Andor.cz - online Dračí doupě

Vypravěč - 13. října 2012 11:36
	Jste tu noví? Dobře. V tom případě by bylo vhodné, projít si imigračním úřadem a pak, no možná si udělat dobré jméno zabitím nějakého toho padoucha.

Vypravěč - 17. října 2012 07:53

* Před dvěma týdny * "Další!" zachrčel trpaslík za přepážkou na imigračním úřadě Andoru, zatímco se zástupem čekatelů prodírala malá, holohlavá postavička zelené barvy.  "Tu, pán trpaslík!" zaskřehotal skřet pisklavým hláskem a zamával nad hlavou plátěným pytlíkem. Přistoupil k přepážce, sáček položil na ní a zadíval se přes pult na trpaslíka.  "Váš životopis?" dotázal se fousatý mužík bez zabarvení hlasu, jak už byl jako úředník zvyklý. Skřet se široce usmál a dloubl prstem do sáčku na pultu.  Úředník jej vzal štítivě mezi dva prsty a znechuceně rozevřel. Obsah vysypal na stůl, chvíli si ho prohlížel a pak se na skřeta rozkřikl. "Tohle že je životopis? U chlupaté řitě mé prabáby, co to je?!" Skřet, zprvu zaskočen, se dal ihned do vysvětlování. "Psí kosti. Kolik být, tolik já zim!" Trpaslík nevěřícně zakroutil hlavou a všechno to smetl z přepážky na zem. Pak vrazil skřetovi kalamář s brkem, štos pergamenů a poslal ho ke stolku do kouta sepsat řádnou žádost. Po zjištění, že skřet neumí ani číst ani psát jej vykázal z úřadu. "Věnujte mi pro-" Proslov byl přerušen jakýmsi rozdováděným elfem, který právě vyhrál v kostkách nad orkem, který všechny své kostky snědl ještě než se začalo hrát v domnění, že se jedná o kostky cukru s mravenci, a hypersomnickým hobitem, který právě spokojeně podřimoval. Fousatý byrokrat jej spražil přísným pohledem a pokračoval. "Věnujte mi pozornost! Tady mistr zelený smrad mi právě předložil pytel kostí s tím, že jde o životopis. Jestli to udělá ještě někdo, udělám si z něj razítko! Životopis má obsahovat něco z vaší minulosti, kde a komu jste se narodili nebo kde jste aspoň vyrostli, kdo vás vychovával, jaké jste měli mládí a co vás dovedlo do současné situace, k současnému povolání. Dále chci v každém dalším životopisu vidět něco o tom jak vůbec vypadáte, ne že bych to neviděl, ale pak vás můžeme snadno dohledat. Takové ty standardní věci jako míra, popřípadě váha, barva vlasů, výška, oblečení, no však si poradíte. Další co by stálo za zmínku je napsat tam něco o své povaze, charakteru, rozebrat vaší psychiku a motivy. V neposlední řadě je dobré zmínit své schopnosti, dovednosti a legitimovat svá kouzla a zbraně. A koukejte se podepsat! Kdo mi tam naškrábe nějaký uměleckký pseudonym s číslama, runama, čárkama nebo, chraň vás bohové, se smajlíkama, poletí za skřetem. Díky za pozornost a dbejte na to ať to tam všechno je! Pokud ne tak ..." udeří pěstí do pultu, "Razítko!" Čekárna se poté vrátí k normálu, elf v kostkách se spícím hobitem prohraje a od přepážky se ozve další otřepané "Další!"

Vypravěč - 20. října 2012 11:48

* Před týdnem * "Dej mi ten dopis, ať si ho přečtu, než ho pošleš." řekl mladík svému společníkovi, pravděpodobně bratru vzhledem k velké vzhledové podobě, a vytrhl mu z ruky pomuchlaný a umaštěný kousek papíru. Pak začal nahlas číst, nevnímaje okolní lidi. "Milá mamy," obrátil oči k nebi, "Jak můžeš tohle napsat? Mě vyloženě živočišně bolí, když se na to podívám. Milá mamy o, vánocích budem doma. Jak to píšeš? Když něco píšeš, má to být správně po gramatické stránce. Čárky, ty asi nikoho moc nevytrhnou, ale proboha I a Y se ti nemůže plést! Tohle jsou momenty, kdy děkuju za to, že mi mohl fotr zaplatit aspoň základku. Když si nejsi pravopisem jistý, existuje takový moudrý kouzelník jménem Microsoft Word, který to po tobě hned kontroluje a i opravuje. Pak jsou ještě kouzelníci jako Chrome, OpenOffice a nebo různí internetoví plugináři, ale ti jsou už mocní o něco méně, ti tu chybu pouze podtrhnou." Na chvíli se odmlčí, pročítá další část dopisu, ale brzy se zase na svého, již lehce ublíženého, bratra rozkřikne. "Proč místo, kde jsme, nepodtrhneš? Přece vždycky, když něco píšeš, máš jako první napsat, kde jsi a podtrženě. Teď jsme U hostince Opičího krále, chápeš? No další. Když si něco myslíš, piš to kurzívou a odděleně od ostatního textu. Na nový řádek a ještě třeba oddělené na začátku i na konci pomlčkou nebo třemi tečkami, pro přehlednost.  ... Můj bratr je pěkný blbec. ...  , kapíruješ?" Druhý z bratrů pokýval hlavou a poškrábal se na temeni. Chvíli zíral do dopisu a nakonec se zeptal. "A co, když chci něco říct?" "Tak to napíšeš tučně, na nový řádek a do uvozovek ještě nejlépe. Takhle se tu píše, tady v Andoru, to není jako u nás v Blogísku, jasné?" Bratr na slova svého sourozence odpověděl přihlouplým úsměvem. "Tak teď bychom to měli poslat, ale nikde tu není schránka ani pošta. Vypravěč se nám o ní nezmínil, pro nás tedy neexistuje a ani si jí nemůžeme vymyslet." Když se však starší z bratrů otočil, spatřil zrovna kurýra, který doručoval dopis jednomu z obchodníků na nedalekém trhu. S hlasitým voláním se za ním rozeběhl, aby mu předal dopis rodičům. Poučení: Lokace se píší podtrženě a na začátku příspěvku. Myšlenky se píší kurzívou a jasně odděleny od ostatního textu. Řeč se se píše tučně, oddělená uvozovkami. O čem se PJ nezmíní, to v podstatě neexistuje. Hráč by si neměl doslova vymýšlet podle svého, protože on ani jeho postava neznají všechny detaily PJova světa. To samé platí pro boj a komunikaci s NPC charaktery.

Vypravěč - 22. října 2012 09:06

Wassertown - Přístavní město na jihu Andoru "Ryby! Čerstvé ryby!" křičel postarší přihrblý obchodník s rybami v povážlivě nachýleném stánku, který z druhé strany zády podpírala jeho štrikující manželka. Její produkty byly ke koupi, stejně jako úlovky jejího muže. Ryby byly asi skutečně čerstvé, lidé se čas od času zastavili a jednu či dvě zakoupili. Zrovna na palubu lodi "Utopený kocour" přirazil můstek a tak jste mohli i se svými zavazadly pohodlně sejít na pevninu. Byl to zvláštní pocit, po měsíci člověk uvykne onomu typickému houpavému pohybu a najednou stane na pevné zemi, chvílemi jste měli pocit, že padáte. Po pár krocích se to zlepšilo, u dveří hospody "Pod Rackem" už to bylo snesitelné. Dveře se do široka rozletěly a vyběhla ven skupina tří trpaslíků, každý z nich v ruce třímal dva korbele piva a za nimi se vypotácel z hostince muž ve značně "společensky unaveném" stavu. Chvíli se malátně komíhal ve dveřích, až se nakonec s břinknutím svého meče o dlažbu svalil stranou. Trpaslíci si vesele přiťukli, jeden korbel do sebe obrátili, druhý si vylili na hlavu a vesele pelášili do protější hospody "Protržená Čepice". Život zde bude skutečně zábavný pokud zde lze nalézt opilé lidi už v devět hodin ráno.  Uprostřed přístavního náměstí, pod velikou palmou seděl potulný muzikant, hrál na flétnu veselou melodii, která gradovala souběžně se zkracující se vzdáleností skupinky trpaslíků a zmíněné hospody. Hned vedle muzikanta se skvěla velká dřevěná nástěnka a na ní se v mírném přímořském větru třepetaly různě velké papíry. Jeden se utrhl a odletěl směrem do moře. Když trpaslíci dorazili ke svému cíli, muzikant hrát přestal, zvedl se a odešel do stejného podniku. Z levého cípu přístavu se ozval rachot a křik. Převrhl se vykládací jeřáb a dobrý tucet lidí okolo pobíhal, každý zuřivě gestikuloval, překřikovali se jeden přes druhého a častovali se všemožnými výrazy. Několik krabic se rozbilo, sudy obsahující rum a kořalku praskly, všechno se to rozlilo po dlažbě. Jeden z námořníků nevydržel takové plýtvání, padl na kolena a jal se alkohol lízat a chlemtat přímo ze země. Jak smutné, že zbylých jedenáct následovalo jeho příkladu. Z loděnic podél první ulice se ozývalo neustávající hladové chroustání pil, rejdaři narychlo dojednávali přepravní smlouvy, ze skladišť se ozývalo sténání dělníků a dokařů a hospody lomozily veselostí. Typický obrázek přístavního města.

Krim - 22. října 2012 09:57

Mít pevnou půdu pod nohama je skvělý pocit. Nic proti lodím, ale mačkat se na těch několika sázích s davem lidí je něco, na co se zvyká vážně těžko. To už i město je lepší. Rozhlédnu se kolem a ze slušnosti pokynu ostatním spolucestujícím. Někteří z nich byli i celkem sympatičtí. *Teď bych se ale něčeho najedl.* vyrazím přímo k hospůdce přede mnou, když se z ní vyvalí tři trpaslíci a nějaký ožrala. S údivem sleduji jejich počínání a přemýšlím, jestli je to místo, kde se chci najíst. V tomto rozjímání mne upoutá nástěnka u které hraje jakýsi muzikant. Půjdu se podívat co na ní píšou. Třeba tam bude něco zajímavého. Ale pak do hospody. *Jídlo a informace jsou přesně komodity, které zrovna potřebuji. *

Ertemis da Oscuro - 22. října 2012 11:32

Přístav, aneb pevnina pod nohama Spokojeně si v kajutě zrovna prohlížím můj přívěšek a přemýšlím co asi dělá. Avšak mě přerušilo zastavení lodi. Překvapen se rozhodnu vydat na palubu podívat se, co se děje. Místo modré nekonečné dáli s kterou jsem strávil až příliš času na můj vkus, jsem viděl město, spíše přístav. Překvapen avšak velice spokojen jsem se rozhodl konečně ucítit pod nohama tvrdou zem. Že by konečně lepší jídlo než ryby a vybraná společnost? Neříkám, že mi společnost na lodi dělala problém, přece jen tam nebylo nějak velké zastoupení žen, takže jsem se mohl v klidu vykecat, když bylo třeba. Ale zase samé "špičaté ucho všude" nebo kouzelník. U svých spolucestujících jsme se setkal vskutku s originálními jmény, nebo spíš zvláštními pro mou rodnou zem. Jako někteří další si také všimnu malého podniku nedaleko od nás, z kterého se vyřídili ti trpaslíci. „Podívejme, nejspíš tam bude veselo...“ promluvím k ostatním. „Nevím jak vy, ale mi po té dlouhé plavbě už vyschlo v krku a potřeboval bych to zapít, také bych něco snědl, ty ryby také nejsou nejlepší. První pivo bude na mě.“ Vydám se směrem k hospůdce „Pod Rackem“ s vědomím, že se konečně dobře najím.

Venil Podivný - 22. října 2012 11:54

Ve městě Wassertown Jakmile se dotknu pevné země trošku zakolísám. "Konečně na pevné zemi. Nemám rád plavbu lodí. Vyrazím směrem k hostinci. Už už sahám po klice, když se dveře rozletí dokořán a ven se vypotácí tři opilí trpaslíci. Jen tak tak stihnu uhnout. Naštvaně se podívám na trpaslíky "Dávejte si pozor pánové nebo se někomu něco stane". Obrátím se na ostatní cestující, kteří měli v plánu ubytovat se v tomto hostinci "Tak tady bydlet nebudu. Jdete někdo se mnou najít lepší lokál?" Než dostanu odpověď podívám se kolem. A helemese tabule s informacemi. Po odpovědi se vydám k tabuli a přečtu si text.

Stromp Macanni - 22. října 2012 15:42

Ve městě Wassertown To byla ale otravná plavba.. na můj vkus je tu až moc lidí. Do doby než budu muset s někým spolupracovat to bude fajn. Všechno to vypadá na idioty a vrahy.. sebranka! Ona plavba na lodi kde se všichni mačkají není pro samotáře jako já ta nejlepší volba odpočinku. Hned jak vystoupím z lodi zamotám se, ale v mžiku jsem zase ve stabilní poloze. Žasnu nad ruchem tohoto přístavního města a užívám si každičkou vteřinu mého pobytu. Pár okamžiků se odvažuji vzít za kliku hospody, ale potom, co dveře otevře partička trpaslíků a pach nalévárny mě udeří do nosu, mě chuť dost rychle přejde. Zůstávám tedy u dveří hospody a sleduji mé spolu cestovatele jak se vrhají pro levné, nekvalitní jídlo dovnitř.Mou pozornost ale po chvíli zaujme nástěnka s papíry. Po odchodu muzikanta vedou mé první kroky na této pevnině k oné nástěnce. Snad se dozvím něco více než že se okolí skládá z opilých trpaslíků, otřesných muzikantů, vylitého chlastu a hospod s otřesným pachem.. To bude dlouhý.

Golo - 22. října 2012 16:37

Ve městě Wassertown Hneď  keď  som vykročil na pevninu zacítil som vôňu rýb a počul niejkaú hudbu. Ale ako pravý barbar potreboval som si dať niečo pod zub. Tak som zrobil jeden dva kroky a počul som ako jeden z nás hovorí „Podívejme, nejspíš tam bude veselo...“ a tak som uprel oči na najbližšiu krčmu a vydal sa k nej.  Ako som sa blížil všimol som si niejakých trpaslíkov . V mojom prípade bol hlad silnejší ako rozmýšľanie a tak nevenoval som tomu veľkú pozornosť. Ale ešte raz soms a obzrel a zbadal som niejakú tabuľu s informaciami. Tak sa tam vidám a vidím rum ako sa vylieva s prasknutých súdov. pribehnem k jednemu z tych sudov a napijem sa. Chutil inak ako sa v mojom kraji zvyklo podávať ale nebolo to onič horšie. A tak som dorazil ku  tej tabuli a začal čítať ...

Ja - 23. října 2012 16:09

Ve městě Wassertown Hneď ako som sa postavil na pevninu chytil ma strach. Nevedel som kde mám ísť. Videl som ako členovia našej plavby sa rozpŕchli. Ja som ostal stáť rozhliadal som sa. Prebehlo mi hlavou: Kam pôjdem? Čo budem robiť? Nikto ma tu neokradne? Mam si hľadať prácu? A tak som videl ako tí traja trpaslíci vyšli z krčmy nepozdácali sa mi. Ale bál som sa. Mal som veľké bolesti brucha, hlavy  a aj nôh. No moje peri som mal suche ako púšť. Tak som si sadol pod jednu palmu premýšľal som. Bez peňazí sa ani len nenajem a nie ešte od niekoho chcieť ubytovanie. A čo tak nájsť si prácu?  Započúval som sa počul som dunenie kladív a píl. Povedal som si to je dobrá príležitosť na prácu. Vydal som sa tam. Len tak zrazu som si všimol ako niekoľko mužov z našej posádky kráčajú k niejakej nástenke. Nevedel som síce načo ale povedal som si čo keby tam boli informácie o najvplyvnejších obyvateľoch alebo o niejakej praci. A tak som sa predral medzi davmi ľudí až k nástenke a začal čítať .....

Haven - 23. října 2012 18:45

Ve městě Wassertown “Konečne na pevnej zemi“ prvé čo ma napadlo po plavbe. Cestovali sme mesiac a už sme konečne tu. Bolo to prekrásne mesto zvané Wassertown. Už som mal dosť tých nechutných rýb. Prvé čo som si všimol boli traja spitý trpaslíkovia, ľudia z našej posádky a nejaká tabula. Trpaslíci držali v ruke pivo. Pozrel som sa za nich a tam bola veľká budova. Bolo tam veľmi veselo, už som vedel kam mám namierené. Pozrel som sa ešte raz na tabuľu čo sa tam vlastne deje. Všetci niečo čítali. Bol tam aj golo s ktorým som si na palube najlepšie rozumel . Povedal som si ,že pôjdem prv ku tej tabuli. Pravdepodobne tam budú nejaké informácie. Bol som tu len jeden deň a nechcel som mat problémy. Kráčal som k tabuli ,mal som v pláne potom čo si to prečítam pozvať gola na nejaké to jedlo a kalich piva. Preryl som sa cez dav a začal som čítať ...

Osvald Fishman - 23. října 2012 21:50

Obchodní loď Když jsme přirazili bokem lodi o molo, musel jsme ještě dohlídnout ať všichni cestující odejdou z lodi. Po vyprovození posledního pasažéra z lodi, jsme se měl dostavit ke kapitánovi pro svůj roční žold. Kapitán mi vyplatil peníze a popřál mi mnoho štěstí na pevnině. Přístav Wassertown Konečně doma. Pří výstupu z lodi jsem se rozhlédl po mém rodném městě. Skoro vůbec se nezměnilo. Kam se člověk podíval samý opilý trpaslík, lidé chovající se jako zvířata a naštvaně se tvářící občané. Zhluboka se nadechnu a ucítím vůni pečených ryb a dobře načepovaného piva. Jdu k nejbližší hospodě, která se jmenuje „Pod Rackem“ a s chutí vcházím dovnitř.

Erilon - 24. října 2012 22:21

U přístavu Wassertown Když jsem se vzbudila, první na co jsem myslela byl můj sen. Ale pak jsem zjistila že mi chybí můj amulet od Seriony. Začala jsem hledat, koukla jsem se všude a pak jsem ho viděla na stolečku, oddychla jsem si a dala ho zpátky na krk.Šla jsem ze svého pokoje směrem na palubu aniž bych věděla že jsme už v přístavu. Zase na mně všichni koukali, nebyla jsem na lodi oblíbená kvůli mé pověsti. Vyšla jsem na palubu a viděla jsem přístav Wassertownu . -To už jsme tady?.- Nahodila jsem si kapuci aby nikdo neviděl moje démonické oči a do koženého pouzdra jsem si vsunula svůj velký runový meč. Porozhlídla jsem se po Wassertownu a první co mně napadlo bylo se pořádně najíst, našla jsem dvě hospody naproti sobě hospoda "Pod Rackem" mněla trochu rozbitý dveře a na zemi rozlitý pivo, prý od nějakých trpaslíků, takže jsem radši šla do "Protržená Čepice" ale tam jsem viděla ty trpaslíky jak se tam ožírají, tak jsem to nechala být a sedla jsem si do rohu a objednala si vepřoví maso, který docela ušlo. Když jsem se najedla, šla jsem dál a najednou jsem slyšela křik, ale jak jsem viděla že každý v tomhle přístavu je opilý, tak jsem si myslela že je to tu častý.

Vypravěč - 25. října 2012 12:50

soukromá zpráva od Vypravěč pro Pod Rackem Jakmile překročíte nohy ležícího opilce a vstoupíte do hospody, udeří vás do nosu typický smrad přístavní knajpy. Mísí se v něm pach zvětralého piva, připáleného masa a pultu utíraného hadrem z nádobí. Hostinský je drobnější postavy, obtloustlý tak, že se sotva vejde mezi pult a zeď za ním, holé hlavy a prasečích oček. Jakmile jste nalezli dovnitř, praštil šedivou utěrkou o dřevěnou desku až to nechutně plesklo a přhmouřil oči. "Co tam tak stojíte, hm?! Jen se nestyďte a pojďte dál. Moje hospoda je čistá jako zadek elfího batolete. Od otevření jsme zaznamenali pouze jeden případ tyfu!" Pak si ještě něco brblá pro sebe a zuřivě utírá zaschlou skvrnku krve na pultě. Hospoda je vcelku velká, zvenčí tak rozhodně nevypadala. Nalevo od vás je pult a vchod do kuchyně a sklepa. Ten přísně střeží hostinský Pašík a tak se vaše pozornost obrací ke zbytku podniku. Nevypadá zas tak zle jak by jste z projevu majitele čekali. V levém rohu místnosti jsou schody do patra, což je vlastně jakási galerie, odkud je výhled dolů, do hlavního sálu. Společnost tam se zdá být o poznání klidnější a nebo tam nikdo není. Tady dole se nachází odhadem tak deset stolů, u většiny je přistaveno pět židlí, někde čtyři a někde naopak šest nebo i sedm. Jak vidno, občas se u stolu sejde skutečně početná sebranka. Valnou část pravé zdi vyplňuje velký krb, kde se na velikém rožni peče prase, z několika míst už bylo odřezáno upečené maso.  Nejvíce lidí je nahuštěno v pravém zadním rohu, kde se momentálně odehrává hra v kostky a hlouček odhadem dvanácti lidí okolo povzbuzuje toho či onoho favorita. Trochu stranou a osamoceně pak sedí tři muži v modro-zlatém stejnokroji, helmice odložené u nohou stolu, pochvy s meči zavěšené přes opěradla židlí. Jeden z nich spokojeně podřimuje s hlavou na stole a další dva si neustále radostně připíjejí. Jak vidno, i městská stráž si zde žije zhýralým životem, zvláště mimo službu.

Vypravěč - 25. října 2012 13:30

soukromá zpráva od Vypravěč pro Nástěnka je posetá mnohými útržky papíru. Některé jsou větší, některé menší. Na všech se však, dle očekávání, nacházejí různé nabídky odměn, práce, honů a mnohého dalšího. Většina jsou nabídky skutečné práce – ve skladu, na lodi, v hospodách atd. Ale několik nabídek psaných na těch větších papírech je skutečně zajímavých.   Přijmu pomocníka, pro své pokusy. Dobrý žaludek podmínkou. Derek Alchymista   Pozor, pozor, hledáme statečné lovce! Počty vlků se opět navýšily. Waledův statek   Nabídka pro schopné, platíme deset zlatých za: každé 2 skřetí uši každý 1 dročí zub (skutečně dročí a ne dračí, nejsme negramoti!) každých 6 krysích ocasů každé 4 vorlí zobáky (ano vorlí, ne orlí!) Spolek pro exterminaci nebezpečných organismů   Dřevorubecký spolek předáka Astna nabízí odměnu 50ti zlatých za zabití skřetů v Severním lese. (pod touto poznámkou je slabým písmem naškrábáno: Král Gubrak nabízet víc dva za mrtvé strombijáky!)   Hledáme dobrovolníky! Je potřeba vyhubit stokové gnolly. Platíme hotově za každou levou přední packu! kapitán Marabus   Máte hodně času a málo peněz? Vydělávejte. Platíme dvě zlaté na den. Skladiště Dimoliov

Erilon - 25. října 2012 13:42
	soukromá zpráva od Erilon pro Četla jsem ceduli a rozhodovala jsem se velmi dlouho, nechtěla jsem nic těžkého, ani nic lehkého a za co mi dobře zaplatí. Tak jsem si vybrala Lovce vlků a tak půjdu do Waledova statku.

Golo - 25. října 2012 14:02
	soukromá zpráva od Golo pro Pri nástenke Čítam a čítam nevedel som čo bude lepšie. Tak som sa obrátil na môjho starého priateľa Havena a povedal mu „čo ak by sme išli za kapitánom Marabusom?“ Nebol som si istý či to počul. No tak som odišiel od nástenky a vydal sa za kapitánom Marabusom....

Stromp Macanni - 25. října 2012 14:05

soukromá zpráva od Stromp Macanni pro Ta první práce nevypadá špatně, je to pro lidi jako já. Vytáhnu si z boty kudličku a vyškrábu si s ní do podrážky levé boty "Derek Alchymista", jen pro případ, že bych zapomněl jeho jméno. Kudličku použiji jako zrcadlo. I přes mírný rez může takto posoužit. Co když potřebuje někoho, kdo nevypadá jako kdyby vylezl z pekla, co potom, hm? Sjedu pohledem celé mé tělo od vlasů až po mou hnědou robu, černé gatě z pytloviny a mé nové černé boty, zakoupené před odjezdem. Se svou úpravou oblečení jsem docela spokojen. Nejspíše bych se měl někoho zeptat ohledně tohoto alchymisty. Hospoda by byla asi nejlepší volba ale piva mam za ty roky dost.. blé. Jsem vcelku rád, že na lodi nebylo tolik alkoholu. Být pijan a u toho se potloukat s touhle sebrankou? To bylo nebylo dobré. Dost lidí mě sem sledovalo, buď si taky hledají práci a nebo jen chtějí litr mé krve pro jejich pokusy. Do té hospody se ale nějak dostat musím.. hm. Prozkoumám pohledem hospodu do které šli trpaslíci. Pokud má komín a nějaké okna/římsy po kterých by se akrobat jako já mohl dostat, budu se snažit vylézt a podívat se komínem do útrob této budovy. Pokud komín nemá a nebo zde není žádná viditelná cesta, obejdu tuto hospodu a porozhlédnu se po zadních dveřích. Jestli i tohle selže, zůstanu u palmy a budu čekat až se ukáže někdo, kdo nevypadá jako úplný blázen.

Haven - 25. října 2012 14:21
	soukromá zpráva od Haven pro Nástenka Začítal som sa do textu na tabuli. Boli tam veľmi zaujímavé práce. Niektoré tvori som vôbec nepoznal, no čo už. „Háven, Háven !!!" hovoril na mňa Golo ktorí stal vedľa mňa. „Čo, prepáč nepočul som ťa." otočil som sa ku Golovi. „Poďme za kapitánom Marabus." Zamyslel som sa či nieje niečo lepšie ale bola to najlepšia možnosť. „ Dobre tak teda poďme!"

Ja - 25. října 2012 14:33
	soukromá zpráva od Ja pro Hneď ako som dorazil k nástenke bil mi do očí iba jeden inzerát lovenie vlkov. Vypuklo vo mne nadšenia a aj adrenalín. pomyslel som si: môže to byť skvelá práca a k tomu dobre patená! A iba tak som vyhŕkol: " To je práca pre mňa!" A tak som sa vybral rýchlim krokom k Waledůvovmu statku aby mi tú prácu nikto neobsadil.

Krim - 25. října 2012 15:28

soukromá zpráva od Krim pro Nástěnka Přemýšlím nad jednotlivými pracemi a k mým schopnostem se nejspíš nejlépe bude hodit lovení vlků. Přeci jinom jsem doma víc v lese, a dlouhý luk, který mám přes rameno jsem už dlouho nenatáhl. Zkontroluji tesák a šípy, upravím si zelenohnědý oděv a prohrábnu si světlé vlasy. Mezitím se u nástěnky objeví i mí spolucestující. Poodstoupím, dívám se na ně a přemýšlím, jestli taky hledají způsob jak si vydělat pár mincí. V tom jeden člověk, myslím, že si nechává říkat Ja, vykřikne s pohledem upřeným na papírek který zaujal i mne, že to je práce pro něho a rovnou vyrazí pryč od nástěnky. No, jestli ví kde je ta farma a zná okolí, mohli bychom se nějak domluvit. Stejně, jít sám na vlky není dobrý nápad. Rychle vyrazím za ním. *Hej, Ja, tak ti říkají, že? Já jsem Krim. Chystáš se lovit vlky? Co spojit síli?*

Ertemis da Oscuro - 25. října 2012 15:55

soukromá zpráva od Ertemis da Oscuro pro Wassertown, V hospodě Pod Rackem Vkročím do hospody ladným krokem a chvíli se rozhlížím po hospůdce, jak to tam asi vypadá. Překvapí mě hostinský, který se snaží nalákat nás jako zákazníky. Setkal jsem se většinou s mrzutými hostinskými, kteří si s trochou štěstí jen něco mrmlali pod nosem. Po výzvě hostinského se tedy vydám přímo za ním k pultu. Cestou si zatím sundám kápi z hlavy a rozhoduji se, kde se posadím a nasytím svůj žaludek. Není to tu nejhorší, doufám, že tu vaří líp než na tom prokletém táboře. Asi si půjdu sednout do té tiché části, trocha klidu neuškodí. Když přijdu k pultu tak si začnu objednávat něco k jídlu. „Dobrý den, dal bych pivo a nějaké dobré jídlo k zakousnutí, které nasytí. Také bych si chtěl rezervovat nějaký pokoj, jestli je nějaký volný.“ Poté se otočím na mého spolucestovatele Osvalda. „Nechtěl by sis dát se mnou pár loků piva a něco na zub? Jak říkám, první runda je na mě. Půjdu se usadit do toho klidnějšího místečka, když tak přijď. Počkám si, dokud mi hostinský nesdělí jestli mají volný pokoj a pak mu oznámím, že si půjdu sednout do té tiché části podniku a ukážu mu kde. Pokud nic nenamítá, půjdu se tam posadit a podívat kdo tam je. Vzhled Pořád jsem zatím ještě mladík. Mám trochu delší vlasy černé barvy. Mé oči jsou modré. Moje výška je kolem 183 coulů a váha 79 kilogramů. Mám docela vypracované svalstvo na horní části těla. Mé nohy pokrývají obyčejné kalhoty světle hnědé barvy. Ty kalhoty mám zasunuty v botách tmavé barvy a drží je kožený opasek, na kterém mám přidělané svoje dva jednoruční meče a měch na vodu. Na loktech a holeních mám kožené chrániče. Celé to zakrývá tmavě hnědý plášť s kápi. Kápi mívám většinou na hlavě, aby mi nešlo vidět do tváře. Přes rameno mám malou brašnu. A na krku mám přívěšek se zeleným kamínkem.

Venil Podivný - 25. října 2012 16:28

soukromá zpráva od Venil Podivný pro U nástěnky Jakmile přijdu k nástěnce, ihned mě zaujme práce pro lovce vlků. "Hmmm. . . vypadá to zajímavě. Možná bych se mohl vydat k Waledovu statku. Ale kde to je?" Ještě zabloudím pohledem k rozlitému rumu. "Tak mají po pití." Já jsem rum nikdy neměl rád. Pivo si dám ale rum rozhodně ne. Z mých úvah mě vytrhne nějaký elf, který zavolá "Hej, Ja, tak ti říkají, že? Já jsem Krim. Chystáš se lovit vlky? Co spojit síli?" Obrátím se tím směrem, protože jsem si vybral též lov vlků. Ještě si zkontroluji svou zelenou pláštěnku, která mi sahá až po kotníky a rukou zajedu pod pláštěnku, zda je meč na svém místě. Kápi si stáhnu víc do čela a vyrazím za nimi se slovy "Hej elfe počkejte na mě. Mohl bych jít s vámi? Mimochodem jmenuji se Venil a omlouvám se za to hrubé oslovení ještě neznám tvé jméno." "Své přízvisko podivný raději říkat nebudu. Tak dobře je ještě neznám a navíc ho nemám rád."

Krim - 26. října 2012 09:07

soukromá zpráva od Krim pro Kousek od nástěnky Prohlížím si člověka, který se představil jako Venil a přemýšlím, jestli často mluví nahlas sám k sobě. "Konečně chápu kde se vzalo Co na srdci, to na jazyku, Venile." Neovládnu se a musím se usmát. "Každá ruka se zbraní se hodí. Víte někdo kde ta farma je?" Rozhlížím se po okolí jestli nezahlédnu nějakého domorodce nebo třeba velkou ceduli s šipkou a nápisem Waledův statek.

Lomba - 26. října 2012 16:56

Na palubě vznikl nejaký povik. Jdu se tam podívat. Stoupám poschodech a najednou se loď zastavila a já padám zpátky k mé kajutě. Tak druhý pokus. Když se konečně dostanu po schodech nahoru velmi se divím, předemnou je klasické přístavní město. Prodavači mi nabízí různé druhy ryb, ale po mořské nemoci moc nemám chut. Jedině něco k pití by se hodilo. Jé hospoda. Zrovna se z hospoda vyřítili tři opilí trpaslíci. Obloukem sem se jim vyhnu. Po skušenostmi s trpaslíky se mi do hospody "Pod Rackem" moc nechce. Trpaslíci se mezitím vydali do hospody "Protržená Čepice" ta vypadala ještě hůř. Na konec rozhodně vkráččím do hospody "Pod Rackem"...

Osvald Fishman - 26. října 2012 20:32

soukromá zpráva od Osvald Fishman pro Při vstupu do hospody mne ovanula vůně pečeného masa, hlasitě mi zakručelo v břiše. Uvědomil jsem si, že jsem od rána ještě nic nejedl. "Dobrý den."pozdravím hostinského. A dojdu k pultu, počkám až si Ertemis objedná a mezitím si prohlédnu hospodu. Zaujal mne hlouček lidi stojících kolem jednoho stolu a hrající kostky. Později můžu jít taky skusit štěstí. Jak si Ertemis objednal, přistupuji k hostinskému a objednávám si poradny kus pečeného masa a pivo. Rozhlednu se kde si sedl Ertemis, když ho najdu, zeptám se „Můžu si přisednout?“ nečekám na odpověď a sednu si naproti němu. „Odkud pocházíš?“ zeptám se.

Vypravěč - 26. října 2012 20:36

soukromá zpráva od Vypravěč pro Pod Rackem Jakmile překročíte nohy ležícího opilce a vstoupíte do hospody, udeří vás do nosu typický smrad přístavní knajpy. Mísí se v něm pach zvětralého piva, připáleného masa a pultu utíraného hadrem z nádobí. Hostinský je drobnější postavy, obtloustlý tak, že se sotva vejde mezi pult a zeď za ním, holé hlavy a prasečích oček. Jakmile jste nalezli dovnitř, praštil šedivou utěrkou o dřevěnou desku až to nechutně plesklo a přhmouřil oči. "Co tam tak stojíte, hm?! Jen se nestyďte a pojďte dál. Moje hospoda je čistá jako zadek elfího batolete. Od otevření jsme zaznamenali pouze jeden případ tyfu!" Pak si ještě něco brblá pro sebe a zuřivě utírá zaschlou skvrnku krve na pultě. Hospoda je vcelku velká, zvenčí tak rozhodně nevypadala. Nalevo od vás je pult a vchod do kuchyně a sklepa. Ten přísně střeží hostinský Pašík a tak se vaše pozornost obrací ke zbytku podniku. Nevypadá zas tak zle jak by jste z projevu majitele čekali. V levém rohu místnosti jsou schody do patra, což je vlastně jakási galerie, odkud je výhled dolů, do hlavního sálu. Společnost tam se zdá být o poznání klidnější a nebo tam nikdo není. Tady dole se nachází odhadem tak deset stolů, u většiny je přistaveno pět židlí, někde čtyři a někde naopak šest nebo i sedm. Jak vidno, občas se u stolu sejde skutečně početná sebranka. Valnou část pravé zdi vyplňuje velký krb, kde se na velikém rožni peče prase, z několika míst už bylo odřezáno upečené maso.  Nejvíce lidí je nahuštěno v pravém zadním rohu, kde se momentálně odehrává hra v kostky a hlouček odhadem dvanácti lidí okolo povzbuzuje toho či onoho favorita. Trochu stranou a osamoceně pak sedí tři muži v modro-zlatém stejnokroji, helmice odložené u nohou stolu, pochvy s meči zavěšené přes opěradla židlí. Jeden z nich spokojeně podřimuje s hlavou na stole a další dva si neustále radostně připíjejí. Jak vidno, i městská stráž si zde žije zhýralým životem, zvláště mimo službu. ---- PS: Příspěvek zaslaný tvým kolegům, proto psáno pro více osob v plurálu :)

Vypravěč - 26. října 2012 20:54

soukromá zpráva od Vypravěč pro Osvald a Ertemis Hospodský se usměje a hadr si přehodí přes rameno. “Jistě, jedno pivo račte. A k jídlu vám mohu nabídnout toho pašíka támhle naproti. Měli jsme tu zabíjačku. Co třeba misku dobré zabijačkové polévky s kroupami a poté kousek kejtičky, hm?“ Mlsně se oblízne, když Ertemisovi představuje denní nabídku. Když přijde na pokoj, posmutní. “Kdepak pane, ubytování tu nenajdete. Tu se chlastá a žere. Tady v přístavu toho ostatně moc není. Buď nějaké ty hodinové hotýlky nebo zavšivené námořnické ubytovny. Vy vypadáte, že si potrpíte na jinčí standard. Nahoře ve městě je určitě nějaký hezký a útulný hostinec. Zlatá podkova prý nejni špatnej.“ Pak se hospodský otočí na Osvalda, přijme objednávku i od něj a svižně pokývá hlavou. Začne tedy všechno připravovat s nevídanou energií a elánem, který byste mu rozhodně netipovali. Ještě než všechno připraví, strážní si objednají další rundu a hlouček hráčů zase vítězoslavně zavýskne, když z dalšího souboje vzejde vítěz. Po dobrých deseti minutách se tak hospodský sápe do schodů, náruč plnou talířů, v pravé ruce pak ještě dva korbele. Před každého z vás jeden korbel piva postaví, hned vedle položí před každého z vás na keramický talíř flák vepřového, z kterého se ještě kouří, půl bochníku chleba a doprostřed stolu objemnou misku zabijačkové polévky a dřevěné lžíce. “Dobrou chuť, panstvo.“ Usměje se na vás a vydá se na zpáteční cestu k pultu.

Vypravěč - 26. října 2012 21:03

soukromá zpráva od Vypravěč pro Tak jste tedy vyrazili za jakýmsi kapitánem Marabusem. Nevěděli jste kam, ale však už se můžete poptat. A přesně to jste učinili. Lidé vás sice posílali různými směry, těžko říct zda schválně či skutečně nevěděli, každopádně jste po dobré hodině bloudění městem, které, jak se ukázalo, není zas až tak velké, dorazili před majestátní budovu, která vypadala jako malý hrad. Kamenná kasárna městské stráže. Do objektu vedla pouze jediná cesta, pokud jste tedy nehodlali přelézat plot, a to skrze železnou bránu, kterou hlídali dva gardisté v modro-zlatých úborech. V rukou třímali halapartny a spíše se o ně pohodlně a zpruzeně opírali, než aby pečlivě bděli na stráži. Jen co jste se přiblížili, zpozorněli, uchopili své zbraně a ten jistější vám vyšel vstříc. “Dobrý den, pánové. Za jakým účelem chcete vstoupit do strážnice?“ Zeptá se vás vojín přívětivým a úslužným hlasem.

Haven - 26. října 2012 21:46

Pri kasárňach “Dobrý deň, páni. Za akým účelom chcete vstúpiť do strážnice?“ Stráž sa na nás pozrela s údivom. Ich otázka ma dosť prekvapila, nechápem prečo nás nemôžu pustiť len tak do kasárne. Predsa nevyzeráme ako nejaký otrhanci. No dobre "Tu so svojim spoločníkom sme zistili,že kapitán Marabus hľadá nejakých dobrovoľníkov na vyhubenie nejakých stokových gnollov, poprípade by ste nám aj mohli opísať kde sa nachádzajú a ako vyzerajú."

Vypravěč - 26. října 2012 21:47

soukromá zpráva od Vypravěč pro Hospoda je nevysoká, stěží dosahuje výšky ostatních jednopatrových budov. V přízemí je několik oken, která mají dovnitř vpouštět sluneční světlo, vidíš i několik šikovných říms a přečuhujících trámů. Inu od myšlenek nebylo daleko k činům a tak ses začal sápat na budovu. Šlo to dobře, brzy jsi stanul na chatrné doškové střeše a pomalu se přesunul ke kamennému výčnělku, který nahrazoval komín. Když jsi nahlédl dovnitř, nejprve ti chřípí v nose ovanula libá vůně vepřové pečeně, kterou jsi i záhy spatřil na rožni ve velikém krbu, který se nacházel pod tebou. Celý velký půl druhého metráku (hrubým odhadem) vážící pašík. Víc toho již z hospody nevidíš, jen se ti k uším donese pobavený a radostný jásot z několika hrdel doprovázený boucháním a dupáním.

Golo - 26. října 2012 21:49

Pri Kasárňach Keď sme dorazili obzeral som sa. Zrazu z myšlienok ma vytrhol hlas strážnika „ Dobrý deň. Za akým účelom chcete vstúpiť?“ Zľakol som sa ho. Pozrel som na Havena. A on spustil svojim elfským presvedčivým hlasom "Tu zo svojím spoločníkom sme zistili, že kapitán Marabus hľadá niejakých dobrovoľníkov na vyhubenie nejakých stokovích gnollov, poprípade by ste nám aj mohli opísať kde sa nachádzajú a ako vyzerajú." Usmial som sa.

Stromp Macanni - 26. října 2012 22:15

Hlad mi nesmí otupit mysl! Za takového čuníka se v mích končinách platilo zlatem, v hospodě tedy nejspíše nebudou chudáci. Pokud bych nějak mohl dostat jejich pozornost k určité věci, měl bych volný přístup k pokojům a majetku v nich, tedy pokud tam nějaké jsou. S takovouhle situací jsem se ještě nesetkal, bude to chtít důvtip.. mysli Strompe, mysli. Přes to tlačení močového měchýře to ale nejde! Musím se ně.. mám nápad! Na tváři se mi zrodí lišácký úsměv, a každou další vteřinou se prohlubuje. Stoupnu si přímo k díře z níž stoupá kouř. Lehkým pohybem si stáhnu kalhoty a uvolním na čuníka všechno mé trápení. Po tom, co mé odpadní látky zaženou oheň, počkám si na výkřiky a jiné reakce lidí v hospodě. Natáhnu si gatě, a z budovy se pár pohyby dostanu dolů, kde posléze zatáhnu za kliku hostince. V případě, že by se opravdu dostatečné množství lidí soustředilo na krb, se porozhlédnu po místnosti. Je-li zde vchod do pokojů, budu se k nim snažit tiše dostat. Pokud by tu pokoje nebyly, hold se porozhlédnu po věcech na stolech atp., všechny cenně vypadající věci vezmu. Jestliže můj plán selže a v jakékoli části mě někdo odhalí, beru nohy na ramena a snažím se dostat do hlubin vody.

Vypravěč - 26. října 2012 22:39

soukromá zpráva od Vypravěč pro Waledův statek. Jak jste záhy, v podstatě každý na vlastní pěst, zjistili, není to tu jméno neznámé, ba dokonce se jedná o jednoho z největších zásobovatelů města všemi možnými i nemožnými plodinami a zemědělskými výdobytky. Poptáváte se na cestu, samostatně nebo ve skupinkách, pomalu či rychle, směřujete k hlavní městské bráně. Město skutečně stojí za pozornost, je nevelké, ale malebné. Na prostorném náměstí se nachází kašna, několik hostinců a obchodů, cechovní dílny a domy bohatších občanů. Vystupujete z brány města a pokračujete po cestě polnostmi k velkému ohrazenému stavení na severovýchod od města. Už z dálky lze spatřit větrný mlýn, jehož lopatky se ve větru líně otáčejí. Nakonec dorazíte na statek téměř souběžně, div se neumačkáte v bráně. Nejde vám do hlavy, proč potřebuje oplocený statek s množstvím nádeníků žoldáky, aby se postarali o smečku vlků, ale vám nepřísluší se ptát. Dokud se sypou peníze, tak to přece nikoho nezajímá. “Koho to sem čerti nesou.“ Zvolá pobaveně statkář, když spatří vaší skupinku na dvorku své usedlosti. “Hádám, že ste tu kvůli těm vlkům, co?“ Řekne s úsměvem. Jeho tatíčkovský výraz, šedivé vlasy a knír na vás působí přívětivě a uklidňujícím dojmem. “Věc se má tak,“ přejde sedlák rovnou k věci, “Normálně vlci nejsou nebezpeční. Lidí se bojí, neútočí na nás, ale s chutí si tu a tam zadáví naše zvířata. Teď vlků přibylo a dřevorubci se skřetama je vyhánějí z lesů. Jsou čím dál dotěrnější, pár jsme jich zamordovali i tady přímo na dvorku. A nejspíš to není jen jedna smečka, možná tak tři nebo čtyři. Celý stáda se jich potloukají okolo pastvin. V noci vyjou a štěkaj, že se ani spát pořádně nedá. S jedním nebo dvěma si poradíme, ale na boj s tak početnými skupinami prostě nemáme. Potřebujeme tak někoho zkušeného. Plat je od zabitého kusu. Řekněme patnáct zlatých za kus, přičemž si to dělíte mezi sebe. Berte nebo nechte být.“

Ertemis da Oscuro - 26. října 2012 23:08

V hospodě Po znepokojivém zjištění o tom, že tady nocleh asi nenajdu se posadím a batoh položím hned vedle sebe na zem. Napiju se piva, které se už rozhodně dalo pít, a když se donese jídlo nestačím se divit. Téda, takovou hostinu jsem tu ani nečekal. Máme celkem štěstí, že tu měli zrovna tu zabíjačku. A kde že to říkal o tom kvalitnějším ubytováním? U zlaté podkovy myslím že to říkal, avšak teď se tím nebudu zabírat. Okusím tedy do vepřové. Jídlo chutnalo opravdu dobře, což jsem rád, protože už jsem se pěkně dlouho nějakého dobrého jídla nenajedl. Myslím, že teď mi přijde dobré cokoliv co není ryba. Osvalda jsem u stolu přivítal, přece jen mít nějakou společnost je lepší než být sám, aspoň můžu lépe poznat někoho ze svých spolucestujících. Když se posadí a položí mi otázku, tak zapiju pivem sousto, aby se mi lépe spolklo a odpovím. „Zdravím, jmenuji se Ertemis da Oscuro, a jak už asi z jména poznáš, tak pocházím z velmi daleka. Narodil jsem se v malé vesničce, ale můj dosavadní život není jinak zajímavý, takže nestojí za řeč...“ Vesele se pousměji a pak pokračuji. Jinak chtělo by se to pak podívat, do Té Zlaté Podkovy, jestli tam nemají volný pokoj či dva. Už dlouho jsem se dobře nevyspal, to plutí na vodě mi nedělalo moc dobře.“ Opět se pozastavím, abych si mohl dát další sousto, a když ho polknu, tak pokračuju. Jsem to ale nezdvořák, mluvím tu o sobě, ale tebe nepustím ke slovu. Jak se jmenuješ, nebo spíš jak ti mám říkat. Jinak pokud se mohu zeptat. Umíš bojovat se zbraní nebo jsi spíš nějaký badatel? Naslouchám mu, ale při tom si dál hoduji v jídle.

Erilon - 26. října 2012 23:27

U waledova statku Při cestě k Waledova statku,v obchodě na náměstí, jsem si koupila levný dlouhý luk a toulec plný šípů, abych mohla lépe lovit. K statku jsem dorazila ve stejnou dobu jako ti ostatní, kteří se hlásily na práci. Vyslechla jsem si statkáře a když domluvil, došlo mi že musíme spolupracovat jako tým, jelikož jsem byla samotářka, byl to pro mně těžší úkol. Jsme dva elfové a dva lidé, snad si budeme rozumět. Zamyslela jsem se nad úkolem. Za jeden kus, patnáct zlatých jo... Jasně že jsem to brala, potřebovala jsem peníze a už jsem tam stejně byla. Neměla jsem kam dát toulec se šípy a luk,totiž, na zádech jsem mněla velký meč, který mi bude v tomhle lovu určitě překážet. Nemám si ho někde nechat? Ale kde? Zeptám se statkáře. "Můžu si u vás nechat meč ?" Statkář se na mně usmál. "Ale jistě. Nebojte se, vrátím vám ho" Vypadal jako milí a spolehlivý pán, tak jsem mu dala svůj meč, a začala se připravovat na lov. Luk jsem si nechala v ruce, na záda si dala toulec se šípy a malý ozdobný nůž do pouzdra v pásku. Byla jsem připravená, dotkla jsem se svého amuletu a s nadšením sem řekla. "Jdeme na to!"

Osvald Fishman - 27. října 2012 15:53

"Jmenuji se Osvald Fishman pro přátele jen Osvald. Vyrůstal jsem tady v klášteře sv. Sebastiána. Bojové zkušenosti mam byl jsem ve Wassertownu na vojně. Snad mu můžu říct, že jsem po dvou letech dezertoval. Vypadá na celkem férového chlapa, snad si to nechá pro sebe.   Rozhlidnu se kolem, jestli se na nás nikdo nedivá. Když zjistím, že se nikdo na nás nedivá. Nahnu se k němu a pošeptám "Nevydržel jsem tam dlouho, po dvou letech jsem dezertoval a nechal se najmout na loď (s kterou jsme připluli) jako žoldák."  Vypiji na jeden zátah cele pivo, pořádně kousnu do masa a kývnu na hostinského ať nám přinese další pivo. "Do té Zlaté podkovy bych zasel až po jídle. Teď na spaní nemam vůbec pomyšleni. Vyřešíme to později." Vzhled: Můj věk je 21 let, měřím kolem 180 cm, mám svalnatou postavu, která je díky mořskému slunci opálená. Má tvář je ošlehaná mořským větrem a sluncem. Většinou nosím koženou kazajku, kalhoty z hrubé látky a vysoké kožené boty s železným chráničem holeně. Má výstroj se skládá z jednoročního meče, štítu a dýky.

Ertemis da Oscuro - 27. října 2012 16:54

Hospoda Když Osvald řekne, že pochází z kláštera, tak skoro vyprsknu smíchy. Přece jen, netypoval bych zrovna jeho na nějaký náboženský typ. Když domluví tak řeknu. „A když už jsi zmínil že jsi byl v klášteře, tak uctíváš nějaké náboženství? Já tedy na žádné bohy nebo posvátnosti nevěřím. Vše co děláme je na nás, osud si řídíme sami a v boji nám modlení nepomůže, jen duševní klid dělá z vojáka mistra, tedy tak jsem se to aspoň učil.“ Napiju se piva a nad tím co říkal se zamyslím. Takže dva roky a konec? No, každého baví něco jiného, snad teď na něj bude spolehnutí a nevzdá to jako tam, avšak mě armáda taky nikdy nelákala. „Takže žoldák povídáš. Jo, taky jsem dělal žoldáka, avšak svoji část dohody jsem splnil. Dlouho jsem trčel na tom hrozném táboře a odměna byla minimální na uživení. Pokud tě to zajímá, tak jsem pomáhal bránit pevnost před nájezdy barbarů. Ironicky se zachechtám, když si vzpomenu, že zrovna s nějakým tím barbarem jsem cestoval na lodi. „Myslím, že bychom měli dojíst a pokusit se najít nějaké další spolucestovatele. Do té podkovy zajdeme později. Předem ti chci říct, že kdyby ses potřeboval s někým vypořádat, tak se na mě můžeš obrátit, přece jen jsem na to dobře vycvičený.“

Osvald Fishman - 27. října 2012 18:40

„Já taky v nikoho nevěřím jsem totiž ateista. V tom klášteře mne nenutili věřit v jejich boha a díky nim jsem se naučil číst a psát.“ Dojím maso, natáhnu se pro misku a naberu si polévku. "Tedy ne, ze by to tam nebylo dobře. Měli jsme ubytováni, jídlo a teplo. První rok jsem mel výcvik a další rok jsem mel službu jako městská garda. Což byl pěkný opruz, nikdy se nic nedělo. Sice parkrát byla rvačka v hospodě, ale to je vše." "Nějak mi vyschlo v krku, radši se napiji" pozvednu pivo a do poloviny ho vypiji a pokračuji ve vypravovaní: "Vím, ze je to paradox. Když jsem vyrůstal v klášteře byl jsem klidné povahy, změnilo se to tím jak jsem se dostal na vojnu. Do té doby jsem nedržel v ruce žádnou zbraň, ale nějakým zvraceným způsobem se mi to začalo líbit" Jim polívku a pozorně ho poslouchám. "Dobry nápad jen kde je začít hledat?" Dopiji pivo a zeptám se ho: "Dáš si ještě jedno?"

Vypravěč - 27. října 2012 19:06

Golo a Haven “Ah, jo. Kvůli gnollům, že? Jo, pojďte za mnou.“ řekne vojín a pokyne vám rukou. Přistoupí k bráně, zatímco jí druhý z vojáků otevírá a vstoupíte dovnitř. Projdete dalšími dvoukřídlými vraty, která tvoří vstup do kasáren samotných. Jdete dlouhou chodbou, po jejíchž obou stranách se nacházejí dveře do ubikací. Vidíte několik vojáků, jak se poflakují na lavičkách u stěn a v kantýně, do které vedl široký průchod. Pak nemají být problémy s gnolly, když si polovička stráže vyžírá spíže v kasárnách. Vojín vás uvede do větší místnosti, která sloužila veliteli strážnice za pracovnu. Uprostřed byl velký dubový stůl plný svitků a s rozloženou mapou okolí města. Na zdech byly svícny, za stolem krb. Momentálně v něm však neplál oheň. V každém rohu místnosti stálo krásné ozdobné brnění, mezery mezi svícny vyplňovaly zbraně a štíty zavěšené na zdech. Pod stolem byla rozložená medvědí kožešina, hlavou směrem k vám. Prkna hrubé dřevěné podlahy pod vámi zavrzala, když jste vstoupili dovnitř, kapitán u stolu zvedl hlavu od jednoho z listů. Voják zasalutoval a ohlásil vás. “Kapitáne, tito muži přišli ohledně naší … ehm … pracovní nabídky.“ Kapitán pokývá hlavou a pokyne vojákovi, že může odejít. “Vítejte. Jste první, kdo o tuto práci projevil zájem. Gnollové se přemnožili, místy už vykradli sklad s jídlem. Jinak nedělají nic horšího než, že kálejí po ulicích. Jsou to zbabělá sebranka. Deset zlatých za každou levou přední packu, kterou nám donesete. Tak zní nabídka.“ Stromp Jak se zdá, uhasnutí ohně nikdo nezaregistroval, a pokud ano, nevěnoval tomu pozornost. Když vpadneš do hospody, naskytne se ti pohled na interiér a osazenstvo. Hospoda je vcelku velká, zvenčí tak rozhodně nevypadala. Nalevo od tebe je pult a vchod do kuchyně a sklepa. Ten přísně střeží obtloustlý hospodský, který se právě vrátil ke své pozici za pultem, když sesupěl po schodech v levém rohu místnosti. Ty vedou do patra, na jakousi galerii odkud lze slyšet polohlasný hovor. V hospodě je jinak tak sedm stolů, u poloviny jsou židle čtyři, u některých i pět, šest nebo dokonce sedm. V pravém zadním rohu je nakupen hlouček lidí, kteří tu a tam radostně zavýsknou. Jsou seskupeni kolem stolu a hlasitě skandují to či ono jméno. Hned u stolu před pultem pak sedí tři muži oblečení do modro-zlatých tabardů městské gardy, pochvy s meči zavěšeny přes opěradla židle a přilbice položené u nohou stolu. Jeden z nich podřimuje s hlavou na stole, zbylí dva popíjejí ze svých korbelů a o něčem se baví.

Stromp Macanni - 27. října 2012 19:25

Mohlo to dopadnout lépe, no budiž. Meče bych mohl prodat a přilbici použít. Stačilo by odlákat pozornosti stráží a hospodského.. Nad pomočeným prasetem se pousměji. Dveře za sebou tiše zavřu, přistoupím k pultu a rozpovídám se: "Nechci podceňovat vaše kuchařské znalosti, prase se však zdá být hotové. Napovídá o tom uhašený oheň. Netuším jaké koření jste použil, smrdí to jako staré kalhoty tuláka.. ble. Tenhle odér se rozšířil do celé hospody, nechcete snad abych upozornil stráže na vaše zvláštní recepty, že ne?" Nasadím velmi vážný pohled, a jemně pokývnu hlavou do směru stráží. Pokud se hospodský půjde podívat na stav čuníka, nahnu se ke stolu stráží a řeknu jim o smradu a podezření na moč hospodského, určitě jim to úsměv na tváři nerozzáří. To stejné udělám pokud by mě chtěl hospodský vyhodit. Jakmile se mi naskytne příležitost dostat se do kuchyně nebo sebrat vybavení strážcům - udělám to. Nejlepší by bylo zvládnout vše najednou, abych si pochutnal na věcech v kuchyni a měl zajištěno několik zlatých za výbavu. No nejsem to ale pašák? Vlastní moč mě může dostat ke zlatu!

Golo - 27. října 2012 21:46

Ako vchádzam ku kapitánovi v okamžiku pozriem na kožušinu pod stolom. podídem ďalej a vojín hlási:“Kapitáne, tito muži přišli ohledně naší … ehm … pracovní nabídky.“ Kapitán prikázal vojínovi aby odišiel. A kapitán spustil: “Vítejte. Jste první, kdo o tuto práci projevil zájem. Gnollové se přemnožili, místy už vykradli sklad s jídlem. Jinak nedělají nic horšího než, že kálejí po ulicích. Jsou to zbabělá sebranka. Deset zlatých za každou levou přední packu, kterou nám donesete. Tak zní nabídka.“ Hlavou mi prebehlo: Ak sme prvý kto sa zaujíma o tú prácu asi je to nebezpečné. No ale spolupráca dvoch verných kamarátov nikdy nesklame. Ale neistota nikdy neustúpi. A tak som vstúpil pred Havena a prehovoril: " So všetkou úctou pán kapitán ale myslím že nemáme dosť informácií ohľadom tých gnollov. A ten plat dúfam že sa neurazíte čo keby sme zvýšili tak na 15 zlatých za každú prednú ľavú labku..Obrátil som hlavu a žmurkol na Havena.

Haven - 27. října 2012 21:47

V Kasárni "Ešte by som mal na vás pár otázok, za prvé kde tých gnollov nájdeme, za druhé načo si máme dávať pozor, za tretie aké majú slabé miesta a za štvrté ako im máme odobrať tie packy. Poprípade by ste nám mohli povedať ako sa k nim máme nenápadne dostať, čím menej pozornosti tým lepšie, ako a čím ich máme prilákať keby sme ich nenašli. Môžete nám povedať aj niečo iné čo by sa nám hodilo. Určite by sa nám hodila aj nejaká tá mapa a iné potrebné veci. To už by malo byť všetko poprípade sa ešte niečo opýtame. Takže začnite hovoriť všetko pekne zaradom, keby ste mali brko s atramentom a papier dosť by ste nám tým pomohli." Hovoril som päť minút v kuse keď som už konečne stíchol. Samého ma prekvapilo koľko ma toho napadlo bez žiadnej prípravy. Sebaisto som sa pozrel na kapitána.

Krim - 28. října 2012 09:50

Waledův statek Vidím, že na lov vlků se vydala i naše krásná spolucestující. A vypadá to, že už se nemůže dočkat, až nějakého zabije. "Ahoj, já jsem Krim." přijdu k ní a představím se. "Spojíme síly? Přece jenom, čím víc jich zabijeme, tím bohatší budeme." ušklíbnu se s úsměvem a čekám na její reakci. "Hospodáři," obrátím se na sympaticky vyhlížejícího statkáře, "kde vlci útočí nejčastěji?" počkám na odpověď a pak se zeptám ještě na jednu věc. "Máte zbytky nějakého toho roztrhaného zvířete, ze kterých bychom si mohli udělat návnadu?" "Taky by se hodilo nějaké lano. Stačí i kus provazu." Kouknu na zbytek naší malé lovecké výpravy a počítám luky. Není to nejhorší. Můžeme vyrazit.

Erilon - 28. října 2012 12:33

Waledův statek Po chvilce na mně zavolal nějaký elf. "Ahoj, já jsem Krim" Přišel ke mně a představil se, pak následovala otázka. "Spojíme síly? Přece jenom, čím víc jich zabijeme, tím bohatší budeme" ušklíbnul se s úsměvem. Následovně se představím. "ahoj, já jsem Erilon." Kývla jsem na souhlas. "Dobrý nápad. Je hezké, že se našel elf, který je taky zapálený do lovu." Asi nezná mojí pověst, nebo přijal jaká jsem, no nic teď to nebudu rozebírat. Krim se začal ptát statkáře, na plno rad ohledně lovu a vlky. Poslechla jsem si statkáře a byla jsem připravena na lov!

Venil Podivný - 28. října 2012 14:18
	Vlci, smrt a krev Po přečtení tabule se vydám za ostatními cestujícími, kteří si zvolili též lov vlků. Všiml jsem si nějakého simpaticky vyhlížejícího elfa. Urovnám si svou zelenou róbu sahající až po kotníky. Kápi si stáhnu více do čela, vezmu svou hůl a vyrazím za tím elfem. "Provaz potřebovat nebudeme". Zazní moje odpověď na krimovu prosbu na hospodáře. "Můžu použít kořeny."

Krim - 28. října 2012 14:43
	Waledův statek "Kořeny?" mrknu směrem na Venila a zamyslím se. "Kořeny se můžou hodit, když bude nouze největší. Ale lano je lano." Mrknu na hospodáře a čekám co on na to. Když lano nedostaneme, budu rád i za kořeny, ale přeci jenom...

Venil Podivný - 28. října 2012 15:34
	vlci, smrt a krev "Dobře jak myslíš. Ještě jsem se asi nepředstavil mé jméno je Venil a mým posláním je rozmlouvat s přírodou a zároveň využívat její síly. Skrátka jsem druid. Ovšem lidé mi říkají Podivný. Ovšem jak jsem k tomu přízvisku přišel je příběh na jindy." "Hmmm ... na to, že je to elf tak asi nemá k přírodě silný vztah"

Vypravěč - 28. října 2012 20:50
	soukromá zpráva od Vypravěč pro Menší herní informace pro vás, abych nemusel psát další, extra příspěvek: Z přízemí hospody slyšíte hlasy a zvláště pak nevraživý, hluboký a chraplavý hlas, který nabádá nějakého vandráka k odchodu. (de facto můžete reagovat i na příspěvek pro Strompa, jen jsem se chtěl k věci nějakým způsobem vyjádři a zapojit vás :)

Vypravěč - 28. října 2012 21:14

Stromp Hostinský se nad tvou připomínkou ani moc nepohorší. Pouze si odfrkne a s klením počínajícím: “Cos to sem za svinský průvan přitáh‘“ se vydá znovu podpálit ohniště. Jak se zdá, jakýkoli pach tu nikomu zjevně moc nevadí, když se smísí se zbytkem „vůní“, které může toto místo nabídnout, snadno se ztratí. Když se přiblížíš ke strážím a nakloníš se, abys svou jedovatou řečí poštval zákon proti hospodskému, jeden ze strážných tě ani nenechá domluvit. “Dost možná sám sobě smrdíš pod nos vandráku. Koukej se pakovat, než tě nechám zavřít za potulku!“ Zavrčí a odstrčí tě od stolu s nevraživým pohledem. Vlkobijci (Venil, Krim a Erilon) Ja, nespokojený s nabízenou cenou z dvorku odejde a tak zůstanete tři. To dělá pět zlatých za zabitého vlka pro každého z vás. Když vám půjde práce od ruky, snadno si tu přijdete na dobré peníze. Na Krimovu otázku odpoví statkář pomalu. “Inu, nejčastěji u ohrad. Na noc zvířata zaháníme do stodoly a na dvůr, přes den se je snažíme hlídat. Jak jsem řekl, lidí se ty potvory bojej. Rozhodně tam trefíte. Prostě pokračujte dál na sever, k lesu. Pastviny určitě nepřehlédnete. Co se návnady týče, s tím vám asi nepomohu. Mrtvé kusy hned uklízíme nebo je vlci sežerou. Možná bude ještě něco na místě. A ohledně lana, to vám mohu dát. Vezměte si támhle u brány to desetimetrové, snad bude stačit.“ Erilon si dala k milému hospodáři do úschovy meč, Krim popadl smotek lýčeného provazu a vyrazili jste. Přesně podle statkářových instrukcí jste pokračovali dál na sever, až jste skutečně spatřili oplocenou stráň, která pomalu přecházela v les. Na ní se páslo řídké a zubožené stádo krav, kolem něj stáli rozmístění hlídači a statkářští nádeníci ozbrojení obušky a holemi. Najednou se všichni seběhnou k jednomu místu. Slyšíte křik, krávy se začnou rozptylovat po louce a zmateně prchat. Hlídači právě odrážejí další dotěrnou smečku. Jednoho z nich vlk kousl do ruky a nepovoloval stisk. Zjevně je toho na ně víc, než mohou zvládnout. Čtyři nádeníci proti dvakrát většímu počtu vzteklých zvířat se nezdá jako férový poměr sil. Haven a Golo Kapitán se na Havena podívá nepříliš příjemným pohledem. Těžko říct na co v tu chvíli myslí, ale jistě si vybavoval všechny protokoly za neúctu k uniformě. Možná právě proto žádost o brk a papír ignoroval. “O ceně smlouvat nebudeme. Je to deset zlatých za packu, jestli se vám to nelíbí, můžete si jít honit skřety nebo vlky, za ty platí víc. Gnollové jsou zbabělé mrchy, malé a slabé, zabít je není problém. Svoje doupata mají ve stokách a kanály pod městem, překvapivě, když se jmenují stokoví gnolli. Tam je prostě musíte najít. Stoky nejsou zmapovány, nebo aspoň ne většina, takže bych vám radil vymyslet si nějaký způsob jak si značit cestu a neztratit se. Jak odebrat packy? Zkusil bych je useknout, pro začátek. Co vám ještě můžu říct. Vezměte si s sebou lucernu nebo tak něco. Hlavně to chce světlo, toho se ty potvory bojí. A nenechte se obklíčit. Sice nejsou silný, ale jsou rychlý. Je to všechno?“ Zeptá se, když skončí a opře se o stůl.

Erilon - 28. října 2012 22:08

Útok na vlky! Když jsem viděla, jak se jeden z vlků zakousl do jednoho z nádeníků, předstoupím před skupinu, kleknu si a zahajuji první útok. Ze svého toulce si vytahuji šíp, kterým chci zabít toho vlka. Šíp jsem si nastavila a začala jsem natahovat tětivu, div se neprotrhla, vzpomněla jsem si na cvičení střílením lukem a rychle jsem si z opakovala základy lukostřelby, zadržím dech a snažím se namířit vlkovi přímo do břicha, aby povolil. Hlavou mi proběhlo. Trefím se? Už jsem nečekala ani vteřinu, vystřelila jsem a čekám co se stane.

Stromp Macanni - 28. října 2012 22:27

Banda jedna hloupá, necítí moč ani když jí mají pod nosem! Opět se přiblížím k jejich stolu, teď s velmi vážným pohledem. "Ale no tak.. Přeci by jste jen tak nevyhodili někoho tak skvělého jako já, že ne? Přeci jen jste stráž města, ne žádní rváči, není tomu tak? No však vás tato nálada přejde až prase ochutnáte, teda jestli nejste na močové koření zvyklí. Vlastně tu nemam co dělat, máte pravdu. Mějte se krásně." Ušklébnu se a vyrazím za velkou hromadou lidí. Jakmile k nim dojdu, rozpovídám se. "Pánové, nezná tady někdo Dereka Alchymistu?" Sebranka, jen pít umí! To vás všechny přejde, jednou to prase do pusy dostanete.

Ertemis da Oscuro - 28. října 2012 22:37

Hospoda To že Osvald umí bojovat mě potěšilo, avšak trochu mě znervóznilo to, jak řekl, že se mu to líbí. „Mám pro tebe návrh. Když se ocitneme v nějaké šarvátce, tak já budu krýt záda tobě a ty zase mi. Co ty na to?“ Dojím zbytek jídla a dopiji pivo. Pak teprve pokračuji. „To je dobré, pivo si už nedám. Je dobré na chuť, ale velké množství otupuje mysl a zpomaluje reflexy. Řídím se dvěma pravidly. Za prvé- vždy být ve střehu, a za druhé- Nikdy nikomu nevěř.“ Zrovna se chystám zavolat hostinského, abych mohl zaplatit za jídlo a pití. Avšak nikde ho nevidím, a pak uslyšel nějaký hluk s přízemí, a vypadalo to, že bude asi nějaký rozruch. Pomalu se zvednu ze židle a hodím si batoh na záda, který jsem měl položený vedle sebe. Jak to udělám ta se podívám směrem odkud vychází ten hluk a bez přerušeného pohledu na to místo začnu mluvit k Osvaldovi. Myslím, že hledání nebude problém. Nejspíš sem nějaký zavítal s trochou štěstí. Jinak dnešní jídlo je na mě. Půjdu se tam podívat. Když to dořeknu, tak pobídnu Osvalda aby rychle dojedl a šel za mnou. Poté se vypadám do těch míst odkud jde ten hluk. Doufám, že se tam nevetřem zbytečně a zabráníme nějaké rvačce. Nechci hned první den tu být členem hospodské opilecké šarvátky.

Golo - 29. října 2012 08:44

Ak kapitán dohovoril prehovoril som ja: " Pane ďakujeme za inštrukcie a aj rady. Teraz sa vydáme a zajtra tu budete mať kopu tých praciek!" Otočil som sa poklepkal som Havena po pleci a ukázal mu že ideme. Tak ako som vyšiel z domu kapitána vidím zopár úbohých mestských stráží. Pokrútil som hlavou. Ako môžu byť taký chudáci? Dedinčan ktorý dostane uniformu a halapartňu má dostať úctu? pche! Znova pokrútim hlavou. A odchádzam do mesta popýtať sa na stoky.

Krim - 29. října 2012 10:13

Útok na vlky Vidím smečku, jak napadla stádo a hlídače. V lesích jsem strávil většinu svého života a s vlky jsem se setkal mnohokrát. Ale tohle je prostě divné. Vlci na člověka útočí jen výjimečně. Erilon strhla luk a střílí. Já vyrážím dopředu, abych se dostal blíž a měl jistější ránu (dávám pozor abych nepřekryl střelecký úhel Erilon). Za běhu sundávám luk a zakládám šíp. Pak zastavím. Zhluboka se nadechnu a napnu tětivu. Vydechnu, zamířím na vlka, který je dál od lidí a vypustím šíp. Okamžitě sahám pro další a zatím co ho zakládám postoupím o pár kroku dopředu. Jakmile napínám a mířím, už zase klidně stojím a střílím. Pokud jsem prvního vlka trefil tak, že ještě není mrtvý (nebo netrefil), střílím znovu na něj. Jinak si vybírám dalšího, u kterého je nejmenší šance, že mi některý z hlídačů vběhne do rány.

Venil Podivný - 29. října 2012 13:48

Útok na vlky Když mám na dohled palouk, na který zaůtočili vlci okamžitě si připravím kouzlo a "acuta folia" zahřmí z mých rtů. Znamená to ostré listy. Po vyslání kouzla se rozeběhnu k vlkům a zautočím na dalšího "radix network" vykřiknu na dalšího vlka, ten by se měl zachytit v síti tvořené z kořenů. Pokud se nějaký vlk zachytí, řeknu "perforabit". To by mělo vlka probodnout a okamžitě jej usmrtit.

Haven - 29. října 2012 14:54

Obchodný stánok Kapitán dohovoril a chvíľu bolo ticho . Golo odpovedal: "Pane ďakujeme za inštrukcie a aj rady. Teraz sa vydáme a zajtra tu budete mať kopu tých praciek!" Potľapkal ma po pleci a vyšiel zo stanu. Ja som ho nasledoval. On sa zapozeral na stráž a ja som zatiaľ rozmýšľal čo treba urobiť ako prvé. "Golo ja pôjdem kúpiť ten lampáš a nejaké veci a ty choď zistiť niečo o tých stokoch a ešte hodili by sa nejaké tie zlatky, tri budú stačiť." otočil som sa ku Golovi. On si strčil ruku do vrecka a z neho vybral tri zlatky. "Dobre tu máš." dal mi zlatky do ruky. "Keď zistíš niečo o tých stokách vráť sa tu pred kasárne, ja sa tu vrátim tiež." Golo prikývol a odišiel. Vyrazil som hľadať nejaký ten stánok. Dosť dlho som blúdil pýtal sa ľudí ale nakoniec som nejaký našiel. " Dobrí deň, potreboval by som nejakú lucernu, ceruzku (alebo brko) a papier." Stál som pred stánkom a čakal na odpoveď.

AnnivalDavon - 29. října 2012 20:21
	Ve mestě Wassertown,Přístav "Po dlouhé době konečně na zemi.Málem jsem se začal bát,že se na souš nedostanu,"oddechnu si."Jen doufám,že nebudu muset plout někam daleko,protože to by se nedalo vydržet." Když se po dlouhé době vzpamatuji,tak vyrazím na cestu do hospody a porozhlížím se po okolí."Nic zajímavého."Pak se ocitnu před hospodou do,které vejdu se zamlklou tváří.

Vypravěč - 30. října 2012 10:30

soukromá zpráva od Vypravěč pro Hospoda je vcelku velká, zvenčí tak rozhodně nevypadala. Nalevo od tebe je pult a vchod do kuchyně a sklepa. Ten přísně střeží obtloustlý hospodský, který teď však v ohništi rozdělává oheň. Po schodech v levé části podniku jsou pak schody do patra vedoucí na galerii, odkud právě scházejí dva muži, které si pamatuješ z lodi. V hospodě je jinak tak sedm stolů, u poloviny jsou židle čtyři, u některých i pět, šest nebo dokonce sedm. V pravém zadním rohu je nakupen hlouček lidí, kteří tu a tam radostně zavýsknou. Jsou seskupeni kolem stolu a hlasitě skandují to či ono jméno. Hned u stolu před pultem pak sedí tři muži oblečení do modro-zlatých tabardů městské gardy, pochvy s meči zavěšeny přes opěradla židle a přilbice položené u nohou stolu. Jeden z nich podřimuje s hlavou na stole, zbylí dva popíjejí ze svých korbelů a o něčem se baví.

Vypravěč - 30. října 2012 10:48

Vlkobijci Erilon zamířila, napnula luk a vypustil šíp. Bohužel, vlka nezasáhl, hot mu pouze načechral kožešinu na břiše, možná jej i trochu škrábl, ale zabodl se neškodně do trávy, kousek za zvířetem. Útok však neušel pozornosti hlídače, který se značnou úlevou spatřil blížící se posily. I přes protrženou košili a pokousanou ruku se pokusil s vlkem smýknout tak, abyste jej mohli snáze trefit, blíž směrem k vám. Krim byl již o něco úspěšnější. Letky šípu zasvištěly vzduchem a železný hrot se zarazil do lebky vlka skrze oko. Pronikl hluboko do mozkovny, zvíře s sebou zmateně trhlo, párkrát hráblo prackami do prázdna a svalilo se na zem. Další šíp, který Krim vystřelí, však jednomu z vlků pouze prostřelí ucho. Zásah vlka na chvíli znejistí, zvíře se stáhne a dostane do hlavy ránu sukovicí od jednoho z nádeníků. Venilův útok se neobejde bez vedlejších ztrát. Ostré listy sice zasahují vlky, tři z nich pořezaly, ale rovněž i jednoho z nádeníků, který s klením ustupuje z cesty kouzlu. Když se po něm chystá jeden z vlků skočit, zachytí jej za zadní tlapy kořeny, které z ničeho nic vyrostly ze země. Zvíře se zakňučením spadne zpátky k zemi a další z kořenů mu prorazí skrze hrudník hřbetem. Hospoda Osvald s Ertemisem, stejně jako nově příchozí Anival vidí, že se v hospodě téměř nic nezměnilo. Jen to tady v přízemí trochu přismrádlo močkou, oheň pod prasetem v krbu z nějakého důvodu uhasnul a jeden ze strážných u stolu se zdá být v nepříliš dobrém rozpoložení a poměrně obezřetně pozoruje jednoho z mužů u stolu, odkud se neustále ozýval radostný povyk, ten však ustane, když se Stromp zeptá na Dereka Alchymistu. Všichni najednou zmlknou. Kdo se podívá do jejich očí, vidí hned proč. Už jenom to jméno vyvolává obavy (mírně řečeno) v místních obyvatelích. “Proč? Jsi snad choré mysli, že se na něj ptáš?“ zavrčí na dotazovatele jeden z hráčů. Gnollobijci Tak jste každý vyrazil do ulic se svým úkolem, Golo zjišťovat něco o stokách, Haven na nákup vybavení. Najít obchod s vybavením, typické městské hokynářství, nebyl zase až takový problém, skutečně stačilo dorazit na náměstí a tam už se dalo snadno dovtípit kýženého krámku. Prodavačem byl pohublý gnóm, který stál za pultem na dřevěné stoličce. Na Havenovu žádost se pak spěšně rozhlédl po krámu a pak s jistotou přeběhl do jednoho z koutů, okduk po chvíli rachtání a cinkání, přivlekl kovovou prosklenou lucernu a lahvičku lampového oleje. Beze slova je položil před Havena a poté na pult přidal ještě několik stočených kusů papíru a kus uhlíku. “Prosím, tady to je. Pět zlatek.“ zaskřehotá gnóm a postrčí si brýle na nose.

Vypravěč - 30. října 2012 10:56

soukromá zpráva od Vypravěč pro Ty jsi zatím pátral po informacích o stokách. Lidé toho obecně moc nevěděli, ale podstatná informace je jedna, že vchod do stok se nachází v každé čtvrti, napříč městem pak vede hlavní kanál, jehož vývod je zároveň i vstupem z přístavu. Na tuto hlavní stoku se pak napojují vedlejší "Přítoky" a rezervoáry. Teoreticky tedy stačí, když se budete moci dostat k hlavní stoce, z už se vždycky dokážete vrátit.

Krim - 30. října 2012 11:07
	Vlkobijci Sleduji dění kolem a znovu napínám luk. Tři zvířata mrtvá. To je dobré skóre. Zamířím na vlka, který je nejblíž a není nebezpečí, že zasáhnu některého z hlídačů a vypustím šíp. Hned sahám pro další a opakuji stejný postup znovu a znovu dokud se smečka nedá na ústup nebo některý z vlků nezaútočí na mě.

Venil Podivný - 30. října 2012 12:08
	"Omlouvám se. Potom vám to zahojím." S těmito slovy zaútočím na jednoho z raněných vlků Sagitta a radicibus ze země u mých nohou vyletí šíp z tvrdého dřeva. Po tomto kouzlu běžím k nejbližšímu vlkovi a vytáhnu meč, kterym se snažím vlkovi useknout hlavu.

Golo - 30. října 2012 12:53
	Hneď ako mi jeden týpek povedal kde čo a jak? vydal som sa do kasární ako to bolo dohodnuté. Stále som si opakoval tú informáciu aby som ju nedajbože zabudol. Cestou som sa rozhliadal či náhodou neuvidím priateľa. No nikde som ho nevidel tak som sa vrátil ku Kasárni a pozoroval blbé stráže.No tak som sa oprel o múr a zaspal.

Erilon - 30. října 2012 14:00

Vlčí lovci Hned jak jsem viděla že jsem minula, běžela jsem blíž stejně jako Krim, bohužel jsem při cestě o něco zakopla a tvrdě dopadla na zem, pomalu jsem se zvedla a otřepala se. Běžela jsem ještě blíž na dostatečnou vzdálenost, zamířila jsem lukem, byl takoví zmatek že jsem nevěděla kterého z vlků zasáhnout. Pak jsem viděla jak na mně nádeník se zakousnutým vlkem nastavil tak abych ho mohla zasáhnout, věděla jsem, že tohle je moje šance. Vystřelila jsem, pak se pootočím směrem na dalšího vlka, počkám až se zastaví a znova vystřelím šíp ze svého luku. Už mám jen 12 šípu. Nesklamu?

Haven - 30. října 2012 14:25
	Obchodný stánok "Dobre, tu to máte." dal som obchodníkovi peniaze, zobral som si veci zo stola a vydal som sa späť ku Golovi. Cesta sa mi nezdala ani veľmi dlhá, zatiaľ som si obzeral domy. Došiel som ku Kasárni. Vtom som uvidel Gola opretého o múr ako spí a pritom chrápe. "Vstávaj spachtoš, už je načase vyraziť, zohnal som potrebné veci a čo ty?"

Golo - 30. října 2012 14:42
	"Vchod je v každej štvrti ale podme do hlavného kanála na začiatok. Do hlavného kanála sa vchádza v prístave. A z hlavného sa dá dostať do všetkých ostatných. No dúfam že nenarazíme na niejaký cech zlodejov." Vstal som. Zobral som si proviant od Havena. A vyrazil do prístavu.

Stromp Macanni - 30. října 2012 14:52

Choré mysli? O čem to ksakru mluví?! Ono hledat alchymistu není zrovna nejlehčí, ale ještě mi dodat obavy takovýmto gestem? Na mžik se podívám k nově příchozím do hospody, hned ale vracím můj vyděšený zrak k lidem u stolu. "Nechci rušit vaše pohodlí a bezstarostnost, jen potřebuji vědět, kde ho najít. Ne že by jsem mu chtěl nějak pomoct, jen s ním potřebuji něco vyřídit. Ani proč se ho bojíte nechci vědět, jediné po čem moje neznalá duše bádá, je jeho poloha." Moji spolucestovatelé z lodi.. hm.. zajímavé. Moje úvaha o tom, že mě sledují, se tímto potvrdila. Co po mě ale chtějí? Jsem jen chudý zloděj, který nemá co ztratit. Tahle práce pro Dereka je mou jedinou nadějí. Jak se uživit je to, po čem pídím. Mou žízeň po penězích mohl by tento alchymista uhasit, zdá se však, že ho zde nikdo nemá rád. Bude asi jako já, samotářský, divný typ člověka, kterého se lidi straní. U mě však mají důvod, kdyby se přiblížili, obral bych je o jejich měšce. Však se mi to jednou vydaří, obavy o peníze budou na kaši. Ne že bych se chtěl usadit, můj měšec bych ale dost rád naplnil, až po jeho tkaný okraj.

AnnivalDavon - 30. října 2012 14:57
	Hospoda Rozhlížím se po hospodě a hledám volný stůl. Procházím kolem stolů a koukám se na všechny s tajemnou tváří ,jako kdybych je chtěl zabít. "Hodně se to tu změnilo.Když jsem tu byl naposledy,tak tu nebyli takoví lidé." Po chvíli mě přejde touha najít si čistý stůl. Opatrně projdu kolem návštěvníků a vydal jsem se hledat hostinského,abych se poptal po práci.

Vypravěč - 01. listopadu 2012 13:28

Vlkobijci Boj se nyní již vyvíjí vcelku dobře a misky vah se obrací ve váš prospěch. Erilon svou další ranou zasáhne a nádeník tak může konečně své ruce ulevit od, nyní již ochablého, vlkova těla. I Krim svou střelou zasáhne. Poraněné zvíře se však brzy ztratí ve změti těl. Venil se po svém kouzlu vrhá do bitky a doráží jednoho z vlků, kterého zabil jeho šíp. Zbylá zvířata s kňučením ustupují a utíkají k lesu. Nikdo se je nenamáhá pronásledovat. “Budou zpátky.“ Odpoví jeden z nádeníků, velký s plnovousem. Pokousaný mladík si zatím ránu ovazuje rukávem své košile, skrz tenké provizorní obvazy prosakuje krev. Stejně tak i další s nádeníků si ovazuje drobné řezné ranky na své pravé paži. “Přišli jste právě vhod, přátelé. Ti zatracení zmetci jsou čím dál drzejší. Pořád se vracejí. Nechápu to. Zvíře se časem naučí nestrkat čumák tam, kde přes něj dostane holí, ale tihle?“ Promluvil k vám muž ve středních letech, v kožené kazajce a košili, stejně jako ostatní. “Já jsem Marek, předák toho co zbylo z našich chlapců. A vy sjte?“ Hospoda Na Strompa se všichni dívají celkem podezíravě, ale pak jeden z lidí u stolu promluví. “Jasně, co je nám po tom. Ten starý blázen bydlí pod útesem, tady v přístavu. Vylezeš ven a jdi doprava. Určitě to nemineš, to ti garantuju.“ Anival se zatím přesunul k hostinskému, který se snažil v krbu rozdělat oheň. Po otázce ohledně práce se na chvíli zamyslel. “Inu, jestli chceš práci, můžeš kouknout na tabuli venku, tam se pořád někdo shání po pomocné ruce, ale tak mě napadá. Říká se, že v lese na sever od města žije obří kanec. Ten největší jakého kdy kdo viděl. Jak jen by to zvedlo prestiž mého podniku, kdybych jej zde podával. Ano. Za toho chlupatého tisícilibráka bych zaplatil vskutku hodně peněz.“ Hospodský se přitom zasněně zadívá na sotva čtyřsetlibrové prase, které se skví v uhaslém krbu.

Krim - 01. listopadu 2012 14:38

Vlkobijci "Zdravím tě, Marku, já jsem Krim, to je Erilon a toto Venil. Poslal nás statkář, abychom s těmi vlky něco udělali. Hodí se každá rada." pokývám hlavou a rozhlížím se kolem. Čekám, zda se dozvím něco nového. Obrátím se na Erilon a Venila. "Dobrá práce. Jsem rád, že jsem v tak dobré společnosti. Kolik jsme jich dostali?" zeptám se všeobecně a začnu hledat a sbírat šípy. "Marku, bude někomu vadit, když si ta zvířata stáhneme?" obrátím se znovu na předáka. Pokud nikdo nic nenamítá pustím se do práce.

Venil Podivný - 01. listopadu 2012 16:38

''Zdravím, jak už řekl Krim jmenuji se Venil a jsem druid. Pokud budete souhlasit vyléčím vám vaše zranění." Podívám se po mrtvých vlcích. "Já jsem jich spoustu zranil a aspoň dva zabil. Ale celkové číslo si nedovolím odhadnout." Zaměřím se na místo, kam vlci utekly a podívám se dál do hlubin lesa, zda tam neuvidím nějaké náznaky nebezpečí. Pokud nic nenajdu směřuji svá slova ke Krimovi " Jestli ti to nebude vadit pomohou ti se svlékáním zvěře. Samozřejmě až potom, jak vyléčím naše přátele. Tedy pokud budou souhlasit." Pokud dostanu souhlas, okamžitě se vrhnu na léčení, pokud jej nedostanu pomohu Krimovi. Během svlékání k němu přijdu blíže " Půjdeš se mnou vystopovat ty vlky?"

Erilon - 01. listopadu 2012 16:56

Vlci na útěku Když se vlci dali na útěk, tak se naší skupině představil někdo jménem Marek. Krim nás začal představovat a já jsem dodala "Zdravím, jsem moc ráda, že jste to přežili jen s menšími zraněními." Krim se na mně a Venina obrátil a řekl. "Dobrá práce. Jsem rád, že jsem v tak dobré společnosti. Kolik jsme jich dostali?" "nevím, asi kolem pěti nebo šesti" Odpověděla jsem a začala s Krimem hledat šípy. "Nepotřebujete nějakou pomoc?" Zeptám se nádeníků. Jestli nebudou chtít pomoct, tak alespoň pomůžu Krimovi a Veninovi.

AnnivalDavon - 01. listopadu 2012 17:10
	U Hostinského "Děkuji za informace a to s tím kancem si ještě rozmyslím."Odejdu a zamířím ven k tabuli."Myslím,že to s tím kancem nebude nejlehčí.Pak si to ještě rozmyslím podle toho co bude za práce na tabuli. Konečně jsem dorazil k tabuli a vyhledávám práci za kterou dostanu nejvíc peněz.

Krim - 02. listopadu 2012 08:59
	Vlkobijci Venil se mě zeptal, zda s ním půjdu vystopovat ty vlky. "Samozřejmě." Odpovím bez zaváhání, ale pak o tom chvíli přemýšlím. Možná by nebylo od věci podívat se také odkud přišli. Celá tahle věc s útoky na statek se mi nelíbí. Něco mi tu chybí." Rovnám si myšlenky. "Marku! zavolám na předáka. "Tady musí být víc statků. Všechny mají stejné problémy s vlky?"

Ertemis da Oscuro - 02. listopadu 2012 16:11

Hospoda Z poklidné hostiny se mi v hlavě začíná dělat pomalu zmatek. Prve nějaký rozruch, pak úplné ticho v celém podniku po zaznění jediného jména. Na tohle se mi v hlavě objevila snad jediná možná otázka. Co se to tady sakra děje? To tu jsou všichni vystrašení z nějakého alchymisty? Jasně, už jsem se potkal v životě potkal s různými "magory" kteří byli mentálně postižení nebo až příliš nebezpeční, ale u žádného z nich se nikdo nelekl hloupého jména. Avšak v tom jsem si pomyslel něco dalšího, vlastně další otázku. Proč vůbec hledá toho alchymistu, když z něho místní lidé mají takový strach. Mohli bychom se s Osvaldem k jeho návštěvě alchymisty přidat, no nechám to na Osvaldovi jestli se mu bude chtít jít. Přistoupím k Osvaldovi a zeptám se ho. „Vypadá to, že ten alchymista bude poněkud zajímavý muž. Možná se dočkáš i nějakého dobrodružství. Přidáme se k tomu chlápkovi a půjdeme s ním za tím alchymistou? Nechám to na tobě.“ Je mi jasné, že pokud Osvald bude chtít jít, tak ten chlápek naší společnost nebude vítat, i když z něho nemám nějaký dobrý pocit, přece jen stráž nevypadá že by ho měla v lásce.

Stromp Macanni - 03. listopadu 2012 12:10

Když se již připravuji na odchod, uslyším úryvek z věty, kterou podivný muž řekl k další podivné existenci, brázdící tenhle život. Ne že by mě zajímali cizí rozhovory, nejsem nějaká bába na rohu ulice. Pokud je ale má osoba součástí, vše se mění. Nevypadají zrovna nepřátelsky, oba bych nejspíše mohl za rohem podříznout.. proč ale. Ten první cápek by rád šel za alchymistou, jako já. Než jim cokoliv dovolím nebo zakážu, musím si je trochu proklepnout. Nemůžu si za zadkem vozit párek tupců, kteří neví která bije.. i když by to bylo asi fajn, mohl bych je zmanipulovat a když by to bylo nutné, někde je nechat. Jestli je opravdu alchymista nebezpečný, mohl bych je využít jako návnadu. Pousměji se a přistoupím k páru mužů.. Mužů.. haha, určitě! .. a z mích slov se začnou brodit nejrůznější věci. "Zdravím, na jména teď opravdu není čas, říkejte mi krysa. Jestli chcete jít za alchymistou, klidně můžete. Půjdete ale první, já do nebezpečí hlavu nestrčím. Buď to, nebo si hledejte jiného společníka pro své bádání. Je to jasné? Jakmile něco zkusíte, budete o hlavu kratší, rozhodně bych nechtěl aby to tak skončilo, nevypadáte zrovna nejhloupěji. Jen jedna kontrolní otázka, a můžeme vyrazit - Přes domy se to může valit, lidi zaživa jíst. Sůl je toho součástí, bez níž by to nemohlo žít. Jen kopce jsou tomu výzva, šplhat dlouze musí. Lodě to rádo má, a příšery to v sobě hostí.. co to je?"

Haven - 04. listopadu 2012 17:02
	Kanál Išli sme dosť dlho. Mali sme namierené do hlavného kanála. Už sa teším na peniaze, hneď ako ich dostanem pôjdem sa poriadne najesť s Golom. Už sme boli pred kanálom. Obzrel som sa či ma nikto nevidí a potom som sa pustil do otvárania poklopu.

Golo - 04. listopadu 2012 18:00
	Sme pri kanále a začíname zdvíhať poklop a premýšľam: Sakra celkom sa bojím chcem si ešte užíť čo ak zomriem? Nie neumriem! Á možno? Nie neumriem. Znepokojovala ma choroba rozdvojenia osobnosti. A tak som zobral všetky síly a začal zdvíhať poklop.

Vypravěč - 05. listopadu 2012 11:42

soukromá zpráva od Vypravěč pro Nástěnka je posetá mnohými útržky papíru. Některé jsou větší, některé menší. Na všech se však, dle očekávání, nacházejí různé nabídky odměn, práce, honů a mnohého dalšího. Většina jsou nabídky skutečné práce – ve skladu, na lodi, v hospodách atd. Ale několik nabídek psaných na těch větších papírech je skutečně zajímavých.   Přijmu pomocníka, pro své pokusy. Dobrý žaludek podmínkou. Derek Alchymista   Pozor, pozor, hledáme statečné lovce! Počty vlků se opět navýšily. Waledův statek   Nabídka pro schopné, platíme deset zlatých za: každé 2 skřetí uši každý 1 dročí zub (skutečně dročí a ne dračí, nejsme negramoti!) každých 6 krysích ocasů každé 4 vorlí zobáky (ano vorlí, ne orlí!) Spolek pro exterminaci nebezpečných organismů   Dřevorubecký spolek předáka Astna nabízí odměnu 50ti zlatých za zabití skřetů v Severním lese. (pod touto poznámkou je slabým písmem naškrábáno: Král Gubrak nabízet víc dva za mrtvé strombijáky!)   Hledáme dobrovolníky! Je potřeba vyhubit stokové gnolly. Platíme hotově za každou levou přední packu! kapitán Marabus   Máte hodně času a málo peněz? Vydělávejte. Platíme dvě zlaté na den. Skladiště Dimoliov

Vypravěč - 05. listopadu 2012 12:34

Gnollobijci Chvíli pátráte v přístavu po nějakém tom vstupu do kanálů. Nakonec skutečně naleznete zamřížovaný vchod do hlavní stoky, která z města vytéká do moře. Nebyl problém se dostat dovnitř. Dveře nebyly totiž ani zamčené. A pak se lidi diví, že jim gnollové kradou jídlo a kálejí do kytek. Zrezivělá branka povolí a vy vstoupíte pomalu dovnitř. Okamžitě vás do nosu udeří zatuchlý pach, ve kterém se mísí snad všechny nechutnosti, které si lze představit s převažující částí výkalů a močůvky. Informace o vzhledu stoky byly přesně alespoň, co se tvaru týče. Obsah lidé ani zdaleka nevystihli. Přemůžete odpor a zhnusení a vydáte se po zhruba metr široké římse hlouběji do hlavního traktu stoky. Haven jde první, zapálenou lucernu drží zdviženou v úrovni očí. Došli jste nyní tak daleko, že denní světlo z vchodu už vám nestačí a ke slovu se dostala lucerna, která vám osvětluje prostor o poloměru zhruba 3 sáhů. Dostáváte se na první křižovatku. Chodba tak vede stále rovně a pak o něco užší a menší chodby vedou jak doleva, tak doprava. Z dálky k vám doléhá šramot několika tlapek s drápky. Těžko soudit zda jde o gnolly či krysy a ozvěna chodeb vám znemožňuje přesně lokalizovat směr, odkud se zvuk ozývá. Vlkobijci Nádeníci nechají Venila, aby jim pomocí svých znalostí ošetřil ranění. Řezné ranky od listů nebyly problém, ale pokousaná ruka druhého nádeníka silně krvácela. Tady byla potřeba důkladnější lékařská práce, tam Venilovy schopnosti nesahaly. Podařilo se mu však zastavit krvácení a vyčistit ránu. Pak se nádeník vrátil na statek a uvidí se, co s ním zmůžou tam. Ránu bude potřeba zašít. Na louce vidíte šest vlčích těl, která leží zabitá různými způsoby. To už je třicet zlatých pro každého z vás. Práce však ani zdaleka nekončí. Musíte najít a zničit zdroj problému. “Ano, jsou tu další, na západě podél pobřeží, ale tam les není. Problémy s vlky nemají. My jsme tu jediní blízko lesa a tak to tu musíme snášet.“ odpoví Marek na Krimův dotaz, zatímco zbytek nádeníků dává pomalu dohromady rozprchlé stádo. “Vystopovat je dobrý nápad. Udělali bychom to sami, ale bylo nás na to málo a neměli jsme vybavení. S vámi by to šlo. Nechám tu zbytek a půjdu taky. V těch lesích jsem strávil dětství a mládí. Vyznám se tam lépe než kdo jiný.“ Navrhne Marek po nápadu se stopováním. Vyrazíte tedy hned, jak jsou všichni připraveni. Vy tři a Marek. Pokračujete stejným směrem, kterým utekli poslední dva z vlků. Brzy překročíte hranice lesa a ocitnete se mezi stromy. Nejdete zas až tak dlouho, když vaši pozornost upoutá kňučení. Ostražitě jdete tím směrem a spatříte jednoho z vlků, jak leží pohozený u stromu, břicho rozpárané nějakým velkým pařátem. Lesem se pak záhy rozlehne vzteklý hluboký řev nějakého monstrózního zvířete.

Venil Podivný - 05. listopadu 2012 13:52

Záhadné události Dojdu k umírajícímu vlkovi, vytáhnu svůj meč a vlka zabiju "Hlavně, že se nebude trápit." Ihned vstanu, když uslyšíme ten záhadný skřek. Zachovám klid a podívám se kolem "Pokud budete souhlasit, mohu se zeptat lesa co to je. Nevím zda bude odhodlaný mi odpovědět, ale mohu to zkusit. Pokud kolem sebe najdu místo, kde se dá sednout. Ještě nečekám na odpověď "Pokud budu s lesem a jeho obyvateli komunikovat budu bezbraný. To znamená, že můj život vkládám do vašich rukou a dělám to jen proto, že vám věřím."

AnnivalDavon - 05. listopadu 2012 13:55

U tabule Rozhlížím se po všech cedulích a uvažuju o všech pracích na ráz. Nemohu se rozhodnout, ale abych to měl už z krku, tak se rozhodnu pro práci na Waledovém statku. Odejdu od tabule a jdu směrem statek. "Snad ta práce bude lehká. Jak silní asi budou ti vlci. Při cestě si proplétám prsty a pohledem směřuji na jasné nebe. Byl jsem rád, že se nemusím trmácet tak daleko, neboť jsem byl unavenej z plavby.

Krim - 05. listopadu 2012 14:32

Vlkobijci v lese Jsem rád, že máme schopného průvodce. přemýšlím, zatímco vstupujeme do lesa. A další silná paže se taky hodí. Nejsme ještě moc daleko, když uslyšíme kňučení a o pár kroků dál narazíme na umírajícího vlka. "Co ho mohlo takhle zřídit?" přemýšlím nahlas a začnu hledat stopy v okolí, které by mi prozradily víc, zatímco ho Venil jde dorazit. Ve chvíli, kdy se ozve řev, strhnu luk, založím šíp a nestačím se divit. Venil chce rozmlouvat s lesem? "Hm, Venile, možná se nám za chvíli přijde původce osobně představit." Zaměřuji svou pozornost na směr odkud se řev ozval a snažím se naslouchat. "Radši bych tě měl po svém boku, než bloudícího v astrálních sférách."

Erilon - 05. listopadu 2012 14:38

Záhadný křik Když jsem viděla toho vlka jak tam leží, pomyslela jsem si, kdo nebo co ho zabylo. Venin šel k vlkovi a dodělal ho, najednou se lesem rozlehne hlasitý výkřik, strachy se mi rozbuší srdce. „Co to bylo?“ Venin zachoval klidnou hlavu a přišel na způsob jak to zjistit ale musíme ho chránit. Kývla jsem na souhlas a stoupla jsem před něj, trošku jsem si zahrála na velitele. „Krime, hlídej mu záda a pravý bok, Marku, ty záda a leví bok. Neboli sestava do trojúhelníku.“ Snad Venina ochráníme.

Golo - 05. listopadu 2012 15:25
	Dole v stokách Ako tak prechádzam po stokách je mi zle. Zadržujem dych na určitú dobu vydychujem a nadýchnem sa cez vreckovku. To síce neprebije všetok smrad aspoň dačo. No započujem divné zvuky a cítim prítomnosť iného zvieraťa. Zakričím " Haven vyber meč a štít niečo tu je!" Vytasím meč a behám do jednej s úzkych chodieb s kadial sa mi zdla zvuk najsilnejší...

Osvald Fishman - 05. listopadu 2012 19:22

Podívám se na Ertemise a řeknu: "Jestli chceš jít s nim tak běž, já jen dojím, vyspím se v hotelu a nechám se znovu najmout na lod" Kývnu na hostinského: "Budu platit." Pomalu se zvednu od stolu a vrávoravým krokem přistoupím k pultu. "Kolik to bude?" Zaplatím, vyjdu z hospody a zamířím do té druhé hospody kde se ubytuji. Další den zajdu na loď s kterou jsme připluli a nechám se najmout zase jako žoldák.

Haven - 05. listopadu 2012 20:10
	Chodba Fuj to je smrad. Ešte, že tu budem iba raz. Aspoň dúfam. Vydal som sa dnu a zakryl som si nos utierkou. Pomaly som postupoval dnu s lucernou som si pred sebou svietil. Golo ma nasledoval.Niečo som zrazu začul. Golo na mňa zvrieskol: " Haven vyber meč a štít niečo tu je!" a rozbehol sa do jednej z chodieb. "Ja mám kladivo." podotkol som a utekal som za ním.

Venil Podivný - 05. listopadu 2012 21:34
	"Možná máš pravdu Krime, ale pokud to zjistíme teď pak už nás to nemůže překvapit. Děkuji za odporu Eliron, ale pokud s tím nebudou souhlasit všichni tak to neudělám."

Ertemis da Oscuro - 05. listopadu 2012 21:38

Zvrat V hospodě Odpověď Osvalda mě dočista přesvědčila. Rozhodně jsem nečekal, že půjde hned zpět na loď. Ale co už se dá dělat. Každý má své plány. Mě teď hlavně zajímá co bude s tím alchymistou. Je velká škoda že nebudu nakonec cestovat s Osvaldem, celkem společenský a upřímný chlapík, tohle mě mrzí, ale co se dá dělat. Odpovím Osvaldovi. „Dobrá. Ať je ti cesta přítulná a moře klidné.“ Rozloučím se s ním. Ale přijde čirou náhodou ten podivný chlápek za kterým jsem chtěl jít kvůli toho alchymisty. Dočista jsem si o něm udělal jistý obrázek, když dořekl poslední slova a mezitím než to dořekl jsem si přemýšlel. Krysa? Ten asi není moc chytrý, když za námi jen tak přijde, a začne si vykládat o tom jak nás odposlouchával. Mohl se zeptat trochu chytřeji, ale co už. A to mi ještě asi vyhrožuje. Klidným pomalým hlasem s kamennou tváři mu chladně odpovím. „Za tím alchymistou bych zašel, ale prve ti chci vyjasnit pár věcí. Prve mi tu vykládáš, že do nebezpečí hlavu nestrčíš ať jdu první, ale poté mi tu vyhrožuješ že přijdu o hlavu. To je mnohem větší nebezpečí zkusit jít proti mě. Dále si nejsem jistý tvou přezdívkou, asi si ji nedostal jen tak pro nic za nic. Jinak odpověď na tvou otázku je moře.“ Poté na chvíli zmlknu a nadechnu se toho zvláštního vzduchu v hospodě, který zrovna nevoní po pozitivní stránce. Poté Ještě dořeknu pár vět, aby jsem ujasnil co si myslím. „Přece jen máme něco společného. Když už mám vkročit první, tak taky nerad mám za zády někoho u koho si můžu domyslet nějakou podrazárnu nebo hlupáka. takže moje otázka zní takto?: "Je to jed duše. Pravý opak vášně. Z lásky to vyrůstá dokud ji nezahubí." co je to?“ Poté se na něj podívám a udělám na něj tázavý pohled z něhož si jde všimnout lišáctví s malým úsměvem.

Stromp Macanni - 05. listopadu 2012 22:21

Odpověděl správně, mě jako takového, se nebojí. Myslím že pro mou cestu je velmi dobrý společník. Dokonce bych se za něj mohl i postavit.. teda jestli to bude vůbec třeba. Jak tak koukám, ohrnuje nos. Nejspíše nad mou skvělou verzí čuníčka.. heh. "Inu, přezdívku jsem získal když jsem lovil krysy pro pár měst, místo krysaře mi dali jen 'Krysa'. Není to zrovna nejlepší, žít se s tím ale dá. Jestli se osvědčíš, rád ti řeknu své pravé jméno. Nerad vyzrazuje takové věci cizincům. Odpověď na tvou otázku je dobře, opravdu nejsi hloupý. Rád bych tě hostil na mích cestách na alchymistou. Ta věta o useknutí hlavy, to bylo abych věděl, co jsi vlastně zač. Do těchto nebezpečí nemůžu tahat cucáky, co se zaleknou prachsprostého krysaře.. to snad chápeš, ne? Tvou otázku mohu jen odhadovat, lásku jsem nikdy nezažil. Jeli-to smůla, nebo snad štěstí? Těžko říci. Krysař nemůže nacházet nějakou známost, pořád cestuji. Odpověď tedy nejspíše bude nenávist. To je jediné, co jsem k lidem zatím zažil. Snad mi uděláš na lidi trochu jiný názor. Jestli nemáš další otázky, rád bych vyrazil. Alchymista čeká náš příchod.. jak to tak cítím. Dost špatně ohrnuješ nos, to je z krbu.. moje vlastní koření" Zasměji se Souhlasíš?

Ertemis da Oscuro - 05. listopadu 2012 22:40

Cesta za alchymistou „Pod přezdívkou krysa se dají představit mnohem horší věci, toho si si jistě všiml ne?“ Trochu se zasměji a pokračuji. „Jinak já jsem Ertemis da Oscuro, své jméno jinak netajím dokud něco neprovedu. Vypadá to, že jsi celkem komunikativní a na řeč tvořivý člověk, myslím že se na cestách můžeme tak nějak doplňovat, já toho moc nenamluvím. S odpovědí na mou otázku jsi byl celkem blízko. Překvapivě , když jak říkáš žádnou lásku jsi nepotkal, není to ani smůla ani štěstí. Má to své pozitivní ale i negativní vlastnosti. Odpověď je "žárlivost". Pokud i ty nemáš žádné otázky můžeme vyrazit. Zkontroluji si jestli mám na zádech batoh a sundám si ho, abych mohl vytáhnout můj měšec s mincemi a mohl zaplatit hostinskému. Hrábnu do měšce a vytáhnu patřičnou sumu, která by měla pokrýt mé jídlo a pití a přidat tam něco navíc za pohostinství. Poté měšec zavřu tím, že párkrát cuknu provázkem, který ho utáhne. Tím to trošku zacinká. Poté si měšec znovu pěkně schovám měšec do batohu někam na spod, aby se jen tak lehce nevytáhl. Hodím batoh zpět na záda. Dám hostinskému ty mince a vyrazím s Krysou za alchymistou.

Krim - 06. listopadu 2012 08:34

Vlkobijci v lese Podívám se na Venila a přemýšlím, jak daleko ta potvora je. Zvuk se v podrostu nešíří tak dobře a tohle bylo sakra nahlas. Jestli na nás zaútočí ve chvíli, kdy bude druid mimo, tak nám Natura pomáhej. Pokud není opravdu mocný, tak mu to bude trvat a jestli budeme muset utíkat s bezvládným Venilem na zádech, bude to náš životní zážitek. Nic z toho ale nahlas neřeknu. Pomalu se stáhnu napravo od Venila, jak chtěla Erilon. "Já tě ve štychu nenechám, druide, ale teď zrovna je mi jedno, co to je. Zajímá mě, jestli to na nás zaútočí a jestli to dokážeme zabít." Vyčistím si mysl od neužitečných myšlenek a soustředím se na les kolem, zvlášť na směr ze kterého přišel řev. Vnímám pachy, zvuky a mihotající se stíny. Luk se založeným šípem připravený v rukou.

Vypravěč - 08. listopadu 2012 19:04

Stromp a Ertemis Necháte tedy za sebou hospodu plnou smradu a vstoupíte znovu do přístavu. Pokračujete podle instrukcí, kterých se vám dostalo, a brzy shledáte, že ten pobuda měl pravdu. Daleko naproti vám, až na konci nábřeží, vidíte dům, od kterého jsou všechny ostatní domy postaveny v uctivé vzdálenosti. A navíc, jak jinak lépe identifikovat příbytek alchymisty než podle zeleného dýmu, který stoupal z rozleptaného komína. S přibývající vzdáleností cítíte stále silněji síru, která ve směsi podivných pachů převládá nejvíce. Když jste od stavení zhruba pět sáhů, rozrazí exploze okenici okna nalevo od dveří. Jo, asi už víte, proč se lidi alchymisty zde bojí. Ertemis přistoupí ke dveřím a chytí za kliku, která mu zůstane v ruce i s kusem dveří. Otevřete tak to, co z nich zbylo, a vstoupíte do místnosti, která je momentálně zaplněná nažloutlým kouřem a sirným smradem až se vám z toho udělá zle. Uprostřed místnosti je velká kolona alchymistického náčiní, ve které to zlověstně syčí a klokotá. Z poza stolu se ihned vynoří téměř plešatý mužík s brýlemi tak silnými, že jeho oči působí monstrózně oproti zbytku hlavy. Ukáže na vás kostnatým prstem. “Proč kohout neštěká?!“ Gnollobijci Rozeběhnete se tedy chodbou vám nejbližší, doleva. Ukázalo se to jako správná volba, zvuk neustále sílí. Dorazíte na další křižovatku, pokračujete dále podle zvuku, tentokrát doprava. Zdroj hluku musíte mít někde blízko, protože ho slyšíte čím dál jasněji. Až po chvíli si toho všimnete, hejna krys na římse na opačné straně kanálu, které celou dobu běželo kousek před vámi. Chcete si vynadat za hloupost, ale jen co se otočíte, na Havena, který byl vzadu, skočí bytost o velikosti přibližně honáckého psa. Překvapivý útok Havena zcela vyvede z rovnováhy, na kluzké římse jej zvíře, které divoce vrčí, slintá a z tlamy je mu cítit zdechlina, srazí k zemi. Kladivo mu vypadne z ruky a lucernu se mu podaří jen tak tak udržet, aby nespadla do koryta s vodou a splašky. Bez světla byste na tom byli skutečně hodně špatně. Vlkobijci Než stihnete cokoliv podniknout, původce zvuku se vám přijde ukázat na vlastní oči. Velký šedivý medvěd s ostnatým obojkem pronásleduje smečku čtyř vlků, kteří před ním utíkají. Po chvíli se zastaví, když se odněkud vynoří další dva vlci a obrátí se proti medvědovi na odpor. Jeden z vlků vyskočí s úmyslem zakousnout se medvědovi do plece. Ten se rozmáchne mocnou tlapou a lesní psovitou šelmu odrazí jako hadrového panáka proti stromu. Nejen, že medvědovy drápy zvíře nepěkně potrhaly, ale hlasité křupnutí, když se tělo vlka střetlo s kmenem stromu, jasně říkalo, že tohle zvíře bylo mrtvé, ještě než dopadlo na zem. Šedivý král lesa mocně zařve na zbylých pět vlků a vyrazí v protiútok, aby dalšího z nich udeřil tlapou. Vlk se však stihne včas uhnout a do pracky se zakousnout. Medvědovi však nečiní nejmenší problém vlkem smýknout a setřást ho ze sebe. Jak se zdá, obě skupiny se drží v šachu. Medvěd vládne obrovskou silou a výdrží, kterou může kontrovat, kteréhokoli z vlků. Na druhé straně vlků je na medvěda víc a jsou obratnější. Už teď vidíte, že začínají spolupracovat a dva neustálými výpady zaměstnávají obra, aby se mu zbylí tři mohli dostat do zad.

Vypravěč - 08. listopadu 2012 19:17

soukromá zpráva od Vypravěč pro Naprosto nemáš ponětí, kde to vlastně Waledův statek je. Poptáš se však pár lidí a brzy najdeš cestu. Jen pokračuješ ven z města a směřuješ skrze polnosti na severovýchod. Brzy spatříš ohrazenou usedlost s pracujícím větrným mlýnem. Projdeš branou na dvorek, kde spatříš chlapíka ve středních letech, patrně pana hospodáře. Když tě spatří, zasměje se. “Nech mě hádat, seš tu kvůli vlkům, že?“

AnnivalDavon - 08. listopadu 2012 19:31
	Statek "Ano. Ale klidně i kdyby se našla nějaka jiná, tak bych byl rád," řekl jsem a rozhlížel jsem se, abych vědel jak statek vypadá. "Jen doufá, že mě někdo nepředběhl.To by mi ještě tak scházelo. Hlavně ať jí má."

Haven - 08. listopadu 2012 20:00

Súboj Pomaly sme sa blížili k tomu zvuku. Už sme boli skoro tam. Zrazu som uvidel niečo malé pred nami ako na nás vrčí. V momente som sa snažil zabrzdiť. Šmykol som sa na kaluži špinavej vody ktorá bola na zemi. Ledva som udržal rovnováhu ale pritom mi vypadlo kladivo. Tvor na mňa zúrivo hľadel. Musím sa čo najrýchlejšie dostať ku kladivu. To bude tesné, veľmi tesné. Začal som naplno premýšľať taktiku: Podo mnou je mláka. Krok ustúpim aby si gnoll myslel, že idem na ústup. Pomaly položím lucernu na zem. Gnoll by mal na mňa stále zúrivo pozerať. V tej chvíli Sa rozbehnem a pretočím na bok. Mal by som sa začať šmýkať po mláke. Zdvihnem kladivo a z otočky trafím gnolla. Takže idem na to.

Stromp Macanni - 08. listopadu 2012 20:23

"U všech nezkušených, mladých kapsářů! Co to je za bordel?!" Nemyslel jsem si, že se dostanu do takovéhle situace.. teď je na myšlení ale pozdě. Bez většího myšlení otevřu všechny okenice, které otevřít jdou. Posléze bych vyběhl z domu na větší vzdálenost.. Co když jsou ty plyny jedovaté?! .. a odsud bych pozoroval okolní dění. Pokud by z domu někdo vyběhl, snažím se mu poskytnout co nejlepší pomoc.. Ač nějaký velký hrdina nejsem a nechci být .. kterou v daný okamžik mohu poskytnout.

Krim - 09. listopadu 2012 10:50
	Vlkobijci Když vidím obrovskou šelmu s obojkem na krku, jak útočí na vlky, začíná mi dávat pár věcí smysl. Natáhnu připravený luk a vyšlu šíp na medvěda. Hned zakládám další a střílím znovu a znovu a znovu dokud se situace nezmění.

Erilon - 09. listopadu 2012 14:00

Medvěd Než jsme začali dělat náš plán, vynořil se velký šedivý medvěd, který zabil dva vlky brutálním způsobem. Koukám na tu zvířecí bitvu mezi vlky a medvědem, namířím luk se šípem na medvěda. Je to velký cíl, bude lehký ho trefit, protože kdyby vyhrál nad vlky, mohl by se vrhnout na nás. Ale má na sobě nějaký obojek, co když někomu patří, nějakému lovci s vlky a snaží se všechny vlky zabít. Kladu si otázky a nic nedělám a čekám jak se ten boj vyvine, tak se uvidí, jak to doopravdy je. Krim začal střílet. „Ne, co když nám chce pomoct.“

Ertemis da Oscuro - 09. listopadu 2012 15:29

Alchymista Tak nějak jsem se s Krysou dohodl a šli jsme tedy za tím alchymistou. Celou cestu bylo ticho, což mi maximálně vyhovovalo. Stejně bych mu neměl co říct a ani jsem neměl v úmyslu mu o sobě něco víc povídat, stejně to bral myslím i on. Už jak jsem uviděl ten zelený dým mi došlo, že to asi nebude nějaký obyčejný alchymista a po tom výbuchu mi to bylo jasné. To asi opravdu bude nějaký "magor". Takové pokusy mezi civilizaci, už chápu proč se ho lidé obávají, vždyť může jedinou chybičkou zdemolovat půlku města. Bez nějakých emocionálního chování zkusím otevřít dveře a chladnou rukou sáhnu nedůvěřivě po klice, která mi bez nějakého překvapení zůstane v ruce. „Tak tohle mu hradit nebudu, ať si říká co chce.“ Tak tedy se mi nakonec podaří otevřít ty dveře nebo spíš odsunout a my se dostali dovnitř. Všude velmi odpudivý kouř, a uvažoval jsem, jak jsem si vůbec mohl stěžovat na vzduch v hospodě, když to co bylo v hospodě bylo zdaleka lepší než tady. Musel jsem si dát rychle aspoň rukáv přes ústa a nos, jinak bych mu tu na podlahu přidal trochu vepřového, které jsem snědl v krčmě. Všimnu si různého alchymistického náčiní. V ten moment jsem se dost zamyslel, jak tu vůbec mohlo něco zůstat pohromadě, natož že ten alchymista je ještě v celku. V tu chvíli se otočím na nového společníka Krysu, který už se kupodivu řítí rychle ven z alchymistova domu. Otočím se tedy zpět na toho alchymistu a na jeho otázku mu řeknu. „Proč pes nekokrhá?“

Krim - 09. listopadu 2012 18:35

Vlkobijci a medvěd Po tom co vyšlu první šíp, slyším Erilon jak vykřikne "Ne, co když nám chce pomoct!" Neuvěřitelné. pomyslím si zatím co znovu zakládám šíp a natahuji luk. Medvěd se železným obojkem honí po lese vlky a ona si myslí, že sem přiběhl aby nás chránil. Za chvíli pošle Venila meditovat. Střílím na medvěda a znovu zakládám šíp. "Jestli si páníček tohohle miláčka takhle představuje pomoc, tak je další na řadě!" zavrčím a vypustím třetí šíp.

Vypravěč - 09. listopadu 2012 19:22

soukromá zpráva od Vypravěč pro "To jste se minuli. Tří už tady byli tak před půl hodinou. Možná je ještě zastihneš, když se vydáš na polnosti směrem k lesu, tam jsem je poslal i já. Platba je patnáct zlatých za přemoženého vlka. Upaluj se k nim přidat, protože pokud nechceš tahat pytle do mlýnice, tak tu pro tebe jinou práci nemám. A upřímně, nevypadáš jako ten typ." řekne hospodář, zatímco si čistí fajfku.

Vypravěč - 09. listopadu 2012 19:42

Vlkobijci Krim stihne vypustit dva šípy předtím, než jej Erilon přeruší. První medvěda zasáhl do levého ramene. Zvíře tomu nevěnovalo pozornost, dost možná šíp pronikl jen mělce pod tvrdou kůži. Za chvíli totiž jen zplihle visel a pak sám odpadl, jak se zvíře bránilo vlkům. Druhý šíp zasáhl vlka, který mu vběhl do dráhy. Než se však stihne dostat k dalším střelám, zarazí jeho pohyby šíp, který se mu zabodne mezi nohy. Ke zvířecí potyčce utíká muž v ledabylém záplatovaném plášti a v ruce svírá luk. Při výstřelu krátce zastaví a zakřičí. “Ještě jeden šíp na Bruna a prostřelím ti ruku!“ Jen co stane u svého mazlíčka, prožene šíp lebkou jednoho z vlků, který se na medvěda sápal. Zbylí tři vlci se znovu s kňučením stáhnou hlouběji do lesa, zatímco je medvěd vyprovází vzteklým řevem. Když zmizí mezi stromy, začne si lízat rány a neznámý muž přivleče odněkud velký kožený postroj s dvěma brašnami. Vztekle s ním praští vedle medvěda a začne mu postroj oblékat. Vás si nikterak nevšímá. Gnollobijci Gnoll na Havenovi leží, tlačí ho k zemi a slintá mu do vlasů. Naštěstí není příliš velký ani těžký. Snadno jej ze sebe Haven strhne, sáhne po kladivu a ožene se po kanálové kreatuře. Rána kladivem smete gnolla do strouhy, jak se ukázalo, není tam dost vody na to, aby tělo odnesla pryč ani, aby se beze stopy potopilo. To usnadní získávání pacek. Ozve se vzdálené zavrčení. Ve tmě před vámi, ve směru, kterým jste přišli, se světlo lucerny odráží od tuctu červených oček. Alchymista Stromp otevře urychleně okna a uteče pryč. Průvan místnost poměrně brzy vyčistí, a když Ertemis odpovídá, už to uvnitř vypadá o něco méně nebezpečně. Alchymista se na něj chvíli dívá a pak se skřehotavě zasměje, nic neříká, jen se směje, ukazuje na Ertemise, kýve prstem a obchází stůl směrem k němu. “Důvtipný mladík!“ Zavýskne nakonec a ukazovákem dloubne Ertemise do hrudi. “Práce se vám zachtělo, chlapci?“ Zeptá se stejným hlasem jako předtím. Pokud by se dal zvuk nějakým způsobem ztvárnit do pocitů bolesti, připomínal by alchymistův hlas řezání ruky zrezivělou pilou. Než kdokoli z vás odpoví, chrstne na Ertemise Derek obsah nějaké zkumavky. Oči se mu zvědavě rozšíří, když si prohlíží Ertemisovu tvář a něco si mumlá. Tekutina je bez barvy a bez zápachu, chutná slaně a pálí v očích. Vypadá to na mořskou vodu.

Venil Podivný - 09. listopadu 2012 19:47

Bitva Chystám se spustit komunikaci s lesem, když tu z křoví vyběhne medvěd. Velký medvěd s obojkem kolem krku a zabije dva vlky. Krim už pomalu poušti šíp, když ho zastaví. " Mužem tomu medvědovi alespoň pomoct, když nic jiného. Vždyť těch vlků je víc. A navíc medvěd už stratil počáteční výhodu překvapení. Nevím jak vy, ale já ty vlky zabiju." Po tomto, na mě dlouhém proslovu, předstoupím vpřed "KOREŠAN." A ze stromu spadne větev, která by měla přišpendlit jednoho z vlků k zemi.

Ertemis da Oscuro - 09. listopadu 2012 20:18

Alchymista Když už se tam trochu vyčistil vzduch, tak ten rukáv od tváře sundám. Prohlížím si alchymistu, a i když na mojí odpověď zareagoval docela v pořádku, tak jeho hlas mě trošku děsí. Jeho otázka se mi velmi zalíbila. Práce pro alchymistu by mohla být velice zajímavá, pokud by to nemělo nějaké hokusy pokusy. Chystám se odpovědět, ale v tom na mě mrskne jakousi kapalinu z té lahvičky. Hned jsem si pomyslel, že by to mohlo být to co udělalo ten výbuch který zdemoloval jeho dům. V hlavě se mi to už hemžilo hroznými myšlenkami, ale nic jsem nedělal, jelikož si mě ten alchymista prohlížel. Avšak pak jsem to už nevydržel a musel jsem si otřít oči. Poté odpovím. „Ano, já bych o nějakou tu práci zájem měl. Avšak doufám, že to není práce pokusného králíka, nechci skončit jako váš poslední pokus.“

Krim - 09. listopadu 2012 21:04
	Vlkobijci v lese Skloním luk a prohlížím si neznámého muže. Jsem rád, že ten šíp šel do země a ne do mě. Další důvod k radosti je, že s medvědem bojovat nemusíme. Kdyby mě chtěl zabít, nejspíš bych skončil jako ten vlk. Uvědomím si a schovám šíp zpátky do toulce. "Omlouvám se. Napadli vás vlci?" zeptám se, zatímco přemýšlím, co tu dělá chlap s postrojem na medvěda.

Erilon - 09. listopadu 2012 22:07
	Medvěd Já to věděla, že ten medvěd je na naší straně, bylo mi jasné že Krim jen reflexivně zaútočil, stejně jsem to pozdě řekla, ale jsem ráda že medvědovi neudělal smrtelné zranění. Kouknu se na statečného lovce s velkým medvědem. „Pardon, mohu se zeptat, kdo vlastně jste?“ S napětím čekám na jeho odpověď.

Stromp Macanni - 09. listopadu 2012 23:13

Otevření oken se nakonec ukázalo jako chytrý nápad, miluji svoje rychlé reflexy zloděje. Jakmile zaslechnu hlasy uvnitř chatky, okamžitě se tam rozeběhnu. K mému očekávání zase Derek mumlá nějaké nesmysli a teď dokonce něco chrstl Ertemisovi do obličeje! Ten ale reaguje značně v klidu. Ty oči má velké jako mouchy, které jsme u nás zabíjely. Zajímalo by mě, co způsobuje jejich velký vzrůst. "Dost tlachání! Jsme tu pro práci, ne pro nic jiného. Jestli s námi máte nějaký problém, klidně se odebereme jinam. Uvítal bych, kdyby jste mému společníkovi nehyzdil obličej nějakou zvláštní kapalinou, to není zrovna dobrý způsob uvítání. Říkejte mi kryso, mé pravé jméno vám bohužel nezdělím. Máte nějakou práci, nebo ne?"

AnnivalDavon - 10. listopadu 2012 19:23
	Statek Usměju se a řeknu:"Maté pravdu, ale v téhle době se všechno zdá jiné. Tak já zkusím ty vlky. Jen doufám, aby mě nekousli. Když bych dorazil včas a zabil vlka, tak se vrátím. Pokud ne, tak už mne neuvidíte." Když domluvím, tak se otočím, odejdu směrem les a zamávám mu na rozloučenou. "Zajímalo by mě, jestli ti vlci budou silní, abych se stihl připravit na první setkání."[/i]

Golo - 10. listopadu 2012 19:56
	Stoky Hmm pekne nám to tu začína. Boh vojny so mnou. Pozriem do tmy vidím tam červené oči. Asi by nebolo rozumné aby Haven sa do nich pustil kladivom. Veď by ho obklúčili a poskákali naňho zo zadu. Tak som sa rozbehol na nich s krikom "Havenvstaň sú tu ďaľší!" pribehnem k nim a mierim na toho ktorý sa mi zdál najvyšší.

Haven - 10. listopadu 2012 20:10

Gnollovia, Gnollovia a zase Gnollovia Golo sa pustil do vpred. Nemohol som tam len tak postávať, to nie som ja. Ich malé červené oči žiarili na celú chodbu. Bolo ich veľa a nás málo. Ale mi sme mali výhodu, mňa. Golo švihal mečom v strede usúdil som, že ich budem odbíjať po stranách. Keby sa niečo domlelo schytal by si to on. Bol som v suchu, aspoň zatiaľ postavil som sa po ľaví bok Golovho ramena napriahol som sa a uderil. Premiestnil som sa na pravú stranu a urobil to isté. Dúfam som, že ich moje kladivo dá poriadnu príučku. Útok by stačil ale čo obrana bol som pripravený pri nejakom probléme potiahnuť Gola do zadu a vybrať si svoj veľký štít čo som mal na chrbte aby nás bránil.

Vypravěč - 11. listopadu 2012 10:59

Vlkobijci Muž se na vás otočí, když přijdete blíž a promluvíte. Má krátké vlasy a vousy, vypadá to, jako by si je sám dýkou pižlal, zjevně se nedostává příliš často do civilizace. Jeho oblečení je prostšího rázu. Lovecká kazajka, lněné kalhoty, vysoké boty. U pasu má pouzdro s tesákem. Medvěd nepřívětivě zamručí, muž ho ale poplácá po zádech a konejšivě zamlaská. “V pořádku. Když se Bruno rozdivočí, může to lidi děsit, ale on je hodný.“ Řekne cizinec a vzápětí pokračuje. “Jo, napadli nás. Věděl jsem o nich, ale celkem nás překvapili. Pověsili se na Bruna a přetrhli mu postroj.“ Na následnou otázku Erilon muž s úsměvem odpoví. “Jo, jmenuji se Eralt. Hraničář veterán, lovec z povolání.“ Společně s představením se i strojeně ukloní. “A kdo, že jste vy?“ Gnollobijci Vaše bojová taktika se zdá být úspěšná a pro gnolly dost matoucí. Rovněž vám pomáhá lucerna, která jejich oči, neuvyklé přímému světlu, značně dráždí a oslepuje. Tak pro vás není nejmenší problém se této odporné šestice rychle zbavit. Vaše zbraně zabily každá shodně po třech gnollech a celá šestice tak rychle padla. Najednou se stokami rozlehne podezřelé ticho. Alchymista Jen co se Strop objeví ve dveřích, chrstne na něj alchymista tekutinu ze stejné zkumavky, z které chrstl na Ertemise. Zjevně se při tom ohromně baví a najednou, z ničeho nic nasadí vážnou tvář, až to vypadá děsivě. “S vámi není žádná legrace. Práce, práce, práce a lidi se zapomínají bavit.“ Mrmlá si pro sebe a pomalu se vrací k přístrojům na stole. “Dobrá. Potřebuji listy rovilníku. Najdete ho v lese na sever od města. Jistě tam aspoň jeden exemplář bude. Je to velká rostlina, roste na kmenech stromů. Tak pět nebo šest listů bude stačit.“

Vypravěč - 11. listopadu 2012 11:02

soukromá zpráva od Vypravěč pro Vyjdeš tedy ze statku a dáš se směrem, který ti vylíčil statkář. V půli cesty k pastvinám potkáš muže, co odtamtud rychlým krokem spěchá ke statku s krvácejícím předloktím, prý jej pokousali vlci, ale naštěstí včas zasáhla nějaká skupinka lovců a zahnala je pryč. Když dorazíš na pastvinu, vidíš tři nádeníky jak shánějí dohromady roztroušené stádo krav. Jeden si tě všimne a volá: "Jdeš kvůli vlkům?"

Venil Podivný - 11. listopadu 2012 12:39
	"Hraničář ve výslužbě. To se umí aspoň trochu v lese orientovat." Pozorněji si prohlédnu medvěda, kterému říká Bruno. "Já jsem Venil a žiji v lese miluji přírodu. Skrátka jsem druid. A v jakém lénu jste byl hraničářem?"

Erilon - 11. listopadu 2012 12:52
	Hraničář veterán, lovec z povolání „Já jsem Erilon, těší mně.“ Počkám až se ostatní představím a pokračuji otázkou. „Eralte, jak jste si ochočili Bruna? Tedy, medvěd je divoké zvíře, tak jak může takhle poslouchat?“ Čekám na odpověď a přitom se začínám balit.

Golo - 11. listopadu 2012 15:30
	Po bitke v stokách Hneď ako bolo ticho som sa rozhliadol. Nič som nevidel. tak som zobral lucernu a začal odrezávať pracky. A povedal Havenovi "Dávaj pozor aby tu neprišli ďalší nechcel by som aby na mňa nejaký ten zmrd skočil so zadu." Tak som odrezal každú jednu ľavú pracku a dal ich do batoha s otázkou "Haven? Ideme ich ešte zabíjať alebo sa vrátime?" Stichol som a započúval sa.

Haven - 11. listopadu 2012 16:20

V stokách Rozmýšľal som nahlas: "Máme sedem praciek, za každú desať. Keď si to dáme napol obidvaja dostaneme tridsať päť. To by nám stačilo na nejaké to jedlo a pitie, Radšej ešte nejakých zabijme, minimálne troch. Všimol som si, že sú takmer slepý keď na nich svietiš lucernou. Máme super plán, lucerna bude medzi nami. Budeme ku sebe chrbtom aby nás nič neprekvapilo. Ešte nejakých zabijeme a potom pôjdeme odniesť tie pracky. keď to zvládneme pozývam ťa na pivo."

AnnivalDavon - 11. listopadu 2012 16:41
	"Ano, jdu. Proč se ptáte? Snad už nejsou vyzabijení?" Zkoumám kameným pohledem postavu před sebou a jako vždy si rukou přejíždím po rukojeti meče.

Krim - 11. listopadu 2012 21:48
	Vlkobijci "Já jsem Krim." mírně se ukloním. "Jsme tu právě kvůli těm vlkům. Z nějakého důvodu jsou agresivní a nepřátelští. Rádi bychom zjistili proč." S respektem pozoruji lovce i medvěda.

Lomba - 14. listopadu 2012 19:39

ve stokách Kde to jsem? V hospodě jsem snědl nějaké divné jídlo, udělalo se mi špatně a potom mě nějací trpaslíci odvedli. Dál už si nic nepamatuju. Je tu tma. Slyším hlasy. Pěkně to tu smrdí. Ležím v nějaké díře či co to je. Skusím vstát, docela to jde, ale nevidím na krok. Hlasy se přibližují. Už vidím světlo a dva muže. Jeden znich je asi elf. Mám je oslovit? Nejde jim moc rozumět baví se o prackách nějakém bitce dokonce o zabíjení. Nic jiného mi nezbývá začnu řvat: Prosím dobří muži nevíte jak se dostat ven? Jsem tady v díře. Překvapeně se otočí.

Golo - 14. listopadu 2012 20:58

"čo to do prdele? .... Kto si?" vytasím meč . "Ako si sa sem dostal vyklop lebo ťa podrežem!" začal som s lucerničkou svietiť na Lombu. "Haven ja naňho nemám nervy ty ho vyslúchaj a ja budem dávať pozor v okolí." Och. Ešte tento na krku veď asi ani zbraň neudrží. Tak asi by bolo lepšie ho s tadiaľ vybrať. "Hej šupák. Ako sa vlastne voláš? Ja som Golo. Hahá tak ma volali lebo som sa podobal na golema. No to nieje podstatné. Povedz čo tu robíš?"

Lomba - 15. listopadu 2012 15:04

Prosím nezabíjejte mě. Jmenuju se Lomba. V hospodě jsem se vsadil s jedním trapaslíkem o to kdo sní nejvíc takového podivného jídla myslím že se to jmenovalo nějak žabí noha. Při čtvrté porci to semnou nějak seklo a potom mě trpaslíci někam vlekli. Odmlčím se. Co teď? Nevypadají moc přátelsky.   A tak jsem tu. A nějakou dobu jsem tu asi byl. Pokud někam pospícháte stačí kdybyste mi řekli cestu ven. Ale jestli mě chcete zabít tak mě tu radši nechte. Nenápadně se podívám po možnosti útěku, ale nemám světlo takže by jsem se po deseti sekundách rosplácl o stěnu.

Golo - 15. listopadu 2012 15:26

No dobre Lomba. Moje meno už poznáš a toto vedľa mňa je Haven. Keď chceš vedieť cestu spýtaj sa Havena. On si myslím že zapisoval naše odbočky a tak ďalej. No môžeš ísť s nami ak chceš pobijeme zopár gnollov a pôjdeme naspäť hore. Hmm ako to že tu stále bol a gnollovia sa ho ani nedotkli čo by dotkli nevšimli. Haven čo s ním budeme robiť? Ja by som išiel pobiť ešte niejakých tých gnollov a zobral ho naspäť hore mesta.

Haven - 15. listopadu 2012 15:30
	Lomba ležal vystrašený na zemi. "Žiaden strach, môj priateľ je veľmi upätý. Prepáč keď sme ťa vystrašili, cestu ti presne nepoviem ale keď chvíľu počkáš pôjdeme spolu. Ešte zabijeme pár gnollov a ideme preč." Nečakal som na jeho odpoveď a vydal som sa do chodby. "A hlavne buď ticho!" otočil som sa a pokračoval v ceste.

Lomba - 15. listopadu 2012 20:14
	Ufffff, tak jsem to alespoň na nějakou dobu uhrál. Ten elf je trochu simpatičtější než ten svalnatý "golem".       Rychle běžím za Havenem a zamnou se s posměšným úšklebkem jde Golo.

Vypravěč - 17. listopadu 2012 09:52

Vlkobijci Eralt chvilku stojí a vstřebává vaše dotazy. Zdá se poněkud zmaten, ale než stihne odpovědět, vloží se do s užaslýma očima hovoru Marek. “Počkat. Eralt? Ten Eralt, který pomohl vojákům knížete Mansfelda z orčích hor?“ Hraničář poněkud nejistě pokrčí rameny. Všimnete si, že může být tak stejně starý jako Marek, možná ještě starší. Jeho třicátá léta života se pomalu chýlí ke konci. “Ano, to budu já. Slušně tam uvízli, jen jsem jim ukázal pár grifů, aby mohli těm zeleným obludám utéct. To je vše.“ “Díky mnohokrát. Můj bratr tam tehdy byl. Navrátil se domů a všem nám to vyprávěl. Mimochodem, mé jméno je Marek.“ řekne dojatě váš průvodce a Eralt na srozuměnou pokývá hlavou. “V pořádku.“ zamumlá pak poněkud polohlasně. Pak se vrátí k vašim dotazům. “No, jak už bylo řečeno, jsem z léna Mansfeldů, tři dny cesty na sever odtud.“ Otázka Erilon a fascinace ochočeným medvědem ho zjevně potěší. “Zjevně jsi nikdy neviděla pouťové medvědáře, že? Medvědi nejsou zlá zvířata, jsou i horší případy. Medvědice ano, ty jsou pěkně divoké, ale to je každá samice, když brání mladé. Většinou stačí zvířeti nějak pomoci, aby se ti nějakým způsobem odvděčilo, pamatují si to. Kupříkladu Bruna jsem našel ve strži. Byl zle potlučený, jednu packu měl chycenou v pasti na medvědy a druhou zlomenou pádem do rokle. Byl vzteklý a nechtěl si nechat pomoci, musel jsem ho uspat. Když se probudil a zjistil, že tam stále jsem, ale jedna jeho noha je volná a ovázaná, druhá zafixovaná, rozhodně si dal dvě a dvě dohromady. Nejsou ani za mák tak hloupí jak se o nich říká.“ S povzdechem se podívá hlouběji do lesa. “Ano, o zdejší zvířecí agresivitě jsem slyšel. Proto jsem se to rozhodl prošetřit.“ Gnollobijci Pokračujete tedy stokami zpět. Nemá smysl postupovat hlouběji a zbytečně riskovat, že se ztratíte. Ono, za dalšími gnolly nemusíte chodit daleko. Jen co zahnete za roh, Lombu chytí zvířecí packa za kotníky. Gnoll s sebou mele ve strouze a tahá Lombu za nohu tak, že upadl na kolena. Špinavé zakrslé bytosti se začínají shromažďovat. Vidíte je před sebou, za sebou i na druhé straně chodby. Jediné co je odrazuje od přímé konfrontace s vámi je světlo lucerny, které je drží v dostatečné vzdálenosti.

Ertemis da Oscuro - 17. listopadu 2012 11:34

Alchymista „Prve práce, potom zábava.“ Odseknu na alchymistu. Něco mi říká, že to nebude jen tak obyčejná procházka pro bezbrannou bylinnou pomůcku. O tom co za to dostaneme se momentálně nehodlám bavit, to se snad domluví až potom, aby to odpovídalo za danou práci a námahu. Pokud alchymista nechce už nic víc zdělit nebo Krysa něco dodat, tak se vydám rovnou k místu kde bývaly dveře do domu, a pak pro listy na místo doporučené alchymistou.

Stromp Macanni - 17. listopadu 2012 11:58

Alchymista Tohle se mi nelíbí, nejdříve se nás pokusí zabít a teď se nechce vybavovat. Nechci zakopat naší šanci na práci, ale svůj život za práci nepoložím.. Poškrábu se ve vlasech a podívám se na Alchymistu "Čeká nás na místě nějaké nebezpečí? Na co chcete tyto květiny? Proč nám lijete podivné tekutiny do obličeje?.. Potřebuji odpovědi." Chytnu Ertemise za rameno a odtáhnu ho kousek od Alchymisty. Ertemisi, tohle se mi moc nelíbí. Nevíme co byla ta tekutina, kterou na nás vylil. Nevíme co tam na nás čeká, ani na co potřebuje rostliny. Chápu že se chceš vrhnout do práce a mít peníze, jen nechci, aby jsme za to položili největší daň.

Golo - 17. listopadu 2012 12:32

V okamihu som chytil Lombu za ruku a odtiahol som ho od toho gnolla. Rozbehol som sa ku gnollovi a tesne prd ním dupol. Ozvena sa rozsiahla asi po celých stokách vytasil som meč a vrátil sa ku ostatným. Hej! Lomba máš ty nejakú zbraň? ak hej ta ju okamžite vyber a pomôž nám. Haven posvieť mi na tých gnollov pôjdem prvý. videl som iba očká odrážajúce sa od svetla lucerny a rozbehol som sa medzi nich s štítom vpred a rozmachoval som sa mečom.

Ertemis da Oscuro - 18. listopadu 2012 14:31
	Alchymista otočím se na Krysu a řeknu s humorem. „Kdo ví. Možná to je nějaká masozřavá rostlina a to co na nás vylil ji přitahuje a on ji potřebuje jen něčím nakrmit tak nás tam poslal.“ „Přestaň se obávat, možná to je blázen, ale práce pro něj může být zajímavá. Nemyslím si že se jen tak necháme sežrat nějakou rostlinou.“ zasměji se a chystám se jít dál.

Haven - 18. listopadu 2012 16:56
	"A je to tu, Lomba zober lucernu a postav sa medzi nám, budeš nám svietiť." vytiahol so kladivo a otočil som sa chrbtom ku Golovi. "Skončím svoju stranu a otočím sa ku tebe Golo, toto bude ľahké, ty krpatý gnollovia si nedajú rady. No čo už viac paciek pre nás." usmejem sa na nich a pevne stisnem kladivo.

Krim - 19. listopadu 2012 08:33
	Vlkobijci "Vypadá to, že máme stejný cíl. Co spojit síly?" navrhnu a tázavě se rozhlédnu. "My toho zatím moc nevíme. Ty už jsi něco zjistil?" zvědavě se obrátím znovu na lovce.

Venil Podivný - 19. listopadu 2012 13:05
	"Jsem rád, že poznávám takhle významnou osobnost tohoto království." Rozhlédnu se jestli kolem nejsou ještě nějací vlci. "Co budeme dělat? Dojdeme si pro odměnu za vykonanou práci nebo se budeme poflakovat jen tak tak po lese?" Obrátím se ke svým spolubojovníkům.

Lomba - 19. listopadu 2012 16:02

Něco skusím mělo by je to zdržet a nám pomoc. Dřepnu si a podívám si na jednoho gnolla. Naučil mě to bratr. Položím lucernu na zem dám si obě ruce do úst a co nejviším tónem zapískám zavřu oči a pomalu snižuju tón. Otevřu oči a vidím gnolla jak na mě stuhle civí. Povedlo se to zakřičím. Rychle za chvíli se vzpamatují. Vytáhnu mou starou dýku a podnu jednoho omámeného gnolla. Druhý pomně už obratně skočí. Rychle ho odstrčím a oženu se dýkou. No tak škoda zabralo to tak na tři sekundy. Golo a Haven bojují hlava nehlava zřejmě jim boj nedělá problém.

Erilon - 19. listopadu 2012 16:18
	Vlkobijci Už jsem nechtěla zatěžovat Eralta dalšíma otázkami, proto jsem mlčela. Podívala jsem se na Bruna. Bojovat po boku medvěda? To zní dobře. Snad si mně nesplete s kořistí. Podívám se na naší "partu". „Už by jsme mohli jít.“

Vypravěč - 23. listopadu 2012 22:48
	soukromá zpráva od Vypravěč pro "No, aspoň tady ano. Před chvílí tu už byla nějaká grupa. Pomohli nám v boji a pak šli prošetřit situaci hlouběji do lesa. Jestli chceš, můžeš je zkusit dostihnout, není to ani čtvrt hodiny, co odešli. Jistě je snadno najdeš." odpoví nádeník, který s tebou mluvil.

Vypravěč - 23. listopadu 2012 23:11

Vlkobijci “Nic moc, teprve jsem dorazil. Ale rozhodně je v tom něco víc, než jen tuhá zima. Celej tenhle les se chová divně. Vůbec bych se nedivil, kdyby v tom byly nějaké skřetí čáry.“ Odpoví Eralt na Krimovu otázku a zajistí Brunův postroj. Z Jedné z brašen vytáhne měch s vodou a napije se. Poté nádobu vrátí zpět. “Nevím jak vy, ale já tedy pokračuji.“ Marek udělá krok kupředu, aby bylo jasné, že jde také a ostatně i vy jste připraveni vyrazit hlouběji do lesa. Co se vám přeci může stát po boku zkušeného hraničáře a medvěda? Postupujete tak hlouběji do lesa, cestu vede Marek s Eraltem a Brunem. Ten vždy čas od času zastaví, zavětří a případně zamručí. Brzy však všichni znejistí, Bruno jako první. Les se kolem vás trochu změní. Mohli jste jít nanejvýš tak půl hodiny. Stromy jsou hustší, blíž k sobě, kořeny se nebezpečně zvedají tak, že je snadné zakopnout a z temné hloubi lesa se k vám nese další táhlé vytí vlků. Teď se vám však z toho zvuky hrůzou ježí chlupy na zátylku. Je v něm totiž ještě něco. Něco, co nedokážete spolehlivě identifikovat. Jako by se s jejich vytí snoubilo ještě něco jiného, něco mimo tenhle svět. Gnollobijci Lombův pokus nevyjde zcela podle jeho představ. Gnolly sice ten podivný trik trochu zmátl, několikanásobná ozvěna hvizdu jim pěkně zamávala sluchem, ale nepochybně to se přivede mnohem víc těchto potvor. Otázkou tedy je, zda tím Lomba skupině spíše neuškodil. Zároveň, když lucernu odložil, jeden z gnollů se po ní vrhnul, aby jí stáhl pod vodu, naštěstí však tentokrát Lomba zareagoval včas a bodl potvoru dýkou do oka. Ta se sesunula do koryta splašků, kde se ještě chvíli divoce zmítala. Rozhodně však nebyl posledním gnollem, který by se na elfa vrhl. Ani nestačil nic postřehnout a tu už ho další chlupatá potvora tahala za kotník po kluzké podlaze, zatímco jiný gnoll se znovu sápal po lucerně. Její obrana je naprosto klíčová, bez světla jste ztraceni. Golo s Havenem zatím odráželi útoky ze stran. Golovi se na štít pověsil jeden z gnollů a tak mu v ruce nesnesitelně ztěžkl. Co víc, ta chlupatá potvora se dokázala obratně přesouvat, tak, že jí jen stěží mohl Golo zasáhnout mečem a srazit na zem. Netrvalo dlouho a na ruku s mečem se mu pověsil další gnoll, který jej nevybíravě hryzl do zápěstí. Alespoň, že jedna z gnollích lebek praskla pod barbarovou botou a druhého před několika okamžiky přeťal meč vedví. Haven čelil podobným problémům. Gnollí pracky se mu sápaly po štítu, jeden z gnollů se dokonce chytil hlavice jeho kladiva. Když jím však Haven máchl, zvíře se pustilo a s pištěním zmizelo ve tmě, odkud se pak ozvala dutá rána a začvachtání, jak jeho tělo narazilo do zdi a spadlo do vody. Jeden z gnollů chytil Havena za nohu a kousl jej do holeně, zatímco další mu skočil na rameno a svým drápy se mu sápal po obličeji. Gnollové jsou sice slabí a zbabělí, ale teď jich bylo hodně. Hodně malých, rychlých a dotěrných potvor, které hryžou a škrábou. Alchymista “Rostlina je bezpečná.“ zamrmlá alchymista a čichne k jedné ze zkumavek na stole. Zjevně ho to podráždí a tak mocně kýchne. Hlen se se syčením prožere stolem. Samotný „vědec“ na to kouká poněkud vyjeveně. “Je to ... na mé pokusy.“ zaskřehotá pak ještě alchymista. Spokojen s tím, že vám dal dost informací (dle jeho mínění) pak odskotačí pryč z místnosti. Tady už se víc dělat nedá, takže vyrazíte k lesu, hledat zmíněnou rostlinu. Pokud je alchymista alespoň natolik příčetný, aby vám o ní podal relevantní informace. Cesta ubíhá rychle. Pokračujete kolem polností Waledova statku a dál po cestě ke kraji lesa. Po chvíli k vašim uším dolehnou rytmické údery seker a hlas pil. Musíte se blížit k dřevorubeckému táboru, který se má u lesa nacházet. Brzy se vám naskytne pohled na hromady zpracovávaného dřeva a asi tucet statných lesníků. Jedni stromy kácejí a odtahují k hromadě. Jiní je rozebírají, prohlížejí a odkorňují a další z nich řežou kusy na prkna, trámy a další možná použití stavebního dřeva. Stromy to jsou různé, tříděné právě druhou skupinou dřevorubců. Nejčastěji duby, břízy a jasany.

Golo - 23. listopadu 2012 23:53

Výrazná presila gnollov Po Lombovom neúspešnou útoky pískaním na mňa skočil jeden s gnollov a druhý na môj meč. Dlho som sa snažil ich zo triasť no stratil som nervy. Položil som štít na zem pripučil gnolla a začal na štíte skákať. Meč som upevnil v zemi a začal skopávať otravného gnolla. Skočil som a po dopade kopol skočil a kopol skočil a kopol. Tak to celkom dlho som opakoval. No spomenul som si na mojich spoločníkov. Obzrel som sa a videl som ako Lombu niekde ťahajú do tmy. Podobne na tom bol aj Haven pustil som meč a zišiel som zo štítu a rozbehol som sa ku Lombovi no cestou som zobral lucernu. Lomba rýchlo sa ma chyť! Lebo si ťa dajú na raňajky alebo na večeru bohvie. machol som na gnollov lucerničkou a priťiahol Lombu k sebe. To isté som zrobil aj pri Havenovi. Pritiahol som ich k sebe položil vedľa nich lucernu a utekal za výzbrojov a všimol som si celé rady gnollov. Tak toto bude zábava.

Krim - 24. listopadu 2012 09:47
	Vlkobijci "Nelíbí se mi to." mračím se a chystám si luk. Rozhlížím se po ostatních a po okolí, abych si našel nejvhodnější obranou pozici. "Jestli myslíš, že jsou to skřetí kouzla, nejsem proti zredukovat i skřetí populaci." Snažím se vnímat les kolem a jsem připraven střílet.

Haven - 24. listopadu 2012 12:40

To bude tvrdé Gnollovia sa mi začali sápať po štíte. Zrazu mi jeden vyliezol na nohu a strašne ma zakúsil. Okamžite som skočil na zem s štítom predo mnou, dúfal som, že to tých gnollov za pučilo. Bol som na zemi a jeden Gnoll ma začal ťahať za nohu snažil som sa ho trafiť ale moje kladivo bolo krátke. Ku mne pribehol Golo a chytil ma za ruku. Odtiahol ma nabok, za chvíľu som sa spamätal a poriadne som chytil kladivo. Keď sa nejaký gnoll snažil po mne skočiť snažil som sa ho trafiť kladivom. Jedným okom som pozoroval Gola a Lombu či nemajú nejaké problémy.

Erilon - 24. listopadu 2012 14:30
	Divný pocit Čím víc jsme šli hlouběji do lesa, mněla jsem čím dál divnější pocit. Pak když jsem slyšela to děsivé vití, nebyl to strach, ale teď jsem byla připravená i na něco horšího než boj s medvědem. „Něco na nás chystají, buďte připravený.“ Připravím si luk se šípem a pozoruji směr odkud ten zvuk přišel.

AnnivalDavon - 25. listopadu 2012 15:57

soukromá zpráva od AnnivalDavon pro "To je škoda, že jsem to nestihl. Ale co se dá dělat. Doufám, že je doženu. Nerad bych, abych je dohnal a zjistil, že je vše vyčištěno od nebezpečí. Tak zatím nashle. Možná se ještě někdy uvidíme." Odcházím a při odchodu zvednu ruku a naznačím gesto na rozloučenou. Jdu lesem a snažím se být ostražitý. Všímám si každé věci ve svém okolí a jdu směrem, kde by mohli být. Moje obavy stoupají a mám neblahé předtuchy, že to nestihnu.Chuzí vyměním za sprint a snažím se je doběhnout.

Venil Podivný - 26. listopadu 2012 13:10

Kráčíme lesem dál, když se lesem rozlehne další vlčí zavití ihned si v hlavě připravím kouzlo, které je ihned zabije. Jenže tohle zavití bylo jiné. Bylo v něm něco, co se jen tak nevídá. S mečem v pravé ruce a kouzlem v levé pokračujeme dál. Napínám smysly c to jen jde a jak mi to možnosti dovolují. "Ještě, že je tu ten hraničář s medvědem. I ti lučišníci mi přidávají na klidu. Ale ten sedlák o toho mám starost. Jen doufám, že umí bojovat, protože jestli to zvíře, které vylo je to co si myslím. Tak potom máme celkem problém. Aspoň, že v matičce zemi je úplně každá surovina." Po poslední větě vypadám, jako bych dostal facku. "Omluvte mě prosím." Poodejdu od skupinky asi deset metrů a kleknu si. "Agar mer" po těchto slovech by mělo ze země vyletět špičaté asi centimetrové tyčky. Obě dvě schovám do kapsy hábitu a vrátím se ke skupině.

Lomba - 26. listopadu 2012 15:46
	Boj s Gnolly Potom co mě jeden gnoll odtáhl někam pryč jsem myslel že je se mnou konec. Naštěstí mě zase zpátky přitáhl Golo. Urychleně jsem sebral dýku ze země a přichystal jsem se na další útok. Co teď? Uteču. NE přes gnolly by to asi nešlo. Zařvu: Díky Golo. Na další děkovná slova nemám čas snažím se co nejrychleji ohánět dýkou. Vídím zástup gnollů. Ajaj

Ertemis da Oscuro - 26. listopadu 2012 17:56
	Dřevorubecký tábor Přistoupím k dřevorubcům, kteří je prohlížejí a rozebírají, poté na ně promluvím. „Zdravím, omlouvám se že ruším, ale hledáme listy Rovilníku. Potřebovali bychom jich pár, mohli byste nám říct kde přesněji se nachází nebo jestli tady z těch stromů nějaké nemáte? Poté jen čekám na odpověď a trochu se porozhlídnu po stromech jestli už tady nějaké nejsou.

Stromp Macanni - 27. listopadu 2012 20:54

Dřevorubecký tábor Moc se mi tu nelíbí, všichni ti lidé okolo.. Držím se za Ertemisem, ne moc blízko, ne moc daleko. Kdyby se cokoliv stalo chci být schopen konat potřebné akce. Když přistoupí k dřevorubcům, jen poslouchám jeho slova a pokyvuji hlavou na souhlas. Pořád jsem ale připraven vystartovat, moje prsty sjíždí po stehnu co nejvíc dolů to jde.. k mé jediné zbrani kterou mám. Bude to past, cítím to v kostech. Něco se tu prostě semele, mě se tohle nelíbí..

Vypravěč - 30. listopadu 2012 22:40

soukromá zpráva od Vypravěč pro Když běžíš lesem, uvidíš nemalou spoušť. Několik mrtvých vlků, odřené stromy a zohýbané ratolesti. Dále v zemi vidíš několik šípů a stopy. Stopy skupiny lidí a medvěda. Těžko říct co si o tom myslet, ale jejich stopy se pak sjednocují a vedou hlouběji do lesa. Následuješ je tedy a brzy skupinu doháníš. Sice zadýchán, ale vidíš před sebou celkem pět lidí a medvěda s postrojem, pravděpodobně ochočeného. Právě se zastavili, protože slyšeli to samé co ty. Zlověstné vytí vlků podbarvené čímsi podivným.

Vypravěč - 30. listopadu 2012 23:11

Gnollobijci Boj se pro vás vyvíjí příznivě i přes velkou početní nevýhodu. Jakmile jste se každý úspěšně zbavil svého dílu gnollích otravů, mohli jste se bezpečně stáhnout k lucerně, která pro vás představovala zcela unikátní a důležitou zbraň. Dávala vám možnost vidět v temnotě, která v kanálech panovala a zároveň svým mihotavým světlem oslepovala a odrazovala tmě uvyklé gnolly. S pištěním od vás odskakují, s kňučením je odkopáváte a odrážíte zbraněmi. Zdá se, že se stahují, protože jen co zmizí za hranicí viditelnosti, už se znovu neobjeví. Vlkobijci (včetně AnnivalDavona) Venil sice pronese své zaklínadlo, ale nic se nestane. Příroda jej odmítne poslechnout, dokonce jej v odpovědi na pokus o její kontrolu zabolí hlava tak, až ho to srazí na kolena a na okamžik se mu zatmí před očima. Jistě tu není něco v pořádku a to něco nebudou jen vzteklí vlci, ti budou ve skutečnosti pouze jakýmsi následkem něčeho mnohem většího. Souběžně s tím se náhle hraničář Eralt otočí, protože slabé prasknutí větvičky upoutá jeho pozornost. Všichni se otočíte s ním a kouknete se stejným směrem. Spatříte postavu v černém plášti s kapucí, jak pomalu přechází z běhu do kroku. Eralt zakládá šíp a medvěd Bruno nevrle zamručí a odfrkne si, když větří pach neznámého. “Kdo je to?“ Zeptá se opatrně hraničář. Ertemis a Stromp Jeden z pracantů se poškrábe na hlavě a pak hvízdne na dalšího z lesníků, který má na hlavě matnou železnou helmu. Ten kývne hlavou, zanechá práce a přijde k vám. “Ptaj se po Rovilníku.“ řekne poměrně pobaveně dřevorubec a druhý s podobným úsměvem přikyvuje. Pomalu tušíte, kam vítr vane. “Tak po Rovilníku, jo? Nechte mě hádat. Poslal vás sem alchymista, že jo?“ zeptá se dřevorubec a vyprskne smíchy, když mu to odsouhlasíte. Naštěstí tahle eskapáda uniká ostatním dělníkům, kteří mají dost své práce. “Ten starý blázen si nedá pokoj. Pamatuji si, když se snažil vyrobit mýdlo ze špíny a hnoje. Málem vyhodil do povětří půl přístavu. No. Rovilník nemáme. Kdybychom ho měli, mohli bychom ho alchymistovi hezky bokem prodávat jako pěknej melouch. Ale víme, kde rovilníky rostou. Je to směrem hlouběji do lesa, potřebujou totiž tmu a vlhko. Jsou to houby, ne kytky a nejedná se o listy, ale klobouky. Přísahám na vous mého dědka, že ten starý blázen musí jíst papuče a obouvat housky.“ zabrblá lesník a pak na vás kývne. “Estli chcete, můžu vám kus cesty ukázat.“

Stromp Macanni - 01. prosince 2012 00:09

Dřevorubecký tábor Než udělám cokoli jiného, vezmu si stranou Ertemise. "Nevím jestli mu můžeme věřit, co když nás někde v lese přepadnou? Co pak? Můžeme to klidně zkusit, ale chci tě upozornit na to, že utíkám při sebemenším náznaku přepadu, nechci zdechnout někde v lese-" Upřeně se podívám Ertemisovi do očí "-je to jasné?" Tohle se mi nelíbí, sice máme popis rostliny a víme kudy jít, je to ale moc lehké. Jestli věděl, že sem jdeme na pokyn alchymisty, určitě sem musel vyslat už i někoho jiného.. ale jak to, že se nevrátili zpátky?.. Držím se u Ertemise, ruce mám pokryté studeným potem a v krvi mi proudí adrenalin.

Erilon - 01. prosince 2012 00:15

Vlkobíjci Začínalo to být čím dal strašidelnější ale mněla jsem hlavně strach o Venila, když o pokus ovládat přírodu spadl na kolena. „Jsi v pořádku Venile?“ Starostlivě řeknu a pomohu mu vstát. Když s křapnutím větvičky přišla nějaká osoba v kápi, bez váhání jsem natáhla luk s šípem a hlavou se mi točilo plno otázek. Kdo to je? Co tu pohledá? Je to spojenec nebo nepřítel? Jak se mohlo stát z obyčejného lovu taková záhada? Co se to tu k čertu děje ?! Čekám co se bude dít a trošku se rozhlednu.

Golo - 01. prosince 2012 01:07

Stoky Hneď ak gnolly ušli okamžite som išiel odrezávať packy mŕtvym gnollom. Bolo ich dosť tak som to ani nepočítal. Všetky packy naraz si hodím do batohu a idem ku tím dvom. No čo panstvo? To my chcete povedať že tieto milé malé stvorenia vás dokážu dostať na kolená? Pche skúste si to napríklad s medveďom. trochu sa odmlčím a zamyslím sa. No vlastne som to ani ja ešte neskúsil ale chcel by som. To musí byť paráda taký medveď grizzly útočí na teba jeho prackou a ty sa reflexne uhneš a prepichneš mu brucho. To je adrenalín a nie tieto mini ploštice. No takto Haven ešte ideme niekoho alebo niečo dať dole alebo ešte sa chceš biť s gnollmi? A ty Lomba si ty normálny? Ako môžeš robiť hluk v kanáloch veď to privedie ich viac a viac. trochu nechápavo zakrútim hlavou a opriem sa o mokré múry.

Ertemis da Oscuro - 01. prosince 2012 10:08

Dřevorubecký tábor Moc mě to neuklidnilo ten jejich smích, když zjistili, že nás poslal alchymista. Avšak jejich slova vypuštěné z vysmátých úst mi trošku nedávaly smysl. Buď jsou hlupáci,zloději nebo v tom lese není vůbec bezpečno. Říkají, že by to prodávali alchymistovi, aby si vydělali. Ale proč mu to neprodávají když dokonce ví kde rostou? V tomhle bude něco víc než nějaké houby. Obavy Krysy jsou zcela v pořádku, neboť mám přesně ty samé. Když Krysa domluví, tak chvíli přemýšlím nad možnostmi, které máme, a které by nejlépe vyhovovaly úkoly a bezpečí cesty. „Myslím, že mám stejné obavy, jako ty, ale mám rozhodně jiný přístup. Kdyby něco zkusili byl bych radši kdybys mi kryl záda a já se pokusil s nimi vypořádat, než abych byl obklíčen a ty koukal někde ze křoví.“ Máme ale i jiné možnosti než s nimi jít. Můžeme říct aby nám jen ukázali cestu nebo podle tvého stylu se vrátit zpět do přístavu. Podle mě je volba, aby nám ukázali kus cesty lepší než ty ostatní. Raději je budu mít před sebou a ve střehu je pozorovat, než abych si celou dobu uvažoval, jestli za námi nejdou, aby nás okradli. Navíc se jich cestou můžeme zeptat na více podrobností. Pokud si nepřišel na nějakou další lepší možnost, tak do toho poslouchám, jinak už si půjdu promluvit s těmi dřevorubci. Otočím hlavu směrem k dřevorubcům a můj zrak spočine na pozorování dřevorubců a jejich chování pokud se nechovají nějak zvláštně nebo až příliš obyčejně.

Venil Podivný - 01. prosince 2012 12:27
	"AU" Je to spíš kvůli šoku nežli z bolesti. Když se vrátím ke skupince jen se všichni otočí a já na to reaguji tasením meče. Jen stojím a čekám co se bude dít. S kouzlením si dám na chvíli pokoj vzhledem k předešlé události.

Stromp Macanni - 01. prosince 2012 15:02

"Dobře tedy.. klidně ti budu krýt záda. Nejsem v boji moc zdatný, mam u sebe jen malou kudličku-" Ukážu na botu "-která nás tak moc neochrání. Nerad řeším problémy hrubou sílou.. je to zbytečné a nebezpečné. Pomůžu ti tedy, snad se nám nic nestane." Mam co dělat s potlačením mích pudů na útěk. Jestli se něco semele, stejně odsud uteču. Nechci ho nějak vystrašit a chci aby měl pocit, že ho nezradím. Vypadá dobře, docela si s ním sednu.. ale zabít se nenechám. Udělám pár velmi hlubokých nádechů a výdechů, pro uklidnění. Trochu si uvolním ruku, která byla na stehně a šmátrala po dýce. Moje čelo je teď pokryté potem.. mam strach.

Lomba - 01. prosince 2012 18:23
	Ve stokách S odporem sleduji Gola jak odřezává pracky těm bestiím. Potom dal pracky do batohu, a šel k nám. Snad mě teť nezabijeza ten povyk. Zeptal se mě jestli jsem narmální a proč dělám takový hluk. Pardon pánové, myslel jsem že to zabere. Myslím že by jsme se měli odebrat ven z kanálu, je mi z toho vzduchuchu blbě. Ukážu rukou dál do chodby. Pro jistotu dodám. Je ale to na vás.

Krim - 02. prosince 2012 17:03
	Vlkobijci Mám luk připravený a najednou se všichni otočí za praskající větvičkou. Rychle si prohlédnu postavu v kápi a sleduji zda na nás neskočí něco z opačné strany.

Ertemis da Oscuro - 02. prosince 2012 17:20

„Tento svět je celý nebezpečný. Nebezpečí si buď najdeš nebo si najde ono tebe. Dobrá, tak tedy můžeme vyrazit.“ Snad ještě tím svým mudrováním nakonec nepřivolá nějakou pohromu. Avšak určitě tu o hodně věcích, které bychom měli vědět nic nevíme. Když domluvím s Krysou, tak se ještě podívám na své meče v pochvách. Doufám že vás nebudu muset použít.¨ Vezmu do ruky můj přívěšek, dlouze a nevnímaje vůbec okolí se do něj zakoukám. Začnu vzpomínat na to proč ho vlastně mám. Poté si jen tak pro sebe řeknu. „Třeba mi nakonec opravdu přineseš štěstí, a vede se ti dobře.“ Po oku mi steče malá slza, neutírám ji. Moje pozornost je pořád na přívěšku. Poté přívěšek zpátky schovám pod košili, utřu si slzu a vrátím se k dřevorubcům. „Tak tedy jsme velmi poctěni vaší nabídkou a byli bychom rádi kdybyste nás aspoň kus cesty zavedli.“

AnnivalDavon - 03. prosince 2012 18:36
	Půjdu pomalu k nim a s opatrností našlapuji nohama na zem. Pevně si chytim rukojeť meče a snažím se pozorovat vše kolem sebe. "Hej! Vy tam vzádu,počkejte na mě," křičím z plných plic na skupinku v dálce a pomalu k nim jdu, abych je neviděsil. Znovu kontroluji okolí a snažím se být co nejvíce ostražitý.

Venil Podivný - 03. prosince 2012 18:53
	Postava se k nám blíží a začne na nás křičet po"Hej. Vy" řeknuSaran liko a mech, který je nejblíž té postavě by jí měl zacpat pusu. "Buď sticha a pojď sem."

Vypravěč - 10. prosince 2012 20:37

Vlkobijci Když se Venil pokusí o další zaklínadlo, jeho tělem se znovu prožene záchvěv bolesti. Ne tak silný jako předtím, ale stále dost na to, aby mu přes zuby protlačil bolestivé syknutí. “Víme, že je tady něco hodně v nepořádku, když příroda nechce poslouchat druida.“ zabrumlá si Eralt, když to vidí. Je však soustředit se na vážnější věci, protože Annivalovo zvolání utišilo vzdálené vytí vlků. To že ten děsivý zvuk ustal je pro vás chvilkovou úlevou, ale záhy vám přeběhne mráz po zádech. Ticho, které se teď mezi stromy líně převaluje, je totiž mnohem horší. Ertemis a Stromp “Fajn. Pojďte, povedu vás.“ řekne dřevorubec, který k vaší debatě přišel a už předtím se nabídl, že vás na místo odvede osobně. Vyrazíte tedy do lesa. Postupujete přes vyčnívající kořeny a kameny. Prodíráte se mezi větvemi a les se stává čím dál hustší. Tu a tam slyšíte dřevorubcovu tichou kletbu, když jej do hlavy udeří větev nebo zakopne o kořen. Najednou se dřevorubec poroučí k zemi, čepel jeho sekery zařinčí po střetu s kamenem. “Co to zatraceně!“ zavrčí, když se snaží postavit, ale vůbec se mu to nedaří. Kolem kotníků se mu ovíjí kořeny jednoho se stromů. Neuvěřitelnou rychlostí se zatahují a lezou výše po nohou.

Vypravěč - 10. prosince 2012 20:47
	Gnollobijci Když Golo vyřkne otázku, nedostane se mu odpovědi a tak se rychle otočí Havenovým směrem. Světlo lucerny zažene od ležícího elfa skupinu gnollů, kteří jej povalili na zem, vytrhli mu štít i kladivo a ubodali jej rezavými žabikuchy. Ran je příliš mnoho, než aby mohl být Golů přítel na živu.

Golo - 10. prosince 2012 21:01

Po chvíľke ticha a s malým podozrením sa otočím ku Havenovi. Vidím ako tie zbabelé gnolly zdrhli a asi už po smrti priateľa. Pribehnem k nemu zdvihnem ho a začnem s ním triasť a snažiť sa ho prebudiť Haven haló haló Haven! Žiješ? Potichu položím Havena na zem. Bože daj spásu jeho duše Vybral som 3 gnollie labky a položim mu na hruď prežehnal som sa. Otočím sa k Lombovi ja s tadiaľ padám nechcem aby dostali aj teba a ja tu ostanem sám napospas smrti. Počkaj pozriem ako si to Haven značil zoberiem so zúboženého tela uhlík a pergamen. Tu máš myslím že si viac vzdelanejší ako ja podávam Lombovi uhlík a pergamen s úsmevom. Ja zatiaľ budem strážiť. zodvihnem nad Lombud lucerničku a s mečom sa obzerám na vôkol.

Venil Podivný - 11. prosince 2012 07:03

"Tohle se mi ještě nestalo." Po chvíli nastane tak děsivé hrobové ticho. Vytasím meč a otočím se zády ke skupině. Nepatrně se oklepu, protože ten pocit, který sebou nese Ticho, je až nesnesitelný. Koukám všude kolem a snažím se, aby mi neutekl sebemenší pohyb. Tohle je velice divné. Jen doufám, že se nevyplní moje představy. Podívám se přes rameno na ostatní a zašeptám "Tohle ta vzácná chvíle, kdy si přeji, aby se moje přání nesplnilo."

Krim - 11. prosince 2012 15:11
	Vlkobijci No, aspoň se začne něco dít. Už mi to napětí lezlo krkem. Pomyslím si, když neznámý zařve na celé kolo. Ale jak les kolem ztichne a ticho se natahuje, čím dál nervózněji svírám luk se založeným šípem. Ok, teď je to spíš horší. Pozoruji les kolem a napínám všechny smysli až na hranice jejich možností.

Erilon - 11. prosince 2012 15:34
	Ticho Ticho, strašné ticho. Takový to ticho před bouří. Otočím se zpátky na tajemnou osobu. Něco se mi na tomhle chlápkovi nezdá, je to nepřítel nebo spojenec? Jak nás asi našel? Asi od těch nádeníků. „Hej, ty! Kdo jsi? Co tu chceš? A jak si nás našel?“ Zvolám na tajemného muže v kápi. A stále na něj mířím svůj luk a v toulci nahrabuji další šíp.

Lomba - 11. prosince 2012 17:17
	Tiše příhlížím tomu jak se Golo snaží přimět Havena k životu.  Ten už se neprobudí, byl to fajn chlapík....  Golo mi svěřuje do péče pergamen a uhlík. S rozpaky ho beru a zamumlám. Díky za důvěru . Snad se nějak dostaneme ven.    Na posledy se podívám na Havena.  Tak teda asi půjdem Golo...

Stromp Macanni - 11. prosince 2012 20:12
	"U všech zlomyslných kapsářů, co je tohle za potvoru?!" Bez většího myšlení se pokusím vytáhnout Ertemisovi jeden z jeho mečů. Pokud se to povede, začnu sekat kořeny. Jestli ne, jen na kořeny začnu dupat. Věděl jsem, že se něco podobného stane!

Ertemis da Oscuro - 11. prosince 2012 21:52

V lese, aneb první akce Tak přece jen Krysa měla pravdu s jeho obavy, avšak přesně tohle jsem si pod jeho obavy nepředstavil. Rychle začnu přemýšlet, jak mu pomoci. Jako první věc mě napadne přesekat ty kořeny dřív než se dostanou někam, kde by neměly. Všimnu, že můj nový společník si chce vypůjčit můj meč. No teda, že by chtěl pomoct? Tak to mě překvapuje, myslel jsem, že nakonec chce při sebemenším nebezpečí utéct. Aby se nenamáhal, tak vyndám meč a podám ho jemu. Poté se zadívám na kořeny proplétající dřevorubce. V kratičké chvíli cítím, jak mi začíná čím dál více bušit srdce a krev protéká proudem každičkou částí těla a tep se zrychluje. A já začínám cítit adrenalin. Můj zrak stále soustředěně sleduje místo, kde bych mohl kořeny rozseknout. Má pravá ruka plná rychle proudící krve zmáčkne pevně chladný jílec mého meče a svižným pohybem jej vytasí z pochvy. Zatočím dlaní s mečem, abych dobře uchopil meč a aby mi sedl do ruky. Poté rychlým a soustředěným sekem od hlavy dolů švihnu a pokusím se rozseknout kořeny u nohou a dávám si pozor, abych dřevorubce nijak nezmrzačil. Poté mé oči začnou hledat odkud ty kořeny pochází.

Vypravěč - 20. prosince 2012 22:05

Vlkobijci Ticho je náhle přerušeno. Jen několik yardů od nově příchozího se doslova zhmotní vlk s potrhanou srstí a purpurově planoucíma očima. Se zlověstným tichem se vrhne na muže v černém plášti (Annival) a povalí ho na zem. Čelistí se mu zakousl do zápěstí. Další dva vlci se objeví chvíli poté a míří přímo vaším směrem. Jsou tiší. Nevrčí, nevyjí, není slyšet ani jejich funění a dech. “U devíti pekel.“ uleví si Eralt zatímco zakládá šíp do tětivy. Gnollobijci Jak se zdá, gnollové se stáhli, a pokud přecijen nějací přišli, aby znovu zkusili své štěstí, světlo lucerny je drželo v dostatečnéé vzdálenosti. Havenovy poznámky nebyly moc dobře čitelné, ale snadno jste se dostali do hlavní stoky. Odtamtud už vám nečinilo nejmenší problém vyhrabat se ven, když jste kráčeli za světlem na konci tunelu, šumem moře a křiku racků. Při prohledání váčku, do kterého Golo sbíral packy, nalezne půl druhého tuctu pacek. Ertemis a Stromp Společně začnete uvolňovat dřevorubcovy nohy. On sám se vzpamatuje z prvotního šoku, natáhne se po sekeře a začne odsekávat kořeny sám. Brzy se mu nohy uvolní a on se na ně postaví. “Tohle neni dobrý.“ zavrčí. Nezdá se, že by byl až tak moc znepokojený. Pak to zaslechnete. Vytí vlků. Děsivé, nepřirozené, s dozvukem čehosi, co vám nahání husí kůži. Tohle už vykouzlí na tváři lesníka ustrašený výraz. Vzápětí vytí utichne.

Erilon - 21. prosince 2012 13:55
	Útok divných vlků První co mně napadlo při útoku divných vlků, je útěk, ale to by nešlo. Pak zaútočil jeden z vlků na tajemného muže, ať je to nepřítel nebo ne, vytáhnu nůž a snažím se vlka zabodnout ho do břicha, který je zakousnutý do zápěstí muže. Ostatní vlky dávám na starosti ostatním. Doufám že se nic horšího v tomhle lese už nestane.

Golo - 21. prosince 2012 22:30
	Vonku s kanála konečne sme trafili na hlavný kanál a vydali sa na povrch. V prístave som povedal tak ďakujem za nájdenie cesty teraz sa s tebou lúčim. potľapkám ho po chrbte a teraz sa nenechaj omámiť nejakými hlúpymi trpaslíkmi. Ale ak chceš pod som mnou idem do kasární. A potom môžme ísť o hospody,

AnnivalDavon - 25. prosince 2012 17:23

Když mě vlk zalehl a zakousl do zápěstí, tak se ze všech sil snažím vyvléknout. Je poznat, že vlk má nějakou větší sílu než obvykle, protože jsem lovil vlky celý život. "Snad ho dokážu zabít dřív než on mě." Pokouším se nahmatat nůž pod pláštěm a ho vytáhnout. Dále plánuji ho přes sebe přehodit a nožem mu několikrát probodnout lebku. Promýšlím kdy se rozhodnu promyšlený tahy provést. Nevím jistě, a tak si to odpočítávám. Tři. Dva. Jedna. Teď.

Krim - 26. prosince 2012 19:12
	Vlkobijci Luk a šíp mám připravený, takže jakmile se objeví vlci rychle vyhodnotím situaci. Po neznámé postavě skočil první a Evelin skočila po něm. Střílím na jednoho ze dvou zbývajících vlků, který je blíž ke mě. Hned zakládám další šíp a pokud jsem ho nevyřídil první ranou, střílím znovu do něj, dokud nelehne. Pak soustředím palbu na toho druhého, pokud ho přede mnou nedostane někdo jiný.

Vypravěč - 18. února 2013 16:58

Golo Elf ti poděkuje, ale vypadá to, že pro dnešek to na něj bylo až moc dobrodružství najednou. Chvatně se s tebou rozloučí, odmítne nabídku doprovodu a mátožně se odpotácí pryč. Ty se rozhodneš dokončit, co jste s Havenem začali a donést veliteli doklady o smrti stokových gnollů. Váček s osmnácti packami stále máš. Když dorazíš ke kasárnám, už se pomalu zšeřilo. U brány stojí ti samí strážní, znudění službou jako předtím. Když tě spatří tak na tebe jeden z nich kývne hlavou. “Hotov s lovem?“ Zeptá se nezúčastněným tónem. Vlkobijci Erilon se vydá na pomoc neznámému cizinci, kterého k zemi přišpendlil podivný vlk. Jeden ze dvou vlků, kteří se blížili k hlavní skupině, se však vrhne k ní. Když po ní skočí, srazí ji k zemi, ale naštěstí se sám překulí stranou. Nicméně to značně zbrzdí její postup a na zemi je zranitelná. Annival zatím zápolí se svým nepřítelem. Tesáky vlka se s každou vteřinou zarývají do ruky, kterou záhy vystřelí ochromující bolest. Převalí se, zarazí vlkovi dýku do lebky, ale nezdá se, že by mu to nijak zvlášť ublížilo, stisk je pořád stejně silný. Stejné zjištění potká i Krima s Eraltem, kteří střílejí po zbylých vlcích. Eralt zasáhl třetího, který se přibližoval ke skupině přesně do oka, ale zvíře ani nezpomalilo. Zásah mu zjevně nikterak nevadil a s šípem trčícím z lebky se střetl s Brunem, který ho stejně jako ostatní vlky poslal jednou ranou do vzduchu. “U všech bohů.“ zašeptal ustrašeně Marek a ukazoval kamsi za vás, směrem, kterým jste původně šli. Lesem se prodíral jelen, stižený stejnou kletbou jako vlci. Od tlamy mu kapala pěna a s ostrými pahýly parohů se řítil vaším směrem.

AnnivalDavon - 19. února 2013 17:03

Ve zmatku jsem si povšiml, že vlk nijak nereaguje na nůž. "Co to k sakru je? Nikdy jsem nic podobného za svůj život neviděl."[/i][/i] Po chvíli jsem zahlédl řítícího se jelena na nás. Nemohl jsem se rozhodnout co udělat. Pak jsem si vzpomínal na knihu kleteb a prokletích. Vybavovala se mi část kde se psalo, že tuto kletbu zvířata dostávají od vzteklé bytosti, která se stará o pořádek a ochranu lesa. Později se mi před očima mihotala scéna, kdy mě můj mistr učil o zvířatech a temných tvorech. Proto jsem se rozhodl co nejrychleji jednat. "Rychle," vykřiknu. "Utrhněte jim hlavu a spalte ji. Mohlo by to pomoci." Hned když jsem ukončil větu, začal jsem sbírat energii z okolí. Chytil jsem nůž tak pevně, že mi zběleli klouby, obmotal jsem ruku kolem jeho krku čepelí k němu a byl jsem připraven mu useknout hlavu. Jediné co jsem vnímal byl silný trh, který jsem vykonal.

Golo - 20. února 2013 00:54

Po love Tak dík Lomba. A vyvaruj sa takým trpaslíkom. Už nabudúce tam nepôjdem. Usmejem sa naňho. Idem ďalej ku metskej kasárni. Trochu smutne prešľapujem s nohy na nohu. Meč mierne naráža o štít a to prerušuje moje ticho a ticho vedľajších ulíc. Konečne dôjdem ku kasárniam. Ten istý strážny tam stojí. Na jeho otázku odpovedám iba smutne Áno som hotový s lovom. Ach. Ale zostal som iba ja sám. Tu mám dôkaz o smrti gnollov. Ukážem im váčok s osemnástimi prackami. Kývnem hlavou a dám ho späť na opasok. Už môžem ísť ďalej za kapitánom?

Venil Podivný - 26. února 2013 13:48

Tajemnou postavu napadne vlk a já přemýšlím jak jinak pomoct, když mě země neposlouchá. Nevím, kdo to je. Třeba využívá magii nějak propojenou s přírodou. Ale třeba taky ne. Podívám se jeho směrem a zakřičím "!!!NEPOUŽÍVEJ PŘÍRODU KE KOUZLENÍ!!! S těmito slovy vytahuji meč. Pro sebe si ještě pošeptám "Pokud to umíš." Podívám se na jelena s pěnou u huby a dávám si hodně velký pozor, aby mě nepokousal. Velice pozorně si ho prohlédnu. Dívám se i na sebemenší detaily, které by mohli prozradit jeho slabé místo. "Jestli je tady nějakej nekromant tak jsme na něj slabí. Potom se zarazím "Sakra mysli pozitivně." Napomenu sám sebe.

Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004

Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR