příjde sám, enž abych mu to jen tak řekl. Navíc takhle to bude větší zábava. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro "Já to nechápu," řeknu popravdě. Možná mě prostě opravdu moc nemá rád a tohle všechno dělá protože ho to baví, protože mě chce trápit. To je jediné vysvětlení, na které bych dokázal přijít. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro "Ty jsi ikdy neměl žádné děvče, že?" řeknu spíš jako oznámení, než jako otázku. Opravdu...je hrozně nechápavý. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro "Na takové věci jsem ještě moc dítě," oznámím mu věcně. Nevím proč se teď na to ptá. I když Satoshi...je mnohem dospělejší než já. Má jiné myšlenky než já. Asi proto říká že nemůžeme být kamarádi. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Proč já s ním vůbec ztrácím čas? Možná opravdu jen kvůli tomu, že je krásný...nebo že je pro mě docela zajímavý, přeze všechno. Přiblížím se k němu ještě víc, skoro tak, že se dotýkáme rty. Ale to trvá je chvíli, než ho znovu políbím...nevím proč to dělám..jako jsem to nevěděl předtím. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro I když tohle je jiné. "Říkal jsem ti, že to nemáš dělat," pokusím se ho pak okřiknout, ale můj hlas je podivně nejistý, takže má slova zaniknou skoro v šepotu. Znovu položím hlavu na kolena. Chci se schovat před světem. Proč mi tohle dělá..? |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro "Udělal jsem to proto, že se to hodilo a taky, kdyby se ti to nelíbilo, tak by jsi se vysmeknul, nemám pravdu?" promluvím. Kdyby se mu to opravdu nelíbilo, tak by mě setřásl. To je jasné. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro "Prosím netrap mě," zakňučím. To co říká mě mate ještě víc. Na tohle nejsem připravený. Tohle bych neměl cítit teď a s ním a takové věci bych neměl vůbec dělat. Pořád mě to děsí. Ještě nejsem dospělý. Satoshi mi ukradnul můj první polibek, a dál mě takhle trápí...nechci to... |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro "Chceš vědět, jaký je jediný...kladný...vztah, který by jsme my dva spolu mohli mít?" zepám se ho a tentokrát je to opravdu otázak, an kterou chci slyšet odpověď. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro "Já...já se bojím," řeknu tiše a když se mi podívá do očí, může jasně vyčíst, že mluvím pravdu. Ani tak se nedokážu ani hnout. Opravdu se Satoshiho tolik bojím? Nejspíš ano...ale je to zvláštná strach... |
| |
| Na pobízení nic neřeknu, podívám se ještě na ty dvě, protože jejich 'vítězství' mě opravdu irituje, a jdu ven. "Půjdeme proti směru ručiček," oznámím věcně naši předběžnou trasu kolem tábora. Půjdeme totiž nejdřív přímo proti slunci a během pár minut jej budeme mít za zády, tudíž by mi případná přítomnost kamenů neměla uniknout. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Možná bych ho měl uklidnit, než budu pokračovat, nebo ho nechat úplně. Jenže, to bych pak ztratil tuhle příležitost, a to je mi docela proti srsti. "Uklidníš se, když ti slíbím, že ti teď nijak neublížím?" zeptám se ho. Ano, platí to pravděpodobně jen pro teď. Jsem v dobrém rozpoložení, ale to nemusí trvat moc dlouho, zítra to může být jinak. Ale pro teď vím, že bych byl schopný dělat věci tak, abych mu zbytečně nic neprovedl. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Každopádně se mi podaří alespoň jemně přikývnout. I tak se ale hned tak neuklidním. Jsem sice možná pořád dítě, ale některým věcem moc dobře rozumím. "Už to nedělej...prosím. Takové věci by se neměli dělat z legrace," řeknu tiše. Jestli někdy někomu tohle dovolím chci aby to bylo z lásky, ať je to naivní jak chce. Když si se mnou Satoshi hraje tak mě to kromě toho že mě to děsí taky zraňuje. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro "Ten vztah o kterém jsem mluvil je randění...žádný jiný není možný, alespoň ne dle mého názoru. Protože mi nevadí s tebou mluvit, ale na to, aby jsme byli přátelé nemáme nic společného. Navíc jsi hezký, a když uberu několik věcí,, které se mi osobně na tobě nelíbí, nejsem proti s tebou něco mít..." řeknu konečně. Opravdu by mě zajímalo, co na to řekne. Samozřejmě je tady ještě otázka, jestli by on byl schopn vyjít s někým jako jsem já...pokud se mu od morku kostí neprotiví tahe představa. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro On chce abychom spolu chodili? Jako bychom byli pár? To je ale přece... Dlouhou dobu mlčím očividně absolutně vyvedený z míry. "Dame..." zakroutím nakonec hlavou. Myslím že Satoshi to stejně zkouší jen aby zjistil jak budu reagovat. Ale stejně mu odpovím upřímně. "Nemůžu být takhle s někým kdo mě nemiluje. Tobě to je jedno, ale mně ne..." Znovu zakroutím lehce hlavou. Navíc myslím že jsem opravdu ještě moc dítě na to abych se zabýval takovými věcmi jako je láska. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro "Nespíš tě nemiluji, to je rpavda, ale vztah není jen o lásce a taky nikdy moc nemůže být...ale to je jedno. A navíc já si skoro nikdy z ničeho nedělám legraci...a kdyby mi šlo o něco, přechodného, tak bych s tebou ani nemluvil," promluvím. Ne, kdyby mi šlo o něco jiného, tak bych ho dávno na místě znásilnil...ale možná má pravdu, že bych se rád nějak pobavil. Ale to spíš dlouhodobě. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro "Možná jsem naivní ale pořád věřím na lásku. Nechci být něčí mazlíček, tvůj ani ničí jiný. Chci někoho komu na mně bude opravdu záležet. Chci aby mě miloval a já miloval jeho. Je to smutné, když tomuhle nevěříš," pokrčím jen rameny. "Navíc už jsem ti přece řekl...ještě nejsem na tohle dost dospělý, nejsem na tyhle věci připravený," dodám. Nechápu proč tohle zkouší když mu to muselo dávno dojít. Je pravda že nechci abychom byli se Satoshim cizí, ale tohle nejde. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Jen u něj opravdu zdá se nemám šanci po dobrém, a nejsem si jistý, jestli to má cenu, jít na něj po zlém...ale po tom včerejšku bych řekl, že to není dobrý nápad. "Kdyby jsi měnil názor..." dodám ještě, ale už ho pustím a natočím se k němu zase z boku. Myslím, že tenhle rozhovor je u konce, alespoň co se týče tohodle téma, pokud to nebude chtít takanori rozvíjet, cž asi ne. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Opravdu Satoshiho musím litovat. Podle mě je hodně smutné nevěřit na lásku. Myslím že Satoshiho bych měl opravdu spíš litovat než se ho bát. Ale nedovolím si mu nic říct. K čemu by bylo kdybych se snažil mu přiblížit svůj názor, snažil se ho přesvědčit? Ne neposlouchal by. Takže se k sobě prostě dál nebudeme znát... Zase položím hlavu na kolena. Už je to vyřešeno, nemá cenu se dál o tom bavit a on ani nechce, takže teď můžu jen čekat. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Myslím,že se už nebudu pokoušet si ho získat, alespoň ne nějakou dobu, protože by to nemělo cenu. Za chvíli mě to přestane bavit, takže si prostě jen tak lehnu a zavřu oči. Stejně tady není nic lepšího na práci, než hrát nebo takhle odpočívat. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Opatrně se přesunu tak, abych si mohl lehnout před něj. Ne tak blízko abychom se dotýkali, ale dost blízko na to, aby to bylo pohodlné pro naše svázané ruce. Tohle je mnohem pohodlnější poloha. I když mně se spát moc nechce ale alespoň zavřu oči a ponořím se do myšlenek. Bylo by hezké kdyby Satoshi přestal být tak uzavřený, kdyby se víc usmíval...ale netuším jak by se to mohlo stát. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro Odvrhnu odpovědět na jeho pitomé otázky.Jeho výmluvy ignoruji. "Příště žádný ručník a podobné blbosti." Poučím ho příště.Zvon ohlásí oběd,volnou rukou sesbírám papíry s obázky.Zvednu se,sbalíme deku,naše věci. "Tak jdeme jíst." Znova ho chytnu,hlídám si jeho tempo,přizpůsobím se. Bojí se aktů.Proč se bojí aktů,nahé lidské tělo,nic na tom není. |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro "Hele... a až budeme za táborem... mohli bychom se rozvázat. Než bychom šli zase zpět do tábora zase bychom se svázali. Co říkáš?"kouknu na něj. "Je to jen takový nápad. Nikdo by to nejspíš nezjistil. A aspoň by si naše zápěstí odpočinuli. Navíc... vím, že bys to uvítal." |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro "Budu to brát jako lichotku." Oznámím tiše. Neusměju se. Byl sice milý, ale nebudu se usmívat, když k tomu není důvod. "Kam chceš jít? Půjdeme někam do lesa? Nebo se můžeme zkusit zašít do chatky a zůstat tam. Možná by nám to prošlo. Teda jinak proti tomu procházení nic nemám." Navrhnu ještě jeden způsob trávení tohoto společného času, ale potom ho ujistím, že ani proti procházce nic nemám. Nakonec to však nechám na něm. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro odmítnu rázně a zamračím se. "Nebudeme porušovat pravidla hry víc, než je nutné. Útěky člověk ničeho nedocílí," napomenu jej a nepřestávám se tvářit velmi nepříjemně. Dobrá nálada mě zjevně přešla. "Jdeme. Těch dalších pár hodin to ještě oba vydržíme," cuknu opatrně rukou s provázkem, abych Moria pobídl, ale pak se zastavím a zpříma se na něj podívám. "Nebo se snad objevil problém, při kterém by byla nevhodná má přítomnost?" |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro "Mě to svázání nevadí. Kdybych si potřeboval to... odskočit tak to by myslím problém nebylo."poškrábu se na zátylku. "Nezlob se. Nemyslel jsem to špatně."a jdu rychle vedle něj, abych ho nezdržoval. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro "Taky jsem nechtěl kreslit akty..." Zašklebím se ještě více a založím si ruce tak jak je to jen v tomto případě možné. Sbalíme věci a odebereme se na oběd. Zase mě chytne za ruku. Proč mě tak trápí? Sakra...a proč akty? |
| |
| soukromá zpráva od Daigo pro Co je tohle za den? Timhle tempem do veera s nervama nevydžim. Odhodlám se a pomalu jdu k Ryovi, abych se k němu přivázal. Srdce mi tluče div vzteky nevyskočí. Jun a kamarád? Takový pitomý hlody, jestli s tim ještě začně umlátim ho třeba i vlastníma ponožkama. Podímvám se na Rya mé oči jsou "rudé" vzteky. "Tak co podnikneme? Když máme být spoutaní?" vyštěknu nevrle. |
| |
| soukromá zpráva od Goro pro Jak jsme spoutaný, ustoupím spolu s Daigem stranou, aby mohli další. Vyštěkne na mě a dost naštvaně. Jen polknu, takhle bych se mu neubránil, i když jsem větší než on. " No já.....můžeme hledat ty kameny a nebo....se někam zdejchnout a nějak přečkat den....já, já nevím, co dělat. " odpovím a trochu od něj ustoupím, nechci za svojí odpověd slíznout ránu. Stačí mi ten jeho pohled. |
| |
| Nehledím na jeho emoce,je mi to jedno.Po sbalení jdeme na oběd.Stále i před ostatníma ho držím za ruku.Před budovou odložím naše věci,jen blok si dám za pásek.Vemu si jídlo,jen pro jistotu kontroluju Juna. Tak si nandej,drž to pořádně.Jestli to pustí,dají mi to zase uklidit. Posadím se ke stolu,pustím jeho ruku.Položím spojené ruce na stůl.Umím jíst jednou rukou,svojí druhou nechám na používání Junovi. Už aby to bylo zamnou. Bez přání pro Juna či vlídného pohledu se pustím do jídla. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro Obcházím tábor, sem tam se zdržím a zahledím. Stále hledám kameny. "Že bych co?" nakousnu po chvíli staré téma, které mi vrtá hlavou. |
| |
| soukromá zpráva od Nakamura Takeshi pro On se snad nikdy neusměje... Zavrtím vnitřně hlavou, než si poslechnu jeho názor na můj nápad. Chtěl by se mnou do chatky? Sám? Tentokrát vnitřně pozvednu obočí a začnu nás vést do volného prostoru. "Nejdřív to tady trochu projdeme...je jedno kudy...jenom je potřeba, aby nás viděli, že se aktivně zúčastníme. Když nic nenajdeme, tak se zašijeme." Rozhodnu i za něj, když to nechal na mě. |
| |
| Kuro už po zbytek cesty mlčí. Jak je u něj zvykem. Dovede nás do tábora a před jídelnou odloží naše věci. Vejdeme dovnitř a dojdeme si pro jídlo. Snažím se tác levou rukou udržet, ale občas se skoro nebezpečně zakýve. Nakonec se mi ale povede odnést ho v pořádku ke stolu. Teprve až si sedneme pustí Kuro mojí ruku a začne jíst. "Dobrou chuť, Kuro-san." Popřeju mu a nečekám odpověď. Začnu jíst levou rukou. I když ztěží, ale jde to. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro "Pro mě za mě...klidně můžem. Ale nepočítej, že tu budu chodit v kruzích jako zločinec. Ale klidně to tu prohlídnout můžeme." Vydám se nakonec na obhlídku tábora. Koukám na zem na svojem boku a pořádně se rozhlížím v trávě. "Až to bude stačit, tak řekni." Dám mu za úkol a je víceméně vidět, co si myslím k čemu to je. Určitě to tu už dávno prošli před náma. Pochybuju, že něco najdeme. |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro Chvíli mlčím a dívám se kolem po kamenech, ne že bych je doopravdy hledal "Tak co? Půjdeme se podívat.. .tedy i ven z tábora?"změním téma. Zadívám se na něj, ach... jak rád bych ho objal. Je tak hezký. A i když je občas protivný... stejně se mi pořád líbí. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro "Po rozvázání by nás taky mohli zatrest svázat na další dva dny," syknu jedovatě, poukazovat na trest je hloupé, jenže jsem chtěl nenásilně vysvětlit, že si odbydu tohle a pak budu mít klid. Žádné další odbývání. "Veď. Směr jsem udal, zbytek je na tobě, pokud stojíš o to být chvíli ve vedení," jaká hezká výzva. |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro Zadívám se na něj a pak zkoušeně sklopím oči "Tak se už na mě nezlob. Já to nemyslel špatně." zakňučím ztrápeně. Syčel na mě, musel být hodně naštvaný. Pobídl mě abych vedl, tak jsem ho v kruhu, jak chtěl vedl až na kraj tábora a pak jsme překročili i tu pomyslnou hranici, kde je podle učitelů tábor a kde ten zbytek. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro "Nezlobím se," je to ještě trochu lež, protože za ten nápad s rozvázáním mě donutil přemýšlet nad tím, proč ve skutečnosti nechci. A vůbec se mi nelíbí, když musím přiznat, že je mi jeho společnost milá. "Záchody bych vážně drhnout nechtěl," uchechtnu se nechtěně. |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro "Člověk aby se tam pomalu bál strčit i jen prst."znechuceně nakrčím nos. "A už vůbec nechci raději vidět kuchyni. Kdo ví, jak to tam vypadá. Stále doufám, že se o ni starají lépe jak o ty záchody."jsem rád, že se na mě nezlobí. "Ale když jsme tak začali mluvit o těch záchodech..." trochu se zarazím "Začalo se mi chtít." |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro Zpříma se na něj podívám. "Budeš to muset vydržet," řeknu zcela vážně, chci jej vyděsit. Líbí se mi, když se bojí, když je zdráhavý, mám pak pocit jako bych měl navrch. |
| |
| soukromá zpráva od Daigo pro Nechám se svázat k Ryovi a když je dokonáno Ryo navrhne několik způsobů jak přečkat den. Chvíli nad tím dumám. Nakonec je to jasné, co si zvolím. "Původně sem nás chtěl nechat rozvázat, ale co tak pojď" Vyrazím prudce někam pryč od tábora a Rya div nevláčím za sebou. O asi tak dvěstě metrů dál se zastavím a podívám se na svého "kolegu". "Proč stále uhýbáš pohledem co ti je?" zařvu na něj a čekám bleskovou odpověď. |
| |
| soukromá zpráva od Goro pro Stejně náhle, jak se rozešel, tak i zastaví. Zadívá se na mě a já zase uhnu a ustoupím. Zaútočí a jeho hlas rozhodně nezní přátelsky. " Já....jen jsem tě chytil asi ve špatné náladě a tak..radši bych dělal že tu nejsem, než abych jednu slíznul." vím, že by mě ted klidně přepral, už v té koupelně mi málem ubalil, kdyby mě nezachránilo jeho zranění. |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro "Cože?" vypravím ze sebe. On mi zakazoval si odskočit? Dál na něj zírám a pak zatřepu hlavou "Řekni mi, že si děláš srandu? Že jo? Protože... víš... co tím riskuješ? Myslíš, že ti bude příjemnější chodit kolem připoutaný k pomočenému klukovi?" zeptám se ho. |
| |
| Neodpovím na přání,jím.Dojím rychle,odložím talíř,zkontroluju Juna. Tomu to trvá.Copak neumí jíst rychle.Takhle se v tom štourat. Zadívám se před sebe.Pozoruju spolužáky. Tak kameny existují.Proč se vůbec namáhat.Takhle se můžu válet a on na mě nemůže.Nemám chut to měnit. "Půjdeme zase zpátky,nebo chceš dělat něco jiného?" Zeptám se Juna,nedívám se na něj.Nechávám mu svojí ruku k dispozici. |
| |
| Kuro dojí celkem rychle. Mě to trvá o poznání déle. "Tak můžem." Řeknu tiše, chvíli po jeho otázce a taky potom, co jsem dojedl. "Vůbec by mi nevadilo jít zpátky. Byl tam celkem klid a pohoda. A taky dobrá zašívačka v tomhle blbém úkolu." Poslední dvě slova však řeknu potichu. Potom ale stejně čekám, jak nakonec rozhodně Kuro. |
| |
| Zvednu se. "Dobře,jdeme.Nemusím tu být déle než je nutné." Sevřu Junovu ruku spojenou s mou.Za ruku táhnu Juna z jídelny. "Jdeme zpátky,věci máme.Chceš ještě něco?" Ptám se jen pro jistotu.Vyjdeme z jídelny,vemu naše věci,ihned mířím zpátky na naše místečko. |
| |
| Zvedne se a já ho následuju. nechám ho opět chytnout mojí ruku, neprotestuju. "Já taky ne." Souhlasím s ním a jdeme spolu do chatky. "Ne v pohodě...myslím, že to je všechno." Popadnu svoje PSP a vydáme se zase tam, kde jsme byli předtím. Jen co tam dorazíme, pomůžu mu roztáhnout deku. Tedy snažím se. Už už chci na ní padnout, ale uvědomím si, že jsme svázaní. |
| |
| soukromá zpráva od Daigo pro "Ne neboj se nenatáhnu ti jí, klidně se ptej na co chceš." Opřu se o strom, za kterým začíná les. Podívám se hluboko do něj a zamyslím se. "No a co si spravit náladu a něco provést?" povím náhle. "Protože takhle ti tu zešedivim, jak se budu nudit." |
| |
| soukromá zpráva od Goro pro Náhle příjde s akcí, zadívám se na něj. " A copak by jsi chtěl provést? Já...třeba ti zvládnu nějak pomoci..ale já tohle moc nejsem...já...fyzičku moc nemám." vzpomenu si na rozcvičku. |
| |
| soukromá zpráva od Daigo pro Stále se opírám a přemýšlím, co mám teď dělat. Teď , tady a s ním. "Hele jestli se budeš chovat dál jako posera, tak na to kašlem. Nemám zrovna dvakrát pevný nervy v tomhle. Přestaň se sakra chovat jako padavka." Prudce se rozejdu hlouběji do lesa, kde mě snad něco napadne, co dál dělat. |
| |
| soukromá zpráva od Goro pro |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro " Ne ne, to opravdu nic nebylo jen mi uklouznul jazyk. " řeknu rychle. Nevím jak by reagoval, kdybych mu řekl, že jsem chtěl říct, že jsem rád, že je volný. Určitě by si ze mě dělal srandu, takže si to nechám raději pro sebe. Podívám se na spoutané ruce, které Hyun zmínil a mírně se usměju. " Svázaní sice jsme, ale ne napořád, takže to není moc dobrá záminka. Vsadím se, že nás stejně co nevidět rozvážou. " |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro " A spontální odpovědi a věty, co nám příjdou jako první na jazyk jsou ty nejupřímnější, tak šup..co to bylo...pokud neodpovíš..políbím tě." vyhrožuji s úsměvem a zastavím se rty kousek od jeho, dívám se mu do očí a ačkoliv odpoví či ne, stejně ho chci políbit. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro zle se usměju a přeměřím ho přísným pohledem "Ale třeba mi bude líp chodit dál s klukem, který si neumí prosadit svou. Další z malých vítězství," rýpnu si, stále s tím nechutným úsměvem. "Nikdy nic neriskuji pro nic za nic," dodám jako by se nic nestalo a stát ani nemělo, jen další nudný den v už tak nudném životě. |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro "Náhodou... já bych si svou prosadil. První to, ale vždycky zkouším po dobrém. Nerad se snižuji k násilí. Nejsem žádný neandrtálec z doby kamenné." odfrknu si. Ale nemusel jsem nic hrát, on Jirou dobře věděl, jak mě doběhl. "Takže.... pojďme třeba tamhle."kývnu k jenom křoví kde bych mohl vykonat potřebu. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro "Máš štěstí." Řeknu jen,posadím se na deku. "Chceš ležet či sedět?" Zeptám se,připravím si blok s kresbama. Tak co ted budeme dělat?Asi namaluji jeho jak hraje.Ještě jsem nikoho nemaloval,bude první.Ale ukazovat mu to nebudu,podle toho,jak to dopadne. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro " Ehm....no já..jsem vlastně chtěl říct, že jsem rád. Ani jsem si tak úplně neuvědomil co říkám...prostě jsem řekl první věc co mě napadla, takže...to je asi tak všechno. odpovím rozpačitě a podívám se zpět na něj, abych viděl jak se tváří. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Souběžně s rukou sjedu po tváři do vlasů a dokončím pohyb. At už chce či ne, tak ho políbím. Jen zlehka na rty a bez jazyka, jen jemný polibek. " To je odměna za odpověd....Dai-chan, co si ty si myslíš o tom, že tě líbámNevadí ti to?" zajímám se, protože mu nechci moc ubližovat. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro "Co tam?" pravé obočí vyletí vzhůru, poté je zavrtím hlavou "Ale jdi, takové zbytečné zdržování. Buď chlap," volnou rukou jej poplácám po rameni a udělám krok opačným směrem, než kterým ukazoval. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro Zeptá se mě na sezení nebo ležení. Na moment se zamyslím. "Asi spíše ležet." Usměju se potom a opatrně si lehnu. Zapnu zase PSP a potom zašátrám po kapsách. Vytáhnu tabulku čokolády. Zadívám se na Kura. "Dáš si?" Nabídnu mu a posunu ruku s čokoládou k němu. |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro pokrčím rameny a klidně jdu dál, vždyť o nic nejde, pokud to umí dál obkecávat a držet. Jen doufám, že nebude tak vystrašený nebo co to s ním je, že to bude držet do poslední chvíle a pak to nepustí. To by bylo velké zklamání. |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro "Zastav. Nebo se s tebou začnu přetahovat. A to nebude příjemné ani jednomu z nás."řeknu trochu vztekle. Štvalo mě to, nechtěl mě nechat si ulevit, málem jsem vzteky zadupal. To byl můj způsob jak ubrat trochu páry. No lepší než třeba rozbíjet věci. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro Tak zkusíme nakreslit jeho.Jen tak,zachytit okamžik.Třeba se mi to povede. Načrtávám Juna v leže.Nabídne mi čokoládu,jen se na ní podívám. "Nejím sladký.Sněz si jí." Odbydu ho.Dál kreslím,zřídka se na něj podívám.Více a více kreslím po paměti. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro Čokoládu však odmítne s tím, že nejí sladké. Jen se na něj trochu nechápavě zadívám a zakroutím hlavou. Naprosto nechápu lidi, co nemají rádi sladké. "Dobře." Usměju se kousnu do čokolády.Ulomím si zubama kus a potom ho různě převracím v ústech a nechávám ho roztát. A do toho se ještě soustředím na hru. Moje grimasy u toho musí vypadat určitě legračně. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro napomenu jej opět otráveně a ani se na něj nepodívám "Prostě to vydrž. Ovládni aspoň své potřeby, když už nic jiného," tohle mě uvnitř žere, nerad bych to přehnal a dovedl až za míru únosnosti. Sakra, vždyť mě to nepřipadá ani vtipné, nic. Zkrátka ho jen trápím a on pořád doufá. "Jdeme," pokusím se předchozí větu zamáznout jediným slovem, tedy rozkazem, a to v plné otrávenosti svého hlasu. |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro Netahám se s ním a jdu s ním dál "No... když mě nenecháš vykonat potřebu, co hodláš dělat? Hledáme? A co když už to nebudu moci vydržet?"ptám se ho. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro i nadéle se mi dokonale daří ignorovat jej pohledem "Až to bude na krajíčku, stane se zřejmě nehoda. Co já vím. Nikdy se mi to nestalo," odpovím lhostejně a během chůze se sehnu pro stéblo trávy, které si strčím do pusy. |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro Tak trochu trucuji a mračím se na všechno kolem sebe i na Jiroua. Pak zkusím myslet na něco jiného, abych zapomněl aspoň na to, že mám plný močový měchýř. "Hraješ na nějaký hudební nástroj?"zeptám se z čista jasna, jako kdybych se ještě před chvílí nezlobil. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro Bude jako prase,špinavý.Ať si nemyslí,že s ním půjdu někam do umývaren to z něj smývat.Si to pěkně slíže.Sám. Přesto mě to neodradí a dál ho kreslím,obzvláště jednu jeho nejčastější grimasu,s čokoládou narvanou v tvářích a soustředěným výrazem. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro "Ne," z výšky se na něj podívám "Ale nebylo by to špatné. Třeba klavír, možná housle. Nic jiného by mne nelákalo, protože toho je moc a je to.. nízké. Pokud chce člověk dokázat, že vážně umí na něco hrát, pak by měl zvládnout v první řadě vážnou hudbu," rozpovídám se a vůbec mi to nevadí. "Tam totiž nejde jen o hezký tón, musí to mít opravdovou duši a mělo by to být i obrazotvorné, jestli chápeš. Skloubit to vše dohromady musí být nesmírně těžké, zvlášť, máš-li k dispozici opravdu jen jeden nástroj." Odmlčím se, abych se zamyslel nad tím, co jsem to vlastně řekl. "Ty na něco hraješ?" |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro "Co kreslíš? Ukážeš mi to?" Zeptám se zvědavě a kouknu směrem k papíru. Na některých místech u pusy mám rozmazanou čokoládu. |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro Když se mě, zeptá jestli na něco hraji chvíli uvažuji jestli se mám přiznat, ale nakonec znovu přikývnu. "Housle. Nejsem, ale zrovna dobrý. Tedy... ne, že bych hrál falešně. Ale nejsem ani nijak dobrý, aby to někoho doopravdy zaujalo. Což mi také připomíná, že bych měl pak doma trochu cvičit, až se vrátíme."vzhlédnu k němu a usměji se na něj. "A tak... jakou hudbu máš rád? Jaká se ti líbí? Já mám rád ty starší. Jako třeba Queen nebo Modern Talking a Amstronga. Prostě tyhle starší. Ty něco kdysi znamenali. Ale v dnešní době všichni ti zpěváci jsou hrozně nestálí. Tenkrát hudba lidi oslovovala. Teď zní jenom dobře." |
| |
| soukromá zpráva od Daigo pro Trhnu s ním velkou silou. "Co si o mě vlastně myslíš? To by mě teda zajímalo!" vidím rudě. "To si myslíš, že jdeme někoho zmlátit nebo co? Tohle jsme si teda o tobě nemyslel. Vypadáš chytře, ale teď co mi tu vykládáš to asi moc pravda není." Nadechuju se, abych spustil další vlnu svých nepříliž příjemných slov. Nakonec se však viditelně začnu ovládat a velice důrazným hlasem, ale ne s křikem povím zbytek svých myšlenek. "Chtěl jsem jen někoho potrápit v plnění úkolů od učitele, ale ne tím, že bych někomu ublížil. Jasný?!" Z hluboka dýchám a sleduji Rya. |
| |
| soukromá zpráva od Goro pro Dá si menší přestávku, aby mohl pokračovat a tak trpělivě čekám. Místo toho však už hovoří klidněji. " Já....tak to jo..já nemyslím si nic zlého...jen..některé ty tvoje vtípky nejsou zrovna milé pro ostatní....já..rád bych poznal tvé pravé já..né to kruté z třídy." hovořím potichu a bojovnost je pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro "Ukážu,až si otřeš pusu,prase." Řeknu razantně.Otočím se od něj,dál kreslím.Dokud si tu pusu neutře,nic neukáži. |
| |
| soukromá zpráva od Daigo pro Trochu mě toto zaskočí, ale nenechám se úplně rozházet. "Mě chceš poznat jo? Dobrá někdy ti své pravé já představím, ale to si o mě musíš přestat myslet, že jsem zlý. Je to úplně jinak než si myslíš." Rozhlídnu se po lese a koukám kudy bychom se mohli vydat. Víš kolik je hodin? A vymysli kudy se vydáme ju? Mě je to celkem jedno kam půjdu, tak to nechám na tobě. Zvol směr a tudy půjdeme." Hovořím už klidně a i klidněji dýchám. |
| |
| soukromá zpráva od Goro pro Zeptá se mě na hodiny a tak se podívám na hodinky. " Něco kolem desátý.....můžeme jít..tamtudy." ukáži směrem, kudy šli nějaké tdvě holky ze třídy, bohužel jsem viděl záda a tak nevím, které to byly. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro "Neříkej mi prase..." Ohradím se tiše a zle se na něj podívám. Potom si ale začnu olizovat a čistit rty a kolem rtů. "Už je to dobré?" Zeptám se po chvíli a žádám po něm hodnocení. |
| |
| soukromá zpráva od Daigo pro Raději něco podniknu. Vypadne z něj rozhodnutí a ukáže kudy se chce vydat. Pousměji se a kývnu, že to můžeme zkusit se vydat tímhle seměrem. " Tak pojď! Nebudeme tu přeci takto tvrdnout, času je habaděj takže se když už bic jiného, alespoň projdeme." Mrknu na Rya. "Tak a teď ještě vymysli o čem budeme kecat." rozejdu se směrem, který Ryo vybral. |
| |
| soukromá zpráva od Goro pro Jdu spíš za ním a rozmýšlím. " Tak třeba co tě zajímá....a jestli něco děláš po škole...já se učím...jazyky,....chatuji a tak. " snažím se o chabou konverzaci. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro Co si myslí?Určovat mi,jak ho mám oslovovat.To tak.Jen ať se vzteká.Líp pro něj. Slyším olizování,pro sebe se usměju. Přeci jen se očistíš sám,jedině dobře.Zas tak hloupý není. Otočím se.Prohlídnu si jeho práci. "Lepší." Zhodnotím jeho snahu.Přesto mu ukáži jeho s naducanými tvářemi od čokolády. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro Otočí se zatímco se čistím. Co mu může tak vadit na čokoládě? No ale co...stejně bych se očistit musel. Otočí se na mě, aby se podíval, jak se mi povedlo očistit se. "Jenom lepší? To jsem ještě někde špinavý?" Zeptám se ho a raději si pro jistotu otu ještě pusu hranou ruky. To už mi ale ukáže svůj obrázek. Nejdříve se zarazím a potom se rozesměju. "To je moc dobré...netušil jsem, jak vypadám..." Dostanu ze sebe, jak zadržuju smích, ale potom už se začnu smát. Ten obrázek se mi opravdu líbí. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro vyhrknu překvapeně. Neřekl bych do něj, že bude hrát na housle a je jedno, jak dobře. Cení se i snaha, občas hlavně ta. "To mi někdy budeš muset ukázat, co všechno umíš. Pokud si dobře vzpomínám, jsi jediný houslista, kterého znám," nad jeho otázkou se však zamyslím a to na dost dlouho, nejsem si jist, jak odpovědět. Hlavní problém je v tom, že nemám nijak vyhraněný vkus, i když.. "Jak kdy," volnou rukou si prohrábnu vlasy "Starší i ty nové, podle citového rozpoložení. Nejraději mám asi Blutengel, hm, z těch známějších třeba.. co The Gazette? J-rock, trochu metal. Nebo Pierrot," pokrčím rameny, mám v hlavě najedou prázdno. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro " Ne mě to vůbec nevadí. Já jen...nejsem na něco takového zvyklý, tak jsem trošku nervózní to je vše. " Přiznám, jelikož jsem se ještě opravdu s nikým nelíbal, a tak je to pro mě opravdu zvláštní pocit....zvláštní, ale hezký, protože Hyuna jsem si opravdu oblíbil a jsem rád za to, že jsem ho poznal blíž. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Stisknu jeho ruku, s kterou jsme spoutaný. " Ale ted odpočívej a až budeš mít hlad, řekni a dojdeme si na oběd..mám dojem, že už stejně všichni dojedli..ale lépe, když jich tam bude méně...aspon to zvládneš. ...svázaný i přes zranění. " znova ho pohladím a dám mu pusu na rty. " Jsi statečný kluk, Dai-chan." zašeptám. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro " Dobře, budu rád když se o mě budeš starat i v budoucnu, ale máma se o tom nesmí dozvědět jinak bude doma peklo a všechna tvá péče příjde na zmar. " Upozorním ho ještě, ale pak se jen usměju a oplatím mu stisk jeho ruky. " No hlad ještě ani moc nemám, ale měl bych se co nejdřív ukázat Taka-chanovi, aby neměl strach. " Dodám ještě. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Zadívám se ke dveřím, nechci, aby na mě chvili viděl. Nedovolím, aby na něj jeho matka jedinkrát vztáhla ruku.....měla by si uvědomit, že mu to ubližuje...já ti klidně připomenu, pokud bude hatit mojí péči a Dai bude od ní více zranovaný. jen přikývnu hlavou a nasaím úsměv. " Jo....asi bychom měli...přeci jen, aby neříkali, že nehrajeme a jen se flákáme.." znova se k němu přiblížím a podepřu ho tak, aby mohl vstát s minimální bolestí. "Až budeš moci, tak řekni...a vyrazíme." řeknu laskavě a čekám, až bude mít sílu, abychom se vydali do jídelny a cestou se podívali po Takanorim. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro " No...vždyť já jí to nemám za zlé. Ona je duševně nemocná a bere léky, takže s tím nic nenadělá. Někde tu zlost musí vybít, bohužel Pomaličku se posadím a snažím se dát bolest, kterou momentálně cítím co nejmíň najevo. " Já jsem připravený pořád. Musím se Taka-chanovi alespoň ukázat. " Řeknu s úsměvem a pomalu se připravím na to, abych se postavil. |
| |
| Moc dobře poznám, že ho to bolí a tak nechvátám. Posadí se a já mu pomůžu vstát a pomalu vyjít z chatky. " Ohledně tvé matky si promluvíme později." řeknu a v hlase je znát, jak se mě jeho slova dotkla. Držím ho a jen co vyjdeme před chatku , rozhlížím se. " Tak kam dřív, chceš nejdřív zkusit najít Takachana a nebo půjdeme jíst?" zeptám se a dál ho podpírám volnou rukou, zatímco druhou svázanou ho držím, jako takovou pojistku. |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro Ale když chce, abych mu někdy zahrál, znejistím. "No... klidně. Ale, když příjdeš o sluch na mě to neházej. Jako není to nejhorší, jak se říká škrábání nehty o tabuly, ale často mi nějaká nota uteče a tak se to celé pokazí."varuji ho raději dopředu. Odmlčím se a přemýšlím o tom co Jirou řekl "Jo. J-rock je fajn. Ale ten zbytek mi nic moc neříká a když už tak jen tak zběžně."pokrčím rameny a rozhlédnu se, předstíraje, že mě ty kameny snad ještě zajímají. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro " No...Já bych asi raději první našel Taka-chana. Neviděli jsme se už skoro celý den. Určitě má o mě strach. " Odpovím pohotově na jeho otázku, protože ještě stejně nemám moc hlad, a taky chuť na jídlo. Doufám, že se Takanorimu nic nestalo mezitím, co jsem byl pryč, protože s jeho povahou bych se tomu ani moc nedivil. Opřu se o Hyuna, tak abych mohl nějak chodit a pomalu vyjdu vpřed, jelikož mě to, že jsem odloučený od svého nejlepšího přítele na tak dlouhou dobu docela trápí. |
| |
| Pokrčím rameny, když se Daisuke vyjádří o najití Takanoriho dříve než si dát něco malého k jídlu. " Tak jdeme.....a normálně křič.....třeba ho vyjímečně neuslyšíme..i když u něj dost pochybuji. " řeknu a pokračuji dál. Vyjdeme před chatky a já vedu Daisukeho kolem hlavní budovy a po okolí. " Taka-chan? Taka-chan......je tu schánka po Takanorim, jeho přítel Daisuke ho schání...kdo viděl Takanoriho?" doslova a do písmene řvu do lesů v okolí. Nijak se netrápím tím, že se stáváme středem pozornosti, spíše se v tom vyžívám. |
| |
| Už se celkem nudím a taky na mě jde spaní, když uslyším povědomý hlas. Prudce se posadím, takže zároveň trhnu se Satoshim a vylekám se, protože jak ho vzbudím, tak se bude určitě zlobit. Jenže mě volá Hyu-chan a já si vzpomenu na Dai-chana a že o něj mám strach a chci jít za ním. "Musíme jít, honem, musíme jít," zatřesu se Satoshim, kdyby mě náhodou ještě nevnímal. Sice tím asi dost riskuju, ale moc nad tím teď nepřemýšlím. |
| |
| Docela spokojeně odpočívám a mám tak akorát náběh na to, abych usnul, když se Takanori posadí a trhne se mnou. Slyším, že ho někdo volá... Než stačím otevří oči, tak se mnou ještě začne Takanori třást, takže po něm mrštím nepříjemným pohledem hned, jakmile otevřu oči. "Tch," posadám se. vypadá to, že chce Takanori někam jít a já mám dojem,ž e teď bych ho stejně nezadržel, takže se i postavím. Sice s emi nechce, ale nic jiného mi nezbývá, krom jedné věci, ale na to není správný čas...ještě ne. |
| |
| Satoshi mě sice vraždí pohledem, ale teď nemám dost pudu sebezáchovy ani na to, abych se bál. Naštěstí nic nenamítá a rovnou se postaví, za což jsem vděčný a mírně se na něj usměju. Vydám se velmi rychle tam, kde slyším Hyunův hlas. Moc neberu ohledy na Satoshiho, chvílemi ho musím pomalu vléct, protože div neběžím, ale mohlo by se to počítat jako odplata za to, že mě takhle vlekl předtím. navíc, já ho asi těžko strhnu k zemi. Jen doufám, že nebude mít později pomstychtivou náladu. |
| |
| Takanoris e rozejde opravdu rychle,t edy skoro běží a já mám co dělat, abych ho stíhal. Ten kluk má v sobě neuvěřitelně moc energie na to, jak je prťavý. ale myslím,že tohle mu vrátím, snad...pokud se do té doby nerozhodnu jinak. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro Chvíli to sice trvá, ale nakonec se Taka-chan opravdu objeví. Vleče za sebou Satoshiho, což mě trošku překvapí a taky vyděsí, protože náš vztah není zrovna dobrý, a tak se instinktivně schovám za Hyuna, kde se cítím v bezpečí, ale zároveň mávám na Takanoriho, teda alespoň tak jak mi to moje rány dovolí. " Taka-chan! Tady jsem! " Zavolám na něj, abych ho navedl správným směrem. |
| |
| Naše snažení se podaří a i když Daisuke nevolá moc hlasitě, objeví se Takanori a běží k nám. Přitom za sebou vláčí nebo přímo táhne Satoshiho. Teda...ten to slíznul. pomyslím si, ale na Takanoriho i na Satoshiho se zasměji a zamávám. Spojené ruce mezi mnou a Daisukem se pohnou, jak se Daisuke schová za mě a za mými zády mává na Takanoriho. Otočím se a zakroutím hlavou. " Co děláš? Takanori to s ním přežil a kdyby si něco zkusil, tak jsem tu ještě já. " pozbudím ho a vypnu svojí hrud, aby sám Daisuke poznal, že se mnou se bát nemusí. Přitom stisknu jeho ruku, aby se nebál a předstoupil nebo se postavil vedle mě. Rozejdu se k Takanorimu a nechám na nich, jak se přivítají. " Teda, kde se flákáte...my jdeme na oběd.... i když tady Dai-chan prý ještě hlad nemá. " oznámím spíše Takanorimu, pochybuji, že by to Satoshiho zajímalo. Už podle toho, jak se tváří. |
| |
| Doběhneme k nim a já hned volnou rukou obejmu Dai-chana okolo krku, i když připoutaná druhá ruka mi brání se na něj řádně skočit jako bych to udělal jindy. "Dai-cha~~~n!" vyjádřím svou radost nad tím, že ho zase vidím. Když Hyun promluví, pustím Dai-chana a zamračím se na něj. "Jak my? Kde vy se touláte? Celý den jsem na vás nenarazil. Víte, jakou jsem měl starost?" našpulím rty s dětským zamračením. Satoshiho si teď vůbec nevšímám jako by byl jen nějaký můj doplněk. |
| |
| Zamračím se, dkyž se Takanori začne chovat takhle. Ani si nedává pozor na to, že jsme ještě připoutaní. A o co hůř...myslím, že teď budu muset trávit čas i s jeho přáteli...což bude opravdu odporné.. |
| |
| Hyun má pravdu, a tak se přestanu schovávat za jeho zády a stoupnu si tak, aby mě Taka-chan viděl a věděl kam má jít. Jsem opravdu rád, že jsme Taka-chana našli, ale mé nadšení mírně opadne když se mi pověsí okolo krku, i když ne tak pevně jako to dělá jindy, protože má volnou jen jednu ruku, stejně to zabolí a já sebou cuknu. " Ow..ne tak pevně Taka-chan. Tak nějak jsem spadl a bolí mě záda. " Zalžu, abych zbytečně Takanorimu nepřidělával starosti. " Stejně jsem ale rád, že jsme se konečně našli. " Řeknu s úsměvem." A kam máte vlastně namířeno? Nechcete se přidat k nám...teda pokud to nevadí. Nerad bych tě zase někde ztratil. " Nabídnu i když tuším, že Satoshiho to nijak zvlášť nepotěší. |
| |
| Takanori obejme Daisukeho a ten sebou cukne. Držím ho a cítím, jak ho to nejspíš bolí. Nemusím nic říkat a sám Daisuke to Takanorimu vysvětlí. Ovšem na jeho slova se zamračím. Takhle lhát i svému dobrému příteli....teda Daisuke-chan...to je mi blamáž. Nechám ty dva a podívám se na Satoshiho. " No vypadá to, že budeme chvili čtyřka.....máte nějaký dobrý tip, co dělat s tím, když jste svázaný? " zeptám se, protože nevím, zda by tihle dva souhlasili s prostým lenošením. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro "Jo,vypadáš tak.Možný ještě hůř." Ujistím ho pro případ pochybností.Nechám obrázek v jeho rukách,otočím na nový list,znova kreslím.Jeho přítomnost vypouštím. Jak se může tak blbě ptát.Copak si vymýšlím?Má kresba to byl on,jen jsem ho přikrášlil.Měl hubu od čokolády. Můj nový obraz je jeho s tím vysmátým obličejem.Nemůžu odolat a do jeho očí vnáším šílený výraz. |
| |
| Dai-chan zaskučí a já se zatvářím ustaraně. "Ty jsi zase upadnul? Jsi hrozně nešikovný! To protože jsem nebyl s tebou! Ty jsi na něj vůbec nedával pozor Hyu-chan! Už tě nespustím z očí," vychrlím na Daisukeho příval slov, ale aspoň ho pustím, abych mu ještě nějak neublížil. Až když se mě zeptají, co mám v plánu, tak jako bych si vzpoměl, že je Satoshi se mnou. Otočím se na něj a zatvářím se omluvně a provinile. "Promiň, nechtěl jsem tě tak vláčet, doufám že jsi v pořádku, jenom jsem měl velkou starost," omluvím se, i když jsem si jistý, že on si to na mě zapamatuje. "No mi nemáme nic na práci...ale nevím co chce dělat Satoshi, jestli můžeme jít s vámi...proč vlastně nejste spoutaní?" řeknu hraně ublíženě. Není to nijak fér. |
| |
| Dělám, že tady nejsem dokud na mně nezačne Takanori mluvit. Znovu ho zpražím nepříjemným pohledem. Nepříjemnějším enž ten předtím..měl by si uvědomit, s kým je to připoutaný dohromady a to rychle. "Nikam s 'nimi' nehodlám jít," řeknu ani ne tak nebezpečně jako chladně Takanorimu. Ten důraz na nimi je proto, abych upřesnil, že tím myslím Hyuna a Daie. Nehodlám si zkazit zbytek dne. |
| |
| Takanori mě obviní ze špatného hlídání, což mě urazí. Ty máš tak co povídat...ani nevíš, co tvůj nejlepší kámoš prožívá a budeš mě obvinovat..to tak. zlehka strčím do Takanoriho ramene, aby si nebral moje jméno jen tak ve spojení s obviněním. " Tak jako bacha.....já dával pozor..bohužel ke mě přišel už v tomto stavu." vysvětlím a nadechuji se, abych pokračoval, ale mrknu na Daisukeho a raději už dál nepokračuji a jen se Daisukeho usměji. Pozoruji, jak se Takanori omlouvám Satoshimu a musím uznat, že našel asi cestu, jak s ním jednat. Ovšem do chvile, kdy promluví, jen zakroutím hlavou." Přivázaný a stejně si mele pořád svojí. " poznamenám korejsky. Pak se obrátí a vypadá to, ze oběd se bude muset rozhodnout, ale toto nechám zatím na Takanorim . Jak však zahraje ublíženého, začnu se smát. "No víš, my máme fintu." nazvednu naše spoutané ruce, za které se držíme a provaz je převážně schovaný pod rukávy, které se trochu shrnou. "nenápadné a praktické. " odpovím a pustím naše ruce zase dolů, rukávy spadnou a já zlehka stisknu Daisukeho ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro Všimnu si toho, ale až po chvíli. Dám bokem obrázek mě s pusou plnou čokolády a trochu zvědavě se natáhnu ke Kurovi, abych viděl co teď kreslí. Zase mě? Ale já myslel, že mě nemá rád. Obzvlášť, když ví že bych ho rád poznal i blíže. Se zájmem sleduju vývoj obrázku a Kuro naštěstí nevypadá, že by si mě všímal. Zaujme mě, jak se v mých očích na obrázku objeví tak něják maniakální výraz. Ale líbí se mi. "Hm...myslíš, že jsem až takový šílenec?"Zeptám se tiše a jen dál koukám na obrázek. "Hele...dej mi prosím papír a tužku...chci tě zkusit nakreslit." Požádám ho a konečně zvednu oči k němu a zadívám se mu do tváře. |
| |
| To jak Takanori obviní Hyuna se mi vůbec nelíbí, protože to byl právě on, kdo se o mě celou tu dobu staral, a tak rychle zakroutím hlavou. " To přece vůbec není Hyunova vina. Jak říká...nebyl u toho, když jsem spadl, ale pak se o mě postaral, takže jsem mu vděčný. Vysvětlím a oplatím Hyunovi úsměv, který mi věnoval. chtěl bych teď být s Taka-chanem, ale nezdá se, že Satoshi je z toho nějak nadšený, což jsem ale docela čekal. Hyunově korejské poznámce se jen zasměji, protože to bylo docela trefné a konec konců si to můžu dovolit, když nám ti dva stejně nerozumí. Potom už jenom čekám jestli se Satoshi nakonec nechá přemluvit. |
| |
| Satoshi jak jsem čekal kategoricky odmítne. Nasadím nešťastný výraz, ale vím, že nma něj nic takového neplatí. "Jestli Satoshi nepůjde nemůžu s tím nic dělat..." řeknu, očividně pořád doufám, že si to rozmyslí, ale vím, že se to nestane. Když vidím, že ti dva jsou taky spoutaní vypadám hned spokojeněji. "To je pěkné," řeknu jenom, když vidím že se drží za ruce. Mě to ani nenapadlo, Satoshi by mě zabil. "Tak mi dávej na Dai-chana pozor pořád, když s ním nebudu," řeknu nakonec Hyunovi, když se ukáže, že za nic nemůže, ale já to ani nemyslel nijak vážně. |
| |
| Nad Takanoriho výrazem v obličeji jen pozvednu obočí. Myslím, že ví až moc dobře, že nikam s těma dvěma nepůjdu, i kdyby to měla být poslední věc, kterou na světě udělám, nebo právě proto. Pak se konečně pořádně podívám na daisukeho, který na tom není nijak moc dobře, jak se zdá. Lehce se usměji. "Vyadá to, že osud vrací prohřešky třikrát tak hodně, co?" neodpustím si poznámku. Očividně tím narážím na to, že mi předtím v autobusu dal facku... Nicméně tohle mě opravdu těší...má co mu patří. |
| |
| Tak to vypadá, že Takanori to vzdá a nepůjde s námi. To bych ještě tak nějak přešel, ale jak Satoshi udělá poznámku na Daisukeho, zašklebím se na něj. " To bych se být tebou bál udělat v budoucnu jediný krok, aby na tebe něco nespadlo za ty tvoje činy." udělám nepříjemnou poznámku na jeho adresu. Pak chytnu volnou rukou Takanoriho kolem ramen a přiblížím se k jeho uchu. " že se na něj ohlížíš, tak ho prostě odtáhneme...chceš jít s námi nebo ne?" špitám mu do ucha a po Satoshi jen občas hodím spiklenecký pohled. |
| |
| Po Satoshiho poznámce trošku posmutním. Vím, že jsem udělal chybu, ale už jsem se mu omluvil, tak by mě mohl nechat na pokoji, když vůbec neví o co jde a taky pochybuju, že on má slovo omluva vůbec ve slovníku, takže jeho poznámka byla dosti nemístná. Mírně se usměju na Hyuna, který mě brání a lehce stisknu jeho ruku za kterou mě drží. Pak ale jen zakroutím hlavou, aby se s ním nehádal, protože bych byl nerad kdyby kvůli mě vznikl nějaký zbytečný incident. Nakonec se jen otočím na Taka-chana. " Neboj se. Hyun na mě určitě dohlédne, ale stejně je škoda, že se mnou nepůjdeš...Doufám, že nás brzo rozvážou, abychom mohli být zase spolu, " řeknu Takanorimu s úsměvem a trošku vyčítavě pohlédnu na Satoshiho, i když vím, že mu to stejně bude naprosto ukradené. |
| |
| Je mi jasné, že nemám šanci Satoshiho přesvědčit. Jeho poznámka se mi vůbec nelíbí, Dai-chan si to nezasloužil. Ale já vím že jsem si zasloužil to co mi provedl a že to byla odplata... "Promiň Hyun-chan nemůžu ho k tomu nutit. nějak se protlučeme než nás rozvážou a pak se setkáme," reaguju na Hyunova slova. Jednak by to nebylo fér a taky vím, že bych pak asi dopadnul zle. "Dávaj mi pozor na Dai-chana. Neboj Dai-chan večer se uvidíme," rozloučím se tedy. Alespoň vím, že jsou v pořádku. |
| |
| Po Hyunově poznámce se lehce ušklíbnu. má pravdu, ale takhle je svět alespoň o něco zábavnější. "Uvidíme se zase někdy jindy," řeknu ne zrovna příjemným tónem. Pokud možno, tak mám teď horší náladu než obvykle. |
| |
| Tak ani po mojí nabídce Takanori odmítne a tak ho zase pustím. Jsem rád, že na mě Satoshi reagoval, i když ušklebkem. U něj jakákoliv reakce je znamení, že vnímal, co se mu řeklo. Přejdu k Daisukemu a stisknu jeho ruku, přitom druhou volnou mu zlehka pocuchám vlasy. " Já se o něj postarám...a večer se uvidíme...a doufám, že tě mezitím Satoshi nesežeře." dodám trochu Takanorimu dobré nálady, protože nevím, jak bude trávit a jak zvládne zbytek dne zrovna s ním. Zamávám jim na rozloučenou a pomalu se rozejdu k budově, kde má být oběd. Přesto je to spíš jen náznak, nechem ty dva se případně ještě rozloučit. |
| |
| Rychle se oklepu a začnu si upravovat vlasy, které mi Hyun pocuchal. Pak se jen z novu otočím na Taka- chana a položím mu ruku na rameno. " Tak se drž, " zašeptám mu do ucha tak, aby nás Satoshi neslyšel, protože bych se rád vyvaroval jeho dalších chladných a zrovna dvakrát ne přijemných pohledů a poznámek. Nakonec jim oboum jen zamávám na rozloučenou a vrátím se k Hyunovi. " Tak...Půjdeme se najíst? " Zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Stisknu mu ruku a usměji se. " Jistě..mám hlad jako vlk a tak musím rychle něco sníst, a ty taky potřebuješ jíst a nabrat sílu, takže si dáme vše, co pro nás zbylo. " řeknu nadšeně a už mířím k hlavní budově. Těsně před vchodem zastavím a chytnu Daisukeho a přitáhnu si ho k sobě, držím ho jednou rukou kolem pasu. " Z poznámek od toho blba si nevšímej.....podle mě je bud tak pitomý a nebo taky něco schovává, ale trápit se pro něj nemá cenu....a Taka bude v pořádku, všichni vědí, že je s ním. " hovořím korejsky a očima se ho snažím uklidnit, že Taka-chan bude v pořádku i večer. |
| |
| "Neboj se, já budu v pořádku." zasměju se Hyunově poznámce. "Dobře, uvidíme se až nás rozvážou," zamávám na ně ještě. pak se zase otočím na Satoshiho. je mi jasné, že se teď na mě bude zlobit a bude ve špatné náladě. "Kam tedy půjdeme my?" pípnu nebývale nesměle, abych ho náhodou nedráždil víc, než doteď. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro "Jak dlouho sebou zvládneš nešít?" zeptám se hodocela vážně. Docela by mě to zajímalo, i když doteď byl poměrně klidný. "Chci hrát na kytaru," vysvětlím mu. Myslím, že to půjde, kdyby budu hrát jen pomalé písničky, akordy bych měl chytat dobře i když mám k ruce přivázanou opici. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro "Asi tři sekundy," oznámím mu svůj odhad a vypláznu na něj jazyk. Už jsem se celkem otrkal, protože to nevypadalo, že by mi Satoshi chtěl nějak ublížit, takže si zase dovolím být drzý. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro "Buď můžu hrát na kytaru, nebo tě taky můžu rovnou na místě znásilnit, vyber si co je pro tebe příjemnější," promluvím na něj a jde poznat, že bych toho byl opravdu schopný. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro No tak...nesmíš se nachat...nebo s tebou bude zametat pořád...už to stačilo...nemyslí to vážně... snažím se v duchu přesvědčit. "Nevyhrožuj mi. Nemáš právo se ke mně chovat jako k nějaké tvé hračce a dělat si co chceš, jen protože jsi silnější než já," zamračím se a zatnu nehty do jeho ruky, kterou mi drží vlasy. Myslím že jsem ho už zařadil na svou černou listinu a tam kromě násilníků z naší školy a učitele Watanabeho není nikdo. Ale nenechám ho aby mi dál ubližoval. je stejný jako oni... |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Pustím mu vlasy a na okamžik se zamyslím... "Vyapdá to,ž e už se umíši bránit, výborně. Jen tak dál," řeknu po chvíli, pořád s tím skoro až spokojeným úsměvem. Myslím, že bych tohle do něj ještě před dvěma dny neřekl, že je schopnýs e takhle hezky bránit. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro "Když se ke mně někdo chová jako ty, tak se to ve mně probudí," zamračím se na něj. Nemám chuť ho vzít zase na milost, přestože mě nechal být. I když vím, že se moc dlouho mračit nevydržím. Alespoň ten strach už je pryč. A s takovou snad uvěřím, že mi Satoshi už nikdy neublíží a přestanu se ho bát docela. Přesto teď nic víc neřeknu a čekám, kam se rozhodne jít, nestojím o další konflikty. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro "Myslím, že tě začínám mít rád," řeknu pak, než se rozejdu ke své chatce. Jsem ale teď schopný se zastavit okamžitě, pokud se mu nebude chtít jít, teďnemám chuť se k němu chovat zle. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Hmm a to říká zrovna když já jeho začínám nesnášet, zamručím v duchu, ale nahlas neřeknu nic. Bylo by škoda, kdyby si to rozmyslel, jen protože bych mu řekl pravdu. Ne tahle věta to rozhodně nespraví. Myslím že to není člověk, ke kterému můžu cítit něco jiného, než lítost. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro "Když sebou nebudeš moc mrskat, tak ti můžu něco zahrát," řeknu mu potom, snad ho tohle trochu dotlačí být v klidu. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Moje pravá ruka dělá co on chce, když vezme kytaru. Ale když nebídne, že mi něco zahraje, odvrátím od něj pohled. Tehdy jsem ho prosil, s přátelskými úmysly, ale on...všechno to takhle dopadlo, jen protože mi nechtěl nic zahrát...tím to začalo...a skončilo to...ani na to nechci myslet. Raději na to nic neřeknu. Ať si hraje co chce. Já jen chci aby to rychle uteklo a my byli zase volní. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Jakmile se posadí i Takanori, tak si položím jeho ruk na svou nohu tak, abych mohl pohodlně hrát a nebylo to nepříjemné i jemu. Pak se dám do hraní pomalých písniček, to proto, abych stíhal chytat akordy, i když i takhle je to docela těžké. "Odešla ti tvá energie?" zeptám s eho,a le ani se na něj nepodívám, koukám se na své prsty. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro "Jen někteří lidé mi nestojí za to, abych jí plýtval," odpovím na jeho otázku. Asi mě pak bude mrzet, že jsem se k němu choval zle, ale te´d mě mrzí to, jak se chová on. jsko by mi to všechno dělal naschvál, vysmíval se mi. Alespoň už vím, co od něj můžu čekat a nebudu se snažit s ním dál vycházet. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro "Nesnášíš mě?" zeptáms e ho přímo. Vypadá to tak. Ne, že by mi to vadilo, hodně lidí mě nesnáší, jen nevím...snad bych byl radši, kdyby..ani nevím co. "Aale není se čemu divit, že?" dodám, aniž bych přestal hrát. Teď už nehraji žádnou písničku, spíš jen vybrnkávám jednu melodii dkola.. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Bylo by logické ho nesnášet, po tom, jak se ke mě od začátku chová. Ale není to tak jednoduché. Opravdu to bolí k někomu cítit něco negativního. Nedá se to ale říct tak jednoduše. Myslím že stejně převládá lítost. Je to ubohá osamělá bytost, která neví, co to je přátelství nebo láska. Chtěl jsem být jeho přítelem, ale teď už chci jen abychom žili tak, aby jsme jeden druhému nepřekáželi. Ve vzájkemné toleranci a nejlépe ignoraci. A myslím, že bude lepší, když ani te´d nic neřeknu. Co bych mu taky mohl říct? |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro "Mám zkončit?" zepám seho. Měl sjem dojem, že by se mu tohle líbilo, ale ne, spíš naopak. Navíc mě z nějakého důvodu znervózňuje, že se nechová jako pitomec. Asi jsem si moc zvyknul. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Nezní to jedovatě, nebo útočně, jsem teď spíš zklamaný a smutný. Moje emoce jsou stejně dětské jako předtím, takže je jasné, že to není žádná hluboká nenávist, co ze mě mluví. Takové emoce ani nejsem schopný. Být k němu připoutaný jsou větší a větší muka. Kdyby byl dál nepříjemný, bylo by to vlastně snažší. Teď nevím, jestli se mě snaží zase nějak zradit, nebo jestli to je nějaké přechodné období, než se zase rozčílí...jen vím, že se nesmím nechat oklamat tím jeho ohleduplným chováním. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro "Řekněme, že jsi mě hodně potěšil...řekl jsem snad, že tě začínám mít rád, ne? Přeber si to jak chceš, pokud nechceš, abych ti to vysvětlil," odpovím mu. Možná jakmile tenhle rozhovor skončí, tak...no co...něco se vymyslí. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro "Myslím že tvoje mít rád se od mého dost zásadně liší, takže pro mě to může sotva něco znamenat," odtuším na jeho slova. Mít rád někoho pro to jaký je...to je jediné, o co stojím. Jako mí přátelé, Dai-chan. Ale on tohle říká jen protože jsem udělal něco, co se mu z nějakého důvodu zamlouvalo. A to pro mě je opravdu ničím. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro "Myslíš si, že přestože zrovna moc nevěřím na lásku, tak nevím jaké to je někoho si oblíbit?" lehce si povzdechnu. Opravdu, někdy je tohle únavné. "Jsi zvláštní," dodám ještě a zní to docela jako konstatování a vzdání se tomuhle faktu zároveň. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro "Možná jsem zvláštní pro tebe. Ty jsi divný, jsi izolovaný od všech a proto lidem nerozumíš. Rozumíš jim dokonce míň, než dítě jako jsem já," řeknu a konečně se na něj na chvíli podívám, než zase uhnu pohledem. Nechci od něj už jnic slyšet...navíc při tomhle tempu se brzy nanejvýš znovu rozčílí. Ale já mu nemíním lhát. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro "Možná sjem divný, možná s lidmi moc nemluvím, ale to enznamená, že jim nerozumím. V ěnkterých lidech se pravda nevyznám, ale to je někdy normální. A tím, že jsi zvláštní jsem nemysel nic zlého. Jsi zajímavý...a děláš obvykle opačné věci, než já. Zatímco já si k sobě moc lidí nepouštím, ty se snažíš spřátelit s každým. Navíc se neumíš moc dlouho na nikoho zlobit, rychle se ze všeho vzpamatováváš...a tak..hmmm..." odložím kytaru vedle sebe, protože ji teď už stejně nebudu potřebovat, snad. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Nenech se oklamat Takanori..nebuď hlupák...ještě nikdy ses od něj nedočkal ničeho dobrého... napomínám se v duchu. Nerozumím...ale nenechám ho... "Máš pravdu, jsem naprosto odlišní a tak spolu nemůžeme nikdy vycházet," vyložím si nakonec jeho slova po svém. Řeknu to spíš smutně. Tolik jsem se snažil... |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Pookud se chceš přátelit, klidně, nebudu mít proti tomu nic, protože i když jsme odlišní, zrovna tohle je docela zábavné. Kdyby byli všichni stejní, svět by byl neskutečně nudný," promluvím. Možná si teď odporujis tím, co sjem říkal předtím, ale předtím sjem taky neřekl všechno... |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Tolik jsem se snažil, abychom byli přátele a ve chvéíli, kdy já sám vidím, že to nejde, kdy ho začnu snad nesnášet...nebo něco tomu velmi podobného, mi řekne tohle. Složím hlavu alespoň do té dlaně, kterou mám volnou a zakroutím hlavou. Už tomu nerozumím. Nechci už nic slyšet. "Už to nejde," řeknu jenom. Po tom všem, jak bych mohl ještě chtít něco tak nemožného zkoušet? |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro "Že tohle říkáš zrovna ty," neodpustím si poznámku. Na to, jak moc se předtím snažil,...tohle mi k němu nesedí. Nakloním se k němu, tak abych mu mohl pošeptat něco do ucha, skoro jako nějaké tajemství. "Myslíš, že tě jde ve třídě přehlédnout? Jsi tam snad úplně všude, chvíli se díváš s okna, pak mluvíš se spolužáky o svém štěněti, Dai-chanovi, a pak pobíháš jako blázen po celé třídě a děláš ze sebe šaška. Docela ti závidím...i když já takový nebudu. Je to velmi příjemn změna, od toho ostatného šedivého," promluvím šeptem. Nevím jestli se ho snažím zmást ejště víc, než už je, nebo jestli mě to baví, nebo proto, že chci, aby tohle věděl...nemám ponětí. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro "Co...co ode mě vlastně chceš? Já nestojím o žádné lži..." dokážu ze sebe dostat. Můžu těžko čekat, že pokud se mě snaží obelhat, tak mi to řekne. Ale nevím co jiného dělat. V jednu chvíli mě nesnáší, ubližuje mi a odstrkuje mě od sebe. Vyděsí mě a raní...a pak chce mermomocí baychom byli přátele...po tom všem tvrdohlavém odmítání...jak bych mu mohl věřit...přesto ve mě hlodá pochybnost... |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro "Zvykl jsem si na to, že věčeně všude aktivně běháš...a možná mě taky bavilo, když jsi se snažil se se mnou spřátelit...ale to v jakém jsi teďstavu...nelíbí se mi to," dodám. Nevím o co se snažím, jestli o to, aby mě opravdu nezačal nesnášet, nebo se mu prostě opravdu chci snažit trochu pomoct. Opravdu nevím. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro "Tak proč...? Proč jsi mi tolik ublížil?" řeknu potichu. Nemám ve zvyku lidem něco vyčítat. Když mi něco provedou, smířím se s tím, třeba jim to vrátím, ale nestěžuju si, nevyčítám. Ale Satoshi mě mate...už opravdu nevím...myslím že chci být daleko od něj taky pro to, že mě právě tolik mate. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro "Protože...ne, nemůžu ti to říct. ale řeknu ti to tak, že to není kvůli tobě...povím ti o cojde, až pokud se budeme znát lépe," odpovím mu a trochu se zamyslím. Ještě tady něco chybí. "Ještě jsem se ti neomluvil..takže se omlouvám," dodám. Myslím, že bych měl... |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Nakonec udělám něco, čeho bych mohl litovat, ale je to ke mně perfektně se hodící přirozená reakce na situaci, i když je to Satoshi s kým tu jsem. Pomalu mu položím hlavu do lína a schoulím se jako štěně tak, aby mi neviděl do tváře. Možná je to tak trochu zkouška co udělá, ale hlavně se potřebuju uklidnit a lidské teplo, to je to, co nejvíc uklidňuje. Nechci už mluvit, ani nic dělat...mírně se třesu. Opravdu ještě na tohle nejsem připravený a přitom se to děje...proč jenom? |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Možná bych měl udělat něco většího, ale nevím, vypadá to, že se potřebuje jen uklidnit, takže položím volnou ruku na jeho vasy. Snad mu i tohle pomůže, i když si nejsem jistý, ale co si pamatuji, mělo by to pomoct, alespoň trochu. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro A je to tak zvláštní, protože vím, že ještě nedávno by mě za tohle zabil... Opravdu nevím, co budu dělat, ale myslím, že ho nedovedu nesnášet, po tomhle, ať už bych mu sebevíc vyčítal všechno co mi udělal. Ale teď chci jen odpočívat a na nic nemyslet. Všechno mě teď tak mate a zraňuje, jsem opravdu hloupý. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Zůstanu takhle sedět, aniž bych se pohnul, protože by ho to rušilo. Myslím, že to zvládnu vpohodě, pokud tu nebude takhle ležet tři hodiny, to bych nepřežil ani já, i když nejsem tak energický jako on. Vlastně se do té doby asi uklidní a pokusí se hopsat po stromech...nebo po lidech. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Satoshi asi nemá moc pohodlí, když musí sedět a já mu ležím v klíně, ale to teď samozřejmě nevnímám, stejně jako to, že poloha je nepohodlná i pro mě a až se proberu, budu zřejmě taky celý zdřevěnělý. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Pak si zase vytáhnu psp a začnu na něm hrát jednoduchou hru, kterou zvládnu i jednou rukou. Alespoň nějak musím zabít čas, než se Taka zase vzbudí. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro "Pro..promiň," dostanu ze sebe pořád trochu ospale. Ani nevím, jestli se omlouvám za to, že jsem si mu lehnul na chvíli do klína, nebo že jsem na něj byl tak přísný, jak to nemám ve zvyku. Protřu si oči a snažím se probrat. Zajímalo by mě, jak ještě dlouho... |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro "Proč se omlouváš?" zeptám se ho. Nemám totiž nejmenší tušení kvůli čemu by mohl. "Odpočinul sis dostatečně?" položím mu ještě další otázku. Jen tak... |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro "No já...byl jsem nepříjemný a taky jsem ti zavazel...nějak jsem...byl jsem trochu zmatený tak promiň," pokusím se to nějak vysvětlit a trochu nejistě si prohrábnu vlasy. Vypadám te´d jako ztracené štěně, ještě pořád jsem se úplně nevzpamatoval. Vím ale, že jakmile nás rozpoutají, budu zase sám sebou. Protože Satoshi je důvod mojí nejistoty. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Nevím co bych teď mohl udělat...hmmm...ještě to nevypadá, že by měl být večer...no..ale i tak, možná by neuškodilo..něco. Ale to ještě chvíli počká. "Co chceš teď dělat?" |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro "Já opravdu nevím," zakroutím hlavou. Doukud mám k sobě připoutaného Satoshiho, devbadesát procent mých obvyklých aktivit padá. A já mám pořád obavu cokoli navrhovat, i kdyby mě něco napadlo, což se asi nestane. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro " Tak to bycom měli radši rychle vyrazit, ať mě nesníš. Já sice moc hlad nemám, ale něco malého si asi přece jen dám, " řeknu s úsměvem a vydám se s Hyunem směrem k jídelně. Vlastně spíš než, že nemám chlad mě trápí nechuť. Nějak mě po tom ošetřování přešla chuˇk jídlu, ale když už bude Hyun jíst, tak ho v tom přece nemůžu nechat samotného. Jeho pohyb před jídelnou mě trochu překvapí, ale už si na jeho nečekané pohyby začínám pomalu zvykat, takže se jen usměju. " Já vím....raděj ho už ani moc neposlouchám. Je jedovatý jako had, ale myslím, že Taka-chan to s ním nějak zvládne, tekže klidně můžeme jít na to jídlo, " řeknu, aby o mě neměl strach. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Po zastavení před jídelnou se usměje a vysvětlí, že se nebojí. " Tak to jsem rád a ted jdeme...." řeknu a vyrazím dovnitř do jídelny. Opravdu nám tu zbylo jídlo a tak nám to dají a já počkám, dokud nemá nandáno i Daisuke a potom se i s ním posadím k nejbližšímu stolu. " Tak a koukej jíst...budeme tu tak dlouho, dokud to nesníš a pokud ti to bude trvat, budu tě krmit. " upozorním ho a pustím se do jídla. Sice mi to ze začátku moc nejde, ale najdu si způsob, jak se najíst jen jednou rukou. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro " Já.. Já to ale opravdu všechno nesním, " řeknu velmi opatrně, protože jsem zvyklý, že máma mi vždycky hrozně nadává a křičí, když nesním její jídlo. Ještě chvíli jen tak sedím a pozoruju Hyuna při jídle, ale nakonec se taky přeci jen rozhodnu něco zakousnout, protože vím, že pozděj hlad možná dostanu, a tak bych měl sníst alespoň část ze své porce. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Za chvili přeci jen začne pomalu jíst. Já jsem skoro nakonci a tak dojím a jen ho pozoruji. "Nechvátej a až nebudeš moct, tak se nepřemáhej." poznamenám v klidu a nechám ho jíst. Protože pak tě budu krmit já a určitě do tebe něco dalšího dostanu. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro " Tak dobře. Určitě něco sním, kdybychom náhodou dostali hladovku nebo tak něco, ale opravdu nevím kolik toho bude, " řeknu a pustím se do jídla. Jím celkem pomalu, takže Hyun dojí o dost dříve než já a to ještě něco, co už jsem opravdu nemohl sníst, na talíři nechám. Vlastně je toho skoro polovina, ale já už mám dost. " Tak vidím, že jsi skončil a já taky. Kam půjdeme teď? " Zeptám se zvědavě. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Nahnu se k němu a přitáhnu si ho. "Ted půjdeme do chatky a potom si dáme třeba procházku či tak něco. " a jak ho mám tak blízko, nahnu se a chystám mu dát pusu i tady. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro " Ne to už určitě nedostaneš. Jsem plny...Opravdu, " řeknu, abych ho ujistil, že hlad už nemám ani trošku. Hyun se ke mě nahne a vysvětlí mi co má zhruba v plánu a mě to připadá jako docela dobrý nápad a tak jen s úsměvem přikývnu. " Tak dobře. S tím souhlasím, " řeknu nakonec. Pak si ale všimnu, co se chystá udělat a zrudnu. Chvíli dost vážně uvažuju o tom, že bych uhnul, ale vzhledem k tomu, že tu není moc lidí, kteří by nás mohli vidět ho nakonec nechám, aby pohyb dokončil. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Vzdálím se a nechám talíře tam, kde jsou. " Tak jdeme....směr chatka. " ujasním to a pomůžu mu vstát. Na to vyjdu z jídelny a už si to mířím do naší chatky. " Máš na něco chut a nebo jsi plný, že se sotva hneš?" zajímám se a podpírám ho lehce při chůzi, aby se nezranil ještě víc, než je. |
| |
| soukromá zpráva od Daigo pro " A co jinýho krom počítačů a učení tě zajímá?" zeptám se , abych z něho dostal co nejvíce informací. "Co se mě týče já jsem většinou venku, doma mě to nebaví a tak vždycky někam vyrazím a dělám, co se dá." Svěřím mu něco o sobě ačkoliv to není mým zvykem. |
| |
| soukromá zpráva od Goro pro Podívám se na Daiga, který mi něco málo o sobě rekl. " A co tak venku děláš? Já..znám tě jen ze školy a tam toho opravdu moc nepoznám. " zkusím se zeptat na něco z jeho života a hovořit s ním tak, jako hovořím s lidmi po chatu. I když v realu jsem to takto nedělal. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro řeknu zamyšleným hlasem a k předchozí diskusi se nevracím. Nějakou dobu jen tak jdu, mlčím, a vypadám poměrně zamyšleně, než se zastavím a krátce rozhlédnu kolem sebe. "Tady nic není. Marná snaha," pořád se zdá, že jsem myšlenkami někde úplně jinde a milovník sci-fi by mohl říci, že za mě mluví někdo zcela jiný. Pak se můj pohled stočí k Moriovi. "Vrátíme se," oznámím prostě, ale je cítit i ona nevyřčená otázka, zda to tak chce i on. |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro Otočím se a vydáme se spolu zpět do tábora "No jo... jenže co budeme dělat dál? Ty kameny musí být velké jako hrášek. Jinak nechápu, jak to, že jsme zatím žádný nenašli."postěžuji si i když vím, že je to lež jako věž. Ale přece to nemůže vadit, dělám to přece proto, abych se s ním sblížil. Musím to vydržet, ten kámen zatím zůstane hezky v mé kapse. Podívám se na Jiroua, nemohu si pomoci, ale usměji se na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro pokrčím znuděně rameny a zdá se, že jsem to už zase já. Dokonce i v očích se mi zablýsko. "Mám docela žízeň. Takže nový plán - dojdeme si pro pití a pak zapadneme někam do chládku nebo na sluníčko, jak chceš," navrhnu a protáhnu se. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro "Ano,jsi takový.Jen blázen se chová jako ty ke mě.Riskuješ a víš to." Odpálkuju ho.Nereaguji na žádost,dál kreslím. To tak,ti dám tužku a kreslit budu krví?Počkej si. Dokreslím jeho obrázek,dám mu ho. S ním i můj blok,tužku. Položím se,zavřu oči.Je mi jedno,co bude kreslit.Já budu odpočívat.Nejsem zvědavý na ten jeho jakoby výtvor. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro Dám si prst před pusu a vypádá to, jakobych přemýšlel. "Teda myslíš, že jsem blázen jenom proto, že se o tebe zájímám? Ty by si nechtěl mít kamaráda? Alei tak...tohohle svého bláznovství se nevzdám...i když tím riskuju." Nakonec se vítězně zašklebím a vezmu si od něj tužku s blokem. "Díky." Usměju se a začnu kreslit. Normálně sice moc kreslit neumím, ale o dost lepší to je, když kreslím mangou. Strávil jsem dost času v nemocnici a někdy to byl jedinný způsob jak se zabavit. Takže zkouším Kura nakreslit mangou. A povede se mi to dost slušně řekl bych. Když však dokreslím, odložím blok a lehnu si vedle něj. Koukám na mraky a jen tak odpočívám. |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro "Doufám, že tohle ti nebude činit potíže. Ne?"zadoufám. Sice bych raději vykonal potřebu v přírodě, ale když není zbytí. A záchody jsou celkem blízko jídelně, kde je pití. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro paní nepříjemnost se do hlasu vrátila a je docela naštvaná, že s tím vykonáváním potřeby nedáš pokoj. "Řekni mi jediný důvod, proč bych měl souhlasit. Nestojím o asistování při něčem takovém," odmlčím se "Jestli se počůráš, tvá věc," pokrčím rameny. Jenže to, co mi leze z pusy není to v co doufám, že udělá, a mám pocit, že celé tohle divadlo je hrozně neefektivní a skončí zle. Ten kluk není tak nepříjemný, abych mu chtěl provést úmyslně něco zlého. |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro "A jak jsem říkal... copak ty bys byl rád, kdybych s tebou byl po zbytek dne a smrděl po moči?"zaskřípu vztekle zuby. Najednou se zastavím a prostě aniž bych se ho ptal zamířím k záchodům. "A já jdu a basta..." |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro Poprvé a naposledy, tohle na něm už víckrát zkoušet nebudu, protože to víc rozčiluje mě než jeho a po takové době se to minulo účinkem. Otočím se k němu čelem, nakrčím čelo. "Nikam nejdeš, není důvod," zavrtím rozhodnutě hlavou, přestanu na něj zírat a táhnu ho úplně jiným směrem. |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro Zapřu se nohama a táhnu pořád tím samým směrem, tedy k záchodům. "No tak! Nech toho! Chceš se tu snad takhle přetahovat jako malí kluci?"řeknu otráveně z toho, jak je arogantní a vůbec mi nechce vyhovět. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro zasyčím varovně a trhnu silně rukou, až toho sám lituji "Jdeme! A už se o tom nehodlám víc bavit," nemračím se, jen chlapce na druhé straně provázku probodávám opravdu nenávistným pohledem. |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro Zadívám se mu do očí, zamračen a v očích se mi zrcadlí zloba. "To, že ty "chceš" mi je úplně ukradené! Jsi tak děsně arogantní, že mě nenecháš ani vykonat to co zrovna nutně potřebuji! Jenom proto, že ti to není zrovna po chuti!"zvýším zlostně hlas. Nehodlám se tak snadno vzdát, ještě urputněji zabořím paty do země a nehodlám se hnout ani o píď. Tedy až na to, že se ho stále snažím táhnout směrem, kterým chci jít já. Byl jsem na něj naštvaný, to mi dodávalo odvahu jeho nenávistný pohled opětovat. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro "Tak se s tím zkrátka smiř!" syknu znovu "Protože ty nic nutně nepotřebuješ." |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro ještě několik dlouhých okamžiků na Moria zblízka hledím, než jeho ruku pustím a zase se odtáhnu do vhodné vzdálenosti. Je roztomilý i když se vzteká, tohle vážně není možné. "Tak se přestaň marně vzpírat." |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro "Nejsi můj šéf!" mračím se na něj "Tak a dost... mám toho právě plné zuby."sklopím pohled k naším svázaným rukám a začnu se volnou rukou zabývat uzlem, který se snažím rozvázat. "Jestli nás potrestají je to jen tvá vina."vztekle zatáhnu za uzel, šlo to těžce. Po tom co tak rukou škubl se uzel ještě víc utáhl a tak šel špatně rozvázat. "Nenechám se tady... utlačovat, takovým... arogantním.... pitomcem! Tohle je svobodná země!"brblám si rozhněvaně pod nosem. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro ani nedořeknu, jen bych opakoval jeho vlastní slova. Místo toho se rozhodnu zasáhnout. Sám jsem se dostal do situace, ze které je těžké vybruslit nějak normálně, aniž bych vše neprozradil. A tak se znovu vrhnu po Moriovi, opět ve snaze chytit jeho ruku a odtrhnout ji od uzlu. "Nebuď hlupák. Jestli dostaneme trest, budeme zase spolu," hlesnu polohlasně, trochu naštvaně, a snažím se mu zabránit v tom, co chce udělat. |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro Buď povolím a půjdu s ním na záchod, což se mi skutečně moc nechce, nebo si budu stát za svým, rozvážeme se a budeme mít problém. Ten budeme mít určitě, cožpak je možnost, že by si toho nevšimli? Naši profesoři..? Nebo.. bych ho mohl strhnout k zemi, nechat, aby se počůral a pak by nebyl problém. Skoro. "Výborně," škodolibě se usměju "Budeme jako staří manželé," zašklebím se. Tentokrát už vážně i pro sebe, divadlo s tím nemá co dělat, a začnu rozvazovat vlastní uzel. Klidně bych tam mohl jít, jenže toto 'bezvýchodno' je neúnosné. Ani jeden vítěz. Rozvážu uzel, ustoupím o krok a založím si ruce na prsou. "A nepochčij ho." |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro S odporem vejdu dovnitř, ale vykonám to kvůli čemu jsem tu byl. Odolám pokušení vykřiknout "Svoboda!" abych Jiroua venku trochu poškádlil. Opravdu dávám pozor, abych provaz náhodou neskončil v záchodové míse. Když jsem hotový, umyji si ruce, aby neměl Jirou nějaké kecy a zase se k němu vrátím "Tak co? Byl to takový horor?"řeknu a podám mu konec provazu, aby se mohl zase přivázat, samozřejmě, že suchý. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro "Vlastně ne. Měla jsi pravdu, miláčku, ta chvíle samoty mi jen a jen prospěla," pokřiveně se usměju, vezmu provázek a pokusím si ho zavázat stejně, jako byl až dosud. Zvednu se ze země. |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro "Moc vtipné."řeknu a čekám až se zase zaváže "Takže... všechno v pořádku?"zeptám se a znovu ho pozoruji. Už jsem trochu vychladl, ale pořád jsem v sobě vnímal tu zlobu, která nestačila vyjít na povrch. Přesto, ale mluvím klidně a už i celkem přívětivě "Promiň, že jsem ti nadával. Trochu jsem se.. rozčílil. Nechtěl jsem tě urážet."omluvím se mu za to, že jsem ho nazýval arogantním a blbcem. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro Prohlížím si jej od hlavy až k patě, zkoumavě, mé nepřátelství už vyprchalo, ale to neznamená, že je pryč i chuť dobírat si ho. "V pořádku, drahá, už si tím nelámej hlavu. Jen jsem nechtěl, abys na sebe patlala ty chemické kašičky, sluší ti to tak, jak jsi," hrozně mile se usměju a pohladím ho po tváři, přesně tak, jako by to udělal nějaký manžel v hloupém romantickém filmu. "Hurá do chatky," pronesu neradostně. Svěsím ruku, otřu si ji do kalhot a vyrazím k chatkám. |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro Sklopím na chvíli oči k zemi, ale jen na chvíli, znovu se na něj zadívám i když mi tváře hořeli. "Nech toho... děláš, jako kdybych byl nějaká slečinka."zaprotestuji slabě. Věděl jsem, že si ze mě dělá legraci, ale... za to pohlazení to stálo. "A co v chatce?"zeptám se a jdu za ním. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro vyhrknu první, co mě napadne, načež se rozhodnu toho nechat. Nutí mě to totiž uvažovat o zvrácenostech. "Konec hry. Co v chatce nevím, karty?" pokrčím rameny "Už mě to venku moc nebaví, co nic, tu nic. Nemyslíš?" rozhlídnu se, kdo z našich je někde poblíž.. a zvlášť pátrám po tom, jestli tady není ten jeho kamarádíček. |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro "Karty? Možná nějaké mám. Přivezl jsem si i nějakou deskovou hru... pro dešťové dny a tak."pokrčím rameny. Všimnu si, že se rozhlíží "Jasně. To je pravda. Stejně tak jako tak nás večer osvobodí z pout takže je to jedno."odmlčím se. "Hledáš něco? Pořád ty kameny?" |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro Chytnu se Hyuna, který mi pomáhá vstát a pomalu s ním opustím jídelnu. Jsem najezený až až, a tak na jeho otázku nemusím hledat odpověď nijak douho. "Já jsem určitě plný. Není to tak hrozné, že bych se nemohl ani hnout, ale mám dost," řeknu a lehce se na něj pousměju, alespoň tolik co mi bolest dovolí. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Dělám jako nic a dál postupuji." Tak to chce se vytrávit...máš nápad, co by jsi zvládnul dělat?" ptám se a přitom v hlavě se mi rýsuje plán, jak se dostat tomuto klučinovi více pod kůži. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro ujistím ho s nepatrným úsměvem na rtech. Myslím, možná i vím, že kdyby se teď ti dva sešli a začali se bavit tak, jak to běžně dělají. ujely by mi nervy. Nemám sice nic proti rozpustilému chování, jenže když vím, že Morio dokáže být i ryze vážný a bavit se jako dospělý, ačkoliv to není ten správný výraz, řekněme an úrovni, bude neúnosné vidět, jak padá zpátky. Přičemž je mi jasné, že i já se dnes choval pod úroveň a omlouvat to "osudovou hrou" by bylo pošetilé. "Kolik času ještě zbývá, než nás rozvážou? Stále hodiny?" zeptám se nezaujatě a vstoupím jako první do naší chatky, pak zaváhám, kam si sednout. |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro "Mám se podívat po těch kartách?"zeptám se a jdu ke skříni, kde máme oblečení. Volnou rukou otevřu dvířka ""Někde bych je tu měl mít. To vím určitě."řeknu Jirouovy a prohledávám ten bordel, který jsem tam měl. Ne oblečení, ale věci, jako hygienické potřeby, MP2, sluchátka, nějaké sladkosti a tak dále. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro "To je na tobě. Já kromě prší karetní hry moc neznám, vlastně ani to už ne. Naposledy jsem to hrál, když mi bylo čtrnáct," oznámím nevinně. Moriovy věci si prohlížím jen zběžně. Žádnou z nich neberu, ani na ni nekoukám z nepřiměřené vzdálenosti. Stejně tam není nic moc zajímavého, až na ty sladkosti. Chvíli váhám, ale mé chuťové buňky nebo nevím co si vyžádají své. "Nemáš mléčnou? Nebo hořkou? .. Čokoládu myslím, odkoupil bych ji," nevzrušeně se na něj podívám. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro Uwááh...to ne ...Co to dělá? Panikařím v duchu, ale na venek se snažím chovat jako by nic, stejně tak jako to dělá Hyun. Chvíli se mi to celkem daří, ale netrvá dlouho a cítím jak mi rudne obličej, a tak raději nasměruju svůj pohled k zemi, tak aby to neviděl. Ještě nějakou dobu jsem v rozpacích, takže mi chvíli trvá než si uvědomím, že se mě Hyun na něco ptá. " No já nevím...vcelku nic mě nenapadá. Ty snad máš nějaký návrh? " Zeptám se a snažím se, aby se mi při tom netřepal hlas. |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro "Aha! Tady jsou."řeknu s vítězným úsměvem "Já ti prší znovu připomenu. Pak už umím jenom "Vole padni" a pak ještě ty... Kvartetové karty."pokrčím rameny a zase skříň zavřu. "Nebo ještě Černého Petra, ale to bychom na to museli být aspoň tři, aby to o něčem bylo."ukáži mu karty zavázané gumičkou "Půjdeme na tvou postel nebo na moji?"zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Nasadím pohled znova jakoby nic a svůj zkoumavý skryji. " Ano...mám..půjdeme se projít, co ty na to?" navrhnu a ukáži směrem k lesu, kde je cesta k jezeru. Přitom ho zlehka stisknu na zadku a přitáhnu si ho. Jen tak, aniž bych to vysvětloval, mu dám pusu na tvář. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro Vyslechnu jeho návrh a docela se mi zamlouvá. No s pomocí tu procházku určitě zvládnu a budu alespoň chvíli venku. Ještě chvíli si to rozmýšlím, ale netrvá zas tak dlouho a já přikývnu. " Tak dobře. To vůbec není špatný nápad. Alespoň se nebudeme nudit. " Přijmu jeho návrh s úsměvem a pokračuju dál, kam mě Hyun vede. Ani jsem se ještě pořádně nevzpamatoval z toho co udělal Hyun před chvílí a on mě musí zase takhle vyvest z míry. Neuběhnou ani dvě sekundy po tom, co mi dal Hyun pusu a já jsem zase rudý jako rajče a musím zase hledět na zem, aby to nebylo tak vidět. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Pustím jeho obličej a stále ho držím za zadek, vedu k chatce. " Tak si vememe jen něco málo na cestu....hm..vodu či třeba foták a vydáme se na procházku....uvidíme, jaký tu mají okolí." hovořím a usmívám se stále přirozeně jako bych nic předtím neudělal nenormálního. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro Zamířím do chatky, kam chce jít Hyun, přestože mě moc nenapadá co bych si měl sebou vzít, jelikož foťák stejně nemám a vodu u sebe taky nemám. " Tak dobře...jsem docela zvědavý jak tady okolí vypadá. Většinu času totiž trávím doma ve městě, kvůli mámě, takže se do přírody moc nedostanu, " řeknu s úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Posadil jsem si ho schválně spodní postel a tak se dostanu ke svým věcem aniž bych ho nějak zatěžoval. Do batohu dám láhev s vodou, foták a taky nějaké sušenky. Hodím batoh na záda a pomůžu Daisukemu vstát. " Tak a kterým směrem vyrazíme?" zeptám se, zatímco koukám z chatky a všude je skoro les. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro Chvíli jen s úsměvem pozoruju jak pobíhá kolem a hází věci do batohu. Přemýšlím zda na něco nezapoměl, ale zdá se že ně, a tak počkám až si hodí batoh na záda a pomůže mi vstát. " Víš, že si teď tak trochu připadám jako invalida, " zasměju se, ale vzápětí ucítím bodavou bolest z ran na těle, tekže se rychle smát přestanu. " Ow....vážně ti nevadí, že se o mě musíš takhle starat? " Zeptám se pro jistotu ještě jednou a pak se rozhlídnu po okolí. " No já nevím, ale rád bych si prošel tady ten les. Co ty na to? Zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Otočím se na okolí a zadívám se s ním, kam asi tak půjdeme. " Jo, les je výborný nápad. Tak jdeme, třeba najdeme houby." zasměji se a znova rukou sjedu na jeho zadek a s touto záchranou s ním mířím do lesa. Sice vím, že je to nepraktické, ale mě se ten jeho zadeček líbí. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro Dokreslil?To jsem mu to půjčil kvůli jednomu obrázku? Moje nespokojenost se objeví ve výrazu tváře. "Skončil jsi?Nechtěl by jsi toho nakreslit víc,než mě zase za pět minut otravovat?" Vyjedu po něm,oko zavřu.Sluníčko mě uspává,nechce se mi nic dělat. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro s jemným úsměvem na rtech si vezmu čokoládu a první dvě řady začnu lámat na jednotlivé čtverečky, aniž bych ji rozbalil. "Klidně na mou, na tomhle opravdu nezáleží," začnu čokoládu rozbalovat "Stejně už na všech spalo tolik lidí, že jen při pomyšlení na to se mi dělá zle. A těch věcí, které tam mohli dělat," zavrtím hlavou. Neměl jsem na mysli zrovna sexuální praktiky, i když ty mě napadly jako první, ale stejně hrůzné je i upocené tělo nebo mokré údy a plavky, nejlépe z nějakého špinavého potoka nebo jezera. "Vezmi si. Když už je tvá," věnuji chlapci další milý úsměv. Sice to není úsměv z prostého přátelství, nýbrž z vděčnosti nad pohostinností, ale i ten je lepší než žádný. "Ty to máš v životě vážně těžké, co?" upustím od běžného tónu i chování, posadím se a strčím si do úst jeden čtvereček lahodné sladké hmoty. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro " Tak dobře, ale hlavně nesbírej ty houby co jsou červené a mají bílé skvrny, dobře? Ty vsice sníst můžem, ale asi jenom jednou, " řeknu a znovu se krátce zasměju. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro V lese zpomalým, protože musíme dávat pozor na kameny a kořeny stromů. " Je tu ale krásně klid..až je to divný, kam se všichni ztratili." poznamenám a vedu svého mazlíčka, na kterého musím dávat pozor. Les je to prostorný a místy je vidět mýtinka a v jednu chvili se dokonce zdá, že je vidět jezero. |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro Svým způsobem. Ale... Mám přátele, tedy kamaráda... Osamu. Známe se už od malička a je to můj nejlepší kamarád. Takže to není zase tak hrozný."pokrčím rameny a nakonec si přece jen vezmu jeden čtvereček čokolády a sednu si k němu na postel. "Tak jak jsem říkal... mí rodiče jsou právníci. Není divu, že ani nesledují kolik jejich dítěti je let."pokrčím rameny. "Nech to být... takže... zahrajeme si prší?"zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro Otočím se k němu a koukám, že se mu vůbec nelíbí, že už jsem dokreslil. Usměju se na něj. "No jo...to dělá to sluníčko. Chce se mi tady spát...uspává." Zívnu si a zase zavřu oči. Nepatrně se posunu blíže k němu. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro " No tak dobře já budu sbírat ty hnědé a ty barevné ti nechám když se ti tolik líbí, " poznamenám s úsměvem. Okolí je opravdu nádherné a ticho mi vyhovuje, i když je opravdu zvláštní, že tu nikdo jiný není. " Ah... není to jezero? Půjdeme se podívat? " Zeptám se Hyuna, jakmile si všimnu, že je v dálce něco, co alespoň vypadá jako jezero. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Les ustoupí a objeví se malá louka, která přechází do písčitého břehu, které obklopuje celé jezero. Až na pár útesů vdálce. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro "Omlouvám se," omluvím se lhostejným tónem a na téma příšerných rodičů už nic neříkám. "Zahrajeme, to je těžké říct, varoval jsem tě před tím, jak na tom jsem," do úst vlétne další čtvereček, zbytek čokolády pak položím vedle sebe, aby nepřekážela. "Abych pravdu řekl, když jste s Osamou, vypadáte jako jedni z těch největších potrhlíků od nás ze třídy. Když jsi sám, třeba teď se mnou, je jedno, že je to poprvé a naposledy, připadáš mi víc rozumný." |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro "Tak se na to podívejme... já ti připomenu co jaká karta umí a pak si to zkusíme zahrát. Není to těžké."ujistím ho a zvednu listovou sedmu "Sedmičky. To jsou hrozný potvory. Když mi hodíš sedmičku, tak si lížu dvě karty."pak ukáži žaludové eso "Tímhle mě vlastně na jedno kolo zastavíš. Tady tohle je měnič, tím si můžeš změnit třeba srdce na listy nebo koule na žaludy. A tak... vlastně účel hry je zbavit se všech karet co máš v ruce dřív než já. No... tak zkusíme to?"pobídnu ho. |
| |
| soukromá zpráva od Daigo pro Ryo domluvil a já se pokusím o pokračování našeho zatím lámaného rozhovoru, ale pevně věřím, že to bude lepší. "Tak ven mžeš chodit aniž by jsi byl nadaný na sporty. Nebo myslíš, že ne? Na jaké zábavy chodíš? Tancovat? Pít alkohol?" snažím se vyzvídat. Chvíli mlčím, abych si srovnal odpověď na jeho otázku. Po několika minutách ticha začnu odpovídat. "Já venku?... No to je různé podle nálady. Chodím spartovat, nebo jen tak s přáteli posedět. Asi to do mě neřekneš, ale rád ezdím i na výlety. Ať u do přírody, tak i na různé hrady a podobně. A co ty a výlety? Pokračuji v cestě mlčky, abych slyšel co mi odpoví. |
| |
| soukromá zpráva od Goro pro Pak se přizná, že se rád dostává na výlety, zastavím, jak mě to překvapí. " Na výlety...tak to bych do tebe opravdu neřekl...a kdepak jsi byl a co jsi poznal..a zkušíš i nějaké to jídlo a tak?" ptám a skoro snad zapomenu, že i on se mě na něco ptal. Tohle mě opravdu zajímá. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro "Dnes nebude můj šťastný den," zašklebím se a vyhodím první kartu. "Srdcová osmička," tázavě zvednu oči k Moriovi. |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro "Tohle je jednoduché... v téhle hře patří, že osmička patří na osmičku a eso na eso. Nevadí, že ty máš srdcové a já listy. Prostě... když třeba dáš teď zelenou desítku tak já můžu dát zase žaludovou desítku.... a to je vlastně všechno."povzbudivě se na něj usměji "To zvládneš." |
| |
| soukromá zpráva od Daigo pro "No moje vejlety nejsou nic extra, je to jen kam se můžu dostat vlastnmi silami, ale chtěl bych se podívat dál a na spoustu dalších věcí." Trochu zesmutím, což se pokusím zakrýt a nevím, zdali se mi to povedlo. "Jo opravdu bych rád viděl víc, snad to jednou vyjde." Nechám se unášet sny a představami o množství cest všude po světě, ale pak se vrátím zpátky do reality. " A co ty a cestování a památky?" |
| |
| soukromá zpráva od Goro pro Zopakuje mi otázku a já mírně zrudnu. " Jo já..no moc se ven nedostanu, ale chtěl bych se podívat do Evropy......láká mě to tam." přiznám a zadívám se na něj, dál postupujeme lesem. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro zeptám se podezřívavě, ale já mám co říkat. Vytáhnu další kartu, prohlédnu si ji, zkoumavě pohlédnu na dvě karty už ležící na stole. Vyložím kulového kluka. "Co když danou kartu nemáš?" |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro "No... když nemáš žádnou potřebnou kartu, tak si můžeš jenom lízat další karty než se ti naskytne příležitost nějakou vyložit."odpovím a kouknu na kartu co vyložil. "Tohle je měnič. Můžeš si změnit. Na co chceš? Listy? Koule? Žalud nebo Srdce?"zeptám se a zadívám se na něj zvědavě. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro "Tak listy," nemůžu říct, že bych chápal podstatu hry. Nějaký hlubší smysl a myslím, že bych ho ani hledat neměl. Je to hra, snadná pro ty, co ji umí, nad ní se ani nemá přemýšlet. Zvednu hlavu a podívám se na Moria. |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro "No tak.. nemrač se tak. Je to hra. Měl by jsi se bavit. Aspoň trošku."povzbuzuji ho. |
| |
| soukromá zpráva od Daigo pro "Co to děláš? Proč jsi to udělal?" zařvu na něj. Pak mi dojdou jeho slova, které mi řekl a tak zvolním a tišším hlasem se omluvím. "Promiň, já to tak nemyslel. Díky, že se mnou bys rád jel. Překvapil jsi mě a celkem příjemně. Jen na ty dotyky nejsem zvyklý." Rozejdeme se dál a pak mi dojde, že mi jestě povídal nšco o Evropě. "Ty bys rád do Evropy?...Co tě tam láká?" zeptám se zvědavě. |
| |
| soukromá zpráva od Goro pro Zeptá se mě na Evropu, zasměji se. " Já moc rád bych do Itálie, protože se učím Italsky a láká mě Řím." přiznám. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro "Díky za pochvalu," ale hned na to zase zvážním, abych se mohl soustředit na hru. "Hm, to bylo zákeřné," líznu si dvě karty "Jedeš ty, nebo já, i když jsem si přibral karty?" tázavě vzhlédnu, ale koutky mi cukají v úsměvu. |
| |
| soukromá zpráva od Daigo pro "V pořádku já to chápu, že jsi mě chtěl utěšit. Neřeš to." Pozastavím se na Evropou a itálií. " Tak ty se učíš italksy? Řekneš mi něco? Proč zrovna Řím? Je to určitě zajímavé. Já se spíš zajímal o Hanibala v souvislosti se římem." mrknu na něj a pokračuji v chůzi. |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro Sednu si do tureckého sedu "Zákeřné?"zopakuji pod něm nakonec "Ale to snad ne... no.. i když možná maličko ano."souhlasím a tiše se tomu zasměji. "Ale myslel jsem to vážně. Jde ti to a to jsi říkal, že ti to nepůjde." |
| |
| soukromá zpráva od Goro pro " Hannibal a jeho proslulý přechod přes Alpy, co máš rád na jeho cestě? Já...co by jsi chtěl slyšet?" zamyslím se, co bych tak zvládnul italsky. " Ahoj, jmenuji se Ryo a rád vás poznávám. Řím se mi zdá jako krásné, velkolepé město s krásnou historii. Rád bych ho poznal lépe." řeknu italsky a přitom pozoruji Daiga, jak se mu to líbí. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro Na hromádku padne sedmička. "Nemyslím, že mi to jde, ale třeba časem," bloudím očima po Moriově tváři, stále se usmívám, jak jsem mu ten "útok" hezky vrátil. Pokud nemá v záloze ještě jednu sedmičku, že ano. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro "Tak spi,ale už kreslit nebudeš." Nevšímám si jeho přisunutí.Natáhnu se po bloku,rukou zašátrám po jeho rameni.Najdu blok s tužkou,stáhnu ho k sobě.Ani neotevřu oči.Vše dělám poslepu. Jestli bude chtít ještě něco,tak ho zmlátím.Jen pro pět minut to snad nemá cenu půjčovat. Rozmrzele se nechávám uspávat sluníčkem,co dělá Jun je mi jedno. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro Nedá mi to. Otevřu oči a nadzvednu se, tak že jsem kousek nad ním. Zacláním sluníčku aby mu svítilo do tváře. "Ne...Kuro-san...proč jsi na mě tak zlý?" Zeptám se prostě a přímo a sleduju jeho tvář. |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro "Doufám, ale že tě to baví?"mrknu na něj vesele. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro "Slez,zacláníš.Nejsem zlý,upřímný.To je rozdíl.Jak jsem podle tebe na tebe zlý?" Natáhnu ruku.Bez větší síly zatlačím na jeho rameno,dávám najevo kam má jít.Nechci ho mít na sobě. Ještě po mě poleze jako po stonožce.Pořád nechápe,že nebudeme nikdy velký kamarádi? |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro "No jo no jo...každý zřejmě žijeme v jiném světě, co?..." Jo...každý to vnímáme jinak. "Ne...Kuro-san...usměj se. Stačí jenom trochu...onegaaaai..." Usměju se na něj skoro zářivěji než sluníčko. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro On si nedá pokoj,co pořád otravuje? Znova ho ze sebe s větší silou odstrkuju. "Nebudu se smát,nemám důvod.A pitomou prosbou nic nezískáš.Chci spát." Probodnu ho pohledem,pokouší mojí trpělivost. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro Sednu si vedle. "No dobře, no." Povzdychnu si a potom ho jen dlouho a tiše pozoruju. |
| |
| soukromá zpráva od Daigo pro "Tak to je fajn, že máš chuť se vzdělávat. Já ji mámjen někdy a jen do mých zájmů jinak tomu moc nedám." "Ah jistě, slavný přechod přes Alpy. Ano i to je fascinující, ale celý jeho život je velmi zajímavý včetně jeho tažení. Otec i jeho bratr byli taky výteční válečníci." Poté promluví něco italsky čemuž vůbec nerozumím a tak se jen s úsměvem omluvím. "Gomen, ale takhle ti moc nerozumím." mrknu na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Goro pro |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro Pochopil.On brzo příjde na to,kamarádství se mnou nejde.Jednoduše nejde. Netrvá to dlouho,pravidelně dýchám.Můj spánek je lehký, vypadá jako hluboký.Přítomnost Juna mě uklidnila,usnul jsem tvrději než obvykle. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro "Nemůžu si stěžovat," kouknu do svých karet a chvíli si vážně nejsem jist, jak to bylo. Páni, mé myšlení selhalo a já se cítím.. pokořený. "Co když nemám stejnou kartu? Jen si lížu? Nebo můžu vyhodit nějakou stejnou, podle znaků třeba," další tázavý pohled, který zcela postrádá veškeré předchozí bručounství. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro Stále ho pozoruju a líbí se mi, jak vypadá klidně. Lehnu si vedle něj a taky zavřu oči. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro Jak dlouho jsem spal?Je tu někdo.Někdo nás sleduje.Ale kde je?Nic nevidím,ale přísahal bych.Jdeme odtud. Otočím se na Juna.Mé trhnutí ho mohlo zbudit.Pokud není,strčím do něj. "Vstávej,jdeme zpátky,už bude konec.Pojd." V mém hlase je znát naléhavost,chlad. Nesmí zjistit,jak se se mnou kamarádí.Nesmí přijít na něj,třeba ho pak ušetří. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro Po nějáké době ucítím, jak sebou trhnul a potom mě začne budit. "Hm...hai....hned..." Přikývnu a pomalu se zvedám. Vezmu si pspčko a potom začnu balit deku. "Co myslíš, že bude na večeři?" Zeptám se na jeho tip, protože se mi v tu chvíli ozve břicho. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro "Nevím,něco dobrého.Učitelé to vždy zařídí,abychom hlady netrpěli." Chvatně vše složené,chytnu Juna za ruku.Jdu rychle,přes les,do tábora.Ohlížím se. Někdo tam byl.Určitě.Proč tam zůstal.Protože byl se mnou Jun?Ne,to by je nezadrželo.Cena je vysoká. Zastavím až v chatce, kde věci odložím na postel. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro Stihne mi ještě po cestě odpovědět na otázku, ale to už jsem trocu mimo. Něco se muselo stát...chová se divně... Napadne mě při tom, co dělá a co říká. Zastaví se v chatce a odloží věci. Dříve než stihne někam jít ho chytnu za ruku a zadržím. "Kuro-san...co se stalo?" Řeknu a nepustím ho, dokud mi neodpoví. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro " Už je to v pořádku,jsi v bezpečí." Řeknu jednoduše.Pohladím ho po hlavě,jako psa. " Jdeme se najíst,kručilo ti v břiše.Stihneme třeba i přídavek." Odvádím pozornost od toho v lese. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro Trochu na něj vytřeštím oči, protože tohle mě překvapilo. Ještě mě poplácá po hlavě a já jen nestačím zírat. Potom mě tahá na večeři. Opat znova pocítím hlad a tak neprotestuju a následuju ho do jídelny. "Díky, Kuro-san." Usměju se na něj a zlehka mu stisknu ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro "Můžeme se zeptat kuchařky,třeba nám něco dá předem." Doporučím v sedě za stolem.Stále ho držím,volnou rukou nervozně klepu. Jak se o mě mohli dovědět?On mě prásknul, ten šmejd.Já ti ukáži,co to je se mnou jít do války.Můj otec a život mě naučil, jak se trestají zrádci. Slovo se má vždy dodržet. Prásknu pěstí do stolu,bez varování.V obličeji výraz vzteku. |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro "Tak to je fajn... tak je to lepší než třeba jen tak ležet a nic nedělat. To by byla pak teprve pěkná nuda." |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro "Pokud si něco nepotřebuješ promyslet, pak je bezcílné sezení a civění do nikam vážně k ničemu. Jenže v dnešní době dělají lidé spoustu neužitečných věcí a jen málo z nich umí odpočívat," kousnu se do rtu "Buď pracují, aby měli fajn život, nebo nedělají nic. V obou případech si ale myslím, ať ráno nebo večer u televize, že relaxují. Taková ztráta času," tiše se zasměju. "Co děvčata, jdou na to moře tvé nevinnosti?" Tak nějak jsem se dostal od myšlenek na rodinu, k manželství a partnerství. |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro Zadívám se do karet a něco nesrozumitelného zamumlám, zatím co jsem si lízl kartu, ale žádnou nevyhodil. "Holky... nic moc... nejsem zrovna... jejich tip."pokrčím rameny a zírám urputně dál do karet. "Ale mě to nevadí... holky jsou stejně pitomé. Pořád se zajímají jen o ty své holčičí věci a když si pořídíš přítelkyni je to, jako kdyby jsi si pořídil žrouta peněz... nene... holky mě nezajímají."odpovím. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro Pořád drží mojí ruku ale tou druhou si klepe do stolu. Pozoruju ho a zkouším uhodnout, co se mu honí hlavou. Zničeho nic však do stolu praští a já se celkem leknu. Volnou ruku mu zlehka položím na naše spojené. "V pořádku Kuro-san?" Zeptám se ho tiše a smutně se na něj zadívám. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro " V pořádku.Nevidíš?" Zadívám se před sebe. Nedaruju mu to.Tohle si odskáče.Ještě tady,jen co mě od Juna odváže." Napůl se uklidním.Na jídlo nemám ani pomyšlení. "Tak co to jídlo?Už jsi se zeptal?" Vyrazím slovně proti Junovi.Nemám rád manipulování se mnou. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro Dám ruce v obraně před seba a snažím se ho s trochu rozpačitým úsměvem uklidnit. "Gomen ne, Kuro-san. Jen jsem se zeptal." Omluvím se mu a pokloním se. Po chvíli na mě vyjede slovně a to kvůli jídla. "Eh...Kuro-san? No víš...jsme svázaní. A nevím jak bych am měl jít sám, aniž by ses ty zvednul." Usmívám se a pomalu se zvedám ze židle. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro To tak,zavolat mohl,nejsou hluchý. Zvednu se taky,vydám se ke kuchyni.Zastavím u okýnka,strčím Juna do něj. "Můžeš mluvit." Syknu,rozhlídnu se.Necítím se dobře,jsme tu sami,naráně. "Půjdeme pro mojí zbran.Cítím se bez ní nesvůj.Zranitelný." Nekompromisně ho na to připravím. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro Zeptám se tedy, jestli už můžeme dostat jídlo. Kuchařka přikývne, ale chce chvilku, aby to mohla připravit. Přikývnu a že když to tu nechá, dojdeme si proto. Potom se otočím na Kura, který si chce jít pro zbraň. "Hai." Přikývnu a zvážním. Příjde mi, že se něco děje. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro Jen přijdte,zabiju vás. Souhlasí,nečekám.Chytnu ho za ruku,táhnu ho ven,k chatce. " Přidej,čeká nás jídlo." Hovořím s hlasem plný vzteku,i strachu.Dojdeme do chatky,připevním si katanu k pasu.Pohladím její záštitu. "Jdeme,chceš něco?" Trhnu sebou ven s chatky,pak přeci jen počkám,co Jun. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro Tam si vezme katanu a už chce jít, ale ještě se mě zeptá, jestli neco nepotřebuju. V tu chvíli ho já chytnu za obě ruce. "Kuro-san...myslíš, že se něco děje?" Zeptám se ho a v očích mi téměř visí otazníčky, jak o tom chci vědět více...i když vím, že ptát se ho nemá cenu. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro " Někdo tu je.Jdou po mě.Chápeš ty tupá palice?Snažím se tě chránit." Chytnu jeho ruku spoutanou s mojí.Vyrazím z chytky,mířím zpátky do jídelny. Tohle mi ještě scházelo.Jestli něco prozradí,je po nás obou. Stisk je silnější než obvykle.Mé tělo je napnuté. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro Podívím se jeho odpovědi a v polovině cesty se ho pokusím zastavit. Nepovede se mi to a tak doběhneme až do jídelny. Tam momement vydýchávám běh. "A..Ale Kuro-san...proč mě chráníš? Přece mě nesnášíš, ne?" Podivím se polohlasně a zadívám se na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro " To teda nejsem. Možná kdybych byl v lepším stavu, tak by mi vůbec nevadilo, ale to se málo kdy podaří, " řeknu a trošku se zasměju, ale potom už jen pomalu následuju Hyuna k jezeru. Les začne ustupovat, a tak můžu jezero konečně vidět a mám z toho rados, protože se mi líbí. Do přírody se dostanu opravdu jen zřídka. " Wow..je opravdu krásné!" Prohlížím si jezero s nadšením. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Rozhlédnu se a nevidím nikoho v okolí. Usměji se a tak dojdeme na písčitý břeh, kde se s Daisukem posadím a následně ho povalím do písku. Převalím se na něj, opatrně, a políbím ho na krk. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro " Tak dobře až nás rozvážou a já budu v alespoň trošku lepším stavu, můžeme tam skočit spolu. " Řeknu s úsměvem a posadím se do písku vedle Hyuna. Jsem trošku překvapený, když mě povalí na zem a políbí mě na krk, ale u Hyuna jsem si na takové situace už celkem zvykl, i když kdyby to udělal kdokoli jiný, asi bych utekl, ale Hyun je zřejmě vyjímečný, protože se mi to líbí,přesto, že mě to trošku přivádí do rozpaků. Nevím co se chystá udělat, ale zatím se jeho útoku nijak nebráním. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Jak ho svalím a políbím na krk, nebrání se. Zvednu hlavu a zadívám se mu do očí. " Dai-chan...tobě to nevadí? Ani tady?" a jak čekám na odpověd, s polibky jdu pomalu po krku dolů a snažím se dostat pod jeho oblečení, prstem mu odrhnuji triko u krku jak nejvíc to jde. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro " No já vlastně nevím. Já nikdy..." Snažím se uklidnit, abych vytvořil kloudnou větu, ale Hyun mě svými pohyby a polibky dost vyvádí z míry. Né, že by mi to vadilo, ale prostě jen nevím co mám dělat. " No já...Vlestně mi to nevadí, ale jen prostě nevím co dělat. " Přiznám nakonec popravdě. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Olíznu mu ouško. " Ale na to bude čas, až budeš volný......ted se budeme jen tak...provokovat..nebo spíš já tebe." a následně ho políbím. Po polibku se položím vedle něj. " Dai-chan, líbím se ti?" zeptám se jako by se nechumelilo. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro Proč?Proč?To je otázka?Copak mu to můžu řict? Zastavím v jídelně.Ztěžka se posadím,katanu u nohou. "Nechci,aby další zemřel.Sice tě nemusím,ale vidět tě mrtvého nechci.Stačilo mi to dost v minulosti." Držím Juna za ruku a pak ho strhnu na sousední židli.Už mlčím. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro Svou ochranu mé osoby odůvodní tím, že už nechce další smrt. Jen mlčky přikývnu a chci se posadit. Ale Kuro je rychlejší a strhne mě na židli dříve. takže teď budu jen chvíli sedět a čekat, jak se stuace vyvine. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro Jeho otázka mě trošku zaskočí, ale k mému překvapení mám docela jasno v tom, co odpovědět, přestože se mi to neříká lehko, a tak ze mě nakonec vypadne jen tiché nesmělé hmm a přikývnutí. " Vadí ti to? " Zeptám se pro jistotu. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Pak se však nadzvednu a jen se na něj dívám a hladím ho po těle. " Tak co, počkáme, až budeš volný a myslím, že po ránu, na ošetřovně, na sebe budeme mít spoustu času...co ty na to..chceš?" zeptám se a pak mu rukou jedu po těle až na stehno, které mu stisknu. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Zazvoní zvon na večeři a tak se sbalíte, věci dáte do chatky a spořádáně, mezi ostatníma se přidáte do společné chatky pro jídlo. Stále vaše ruce jsou spoutané a ani jeden z vás nemá označený kamen. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Zazvoní zvon na večeři a tak se sbalíte, věci dáte do chatky a spořádáně, mezi ostatníma se přidáte do společné chatky pro jídlo. Stále vaše ruce jsou spoutané a ani jeden z vás nemá označený kamen. |
| |
| Táborem se rozlehne hlas zvonu, který všem oznamuje, že je čas večeře a tak se blíží jejich osvobození. Příjdete znova do velké společné chaty, kde jsou již přichystaný stoly, jen okýnka s jídlem jsou stále zavřená. U jednoho stolu sedí vedle sebe rukou svázaný Jun Kono a Raidon Kuro. Kuro se netváři vůbec hezky a ve volné ruce drží nefalšovanou a ostrou katanu. Vypadá ted spíš na vraha než na milého spolužáka. Jun vedle sedí mlčky. Okýnka se otevřou a večeře se podává. Dneska je výběr ze dvou jídel. Inarizuši ( taštičky ze smaženého fotu plněné rýží) s omaáčkami v mističkách už připravených na stolech a neboMisozuke (zelenina nakládaná v pastě miso), Po výběru se můžete posadit kamkoliv. Přídjou učitelé a i je zarazí pohled Kura. A tak učitelka prohlásí, že všichni po jídle budou osvobozeni. Na večeři se nedostaví pár dívek, které našli označený kámen jako první a taky Nakamura Takeshi a Yamato Fubuki. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Nedáváte moc pozor kolem sebe, spíš pod sebe a hledáte nějaké označené kameny. Nic nemůžute najít a tak musíte být spolu. Ovšem jednoho z vás začne bolet ruka a tak se o tom začnete dohadovat a nakonec usoudíte, že je to stejně blbost a oba souhlasíte s tím, že si provaz sundáte a než půjdete zpátky, zase se svážete. Rozvážete se a pár chvilek, snad jen pár sekund na to se vám zatmí před očima. Snad jen matně si pamatujete vůni chloroformu. Tma je najednou všude kolem vás, ani na odpor se nezmůžete. Probere se každý sám v cele. Zdi jsou kamenné a studí. V každém rohu teče pramínek vody, který pokračuje pod kamennou podlahu někam dál. Vaše ruce jsou v těžkých okovech a na pramínek ani přes silnou žízen nedošáhnete. Snad jen přímo natisknout rty na zed, ale ta je nejspíše pěkně stará. Kolem vás jsou všude ještě volná pouta a odněkud k vám přiléhá dívčí křik. Je to jedna z vašich spolužaček. Nevíte kde jste, proč tu jste ani kdo vás sem dal. Jediná společnost je kamenná zed, dřevěné mohutné dveře a taky výkřiky z jiných cel. (navzájem se můžete slyšet, ale nevidíte se.) |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Nedáváte moc pozor kolem sebe, spíš pod sebe a hledáte nějaké označené kameny. Nic nemůžute najít a tak musíte být spolu. Ovšem jednoho z vás začne bolet ruka a tak se o tom začnete dohadovat a nakonec usoudíte, že je to stejně blbost a oba souhlasíte s tím, že si provaz sundáte a než půjdete zpátky, zase se svážete. Rozvážete se a pár chvilek, snad jen pár sekund na to se vám zatmí před očima. Snad jen matně si pamatujete vůni chloroformu. Tma je najednou všude kolem vás, ani na odpor se nezmůžete. Probere se každý sám v cele. Zdi jsou kamenné a studí. V každém rohu teče pramínek vody, který pokračuje pod kamennou podlahu někam dál. Vaše ruce jsou v těžkých okovech a na pramínek ani přes silnou žízen nedošáhnete. Snad jen přímo natisknout rty na zed, ale ta je nejspíše pěkně stará. Kolem vás jsou všude ještě volná pouta a odněkud k vám přiléhá dívčí křik. Je to jedna z vašich spolužaček. Nevíte kde jste, proč tu jste ani kdo vás sem dal. Jediná společnost je kamenná zed, dřevěné mohutné dveře a taky výkřiky z jiných cel. (navzájem se můžete slyšet, ale nevidíte se.) |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Když po dlouhé době ticha, rušeného jen kapáním vody. Chci pohnout rukou, ale nejde to. Otočím hlavu a všimnu si těžkých pout. Zalomcuju rukou a řetěžy zachřestí. Je vidět, že to nejde dolů. Vzdám to tedy a jen smutně skloním hlavu. Potom si vzpomenu, že jsem byl s Nakamurou. "Nakamura-san?! Nakamuro!....Takeshi!..." Začnu ho volat, protože ho nikde kolem sebe nevidím. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro "Jdeme?" usměju se na něj. Snažím se zase chovat jakoby nic, bezstarostně. Nechci ale Satoshiho zbytečně dráždit, i když se teď choval klidně, takže raději počkám až svolí a bude chtít jít a nikam nespěchám. I když se nemůžu dočkat svobody. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Stoupnu si a chvíli se na něj jen dívám, aniž bych cokoliv řekl. Myslím, že za poslední dva dny jsem o yplašil a vyděsl natolik že už se nou nebude nikdy chtít mluvit...ale můžu si za to sám. Lehce potrčím rameny a rozejdu se k jídelně. po cestě z kapsy vyvím ty kameny, které jsem nasbíral, abychs nimi mohl házet a hodím je bokem...tíží mi kalhoty...a taky by bylo zlé, kdyby je u mě našli. |
| |
| Satoshi se beze slova zvedne a vydáme se k jídelně. Vypadá to, že nás odvážou až po jídle. Mám celkem hlad, ale nemíním se tu trápit, dokud jsme přivázaní, takže se najím až pak, ať si Satoshi vezme jídlo sám, ještě to vydržím. Snad nás rozvážou brzo...ze zábavné hry se vyklubala celkem nepříjemná zkušenost a už bych to chtěl mít za sebou. |
| |
| Za chvíli oba dojdeme k jídelně, dke se usadím, ale ani se netknu jídla. Otočím se na Takanorio a řeknu docela tiše něco s tím, že nemám hlad a dál už to prostě neřeším. |
| |
| S Moriem dorazíme jak jinak, než svázaní k sobě. Kupodivu ale nevypadáme moc otráveně, spíš se zdá, že nám tahle přitroublá hra pomohla se spřátelit a kdyby ne to, pak jsme se naučili vycházet jeden s druhým. V ruce držím otevřený obal od čokolády ve kterém leží ještě několik nedotčených kostek hnědé hmoty a nabídnu svému partnerovi, aniž bych se na něj podíval. "Pomalu jsem se začínal bát, že budeme jediní, ale jak se zdá, štěstí přálo jen některým," poznamenám nahlas při pohledu na svázané páry. |
| |
| S díky odmítnu další čokoládu "Ne. Děkuji. Už jsem měl dost čokolády. Navíc by mi to udělalo pěkný bordel s jídlem co teď budeme mít."rozhlédnu se "Nojo... aspoň nejsme jediný břídilové co nic nenašli."usměji se. A já v duchu věděl, že jsem našel kamínek. Takže jsme na tom byl lépe jak ostatní. Ale věděl jsme to jenom já a hodlal jsem to takhle i nechat. "Páni. Doufám, že bude k jídlu něco dobrého. čokoláda je sice dobrá, ale nezasytí." |
| |
| "Čokolády není nikdy dost. Před ani po jídle," pousměju se nad svým moudrem, ale obal i se zbytkem čokolády složím a strčím do kapsy, abych měl i na později. To, že čokoládu bych za nic nevyměnil, jsem přiznal už při svém chtivém pohledu na balíček sladkostí v chatce. A pak se pousměji znovu, tentokrát víc zle. "Chceš se vsadit, že zasytí?" vydám se volným krokem k nějakým volným místům, ale dávám prostor i Moriovi, kdyby si chtěl přisednout k tomu svému kamarádíčkovi a postěžovat si, jaký jsem byl hrozný. |
| |
| Sednu si vedle Jiroua "S takovým přístupem se divím, že nejsi už jak kulička."řeknu pobaveně a sednu si vedle něj. Osama přece ví jak to je se mnou a mým vřelým citem k Jirouvy a tak jistě pochopí, že se hned neženu k němu. "Vsadit se? No proč ne. Ale jak to chceš zjistit? Jako že tě zasytí?"zajímám se a jestli navrhne abych pojídal hromady čokolády jsem připraven hned odmítnout. Ještě by mi bylo zle. |
| |
| Položím si nespoutanou ruku na stůl a hlavu otočím na Moria. Není to žádný světoborný nápad, ale kdyby to člověka nenapadlo, bylo by to asi divné. "Až se vrátíme domů, koupím ti.. řekněme půl kila čokolády, to by mohlo stačit. Sníš jí a uvidíme, jestli budeš sytý nebo ne," oči mi zahoří nadšením. Kdyby souhlasil, byl by to asi nejšílenější kousek v mém životě. Nespouštím z Moria oči. |
| |
| Jak na mě tak upíral oči, začali mi studem hořet tváře. Trochu se pootočím, abych se na něj nemusel dívat přímo, ale tak nějak napůl, to by snad můj stud zmírnilo. "A proč zrovna jí to mám zkoušet? Je to tvůj nápad, tak proč to nezkusíš sám? Já zase tolik čokoládu nemiluji a bylo by mi blbě. Ty bys mi pak držel vlasy až bych zvracel?"zeptám se ho. |
| |
| Zklamaně zkřivím tvář. Už se vyhýbá, z toho nic nebude. Škoda, za tu podívanou by utracené peníze stály. "Protože ty tvrdíš, že se z čokolády nenasytíš," odvrátím pohled a bez vyššího cíle se opět rozhlédnu kolem nás. "Proto ty. A vlasy bych ti nedržel, koupil bych ti k té čokoládě gumičku do vlasů," no a taky kýbl, jasně, Jirou, jsi boháč a můžeš kupovat všem všechno. Úsměv mě na chvíli přejde, ale pak.. otočím se čelem k Moriovi, nahodím andělský výraz a spustím: "Mohl by sis vybrat barvu gumičky, ale nejen to.. Taky druh čokolády, možná výrobce, když by to nebylo moc drahé. Hořkou, mléčnou, bílou, s oříšky nebo jinou náplní, třeba nějakou s chilli nebo podivným jahodovým krémem. Karamelovou." |
| |
| Tentokrát se na něj podívám už zpříma "A ty tedy tvrdíš, že dá, jo?"stisknu rty a přivřu podezíravě oči. Ten jeho zápal do toho byl podezřelí a jak mě lákal... copak jsem dítě, že mě takhle láká na barevnou gumičku a příchuť čokolády? "Tak dobře."souhlasím tedy, ale hlavně proto abych mu udělal radost. I když mi bude zle. "A o co se tedy vsadíme?"zeptám se. |
| |
| Stále jako anděl, asi mi vážně jde o to, abych jej přiměl souhlasit. "Jistě. Proč by to nešlo, všechno jde," mávnu nad tím rukou, výraz trochu povolí a pak zmizí úplně, protože jej nahradí překvapení. "C-o?" šeptnu tiše. Chtěl jsem, ale nedoufal, že by opravdu svolil. Nakonec pokývám hlavou a dusím v sobě radost, která je trochu škodolibá. "Vyber si. Jen žádná auta nebo dovolená v zahraničí." |
| |
| "Co co? Nekoukej tak překvapeně. Máš co jsi chtěl. Doufám, že máš aspoň radost."protočím oči a poškrábu se na nose "Hm... co bych...."zapřemýšlím nad tím o co bychom se mohli vsadit. Zamyšleně si začnu kousat ret, chtěl bych vymyslet něco co by udělalo radost zase mě. Zadívám se na Jiroua, něco mě napadne, ale při té myšlence znovu celý zrudnu "Půjdeme na večeři."řeknu nakonec tiše a celý rudý se na něj zadívám. |
| |
| Začínám mít pocit, že se naše role prohodily a teď jsem ten slabší, nerozhodný a hlavně překvapený já. Hrůza. Každopádně mlčím, jinak bych určitě řekl něco, co nechci a bylo by to horší, než už je. Zatracený školní výlet! Navenek tiše čekám, co si Morio vymyslí, ale uvnitř to bublá. Okolí mě už nezajímá, náš rozhovor i sázka nabírá zajímavé otáčky. "Večeři, dobře. Jen my dva nebo s někým?" proti jednomu člověku navíc bych neprotestoval, ale i tak. Vymyslel jsem si věru drahou zábavu. "Mimo to, máš nějaké speciální přání na výběr podniku?" ptám se, jako bych už věděl, že prohraju. |
| |
| "Raději bych jen... mi dva."odkašlu si a snažím se zahnat tu rudou barvu ve svých tvářích "Speciální? Ne.. to ne. Ale ať to není žádný McDonald nebo podobné podniky. Musí tam být nápis Restaurant."řeknu si podmínky. Pak si odkašlu "A když prohraji já? Co budeš chtít ty?"zeptám se. |
| |
| Přikývnu. Když jen dva, tak jen dva. Souhlasím i se specifikací podniku, do kterého půjdeme, v restauraci "na úrovni" jsem už docela dlouho nebyl. "Hm, aby to bylo fér, tak taky večeři. Stejné podmínky," navrhnu bez váhání. Fér, vážně jen proto, že je to fér? Není to trochu i tom, že jsi zvědavý a líný vymýšlet něco jiného? Pousměju se. "Tak se zdá, že jsme dohodnuti." |
| |
| Sice stále rudý, ale usmál jsem se "Dobře. Domluveno. Plácneme si na to?"nabídnu mu ruku k potřesení. Takže to bych mohl považovat... za rande? Ano... restaurace. Večeře pro dva. No.. sice to nebude oficiální, ale pro mě to rande bude. Srdíčko mi v hrudi radostně poskočí a rozbuší se, usměji se na Jiroua "To bych pomalu řekl, že neproděláme ani jeden ať už vyhraje kdokoliv."řeknu a své nadšení neskrývám. |
| |
| Přijmu nabízenou ruku, zlehka ji stisknu a obě se lehce zhoupnou dolů a nahoru, jak to tak bývá. "Rozhodně. Bude to zábavný den, zvlášť po tom, co sníš tolik čokolády," usměvavě si do něj rýpnu a hlavou mi proletí myšlenka, jaká by to byla škoda tolik čokolády pro nic za nic vyzvracet. Za tu chvíli ale vím, nebo si to namlouvám, že Morio není hlupák a řekne "ne" dřív, než k tomu dojde. Leda by mu o výhru v sázce opravdu šlo. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Když po dlouhé době ticha, rušeného jen kapáním vody. Chci pohnout rukou, ale nejde to. Otočím hlavu a všimnu si těžkých pout. Zalomcuju rukou a řetěžy zachřestí. Je vidět, že to nejde dolů. Vzdám to tedy a jen smutně skloním hlavu. Potom si vzpomenu, že jsem byl s Nakamurou. "Nakamura-san?! Nakamuro!....Takeshi!..." Začnu ho volat, protože ho nikde kolem sebe nevidím. |
| |
 | soukromá zpráva od Yuuto pro Může vidět jen hlavu, která je zakrytá skoro celá až na zlé chladné oči, které rozhodně nevypadají, že by snesli nějaký odpor a nebo nepořádek- |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro to mě ale naštve ještě více. "Kde je Nakamura....chci odsud...hned...pusť mě...slyšíš ty šmejde?" Začnu na něj řvát a pokouším se vyprostit z pout. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Rozhlídnu se, ale nikdo kolem není a tak otevřu dveře a vejdu dovnitř. Jsem neozbrojený zbraní, ale mám na sobě celkově černé oblečení , skoro jako bych tam ani nebyl, kdyby nebyly vidět oči. Příjdu ke klukovi a vrazím mu pěstí. " Ještě jednou pípni a ten tvůj Nakamura je mrtvej." řeknu jasně a čistě, pak se otočím pryč. Ani moje kroky nejsou slyšet. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Ovšem jen co se otočí, vrhnu se na něj ve snaze se dostat pryč. Ovšem řetězy mě zadrží a tak jen chvíli chrastím než to vzdám. "Šmejde." Procedím tiše mezi zuby. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Za chvili je slyšet křik Nakamura a jak prosí, aby ho nechali být. Jsou slyšet kroky a je vláčen někam pryč kolem tvé cely. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro "Hey...vrať se...nech ho!" křičím za ním, ale je mi jasné, že to moc nepomůže. Po chvíli slyším Nakamuru a potom ho i vydím, jak ho vlečou někam pryč. "Takeshi....nechte ho....dejte mu pokoj..." Křičím na ně, ale potom se jen sesunu na zem. Jen pouta mi drží ruce vzhůru. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Po nějaké neurčité době se ozvou kroky, jdou přímo k tvé cele. Vejdu dovnitř a zvednu mu obličej. Odhrnu mu vlasy a vyfotím ho. " naposledy....slovo a odnese to tvá spolužačka." na to od něj ustoupím a prohlížím si jeho fotku. Pak ho vyfotím ještě jednou a znova se mám k odchodu. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Potom utichne a já brečím dál. Když však slyším kroky, rychle si slzy utřu. Příjde zase ten kluk a zvedne mi obličej a vyfotí mě. Nezmůžu se ani na odpor. Ten křik mě zlomil. Potom mi znovu vyhrožuje. To už je mi jedno. Jestli Takeshimu udělali to co říkal...už tu pro mě není nikdo tak důležitý. Potom mě vyfotí znova, ale to už skoro nevnímám. Zase chce odejít. Zvednu k němu hlavu. "Počkej...prosím, řekni mi, co je s Takeshim...onegai, já už potom budu tiše..." Řeknu tichým a zlomeným hlaskem. Pořád ještě doufám, že je Takeshi v pořádku. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Otočím se k němu a zadívám se na něj. "ty mi nerozumíš? Co na tom nerozumíš? " pak dostanu dábelský nápad a sehnu se k němu tak, aby na mě nemohl. " Když ti ho ukáži, dostanu cokoliv si řeknu?" zašeptám a je jasné, že to nebude fér nabídka. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Potom se ke mě skloní. Když řekne svou nabídku, zadívám se na něj. Vím, že to bude něco podlého...ale chci Takeshiho vidět...i kdybych se s ním měl naposledy rozloučit. "Hai..." Řeknu tiše po chvíli přemýšlení a zase skloním hlavu. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Příjdu pozdě večer,ale on to nepozná, jen čekal dlouho, možná mezítím spal. Zamknu za sebou a odemknu mu pouta. Držím jeho ruce jako v druhých kleštích a pak mu je bolestivě zkroutím za záda. Pak ho přitlačím obličejem ke zdi a roztáhnu mu nohy. " Tak ted se na něj podíváš a pak dokončime druhou část naší dohody. Jdem a ticho." řeknu a pak mu sváži ruce za zády. Strčím ho od zdi ke dveřím, kde musí počkat, než je otevřu. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Trhnu hlavou. Nechci aby se mě dotýkal více než je nutné...a tohle je více než je nutné. Potom ale naštěstí odejde. Čekám než příjde a trvá to dlouho. Vyčerpáním z toho snad i na chvíli usnu. Každopádně se proberu, když uslyším řinčení dveří. Příjde zpátky. Odemkne mi pouta a potom mě chytne, natlačí na zeď a sváže mi ruce. nechám se a ani trochu se nebráním. Vůbec na to nemám. Potom vypadá, že mě vyvádí ven. Pohled mám celou dobu sklopený a ani nic neřeknu. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Odemknu dveře a vystrčím ho ven. Hlídám ho, ale nedržím. Kdyby chtěl utéct, nepodaří se mu to a já mu to spočítám. Jen do něj vždy strčím, kudy má jít. Jdeme dlouhou chodbou, kde jsou různé cely, v jedné může vidět svojí spolutačku též spoutanou a nejspíše spící. Na konci, kde jsou proti obyčejné dveře. Tak na pravo je jsou otevřené celní dveře. Tam ho strčím a zavřu za ním. Sám pak odejdu připravit se na odměnu. V cele leží už jedna spolutačka, kterou slyšel při probrání, celá nahá, sežezaná od důtek a má podříznuté hrdlo. Kousek od ní leží Nakamura, také celý nahý. Vypadá hrozně, jedno oko mu visí ven, podřezaný šlachy na nohou, provrtaná kolena a pobodaný po hrudi. Nejspíše oba umírali pomalu. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Ale cítím divný pach a vůbec se mi to nelíbí. Když se zastaví, zvednu pomalu zvednu hlavu. Uvidím Takeshiho a hned se mi vyhrnou slzy do očí. Odvrátím pohled a zabořím obličej do jeho oblečení. Roztřesu se a kdybych se o něj neopíral asi spadnu na zem. "Gomen nasai." Zašeptám tiše. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Příjdu do cely a vidím ho brečet. Jen ho donutím postavit a vystrčím ven. " Tak naše dohoda. Viděl jsi ho a bohužel, jeho osud byl takový....ale to víš až moc dobře....a ted ty. " otočím ho proti sobě a donutím, aby se mi díval do očí, jediné, co může vidět. " Až se tě zeptají, koho chceš, tak vybereš mě a pak necekneš ani jediné slovo ani nezasténáš." řeknu a pevně ho chytnu pod krkem. " Jestli ne, tak ani nevíš, co dokáži a jak bolestivá dovede být smrt." a pak jen čekám na jeho souhlas. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Vnímám jen ztěží jeho slova, když mi říká, co chce výměnou. "A jak...jak tě poznám?" Zeptám se, protože opravdu nechci skončit takhle. "Hai...udělám to...teď...už tady nechci..." Zašeptám tiše a opřu se o něj. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Pak ho vemu a dám zpátky do jeho cely. " pamatuj si to." řeknu a rozváži mu ruce. Pak ho tam dám a už ho neuvazuji, protože má tak deset minut svobody. Zavřu dveře a stojím před nima a mezitím přicházejí další jako já. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Nedívám se mu do nich moc dlouho. Jsou zlé a kurté už od pohledu. Jen přikývnu a pohled sklopím. Strčí mě do zpátky do cely. Rozváže mě, ale už mě nepřipoutává. Toho si ale ani nevšimnu. Jen poslušně sedím a mám hlavu sklopenou do země. "Gomen ne...Takeshi-san..." Řeknu jen velice tiše a upřímě. Nevšimnu si ani, že stojí apře mou celou, ani že tam teď jsou další. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Jak stojíme, tento muž příjde k tobě a chytne tě bolestivě za vlasy. Táhne tě za sebou jako nějaké zvíře a neohlíží se na tvé vzpírání, prosby, řev či pláč. Strčí tě před nás a zavře dveře. " Je zvykem v naší komunitě, že je tu možnost vykupení se za cenu služeb. Vyber si jednoho." strčí do tebe a pak si stoupne před řadu. " Koho si vybere, může být hrdý a může pomáhat našim zákazníkům, což je pocta. Ten, kdo bude vybrán, necht přede mě s tím předstoupí ." a pak každý sleduje tvůj pohyb. Stojí zde řada navlas stejných lidí, všichni neurčitých postav, zda mužské či ženské a jediné, co je odlišuje, jsou oči. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Všimnu si, že před celou už nikdo není a všichni odešli. Dříve než se naděju ucítím bolest, jak mě chytne za vlasy a táhne pryč. Jdu skrčeně za ním, občas klopítnu. Nic neříkám, ani nebrečím, jen občas syknu bolestí, když zatahá více. Strčí mě před řadu všech těch lidí a mluví něco o vykoupení. Jedinné, co pořádně uslyším je, že si mám vybrat. Vím, že teď musím najít toho kluka a ukázat na něj. Zatímco muž dál mluví, já zvednu hlavu a začnu očima zmateně hledat jeho chladný a zlý pohled. Domluví a já cítím jak se na mě dívá. ještě chvíli očima hledám a potom na něj pomalým pohybem ruky bez jakéhokoliv slova ukážu. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Muž položí ruku na moje rameno a pak mi řekne, že máme jít. Přikývnu a jen tě chytnu za ruku a beze slova tě vedu za sebou. Ostatní se rozstoupí bez jediného slova. Vejdeme do dveří ven od cel a jdeme po schodech nahoru. Objeví me se ve velkém místnosti, kde tě přivážu jednou rukou k řetězu u postele a pak tě začnu svlékat. Celou dobu jsem zahalený až na ty oči. V rohu stojí běloch, asi 35 let, začínající pleš a studené modré oči, oválný obličej. V ruce drží provaz , závaží a taky dráždidlo na elektriku. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Sleduju ho, jak se před tím zjizveným mužem pokloní a on mu potom řekne, že máme jít. Chytne mě za ruku a vede mě pryč. Jdeme úplně někam jinam a vypadá to, že už nepůjdu do cely. Vede mě po schodech nahoru. "Co se děje? Kam mě to vedeš?" Zeptám se tiše, ale nebráním se, jdu za ním dál jako ovce na porážku. Vejdeme do nějáké místnosti a já ho bez vzpouzení nechám, ať mě připoutá k posteli. Když mě ale začne svlíkat, začnu sebou trochu cukat, protože to nechci. "Co se děje....řekni mi to prosím..." Zaprosím tiše a zoufale. Rozhlídnu se po místnosti a všimnu si muže. Tohle se mi přestává líbit. Začnu se bránit trochu víc, ale protože teď moc síly nemám, ztěží mu zvládnu něco udělat. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Jak ho svlékám, tak se začne bránit. Přitisknu ho na zed a zadívám se mu do očí. " Přestan se cukat. Řekl jsem ti, že nevydáš ani hlasku, tak drž slovo. " skloním se níž a zašeptám. " Je neschopný, proto má rád hračky. Jestli dodržíš slovo, budeš v mé péči, pokud nedodržíš, jsi mrtvej a dám tě dalšímu, který miluje řezání skalpelem." šeptám a pak ho pustím a pár pohyby z něj sundám zbytek oblečení. Ustoupím a na chvili odejdu. Chlap příjde a uchylně si prohlíží tvé tělo. Příjdu s kamerou a umístím jí tak, aby zachytila vše a zapnu nahrávání. Pak příjdu a vemu provaz. Začnu tě svazovat tak, že musíš ležet a přitom tě provaz bolestivě dráždí na intimních místech. Jak jsou pevně stisknuté prsní svaly a zvednuté bradavky, tak i se provaz zarývá mezi hýždě a tlačí na otvor. Pak běloch začne na tvá varlata uvazovat závaží, zatímco já spustím tvé tělo napůl z postele. Tím gravitace působí a způsobuje bolest. Já přejdu ke kameře a vše nahrávám pěkně zblízka, zatímco muž začne dráždit a zasouvat držádidlo dovnitř a zkouší, co vše vydržíš. Různé stupně a pak se dokonce zkouší do tebe dostat skoro celou rukou. Na bělochovi je vidět, jak je u toho vzrušený, ale opravdu mu dole nestojí. a tak to nevydrží a svoje vzrušení uspokojuje tím, že tě začne kouřit a olizovat v intimních partií. Zajíždím jak na jeho práci , tak i na tvůj obličej. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Opravdu ještě nechci umřít a tak jen tiše kývnu a nechám se sevléct. Ten kluk na chvíli odejde a já stojím nahý před tím mužem a nechám ho, ať si mě prohlíží, jen obličej odvrátím pryč. Kluk se zase vrátím a začne mě svazovat. Nijak se nebráním i když je mi provaz dost nepříjemný a nelíbí se mi to. Zavřu oči protože se nevydržím na ně dívat. Ne když mi dochází, co všechno se tady bude dít. Ucítím, jak mi něco dělají s varlaty, ale co to poznám až měnapůl sundaí z postele. Tahá to a bolí, začnu bolestí sténat, protože tohle už se vydržet nedá. Hned na to ucítím, že do mě něco strká a prohnu se. Zasune to celkem hluboko a potom to začne pouštět impulzy. Je mi to nepříjemné a tak sebou párkrát škubnu, ale vím, že to stejně nepomůže. Postupuje a dráždí mě to uvnitř čímdál více. Potom do mě začne strkat něco jiného a já s hrůzou zjišťuju, že je to jeho ruka. Začnu teď už křičet bolestí. Ale po chvíli už nemůžu a on pořád pokračuje. Potom už jen ležím a jsem ticho, jen z vytřeštěných očí, koukajících se do prázdna. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Trvá to dost dlouho, nepočítám čas a jen nahrávám jeho práci. Dost se vyřádil a z tebe teče na několika místech intimních partií krev, jak od provazu, tak i od jeho rukou a kousanců. Zákazník se udělá do kalhot, spokojený , nejspíš s tím má problémy. Pak mu podám nůž a odřízne závaží na tvých varlatech, přitom tě i řízne a slízne tvojí krev. Na to se nahne nad tebe a políbí tě. Vše natáčím a po polibku kameru vypnu. Příjde ke mě a veme mi kameru a já dostanu peníze. Pokloním se a on spokojeně odejde. Odejdu a nechám tam pět minut na tvé vydechnutí. Jak se vrátím, jen nesu velmi chudou lékarničku. Stále svázaného tě nechám ležet na posteli, roztáhnu ti nohy a začnu ti ošetřovat zranění. " Ted si řvi jak chceš." Vůbec se neostýchám do tebe zajet a ošetřit natrhlou kůži či sval. Dokonce zastavím i krvácení varlat a narychlo to spíchnu jehlou a nití, kterou normálně sešíváme mrtvoly. Po zběžném ošetření uklidím lékarničku a odejdu. Verátím se skoro hned, rozváži provaz a pak tě v náruči odnesu zpátky do tvé cely, kde tě opět spoutám pouty. Jen pod tebe donesu deku, aby jsi do zranění nedostal nějakou infekci. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Jen cítím, že to občas pořádně zabolí a tak zakřičím. Potom ještě cítím jeho polibek. Nechám ho už ať si dělá co chce. Polibek mu neoplácím a jen stejně bezduše koukám před sebe. Odejde a á se až potom, když u mě nikdo není, trochu více vzpamatuju. Ale za chvíli se vrátí ten kluk. Se strachem v očích se na něj dívám ale trochu se uklidním, jak vidím lékárničku. Ale jen trochu. Povolí mi křičet, ale i přesto jak hrubě ošetřuje moje bolestivé ranění vykřiknu jen několikrát. Potom zase na chvíli odejde. Naštěstí, když se vrátí, začne mě rozvazovat. Odnese mě ale zpátky do cely a připoutá. Naštěstí však dostanu alespoň deku. Dívám se na něj stále ještě trochu nepřítomným pohledem. "Proč..." Zašeptám jedinné, slovo a vypadá to, že teď ze sebe stejně více nedostanu. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Zvednu mu obličej a mé oči ho probodnou. " Co proč? Ted jsi můj, taková moje odměna místo peněz za ten tvůj krásný film." řeknu a je jasný, že on a další jsou jen zboží, nic víc. A to zboží pro velmi zvláštní zákazníky. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro "Ale proč...jsem tady..." Zašeptám tiše a bolestně. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Zvedne mi hlavu a celkem to bolí. Zavřu oči a zkřivím tvář bolestí. Nepouští mě a zřejmě chce odpověď. "Já...nechci...být tady..." Řeknu jen tiše a doufám, že mě brzo pustí. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Potom si ještě dělá srandu, že je tahle cela vlastně ještě konfortní. "Já...chci být s tebou..." Řeknu nakonec tiše. Netuším jestli to tak je, ale každopádně nechci být tady, kde tu může kdykoliv někdo přijít a odvést mě někam, odkud už se nevrátím. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Je ještě v chodbě slyšet můj smích, než se za mnou zavřou dveře. Po dvou hodinách příjdu a vejdu do cely. Přikleknu si k tobě a roztáhnu ti nohy. Vytáhnu lékarničku a zkontroluji stav ztranění. Pak mu to znova ošetřím a avydezinfikuji. Po lehkém ošetření lékarničku zavřu, uvolním pouta a vemu tě za ruku. Je na tobě, jak se mnou půjdeš, či se necháš vláčet, ale postupuji pomalu z cely ven, chodbou a pak znova po schodech do nejvyšších pater. Otevřu jeden z mnoha dveří, kde je malá komora s postelí a stolem. U postele je už pripravený provaz a taky pouta. Připoutám jednu tvojí ruku k posteli a potom provazem ti spoutám nohy tak, aby ležel a měl nohy roztáhnutý. " Lépe se to hojí." řeknu a odejdu. Ani se nezastavím, jen v zámku se ozve klíč a pak místnosti se rozlehne tma až na noční světlo z venku, které sem doléhá z venku. Vypadá to, že je hluboká noc. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro A potom mi i dlouho zní v hlavě. Když se nevrací, zavřu oči a vyčerpáním usnu. Proberu se až když mi roztáhne nohy a začne znovu ošetřovat rány. Syknu bolestí a otevřu oči. Uvidím někoho u sebe a i když nevidím jeho oči, vím že to je on. Když skončí ošetřování, uvolní mi pouta. Chytne mě za ruku a tak se rychle zvednu a jdu za ním. Občas klopýtnu a celkem slušně se do dané nohy kopnu, ale i tak ho pořád následuju. Dovede mě k jedním dveřím a vypadá to, jako jeho pokoj. Vejdu za ním a bez bránění se nechám připoutat na postel. Když mi připoutává nohy tak, abych je měl roztáhnuté řekne, že to aby se to rychleji zahojilo. "Hai..." Přikývnu jen tiše. Potom mě zamkne a odejde pryč. Chvíli se dívám z okna a přemýšlím, kde to jsem a proč a taky co všechno mě ještě čeká. Ale potom toho raději nechám a jen zavřu oči. Po chvíli znova usnu. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Vrátím se jen s ručníkem kolem pasu a konečně je možné vdět, jak vypadám. Ostříhaný na kratší černý vlasy, místy na obličeji, ale spíš po těle nějaká ta jizva, vypracovaný tělo a na rameni velké tetování soupeřícího draka s tygrem. v pravém uchu mám kroužek, který vypadá jako od holky. Příjdu k posteli, nijak se neohlížím na to, že tam leží, jen tě pošoupnu více na kraj, a pak si lehnu vedle. Sundám ručník a jen ve slipech se přikreji a zavřu oči. Ležím zády k tobě a provaz mi jde pod zády. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro I přes pozdní vstání čekám ještě dlouho než příjde. Ale jen co vejde, vezme si jen věci a odchází pryč. Když se ale vrátí, konečně vidím, jak vypadá. I když bych možná raději tohle vědět nechtěl. Protože i přes zlé oči vypadá celkem hezky. Po vzdychnu si. Příjde k posteli a já se trochu skrčím protože to že jsem svázaný mě moc neuklidňuje, spíše naopak. Posune mě kousek na bok a lehne si vedle mě. Vypadá to, že mě nevnímá a tak ho zbytečně nechci dráždit. Já nechci, ale břicho mi celkem hladově zakručí. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Spím něco kolem šesti hodin a pak se proberu a jako nic vstanu. Za celou dobu se nehnu ani neotočím. Odejdu z pokoje a vrátím se se snídani. Podám mu svojí celou snídani a nechám na něm, jak sik s tím proadí. Já sám se podívám na jeho zranění a znova dojdu pro lékarničku, ted jinou a vybavenější. Znova se pustím do ošetření. Břicho se mi svírá hlady, ale nezakručí. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Nechám ho spát a sám se pokouším usnout, abych hlad zaspal. Nakonec se mi to přece jen povede. Vstane a potom se vrátí se snídaní, kterou mi přinese a nechá mi jí. Chvíli se na něj zkoumavě dívám, ale on si mě nevšímá a jen mě ošetřuje. Pustím se teda do jídla. Po chvíli mi dojde, že s celou v jaké mě měli bych asi takovou snídani nedostal a tak usoudím, že je to jeho. Sním tedy jen menší část a zbytek mu nechám. Nikdy jsme moc nejedl, ale tohle je ještě méně než obyčejně. "Děkuji. Myslím....že ten bytek..je tvůj" Řeknu tiše a nechám ho ať si sní svou snídani. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Pak vstanu a znova se začnu zahalovat do svého typyického oblečení. Vytáhnu fotogragii Hishikawa Rya a prohlížím si jí, jak se ho snažím dostat do paměti. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Přikývnu tedy a začnu dál jíst. Přece jen nevím, kdy dostanu další jídlo. Začne se zase oblíkat do toho černého oblečení. Potom si všimnu, jak se na něco dívá. "Ryo!" Vyhrknu najednou až mi vypadne vydlička z ruky. Roztřesu se a nejsem schopný dál jíst. Nikdy jsem tu třídu moc nemusel, ale teď si uvědomuju, jak mi na nich záleží. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Pak se otočím a vyndám fotky. Je tam celá třída, i učitelé. Hodím to po tobě. Je tam i tvoje fotka, ted zaškrtnutý a taky jsou tam dvě spolužačky , z nichž jedna je mrtvá, i Nakamuro. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Příjde mi, že o něm ví, více než já a to jsem s ním byl několik let ve třídě. Ukáže mi celou třídu a všechny fotky, když uvidím Takeshiho, musím se zadívat jinam. "Speciální? Jakou speciální? A na co jsme speciální, já? Já nic zvláštního neumím..." Snažím se trochu bránit. Přitom sbírám fotky a při každém podívání se na daného člověka se modlím, ať stihne něják utéct. ať ho to mine. "Takže...takže my jsme byli jen začátek?" Zeptám se tiše, zlomeným hlasem. Zvednu fotku Takanoriho a trhne mě. Vzpomenu si, jak jsme ho nikdy neměl moc rád a jak jsem si z něj a jeho psa dělal před autobusem srandu. A teď tak moc doufám, že se tomu vyhne...nevěřím že by to tu zvládl. Znova se zadívám na Takeshiho a v mysli se mi objeví pohled na jeho tělo. Možná...možná je lepší, že je mrtvý...i přes tu boest...možná by bylo lepší kdybych i já umřel... Dochází mi, že to tu bude jedno peklo za druhým. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro "Ne...to ne...Daisukeho nemůžete...on je strašně křehký...to nevydrží...a jak...jak rozříznout? Já...já to nechápu...ale proč tohle vůbec děláte..." Rozbrečím se a potom vykřiknu bolestí, když zmáčkne moje varlata. Potom už jen ležím a tisknu k sobě fotky. I přesto, že jsem některé z těch lidí nesnášel, bojím se o ně a nepřeju jim tohle. Chci jim pomoct, ale takhle asi jen těžko něco dokážu. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Odejdu a dlouho se nevrátím, vlastně už padne tma, a i tak ještě nejsem zptáky. Objevím se až když měsíc svítí do pokoje a nesu jídlo pro dva. Vejdu do pokoje, položím před něj jednu porci a sám se posadím na kraj postele,. sundám si kuklu a začnu jíst. Nevypadá to, že bych měl klidný den. a i tvé zranění dává o sobě znát. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Vyděšeně se na něj dívám, když mi ukzuje, jak by mě rozřezal. Potom odejde a já zase začnu brečet. Vrátí se až zadlouho. Stihnu mezitím usnout a znoa se i vzbudit. Takže jsem vzhůru, když se vrátí. Donese mi jídlo a sám začne jíst svou porci. Nadzvednu se a taky se pustím do jídla. Když dojím, celkem dlouho se na něj dívám. "Proč...proč to děláš?" Zeptám se tiše a zlehka se ho dotknu. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Pak pokračuji v jídle, dojím to a jdu pro lékarničku. Příjdu k němu a jen mu zatlačím na nohy, aby je roztáhnul a začnu ho ošetřovat. Už se mi to dobře hojí a tak to vypadá, že nohy brzo rozváži. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro "Tohle všechno...proč děláš tady?...tohle...tohle se ti přece nemůže líbit...nebo snad ano?" Zeptám se ho znovu tiše. Nehledím na to, jak moc mi bylo ublíženo. A je mi jasné, že teď už to bude jen horší a já si svůj osud stejně vybrat nemůžu...chci alespoň vědt něco o něm...když je to on, kdo má můj život víceméně v rukou. Dojí a potom si znova přinese lékárničku. Roznáthnuu nohy a zatnu zuby, když mě ošetřuje. Šok už ze mě trochu opadl, takže začínám více cítit bolest. I když už je zřejmě menší než předtím. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Přemýšlím o jeho otázce. " A co jiného bych měl dělat. Komunita je moje rodina a tohle je moje práce, není to otom, zda se mi to líbí či ne. Prostě práce, kdy máme peníze na vše, co potřebujeme." a pak prsty přejedu po ráně na varleti a pak nůžkama roztřihnu nit a trhnutím jí vytáhnu, protože kůžička se už spojila. Vím, že to bolí jako čert, ale něco vydrží. Pak jen ukliním lékarničku a jdu si pro talíře, abych je mohl odnést. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Jen tiše koušu rty bolestí a zatínám nehty do postele. Odpoví mi a potom mi vypárá stehy. Bolí to a tak zakřičím ve chvíli, kdy vytrhne nit. "Ale...nemělo by to tak přece být...tohle...tohle není správné...proč unášíte lidi? Copak...tohle se nesmí..." Zašeptám tiše a chvíli se zkouším přesvědčovat, že je to jen sen. Ale skutečnost je až moc jasná a tak to vzdám a je mi jasné, že jsem to zkusil zřejmě naposled. Vím, že tu nemám v co doufat, že tu mě nic nečeká. Nic než bolest a smrt a že se odtud zřejmě nedostanu. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Vysvětluje, že tady se vším hýbou prachy. začnou mi z očí téct slzy, když to slyším. ale nebrečím. "Ne...to není fér...to vůbec není fér. Tohle se nemá...nemají na to právo...ale omi jsou jen bohatí parchanti, co to dělají, protože ví, že se jim nikdo nepostaví...a není to fér...jednou je určitě někdo zastaví." Řeknu trochu zlostně, protože tohle se mi příčí. Myšlenka, že by s tím nikdo nic neudělal. "Určitě." Zašeptám potom jen tiše. Netuším proč, ale toho kluka je mi čímdál více líto, než abych ho nesnášel. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Zajede do mě a já tiše vydechnu boestí. Potom mi říká, co se mi může stát, když se jim zkusím postavit, ale že klidně můžu. Dotáká se mě a i když vím, že se o to nepokouší, slabě na jeho doteky reaguju. "Ale přece...přece ten kluk už není malý..." Namítnu tiše a může poznat, že jsem pochpil, že mluvil o sobě. "Ale já se odsud dostanu...a nebude to nohama napřed..." Řeknu rozhodně,a le i já vím, že to jen tak nebude a že se nejdříve budu muset snažit zůstat naživu. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Slyším, jak se vzpírá a usměji se. " Máš šanci, každý má šanci, jde o to, zda jí využiješ." a na to odejdu s tím, že odnesu talíře. Vrátím se a znova se začnu svlékat a připravovat na koupel. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro "A to tě jako uspokojuje?" Zeptám se ho tiše. "Ty mi nepomůžeš, co?" Řeknu tiše a je mi jasné, že on si neohrozí své postavení ve kterém je chráněný. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Jak se vrátím, ptá se na to, zda bych mu nepomohl. Zadívám se na něj a nevím, jak víc bych mu mohl pomoci. " S čím ti mám pomoct? Dostat se odtud, to můžeš a nebo snad jak zabránit, aby se tohle nedělo?" zajímám se a přitom se přestanu svlékat a zůstanu do půl těla nahý. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Když se vrátí zeptá se s čím jako by mi měl pomoct. Pokrčím rameny. "Já...já nevím...cokoliv. Ty přece nejsi špatný...staráš se o mě a nepříjdeš mi špatný...copak...dá se odsud vůbec dostat?" Zeptám se tiše a doufám, že mi odpoví kladně. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Odejdu a když se vrátím, jen ho zase posunu, přikreji a chstám se jít spát. " Nic o mě nevíš, neříkej, jestli jsem špatný a nebo dobrý. Protože jsi mě zatím ani nepoznal." řeknu a zavřu oči, ale zatím nespím. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Potom odejde a já zase zůstanu sám. Vrátí se a lehne si vedle mě. "Myslím, že to jak se chováš o tobě taky hodně říká." Řeknu tiše a popřeju mu dobrou noc. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro "Stejně to je jedno. Nebo ne?" Pokrčím rameny, že na mě tu přece jen nezáleží a opětuju mu pohled. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Zírám na tvojí tvář a pak po tobě vystřelím rukou a chytnu tě bolestivě za vlasy. "Můžem zkusit, kolik vydržíš, než mi to řekneš, ale na to ted nemám náladu, tak bych radil hovořit ted, kdy mám dobrou náladu." upozorním ho, že já se určité věci dovém, když chci. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro "No, jako je fakt, že toho ještě není moc. Opravdu myslím, že si celkem hodný a taky. Možná celkem i starostlivý...protože nevím, kolk lidí by mě ošetřilo a nenechalo v té cele. A an podmínky hraješ celkem fér." Řeknu své mínění a jen se na něj zadívám. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro "Musíte si brát s vlastního jídla? Ale nebylo...nebylo by jednoduší mě v tom případě zabít?" Zeptám se rovnou i když mě ta představa trochu děsí. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Popřeji mu dobrou noc a snažím se usnout, ale nejde mi to okamžitě. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Nechci mu za to děkovat, protože by si to ještě mohl rozmyslet. Tak jen přikývnu, popřeju u dobrou noc a zavřu oči. Příjde mi, že se pomalu učím usínat rychle v jakékoliv situaci. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Až se probudíš, je vedle tebe snídaně, ale já tam nejsem, jen moje tradiční oblečení ještě visí u skříně, takže nejspíš někde venku nejsem. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Potom se rozhlížím, kde ten kluk je, ale jen si všimnu jeho oblečení. Určitě se za chvíli vrátí. Pomyslím si jen tak tiše, protože takhle asi nešel někam pryč. Bez svého oblečení. Tak jen ležím a čekám až se vrátí. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Pak příjde a sebere talíř od snídaně, aniž by se tě nějak ptal, zda může. Pak je skoro venku, ale nakonec se vrátí a příjde k tobě.. Zvedne ti hlavu a pohladí tě po tvuři a pak si pohledem prohlíží tvé tělo. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Je mi jasné, že se vrátil a tak se na něj otočím. ale jen co to udělám mi dojde, že to není on. Ten chlap se začne hrabat v jeho věcech a potom mi odnese i talíř od snídaně. Vypadá to, že už odejde, ale nakonec se ke mě vrátí. Dotkne se mě na tváři a já ucuknu. Nechci aby se mě dotýkal nebo se na mě i jen díval. "Kde je ten kluk? Kdy se vrátí...řekni mi to!" Zakřičím na něj a dál se na něj dívám. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Příjdu do pokoje a vidím, co dělá a že je zrovna prstem na tvém břiše. Jednoduše ho kopnu do zad, až spadne na zem a talíř se rozbije. Jsem stále ve slipech a tak jak zaujmu bojový postoj, tak je vidět, jak jsem vycvičený a svaly se okamžitě probudí. " Vypadni, on je můj...ty jsi měl minulou,....že jsi jí zabil, za to si můžeš sám.....a vrat mi kartáček, zbytek si odnes." a natáhnu ruku. Neznámý se zvedne, jen mi vrazí kartáček do ruky a odejde. Zavřu dveře a uklidím si kartáček. Pak uklidím zbytek talíře a odnesu ho. Teprve až je vše uklizeno, si sednu k tobě a podívám se ti na obličej a čelist. " Bolí?" zeptám se, co zkusím čelist, jek moc je venku. Pak mu jí trhnutím nasadím zpátky. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Ale hned na to se vrátí Yuuto a s tím chlapem si to vyřídí. Jen co uklidí zbytek, sedne si ke mě. Zeptá se na čelist a já jen zlehka přikývnu. Potom mi s ní trhne a mě se na tváři objeví výraz bolesti. Trochu jí pohnu abych to vyzkoušel. "Já...děkuji..." Řeknu tiše a potom se na něj zadívám. Zlehka ho chytnu za ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Jen zamručím a potom se chystám odejít pro lékarničku, ale on mě chytne za ruku. Podívám se na něj a mé oči se nebezpečně na něj zaměří. " Potřebuješ něco?" zeptám se, ale je to spíš jen formální otázka, protože nevím, že bych ho nějak zanedbával. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Jen se na něj dál dívám a potom si ho přitáhnu blíže a chvíli vypadám, že ho políbím. "Já...chtěl bych...no...ne raději ne...gomen." Řeknu tiše a pustím ho. Přitom trochu zčervenám a otočím se bokem. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Dívám se mu do očí a nepřipouštím, že by mi odmlouval. " Tak co? Povíš?" a nepuštím ho, dokud mi neodpoví. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Trochu sebou cukám, protože mu to říct nechci, ale nakonec to udělám. "Já...bude to znít divně...ale...vyspíš se se mnou?" Zeptám se tiše a uhnu pohledem. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Postavím se a dojdu pro lékarničku. Odhrnu z něj deku a potom ho už začnu ošetřovat. Jen zlehka a pak povolím provaz a tím má volný nohy. " Tak a ted znova, Já s tebou mám spát. Ty chceš se mnou chceš sex? To se ti tak líbím?" a dívám se na něj a jen dám lékarničku stranou. Pak mu přejedu po pravé noze a sleduji jeho reakce. Jsem rád, že má stále spoutanou jednu ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro "Já nevím jestli se mi líbíš...ztěží tě znám...ale...ale než umřu...chci vědět, co je to alespoň trochu normální sex." Řeknu tiše a stydím se. Přece není normální žádat svého věznitele o sex. Držím mu, jak mě ošetřuje. A pak se podivím, jdyž mi rozváže nohy. Přejede mi po noze a já se zachvěju a zčervenám. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Odejdu a pak příjdu a přnesu mu obyčejné volné tepláky a taky triko. "půjdeme se projít, jdem." navlíknu ho do tepláků a a pak mu rozváři ruku a držím ho , dokud si neveme triko. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro "Hai, věřím ti. Plníš sliby." Řeknu tiše, ale celý zrudnu. Donese mi nějáké oblečení a navleče mi tepláky. Potom mi rozváže ruku. Prý se půjdeme někam projít? "Projít? Copak můžu? A kam? Já už nechci vidět další mrtvolu." Tiše se bráním, ale jenom slovně. Vezmu si tročko a obleču si ho. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Vyjdeme z pokoji a vedu ho po chodbě kolem různých pokojů do velkého sálu se stoly, kde je nejspíše jídelna Jsou tam někteří a prohlížejí si tě, ale nic neřeknou. Pak jdu dál a zavedu tě na cvišitě, kde jsou různý bojový panáci. Pustím tě z vodítka. " Tak šup a projdi to kolem, at zjistím, jak ti jde chůze." řeknu a nechám tě chodit. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Když mi poutá ruce, nebráním se. Nechám je za zády a potom na něj poslušně čekám. Jdemechodbou a přes jídelnu až na jakési cvičiště. Pustí mě z vodítka a nechá mě ať se projdu. Chvíli chodím jen tak dokola. "Ještě to trochu bolí." Řeknu tiše, když se k němu vrátím. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Tam ho rozepnu, rozváři ruce, ale klidně ho nechám oblečeného. " Ale umýt se půjdeš." vytáhnu ručník a pak ho chytnu za ruku a táhnu ho do sprchy. Je to jen několik sprchových koutů u sebe, jako na nějaké škole. Není tu moc soukromí, ale ted tu nikdo není. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Jen se obávám, co bude za dva dny. Dojdeme zpátky do pokoje a on mi odepne vodítko a rozváže ruce s tím, že se půjdu osprchovat. Vezme ručník a odvede mě do koupelny. Vypadá to, že to je hromadná koupelna. Nikdo tu není a tak se začnu sevlíkat a potom pustím vodu a vlezu si pod ní. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Jen co je hotový, nechám ho otřít se a upravit, pak mu hodím jeho oblečení . Čekám, dokud nebude připravený jít zpátky. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro A potom se mě zeptá na to, jestli jsem přemýšlel o tom, jestli se mněou chce spát i on. "Kdyby si nechtěl, tak to odmítneš ne?" Zeptám se překvapeně, tohle mi příjde samozřejmé. Umyju se, otřu a potom se obleču a příjdu zase k němu. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Jak jdeme po chodbě, potkáme jednoho a ten mě jen kývnutím pozdraví. Odpovím mu stejně a zatlačím na ruku, aby ses ty sám pěkně hluboce poklonil. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Nechápu co ho to najednou tak popadlo. Nestihnu si ani přetřít tvář a mi zkroutí ruku za záda. "Au...sumimasen. To...já...nemyslel jsem to špatně..." Řeknu tiše když mě vleče chodbou. Někoho potkáme a on mě tlakem na ruku donutí se pokloit a mě nezbývá než to udělat. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Teprve tam tě pustím a zavřu dveře. Pak tě jen sleduji a ukáži k posteli, abych tě zase přivázal. " No jak projevíš úctu?" zeptám se, zatímco čekám, až si sedne na postel a já ho budu moci připoutat. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Posadím se a nechám se připoutat. "Budu...budu zdvořilý a budu poslouchat..." Řeknu tiše a bázlivě ho sleduju. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Aby mu to moc dlouho netrvalo, trhnutím za vlasy ho schodím z postele, až si skroo vykloubí ruku z ramene, jak mu tam je přivázaná. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Než to stihnu, shodí mě z postele tak, že mi to škubne s připoutanou rukou a já syknu bolestí. Nechám ruku za zády, natáhnutou, protože dál už provaz nedosáhne a zbytkem těla se pokloním až k zemi. "Dómo arigató gazaimashta." Řeknu zdvořile a až po chvíli se odážím zvednout hlavu. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Posadím se a chce abych ho přesvědčil, aby se mnou spal. Chce abych se prodal. Ovšem naprosto netuším, jak to mám udělat. "No já...umím celkem slušně líbat. Teda většinou říkali, že dost dobře. Hm...a prý mám celkem sexy bradavky...jen netuším, jestli je to pravda, to musí každý posoudit sám." Řeknu tiše a sevleču si tričko, aby se mohl podívat i když už mě viděl. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro přitáhnu si ho blíž k sobě a tím mu zase způsobím bolest v ruce. " Přesvěč mě...polib mě." a skloním se, aby mě mohl políbit a ukázat jak je dobrý. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Stiskne mi jednu a já vydechnu. Bradavka trochu ztvrdne. "Jeden...jeden známý...je na kluky." Řeknu tiše, když mi přejede po boku. Potom si mě přitáhne a já opět zasyknu bolestí. Chce abych ho přesvedčil a políbil. Přikývnu a potom se k němu trochu přizáhnu a začnu ho líbat. Nejdřív lehce bez jazyka a potom přidám i jazyk a líbám ho vášnivěji. Nevím, jestli je to možné ale v tomhle jsme tak trochu talent od přírody. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Ptoom si ho přitáhnu a sykne bolestí. Nereaguji na to a čekám. Přitáhne se i sám a začne mě líbat. Zavřu oči a vnímám, jak mě líbá a opravdu dobře. Dostane mě do chutě, což by neměl, ale opravdu to umí. A tak se na něj položím a tím ulovím i jeho ruce. Vracím mu polibek a rukou mu dráždím bradavku. Po skončení polibku nechám ruku na bradavce a jen tak kolem kroužím. " To by mě zajímalo, proč vlastně jsi s tím chlápkem nechtěl spolupracovat a se mnou ti to jde....musím mít nějaký kouzlo, o kterém jsem nevěděl." zasměji se, ale držím ho stále pod sebou a neustupuji. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro "Já...já nic...jen mě viděl bez trička." Řeknu tiše, jak to bylo. Položí se na mě a chytne mě za ruce. Cítím, jak mi opětuje polibek a jak si dál hraje s mojí bradavkou. Když skončí, dál mi po ní jezdí a já tiše vydechuju. Zeptá se mě, proč jsem nespolupracoval s tím chlapem předtím. "Byl...byl hnusný...a já to nechtěl...přece nebudu spolupracovat..." Zašeptám tiše, ale na jeho kouzlo niják neodpovídám. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Po polibku mi odpoví, proč nespolupracoval a přitom vydechuje jak si s ním hraji. " Jo tak.....tobě se nelíbil...a kdopak se ti líbí...jaký kluci či holky?" zajímám se a rukou mu začnu jezdit po těle, ale níž jak na podbrišek nejdu. Jen si s ním hraji. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Zakroutím hlavou. "Iie...je to jen známý...ani ne kamarád...s nikým jsme nic neměl..." Bráním, ale ne nijak výrazně. Nechci ho naštvat. Zeptá se na to, kdo se mi líbí. Jezdí mi po těle a já musím zhluboka dýchat, abych se udržel. "No...já..já nevím...já to nikdy takhle neřešil." Přiznám, protože jsem nikdy nebyl ten typ na randění. Párkrát jsme s někým chodil, ale to většinou byli jen holky. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Jak se ho ptám na jeho typ, tak se brání, že to neřešl. Stisknu mu ruku. "Nekecej mi hovadiny. Už jsis ho určitě honil a na něco jsi musel myslet, at už na někoho slavného, na známou osobu a nebo prostě na zvíře, ale myslíš na to. A jestli si ho nehoníš, tak kecáš....takže jak,Fubuki-chan." a stále ho držím tak, aby se mi nemohl vykroutit. Pomalu sjedu rukou přes jeho kalhoty. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Stočím pohled jinak a slaě zavzdychám, když mi přejede přes rozkrok. "Já...já...Nakamura-san...líbil se mi...Takeshi..." Přiznám a rudnu. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Pak dojdu ke skříni a vemu nůž. Dám ho Yamatovi do ruky a směji se. " Tak bodni, zabij vraha tvojí lásky." a sedím tak, aby opravdu tu možnost měl. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Řekne, že zabil Nakamuru. Ale tak to není...nemiloval jsem ho...jen se mi líbil...a zabít ho? Byl bych stejní jako oni... Povzdychnu si a potom ho sleduju, co dělá. Dojde ke skříni a potom mi podá nůž. Jen na něj koukám a nechápu ho. Potom mu nůž vrátím. "Nemám tě proč zabít...jen se mi líbil...měl jsem ho rád, ale nemiloval...a kdybyc zabil...nebyl bych stejný jako tahle organizace?...a já tě nechci zabít." Řeknu tiše a zadívám se na něj. Vím, že jsme mu dal nůž a on že teď má mžnost s ním udělat cokoliv a nebude váhat a když bude chtít, udělá to. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Skloním se a vemu jeho ruku a nechám jí jít po mém hrudníku. Zastavím na srdci a tam přitlačím. " Měl jsi to zabodnout sem......a všichni by ti odpustili a zachránil by si své kamarády." řeknu hnusně a pak se skloním a políbím ho. Tentokrát já a není to jemné, ale vášnivé a dravé. Jazykem vjedu do jeho úst a zuby tlačím na jeho rty a pak ho i několikrát kousnu, když sám zatáhnu jazyk. Druhou rukou, kterou ho nedržím, ho znova dráždím přes kalhoty v rozkroku. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Zakroutím hlavou. "Nikoho bych nezachránil...na tvoje místo by přišel někdo jiný. Viděl jsem je. Všichni v tom oblečení vypadáte stejně. Tak nemůžu věřit, že bych někoho zachránil." Zakroutím hlavu a dám mu najevo, co si myslím. Potom se skloní a začne mě líbat. Líbá mě surově,a le já se nebráním, ani když mě kousene, to jen trochu cuknu, ale nechám ho. Druhou rukou mě dráždí v rozkroku a já se jen zlehka propínám. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Při líbání se nebrání, ale moc nespolupracuje a taky ucukne, když ho kousnu. Povolím a nechám ho dál ležet, sám se položím vedle něj. " Jak ted ty vidíš svojí situaci...jako konec, už jen smrt a nic víc a nebo myslíš, že se odtud ještě dostaneš?" zůstanu ležet a jen sleduji dveře, jako kdyby někdo měl každou chvili přijít. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro "Možná nejste stejní, ale zřejmě tu n vás nic nestojí. Zřejmě tu o mc věcech nerozhodujete, nebo ano?" Zeptám se, abych věděl, jak to tu asi je. Položí se vedle mě. "Já...já nevím...možná...asi zkusím se odsud někam odejít...nechci ještě umřít." Zakroutím hlavou a zadívám se z okna ven. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Potom mi vysvětlujue, jak to tady funguje. "A nechceš...neutečeš se mnou?" Zeptám se a zadívám se na něj. Nechci aby měl problémy. Měl bych ho nesnášet za to že mě unesl, za to že zabil Takeshiho i za to co dovolil, aby mi udělali...ale necítím k němu nenávist. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro " Někdo, kdo by se se mnou neměl ani bavit, měl by mě nenávidět a hledat způsob, jak mě zabít, mi nabízí své tělo k sexu a uspokojení, říká mi o svém útěku a dokonce mě láká, abych utekl s ním...jsi zvláštní, Yamato." hovořím ke stropu. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro "Já...mohl...mohl by si jít se mnou..." Řeknu jen velice tiše. Ani nevím proč to dělám. Řekne, že bych ho měl nenávidět a ne dělat to, co nemám. "To mi nemusíš říkat...já...já to nechápu...ale nechci tě nesnášet...a nevím proč..." Řeknu tiše a zadívám se na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Zadívá se na mě a já se na něj otočím a hledím na něj. " Nechceš? Ty mě lituješ? Proč? Mám tu jídlo, bydlení, práci, vše, co potřebuji. " hovořím k němu a zkouším, zda si to nerozmyslí. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro "Já...já nevím. Mám je moc rád...a určitě bych nechtěl, aby se jim něco stalo...ale ty...udělal by si to?" Zeptám se tiše a znovu se na něj zadívám. Říká, že tu má všechno. "A nechybí ti něco?" Zeptám se tiše a snažím se něco vyčíst z jeho očí. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Zeptá se mě, zda mi tu něco nechybí. D9vám se na něj bez jakýhokoliv citu či svědomí. " Co jako? Neuvědomuji si, že by mi něco chybělo." řeknu a vypadá to, že itomu věřím. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro "A to ti nechybí? Rodina? Nechybí ti nikdo, kdo by tě měl rád?" Zeptám se tiše a zlehka přejedu po jeho ruce, jakobych ho hladil. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro "Ale jakto? Proč by měl být cit slabost? Vždyť...kolikrát byl právě cit hnací silou pro člověka. A mezi cit snad patří i nenávist...copak tu už ani necítíš nenávist?" Zeptám se a smutně se na něj dívám. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Smutně sklopím hlavu, když ho poslouchám. "A já...cítíš alespoň u mě něco? Alespoň trochu? Nenávist, vztek, lítost...nebo sympatii?" Zeptám se tiše ale nepodívám se na něj. "Jak se vlastně jmenuješ...ty znáš moje jméno...a víš toho o mě dost...ale řekni mi prosím alespoň své jméno." Požádám ho a zvednu k němu oči v prosebném pohledu. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Jak se mě zeptá na jméno, pokrčím rameny. " Tady nemáme jména, ale jen si říkáme čísly...ale jako kluk jsem byl Yuuto. " a nechám ho nahlédnout trochu do mého soukromí. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Řekne, že jsem hezký a že jsem mu asi sympatický. "Arigato. Od tebe si toho vážím." Zadívám se na něj vděčně a potom se malinko usměju. Řekne, že tu nemají jména. Ale potom mi řekne, to co měl jako kluk. "Yuuto-san...to je jméno které vzbuzuje úctu. Máš hezké jméno. Můžu ti tak říkat? Číslo je strašně neosobní...ale myslím, že i to bych rád věděl...mohlo by se to hodit." Řeknu tiše a zažádám ho, aby mi řekl i své číslo. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Potom mu povím i své jméno, a ono mu příjde jako úctihodné a pak chce mi tak říkat. " Pro mě zamě, klidně mě tak říkej, stejně to tady nikdo nezná...a mé číslo je 136, ale není to na počet, prostě si to vylosuješ." odpovím a pak se posadím na posteli. Vstanu a jdu ke skříni, vemu nůž a posadím se na postel. Začnu s ním házet na dveře. Vždy pro něm dojdu, posadím se a zase nůž hodím. Trefuji se stále na stejné místo. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Přikývnu a snažím se číslo zapamatovat. Potom, se zvedne a dojde si pro nůž. Začne si jím házet do dveří. Otočím se tedy ke stěně a přemýšlím co a vlastně proč to dělám. Ale po chvíli stejně usnu. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Až se Yamato probudí, má tam oběd, ale já sám tam nejsem. Zase jsem někde pryč a ve dveřích je stále zabodnutý nůž, který nejspíš už projel dveřma skrz na skrz. |
| |
| Usměji se "No tak pokud nechceš, abych pak skončil na jipce s otravou jídlem, tak bych pak po té soutěži počkal do dalšího dne."řeknu "Co?"zeptám se a doufám, že neřekne že chce aby to bylo ten samí den. Přece jenom by to tu večeři úplně zkazilo, kdyby mi bylo zle. "Jinak.... co budeš dělat, když už nemusíme být nutně spolu?"zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Posadím se a všimnu si oběda. Pustím se do jídla a za chvíli mám porci v sobě. Kleknu si na postel a potom pozoruju okny nebe. Snažím se poznat, kde to jsme, ale nepříjde mi to moc povědomé. Potom se nakloním a snažím se zjistit, jak moc nad zemí jsme. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Jak jsi blízko okna, tak tě ruka táhne dolů a zařezávají se pouta, ale stejně ti to nedá. Pak uslyšíš známý hlas, hlas vůdce a slyšíš, jak volá číslo 136 a at běhá a trénuje pořádně, že se fláká. Uslyšíš jen tichý souhlas a pak jen jak komanduje šéf jiné číslo. Kdyby jsi se trochu pošoupnul, možná by jsi něco viděl. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Najednou uslyším, jak někdo řve yuutovo číslo. Pošoupnu se, abych ho viděl. Poznám ho vlastně jen díky tomu, že u něj nějáký chlap stojí a řve na něj. Tiše se usměju a dál ho pozoruju. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Trvá to nejméně hodinu, než přestaneme a já odejdu z cvičiště. Po chvili se celý zpocený objevím v pokoji a otřu se do ručníku. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Po chvíli se zase k oknu postavím a dál ho sleduju. Odejde a tak si sednu a čekám jestli příjde. Za chvíli se skutečně objeví ve dveřích a začne si otírat pot do ručníku. "Myslím, že ti to celkem šlo." Řeknu tiše a nepatrně se usměju. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Asi si myslí, že jsem moc malý. "Viděl. Nejdříve jsem slyšel tvoje číslo a potom jsem se podíval ven." Řeknu jak to bylo a pokývu hlavou. "To musíš jít sem a potom se dost naklonit. Tam si byl, vidíš to odsud?" Řeknu tiše a ukazuju na to místo, kde jsme ho viděl. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro " Nevysvětluj mi to a ukaž." řeknu příšněji a dochází mi trpělivost. Pak chytnu Yamata za volnou ruku a strčím ho k oknu. "dokaž mi to." a je jasné, že už tomu mám akorád dost. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Postavím se tedy znovu k oknu a ukážu mu, odkud jsem to viděl. "To mi nevěříš?" Zeptám se, protože nechápu, jestli to chce ještě písemně či jak. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Pak ho strhnu do postele a chytnu jeho připoutanou ruku. Vemu provaz a přitáhnu jí blíž tak, aby se k oknu tak vysoko už nedostal. Neberu to jemně a tak provaz odře jeho kůži až do krve. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Stáhne mi provaz a sedře mi kůži tak, že mi na jednom místě teče krev. "Proč si to udělal?" Podívám se na něj a slzy mám na krajíčku. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Pak vstanu a jdu pro lékarničku. " Svlékni si kalhoty." a odejdu. Vrátím se s lékarničkou a čekám, dokud sám neroztáhne nohy. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Přikývnu a jak mi trhne rukou, tak mi opravdu z očí vyhrkne několik slz. "Gomen ne...já už to neudělám...můžeš mi to jen trochu povolit prosím? Bolí to." Zeptám se ho tiše. Když mi však řekne, že se mám sevléct začnu si sundávat kalhoty. S jednou rukou to jde ale těžko a tak mi to trvá. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Bolestně mu roztáhnu nohy. Pak vemu jeho volnou ruku a položím mu jí na jeho vlastní penis. "Drž si ho, nebo hon, to je mi jedno, ale potřebuji místo." řeknu a pak mu ještě trochu roztáhnu nohy a začnu ošetřovat rány. Má stále trochu, ale né tolik, okraj otvoru odřený a varlata se hojí rychle a tak je tam malý stroupek. a pak už jen menší ranky, které by neměli působit moc velkou bolest. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Udělám raději to, co po mě chce. Vím,ž e teď není v nejlepší náladě. Ošetřuje mě a já držím. "Zase mě někomu dáš, že?" Zeptám se tiše ale nepodívám se na něj. Jen koukám do zdi. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Zase mě seřve a potom ucítím něco na penisu. Začne to štípat a svědit, aůe uvnitř a tak se začnu ošívat. "Iie...já jen...kdy?...já...já ještě nechci umřít...nenecháš je, že ne?..." Zeptám se tiše a zadívám se na něj. V mých očích už není téměř nic. Najednou nevím, jak se k němu chovat. Je mi jasn, že i kdyby něco miloval, dokáže to zabít...a já pro něj nic neznamenám. Kdykoliv se může rozhodnout jinak, než předtím řekl. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Pak ho pustím, jak bradu, tak nohu a jen ho chytnu za boky trhnutím ho položím tak, že jeho pánev zvednu. Začnu mu otírat dezinfekci, která ho tak pálí a svědí. Nechvátám. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro "Hai." Přikývnu a už jsem zticha. Nadzvedne mi pánev a začne mi dezinfikovat rány. Tisknu k sobě rty i zuby a ruce zatínám do prostěradla. Ale nevydám ani hlásku. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro vstanu a uklidímlékarničku. " Fajn, tak jsme si to ujasnili....nebo je tu ještě něco, co nechápeš?" zeptám se, protože mu něco padesátkrát vysletovat nebudu, tak at se ptá ted, než půjdu do sprchy. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Zakroutím hlavou a snažím na sebe něják nacpat kalhoty. Potom se jen schoulím a ležím. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Přejdu k němu a pohladím ho. " Tak je hodný...já vím, je tu nudal, ale až budeš zdraví, tak se to změní a dočkáš se i svého přání." a pak odejdu do sprchy po náročním tréninku. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Pochválí mě a potom řekne, že až se uzdravím, splní mi moje přání. Nic mu na to neřeknu ani nijak neprojevím libost nebo nelibost. Prostě nijak nezareaguju. On stejně hned potom odejde pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Pak se posadím ke stolku a začnu sepisovat seznam, který je přímo totožný s programem, co máte jako školní zájezd. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Po chvíli vstanu a dojdu k němu. Stojím kousek vedle něj a dívám se, co to píše. "Co...co to je?" Zeptám se trochu nejistě a ukážu na papír. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Příjde ke mě a dívá se, co píši. "Váš program.....musíme se připravt a vyhlídnout, kdo z tvých spolužáků kdy půjde....máme systém, a nic tady nemůže být náhoda a nesmí přijít chyba." řeknu a dál píši program. Potom začnu pomalu přirazovat jednotlivý lidi k různým dnům. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Potom začne psát jména. "A nemůžeš někoho vynechat?" Zeptám se tiše a koukám, jak píše jména mých spolužáků. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Trochu couvnu. Zeptá se, koho by měl vynechat. "Já...no...třeba Daisukeho a Takanoriho..." Navrhnu tiše a sleduju, co udělá...ale tak trochu se i bojím. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro "Já...já nevím...ale nechci aby se jim něco stalo..protože...nemyslím, že by to zvládli...a já nevím, koho bych dal místo sebe...netuším, co je to za zákazníka..." Tvářím se zoufale a nevím, co mu odpovědět. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Pak pokrčím rameny. " No, co jsi zažil, byl lehčí typ, pro tebe byl původně jiný a nejspíš by tě zabil asi v polovině filmu a dál si užíval s tvojí mrtvolou....čas nedovedu odhadnou, nevím, kolik mučení by jsi zvládnul přežít." řeknu upřímně a přímo jemu do očí. |
| |
| Dostavují se ostatní,moje nálada klesá víc. "Už se mě zbavíš." Špitnu k Junovi.Všichni sedí,vstanu.Táhnu Juna za sebou.Vemu si jedno z jídel,nevybírám si.Posadím se zpátky.Jím,očima probodávám každého přítomného. Nepřišli všichni.Jsou tu.Nikdo to nevidí.Nikdo.Kde jsou?Zajímá se o to někdo?Spletli se?Jdou po mě?Kdo mě prásknul? |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro "Daisuke? Jakto? Copak ho někdo bije?" Divím se a snažím se vybavit si Daisukeho. Potom mi řekne, že zákazník, co byl pro mě by mě zabil asi v polovině. "Co-cože...tomu nemůžeš dát Daisukeho...to přece nejde..." Zhrozím se a potom si před ním až kleknu na zem. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Klekne si přede mnou a nejspíše za něj prosí. " Copak? Nevíš, koho navrhnout místo tebe a tedy Daisukeho? No tak, přemýšlej, někoho jim dát musím." hovořím k němu a sleduji, jak klečí na zemi. Líbí se mi, jak prosí a zajímalo by mě, co je schopný pro své spolužáky vše udělat. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro "Iie. Neviděl..." Řeknu smutně, protože vím, že má pravdu a on to ví. Chce abych někoho navrhnul místo Daisukeho. Sklopímhlavu. "Tak...tak...já půjdu...řekl si že jsme si podobní...a ty se mnou stejně nechceš utéct..." Řeknu trochu smutně a nepodívám se na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro "Tak to není...já nechci...nechci to znovu...jen taky nechci...aby Daisuke umřel...ani nikdo jiný..." Řeknu tiše. Příjde ke mě a zvedne mi hlavu. Jen co mi položí otázku, strčí do mě a já spadnu. "Já...nejsem si jistý, jestli chci utéct sám..." Řeknu tiše. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Pak spadne a špitne, že neví, zda chce utíkat sám. Znova se začnu smát. " A to jako čekáš, že ti skočím kolem krku a budu ti děkovat, že mě odtud ty....sám vězen,...vemeš?" a prohlížím si ho, zda si ze mě trpí blázny či to myslí vážně. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro "Iie...nech mě už být...zabij mě...onegai...já už nemůžu...já...to...nesnáším tě...!" Křiknu na něj a rozbrečím se. Lehnu si na postel a přikryju se dekou, pod kterou brečím. Nikdy to nepochopí...on už nemá co ztratit...a já je taky nemám nijak moc rád...ale tohle nechci...to vím jistě. Lituju ho...už ho nechci mít rád... |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Chytnu ho za ruku a zkroutím mu jí za zády. Přitáhnu si ho a já sám se za něj posadím a jeho násilím o sebe opřu. Jedu nužem po jeho tváři a ostří zajíždí do kůžičky podél pravého oka, po tváři až k bradě. " Tak ty chceš umřít? Tak dobře..pobavíme se." řeknu a pak přiložím nůž k jeho hrdlu, ale neubližuji mu. Jen čekám, co řekne. Krev mu mezitím začne téct s rozříznuté kůže na tváři. |
| |
| "Jenže pokud vyhraješ, tak to vlastně znamená, že budeš až do druhého dne trpět hlady. Teoreticky, samozřejmě," ještě, abych ho tak donutil po půl kile čokolády nejíst až do naší večeře na druhý den. "Zatím musíme," raději se rozhlédnu, jestli se ostatní už náhodou už nerozvázali a jen my dva trumberové tady nesedíme svázaní a čekáme na vysvobození v podobě učitele. "Asi si budu číst nebo půjdu prozkoumat okolí, tady se nic jiného dělat nedá," a blbnout se spolužáky, společenské hry a podobně, to není pro mě. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Chvíli to vypadá, že půjde pryč, ale potom přijde k posteli a sundá ze mě deku. Všimnu si nože v jeho ruce. Drží mě a nechává mě, ať se o něj opírám. Ani se nehnu, jen slzy mi tečou po tváři. Potom ucítím bolest, jak mi jede nožem po tváři. Jen stisknu rty pevně k sobě a zatnu zuby. Ale jinak nedám najevo bolest, jen se lehce třesu, protože z něj mám strach. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Přitámnu si ho blíže a nožem jedu přes triko po hrudi a špičku zabodnu na jeho hrud, ale nezraním ho. Jen cítí její tlak. " Tak co, ukončíme to dneska, já tě tady přefiknu a přitom si užiji jako naši zákazníci a nebo dostaneš rozum, přestaneš se tu rozčilovat a necháš mě dělat mojí práci, co vím, tak po tobě ani jeden ze zminovaných ani nehlesl...jsi jim fuk." řeknu tvrdou pravdu. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Přitáhne si mě a potom mi přejede nožem po hrudi. Můj dech se zastaví. Začne mluvit o tom, že bych měl dostat rozum a nebránit své spolužáky, protože oni ani neví, že jsem pryč. "Uso!" Vykřiknu. Ale vím, že to co říká je pravda. Nikomu na mě nezáleží. "Hai..." Kývnu nakonec a přestanu už úplně odporovat. Jen se mu sesunu do náruče. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Nůžem přejedu po jeho druhé tváři, ale ted už tupou stranou. " Já věděl, že ti to dojde." řeknu jasně a odhodím nůž zase do dveří. Ani nemířím a trefím se zase do středu. Přejedu po tváři a slíznu pak z prstu jeho krev. " ani to moc nebolelo." zašeptám a pak ho jen tak obejmu a nechám ho, at se s tím vnitřně smíří. Ačkoliv se jich zastává, nikdo krom učitelů se na něj neptal. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Zastudí mě čepel na druhé tváři, ale tentokrát už to nebolí. Na moment k němu zvednu obličej a on mi setře krev a potom jí slízne. Potom mě obejme a já se k němu přitisknu a rozbrečím se. "Můžu...mohl bych být...jako ty?..." Zeptám se tiše po chvíli, ale dál se k němu tisknu. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Zeptá se, jestli se chci přidat k nim. "Hai...domů...se už asi nedostanu...a nikoho jiného nemám..." Řeknu tiše a přikývnu, že se k nim chci přidat. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Objímám ho, a dělám, jako bych neřekl tu poslední větu. " Nejdřív se musíš uzdravit a potom teprve začne tvůj trenink. Lepší než aby ses nudil jen tady v posteli." a nechám ho se postupně uklidnit.. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Přikývnu. Pak se ale nahne a zašeptá mi, že mě chce u sebe a tak to zařídí. Jak to uslyším, zarazím se a zrudnu. Ale stejně to nemůže vidět. Potom mě však už znovu objímá. "Hai. Arigato." Řeknu tiše na to, že mě bude trénovat. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Usmívám se a bavím se představou, jak Yamato odvádí Daisukeho k jeho připravenému a nadrženému zákazníkovi. Po chvili se skloním a zvednu mu obličej. Skoro to vypadá, že ho chci políbit, ale otočím mu hlavu a zadívám se na ránu, co jsem mu způsobil. " Ani jizva tam po čase nebude." řeknu nezaujatě, jak hodnotím hloubku zranění. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Tu chvíli, co s tím klukem jsem vím, jak se ke mě bude chovat...přesto to musím zkusit. Zvedne mi tvář k sobě a já se na něj překvapeně dívám. Potom mi ale jen zkontroluje tvář a řekne, že tam asi jizvu mít nebudu. To je stejně jedno, tady mi nikdo do tváře nevidí. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Chytnu ho za ruku a táhnu za sebou. Cestou sundám nůž ze zdi, taky se musí očistti od krve. Pak ho vedu k místu, kde máme lekarničky. Je to malá místnost něco jako malá ošetřovna. Postavím ho před zrcadlo a začnu si čistit nůž. "Ošetři se." řeknu a nechám to na něm. Musí se naučit o sebe starat a ošetřit si zranění sám. Musí se naučit spoléhat jen na sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Dojdeme do malé místnosti, kde jsou lékarničky. Nechá ošetření na mě. Tak si nejdřív vyčistím ránu vatou namočenou ve vodě, abych setřel krev a potom vydesinfikuju. Na několika místech jí přelepím proužkem obyčejné náplasti, aby pořádně srostla. "Hai. Hotovo." Otočím se na něj a vše uklidím. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Jak je hotov, ta se na mě otočí a uklidí si to.. Zadržím jeho snahu a zase mu tu lékarničku otevřu. " Příště než tohle použij tyhle...lépe drží a vydrží....jsou k tomu určené." vytáhnu motýlky náplasti, které jsou pro držení jak šitých, tak nešitých ran. Chytnu jeho tvář a několika prudkými pohyby strhnu jeho nalepené náplasti a tak mu to zase krvácí. Očistím to rovnou dezinfekcí a pak to slepím motýlky tak, aby se mu opravdu zatáhlo. Teprve potom lekarničku uklidím. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Jen syknu blestí, jak to trhne, ale potom už jen držím a necávám se ošetřit. Potom přikývnu. "Hai, arigato." Řeknu tiše a pokloním se. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Pak ho chytnu za ruku a táhnu ho do cel. V různých celách jsou různý mladí i starší lidi, muži i ženy a všichni přivázaný, a někteří stále ještě omámený. Je tam i jedna spolužačka a taky učitelka. " Tady budeš ted se mnou...hodinu...budeme je hlídat. Můžeš se jim ukázat, zítra už nebudou žít." řeknu a strčím ho, at is vězně prohlédne. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Trochu překvapeně se a něj dívám. Vysvětluje mi, že se tu neděkuje, jen se plní příkazy. Přikývnu, že chápu. Potom mě chytne a vede mě k celám. Jen v rychlosti si prohlížím, lidi v nich. Strčí mě k nim, že se jim můžu ukázat, protože stejně brzo zemřou. Přikývnu a prohlížím si je. Dokonce narazím i na spolužačnu a učitelku. Obě mě poznají a dokonce znají i moje jméno, jak mě prosí abych je pustil. Já se však jen otočím a odejdu zpátky k Yuutovi. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Překvapí mě, že se vrátí a nic jim neřekne ani se neusměje a jen se otočil. Pochvalně ho pohladím. " Večer tu budeme držet stráž....zatím si vedeš výborně." chytnu ho za ruku a vedu zpátky do pokoje. " Co to, že jsi neřekl pár slov vaší učitelce?" zeptám se cestou. |
| |
| Do jídelny dojdeme jako poslední. Vypadáme celkem spokojeně na to, že jsme stále přivázaní k sobě a jak se tak rozhlížím, tak nejsme zdaleka jediní. Potichu , spíš tak ze slušnosti, pozdravím všechny přítomné a začnu hledat Taka-chana, kterého jsem už dlouho neviděl a jelikož byl v páru se Satoshim, mám o něj docela strach. Konečně uvidím svůj cíl u jednoho ze stolů, a tak nemilosrdně odtáhnu Hyuna směrem k němu. " Oi ..Taka-chan! Jak ses měl? Celý den jsme se neviděli. Měl ses dobře? " Vyzvídám, abych zjistil jakou má náladu po dni stráveném se Satoshim. |
| |
| Vejdeme do jídelny a zatímco Daisuke pozdraví spíše potichu, já zamávám na své známé a pak svému kámošovi Sorovi ukáži zvednutý palec a on na mě taky. Než mu stačím přes celou jídelnu říct novinky, tak mě Daisuke odtáhne k Takanorimu. A tak jdu za Daisukem a jak ho pozdravím, tak se na ně jako blázen usměji a zamávám. " Teda, já bych to takhle vydržel ještě noc...co ty na to, Daisuke-chan..nebudeme spolu dobrovolně svázaný i přes noc?" a zlehka ho polechtám mezi žebrama, ale opatrně, abych ho nezranil. |
| |
| Mezitím co čekám na Takanoriho odpověď, uslyším Hyunovu narážku a tak se otočím od Taka-chana zpátky ke Hyunovi. " Což o to já bych to možná ještě vydržel, ale moje ruka by si asi dost stěžovala. " Poznamenám s úsměvem a instinktivně ucuknu když mě začne lechtat, neboť jsem od přírody neuvěřitelně lechtivý a nechci, aby na to někdo přišel, protože by to mohl zneužívat, hlavně teda Taka-chan, který je veselá kopa a moc by se mu to líbilo. |
| |
| Přikývnu "Jasně. To je dobrý plán."odmlčím se a celkem mě mrzí že už nebudeme moci být spolu. I když bych řekl, že nás tohle spoutání sblížilo "Já si půjdu asi zdřímnout. Pokud nás zase něčím nezaměstnají. Doufám, že ne."ušklíbnu se "Kdybych byl svině, tak zavolám na policii. Přece jenom tohle je omezování svobody."pohlédnu na naše spoutané ruce. Vzdychnu "A namažu si zápěstí. Pěkně jsem si ho odřel. Snad mi nezůstane jizva. Víš jak by to vypadalo? Mát jizvu na zápěstí? Docela sebevražedně."spíš jsem jen tak plácal, aby řeč nestála. |
| |
| Ucukne od mojí ruku a tak chvili koukám mimo a jakobych si hvízdal. Pak se k němu skloním a zašeptám mu korejsky. Já bych jí věnoval zvláštní péči a třeba bychom si na ten provaz mohli jen hrát." a pak se začnu smát. Otočím se znova na Soru a mávám na něj a snažím se, aby přišel on ke mě než já k němu a nechám ty dva si povídat. Sora však sedí a ukazuje, že jí a že za mnou nepůjde. Dělám na něj ksichty a nakonec se uklidním a jen se dívám, kdy konečně i my si půjdeme nandat. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Přikývnu, že beru na vědomí, že tu večer budeme hlídat.. Potom mi řekne, že si vedu dobře. Vezme mě za ruku a vede mě zpátky. "A měl bych jí něco říkat? Možná se po mě sháněli, ale očividně mě nehledali. Kdyby ano, možná by mě našli." Řeknu chladně a dál jdu klidně za ním. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro |
| |
| Sedím u stolu a očividně se hrozně nudím. Kreslím si prstem po stole a asi po pěti minutách to nevydržím, otočím se na Satoshiho, ale sotva se nadechnu, uslyším Dai.chanův hlas, za kterým se nadšeně otočím. "Aw Dai-chan pojď mě nakrmit mám děsný hlad a levou nezvládám," zazubím se na něj ignorujíc jeho otázku, protože prázdný žaludek je přesvědčivější. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro "Proč si mi to neřekl dřív. Alespoň bych jí poděkoval. Nic jiného stejně nemůžu udělat." Řeknu tiše a teď mě to trochu mrzí. V pokoji se začne převlíkat a mě dá tričko. Přikývnu a obleču si ho. "Yuuto-san? Jak to teď se mnou bude? Budeš mě ještě někomu dávat?" Zeptám se tiše, protože nevím, jak přesně to bude dál vypadat. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Otočím se na něj a znova ho pevně chytnu za ruku a druhou zvednu jeho obličej. " Jsi blbej? Ti říkám, že já rozhoduji o tvém životě a smrti a já sám tě zabiji....a tak už budeš jen se mnou." a pak ho pustím a otočím se k odchodu. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Přikývnu. "A co jste zjistil? Ale budu mít večer možnost, že ano?" Řeknu a sleduju jeho oči. Po mojí otázce mě chytne za ruku a potom mi zvedne obličej. "Hai, gomen ne...já to jen chtěl vědět...ujasnit si to." Řeknu tiše a následuju ho ven z pokoje. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Vyjdeme ven z pokoje, ihned ho chytím za zápěstí a zavřu dveře. Stále mu nevěřím natolik, aby vedle mě chodil jen tak. " Jestli se ještě jednou zeptáš, vyreji ti to nožem na hrud." řeknu vážně aje jasné, že si legraci nedělám a znova zamíříme do jídelny. Posadím se na okraj jednoho ze stolů a někteří na nás koukají, a pak k nám příjde jeden a posadí se z druhé strany Yamata. Nevšímá si ho a dívá se na mě. " Ty si ho snad necháš jako psa? Proč ho nezbaiješ jako my všichni ostatní? " a podle hlasu je jasné, že je to dívka. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Přikývnu a jdu dál vedle něj. Pohrozí mi, co se stane, když se ještě jednou zeptám. Přikývnu že chápu, ale zbytek cesty už raději mlčím. Posadí se ke stolu a tak si sednu vedle něj. Za chvíli někdo příjde a sedne si vedle mě. Promluví ale na Yuuta a vypadá, že si mě vůbec nevšímá. Podle hlasu poznám, že jde o holku. Chce od Yuuta vědět, proč mě nezabije. Dívám se na něj a čekám, jak odpoví na otázku. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Zadívám se na ní a pod maskou se usmívám. " Ale kdepak, on půjde k nám...jen ho musím trochu zacvičit. ...Třeba jednou uvidí tvojí tvář a zahoří k tobě láskou, a pak to budeš ty, kdo bude mít roztomilého psíčka....jako těch patnáct předtím." řeknu jasně a ona se urazí a odejde. Nejspíše vím přesně, kam koho zasáhnout, aby to dost bolelo. |
| |
| "Mít za partnera mě asi není dvakrát snadné," poznamenám s úsměvem. Tohle drobné zranění mě ani přinejmenším netrápí, každá jizva se jednou zahojí, tím spíš tahle odřenina. A nevyčítám si ani bolest a utrpení, kterou jsem Moriovi způsobil, protože ignorovat jej tak spolu teď nemluvíme. "Co to je k tomu jídlu?" začnu se rozhlížet. Někteří už jí, jen my přišli a nic.. no, myslel jsem, že se už najím v klidu, ale to sundání provazu je rozhodně míň akutní než naplnění žaludku. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Přitom sleduju oba dva. Jak Yuuta, tak tu holku. Slyším, jak se Yuuto pod maskou usmívá a potom řekne holce, že půjdu k nim. Trochu se usměju, ale maskuju to jídlem. Potom se mu povede holku urazit a ona odejde. "Yuuto-san...znáte se tady dobře navzájem?" Zeptám s eho tiše. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Vyhrnu si masku a začnu jíst. " Ano, známe se tu dost......jsme tu spolu několik let a někdy dost často a blízko, tak na sebe víme dost a přitom málo." řeknu a pak dál jím. Nejspíš jsem mu neodpověděl, ale těžko se hovoří o tom, když naše komunita nemá zrovna málo členů a každý tu skrývá svojí minulost před komunitou. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Přikývnu. "Hai. Chápu. Víte dost o člověku, ale to co je podstatné o něm asi nvíte...Očividně je to všude stejné." Řeknu tiše a potom dál jím. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Může ti dojít, jak tu asi musí být vysoké tresty za neposlušnost. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro "Hai...chápu." Řeknu tiše a dál jím. Dojím a potom čekám na něj, až dojí i on. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Stáhnu si cestou masku a odvedu ho do velké tělocvičny. " Vyšplhej po provaze až nahoru, pak přeručkuj po tyčích na stropě a pak dolů, cestu si vyber sám." řeknu a strčím ho dopředu. Je to tu jako opičí dráha a já vím, že je zraněný a tak mu to asi bude trvat, ale chci vidět, co dokáže ve stavu, v jakým je. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Koukám na něj skoro jako na blázna, co to po mě chce. "Ale...ale co když spadnu?" Zeptám se, protože se obávým, že je to dost pravděpodobné. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Polknu ale přikývnu a otočím se k provazu. Začnu na něj šplhat a jde mi to trochu pomalu, ale ne úplně šnečím tempem. V tělocviku jsem nikdy nebyl ani hvězda, ale ani nejhorší slaboch. Nakonec se vyšplhám nahoru a uvažuju o tom, jestli si odpočinu. Ale je mi jasné, že když budu odpočívat potom už nebudu mít sílu vůbec. Pustím se tedy dál. Těsně před koncem tyče se mi začnou třást ruce. Nesmím spadnout...já...zvládnu to..teď když se o mě alespoň někdo zajímá...to..to přece nejde... Ale pár centimetrů před koncem mi stejně ruce podklouznou. Naštěstí to však bylo docela blízko provazů a tak jsem se asi v polovině pádu dolů, zvládl bůh ví jak zázrakem zaschytit a potom jsem kousek zlezl, tak že můj pád byl nakonec z posledních 2 metrů nad zemí. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Sleduji, jak spadne a jdu k němu. " Teda, takovýto způsob jsem nemyslel, ale dobře." kleknu si k němu a kontroluji, co mu je. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro "Gomen ne...příště to bude lepší." Řeknu tiše a třu si naražený zadek, který teď bolí ještě o něco více než předtím. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro |
| |
| Řekne, že se ho už zbavím. "Nechtěl si to říct naopak? Já myslel, že se ty chceš zbavit mě. Mě tvoje společnost nevadí." Usměju se na něj. Potom vstane a táhne mě k jídlu. Dkoro si nestihnu ani vybrat, jak mě táhne zase zpátky. Kuro se na všechny dívá a pozoruje je svým nepříjemným pohledem. "Kuro-san...děje se něco? Není nás tu něják málo?" Podivím se po chvíli a zastavím se v jídle, jak si taky prohlížím ostatní. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro "Znova...teď hned?" Zeptám se trochu vyděšeně. Ale potom jen přikývnu a dojdu k porovazu. Začnu šplhat a ještě o něco pomaleji než prve. Když jsem u tyče, chytnu se i nohama a ručkuju takhle. Potom se něják zýhadně dostanu až na druhu stranu a povede se mi slést bez spadnutí. Sednu si na zem a pozoruju svoje třesoucí se ruce. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Vyšplhá ještě pomaleji než předtím a ptoom už ručkuje a dostane se dolů. Pak jen sedí a pozoruje třesoucí ruce. " Dobrý, ale pomalý.....udělej deset koleček kolem a půjdeme do sprchy, smrdíš." a znova ho postavím na nohy a strčím ta, aby věděl, kterým směrem má běhat. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Řekne, že to bylo pomalé a dostanu deset koleček a potom sprchu. Postrčí mě a já se tedy rozeběhnu. Trvá mi to, ale nakonec odběhnu vedle něj a chvíli musím zhluboka dýchat. Jak jdu, citím, jak se mi podlamujou nohy a tak se často chytám, abych neupadl. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Doběhne to a zastaví, nohy se mu klepou a musí se opírat, aby neupadl. Jen ho chytnu za ruku atím ztratí oporu a táhnu ho z cvičiště ke sprchám. Tam ho pustím a začnu sám svlékat. Jak je nahý, odtáhnu si ho stranou a začnu rukou projíždět jeho tělo a zkoumám ho, případné zranění z pádu. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Jen co dobhnu, chytne mě za ruku a já skoro upadnu. Ale nakonec to vyrovnám a nechám se odtáhnout. Dojdeme do sprch, kde stejně říkal, že půjdeme. Začne mě svlíkat a mě to překvapí tak, že mu ani nepomůžu. Jen co jsem nahý, začne mě ošahávat a já rudnu. Ale nechám se...od něj mi to ani trochu nevadí. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Sám jdu k umyvadlu a sundám si kuklu. Omyji si obličej a pak se dívám do zrcadla a jeho odrazem na Yamata. |
| |
| Tak jste se sešli, najedli se poté učitele dvojice odpoutali . Všichni jste dostali hodinu na protáhnutí a potom jste zažili společný večer plný zábavných her, Yukata Satashi dokonce zahrál na kytaru, i když né na přání a po menší promluvě se zástupcem. Odebere se všichni do chatek, řádně utahaný, ačkoliv někteří mají ještě energii na noční hovory. Další den na programu je výlet do města a tak někteří plánují, co si chtějí koupit a na co se chtějí podívat, protože město je od tohoto místa tak dvě hodiny pěšky. Někteří, jenž jdou večer kolem chatky učitelů můžou slyšet, jak se dohadují a nakonec se učitelka Maeda rozhodne, že chybějící čtyři žáky se vydá hledat a to třeba i sama. Ostatní učitelé jí říkají, aby to nehrotila a nejspíš se rozvázali a ted se schovávají, ale je z toho jen prudká hádka. Následný den je slunečno a teplé sluneční paprsky vás probouzejí dřív, než zazvoní zvonek a tak máte dost času se připravit na následnou rozcvičku v podání Raidona Kura. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Ani nevypadám, že by mi to vadilo. Když mi stiskne varlata, zasténám protože to lehce bolí. Strčí mě ke sprše, tak na sebe pustím vodu. Chvíli vypadám dost jinak, když mám vlasy spláchnuté do obličeje. Nedívám se na něj..ani netuším, že mě pozoruje. Jen chvíli na sebe jen tak poučtím vodu než se začnu mydlit a potom mydlinky splachovat. Zastavím vodu a chvíli jen tak stojím a vypadám že přemýšlím. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Otočím se od zrcadla a přejdu k němu Stoupnu si k němu. " Nad čím přemýšlíš? Co se děje?" zeptmá se a rukama sjedu na jeho břicho a sjedu dolů na penis a stisknu ho. Nemám čas a ani nechci být ted jemný. |
| |
| Celou zbývající část dne mám opravdu špatnou náladu, protože mě donutí zahrát, n a což opravdu nemám sebmenší chuť. Proto se pak netvářím zrovna nejlépe..tedy, přesněji na tváři nemám ždný výraz, spíš vypadám jako kamenný golem, který ale uvnitř vře, což taky ale nikdo nepozná. Tedy jo, jeden člověk by to poznal, ale ten se mnou stejně už nepromluví ani slovo, takže nic... Na druhý den není má nálada o nic lepší...ani mi ji nezvedne ten fakt, že máme jít do města. Pche, k čemu to..? Mlčky dojdu na rozcvičku a pak se zase vytratím do chatky si připravit věci do města....myslím, že si do města vezmu kytaru, protože tam stejně nebudu mít co dělat... |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Ale neberu to nijak zvlášť. Zeptá se nad čím přemýšlím. "Já...jen si musím srovnat, co se vlastně stalo..." Řeknu tiše. Potom se ale prohnu a zaténám, když mi stiskne penis. "Co...co to děláš?" Zeptám se trochu vylekaně. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Otočím ho proti sobě a teprve pak hodím ke zdi, až ho studené dlaždičky zastaví. " Bolest pomáhá mozku pracovat a přemýšlet...s čím se potřebuješ vyrovnat? S učitelkou a že jsi jí křivdil, s ostatníma, jak na tebe kašlou a nebo s tvojí současnou situací? " a přistoupím, chytím ho pod krkem a druhou rukou jedu po jeho těle a škrábu ho do krve. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Propnu se, jak mě zastudí. Ale to už je u mě a drží mě pod krkem zatím co druhou mě škrábe a docela to bolí. "Já...přemýšlel jsme nad vším...co si řekl. Ale asi bude lepší to nedělat...je to tak přejít..." Řeknu nakonec a prohnu se pod jeho nehty. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Zvednu prsty od jeho krve a olíznu si je. Zasměji se a jen se zběžně podívám, jak má poškrábaný tělo. Nejspíše bych ho měl začít šetřit, protože takto dlouho žít nebude. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro vidím jak si olízne nehty od mojí krve i to, jak si mě prohlíží. Zhluboka oddechuju. "Možná...možná to pro teď nebude špatné...a utéct..kdybych utelk...třeba by potom po mě šli...a na to mám svou rodinu moc rád...mohlo by se jim něco stát." Přiznám a potom ho sleduju a nevím, co teď udělat. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Jen se posavím k umyvadlům a čekám, až vyleze. " Máš ručník či se otřeš do trika?" zeptám se jen informativně. Pokud nemá, půjde se otírat do trika. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Strčí mě pod sprchu a pustí na mě vodu. V ranách trochu zaštípe, ale jde to vydržet. Zavřu vodu a zeptá se mě na ručník. Žádný mi nedal, tak je trochu blbé se ptát. Chytnu tedy svoje tričko a začnu se do něj utírat a potom si obleču kalhoty. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Držím ho pevně a táhnu ho do pokoje. Cestou si zase vemu lékarničku. V pokoji ho hodím na postel a jen vyhrnu triko a očištuji mu rány. " Takže aby bylo jasno, ted půjdeš spát, aby jsi vydržel celou noc." řeknu a jak ho očistím, tak ho pohladím znova po vlasech, ted jemněji. Odnesu lékarničku a pak se položím vedle něj, sundám kuklu, a přikreji se, ani ho nesvazuji. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Začne mi ošetřovat škrábance. Jen co to dodělá, pohladí mě po vlasech a potom si lehne vedle mě. Už mě ani nesváže. Neptám se proč, ani to nepřipomínám. Beru to jako projev důvěry. Přikývnu, že budu spát a potom se k němu otočím zády a d obličejem do stěny. Přikryju se a zavřu oči. Chvíli ještě přemýšlím, jak potom už usnu. Ve spánku se na něj otočím a obejmu ho, ani o tom nevím. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Jak mě ve spánku obejme, proberu se a otočím se na něj. Nejdříve ho chci od sebe odstrčit, ale nakonec ho nechám a jen ho pohladím po ruce. Na druhou stranu je to docela příjemné a hřeje. Zavřu oči a spím dál. Proberu se až za tmy, tak půl hodiny před našim hlídáním. Posadím se a strčím lehce do Yamata. " Vstávej....hlídka čeká" a pak si začnu v sedě na posteli upravovat kuklu, přitom jeho ruce mám ted v klíně. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro "Hai...už jsem vzhůru." Řeknu tiše. Otevřu oči a všimnu si, kde jsou moje ruce. Rychle je stáhnu a potom si protřu oči. Zadívám se na Yuuta. Počkám až vstanu a vstanu taky. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Vstanu a jen co vstane taky, tak si vemu nůž a jdu už tradičně oblečený do cel, přitom ho držím za ruku. Dojdeme tam a tak může slyšet tichý pláč spolužačky i učitelky. Strčím do něj a sám se postavím u dveří ven k nám a do místnosti k zákazníkům. Na druhé straně je jen stěna. " Tak jdi...chtěl jsi s někým mluvit." řeknu a nechám ho jít. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Přikývnu a vejdu k ní do cely. Kleknu si před ní. "Sensei? Sensei..." Oslovím jí a potom jí zlehka nadzvednu bradu abych jí viděl do tváře. "Sensei...arigato. Děkuji, že jste nás šla hledat...a je mi líto, že jste kvůli tomu skončila takhle. Jsem vám vděčný a ani nevíte, jak si vás vážím. Ale...s tímhle nic nemůžu udělat...gomen ne...gomen ne, sensei. Prosím, odpusťte mi." Řeknu tiše a skloním se před ní, až se čelem dotknu země. Potom se zvednu a vrátím se k Yuutovi. "Arigato." Podívám se tiše na Yuuta. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Stojím a jen se na tebe podívám a pak ukáži k cele učitelky. "Je to jen na tobě...budeme tu celou noc." a pak se psoadím ke dveřím a sleduji cely jen očima, jinak se nehýbu. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Yuuto ukáže k její cele a potom mi dovolí být ještě u ní. Přikývnu a vrátím se do cely. Znovu si kleknu před učitelku. Sundám svoje tričko a trochu ho namočím. Potom jí s ním lehce otřu obličej a zase se obleču. Zadívám se na ní a nevím, co jí odpovědět. "Sensei...já nevím, jak to říct...Teď jste tu jen vy, Haruno vedle a já...ostatní...ostatní, co chyběli jsou mrtví. A já...říká se mi to těžce...ale zřejmě taky brzo umřete. Rád bych vám pomohl...obzvláště vám...ale nejde to. Gomen ne...je mi to moc líto." Řeknu tišea sklopím hlavu. |
| |
| Jakmile získám vytouženou svobodu, zase se mi vrátí všechna energie. Vyženu z hlavy to, co jsem zažil se Satoshim a bavím se s Dai-chanem jako obvykle a když si pak večer všimnu, jak Satoshi pění, radši se jen klidím z cesty. Ráno se proberu jako první a začnu poskakovat po chatce a tahat z postele ostatní, protože se na výlet opravdu těším. Přestože mám z Kura celkem respekt, na rozcvičce stejně dělám hlouposti, protože mám opravdu zase přemíru energie a moje nadšení dokonale potlačuje můj už tak nijak velký pud sebezáchovy. Už se nemůžu výletu dočkat. |
| |
| Zábavný podvečer není nic moc pro mě, většině her jen přihlížím se zbytkem čokolády v ruce. Večer se mi moc spát nechce, i když jsem zatraceně rád, že už ležím, ale přesto se do žádné debaty se spolunocležníky nepouštím. Ti dva si stejně mají o čem povídat a není třeba, abych se do toho míchal. Ráno jsem trochu rozlámaný, ale není to nic, co by nespravila rozcvička. Takže se převléknu, umyju a v černém tílku a riflích se přidám k ostatním cvičícím. Blížící se výlet do města mě však nutí přemýšlet nad tím, jestli neudělat Moriovi malé překvapení v hlavní roli s půlkilem čokolády. Měl by si ji ale vybrat sám, jak jsem říkal. Navíc učitelé.. bude to muset počkat. S mírně zklamaným výrazem se sehnu k zemi, abych si pořádně protáhl ztuhlé tělo. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Učitelka se natáhne na Yamata, ale řetězy jí zarazí a tak jen vydechne. Pak poslouchá jeho slova a zhorzí se. " Jak to..jak to myslíš, že jsou mrtví a já budu taky....jak to, že ty nejsi..jak to...co jsi udělal...ty jsi sem nalákal ostatní...pověz...co jsi zač...co ty jsi za zrůdu, že ...že ses tomu vyhnul." křičí a kdyby mohla, tak snad i Yamata zmlátí, jak je zoufalá. |
| |
| Pokud šlo o mě tak chvilka společenských her tak já to celkem přijal a přidal se k hraní. I když jsem se občas ohlédl na Jiroua, který se ke hrám nepřidal, jen se díval a jedl čokoládu. Trochu mě to mrzelo, že po tom co nás rozvázali se zase držel stranou. Myslel jsem si, že jsme si začali celkem rozumět. Nakonec jsme se vrátili na chatky, kde se i tak Jirou nebyl zvlášť aktivní. Nakonec jsem se šel umýt, popřál jsem dobrou noc a šel spát. To, že jdeme do města mě potěšilo. Rád bych si to tam prohlédl a podíval se popřípadě po nějakých památkách. To má přece každé město a taky nějaký suvenýr. Ráno se mi vůbec nechtělo z postele, nejraději bych se zahrabal hluboko do peřiny, ale to by můj problém nezměnilo. Copak jsme děti, že musíme mít povinnou ranní rozcvičku? Vzpomenu si na to, jak jsem slyšel včera dohadovat se učitele nad tím, že nějací studenti zmizeli. Že by utekli a jeli domů? Já bych se jim ani nedivil. To, že se někde schovávají se mi nezdálo. Ohlédnu se na Jiroua. Až bude chvíle času, půjdu se ho zeptat co si o tom myslí. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Potom na mě začne křičet a je mi jasné, že nebýt těch řetězů, tak už je na mě. Postavím se a podívám se na ní zvrchu. "Myslete si co chcete...Já to neudělal...ale to už je stejně jedno...umřete tak či tak a já s tím nic neudělám i kdybych chtěla...a já do teď chtěl..." Řeknu tiše a potom už bez ohlédnutí odejdu zpátky za Yuutem. "A jedinný, kdo zemřek kvůli mě byl Takashi...za nikoho jiného nemůžu." Dodám ještě aniž bych se otočil a zavřu celu. Postavím se vedle Yuuta. "Věděl jsi to, co? Že se stane tohle..." Zeptám se ho tiše a zadívám se na jedinnou část obličeje, kterou můžu vidět. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Příjde ke mě a postaví se vedle mě. Ani se nezvednu a dál sedím u dveří a pozoruji chodbu. " Jo....věděl...chová se tak každý...nemá cestu ...šanci a tak začne sršet zlobu všude kolem....myslím, že smrt pro ní bude vysbozením, ted už se do života nezařadí. A její zákazník je docela milý chlap, byl tu už třikrát." hovořím a přitom se postavím. Pak ho chytnu za ruku a jdeme projít všechny cely. " Zkontroluj jim pouta." řeknu a je jasné, že jednou dojde i na učitelku a jeho spolužačku. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Nechám jí, ať si věří čemu chce...stejně to už za chvíli bude jedno. Řekne, že to věděl a že to není nic vyjímečného. Přikývnu, jakože chápu. Yuuto potom vstane a vezme mě za ruku, že půjdeme zkontrolovat všechny pouta. Jdu tedy za ním a pomáhám mu. A pomalu už se připravuju na střet s učitelkou. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Chytnu Yamata za ruku a vystrčím ho z cely. Následně jdeme k cele jeho spolužačky. Ta jen sedí, pláče a nechá se kontrolovat. Pak vysloví stejnou otázku, proč. Tentokrát se neptá mě, ale Yamata. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Ale tentokrát kontroluje pouta Yuuto. Učitelka se na něj vrhne, ale než stihnu zakročit, dá jí pěstí . Ona se na mě podívá a mě je jasné, že mii nevěří. Vím, ale že na jejím místě bych taky nevěřil. Výjdeme z cely a jdeme do té, kde je moje spolužačka. Ta nevyvádí. Jen sedí a pláče. A potom mi poloří jednoduchou otázku na které není vůbec znadné odpovědět. Zakroutím hlavou. "Taky jsem se ptal...ale věř mi, já to nebyl...já už mám být taky mrtvý..." Ještě jí zlehka pohladím po vlasech a utřu slzy. Potom už jdu zase za Yuutem. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Poodejdu od nich a zadívám se na Yamata. " Je to na tobě? Ale víš co to znamená." a na to vyjdu ven a nechám ho tam se svojí spolužačkou. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Zadívám se na ní, ale chápu to. "A zabiješ mě?" Zeptám se jí tiše a zadívám se jí zpříma do očí. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Pak sklopí hlavu a stáhne se. " Nebudu žít na dluh jiného....jen..prosím...at je to rychle." poprosí, ale už se na Yamata nepodívá. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Kleknu si k ní a pohladím jí po vlasech. "No tak...neplakej...jen, kdyby si nezvládla zabít teď tak potom už vůbec...a není to nic hezkého...a kvůli mě, už zemřel Takashi...i když jsem nechtěl..." Přiznám tiše svou vinu. Po její žádosti se podívám na Yuuta. "Můžu jí to slíbit? Může umřít rychle?" Zeptám se ho. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Jak se mě zeptá, jen se opřu o okraj cely. " Vše má svojí cenu, jsi ochotný to zaplatit?" řeknu chladně a spolužačka ztuhne a zadívá se na mě. " Oni.....on mě zabije....ty..ty ho znáš? On...nebude chtít nic jiného..že ne? Prosím..." nmajdou má více strach o svojí počestnost než o život. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro "Neudělal jsem to, co jsem měl a oni potom Takashiho zabili." Řeknu smutně, ale nebrečím a ani nebudu. Yuuto řekne, že i tohle má cenu. "Co budeš chtít?" Zeptám se přímo, ale ještě nepotvrdím, jestli to vezmu. Zadívám se na ní, když se zeptá na Yuuta. "Nevím, jestli přímo on, ale ano teď už ho znám...v rámci možností. A...on po tobě nic chtít nebude...to někdo jiné...ale neboj....nikdo ti to nebude mít za zlé. Já...taky jsem tím prošel..." Vím, že jí asi niják nepomáhám, ale nebudu jí teď lhát. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Otočí se na mě. "Účast." řeknu a neujasním, zda na straně zákazníka či na straně umírající dívky. Obrátí se ode mě a tak zatím odejdu na chvili pryč a ozvou se otevření další cely. Pak se zase vrátím, jako bych vůbec neodešel. Spolužačka slyší a zadívá se na Yamata." Ty..ty jsi ..co ti udělali? Já..já mám strach, Yamato." zašeptá a oči jsou plné slz. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Yuuto řekne, že chce na oplátku mou účast. Podívám se na něj. "A na které straně?" Zeptám se tiše. Ale potom mávnu rukou. "Stejně je to jedno. Když slíbíš, že to bude mít rychle za sebou a já to přežiju ve slušném stavu..." Pokrčím rameny a řeknu své podmínky. Zeptá se mě, co mi udělali. "No...dalo by se říct...že mě znásilnili...ale opravdu se nemusíš bát, že se za to na tebe někdo bude zlobit...tak to není. Jen se snaž na to nemyslet...na nic co se ti stalo od té chvíle, co tě tu dovedli..." Řeknu tiše a zlehka jí obejmu. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Spolužačka se na Yamata podívá a zírá na něj jako na přízrak. " Tebe znásilnili....tebe...kluka....a....jak jsi na to nemohl myslet.....to..to přeci nejde...já..já to slíbila svému příteli...že budu jen jeho." znova se rozpláče a nemůže se uklidnit ani po obejmutí. Spíše by se přitulila, ale pouta jí to nedovolí. příjdu a jen se zase opřu. " Na straně její a jak skončíš ti nezaručím, ale vyléčím tě." řeknu jasně a tak je jasné, že ho nezabijou, to si pohlídám. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro "No tak...neplač. Víš, co? Zkus to tak....nemysli na nic, nemysli na to co se děje ani na to co bude potom. Mysli na svého přítele a na to, že až se sejdete zůstaneš pro něj čistá...já vím, že to zvládneš. Že ano?" Zeptám se jí tiše a dívám se jí do očí. Když s yuuto vrátí, řekne že netuší, ajk dopadnu, ale že mě ošetří. Vím, že mě nezabijou, že on to nedopustí. "Hai...když umře rychle, udělám to." Přikývnu. Myslel jsem si, že učitelka byla ten, kdo si zaslouží mojí oběť. Ale není to tak. Ta náleží téhle dívce, za její starost a za to, že si získala můj obdiv. "Teď už neplakej. Jen mysli na to hezké...já...asi už budu muset jít." Řeknu tiše a podívám se na Yuuta. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Dívka se zmateně dívá na Yamata a pak na mě. " Má zlé oči....bojím se ho...Yamato, dávej si na něj pozor..." zašeptá Yamatovi do ucha, než ho pustí a nechá ho odejít. Jak odejde z cely, tak ho chytnu a vedu do cely, kde jsou připravený dvě místa. " Zkus si dvakrát ty pouta zapnout, pak nebude čas si s tím hrát." řeknu a nechám Yamata trénovat, přitom stojím ve dveřích a sleduji dveře ven. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Přikývnu, že s tím potom souhlasím. Varuje mě před Yuutem a já přikývnu a poděkuju jí. Potom jí pohladím po tváři a dám jí pusu na čelo. "Neboj, zvládneš to...budu tams tebou..." Řeknu tiše a potom už odejdu za Yuutem. Dovede že do přázdné cely, ale vypadá to, že někoho čekají. Nechá mě, ať si zkusím zapnout a odepnout pouta. Jde mi to tak na půl, ale snažím se. "Hai." Přistoupím k němu, když skončím. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Jak si nacvičí zapínání pout, přikývnu a stále sleduji dveře. Za chvili se objeví čtyři z našeho komenda a vlečou dva. Daiga a Rya. Donesou je do cely. " Připoutej je." řeknu stroze a pak dojdu pro dvě injekce. Jen co jsou spoutaný, vyhrnu jim rukáv a píchnu jim injekci na probrání. Pak vystrčím Yamata ven a zamknu celu. Znova se jdu posadit ke dveřím a posadím se na zem, pokračuji v hlídání. Je tu slyšet jen pláč, křik učitelky na Yamata a kapání vody. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Za chvíli někdo příjde a vlečou dva lidi. Daigo a Ryo... Povzdechnu si v duchu. Dostanu příkaz je připoutat a tak to ihned udělám. Ještě pouta zkontroluju a potom už jen sleduju, jak jim Yuuto něco píchá. Nakonec mě vystrčí ven a zavře celu. Posadím se vedle něj a tak abych viděl na ty dva. Křik učitelky mě už pomalu začíná štvát. "Jak dlouho myslíš, že jí to bude bavit?" Zeptám se tiše Yuuta. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Usměji se. " Některým celou noc, ale její zákazník bude brzy, takže asi do konce." a dál sleduji chodbu. Pomalu se Daigo s Ryem proberou a začnou trhat řetězy, snaží se osvobit a nakonec volají o pomoc. Poznají hlas učitelky a učitelka na ně křičí, že je to vina Yamata a at utečou, že je chtějí zabít. Tím způsobí u Rya nehraný strach a paniku, trhá tětězy a skoro to vypadá, že se zblázní a na řetězech snad uškrtí a Daigo zatím kolem sype nadávky, mlátí a snaží se silou z toho dostat. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro V hlavě si promítám své první okamžiky tady. A jak jsem byl zoufalý. ti dva jsou alespoň spolu. To já Takashiho zabil. Povzdehcnu si a potlačím v sobě slabou závist. Potom ale začne ječet zase ta učitelka. Už toho mám ale dost. Nic neví o tom, co jsem si prožil. zvednu se a dojdu k její cele. Vrazím jí facku a potom jí vecpu roubík. "Drž hubu, když nic nevíš...máš se co učit od Haruno-san." Řeknu naštvaně a potm se vrátím k Yuutovi. "A vy dva se taky uklidněte!" Křiknu na ně. Už na to opravdu nemám náladu. Chci jim alespoň trochu pomoct a tohle je vděk... |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Jak Yamato křikne do cely, Daigo se na něj otočí a začne na něj taky řvát, at mu to jde vysvětlit a co tu dělá, zatímco Ryo je ticho a jen sedí a přestává vnímat okolí. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Když projdu kolem spolužaččiny cely, pokusím se na ní zlehka usmát. Daigo na mě začne řvát. A chce vysvětlení. "Když se uklidníš...a já o tom stejně nic nevím...unesli mě jako vás. Ale jestli chceš věřit té huse, je to na tobě." Pokrčím rameny a znova se posadím vedle Yuuta. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Jak začne takto vyhrožovat, tak jen beze slova vstanu a příjdu k němu. Vrazím mu pěstí a pak ho kopnu mezi nohy. Sehnu se a zadívám Daigovi do očí. Chce proti mě bojovat, ale nemá šanci a tak po pár pohybech leží v bezvědomí a z úst mu teče krev. Jen se vrátím na místo, posadím se a hledím před sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Púovzdychnu si. Ale než stihnu něco říct, vstane Yuuto a dojde k Daigovi. Ten za chvíli leží v bezvědomí. Jen si znovu povzdychnu. "Mám ho ošetřit?" Zeptám se tiše a pozoruju vystrašeného Rya. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Zakroutím zamítavě hlavou, a zadívám se na Rya. Pak k němu příjdu a zvednu mu obličej a prohlížím si ho. " Půjde za tebe,Yamato-chan." řeknu a odejdu. Ryo má oči rozšířené strachem a hledí na Yamata a pak na Daiga a nakonec na mě. Ale neodváží se ani promluvit. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Pozoruju ho jen z dálky. Jeho rozhodnut mě trochu překvapí. "Za mě? Jak za mě...to jak jsem šel za Daisukeho nebo teď jak mám jít za Haruno?" Zeptám se tiše, protože teď is nejsem moc jistý, co tím myslel. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Ryo hledí na Yamata a očima ho prosí o vysvětlení, protože vůbec nechápe, co si říkáme. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Všimnu si, jak se na mě dívá Ryo. "Budu chvíli s ním, ano?" Řeknu Yuutovi a dojdu za Ryem. "Neboj se...potom už bude všechno v pořádku. Řekni mi...je někdo, koho máš rád? Nemusíš se bát, já to nikomu neřeknu." Zeptám se Rya a zlehka ho pohladím po tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Ryo se odtáhne od Yamata, jak se k němu přiblíží a v očích má strach. Jak se ho ptá, koho má rád, váhá. Po chvili sklopí oči a kývne na Daiga. Přitom červená a tak se více natiskne na mokrou stěnu. Je to zvláštní pohled na kluka, který se bojí a kluk, kterého miluje, je menší , se o svůj život pere víc. |
| |
| Po té co nakrmím Taka- chana nás konečně rozvážou. Dlouho si s ním povídám, abych si vynahradil všechen ten čas strávený bez něj, i když s Hyunem to bylo fajn. Den byl, ale náročný, a tak se docela brzo vydám do postele, abych se vyspal a měl dost energie dna ranní rozcvičku. Z toho jak mě Takanori ráno probudí zrovna moc nadšený nejsem, ale nakonec se nechám strhnout jeho dobrou náladou a probudím i Hyuna. Rozcvičku celkem flákám, protože mě ještě trochu bolí celé tělo a chci být co nejdřív v pořádku, takže si jen vychutnávám pohled na energického Taka- chana a přemýšlím jaký asi bude ten výlet, i když cesta tam mě docela děsí, protože narozdíl od mého malého kamaráda se dost rychle unavím. |
| |
| Daisuke se svolí k tomu, aby krmil Takanoriho a tak tam stojím a jen si nadálku povídám se Sorou. Rozvážou nás a tak jdu za Sorou a nechám ty dva být spolu. Jen než odejdu, tak Daisukeho pohladím a zmiznu. Po jídle večer ještě se Sorou venku blbneme a rozhodně se nám nechce jít spát. O to víc se mi pak ráno nechce vstávat a tak se vyploužím jako poslední a pak jdu zcela očividně nerad na rozcvičku. Snažím se cvičit tak, aby na mě nebyly připomínky,ale zbytečnosti nedělám a spíše zívám. a to i Sora, který cvičí vedle mě. Očima sleduji Daisukeho a jak je po rozcvičce, vydám se za ním. " Tak co, půjdeme zase tam.....potřebuješ to." řeknu a ukáži k ošetřovně. |
| |
| Pomalu přežívám otravné ráno i rozcvičku, přestože mě to vůbec nebaví, ale rozkaz učitelů je holt rozkaz učitelů a čím dřív to budu mít za sebou, tím líp. Rozcvička konečně skončí a Já vedle sebe uslyším Hyunův hlas. " No možná radši jo...jestli půjdeme na tak dlouhou cestu, mel bych se pořádně připravit. Ale musíme si dát pozor, aby na to nepřišel Taka-chan...ať si nedělá starosti. " Řeknu s úsměvem. |
| |
| Daisuke souhlasí a tak se rozhlédnu. Nikoho nevidím, teda né kdo by nás sledoval a tak chytnu Daisukeho za ruku. " Tak a jdeme se plížit k posvátnému místu nepozorovány." a táhnu ho křovím k ošetřovně. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro " Myslíš, že bude sensei na ošetřivně...docela nerad bych ji tam potkal. " Zptám se Hyuna když vcházíme do dveří. " Ehm...sensei! " Zavolám, abych zjistil, zda je uvnitř, i když v mém podání to zavolání zní spíš jako mírně zvýšený hlas, protože už je to hodně dlouho co jsem naposledy křičel, tak nějak jsem si zvyknul být tichý a nenápadný. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Pak si vemu lekarničku a počkám, až si Daisuke sundá triko, abych ho mohl ošetřit. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro Poslechnu tedy Hyuna a vyskoším na horu jakéhosi lehátka. Pmalu si sundám triko a čekám až zamkne a příjde za mnou. Rány se zdají být o trošku lepší, ale některé, zejména ty hlubší, se hojí pomalu, takže stále bolí a jsou dost viditelné. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro "Nemusíš se mě bát..." Řeknu tiše a potom sleduju, jak kývne na Daiga a z červená. Usměju se na něj. "Daigo-san? Vidíš...mě se líbil Takashi. Měl by si mu to říct, dokud můžeš Ryo-kun. Udělej to...bude ti potom líp." Řeknu tiše a potom sedím proti němu a pozoruju ho. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Jak se Yamato posadí, stáhne se a drží se co nejdál, přitom se dívá na Daiga. Ten se pomalu probírá a vypadá ještě víc naštvaný. Pak vyrazí po Yamatovi a nakonec se uklidní a jen sedí a zírá na Rya. Nejspíš mu taky není cizí. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Přiblížím se k němu a nahnu se, přitom pootevřu rty. Přibližuji se a čekám, zda mi to dovolí či ne. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro "Opravdu za nic nemůžu." Řeknu tiše a zakroutím hlavou, ale pokud tomu nevěří, tak je to jedno. Chvíli ještě sedím a dívám se na oba. Všimnu si, jak se ro dívá na Daiga a taky jak se Daigo začíná probírat. To raději vstanu a kousek poodejdu. Jak jsem čekal, nejdřív po mě vyjede. Ale uklidní se a zadívá se na Rya. "Nechám vás tu o samotě...měli by jste si něco říct." Řeknu tiše a výjdu ven. Zavřu celu a potom odejdu. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Sedím u dveří jako předtím a jen se dívám, jak Yamato příjde po zavření cely. Postavím se a chytnu ho za ruku. "Je čas." řeknu a vedu ho k cele učitelky. Ukáži na ní a pak mu podám pouta. Snad pochopí. Učitelka se na něj dost vražedně kouká. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro " No pokud ti to nevadí....možná bych to bral...radši. Myslím, že to ještě bude bolet. " Odpovím tiše. Je to pořád trošku zvláštní, když vidím Hyuna jak se mě snaží políbit, ale to jen proto že jsem tak nesmělý. Ve skutečnosti jsem Hyunovi dost přilnnul, takže jen zavřu oči a dám mu příležitost polibek dokončit. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Jak leží, hladím ho po těle a zatím tam, kde není zraněný. Po polibku sjíždím polibky na krk a přitom už zajíždím dezinfekcí do ran a čistím je. Přitom se snažím ho vždy líbat jinde, aby rozkoš z polibku přehlušila bolest. Vždy po pár ranách ho políbím, a dám mu oddech. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Přikývnu a vezmu si pouta. Dojdu k ní a zacvaknu jí jednu ruku do pout, co mi dal Yuuto a oddělám jí ty původní, potom udělám to samé s druhou rukou. Trhnu s ní ať vstane a kdyžtak jí opět trhnutím pomůžu. "Jdeme..." Řeknu tiše a chladně a vedu jí před sebou anižbych jí sundal roubík. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Dovedeme jí do stejné místnosti, co byl předtím Yamato a já je oba dovedu k posteli. Je tam položené sexy prádlo. Začnu učitelku svlékat a přitom sebou čím dál více trhá a chce pryč. Yamato má co dělat, aby jí udržel. A tak jí chytnu. " Navlíkni jí to." ahlavou kývnu na oblečení, zatímco jí držím pevněji a tak učitelka sebou trhá podstatě méně. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Držím učitelku, zatímco jí Yuuto svlíká,ale ona sebou trhá a tak mám občas problém jí udržet. Yuuto se tedy se mnou vymění a já dostanu teď úkol jí obléct. Přikývnu tedy a začnují navlíkat prádlo. Skončím a chladně se jí zadívám do očí. Už o ní nemám pražádný zájem...ani o to, co se s ní stane. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Učitelka se na něj dívá a pak skloní pohled. " Zklamal jsi mě, Yamato.....co se to s tebou stalo?" povzdechne si a pak se jen dívám, jak k ní jde muhutný černý chlap. Je tu ještě jeden a ten vše kameruje. Jak brutální znásilnění, tak i následné mučení učitelky, kdy umře až opravdu ke konci, zhyzděná a utýraná. Já stojím u dveří a držím Yamata, aby to vše viděl. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Nikam nejdu a sleduju, co se děje, i když občas při nějákém bolestivějším zákroku zavřu oči, protože mi ta bolest i když jí jen vidím, příjde neunosná. Skončí a učitelka je mrtvá a zohyzděná. Otočím se na Yuuta. "Nikdo o mě nic nevěděl...neměla právo to říkat. Ale...ale není to moje vina, že ne? vždyť já se snažím jen přežít." Řeknu trochu smutně, chytnu se Yuuta a skloním hlavu. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro její mrtvlu chytná za vlasy a ukáži na nohy, aby je vzal Yamata. Pak jí neseme společně do cely, kde stále leží mrtvá spolužačka i Takeshi. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro A potom mi i příjde, že mi řekne, že mám v tomhle sílu. "Arigato." Řeknu tiše, ale to už jdeme k učitelčině mrtvole. Dostanu rozkaz chytit jí za nohy, zatímco jí Yuuto drží za vrchní polovinu těla. Chvíli mi trvá, než si zvyknu na ten pocit, co vyvolává její chladnoucí krev na mých rukách. Ale jde jen o zvyk. nebráním se a odneseme jí do cely, kde mi předtím Yuuto ukazoval Takeshiho mrtvolu. Zarazím se, protože takeshi stále leží na stole. Ale potom se rozejdu a spolu s Yuutem, položíme učitelku. Zadívám se na Takeshiho a lehce se mi zalesknou oči. Dojdu k němu a pohladím ho po tváři. "Tohle je to jedinné, čeho bych tu měl litovat a potom toho, že jsem mu nikdy neřekl, že se mi líbí a nikdy ho nepolíbil...měl krásné rty." Řeknu tiše a ani nevím, jestli tam Yuuto ještě je. Jen se tak zamýšlím nad tím, co řekla učitelka. |
| |
| Jen co skončí rozcvička, vrátím se do chatky, abych pro jistotu vytáhl jednu ze svých košil kvůli "co kdyby se ochladilo", jenže nemám nic na situaci "prští", ale nezdá se, že bych se tím nějak víc zabýval nebo se tím v budoucnu zabývat chtěl. Začnu se prohrabovat ve svých věcech - čímž vytvořím ještě větší bordel, než už tam byl od rána, ve snaze najít peněženku. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro zavřu a pak jdeme zase hlídat. Jsme od krve, na mě se to ztratí, ale Yamata je od ní dost, nemá oblečení, které by tu oddolaly těmto podmínkám. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro "To si nemusel..." Řeknu tiše, ale zlostně. Vím, že tady mi nic nepomůže, když se urazím. Musím ho poslouchat, aby přežil. A tak si jen povzdechnu a následuju ho. postavím se od něj kousek bokem a nedívám se na něj. Neměl to říkat. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Po chvili vstanu a přitáhnu si ho k sobě. Násilm ho donutím kleknout přede mnou a zvednu mu hlavu, takže jí má ted na urovni mého pasu. " Za prvé, jsi můj a můžu si říkat co chci a kdy chci...a za další, byl jsi to ty, kdo chce ošukat před smrtí...a on by ti to tenkrát udělal a mnohem lépe než já." hovořím přímo do jeho očí a pak ho pustím a odstrčím od sebe. Měl by si uvědomit, kde je jeho postavení a neurážet se. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Tentokrát vždy, kdy ucítím jeho nehty více než předtím, tak přestanu a jeho ho líbám a pak ho na ránu foukám, abych to trochu ochladil. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Bolí mě z toho nárazu na zem kolena a tak se bolestí trochu zašklebím. Yuuto to pochopil špatně. "Já to tak nemyslel... Řeknu tiše a zůstanu ležet na zemi. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Je mi jedno, jestli on tu bude brečet či ho tady před všema znásilním, ale nikdo mě urážet nebude. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro "Iie...to...já...jen jsem řekl že si to říkat nemusel...ale stejně je to na tobě, to ty jsi tu ten, co velí. A já se neurazil...jen...po tom, co si řekl...ani nevím...trochu jsem toho všeho litoval...to je vše..." Snažím se mu vysvětlit, jak to bylo. "Já bych o tobě nikdy neřekl že jsi blbý...to tak přece není..." Řeknu ještě tiše a potom už jen odevzdaně ležím protože vím, že kdy se mnou bude chtít něco udělat, stejně to udělá. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Rozmýšlím, zda ho nenechám přeci jen umřít při výpomoci či si nakonec neužiji já. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro chce abych ho odprosil a tak se zvednu a přilezu k němu po kolenech. "Gomen ne, Yuuto-san. Já tě opravdu nechtěl urazit...já si tě vážím. Prosím, řekni co mám udělat, aby ses už nezlobil." Klečím u něj a je vidět, že opravdu nechci, aby se na mě zlobil. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro " Tak ty nevíš, tak to máš co dělat, aby jsi na to přišel......a být tebou rychle, nebo se zapojíš do další hry se zákazníkem až do konce a na nějaký pitomý slib kašlu." řeknu tvrdě, a je jasné, co tím myslím. Jde mu o život. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Rozklepu se a zase k němu přilezu. "Yuuto-sama...prosím...potrestejte mě...jsem přece jen váš..." Zašeptám tiše a zadívám se zespod na něj. Potom se k němu skloním a políbím jeho botu. Zůstanu před ním skloněný klečet. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Dívám se na něj svrchu a už mu chci dát potrestání, ale příjde ta holčina. Položím teda nohu Yamatovi na záda a zatlačím, až se dotkne čelem země. Povídám si s ní, je to nezávazný hovor a oba přítomnost Yamata přehlížíme. Má u sebe bič a tak si ho půjčím a ona konečně skloní pohled a do Yamata kopne. " Nevydrží to tu." a pak odejde. Jen se ušklíbnu a dám z něj nohu. " Zvedni se." řeknu a počkám, dokud se nepostaví, přitom si v ruce hraji s bičem. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Podle hlasu poznám, že je to ta dívka z oběda. Baví se a potom do mě kopne s tím, že to tu nevydržím. slyším jak odejde, ale to už ne Yuutův příkaz vstávám. Všimnu si, že má bič a vím, co mě asi čeká. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Jak se svléknu, prásknu naprázdno a potom švihnu cvičeně po něm tak, že má šlincu jak přes tvář, tak přes hrud až na břicho. Prstem naznačím, aby se otočíl a jak to provede, dostane další dvě rány přes záda až na zadek. " A ted obejdi cely a v každé řekni, že takto dopadne každý, kdo bude odmlouvat." a nechám ho obejít celý nahýho, zraněného a nechám ho ponížit před jeho spolužačkou i spolužáky. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Ale nečekal jsem, že mě švihne i ze předu a tak se chytnu za obličej a ujede mi bolestivé zasyknutí. Potom se ale otočím, jak řekl a dostanu další dvě rány. To už se opírám o zeď a zatínám ruce v pěst. Zuby tisknu k sobě, abych nedával najevo, jak mě to bolí. Dostanu ještě příkaz obejít cely. Vím, že protivit se Yuutovi se nevyplácí. Přikývnu tedy a dojdu na konec, abych začal od poslední. Pokaždí řékám to, co mi Yuuto přikázal. Jen jednou udělám vyjímku a to, že se před spolužačkou zakryju. A myslím, že ona to jen uvítá, protože i tak zavírá oči. Vím, co slíbila svému příteli. Po obejití cel se vrátím k Yuutovi a znova si před něj kleknu. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Příjde a klekne si. Zadívám se na něj a švihnu těsně napravo od něj. " Lituješ svých činů, pse?" řeknu a odolám pokušení ho kopnout, až bych mu nejspíše vyrazil zuby. Ne, dál tam stojím a čekám, zda i přes zranění se dokáže postavit a poprosit o odpuštění. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Zeptá se jestli lituji svých činů. Přikývnu a potom k němu zvednu hlavu. "Lituji a prosím o odpustění mých nerozvážných činů, pane." Pokloním se před ním znova až k zemi. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro " Správně...tak se mi to líbí....a ted, oblékni se a po zbytek hlídání budeš tady chodit a kontrolovat.L Pak si všimnu, že mu ta tvář dost krvácí a to už má zjizvenou už i druhou tvář. Chytnu ho a přitáhnu k sobě. Natočím si jeho tvář k sobě a porhlížím ránu." Můžu ti věřit, Yamato? " zeptám se a pustím mu tvář, ale né ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Hned jak to ale udělám, chytne mě a prohlíží si mojí tvář a zřejmě svou práci. Když se mě zeptá jestli mi může věřit přikývnu a ani netuším, proč se ptá. "Neodvážil bych se ti vzdorovat." Řeknu potom tiše a čekám až mi řekne, proč se ptá. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Otevřu je a jeho vystrčím ven. " Jdi pro lékarničku nahoře a přijd s ní sem. " a pak jen zavřu dveře a čekám, až se vrátí- Vím, že riskuji, ale jsem schpný ho nalézt kdykoli a kdekoli. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Ukáže ke dveřím apotom mě za ně strčí ať dojdu pro lékárničku. Přikývnu a odejdu tedy. chvíli trochu bloudím, ale ptoom najdu tu správnou místnost, vezmu lékárničku a vydám se zpátky k celám. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Potom jeden tě chytne a veme ti lékarničku." A na tohle taky nemáš právo, to si musíš zasloužit, tak co......vykouříš mi ho za to?" baví se a různě do tebe strkají. " A nebo mu mžeš dát ochutnat, jak se trestá, ale myslím, že to ví." řekne jeden a začne se sát jako blázen. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Zastaví mě a potom mi vezmou i lékárničku a začnou do mě strkat a dělat si ze mě srandu. "Nechte toho...dostal jsem to za úkol...tak mě pusťte!" Snažím se jim vytrhnout a dostat se k lékárničce, abych zase mohl jít zpátky. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Jeden z nichsi dokonce začne rozepímat kalhoty a tak je dost zřejmé, že jejich sranda asi nebude mít od reality zase tak daleko. Snažím se dál bránit a něják se jím vytrhnout. Je jasné, že to zase tak lehké mít nebudou. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Zvedne ho a jeden, co tě drží tě chytne za vlasy, zakloní hlavu, aby jsi do úst vzal kamarádův úd. V tom vejde velitel a vidí, co se děje. " Dost!Všichni na cvičiště, do půl těla a běhat, dokud neřeknu. Za tohle zaplatíte." řekne přísně a všichni okamžitě ztuhnou, souhlasí a odběhnou. Zůstaneš tam jen s šéfem a vysypanou lékarničkou, která se při pádu otevřela. " A ty, řekni číslu 136, at příjde ke mě, okamžitě. Nesmí tě nechat běhat bez dozoru. V hlídání ho vystřídají." a pak zase odejde. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Začnu se bránit, když mi zvednou hlavu a tahají mě za vlasy. Nechci a je to znát. Najednou někdo vejde, a všichni mě nechají a někam odběhnou. Začnu sbírat lékárničku. Potom dostanu další příkaz a to vyřídit Yuutovi, aby hned šel za velitelem. Přikývnu, vezmu lékárničku, pokloním se a utíkám za Yuutem. "Gomen ne...ale zastavili mě...a málem...nutili mě...Máš jít za velitelem...gomen nasai, Yuuto-san." Pokloním se před ním hodně hluboko a stále držím lékárničku...vím, že je to moje vina. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Vrátí se a omlouvá se, přotim se hluboce klaní a drží lékarničku. Nechápu jeho slova a tak ho chytnu za ruku a táhnu zase zpátky, kde jsem byl na začátku. Posadím se a jeho stáhnu k sobě. Sundám mu triko a otevřu lékarničku, začnu mu ošetřovat rány od bice dezinfekcí a nápasti je stahovat, aby neměl jizvy. Ještě jednou a pomalu, srozumitelně." řeknu jasně a poslouchám při jeho léčení. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Asi mi nerozumněl a chce ještě jednou vědět, co jsem říkal. Bojím se, že se potom bude zlobit, protože takhle to asi být nemělo. "Já...šel jsem pro tu lékárničku, ale po cestě zpátky...chytli mě...a chtěli...chtěli abych tomu jednomu vykouřil...ale potom přišel nějáký velitel...a a odehnal je...ale máš jít k němu...moc mě to mrzí Yuuto-san...omlouvám, se že kvůli mě budeš mít problémy..." Skoro kvůli toho začnu brečet a vím, že to není bolestí z ran. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Doošetřím ho a pak vstanu. " No, takže tě odvedu do pokoje a pak se uvidí. Ale slib spolužačce splníš." hovořím, ale v mysli přemýšlím, co to bude za trest. Dám Yamatovi triko, aby si ho oblíknul a uklidím věci do lékarničky. Pak se postavím a příjde za mě náhrady. Přikývnu, chytnu pevně Yamata za ruku a jdeme ke mě do pokoje. Tam ho pouty uváži a odejdu pryč. Rozhodně nevypadám nadšeně. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Skloním hlavu a je mi to moc líto. Nechtěl jsem mu ublížit. Dostanu triko a tak si ho obleču a potom jdu poslušně za ním. Držím mu, když mě znova připoutává k posteli. Odejde a já trpělivě čekám, až se vrátí. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Vrátím se až v poledne, nic neřeknu, jen se svalím na postel a zavřu oči. Ani si nesundám kuklu. Ležím na boku a nejspíš jsem okamžitě usnul. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Vzbudím se když něco dopadne na postel. Poznám, že je to Yuuto. Přiblížím se k němu a vypadá že spí. Opatrně mu sundám kuklu. Posadím se na posteli a potom ho začnu kontrolovat. Vyhrnu mu tričko abych zjistil, jestli mu neublížili. Když ho tak pozoruju bez masky, neodolám pokušení a zlehka přitisknu svoje rty na jeho. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Sundá mi kuklu, mám tam jen pár škrábanců, jak jsem vyčerpáním spadnul na kamení, ale nic hrozného. Po vyhrnutí trika mám po těle krvavé šlinci, jak mě poháněl běhat a několik bambusových tyčí o mě zlomil a tak jsem dost pořezaný a nejspíše nebral ohled, kam rána dopadne. Několik jich jde i skoro přes krk a několik pod pas, kdy nejspíš budu zraněný i na intimních místech. Jak se přiblížím a dotkneš se mých rtů, jen vydechnu, ale neprobere mě to. Spíš to vypadá, že mi to nevadí a nebo jsem tak moc vyčerpaný. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Nemůžu ho přece jen takhle nechat. Naštěstí tam zůstala ještě z toho, jak mě tu dovedl a potom odešel. Opastrně se mu pokusím sundat tričko a povede se. Potom ho ošetřím jak je jen v mých silách. Potom mu sundám i kalhoty, abych ho ošetřil i dole. Jakmile je jakž takž ošetřený, přikryju ho a znova si lehnu vedle něj, ale už se nepřivážu. Jen se k němu stočím a znova zavřu oči. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Přikreji mě a potom usne vedle mě. Hřeje mě a tak se otočím a díky ošetření se můžu otočit a tak to udělám a obejmu ve spánku Yamata. Ane ani to mě neprobere. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro V jednu chvíli se trochu proberu, ale potom zase usnu a spím. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Ihned ho zbudím. " Jak to, že jsi rozvázaný. Co jsi dělal.?" vyjedu po něm a sedím tak, jak mi spadla deka. Takže v odhaleném břichu a povolené kalhoty. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro "Hai? Co se děje?" Zeptám se trochu ospale. Potom mi dojde, na co se ptá a posadím se. "Gomen ne. Já...jen jsem tě chtěl ošetřit a tak jsem musel jen vstát rpo lékárničku nic víc...ale neutekl jsem, to přece vidíš ne? Jen jsem měl o tebe starost...prosím nezlob se." Řeknu tiše a trochu vystrašeně a pokloním se před ním. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Zavřu oči a jen tak ležím. " Ne..nezlobím se, jen jsem netušil, co jsi provedl." řeknu tiše a jen poslouchám, co mi Yamato řekne. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Oddychnu si. "To jsem rád, že se nezlobíš...už máš kvůli mě dost problémů." Řeknu tiše a lehnu si vedle něj. "Já nevím proč.,..ale z nějákého důvodu mi to jedno není. Mám prostě o tebe strast i když vím, že bych tě měl skoro nesnášet." Řeknu tiše a znova pozoruju jeho tvář. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Zůstanu ležet a má tvář je bez jediného pohnutí, že by mě něco bolelo. Až na víčka, která značí, jak mě ty rány na těle bolí a jak se mi nechce dneska vstávat.. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Potom mě dokonce pohladí. Sice to není moc jemné, ale mě to zase tak moc nevadí. "Jak to myslíš, že půjdu proti tobě? To se tu navzájem tak nesnášíte?" Zeptám se tiše a pozoruju ho. "Můžu udělat něco, aby tě to nebolelo?" Zeptáms e ho po chvíli tiše a pohladím ho. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Zeptá se mě, zda pro mě může něco udělat. Znova ho hrubě pohladím. " Co třeba mi pomoci, na záda si moc došáhnu a potřebuji se umýt a znova zavázat. Ošetřím pak tebe." avstávám, ale rozleželo se to a bolí to jako čert. Nedám to jinak znát než víčky, čekám na Yamata, až taky vstane. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Mluví vážně a potom řekne, že příště ho nejspíše čeká smrt. "Co? Jakto? Proč? přece neděláš něják špatné věci, ne?" Podivím se a když to řekne, hned se posadím, jak protestuju. Na mojí otázku řekne, že chce pomoct s ošetřením. Přikývnu. "Hai...takže půjdeme do koupelny." Přikývnu a vstanu. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Taky vstane a jdeme do koupelny, a tak vemu lékarničku a jeho držím za ruku. V koupelně vyjimečně zamknu a sám se začnu svlékat, nechám na Yamatovi, zda se chce umýt taky či ne. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Trochu mě to překvapí, ale potěší mě to. Vím, že má srdce. Veme mě za ruku a jdeme do koupelny, kde za náma zamkne. Stejně jako on i já se začnu sevlíkat. Potom dojdu pustit teplou vodu aby jí měl teplou. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Přitom čekám, až se Yamato umyje |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro "Mám ti teda první umýt záda?"Zeptám se tiše a jen zlehka položím ruku na jeho rameno. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro "Kdyby tě to moc bolelo, tak řekni...já to na tobě nepoznám..." Řeknu tiše a pořádně mu je myju. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Vemu jeho houbičku a strčím ho ke stěně. Aniž bych se ho ptal, umeji jeho záda, a nehledím na to, že je i on zraněný.- |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Když mu umyju záda, začne je mýt on mě. Opírám se o zeď a držím. Bolí to a tak při tom zatínám pěsti. Jak jsem pod sprchou a do obličeje mi teče voda, jen tak se rozbrečím...ani nevím proč. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro " Utři se a jdeme na to. Lehni si." řeknu a nechám ho se položit. Přitom mu zase roztáhnu nohy a první kontroluji, co jeho straší zranění, ale vypadá v pořádku. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Otřu se, jak mi přikázal a potom si lehnu na studené kachličky. Zlehka se propínám, protože to docela chladí. Roztáhne mi nohy a já se nechá prohlídnout. Přitom mě bolí i to, jak ležím na zádech. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Po vyčištění ho posadím a začnu mu léčit zranění od mých ran od biče. Ošetřuji ho pomalu a jemně, snažím se, aby ho to moc nebolelo a přitom mu to pořádně vyčistil. Hojí se to docela dobře a tak ho pohladím a otočím k sobě zády, kde má taky rány a pokračuji. Jak jsem hotový, pohladím ho po rameni. " Hotovo, obleč se." Na to si sám stoupnu, vemu lékarničku a očetřuji si své vlastní rány, které jsem schytal od šéfa. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Pozoruju jeho tvář, ale nedávám na sově nic znát. Cítím, jak to dělá jemně a najednou nechápu. Potom mě ještě i pohladí a nechá mě se obléct. Začne se ošetřovat sám a tak se začnu rychle oblíkat. "Počkej, Yuuto-san...pomůžu ti." Řeknu tiše a potom si vezmu dezinfekci a začnu ho ošetřovat jako předtím on mě. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Jak se ošetřuji, přijde ke mě a nabídne mi pomoc. Přkývnu a nechám ho, at mi očistí rány.nevypa to po prvním ošetření už tak zle. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro "Yuuto-san...líbíš se mi..." Přiznám tiše a zlehka se mu přitisknu na záda, jak ho ošetřuju. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Pak se otočím, zvednu mu obličej a dívám se mu do očí. " To být tebou, tak to neříkám. Budeš to ty, kdo mě bude zabíjet, aby byl přijatý a dostaneš pak mé číslo." hovořím vážně do jeho očí. " Nejradši bych tě taky pustil, ale nemůžu......už tě znají." a pak se zase otočím a nechám ho, at dokončí práci. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro "Gomen ne..." Omluvím se tiše. Řekne že ho stejně budu muset zabít. Zakroutit prudce hlavou. "Iie...já tě nezabiju...to nejde...neudělám to." Protestuju a oči dostanou skelný odlesk. Potom se k němu nakloním se a políbím ho. "Yuuto-san...utečeme spolu,...to určitě spolu dokážeme." Přesvědčuju ho a prosebně se na něj podívám. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Pak mi šeptá, že chce jít pryč. Zadívám se na něj aa opřu se o zed, je mi jedno, že jsem zraněný. Bolí to, ale to co říká Yamato, není jen tak. " A kam bychom šli? Uvědomuješ si, že by jsme byli na útěku....třeba celou dobu..po zbytek života?" zeptám se vážně a vypadá to, že mu to chci rozmluvit. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro I když mě to trochu překvapí. Opře se o zeď a začne mi to rozmlouvat. "Ale Yuuto-san...i kdyby...umřeme alespoň svobodní a nebo budeme vědět, že jsme to alespoň zkusili...nemyslíš, že je to lepší?" Nevzdávám se a dál se ho znažím přesvědčit. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro "Proč bych utíkal? Když budu s tebou...když se mnou utečeš...budu s tebou. Neuteču...proč bych to dělal? A peníze tak něják vydržíme, ne? Oni...šli by asi za našima, že ano?...tak...tak to s penězmi nebude tak hrozné..." Řeknu tiše a potom se znova zamyslím nad svým plánem. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Zavřu oči a opírám se, chlad mi pomáhá soustředit. "Příjde mi to bláznivé, nepromyšlené. To chceš přijít domů a ahoj rodinko, jsme na útěku, nebo tady můj únosce a potřebujeme prachy. Yamato, nebud jako malý. Některé věci prostě nejdou jinak.Hold tě vycvičím, splním slib a pak projdeš vstupní zkouškou. .....slibuji, že se nebudu moc bránit." a otevřu oči a odlepím se od stěny. Dojdu k lékarničce a dodělám poslední šrámy, co jsme ještě nestihli. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Ale i tak mi řekne, že to je hloupost. "Ale to přece...půjde to...odjedeme pryč a tam začneme znova." Přesvědčuju ho a posmutním z toho, co říká dál. Znova kroutím hlavou. "Ne...neudělám to...to po mě nemůžeš chtít Yuuto-san...I já umím držet sliby, Yuuto-san...a slibuju, že tě nezabiju. Neudělám to...a jestli budu muset...umřu hned po tobě..." Řeknu pevně a potom dojdu k němu a pohladím ho. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Ošetřuji se, když uslyším jeho slib a pak pohlazení , které mě donutí se otočít. " Proč by sis bral život, copak do ted jsi za něj nebojoval?" řeknu a zadívám se na něj. Pak se skloním a chytnu ho za ramena. " Tak mi řekni, jak chceš utéct a co pak? Kde vemeš peníze, jak se schováš, jak to zvládneme?Když mi to řekneš, tak do toho možná půjdu. Mám to všechno, ale umřít v jednadvaceti nechci." a dívám se Yamatovi do očí. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro "Co třeba proto, že bych neměl s kým bojovat?" Řeknu tiše a opětuju mu pohled. Chytne mě za ramena a ptá se jak to chci vlastně všechno udělat. "Já...já...potřebuju na to tvou pomoc...ale peníze seženeme...vezmu od nás...někde dostanu...a potom prostě odletíme pryč...někde kde nás už nebudou hledat...Říkáš, že nechceš umřit v jednadvaceti...ale stejně bych tě musel zabít? To se ti líbí více umřít jen tak? ani se pořádně nebránit?" Mluvím tiše, ale důrazně a skoro u toho brečím. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Jak na něj zatlačím, tak mluví tiše a důrazně. Povzdechnu si a odstrčím ho, abych se mohl obléknout. " Nechci, ale nechci skončit na ulici.....už jsem ti to řekl.....to tvoje zní jako pohádka, jako z nějaké příběhu. To do toho chceš jít i přes to, že pokud nás chytí, zabijou tě?" zeptám se při oblékání a už se na něj nedívám. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro "To ne...měl jsme tebe...ty si byl se mnou." Řeknu tiše. Yuuto si povzdechne a potom mě odstrčí. Sleduju ho, jak se oblíká. "Ale Yuuto-san..proč by to nešlo...a já bych do toho šel....kdyby si šel taky...jenom s tebou. Když nepůjdeš, zemřu s tebou...tady je šance zemřít celkem vysoká..." Řeknu tiše a potom ho zlehka chytnu za ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Pak rukou trhnu, až mě pustí. " Nemáš se ke mě vůbec citově vázat.....já jsem tady ten zlý, a ty máš být ten, co se přede mnou klepe strachy, a né že mi tu vyznává lásku. A ted jdeme." a chytnu ho za zápěstí, odemknu koupelnu a vracíme se do pokoje, přitom mu lékarničku strčím do ruky, budeme jí ještě potřebovat. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Přikývnu a skloním hlavu. Potom ale trhne s rukou a vytrhne se mi. Potom mi vynadá, že se na něj nemám vůbec citově vázat. Ale já vím, že jedinný cit, co bych k němu měl cítit je nenávist...ale nejde to. Vrazí mi lékárničku a potom mě táhne pryč. A tak jdeme. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Strčím Yamata na postel a pak mu přivážu ruku k posteli. " Tak ještě jednou.....ty chceš utéct?" zeptám se, a zadívám se na něj. " Pokud ano, tak si tě ted a tady vemu, abych dodržel slib, protože pak už nebudu mít možnost a budeme jen utíkat." řeknu jasně a zadívám se mu do očí. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Přiváže mi ruku a potom se na mě podívá a mluví o slibu. Na moment se zamyslím. "Nechci aby si umřel...takže ano. Chci utéct." Řeknu rozhodnutě a přikývnu. "Ale prosím...nepřivazuj mě." Zaprosím ho taky se na něj prosebně dívám. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro "Já...já myslel, že mi věříš..." Řeknu tiše, ale potom už ho nechám. Vydechnu, když se skloní k mojemu uchu, jak cítím teplo jeho dechu. Potom tiše zastínám, když mě kousne do krku. "Yuuto-san..." Zašeptám a jednou rukou ho zlehka obejmu kolem krku. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Zasténá moje jméno, jak ho kousnu. Narovnám se a prohlížím si ho. " Já myslel, že se ti líbí jemné a ty jsi na hrubší zacházení?" podivím se nahlas a pak se skloním a olíznu mu rty, přitom rukama ho svlékám. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Dívá se na mě a mluví o tom, že mám rád tvrdší zacházení. "Iie...tak to není...to jen to místo..." Zakroutím hlavou a bráním se tomu. Olízne mi rty a přitom mě svléká. Při tom doteku, pootevřu své rty a dotknu se jazykem toho jeho. Už může cítit, moje pomalu rostoucí vzrušení. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Jak mu přejedu po rtech, pootevře rty a jazykem se dotkne mého. Je to jako záblesk a já mu vjedu jazykem do úst, kde mu dávám ochutnat pořádný francouzský polibek, plný vášně. Svlékám ho a tak poznám, že se mu to líbí. Moc se s oblečením nezdržuji a přímo to z něj strhávám, až je pode mnou nahý, teda kalhoty stáhnutý ke kolenům a triko vyhrnutý a až na rukávy má triko stáhnutý a jeho přední část je pod krkum, takže musí mít obě ruce zvednutý. Jak je pode mnou jeho nahé tělo, hladím ho a pak dlaní zajedu mezi jeho nohy. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro "Já...já...asi krk a ...a možná ještě uši..." Vydechnu tiše a nechám ho, ať mě svléká. Když se dotknu jazykem toho jeho, sám mi zajede do úst a začne mě líbat. Sundá mi oblečení a začne mě hladit po obnaženém těle. Zavzdychám a potom ještě hlasitěji, když mi zajede rukou mezi nohy. Pokusím se je roztáhnout, ale moc to nejde. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Přestanu ho líbat a jen se nadvzednu tak, abych mu pomohl roztáhnout nohy. Pak se skloním a kousnu ho do ucha. " Tak krk a ucho.....a co ještě...tohle se ti taky líbí?" ptám se a přitom rukou ho hladím přes otvor, pak pak varlata a penis. Nakonec sjadu zase k otvoru a kousek do Yamata zajedu..Né moc, jen kousek, abych zkusil, jak je uvolněný. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Potom se skloní a kousne mě do ucha. Znova zavzdychám. Zeptá se mě, co se mi ještě líbí a potom mě začne hladit kolem otvoru. Zasténám. "To...tohle..." Řeknu tiše mezi vzdechy a propínám se jak mě hladí po rozkroku. Po chvíli ucítím, jak do mě kousek vjede a tak se znova propnu a zase zasténám. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Políbím ho na krk. " Ale neříkej......tohle se ti líbí...vždyž jsi to prý ještě neměl...tak jak to můžeš vědět.....teda a nebo se ti to líbilo od našeho zákazníčka. " utahuji si z něj. Pak se jen skloním a olíznu mu ucho. " Mohl bych ti to udělat pořádně, prudce a hůř než zákazník, ale slib je slib." zašeptám a pak polibky začnu zahrnovat jeho tělo, sjíždím po hrudi a i dávám něžné polibky na zranění. Přitom do něj pomalu pronikám a pomalu, aby to nebolelo, ho začnu dráždit jen jedním prstem. Pohybuji se pomalu a učím ho zvykat si na přítomnost něčeho v něm. |
| |
| Jen co nás rozváží,straním se od všech.Jak je Jun chvili sám,příjdu k němu. "Je nás málo.Dávej na sebe pozor,jsou tu stále." Vrátím se zpátky.Společenský večer strávím v koutě,vražedným pohledem na ostatní. Jediného Junak sobě pustím.Večer jdu spát dlouho,vstanu jako první.Rozcvičím se,pak dám všem pořádně do těla.Rozcvička skončí,posadím se stranou. Prohlídka města.Nikam nechci a musím.To není výlet,tohle je vězení.Pod nátlakem,a stejně je povolal.Jdou po mě,ale proč dává do ohrožení ostatní? Nechápu chování zástupce,nějaký přípravy na výlet nechystám. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro "Iie...mě...mě se to líbí teď...teď jak to děláš..." Zaprotestuju proto tomu, že si myslí, že se mi to líbilo i od zákazníka. "Ne, onegai...já už o tak nechci..." Bráním se proti tomu, aby mi to udělal stejně jako on předtím. Ale je teď něžný a tak vlastně protestuju jenom proti jeho nápadům. Vzdychám, když mě líbá na tělo a když mě líbá na zranění i přes tu lehkou bolest se mi jeho něžné polibky líbí a dost mě vzrušují. Pronikne do mě a já se trochu prohnu a zasténám. Není to tak strašné. Snaží se být něžný a opatrný a skutečně mu to i jde. Celkem mě štvě mít pořád zvednuté ruce...hlavně když je to teď s ním. "Onegai...rozvaž mě..." Zaprosím tiše a potom zastémám pod polibkem. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Prosí mě, abych ho rozvázal a tak mu přejedu na pravou bradavku a kroužím jazykem kolem ní, zatímco mu rukou rozvazuji pouta. Jak je volný, zajedu do něj naplno a kousnu ho do bradavky. Pak se napřímým a zadívám se na něj." Tak se předvěd taky ty." řeknu a posunu se kousek vedle něj, ovšem prstem ho stále dráždím. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro "Yuuto-sama..." Zavzdychám, jak do mě zajede. Potom ho pozoruju a i když tuším co po mě chce, netuším, jak to udělat. "Jak, Yuuto-san?" Zavzdychám a začnu ho líbat na hrudi. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Neví, co má dělat a pak mě začne líbat na hrudník. Odstrčím ho od sebe tak, aby se vzdálil od hrudníku. " Jak nevíš, ....copak ty nemáš sebemenší představu......neuspokuješ se..no tak, aspon mě pořádně vykuř, at se mi postaví...to ti mám radit?" vyjedu po něm. Vzdám to, že ty se on zapojil. vyndám z něj prst a vstanu z postele. tak si sám sundám své oblečení až jsem před ním nahý. Položím se k němu a znova ho položím na záda, položím se mezi jeho nohy a rukou najdu jeho otvor, Zajdu do něj jedním prstem a pokračuji tam, kde jsem přestal, skloním se a líbám hoa na krk, druhou rukou se opírám tak, abych na něm neležel plnou vahou. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro "Ale Yuuto-san...já..já bych to udělal..." Řeknu tiše a smutně se na něj podívám. Když se znovu přiblíží, přejedu mu po hrudi dolů abych se dostal k penisu, ale ani tak daleko nestihnu zajet a on už do mě znova pronikne. Znova mě líbá na krku a tak se propnu a zavzdychám. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Jak ho znova dráždím, ihned na vše zapomene a vzdychá. Zajíždím do něj znova a znova, zatímco mé zuby se zakousnou znova do jeho krku. Pustím zuby jeho kůži a dýchnu na červený otisky." Tak prosím...nebráním ti.....můžeš se projevovat, nemusíš tu jen ležet jako prkno." urazím ho, a hned na to ho políbím na ucho. Sjedu niž a dráždím jeho bradavky na hrudníku jazykem, přitom zrychluji pohyby prstem a postupně přidám další. |
| |
| Rozvážou nás a Kuro hned odejde. Je mi to trochu líto, že tak rychle odešel. Ale jen co jsem sám, příjde a varuje mě. Nejdřív to nechápu, ale když se rozhlídnu, dojdem mi,co tím asi myslel. Je nás něják málo. Rozlížím se po Daigovi ale nikde není. Neber to jako nějákou neobvyklost. Možná někde někoho zase trápí, takže si z toho, že ho nemůžu najít nic nedělám. Večer si teda najdu Kura a jen vedle něj sedím a snažím se přetrpět večer, protože vím, že se mnou Kuro na veřejnosti moc mluvit nebude a Daiga stále nevídím. Ráno se na rozcvičce zase postavím ke Kurovi a po Daigovi stále ani stopa. Kde jen mohl jít? "Kuro-san? Neviděl si někde Daiga? Nemůžu ho najít." Zeptám se v chatce zatímco si balím těch pár věcí do města. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Potom mi hned dýchne mi na krk a tak zavzdychám, protože to dost vzušuje. Uráží mě, ale nezmůžu se na t nic říct, protože i hned začne hrát s mojím ouškem. Cítím, jak sjíždí dolů a potom se věnuje mojim bradavkám. Přidá další prsta a já se propnu. "Já...nejsem prkno..." Zašeptám tiše mezi vzdechy a potom rukou zajedu dolů na jeho penis. Zakroužím na špičce a potom mu ho začnu honit. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Propne se při dalším prstu a nesouhlasí s tím, že je prkno. Zasměji se zadívám se na něj. Chytne můj penis, dráždí mě a pak ho honí. "No vidíš, učíš se rychle, třeba z toho budu mít i něco já." znova ho urazím, ale tentokrát do něj už najedu třetím prstem a jedu rychleji a rychleji. Snažím se ho co nejvíce uvolnit. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Jen co ho začnu honit, znova mě urazí. Nelíbí se mi to. Přitáhnu si ho k sobě a pořádně ho políbím. Jednou rukou ho stále objímám a druhou ho honím. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Přesunu se na bok, takže prsty zajíždím do něj až po chvili a pak ho chytnu za vlasy a musí se předklonit, až se nosem dotkne mého podbřišku. " Bud to a nebo jdeme na to." řeknu jasně a skoro jako bez citu.Prsty do něj zarážím přitom nadoraz. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Potom se posune a znova mě začne uvnitř dráždit. Zasténám, když několikrát zajede na doraz. Ale potom přikývnu a vezmu si jeho penis do pusy. Saju ho a potom s ním zajíždím co nejvíce můžu. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Dráždím ho takto tak dlouho, dokud není připravený a já sám jsem už dost vzrušený. Přestanu a vytáhnu prsty z něj. Pak ho chytnu za vlasy a položím na postel na záda, já sám se přesunu mezi jeho nohy. Roztáhnu mu je a olíznu mu otvor. " Zezačátku to bolí, tak se na to připrav." řeknu jasně a nechám ho se připravit, než do něj pomalu začnu vstupovat.. Stále držím jeho nohy pokrčený tak, abych do něj dobře vstupoval. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Ale dál se snažím udělat mu dobře. Nemíním ho nechat aby mě zase urazil. Vytáhne zě me prsty a potom ucítím bolest, jak mě drží za vlasy. Položí mě na záda, roztáhne mi nohy a drží je roztáhnuté. "Ha-Hai..." Přikývnu tiše na jeho varování. Začne do mě pronikat a já zatnu zuby a prsty sevřu povlečení. "Yuuto-san..." Zavzdychám vzrušeně i když s bolestí. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro I tak jedu pomalu a nechám ho, aby se s tím smířil a jemně ho dráždím na penise a hladím ho přes něj. Jak se trochu uklidní, pohladím ho po hrudi. " Ted už to bude dobrý.....už jen pohoda." řeknu jak při učivu a postupně začnu přirážet, ale stále jedu opatrně a nebolí to víc než musí. Přitom mu ho honím a jednou rukou už držím jeho levou nohu skrčenou, druhou může natáhnout. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Potom mě ale začne dráždit na penisu a já zavzdychám a trochu se uvolním. Hladí mě po hrudi, uklidňuje mě a potom seve mě začne pohybovat. Ale vím, že se snaží aby to moc nebolelo. Cítím to. Dost se uvolním a to i od bolesti a potom začnu vzdychat, protože se mi to s ním líbí. Přitom občas zavzdychám eho jméno. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Vzdychá a dokonce i mé jméno, já též vzdychám,ale tiše a ne jeho jméno, to jsem neřekl ani jednou. Po chvili z něj vyjedu a otočím si ho na břicho. " Zkusíme jinou polohu....klekni si a neboj se." řeknu a zvednu mu zadek tak, že přede mnou klečí. Jak tak klečí, roztáhnu mu nohy a rukou mu chytnu varlata s penisem a dráždím, zatímco do něj znova pronikám. Ted to jde lépe, protože je uvolněný a už první vniknutí má za sebou. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Potom ale ze mě vyjede a otočí mě na břicho. Nejdříve si myslím, že jsem něco udělal špatně, ale Yuuto potom řekne, že chce zkusit jinou polohu. Přikývnu a kleknu si tak jak chce. Ještě mi roztáhne nohy a potom do mě zase pronikne. Zároveň mě i dráždí v rozkroku. Znova zasténám a chytnu se polštáře. Držím mu a teď už je to příjemnější než předtím. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Pak ho přestanu dráždít a rukou jezdím po jeho páteři, dráždím ho tam a moje vlastní varlata se třou o ty jeho. Skoním se a při přírazech ho líbám na záda a dráždím ho. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Pak mě dokonce i líbá na záda. Je to dost příjemné a on tak může cítit, jak se mi to líbí. Hlavně když sjede na můj penis, protože ten už je tvrdý a dost vzrušený. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Zase mě uráží a potom si začne hrát s mojím penisem. Sténám a trvá to než odpovím. "Jak...jak sám?" Zeptám se tiše a nechápu. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Pak zpomalím v honění a čekám na jeho vyjádření. Přitom ho kousnu do ucha. " Tak jdeme na to." řeknu a už nečekám. Chytnu ho kolem pasu a posadím se, přitom on se posadí na mě aniž bych vyjel. A tak sedí na mě a zády. " Hýbej se." a pomůžu mu s bokama, ale jen krátce a pak ho nechám, at si poradí sám. |
| |
| Po rozcvičce se rozejdete, někteří odplazíte do chatek a připravit se na cestu do města. Může to být příjemné zpestření nehledě na to, že cesta asi nějakou dobu bude trvat, protože je to něco přes pět kilometrů.Jak jsou všichni připravený, seřadíte se všichni tak nějak do skupiny na místě, kde probíhá rozcvička. Daigo tu není ani Ryo. Nejspíše jsou někde spolu, protože byly svázaný, napadne vás nejdříve. Pak před vás předstoupí učitele a chybí i zde někdo a to učitelka Meada. Učitel Watanabe si odkašle a tím si získá vaši pozornost a též se utišíte. " Takže půjdeme. Někteří žáci se včera zatoulali a tak je učitelka s několika dobrovolníky šla hledat. Netuším , proč neposloucháte, a až tito žáci se najdou, budou přísně potrestány. A tímto varuji i vás, aby jste si případné utíkání a nebo jiné lumpárny odpustili. Brali jsme na výlet rozumné studenty a né bandu rozmazlených fracků. Ted nás čeká dlouhý pochod, ale na konci je městečko. Zde budete mít rozchod, na jak dlouho se domluvíme tam. Tak snad vás to bude motivovat, aby jste poslouchali. Protože pokud spolu budeme vycházet, nebude tento výlet pro vás trest, ale radost a zábava." hovoří chladně a přísně. Ale na očích je znát, jak moc ho zmizení žáků rozhodilo. Některým dojde, že opravdu se někteří dostávali dál než bylo dovoleno a na večeři se neukázali. Vydáte se všichni na cestu. Cesta je dlouhá a sluníčko se dneska vydařilo. Svítí na cestu a pak i pan Tanaka na zmírnění atmosféry navrhne zpívání. Někteří se přidají a tak vám cesta rychle ubíhá. Nakonec se dostanete do menšího městečka, jehož jméno vám vypadlo už při pohledu na něj z paměti. Je krásné, jsou zde krásné obchůdky, od cukráren a kaváren, až po různé obchůdky se suvenýry, normálním zbožím a i kluby, který fungují nejen večer, ale i o víkendu odpoledne, takže si můžete jak zaskákat třeba DDr, nebo zazpívat v karaoke. Učitelé se s vámi domluví a jelikož cesta uběhla v pořádku, dali vám volno až do 4 odpoledne. Máte před sebou něco přes 6 hodin čas. |
| |
| Vzhledem k tomu, že se půjde docela daleko, tak si vezmu pohodlnější, ale stále černé boty....jinak zůstanu vesměs v tom samém co doteď - černé kalhoty, triko téže barvy s potiskem skupiny lynch. a přes ní svou koženou bundu. Pak si přes rameno přehodím menší tašku, ve které mám pár věcí a pak si ještě vezmu kytaru, je lehká, takže nebude zavázet. Promluvu WAtanabeto slyším jen naůl ucha, ale dostatečně na to, aby mi to bylo divné, protože, tady se nedá ztratit. Přesto pokrčím rameny, tohle se mě netýká. Očima najdu Takanoriho a ušklíbnu se...pak prostě jen počkám, až se rozejdeme. Jdu jako obvykle sám, nikým nerušen a tak je to dobře. Pět kilometrů je malá vzdálenost, takže mě to nijak nestrhá...jen teď, jak jsme ve městě etuším, co tady budu dělat.. |
| |
| Trochu se zamračím když slyším o ztracených žácích, ale nakonec se tomu jen hihňám. Určitě jim schválně utekli a te´d se někde baví. Ale příjdou o výlet. Po cestě pořád někde běhám a skáču, takže nejspíš ujdu tak dvakrát tolik, co ostatní, ale očividně mě to nijak nevyčerpává. Jen se s podivem dívám na Satoshiho, který sebou táhne i kytaru...ale když se mu chce... Jakmile jsem ve městě, už ani neposlouchám učitele, pobíhám okolo a pak se rozeběhnu k nejbližší cukrárně. "Ke~~ki~~ pojďte všichni!" volám na ostatní. Vtrhnu dovnitř a hned si začnu vybírat. |
| |
| Připraven, už konečně s peněženkou, kterou jsem tak dlouho hledal, a černo-šedou pruhovanou košilí v ruce naslouchám slovům učitele. Na sobě mám jinak to samé, co při rozcvičce – černé tílko a modré rifle. Nad ztracenými studenty vesměs krčím rty, je to jejich problém. My s Moriem sice taky porušili pravidla, ale měli jsme dost rozumu na to, abychom se zbůhdarma neztráceli nebo neschovávali v okolí. Během cesty mlčím. Nějakou dobu nesu košili v ruce, nakonec ale obětuji její rukávy a uvážu si ji kolem pasu, což mě sice neskutečně bolí, protože bude vypadat otřesně, až si ji obleču, ale nosit jí dál v ruce je zbytečně namáhavé. A rozptylující. S ostatními samozřejmě nezpívám, to jde mimo mě podobně jako většina společenských her. Při vyslovení informace, že před sebou máme šest hodin volného času se zděsím. Čekal jsem tak tři, čtyři, na nákupy a porozhlédnutí se, případně okukování zdejších děvčat a chlapců, nebo průzkumu památek. Ale šest hodin..? S povzdechem si zastrčím vlasy za ucho a rozhlédnu se kolem sebe. Zaujmou mě samozřejmě cukrárny a kavárny, mám rád taková místa, ale prosedět šest hodin u zákusků, kávy, horkého džusu nebo čokolády, to je moc i na mě. Chtělo by to najít něco zvláštního, kam bych normálně nešel. Třeba kartářku nebo podobný obchůdek, kde prodávají přírodní medicínu, léčivé kameny a já nevím co všechno. Bylo by to netypické a dal by se tam zabít čas. Jsem ztracen, opravdu ztracen na dalších mučivých šest hodin. Něco však najdu, tím jsem si jist, i kdybych si měl sednout v nějaké předzahrádce ke stromu a tam si na pár hodin zdřímnout. Přesto mne nějaký vnitřní pocit donutí se rozhlédnout ještě jednou, po spolužácích, a vyhledat Moria. |
| |
| Po rozcvičce jsme měli jít do města, celý natěšení jsem běžel se převléknout. Nechtěl jsem jít ve zpoceném oblečení. Vzal jsem si na sebe volnější kalhoty a tričko s krátkým rukávem. Na boku jsem měl ledvinku ve které jsem měl jen ty nejdůležitější věci. Peněženku, kapesníky a telefon. Cestou se začalo zpívat, já se nepřidal, přišlo mi to poněkud trapné. Vyhlížel jsem Jiroua, ale ten si to celou dobu mašíroval vepředu a já... no nechtělo se mi dolézat. I když se zdálo, že mě poměrně snáší. Ve městě... nebo spíš městečku jsme dostali šest hodin volno. Nechápu proč takovou dobu, ale tak nějak to využijeme. Všimnu si, že se Jirou rozhlíží, nakloním se k Osamovi a chvíli si s ním šeptám než se rozloučíme a vydám se k Jirouovi. Všimni si Nishikawi, který dovádí jako potřeštěné štěně a vybízí všechny aby se šlo do cukrárny. Já osobně jsem na sladké neměl ani pomyšlení. Dojdu k Jirouovi "Hledáš mě?"zeptám se a usměji se "Můžu ti dělat společnost?"zeptám se. |
| |
| Překvapeně se nadechnu s otevřenou pusou, abych řekl něco ve smyslu, že jsem se jen rozhlížel, ale nakonec se pousměju a souhlasně kývnu. "Hledal jsem, ale našel jsi mě dřív," přiznám a přestanu se tak výrazně usmívat. "Kde máš Osamu?" zeptám se klidně, ale se zájmem, protože vidět ty dva od sebe není nijak častý jev a vzhledem ke včerejšku, kdy jsem ho kvůli hře odtáhl na skoro celý den bych čekal, že dnes budou spolu. Tak, po letech vezmeš za vděk raději přítomností kluka, než kamarádky. Neskutečné, asi se s tebou něco děje, Jirou. "Nemám ani zdání, kam jít a co dělat, takže jsem tak trochu uvažoval nad tím, že tebe něco napadne. Včera.. jsme se nenudili," přiznám další věc a pokrčím rameny, z hlavy vyháním vzpomínku na Moriovo týrání, když jsem mu zakázal jít na záchod. |
| |
| Když přiznal, že mě opravdu hledal potěšeně se usměji "Osamu? No šel někam jinam. Nemusíme být přece všude spolu. Nejsme k sobě vzrostlí."pokrčil rameny "Šel hledat něco kde si užije trochu adrenalinu. Pravděpodobně." začnu se rozhlížet. "Kam jít... tak bych navrhoval se trochu projít okolo a třeba něco najdeme. Nakonec celé tohle městečko se neskládá jen z toho co vidíme."usměji se "Tak co? Projdeme se?"musel jsem se zarazit. Málem jsem ho vzal samým nadšením za ruku. |
| |
| Dál se tedy o Osamu nezajímám, nakonec mi do toho stejně nic není. Navíc nechci způsobit to, že bychom ho šli hledat, protože pak bych byl článkem navíc. Sice Osamu neznám, ale za ty měsíce ve škole vím, že s Moriem jsou velmi dobří přátelé. Stále čekám, že právě z místa, na kterém stojím, uvidím něco zajímavého a natolik lákavého, že budeme mít první cíl naší cesty. Zatím to ale vypadá na neúspěch. "Jestli nemáš pravdu, pak to bude náročných šest hodin. Tak jdeme," chvíli ještě váhám nad směrem, kterým se vydat, ale řekl bych, že ani na tom příliš nesejde. |
| |
| "Ale prosím tě... na co máš mě? Já tě zabavím."řeknu s úsměvem. "Třeba tu někde bude nějaká turis... ale... tady to je."pronesu s úsměvem. Vezmu Jiroua za ruku a odvedu ho k turistické mapě "Tady najdeme všechno zajímavé."přejedu prstem po mapě a samozřejmě že si ho o sklo ušpiním. "Hele... mají tady normálně obchod s bylinkami. Ve středověkém stylu a tohle taky vypadá zajímavě. Obchod s léčivými kameny a podobnými čarodějnickými věcičkami."na chvíli se odmlčím. "Je! A mají tu i něco jako... svatostánek? No to je jedno. Ale mají tam i zahrady. Nepůjdeme tam?"zeptám se nadšeně. |
| |
| Vyprostím svou ruku z Moriova sevření a nevědomky si ji otřu druhou rukou, ovšem takovým způsobem, že sám nevím, jestli mě náhodou na chvíli nesvědila. Těžko si však budu nalhávat, že jsem neměl divný pocit. Možná spíš zvláštní, protože mi to nebylo úplně nepříjemné, ale na druhou stranu jsem vůbec netoužil po tom, aby to viděl někdo jiný. Tak zůstává otázkou, jestli mi víc vadil jeho dotek nebo fakt, že se mě dotkl a ještě mě za sebou táhl na ulici. Při jeho slovech však zbystřím, oči se mi rozšíří a začnou si prohlížet mapu před námi, zatímco bedlivě naslouchám všemu, co říká. "Rád bych viděl ty bylinky, no a kameny a čarodějnice taky, aspoň se mi tohle městečko vryje do paměti něčím zvláštním," krátce stočím pohlede k modrovláskovi vedle mě, jestli mu to nevadí. "Pak klidně zahrady, svatostánky, kouzelné studánky a podobně, to nám jistě zabere víc času, než procházka mezi regály nacpanými levným zbožím," usměju se. |
| |
| Když vyprostil svou ruku z mého sevření nijak se proti tomu nebráním. Spíš jsem to čekal, ale i na tu krátkou chvíli mi to stačilo. Také se na něj podívám a usměji se "Samozřejmě. To je dobrý plán. Něco si nakoupíme a pak půjdeme obhlédnout tu svátost. Tak jo..."souhlasím a znovu pohlédnu na mapu "Teď jenom kudy...."chvíli se na ní dívám. "Aha... tudy. Výborně. Takže jdeme?"otočím se a vydám se dál ulicí. "Tohle městečko je moc pěkné. Takové.. malebné. Uměl bych si představit, že bych tady žil."začnu jen tak tlachat. |
| |
| "Jsi si jistý, že víš, kam jdeme?" vyhrknu překvapeně. Sice mapu studoval déle než já a zřejmě s větší zaujatostí, ale i tak se mi to zdá málo. Přesto se vydám za Moriem jak nejrychleji umím. "Tady? No, já nevím.. není to moc venkovské?" nakrčím nos a rozhlédnu se. Líbí se mi tady, to ano, ale že bych tady musel nebo chtěl žít, to se říct nedá. "Možná tak chatu na prázdniny, víkendy, ale žít bych tady asi nechtěl. Ve velkých městech mám pocit, bude to znít hloupě, svobody. Znají tě stova vlastní sousedi, většině lidem je jedno, co děláš. Kdežto na takovém místě by věděli všechno, prostě všechno," trochu teatrálně mávnu rukou, abych podtrhl právě vyřčená slova. Celou dobu se usmívám a jsem jiný, než obykle, veselejší a milejší. |
| |
| Konečně jsem se dočkal výletu do města na který jsem se už těšil, Hyun sedí vedle mě a Taka- chana mám taky na dohled, takže jsem spokojený. Chvíli si jen tak povídám s ostatníma a hlavně s Hyunem, ale v půlce cesty mi zazvoní telefon, a tak nechám ostatní debatovat o další spoustě nedůležitých věcí a posunu se na svém sedadle blíž k oknu, abych slyšel hovor. " Ah..ty jsi doma tati? To je dobře. Jak se má máma? " Zeptám se a chvíli poslochám hlas svého otce, který už jsem docela dlouho neslyšel kvůli jeho zaneprázdnění prací. Chvíli se tvářím normálně, ale vzápětí trošku posmutním. " Oh....A zavoláš mi ji prosím k telefonu. Chtěl bych s ní mluvit, jestli se necítí dobře, " řeknu do telefonu a po chvíli se v něm opravdu ozve ženský hlas. " Ahoj mami! Jak se máš?...Ne ještě se nemůžu vrátit, " řeknu a na druhém konci telefonu se ozve hysterický křik. Zvuk mám docela nahlas, takže musím na chvíl odlepit sluchátko od ucha, abych nepřišel o sluch. " No nic. Myslím, že zavolám později tati....dej mi vědět až se uklidní. " S tichým povzdechnutím schovám telefon zpět do kapsy a usměju se na Hyuna. " Tak...Přišel jsem o něco? " Zeptám se. |
| |
| "Ano... není to tak složité. Musíme projít kolem obchůdku se sušeným ovocem. Pak zahneme na křižovatce doleva a pak projdeme kolem knihkupectví a doleva. A tam by to mělo být. Takže se koukej po sušeném ovoci. Mělo by to být někde na téhle ulici a nebo v přilehlých ulicích."mrknu na něj. "Mě se právě ta venkovost líbí. Ano město je fajn, máš tam vše po ruce. Ale když se tam zhroutíš na zemi tak tě první asi tisíc lidí překročí. A tady by ti jistě hned pomohli. Navíc... když pocházíš z prostředí kdy jsi často přehlížet tak by se mi líbilo mít sousedy, kteří by se o mě zajímali."trochu zasněně se usměji. "Ale je také pravda, že by se tu roznesl pěkně rychle kde jaký drb. Často slýchávám věci jako, že v takových vesničkách by bylo i na konci ulice slyšet jak si prdneš."tiše vyprsknu smíchy. |
| |
| Vyrazíme na výlet, vemu si pohodlný 3/4a volné triko, se Sorou se bavíme a trochu i poštuchume, ale opatrně, protože jdeme hned vedle Daisukeho. Pak Sora odběhne a tak jsem na chvili s Daisukem sám a hovoříme spolu. Jak však začne zvonit telefon, nechám ho telefonovat a mávnu na Sora, který ihned příběhne, skočí mi kolem krku a tak se pereme a lechtáme. Zaslechnu řev, ženský a otočím se. Spatřím Daisukeho, jak drží telefon od sebe a už vím, že je to jeho máma. Ihned nechám Sora a běžím k Daisukemu, abych mu to sebral, ale on to zaklapne dřív a schová do kapsy. Jako nic se mě ptá, zda o něco nepřišel. " To spíš já...mohl jsem tvojí mamču seřvat jako ona řvala na tebe...hele, užívej si výlet a na mámu nemysli....pojd...už tam budeme." chytnu ho za ruku a po chvili vejdeme do města. Po učitelském pohovoru jen protočím oči a pak ukáži na cukrárnu, kam míří už i Takanori. "Pojd..na nervy je nejlepší sladký a pořádně je obalit..jdeme a každý dáme aspon tři zákusky." rozkáži a Sora chytne opatrně Daisukeho za druhou ruku a řítíme se ve třech do cukrárny. Ovšem jak jsme tam, tak Sora odeženu a Daisukeho k sobě více přítáhnu. " Tak co si dáš, můj paciente?" zeptám se a mlsně se rozhlížím po výběru sladkého. |
| |
| Co c-cože? Sušené ovoce.. knihkupectví? zoufale se ohlédnu přes rameno k mapce, jsem skutečně ztracen v myšlenkách. A rozhodně nejsem ve své kůži Tu zatracenou mapu jsem si prohlížel a nevím nic. Nemám rád chvíle, kdy mají ostatní převahu. Občas přikývnu, chvíli hledím na Moria, chvíli zase věnuji pozornost domům, kolem kterých jdeme a tvářím se spokojeně. Zvážním, a to docela znatelně, až ve chvíli zmínky o prdu, kdy Moria sjedu dalším z krátkých pohledů. "Já bych nechtěl, aby někdo poslouchal mé prdy," nevydržím to nakonec, oči se na chvíli zalesknou a já jen stěží dusím hlasitý smích. Odvede to mou pozornost od sledování ubíhající cesty a hlavně výloh, naštěstí obchůdek se sušeným ovocem lze díky jeho barevnosti jen těžko přehlédnout. "Blížíme se k cíli," prohodím a bradou kývnu k obchodu. "Co si myslíš o tom, že se včera někteří prý ztratili? Učitelům to pěkně nahnalo, jestli je to pomsta za to svázání, nechtěl bych být v jejich kůži." |
| |
| Znovu se na Hyuna usměju, protože vím, že se mě snaží chránit a já jsem mu za to vděčný. " Ale no tak...nic tak hrozného se neděje, jen jsem s ní chtěl na chvíli mluvit, když mi otec řekl, že jí není dobře, ale zdá se, že jsem to jen zhoršil. no...alespoň se teď vybije a až jí za chvilku zavolám bude klidnější a sdílnější, " bráním svou matku jako vždy, nicmé ně Hyun i se Sorou mě rychle zatáhnou do cukrárny. Jít s nimi takhle za ruce mě opravdu rozveselý, takže mim na ty nervy nakonec stačí jen jeden zákusek. " Tak já si dám tenhle, " ukážu na jeden jahodový, moc chutně vyhlížející zákusek, posléze sezačnu hrabat v pěněžence a čekám až si ostatní taky vyberou. |
| |
| Já i Sora si všimneme, jak se mu líbí, že ho táhneme a tak na sebe mrkneme. V cukrárně si Daisukeho přivlastním a jak si vybere zákusek, já sám ukáži na kokosový kousek s příchutí exotiky. Pak si všimnu i Takanoriho a pošlu za ním Soru, který ho zezadu obejme kolem pasu. " Tak co sis vybral, Taka-chan?" zeptá se Sora a už sám ukazuje, že on si dá kousek dortu s ovocem navrchu. Jak má Daisuke vybráno, vemu to i za něj a paní řekne, že nám to dá ke stolu. Připraví nám to na talířek a tak jak můj, tak Daisukeho zákusek dám Daisukemu do rukou. " Pořádně drž, Dai-chan." upozorním ho jemně a pak ho vemu do náruče a odnesu ke stolu. Posadím ho a sám se posadím vedle něj, přitom je vedle nás ještě další volné místo. Ohlídnu se a dívám se, jak Sora kecá s Takanorim. |
| |
| Za chvíli za mno dorazí i Hyu-chan, Dai-chan a Sora-chan a tak se můj úsměv jen rozšíří, než si začnu vybírat, co si dám, ale trvá mi to opravdu dlouho. Tolik výborných věcí... Mezitím mě Sora vezme okolo pasu a já se mu vytrhnu, vypláznu na něj jazyk a popadnu svůj zákusek, utopený v hromadě šlehačky s jahoudou nahože a honem si jdu sednout za Hyunem a Dai-chanem. "Itadakima~~su," řeknu a místo toho, abych se dal do vlastníh zákusku hned zabořím lžičku nejdřív do Hyunova a pak do Dai-chanova. Nasadím nevinný úsměv a pak do sebe honem začnu házet ten svůj a dobře si ho hlídám, aby mi to náhodou neoplatili. |
| |
| Počkám až prodavačka zákusky přichystá a vezmu je od Hyuna, který mi je podává. Po jeho poznámce je opravdu uchopím silněji, protože je mi jasné, že něco chystá. " Uwahh! " Zareaguju překvapeně, protože tohle jsem opravdu nečekal, ale je pravda, že mě ještě bolí celé tělo, takže jsem vděčný i za tu chvilku co nemusím chodit, a tak se nechám odnést na místo. Zákusky položím na stůl a napřáhnu se pro lžičku, abych se mohl do toho svého pustit. Ovšemže Taka-chan je rychlejší, ale já už jsem to tak nějak čekal, takže se na něj nezlobím a klidně se pustím do načatého zákusku. |
| |
| Sora si veme svůj zákusek, hned běží za Takanorim, aby se posadil mezi nás. Jak se posadím, už se chystám na ten svůj vybraný kousek. " Itadakimasu." vyhrknu a v tom přílítne jako tornádo Takanori a jako první mi veme první kousek ze zákusku. Daisuke to nechá být, ale já ne. Ihned se na něj vrhnu a lžičkou bojuji proti jeho zákusku. Podaří se mi vzít předposlední kousek, než to vše v něm zmizí. Ukořistěný kousek sním a hned na to si vemu ten svůj, že si ho sním. To však už příjde Sora a tak nejen, že mi sní zbytek toho mého, ale ještě dělá, že tam vůbec nebyl. A tak než se Daisuke naděje, vemu si kousek od něj a ještě i od Sory. Pak odložím lžičku a rozhlídnu se. "Tak co budeme dělat...teda...máme čas...že bychom ho mohli rozdávat....co myslíte, že tu bude zajímavé?" ptám se a Sora do mě bouchne a ukáže na prodavačku. Začnu se smát. " Nemysli pořád na to, a myslím, že jsou tu i mladši a hezčí...co myslíte kluci?" ptám se s úsměvem od ucha k uchu. |
| |
| Bojuju s Hyunem statečně o svůj zákusek, ale je přeci jen silnější, takže mi nakonec kousek uzme. jen na něj vypláznu jazyk a tak se nějak stane, že si ty záskusky sníme navzájem a už ani nevím, který je čí. Když dojíme začnou ostatní vymýšlet, co podnikneme a okukujou mladou prodavačku. No já jsem moc děcko na to, abych koukal po holkách, takže se k tomuhle nepřidám. "No co je tu zajímavého nezjistíme, než to prozkoumáme, tak jdeme ne?" zazubím se a stejně rychle, jako jsem sem přiběhnul zase vyletím ven a už se rozhlížím, co by se kde našlo zajímavého k vyvádění hloupostí. |
| |
| Když pronese to o těch prdech neudržím se, vyprsknu smíchy a pak se naplno rozesměji. Položím si ruku na srdce "To mi nedělej. Takové hlášky."uchechtnu se. Také si všimnu obchodu se sušeným ovocem a přikývnu. Zeptá se mě na ztracené žáky "Já ti nevím. To svázání nebylo zase až tak hrozné. Že by kvůli tomu utíkali? Možná ale že je to tu nebavilo, sebrali se a odjeli domů. Já jsem měl také chuť první den odjet. Ale nakonec díky tobě jsem nakonec rád, že tu jsem. Určitě jsou v pořádku. I když mi je učitelů trochu líto. Takové nervy si nezaslouží i když často opruzují." |
| |
| Ani se nenaděju a je tu přesně takový chaos jaký jsem očekával. Samozřejmě ihned začalo platit pravidlo můj dort je můj a tvůj dort je taky můj a vzhledem k tomu, že se jím řídí všichni, je vážně těžké se zorientovat. Většinou se jen směji, ale hlídám si ostatní, aby nešli po mém dortu, i když mi z něj nakonec stejně zbyde opravdu jen málo. Prodavačku si prohlédnu opravdu jen letmo, protože mě ničím nezaujala spíš se pozastavím nad Hyunovou poznámkou, že jsou tu mladší a hezčí, což mě z nějakého mě neznámého důvodu trošku urazí. " No možná bysme se mohli projít a zjistit co tu vlastně všechno je, a pak si můžeme vybrat co podnikneme, " navrhnu a znovu si začnu nervózně pohrávat s telefonem a přemýšlím zda zavolat už teď nebo až později. |
| |
| Vyslechnu si Moriův názor a v klidu jdu dál. Nějak se to koneckonců vyřeší a nikdo z nás s tím nic neudělá, ne, že bych s tím vůbec chtěl něco dělat. Jenže vzadu v hlavě stále třepotá svými křidýlky kousek z toho, co modrovlasý klučina řekl. Po dobrých deseti vteřinách mlčení to nevydržím. "Kvůli mně?" tvářím se zase vážně, ale tentokrát je to skutečná vážnost, žádná taková, po které by mohl přijít uvolňující výbuch smíchu. "Nemyslel jsem si, že jsem včera udělal něco, kvůli čemu bys změnil názor, spíš naopak," podívám se na něj. V dálce před námi jsem už zahlédl knihkupectví, další záchytný bod naší cesty. |
| |
| Sora se jen ušklíbne a tak do něj strčím a tak si přestaneme všímat prodavačky. Stejně to Sora jen hraje a po chvili je to znát. Ihned souhlasí s nápadem a hned na to letí za Takanorim zjištovat, kde tady ve městě je. Najde se tu plánek města a tak tam Takanoriho zatáhne a začne hledat, co kde je zajímavého. Mezitím já sedím ještě v cukrárně a podívám se na Daisukeho, co si hraje s mobilem. " Ted ne, zavoláš jí později....dej mi to......dostaneš ho až na cestě domů." řeknu a bleskově mu seberu mobil. Daisukeho mobil schovám u sebe do kapsy u kalhot, na to ho vemu za ruku a né zběsile jako Takanori se Sorou, ale normální chůzí spolu vyjdeme z cukrárny. Všimnu si jich u prohlídky mapy města a tak si Daisukeho přitáhnu blíž k sobě a nakloním se k němu. " Kam by sis přál jít...co obchůdek s menším dárkem ....pro tebe...z výletu?" zeptám se korejsky a pak pomalu jdu k mapě se podívat, kde nějaký krámek by mohl být. |
| |
| V zamyšlení nestihnu zareagovat na Hyunův pohyb dost rychle, sice po něm chňapnu, ale nestihnu to včas, takže telefon skončí u něj v kapse. " Co tím myslíš na cestě domů? Nemůžu ji jen tak nechat, dkyž se necítí dobře, kromě toho, když jí nezavolám tak mě pak......" Prosím Hyuna zoufale, ale na konci věty se zastavím a mírně se pousměju. " No to je jedno, za chvíli mi ho vrátíš, že? " Zeptám se, ale při tom stejně začnu vymýšlet bojový plán JAK DOSTAT SVŮJ TELEFON Z HYUNOVY KAPSY ZPÁTKY. Všichni řeší mapu a já čekám opodál, protože se v mapách moc nevyznám. Hyunova nabídka mě docela potěší, ale nejsem moc zvyklý dostávat dárky, takže mi trvá než přikývnu, i když se zdá , že Hyun na odpověď ani nečekal, protože už se zase kouká do mapy a plánuje kam máme namířeno. |
| |
| Do města mám sbaleno hned.Otočím se na Juna,který má blbé otázky. "Ne,neviděl." Odpovím rázně a stručně.Hned na to si hodím batoh na záda,zbran si připevním k pasu.Nedám ho odteď z ruky. Předstoupím s ostatníma na plac.Držím se stranou,neshlukuji se s ostatníma.Ani ted,ani cestou. To je mi dost pitomý nápad.Třeba se mi povede ztratit se.A vyřídím si to s ním.Nemusí ničit ty kolem mě,chce mě. Ve městě dostaneme nehorázných šest hodin volno.Rozejdu se od ostatních na druhou stranu.Jdu od města dál,posadím se na silnici.Sleduji okolí a čekám,až u mě nikdo nebude. |
| |
| Jen zakroutím hlavou, že Daisuke svůj mobil nedostane a odvedu ho k mapce. Stojím a zkoumám, kde by mohl být obchod, ani nevidím, zda Daisuke souhlasil či ne. Nakonec najdu jeden prima krámeček. " My se na chvili vytratíme....kdyžtak dejte značku na mapu, at víme, kam za vámi jít." řeknu a znova pevně chytnu Daisukeho za ruku. Vyrazím kolem obchodu s potravinama a najdu krámek, kde je něco jako vetešnictví. Staré krámky a věcičky a vždy se zde něco roztomilého a nezvyklého najde. Ihned vejdu a vedu Daisukeho za sebou. Prohlížím si různé sošky, svíčky, panenky,bižutérie, a další věci a hledám, co by se k Daisukemu hodilo. Pak najdu malou šošku štěněte, co podává pac. Ukáži jí Daisukemu. " Líbí se ti?" zeptám se a přitom hlídám, aby mi nevzal mobil. |
| |
| Příjde za mnou Sora a dotáhne mě k mapě. Ještě ve chvíli, kdy příjdou ti dva mám hlavu nakloněnou na stranu a studuju, jak se vlastně na té mapě vyznat. "Awww?" ozvu se jenom nespokojeně, když se ti dva seberou a klidně mě tu nechají. zatvářím se uraženě a začnu si něco mumlat pod nosem. Zaznačit na mapě? Hmm.. Vytáhnu bůh ví odkud tlustý černý fix. "Tak se na to podíváme..." zamyslím se a pak pžiložím fix k prvnímu místu. "Podívám se sem...pak sem...sem...sem...a taky sem...sem taky...sem..." začnu vyjmenovávat a fixem čárám po mapě jednu čáru za druhou. Je z toho nakonec naprosto nepřehledná změť čar končící zřejmě u karaoke baru. Pak naštvaně našpulím rty a jdu projít všecky obchody a místa, která jsem si usmyslel. Po cestě se mi podaří ztratit i Soru a tak se vydám k chrámu, o kterém jsem se dověděl. Chvilku tu budu běhat pak se najdeme... |
| |
| "Kdyby to bylo naopak tak tu nejspíš nejsem co myslíš?"usměji se na něj. "Tak zakazování jít někoho na záchod není tak hrozné. Lepší než kdyby jsi mi vymáchal hlavu v záchodě."pokrčím rameny. "Navíc vím, že jsi to nemyslel nijak zle nebo tak. Kdyby ano už bys mi toho provedl víc."znovu pokrčím rameny. "A já se díky tobě nenudím. A nepřipadám si opuštěný. Jistě mám Osamu. Ale je fajn mít víc kamarádů než jen jednoho."podívám se na něj, zvědavý jak se zachová, když jsem řekl že je můj kamarád. |
| |
| Kuro mi odsekne a potom si vezme věci a odejde. Sám si rychle dobalím své věci, hodím batoh na záda a jdu za ním. Následuju ho, ale jen mlčky. I ve městě, kde jsme dostali volno. "Kuro-san? Můžu jít s tebou?" Zeptám se ho po chvíli tiše. |
| |
| Všimnu si Juna.Pozvdechnu si,dost jasně. "Riskuješ život,nechápeš to?Tady víc než předtím.Stojím ti za to?" Snažím se ho od sebe nepřístupným postojem odehnat. Vstanu,vydám se po silnici dál, pryč od města. "Jestli chceš,pojd.Ale krýt záda si budeš sám." Povolím nakonec.Nechce se mi to přiznat,ale může být i užitečný.Upozornit mě na blížící se nebezpečí.A někdy je jeho společnost i příjemná,nekecá a je ochotný spolupracovat. |
| |
| Nepatrně pokrčím rameny a úsměv, který se mihne na tváři je poněkud rozpačitý, dokonce se vyhýbám očnímu kontaktu. Hlavou mi letí spousta myšlenek a všechny nejsou zrovna hezké. "Takže věříš, že mé nynější úmysly jsou čisté," prohodím bez úsměvu. Při zmínce o kamarádství jen kývnu hlavou. Dál se tvářím vážně, zmizel i poslední náznak úsměvu. Stále se vyhýbám pohledem, zachrání mě až knihkupectví a jeho výloha, u které se na chvíli zastavím, abych si prohlédl vystavené tituly. |
| |
| "Ano."řeknu s jistotou "Možná jsou trochu škodolibé, ale jistě čisté."usměji se a podívám se na něj. Pak pohlédnu také do výlohy. "No... kromě toho nového snáře tlustého jak tři atlasy, tak nevidím nic zajímavého. I když možná ta od Kinga."zamyšleně se zamračím "Možná se tu později stavím než se sejdeme abychom se vrátili zpět do tábora." |
| |
| Prohlédnu si Moriem zmíněné knihy. "Skvosty se nevystavují. Většinou ani nejsou k nalezení v obyčejných knihkupectvích," řeknu zamyšleně a lehkým dotykem na jeho zádech naznačím, abychom pokračovali v cestě. Obchůdek s podezřelým zbožím by měl být k vidění každým krokem. Koutkem oka se podívám na Moria. "K těm zahradám a svatostánku projdeme uličkami od obchodu s kameny, nebo se budeme muset vrátit?" |
| |
| "A ty víš kde se takové skvosty, o kterých mluvíš, dají sehnat?"zeptám se. Ale otočím se směrem, kterým mě jeho ruka tlačila a znovu vykročím. Zeptá se mě na cestu ke svatostánku, zamyslím se "Myslím, že ano."řeknu po chvíli. "Když se vydáme uličkami vpravo a pokaždé zahneme vpravo nejen že se přiblížíme k tomu svatostánku, ale také se dostaneme na hlavní ulici." |
| |
| "Jak se to vezme. Znám několik takových, kteří jsou nějaký ten skvost schopni sehnat," občas mne mrzí, že se na ně chodím jen dívat a nemám žádný doma, snad až na pár knih, které jsem dostal od rodičů nebo známých. Většinou jsou to knihy, které se jim doma prostě nehodily k nábytku. "Dobře," volným krokem jdu ulicí dál. Za několik minut narazíme na obchůdek s kameny, knížkami o nich a kdí ví, s čím vším ještě. Jistě tady budou mít přívěšky a amulety, možná něco ze zvířecích kostí pro atmosféru. Podívám se na Moria. Jestli mu naše zastávka vadí, má stejně smůlu, chci se dovnitř podívat, což také vzápětí udělám. Když otevřu dveře, ozve se vábivé cinkání zvonečků. |
| |
| "Aha."řeknu jen. Konečně dojdeme k tomu obchodu, usměji se na něj když na mě pohlédne a vejde. Já jdu samozřejmě za ním a hned se zvědavě začnu rozhlížet. "Hm... ty se vy takových věcech jako jsou tady vyznáš? Nebo jsi v tomhle nováček a jen se o to zajímáš?"zeptám se a začnu si prohlížet vystavené zboží. |
| |
| Knihy přelétnu s nezájmem, stejně tak hromádku natištěných letáků a brožurek, které zvou k návštěvě různých kurzů a setkání. "Na vlastní oči vidím takové věci poprvé," hrábnu mezi přívěšky na stojanu. Obyčejné, laciné, jak se dalo čekat. Některé jsou docela hezké, ale o jejich účinnosti si dovolím pochybovat. "Od teď je tohle místo, kde jsem se poprvé setkal s magickou mocí," dodám nezaujatě a s úšklebkem, načež zamířím k několika vystaveným křišťálovým koulím. "Jednou si takové hezké těžítko pořídím," věnuji Moriovi letmý pohled a úsměv a cinknu do koule opatrně nehtem. Vysloužím si za to nespokojený a málem rovnou rozhněvaný pohled prodavače. |
| |
| Také si prohlížím zboží více se zdržím u přívěšku "Tak to jsme dva."řeknu a prohlížím si jeden opál který se mi obzvlášť líbí. Když se zmíní o těžítku otočím se a usměji se "A co bys s tím dělal? Budeš děsit své návštěvy svými katastrofickými věštbami?"zeptám se pobaveně a jdu si také křišťálové koule zblízka. "Koupíš si tu něco?"zeptám a znovu se vrátím pohledem ke kamenům. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro " Uwahh...Kawaii! " Řeknu s úsměvem, když si ho pořádně prohlédnu, nejsem ale moc zvyklý dostávat dárky, takže se rychle uklidním. " No...Ehmm. Líbí se mi, ale možná bychom se měli vrátit za Taka-chanem, aby se neztratil, " řeknu rychle, abych odvedl pozornost od pejska a táhnu Hyuna ke dveřím, i když jsem o dost slabší než on, takže stačí sebemenší náznak odporu a nemám šanci. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Zaplatím a vyrazíme z krámku ven. Zastavím však hned, jak jsme venku a dám ruce za zády. Zamíchám pejsky a pak se na Daisukeho roštácky usměji. "Tak, která ruka ti je milejší." řeknu a nemíním se hnout, dokud si nevybere. A vím, že beze mě neodejde, mám pořád jeho mobil. |
| |
| Slyším jak si povzdechne a potom ho poslouchám, jak mě odhání. Ale nenechám se. "No a? Každý jednou musí umřít...a navíc jsi můj kamarád." Řeknu vzdorovitě. Myslel jsem, že už pochopil, že se jen tak nedám. Nakonec mi ale dovolí jít s ním. Usměju se, přikývnu a jen tíše řeknu slova díků. Potom ho následuju kamkoliv se hne. "Teď když jsme na to dva...nechceš se kouknout třeba do nějákého obchodu? Jen tak na chvíli trošičku polevit v ostražitosti?" Navrhnu a usměju se. Ale netlačím na něj. |
| |
| "No, to zvládnu i bez věštecké koule," přiznám s jemným úsměvem na rtech, ale stále si zboží prohlížím. Jsou poutavé, i když od nich nic nečekám. "Ne. Myslím, že ne," udělám krok stranou a opatrně uchopím poslední, nejmenší, kouli. Zdá se mi příliš lehká na sklo nebo podobný materiál, raději ji položím zpět. "Ty jsi našel něco, co by se ti líbilo do sbírky?" zajímám se neutrálním tónem. Ať to byla špatná nálada nebo chvilkové zasnění, pak jsou jeho zbytky stále patrné. |
| |
| Tiše se zasměji když pronese, že by to zvládl i bez koule. Já mu to věřil, že by to zvládl. "Nemám žádnou sbírku. Ale ano. Líbí se mi jeden z těch kamenů."ukáži prstem na ty co jsme si prohlíželi jako první. "A mohl bych tu vybrat i něco mamce. Ne že by o to stála, ale aspoň pak nebude tvrdit, že na ní nemyslím."vrátím se k přívěskům a sundám si ten se zeleným kamenem, který se mi líbil. "Nějaké náušnice. Ty má máma ráda. Myslíš že tu bude někde i obchod s tabákem? Táta má rád doutníky."ale když to říkám mračím se, jako kdyby mě to otravovalo. |
| |
| Mlčky jdu za Moriem, abych si mohl prohlédnout, co si vybral a hodlá koupit. Kdyby to hodně proti tomu, co se mi líbí, asi bych mu to řekl, i když to není má věc. "Určitě bude, když tady mají takové krámky k ničemu," ztiším hlas, aby mě prodavač neslyšel. Už tak mě musí mít dost kvůli těm koulím. "Budou mít i krámky k ničení zdraví," usměju se, protože musím vypadat, že se k tomu všemu stavím s hrozným odporem a pohrdáním. "Jestli o to ale nestojí, pak jim nic nekupuj. Raději řekni, že tě obrali spolužáci nebo že jsi se stal gamblerem. Sice bude povyk, ale je to lepší, než se dívat, jak je tvůj dárek odložen do kouta," řeknu a ihned toho lituji. "Omlouvám se, nebudu se do toho plést." |
| |
| Pousměji se na něj "To je dobrý. Ale ano... oni řeknou děkuji a tak. Ale ani se neusmějí. Už to asi neumí. A možná to použijí... na chvíli."pokrčím rameny. "A jak jsem říkal. Aspoň nemůžou říci, že na ně nemyslím."prohlédnu si ještě náramky a jeden vyberu. Zajdu k prodavači a jak zelený kámen tak náramek zaplatím. "Tak jo.. já mám co jsem chtěl. Co ty? Půjdeme?"zajímám se a napadlo mě, že bych mohl později koupit i nějaký dárek Jirouovi. |
| |
| Souhlasně kývnu. "Rychle pryč, než proklejí mě a mé potomky na dalších deset pokolení," neodpustím si docela hlasitou poznámku a vyjdu z krámku na ulici před Moriem. "Co jsme to měli v plánu dál?" při marném vzpomínání se mračím, pak to vzdám. "Ty zahrady? Když už ani nevím, jestli jsem chtěl něco vidět, jsem pro zahrady a svatostánky," díky uličnictví v obchůdku s magickými věcmi jsem najednou plný života. |
| |
| Když vycházím ven za Jirouem musím v sobě dusit smích "Ty jsi tedy číslo."řeknu pobaveně. "Ano.. chtěli jsme jít do zahrady."pohlédnu na přívěsek se zeleným kamenem, který byl na slunci ještě zelenější. "Mohl by jsi mi jen ten kámen ovázat kolem krku, prosím?"požádám ho a podám mu kámen, aby mi ho mohl zavázat a otočím se k němu zády. |
| |
| Vezmu si právě koupený přívěsek, chvíli si ho prohlížím, a pak - s nejistým výrazem i pocity, natáhnu ruce kolem Moria, abych dostal provázek dopředu a následně jej mohl vzadu zavázat. "Mám to utáhnout moc nebo hodně?" s přemáháním odhrnu jeho vlasy z ramene. Je to divné. U holky bych ani necekl, ale teď se mi chce ceknout zatraceně moc. |
| |
| Zvednu si vlasy, aby mu nepřekáželi "Moc nebo hodně? Chceš mě snad uškrtit? Spíš tak nějak přiměřeně. Prosím."požádám ho a čekám až mi kámen uváže. Já osobně byl spokojený, přišlo mi že jsme v našem vztahu pokročili a jsme teď opravdu přátelé. A to se mi líbilo. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Posadí se a já sedím na něj aniž by ze mě vyjel. Přikývnu a chvíli mi pomáhá. Potom už musím sám. Zapřu se rukama a začnu se nadzvedávat a potom zase dosedat. Ze začátku mi to jde pomalu, ale potom to zrychluju. "Takhle, Yuuto-san?" Zašeptám tiše a potom zasténám, protože na něj dosednu více. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Posadím se na schody k chrámu, který je pustý, a začnu hrát... |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Po chvili zrychluje, ale nedosedne si a tak jen trochu dosedne více, tak zasténá. Chytnu ho za rameno a posadím ho naplno na mě, přitom sám zasténám, jak jsem naplno v něm. "Udělej se......a pořádně dosedej." poučím ho a dostane zezadu facku, ale hned na to mu pomůžu tak, že mu více roztáhnu nohy, aby mohl pérovat a jeho vlastní ruku dám na jeho penis, aby si pomáhal. Sám se pak opřu a uživám si jeho vlastního řádění na mě a vzdychám už nekontrolovaně a nahlas. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Zasténám ještě hlasitěji. Potom mi nakáže více dosedat a udělat se. Dostanu facku, ale zase tak moc nebolí. Potom mi roztáhne nohy a málem spadnu na obličej, jak to nečekám. Ještě mi položí dlaň na penis a tak příkývnu a začnu se honit. Potom dosedám sice o něco pomaleji, ale více na něj. Netrvá to moc dlouho a díky tomu, že ho ítím hloub a že sám sebe honím se udělám celkem rychle. Propnu se na něm a hlasitě zasténám. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Moc se mi to líbí, a tak jak se udělá, vyjedu z něj a postavím ho. Než stačí zaprotestovat, otočím ho na záda a zvednu mu nohy. Vjedu do něj a začnu tvrdě přirážet a tentokrát ho ani trochu nešetřím. Chci se udělat a to do něj. Díky pořádné jízdě po nějaké době přirazím více, tahem na nohu mu zvednu zadek a tak změním trochu polohu a tím můj penis do něj proniká jinak. Ovšem přirazím jen párkrát, než se propnu a zasténám sám, jak do něj vystříkne mé sémě. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Začne přirážet tvrději než předtím. Vzdychám a i když je to tvrdé i přes to to vzrušuje. Ne tolik jako předtím ale vzrušuje. Přirazí více a zasténám. Potom mi nadzvedne nohu a začne do mě zajíždět znova. Ale nepřiráží dlouho a ucítím, jak do mě pronikne jeho sperma. Sám zasténám, jak ho ucítím v sobě. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Zeptá se mě, jestli splnil slib. Přikývnu. "Na 100%..." Zašeptám vyčerpaně. Potom se k němu přitulím a obejmu ho. Nadzvednu ho abych ho mohl políbit. "Děkuji..." Zašeptám tiše. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Pak se zahledím do stropu. " Tak...a ted budeme muset vymyslet plán utěku, ale to nech na mě...pustím někoho z cely a pak využijeme zmatku a utečeme." řeknu a zase zavřu oči. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Tak se potom zase k němu přitulím. Kouká se ke stropu a mluví o útěku. Položím se vedle něj a oba nás přikryju. Začnu ho hladit po hrudi a přikývnu. "Hai...nechám to na tobě....věřím ti..." Zašeptám tiše a políbím ho na tvář. Potom už zavřu oči a odpočívám...ale dál ho hladím. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Zavřu oči a pomalu usnu, potřebuji nabrat sílu a ve spánku mu chytnu ruku tak, aby mi neutekl, i když s tím nepočítám. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro "Vždyť já to jen říkal...to že ti věřím..." Zašeptám tiše a přitulím se k němu, jak mě obejme. Dál ho hladím a jak na něj, tak i na mě padá spánek. však mě to taky dost vyčerpalo... Drží mi ruku a nebráním se, sám už totiž spím. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Pak se zvednu a pustím si film s jeho zákazníkem, který jsem sám filmoval a pozoruji ho přitom a srovnávám si ho s mojí zkušeností před usnutím. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Ali když mi Yuuto přejede prstem po krku. To ho spíše ještě více nastavím. Musí mu být jasné, ža kdyby mi chtěl cokoliv udělat je nejvhodbější chvíle. Spím i když se Yuuto dívá na video a nevypadám, že bych se teď někdy plánoval probudit. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Posadím se na postel a chytnu ho pod krkem. Pomalu začínám tisknou a jen zvědavě sleduji oči, zda je otevře předtím než mu vzduch přestane úplně proudit do plic. Jeho tep je silnější a pod palcem a ukazovčkem vnímám, jak pulzuje jeho krev rychleji a rychleji. Necháš se zabít či budeš prosit o život...tak ukaž, jak velký máš pud sebezáchovy. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Otevřu prudce oči a vidím nad sebou Yuuta. Chytnu ho za ruce, ale nesnažím se je dát pryč nebo ho zhodit, jen se chci nadechnout. "Yuuto-sama...?" Zašeptám tiše a v očích je otázka. Nedokážu to pochopit. Věřil jsem mu, ale on mě teď stejně zabije... |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Více stisknu jeho hrdlo. "Jestli mám kvůli tobě riskovat svůj podělaný život, tak ukaž, že mám proč.....ty za svůj život ani nebojuješ....jak mám vědět, že mě nezradíš a nebo se nenecháš jen tak zabít?" vyjedu po něm a zase stisknu. Ještě chvili a nejspíš bude po něm. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Jak skončíš v chrámu a hraješ, všimnes si muže, co se zrovna stará o zahradu. Nevšímá si tě a nejspíše mu ani tvoje přítomnost nevadí. vypadá to, že tě bud ignoruje a nebo jen nedává znát, že tě poslouchá. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Sevřu ruce v pěst a praštím ho pod žebra aby mě pustil. Druhou se snažím dát pryč alespoň jednu jeho ruku, protože už skoro nemůžu dýchat. Potom se ho ještě pokusím kopnout do rozkroku. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Stehnem vykreji jeho kop do citlivých míst a pak dám koleno na jeho břicho a přesunu na ní váhu, takže mu tím dostanu i z břicha zbytek vzduchu, co tam měl. Nechám ho pár vteřin bez kyslíku, než ho pustím. " Bojuješ jako holka.....ještě kousat a škrábat..co s tebou? " pak vstanu a jen mu chytnu bradu a pořádně si ho prohlídnu. " Tak jdeme, nechci chcípnout ještě tady, oblíkni se." a nechám ho být, zatímco já sám se oblíknu do svého tradičního oblečení. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Jak skončíš v chrámu a lítáš tu po zahradě, všimnes si muže, co se zrovna o ní stará. Je to dost znát, zahrada je dobře udržovaná a jsou tu krásná místa.Nevšímá si tě a nejspíše mu ani tvoje přítomnost nevadí. vypadá to, že tě bud ignoruje a nebo jen nedává znát, že o tobě ví. Slyšíš tu i kytaru, ale jak se přiblížíš blíž k muži, všimnes si sedícího Satoshiho, jak hraje u chrámu na schodech na kytaru. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro A pak uslyším kytaru a jako pes jdu za tím krásným zvukem. Zarazím se až když uvidím Satoshiho. Snad mě nezahlédnul... Posadím se kousek od něj, aby mě neviděl a jen poslouchám a tiše si něco broukám. Opřu se o stěnu chrámu a zavřu oči. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Jakmile ho uvidím, tak se zatvářím trochu překvapeně, ale nic neřeknu, zůstanu jen hrát a sledovat ho, co dělá... |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Po nějaké době se nenápadně zvednu azačnu se plížit pryč. nechci, aby mě tu přistihnul, už se od něj budu raději držet dál. Mohl bych zase najít ty dva, kteří mi schválně zdrhnuli a třeba s nimi zajít na karaoke. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Už nemám vůbec vzduch a dost se mi zatmívá před očima. Ale nakonec mě pustí. Rozkašlu se a potom zhluboka dýchám. Po chvíli se posadím. "Já...tohle bylo podlé...spal jsem...a myslel jsem si...že mě chceš opravdu zabít..." Zašeptám tiše a držím se za krk. Prohlídne si mě a potom mě pošle se obléct. "Nech mě trošku nadechnout." Zašeptám tiše a rozhlížím se, kde skonšilo moje oblečení. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro sice se mnou asi nebude chtít mluvit, ale... za pokus nic nedám. "Jak se ti to líbí?" zeptám se ho, když jsem dostatečně blízko a přestanu hrát. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Pak vstanu a tím ho pustím. Ani se na něj nepodívám, jak je na tom a upravuji si hvězdice, tentokrát se už i ozbrojuji. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Poskočím, div neupadnu a překvapeně se na něj otočím. "Gomen nasai, nechtěl jsem tě rušit jenomže ty jsi hrál tak hezky jenom jsem tam v klidu seděl a vůbec jsem tě nerušil gomen už to neudělám," vychrlím ze sebe tak, že pomalu nejde rozeznat, kde jedna věta končí a začíná další a slova ze sebe chrlím neuvěřitelnou rychlostí. Pak se zase otočím a rozběhnu se pryč. nechci ho zase naštvat. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro V první chvíli nevím co dělat, ale pak se rozběhnu a docela rychle ho dohoním, chytím za ruku a zastavím ho. "Víš o tom, že je neslušné takhle utéct?" zeptámm se ho lehce zadýchaným hlasem. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Neřeknu nic, jen takhle zůstanu stuhlý. Satoshi se hrozně snadno rozzlobí a nevím, proč by si mě jinak měl všímat, kdyby to nebylo proto, že jsem ho zase naštval. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Pustím tedy jeho ruku a ustoupím od něj... "Promiň..."řeknu tiše. Mám dojem, že jsem mu opravdu ublížil tak, že se mě bude pořád bát..nebo mě nenávidět. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Uvolním se a trochu překvapeně na něj zamrkám. "To je...dobré," řeknu nejistě. Možná jsem reagoval přehnaně, ale byl to instinkt, budu si na Satoshiho teď dávat pozor. Jen mírně kývnu hlavou a pak se, tentokrát už pomalu, vydám zase pryč. nechci ho zbytečně dráždit. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro "Jak se ti to tedy líbilo?" zeptám se ho znovu.. Pokud nebude chtít mluvit ani teď, tak..myslím, že už ho nechám být. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Jdu pomalu a přitom se po očku dívám na něj. "Líbilo...jinak bych tě neposlouchal. Hraješ moc dobře," řeknu a mírně se usměju. Neumím to jinak a tohle aspoň zakryje moji nejistotu. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro "Jakou hudbu posloucháš?" zeptám se ho pak. Možná bych mu pak mohl něco zahrát. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro "Ne...počkej...není to..." Snažím se bránit, ale potom mi dochází vzduch a tak to vzdám. Přestane mě dusit a tak se snažím co nejvíc nabrat vzduch. Poslouchám ho, co říká a vím, že má pravdu. Že já tolik neriskuju. "Ale...kdyby si mě teď chtěl zabít...tobě se nebudu bránit...to proto..." Pokusím se tiše vysvětlit. Potom se posadím a začnu se oblíkat. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro "Já..má rád pop. Hádám, že to není zrovna tvůj oblíbený žánr," zasměju se. Někdo jako on to přímo vyzařuje. Jsme úplně jiní, nejen ve vkusu co se týče hudby. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Přikývnu tomu co říká...i když nechápu komu jinému bych se neměl brátit. Pokaždé bych se mu nebránil. Jsem hotový, jen ješě chvíli sedím a dýchám, snažím se nahnat ztracený vzduch. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Jenže...já jsem moc vážný na to, abych poslouchal to, co poslouchá on... |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Nakonec vejdu do obchodu a koupím hned první bonbóny, tkeré uvidím a výjdu zase ven. "Na," podám se Takanorimu. Nejsem si jsitý, ejstli si je vezme, ale předpokládám,ž e tak lehce to nepůjde. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Pak ale vyjde a podá mi dva bonbóny. Chvíli na ně zírám a pak zase na něj...nechápu to. "Eh...arigatou," dostanu ze sebe a pak se zase usměju a jeden mu podám. "Rozdělím se s tebou," řeknu mu. Pořád jsem připravený vzít kdykoli do zaječích, ale očividně jsem dost naivní abych se nechal těmihle jeho přátelskými gesty oblbnout. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro "Neměl sjem něco takového ani nepamatuju," řeknu tiše a dívám se skoro až nevěřícně na bonbón, skoro jako kdybych nevěděl, co s ním. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Vážně se mi líbí, že teď Satoshi není nepřátelský a zase odkládám svoji opatrnost. přes to co mi provedl...prostě lidem moc snadno věřím... "Kam teď jdeš?" zeptám se ho pak konečně. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro "Nemám namířeno nikam specificky...je to město, jako každé jiné. Nechápu důvod, proč tady jsme, dkyž jsme jeli na výlet hlavně proto, aby jsme byli dál od civilizace," odpovím mu pak docela dlouze. ale prostě, je to pravda. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro "No myslím, že já si zajdu na karaoke...kdyby někdo chtěšl jít se mnou je to tamta budova," ukážu na nízký domek s barevnými nápisy a vydám se tam. Nepředpokládám, že Satoshi půjde ale nabízím mu to, protože vypadá, že s ním něco není v pořádku a tak v tomhle stavu si nejsem jistý. Přesto se rozhlížím po někom, koho bych tam mohl zatáhnout s sebou. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Takanori se rozhodne zajít na karaoke, takže se na chvíli zastavím,a le pak se rozejdu za ním..není to tak, že bych tady měl stejně něco na práci. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Objednám nám pokoj a taky řádné občerstvení. Jakmile jsem uvnitř, vyvalím se do křesla a napíšu Dai-chanovi, kde jsem, kdyby se chtěl přidat. Potom začnu vybírat písničky. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Sednu si pak do křesla a zadívám se na strop. "Je to pro tebe zábavné?" zetpám se ho po chvíli. Asi se ptám blbě, protože, dkyby ho to nebavilo, tak by to nedělal, ne? |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro "Jinak bych sem nešel. Tebe karaoke nebaví? Určitě umíš dobře zpívat, když hraješ na kytaru. Na něco si vyber," strčím mu nabídku do ruky a sám si jdu navolit první písničku. Hot limit od T.M revolution. Nečekám až mi Satoshi odpoví a začnu zpívat. Můj hlas je nádherný, opravdu ne jako obyčejného školáka...mám hlas, kterým by se mohl pyšnit profesionální zpěvák. A taky u toho vystoupení umím dělat zatraceně svůdné pohyby, čehož jsem si vědom. proto taky nosím ty krátké kraťasy a trička, co nezakrávají skoro nic...i když si očividně neuvědomuju, co to může způsobit. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Vypadá u toho opravdu jako kdyby chtěl někoho svést, takže na něj prostě nepřestanu dívat se... Opravdu, v tuhle chvíli jsem docela mimo. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Vnímám, jak se snaží nahnat vzduch, ale je už oblečený a já nemíním čekat. Drapnu ho a vytáhnu na nohy. Vedu ho chodbama a snažím se, aby nás nikdo neviděl. Nakonec ho chytnu a posadím ho do jedné z cel, ale nezavřu ani nezamknu ho. " Tady počkej, musíme počkat na správný čas." řeknu a vím, že tady bude v bezpečí. V cele je cítit zase ten hnusný pach krve, moči a je tu znát strach. Vypadá to, že už je to více spolužáku, než jich bylo naposledy. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Ale to jen...dělám tohle často a rád. "Jsi na řadě. vybral sis něco?" zeptám se Satoshiho, který vypadá mírně mimo. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro "Můj hlas za nic nestojí..." odpovím mu. Můj hlas je moc..obyčejný, sice hluboký, ale obyčejný. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Po chvíli začnu zpívat, i když...no skoro se u toho nepohybuju a...no nějak si to neužívám, protože ani nevím jak... Můj hlas zní opravdu hodně hluboce, a postrádá nějakou výjimečnost, která by ho dělala zvláštním... |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Snad se Satoshi bude trochu bavit, jinak to budu muset vzdát. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Přesto se alespoň začnu víc hýbat do rymu, aby se neřeklo... |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro "Gomen, asi jsem tě neměl přesvědčovat, každého tohle nebaví," řeknu, ještě pořád trochu udýchaný. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro "Jen...zpívání není nic pro mě...cítím se mnohem žívěji s kytarou v ruce," nebo někým vzdychajícím a ječícím pode mnou. Na chvíli zase vypadám jako kdybych byl mimo...myslím, že i kdyby mezi námi k něčemu došlo, tak by tohle opravdu nešlo... I když...myslet nad tím můžu. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Procházíme budovou a potomdojdeme až do sklepení. Tam mě dovede do jedné cely. Přikývnu a sednu si tam abych počkal. Ale nelíbí se mi tu, tak se pořád ohlížím kolem. Je tu víc lidí jak předtím a tak se tajně snažím zjistit kdo tu je. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro "Vnímáš mě, Satroshi?" strčím do něj mírně. Snad od něj neschytám ránu. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro "Promiň," řeknu rychle, než ho políbím na rty. Neměl bych, ale v těhdle věcech jsem prostě někdy až moc impulzivní. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Pak se omluví a já se už už chci zeptat, za co, říct mu, že není důvod, když mě najednou políbí. Pocítím ten podivný neznámý pocit, kdy mi tělem probíhá jakési zvláštní teplo, ale zároveň mě to vyděsí. Ne že bych si z tohohle tak moc dělal, nejsem na to ještě dost dospělý...ne to rozhodně ne...ale Satoshi....kdo ví, co se mu honí hlavou. "Mou! Řekl jsem ti, že nejsem tvoje hračka!" okřiknu ho s tou svou dětskou naštvaností a praštím ho volnou rukou do ramene, ale není to žádná světoborná rána. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro odtáhnu se od něj tak akorát, abych uslyšel jeho křik a pak mě ještě praští docela slabě do ramene. "Proto jsme se ti omluvil dopředu," odpovím mu vážně. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Takže se dál tvářím naštvaně a rozhlížím se, co bych si dal. Stejně to vidím tak, že už tu dlouho nepobudeme, byla by škoda to tu nechat. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro "Opravdu ti to tolik vadí?" zeptám se ho. Kdyby mu to vadilo tak moc, tak by....nevím, možná utekl a nezůstával v mé přítomnosti? |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Poučuju ho jako děcko a přitom vím, že sám jsem dítě... Satoshi je jeden z těch lidí, kteří se dotýkají jen pro hezké pocity..a to se mi nelíbí...to chápu i já, že to není vůbec správné. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro "...u tebe se nedokážu tak snadno ovládat," dokončím to tak nějak... |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro "To není žádná výmluva. Tohle se nemá. Přece nezačneš osahávat každého, kdo se tí líbí...i když možná jo..." zamumlám nakonec. "Tenhle svět je tak zkažený," mluvím si pro sebe a seberu prstem šlehaču z dortu a pak ji olížu. Oishii... |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro "Ale pořád...jsi jiný, než ostatní lidé, které jsem kdy potkal...z nějakého důvodu...dokážeš se otevřeně smát i po tom, co jsem ti udělal..." |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro "Takže co? Zajímá tě jak dluoho si se mnou můžeš hrát, než se přestanu usmívat?!" okřiknu ho celkem nahlas. Jeho slova se mi nelíbí...jeho chování, jeho myšlení...všecko je zvrácené. Myslel jsem, že není tak špatrný... |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro "Ne...nemám nejmenší touhu si s tebou hrát. nikdy jsme neměl," promluvím. Co já vím, tak jsem ikdy opravdu neměl vůči němu touhu udělat tohle... ...ale něco jiného, i když se to nepovedlo, protože prostě jiank, než jak sjem jednal, jedna t nedokážu. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro "Vždyť to děláš...." řeknu pak mírně vyčítavě. Nebo pro něj tohle není dost zajímavé ani jako hra? Je to jen nějaké...zabíjení času, když se nedá nic jiného dělat? |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro "To co sjem ti prvně udělal...bylo kvůli raněné pýchy.....nebylo v tom žádné potěšení...ale ve skutečnost i jsem to vůbec udělat nechtěl," promluvím docela tiše. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Ale už nechci. Vyběhnu z pokoje a zaplatím v rychlosti. Pak se vydám někam si sednout, nějak už nemám chuť tu běhat. Stejně sám...k čemu by mi to bylo. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Pomalu se zvednu a přehodím kytaru přes záda...pak se vydám pomalu ven. Přitomvytáhnu mobil a začnu psát SMSku.. Takanorimu. Vlastně není nijak těžké sehant číslo každého ze třídy, mám je všechny, pro případ.... Opravdu se omlouvám. Doufám alespoň, že si začneš dávat pozor na lidi jako jsem já, není to moudré, jak jsi sám poznal. Už se k tobě nepřiblížím, bude to tak pro tebe lepší. Sbohem, Yutaka. Jakmile odešlu zprávu, tak se rozejdu ke středu městečka a posadím se na lavičku. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro "Ba~~~~ka! budu si dělat co chci!" zakřičím na něj a vypláznu na něj jazyk. Opravdu mě naštval. Už ho nechci ani vidět. Otočím se a nakopávajíc kamínky se vydám jen tak za nosem...abych byl od něj daleko. Pitomec...ještě si dovolí mi radit... |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Nesmím...pro jeho dobro. |
| |
| Chvíli váhám,a le nakonec ukážu na levou ruku, protože vím, že nemá cenu mu odporovat a když už to koupil, budu rád když od něj budu mít něco na památku. V tom, ale v Hyunově kapse zazvoní můj mobil. Je to sms a na některé lidi mám speciální vyzvánění, takže hned vím o koho jde. " Ah...to je Taka-chan. Určitě mi píše, abych za ním přišel. Měli bychomho najít, je zvyklý být se mnou a já ho teď pořád nechávám někde samotného. Vrátíš mi ten mobil? Chci vědět co mi napsal, slibuju, že nebudu volat domů, " poprosím ho. |
| |
| Tlumeně se zasměji a chvíli odhaduji volnost provázku, aby to nebylo ani málo ani moc. "Škrtit spolužáky na výletě asi není moc vhodné, máš pravdu," jednou, dvakrát, utáhnout a mělo by to být. Zkušebně zatáhnu za provázek dvěma prsty. "Tak co říkáš?" jak to vypadá se může podívat do jedné z výloh, když už nemáme zrcátko. |
| |
| Chvili váhá, ale nakonec si Daisuke vybere levou ruku. Podám mu pejska, co už obdivoval v krámě a já sám si nechám druhého, kterého dám do levé kapsy. Zazvoní mi zpráva, ale na jeho mobilu. Všimnu si, jak se na to tváří a chce mobil zpátky. Vytáhnu ho a prohlížím si ho. " Tak Taka....hm....no dobrá, tak si to přečtu a pak se za ním vydáme.....nebo snad máš něco proti?" zeptám se a pak se mu drze hrabat v mobilu a najíždím na zprávu, abych mu jí mohl přečíst nahlas. |
| |
| Po pár krokách navrhne obchod.Podívám se na něj. "Nepolevím,proto žiju.Jaký obchod.Navrhni." Svolím naoko.Zda tam půjdem,je ve hvězdách.Znova se rozejdu,chci jít pryč.Čím dál budu, tím dřív poznám mé pronásledovatele. Proč jde pořád se mnou.Kamarád?Neochránil jsem osoby mě bližší.Co si vůbec myslí?Musí milovat riziko.Jediné řešení. Vrtá mi hlavou jako stále přítomnost se mnou. Po pár metrech sejdu ze silnice a zamířím do krajiny, nejspíše do nějaké zahrady. Zpomalím v postupu, naslouchám okolí. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Jak ti to dojde, tak se rozhlídneš a všimneš si malé holčičky. Uculí se na tebe a pak natáhne ruku, v které drží lízátko. " Dáš si?" zeptá se tě cucající sama už jedno v puse. Okolo nikdo není, nejspíše jsou všichni v krámkách a obstarávají tvým spolužákům zábavu a obsluhu. Ovšem na toto ty ted stejně nemyslíš. PM:Mě toto už soukromě..PJ :) díky |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Ani nevíš jak, ale ocitneš se zase u toho chrámu, ovšem ted tu ten muž není, vlastně je tu pusto. Jsi tu sám at ak máš možnost si zahrát na kytaru. Nic jiného stejně na práci nemáš. Posadíš se zase na schody a hraješ, v mysli si rozebíráš to, co se stalo. Nevnímáš nic kolem sebe a tak tě ani nenapadne to, co následuje.. Zničehonic, jako by to snad ani nebyli lidi, tě chytnou dvě postavy za ruce tak, že ti prsty skřípnou do strun.Nejde poznat, zda jsou to muži či ženy, a ani na to nemáš čas. Na obličeji se objeví hadr, aby jsi neřval a zkušeně tě praští tak, že ztratíš vědomí. PM: Reaguj jen na toto soukromně a jen do doby ztráty vědomí, na probrání ti písnu později. Díky |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Po nějaké době mě zastaví malá holčička a podává mi lízátko. "Jé díky!" řeknu nadšeně a vezmu si ho od ní a hned ho strčím do pusy. "Hele mám tu bonbón chceš? A jak se jmenuješ?" zeptám se a vylovím bonbón, který jsem si předtím koupil a podám jí ho. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Ani nevím, co se děje, a vlastně nemám ani moc času na to, nějak se bránit, protože ať už je to kdokoliv, tak jsou silní...a navíc, za chvíli už stejně nic nevnímám po řádné ráně do hlavy. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Holčička se dívá na tebe a vyndá lízátko. " Zahraješ si se mnou....na schovávanou?...Prosím....kamarádi tu ted nejsou a já si nemám s kým hrát....že jo ...jooo...tak a pykáš." nejdříve prosí a potom už do tebe štouchne a odběhne, aby se schovala. Vnímáš jí však už jen napůl. tvoje smysly jsou rozzostřený a chvilku potom, kdy holčička odběhne, padneš k zemi. Jen lízátko vypadne z tvý pusy a zůstane ležet na zemi. Probereš se v kamenném žaláři, nebo spíš cele. Na podlaze jsou kameny, studí a to i přes tvé oblečení. Stále se ti trochu motá hlava z látky, co byla na lízátku. Tvé ruce jsou spoutaný těžkými okovy, které mají jen omezený rozsah díky krátkému řetězu. naproti tobě je podobně omráčený Satoshi, též připoutaný. Po zdi v rohu teče tiše voda. Je tu těžký vzduch, slyšíš různé výkřiky a poznáváš, že jsou to spolužačky a spolužáči. Jak se rozhlížíš, kolem dveří do cely projde Yamato Fubuki a je odveden do vedlejší cely. Slyšíš, jak se otvírají dveře a on je tam daný. Vede ho nějaký postava v černém, nevidíš z ní nic jiního než obrys těla a oči. Vypadá jako bájný ninja. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Probudím se pořád mírně mimo v nějakém žaláži s okovy na rukou...a naproti mě stejně spoutaný Satoshi... Proč jen jsem tak důvěřivý? Kdybych nebyl...ale byla to malá holka...jak se jen tohle mohlo stát? Jsem zmatený a vystrašený a taky mám strach o satoshiho...jeho určitě neobelstili. Co když mu něco provedli? Začnu studovat okovy. Třeba se mi podaří vyvléct, jsem přeci jen taková malá ještěrka...i když je mi tak úzko, že sotva dýchám, je mi jasné, že musíme pryč...něco nám jinak provedou...něco hrozného...tohle není hra... |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Cítím totiž okovy na svých rukou. Naproti mě je Takanori, který už se aktivně snaží dostat z okovů...snad se mu to povede. Celé tohle....ne nějak moc se mi to nelíbí, ale budiž...zajímalo by mě, co příjde dál. Stále beze slova se podívám na své ruce...mám trochu poškrábané a pořezané ruce od strun u kytary, ale....to je maličkost oproti tomu všemu okolo. Okovy ani nejsou nijak pohodlné...ale bohužel, zatím to vypadá, že jimi zápěstí neprotáhnu...a nebudu nic zkoušet, dokud si to pořádně nepromyslím. Proto se zase podívám na takanoriho...vypdá to, že je vpořádku...ale.. "Není ti nic?ů zeptám se ho s lehce pozvednutým obočím. Spíš než děsivá mi tahle situace příjde zábavná a zajímavá. Asi jsem opravdu cvok. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro "Jak jen to v takové situaci jde, jsem v pořádku...a ty? Neudělali ti něco?" starám se hned i když až na nějaké škrábance vypadá že mu nic není. Pak si zase začnu hrát s okovy. Opravdu tu nechci být, až si pro nás ti zakuklenci přijdou... Mám strach..ale zatím ho odsouvám za naději, že se nám nic nestane, že utečeme, že je to omyl... |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Ne, myslím, že tady nic k dělání není, přesto po chvíli otevřu oči. "Umíš otvírat zámky?" zeptám se ho tiše. Pokud neumí, netuším, jak se bude chtít dostat z cely, i kdyby se mu povedlo ty okovy sundat, pokud neplánuje někoho z nich při své velikosti přepadnout, což je docela směšná představa. Měl bych přstat myslet na to, že je tohle zábavné...ano, asi bych měl přestat. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Jak jsem si myslel, museli ho omráčit. "Co se to tu děje?" zeptám se trochu zoufale. Opravdu je to děsivé a přesto Satoshi vypadá úplně v klidu... |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro "Nemám ponětí, o co jde, ale mohl by to být hezký hromadný únost...neslyšíš je? Jsou tu i ti, kteří se ztratili při té vvčerejší hře... Navíc, nepředpokládám, že by bylo snadné se odtud dostat...tohle vypadá, že bylo naplánované dopředu...takže ten kdo tohle udělal, musí být buď z nějaké rodiny spolůžáků nebo jejich známých nebo sám nějaký spolužák, pak by to mhol být ještě nějaký uš¨čitel, nebo jeho rodina, čí známí...nebo někdo, kdo má heckera jako přítele....možností je hodně, důvod nevidím žádný," řeknu s drobným úšklebkem. Hlavní je, že teď se s tím nedá nic dělat. |
| |
| Podívám se do výlohy "Je to dobrý. Myslím že jsem vybral dobře."řeknu spokojeně. "Díky."usměji se na něj "Takže... teď vyrazíme do té zahrady co říkáš?"rozhlédnu se, abych se trochu zorientovat. Vybavím si mapu, kterou jsem si předtím prohlížel "Tak pojď. Už vím kudy. Tudy."vykročím vesele na cestu. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Otevřou se dveře a náhle se po chodbě a díky okýnku ve dveřích se dostane do každé z cel jasný a silný zápach krve. Je slyšet, jak je někdo vláčený a hozený na něco díky zvuku. Mohlo by se říci, že na něco měkkého. Z chodby se ozve smích. Na to se zavřou dveře a je zase ticho. Jen ten zápach proniká snad všude. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Nejsi připoutaný a tak můžeš vykouknout a vidíš, jak do cely mrtvých dali dalšího. Daiga. |
| |
| "V pořádku," řeknu místo prostého "není zač", které se mezi lidmi používá nejvíce. Tvář mi rozjasní jemný úsměv. "Takhle dobře si pamatuješ všechno? Nebo jen mapy a obrázky? Já si často vybavuji texty v takové posloupnosti, jak je mám napsané a podle toho si vybavuji učivo," nadhodím se zájmem. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Dřepím na zemi, protože sednout si už raději neodvažuju a rukama si objímám kolena. Přitom čekám až se vrátí. Potom si vzpomínám, koho jsem cestou sem viděl. Příjde mi, že je tu pár nových lidí a jako první si vzpomenu na Takanoriho se satoshim. Ale ze vzpomínání a přemýšlení mě spíše než světlo z chodby, vytrhne zápach. Hned si vzpomenu, jak jsem naposledy viděl Takeshiho. Zatřesu hlavou abych tu vzpomínku vyhnal. Po chvíli opatrně vstanu a potichu otevřu dveře cely. Rozhlídnu se a tiše vylezu ven. Ten pach je u ještě silnější. Kousek popojdu a nahlídnu do oné cely. "Bože...Daigo...!" Vyděsím se, ale stále pamatuju na to kde jsem a že musím být potichu. Ale i tak je můj hlas slyšet. Jdu zase pomalu do cely, ale nakonec mi to nedá a podívám se, kdo je ve vedlejší cele. Opravdu je tam Satoshi s Takanorim. Ale to se jenom kouknu a potom hned zase zmizím do cely čekat na Yuuta. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Dřepím na zemi, protože sednout si už raději neodvažuju a rukama si objímám kolena. Přitom čekám až se vrátí. Potom si vzpomínám, koho jsem cestou sem viděl. Příjde mi, že je tu pár nových lidí a jako první si vzpomenu na Takanoriho se satoshim. Ale ze vzpomínání a přemýšlení mě spíše než světlo z chodby, vytrhne zápach. Hned si vzpomenu, jak jsem naposledy viděl Takeshiho. Zatřesu hlavou abych tu vzpomínku vyhnal. Po chvíli opatrně vstanu a potichu otevřu dveře cely. Rozhlídnu se a tiše vylezu ven. Ten pach je u ještě silnější. Kousek popojdu a nahlídnu do oné cely. "Bože...Daigo...!" Vyděsím se, ale stále pamatuju na to kde jsem a že musím být potichu. Ale i tak je můj hlas slyšet. Jdu zase pomalu do cely, ale nakonec mi to nedá a podívám se, kdo je ve vedlejší cele. Opravdu je tam Satoshi s Takanorim. Ale to se jenom kouknu a potom hned zase zmizím do cely čekat na Yuuta. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Dřepím na zemi, protože sednout si už raději neodvažuju a rukama si objímám kolena. Přitom čekám až se vrátí. Potom si vzpomínám, koho jsem cestou sem viděl. Příjde mi, že je tu pár nových lidí a jako první si vzpomenu na Takanoriho se satoshim. Ale ze vzpomínání a přemýšlení mě spíše než světlo z chodby, vytrhne zápach. Hned si vzpomenu, jak jsem naposledy viděl Takeshiho. Zatřesu hlavou abych tu vzpomínku vyhnal. Po chvíli opatrně vstanu a potichu otevřu dveře cely. Rozhlídnu se a tiše vylezu ven. Ten pach je u ještě silnější. Kousek popojdu a nahlídnu do oné cely. "Bože...Daigo...!" Vyděsím se, ale stále pamatuju na to kde jsem a že musím být potichu. Ale i tak je můj hlas slyšet. Jdu zase pomalu do cely, ale nakonec mi to nedá a podívám se, kdo je ve vedlejší cele. Opravdu je tam Satoshi s Takanorim. Ale to se jenom kouknu a potom hned zase zmizím do cely čekat na Yuuta. |
| |
| "Jen to co vypadá jednoduše. Není to žádné umění."pokrčím rameny. "Ale není to tak dokonalé, že bych je třeba z paměti dokázal nakreslit nebo něco takového. Jenom prostě dokáži popsat to co mě nějak zaujalo... obraz a podobně."ale jsem polichocen, že ho to zajímá. "Teď tudy."zahnu do další uličky. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro "Nic nevíme ani jeden z nás a je zbytečné o tom přemýšlet. To hlavní je jasné. Jestli se odsud nedostaneme, těžko nás oni sami někdy pustí domů..." řeknu tiše a pak se mi konečně podaří provléct ruce okovy, přestože si na několika místech nehezky sedřu kůži, ale ta trocha krve je mi te´d ukradená. Vzápětí ale ztuhnu protože se ke mně donesou ty zvuky a taky pach..nehezký pach...který připomíná... Už moc dobře nedokážu ovládat svůj strach, zvlášť ve chvíli, kdy uslyším výkřik a okamžitě mi hlavou projede představa našeho spolužáka...a co mu všecko mohli udělat... On je....Daigo je... Roztřesu se jako malé štěně a nedokážu se najednou ani hnout...zapomínám na Satoshiho, kterého jsem chtěl osvobodit....cítím jen ten pach a slyším znovu a znovu ten výkřik... Lidé tady opravdu umírají... |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Daigo je mrtvý...heh... Začíná to tady být opravdu zajímavé...nejspíš se e mě probouzí otcova krev, on tohle miloval, protože se mi na tváři objeví nehezký skoro až ptěšený pšklebek. "Yamato!" zavolám na našeho souseda...ne moc hlasitě, ale dostatečně, aby to Yamato slyšel. "Předpokládám, že už s tebou něco dělali, ztratil jsi se už předtím....nechceš nám tom povykládat?!" řeknu pak stejně hlasitě, aby to slyšel. Nebylo by naškodu něco o tomhle vědět. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Daigo je mrtvý...heh... Začíná to tady být opravdu zajímavé...nejspíš se e mě probouzí otcova krev, on tohle miloval, protože se mi na tváři objeví nehezký skoro až ptěšený pšklebek. "Yamato!" zavolám na našeho souseda...ne moc hlasitě, ale dostatečně, aby to Yamato slyšel. "Předpokládám, že už s tebou něco dělali, ztratil jsi se už předtím....nechceš nám tom povykládat?!" řeknu pak stejně hlasitě, aby to slyšel. Nebylo by naškodu něco o tomhle vědět. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro A pak uvidím jeho výraz, skoro jako by to byl ON kdo s tím má něco společného, skoro jako by se tím bavil...a když si uvědomím co vlastně říká, znělo to jako čistá zvědavost....on nemá vůbec strach... Co jenom se mnou bude? Kde jsou moji kamarádi? Dai-chan? Já nechci umřít a ne tady a takhle.... Přitisknu se ke stěně, schovám tvář do dlaní, čímž si po ní rozetřu vlastní krev a přitisknu hlavu ke kolenům. Prosím...ať se probudím z toho zlého snu... |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Chvili na to začne jeho jméno křičet Satoshi, čímž některým dojde trpělivost. Jeden z ninjů celý v černým vstoupí do cely k Yamatovi a může být rád, že dostane jen pořádný kopanec a dovlíkne ho k poutům a připoutá. Hned na to se podívá do cely Takanoriho a Satoshiho. Ovšem místo toho, aby jen na ně zavřavl, všimne si Takanoriho a jeho uvolnění. Teprve ted obou může dojit, že dveře od cely byly otevřený, protože vejde dovnitř bez odemčení. Na Satoshiho se ani nepodívá, protože nezná hlas a chytne Takanoriho za ruce. "Ticho tu bude." řekne hrubě a chladně. Hned na to dostane Takanori pořádnou ránu do obličeje a hned na to dostane kolenem. " Ještě jednou a budeš se dívat na tvého kamaráda Daisukeho, jak umírá v bolestech." řekne pravdivou výhružku a přitáhne ho zpátky k jeho poutům. Připoutá ho znova a tentokrát je nejen dá těsněji, až mu skřípou kůži, ale ještě ruce stáhne provazem, který se zařízne do kůže a každý sebemenší pohyb rukou už od lopatky musí Takanoriho bolet. Na to se zvedne, zkontroluje ho a zamíří ven. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Chvili na to začne jeho jméno křičet Satoshi, čímž některým dojde trpělivost. Jeden z ninjů celý v černým vstoupí do cely k Yamatovi a může být rád, že dostane jen pořádný kopanec a dovlíkne ho k poutům a připoutá. Hned na to se podívá do cely Takanoriho a Satoshiho. Ovšem místo toho, aby jen na ně zavřavl, všimne si Takanoriho a jeho uvolnění. Teprve ted obou může dojit, že dveře od cely byly otevřený, protože vejde dovnitř bez odemčení. Na Satoshiho se ani nepodívá, protože nezná hlas a chytne Takanoriho za ruce. "Ticho tu bude." řekne hrubě a chladně. Hned na to dostane Takanori pořádnou ránu do obličeje a hned na to dostane kolenem. " Ještě jednou a budeš se dívat na tvého kamaráda Daisukeho, jak umírá v bolestech." řekne pravdivou výhružku a přitáhne ho zpátky k jeho poutům. Připoutá ho znova a tentokrát je nejen dá těsněji, až mu skřípou kůži, ale ještě ruce stáhne provazem, který se zařízne do kůže a každý sebemenší pohyb rukou už od lopatky musí Takanoriho bolet. Na to se zvedne, zkontroluje ho a zamíří ven. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Chvili na to začne jeho jméno křičet Satoshi, čímž některým dojde trpělivost. Jeden z ninjů celý v černým vstoupí do cely k Yamatovi a může být rád, že dostane jen pořádný kopanec a dovlíkne ho k poutům a připoutá. Hned na to se podívá do cely Takanoriho a Satoshiho. Ovšem místo toho, aby jen na ně zavřavl, všimne si Takanoriho a jeho uvolnění. Teprve ted obou může dojit, že dveře od cely byly otevřený, protože vejde dovnitř bez odemčení. Na Satoshiho se ani nepodívá, protože nezná hlas a chytne Takanoriho za ruce. "Ticho tu bude." řekne hrubě a chladně. Hned na to dostane Takanori pořádnou ránu do obličeje a hned na to dostane kolenem. " Ještě jednou a budeš se dívat na tvého kamaráda Daisukeho, jak umírá v bolestech." řekne pravdivou výhružku a přitáhne ho zpátky k jeho poutům. Připoutá ho znova a tentokrát je nejen dá těsněji, až mu skřípou kůži, ale ještě ruce stáhne provazem, který se zařízne do kůže a každý sebemenší pohyb rukou už od lopatky musí Takanoriho bolet. Na to se zvedne, zkontroluje ho a zamíří ven. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Pak si vyslechnu jeho výhružku a nevnímám už ani bolest když mě pevně připoutává zpátky. "Ne! Dai-chanovi nesmíte ublížit! Kde je? Co jste s ním provedli?" křičím slabě ale nakonec se mi zlomí hlas a už jen vzlykám. Spoutané ruce bolí, mám ale hlavně hrozný strach. Stulím se jak jen to okovy dovolují a v duchu se začínám smiřovat s tím, že všichni umřeme... |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Počkám, až jsou zase pryč, než promluvím. "Vypadá to, že to bude opravdu zajímavé...nejspíš se moc nepárají s někým, kdo se nechovají, jak se od nich očekává... To je nemilé.." řeknu docela tiše. Teď si budu muset dávat pozor i já...tohle schytal dá se říct kvůli mé blbosti. "Doufám, že se brzy dozvím, o co jde...takhle naslepo je těžké nad něčím přemýšlet...a něco vymyslet... Ale...pokusím se tě z tohdle nějak dostat," dodám ještě. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Jeho poslední slova ale zachytím. "Starej se o svůj život..." vzlyknu jenom. O nic se ho neprosím. Kdo mi zaručí, že s tím nemá nic společného? I když je tady, může to být jen trik. Jistě, nechci aby se mu něco stalo, ale taky nechci, aby mi něco takového sliboval. Mám strach....hlavně o Dai-chana a ostatní...mám strach z toho co nám můžou udělat... |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Ale jo, pořád jsem mu něco prováděl, ale hádám, že to bude oproti tomuhle nic. "Jen by se dalo říct, že jsem na tohle zvyklý," dodám ještě. Ne, nebylo to až tak moc stejné, ale zatím mi to tak připadá...a to jsem byl v té době ještě dítě, takže to bylo horší... No, uvidím, čeho se tady dočkám. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro hádám, že pro někoho, jako je on tohle musí být opravdu těžké. Přesný opak mě. "...nemyslím si, že by nás chtěli zabít..." ne hned... promluvím po chvíli a zadívám se na něj. "Kdyby ano, tak by e nenamáhali s tím, aby nás sem přivlekli. Takže...možná ještě máme šanci se odtud dostat," dodám. Jenže, nebude to jednoduché..ani nevíme kde jsme kolik jichtady je, kolik jetady dalších vězňů jako jsme my.... |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Jen ale po prvním zavolání moje jména se skrčím co nejvíce do rohu. Ale nakonec stejně někdo příjde a připoutá mě. nebráním se, vím, jak to tu chodí. Vím, že Yuuto nebude rád...ale za tohle nemůžu. Potom slyším že jdou i vedlejší cely a slyším, výhružku a jak Takanori dostane facku. Uslyším kroky pryč. Po chvíli se odvážím potichu promluvit. "Jen je poslouchejte a buďte ticho..." Poradím jim tiše. Doufám, že Yuuto příjde brzo a nebude se moc zlobit. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Jen ale po prvním zavolání moje jména se skrčím co nejvíce do rohu. Ale nakonec stejně někdo příjde a připoutá mě. nebráním se, vím, jak to tu chodí. Vím, že Yuuto nebude rád...ale za tohle nemůžu. Potom slyším že jdou i vedlejší cely a slyším, výhružku a jak Takanori dostane facku. Uslyším kroky pryč. Po chvíli se odvážím potichu promluvit. "Jen je poslouchejte a buďte ticho..." Poradím jim tiše. Doufám, že Yuuto příjde brzo a nebude se moc zlobit. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Jen ale po prvním zavolání moje jména se skrčím co nejvíce do rohu. Ale nakonec stejně někdo příjde a připoutá mě. nebráním se, vím, jak to tu chodí. Vím, že Yuuto nebude rád...ale za tohle nemůžu. Potom slyším že jdou i vedlejší cely a slyším, výhružku a jak Takanori dostane facku. Uslyším kroky pryč. Po chvíli se odvážím potichu promluvit. "Jen je poslouchejte a buďte ticho..." Poradím jim tiše. Doufám, že Yuuto příjde brzo a nebude se moc zlobit. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Jak však vyjdou ke dveřím z karaoke klubu, vlítne na ně opilí chlap a Daisukeho srazí k zemi. Hyun jak to vidí, tak se na chlapa vrhne, aby ho z Daisukeho sundal a taky si to s ním vyřídil. Jak si všímá opilce, Daisuke se pokouší vstát a cítí, jak ho bolí z toho pádu a z ran celé tělo. Postaví se a dívá se na Hyuna, jak si to s chlapem vyřizuje. Chce ho zastavit, ale jen se nadechne a někdo mu přikreje ústa a on je zatáhnutý do tmy, kde ztratí vědomí. Netuší ani neviděl nikoho. Hyun se probere ze zápasu a opilec se omlouvá a kácí se jinam. Jak se však otočí, Daisuke nikde není. Vyběhne z karaoke klubu a tam taky není. Vlítne zpátky a najednou se před ním objeví postava v černém a pak už jen tma. Proberete se v kamenném žaláři, nebo spíš cele. Na podlaze jsou kameny, studí a to i přes vaše oblečení. Stále se vám trochu motá hlava z omráčení a z látek, co nato únosci použili. Ruce jsou spoutaný těžkými okovy, které mají jen omezený rozsah díky krátkému řetězu. Sedíte naproti sobě, a i přes blízkost se k sobě nedostanete. Po zdi v rohu teče tiše voda. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Jak však vyjdou ke dveřím z karaoke klubu, vlítne na ně opilí chlap a Daisukeho srazí k zemi. Hyun jak to vidí, tak se na chlapa vrhne, aby ho z Daisukeho sundal a taky si to s ním vyřídil. Jak si všímá opilce, Daisuke se pokouší vstát a cítí, jak ho bolí z toho pádu a z ran celé tělo. Postaví se a dívá se na Hyuna, jak si to s chlapem vyřizuje. Chce ho zastavit, ale jen se nadechne a někdo mu přikreje ústa a on je zatáhnutý do tmy, kde ztratí vědomí. Netuší ani neviděl nikoho. Hyun se probere ze zápasu a opilec se omlouvá a kácí se jinam. Jak se však otočí, Daisuke nikde není. Vyběhne z karaoke klubu a tam taky není. Vlítne zpátky a najednou se před ním objeví postava v černém a pak už jen tma. Proberete se v kamenném žaláři, nebo spíš cele. Na podlaze jsou kameny, studí a to i přes vaše oblečení. Stále se vám trochu motá hlava z omráčení a z látek, co nato únosci použili. Ruce jsou spoutaný těžkými okovy, které mají jen omezený rozsah díky krátkému řetězu. Sedíte naproti sobě, a i přes blízkost se k sobě nedostanete. Po zdi v rohu teče tiše voda. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Ozvou se kroky a zase někoho táhnou. " Teda, je opravdu lehoučky.....díky zraněním s ním nebude práce...bude z něj mít radost. ....myslíš, že i tady bude skákat.....no možná podle práskání biče." je slyšet hovor ženského a mužského hlasu. Jak se podíváte, pokud se podíváte, ke dveřím, všimnete si, že nesou Daisukeho a Hyuna do protější cely. Oba jsou omráčený a mimo. Je slyšet, jak je připoutají a jak jen zavřou dveře. Kroky míří zase pryč, a nastává ticho. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Ozvou se kroky a zase někoho táhnou. " Teda, je opravdu lehoučky.....díky zraněním s ním nebude práce...bude z něj mít radost. ....myslíš, že i tady bude skákat.....no možná podle práskání biče." je slyšet hovor ženského a mužského hlasu. Jak se podíváte, pokud se podíváte, ke dveřím, všimnete si, že nesou Daisukeho a Hyuna do protější cely. Oba jsou omráčený a mimo. Je slyšet, jak je připoutají a jak jen zavřou dveře. Kroky míří zase pryč, a nastává ticho. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Ozvou se kroky a zase někoho táhnou. " Teda, je opravdu lehoučky.....díky zraněním s ním nebude práce...bude z něj mít radost. ....myslíš, že i tady bude skákat.....no možná podle práskání biče." je slyšet hovor ženského a mužského hlasu. Je slyšet, jak je připoutají a jak jen zavřou dveře. Kroky míří zase pryč, a nastává ticho. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Teď se začnu smát, opravdu smát a to docela nehezky...mám docela řezaný chladný smích, který je teď zabarvený tak, jako kdybych se opravdu bavil, což není daleko od pravdy. Já...nemám strach z toho, že by tady někdo přišel, a zmlátil mě, to opravdu ne, protože jsem na to zvyklý...proto se teď můžu takhle smát. Navíc...tohle je opravdu, zábavné...násilí, zápach smrti...probouzí to ve mně otcovu krev. Nejspíš to není nejlepší, ale...tohle celkově není nejlepší situace. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Někdo jako já tohle všechno opravdu musí snášet špatně. byť jsem někdo kdo je schopný na křivdy rychle zapomenout, nikdy se ke mně nikdo nechoval nějak zvlášť špatně a proto je pro mě tahle situace opravdu hrozná. Co jim provedli? Jsou v pořádku? Alespoň jsou na živu, díky bohu za to... Chystám se na Dai-chana zavolet, ale sotva otevřu pusu, celou se rozezní Satoshiho smích, ze kterého mi naskakuje husí kůže. Jsem tu zavřený s cvokem....on se tím baví..baví se utrpením a smrtí svých spolužáků... Stulím se do klubka a aniž bych si to uvědomil začnu křičet a křičím dokud mi neodumře hlas v hrdle... |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Po Yamatových slovech se mi na rty znovu dostane úsměv, ale opravdu mlčím do chvíle, enž kolem projdou další lidi a táhnou s sebou...k mému ani ne moc překvapení Daisukeho a Hyuna. Teď se začnu smát, opravdu smát a to docela nehezky...mám docela řezaný chladný smích, který je teď zabarvený tak, jako kdybych se opravdu bavil, což není daleko od pravdy. Já...nemám strach z toho, že by tady někdo přišel, a zmlátil mě, to opravdu ne, protože jsem na to zvyklý...proto se teď můžu takhle smát. Navíc...tohle je opravdu, zábavné...násilí, zápach smrti...probouzí to ve mně otcovu krev. Nejspíš to není nejlepší, ale...tohle celkově není nejlepší situace. soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Yutaka Satoshi Můj šok se prohloubí ještě víc hned po chvíli, kdy se k naší cele zase přiblíží hlasy a já si uvědomím o kom to mluví jakmile skrz mříže zahlédnu svoje přátele. Dokonale ztuhnu. Někdo jako já tohle všechno opravdu musí snášet špatně. byť jsem někdo kdo je schopný na křivdy rychle zapomenout, nikdy se ke mně nikdo nechoval nějak zvlášť špatně a proto je pro mě tahle situace opravdu hrozná. Co jim provedli? Jsou v pořádku? Alespoň jsou na živu, díky bohu za to... Chystám se na Dai-chana zavolet, ale sotva otevřu pusu, celou se rozezní Satoshiho smích, ze kterého mi naskakuje husí kůže. Jsem tu zavřený s cvokem....on se tím baví..baví se utrpením a smrtí svých spolužáků... Stulím se do klubka a aniž bych si to uvědomil začnu křičet a křičím dokud mi neodumře hlas v hrdle... |
| |
| Morio Fukui, Kuwashima Jirou Zahnete do další uličky, a tam spatříte dva muže, jak se perou a kolem jsou místní lidi a dívají se na to. Chcete to obejít a radši se do toho nemíchat, když se na vás jedna žena podívá. " Toho modrovlasýho...toho jsem viděla." a zpozorníte. Všichni, i rváči, najednou přestanou a otočí se na vás. Než se nadějete, celý ten menší dav se pustí za vámi a rozhodně si nechce povídat. Netušíte, co se stalo, o co jde a ani proč jednoho z vás ta žena označila. |
| |
| Útěk Překvapeně se ohlédnu, když slyším jak o mě nějaká žena mluví. "Cože?" nechápu o co jde. Ale když vidím, jak se na nás rváči rozběhnou vykulím oči "Ježíš! Jiroue zdrhej!"vykřiknu vyděšeně a dám se na útěk. Nemám tušení o co jde, ale rozhodně si mě s někým spletli. Ale zastavovat a vysvětlit jsem jim to nehodlal. Než bych stačil něco říci jistě bych několik pořádných ran schytal. Byl jsem vystrašený, běžel jsem jen tak nazdařbůh hlavně se jich zbavit. "Ji... Jiroue? Co se... to děje? Nevíš?"zeptám se zadýchaně. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Pozdravím bratry a vejdu do cely Yamata. Zkontroluji, zda na nás někdo kouká a pohladím ho. " Drž se pout....měl jsem ti to říct." zašeptám a pak mu pouta odemknu a nechám odemčený, ale jeho ruce tam podržím. " Příjdu si pro tebe." na to mu přejedu po ukazováčkem po dolní čelisti a zvednu mu obličej. " Tak co, stále je chceš zachránit...jen křičí či se smějou....bude to jen chvilka v porovnání s celým jejich životem." přitom se pod maskou usmívám. Některé scény si rád přehrávám zase. Naši mazlíčci jsou někdy ve smrtelné agonii tak roztomilý. Na to vstanu a odejdu, dveře nechám Yamatovi odemčené. Zkontroluji ostatní, ale ti ztichli hned, jak mě uviděli a nebo byli ještě mimo. Vejdu do cely s největším povykem. Na usmívajícího Satoshiho se jen podívám, ale nechám ho být. Mojí pozornost zajímá jen ten kluk naproti, Takanori. Příjdu k němu a kopnu ho silou tak, že mu klapne čelist a zuby vydají charakteristý zvuk stisku. " Tady se neřve." a hned na to si k němu kleknu. Zvednu Takanorimu obličej, vytáhnu malý fotáček a vyfotím si ho zepředu a taky z profilu. Pak ho jak psa poplácám po hlavě. Přejdu k Satoshimu a též jeho si pěkně vyfotím, jak z profilu, tak zepředu. Postavím se a pomalu se vydám k odchodu, když potkám dalšího z našich. Jen se mineme ve dveřích a já odejdu. Můj bratr přejde tiše k Takanorimu a jen tak, aby ho slyšel. Jen on a nikdo jiný. " Budeš mít krásnou podívanou...děkuj svým hlasivkám, my tu výhružky plníme a to do písmene." zašeptá a pak se zase sebere a odejde, aniž by se na Satoshiho podíval. " Je tu veselo, a smích je lék....snad ti potom pomůže." řekne na jeho adresu a odejde z cely. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Pozdravím bratry a vejdu do cely Yamata. Zkontroluji, zda na nás někdo kouká a pohladím ho. " Drž se pout....měl jsem ti to říct." zašeptám a pak mu pouta odemknu a nechám odemčený, ale jeho ruce tam podržím. " Příjdu si pro tebe." na to mu přejedu po ukazováčkem po dolní čelisti a zvednu mu obličej. " Tak co, stále je chceš zachránit...jen křičí či se smějou....bude to jen chvilka v porovnání s celým jejich životem." přitom se pod maskou usmívám. Některé scény si rád přehrávám zase. Naši mazlíčci jsou někdy ve smrtelné agonii tak roztomilý. Na to vstanu a odejdu, dveře nechám Yamatovi odemčené. Zkontroluji ostatní, ale ti ztichli hned, jak mě uviděli a nebo byli ještě mimo. Vejdu do cely s největším povykem. Na usmívajícího Satoshiho se jen podívám, ale nechám ho být. Mojí pozornost zajímá jen ten kluk naproti, Takanori. Příjdu k němu a kopnu ho silou tak, že mu klapne čelist a zuby vydají charakteristý zvuk stisku. " Tady se neřve." a hned na to si k němu kleknu. Zvednu Takanorimu obličej, vytáhnu malý fotáček a vyfotím si ho zepředu a taky z profilu. " Bud ticho a pomůžu ti pryč." pošeptám neslyšně. Pak ho jak psa poplácám po hlavě. Přejdu k Satoshimu a též jeho si pěkně vyfotím, jak z profilu, tak zepředu. Postavím se a pomalu se vydám k odchodu, když potkám dalšího z našich. Jen se mineme ve dveřích a já odejdu. Můj bratr přejde tiše k Takanorimu a jen tak, aby ho slyšel. Jen on a nikdo jiný. " Budeš mít krásnou podívanou...děkuj svým hlasivkám, my tu výhružky plníme a to do písmene." zašeptá a pak se zase sebere a odejde, aniž by se na Satoshiho podíval. " Je tu veselo, a smích je lék....snad ti potom pomůže." řekne na jeho adresu a odejde z cely. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Pozdravím bratry a vejdu do cely Yamata. Zkontroluji, zda na nás někdo kouká a pohladím ho. " Drž se pout....měl jsem ti to říct." zašeptám a pak mu pouta odemknu a nechám odemčený, ale jeho ruce tam podržím. " Příjdu si pro tebe." na to mu přejedu po ukazováčkem po dolní čelisti a zvednu mu obličej. " Tak co, stále je chceš zachránit...jen křičí či se smějou....bude to jen chvilka v porovnání s celým jejich životem." přitom se pod maskou usmívám. Některé scény si rád přehrávám zase. Naši mazlíčci jsou někdy ve smrtelné agonii tak roztomilý. Na to vstanu a odejdu, dveře nechám Yamatovi odemčené. Zkontroluji ostatní, ale ti ztichli hned, jak mě uviděli a nebo byli ještě mimo. Vejdu do cely s největším povykem. Na usmívajícího Satoshiho se jen podívám, ale nechám ho být. Mojí pozornost zajímá jen ten kluk naproti, Takanori. Příjdu k němu a kopnu ho silou tak, že mu klapne čelist a zuby vydají charakteristý zvuk stisku. " Tady se neřve." a hned na to si k němu kleknu. Zvednu Takanorimu obličej, vytáhnu malý fotáček a vyfotím si ho zepředu a taky z profilu. Pak ho jak psa poplácám po hlavě. Přejdu k Satoshimu a též jeho si pěkně vyfotím, jak z profilu, tak zepředu. Postavím se a pomalu se vydám k odchodu, když potkám dalšího z našich. Jen se mineme ve dveřích a já odejdu. Můj bratr přejde tiše k Takanorimu a jen tak, aby ho slyšel. Jen on a nikdo jiný. " Budeš mít krásnou podívanou...děkuj svým hlasivkám, my tu výhružky plníme a to do písmene." zašeptá a pak se zase sebere a odejde, aniž by se na Satoshiho podíval. " Je tu veselo, a smích je lék....snad ti potom pomůže." řekne na jeho adresu a odejde z cely. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Přestanu s tím teprve, až příjde jeden maskovaný chlap a vyfotí si a nás a pak ještě ten další. Vypadá to opravdu zajímavě. "Opravdu veselo," potvrdím slova toho, kdo na mě promluvil a zase se na chvíli rozesměju. |
| |
| Útěk Už jsem měl na jazyku další slova, když mne zarazila skupinka rváčů, kteří se během pár vteřin otočili k nám na "doporučení" cizí slečny. Nechápu, netuším co se děje, každopádně mě můj milý společník nemusí pobízet dvakrát. Dívám se hlavně pod nohy, jedna z věcí, kterou mě naučil můj krátký život, o který bych nerad přišel, ale ohlížím se i za sebe na dav. Vlasy mi padají do očí, ale nezdá se, že by mi běh vadil. Kolečka potu se ještě neobjevila a když promluvím, zní to jen trochu udýchaně. "Asi prokletí z toho krámku. Víš, co jsem říkal, třeba to vzali vážně. Druh-h-ou možností je, že jsi něco provedl?" jenže jsme celou dobu byli spolu, co by asi tak mohl provést. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Do očí mi vstoupí slzy bolesti. Až když na mě promluví, dojde mi, že je to kluk přibližně v mém věku. A říká, že mi pomůže pryč? Nevěřím mu ale přesto...přesto alespoň ta malá naděje...ale nevím kdo to je a je to zjevně jeden z těch co nás unesli... proč si nás fotí? Stulím se do klubka a už jen vzlykám. Pak ale příjde ještě někdo a pošeptá mi něco, kvůli čemu div nezačnu ječet znovu. "...mně..zabijte mně...neubližujte...Dai-chanovi..." dostanu ze sebe slabým plačtivým hlasem ale neposlouchají a odejdou z cely. Co mám dělat? Jestli ublíží Dai-chanovi bude to moje chyba.... Zaryju si nehty do kůže na tváři až se objeví krůpěje krve... Pomozte někdo...prosím... |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Do očí mi vstoupí slzy bolesti. Až když na mě promluví, dojde mi, že je to kluk přibližně v mém věku. A říká, že mi pomůže pryč? Nevěřím mu ale přesto...přesto alespoň ta malá naděje...ale nevím kdo to je a je to zjevně jeden z těch co nás unesli... proč si nás fotí? Stulím se do klubka a už jen vzlykám. Pak ale příjde ještě někdo a pošeptá mi něco, kvůli čemu div nezačnu ječet znovu. "...mně..zabijte mně...neubližujte...Dai-chanovi..." dostanu ze sebe slabým plačtivým hlasem ale neposlouchají a odejdou z cely. Co mám dělat? Jestli ublíží Dai-chanovi bude to moje chyba.... Zaryju si nehty do kůže na tváři až se objeví krůpěje krve... Pomozte někdo...prosím... |
| |
| Kuwashima Jirou, Morio Fukui Utíkáte před davem a ani jeden z vás nechápe, proč za vámi ten dav běží. Proběhnete několik uliček, několikrát zakličkujete a po tak dobré čtvr hodince běhu se ohlídnete a lidi tam nejsou. Nejspíš jste jim utekli. Oddychnete si a rozejdete se pryč. V tém na vás spadnou sítě, na každého jedna. Hned na to ze střech seskočí postavy v černém , na hlavách mají kukly a jsou jim vidět jen oči. Podle oblečení jsou to ninjové, dokonce jsou i ozbrojený a u jednoho či u jedné vidíte v ruce připravené hvězdice. Je to mžik, jen okamžik, než jsou u vás a v sítích vás chytnou. " Dobrou zlatíčka." poznamená nejbližší hrubým hlubokým hlasem, v kterém není nic, ani náznak nějaké pocitu. Hlas je jako nějakého robota, jen né strojený. Na to dostane ránu do zátylku a před očima máte černo. Proberete se v kamenném žaláři, nebo spíš cele. Na podlaze jsou kameny, studí a to i přes vaše oblečení. Stále se vám trochu motá hlava z omráčení a z látek, co nato únosci použili. Ruce jsou spoutaný těžkými okovy, které mají jen omezený rozsah díky krátkému řetězu. Sedíte naproti sobě, a i přes blízkost se k sobě nedostanete. Po zdi v rohu teče tiše voda. |
| |
| Město - někde - vězení "Já nic neprovedl! Vždyť jsem pořád s tebou!"bráním se a dál běžím. Nakonec jsme je asi setřásli, oddychl jsem si. "Jsou pryč... co je tohle za město, ježiš že nás tu nahání jak zvířata?"zhluboka se nadechnu. Pak, ale vykřiknu když se na nás snese síť "Co to.... co to děláte! Nic jsme neudělali..."třeštím oči na ninji. Ale pak nás uhodili a já omdlel. Když jsem znovu otevřel oči, trochu se mi motala hlava. Potřesu s ní a chci se dotknout obličeje, ale pak poznám že mám pouta. "Cože?"zhlédnu a znovu vytřeštím oči. Rozhlédnu se, byl... byli jsme v nějaké zatuchlé cele, na řetězech! "Proboha!"všimnu si Jiroua "Jiroue? Žiješ?"zeptám se hned a znovu se rozhlédnu. Začal jsem se chvět strachy, nechápal jsem co se to děje. Proč tu jsme? Měl jsem hrozný strach, vzpomněl jsem si na ten dav na ninji. Do očí se mi nahrnuli slzy, chtěl jsem pryč! Hned! Začnu škubat za řetězy, pokoušel jsem se vykroutit ruce ven z toho železného sevření. "Pomoc!"vykřiknu zoufale div jsem se nerozbrečel. |
| |
| Město - někde - vězení Už nic nepovídám a raději běžím, situaci stejně neodlehčím, na to je příliš vážná a divná, takže šetřím dech. Když už se konečně zdá, že si můžeme vydechnout a nabrat síly - začínám mít hlad a hlavně žízeň - stane se něco, co bych nečekal ani ve snu. Možná jiným způsobem, ale stejně bych snil spíše o autě a mém mrtvém těle, než o zajetí ninji do sítí. Vykřiknu jednu dvě nadávky, snažím se vyprostit ze sítě, ale marně. Pak je už jen tma. O moc lepší to není ani po probuzení. Oči otevřu jen na chvíli, ovšem hlava mě bolí a vidím jen samé mžitky, k tomu hlad, dělá se mi z toho na zvracení. Studené okovy z počátku nevnímám. Zato však slyším Moria, nebo si aspoň myslím, že je to on. Oči zavřené, tělo nehybné, v jakémsi polospánku. "J-jsem tady," vykoktám, pevně sevřu víčka k sobě a otevřu oči. Je to bolestivá rána pro mozek. Cítím, jak jsem ztuhlý a vnímám už i okovy na svých zápěstích. "Morio? Co se-," pomalu se posadím, všechno mě bolí. Několikrát zamrkám a rozhlédnu se kolem sebe, víc vyděšený jsem ještě v životě nebyl. Jen žádnou paniku, klid. Ničemu to nepomůže, to víš, nepanikař. Vysvětlí se to a nikomu se nic nestane. Lítostivě se podívám na Moria, který je na tom málem hůř než já. On může aspoń křičet, kdežto mě se udělal v krku knedlík a neprojde přes něj ani hláska. Zalomcuji s pouty, jestli přece jen nepovolí. Bez úspěchu. ůDo hajzlu co má tohle znamenat!" projede mnou chvilkový záchvat hněvu, ale odezní během vteřiny po konci věty. "Jsi v pořádku? Teda.. nejsi zraněný?" |
| |
| Ve sklepení Vyjdu z cely Takanoriho a Satoshiho, kdy konečně Takanori přestal řvát. Jen Satoshi se stále směje. Projdu kolem cel a vstoupím a kontroluji, kdo je už vzhůru a kdo je ještě mimo. Zaslechnu volání o pomoc. A někdo se nám probral...tak jerovnou cvaknem. Jestli bude řvát jako ten debil vedle, tak ty fotky pak nejsou pěkný. a vyrazím k cele právě probraných nováčků, Jirou a Moria. Otevřu dveře a vstoupím. Nejdříve přistoupím a zkontroluji pouta u modrovlasého klučiny. Nejspíše to byl on, kdo tu zařval o pomoc. Dřepnu si k němu a rukou ho chytím pod krkem a stisknu tak, že mu okamžitě zastavím přístup kyslíku a on může maximálně jen lapat po dechu, ale žádný vzduch do sebe nedostane. " Nikdo ti nepomůže.Radím ti, drž hubu." promluvím přes masku a moje jediné poznání je skrz oči, které jsou chladné a bez nějakého pěkného zbarvení hnědé. Povolím krk a zatímco chytá dech, mezi prsty sevřu jeho bradu a vyfotím si ho jak zepředu, tak i z profilu. Na to od něj ustoupím. Otočím se k jeho spoluvězni a i jemu nejdřív zkontroluji pouta a hned na to ho stejně chytnu za spodní čelist a bolestivě zmáčknu. I jeho si pěkně vyfotím. " Dlouho tu nebudete, o Moria je velký zájem." poznamenám chladně cestou ven a bez dalšího vysvětlení odejdu z cely. Dál kontroluji cely. |
| |
| V cele Zadívám se na Jiroua, v očích slzy "Jsem v pořádku. Nic mi není. Bolí mě za krkem, ale to přejde."popotáhnu a podaří se mi otřít tvář o rameno. "A ty? Nejsi ty zraněný?"zeptám se, byl jsem rád, že tu je.. tedy ne nebyl. Byl bych raději, aby byl pryč, svobodný, ale při tom rád, že tu je se mnou a nejsem tu sám. Uslyším kroky "Halo?"zavolám, někdo vejde, ale hned zmlknu, když uvidím že je to nějaký zakuklený muž. Ten sem určitě nepřišel nám na pomoc. "Proč..."začnu, ale v tu chvíli mě chytí a přiškrtí mě. Vytřeštím oči a lapám po dechu, nechtěl abych křičel, začínali mě bolet plíce, ale pustil mě a já se konečně nadechl. Vyfotil si mě, nechápavě jsem se na něj díval když fotil i Jiroua, ale to co řekl mi způsobilo mrazení v zádech. Když zase odejde podívám se na Jiroua "Co... co to mělo znamenat? To... to je to... snad nějaké.... oni tu snad prodávají lidi."řeknu a znovu zaškubu řetězy. Je o mě zájem, znělo to strašně. Nechtěl jsem ani vědět co to mělo přesně znamenat. Zoufale se na Jiroua zadívám "Musíme se odtud dostat... já tu nevydržím."zapřu se nohama a snažím se osvobodit. "Pryč.... musíme pryč."zápěstí mě bolela, ale stále jsem se snažil se z nich dostat. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro Zamyslím se, ale jen krátce. "Já...rád bych měl na tebe vzpomínku...na to že si mi dovolil být tvůj kamarád...třeba i jen nějákou cetku. Pro mě by získala ceně tím spojením s tebou...to by mi stačilo. Potom už můžeme jít pryč. A taky...rád bych ti taky něco koupil..." Řeknu nakonec a doufám, že mojemu nápadu dá alespoň malou šanci. Ale potom jde stejně dál jako by mě ani neposlouchal. Nevadí mi to. Půjdu kde bude chtít. Dokud mi dovolí jít s ním. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Pohladí mě a já se jen nahnu, jak chci aby se mě dotýkal co nejdéle. Odemkne mi pouta, ale mám se jich držet a tak to hned udělám. Slíbí, že si pro mě příjde a potom mi přejede ukazováčkem po obličeji a nadzvedne mi ho. Přivřu oči a tiše vzdychnu. "Dobře..." Souhlasím a jsem ochotný čekat jak dlouho to bude potřeba. Jen pro něj. Po jeho otázce zakroutím hlavou. "Nechci...chci zachránit jen tebe..." Přiznám tiše a zlehka se zatřesu. Aniž bych si to předtím dokázal přiznat...i přes svou krutost mě Yuuto dostal. "Je tak zvláštní..." Zašeptám tiše, když odejde. Když je opravdu pryč, jen tiše sedím a čekám až si pro mě příjde. |
| |
| Cela O něco se mi uleví, když už nic jiného, jsme fyzicky jakž takž v pořádku. "Nejsem," odpovím krátce, ale mám za to, že to úplně stačí. K úsměvu se nedonutím, ani k řečem, že bude líp, vysvětlí se to a půjdeme domů, abychom se mohli přesvědčit, kdo měl v naší sázce pravdu. Jednání neznámému přihlížím s děsem v očích, ale je to přesně ten stav, kdy pro změnu něco říct chcete, ale nejde to. Své focení přejdu s klidem, i když by stačilo máchnout rukama ublížit mu, pokud by na to stačil řetěz, ale co z toho? Vždyť by mi to mohl lehce oplatit, klidně i větší silou. Během pár vteřin toho však lituji. Vyletím po něm jako vzteklý pes a zarazí mne až pouta, která se bolestivě vtisknou do kůže. "Nikdo se ho nedotkne!" zavrčím za odcházejícím, rozezlený málem k nepoznání. Střelím po Moriovi dosti zoufalým pohledem, ze kterého se pomalu vytrácí vztek a usedá hluboko ve mě. S pouty nic nesvedeme, leda bychom se jich nějakým způsobem zbavili. Ruce mám celé rozbolavělé, hlavně v ramenou a zápěstí. "Není tady něco, čím by se to dalo rozbít?" poklepu prsty o řetěz a rozhlédnu se. Je šílené doufat, že tady něco takového je. "Podlaha. Ty kameny, některým by to mohlo jít rozbít nebo alespoň poškodit," dřepnu si a pak sednu, abych mohl zkusit, co se jen dá. |
| |
| Kuwashima Jirou, Morio Fukui Jak se Morio snaží jak chce, pouta nepovolí a kamená zed je drží jako kdyby byly její součástí. Ani snaha pouta rozdrtit či rozbít o kameny nepomáhá. Samotná pouta jsou bytelná a i přes známky opotřebení své lapené oběti nepustí. Jak se blíže a pozorněji díváte po cele, všimne si, že vaše pouta mají ještě dva páry volných hned vedle vás, takže v jedné cele může být až šest lidí. A všechny vypadají chladně, opotřebeně a jedna jsou dokonce od krve na vnitřní straně, jak se někdo snažil z nich dostat. Krev je už zaschlá, ale není zrovna nejstarší. Může tu být tak tři až čtyři dny. Na zemi je ve spárch taky krev pod těmito pouty, nejspíše se tu někdo dost bránil, ale jak skončil, to si můžete jen domýšlet. Všichni Otevřou se dveře jedné z cel a ozve se jasný dívčí křik. Poznáte svojí spolužačku Miky. "Néééé, já nechci...pustte mě...no tak....kam mě to táhnete....prosííím...já nechci" Kolem vašich cel projdou dva, co Miku táhnou chodbou. Ta se vzpírá, nohama klouže po podlaze a kameny jí řežou do nohou. Několikrát zakopne, přesto se stále brání. Nakonec padne na kolena a dál je vláčena v podřepu. Celou svojí váhou těla se snaží je zastavit, ale je jí to prd platný. Za nima jde dívka, může jí být maximálně 17 let. Má dlouhé černé vlasy, po pravé tváři má dlouhou jizvou jdoucí jí od lícní kosti po krku dál. Kde končí, netušíte. Podivně se usmívá, šteluje kameru a zkouší její upravení během cesty chodbou. Otevřou se jiné dveře, pak uslyšíte jen zoufalý výkřik Miky a dveře se zavřou. Nastane ticho, na pár vteřin, která vám prostoupí až do morku kostí. Po chvili se ozve znovu šílený Satoshiho smích. |
| |
| Cela, Satoshi Jen se třesu v koutku a pláču, strach naplňuje celou mou bytost, nikoli strach o můj vlastní život ale o život mých přátel. Je klid chvíli je klid, i když každý zoufalý výkřik se mi zatíná až do morku kostí. A pak se ozve známý hlas...křičí až to skoro bolí moje zmučené tělo. Křik mojí nejlepší kamarádky.... Chci volat její jméno ale mám strach že pak jí jen ztížím její situaci...nebo Dai-chanovu. A tak jen zoufale napínám řetězy a dívám se za ní s očima zalitýma slzami, něco tiše šeptám, rychle a nesrozumitelně. Co jí udělají? Přece jí neublíží? Nesmí...nesmí jí ublížit... Prosím už rozum aby mě opustil, tohle je na mě moc, nezvládnu to nemůžu jí nijak pomoct, možná tohle bylo naposledy co jsem jí viděl a ta představa je příliš strašná než abych ji dovedl snést... V mých očích pomalu vyhasíná veškeré světlo života...pomalu se vzdávám. Na někoho křehkého jako já je tohle příliš... |
| |
| Cela Snažili jsme se něco udělat s pouty, ale nakonec jsem to vzdal. Bylo to, jako házet hrášek na zeď. Ochabnu a čekám až se mi zklidní dech, všimnu si krve "Ježiš...."zamumlám a před očima mi proběhne strašná vidina, jak nějakého chudáka tady mučili. "Zdá se... že není šance na útěk."řeknu a dívám se na Jiroua. Trhnu sebou, když uslyším křik, vytřeštím vyděšeně oči a celý se začnu chvět. Poznám Miky, zalapám po dechu "Nechte ji vy parchanti...."řeknu tiše, bál jsem se to říci nahlas. Miky křik byl strašný, udělalo se mi z toho zle, že jsem měl pocit, že budu zvracet. "Nechte ji být!"řeknu už nahlas. Co je tohle sakra za lidi? Jsou to vůbec lidi? Nejsou to netvoři v lidské podobě? |
| |
| Cela, Takanori Jen se usmívám, ale jakmile uslyším a uvidím, jak táhnou pryč tu holku, tak se mi úsměv ještě rozšíří. Opravdu je to tady zábavné, velmi. Proto se chvíli poté, kdy úplně zmizí, znovu rozesměji. Přesto to netrvá dlouho, než zase přestanu..je škoda, že to neuvidím...a možná ani neuslyším. "Měl by jsi se s tím smířit," promluvím skoro pobaveně na Takanoriho. Ostatně jako kdyby se dalo dělat něcojiného...smířit se stímhle, nebo se zbláznit. Ostrahu tady mají dostatečnou na to, aby se nedalo utéct. |
| |
| Cela,Satoshi Už ani nepláču, vypadá to, že jsem úplně mimo. Nevnímám ani Satoshiho slova, což je dobře protože jinak bych mu určitě chtěl vyškrábat oči. Mám v hlavě už jen jednu věc...chci aby si přišli pro mě, aby to se mnou skončili, protože už nepřežiju dívat se na to jak ubližují někomu z mých přátel...nebo alespoň ne se zdravým rozumem...ale ten mi tak jako tak pomalu proklouzává mezi prsty. Všechny zvuky a výkřiky nějak zanikají, i když jsem pořád při vědomí, sotva vnímám realitu. |
| |
| V cele s Moriem Marná snaha, bohužel. Ale budou i jiné možnosti, jak se pokusit o útěk.. snad. Krev mě ujistí v tom, že jsem udělal dobře, když jsem potlačil chuť jednomu z těch grázlů natáhnout. "Vždycky nějaká je, jen přijít na to kdy a jak a hlavně co udělat," povzdechnu si a zničeně promnu oči. Jen co zaslechnu dívčí křik, napadne mě jediné - Izumi. Vytřeštím oči hrůzou a útroby se mi stáhnou strachem, že je to ona. Oči brzy prozradí, že jde o Miku, ale žádná vlna úlevy nepřichází. Těžce polknu a odvrátím pohled od chodby a dění na ní, černovlásku s kamerou jsem zahlédl jen koutkem oka. Mlčím. Nevím, co je horší. Jestli to, že mě to čeká taky, ať je to co je, že to čeká Moria nebo že se to právě děje Mice. A k tomu ten Satoshiho smích! "Drž hubu!" zařvu na něj, ale v podstatě je jedno, jestli se bude smát nebo se budeme topit v tichu a nejistotě. Posunu se co nejblíž k Moriovi a zůstanu sedět na zemi, hlavu i oči skloněné k zemi. |
| |
| Karaoke-vězení Když mě ten chlap přepadne nejsem schopný se bránit. I normálně jsem dost slabý a teď s ránami po celém těle je to ještě horší. Jen co se alespoň trochu vzpamatuju z rány, snažím se zatavit bojujícího Hyuna. " Hyune počkej...nech ho napokoji, ještě se zraníš a to já nechci, " řeknu a vydám se k němu. Daleko však nedojdu, utržím totiž další ránu a ucítím nepříjemný pach omamné látky, takže se probudím až ve vlhké odporné cele a vypadám dost zmateně. Kde.... Moment, řekněte, že tu není, že utekl..., pomyslím si a rozhlídnu se po cele, při čemž z celého srdce doufám že Hyuna neuvidím, ale jen co zaostřím zrak, bezpečně poznám postavu přede mnou. " Hyune! .. " řeknu a rychle se k němu natáhnu, ale prudký bohyb se mému tělu moc nelíbil a taky mi to dá pěkně najevo, když se ozvou vžechny mé staré rány a ještě mě brní hlava. Rychle se stáhnu zase o kousek zpátky, protože na něj stejně nedosáhnu a rozhlédnu se kolem sebe znovu, abych si pořádně prohlédnul okolí. " Ah, Taka-chan. Proč si tady taky? Co..Nejsi zraněný? " Zavolám zoufale na svého nejlepšího kamaráda, který je teď ode mě ještě dál než Hyun. Celé tělo mě nesnesitelně bolí a palí, ale nemůžu s tím teď nic dělat, takže se raděj soustžedím na svého kamaráda, který je ten poslední, koho bych tu chtěl vidět. |
| |
| Karaoke- cela Dojdeme do karaoke klubu, kde na Daisukeho zaútočí nějaký opilec. Ihned se na něj vrhnu a slízne od mě dobrých pár dobře mířených ran, než odtáhne. Jak se však ohlídnu, Daisuke nikde není. Začnu panikařit a vylítnu z klubu. " Dai-chan....Dai-chan? volám jak venku, tak i potom v klubu. Najednou se přede mnou objeví nějaká osoba v černém. Zadívám se na ní a chci se jí zeptat, zda neviděla Daisukeho, když mě pohltí tma. Netuším, jak rychle se tu vzala. Proberu se až když mě zavolá Daisuke. Zabručím. " Dai-chan?" zašeptám a pomalu začnu otvírat oči. Natáhnu se po hlavě, která mě bolí. Nahmatám ránu, ale hlas Daisukeho se mi nelíbí. " Co tolik...?" začnu otázku a pak se mi zaostří vidění a já spatřím Daisukeho v řetězech. " Bože...Daisuke." vykřiknu a vylítnu za ním, ale teprve ted zjistím, že i já jsem spoutaný a tak mě pouta zarazí, jinak bych si asi sám namlátil čumák. Zvednu se a začnu se rozhlížet. " Tohle musí být nějaký blbý vtip....co to má být. ...Sakra....puste Dai-chana....vždyt je zraněný....co...co tohle je za blbý vtip." rozčiluji se a snažím se uvolnit. Po chvili snažení a křičení však zmlknu a zadívám se na Daisukeho. Natáhnu k němu ruku a snažím se ho dotknout. " To bude dobrý...dostanu tě odtud...šetři se...ano? Dai-chan...prosím...věř mi...já..já něco vymyslím." dívám se na něj a pak začnu hledat po kapse mobil. Bohužel žádný nemám a vztekle jen křiknu do prostoru. " Svi*ě zlodějský...vratte mi mobil." i když je jasný, že je to jen fráze, nemohl jsem si to odpustit. Pak se už jen natahuji a tiše mluvím na Daisukeho. " Bude to dobrý....nepoddávej se tomu...všechno bude dobrý...je to jen blbý vtip...musí být..něco jako jsme byli svázaný..to víš, naši prdlý kantoři." snažím se ho uklidnit, i když v mysli mám podezření, že tohle je i na učitele moc drsný. |
| |
| cela Je mi jasné, že se mě Hyun snaží jen utěšit, protože tohle by nenapadlo ani naše učitele. Vím naprosto jistě, že to není jen vtip, ale věnuju Hyunovi alespopň krátký úsměv, i když je mi z toho všeho do pláče. " Díky..Já..to nějak zvládnu. Jenom to nechápu....Proč nás tu drží? " Položím otázku, přesto že vím, že odpovědi se mi asi nedostane, neboť na ni asi nikdo nemá odpověď. Jsem čím dál nervoznější, takže po chvíli, aniž bych si to uvědomil, skončím schovaný v koutě a nehty zarývám do hrudníku, takže znovu otevřu staré rány a ty začnou krvácet. Když jsem byl malý a měl strach z matky, schoval jsem se a tak nějak jsem to podvědomě dělal asi abych si vykompenzoval psychycký stres, kterého mám teď nad hlavu a musím se ho nějak zbavit. |
| |
| Cela Daisuke se na mě usměje a snaží se, abych se tím netrápil, že to zvládne. Jenže na jeho otázku nedovedu odpověd a tak se jen stáhnu a dívám se na Daisukeho. " Netuším, Dai-chan...ale já...já nás z toho dostanu." řeknu a znova ho přesvědčuji. Pak však vidím, jak si ubližuje a jeho rány znova krvácí. "Dai-chan....Dai-chan....no tak..slyšíš mě..přestan..prosím...přestan....házej po mě kameny....nadávej mi..ale neubližuj si, prosím, Dai-chan....už tak jsi zraněný....Dai-chan..přestan" přestávám se kontrolovat a křičím na něj, trhám řetězy a snažím se k němu dostat. Aspon o kousek blíž, aspon se ho dotknout. Nechci, aby si ubližoval, a každá jeho nová i nově otevřená rána mě bolí víc než jeho. |
| |
| Cela Chvíli trvá než se ke mě Hyunovo volání donese, protože jsem myšlenkama někde jinde. Podívám se na triko, které je teď zbarveno do červena a konečně si uvědomím proč na mě volal. Rychle si začnu třít ruce o zem, abych je očistil od krve. " Promiň...už to neudělám. Občas jsem to dělal jako malý, když na mě máma křičela, ale v jedenácti jsem s tím přestal...já jen...nejspíš je toho na mě moc...ani jsem si to neuvědomil, " řeknu a znovu se pokusím o úsměv, protože teď vypadá zoufalejší než jsem já. |
| |
| V cele s Jirouem Také skloním hlavu, stisknu pevně ústa a stejně tak i oči. Vzdychnu a znovu pohlédnu na Jiroua, přisunu se také k němu co nejblíže "To bude dobré, Jiroue."řeknu tiše. "Mi se odtud dostaneme."natáhnu k němu ruku, ale dosáhnu jen konečky prstů na jeho rameno. Znovu si otřu tvář do ramene "Jiroue... musím ti říci... že tě mám rád. Hodně rád. A jsi jeden z mích nejlepších přátel."svěřil jsem se mu. Možná že později třeba už nebudu mít možnost se mu svěřit. |
| |
| Cela Po nějaké době se vzpamatuje, ale už je od krve a já na něj hledím a on mi vysvětluje, proč to udělal. " Dai-chan....nejsi doma..já nás z toho dostanu..slyšíš...soustřed se nato....já nás odtud dostanu..nikdo ti neublíží...jasný...nikdo...věř mi." volám na něj a i když se usměje, stále se k němu snažím dostat. Jak jsem u kousek od něj, natahuji k němu prsty a pouta jsou natáhnutá k prasknutí. " Neubližuj si..prosím...radši..zkus...jestli...se mě nedotkneš....aby jsi věděl, že jsem s tebou." zkouším ho přesvědčit. |
| |
| V cele s Moriem Na tváři se mi mihne úsměv, v očích se objeví bojovnost. "Věřím tomu," ale v duchu si musím přiznat, že jak se ve mě střídají pocity, za chvíli tomu nebudu věřit. Pak zase ano, jako na horské dráze. I já natáhnu ruce, ale zdrženlivě, unaveně. Jenže při tom "vyznání" se můj obličej změnil v kámen a já uhnul pohledem. Jako z nějakého filmu. "Nemluv. Řekneš mi to, až budeme venku. Třeba ti pak k tomu něco řeknu i já," další přelétavý úsměv. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro "Tak ty chceš cetku.Na znamení přátelství tohle není třeba." Otočím se.Rozejdu se k městu.Nesvolil jsem nic slovně,jen kroky. Cetku.Co tak můžu dostat?Náramek?Sošku.June,zklamal jsi mě. Neprojevuju radost.Nic,dál jdu k městu.Vyjdeme ze zahrady,mezi domy,obchody.Zastavím se. "Tak veď" Nechám Juna mě vést do obchodu pro cetku. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro Řekne že na přátelství není nutná žádná cetka. Potom se rozejde a nechá mě ať ho vedu. Ale po chvíli co přemýšlím, ho chytnu zaruku. "Počkej...já..máš pravdu. Přátelství nepotřebuje žádnou cetku. Já jen...někdy mi příjde, že by ses mě raději zbavil...a já chci aby si nějákým způsobem na mě pamatoval víš...protože já tě obdivuju, už nějákou chvíli a to že by sis na mě pamatoval by mě potěšilo." Mluvím tiše a klopím zrak. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Než Kuro stačí odpovědět, odněkud přilítne šipka a zabodne se Kurovi do krku. Uspávací látka působí rychle, ale Kuro má ještě dost sil a bude trvat asi pět minut, než ho látka složí. Kolem vás se vynoří postavy celé v černém, celkem jich je šest. Čtyři mají tasené katany a další dva hlídají a v ruce mají připravené hvězdice. Pomalu se přibližují a než Juna si všímají Kura. Vypadá to, že se to bez boje neobejde. Bojujete chvili, nebo spíš Kuro odráží jejich rány, zatímco je oba drží pospolu ,aby ani Jun nemohl uniknout a jak se o to pokusi, vždy se kolem něj mihne hvězdice a nejbližší bojovnik ho ohrožuje katanou. Látka v Kurovi působí a s každým jeho pohybem rychleji se dostává do krve, až Kuro odpadne na zem. V tu chvili se vrhnout i na Juna a toho jen uspají jemněji. Nejdříve mu přiloží katanu k hrdlu a pak mu přiloží kapesník k nosu, dokud neztratí vědomí. Proberete se v kamenném žaláři, nebo spíš cele. Na podlaze jsou kameny, studí a to i přes vaše oblečení. Stále se vám trochu motá hlava z látek, co nat o únosci použili.První se probere Jun, Kuro nevnímá a až se probere, bude stále mimo kvůli látce, co stále působí a oblbuje ho. Ruce jsou spoutaný těžkými okovy, které mají jen omezený rozsah díky krátkému řetězu. Sedíte naproti sobě, a i přes blízkost se k sobě nedostanete. Po zdi v rohu teče tiše voda. Jste společně v cele s Kuwashimou Jirou a Moriem Fukuiem. Kdy Jun je kus od Moria na stejné straně a Kuro je hned u dveří na straně, co je Jirou. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Než Kuro stačí odpovědět, odněkud přilítne šipka a zabodne se Kurovi do krku. Uspávací látka působí rychle, ale Kuro má ještě dost sil a bude trvat asi pět minut, než ho látka složí. Kolem vás se vynoří postavy celé v černém, celkem jich je šest. Čtyři mají tasené katany a další dva hlídají a v ruce mají připravené hvězdice. Pomalu se přibližují a než Juna si všímají Kura. Vypadá to, že se to bez boje neobejde. Bojujete chvili, nebo spíš Kuro odráží jejich rány, zatímco je oba drží pospolu ,aby ani Jun nemohl uniknout a jak se o to pokusi, vždy se kolem něj mihne hvězdice a nejbližší bojovnik ho ohrožuje katanou. Látka v Kurovi působí a s každým jeho pohybem rychleji se dostává do krve, až Kuro odpadne na zem. V tu chvili se vrhnout i na Juna a toho jen uspají jemněji. Nejdříve mu přiloží katanu k hrdlu a pak mu přiloží kapesník k nosu, dokud neztratí vědomí. Proberete se v kamenném žaláři, nebo spíš cele. Na podlaze jsou kameny, studí a to i přes vaše oblečení. Stále se vám trochu motá hlava z látek, co nat o únosci použili.První se probere Jun, Kuro nevnímá a až se probere, bude stále mimo kvůli látce, co stále působí a oblbuje ho. Ruce jsou spoutaný těžkými okovy, které mají jen omezený rozsah díky krátkému řetězu. Sedíte naproti sobě, a i přes blízkost se k sobě nedostanete. Po zdi v rohu teče tiše voda. Jste společně v cele s Kuwashimou Jirou a Moriem Fukuiem. Kdy Jun je kus od Moria na stejné straně a Kuro je hned u dveří na straně, co je Jirou. |
| |
| Cela Otevřou se dveře. Nevyjde z nich Miky, ani ta dívka s kamerou. Vypadá to, jako kdyby tu ani nebyla. Místo toho jdou jiný, i když pro vás asi stejný. Vejdou do cely, kde je Morio a Jirou a tam na kamennou zem položí další omráčené spolužáky, Juna a Kura. Juna připoutají k poutům na stejné straně, co je Morio a Kura dají na pouta od krve, hned u dveří na straně Jiroua. Oba jsou ještě mimo, i když už víte, že se po nějaké době proberou. Nindžové přitom neřeknou jediné slovo, počínají si obratně, jako by to dělali denně, Pouta zaklapnou a oni jen zkountrolují pohledem vás. Nevšímají si vašich výkřiků, nadávek či zlých pohledů a zase odejdou. Nechávají vás dál v nejistotě. |
| |
| Cela Chtěl jsem Jirouovi toho říci více, ale zadržel mě. Že mu to mám říct až budeme svobodní a třeba.... bylo by možné... že by ke mě také něco cítil? Srdce se mi rychleji rozbuší, ale ne tentokrát strachem ale vzrušením. Ale už mlčím, dokonce jsem začali podřimovat, když mě probudilo jak se otevřeli dveře. Zvednu prudce hlavu, už jsem si myslel, že si pro nás přišli, ale ne... přivedli další dva. Naše spolužáky! Mlčím dokud Ninjové neodejdou a znovu si Juna a Kura prohlédnu. Zdají se být v pořádku, jen mimo. Pohlédnu na Jiroua "Zdá se... zdá se, že unáší jen studenty z naší školy."řeknu roztřeseně "Co když... co když... je tohle nějaký... obchod s lidmi? Co když... nás prodají nějakým.... magorům."zachvěji se vyděšeně. |
| |
| Chci ještě Kurovi něco moc důležitého říct, ale jen tak z čista jasna se kolem nás objeví nějácí ninjové. "Kuro...Kuro seš v pořádku?" Zeptám se ho, protože jsem moc dobře viděl jak ho zasáhla šipka. Postavím se k němu a jsem otočený zády k těm jeho. "Hele...že je zvládneš...já vím že jo...sakra...nemám ti jak pomoct." Zakleju a kdykoliv se ke mě někdo přiblíží, snažím se ho odehnat výkopem. Něco málo přece jen umím. Ale potom přece jen vypadá, že na Kura působí ta šipka a on po chvíli zůstane ležet na zemi. Chci se k němu vrhnout a vzít si jeho katanu, abych byl taky k něčemu, ale jen co se jí dotknu ucítím čepel na svém krku a kapesník na nose. "Sakra..." Zakleju jen tiše, pustím katanu, ale potom chytnu Kura pevně za ruku. Pak už omdlím. Proberu se v cele. Chvíli se mi motá hlava, ale jen co se trochu vzpamatuju rozhlížím se po Kurovi. Sedí kousek naproti mě, ale když chci jít k němu zadrží mě řetězy. Tehdy si teprvě uvědomím, že jsme spoutaný. "Kuro?" Kuro je pořád v bezvědomí,ale všimnu si, že je někdo vedle něj. "Jirou?" Zeptám se protože se mi trochu rozostřuje vidění, ale snad to bude za chvíli v pořádku. Potom se kouknu vedle sebe. Tu modrou nejde nepoznat. "Morio...tedy...to je setkání. Ti chlápci nemají smysl pro design...neber si to osobně, ale modrá se k růžové moc nehodí..." Řeknu tiše. Vím, že tu teď na tohle není ani náhodou vhodný okamžik, ale musím se trochu uvolnit. |
| |
| Jun jde chvíli,zastaví se.Zastavím taky.Hovoří o tom,jak mě obdivuje.Než stačím odpovědět,pocítím šipku v kůži.Ihned jí vytáhnu,katana je v ruce. "Uteč!" Vykřiknu na Juna.Postavím se do bojové pozice před jejich objevením.Jun zůstane. Uteč,proč neutíkáš?Nesmí tě zabít.Nesmí.Kvůli mě ne. Situace vypadá bledě.Bojuji,odrážím jejich rány.Ode mě,od Juna.Držím je ve vzdálenosti.Látka působí.Mlží se mi vidění.Nepřestávám bojovat,pohyby jsou nepřesné.Nepřestanu do tmy.Dál nic nevím. Vnímám chlad.Nedokáži otevřít oči.Trhnu rukou,zarazí se.Nedokáži si to spojit s ničím.Pokus opakuju.Stejná odezva.Otevřu oči,mlha.Vidím růžovou. "Jun?" Zeptám se šeptem.Snažím se postavit.Padnu zády na zeď.Vše se točí,nedokážu zaostřit.Zavřu oči. Co se to děje?Nezabili mě?Juna vzali?Proč?On není na seznamu. Rukou se opřu o zeď.Prsty se zaboří do spár. Kamen?Sklep?To nejsou oni. Trhnu rukou.Ozve se řetěz.Další záraz v pohybu. Spoutaný.K čemu?Co se to tu děje? Otevřu oči,lépe vidím.Poznám další osoby.Hlava se stále motá,nerozeznávám slova.Rukou se chci dotknout místa vpichu,netrefím se.Narazím znova na kámen.Zavřu oči.Nedovedu se soustředit.Zatím. |
| |
| Věimnu si, že se Kuro probral, když vysloví moje jméno. Hned se na něj otočím. "Jsem tady, Kuro...snad sis opravdu nemyslel, že uteču..." Řeknu tiše, ale v mojem hlase je slyšet úleva, jak jsem rád, že se probral a vypadá relativně v pořádku. Všimnu si, co dělá a jak se zkouší postavit. "Odpočívej. Raději teď chvíli nic nedělej, dokud ti nebude líp." Doporučím mu tiše. Potom jen sedím a pozoruju ho. Snažím se zjistit, jestli je opravdu v pořádku. |
| |
| Procházím cely, vždy jednou za čas a doplnuji dokumentaci. A taky kontroluji, jak na tom kdo je. Vejdu do cely, kde je Daisuke a Hyun. Nejdříve je musím od sebe odstrčit, Hyunovi vrazím ránu, aby se přestal natahovat a pak ho pěkně vyfotím. Kdyby se bráníl, dostane ještě jednu. Pak se otočím na Daisukeho a i jeho vyfotím. Jen co si všimnu jeho trika, přes protesty mu ho vyhrnu. " Blbe, jen to pak bude horší." řeknu a strhnu z něj ty zakrvácený hadry. Otřu krev do zbytků z jeho oblečení a pak to vyfotím, jak je podrápaný. I když se on bránil, dostane taky ode mě pořádnou ránu. Pak jejich celu opustím a vydám se dál. Vyfotím i jejich mladého učitele, který se vzpírá a dokonce na mě řve něco o právech a tak i on dostane lekci, aby byl zticha. Jen mu otřu krev tekoucí z nosu, než si ho vyfotím. Další cela je zpátky k Moriovi, protože jsou tu nováčci. Nejdříve dojdu k růžovovlasému a prohlídnu mu oči a barvu dásní. Hned na to ho vyfotím. I přes protesty ho zklidním. Pak se otočím a přijdu ke Kurovi, který je stále mimo. Zkontroluji mu oči, jak vnímá a vidím, že je ještě mimo. Prstem jezdím před jeho obličejem, ale on jakoby ho snad neviděl. Poplácám ho a pak i jeho vyfotím. Vstanu a odejdu. Moje práce skončila, ale vím, že než příjdou na řadu, navštíví je někdo od nás ještě několikrát. Už kvůli komplikacím, co máme kvůli Junovi a Kurovi. |
| |
| Cela Na táhnu se k Hyunovi, ale vzápětí zase trochu ucuknu. " Promiň...zašpinil bych tě od krve. Budu v pořádku, " snažím se ho uklidnit a snad se i chvíli rozmýšlím jestli se nemám znova pokusit se ho dotknout, ale uslyším cvaknutí zámku a vidím někoho vejít do cely, takže na to rychle zapomenu. Hyun dostane ránu za to že je moc blízko. Hey!... Chci útočníkovi něco říct, protože se mi to vůbec nelíbí, ale ani se nenaděju a mladík stojí u mě. Samozřejmě se bráním, když mi chce vyhrnout triko, ale dostanu ránu, a to mě od jakéhokoli dalšího vzdoru odradí, protože nevím kolik ran bych byl ještě schopný snést už tak jsem v dost špatném stavu. " Jsi v pořádku? " Zeptám se potichu Hyuna, když si nás mladík vyfotí a opustí celu. |
| |
| Cela Natahuji se k Daisukemu, ale on ucukne. Nevzdávám se a stále držím ruku nataženou. " Mě to nevadí.....prosím..dotkni se mě...aspon trochu." a usměji se zoufale, protože ho vidím přemýšlet. Než však se stihne natáhnout, vejde nějaký z těch únosců a dostanu ránu. Padnu zpátky na své místo a ten dotyčný si mě začne fotit. Bráním se a uhybám, nechci být vyfocený, ale dostanu další ránu a ta už držím. Jak se však přesune k Daisukemu a vidím, že ho taky praštil , vyletím a jen o kousek ho netrefím. " Nech ho být...jasný..šmejde...nemlat ho..co mu to děláš..nech ho..jak..jak to myslíš, horší?" ale on si i Daisukeho vyfotí a odchází. Zírám na něj a nakonec začnu prosit. " Prosím...nechte mě ho ošetřit..prosím..on mě potřebuje." ale on odejde ani se neotočí. Hlava klesne a vztekle trhnu pouty. "Jo jsem..něco vydržím..ale ty ne...a oni tě ani neošetří...já..já bych rád, ale nedošáhnu na tebe...Dai-chan...já..musím nás dostat odtud co nejdřív. " a tak se otočím a začnu škrábat zed v místě, kde jsou pouta zapuštěný do kamene. Snažím se je vyviklat a nebo nějak jinak dostat ze zdi a tím se uvolnit. |
| |
| Cela – Morio, Kuro, Jun "To je možné," Potvrdím nerad a bojím se, že Moria vyděsím víc, než chci. Už se zase mračím, jak se zdá, jsme tady snad už všichni. "Možná ale ne, uvidíme. Nic lepšího dělat nemůžeme, už jsme to zkoušeli," Smutně se na něj usměji a pohledem se zdržím déle, než je u mě obvyklé. Jestli se Moriovi něco stane, budu si to vyčítat do konce života, což by přitom, co se tady děje, nemuselo být zase tak dlouho. Když se Jun probere a osloví mě, kývnu mu na pozdrav. Jeho poznámka mě pobaví, ale ne natolik, abych se usmál. Místo toho znovu zabloudím pohledem k Moriovi. Kdybychom zůstali v táboře, třeba by se tohle nestalo. napadne mě, ale zdá se mi to jako hloupost. Jestli jim jde skutečně o studenty naší třídy, nebo školy, věku.. pak se ani ti z tábora neztratili jen tak. Na naše věznitele, kteří se sem tam objevují, se dívám s odporem a notnou dávkou vzteku, ale znovu nedivočím. Jednou to mě i mým zápěstím bohatě stačilo. |
| |
| Cela - Jirou, Kuro, Jun Vzdychnu a sklopím oči k podlaze, začínal mě z toho sezení bolet zadek, tak jsem se začal vrtět, abych aspoň měl trochu pohodlí, když už nic jiného. Znovu k němu zvednu smutné oči "Třeba až nás budou odvádět.... třeba se nám podaří jim utéci."stisknu rty. V obličeji jsem byl bledý, ale jinak jsem se relativně udržoval v klidu. Jun se probral a pronesl nějakou asi vtipnou poznámku, ale mě do smíchu nebylo. Ani trochu. Podívám se na něj "No... myslím, že můžeš být klidný. Dřív nebo později si některého z nás odvedou. Tak si tu budeš moci křiklavou barvou vlasů strašit dál sám."řeknu mdle. Znovu se objevil se ten, ten co mě předtím škrtil. Odtáhl jsem se od něj co nejdále to šlo, naštěstí jsem ho tentokrát nezajímal a ulevilo se mi. Pohlédnu na Kuroa, který se pomalu probírá, ale pomalu a tak je spíš víc mimo než při vědomí. |
| |
| Nerozumím.Hlas znám. Jun.Je tady.Proč ho nenechají.Kdo jsou ostatní? Oči stále zavřené.Soustředím myšlenky.Snažím se rozeznávat hlasy.Slyším jen Juna. Proč nemluví.Nemůžou.Nechtějí?Kde to jsme? Zaslechnu dveře. Někdo vešel.Neslyším kroky.Otevřu oči.Stín je u Juna.Snažím se zaostřit, stále to nejde. Kdo je to?Co mu chce?Nechte ho! Stín se přiblíží.Dotkne se mě.Něco se pohybuje přede mnou,reakce jsou pomalé.Hýbe mi s hlavou.Zavřu oči.Poplácá mě,oženu se.Ruka mine,řetěz zachrastí.Zmizí.Opřu se,dýchám.Malátnost mizí. Jo,bude to lepší.Jen co uvidím,bude to lepší. Po nějaké době vnímám.Otevřu oči.Spatřím ostatní. "Kdo jsou naši únosci?" Ozve se moje přímá a jasná otázka.Moje první rozumná věta. |
| |
| Usměju se ztěžka na Moria. "Stejně mě vždycky zajímalo, jak často tobarvíš...ještě častěji než já nebo ne..." Řeknu jako by se nic nedělo a my nebyli připoutaní v nějáké cele. Potřebuju se z toho dostat...jinak bude zle. Potom někdo příjde. Jde nejdřív ke mě a jak ke mě míří ruka, tak se pokusím uhnout. Ale moje reakce jsou pomalé a tak mě chytne a já přemýšlím co udělá. Ale jen mi prohlíží pusu a oči. Potom se ušklíbnu a podívám se něj. "Víte to, co?" Řeknu tiše, protože mi došlo co dělá. Vytáhne foťák a tak se mu na fotkách začnu ksichtit. Spíše jen tak jemu naschvál než aby mě to bavilo a smál jsme se tomu. Dojde ke Kurovi. Sleduju, co dělá a tisknu pěsti. Zkus mu něco udělat a já ti potom ukážu zač je toho loket... Naštěstí mu nic neudělá a jen odejde. Potom Kuro poprvé pořádně promluví. "To netuším...ale mám takový pocit že mohli za ty včerejší lidi, co zmizeli...vůbec bych se nehádal kdyby mi někdo řekl, že tu nakonec skončí celá třída i s učiteli." Řeknu tiše a pozoruju Kura. |
| |
| Jun odpoví.Zamyslím se. Celá třída.I učitele.Docela mu to přeju.Neměl mi vyhrožovat.Teď zkusí to,co jsem si prožil dřív já.Není to nic příjemného. "Dobře.Celá třída,učitelé.Nelíbí se mi to.Tolik lidí není dobrý znamení." Řeknu svůj názor.Otočím se na pouta. "Starý typ.Neměl by to být problém.June hlídej." Rozkážu mu.Hned na to šáhnu pod rolák.Pod oblečením mám své poklady.Vytáhnu přívěšek.Opřu se o zeď.Natahuji ho,tvořím drát.Hned na to zkouším pouta uvolnit. |
| |
| Vypadá to, že teď už je Kuro úplně v pořádku. Přikývnu. Moc lidi to není dobré. "A cítíš to?" Zeptám se tiše. Pach krve znám dost dobře abych ho teď nepoznal. "Asi nepotřebujou všechny...nebo alespoň ne na dlouho." Řeknu tiše a potom ho pozoruju. Musím se tiše zasmát, jak vidím co dělá. Budete mít velký problém....šmejdi. Směju se potichu a kývnu Kurovi. Otočím se ke dveřím a tiše poslouchám. Nedochází mi, že je šance, že mě tady nechá. Věřím Kurovi a tohle mě ani nenapadne. Po chvíli se ale zarazím. Uvědomím si najednou děsivou věc. Necítím prsty...nemůžu jima pohnout! Vyděšeně se dívám na svoje ruce a ostatní můžou vidět můj pohled, ale neví co cítím. Do hajzlu...teď ne...teď ne... Po chvíli už mám ale docela jiný problém. "Kuro...rychle to schovej...dělej...!" Zakřičím rychle. Stáhnu nohy pod sebe a rychle si kleknu. V další chvíli už se dávím vlastní krví, která chce ven. Chvíli zvracím krev a potom je asi čtvrt minuty klid, než začnu zvracet znova. Kuckám a prskám krev kolem sebe. |
| |
| Cela - Jirou, Kuro, Jun Posunu se ještě kousek blíž Moriovi a je mi jedno, kdo tu snahu zaznamená nebo ne. Nechci být sám a teď pocit osamocenosti mám, přesně jako doma.. jenže tam nikdy nebyl žádný modrovlásek, kterého bych mohl trápit a pomáhat zároveň. "Nandáme jim to, co nám síly budou stačit," poprvé se opravdu usměji a je to krutý úsměv, vyvolaný čistě na touze po pomstě. Na Kurovy dotazy neodpovídám, Jun mu rozumí líp než já a z jeho úst snad všechno i líp přijme. Nevím, ani se mi moc mluvit nechce. Zaujme mne však jeho vynalézavost, kdy se pokouší dostat z pout pomocí přívěšku, či co to je. Dost dobře na něj nevidím a vrhne tázavý pohled na Moria. Jenže vzápětí jsem nepřímo nucen hledět na dávícího se Juna, který - vytřeštím oči a pootevřu ústa v němém výkřiku zděšení - zvrací krev. Nic jiného to být nemůže. "Co je mu? Kruci, co mu je?" přestanu si všímat Moria a bezmocně hledím na Junovo trápení. |
| |
| Cela Na Hyunovu prosbu, aby mě mohl ošetřit mladík nijak nezareagoval, což mě ani moc nepřekvapilo, protože to asi nebude zrovna přátelský typ. " To je dobré..Já to zvládnu. Neměl bys mít větší strach o sebe než o mě? Já už jsem na bolest celkem zvyklý, " řeknu, abych ho alespoň trochu uklidnil. Jsem opravdu rád, že Hyun není nijak vážně zraněný, protože to by bylo ještě horší utrpení než prožívám teď. Po nějaké době se trošičku uklidním. Jsem dost vyčerpaný azmatený, takže se opřu o studenou zeď, abych si odpočinul a schladil rány. " No nevím jestli to povolí...možná by sis měl radši taky odpočinout..třeba nás pak napadne nějaký plán na útěk, řeknu, i když sám nevěřím, že by se nám mohlo podařit dostat se z takovéhle věznice vlastními silami. |
| |
| Cela Zarývám nehty do zdi a snažím se dostat někam, kde bych našel místo a pouta vyvyklal. Uslyším Daisukeho a jen se na něj otočím. " Ne....já se o sebe nebojím....ale o tebe....jsi zranovaný životem a oni nemusí přidělávat další tvojí bolest...a rád bych věřil, že vydržíš, ale ....mám strach, že tvá matka tvé tělo zhuntovala tak, že .....prostě tě mám rád a nedopustím, aby se tě kdokoliv z nich jen ještě dotknul." vyjedu a vztekle trhnu pouty. Ani se to neposune a tak začnu dál skřábat, až mám prsty od krve. Zapírám se nohama, snažím se to vyškubnout, ale příjde mi to po chvili jako marná práce. Posadím se a smutně se zadívám na Daisukeho. " Ještě...slyšel jsem, že když si vykloubíš palec, dostaneš se z pout.....já...já to zkusím." řeknu a zadívám se na svůj palec. Připravuji se na bolest a jsem ochotný to podstoupit, abych odtud Daisukeho dostal. |
| |
| Cela Dost se mi uleví, když to Hyun konečně vzdá, protože má už celé rozedrané ruce a stejně to k ničemu nevede. Chvíli jen sedím a jen tak Hyuna pozoruju, ale jak vyslový svůj další plán jak se dostat z pot cuknu sebou. " To ať tě ani nenapadne. Jestli se o to jen pokusíš začnu křičet, takže určitě někdo příjde...sice nejspíš dostaneme ránu oba, ale to je mi jedno, takže to rychle pusť z hlavy, " řeknu, připravený a odhodlaný trochu procvičit své hlasivky. |
| |
| Cela Jsem připravený a natáhnu ruku tak, abych s ní mířil zdí na palec a mohl třísknout. Daisuke promluví a tak se na něj otočím a dívám se na něj, zda to myslí vážně. " Ne....nekřič prosím....já....zkusim vymyslet něco jiného...ale nesmí se tě nikdo dotknout." řeknu jasně a zase se posadím. Opřu se o zed a dívám se na něj. " Bolí mě tě takto vidět, jsi moc zraněný a já ti nemůžu pomoct...sakra."L zakleji a trhnu řetězy. Chci mu pomoci a nemůžu. |
| |
| Cela Jsem rád, že to zabralo a odradil jsem ho, protože bych ho nechtěl vidět zraněného. Vůbec nevím, co mu mám říct, protože samotnému je mi jesné, že nejsem v pořádku, ale chci ho nějak uklidnit, jelikož to, že se bude takhle strasovat mu akorát uškodí a nám to nepomůže. " No tak...zamoměň na to. Zkus to brát z té lepší stránky...Ještě žiju, nebo ne? To je důležité, " řeknu nakonec a usměju se na něj. |
| |
| Snaží se mě uklidnit, ale jeho slova ve mě rozlívají větší vztek. Znova trhnu řetězy, jak se k němu snažím dostat. " To jako myslíš vážně......lepší stránka.? Já jsem rád, že jsi naživu, ale chci, aby jsi byl zdravý a plný síly a smíchu....né tady v poutech, kdy krvácíč....Dai-chan...já tě mám rád..hodně rád...proto...proto tě ošetřuji tak...tak jak víš." hovořím k němu a klesle se na něj dívám. Znova zaškubu řetězy. " Budu křičet tak dlouho, dokud tě neošetří a nebo mě k tobě nepustí. Nebo....Dai-chan.....máš to hodně hluboké? Já....zvládl by jsi ošetření od nich a nebo počkáš na mě,...až...až se odtud dostanu?" zeptám se a dívám se na něj. Očima studuji jeho rány na těle. |
| |
| Hlídá.První pouto povolí.Pustím se do druhého.Jednám v klidu.Přesně.Zaslechnu Juna.Jeho slova upozorňují na nebezpečí.Zámec cvakne.Jsem volný.Pohlédnu na Juna.Zvrací. Krev?Tohle ne.Musí ihned pro pomoc. Drátek slouží dobře.Uvolním Juna.Je to otázka pár minut. "Vydrž.Najdeme pomoc." Chytnu Juna do náruče.Drát zůstane ležet na zemi. Musím najít pomoc.Od nich ne.Musí tu mít ošetřovnu.Neztratím tě. Zkusím dveře.Odemčeno.Otevřu,jdu hledat ošetřovnu. |
| |
| Kuro se dostane ven zrovna, když mu řeknu ať s tím přestane. Ale místo aby utekl žačne sundávat pouta mí. "Uteč...uteč sakra...já stejně umřu...." Odháním ho tiše a poprskám ho krví. Potom se znova vyzvracím a chvíli je klid. To už mě stihne odpoutat a vezme mě do náruče. Ale i přes to, že se ho chytnu ho pořád přesvědčuju, ať mě tu nechá. "Kuro...se mnou tě chytí..." Řeknu tiše. Ale fyzicky se nebráním, vím že sílu budu potřebovat. "Musíš najít moje věci....když budu mít svojí tašku, přežiju.." Řeknu mu potom, co má hledat. |
| |
| Jen Kuro vystrčí nohu na chodbu s tím, že uteče s Junem na ošetřovnu, ale hned u dveří stojí skupinka nindžů. Právě šli do cely, z které vychází. Jak ho spatří, nejzadnější se obrátí a uteče, zatímco zbytek do Kura strčí tak, že spadne zpátky do cely na podlahu i s Junem. Vyrvou mu Juna z náruče a začnou s Kurem hned v cele bojovat. Je tu ale málo místa a tak má Kuro šanci nějakého nindžu ze sebe setřást či ho zranit. Mezitím se vrátí nindža, co odběhl a ihned se ujme Juna. Má sebou pytel, na kterém je celé Junovo jméno a začne z něj vytahovat jeho osobní věci. Jak peněženku, mobil, klíče, tak i jeho první pomoc. Ihned mu nabere do injekce lék a píchne mu ho. Než se Jun stačí probrat, znova ho připoutá, ale je stále u něj a hlídá, kdyby se jeho stav zhoršoval, aby se o něj postaral. Zatímco Kuro bojuje, může dost ohrožovat i Moria s Jirou, protože cela není velká a nikdo nemá čas se moc ohlížet. Mezitím do cely vejdou čtyři muži, dva mají obleky, ale na krku je znát tetování, druhý dva jsou jen v trikách a tetování mají po krku i po rukách. Poznáte v nich Yakuzu. Jen moment se dívají na boj Kura s nindži, než vytáhnout zbraně a zamíří Kurovi na hlavu. Nindžové využíji překvapení a ihned ho zpacifikují natolik, že si musí kleknout a oni ho hlídají, zatímco členové yakuzy mu drží u hlavy stále hlavně. Vejde muž, asi tak 35 let, celý potetování, na obličeji má pár jizev, ale jinak působí celkem dobře. Jeho hlas je daloby se říct zvučný a tak to slyší všichni. Příjde ke Kurovi a zudívá se na něj. Raidon Kuro?" a aniž by čekal na odpověd, gestem ruky dá povel a dva z yakuzy Kurovi rozříznou oblečení a sundaj mu ho. Kuro má po těle podobné tetování jako ti ze zbrani, jen jeho obrazce značí smrt. Muž přejde k němu a usmívá se. " Konečně jsem tě našel. Kuro, Kuro, ty jsi mi dal. Skoro jsem na tu tvojí fintu s tím útesem skočil. A ted...zavolají mi a řeknou mi o tobě. No není to krása.....tak nakonec tu odměnu za tebe nebudu muset vyplácet cizímu, dám si jí sám i s bonusem.....Kuro,.no nekoukej tak na mě, tvůj otec udělal chybu, a jestli ne, tak já svůj slib nezruším...slíbil jsem smrt vašemu rodu a to splním....jako to tetování,co jsem vám nechal udělat, je moje slovo napořád.....škoda...byl jsi šikovný..a jsi...ty pouta, jsi dobrý...pamatuješ si ještě ty karty, naučil jsem tě dobře švindlovat....ach ano, tvému bráškovi to šlo líp... ..oh...kolik že by mu ted bylo..jako těmto...no jo, vždyt já vlastně viděl jeho tělo....ztracený mladý život za chybu jednoho člověka...škoda..bude tě škoda." a pohladí i přes jeho případný odpor Kura po vlasech. " Jsi svému otci hodně podobný....pamatuji si ho, vypadal jako ty, když u mě nastoupil." naposledy se vrátí do vzpomínek. Pak se otočí pohledem na nindži, co ho drží. " Chci ho připravit za dvě hodiny.....a tak, aby vydržel aspon dva dny.....a ne, že vám uteče." a s tím odejde a za ním i jeho muži. Nindžové poslechnou a přikývnou. Než se Kuro naděje, jeden vytáhne stříkačku a další ho drží, zatímco mu zaškrtí ruku a v praví do krve drogu. Působí skoro ihned a tak není problém Kura znova připoutat. Jen co je zase připoutaný, odejdou. Vstane i nindža od Juna, zkontroluje jeho pouta a pak tam jen nechá jeho lékarničku a vše ostatní taky odnese. |
| |
| Cela I v situaci, v jaké se zovna nacházíme, mě jeho slova potěší. " Díky..já..já tě mám taky rád, " řeknu potichu. Jeho nápad, že bude křičet se mi moc nezamlouvá. Jeden z nich už tu byl, takže kdyby mě chtěli ošetřit, už by dávno někoho poslali. " Ale ne..raděj nekřič...nejspíš by mě stejně neošetřili..akorát bysme schytali další ránu. Já to vydržím a nechám to na tobě až se odsud dostaneme, " odpovím na jeho otázku. Vážně bych byl nerad, kdyby mě ošetřoval někdo cizí. |
| |
| Cela - Jirou, Kuro, Jun Je to čím dál tím horší. Jun stále zvrací krev, Kuro se díky vlastní šikovnosti dostal z pout a během chvíle byl venku i Jun, který už však neměl sílu jít po svých. Jenže daleko nedošli a já se raději stáhnul zpět ke zdi, abych při potyčce neutržil zbytečnou ránu. Celou tu dobu kontroluji Moria alespoň pohledem. Z počátku vůbec nic nechápu, ale není zse tak těžké si to všechno domyslet. Jun je nemocný a nebude to nic příjemného, když se mu děje to, co jsme právě na vlastní oči viděli. Děsivé. Celou dobu byl mezi námi a my, tedy já určitě, neměli ani ponětí. A Kuro.. škoda mluvit. V první chvíli mám zlost na něj, neboť se chvíli zdá, že bychom zde mohli být kvůli němu, ale to je hloupost. Špatná rodina. Je zvláštní, kolik věcí se člověk dozví v jedné chvíli, když celé roky spolužáky prakticky ignoruje. "Tohle začíná být trochu moc i na mě," přiznám a svezu se zády po zdi dolů, abych se natáhl a pokud možno se zase co nejvíce přisunul k Moriovi a neušpinil se přitom od zvratků. Přece jen, stačí, že zůstanou na zemi, nemusí být všude. Zamračená grimasa z mé tváře nemizí, právě naopak. |
| |
| Vyjdu z cely.Je tam několik únosců.Napadnou mě.Spadnu zpátky do cely.Držím Juna,kryju ho vlastním tělem.Podlaha je tvrdá,hned se zvedám. Musím ho zachránit.Nedám jim ho. Peru se o Juna.Zvítězí,odrázím od sebe jejich rány.Snažím se postavím.Vidím léčení Juna,oddychnu si. Dají mu lék?Oni o něm vědí?Jak to?Já o tom nevěděl,proč mi to neřekl?Dostanu ho pryč později,až bude v pořádku. Pustím se do boje.Odrážím je od sebe,rozdávám rány.Nejbližší dostal ránu pod koleno.Druhý do obličeje,nevím kam.Jednoho odrazím až na zeď kousek od Jiroua. Zbývá poslední, zaútočím.Spatřím zbraně,zastavím se.Poznávám je. Tak přece jsou to oni.Našli mě.Proč jdou po ostatních,chtějí mě?Oni za to nemůžou,nemají s tím nic společného. Klesám na kolena.Vejde.Nepřátelsky se na něj dívám. Odhalí mé tetování jdoucí po celém těle.Nemá cenu ho dál skrývat.Jeho slova mě uráží,trhám sebou.Chci mu jednu vrazit,nepustí mě. Hajzle,šmejde.Nezmiňuj se o mém bráškovi.Zabil jsi ho.Kvůli tobě mi zemřel v náručí. Prudce sebou trhnu.Zabolí mě ramena.Nevnímám to.Chci ho zabít.Přiblíží se,vystartuji.Strhnou mě zpátky.On mě pohladí,pohledem zabijím.Odchází,pohlédnu na Juna. Je v pořádku.Určitě se z toho dostane.Někde jsem tam nechal drát,je šikovný.Zachrání se. Natáhnou mi ruku,bráním se.Drží mě,nedovolí víc než menší odpor.Látka proniká do těla.Odporuju chvíli.Přestávám.Bráním se chabě vrácení na místo,poutům.Droga vyvolává vidiny.Přestávám vnímat realitu.Vidím bratra,umírá.Pořád dokola.Trhám s sebou,potím se.Nesrozumitelně volám svého bratra. Neumírej,nesmíš.To vydržíš,jen kousek.To bude dobrý.NE!Miki!Neumírej.Nesmíš.To vydržíš! |
| |
| Cela - Jirou, Kuro, Jun Odsunul jsem se Juna co nejvíce to šlo směrem k Jirouovi. Pochopil jsem, že Jun trpí nějakou vážnou nemocí. Neštítil jsem se jeho, ale spíš těch zvratků, které bylo poněkud blízko mě. Nemohl jsem uvěřit, že ještě před chvílí tu vtipkoval a teď si div nevyzvrací vnitřnosti. Kurovi se podařilo se osvobodit z pout, osvobodil i Juna a vím že to bylo sobecké, když očividně potřeboval Jun nejvíce pomoci, ale prostě... jsem měl pocit, že na nás se hodlal Kuro zcela vykašlat a zanechat nás svému osudu. Ale nic jsem nahlas neřekl, to bych si asi nedovolil. Ale myslet jsem si mohl. To co se dělo pak jsem neměl ani šanci zcela sledovat, ninjové, boj, znovu je připoutali a Junovi stříkli nějakou injekci. Vrazil jsem vystrašeně hlavu mezi ramena a snažil se k Jirouovi přisunout ještě více. Byl jsem vystrašený, samozřejmě. Kdo by nebyl. Stále jsem ještě doufal, že tohle je třeba... nějaká obzvlášť krutá pomsta našich učitelů za to, že jsem se k nim nechovali.. zrovna s respektem. Ale po tomhle bylo jasné, že mé doufání bylo k ničemu. Vytřeštěnýma očima jsem hleděl na Jiroua a raději se nedíval co se děje dál. Slyšel jsem, ale nechtěl jsem. Kuro tu viditelně měl nějaké.. známé. Ale spíš mu to ještě přitížilo než ulehčilo. Natáhl jsem k Jirouovi ruku a doufal jsem že mě za ní chytne a bude držet, na to jsme byli u sebe blízko dost. Jirou byla moje opora, moje jistota, že můj život předtím nebyl jen sen, bez něj bych se možná už dávno vzdal jakékoliv naděje a zhroutil se. |
| |
| Cela - Jirou, Kuro, Jun Bezmyšlenkovitě sevřu Moriovu ruku konečky svých prstů. Dotek je v první chvíli bodavě chladný díky stěně, které jsem se ještě před chvíli přidržoval. "Ty víš, co mu je?" nechci mlčet. Jestli jsme jen prodejné kousky masa, nechci poslední chvíle s přítelem strávit mlčky. Zároveň tak ukojím svou zvědavost, i když zase není tak silná, jak by se mohlo zdát. Roztáhnu nohy, aby se mi sedělo pohodlněji. Mimo se ohlédnu, jestli na zemi zůstal ležet rozdělaný Koruoův přívěšek, třeba by se mi podařilo rozdělat pouta stejně jako jemu. Otázkou zůstává, k čemu by mi to bylo. Nevím, co dělá ve volných chvílích, ale předpokládám, že za tou chutí bít se není jen toha po životě, ale hodně zkušeností. |
| |
| Cela - Jirou, Kuro, Jun Stisknu jeho ruku a zadívám se mu do očí, zavrtím hlavou "Netuším... nevěděl jsem, že je nemocný. Tedy... věděl jsem že byl nemocný, ale myslel jsem že to byla snad jen nějaká chřipka... a ne... tohle."kývnu za sebe na Juna, ale já se na něj... nebo na ně nedívám. Brada se mi roztřese a oči zalijí slzami "Jiroue. Strašně se bojím... já... já to tu nevydržím. Mám pocit... pocit, jako kdyby mi mělo každou chvíli přeskočit." Prosím bože... prosím. Dostaň nás odtud. Dostaň nás domů. Prosím, bože.začal jsem v duchu prosit, protože... nic jiného než modlení nám nezůstalo. |
| |
| Každou chvili někde někdo zasténá, zakřičí a nebo se otevřou dveře a někoho odvedou či nějaké tělo přinesou. Nikdy nevidíte, v jakém stavu je přinášejí, jen slyšíte, když křičí, jak je tam vedou. Postupně zjistíte, že jsou tu všichni vaši spolužáci i spolužačky, dokonce i učitelé. Tři nindžové příjdou do cely Takanoriho a Satoshiho, který se stále směje. Aniž by se na Taku podívali, dojdou k Satoshimu. " Tak pojd a směj se, třeba tě to vyléčí." řeknou chladně a s arogancí. Odpoutají ho a hned mu ruce spoutají pouty spojené krátkým řetězem. Zvednou ho na nohy a vedou ho pryč. |
| |
| S každým přibývajícím výkřikem a podezřelým zvůkem se můj úsmev vždy o něco víc rozšíří, ale jakmile je moc dlouho klid, tak zase uvadá. Vypadá to, že už si dvedli koho mohli, a teď je řada an mě. Odpoutají mě, a já se nechám bez sebemenšího odporu spoutat a odvést. Jen se jednou podívám na Takanoriho a ušklíbnu se. Narozdíl od jiných tady, já se nenamáhám a nepokouším se utéct..takhle je to zábavnější. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Do místnosti vejde muž, asi tak 40 let, silnější postavy, menší břicho, na sobě několikrát sepraný sáčko a pod tím propocenou košili. Na krku má uvázanou kravatu dost ledabyle a vůbec se k tomu všemu nehodí, je křiklavě zelená. Po chvilkové přítomnosti mísntost zaplní vůně smradu, mariánky a jeho vlastního potu. Je jasné, že se několik dní nemyl a jeho oči naznačují, že si před tímto šlehnul. Opře se o stůl a promluví, přitom zápach z úst tě div neporazí. " Tak chlapče, mluv..jak to bylo...mluv, nebo to z tebe vytřískám." hovoří jakoby mimo, ale jeho postoj značí, že jeho slova brzo můžou dojít naplnění, pokud nedostane odpověd. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Místo toho, abych si sedl, se opřu o stůl a počkám se založenýma rukama, co se bude dít. Za chvíli příjde nějaký chlap, vypadá to na nějakého....no...myslím, že si za svůj život drog užil možná až příliš. "Myslím, že už si nevzpomínám," odpovím mu na jeho dotaz. Nepříjemně mu páchne z úst, což mě trochu dostává z toho opojného stavu, ale pořád né dost. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Chytne tě za triko a přitáhne přes stůl k sobě, jeho dech dopadá přímo do tvého nosu. " Tak ty se ještě směješ, šmejde?" A v následující minutě ti na nos přílítne pořádná rána, až ti tam křupne a nos se ohne do nepřirozeného úhlu. Pustí tě a strčí tak, že spadneš na židli a ta odjede. Díky řetězu se zastavíš, židle pokračuje a tak skončíš zadkem po pořádném naražení kostrči. " Tak .....čímpak začnem...nacopak se může cítit takový jako ty....šmejdi,co jen lítají, neváží si hodnot, společnosti." rozloží tašku, kde je plno věcí. Od různých nožů, skalpel, kleště, kladivo, hřebíky, krabička s cigaretama a zapalovačem, a další věci jakoby právě vytáhnutý z nějaké dílny. Muž veme do ruky klíč a podrží ho v ruce. S klíčem se k tobě pomalu přibližuje. " Tak jak šmejde, už si vzpomínáš?" na to, jak páchne, jde dost jistě. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Otevřou se dveře od cely a vejdu. Jsem stále zahalený a jdu rovnou k tobě. První, co tě může napadnout je, že jdu pro tebe. Kleknu si k tobě a rozváži ti provaz, který tam máš kvůli provlečení z pout. Pouta jsou tak utáhlá, že by jsi se už neprovlíknul. Jak je provaz pryč, zvednu ti obličej. " Poslušný, zasloužíš odměnu. Slyšíš?" a pro jistotu tě pořádně proplesknu, aby jsi mě začal vnímat. Jak spatřím něco, co mi napoví vnímání, pokračuji šeptem. " Večer příjdu. Budeš tu, máš jít až zítra odpoledne a ten tvůj kamarád Daisuke až po tobě. Ale to tu už být nemusíš, odemknu ti pouta a nechám ti klíč. Můžeš utéct, ale musíš být ticho. Prozradíš to a vše zapřu a sám tě zabiji. Rozumíš? Pokud souhlasíš s mojí nabídkou na tvojí volnost, kývni souhlasně hlavou." hovořím šeptem a pustím ho, čekám, zda souhlasí či ne. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Nevím, jestli mu můžu věřit, ale nic jiného mi nezbývá, nemám jinou šanci na volnost a tak přikývnu. "A co...co ostatní?" zeptám se ho tiše. Nemůžu tu přece nechat své kamarády, to radši umřu. Bez nich nemůžu odejít, bez nich nechci odejít, svoboda by pro mě pak byla větší utrpení než být tady a cítit jejich bolest s nimi. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Můj úsměv lehce povadne, ale pořád tam lehký náznak je...nesnáším, když mě někdo mlátí do obličeje, ale teď to přežiju...navíc mě ta rána probrala dostatečně na to, abych začal myslet. "Nejspíš si vzpomenu, když mě navedete, pane," promluvím tiše...myslím to vážně...v tomhle stavu v jakém je, pokud mi naznačí, o čem mluví, mohl bych něco vymyslet... A když ne...ak mě prostě zmlátí, na což jsme zvyklý, nebo hůř, na to zvyklý nejsem, ale nějak to přežiju. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Pak se postavím. " Mám tedy chodit či to mám nabídnout někomu jinému?" zeptám se narovinu a vypadá to, že mu nezáleží na tom, komu tuto nabídku dá. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Na jeho další otázku zase jen přikývnu. Neodmítnu svobodu. "Děkuju ti," řeknu jen. Mohl bych se ještě zeptat, proč to dělá, ale nemám tolik síly, abych zbytečně plýtval slovy a on určitě nemá čas. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Jediné co si chráním je obličej rukou, ale tak, abych nedostal po prstech, to by mě naštvalo taky. "...ke všemu jsem byl donucen," promluvím jakmile trochu zvolní...přeci jen, nikdo nevydrží takhle do někoho mlátit moc dlouho...vím to. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Veme si kladívko a zadívá se ti do očí. " Tak mluv...dělej...kdo? Kdo tě nutí? Rodiče, spolužáci, tvé svědomí?" a hned na to přiloží k hřbetu ruky hřebík a praští do něj kladivem tak, že hřebík projede tvojí pravou rukou jako máslo a zaryje se dobrou polovinou těla do stolu. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Na poděkování nereaguji. " Dospěj. Čím dřív, tím líp pro tebe i tvé přátele." a stím zase odejdu. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Jakmile ucítím tu hnusnou bolest, tak na chvíli ztuhnu a přitisknu k sobě zuby, protože to je jediný způsob jaký znám proti tomu, abych nezačal křičet. "..můj otec," řeknu jakmile jsem schopný zase mluvit. Myslím že tady ani enbudu muset moc lhát...můj otec byl zrůda, takže... Snad to nějak půjde. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Odejde a já jak mi přikázal zůstanu ticho jako pěna, jen se stulím a čekám. přemýšlím. Co asi udělali Miky? Kam odvedli Satoshiho? Ne že by na něm tak moc záleželo ale každý lidský život má nevyčíslitelnou cenu... |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro " Tak otec...a jak tě otec nutil? Jak se jmenuje...mluv..řekni mi vše, co tě nutil dělat?" klade další otázky a přitom stejným způsobem přibije i tvojí druhou ruku ke stolu. Uloží kladivo a vytáhne kleště a štípačky. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro "Serizawa...Kazuhi..." dostanu ze sebe nejdřív pravé jméno svého otce. V tomhle nemám proč lhát. "...nutil mě, ke všemu...k ubližování lidí...k podvádění....kdybych ho neposlouchal...mlátil by mě...znovu a znovu, dokud bych neztratil vědomí...nechal by mě několik dní o hladu..mučil mě...udělal to několikrát...když jsemudělal něco jinak, než chtěl.." promluvím a sklouznu pohledem ke stolu. Snad o takhle půjde...snad... |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro |
| |
| Nevýjdeme s Kurem ani z cely a už jsou u nás. Strčí Kura zpátky a oba spadneme. Bohužel, či bohudík já na Kura. Snažím se z něho slézt, ale on je rychlejší a tak jsem za chvíli zase na studené zemi. Ale když se podívám na Kura, chrání mě, co může. Ale jsou v přesile a tak ho nakonec stejně porazí a mě chytnou. Potom vidím, jak má jeden mojí lékárničku a už mi píchá nachystanou injekci. Když už nic tak mě alespoň nesrazí moje nemoc... Oddychnu si v duchu. Ale hned potom se snažím vysvobodit a pomoct Kurovi. Připoutají mě ale zpátky. Nemám ani pořádně dost síly abych se mohl bránit. Můžu jen pozorovat, jak se Kuro pere a povzbuzovat ho aby jim nakopal. Nakonec ho ale stejně dostanou. "Šmejdi se zbraněma si troufáte, co?" Zařvu a vypadá to, že už je mi líp. Ale když ti chlápci příjdou dovnitř, hned mi dojde s kým máme tu čest. Vypadá to, že nás tu navštívil i jejich šéf. Servou z Kura oblečení a já konečně vidím jeho tetování celé. Chvíli však jen koukám na jeho tělo, ale aniž bych si to uvědomil. Dívám se na ně zle a když se chlap zmíní o poutech, vzpomenu si na Kurův příbvěšek. Opatrně na něj dám nohu a kousek si ho přitáhnu, ale aby to neviděl ten,c o mě hlídá. "Nechte Kura napokoji! Jestli mu něco uděláte vyřídím si to s váma osobně....slyšíte mě sakra...nechte ho napokoji!" Zařvu na toho chlapa, když mluví o tom, jak slíbil, že celou jeho rodinu zabije. Nedám ho...a i kdybych měl u toho umřít alespoň se ho pokusím zachránit. Teď tohle sám nezvládne...nebo...možná to jsem já kdo mu přidělává problémy...nebýt mě možná by tu ani nebyl...sakra, ale tím tuplem mu musím pomoct! Vydrž Kuro! Pokouším se ho kopnout, ale je moc daleko. Navíc mám u sebe ten přívěšek a hlídá mě jeden z těch ninjů. Chlap nakonec odejde a řekne, něco co se mi vůbec nelíbí. "Kura nikdy nedostaneš!" Zařvu za ním a potom jen bezmocně sleduju, jak Kura nadopují. "Kuro...ty to vydržíš...snaž se..." Povzbuzuju tiše spíš sebe než jeho. Když všichni odejdou, přitáhnu si lékárničku a dám jí k sobě aby na ní od dveří nebylo vidět. Potom si nohou přitáhnu přívěšek. Zaposlouchám se jestli někdo nejde a potom se pokusím odemknout si pouta, jako to předtím udělal Kuro. "Sakra...určitě to něják ít musí!" Zakleju, když se mi nedaří. Uslyším Jirouovu otázku a zadívám se na něj a na Moria. "Trpím nevyléčitelnou nemocí a tohle byl jeden z nejhorších projevů. Všichni co s tím měli co dělat to věděli...což mi připomíná Daiga. Sakra taky tu někde musí být...nemám čas hledat ještě jeho." Odpovím jim a potom zakleju a znova se pustím do pokusu o to otevřít zámek, ale nedaří se mi o moc líp než předtím. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro "Protože mě k tomu donutila matka," vyhrknu a trochus e přikrčím, ajko kdyby i jen zmínění tohodle mohlo přivést její hněv. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Veme kleště a přiloží je k malíčku, tentokrát k nehtu. " Dvakrát jsi mi lhal o svém milovaném otci....a za to příjdeš o nehty." a hned na to pevně stiskne nehet a škubne, až ti nehet vyrve i z lůžka. Hned na to samý udělá i na druhým malíčku. Odloží kleště a zvedne ti obličej. " Tak šmejde.....hnusný spratku...co mi pěkného povíš o své matince?" a strčí ti své špinavé prsty přímo do pusy. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Znovu na mě promluví a zvedne mi obličej k sobě, a stčí své prsty do mé pusy..je to odporné, ale.dá se to. Počkám, než je zase vytáhne, abych mohl mluvit. "...je to zrůda..." odpovím mu dost hlsitě na to,a by to slyšel. Možná mu bude tohle stačit a pak prostě jen budu přikrašlovat. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Postupně z tebe sundá, nebo spíš rozřeže tvé oblečení. Stojíš před ním nahý a on ti ještě roztáhne nohy a více tě strčí na stůl, jako při výslechu. " Tak mluv...jeji jméno...co ti prováděla...to to z tebe musím tahat?" vyjede po tobě a ožene se rukou s nožem tak, že tě řízne do pravé půlky zadku. A to přes celý. Přesune se před tebe a zapálí si cigaretu. Opře se o stěnu, pozoruje tě a poslouchá, co hezké mu řekneš. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Pak se jen opře o stěnu a nechá mě nahého stát u stolu. "Serizawa Yui...." řeknu nejdřív zase její jméno. Promiň matko, ale...snad mi pomůžeš. "...má ráda oheň...takže si o mě zhasínala zápalky...a cigarety..." promluvím. Ještě, že mi na těle pár stop i po tomhle, když mi to dělal otec, zůstalo...jinak by to nebylo autentické. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Pak si jen zapálí další a chodí dokola, kolem tebe a poslouchá. Občas o tebe nějakou típne, ale to už znáš. Jak dělá už nejméně padesáté kolečko, a to at už mluvíš či ne, tak se zastaví, típne o tebe poslední cígo a vzekle praší do stolu tam, kde máš prsty a tak máš dojem, že tvá ruka dostala další ránu do nervů. Při modřínách budeš ještě rád, že dopadnou takto. " Přestan....mluv..co jsi jim všechno dělal...no povídej..jak ubližuješ...co jim děláš...no kolik holek jsi znásilnil....povídej kurva." vyjede a zase tě kopne, ted do rozkroku. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Po chvíli mě přeruší a třískne mě do prstů, takže mou projede další ohromná bolest, a tiše zaúpím. Aby toho nebylo málo, tak se zase začne vyptávat a kopne mě do rozkroku. Co teď udělat? "...žádnou.....jen jednou, ale to nebylo ani znásilnění...nic jsem ji neudělal," dostanu ze sebe. Fajn, udělám z takanoriho holku, jak tenhle chlápek chce. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Veme si z brašny skalpel a přistoupí k tobě zezadu. Více ti roztáhne nohy a těma svýma nemytýma špinavýma a neupravenýma prstama ti hrábne na varlata a smáčkne. " Tady....tady je to zlo, co v tobě je.....a já...mám možnost to z tebe dostat....už se ti nikdy nepostaví..a ..." a rukou jede dál až na penis, na kterém můžeš cítit studený skalpel, zatím tím tupým k tvé kůži. " a...a nebo....ti dám takovou lekci..že na to nezapomenš...., ale to musím vidět....že chceš se napravit...že pro to uděláš cokoliv...tak co, zkurvený mladíčku,....uděláme rychlý šmik a nebo se napravíš?" špitá ti uchylně a smradlavě do ucha, jeho špinavé ,spocené tělo se lepí na to tvoje nahé, popálené a poraněné a jeho ruce přímo ohrožují tvá intimní místa. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro "Ne ne ne," dostanu ze sebe a skoro vytřeštím oči...ovládám se v tuhle chvíli jen napůl. "Já to neudělám, nikdy...prosím..." dostanu ze sebe...je to pořád ejště napůl divadlo, ale taky moje osobní potřeba...proto je to asi více přesvědčivé. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Oddálí se a nechá tě dýchat, zatímco skalpel vrátí zpátky. " Máš štěstí, že tě mám nechat v přijatelném stavu...prý jsi veselý a tak si rád zašoustáš s jiným, který tě pak pěkně vykastruje a potřestá......ale co.....za ty prachy to stálo." a na to dostaneš ránu přes obličej něčím tvrdým. Hned na to ho obejde a sám si sundá kalhoty a bez nějakýho připravovaní či lubrikantu do tebe strčí tři prsty, párkrát s nima v tobě projede a pak do tebe vjede svým penisem. "A vzdychej holomku, nebo tu dohodu poruším a ty koule ti už nepřišijou." řekne vztekle a praští tě pěstí do břicha. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Za chvíli je ve mně jeho penis, a já se snaží to nevnímat, ale moc to nejde..hlavně, dkyž mě pak praští do břicha začne vyhrožovat. Chtě nechtě tedy budu muset dělat co chce, i když, nesnášám vzdychání, ale pro jednou to vdržím. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Trvá mu to a tobě to příjde nekonečné, než se konečně do tebe udělá. Každý jeho pohyb v tobě byl bolestivý a to, jak prudce ke konci přirážel, bolelo ještě víc. Vyjede a spolu s tím i sperma a tvá krev. Jen si zapne kalhoty a přejde k brašně. K tvému nepříjemnému zděšení veme do ruky znova železný klíč. Na rozloučenou tě obdaří několika ranami a to do nohou, do rukou a do zad, až máš pocit, že tvé tělo prošlo šrotičem. Mlátí do tebe a tyse nemůžeš nijak bránit. Skončí až když ti povolí nohy a zůstaneš viset jen na přitlučených rukou. Jak se mu to povede, nindža vypne kameru a spolu s ním odejde, zatímco ty tam zůstaneš a z někola tržných ran od klíče po těle ti stéká krev. Chvili po tom příjdou jiný a začnou tě zběžně ošetřovat. Nejdříve ošetří tvé tělo, zalepí nahrubo nejhorší rány a dají ti nějaké kalhoty bůhví pokom.úplně nakonec ti vyndají hřeby z rukou a i ruce nahrubo ošetří a vrátí tě zpátky do cely, znova tě spoutají, dají roubíka a odejdou. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Jakmile to dokončí úplně, nejen sebe, ale jakmile mě i domlátí, tak se sesunu jak to jen jde a začnu oddechovat. Chvíli jsem tu sám, než mě ošetří a obleřčou a pak odvedou..jsme pořád ještě schopný chůze, ale to mi k ničemu, protože...prostě je mi to k ničemu. Nechám se zase připoutat ke zdi a nic neudělám, ani když mi dají roubík. |
| |
| Otevřou se zase dveře, někteří to ještě vnímají, jiný ne. Přivedou Satoshiho zpátky do jeho cely, kde ho připoutají k jeho poutům a odejdou. Satoshi má ovázané ruce, chybí mu některé nehty, něco s nosem, modřiny po obličeji, taky náplasti, rány, modřiny (skoro jelita) a spáleniny po těle, na sobě nějaké volné zelené látkové kalhoty tak o deset centáků většího člověka, a v puse má roubík. |
| |
| Když se vrátí Satoshi, jsem sice hodně mimo, ale už míň než předtím, takže dokážu vnímat, co mu všecko provedli...hlavně že žije...hádám, že teď už se smát nebude... Přes jeho hnusné chování je mi ho ale líto. Lítost je ale taky jediné, co cítím. Ani nic neřeknu, bylo by to zbytečné, stejně by mi nemohl odpovědět. Raději se na něj přestanu dívat, protože pohled na jeho zmučené tělo mi není dvakrát příjemný. Raději se soustředím na naději, kterou znamená ten neznámý kluk s příslibem svobody... |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Ale příjde. Posadí se ke mě a potom mě pohladí. Znova se snažím, aby se mě jeho ruka dotýkala co nejvíce. Řekne, jak je na tom s plánem a že to udělá ráno. Taky že tu budu muset přespat. "Ne...to je dobré. Zvládnu to tu sám mnohem líp než s někým. Budu spát...a nechci aby tě u toho někdo viděl..." Odpovím mu tiše. Vidím jak se zvedá aby mě zase opustil. Chytnu ho za ruku a přituhnu si ho ještě na moment blíž, abych ho mohl políbit. "Budu čekat..." Řeknu potom tiše a už ho nechám odejít. Jen co je pryč, zavřu oči a za chvíli už opravdu spím. Jde to rychle. Vím, že když mě má Yuuto nic se mi nestane. Tak moc mu věřím. |
| |
| Nechám se v klidu odvést do cely a znovu spoutat. Sice mě bolí celé tělo ale není to tak, že se z toho nedostanu. Scie je to horší, než jsem čekal, ale mohlo to být ještě horší a sjem docela rád, že se to nestalo. Bolest mi naštěstí trochu pročistila hlavu, i když...na tomhle místě to nemůže být na dlouho, jak se mi potvrdí, když ucítím ten známý lehce mrtvolný zápach a uslyším sem tam nějaký výkřik, nebo brek. Mám znovu chuť se začít smát, i když teď by to šlo přes roubík prd slyšet, ale naštěstí jsem na tom líp, takže se dokážu ovládnout. Podívám se na Takanoiho...zvládá tohle docela špatně už teď a popravdě, nedoveu si představit, že by dokázal psychicky unést něco, co se stalo mně. |
| |
| Satoshiho přivedou zpátky na místo. Dál odvádí další, ale nevidíte, že by se někdo z nich vrátil. Čas plyne, ale vy ho nedokážete odhadnout. Nemáte šanci zjistit, zda je den či noc. Kolik je hodin a ani zda je vaše tělo unavené ze stresu a nebo už je vaše hodina, kdy chodíte spát. Junovi se povede po několika pokusek, skoro zlomení drátu si osvobodit jednu ruku a později už o maličko rychleji i druhou. Nindžové znova vejdou do cely Jiroua, Moria, Juna a Kura. Zrovna ve chvili, kdy je Jun volný a někoho se snaží osvobodit. Je stále slabý a moc to s drátem neumí a tak ho chytnou dřív, než osvobodí dalšího. Může se bránit, ale jen dostane rány navíc, seberou mu drát a zničí ho přede všemu. Zatímco jeden uvazuje Juna zpátky k poutům, jiný se na vás podívá. " Snahy osvobodit se je jen plýtvání vašich sil. A věřte mi, budete je potřebovat." na to si všimne Moria a Jiroua, jak se k sobě tisknou. Ukáže na ně. Přejdou k nim a vrazí jak jednu Moriovi, tak chytnou Jiroua. Drží Jiroua, zatímco mu rozvazujou pouta a pak ho i přes protesty, které si získají jen další rány, přenesou na opačnou stranu, aby se k sobě už nedostali ani na minimální kontakt. At se natouhlout jakokoliv, je mezi nima vždy tak 10-20 cm vzdálenost. Mezitím jeden hlídá Moria a jak se o něco pokusí, získá kopanec do třísel či do břicha. Po změnění vašich míst dál od sebe se vrátí ke svému původnímu plánu.Přistoupí ke Kurovi, aby ho mohli odvázat a odvést na místo pro něj připravený podle objednávky. Kuro je stále pod vlivem a kdykoliv se ožene, dostane pěstí, ale on to nevnímá. |
| |
| Cela - Jirou, Kuro, Jun Kývnutím hlavy naznačím, že mi to stačí a dál se v tom, co Juna trápí, ani moc vrtat nechci. "Klid," přikážu Moriovi tvrdě, když začne propadat panice. "Musíš být klidný," dodám o něco měkčeji. Nikomu z nás nepomůže, když bude jančit a znervózňovat tím druhé. Zachovat si aspoň kapku zdravého rozumu, než to něco přijde i na nás. Vždyť i blázni cítí bolest. Pohled padne na vysvětlujícího Juna, ale rty mlčí, jen přikývnu. Na to nemám co říct a ani nechci. Cuknu očima k Moriovi. Ve snahách o osvobození se nepokračuji, nevidím v tom smysl, když jsou všude kolem a objeví se pokaždé, když to člověk chce nejméně. Vlastně pomalu ztrácím i naději v to, že jinde budou lepší podmínky k pokusu o útěk. Následuje nehezká nakládačka jen kvůli tomu, že jsem přítele držel za ruku. Nevídané. Už jsem pochopil, že jsou to zrůdy, ale.. chtějí, abychom trpěli, jenže poslouchat nářky a řev musí i na nich zanechat následky. Nakonec jsou asi víc zkažení, než jsem si myslel. Otřu si krev ze rtu a stáhnu se jim z cesty, znovu dostat nechci. Ublížil jsem si sám díky poutům, teď tohle, stačí. Nejhorší na tom je pocit beznaděje a marného snažení, protože ať udělám cokoliv, pomůžu si tak leda do hrobu. Starostlivě se podívám na Moria a naznačím, že zůstaneme dál od sebe. Pro všechny případy. |
| |
| Jen co se mi povede otevřít si pouta, první věc, co udělám je, že otevřu svojí lékárničku a všechno z ní vysypu. Potom začnu trhat dno zevnitř dokud se mi to nepovede a nevytáhnu od tama něco, hned to schovám do kapsy se zipem a pořádně zavřu abych měl jistotu, že to mám. Pak ěci nahážu zpátky a schovám si i lékárničku k sobě. Je to jen obyčejné látkové pouzdro, takže to jde snadno. Prohlídnu si Kura ale vypadá tak v pořádku, jak jen může nadopovaný člověk vypadat. Skloním se k němu a dám mu pusu. "Opovaž se tu umřít. Mám ještě něco, co ti musím říct..." Řeknu tiše i když vím, že mě asi jen ztěží slyší. Potom dojdu k Jirouovi a začnu odpoutávat jeho. To ale vejdou ninjové a v mžiku už mě drží a vidím, jak ničí drát. Bráním se jen málo, protože vím, že bránění znamená jen bolest a zranění. Ale když se přiblíží ke Kurovi začnu se zmítat. "Nechte ho...slyšíte...opovažte se mu něco udělat...já...koupím si ho...zaplatím za něj více než ten chlap...cokoliv dá, přeplatím ho!" Zařvu na ně a snažím se Kura zachránit, protože mi došlo, jak to tu chodí. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Jak vstanu, chytne mě a políbí. Nebráním se a spíš ho vytáhnu na nohy a polibek sám prodloužím. "To bych ti radil." řeknu hlasitěji, aby věděli, že ti tady dávám lekci a pak ho pohladím po vlasech. " Příjdu jak to bude možné. A stejně tě budu průběžně hlídat, jsi tu v bezpečí." zašeptám jen pro něj a odejdu. |
| |
| Cela Jirou, Morio, Jun, Kuro Zatímco jeden sundavá Kurovi pouta, druhý zkontroluje oči a reakce, kterou jsou mimo. Pak ho osvobodí a ani ho dál nepoutají. Nemá to cenu, protože Kuro své tělo ovládat nemůže a tak ho můžou vklidu odtáhnout kam potřebuji. Ten,co rozdával rady a dokonce dal příkaz rozdělit Moria s Jirouem se otočí na křičícího Juna, zatímco Kura ostatní vlečou pryč. Zadívá se na něj a přistoupí. " Tak ty chceš svého kamaráda? Z pozice v poutech? Můžu navrhnout šéfovi, aby vám dal chvilku. Navrhni slušnou cenu a dovolím ti být s ním o samotě. Na rozloučenou času dost. ....ovšem jestli myslíš, že tě pustím a i jeho za cenu a nechám tě jít, tak to se mýlíš. Na to jsi nám dost cenný a věř, já cenu peněz znám až moc dobře a zboží jako jsi ty se schání taky dost těžko. ....můžu tě uklidnit, před tebou s ním vydrželi vždy jen půl hodinky, jen půl hodky sexu a bolesti, ale u tebe to bude mín, díky nemoci." zasměje se a skloní se k Junovi. Je mu jedno, že ho ostatní slyší a můžou si domyslet, co čeká i je. " Tak chceš rozlučku a za kolik?" jeho chladný modrý oči se zabodávají do jeho. |
| |
| Chlap se ke mě skloní a začne se smát. "Možná jsem cenný, ale i tak na mě můžete vydělat. Chci Kura a je mi jedno za kolik. A chci ho z pozice zákazníka. Dám vám za něj 20 milionů yenů a dalších 5 milionů když už Kura nikdo nedostane. Nestojí ti to za to?" Zadívám se na něj zlým pohledem. "Jo...a nepodceňuj mě. To že jsem nemocný nic neznamená..." Procedím tiše skrz zuby. |
| |
| Cela Jun, Jirou, Morio Poslouchá tě a pak tě pohladí po vlasech, ale né jemně, spíš ti jich několik vyrve. " Zeptám se šéfa, ty náš zákazníčku." řekne ironikcy a je znát, že tvá slova nemyslí vážně. Odejde a je klid. Po nějaké době, možná půlhodině, možná hodině, příjde zpátky a zamíří k Junovi. " Tak by to šlo, ale pokud prachy dokážeš složit ted na náš účet a další podmínka, Kuro musí zemřít tvou rukou, aby po tobě nikomu dalšímu nešel." řekne dvě podmínky a čeká, zda budeš souhlasit či ne. Nevěří ani v jednu, protože netuší, kde by jsi vzal nějaký prachy či kreditku a ty jako spolužák přece nezabiješ svého kamaráda, co ti zachranoval život. |
| |
| Nelíbí se mi, jak mě nebere vážně a tak se na něj zle zadívám. Trvá to dlouho než se vrátí, ale nepřestanu doufat. Chci Kurovi pomoct. Tak moc chci. Řekne mi dvě podmínky. Na okamžik se zamyslím a potom kývnu. "Dobře udělám to. Doufám, že berete karty a že si můžu zvolit způsob. A taky že jste ho ještě nedali tomu chlapovi, jinak to padá. Teď mě odpoutej, jinak to asi půjde těžko." Řeknu trochu drze a zadívám se na něj. Jen krátce se potom podívám na ty dva. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Nechají tě tam chvili a píchnout ti jinou látku, díky které začínáš pomalu vnímat realitu a i své postavení a zimu díky nahotě. Jak zaostříš, tak kolem tebe jsou různé hračky, jako vrtačka, kolíky, skalpel, nože, hřebíky, kladivo, štípačky, a i nějaké erotické pomůcky jako jsou biče, tyč na nohy, vibrátory a samozřejmě lubricant. Šéf yakuzy vejde a nindžové odejdou. Šéf k tobě přistoupí a chytne tě za vlasy a narovná tak, aby se ti podíval do očí. Vítám tě, jak bylo. Jo, někdy to snášíme dobře, někdy špatně. Ale neboj, ještě se tam vrátíš, dneska s tebou neskončím. Nebudeš to mít tak rychle, jako tvůj otec a nebo tvůj brácha. ...přinesl jsi mi spoustu problémů a věř, vemu si to zpátky i s úrokama v tvých prosbách o milost a smrt." řekne a pustí ti vlasy. Na to si jde prohlížet, co veme jako první. |
| |
| Cela Jun, Jirou, Morio Jak se vrátí, dívá se na tebe a začne se smát. " Pozdě, chlapečku. Už je v párech svého prvního zákazníka. Takže ber a nebo nech být....a karty bereme." řekne a přistoupí. Junovi odepne jednu ruku a hned ho postaví a ruku mu zkroutí za zády a narazí ho na zed, neohlíží se na jeho zdravotní stav. " Tak, ted tě odvedu a tam si to vyřeš se šéfem a převedeš nám penízky. A podle tvé odpovědi tě bud dáme k tvému kámošovi, aby jsi ho dodělal a nebo tě strčíme tvýmu zákazníkovi." a odpoutá mu druhou ruku a odvede ho z cely pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Strčí do tebe, aby jsi zrychlil a vyjdete ven, pak po schodech nahoru a vejdete do prostor jako v notelu, kde jsou různé pokoje a můžeš vidět jako dívky, tak kluky, bez kukel, jak se spolu baví a smějí, a tebe si vůbec nevšímají. Můžeš i říct, že některý jsou pěkný. Vejdete do místnosti, co vypadá jako kancelář a sedí tam muž se šlincou přes oko. Zadívá se na tebe a ukáže na počítač. Je tam připravená stránka pro zadání čísla účtu a taky přiložení karty na převod z účtu na účet. Vůbec nepočítá s tím, že by jsi nezaplatil. |
| |
| Na mojí otázku jestli je Kuro u toho chlapa mi řekne, že pozdě. Zle se na něj podívám. "Jak pozdě...copak jsem nedal víc?" Vzteknu se, ale jen tím že zvednu hlas. Dost surově mě odpoutají a potom mě zase spoutají. "Jako by to nešlo v klidu." Procedím jen tiše mezi zuby. Říká mi, co bude dál a já se jen kouknu na kluky. "Gambare! To dáte." Usměju se na ně a kývnu hlavou. Potom už mě odvedou. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro "Jak pozdě...copak jsem nedal víc?" Vzteknu se, ale jen tím že zvednu hlas. Dost surově mě odpoutají a potom mě zase spoutají. "Jako by to nešlo v klidu." Procedím jen tiše mezi zuby. Říká mi, co bude dál a já se jen kouknu na kluky. "Gambare! To dáte." Usměju se na ně a kývnu hlavou. Potom už mě odvedou. Projdeme kolem jedné cely a já se doslova zděsím. Ale jen vyděšeně koukám, hlasově se vůbec neprojevím. Leží tam Daigo. Podle jeho stavu je mi jasné, že už je mrtvý. Dost mě to štve. Celá tahle společnost. To že unesli naši třídu. To že unesli Kura, že unesli mě. A že unesli a zabili Daiga. A tak hnusným způsobem a ještě ho tu nechali ležet. Jen tak. Šmejdi jedni hnusný...Sbohem příteli. Zanadávám a potom se rozloučím v duchu s Daigem. Mrzí mě, že to nemůžu udělat teď a pořádně. Strčí do mě a vedou mě nahoru, kolem nějkých pokojů, ale tomu teď nevěnuju pozornost. Je mi to jedno. Nejsem tu navýletě. Teď musím zachránit ještě toho člověka, co mi zbyl. Vydrž Kuro...to zvládneš.... Povzbuzuju ho i když vím, že mě neslyší. Nakonec dojdeme do nějáké kanceláře, kde sedí zřejmě jejich šéf. Hned po mě chce zaplatit. Naťukám číslo účtu a potom sumu, což je rovných 25 milionů yenů. Krátce se podívám na šéfa a potom vytáhnu z kapes kartu, kterou při překontrolování přiložím ke čtečce abych převedl peníze. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Pak šéf vstane a zadívá se na tebe. " Tak jak to ted bude? Užiješ si před svojí smrtí a nebo jdeš rovnou to ukončit?" zeptá se a pak mu zabliká, že na účtě má prachy a spokojeně se usměje. " Netušil jsem, že i za rozloučení mezi vámi mi příjdou nějaký peníze. Asi dám svým dětem nějaké kapesné." řekne a dá povel na nindži, kteří tě ihned zase chytnou a drží tě tak, aby tě zase mohli odvést. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro "To je snad moje věc, ne? Pro teď jsem váš zákazník...nebo je to jinak?" Usměju se na něj, ale ne znova mile. Potom mu zřejmě bliknou peníze na účtu a tak mě hned zase drží a táhnou pryč. "Možná by jim stačili lízátka. A za 25 milionů yenu bych čekal alespoň trochu slušného zacházení!" Zašklebím se na něj a potom už jdu s nima. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Zakroutí hlavou. " No lízátka dostanou určitě.....a slušné zacházení, jistě...hoši...menší hrubost....a dejte mu na pouta nějakou měkkou látku, at ho tolik netlačí." řekne vtip a ostatní se zasmějí. Na to tě odvedou zvlášt do jiné cely, kde nikdo jiný není a tam tě připoutají opravdu pěknýma růžovýma poutama, které netlačí a dají pod tebe i deku. " Příjdeme si pro tebe. " dokonce ti tam nechají i něco k jídlu a k pití a odejdou. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro Potom mi potvrdí, že lízátka dostanou a ještě na mojí poznámku udělá opravdu nepěkný vtip. Plivnu po něm i když vím, že už jsem dost daleko než aby ho plivanec trefil. Odvědou mě do nějáké jiné cely, kde dotanu deku a růžové pouta. "Ha ha ha...vtipné vy šmejdi..." Zavolám ještě za něma. Potom si všimnu jídla a pití. Rozhlídnu se po cele a protože tam nikoho jiného nevidím, hned se na to vrhnu. Taky už mám hlad. Z ničeho nic mě začne děsně bolet hlava. Vytáhnu rychle svoje prášky a spolknu dva najednou. Potom si lehnu na deku a snžím se zhluboka dýchat. Po nějáké době to přejde.a tak se pustím do zbytku jídla. |
| |
| Cela - Jun, Jirou, Morio To dáme? Ani ve snu. Musím se tomu hořce zasmát, protože tohle je opravdu bizardní situace. Mohl bych slibovat a nabízet se jak bych chtěl, ale částka, kterou nabídl Jun.. o takové se mi může jen zdát. Od té chvíle už nic neříkám, jen mlčím a tvářím se, že přemýšlím, což je v podstatě i pravda. Snažím se přemýšlet a přijít na způsob, jak se dostat pryč. Žádnou cestu ale nevidím, minimálně ne bezbolestnou. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro To si jenom myslíš,nebudu ti tu skučet jako pes.K tomu mě nedonutíš.Nevezmeš si na mě nic.Ani sebemenší úrok.Prosby se ti můžou jen zdát. Co vybere je mi jedno.Opřu se o kříž,nabírám vnitřní sílu na budoucnost. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Skončí a tvé tělo je jako po přepadnutí minimálně tří chlapů. Máš břicho citlivé na jakýkoliv dotyk, naražené žebra a spodní na levé straně jedno žebro i zlomené, pochroumaný varlata i penis, do kterého jsi dostal několik ran chráničem na noze, naražená stehna, koutky úst, tvář plná podlitin a modřin. Ustoupí od tebe a pečlivě vše sundá, boxery jsou od krve z tvé tváře, a přejde k dalším hračkám. |
| |
| Cela - Jun - Jirou - Morio Znovu přišli ale zdálo se, že je zajímají jenom Jun s Kurouem. Ale nakonec já s Jirouem jsem nezůstali zapomenuti. Odtrhli nás od sebe, vytřeštil jsem oči a chvíli protestoval. Proč nám nemůžou dopřát aspoň tohle, ale schytal jsem jednu, která mi vyrazila dech a já se na nic dalšího nezmohl. Jen jsem bezradně sledoval, jak Jsme teď od sebe daleko. Pak začala nějaká rozepře kvůli Kurovi, Jun za něj chce zaplatit a nakonec jsem to přestal sledovat. Nezajímalo mě to. Sice jsem nechtěl aby se něco stalo ostatním, ale to byl už minimální zájem. Jediné co mě zajímalo byl můj vlastní osud a osud Jiroua. I když jsem předpokládal že nás čeká ošklivá smrt. Jen z myšlenky že tady Jirou a já umřu mě rozbrečelo. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro Nebudu ti tu skuhrat.Nedonutíš mě.Vymlať ze mě duši,nebudu prosit. Nezasténám.Nezaprosím.Mlčky snáším rány,jen s výdechy po každé ráně.Ruce jsou v pěst,v poutech.Skončí,bolí mě celé tělo,nejvíce břicho a žebra.Krev spolu s potem a slzami stéká po obličeji,dívám se na něj. “Na víc se nezmůžeš?To jsi celý ty.Slaboch.“ Urazím ho.Neporazil mě.Mé tělo ano,duši ne. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Odejde a příjde s vibrátorem. “ A ted ti ukáži, jak jsi mi vězel v zadku a jak jsi byl nepříjemný…a na nějaký lubrikant ani nemysli, protože já to příjemný taky neměl.“ a s těmi slovy příjde, on má na nohou boty, a naplno, silou do tebe vrazí puštěný vibrátor. Je mu jedno, co vše ti poškodí. Ustoupí a zvedne ti obličej. “ Pros, a přestanu.“ řekne ti nabídku a jde pro bič. Nastaví si hodinky na deset minut. “ Tak a ted si to stopnu, každý dvě minuty je rok…a to jsem ještě jemný…ale nemysli si, zítra tě hodím jednomu ze svých goril a on má rád takový pěkný chlapečky jako ty.“ zasměje se a pak tě celých deset minut bičuje a užívá si tvých očí plných bolesti. Po deseti minutách příjde, vytáhne z tebe vibrátor, ale tyč mezi nohama ti zůstane. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro “Nemám kytku,odnes si to.“ Urážím ho.Váza se rozbije.Přitisknu nohy více ke kříži.Přijde s tyčí.Neznám to.Donutí mě stoupnout si na střepy.Zatínám zuby,nechci ani zasténat bolestí.Připevní mi tyč mezi nohy.Spatřím další jeho hračku,vibrátor. To nemůže myslet vážně.To nejde,já nemůžu tohle.Ať mě radši zabije,než aby to do mě strčil.To nesmíš. Vibrátor bolestivě proniká,neudržím to,zavřu bolestí.Můj řitní otvor i střeva bolí,chci se toho zbavit.Hýbu se,posunuju po střepech.Každý pohyb bolí víc než zlomené žebro.Na chvíli.Nevnímám slova,čas je nekonečný.Bič bolí,vibrátor víc.Chci ho pryč.Vyndá ho,poklesnu v kolenou.Hlava spadne.Střepy mizí v nohách.Dochází mi síly,oddychuju. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Veme do ruky nůž a přejde k tobě. Za vlasy ti zvedne hlavu a směje se ti do očí. “Vemu si na tebe památku a pak….pak moje zlatíčko…si tě připravím na zítra….až tu budeme sami a já ukončím život, tvůj zasraný život , v těch tvých tmavých očích.“ a nůž zajede do tvého ramene, z kterého si veme asi dva centimetry tvé kůže. Ustoupí a kůži od tebe si schová k dalším dvěma. “Mám tu i tvého otce a bratra, i po smrti budete spolu. Jsem hodný, nemyslíš?“ a dojde si pro hřeby. Začne pracovat na tvém těle a zabodne do tebe asi 6 hřebů do míst, kde krvácíš, ale nevykrácíš, ani tě to nezabije. Jen to bolí, a to příšerně. Dva do nohou, dva do rukou a čtyři do těla. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro On mě předhodí nějakému úchylovi?Jen tak?Já nechci takový sexuální život.Proč mě nezabije?Co z toho má?Já chci konec.Ukonči to! Zatahá za vlasy.Dívám se mu do očí. “Konec.Ukonči to.Teď hned.Nechci až zítra.Chci teď.“ Zavřu bolestí,bere si mojí kůži.Odejde,dá jí k jiným.Z posledních sil sebou škubnu.Celý můj odpor.Zabodává do mě hřeby.Přestávám vnímat,další a další bolest.Moje mysl se pohybuje mezi vnímáním a bezvědomím.Má duše se bolestí vznáší.Sleduju jeho řádění,nezmůžu se na odpor.Nepřestávám křičet bolestí. “Prosím,ukonči to.Už nemůžu,nech mě být.Nevydržím,už nevydržím.“ Sleduju to z jiného místa.Celá místnost je plná pachu krve,potu,řevu.Mé tělo krvácí,slzí. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Bolest je tlumená, ale jinak vše vnímáš. Nepřestáváš pocitovat bolest, ale dá se to snést, je to jen oblbovalo. Jak to začne působit, příjde k tobě a kleštěma ti vytáhne jazyk. Hned na to ho bodcem probodne, až z něj crčí krev. “ A zítra mě už nebudeš prosit, nebudeš mluvit. Tvého křiku jsem si užil už dost.“ a pustí ti jazyk, následně na tebe plivne. “ Jsi špína společnosti, proto budeš mrtvý. Zítra ošukaný, vykastrovaný a mrtvý.“ Pak už od tebe odejde a nechá hračky kolem tebe, jak použité, tak nepoužité jen tak ležet. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro “Proč?“ Zašeptám tiše.Látka působí,jsem mimo.Vytáhne mi jazyk,další bolest.Menší,krev cítím.Její chuť,teplo. Probodnul mi jazyk,proč i jazyk?Nestačí mu to,co provedl?Ještě jazyk? Nechápu.Po jeho slovech má přání na smrt se zvýší.Jeho odchod zjistím až po pěti minutách.Hlava mi padne,krev teče z mých úst,zavřu oči.Regeneruji svojí sílu.Mé tělo už nemůže. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Muž odejde a po nějaké době vejdou ninjové. Ošetří ti tvé nejhorší rány a připraví tam nějaké obvazy a naplaste. A zase odejdou. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Je velká, strčí tě beze slova dovnitř a dveře zavřou. Na druhém konci místnosti svítí světlo na velký kříž. Na něm visí nahý Kuro. Tetonání má po celém těle. Hlavu má skloněnou, pod sebou krev a mezi nohama má tyč, na zemi střepy, Kuro na nich stojí bosýma nohama. Příjdeš blíž a vidíš zranění –menší ranky v obličeji od boxera, natržený koutky, z úst mu teče krev z probodnutého jazyka, z ramene vyříznutý dvoucentimetrový kousek kůže, v těle zabodaný hřeby – dva nohy, dva ruce a čtyři v těle – nejsou v orgánech a nejsou na smrtelných místech,ale bolestivých a krvácejících (ale né tak, aby vykrvácel), zbarvený břicho od modřin, zlomený žebro na levé straně dole, rány od biče, krev na nohách nejspíše z otvoru (to není jisté díky krvi skoro všude), chodidla plná skla a krve. Kousek od tebe jsou různé hračky, jako vrtačka, kolíky, skalpel, nože, hřebíky, kladivo, štípačky, a i nějaké erotické pomůcky jako jsou biče, vibrátory a samozřejmě lubrikant. Dále však je tu i obvazy, náplasti a dezinfekce, potřebné věci na základní ošetření. Je jen na tobě, zda Kura zabiješ či se ho pokusíš ošetřit. Kuro vypadá, že je mimo, ale dýchá a jak mu zvedneš hlavu či se mu podíváš do očí, jeho oči reagují. Má v sobě nejspíš něco proti bolesti, ale už vnímá okolí. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro Ta trocha odpočinku a jídla mi opravdu dos pomohla. A vědomí toho, že budu zase s Kurem. Když mě ale dovedou do místnosti, div tam sebou nepraštím. Po několika nejistých krocích se skoro rozběhnu ke kříži. "Kuro...Kuro-chan..." Zašeptám tiše a zlehka mu zvednu bradu abych se mu podíval do tváře. Žije a vnímá. Ještě. Rozbrečím se. Kdybych zajednal dřív...kdybych dla víc...možná by nemusel takhle dopadnout. Rozhlídnu se kolem. Chci ho sundat, ale není na co. Dojdu tedy zase ke dveřím a zaklepu. Přes věšechnu svojí nenávist se mi povede požádat je o postel. A opravdu mi jednu přistrčí. S tichým díkem jí začnu strkat ke Kurovi. Rozhlídnu se kolem a nevím co udělat dřív. Rozhodnu se mu tedy sundat tyč z nohou a potom odsunu střepy. Všude je plno krve. A co hůř Kurovy krve. Hned potom vyndám opatrně hřeby. Vím, že by se to nemělo. Ale strávil jsem v nemocnici dost času a znám trochu lidskou anatomii, nejsou blízko tepen. Potom ho začnu opatrně sundávat z kříže. Vím, že ho to bude bolet, protože nejsem tak silný jako on a neunesu ho, ale nechci mu ještě více ublížit. Pomalu ho sundám, chytnu ho pod rameny a opatrně do dotáhnu k posteli a na ní. Nevypadá to, že by měl zraněné záda, ptotože jimi byl na kříži. Alespoň něco. Přitáhnu si všechyn ta obvazy náplasti. Všechno na ošetření. První mu zastavím krvácející rány. Naštěstí je tu i trocha vody a tak mu některé rány omyju. Hlavně chodidla. Potom mu chytnu pevně nohy a začnu vytahovat střepy jeden po druhém odzdola nahoru a potom i na druhé noze. Hned na to mu nohy ovážu. Najdu nějákou jehlu a po chvíli přemlouvání sebe sama ho začnu trochu neobratně šít. Nikdy se mi podobné scény ve filmech nelíbili. Ale tohle není film a není to jen tak někdo...je to Kuro. A i kdybych ho měl nakonec opravdu zabít...nenechám jeho tělo jen tak...jako jsem viděl Daiga. Všechny rány mu ovážu a ošetřím. Opláchnu mu tvář a škrábance mu zalepím. Jakékoliv a každičké zranění. Má zlomené žebro ale nevypadá to, že by měl vnitřní krvácení. Trochu mu nadzvednu hlavu a dám mu jen malinko napít. Potom přes něj zlehka přetáhnu prostěradlo. Chvíli se jen tak dívám na všechno kolem. Hnusí se mi to. Zčnu věci jednu po druhé mlátit o zeď jak jsem vzteklý a naštvaný. Jak na ně, tak i na sebe . Potom se vrátím ke Kurovi.Posadím se k němu. Dám si hlavu zlehka do klína opatrně ho začnu hladit po vlasech. "Kuro-chan...Kuro-chan...gomen ne...přišel jsem tak pozdě...moc mě to mrzí. Chci být ještě chvíli s tebou. A potom...jestli budeš chtít...zabiju tě...jen naznač...pro tebe to dokážu. I když mi budeš tak moc chybět...nechci aby si trpěl." Mluvím pomalu a je poznat, že se mi to neříká lehko. Nakonec se dokonce i znova rozbrečím. Potom už jen sedím, pozoruju jeho tvář a hladím ho. Najednou se zničeho nic sehnu a dám mu lehkou pusu na poraněné rty. Spíše jen náznak. Jako by to mělo říct to, co jsem chtěl než nás chytli ale co ani teď neumím vyslovit. Položím se na malý kousek postele vedle něj a dál ho zlehka a opatrně hladím po vlasech, pozoruju a pláču. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro Jun?Co tu dělá?Vypadni, sakra uteč.Tady tě zabijou.Využij své volnosti,uteč. Chrčím,polykám i plivu krev.Nemohu mluvit.Brečí,odchází. Správně.Vypadni.Odejdi odtud. Nevidím.Slyším hluk.Jun mi sundá tyč. Co to provádíš?Co tu ještě děláš?Nemáš náhodou vypadnout.Každým zdržením se blíží tvá smrt. Nechápu jeho jednání.Odsune střepy.S každým vyndaným hřebem tiše zasténám.Sundá mě z kříže.Opřu se o Juna opatrně.Bolest je tupá,sám jdu po střepech v nohách.Vděčně padnu na postel.Ošetřuje mě,nechám se.Necukám,občas tiše zasténám.Vděčně se napiji vody,zavřu oči. Proč to děláš?Co to má být?Neměl tu být,oni ho nechají?Jak to?On má přijít,zase zítra.Copak to neplatí?Nebo mi dělá sestřičku,abych přežil? Nereaguju na rány od házení věcí.Jen ležím,oddychuju.Jun se vrátí,hladí mě.Je to příjemný.Jeho slova ne. To ne.Nevyčítej si to.Vypadni,seber se a vypadni.Neohlížej se na mě.Já jsem už mrtvý.Ty mě nezabiješ,to on.Vražda se těžko snáší,to by jsi nezvládl. Chrčím,stále nemohu mluvit.Otevřu oči,dívám se na něj.Brečí,samotnému mi tečou slzy.Dostanu pusu,dívám se na Juna.Nedovedu si to vysvětlit,nechápu to.Položí se vedle mě,zavřu oči. “Zachraň se.“ Zašeptám neslyšně po dlouhé době chrčení.Jazyk bolí.Přes bolest se posadím,rány znova krvácí.Ruku položím na zlomené žebro.Přivřu oči. “Musíš se zachránit.“ Mluvím hlasitěji.Celé tělo mě bolí,i uvnitř.Natáhnu k Junovi ruku,pohladím jeho vlasy. “Prosím.Aspoň ty se zachraň.Já to zvládnu.“ Hovořím k němu.Jsem rád za látku v krvi,pomáhá. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro Pokusí se osadit. Ihned otevřu oči a sám se napřímím abych ho zase položil. "Lež, Kuro...odpočívej. Teď ještě můžeš." Zašeptám tiše a utřu si slzy. Potom znova naléhá a dokonce i prosí. Znova zakroutím hlavou. Jen se více přitisknu k ruce, která mě hladí. "Iie, Kuro...nechápeš to. Buď se odsud dostaneme oba dva nebo ani jeden. Pokud budeš...budeš chtít umřít....zabiju tě já...a potom sebe...protože bez tebe..bez tebe to nezvládnu...mám tě rád Kuro...copak to nechápeš..." Zavzlyknu tiše a potom si schovám tvář. Nakonec dám ruce přece jen pryč a znova se skloním k němu. Znova mu dám pusu...nebo spíše takový krátký polibek. Možná to teď pochopí líp. "Gomen ne Kuro...já vím, že je to špatně...a ty by si těď měl zachraňovat nějákou krásnou holku a ne být tady...všechno je tak zartraceně špatně..." Bouchnu pěstí do zdi, jak mě to celé štve. |
| |
| Ubíhá čas pomalu a nudně. Nevíte nic o čase, nevíte nic o období, odhadu času. Nic se neděje. Přestali odvádět lidi a vypadá to, že začíná být klid. Satoshiho rány se probouzejí a vypadá to, že dost bolestivě, zvláště některé. Kuro i Jun jsou pěkně dlouho pryč a vypadá to, že už ani oni se nevrátí. Otevřou se dveře. Vaše chvíle ticha a pohody se ukončí. Vejdou do cely, kde ještě čeká Morio a Jirou. Ke každýmu vejdou tři a naposledy je hrubě zkontrolují a odemknou. Společně je vedou pryč. Vedou Moria a Jiroua dlouhou chodbou a projdete kolem prázdné cely s mrtvolama vašich spolužáků. Jsou různě zohyzdění, od krve, bez různých částí těl či mají v sobě i něco navíc (třeba hřeby, zaseknuté nože, vypálené cejchy,...).Jsou zde nahý na hromadě a žádná úcta k jejich mrtvolám očividně není. Projdete dveřma a jdete nahoru po schodech. Vedou vás tvrdě a strkají do vás, aby jste byli rychlý. Neberou na vás vůbec žádný ohled a kopanec není něco neobvyklého. Vyjdete asi do druhého patra či prvního, ani zde nejsou okna, jen minete jedny dveře a jdete další chodbou. Vypadá to líp a vidíte, že venku je noc.Zde jsou i okna. První dveře otevřou a do nich strčí Moria. Jirou postupuje o dál, jeho dveře jsou o dvoje zavřený dveře od Moria. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Všude kolem jsou různé erotické pomůcky, od jemných vibrátorů a dráždidel až po sadomasochistické hračky, které dovedou i zabít. U stroje stojí dva muži. Jeden vypadá jako by prošel válkou, zjizvený, holohlavý, a má křivé špinavé zuby, kterými se na tebe usmívá,rukou si přejíždí po rozkroku. Druhý je starší, kolem 50 let, má splihlé černé vlasy, tlusté brýle a olizuje si úzké rty jazykem, jen co se dívá na tvé nahé tělo. Ruce má široké, drsné a vypadá to, že s nima něco má, protože je divně drží. Jak ti zavážou oči, tak tě nahýho odtáhnou k přístroji, položí tě na záda a hlavu upevní tak, aby jsi nemohl utéct. Ruce ti dají za hlavu a připevní k tyčím, nohy roztáhnou co to jde a uvážou, takže jsi jako vystavěná děvka. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Připoutají tě nahýho ke křeslu, takže se nemůžeš hnout pořádně a utéct vůbec ne. Křeslo je od krve a i od moči a výkalů. Jen co zatáhnout přezky od kožených pout, odejdou. Příjde muž v bílém plášti, má příjemný vzhled, dokonce hezký úsměv, ale jeho oči jsou chladné. Postavu má spíše vychrtlou, ale to nevíš jistě díky plášti. Je celkem i malý, odhadem kolem 160 cm. Jeho plášt přímo září čistotou a kolem krku má stetoskop. Ihned zamíří ke stolu a beze slova si začne prohlížet své nástroje, kterým začne. |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro "Ne!"vykřiknu zoufale "Nechte mě!"vykřiknu vyděšeně a zoufale pohlédnu na Jiroua, kterého brali také. "Jiroue!"zavolám jeho jménu strachy bez sebe. I přes rány a kopance jsem se bránil, nechtěl jsem jít s nimi. Nechtěl, lapal jsem po dechu a snažil se zabránit návalům paniky. Ale když jsem uviděl tu celu s mrtvolami, vyděšeně jsem zaječel, předklonil se a pozvracel se. Vidět jejich těla, spolužáku, mrtví, mučení a zohavení. Bylo mi špatně. Strčili mě do dveří a Jiroua vedli jinam "Jiroue! Jiroue!"volal jsem za ním. Bál jsem se, že ho zabijí, že mě zabijí. Jak jsem se rozhlédl po místnosti a viděl... viděl všechny ty věci, udělalo se mi znovu špatně, ale tentokrát jsem se nepozvracel. Začali mě svlékat, první jsem to nevnímal, ale nakonec jsem se vzpamatoval a znovu se začal bránit. "Nechte toho!"ale nebylo to příliš co platné. Strhali ze mě oblečení a já tam stál, jak mě bůh stvořil. Divoce jsem oddychoval, pohlédl na ty dva muže. Prasata.napadne mě první a snažil se od nich dostat co nejdále to šlo. Zavázali mi oči, začal jsem kolem sebe bezbranně tlouct rukama. Dotáhli mě k té věci, k tomu mučícímu nástroji nebo co to bylo a začali mě k němu poutat. "Nechte mě! Prasata! Uchyláci! Moji rodiče jsou velcí právníci! Až se... až se to dozví udělají vám ze života peklo! A kde je Jirou! Co jste s ním udělali parchanti!"chvěl jsem se a po zádech mi stékal studený pot. Připoutali mě takovým způsobem, že mě nenechávalo na pochybách co se chystá. "Za tohle zaplatíte!"plané výhrůžky, ale mě to uklidňovalo. Trochu, představoval jsem si, jak sedí ti hnusáci u soudu, já na ně ukážu a oni půjdou na doživotí do vězení kde si můžou mrdat prdele do aleluja. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro Oni tě zabijí,ty máš zabít mě?Proto jsi tady?Nebo mi dáváš naději ve smrti tvojí rukou? Schovává se.Dívám se na něj,vleže.Dostanu polibek,vytřeštím oči překvapením. Jun-chan?Ty,ty,ty?Proto jsi tu?To děláš kvůli mně?Abych netrpěl,máš mě rád tak moc? Dochází mi pravda.Bouchne pěstí do zdi.Posadím se.Chrčím,sbírám sílu na mluvení. “Jun-kun,já bych nikoho nezachránil.Ty by jsi měl zachraňovat holku,ne odsouzeného kluka.“ Mluvím pomalu.Znova k němu natáhnu ruku.Zkusím ho k sobě přitáhnout,nemám moc sil.Pohladím ho. “Nechci tvojí smrt.Nechci ani svou.“ Přiznám.Zase se položím.Tělo bolí.Zavřu oči.Rukou Juna hladím po ruce. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro "Určitě ano...ty jsi silný...mě si přece chtěl zachránit...chtěl si mi tam pomoct....a teď chceš abych utekl...tak to neříkej...a jestli jsi odsouzený nebo ne...je mi to jedno...pro mě tu není nikdo důležitější...copak to nechápeš..." Brečím a nechám se od něj hladit...je to moc příjemné. Potom se znova položí a já ho jen tiše pozoruju. Řekne, že nechce abych umřel. ani aby umřel on. "Ale...ale já nevím jak odsud...a když od tebe odejdu...zabije tě zítra on...a bude tě to daleko více bolet...tohle nechci...tohle ne Kuro-san..." Snažím se zastavit pláč, ale nedokážu to. Hlad mě po ruce a tak mu jí jen zlehka stisknu. "A bez tebe to nedokážu..." Přiznám tiše a skloním hlavu. Dál se chvěju, jak brečím. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro Má pravdu. Jak to neprovede Jun,udělá to on.Ať tak či tak,jsem mrtvý. Stiskne mi ruku,otevřu oči.Usměji se na něj. "Pomůžu ti." Svolím k zabití od něj.Zavřu oči.Chytím jeho ruku,položím si jí na hruď.Na místo srdce. "Stačí sem přiložit nůž.Ukáži ti jak,musí projít žebry." Mluvím pomalu.Prodýchávám každý slovo,bolest je můj stálý společník. "Nepustím tě.Pomůžu ti,Jun-kun." Povolím stisk,pohladím ho po ruce. Lepší umřít jak chci já,než jeho rukou.Nechci ho znova prosit,nechci zkuhrat před ním,ani před jeho gorilou. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro Potom souhlasí s tím abych ho zabil a dokonce s tím, že mi pomůže. Usměju se na něj a potom sleduju, co dělá s mojí rukou, jak si jí pokládá na srdce. Cítím, jak bije a poslouchám jeho slova. A sám vím, že moje srdce teď bije rychleji. Z toho, jak se ho dotýkám. Znova mě pohladí a řekne, že mi pomůže. Přikývnu a pousměju se teď já. "Hai...ale...máme teď ještě čas. Chtěl bych tu s tebou ještě být. Prosím..." Požádám ho tiše a lehnu si vedle něj. Ruku nechám na srdci a druhou ho hladím znova po vlasech. Po chvíli se rozhodnu prolomit ticho a zeptat se na otázku, co mě tíží. "Kuro-san...můžu...mohl bych tě...mít?" Zeptám se pomalu a opravdu tiše. Z hlasu je cítit můj strach. Bojím se abych to nepokazil. Teď před smrtí. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Vrátím se po chvili a posadím se vedle Yamata. Mlčím a jemu naznačím, aby taky mlčel. Napjatě naslouchám, co bude dál. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Sedím tak, aby na mě jeho společník neviděl a proberu Takanoriho. Zlehka mu vrazím facku, ale tak, aby začal zase vnímat. Velmi často nám sem upadají do beznaděje a přestávají vnímat a já potřebuju, aby byl v pozoru. Odemknu mu pouta a do dlaně mu vložím klíč. " Je univerzální.Odemkni koho chceš, máš čas tak deset minut. Tři minuty počkej, než opustíš celu. Klidně si to tu počítej na prstech.Po deseti minutách spustím poplach." řeknu a dívám se mu do očí. " Ted je jejich i tvůj vtvých vlastních rukách. Ukaž se, že si druhou šanci zasloužíš." a vstanu. Nechám ho odemčenýho, s klíčem od pout a odejdu pryč z cely. Na toho druhého se ani nepodívám. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Řekne, že to začne a že mám být připravený. Přikývnu. Políbí mě a potom uteče dřív než se stihnu vzpamatovat. Chytnu se pevně pout a trochu se přitáhnu. Začnu protahovat nohy. Vrátí se a posadí se vedle mě. Nic neřekne a tak taky mlčím. Jen pustím jednou rukou pouta a zlehka stihnu jeho dlaň. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro On mě chce mít?To mě tu chce ojet,pak zabít? Zadívám se do jeho očí. Myslí to vážně.Buď ojede mě Jun,nebo gorila a možná on.Odmítnout všechny?Nemůžu.Jestli mám zemřít a může to být Jun,chci jeho rukou. Zavřu oči.Můj výdech značí smíření s realitou. "Hai." Dostane se přes můj zraněný jazyk.Tichý souhlas,znak ztracení důstojnosti. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Yamato pochopí a pak mě chytne za ruku. Přitáhnu si ho do klína. Možná by bylo fajn, kdyby slyšeli jeho steny a pochopili, že ho tu znásilnuji. Pak by možná rychle utekl a nedivil se, proč tu nikdo není. Přitáhnu si Yamata k sobě a odhrnu masku. " Ted tě naoko budu znásilnovat, řvi jak chceš, klidně mě pros. Udělej prostě dojem, že mám ted místo hlídky práci jinde." zašeptám a pak sundám masku. Položím ho na studenou zem a začnu ho líbat, přitom z něj sundavám oblečení. MH: tvůj případný řev či hlasové projevy klidně písni veřejně pro všechny. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro Potom se podívá na mě a já jen smutně sklopím hlavu. Nakonec souhlasí. Ale nemůžu se zbavit dojmu, že to nechce. "Ku-Kuro-san...gomen ne...já...nemusíš...a já nechci aby to bylo z donucení...chtě bych dobrovolně...ale když to nepůjde...nechci to...já...bojím se...že mi na druhé straně utečeš...i když půjdu hned za tebou..." Zašeptám tiše a znova se rozpláču. Stáhnu ruce k sobě a ztulím se do klubíčka. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro Zase špatně.Jediný kluk,který mě má rád.Přes moje nálady,netečnost, se dostal ke mě.A jediný,co mu mohu teď nabídnout,je mé tělo.Jak můžeš mít rád někoho,jako jsem já? Natáhnu k němu ruku.Pohladím ho po tváři. "Jun-kun,počkám tam na tebe.Rád tě pak seznámím s mým bratrem,určitě se mu budeš líbit." Polknu.Můj jazyk krvácí díky mluvení. "Vem si mě,Jun-kun." Poprosím já s krví v ústech.Zachrchlám,krev mě dusí.Natočím hlavu na stranu.Vyplivnu krev.Další polykám. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Přitáhne si mě blíže a sundá si masku. Položí mě na zem a chce abych udělal, že mě znásilňuje. Přikývnu a nechám se políbit. "Hai...ale neposlouchej nic z toho co řeknu...ale kdybych začal tak, že se mi to líbí...umlč mě něják..." Zašeptám tiše a nechám ho ať mě sevlíká. Přitom chvíli tiše vzdychám, než začnu křičet, jak po mě chtěl. |
| |
| Trhnu sebou. Někdo ke mě příjde. Jeden z těch ninjů. Nelíbí se mi to, jde přímo ke mě. Začne mě odpoutávat, ale já se vzpírám. "Ne...nech mě...pusť." Snažím se ho od sebe odehnat. Spoutá mi pevně ruce za zády a hodí mě na zem. "Ne...prosím...běž pryč....já to něchci...pusť mě...prosím..." Začnu křičet a dokonce se i rozbrečím, jak mě sevlíká. Ale nepřestane a vím, že tady mi nikdo nepomůže. Dál ho prosím, ale nakonec jen brečím a sténám bolestí. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Chytnu jeho ruce adám mu je za hlavu. Pevně mu je držím a přitom ho začnu líbat po těle a rukou zajedu mezi jeho nohy. Vím, že podlaha studí, nebo spíš ty kamenny tady a jak jsem mezi jeho nohama, nadzvednu ho trochu a palcem tlačím na jeho otvor, přitom ukazováčkem s prostředníčkem svírám jeho penis a jemnými pohyby u kořene ho dráždím. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro Bojím se na něj podívat a zároveň se stydím za to, co jsem žádal. Potom mi ale slíbí, že na mě počká. Přikývnu a jsem za jeho slova moc rád. Potom tiše řekne ať si ho vezmu. Hned na to vyplivne krev a já si uvědomím kolik další bolesti mu působím. Trochu překvapeně se na něj podívám a přikývnu. "Hai...já...už nemluv prosím...omlouvám se..." Zašeptám tiše a potom vstanu. Odejdu bokem a začnu ve věcech, co jsem předtím rozházel kolem hledat gel...vím, že tam byl. Jakmile ho najdu, vrátím se ke Kurovi. Skloním se k němu a pohladím ho. Hned na to ho zlehka políbím. "Nebude to bolet...totiž...ne moc...jsi tam zraněný...budu dávat pozor..." Zašeptám tiše a zrudnu, když o tom tak mluvím. Nemám praxi...ale z teorie umím hodně. A on...pro něj se budu moc snažit... Sundám z něj prostěradlo a potom optrně roztáhnu jeho nohy. Naliju si na prsty docela dost gelu a potom s nimi zlehka zakroužím kolem Kurova otvoru. Velice opatrně zajedu jedním prstem dovnitř. Ale opravdu pomalu. Může cítit chlad gelu, a já ho na něj používám opravdu dost. Snažím se ho opatrně připravit. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Začne mě líbat a já mezi výkřiky tiše sténám. Zajede mi do rozkroku a přitom mě trochu nadzvedne. Jsem mu za to docela vděčný. Podlaha je totiž celkem studená. Dráždí jak penis tak otvor. Zkousnu si ret a tak je na chvíli ticho. Nejsem si jistý jestli zvládnu předstírat znásilnění při sexu s ním. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro "Křič!" syknu a vjedu do něj palcem trochu bolestivěji, aby zařval nehraně bolestí. Pak aby nepřestal, přestanu dráždit jeho penis, protože potřebuji, aby řval dlouho a tak do něj skoro ihned vjedu dvěma prsty a dráždím ho tak, aby ho to bolelo. Né moc, ale tak přiměřeně. Nechci ho zranit, jen aby to neměl moc pěkný. "Jestli nebudeš řvát, pomůžu ti." zašeptám jasně, že mi nebude kazit plán. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Zakřičím protože to opravdu zabolí. "Iieee..." Zařvu a trhnu sebou. "Onegai...onegai...já už budu hodný... budu křičet..." Zašeptám tiše a potom dál křičím a prosím ho aby toho nechal. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Šeptá, že bude hodný a bude křičet. Dokonce opravdu pak chvili křičí nehraně a tak z něj prsty vytahnu a přitisknu ho zase plně na studenou zem. " Umím to i bolestivě, ....to, že jsem si tě jednou vzal jemně neznamená, že si tě nemůžu vzít tvrdě..nebyl by jsi první." zašeptám a pak ho i přes křičení na chvili umlčím polibkem. Po polibku ho vytáhnu nahýho na nohy, nebo spíše do kleku. "kuř mě...a budu hodný...a nezapomen, co máš u toho dělat." špitnu a hlavu mu přirazím k mému rozkroku. Je znát, jak mě už to jeho bolestivé sténání vzrušilo. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Propnu se, protože to zastudí. "Iie...prosím..." Zašeptám tiše a objímám ho, stahuju ho na sebe. Políbí mě a já mu polibek lačně oplácím. Vytáhne mě na kolena a tak si před nj kleknu a přikývnu a potom zlehka přejedu rukou po jeho penisu a skloním k němu svoje rty přitisknu na jeho penis. Přejedu po něm rty, políbím ho a potom si ho vezmu do pusy a začnu ho kouřit. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro Poslední chvile bez bolesti.Chce jít do mě.Ví o mém zranění a přesto.Vydržím to.Bude to jen chvíle,pak jen nůž do srdce.Konec bolesti.Konec strachu. Zavřu oči.Chlad je nepříjemný.Rozmýšlím si to.Bolest z Junova proniknutí mě donutí zůstat.Zranění i v těchto místech gel neuklidní.Místo výkřiku jen polykám krev.Snaží se,nepomáhá to.Spolknu sliny i krev. "Rychle." Vypravím namáhavě ze sebe.Jen ta představa mi zrychlila krev,více krvácím. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Jak je na kolenou, stáhnu si kalhoty a nechám ho, aby se mi věnoval, nebo spíše mému penisu. Jak mi po něm přejede, zatlačím na jeho hlavu. A tak jak ho veme do pusy, propnu se a zakloním hlavu. Tiše vzdychám a držím Yamata za vlasy. Jemně s ním pohybuji a vždy po chvili ho donutím, aby ho vyndal a podívám se po něm, zda zařve či ne. Pokud ne, kopnu ho a jak zařve, znova si ho stáhnu tak, aby pokračoval. Po době, kdy cítím, že bych mohl být, ho od sebe odstrčím a vytáhnu ho na nohy. Přitisknu ho na kamennou zed přímo do míst, kde stéká studená voda a prsty si v ní namočím, než s nima vjedu do něj. Jen s dvěma a už opatrněji. Přitom se mu dívám do očí a studuji pohled, zda mě už nesnáší či mě stále má rád. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro Polknu a vyjedu z něj prsty. Sundám si kalhoty a trochu se pohoním. "Gomen ne..." Zašeptám tiše a potom do něj pomalu vjedu. Zlehka a opatrně začnu přirážet. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro Musím vydržet.Pro Juna.Trpím pro něj.On to pak ukončí.Nikomu nic neřekne. Dusím se.Spolykám obsah úst.Krátce sténám bolestí.Dál jen opět chrčím.Otvor bolí,střeva taky.I přes jeho snahu znova krvácím. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro Zavřu oči a představuju si, jak do toho jde se mnou, ale dobrovolně. Vzrušuje mě to. V uších slyším jeho vzdychání, které existuje jen v mojich představách. Netrvá to dlouho. Snažím se moc to ukončit aby už nemusel moc trpět, protože cítím, že trpí. Po chvíli se do něj skutečně udělám. Zabalím ho a potom si k němu lehnu. "Gomen ne, Kuro-san..." Zašeptám tie a znova brečím. Zlehka ho hladím a snažím se sám sobě uklidnit. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro "Škoda.Lepší by to bylo jindy a jinde." Zašeptám tiše.V hlase není zloba.Jen vděčnost.Jednu jeho ruku položím na svojí hruď. "Prosím,přestává to působit.Udělej to." Zažádám o svojí smrt. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro To co mi řekne mě dost překvapí. "O-opravdu...ale...ale já už nemám šanci...já bych to chtěl hezčí...kvůli tobě...ale dneska umřeme...ani nevím co je za dech..." Zašeptám tiše a zlehka ho políbím na rty. Znova mi položí ruku na hruď. Znova cítím jeho srdce a zlehka zčervenám. Chce abych to udělal. "Kuro-san...onegai...ještě chvíli...já...seženu ti jiné..prosím...chci tu být s tebou ještě chvíli..." Zašeptám tiše a hladím ho. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Vždy mi na chvíli zvedne hlavu a já zakřičím bolestí a prosím ať mě nechá. Potom si ho zase vezmu do pusy a pečuju o něj svým jazykem. Cítím, že se mu to začíná líbit čím dál více, ale on mě nakonec odstrčí a pomůže mi na nohy. Natiskne mě na zeď a já zasténám, jak je studená. Potom v sobě ucítím jeho prsty. Díky vodě docela studí. Chvíli tiše sténám, ale potom začnu znova křičet bolestí. Zase na chvíli jsem ticho a sténám vzrušením. Všimnu si, že se na mě dívá a tak se nakloním a políbím ho. Pak zase dál sténám jako, kdyby mě to bolelo a prosím ať toho nechá. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Díky jeho velmi dobré péči se mu asi zed líbí, protože zasténá. Usměji se na něj a pak už do něj pronikám. Místo nevraživosti mě začne líbat a tak mu to oplácím a hlavu mu zvrátím při polibku dozadu,až mu ve vodě namočí vlasy. Dráždím ho uvnitř něj prsty a pomalu k tomu přidám třetí, přitom ho koušu do kruku a penisem mu přejíždím po stehně, těším se, až do něj vniknu. Jen co bude trochu připravený, začnu si ho na sebe nasazovat. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Jen co ukončí polibek, začnu znova křičet, ale už méně. Vjíždí do mě už třemi prsty. "Iie...už...už můžeš..." Zašeptá mu tiše do ucha a vzdychnu. Klidně obětuju tu trochu bolesti pro ten pocit, kdy je ve mě. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Teprve až zakřičí, tak ho začnu na sebe nasazovat. Nechám ho opírat se o zed, rukou mu držím ruce nahoře, a posunu si ho k sobě natolik, abych do něj klidně mohl proniknout. Po pár přirazech mi to tak ale nevyhovuje a mohli by zahlídnout jeho slastný výraz místo vyděšeného a tak z něj vyjedu. Ustoupím s ním od stěny a donutím ho kleknout na čtyři. Sám za ním si kleknu a začnu do něj zezadu najíždět a přirážet, čím dál rychleji. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Po chvíli mi zase chytne ruce nahoře a cítím, jak do mě proniká. Zasténám, ale jen polohlasně a dál se snažím křičet. Ale po chvíli ze mě vyjede a já se po něm nechápavě podívám. Nechá mě si kleknout na čtyři a potom do mě zase jíždí. Znova zasténám, jak přirazí poprvé, ale potom už za zase snažím křičet, jak to bolí a že nechci. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Jak si ho nechám kleknout na čtyři, tak do něj proniknu a on zasténá. " Yamato!" zasyčím vztekle, ale asi to nebylo potřeba, protože hned na to křičí, že nechce a dál to hraje. Pohladím ho po zádech a pak už se mu věnuji hezky. Zlehka ho škrábu a přirážím do něj tak, abych se hnedtak neudělal. Takže často zpomaluji. S chutí ho vždy pro pobavení plesknu přes zadek, musí to znít jako facky. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Uvědomím si, co mám dělat a pokračuju. Zase je na mě hodný a já jsem rád, i když mi potom dělá větší problémysténat jako při znásilňování. Škrábe mě a občas i zpomalí přirážení, což mě ještě více vzrušuje. Občas mě pleskne přes zadek a tak vždycky jen bolestně vyjeknu, jak dál hraju. Přitom se mi to docela líbí. "Yu..Yuuto-san...už...už nemůžu..." Zašeptám tiše a dál ho prosím aby to nedělal, čím dál chraplavějším hlasem. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Po nějaký chvíli mě šeptem prosí, abych přestal, protože už nemůže. Vyjedu z něj a než může mrknout, otočím ho na záda a napolno tentokrát zády položím na zem. Vjedu do něj, jednou rukou držím jeho nohu nahoře, abych mohl dobře přirážet a druhou mu zacpu ústa, aby jeho steny byly co nejtišejí a přitom jsem ho nedusil. "Už můžeš sténat." řeknu mu šeptem a začnu velmi tvrdě přirážet, což po tom, jak je uvolněný a připravený, musí být dost zvrušující. A s těmi tvrdými přírazy se odrovnávám sám a tak netrvá dlouho a chvili po Yamatovi se udělám sám, naplno a do něj. Přitom zasténám nahlas, že mě museli slyšet ve všech celách. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Ucítím pod sebou studnou zem a propnu se, jak to chladí. Znova do mě vjede. Stisknu zuby abych nebyl slyšet. Drží mě za notu a začne přirážet. Zároveň mi položí ruku na pusu a povolí mi sténat. Políbím ho na ruku, jako důkaz vděčnosti a potom tiše sténám a ještě to tlumí jeho ruka. Moc se mi to líbí. Je tvrdý, ale nebolí to. Nevydržím to dlouho a propnu se, abych uvolnil přicházející křeč napětí. Zasténám, ale všechno tlumí jeho ruka. Jen krátkou chvíli po mě cítím, jak se in on udělal a to do mě. Zasténám znova. Jeho sperma je docela hluboko a příjemně tam hřeje. Zhluboka dýchám a snažím se se uklidnit. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Udělá se dřív než já, ale to nevadí. Nehledím na to a tak jak se udělám já, zastavím se a pohladím ho. Pustím mu ústa a pomalu z něj vyjedu. Slámou otřu jeho tělo a potom dekou, kterou tu měl. Sám sebe do deky taky otřu a pak ho sám oblíknu a vemu si ho na klín. Opřu se o zed a naslouchám, zda využili šance či ne. Myslím, že jsme jim s Yamatem poskytli dost času. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro Snažím se schytat co nejméně ran cestou, ale stejně se několika bolestivým kopancům nebo popostrčením neubráním. Nakonec rozdělí i mě a Moria, co jiného jsem mohl čekat. Celou dobu zarytě mlčím. Když ale uvidím křeslo a všechny ty nástroje, je na zvracení i mě a mám co dělat, abych tomu nutkání odolal. Spíš abych ho potlačil. "Vážně se tomu nedá nijak vyhnout..?" zeptám se polohlasně a s děsem v očích sleduji, co si "pan doktor" vybere a co se mnou bude. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Jak se začneš ohánět svými rodiči, jeden nindža se skloní a přes tvojí slepotu a uvazování nohy se ti zasměje do ucha. " Tvoji rodiče se nic nedozví a až se to doví, budeš jen pohřešovaný a zakopaný v díře, jako ti, co jsi viděl.....a ted si to užiješ a věř, nikdo se to nikdy nedoví...a oni budou štastně žít a vzpomínat na tvé tělo, které zohaví."odpoví a tím zruší všechny tvé představy. Odejdou a zkončíš sám s těma dvěma. Slyšíš jeho kroky a chvili na to pocítíš něco ostrého na tvé pravé bradavce, přitom zároven ve stejné chvili stejně něco chladného pocítíš u otvoru. Ve stejný okamžik ti propíchne jeden bradavku a v ní ti zůstane drát, zatímco druhý do tebe vsune i přes menší odpor tvého těla hračku a pustí vibrace naplno, které projedou celým tvým tělem. Hladí tě oba, líbají a cítíš je skoro všude, jsi oslintaný, jsou páchnoucí a ty můžeš jen křičet. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro V jeho ruce se objeví injekce se nezdravě vyhlížející zelenou tekutinou v ní. " Vše ti objasním. Ted dostaneš něco, co tě udrží na živu co nejdéle. Poslední s tím vydržel celé tři hodiny." odpoví s hrdostí a příjde k tobě. Než se naděješ. tekutina mizí v tobě a od místa bodnutí postupně celým tělem ti prochází divný mrazení.Jako kdyby ti někdo nalil led do krve. Následně ti dá na hlavu igelitový pytel a uváže tak, že máš vzduch maximálně na půl hodiny. Ustoupí a začne si připravovat silné kleště. " A ted musíš křičet, vydat vzduch a zase ho brát. Až nebudeš mít vzduch, napíchnu tě touto injkecí na mojí speciální látku a ty budeš žít i bez vzduchu. Doufám, že co nejdéle." ukáže tentokrát na rudou tekutinu na něčem, co připomíná kapačku. " Nejdříve však musíme tvé tělo upravit." řekne a položí kleště stranou, veme si fixu a začne natebe jako plastický chirurg kreslit čáry, Vedou po nohou, po rukou a taky dvě dlouhé přes hrud, od krku až k břichu. |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro Bezradně položím hlavu a stisknu pod páskou očí do kterých se mi draly slzy. Ucítím něco ostrého na bradavce a něco studeného u zadku. Ztuhnu a zadržuji dech, přeji si aby to nebyla pravda, kéž by tohle nebyla pravda. Propíchli mi bradavku, bolestí zaječím a ve stejnou chvíli heknu, když mi do zadku strčili vibrátor. Chvíli zděšeně křičím, ale nakonec jsem usoudil že to nemá cenu a jen mě z toho bolelo v krku a vysilovalo mě to. "Ne prosím! Prosím ne!" žádám je aby přestali. Kdyby si aspoň vykoupali, olizují mě jako nějakou zmrzlinu, bylo to nechutné, bylo mi špatně, ale žaludek se mi nezvedl. Dech mám zrychlený, snažím se popadnout dech, který se mi najednou nedostávalo. "Prosím... přestaňte.... já chci domů..."vzlyknu. Jiroue...zasténám v duchu zoufale. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro Nechápu to, ale na druhou stranu vím, že mě nečeká nic hezkého a rozhodně ne příjemného. Vždyť i návštěva zubaře je dost hrozný zážitek. Než stihnu něco říct zmizí ve mně tekutina se zaštípáním tkání, po kterém následuje jen chlad. Tři hodiny! No to je vážně výborné! Tři.. blbé tři hodiny do konce. Pak igelitový pytel. Ten mě opravdu vyděsí, protože nedýchat.. udusit se tak odporným způsobem, aspoň, že můžu tu chvíli mluvit. Jsem rozhodnut nejdříve mluvit a pak křičet, pokud k tomu budu mít čas. "Počkat.. ale.. to neděláte všem. Co se děje ostatním? Co bude s Moriem?" snažím si zachovat klidný hlas, ale znatelně se třese a on mi to jistě nebude mít za zlé. Kdo by se v téhle chvíli nebál. "Bez vzduchu? Nechápu. Kdo vás najal? Já vím, že mi do toho nic není, ale jedna třída na tyhle pokusy musí být málo a já měl pocit, že lidi prodáváte," snažím se něco vyzvědět. "Upravit? A.. narkózu asi čekat nemám, že," už to ani není otázka ale pouhé konstatování. Vzduch dochází, ale zatím to není moc cítit. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Zaslechneš zip a pár okamžiků na to ti něco strčí do pusy. Skoro ihned poznáš, že je to ochablý penis, který ti jeden z nich rve co nejhlouběji do úst, skoro tě dusí. Pohybuje pánví jako by tě ojížděl a sténá u toho, s bičíkem na koně švihá do tvého boku do svého zvrhlého rytmu. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Pustí se do kreslení a přitom ti odpovídá. " Netuším, co to tu povídáš. Vím, že toto jsou lidi, kteří umožní vědcům a jiným zájemcům poskytnou to, co chtějí a na co potřebují. Neptají se a dodají vše potřebné. Tedy hlavně těla.Já si objednám chlapce či děvče každý druhý měsíc. Pokaždé pro mě mají krásný kousek...nejspíše tvůj Morio skončil u jiných zájemců, dnešní večer jsou tu asi tři, co jsem viděl. Bavil jsem se s jedním, velký muž. Mám ale dojem, že chtěl nějakou roztomilou dívku jako byla jeho bývalá. To asi Morio nebude." zasměje se a dokončí poslední čáru. Veme do ruky skalpel a zařízne bez narkozy do tvé kůže a rozřízne jí. Pak veme injekci a postupně vytahuje určité žilky a tepny a vstřikuje do toho tekutinu. Jak je hotov, tak tě začne zašívat. |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro Měl jsem pocit, že to trvá věčně, bál jsem se že to nikdy neskončí, že to nepřežiji. Když mi vrazil penis do úst tak jenom díky tomu, že jsem ho měl skoro až v krku mi zabránilo v tom znovu zvracet. Trhnu sebou, když mě švihne bičem, štípalo to, ale to nebylo tak hrozné jako to ostatní co se mnou dělali. Mamí! Mamí!křičel jsem v duchu zoufale, toužíc obejmout svou matku, hledat u ní útěchu. Snažil jsem se dostat tu věc ze své pusy, ale měl jsem pocit, že se mu to spíš ještě víc líbí. Co to pro boha bylo za lidi? Jak tohle mohli dělat? Chtěl jsem ho kousnout, strašně moc jsem ho chtěl kousnout, ale podvědomě jsem tušil, že by mě to pak bolelo ještě víc. A já nevěděl jestli víc bolesti a ponížení vydržím. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro Jsem rád, že je takový upovídaný a nenutí mě mlčet, i když.. ne, jsem rád, že vím, jak to je. Nechci umřít v nejistotě a nevědomosti, tohle mi dává aspoň něco, i když je to kruté a pořád hodně neurčité. Nechci umřít.. ne takhle. Ale pak už žádné povídání nenásleduje, jen krutá neotupitelná bolest, kdy konečně podle doktorova přání začnu křičet, vlastně doslova řvát. Najednou je mi jasné, proč jsem měl křičet hned na začátku, s tím málem vzduchu, co by mi zbylo, bych určitě trpěl míň, ale třeba taky ne. Já nevím.. už nejsem schopný přemýšlet. Jen sebou cloumám a řvu, až mi chvílemi vynechávají hlasivky, a znovu sebou škubu jako zvíře. Kyslík dochází.. ale tu bolest, co jsme už zažil, to nezmírní. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Vyjede ze mě a potom mě začne otírat. tiše vydechnu a líbí se mi to, když o mě tak pečuje. Když mě oblíkne, uvelebím se v jeho náruči a objímám ho. "Yuuto-san...líbím se ti alespoň trochu?" Zeptám se ho tiše. Asi by mi nevadilo, že ne...jen dokud budu moct být s ním. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Po dostatečném poslouchání se na Yamata otočím a prohlídnu si ho. Chytnu ho pod bradou a prohlídnu si ho ještě ze stran. " Jsi hezký." řeknu a zase se opřu o zed. Nevadí mi voda a zavřu oči. Kolik sakra myslí, že jim dám času....musí to začít...musí nám to vyjít. přitom zlehka Yamata hladím po paži. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Po chvíli si mě ale začne prohlížet. Nakonec řekne že jsem hezký a dál mě hladí. Potom se k němu nakloním a začnu ho líbat. Moc se mi líbí, jak mě líb a chvi aby to dělal častěji. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Pak chytnu jeho ruku a dám si jí pod oblečení na hrud. Nechám ho, at se klidně urazí a nebo si hraje, ale ted nechci, aby mě líbal. I přes to, že vypadám unaveně a že odpočívám, pozorně naslouchám všemu kolem. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Potom mi ale dá ruku na svou hruď. Pomalu po ní přejedu a potom mu vyhrnu tričko. Políbím ho na obě bradavky a přitom se k němu přitulím. Jen tak u něj sedím, Hlava na jeho hrudí a odpočívám. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro "Děkuju...děkuju ti," dostanu ze sebe jen, když pečlivě vyslechnu jeho pokyny. Deset minut...dobře... Jakmile uplynou přibližně tři minuty které v duchu pilně odpočítávám, vrhnu se k Satoshimu a osvobodím jeho, než se vrhnu k cele Daichiho a Hyuna, které taky honem osvobodím. Nic jim nevysvětluju, času je málo, takže se honem rozhlížím, kdo tu ještě je a osvobodím každého na koho mi zbude čas. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro "Děkuju...děkuju ti," dostanu ze sebe jen, když pečlivě vyslechnu jeho pokyny. Deset minut...dobře... Jakmile uplynou přibližně tři minuty které v duchu pilně odpočítávám, vrhnu se k Satoshimu a osvobodím jeho, než se vrhnu k cele Daichiho a Hyuna, které taky honem osvobodím. Nic jim nevysvětluju, času je málo, takže se honem rozhlížím, kdo tu ještě je a osvobodím každého na koho mi zbude čas. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro "Děkuju...děkuju ti," dostanu ze sebe jen, když pečlivě vyslechnu jeho pokyny. Deset minut...dobře... Jakmile uplynou přibližně tři minuty které v duchu pilně odpočítávám, vrhnu se k Satoshimu a osvobodím jeho, než se vrhnu k cele Daichiho a Hyuna, které taky honem osvobodím. Nic jim nevysvětluju, času je málo, takže se honem rozhlížím, kdo tu ještě je a osvobodím každého na koho mi zbude čas. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Ovšem, asi po třech minutách je u mě volný Takanori a odemkne mi pouta..klíčem. Tak o to tu jde. Rychle si vytáhnu z pusy roubík, ale než stihnu cokoliv takanorimu říct, tak už je v jiné cele, takže si jen protáhnu čelist a zkontroluju nos, který naštěstí vypadá ok, i když bude trvat, enž se to vyléčí. Rychle vstanu, i dkyž mi to dělá problémy a vydám se na chodbu. Myslím, že to zvládnu...klidně i běžet, s nohama mi ten parchant nic neudělal... |
| |
| Takanori: Povede se ti osvobodit ještě dvě vaše spolužačky, když zjistíš, že máš málo času. Jediné dveře odtud vedou podél otevřené cely, kde leží mrtvoly nedávno zabitých vašich spolužáků, jako je Daigo, Ryo a další. Jsou zhyzděný, nahý a jejich těla jsou často k nepoznání, vnitřností mají venku, v obličeji výraz utrpení. Za dveřma jsou schody, Vedou nahoru do různých pater. Ovšem slyšíte taky kroky, jak zde chodí ostatní. Ovšem k východu, což je jedno patro nahoru a velkýma dveřma, které jsou odemčený, ven. Ta jediná cesta vypadá volně. Vypadá to, že tě neznámý nepodrazil. MH: Kdo je svobodný, může hrát ted veřejně. Morio a Jirou, Jun a Kuro zatím soukromně dokud vám neřeknu. |
| |
| Můj nápad se mu nezamlouvá a nabídne se, že mi pak dovolí ho ošetřit. Posadím se a jen tluču do zdi. ," Za to mi zaplatí...jen co zjistím, jak se odtud dostat." po chvili mě bolí ruka a tak už jen sedím a pozoruji Daisukeho. Více než normálně, ale ted je mi jedno, jestli mě vidí. Dokonce na moment usnu a jak se proberu, ihned kontroluji, zda tu Daisuke je, či ne. Naštastí je a tak si oddechu. Po nějaké době slyším, jak tu nějaký kluk prosí a křičí. Asi je to někdo ze třídy, ale já před sebou vnímám jen Daisukeho. Otevřou se dveře a když se podívám, vidím Takanoriho. Zírám na něj jak na zjevení a ještě víc, když přiběhne a osvobodí jak Daisukeho, tak mě. Ihned, jak jsem volný, drapnu Daisukeho za ruku a běžím s ním ven. " Ošetřím tě...jak budeme pryč...." zašeptám a dám mu pusu na tvář. Doběhnu Takanoriho, který osvobozuje ostatní. " Díky." řeknu a už se rozhlížím, kudy ven. Jediná cesta vede podél cel a tak běžím, Daisukeho nemíním pustit. U dveří se zastavím a nevím, zda tudy či jinudy a tak pro jistotu se dívám na Takanoriho, jestli jde a nebo ne. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Po deseti minutách, kdy už je zase ticho, se zvednu a chytnu Yamata beze slov za ruku. Natáhnu si masku, upravím se a vyjdu ven. Jdu na opačnou stranu, než je východ a zmáčknu jednu kostku. Otočím se na Yamata. " Ted mě pořádně flákni, někam do hlavy....dělej." řeknu a strčím do něj, aby se rozzuřil a jednu mi vrazil. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Rozhodli jste se pro místo, kde se říká, že je ještě velmi rozmanitá příroda. A opravdu jí najdete. Po projití krásného malého místního městečka se dostanete do lesů a k jezeru, které láká ke koupání. Uvelebíte se tam a trávíte tam příjemné slunečné odpoledne, sluníčko uspívá a tak si na chvili zdřímnete. Proč ne, však máte za sebou dva dny chůze a taky tu nikdo není, nic vás nehoní. Ovšem proberete se někde jinde. Jste v chladné cele, vaše ruce jsou spoutány studenými okovy a k sobě nemůžete. Jedině se na sebe dívat, ale dotyk vám řetěz od pout nedovolí. Zed je kamenná a po určitých místech zde teče voda, na zemi je sláma, jen místy a ani sezení zde není moc příjemné. První, co vás přivítá, je křik chlapce, odhadem tak 18 let, který někoho prosí a nejspíše mu ubližuje, nejspíše znásilnuje. Vedle Kyoshiho je dívka, také odhadem tak 18 let, má na sobě sportovní oblečení , vypadala by i hezky, kdyby neměla tak prázdný pohled. Krčí se a něco si mumlá. Jediný, co je rozumět, je slůvko smrt. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Rozhodli jste se pro místo, kde se říká, že je ještě velmi rozmanitá příroda. A opravdu jí najdete. Po projití krásného malého místního městečka se dostanete do lesů a k jezeru, které láká ke koupání. Uvelebíte se tam a trávíte tam příjemné slunečné odpoledne, sluníčko uspívá a tak si na chvili zdřímnete. Proč ne, však máte za sebou dva dny chůze a taky tu nikdo není, nic vás nehoní. Ovšem proberete se někde jinde. Jste v chladné cele, vaše ruce jsou spoutány studenými okovy a k sobě nemůžete. Jedině se na sebe dívat, ale dotyk vám řetěz od pout nedovolí. Zed je kamenná a po určitých místech zde teče voda, na zemi je sláma, jen místy a ani sezení zde není moc příjemné. První, co vás přivítá, je křik chlapce, odhadem tak 18 let, který někoho prosí a nejspíše mu ubližuje, nejspíše znásilnuje. Vedle Kyoshiho je dívka, také odhadem tak 18 let, má na sobě sportovní oblečení , vypadala by i hezky, kdyby neměla tak prázdný pohled. Krčí se a něco si mumlá. Jediný, co je rozumět, je slůvko smrt. |
| |
 | soukromá zpráva od Takashi Bara pro Začnu vyděšeně oddechovat. S vytřeštěnýma očima se rozhlédnu znovu. Až nyní registruji křik chlapce a dívčino mumlání. Posadím se. "Kyoshi? ...,"pronesu po chvilce spícímu příteli. Trochu se mi uleví, když zjistím, že je tu taky. Zároveň se však o něj začnu neskonale bát. Má zavřené oči a oddechuje, bohově - dejte, ať jenom spí! "Kyo-chan?!" trošku vyděšeně vykřiknu a chci jej probudit, dotknout se ho, avšak mou ruku zastaví řetěz. |
| |
 | soukromá zpráva od Hatsuharu Kyoshi pro "Co se dě.....je....?"pronáším a pomalu otvírám oči. První co uvidím, je Bara-chan, jak sedí zády k zdi se spoutanýma rukama ke zdi. Poslední známky spánku hned ze mě opadnou. "Co se to sakra děje?... Kde to jsme? Bara-chan?" Chci za ní, ale brání mi v tom řetězy od mých rukou. Teprv teď si všimnu, že jsem spoatný jako ona. Do mozku mi začnou pronikat i hlasy z okolí, kříčící chlapec, mumlající dívka. Mumlající dívka? Podívám se vedle a zjišťuji, že tu nejsme sami. Co se to sakra děje? Vždyť před chvílí jsme leželi v objetí u jezírka!!! |
| |
| soukromá zpráva od Takashi Bara pro "Hej ty?!"otočím se na dívku a skoro na ni zakřičím, "Kde to jsme? Co se děje?" Ptám se už prakticky plačky. Kéž by to byl sen, kéž by. Ale tíha okovů na mých zápěstích mi dokazovala realistickou neomylnost. Dívka ovšem vypadá, že její smysly jí uletěly jako včely spolu s úlem. Nevypadá, že by my byla schopna odpovědět. Zoufale opřu záda o zeď. |
| |
| Cítím se dost špatně. Nejen, že jsem zraněný, ale ještě k tomu odevšad slyším vykřiky mých spolužáků a to mi odvahu moc nedodává. Jediné, co mě potěší je, že Hyun alespoň na chvíli usnul, přestože vím, že to bylo vyčerpáním, ale alespoň trošku nabere síly. " Ohayo, "přivítám ho s úsměvem když se probudí. Uvažuji o tom, že si taky nachvíli zdřímnu, i když mě bolí celé tělo a nebude to snadné, v tom ale do cely vběhne Takanori. "Taka-chan?" Podívám se na něj nenápadně, ale než stihnu dopovědět větu, Hyun mě popadne a táhne mě pryč. Není to snadné utíkat v tomhle stavu, jenže mi nic jiného nezbývá a chci se dostat ven za každou cenu, takže se snažím držet krok s Hyunem. |
| |
| Osvobodím tolik lidí co můžu a přesvědčím se, že všichni můžou utíkat..pak jen kývnu na hyuna a Daichiho a vydám se honem směrem, kde snad bude východ. Jdu sice první, ale neustále se ohlížím a pohledem prosím ostatní, aby šli rychle. Zastavím se ale u cel, kde zahlédnu mrtvá těla našich spolužáků. Žaludek se mi zvedne a já mám co dělat abych se na místě nesesypal a nezačal zvracet. Ještě víc bledý potlačím tyhle pocity na dobu kdy budeme v bezpečí a honem se zase rozejdu, tentokrát ještě rychleji...chci být odsud pryč...rychle... |
| |
| Zůstanu na chodbě, tak jak jsem vyšel, dkyž mě Takanori osvobodil, dokud nezačnou vycházet i další...přeci jen, nejsem v nejlepším stavu. Rozejdu se za ostatními, i dkyž mi to nejde tak rychle, jako by šlo normálně, ale...i tak je to dostatečně rychle... Když procházím kolem cely s mrtvými, tak se na ně podívám a na okamžik se ušklíbnu, ale to je jen na chilku, neměl bych to dělat. Pokud možno si pak ještě pospíším...nechci tady být z více důvodů... |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Najednou zaslechnete pohyb.Slyšíte, jak někdo utíká a je jich více a více. Dívka jako by se probrala a začne křičet. " Já taky...já chci pryč...prosííím." , ale vaše dveře cely se neotevřou. Po chvili, je to určitě jen pár minut po tom, co uslyšíte dveře a kroky zmizí, se ozve poplach. Světla se zhasnou a jste najednou v úplné tmě, do toho se vydává zvuk, který je velmi vysokého tonu. Dveře cel se zamknou.Dívka začne panikařit, škube si vlasy, křičí a mlátí sebou. Z rukou jí teče krev od pout, jak s nima trhá. Chomáče vlasů padají na zem a sama si drásá tvář nehty až do krve. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Najednou zaslechnete pohyb.Slyšíte, jak někdo utíká a je jich více a více. Dívka jako by se probrala a začne křičet. " Já taky...já chci pryč...prosííím." , ale vaše dveře cely se neotevřou. Po chvili, je to určitě jen pár minut po tom, co uslyšíte dveře a kroky zmizí, se ozve poplach. Světla se zhasnou a jste najednou v úplné tmě, do toho se vydává zvuk, který je velmi vysokého tonu. Dveře cel se zamknou.Dívka začne panikařit, škube si vlasy, křičí a mlátí sebou. Z rukou jí teče krev od pout, jak s nima trhá. Chomáče vlasů padají na zem a sama si drásá tvář nehty až do krve. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Dokror postupuje systematicky a nekompromisně. Pracuje na tvé noze, potom přejde k opačné ruce a udělá ti tam to samé, co s nohou. Připraví se k hrudníku , kde je čára až pře břicho a připraví si kromě injekcí ještě štípačky na kosti hrudního koše, nějaké pilníčky a vypadá to, že tvůj hrudník chce předělat úplně kompletně než bylo na ruce a noze. Skalpel se dotkne tvé kůže a nařízne jí. Pomalu jede, ale po pár centimetrech, asi pěti, pustí skalpel. Chytne se za srdce a začne lapat po dechu. Dostává křeče a jednou rukou chnape po tvém těle, po ranách i po čerstvé ráně, která krvácí. Rukou se chytá ještě tvých pout na pravé ruce, ale nakonec je pustí a mrtvý spadne k zemi. Máš štěstí a neštěstí zároven. Máš zašitou pravou nohu a levou ruku, které bolí. Na hrudi máš naříznutou kůži, naštěstí nezajel až do masa,takže je to jen jako hlubší škrábnutí. Skalpel spadne mezi tvé nohy špičkou míří do tvých intimních míst. Pouta na pravé ruce jsou povolená a možná by jsi se z nich mohl dostat. Jak však zkusíš sílu, zjistíš, že to, co udělal, ti nejspíše dalo sílu a tak upravená ruka i noha je silnější než ta druhá. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Jeden, co si hraje s tvojí dolní polovinou, nechá v tobě naplno zapnutou dráždidlo i vibrátor. Závaží táhne tvá varlata k zemi, a napíná kůži. olízne ti třísla a stehna. Pak sundá závaží . Můžeš si na chvili oddychnout, ale je to jen chvilka. Pak ucítíš zase něco ostrého, ovšem ted u varlat. Než vůbec můžeš cokoliv udělat, probodne ti kůži a udělá ti tam piercing. Pak to samé udělá u tvého otvoru tak, že kůži probodne v místě mezi varlaty a otvorem. Díky hračkám to bolí, protože je kůže napnutá. Aby toho nebylo dost, začne čerstvě po probodnutí pohybovat zase vibrátorem a olizuje tvůj penis. Druhý si užívá tvých úst a stále tě švihá bičíkem. Pak ho vyndá a otočí se tak, že ti do úst strčí vlastní chlupatá varlata a nechá tě, aby jsi je olizoval, přitom sám hladí tvé tělo, dráždí tvojí probodnutou bradavku a jeho penis naráží do tvého krku. Na bradavky ti začne dávat klipsy, takže probodnutá bolí ještě víc než předtím. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Nevíte, jak dlouho spolu ležíte, ale pak zaslechnete rychle kroky. Můžete zaslouchnout tichý vysoký zvuk a taky kříčící lidi za dveřma. Můžete rozpoznat, jak všichni, kdo tu byly , se rozeběhli pryč a nejspíše tu ted nikdo není. Pak se ale otevřou dveře a jeden nindža se podívá na vás. VIdí vás ležet a jak vidí Kura, jen se ušklíbne a mávne rukou. " Neutečou.Jdeme je chytit." řekne tiše, přesto to slyšíte. Dveře zavře, ale né pořádně. Znova se na škvírku otevřou a vy můžete vidět, jak vaši strážný utekli a s nima utíkají ještě další. Viditelně mají někam naspěch a vás nechají samotný. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Nevíte, jak dlouho spolu ležíte, ale pak zaslechnete rychle kroky. Můžete zaslouchnout tichý vysoký zvuk a taky kříčící lidi za dveřma. Můžete rozpoznat, jak všichni, kdo tu byly , se rozeběhli pryč a nejspíše tu ted nikdo není. Pak se ale otevřou dveře a jeden nindža se podívá na vás. VIdí vás ležet a jak vidí Kura, jen se ušklíbne a mávne rukou. " Neutečou.Jdeme je chytit." řekne tiše, přesto to slyšíte. Dveře zavře, ale né pořádně. Znova se na škvírku otevřou a vy můžete vidět, jak vaši strážný utekli a s nima utíkají ještě další. Viditelně mají někam naspěch a vás nechají samotný. |
| |
| Běžíte a vše vypadá dobře. Jen co otevřete dveře, spatříte hlubokou tmu. Zjistíte, že jste tak dezoriontovaný ohledně času a období, že vás to na moment zarazí. Noc je naštěstí teplá a pro vás k nevýhodě jasná. Měsíc v podobě C září a vítá vás venku. Všude kolem vás je les. Vypadá to, jako by jste byly v nějaké pevnosti, která je hluboko v lese. Nemáte moc času nazbyt a musíte běžet. Je na vás, zda poběžíte spolu či zvlášt. Dvě dívky nečekají na ostatní a chytnou se ruce a rozeběhnou se do lesa, jasně jdou už na vlastní pěst. Jen jak minou Takanoriho, pohladí ho vděčně a pak už je nevidíte. Les má temná i světlá místa, podle osazení stromů a křoví a tak po metru už dívky nevidíte, jako by je les pohltil. Jinou cestu pryč nevidíte.Budete muset do lesa taky. Jen co vyjdete ze dveří, ozve se ostrý zvuk a dveře se zamknout. Je jasný, že uvnitř nastal poplach a je nejvyšší čas vypadnout a to co nejrychleji. Satoshi spatří, že kousek za rohem, blízko budovi, jsou poházený oblečení z mrtvých a i z něj. Jen jeho je rozzřezaný a roztrhaný. |
| |
| Jakmile vejdeme do tmy na chvíli se zarazím a mám divný pocit, ale pak ucítím vůni svobody a rozběhnu se jako by mě honilo deset čertů. Jsem opravdu hrozně rychlý, ale nedoběhnu tak daleko, abych se ostatním ztratil, protože jenom co se mi to hrozné místo ztratí z očí, opřu se o strom a začnu zvracet. V mém žaludku už nic není a tak mám pocit, že se obracím naruby. Nakonec si otřu pusu a klesnu na kolena. Jdou po nás, jdou po nás, zvedej se, honem, utíkat, utíkat, utíkat! zní mi v hlavě. Nakonec mě nějaká vnitřní síla postaví na nohy a jen co mám ostatní na dohled dám se zase na útěk. Co nejdál..klidně poběžím celou noc... |
| |
| Jakmile jsem venku, tak se na chvíli zastavím, abych si oddechl, a spatřím přitom to oblečení..i když bych měl myslet na jiné věci...ne, nejspíš i chybí to, co ostatním, takže moc nemyslím nad tím, co se dole stalo....takže hned, aniž by mě zajímalo, že by to mohlo být oblečení někoho mrtvého, což asi je, tak prostě celou hromadu oblečené vezmu...není toho moc, ale bude se hodit, nejen k obléknutí. Pak zase vyrazím k lesu a dojdu tak akorát k Takanorimu, jen co dozvrací, což...nejspíš je to jeho přirozená reakce na tohle, i když se divím, že s tím nezačal dřív, ale nebudu to řešit...stejně na to teď není čas...měli by jsme utéct co nejdál to půjde a najít nějaké místo, kde se dá schovat. Snad to zvládnu dost daleko...i když, nemyslím, že mě motivuje to, co ostatní. |
| |
| Táhnu za sebou Daisukeho a cítím, jak nestíhá. Přesto ho nepouštím a držím ho i při běhu tak, aby nespadnul. Jak vyběhneme ven, zarazím se. Noc...jak to? Přece... nechápu, ale moc času na rozmyšlenou nemám. Všichni kolem mě utíkají do lesa. Rozeběhnu se k lesu, ale pak mi dojde, jak to musí být špatný pro Daisukeho. Zastavím a vemu ho do náruče. " Odpočin si, já spal tam...zachráním tě." dám mu pusu a pak se rozeběhnu do lesa a běžím pryč. Nedržím se Takanoriho či někoho dalšího, protože pohromadě budeme nápadný a rychle nás chytí. Takto, roztroušený po lese, je jejich šance menší.A tak jen běžím a myslím na to, abych nás oba dostal odtud co nejdál a do bezpečí. |
| |
| soukromá zpráva od Takashi Bara pro "Miláčku - četl jsi někdy Monte Christa?"zeptám se tiše, ale počítám s tím, že ano, "Pamatuješ jak jsem ti na loňském festivalu řemesel koupila tu železnou ozdobnou sponu na pásek? Je dokonce větší než zlomená lžíce..." Naznačím. Zdi tady jsou kamenné. A ke všemu vlhké - prakticky mokré. Nepotřebujeme se prokopat na druhou stranu. Potřebujem jen vykutat to obrovské očko, na které jsou oboje pouta, takže to nemusí trvat takovou dobu. "Pokud se dobře pamatuji, bral sis tu sponu ráno na sebe..."pronesu s velkou nadějí v hlase. |
| |
| Udělá se mi zle, když míjíme celu s mrtvými spolužáky, ale vím, že teď na nějaké výlevy není čas, a tak běžím dál. S Hyunovou pomocí se dostaneme ven, čerstvý vzduch je mě trošku povz budí takže přidám do kroku, ale jak míříme k lesu, Hyun mě stejně vezme do náruče. Vím, že nemá cenu mu to vymlouvat a taky vím, že jsem hodně slabý a tenhle způsob bude rychlejší neř kdybych měl jít po svých. " Dobře..., ale slib mi, že až budeš moc unavený, tak mě zase postavíš na zem, já snad ještě něco ujdu, " řeknu nakonec. Koukám za mizejícím Takanorim. Rád bych na něj zavolal, že si ho najdu, ale vím, že bych tím akorát prozradil naši pozici a to nechci, takže raděj mlčím a doufám, že se brzo zase najdeme. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Spustí poplach a potom mě požádá abych ho prašil. Přikývnu a potom se co nejvíce rozmáchnu pěstí a jednu mu jí ubalím. chce to po mě a já mu věřím. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro Najednou se kolem dějou divné věci, všude plno hluku a potom dokonce někdo i otevře dveře. Jen slyším co říkám a zase je zavře. Ne...moment...zůstali otevřené! "Kuro-san...ty dveře jsou otevřené. Utečeme odsud. Ach...víš co? Já se půjdu podívat ven a zkusím ti sehnat tu látku a něco na oblečení. Vrátím se. Slibuju." Řeknu tiše a dám mu lehkou pusu. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Nehledím na to a chytnu ho za ruku. Táhnu ho za uprchlíkama. Ovšem jen co vyjdeme z cel, zamířím k šéfovi. Zastavím před ním a sundám si masku. " Gomen ne, utekli mi. Jeden mě napadnul a já ztratil vědomí. Yamato mě probral a já spustil poplach. Nebudou daleko." nahlásím a nechám šéfa podívat se na můj nos. Ještě mi ho zmáčkne, zavřu oči a stisknu Yamatovi ruku bolestí, co mi šéf udělal. Pak mě pustí, at jdu na ošetřovnu. Pokloním se, a s Yamatem vyběhnu zase z místnosti. Nemířím na ošetřovnu, ale k jinému východu a pak už do lesa, který je všude kolem. Jsou tak tří ráno a tak máme čas, než zjistí, že jsem taky s Yamatem pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Jestli postupuješ dál, jak otevřeš dveře, vidíš jen prázdné místnosti od krve, různě vybavené a nejspíše připravené pro další a nebo čerstvě po nějakém zmučení. Je ti z toho úzko. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Skloním hlavu, když tam jsem a moc se na něj nedívám. Ucítím Yuutův stisk a zlehka mu stisknu ruku, aby vydržel. Při odchodu se pokloním stejně jako on. I přesto, že Yuuta poslal šéf na ošetřovnu, jsme za chvíli venku. Neptám se, jen jdu za Yuutem. Věřím u téměř bezmezně. |
| |
| soukromá zpráva od Hatsuharu Kyoshi pro Začnu ve tmě hledat svůj pásek. Naštěstí to není tak těžký, když ho mám na kalhotech. Úlevou si vydechniu, když zjistím, že tam ta spona stále je. "Je to dobrý. Je tam"Dobrý v rámci možnosti. Teď už jen dlabat. Zkusím se otočit čelem, ke zdi. Po různém kroucení těla přijde úspěch. Škoda, že nejsem hadí muž, šlo by to jednodušeji. "Proč museli spustit poplach, aspoň bych něco viděl. Takhle to půjde o dost pomaleji". Je slyšet, skřípot kovu o kámen, jak dlabu a dlabu. |
| |
| Běžím jako splašený a neohlížím se. Díky své rychlosti brzy nechám Dai-chana a Hyuna daleko za sebou a vůbec mi nedojde že běželi jinudy. Až po době, která mi připadá neskutečně dlouhá zakopnu o nějaký kořen a spadnu na zem. Zůstanu ležet a jen pomalu se rozhlédnu a dojde mi, že ti dva tu nejsou. Přesto s tím nemůžu nic dělat...musím jen doufat, že utíkali jen jiným směrem...nemůžu je te´d hledat... Jsem pěkně hluboko v lese a začínám cítit tu neskonalou únavu. Moje tělo nemá z čeho brát, jsem hladový, žíznivý a po tom běhu unavený. Stulím se do klubka a zavřu oči. Prosím ať jsou ostatní v pořádku... |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Za chvíli ale sletí na zem a stulí se do klubka, takže k němu doběhnu a kleknu si k němu. Ani já už nemám moc síly, ale mám jistou pýchu, která mě žene vpřed....i když, nemůžu ho tady nechat, proto se dotknu jeho ramena. "Vstávej...musíme najít nějaký úkryt, aby nás nenašli..odpočívat můžeš pak," řeknu mu...což ode mě zní divně, zvláště s ohledem na to, v jakém sjem stavu. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Ale proč jsem tady musel skončit zase s ním? Vím že má asi pravdu a tak se neochotně zase zvednu jen te´d už jdu pomalu. Rozhlížím se po čemkoli, kde by se dalo schovat, jen abych si už mohl trochu odpočinout. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Ještě něco zvládnu, i když nevím..jak moc. Nejspíš jakmile se zastavím na nějakém bezpečnějším místě, tak sebou seknu-... |
| |
| soukromá zpráva od Takashi Bara pro "Hele, holka - nemáš taky něco takového? Třeba se tak dostaneme ven!"mluvím s nadějí v hlase, ale moje spona spíš po kamenech bezradně klouže. Přimhouřím zlostně a ze samého zoufalstí oči a dám do toho větší sílu. Co na tom, že si drtím prsty - ono to totiž vesměs funguje. |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro Nemohl jsem uvěřit, že mi tam udělali piercing! Rozechvěji se a celý ochabnu, už jsem neměl vůbec žádnou naději že bych se z tohohle dostal. Začnu těžce a zrychleně oddychovat, jak mi strčil varlata do tváře, první jsem se snažil odvrátil, zalapám po dechu, jak mi dá klipu a hlasitě zasténám. Nakonec hlavu zase narovnal a začal mu tu hnusná, chlupatá varlata olizovat, neměl jsem na vybranou. Bál jsem se, že kdybych nespolupracoval udělali by mi ještě něco horšího. Bič se dal ještě přežít, štípalo to všude kam mě s ním švihl. Napadlo mě jestli mě zabijí, stejně jako ostatní spolužáky? Znetvoří mě? Umučí mě k smrti? |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Přidá se i Bara,ale její spona není taková a tak za chvili se i zlomí. A tak její pouta zůstavají ve zdi i přes její snahu. Dívka nereaguje a jen zase bezradně sedí a nehýbe se. Po chvili není slyšet ani její dech. Kyoshi je zpocený a jeho prsty jsou už od krve, jak jsou rozedřený. Sice spona pracuje dobře, ale i tak zed protestuje a jeho prsty nemají na výběr a drhnout se spolu se sponou. Pak příjde malý úspěch. Konečně se mu povede vydlabat je natolik, že pouta povolí a stačí pár pořádných škubnutí a je volný. Teda jen pouta se dostanou ze zdi. Ovšem ruce jsou stále spoutaný a i dveře jsou zamčený, nehledě na tmu, která je kolem. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Přidá se i Bara,ale její spona není taková a tak za chvili se i zlomí. A tak její pouta zůstavají ve zdi i přes její snahu. Dívka nereaguje a jen zase bezradně sedí a nehýbe se. Po chvili není slyšet ani její dech. Kyoshi je zpocený a jeho prsty jsou už od krve, jak jsou rozedřený. Sice spona pracuje dobře, ale i tak zed protestuje a jeho prsty nemají na výběr a drhnout se spolu se sponou. Pak příjde malý úspěch. Konečně se mu povede vydlabat je natolik, že pouta povolí a stačí pár pořádných škubnutí a je volný. Teda jen pouta se dostanou ze zdi. Ovšem ruce jsou stále spoutaný a i dveře jsou zamčený, nehledě na tmu, která je kolem. |
| |
| soukromá zpráva od Hatsuharu Kyoshi pro "Kso, já jsem blbec, jsem se praštil o zem. No nic. Miláčku, prosím tě, zkus tleskat, nebo dělat nějaký zvuk, at tě najdu v té tě. Ale nemusíš zase moc nahlas, at nás nikdo jiný neslyší." Usylším sotva slyšitelné tleskání. Zvednu se a po čtyrech se vydám za zvukem. Konečně nahmatám Bara-chan. Neodpustím si to a rychle ji políbím. "Tak jsem tady, jdu ti pomoc s tím řetězem." Rychle se pustím i do jejích pout, přičemž se snažím ji moc nemlátit řetězem od mých pout. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Všimnu si jeho pohledu za Takanorim a jen se na něj usměji. " Najdeme ho..aleted by jsme ho mohli jen prozradit...a ted pšt..běžíme." zašeptám a běžíme spolu. Běžím dlouho a les jakoby nekončil. Nakonec si všimnu houští, které vypadá hustě, ale bezpečně. Zastavím a ukáži. " Opatrně tam vlez...já pujdu za tebou." řeknu Daisukemu a sám stojím, vydejchávám a dávám pozor. |
| |
| soukromá zpráva od Takashi Bara pro "Nechtěl by sis spíše odpočinout?"zeptám se tiše. Vezmu mu jeho sponu. Je od těch kamenů docela slušně nabroušená. "Já to zkusím, ano?"pronesu potichu a pak se už ozývá škřípání železa o kámen. Ruce má sice stále spoutané, ale už moc v pohubu zajisté bránit nebudou. Navíc jsou ty řetezy poměrně těžké což má výhody pro případnou návštěvu věznitelů. Můžeme je jimi praštit. Ale zatím není kam spěchat. Nerozsvítili a dveře jsou stejně stále zamčené. "Dojdi se prosím podívat k té dívce a nějak ji podpořit..." s chrastěním řetězů nahmatám jeho tvář a něžně ho políbím na rty. Pak se opět pustím do práce. Je to o dost pohodlnější něž s mojí sponou... |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Po asi půl hodině běhu zpomalým. nazdvednu trávu a je tam krytý ukryt. Strčím tam Yamata a sám jdu za ním. Je to jako malý sklep, či bunkr v zemi. Musíme se tu krčit a tak jak jsem tam, zavřu víko,takže není poznat vchod a přitáhnu si Yamata k sobě. Sedím na zemi a jeho mám mezi nahoama. Zavřu oči a zakloním hlavu, z nosu už tolik krev neteče, přesto mám dojem, že tam nějaká zůstala. " Tak....a co ted?" zeptám se tiše Yamata, protože jsem ho dostal z vězení jak jsem slíbil. |
| |
| soukromá zpráva od Hatsuharu Kyoshi pro "Hai, budu jen kousek od tebe. Za chvíli ti vystřídám, stačí když si ty ruce úplně rozdrásám jen já. Budem ještě potřebovat jedny v celku."Usměji se, i když to není vidět. Pomalu se začnu sunout za tou dívkou. Snažíms e vybavit si směr, ale v té tmě to jde ztuha. Po chvíli tápání narazím hlavou do zdi. "Kso, ************************#@. Zatracená tma." Konečně se mi daří nahmatat tu dívku."Mám ji miláčku. jak ti to jde?" Zároveň začnu utěšovat tu dívku. "Klid, to bude dobré. Uklidni se. Dostaneme tě odsad pryč. Věř mi." |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Jak hledáte úkryt, stále nenacházíte nic. Nakonec jen se přeci jen na vás nejspíše usměje štěstí. Je zde malá zarostlá jeskyně, která by mohla naskýtat vám malé a dočasné bezpečí. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Jak hledáte úkryt, stále nenacházíte nic. Nakonec jen se přeci jen na vás nejspíše usměje štěstí. Je zde malá zarostlá jeskyně, která by mohla naskýtat vám malé a dočasné bezpečí. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Proto mi ta malá jeskyně připadá jako dar z nebes. Je mi jedno, co by se tam mohlo skrývat, vlezu dovnitř jako živá mrtvola a zalezu někam dozadu, kde se stulím k chladné stěně a zavřu oči. Mírně se třesu, připadám si že to brzo nezvládnu...vím že neusnu, ale chci tu jen ležet a na nic nemyslet. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Naštěstí narazíme na jeskyni a Takanori je v okamžiku uvnitř, takže ho následuju. není to to nejlepší, ale schovat se tady schováme dobře. Pro jistotu za sebou pořádně zahrnu rostliny, aby jeskyni každý přehlédl. Pak vejdu hlouběji a najdu Takanoriho...vypadá to,ž e se třese, i když se ho nedotknu..přehodím přes něj nějaký plášť, který mám v rukou, alespoň něco,a by mu nebyla tolik zima. Oak k němu natáhnu ruku, ale jen se jemně dotknu jeho vlasů...než mě opustí všechny síly a já se zhroutím na zem před něj... |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro Proč to neukončíš?Já chci konec. Prosím v duchu s každou minutou větší bolesti.Uslyším vrátný,následně i Juna.Ani neotevřu oči. "Dobře,přines tu látku.Na oblečení kašli.Tetování mám jako oblečení,teď ho ukrývat nemusím." Zašeptám tiše než Jun zmizí.Nesténám bolestí,vnitřně tiše trpím. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro Už nějakou tu chvíli běžíme, když Hyun najednou zastaví. Podívám se na houští a mírně přikývnu. " Dobře...tak já jdu na to, "zašeptám. Lezu velmi opatrně a pomalu, protože ostré větvičky mi nedělají moc dobře, každou chvíli se mi otřou o některou z mých ran, což není nic příjemného, ale pomyšlení, že bych se musel vrátit do té temné a zapáchající cely mě žene dopředu, a tak se mi docela dobře daří postupovat dál. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Vleze tam a postupuje. Jen co tam zmizí, postupuji za ním. Potichu se probírám houštím a trny mě bodají, ale nevydám ani hlásku. Křoví skončí a uvnitř to vypadá na hnízko, které tu mělo nejspíše nějaké zvíře. Větičky jsou už ztrouchnivělé, a pokud se ztulíme, tak se tam vejdeme oba tak, že nebude ani podrápaný. Je to celkem velký, asi metr na výšku a dva metry do šírky. To křoví je opravdu velké a rozsáhlé. Jak to vidím usměji se na Daisukeho. "Lehni si tak pohodlně jak to jen půjde, já se přitulím a počkáme, než se rozední." řeknu tiše a čekám, až se uvelebí aspon trochu na zemi. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro Chvíli jdu opatrně po patře než najdu místnot, kde zřejmě obyčejně jsou ti ninjové. První čeho si všimnu je Kurova katana. Rychle jí popadnu a potom se dál rozhlížím jestli tu nenajdu ještě něco. Po chvíli hledání najdu zřejmě i onu látku a nějáké injekce. Tiše se tedy vrátím za Kurem. "Mám to. A tvoj katanu taky. Teď odsud vypadneme." Řeknu tiše, když vejdu a po cestě vezmu i pytle. Dojdu ke Kurovi a do jedné injekce naberu něco té látky. Potřeboval bych aby necítil bolest, ale byl taky trochu při smyslech. Jen co se zbavím vzduchové bubliny, lehce mu zaškrtím ruku a vpravím mu látku rovnou do žíly. Injekci i lahvičku dám bokem a vytahám Kurovo oblečení z pytle. "Teď tě obleču a potom vypadneme." Řeknu mu a začnu na něj navlíkat šaty. Potom projdu i pytel se svým jménem a vytáhnu z něj batoh. Nastrkám tam všechno co je moje. Kreditku svoje prášky i všechno co tam bylo a potom i další injekce a tu látku, ještě seberu jak nějáké obvazy tak i desinfekci. Podám Kurovi jeho katanu a pomůžu mu vstát. "Tak pojď. Mizíme odtud. Vednku nám bude líp." Řeknu tiše a opatrně ho podepřu. Výjdeme ven z pokoje a potom jdeme chodbou ven z celého toho děsného místa. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Už pomalu cítím, že tak rychle běžet pořád nemůžu. Yuuto ale otevře vchod do nějákého krytu a tak tam vlezu, jak chce a on leze hned za mnou. Přitáhne si mě k sobě a tak sedím u něj a tisknu se k němu. Ptá se mě co teď a já ho sleduju co dělá. "Teď musíme co nejdál odsud. Nejlépe do nějákého města odkud se dostaneme někam dál do většího města, kde nás nebudou hledat. Co nejdál do civilizace." Mluvím tiše a mezitím se otočím k němu. Sundám mu opatrně kuklu a zlehka mu ohmatám nos a papírovám kapesníkem ho začnu čistit. "Bolí to?" Zeptám se tiše a pozoruju ho. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro "Dobře. Takže do městečka ne. Jak daleko je další město? Co si pamatuju autobusem jsme jeli celkem dlouho." Vzpomínám na cestu sem. Nechá se ode mě ošetřit a hladí mě po zádech. Je to dost příjemné. "Já díky." Řeknu tiše, ale jelikož jsem jí vrazil jemu nejsem si jistý jestli jsem zrovna tohle chtěl slyšet. "Yuuto-san? Já..." Řeknu tiše, ale nedopovím. Na moment se na něj zadívám a potom jen sklopím hlavu a přitisknu se k němu. "...i přes to, že jsi zabil kluka kterého jsem měl rád, i když mou vinou. Ale i v téhle situaci, v tom všem...asi tě mám rád." Řeknu tiše a nemám odvahu se na něj podívat, co tomu říká. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Osloví mě a tak jen zabručím na znamení, že poslouchám. Přitiskne se ke mě a skloní hlavu. Přizná, že mě má rád a vypadá to, že víc. " Yamato-chan....ano...to jo.....to se občas stane...ale to přejde...neboj, ale ted věř, že tě mám taky rád a nejen to...ochráním tě, než budeš v bezpečí a tento pocit nezmizí." řeknu chladně, přesto je znát, že je v těch větách něco jako cit. Hladím ho a pomalu mu zvednu hlavu a dám mu pusu. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro "Myslíš, že to zvládneme? Věříš tomu?" Zeptám se ho tiše a nepřestávám se k němu tisknout. Yuuto mi řekne Yamato-chan a mě to moc potěší. I jeho slova a to co v nich slyším. Potom mi zvedne tvář k němu a dostanu pusu. I na ten malý okamžik zavřu oči. "Ale Yuuto-san...já nechci aby to zmizelo. Je mi s tebou tak dobře. Nechci aby si zmizel. Chci být s tebou..." Zašeptám tiše a obejmu ho. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Poslouchám jeho slova a usměji se. " Uvidíme....třeba to nezmizí, třeba ne......já s tebou taky budu rád." přiznám opět chladně a pak mu dám prst před ústa, protože mám dojem, že chodí někdo okolo a opravdu za chvili na nás padne hlína, jak někdo šlápnul ze shora na víko. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Usměje se a moje srdce se více rozbuší. Potom říká, že to poznáme čase, lae že se mnou rád zůstane. Pak už mě utiší a i já zaslechnu kloky. Nehlučně se na něj více natisknu a on může cítit tlukot mého srdce. Ale není jasné, jestli tam rychle bije díky útěku a pronásledovatelům nebo jeho slovům. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Nakonec se kroky vzdálí, ale přesto jsem stále ticho. Pokud jsou to naši, tak ty neodchází tak rychle. Proto aby Yamato nezačal mluvit ani šeptat, začnu ho jemně a tiše líbat.Přitom stále naslouchám okolí kolem našeho úkrytu. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro Chvíli netrpělivě čekám než se za mnou Hyun dostane a jsem rád, když se konečně usadí vedle mně. " Nejsi moc poškrábaný? " Zeptám se ho a místo toho abychse položil, jak mi Hyun řekl, se oněj jen opřu a zavřu oči. Je to pro mě pohodlnější, protože tak budu pořád cítit jeho přítomnost a nebudu se bát, že někam zmizí. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Nepoloží se na zem a tak se jen opře a zavře oči. Jemně ho hladím po zádech a vím, jak moc je zraněný. Je mi to tak líto a tak v duchu proklínám všechny ty šmejdy. Ruka, o kterou se opírám, přitom se zatíná v pěst, v obličeji i přes škrábance je vidět než bolest vztek. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Když to vše ustane, podívám se na Yuuta. Ale ten mě jen z ničeho nic začne líbat. Chvíli mě to dost překvapí, ale potom už mu polibky oplácím a zlehka ho hladím. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Asi po třech minutách ho přestanu líbat a jen položím prst na jeho rty. Zaposlouchám se, ale nic neslyším. Rozmýšlím, zda se podívat ven či ne. Přesunu se k poklopí, položím na něj ruku a rozmýšlím. Pak dám však ruku dolů a jen dál čekám. Asi mám štěstí, uslyším krok. Asi tam stále někdo je. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Položí mi prst na rty a já pochopím, že mám být ticho. Jde k poklopu a já otočím hlavu abych na něj viděl, ale dál ležím. Vypadá to, že uvažuje jestli se podívat ven nebo ne. Neudělá to a jen krátce na to se něco ozve. Zadívám se na něj a otočím se na záda s tím, že jak ho pozoruju opřu si hlavu o ruce. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Pak zajedu rukou pod jeho oblečení a jen po tmě zkoumám jeho tělo. Mám štěstí, že to tu znám a tak vím, kde co je a kolik je tu místa. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Když mi přejede po rtu párkrát mu špičku prstu lehce olíznu. Zavřu oči stejně jako on a přisunu se k němu ještě o něco blíže. Začne mě potom hladit i pod oblečením. Více jako to to je, jako by mě zkoumal. I když mé tělo už tolikrát viděl.Ale nechám se. Není mi to nepříjemné, či spíše naopak. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Pak ho pohladím po vlasech. "Ráno brzo vyrazíme, ted spi." a na to zavřu oči a přestanu ho zkoumat. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Pohladí mě po vlasech a řekne, že mám spát. Potom ruce stáhne. "Hai." Přikývnu jen velice tiše. Potom se k němu přitulím co nejblíže. dám mu zlehka pusu na rty. "Oyasumi." Zopakuju znova stjně tiše a potom se zády přitulím k němu a zavřu oči. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro " Však mi to nějak zvládneme, "řeknu tiše, abych ho uklidnil. Na chvíli se mi dokonce podaří i usnout, ale ne na dlouho, protože zranění mi nedovolí cítit se pohodlně a prostředí a strach mě taky nijak nepovzbuzují, a tak se stejně zchvíli vzbudím. " Nějak nemůžu spát....myslím, že se vyspím až budeme v bezpečí daleko odsusd a až budu vědět, že je Taka-chan v pořádku, " řeknu Hyunovi, když se probudím. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Vzbudí se a přizná, že nějak nemůže usnout. Povzdechnu si, ale přesto ho pohladím po tváři. " Já vím...zkus aspon odpočívat a nabrat sílu....než budeme daleko, potrvá to a tak musíme být silný. Takanori je taky silný, uričtě to zvládne." zašeptám a dám mu pusu. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro Na druhé straně mě zajímá, co se semnou vlastně děje, jestli budu žít, v to už ani nedoufám, nebo alespoň ne dlouho, ale když doktor padne mrtev k zemi, zaplaví mě pocit štěstí. Šance na útěk. Jenže odhodlat se k prvnímu pohybu mi chvíli trvá, přece jen vracet si dobrovolně část bolesti.. jenže je lepší tohle, než tady čekat až mě objeví a zabijí mě tak jako tak. Pokusím se vyprostit z pout onu silnější ruku a pokud se mi to podaří, pak bych se rád zbavil i pytle a samozřejmě vyprostil druhou ruku, snad slabostí, kterou teď nepociťuji, nesklouznu do nějaké horší polohy, protože jen kousek od slabin je skalpel. Pokud druhá ruka nejde vyprostit, pokusím se tou silnější sebrat skalpel a uvolnit se jeho pomocí. Snažím se být opatrný, ale stejně tak mi mozek zaplavily obavy o Moria, který je jen kousek ode mě a děje se s ním, co, na to raději nechci ani pomyslet, a stejně tak uvažování nad tím, co způsobilo doktorovu smrt. Zřejmě infarkt, ale proč teď? |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Jsi volný, přesto cítíš bolest a sílu zároven. Pokusíš se postavit a po třech pokusech se ti to podaří. Po několika velmi vratkých krocích se ti podaří rozhýbat tvé tělo. Jsi stále nahý a jediné oblečení je tu pouze doktora, pokud se teda chceš zahalit. Uvědomuješ si, že Morio je asi místnost či dvě vedle tebe. Venku na chodbě nejsou stráže ani jiný nindžové, at se vydáš kamkoliv, nenarazíš zatím na nikoho. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Jste vzadu a tak nejste vidět. Vidíte, že je to spolužačka, ale má strach a tak zase zmizí a znova nastane klid. Noc pomalu začíná prosvítat ranním slunkem. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Jste vzadu a tak nejste vidět. Vidíte, že je to spolužačka, ale má strach a tak zase zmizí a znova nastane klid. Noc pomalu začíná prosvítat ranním slunkem. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Rozsvítí se zase světla a vy vidíte, že dívka je v šoku.Nevnímá a vypadá to, že se hnedtak neprobere. Její plet je bledší než předtím a její tělesná teplota je dost nízká. Nevypadá to s ní moc dobře. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Rozsvítí se zase světla a vy vidíte, že dívka je v šoku.Nevnímá a vypadá to, že se hnedtak neprobere. Její plet je bledší než předtím a její tělesná teplota je dost nízká. Nevypadá to s ní moc dobře. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro Při jeho poznámce o mém příteli se nachvíli zamylím. " Asi máš pravdu...věřím, že Taka má dost energie na to, aby to zvládnul, " řeknu a maličko se pousměju. Opřu se o Hyunovo rameno. Pusa a vlídné slova mě trochu povzbudily, takže začínám věřit, že všechno dopadne dobře. " Děkuju...." dodám ještě tiše, tak, že si nejsem jistý jestli mě slyšel ale chtěl jsem mu prostě dát vědět jak moc si jeho přátelství a toho všeho co pro mně dosud udělal cením. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Dokonce mi i tiše poděkuje. Díky napětí a poslouchání velmi pozorně okolí jeho tichá slova slyším. " Nemáš zač...odpočívej..a zkus ještě usnout...budu tě hlídat...budeme muset zase vyrazit...až bude světlo." zašeptám a dám mu pusu do vlasů a jemně ho hladím, abych ho uspal. |
| |
| soukromá zpráva od Hatsuharu Kyoshi pro "Tak rád tě vidím miláčku." Políbím ji na čelo. Pak se trochu vzpamatuju a uvědomím si kde jsme. Podívám se ke dveřím a vydám se k nim potichu. Prstem naznačím Bara-chan, aby byla potichu a zůstala na místě. Když dojdu ke dveřím zaposlouchám se jestli neuslyším nějaké kroky. mohli by nás třeba jít zkontrolovat po tom poplachu. S uchem udveřích poslouchám, jestli něco neuslyším a přitom v ruce svírám řetěz od mých pout, připravený je použít i při sebemenším šramotu. Napnutě čekám jestli se bude něco dít |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Ráno nás probudí ptáci, který jsou velmi dobře slyšet i sem, do našeho úkrytu. Vypadá to, že nastalo ráno. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Obejmu ho teď tak jak ležím čelem k němu. "Ohayo..." Popřeju mu velice tiše a dám mu pusu. Potom dál ležím vedle něj, dokud nic neřekne o vstávání nebo nevstane on sám. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro dělám pomalé kroky a i pohyby, ale čím déle se hýbám, tím více se odvažuji pohnout nebo natáhnout. Pokusím se najít nějaký obvaz nebo podobnou látku, své rány zatím nechám tak, ale kdyby bylo později třeba, měl bych být aspoň trochu pojištěný, a pustím se do svlékání doktora. I kdyby mi jeho šaty nebyly, pokusím se vzít cokoliv, abych zakryl své zohyzděné tělo a ubránil se tak chladu, i když to bude zřejmě teď to poslední, co mi půjde po krku. Vydrž.. Doktora navíc samozřejmě prohledám, jestli u sebe nemá něco, co by se mohlo hodit. Mimo to se porozhlédnu i po ordinaci a do kapsy pláště - ať už oblečeného na sobě nebo nějak narychlo uvázaného, aby mě trochu halil, dám několik udělátek jako kleště, co tady měl. Nakonec si nechám také skalpel, mohl by se hodit. Tiše se vyplížím ven, boty jsou to jediné, co jsem ani zkoušet nechtěl, snad se mi to nevymstí, a začnu hledat Moria. Vydrž, prosím.. Pokud lze do místnosti nahlédnout, řídím se podle toho, pokud ne, snažím se něco alespoň zaslechnout a pak se tak jako tak pokusím otevřít první dveře, případně druhé. Na akci nějakého protivníka sice nejsem moc připraven, hlavně netuším, co můžu čekat od své ruky a nohy, ale snažím se naslouchat a překonat zbývající bolest rozřezaného těla, abych se mohl pohybovat rychleji. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro Usměju se a zavřu oči. " Snad to bude brzo za námi...ani sem nezavolal mámě...asi bude naštvaná, " dodám tiše a zavřu oči. Nakonec se mi přece jen podaří usnout, i když je to jen polospánek, takže když se začne rozednívat, poznám to a otevřu oči, abych zkontroloval jak je na tom Hyun. " Spal jsi vůbec? " zeptám se. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Usne a tak ho hlídám. Občas taky klimbnu, ale né na moc dlouho. Pak se probere a to už svítá. Kontroluje mě, ale já ho už hladím a dám mu pusu na čelo. " Jistě...trochu jo......tak jak ti je..dobrý? Můžeme vyrazit?" a jemně ho hladím po tváři, abych mu neublížil. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Ale hned si mě zase přitáhne a následně mě políbí. Přitisknu se při polibku k němu a hladím ho. Naznačím mi, že mám být ticho. Po chvíli se začne připravovat na to že půjdeme ven. Posadím se a zemi a pozoruju ho. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Než se stačí rozkoukat, natáhnu si masku a běžím přesně a neomylně, jak tento les znám. A já ho znám, až moc dobře. Všimnu si známek zápasu, jak v noci tady někoho chytili, ale nezastavuji a plným tempem běžím dopředu. Yamata táhnu za sebou, možná jsem na něj rychlý, ale nějak mi to nedochází. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Potom si natáhne masku a rozeběhne se lesem. Drží mě za ruku a napůl mě táhne za sebou. Běžím jak nejlíp můžu, ale i tak je mi jasné že kdyby mě nedržel už dávno se někde ztratím, jak by mě nechal za sebou. Přesto se mu i takhle snažím stačit. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Podívám se na něj docela překvapeně a potom vyděšeně. "Teď? Já...já nevím...zkusím to....budu se moc snažit...kvůli tobě...ale jestli to nezvládnu, uteč sám..." Zašeptám tiše a přitisknu se k němu. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro "Yuuto-san...já...bojím se že to nezvládnu...nechci teď umřít..." Přiznám tiše svůj strach a skloním hlavu. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro Ráno mi sice řekne, že trochu spal, ale moc tomu nevěřím. Jak ho znám, tak mě celou noc hlídal. " Můžeme. Teď, když jsem se trochu vyspal, budu mít snad dost síly , abychom se odsud dostali, "řeknu, když se mě zeptá zda můžu pokračovat v cestě. V pořádku sice zdaleka nejsem, ale musíme se konečně pohnout, a tak počkám na Hyuna a pomalu vylezu z křoví. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Rozhlédnu se, sluníčko teprve vychází a tak natáhnu ruku a jen co je Daisuke venku, chytnu ho a vyrazím s ním pryč, dál od toho místa. Hlídám si, kde je to místo a doufám, že brzo narazím na místo, kde bych se mohl lépe orientovat. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Otočím se na něj a zvednu mu obličej, abych se mu díval do očí. " Zvládneš to.....pořád si to říkej....není důvod, proč by jsi tu měl umřít." a pak mu dám vášnivou pusu, než ho chytnu za ruku a táhnu ho do vody. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Ale v tom se na mě Yuuto otočí a nadzvedne mi tvář. Povzbuzuje mě a potom mě políbí. Tiše vydechnu, ale to už mě táhne do vody a já jdu poslušně za ním. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Pomalu, ale vytravalým tempem mířím skrz jezero. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Ale plave celkem pomalým tempem, tak není moc problém mu stačit. Snažím se co nejvíce šetřit síly a tak prostě jen plavu a snažím se i na nic nemyslet. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Když u je ode mě dál začnu trochu panikařit a trochu se topím. Snažím se z toho dostat, ale nevím jak. Bojím se, že mě tu nechá. A zavolat na něj nemůžu. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Otočím to a připravu k němu, chvili šlapu vodu. " Plav." řeknu rozkaz a čekám, až začne zase pořádně plavat. " Polož se a nech se unášet vodou, má dost síly tě udržet." dám mu ještě menší radu. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Ale myslím, že více než jeho rada mi pomohl fakt, že se pro mě vrátil a že jde skutečně se mnou a nechce mi utéct. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro ALe teď už nepanikařím. Vím, že mě tu nenechá a tak plavu klidně za ním. I když už pomalu cítím, jak mě síly opouští. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Musím to zvládnout. Nechci ho zklamat. Nesmím...to zvládneš Yamato... Povzbuzuju se a pomalu plavu dál. Snažím se rozložit síly tak, abych to zvládnul. |
| |
| soukromá zpráva od Takashi Bara pro Obejmu ji jako malé dítě. Ostatně k dětem mám velice vřelý vztah. Ilustruji pro knížky. "To bude v pořádku... nějak se odsud dostaneme...,"snažím se ji uklidnit, ale vypadá to, že tu na to byla moc dlouho. A pokud ji nedostanemě nějak z pout, tak to ani dobré nebude. Párkrát za ně zatáhnu, ale je mi jasné, že když to nejde teď, tak ani za chvíli. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Po chvili ho zkontroluji, jak je na tom a znova vyrazím, konečně mi příjde ten břeh blíž. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Doplavu ho a potom znova vyrazíme dál. Chvílema mi příjde, že až doplavu na břeh padnu a umřu. Ale zároveň se povzbuzuju a nedovolím si to vzdát už teď. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Vydechuji a čekám, až se ke mě doplazí i Yamato. Po chvili se zvednu a dívám se na něj, jak plave blíž a blíž. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Začnu tedy plavat rychleji a po chvíli se vydrápu k němu. "Zvládl jsem to..." Zašeptám tiše a zhluboka vydechuju do písku. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Kousek se k němu přisunu. Je mi teď docela zima, ale nespoléhám na to, že by mě zahřál, vždyť byl v té vodě stejně jako já. "Domo..." Zašeptám tiše a trochu vyčerpaně. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Přestanu hlídat a pomalu usínám. Přitom ho stále jednou rukou objímám. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Řekne, že se vyspíme a jdeme dál. Přikývnu a přitulím se k němu co nejblíže. Cítím jak usíná a tak po chvíli usnu taky. Jen se trochu bojím aby nás tu někdo během spánku nenašel. Ale nakonec usnu. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro " Třeba v táboře narazíme na Taka-chana nebo na někoho ze spolužáků a dohodneme se co bude dál, co myslíš? " zeptám se Hyuna potom, co vyrazíme na cestu a doufám, že tábor najdeme co nejdřív. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Jak se probudím sluníčko už nás usušilo a vypadalo by to na pěkný den, nebýt těch okolností kolem.Neprotahuji se a jen otevřu oči a zaposlouchám se. Nic neslyším a tak se posadím a pohladím Yamata, zda je už vzhůru či ne. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Pak ho chytnu za ruku a míříme, přitom už postupuji pomalu a tak, aby mi stíhal. " Kdyby jsi viděl nějaký bod a nebo jsi slyšel něco podezřelého, tak řekni." řeknu tiše a pohladím ho po vlasech. Pozoruji ho a mám strach o jeho rány. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Jen se mi zdá krásný sen. Sen kde jsme už oba pryč odsud, svobodní...a spolu. A dokonce jsem spolu venku na schůzce. Rande s mý tyranem. Tiše se tomu i ve spánku směju. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Vstanu a odejdu od něj pryč, do lesa. Nejdu daleko, jen se chci porozhlédnou a zjistit, jestli nejsme sledovaný. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Posadím se a prudce se rozhlížím i když mě slunce pálí do očí. Ale on nikde není. Jen tu po něm zůstali stopy v písku. Rychle se obleču a vydám se po nich. Ale stejně skončí, když skončí písek. V tom mi to dojde. Odešel...odešel a nechal mě tu. Nechce mě. Nic pro něj nejsem. Nemá ho cenu sledovat..i kdybycho to uměl. Kleknu si na zem a dívám se na jezero. Přitom brečím, protože jsem znova ztratil někoho důležitého. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Jsem už oblečený a potichu se vracím k Yamatovi. Stále tu je a neodešel. Proč neutekl při první příležitosti co měl..nešel bych za ním....a ještě tu brečí....to jako kvůli mě? nechápu, jak si na mě mohl udělat tak silnou vazbu. Zlehka se dotknu jeho vlasů. " Můžeme vyrazit?" zeptám se tiše, abych i přes prohlídku okolí, na nás přeci jen neupozornil. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Prudce se otočím, ale k mojemu překvapení je to Yuuto. Zadívám se na něj opravdu překvapeně, ale hned na to znova otočím a schovám si tvář a snažím se přitom si utřít slzy, aby je neviděl i když vím, že už je pozdě. "Go...gomen ne.." Zašeptám tiše a potom vstanu. Jakmile se rozejde, jdu za ním. Ale i když jdu třeba rychle vypadám jako oživlá mrtvola. Cítím se teď opravdu špatně kvůli toho, co se stalo. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro "Iie...iie..." Zakroutím prudce hlavou. "Prosím...nevyháněj mě...já chci být s tebou...copak to nechápeš...já...bál jsem se....a teď je mi kvůli mojemu strachu...trapně..." Řeknu tiše a dívám se mu do očí, protože to jinak nejde. Jeho oči mě přitahujou. "Prosím...nevyháněj mě..." Zašeptám znova tiše svou prosbu. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro Jdeme už nějakou dobu. Svírám Hyunovu ruku a snad už se mi i zdá okolí, kterým procházíme trochu povědomé, ale nejsem si úplně jistý. Cítím, že každou chvíli jsem slabší a slabší. Snad jsem včera do ran zaryl nehty hlouběji, než jsem si myslel. Nejspíš jsem ztratil vic krve než jsem si myslel, že by bylo možné. Ještě chvíli držím, aby Hyun nepoznal, že se něco děje a neměl strach, ale zrak se mi pomalu začína rozostřovat a než se vzpamatuju, podlomí se mi kolena a já se sesunu na zem. Obklopí mě tma, jsem sice malinko při vědomí, abych mohl přemýšlet a vyčítat si jak přidělávám Hyunovi starosti, ale nejsem schopný otevřit oči. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Jak postupujeme, nevšimnu si, jak ho opouštějí síly a tak najednou pocítím, jak ztěžkne a já se otočím. To už je Daisuke na zemi a sotva dýchá. Vyděšeně se k němu sehnu a začnu kontrolovat jeho funkce. " Dai-chan....no tak..tohle mi nedělej....už jen kousek...určitě jen kousek....Dai-chan." prosím ho nahlas a zvedám mu nohy, aby se mu vrátilo vědomí. Hladím ho po vlasech a rozhlížím se, kde najít aspon nějakou pomoc. Jen co se mu trochu pomůže,a otevře oči, usměji se na něj. " Už tam budeme...odnesu tě." řeknu a vemu ho do náruče. Nevím, jak dlouho budu muset jít, ale nehodlám ho tu nechat a jít ho taky nenechám. Postupuji a ačkoliv mi to přišlo známý, na náš tábor nemůžu narazit. Přesto trpělivě takto jdu nejméně dvě hodiny, stále dál a dál. Pak se sesunu k zemi a oddechuji, ale stále Daisukeho držím v náručí nad zemí. Oddechuji a po tváři mi teče pot. (Daisuke si může všimnout v dálce nějaké stavby, ale nejde poznat, zda je to z našeho tábora či ne.) |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Pevně ho chytnu za ruce a přiblížím se tak, že mu až nebezpečně blízko hledím do očí. " Já ti říkám jen tvojí volbu, nevyháním tě...tak se přestan tvářit jako mrtvola, nebo nedostaneš najíst." řeknu naplno a pustím ho. "A nějaké trapnosti ....zažen....strach má každý, i já." a zase ho chytnu za ruku a rozejdu se směrem, kterým jsme šli předtím. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro Nevím jak dlouho jsme šli, ale pocítím, když se Hyun sesune k zemi. Rychle se od něj odstrčím, abych se vyprostil z jeho sevření a dopadnu na zem. " To stačí....už půjdu po svých. Musíš si taky odpočinout. já už to zvládnu," řeknu a neplánuju se nechat přesvědčit o opaku, a proto se odsunu trochu dál, aby mě zase nemohl zvednout. Najdu nejbližší stom a chytnu se větve, tak abych se mohl postavit. není to snadné, protože jsem stále slabý, ale jakmile jsem na nohou uvidím nějakou budovu." Podívej" ukážu to Hyunovi. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Jen si chvilku odpočinu a pak půjdeme dál.....najdeme ten tábor. a pak zaslechnu Daisukeho. Zvednu hlavu a zadívám se směrem, kam ukazuje. Je tam budova a nevypadá to na více než půl hodinky cesty. " Jsi poklad...jdeme tam." řeknu a vstanu. Mírně se klepu, ale pohled na budovu mi dodává sílu. Příjdu k Daisukemu a bez jediného vysvětlení ho vemu do náruče."Pořádně se chytni, za chvili se prospíš a já tě ošetřím." zašeptám a už postupuji k budově. Kapky potu začínají padat i na Daisukeho, vlasy jsou už mokrý, přesto jdu dál. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Se strachem v očích se na něj dívám, protože vím, čeho je schopný. Potom mě víceméně uklidňuje. Přikývnu. Drží mě, za ruku a jdeme dál. Ale já se zastavím a zastavím tím i jeho. "Já...bál jsem se, že si zmizel. Protože tě mám rád. Nechci aby si zmizel. Alespoň ne bez rozloučení, když už budeš muset. Slíbíš mi to?" Zeptám se ho tiše a zadívám se na ně. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Chce po mě slib, že neodejdu bez rozloučení. Pevněji ho chytnu a druhou rukou si ho přitáhnu a to za vlasy, až to trochu zabolí. " Jasně jsem ti řekl, že můžem být se mnou jak chceš dlouho, loučit se se mnou budeš ty. Nemizím jen tak, jen prozkoumávám okolí." odpovím mu jasně na jeho prosbu a více ho k sobě přitáhnu. "máš ještě nějaké další zbytečné dotazy?" hovořím tak, že můj hlas musí pronikat až hluboko do jeho mozku, stejně jako můj probodávající a nelítostný pohled. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Propadnu do deprese a tak jenn tiše Yuutovi přikývnu a jdu za ním dál. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Dorazím na klidnější místo, je to tu obklopené hustšími stromy a tak se zastavím a posadím se na zem, přitom Yamata strhnu k sobě. Pak vytáhnu z tajných kapes pro něj i pro mě menší jídlo, jsou to opečené tousty s něčím, něco jako sandvič. Pustím se do jídla a pozoruji Yamata. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Najednou mě strhne k sobě na zem. Jdu docela zamyšleně a tak se docela leknu. Dostanu jídlo a tak si ho vezmu a protože mám docela hlad, začnu jíst. Ale jím pomalu a jakoby zamyšleně. Ale sním všechno. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Dojíme a tak si ho k sobě zase přitáhnu a položím ho do trávy, skloním se nad ním a skoro ho zalehnu. "Co je s tebou? Vyklop, nad čím přemýšlíš." řeknu jasně a nevypadá to, že bych mu věřil všechno. Opravdu vypadám, že poznám pravdu. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Cítím, jak se mi rozbušilo srdce. Ptá se mě co je se mnou. Zamyslím se než mu odpovím. "Jen mě mrzí...že mě nemáš rád jako já tebe..." Zašeptám tiše. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Pak se skloním a začnu ho sám od sebe libat a jemně se zakusuji do jeho krku. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro "Já...já ani to nechci...mě...stačilo by mi i...třeba úsměv....já já nevím...a te slib?" Zašeptám tiše, ale potom mě už začne líbat. Oplácím mu polibky a když mě začne kousat do krku, zakryju si rukou pusu abych tlumil vzdychy. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Pak však něco zaslechnu a přestanu. Zaposlouchám se do dálky a pak mu dám jen pusu a zase se posadím a pomůžu mu, aby se taky posadil. " Musíme jít." řeknu a začnu balit. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Potom mě dál líbá a začne svlíkat. Zakousnu se do svého prstu, protože vím, že aby nás teď nenašli musíme být ticho. Ale Yuuto přestane. Vypadá to, že něco slyšel. Dostanu pusu a potom už musíme jít. Obleču se a potom se pomalu zvednu. Chytnu se ho zase ruku a jsem připravený ho následovat. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Pokračujeme dlouho, přes poledne a teprve k polednímu se dostaneme z lesa na louku. zastavím na okraji a posadím se na zem. " Odpočineme si, pak budmeme muset běžet. Je tu dobře vidět." řeknu a sleduji prostor před náma, je dost otevřený. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Přikývnu, když mi řekne, že teď budeme chvíli odpočívat a potom budeme muset běžet. Posadím se na zem a chvíli pozoruju louku. Potom si lehnu a zavřu oči. "Kdybych někde zůstal...nechej mě tam." Řeknu jen tiše a dál to vypadá, že se snažím usnout. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro "Ale...ale já nechci aby tě chytli...dělali by ti hrozné věci...sám si to říkal..." Zašeptám tiše, otevřu oči a dívám se na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro Jun mě musí oblíkat.To je potupné.Lepší než jít nahý.Chci být už pryč. Oblečený pomůžu Junovi posbírat věci.Vezmu si svojí katanu.Jeho pomoc uvítám,postavím se.Snažím se o něj opírat co nejméně. "Rychle pryč." Řeknu tiše.Nechám se od Juna vést.Nemám sílu hlídat okolí.Jsem rád za chůzi. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Vyjdeš ven a prohledáváš místnost po místnosti. Vedle tebe byla místnost, která byla prázdná a v další jsi jen krátce zahlídnul mrtvou dívku a někoho, kdo řádil už na tak znetvořelém těle. Nemělo cenu jí zachranovat a Morio možná ještě žije. Další dveře jsou ty pravý. Jak je otevřeš, všimneš si dvou nahých chlapů, kolem 45 let, různých postav, ale nevypadají moc silný, jeden se sotva drží na nohách a druhý má silné brýle, že tě možná ani nevidí, jak je má zadýchaný. Vypadají jako nějaké kancelářské krysy. Uprostřed nich leží svázaný na podivné koze nahý Morio, na očích má pásku . Koza je taková, že Morio slouží jako sexuální hračka pro jejich choutky a nemá šanci se nijak bránit. Jeden z těch mužů, co se sotva drží na nohou, je u jeho rozkroku a můžeš vidět jak udělatný piercing přes Moriovi varlata, tak i jak si tento zvrhlík hraje s vibrátorem, vibrujícím dráždidlem a chystá se Moria ojet sám. Druhý se nechá od Moria lízat, je nad ním.olizuje jeho tělo a švihá ho bičem do těla. I on si nejspíš Moroivo tělo vylepšoval a dal mu klipsy na bradavky. Ani jeden si tě zatím nevšimnul. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Světlo svítí, ale zatím tu nikdo není. Skoro to vypadá, že se o to, kdo tu zůstal nestarají. Přestanete dávat pozor a spíš se zaměříte na plán, jak odtud, když se otevřou dveře a někdo nahlíží do cel a kontroluje, kdo tu je a kdo tu je. Můžete slyšet, jak si píše každého jméno a to jak těch, co tu už nejsou, tak těch, co tu jsou.Ovšem po prvním zkontrolováním vám dojde, že nevstupuje dovnitř, ale jen nakoukne speciálním okýnkem, který je ve dveřích, ačkoliv ted zavřený. Máte dvě možnosti, dělat, že jste spoutaný a doufat, že zase dveře otevřou a můžete utéct a nebo se schovat a oni vás budou hledat a tím s vámi potom nebudou počítat a podaří se vám někoho z nich později přepadnout a příapdně utéct po jeho zneškodnění. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Světlo svítí, ale zatím tu nikdo není. Skoro to vypadá, že se o to, kdo tu zůstal nestarají. Přestanete dávat pozor a spíš se zaměříte na plán, jak odtud, když se otevřou dveře a někdo nahlíží do cel a kontroluje, kdo tu je a kdo tu je. Můžete slyšet, jak si píše každého jméno a to jak těch, co tu už nejsou, tak těch, co tu jsou.Ovšem po prvním zkontrolováním vám dojde, že nevstupuje dovnitř, ale jen nakoukne speciálním okýnkem, který je ve dveřích, ačkoliv ted zavřený. Máte dvě možnosti, dělat, že jste spoutaný a doufat, že zase dveře otevřou a můžete utéct a nebo se schovat a oni vás budou hledat a tím s vámi potom nebudou počítat a podaří se vám někoho z nich později přepadnout a příapdně utéct po jeho zneškodnění. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Znova si tedy lehnu a jen chvíli ho pozoruju, než zavřu oči. Ale neusnu. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Po chvili vstanu a jdu se projit, stále se mid otoho prostoru nechce a tak to aspon projdu okolo a případně zase něco nasbírám. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Přitom i já pečlivě poslouchám jestli něco podezřelého neuslyším. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Přitulím se k jeho ruce. "Klidně můžeme. Děje se něco?" Zeptám se ho tiše. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Chytnu ho za druhou ruku a stisknu. " Ne...to ne. Buď chytnou oba nebo nikoho. Já...taky mi to příjde divné...je tu až moc ticho...ale jinudy nemůžeme, že?" Zeptám se ho tiše a posadím se, abych se mu mohl dívat do očí. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro "Hai...je tu moc ticho..." Řeknu jen tiše a znova odpočívám. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Po deseti minutách zastavím hlazení a postavím se. " tak jdeme na to." zašeptám a hned na to ho pevně chytnu za ruku a rozběhnu se spolu s Yamatem přes louku dál. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro "Hyune, jestli už nemůžeš, postav mě klidně na zem....už to není daleko, já to dojdu po svých," řeknu naléhavě. |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro Pak jak jsem u budovy, posadím ho a dám prst na rty, aby byl ticho. Zhluboka dýchám a vejdu dovnitř. Chvili se ozývají moje kroky, ale já nic podezřelého nenajdu. Vypadá to jako opuštěná budova nejspíše sloužící pro čtyřčlenou rodinu. Je tu kuchyn, něco jako obývák a dva pokoje. Jen co to projdu, tak se chystám jít za Daisukem, ale únavou a vyčerpáním, nehledě na nedostatek spánku, spadnu k zemi a nemůžu se zvednout. zavřu oči a vyčerpáním vytuhnu. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Potom se spolu rozběhneme přes louku. Držím se ho pevně a snažím se nezakopnout, protože není jisté, jestli tu na nás někdo nečeká a zakopnutí by nebylo zrovna moudré. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Náhle spatřím šéfa a zabrzdím. Pevně chytnu Yamata a schovám ho za sebe. Ustupuji a šéf vystoupí na louku. Dívá se na mě vražedným pohledem a já vím, že je to špatně. Kolem nás se najednou tvoří kruh z mé rodiny. " Uteč....jdi a utíkej...půjdou po mě." zašeptám a pustím Yamata. Přitom se připravuji na souboj s mýma společníkama. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Po chvíli už je kolem nás kruh a Yuuto mě posílá abych utekl. Ale já se ho nepouštím a tisknu se k němu. "Gomen ne...Yuuto-san..." Zašeptám potom tiše. "Já nemůžu utéct...mám tě rád..." Řeknu tiše, ale tak aby to slyšel. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Nedostanu se daleko, jako jsem zaútočil já, tak zaútočili oni na mě a Yamata trefí do pravé nohy a mě do obou. Spadnu a hned se sbírám a odrážím jehich útoky, ale netrvá to dlouho a oba jsme uspány velmi bolestivým způsobem. Proberu se a jsem spotaný v řetězech a nahý. V místnosti plné mučích nástrojů, které zapůjčujeme našim zákazníkům. Yamato je vedle mě, také nahý a spoutaný. Než se zmůžu na dotaz, jak mu je, příjdou ke mě, bez kukel a odvedou mě doprostřed místnosti, kde mě spoutají tak, že mám ruce nad hlavou a nohy od sebe, též spoutaný. Zbičují mě, rány nepočítám a hned na to si na mě každý člen rodiny něco provede. První ke mě přistoupí dívka s jizvou přes obličej. Vrazí mi facku a na to mě kopne mezi nohy.Druhý přistoupí jeden z těch, co chtěli od Yamata vykouřit a ten bez nějakého kompromisu do mě zabodne nůž a přímo mezi žebra, těsně pod plíce,takže mě nezraní vnitřní orgány.A takto postupuje asi deset členů. Pak to šéf stopne a aniž by mě ošetřili, dali mi hodinu pauzu. Krvácím na mnoha místech, visím na řetězech a oddechuji. Nekřičím, tiše trpím a dívám se na Yamata. |
| |
| soukromá zpráva od Asakura Daisuke pro |
| |
| soukromá zpráva od Hyun-Shik Nae pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro Dveře by měly utlumit případný křik, ale kdybych byl dost rychlý, pak by k tomu vůbec nemuselo dojít. Vyrazím rychle kupředu. V neupravené ruce držím skalpel a právě jím se pokusím podříznout hrdlo muži s brýlema, nebo jej ranit jakkoliv na krku, aby nemohl křičet. Jenže jen o pár vteřin později mám v plánu vrhnout se i na druhého, tentokrát už upravenou paží. Čekat, že se mi hned podaří jej zardousit jako psa je bláhové, ale protože si stále nejsem jist, jak silná paže je, kdo ví, co se tedy přihodí. Celou dobu mlčím, jen sem tam mi mezi rty unikne vzteklý výdech. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Skalpel provede práci napůl, chlápek zasýpe a chytne se za krk, přitom krev postříká jak tebe, tak i druhého a Moria. Druhý se přestane věnovat Moriovi a vrhne se na tebe se zlostným zařváním. Tvá vlastní ruka tě překvapí, protože má výborné reflexy a místo chytnutí mu vrazí pěstí. Muž spadne na zem a jen se dívá, ale teprve jakoby dostala ruka příkaz od tebe, co přesně má udělat a chytne ho za hrdlo. Cítíš, jak je slabý a ty silný, zmítá se pod tebou na zemi a stačí už jen málo a dojde mu vzduch uplně. Druhý už leží na zemi, oči vyvalený a krev už nestříká, jen teče z krku a tvoří kolem něj louži. Morio je stále uvázaný, nahý, od krve, přes oči pásku a tvář má celou mokrou. Jeho intimní partie mírně krvácejí od násilý a piercingu, který mu tam udělali. Stále je v něm i vibrátor s pulzující hračkou. Bradavky jsou nejen s klipsy, ale při bližším pohledu probodnutý a jeho tělo je sešviháno do rudých čar až modřin. Jeho ruce i nohy jsou v místě spoutání od krve, jak se ze začátku bránil. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Najednou tvé tělo postříká něco horkého a penis z tvých úst zmizí. Po chvili přestane i dráždění v oblasti otvoru od vibrátoru rukou, ale stále vrní jak vibrátor tak hračka a kůže napnutá stále bolí a cítíš, jak tam krvácíš. |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro Ztěžka jsem oddychoval, ale už jsem se nijak nebránil. Jen jsem trpce čekal co bude následovat teď. Jen jsem stiskl pevně oči a čekal. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro Chvilkový záchvěv myšlení mě donutí ještě mlčet a opatrně, ale přesto rychle, vytáhnout vibrátor a nechat ho ležet co nejdál od nás. Zbytek nechám být, s tím si snad Morio poradí sám a hlavně mu nechci víc ublížit. I když co já vím.. možná to takhle bude jen horší. Skalpelem pak přeříznu pouta a strhnu pásku z očí. "Jsi.. už je to dobré," pronesu tiše a přesunu se dozadu, abych uvolnil i Moriovy nohy. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro Vypadám utahaný a zničený, ale přesto mám ve tváři chuť bojovat. Oblečení (jen kalhoty, doktorský plášť a boty) je na některých místech špinavé od krve. Některá je má, něco bude patřit nepřátelům. Pravou nohu sice téměř nevidíš, zato na levé ruce je vidět zašité řezné rány, které vypadají jako by práci provedl nějaký odborník. Levou ruku držím dál od tebe. Na hrudi je patrná čára pro další, naštěstí neuskutečněný, řez. Od krve je i skalpel, kterým jsem přeřezal pouta. |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro Cítím jak má pouta na rukou zmizí a strhnou mi pásku z očí, světlo mě bodá do očí, bolí to ale rozkoukávám se. Slyším povědomí hlas a konečně ho vidím. Srdce mi v hrudi poskočí radostí že ho vidím, ale na druhou stranu bych byla nejraději, kdyby tu nebyl. A takhle mě nikdy neviděl. Do očí se mi nahrnou slzy, nedokážu mu nic říci, jen se jazylkám slzami. Jak mám odvázané i nohy, opatrně slezu z toho pekelného lehátka, ale nohy mě neudrží, mám měkká kolena. Odplazím se pryč od něj, pořád jsem to všechno cítil, jak se mě dotýkali a hlavně to v puse... zvedne se mi znovu žaludek a začnu zvracet. Konečně jsem mohl. Nemělo to však dlouhé trvání. Když jsem skončil zůstal jsem klečet na zemi, nemohl jsem si sednout. Podívám se na Jiroua, ale hned zase oči odvrátím. Nedokázal jsem se na něj dívat, cítil jsem takový děsný stud. Raději aby mě zabili než tohle. Stále jsem měl ještě ty piersingy, ale neměl jsem odvahu je vytáhnout. Ne teď, když mě to tak bolí. Znovu pohlédnu na Jiroua "Můžeš.... mi pomoci vstát?"požádám ho ochraptělým hlasem. Konečně si ho prohlédnu, zalapám po dechu "Co se... ti stalo?"zeptám se, vypadal jako kdyby utekl nějakému bláznivému chirurgovi zvlášť s tím skalpelem. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro Jakmile je aspoň trochu schopen strávit co se stalo a pokusit se ještě bojovat, jsem hned u něj, abych mu pomohl na nohy. Nespěchám a k pomoci nabízím jen pravou nezraněnou ruku. Skalpel předtím samozřejmě sklouzl zpět do kapsy pláště, abych ho měl po ruce v případě další potřeby a hlavně abych ho tady nezapoměl. Po mrtvých se několikrát otočím, abych si byl jistý, že se nedoplazí ke dveřím a něco ještě naposledy nezkusí. "No.. taky nic hezkého," odpovím popravdě s úšklebkem, který jsem ani neplánoval a byl málem přirozeným pohybem svalů na obličeji. "To bude dobré. Všechno se to zahojí. Jen.. měli bychom si pospíšit, než se někdo objeví. Můžeš chodit?" nevzdaluju se od něj a pokud se mi sám nevytrhne, tak stále svírám jeho ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro Všimnu si mrtvých mužů, to on je zabil? Jen tak? Zabil je? "Parchanti hnusní..."zachraptím a kdybych mohl šel bych si ještě kopnout. Pohlédnu znovu na Jiroua, ale hned musím znovu pohled odvrátit. Jak jsem jen mohl se mu ještě někdy podívat do očí. Váhavě přikývnu "Myslím že ano. Ale... obávám se že ne nijak rychle..."řeknu váhavě. "Měl jsi mě tu nechat. Sám by jsi měl větší šanci utéci."řeknu najednou. Na nějaký útěk jsem se vůbec necítil, ale kvůli Jirouovi jsem byl rozhodnutý udělat co jen budu moci. Opatrně jsem se dotkl spráskané kůže, kde mě mlátili bičem, štípalo to jako čert ale zase tolik nekrvácelo. Aspoň že tak. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro vyloudím malý povzbudivý úsměv a o něco málo uvolním stisk, abych zjistil, jestli se Morio sám udrží na nohou. "Mají tady někde věci? Ať se můžeš obléknout.. kde jsou tvé věci?" trochu zmateně se začnu rozhlížet kolem, protože mi došlo, že tady Morio stojí jen tak a není mu to asi moc příjemné. Předtím jsem na to popravdě nehleděl. "Ošetření ran bude muset počkat, pokud nejsi zraněný nějak opravdu vážně. Stejně nevím, co vedle zbylo. Obvazy tam jsou..," dodám polohlasně. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro Jde nám to pomalu, ale přece jen postupujeme a hlavně, jdeme ven. "To zvládnem, drž se." Snažím se ho tiše povzbudit. Přitom se snažím přemýšlet, kam dál a zároveň i hlídat okolí. "Měli bychom se někde pořádně schovat. Jen mě nenapadá kde..." Řeknu svůj nápad Kurovi a přitom se docela zběsile rozhlížím. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Proberu se po nějáké době. Cítím, že je mi zima a že mě bolí ruce. Pořádně zamžourám a docela se vyděsím. Jsem nahý, spoutaný a v místnosti plné věcí, které jsou viditelně jen na to aby ubližovali. Otočím se na druhou stranu a vedle mě je Yuuto. Kouká na mě a vypadá to, že by i něco chtěl íct, stejně jako já. Ale stejně jako mě ho přeruší příchozí. Podívám se na ně a poznám v nich i pár lidí, co jsme tu už dřív viděl. Vezmou Yuuta a přivážou ho uprostřed místnosti. Nezvládnu zavřít oči a tak jen bezmocně sleduu, jak mu ubližujou. Tiše sykám, jak cítím jeho bolest. Nakonec odejdou a nechají ho tam viset. Zadívám se na něj. "Gomen ne..." Zašeptám tiše. Nemůžu si to odpustit, protože vím, že je to moje vina. Po chvíli se snažím něák se uvonit z pout, abych se mu mohl pokusit pomoct. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Vykuckám krev a nadechnu se, abych mohl mluvit. Nejde mi to hned, ale nakonec se mi to podaří. " Dostaneš šanci. Až příjdou, tak jeden ti dá nabídku. ....jít s nimi a být jejich otrok, nebo toho jednoho....a nebo...tě zabijou.....at vybereš jedno či druhý, tady....si tě veme.....ale...ty si vybereš to první....a dostaneš se odtud....živý....jednou mě poslechni a udělej to.....Dokud neomdlím, tak už nepřestanou. Nechají mě probrat a budou pokračovat.....budu tady i třeba den, nechci, aby jsi stejně trpěl.....a neomlouvej se, bylo to moje rozhodnutí." dostanu ze sebe a zase musím chvili dýchat. Nevím, co mě bolí víc, ale vím, že jeho odtud musím dostat. Dívám se mu do očí a skoro jakobych se ho snažil hypnotizovat. " Mám tě rád, Yamato-chan......tak mě aspon jednou poslechni." vypadnou ze mě poslední slova. Pak se jen přitáhnu, přičemž mi skoro všechny rány začnou více krvácet. Najdu si jednu z hvězdic, které mi trčí z ruky a chytnu jí do úst. Pořežu si jak jrty, tak jazyk, ale nehledím na to. Vytáhnu jí z rány a spustím se tak, že se zadívám na Yamata. Než stačí cokoliv říct, vyplivnu jí k němu, až se zabodne na dosah jeho ruky. Díky mě ted získal zbran, kterou se může bránit. Mrknu na něj a doufám v jeho intelingenci a použijí jí na svůj případný útěk, až se nechá osvobodit. Po hodině příjdou zpátky a pokračují na mě stejně jako do ted. Nevnímám, co už vše provedli, a jak mě nemohli více zranit na těle bez vážného zranění, začli mě potupovat jako to dělají naši sexuální zákazníci. Ke konci vykřiknu bolestí, jak mi propíchnout penis a omdlím. Na to ten, co chtěl od Yamata vykouřit, k němu příjde a přejede po jeho těle. " Mám nabídku. Bud tu s ním umřeš a nebo si tě vemu já a budeš dělat mojí kurvu. Tak co si vybereš?" zeptá se a dvěma prsty naráz vjede do Yamata. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Potom promluví. Vím, kolik ho to stojí sil. Nebo alespoň tuším a proto poslouchám každé jeho slovo a nepřerušuju ho i kdybych mu toho chtěl tolik říct. Potom se na mě dívá než znovu promluví a já se ani nehnu. Jeho poslední slova mě rozpláčou. "Já...nechci...ale...když je to tak..poslechnu tě...určitě...taky tě mám rád...moc a moc.." Přiznám tiše mezi vzlyky a potom ho už jen tiše pozoruju a přemýšlím, co dál. Vytáhnu hvězdici a opatrně se jí znažím schovat v dlaních. Když se vrátí jen se slzama na krajíčku pozoruju, co dělají Yuutovi. Nakonec omdlí a já se kousnu do rtu abych nevykřikl. Příjde za mnou jeden z nich. Pamatuju si ho, chtěl po mě vykouřit. Otřesu se, jak se mě dotkne. Nabídne mi přesně to, co říkal Yuuto. Buď umřu, nebo mu budu dělat děvku. Zasténám, jak do mě vjede prsty, ale jenom bolestí. "Hai...rád...rád budu vaše děvka..." Řeknu tiše a zatnu zuby. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Vyndá z něj své prsty a nečeká, ihned si rozepne příklopec, jen párkrát si pohoní svůj úd a bez přípravy do Yamata vjede a doslova ho tam brutálně znásilní. Nebere ohled na to, jak moc řve, ani jak krvácí. Bere si ho jako tu kurvu, za kterou se mu podal. Přiřáží do něj a jeho nohy drží tak, že Yamata bolí i jejich držení. Jeho penis je naštěstí menších rozměrů než má Yuuto.Naštěstí neměl sex dlouho a tak to netrvá dlouho. Po vyvrcholení z něj vyjede a odemkne mu pouta, takže je Yamato volný. " Tak kurvo budeš kouřit." posadí se naproti Yamatovi a sleduje ho. Vůbec si nevšimnul jeho zbraně, jen ulisně sleduje jeho tělo, obzvláště ted hrudník. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro "Hai..." Přikývnu a napůl zavřenýma očima ho pozoruju. "Hai, udělám..." Přikývnu znova. Potom zakřičím, když do mě vjede a když přiráží. Bolí mě to a taky mě bolí jak mi drží nohy. Stisknu hvězdici a na rukou se mi objeví několik ran. Naštěstí to netrvá tak dlouho a za chvíli mě odpoutá a tím že hned potom chce vykouřit. "Hai..." Přikývnu a potom se skloním a začnu ho kouřit. Přitom čekám na správný okamžik. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro pak se sám položí a užívá si kouření, kterému se dostaává. Na tváři má uchylný úsměv, jak připravuje, co od tebe bude ještě chtít. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Jen dělám tu odpornou věc a hlídám si chvíli, kdy ho můžu podříznout. Div ho nekousnu, když mi stiskne bradavku, ale udržím se. Potom se položí. Možná bych mohl už teď, ale příjde mi, že jsem v docela nevýhodné pozici, mohl by křičet. Budu muset ještě chvíli vydržet. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro " Dělej, dodělej mě a rychle. Vzrušuj se, at vidím, jak se honíš a uspokojuješ." dá rozkaz a hrozí, že zahlídne tvojí zbran. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Chce abych se vzrušoval. "Hai.." Zašeptám siše potom se k němu nakloním jako bych ho chtěl políbit. Hned na to ho však docela pevně chytnu za čelist a hvězdicí mu podříznu krk. Ihned z něj slezu a tiše ho pozoruju, připravený zabránit mu v čemkoliv o co by se pokusil. Když konečně vydechne naposledy, ihned se vrhnu k Yuutovi. Najdu klíč a sundám ho. "Yuuto-san...Yuuto-san, prosím, prober se..." Šeptám trochu bezradně a zlehka ho plácám po tvářích. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro V jeho očích je vidět překvapení, jak mu podřízneš krk. Krev stříká a on chroptí jen chvili, natahuje se po tobě, ale nakonec zůstane ležet na zemi a kaluž pod ním roste. po sundání zůstanu ležet na zemi, v sobě mám nejen hvězdice, ale i různé dýky, jehličky, a taky i něco ze sexuálního mučení. Nehledě na to, že snad není místo, které by nebylo nějak zraněno. Stále dýchám, ale nevypadá to moc dobře. Tady ovšem nic na ošetření není a asi nikdy nebude. Proberu se asi až po pěti minutách, kdy na mě volá. Zírám na něj a nechápu. S mým probuzením se probere i má bolest a než stačím cokoliv říct, začnu tiše sténat bolestí. Nechápu, jak to, že je u mě, ale předtím dát najevo slabost můžu. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Udělám to tak opatrně jak jen můžu. Přitomu tomu mrtvému stáhnu oblečení. Naštěstí dost rychle, takže je od krve jen trochu. Pokusím se ho něják obléct Yuuto, nakonec se mi to povede. Přemýšlím co dál, ale nic moc mě nenapadá díky tomu, že to tu neznám. Yuuto se probere a chvíli na mě kouká než ucítí bolest. Zlehka ho pohladím po vlasech. "Díky za záchranu. Napadá tě, jak teď odsud?" Zeptám se a trpělivě poslouchám, přitom taky dávám pozor, jestli nikdo nejde. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Trvá mi to a já vím, že nemáme moc času. Rozkašlu se a chvili chrchrlám krev, ale jen to odplivnu a začnu se sbírat. Mé pohyby jsou malátné, vratné a není to nic dobrého. Přesto se doplazím k mrtvému, bez známky emoci si nasadím kuklu a chytnu zlehka Yamata. " Odejdeš.....ted....jakoby...s ním." řeknu a rozejdu se ke dveřím. Opřu se o stěnu a po ruce zůstane krvavá šmouha. Přesto se nadechnu a s velkým sebezapřením vyjdeme ven, držím Yamata a snažím se jít tak, jako kdybych byl uplně v pořádku. Jen Yamato může cítit můj třas a taky krev, co stéká pod oblečením a pomalu po ruce i po Yamatovi. Naštěstí potkáme jen asi pár osob, který si nás moc neprohlížejí a tak to vypadá dost nadějně, že se dostaneme ven. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Jdeme po chodbě a nikdo nás moc nekontroluje. "Počkej...nemůžeme jít přece jen tak ven...co tvoje zranění. Nestihneme se i ně ještě postarat?" Namítnu tiše, protože vím, že takhle to nedopadne moc dobře. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Zajdeme za roh a já se rozhlédnu, zda někdo nejde. " Najdem oblečení....pro tebe....a jdem...nemůžeme tu být...dlouho....na mé zranění kašli....ty musíš vypadnout....já se o sebe postarám." řeknu rázně a zase vykročím. Vejdu do pokoje toho, který tam leží mrtvý a vytáhnu nějaký jeho oblečení Strčím to do batohu a pak ještě vemu nějaký jídlo, hodím tam i tu základní lékarničku, poschovávám si do oblečení zbraně a vyrazím z pokoje. Znova táhnu Yamata za ruku, ale síly mi dochází. Vím, že musím rychle, jinak znova zkolabuji. Podaří se mi vyjít ven a pustím Yamata. "Běž.....tady máš něco...do začátku. Ošetřit se.... zvládneš." na to padnu k zemi a oddechuji. Moje vlastní oblečení je ted dost nasáklý krví. Ani nevím, kolik už jsem jí ztratil, ale asi dost. |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro Stejně zraněný které mám se těžko dají obvázat.pomyslím si a také se rozhlédnu. "Támhle..."řeknu a jdu ke dveřím vedle kterých ležel pytel s mým jménem. Při každém kroku mě děsně bolel zadek, nechtěl jsem ani vidět co všechno nadělali za paseku a tak jsem kulhal. S námahou jsem se natáhl pro pytel a ještě při tom hekal jako kdybych snad byl nějaký dědek co se už může sotva hýbat. Oblékl jsem si jen trenky a tričko, kalhoty jsem nechtěl riskovat, některé mé partie byli hodně citlivé. "Fajn... můžeme jít..."řeknu a opřu se o zeď vedle dveří. Proč jsem měl stejně pocit že se nedostaneme pryč? "Jiroue... kdyby na nás přišli. A začali nás honit... tak uteč a na mě se neohlížej. Já těžko budu moci utíkat když sotva chodím." |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Už ani nespím, jen se zavřenýma očima odpočívám. Můj dech je plytký a přerývaný, pořád mám strach a nechci odsud vylézt....snad nikdy. Ani se nehnu i když cítím, že uplynula dlouhá doba od našeho útěku...oni jsou pořád určitě někde tady...někde blízko...jdou po nás... Snad je Dai-chan a Hyun v pořádku. Ta jediná starost mě teď nějak udržuje alespoň maličko při smyslech. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Narozdíl od včerejška, cítím se příšerně. Rány na mém tělo nepříjemně bolí...víc, než ve chvíli, kdy mi je ten otrapa udělal. A taky je mi neuvěřitelná zima, ale to řpežiju. Než se vůbec zkusím začít přehrabovat v tom oblečení, které jsem sebral s sebou, tak se otočím na Takanoriho, který je stočený do klubka vedle mě. Netuším, ejstli spí, nebo ne, takže mu lehce položím ruku na vlasy. Doufám, že i kdyby nespal, tak ho to nevyděsí. "Takanori?" promluvím přitom. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Zůstanu ale ležet na zemi v klubku. I když v hlavě mi začíná znít hlas rozumu, hlas starého Takanoriho, který chce, abych s ezvednul, potlačil ty špatné pocity a usmál se, jako by se nic nedělo, tan hlas je roztřesený a slabý. Ne teď to nedokážu, nedokážu se tak rychle vzpamatovat. Oni je zabili...zabili spoustu mých spolužáků...cítil jsem ten pach...pach krve...pach smrti... Pevně zavřu oči a stisknu rty. Snažím se zastavit třes který ani není způsobený zimou, ale je to zbytečmé. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Přehrabuju se ještě chvíli, než dostanu křeč do ruky, takže jen vytáhnu kabát, který přehodím přes Takanoriho, přestože mám dojem, že se netřese zimou, ale nebylo by dobré, kdyby onemocněl. S tou samou myšlenkou přes sebe přehodím bundu. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Zavřu oči a snažím se zapomenout na všecko okolo, ale už to, že je se mnou on udržuje ten strach ve mně pořád naživu. Nakonec se ve mně probudí nějaká mnou nechápaná síla a přeci jen se zvednu. Zatočí se mi hlava a chvíli sedím a mrkám jako vyplašený králík a pak se najednou zvednu a rozběhnu se pryč. Nechtěl jsem aby zemřel to ne. Ale to jak se choval, jak si liboval v utrpení našich spolužáků...na to nikdy nezapomenu. Je mi z něj zle...už s ním nechci mít nic společného... Neuběhnu daleko, jsem moc slabý...zakopnu o nějaký kořen a zůstanu ležet. Teď už je to ale jedno.... |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Naštěstí neuběhl daleko, takže ho najdu ležícího na zemi. "Neblázni...jestli budeš takhle pobíhat po venku, tak tě chytí a zabijou," řeknu skoro až jako bych mu huboval. Aniž bych čekal na jeho reakci, tak se k němu sehnu a přehodím si ho přes rameno a vrátím se do jeskyně. Jde mi to těžce, ale hlavně má pýcha mi nedovolí se zhroutit, takže to neudělám, dokud ho nepoložím na hromádku oblečení. "Zůstaň tady......prosím," promluvím pak skoro jako kdybych za sebou měl maraton. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro V jeskyni mě položí na zem a já se odplazím do koutku. "Nechci tu být s tebou," řeknu mu popravdě, můj hlas zní, jako bych hrozně dlouho křičel, hraplavě a slabě. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro "Nedivím se ti...všichni si teď musí myslet, že jsem opravdová stvůra po tom, co jsem dělal tam dole..." odpovím mu a podívám se ke vchodu. Rychle vstanu a zase ho schovám větvemi, aby nikdo necěděl, že tady takovéhle místo je. Pak se vrátím zase k Takanorimu. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro "Vím to," dokončím co jsem začal. Po tom co předvedl...jen při myšlence na to je mi zle...a zoufale moc chci od něj co nejdál...ale taky se nechci nechat zabít...jenže...oni by si nás našli i tady ne? Tohle je ale poprvé co k někomu opravdu ctím něco, co by mohla být nenávist...vždycky jsem měl všecky rád...nebo e nanejvýš měl nerad...ale netušil jsem, že jsem schopný něčeho tak silného a negativního, jako to, co teď cítím vůči Satoshimu. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro "Geny se opravdu nezapřou..." řeknu tiše, ale dost hlasitě, aby to takanori slyšel, i když ani nevím, proč mu to říkám. Nikdy mi nezáleželo na tom, co si o mě lidé mysleli, ale u něj je to jiné. "...často si přeju, abych se narodil někomu jinému, nebo vůbec," dodám ještě, tentokrát mi úsměv ze rtů zmizí úplně. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Uvědomím s ale, že pro ty pocity jsem na chvíli zapomněl na ten šok co jsem zažil a nahroznou situaci ve které jsme. Pokud mi má dát sílu to překonat nenávist, taky dobře. Hlavně když pak budu schopný fungovat a myslet, abych našel své přátele. O když některé z nich už nikdy nepotkám...Mika... Položím hlavu na kolena a už nic neřeknu. Chci odsud pryč... |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Dotknu se jeho vlasů a začnu ho po nich hladit, než se k němu nakloním. "Tam dole...nebylo popvé, kdy jsem prošel něčím takovým," zašeptám tiše. "A taky to nebylo poprvé, kdy jsem viděl někoho mrtvého..." Na okamžik se odtáhnu. "Závidím ti tvůj život a svět, ve kterém jsi prožil hezké neposkvrněné dětství, které ti dovolilo zůstat takhle milým až doteď...." řeknu pak ještě. opravdu netuším, proč mu všechno tohle říkám. Možná,a by věděl...? Aby se díky tomu díval na svět alespoň trochu z mého pohledu...? Netuším. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Nedokážu s ním teď soucítit, ani když mi naznačuje, že zažil něco zlého...asi se zcvoknul...je to šílenec.... Nestojím o jeho vysvětlování, chci jen, aby mě nechal na pokoji. Znovu položím hlavu na kolena, hlavně proto, že ho nechci vidět...je mi zle když musím být v té malé jeskyni spolu s ním...ale musím to vydržet...pro mé přátele... |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro "Zajímalo tě někdy, proč si od lidí vždcky udržuji odstup?" zeptám se ho, i když vím, že se nic nezmění. "Nemám rád, když lidé trpí, protože jsem si toho zařil dost a nechci, aby to zažil někdo jiný...zvláště, dkybych an tom měl podíl já. I když..u tebe se mi to opravdu nepovedlo. Jsi první člověk, se kterým bych chtěl mít opravdu hezký vztah...navíc...docela mě dokážeš uklidňovat, když je potřeba...." napůl odpovím, napůl neodpovím, ael ještě jsem neskončil. "Myslím, že jsem se zamiloval..." řeknu ještě, než se podívám kamsi na strop. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Oni umírali a on...se smál....smál se jako šílený... A teď se mi snaží namluvit.... On něčeho takového není schopný. Není schopný lásky. "Jsi lhář...jsi lhář, sadista a šílenec. Někdo jako ty neví co jsou to city...nechtěj mě rozesmát...dokázal jsi vzbudit nenávist i v někom, kdo ničeho takového nebyl schopný ani k lidem, kteří mu ubližovali...jsi pohrdání hodný...je mi zle jen když musím být v tvé blízkosti..." odpovím mu zcela upřímně, jak bych toho nikdy dřív nebyl schopný. Ale moje pdychika je dokonale rozhozená a já cítím vztek...bezmocný vztek který nepatří jen jemu...a zároveň mám strach...a nevěřím...nechci mu věřit. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro "Myslíš, že nic necítím? Kdyby ano, myslíš, že bych tě nesl zpátky sem? Kdybych opravdu necítil, nemyslíš, že by pro mě bylo lepší nechat tě venku a pak se těšit myšlenkou, že tě najdou a provedou ti to samé co mně?" odpovím mu naprosto vážně. "To co jsem řekl myslím vážně..." |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro "Nevěřím ti a nebudu ti věřit. Nech mě být," odbudu ho. Nemyslím, že cokoli co by řekl, by mohlo změnit moje pocity. I když si nejsem chvilkami jistý, stačí když si vzpomenu na ten smích...a jakýkoli soucit se rozplyne jako pára. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Chvíli mlčím a přemýšlím. "Co by jsi udělal, kdyby jsi byl tam dole pár měsíců, špatně s tebou zacházeli, mlátili tě, udělali to co udělali se spolužáky...a pak by jsi zjistil,že to dělal osoba, tobě blízká?" promluvím po chvíli, než mi oči zase sjedou ke vchodu. "A co by jsi dělal, kdyby se taková situace stala znovu?" zeptám se ho ještě jednou. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Myslím že bych zešílel...zešílel bych...a nejspíš bych někde umřel jako pes. "Ty a já jsem úplně jiní. Nikdy spolu nemůžeme vycházet," řeknu prostě. Nechci ho litovat. Pochybuju, že to je to, co chce. A nemůžu ho pochopit. ANi mu odpustit. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro "Ale zkus si o mě nedělat obrázek, dokud nevíš, proč dělám co dělám..není to tak, že to chci..." promluvím pak a povzdechnu si. "Každopádně jsme se ti chtěl omluvit....za své chování tam dole. Nemám na svou obranu nic moc říct, krom toho, co jsem již řekl...pach krve, a takové prostředí mi nedělá dobře.." |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Jsme příliš jiní myslím to vážně. Nepochopím a nechci ho pochopit i kdyby se stokrát omluvil...i kdyby se třeba postavil na hlavu...nechci mít s člověkem jako je on nic společného...jeho nedokážu změnit...a ani se o to nechci snažit. Možná si zažil zlé věci ale...ani tak mu nemůžu jeho chování odpustit. Bude lepší, když spolu nebudeme už nikdy mít nic společného. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro "Jdu sehnat něco k jídlu...zůstaň tady," řeknu pak a postavím se jen proto, abych zase padl na kolena, protože to ještě moc dobře nejde, ale na druhý pokus se postavím a odejdu z jeskyně. Nedojdu moc daleko a najdu několik hub, o kterých jsem si jistý, že nejsou jedovaté a dají se sníst i bez uvaření, takže je posbírám a ještě po cestě vezmu několik jahod, které najdu kousek od jeskyně, než vejdu zase zpátky. I jen tohle ze mě strhalo dost síly, takže jakmile jsem před Takanorim, tak zase sklouznu k zemi. Dám před něj jahody a několik hub, zatímco já sám si nějakou vezmu, i když nechutná moc dobře, ale lepší, enž umřít hlady. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Napadne mě utéct, dokud tu není, ale než se rozhodnu, vrátí se, a tak nemám na výběr než tu dál bez hnutí sedět. Přinesl jahody...mám rád jahody...ale nedotknu se ničeho. I když mám žaludek stažený hlady. Nedokážu do sebe teď cokoli dostat. Skoro si začínám myslet, že bych klidně mohl umřít hlady...a to není jako já, takové myšlenky.... |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Pomalu sním několik hub, opravdu vypadají, že nejsou jedovaté a zavřu na chvíli oči. Nechci spát, ale potřebuju si odpočinout...přesto jsem unavený příliš moc, takže usnu i takhle v sedě a svezu se na bok na zem. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Sjedu k němu pohledem. Vypadá tak bezbranně, když spí...hodně trpěl...a možná... Zakroutím hlavou. Ano to je ten starý Takanori co se snaží vidět ve všem to nejlepší a chtěl by napravovat všechny křivdy světa. Ale to nejde...on se smál smrti...kdo ví, možná by se nebál sám zabít, nijak by mě to nepřekvapilo... Zatřesu hlavou abych zahnal myšlenky na jeho slova a sám se stulím kus od něj. Brzo snad bude bezpečno dost na to abychm se odvážili jít dál...pak už s ním nebudu muset nikdy promluvit. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Vezmu z hromady oblečení pár kousků a opatrně, abych ho nevzbudil, ho jimi přikryji. Neměl by onemocnět, i když v tomhle prostředí k tomu nemáme oba daleko. Sednu si hned vedle něj a dotknu se pramene jeho vlasů...tohle neucítí, takže mu to ani nebude vadit. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro "Teď na nic takového nemysli, ano?" ohlédnu se na něj zcela vážně. Neprohlížím si ho, ne proto, abych jej nepřivedl do rozpaků a nepříjemné situace, ale protože mu hledím do očí. "Jsme tady, živí. Teď. A v přesně takovém stavu budeme i venku, plus opravdové bezpečí," myslím, že kdyby na to přišlo, chtěl bych je zabít všechny. Pokud ale jsou to, co myslím, pak zbavit se všech je nemožné. Nějaká krysa vždycky přežije. "Vím, že to bolí, ale přece to jen tak nevzdáš. Tvůj život má smysl a já chci, abys žil. Abys bojoval a já tady nebyl teď nadarmo jen proto, že ty to potom vzdáš," to už dojku k němu a zdravou rukou chytím Moria za rameno. "Každá bolest se dá překonat a vím, že vzdát to a podlehnout je mnohem snažší," mrknu na něj a pokusím se o úsměv. Moc nečekám, že to zabere. "Tak jdeme," nabídnu se mu jako opora, abychom mohli konečně vypadnout a já mu aspoň trochu ulevil. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro " Můžeme tady,ale je to nebezpečné.Nebo venku,určitě tam bude něco jako úkryt." Poznamenám.Směřujeme k východu.Jak vyjdeme,je tu les.Rozhlídnu se. "Tady úkryt bude.Musíš najít vodu,nebo aspon skálu." Poradím,musím se opřít.Ukáži rukou směrem doleva,snad Jun něco najde.Já sám zavírám oči,musím zvládnout aspoň tu chůzi. |
| |
| soukromá zpráva od Doktor pro Polknu při představě těch mrtvých těl a že já bych se mohl stát jednou z těch mrtvol. Do očí se mi znovu nahrnou slzy, ale rychle si je otřu "Díky, Jiroue."řeknu mu dojatým hlasem a přikývnu. "Jdeme."souhlasím a s díky přijmu jeho podporu. Kulhal jsem jako nějaký malomocný, ale postupně jsem si na to zvykal a tak jsem za chvíli už Jiroua na podpírání nepotřeboval. "Víš kudy se dostaneme ven?"zeptám se ho tiše. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro nervózně uhnu pohledem a řádně se rozhlédnu. Taková zákeřná otázka v téhle situaci, to není vůbec dobré. Navíc, když je to opravdu zásadní otázka. Při vší té záchraně jsem zapomněl vnímat své okolí, takže odkud jsem přišel a kam jdu vím jen minimálně, ale i tak, nemůže to být nic hrozného. Nejsme ve filmu, aby tady bylo pořádně zapeklité bludiště. Rozhodnu se tedy nevracet, spíš doufám, že se nevracím, a jdu chodbou kolem cel k východu. Pokud ale východ není jasně vidět, zkusím to jinde. "Abych byl upřímný, nemám zdání," přesto se usměju. V háji jsme byli, v háji jsme, tak trochu dalších potíží ještě zvládneme. "Mohly by tady být nějaké směrovky, i když nevím. Vycházím jen z toho, že únikové východy by měly být značeny všude," no vážně bych měl víc myslet na to, že nás unesli a s každým z nás chtěli.. kdo ví co. "Jestli nejsme moc vysoko, nebo hluboko, stačilo by i okno. Ještě tak vědět, co je venku." |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Zdají s emi noční můry a podle toho taky vypadá moje tvář, stažená strachem, i můj dech je těžký. Znovu si prožívám ty hrozné okamžiky a nedokážu otevřít oči, abych to ukončil, protože moje tělo je příliš slabé. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Proto ho jen, skoro až nepřítomně, začnu hladit po vlasech, abych ho trochu uklidnil, i když nevím, jak to takhle zabere. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Nakonec natáhnu ruku a ukáži dopředu. " Půjdeš tady kousek,.... je tam opuštěná chatrč. .....Nikdo od nás tam nechodí...... Běž tam...nebudou tě tam hledat. ....Jdi pořád rovně a .......až se ti bude zdát, .....že tam je stěna, tak ...není." hovořím pomalu a položím ruku, na zem skapává moje krev. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Zakroutím hlavou. "Tohle na mě nezkoušej...copak si myslíš, že uteču sám....když jsem tě dotáhl až tady?" Řeknu tiše příjdu k němu blíž. "Buď se odsud dostaneme oba nebo ani jeden." Řeknu vážně. Nechtěl jsem aby to znělo tak hrdinsky, dramaticky ani romanticky...jen to nejvíce vystihovalo, to co jsem chtěl říct. To co jsem řekl. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Pak se znova pokusím postavit. "Dobře, pomoz mi a už nekecej .....jdeme tam, co jsem říkal." řeknu přísně a jen co je nadosah, přitáhnu si ho a padnu mu na záda. Je mi jedno, zda mám zemřít tu či o pár metrů dál a pokud chce zemřít taky, je to jeho volba. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Pokusí se postait a potom už zase poroučí. Pomůžu mu a nechám ho o sebe opřít. Jdu docela rychle a víceméně ho táhnu. ale vím,ž e to nevydržím dlouho. Snažím se jít podle toho, jak mi předtím říkal. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Dojdeme společně jakoby ke skále, ale já do ní strčím, takže se otevře. Jen co vejdem, zavře se to za námi a jako by tam nic nebylo a nic se neotevřelo. Jen v dálce jsou slyšet hlasy, jak nás začali hledat a zuří. Díky oblečení a rychlé chůzi jsem ani nezanechal stopy krve a pokud ano, tak jsem se je snažil aspon trochu setřít a nebo zamaskovat. Opravdu je to stará polorozpadlá chatr. Je tu malý stolek se třemi nohy, ohniště a jedna pelest. Nějaké rozbité nádobí, nějaké jen prasklé ale ještě použitelné. Je vidět, že tu dlouho nikdo nebyl a nebo se snažil zanechat dojem. Jak jsem v bezpečí, pustím se ho a padnu k zemi. Netlumím náraz a jen zůstanu ležet. "odsun tu pelest." stačím jen říct, než zavřu oči a vyčerpáním, ztráty krve a toho všeho omdlím. Mé oblečení je už tak namočený v krvi, že jak jsem padnul, ihned se tam udělal krvavý otisk. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Vykašlu se pro teď na to co říká a potožím ho na pelest. Začnu vytahovat nějáké obbvazy a sevlíkat Yuuta. usím rychle. Nestojím o to aby mi tu zemřel. Snažím se využít všechno co vím o první pomoci. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Hadry jsou nasáklé krví, na některých místech už přilepený k ranám a zaschlý, takže je musí urvat a odtrhnout. Jak se Yamato snaží, podaří se mu ty nejhorší rány dát tak, aby nekrvácely a ty méně vážné jsou aspon ošetřené natolik, že se krvácení zmírnilo či také zastavilo. Tělo je jakžtak na možné okolnosti a situaci ošetřené, přesto to vypadá, že se hnedtak neproberu. A tak je ted Yamato chvili odkázán sám na sebe.Kolem úkrytu jsou opět slyšet kroky, nejspíše zkoumají stopy krve a hledají uprchlíky. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Když to ale ustane, vzpomenu si na to, co mi předtím říkal Yuuto, že mám udělat. Opatrně a co nejtišeji se snažím odsunout pelest i s ním. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Podaří se ti odsunout pelest a je tam podzemní schovka. Je tam snad vše moderní. Od lékarničky, až po zásoby jídel a pití. Je tam snad vše na přežití nekolik dní v této chatce. Skoro jako kdyby to někdo plánoval, že tu někdy skončí. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Jen co najdu lékárničku, začnu jí prohledávat, co tam je, co by mohlo Yuutovi trochu pomoct. Potom naliju do naštípnutého talíře trochu vody a navhlčím Yuutovi rty. Potom ho začnu otírat. ale s vodou raději šetřím. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Jak mu Yamato vlhčí rty, trochu to pomáhá a už vypadá, že spí, přesto se stále neprobírá. ( vody je tam dost....i toho jídla..tak na měsíc). Kroky se přiblíží zase k chýši a do toho začne Yamatovi kručet v břiše. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Hlubší rány mu dokonce zašiju. Nikdy jsem to nedělal, ale i přes to, že mi to nedělá příliš příjemně, se mu je snažím sešít co nejlépe. Potom mu znovu omyju krev kolem ran a přelepím či převážu. Chytnu se za břicho a modlím se ať je ještě chvíli zticha, že ho hned co odejde ten člověk nakrmím. Sedím a skoro ani nedýchám. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Nevíš, jak je to dlouho, ale kolem je klid. Konečně se můžeš najíst a zkontrovoat Yuuta, jak na tom vypadá. Ten jen leží, mělce dýchá a občas to vypadá, jako by byl mrtvý. Nebýt toho slabého dechu, skoro každý by tomu už věřil. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Světlo svítí, ale zatím tu nikdo není. Skoro to vypadá, že se o to, kdo tu zůstal nestarají. Přestanete dávat pozor a spíš se zaměříte na plán, jak odtud, když se otevřou dveře a někdo nahlíží do cel a kontroluje, kdo tu je a kdo tu je. Můžete slyšet, jak si píše každého jméno a to jak těch, co tu už nejsou, tak těch, co tu jsou.Ovšem po prvním zkontrolováním vám dojde, že nevstupuje dovnitř, ale jen nakoukne speciálním okýnkem, který je ve dveřích, ačkoliv ted zavřený. Máte dvě možnosti, dělat, že jste spoutaný a doufat, že zase dveře otevřou a můžete utéct a nebo se schovat a oni vás budou hledat a tím s vámi potom nebudou počítat a podaří se vám někoho z nich později přepadnout a příapdně utéct po jeho zneškodnění. Rozhodnete se pro druhou možnost a tak se schováte za dveře a doufáte, že vás půjdou hledat a můžete utéct. Ovšem jak se muž zadívá do cely, dívka se probere a začne křičet. Volá na něj, že jste schovaný a že jste volný a jí jste tam nechali jako návnadu. Dívka je úplně jako smyslů zbavená a okenko se zavře. Po chvili do cely vtrhnou tři nindžové a než stačíte se nějak ubránit, tak padnete k zemi. Takeshi Bara se probere v místnosti s třemi muži, kteří se na ní pořádně vyřádí než umře pomalou bolestivou smrtí. Hatsuharu Kyoshi se probere v místnosti s dvěma psy. Je v kleci a psy jsou zatím uvázaný, ale jen když ho vidí, řetězy se napínají a zuby o sebe klapou. Pak se ozve jen krátké tlesknutí, psy jsou puštěný a on nemá jedinou šanci. Ještě žije, když psy požírají jeho střeva. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Světlo svítí, ale zatím tu nikdo není. Skoro to vypadá, že se o to, kdo tu zůstal nestarají. Přestanete dávat pozor a spíš se zaměříte na plán, jak odtud, když se otevřou dveře a někdo nahlíží do cel a kontroluje, kdo tu je a kdo tu je. Můžete slyšet, jak si píše každého jméno a to jak těch, co tu už nejsou, tak těch, co tu jsou.Ovšem po prvním zkontrolováním vám dojde, že nevstupuje dovnitř, ale jen nakoukne speciálním okýnkem, který je ve dveřích, ačkoliv ted zavřený. Máte dvě možnosti, dělat, že jste spoutaný a doufat, že zase dveře otevřou a můžete utéct a nebo se schovat a oni vás budou hledat a tím s vámi potom nebudou počítat a podaří se vám někoho z nich později přepadnout a příapdně utéct po jeho zneškodnění. Rozhodnete se pro druhou možnost a tak se schováte za dveře a doufáte, že vás půjdou hledat a můžete utéct. Ovšem jak se muž zadívá do cely, dívka se probere a začne křičet. Volá na něj, že jste schovaný a že jste volný a jí jste tam nechali jako návnadu. Dívka je úplně jako smyslů zbavená a okenko se zavře. Po chvili do cely vtrhnou tři nindžové a než stačíte se nějak ubránit, tak padnete k zemi. Takeshi Bara se probere v místnosti s třemi muži, kteří se na ní pořádně vyřádí než umře pomalou bolestivou smrtí. Hatsuharu Kyoshi se probere v místnosti s dvěma psy. Je v kleci a psy jsou zatím uvázaný, ale jen když ho vidí, řetězy se napínají a zuby o sebe klapou. Pak se ozve jen krátké tlesknutí, psy jsou puštěný a on nemá jedinou šanci. Ještě žije, když psy požírají jeho střeva. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Než se stačíte otočit, dveře se zavřou a stojí tam dva nindžové a z malé místnosti vyjde muž s jizvou přes půl tváře. " Vítám vás, zlobidla. Řeknu vám upřímně, že se mi to vaše chování ani trošku nelíbí a mým bojovníkům taky ne. A my tu neposlušnost netrpíme ani u vlastních, natož u vás. U zboží." na to muž tleskne a objeví se tu další nindžové. Váš boj proti nim je marný. I přes sílu Jiroua a jeho změnu fyzické stránky, ho přeperou. Ano, dá to větší práci, přesto skončí na kolenou. Morio se vzdal skoro prvnímu, který ho kopnul mezi nohy a on se svalil na zem. Muž s jizvou přistoupí a prohlídne si Jiroua. " Toho dejte do čekačky, vypadá to, že profesor nedokončil svůj výzkum. Bude pro jiného. " otočí se na Moria. " Tohoto dejte tomu, co o něj měl zájem a ti dva ho předběhli. Předtím ho upravte." a sedne si za stůl, kde si píše něco s milým úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Než se stačíte otočit, dveře se zavřou a stojí tam dva nindžové a z malé místnosti vyjde muž s jizvou přes půl tváře. " Vítám vás, zlobidla. Řeknu vám upřímně, že se mi to vaše chování ani trošku nelíbí a mým bojovníkům taky ne. A my tu neposlušnost netrpíme ani u vlastních, natož u vás. U zboží." na to muž tleskne a objeví se tu další nindžové. Váš boj proti nim je marný. I přes sílu Jiroua a jeho změnu fyzické stránky, ho přeperou. Ano, dá to větší práci, přesto skončí na kolenou. Morio se vzdal skoro prvnímu, který ho kopnul mezi nohy a on se svalil na zem. Muž s jizvou přistoupí a prohlídne si Jiroua. " Toho dejte do čekačky, vypadá to, že profesor nedokončil svůj výzkum. Bude pro jiného. " otočí se na Moria. " Tohoto dejte tomu, co o něj měl zájem a ti dva ho předběhli. Předtím ho upravte." a sedne si za stůl, kde si píše něco s milým úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Bez vysvětlení mu spletou vlasy do copánkou, oblečou mu sukýnku a hodí ho do místnosti s mužem, co dělá sumo. Jen co ho tento muž uvidí, vrhne se na něj a přes křik a bolest si ho tam dá na několik způsobů jako nějakou holčičku. Morio zemře s polovinou vlasů, s natrženými pohlavními orgány a nepočítaně zranění jak vnitřních tak i tělesných od síly tohoto zápasníka. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Zůstal jsi tu sám a přitom tu s tebou byl i tvůj otec. Ano, znova někam jel a vzal tě s sebou, než přijede tvá matka se sestrou. Ovšem pak na silnici se vám stala ta srážka. Vaše auto mělo autonehodu s jinou dodávkou. A poslední, co si pamatuješ, byli lidi, co říkali něco o pomoci. A pak jste se oba probrali tady. Nechápeš, kde jsi, ale jako nemocnice to nevypadá a policie taky ne. Ošetření jste oba dostali, ale pak otce zahalený muži odvedli a ty jsi tu zůstal sám. Jsi tu už několik dní, vždy jen přinesou jídlo a pití a zase odejdou. Nikdo si s tebou nepovídá, a ty začínáš mít strach nejen o otce, ale i o sestru. Dneska je tu ovšem rozruch. Je tu nějaký poplach a ty slyšíš více kroku, běh a taky výkřiky, jako kdyby někoho chytali. Snažíš se na sebe upozornit, ale jako by tě nikdo neslyšel. Příjdeš si, že tu někdo osvobozuje, ale na tebe zapomněli. Otevřou se dveře a vejdou zahalený muži. Vedou kluka v doktorském plášti od krve. Kluk je zmlácený, drží ho pěkně zkrátka a má po sobě rány a taky čáry. Nejspíše jako by někomu utekl pacient a nebo je to blázen. Připoutají ho hned vedle tebe a odejdou. Znova ani slovo s tebou neprohodí. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Odvedou tě do místnosti, kde už je nějaký kluk. Je při vědomí a vypadá to, že je ještě v pořádku. Připoutají tě znova k poutům jako jsi byl předtím a nechají tě tam. To by nebylo to nejhorší, ale ty ted cítíš, že křeč přestává, ale zato tvým tělem projíždí mráz. To, co do tebe ten parchant dostal, ted se začíná projeovat a vypadá to, že ti bude pěkně blbě. Mráz střídá horko, v noze i v ruce to škube, občas je přestáváš ovládat. Hrozí, že i nějaké stehy pod těmi škuby prasknou. Trvá to půl hodiny, kdy ti je blbě, škuby, záchvaty, pak to přestane. Možná je to konec, možná je to jen pauza. Ovšem at ti bylo sebehůř, nezvracel jsi. |
| |
 | soukromá zpráva od Masato Mizuki pro "Krucinááál~!!"zakleji plačky. Skoro zakňučím. Svěsím hlavu, takže mi do obličeje spadnou blonďaté vlasy. Mé tmavě hnědé, až černé oči zkoumavě pozorují mého nynějšího "společníka". Přesto se mírně chvěji, takže si připadám jako kostitřas, protože jsem velice štíhlý. Mlčím. Po chvilce zase zakřičím ,ale nikdo mi neodpoví. "Mizuki, Masato Mizuki,"řeknu své jméno tiše a stále ho pozoruji. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro vydechnu utrápeně. Ztratil jsem Moria, sám se vrátil na začátek a k tomu všemu jsem zatím prošel takovou změnou, kterou nakonec asi vážně nepřežiji. Stačí, když si vzpomenu na křeč a to věčné horko/chlad. Díky vlastním problémům si nového spoluvězně nějakou chvíli nevšímám, jen tiše, a někdy i hlasitěji, šílím a snažím se přetrpět všechnu tu bolest. Jsem necelých sto osmdesát centimetrů vysoký, poměrně štíhlé, šlachovité postavy jemných rysů. Delší hnědé vlasy rámují pohledný výrazný obličej. Obočí je husté a tmavé, oči tmavě hnědé s přísným pohledem (teď spíš plné bolesti, vzteku a zoufalosti), nos menší s kulatou špičkou, rty úzké, ostře řezané. Můj pobyt zde se na mě už podepsal, těžko to přisuzovat něčemu jinému. Na sobě mám nepadnoucí, očividně o číslo nebo dvě větší oblečení, které jsem někomu musel vzít. Mé rozhodně nejsou. Vypadám utahaný a zničený. Oblečení (jen kalhoty, doktorský plášť a boty) je na některých místech špinavé od krve. Pravou nohu sice téměř nevidíš, zato na levé ruce je vidět zašité řezné rány, které vypadají jako by práci provedl nějaký odborník. Na hrudi je patrná čára pro další, naštěstí neuskutečněný, řez. Pach potu a krve. Nakloním hlavu dopředu. Prohlédnu si chlapce, který tady trčí se mnou, ale k žádnému úsměvu se nedonutím. "Kuwashima Jirou," vydechnu. Je to hloupé zkoušet být v téhle situaci slušný, ale třeba díky tomu nezešílím. |
| |
| soukromá zpráva od Masato Mizuki pro Rozklepe s emi čelist, když si všimnu detailů na jeho těle. Jsem... tady.. to je snad středověká mučírna. Můj otec... Odvedli mi otce. Polije mě studený pot a mně začíná docházet, že možná svého otce už nikdy neuvidím. Matka sestra.. snad snad... jsou v pořádku. Pěvně sekmu čelist. "Vy kreténi ZASRA**!!"vydere se ze mě a začnu se vzpouzet v okovech. Poté se roztřeseně opřu o zeď. Snažím se uklidnit. Pomalu se ze mě stává šílenec. Takovou radost jim neudělám. Obejmu své nohy. Cítím jeho pot a przvláštní pach krve. Snažím se netřást, ale moc mi to nejde. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro "Hej, hej, klid," je nehorázná pitomost uklidňovat někoho na takovém místě. "Ty asi nejsi od nás ze školy," zhodnotím si pro sebe. Sice jejich obličeje vídám téměř každý den, ale protože to je tak všechno, míchají se mi se zcela jinými. A ten jeden z mála, co jsem ho poznával, trčí teď jinde a já nemůžu nic udělat. "Říkal jsi, že se jmenuješ Mizuki?" |
| |
| soukromá zpráva od Masato Mizuki pro Začne mluvit o škole a o mém jméně. "Jo - moje křestní je Mizuki,"povzdechnu si a dívám se mu do tváře, abych s enemusel dívat na ty jizvy, které mi nahánějí husí kůži, "jsem ... vysokoškolský student... chemicko-fyzikální." V jeho přítomnosti se ale cítím o něco klidnější a můj třas se zmírní. Přesto cítím, jak se dere ta palčivá bolest z mého srdce ven... Možná otce neuvidím... možná ho zabili.. jakou smrtí... |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro přátelsky se usměji. Nejde mi t na rozum. Chápal bych, proč vzali bandu děcek, bylo to lehké, ale nepřemýšlel jsem nad tím, jak se tady berou jiní. Natož abych čekal, že tady potkám vysokoškoláka. "Vždycky jsem bral takové, co rozumí přírodním vědám za chytré. Já jsem na čtení a takové. Lidi jako já, pokud nemají talent, nejsou moc úspěšní," usměju se znova nad tou absurditou, že mi to vůbec nevadí. Ať klidně prodávám ponožky v zapadlém centru, jen ať se odsud dostanu ven. "Ani pořádně nevím, na jakou školu bych se měl přihlásit, až dokončím střední," kouknu na něj, jestli je vážně klidnější, nebo se to snaží jen hrát. |
| |
| soukromá zpráva od Masato Mizuki pro Docela mne překvapí, že tak otevřeně mluví. Vypadal spíš jako uzavřený člověk. Zachvěji se a opět mi naskočí husina. Chvilkami se chvěji, ale zdá, že je mi lépe, když je tu ... prostě někdo se mnou a nemusím být asám a nemusím přemýšlet. "Střední škola... kolik... ti je let?" zeptám se. Možná proto, aby řeč nestála, možná proto, abych zahnal myšlenky a pokusil se alespoň na chvilk uocitnou v civilizovaném světě. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro "Pár dní zpět devatenáct," protáhnu pořezanou ruku. Bolí, ale křeč odezněla. Alespoň nějaká dobrá zpráva, jenže na jak dlouho? Čas, to je ono. "Jak dlouho tady vězíš?" zamračím se, abych promnul oči a na okamžik jim ulevil, nebo si namluvil, že díky tomu přestanou pálet. |
| |
| soukromá zpráva od Masato Mizuki pro Přesto bych mu rád pomohl. Jen nemám jak. "Nevím,"zamyslím se nad tím, jak dlouho tu jsem, "možná týden, možná dva...Déle asi ne...Byl jsem tu s otcem..." Můj orientační smysl je minimální. Ať už je to jakýkoliv. Posmutním a zachvěji se, když se zmíním o otci. Nakonec se ale pokusím opět nahodit jiné téma. "Mně je dvacet dva,"mluvím skoro, jako bych se za svůj věk styděl. Na chvilku se zamyslím a teprve až nyní ke mně dojde, co mi říkal před chvílí. "Když rád čteš, mohl bys mít vlastní nakladatelství,"nepatrně se pousměji. Přesto mne zžírají pochyby o tom, zda je odsud vůbec úniku. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro "Já tady mám.. měl jsem, celou třídu. Štve mě, že jim nedokážu pomoci," škubnu neporaněnou rukou řetězem. Druhou bych ho vytrhl, ale nač? Aby mě chytili a bylo to stále dokola jedno a to samé? Umlknu v tichých vzpomínkách na sázku o čokoládu teď bych se jí klidně nacpal k prasknutí. "Nakladatelství?" zopakuji a zamyslím se nad tím. Nikdy jsem nepřemýšlel nad tím, že bych mohl svůj podnik, kvůli účetnictví a takovým věcem. "To není špatný nápad. Můžu si v ní vydat nějakou svou vlastní, katastrofální knihu," zasměji se a vrátím hlavu do přirozené polohy. "Co bude z tebe?" |
| |
| soukromá zpráva od Masato Mizuki pro "Jak dlouho tu jsi ty?"zeptám se tiše, opatrně. Pozoruji ho a vnímám. Nechci se ho zeptat nějak špatně. Nebo ho rozesmutnit. Otočím se k němu, obejmu nohy a bokem se opřu o zeď. Pozoruji jeho zranění. Co když mi udělají něco podobného? Zatřesu se při tom pomyšlení. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro "Doufám, že bez potřeby živých tkání. S jedním šílencem jsem už měl tu čest," pousměju se, ale je to spíš úšklebek. Ta vzpomínka je příšerná, ale zatím jsem přežil a získal výhodu. Jen netuším, na jak dlouho. "Řekl bych dva dny, ale je to jen odhad. Den i noc tady vypadá stejně, pokud taková doba už vůbec uběhla." |
| |
| soukromá zpráva od Masato Mizuki pro "Gomen nasai,"zašpitám tiše. Trochu pobouřeně se pak na něj podívám. "Jak sis tohle vůbec mohl myslet,"zahučím, "můj obor je chemie a fyzika, takže třeba vynaleznu nějaký lepší dopravní prostředek, nebo vláknu, které má ještě lepší vlastnosti než nanovlákno." Vypadá to, že jsem pro vědu zapálený. Ale nejsem takový ten typ šprta. To rozhodně ne. Když mluví o tom, jak je tu dlouho, pokývnu hlavou a tím mu dám najevo, že s ním souhlasím, co se týče odhadu času. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro pokrčím nad tím rameny, ale zatvářím se mnohem přátelštěji. "Nemyslel jsem to zle, jen.. příliš špatných zkušeností," ani nevím, co bych k tomu měl říct. Jestli se omluvit nebo raději mlčet. Nakloním se blíž k mřížím ve snaze nakouknout do chodby za nimi a zhodnotit situaci. "Nebo mycí prostředek, kterého bude stačit jen půl kapky na deset talířů?" ohlédnu se a docela vřele se na něj usměji. |
| |
| soukromá zpráva od Masato Mizuki pro Zasním se. "Zajímám se také o robotiku. Na univerzitě pracuji na jednom androidu...,"podívám se na své spoutané ruce. Skoro se rozbrečím. Poté ale spozorním, když sleduje chodbu. Pozorně ho pozoruji a pevně sevřu řetězy. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Skoro to vypadá, že jste tu jen vy dva. Vy dva jako poslední, kdo ještě žije. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Skoro to vypadá, že jste tu jen vy dva. Vy dva jako poslední, kdo ještě žije. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro "A zachránilo by většinu světa?" je to hezký sen, moc hezký a to znávám i přesto, že s lidmi nejsem příliš ve styku a prakticky nijak zvlášť nesoucítím s jinými. Zkrátka si žiji svůj život sám za sebe a sobecky taky mslím jen na sebe a okolí, nikdy neuvažuji nad někým, kdo skutečně trpí. Zpozorním, když zaslechnu hlasy, ale je to k ničemu. To podivné ticho mě nabádá k tomu, abych se pokusil znovu o útěk, jenže s sebou budu muset opět někoho vzít. "Poslyš, ty jsi celou dobu jen tady? Nevytáhli tě někam ven?" stejně proti ninjům nemám šanci. |
| |
| soukromá zpráva od Masato Mizuki pro "To nevím,"pokrčím rameny a hledím na něj. Tentokrát si prohlédnu i jeho tělo. Musí být tak statečný... "Celou,"přikývnu hlavou, "Ovedli jen otce..." Posmutním. Já neumím být odvážný. Pkud mne tedy nechytí vztek... |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro "Mě kamaráda, když jsme se snažili utéct," smutně si povzdechnu. Nechci, aby to ta skončilo. Nechci, aby Morio zemřel. Zatracený výlet. Pak mě napadne ještě něco. "Mám takový.. osobní dotaz. Jste obyčejná rodina? Někdo důležitý nebo známý?" |
| |
| soukromá zpráva od Masato Mizuki pro Taky jsem myslel na útěk, ale nedokázal jsem se ani dostat z pout. Nevím, kde jsem, nezmám to tu. Jak je to velké a tak. Pokývnu hlavou, když se mne zeptá na rodinu. Moc dlouho se zamýšlet nemůsím. "Má matka... je poměrně důležitý diplomat,"řeknu. Proto jsem se kvůli ní tak stěhovali. Ale nějak mě nenapadlo, že by to bylo kvůli ní... |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro U Mizukiho by to ale mohl být důvod k tomu, proč mu ještě nic neudělali. "Omlouvám se, jen si chci udělat obrázek o tom, kdo tady je a podle čeho si vybírají lidi," nesnáším svůj pocit, že za tím vším je něco víc. "Jsem rád, že tady teď nejsem sám," hloupá věta, ale když na tím člověk moc nepřemýšlí, mohla by potěšit. |
| |
| soukromá zpráva od Masato Mizuki pro Pak mi řekne, že je rád, že tu není sám. Naprosto spontáně se usměji a je na mně znát i trochu radost. "Já taky. Moc... Byl jsem tu... dlouho sám...,"zachvěji se a posmutním. Zabavím se na chvilku pozorováním svých okovů. Je to děsivé. Co s námi chtějí udělat? Mou mysl zaplaví obavy. Hlavně když vidím, co byli schopni udělat jemu. Když jsem slyšel ty výkřiky... zachvěji se ještě víc a opět se trochu rozklepu. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro vyloudím další jemný ale upřímný úsměv. Mám pocit, že přemýšlím příliš a přitom se hloupě topím v neprostupné mlze, která naopak myšlenkám brání jít dál a na něco skutečně přijít. Divný pocit. Natáhnu si nohy, ale nakonec se posadím trochu na bok a nechám je lehce skrčené, abych si udělal trocu pohodlí. Stehy mě tahají, pálí a místy bolí, ale dá se to vydržet a hlavně se na to dá chvilkově zapomínat. Pak mi to ale nedá a musím se podívat na celou jizvu na ruce, jestli mi ze stehů neteče krev kvůli té křeči a námaze. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Ozvou se kroky a blíží se. Otevřou se dveře a přinesou vám jídlo. Nepromluví, jen k vám dají talíře s nějakou vodovou omáčkou, chleba a zase odejdou. Nemáte nic, musíte to jíst rukama. Jen co se zavřou dveře, jeden prohodí. " Možná jsme jim měli přinést steak nebo jídlo na objednávku." a oba se rozesmějou a odejdou. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Ozvou se kroky a blíží se. Otevřou se dveře a přinesou vám jídlo. Nepromluví, jen k vám dají talíře s nějakou vodovou omáčkou, chleba a zase odejdou. Nemáte nic, musíte to jíst rukama. Jen co se zavřou dveře, jeden prohodí. " Možná jsme jim měli přinést steak nebo jídlo na objednávku." a oba se rozesmějou a odejdou. |
| |
| soukromá zpráva od Masato Mizuki pro Ukousnu si suchého chleba a nedůvěřivě pozoruji onu tekutou stravu. Jsem hladový. A ačkoliv to do cela voní, mám strach se toho napít. Ale mou mysl ovládá i jiný strach. Strach, kdy si pro mě přijdou a zabijí mě nebo mi udělají to co Jirou-sanovi. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro Polévka, spíše řídka omáčka. Nedůvěřivě se a ni podívám a pak se podívám na Mizukiho, jestli ji jí. Mám hlad, čím víc toho do sebe dostanu, tím líp, ale jestli tam bude nějaké uspávadlo.. nebo zákeřnější projímadlo, což by na pány sedělo víc, kdo ví. Lámu tedy kusy chleba a přádně je máčím v tekuté směsi, načež si je strkám do pusy. Jsem od omáčky, od rozmáčeného chleba, jí se mi nepohodlně, ale alespoň mám jídlo. "Není to zase tak špatné," pokusím se povzbudit svého spoluvězně. |
| |
| soukromá zpráva od Masato Mizuki pro Připadám si jak Ježíš. Skoro jako poslední večeře. Haha. Náhle mne ale smích přejde. ....Poslední večeře.... oni přece... " Možná jsme jim měli přinést steak nebo jídlo na objednávku." Mám co dělat, abych nevyprsknul poslední lok omáčky. "Jirou-san... Jirou-san...,"protáhnu roztřeseně, "Ten vtip... vlastně vtipem nebyl! Ve ... ve vězení přeci vězni jí co chtějí těsně před tím, než je popraví!!! Tohle.. tohle je naše poslední večeře!" Roztřesu se a začnu docela silně panikařit. Opřu se nohama o zeď a snažím se vytrhnout pouta ze zdi. "Musíme odsud pryč!"oči se mi zaplní slzami Nechci umřít. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro Než se mi podaří sousto polknout, vybaví se mi ale jiná vzpomínka. Malá záchrana. A zavrtím hlavou. "Když mě sem odváděli zpátky, říkali, že mě nechají jinému vědci. Moria odvedli jinému zvrhlíkovi," zapřemýšlím nahlas, ale jídlo zatím nechám být. "Možná si to rozmysleli, jenže.. poslední večeře..," teď bych rád věřil, že si pro mě přijde jiný šílenec, protože vyhlídky na smrt nejsou vůbec hezké. Na druhou stranu doufám, že to není jen tah, jak nás rozhodit a případně taky dostat ven jen proto, aby nás pak šoupli zpátky. Zkusím chytit řetěz, na kterém jsou pouta, svou silnější rukou a trhnu jím. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Řetěz povolí až po případném druhém trhnutí. S každým použití ruky zní ted tato tekutina po troškách vyteče. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Řetěz povolí až po případném druhém trhnutí. S každým použití ruky zní ted tato tekutina po troškách vyteče. |
| |
| soukromá zpráva od Masato Mizuki pro Mlčím a pozoruji ho. No tak - teď rozhodně nesmím zmatkovat. Přesto se zděsím z toho co mu vytéká z ruky. Jsem sice fyzik a chemik, ale nemusím být biolog na to, abych věděll, že TAKHLE krev z ran nevytéká. Musí to nějak oxidovat. Je tam jiná látka. Možná jed. Agresivně reaktivní. A to není nic dobrého. Polknu, ale stále mlčím. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro "Do hajzlu," zkomentuju si to pro sebe a přitáhnu si ruku blíž k obličeji. Jsem jako rozbitá hračka a pokud se rozpadám, pak ten doktor říkal pravdu a já umřu. Za pokus dostat ven alespoň tohohle mladíka, když už ne Moria, to rozhodně stojí. Otřu vytékající tekutinu do spodního okraje pláště a zkusím pomoct i druhé ruce, jen doufám, že budu mít dost síly i na to pomoci z pout Mizukimu. |
| |
| soukromá zpráva od Masato Mizuki pro Základní prvky v krvi jsou ale stejné jako ve vzduchu... Vidím, že jde za mnou. Velice se o něj bojím ,ale snažím se to nedát najevo. Hlavně abych ho samotného neznepokojil. "Na tři,"pokývnu na něj hlavou a tím mu dám najevo, že mu pomůžu, ať se mu to líbí nebo ne. Chytím řetězy a čekám na jeho odpočítání. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Rád bych si lehnul...měl bych se taky prospt, ale netuším jestli mi zase neuteče. "Můžu tě o něco požádat?" zeptám se ho po chvíli. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Neřeknu ale nic, jen těsněj obejmu svoje kolena a raději se zadívám někam mimo něj. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro "Zůstaň tady," jsou jediná dvě slova, která vyslovím. Nechci se probudit a zjistit, že zmizel. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Nějakou dobu ještě přemýšlím, ale dojdu k závěru, že pohnout se dál bude lepší. Jestli nás hledají, brzy tuhle jeskyni najdou...nemůžeme tu zůstat. A já nemůžu zůstat s ním. Tohle je konec, odteď se každý staráme o vlastní krk. Snad najdu svoje přátele... Jakmile jsem si jistý, že opravdu spí, vyplížím se z jeskyně a potichu, ale rychle se vydám na další postup pryč, pryč od toho místa. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Vyběhneš a vypadá to, že to bude v pořádku. Uběhneš něco za půl hodinky, když za sebou zaslechneš hlasy. Nejsou to spolužáci, ale oni. " Kde ty šmejdi jsou. Hele, už jich prý dost pochytali zpátky. Teda, to bude závěr." pak ztichnou a kroky míří k tobě. Bohužel v okolí tebe není nic jiného než les, občas nižší křoví, ale nic, za co by se dalo schovat. Yutaka Satoshi Probudíš se a jeskyně je prázdná a tichá. Nikde nikdo a ty ani nevíš, jak jsi dlouho spal. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Vyběhneš a vypadá to, že to bude v pořádku. Uběhneš něco za půl hodinky, když za sebou zaslechneš hlasy. Nejsou to spolužáci, ale oni. " Kde ty šmejdi jsou. Hele, už jich prý dost pochytali zpátky. Teda, to bude závěr." pak ztichnou a kroky míří k tobě. Bohužel v okolí tebe není nic jiného než les, občas nižší křoví, ale nic, za co by se dalo schovat. Yutaka Satoshi Probudíš se a jeskyně je prázdná a tichá. Nikde nikdo a ty ani nevíš, jak jsi dlouho spal. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro Nemůžeš všechny srovnávat s Moriem. Ten sice taky chtěl utéct, ale byl chromý strachy a pak bolestí, vyděšený k smrti. Kdo by nebyl. Pak přikývnu a chytím řetěz, jen jednou rukou, ta druhá by mi byla k ničemu. "Takže na tři," zopakuji pro klid duše. "Jedna, dvě, TŘI!" mluvím tiše, ale rázně, a na tři trhnu s Mizukiho řetězem. |
| |
| soukromá zpráva od Masato Mizuki pro Jak svírám řetězy, třesou se od mých rukou. Pevně k sobě semknu čelist, aby se také netřásla. Držím oka řetězů tak silně, až mi zbělají klouby. Čekám až zavelí a pak trhnu jak nejsilněji dovedu. Podaří se nám trhnout synchronizovaně, což je dobré znamení. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro A Jirouova ruka díky námaze ztratila něco z tekutiny, znova to v ní začíná škubat a nejspíše za nějakou chvili příjde i bolest a křeče. Tělo se začíná bránit látce, která do něj byla násilně vpravena. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro A Jirouova ruka díky námaze ztratila něco z tekutiny, znova to v ní začíná škubat a nejspíše za nějakou chvili příjde i bolest a křeče. Tělo se začíná bránit látce, která do něj byla násilně vpravena. |
| |
| Běžím dlouho, už sotva popadám dech, ale mylsím, že jsem dost daleko, abych byl brzy v bezpečí. Po chvíli se ale tahle iluze roztříští, když uslyším hlasy...to co říkají mě vyděsí ještě víc...co když chytli moje kamarády? Srdce mám až v krku, otočím se tam, kde je les nejhustší a rozběhnu se tak rychle jak jen moje zmučené tělo může...nechci se tam vrátit... |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro Třeba ale zachráním alespoň jeho, když sebe ne. Zamračím se, chvíli si prohlížím poraněnou ruku, která pomalu vypovídá službu, a hrozně mě mrzí to, že se to nepovedlo poprvé. Měl bych víc času. Podívám se na Mizukiho, jestli je opravdu v pohodě, a pak na mříže a oblast za nimi, kam dohlédnu. "Tak jo, zkusíme to," zkusím se usmát, ovšem je to hodně pokřivený úsměv. "Jací jsou tušíš, předem se omlouvám, jestli to nevyjde. Vážně bych chtěl aspoň jednoho z nás dostat ven," řeknu polohlasně. Jen netuším, jak se vymotáme z budovy, jestli se nám podaří dostat se za chodbu. "Půjdu první," rozhodnu, pustím ruku a místo ní zdravou rukou nejistě chytím mříže a otevřu je. Druhou ruku necám volně viset podél těla. Dokud to není nutné, nebudu ji zatěžovat. |
| |
| soukromá zpráva od Masato Mizuki pro Sevře se mi žaludek ze samého strachu. Pevně sevřu řetězy. Dlouho jsem se pořádně nepral, ale fyzikální zákony zvládám. Hlavně ty v praxi. Zbitě s nimi zamávám. Dávám si pozor, aby to neudělalo žádný zvuk. Ironicky se cítím o něco bezpečněji. "Dostaneme se odsud oba,"pronesu a pevně a přesvědčeně a zadívám se mu stejně tak do očí. Uvnitř se ale chvěji naprostým strachem. Což je vidět i na mých třesoucích se rukách. Nejsem žádný akční hrdina... Řekne, že půjde první. Skoro mám chuť zakřičet ať nejde a spanikařit. Ale pak si to prostě zakážu. I když uvnitř už panikařím. Přikývnu a skoro se na něj zezadu natisknu, abych viděl, co se děje a mohl podle toho reagovat. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Je jasné, že už u prvních dveří máte překážku, a budete muset se prát, a oba. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Je jasné, že už u prvních dveří máte překážku, a budete muset se prát, a oba. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro Bude to risk a nebude to příjemné. Já sice něco svedu, ale jak dlouho mi má síla vydrží, to si netroufám odhadovat. Taky bych se mohl rozpadnout na kousky. Krom toho Mizuki vypadá na obyčejného kluka, takže nepředpokládám, že by měl moc šancí vyřídit ninji. Ale třeba se pletu a o překvapí, stačilo by, kdyby - jak se říká - nám přálo štěstí. Opatrně se na něj ohlédnu, abych se ujistil, že hce jít dál. |
| |
| soukromá zpráva od Masato Mizuki pro Minulost. Mno - rád bych měl i budoucnost. Ohlédne se na mě. Pootevřu rty. Nakonec si to ale rozmyslím. Sevřu řetězy o něco pevněji a v duchu si říkám, kolik síly musím vynaložit, aby to někomu roztříštilo lebku. Odhadlaně se zadívám na Jirou-sana a přikývnu. Sevře se mi žaludek. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro Problém je v tom, že pokud se musíme dostat přes ně, mělo by to být rychle, než stačí udělat humbuk. Třeba by nebylo od věci, je nalákat do cely a tady zbít, jenže co když by to byla jen zbytečná ztráta času a my na sebe jen upozornili. Do háje, Jirou, už se rozhodni. Buď se to povede, nebo ne. Kdyby šli sem, jeden z nich by tam mohl zůstat nebo jít pryč a co pak? Přikývnu na oplátku a přestanu rukou tlačit na jeho tělo, místo toho jí nechám volně podél těla, a vykročím co nejtišeji dopředu. Teď dokonce doufám v to, že to jsou ninjové, protože jestli tady prosviští jediná kulka, bude to v háji úplně. Pak vyrazím k našim cílům mnohem rychleji, abych se jich stejně rychle pokusil zbavit. |
| |
| soukromá zpráva od Masato Mizuki pro Jdeme a já vidím, jak se soustředí jen na ně. Pro jistotu se tedy rozhlížím, kdyby tu byl někdo jiný, abych nám kryl záda. Bedlivě pozoruji i Jirou-sana. Vypadá to, že ví, co dělat. Já ostatně taky. Když vidím, že jde k jednomu z nich, jdu k tomu druhému a přestanu myslet na cokoliv jiného než na to, aby nás nenapadli zezadu a abych dokázal toho druhé zpacifikovat. Cítím, jak se mi uvolnějuje sdrenalin a krev mi buší ve spánkách. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro Když jsem dostatečně blízko a oni si mě ještě nevšimli, vyrazím kupředu mnohem rychleji. Moment překvapení by mohl být na naší straně. Pokud je situace bez větších problémů, vrhnu se na jednoho z našich věznitelů s čistým úsmyslem jej zabít. Případně omráčit a zabít až poté, co budou ne zemi všichni. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro "Já něco najdu...určitě něco najdu...zachráníme se...musíme..." Zašeptám tiše a potom se rozejdu hledat úkryt. Ale jdu vždycky jenom pár metrů a potom se vracím. Nechci Kura nechávat moc daleko za sebou. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Potom zkontroluju, jak je na tom Yuuto. Žije, ale jenom tak tak. Zkusím něco sníst,a le není to moc slavné, protože s emi jaksik po tom všem bouří žaludek. Nakonec skončím tak, že sedím u postele a se slzami na krajíčku ho pozoruju. "Onegai...ty to musíš přežit..." Zašeptám tiše a zlehak ho pohladím po ruce. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Kroky zmizí a vypadá to, že se venku smrká, protože začíná být i zima.Ohniště láká po zapálení, deky o to, aby se do nich jeden zabalil. |
| |
| soukromá zpráva od Masato Mizuki pro Když vidím, že Jirou-san útočí, udělám to samé. Rozmáchnu se a dám řetězem silnou, dobře mířnou ránu, přesně na hlavu přes spánek, což je jedno z citlivějších míst. Pokud to půjde, jak jsem předpokládal, ta síla mu roztříští lebku a poškodí ji i zeď , na kterou narazí jeho hlava. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro Když jsme se dostali už tak daleko, neustoupím ani o krok zpět. Pokud se už ruka zdá být nepoužitelná, stále mi zbývají obě nohy a druhá, i když mnohem slabější ruka. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Než se však stačíte radovat z vašeho úspěchu, zaslechnete blížící se kroky několik postav. Lze odhadnout, že jich je víc jak dva, podle hlasu se vám zdá, že možná čtyři. Ale tím si nemůžete být jistý. Jediná cesta, jak se jim vyhnout je vyrazit chodbou, která vede ke kanceláři šéfa. Jirou touto chodbou šel a ví, že ta vede nahoru a nikoliv ke svobodě. Druhá šance je jít přes ně. Nemáte informace, ale máte moment překvapení. Jak půjdete dál? |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Než se však stačíte radovat z vašeho úspěchu, zaslechnete blížící se kroky několik postav. Lze odhadnout, že jich je víc jak dva, podle hlasu se vám zdá, že možná čtyři. Ale tím si nemůžete být jistý. Jediná cesta, jak se jim vyhnout je vyrazit chodbou, která vede ke kanceláři šéfa. Jirou touto chodbou šel a ví, že ta vede nahoru a nikoliv ke svobodě. Druhá šance je jít přes ně. Nemáte informace, ale máte moment překvapení. Jak půjdete dál? |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Ovšem je to jejich jediná naděje, protože je jasné, že o nich a o jejich útěku se ví a je možné, že už jim jdou po stopě. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Ovšem je to jejich jediná naděje, protože je jasné, že o nich a o jejich útěku se ví a je možné, že už jim jdou po stopě. |
| |
| Takanori Nishikawa Běžíš do hustého lesa. Příjde ti, že se hlasy ztrácí a že jsi v bezpečí. Prodíráš se houštím a doufáš, že se zde skryješ. Najednou houští zmizí stejně jako les a ty stojíš uprostřed neobdělávaného pole a proti tobě stojí dva nindžové. Ukáži na tebe a rozeběhnou se k tobě. Hon právě začíná. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Sakra, že já jsem mu jen trochu věřil a usnul jsem. Do háje, teď abych ho šel hledat. S námahou se dostanu na nohy, hodím na sebe něco z toho oblečení co sejm po cestě sebral, a vydám se opatrně ven. Nemůžu uvěřit, že to štěně prostě prchlo, musí vědět, že je to nebezpečné. Hloupé štěně. |
| |
| Už začínám mít pocit, že jsem unikl, což je trochu povzbudivé, protože už začínám být docela unavený. Ale pak...pak vyběhnu na otevřené prostranství a vím, že je zle. POřád jdou po mně a tentokrát přesně vědí, kde jsem. Obejme mě hrůza, zalapám po dechu, ale co nejrychlej se zase dám na útěk. Zpět do lesa a jiným směrem. Sbírám poslední síly. Msím jim utéct. Už se tam nechci nikdy vrátit... |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro Hodný kluk.Něco najde.Tímto stylem najdeme rychle úkryt. Postupuji pomalu.Zadívám se na něj. "Jsi hodný." řeknu pochvalně.Zastavím se,musím si odpočinout.Sám se krátce rozhlédnu. Musíme rychle něco najít.Nevydržím jít takto dlouho.Jsme snadná kořist.Větší šanci by měl sám. dojde mi.Ukáži rukou opět na východ.Vypadá to tam dobře,třeba tam něco bude. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro Vzápětí po boji stojím před dalším rozhodnutím, tohle je však nutné udělat rychle. Utéci do budovy, schovat se, případně taky možná zajmout šéfa tohohle všeho? Nejsem super hrdina a i kdyby ano, ak vím, že mi docházejí síly. Navíc, odtamtud nelze utéci. Zatímco tady máme aspoń malou šanci, když dostaneme ty blížící se muže. Kývnu hlavou ve směru, odkud přicházejí, a připravm se za roh. Naslouchám, jestli se nic nemění, ale je to jen chvíle. Pak vyběhnu jak nehrychlěji můžu a se stejnou zběsilostí a surovostí se pustím i do nich. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Po nějáké chvíle zírání na něj se osmělím a zapálím oheň. Teplo se začne příjemně rozlívat po místnosti. Přehodím přes něj ještě jednu deku a další přehodím přes sebe. Stočím se blíže k posteli a svou hlavu opřu na polštář vedle té jeho. Nakonec se ale ještě zlehka nahnu a jen letmo a lehce ho políbím. Poté ale už zavřu oči. V krbu je dost dřeva aby oheň nevyhasl a tak sii dovolím na chvíli odpočinout. Taky už to potřebuju. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Probereš se a venku už je světlo, ohen zhasnul, přesto je tu stále teplo a příjemně. Ozve se tvůj žaludek. Ale krom toho, že máš hlad, cítíš, jak ti ten spánek pomohl, nabral jsi síly a odpočinul sis. A dokonce to vypadá, že o této skrýši věděl jen Yuuto, protože vás nikdo neobjevil a ani kroky či hlasy nejsou slyšet. Dalo by se uvěřit, že jste jako jediný na této planetě. Yuuto stále spí, přikrytý a vypadá to, že se jeho stav moc nezlepšil. Spíš zhoršil, protože jeho čelo je orosené od horečky. |
| |
| soukromá zpráva od Masato Mizuki pro Zalapu po dechu a vyděšeně se na to podívám. Myslím, že i na chvilku přestanu dýchat. Uslyším kroky a to mne dokonale probere. A možná že jsem předtím viděl rozmazaně, nyní vidím opradu ostře a má mysl se opět soustředí na jediné. Na útěk. A i přesto že jsem zabil... člověka... Nemám čas na to, aby to se mnou něco udělalo. Něco víc než jen to překvapení předtím. Nemohu si to dovolit, pokud chci zůstat živý. Sevřu pevně řetězy. Cítím, jak mi krev na rukách lepí prsty k sobě. Následuji Jirou-sana. Napřáhnu se řetězy. Tahle zbraň mi docela vyhovuje. |
| |
| Takanori Nishikawa: Utíkáš jak můžeš, ale máš hned několik nevýhod. Jsi unavený, vyčerpaný a jednáš zbrkle. Přitom ani nemusím připomínat, že okolí ani terén neznáš, kdežto oni ano s plnou silou a ještě s hnacím motorem zábavy a adrenalinu. Kličkuješ jak můžeš a chvili se ti zdá, že jejich kroky slyšíš za sebou, pak najednou před sebou a nebo jako by jsi probíhal mezi nima. Kličkujete v lese, v houští. jednu chvili máš i pocit, že vidíš jejich záda a tak se rozběhneš na opačnou stranu. Celý ten hon je ukončen ve chvili, kdy jeden nindža chytne tvojí ruku a skoro tě zvedne ze země. " Mám ho. Udělej mi další čárku." směje se a drží Takanoriho plnou silou, až se mu na ruce určitě objeví modřina. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Tvůj odhad se nemýlí a za chvili vidíš, jak jeden drží Takanoriho za ruku. Ostatní odejdou hledat ostatní a vítěz si vede Takanoriho zpátky. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Jirou našel pouze malou dýku, ale ta mu ted asi zachrání život. Podaří se mu jednoho nindžu bodnou do hrudi a tak ho už nenapadne. Mizuki řetězy odráží útoky dvou a snaží se je vykrývat. Jeden z nindžů útočícího na Mizukiho přestane bojovat, chytne raněného kamaráda a utíká s ním pro posily. Zůstanete každý jeden proti jednomu. Tento boj se vám podaří vyhrát, ale nevyjdete z toho lacino. Jirou má už mžitky před očima, chvilema má dojem, že se dusí a síly ho opouštějí tak rychle, jak mu tluče jeho srdce. Mizuki schytal několik ošklivých ran do nohy a bodů na těle, takže kulhá a má dojem, že jednu ruku dostatečně neovládá. Příjde mu jako cizí. Má dojem, že za chvili obrátí obsah žaludku na podlahu. Dveře, kudy odešel zraněný s kamarádem se zavřou a uslyšíte klíč, jak se zamknuly. Vypadá to, že vás chtějí dostat do slepé uličky a tam zneškodnit. Před vámi je ted dlouhá chodba, kde jsou na konci dveře. Jestli se i ty zavřou, jste v pasti a vše bylo marné. V polovině chodby je okno, není zamřížovéné, ale je zavřené. Vypadá to, že ani není moc vysoko. Ostatní okna jsou menší a výš (těch je po chodbě asi 6). |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Jirou našel pouze malou dýku, ale ta mu ted asi zachrání život. Podaří se mu jednoho nindžu bodnou do hrudi a tak ho už nenapadne. Mizuki řetězy odráží útoky dvou a snaží se je vykrývat. Jeden z nindžů útočícího na Mizukiho přestane bojovat, chytne raněného kamaráda a utíká s ním pro posily. Zůstanete každý jeden proti jednomu. Tento boj se vám podaří vyhrát, ale nevyjdete z toho lacino. Jirou má už mžitky před očima, chvilema má dojem, že se dusí a síly ho opouštějí tak rychle, jak mu tluče jeho srdce. Mizuki schytal několik ošklivých ran do nohy a bodů na těle, takže kulhá a má dojem, že jednu ruku dostatečně neovládá. Příjde mu jako cizí. Má dojem, že za chvili obrátí obsah žaludku na podlahu. Dveře, kudy odešel zraněný s kamarádem se zavřou a uslyšíte klíč, jak se zamknuly. Vypadá to, že vás chtějí dostat do slepé uličky a tam zneškodnit. Před vámi je ted dlouhá chodba, kde jsou na konci dveře. Jestli se i ty zavřou, jste v pasti a vše bylo marné. V polovině chodby je okno, není zamřížovéné, ale je zavřené. Vypadá to, že ani není moc vysoko. Ostatní okna jsou menší a výš (těch je po chodbě asi 6). |
| |
| Jsem jako raněná srna, panikařím, utíkám, nevím kam, jen se nezastavovat...cvílemi mám pocit, že už jsem uniknul, jindy, že jsou mi v patách, ztrácím pojem o tom, co je skutečné, když se mi okolo ruky sevře cizí ruka a její sevření je jako z oceli. Začnu hystericky křičet, mlátit sebou a kopat, ale je mi jasné, že je to zbytečné. Jsem slabý a vyčerpaný. Tentokrt určitě umřu... |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro "Dveře, po-tom to okno," vyrazím jak nejrychleji mi to jde k oknu. Měl jsem si vzít dýku zpět, ale nehodlám se pro ni vracet, když řetězy jsou účinnější na větší vzdálenost. Krom toho sjedu několika rychlými, po sobě jdoucími pohledy také Mizukiho. Pokud dveře nestihneme, vrátím se k oknu, pokusím se ho rozbít a prolézt jím - nejdřív samozřejmě s kontrolou toho, co je kolem a pod ním. Pokud jde to, vylezu a pomůžu Mizukimu (nebo mu nejdřív pomůžu a pak sám vylezu). |
| |
| soukromá zpráva od Masato Mizuki pro Cítím, jak jsem napumpovaný adrenalinem, jak nevnímám bolest, jako bych ji vnímal obvykle. Oslabuje mne celkově. Z části jsem v šoku, z části vyčerpaný. Mlčím a snažím se Jirou-sana co nejvíce vnímat. I přes svůj stav pozoruji s obavami v očích Jirou-sana. Jsem narovnaný a mám pocit, že pokud se sehnu, vyzvrátím obsah svého žaludku. Vyrazíme k oknu a já se ukrutně kousnu do rtu, abych udržel výkřik, jak mnou projede bolest, kterou si pomalu začínám uvědomovat. Při běhu se mi podlomí noha. Stisknu k sobě pevně rty a ustojím to. Cítím, že se mi nedaří ovládat levá ruka, protože jsem se o ni chtěl zachytit. Naštěstí to nebylo zapotřebí. Pokud se nadostanemeskrz dveře, následuji Jirou-sana. Třesu se a zuby mi drkotají z šoku. Přesto je má mysl zbystřená narozdíl od těla. Počkám, až Jirou-san prozkoumá okolí a pak ho případně následuji. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Jdu poměrně rychle, ale i tak se snažím nedělat hluk, což se mi docela daří, takže proklouznu až k tomu chlapovi, který táhne Takanoriho. Posledních pár kroků dělám rychle, už se ani nezajímám, jestli dělám hluk a praštím toho chlapa vší silou, kterou v sobě mám, do zátylku. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Jdu poměrně rychle, ale i tak se snažím nedělat hluk, což se mi docela daří, takže proklouznu až k tomu chlapovi, který táhne Takanoriho. Posledních pár kroků dělám rychle, už se ani nezajímám, jestli dělám hluk a praštím toho chlapa vší silou, kterou v sobě mám, do zátylku. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Musíte jednat rychle a tak nejdřív Jirou pomůže Mizukimu a na to sám vyskočí. (Jirou je raněný od skla, pokud se nějak nechránil ruce). Jen co dopadne Jirou na zem, zaslouchnou hluk a klíče, jak chtějí otevřít dveře z budovy na cvičiště a chytit vás. Rozeběhnete se k jediným otevřeným dveřím přímo do lesa. Jen co jste u nich, spatříte v okně nindži a protější dveře se otvírají. Je nejvyšší čas začít hledat ukryt, kterých je v lese dost. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Musíte jednat rychle a tak nejdřív Jirou pomůže Mizukimu a na to sám vyskočí. (Jirou je raněný od skla, pokud se nějak nechránil ruce). Jen co dopadne Jirou na zem, zaslouchnou hluk a klíče, jak chtějí otevřít dveře z budovy na cvičiště a chytit vás. Rozeběhnete se k jediným otevřeným dveřím přímo do lesa. Jen co jste u nich, spatříte v okně nindži a protější dveře se otvírají. Je nejvyšší čas začít hledat ukryt, kterých je v lese dost. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Náhle příjde rána od Satoshiho a nindža se se ztrátou vědomí skácí k zemi. Stisk povolí a Takanori je volný. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Náhle příjde rána od Satoshiho a nindža se se ztrátou vědomí skácí k zemi. Stisk povolí a Takanori je volný. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Po slovech toho muže jsem si celkem jistý co...začnu tiše vzlykat...radši bych, aby mě hned zabili... Když už jsem na pokraji zoufalství, najednou stisk povolí, muž se zhroutí k zemi a já jsem volný. Klesnu na zem a obejmu se rukama, zatímco neustále vzlykám. Jsem v šoku a nedokážu si uvědomit, že bych měl rychle utéct, dokd je čas. Očividně ani nevím, co se přesně stalo.... |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Nemám čas se ho na nic ptát, takže ho prostě vezmu do náruče a odnesu zase zpátky tam, kde si myslím, že je jeskyně. Dávám si přitom pozor, často se zastavuju, když slyším něco podezřelého, nebo jsem unavený, takže to chvíli trvá. Ale nesmíme se nechat chytit za žádnou cenu. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro syknu na Mizukiho a vrhnu se kupředu, abych utekl našim pronásledovatelům. Bohužel, teď to jedeme každý spíš za sebe, než jako nějaký tým. Obětovat se pro druhé je sice šlechetné, ale taky dost hloupé vzhledem k tomu, že je tady pořád možnost záchrany. Stejně se na něj ale ohlédnu, abych zjistil, na na tom je a hlavně jak jsme na tom oba dva vzhledem k pronásledovatelům. Mířím do lesa, ale nečekám, že se jim ztratíme hned. Jistě to tady znají a s tím, co jsme už zažil,bych se nedivil, kdyby tady byly nějaké pasti. Snažím se si na to všechno dávat pozor, ale zaručit si nic nemůžu. Zvlášť, když mě ruka i noha a vlastně celé tělko už dost bolí, je unavené, a ještě z něj místy teče ta břečka. Ale třeba je vážně možnost se zachránit.. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Teprve jakmile Takanoriho položím na zem, tak si dovolím klesnout na kolena...tohle mě nesmírně vyčerpalo. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro "Není ti nic?" zeptám se ho, přestože vidím, že je docela vyděšený, ale s tím já teď asi nic neudělám. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro "Proto jsem říkal, že nemáš odcházet," dodám ještě, sice mám chuť mu to vyčíst pořádně, ale to by v téhle chvíli nijak nepomohlo...naopak. Vezmu ze země nějakou košili a přehodím ji přes Takanoriho. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Nevím tedy přesně proč si kleknu přímo k Takanorimu a přitáhnu si ho k sobě. Kdyby se ptal, tak mu řeknu něco o teple a bude. Stejně nevím proč to dělám, ale nějak ho uklidnit musím. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro To, že jsem mu vděčný za záchranu neznamená, že jsem mu odpustil...že mě neděsí...je mi pořád stejně odporný. A jeho dotek je něco, po čem skutečně netoužím. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Je mi jasné, že teď se nepokusí utéct, takže můžu usnout bez obav, že bych se probral a on by byl na míle daleko. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Schoulím se do klubka v bezpečné vzdálenosti od Satoshiho, alr myslím, že pár nocí se po tomhle všem nevyspím, takže jen zírám na stěny jeskyně a při každém podezřelém zvuku sebou trhnu. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Rozhlédnu se kolem sebe, jestli je tady stále Takanori a jestli tady zůstalo nějaké jídlo z předtím, které jsem přinesl. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Jak dlouho tu ještě budu muset být? A co se stalo s mými kamarády? |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Přesunu se blíž k Takanorimu, abych zjistil, jestli je vzhůru nebo ne. "Jdu se podívat na chvíli ven, jak to tam vypadá a sehnat něco k jídlu. Schovej se úplně dozadu a buď potichu, ano?" zašeptám k němu, když mi dojde, že je vzhůru. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Když nebudeme jíst, tak nám může být jedno jak dobře jsme schovaní. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro Ukáže jedním směrem a tak přikývnu a zajdu se tam podívat. Je tam skála a v ní otvor, kde by se možná dalo schovat. Ale je to vysoko...jak tam mám dostat Kura. Dovedu ho tam. "Ať tě ani nenapadne říkat, že se mám zachránit sám. To nepřipadá v úvahu...ale jak tě tam dostanu taky ještě nevím..." Povzdechnu si tiše a posadím ho ke skále. Zkusím tam vylézt, ale zároveň vím, že se nesmím moc vysílit, jinak se tam nedostaneme ani jeden. "Chvíli si odpočineme a potom tě dostanu nahoru....zkusím tě tam vynést na zádech..." Řeknu mu nakonec svůj nápad. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro "Říkat to nebudu.Moc dobře si uvědomuješ sám,že mám pravdu." Posadím se,nechám ho přemýšlet.Máme pravdu oba.Já se tam nevyškrábu sám,on nemá sílu a jsem jen jeho brzda. Uvědomuje si,že jde po něm i mafie?On se mě nevzdá,dokud mě neuvidí mrtvého.Třeba by to šlo využít. Zvednu se,rukou se opřu o skálu. "Můžeme zkusit udělat nějaký menší žebřík,stromů je tu dost." navrhnu, v hlavě se mi rodí plán na mojí smrt. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Jakmile je toho dost, tak se vrátím do jeskyně a přiblížím se k Takanorimu abych zjistil, jestli je vzhůru nebo ne. Měl by něco sníst. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro "Donesl jsem ti něco k jídlu, budeš to potřebovat," řeknu mu, i když nevím jestli se bude chtít najít. Něco ale bude muset, jinak umře hlady a to by nebylo dobré. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro Nemám na jídlo ani pomyšlení, vůbec se na něj nepodívám. |
| |
| soukromá zpráva od Masato Mizuki pro Já ale naberu druhou páru. Mé oči se skoro lesknou, nebo spíš žhnou, jak je má krev naplněná adrenalinem. Jsem napumpovaný energií. Vydá se tedy na útěk. Přijde mi ale hloupé se rozdělit. A vlastně mám strach... být zase sám. Běžím za ním. Doběhnu ho a nakonec i předběhnu. Chytím ho na to ale za ruku. Za zápěstí. A je mi upřímně řečeno jedno, jestli se mu to líbí či ne, a dám se s ním na úprk. Nesleduji ho. Stromy se kolem mě míhají a já mám pocit, že jsou všechny ty stromy stejné. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro "Sněz alespoň něco..." netuším jak mám někoho přesvědčit o tom, aby jedl, když je očividné, že to nezvládne. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro "Vím, že tohle není zrovna nejlepší situace, ale pokud se odtud chceš dostat, tak bych ti radil se najíst, jinak umřeš hlady, protože nás nejdřív musí přestat hledat k tomu, aby jsme mohli odejít a to vždycky nějakou chvíli trvá," řeknu mu přímo do očí. S tímhle přístupem se za chvíli nechá zabít, nebo tady pojde jako pes. A to nedopustím. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro "Nevím jestli na to mám dost času. Ale pořád lepší než nic. Jenom doufám, že nás do té doby nenajdou. Zůstaň tady, já to zařídím." Rozhlídnu s kolem a vstanu abych nasbíral dřeho a žebřík. Potom se ale zastavím. "Vím, že to bude znít jenom jako hrdinský kec...ale myslím to naprosto vážně. Jestli tu umřeš, umřu tu i já. Buď přežijeme oba nebo ani jeden..." Řeknu tiše a potom se co nejtišeji rozeběhnu dál do lesa, anižbych se za ním ohlédl. |
| |
| soukromá zpráva od Yamato Fubuki pro Ale potom se posadím a zadívám se na Yuuta. Je mi jedno jak je můj hlad teď velký. Musím se nejdříve postarat o něj. Sundám z něj deku a začnu jedno po druhém kontrolovat zranění. Všechny znovu vydesinfikuju, rány které prosákly i přes obvaz ovážu novým a ty staré dám bokem abych je mohl vyvařit. Znova ho pečlivě přikryju a začnu prohlížet lékárničku. Najdu mu nějáký prášek proti infekci a potom i na snížení horečky. Podívám se jestli se můžou míchat aby se mu to kdyžtak ještě více nezhoršilo. Chvíli uvažuju, jak mu je podat a nakonec je dám do pusy a s trochou vody je předám jemu. Bolí mě to takhle ho vidět. Zlehka ho pohladím po vlasech. Potom se znovu ozve moje břicho. Žaludek se mi od včerejška docela uklidnil a tak začnu pomalu jíst. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Chytím ho opravdu pevně a políbím ho...netuším proč to dělám, vím že ho to děsí, ale děsí ho to jiným způsobem, než tohle všechno. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro Yuuto stále spí a vypadá na tom dost zle. Rány některé stále krvácejí, jiné začínají hnisat. Yuuto se ani při dezinfekci neprobírá, jen dech je rychlý od horečky a potu. Tělo bojuje ze všech sil. Prášky sice v útech má, ale musíš mu podržet hlavu a podržet nos, aby začal dýchat ústy a přitom spokl prášky. Jak jíš, jídlo ti pomáhá a tak za chvili už hlad nemáš. Dochází ti, že by jsi měl zabezpečit, aby vás nepřekvapili ve spánku a tak rozmýšlíš, jak to udělat. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro A pak mě najednou políbí a já vyděšeně ucuknu, tak prudce, že narazím plnou silou do stěny, které je těsně za mnou. Vídím hvězdičky a bolest mi vystřeluje až do konečků prstů. Chytím se za hlavu a stulím se, tiše kňučím bolestí. Ale aspoň mi bolest vymazala z hlavy všecko ostatní. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro "Já tu budu,dávej na sebe pozor." Pomalu se posadím na zem.Oddychuji.Zaslechnu jeho slova. "To není hrdinský kec,to je blbost." Odpovím mu na jeho slova než zapadne do lesa. Musím zařídit,aby mě viděli mrtvého.Ale jak?Jak ho znám,dostat se ke mě, ještě do mě střelí pro jistotu.Nechci umřít.Nemůžu.Říkal něco o mé matce.Nedovolím,aby jí jakkoliv ublížil.Nahoře,vystřelí, já padnu k zemi.Třeba to projde.Pak s tím seznámím Juna.Je horká hlava, udělal by nějakou hloupost a vše zkazil. |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Jen doufám, že nikdo nebyl poblíž a neslyšel to. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Rychle vytáhnu jednu poměrně čistou košili z hromdy oblečení a ovážu mu ránu. Pak ho zase chytím do rukou a přitisknu ho k sobě...v téhle studené jeskyni opravdu velmi hřeje. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Doufám, že mu to trochu pomůže, i když to vypadá, že cokoliv udělám ho vždy jen vyděsí. |
| |
| soukromá zpráva od Takanori Nishikawa pro |
| |
| soukromá zpráva od Yutaka Satoshi pro Lehce si povzdechnu, ale nepřestanu ho hladit. Doufám, že to ještě pár dní přežijeme, než budeme moct vylézt. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro Nasbírám něáké dlouhé a silné větve a vrátím se zpátky. Dívám se na klacky a přemýšlím, čím je mám svázat. Podívám se do batohu, jestli jsem něco nevzal, co by se dalo použít. Něco najdu, něáké dvě deky, spíše měnší prostěradla, asi se mi to připletlo mezi oblečení. Začno to trhat na pruhy a z nich a klacků potom dělám žebřík. Snažím se pracovat co nejrychleji. Nakonec ho postavím ke skále a vyzkouším. Zatím drží, ale nakonec zase slezu dolů za Kurem. "Chceš jít první?" Zeptám se ho tiše. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro Navíc divná tekutina dál vytéká z mých ran a dráždí už tak zbědovanou kůži. Na Mizukiho chycení ruky zprvu nereaguji a nechávám to být, ale s dalšími kroky se pokusím chycení oplatit. Je to marný pokus o to být rychlejší a nevzdat se, ale psychice to pomáhá. Zanedlouho však zakopnu a mám co dělat, abych se udržel na nohou. Zpomalí mě to, ale nezastaví úplně. Mám svůj život rád. |
| |
| soukromá zpráva od Masato Mizuki pro "Buď oba nebo nikdo!" sdělím mu. Mohl bych i já být trochu jeho motivace, aby se psychicky vzpružil? Vždyť člověk dokáže se svou psychikou víc divů. A na fyzičce nemusí tolik záležet. A já se rozhodl. že nás dva v tom nenechám. Zakopne. Zůstanu u něj a sám ho ještě podržím. Pak se zběžně podívám, zda je všechno v pořádku. Sám pociťuji vysílení a že si každou chvíli vyflusnu plíce. Stále ale pevně svírám jeho ruku. nenechám nás dva těm bastardům. NIKDY! A tak donutím své tělo k pohybu a znovu běžím a svírám ruku Jirou-sana. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro "Jenže..," vydechnu a několik kroků trvá, než znovu naberu dech, abych mohl doříct, co jsem chtěl. "Lepší jeden, než nikdo," ale ještě se nevzdávám. Dokud můžu, poběžím. "Jsou.. blízko?" nechci se ohlížet, aby se náhodou neopakoval můj pád nebo jiné podobné škobrtnutí. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Po pěti minutách spatří Mizuki skálu obehnanou roštím, opravdu trnitým a vůbec né příjemným na pohled. Ovšem Mizuki podvědomě tuší, že Jirou dlouho nevydrží a doufá v zázrak. Jak běžíte blíž ke skále, vyplašíte zajíce a ten se rozběhne ke skále. Mizuki vidí, že zajíc neuhne ani se nekrčí v roští, ale proběhl pod roštím vyhrabanou maličkou cestičkou a zmizel za ním. Ano, ve skále je jeskyně, krytá. Ovšem aby jste se tam dostali, musíte rychle projít křovím a riskovat poškrábání. Sice je neslyšíte, ale víte, že za vámi jsou. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Po pěti minutách spatří Mizuki skálu obehnanou roštím, opravdu trnitým a vůbec né příjemným na pohled. Ovšem Mizuki podvědomě tuší, že Jirou dlouho nevydrží a doufá v zázrak. Jak běžíte blíž ke skále, vyplašíte zajíce a ten se rozběhne ke skále. Mizuki vidí, že zajíc neuhne ani se nekrčí v roští, ale proběhl pod roštím vyhrabanou maličkou cestičkou a zmizel za ním. Ano, ve skále je jeskyně, krytá. Ovšem aby jste se tam dostali, musíte rychle projít křovím a riskovat poškrábání. Sice je neslyšíte, ale víte, že za vámi jsou. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro sleduji dráhu uhánějícího zajíce, který záhy mizí beze stopy. Když už nic, můžeme se tam na chvíli schovat. Stejně dál nedoběhnu, na to už nemám sílu. Možná jsem se měl lépe porozhlédnout po ordinaci a vzít si něco z toho, co tam doktor nechal, bohužel na to je už pozdě. Jediné, v co ještě mohu doufat je to, že až se látka z těla zcela vyplaví, třeba mi zbyde trochu sil k tomu, abych přežil. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro "Půjdu první,vyšplháš rychle po mě.Tam ti řeknu můj plán." Pomocí jeho "Výtahu" se dostanu nahoru a tam se posadím na okraji otvoru ve skále.Oddechuji.Je toho na mě hodně,potřebuji odpočinek.Čekám na Juna.Jak je nahoře,zadívám se na něj. "Musím pro ně umřít.Chci sehrát divadlo.Musíme to ale udělat tak,aby se sem nedostali.Vím,že on chce moje tělo.Chce mít jistotu.A já chci žít." snažím se ho připravit na to,co chci udělat. |
| |
| soukromá zpráva od Masato Mizuki pro Jirou-san ale promluví. Je mi jasné, co bude následovat. Dám mu posunek, aby šel první. Pokud tak udělá, jdu hned za ním a snažím se zahladit stopy. Ještě polámu svou chůzí pár větviček směrem od skály a pak se vrátím zpátky. Proběhnu trnitými keřemi směrem do jeskyně a ještě zkontroluji, jestli se na ostré větvičky a trny nezachytily naše věci. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro Sednu si a pozoruju ho. Potom začne říkat o svojem plánu. "Ma-matte...jak to chceš udělat?" Zeptám se ho překvapeně. Nechápu co to chce udělat. Ano, chce sehrát divadlo...ale jak to chce udělat, když oni ho chcou mrtvého a on to chce přežít. "Prosím...nechci aby si dělal něco moc nebezpečného...totiž...celé to je nebezpečné...ale nechci tě ztratit..." Zašeptám tiše a rychle zamrkám, abych nebrečel. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro Až po tom, co jsem usazen a nemusím se tak snad chvíli namáhat, začnu pohledem a zlehka i hmatem zkoumat okolí. Nemluvím a dýchat se snažím co nejtišeji, abych na nás neupozornil. Jenže jestli dotáhnou psy, netuším, co budeme dělat. |
| |
| soukromá zpráva od Masato Mizuki pro Bezděky se k němu přitisknu a jsem stejně tichý jako on. Moje tělo je ale roztřesené a on to může cítit. Adrenalin zmizel a nahradil ho strach v čiré podobě. Pozoruji východ. Zhluboka se nadechnu a vydechuji o něco méně a pomaleji. Tím si dodám více odvahy a třas se zmírní. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro "Musím to domyslet.Musí mě zastřelit a uvěřit, že jsem mrtvý.Ale tak, aby se k mému tělu nedostali.Budu potřebovat tvojí pomoc a tady to musíme zamaskovat. Pak polezu jako po stěně a jak vystřeli,padnu sem jako na římsu.Ty budeš schovaný a hlídat. Až budou pryč, schováme se." přiznám svůj nahrubo vymyšlený plán.Podívám se na Juna. "Můžu s tebou počítat?" Nadechnu se,zavřu oči.Nabírám sílu.Budu jí potřebovat jako štěstí.Nesmí mě v realu trefit. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Světlo sem skoro vůbec nepadá, jen trochu k vchodu přes křoví, ale je to minimum. Takže sedíte potmě a v jeskyni začíná být zima. Díky tomu, že jste přestali utíkat, uklidnili jste se a ted sedíte, vyprchá adrenalin. Jirou ztrací skoro všechnu tekutinu a začíná se mu svírat hrud. Přestává mít vzduch, nemůžu se pořádně nadechnout, jako by mu někdo držel krk a nemínil ho uvolnit. Jeho stav se horší hodně rychle a vypadá to, že tady jeho útěk končí. Hrozí že se sám od sebe udusí. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Světlo sem skoro vůbec nepadá, jen trochu k vchodu přes křoví, ale je to minimum. Takže sedíte potmě a v jeskyni začíná být zima. Díky tomu, že jste přestali utíkat, uklidnili jste se a ted sedíte, vyprchá adrenalin. Jirou ztrací skoro všechnu tekutinu a začíná se mu svírat hrud. Přestává mít vzduch, nemůžu se pořádně nadechnout, jako by mu někdo držel krk a nemínil ho uvolnit. Jeho stav se horší hodně rychle a vypadá to, že tady jeho útěk končí. Hrozí že se sám od sebe udusí. |
| |
| soukromá zpráva od Jun Kono pro Zeptá se, jestli se mnou může počítat. Zadívám se na něj. Pozoruju ho, jak je unavený a vyčerpaný. "Hai." Pronesu nakonec tiše a přikývnu. "Ale prosím...nech mě první tě ošetřit." Požádám ho tiše a zadívám se na zem a potom na svoje ruce. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro Když se začnu dusit, snažím se otočit a nějak si uvolnit dýchání v rámci polohy, v jaké vůbec můžu ležet, ale k ničemu to moc není. O mluvení se nepokouším, hlavně dostat do plic ještě trochu vzduchu. Snažím se uklidnit, jenže dusícímu mi to nejde tak, jk bych byl rád a to mi taky nepomáhá. Ale v těch malých chvilkách, kdy i na něco vzpomínám a přemýšlím jsem rád, že jsem se dostal až sem a že jsem možná někomu pomohl utéct, i když se zřejmě nedozvím, jak to skutečně dopadlo. Zavřu oči, protože toho stejně moc nevidím, a poslepu nahmatám Mizukiho ruku, kterou sevřu ve své. Nechci umřít ani se nevzdávám, ale víc než to nechci přilákat ty kurvy sem, aby nás znovu chytili. Pokud to tedy jde, snažím se moc nehýbat ani hlasitě nelapat po dechu, i když mě to stojí hodně sil a přemáhání. |
| |
| soukromá zpráva od Masato Mizuki pro Kdyby mu třeba jen zaskočilo, věděl bych, co dělat, ale takhle? Nejprve se otočí a já se mu snažím pomoct, aby si příliš nemačkal hruď. Doprdele.... doprdele... co mám dělat? Ne.. ne... tohle mi nedělej, když jsme se dostali tak daleko... Chytí mě za ruku a já tu jeho skoro křečovitě sevřu. Mám pocit, že ztrácí vědomí, ale nevím to jistě. Nahnu se k němu a vypadá to, že ještě dýchá. I když mělce. Rychle ze sebe sundám košili a podepřu mu tím krk, aby mírně zaklonil hlavu a vzduch měl lepší přístup. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro V ten moment, když se Jirouovi zastaví dech, jsou slyšet venku nindžové, jak to tam prohledávají a našlapují. Ačkoliv jdou co nejtišeji, díky vašemu očekávání je slyšíte, tedy spíš už jen Mizuki. Ještě nejsou přímo u křoví,co skrývá vchod, ale taky nejsou daleko.A čas běží, kdy i vteřina je podstatná. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro V ten moment, když se Jirouovi zastaví dech, jsou slyšet venku nindžové, jak to tam prohledávají a našlapují. Ačkoliv jdou co nejtišeji, díky vašemu očekávání je slyšíte, tedy spíš už jen Mizuki. Ještě nejsou přímo u křoví,co skrývá vchod, ale taky nejsou daleko.A čas běží, kdy i vteřina je podstatná. |
| |
| soukromá zpráva od Masato Mizuki pro Zpanikařím a začnu se třást. Sakra! Co ... co blbneš! Ještě před chvíli .... dejchal.... Chci ho odtáhnout víc do jeskyně, ale neodvážím se udělat hluk navíc. Jirova hruď se nenadzvedává a mě dojde... že je .... konec. Ne! To ti nedovolím! Nedovolím ti umřít!! Položím dlaň na jeho čelo a sevřu mu prsty nos. Zhluboka se nadechnu a přitisknu své rty na jeho, abych mohl vydechnout do jeho úst. Snažím se, aby to bylo nějakých těch patnáct vdechů za minutu, ale kdo ví. Čas ubíhá podivně. A čím déle nedýchá, tím více propadám panice. Uvnitř. Snažím se... Budu dýchat za tebe, slyšíš? Prosím.... naskoč.... nadechni se. Sám to nezvládnu. Kontroluji jeho tep a mám pocit, že ho naprosto ztrácím. Oči se mi zaplní slzami, ale nepřestávám mu dávat vzduch ze svých plic. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Ninjové se vzdálí dál a prohledávají les někde jinde. Poslední nadějný vdechnutý, kdy se konečně jeho hrud zvedne víc a dodá to naději. Mizuki se nevzdává a tak po chvili Jirou začne dýchat sám, ale ihned se dusí a jde z něj tekutina z plic, která tam byla dodána milým panem doktorem. Jirou vyplivne tekutinu a chrchlá dost nahlas.Přesto jinak nemůže. Cítí bolest na hrudi, jak tělo dostalo pořádný lekci o tom, jak je kyslík potřebný. Má rozmazaný vidění a je dezorientovaný. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Ninjové se vzdálí dál a prohledávají les někde jinde. Poslední nadějný vdechnutý, kdy se konečně jeho hrud zvedne víc a dodá to naději. Mizuki se nevzdává a tak po chvili Jirou začne dýchat sám, ale ihned se dusí a jde z něj tekutina z plic, která tam byla dodána milým panem doktorem. Jirou vyplivne tekutinu a chrchlá dost nahlas.Přesto jinak nemůže. Cítí bolest na hrudi, jak tělo dostalo pořádný lekci o tom, jak je kyslík potřebný. Má rozmazaný vidění a je dezorientovaný. |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro "Dobře,tak pojd.Nemáme moc času." Dovolím mu to.Posadím se a zavřu oči.Potřebuju to,Jun to ví. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro Snažím se chvíli dívat kolem sebe a zaostřit, ale je mi z toho jen víc zle, takže oči pro všechny případy zase zavřu. |
| |
| soukromá zpráva od Masato Mizuki pro Utřu si je a usměju se. "Yokatta. Už jsem myslel, že to nezvládneš," přiznám tichounce. Chytím ho na ramena a otočím ho tak, abych mu pomohl dostat z něj tu tekutinu. Zavře oči a já ho pořád držím za ramena a trpělivě vyčkávám až se probere. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Jak je tekutina venku z těla, začíná se jeho tělo vzpamatovávat a bolí. Poznává svoje plíce, a bolest mu je přímo kreslí. Přesto to vypadá, že s jeho druhým životem to jeho tělo zvládne. Nemíní se vzdát jako to nevzdal Jirou. A tak k večeru začíná být trošku líp a bolest maličko poleví. Mizuki: V jeskyni nic není, jen to, co máte u sebe. Ale vypadá to, že je klid a můžete v jeskyni počkat případně do noci či přes noc. Podle toho, jak to Jirou zvládne. |
| |
| soukromá zpráva od Blesk pro Jak je tekutina venku z těla, začíná se jeho tělo vzpamatovávat a bolí. Poznává svoje plíce, a bolest mu je přímo kreslí. Přesto to vypadá, že s jeho druhým životem to jeho tělo zvládne. Nemíní se vzdát jako to nevzdal Jirou. A tak k večeru začíná být trošku líp a bolest maličko poleví. Mizuki: V jeskyni nic není, jen to, co máte u sebe. Ale vypadá to, že je klid a můžete v jeskyni počkat případně do noci či přes noc. Podle toho, jak to Jirou zvládne. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro přiznám a znovu zkusím otevřít oči. Je to lepší, ale na jak dlouho? Snažím se vždy najít nějakou příhodonou polohu, aby mě tělo bolelo co jak nejméně zároveň to bylo na tvrdé zemi alespoň trochu pohodlné, ale jak se zdá, s každou další minutou se zem stává jen a jen nepohodlnější. Dá se to sice vydržet, vlastně to není o nic horší než spát ve stanu bez karimatky, ale přece jen v takovém stavu mi to vadí víc. "Jak.. hm, myslíš, že to vzdali?" hlad vydržím, ale horší to bude s žízní. Zatím je to ale v pořádku. "Co myslíš? Vzdali by hledání jen tak, když víme, co víme..?" |
| |
| soukromá zpráva od Yuuto pro |
| |
| soukromá zpráva od Masato Mizuki pro Pohladím ho po vlasech. Pak si ale uvědomím, co to dělám a oddělám ruku. Vidím, jak se ošívá na zemi a hledá dobrou polohu. Mírně se pod něj podsunu, takže má záda na mém klíně a hlavu na mé ruce. "Tak je to lepší, ne?" řeknu tiše. Jeho otázky mi vrtají hlavou. Povzdechnu se. "Ne. Myslím, že to rozhodně nevzdají," odpovím ještě o něco potišeji, takže se k němu skloním, aby mě slyšel. |
| |
| soukromá zpráva od Kuwashima Jirou pro "Takže.. jsem jeden boj vyhrál, ale válka trvá. Vítězství.. by.. mohlo být naše," kdo ví, kde se ve mě taková slova vzala, jestli jsem je vymyslel já nebo je někde četl a nyní se mi vybavily, nicméně jsou to slova naděje, která je důležitá. Třeba budu za chvíli mluvit jinak, kdo by se divil - v takové situaci střídá naděje zoufalství, tomu se nevyhneme. "Ale v noci.. možná bychom měli víc šancí," hlesnu ještě. |
| |
| soukromá zpráva od Raidon Kuro pro |
| |
| Pro nezájem ruším |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR