| |
![]() | xOXOx Modrá planeta. Je modřejší než ta naše a postrádá větší území pevniny. Slaná voda se celé dny při cestě po moři táhne od obzoru k obzoru. To je Světový oceán, rodiště všech obyvatel této planety. Tohle je svět, ve kterém je to nejdůležitější mořeplavba. Na některých ostrovech rostou stromy tak rychle, že se z nich stala centra výroby lodí, tolik důležitých pro obchod a přepravu lidí na jiné ostrovy a zpět. Tady se rodí ty nejproslulejší bitevní lodě, fregaty až po malé loďky. Lodě, které se staly tak nepostradatelné pro všechny ve Světovém oceánu, se také musí chránit, stejně jako všechny ostrovy seskupené pod Světovou vládou, jejíž vojenská moc se rozkládá po celém Světovém oceáně pod názvem Marine (Námořnictvo). A jejich největšími nepřáteli jsou ti, jejichž černou vlajku zdobí typický symbol lebky se zkříženými hnáty. Piráti. Postrach moří, o kterých kolují ty nejhorší věsti. Že jsou to samí vrazi, zabijáci a hrdlořezové, lupiči, jejichž jedinou touhou jsou poklady, zvrhlé osoby, které znásilňují ženy a zabíjejí dokonce i děti. Již dlouho tohle není pravda. Mezi piráty se objevuje hodně posádek, které překročili hranici zákona jen tím, že se jim zákony zkrátka nelíbily. Jsou to dobrodruhové, kteří plují pod černou vlajkou hlavně kvůli zábavě, přesto ale neporušují samotné pirátské zákony. Je to nebezpečný život, ale hlavně život, který je pestrý a člověk se nemusí bát, že zemře aniž by něco zažil. Jestli se někdo chce pirátem stát...v tomhle světě jsou možnosti takřka neomezené. xOXOx |
| |
![]() | xOXOx |
| |
![]() | xOXOx |
| |
![]() | Letím z hospody,v této jsem se ani nepral. Přistanu na seně,ani se neohlídnu.Hlavu zabořím do podestýlky. .....suchozemský krysy....prašivý...jedny.Ruka se mátoživě pohybuje po zemi.Objeví papír. Ztěžka zvednu hlavu.Chňapnu papír a začnu číst. Zdlouhavě a několikrát. Nesoustředím se. hm.....hospoda....prace....Spider...hm Po několika pokusech se zvednu. Před očima si držím ten kus papíru. CO JE!! Zařvu bez varování na kluka, stojí tu celou dobu a pozoruje. Bez okolků se otočí a uteče. Zašklebím se radostí.Další pokusy vstát. Podaří se mi to s menší pomocí zdi. Jdu kličkovaně a dost nejistě k prvnímu sudu s vodou. Zabořím do něj ruce a následně i hlavu. Probírá to skoro okamžitě. Držím hlavu v sudu ještě chvili po nabytí smyslů. Prudkým zvednutím ošplýchnu zed, na zádech se do košila vpíjí voda. Najdu hospodu Galeya. Rukávem utřu obličej, vjedu prsty do vlasů, spokojeně si brouknu. Tak se předvěd. Rozrazím dveře hospody, dělám to u každé, sebevědomě vejdu dovnitř. Rychlým pohledem přejedu po lokále. Tak kde je ten chlápek, co tu hledá lodníka? houknu na celou hospodu. Mokré prameny tmavě hnědých vlasů padají do tmavých očí. Vzadu jsou vlasy pod ramena spoutané kůží.Široký hrudník se skrývá jen pod tenkou košilí.Na pravé paži ovázaný červený šátek.Konce šátku padají až k jeho prstům na rukou.Na kůžích žraločí zub a korále. Kolem pasu je zavěšený kord a jedna bambitka né zrovna nejnovější model. Více ale zaujme podivný kožený pás s plno pouzdry, kladivem a kleštěma.Nohy jsou skryty v volných , hnědých kalhotech, s již dost ošoupanými koleny.Boty vysoké po lýtko, vybledlé černé barvy. |
| |
![]() | Zrovna se jen tak potuluju městem a hledám nějakou práci. Sakra... musím si něco najít, peněz mám tak na dvě noci a tři jídla... mmm... Dívám se po letácích rozvěšených všude možně, jsem si jistý, že tady najít práci nebude těžké. Hledají samé bojovníky... ne, že bych neuměl bojovat, ale nerad se zbytečně s někým řežu... na to mám své tělo celkem rád. prohlížím si další leták. Pak mi padne do očí leták na psí boudě. Tak co, bude tu něco zajímavýho? Jen letmo si to prohlídnu a když uvidím slovo "lékaře" papírek hned strhnu a pokračuju v cestě, zatímco si ho pozorně pročítám. Kapitán Spider... o tom jsem už něco slyšel. Tohle bude dosti zajímavá práce. Myslím, že se tam půjdu podívat. -------- A jak psáno na letáku, 18. června vejdu do tý hospody. Jsem hodně vysoký a jde poznat, že pod oblečením mám hodně vypracovanou postavu. Na sobě mám kalhoty a plášť s velkým límcem, pod ním košili s volány. Na plášti mám nějaké zlaté cetky, to tam má snad každej pirát... vlasy mám delší, tmavě hnědé a vzadu svázané v culíku. Na ramenou nesu menší zavazadlo (pytel) z vyšívané látky, nejspíš jsou v tom všechny moje věci. Rozhlížím se kolem. |
| |
![]() | Hospody a bar jsou hned po moři mé nejoblíbenější místa. A tenhle přístav jich nabízí nemálo, takže není divu, že se moje posádka hned rozutekla. Se mnou zůstali jen tři chlapi-Kei, Racek a Krysa. Napiju se z lahve rumu, která je už skoro z poloviny prázdná. Ale není divu když mi ji každou chvíli Kei vytrhne aby se mohl taky napít, přičemž se pokaždé začneme kočkovat. Když ji zase ukořistím vyhodím nohy na stůl a zakloním hlavu, jako bych shledával strop tohohle pajzlu nesmírně zajímavým. "Hej hrajem nebo co?!" okřikne mě Kei, protože jsem právě nařadě v kostkách. Než mu ale odpovím, rozletí se dveře a dovnitř vběhne nějaký kluk a začne se rozkřikovat. Pochopitelně že se leknu a přitom jak sebou trhnu podjedou nohy židle a já skončím na zemi o něco dřív než by se mi to povedlo obyčejně. Očividně mi to moc nevadí, protože jen vypláznu jazyk na smějícího se Keie a zase si sednu. Mladík, kterého vidíte není moc vysoký, může mít tak nanejvýš 170 centimetrů. Na sobě má černé kožené kalhoty a černou, zlatě vyšívanou vestu, která je rozepnutá a tak je vidět tetování na jeho hrudi. Skví se tam nápis "Drink or Die" což je asi filosofie každého piráta. Tetování má i na ramenou. Na pravém růžového pavouka a na druhém nápis Psyence a pirátskou vlajku. Je velmi štíhlý a má neuvěřitelně roztomilou tvář s plnými rty a šikmýma kočičíma očima hnědé barvy. Nejvýraznějším rysem jsou ale jeho asi po ramena dlouhé vlasy, které jsou mírně rozcuchané a pouze za krkem mají černou barvu, jinak jsou...růžové. Což je jasná známka jediného pirátského kapitána. |
| |
![]() | xOXOx |
| |
![]() | Na můj pozdrav reaguje polovina hospody s nevlídným zamručením či jen absolutním ignorováním. Objeví se i pár, co se leknou a pár těch, co na mě taky začnou řvát. Nezajímají mě, očima hledám toho, proč jsem tady.Neznám ho a tak ho taky nenajdu. Lidi přibývá a tak si najdu volný flek na jedné z posledních prázdných židlý blízko zdi. Usadím se na ní , spíše na ní padnu. Hlava se mi motá, jen zavrčím. Něco bych si dal...nemůžu...zase bych letěl a to ted nemůžu Bouchnu pěstí do zdi a chytnu se židle. K mým uším se dostane popis kapitána. Růžovou hlavu není těžký přehlídnout. Brzo se mi ztratí z dohledu, jak lidí přibývá. Že já blbec sem lezl, takových lidí.Třeba neuspěšným dají pivo za snahu....hahaha Začnu se smát nad svojí vlastní bláznivou myšlenkou. Voda po pramíncích ztéká z vlasů a vsakuje se do oblečení. Nevnímám to. Po delší době začnu nohou tukat do země. Tak co, kdy už to bude? Alkoholové opojení mizí. Z jedné z kapes vytáhnu kus papíru, zbytek tuhy, ukracuji si chvili vymýšlením způsobů pro zvýšení rychlosti lodi. |
| |
![]() | Sednu si k baru a dám si nalít rum do sklínky. Po chvíli koukání po hospodě si kapitána Spidera všimnu - pro svou barvu vlasů je dost známý a navíc moc lidí s růžovou hlavou tu není. Nic však neudělám. Pomalu popíjím rum (jedna sklínka mi vydrží i hodinu) a mlčky pozoruju dění kolem. Lidí tu nějak moc přibývá. |
| |
![]() | Zdá se, že si hromadících se lidí vůbec nevšímám. jediné, co mě v danou chvíli zajímá je, že prohrávám s Keiem v kostkách. Což se pokusím vyřešit tím, že si jednu kostku strčím do pusy a snažím se svého společníka přesvědčit "ža fe mufela někde sfratit", po čemž se mi Kei pokusí nacpat ruku do pusy. Z toho má legraci polovina hospody, takže se rozhodnu pro dobro své reputace začít s konkursem. Vyplivnu kostku tak prudce, že trefí nějakého opilého námořníka do spánku a ten se překvapením sesune pod stůl jako před chvílí já, čímž mi způsobí velkou radost. Příště budu nové lidi shánět pod pseudonymem... pomyslím si, když přejedu zrakem ten dav lidí. "Vážení klid! Začneme ať můžeme konečně vypadnout začíná tu být dusno! Jeden po druhém sem přijdete a nahlásíte jméno, co umíte a proč se k nám chcete přidat a mi to pak zvážíme," oznámím skoro křikem. Můj hlas je...podivný. Zní napůl melodicky a napůl ječivě, takže se nedá rozhodnout jestli je krásný nebo otravný. "A nebylo by na škodu....kdyby jste se mezi sebou trochu zredukovali," oznámím ještě s potutelným úsměvem, takže nikdo nemůže být na pochybách co tím myslím. |
| |
![]() | xOXOx |
| |
![]() | Sedím si celkem poklidně v téhle hospodě...jistě, toho lístku, který se tak nádherně čněl na šňůře na prádlo uprostřed ulice jsem si všiml. Taky proto jsem tady v Galeyi, a propočítávám si situaci. Spider...vypadá jako celkem zábavný človíček, určitě by jsem se nenudil. Po jeho slovech se trochu zasměji ale stále ještě nedělám nic proto, abych se zbavil lidiček, kteří by se chtěli dostat na palubu jeho lodi. I když už jsem se rozhodl, že zkusit tohle by nebylo marné. Všechno mi zhatí plány být nenápadný (což i tak v mém případě moc nejde), když se ke mně postaví nějaký poloopilý chlápek, který vypadá, že se taky chce zúčastnit náboru, zachrchlá něco o kuchařích a vyrazí proti mému obličeji pěstí. Jedno kopnutí do rozkroku ho pošle k zemi...a mě donutí vstát a jít se taky trochu postarat, aby se mi nic jiného nestalo. Vstanu tedy do své úplné výšky, což je něco kolem 175 cm, ale za něco můžou podpatky mých bot. Mám oválný obličej, který je orámovaný polodlouhými černými (na některých místech odbarvené do světle hnědé) vlasy, ty jsou upravené tak aby vytvářely rozcuch, hlavně na stranách a vzadu. Tmavé oči jsou jemně a nepřehnaně zvýrazněné černou tužkou, čímž dostávají, spolu s jemnějším ale výrazným obkrouhlým obočím, jakéhosi uhrančivého rázu. Můj nádherně a zčásti roztomile vypadající obličej doplňuje drobnější rovný, lehce zdvižený, nos a světle růžové plnější rty. Co se týče těla...mám velmi plochý hrudník, ale jinak jsou křivky těla velmi krásné, radost se podívat. Stojím rovně a vzpřímeně jako velmi sebevědomá osoba, což se dá taky odhadnout podle toho úsměvu, který mi hraje na rtech. Na sobě mám černé triko s tří čtvrťovým rukávem a bílou napůl zapnutou vestu, která končí těsně nad roztomile tvarovaným zadečkem. Ten ještě zvýrazňuje dlouhá bílo-černě čtverečkovaná sukně s několika rozparky, které tak dovolují pohled na ladné štíhlé nohy, které jako by vábily k doteku. Obuté mám černé sandále s vysokým podpatkem. Okolo zápěstí a na krku mám několik černých jednoduchých řemínků, nehty nalakované černým a červeným lakem. Přes rameno mám hozený středně velký cestovní vak. Pomalu, tím svým krokem zamířím přímo skrz hospodu, která je teď v plném proudu pranice. Mám tu výhodu, že jsem oblečený jako děvče, mluvím jako děvče a lidé si prakticky myslí, že jsem děvče, dokud se se mnou nevyspí, takže se mi povede projít ke stolu, kde sedí Spider, bez větších problémů. Jen jednou nebo dvakrát někomu vrazím loktem do obličeje, nebo ho skopnu na zem, když se mi vecpe do cesty. Jakmile se zastavím u stolu, tak si mezi rty vložím cigaretu a zapálím si. Nemám nejmenší chuť se vrhat o rvačky..a taky to nemám zapotřebí. Jen několikrát projedu očima přes celý lokál, ale stejně se mi nakonec pohled zasekne na Spiderovi...mám v úmyslu se na něj co nejroztomileji usmát a zamávat mu, jakmile se na mě alespoň na chvíli podívá. |
| |
![]() | Se spokojeným úsměvem pozoruju jakou moje slova vyvolala reakci. Je vidět že se nádherně bavím a semtam, když je někdo dost blízko mě tak si taky přisadím nějakou ránou, nebo někomu podrazím nohy. Většinou ale sedím s hlavou opřenou v dlaních a sleduju tu melu. Moji chlapi se vypařili aby se taky pobavili tou rvačkou. Jen si všimnu že Krysa jde po pár minutách k zemi, čemuž se začnu smát na celé kolo. Po chvíli se k mému stolu dostane nějaká slečna, která na svůj křehký vzhled kosí chlapy co jí stojí v cestě jako nic. Je poněkud zvláštní ale hezká, takže se rozhodnu být zase chvíli milý. "Přála by sis si něco krásko?" zeptám se s okouzlujícím úsměvem. Očividně by mě ani ve snu nenapadlo, že by si přála žádat o místo na mé lodi. |
| |
![]() | Můj úsměv se rozšíří, když se na mě Spider podívá a začne mi věnovat pozornost. Jen výběr jeho slov by se jistému člověku z mé minulosti nelíbil, takže se rozhodnu, jak mám ostatně zvykem, ho trochu drze schladit...nebo spíš si z něj jen vystřelit. "Tohle je sexuální obtěžování," řeknu naprosto klidným hlasem (který je mimochodem trochu hlubší, než hlas normálních děvčat, ale hodí se ke mně), jako bych to snad myslel vážně, ale takovéhle věci říkám pořád...a lidé si na to časem taky zvyknou. Pak se lehce pousměji a potáhu si z cigarety, naž se rozhodnu mu odpovědět na jeho otázku. "Právě čekám, až se to tady trochu uklidní, protože bych nechtěla za žádnou cenu dostat přes obličej...a navíc. Nepředpokládám, že by se takhle pral jakýkoliv seriózní kuchař, takže se o své místo nemusím vůbec nijak zvláště bát," řeknu skoro litanii, ale tohle taky někdy dokáže lidi vyvést z míry. Když mluví někdo zrovna tímhle způsobem a dlouze... Doufám, že pochopí co přesně říkám...s tm má taky hodně lidí problémy. |
| |
![]() | Na dívčinu poznámku se upřímně rozesměju. Vážně mi přijde strašně směšná. Můj smích je trochu ostrý ale přesto příjemný a nepochybně nakažlivý. "Slečno...hmm nezmínila jsi ještě své jméno...tady jsi v přístavu plném pirátů. Na něco takového by sis měla zvyknout," řeknu stále ještě se smíchem. Jsem si jistý že nemálokrát schytala poplácání po zadečku, který k tomu přímo svádí. A možná nejen to. "Ah takže ty se chceš vážně ucházet o místo na mé lodi?" usměju se sladce a už to je znamení, že něco je špatně. "Nevíš že ženská na lodi je holé neštěstí? Mor, katastrofa? Nemluvím o tom že by tě chlapi osahávali a vjednom kuse se o tebe rvali, hádali a nedávali by pozor na práci. A po pár týdnech by tě nakonec stejně někdo znásilnil. To výš po dlouhé době na moři člověku jisté věci začínají chybět a pak mu to leze na mozek a to přestože mám tak ukázněnou posádku," vysvětlím jí stále s tím milým úsměvem a mrknu okem po Rackovi, který právě drtí nějakému ožralovi obličej na kaši. Ne že bych mínil bránit v tom aby nastoupila na mou loď. Jen mě musí přesvědčit že je její zájem upřímný. |
| |
![]() | Když dá Spider pokyn ke rvačce, moc se mi do toho nechce. Napiju se ještě ze sklínky a stále sedím na místě, ani se nehnu, jako by mi nedocházelo, k čemu se tu schyluje. Největší nadšenci se už začínají mordovat. Já jen tiše sedím a popíjím. To do té doby, než kolem mě proletí židle, které sice krásně stačím uhnout, jenže ona sejme moje pití, takže sklínka se rozbije a pití vylije na zem. Chvíli na to jen tak hledím. Ještě jednou, prosím. zavolám na hospodského, který se schovává pod stolem a když nejde, jdu si to nalít sám. Ovšem jen co zase naliju sklínku, tak mi ji zase rozfláká nějaký náhodný kus nábytku. Povzdechnu si, vezmu si celou flašku a jdu s ní pomalu do opačného kouta místnosti, kde teda spíš pozoruju dění kolem, než piju. Vydrží mi to tak několik minut, než se na mě domluví pár týpků, protože se jim nelíbí, že se jen tak flákám a chtějí mi to pěkně nandat. Přijdou ke mě s tím, že mě vyzívají na souboj (jsou tři). Jen přikývnu, flašku s pitím odložím do kouta, aby mohla utrpět co nejmenší újmu a vytáhnu svůj meč... a pustím se s nimi do boje. Pche, jsou to celekem zelenáči. |
| |
![]() | Znovu si potáhnu z cigarety a rty se mi zkřiví ještě do lišáčtějšího tvaru než před chvílí. Lehce přivřu jedno oko, když kousek ode mě někdo rozbije lucernu, čímž vyšle do okolí spršku jisker. "Ale jistě...celý přístav je toho plný," přiývnu s tím úsměvem, který naznačuje, že to co říkám nemusí být ani v nejmenším bráno tak, jak to říkám. "A kdybych se neucházela o to místo, tak bych se tady vůbec neobjevila. Znám lepší místa na trávení času v tomhle městě," odpovím se smíchem a znovu si potáhnu z cigarety. Nejspíš mě tenhle rozhovor baví. Takže jsem už rozhodnut, že pro to, abych se dostal na loď udělám cokoliv. "A o mou bezpečnost se nemusíte bát, umím se o sebe postarat. Jsem zvyklá se plavit na pirátských lodích plných 'hrdlořezů', takže mi nedělá prblémy kohokoliv poslat k zemi. A stejně...jako kuchařka budu většinou v podpalubí," vezmu ze stolu flašku od rumu, naštěstí už prázdnou a chvíli ji jen tak držím v ruce, než ji rozbiju o hlavu jednoho nezdvořáka, který si dovolil mi sáhnout na sukni. |
| |
![]() | "Rozumím," odpovím pouze a sleduju muže, kterého ta dívka poslala k zemi. Jistě že bych měl spoustu dalších námitek. Jsem zvědavý jak by se bránila, kdyby se na ni domluvilo deset chlapů. Ale věřím že moje posádka se udrží na uzdě. A i kdyby ne, mě to může být jedno. "Kdyby jsi byla tak laskava a napsala mi sem své jméno tak o tom pouvažuju," usměju se na ni a přistrčím k ní kalamář s brkem a kus pergamenu. Přitom pohledem zkoumám její nohy, jako by to bylo hlavní kritérium pro přijetí. A taky že mi moc nezáleží na tom co umí když takhle vypadá. Navíc kdykoli ji můžu vyhodit. Musí jí být ale asi jasné že ná na přijetí dost velkou šanci, jinak by se tak nesnažila. |
| |
![]() | Ani nezvednu hlavu od papíru, stále skloněn nad svým pomalu dokončeným výtvorem poslouchám hlas dost dobře nezařaditelný. V hostinci se strhne bitva, dále se věnuji papíru. Začnou na mě padat těla, jednoduše je bud odstrčím či vrátím zpátky do té mely.Konečně je mé narychlo sesmolené dílo stvořeno.Není to nic moc,snad to splní účel. Dělám to takto už dlouho, někdy to vyjde, někdy ne.Schovám dílko do jedné z pouzder na mém pásku. Rvačka za tu dobu postoupila do dalšího stupně.To mi však nedělá nejmenší problém, jsem v hospodských rvačkách dost zběhlý. Vstanu od stolu, zachráním jednu náhodou ještě nerozbitou flašku rumu a pořádně si z ní loknu. Po mém dlouhém loku zbyde už jen půlka obsahu. CO CHCEŠ? zařvu na bývalého majitele a dám se s ním do rvačky. S flaškou v ruce, posilován již menšími loky, postupuji ke stolu se Spiderem. Nechvátám, užívám si tu melu, rány rozdávám i na sebemenší podnět. |
| |
![]() | "Není problém," zazubím se a odhodím cigaretu. Jakýmsi záhadným způsobem nedopalek spadne přímo doprostřed čela chlápkovi, kterého jsem tak rychle poslala na zem. Vezmu do ruky brko, na které se podívám pohledem "opovaž se dělat mi ostudu", a namořím jej do kalamáře, abych se mohl velmi rychle a čistě podepsat na pergamen. Ruka přitom pracuje s precizností někoho, kdo se rukama živí, coč v mém případě znamená vaření...a možná ještě něco jiného. I tak napíšu jen své křestní jméno...myslím si, že mu to bude i tak stačit. "Hmmm...asi na chvíli zmizím," řeknu jakmile dopíšu a otočím se zrovna včas, abych se vyhnula letícímu kousku nějakého nábytku. Kdo ví, jestli to byl původně stůl nebo židle. Pak se vytratím po schodech nahoru, kde se tolik lidí nepere a v nejhorším případě je stačí jen shodit dol přes zábradlí. |
| |
![]() | xOXOx |
| |
![]() | Když už to vypadá, že se rvačka blíží ke konci, pamalu si to šinu "přes mrtvoly" směrem ke stolu kapitána. Občas ještě sejmu nějakého týpka, který se mi pokouší zabránit v cestě. Opřu se o jeden sloup a pozoruju, co se bude dít. Dám si malého hlta s flašky, kterou jsem zachránil a zase ruku s ní spustím dolů... |
| |
![]() | Jak postupuji, obsah flašky mizí. Prázdná se roztříští o něčí lebku. Neměl se na mě tak šklebit. Po chvili mi do drápů padne další flaška,měla skončit na mé hlavě a s radostí pokračuji v piti. Po dlouhé, bojem plné chvili se dostanu ke svému cíli.Po rychlém zhodnocení situace se jen směji, moc nás nezbylo, kdo stojí. Upíjím z třetí flašky rumu a nabírám červenou barvu.Jak se naskytne maličká příležitost, jdu se hlásit o místo. Sebevědomě se před něj postavím se. Jsem Screw, mé řemeslo je dáno už od pohledu, opravář, lodník, říkejte si tomu jak chcete. Vytáhnu svůj vytvořený návrh a rozbalím ho na stůl. Dělám třeba toto, což je návrh na zvýšení rychlosti nepatrným změněním držení plachet. Návrh zase schovám k sobě do kapsy. Příjmete mě a já vám to provedu a třeba i něco víc.Neberte a já půjdu svou cestou dál. Dopiji poslední kapky rumu a hodím flašku za sebe, ani se nějak nerozmýšlím nad tím, zda někoho zraním či ne. |
| |
![]() | Spokojeně si prohlédnu umně vyvedený podpis oné dámy a na rozloučenou jí ještě pošlu vzdušný polibek. Pak si chvíli rýpu nožem v nehtech, jako bych se odtamtud pokoušel vydolovat zlato, což by mě klidně mohlo napadnout. Zanedlouho naštěstí rvačka skončí a já se spokojeně rozhlédnu po těch co zbyli. "Hned je to lepší. Půjdeme rychle na to," zamnu si ruce. Vyřídím asi dva uchazeče, když k mému stolu přijde ten lodník. Prohlédnu si ho s pozvednutým obočím. "Kdokoli sahá na moji Psyence musí být zodpovědný. Kdokoli se vrtá v jejích mechanismech musí být superzodpovědný. Kdyby jí totiž někdy někdo ublížil tak by si to pak šeredně odskákal," ne už to nezní jako vtip. Má tvář na okamžik vypadá děsivě vážně a oči se mi varovně lesknou. Člověku by mohlo chvíli trvat než by mu došlo že mluvím o lodi. "Mějte to prosím na vědomí," upozorním muže už s úsměvem, přihlížejíc k tomu, že je opilý. Pak mu přistrčím papír k podpisu. |
| |
![]() | Nepřekvapí mě pohled zabijáka, málokdo si nechá na lod šahat od neznámých. Nechává mě to chladným. Vím své a to , že lodě jsou odmalička má láska. Žádnou jsem umyslně nezničil. Budu jí hýčkat jako tu nejvzácnější milenku. dodám vážným hlasem. Sehnu se k papíru, vemu brk a maličko rozklepaným písmem se podepíši. Na to vzdálím od stolu, uvolnuji místo dalším zájemcům. |
| |
![]() | Jen tak stojím a dívám se na lidi, jak se chodí zapisovat. Tak trochu taky přemýšlím nad tím, jestli nebudu mít zbytečně moc práce na lodi chlápka, který nechal takhle zmasakrovat celou hospodu... no, jenže na jiných lodích to nebude asi o moc lepší. A navíc tady mám záruku, že jelikož je to dobrý jméno, tak budu mít dobrý plat. Aspoň na zkoušku se to vyplatí. Počkám si, až všichni uchazeči se upíšou a pak přijdu k tomu růžovovlasému pirátovi. Black Nife. Lékař, dá li se to tak nazvat. představím se stručně. Ale nemyslete si, že budu léčit tady ty padavky co se tu teď válí v bolestech z toho masakru... podívám se kdyžtak pouze na vaši posádku. řeknu narovinu. |
| |
![]() | Raději jako milenku svého nejlepšího přítele," zazubím se na něj, ale v mých očích se leskne něco nebezpečného. Když se mladík podepíše vyřídím rychle pár dalších. Většinou jsou všichni stejní, ale co se dá čekat od těch co pobívají na tomhle místě. Pak věnuju pohled Nifeovi, který se přihlásil jako další. "Ale jistě. Nejsme dobročinný spolek. A taky moji chlapi kteří se rvali ať si lížou rány sami, dokud neumírají," usměju se na něj a tak jako ostatním mu podám papír a brk, aby se mohl podepsat. |
| |
![]() | S lehkostí vezmu brk a podškrábnu se. O detaily se moc nezajímám, hlavní je, že mám konečně práci. Jen co se podepíšu, mírně se ukloním a jdu si sednout na nejbližší stůl a znovu se trochu napiju z láhve, kterou stále držím. Čekám na další rozkazy. |
| |
![]() | xOXOx |
| |
![]() | Chvíli, snad pro efekt, si jen tak hraju s nožem, přičemž vypadám že si každou chvíli ublížím, aniž bych něco řekl. Prostě chci uchazeče trochu potrápit, když si to jako kapitán můžu dovolit. Za chvíli mě ale přestane bavit i vysmívání se mé zmlácené posádce a tak se rozhodnu oznámit chlapy co jsem se rozhodnul přijmout. Zvednu se a se zívnutím započnu předčítání seznamu, na kterém je i jméno Screwa, Nifea a Kaen. Pak se protáhnu a poručím si další flašku rumu, snažíc se ignorovat Keiovi požadavky na dohrání kostek a naprosto si nevšímám těch, které jsem právě přijal do své posádky. Aby se neřeklo že se flákám, začnu Krysovi vysvětlovat jak se kotví na úvazek, při čemž mám jistotu že všechny unudím k smrti. |
| |
![]() | Opřen o stěnu čekám na vyhlášení rozhodnutí, kdo dostane novou práci. Očima se nezajímám o to, co právě kdo dělá, hledám volnou flašku, pokud možno nerozbitou. Ovšem v té hromadě těl a střepů nemám moc šancí. Mé hledání přeruší onen nezařaditelný hlas. Vyslechnu si ho a s radostí zjistím o příjmutí na nové místo. Mám práci, sbohem vy suchozemský krysy, vy špinavý psi, to chce zapít Mnohem hladověji začnu hledat flašku. Zahlídnu jen obsluhu, uhnu pohledem nastranu. Tak a nezapiju to. Suchozemský krysy na dluh nedávají. Zpropadenej chlap, to sem musí lézt tak brzo. Postavím převrhnutou židli, s hlasitým žuchnutím se na ní posadím. Zkusím štěstí a nenápadně odstrčím nejbližší tělo muže v bezvědomí. Očima hledám místo výskytu peněz, případně náhodou nějaké rozsypané pod ním. |
| |
![]() | Stále sedím na stole a čekám, co se bude dít. Když konečně Spider vynese jména těch, co přijímá, jen se zlehka spokojeně ušklíbnu. Dál nic nedělám. Stále sedím na stole, občas si zlehka upiju mírně z flašky rumu, co mám v ruce. Zdá se, že je stále ještě hodně plná. Nemíním se zřídit se pod obraz. To není můj styl. Spíš si alkohol... vychutnávám. Cekám, jestli se už půjde na loď, ale vypadá to spíš že Spider a jeho kumpání se tu budou bavit ještě dlouho... a že do lodě polezou nejspíš po čtyřech. Čekání mi nevadí. Bedlivě pozoruju okolí. Zvláště novou posádku a Spiderovu bandu. Nebylo by marné si o nich udělat obrázek. Pohled mi padne na nově přijatého hocha. Zdá se, že hledá, jak by si přilepšil... čili peníze nebo chlast. Taky bych se po něčem moh podívat, ale... nechce se mi. |
| |
![]() | Zůstanu nahoře. Ani poté, kdy se Spider rozhodl, že mě na palubu vezme, tak se mi nijak zvlášť nechce jít dolů. Ale stejně nemám na výběr... Rád bych vyplul co nejdřív...už jsme byl na pevnině dost dlouho na to, abych se tady nechtěl ještě zdržovat. Pomalu sejdu zase dolů. Je tu svinčík, takže musím dělat delší kroky a hodně se dívat pod nhy, abych na něco nestoupl. Přesto se mi nakonec povede dostat až ke stolu, u kterého sedí Spider. Nemuselo by být naškodu si s ním ještě promluvit...pokud bude chtít. Navíc už jsem dlouho nikomu neřekl... "Kapitáne," nechám si přes jazyk přejet onen status, který celkem hezky zní. Opravdu jsem tohle neřekl už hodně dlouho...skoro až mi to chybělo. Taky mě napadne, že bych mohl rovnou přejít k věci, ale trocha škádlivého zvýhodňování Spiderovy osoby z důvodu vyššího statusu mě celkem láká. Navíc si toho později užije asi dost málo... |
| |
![]() | Sedím a upíjím z lahve. Už jsem popsal všechny detaily kotvení na úvazek a stečí jen popsat vytahování plachet aby přítomná část mé posádky usnula, k čemuž značně přispívá alkohol v jejich krvi. Já sám už mám velmi slušně rozpracovanou druhou lahev rumu, ale nezdá se že by to na mě zanechalo vážnější následky. Ono vlastně není snadné poznat kdy jsem opilý a kdy střízlivý. On spíš ten první stav bude permanentní. Sotva se dám do vyprávění ozve se povědomý hlas. Hlas který ještě nikdy nevyslovil....kapitáne... "Je~~~ště," otočím se na Kaen. To slovo zní napůl jako vzdech. Přitom se přitisknu hrudníkem ke stolu a přidám rádoby toužebný pohled, který vypadá vlastně dost komicky v mém momentálním stavu polobdělosti. |
| |
![]() | Trochu pozvednu obočí, ale nakonec se jen docela rozverně zazubím. Zatím nemám nejmenší proti k tomu, abych mu to nezopakoval.... Ale mohl bych z toho taky udělat menší hříčku. "Copak by jste rád, Ka-pi-tá-ne?" schválně dám důraz na poslední slovo, které ještě rozslabikuju, aby se pořádně vpilo. Opřu se rukama o stůl a lehce se nakloním, což by kdybych měl výstřih, způsobilo, že by tam mohl kdokoliv vidět.Ale tohle nenosím..hlavně proto, že by se dalo potom poznat, že nejsem holka. Lehce přivřu oči a sleduju jaká bude jeho reakce...možná se ještě pobavím, než se dostaneme na moře. |
| |
![]() | Rozplácnu se na stůl, jako bych už neměl sílu se stáhnout zpět na své místo. "Aaah to už nemělo ten sladký efekt jako tehdy poprvé," řeknu zpěvavým hlasem a kupodivu se mi podaří zase si relativně normálně sednout. Zavdám si další řádný lok rumu a se vší laskavostí jaké jsem schopen se usměju na Kaen. "Já bych rád...já bych tě rád..." utnu větu, zazubím se lišácky, i když moje tvář tomu stále dodává jakési nevinnosti a místo toho abych dokončil větu se znovu napiju z lahve. |
| |
![]() | Tentokrát pozvednu obě obočí. Tenhle pan velemocný kapitán je trochu jiný..trochu...hodně jiný, než ostatní. Tohle bude zábava. "Tohle je taky sexuální obtěžování," neupustím si další poznámku na tu stejnou věc...což jevskutku celkem zábava. Hlavně sledovat reakce různých lidí na ni. "...ale klidně tu větu můžete dokončit," usměju se hodně roztomile. Pak se podívám, jestli se tu dá někde sednout, ale jediné co vidím, jsou rozházené rozbité židle..takže z toho nic nebude. Jedině si můžu sednout na stůl...a to se mi nějak nechce. I když to budu muset stejně udělat... |
| |
![]() | Zatvářím se ublíženě a v tu chvíli vypadám vážně jako opuštěné štěně. Kdyby se na mě v tu chvíli podíval někdo, kdo mě nezná rozhodně by se smál, kdyby mu lidé řekli že jsem kapitán pirátské lodi. "To je ale zase křivda...Kaen. Jak víš co jsem chtěl říct? Nejsem přeci nějaký nezdvořák nebo úchylák no ne?" řeknu a našpulím rty, což vypadá k zulíbání roztomile. Jenže vzápětí se mé oči potměšile zalesknou a je jasné že jsem prostě jen dobrý herec. "Chtěl jsem říct že bych tě rád pozval na skleničku a lépe tě poznal když odteď spolu budeme na jedné lodi," usměju se a zní to naprosto upřímně. Nebýt toho že mé oči rozhodně nesměřují na Kaeninu tvář. |
| |
![]() | "Vysoké procento všech pirátů jsou nezdvořáci a úchyláci...a pro kapitány to platí tím tuplem," vypláznu na Spidera rozverně jazyk. Což znamená, že ho do té skupiny nezařazuju...zatím. "chceš naučit jednu ze zásad dobrého chování? Nejdřív zkus dámě nabídnout či najít něco kam si může sednout a teprve potom ji na něco zvi," trochu se zazubím kvůli nesmyslnosti toho, co jsem řekl. Nejen, že se před piáty spojení "dobré chování" nepatří...ještě sjem se označil za dámu, což není správné ze dvou důvodů.. |
| |
![]() | S opravdu dobře hraným zmatením se rozhlédnu. A pak ještě jednou. "Pardon...dámu? Žádnou tu nevidím. Jen pirátku. Ale zato moc hezkou. Ah omlouvám se ta moje velká pusa...já vím já vím tohle je sexuální obtěžování," zazubím se na Kaen a trochu se odsunu od stolu. "A místa je tu dost," ukážu na svůj klín a rozpřáhnu ruce, jako bych čekal, že mi dívka skočí do náruče. I když je mi jasné že to spíš schytám políček. Ale všechny si nejdřív hrajou na nedostupné. Ale je to jen hra. Moc dlouho jim to nevydrží. |
| |
![]() | "Jistěže," souhlasně přikývnu a zazubím se. Ostaně nejvíc mi sluší, když se směju...proto to dělám často. Navíc...odteď se budu asi smát ještě víc. "Myslím, že není," znovu na Spidera vypláznu jazyk a dám se trochu aktivněji do hledání nějaké ještě nerozbité židle. Což mi trvá asi deset vteřin. Přisunu nalezenou židli ke stolu z opačné strany než sedí Spider a posadím se. Pak si opřu lokty o stůl a s mírně pozvednutým občím se na něj podívám...vlastně spíše do očí. |
| |
![]() | Chlápek u sebe viditelně nemá ani vindru. No mám já to ale štěstí. Nejbližší bezmocný a on je na tom stejně jako já. Vztekle ho od sebe odkopnu a opřu se o kývající se opěradlo.Znuděně se rozhlížím po lokále. Koukám, Spider si našel zábavu a nebo ona pojede s námi? Ženská na palubě? U prašivého psa to bude plavba. Raději odvrátím zrak někam jinam. Očima bloudím po zemi, pak po stolech. Opuštěná flaška, nenajde se? Aspon jedna, opuštěná. Ne! Zakloním hlavu a snažím se uklidnit. Nejde mi to a vrátím se ke svému pátravému pohledu.Všimnu si jednoho, má skoro plnou flašku, ale cucá ji jak mlíčňák. Co se s ní mazlíš? To takhle dráždíš a nebo ti to nechutná? Tak proč si to dáváš? Mohla být moje.Já z něho vyrostu. hypnotickým pohledem sleduji skoro stále plnou láhev, prsty si nervozně hrajou po pásku u pasu. |
| |
![]() | Bavím se tu pouze pozorováním okolí, takže mi nemůže uniknout, jak po mě Screw kouká. Co bys chtěl? Flašku s chlastem, co? zlehka se na něj ušklíbnu, čímž ho svým způsobem pozvu k sobě. Jen nevím, jestli to pochopí. Člověk se nějak zabavit musí... no, určitě to bude zajímavé. Je až podivuhodné, co jsou někteří piráti ochotni udělat pro trochu chlastu. Zatím se celkem dost bavím jeho pohledem. Stále držím skoro plnou flašku a ani z ní neupiju. |
| |
![]() | Zpozoruji škleb a přeruším pohled. Nohou kopnu do ležící rozbité židle. Co se na mě šklebí? Si myslí, že je něco víc, krysa proradná? Neumí to ani pít. Dojdu mu to ukázat. JO! Dojdu mu to ukázat a zároven zjistím, co je zač. Přeci jen, budem spolu na jedné palubě s tou ženskou. Po konečném rozhodnutí se zvednu, rázně se rozejdu k Nifovi. Židli táhnu za sebou Zastavím se dva kroky před ním, přejedu ho pohledem a zastavím se na flašce. Drží rum jako návnadu. Najednou si příjdu jak ryba naháčku. Co to cucáš? To ti to nechutná? vyjedu na něj a rukou hodím k flašce. Židli otočím, posadím se obkročmo a ruce opřu o opěradlo. |
| |
![]() | Na jeho otázky nereaguju. Bavím se tím, jak se rozčiluje. Když vyjede po mé flašce, stačí trochu uhnout rukou, aby se jí ani nedotkl. Očividně si s ním hraju. Chvíli na něj jen hledím, zlehka se ušklíbnu. Jsem labužník. Neliju do sebe chlast jako vodu, ale... vychutnávám si ho... všechny ty hořké chutě... jak pálí a zároveň dobře chutná... řeknu s mírným úsměvem. Pak se znovu zlehka napiju, ale je to jen doušek. Pak flašku zase položím na stůl, stále ji však držím za hrdlo. Zavřu oči a vychutnávám si to. Několik kapek zůstalo na mých rtech a tak si je ještě olíznu. Stále jsem ve střehu abych uhnul rukou, kdyby po flašce ten kluk zase vyjel. |
| |
![]() | Krev mi v žilách vře, obličej je rudý vzteky. Ten podvraták si se mnou hraje. Ti dám do čenichu, nebudeš stíhat počítat zuby. Špinavý nehty se zarývají do dřeva židle. Znechuceně sleduji jeho pomalý pití a jak on říká vychutnávání. Div neskřípu zuby. Nemůžu se s ním rvát, je v posádce. Musím si chvili práci udržet. Až zase vypadnu, vyřídím si to s ním. Tohle mu teda nezapomenu. Oči jsou plné hněvu a jen srší blesky. Ale silou vůle se drží na židli. Jo vychutnáváš? To takhle moc nevydržíš. Nalejt do tebe jen půlku, jsi pod stolem aniž bych tě musel praštit. ušklíbnu se, pohledem skáču z jeho obličeje na flašku a zpátky. |
| |
![]() | Chvíli na dívku jen zírám s okouzleným výrazem, což vypadá jako bych se nadýchal nějaké omamné látky, takže totálně pitomě. Ale roztomile. Za chvíli ale zase nasadím svůj úsměv typu jsem-naprosto-nevinný-a-rozhodně-nemyslím-na-nic-zvrhlého. "Tvůj pohled se zabodává přímo sem, krásná Kaen," řeknu po chvíli teatrálně, jako bych se teprve teď probral z vytržení a ukážu si na levou strani hrudi. "Úplně jsem zapoměl...kde je mé vychování..? Skleničku tady pro slečnu!" objednám jí hned pití a sám si znovu přihnu ze své lahve. |
| |
![]() | Popravdě, pití si vychutnávám, ale ještě víc si vychutnávám to, jak se ten kluk rozčiluje. Vím, že kdybych vypil třeba i celou flašku, moc to se mnou neudělá. Nepiju málo proto, že mám nízkou hranici tolerance alkoholu. Piju málo proto, že vím, že alkohol vyvolává závislost. A taky hodně chlastat je pořádně nezdravé. Jsem přece doktor. Mmm... když do sebe naliju půlku, tak na tebe toho moc nezbyde... co víš, třeba se s tebou chci rozdělit. řeknu už s trošku přátelštějším tónem, každopádně jde na mě vidět, že si s ním stále hraju. Nebo se snad chceš koukat na to, jak cenný alkohol v této láhvi všechen zmizí v mém žaludku? řeknu a dám si hrdlo láhve zase ke rtům. Ovšem ani se nenapiju a zase ji položím na stůl. To by bylo tak kruté, nemyslíš? |
| |
![]() | Pro tentokrát si odpustím svou věšnou poznámku o sexuálním obtěžování a s mírně toužebným výrazem počkám, až ke mně dorazí sklinka s pitím. Chvíli to vypapá, že si s ní budu jen hrát, ale jen párkrát protočím obsah kolem dokole, naž se napiju. "Takže, Kapitáne. Mám vám říkat kapitáne, Spidere, nebo máte nějaké normální jméno, Kapitáne?" zjevně nemám problémy si hrát se slovíčky a vypadám, že mě tohle celkem hezky baví. Upii ještě trochu pití ze sklenice, než ji položím na stůl a namočím si v ní jeden prst...kterým vzápětí začnu točit dookola hrany sklenice, což začne vyluzovat ten zvláštné skoro nesnesitelně odporný zvonivý zvuk. |
| |
![]() | Přátelský ton mě ještě více rozčiluje a že to ještě jde.Čekám, dokud neskončí to své počínání. Oči jen žhnou hněvem, chci po něm skočit. Začnu se houpat na židli až do vratkých pozicích. Kolemjdoucí by čekal každou chvili mé padnutí na drsnou podlahu plnou všemožných krámů. Tak hrát si, prd se rozdělí, bude mě tu dráždit a nakonec jí vyžahne. Takový já znám. Ne, nebudu ze sebe dělat žebráka. Nepotřebuji to. Stále však láhev sleduji jak nějakou krásnou holku. Krutý? A tohle ti krutý nepříjde? Cucáš to tu přede mnou a vyprávíš o jeho chuti a to není krutý? Mluv narovinu. Napijem se spolu nebo ne? Třeba na novou práci? Nebudu ti tu dělat cvičenou opici. poslední věty říkám skrz zuby, má trpělivost v tomto směru není velká a už dochází. |
| |
![]() | To, že se začne houpat ne židli ignoruju. Když si nabije kokos bude to jeho věc. Když začně mluvit o tom, jestli se napijeme, chvíli se zamyslím, než odpovím. Bude se mnou na lodi... neměl bych si tam hnedka dělat nepřátele, i když... mě je to celkem jedno. Navíc když ho začnu provokovat ještě víc hrozí, že se na mě vykašle a odejde. Otázkou je, jestli by to vážně udělal... nebo jestli chlast potřebuje tak nutně, že by se kvůli němu i stavěl na hlavu. Tak dobře. řeknu nakonec a znova se trochu napiju, abych ho poškládlil. Nakonec však ruku s flaškou natáhnu směrem k němu, aby si ji vzal. Vím, že je docela možný, že ji teď vychlastá celou, ale to je mi jedno. Naschvál pozoruji jeho výraz ve tváři. |
| |
![]() | Pokaždé, když vysloví Kaen můj titul tak vydám hlasitý vzdech a tvářím se u toho jako by to bylo to největší potěšení, jakého se mi může dostat. "Ah to je slast," řeknu a naokamžik zavřu oči, abych svým slovů dodal váhu. Pak si uvědomím že bych měl odpovědět. "Můžeš mi říkát kapitáne Spidere," zazubím se. "Žádné jiné jméno není třeba," dodám a tak tak stihnu zacpat Keiovi pusu, než ho stačí vykřiknout, a to tak prudce, že ho shodím ze židle. Ne že bych neměl své jméno rád ale pro pirátského kapitána se vážně nehodí. |
| |
![]() | "Pomalu to začíná probouzet mou zvědavost," zazubím se a přestanu si hrát se sklinkou. Stejně je to otravný zvuk i pro mě. "Takže...Kapitáne Spidere. Kdy chcete vytáhnout kotvy?" zeptám se aniž bych přitom spustil oči z toho piráta, kterého Spider před chvílí shodil ze židle, když se něco pokoušel říct. Možná bude snadné si Spiderovo jméno zjistit přes něj...ale zábavnější to bude přímo přes samotného Spidera. Už se těším. |
| |
![]() | Souhlas s přípitkem vykouzlí na mé tváři spokojený a hladový úsměv. Natáhnu se pro flašku,ale ta putuje opačným směrem. Tvrdě nechám dopadnou zadní nohy židle na podlahu, probodávám Hifa pohledem vraha. Tak jsem opice, souhlasí a pak si lokne sám. Nejdřív host, ne? Nebo si myslí, že mu to vyžahnu. Jen když bych ho předtím uzemnil. Nemůžu si rozházet dárce. Ale toto, to byl podraz! Ruka se natáhne ke mě, nevěřícně jí prvních pár sekund pozoruji. Nechci znova sednou na vtip. Touha přemůže mé pocity a chnapnu po láhvy. Pokud by uhla, nejspíš bych spadnul. Jen co prsty obejmou láhev, tvář se změní na láskyplnou a přátelskou. Tak na práci. popřeji a loknu si. No, zmizí pořádný kus,ale větší zbyl. Je vidět mé držení se zpátky. S chutí se podívám na láhev,rychle natáhnu ruku. Láhev se vrátí na stůl a mé ruce se rychle chytnou židle. Dobrá, a nemusím to ani cucat. ohodnotím obsah. |
| |
![]() | V duchu se bavím tím, jak se nejdřív ten hoch dívá na láhev a pak po ní chňapne. A taky jak se změní jeho výraz, jen co flašku drží. Ale nijak to nekomentuju. Nakonec jsem celkem i překvapený, že v ní ještě tolik zbylo. Flašku nechám být, ani z ní neupiju. Jak se jmenuješ a proč jsi se přidal ke Spiderovi? začnu rohovor. Ještě jsme se neseznámili. |
| |
![]() | Vypláznu na Kaen jazyk, takže zase jednou vypadám jako dítě, kterým nejmíň duševně očividně jsem. A každopádně jsem na kapitána hodně mladý. "Nebuď zvědavá to tě může stát život," odbydu ji s výrazem, který jasně říká, že se stejně nic nedozví. "Vyplujeme...až nebudu schopný si spočítat prsty na rukou. Takže za dost dlouhou dobu," usměju se a pro jistotu zaostřím na svou ruku abych se ujistil že tento stav je ještě daleko. |
| |
![]() | "Tss..."lehce zasyčím, ale podle toho jak se tvářím se dá poznat, že se stále ještě výborně bavím. "To znamená, že se musíte zpít pod obraz a vystřízlivět," převedu jeho slova do jiné formy, která se zdá velmi pavděpodobná. Přitom se ovšem nezapomínám usmívat a upíjet ze sklinky. Teprve, až už v ní nic není, tak se trochu znechuceně podívám k barovému pultu. Chtělo by to další...nejlíp ale celou láhev... |
| |
![]() | Pohledem stále těkám po flašce, ale nechávám jí zatím na pokoji. Vnitřně si vychutnávám doznívající chut.Ta ale rychle mizí. Říkají mi Screw, tobě? Trýznitel? U Spidera? Potřebuji práci. Jak jednoduché, co? Ty si zabloudil do těchto zašpiněných míst proč? přisunu se židli blíž, mám láhev jen na natáhnutí ruky. To dělá schválně? On už pít nebude, bude? Já bych si ještě dal.Krot se, jsi jak prašivej pes honící se za kostí na špagátě. Odtrhnu pohled od lahve a zkusím se dívat co nejdýl do tváře muži naproti mě. |
| |
![]() | Vidím, jak Screw občas koukne na láhev a dokážu si představit, jak se asi musí přemáhat. Ale dělám, že si toho nevšímám, ačkoliv si to vcelku... užívám. Black Nife. představím se. Před pár dny jsem skončil na jedný lodi a taky jsem teďka hledal nějakou slušnou práci... potřebovalo to změnu, byla tam celkem nuda a navíc tam nebylo už nic zajímavého, co bych ještě neviděl. řeknu, ačkoliv ten poslední důvod zní trochu podivně, dál ho však nevysvětlím. |
| |
![]() | Natáhnu ruku automaticky po lahvi, při dotyku na její hrdlo se zarazím. Pak prudkým pohybem si jí přitáhnu k sobě. Těší mě, Black Nife. Nahnu láhev, a znova si dám jen jeden lok. Nesmím to vypít, to nejde. Musí to ještě vydržet, jediná láhev. Třeba poslední. Ten lok je pro mě jen jakobych smočil rty, i tak pro pocit stačí. Položím láhev zpět. A co jsi na tý lodi prováděl, že už tam byla nuda? zeptám se, snad aby mluvil a už nepil. Chci mít představu, kde tě na lodi potkám. zašklebím se v podivném úsměvu. stejně si posádky nikdy moc nevšímám,ale co. Bude mluvit a lahev bude moje. |
| |
![]() | V duchu se bavím tím, jak si ten hoch zabavuje tu láhev. myslím, že mu ji už nechám. Nemám těď stejně chuť chlastat. Jsem doktor. odpovím na jeho otázku Jestli chceš, můžeš někdy přijít na preventivní prohlídku. řeknu sice klidným hlasem, ale pohledem přitom přejedu po jeho těle skoro jako bych ho svlékal. Ušklíbnu se. |
| |
![]() | Předkloním se na židli a ruce položím na opěradlo, čímž ztížím pohled na mé tělo. Jooo, doktor. Tak to nevím, zda se potkáme. Mám své léčebné metody. přejedu pohledem k lahvi a vrátím se zpátky do jeho obličeje s úšklebkem. To by se mi musel stát pěkně zpropadenej malér. Vzpomenu si na můj nedávnej pád z ráhna přímo na palubu.Zašklebím se. Takže po mě tak nekoukej, budu tvá velká neznámá. ohodnotím jeho pohled. Znova natáhnu ruku a ani se neptám na povolení. Další malý lok. |
| |
![]() | Když myslíš. řeknu jen. Vlastně je mi to celkem jedno. Na lodi bude spousta jinejch, na který se "budu moct koukat". Své léčebné metody... to znám. Každej je schopnej si zafačovat ruku když ho někdo sekne mečem, ale ne každej je schopnej se sám vyléčit, když mu z tý rány začne téct hnis nebo dostane otravu krve... Každopádně, jestli někdy u mě ukážeš, dám si na tvé prohlídce extra záležet. řeknu hodně dvosmyslně a provokativně. Ale nezní to tak, že bych ho k tomu přesvědčoval. Když nechce, tak ať nechodí. A když přijde... bude to zajímavé. |
| |
![]() | Položím láhev na stůl, narovnám se na židli a protáhnu ruce i nohy. Extra záležet? Jestli to bude jako ted s tou lahví , skoro se až bojím pomyslet nad tvojí lékařskou péčí. poznamenám sarkasticky, v mysli si ale uvědomuji jinou pravdu. Znám své ruce a schopnosti, má práce mi způsobuje více zranění než hospodský rvačky. Není to díky nešikovnosti. Je to díky alkoholu v krvi, bývá tam dost často. Ale nic proti tobě,doktore. poznamenám. |
| |
![]() | A co vlastně děláš ty za práci? zeptám se. Vážně by mě to zajímalo... dle jeho stavby těla můžu snad jen určit to, že fyzicky tvrdě pracuje, ale to musí skoro každý pirát. A o moji lékařskou péči se neboj... možná je sice trochu netradiční, ale nejdůležitější je výsledek, ne? Naschvál jsem zvědavý, kdy u mě skončíš... po první nebo po druhé bitce? |
| |
![]() | Rukou šmátnu ke svému pásku a vytáhnu kladívko, viditelně často používané.Je na něm i stará krev. Starám se o ty krásky na moři. Opečovávám je a dělám jim dobře. Případně je trošku vylepším. Sám tedy usoudíš, setkání nás dvou bude těžké. Zašklebím se na Nifa.Pohledem sjedu k ruce.Usměji se na své kladívko, rukou ho vrátím zpátky na jeho místo. Jo lodě, lásky moje, ony a alkohol mi pomáhají zvládat vše, co mě potkává. Vrátím se pohledem na na Nifa,ale k rumu. Natáhnu se pro něj, znova se napiji. Tentokrát víc. Nevrátím jí na stůl, ale s rukou nataženou jí podávám Nifovi. Vem si, nebo ti nic nezbyde. Máš možnost okusit další lok a její příjemné chutě. lákám doktůrka na jeho vlastní láhev. |
| |
![]() | Mám co dělat, abych se nerozesmál, po těch slovech, co Screw řekl a poté, co jsem viděl to zakrvácené kladivo. Z toho, jak o lodích mluvíš, soudím, že budeš nejspíš dobrý lodník. Ovšem ale upřímně... nemyslím jsi, že jsi dobrý doktor. Nedůvěřuji tvým... léčebným medodám. řeknu a trochu přimhouřím oči. Když mi pak nabídne flašku, v klidu ji vezmu a napiju se, ovšem jen trochu, jak mám ve zvyku. Pak mu ji zase vrátím. Nevadí mi, když to všechno vypije. A taky by mě zajímalo, jestli se nalejvá proto, že je v přístavu a chce si to užít nebo jestli je jeden z těch, co bývají pernamentně nalití... každopádně ta druhá možnost v kombinaci s jeho prací by mohla bejt hodně nebezpečná. Mh, ale to je jeho věc. |
| |
![]() | Docvaknu flašku, prázdnou položím na stůl. Došla. dodám s úsměvem nad jejím stavem. To víš, že jsem dobrej lodník, s nejlepší školou. Jako doktor se ti určitě nevyrovnám. ušklíbnu se a zadívám se na prázdnou láhev. Moje léčebné metody zatím fungovali. Až přestanou, nastoupíš ty. přiblížím se židlí ke stolu. Nakloním se k doktorovi a na tváři mám úsměv.Mám dobrou náladu a užívám si tohoto již příjemného pokecu. To potom bude i s tou preventivní prohlídkou. Oddálím se a na židli se znova párkrát zhoupnu.Při posledním už začínám ztrácet balanc, raději s tím skončím. Nechci mu dát nejmenší důvod to nějak uspěchat. Doktůrek a nabídne mi pití jak opici, pak důkladnou prohlídku, nějaký hodně přátelský chlapík. Až možná moc. Při poslední větě v mé hlavě se oči přemění na štěrbinky, probodnou Nifa jak dýka. |
| |
![]() | Tak to jsem fakt zvědavej, kdy se objevíš u mě v kajutě s tím, že potřebuješ něco ošetřit. pomyslím si. Každopádně vypadáš, že si něco uděláš už dneska večer... s tím, jak se houpeš na židli. Na jeho léčebné metody se raději ani ptát nebudu, ještě bych se zhrozil. Doufám, že používá aspoň čisté obvazy. Pak si všimnu jeho pohledu, ale ignoruju ho. Vím, že je opilý a tak dělá blbosti. I když... nakonec mi to nedá se zeptat: Co na mě tak koukáš? |
| |
![]() | Chvíli se dívám mimo Kaen a tvářím se vcelku neutrálně takže vypadám poměrně normálně. Moje tvář je ale pořád stejně roztomilá. Prostě vzhledově se na svou pozici vůbec nehodím. Když se v mém zorném poli objeví hostinský, trochu se vzpamatuju a zamávám na něj, aby donesl Kaen další skleničku. "Vystřízlivět?" reaguju konečně na Kaenina slova a dívám se na ni jako by byla šílenec, který vypráví naprosté nesmysly. "K čemu?" zeptám se nechápavě a dám se do smíchu. Do smíchu který chvíli bodá a chvíli hladí. "Já Psyence dokážu vést i ve spánku. A navíc mám posádku...Někdo z nich určitě zůstane střízlivý," řeknu klidně, i když je mi jasné že těch pár lidí co se neopije loď sami neodřídí. Ale moc mě to netrápí, protože piráti jsou v lihu v jednom kuse a nikdy jsme ještě neměli větší problém. |
| |
![]() | "Takže i ve spánku?" trochu lišácky se usměji a probodnu Spidera pohledem, kterým zkoumám, jestli je toho opravdu schopný. Ale jako cvok vypadá už teď, takže o tom nepochybuji... "A dokázal by jsi vyplout během půl hodiny v tomhle stavu?" zeptám se ho s mírným lišáctvím v hlase. Nejspíš se jen snažím lehce ho poškádlit. Nebo zkusit jestli je opravdu tak velký blázen aby se mu tohle povedlo. |
| |
![]() | Odtáhnu hlavu,pohled nezměním. Vrtá mi hlavou, čím si někdo, jako já, zaslouží půlku lahve, preventivní prohlídku, nebo to nabízíš každému z posádky? řeknu díky alkoholu narovinu své myšlenky, ještě se u toho usmívám. Vemu do ruky prázdnou lahev, houpu si s ní a různě hraji. Dneska už asi nic nebude, další láhev ne,hm, to bude noc. Dejte mi někdo rum. Ruka se zatne v pěst a já šlehnu nepříjemným pohledem po lokále. Kdy myslíš, že se půjdem seznámit s tou kráskou? Už se na ní těším. zkusím své myšlenky zabavit svoji druhou láskou, pohledem se vrátím na doktora. |
| |
![]() | Našpulím rty, což je jeden z mých nejvražednějších výrazů. "Mluvíš, jako by jsi o tam pochybovala. Já náhodou prožil věci, které ty si nedovedeš ani představit a všechno jsem zvládnul. Projel jsem s Psyence místa, která jsou tak děsivá že nejdou ani popsat," řeknu hrdě a znovu si pořádně zavdám z lahve, která už se začíná vyprazdňovat. "Jistěže bych dovedl. A nevím co myslíš tím, v tomhle stavu. Tohle je můj úplně normální stav, jsem úplně v pořádku. Jen nemám podásku...popásku...po...posádku," dostanu ze sebe se značnými obtížemi, čímž dokážu jak moc jsem vpořádku. Přeci jen...za tu dobu co se s Kaen bavím jsem zvládnul dvě lahve a těžko říct, kolik jsem toho vypil předtím. |
| |
![]() | Nudil jsem se, a ty ses po té flašce tak toužebně díval... řeknu. Dosti jsem se u toho bavil, což bylo určitě i poznat. A já moc nepiju, tak jsem si řekl, proč se nepobavit. Lidi občas pro flašku chlastu udělají spoustu věcí. řeknu s mírným úšklebkem. A ano, preventivní prohlídku nabízím každému z posádky. Jsem přece lékař a ani bys netušil, kolika lidem takováhle prohlídka zachránila život. řeknu upřímně. Pak ale dodám: Ovšem ne každému nabízím pečlivou preventivní prohlídku. Pak se ale rozhovor stočí na loď a náš odjezd. No, taky bych už rád vyplul. Ovšem to nezáleží na nás, ale na Kapitánovi. |
| |
![]() | "Hai hai...a já jsem zase proplula skoro celé Modré moře a získala jsem Poseidonův klenot," lehce mávnu rukou. Člověk by si teď mohl říct, že Spidera dokonale popichuju, protože tohle rozhodně není pravda... ...stejně tak jako by každý řekl, že není pravda to co říká Spider. "A jestli mi chceš dokázat, že mluvíte pravdu, tak mi to dokažte, Kapitáne," lišácky se zazubím, skoro jako bych se Spiderovi přímo do obličeje vysmíval. Jenže tohle si ke svému novému kapitánovi dovolit nesmím...že? |
| |
![]() | Sjedu ke stolu s kapitánem a mávnu rukou. Ten má ted jinou zábavu. Zkouším postavit lahev na hrdlo na prstě, nejde mi to, stále padá. Jo, někdy mě to trošku veme. Všechno ale proto neudělám, to si jako nemysli. Mám svojí hrdost. V tom padne flaška a já jí zběsile chytám ve vzduchu. Jen tak tak jí chytnu před roztříštěním na podlaze. Zazubím se nad svým umem. A proč já dostal tu pečlivou? Kvůli mé práci? Tam tolik zranění není, pokud si dám bacha. Mrknu a pokračuji s hraní s lahví. |
| |
![]() | Udělám na Kaen dlouhý nos, což je nepochybně velmi dospělé. "Já žádný nepotřebuju abych byl děsivý," zazubím se a pak nasadím výraz, který nejvíc ze všeho vypadá jako bych trpěl v bolestných křečích, ale děsivý rozhodně není. Ne že bych neuměl být děsivý. Ale když jsem, když přestanu věci brát s humorem, začíná to být opravdu moc ale moc zlé. "To jako chceš...a...abych prohledal všechny hospody v přístavu a scháněl svou posá..dku? Ale pokud tak moc chceš vidět moji Psyence tak můžeme jít. Ale s...stejně na ně budeme muset počkat," vysvětlím, semtam přerušen škytnutím. Občas se mi to stává, že začnu škytat když při pití moc mluvím. Nanejvýš to ale působí ještě roztomileji, když u toho pokaždé nasadím takový zmatený výraz. |
| |
![]() | "Heeee~" protáhnu mírné jakési hrané překvapení, které se ale zvrtne do smíchu, když se podívám na ten výraz, keterý Spider nasadil. Tenhle kapitán je k popukání. Ale alespoň bude zábava. "Byla by to ale zábava, nemyslíš?" znovu se rozesměji a chvíli mi trvá, než se uklidním a přestanu. Přesto mi na rtech zůstane hrát pobavený úsměv. "Ale na Psyence bych se podívala celkem ráda..."trochu pozvednu obočí v očekávání. Možná čekám, až se Spider zvedne a vezme mě ke své loďce. |
| |
![]() | Protáhnu se a obrátím do sebe zbytek rumu. "No dobře. Ukážu ti svou nejmilovanější. jak bych mohl odolat tvým krásným očím," poznamenám, přičemž můj pohled opět sklouzne ke Kaeniným nohám. Postavím se, vzápětí zavrávorám a chytím se stolu, přičemž se rozhlédnu jestli to někdo neviděl a nasadím výraz hrozně hrdinného a velkého kapitána. Tedy velkého jak se to vezme, protože když se postavím jsem o pěkný kus nižší než Kaen. "Jdeme chlapi!" vyzvu své tři společníky. Kei a Racek si očividně oddychnou, popadnou Krysu, který po té rvačce není schopný chodit a vydají se ven. "Mimochodem Krysa ti bude pomáhat v kuchyni doufám že se ti zamlouvá. A Keie tam budu posílat na výpomoc pokaždé když něco provede. Takže tak dvakrát do hodiny," zazubím se a nechám si přinést ještě jednu lahev rumu. Na cestu. "Smím ti pomoct?" zatvářím se naprosto k zulíbání a natáhnu ke Kaen ruku. |
| |
![]() | Na Screwovu otázku záměrně neopovím. Místo toho seskočím ze stolu, na kterém jsem doposud seděl. Tak to vypadá, že už se jde na loď... konečně. konstatuju a pozoruju dál Spidera a jeho bandu. |
| |
![]() | "Sekuhara," poznamenám jedno slůvko, které málokdo zná, ale mně se líbí. Vstanu ze židle a přehodím si přes rameno cestovní vak, který jsem nechala na zemi. Tohle a věci v něm jsou jediné mé momentální vlastnictví. "Naisu...dokonce budu mít i pomocníky," zdá se, že jsme nesmírně potěšen tím, že nebudu muset dělat všechno sám. Tedy...stejně to budu dělat všechno sám, protože co vím, tak málokterý pirát umí vařit...dobře vařit. "Ne děkuji, ale chodit jsem se naučila už jako malá," lehce na Spidera vypláznu jazyk a počkám, až se konečně vydá ke své milované loďce. |
| |
![]() | Zvednu pohled a zasměji se, Láhev nechám s třísknutím spadnout na zem. Zakřením se a vstanu ze židle. Jsem zvědavej na tu jeho krásku. Dost si jí váží. pozmenám co jsem usoudil z pohledu Spidera. Práce volá, zábava bude až na palubě. znova se zakřením a urovnám krok,abych šel normálně. Skoro na mě není poznat míra alkoholu, studná sprcha předtím mi dost pomohla. |
| |
![]() | Na první Kaeninu poznámku se jen usměju. Asi tuhle reakci budu muset očekávat častěji. Vlastně pořád. "Jistě, jak by jsi to chtěla stíhat, vařit sama pro tolik lidí? Věřím že jsi talentovaná kuchařka ale tohle přeci jen není legrace. Psyence je velká loď s velkou posádkou." Tohle je asi první smysluplná a vážně míněná věta, které jsem byl za dnešek schopný. A snad taky poslední. Když mě Kaen zase odmítne nasadím ublížený štěněcí výraz, že bych vzbudil lítost i v kusu kamene a stejně ji popadnu za ruku. A aby neměla čas mě praštit, ven z hospody se rozběhnu, takže kdyby mě pustila, stejně bych se jí nejspíš ztratil. Ostatní nechám za sebou. Však oni je Kei a ostatní dovedou. Když dorazíme do přístavu zastavím se před největší lodí, která tu kotví. Na boku se jí skví název Psyence a na stěžni hrdě vlaje prapor s lebkou a zkříženými hnáty. Růžovými. Nejen kvůli mé barvě vlasů se mi říká Pink Spider. Loď je nádherná, štíhlá ale od pohledu pevná. S úctyhodnými šestnácti děly na každém boku. Je to Fregata. To je dost překvapivé, protože tenhle typ lodi piráti používají zřídka. Vlastně je spíš používají lovci pirátů. Ale tahle je opravdu nádherná. A očividně skvěle opečovávaná, protože na ní není jediná, ani ta nejmenší známka opotřebení. |
| |
![]() | Než zase stihnu něco říct, tak mě Spider chytí za ruku a táhne pryč. Nakonec v mysli jen pokrčím rameny...ani mi něco takového nevadí. Jen...v podpatcích se celkem dobře chodí...ale nejsou určené k běhu, takže je to setsakramentsky nepříjemné. Ještě, že netrvá moc dlouho na to, aby jsme se dostali do přístavu, protože by to moje nohy asi určitě nepřežily. "Juu..."vydechnu, když se Spider konečně zastaví...a zrovinka před tou nejlépe vypadající lodí v celém přístavu. Je celkem nepřehlédnutelná..a velkolepá. A z nějakého důvodu vůbec-se-nehodící k jejímu kapitánovi. "Je divná," okomentuju ji a snažím se přijít na to, proč si ji spider vybral..pokud si ji nesehnal bývalý kapitán. |
| |
![]() | Když Kaen obdivně vydechne nadmu se pýchou a očekávám slova nekonečné chvály, ale dočkám se jenom slov: Je divná. Zamračím se na Kaen jako uražené dítě a bodnu ji prstem do tváře. "Ba~~~~ka," našpulím rty a obrátím se ke své lodi. "Ona to tak nemyslela miláčku," začnu ji utěšovat, jako by Kaen vážně ranila city Psyence. Pokud by ovšem něco takového bylo možné. Napřáhnu ruce s očividným úmyslem loď obejmout, což je pochopitelně nemožné, protože stojí od mola dost daleko. Už už to vypadá že zahučím do vody, když se vzpamatuju, převážím se zpátky a spadnu na zem. "Hmm někteří lidé nemají úctu," zavrčím uraženě očividně stále ještě komunikujíc se svou lodí. |
| |
![]() | "Auu," vyjeknu a chytnu se za tvář, kam mě Spider bodnul prstem. Pak se lehce zamračím...než si povzdechnu. "Řekla jsem, že je divná, ne, že je špatná. Navíc jsem něco takového mohla očekávat od kapitána, který se jeví takhle," lehce pokrčím rameny. Opravdu jsem tím nechtěl tu loď urazit. "Fregaty mám radši než jiné lodě...málo se houpou," dodám ještě. Pro mě je nehoupající se loď lepší, protože se tak mnohem snadněji vaří... Prostě je to mnohem lepší. |
| |
![]() | Obejmu si kolena jako uražené dítě a ani se na Kaen nepodívám. "Hmpf," je jediné, čím dám najevo, že jsem dívku vůbec slyšel. Chvíli jen tak sedím a něco neslyšně říkám...jistě své lodi...a pak se zvednu a aniž bych Kaen věnoval jediný pohled se vydám na palubu, což je divné, když jsem z ní doteď nespustil oči. V dulelu krásná slečna versus má loď má Psyence očividně hodně navrch. Když dojdu ke kormidlu zběsile ho obejmu a tvářím se konečně hrozně spokojeně. Jako vrnící kočka. Na palubě už je velká část posádky. Spoustu z přítomných se hned vrhne ke Kaen a začne ji obtěžovat, což je ale v tuhle chvíli to poslední, co mě zajímá. |
| |
![]() | Vydám se nahoru na palubu za Spiderem. Tvářím se trošku rozladěně, protože doteď byl rozhovor s kapitánem velmi zábavný... ..a nálada mi poklesne ještě o kousek, když se kolem mě začne točit tolik pirátů. Nesnažím se ani použít svou tliko známou hláčku o sexuálním zneužívání, protože v davu to nemá žádný zábavný účinek. Vzhledem k faktu, že nejsem neslušný, tak si počkám, až se Spider domazlí s kormidlem své lodě, aby mě laskavě dovedl do kuchaně. Zatím se opřu o jeden ze stožárů a zapálím si další cigaretu, buď to byl extrémně rychlý pohyb, nebo se cigareta zapálila sama, protože si nikdo z posádky nevšiml, jak jsem ji zapálil, a není to jen tím, že se soustředí na něco úplně jiného. |
| |
![]() | Ze začátku si Kaen vůbec nevšímám a jsem přisátý ke kormidlu se zavřenýma očima, jako by loď vážně potřebovala utišit, že se jí nedostalo patříčného obdivu. Když si ale Kaen zapálí otočím se na ni rychlostí blesku, jako bych oheň cítil na dálku a než si uvědomí co se děje letí její cigareta přes palubu. Je až s podivem jak hrozně dovedu být rychlý. Přeci jen asi nejsem ve své pozici náhodou. "Jediný oheň na mé lodi je tamten," ukážu na skleňené lucerny. Tvářím se teď úplně jinak než předtím. Rozzlobeně. Moje tvář s tím výrazem vypadá zvláštně. nehodí se to ke mně. Proto se také lidé kolem mě snaží abych se takhle moc často nedíval. "Rozumíš?!" zeptám se výhružně. Je vidět že co se týče mé lodi jsem více než přecitlivělý. Nebo možná jen chci Kaen vrátit její nedostatečný obdiv k Psyence. |
| |
![]() | Trochu se přikrčím když se ke mně Spider takhle vrhne...vypadá opravdu hodně nazlobeně. Hmmm....tohle je zajímavé. "Takže žádné cigarety, fajn..."přetočím si to zase na svou řeč. Stejně...lucerny nebudou jediný oheň na téhle lodi...v kuchyni se potřebuje taky, ale to si zjevně Spider momentílně neuvědomuje. Ale to je jedno. "...ještě něco je zakázané?" zeptám se raději dopředu, než abych zase udělal něco co se nesmí. Přitom vezmu do ruky rozbalený pakl vigaret a hodím je tam, kam před chvílí skončila ta zapálená cigareta. Mám jich ještě pár, ale ty si nechám až na nějakou tu pevninu. |
| |
![]() | Znovu se usměju a můj předchozí výraz jako by byl pouhá iluze. Snadno zapomenutelná. "Hodná holka," pochválím Kaen, moc rád, že se nebránila a poplácám ji po hlavě jako poslušného psa. "Co je ještě zakázáno na to přijdeš sama postupně," řeknu a moje tvář se na chvíli přiblíží k její. V očích se mi podivně zaleskne, ale pak se znovu začnu tvářit mile a roztomile. "Chceš vědět kde je kuchyň nebo chceš vidět ještě něco jiného?" zeptám se jí rozpustile, jakoby se před chvílí nic nestalo. |
| |
![]() | "Sekuhara," zareaguju okamžitě, když se mě Spider dotkne. Už musel pochopit, že tahle fráze je jen pro zaplácnutí času a k pobavení. "Nejdůležitější místa na lodi jsou pro mě kuchyň, jídelna, kapitánova kajuta...a osobní kajuta," odpovím automaticky pěkně popořádku podle toho, čemu jako prvnímu stavím důležitost... ..což je trochu divné, když teprve na konci je umístěno soukromí a taky jsem to řekl jen jakoby dodatečně mimochodem. |
| |
![]() | To jedno slůvko, které řekne pokaždé, když se jí dotknu mi začíná připadat hrozně roztomilé. Ale rozhodně mě tím nemůže odradit. Vlastně spíš naopak. "Hmm pokud ti přijde osobní kajuta jako nadstandard můžeme ty dvě poslední místnosti spojit v jednu, co myslíš?" zamrkám na ni nevinně a rozejdu se pomalu ke kuchyni abych jí ukázal místnosti v pořadí, které si objednala. Je to místnost hodně velká, ale taky se tu musí připravovat jídlo pro spoustu lidí. Narozdíl od mnohých lodí je tu čisto a i vybavení je více než dostatečné. |
| |
![]() | Vyjdu s ostatními z hospody. Noční vzduch mě osvěží, hluboka se nadechnu. Na tváři mám úsměv, těším se na svojí novou prácičku.Do přístavu dorazím a prohlížím si snad každou novou lod, co tu přistála. V duchu je hodnotím, některé přímo volají po mé práci. Smutně nad nimi pokrčím rameny, nemohu jim pomoci. Zastavím před fregatou s názvem Psyence. Kapitán už je i s dívkou nalodi , ostatní postupují za nimi. Nechvátám na lod, dívám se na její tvar, hodnotím její kvality. Její stav mě dojme. Jsi nádherná holka, budu ti dělat jen to nejlepší, co zvládnu.Ještě lepší to bude za světla. Prohlídnu každé místečko se zasněným pohledem. Ruka sjede k pasu s kladivem. Po ubezpečení vlastnictví se nalodím.Přejdu po můstku a začnu přecházet po lodi. Bříšky prstů se dotýkám dřeva a seznamuji se. |
| |
![]() | "Osobní kajuta je osobní kajuta...jde jen o to, že ne každý kapitán si dovolí vymezit jednu místnost jen pro jednoho člověka, když na palubě lrom mě není žádná ženská," promluvím, zatímco se vydám za spiderem směrem ke kuchyni, kde stejně budu trávit větší část dne...a v noci mi může být skoro ukradené, kde budu spát, dokud tam bude klid. Když se konečně dostaneme do kuchyně, tak se mi mírně rozšíří oči nadšením...nejspíš to bude nadčení, nebo radost. "Haaah...konečně loď s pořádným vybavením a čistotou v kuchyni...začíná se mi tu opravdu líbit," v hlase mi opravdu jde poznat nadšení a radost. Velmi rychlým profesionálním zrake projedu vybavení kuchyně a zjistím, že toho tady opravdu moc nechybí...pak otevřu pár skříněk, abych se ujistil, že i tady něco je. Což se zaslouží o jemné pochvalné písknutí... |
| |
![]() | Vyjdu z hospody směrem za kapitánem a jeho posádkou a následuju je až do přístavu. Celkem mě překvapí, že se budeme plavit na tak nádherné lodi... Teda... když jsem podepisoval tu smlouvu, tak jsem si nemyslel, že to bude až zas takový luxus... Chvíli jen tak stojím a loď si s uznáním prohlížím, ale pak se vydám za kapitánem na palubu. Tak, teď bych rád někde objevil svou kajutu a ošetřovnu. pomyslím si. Za kým zajít? Napadá mě jen kapitán, ale ten má, jak se zdá, spoustu práce s tou kočkou. Tak si zatím jdu ke kraji lodě a koukám do noci na noční město. Je z ní krásný výhled. |
| |
![]() | "No kdyby náhodou nebylo místo moje kajuta je dost velká," nenechám se jen tak odbýt. Ale místo se najde. I když ostatní bydlí v kajutách tak po čtyřech, nemůžu a ani nechci Kaen nutit se s někým o kajutu dělit. Její obdiv ke kuchyňskému zařízení mě zas tak moc netěší. Místo toho aby obdivovala loď... "Každý kousíček mé lodi je v dokonalém stavu. Psyence si zaslouží tu nejlepší péči. A taky vím jaké je to nemilý pocit jíst jídlo z kuchyně která vypadá spíš jako skládka," vypláznu jazyk v znechuceném výrazu. "Jinak jídelnu nemáme. Na co...chlapi jí kde chtějí. Těžko by je někdo donutil shromáždit se na jednom místě i kvůli jídlu," upozorním dívku. Pak ji zase vezmu za ruku, nebo by tu strávila celý den a odvedu ji ke své kajutě. Je od kuchyně poměrně daleko, což je logické. Zato je blízko kapitánskému můstku. "Tady bydlím já," oznámím jí a rozrazím dveře do místnosti větší než normální kajuta, přesto očividně obývané jedním člověkem. Je tu spoustu map a taky lahví, prázdných i plných. Nevypadá to že bych tu trávil moc času. Zdi jsou ověšené suvenýry z cest jako jsou masky a různé zbraně. Na obou stranách místnosti je postel, jedna z nich dokonce dvoupatrová. Uprostřed je stůl a pod kulatým okýnkem velká truhla. |
| |
![]() | "Hmmm...fajn..."pokrčím rameny nad jeho nabídkou. Stejně je mi to v podstatě jedno, pokud mi nebude nijak výrazně zasahovat do soukromí. "Tahle loď musí být hodně vděčná, že se o ni takhle někdo stará. Vlastně, neznám jediného piráta, který by pečoval o svou loď až do takovéhle míry. Ale ono je to v podstatě dobře..."ani se nedá poznat na koho je tohle pochvala...ale asi jak na loď, tak na kapitána a posádku. Než ale stihnu ještě něco dodat, nebo dokontrolovat kuchyň, když už mě Spider zase vláčí někam jinam...do své kajuty. "Hee..docela velká," trochu pozvednu obočí a nevypadám, že bych hodlal ještě něco dodat...přesto možná stejně něco dodám. Později... |
| |
![]() | Po prvním seznámení jsem nadšen ještě víc, tato lod na první pohled nic potřebuje. Přesto mi v hlavě hlodá červ. Taková kráska, kdopak se o tebe tak stará. Asi kapitán, chápu ted ten jeho pohled. Neublížím jí, v žádném případě. Tady to vypadá, než opravy, bude vylepšování krásy ještě k větší dokonalosti. Neboj, budou to jen nepatrné úpravy, nevemu ti tvojí dnešní krásu. Uchvacuješ už ted. Pohladím dřevo a rozhlídnu se po posádce. Krom doktora a kapitána nikoho neznám. Kapitána nevidím, ten se přehlídnout nelze. Můj pohled padne na doktora. Přijdu k němu zezadu a bouchnu ho do zad. To je krása, co doktůrku? Mám pocit, že ta preventivní prohldka proběhne bud dobrovolně a nebo se k tobě vůbec nedostanu. promluvím s pýchou v hlase. Postavím se vedle Nifa a zadívám se na město. Už abych vypadnul, zná mě tu každá hospoda a nedají mi ani na sekeru. Zašklebím se do podivného úsměvu. |
| |
![]() | Slyším, jak někdo jde ke mně, ale ani se neotočím, nejspíš to bude někdo z posádky. Mírně otočím hlavou teprv až mě ten někdo bouchne do zad. Jo. Je to nádherná loď. Na takový luxusní lodi sem nebyl ani nepamatuju. řeknu upřímně. Nemám nic, co bych této lodi mohl vytknout. Stále se koukám na město. Chvíli jen tak mlčím a pozoruju tu krásnu přístavu v noci. Pak ale zase promluvím: Tu prohlídku bych ti doporučoval tak jako tak. Určitě máš nějaké staré jizvy a staré zlomeniny... pokud nejsou správně zahojené, můžou ti způsobit hodně velké problémy. |
| |
![]() | Pohled na město mě dlouho nebaví, neumím zemi ocenit. Otočím se a zadívám se na hlavní stožár. Lokty se opřu. Hm.....možná...až budeš mít čas. Mám ještě nějakou práci. Pro přijetí jsem slibil provést menší prácičku. řeknu neurčitě,ale už se tolik prohlídce nebráním. Prohlížím si zachycení plachet, tvar. Studuji lod v každém jejím detailu. Co jsou koukal po chlapech, budeš mít dost práce s nima.A pokud se díváš i na stará zranění, strávíš s každým nejméně den.Ato jsem je viděl jen chvili. hovořím dál, aniž bych se pohledem odtrhnul od lodi. Toto má řešený normálně, jako každá. Budu se muset ráno podívat nahoru. Přejedu od stožáru k posádce courající se po palubě. Docela mě zajímá, jak tu dlouho vydržím. Bral bych, aby to bylo dýl než minule. hovořím snad do větru, snad na Nifa. |
| |
![]() | Na Kaenin souhlas se jen zasměju. Očividně to neberu vážně. Jak bych taky mohl, když na každý můj dotek reaguje slovy "sekuhara"? Pochybuju že by se mnou vydržela v jednom pokoji. Obzvlášť při mé slabosti pro hezké ženy. "Pochopitelně. Nepřežil bych to kdyby se mé Psyence něco stalo," řeknu zcela vážně. Její pochvala mě každopádně potěší, protože stav mé lodi je bez přehánění moje práce. Chlapi by ji dobrovolně takhle neobletovali. "Kapitán musí mít velkou kajutu. Jen si dobře pamatuj kudy se sem jde," mrknu na ni, jako bych chtěl říct že bude potřebovat tuhle cestu znát. "Teď ti najdeme nějakou kajutu," oznámím jí a tentokrát se ji nepokusím nikam odtáhnout, ale počkám až si všechno prohlédne a zapamatuje. |
| |
![]() | "To jsem si všimla," poznamenám a začnu si ji prohlížet trochu podrobněji. Skoro jako kuchyň, jen s jiným zápalem. "Nebojte se...není to poprvé, kdy jsem na fregatě....jen to bylo celke dávno," trochu se zasměji, jen to zní trochu nepřirozeně. Umím se smát i líp. "Stačí něco malého...stejně tam budu nejspíš jen spát," blesknu pohledem po Spiderovi a počkám, až se někam vydá, abych ho mohl následovat. |
| |
![]() | To jo. povzdechnu si, stále však hledím na světla nočního města. Ze začátku tu bude hodně práce. Ovšem ne všichni se budou chtít nechat dobrovolně vyšetřit... a já je k tomu násilím nutit nebudu. Je to jejich život. řeknu. Zajímalo by mě, kdy nám to tady kapitán ukáže... i když jestli je s tou... slečnou... tak to nás po lodi provede nejspíš až brzo ráno. povzdechnu si. Celkem rád bych si už lehnul a spal... mám rád dlouhý a kvalitní spánek. |
| |
![]() | Začnu se řechtat do ticha. Vsadil bych na to boty, že je s tou slečnou. Zaválcovala to s ním dobře.S prohlídkou počítej ráno. podívám se na doktůrka a jeho smutný výraz. Co jsi tak skleslej, doktůrku? Spát se dá všude. Bud můžeš tady a nebo jednoduše se zapojíš do posádky. Stará tě tam zavede. Většinou mají kecy, ale nějaký místo ti najdou. drcnu do Nifa loktem. Si stěžuje na spánek, já spal i stožáru. A spát na takovéto krásce je mnohem lepší než na ulici. Ukáži na palubu, úsměv mě nepřechází. Spát v náručí takový krásky. To není na stížnost. pohladím lod. Jak na tebe koukám, radši pořádný nocleh než tvrdý dřevo. Tak pojd, zeptáme se někoho. Uvedu tělo do pohybu a udělám dva kroky dopředu. Zastavím a hodím zvídavý pohled na Nifa. |
| |
![]() | "Psyence je jiná než ostatní," pousměju se, jako bych mluvil o své dívce. Přesně takhle by se asi tvářil někdo zamilovaný. Chvíli se zamyslím, jaký pokoj je volný co nejblíž k mé kajutě. Nakonec se rozejdu dál ale už po pár metrech zastavím u dveří, které se na první pohled od těch ostatních moc neliší. Dělá mi trochu problémy je otevřít, obzvlášť protože se snažím nepoužívat násilí, abych dveře nezničil. Nakonec se mi podaří je otevřít. Hned je jasné proč to šlo tak ztěžka. Místnost je zaskládaná spoustou věcí, které nenachází moc časté upotřebení. Přesto je tu postel, takže to určitě byla normální kajuta. "Řeknu někomu ať ty věci vystěhuje do skladu. Pokud ti tedy tahle místnost vyhovuje," ujistím se radši. Je to kajuta poměrně malá ale stejně udržovanaá jako ty ostatní. |
| |
![]() | "Všímám," lehce se pusměju a následuju Spidera dál. Zastavíme se ale rychleji, než jsem čekal, takže mě celkem zajímá, kam mě to vůbec zavedl. Místnost...vypadá docela...zvláštně...plně..ale myslím, že mi to vystačí. "Nevypadá to,že by se tady dalo spát už dneska..."okomentuju to stručně, přesto se zdá, že se mi líbí. Je to rozhodně lepší, než jiné kajuty, tkeré jsem dostával jindy...pokud mě nedonutili...hmm... "Jinak vyhovuje," dodám, kdyby to náhodou Spider nepochopil... |
| |
![]() | Ne, že bych neusnul tady na palubě... nejsem žádnej rozmazlenej fracek a něco vydržím... ale když můžu spát v posteli, dávám tomu přednost. Je to pohodlnější a člověk se víc vyspí. odpovím. Taky jsem se chtěl podívat na ošetřovnu a zařídit to tam, ať můžu už zítra začít pracovat. Ale co už. Pak si přehodím vak znovu na rameno a otořím se zády k městu, které jsem doposud pozoroval. Vidím, že Screw chce vyrazit, takže jsem pro. To je fakt dobrej nápad. |
| |
![]() | Trochu se zamyslím a pak se na Kaen zase lišácky usměju. "Dneska asi ne...takže přeci jen...poznáš moji kajutu zblízka...můžeš tedy klidně spát i u někoho jiného," navrhnu jí velkodušně, ale stejně si nemyslím že by chtěla být v kajutě se čtyřmi ožralci víc, než s praštěným klukem coje sice cvok, ale roztomilý. Přeci jen většina žen co kdy vkročila na tuhle loď skončila v mé kajutě. I když myslím že s touhle to bude těžší. "Takže své věci si můžeš dát tam ke mně," zazubím se. "Potřebuješ ještě něco nebo tě můžu na chvíli opustit abych se postaral o zbytek nováčků?" zeptám se jí a nasadím roztomilý výraz, jako bych ji skoro žádal, aby mě o něco poprosila. |
| |
![]() | "Oukej...pro dnešek u tebe," skoro lehce pokrčím rameny. V podstatě je mi to jedno, kde budu spát. Dokud nikdo nezjistí, že jsem kluk...což si stejně nechávám na delší dobu, protože pak to bude větší zábava. "Myslím, že tohle bude všechno..."řeknu, zatímco se po paměti pomalu vydám k spiderově kajutě. "A i kdyby...myslím, že to počká," lehce vypláznu jazyk a začnu se zase smát. Což může někdy připadat velmi podivné... |
| |
![]() | Nife se rozhoupe jak pomalá kocábka do pohybu. Nejdřív zjistíme nocleh, pak ošetřovnu. Třeba budem mít štěstí a někdo z domácích jí bude znát. zašklebím se. Vyrazím po palubě, očima hledám někoho ze staré posádky. Nebo spíš někoho, koho jsem neviděl předtím v hospodě. Srovnám krok s Nifem a hodím hlavou k jednomu chlápkovi jdoucí proti nám. Jdem proti nám, toho jsem v hospodě neviděl, co ty? Zkusíme ho? spiklenecky mrknu na Nifa, piráta nespouštím z očí. Hlídám každý jeho pohyb. |
| |
![]() | "Dobře. Tak se tu zatím porozhlídni a nedělej nepořádek," poplácám Kaen jemně po tváři s nevinným úsměvem a radši se hned otočím na patě a zmizím, než se rozhodně mi jednu vrazit. Vyběhnu na palubu a rozhlédnu se po nováčcích. Zdá se, že už všichni dorazili. Rozdělím je na dvě skupiny, jednu nechám ubytovat Keie a druhé se ujmu sím, protože v ní se nachází i lodník, což je důležitá osoba, na kterou si chci dohlédnout sám. "Tak mi řekněte co tu chcete ukázat a já vás osobně provedu. Nebo chcete rovnou do kajuty?" zeptám se ochotně. Spíš se ale chci přesvědčit, že mi nebudou dělat na Psyence nějaké nepravosti. |
| |
![]() | Ještě na Spidera stihnu vypláznout jazyk, než zmizí, takže se cítím celkem spokojený. Ve Spiderově kajutě sebou rovnou fláknu o postel, a ani mě nezajímá, jestli na ní Spider spí, nebo ne... Je mi to úplně jedno. "Saaa...myslím, že se mi tady líbí. A doufám, že si na sebe zvykneme, ne, Psyence?" promluvím k lodi, protože stejně teď nemám co dělat, a navíc jsem ji ještě pořádně nepozdravil. A vzhledem k tomu, že většina lodí má to, čemu lidé říkají duši, nebylo by zdvořilé se s ní nepřivítat. Sundám si z nohou sandále a uvelebím se na posteli trochu pohodlněji, abych popřípadě mohl usnout, kdyby se Spider dlouho nevracel. Zatím jen zavřu oči a pustím se do poslouchání zvuků lodi...a vody. |
| |
![]() | Nedočkám se odpovědi, vyjde kapitán a sám.Udiveně zvednu obočí,ale nechávám to bez komentáře. U zpropadený krysy, já ty boty snad sním, on se jí vzdal. To znamená, jede s námi. tvář se zakaboní. Tak to ubytování dostanem asi samotného kapitána. podotknu. Nechám se přidělit do jedné ze skupinek. Prohlídnu si zbytek nových. No, ty si dáš, doktůrku. Pokud k tobě příjdou všichni. Kapitán se rozhodne pro naší skupinu dokonce se zájmem o naše přání. Nechám chvili ostatní mluvit, sám se podívám po lodi. Stále jsem přitahován hlavním stožárem. Já bych toho chtěl.Tady toho moc takto nevykoumám, to nechám na zítra. Ale pohovořit bych potřeboval, než se pustím do práce. Otočím se na kapitána. Jen co se objeví skulinka, spustím. Potřeboval bych vidět útroby této krásky, nebo aspon mi říct, zda dělá něco problémy. Na první pohled vypadá dost dobře, až se mi tomu nechce věřit. Dobrá práce.Ted toho sice moc nezmůžu,pořádnou prohlídku provedu ráno.Ted snad probrat plány, seznámit se trochu s historii jejích oprav a pokud možno kdo to dělal. Zakřením se na kapitána a dám prostor dalšímu. Mohl bych pokračovat,ale nejsem tu sám.A hned si první den znepřátelit zbytek posádky se mi jednou nevyplatilo. Opakovat to nechci. |
| |
![]() | Rád bych viděl svůj pokoj a ošetřovnu. Pokud máte málo místa na lodi, můžu mít pokoj spojený s ošetřovnou. řeknu jen, když mě Screw pustí ke slovu. Jsem dost stručný, vlastně toho víc od kapitána nepotřebuju a nechci marnit jeho drahocenný čas. Jen co budu vědět, kde ošetřovna je, tak si ji už prozkoumám a zařídím sám. Taky by nebylo marný začít s prohlídkama vaší posádky. Jako nebudu do toho nikoho nutit násilím... ale všem bych to důrazně doporučil. dodám ještě. Vím, že je tu spousta lidí, co by potřebovala ošetřit, jenže taky vím, že ke mně přijde jen málo z nich - většinou chodí k doktorovi jen když jsou na tom fakt hodně špatně. |
| |
![]() | Přikývnu abych dal najevo, že jsem všechny požadavky slyšel a vzal na vědomí. Nejdřív dovedu všechny ke kajutě. Je to nevelká, ale útulná místnost se čtyřmi postelemi. Tam se od nás zbytek skupinky odpojí a já se vydám k ošetřovně. "Tohle bude tvé království....hmmm...Nife že?" oznámím po krátkém pátrání v paměti. Místnost je opravdu čistá. Vybavení je tu základní. "Poslední doktor zdrhnul a svoje fidlátka si vzal s sebou takže doufám že nějaké vlastní máš," oznámím Nifeovi. Pak se zase obrátím a dovedu je ke své kajutě. "Tady bydlím. Pokud by jste něco potřebovali...ale stejně jsem víc na palubě," oznámím jim a zapadnu dovnitř. Vrátím se za okamžik a vrazím Screwovi do rukou hromadu papírů. "Tady si o mém zlatíčku přečti. To že je v perfektním stavu není jen zdání ale fakt a doufám že to tak i zůstane. Pokud s ní něco uděláš tak umřeš pomalu a bolestivě. A ty papíry mi vrať v pořádku," oznámím mu s úsměvem, ale moje oči jsou pekelně vážné. |
| |
![]() | Následuji kapitána se skupinou,ale více než o kajuty a kde budu spát, se zajímám o lod a její konstrukci v těchto prostorách. Dokonce i zahlídnu ošetřovnu a s úsměvem pozoruji Nifa, jak je spokojen. Prohlídka pokračuje až ke kapitánově kajutě. Taková prohlídka, ani jsem nečekal takový zájem. Začnu mít podezření, že po ženský nevyjel a jen jí to tu ukazoval se svojí typickou kapitánskou pýchou. Kapitán zmizí z dohledu, zabloudím očima ke stropu. V tom se přiřítí s hromadou papírů. Sotva stačím nastavit ruce a jen vydechnu nad tou tíhou. Vyslechnu si malé kázání o chování k tomuto zlatíčku. Jojo..jasně...a pak rozčtvrtíte a předhodíte žralokům jako svačinku..jasný...proč mi nikdo nevěří..že lodím neubližuji a že je jen opravuji..hm..co se jim na mě nelíbí? Na mysl mi vůbec nepříjde můj častý stav s lahví a opileckými kecy. Ano , Kapitáne. vyhrknu jako na srozuměnou. Pohledem sjedu na tu hromadu v mých rukách. To je teda hromada, kdo to má číst...co by dělal, kdybych číst neuměl? zašklebím se a obrátím k Nifovi. No, jak vidíš, práce nad hlavu, takže se pro mě asi budeš muset stavit, až budeš mít chvilku. řeknu jemně rýpavě a potěžkách papíry. |
| |
![]() | Rozhlédnu se po ošetřovně. Sice není moc vybavená, ale aspoň je v ní čisto a je použitelná. Mmm... léčebné metody stejně používám svoje, takže to mi zase tak nevadí... Díky moc. Vypadá to dobře. Jen asi budu potřebovat nějaké prostěradla na obvazy. Ale jinak si už poradím. řeknu a na stůl si tu odložím svůj bágl. Když pak kapitán podá lodníkovi stoh papírů, uznale se na ně podívám. Jsem rád, že to nebudu muset číst. Je to úctyhodná loď... není divu, že je k ní tolik dokumentace. Pak vyslechný Screwovu poznámku. Já si na tebe čas milerád udělám kdykoliv. řeknu a pohledem sjedu po jeho těle, čímž mé odpovědi dám trochu dvojsmyslný význam. |
| |
![]() | "Ve skladu se určitě nějaká najdou," ujistím Nifa. "Kdyby jste něco potřebovali kdokoli z posádky vám milerád pomůže...asi...tedy pokud nebude moc opilý..." řeknu velmi přesvědčivě a ušklíbnu se. "Podrobnější prohlídku Psyence ti můžu poskytnout zítra za světla, jinak hodně štestí při studiu," zazubím se na Screwa. Vůbec mu to nezávidím. Jestli to vážně chce přečíst...to bude na dlouho. "Pro dnešek se loučím pánové. Dáma čeká," rozloučím se a olíznu si mlsně rty, jako bych mluvil o nějakém dezertu. Po těch slovech se otočím a zamířím do své kajuty. |
| |
![]() | Spider je pryč docela dlouho a já nemám co dělat. Vlastně jsem chvíli projížděl papíry na jeho stole, ale nebylo tam nic osonějšího, takže jsme toho nechal...ještě bych se unudil k smrti čtením. Takže si znovu lehnu na postel, ale raději na břicho...stejně se mi tak odpočívá na posteli lépe. A vrátím se k poslouchání toho ničeho okolo.....doufám, že ale neusnu, než se spider vrátí...mohlo by to být nebezpečné. |
| |
![]() | Vrátím se do kajuty a sotva zavřu dveře pořádně se protáhnu. Ale zatím to na spánek nevidím. Jak bych mohl jít jen tak spát když mám tady tak rozkošnou slečnu? Rozhlédnu se po Kaen, když ji uvidím na posteli. Na mé posteli...to je jako pozvání ne? Nejsem si jistý jestli spí nebo ne, ale za pokus to stojí. Přinejhorším schytám facku a na to jsem víc než zvyklý. Navíc když leží takhle ten její perfektní kulatý zadeček přímo volá po pohlazení. A tak to taky udělám, zatímco se k dívce sehnu a nadechnu se vůně jejích vlasů. |
| |
![]() | Na Nifa a jeho pohled se jen ušklíbnu stylem, zkus si něco víc a uvidíš ten tanec.Vrátím se pohledem k té hromadě. No to sidám, místo toho bych si dal rum, cokoliv k pití. Třeba ke čtení by se to dost šiklo. Naoko smutně povzdychnu, vím, že četbu projedu jen zhruba, zajímají mě určitý věci. Plno detailů poznám z prohlídky. Zítra vás rád uvidím, Kapitáne. a s úsměvem jasným, co se bude u kapitána ted odehrávat. Otočím se a zamířím i s tím štosem do kajuty. |
| |
![]() | Jsem ještě vzhůru, když do kajuty někdo vejde. Nejsem si jistý, kdo to je...ale slyším, že jde k posteli. Přesto nemám, zatím, v úmyslu se pohnout. Stejně by to asi nebylo k ničemu. Takže počkám co se stane...a ono to na sebe nenechá dlouho čekat. Jakmile se mě Spider dotkne, tak sebou hnu úctyhodnou rychlostí...vlastně se obrátím a zároveň vyjedu rukou po Spiderovi, i když pořád nemám ponětí, že je to on, a praštím ho celkem silněš loktem do obličeje. Teprve pak mi dojde že je to Spider... "Ah...to jsi jen ty," řeknu bez jakékoliv úcty ke kapitánovi...spíš jako bych mluvil na nějakého malého spratka, který ještě nikdy nevstoupil na loď. |
| |
![]() | Taktéž se rozloučím s kapitánem. Kdyby něco budu na ošetřovně. řeknu kapitánovi i Screwovi zároveň a vydám se zpátky na ošetřovnu, kde začnu prozkoumávat věci na poličkách a vybalovat věci svoje. Ve vaku mám hlavně různé přísady na masti a tak. Pak si udělám chvíli pauzu a vezmu nějaký papír a z druhé strany napíšu: Důrazně doporučuju preventivní prohlídky, kdo chce ať zaklepe a já ho prohlídnu. A pak tento papír umístím ke dveřím od ošetřovny. Nečekám, že se hned pohrne zástup lidí, ale vím, že se vždy minimálně dva najdou. |
| |
![]() | Zapotácím se, když dostanu loktem do obličeje, ale vzhledem k tomu, že jsem něco takového čekal, mě to ani moc nevyvádí z míry. I když reakce Kaen je vážně podivná. Chytím se za nos, ale nevypadá to, že by mě ta rána odradila. Vylezu na postel a skloním se nad Kaen tak, že nemá šanci utéct, tedy pokud se zase neuchýlí k násilí. "Tohle je moje postel a když jsi teď tady...." zazubím se, jako bych říkal, že mi tímhle něco asi chtěla naznačit. "Navíc jsi mi ublížila a to bys mi měla nějak vynahradit," řeknu o něco tišeji a přiblížím svou tvář těsně k její. Je až s podivem jak se moje povaha umí měnit a teď rozhodně nepůsobím jako roztomilý a nevinný blázínek. |
| |
![]() | Ani nehnu brvou, když mi Spider zabrání v útěku, který jsem ovšem ani příliš neplánoval. Jako bych nebyl na podobné věci zvyklý. "Příště stačí upozornit, která je tvoje postel..."oznámím mu skoro úplně chladně, jen v tom jde cítit lehký zájem o to, co hodlá udělat dál. "A nebudu ti vynahrazovat tvou vlastní a velmi zjevnou chybu," opravdu se nedá říct, že bych do tohodle dával příliš moc citu. Jen jsem opravdu cekem zvědavý.... |
| |
![]() | "Nebuď tak chladná Kaen....víš jak jsou noci na lodi osamělé ne...?" zavrním a nasadím co nejsvůdnější výraz. Co kdybychom se trochu pobavili..? říkají moje oči. Jedna z mých rukou se ocitne Kaen na stehně a začne po něm hladově přejíždět. "To si nezasloužím ani...malý...maličký polibek?" nasadím psí oči. Pořád ještě mám nějakou naději, dokud mě Kaen neodehnala. To znamená že jí to buď nevadí, nebo na mě plánuje něco moc krutého. |
| |
![]() | "Takže jen proto, že se s tebou nechci vyspat jsem chladná?" mírně pozvednu obočí. Něco podobného se dalo čekat. Kdyby alespoň udělal něco jiného, než každý jiný chlap. A jiný kapitán. Všichni jsou stejní... "S tímhle přístupem? Ne," odpovím dost rázně na to, aby mu mohlo být jasné, že to myslím vážně. Přitom chytím jeho ruku, takže už se mě nemá jak dotýkat...protože mám celkem sílu, i když na to nevypadám. Ale ono některé věci si člověk získá neustalou prací...a vařením. |
| |
![]() | Dojdu do kajuty, najdu si volný místo a chci začít při světle studovat. Nejsem tu dlouho, chlapy jsou mě dost nevyrlý a taky dost napitý, takže za chvili odcházím. Štos papírů v ruce, naštvaný výraz ve tváři. Ještě po nich hodím pár nadávek a vyjdu ven z kajut. Procházím kolem ošetřovny, zastavím a přečtu si lístek. On je bude zvát takto? To by mě zajímalo, kolik těch tady umí číst. Musím najít volnou místnost,kde bych mohl číst. Nemám čas se tu zdržovat. Projdu celou lod,ovšem všude někdo je.Mrzutě jdu zpátky. Nemůžu studovat ve dve, musím jí projít podívat se, prozkoumat, a tohle už musím znát. U prohnilý krysy, já budu muset jít za ním. Třeba mě vyhodí. Zastavím před ošetřovnou a s dvěma bouchanci vstoupím dovnitř, papíry tisknu k sobě. |
| |
![]() | Zrovna něco hustím nějakou mastičku nebo tak něco v nějaké misce, když se ozve zaklepání. První pacient? Že by takhle brzo? celkem mě to překvapí. Dále! řeknu jen hodně hlasitě. Stejně je odemčené. Ještě o to více mě překvapí, že přijde Screw. To sis na mě udělal čas hodně brzo. neskrývám své překvapení. |
| |
![]() | Očividně nemám takový pocit jako většina ostatních chlapů, kteří by se ani teď nevzdali, že ženy jsou hračky se kterými si můžeš dělat co chceš. I když se k nim taky nechovám zrovna gentlemansky. Takže Kaen zase pustím s očividně zklamaným výrazem. Mít ji tu tak blízko je velké pokušení, ale já nejsem ten typ co by někoho nutil. A...mohl bych...se alespoň trošku tulit? Budu vážně úplně vklidu, spinkat dočista jako anděl..." pokusím se ještě aspoň o tohle a nasadím neuvěřitelně roztomilý výraz, že člověku nejde na mysl, že jsem Kaen ještě před chvílí sváděl. |
| |
![]() | Vlezu dovnitř ale nezavřu. Na Nifovu poznámku se znova ušklíbnu. Hele, já čas nemám. Potřebuju tohle někde přečíst a být v kajutě, tak se tam servem. A asi by to tihle papírky odskákali. Potřebuji někde číst, tak..nějak jestli ti nebude vadit jeden navíc. Jen tak při světle studující chlápek? Vysvětlím rychle a čekám, zda mi povolí tu studovat či ne. To jsem zvědaví, jak se doktůrek zachová. Stejně mu sem dneska večer nikdo nepříjde a jestli jo, tak to abych se snad zase vzdálil.No, snad mě tu nechá, když už mi nechal i láhev. |
| |
![]() | "Děláš si srandu?" zeptám se ho docela podezřívavě. Ne,ž e by mi vadilo něco takového dělat, ale jeho změny chování jsou vážně vělmi rychlé a nečekané...a něco mi to nemile připomíná. "Tulit se můžeš třeba s flaškou rumu...nebo jsi se tady vždycky tulil s nějakým chlapem, když se tulíš tak rád?" zní to trochu ostřeji než jsem měl v úmyslu, ale taky by se tomu dalo říct, že zkouším jakou na to bude mít reakci. |
| |
![]() | Nasadím ještě roztomilejší výraz, že vážně vypadám jako ztracené štěně. Ještě k tomu si i sednu jako pes, těsně vedle Kaen a pozoruju ji upřeným pohledem. Spíš jsem to já kdo z nás dvou působí jako plyšáček na mazlení. "Ne myslím to vážně...víš jak špatně spím...? A když mám někoho u sebe...bude se mi spát líp," zamrkám na ni naprosto nevinně. Umím to hrát opravdu dobře. Kdyby nevěděla že dokážu být i úplně jiný, pravděpodobně by mi za chvíli zobala z ruky. "Co je na tom špatného..? Mám rád okouzlující lidi a ty...ty jsi okouzlující," zakňučím a sklopím oči, jako bych se bál, že na mě Kaen bude zase zlá. |
| |
![]() | Dál pracuju na své masti a přitom poslouchám, co ten kluk říká. Takže si sem šel číst jen papíry... Počkám, až domluví. Ale tohle je ošetřovna a ne studovna. I když tu nikoho rušit nebudeš... když tu jsem jen já a mě tichá společnost nevadí. už to vypadá, že s tím nemám žádný problém a dávám mu svolení. Pak ovšem s mastí přestanu a odložím misku na stolek. Ovšem nejdřív tě čeká ta slibovaná... preventivní prohlídka. přitom slova "preventivní prohlídka" pronesu s důrazem. Neboj se, já tento přístup znám... spousta lidí na prohlídku nejde, protože se jim nechce nebo nemají čas. Ale stačí jim za to něco slíbit a hned jdou... a přitom je to tak výhodný obchod. Jednak něco za to dostanou a navíc si budou jistí tím, jaký je jejich zdravotní stav. Zvednu se ze židle, a jdu ke dveřím a dám na ně závoru, aby sem teď nikdo nechodil. Takže? Je to celkem prosté. Buď přijme prohlídku a může tu pak v klidu studovat jak dlouho jen chce nebo prohlídku odmítne, ale v tom případě musí vypadnout. |
| |
![]() | "Takže ty chceš, abych tě takhle objala a tulila se s tebou?" překnu sladce laděným hlasem. Pi mých slovech obtočím ruce okolo Spiderova krku, a pk se k němu lehce přitisknu. V obličeji mám celkem lišácký výraz, takže se nedá říct, jestli si z něj střílím, nebo to myslím vážně. Každopádne Spiderovi teď v hlavě musí naskočit slova typu "plochá jako žehnlící prkno", protože zrovna o prsa se při převlíkání za ženskou příliš nestarám...a i když se na Spidera netisknu příliš moc, tak musí poznat, že toho nahoře moc nemám. (Vlastně nemám prakticky vůbec.) "Tak?" zní to skoro jako pobídnutí. K nějaké akci z jeho strany...navíc, dlouho jsme se nepobaavil, takže mi to ani tak vadit teď chvíli nebude. |
| |
![]() | Přesože se snažím ze všech sil, poměrně mě reakce Kaen překvapí. Tedy příjemně pochopitelně. "Přesně tak," pípnu pořád tím miloučkým hlasem. Přitisknu se svou tváří k její, jako se spokojená kočka otírá o svého pánečka. Obejmu Kaen kolem pasu a donutím ji si zase lehnout, přičemž si lehnu hlavou na její hrudník. To že je plochá mi vůbec nevadí a teď je to spíš výhoda, protože jinak bych určitě schytal facku. Přesto, nebo právě proto, jak se chová pořád očekávám, kdy se od ní dočkám nějaké podrazárny, protože ještě před chvílí vypadala, že když se jí dotknu tak mě vlastníma rukama uškrtí. |
| |
![]() | "Sekuhara," řeknu s mírnm úsměvem. Tohle je opravdu velmi zvláštní kapitán. Opravdu se mi na téhle lodi bude moc líbit. "Myslím, že je čas si přestat hrát, děti by měly jít do postele...předpokládám, že tamta je volná, abych si tam mohla jít lehnout, jakmile mě pustíš, že?" promluvím už zase naprosto normálním tónem. Takhle bych se aasi určitě nijak nevyspal... Rozhodně bych se takhle nevyspal. |
| |
![]() | "Iieee" začnu okamžitě protestovat, jako malé dítě, když už jsem tak byl nazván. Přitisknu se ke Kaen ještě víc, očividně ji nemíním pustit ani náhodou. "Neopouštěj mě budu mít noční můry!" zakňurám a přitisknu ke Kaen tvář, jako bych měl vážně strach. Na svůj věk vůbec nevypadám a se svou roztomiloučkou tvářičkou se mi to dá snadno věřit, i když ona stejně ví, že to je jen divadlo. Za pokus mi to ale stojí. |
| |
![]() | Pozorně poslouchám odpověd, už skoro jásám, že mám kde být. Ale podmínka řečená dodatkem mě zarazí. Ani se nehnu,nechám Nifa zavřít závoru. Pohledem sjíždím na tu hromadu papíru a na toho doktora. Proč pořád chce nějakou prohlídku? mě nic není netrápí...ted jedině tahle práce...a to jsem zase střízlivej...sakra..jsem si mohl při tom prozkoumávání najít zásoby a jednu si vzít. Přešlápnu z nohy na nohu a pohledem si prohlídnu náčiní ,co tam má a celkově tuto místnost. Sakrble, ja to potřebuji přečíst. Kde je tu jiný místo? Venku? Tam mi to odnese vítr a můžu rovnou odejít. A to se mi z téhle krásky nechce. Tady dole, to nejde. Proč musí být jediná volnější kajuta zrovna ošetřovna? Je na mě vidět, že se mi do toho vůbec nechce. Jsem na rozpacích, a nevím kudy ven. Zápas je zatím nerozhodný. Ehm...preventivní prohlídku ...musím..a v čem..to jako spočívá..přesněji..stačí zvednou košili,ukážu hrud a můžu studovat? chytám se posledního stébla v tiché naději, že když mi nic není, nebude se se mnou moc zabívat. A stále mu můžou přijít zájemci větší než jsem já. |
| |
![]() | "Přestaň si vymýšlet. Nevím kdo to udělal, ale jsi rozmazlený až hrůza," zní to sice přísně ale je v tom cítit podtón pobavenosti. Zjevně tohle celé povvažuju za velmi zábavnou hru, a nic víc...takže by z ničeho stejně nic nebylo. "Navíc, pokud chceš aby zítra bylo něco moc dobrého na oběd, tak by jsi mě měl necha tse v klidu a pohodlně vyspat, jinak z toho nic nebude," dotknu se prsty spiderova čela a lehce zatlačím...jakože pokus ho od sebe odtáhnout. Marný, ale alespoň trochu zábavný. |
| |
![]() | Nasadím vážně zklamaný výraz, stulím se do klubíčka a stáhnu ruce, takže je Kaen zase volná. "Jsem kapitán..." zašeptám si spíš sám pro sebe, osvětlujíc proč si můžu dovolit být rozmazlený. Vážně se teď tvářím k politování. Přišel jsem jak o zábavu, tak o mazlíčka. Tahle holka je vážně oříšek. Ale stejně...za chvíli se zase budu nudit a nebudu mít na práci nic jiného než jí běhat za sukní. I když teď se tvářím jako by mi zlomila srdce a já s ní už v životě nechtěl mít nic společného. |
| |
![]() | Jdu zase zpátky k židli a posadím se na ni, tentokrát obkročmo a opřu se o opěradlo. Chvíli Screwa jen tak pozoruju a když říká něco jako souhlas, tak se mi na tváři objeví mírný úsměv. Zvednout košili? Ne, to nestačí ani omylem. Vysleč se. Do naha. Rány a nemoci můžeš mít kdekoliv na těle. řeknu jen chladným hlasem, jako bych tohle říkal každému, koho vyšetřuju. Takyže říkám. Přitom z něho nespouštím pohled. Až prohlídka skončí, řeknu ti. Pak tady můžeš studovat jak dlouho jen budeš chtít. Pohledem sleduji jeho tělo. Vážně jsem se těšil na to, až tě uvidím nahého... vypadá to, že máš fakt moc hezké tělo, na které se bude krásně koukat... mmm... slíbil jsem ti důkladnou prohlídku, že ano? |
| |
![]() | "Jsi hlavně malé děcko," opáčím a slezu ze Spiderovy postele. Pak si opráším oblečení a přesunu se na druhou postel, kam si zatím jen sednu. "Budeš chtít zítra po obědě nějaký zákusek?" zeptám se ho po chvilce přemýšlení. Když už nic jiného, tak je to kapitán... ...a vypadá, že miluje, když ho někdo rozmazluje. |
| |
![]() | "Nebuď drzá na svého kapitána," napomenu Kaen s našpulenými rty, takže je poznat že to nemyslím vážně. Zatím. Má štěstí, že s jejím vzhledem jí toho projde víc než ostatním. "Hmm jeden bych si dal..." usměju se už zase svým lišáckým způsobem a můj hladový pohled prozrazuje, že asi nebudu myslet jídlo. Aniž bych to nějak upřesňoval otočim se ke Kaen zády a sfouknu svíčku v lucerně, potvrzujíc tak Kaeninu doměnku o rozmazleném dítěti. V nejmenším mi to ale nevadí. |
| |
![]() | "Nejsem drzá...jsem upřímná," nezapomenu se na konci tohodle pořádně zasmát. Následně sebou plácnu na postel. "Pak ti tedy něco speciálního připravím," pousměji se, i když to Spider už nemůže vidět. Pak se pořádně uvelebím na posteli, abych se mohl opravdu hezky vyspat. I když ke spánku mám ještě hodně daleko. Vlastně se mi vůbec ani v nejmenším nechce spát. Ale odpočívat a lebedit můžu. |
| |
![]() | Do naha?Zopakuji překvapením a úžasem nad doktorovou drzostí. Jeho pohled se mi nelíbí,ale co mi může. Nic. Moje nahé tělo, no až na košili, vidělo dost lidí. Díky mé zálibě v alkoholu sem si nejednou nebral servírky. Přesto se svlékat ted , před Nifem, je trochu jiné. Změřím si ho pohledem skoro vraha. Stejně na mě nic nenajdeš a k pokoukání na mě není nic, co by jsi ty neměl. Odložím papíry a světlo. Pohledem doktora vraždím. Taková kráska a nemá mistečko pro svého doktora. Má tu jen tohoto s jeho prohlídkou. No, aspon to budu mít za sebou a budu mít od něj klid, po celý zbytek plavby. Vzdychnu si, že pro všechno se musí něco zvládnout a začnu se svlékat. Postupně se ukazuje moje tělo, Na jedne ruce vytetovany kladivo a na druhe straně šibenice s něčím visícím na provaze, s jizvama jak hlubšíma , tak jen škrábnutí. Dokonce i jizva po vyndané kulce z ramene. Nepočítaně modřin. To vše se nachází na né zrovna nejčistčím těle. Dokonce z košile vypadne stébla slámy, v které se skrýval leták od Spidera.Na první pohled je znát, že se o své tělo nestarám. Jakobych jen přežíval. Stojím tam jen tak a nechám doktůrka si užívat ten pohled. Tak a ted jsi na tenkým ledě, doktůrku. Nepovedený pohyb a máš jí. Hlas konající sámotný závěr poznamenám Vidíš, nic na mě není, jen to , co na každém. Můžu jít studovat? Viditelně mě prohlídka nebaví, chvátám ke svým papírům. |
| |
![]() | Pozoruju jak se Screw vyslíká s mírným úsměvem. Ovšem ten pomalu mizí s tím, jak se odhaluje jeho tělo. Když vidím všechny ty šrámy a modřiny... moc mi do smíchu není. Ne, že bych na to nebyl zvyklý... piráti se většinou o své tělo moc nestarají a ještě jsem neviděl piráta, co by neměl na těle šrámy a jizvy. Stále jen sedím a pozoruju jeho tělo. Každý jeho kousek. Když se člověk vysleče v opilosti, tak ho lidi pozorují možná ze zábavy, ale ne jinak detailně. Ale já ho pozoruju pohledem, který nevynechává jedinou jizvičku. Nejspíš ani jeho milenka(milenec XD) si ho ani nikdy tahle neprohlížela. Když slyším, co Screw říká, vstanu ze židle. Ten tohle vůbec nepobral. Samozřejmě že jsem viděl už spoustu lidských těl, jsem přece doktor. Nejspíš ti nedošlo, že na prohlídce se nevyslákáš kvůli tomu, abych si ověřil že seš chlap a abych se kochal pohledem na mužské tělo. (ačkoliv tohle rád taky dělám XD) Jde mi o jizvy co máš a o to, abych odhalil případné nemoci. Pak jdu k němu, zezadu, abych si prohlédl jeho záda. Tím začnem. Ty se asi hodně nenávidíš, co? řeknu při pohledu na všechny ty zašpiněné jizvy.Zlehka jedním prstem přejedu po staré jizvě. Ještě není úplně zahojená a čistá taky zrovna není. A takových je tu spousta. |
| |
![]() | Stojím a nechám doktora si mě prohlížet svým pátravým pohledem. Příjde mi to pohled dravce jak si s chutěmi prohlíží vyhlídnutou večeři.Radši na něj nekoukám a očima stále bloudím k té hromadě, co mě čeká. Takové práce přede mnou a on se tu bude zabývat starýma jizvama. Nic mi není, žádná nemoc mi nehrozí. To bych o tom musel vědět. Aspon v těch chvilkách střízliva. Ztratí se mi z dohledu, dívá se mi na záda.Tam si pořádně nevidím.Jeho otázka mě zarazí, otočím za Nifem hlavu.Se šklebem strpím jeho dotyk s mým starým zraněním. Proč bych se měl nenávidět? Jen se občas ....častěji poperu...to není nenávidění? snažím se obhajovat. Odvrátím se od doktora a dívám se tupě předsebe. Nenávidím? Co ty doprč o mě můžeš vědět...rvu se atak mám jizvy,..některý pěkný, jiný zbytečný...ale co...stejně jednou něco zvořu a nějaký ten Kapitán uskuteční ty svoje hrozby..tak proč bych to tělo měl sakra šetřit? |
| |
![]() | Stále si prohlížím jizvy na jeho zádech. Přejíždím po nich prsty jen velmi zlehounka, aby ho to nebolelo. Takže moje doteky jsou spíš hodně jemné a celkem dráždí citlivé nervy na zádech. Když se rád pereš je to tvoje věc. Já ti to zakazovat nebudu. řeknu a přejedu prstem po jeho páteři, po celých zádech odvrchu dolů. Ale to jen potvrzuje to, co jsem řekl. Navíc ty svoje tělo doslova zanedbáváš... určitě sis už zvyknul na bolest ze všech těch ran, ale... tvoje tělo to hodně vyčerpává. Je to jako řetězová reakce... když je tělo vyčerpané, má oslabenou imunitu a méně sil. Tím spíše se můžeš zranit a tím spíše můžeš dostat nějakou infekci. Pak nechám záda být a vezmu jeho ruku, abych se pozorněji podíval na tetování. Takže teď zase bříšky prstů zlehka hladím jeho tetování. Zdá se v pořádku. Prsty přejedu nahoru k jeho rameni, kde je jizva po kulce. Vlastně ho svými doteky nejen vyšetřuju, ale zároveň i hladím. |
| |
![]() | Doktorova prohlídka je na můj vkus divná. Jezdí po jizvách jemně a jakoby se bál,aby to nebolelo. Proč se mě takto dotýká,...kdekoliv jsem byl...tak to bylo jen jo dobrý...tady máš a jdi ..nebo jen vypadni, to nic není...a on na mě takto. Přejetí po páteři mě zarazí, ruce se sevře v pěst,ale stále je u těla. Doktůrku, sice si tam nevidím,ale přes celou páteř rozhodně žádnou jizvu nemám. Nenávistně se na doktora podívám a ucuknu, jak začne jezdit po tetování. No dobře, tak se o něj moc nestarám...Nife, musíš se mě až tak moc dotýkat...neuvědomuji si, že by mezi tímto a tímto byla jizva. Ukáži prostor mezi tetováním a jizvou po kulce. Hled si teda jizev...na zbytek nešmatej. ohrazuji se proti nadměrnému hlazení. Dávám bedlivý pozor, zda doktor nyní tam, kde jizvy znám, jede opravdu jen po jizvách. |
| |
![]() | Na jeho poznámku nic neřeknu. Dál jen zkoumám jizvu v rameni. Zdá se, že je už zahojená. Teď ti zkontroluju žebra. varuju ho předem, protože někdy se dotýkám i míst, kde jizvy nejsou... to protože zrovna nekontroluju jizvy, ale něco jiného. Stále stojím vzadu, trochu víc ho na sebe zezadu přitisknu, rukou přejedu po jeho hrudníku. Trochu víc přitlačím. Vlastně to vypadalo jako pohlazení, doopravdy jsem ale kontroloval celkový stav žeber. Pak začnu odvrchu, kontrolovat jedno po druhém. Dotýkám se jeho hrudníku, a to vážně hodně. Tohle žebro jsi měl zlomené... a tohle taky. chvíli je ještě prohmatávám Ale zdá se, že se zahojily celkem dobře. Protože kdyby nebyly zahojené dobře, byl by fakt hodně velký průšvih... mohly by ti propíchnout plíce. vysvětluji důvod, proč takto důkladně kontroluju jeho hrudník. Zároveň to však říkám polohlasem a jak ho zezadu "objímám", šeptám mu to tak trochu do ucha. Celkem erotická nálada. A jak se dotýkám jeho žeber, nezapomenu přejet prsty přes jeho citlivé bradavky. |
| |
![]() | Žebra..? než mi dojde, jak moc se mě bude Nife ted dotýkat, už si mě tlačí na sebe. Nesouhlasně zamručím,ale jelikož varoval, nechávám to být. Jak se dotýká jednotlivých žeber, cítí, jak zrychleně dýchám. Nelíbí se mi tato blízkost, ani tato jeho pečlivá preventivní prohlídka. Poslouchám jeho diagnozu a v duchu přemýšlím, kde jsem k tomu mohl přijít. Zlomený, ne, to bylo jen naražený. Jak jsem slítnul při upevňování urvanýho lana. Ne, to nemohlo být tohle, zase jsem někde slítnul. Třeba jak mě vyhazovali od Dvou koček. To docela bolelo. Nifovi prsty přejedou přes bradavky, zcela podvědomě doktora praštím dozadu loktem dost velkou silou. Je mi jedno kam. Odskočím od něj a otočím se na něj. Co tohle jako mělo znamenat? oči srší nenávistí, tělo napnuté jak strunka. |
| |
![]() | Celkem si užívám jeho zrychleného dechu... Tohle jsem chtěl slyšet... ale nedávám to na sobě znát. Soustředím se dál na prohlídku. Když mě Screw praští loktem do žeber, celkem to bolí. Zakleju a hodím po něm zamračený pohled. Ne, že by se mi tohle nikdy nestalo... jen jsem to teďka nečekal. Sakra... prohlížím tvůj hrudník ne... je jasný že se tě musim dotýkat, když ti kontroluju žebra. procedím mezi zuby a jednou rukou se držím v místech, kam mě praštil. Jestli tam budu mít modřinu... tak si mě nepřej. Ovšem snažím se nesoustředit se na bolest, za chvíli ji už nevnímám. Nejsem žádná máčka. Měli bychom pokračovat, ať to máš rychle za sebou. Žebra už zkontrolované máš, teď břicho. řeknu tak trochu příkazem. Musím si dávat větší pozor... dokážu být něžný, ale dokážu dělat prohlídky i proti cizí vůli... a to by se ti myslím nelíbilo. |
| |
![]() | Pohledem sjedu k papírům a na tváři se zračí nechut pokračovat. Kdybych neměl tolik papírů ke čtení, tak tu už nejsem..takovouto prohlídku ...to jsem zase naletěl...zvládnul jsem horší situace, musím zvládnout i tuto...no tak, mysli na něco jiného...třeba na...dětství...nééé, na rum. Udělám napatrnej krok zpátky k Nifovi. Je na mě vidět, že nejsem zvyklej na takovéto prohlídky. Nemám rád takovýto doteky... tak jsem vyjel...máš jinej způsob než ostatní doktoři ..co jsem u nich byl. Udělám další krok , opět malý, k Nifovi. Tak rychle....nejsi sám, kdo to chce mít za sebou. Znova sjedu pohledem k papírům, ruce v pěst povolím a čekám. |
| |
![]() | Nakonec jsem rád, že Screw jde dobrovolně. Znovu si k němu stoupnu zezadu a přitisknu ho k sobě. Ne že mě budeš zase mlátit... jednou se to prominout dá, ale podruhé už ne. řeknu tak trochu výhružně. Pak své ruce dám na jeho břicho. Mám nutkání ho po tom hezky propracovaném bříšku pohladit, ale nakonec usoudím, že by nebylo vhodné ho hnedka takto škádlit. Trochu přitlačím, jde poznat, že se snažím zkontrolovat aspo%n trochu orgány. Jeho břicho prohmatávám vážně vcelku důkladně. Nic ale neřeknu. Po chvíli mé ruce zabloudí až k podbřišku, ale níž nejdu. Ačkoliv bych chtěl, vím, že většina pacientů až tak důkladnou prohlídku nesnese. Po chvíli ho zase pustím. Tentokrát jdu dopředu, kleknu si k němu, abych se podíval na jeho nohy. Má na nich taky nějaké jizvy a navíc jsem si téměř jistý, že si někdy nohu zlomil, takže potřebuju prohmatat kost, jestli je srostlá správně. Když prohmatám jeho nohu, pohlédnu nahoru a zlehka se usměju. Takhle je na jeho tělo vskutku hezký pohled... |
| |
![]() | Zaskřípu zuby při dalším přitáhnutí blíž k Nifovi.Hm..když tě bouchnu podruhý..tak prohlídka skončí? zkusím zažertovat. Prohmatávání břicha snažím s pohledem před sebe a v mysli se uklidnuji. Je to jen doktor...potřebuje zjistit nebezpečí...no tak..jen je pečlivej...nevšímej si toho....jak dotěrný ty jeho ruce jsou...pak příjde příjemnější část...dovíš se o té krásce, na které sloužíš..zatím sloužíš. U podbřišku se ruce znova sevřou,ale držím je u těla. Nife přejde dopředu, probodávám ho pohledem na popohnání. Dívám se na každý jeho pohyb, jak prohlíží mojí nohu. Zahlídnu tedy i jeho úsměv.Vypadá to, že jsi spokojen, takže už je konec? Radši ani nechci myslet na to, co se v jeho hlavě odehrává. Je podle mě divnej doktor. |
| |
![]() | Stále se usmívám, ale odpovím: Ne, spokojený nejsem ani omylem. Tvoje tělo je v hrozném stavu. Usmívám se jen proto, že mi bylo vážně potěšením se tě dotýkat... hodně rád se dotýkám lidských těl... měl bys krásný mladý tělo... ale je v hroznym stavu. Můžeš se oblíct. řeknu a jdu se posadit znovu na židli. Stále se na toho hocha dívám. Kdybych tě chtěl opravdu naprosto vyléčit, musel bych o tebe pečovat hodně dlouho. Na to ty nejspíš nemáš čas ani náladu. Proto myslím bude stačit, když tvýmu tělu udělám dobře a poléčím ty podlitiny a jizvy. shrnu to, co jsem zjistil. Pak poněkud zvihnu hlas a dám mu tvrdší tón. Dobře mě poslouchej, co teďka budeš dělat. řeknu hlasem, kterému se nesmí odmlouvat. Zítra se okoupeš. Pořádně se okoupeš. zdůrazním. Dám ti mast a až budeš okoupaný, namažeš si tou mastí celé tělo. Jasné? To je vše. Diagnóza nevypadá nijak bolestně. Pozoruju ho, jestli bude něco namítat nebo ne. A ještě jedna věc... teda spíš rada. Jestli budeš takhle dál pít, tak seš do deseti let mrtvej. Určitě. Alkohol ti nezakazuju, stejnak bys mě neposlechl. Je to čistě jen tvoje rozhodnutí, jak dlouho chceš žít. řeknu, jako by se nic nedělo. Vlastně je mi jedno, jak se rozhodne. Pak se natáhnu zase pro svou misku a začnu znovu míchat mast. |
| |
![]() | Na Nifovu odpověd nereaguji a jdu se oblíkat. Jen co jsem oblečen, vyhlídnu si volný flek. Vemu papíry, světlo a s plánem co nejvíce přečíst se posadím. Jasný, vykoupat...namazat....omezit pití.. opakuji,ale listuji přitom v papírech. Je na pochybách, zda to jen opakuji, či si to beru k srdci.Jo jasně,deset let života...to je ještě dost...on stejně nepochopí, proč to všechno dělám...si myslí, že je to tak jednoduchý..není..ale co, at si on sám usrkává..co je mu do mě.nic..tak at si ty kecy nechá odcesty. Očima lítám po řádkách a pročítám si historii lodi. Občas zívnu,ale to je asi tak jediný zvuk, který vydám za dobu studia. A že to studium je do rána. |
| |
![]() | Screwa si dál nevšímám a neruším ho ve čtení. Stejně po něm nic nechci. Jen co dodělám rozdělanou mast, vysleču si svoje sako a košili. Chci se podívat na ránu, kterou mi Screw uštědřit. Když odhalím svoje tělo do půl pasu... je až neskonale krásné. Mám sice spoustu jizev, ale všechny jsou krásně zahojené. Navíc žádné modřiny ani podlitiny. A krásně propracované svaly. Sakra... praštil mě teda pořádně. Mám tam modráka. usoudím a vytáhnu nějaký list, na který dám nějaké svinstvo a to si pak přiložím na ránu a zavážu obvazem. Vlastně ta rána není nic vážného, Screw má takovýhle nejmíň dvacet... jenže on se o své tělo nestará, narozdíl ode mě. |
| |
![]() | Na chvili vzhlédnu od papírů a vidím Nifa, jak si ošetřuje lehké zranění ode mě.Prohlídnu si jeho tělo jako on si prohlížel mé a ušklíbnu se zvrácenou radostí nad zraněním, které jsem já způsobil. Jak slečinka. rejpnu si spíše pro sebe a vrátím se k papírům. Doufám, že si toho pohledu nevšimnul..nesmí..pokud jo..tak jsem tu naposled..jak mě může rozhodit jedna pitomá prohldíka...né, to je tím, že jsem střízlivej...měl bych se napít..zapomenout. |
| |
![]() | Screwova pohledu si všimnu, ale ignoruju ho. Zato po jeho narážce po něm hodím pohledem. Ty mlč. Takovýhle kecy od člověka, co si neváží vlastního života, neberu. řeknu a v mém hlase jde poznat trochu pohrdání. Pak jdu na druhou postel, abych si lehnul a spal. Mám rád spánek. Hodně pomáhá... zavřu oči, ale ještě nespím. Nejspíš nikdy nepochopím, jak může někdo zacházet se svým tělem tak, jako on. Problém bude v tom, že on si nejspíš neváží ani sám sebe. Přitom je určitě hodně zkušený a dobrý lodník a už jen tohle je důvod, proč by si sám sebe měl vážit... ne každý dokáže to, co on. Zdá se mi tak nešťastný... jenže co já zmůžu? Já léčím tělo, ne duši. |
| |
![]() | Jen tiše něco zabrumlám pro sebe a dál se věnuji papírům. Jak ubíhá čas, začíná mě přemáhat spánek. Stále se držím a silou vůle a přemáhání držím víčka nahoře, stále očima lítám po papírech.Musím vydržet, musím toho přečíst co nejvíc, vrátím je zpátky a budu se věnovat jen lodi...už abych to měl. Skoro ke konci papírů však svůj boj vzdám. Položím papíry, zhasnu světlo, a usnu. Jsem střízlivý a tak nemám žádné klidné spaní. |
| |
![]() | V noci mě nic neprobudí. Když vím, že nehrozí nebezpečí, spím tvrdým spánkem, abych načerpal hodně sil. Když se ráno vzbudím, Screw ještě spí. Vstanu z postele, hodím na sebe košili a sako a pak se podívám na toho hocha. Kdy asi šel spát? Určitě hodně pozdě... není divu, že ještě spí. Nechám ho spát a potichu se vyplížím pryč z pokoje. Vrátím se asi za hodinku a půl, v každé ruce nesu misku a v ní nějaký horký čaj. Na tváři mám spokojený úsměv. |
| |
![]() | Proberu se chvili předtím, než Nife příjde s čajem. Sedím na posteli, po spánku mi stéká pot. Mám nutkání se něčeho napít. Něco bych si dal, na pozbuzení...ne, musím to dočíst..než příjdu ke kapitánovi..musím to už mít. Nemůžu před něj předstoupit a nevědět nic.Nesmím ted myslet na nic jiného..musím si chvili tuto práci udržet. Vemu do rukou papíry a pokračuji ve čtení. Nife vejde , jen vzhlédnu. Jo, už vypadnu. Jen pár stránek. Nestihnul jsem to večer. prohodím a rychle se vratím k historii lodi. Hřbetem ruky si otřu pot. |
| |
![]() | To je dobré. odpovím mu, jakože mi tady nevadí. Dokud tu nejsou pacienti, tak je mi jedno, že tu jseš ty. Klidně si to dočti. řeknu a jdu k němu, podám mu jednu misku. Na, ranní čaj. Udělal jsem ti speciální pro tebe. řeknu. Určitě je to nějaký bylinkový blivajz na čištění organismu. Já sám mám taky čaj, ale jiný... už podle barvy. Ten tvůj je zelený, ten můj černý. Sednu si na židli. Dost dobře jsem si všiml, že Screw se zrovna moc dobře nevyspal. Míváš noční můry? Buď je to z tvého rozbolavěného těla, nebo... něco z minulosti? zeptám se, jako by se nic nedělo. |
| |
![]() | Odtrhnu se od rozečtené stránky a podívám se na misku. Vemu jí do ruky a čuchnu k ní. Co to má být? Rozhodně to nevoní. znova přivoním a skrčím nos jako výraz odporu. Dívám se na tu divnou barvu a začínám mít tušení. Ale chci to slyšet od Nifa. Na otázku mého spánku jen mávnu rukou. Občas, moc často to není...a z čeho to je? Když jsem necítil potřebu jít na nějakou prohlídku, nebýt tohoto hodím hlavou k papírům tak jsis mě neprohlídnul. Zkusím se napít, je to horký, spálím si jazyk a ještě se u toho šklebím jako kdyby do mě lili horké olovo. No fuuuuj, to je blivajz. |
| |
![]() | Pomalu upíjím svůj čaj a vychutnávám si ho, stejně jako včera ten alkohol. To, že mému společníkovi ten čaj nebude chutnat mě vůbec nepřekvapuje. Čekal jsem to. Proto jeho poznámky ignoruju. A to, že šel na prohlídku jen kvůli tomu, aby si tu mohl číst ty prospekty, mi bylo jasné už od začátku. Často někoho ukecám na prohlídku jen výměnnou za něco. Proč to vlastně dělám? Mám svou práci až moc rád. A moc rád si ji užívám. Je tam spousta bylin... stejně kdybych je jmenoval, tak nevíš, na co jsou. odpovím mu na otázku o složení čaje. Pomůže ti zahojit ty rány a navíc dodá energii. řeknu a znovu usrknu trochu čaje. A mimochodem, domluvil jsem ti tu koupel, takže až to dočteš, tak běž do podpalubí a tam ti ji nachystají. Jen co dopiju čaj, dám ti tu mast. řeknu. |
| |
![]() | Odložím misku s hnusným čajem a oklepu se při představě už domluvené koupeli. A co tahle lahvičku? Tu od tebe nezískám? Vemu do ruky papíry. No, já si klidně skočím do moře, vypálí to a bude dobře. A začnu v klidu číst. Občas se na čaj podívám,ale nechce se mi pít. Někdy se přemůžu a loknu si,ale piji to po menším množství než Nife svůj rum večer. |
| |
![]() | To, že mu nechutná můj čaj se mě nijak nedotkne. Vlastně jsem i tak trochu překvapený, že ho vůbec pije. A když ho nevypije do dna, nebudu mu za to nadávat... je to jeho věc. Ale na té koupeli si trvám. Jestli se raději koupeš v moři, mě je to jedno. Když se pořádně okoupeš, budu spokojený. Ale jestli se tomu budeš vyhýbat, tak na tvou koupel osobně dohlídnu, na to vem jed. řeknu trochu výhružně a zase upiju čaj. |
| |
![]() | Loupnu po Nifovi okem a na tváři se objeví roštácký úsměv. Budeš mi mejt záda? prohodím takovým hlasem, že si nemůže být jistý, zda se umejt půjdu či ne. Pohledem se vracím ke stránkám, už mi zbývá mi jich jen pár, asi pět. Ke konci si začínám některé pasáže číst polohlasně a mé rty se tiše pohybuji, jak vyslovuji určita slova. Rukou přejedu po stěně a pokračuji dál. |
| |
![]() | Jeho rýpnutí ignoruju. Dál ho už neruším ve studiu, v klidu si dopíjím svůj čaj. A když už ho mám dopitý, sednu si zase ke stolu a začnu vyrábět nějakou mast... do misky naliju nějakou tekutinu a dávám do toho všechno možný, co vytahuju z batohu. Heh... je mi jedno, jestli se někde vožere... je to jeho život. Ale když už jsem ho vyšetřil, tak už dohlídnu na to, aby aspoň podstoupil tu medicínu, co jsem mu předepsal. Zásady jsou zásady. |
| |
![]() | Skončím. Oddychnu si a protáhnu s pořádným zívnutím. Čaj nechám nedopitý a začnu vstávat. Postupně protahuji rozlámané tělo z nevyspání a mnu si oči unavené od četby. Měl bych se zase natáhnout, ne, nemůžu, čeká mě procházka po lodi, seznámení se s ní za světla a taky jí pořádně prohledat. Po sáhodlouhém protahování se konečně postavím. Papíry nechám na místě, kde jsem seděl. Hotovo, jsem unavenej jak spraskanej pes. poznamenám a mrknu po doktorovi. Mrknu se po palubě, zda je kapitán vzhůru. Zatím tu ty papíry nechám. Pokud tam bude, vrátím mu je. oznámím a hrnu si to ke dveřím. |
| |
![]() | Jak Screw vstane, vstanu taky. Mast mám už hotovou. Dobře, tady se jim nic nestane. Kdyžtak je ještě schovám, aby tu nebyly tak na ráně. řeknu a vezmu papíry a schovám je do krabice pod postelí. Než však stačí odejít, zastavím ho. Nejdřív si půjdeš dát tu koupel, pak si běž dělat co chceš. řeknu rozhodně a jdu si vzít misku s mastí. Raději tě tam dovedu. Mě se totiž tak nějak zdá, že se tomu chceš vyhnout. Je to jen pitomá koupel... ne čištění žaludku ani řezání končetin, nechápu, proč se tomu tak vybýbáš. řeknu a jdu otevřít dveře. |
| |
![]() | Nife se dotkne papírů, starostlivě sleduji, kam směřují. Přeci jen, na jejich stavu záleží taky moje zdraví. Jak skončí v krabici, otočím se zpátky ke dveřím. Než stačím cokoliv udělat, zahrne mě palba jeho slov. Co má pořád s tou koupelí, si jí dám, třeba spadnu do moře. A ještě mi provede dozor, jak malýmu. Ustoupím od dveří a nechám Nifa je otevřít. Já se jí nevyhýbám, jen na ní nechvátám. To je rozdíl. Podotknu a vyjdu z ošetřovny. Steně si na záda tu mast nedám,ale to mu říkat nebudu. Za prvý by to byla námaha navíc a za druhý to tam určitě není tak strašný. Je to přeci jen pitomá mast. |
| |
![]() | Heh... to známe, odkládat to bude až se na to zapomene. Ani omylem. Dáš si jednu koupel a máš ode mě pokoj. Tolik bolet to nebude. řeknu a vedu ho dolů do podpalubí, zároveň jsem ve střehu, kdyby mi chtěl utýct. Bože... některým aby člověk dělal dozor jako malýmu děcku. Ale stejnak teď nemám nic jinýho na práci, takže... vejdeme dolů do jedné místnosti, tam jsou už připravený necky a v nich je voda. Není ohřátá, je to prostě jen nanošená voda z moře... Screw myslím není taková máčka, aby se nevykoupal ve studený vodě. Aspoň ho to probere. Tady máš žínku a bež se umýt. Zvládneš to sám nebo chceš mou asistenci? zeptám se, spíše však žertem než vážně. Zároveň mu podávám kus čistého hadru, kterým se má umýt. Mast položím na zem, aby se tím pak namazal. |
| |
![]() | Původně jsme chtěl zamířit na palubu,ale Nife se zdá být rozhodnut. Jdu za ním do podpalubí. Při pohledu na necky se musím začít smát. To budu mít jak nějaká šlechtična, mýdlo, ručníček a služku. řeknu žertem a převezmu žínku. Vážným hlasem pokračuji. Ne, nepotřebuji tvojí asistenci, umejt se zvládnu sám. Jdi, já se pak stavím pro ty papíry. Nenápadně ho vyháním. Začnu sundavat pásek, dělám to pomalu. Čekám,až vypadne. |
| |
![]() | Odejdu z místnosti a zavřu za sebou dveře. Jeho tělo jsem už viděl a nechci ho šmírovat. Má právo na svoje soukromí. A umýt se snad dokáže sám... doufám. Ale neodejdu do své kajuty... stojím u zavřených dveří do místnosti, ve které je Screw. Opřený o dřevěnou stěnu koukám do země. Doufám, že ta mast bude spotřebovaná celá... je jí tak akorát, aby si jí potřel celé tělo. A jestli bude ignorovat moje léčebné postupy, tak ať si mě nepřeje. |
| |
![]() | Jen co odejde Nife, svléknu se a zalezu do necek. Slastně se ponořím do studené vody a ponořím se do ní celý. I obličej. Chvili zůstanu pod vodou a snažím se co nejdéle vydržet pod vodou. Je to dobrý budíček, jako lék pro odstranění opice. Vyjedu nad hladinu a zhluboka se nadechnu. Užiji si koupel a výjmečně se řádně umeji. Pak sjedu pohledem na tu mast. Vemu jí do ruky a čuchnu k ní. Jako ten čaj..fuuuj... a to si mám na sebe jako napatlat? Vemu jí trochu na dva prsty.Velmi šetrně si jí začnu nanášet na jizvy. Dělám to jakoby to bylo nakažený a štítím se toho. Chci mít ale doktora z krku a tak si to tělo namažu. Na záda ovšem nevidím a tak je jen tak odbydu. Díky šetření z masti ještě tak čtvrt zbyde. Spokojen, jak šetřím se oblíknu a vylezu z kajuty.Zbytek nesu v ruce. Zarazím se, že Nifa vidím před dveřmi. Pokrčím rameny, dám mu zbytek mastě a mířím na ošetřovnu. |
| |
![]() | Trvá mu to celkem dlouho, z čehož si vyvodím, že se nejspíš vážně pořádně koupe. Mám z toho radost. Když Screw vyjde ven, má ještě mokré vlasy a vypadá o poznání... čistčí. Zlehka se spokojeně usměju. Když mi však vrazí do ruky zbytek masti, úsměv zmizí. Měl jsi ji vypotřebovat celou... máš hodně jizev a tohle by se mělo spořebovat celý. Žes to hodně odflákl? podezíravě přimhouřím oči. Když vidím, jak ten hoch míří někam do pryč, chytnu ho prudce za ruku a dotáhnu ho zpátky do místnosti s neckama. Vysleč se. Namažu tě tam, kam se ta mast nedostala. řeknu příkazem a povzdechnu si. Taky mě tak trochu štve, že je to s ním tak na dlouho, ale na druhou stranu... těším se, až zase uvidím jeho nahý tělo... tentokrát čistý. |
| |
![]() | Náhlý tlak na ruku mě překvapí a tak se zapotácím zpátky do místnosti. Div se nepřerazím o necky. Nechápavě hledím na Nifa. Co se ti zas nelíbí? Namazal jsem si ten hnus všude, kam jsem dosáhnul a kde mám jizvy. bráním se silným rozhodným hlasem. Vyhrnu košili a je vidět na jizvách tenká vrstva mastě.Košili zase stahnu dolu. Vidíš, namazal. Jen jsem nespotřeboval všechno, šetřil jsem. Neřekl jsi mi, kolik toho na to mám dát. Tím jsem svojí obhajobu skončil a znova vykročím ke dveřím ven. |
| |
![]() | Podívám se na toho kluka a uvědomím si, že mu křivdím. Promiň. Neřekl jsem ti, že ji máš použít celou, myslel jsem, že ti to dojde. řeknu omluvně. No nic... tak aspoň zbude mast pro ostatní. Tady ji určitě upotřebím. Pak se ani neotočím a vyjdu zase ven. Měl bych být na ošetřovně, kdyby tam někdo přišel... |
| |
![]() | xOXOx |
| |
![]() | Aaah.. Jakmile vypadnu z kuchyně tak se protáhnu. Vůbec není zdravé být dlouho zavřený v podpalubí, i kdyby to byla moje milovaná kuchyň. Proto jsme celkem rád, že jsem odtud konečně vyšel. Zajdu si do své kajuty a vytáhnu jednu dobrodružnou knížku, kterou jsem si koupil předevčírem v přístavu. Pak se vydámnahoru na palubu a najdu si nějaké hezké místečko, kde se uvelebím a začnu číst. Ostatně nic lepšího v tenhle moment na práci nemám a flirtovat se mi nechce, když tu má každý nějakou práci. Už jen moje přítomnost tady může pekelně rušit. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Po potřebné své vlastní léčebné kůře se s dodáním patřičné nálady vydám zpět mezi ostatní. Jdu , nejdu po stěnách. Přidržuji se všehomožného,abych udržel nohy v pohybu. A za chvili jdu jakoby nic krom pár zaškobrnutí. Vidím dost rozmazaně a tak vejdu do prvních dveří, o kterých si myslím, že jsou moje kajuta. Vrazím dovnitř se svojí oblíbenou hláškou. Chlapy, tak jsem konečně dorazil. Zamžourám před sebe a on tam je jen Nife. Pomalu mi dochází, kde jsem. Omluvně se usměji a zámávám. Blbý dveře, musím vedle. podotknu s výraznou opileckou hatmatilkou. Chci se otočít a odejít,ale nohy se mi v té otočce zamotají.Sám sobě si je podrazím a spadnu tvrdě zadní částí hlavy na roh dveří. Vztekle zakleju a začnu vstávat. Rukou si hrábnu do vlasů s pokusem zahnat pomalu se probouzející se bolest. Na Nifa znova jen zamávám, tentokrát zakrvácenou rukou. Dobrý...nic se nestalo.. Vstanu a zamířím si to ven z ordinace. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Večer zrovna motám obvazy, když se otevřou dveře. Rychle otočím hlavou, myslím si v první chvíli, že je to nějaký naléhavý případ. Ale uvidím jen... ožralého Screwa. Vyvrátím oči v sloup a začnu dál namotávat obvaz, jeho příchod nekomentuju. Takže to s tím pitím sis moc k srdce nevzal... no, tvoje blbost. Čekám, že každou chvíli vypadne a já budu mít konečně svůj pokoj. Avšak místo bouchnutí dveří uslyším jak sebou někdo plácl o podlahu. Bože ten je tak zřízenej, že se ani neudrží na nohou... pomyslím si a podívám se jeho směrem. Zrovna na mě mává zakrvácenou rukou. To snad není pravda. Nechám obvazy být a jdu rychle k němu, než mi stačí utýct. Zatáhnu ho spátky a ne moc šetrně ho chytnu abych se mu mohl podívat ze zadu na ránu. Je to horší, než jsem si myslel a krvácí to celkem brutálně. Navíc je to rána do hlavy. Sakra. Máš pořádně rozbitou hlavu, asi to budeme sešívat. řeknu jakoby se nic nedělo. To, že tě čeká maximálně 10 let jsem myslel vážně, ale fakt jsem netušil, že seš schopnej zabít se už dneska... a to kvůli chlastu. pronesu sarkasticky ale vím, že teď na vtípky není čas, měl bych zastavit krvácení. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Chci pryč. Odstrčím od sebe doktora. Už jsem byl vyšetřenej, nech mě bejt. Je jasné, že si vůbec neuvědomuji, jak vážný to je. Znovu se sápu ke dveřím s větší razancí chci odtud vypadnout. Vidění se mi na chvili rozmazává,ale to může být i tím chlastem. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Chytnu ho za ruku a jdu s ním k postli, hodně tvrdě ho srazím na kolena. a ruce mu opřu o postel. druhou rukou šmátrám po stole a nakonec najdu to, co jsem hledal. Jehlu a nit. Mám to už připravené, odpoledne jsem beztak zašíval ruku jednomu pirátovi. Jednou rukou Screwa stále ne moc šetrně držím a tlačím ho k posteli, takže se nemůže ani pohnout. A druhou rukou to začnu zašívat. Tohle už mám nacvičený. Blbec. Fakt kretén. nadávám mu v duchu na to, jak chlastá. Stejně vím, že ani tenhle incident ho neodradí od příštího chlastu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro To bolí, pust mě, ty zpropadená kryso. Co ti dává právo mě tu takto držet? Koukej mě pustit, nebo ti namlátím. Auuu!! nadávám při šití , oči zakalené od chlastu. Díky alkoholu a mé bojovnosti rána krvácí víc než normálně. Ruce jsou znova zatnutý v pěst, je jasné, že jak se ocitnu volný, tak vystartuji. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Ale ta rána se mi vůbec nelíbí. Hodně krvácí a tak ji přešiju pro jistotu ještě jednou. Sakra... mám teď kvůli tomu pitomci celou ordinaci od krve. A sám sem celkej od krve... no co už. je sice pravda, že v duchu na něj hodně nadávám, ale zároveň dělám vše proto, abych mu pomohl - nejspíš je to zvyk z povolání, pomáhat druhým. Za chvíli to mám už zašitý. Sakra nevrť sebou, musíš být v klidu! řeknu, ale vím, že jen slova ho neuklidní. Musím ho nějak donutit usnout... Můžu ho zmlátit do bezvědomí... ale tuhle variantu nerad dělám. Taky mu můžu udělat čaj na spaní... ale na to tu nemám čas. Sakra. Dobře mě poslouchej. Seš vážně zraněnej a musíš ležet. zkusím to přece jen nejdřív po dobrém, stále ho však držím v šachu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Šití skončí, zase zvýším odpor proti sevření. Neposlouchám doktorovým slovům, v hlavě mi znějí jiný hlasy. Nééé! Zařvu a znovu se snažím vyprostit ze sevření. Nepovede se. Složím poraženecky hlavu do postele, něco mumlám,ale není mi rozumět. Skoro to vypadá, že poslechnu a nebo že jsem usnul. Svaly povolí a zhluboka oddechuji. Ovšem může to být jen přechodný stav. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Nakonec to ten kluk vzdá. Ale nevěřím mu, nejspíš tohle patří k pokusu jak se vymanit z mého sevření a on naivně doufá, že povollím. Nemůžu ho nechat o samotě, kdo ví, co by si ještě proved. Pak se na chvíli zamyslím, ovšem brzo vymyslím řešení. Na tváři se mi objeví úsměv, který není vůbec, ale vůbec hezký. Heh... proč se trochu nepobavit? Když ho budu muset hlídat celou noc, tak si to aspoň můžu užít... Jednou rukou mu držím ruce za zády, druhou ho chytnu za zakrvácenou košili a zvednu ho z kleku a položím na postel. Nezacházím s ním moc jemně, nechci, aby se mi vykroutil. Zároveň si lehnu na postel za ním. Jednou rukou pevně držím stále jeho ruce, takže mě nemůže ani praštit. Nohou zaklíním jeho nohy, takže mě nemůže kopnout. Dost natěsto se na něj přitisknu, takže ho zároveň blokuju celým svým tělem. A jednu ruku mám stále volnou... (jak vidět, mám v tom praxi a tohle mám už nazkoušený a vim jak na to XD) Nemůžu tě nechat o samotě, musíš ležet. Máš smůlu, prostě ti nevěřím. řeknu tak trochu s pobaveným úsměvem. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Začnu se kroutit jak had a házet hlavou ze strany na stranu. I přes zaklíněné nohy se přesto pokusím kopnout. Všemožně se snažím ze sebe Nifa setřást. Slez ze mě!! řvu na celou místnost, v hlase je znát vztek a panika. Sakra, budu ležet....Jen ze mě slez...ty sketo...pust! Jazyk se už tolik nemotá a skoro to vypadá, že začínám vnímat, co se děje. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Své rty přemístím k jeho uchu, takže když mluvím, dráždí ho můj horký dech. Máš smůlu... nemůžu dovolit, aby sis něco udělal. PRostě ti nevěřím. Když tě takto držím, tak mám jistotu, že si neublížíš. Pak volnou rukou přejedu přes jeho hrudník. A taky... se chci trochu pobavit, když už jsem si dal tolik práce ze zašíváním tvé hlavy. po těchto slovech vyhrnu jeho košili a rukou zajedu pod ni, takže se dotýkám jeho nahého hrudníku. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Náhle Nifova ruka přejede přes můj hrudník. Oči se mi rozšíří hrůzou. Nife...co. Vyřčená slova jsou pro mě děsivou noční můrou. Jak pobavit...Nife..co tím myslíš....nech mě jít..prosím..to přeci nemůžeš...ne..to nejde..NIFE! Dotek kůže je jak dotknutí něčeho žhavého, uhýbám před dotykem kam jen to jde. Zrychleně dýchám a oči škemrají o povolení sevření. Nife...nech mě...já budu...budu ležet...věř mi. Začnu zoufale...ale jak se ve mě šíří strach, zostřuji. Tohle prostě nemůžeš..to nejde...sakra...koukej mě pustit. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Doopravdy je však pozorně vnímám. Má strach. To není dobré. Asi bych neměl zajít tak daleko, jak jsem původně chtěl... škoda. Ale když už ho tu mám... byla by škoda si to s ním aspoň trošku neužít. Jsi na lodi teprve první den... šeptám mu, ale dost hlasitě na to, aby to srozumitelně slyšel A ožereš se jako prase. Je tohle normální? To si teda děláš u kapitána skvělou image. S takovou tě brzo vyrazí. Proč tak chlastáš? To ti za to fakt stojí? zeptám se ho, zároveň ho volnou rukou zlehka hladím po hrudníku. Ale nejdu moc nízko. Jsou to jiné doteky, než předtím, když jsem ho vyšetřoval, i když mají hodně společného. Tyhle jsou celkem něžné a dosti... dráždivé. Jde poznat, že si jich užívámm. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Po položení otázek uhnu pohledem a přestanu bojovat. Zavřu oči. Proč by to nebylo normální? ...Stejně mě po čase vyrazí a nebo zabije...ohledně lodi je každej dost choulostivej...kapitáni obzvlášt..a komu by záleželo na jednom ...lodnikovi...nikomu...tak proc nepit..aspon usnu...a netrapi me zly sny. tiše odpovídám, doufám, že to stejně neuslyší. Po dobu, co hovořím, nehlídám své tělo. Jaksi ve stavu, co se nacházím to nestíhám oboje kontrolovat. Tělo se tyto okamžiky plně užívá dotyky, dráždění způsobuje husí kůži, nenápadně se k ruce přibližuje pro další doteky.Hned jak dohovořím, uvědomím si to. Otevřu oči a znovu se začnu svíjet jak hadě. Pust mě...už jsem ti odpověděl. Nesmí to vědět..nikdo to nesmí vědět...pust mě..Nife. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Idiote. Máš naprosto příšernej přístup k svýmu životu. Stejnak jako s svýmu tělu. Sakra to chceš chcípnout jako nějaká krysa v podpalubí? Nevíš ani, jaký to je, když člověk někomu zachraňuje život s vědomím, že ten člověk mu bude aspoň trochu vdečnej za to, že může žít... a přitom doopravdy ten člověk stojí jen o to, aby chcípnul. říkám stále klidným hlasem, ačkoliv už s ostřejším tónem. A když máš špatný sny, tak ti můžu dát čaj na spaní... po něm se ti určitě nic zdát nebude. Znovu se mi chce vykroutit, ale místo toho přitvrdím na své doteky. Přejedu zlehka po citlivých místech na jeho hrudníku... a jakože jsem doktor, vím, která jsou citlivá. Pak si zlehka začnu hrát s jeho bradavkou. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Stále se však snažím uhýbat před doteky, před dotyky na bradavku. Nech mě bejt..mě nenachytáš..ne, mě ne. Bradavka se i přesto ztopoří. Uvědomuji si to moc dobře a o to víc uhybám pohledem a hledám cestu uniku. Proč...proč se mě ..takto dotýkáš? nedokáži se na Nifa podívat. Otázku položím s pohledem do rohu místnosti. Hlas je nejistý. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Vezmu jeho bradavku mezi dva prsty a něžně ji dráždím. Cítím, v jakém stavu je a na tváři mám spokojený úsměv. Proč? zašeptám mu do ucha Chci tě slyšet vzdychat... odpovím. Moc to nevysvětluje. Na to, že jsem doktor a zachraňuju životy jsem i celkem velký hajzl... a vím to. Nechám jeho bradavku po chvíli napokoji a ruku pomalu sunu níž... na jeho břicho. Místy ho hladím zlehka polštářky prstů, místy ho škrábu nehty, ale tak, abych mu neublížil. Spíš si s ním tak hraju, jako kočka s myší. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Břicho se stahuje pod nehty, svaly se zatínají a rýsují se na prací udělaném těle. Násilím klidním dech, přesto je stále rychlej.Zuby držím stisknutý u sebe, nechci, aby ze mě cokoliv vyšlo, co by se Nifovi líbilo.Zakláním hlavu, tělo je napnuté.Jediné, co vyjadřuje, co se ve mě děje, je mé občasné prohnutí mezi zmítajícími se pohyby stranou od ruky. Jak Nife pokračuje, má síla odolávat klesá. Pořád se ale snažím. Co ale neovlivním je tělo, i když se o to snažím hodně dlouho a často ho utlumuji alkoholem. Tím, jak bojuji, alkohol rychle prchá a tak si tělo dělá, co chce. Pod kalhoty se rýsuje něco, co nechci. Kousnu se do rtu vší silou. Nife..ty hajzle...jsi sketa..pust mě..ze mě nic nedostaneš...přestane tě to bavit..pustíš mě..no tak..pust. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Máš krásný propracovaný tělo... šeptám mu do ucha měl by ses o něj líp starat. Je v hroznym stavu. to, že mu na sobě nezáleží jde poznat snadno. Přecházím po jeho bříšku, směrem k jeho podbřišku. Zlehka přejedu jedním prstem po jeho podbřišku a vrátím se zase výš. Jen si tak hraju. Ne, nepůjdu dolů tak moc rychle. Jestlipak mě bude prosit, abych šel níž? Spousta jiných to dělá... i když ze začátku odporují... Jeho bříško hladím směrem od pupíku nahoru... pak i na bocích... Nezáleží ti na sobě... ani na svym životě... tak proč si to neužíváš? Seš přece jen věc, co přežívá díky alkoholu ze dne na den, tak proč si to aspoň jednou neužiješ v posteli, když máš příležitost? šeptám mu svůdně do ucha, ačkoliv slova, co vyslovuji musí bodat do srdce jako nůž. Když si nevážíš sám sebe... ostatní si tě taky vážit nebudou. Pak přejedu prsty zase níž, na jeho podbřišek. Tam ho hladím. Je to fakt hodně nízko, ovšem ještě ne zase moc nízko... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Na chvili se uvolním, čekám,až ta motanice přestane.Nife zajíždí na podbřišek, jen zaskuhrám protest. Ne..Nife. Víčka jsou pevně sevřený, zaháním bolest i Nifa. Poslouchám jeho slova, vůbec mi to nepomáhá. Bodají do mé už tak bolavé duše jak nože. Je to horší než jakýkoliv moje zranění.Dochází mi, co asi chce Nife udělat. Vyletím jak raketa, v hlase je cítit bolest z jeho slov, jak mě zasáhla.Zvednu hlavu ,oči doširoka otevřený. To bych si to jako měl užívat s tebou, Nife? Hlava spadne na postel, další marný pokus o uvolnění. A koho si vážíš ty, krom sebe? zašeptám tiše. I přes má slova odporu,mé tělo jako by volalo po dotycích.Hrudník se nadzvedává, vystupují všechny šrámy, je slyšet moje rychle bušící srdce. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Proč nechceš? Neříkej, že se ti to nelíbí... sám vidím, že to není pravda. řeknu narážku na jeho zrychlený dech a kalhoty. Když se mě ten kluk zeptá, koho si vážím, dotkne se mě to, ačkoliv to tak nevypadá. Nemám moc blízkých lidí, kterých bych si vážil... téměř nikdo se k mé duši nedostane. Možná... nestojím o ně. Jsou lidi, kterých si vážím... a ke kterým bych si tohle nikdy nedovolil... ale ty mezi ně nepatříš. zašeptám. Takže nakonec nebudeš prosit? Nevadí... rukou zajedu ještě níž a zlehka se dotknu kořene jeho penisu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Dech se znovu opírá o mojí kůži na krku. Stisknu ret ještě víc zuby. Cítím ironii z hlasu, obzvláště o poznámce o mě. Další rána do mé duše. Přesto všechno odseknu. To jsi mě teda dostal... přeruším svůj umysl v půlce věty, jeho ruka zajela níž.Hlavu zakloním a nohou kopnu do postele.Nevydám však jedinou hlásku podobnou zdechu.Držím rty pevně semknutý, bojuji sám se sebou. Moje hlava s mojím tělem, zatím vyhrává hlava. Přesto penis na první okamžik doteku zareaguje. Kryso... vypustím jediné slovo po chvili, co se trochu ovládnu. Prudkým pohybem pánve chci ze sebe dotěrnou ruku dostat pryč, obzvláště z těchto míst. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Zlehka se usmívám a ještě víc se na něj přitisknu. Moje tělo hoří a já cítím, že to jeho ještě víc. Mírně mu posunu kalhoty dolů, takže se mi naskytne... moc krásný pohled. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Všemožně se snažím znemožnit Nifovi v sundávání kalhot.Jak se ke mě přiblíží, zvednu hlavu a hryznu Nifa do ucha. Nevydržím stisk dlouho, rána se probouzí. Zatrolená hlava...pust mě, Nife..tohle ti neodpustím. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Znovu si ho pevně zablokuju. Volnou rukou sjedu k jeho ztopořenému údu, ovšem ale nedoktnu se ho. Má ruka visí tak centimetr od něj. Dívám se na něj, jako bych přemýšlel, jestli je už čas nebo ho mám ještě chvilku škádlit. Ne... hra skončila. pomyslím si. Svou ruku dám překvapivě nahoru, vedle na polštář. Své rty přenesu blízko k uchu toho hocha. Když tě nechám na pokoji... slíbíš mi, že budeš hezky ležet tady v posteli, nevylezeš z ní celou noc a vypiješ co ti dám? zašeptám mu sice svůdně, ale naprosto vážně. Zároveň je však jasné, že i kdybych to doopravdy dodržel, je to ode mě celkem kruté... vzhledem k tomu, v jakém stavu se jeho tělo teď nachází. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Poslouchám nabídku a rozhoduji se. Nesouhlas znamená pokračování, kam až je schopnej zajít..souhlas...dá mi něco a může mě uspat a dál pokračovat..stejný výsledek...musí ale někdy spát..pak odejdu..musím se napít...ten hajzl mě jen utvrdil v tom...co jsem si myslel...ne, já nechci..ja tohle být nechci. Ruce zatnu v pěst, tělo je nažhavené a chtělo by pokračování, zaryji nehty do postele. Pevně semknu oči a otočím hlavu nastranu. Po dlouhé chvili souhlasně kývnu hlavou na přijetí podmínek. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Pak se mu ale podívám znova do obličeje. Musíš ležet. Máš rozbitou hlavu, takže lež. Nevstávej, může se ti zatočit hlava a ublížíš si ještě víc. Chceš donést pití? napadne mě, že mu mohlo celkem hodně vyschnout v krku. Půjdu ti udělat ten čaj... potřebuješ si odpočinout. pak se vydám směrem ke dveřím. Jako by se předtím nic nestalo... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Beze slova poslouchám, co říká. Čaj? takže jsem se nemýlil..uspat...to tak..mě se chce napít..ale čaj to rozhodně není. Sleduji jeho kroky ke dveřím, opřu se o lokty na posteli. Uvědomuji si, že porušuji slova. Ovšem Nife už není člověk, kterému bych slib musel dodržet. Chci vidět jeho tvář, vypadá jako by nic. Příjdu si vážně jen jako něco, co je pro potěšní druhých. Tohle je taky důvod, proč piju. Jsi spokojenej? Jo? řeknu razantně přímo do jeho oči. Je ti to jedno...jako všechno tady kolem..jen pomůžeš a dál se stejně nestaráš..ovšem kdo by se dál staral..taky blbej nápad. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Pohledu do očí se nevyhýbám. Taky mu hledím do očí. Ano. Já jsem velice spokojený. Pobavil jsem se skvěle. řeknu upřímně. Na tváři mám mírný úsměv. Vím, že s ním zacházím jak s onucí a že ho tohle chování musí strašně zraňovat. Vím, že po tomhle mě musí nenávidět. Vím, že se mi bude pokud možno vyhýbat. Vím to, a proto jsem to dělal. Protože se mi ten kluk začínal líbit... a já si nechci nikoho pustit k tělu. Raději to skončím takhle hodně krutě hned na začátku, ať mám jistotu, že ho nezačnu mít rád. Třebas i jen jako přítele. A navíc jsem si s ním skvěle užil. |
| |
![]() | Celý den běhám po palubě i po městě abych vyřešil všechny problémy, doplnil zásoby a sehnal všechny lidi. "Jak já hrozně nesnáším organizování...otrocká práce!" křičím, když pobíhám všude možně a div si nervu vlasy na hlavě. Pořád mám ale ještě dost času na to, abych si z ostatních dělal legraci a škádlil je. Když mě konečně chvíli není nikde třeba vydám se vyhlížet oběti, které bych mohl chvíli obtěžovat. Nejdřív to schytá Kei. Chvíli se mu věším kolem krku, ale když se mě neustále snaží odehnat podaří se mi připevnit mu kousek lana kolem kotníku, což vyústí v nepěkný pád, když se za mnou s výhružkami rozběhne. Chvíli se směju z plných plic ale pak spatřím Kaen a nasadím opět svůj andělsky roztomilý a nevinný výraz. "Copak to čteš?" zeptám se, když si k ní přisednu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Rukou si šáhnu na hlavu a nahmatám stehy. Syknu při dotyku a tvář se na chvili zkřiví bolestí. Znova se opřu a čekám , až vypadne. Tak mazej, zmizni..hračka tu už stejně nebude..užil sis, tak jdu...na nějaký čaj můžeš zapomenout. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Zatím rychle běžím do kuchyně pro horkou vodu, abych mu moh udělat ten čaj. Nechci ho nechat dlouho čekat. Potřebuje spát... a musí se vyspat pořádně, nemůže mít zase ty noční můry... ať už se mu zdá cokoliv. zase uvažuju jako doktor. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Udělám pár kroků, zamotá se to se mnou a padnu na podlahu. Jen heknu. Chvili jen tak ležím, pak se začnu zvedat na čtyři. Rozhlížím se zda jít k posteli či ke dveřím. Všimnu si krve na podlaze. Zakleju. A začnu se šinout zpátky k posteli. Trvá mi dlouho, než se na ní zpátky vysoukám. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Podám mu misku. Na. Vypij to do dna. Nebudeš mít aspoň špatný sny. Pak, jako by nic, vezmu hard, co mám v kýblu pod stolem a začnu to tu trochu umývat... ono přeci ošetřovna zacákaná od krve nepůsobí moc... pozitivně. |
| |
![]() | Ne chvíli se na Spidera podívám, když si ke mně přisedne a začne se vyptávat. Nevím, jestli bych mu měl odpovědět normálně, nebo si z něj dělat srandu. Nakonec se rozhodnu pro to druhé. Opatrně prsty zakryji název knížky a přitáhnu si ji k obličeji tak, aby mi šly vidět jen oči, které se upřou na Spidera. "Jmenuje se to "Kterak se zbavit otravného dětinského kapitána"...neznáš? Je to výborná knížka...jsem sice teprve na dvacáté stránce, ale už teď se rýsuje perfektně zajímavý příběh," odpovím mu hraně nezaujatě. I když si nemyslím, že bych ho těmihle slovy jen tak jednoduše odehnal. ostaně to ani nechci. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Posadím se.Vemu si misku s dost divným pohledem. Přičichnu k tomu a jen tak koukám po okolí. Nechce se mi to pít.Pozoruji jeho záda, jak omývá podlahu. Cucnu si, nechutná mi to, tak už dál nepiji.Nakonec položím misku vedle sebe a položím se. Zavřu oči. Jestli si chce hrát, může i za vědomí. Stejně se pak zase zleju a zapomenu. A budu spát s lahví. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Když utřu podlahu, jsem překvapený, že Screw už leží. Vidím ale, že miska je skoro plná. Vypij do to dna, nebo ti to budu muset nalít do krku a věř mi, to by se ti ani trochu nelíbilo. řeknu mu přísně hlasem, který naznačuje, že to myslím naprosto smrtelně vážně. Sice leží, ale vím, že nespí - takové malé množství by mu na spánek nestačilo. |
| |
![]() | Usměju se. "To jsem ještě nečetl, ale mám za sebou pentalogii ´Jak úspěšně obtěžovat lidi´. Nejlepší díl byl o kuchařkách s hadím jazykem, vrátím jí její vtípek stejnou kartou, aby jí bylo jasné, že si z toho vůbec nic nedělám. "Já přesně vidím jakou používáš metodu. Snažíš se mě odhánět aby jsi pro mě byla zajímavější. Ale to nemusíš krásná Kaen. S tímhle pro mě budeš pořád zajímavá," zazubím se nevině a poplácám ji po tom moc hezkém zadečku. Pak rychle uskočím, protože věřím že by se mě jinak svou chytrou knížkou opravdu zbavila. |
| |
![]() | "A zbývající čtyři díly?" zase se vrátím pohledem ke knížce. jsem jakž takž schopný číst a vnímat co říkají ostatní, takže pro mě nebude problém dočíst alespoň tuhle stránku...než se začnu Spiderovi věnovat úplně. "Nensžím se tě odhánět. Jen jsem se dlouho nebavila, a tohle je jeden z mých nejoblíbenějších druhů zábavy," abych promluvil, tak na chvíli zastavím čení...ale pak se k němu zase vrátím. Možná je i tohle jeden ze způsobů, jak se bavit. |
| |
![]() | "To by jsi neměla vědět. Víš kdyby jsi si něco takového přečetla lidé by z tebe měli smrt," řeknu jako bych mluvil o počasí a začnu si hrát s pramenem vlasů. "Víš jako ženská by jsi měla být usměvavá a milá. Tak nerozkošné," okomentuju její chování a našpulím rty jak to mám ve zvyku. Přisednu si zase blíž a nenápadně (čili se vší nápadností v mém případě) se jí snažím dívat přes rameno, zatímco moje ruka se jako had sune pomaličku k té dle mého názoru nejhezčí části Kaenina těla. |
| |
![]() | "Oh...vážně? Jako by už neměli teď," řeknu napůl nepřítomně, když se dostanu k velmi zajímavému řádku na stránce, takže mě ani nezajímá, co Spider říká. "A mimoto...kdybych byla usměvavá a milá, tak bych nemohla být pirátka...nebo by mě znásilnili při nejbližší příležitosti," řeknu a hlasitě sklapnu knížku, když se konečně dostanu ke konci stránky. Zároveň se otočím na Spidera s jakousi poťouchlou jiskrou v očích, že by se normální člověk mohl i bát. "A taky si nemůžeš být jistý, že je pravý," řeknu trochu nespecificky, ale Spiderovi by mohlo vzhledem k tomu, o co se pokouší, dojít o čem mluvím. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Dopiji poslední kapku a zase si lehnu. At ma radost, ...krysa jedna proradna...třeba at si užije, je mi to jedno...zítra odejdu a budu pokračovat v práci at chce či ne. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Probereš se až ráno. Už je světlo, ale netušíš, kolik je asi hodin. Pravdou je, že jsi spal celou noc jako zabitý... bez špatných snů. Jenže hlava ti teď třeští jako pominutá. Alkohol už skoro vyprchal a ty teď pořádně vnímáš fakt, že máš rozbitou hlavu. Jinak ležíš na posteli, přikrytý dekou. Když se rozhlídneš po místnosti, je tu i Nife, který si tě ale nevšímá, místo toho zase dělá nějakou mast nebo něco takovýho... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Podívám se na záda Nifovi,ale neřeknu jediný slovo. Znovu se zkusím posadit, tentokrát pomaluji a šetrněji. Povede se. Ovšem ted se vše se mnou motá. Ohrnu deku a spustím nohy z postele. No neříkejte, on mě snad ještě přikryl...ho to se mnou přestalo bavit. sakrasticky si pomyslím a udělám první dva kroky ven ke dveřím. Bolest se zvýší, vidění se rozmázává. Zašátrám rukou přes sebou a padnu na kolena. Tvrdý dopad rozšíří po celém těle další bolest. Bolestně zavyju. Ruce mi vystřelí k hlavě, tlačí na ránu, abych odehnal bolest. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Viditelně ho šíleně bolí hlava... to není dobrý. Rychle k němu přiskočím a pomůžu mu vstát. Vlastně ho zvednu v náruči a pak ho zase položím na postel, velmi zlehka, jako kdybych pokládal malé dítě. Lež a nedělej prudké pohyby. řeknu mu a chvíli přemýšlím, co teď. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Jen co se ocitnu zpátky na posteli, začnu protestovat. Nemůžu..musím jít ven...dneska musím nahoru...kontrolovat lana..potřebujou zkontrovat...já nemůžu tu krásku nechat bez dozoru...nemůžu. Mluvím s menšími přestávkami, jak zaháním bolest. Začnu si opět sedat s úmyslem vstát. |
| |
![]() | Hmm to mně by nevadilo... projede mi hlavou a ušklíbnu se naprosto neroztomile. Tedy pokud bych se mohl účastnit... Zase zamrkám a zatvářím se tak nevinně, jak to umím jenom já. Kdybych ovšem byl nevinný nereagoval bych na její poslední větu takovým způsobem... "Nech mě se přesvědčit," zazubím se a vzápětí se jí ocitnu na klíně, což je dost komická situace. Ještě že jsem tak lehký. Aniž bych čekal na svolení, které bych pochopitelně nikdy nedostal, mé ruce se začnou činit, ale je to dost obtížné, když Kaen sedí. Každopádně se dost snažím. |
| |
![]() | Podle toho Spiderova úšklebku mi dojde na co myslí...čímž zase klesl o příčku níž. On vážně myslí jen na to, aby někoho dostal do postele... Zatvářím se skoro otrávěně...výraz se nezmění ani, když si na mě sedne. Jen mě napadne, že by mu mohlo dojít, že jsem synek...ale to by si musel sednout ještě kousek blíž... "Seku-hara," řeknu pomalua zní to jakože vůbec nežertuju. Pak ho jednoduše zhodím na zem...a nedělá mi to prakticky žádné problémy. |
| |
![]() | Když dopadnu na zem zatvářím se hrozně ublíženě. "Kaen ty jsi na mě tak zlááá" postěžuju si jako dítě, kterému máma právě odmítla koupit balónek. A se stejně dětským chováním se pověsím Kaen kolem krku a začnu se k ní lísat. "Já přeci nemám žádné špatné úmysly..." zavrním. Jediné co chybí je, abych k tomu dodal oslovení "mami". |
| |
![]() | Spider je opravdu jako děcko...někdy. Takže přžrozeně nějak nevím jak na něj reagovat...občas. Takže ho nechám ať se na mě pověsí...a nějak...ne že by mi to vadilo...jen prostě nechci aby zjistil příliš moc brzo, že jsem kluk. "Osahávání a sexuální obtěžování nejsou žádné špatné úmysly?" zeptám se jako by to byla kdo-ví.-jaká poučka a mírně pozvednu obočí. Nicméně se nesnažím Spidera znovu shodit... |
| |
![]() | Když se mě Kaen nepokusí znovu odehnat trochu mě to povzbudí. Vypadá to, jako bych zapoměl na své předchozí úmysly a zcela mírumilovně se k ní tisknu, s přihlouplým úsměvem na tváři. "To není sexuální obtěžování..jenom...když jsi tak hrozně krásná, občas se neovládnu. Je to nějaká magie," pokrčím rameny. Můj hlas zní naprosto vážně a trochu zamyšleně, každopádně neuvěřitelně důvěyhodně. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro Ale ono...říkám pravdu. Zatím nebylo jedinkrát, kdy by si neodpustil sebemenší poznámku, nebo na mě nesahal. "A mohl by jsi mě pustit? mám raději, když můžu normálně dýchat," tohle zní spíše jako povzdech. Nevím jestli budu mít ještě sílu se na něj zlobit... I když bych měl. |
| |
![]() | "No dobře....nebudu tě už obtěžovat...když chudáčka Spidera nemáš vůbec ráda..." řeknu jako bych se měl každou chvíli rozbrečet. Vypadám jako pes, který dostal nadáno, když Kaen pustím a pomalu se ploužím pryč. "Zlomilas mi srdce,dodám ještě. Mezitím ale už vyhlížím jinou oběť. |
| |
![]() | "Asi jsi potřeboval za vyučenou...vypadáš, jako by tě nikdy nikdo předtím neodmítl," poznamenám a zase otevřu knížku. Jestli Spider teď odejde, tak se můžu alespoň věnovat čtení...i když...mohl bych si nějakoé ty stránky nechat na později. Kdo ví, jak dlouho se budeme plavit, než se dostaneme někm, kde si budu moct koupit něco jiného. |
| |
![]() | Otočím se zpět na Kaen s širokým zářivým úsměvem. "Ještě jsem to nevzdal. Mám celou dlouhou plavbu na to, abych tě sexuálně obtěžoval. Au revoir," zamávám jí a už s naprosto veselým výrazem zmizím Kaen z očí někomu otrávit život než budu zas vyřizovat zbytek organizačních věcí. |
| |
![]() | xOXOx |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Sednu si k němu na postel a když vstává, nakloním se k němu a posadím si ho na klín... takže teď sedí obročmo na mém klíně a může se mi dívat do obličeje. Je to fakt dosti hodně zavádějící poloha. Své ruce dám k jeho hlavě. Vyšetřím ti teď hlavu, tak sebou nemel... a řekni, kdyby tě to moc rozbolelo nebo se to sklidnilo, ano? Zlehka mu přejedu prsty po spáncích. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Dívám se přímo do jeho obličeje, do jeho očí. Snažím s z nich něco vyčíst.Ale to bych to musel umět. Příjdou mi stejné jako ostatních. Mým tělem projede divný pocit, opřu ruce o Nifův hrudník. V tom bolest zesílí,rukama sevřu jeho košili, hlava mi padne skoro na jeho rameno. Těsně před položením hlavu zadržím a znovu se podívám do jeho tváře. Kývnu na souhlas. Dotyk na spáncích je znova lehký, připomene mi co se stalo večer. Radši zavřu oči, s tou bolestí by moje bránění bylo horší než včera. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Zrovna přejíždím po jeho čele, odhrnuju prameny vlasů, co mu spadají do obličeje. Když zajedu na jedno místo, ozve se hodně prudká bolest. Všimnu si toho a rychle toho nechám. To bude dobrý... zamyslím se, jak na to. Měl by to zpravit obklad a masáž. přemýšlím nahlas. Rukou zajedu k temeni jeho hlavy, v místa, kde ji má rozbitou. Ovšem rány se ani nedotknu, to by ho bolelo. Takže momentálně mám ruku v jeho vlasech a zlehka ho hladím po temeni. Uklidňuje to a ty cítíš, jak bolest mírně ustupuje. Konečně nemusíš vnímat bolest a uvědomíš si, že je to jako kdybych tě hladil po vlasech... sedíme v hodně zavádějící poloze a naše rty jsou tak blízko... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Vyšetření dále pokračuje bez bolesti, znova se postupně uvolnuji , na tváři spokojenej výraz. Otevřu oči, prohlížím si Nifův obličej zblízka.Bolest ustupuje, je mi lépe. Je to dobrej doktor...na druhou stranu...ustupuje to..na to, že jsem jen pro něj věc...dobrý...zvládnu i ty lana. Můj pohled se zaměří na jeho rty, jsou přímo proti mě. Jaký by to bylo..ne..copak jsem nějaká ženská...nejsem...u všecj zkříženejch pracek, já bych pil..ale pomsta...to by mohla bejt dobrá.Hlazení ve vlasech je hodně příjemný, už hodně dlouho mi to nikdo nedělal. Dodává mi to odvahu to uskutečnit. Bolest je úplně pryč, díky hlazení mě přemáhají zase moje špatný myšlenkový pochody. Zaostřím a vystřelím k Nifovým rtům. Dotknu se jich jen zlehka, a velmi rychle. Nebýt pohybu hlavy, třeba by to ani nezjistil. Tvoje hračka děkuje, už je jí skvěle. Jde pracovat. řeknu s vážným tonem a začnu se dostávat z této nezvyklé pozice. Nejsem na ní rozhodně zvyklej, spíše je to opačně a tak mi trvá, než se přesunu z klína na postel. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Když se Screw dotkne mých rtů, překvapeně zamrkám. Nečekal jsem to. A od něho teprve už ne. Chvíli na něj jen tak překvapeně hledím. Moh mi dát aspoň francouzáka... Ale nijak to nekomentuju. Jako by se nic nestalo. Má tak heboučký rty... heh... přeslechl jsem se, nebo mi dokonce děkuje? Je skvělé, že už můžeš chodit aniž bys sebou po druhém kroku fláknul. Přijď sem ještě pak na kontrolu za pár hodin, dám ti obklad. S ním by ta bolest měla ustoupit na delší dobu. Můžeš jít, ale kdyby ti bylo zase blbě, přijď ke mně a neriskuj. řeknu mu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Za chvili stojí u dveří a jen kývu. Jasný, obklad za pár hodin, kdyby něco přijít, neriskovat. Tak já mizím na ty lana. řeknu a zmizím ven z ošetřovny. Hned mířím na palubu a jdu si zase po své práci. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro A celé= dnešní dopoledne jsem strávil v kuchyni, takže je mi zase dobře, když po obědě vylezu na palubu a začnu pozorovat širé pláně vody. Je to tak nádherně uklidňující... Ale ještě musím něco zařídit. Stejně by mě to neminulo, tak jako tak...takže čím dřív, tím líp. Chvíli ještě zůstanu nahoře, než znovu zmizím v podpalubí. Tentokrát abych se podíval po doktorovi...mělo by to být někde...Aah! Zaklepu na dveře, ale nijak se mi nechce čekat, až mě doktůrek pozve dál, takže vstoupím dovnitř...a rozhlédnu se okolo sebe. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Zaklepání zaregistuju, ani mě nepřekvapí, že dotyčný nečeká na povolení ke vstupu... piráti většinou takové slušné vychování nemají. Otočím se a podívám se, kdo to je. Aha... to je ta kuchařka. Fakt kočka. Ah, to jsi ty... jsem rád, že jsi přišla. Potřeboval jsem s tebou mluvit. řeknu a nechám mast být s tím, že se jí budu věnovat. Stoupnu od stolu. Jo... potřebuju s ní probrat antikoncepci... snad si nemyslí, že ji tady na lodi nikdo nesbalí... a kdyby otěhotněla bylo by to blbý jak pro ni, tak pro mě - nejspíš by ty děcka pověsili na krk mě, pač se o ně nikdo jiný neumí nejspíš starat. Lepší je takovýmhle věcem předcházet. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro Jakmile zavřu tak se zády opřu o stěnu a podívám se na doktora s mírně pozvednutým obočím... Nemám totiž nejmenší tušení, proč by se mnou chtěl mluvit. "Abych pravdu řekl...já taky," řeknu stručně, pravdivě...a taky mimojiné poprvé za celou dobu tady na lodi v mužském rodě. Pak se jen lehce pousměji...nemyslím si, že si toho všimne....ale stejně se to za chvíli dozví. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro To, že mluví v mužském rodě zaregistruju. Zpozorním. Upřu pohled na jeho tělo. Jako doktor znám stavbu lidského těla a vím, že muži a ženy ho mají rozlišné... a i když se přestrojí za opačné pohlaví, jsou věci, které nezakryjí. (heh XD no, tohle zní hodně samozřejmě XD ale tady nejsou myšleny ty hlavní důležité znaky, ale detaily...) Je to kluk. Předtím jsem si ho tolik neprohlížel, na první pohled vypadal hodně žensky. Heh. Dostal jsi mě. Myslel jsem si, že jsi holka. přiznám se. Ale teď vím, že tomu tak není. Popravdě, aspoň jsem rád, že ti nemusím předepisovat antikoncepci. Tak proč jsi přišel? Na prohlídku? začnu vyzvídat. Prohlídka je asi nejreálnější možnost, další by bylo snad jen kdyby měl vážné zranění, ale to by se tvářil jinak. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro Na chvíli z něj spustím oči abych si pořádně prohlídl ošetřovnu. Ty musíš být na kluky...kdyby jsi nebyl, tak by jsi si toho, že jsem kluk všiml dřív...díval by jsi se na mě pozorně. "Vlastně hlavní důvod proč jsem sem přišel je abych tě upozornil na to, že jse kluk...a taky tě požádal, aby jsi to nikomu neříkal. Takhle je to větší zábava...když jim všem trvá déle, než příjdou na to, že jsem kluk," mírně pokrčím rameny a odlepím se od zdi. "A nemyslím si, že by prohlídka měla být nutná...můžu říct, že jsem v naprostém pořádku, ale pokud na tom budeš trvat, tak je mi to jedno.."znovu pokrčím rameny. opravdu je mi jedno jestli projdu nebo neprodju prohlídkou...a pokud ji bude chtít provést. Stejně je tady ještě jedna věc, kterou mu oznámím...pozdějc. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Jinak k té prohlídce... podle mě nikdy není na škodu. Každej říká, že mu nic není. Pro některé jsou hnisající jizvy a různé vyrážky naprosto normální... dokud z nich neteče krev jako z prasete tak jsou podle nich v pořádku. A přitom můžou být předzvěstí zhoubné nemoci. řeknu svůj důvod, proč na prohlídce trvám. Pak ovšem Kaena přejedu pohledem. Ačkoliv tohle nejspíš nebude tvůj případ. Ale člověk nikdy neví, na co narazí. Tak se vysleč. řeknu a jdu se posadit zpátky na židli. Vypadá upraveně... teda rozhodně o hodně víc upraveně než většina chlapů na lodi... a je hodně mladej. Bude mít určitě nádherný tělo... a nejspíš i málo jizev. Takový tělo jsem už dlouho neviděl... heh... no, uvidíme. Tak ukaž, co máš... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro Nejdřív ze všeho si sundám boty...potom vestu následovánou trikem. Nakonec si sundám sukni. Mám celkem hezky stavěné, i když hodně štíhlé tělo. Ale vypadá to, že i přesto s ním taky něco dělám, protože mám celkem pevné svaly, přestože nejsou nijak výrazné (vlastně se dá jen na dotek poznat, že nějaké vůbec jsou). Na celém těle není snad jediná jizva či šrám, tedy alespoň co se týče pohledu z dálky. Při bližším pohledu mám sem tam na rukou (hlavně na prstech) nějakou tu starší jizvu, která je málo viditelná, protože se zdá být profesionálně ošetřená. Jediná hodně viditelná jizva je jakási spálenina nebo možná vypálený znak pod levou klíční kostí, ktránejasně připomíná symbol ohně... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Vlastně je to už hodně dávno, co jsem naposledy viděl takhle krásný čistý tělo. Hold když člověk slouží na pirátský lodích... moc takovýhle tam není. Stále jen sedím, přejíždím si jeho tělo pozorně pohledem. Vlastně se tím pohledem spíše kochám, protože si myslím, že moc věcí, které by mě zaujaly z hlediska mé profese, tam nenajdu. Otoč se. řeknu jen po chvíli, abych si ho prohlédl i zezadu. Má vážně krásný tělo... jde poznat, že se o sebe stará. Ne jak někteří jiní... Po chvíli vstanu ze židle a jdu k němu. Dívám se na jeho tělo ještě zblízka. Teprve až teď si všimnu pár drobných jizviček, které ovšem nejsou vůbec normálně vidět. Kde ses naučil si takhle ošetřovat rány? Jestli ji tak dobrý, tak mě moc potřebovat v budoucnu nebudeš. Bohužel. konstatuju a dál si prohlížím jeho tělo, spíše však pro své vlastní potěšení než z profesionálního hlediska. Pak mě zaujme ten znak pod klíční kostí. Jizva? Nepovedené tetování? Nějaké znamení? Co to je? zeptám se narovinu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro "A tohleto," sáhnu si na ten symbol dvěma prsty, přičemž zavřu oči a skoro si povzdechnu. "Tohle je tak nějak spojené s tím, proč moje jizvy nejdou tak vidět," dořeknu a zase se začnu oblékat. Nic na mně už vidět nepotřebuje, takže nemám důvod tady stát nahý, když může kdykoliv někdo pijít. Co by mi nebylo po chuti. "Už jsi se někdy setkal s někým , kdo v sobě má Poseidonův kámen?" zeptám se ho, čímž mu taky docea výrazně napovím velmi důležitou věc o sobě. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Budu si muset nechat přejít chuť... ale na ten pohled budu ještě dlouho vzpomínat. na tváři se mi zase objeví samolibý úsměv. Mh... jen nechápu, proč mi to říkáš... nebylo by pro tebe lepší na tu prohlídku nechodit a držet to v tajnosti? vyslovím jedinou věc, co mi vrtá hlavou. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro "Jestli si myslíš, že ti, kteří mají Poseidonův kámen, jsou nezničitelní a nezranitelní, tak se hodně mýlíš...není to tak ani náhodou. Jen jsem měl štěstí, že jsem narazil na tenhle specifický..."pokrčím rameny. "A taky by nebylo příliš hezké, kdybych byl zraněný a upadl do bezvědomí, takhle se nemůžu léčit...takže musím mít někoho, kdo bude vědět jak se mnou v takovcém stavu zacházet. I v bezvědomí jsou uživatelé Poseidonova kamene nebezpeční." |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Vlastně doposud jsem o Poseidonových kamenech hodně slyšel... a jednou nebo dvakrát jsem potkal týpka, co nějaký vlastnil, ale bylo potkání typu spíš že ten týpek byl s námi na lodi, nebavil jsem se s ním osobně. Vlastně jsem se o to ani nikdy moc nezajímal... svůj zájem jsem orientoval hlavně na léčení a... "obdivování lidských těl". |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro "No..ze všeho nejdřív. Typ poseidonova kamene, který je ve mně je elementární. A je to oheň...což je na lodích tím tuplem nebezpečné," začnu a jde vidět, že si snažím na posteli udělat pohodlí. "Takže...přirozeně umím vytvářet oheň a tento oheň ovládat. Je tady sice ještě spousta věcí, které umím, ale ty teď nejsou důležité. To hlavní je, že když upadnu do bezvědomí, jsem zraněný a ještě ke všemu se mnou někdo něco dělá...tak si oheň začne dělat co chce," pokaačuju, a dávám si záležet aby Nife slyšel úplně všechno pozorně. i když myslím, že se určitě bude ještě vyptávat. "No...a oheň se dá 'zkrotit' vodou..takže pokud se se mnou něco bude dělat...no..tohle si nějak vyřešíš myslím, že sám," pokrčím lehce rameny. Je mi v podstatě jedno co se mnou při takovéhle příležitosti udělá...hlavně, když vyváznu živý a zdravý...stejně jako ti okolo mě. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Mh... tak oheň. To může být fakt nebezpečný... no, přinejhorším ho hodím do moře a bude pokoj. Mám sice chuť se ho zeptat, jak k tomu kameni přišel, ale nakonec si řeknu, že to není moje věc a vědět to stejně k ničemu nepotřebuju. Je hodně mladej... asi na to musel narazit nějakou náhodou... Dobře. Díky žes mi to řekl. Je to dosti důležitá informace. Nejspíš bys ji měl říct i kapitánovi, pokud to ten ještě neví. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro "A navíc by mě asi okamžitě zabil...nesnáší oheň na palubě. Anebo by mě vyhodil rovnou obloukem do moře," dodám ještě a lehce pokrčím rameny. N, že by na tom záleželo...ale on dává Psyence přednost přede mnou...takže bych asi letěl. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Zvednu se a jdu ke Kaenovi, který stále ještě sedí na posteli. Otázkou je, co chci dělat? Chvíli jen tak na něj hledím. Ovšem zatajování takovýhle informací kapitánovi mě může stát místo... prohlásím, ovšem nezdá se, že by mě to, že to kapitánovi neřeknu, nějak moc trápilo. Zlehka přejdu mokrými prsty po jeho tváři a pak po rtech. Co mi můžeš nabídnout za to, abych mlčel? Za to, že ti budu pomáhat? |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro Vypadám, že by mě to ani moc nezajímalo. Kdyby to kapitánovi řekl, tak jediné co opravdu můžu ztratit je pár dnů ebo týdnů zábavy...což není zas tak hrozné, když se to vezme kolem a kolem. "Nemusím ti nabídnout nic...je mi to prakticky jedno. A navíc...teď vypadáš ty jako někdo,kdo by něco chtěl..."ani nehnu brvou, když se mě dotkne mokrými prsty. Strach z vody nemám, i když mě může oslabovat...jinak bych se nemohl stát kuchařem...a pirátem. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Na tváři se mi objeví úsměv. Není to zamilovaný úsměv, spíš pobavený. Chytnu ho zlehka za bradu a zvednu jeho hlavu, aby se na mě díval. Máš pravdu... něco bych od tebe chtěl. ušklíbnu se a pak ho zlehka políbím. Je to jen krátký francouzský polibek, který ovšem celkem dobře vysvětluje to, co bych po něm mohl chtít... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro Nějak mi tohle nepřipadá jako dobrá zábava, ale taky to nemusí být špatné. Nechám ať si ten polibek užije, i když se do něj skoro vůbec nezapojím aktivně. "Jestli myslíš sex, tak odmítám..."řeknu mu narovinu. I když pochybuji, že na to bude brát nějaký zřetel. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Nechci mít s tebou styk. Chci si jen trochu... pohrát. Bude se ti to líbit, uvidíš. Na těle je hodně... citlivých míst. řeknu a sjedu rukou na jeho krk, pak zlehka přejedu po zádech, která jsou hodně citlivá. Stále se na něho usmívám tím svým pohledem. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro Nezdá se, že bych to co se tady teď dje bral vůbec vážně. Vlastně se nezdá, že bych nějak na jeho dotyky reagoval...i když v mysli jsou mi příjemné, stále to na sobě nedávám znát. Raději ho od sebe odeženu slovy, než aby to mělo být násilí.. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Mh. Jak myslíš. Kdyby sis to rozmyslel, dej mi vědět. ušklíbnu se a rukou zajedu do jeho vlasů, zlehka ho pohladím. Už si s ním jen tak hraju... nehodlám však zajít dál. Aspoň ne dneska. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro "Oh...a ještě něco. Kdyby jsi kdykoliv potřeboval nějakou pomoc s mými schopnostmi...nebudu myslímže proti," řeknu po chvilce a počkám co on na to. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Dobře, díky za nabídku, kdybych to někdy potřeboval, ozvu se. řeknu. Zdá se, že vše je vyřízeno a Kaen může odejít... a já se zase můžu jít věnovat své práci... Mmm... kdy asi přijde ten lodník s tou rozbitou hlavou? |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro Velmi zajímavý človíček. Moc zajímavý....jen je škoda, že není můj typ. Zase se rozejdu na palubu, abych strávil dnešní dpoledne stejně tak jako to včerejší...čtením knížky. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Se skřípajícími zuby slezu a vyrazím k ošetřovně. Zastavím se před dveřma, neklepu. Třeba tam někdo je. A nebudu moct jít dovnitř..jo, at tam někdo je...nějaký chudák s hodně vážným zraněním. Zabuším na dveře s mým tajným přáním. Jen malou silu použiji k otevření, přeci se tam nepoženu jak tornádo. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Dost že jsi tady. Pojď, lehni si na postel, ten obklad mám už připravenej tak ať to máme rychle za sebou. řeknu celkem bez zájmu. Přitom ho však dosti pozorně pozoruju. Mh... jakto, že není nalitej? Čekal jsem, že sem přijde zase v příšerným stavu... heh. No, tím líp pro nás oba. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Jo, už jsem tu. Taky nemám radost, že tě tu zase otravuju. podoktnu ironicky a posadím se na postel. Snad nikomu nic neřekl...ne, neřekl..proč by říkal...nemá k tomu důvod..určitě to dělá každýmu..a na mě nic nepoznal..to by se choval jinak...nemůžu připustit,aby se to kdokoliv dověděl..prostě ne. Prsty klepu do postele, jasný znak abstáku či nervozity. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Řekl jsem lehnout. Lehni si na záda. řeknu mu jasně. Copak musím všechno opakovat dvakrát? Pak vezmu nějaký šátek a jdu na něho patlat mast, to mám za chvíli hotové. Mmm... s Kaen žádná zábava nebyla, možná bude aspoň s tebou... ach jo... sakra, Kaen má tak krásný čistý tělo a já tu mám k dispozici jen tebe, máš tělo samej šrám a modřinu... i když jistým způsobem je to taky sexy... tvé tělo vypadá fakt nádherně, když seš vzrušenej... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Nohy pokrčím na posteli a prsty na rukou nervozně bubnují do postele. Jedna ruka se nenápadně blíží k opasku, jakoby pro jistotu. Obvaz a mizím, jasný? Nic nezkoušej....sice jako střízlivej nedokáži tolik bojovat, ale co ... to ty nemůžeš vědět. Každý Nifův pohyb pozoruji velmi pečlivě. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Nakloním se k němu, odhrnu mu vlasy z čela, přičemž ho pohladím po hlavě. Pak na čelo přiložím obklad. Mírně chladí a působí moc příjemně. Pak si radši sednu vedle něj na postel a obklad vzadu zavážu. Musíš tady počkat půl hodiny, než se to vstřebá. Kdybys s tím obkladem lítal bůhví kde, tak nejspíš sletí dolů... mh, zatím se ti můžu podívat co dělají ty tvoje jizvy. řeknu a vyhrnu mu košili a dívám se, jestli se jizvy aspoň trochu zacelily. Moc dobře si všimnu, jak má ruku na opasku. Heh... bojíš se snad, že zase půjdu tam dolů? prolítne mi hlavou, ale pak dál věnuju pozornost jen jeho tělu. Je to o něco lepší. Hlavně když se okoupal, už jen tohle samo o sobě hodně pomohlo. Ještě jednou ti to namažu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Slova Nifa mě však vrátí zpátky na postel. Cože? Jak čekat? Dneska už jsem málem slítnul, a jsem tu. Namítnu, ovšem úplně zbytečně. Než se naději, mám vyhrnutou košili. Jen sebou trhnu. Na tohle jdi se mnou s nalitým, to je větší zábava. Ne ted, když nemám sílu bez alkoholu bojovat sám se sebou..a to rozhodně nechci, aby jsi viděl a věděl. Ruka se vzdálí od opasku a začnu se opírat do pololehu. Tím se napůl zapojí moje břišní svaly. To je dobrý, Nife. Tak já si to namažu pak, máš určitě plno práce. Snažím se ho nenápadně ode mě odehnat. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Zvednu se, abych si šel pro mast, kterou mám už připravenou a pak si zase sednu k němu na postel. Tohle si užiju... Jednou rukou mu vyhrnu košili navrch, čímž ho zároveň pohladím po hrudníku. Když má košili nahoře, sleduju jeho krásné tělo... a zrak se mi znovu dostane k jeho bříšku. Zlehka ho po něm pohladím, užívám si pocitu jeho svalů. Zároveň jsem však ve střehu, kdyby mi chtěl jednu uvalit. Tohle hlazení zjevně nemá s vyšetřením nic společnýho. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Stále opřený na rukách sleduji Nifa, jak se ke mě blíží s mastí. Neházím zrovna příjemný pohled. K tobě budu chodit jen nalitej, protože ty jsi nevypočítatelný. Něco zkusíš a co mám dělat já? Nechat se, tos uhádl. Se mnou to budeš mít vždy těžký, jako každý. Na pohlazení sevřu ruku v pěst. Nife.. varuji skrz zuby. Následné hlazení přes moje břišní svaly je pro mě dostatenčý podnět. Jsem střízlivý, a tak tyto doteky vážně nerad nechávám působít. Cítím, jak se mi to líbí, bradavky tvrdnou a to mě ještě více rozzuří. Ruka vystřeli po doktorovi. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Dobře, dobře... uklidni se... už tam budu dávat tu mast, ano... řeknu, ale pak mě něco napadne. Anebo víš co? Možná ještě lepší bude, když se namažeš sám, když si taková netykavka... ale tady přede mnou, chci zkontrolovat, že se namažeš pořádně. řeknu. Zní to jako dobrá nabídka. Screw nebude tak vystresovanej z toho, že se ho dotýkám. A já si navíc užiju pohled na to, jak se dotýká sám svýho těla... ano, na takovýhle věci se taky moc rád dívám. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Podívám se na mast a oklepu se. Zase tuhle? A jinou nemáš? Ruku šmátnu na šátek na hlavě. To snad nemám stejnou na hlavě. Jak se ho dotknu, šátek se trochu posune. Hned si ho začnu sunout zase na původní místo. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Když se posadí na postel, je celkem logické, že mu ten obklad slítne. Musíš ležet, i když se budeš potírat tou mastí. Nebo to sletí dolů. řeknu a sednu si k němu na postel a povalím ho znovu na záda. To ovšem tím způsobem, že ho jakokdyby obejmu a položím na postel, položím se i s ním. Pak se ale zase zvednu. Takže on teď leží na posteli a já sedím u něj. Tak co. Mám to udělat já nebo to uděláš sám? |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Ležím a rozmýšlím se. Sám. Pevným hlasem rozhodnu a rukou zašmátrám po masti. Vyhrnu si košili a začnu si po paměti matlat mast. Díky povinnosti ležet mažu mastičku všude možně po hrudi a břichu. Trefím se na jizvy,ale často jsem mimo. Dělám to rychle, abych mohl co nejrychleji vypadnou. A podle tohoto vypadá. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Děláš to naprosto špatně. řeknu a dotknu se jeho břicha, abych z něj vzal trochu masti. Tu pak dám na jednu z jizev. Když se ho začnu hodně dotýkat, bude se bránit... heh... ale zase to bude o to větší sranda. Když nemůžu mít Kaen, tak si vezmu aspoň tebe... heh, když se to vezme kolem a kolem, jsi spoustu věcma taky zajímavej... třeba s tím, jak kolem toho děláš okolky... a přitom jsem včera jasně viděl, jak moc se ti to líbilo. Bude sranda. Mh, takhle to nepůjde. řeknu spíše pro sebe a zvednu se, abych šel pro něco do skříně... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Maličko se nadzvednu, rukou podržím obklad. Jak nepůjde? Co jako chceš dělat? Nemusím si to už matlat? zeptám se s nadějí konce. Nezdá se mi to, Nife si rád užívá utrpení druhých..na druhou stranu, je doktor...a jako doktor zatím léči celkem slušně..i když divně...co má sakra v plánu? U prašivýho psa, je záhadnej jak celý oceán. Už abych byl pryč. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Pak jdu směrem ke Screwovi a v ruce mám... provaz. Promiň ale nerad bych, aby jsi mě zmlátil, zatímco ti to budu ošetřovat. řeknu s ne moc hezkým úsměvem na rtech. Když člověk nemusí hlídat, aby jsi ho nepraštil, tak si to líp užije... Využiju momentu překvapení, rychle sednu k němu na postel, jak je nadzvednutý, tak se k němu nakloním... a začnu ho líbat. Vlepím mu pořádného francouzáka, čímž ho hodně překvapím. Využiju tohohle momentu překvapení, abych ho chytl za ruce a ty začal přivazovat k sobě... zjevně v tom mám již praxi. Pak je začnu přivazovat k záhlaví postele. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Než se stačím nějak dostat z postele, už je u mě.Vše se děje rychle. S rozšířenýma očima se dívám na Nifa a vnímám francouzák. Co to...to přece ne..NIfe..okamžitě přestan..nech mě bejt. Vnímám jazyk násilým vniknutý do mých úst. Padnu na postel a rukama se ho snažím ze sebe dostat. I přes mé snahy cítím kolem rukou provaz, jak se postupně utahuje a přitahuje je k sobě. S očima stále otevřenýma, s rostoucí panikou se snažím celým tělem ze sebe Nifa dostat. Slez ze mě, nech mě bejt...tohle ti nedaruji...okamžitě mě pust ty hajzle...proč já sem vůbech chodil. vyčítám si svojí chybu. Kousnu Nifa do jazyka. Rukama škubu a snažím se co nejvíce znemožnit mé připoutání. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Stěží uvazuju provaz. Musím ho připoutat fakt hodně pevně, aby se mi nevykroutil. Za chvíli je to ovšem hotovo. Kousnutí do jazyka mě moc netěší. Ale dalo se to čekat. Heh... pěkně koušeš... neboj, jen ti ošetřím ty rány... protože ty bys mě jinak k svýmu tělu nepustil, víš. Můžeš si za to sám. řeknu a pak vezmu mast, která leží v misce na posteli. Sednu si obročmo na jeho tělo, spíše na jeho nohy, aby nemohl kopat a bránit se. Ten kousanec do jazyka si ještě vypiješ... pomyslím si a naberu mast do ruky. Zjevně vážně chci ošetřovat jeho tělo. Zlehka přejedu po jedné z jeho neošetřených jizev. Je to spíš hlazení. Naschvál jedu hodně pomalu, užívám si to. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Pch..moje chyba...copak je normální pacienty přivazovat? Prst přejede po jizvě, ještě to zkontroluji pohledem. Trochu se uklidním, stejně z Nifa nespouštím oči, ruce se v provazech kroutí. Hledám možnost jejich rozvázání. Prsty najdou uzel a začnou ho zkoumat. Tak čím jsi mě to přivázal...smůla Nife..umím rozvazovat uzly. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Přejedu po další jizvě. Zatím se zdá, že doopravdy pouze ošetřuju... ačkoliv ho zároveň hladím konečky prstů a zjevně si jeho těla užívám. Toho, že se snaží vykroutit se z uzlů si nevšímám. To dělá každej. A já umím dělat dobrý uzly. Přesunu se k další jizvě. Jeho těla se dotýkám velmi citlivě, ne jako doktor, spíše jako milenec... chci dráždit jeho citlivé nervy. Zajedu k další jizvě. Volnou rukou si však začnu hrát s jeho bradavkou. Když se uvolníš, líp si to užiješ. řeknu s úsměvem. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Jeho dotyky se změní na milenecké. Přestanu si všímat uzlu. Začnu sebou škubat, cítím, že je zle. Pohybuji i nohama s úmyslem ho ze sebe znova shodit. Druhá jeho ruka si začne všímat mé bradavky. Být volný, vraždil bych. Ty v tom máš asi hodně velký zkušenosti, co Nife? procedím mezi zuby. Ne, nebudu ti tu vzdychat ani se podvolovat. Tebe to omrzí, jako večer a dáš mi pokoj. Má bradavka i přes můj vztek začíná tvrdnout. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Při stisknutí bradavky jen zavřu oči a stisknu zuby. Prohnanej hajzl...to mám za jednu lahev rumu... za tohle si dopřeji celý sud rumu..aby jsi věděl...hm..tobě to stejně bude jedno. Při přejetí přes břicho se zatne, jak bojuji proti jeho dotykům. Otevřu oči a s pevným pohledem si Nifa prohlídnu. A co jako přesně..máš se mnou v úmyslu? Vzdychat ti tu nebudu. snažím se mluvit tvrdě,ale uvnitř vím, že tomu tak není. Na to bych potřeboval aspon jednu lahev. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro V zápětí začnu sebou trhat a kopak nohama, shodit Nifa jakýmkoliv způsobem. Provaz je napnutý jako moje ruce s chutí dostat se ze zajetí. Zkušenej, ne..nedostane...přestavím si nějakou pěknou ženskou...sakra, co si nalhávám...chci pryč..at sem někdo příjde...nemocnej..zraněnej..copak z celé posádky nikdo nepotřebuje doktora? Upřu pohled na Nifa. Když mu třeba zavzdychám, nechá mě být a nebude po mě chtít, držet do orgasmu.Nechci se ..před ním udělat..proč já jsem sakra místo sem nešel za mým kámošem rumem. Hele, Nife..co obchod? ...Ti zavzdychám a ty mě pustíš? navrhnu poté, co zvážím pro a proti. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Když navrhne obchod, na chvíli se zamyslím. No... že bych byl dneska hodnej a přistoupil na to? Chvíli přemýšlím a stále ho hladím po podbřišku. Dobře, proč ne. Ale žádný falešný vzdechy... hezky procítěně... v reakci na to, jak se tě budu dotýkat... a ne, že to budeš hrát... já to poznám. Chci pravý. řeknu a nakloním se, jeho bradavku nasaju do úst. Myslím, že má teď dobrou záminku na to procítěně vzdychat... Tohle je všechno jen hra... hra s tvým tělem... cítím, jak celý hoříš... ale chápu, že mě nechceš. Jsme pro sebe cizí lidi. Vlastně je mi to jedno. Chci si jen hrát a dívat se na tvé tělo... to mi stačí. A aspoň jednu vědomou reakci z tvé strany, abych věděl, že se ti to líbí... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Přistoupí na to a já si oddechnu. Aspon trochu. Uvolním se a poslouchám podmínky. Pravý...Nife..já nikomu nevzdychal...a ty chceš procítěný a pravý...sakra..proč já jsem to vůbec navrhoval..no..zkusím to..ale běda, jestli nebudeš spokojenej..ty hajzle...stejně určitě nic nepoznáš. Zavřu oči a odvrátím hlavu. Obvaz, který držel jen tak, spadne na postel. Rukama zakroutím,ale pak se uklidním. Budu za chvili venku..jen tý prašivý kryse zavzdychat.. Rty obejmou mojí bradavku a začnou sát. Zkusím se uvolnit, a zavzdychat,ale nejde mi to. Díky mé věčné potlačenosti to prostě na povel nepovolím. Nechci tu být dýl, než je nutný. A tak tiše, zkusím vzdychnout. Vypadá jako hraný, i když mě stojí hodně sil a přemáhání. To však vím jen já. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Pak se rty zase vrátím k bradavce, tentokrát však krom svého jazyka zapojím i zuby, ale jen velmi něžně. Volnou rukou dráždím jeho druhou bradavku. Tohle je krásný... takhle si to s ním užívat... chci ho vidět, že si to užívá taky... aspoň na chvilku... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Rty se vrací k bradavce, Nifovo tělo a doteky pomáhájí k pomalému uvolnění. Ovšem není úplné, i když lepší. Musím zapomenout na to, kde jsem a ským jsem...hlavně na to , s kým jsem..ale copak to jde..určitě to jde...musím to zkusit..pak si pořádně loknu..ale pořádně..jen ted to musím vydržet. Po dlouhé chvili, až se mé tělo více uvolní a má hlava přestane být tolik dotěrná, se z mých úst dostane první, tiché, už by se dalo říci vzdychnutí. Jsem v obličeji celej rudej, jak vzteky, tak studem. Jako by se něco povolilo a mé tělo se maličko prohne.Vzdychnu podruhý a o trochu hlasitěji. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Nechám jeho bradavky být, posunu se výš, zlehka ho políbím na rty. Je to je něžný dotek rtů, jazyk do jeho pusy už skrkat radši nebudu. Tehdy si všimnu, jak moc se červená. Nikdy předtím jsem ho neviděl tolik se červenat... vypadá... sladce. Políbím ho znova. Hraju si svýmy rty s jeho. Zároveň jdu rukou výš, k suku, kterým jsem zavázal jeho zápěstí. Stále ho líbám, začínám suk rozvazovat. Když nebude chtít pokračovat, tak mě nejspíš praští... ale to je jedno... momentálně mám v hlavě jiný věci než tohle... a když bude chtít pokračovat... můžeme. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro S tím pokračuji i chvili po tom, co se mi uvolní ruce. Přejedu přes jeho rty jazykem, jako bych najednou souhlasil s francouzákem. Jemně jazykem vjedu do Nifových úst a začnu jeho ústa probádavat. Najednou mi dojde, co dělám. Otevřu oči a prudce od sebe Nifa odstrčím. Zrychleně dýcham a celý se klepu. Jsem jak vystrašenej králík v liščí noře. Celej rudej chňapnu po opasku a začnu od Nifa couvat. Tak...tak já ..už ..musím. vykoktám a očima hledám nejkratší cestu ke dveřím. Křečovitě svírám svůj pásek, ani mi nedochází, že si ho mám uvázat kolem pasu. Co jsem to dělal.....já..tohle přece nejde...nejde...potřebuji se napít..hodně napít. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Konečně si to užívá... naplno... dostal jsem ho. pomyslím si spokojeně. Když mu uvolním ruce a on mě nepraští, dokonce mě na chvíli napadne, že chce pokračovat. Ovšem pak mě od sebe odstrčí. Nebráním se, ani se nepokouším ho znovu k sobě přitisknout. Slib je slib. Jen na něj koukám. Vypadá tak strašně vystrašeně. Čeho se bojí? Na jeho poznámku o tom, že už musí jít, jen kývnu hlavou. Nebudu ho tady držet. Svalím se na postel, ležím teď na zádech a jen za ním koukám. Ani si neuvědomuji to, že teďka vypadám strašně sexy a taky to, že jde docela dobře vidět, jak jsem vzrušenej. Jen hledím za ním. Ach jo. Tak zase nic. Ale vzdychal... opravdu hezky. No, někdy bychom si to mohli zopakovat... uh... snad mě za tohle nebude nenávidět. I když ono je to vlastně jedno... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Dotknu se dveří a zapomenu je otevřít. Takže si v tom rozhození napálím přímo jednu do čela. Ustoupím, stále rudej se otočím na Nifa, pozadu otevřu dveře a s pohledem do poslední chvile stále na něm mizím ven. Nezavřu dveře a tak je vidět, že nemířím na palubu,ale do podpalubí. Skoro až jasný, kam mířím. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Je... dooopravdy zmatený. To jde jasně poznat z toho, že se praští hlavou do dveří. Pak ale vyběhne ven. Škoda, že tak rychle utek... zrovna jsem si myslel, že bych ho moh začít svádět... Vidím, že utíká dolů. Zase jdeš chlastat? řeknu nahlas, co si myslím. Stejně mu to nemůžu zakázat. Stejně i kdybych teď za ním šel, nic s tím neudělám. Ale raději ho tam večer půjdu zkontrolovat. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Vemu si jednu láhev a po řádném jejím vypití se rozhodnu pokračovat v práci. Na cestu si vemu další. A tak strávím zbytek dne. Stále s lahví v ruce opravuji lod. Nebo spíš kontroluji její stav a dělá práce, aby mohla být stále tak krásná. Prsty mám od práce od krve, nevadí mi to. Necítím to. Dělám vše pro to, aby se ta kráska měla dobře, i když já se cítím maximálně pod psa. Večer už sotva lezu, skončím u zásob. Ležím, skelný pohled a zakrvácenou lahev v ruce. Kladivo je přikrášleno novou krví. Měl bych..si to ošetřit...ne...nepůjdu za ním..nepáchnu tam..dneska a ani v nejbližších dnech..hračka už nemá náladu na to být svazována..hračka si chce hrát..nééé, nechci...co to proboha říkám..myslím. Opřu se a zavřu oči. Ruce bolí, hlava už zase třeští. Nesnáším se, nesnáším..já přece nemůžu..nemůžou sem i líbit doteky chlapů..to nejde. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Už je tma a pozdě večer a mě napadne, že bych se moh podívat za Screwem. Určitě ho zase bude bolet hlava, a jestli se k tomu navíc ožral... no, lituju ho předem. vyjdu ven z ošetřovny a jdu směrem do podpalubí. Nemám jistotu, že bude zrovna tam, ale je to nejpravděpodobnější místo, kde by mohl být. Mh... moh by bejt v nějakym skladě... jenže já ani nevim, kde je tady nějaký sklad s chlastem... Pak dostanu nápad, otočím se a vrátím se pro mapy, které jsou ještě pořád u mě pod postelí. Podle nich najdu zásobárnu pití snadno. Zase mapy schovám a vydám se tentokrát už najisto. Vejdu do místnosti, kde má být pití. Je tu celkem tma, ale já jsem na tmu už zvyklej a navíc se dokážu dost dobře orientovat podle hmatu a sluchu. Nakonec si ho všimnu, leží u jedné bečky s lahví v ruce. Vypadá... vyčerpaně. Když ho pozoruju pozorněji, uvědomím si, že má ruce od krve. Baka. Jak může takhle pracovat... vždyť u něj sou ruce strašně důležitý! Zase na mol? řeknu nahlas, abych upozornil na to, že jsem tady. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Jo...taky jsem míval...než...to je stejně jedno...hele..kdyby něco..jsem na stěžni...ten v předu...kdyby jsi nevěděl.. poznamenám Na čerstvým vzduchu..mi bylo vždy nejlíp. Musím se zmátořit nebo toho využije...blbost..nevyužije a když..tak at ...aspon ho brzo přestanu bavit. Pokračuji dál po chodbě směrem na palubu. Kýmacivý pohyb se zmenšuji s každým krokem. Jako by se hladina po stálejšího pohybu zmírnovala. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Pak se vydá po chodbě ven, prý na stěžeň. Ty ses snad zbláznil, ne? V tomto stavu chceš lízt po stěžni? řeknu a jdu za ním. Rychle ho dohoním a chytnu ho za ruku a vleču směrem ke své ošetřovně. Musím ti ošetřit ty ruce. Co jsi probůh dělal, že je máš celý od krve? Takhle se nemůžeš starat o loď... povzdechnu si. Taky si sem jistý, že tě určitě zase rozbolela ta hlava... Víš, že s tebou mám víc starostí než s kýmkoliv jiným? A nevím, co se ti stalo v minulosti, ale když se podíváš kolem sebe, tak je tu spousta pirátů se zlou minulostí, kterým zabili rodiny nebo je pořádně seřezali... tak přestaň fňukat a chlastat a konečně se sebou něco dělej. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Otrhnu se, pustím Nifův zadek a pokračuji dál. S pohledem na ruce po dlouhé době odpovím. Co by, opravuji a opravuji a najednou kou..koukám a já se tluču...dobrý, ne? řeknu jako nejlepší vtip řečený na této lodi. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Nebudu tě svazovat, slibuju. Stačí? řeknu narovinu a taky to myslím vážně. Jeho vtipu se nezasměju, jen si pomyslím, že ten kluk je vážně ztracenej případ. A jdeš se mnou, ať se ti to líbí nebo ne. chytnu ho za zápěstí a dovleču ho až na ošetřovnu, kde hned pro jistotu zavřu dveře. Je tu tma, a tak rozsvítím olejovou lampu. S takovýmahle šrámama na rukách nemůžeš pracovat. řeknu a začnu chystat obvazy. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Vejdem dovnitř. Tady je tma jak v sudu od lihu. Nebojíš se...čeho co..spíš se ostatní bojí tebe. poznamenám a poslepu postupuji v před. Zastavím před skříní a tělem zabarikáduji vchod. Jak nemůžu..to by jsi se divil...ráno je opláchnu v slaný vodě a bude to dobrý. Mé ruce, tím nic není, jen pár škrábanců. Nic hrozného. bráním své ruce a přitom je pozoruji. Odtrhnu se odk skříně a zezadu příjdu k Nifovi. Položím hlavu na jeho rameno a špitám. Nife..já vím,..proč jsi doktor..tebe to baví..tebe baví..sledovat nahý kluky...a pak si s nimi hrát...ale hrál si už někdo s tebou? zeptám se zvídavě, i když původně to mělo být jen v myšlenkách. Jediný však, čím se ho dotýkám, je má brada. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Už jsem mast našel a bedlivě poslouchám jeho slova. Jen se uchichtnu. Tos na to přišel fakt brzo... potvrdím jeho slova o tom, proč jsem doktorem. Když uslyším druhou polovinu věty, odložím mast na stůl. Myslím, že ošetřování ještě chvilku počká... Otočím se na Screwa a dám mu ruce kolem pasu, teda spíš níž, na boky. Mmm... samozřejmě. Pro mě je rozdíl hrát si s někým a vyspat se s někým... jakože už jsem spal s několika muži. Spal, se vším všudy. řeknu mu narovinu celou pravdu. Nemám důvod ji skrývat. Pak se k němu nakloním a zašeptám mu do ucha, mírně se ho dotýkám rty Ale vsadím se, že ty jsi v sobě muže ještě nikdy neměl... Jen si s ním hraju. Nechci s ním spát. Ale to on neví... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Nife se nakloní a jeho rty se dotknou mého velmi citlivého ušního lalůčku. Sice mírně,ale vnímám to. Přitisknu se blíž, jak holka do objetí. Ne, protože mě žádnej nedostal a nedostane. špitnu s hrdostí a plnou vahou se o Nifa opřu. Takže se s tebou vsázet nebudu. poklepu rukou na rameno. Nedochází mi, že říkám vše, jak normální slova tak i myšlenky. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Jak jsme tak blízko a já mám hlavu u jeho ucha, padne mi pohled na jeho odhalený krk. Přímo svádí a vybízí k tomu, abych.... zlehka ho na krk políbím. Vím, že je to velmi citlivé místo. Přejedu po něm jazykem a pak ho začnu po krku něžně líbat a nasávat jeho chuť a kůži... občas mírně kousnu, aby si to Screw víc užil. Stále ho pevně svírám v obětí. Ne... tohle je špatně. Uvědomím si, co dělám. Vždycky se kluků dotýkám jen rukama, rty jen zřídkakdy. A takto... takto líbám jen své milence. Raději toho nechám. Ne... s tímhle bych si nic začínat neměl... proč jsem to k sakru udělal... nestojím o to mít s někým poměr... k ničemu to není a jen to bolí, když toho druhýho zabijou... Nelíbám ho, ale stále ho držím v náručí. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Místo zrudnutí však jen pro sebe poznamenám. No to mě teda..já už to umím..se zlepšuji...za chvili takto se dostanu z každé šlamastky na ošetřovně...jen to vždy správně uhrát. To už ale Nife na mém krku nepokračuje, jen mě drží. Ušklíbnu se a snad jako bych ho trestal, sám kousnu Nifa do krku. Ovšem né jako nějaký milenec, jednoduše jen kousnu. A začnu se opilecky smát. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Když mě kousne do krku, zamračím se. Tak tohle si nedovoluj. řeknu tvrdě, pustím ho z náruče a chytnu ho za ruku, abych ho posadil na postel. Ošetřím ti ty ruce a hlavu a pak půjdeš spát. řeknu jednoznačně a pak se natáhnu pro mast, mokrý hadr a obvazy. Sednu si vedle něj, vezmu jednu jeho ruku a začnu ji umývat nejdřív od krve. Myslím, že mi tahle hračka už přerůstá přes hlavu... to je tím, jak často je na ošetřovně... měl bych to zarazit. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Chci vstát,ale znova padnu zpátky na místo. Nemá to cenu..Nife..stejně se zase zraním, jako vím, že se zase napiju. Všechno je to zrádný, nebezpečný a svým způsobem k ničemu. Ale co v tomhle mizerným životě k ničemu není. Ty máš aspon tu svojí zábavičku, Já mám jen lodě a to stejně ještě pod přísným dohledem. Jak obyčejnej prašivej pes..i když asi nic jiného nejsem.. mluvím jakoby rozumně, ale stále je znát jen další stav alkoholu. Vyslechni svojí hračku a dopřej mi chvilku, než se seberu. Já pak odejdu a už mě tu v ošetřovně neuvidíš. Tiše poprosím a popadnu Nifa kolem krku. Jen se ho pevně držím. Čekám, zda mě Nife nechá či mě od sebe odstrčí. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Když nebudeš chlastat, nebudeš mít tolik zranění, to je naprosto prostý. A nechápu, proč fňukáš... jestli nejsi spokojený se svou prací, tak ji nemáš dostatečně rád a toužíš v životě po něčem jiném. Pak mě ovšem obejme kolem krku. Chvíli jen překvapeně koukám, ale pak ho něžně obejmu. Zlehka mu zašeptám do ucha, ovšem celá tato chvíle působí spíše romanticky, než eroticky. Já vždycky myslel, že lodníci a námořníci milují pohled na vlnící se moře... zvuk vody, jak naráží do boků lodě... vítr na vršku stěžňů... nekonečnost vody... a když miluješ tuhle nádheru, nemůžeš být nešťastný. šeptám něžná slova. Momentálně se cítím spíše jako pozorný milenec... Ovšem nechápu, co Screw myslel těmi slovi "dopřej mi chvilku". Co po mě chceš? zeptám se proto potichu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro I přes otázku Nifa stále ho jen objímám. Je to už hodně dlouho, kdy mě někdo takto objímal. Dochází mi, že mi to celkem chybí. Uvolním objetí a maličko se oddálím. Jen...jen jsem chtěl..obejmout..díky Nife....zkusím tolik nechlastat a jak jsem řekl..už se tu neobjevím..at máš klid...a naposledy..máš svojí odměnu. Na to začnu Nifa líbat. Užívám si tentokrát já polibek. Skončím a rudej, se sklopenýma očima začnu vstavat z místa. První pokus se ale zase nezdaří a znova padnu. Musím jít....no tak nohy..kousek ještě musíte dojít. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Chci něco namítnout ke slovům, co Screw řekl, ale nemám příležitost. Začne mě totiž líbat. A já cítím, že mě líbá z vlastní vůle. A oplácím mu to naplno. Nežně a láskyplně. Pak polibek bohužel skončí. Nemusíš odcházet... já... rád tě tu kdykoliv uvidím. Je to moje práce, ošetřovat raněné. řeknu mu mile. Nějak se nedokážu srovnat s tím, že by ke mně už nikdy nepřišel... Nakloním se k němu a... začnu ho znova líbat. Prsty zajedu do jeho vlasů. Polibek někdy řekne mnohem víc, než tisíc slov. A tentokrát to není to hravý, provokativní a nedůležitý polibek, jako když jsem ho líbal když jsem s ním předtím hrál... ale hluboký a procítěný. Položím ho na postel, dál ho líbám na rty. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Uprostřed skoro zdařeného pokusu se postavit mě Nife začne líbat. Udiveně se na něj podívám,ale jen pak zavřu oči. Je to jiný než minule. A má hlava opět začne hlásit na poplach. Ne, Nife...nech mě odejít...začíná to být dost nebezpečný. Přesto se snažím mu polibek oplácet aspon do té míry, co jsem v tomto stavu schopnej. Nevím co s rukama a tak je nechávám ležet na posteli. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Jeho ruce se nebrání, jen volně leží na posteli. Jednou rukou vyhledám jeho dlaň a zlehka ji pohladím, pak něžně stisknu. Druhou rukou si rozepínám sako, to pak odhodím na zem. Mám na sobě ještě košili. Znovu se nakloním, abych pokračoval v polibku. Momentálně nepřemýšlím, spíš si užívám chvíle... líbám ho velmi něžně a toužím po tom, aby mě on líbal taky... jednou rukou se stále dotýkám jeho dlaně. Ne, nejsou to doteky, které by ho měli vzrušovat... ale spíše uklidnit. Spíše jako kdybych jimi říkal, že se nemá čeho bát. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Pokračuje v dalším polibku, stále jemně hladí dlaň. Ležím na posteli a vím, že ve svém stavu bych stejně daleko neutekl.A taky není kam. Jak chceš...Nife....já si zkusím ..to naposled užít...pak budu jen..a jen tvůj případný pacient..ale né tvoje hračka..už ne. Vracím jemně polibek, cítím, jak mi rudnou tváře. Je to zvláštní pocit, takto si to užívat. Volnou rukou zkusím Nifa pohladit ve vlasech. Snažím se bolest si tím působící nevnímat. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Líbám ho něžně na rty, prsty ho hladím po jeho zápěstí, výš, po jeho ruce, až nahoru k rameni. Chci, aby se mu to líbilo. Užívám si toho, jak můj polibek oplácí. užívám si chut jeho rtů i jeho jazyka... zajíždím svým jazykem hluboko do jeho úst, hraju si s jeho jazykem... nejdřív něžně, postupem času se však do mého počínání vkrádá i vášeň. A když mě pohladí po vlasech, beru to jako svolení... že můžu pokračovat. Místo jeho rtů začnu líbat jeho tváře, pak níž, jeho krk. Přitom ho zlehka, něžně hladím po rukou. Začnu mu rozepínat košili. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Polibek se nenásilně přeruší, Nifovi rty pokračují po tvářích a po krku. Můj dech se začíná zrychlovat, obzvláště při polibkách na krk. Ruka hladí jeho vlasy a pomalu jede na krk a níž. Bříškami zkrvavených prstů vnímám jeho hladké , zdravé tělo i přes košili. Vzrušuje mě to, hlava šílí. Musím přestat..okamžitě přestat....tohle už je hooodně nebezpečný...začni se ovládat. Neslyším vlastní zběsilé myšlenky, jsem utopenej v pocitech z objetí. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Zlehka se jeho rty dotknu košile na jeho hrudníku. Rukou zajedu dolů, abych ji mohl vyhrnout... najednou mám chuť slíbat všechny jeho jizvy a šrámy... Neboj se... budu něžný... bude se ti to líbit... Rukou tedy zajedu pod jeho košili, snažím se nahmatat jizvy na jeho hrudi... a pak je hladím. Rty mám zlehka přisáté na jeho krku, ale nelíbám ho. Jen si vychutnávám jeho blízkost. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Pohyb košile vyvolává ve mě hlasitější varování. Kam to chceš nechat zajít?... no kam? .. Hračka do úplného konce? Snažím se ten doděrnej hlas v mysli zaplašit. Nifova ruka vjede pod košili, prohnu se v očekávání, co bude dál.Přejíždí po jizvách. Poprvý v životě se za svoje jizvy zastydím. O kousek tělem uhnu, aby se dostal mimo jizvu na kousíček čisté kůže. Má vlastní ruka sjede po Nifových zádech až na jeho zadek a začne jej hladit.Jemným dotykem poznávám Nifovo tělo pod oblečením. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Když jeho ruka sklouzne níž, jediné, co udělám, je to, že ho vášnivě políbím na krk a víc přitisknu k sobě. Ano... chci, aby jsi se mě dotýkal... kdekoliv jen chceš. Chvíli se s ním ještě mazlím a užívám si jeho blízkosti, ale pak se od něj na chvíli oddálím, abych si mohl sundat košili. I ta tenká vrstva látky mi teď tak strašně moc zavazí. Je tma, takže stejně moc vidět není... jen v náznaku lehkého světla lampy moje opečovávané, propracované tělo. Čisté jako z mramoru. Znovu se k němu skloním, vyhrnu mu košli úplně... chci cítit jeho kůži těsně na své. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Vášnivý polibek na krk vyvolá můj sice tichý,ale nefalšovaný vzdech plný rozkoše z dotyku rtů s kůží. Vzájemné dotýkání mi dělá dobře a s postupným dalšími v našem mazlení svůj stisk na Nifův zadek zvětším. Náhlé přerušení mě vyvede z koncentrace a já slyším a vnímám svojí hlavu. Ty jsi blázen....copak ty chceš naletět jak blbej ...on to s tebou nemyslí vážně..jen si hraje...a ty se necháš jak blbá myš. Zatřesu s hlavou, nechci na toto ted myslet. No a co...stejně.. co bych to měl pořád řešit...nikdy nevím, kdy mě moje chování zabije..a on nikomu nic neřekne. Prohlížím si ve světle lampy to nezjizvené tělo a rukou přes něj přejedu. Od klíčních kostí až na břicho. Necítím jedinou jizvičku. Prohnu se, at si mojí košili vyhrne. Vypadá to až divně, jak se nechávám.Druhá ruka se přidá k první a než se jedno tělo dotkne druhého, poznávám po hmatu Nifovu jemnou kůži na odhlaleném hrudníku. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Když se pak Screw dotýká mého hrudníku, můžu jasně cítit, jak moje tělo hoří a jak mi zrychleně bije srdce. Lehnu na něj, chvíli si jen užívám pocit našich těl na sobě, zlehka ho hladím po rukou a líbám na rty. Rozpojím naše rty a snažím se zadívat se mu do očí, i když v té tmě toho moc nevidím. Jestli se mě chceš dotýkat... můžeš... jakkoliv... kdekoliv... zašeptám. Jak se zdá, vůbec nikam nespěchám a chci si plně užít předehru. Lehnu si vedle na záda, ruce dám volně za hlavu. Vypínám své tělo, jak čekám na doteky. Hrudník se zvedá nahoru a dolů a kalhoty jsou mi až moc těsné. Vypadám strašně moc sexy a moje póza skoro jakoby říkala: "vem si mě". |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Nifova slova mě zarazí. Lehne si vedle mě na záda a nabízí se mi. Nedůvěřivě si ho prohlížím. Co chystáš...to se takto nabízíš normálně....nebo po vyspání s chlapem je nabízení běžný?..A proč já se o to vůbec zajímám?Jsem přeci jen..hračka..a ty se občas musí motivovat. pokrčím rameny a nesměle natáhnu ruku k Nifovi. Čekám chytnutí, stáhnutí, či jen prosté držení mě v šachu. Nejdříve ukazováčkem, po té celou jednou dlaní přejedu přes hrud na břicho a zase zpátky ke krku. Při dalších toulkách rukou dlaní se snažím pohladit každý sval jak na hrudi , tak břiše. Prstem postupně přejedu po bradavkách s čistou zvědavostí dítěte. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Po chvíli hlazení ho chytnu za ruku a něžně si ho přitáhnu blíž k sobě. Sjedu po jeho kůži od jeho ramene po bocích dolů.Zastavím se na pásku jeho kalhot, který začnu rozepínat. Přitom si ho přitáhnu ještě blíž, abych ho mohl políbit. Nemyslel jsem si, že budeš v posteli tak něžný... je to milé překvapení. Ach... chci tě slyšet vzdychat hlasitě... kéž bys tak vzdychal moje jméno... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Cítím sjíždějící se dotyky a mé tělo je celé žhavé a nedočkavé. Přesto je tak trošku v křeči. Nifovi prsty přejedou po kalhotech, začnou je rozepínat. Ztuhnu ještě víc. A to se odrazí i v mém polibku, je celý nervozni, i když se snažím oplácet. Chvilema se úplně zarazím a jen se soustředím na Nifovi ruce, co dělají. Proč..proč mi sundavá kalhoty...to..to přeci..ne..já se ..chtěl jen..rozloučit. Srdce poplašeně bije. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Přestanu rozepínat jeho kalhoty, ačkoliv teď už je stačí jen sesunout dolů... ruka míří zase výš, obejme ho kolem pasu. Druhou ho hladím ve vlasech. Přestanu ho líbat a něžně ho obejmu a přitisknu k sobě, abych ho trochu uklidnil. Nemusíš se bát... já už jsem zkušený, vím, jak na to. zašeptám mu do vlasů, když ho do nich políbím. Ale jestli nechceš... nemusíme mít spolu styk... mě to nevadí. pokračuju. Známe se teprv chvíli... nemusíme zajít až takhle daleko. Ačkoliv mě by to nevadilo... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Poslouchám slova a nevím, co říct. Je to všechno tak krásný. Jen se stále zdráhám uvěřit tomu, že bych byl schopen se vyspat s Nifem. Já...na tohle jsem nemyslel...já..jen.. nevím jak pokračovat a tak radši zmlknu. Přitisknu se na Nifovo tělo a zhluboka dýchám. Můj dech dopadá na jeho kůži na krku. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Ovšem když cítím jeho dech a blízkost jeho tělo, nedokážu dlouho zůstat chladným. Chci ho. Mé lehoučké uklidňující doteky se pomalu mění... v citlvé, dráždivé doteky, naschvál přecházím přes citlivá místa jeho těla. Uvolni se a užívej si to. Nemusíš se bát, že tě zraním nebo že tě to bude bolet... nepůjdu do tebe, pokud nebudeš chtít. Slibuju. Bude to krásné i bez toho, věř mi. šeptám mu něžně. Nedivím se mu, že je vystrašený. Je mi jasné, že nikdy nebyl s mužem. Ovšem zajímalo by mě, jestli vůbec s někým někdy spal... možná, že je ještě panic, proto se tak bojí. pomyslím si a při představě, že jsem jeho první se mi sevře srdce. Těžko popsat ten pocit... cítím se zodpovědný za to, aby se mu to líbilo... a zároveň si toho strašně vážím, že můžu být s ním... Ruce jdou níž, na jeho boky... jedním pohybem svlečou jeho kalhoty i se spodním prádlem. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Na dráždivé doteky reaguje podvědomě tělo a můj dech se zrychlý. Dýchám hlasitě a srdce maká jak jen může. Pod některými dotyky se prohýbám. Já...já se přece nebojím. snažím se namítat,ale i přes opilecký nádech je znát strach. Kalhoty se octnou dole, přeruším objetí. Podívám se dolů, jako bych tomu sám nemohl uvěřit. On mi..on mi sundal kalhoty..on to myslí vážně..se mnou? Podívám se na Nifa, snažím se najít odpověd, zda je to stále hra či už ne. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Pečlivě vnímám všechny reakce jeho těla... jeho pohyby, jeho teplotu, cítím ji pulsy jeho krve. Moc dobře cítím, jak má zrychlený tep. Stále ho líbám, rukou zajedu dolů, dotknu se jeho stehna. Pomalu rukou jedu po jeho stehně nahoru, až k hodně citlivým místům, kde se ho zatím určitě žádný muž nedotýkal. Hodně vysoko, ovšem jeho penisu se zatím nedotknu. Je to jedno z mála míst, na kterém nemá jizvy... Chci tě... vlastně ani nevím, co mě ktobě tak přitahuje... možná ta divokost... možná ta tvoje osamělost... moje polibky se stávají stále vášnivějšími. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Ucítím dotyk na noze a pomalu stoupající. Tělem se místo zhusení, v což jsem doufal, roznese pocit rozkoše a blaženého pocitu. Začnu líbat trošku jinak, dalo by se říci vášnivěji. Neskušeně se snažím předat do polibku své pocity. Rukama přejíždím po Nifově těle, hlavně po zádku a zádech. Já musím být v nějakém to svém hrozném snu..tohle není skutečnost..nemůže..určitě jsem usnul u toho sudu...přece Nife není takový a...já..já bych toto nedovolil. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Rozpojím polibek, avšak líbat ho nepřestávám. Líbám jeho krk, hrudník, bříško... rty vnímám každou jizvu, každý zrychlený nádech. Je to nádhera. Jdu ještě níž... zastavím se na jeho podbřišku. Rukou nejdřív velmi jemně přejedu po jeho penisu, abych ho tak trochu varoval, co teď bude... a aby po tom ještě víc toužil. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Oplácím doteky a sám poznávám Nifovo tělo na různých místech.Nechávám za sebou krvavé šmouhy. To ovšem ani jeden z nás nemůže vidět. Polibek se rozpojí, a já zkusím vstát. Asi konec...už si vyhrál a já zase půjdu. Vzápětí spadnu zpátky. Polibky po těle mě zevnitř zžírají touhou, kterou jsem doposud nepoznal.Taky mě nikdo na tělo nelíbal. Těle jde Nifovým rtům naproti.Jak jdou níž, tím větší je má touha. Ruka přejede přes můj penis. Jen pevně sevřu Nifův zadek. Penis je i přes můj stav dost prokrvený. Tohle..to už je...měl..bych se ..možná..probudit. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Chci tě ochutnat... chci ochutnat tvoje sperma... Nasaju jeho penis do úst a začnu pohybovat hlavou. Zapojím i svůj jazyk. Vzdychej... hlasitě... chci cítit tvoje tělo, jak se prohýbá v orgasmu... Celé moje tělo teď hoří touhou a v hlavě nemám nic jiného, než vášeň. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro S každým dalším dotykem jak na penise, tak okolo, stoupá moje vzrušení. Cítím, jak se krev hrne do patřičných míst a taky jak se přestávám úplně ovládat. Tyto nové, nezažité a krásné pocity ovládly celé moje tělo. Prohybám se na posteli a z úst se ze začátku tichých vzdyhů vyvíjejí na hlasitější a hlavně častější. Neovládám se, nevnímám nic kolem mě,jen ty doteky. Ovládají celé moje nynejší chování a prožívání. Jedna ruka se díky snižování Nifa dostala na jeho hlavu a do vlasů. Druhá se chytla postele a snaží se jí vší silou nehtama proděravět. Prsty bolí čím dál víc, nevnímám to. Mísí se to se slastí a je to nádherné. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Nejsem schopen teď logicky myslet, myslím jen na něj, na slast, kterou prožívá a svým způsobem ji prožívám i s ním. Cítím, jak se blíží k vrcholu a tak zrychlím, rukama jezdím po jeho těle, jako bych mu tím chtěl říct že teď je celý jen můj. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Mé tělo jako by tušilo,že toto se už asi opakovat nebude a plně si všechny doteky využívá. I přes míru alkoholu, kterou v sobě mám se schopí a úd se plně ztopoří v Nifových ústech. Mé tělo se prohýbá a napíná se ve slastných křečí s blížícím se orgasmem. Není k němu potřeba moc času, díky mé neznalosti těchto dotyků přichází velmi brzo.Zakloním hlavu, až mi znova začne rána na ní krvácet. Mé vzdychání se změní, je hlasitější a hlas hrubší, prochází skrz něj citová síla tohoto okamžiku. Místo toho, abych se jako vždy probudil z mých snů, pocítí můj orgasmus Nife naplno ve svých ústech. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Zlehka si olíznu rty, po kterých stéká ještě kousek tekutiny, zatímco se na Screwa dívám. Na to, jak leží na posteli, jak ještě doznívá vlna jeho orgasmu, jak zhluboka oddechuje. Užívám si tento moment jako nic předtím. Vypadá takto naprosto nádherně... Pak se k němu nakloním a začnu ho líbat. Chci, aby cítil chuť spermatu v našem polibku... a vzhledem k tomu, v jakém stavu se nacházím (a že mě tohle fakt hodně vzrušilo) je to polibek hodně vášnivý. Přitisknu své tělo na jeho, rukou zajedu do jeho vlasů a... ucítím mezi prsty lepkavou tekutinu. Krev. Ta rána na hlavě mu krvácí. dojde mi. V tu chvíli si uvědomím, co jsem to udělal. Screw je zraněný a tímhle... jsem ho dost vyčerpal. Promiň... zašeptám celkem smutně. Zapomněl jsem na to, jak moc jsi zraněný... tak moc jsem tě chtěl... jsem blázen. Promiň. řeknu a dám mu ještě jednu jemnou, omluvnou pusu. Pak se zvednu z postele. Ošetřím ti tu hlavu, krvácíš. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Mé tělo je unavené, z těžkého dne, ze zranění, z prožitého zážitku. Cítím každý sval, každý svý nadechnutí. Polibek vášnivý od Nifa oplácím, je jiný. Po chvili mi dojde, z čeho to je. Nife..on..on..to měl v puse...on to ..spolknul? Jeho ruka zajede do vlasů a trefí ránu. Přetrpím přicházející bolest, nemám jak před ní uhnout. Beru to jako svůj trest. Většího kre*ena jako jsem já asi nikdo neviděl...nenávidím se..nenávidím...za to, co tu dělám. Polibek ustane a jen vzdáleně slyším Nifův hlas. CHvili trvá, než utiším svůj vlastní hlavě a začnu se soustředit na okolí. Ucitím jemný dotek a slova o ošetření. Jen hra...jen blbá hra...a já blbá hračka...nechci ošetřit...vypadnu a dokud nepadnu, sem nepůjdu...jak jsem slibil. Pomalu se začnu zvedat, moc mi to nejde, tělo neposlouchá, zranění pálí , nejen na ruce. Alkohol se rozložil a jsem jak hadrová panenka. Hlava chce odejít, tělo čeká na zatahání šňůrek. To je...dobrý...já se..půjdu vyspat...už jsem ti..zabral dost..času....taky jetu..zbytek posádky. Posadím se a zhluboka dýchám. Nohy spustím na zem, sleduji padající kalhoty na zem. Natáhnu ruku po nich, jsou tak daleko. Druhou se držím postele. Ruka se mírně chvěje. Vše se děje jak ve zpomaleném filmu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Nikam nejdeš a po dnešní noci už vůbec ne. Jsi zraněný a já tě ošetřím a pak půjdeš spát. A neodmlouvej, na tomhle si trvám. Stejně je noc a nejde nic vidět a v tomhle stavu na lodi nic neuděláš. moje slova jsou neoblomná a jde z nich poznat, že kdyby Screw teď chtěl odejít, nenechal bych ho. Světlo postavím na blízkou polici. Teprve až postel osvětlí světlo, všimnu si krvavých fleků na ni. Panebože... a najednou mám strašné výčitky svědomí. Je strašně zraněný... vůbec mi to nedošlo, že je to tak hrozný... Sednu si vedle Screwa a natočím si ho tak, abych viděl na ránu na hlavě. Nejdřív ji lehce omyju, pak ji něčím namažu a pak na ni dám poštářek a hlavu mu obvážu. Beze slova. Jak jsem ti jen mohl takhle ublížit... promiň... Pak vezmu jednu jeho dlaň, protože vím, že má zraněné ruce. Začnu ji taky omývat. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Už je mám, skoro jsou nahoře. Rád bych se pohyboval rychle, nejde mi to. Rozčiluje mě má bezmoc, moje podlehnutí, moje slabost.Držím kalhoty u kolem.Nechám se natočit, jak Nife potřebuje. Při omývání a mazání rány ani nehlesnu bolestí. Rty sevřený, víčka silou sevřená. Příjde na řadu jedna ruka. Druhá natahuje kalhoty. Potřeboval bych se postavit.Nemůžu, dokud Nife ošetřuje. Tak je aspon držím jak nejvíc nahoře to jde. Ošetřovaná ruka sebou škube, jak omývání pálí a dostávají se z ní nečistoty. Nife...tohle..tohle..to se ...opravdu stalo? Hlas je neurčitého charakteru, doted jsem takto nemluvil. Jako by v něm byl strach s přáním.A ještě něco. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Posadím se zase na postel a teď mažu jeho ruku nějakou mastí. Pozorně poslouchám jeho otázku. Podívám se na něj, ačkoliv toho moc nevidím. Jeho hlas zní tak... jakože by byl radši, kdyby se to nestalo. Píchne mě u srdce. Místo odpovědi se jen nakloním a dám mu lehkou, něžnou pusu na rty. Pak se ale zase oddálím a začnu obvazovat jeho ruku. Jsem blbec. Jak jsem mu tohle jen mohl udělat... vždyť je opilý, ani nevěděl, co dělá... ne, byl jsem to já, kdo nevěděl, co dělá. Prostě jsem se nechal unést okamžikem. A teď toho proklatě lituju. Protože tímto, jsem probořil hráz mezi námi... tenkou hráz v mém srdci. A zároveň jsem mu určitě hodně ublížil. Neměl jsem se do tohoto vztahu vůbec pouštět. Zbytečně tím ublížím sobě i jemu. Heh, se sebou se už nějak vypořádám ale... ten kluk to hodně špatně nese. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Sedím vedle Nifa, ošetřování ruky cítím vzdáleně. V hlavě mám spoustu myšlenek. Nedostane se mi odpověd, jen jemná pusa na rty. Podívám se na Nifa a skloním hlavu. Hrudník už se pohybuje pomalu a zřetelně.Dýchám dost zhluboka. Nife....tohle...tohle...hraješ často...na lodích? ptám se tiše. I když je ruka ošetřena, nechám jí položenou Nifovi na noze. Proč se vůbec ptám..vždy jsem byl..hračka..i když né v tomto směru...a pro něj jsem ..jen hračka...hračka do posledního konce...Nife..sice mě tu můžeš držet noc..ale ráno odejdu...nemůžu si toto dovolit..nemůžu být takový jako ty..já prostě..to nejde. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Co ti na to mám říct? Pravdu... ano, pravda bude nejlepší. Podívám se mu do očí. Chci, aby věděl, že to myslím upřímně. Mám rád mužská těla. Rád se dotýkám svých pacientů. Rád se jich dotýkám tím způsobem, jak jsem se tě dotýkal dnes odpoledne, kdy jsi byl přivázaný k posteli. řeknu větu, která celkem jasně naznačí "tohle dělám skoro s každým". Pak ovšem pokračuju: Ovšem... nikdy je nelíbám po těle. v žaludku cítím motýlky Sakra... to je už tak dávno, co jsem někomu vyznával lásku? Vlastně... nemůžu říct, že tohohle kluka miluju... na to se známe ještě hodně krátkou dobu. Ale... vím, že jestli se to bude dál vyvýjet tímhle směrem, brzo... to pravdou bude. Hodně se mi líbí. Zlehka pohnu rty, ale nic neřeknu. Jde na mě vidět trochu nervozita, ale vážně jen trošku. Ale i tak je to dost velký nezvyk. Ale tak... tak, jak jsem tě líbal dnes večer... jsem nikoho nelíbal nejmíň dva roky. Vlastně si ani nepamatuju, kdy jsem naposled s někým spal... to bude hodně dávno... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Ztiším hlas v hlavě, pozorně poslouchám, ruka se sevře kolem jeho. Odpovídá podle očekávání. Pak nastane zvrat. Zvednu více hlavu, otevřeně ho pozoruji. Nelíbá....a dva roky se takto nelíbal...proč se mnou...copak..jemu..on ke mě..něco cítí?...Nife...to vypadá..jako by sis mě vážil...trochu...ani nevíš, jak moc bych si to přál. Odvrátím pohled na druhou stranu a zavřu oči. Ruka pevně stiskne Nifa. Já...já jsem se ...takto s nikým..nelíbal..ani...ani to potom. Dívám se do tmy a nevím, zda se to má říkat. Už ted vím, že pro mě bude mnohem těžší ráno odejít než když jsme sem vcházel. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Stiskne mou ruku. Jako by se bál. Proto položím svou druhou dlaň na jeho ruku, abych mu tímto způsobem naznačil, že jsem tu s ním. To, co řekne, mi bylo jasné jasné už celkem dlouho... během našeho myšlení mi došlo, že byl panic. To nevadí. řeknu mu mile. Přisednu si k němu blíž, pustím jeho dlaň obejmu ho kolem pasu. Cítím, jak rychle mi tluče srdce. Sakra... že já se do toho kluka zamiluju? To není dobrý... Nakloním se k němu a... políbím ho. Něžně, na rty. Doufám, že pochopí, že chci být s ním. Že to s ním chci zkusit, i když... nevím, jestli tenhle vztah má budoucnost. Ale chci to aspoň zkusit. Jsem blázen... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Přitisknu se v objetí k němu, jako by přesně věděl, co právě potřebuji. Zavřu oči a nechám naše rty znova splynout v polibku. S každým dalším dotekem vím, jak těžký pro mě bude ráno odejít. Ruce obejmou jeho krk a jak to jen s obvazy jde, hladím jeho záda. Chci cítit jeho kůži,ale díky obvazům necítím skoro nic. Jak se snažím, občas Nifa škrábnu. Nakonec to vzdám a nechám ruce jen jakoby klouzat po kůži. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Pojď, půjdeme spát. Musíš být strašně unavený. Lehni si a spi. řeknu a položím ho na postel, nakloním se k němu a ještě ho políbím, je to spíš polibek na dobrou noc. Pak jdu zhasnout světlo. Sednu si k němu na postel a snažím se po tmě nahmatat jeho tělo, abych ho mohl pohladit. Tak jen tak u něho sedím a zlehka ho hladím... abych ho brzy ukolébal. Myslím, že jsem dnes v noci udělal velkou chybu. Ne, vím to. Tenhle vztah nejspíš nemá budoucnost, jenže já... uvědomil jsem si, že k tobě cítím něco víc. Dnes v noci jsem se tím nechal unést. Je mi to líto, promiň. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Lehnu si a zavřu oči. Jemný polibek na dobrou noc mi připomene domov. Zaženu vzpomínky.Jen bolí a to ted k tomu všemu rozhodně nepotřebuji. Jsem zvědav, jak to dopadne...jak to bude dál...co bybylo..nic než pokračování plavby...a já zase se svými sny.. po tomto..ani si netroufnu pomyslet jaký Nife si mě za chvili i ve tmě po zhasnutí najde. Jeho hlazení je příjemné i bolest hlavy znova ustupuje. Klidnou noc, Nife. popřeju mu to,co většinou přeji sám sobě. Hned však neusnu, v hlavě se honí všechno za celý dnešní den. Za slova, co jsem slyšel i za ten závěr. Copak je možná..aby Nife mě..mě měl trochu rád...tak maximálně jako pacienta...nebo ne? ..zase si něco maluji...jako před lety...a jak to dopadlo. Peru se sám se sebou, jak se mám dál k Nifovi chovat. Stále se mi před ostatními nechce nic ukazovat,ale před ním to už nemá cenu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Nakonec to ale vzdám a jdu si lehnout na vedlejší postel. Chtěl bych spát u něj, ale chci, aby se dobře vyspal... to je teď důležitější. Je zraněný tak potřebuje dobrý spánek. ------------- Vzbudím se s rozbřeskem slunce, jak mám zvykem. Screw ještě spí... není divu, musí být hodně unavený. Jdu k němu a když vidím, že v klidu spí, nechci ho budit. Jdu si radši do druhého kouta místnosti potichu stříhat nové obvazy... dost jsem jich vypotřeboval na jeho ošetřování. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Ráno se napůl proberu až dost dlouho po Nifovi. S tichým zamručením se otočím na bok, a spím dál. Až po chvili začnu nabírat vědomí a otvírat pomalu oči. Netrvá dlouho a poznám ošetřovnu. Prudce se posadím a první pohled mi padne na ovázaný ruce, šáhnu si na hlavu a přitom vidím postel od krve. Mojí krve. Takže to nebyl sen...ono se to stalo...ale co...ted? Velmi rychle v této mísntosti najdu Nifa. Zase něco připravuje. Hm..no...koukám, moje druhá kajuta. Jak jsi se vyspal? snažím se znít neutrálně,ale stačí jedinej pohled na mě a je vše jasný. Jsem rudej jak rak už při vzpomínce, co se vše na tý posteli dělo. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Jo... po takovýhle noci se spí dobře. řeknu, stále zabraný do přípravy masti Co tvoje hlava? Nebolí tě? Jinak ty ruce máš dost zraněný, dneska bys neměl nic náročnýho dělat... zítra to už bude lepší. začnu mluvit o doktorských věcech a otočím se na něj. Všimnu si, jak se šíleně, ale šíleně moc červená. Zlehka se pousměju. To se tak moc stydíš? Víš, že takhle jses strašně moc sladkej? Heh... no, teď by mě zajímalo, když už jsi střízlivý, co řekneš... jestli mi dáš košem nebo jestli budeš chtít pokračovat... koukám jen na něj a bedlivě čekám na další jeho slova. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Nife se otočí a já uhnu pohledem. Tak já...já pomalu...vyrazím...určitě máš ..plno práce ...a další pacienty. Najdu ovahu se na něj podívat. Mé oči studují Nifův obličej, stále sedím na posteli. Nechce se mi vstávat. Myslel jsi to..včera vážně...ty řeči o ..tom..že jsi se..tak jako se mnou večer..už dlouho nelíbal? Přejedu pohledem jeho tělo, neskrývám svoje pozorování. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Rozumím. Můžeš jít, nejsi tak zraněný, abys tu musel ležet celý den. Chápu, že máš i nějaké svoje povinnosti. Jen nedělej těžkou práci a nesundávej si ty obvazy. Na kontrolu chodit nemusíš, ale kdyby tě rozbolela hlava, tak přijď. řeknu zase jako doktor. Je to celkem kruté, zní to skoro jako "no tak běž, nic vážného ti není, já už jsem si užil, tak sem chodit nemusíš". Pak se otočím a jdu zase směrem ke svým mastem. Ovšem v půli cesty se zastavím, znovu se otočím na Screwa. Usměju se. Ale jestli chceš, můžeme spolu zajít pak na oběd. dodám. A tohle znamená fakt hodně. Vlastně je to takové pozvání na rande, protože chlapi na lodích spolu zas tak často neobědvají... většinou jí kdy mají hlad a čas. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Už jsem skoro u dveří a chystám se je otevřít. Zaslechnu pozvánku na oběd. Otočím se a prohlížím si Nifovi záda. Na oběd? Ty a já? Jen tak? ....No, pokud na to budeš mít náladu i za pár hodin, najdeš mě na palubě. Klidně si s tebou nějakou tu sváču dám. Říkám jako by nic,ale jsem v šoku. On mě zve na oběd..mě?...no to teda..Nife..jsi záhadnější než oceán. Pomalu otevřu dveře. Budu se těšit,Nife. Odejdu znova pracovat na palubu. Nebo spíš jen udržovat loď krásnou, jako je do teď. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Dopoledne uběhne rychle a já si uvědomím, že mám už pořádný hlad. Umeju si ještě ruce a vydám se na palubu hledat toho hocha. Sem zvědavej jestli bude střízlivej nebo už ožralej... jestli bude zase ožralej jak prase, tak ať si mě nepřeje... Procházím se po palubě jakoby nic a pozoruji okolí, jestli ho tu nědne neuvidím... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro V době mého schánění se omotávám kolem lan na předním stěžni a kontroluji správné točení. Přitom přemýšlím nad vylepšením případně zlepšit tvar pro lepší chytání vzduchu a tím i lepší manipulci s lodí. Každou chvili se držím jen jednou rukou, druhou něco škrábu na papír. Obvaz na hlavě je už jako prase, a zpocenej. I přes teplo mám na sobě svojí usmudlanou košili. Když by se zlepšilo tohle...no..teda..já se po tom večeru nemůžu soustředit..no tak.když by se vzalo tohle...a přijde dneska..nech toho..takhle nic nevymyslím. Musím na něj přestat myslet..na Nifa i na to, co se stalo. ... nepříjde..jen to plácnul. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Koukám na něj nahoru, ale zdá se, že mě nevidí. Napadne mě na něj zavolat, ale tuhle myšlenku rychle zavrhnu. Ještě bych ho vylekal a on by sletěl dolů... Takže jen jdu pomalu ke stěžni a dole se o něj opřu. Budu prostě čekat, dokud to nedodělá a nesleze dolů. Stojím opřený o stěžeň, vítr mírně vane do mých rozpuštěných vlasů. Jen tak odpočívám a přemýšlím. Je to tady fajn, na palubě... pokoj a klid... cítím moře všude kolem... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Slezu dolů a postavím se přímo před něj.Na obvazech jak na rukou, tak na hlavě je znát má práce. Místy to zase krvácí,ale já se usmívám. Ty dovedeš překvapit. Nečekal jsem, že se tu objevíš. Máš hlad? zeptám se s dobrou náladou. Očividně práce venku a i jeho příchod mi udělal radost. Dokonce nejsem ani nalitej, zatím. |
| |
![]() | Podívám se na něj. Úsměv mu sluší. Ale mou radu, aby moc nepracoval, si k srdci moc nevzal... no, aspoň že není nalitej. Jo... mám hlad jak vlk. řeknu a taky se na něj usměju. Pak se vydám směrem ke kuchyni. Zároveň mírně pokukuju po obvazech. Mmm... budu ti to muset převázat, až se najíme. A taky by ses měl okoupat. Kdyby ti ty rány začaly hnisat, nebylo by to dobré. Zvláště ty rány na rukou... ruce jsou při tvé práci strašně důležité. poznamenám zase jako doktor. Ale nebavme se teď o zranění. Jak šla dnes práce? nahodím rozhovor. Vlastně... chtěl bych s ním prožít hezkou hodinku jen tak na palubě a taky bych se o něm rád nenápadně něco dozvěděl... Vlastně o tobě skoro nic nevím... a jsem fakt zvědavej. |
| |
![]() | Cestou ke kuchyni se dívám po lodi a na ty doktorské řeči nereaguji. Nedokáži být stále čistý. Dokonce zmínka o koupely se mi vůbec nelíbí. Už se zase koupat? Co takhle v přístavu? zkusím smlouvat, i když stačí přitvrdit, a já do necek vlezu. Jen se mi tam nikdy moc nechce. Najednou změna tématu. Nazvednu obočí a pozorně si Nifa prohlídnu. Ty...se zajímáš o mojí práci?.Jako šlo to, já tady toho moc nezmůžu..spíš jen udržuji její stav.Je v hodně dobrém stavu. A taky trošku přemýšlím nad nějakým zlepšením,ale zatím mě nic chytrého nenapadlo. Jen to v té hospodě. A jaký jsi měl ty den? zeptám se taky, snad jen aby hned nezačal o mých ranách. Pomalu se blížíme ke kuchyni, tak nasaji jak pes. Voní to dobře, copak nám dneska uvařila? poznamenám nad linoucími se pachy. |
| |
![]() | Už od rána jsem v kuchyni a chystám oběd. Tedy teď už ho jen dodělávám s výtečnou pomocí Keie a Krysy, oba dva tady pomáhají každý den od mého příchodu na tuto loď. Nemám ponětí jestli je to čistě jen proto, že je tady Spider vždycky pošle, nebo to dělají z vlastní iniciativy, aby se na mě při práci dívali. A že se je na co koukat, při tom pohybu od jednoho hrnce k druhému, odbíhání k pánvičkám a ke skříňkám z koření, za mnou moje sukně skoro jen vlaje, takže se dá užít nádherného pohledu na mé perfektní nohy. Po nějaké době se začnou stahovat hladové krky, krom těch, kteří tady chodí očumovat, ale jsou zahnáni 'žárlivým' Keiem a Krysou...nejspíš nechcou aby mě krom nic někdo takhle viděl. Každopádně já se bavím... |
| |
![]() | Po nějaké době se i já odtrhnu od kormidla a objevím se v kuchyni. Přivalím se jako velká voda a už z dálky je mě slyšet. "Co bude dneska dobrého? Copak nám krásná šelmička Kaen ukuchtila? Doufám že jsi mi tam nepřidala nějaký jed, protože pak bych se stal duchem a do konce života tě musel strašit," nepřestávám vyprávět hlouposti, přičemž zkontroluju obsah každého hrnce a každé pánvičky a nakonec se přilepím ke Kaen jak to mám ve zvyku než mě odežene. Obejmu ji kolem pasu a s dětským zájmem sleduju co právě dělá. |
| |
![]() | Dokud se spider jen dívá, tak mu nic neřeknu. Stejně mám plné ruce práce...a dva piráti na zvládnutí mi tu stačí. Nepotřebuju tady ještě jeho... Ale dkyž mě obejme kolem pasu, čímž mi taky mimojiné znemožní volný pohyb po k uchyni a vaření, tak se na něj podívám. Stačí mi jen otočit hlava, takže nic těžkého. Přitom ještě stihnu tiše zamumlat 'Sekuhara', než řeknu něco hlasitě a zřetelně. "S takovouhle nebude vůbec nic," lehce ho praštím vařečkou do prostředka čela, přičemž ještě trochu zatlačím, aby ho to alespoň trochu bolelo. "Pokud mě pustíš, tak to bude něco moc chutného," řeknu mu skoro nezaujatě...ale taky i tohle patří k části mé zábavy. |
| |
![]() | "Itai," vykřiknu ostře a můj hlas se zabodává do uší jako jehla. Ne že by to bolelo, ale to já jen tak z principu. Přece se nenechám jen tak bít svou kuchařkou. Vzápětí ale Kaen pustím, ani mi nic jiného nezbývá, a pověsím se pro změnu na Keie. Ovšem ani u něj neuspěju a tak se zklamaně usadím na kuchyňskou linku. Oči mám přilepené na Kaen, hlavně na spodní části jejího těla a rozkošnicky pohupuju nohama. "Doufám že už to brzo bude, začínám mít vážně hlad," ušklíbnu se aniž bych zvednul oči. |
| |
![]() | "Kdo si počká, ten se dočká," opáčím a trochu se zazubím. Pak se pustím do konečného dodělávání oběda, už stačí jen přidat nějaké to koření, ale i tak...vařit umím pěkně na efekt. "Hotovo," řeknu po pár minutách, kdy už všechno dokončím. Teď jen...co nejrychleji odtud zmizet, protože se sem začne hrout celá posádka a pak je u k nevydržení. Přesto ale stihnu odstavit dvě porce pro mě a Spidera, plus ještě menší zákusek, než se podívám ke dveřím, jakože už by byl nejvyšší čas utéct. "Kde chceš obědvat? Měli by jsme si pospíšit," řeknu Spiderovi a nepřestanu pozorně sledovat dveře...doufám, že to stihneme. |
| |
![]() | Sedím tak a sleduju Kaen než oznámí že jídlo je hotové. Seskočím a do jedné ruky popadnu své jídlo a druhou jemně vezmu Kaen kolem pasu. "Neboj se když jsem tu já netroufnou si na tebe," nadmu se pyšně, jako by Kaen byla nějaká křehká princezna a já její ochránce což je dost vtipná představa. "Můžeme ját ke mně tam tě nikdo nebude obtěžovat," zamrkám nevinně, což znamená, nikdo, kromě mě. |
| |
![]() | S jistým úsměvem se lehce dotknu Spiderovy ruky a pak ji velmi nešetrně odstraním ze svého pasu. "Když se mě nebudeš zbytečně dotýkat, tak pozvání beru," řeknu s tím samým úsměvem 'nevím na co myslíš, ale pokud se o něco pokusíš, tak za sebe neručím' a vydám se směrem k jeho kajutě. Když už nic jiného je tam klid a dost místa. |
| |
![]() | Zazubím se na Kaen s výrazem typu vůbec-nevím-o-čem-to-mluvíš. Což znamená že moje ruce určitě nevydrží moc dlouho v klidu. I když...mohl bych pro jednou zkusit jinou strategii a být vážně miloučký. To mi s mým vzhledem dost jde když se mi chce. Dovedu Kaen do své kajuty a kavalírsky ji usadím. Hned poté smetu ze stolu jedním máchnutím všechny mapy a ostatní věci co se tam povalují, což vypovídá o mém smyslu pro pořádek. Způsobně se usadím a dám se do jídla, přičemž nasadím velmi spokojený výraz. "Oishiii," řeknu nadšeně a mírně přivřu oči. Vůbec vypadám naprosto nevinně a roztomile, rozhodně ne že bych měl nějaké nemravné myšlenky. |
| |
![]() | Pozvednu mírně obočí, když mi na to Spider nic neřekne, ale alespoň se mě nedotýká. Jakmile mě Spider usadí, tak začnu jíst, čož je v mém podání extrémně elegantní, prostě jako by způsobně jedla ženská. U mne nic nového, učil jsem se vařit a společensky chovat na vyhlídkové lodi, takže preciznost tam je na místě. Za celou dobu jídla nic neřeknu, dokonce ani když dojím. Nesluší se to... Ale když jsem pirát, tak to vypadá dost divně. Vlastně velmi divně a nepřirozeně. |
| |
![]() | Narozdíl od Kaen jím dost neslušně a hlavně rychle. Sice mi jídlo zrovna nepadá od pusy, ale stejně by ze mě nikdo moc estetický zážitek neměl. Nakonec ještě vylížu talíř a moje tvář září jako sluníčko. "Gochisosama deshita!" poděkuju pěkně nahlas. "Kaen-chan tu ještě se mnou zůstane že? A zahraje si se mnou..hmm...go?" zeptám se s dětskou naivitou v hlase a položím na stůl těžkou hrací desku. Go hraju hrozně takže Kaen může mít aspoň radost s výhry. Se stejně nevinným výrazem postavím na stůl lahev rumu ale ani se jí nedotknu. |
| |
![]() | Teprve po jídle se začnu chovat, trochu uvolněněji, nechám si vidličku v puse tak, že ji držím jen lehkým stisknutím zubů a opírá se mi o spodní ret. Vytáhnu si ji až poté, kdy mě Spider vyzve ke hře...jenže... "Go mě nebaví, a taky to neumím moc dobře hrát," odpovím mu automaticky. Navíc Go opravdu nesnáším...a je to hrozně nudná hra. alespoň dle mého názoru. |
| |
![]() | Usměju se a uvažuju, jestli ještě pokračovat v té hře na hodného. Ale vypadá to, že se Kaen moc nebaví, takže ji můžu ještě nějakou dobu škádlit. "Je to hra jen pro hodně přemýšlivé lidi," zamrkám nevinně a pak hodím na desku go ještě jinou. "Ale můžeme si zahrát i shogi," usměju se mile, jako by mi vůbec nedocházelo, že na tom bude mít Kaen asi tak stejný zájem jako na go, protože je to hra přinejmenším stejně nudná. |
| |
![]() | "Ať je to pro koho chce...je to nudné," odpovím mu na tuhle poznámku a jen se zvednutým obočím pozoruji, jak se na desce objeví ještě jiná. "A o tomhle to platí taky," řeknu stručně a začnu se připravovat k odchodu. Když už tady není nic zábavného k dělání, tak nemám nejmenší důvod tu zůstávat. |
| |
![]() | "Gomen..." pípnu tiše. Položím si ruce na kolena a zahledím se na podlahu. Vypadám jako bych se měl každou chvíli rozbrečet a vážně se styděl že nedovedu pro Kaen vymyslet nic zábavného. A umím to hrát přesvědčivě. Až příliš přesvědčive. S mou tváří to není žádný problém. Docela mě to baví a navíc mám spoustu času na to abych Kaen štval mnoha různými způsoby. Uvidíme co s ní udělá tohle. Chtěla abych se choval slušně tak tady to má. |
| |
![]() | "A takhle si se mnou nehraj..."řeknu zamračeně, když se zvednu a vezmu do rukou nádobí. Nevypadá to, že bych tady ještě zůstal, i když dělá tohle... Já sám jsem celkem dobrý herec, takže ani tohle mě nevyvede z míry... "Jestli to je všechno, tak se měj," řeknu stučně a rozejdu s eke dveřím. I tak mu nechávám jakousi šanci z milosti ještě něco vymyslet. |
| |
![]() | Neočekával jsem od ní nic míň. To ale neznamená že s tímhle přestanu. Dovedu se vcítit do role, kterou jsem si přisoudil velmi dobře. Důkazem toho je křišťálová slza, která mi steče po tváři. Nepřestávám se dívat do země ani potom co se Kaen zvedne. Znovu něco zašeptám, tentokrát to téměř není slyšet ale zdá se že je to další omluva. Nečekám že by ji to zastavilo, ale když už jsem začal tak se jen tak nevzdám. |
| |
![]() | "Hm?" otočím se na Spidera, když se mi zdá, že ještě něco řekl, jen jsem tomu vůbec nerozuměl. Trochumi zacuká v oku, když uvidím slzu na jeho tváři, ale raději myšlenku, že by tohle nemusel hrát, rychle zaženu. "Říkal jsi něco?" zeptám se ho, kdyby se mi to opravdu jen nezdálo a on opravdu něco řekl. |
| |
![]() | Chvíli jen mlčím aniž bych zvednul ači a pak jen zakroutím hlavou až se mi už tak rozčepířené vlasy ještě víc rozcuchají. Skloním hlavu tak, že mi není téměř vidět do tváře, skoro jako bych nechtěl aby Kaen viděla slzy. Víc než cokoli jiného teď vypadám jako bezmocné dítě. Tohle jsem dlouho dělával mámě, když se na mě za moje lumpárny zlobila a já chtěl aby mi odpustila. A vůbec mi nepřipadá hloupé že tohle stále dělám i ve svém věku. |
| |
![]() | "Jestli si myslíš, že jen proto, že se tváříš takhle ublíženě tě začnu litovat tak jsi se spletl," řeknu, když se mi nedostane odpovědi. Zrovna teď mě Spider spíš štve, než abych se bavil. Takže se mi to přirozeně nelíbí. "Jestli tady opravdu není nic k zábavě...tak tady ani nemusím být," dodám a zas e se otočímk odchodu, i když udělámjen pár kroků ke dveřím, které otevřu a počkám. Dávám mu ještě jednu poslední šanci.... |
| |
![]() | Mírně pootočím hlavou, takže Kaen může vidět že se mi v očích pořád lesknou slzy. Vím že je to k ničemu, ale tohle je jen začátek. Vlastně už teď vyhrávám protože mi nezáleží na tom jestli ji pekelně otrávím, nebo mě bude litovat. I když to druhé by bylo lepší, protože bych se k ní mohl beztrestně tulit. Znovu tvrdohlavě zabořím pohled do země a něco tiše řeknu. Slyšet z toho je ovšem jen pár vzlyků a Kaenino jméno. |
| |
![]() | Svou šanci jsi dostal...a právě promrhal.. "Měj se," řeknu a vyjdu ze spiderovy kajuty. Mám z toho spíšený pocit. Nejsem si jistý,jestli to hrál zas až tak úplně, ale...jeho chyba. Dokud se bude chovat takhle, tak nejen, že si u mě nezíská respekt...ještě se tady unudím k smrti. Zamířím rovnou ke kuchyni, kde už se to skoro vyprázdnilo. Hodím dovnitř nádobí a pak se vypařím do svého pokoje, abychsi vzal knížkua šel ji zase číst nahoru na palubu. |
| |
![]() | V kuchyni si vyzvedneme jídlo a posadíme se k jednomu volnému stolu. Ale jo... práce šla normálně, jako každý den. řeknu nezáživně. Nechci se tady s ním teď bavit o práci. Chvíli jen tak jíme, ale pak na něj zvednu oči a zeptám se: Pověz mi něco o sobě... odkud jsi? začnu rozhovor o tom, co mě doopravdy zajímá. |
| |
![]() | Vemu si jídlo a posadím se vedle Nifa. Ihned podle tónu odpovědi poznám mojí blbou otázku. To jsem to zase plácnul, já se jako střízlivej ani bavit nedovedu. Cpu do sebe jídlo a ani nevnímám jeho chut. Položená otázka mě div neudusí. Zrudnu a ztěžka polknu. Zvednu pohled a zamyslím se. Odkud jsem?...Z daleka..a vracet se tam nechci...mám tam..špatný vzpomínky....Víš Nife...já ani..nejsem pirát...jen lodník..co pomáhá tam, kde je potřeba...A ty jsi odkud?Co si dělal před tím, než ..než si nastoupil sem? Mluvím rozpačitě a radši se hned zakousnu do dalšího sousta. |
| |
![]() | Přivřu oči a pozoruju jeho chování, pozorně poslouchám jeho odpověď. Takže z daleka... máš na svůj rodný kraj asi fakt špatný vzpomínky... ale skoro každej pirát má nějaký kousek temný minulosti... nebudu se tě na to ptát. Když o tom nechceš mluvit... chápu to, vždyť se skoro neznáme. Třeba mi tojednou řekneš sám. Nebo taky ne. Jako by na tom záleželo. Důležitější je přítomnost. Chvíli ještě žvýkám, než mu odpovím na jeho otázku. Je mi jasné, že o sobě mluvit nechce, takže se k tomu ani vracet nebudu. Co jsem já dělal? No, já se tak potuluju po lodích... kde maj pro mě slušný místo, tam nastoupím... brouzdám moře tam a zpátky... nějak nemám cíl, kam chci jet. Prostě chci mít jen slušnou práci, nějaký prachy a nebýt nějak moc domlácenej... sice si asi řekneš, že jako doktor bych tohle měl spíš někde v nějakym menším městě ale... nedokázal bych žít bez moře. zasměju se. |
| |
![]() | Při jídle poslouchám. Musím s ním vnitřně souhlasit. Na názor na moře jen souhlasně kývnu. Jo, moře je krásné, záhadné a bez něj život není život....Já k moři miluji lodě..odmalička jsme s nimi vyrůstal...než...no prostě mám je moc rád...chvile, kdy nechlastám jsou ty,..kdy se o ně starám...jsou moje velká láska. Od vzpomínky na dětství se zahledím před sebe a na chvili přestanu vnímat jídlo a Nifa. Na pár okamžiků jsem v jiném světě. Proberu se a rychle se zahryznu do zbytku jídla.Dojím velmi rychle. Máš ted něco v plánu, Nife? |
| |
![]() | Usmívám se na Screwa, když tak zasněně mluví o moři a o lodích. Taky jsem se narodil na moři a odmalička plul po oceánu... nedokázal bych si život bez něj představit. V plánu? Teď? Máš na mysli dlouhodobé plány nebo plány na dnešek? zeptám se a znovu se pustím do jídla, po chvíli odpovím: Co se dlouhodobých plánů týče, tak momentálně jsem tady... a jsem tu spokojenej. Ale za nějakou dobu nás třeba přepadnou piráti, nebo mě kapitán možná vyhodí... nebo odejdu sám, když tu nebudu spokojenej. Kdo ví. Ale zatím si tu nemám na co stěžovat, takže doufám, že tu zůstanu minimálně několik měsíců... řeknu, zase chvíli jím pak pokračuju: No a dneska nemám nějaký plány... musim být na ošetřovně, kdyby mě tam někdo scháněl... a v noci se asi půjdu projít po lodi a pozorovat moře... noční moře je nádherné. usměju se na něj. |
| |
![]() | Napjatě poslouchám. Musím se až zasmát. Jo, dlouhodobý mám podobný. Bud mě kapitán zabije pomalým a bolestným způsobem a nebo odejdu dřív sám. Jen nevím kdy, z této krásky se mi nechce. Je úchvatná. Takovéto lodě už tak často nevídáš, nebo rozhodně né v takovémto stavu. Usměji se a udělám rukou pohyb jako bych se natahoval pro flašku. Prsty sevřou vzduch. Uvědomím si pohyb a ruku schovám pod stůl. Třeba se večer na palubě sejdem...teda..no...asi bych..pomalu vyrazit. Znervozním a prsty bubnuji do židle. To je..zvláštní...jako ..jako bych ho..pozvat na rande...šel by...jeho chování dneska..jako by to myslel vážně...ale já..já na rande nikoho nezval...promin.,Nife..nějak nevím, jak do toho. Očima těkám po místnosti a po Nifovi. |
| |
![]() | Svou porci dojím s poslední větou Screwova vyprávění. Na pochvaly o lodi jen pokynu hlavou, nelze než souhlasit. Jeho pozvání je sice poněkud nejisté, ale vzhledem k tomu, jak to podal, mi ani nepřijde, že mě zve na rande. Jen mám radost z toho, že mě chce vidět. Tak snad večer na palubě. Zatím, já zas musim do ordinace. řeknu a zvednu ruku na rozloučenou, v zápětí se zvednu od stolu a jdu zase k sobě pracovat. -------------------------------------------------- Den uběhne celkem rychle a už je noc. Jsem u sebe celkem dlouho, ještě připravuju nové obvazy (těch není nikdy dost). Vyjdu ven teprve až je obloha celá posytá hvězdami. Jdu přímo k přídi lodi, z ní nejkrásnější výhled. Opřu se o zábradlí a hledím dopředu na vodní hladinu, kterou loď rozráží. Odráží se v ní celé nebe. Jen tak stojím, pozoruji krajinu kolem a užívám si ten okamžik. Heh... jsem zvědav, jestli mě tu najde... ovšem ještě víc jsem zvědav na to, jak celý ten náš románek bude pokračovat... takže panic. Kdo by to do tebe řek, hochu. ušklíbnu se. |
| |
![]() | Jen co Nife opustí jídelnu, zvednu se a též se vrátím k práci. Makám na lodi celý den, znova zkouším něco vymyslet. Na palubu padne noc. Sbalím své nářadí a slezu. Dojdu si pro svojí první láhev a odejdu s ní na palubu. Je moje první a ruce se mi už na ní klepou jak malýmu dítěti. Piju jí pomalu, chci dodržet své slovo. Ale už ted zjištuji, že to nebude tak jednoduchý. Mám co dělat,abych ji do sebe nevyklopil a nešel pro další. Uvidím Nifa na přídi. Slezu ze své rozhledny a vyrazím k němu. V ruce svírám poloplnou láhev. Opřu se vedle něj, ruce položím přes zábradlí.Přes den se tu sem moc nedostaneš, ale i ve dne je to tu krásný. Tím upozorním na svůj příchod. Znova se přemůžu a jen si ucucnu rumu. |
| |
![]() | Vnímám, že někdo ke mně přichází, tuším, že je to Screw. Ale otočím se na něj teprve až promluví. S pozvednutým obočím hodím pohled po flašce s alkoholem, ale neřeknu ani slovo. Zase odvrátím pohled na širé moře. Zase piješ? No, máš štěstí, nezdáš se mi moc nalitej... omezuješ to, to je dobře. Vím, že to ze začátku nejde jen tak utnout, musí se na to pomalu... spokojeně se usměju. To věřím. Někdy si musím udělat čas a jít sem i ve dne. Ale víš... ve dne tu není takovej klid a pokoj... chlapi řvou po sobě a člověk neslyší zvuky vln... |
| |
![]() | Zahledím se před sebe. Jo, je tu ruch. I přesto se na lodi nachází plno míst, kde je i ve dne ticho. Já když mám špatnou náladu, vylezu buď nahoru. Ukáži na hlavní stožár. A nebo si sednu tady v předu, některé vlny mi pak omývají nohy. Taková dobrovolná koupel. Ukáži na příd lodi. Usměji se a zlehka do Nifa drknu. Na ostatní musíš taky křiknout, oni ztichnou. ...Někdy..a někdy dostaneš přes hubu. Zasměji se a znova ucucnu z lahve. Já mám chut to do sebe nalejt..nemůžu..sakra..nemůžu..bud silnej. Přesto se mé tělo oklepe touhou se pořádně napít. |
| |
![]() | Poslouchám Screwa, stále však hledím na moře. Po chvíli se na něj otočím. Pohled mi sjede na jeho flašku. Dáš mi napít? zeptám se. Je jasný, že mu to nevypiju celý, chci si jen líznout pro chuť. A než mi odpovím, pozoruji jeho tvář. Je vážně hezkej. Je mi s ním moc dobře. |
| |
![]() | Otrhnu lahev od rtů, stojí mě to více a více síly. Dívám se na hladinu. Podivná prosbě mě zaujme. S vnitřní nevolí podám Nifovi láhev. Beze slova. Je znát z mého křečovitého držení, že mě to stojí dost sil. Nemůžu být na tom závislej..nikdy jsem nebyl..vždy jsem to měl pod kotrolou...kecy..zase si nalhávám jako vždy...jsem pijan..pijan..pijan. Položím hlavu na zábradlí a smutně vzdychnu. Myslíš, Nife...že bych..mohl požádat o ten tvůj čaj...já ...špatně spím, když..nejsem pod obraz.špitnu potichu snad i doufaje, aby to Nife neslyšel. |
| |
![]() | Napiju se z láhve. Upiju si jen trošku, jako vždy. A tu trošku, co mám na jazyku, si vychutnávám. Jsi statečný, že se s tím snažíš skoncovat. pochválím ho Jestli chceš, můžu ti s tím pomoct. Vím, že to není vůbec snadný. Vážím si už jen toho, že jsi začal. vím, jak jen pouhá slova dokážou druhého povzbudit. Zase mu dám zpátky láhev do ruky. Zadívám se na něj, když vysloví svou prosbu. O čem se ti zdává, že nemůžeš spát? zeptám se zvědavě. Třeba mi řekne aspoň tohle. Každopádně neboj, čaj ti můžu udělat kdykoliv budeš chtít. Pak jdu blíž k němu a zlehka se dotknu ze zadu jeho krku, tak trochu ho pohladím. Je to nenucený a letmý dotek. |
| |
![]() | Na krku mi naskočí husí kůže a otřesu se. Zvednu pohled, hlavu stále opřenou o zábradlí. Já slovo držím...řekl jsem, že skončím...a skončím...nechci..aby jsi měl kvůli mě tolik práce...být tam pořád s rozbitou hlavou či s prsty...nemůžu pořád brát tvůj čas...jen si příjdu občas..pro ten čaj. Zadívám se na hladinu, nechci si vzpomínat na noční můry. No..většinou na to, co mě přinutilo začít pít...na to, co mě donutilo opustit místo, které bylo mým domovem. řeknu hodně pomalu a velmi neutrálně. |
| |
![]() | Stále se prsty dotýkám jeho krku, jen velmi zlehka. Pak jimi sjedu na záda. Je to další takové něžné pohlazení. A to bylo co? Něco špatného se stalo? zeptám se. Když už o tom začal mluvit, mohl by mi říct celou pravdu... a když neřekne, tak co už. Cítím se velice spokojeně, tady v noci, s ním, na rande... Slyším vlny, jak naráží do lodi a je tu krásný noční klid... a ty hvězdy všude kolem... sice je trošku zima, ale to mi nevadí... jsem zvyklý. |
| |
![]() | Prohnu se pod dotykem, jakobych ho chtěl minimalizovat. No, nejlepší to nebylo..ale jak jsi nedávno naznačil sám, na některý to tady nemá..asi si to moc beru...možná je to tím...že se tím zničil můj sen..pochybuji, že na pirátských lodích něčeho takového dosáhnu...ale to je jedno. Stále hovořím smutně, občas se po Nifovi podívám. Ty dotyky jsou příjemný..ale proč je dělá...já na ošetřovnu nejdu...teda jen mezi dveře pro čaj..a nebo...nebo je to...blbost...mám ho rád, on..pochybuji..i když se dost láskyplně chová. |
| |
![]() | Nemusíme mluvit o tvé minulosti, jestli nechceš. řeknu nakonec, protože se mi zdá, že mluvit na tohle téma mu dělá poněkud potíže. Nechci ho do toho nutit, nechci, aby se cítil blbě. Má ruka sklouzne k jeho pasu, objeví se i druhá. Obejmu ho kolem pasu a zezadu se na něj zlehla přitisknu, zlehoučka ho políbím na krk. Pak své rty přenesu k jeho uchu. A jaký je tvůj sen? zašeptám. Tohle mě vážně hodně zajímá. Jsem zvědavý, jestli mě teď odeženeš nebo ne... heh, taky by mě zajímalo, jak bereš tu minulou noc... jestli jen jako úlet v opilosti nebo... něco víc? |
| |
![]() | Ztuhnu a zvednu hlavu. Nife...co to děláš?Ehm..tady nejsme na ošetřovně....copak tohle..můžeš dělat i tady..venku? Ptám se a jsem rád, že se dívám před sebe. Nevidí můj pohled plný strachu. I přes to projede tělem touha po Nifovi a jeho dotycích. Díky ale ztuhlosti těla je moje další reakce nevypočitatelná. Je to jak chvile před útokem. |
| |
![]() | Vidím, že je poněkud nesvůj, takže se mírně od něj odtáhnu, jeho ruce však stále mám kolem jeho pasu. Vždyť tu nikdo není. A jestli někdo náhodou projde kolem, určitě mu je jedno, že nějací dva týpci stojí na přídi... řeknu, začnu ho palcem jedné ruky hladit po boku, ale jen velmi něžně a nenápadně. Promiň, jestli ti to vadí... jen jsem chtěl využít týhle krásný atmosféry... řeknu ještě, ovšem ale plně si uvědomuju toho, jak se ten kluk ztuhlý a asi i zmatený a neví, co teď. |
| |
![]() | Cítím, jak pod Nifovými dotyky rudnu. Slyšet, že tu nikdo není, mě trochu uklidní,ale i tak jsem stále nervozní. Asi máš..pravdu. více ze sebe nedostanu. Hlava klesne, pozorně poslouchám. Už né moře, ale ted palubu a případné hlasy. Začnu opravdu ty nejodolnější zbytky obvazů z rukou. Roztrhaný je házím do moře. Vadí..já nevím...není mi to nepříjemný..ale zase tady...necítím se tu dobře....Nife. Nahlas však nic neřeknu. Poprat se nechci, co kdybych zase skončil na ošetřovně a tak se napiji. Ted víc než předtím. Po mém napiti tam zbyde už jen po dně. |
| |
![]() | Všimnu si, jak odstraňuje obvazy z rukou. Je mi jasný, že při jeho práci se musí rychle potrhat a zašpinit. Co tvoje ruce? Už je to lepší? Pojď se mnou na ošetřovnu, umeju ti to a převážu. Za pár dní to budeš mít zahojený, neboj. řeknu a pustím ho, jdu pomalu směrem na ošetřovnu. Tam budeme mít víc soukromí... sice tady je to takový romantický, ale chápu, že nejseš zvyklej... pořád je tu to vědomí, že nás někdo může vidět... ačkoliv mě osobně by to nevadilo. |
| |
![]() | Otočím se na Nifa, v obličeji stále rudej, neuvědomuji si to. Moje ruce....jo, je to v pořádku...makám s tím celý den a dobrý...jen trošku pálí, jak jsem to ted strhnul. Díky strhnutí jsem sundal i pár začínajících stroupků a některé rány opět slabě krvácí. Odlepím se od zábradlí a následuji Nifa k ošetřovně. Zastavím se mezi dveřma a váhám. Já přeci řekl..že už sem nepůjdu..nemůžu tam jít. |
| |
![]() | Dojdeme až k ošetřovně, vejdu dovnitř, ale vidím, že Screw stále stojí před vchodem. Proč nejdeš? Musím ti ošetřit ty ruce... nebo snad chceš, aby se ti ty rány zanítily? To bys pak nemoh dělat svoji práci... když se rány neošetřují, můžou začít hnisat a pak to může vést i k amputaci končetin. postraším ho trochu, v zápětí ho chytnu za zápěstí a vtáhnu dovnitř Rozsvítím lampu a pak zavřu dveře závorou, aby sem nikdo nešel. Posaď se na postel. přikážu mu a jdu si pro kbelík s vodou a pro mast a obvazy. Jako vždy. |
| |
![]() | Zamrkám očima a jsem vděčný za lampu. Pozoruji Nifa a začínám se citit blbě. Vrací se vzpomínky na minulou noc. I přes vyzvání stojím uprostřed místnosti, oči zalétavají k závoře. Nife...já ti minule slibil...že už sem nepůjdu...dokud to nebude vážný...nechci ...zabírat čas ostatním ...a své slovo dokáže dodržet..já už to s těma rukama zvládnu..už je to dobrý..podívej. Natáhnu před sebe ruce. Nebo to snad není dobrý? Já bych řekl, že jo..jen to párkrát vypálím ve vodě...a taky ne..nedojdu si pro další...ale já bych bral. Lítám s očima od rukou k Nifovi a zpět. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Proč se jednoduše neseberu a neodejdu...nezalezu zpátky k rumu a bude mi dobře...né..já bych si přál..aby si aspon..Nife ..myslel, že umím..že umím opravovat lodě. A tak dál sedím jak hromádka neštěští. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Než se však Screw stačí zvednout z postele, nakloním se k němu a zlehka ho políbím na rty. O co ti jde? Bojíš se mě? Stydíš se? Proč tu nechceš chodit? |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Po ošetření se chystám zvednout. Nife je rychlejší a dotkne se mých rtů. Jen překvapeně rozšířím oči. Co...Nife...já.. koktám,ale zůstávám sedět, ani se nebráním. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Rozpojím naše rty a koukám se mu do očí. Chceš zůstat jen mojí hračkou? Nebo chceš být... něco víc? Nebo... to zkončíme? zeptám se ho na rovinu. Dívám se mu přitom do očí, aby věděl, že to, co říkám myslím smrtelně vážně a dle jeho odpovědi se taky budu řídit. Podle toho, kterou z těchto tří možností si vybere, takovým způsoběm se k němu budu dál chovat. Nemám rád, když nevím, na čem jsem... a navíc takovéhle zahrávání si může vést k nedorozumění... a to může skončit velice špatně. Nejlepší je ujasnit si pravidla co nejdřív. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Skloním hlavu a pozoruji radši svoje ruce. Nechci být hračkou...a skončit.....to taky nechci. poslední slovo vyloženě zašeptám. Kdybychom nebyli na moři, začal bych se kopat do podlahy. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Usměju se. Protože jsem vážně rád, že tohle řekl. V zápětí se k němu nakloním a začnu ho znovu líbat na rty. Tentokrát dlouze. Položím ho na postel a stále ho líbám, jednou rukou ho hladím po vlasech. Tohle je moje odpověď. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro V leže, na posteli zavřu oči a zkouším polibek vracet. Není to zrovna pro mě přirozený a ještě za střízliva. Hodně se soustředím na pohyby a tak to skoro není vůbec procítěné, spíše nervozní a trhavé. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Jak teď tak leží, mám strašnou chuť si ho konečně vzít... ačkoliv vím, že bych se měl brzit. Zatím se mi daří ovládat se. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Co si tu vůbec nalhávám....sice se mi líbí..ale neumím to..ani s ženskou ne..tak proč se tak divím..měl jsem říct konec. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Ale včera ti to šlo fakt dobře. neodpustím si poznámku. Ale to nevadí. Jen jsi nervózní. Když se trochu uvolníš, bude to lepší. Chce to jen cvik. dodám pak, abych mu naznačil, že mě vůbec nevadí to, že mu to moc nejde. Znovu se nakloním a znovu ho začnu líbat, zprvu velmi něžně, aby stíhal tempo a aby si mohl přivyknout. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Podvolím se dalšímu polibku a znova se snažím. Zkouším plnými smysly, neoutpěnými alkoholem, oplácet Nifovi jeho něžnosti. Po chvili se mi to podaří a skoro to vypadá, že jsem na to přišel. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Jen tak do půl těla hledím na Nifa a začínám se trochu bát, co to bude ten bod dvě. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Nakloním se k němu a znovu ho zlehoučka políbím. Pak zašeptám, své rty jen kousek od těch jeho. Bod dvě... dotýkat se navzájem... a hladit se... to zvládneš... už jsi to dělal... zašeptám mu a znovu ho něžně a krátce políbím, zároveň ho pohladím po vlasech. Vezmu ho za ruku a tu položím na můj nahý hrudník. Chci, aby se mě dotýkal... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Má ruka putuje k jeho hrudi, jen se divám jak se mé prsty dotýkají jeho kůže. Nervozně přejedu po jeho hrudníku. Zalíbí se mi to. Začnu více a snad i šikovněji, než líbám, hladit nahé Nifovo tělo. Nejdříve jen ve předu a v místech, kam mě sám ruku položil. Pak ale začnu být drzejší a zkoumat jeho tělo více po hrudi, břichu, dokonce se k němu nahnu a zajedu rukou na jeho záda. Opravdu se o své tělo stará...skoro bych nenašel žádnou jizvu, ..mě..se ..to líbí...ale ne...no to bude asi problém. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Po chvíli ho taky začnu hladit... na bříšku, na hrudníku, hraju si s jeho citlivýma bradavkama. Ty rány, co máš na těle, se už zacelují. To jsem rád. Nakloním se a políbím ho na krk, vím, jak je toto místo citlivé. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Dotek jeho rtů na můj krk vyvolá samočině krásné vzdychnutí. Je jasné, že krk je moje slabina. Na ten moment zastavím hlazení a plně se vžiji do toho krásného pocitu. To je všechno takový, Nife?...kdyby bylo..tak nechápu..proč se tomu tak bráním. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Lehnu si na něj, takže se teď naše hrudníky dotýkají. Nežně ho teď hladím po rameni. Chci být něžný, chci si ho vychutnat... nejdřív se jen mazlit, pak něco víc... Posunu se trochu výš a zašeptám mu do ouška Jsi skvělý... a pak ho po něm začnu líbat. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Jeho tlak a spojení našich kůží ve mě vyvolá nechtěnou rudnoucí reakci. Najednou nevím, zda vůbec snesu být v tak těsné blískosti s tak krásným pocitem. Nifova slova mě zahřejou jako ten nejlepší rum. Pootevřu ústa,ale místo slov se znova líbáme. Snažím se být dělat to, co dělá Nife. Objevují se i chvile, kdy se mi to i povede. Nife....to ty...je to...hezký. Poprvý něco takového přiznám. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Zvednu se z jeho těla, něžně ho ale stále líbám po tváři. Jednou rukou zklouznu dolů a rozepnu si knoflík od kalhot, ovšem ale kalhoty si ještě nesundám. Zlehka chytnu Screwovu ruku a dám si ji na podbišek. Mírně mu tak naznačím, co má teď dělat. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Jemný tlak na ruku pochopím,ale jsem nesvůj. Nemotorně a nesměle zajedu do Nifových kalhot. Vím, co tam najdu, přesto jsem nervozní. Pomalu prsty sjedu po jeho penise a zase nahoru. Očima prosím o pomoc. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Vidím a cítím, jak je nesvůj. Přijde mi to... roztomilé. Čeho se bojíš? Jsem si jistý, že to zvládneš... určitě jsi to už zkoušel na svým těle... zašeptám mu zase velmi blízko ucha. Zároveň taky jednou rukou zajedu níž a začnu Screwa hladit po bříšku. Naschvál nejdu ještě níž... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Nervozně se usměji a jen nepatrně kývnu hlavou na souhlas. Nemýním se shodit.Vzpomenu si na svojí pubertu, kdy bylo ještě všechno fajn. Rukou sjedu znova do kalhot a několika tahy jeho penis ještě pohladím. Následně jej chytnu. Ovšem neodhadnu sílu a není to nejnežnější. Uvědomím si to a povolím sevření. Opatrně s pohledem na Nifovu tvář začnu rukou pomalu jezdit po jeho penise. Vnímám jeho dotek na břiše a svaly se znova samovolně zatnou. Zviditelní se jeho vypracování. Jak se břicho zatáhne, vznikne menší skulinka do mých kalhot tak akorát pro dva prsty. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Když už konečně začně hladit něžně, je to velice příjemné. Na tváři se mi objeví spokojený úsměv. Pozoruju jeho bříško, je vážně... k zulíbání. A mezera mezi jeho kalhoty a bříškem mě až moc láká. Pomalu jdu svými prsty níž, zlehka je do mezery vsunu, abych ho mohl pohladi po podbřišku. Cítím přitom jeho svaly... je to úžasný. Nakloním se k němu a políbím ho na ouško. Můžeme pokračovat? zeptám se ho, jestli je připraven přejít k dalšímu bodu. Ovšem zároveň ho začnu na uchu líbat, protože chci v jeho slovech slyšet vzdechy. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Na ucho reaguji jako předtím, musím zavřít oči a slastně vzdychnu. Přitom si uvědomuji, že Nifova ruka je v mých kalhotech a jasně může poznat, co to se mnou dělá a jak moc mě tento dotyk vzrušuje. Jaký...další bod? Zeptám se tiše a plaše než znova vzdychnu Nifovi do ucha. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Znovu se dotknu svými rty jeho, začnu ho líbat. Teprve až po polibku, který je už o něco vášnivější, mu odpovím: Nemyslíš... že na sobě máme nějak moc oblečení? usměju se. Začnu mu rozepínat jeho kalhoty a pak je stáhnu dolů, pohledem hodím dolů. Chci, aby s mými udělal to samé. Když vidím jeho vzrušení v plné délce, usměju se. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Poznámka o svrškách mě udiví. Podíváme se Nifovi do tváře To myslel vážně?...Jako sundat si oblečení a to pak....co bude následovat..to co minule?---sice to bylo krásý..ale.. Než stačím zaprotestovat, už jsou moje kalhoty dole. Snad poprvý v ivotě poznávám,co je to stud. Jen strhnu v pohybu a nejradi bych se zakryl. Stydím se za své vlastní vzrušení. pak se podívám na Nifovi kalhoty a mojí ruku v nich. Povídal máme..nebo mám..máme...on je chce taky dolu? Nejistě vyndám ruku z jeho kalhot a s pohledem mu do tváře začnu stahovat kalhoty. Očima nechtěně sjedu na joho chloubu. Opravdu má celé tělo jako ze škatulky. Tohle..je další bod? ..a ten další je co? a nebo už žádný další není? ptám se s obavou, že se mi vysměje mé neznalosti a očima se střídavě dívám na jeho tělo a jemu do oči. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Když si sundám kalhoty, vidím, že se stydí. A v tu chvíli mám chuť ho provokovat, takže si začnu jeho tělo prohlížet... hodně bedlivě. Ačkoliv je tu hodně tma, takže detaily nevidím... a navíc, stejně jsem ho už nahého viděl, ale... toho pohledu se člověk jen tak nenabaží. Když jsme už oba nazí, obejmu ho, abych konečně cítil naše nahá těla na sobě. Začnu ho líbat, nejdřív něžně po krku, stále přitisknutý na jeho tělo. Na jeho otázku zatím neodpovídám, ale jak je mým zvykem, odpovím... za chvíli. Ukradnu si jeho rty, začnu ho líbat, už celkem dost vášnivě. Teď už je pro mě těžší se držet zpátky... tak moc ho chci. Znovu se nakloním k jeho uchu a zašeptám: Chtěl bys mě cítit v sobě? čímž mu zároveň zodpovím jeho otázku. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Vzájemný dotyk těl mi dodá pocit úlevy od pohledu a tak si ho plně vychutnávám. Rukama přejíždím po Nifově těle a snažím se ho co nejvíce nabažit. Jeho rty jsou znova blízko mého citlivého ucha a já podle toho reaguji. Pomalu se uvolnuji a nechávám průchod mým vzdychům. Vášnivé líbání mi jen rozproudí krev, začíná se ve mě opět probouzet něco, co jsem dlouhá léta potlačoval. Nifova otázka , dost jasně určující co bude dál, mi způsobí menší šok. Tebe...tebe ve mě...no...já..nevím...já...já mám strach. přiznam holou pravdu a odkloním hlavu,abych se vyhnul pohledu do Nifovi tváře. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Zvednu se a odejdu něco hledat ve svém vaku. Občas hledím, jak Screw leží na posteli. Vypadá.. k pomilování. Ještě pořád cítím jeho kůži a vůni... konečně najdu to, co jsem hledal. Jdu zase k němu, sednu si na postel, skloním se k němu a políbím ho. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Nife odejde ke svému batohu, jen otočím hlavu a rukou naznačím skrytí svého ohambí. Sleduji jeho pohyby a v hlavě mi dochází, že šel asi pro gel. On to myslí vážně..copak to může myslet vážně.po tak krátké době a hned...takto? nervozně se podívám po ošetřovně a prošvihnu jeho příchod. Přivítá mě jeho polibek, zkusím se uvolnit,ale pohled do jeho rukou, v nichž cosi drží, mi to nedovoluje. Nife....opravdu to chceš...nechat zatím až tak..daleko. zeptám se opatrně a snad ho nerozčílím. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Chceš ještě nějakou dobu počkat? přemůžu se nakonec a zeptám se, když skončím polibek. Dívám se mu do tváře. Záleží mi na něm, proto jestli chce, tak počkám... ale nebudu čekat věčně. Gel položím na zem, znovu si na Screwa lehnu a znovu ho začnu líbat. Rukama hladím jeho tělo všudě možně i nemožně. Chci ho... chci vědomí, že ho mám... a i když nebudu v něm, tohle znamená taky hodně. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Položí se na mě, jeho tělo mě hřeje a je to opravdu krásný pocit. Začnu ho hladit a také ho zkusím polibit na krk. Není to nic moc,ale začátek. Já....nedovedu si přestavit, jaký to je mít někoho v sobě...a tak nevím..nedokáži se rozhodnout....Mé tělo po tomto dost oužilo..ale hlava mi nedovoluje..nechci,..aby to skončilo jako moje noční můra..jako jedna z dalších. řeknu tiše jak moc se za sebe stydím a zkusím sám NIfa políbit. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Koukám mu do očí, své ruce dám k jeho hlavě, hladím ho něžně po vlasech. Je to krásný, věř mi... ale asi máš pravdu, měli bychom počkat. Ne kvůli mě, ale... chvíli se odmlčím, hledám správná slova Jaké máš noční můry? Nechci... aby tohle bylo stejný. říkám a hladím ho po vlasech. Uvědomuju si, že on se s tím vším ještě nesrovnal... Chci... tě. Strašně moc. Ale nejen tvoje tělo... chci tě celýho... a jestli bude třeba, klidně si chvíli počkám. Ale ne dlouho... to bych nevydržel. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Moje ruce sjedou po bokách až na jeho nohy a zadek, opět jej silně stisknu. Přitom se zatvářím nadmíru spokojeně. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Ti asi příjdu dost omezenej,co? Já....opravdu chceš mít něco se mnou...s někým, co nikdy....s nikým..až ted? zeptám se a přejedu rty po Nifově krku tak, jak to mám rád já. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Nechám ho, ať mě líbá po krku, zavřu oči, abych si to užil. Je to vážně hodně příjemné. Omezenej? Ne. Každý má někdy svý poprvé... neznamená to, že jsi horší než ostatní, nebo tak něco... spíš naopak, vážím si toho, že nejdeš s každým. řeknu narovinu a pohladím ho po vlasech, nechám ho, ať mě ještě líbá na krk. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Nemusíš se za to stydět... vždyť je to normální... jen se o tom tolik nemluví. Někteří lidi to berou fakt zle, tak je lepší o tom nemluvit, ale... přede mnou se nemusíš bát, já se ti smát nebudu. řeknu a nakloním se tak, abych ho mohl políbit na rty. Vypadá tak vyplašeně... je dost nezkušenej, ale to mi nevadí... to se naučí. Já jsem taky pořádně dlouho už nikoho neměl, tak jsem taky trochu nervózní... ale na mě to nejde tolik poznat... aspoň doufám. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Skloním pohled a znovu se přitisknu na Nifovo tělo. Zavřu oči a jen si užívám jeho přítomnost. Vlastně po dlouhé době přítomnost někoho, kterýmu na mě záleží. Mám tě rád, Nife. špitnu a zrudnu. Uvědomím si slova,co vyklouzla z mých úst a stáhnu se povolením sevřením. Já mám chut na láhev...já bych si dal rum..nebo něco jiného tekutého....po čem bych se takhle nestyděl. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Když mu uklouznou ta slova, zlehka se usměju. Je to tak krásný, slyšet to od tebe... Pohladím ho dvěma prsty po tváři, velice něžně. Taky tě mám rád. Seš na jednu stranu fakt silnej kluk... a na druhou stranu jsi občas děsně sladkej. Jako třeba teď... Nakloním se k němu a znovu ho políbím na rty, jen krátce a něžně. Ovšem vidím, jak moc je nervózní. Měl by ses trochu odreagovat. pomyslím si a začnu ho hladit jednou rukou po hrudníku, abych ho znovu trochu vzrušil. Přitom nevynechám ani jedno citlivé místečko a zvláštní pozornost věnuju jeho bradavkám. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Jsem s tebou rád...mám tě rád....co to ze mě padá...co se to se mnou děje...já...jsi hezkej...už zase...já...měl jsem opravdu s tím alkoholem přestávat...vždyt...já jsem někdo jinej. Hlava opět začíná pracovat a díky nervozitě mě dost nahlodává. Nifova ruka se snaží hlazením uvolnit mé napětí, bojuji sám sebou díky myšlenkám, zda ho odstrčit či nechat. Ovšem doteky jsou natolik příjemné, že se jim podvolím. Ne...budu jinej..chci být jinej..třeba takovýhle...s Nifem....třeba to bude lepší..než se pořád probouzet na ulici v kalužích a v hlavě mít bouři. Pootevřu rty a zakloním hlavu. Prohnu se a tím vystavím svůj hrudník více dotykům. Snažím se uvolnit a přestat na chvili myslet, jen si užívat toho, co se děje. Při přejetí bradavek a citlivého místa skryté pod jednou z jizev na hrudi , tiše vzdychnu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro K mým prstům se tedy brzo připojí i mé rty, které začnou zkoumat jeho tělo. Slíbám snad každý kousek jeho hrudníku... někdy jsou to jen lehké doteky rtů, jindy i jazyka. Pomalu postupuju níž, až skončím u jeho bříška. Máš tělo plné jizev... ale jistým způsobem mě to hodně vzrušuje. Cítím tvoje svaly... máš krásně vypracovaný tělo... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Prohnu se ještě víc pod setkání mě a Nifovými rty s jazykem. Čím dál více a už s větší hlasitostí než poprvé, začínám vzdychat. vzrušují mě tyto poznávané doteky a je to na mě dost vidět. Penis mám znovu plně ztopořený a mé svaly se napínají v touze po více těchto krásných slastí. To je tak...nádherný...chtěl bych víc..prosím..Nife..pokračuj. Ani si neuvědomuji, jak po dlouhodobém držení se zpátky, tak lehce vklouznu do plného prožívání. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Trochu víc mu roztáhnu nohy, abych se mohl snadněji přesunout níž. Prsty ho zlehka hladím po vnitřní straně stehen... občas zabloudím hodně blízko k jeho nejtajnějším místům... pak zase jen tak hladím jeho nohy. Pozoruju jeho penis, olíznu si rty... chci ho ochutnat. Zlehka ho olíznu a políbím. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Ruka přejde znova na nohy a tak se uvolním. Citím zvláštní mrazení po zádech při přejíždění blízko kolena na vnitřní straně stehna. Začnu si uvědomovat kde Nife je. Zčervenám,a hlasitě vzdechnu. To se jeho rty dotkly mého ztopořeného penisu. Ten se okamžitě naplno postavil a vystavil se na odiv Nifovým očim. Nohy se sami roztáhnou ještě víc. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro A mám vážně hodně co dělat, abych se udržel. Má krásný tělo... a když ho vidím, jak se tu svíjí slastí, strašně moc si ho chci vzít... celého, se vším všudy. V hlavě mi běží představy, jaké to bude, až budu v něm... musí být strašně těsný, když to bude jeho poprvé. Chci slyšet jeho výkřiky bolesti i slasti, až budu přirážet do něj... moje myšlenky se ubírají směrem, kterým by neměly. Musím na chvíli přestat líbat jeho penis, abych se trochu uklidnil. Přisaju své rty na jeho podbřišek. Nesmím... sakra... slíbil jsem mu, že počkám... sevřu do dlaně prostěradlo, stojí mě to strašné přemáhání, abych se donutil k tomu, že tohle prostě NESMÍM udělat. Uf... tohle nedávám. Co se to se mnou děje? Normálně se dotýkám kluků na ošetřovně, někdy se s nimi i mazlím a dělám jim dobře... ale už dlouho jsem žádnýho tak strašně moc nechtěl. Vlastně už to budou minimálně dva roky, co jsem naposled v někom byl... možná je to tím? Ne... nemůžu mu tohle udělat... až moc mi na něm... záleží... a v tu chvíli si uvědomím, že do něj tak moc chci jít proto, že k němu něco cítím... není to jen náhodný kolemjdoucí co mi vlez do postele, ale někdo, koho... miluji? Ne... neříkejte mi, že jsem se zabouch do bláznivýho a skoro pořád opilýho lodníka... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro To je tak krásný...jak to jen dělá...protože to snad není možný...jak může mi ..tohle udělat chlap..když to nezvládla ženská...že by to bylo tím, co k němu cítím... Mozek přestává fungovat a tak jen se snažím zapřít nohy, díky zavřeným očím plně vnímá, co se děje. Nifovi rty se přisajou na podbřišek, otevřu oči a podívám se na něj. Nemám ted sebemenší vůli jakkoliv protestovat. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Chci tě... strašně moc tě chci... chci jít do tebe, jenže... zašeptám mu. Nechci porušit svůj slib ale... možná ho přemluvím. Kéž by mi dal svolení... svýma rukama stále dosti vášnivě hladím jeho tělo, nedokážu přestat... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Polibek skončí,ale dotyky jeho rtů ne. Zajíždí na můj citlvý krk, jen zakloním a vystavím svůj krk ještě více. Jeho touha je podpořena jeho slovy a já si jí teprve ted uvědomím, a taky to, že bych to i já třeba chtěl. Nife...já....tebe taky.. špitnu mezi vzdechy, které vznikají pod příjemnými dotyky jeho rtů. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Vím, že tahle slova řekl v záchvatu vášně a že je dost možné, že ráno se pak kvůli tomu pořádně pohádáme. Ale možná taky ne... každopádně jeho svolení jsem dostal, to mi stačí... A já už zaměstnám tvé tělo doteky natolik, aby jsi neměl ani příležitost si to rozmyslet... Líbám ho stále na krku, hodně vášnivě. Je jen můj. Nohy má už roztažené doširoka, už jen si ho trochu popravím, abych do něj pak lehčeji vniknul. Na ruku si dám kousek té divné masti a chvíli jen tak přejíždím prsty po jeho otvoru, vím, že ho to musí strašně vzrušovat. Pak do něj začnu vnikat, nejdřív jedním prstem, pak přidám druhý. Snažím se jít hlouběji a hlouběji... Přitom ho líbám po hrudníku, trochu si hraju s jeho bradavkami. Je narosto úžasné cítit tě zevnitř... třeba i jen prsty... přidám dalšlí prst, naštěstí díky použití lubrigantu vím, že ho to tolik nebude bolet. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Ucitím chlad okolo otvoru a trochu sebou škubnu. Je to takové zvláštně nepříjemné,ale né natolik, abych se ovládnul a odtáhnul se. Dívám se Nifovi do tváře a v očích i přes to všechno se stále mísí strach. Po chvili to ovšem je příjemný a dokonce vzrušujicí. Natáhnu se po NIfovi a přitáhnu si jeho rty,začnu ho sám od sebe vášnivě líbat. Za chvili do mě Nife pronikne prsty, přeruším náš polibek anechám ho věnovat se mýmu tělu. Prohýbám se a je to zvláštní mísení slasti s menší nepříjemným tlakem. Zavřu oči a ruce sevřou prostěradlo.Přidává se další a další prst, čímž se tlak mění na menší bolest. Z úst mi vychází hlasitější a hlasitější vzdechy. Tělo se samo začne prohýbat a pokrčím nohy, čímž je roztáhnu ještě víc.V obličeji jsem stydem rudej jak to rajče. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Náhle z něho vytáhnu prsty a políbím ho na rty, přičemž se posunu tak, abych do něj mohl vniknout. Začnu ho líbat na krku a on může cítit, jak můj penis začíná pronikat hluboko do něj. Snažím se na to jít pomalu, aby ho to tolik nebolelo, ačkoliv po této přípravě by ho to moc bolet nemělo. Je to něco úžasného... cítit ho zevnitř. Je vážně tak úzký, jak jsem si myslel. Přitisknu se na jeho tělo, chci ho cítit co nejvíc. Stále ho líbám na krku, jednou rukou se opírám o postel, druhou ho hladím všude možně. Dýchám hlasitě a občas může matně mezi mými vzdechy slyšet i své jméno... myslím jen na něj a plně si ho užívám. Začnu přirážet, celkem prudce, v záplavě vášně se nedokážu moc krotit. Mé vzdechy jsou stále hlasitější. Netrvá dlouho a už to nevydržím... ovšem naschvál nechám všechno sperma vystříknout hluboko do něj. Pevně ho obejmu, stále hlasitě dýchám. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Náhlý pohyb prstů ven mi způsobí další menší bolest, jen mezi zuby syknu, což stejně vyzní jako vzdychnutí. Bolest netrvá dlouho a jako na ospravedlnou beru Nifův polibek. Jeho rty jako naschvál jdou na můj krk. Zrychleně dýchám a na krku je jasně cítit můj zrychlený tep. Jakoby v dálce ze začátku cítím, jak je něco blízko mého otvoru. Ovšem nejsou to prsty, to zjistím s prvním pohybem dovnitř. Bolest je větší a tlak je větší než byl doteď. V první chvili je bolest větší než rozkoš a tak bolestně zařvu. Prsty jedné ruky se zatnou do prostěradla, jen abych nedal Nifovi pěstí v této chvili. Druhou položím na Nifův zadek a ten vší silou stisknu. S postupným postupem dovnitř mě samého bolest ustupuje a mísí se s rozkoší, nebo nějaký jiný pocit, který neznám. Ale celkově to působí na mě vzrušujíce. Nifovo tělo se tiskne na moje a jeho vzdychání mi dost pomáhá. Líbí se mi jeho hlas, a to, jak občas vysloví mé jméno. Naplňujeme mě to pro tento okamžik štěstím a radostí. Prudké přirážení, které následuje, mi dá co zabrat. Tělo se prohýbá a projíždím s každým přírazem jak bolest, tak rozkoš. Cítím krůpěje potu, jenž mě zalívají. Mé vzdychání z bolesti a rozkoši se přídávají k Nifovým. Najednou Nife zrychlí a já jen podvědomě tuším, co bude následovat. Netrvá to dlouho a mé útroby zalije horko. Prsty už proděravěli prostěradlo, jak jsem se držel. Ruka, jenž stiskla Nifův zadek se s pohyby přemístila na jeho záda, do kterých se ted zatínám plnou silou. Objetí i Nifův dech vnímám,ale více se vrací moje černé myšlení. Zničeho nic se začnu klepat, pustím prostěradlo a i druhá ruka skončí v Nifových zádech. Co jsem to udělal...doprdele..tohle ne..to se stát nemělo..ne ted...jsem se pominul...vždyt ted se mi vysměje..a pošle do háje...jsem to ale kus vola....já nejsem chlap....já jsem jednoduše debil. Začnu si nadávát, odvrátím hlavu a s pohledem na díry v prostěradle, s penisem stále ztopořeným, zrychleným dechem, tisknu se k Nifovi. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro V polibku je moc vášně, hladím ho přitom po těle. Ovšem zároveň je v polibku i něžnost a láska... ještě několikrát olíznu jeho rty, divám se mu do očí. "Promiň... trochu... jsem to nedal..." zašeptám, hlas mám ještě stále přerušovaný mým zrychleným dechem. "Dlouho jsem... nikoho takto neměl... ale neboj, dám si teď na tobě taky záležet..." usměju se na něj, dám mu ještě pusu. Pak povolím naše sevření a rty něžnými polibky přesouvám po jeho těle směrem k jeho nejcitlivějšímu místu. Toho, že je trochu v rozpacích, si vůbec nevšimnu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Sevření povolí a já nechám padnou ruce na prostěradlo. Zavřu oči a vnímám Nifovi rty.Postupují dolů k mému penisu. Nife....co...jdeš ted dělat? Hlas je rozechvělí ještě z milování. Ne, ...on mě má rád....on mi chce udělat dobře.....má mě rád...nech mě mé svědomí. Zmítá se to ve mě a nejsem si sám sebou vůbec jistý.Normálně si v této chvili dávám své rumy, ted jen odstrčím Nifa né moc silně,ale důrazně a posadím se na posteli do klubíčka . Cítím další ten zvláštní pocit a prostěradlo pode mnou vlhne. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Pak mě ale Screw od sebe odstrčí. Nebráním se, nechci mu to dělat násilím. "Chci ti udělat hezky, nebo to nechceš?" zodpovím mu přece jen na otázku. Pak na něj jen tak chvíli hledím. Uh... tohle nevypadá dobře. Heh... tohle jsem vážně nedal. Lehnu si vedle něj a natáhnu se. "Jestli nechceš... nebudu tě nutit." řeknu mu a koukám na to smutné klubíčko. Dvěma prsty ho pohladím po zádech. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Já...Nife...promin..jsem zmatenej...bylo to nějak..na mě rychle...asi...já nevím..jen mám ted chut..pít přiznám poslední slovo tak tiše, jak to jen jde. Podívám se po Nifovi a hned pohled stočím k prostěradlu. Jsem se asi nechal unést ..nikdy jsem toto předtím nezažil...ani ženská tohle se mnou nezvládla....a já si ..začal uvědomat, že ...že tě opravdu mám rád...záleží mi na tobě..já..bojím se toho citu. Přitulím se více k sobě, i když mám touhu přitulit se k Nifovi. Rukama jezdím jemně po svém těle jako bych se zahříval. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Přitisknu se k němu, jednou rukou ho obejmu. Nechci ho teď ošahávat a vzrušovat, ale jen ho tak objímat, abych mu naznačil, že ho mám rád a že jsem tu s ním. "Neboj... to bude dobrý... čeho se bojíš? Já se ti nebudu smát. Nemusíš se bát, že tohle skončí jako tvé noční můry... ne... tohle je realita... a dokud jsem s tebou, postarám se o to, aby se ti žádné noční můry už nezdály, slibuju." řeknu potichu a políbím ho do vlasů. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Zády se přitisknu k Nifovi a natočím hlavu dozadu. Položím na něj hlavu a odhalím krk. Stále však nohy tisknu k sobě. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Když chceš, dokážeš být fakt milej...tohle...tohle pro mě už pěkně dlouho nikdo neudělal...vlastně..nikdo se mýma nočníma můrama nezabíval a nechtěl mě..jich zbavit..vlastně ani já sám...až takový jsem zbabělec....já...rozdávám rány kolem sebe...ale sám se s tím poprat nedokáži..jsem jen srab. Přestávám se klepat,ale k Nifovi se tisknu dál. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Čaje... je v nich spousta různých věcí... ale hlavně nějaké bylinky. I kdybych ti je teď vyjmenoval, nic ti to neřekne. odpovím mu na otázku. Dále už nic neřeknu. Ano, to s tebou musím souhlasit... jsi srab. Každej kdo řeší svý dlouhodobý problémy alkoholem je srab. Trochu se sám sobě divím, proč jsem s tebou chtěl tak moc spát... čím jsi mě to zaujal, že se mi tak moc líbíš? povzdechnu si. Neboj se, nějak to zvládnem. Po tom, co se dneska stalo, nedovolím, aby jsi se každej den zřídil jak prase... neboj, já ti udělám pořádnou protialkoholovou léčbu... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Otočím se na Nifa a můj pohled je tak nějak prázdný. Mé ruce se klepou touhou po lahvy. Jsem to zkazil, asi se půjdu projít. Na to se začnu zvedat a hledat svoje oblečení. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Natočím k němu hlavu a s něžností příjmu jeho polibek. Pak se otočím pohledem ke dveřím. Táhne mě to k nim, ke skladu. No..když tak hezky prosíš...tak jo...ale budu potřebovat ty tvoje záhadný bylinky. Přiznám skoro šeptem. Neohlídnu se na něj ,jen trpělivě hledím na dveře a ruce zatínám do postele,aby se tolik netřásli. Říkáš mi lež, Nife....nikdo nemůže mít rád někoho...jako jsem já....jen jsem se znovu stal tvojí hračkou....Dopr*le....já jsem pořádný kus vola. Rád bych zavřel oči, ale nejde to. Vrací se mi dnešní noc, mám chuť si nafackovat. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Uh... vypadá to, že jsem to pěkně zvoral. Chudák je z toho, co se stalo naprosto mimo... sakra, já nejsem odborník na milostný vztahy, já jsem doktor. Snad bude stačit jen čas a nějak se to urovná... Za chvíli už to mám hotový a podám Screwovi hrnek. Čaj je sice spíš vlažný, protože už nemám horkou vodu, ale to nevadí... fungovat bude tak jako tak, jen nebude chutnat tak dobře. Ale jemu by nechutnal stejně, takže je to jedno. Sednu si vedle něj na postel a koukám na něj. Po chvíli to vzdám a lehnu si na kraj postele, tak, aby až dopije si mohl lehnout vedle mě. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Předemnou se objeví hrnek, jen na něj zírám, než mi dojde, že si ho mám vzít. Pustím postel a natáhnu se pro hrnek. Obsah vypiji jako kdybych pil rum, tedy na jeden zátah. Nevnímám chut, je mi jedno, jaký blivajz do sebe naleji. Hned na to hrnek až divně pomalu položím k nohám postele. Podívám se na Nifa, ten už leží na posteli. Položím se vedle Nifa a čekám na spánek, doufám, že příjde brzo. Oči nezavírám, nedokáži ted zavřít oči. Velmi nejistě obejmu Nifovo tělo a trochu se na něj přitisknu. Stále si v hlavě nadávám, ruce se mi klepou. Po chvili čaj začne působit, oči se sami zavřou a začnu pravidleně oddechovat. Ruka jen lehce položená přes bok Nifa sjede na postel. Jsem zase uvolněný a bez třasu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Byla to krásná noc... uvidíme, jestli budou další... nebo až se ráno probereš, utečeš ode mě k rumu... uvidíme... |
| |
![]() | xOXOx |
| |
![]() | Již několik dní se držím zkrátka a piji mnohem míň než dřív i když i tak může někdo říct, že bych si konečně mohl aspoň jeden večer rum odpustit. Svojí práci však dělám pořádně. Objevení ostrovu způsobí řev na lodi, že se to dostane až k mým uším v podpalubí. Nechám prácí prací a běžím na palubu. Cestou hrubě odstrkuji pomalejší běžce. Zastavím na palubě a vtísním se díky svým ostrým loktům mezi diváky první řady. U mořský krysy, Země. Prohlížím si ostrov, příjde mi povědomí, ale to v této vzdálenosti je každý. Zacloním si rukou oči a zírám do dálky. Po dostatečném okoukání ostrova očima začnu hledat kapitána. To on tu velí a řekne, co bude dál. Docela rád bych se proběhl, dochází mi ochraný maz, co nanáším na dřevo. |
| |
![]() | Dnes jsem vyjímečně hodně klidný. Skoro nikoho neotravuju, vlastně skoro pořád zírám na moře, takže není divu, že okamžitě vím, když narazíme na ostrov. Skvělé! Bude zábava...možná je to obydlený ostrov a budu se moct opít..možná tam sídlí domorodci a budeme tančit kolem ohně...nebo je neobydlený a najdeme tam tajemnou jeskyni s pokladem.... Různé divoké scénáře se v mé hlavě přehrávají jeden za druhým a netrvá dlouho a začnu pobíhat po palubě a rozdávat rozkazy, abych se nakonec vrátil ke kormidlu. V tuhle chvíli vypadám dost vážně, což se ke mně vůbec nehodí, ale ono to přejde, jakmile ukotvíme loď. |
| |
![]() | xOXOx |
| |
![]() | Jsem v ordinaci a zase něco tam chystám. To, že se blížíme k pevnině se i ke mně donese rychle, ale nijak se nevrušuju a dál pokračuju ve své práci. Počkám, až prvotní nadšení trochu opadne... Na palubu vyjdu až jsme hodně blízko u ostrova. Popravdě, velmi mě překvapí, jak krásný ostrov to je... a hned mě napadne, že v lese najdu určitě hodně potřebných bylinek. Jdu dál po palubě, hledám Screwa. Třeba bychom se mohli jít projít do toho lesa spolu... jestli ovšem on bude mít zájem. Nutit ho nebudu. |
| |
![]() | Ještě, že už je oběd za mnou...s takhle pobíhající posádkou by vůbec nebyla zábava rozdávat oběd. I když u toho většinou stejně nejsem. Každopádně se k všeobecnému vzrušení posádky nepřidávám. Ve skutečnosti jen zase sedím na palubě a čtu si knížku. Nic lepšího se tady stejně nedá dělat. Teprve až jsme dostatečně blízko k pevnině, tak se podívám co je to vůbec zač... Vypadá to celkem hezky...a určitě tam bude něco...zajímavého a zábavného. Na rtech se mi objeví úsměv, ale zase se vrátím ke čtení. Ještě bude chvíli trvat, než se vylodíme...a to ještě nevím, jestli mě sebou vezmou. Ženskou. |
| |
![]() | Jen co se potvrdí, že se bude přistávat, sbalím svoje náčiní v podpalubí, naberu si pár prázdných lahví na věci, co potřebuji a ještě si vemu do zásoby i rum, co kdyby náhodou mě přepadla žízeň. S takto vybaven zase vystoupím na palubu a hledím k ostrovu. Vypadá opravdu dobře. Už se těším na jeho prozkoumání. Odstrčím od sebe jednoho námořníka, co do mě nechtěně strčil a výhružným pohledem ho od sebe zaženu. Beru ho jako útočníka na můj rum. Po chvili koukání po palubě zahlídnu i Nifa. Zamířím k němu. Tak já jsem připraven na vylodění, a co ty? Ukáži na svojí připravenost a rum nechávám bez jakékoliv zmínky. O jediném Nifovi vím, že on mi ho upíjet nebude. |
| |
![]() | Když si všimnu, že Screw míří ke mně, usměju se na něj. Konečně jsme se našli. Já si jen vezmu pytel na bylinky, něco na svačinu a v podstatě to mám všechno. Ještě jsem tě hledal... potřebuju v lese natrhat nějaký věci... tak jestli bys nechtěl jít se mnou... ačkoliv jak tak hledím, tak už máš svoje plány. Ale můžem to skloubit dohromady. oznámím mu a vydám se směrem do své kajuty (doufám, že mě bude následovat) abych si tam připravil svoje věci. |
| |
![]() | Projedu jeho tvář zkoumajícím pohledem a pak se zadívám na ostrov. Jo, zkloubit to půjde. Pochybuji, že tam bude krám, budu muset hodně improvizovat a vrátit se k přírodě. Odpovím a otočím se na Nifa. Nife už však míří k ošetřovně. Jen si zlostně odfrknu, jakýho vola zase dělám. Prudce sebou trhnu a následuji Nifa do ošetřovny. Už je proto, abych mu vyčetl, že se neodchází v půlce hovoru. Jak se však znám, nic mu neřeknu. Vstoupím za Nifem do ošetřovny a kousek od dveří počkám, dokud se sám nepřipraví. |
| |
![]() | Vezmu látkový ne moc velký pytel. Svačinu si zabalím do nějakého látkového ubrousku a dám do pytle, stejně tak ještě někde ze skříňky vyhrabu asi pět menších pytlíčků, které taky strčím do většího pytle. Ještě zkontroluju, zda u sebe mám nůž, pro jistotu si dám za pas i svou šavli. Člověk nikdy neví, co ho v lese může potkat. Jsem nachystaný do pěti minut. Poloprázdný pytel si hodím přes rameno. Otočím se na Screwa, který stále stojí u dveří a pozoruje mě. Tak, už jsem hotov. Zdá se, že les je hodně hustý... z toho mám radost, bude tam spousta různých bylinek. A ty jdeš vlastně do lesa shánět co? zeptám se ho, protože nevím, jaké rostliny/věci by v lese mohly být lodníkovi co k čemu. |
| |
![]() | Sleduji Nifa a usmívám se. Já, asi se musím podívat po přírodních zdrojích. Potřebuji něco na ochranu lodi před mořskou vodou. Působí dost škodlivě a přece nedopustíme, aby někdo této krásce ubližoval. rozhodím rukou a tvářím se moc a moc pyšně nad tou krásnou lodí. Jen co je Nife připravený, otočím se k odchodu z ošetřovny. těším se na ten ostrov, na tomto jsem ještě nebyl a to jsem toho taky už dost procestoval. A co ty? Otevřu dveře a nechám Nifa vyjít jako prvního ven. |
| |
![]() | Dám patřičné rozkazy a pak se plně soustředím na navedení lodi na správné místo. Když přistaneme ujistím se, že je všechno na svém místě a loď správně ukotvená. Pak teprv s patřičným potěšením určím tu část posádky, která zůstane na lodi. Rád se dívám na ty reptající zklamané obličeje, ale vím, že si nikdo z nich neodváží se vzepřít. "Zbytek se tu bude pohybovat ve skupinách nejméně po pěti. Nevíme, co je tohle místo zač. Pokud narazíte na něco zajímavého, chci o tom okamžitě vědět," zakřičím pevným hlasem na zbytek posádky a nechám je se rozdělit. Sám se porozhlížím po Krysovi, Keiovi a Rackovi. První mi ale do oka padne Kaen. Pořád jsem ještě nepřestal se svou hrou na nešťastné a opuštěné štěně, takže mé chlapské já, co tu ještě před chvílí rozdávalo rozkazy se scvrkne do roztomilého dítěte, když se k ní nejistě přišourám s pohledem zabodnutým do země. "Chceš jít...se mnou?" zeptám se nejistě, aniž bych se na ni podíval. |
| |
![]() | Vzhlédnu od knížky a zabořím se pohledem do Spiderovy tváře. Pozvednu na něj obočí, aby se neřeklo a pak mírně přivřu knížku. "To chceš sebou vzít ženskou?" zeptám se ho, tatímco se obrátím k ostrovu a znovu ho projedu pohledem. Neříkám, že by to nebylo hezké se tam podívat, ale s ním ve skupince je to značně...nedivím se, kdybych nenašel žádnou věc... ...a nevím na co on se přitom bude dívat. Po chvilce obrátím pozornost zase zpátky k Spiderovi. |
| |
![]() | "Ty nechceš jít?" zeptám se nesměle s pohledem stále zabodnutým do země. Pochybuju že by Kaen chtěla trčet na lodi, je mi jasné že prostě nechce jít se mnou. "Já...bych chtěl jít s tebou. Ale ty se na mě asi pořád zlobíš...je mi to líto..." řeknu nešťastně a začnu se pomalu šourat pryč, doufajíc, že se Kaen chytí své příležitosti, než ji tu vážně budu muset nechat. |
| |
![]() | "Jestli mě budeš obtěžovat, tak toho budeš litovat," řeknu dost hlasitě na to, aby to Spider slyšel. Tímhle sjem prakticky souhlasil s tím, že s ním půjdu, ale vůbec mi to nevadí. Stejně..nudit se asi začne on, když se tam budu dívat po nějakých rostlinách. "Mám se s něčím tahat, nebo poneseš všechno důležité ty?" zeptám se ho, když konečně zaklapnu knížku a vstanu. |
| |
![]() | Otočím se zpátky na Kaen s tím svým roztomile šťastným výrazem, jako bych byl dítě, které dostalo hračku, po které dlouho toužilo. Její rozkaz si moc neberu. Tam venku se stejně bude muset držet pohromadě se skupinou i kdyby mě napadlo přerušit svou hru na hodného a nevinného, což zatím nemám v úmyslu. "Vezmu cokoli budeš chtít," ujistím ji, což ve skutečnosti znamená- Racek, Kei a Krysa to vezmou. Jako kapitám se přece nemůžu zabívat něčím takovým a zbytečně se vyčerpávat. |
| |
![]() | "Fajn..."pokrčím rameny a projdu nevšímavě kolem Spidera, abych si mohl zajít do podpalubí pro něco s sebou...a taky jiné oblečení. V dlouhé sukni do lesa nejdu. Zmizím ve své kajutě, kde si na sebe natáhnu světlé triko bez rukávů, tmavě hnědou koženou vestu a velmi krátké černé kraťasy. Kolem pasu si zavážu červený šátek, další menší obmotám kolem paže, a na nohy si vezmu uzavřené boty. Ještě si jen tak navolno okolo pasu zapnu pásek s pouzdrem na nůž, který se mi bude určitě hodit. Pak si ještě přes rameno přehodím brašnu, do které si dám něco k jídlo...zajímalo by mě, kolik lidí z posádky je dost chytrých na to, aby si sebou vzali svačinu. Konečně vyrazím a za chvíli jsem zpátky na palubě, kde si stoupnu ke kraji paluby a začnu sledovat vodu. |
| |
![]() | Když Kaen zmizí zajdu si i já pro věci a taky sehnat ty tři flákače. Když se mi to konečně podaří, naložím ty tři většinou věcí. Sám nesu jen jednu brašnu, meč a pistole. Když se vrátí Kaen, radši se zadívám jinam. Asi to dělá schválně, že si obléká pokaždé něco, co mě nutí se na ni neustále dívat. Přikážu ostatním, aby jí případně pomohli s jejími věcmi. "Jdeme?" zeptám se ale aniž bych čekal na odpověď vydám se napřed, co nejdřív prozkoumat tenhle ostrov. |
| |
![]() | xOXOx |
| |
![]() | Po celou dobu plavby v loďce nic neříkám, na Spidera se raději vůbec nedívám...pozoruji pevninu, ke které se přibližujeme. Nejhorší věc, která ale na tomhle je, že budu muset z loďky vystoupit ješte, když budeme ve vodě, takže budu mít asi mokré boty. Což mi jakože nevadí, ale bude to nepříjemné...dokud neuschnou. Nejdřív vyleze Racek, takže já taky vyskočím z loďky do vody, která mi je asi do půlky stehen, a celkem pomalými kroky (ve vodě se děsně blbě chodí) vyjdu na pláž, kde se začnu rozhlížet kolem sebe. Jsem dost chytrý na to, abych se nevzdaloval od těch čtyř, ne že bych se bál...ale někdy se může stát nějaká nevypočitatelná věc. Jakmile se dostatečně vynadívám, tak se podívám na zem a zvednu odtud nějakou mušli...vypadá celkem zajímavě, ale je mi k ničemu, když v ní nic není, takže ji hodím zpátky. |
| |
![]() | Ani mě nenapadne se dotknout vesel. To jsem musel dělat dřív a užil jsem si toho až nad hlavu, takže nemám vůbec touhu těm třem pomáhat. Mé oči jsou neustále přilepené na protějším břehu, jako bych už z dálky chtěl něco objevit. Když přistaneme alespoň aby se neřeklo pomůžu ostatním vytáhnout loďku na břeh. Nevypadá to, že by mi nějak vadilo, že jsem celý mokrý. Na moři jsem proto, že mám rád vodu, takže něčeho takového si ani nevšimnu. Okamžitě zamířím směrem k lesu, doufajíc, že objevím něco zajímavého. I když to tak vůbec nevypadá, tak jsem ale pořád ve střehu. Jsme na neznámém místě, stát se může cokoli. |
| |
![]() | Na chvíli obrátím svou pozornost na Spidera a jeho kamarády, kteří vytahují loďku na břeh, ale nijak se nemám k tomu, abych jim pomohl. Stejně ode mě něco takového nemůžou čekat. Když Spider vyrazí, se zbytkem v patách, k lesu, tak jen lehce pokrčím rameny a vydám se za nimi. Přesto se mi nezdá, že by se tady mělo něco zajímavého objevit. Je to přeci jen neobydlený ostrov...kdyby obydlený byl, tak by tady byly nějaké stezky... I tohle dokážu poznat. |
| |
![]() | xOXOx |
| |
![]() | Je na mě víc a víc poznat že mě to štve. Skoro jako bych vážně čekal že narazíme na něco naprosto úžasného a zajímavého a teď jsem opravdu zklamaný, že se tak nestalo. Jediné, čím se do té doby byvím je že pozoruju Kaen, protože "kvůli její bezpečnosti" jdu až za ní. "Nuda!" prohlásím po chvíli a usadím se na nejbližší použitelné místo, jako tvrdohlavé děcko. "Možná bychom měli jít zpátky a zeptat se ostatních, jestli něco nenašli," navrhnu znuděně a podepřu si hlavu. Očividně bych teď byl radši docela jinde. |
| |
![]() | Taky se ttak nějak začínám nudit, ale nedávám to příliš najevo. Spíše se snažím zabavit jakoukoliv nmaličkostí. Takže se celkem hodně rozhlížím a pozoruji všechno, co se dá. Teprve, až se Spider začne nudit, tak se na něj podívám s povytáhnutým obočím, jako bych pohrdal, že něco takového se mohlo stát kapitánem. "Vždyť jsme skoro nikam nezašli..."namítnu, i když je mi docela jedno, jestli se vrátíme, nebo budeme pokračovat dál. Ať už jedno nebo druhé...pro mě bude nuda stejná. |
| |
![]() | Podívám se na Kaen trochu nespokojeně a našpulím rty jak to mám ve zvyku. "Ale Kaen-chan...tady jsou jenom samé stromy...stromy...a stromy..." trochu se zavrtím, abych dal najevo jak moc nudné mi to tu připadá. "Bylo by lepší najít si jiný ostrov, kde budou lidé...a hospoda," usměju se nevinně. "Ale pokud chceš zajít dál, tak půjdeme," zírám na ni v očekávání, mé oči zdánlivě ještě větší než předtím. Pokud jí to udělá radost, tak se klidně budu ještě chvíli nudit. |
| |
![]() | "Tohle je pravděpodobně pustý ostrov, co jsi čekal, že tady bude, výjma stromů?" zeptám se ho, zatímco se začnu rozhlížet okolo. Nic ovšem v dohledu neuvidím, takže se pohledem vrátím zase ke Spiderovi. "Je mi to jedno...jestli se chceš vrátit nebo ne..."pokrčím rameny a opřu se o nejbližší strom, tak abych se naušpinil, i když to už jsem..ale nemusím být až příliš moc špinavý. |
| |
![]() | Kaen nevypadá, že by jí opravdu záleželo na tom, abychom zašli ještě hloub do lesa, takže mě k tomu nic nenutí. "Dobře, jdeme zpátky na pláž. Musím se věnovat své oblíbené zábavě na půstých ostrovech," zavelím a znovu se zvednu. Ti tři, kteří mě znají už dlouho jen zakroutí hlavou. Dobře ví co dělám, když se na nějakém ostrově nudím. Sbírám mušle. Kdoví proč mě to baví. Ale mám i tentokrát v plánu věnovat se téhle činnosti zatímco ostatní budou pobíhat po lese a okoukávat stromy. Ujistím se, že Kaen jde opět přede mnou, abych mohl dál studovat její hezké tělo aniž by o tom věděla. |
| |
![]() | Nic nenamítám. Když se tady nedá nic dělat, tak se tady nedá nic dělat. A sám dál nepůjdu, i když by to bylo možná alespoň trochu zábavné. Takže se zase vydáme zpátky, naštěstí budeme na pláži rychleji, když už je cesta prosekaná...a pak se budu nudit. Ale to je celkem jedno. Za pár minut jsme zase zpátky, a vzhledem k tomu, že opravdu nemám co dělat, tak si sednu na trávu u lesa, takže nebudu mít písek na oblečení. Vezmu do ruky kus dřeva a vytáhnu si z opasku nůž...nevzal jsme si sebou ani knížku, takže se zatím zabavím řezáním do dřeva... |
| |
![]() | Jakmile dojdeme na pláž vezmu si od Keie malou nádobu na mušle a začnu hledat pěkné místo, kde se bude dát něco najít. Zatímco Kei se vydá se mnou Racek a Krysa zůstanou sedět na pláži. Sem tam vrhnu pohled po Kaen, ale ta si mě vůbec nevšímá. Jak se zdá budu prostě muset v nejbližším přístavu zajít do nějakého vykřičeného domu a najít si někoho svolnějšího. Neznatelně si povzdechnu a konečně si dřepnu a začnu rukou soustředěně probírat písek. Semtam zvednu nějakou mušli a dám ji do misky, pokud se mi líbí a posouvám se pomaličku dál, zatímco mluvím s Keiem. |
| |
![]() | Na chvíli odložím jak nůž, tak ten kus dřeva a z brašničky vytáhnnu krabičku cigaret. Naštěstí nejsou mokré, takže jsou použitelné. Jednu vytáhnu a okamžitě zase zapálím, stejným rychlým, nepostřehnutelným způsobem jako první den na lodi. Natáhnu do sebe zhluboka vzduch přes cigaretu, chvíli ho nechám bloumat přes své plíce, a pak ho vydechnu v podobě hustého kouře. Pak si nechám cigaretu jen tak mezi rty, občas potáhnu a vydechnu, a vrátím se zase k vyřezávání...zajímalo by mě, jak dlouho se tady ještě zdržíme... Na palubě lodi je rozhodně větší zábava....mám tam knížku, pro všechny případy. |
| |
![]() | Spolu se Screwem a dalšími se nalodíme na následující loďku, která nás za chvíli přepraví na ostrov. Vystoupím z loďky a rozhlížím se kolem. Půjdu hlouběji do lesa, ale nebylo by vhodný abych tam šel sám. Jde někdo dobrovolně se mnou, krom Screwa? zeptám se narovinu. Je jasný, že lodník se mnou půjde... a jestli nechce, tak ho donutím. |
| |
![]() | Vystoupím s dalšími chlápky z posádky a s Nifem. Rozhlížím se po pobřeží ostrova. Zaslechnu Nifova slova a jen se otočím. Ehm..já...dobře. V tom se otočím na jednoho z chlapíků a nepříjemně se na něho podívám. Chce se ti snad něco říct. Zařvu na něj, jasný příznak toho, že už zase něco alkoholu v sobě mám.Chci ho ještě praštit,ale zarazím se. Jediný, na koho takto nevyjíždím, je Nife. Přejdu na stranu k Nifovi a čekám kdo se k nám ještě přidá. Nejdu až k němu. Jen tak daleko, aby bylo jasný, že jdem na výpravu spolu. Rukou přejedu po rumu, který mám sebou jako svojí železnou zásobu. |
| |
![]() | xOXOx |
| |
![]() | Jen co se k výpravě přidají další tři chlápci, vrhnu na ně vražedný pohled a rukou zacloním svojí milovanou tekutinu. Zkuste a uvidíte. Pak se otočím na Nifa. Tak jsme připravený, můžem vyrazit. Po čem se ti máme koukat? Já tak nějak začínám pochybovat, že tu najdu to, co potřebuji. Když ne, tak snad jindy. řeknu s pokrčením ramen a přejdu k Nifovi. Jo a nemáš třeba obrázky? Já tak nějak plno bylinek a dalších těch lékařských potvor neznám. Zkoumavě prohlíším jeho vybavení na cestu s nadějí, že třeba ukáže zajímavý obrázek nějaké rostlinky. |
| |
![]() | Z důvodu odjezdu pryč se jeskyně pozastavuje do září. |
| |
![]() | xOXOx |
| |
![]() | Hledám mušličky a s nebývalým zaujetím si je prohlížím, omývám a ukládám do misky. Vůbec nemám ponětí kolik času už uteklo nebo co se kolem mě děje. Najednou se ozve výkřik a já překvapením skoro upustím své mušle. Chvíli studuju situaci. Jít hledat ostatní skupiny je asi k ničemu. Ale pak si všimnu že chybí Kaen. Přece nešla nikam sama?! uvědomím si zděšeně a na tváři se mi objeví konečně vážný a zodpovědný výraz. Misku s mušlemi zahodím a naznačím volným chlapům aby mě následovali, když se rozběhnu k místu, kde jsem Kaen naposledy viděl. "Ta nána pitomá šla někam sama. Snad se jenom toulá po okolí a nezabloudila někam daleko...až ji uvidím roztrhnu ji jako hada..." zavrčím, aby ostatním bylo jasné, kam jdeme. Jsem takhle skoro děsivý, když mám na tváři přísný a vážný výraz místo roztomilého dětského úsměvu. Kdybych ale nedokázal alespoň občas normálně myslet kapitánem bych nikdy nebyl. |
| |
![]() | Dohadujem se pěknou dobu. Vše skončí najednou výkřikem z hlouby. Otočím hlavu po směru výkřiku. Co to do***le je? Otočím se po chlapech a po Nifovi. Nikdo mi asi nedokáže odpověděď. V této nečekané chvili se jako nejrozumější zachová Kapitán. Velmi rychle odhadne, kdo chybí. Rozeběhnu se s dalšími chlapy za kapitínem, připraven pomoci. Cestou mi dojde, kdo chybí. Kuchařka...naše kuchařinka....sakra...ještě aby nám šli po rumu. Zavrčím pro sebe nepřátelsky a čekám na další rozkazy od nyní né zrovna sladce vypadajícího kapitána. |
| |
![]() | xOXOx |
| |
![]() | Jakmile narazíme na stopy, beze slova se po nich vydám. Nemusím nic říkat abych byl následován. Smrtelně vážný výraz každého varuje před sebemenší neposlušností. Ti, kteří jsou na palubě nějakou dobu, se po sobě poplašeně rozhlédnou, když vyndám z pouzdra pistoli, což znamená, že jsem připravený zabíjet. Pokud to jde, vyhnu se tomu, ale že to teď nepůjde je mi zcela jasné. Já tu pitomou holku varoval...varoval jsem ji... vrčím vduchu. Mé oči zavadí o rozpitvanou mrtvolu, ale neobjeví se v nich ani stopa zájmu, vlastně se zdá, že jsem jí nevěnoval žádnou pozornost, i když si ji stihnu prohlédnout dost na to, abych nic nepřehlédnul. V tuhle chvíli je vidět, že pod tím rozmazleným děckem se ve mě skrývá rázná a nesmlouvavá osoba. Možná i nebezpečná. |
| |
![]() | Postupujem za kapitánem, ani nemám náladu si nějak povdat. Každou chvili si zkontroluji svůj rum a rozhlížím se kolme sebe, zda někoho nezahlédnu. Cestou narazíme na mrtvolu. Je mi z toho pohledu trochu šoufl, a tak si odplivnu s výrazem totálního znechucení. No fuj....takovýdle věci..nechat ležet na cestě.....kdo nám bude vařit, jestli kuchařka zkončí takto? Napadne mě a přidám do kroku. Přeci jen její kuchyně byla dobrá. |
| |
![]() | Sbírám si bylinky, bohužel moc toho tady na kraji lesa není, většinou rostou až hlouběji. Chtěl bych jít do lesa, ovšem k tomu se nedostaneme, kvůli výkřiku. Později se ukáže, že zmizela Kaen a Screw se hned přidává ke skupině, co ji jdou hledat. Nebylo by dobrý se tu potulovat v lese sám... navíc každá posila se hodí. A taky musim hlídat toho kluka, aby neproved nějakou pitomost... ačkoliv jestli není napitej, tak to doufám nehrozí. Mlčky se vydávám se skupinou, které jdou po stopách domorodců. Zajímavé je, že na rozdíl od ostatních se netvářím nijak vyděšeně a beru to spíš v klidu. Kaen není tak slabá, jak vypadá... popravdě, myslím, že se o ni zase tolik bát nemusíte, postará se o sebe sama. Každopádně ale fakt, že zmizela, není moc přívětivý. Se skupinkou jdu úplně vzadu, cestou si občas utrhnu nějakou tu bylinku. Zjevně jsem v klidu, ale i tak připravený kdykoliv k útoku. Hodně se dívám po okolí, jestli nás někdo nesleduje a tak. Mrtvola na zemi mě taky nijak nerozhodí. Každopádně, není to první ani poslední, co jsem viděl. Jen přes ni přejedu pohledem, spíše dávám pozor, jestli to není past a někdo tu kolem nečíhá. A taky pohledem hledám bylinky. |
| |
![]() | xOXOx |
| |
![]() | Vyslechnu si hlášení a bez dlouhého přemýšlení se otočím na podpadku. Zbytečně riskovat životy svých mužů nebudu. "Odplouváme, hned," přikážu pouze nesmlouvavým hlasem a vydám se spěšně zpět k lodi. Pistole mám stále připravené, protože v mých rukou dokážou zachránit krk pár chlapům, kdyby došlo na nejhorší. Kaen je sice škoda, obzvlášť toho jejího zadečku, ale že je pitomá, za to si může sama. A tady na tomhle místě už nás nic nečeká. Jen zbytečná smrt. |
| |
![]() | Jdu kousek za kapitánem a slyším jak hlášení od chlapů,co byli vysláni se podívat dopředu.. Mariňáci....no fuj..jak já je nesnáším..hajzlové..nejradši je všechny pověsit jako....dopr*ele. Vytáhnu svojí šetřenou láhev a pořádně si loknu. Kapitán vydá jasný rozkaz. Nerozmýšlím se a též se otočím. Jdu za kapitánem zpátky k lodi, jednu ruku připravenou na své láhvy, druhou připravenou k boji u své zbraně. Cestou si lokám ze své rezervy a kontrolují okolí.Jen zběžně zkontroluji, zda je tu Nife či ne. Svým způsobem to udělám jen proto, jak moc musím tu láhev skrývat. Pitomý Mariňáci..jak já je nesnáším..celou tu zpropadenou vrchnost..ty jejich čistý městečka...ty jejich předpisy a zákony...nesnáším. |
| |
![]() | Sice nad novými zprávami jen pozvednu obočí, ale doopravdy mě to celkem zaskočí. To nevypadá vůbec hezky... Naštěstí kapitán dokáže soudně myslet a nemá mozek zaslepený Kaen. Plně s jeho rozhodnutím souhlasím a hned jak ho vyslovím, otočím se a vydám se s naší skupinou zpět k lodi. Pohledem hodím po Screwovi, jestli tu je. Naše pohledy se setkají. Proč se na mě dívá? Taky mě kontroluje, jestli jsem v pořádku? Nebo... to má jiný důvod? No, ale myslím, že tak jako tak je to teď jedno, měl bych se spíš soustředit na to, aby na nás někdo nezaútočil, Screw se o sebe postará. Není malý děcko, nemusím ho kontrolovat na každym kroku. |
| |
![]() | xOXOx |
| |
![]() | To, že tu nikdo není se mi nelíbí. Nezdá se mi, že by se všichni nalodili aniž by na mě počkali. Ne...pokud by nenarazili na nebezpečí. Zvednu pistole až k ramenům, abych mohl v případě nouze kdykoli vystřelit. To je pro ostatní signál, aby byli obzvlášť obezřetní. Bohužel ať chci nebo ne, pláž je otevřený prostor, přes který přejít prostě musím. Velmi rychlým krokem zamířím k loďkám a přitom dávám pozor na jakoukoli známku nebezpečí v okolí. |
| |
![]() | xOXOx |
| |
![]() | Se zamračenou tváří, která mě sice činí na pohled dospělejším, ale to nikoho nepovzbudí, vnímám to ticho a mrazení v zádech mi prozrazuje, že je opravdu něco v moc velkém nepořádku. Přesto když zase stanu na palubě Psyence je mi o něco líp, protože jsem alespoň s ní a to je pro mě to nejdůležitější. Moje zlé předtuchy se ale po chvíli stanou realitou a já cítím, jak se mi začíná vařit krev. Jak se opovážili... Pohled v mých očích je teď opravdu vražedný a vůbec se nehodí k té malé křehké osobě s růžovými vlasy u které je normální že se pořád směje. Natáhnu ruce se zbraněmi a vůbec nevypadám, že by se mi chtělo vzdát. Pokud ti chlapi něco vědí, měli by mít přinejmenším obavy. Kromě toho že jsem opravdu rychlý a zatraceně dobrý střelec, budu mířit s naprostou přesností, protože každá nepovedená rána by mohla ublížit Psyence a to bych nikdy nedovolil. Psyence nedostanou, to ať mě radši zastřelí. Je mi jedno co udělají ostatní chlapi. Zamířím a s úsměvem, jež rozhodně nevypadá povzbudivě, stisknu spoušť. |
| |
![]() | Cestou přes pláž přeběhnu, nelíbí se mi to tu. Konečně jsme na lodi,ale něco mi nesedí. Pak mi to dojde, je tu ticho. Stačím si ještě loknout,než se ozve výstřel a objeví se první. Namířím na něj a rum schovávám za sebe. Objeví se další marináci, oči se mi zúží nenávistí. Nenávidím vás..nevěřím vám a ....to vaše radši se vzdejte..znám..moc dobře...a o to víc vím, že vzdát se rovná zemřít a já nechci umřít jako otec..proto jsem utekl. Podívám se na kapitána. On jediný mě dokáže přesvědčit,abych se vzdal. Ale on se nevzdává. Naposledy si loknu rumu. Ve stejném okamžiku, kdy zmáčkne spoušt,vrhnu se na marináky s nenávistí v očích a s mýma rukama jako vražednými nástroji. |
| |
![]() | Následuju naši skupinku, dělám to, co rozhodne kapitán. Je to to nejlepší, co teď můžu udělat. Ovšem už jen co se blížíme k loďkám, přijde mi podezřelé, že na nás nikdo neútočí... Už jsme na Psyence a já se rozhlížím kolem. Nikde ani živá duše. Zbraň mám už v pohotovosti a výstřel potvrdí mé obavy. Heh, sem to měl hned tušit... že jsme sem vůbec lezli... Podívám se na mariňáky. Pak na naši malou skupinku. Jakou má cenu, že zvítězíme? Heh... no... tohle nevypadá růžově... možná by nebylo od věci změnit... strany. Ovšem nemůžu se ani pořádně rozmyslet co dělat a už na nás útočí. Nechci s nimi bojovat, jen se bráním, když na mě někdo zaútočí. Hlavní je teď zachránit si vlastní krk. |
| |
![]() | xOXOx |
| |
![]() | Bojuju jak jen to jde, ale přesila je na nás i tak příliš. Navíc zásobník není bezedný a při nabíjení jsem dostal střelu do nohy. Holt kulce neutečeš. Po té ráně, kterou se mě konečně podařilo uklidnit se mi chvíli dělají mžitky před očima. Když se jakž takž vzpamatuju, rozhlédnu se po zbytku své posádky. A cítím se zatraceně mizerně. Tak takhle to slavný Spider dotáhnul...zrazen. "Kei...je tu Kei...?" zeptám se trochu mdle. Naposledy, když jsem svého přítele viděl, krvácel...dost. On je teď to jediné co mě zajímá. Vypadá to že stejně umřu...a lituju že se to nestalo před chvílí na palubě Psyence. Umřít bez ní je sakra pitomá smrt. |
| |
![]() | Vrhnu se na ně s nenávistí v krvi a v pohybech. Jsem jak šílenej, nesnáším je a dávám jim co proto. Ovšem oni mě taky. Dostavám další a další rány a svým způsobem můžu být vděčný, že na mě jdou jen bodnými zbraněmi, takže jsem jen pořezanej a otlučenej. Bojuji, dokud mám sílu. Ale ani dostatek síly, podpora rumu mi nepomůže a skončím mezi ostatnima v podpalubí. Skončím svázany a bezradný jak nějaká krysa. Jen co se trochu proberu, začnu vnímat bolest tryskající z ran. Očima nejdřív probodávám marináky a nakonec se přeci jen rozhlídnu, kdo zůstal živý. Zk*rveny mrchy...já jim dám..takhle se mnou zacházet..doprčic..musíme pryč..osvobit se a i kapitána...nemůžem...já nechci....zemřít jako ...ne..ne jejich rukama...né tímto hnusným způsobem... Rukama nenápadně zkouším pevnost pout. Přitom očima hledím na Nifa a kontroluji, jak na tom je. |
| |
![]() | Tak tohle... jsem nedal. Tohle je hodně špatný. pomyslím si. Mám nějaké ty řezné rány a modřiny, ovšem nic moc zlého. Nic, co bych já nedokázal vyléčit. Nejhůř jsem to schytal do ramene, propíchli mě tam skrz na skrz. Bolí to jak potvora. Ale jsem svázaný, nemůžu se ani ošetřit. Ovšem víc než moje rány mě trápí situace, ve které se nacházíme. Rozhlížím se kolem, spíše než po posádce se dívám po místnosti, v které jsme. Nemá cenu utíkat a snažit se všechny zachránit... je to jednoduše v háji. Je už jen jedna možnost, jak se z toho dostat... změnit strany. povzdechnu si, nerad tohle dělám, ale koneckonců to není poprvé ani naposledy. Musím jen vyčkat příležitosti, kdy tu nebude tolik lidí a budu si moci promluvit s mariňáky o samotě... doktora potřebujou všude. |
| |
![]() | xOXOx |
| |
![]() | Rackova slova mě moc neuklidní. Mám o Keie strach, mám strach o Keie a Psyence, víc než o sebe. Jako kapitán jsem zklamal, zatraceně...poprvé a naposledy.... Neustále se snažím osvobodit a rozhodně těm ulízancům neusnadňuju můj přenos, protože se neustále snažím prát, i když to moc k ničemu není, když jsem svázaný a raněný. Je mi jasné, že tím, že jsem se dostal do tohohle odporně čistého města je se mnou konec. Se mnou a všemi a vším na čem mi záleží. Jo holt být pirátem není bezpečné. Ale nelituju toho, že jsem se jím stal. Jen mám pocit že pobyt v té jejich podivné cele mě nejspíš připraví o rozum. |
| |
![]() | Nife vypadá dobře, rozhodně nevypadá nijak vážně zraněný. Skloním hlavu k zemi a skřípu zuby, jak mnou projíždí vztek. Cesta rozhodně není jedna z nejkratších, přesto mě vztek nepřejde. Dál skřípu zuby a rány už skoro nevnímám. Mám absták po rumu, krev mi vře jen při pohledu na marináka a nehlede na to, že stále za zády se snažím uvolnit z těch pekelných pout. Lod dorazí do přístavu. Začínají nás tahat ven. Nevnímám už moc bolest, jsem jí otupělý a tak sebou škubu a snažím se dostat z jejich sevření. I přes mojí snahu, viditelně marnou, jsem odvlečen dost hrubě do cely. Jen co se ocitnu na její podlaze, vztekle jako nějaký pes na ně vycením zuby a stáhnu se do kouta místnosti. Ruce zatnutý v pěst. Sedím na zemi a pěstmi buším do podlahy. Hajzlové...já tu být nechci..tak už mě zabte....co vy krysy jedny předpotopní máte v plánu...nesnáším vás, nesnáším. ... |
| |
![]() | Konečně jsem v cele sám. "Hej ty tam," zavolám na jednoho z dozorců. "Není u mariňáků místo pro doktora? Hodně dobrého a zkušeného doktora..." dodám ještě, o něco potišeji. Sice vím, že to, že chci přeběhnout na mě nehází zrovna dobré světlo, ale... doktoři se vždycky hodí. "Dal bych ti pak nějakou provizi, jestli mě přijmou, z první výplaty." mrknu na něj. Bohužel o všechny moje peníze mě mariňáci obrali, takže mu nemůžu vrazit zlatku předem. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaishin-sama pro Asi po deseti minutách ke tvé cele příjde někdo, kdo vypadá jako důstojník. "Vy jste doktor? Co děláte u pirátů, když jste tak zkušený?" řekne ti docela drze, ale pořád vyká, takže mu slovo doktoru určitě není jen tak ukradené. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Pozoruju důstojníka. Je mi jasný, že tak jako tak ke mně ze začátku nebudou mít důvěru... ale jen co zpravím pár zlámaných kostí, bude to lepší. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaishin-sama pro "Jaká to škoda, že se takové věci na moři dějí. Budete tady muset pár dní zůstat, nicméně dostanete pokoj," důstojník se poté obrátí k jednomu z dalších mariňáků prohodí s ním tiše pár slov. "Taky vojím Strek vás dovede do jednoho volných pokojů, můžete pak někdy k večeru očekávat, že za vámi někdo příjde, aby jste vypovídal podrobněji. Do té doby vás bude vždycky někdo hlídat. Jaké je vaše jméno?" důstojník, i když se na to měl zeptat již dříve, udělal to až teď. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Proti hlídání nic nemám. Stejně nemám v plánu zdrhnout. Náhodou, práce u mariňáků celkem vynáší. Možná tu i pár měsíců pobudu. Uvidíme. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaishin-sama pro Cestou si můžeš prohlídnout, že to tady vypadá opravdu enormně čistě, až příliš moc. Ale to tobě jako doktorovi vadit nemůže. Netrvá to ani deset minut, než se dostanete k tvému přidělenému pokoji. Je čístý a strohý. Bílé stěny, jedno okno, stůl, židle postel a jedna skříň. Toť vše z vybavení. Vojín ti lehce zasalutuje a nechá tě v pokoji, ať se zabydlíš, zatímco on se postaví venku ke dveřím na stráž. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Moje věci zůstaly na lodi a to, co jsem měl u sebe mi stejně vzali. Zaklepu na dveře a pak je otevřu. "Můžete mě zavést někam kde se můžu umýt?" zeptám se. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaishin-sama pro Pak se rozejde, přitom si tě ale hlídá, napravo od dveří. Za necelou minutu jste u umýváren. Vojín tě pustí dovnitř, ale sám za tebou nejde...nejspíš má pořád nějaké své příkazy. Koupelna je stejně čistá jako všechno okolo...a taky tady v ní teď někdo je, protože slyšíš zvuk sprchy. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro (pozn. chápu to dobře, že jsou to společné sprchy? Ne jen jedna sprcha pro jednoho člověka?) |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro Jakmile skončím s vlasy a přejdu k sušení svého těla, tak se otočím a docela překvapeně vyjíknu, když uvidím Nifa. Nečekal jsem, že tady potkám někoho z lodi...takhle brzy. "Co ty tady?" zeptám se okamžitě. Není mi jasné, jak se sem mohl dostat, když jsou cely úplně někde jinde. A ještě se chová naprosto...jako by se nic nedělo. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Jsem překvapen. Velmi. Hlavně v první chvíli. V té druhé mi to až zas tak překvapující nepřijde. Vlastně to všechno do sebe zapadá. "Ah. Já? Zrovna mě pustili z basy, tak se jdu umýt." řeknu, každopádně na mém těle jde poznat, že bych to potřeboval... je od krve a taky špinavé, ono vězni nemají moc velký luxus. Místo do sprch však jdu blíž ke Kaenovi. "Vlastně mě ani nepřekvapuje, že tě tu vidím. Takže jsi to byl ty, kdo nás podved? No, mě je to jedno. Život je takovej. Takže teď budeme sloužit u mariňáků spolu. Mh." řeknu, jako by se nic nedělo. Očima přejíždím po jeho nahém těle. Neskrývám zvídavý pohled. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro A vlastně mi to může být jedno. Jen bych toho mohl využít. "Já nikoho nepodvedl...nicméně vím, kdo to udělal. Jenže ono na mariňáky stačí zahrát, že jsi ublížený malý hoch, kterého piráti oblékli do ženských hader aby se na moři nenudili a sezobou ti z ruky úplně všechno co jim řekneš," mírně pokrčím rameny a pokračuji s sušení. Nifova přiblížení si buď nevšimnu, nebo je mi to jedno...i když se právě nacházím na místě, kde jsem zranitelný, ale nemyslím si, že by byla vhodná situace na to, aby na mě něco zkoušel. "A vlastně jsem přemýšlel, že Spiderovi pomůžu k útěku...sílu na to mám a za tu chvíli co jsem tady jsem si to tu hezky obhlídnul, dokonce vím, kde je zakotvená Psyence," dodám ještě. Je to jen čistě informace. Nejsem si ještě jistý, jestli by se vůbec k něčemu takovému Nife přidal...nevypadá, že by byl příliš loajální. Ale co...však já jsem schopný se o to postrat sám. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Poslouchám, co říká dál. Jeho slova mě šokovala víc než to, že jsem ho tu potkal. Je blázen? To, že si zachránil krk lží je přirozený... to chápu. Ale to, že chce Spiderovi pomoct... to je šílenství... to se chce nechat zabít? To je tak blbej, nebo se za tím skrývá něco víc? Rychle se natáhnu po kohoutku s vodou, takže na nás znovu vystříkne voda. Chytnu Kaena a přitisknu ho k sobě. Jednu ruku mu kroutím za zády, aby se mi nevysmekl. Druhou rukou přejedu po jeho hrudníku. Má tak hebou pokožku. "Nevěřím. O co tu jde doopravdy?" zeptám se, užívám si přitom doteku. Tohle jsme s ním chtěl dělat už... dávno. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro Podívám se na Nifa skoro vražedným pohledem, i když to mi vůbec nepomůže. "Je to zábava....potloukat se na Spiderově lodi. Navíc i s panem kapitánem je hodně veliká legrace. Něco takového se vidí málokdy a byly by škoda, kdyby se to jen takhle promrhalo. Navíc, dokud nebude pršet, tak můžu tuhle budovu nechat celou lehnout popelem...t mi problémy dělat nebude," řeknu mnohem klidnějším hlasem, než jak jsem se před chvílí tvářil a i můj výraz se změní na poněkud klidnější. Stále ještě pořád mluvíme a do té doby, než se tohle vyřeší, tak se Nife určitě o nic nepokusí. Doufám. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro "Nechce se mi věřit... že jsi tak naivní" zašeptám mu do ouška. "Jsi blázen, že to chceš zkusit... jsi silný, to ano... ale ne tolik, aby ses postavil proti mariňákům, v centru jejich města.." Olíznu jeho ouško. Příležitost, abych s ním mohl dělat tohle, se mi jen tak nenaskytne. "Kaen..." zavzdychám. "Něco ti prozradím..." šeptám mu do ucha tak, aby na něm jasně cítil můj horký dech. "...jsi jeden z mála lidí, které bych chtěl ojet. Jeden z mála." Na chvíli se odmlčím, prsty přejedu k jeho pupíku. "Ani nevíš, jak moc.." Jdu zase nahoru, k jeho bradavce, kterou stisknu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro Zatvářím se naprosto otráveně. Nejsem rád, když si ke mně někdo dovoluje tohle...zvláště ne teď a tady. Mám dojem, že ho budu muset trochu zchladit. Bez jakéhokoliv varování vystřelím svým kolenem nahoru do Nifova rozkroku. Velmi silně. "Já jsem žhář...zapálím pár budov na jiném místě ve městě...a tady nezůstane skoro ani noha..."řeknu okamžitě. Jsem si sebou naprosto jistý...není to poprvé, kdy jsem nechal něco hodně moc zhořet...a utekl jsme bez zranění. I když teď to bude trochu těžší, protože musím jetě osvobodit pár desítek pirátů a dostat je k lodi, ale to nebude moc problém, když bude ve městě zmatek. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Povolím sevření, pustím ho. Prudce odstoupím dozadu, kdyby se po mně chtěl ohnat. Směju se pro sebe a pak pustím jednu z vedlejších sprch a začnu se umývat. Přemýšlím přitom o tom, co řekl. Zní to skoro až jako by se mu to mohlo i povést... ačkoliv nevěřím, že to bude tak snadné, jak říká. "Máš zajímavý plán. Ale nevěřím, že ti vyjde." Mohl bych tě taky dost dobře udat... a tím si vydobít důvěru u mariňáků... mmm... zajímalo by mě, co by bylo teď asi nejlepší udělat... nebo můžu taky mlčet a dělat, že jsme se nepotkali... ne, to by nebyl dobrý nápad. Jestli hodlá udělat to, co říká... nelze být nestranný. Nebo se k němu přidat. Ale proč bych to dělal? Tady mám na obzoru celkem dobrou práci a... před očima se mi objeví jedna osoba. Screw. Pochybuju o tom, že bych ho dokázal sám z toho dostat. Nejspíš ho zabijou. Na chvíli se přestanu umývat, jde na mě vidět, že přemýšlím. To co chce Kaen udělat je bláznovství a připojit se k němu taky. Bože, já jsem takový sobec. Screw přeci... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro Pochybuji, že by měl ještě kdy příležitost udělat tohle. Pochybuji. Mám teď skoro úplně ručník, ale to není problém...usuším si jím alespoň trochu jednu ruku. To by mohlo stačit. Začnu v ruce kumulovat teplo, které se pomalu začne rozlézat po celém mém těle, čímž způsobí, že se ze mě voda úplně vypaří. Škoda, že tohle jde udělat jen u menšího množství vody.. "Nikdy nezjistíš, jestli to výjde nebo ne dokud to nezkusíš..."řeknu dost hlasitě, aby to šlo slyšet přes jeho zapnutou sprchu. Nejsem si jistý, jestli mou nabídku příjme, nebo ne...ale stejně, pokud mě odmítne, tak ho budu muset zabít. A to by si měl uvědomovat i on. Přesunu se do vedlejší místnosti, kde mám věci na oblečení...které jsou překvapivě mužské, vlastně teď už se tomu není co divit. A vlastně jde o mariňáckou uniformu pro bažanty, nebo plavčíky, jak se jim říká. Jakmile se obleču, tak se vrátím ke sprchám, ale zastavím se mezi dveřmi, kde se opřu o futra. "Tak co..rozhodl jsi se, jestli do toho půjdeš se mnou, nebo ne?" zeptám se ho s lišáckým úsměvem. Jen ať si vybere...možnou smrt, pokud se něco pokazí, nebo určitou smrt, když mě odmítne. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Jeho věta zní jasně. Letmo přejedu po místnosti, jestli tu není kbelík s vodou nebo tak něco. Je tu mokro, čili bych v souboji jistou šanci měl, ale... není moc velká. "Jako bych měl teď na vybranou." řeknu, zastavím sprchu a začnu se utírat. Pravda je ta, že to takhle možná i chci. "Počítej se mnou." dodám tiše. Ani nevím, jestli jsem se tak rozhodl proto, že by mě jinak Kaen zabil... nebo proto, že má relativně vysokou šanci vyhrát a já bych nerad byl na straně poražených... nebo proto, že chci zachránit Screwa. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro Teď by mohl můj plán vyjít lépe...když bude někdo přímo tady. mám ještě spojence v přístavu..starého známého s jeho partou, kteří se postarají o Psyence jakmile všechno propukne. "Večer po večeři mám nástup na druhé straně města, kde podpálím pár budov. Pak se tady a po celém městě strhne shon...a oči mariňáků se zaměřína tu oblast...mimochodem je to muniční sklad, takže si budou myslet, že někdo jde po něm. Mezitím ty se budeš starat o jednoho zraněného, zařídím aby tě k němu poslali ještě před večeří, takže budeš mít šanci zmizet. A pak se musíš postarat o nález zbraní, které zabavili posádce... Mezitím bych se měl dostat zpátky. Jakmile začne hořet pravé křídlo budovy, tak to bude signál, že mířím do věznice, sejdeme se tam. A pak se musíme hodně rychle dostat k Psyence..." řeknu mu ještě než se otočím a výjdu úplně ze sprch. Na chodbě úklonou hlavy pozdravím stojícího vojáka a zmizím do svého pokoje. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Své tělo mám už osušené, obleču se. Ošetřím se pak až v pokoji. Vyjdu ze sprch a pokynu na svůj doprovod. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaishin-sama pro Uběhne asi hodina, když k tobě dovnitř příjde strážný. "Máme tady jednoho zraněného, měšťák, kterého pobodal nějaký výtržník na ulici...bohužel ostatní naši doktoři mají moc práce, takže vás budeme potřebovat," řekne ti a poškrábe se na hlavě. Vypadá to, že je asi tak půl hodiny před hodinou večeře...takže tohle je součást Kaenova plánu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Vyjdu ven z cely a čekám, jestli mě někam zavedou. "Samozřejmě." řeknu. Nic nenamítám, stejně nemůžu. Ani nechci. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaishin-sama pro Ten zraněný mladík má asi pět bodných ran an těle...zaručeně zemře. Každopádně by se ti mohlo povést ho udržet při životě asi tak ještě půl hodiny, aby jsi tady zůstal. Do té doby se určitě už srhne poplach a bude zmatek... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Zároveň jsem však v pozoru a hlídám si, kdy se tu začne dít poplach. |
| |
![]() | xOXOx |
| |
![]() | jsem zavřený v cele. Už tu šílím, klepu se v koutě a pil bych cokoliv, co teče. Voda mi leze krkem, trpím abstákem jako pes. A to jsem tu jen jeden mizernej den.To vědomí, že k rumu nemůžu, mě zabíjí. Ku*va..jak dlouho tohle mám snášet..zabte mě....nebo mě pustte mě....to je týrání..takhle mě tu držet.....hajzlové. Klouby mám rozedřený od bušení do zdi, rány se mi po útoku sami zacelily. Vše je monotonní až do prvního výbuchu. Prudce se postaví a začnu poslouchat. Nastává zmatek a řev. Krásný zvuk pro moje uši. Další výbuch, postavím se blíž dveřím zaslechnu, co si říkají strážný. Máte to...hajzlové..máte to, vy prašivý psi...jen do vás..chcípněte...nenávidím vás...doprčic..já chci rum...cokoliv...aaaa...takhle mě týrat. Při dalším výbuchu se přidám k lidem, co řvou. " Do vás..jen to tu vypalte...nešetřte je....jen jim dejte co proto.....pořádně je tu provětrejte...a kdyžtak i malou díru sem...no tak..já chci veeeen....vy krysy..já chci veeen." Řvu jedou proti marinákům, jednou aby mě pustili, a přitom lomcuji s mřížemi. |
| |
![]() | Nejím, nemluvím, jen pořád zírám do zdi a v hlavě mi zní znovu a znovu, že tu musí být cesta...že se musím odsud dostat..že Psyence dostanu zpět... Z myšlenek mě vytrhnou až výbuchy. Zakloním hlavu a poslouchám. Útok...mohlo by se stát, že se nám podaří utéct? Jenže muniční sklad ...to je daleko. Alespoň daleko pro nás. Alespoň tu zůstala jen ta nejnutnější ostraha, přesto hádám, že moje cela bude stále dobře střežená. I tak se ale zvednu a vydám se ke dveřím, abych si je podrobně pohlédnul a zjistil, jestli není možné nějak obelstít jejich zámek. |
| |
![]() | Chvíli ještě dělám, že ošetřuju pacienta a výbuchů si nevšímám. Ovšem ale i ti, co tu se mnou byli, raději běží na pomoc jinam. Nemají čas na to, aby stáli u doktora, který zašívá nějakou skoro mrtvolu. Jen co zmizí, nechám toho a vypadnu na chodbu taky. To, že jsem ránu nezašil do konce je mi jedno. Jen si ještě utřu ruce do nejbližšího závěsu, ruce od krve nevypadají moc věrohodně. Je tu zmatek, tak si mě nikdo naštěstí nevšímá. Chvíli přemýšlím, kde by mohli mít zbraně. Pracoval jsem nějakou dobu i u mariňáků, sice ne moc dlouho a ne tady, ale... vydám se po chodbě v místa, o kterých si myslím, že by to logicky mohlo být. Raději utíkám. Není času na zbyt... a navíc, tady utíká a panikaří hodně lidí, takže si mě nikdo nevšímá. |
| |
![]() | xOXOx |
| |
![]() | Mám sto chutí Kaen pochválit za dobrou práci, ale na to bude čas později. Teď se snažím rychle předat každýmu pirátovi nějakou zbraň. Dávám jim co mám zrovna v ruce. Sice je tu teď shon a všechno se daří skvěle, ale i tak nám jde o čas. Stále se to může kdykoliv zvrtnout. Když se dostanu ke Screwovi, hodím po něm nějakou zbraň (jako aby ji chytnul) a jdu dál. Mé chování je chladné a odměřené... teď na nějaké vítání a oslavování není čas. Ale on si možná všimne, že se mi na tváři objevil nepatrný úsměv. Zdá se být relativně v pořádku... to je dobře. |
| |
![]() | Jakmile ucítíl kouř, přestanu se zabývat jakýmikoli detaily a nenápadností a začnu zuřivě mlátit do dveří a přes rty mi přechází tak vytříbené nadávky, že mnohé z nich jsem snad právě teď vymyslel. Rozhodně ale zním zatraceně rozzuřeně. Oheň ne...oheň ne oheň ne..ne..ne...ne! běží mi hlavou a moje pěsti už jsou od toho zuřivého mlácení rozedřené do krve. To protože mě dokonale zachvátila panika. Kdyby se něco stalo Psyence...to bych se doopravdy zcvoknul. Jakmile se dveře od mé cely otevřou, vůbec se nerozhlížím, ani nepomýšlím na své nádherné zbraně. Rozběhnu se pryč, přičemž porazím toho kluka, co mi otevřel, aniž bych se na něj podíval, nebo se mu obtěžoval poděkovat. Jediné, co mi teď dochází je, že mé vlasy asi budou hodně přitahovat pozornost a tak ze sebe strhnu tričko a obmotám si ho okolo hlavy, což je jediné znamení, že jsem ještě úplně nepřišel o rozum. Je mi jedno, že jsem na nejlepší cestě nechat se zase chytit. Chci být prostě co nejdřív u Psyence, vidět že je v pořádku. A vzít si ji zpět. |
| |
![]() | Marináci moje volání ignorují,ale jejich počet se ztenčuje až na jednoho. Kdybych mohl, prokousal bych se ven. Toho jediného hypnotizuji tak, aby mě pustil. S ostatníma jen podporuji celý tento chaos ještě větším hlukem. Ucítíme kouř a naše hlasy se zesílí. " Jo..uhořte...at vám totu shoří...hajzlové..krysy jedny proradný..nesnáším vás." rozhodně mě kouř ohně nerozhází dokud neuvidím ohen nějak nebezpečně blízko. Příjde plavčík a jelikož celou dobu sleduji posledního, sleduji i chování plavčíka. Příjde mi povědomí,ale nemám chut a náladu se zabývat odkud. Jen vítězně zařvu, když plavčík zabije marináka. Mrtvej marinák,..dobrý marinák..fuj..a to jsem měl být jeden z nich. Plavčík odemkne jednu celu po druhé, netrpělivě lomcuji mřížema, aby na mě náhodou nezapomněl. Odemkne mi a já vypálím z cely. Po pár krocích zaregistruji Nifa, mé smysly jedou ted na plné obrátky díky adrenalinu a taky touze se napít. Právě díky abstinenci mám největší chut do rvaček. Hodí po mě zbran, chytnu jí a mrknu nan ěj místo poděkování. Neváhám dlouho a mířím ven za Spiderem a ostatníma již volnýma chlapama. Míříme k Psyence, protože tam je naše všechno, i rum. |
| |
![]() | Opravdu perfektní...nikdo mě nepoznal. Ani jeden z těch, kdo se na mě koukali v ženských šatech mě teď bez nalíčení a v mužském oblečení nepoznají..úžasné. "Doporučoval bych se zpakovat a zmizet na Psyence...za chvíli tu budou mariňáci..." oznámím ostatním a rozběhnu se ven z budovy a pak směrem k přístavu. Podle toho, jak se obyčejně Spider choval sjem vytušil, že jakmile bude volný, tak tam poběží..taky že to bylo v plánu, teď jen co nejdříve vyplout, aby jsme se vyhnuli dalším problémům. Možná bych mohl ještě podpálit nějaké mariňáské lodě. |
| |
![]() | Jen co má každý zbraň, vydám se za naší prchající skupinkou. Stále však připraven kdykoliv zaútočit. Zatím jde vše podle plánu, tak jen doufám, že se to v brzké době nezmění. I tak nás budou čekat krušné časy na moři... dost lidí z posádky to nepřežilo a většina těch, co jo, jsou zranění. |
| |
![]() | xOXOx |
| |
![]() | Jakmile se dostanu na palubu Psyence odhodím své "maskování" a začnu ji jako šílený obíhat a ujišťovat se, že je v pořádku. Nemám ani čas abych si oddechnul, okamžitě začnu rozdávat rozkazy a navádět loď z přístavu. Když po nás začnou střílet unikne mi několik opravdu sprostých nadávek, ale za chvíli jsme naštěstí mimo dosah. Jakmile jsme dostatečně daleko, začnu se mazlit s kormidlem a ve tváři mám výraz někoho, kdo vidí svou životní lásku, o které si myslel, že už nežije. Po chvíli, kdy je kormidlo i moje tvář celá od krve, která mi stéká z rozedřených rukou, se zase ponořím do ticha a s vážným výrazem naviguju loď co nejdál od toho pekelného místa. Až tepve až budeme dost daleko, tak zjistím, co se vlastně stalo a jaké jsou škody. |
| |
![]() | Běžím s ostatníma ozbrojenýma a právě osvobozenýma chlapama k přístavu kousek za našim krytým kapitánem. Ta trocha marináků pro nás není překážkou a i jeden padne mojí vinou. Ale černé svědomí z toho mít nebudu. Psyence vypadá nepoškozená,ale rozhodně nechci soudit podle rychlého pohledu. Nalodíme se a s pár rozlučkovými střely odrazíme od mola a míříme na širé moře již zase pod rozkazy kapitána. Jen co jsme mimo dostřel a eventuelně i mimo nebezpečí, zajdu jako první za kapitánem. Je u kormidla a vypadá štastně. Ani se mu nedivím. "Kapitáne, hlásím, že váš věrný lodník přežil a projdu lod, v jakém je stavu a nebo chcete být i vy přítomen této prohlídce" Zahlásím svým typickým hlasem a už se těším, až budu moci zkontrolovat zásoby rumu. Ovšem prohlídku lodi musím nahlásit a taky jí nejdřív učinit. Takové utrpení pro mé choutky, ale srdce velí jasně, nejdřív lod, pak pití. |
| |
![]() | Jakmile jsem na palubě, tak začnu pomáhat s odplutím lodi...to co zvládnu. Jakmile jsme dostatečně daleko, takže už mě nepotřebují, tak si sednu na zem a opřu se o kraj lodi. Oči mám teď doslova přilepené na Spiderovi...vůbec se na náš další rozhovor, který zaručeně brzy příjde, netěším. Ani náhodou, takže se do něj ani moc nehrnu, navíc teď jsou tady na starosti jiné věci. ...mimojiné taky najít si jiné oblečení, ale to počká, tohle je alepoň docela čisté, i když začmoudlé od kouře. |
| |
![]() | Nejdřív vůbec Screwa nevnímám, skoro to vypadá, jako bych nevěděl o jeho přítomnosti, nakonec se ale ozvu. "Prosím prohlédni Psyence a udělej pro ni co bude možné. Až zakotvíme prohlédnu ji znovu sám a postaráme se o zbytek," odpovím mu aniž bych spustil pohled z třpytící se hladiny před sebou. V rychlosti jakou loď nyní ženu by nebylo moudré vzdalovat se od kormidla a ani to nemám po tak dlouhém odloučení v úmyslu. Mířím do nejbližšího pirátského přístavu. A tam se vyřeší všechno...a nebudu milosrdný. |
| |
![]() | Chvili se nic neděje, o to víc mám chut si kousat nehty. Nakonec se přeci jen vysloví, at si jí projdu sám. Jen se ušklíbnu a nechám ho zakrvácenýho jeho krvavému kormidlu. " Jasná páka, jdu na to."Jen poznamenám než zmizím pro svoje náčiní a taky láhev rumu. Jen co se pořádně napiji a vemu si další do zásoby, dám se do prohlídky lodi. Stále jsem střízlivý natolik, že mám niminální šanci na zranění. Rány z boje už se trochu zcelily a tak se o ně více nestarám. Postará se o ně voda až zastavíme v bezpečí. Začnu v podpalubí a pečlivě projdu, zda někde nepoškodila střelba konstrukci a celkově zaznamenávat menší narušení lodi, která vydrží a která potřebují okamžitou opravu. Jsem zase štastný a ve svém živlu, pro sebe si při práci broukám. |
| |
![]() | xOXOx |
| |
![]() | Celou tu dobu s nikým nemluvím, nepočítaje opravdu velmi málo příkazů, které sem tam po někom štěknu. S tím, jak se chovám obvykle je to opravdu divné. Když konečně doplujeme do přístavu, nenechám nikoho vystoupit z lodi dřív, než si ji celou pořádně projdu a najdu všechny, i ty nejmenší rány a taky zjistím, co chybí, což naštěstí není v podstatě nic, protože Psyence ti psi ještě nestihli vykrást, než jsme se dostali ven. Jakmile pověřím pár lidí tím, aby se postarali o těch pár drobnějších zranění, která moje láska utrpěla, dám se do evidence zde přítomných. Musím zjistit kdo přežil, abych nabral nové muže, což bude určitě třeba. A taky zjistit co se vlastně stalo. |
| |
![]() | Než zakotvíme tak skutečně pomáhám kde můžu, i když na takovouhle práci nejsem zvyklý. Ale alespoň se v tomhle oblečení, které jsem si sehnal, nemusím starat o to, abyse neodkrylo něco co namá...sukně mají taky své nevýhody narozdíl od kathot. Jsem rád, že se Psyence moc nestalo..až na pár škrábanců vypadá dobře...jen lidí jemnohem méně, něco kolem 40-ti...moc málo. Každopádně, dkyž teď Spider začne všechno kontrolovat...myslím,ž e se dozví, co se zhruba slato, vlastně už mu to někdo musel říct...já jsem si o tom sice zjistil ěhem noci dos..ale i tak, nejsem si jistý,jestli to spider ví všechno. ale vůbec se netěším na rozhovor s ním, protože podle řečí ostatních z posádky byl na mě Spider naštvaný, ještě než se střetli s mariňáky...ale někdy si s ním promluvit musím. Zajdu tedy za ním a mírně se pokloním. "Mohu s vámi mluvit, kapitáne?" zeptám se naprosto normálně. Jsem si jist, že mě nepozná...tedy krom hlasu, který mám stejný. I když on se stejně pořád díval na mé nohy, které teď vidět nejsou. Doufám, že mi neodstřelí hlavu, když mu teď musím připadat nepovědomý. A jako kdybych nepatřil do jeho posádky. |
| |
![]() | Opravdu bude potřeba alespoň deset nových mužů nabrat...takové plýtvání. Spoustu dobrých chlapů zařvalo. Tohle si ještě mariňáci vypijou, to přísahám, jako že jsem Spider Umi... Rozdám další rozkazy na doplnění zásob a sehnání nových mužů. Posoudím je později. Nemám teď náladu. Pak si najdu zbraně, protože do téhle chvíle jsem tu pořád pobíhal neozbrojený. Škoda mých pistolí, nejspíš zůstali těm hajzlům... Vzápětí chci jít hledat ty, kteří nás osvobodili. To oni mi mají dodat poslední dílek do skládačky. Ani se nemusím namáhat, protože ten chlapec, kterého jsem zahlédnul, byť jen koutkem oka, na mě vzápětí promluví. Hledím na něj...je to poprvé, co si ho můžu pořádně prohlédnout. I když jsem měl doteď pocit, že je to někdo úplně neznámí, což mě dost znepokojovalo, teď dokonale ztuhnu. Tvář...ta tvář je mi bolestně známá. A já jen stojím a dívám se na něj. Ne překvapeně, ne vyděšeně, ne rozzlobeně. Nejvíc ze všeho zklamaně, s podivnou vážností v jinak vždy tak veselé dětské tváři. |
| |
![]() | Spider nevypadá, že by mi chtěl nějak odpovědět. A taky jsem čekal, že se bude tvářit rozzlobeně a ne takhle. Na okamžik se podívám někam mimo, skoro jako bych hledal nějaký záchytný bod. "Je tady něco, co byjsi měl vědět...ale nejsem si jsitý, jestli by jsme si o tom neměli promluvit soukromně," řeknu po chvíli, protož eSpider se opravdu nezdá, že by chtěl něco říct. A tohle je hodně důležité, takže bude lepší, když mu řeknu co a jak co nejdříve. |
| |
![]() | Pevně stisknu rty a můj výraz se změní v naprosto nečitelnou masku. Dívám se na něj jako na cizího člověka. Vždyť je to tak. Cokoli jsem si mohl myslet tak ho neznám, ani trochu. Opravdu nelze poznat co si myslím, ale zlobím se a jsem zklamaný. Je to jeho...kami-sama jak je divné mluvit o Kaen najednou jako o muži...je to jeho vina že nás mariňáci překvapili a sebrali mi Psyence. Jeho chyba. A na vrch mi lhal a jistě se celou dobu velmi bavil. Ne tohle mu jen tak neprojde. Přesto pro teď jen přikývnu a zamířím do své kajuty. Nemyslím si ale, že se může jakkoli obhájit. |
| |
![]() | Raději se nesnažím myslet na to, co se může teď Spiderovi honit hlavou. Raději ne, určitě to nebude nic dobrého. Vydám se za ním do kajuty, ješě se ujistím, že okolo nikdo není, než vejdu dovnitř a zavřu za sebou dveře. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro Vlastně ani nevím jak přesně mám začít...můžu se mu omluvit, nebo mu prostě vysvětlit co se stalo, nebo jen počkat, než se začne ptát. Nebo mi prostřelí hlavu. Nakonec se omluvně ukloním. "Myslím, že by bylo na místě, kdybych se omluvil," řeknu místo omluvy, protože prakticky nevím jak přesně bych měl tuhle omluvu formulovat. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro "Hah...omluvit..." ušklíbnu se jenom na jeho slova. Kdepak omluva...ta ho nezachrání. Navíc teď vím jak moc dobře umí lhát. "Přejdi k věci...nemám chuť ztrácet s tebou čas," zavrčím, předpokládajíc, že omluvit se mohl i na palubě. Nepřítomně rukou prohrábnu mapy, ležící na mém stole, ale nespouštím z něj ten ne moc přátelsky vypadající pohled divokých hnědých očí. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro "Prakticky řečeno...když mě viděli jako jedinou ženskou, tak si mysleli, že jsem zajatec....a pak jsem jim trochu pomotal hlavy, takže jsem se dostal jakoby k nim...a pak jsem potkal Nifa, který udělal něco podobného, takže jsme se domluvili a vznikl tenhle plán o osvobození vás ostatních. Tohle je vše co mám říct k tomu, co se stalo," řeknu stále docela bez jakéhokoliv náznaku emocí...spíše je to jen čistě informující. Měl bych mu taky říct i o dvou jiných věcech, ale to počká. tohle je důležitější. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro Je to k smíchu. Nejdřív porušil můj příkaz aby nikdo nikam nechodil sám a dovolil tak mariňákům aby nás překvapili. A pak je podvedl a přidal se k nim. Piráti jsou nečestní ale jednat jako spojenec někoho takového se mi přesto hnusí. A k tomu všemu podvedl mě. Podvedl mě odporně a ranil moji pýchu. "Jestli je to všechno, jdi," je moje jediná odpověď. Nestojí mi už ani za to, abych mu řekl co si o tom všem myslím. Však to brzo pozná. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro Na okamžik zavřu oči, než se odhodlám znovu promluvit. "Udělal jsem pár chyb. Hlavní byla to, že jsem se nechal unést svou přirozeností a neřekl ti, že jsem ve skutečnosti muž. Bohužel si už něco takového neuvědomuji," řeknu první věc, o které jsem chtěl taky mluvit. Teď příjde na řadu ta druhá, o které nemá Spider ani páru, a taky mám dojem, že mě hned potom vyhodí. "Ta druhá je to, že jsem zamlčel, že je ve mně Poseidonův kámen, který mi umožňuje vytvářet a ovládat oheň. Což je samo o sobě velmi nebezpečné na lodi, takže pochopím, když mě vyhodíš z Psyence," řeknu i druhou věc. Doufám, že mě nevyhodí, moc mě to zatím na Psyence bavilo...ale asi nemám šanci. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro Měl jsem Kaen rád...ale on není Kaen. Je to muž a muž který se mi protiví. Když vysloví tu druhou věc, srdce se mi snad v hrudi na chvíli zastaví a z tváře mi lze na okamžik vyčíst čirou hrůzu. Někdo takový...na palubě Psyence...jímá mě hrůza při pomyšlení na to, co by mohl udělat. Vzpomenu si na okamžik na plameny v přístavu mariňáků a je mi zle...nenávidím oheň... "Vypadni," řeknu stroze. Je na něm, jak si to vyloží. Může odejít a nevrátit se. Mě se jen uleví. Nebo může zůstat a pak se nevyhne trestu. I v tom případě se mi uleví, protože teď mnou cloumá vztek jako už dlouho ne. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro Jsem rád, že mi dal na výběr...možná to teď nebude nejpříjemnější tady zůstat, ale nepatřím mezi lidi, kteří by se nechali něčím takovým odradit. Možná mě sice bude část posádky nenávidět, ale to už nejspíš dělala i předtím. Bez dalšího slova odejdu z Spiderovy kajuty a vejdu do té své, mám tam nějaké peníze, které se mi budou hodit, protože se půjdu projít do města. Potřebuji novou knížku, nebo dvě, a navíc myslím, že do kuchyně se bude potřebovat nějaké nové zásoby. Musím to všechno zařídit..protože vaření je pro mě neskutečné potěšení...zvláště, když můžu vařit pro mnoho osob. Jako tady. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro Chvíli jen tak tupě zírám, s dlaní položenou na dřevěné stěně a naslouchám jak moje kráska zpívá. Pak se zase zvednu a vydám se pomoct ostatním se zásobami a s výběrem posádky. Musím se sebrat a být zase zodpovědný kapitán. A taky zase najít svůj optimismus. Vím že to chlapy drží nad vodou, když se chovám jako idiot. Rozveseluje je to a vůbec jsou na to zvyklí. Ale ještě mě čeká jedna věc, před kterou se má nálada nezlepší. Čím dřív tím líp. I když nevím jestli vyplujeme odsud ještě dnes. Chlapi se budou chtít po tom zážitku napít a odpočinout si. Ne dnes ještě neodplujeme. |
| |
![]() | Strávil jsem zbytek plavby pomáháním na palubě,ale hlavně v podpalubí. Jak jsem se ocitli v relativním klidu, v přístavu, společně s kapitánem a dalšíma chlapama projdem lod a veškeré její poškození zapíši do deníku, kde píši vše, co se s lodí děje. Sice to není moc zvykem,ale hold zvyk je stará košile. Vše je sepsaný a já se s ostatníma pustím do příprav. Celou dobu popíjím rum a tak se mi čím dál častěji stává, že po někem vyjedu zcela bezdůvodně. Kapitánovi přehlídky, kdo zůstal v posádce, se neúčastním. Dohlížím na opravy a udávám případné rady, jak to udělat líp. A taky proč bych měl, byl jsem s kapitánem předtím. Nejhorší závady si beru na starosti sám a spravuji je. Ti, co mě za tu krátkou chvili poznali, vědí, že v tomto stavu je lepší se se mnou moc nehádat. Jo, alkoholová hladina v krvi pomalu,ale určitě stoupá. |
| |
![]() | Jen co vyplujeme na širé moře, mám spoustu práce. Zraněných je hodně (ačkoliv přeživších málo XD) a tak mám jednoho pacienta za druhým. Ne, že by mi to vadilo, já svoji práci dělám rád... mužská těla jsou tak krásná. Proto mi ani nepřijde, že se za mnou Screw ještě nestavil... mám beztak spoustu práce a on určitě taky. Teprve až večer, kdy už jsou všichni, kdo přišli, ošetření, si uvědomím, že tu ještě nebyl. Heh... se nedivím, musí mít určitě spoustu práce s lodí... viděl jsem ho sice jen na chvilku při útěku, ale i tak... je zraněný. A jak ho znám on sem určitě dobrovolně hned tak nedoleze. Povzdechnu si. Vydám se směrem do podpalubí. Screw je trdlo... pro něj je hluboká rána stejně důležitá jako oděrka... může být vážně zraněný a ani mu to nepřijde. |
| |
![]() | Postupujem postupně od přídi po zád lodi a vše opravujem. Já a několik chlapů. Vedu a říkám, co mají dělat, i když nejradši bych si to udělal sám. Dopiji další lahev a jelikož jsem už línej, svým hlučným způsobem tam pošlu jednoho z chlapů. Prohlížím rány lodě zevnitř a mám představu, jak to vypadá z venku. " Bando, zítra na to jdeme z venku...JASNÝ!" zařvu na jednoho, co je nejblíž a dál ošetřuji. Nějaké zranění nevnímám, stejně jich mám po tom útoku dost. Když Nife dojde, zprvu ho nevidím, hraji se svým kladívkem a cosi si brumlám. U nohou mi stojí další láhev. |
| |
![]() | xOXOx |
| |
![]() | Hospoda Lil jsem do sebe už třetí rundu té ďábelské kořalky, když jsem zaslechl velmi cennou informaci. Hledají nové muže. Stejně bych se potřeboval vypařit, protože moje povolání není příliš populární, i když je dost lidí, kteří mých služeb využijí. Ale ne teď. Je nějaká slabší doba nebo co. Asi došli nepřátelé, kteří by zasloužili smrt. Smůla. Zvednu se a svůj meč jako obvykle pověsím na záda. Jílec mi čouhá nad levým ramenem, konec pochvy zase podél pravého boku. Přejdu až k hospodskému a vytáhnu peníze, co jsem za dnešek dluží. Položím je na pult. "Platím." Sdělím mu stručně s lhostejným obličejem a zaměřím se na piráta. "Říkal jsi, že sháníš nové muže..." Nadhodím jeho vlastní slova, která z úst před pár okamžiky vypustil. "Co je na tom pravdy?" Zeptám se a pohodlně se bokem opřu o výčep. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro Vůbec. Nevím co dělá, a taky je mi to momentálně jedno, dokud se mě nepokouší odstřelit. Každopádně, teď by měl být ve své kajutě, nikde jinde asi být nemůže, když ještě nevečeřel (což vím od jednoho z těch jeho nejbližších kumpánů). Jakmile jsou všichni ostatní po jídle, taks e vrátím do kuchyně, kde jsem všechno připravoval a udělám speciálně pro Spidera něco mnohem lepšího, a ještě jednoduchý rychlý zákusek, který ovšem vypadá dobře. Všechno to nachystám na talíř a jednu misku a paak to odnesu k jeho kajutě... Tam se zastavím s hluboce si povzdechnu, protože si ještě pořád nejsem jistý, jestli ej to dobrý nápad...nakonec ale zaklepu, protože nemám volné ruce na to, abych normálně otevřel. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro Okradený pirát...no páni... Když je všechno zařízené pomáhám chvíli s opravou drobných věcí na Psyence a nakonec se vydám zpět do kajuty. Ani nepomyslím na jídlo, hlad mě teď netrápí. Začnu se probírat svými papíry. Potřebuju vědět kde jsem na tomhle ostrově zakopal nějaké peníze, protože budou třeba. Zrovna když zahleděný do mapy procházím kolem dveří ozve se zaklepání takže otevřu, aniž bych zvedl oči. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro no nevadí, to je stejně jedno. Vejdu dovnitř a nohou za sebou zaklepnu dveře, pak bez sebemenšího slova dojdu k jeho stolu, kde položím talíř a misku se zákuskem. Počkat, možná bych měl něco říct...dobrou chuť? Ne, myslím,ž e pak by na mě vytáhnul nějakou pistoli a vystřelil mi mozek...nebo by se mi mohl vysmát a obvinit mě, že jsem mu to otrávil. Každopádně se ještě chvíli zdržím tím, že mu ten talíž na stole urovnám... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro Když spatřím Kaena můj pohled ztvrdne. Podívám se i na jídlo....mám docela hlad ale...najednou mám pocit že bych neměl jíst to, co on uvařil. Obzvlášť když mi to sám přinesl. On... Už není krásná drzá Kaen....pořád mě to znovu překvapuje. Nic neřeknu, jen zabodnu zase pohled do mapy. Nemám mu co říct, nechci s ním mluvit. Chci jen vymyslet dost uspokojivý trest, kterým si vyléčím svůj vztek a svou pýchu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro Leda bych opravdu něco řekl. "Předpokládám, že se mnou nechceš mluvit a taky nechceš jíst, protož si myslíš, že jsem to otrávil," řeknu po další chvíli ticha. Nejsem si jistý, jestli je tohle správný způsob, jakým bych sním měl mluvit, a co bych měl říkat... Ale nějak začít musím. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro Nevím co čekal... "Předpokládáš správně," uvolím se utrousit alespoň dvě slova a věnuju mu další krátký pohled, nijak míň chladný. Vypadám takhle podivně dospěle, jen ta růžová barva mých vlasů k tomu obrazu nesedí. Nijak to ale situaci nezlehčuje. Pokračuju ve studování mapy. Nečekám, že se bude dál snažit mluvit. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro Ne nelíbí se mi to ani za mák...jeho chování, jeho přístup ke mně-. Jako bych byl někdo úplně odporný...jako bych udělal něco enormně zlého. Ne, že bych mnohokrát neudělal, ale tohle je něco jiného. "Nečeka jsme, že by tě takhle naštvala taková pitomina," dodám hned. Jestli už mám brzy umřít, tak ať je to rychle a taky ať předtím můžu říct, co si o tom myslím. Protože se mi to opravdu nelíbí. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro "Může se ti to nelíbit jak chce, ale to je tak jediné, na co máš právo," odseknu a tentokrát mu věnuju delší pohled, který je nepokrytě varovný. "Když tomuhle říkáš pitomina...nebudu riskovat, že by jsi jednou provedl něco vážného," zavrčím a div mi z očí nešlehají blesky, i když můj hlas je pořád klidný. Chladný ale klidný. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro "Je to pitomina...jsi naštvaný jen proto, že jsi nedokázal přijít na to, že nejsem ženská. A je to pitomost, protože něco takového nemění nic na tom, co jsem....no dobře, tak se oblíkám jako ženská, je to pro někoho nechutné, ale očividně tobě to nevadilo. A navíc... ...ale to je jedno, ty mě vůbec nebudeš poslouchat...a jediné co uděláš je, že mě odstřelíš rychleji," v mém hlase jde očas zacítit, že jsem tímhle docela naštvaný, jen si nejsem jistý čím přesně. Jestli Spiderem, sebou, nebo nad komičností celé téhle situace. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro "Ano...ranil jsi moji pýchu...k tomu jsem si Kaen oblíbil...a přitom byla jenom iluzí...za kterou ty jsi se mi vysmíval. Ale něčím takovým by sis mou nenávist nevysloužil. Rozčiluje mě to k smrti mě to štve. Ale jsou to jiné věci, které probudily nenávist. Neuposlechnutí rozkazu a nezodpovědnost, která vedla ke zbytečné ztrátě mnoha životů. A také to, že ti v žilách koluje oheň...věc, kterou nemůžu vystát." To že mluvím pravdu si může přečíst z mého pohledu, ale myslím, že už to dávno pochopil. "Neexistuje způsob, jakým by ses mohl obhájit. Neexistuje," řeknu pevným hlasem, abych ho odradil od případných námitek. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro Ale já si tohle nikdy nemyslel. A taky si můžeš uvědomit, že mariňáci by tam příšli tak jako tak, i kdyby jsi tam byl, i kdyby tam byl zbytek posádky. Pořád by přišli a bylo jich hodně... Podívej se kolik lidí zemřelo, aby nás všechny zajali, myslíš si, že by jich umřelo míň, kdyby nás bylo víc? Ne. Zemřelo by jich víc... ale ne, ty než aby jsi nad tím pořádně přemýšlel, tak se rozhodneš koupat se ve své krvácející raněné pýše a obviňovat jednoho člověka z toho, co by se stalo tak jako tak," vychrlím ze sebe docela velkou spoustu slov, ještě k tomu ne zrovna tichým hlasem, takže chvíli jen oddechuji, než ještě dodám jednu věc. "A jestli si myslíš, že mě těší, že umím ovládat oheň tak se šeredně pleteš," Spider mě teď opravdu vytočíl. Vším co řekl, vším, co si o mně myslí. A je mi jedno, jestli další věc co uslyším bude třesknutí jeho pistole. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro Přirazím Kaena ke zdi a ve tváři má výraz líté šelmy. "Řekl jsem že neexistuje..." zavrčím. Až poté povolím sevření. Ne dost na to, aby se Kaen vyprostil, ale dost na to, aby se mohl nadechnout. Očividně je mi jedno co říká. Jsem přesvědčený o své pravdě a detaily mě nezajímají. On se necítí ničím z toho vinný a to jen v mých očích jeho vinu posiluje. Jestli nezmlkne vážně ho střelím... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro Nejsem si přesně jistý z čeho mám strach, ale docela velká dávka mého strachu pochází z toho, že se Spider chová děsivě...ta druhá, že to co teď udělal bylo nebezpečné, protože kdybych okamžitě v hlavě nezareagoval, tak by mu můj obranný mechanizmus asi usmažil ruku. A já mám z nějakého důvodu strach mu nějak ublížit, i když on očividně žádné zábrany nemá. Hledím na něj bez hnutí a bez dechu, dokud nepovolí, takže se konečně můžu nadechnout. Pořád se ale nepřestávám tvářit vyděšeně...vlastně je to pohled ze všeho nejvíc podobný nějakému, který by se na tváři objevil malému klukovi, který si právě uvědomil, že není zrovna v dobré situaci, a taky že ví, že je to jeho chyba. Ačkoliv se pořád snažím bránit tomu, abych si řekl, že jsem opravdu udělal chybu, a že jsem udělal zatraceně hroznou chybu, tak se tím cítím vinný... Ale teprve teď mi to jde vidět na očích...a v obličeji, smíšené se strachem. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro Po chvíli ho pustím docela a sehnu se pro mapu, kterou jsem pustil na zem. "Jdi," řeknu jediné slovo, už bez jakékoli stopy hněvu. Neočekávám, že by se mínil bránit. Vypadalo to, že je dost vyděšený, aby se vzdal svého paličatého naléhání. Já nejsem kapitán pirátů jen z dětského rozmaru. Umím být krutý, když je to třeba. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro A jsem z toho docela zmatený, nepamatuji si, že bych někdy takhle riskoval..a proč? Aby mě někdo mohl zabít... Dokonce ani když mi řekne, abych odešel, tak to neudělám. Nedokáže se to dostat přes všechno to, co mi lítá v hlavě, dostatečně blízko k tomu,a bych to zaregistroval a nějak se podle toho choval. Zůstanu opřený o stěnu, jen můj výraz se změní...a to v docela prázdný výraz. Nechápu to....proč tohle dělám. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro Vím, že kdybych zopakoval svou výzvu, k ničemu by to nebylo a tak ho nechám ať se sebere sám. Jen se k němu otočím zády a naprosto ho ignoruju. Přesto když zírám do mapy, vůbec ji nevnímám. Nemůžu se soustředit. jeho přítomnost se nedá popřít. Přeju si aby odsud zmizel...ale nedonutím se ani na něj otočit. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro Vlastně spíš jen povolím napětí v nohách a sjedu na zem zády opřený o zeď. Očividně si ale vůbec neuvědomuji, že jsem to udělal, protže pořád ještě hledím na zem, aniž bych ji vnímal. Přál bych si, aby mě Spider už konečně zastřčelil...nebo udělal něco, co by mi řeklo, co přesně mám dělat. Nemám nejmenší ponětí o tom, co se přesně děje, co přesně jsem udělal špatně... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro Nemám důvod se cítit provinile a přesto...ne. Zaslouží si mnohem horší zacházení. Skrčím mapu v dlani, jak se snažím nějak uvolnit vnitřní napětí a znovu se na Kaena krátce podívám, než několika spěšnými kroky vyjdu ze dveří a zabouchnu je za sebou. Nevím co mě to napadlo, nechat ho ve své kajutě, kterou si tak hlídám...ale s ním bych to už nevydržel. Stejně není ve stavu aby něco provedl. Vydám se na palubu a tam se zahledím na moře, jak to mám ve zvyku. Uklidňu je mě to. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro Tahle jediná věta mi koluje v hlavě od té doby, kdy Spider tak rychle odejde. Nejspíš je mnou naprosto znechucený...a to...nevím proč, ale je to pro mě skoro nepřijatelné. Nechci aby mě nenáviděl,abych se mu hnul...ale asi s tím už nemůžu nic udělat. Ani nevím jak a kdy přesně se to stane, ale povede se mi v tomhle stavu usnout...a na tom samém místě, aniž bych se pohnul. Jsem z tohodle hodně vyčerpaný...ze všeho.. .. a navíc mi ani náznakem nepoděkoval, že jsem ho dostal z cely...nijak. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro Jenže když příjdu on je pořád tam...zhroucený na zemi... Ne nesmím ho litovat...nesmím dovolit svému měkému srdci aby mě porazilo. Ne. Vztek už vyprchal atak když ho takhle vidím... Přesto ho nemůžu vzít na milost. Hlavně pro ten oheň co má v sobě... "Kaene!" řeknu ostře a dost nahlas a bez okolků s ním zatřesu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro Najednou mnou projede něčí hlas a spolu s tím zatřesením mě to probere. Okamžitě otevřu oči, ve kterých jde na okamžik jakoby vidět plamen, než si uvědomím, že na mě nikdo neútočí, nebo tak něco. Jakmile ale uvidím, že je u mě Spider, tak zase otevřu oči skoro vyděčeně dokořán.. ...sice by mi nevadilo, kdyby mě zabil, ale pořád z toho mám strach, z toho, že by mi něco duělal. I když jsem mnohem silnější než on. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro "Jestli neodejdeš sám vynesu tě v zubech," zavrčím. Nemůžu se na něj ani podívat. Pořád v něm přeci jen vidím tu dívku, co jsem si oblíbil a probouzí to ve mně hořké zklamání. A taky z něj mám strach. Strach že by mohl ublížit Psyence. A vůbec ho nemůžu takhle vidět, pořád si z nějakého důvodu připadám trochu provinile, i když jsem přesvědčený, že se to zaslouží. A ještě horší věci. Smrt..? Možná...nejsem si jistý. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro Nejsem si jistý, ejstli mám dost síly na to, abych odešel, ale jinak to asi nepůjde...určitě by se zase rozčílil, ale já... "Co jsem udělal špatně...?" zeptáms e velmi potichu. V očích pořád ten náznak strachu...a také upřímnosti. Vím, že sjem něco udělal zle, ale nemůžu přijít na to, co jsem udělal tak hrozně, že mě kvůli tomu Spider teď tak nenávidí. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro "Nechápu jak se ještě můžeš na tohle ptát," řeknu mírně zvýšeným hlasem, ale pořád ještě nejsem vzteklý. Ještě ne. "Lhal jsi mi...a neuposlechl můj příkaz. Takové věci já neodpouštím. Muži na mé lodi mi musí věřit a já musím věřit jim. Nejde o rozmar jde o naše životy. Ani jsi mi neřekl, že ovládáš oheň. Byl bych tě na tuhle loď nikdy nevzal a ušetřili bychom si hodně hořkosti," vysvětlím mu to přesto znovu. Nemám náladu se s ním dohadovat a můj pohled jasně říká, že se nemá snažit znovu vzpírat. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro Vůbec ne...nedokázal by ani vyslechnout, co mu chci říct. A já ani nevím, proč přesně se snažím tady zůstat, a proč se snažím, aby mě Spider přestal nenávidět. Mohl bych odejít a byl by klid. "...mohl bych se naučit...pohlcovat oheň..."zamumlám něco, když sklopím zrak. Takhle bych možná byl alespoň k něčemu a spider by mě tady na lodi nechal...ale když nad tím tak přemýšlím. "...proč mětedy z Psyence nevyhodíš? Proč mě nezabiješ...? Tak se to normálně dělá, ne?" řeknu už hlasitěji a zřetelněji. Prostě mi to nejde do hlavy. Anebo chci Spidera opravdu naštvat, aby mě zabil. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro "Mám k životu respekt, i když jsem pirát, ale nenechám tě vyváznout bez trestu," ujistím ho. On momentálně vypadá, že je mu to stejně jedno. Vlastně vůbec nechápu, proč je v tomhle stavu. "Možná zemřeš...v každém případě....nebudu s tebou mít slitování," dodám a mé oči říkají, že to myslím vážně. Je mi jedno jestli uteče, ale pokud ne tak zaplatí. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro Nemám rád tresty...vlastně jsem je vždycky jen viděl na někom jiném, nikdy sjem žádný nedostal. a to co sjem viděl se mi nelíbilo vůbec. Nechci aby se mi něco takového stalo... Proč sakra musím žít tolik let bez problémů, a když se konečně najde někdo, koho si opravdu oblíbím, tak se to musí takhle podělat...? Zase věím hlavu a pak si obejmu kolena. Vypadám všechno jen ne, že bych se chystal v dohledné době vzpamatovat nebo odejít. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro Možná si dokonce přeju aby utekl, i když teď to moc nevypadá, že by toho mohl být schopný. "Už jsi spokojený, nebo budeš dál sedět v mé kajutě dokud tě nevykopnu?" zavrčím. Nevím proč mu vlastně pořád odpovídám. Možná protože vypadá tak zničeně a nešťastně... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro Nijak na to nezareaguji, dokud na mě zase nezavrčí. To sebou zase otřesu.. Nemám rád, když se ke mně chová takhle. Ale zase, můžu si za to sám. Ale pořád...rozhodně nejsem spokojený s tím, že se mi nepovedlo si Spidera ani trochu získat. a to jse k němu upřímný. Lehce zavrtím hlavou. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro Začíná mě to rozčilovat. Nevím co s ním. Nechci ho takhle prostě vyhodit, chci aby odešel sám po svých. Jsem vážně hlupák. "Už tu nic není...nic víc!" Teď už je mezi námi zeď a já nechci dál zkoušet mluvit. je to k ničemu. Můj postoj se nezmění. Jen to pro mě bude horší, když ho budu litovat. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro Smál by se, kdybych mu řekl co chci...anebo by se rozčílil ještě víc. "Nechci aby jsi mě nenáviděl," řeknu část toho, co bych chtěl. Tu druhou část si nechám na jindy...nebo si ji vezmu do hrobu, do moře. To je celkem jedno...myslím, že už teď jsem si podepsal svůj vlastní trest smrti. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro "Na to jsi měl myslet dřív," řeknu temně, z mého hlasu i pohledu je znát hrozba. Přejdu ke dveřím a otevřu. Tohle gesto mluví jasně. Dochází mi trpělivost tak jdi. Uteč pryč...pryč abych tě už nikdy nemusel vidět... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro Už to nemá cenu....bůbec. Beze slova odejdu z jeho kajuty a zamířím k té své. Tam se doslova zhroutím k sobě na postel. Konečně začínám poznávat, že život není tak jednoduchý, jak se zdá...a nikdy nebude. a to Spider ani neví, co všechno sjem musel udělat, abych ho dostal z vězení...a asi se to nikdy nedozví. Určitě by mě nenáviděl ještě víc. Za pár minut se zvednu a zapálím lucernu, kterou mám v pokoji. Přs to všechno bychs e teď opravdu rád naučil pohlcovat oheň...možá bych se pak naučil potlačit, nebo dokonce vymítit ten oheň, který mám v sobě. Pořád lepší, než nedělat nic. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Amarant Equoi pro Dojdu až k mužům a významně si odkašlu. "Ehm.. zdravim, náhodou jsem zaslechl, že nemáte navigátora.. A protože já jsem navigátor a docela dobrej, tak jsem si dovolil vás vyrušit. Mimochodem, menuju se Equoi, Amarant Equoi." S napětím čekám, co z těch pirátů vypadne. Snad mi neodkrouhnou kejhák, když je tak pozoruju.. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaishin-sama pro Zjevně se jim stalo něco, což způsopbilo, aby se na tebe díval takhle. Každpopádně po chvíli jen pokrčí rameny. "Jasně...jen si pohovoříš s kapitánem. Jestli tady máš nějaké věci, tak si je jdi vzít...a pak příjď do přístavu k fregatě Psyence," odpoví ti jeden z pirátů a dá se zase do vybavování s tím druhým. Na tebe už ani nemyslí. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaishin-sama pro Přejede si tě podezřívavým pohledem jako by přemýšlel jestli pokračovat dál nebo ne. "Pokud si dobrej, tak tě kápitán příjme..." řekne po chvíli. "Umíš něco? |
| |
![]() | soukromá zpráva od Daniel pro Jestli jsem dobrej? To je otázka... Poupravím polohu meče na zádech, protože mě maličko tlačil na boku. A to není dobře. Musí tam být tak, abych o něm vůbec nevěděl. "Co znamená, jestli jsem dobrej?" Zeptám se lhostejně, jakoby bez čekání na jeho odpověď. "Jistě, že umím. Jsem assasin." Řeknu mu stručně. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Amarant Equoi pro Jelikož mám všechny věci u sebe v lodním pytli, vydám se do přístavu a občas zastavím nějakého námöřníka s dotazem: "Prosím vás, kde najdu fregatu Psyenku?" |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaishin-sama pro "Myslím, že by to šlo...pokud tedy chceš...zajdi do přístavu. A poptej se po fregaě Psyence. My musíme najít ještě jiné lidi," řekne po chvíli, než se k tobě otočí zády a vydá se dál. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaishin-sama pro Pak ti ukáže měrem k lodi, která by byla nádherná, kdyby na ni nešlo vidět, že prošla v nedávné době k úhoně...nejspíš kvůli boji. "Támhleta slečna," dodá ještě námořník, než se vydá hledět si svých starostí. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Amarant Equoi pro Zase ženská.., ušklíbnu se v duchu a vydám se blíž, abych se na Psyence podíval. Nakonec usoudím, že bych se měl zeptat ještě dnes a vyběhnu po lávce nahoru na loď. Fregata Psyence? |
| |
![]() | soukromá zpráva od Daniel pro Dojdu do přístavu a zastavím prvního chlápka, na kterého narazím. "Fregata Psyence, která to je?" Zeptám se hned a počkám na jeho odpověď. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaishin-sama pro Pak ti ukáže měrem k lodi, která by byla nádherná, kdyby na ni nešlo vidět, že prošla v nedávné době k úhoně...nejspíš kvůli boji. "Támhleta slečna," dodá ještě, než se vydá hledět si svých starostí. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Daniel pro Připadám si jako ztracený pocestný, když pořád někoho zastavuji. Tentokrát zřejmě chlápka z posádky. "Hledám kapitána, kde je?" Zastavím ho otázkou. |
| |
![]() | xOXOx |
| |
![]() | Když zařídím všechno co je třeba konečně se vydám prohlédnout nové tváře. Jsem pořád v hodně špatném rozpoložení, což mí chlapci hned pochopí a zmlknou jakmile se přiblížím. Nechci riskovat dalšího zrádce a potížistu na téhle palubě, takže si radši dám tentokrát pozor, aby se nic podobného neopakovalo. "Vy, kteří stojíte poprvé na palubě nejlepší lodi, která kdy brázdila oceán, co vás vede k tomu, že si myslíte, že jste hodni sloužit pod kapitánem Spiderem?" zeptám se opravdu nahlas a přejíždím nové tváře s přísným a nesmlouvavým výrazem. Alespoň nebudou mít problém odhadnout jak se mají chovat, což by mohlo nastat v případě, že bych je uvítal se svou obvyklou veselou náladou. |
| |
![]() | Zůstanu stát mezi těmi, co tu chtějí pracovat, a stručně odpovídám na otázky těch, kteří v posádce už jsou. Zřejmě jde o jakési protřídění. Nevím, vlastně námořník ani pirát nejsem. A pak se konečně dostaví kapitán. Zběžně si ho prohlédnu. Působí na mě, že si dokázal zjednat respekt a poslušnost mužstva. Pak je to dobrý kapitán. Těžko říct, jaký je to člověk. Jestli to tady vůbec někdo ví. Vyslechnu si jeho otázku. Koukám koutkem oka po ostatních, ale nezdá se, že by někdo z nich chtěl promluvit. "Protože Vy potřebuje navýšit stavy a my potřebujeme práci." Odpovím mu stručně, jako obvykle, s rukama založenýma na prsou. |
| |
![]() | Možná proto, že potřebujete navigátora. Ozvu se drze, ale pak raději zmlknu a rozhlížím se po lodi. Pečlivě si prohlédnu kormidlo na můstku, ráhnoví a celou palubu. Tak jsem zvědav. Měl bych přestat být drzá, vždyť práci potřebuju a navíc.. co táta.. měl bych na něj myslet a držet jazyk za zuby. |
| |
![]() | Pozvednu obočí a zasměju se. Není to můj obvyklý, trochu zákeřný, ale přesto veselý a nevýhružný smích. Tenhle je temný a běhá z něj mráz po zádech. "Takže vy si myslíte, že já vás potřebuju? Omyl. Vy potřebujete mě. Špatná odpověď," ušklíbnu se a mí chlapi automaticky couvnou, protože netuší, co čekat. "Tohohle přes palubu," ukážu na "navigátora. Moře je můj život a vzhledem k tomu že Psyence řídím většinou já, tak by měl opravdu málo práce. "A tohohle prostě vykopněte," ukážu na druhého nováčka, jehož odpověď mě až tak neurazila a kterého bych za normálních okolností přijal, ale teď mám špatnou náladu. A než se vyřídí ta věc s Kaenem ještě ji dlouho mít budu. Zkřížím ruce na hrudi a přesto že je na mě vidět, že je to čistě rozmar, očividně čekám, až bude můj rozkaz vykonán. Jsou horší věci, které bych mohl udělat, ale nemám rád zbytečné prolévání krve. |
| |
![]() | Kapitán evidentně nemá svůj den, což ale neznamená, že se nechám vyhodit. Sáhnu po meči a jediným plynulým pohybem ho vytáhnu. Ostří se zaleskne na slunci a na rtech mi zahraje slabý úsměv. "Kapitáne, být Vámi, rozmyslím si to...nechcete mít celou palubu od krve a námořníků ještě míň než teď." Řeknu mu klidně jakobych vyjmenovával seznam věcí na nákup a zadívám se na něj. |
| |
![]() | Usměju se ještě víc a moje ruka ladným pohybem vytáhne jednu z mých nových pistolí. Ostatní, kteří se očividně už chystali splnit můj rozkaz tentokrát couvnou ještě víc. Kdybych vytáhl meč, určitě by utekli, protože s tím jsem nebezpečný i sám sobě, ale s pistolí umím zacházetmistrně a že je rychlejší než meč, to je jisté. "Jestli nechceš kulku mezi oči, měl by jsi svá slova znovu zvážit," navrhnu mu stejně klidným tónem. Jeho jednání mě rozhodně nemůže ve stávajícím rozpoložení přesvědčit, abych se rozmyslel. A to jsem si myslel že zbytečným zraněním se vyhneme. Jak politováníhodné. Někteří lidé zkrátka nemají vychování. |
| |
![]() | Trochu couvnu od kraje lodě, ale ne tak moc, abych náhodou nevyprovokoval střelbu kapitána na sebe. Úžasné, to jsem zrovna potřeboval.. nechat se zabít a nedostat místo.. tak.. zkusím to trochu jinak.. Ehm.. ale nevypadá zrovna na typ, který se nechá lehce obměkčit, ach jo. S decentním konverzačním nádechem si odkašlu. Vážený kapitáne, jsem Amarant Equoi, syn kapitána Modrého Karakasu. Nechtěl jsem vás nijako urazit, to jen ta moje prořízlá huba, nesmíte se divit. Sem každym coulem námořník a skvělý návigátor. Kdybyste mě vzal aspoň na zkoušku, byl bych vám moc vděčnej. Slyšel jsem i v přístavu, že potřebujete navigátora a bez něj se přece vyrazit nedá. |
| |
![]() | Aniž bych spustil oči z toho výtržníka, nebo přestal mířit, vezmu na vědomí slova toho druhého a okamžitě mu dám svou odpověď. "Výborně. Pochopil jsi jak se tady máš ke mně chovat. S takovým přístupem to bude pro oba snažší. Nicméně navigátora si dělám sám a moji lásku řídí někdo jiný jen vyjímečně. Každopádně pokud chceš, práce se tu pro tebe rozhodně najde. A když budeš hodný, dostaneš dobrý podíl na kořisti, místo kulky, jakou si zatím očividně chce vysloužit tady tvůj parťák," ušklíbnu se. Kdyby dělal problémy, zbavím se ho později. Každý nový chlap do posádky se hodí. A ten druhý...třeba si na něm alespoň vyleju vztek. |
| |
![]() | Ušklíbnu se a ještě než stihne aktivista domluvit, zastrčím meč zpátky. Kulka mezi oči není zrovna můj sen a dost by to nabouralo moje plány. Takže takhle to tady chodí, kapitán má blbou náladu a posádka mu leze do zadku. Divím se, že se mu tam všichni vejdou. "Tak mám pocit, že místo nové posádky hledáte někoho na kom si vylijete vztek...ale takhle stavy moc nenavýšíte, takže jestli dalšího člena vážně nehledáte, půjdu." Počkám, jestli si to přece jenom nerozmyslí, abych tady neztrácel čas šaškováním s kapitánem. |
| |
![]() | Skloním sice pistoli, ale neschovám ji. Jsem připravený tomu klukovi dát za vyučenou, kdyby se mu pořád chtělo mstít. "To taky patří do popisu práce. Tohle je pirátská loď. Bude lepší, když si najdeš práci, která bude lépe vyhovovat tvým pohádkovým představám," ušklíbnu se a rukou mu naznačím, aby se klidil a taky pošlu pár chlapů, aby ho vyprovodili, kdyby ho náhodou napadla nějaká nekalost. Jako bych neměl starostí dost i tak. |
| |
![]() | Zašklebím se na něj na oplátku za ty jeho pitomý řeči. "Jenom by mě zajímalo, kolik můžete mít nepřátel...jistě se tu některý z nich objeví, dřív nebo později..." Odfrknu si. "A ten už by ocenil moje schopnosti." Na rtech zahraje nepěkný úsměv, který snad ani k tomu obličeji nepatří. Otočím se a zamířím z paluby pryč. Však už se najde někdo, kdo bude potřebovat assassina a dokáže využít jeho služeb. A pohádkový představy si může nechat pro sebe, protože ty nájemnej vrah rozhodně nemá. |
| |
![]() | xOXOx |
| |
![]() | Den jsem strávil opravovaváním a chlastáním. Ano, po tak hrozném zážitku, kdo by nepil. A tak jsem vůbec nevnímal, co se odehrávalo kousek ode mě na lodi. Jen ke konci jde jsem zahlídnul nové členy posádky, čímž jsem se moc nezajímal. Noc jsem strávil tradičně zalezlej na lodi a vyspával opici. Rozhodně né brzo ráno, spíš později, se postavím na nohy. Láhev je dopitá či rozlitá, to nevím, prostě prázdná. "SAKRA,...KDO MI TO ZASE VYCHLASTAL" zařvu, a sám škubnu, jak to mám silný hlas. "Kurva..neměl bych tak po ráno řvát." rozhýbu své vláčné tělo a vydám se na další opravy, a že jich je. Ale nejdřív zamířím do podpalubí, přeci jen, nemám rum. |
| |
![]() | To, co se odehrálo předtím na palubě se ke mně doneslo jen z doslechu. Ah... kapitán má špatnou náladu. Lepší ho nedráždit. Heh, jsem zvědavý, co v tomhle stavu udělá s Kaenem... i když v postatě je to jedno. Ale byla by ho škoda. V tý minisukni mu to moc sekne. Osobně to ale moc neřeším. Brzo ráno vyjdu z ošetřovny, v ruce mám misku něčeho na pití. Opřu se o zábradlí na lodi, koukám na ranní město a popíjím. By mě zajímalo, kam se poděla ta moje lodní krysa. Sem ho neviděl od tý doby, co jsme nastoupili na loď. Heh, i když se nedivim, určitě mám moc práce s opravou lodi... nebo zase někde chlastá. Dál jen koukám na město a přemýšlím, že bych do něj zašel... musím nakoupit nějaké věci. |
| |
![]() | Druhý den nemám o nic lepší náladu než předchozí dny, takže se hned jak vstanu začnu věnovat posledním opravám Psyence. To bych dělal tak jako tak s největším zápalem a takhle se alespoň nemusím soustředit na nic jiného. Kolem poledne si zajdu pro lahev rumu a dám si na chvíli přestávku, takže si sednu na palubu a začnu leštit své pušky. Doufám že zítra už budeme moci odjet. Chci být brzo co nejdál od toho místa a taky mít za sebou tu záležitost s Kaenem, který mi není vůbec příjemná a je teď hlavním důvodem mé přetrvávající špatné nálady, která je u mě jindy tak vzácná. |
| |
![]() | Vzbudím se a okamžitě si uvědomím, že tohle je poslední den, kdy mi dovolí tady zůstat. Měl bych konečně jít, ale nemám kam. Aspoň že jsem včera zaslechl něco o pirátské lodi. Nejsem si jistý, že by mě vzali, ale snad bych to mohl zkusit. No, lepší než čekat na ránu z milosti. Seberu svůj vak s těmi pár osobními věcmi, které mám, a hodím si ho přes rameno. To druhé hravě obsadí můj miláček. Něco mezi kytarou a loutnou. Ale spíš je podobná kytaře. Snad by tam chtěli kluka, který by jim mohl večer zahrát něco pěkného. Nebo taky do kuchyně anebo zašívat roztržené nohavice a košile. Možná se tam pro mě nějaká maličkost najde. Doufám. Dojdu až do přístavu a na chvilku zaváhám, jestli je to opravdu dobrý nápad. Ale nic jiného teď nemám. Tedy nic jiného k čemu bych se mohl upnout. Takže si nechám poradit ten správný směr k té správné lodi. Chviličku na ni koukám s obdivem, protože když byla ještě docela poškozená, byla úžasná. Pak se slušně zeptám prvního námořníka, který vypadá, že na tuhle loď patří, kde bych našel kapitána. |
| |
![]() | Zrovna ve chvíli, kdy pomalu dokončuju čištění pistolí za mnou příjde jeden z mých mužů s tím, že je tu další nováček. Nechám ho aby mi ho přivedl. Změřím si kluka přísným pohledem, ale ten za okamžik změkne, když mi oči padnou na hudební nástroj na jeho zádech. "Jsem Spider, nechvalně známý kapitán Psyence. Tak čím si myslíš, že nám můžeš být užitečný?" zeptám se ho o poznání mírněji, než těch, které jsem nabíral posledně. Totiž trocha hudby je jako zázračný lék a pokud na to umí dobře hrát a nebude drzý jako štěnice, mohlo by mi to trochu zlepšit náladu. Už jsem nezpíval...zdá se to velmi dlouho. |
| |
![]() | Zní mi to docela nadějně, když se na mě kapitán aspoň podívá. Námořník mě k němu přivedu a zastihneme ho ve chvíli, kdy čistil pistole. Trochu nejistě polknu, maličko zatěkám očima a hned se kapitánovi ukloním. Něco jako výraz úcty, přece jenom je to kapitán lodi. A přestože jsem byl otrok, dostalo se mi vychování. "Velmi mě těší pane kapitáne...já jsem Marius." Představím se, protože to je slušnost. "No já..." Trochu nejistě se poškrábu na krku a rozpačitě usměju. "Umím trochu vařit a dobře zašívat...třeba roztržené nohavice a košile...a taky umím hrát na Margo...tak říkám jí..." Znovu se trochu usměju a lehce pohladím nástroj na svých zádech. "Nevím, jaký vztah máte k hudbě, jenom vím, že někdy potěší víc než slova...uklidní...mohu k ní i zpívat..." Navrhnu nesměle. "Kdybyste chtěl..." Dodám. |
| |
![]() | Přehodím ruku klukovi kolem ramen a jen na okamžik vypadám zamyšleně. "Hmm. Tak vítej na palubě. Tvoje slova jsou víc než pravdivá. Hudba dokáže člověka vytáhnout ze srabu. A věřil bys tomu, že jsem se svého času živil jako zpěvák? Když zrovna nejsem namol zpívám fakt dobře. Myslím že se mi tvůj talent tady bude velmi hodit," řeknu očividně potěšený, byť se stále ještě neusmívám. "A taky možá budu brzo potřebovat nového kuchaře," dodám tiše, ještě rozmrzelejším tónem. "No tak mi něco zabrnkej, uvidíme, jestli mě potěšíš, vyzvu ho nakonec a opřu se o stěžeň, abych mohl nerušeně poslouchat. |
| |
![]() | Zasvítím skoro jako sluníčko, když mi řekne, že mě přijme. Víc si ovšem nedovolím a zase se trochu ukloním. "Děkuji Vám." Usměju se a sundám si z ramene vak, položím ho vedle sebe a pak sundám i Margo. Cvičně brnku a trochu přitáhnu dvě struny, protože měly trochu jiný zvuk, než by měly mít. Vteřinku rozmýšlím, co bych měl zahrát a pak se rozhodnu pro trochu pomalejší melodii. Zpěv se k ní moc nehodí, je to lepší spíš jenom tak. Je možná trochu tklivější, ale snad by se mohla líbit kapitánovi. Zdálo se mi, že ho něco trápí. A na něčem takovém se dá aspoň poznat, jestli umím hrát. Ale paní se vždycky moc líbila, tak snad nebude na škodu. "Zatím nevím, jaké máte rád, tak snad se Vám tato bude aspoň trošku líbit..." Řeknu a začnu hrát. Opravdu se snažím a zdá se, jakoby hudba vycházela z nás obou, z Margo i ze mě. Hrát totiž umí ze všeho nejlépe. Prsty hbitě pobíhají po předem daných místech a vždy jsou na správném místě ve správný čas. Dohraju až do konce a mírně se ukloním. Raději nepromluvím, abych kapitána nerušil, kdyby se mu líbila, nebo nerozzlobil, kdyby se mu nelíbila. |
| |
![]() | Chlapec si jako naschvál vybere nějakou smutnou písničku, takže se ještě víc zachmuřím, když ho poslouchám, ale nedá se popřít, že umí. "Jde ti to fajn. Ale mám raději veselé písničky. Pak tě třeba naučím některé, co jsem dřív zpíval. Už mi to chybí," zamyslím se a dívám se někam mimo chlapce. "Řekni někomu ať ti ukáže, kde jsou volné kajuty a taky si zajdi do kuchyně pro něco k jídlu," vyzvu ho, pro jednou neochotný postarat se o něj sám. Teď nemám chuť na nic a o to míň starat se o někoho, i když tenhle klučina působí sympaticky. |
| |
![]() | Přikývnu a pak se osmělím. "Kapitáne, jenom se mi zdálo, že Vás něco trápí..." Řeknu trochu tišeji, ale hned si uvědomím, že tohle jsem neměl říkat. "Omlouvám se, jsem drzý. Nic mi do toho není." Omluvím se rychle, protože nechci kapitána popudit, a sklopím oči, jakoby na palubě bylo něco zvláštního. Chviličku postojím mlčky, než zvednu oči ke kapitánovi. "Chtěl bych ještě vědět...smím hrát jenom Vám nebo i ostatním...kdyby chtěli..." Zeptám se nejistě, protože tohle opravdu nevím a nechci udělat nějakou chybu. |
| |
![]() | "To nic, to nic...měli sme teďka takovou nepříjemnou příhodu a dost mě to rozladilo, takže mám špatnou náladu, ale to se přežene, neboj," poplácám kluka po zádech. Jeho upřímná starost je milá. Přece bych se na něj kvůli tomu nemohl zlobit. Možná si z něj udělám mazlíka místo Kaena. Rozhodně je milejší. "Nebuď hloupý, hrát můžeš kdykoli, komukoli, jak se ti zrovna bude chtít. Proč bych ti to měl zakazovat? Jen ať se každý potěší," ujistím ho. Je dost nesmělý a to je vážně roztomilé. |
| |
![]() | Šťastně se usměji, že se kvůli mým slovům nezlobí, protože to bych moc nerad. Někdy prostě dřív mluvím, než myslím, a tohle byl přesně ten případ. Ale naštěstí jsem měl pravdu a nebyla to jenom nějaká špatná domněnka. Pro tentokrát. Příště si musím víc dávat pozor na pusu, i když se mi zdá, že kapitán je dobrý chlap, ale štěstí pokoušet nebudu. "Děkuji Vám, kapitáne, za všechno...nejspíš Vás od něčeho zdržuji, ale mohl bych se ještě na něco zeptat?" Zeptám se nesměle a raději hned pokračuji, protože když už jsem to nakousl, měl bych to dopovědět. "Jak dlouho ještě budeme v přístavu?" Zeptám se konečně, kdy vyplujeme. Jenom bych rád věděl, jak dlouho budu ještě tady, abych se mohl aspoň vnitřně rozloučit s tímhle místem. |
| |
![]() | "Vlastně mě vůbec nezdržuješ," pokrčím rameny. Než vyplujeme musím jen zkontrolovat, že je Psyence úplně v pořádku, což už jsem udělal několikrát. "Rád bych, kdybychom vypluli dnes odpoledne, navečer," oznámím mu pak, po krátkém zamyšlení. Musím si ještě kousek odsud vyzvednout nějaké penízky a to je nejlepší udělat co nejdřív. Bez peněz do hospody nelez...a po tom nájezdu Mariňáků, doplňování zásob a opravách jsme opravdu dost na mizině. |
| |
![]() | Překvapeně zvednu obočí a párkrát zamrkám. Pak si uvědomím, že asi vypadá směšně, a omluvně se usměji. "To je docela brzy, ale jsem rád, že jsem to stihnul." Přikývnu a na chviličku se zamyslím. "Je tu něco, co bych pro Vás mohl udělat? Víte, nechtěl bych tu být neužitečný...jsem zvyklý, že něco pořád dělám...tedy jako otrok jsem musel..." Zeptám se nejprve, ale pak oči zabodnu do paluby. Nikdy jsem se nestyděl, že jsem byl otrok, ale na druhou stranu to není něco, s čím by se člověk rád chlubil. Možná jsem příliš nedočkavý, ale vážně bych chtěl, aby někdy kapitán zazpíval. Nikdy bych to do něj neřekl, a proto jsem ještě víc zvědavý. Ale snad se jeho špatná nálada brzy vytratí a on bude chtít, abych zahrál nějakou veselou píseň, a zazpívá k ní. To bych moc rád. Nakonec zvednu oči od podlahy a zadívám se na kapitána, jestli snad pro mě bude něco mít. Kdyby ne, požádal bych někoho, aby mi ukázal, kde mám teď zůstat. A taky zašel ke kuchaři a poprosil o něco malého k jídlu. Od rána jsem nic nejedl. Nebylo co. |
| |
![]() | "Ty jsi byl otrok?" zamrkám. Takové pískle..ale zdá se, že už si něco zažil. "Chudáčku! Neboj se tady nebudeš muset otročit a když mě nenaštveš nebudu tě ani nutit vytírat palubu," slíbím mu a vrhnu se mu kolem krku. Musím říct že je to fakt milý kluk a mám o něco lepší náladu, i když to co mě ještě čeká...to co musím udělat mi pořád nedovolí chovat se tak ztřeštěně jako obvykle. "To je v pořádku, teď nic nemusíš, a když se budeš cítit neužitečně tak prostě zahraj, myslím že každý si tu rád poslechne hezkou písničku, obzvlášť pak já. A pak kdyby jsi se nudil můžeš přijít za mnou a já ti něco uložím," pousměju se jemně. Alespoň něco, když už se nesměju na celé kolo jak mám ve zvyku. Snad už bude všechno nepříjemné brzo za mnou. |
| |
![]() | Zatvářím se překvapeně, když uvidím, jak moc jsem tím kapitána překvapil. Netušil jsem, že by ho to mohlo nějak udivit. Nic na tom vlastně není. Když má někdo dost peněz, koupí si jiného člověka, aby mu sloužil. A jednou jsem to byl já. Jenomže se zatvářím ještě šokovaněji, když mě kapitán obejme. Tohle jsem vážně nečekal, takže spíš čekám, kdy mi vypadnou oči z důlků. Skoro upustím Margo a to už je co říct. Takže když mě pustí, mám červené tváře, což dost vynikne v jinak docela bledém obličeji, zvlášť v kombinaci s barvou mých vlasů. Bílou s pár černými pruhy. "Já...jste vážně skvělý...kapitáne..." Vysoukám ze sebe a zrudnu ještě víc. Bože, co mu to vykládám...jsem blázen...nebo sebevrah... Honem začnu hledat něco, čím bych to zamluvil a to se mi nakonec přece jenom povede. "Není to tak zlé, když má člověk štěstí na pána..." Poznamenám na adresu otroctví. Ale ne všichni měli takové štěstí v neštěstí jako já. "I když ani tak na tom nebylo nic dobrého..." Zadívám se bokem, jak moji mysl zaplní spousta nepříjemných vzpomínek. "Ale teď patřím sem." Ozvu se radostněji. Kapitánův úsměv mě potěší, zdá se mi, že se k němu víc hodí, než ta trochu nepřátelská maska, kterou měl až do teď. |
| |
![]() | Celou noc jsem v podstatě nespal. První noc na lodi mi vždycky dělala potíže. Občasné opilecké zařvání nebo nepříjemné zavrzání základů lodi mi k tomu nepomohlo. S nadějí jsem vyčkával na východ Slunce, a hned, jak jen vystrčilo své rudé paprsky jsem vstal a šel na palubu. Ještě několilk hodin po tom jsem se díval na obzor, dokud se nevzbudila celá loď. Svýma zvíídavýma očïma jsem si palubu prošel, ošahal každý kus lodi a namátku a hlavně potají se stavil i na velitelském stupínku, podívat se na kormidlo. Zrovna při přijimání Mariuse jsem se poflakoval kolem a jen se divil nad chováním kapitána. Já jsem si zřejmě vybral špatný den na pohovor. Ale což. Buď rád, že tě vůbec vzal na loď. Nakonec mi jeden námořník vrazil kýbl s hadrem do ruky a se zmínkou o nováčkovské tradici mě zanechal vytřít část lodi. S opovržením jsem vytíral palubu a nakonec si vylezl na ráhnoví a ponořil se do vlastních povinností - myšlení. "Tsech. Jsem navigátor, ne nějaký vytírač podlah.. tohle by mohli dělat podřadní námořníci.. a co ten hezounek dole? Že by ten kapitán tvrďas měl slabost pro mladé hudebníčky?" Nahlas si povídám pro sebe a čekám, kdy zase budu muset něco dělat. |
| |
![]() | "Ty jsi tak roztomilý," neodpustím si poznámku, když vidím, jak se klučina červená a trochu mu pocuchám vlasy. Proč jsem si někoho takového nevzal na palubu už dřív? Nespíš protože takhle slabí potřebujou ochranu a z toho jsou potíže...ale já už se o něj postarám. "Neboj se tady budeš pod mojí ochranou, pokud nebudeš dělat problémy, nikdo na tebe nebude zlý," ujistím ho. Za to, že mi zlepšuje náladu si zaslouží trochu té protekce. A vůbec já jsem kapitán, je moje věc, komu budu nadržovat. "Jasně teď patříš sem a rozhodně to tady bude lepší než fuj někomu otročit. Je tu spousta fajn chlapů, bude se ti tu líbit," ujistím ho a poplácám ho trochu po zádech. |
| |
![]() | Hned po první kapitánově poznámce objevím nové, dosud skryté, odstíny červeně, které jsem schopný. Trochu se podivím, proč by měl někomu, jako jsem já, poskytovat tolik zájmu a ochrany. Trochu se poškrábu v pocuchaných vlasech a usměji se. "Jste na mě moc hodný, děkuji...jenom netuším proč. Nevím o ničem, čím bych si Vaši pozornost zasloužil... Řeknu trochu rozpačitě a hlavně docela tiše, protože ani netuším, natož abych věděl. "Vážím si toho moc, jenom bych Vám tím nechtěl způsobit nějaké potíže...nebo Vám být na obtíž..." Sklopím oči a pohled zabodnu do podlahy. Moc si toho vážím, ale nechci být na obtíž. To opravdu ne. "Ale moc děkuji..." Zvednu oči a usměji se vděčně. |
| |
![]() | Vážně je tak hrozně rozkošný když je červenější než moje vlasy a tak nervózní a nejistý. Nechápu jak by s někým takovým mohl někdo zacházet jako s otrokem, to je kruté. "Protože jsi roztomilý a navíc talentovaný. Kromě moře, lodí, hezkých dam a dobrého pití je hudba to, co mám nejradši," mrknu na něj. O své zálibě v hezkých chlapcích mu povídat nebudu to by ho mohlo vystrašit. I když na lodi se s tím tak trochu počítá. Navíc já jsem neškodný...většinou. "Neboj se, kdyby jsi mi působil potíže to bych tě na to upozornil...ale vypadáš jako moc hodný kluk, takže se toho vůbec nebojím. A trocha té bratrské péče pro mě žádný problém není já rád se svou posádkou vycházím dobře. Pokud mě někdo nenaštve snažím se být milý," věnuju mu další jemný úsměv. Sice bude trvat než se mi vrátí má super veselá nálada ale už jsem na tom podstatně líp než včera. |
| |
![]() | I když se mě rudá barva pokouší opustit, stále se ještě drží i po tom, co kapitán domluví a chystám se promluvit já. Naštěstí je to už jenom růžová, a tak si nepřipadám tak hloupě jako předtím. "Víte...jste úplně jiný, než byla moje představa...myslel jsem, že budete zlý a přísný...ani nevím, co mě to napadlo..." Zastydím se za svoji hloupou představu a oči automaticky zabodnu do paluby. Čekal jsem něco jiného, muže, který bude metat blesky a přestože kapitán nevypadá v optimální náladě, pořád je to mnohem lepší, než jsem očekával. I když nepochybuji, že si tu umí zjednat pořádek. Jinak by to nebyl kapitán. Zvednu oči a dál se snažím bojovat s červenáním, ale abych se toho zbavil, to je zřejmě nemožné. "Kdyby...kdyby jste cokoli potřeboval...a já na to stačil, tak stačí jenom říct, kdykoli..." Usměji se. Mám pocit, že bych mu měl jeho ochotu a snahu něčím oplatit. Čím, to ovšem netuším. Umím jenom hrát, a pak těch pár maličkostí. Snad to bude stačit, ale stejně se cítím trochu hloupě, protože nemám co nabídnout. |
| |
![]() | Jeho chování mě pořád nutí k úsměvu, přes mou špatnou náladu. Jsme rád alespoň za těch pár minut odlehčení, které mi poskytnul. "Hodně kapitánů takových je, ale já se snažím nebýt zlý, když to není třeba. Občas mi sice ujedou nervy a někdy je to nutné ale je lepší vycházet se svou posádkou jako s přáteli. Koneckonců jsme spolu na moři někdy týdny a týdny a jsme na sobě vzájemně závislí. Navíc, proč si zbytečně dělat vrásky, je lepší být veselý a přátelský," vysvětlím mu svou filosofii a vezmu ho kolem ramen. Pomalu se vydám do podpalubí. Rozhodnul jsem se, že mu ukážu jeho kajutu sám. "No jasně a ty se taky neboj s čímkoli za mnou přijít. Dám ti kajutu kousek od svojí, dobře?" mrknu na něj a ukážu mu nejdřív svoji kajutu a pak ho zavedu do jedné prázdné, ve které dřív bydlel Krysa. Je to dost smutné...znal jsem ho velmi dlouho...a proto bude lepší, když tady zas bude někdo bydlet. |
| |
![]() | Usměji se jeho vysvětlení, protože se mi líbilo. Byl v něm kus pravdy a spousta zkušenosti. Ucítím jeho ruku kolem ramen a nechám se klidně vést. Je mi takhle nějak podivně dobře, takže se jenom sehnu, když projdeme kolem mého pytle s věcmi, abych si ho vzal s sebou, a nezapomněl na něj třeba. I to se mi občas stane, i když se snažím si věci hlídat. "Já...děkuji...budu se snažit Vás neotravovat...moc často..." Usměji se a když mi ukáže svoji kajutu, přikývnu, že si to budu dobře pamatovat, kde ji má. Naštěstí je ta moje dost blízko, takže kdyby se přece jenom něco náhodou přihodilo, nebudu to mít daleko, ale jak už jsem řekl. Nebude to moc často. Bylo by mi trapné za ním chodit tak často, protože by si mohl myslet, že mu dělám ocásek, nebo tak něco. A taky nechci, aby si myslel, že si nic neumím zařídit sám. Sice jsem moc rád za jeho pomoc, ale nechci ho nijak využívat. Jsem zvyklý, že se o mě nikdo nestará a nevšímá si mě. Tahle změna je pro mě příjemná. Velmi. Když dojdeme k mojí kajutě, vejdu dovnitř. "Líbí se mi, děkuji." Odložím si uvnitř svoje věci a Margo něžně opřu o stěnu. Vyčkám, jestli mě teď kapitán opustí anebo se mi bude ještě věnovat. |
| |
![]() | Sleduju jak si prohlíží kajutu a vypadá to, že je skutečně spokojený. To je dobře, protože nic lepšího mu nabídnout nemůžu. Ale kajuty na Psyence jsou moc hezké, protože se na rozdíl od mnoha jiných o svou loď starám velmi důkladně. "Ale jen mě obtěžuj jak často budeš chtít. Mám moc rád společnost. Můžeš za mnou přijít třeba jen proto, že se budeš nudit, něco mi zahrát, popovídat si..." mrknu na něj, dávajíc mu takové permanentní pozvání k sobě. Obzvlášť v téhle době se potřebuju nějak odreagovat. "A samozřejmě přijď když budeš cokoli potřebovat ať se tu hezky zabydlíš," dodám ještě. O takového klučinu se budu starat rád, i když to moc často nedělám, že bych o někoho nějak okatě pečoval, ale on je prostě moc roztomilý a vůbec milý. |
| |
![]() | Vděčně se usmívám, když dostanu jakési pozvání trvalejšího charakteru, že můžu přijít klidně i jenom tak. Na jednu stranu jsem moc rád, ale nejsem zvyklý jenom dostávat. A nic nedávat. "Kapitáne..." Začnu docela opatrně. "Já...cítím se trochu hloupě...Vy...dáváte mi toho spoustu a já nemám nic, co bych dal na oplátku." Řeknu provinile, protože tak se i cítím. Nejraději bych ho vděčností aspoň objal, ale to je nepřípustné. Přece jenom tak nemůžu objímat kapitána pirátské lodi. "Vy se o mě staráte a já..." Trochu rozhodím rukama, zadívám se na kapitána provinile. "Mám jenom sebe a jestli Vám je milá moje přítomnost...můžu Vás trochu potěšit aspoň tím..." Dodám, že nic lepšího nemám. Být mu na blízku a vylepšovat náladu. Nic lepšího, kromě hraní na Margo, nejspíš ani neumím. Ale jestli je to to jediné, co můžu udělat a oplatit tak mu jeho laskavost, budu za ním chodit si povídat a hrát mu na Margo veselé písničky. Třeba mě naučí i nějaké nové, co ještě neznám. |
| |
![]() | Je vidět jak není na takové zacházení zvyklý. Laskavost ho vyvádí z míry. I když je pravda že na tomhle místě ji nespíš nečekal, ale já ho naučím, že svět není jenom krutý. To bude pro jednou příjemná změna. "Ale jistě...tvoje hudba...a ty. To mi docela stačí," pousměju se, když se prstem jemně dotknu jeho nosu. Je to dobré najít si příjemnou společnost teď, když zrovna víc než cokoli potřebuju rozptýlit. A jemu to taky jen prospěje. "Budu na tebe čekat," mrknu na něj a vydám se do své kajuty. Večer chci vyplout takže se musím podívat do map kde přesně tu mám poblíž zakopané zlato abych ho mohl potom vyzvednout. |
| |
![]() | Znovu nepředstavitelně zrudnu, když se jeho prst dotkne mého nosu. Vnitřně cítím, že bych na to měl něco říct, ale prostě nemůžu. Nenapadne mě nic vhodného. Samé pitomé reakce a mohu být rád, že některá z nich nevyplula na povrch. Pokusím se o úsměv, ale je příliš stydlivý a nesmělý. Se stejně zmateným obličejem se zmůžu nakonec jenom na přikývnutí, když řekne, že na mě bude čekat. Že přijdu, i kdybych měl jenom sedět tiše v koutku a nerušit. Sednu si na postel a obličej schovám do dlaní. Proboha...co to vyvádíš? Červenáš se jako malá holka...Když já za to nemůžu... Vedu sám se sebou vnitřní monolog, který nepřináší odpovědi na moje otázky. Jakobych na ně nikdy neměl dostat odpovědi. Ještě chvilku jenom tak sedí, vnitřně zmatený, ale přitom vděčný, že mám takové štěstí a on se mě ujal. Je to milé. Moc. Pak se zvednu a začnu hledat kuchyni, abych se zeptal po něčem malém k jídlu, protože ta hladová šelma uvnitř mě mi jasně dává na srozuměnou, že jsem už prošvihl dobu krmení a je potřeba to dohnat. Nakonec se mi podaří ji najít a tentokrát se podívám po kuchaři. "Promiňte...mohl bych dostat něco malého k jídlu?" Zeptám se docela opatrně muže, kterého tam najdu. |
| |
![]() | Už od rána jsem v kuchyni a připravuji jídlo. Ostatně tak sjem na to zvyklý, i když nevím jak dlouho bude tohle ještě trvat. Myslím, že Spider mě nenechá jít jen tak...i když ho opravdu nechápu, zachránil sjem mu život a on to vůbec nebere v potaz a vidí jen to, co jsem udělal špatně. Jsem docela zabraný do práce, takže si pomalu ani nevšimnu, že do kuchyně přišel někdo, koho ani moc neznám. Každopádně se otočím, když na mě promluví. "Jistěže," přikývnu. Jindy bych se na něj usmál, ale od včerejška jsem na tom s náladou velmi mizerně, takže to neudělám...stejně by to vypadalo falešně. Přejdu k jedné ze skříněk, odkud vytáhnu dvě jablka, ještě docela čerstvá a hodím je tomu klučinovi. Pak se vrátím zpátky ke své rozdělané práci...nicméně se ještě chvíli na toho hocha dívám...myslím, že bych si pamatoval, kdbych ho tady zahlédl dříve. "Ty jsi nový?" zeptám se ho. Prohrábnu si vlasy levou rukou, na které je kožená rukavice. Když se mě na ni dneska Kei ptal, ostatně i pár jiných z posádky, tak jsem jim řekl, ž ejsem se jen pořezal...kdyby tak věděli co za tím je. |
| |
![]() | Vděčně se usměji už ve chvíli, kdy mi řekne "jistěže". Během pár vteřin pochytám jablka, která mi hodil. Jenom ze zvyku jedno z nich otřu o svoji košili a vzápětí se do něj zakousnu. Mám vážně hlad. "Děkuji." Dostanu ze sebe po první soustu a všimnu, že si mě ještě trochu prohlíží. Chystám se odejít, když se mě zeptá. "Ano, jsem. Přišel jsem...hm..." Zamyslím se, jak dlouho to je. "Před chvílí...kapitán mě se poslal." Dodám, aby si nemyslel, že tu chodím jenom tak. Pohled mi sklouzne na tu jeho rukavici. Vypadá to zvláštně, docela nečekaně. I když ani sám nevím, co tady můžu čekat nebo nečekat. "Měl bych jít. Nechci Vás zdržovat a děkuji." Vděčně se usměji a znovu se zakousnu do jablka. |
| |
![]() | Poslouchám ho, i když už jsem k němu otočený zády a zase vařím. Při zmínce o kapitánovi se mírně zamračím, ještě že to neviděl, mohl by se začít vyptávat a to by nebylo nijak příjemné. "Má už lepší náladu?" zeptám se ho. Vzhledem k tomu, že s ním právěmluvil, tak by to mohlo být aktuální. I když nevím jestli bude lepší, jestli bude mít lepší náladu, nebo ne. "No...a nezdržuješ..už tak too bude trvat déle. Všichni mají spoustu práce, takže mi v kuchyni nikdo nepomáhá a já to dělám sám...dvě nebo tři minuty na tom nic nezmění," podívám se na něj a pokusím se alespoň trochu usmát. Pak se zase otočím. |
| |
![]() | Jenom nepatrně se opřu o desku stolu a dívám se na kuchaře. "No...ze začátku moc neměl, ale už je to lepší...trochu se usmíval..." Přikývnu, i když mě nemohl vidět, protože je otočený. Přijde mi, že i kuchař má nějakou skleslejší náladu. Asi jako kapitán. Nevím, jestli to spolu nějak souvisí, ale každopádně mi po tom nic není. to je mi jasné a vyptávat se nebudu. Stejně mě to nijak zvlášť nezajímá. Možná nějaká nepříjemná debata. "Byl přátelský...dost mě to překvapilo..." Dodám upřímně. Chvilku ho mlčky sleduji, když udělám pár kroků blíž. "A nechcete třeba s něčím pomoct?" Zeptám se s mírným úsměvem. Vím, že kapitán řekl, že na mě bude čekat, ale přece by se nezlobil, když jsem chtěl být užitečný. Navíc bude jídlo aspoň o trochu dřív hotové. To by se snad nezlobil nikdo. |
| |
![]() | Strávil jsem většinu dne na opravách lodi a už mě i chlapům, co mi pomáhají kručí v břiše. Stejně mi dojde moje živá voda a tak se seberu a vypravím se na palubu. Pohybuji se volným krokem a mířím si to ke kuchyni. Před dveřma se ještě protáhnu a zívnu, i když nechápu, proč jsem unavený. Dvakrát hlasitě zabuším a vejdu ke Kaen. " Tak jdu pro informaci, kdy bude bašta, chlapům už kručí v žaludku." zeptám se přímo a zarazím se nad novým přírůstkem. "Teda, odkdy mají povolen nástup i děti?" poznamenám a pak se zaměřím na Kaen, a hlavně na to, zda po mě něco nehodí. V hlavě mi bleskne myšlenka, že bych se měl taky podívat na ošetřovnu a dát si zašít jednu z ran, co mám na ruce, jak mi sjelo moje nářadíčko. |
| |
![]() | "Myslím, že přesně takový Spider je..." řeknu mu, aniž bych se na něj otočil. spider se ke mně taky původně choval hodně mile...ale teď? Myslím, že by mě nejraději viděl na dně moře. "Myslím, že pomoc by se ho-"zarazím se v půlce slova, když vejde Screw a sjedu ho pohledem, když na mě tak nehezky začne mluvit. Jako kdyby nestačilo, že je na mě Spider nepříjemný, ještě mě tady budou ostatní nutit vařit oběd pro celou posádku v takhle krátké době. "Jestli chceš jídlo, tak si ho pojď odpracovat," odpovím mu nezabarveným hlasem. Opravdu, co si to všichni myslí. Nebýt toho, že nemám dobrou náladu, tak bych po něm vyjel a vrazil mu pořádnou do obličeje. "A o nováčcích si promluv s kapitánem..ale vzhledem k tomu, že ho vzal, tak tady žádný problém nebude, že?" dodám ještě aby mu došlo, že bez kapitánova svolení by se tady asi opravdu nikdo neobjevil. "Mimochodem," otočím se na toho nováčka, aniž bych přestal promíchávat něco v hrnci. "Jak se jmenuješ?" |
| |
![]() | Čekám, co mi kuchař poví, a tak jenom přikývnu, když nakonec promluví. Docela pozorně si zapamatuji kapitánovo jméno, i když si nejsem jistý, že ho někdy použiji. Nejspíš nikdy. Radostně se usměji, když začne větu s pomocí a tak nějak čekám, že to bude pokračovat ve smyslu, že by se moje pomoc hodila. A pak se dovnitř nahrne někdo další. Překvapeně zamrkám, když začne mluvit, i když spíš tak nějak všechno vyhrkne na kuchaře. A pak se zaměří na mě. Zatvářím se neústupně, protože jeho slova se mi nelíbí. Možná vypadám na dvanáct, ale rozhodně mi dvanáct není. Přesto neřeknu nic, nechci se hádat s někým, koho vůbec neznám. Přesto se mi ale líbí, jak ho kuchař setře, protože se mi nezdá, že tohle by byl typ do kuchyně. Přejdu raději blíž ke kuchaři a usměji se na něj, když se mě zeptá na jméno. "Jsem Marius." Prozradím svoje jméno s úsměvem a chviličku počkám, jestli mi přece jenom nějakou práci uloží. |
| |
![]() | Neletí po mě nic, jen výhružka prací. Zašklebím se a natáhnu se k hrnci. Voní to dobře...to bude určitě dobrý...kur*a, já mám hlad. Oblíznu se a otočím se ke dveřím. "Není...vyřídím to chlapům a zatím ti ukradnu něco ze zásob." Znova se zašklebím a tentokrát sjedu i toho nováčka, než zmiznu z kuchyně. Zabrousím do skladu a vemu něco malého a mojí lahvičku. Vracím se zpátky k chlapům a jen nahrubo si otírám ránu do šatů, protože svědí. Po palubě se rozhlédnu, zda neuvidím Nifa a vracím se ke své činnosti, opravě lodi. |
| |
![]() | Na Screwovu přítomnost už naprosto zapomenu, nebo ho prostě ignoruji. V každém případě, on už stejně odchází, takže se mu už věnovat nemusím. "Já jsem Kaen...lodní kuchař...ještě pořád jak to tak vypadá," představím se i já. Pak se na okamžik na Mariuse zadívám, než se rozhodnu zase promluvit. "Jestli mi chceš pomoct, tak můžeš jít míchat..já mezitím dodělám maso," řeknu a ukážu na jeden hrnec, kterému jsem se doteď věnoval. |
| |
![]() | Přikývnu, že rozumím, a sám se na Kaena podívám. Sice nevím,co se stalo mezi ním a kapitánem, ale nechtěl bych, aby už nebyl kuchař. Hned, jak ukáže na hrnec, přejdu k němu a pokračuji v míchání. Trochu přivoním, ale ta vůně mi nic neříká. "Věřím, že ještě dlouho budete..." Usměji se povzbudivě na Kaena a dál míchám stejně, jako jsem to viděl u něj. "Co to bude? Až to bude..." Zeptá se na oběd, protože ani po chvíli pátrání mi to nic nepřipomíná. |
| |
![]() | "Já nevím..to záleží na kapitánovi," řeknu, když se začnu věnovat přípravě něčeho na stole. Docela se na to soustředím, takže mi chvíli trvá, než Mariovi odpovím na jeho otázku. "Ryba...omáčka se zeleninou...a brambory..." odpovím mu. Vlastně bych si mohl vymyslet nějaký název jako "rybí skvost" nebo něco podobného, jak pojjmenovávají jiní kuchaři různé jídla. ale na pirátské lodi to je jedno...zvláště, když používám jen svou intuicia a pokaždé udělám něco trochu jiného, než obvykle. |
| |
![]() | Trpělivě vyčkám, než mi Kaen odpoví. Celou dobu se na něj dívám, aby věděl, že mu věnuji pozornost. A hlavně u toho nezapomínám míchat. "Hm..." Ozve se ode mě se zájmem, že rozumím. Dál míchám, vlastně docela ztracený v myšlenkách. Doufám, že na mě kapitán opravdu nečeká...nechtěl bych, aby se na mě zlobil, protože teď čeká jaksi zbytečně...ale snad...snad to zase tolik vadit nebude...pomáhám kuchaři... Sice bych se chtěl zeptat, jak dlouho to ještě potrvá, ale zase nechci, aby si Kaen myslel, že mu chci utéct a tím stáhnout svoji nabídku pomoci. |
| |
![]() | Za chvíli se vrátím k Mariovi s prkýnkem, na kterém je nějaká zelenina s kořením a nasypu to do hrnce. "Díky..." řeknu jakmile položím prkýnko zase na stůl. Pak jemně odstrčím Maria od hrnce a zamíchám obsah, než na něj položím pokličku. |
| |
![]() | Kaen přijde s prkýnkem, tak mu lehce ustoupím bokem, abych nepřekážel, až to tam bude sypat. No ale stejně mě pak odstrčí od hrnce úplně a nechá se to povařit tak nějak samovolně. Bez míchání. Zadívám se na kuchaře docela zvědavě. "A...a co teď?" Zeptám se, jestli bude dál chtít nějakou výpomoc nebo už ne. |
| |
![]() | "Teď se to potřebuje jen dovařit," odpovím Mariovi na jeho dotaz a opřu se o linku. "Jestli chceš, můžeš už jít...." dodám po chvíli aniž bych se na něj podíval. Mám toho teď v hlavě příliš moc na to, abych se soustředil na něco jako dívat se do očí někomu, s kým mluvím. |
| |
![]() | Při Kaenově odpovědi mi trochu zazáří oči, takže se lehce ukloním. "Děkuji, kdybyste zase potřeboval pomoci, stačí říct." Usměji se a skoro odběhnu z kuchyně. Vlasy za mnou lehounce zavlají Zamířím ke kapitánově kajutě a chviličku počkám, než se mi zklidní dech a taky tep. Pak lehce zaklepám na dveře a počkám, jestli se ozve. Bez vyzvání dovnitř nevstoupím. |
| |
![]() | Celou dobu, co jsem sám v kajutě a studuju mapy, abych našel to místo, kde jsem nechal zlato. Podaří se mi ho objevit. je to menší, ale obydlený ostrov nedaleko odsud. Město přístavu obklopuje hustý les, který jsem kdysi zvolil za úkryt svého lupu. A taky už vím co provedu s Kaenem. Nemám z toho dobrý pocit, ale nemůžu couvnout. Kdybych se pořád nechal ovládat svým měkkým srdcem, kde bych dnes byl? Určitě ne kapitán téhle krásky. Vím že to nebyl jeho úmysl ale porušil rozkaz a přivedl všechny do nebezpečí. A k tomu ze mě udělal hlupáka, což je ale hlavně moje osobní věc. Ze všech těch myšlenek jsem unavený. Ani si neuvědomuju jaký začínám mít hlad. Po chvíli klesne má hlava na stůl a já usnu. To je dobře, alespoň čas rychleji uteče a všechno budu mít brzo za sebou. Ve spaní ale neslyším Mariovo klepání. |
| |
![]() | Chvíli se nic neozývá, takže zaváhám, jestli tam kapitán vůbec je. Není nic slyšet, ani když skoro přiložím ucho ke dveřím, jestli náhodou něco nezaslechnu. Na mysl mi přijde myšlenka, že bych se možná mohl tiše podívat dovnitř, jestli tam kapitán je a kdyby nebyl, tak půjdu do své kajuty nebo omrknout palubu a třeba se s někým seznámit. Kousnu se slabě do rtu a nejistě vezmu za kliku. Pootevřu opatrně dveře a strčím hlavu do škvíry. Vykouknou moje bílé vlasy a jeden z černých pramenů, ale zatím nic nevidím, takže je pootevřu víc. "Ka...kapitáne?" Ozvu se nejistě a všimnu, že má hlavu složenou na stole. Chviličku strnu, jestli je v pořádku, ale klidně oddechuje, takže si oddechnu taky. Prozatím zůstanu s hlavou ve dveřích, jestli spí tvrdě anebo lehce, aby si mě všimnul. |
| |
![]() | Spím sice poměrně hlubokým spánkem, ale jsem přeci jen pirát a ten zaspat něčí vpád do své kajuty, mohl by pak už spát navždycky. Moje instinkty mě probudí když Marius otevře dveře, ale až když promluví zvednu hlavu a trochu unaveně se na něj usměju. Posadím se a protáhnu jako kočka. "Ah Marie. Pojď dál, posaď se," vyzvu ho. Nevadí, že mě probudil. Jeho společnost je moc milá a myslím že potřebuju nějak nahradit to místo po Kaen. Tenhle chlapec mi určitě zpříjemní den. "Chtěl jsi něco, nebo jdeš jen na návštěvu? Už jsi prozkoumal moji krasavici? Jak se ti tu líbí? A byli na tebe ostatní hodní?" začnu se hned vyptávat. Rozhodnul jsem se ho vzít pod svá křídla tak se musím starat, jestli se má dobře. |
| |
![]() | Trochu sebou cuknu, když se kapitán zvedne. "Já...já...nechtěl jsem Vás probudit..." Řeknu tiše, lítostivě a vklouznu do kajuty úplně a poslušně za sebou zavřu dveře. Znovu mi zrudnou tváře, protože tohle jsem opravdu nechtěl. Skloním pohled k podlaze a neodvážím se neposlechnout, takže přejdu blíž a sednu si na volnou židli. Ruce složím do klína a v té chvíli si uvědomím, že pořád ještě mám jedno jablko v ruce. Kaen mi dal dvě a já si myslel, že bych jedno mohl dát kapitánovi, když jsem za ním potom měl přijít. "Já...pomohl jsem v kuchyni, tak jsem ještě neviděl celou loď, ale...líbí se mi tady...zatím na mě všichni byli hodní..." Zvednu konečně oči od podlahy a jablka a rozpačitě se usměji na kapitána. "Máte...rád jablka?" Zeptám se opatrně a zvednu se ze židle a s trochu nataženou rukou mu jablko nabídnu. |
| |
![]() | Jen se na něj pousměju. Je to vážně takové malé štěně. Tak akorát na mazlíčka. "Z toho jsi nic nedělej. Jen mám v poslední děbě hodně starostí a nějak jsem usnul, ale jakožto pirátský kapitán musím něco vydržet," mrknu na něj. Sice jsem v opravdu špatné situaci, ale on mi může leda zlepšit náladu, takže mě ani nenapadne abych se zlobil. To by snad ani nešlo, když vypadá tak mile. "Jsem rád že jsou hodní, jinak bych si je podal," přikývnu na jeho slova. Nabízené jablko si vezmu, ale nezakousnu se, jen se na něj dívám. "Zahraješ mi zase něco? Až vyplujeme budu potřebovat hodně síly," požádám ho s vážností, jaká je mi tolik cizí a jaká se u mě dá jen málokdy zpozorovat. |
| |
![]() | Konečně mi zblednou tváře a já mám konečně zase svoji přirozenou barvu. Bledou. Tiše ho poslouchám a vždycky se usměji o trochu víc. Očima ho sleduji a když si vezme jablko, které mu nabízím, zazáří mi vděčně oči. Jenomže pak zvážní a já jenom začnu pátrat, co to způsobilo. Vůbec se mi nelíbí, když se neusmívá. Působí to na mě hrozně smutně. Požádá mě o hru, takže jenom honem přikývnu. "Jenom si přinesu Margo..." Vyhrknu a zvednu se ze židle. Svižně dojdu, skoro doběhnu, do své kajuty, vezmu Margo a hned se vrátím ke kapitánovi. "Ale že už nebudete smutný..." Řeknu najednou a uvědomím si, že jsem zase řekl něco, co jsem neměl vypustit z pusy. Zrudnou mi tváře a tak jenom skloním obličej k Margo, aby mi nebylo vidět do tváře. Sednu si zpátky na židli a chopím se Margo. Prsty přejedu po strunách a teprve teď se odvážím podívat kapitánovi do očí. Tváře mám pořád ještě růžové a rozpačitě se usměji. Začnu hrát docela veselou písničku a začnu k tomu i zpívat. Hlas mám čistý a něžný, prsty brnkají melodii a já se dívám kapitánovi do tváře, abych věděl, jestli se mu líbí. |
| |
![]() | Marius souhlasí a odběhne pro loutnu. Položím jablko na stůl a prsty ho nakláním dopředu a dozadu. Pozoruju zamyšleně jeho pohyb, ale moje mysl je někde úplně jinde. Když se chlapec vrátí, projeví o mě starost, což je od něj opravdu milé, takže ho jemně pohladím po vlasech, aby si nemyslel, že to považuju za něco nevhodného. Pak se opřu o stůl a zaposlouchám do melodie, kterou mi hraje. Je veselá, ale já to nedokážu moc dobře vnímat. připadá mi smutná, melancholická, i když nemá být. Moje veselost si očividně dala na delší dobu dovolenou. Přesto mě hudba ale potěší. "Děkuju ti, byla moc krásná. Jsi opravdu talentovaný. Jak dlouho hraješ? A kdo tě to učil?" zeptám se Maria, když písnička dozní. Když s ním budu chvilku mluvit alespoň se rozptýlím. |
| |
![]() | Sice se opravdu snažím, ale kapitána jsem stejně moc nepotěšil. A to mě dost mrzí, tak trochu posmutním. Skloním hlavu a přemýšlím, jestli nebude lepší, abych odešel, když mě kapitán pochválí. Trochu překvapeně se na něj podívám a zamyslím se. "Hraju asi tak od svých pěti let...ve čtyřech mě koupila paní...měla moc ráda hudbu, tak bylo dobré, že mi to šlo snadno...učila mě sama...byla vážně moc hodná...ne jako jiné, které měli ostatní..." Zavzpomínám si krátce na tu dobu. Přesto je tam několik zlých vzpomínek, které bych raději vynechal. "Říkal jste mi, že jste býval zpěvák...proč jste toho nechal?" Zeptám se trochu zvědavě, protože od zpěváka ke kapitánovi pirátské lodi je to opravdu velký skok bokem. Odhrnu si vlasy z očí a trochu nejistě se usměji. |
| |
![]() | Trochu se zamračím. netuším čím si tenhle klučina prošel ale tuším že si zažil své a přesto...je pořád tak milý a laskavý. Být otrokem... "Jak můžeš říct že byla hodná, jestliže tě vlastnila?" řeknu jako bych tu dámu viděl před sebou s poněkud rozzlobeným výrazem, ale když se zase zadívám na Maria můj pohled je zase jemný. Pohladím ho zase po vlasech jako bych ho tím chtěl utišit a jen se povzbudivě pousměju. "Ale hraješ tedy hodně dlouho...není divu že ti to jde i když očividně máš talent," pochválím ho znovu. Znovu se pousměju když mi položí svou otázku. Těší mě že si pamatuje co jsem mu řekl. "Mám rád zpívání ale nejvíc ze všeho miluju moře a lodě. Takže jsem zpíval jen dokud jsem nesměl na moře. Jakmile se mi naskytla příležitost začal jsem sloužit na lodi. Na té si přece taky můžu zpívat," mrknu na něj. Prsty si pořád hraju s jablkem, dělám to už automaticky. |
| |
![]() | Trochu se zachvěji, když zaslechnu ten tón hlasu a slova, která tvoří tu větu. Přesto mě jeho pohlazení docela uklidní. Je v něm něco, co mi dodává pokoj a klid. "Víte...když už nejste svobodný, potom je opravdové štěstí, když Vás nebijí...nebo aspoň ne tak často a moc...víc už ani nemůžete chtít, když Vás potká něco takového..." Řeknu tiše. Sám jsem schytal několik pořádných výprasků, ale naštěstí to nebylo příliš často. Strašně snadno se mi dělají modřiny a jsou hodně vidět. Proto mě často nebili, bylo to až příliš viditelné. Přesto mi zůstalo pár jizev. "Ano...na lodi se dá dělat spousta věcí..." Přikývnu trochu radostněji a prsty krátce přejedu po strunách. Jenom tak ze zvyku. |
| |
![]() | Jak si tak s jablkem hraju, stane se, že do něj víc strčím a ono se skutálí na zem. Vstanu, zvednu ho a položím zpět na stůl. Pak přejdu k Mariovi a obtočím mu ruce kolem krku. "Tak teď už patříš jen sám sobě a tady na téhle lodi ti bude svět patřit tobě. Celé širé moře. A já se pěkně budu starat aby tady na tebe byli hodní," ujistím ho a pohladím po tváři. "Měl by jsi se jít najíst. Určitě máš už hlad ne? Já budu studovat mapy, abychom po obědě mohli vyplout," usměju se na něj, pustím ho a znovu ho pohladím po vlasech. Já sám mám taky celkem hlad ale nechci se potkat s Kaenem takže dnes oběd oželím. |
| |
![]() | Už už jsem se chystal, že vstanu a to jablko seberu, když se zvedl kapitán. Tak se zase víc usadím na židli, ale to už zase cítím jeho ruce na sobě. Znovu mi zrůžoví tváře, i když ne tak strašně moc, jakobych si na pomalu ale jistě zvykal. Není mi to nepříjemné, spíše jenom hodně nezvyklé. Pohladí mě po tváři, tak jenom mlčky přikývnu a vděčně se usměji. Doporučí mi oběd, jakoby věděl, že už dlouho mám opravdu hlad. Znovu přikývnu, ale to už mě pustí, pohladí po vlasech, což znovu přiživí blednoucí červeň ve tvářích. Vstanu a Margo pevně uchopím. "Kdybyste potom chtěl...budu tady..." Usměji se a přejdu ke dveřím. Znovu se usměji a zavřu za sebou dveře. Dám si Margo zpátky do své kajuty a vydám se na palubu. Docela nejistě si ji prohlížím a opatrně se dívám na ostatní členy posádky, protože bych nechtěl některého z nich provokovat pohledem. Než bude oběd, zůstanu stát stranou a jenom se dívám na přístav a město. Vlastně jsem docela rád, že odejdu pryč. |
| |
![]() | Jen se na něj usměju a přikývnu. Myslím že budu jeho útěchu ještě opravdu potřebovat. Už ho nezdržuju, vypadá to, že má opravdu hlad. Snad se nají i za mě, já už bych tu nejradši začal okusovat nohy od stolu jak si moje bříško stěžuje. Ale Kaena chci vidět ještě míň, už tak se kvůli němu cítím zle. Položím zase hlavu na stůl a rozhodnu se na chvíli si ještě odpočinout. Až budou všichni po obědě tak zavelím k vyplutí, ať už je to všecko vyřešené. Zanedlouho se propadnu do neklidného polospánku. |
| |
![]() | xOXOx |
| |
![]() | Vždycky jsem miloval ten pocit, když Psyence odrazila od břehu, nabrala vítr do plachet a já se mohl dívat na širé moře a cítil se svobodně jako nikde jinde. Te´d mě ale tíží to co se stalo a co se stane. Proto je má tvář vážná a přísná, ne veselá jako vždycky a ostatní se bojí na mě byť jen promluvit. Ostrov na který mířím je blízko tohoto, proto jej zanedlouho můžeme spatřit v dálce, byť jen jako černou skvrnu na nekonečné modré ploše. V tu chvíli předám kormidlo a sám se vydám na palubu. Najdu Kaena a když na něj pohlédnu může z mé tváře vyčíst jen chlad. Nedávám najevo co doopravdy cítím. Připadám si provinile a je mi to líto. Ale zároveň mě bolí to co Kaen provedl a zlobím se, že porušil můj rozkaz. A proto se trestu nevyhne. Držím ho kolem ramen a přivedu ho až k zábradlí na okraji lodi. "Víš co jsi provedl je něco, co ti nemůžu jen tak odpustit, ale dám ti ještě šanci. Protože jsem si na Kaen tak nějak zvyknul, bylo by nefér tě prostě jen tak zastřelit že?" promluvím. Nepoznávám svůj vlastní hlas, chladný a nepřátelský. Aniž bych se dvakrát rozmýšlel popadnu Kaena do náruče a jednoduše ho přehodím přes zábradlí do vody. "Pokud dopluješ na ten ostrov, budeš vítán zpět na palubě. A pokud ne tak za tebe pak budeme držet minutu ticha. Sayonara příteli!" zakřičím za ním, pak se otočím na podpatku a zamířím zpět ke kormidlu. Nechci aby Kaen zemřel. Ale vím že ostrov je stále daleko a že by musel být hodně dobrý aby to doplaval, obzvlášť proto, že moře je dnes trochu rozbouřené a vlny ho budou potápět. Zbytek cesty strávím mlčky a posádka se na mě raději ani nepodívá. Navádím loď k ostrovu a snažím se nemyslet na to, jak asi dobře umí Kaen plavat. Jakmile dorazíme do přístavu, rozpustím posádku, takže většina z nich se vydá do místních hospod, kromě těch, které pověřím hlídání své krásky. A já sám se vydám na pláž. Cokoli jsem udělal, mám teď o Kaena strach. Sednu si na písek, položím bradu na kolena a upřu oči na modrou plochu před sebou. Budu čekat. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaishin-sama pro Takže touhle dobou už asi bude nejspíš mrtvý. Nicméně, ještě nějakou dobu sedíš na pláži, než zaregistruješ nějaký pohyb na pláži asi sto metrů od tebe...spíš to vypadá, jako by něco vyplavalo na břeh, než aby to byl Kaen...a navíc se to nehýbe. I když...až příliš moc to vypadá jako člověk...to poznáš i takhle zdálky. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro Kousnu se do rtu a obejmu si kolena. Začínám mít strach že to nezvládnul. Dochází mi, že jsem s touhle možností vůbec nepočítal...že jsem prostě bral jako fakt že to zvládne, i když jsem dobře věděl že je velká šance, že se utopí. Jakmile zahlédnu někde na kraji svého zorného pole pohyb, vstanu tak prudce, že sebou hned zase seknu o zem. Nevnímám to ale, rychle zase vstanu a rozběhnu se tím směrem. A mám hodně špatný pocit... |
| |
![]() | Nastal čas oběda a tak se tam s chlapama vřítíme a jako neurvalci do sebe naházíme jídlo, které nám nyní kuchař udělal. Po jídle je chvili čas, než se vypluje a tak se posadíme na palubu a jen tak kecáme, občas do někoho strčím či jen tak zařvu,ale chlapy se mi už smějí a já si zase držím novou láhev. Vyplujeme a tak se plno chlapů dá do své práce a já jen tak očima kontroluji, jak drží opravy, převážně dělané mnou. Vypadá to, že vše drží. Po chvili se kapitán vydá ke Kaen a vypadá dost naštvaně, jen se mu uhnu z cesty. Přeci jen ted není nejlepší mu jít na oči, zvláště v mém stavu. Dívám se, jak Kaen jde k zábradlí a než se kdokoliv pořádně zpamatuje, letí přes palubu. Schovám láhev za zády a jen tak stojím a přijámám kapitánova slova. Na to souhlasně kývnu hlavou a raději zmizím z paluby. Přistaneme a já vylezu ze své skrýše a láhev už je prázdná. Plno lidí vypadlo a tak budu mít klid. Honit holky se mi nechce a Psyence je mi přece jen milejší, hned po rumu. Nechám kapitána i ostatní jít kam chtějí a sám si pustím do posledních menších oprav, než budu připrav kapitánovi řici, že jeho kráska je jako nová. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaishin-sama pro a taky se to potvrdí, jakmile se ocitneš několik kroků od něj, je to určitě Kaen...jenže se vůbec nehýbe. A když příjdeš ještě blíž, tak ti dojde, že ani nedýchá. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro Nehýbá se...ani nedýchá... Srdce mi bije jako o závod. Třesou se mi ruce, když se dotknu jeho tváře konečky prstů. "Kaene..." zavolám na něj, ale tak tiše, že to sám skoro neslyším. Jak dlouho to může být? Třeba...třeba....určitě ho ještě můžu přivést zpět. Přece mi tu neumře... První pomoc mě naučili sotva jsem nastoupil na loď a od té doby jsem si ji párkrát vyzkoušel, takže teď se okamžitě začnu pokoušet Kaena vzkřísit, i když sám vidím že je to nejspíš beznadějné. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaishin-sama pro Nicméně, v tuhle chvíli je to celkem vedlejší, když ho chceš přivést k životu. I když ho začneš křísit, tak to nevypadá, že by na to jeho tělo reagovalo... Teprve až mu asi po désáté, jako poslední pokus vdechneš do plic vzduch, tak ucítíš, že vydechnul a pak se nadechnul sám...i když to bylo jen slabé...dokonce se ti zdálo, jako kdyby na okamžik zabralo i jeho srdce.. Takže to zkusíš znovu a opravdu po chvíli se jeho srdce konečně rozbuší úplně...a pak příjde obvyklá reakce, začne se lehce dusit, takže ho jak jezvykem obrátíš an bok, aby mohl vykašlat vodu, kterou měl do téhle chvíle v plících.. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro V tu chvíli ale zabere a když se jeho srdce rozbuší, moje se na okamžik zastaví. Zhluboka se nadechnu a z očí se mi vyderou tiché slzy. Aniž bych myslel na to, jestli mu nemůžu nějak ublížit ho po chvíli automaticky obejmu a čelo mu opřu o hruď. Poslouchám jeho dech, je tak krásné ho teď slyšet... Po tvářích mi dál stékají slzy. Už jsem vážně myslel že jsem ho zabil...a i když vím, že bych to udělal znovu, kdybych to mohl vrátit, jsem neuvěřitelně rád, že žije... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro Poslední co si pamatuju je, že mě Spider vzal na palubu, shodil do vody...a pak mám v hlavě krom velké bolesti h hrudi prázdno. Vím, co mi dělá voda, i když se jen umývám, a už několikrát jsem spadl do moe, ale to bylo když ztroskotala nějaká loď, takže tam byl vždycky nějaký trám, o který se dalo chytit... Ale tady teď...nechápu, že jsem ještě naživu...vlastně bych měl být mrtvý, ale z toho co teď vidím okolo sebe, jsem na nějaké pláži...pokud vidím dobře, mám nějak moc rozmlžený zrak. Nějak si teprve po chvíli uvědomím, že mě někdo objímá. A podle toho velkého růžového fleku, který vidím, což mi dojde, že budou asi vlasy, mi dojde, že je to Spider. Jenže...to on mě přehodil přes palubu a zabil. Začnu se třást. Nechci aby byl takhle blízko, mám z něj strach....šílený strach. Takže se ihned pokusím se z toho objetí vymanit...chci od něj být co nejdál... |
| |
![]() | Zůstanu klidně stát bokem, abych počkal, než se přežene ten největší nápor na jídlo. Teprve potom se vydám ke Kaenovi, za jídlo poděkuji a sním si ho ve své kajutě. Nějakou dobu je klid, než uslyším kapitánovy příkazy, což je známka toho, že se už vyplouvá. Tiše jako myška vyjdu na palubu, zase si stoupnu bokem a dívám se na moře. Vlasy mi poletují kolem obličeje a já se usmívám. Je mi takhle moc dobře. Jenomže pak se to najednou změní. Kapitán přivede Kaena a vypadá úplně jinak, než jsem ho zatím viděl. Trochu mě to znepokojí, takže se skoro přikrčím, abych měl jistotu, že mě vůbec nebude vidět. Jeho slova ke mě doléhají spíš slaběji a jeho čin mě přinutí přikrýt si ústa dlaní. Zůstanu tam stát a jenom se dívat. Nakonec ruku zase spustím dolů, sednu si na zadek a opřu se. Zbytek cesty jenom tak sedím a koukám na prkna na palubě. Občas se zvednu a chvíli koukám na moře. Oči jenom jednou sjedou ke kapitánovi, ale rychle toho zase nechají, aby mě nechtěl náhodou hodit přes palubu taky. Teprve až když zakotvíme, zvednu se zase, dívám se jak ostatní odchází na pevninu. Nevím, kam bych šel, a peníze stejně nemám. Zůstanu tedy na lodi, přinesu si Margo na palubu, sednu si na sud a začnu jenom tak brnkat. Stejně nemám nic lepšího na práci. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro "Teď mě nenávidíš že? Ale to nevadí...dokud žiješ...na ničem jiném nezáleží..." řeknu tiše. Myslím že Kaen nemá dost síly, aby se nějak účinně bránil, takže ho vezmu do náruče a odnesu zpět na loď, k sobě do kajuty. Vzhledem k tomu, že je očividně ještě dost v šoku se mu ani nesnažím vysvětlit, že se musí obléknout do suchého oblečení. Bez ohledu na jakoukoli jeho obranu ho prostě svléknu a taky obleču a zabalím do teplé deky. Pak odejdu pro horký čaj, kterého mu dám napít. Doktor tu momentálně není takže budu muset počkat, než Kaenovi něco naordinuje, zatím budu dělat co považuju za nejlepší. Kleknu si k jeho lůžku a míním u něj zůstat než bude úplně v pořádku. Dovolím si alespoň jemně hladit jeho vlasy, ale je to nepřítomný pohyb. Pořád jsem vyděšený z toho co jsem provedl a hruď mám sevřenou úzkostí. Volnou rukou otřu slzy ale stejně je hned vystřídají další, takže se přestanu snažit . |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro Nechám se tedy odnést do jeho kajuty a dokonce se ani nebráním, když mě začne převlíkat...vlastně mi nevadí, když mě uvidí bez oblečení, nestarám se o to, a nikdy dříve jsem se nestaral. Ani mi nevadí, že uvidí jizvu od spáleniny pod klíční kostí...ani tu novou čerstvou, která pokrývá už prakticky celé zápěstí, včetně prstů, na levé ruce..Teď je mi to jedno. Tu chvíli, kdy je pryč se ještě víc zakuklím do deky, do které mě zabalil. Jen odmítnu vypít čaj, který mi donesl..nevím jestli bych to zvládnul. Na jeho doeky se rozhodnu raději ignorovat..nevím jestli se ke Spiderovi můžu chovat normálně...vlastně vůbec nevím jaks e k němu mám chovat. Už nejsme ta Kaen, která se mu líbila, hezká a nádherná...teď sjem odporný kluk, kterého Spider nenávidí... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro Chci ho znovu obejmout...ujistit se, že je opravdu v pořádku, ale vím že musí odpočívat. Alespoň ho nepřestávám hladit po vlasech. Opřu hlavu o kraj postele a zavřu oči. Slzy pomalu ustávají, ale cítím se pořád mizerně. I když bych rád, protože jsem pořád unavený, vím že neusnu, takže jen budu sedět u Kaena a hlídat že je v pořádku, že ho nikdo nevyruší, budu tu sedět bez hnutí. I když jsem to musel udělat...i když jsem příčina toho všeho, chci se ujistit že bude v pořádku...ten pocit, který mě poutal ke Kaen, drzé a krásné dívce přeci jen nezmizel jak jsem si myslel, i když je z ní teď chlapec. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro Jsem unavený, ale nedokážu spát...ne teď. Až příliš moc vnímám Spiderovy doteky...to jak mě hladí po vlasech. Je to až příliš moc uklidňující na to, že je to on, kdo mi takhle ublížil...a já ani nevím, jestli sjem si to zasloužil. Nic zlého sjem přece neudělal, ne? "...proč..?" řeknu po nějaké chvíli. Vlastně je to skoro jako šepot. Nevím na co přesně se ptám..asi na všechno. |
| |
![]() | Pracuji na boku lodi a ani mi nevadí, že jsem tu sám. Přeci jen už neplujeme a tak pevně věřím v lana, co mě drží. Rány jsou už spravené, ted je jen nabarvit tak, aby nebyli vidět. Slyším nějakou hudbu, ale nevnímám jí jinak než podvědomě. Dokonce si po chvili začnu zpívat písničku mimo melodii, toninu a vůbec se nehodící k tomu, co někdo hraje na palubě. Prostě jsem si vzpomněl na něco z hospody. Dojde mi to a zastavím s prací. Zaposlouchám se a vytáhnu se nahoru, abych viděl, kdo to hraje. To je ten kluk...to dítě..copak nemá co dělat....by se mohl učit s ostatníma v hospodě..prý je tam pár dobrých kousků...nebo se nudí....jestli jo, tak to dlouho nebude. Odložím štětec a zadívám se na klučinu. " Hej ty....mladej...co to hraješ..nechceš mi tu třeba pomoci...nebo ti na lodi vůbec nezáleží...pojd sem a až ti řeknu, tak mi podej tady tu břečku v kyblíku a jak řeknu žízen...podáš mi tady tu láhev rumu...jasný mladej? " hovořím dost nahlas a při jeho oslovení vždy zvýším hlas o trochu víc. Stále zůstávám opřený a čekám, zda sem to děcko přijde. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro Nemůžu si pomoct, pomalu posunu ruce po posteli a pak po jeho těle, abych ho znovu obejmul. Může mě nenávidět...vlastně po tomhle musí...ale já to potřebuju, byť je to sobecké. Slzy otírám do své košile kterou jsem mu před chvílí obléknul. "Musel jsem...musel jsem...jsou věci které nemůžu odpustit jen tak. Jsem kapitán téhle lodi, nemůžu i když mám měké srdce, v některých chvílích musím zapřít sám sebe a jako kapitán se chovat...musel jsem," zopakuju. Celou dobu šeptám. Nechci slyšet svůj vlastní hlas. Ale hlavní je, že je v pořádku. Žije... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro o tomhle jsme mluvili už jednou..dvakrát...nevím už přesně. A stejně jsme se nedokázali nijak domluvit. Chápu, že jsem udělal chybu, když jsem mu neřekl, že jsem muž, a že umím ovládat oheň..ale taky, kdybych mu to neřekl, tak bych se na Psyence nikdy nedostal...a já si ten čas, který jsem tam strávil užil...jenže...teď musím odejít. "...už nejsem člen posádky...nezvládl jsem to.."řeknu po chvíli. Když to vezmu kolem a klem...nedoplaval jsem k ostrovu, takže nemám právo být na palubě. A vlastně...přes všechny ty věci, které jsem, které se Spiderovi nelíbí...ještě ke všemu sjem pirát, který neumí plavat. Nemám co dlat na žádné lodi. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro "O čem to mluvíš?" dostanu ze sebe a můj hlas se třese. Je poznat jak horko těžko zadržuju pláč. Rozhodně se teď nechovám jako důstojný a silný kapitán slavné Psyence. Vlastně se tak chovám málokdy. "Jsi naživu...zvládnul jsi to...žiješ..." dodám a mám co dělat abych nezesílil sevření, což by v jeho stavu nebylo dobré. Věděl jsem že budu takhle zděšený a že budu litovat...takže teď vůbec neřeším jak uboze a nelogicky se chovám. |
| |
![]() | Pěkně si o samotě brnkám a tiše zpívám, když uslyším hrubý hlas. Trochu sebou trhnu v první chvíli. Už jenom to oslovení se mi vůbec nelíbí. Jenomže začne rozdávat rozkazy, jakoby mu to tady patřilo. Trochu se zamračím a jemné, téměř dětské, rysy ztvrdnou v neústupnou masku. "Nejmenuji se "mladej". A vůbec, pít alkohol na sluníčku je to nejhorší, co můžete udělat." Řeknu mu a zůstanu sedět na sudu. Kdyby mě alespoň trochu slušně požádal, pomohl bych mu, ale takhle k tomu nemám nejmenší důvod. Je na mě zlý a protivný už od první chvíle, kdy mě potkal v kuchyni. Řekl, že jsem děcko. A to přece není pravda. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro Nechápu ho. Hodil mě přes palubu a teď vypadá, že je na pokraji toho, aby se zhroutil. "A c z toho? Stejně tady nemám co dělat...navíc ty nenávidíš oheň," promluvím po chvíli. Ani nevím proč tady ještě jsem...proč mě nenechal na pláži. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro "Nenávidím oheň..nenávidím ho z celého srdce...mám z ohně strach..." přiznám se. Vždyť moje největší láska, můj život, Psyence, je tak křehká, když pomyslím na oheň...tak snadno ji může zničit...mám z toho hrůzu. Viděl jsem už tolik lodí, které takhle skončily... "Ale tebe nemůžu nenávidět...Kaen...jsi to pořád ty..." řeknu trochu zmateněji a stále tiše. Nevím proč to říkám. Asi mám pocit že mu to dlužím. Dlužím mu pravdu. |
| |
![]() | Ani se nehne a jen na mě pokřikuje něco o radách. Zašklebím se nechutí, však já ho nepotřebuji. A jeho rady už vůbec, radit umí opravdu každý. " Tvoje rady nepotřebuju, Kur*a, tak si je nech od cesty....A mladej pro mě budeš.....jsi proti mě škvrně...štěně sotva vytažený z pytle....a ani jsi se nepředstavil.....tak mi řekni, co bych ti nemohl říkat mladej, dopr*ele. " osopím se a vyhoupnu se nahoru, abych si promíchal maz v kýbly. Zatímco promíchávám maz, loknu si lahve a hned na to se podívám na to škvrně přede mnou. Opravdu je to mladoch.....sotva by se udržel na ránech za bouře....proč ho kapitán bral...ani za práci neumí vzít...ani jednou neleštil palubu....to bude jen taková okrasa.....to jsou mi moresy. Do mazu mi teče krev z ran, jen jí zase otřu do kalhot, více se o ní nestarám. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro Zvláště, když hned vzápětí začne říkat, jak oheň nenávidí...moje celá existence je oheň... Nicméně...jeho další slova mě dokonale zmatou...dokonce tak hodně, že k němu konečně obrátím obličej...musím vypadat hrozně, předtím skoro utopený, teď v tomhle hrozném stavu. "Co tím myslíš?" zeptám se ho. Něco mi říká, že vím o čem mluví, ale něco zase že to není možné. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro "Nemůžu tě nenávidět...jsi to pořád ty...dívka nebo chlapec...pořád jsi to byl ty..." Jak smutné že mi to došlo až teď...ale předtím by to bylo stejně jedno...musel bych to i tak udělat. "To jen moje pýcha mě zaslepila," přiznám potichu. Jestli se bude cítit lépe, když přiznám svoje chyby tak to stokrát udělám. Je potrestaný jak jen mohl být. Vlastně jsem rád že jsem udělal tohle. Kdybych byl podlehl vzteku mohl jsem ho na místě zastřelit. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro ale tohle přeci jen nemůže být pravda...sice, hodně kapitánů má tyhle preference, nebo alespoň nemají nikoho jiného, po čem skočit...ale Spider je něco jiného. "Tobě to nevadí...?" zeptám se ho. Pokud jsem to dobře pochopil, tak ho přitahuju i teď... Jen si nejsem jist. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro A taky jak jsem se choval když jsem se to dověděl. Ale přeci jen to opravdu ranilo mou pýchu a já ho prostě odepsal...jenže teď, když jsem si uvědomil, jak moc ho nechci ztratit mi došlo, že je mi to jedno. Je mi fuk že mi lhal...že není holka...je mi to jedno... "Ne..." zakroutím mírně hlavou. Prsty přejedu po jeho tvářích a položím mu na ně své dlaně. Když se na něj dívám, čím dál víc si uvědomuju, že není rozdíl mezi ním a Kaen kterou byl předtím. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro Na to, jak mu to vadilo předtím... "Chceš abych zůstal?" zeptám se ho hned vzápětí. I když mu to nevadí, přeci jen, nemůsí si dovolit mít vztah s někým jako jsem já...přeci jen je kapitán...zničilo b ymu to reputaci. Takže je clekm normální se na to zeptat. |
| |
![]() | Tentokrát už seskočím ze sudu a odložím Margo bokem. Opřu ji o sud docela bezpečně, aby se jí nic nestalo. Udělám pár kroků k němu. "Vy jste se taky nepředstavil, tak mi to nevyčítejte." Řeknu a nejdřív se skoro zarazím, jak suverénně k němu mluvím. "Kdybyste mě slušně požádal, pomohl bych Vám, ale Vy mě jenom urážíte." Dodám trochu měkčeji. Nechci se s ním hádat, ale sype na mě jednu urážku za druhou, a mě se to nelíbí. Ruce nechám spuštěné podél těla a dívám se na něj. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro "Já...já chci aby jsi zůstal," znovu přikývnu a potvrdím svou odpověď. "Ale hlavně záleží na tom co chceš ty...po tomhle..." nedokážu to doříct. Už nechci slyšet ani sám sebe říkat, že mě musí nenávidět. I když lepší nenávist než kdyby vůbec nebyl naživu. Vím že si za to všecko můžu sám takže si to jenom zasloužím. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro "Chci...zůstat..."lehce přikývnu. Pokud se vyřešilo tohle, pokud mě nenávidí, nevadí mu, že umím používat oheň, nevadí mu, že jsem kluk...myslím, že jiné tajemství už nemám. Talkže bud ev pořádku, když tady zůstanu. Navíc...i kdyby...nejsme si jistý, že bych chtěl odejít. |
| |
![]() | Dál hovoří a dokonce se mě snaží poučovat. Míchám čím dál zuřivěji a snažím se uklidnovat. No tak...kapitánův nejspíš mazel..jinak by sem nemohl vlízt....uklidni se....sakra...dopr*ele proč se mám uklidnovat. Stojí si jen tak přede mnou a narazí na mojí slovní zásobu. Zatmí se mi před očima a drapnu po něm tak rychle, jak by to po mě nikdo v mém stavu neočekával. Však jsem taky v tomto stavu nejlepší rváč. Kbelík padne k zemi a jen s mým štěstím se nevyleje. Druhá ruka pustí štětec, kterým míchal jsem maz, a ten spadne na palubu. Nyní volná ruka se zatne v pěst. Trhnu s tím mladíčkem jako by byl pírko a nahnu ho zádama o zábradlí a trochu o něj přehnu, takže to vypadá, že by mohl každou chvili spadnout. Ruka v pěst vystřelí k jeho obličeji. V poslední moment se zarazím a jelikož nemůžu zastavit pohyb, ruku jen strhnu stranou, takže ucítí průvan, jaký by dopadla pěst na jeho tvář. " Ku*va, kdybych tě urážel, tak by jsi to sakramensky poznal. ....ne*er mě, nebo jí vážně slízneš....možná jsi tu jen jako mazlíček.....našeho kapitána...ale pokud si tu práci nenajdeš, ....až ho omrzíš, poletíš z podpalubí tak rychle, jako Kaen.....chtěl jsem pomoct pro tvoje dobro....ale tobě je to u tvé zas*ané pr*ele a tak si dělej co chceš...nepotřebuji tě....zvládnu to sám. " Oči srší zlostí, která ovšem pomalu zase vychládá. Z dechu je cítit rum. Zas*aný prcek...nemůžu si zadělat na průšvih....jeden mu chce pomoci a on je ještě drzej...at si klidně potom líže kapitánovi boty...takových jako on bylo...pokud nepomůže a nepřidá ruku k dílu...poletí jako plno dalších....jestli to neví..je blbej. Pustím ho a ustoupím od něj. " Jsem Screw a ted bud mi pomož a nebo vypadni. " vyzvu ho na rozhodnutí, seberu kbelík ze země a začnu se přehupovat přes zábradlí, abych se jen na laně držel a už jen tu krásku šlechtil. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro Skoro jsem ho zabil ne? Přesto se ho nezeptám proč. Vždycky mě od sebe odháněl, tedy když jsem si ještě myslel, že je dívka. Ale teď...asi je to tím, že už znám jeho tajemství, že se ke mně chová jinak. Nebo je pořád v šoku... Každopádně se ho nebudu ptát jak může pořád chtít být blízko mě. Najdu svou odpověď jinak. Zajedu mu prsty do vlasů, nakloním se k němu a políbím ho. Možná si moc troufám, obzvlášť když je ještě nepochybně ve špatném psychickém a fyzickém stavu, ale to jsem celý já, jednat prostě podle toho, jak to cítím. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro Možná jindy bych zvládl poznat, co se stane, ale teď jsem asi ještě moc mimo na to, aby mi to došlo. Takže mě políbí naprosto nepřipraveného. Ani nechápu, proč přesně mě líbá, ale popravdě, teď je mi to jedno.. Zavřu oči a tak nějak se tomu poddám. Vlastně si nemůžu vzpomenout, jestli jsem se kdy s někým líbal, jen tak... Vlastně ano..jen s děvčaty. Ale to bylo hodně dávno. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro Jak ho líbám tak konečně nechám slzy zase téct, takže z mých rtů snad může ochutnat trochu slanou příchuť. Nebrání se, poddává se tomu polibku a já chci věřit že to dělá protože jeho pocity jsou stejné jako moje. "Měl jsem takový strach..." zašeptám, než ho políbím znovu. Jako bych tím chtěl utišit sebe, jeho...dohnat co mi předtím bylo zakázáno, dokázat mu, jaké jsou moje city, vdechnout do něj život a sílu... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro Jen jsem nemohl...i když mě bavilo oblékat se jako žena, pořád ještě sjem jisté pravidla měl, nepřitáhnout si k sobě nikoho příliš moc na to, aby se stalo to...co se stalo Spiderovi. Jenže on mě alespoň dokáže příjmut i jako kluka... Stihnu na okamžik otevřít oči, když přruší polibek..ale vzápětí je zase zavřu, když me políbí znovu. Musí ze mě cítit, že na tohle nejsem zvyklý, že jsem ješte nezkušený...i když už jsme měl sex s hodně lidma, líbat jsem se s nikým opravdu moc nelíbal. a navíc...ještě jsem v očích mnoha lidí dítě. |
| |
![]() | Nestihnu ani vyjeknout, když se prakticky proletím, jak mě chytí za košili. Vzpamatuji se až ve chvíli, kdy mě ohýbá přes zábradlí, protože cítím, jak se mi tam tvoří modřina. A bude veliká. Mezitím na mě chrlí další nadávky, ale vnímám asi každou třetí. Vyděšeně se třesu a nestíhám ho sledovat. Ve strachu odvrátím tvář a jenom ucítím, jak kolem prosvištěla jeho pěst. Mazlíček? Jak to myslí mazlíček? Ale...ale vždyť...vždyť to není pravda... Omrzí...ale proč...jak omrzí...to přece...já nechci...to nejde... Myšlenky mi hlavou zběsile víří a já se nedokážu u některé z nich zastavit. Konečně přestane křičet a pustí mě zpátky. Bez jeho podpory se chvěji ještě mnohem víc a sotva se držím na nohách. Oči se upírají kamsi do prázdna, jakoby hledaly záchytný bod, který ovšem nenajdou, a nohy vypoví službu. Svezu se na zadek a zůstanu trochu vyděšeně koukat. Stále se třesu, kolena u těla, ústa lehce pootevřená. Znovu mám před očima první výprask. Nejdřív balkon v druhém patře domu a potom násada od koštěte, kterou o mě přerazili. Křičeli stejně jako on, že jsem k ničemu a že mě jednou stejně vyhodí na ulici, aby mě nemuseli živit. Skoro cítím rány, které mi tenkrát uštědřili. Stejně jako teď, odnesly to hlavně záda. Okolí nevěnuji pozornost, jakobych byl uzavřený v nějaké interní noční můře. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro Začínám zapomínat na to, že jsem před chvílí musel Kaena vracet k životu, že jsem měl smrtelný strach. Pudy převládají nad rozumem. Netrvá dlouho a mám ruce pod jeho košilí. Prozkoumávám doteď zakázaná místa na jeho těle, planoucí kůži a čím víc se dotýkám, tím víc chci. Něžné polibky jsou najednou hladové a chtivé. Vůbec jsem si neuvědomil jak moc ho chci, ani kdy se hra za Kaeninou sukní proměnila ve skutečnou touhu, nebo cit. Te´d se ale nemůžu zastavit. Ujistím se, že mu v těle koluje oheň. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro Vypadá to, že jsem ho předtím asi moc dráždil, protože v něm nějak moc roste touha. Za chvíli mi dokonce zajede rukama pod košili. Jindy bych to možná bral...ale Spider zdá se vůbec neuvažuje...a já nejsem ve stavu, kdy bych byl schopný vydržet něco takového... Navíc s ním nechci spát takhle...tímhle způsobem. Chytím mu obě ruce a zastavím je, aby už nešátraly dál. "..já...teď nemůžu..." řeknu mu docela unaveně. Sice bych rád, ale za jiných podmínek...nejen, že jsem teď unavený, ale také by to v tomhle stavu nebylo vhodné ani pro jednoho z nás. |
| |
![]() | Jen se zběžně podívám, zda ten kluk vypadnul či ne a zarazím se. Sedí tam a dívá se někam mimo, jako kdyby dostal opravdu ránu. Stále si moc dobře uvědomuji, že jsem mu jí nedal. Tak jen přehodím nohy, odložím kyblík a jdu k němu. Kleknu si před něj a zvednu jeho obličej. " Hej....mladej...tak sakra něco řekni....co se ti děje? Stalo se něco? Sem se tě ani nedotknul. Mladík stále sedí dost mimo. Vstanu a dívám se okolo, zda nenajdu pomoci, ale skoro všichni jsou v tahu. Otočím se a po paměti najdu ošetřovnu. Nife tu není, ale díky mému vlastnímu ošetřování vím, kde co má. Tak vemu nějaký hadr, který namočím a taky obvazy, protože vůbec netuším, co se děje. Doběhnu zpátky za mladíkem a zvednu mu hlavu, abych mu na ní položil mokrý hadr. Držím mu ho na čele a prohlížím si ho. " Zase tak zlý to nebylo.....co je s tebou...vždyt jsem se tě ani nedotknul....co ty jsi za kluka? Vnímáš? " zkouší zjistit jeho bdělost. |
| |
![]() | Jenom zdálky vnímám, i když vlastně moc nevnímám, že mi zvedne obličej. Něco říká, ale já mu nerozumím, pak mě znovu pustí a zmizí. Zůstanu tam sedět jako hromádka neštěstí a kromě třesu se ani nehnu. Pomaličku se probírám z pekla, když znovu ucítím jeho ruku a pak mokrý hadr na čele. Po dlouhé chvíli mrknu a oči konečně získají lesk vědomí. Přestanu se tolik třást, jak se postupně uklidňuji. Nejistě zaostřím a uvidím ho přímo před sebou. Balkon zmizí docela stejně jako násada od koštěte. Trochu sebou cuknu, ale není kam utéct. Vyděšeně se na Screwa podívám a začnu hodně pomalu couvat do boku. "Já...já už jsem v pořádku..." Vyhrknu, i když je poznat, že to není pravda. Jsem ještě bledší než obvykle, jakoby na mě sáhla smrt. Tenkrát doopravdy, dnes mi stačí už jenom vzpomínka. |
| |
![]() | Jen co se trochu probere, tak ode mě couvá a je i přes ty řeči stále dost mimo. Jestli na toto někdo příjde,.....mám průser...nevím, jak moc si ho kapitán váží...a přeci...já mu sakra nic neudělal..jen jsem mu řekl o pomoc.....tak ...z toho se trochu sesypal....ale proč? Nechápu, co se děje a už vůbec nevím, co se děje s tím mladíkem. Ovšem vím, že u Nifa se s nim hnedtak objevit nesmím, spíš ho z toho zkusím dostat po svém. A tak i přes protesty vemu mladíčka do náruče, k tomu i případné obvazy i ten mokrný z hlavy a vydám se ke kajutám mužstva. Nikdo tam ted není a tak ho položím do své postele a znova mu přilepím kus mokrého hadru na čelo. "Neutíkej...nekoušu....ted musíš tady zůstat.....a až budeš mít lepší barvu, tak.....tak pak půjdem za Nifem...on tě dá dohromady. " hovořím a přitom dostanu chut na pořádného loka. Ovšem láhev jsem nechal tam a tak doufám, že brzo se mladíček probere a já ho budu moct opustit a pokračovat ve své práci. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Marius pro Položí mě do postele, která není moje, a znovu dostanu mokrý hadr na čelo. Překulím se na bok, protože záda mě bolí od modřiny, ale hadr nechám na čele. Ležím už docela klidně, s očima napůl zavřenýma. O ničem nepřemýšlím, jsem tichý a kdyby mě sám do té postele nepoložil, ani by o mě nevěděl. Znovu začne mluvit, ale tentokrát už mu rozumím. Je to docela dobrý pocit konečně vědět, co povídá. "Kdo...kdo je Nife?" Zeptám se tiše na člověka, o kterém se zmínil. Nikoho tady vlastně ještě neznám, tak netuším, o koho se jedná. Pomalu začínám nabírat barvu, i když ta bledost není kdoví jaká barva, přesto už vypadám o trochu líp. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Další chut na rum popadne moje rty a tak jen naprázdno mlasknu a znova mladíka otočím na záda. " Lež na zádech.....spadne ti to.....já....sakra...co tije....co se stalo....mám tě za Nifem vzít hned? " ptám se a je znát, že jsem dost bezradnej. Nevím si rady, co si s tím klukem počít, krom toho, že je v mé posteli a bledej jako kus papíru. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Marius pro Potlačím slabé vyjeknutí od bolesti a zůstanu poslušně ležet na zádech, i když to bolí. Začne se vyptávat a já jenom zavrtím hlavou. "Ne...to nic není..." Uhnu očima a zadívám se bokem. "Jenom nepříjemné vzpomínky..." Zašeptám přiznání, co bylo příčinou, i když je mi jasné, že nebude moc rozumět. "Prosím ne...nechci přidělávat další potíže..." Podívám se krátce na Screwa a znovu očima uhnu. Barva ve tváři je už sytější, slabě mi zrůžoví tváře, ale lepší už to nebude. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Ustoupím od postele a jen se na něj dívám, zda ho můžu opustit či ne. " Tak já abych zase šel....ty si teda odpočin...a na ty špatné vzpomínky nemysli....i s nima ti doktor poradí...mě taky ....no....snažil se pomoci...ale já mám svůj vlastní lék. " Posbírám obvazy a vše, co jsem vzal od Nifa, jen jeden si tam nechám pro případ nouze. " Já se sem příjdu podívat a namočím ti ten hadr.....kdyby ti bylo špatně nebo tak, tak řekni.....kdyžtak budu tam na palubě." A pomalu se vydám k odchodu, jen ho tak sleduji. To je mi ale mladoch...nic nevydrží..sotva se drží na nohou....ten při pranici či rvačce bude k čemu....opravdu kapitánův mazel...no snad bude dobrej.....dopr*e, já taky....jsem blbej. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro "Promiň...promiň...omlouvám se...jsem hlupák..." omluvím se hned několikrát a z mého hlasu je poznat, že to myslím upřímně, že jsem se prostě jen na moment neovládnul. Kaen je ještě hodně slabý a právě zažil ohromný šok. A já... "Omlouvám se..." zašeptám znovu, když ho zase sevřu v náruči a jednou rukou ho začnu jemně hladit po vlasech. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro Nejsem si jistý, jestli mu můžu ještě teď ospustit, ale budu se snažit....protože mi na něm záleží. On je jiný než ostatní piráti..a kapitáni. Úplně jiný. "Můžeš mi něco slíbit?" zeptám se ho, když se mu tak nějak schoulím v náručí. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro Ale Kaen...vlastně cokoli po mně bude chtít, měl bych to slíbit, alespoň to, po tom co jsem mu provedl. I když jsem měl důvod stejně se cítím provinile. "Pokud to bude něco, co budu schopný splnit, tak jistě," přikývnu nakonec. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro "Oslabuje mě...a navíc...neumím moc dobře plavat," dodám, aby mu mohlo lépe dojít, proč ho o to žádám. Doufám, že se mi nebude smát proto, že neumím plavat. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro "Pokud to nebude opravdu nutné, neudělám to," přikývnu jemně. Je pravda, že bych byl schopný někoho hodit do vody jen tak z legrace, ale jedině někoho u koho jsem si jistý že umí dobře plavat takže u Kaena by to znovu nehrozilo, pokud bych k tomu neměl závažný důvod. Ani ho nežádám aby mi odpustil. Netuším co teď cítí...měl velký strach když se probudil na té pláži...měl strach ze mě. Ale teď leží tak blízko mě a dovolil mi abych ho políbil...a chce zůstat. To je nejdůležitější. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro Lehce skloním hlavu, už nevím co říct. Mimoděk se podívám na svou ruku...je skoro celá spálená, možná z toho bude pořádná jizva, kdo ví...každopádně je divné, když na sobě vidím nějakou jizvu. Uřž jsme zapoměl jaké to je... Ale zasloužím si to...to mám za to, že jsem se pokoušel dělat něco, s čím oheň ve mě nesouhlasí. I když jsem to udělal s nejlepšími úmysly. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro Mlčím až do chvíle než se na něj podívám a uvědomím si kam směřuje jeho pohled. Měl jsem o něj velký strach, takže když jsem ho převlékal nevěnoval jsem spáleninám na jeho těle pozornost. Teď ho ale jemně vezmu za zraněnou ruku. "Tobě oheň taky ublížil..." řeknu potichu. Je to zvláštní, čekal bych, že se mu to nemůže stát. Je mi líto, když ho takhle vidím, ale myslím že tohle se jen tak nezahojí. Přesto by se na to měl pak doktor podívat, ať se následky sníží na minimum. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro "Zkoušel jsem...udělat něco, co jsem asi neměl.." řeknu jako bych mu na něco odpovídal. Nemám rád, když mám na svém těle jakékoliv jizvy, ale o to se u mě stará ten oheň...vždycky mě vyléčí ze všeho, hodně věcí spraví... Ale tohle...tohle je jeho trest, asi s tím nic nenadělám. "Nevadí to..že?" zeptám se ho po chvíli. Nevím co se mu na mně přesně líbí, teď když jsem kluk...možá by ho mohla i takováhle drobnost odehnat...nejsme si jistý. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro "Měl by jsi být opatrný..." řeknu alespoň a v téhle větě se zase jednou zračí můj strach z ohně a z jeho ničivé síly. I když ho má Kaen v sobě, neznamená to, že se proti němu nemůže obrátit, alespoň já tomu nevěřím. "Nebuď hloupý..." zakroutím hlavou, přitáhnu si jeho ruku ke rtům a jemně ho na ni políbím. Něco takového by mě sotva mohlo odradit, když už jsem spolknul vlastní pýchu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Marius pro "Děkuji..." Zašeptám docela vděčně a zůstanu ležet na zádech. Ve chvíli, kdy za ním zapadnou dveře, překulím se znovu na bok. Rukou si slabě přejedu po zádech a tiše syknu. Tohle opravdu bolelo. Zřejmě už bude temně fialová... Napadne mě, protože vím, jak vypadají při různých stupních bolesti. Trochu se posunu hadr na čele, aby mi tam lépe držel, a dovolím si zavřít oči. Únava a napětí mě na chvíli přemůžou, a tak brzy jenom tiše a pravidelně oddechuji, vlasy spadané do obličeje, nevinný výraz ve tváři a ani trochu mi nevadí, že nejsem ve svojí kajutě natož ve svojí posteli. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro Myslím, že něco takového už opravdu nikdy neudělám... Když mě políbí na ruku, tak zase jednou skloním hlavu...nejsem zvyklý na to, aby se ke mně choval někdo takhle..něžně. Takže přirozeně ani moc nevím co dělat...krom toho, že se začnu jemně červenat. Asi jsem opravdu ještě hodně dítě. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro "Chci jen aby jsi věděl že co jsem udělal bylo jenom z principu...kdybych se řídil tím co cítím, nikdy bych to nemohl udělat..." řeknu pomalu. Musel si všimnout jak chladně jsem se choval těsně předtím, než jsem ho prostě hodil přes palubu. "Musel jsem to všechno potlačit...neudělal jsem to protože jsem chtěl, nebo z jakékoli zášti nebo dokonce nenávisti, i když mě tvoje lež hodně zklamala, ale to je jen moje osobní věc. Vím že mi to nejspíš nikdy neodpustíš, ale udělal jsem to jako kapitán lodi, ne jako Umi...chci aby jsi to věděl," skončím. Myslím že je to poprvé co jsem vyslovil před ním své jméno. Ale on ho klidně může znát. Chci aby tohle všechno věděl, cítil jsem že to musím takhle říct i kdyby to bylo k ničemu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro "Já..chápu to," řeknu. Ano, jistě, myslím, že po tom, co se teď děje, mi už došlo, že to co udělel bylo jen proto, že musel, a ne proto, že chtěl. "Já se omlouvám...za to, že jsme ti neřekl, že nejsme děvče, a že umím ovládat oheň...ale zvykl jsem si to neříkat. A o tom ohni..nemohl jsem...někoho takového by na žádnou loď nevzali..a to je ta nejhorší věc, která se může pirátovi stát..." promluvím. Je to něco jako omluva spojená s tím, proč jsme to musel udělat. Kdyby to nic neohrozilo, tak bych mu to řekl samozřejmě...ale tohle...opravdu se na piráta nehodím. Sice na to mám hlav a srdce, ale zbytek...jsem nepřítel lodí, a nemím plavat... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro Když jsem se dověděl, že mi Kaen lhal opravdu mě to zasáhlo. Ale teď už mi to je opravdu jedno. Je potrestaný za všecko. "Já rozumím. A chci aby jsi tu byl přesto jak moc oheň nesnáším...jen nesmíš nikdy ublížit Psyence..." řeknu jako bych mluvil o své lásce, což v podstatě dělám. Mluvím o ní vždycky spíš jako o ženě než o lodi. A kdyby ji Kaen podpálil...cokoli k němu cítím...na místě bych ho zastřelil. A pak nejspíš sebe. Psyence je pro mě všechno. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro Pokud už budu používat oheň, tak nikdy ne na palubě...na žádné lodi jsem to nedělal, pokud nešlo oo cigarety, což je tady zakázané, a oheň v kuchyni, kde se stejně nemůže nic stát...všechny kuchyně jsou zaopatřeny tak, aby se z nich požár nerozšířil do okolí.. A i tak si vždycky dávám pozor. "Nemáš teď nějaké povinosti?" zeptám se ho po chvíli. Ne, že bych chtěl, aby odešel, ale evím jestli něco nepotřebuje zařizovat, když už jsme zakotvili. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro "To je jedno, chci být s tebou," odpovím na jeho otázku. Pak mi ale dojde, že se zase chovám sobecky. "Ah...chceš abych odešel?" zeptám se pak. Jinak by to asi nezmiňoval. Byl bych ho držel za ruku a objímal celou dobu, co by spal...ale pokud nechce nechám ho o samotě. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro "Ale myslím, že chceš, aby byla Psyence co nejdříve úplně v pořádku, ne? Když se budeš zdržovat tady, tak to bude trvat dlouho...a navíc budu asi stejně spát," dodám po chvíli. Opravdu bych ho nechtěl zbytečně zdržovat. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro Pokud chtěl být sám měl to říct na rovinu. Pokud tu můžu zůstat zůstanu. Chci teď být s ním, řádně se uklidnit a přesvědčit, že bude v pořádku. "Budu tě hlídat ve spaní..." Nevím sice jak moc bezpečnější je spánek, když ho budu hlídat zrovna já, ale hlavně já pak budu klidnější. "Můžu si lehnout k tobě?" zeptám se najednou. Takhle sedět není moc pohodlné a zůstat tak celou dobu co bude spát, což může být hodně dlouho...to by bylo asi dost nepříjemné. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro Ale to nevadí. Když se mě zeptá, jestli si ke mně nemůžu lehnout, tak lehce přikývnu. "Je to tvoje postel, ne?" řeknu s drobným úsměvem. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro Jemně ho pohladím po tváři a pak vklouznu k němu pod deku. Lidské teplo ho stejně zahřeje nejlépe. Obtočím kolem něj ruce, přitisknu si ho k sobě a stejně jako předtím ho začnu hladit po vlasech. Je to uklidňující a snad mu to pomůže usnout. "Jen spi...budu tady s tebou," řeknu ještě potichu, jako bych se bál že ho budu rušit a pak sám zavřu oči. Možná taky usnu. Přeci jen jsem sám docela unavený. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro Zavřu oči, ani kdyby mě nepobízel, tak bych se tomu spaní nevyhnul. Jsem k smrti unavený, takže se není čemu divit, když v příštích několika minutách usnu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Sbalím věci, očistím palubu od mazu a krve, mrknu na stěžně, které byli taky trochu poznamenaný. Už se chystám na ně vlítnou, když si vzpomenu na to škrvně u mě v posteli. " Kur*a" zařvu na prázdnou palubu a vydám se k sobě do kajuty. Nikdo z mých spolunocležníků se nevrátil a tak jen vstoupím, možná trochu hlasitěji, do místnosti. Mladík tam spí a vypadá mnohem lépe než předtím. Sehnu se k němu a jen tak mu odhrnu vlasy, a šáhnu na čelo. Matně si vzpomínám, že to mi jako malýmu dělala máma, ale je to moooc dlouho. A tak nevím, co tím sledovala. Všimnu si, že hadr spadnul a tak ho seberu a odejdu namočit. Vrátim se už tišeji a přejedu mokrým hadrem mladíkovi po čele. Nechám ho spát na boku a hadr mu dám tak, aby už nespadnul. Přivážu mu je k hlavě, dělám to tak precizně, jako kdybych se staral o lod. I když mám v sobě alkohol, stále velmi dobře kontroluji pohyby. Jen na obvaze zůstane trocha krva z ran, protože jsem se několikrát praštil. Nechám ho spát a na moment si k němu sednu. Jen tak ho pozoruji a pokud se neprobere, tak půjdu pracovat do výšek. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Marius pro Trochu se začnu probírat až ve chvíli, kdy mi Screw omotává hadr kolem hlavy. Musí se mnou pohnout, takže tělo pozná, že to není na jeho vlastní popud. Znovu se trochu zavrtím a tiše vydechnu. Němě pohnu rty, ale nahlas nevyjde nic. Trvá to ještě pár minut, že se proberu docela, abych o sobě věděl. Pomalu otevřu oči a teprve po několika vteřinách si uvědomím, že sedí na posteli hned vedle mě. Slabě sebou trhnu, ale moc ne, ta záda teď budou pár dní dost citlivá a já už vím, že není moc dobré je dráždit jenom tak. Nechat je odpočinout a srovnat se. “Jste tady...“ Poznamenám docela tiše a slabě se usměji. Sednu si na posteli a teprve teď si uvědomím, že mám hadr pevně ovázaný kolem hlavy, aby mi nepadal. Chystám se znovu usmát a poděkovat, když si to uvědomím. Nechal jsem na palubě Margo. A to je hodně špatné. Někdo by mohl být neopatrný a já bych o ni mohl přijít. A to samozřejmě nechci. “Já...musím jít...nechal jsem ji na palubě...vedle sudu...musím ji schovat, aby se jí nic nestalo...“ Vyhrknu a už se snažím dostat z postele. Na sebe v tuhle chvíli myslím úplně ze všeho nejmíň. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Přejdu k němu a pomůžu mu na nohy. " Tak spokojen....chceš pomoct tam dojít ...a nebo to už zvládneš sám? " zeptám se a svým způsobem jen tak, protože to vypadá, že to už zvládne sám. |
| |
![]() | Nejdřív se mi to snaží rozmluvit, ale nakonec mi přece jenom pomůže z vlastní postele. Nohy se mi ještě trochu třesou, ale jinak je to docela dobré. "Ne...já...děkuji Vám...už tak jste mi pomohl..." Usměji se vděčně a vydám se na lehce roztřesených nohách ke dveřím. Pevně se chytím, protože ji mi stále ještě trochu slabo, ale další pomoc už nepřipustím. Nejsem takový slaboch, jakého ve mě všichni vidí. Vydám se na palubu. Sice mi to chvíli trvá, ale nakonec se na palubu dostanu, vezmu svoji drahou Margo, která naštěstí k úrazu nepřišla, a zalezu zase zpátky do podpalubí. Tentokrát do svojí kajuty, sednu si pomalu na postel a začnu zase brnkat. Tentokrát je ta písnička smutná. Velmi smutná. |
| |
![]() | Zvládá to sám a vypadá to, že i když se třese, tak se nevzdá. Vypadá to, že i když jeho tělo je křehký jako narozené ptáče, tak se snaží duchem to dohnat...stejně nechci být poblíž, až bude rvačka a on to dostane. Jen zdálky se na něj dívám a vidím, jak si bere ten svůj nástroj a mizí do podpalubí. Jen co odejde, vemu si svojí lahvičku a náčiní a vylezu na stožár opravovat další menší, ty poslední, poškození. Až budu hotov s tímto, tak si můžu oddychnout, aspon na chvili. |
| |
![]() | Psyence Do města jsem nešel. Neměl jsem důvod. Byl jsem hlavně rád, že si teď mohu pořádně prohlédnout kormidlo a můstek, když je kapitán pryč. Chlapů tu také moc nezůstalo. Hele, to je zase ta holubička.. Zamyslím se, když z ráhnoví sleduju střet Screwa a Mariuse. Nakonec slezu dolů a vyběhnu na můstek. Pronikavým pohledem se rozhlédnu. Krása.. Pohladím rukou kormidlo a prsty ho ohmatám od shora až dolů. Zhluboka se nadechnu a vydám se zpátky na palubu, stejně sám dobře vím, že kapitán si ke kormidlu nikoho nepustí. Vždyť mi to už říkal.. Můžu být rád, žr mě vůbec vzal do posádky. Sám pro sebe si pokrčím rameny a zastavím se skoro uprostřed paluby a zaposlouchám se. Vrzání lodě to určitě nebude. Sice to moc přes silné stěny a trámy lodě neslyším dobře, ale poznávám, že je to hudba. Tak co, stejně není nic dělat.. Vlezu do podpalubí a podle sluchu se zastavím až před dveřmi kajuty Mariuse. Chvilku, opřený o trám, poslouchám. Připadá mi, že tohle jsem snad už někde slyšel, ale asi se mi to zdá.. co já slyšel melodií od Velkého Henryho. Po druhé pokrčím rameny, jako bych reagoval sám na sebe a s tichým klepnutím na dveře nakouknu dovnitř. "Hezkej song, mladej. Co, že si tu tak zalezlej? Je třeba zkontrolovat plachty." Jemně se poušklíbnu, ale nakonec zmlknu a nechám ho dál hrát tu jeho a mlčky poslouchám. Pirát umělec.. kam tohle spěje.. |
| |
![]() | Celou dobu hraji a mám zavřené oči, jenom prsty nechám pobíhat po strunách. Však ony vědí, kde je jejich místo při každém tónu, který vykouzlí. Proto si zpočátku ani nevšimnu, než někdo klepal. Promluví, takže s cuknutím otevřu oči a ruce se zadrhnou. Překvapeně se podívám na narušitele a jenom pootevřu rty, které ovšem hned zase stisknu docela neústupně. Už zase to oslovení. "Mladej", nelíbí se mi to ani trochu a musí to používat. Další. Už už se chystám vyhrknout něco jako "tak co mi chceš", když si to rozmyslím. Nechci vyvolávat nějaké spory. Spíš se na něj zadívám pohledem na pomezí podezřívavosti a obav. Co tady chce? Napadne mě během několika málo vteřin, když se nemá k odchodu. Skoro jakoby tady nebyl jenom na otočku. "Na palubě jsem už byl, teď jsem zůstal tady." Odpovím stručně a na poznámku o plachtách nereaguji. Proč bych taky měl. On se na to hodí mnohem víc. "Jmenuji se Marius, ne "mladej"." Dodám ještě, protože tohle mě doopravdy zlobí. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaishin-sama pro I když ne zase až tak moc, nějakou tu hodinku po zakotvení k tobě příjde kapitán, aby jsi se podíval na Kaena, který to nějakým způsobem přežil. Je momentálně v kapitánově kajutě. (Kapitám odešel vyřizovat ěnjaké záležitosti a nechává kaena ve tvých rukou). |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaishin-sama pro Bohužel zrovna té době po tobě nějaký z pirátů potřebuje aby jsi skontroloval, takže musíš nechat Kaena plně v doktorově péči. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Na tváři mám široký úsměv, který zajisté nevěstí nic dobrého. "Slyšel jsem, že jsi snad spadl do vody... to pro tebe nevypadá moc dobře." řeknu potichu, s mírně dvojsmyslným podtextem. Ovšem bez ohledu na to, že mě velice láká zneužít této situace, je mi taky dost dobře jasné, že jsou jisté hranice, přes které jít nemůžu... už jen proto, že Kaen na tom není zdravotně dobře. Ale nemusím to vůbec dávat najevo, že? |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro Nejsme si jistý, jestli mám zrovna teď chuť na to, co se mu líbí. "Vím, že to nevypadá dobře, ale vysekám se z toho..." odpovím mu. No..opravdu se z toho vysekám, za nějakou dobu. "Ale víc mě trápí tohle," zvednu levou ruku, na kteé je docela velká popálenina. Je skoro přes celé zápěstí...včetně prstů, a může být tak den stará, možná. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Pak se konečně začnu věnovat jeho ruce. Zlehka ho chytnu za předloktí, druhou rukou přejedu po jeho rameni po ruce dolů k popálenině, ovšem u ní zastavím, ani se jí nedotknu. Chvíli se na ni dívám. "Jak se ti to stalo?" zeptám se trochu překvapeně. Kaen a popálenina? V mém hlase jde znát, jakobych to nebral ani moc vážně. No, ta popálenina sice není moc hezká, ale rozhodně to není nic, co bych nedokázal ošetřit. Sice s ním naoko flirtuju, ale zároveň si bedlivě a velice opatrně prohlížím jeho zranění. Všechny věci k ošetření mám s sebou v tašce, ale proč si ty chvíle s Kaenem o samotě trochu neužít? |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro "Řekněme to tak, že můžu pohltit oheň, dokud se neustále dotýkal mého těla..ale jakmile se nějakou chvíli nedotýká, tak už ne...a udělá to tohle. Vlastně to bylo poprvé, dkyž jsem to zkoušel," odpovím mu na jeho otázku. Je to druhá spálenina, kterou jsem za celý život kdy měl...přesto se snažím to nějak překousnout. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Otevřu jednu mast. "Možná to ze začátku bude trochu bolet, ale za chvíli bolest ustoupí. Neboj, budu něžný." dodám trochu dvojsmyslně. Ano, bude ho bolet, když se budu dotýkat čerstvých ran, ale naštěstí mast začne za chvilku působit. Zlehka začnu nanášet mast na jeho rány. Snažím se to dělat velice něžně, aby ho to moc nebolelo. Po chvíli můžu Kaen cítit, že mast má příjemně chladivý účinek a taky trochu znecitlivuje rány, takže tolik nebolí. Když jsem hotov, dám na rány ještě nějaký list a převážu ho obvazem, ale jen velice zlehka. "Snaž se ten obvaz neztratit." řeknu s úsměvem, pak se náhle nadkloním před Kaena, jako bych ho chtěl políbit. Dívám se na jeho rty, ale nic neudělám. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro "Dobře, " řeknu těsně před tím, než mě začne Nife ošetřovat. Jakmile se mi dotkne ruky poprvé, tak to zabolí opravdu hodně, ale pak už to dokážu vytrpět lépe. Za chvíli už to přestane tolik bolet a mast začne příjemně chladit. Pak na to dá ještě něco a obváže mi to, takže s tím můžu i něco normálního dělat. "Zůstane po tom velká jizna?" zeptám se ho, když se ke mně nakloní. Uvědomuji si, co by mohl v příští chvíli udělat...ale přece neuteču, ne? Jsem chlap. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Zase se napřímím, tentokrát však pohledem sjedu jeho tělo. Vypadá, že je hodně slabý, není se čemu divit. "A teď ta druhá část toho, proč jsem sem přišel... slyšel jsem, že jsi spadl do vody... a popravdě, zdá se, že jsi tím ztratil hodně sil." začnu trochu tajemně a na tváři mám zase úchylný úsměv. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro "Pravidelně znamená jak často?" zeptám se ho jen pro to, abych to věděl...ne že by mě to zajímalo nějak zvláštně. Nad jeho dalšími slovy se mi lehce nakrčí obočí. "Moje tělo je ještě hodně nasáklé vodou...a popravdě, mám dojem, že jsem byl ěnjakou dobu mrtvý. Kdyby mě moře nevyplavilo a Spider nevskřísil, tak bych tady nebyl," odpovím mu tak aby nemohl jen tak lehce poznat jak na tom opravdu jsem. Nejsem si ani jistý, že bych teď zvládl vytvořit nějaký plamen, ale to mu říkat nebudu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro "Řekněme, že vím, jak ti pomoci... vrátit znovu sílu tvému tělu, stačí jedna terapie, aby ses cítil dostatečně dobře na to, aby ses postavil na nohy... neříkám, že mávnutím kouzelného proutku budeš hned jako dřív... ale řekněme, že ti to pomůže a to hodně znatelně." nabídnu mu, ovšem to, oč jde, naschvál zatím neprozradím. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro Mám djem, že vím co ta jeho "terapie" je, ale doufám, že to nemyslí vážně. "Co to tedy je?" zeptáms e ho s mírně pozvednutým obočím. Doufám, že Spider příjde brzy..i když bych Nifa mohl vyhodit i já sám. Jen nevím jak dobře by mi to šlo. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro "Neblázni. Myslíš, že bych s tebou mohl mít sex, když seš v takovymhle stavu? Bych ti jen ublížil a navíc by sis to ani pořádně neužil." odpovím pobaveně. Pak ovšem zvážním. "Dokážu ti pomoci. A myslím to naprosto vážně, ne jako vtip ani hloupou záminku, jak tě dostat do postele." Těžko říct, zda si dělám srandu nebo to myslím vážně... ovšem tak jak tak, nikdo nemůže zastřít fakt, že jsem doktor... a hodně dobrý doktor. "Ovšem musel bych tě odnést k sobě na ošetřovnu, nebo ještě lépe, někam do podpalubí. Myslím, že kapitán by nebyl zrovna moc nadšený, kdybych mu do jeho kajuty donesl nažhavené uhlí." zlehka naznačím, o co jde. Snad to doopravdy myslím vážně. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro Alespoň za tohle sjem rád. "Spider by tě zabil. I za podpalubí," upozorním ho. "Navíc si nejsem jistý, jestli by to bylo opravdu dobré. Takže asi budu muset odmítnout," dodám po chvíli. Opravdu. Myslím, že to není nejlepší nápad. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Zvednu se a naposledy se otočím, přejedu pohledem po jeho těle. "V tom případě si užij tu bezbrannost, bolesti a bezmocnost, v které se teď několik dní budeš nacházet... jsi hodně oslabený a síly budeš sbírat pomalu." vydám se směrem ke dveřím a než opustím místnost, ještě dodám: "Kdyby sis to rozmyslel, stačí říct." |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro Pak sebou plácnu zase do postele a zavrtám se do přikrývky. Snad příjde Spider brzy. |
| |
![]() | Skončím práce a protáhnu se, div nespadnu. Nezajímá mě to, nikdy mi na sobě nezáleželo. Jsem spokojený, že práce je na chvili u konce a tak se jen podívám na své ruce a smutně si povzdychnu. Slezu, nebo spíš sjedu na palubu a vydám se na ošetřovnu. Jak míjím kajuty, vzpomenu si na toho mladíčka Maria, jak jsem mu ublížil. Zahryže svědomí a je jasné, že Nife by se na něj měl podívat. Bůhví, co jsem mu provedl tím svým zacházením. Vejdu do kajuty a bez klepání tam vlítnu. " Tak jak jsi na tom?" Zeptám se Maria drsně, i když se snažím moc nekřičet. V tom si všimnu dalšího nováčka a poplácám ho po rameni. " Další nový....co tu děláš..mazej makat...tady tenhle jde se mnou za doktorem." řeknu rázně a oči se mi blýskají od alkoholu. Otevřu dveře a čekám, kdy se Marius zvedne, abych ho mohl k Nifovi dovést. |
| |
![]() | Začínám docela netrpělivě očekávat odpověď toho, co se mi tak najednou vetřel do kajuty a narušil můj klid a rekonvalescenci. Jenomže než se jí dočkám, vtrhne dovnitř někdo další. Screw. Oči se mi rozšíří překvapením, že je tady. Odložím konečně Margo z klína a zůstanu na něj koukat. "Já...už je to dobré..." Špitnu trochu nejistě, když vychrlí první otázku. Nedovolím si odporovat mu a pomalu se vysoukám z postele na nohy. Naštěstí se už netřesou, a tak jdu docela jistě, i když možná trochu pomaleji. Projdu kolem toho, co se mi ani nepředstavil, a projdu dveřmi ven kolem Screwa. "To snad ani není nutné..." Odvážím se špitnout tiše a slabě se usměji na Screwa. |
| |
![]() | Mladík se zvedne a vyjde ven, což mě na jednu stranu potěší. No vida..tak aspon to půjde rychle..Nife ho prohlídne a pak bude vše v pořádku..a on určitě nic neřekne....hlavně si musím zapamatovat, že na toto pískle musím být kur*a jemný. Napomínám se v duchu a jen s úšklebkem se podívám na toho nováčka. " Tak šup,...makat..práce je tu dost..jestli nevíš, rád tě zaměstnám. " rýpnu si do něj a pak jen zavřu dveře, více mě nezajímá. Teda pokud se nebude někde válet. Vedu Mariuse k ošetřovně, moc dobře tuto cestu znám. Zaklepu a otevřu dveře. Vypadá to, že Nife tu nikoho nemá a tak vstoupím dovnitř a Maria jemně strkám před sebou. " Doktůrku...tady...máš pacienta....on..skácel se mi na palubě.....ale já se ho skoro nedotknul...však mě znáš..ne." hovořím jako beránek a jen co jsme vevnitř, tak ustupuji ke dveřím a svoje zase pomlácené ruce schovávám za záda. Je jasné, že jsem tu měl být už po tom napadení, ale já neměl čas a vím, že tohle Nifovi nejspíš nevysvětlím. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro Jdu se na chvíli věnovat vážnějším věcem, jelikož trocha odreagování mi neuškodí, a navíc se musím chovat zase trochu jako kapitán své lodi. I když pravda nezajímám se o dění tolik jak bych měl, ale před odplutím si zkontroluju všecko pořádně a detailně. Když už uznám, že mě není třeba, vydám se zase zpět za Kaenem, abych zjistil, jak na tom je. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro Sedím na posteli a koukám se na ruku, která je teď ošetřená a obvázaná. "Ah..už jsi zpátky..to bylo rychlé," otočím se k němu a usměji se. Pak se trochu posunu, aby si mohl sednout na postel, pokud bude chtít. "Nife říkal, že se nemám dalších pár dní moc přepínat...a mám si dávat pozor na ruku," oznámím mu hned. Stejně by se na to zeptal. |
| |
![]() | Psyence S mírným odporovačným pohledem se dívám na muže - Screwa, který tak náhle vtrhl do kajuty, zrovna ve chvíli, kdy jsem si stačil rozmyslet, co tomu muzikantovi řeknu. "Já makám celou dobu, to tenhle si tu vyhrává." Pohotově se ohradím, ale to už se mi před očima zabouchnou dveře. Mírně pozvednu obočí. Nevypadal.. nemocně. Očima si pečlivě prohlédnu kajutu a nakonec sám vyjdu ven a vyběhnu schody zpět na palubu. Tolik námořníků se ještě z města nevrátilo, a tak se posadím naproti Slunci na vyhřáté místo a užívám si trochu relaxace. Tak co.. pracoval jsem celý den. Navíc, jsem navigátor, ne nějaký umejvač podlahy. V duchu prostestuju proti tomu, abych pořád jen dřel na ráhnoví, i když mi v hlavě stále zní kapitánova slova, že svou loď si řídí sám. Jaká škoda, možná.. možná jsem měl hledat dál a najít loď, kde bych mohl dělat to, co umím nejlíp. Ještě, že to táta ani Velký Henry nevidí. Povzdechnu si a prohlédnu si přístav. "Marius.." Zamumlám si pro sebe, když si vzpomenu, že mě ten muzikant říkal jméno. Ani jsem se nepředstavil.. ale co, nevadí.. |
| |
![]() | Jenom ještě stihnu zaslechnout toho muže, jak se ohradí, ale to už mě Screw vleče k doktorovi. Nebo spíš trochu postrkuje před sebou. Naštěstí se nedotýká modřiny, tak je to v pořádku, protože jinak by to hodně bolelo. Ale stejně mě trochu popudí, když si uvědomím jeho slova. Prý si tady vyhrávám. Docela se mě dotkne, že se neustále otírá o to, že jsem k ničemu. Nic o mě neví a neustále pokračuje v tom nevěřícně pohrdavém tónu, kdykoli má příležitost. Nevím, proč to dělá, ale vadí mi to. Je mi jasné, že pokud by byl on kapitánem téhle lodi, pak tu nejsem, ale není. Tak co si o sobě myslí, je to skoro jakoby zpochybňoval kapitánovo rozhodnutí. A to by neměl. Uvnitř najdeme doktora, tak se docela omluvně usměji, že to vlastně vůbec není nutné, protože ta modřina se zahojí rychle. I když o ní ještě vůbec neví. "Dobrý den..." Pozdravím slušně doktora a kývnu hlavou. Pak očima zatěkám ke Screwovi, ale ten už couvá pryč ke dveřím. Trochu vyděšeně zatěkám očima od něj k doktorovi a zpátky a na okamžik nechám myšlenky volně poletovat. Podvědomě si nejsem jistý, jestli bych tu měl zůstávat sám, ale přece jenom Screw je pro mě také cizí člověk. Tváře mi zrůžoví studem za svoje hloupé a ustrašené myšlenky a pohled raději zabodnu do podlahy, ať si nedělám ostudu všude kolem sebe. Je to nepříjemné. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro "No jasně budeš teď jenom odpočívat. I kdybych měl vařit za tebe...ah...ale to bych tu asi všecky otrávil," zašklebím se omluvně a namotám si pramínek růžových vlasů na prst, což vypadá nejistě tudíž s mou tváří hodně roztomile. Je zvláštní jak se dovedu tvářit někdy jako roztomilé dítě a jindy jako zabiják. Tentokrát to ale nedělám úmyslně. Cítím se hrozně provinile a tak jsem před Kaenem opravdu podivně nejistý. Natáhnu k němu ruku a pohladím ho pa vlasech, ale i tenhle pohyb je podivně dětský a opatrný. "Budu si tě opatrovat...když je to moje chyba..." dodám ještě. Teď cítím že bych mu to měl nějak vynahradit. Snad to dovedu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro Opravdu je teď strašlivě moc roztomilý. "Myslím, že vaření není nijak namáhavá práce, takže to zvládnu, i když asi budu potřebovat trochu pomoci s některými věcmi, ale myslím, že se nějaká hodná duše, která mi pomůže najde," trochu sklopím hlavu, než se na Spidera zase podívám s tím drobným úsměvem. Nevim kdy přesně se můžu zase začít chovat normálně, tak nějak jako ja jeho divoká Kaen...teď myslím, že by to nebylo vhodné. "Pojď blíž," pobídnu ho, ale ani nečekám, protože se k němu nahnu a políbím ho na rty. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro "Já ti budu pomáhat když zrovna nebudu u kormidla. Případně bych mohl chvílemi půjčit Psyence někomu spolehlivému pokud mě budeš potřebovat," slíbím hned. Už dřív jsem se vždycky střídal ve vedení lodi hlavně s Keiem, protože při delších plavbách to ani jinak nejde. Když mě Kaen vyzve abych se přiblížil, nestihnu udělat nic, než mě políbí. Je to krásný pocit, jako jsem už dlouho nezažil. Jemně mu zajedu prsty do vlasů a převezmu kontrolu nad polibkem, i když jen opatrně, protože nechci udělat nic, čím bych zase Kaenovi ublížil. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro Líbám se s ním dlouho, velmi dlouho, než mi začne docházet dech, takže polibek ukončím, abych se mohl nadechnout. "Taky o záleží na tom, jak dlouho se tady zdržíme," odpovím na jeho slova, které řekl předtím. Pak ho jemně políbím na tvář...ale ani pak se od něj neodtáhnu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro "Já nevím...ještě tu musím něco vyřídit...vlastně nikam nespěcháme i když na moři je mi nejlíp..." pokrčím rameny. Možná by bylo lepší zůstat v přístavu déle než se Kaen trochu sebere. Dostanu polibek a jako odpověď pohladím Kaena po tváři. Dívám se na něj, protože je opravdu krásný. Vážně vypadá jako dívka...možná i to mě trochu znejišťuje. Pořád jsem si úplně nezvyknul na to, že je to kluk, i když mi to už nijak nevadí. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro "Miluji moře..." řeknu napůl zasněně. Pak políbím Spidera krátce na rty. "Chtěl bych odplout co nejdřív," v mém hlase je mírná stopa po nadšení. Opravdu bych byl co nejrdějia co nejdříve na moři. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro Pak se ale zase usměju. Jeho nadšení mě těší. "Já mám v sobě taky moře. Je mojí součástí už od malička," řeknu a zatvářím se konečně trochu veseleji. Snad malý vtípek nezaškodí, třeba ho rozveselím. "Pak odplujeme co nejdřív," slíbím mu, i když teď nemám chuť se zvednout a jít vykopávat zlato. I když je to zlato...ono ještě počká. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro "Nejsi unavený?" zeptám se ho po chvíli. Já spal docela dlouho ještě teď odpoledne, takže nejsem unavený zase až tak moc, ale Spider by mohl být. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro "Chceš mě uložit abych konečně zmlknul?" ušklíbnu se, když se mě zeptá jestli jsem unavený. V poslední době mě všechno unavovalo ale teď už si svou únavu neuvědomuju. "Jsou i jiné způsoby jak mě umlčet," pousměju se znovu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro Pak si konečně lehnu. "Jen jsem si myslel, že by jsi se mohl prospat..mám dojem, že jsi v poslední době moc neodpočíval.." promluvím když si k obličeji přitáhnu přikrývku. Navíc..vůbec by mi nevadilo, kdyby jsme spali takhle přes noc v posteli. Spolu. |
| |
![]() | Zrovna jsem na ošetřovně a chystám nějaké masti. Bez zaklepání se otevřou dveře a někdo se hrne dovnitř. Jen otočím hlavu tím směrem. Jsem zvyklý na to, že tady mnohdy lidi vpadnou jen tak. Piráti nemají vychování, ale no... jsem na to zvyklý. Trošku pozdvihnu obočí, když si všimnu Screwa. Co se stalo, že je tu dobrovolně?! Pak si všimnu roztomilého mladíka, co přišel s ním. A když slyším Screwova slova, už je mi to jasný. Jo tak, máš výčitky svědomí... cos mu proved? Zvednu se a jdu směrem k těm dvoum, postavím se před Screwa a podívám se na něj přísně. Tak trochu zvědavě se zeptám: "Skoro nedotknul? Co myslíš tím skoro?" Pak se kouknu na kluka. Každopádně nevypadá, že by umíral, nejspíš to nebude nic vážnýho. Možná do něj jen Screw vrazil jak byl zase napitej... zase z něho táhne alkohol. |
| |
![]() | Zamíří ke mě, jen tiše polknu a alkoholové opojení mizí. " No...já...jen jsem ho ...chytnul a ..a promlouval mu do duše..aby se neflákal....a on se mi pak...zhroutil..tak...tak jsem ho odnesl a dal mu mokrý hadr na hlavu...vrátila se mu barva a už sám chodí...ale víš co..ty jsi tu odborník...tak já...abych šel..pak se tu stavím....na některé rány od těch zkurv*ných hajzlů nedošáhnu....zas*aný vojáci." při vzpomínce na vojáky se mi zase vaří krev a tak se i zvyšuje můj hlas a hněv v něm. Ruce sevřu v pěst a až po chvili mi dojde, že je Nife stále u mě. Omluvně se zašklebím a už couvám pryč z ošetřovny. Na toho mladíka stačí sám a upřímně, nechci ani vědět, jak bude probíhat prohlídka. |
| |
![]() | Obavami mírně rozšířenýma očima sleduji jejich "diskuzi". Upřímně, nevěřil bych, že Screw bude takhle couvat před doktorem, takže svěsím ramena a jenom mlčky poslouchám, co všechno Screw řekne. Nakonec to řekl docela přesně. Sice vynechal některé detaily, ale vzhledem k tomu, jaký zřejmě respekt chová k doktorovi, ani se nedivím. Nejspíš by nepůsobilo moc dobře, kdyby řekl, že mě ohnul přes zábradlí a skoro shodil do vody. Jenom proto, že jsem si dovolil říct něco na účet jeho pitného režimu. Otočím se k doktorovi čelem a docela umluvně se usměji, že nerad obtěžuji, když má jistě dost své práce. "Nemyslím, že bylo tak nutné, abychom sem chodili, ale nechtěl jsem mu vzdorovat..." Přiznám docela tiše se slabým úsměvem. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro "Vlastně jsem docela unavený...vlastně myslím že už nemůžu ani odejít do své kajuty..." usměju se na chvíli lišácky a vklouznu ke Kaenovi pod deku. Pak ho obejmu a přitisknu k sobě. "Navíc, když tě budu zahřívat, nemusím se bát že by ses mi nachladil," zašeptám mu do ucha a i když ho nemůže vidět, jistě si dovede představit můj jemný úsměv. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro "A ty se hrozně rád tulíš, takže to bude i plus pro tebe," dodám k jeho slovům. Položím si hlavu na polštář tak, abych se mohl dívat bez problémů do Spiderova obličeje. Natáhnu ruku a lehce Spiderovi pročísnu vlasy, než ho pohladím po tváři. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro Jinak by mě už dávno vyhodil. Jsem rád že to neudělal. Snad mi alespoň částečně odpustil. I když nevím jestli já to odpustím sám sobě. Přivřu oči, když se dotkne mých vlasů a pohladí mě. "Ty jsi teď nejpřednější," ujistím ho a zavřu oči docela. Je mi takhle dobře. Je to pravda moc rád se tulím a k němu o to víc. A unavený jsem taky, i když Kaena budu poslouchat dokud bude mít něco na srdci. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro "Dobrou noc," zašeptám, než zavřu oči. Sice mi nejspíš bude ještě chvíli trvat, než usnu...snad use spider brzy a odpočine si..pořádně. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro Teď, když si mě k sobě pustil, se mě jen tak nezbaví. Leda že by měl ještě nějaké hroznější tajemství. "Dobrou noc," popřeju mu taky ještě a jemně se dotknu rty jeho tváře, než si ho k sobě přitisknu a nechám spánek aby ke mně konečně přišel. Netrvá to dlouho, než usnu. Kaen měl pravdu už to hodně potřebuju, byl jsem hodně vyčerpaný za poslední dny. |
| |
![]() | Ze Screwova monologu moc dobře nechápu, o co jde, ale zahlédnu, že má poraněné ruce. "No fajn, teď ale vypadni." řeknu napůl tak sám pro sebe, ale Screw už je stejnak na odchodu. Do čeho se ten blb zase namočil... budu pak muset z něho vypáčit, co se mu stalo. To snad není ani normální, aby byl pořád domlácenej. Víc mu však už nevěnuji pozornost, otočím se na Mariuse, s kterým jsem zůstal v místnosti sám. Nejdřív si ho jen přejedu letmo pohledem. Je vážně roztomilý. Určitě to není bojovník. Nestává se mi moc často, abych mohl ošetřovat takovéto chlapce. Tebe si vychutnám. "Jsi tady nový, že jo? Ať už máš vážné zranění či ne, bývá zvykem, že každý by měl při nástupu lodi projít celkovou prohlídkou. Ono totiž i stará neléčená zranění nebo skryté nemoci tě můžou stát život." přitom si ho prohlížím, možná to vypadá, jako bych snad chtěl určit, jestli mu nic není... doopravdy se však jen kochám pohledem na jeho tělo. "Tak se vysleč." |
| |
![]() | soukromá zpráva od Marius pro Na otázku, jestli jsem tady nový, jenom přikývnu, že je to pravda. Jenomže to další už se mi nezdá jako dobrý nápad. Slabě se otřesu, když mi přikáže, abych se vysvlékl. "Ale...ale..." Zmůžu se jenom na velmi chabý odpor a zůstanu moment koukat s pootevřenými rty, než ztěžka polknu a tváře mi děsivě zrudnou. Zabodnu pohled do podlahy a stáhnu ze sebe košili. Jenom koutkem oka a ještě mezi vlasy se podívám nahoru, abych se podíval na doktora. Nezastaví mě, takže stáhnu boty a následně kalhoty. Zůstanu stát se svěšenými rameny a trochu vyděšenýma očima v běloučkých trenýrkách, které visí na útlých bocích. Ruce instinktivně strčím před tělo a neodvážím se ani pípnout. Na zádech, zhruba v oblasti pasu, je dlouhá temně fialová modřina, která se táhne skoro po celé šířce zad v tom místě. Tělo bílé, nevinné jako tělo dítěte přesto s již mužskými rysy, i když ještě nejsou tak zřetelné. Po pažích pár delších jizev stejně jako na zádech a stehnech. Zřejmě od několika pořádných výprasků, ale nic čerstvého kromě modřiny na zádech. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro "Neboj se mě, já ti neublížím." řeknu, abych ho trochu uklidnil "Jsem tu od toho, abych ti pomohl." Mám sto chutí se ho dotknout, ale neudělám to. Už teď je vyplašený. "Lehni si na břicho na postel, podívám se ti na záda." řeknu mu. Můj hlas nezní nijak ostře, nechci ho děsit. Ta modřina na zádech je teda drsná... to ho někdo přetáh železnou tyčí? Bože, co takovejhle kluk dělá na pirátský lodi? Vždyť se neumí ani ubránit. Ledaže by měl nějaké zvláštní schopnosti. Mh, kapitán nejspíš ví, proč ho sem vzal. Aspoň doufám. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Marius pro Přikývnu a vydám se k posteli. "Já vím...jenom...nejsem zvyklý před někým stát...jenom tak..promiňte...." Docela omluvně se usměji a pomalu se složím na postel. Modřina na zádech trochu bolí, takže to nejde nijak moc rychle, ale přece jenom se mi to podaří a tak obličej otočím k doktorovi, protože je přece neslušné s někým hovořit a nedívat se mu přitom do očí. "Je ta modřina velká, že?" Zeptám se spíš jenom napůl, protože moc dobře cítím, jak velká je. Je na špatném místě, protože tam to dost bolí kvůli námaze těla. Na ruce bych o ní skoro nevěděl. "Prosím, neděste se...mě se jenom strašně rychle dělají modřiny...stačí pevnější stisknutí zápěstí a už je skoro modré..." Usměji se jenom slabě. "Zahojila by se rychle...stejně jako vždycky ty ostatní..." Dodám mírně ale s jistotou. Pootočím hlavu víc, abych viděl doktorovi do tváře. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Můj pohled se zabodne do modřiny v jeho pase. "Tohle ti potřu mastí. Neboj, není to tak hrozný, jak to vypadá. Mh... rychle se ti dělají modřiny, říkáš? Není se čemu divit, vždyť jsi kost a kůže." řeknu a natáhnu se pro nějakou mast, pak ji začnu zlehka nanášet na jeho poraněná záda. "Měl bys víc posilovat, abys měl více svalů... teď teda budeš muset odpočívat, než se to trochu zahojí... ale hned potom ti seženu nějakou pořádnou práci na palubě." řeknu neústupně. Jak takovejhle kluk může bejt na pirátský lodi? Ten by měl pracovat někde ve městě, v bezpečí, kde se moc fyzicky nenadře... ne se hrnout na drsné širé moře. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Marius pro Trochu se usměji, když mě ujistí, že to není tak zlé. I kdy se mě možná snaží jenom uklidnit, protože vím až moc dobře, jak to na mě vypadá a Screw se nehlídal, když mě narazil na to zábradlí. Chviličku jenom tak studuji doktorův výraz, než se znovu ozvu. "Teď si říkáte, že tady nemám co dělat..." Řeknu docela tiše to, co si myslím už celý den. Tedy co si myslí ti, co už mě tady viděli. "Kdybych mohl zůstat v tom domě, nebyl bych tady...jenom jsem hledal práci a kapitán mě přijal...myslím, že to bylo jedině kvůli tomu, že se mu líbilo, jak umím hrát na loutnu..." Přiznám, jak jsem se sem vůbec dostal, ale měl jsem pocit, že se musím o tom s někým pobavit. Uhnu pohledem z doktorova obličeje a raději ho zabodnu zase někam do podlahy. Možná jsem v boji k ničemu, ale přece je potřeba, aby tu bylo příjemně i mezi boji. I kdybych měl třeba zastoupit Kaena v kuchyni, ani nevím, jestli přežil, ale stejně mi to nevadí, aspoň budu užitečný. |
| |
![]() | Podle předpokladu mě Nife vyhodí. Však moc dobře vím, že chce být s Mariem sám při jeho prohlídce. Je tu nový a tak dostane tu jeho preventivní prohlídku či jak to on říká. Jen zakroutím hlavou a zaženu černé myšlenky, které mě napadají. Pro dnešek mám padla a tak si zajdu pro další láhev a vejdu na palubu. První, koho spatřím, je další nováček, jak se tu válí. Přejdu k němu a zacloním mu svit slunce, které na něj svítí. " Ty nemáš žádnou práci, mladej? Co vůbec jsi, že máš padla? " promluvím dost hlasitě, ale stále ještě neřvu. Již dost nacvičeným pohybem se napiji rumu, poslední dobou ho spíše upíjím než piji. Ale i tak to stačí. Jen na ten moment se přestanu dívat na nováčka, ale hned potom ho zase sleduji a nevypadá to, že bych se měl k odchodu. |
| |
![]() | Psyence Zamračím se a otevřu oči, když mě někdo zastíní Slunce, které zrovna tak příjemně hřálo. Nadechnu se na nějakou nevrlou odpověď, ale jakmile trochu zaostřím zrak a spatřím stejného muže, který před několika málo okamžiky odvedl Mariuse na ošetřovnu. Možná bych mohl být trochu zdvořilejší.. Projede mi hlavou myšlenka, a tak to aspoň zkusím. "Většína chlapů je stejně ještě ve městě a už mě nenapadá nic, co bych moh udělat. Jsem navigátor." Poslední větu prohlásím s dávkou hrdosti, ale dojdou mi ty věci ohledně toho, že na téhle lodi se prozatím stejně uplatit nemůžu. "Teda.. měl bych bejt." Dodám tišeji a prohlédnu si muže od shora dolů. Ten bude pořád v lihu, jak tak koukám.. rum.. to bych si dal radši medovinu, nebo víno.. Přivřu oči, protože nemám rád, když někdo mluví příliš hlasitě, stejně jako tenhle chlápek. Asi budu muset jít jinam, nevypadá, že by mi chtěl dopřát kousek ohřátí na Slunci.. Rukama se zapřu o podlahu paluby a zvednu se na nohy. "Jsem Amarant Equoi." Řeknu jen tak mimochodem, kdyby ho to náhodou zajímalo a založím si ruce na břichu. Odrhnu si černé vlasy z čela, abych na něj měl lepší výhled, ale připadám si proti němu tak nějak malý, mladý a nezkušený. Hlavně ho nerozčílit.. víme, co rum dělá s pirátama.. Vyhrnu si rukávy volného svrchního oděvu a bystrýma očima si Screwa ještě jednou prohlédnu. |
| |
![]() | Jen tak poslouchám, co to je vůbec zač. " Tak navigátor......no to ted práci opravdu nemáš...jestli chceš, můžeš mi pomáhat....aby jsi se tak viditelně nenudil...to by kapitán nejspíš nebyl rád. " dám mu podle mě cennou radu a sleduji, jak se staví na nohy. Prohlídnu si ho, představí se, ale mě se do toho moc nechce. Napiji se a ušklíbnu do nějakého podivného usměvu. " Screw. " představím se po napití a ustoupím ze slunce. " Jestli se chceš válet, tak pojd se mnou, můžem si zaplavat. Kdyby něco, můžem to svést na nutnou koupel.....teda já jdu....potřebuji to." hovořím zase o trochu tišeji a vydám se pomalu dolů z lodi. Přitom sundám košili a odkryji své stále nezhojené rány po boji s vojáky. |
| |
![]() | Mimo z lodi Dám si ruku před oči, když mě tak náhle osvítí sluníčko. Nakonec je přmhouřím, ruku svěsím zpátky podél těla a vydám se za Screwem. Při vzpomínce na pistoli kapitána Spidera jsem se ani moc dlouho nerozmýšlel. Zase makat? Ne.. dobrý, aspoň si zaplavu, taky bych se potřeboval umejt. V duchu kladně zhodnotím jeho plány. "Dobrý nápad, půjdu s váma." Zezadu přikývnu, i když je jasné, že to sotva může vidět. Mému zraku nemohou ujít ty rány po jeho těle, které stále vypadají nezhojeně a tedy celkem čerstvě. Několikrát pohledem přejedu jeho záda a zvědavě se zeptám. "Co se vám to stalo?" Spolknu ten dodatek o bičování, protože už teď mi přijde, že by se mohl rozlobit. Sám se zatím nesvlékám, počkám, až dojdeme úplně k vodě. Ruce strčím do kapes u volných pytlovinových kalhot a potichu jako myška kráčím za ním z lodi. Vypadá to ošklivě.. že by nějaká rvačka? |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Pak se na chvíli zarazím. Mh, moh by mít ještě nějaká vnitřní zranění. "Otoč se nabok." přikážu mu a prsty sjedu na jeho břicho, pak začnu prohmatávat jeho břicho. Jde poznat, že teď pracuji jako doktor, potřebuji jen zjistit, jestli nemá vnitřní zranění. Ovšem mé doteky jsou zároveň něžné a svým způsobem ho i hladím a ošahávám. Má tak krásnou hebkou pleť... je to skoro jako se dotýkat dívky... aspoň myslím. zamyslím se, když si uvědomím, že ženskou jsem měl v ordinaci naposledy... před mnoha lety. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Marius pro Nic však neřeknu, protože vím, že má pravdu. Ale nic o mě neví. Přesto mu ta slova nezazlívám. Jenom se upřeně zadívám do tváře a než odvrátím pohled, neústupný výraz zmizí. Poslechnu jeho příkaz a překulím se na bok. tentokrát mě jeho doteky trochu lechtají, ale udržím si vážnou tvář a pohled bokem. Nic o mě neví...neví, že slabý rok života venku je tisíckrát lepší než roky v otroctví...ale tomu rozumět prostě nemůže... Chvíli ještě mlčím, než se konečně ozvu. "I kdyby jenom rok, tak mi to nevadí...stejně nikoho nemám a nikdo si mě na krk dobrovolně neuváže...nemám budoucnost a to že jsem naživu ještě teď můžu považovat za štěstí..." Řeknu naprosto realisticky, snad až příliš na kluka co vypadá ještě jako dítě. Ve chvilce ticha si uvědomím, že jeho doteky jsou jiné, než si pamatuji u posledního doktora, který kontroloval, jestli nemám zlomená žebra po jednom obzvlášť krutém výprasku. Krátce se podívám na doktora, než zase skloním pohled k podlaze. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Jeho odpověď mě nijak nezaskočí. Je spousta takových... co se toulají světem bez domova. No jak myslíš... je to tvůj život a tvoje rozhodnutí, jak a kde ho prožiješ. Nebudu ho přemlouvat, stejně to nemá cenu. To co jsem řekl, jsem myslel jen jako radu... jak se zdá, on ví, do čeho se pouští. A když se na to podívám pozitivně... Mh, jestli bude často zraněnej, jakože nejspíš bude, tak ho aspoň budu mít často na ošetřovně... no, vlastně se mám na co těšit. Jen napatrný úsměv se na chvilku objeví na mých rtech. "Máš štěstí, žádná vnitřní zranění nemáš." řeknu po chvilce prohmatávání břicha. "Ale zůstaň ještě ležet." dodám v zápětí. Mé ruce jeho tělo neopouští, stále se ho dotýkají a s pohlazením jdou dolů po jeho bocích až na jeho stehna, směřují v místa, kde má na nohou další jizvy. A teď to už doopravdy vypadá, že to s prohlídkou nemá nic společného... nebo... ano? |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Sejdu z lodi na pláž a jen se ohlídnu po jeho otázce na Amaranta. " Co ty jsi ku*a za piráta..jak to mluvíš..jako nějaká prašivá ku*va panička od těch zasr*nejch zbohatlíků....co mi vykáš? Jsem Screw..jasný?" dám tím snad dost najevo, že na nějaký vykačky či další podobný kraviny nejsem zvyklej a asi si hnedtak nezvyknu. U vody ze sebe sundám i zbytek hadrů, ted se opět rád za své jizvy po těle, co mám z různých bojů a hospodských rvaček. I na to tetování na rukách, jak kladiva, tak šibenice." Než jste byli přijmutý, tak jsme přišli o pořádný kus posádky. Zradili Spidera a padli jsme do léčky. A tohle mám od bitky, jak nás zatýkali. A jelikož se toho chci zbavit a trochu Nifovi ušetřit práci, tak si zaplavu a mořská voda udělá svý....jo..nějaký doktor. " ušklíbnu se a vypiji na pozbuzení zbytek rumu. " Tak se necourej a jdeme, bábovko." Hnedn a to se vrhnu do vln. Bolest projede mýma rukama, kde jsou nejčerstvější rány a poté i po zádech, ale díky alkoholu to vnímám dost tlumeně a tak mi jen chvili tečou slzy, ale nahlas nedám žádným způsobem najevo. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Marius pro Na ujištění slabě přikývnu, ale tohle jsem už věděl. Screw sice něžný nebyl, ale tolik mi zase neublížil. Pomalu se chystám zvednout, když mě zarazí. Takže zůstanu ležet a zatvářím se docela překvapeně, když jeho ruce sjedou níž a ještě níž. Maličko se zachvěji, napůl strachem a napůl očekáváním a zvědavostí. Nutno podotknout, že ta druhá polovina je větší než ta první. Třeba...třeba jenom chce vidět ty jizvy... Snažím se sám sebe vnitřně uklidnit, ale jizvy jsou docela dlouhé a sahají až k vnitřním stranám stehen. Je jich víc než jenom málo a prozrazují, že vznikly ve chvílích pořádného hněvu. Pochopitelně ne mého. Docela tázavě se na něj podívám, jestli má tohle nějaký záměr, než ten který se mi pomalu vkrádá do vědomí. A musím říct, že s doktořinou nemá skoro nic společného. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Pozoruji jeho reakce. Jen překvapeně kouká. Takovýhle jizvy... a na takovýhle místech... ty nemá jen tak kde kdo. Kdybys byl děvka tak tu už nejspíš vzdycháš vzrušením... kdybys byl panic, tak to takhle daleko nenecháš zajít. "Je mi jedno, kdo ti tohle udělal a proč, ale chci vědět jen jednu věc... byl jsi sexuální otrok? V jakémkoli slova smyslu. A buď upřímnej." zeptám se ho narovinu, své ruce stále ještě na jeho jizvách. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Marius pro Jeho otázka mě překvapí, takže mi zrůžoví tváře. Nejistě polknu a zatěkám očima k jeho rukám a k jeho obličeji. A znovu. Chviličku mlčím, než promluvím. "Já...byl jsem otrok, ale ne v tomto smyslu...jen...jen..." Zarazím se a tváře mi zrudnou víc. Studem. "Mladý pán...vynucoval si poslušnost jezdeckým bičíkem...on...jen občas...ale jinak se mě nikdo nedotkl..." Přiznám a zadívám se úplně bokem. Proč se mě ptá na takové věci? A ještě tam má ruce...proč... "Proč se mě na to ptáte?" Zeptám se, protože nechci, aby to někde někomu povídal. Není to zrovna věc, na kterou bych byl hrdý. Krátce se na něj podívám, ale zase uhnu očima. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Amarant Equoi pro Jen trochu nadzvednu obočí a pokrčím rameny. "Dobře Screwe." Ani mi nevadí, že se na mě tak osopil. V podstatě jsem to čekal. Měl bych se ten zlozvyk odnaučit.. vykat pirátům.. kdyby to viděl táta tak by mě zabil.. Očima přejedu tetování na jeho rukou a v duchu zhodnotím, že už i vzhledem vypadá jako ostřílený pirát, co dlouho brázdí moře. Asi bych měl na sobě ještě zapracovat. U břehu ze sebe stáhnu košili a přehodím jí prázdnou láhev rumu ležící na zemi. Poškrábu se na rameni, kde začíná mé černé tetování ve tvaru velkého písmena E, táhnoucí se až pod mé levé prso. "Když myslíš, že to bude lepší.." Znova lhostejně pokrčím rameny, rozvážu tkaničku od kalhot a nechám je spadnout dolů. "A nejsem žádná bábovka." Protestně se ohradím, popojdu a následně skočím do vody. Na chvíli zmizím pod hladinou, až se vynořím o notný kus dál, naberu si do pusy slanou vodu, trochu zakloktám a vyplivnu jí zpátky. Jasně, hlavně nic nebudu říkat. Brečící pirát, ale kdo by se divil. Budu držet klapačku nebo mě ještě utopí. Rukou si odrhnu splácné mokré vlasy z čela, abych líp viděl a čekám na Screwa, co hodlá udělat, nebo až ke mě doplave. "Kdybych byl bábovka, tak se teď rozteču.." Dodám ještě k tomu nařčení, s kterým značně nesouhlasím a ponořím hlavu po nos do vody. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Zastavím až kousek před ním a zašklebím se. " Tak jak jsi dobrej v plavání, Amarante? Dáme závody, potřebuju protáhnou tělo, celý den jsem šlechtil krásku a na sebe nemám moc času. " pohodím hlavou k lodi a na to vyrazím do moře. " Tak poplav, at vidím, že nejsi nějaká pra*ivá suchozemská krysa. " zkusím ho poštouchnout a dám se rychlého plavání kraulem. Mám v prlánu plavat tak dlouho, dokud nebudu u konce s dechem. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro To, že mi prozradil svou ne moc veselou minulost, se mě očividně nijak nedotklo. Naštěstí však nevypadám jako člověk, co by to chtěl rozhlašovat po celý lodi... je téměř zřejmé, že si to nechám jen pro sebe. "Proč?" Má ruka zajede ještě o píď výš. Už zbývá fakt hodně málo, abych překročil onu pomyslnou hranici. "Abych věděl, kde všude tě vyšetřit." odpovím a je jasné, kam tím mířím. "Nebudeme si nic nalhávat, jsi velice hezký kluk a tady na palubě není žádná ženská. Kaen narozdíl od tebe umí dát někomu po tlamě, když dotyčný bude ehem NĚCO chtít." Zlehka ho pohladím na místech, kde mám teď své prsty, ale pak toho hned nechám, stáhnu ruku a už se ho ani nedotknu. S přimhouřenýma očima ho pozoruju. "Snad nejsi tak naivní, že si myslíš, že se tě nikdo na týhle lodi nepokusí znásilnit... a kdyby jsi byl v minulosti děvka, mohlo by se mi taky stát, že by se tu rozšířila nějaká pohlavní nemoc. To není sranda." dořeknu, čímž vysvětlím, že vlastně pořád dělám jen svou práci - jsem doktor. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Marius pro Při spojení "kde všude tě vyšetřit" se zachvěji tentokrát čirým strachem. To se mi nelíbí...to ne...už ne...já to nechci... Zůstanu ležet, ale to už pokračuje dál, ještě mě pohladí a ruku stáhne docela. Trochu se mi tím uleví, ale zase ne tak moc. Jenomže pokračuje pořád dál a já se na posteli posadím, kolena strčím až pod bradu a pažemi je obejmu. Je vidět, že pár jizev je i na zadní straně stehen, přesto však jenom jedna zasahuje až na zadeček, jehož okraj jsem tak nevědomky odhalil. "Nemyslím..." Řeknu tiše a jenom se slabě zadívám na doktorovu tvář. "Ne...já nebyl..." Stydím se vůbec říct to slovo, abych se trochu bránil. Docela mě děsí, jak moc mě ještě chce vyšetřovat, tak se snažím na to moc nesoustředit. Děsí mě to. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Pohled sjede na jeho jizvy. "Já tě neobviňuju z toho, co jsi byl nebo nebyl. Jde mi jen o to, abych zjistil, kde jsi zraněný nebo nemocný. O nic víc tu nejde." mluvím chladně. Myslím, že bych ho přeci jen měl vyšetřit... jenže... chudák má z toho pěkný trauma... mh, věřim mu, že nebyl děvka. Ale taky si myslím... že jako otrok musel pro svýho pána dělat kdeco. Měl bych ho raději vyšetřit. Ale takhle to nepůjde. Vypadá, že se bojí cizích doteků... zvláště na takovýchto místech. Kdo ví, co s ním dělali. Rozhlídnu se po místnosti, přemýšlím, jak to vyřešit. Moh bych ho připoutat k posteli a udělat to násilím... jenže... kouknu zase na schoulené klubíčko To mu nemůžu udělat. Jdu ke svému stolu a začnu něco připravovat. Nejdřív rozdrtím nějaké lístky a kořeny, ty dám pak do misky. Pak to zaleju vodou. Mám to nachystané za chvilku. Podám mu misku. "Na, vypij to. Bude ti líp. Nechci ti ublížit, chci, aby ti bylo líp." dodám ještě. Možná jsem podrazák, úchyl a hajzl... ale jako doktor do VŽDYCKY myslím se svýma paciantama dobře a chci jim jen pomoct. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Marius pro Přikývnu, i když se bojím pořádně. Očima zatěkám po místnosti a moje oči zase skončí na doktorovi. Je to doktor...musí to myslet dobře...prostě musí...a kdyby ne...stejně s tím nic neudělám... Mlčím až do chvíle, kdy mi podá misku s nějakým vývarem. Sice se na misku zadívám trochu podezřívavě, ale taky vím, že bych mu neměl odporovat, protože podvědomě jeho slovům věřím. Takže si misku vezmu a její obsah nakonec vypiji, i když docela váhavě. Co...co to se mnou udělá? Jen doufám, že nic špatného... "K čemu...k čemu to přesně bylo?" Zeptám se na účinek, protože nevím, co bych měl docela očekávat. Podám mu misku zpátky a shrnu si z očí pramen vlasů, který mi tam spadl, zadívám se docela tázavě na doktora. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro "Lehni si na břicho." řeknu mu. Což asi znamená, že momentálně nechci pokračovat v tom, v čem předtím... možná se chci podívat zase na jeho záda. Možná. Jsem rád, že to beze vzdoru vypil. I když jsem to víceméně i čekal. Hned to s ním nic neudělá, začne to působit až za pár minut... Jen co leží, sednu si k němu na postel. Dvěma prsty zlehka přejedu po jeho páteři, ovšem skončím dole před modřinou. Níž nejdu. "Musíš se uvolnit. Zavři oči a uvolni se. Budu se dotýkat jen tvých zad, nemáš se čeho bát, slibuju." řeknu mu už více milým tónem. Pak zlehka začnu masírovat svaly na jeho krku. Velice něžně, chci uvolnit všechny jeho svaly, a jeho tělesné napětí... a nejen to, i to duševní. Ty doteky jsou až neuvěřitelně příjemné. Taky jako doktor vím, jak na to. Potřebuju, aby ses uvolnil. Není možný, abych tě vyšetřoval na takových místech, jakých chci, když se bojíš sebemenšího doteku. Po chvíli i lektvar, co jsem ti dal vypít, začíná působit. Cítíš se tak nějak... bezstarostně, jako by tě nezajímalo, sposuta věcí, co tě trpápila, jsou ti najednou jedno. A ty doteky jsou velice příjemné. Krouživými pohyby masíruju něžně tvá záda, níž nejdu. Cítíš se naprosto uvolněně, vesmír kolem je trochu víc vláčný... je ti zřejmé, že je to kvůli tomu, co jsi vypil, ale nějak je ti to jedno. "Každý nosíme s sebou svou minulost, až už je špatná nebo dobrá." začnu, stále masíruju zlehka jeho záda. Vlastně si to i užívám, dotýkat se takovýho hezkýho kluka se mi jen tak nepoštěstí. "Minulost je jen minulostí. Možná ti někdo kdysi ublížil, ale musíš se přes to dostat. Neboj se doteků... doteky jsou totiž doopravdy velice příjemné." Myslím, že pravdu mých slov může teď zažívat na vlastní kůži, ačkoliv se snažím o doteky spíše uvolňující, než dráždivé. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Marius pro Ujistí mě, že bude všechno v pořádku, takže poslechnu a zavřu oči, i když uvolnit se mi dělá trochu problém. Vůbec netuším, co tím sleduje, ale nebráním se. Nevěděl bych jak a kromě toho mi neublížil. Tedy zatím ne. Trochu se chvěji, když přejíždí prsty a dlaněmi po mých zádech, a je mi vlastně docela dobře. Líp než za poslední roky. Brzy se začne všechno tak nějak pomalu mlžit a odplouvat v dál. Dech se mi zklidní a já se uvolním víc. Mluví na mě, tak občas jenom přikývnu, že rozumím. Přesto se mi to ale v hlavě rozleží jeho slova, a tak pomalu pootevřu oči a koutkem oka se na něj podívám. "Ale měly by být od lidí, kteří nás mají rádi..." Špitnu a znovu zavřu oči. Je mi dobře. Ani bych nevěřil, že mi tak někdy může být po tom všem, co jsem zažil. Co jsem musel zažít, i když jsem o to nestál. "Proč jste na mě tak hodný?" Zeptám se tiše, protože tomu nerozumím. Hodná na mě bývala akorát paní, ale její syn si to na mě vynahrazoval nevybíravým způsobem. Ji jsem měl rád, opravdu rád na to, za jakých okolností jsem až doteď žil. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Radši už mlčím, nechci zničit tento okamžik a náladu. Potřebuju, aby se uvolnil... Zlehka masíruju jeho záda, cítím, že jeho tělo je uvolněné a užívá se doteků (v uklidňujícím slova smyslu XD). "Já nejsem hodný. Dělám jen svou práci." řeknu celkem dost tvrdě. Je to dost kontrast, vzhledem k tomu, jak něžně mé ruce hladí jeho záda... Musím na chvíli zavřít oči, abych se uklinil. Tak hudebník... měl jsem si na tebe dát pozor. Jsi jiný, než ta spousta pirátů bez srdce, co mi prošla pod rukama... myslíš jinak... Zlehka pohladím jeho záda. Skloním se k němu a něžně zašeptám: "Dovol mi, abych tě vyšetřil. Bude to příjemné, stejně jako tyto doteky. Nezajdu dál, než je třeba. Slibuju." Je to spíš něžná prosba, než příkaz. A jeho tělo si pamatuje mé doteky, vím, že mu teď nebude vadit když se ho budu dotýkat i jinde... ovšem jeho mysl může odporovat. Ale tu měl trochu sklidnit lék, co jsem mu dal vypít... snad to zabere. Chovám se najednou tak něžně, protože je to součástí terapie... neměl by ve mě důvěru, kdybych mu to ostře přikázal. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Marius pro Promluví až zase za chvíli a to docela tvrdě. Maličko sebou trhnu, ale jeho rukám neuteču. A vlastně ani nechci. Je to prosté, je mi to příjemné a milé a já nemám žádný rozumný důvod, abych se snažil utéct. Ani netuším, jestli by to v tomto stavu šlo. Zase je chvíli ticho. Ponořím svoji mysl někam do míst, kam vědomě nechodí během dne, protože si to nemůžu dovolit, a tak se trochu více proberu až ve chvíli, kdy skoro ucítím jeho dech, aby mě vlastní vlasy polechtaly na uchu a krku. Slabě sebou trhnu a zachvěji se víc. Ne...to ne...nebude to dobré...lže...lže mi...nebude to příjemné...nikdy nebylo, tak proč by mělo teď... "Ale...ale..." Zrychlí se mi dech a v najednou otevřených očích se mi vyděšeně zaleskne. Zachvěji se o poznání víc a viditelně polknu. Nechci to...nechci...dotýkat se mě...tam...už ne... Vzpomenu si na bezkonkurenčně nejhorší chvíli mého života, když mě jednoduše popadl za ruku a bez nejmenší přípravy...slabě zatřesu hlavou a dál mlčím. Po tomhle jsem se dával dohromady několik týdnů. Trvá to ještě dlouhou chvíli, kdy třes trochu ustoupí, a já konečně kývnu. V očích se mi zalesknou slzy duševní bolesti. "Jen...jen prosím ne...to..." Zašeptám a oči znovu zavřu. Chci to mít za sebou co nejrychleji, stejně jako vždycky. Není v tom nenávist, jenom mi to nikdy nepřineslo tu radost a potěšení jako jemu, nedokážu ji v tom vidět natož cítit. Pro mě to byly chvíle utrpení a absolutní poslušnosti, protože jsem nechtěl, aby mi ublížil víc, než bylo bezpodmínečně nutné. I tak to vždycky bolelo dost. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro "Potřebuju se na to podívat, když budeš v pořádku, nechám tě jít... když nebudeš, ošetřím tě. Nic víc v tom nehledej, já s tebou nechci spát. Vlastně, nejsi vůbec můj typ... nejsem pedofil." řeknu nejdřív něžně, postupem času jsou však má slova přísnější. Ano, hlavní důvod, proč to chci udělat je ten, že jsem doktor. Ačkoliv má mysl vůbec nepopírá to, že bych ho rád viděl nahého... Vidím strach v jeho očích. Budu muset trochu ustoupit. "Dobře, zkusíme to ještě jinak. Já půjdu dál od tebe, a ty mi zatím ukážeš svoje zranění. Nebudu se tě vůbec dotýkat, jen tě pozorovat. Když uvidím, že je vše zahojené a nejsi nemocný, ani se tě nedotknu a nechám tě jít." Bože, copak ten kluk nechápe, co takové zranění může způsobit? Kdo ví, co s tím ten jeho ehem pán dělal... může být vážně zraněný, přes spodní prádlo to nevidím. Přestanu hladit jeho záda, odestoupím od něj na dva kroky, založím ruce a jen koukám na něj. Máš poslední šanci... protože jestli to nepůjde po dobrém, tak to hold půjde po zlém. Myslel jsem to dobře. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Marius pro Přikývnu, pevně semknu rty a slezu z postele docela. Otočím se k němu zády, protože se stydím, a tváře mi zahoří červení. Palce strčím za okraj trenýrek a stáhnu je dolů. Skončí u kotníků a já mu, ač vlastně nerad, ukážu zadeček. Je malý a kulatý, bez jediné jizvy, protože on si na to vždycky dával pozor. Říkával, že si nechce zhyzdit takovou nádheru. Je bílý stejně jako zbytek těla, jedině v místech, kde se skrývá otvor je kůže červená a odřená. Ještě modřiny na bocích, jak mě pevně držel. Dárek na rozloučenou, který jsem od něj dostal. Před necelými dvěma dny. "Co...co všechno chcete vidět?" Zeptám se tiše a docela nejistě. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Chvíli se jen tak kochám pohledem na jeho zadeček, pak konečně mé oči ustanou i na zraněních. Stále stojím, ani se nepohnu. "Dám ti mast na tu modřinu na zádech, budeš si tím potírat i ty modřiny na bocích." Myslím, že ty nepotřebují bližšího vyšetření... "Brzy se to zahojí..." Pak můj pohled už kouká jen na to druhé zranění. Na tváři mám stále úsměv. "Na tohle bych se asi měl radši podívat zblízka... ale pochybuju, že mi to dovolíš." Ano, vážně bych chtěl... ale nemůžu riskovat, že se ten kluk z toho zhroutí. To mi za to zase nestojí. "Dám ti na to taky nějakou mast... myslím, že se raději ošetříš sám... ačkoliv já bych to udělal mnohem líp." dodám ještě. Celou dobu jen tak stojím na místě, nepřiblížím se k němu. Ani to nemám v úmyslu. "Otoč se." dodám po chvíli. Potřebuju vidět všechno. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Marius pro Čekám, kdy se vyjádří k tomu druhému zranění, protože vím, že tam je, a taky vím, jak vypadá. On mi to líčil dostatečně barvitě, abych si to uměl živě představit. Sice to trochu zbledlo a kůže se zklidnila, ale byla to příliš krátká doba. Tentokrát na to neřeknu nic. Ani nekývnu, jenom strnule stojím a čekám, co bude dál. Když uslyším po chvíli, ať se otočím, tváře mi zčervenají ještě mnohem víc. Tentokrát ruce před sebou nebudu moci mít, takže mě to docela znervózňuje. Otočím se a ruce nechám viset podél boků. Přinutím se nezatnout je v pěst, pohled zabodnutý do podlahy, hlava skloněná. Zčervenalé tváře dokonale kontrastují s bílým tělem i vlasy, ale polovina obličeje je schovaná za spadanými vlasy. Tentokrát to nevypadá na žádné zranění, skoro to budí dojem naprosto netknutého a čistého. Nechám ho tedy, ať se dívá, když je to nutné. "Dovolím...stejně už jste všechno viděl..." Zašeptám docela rezignovaně. Stejně teď už nemám nic, co by neviděl, takže na tom nezáleží. Navíc mám důvěru v jeho slova, že nezajde dál, než bude bezpodmínečně nutné. A i kdyby mi lhal, nebude to pro mě nic nového. Jenom přidám další nepříjemný zážitek k těm ostatním. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Amarant Equoi pro "Uvidíš jenom moje záda, Screwe." S úšklebkem se dívám, jak vyrazil pryč. Plavec jsem celkem dobrý, jak by ne, dokonce jsem vyhrál i závody. No.. to už je dlouho. Vyrazím hned za ním, stejným stylem, kraulem. Po dvou tempech se vždycky nadechnu na stejné straně a držím se mu v patách. Nejsem žádná bábovka, ani suchozemská krysa. Koluje mi v hlavě myšlenka na to, abych tomu pirátovi ukázal, zač mě má mít. Navigátor toho dokáže hodně, hlavně, když je učněm Velkého Henryho. Vyprsknu trochu slané vody z pusy, když se mi tam při nešikovné vlně dostane. Pomalu se dostanu na stejnou úroveň, jako plave a s hlubokými nádechy pokračuju dál, jako o život. Výhra je moje.. Otevřu konečně oči, s mírným cuknutím přečkám zapálení mořské vody a pomalu se začnu orientovat pod hladinou v rozmazanýc obrysech. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Chvili plaveme na stejné urovni a potom já zpomalým a on se dostane přede mě. není to o moc, ale i ta pitomá půlka těla se počítá. Plaveme ještě asi míli než zastavím a vidím, jak i on plave. " Hej......to stačí..aby ti zbyly síly nazpátek. " křiknu na něj a stejně dál šlapu vodu na místě a čekám, dokud to nezjistí a nepoplave zpátky. " Dobrej......musím uznat.....někdy si to dáme zase....takový protáhnutí těla jednou za čas neuškodí. " pochválím ho po svým jak se objeví u mě. Ušklíbnu se a vyrazím pomalejšími tempy zpět ke břehu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro TRochu mu odhrnu vlasy z obličeje abymu nezavázely a pak vylezu zpod peřiny. Udělám to tak, abych Spidera nevzbudil. Obuju si boty a pak se obléknu do kabátu a přehodím přes sebe druhou deku, kterou najdu a oodejdu na palubu, kde zamířím k přídi, odkud se začnu dívat na moře. Svítí měsíc, takže jde hladina vidět nádherně a hvězny spolu s měsíční září se v ní nádherně třpytí. Už si začínám představovat, jak nádherné tohle bude, až budeme na širém moři. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro Trochu ve mně hrkne a rozespale se posadím. Ujistím se, že se mi to jen nezdá a Kaen tu opravdu není. Nemohl mi utéct že ne? Ani si neobuju boty, jen tak bos se vydám na palubu, kde ke své úlevě spatřím Kaena, osvíceného bledou září měsíce. Taky se moc rád dívám v noci na moře. "Kirei..." řeknu tiše a zůstanu se jen tak dívat, těžko říct, jestli na Kaena nebo na moře a čemu vlastně patřila moje poznámka. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro Teprve až uslyším, že někdo promluvil, tak se otočím...je to Spider jak jsem si myslel. "Omlouvám se...probudil jsem tě?" řeknu když k němu udělám pár kroků. Opravdu by mě mrzelo, kdybych to byl já, kvůli čemu se probudil. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro Nakonec ho ale jen jemně vezmu za ruku a zase dovedu k zábradlí. Pak ho zezadu obejmu a přitisknu se k němu. "Ta je moje nejoblíbenější," ukážu mu na jednu z hvězd, která je poměrně malá, ale proto je tak okouzlující. "Krásně se třpytí, moře je jako druhá obloha, je to moje nebe na zemi," ukážu pak na hladinu, která se třpytí jako by byla plná hvězd. Jsou to moje naivní dětské představy...ale ty mě asi nikdy neopustí. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro "Jak se jmenuje?" zeptám se ho přesto a pokusím se ji znovu bezúspěšně najít. Takže se raději pak podívám dolů na moře... "Je to nádherné," řeknu s drobným úsměvem. Miluji takhle třpytící se vodu....vlny...a moře všeobecně. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro "Trvalo mi dlouho než jsem to zjistil. Pak mi ale jeden čínský vzdělanec kterého jsem okradl..." na chvíli se musím smát, když si na to vzpomenu. Byl tak rád, že se může podělit o své znalosti, byť s pirátem, který ho okradl. "... pověděl, že se jmenuje Algorab a patří do souhvězdí Havrana. Je to malá hvězda a malé souhvězdí, ale mám ji rád. I když je malá, svítí krásně," zašeptám Kaenovi do ucha jako by to bylo nějaké tajemství. "Vím o něčem, co je ještě krásnější," odpovím na jeho slova ještě tišším hlasem a mírně přivřu oči. Je to příjemné být mu tak blízko... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro "Co je krásnější než tohle?" zeptám se ho s úsměvem, když k němu natočím tvář. Opravdu by mě docela hodně zajímalo, co je podle něj ještě krásnější než moře.. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro "Netušíš? Hádej," vyzvu ho hravě. Dál sleduju třpytící se hladinu. Moře...moře je nejkrásnější...moře je věčné. Ale teď mám ve své náruči zářivou hvězdu, která mě oslepuje. "Nebo chceš, abych ti to ukázal?" usměju se ještě víc. Jsem tak rád, že tu s ním takhle můžu být, i když je to pořád trochu zvláštní, zase se jednou bavím. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro Očividně nemám nejmenší ponětí o tom, že bych to mohl být i já. Prostě s něčím takovým nepočítám. Každopádně jsem celkem rád, že se směje, sluší mu to takhle víc, než když byl v tom divném stavu posledních pár dní. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro "Nemůžeš počítat Psyence. Psyence je mimo otázku, Psyence je moje srdce," reaguju. Nevím jestli je Psyence krásná, i když pro mě je. Pro mě je to nejdůležitější na světě. Moje největší láska. "Ukážu ti něco moc krásného," pousměju se. Udělám krok vpřed, takže Kaena natlačím na zábradlí a pak ho donutím se mírně sehnout. Pak ukážu pod nás na hladinu moře. Psyence je obrovská loď, protoKaenův odraz, na který teď ukazuju, je jen maličký, ale on to pochopí, i když možná mu to bude chvilku trvat, ale proto to bude zábavné. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro Chvíli se na ní dívám, než uvidím naše matné odrazy. Pak se podívám na Spidera, nejsem si jsitý, jestli to myslí vážně. "..opravdu...?" zeptám se ho opatrně. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro "Myslíš si, že ti teď lžu?" zeptám se ho velmi tiše. Ne...ne že bych mluvil pořád pravdu. Přeci jen jsem pirát, umím lhát jako když tiskne. Ale ne teď, opravdu mi připadá krásný, i když nevím, jestli jsem si plně zvyknul na to, že není dívka. Ale pořád vypadá stejně a kdyby se mi nelíbil, nehonil bych se za ním už když byl tou nepříjemnou ráznou dívkou. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro "..vždycky sjem se lidem líbil jen jako dívka...a pak, když zjistili, že jsem kluk, tak mě nenáviděli...a i když mě znali jen jako kluka, tak se ke mně chovali divně..." promluvím s mírně smutnýmúsměvem. Málokdo se ke mně choval normálně, dkyž mě znal... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro Připadám si jen trochu nejistě, ale to taky přejde až si na to úplně zvyknu. "Hodil jsem tě přes palubu....takže jsme si kvit, už nemám důvod se k tobě chovat zle," řeknu zase tiše. Snažím se to sice odlehčit, ale nechci to Kaenovi moc připomínat, myslím, že se na mě za to může ještě zlobit. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro "Odteď budu stejně kluk...pokud tedy se nebudeš potřebovat někam tajně dostat a já bych ti mohl pomost tím, že bych někoho svedl v ženských šatech," řeknu s úsměvem a pak se zanu docela potichu smát, abych nenarušil tuhle atmosféru. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro "Kdepak to nejde," zavrhnu jeho nabídku, když se přestanu smát. "Teď už můžeš svádět jenom mě," vysvětlím mu. Opravdu chci aby patřil jen mě, alespoň než se naše cesty docela rozejdou, nebo než se přestaneme bavit. Ale teď chci aby patřil jen mně. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro "Mám od doktora zakázáno provozovat aktivity tohodle druhu dokud se neuzdravím," řeknu popichovačně a vypláznu na něj jazyk. Přesto doufám, že se uzdravím brzy...kvůli nám oběma. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro Jednou rukou, kterou stále objímám Kaena ho začnu jemně hladit, ale je to jen nevinný dotek. "Každopádně...teď je nejdůležitější aby jsi byl brzy úplně zdravý," dodám ještě s úsměvem. "Proto by jsi měl taky pořádně spát," upozorním ho. Jsem tu bos a je tu docela chladno. Teplo postele po boku Kaena je přes krásu nočního moře dost lákavé. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro "Máš pravdu...měli by jsme se vrátit," souhlasím s jeho nabídkou, ale nepohnu se. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro Kaen sice souhlasí, že půjdeme zase spát, ale ani se nepohne. "Copak, čekáš na něco extra, než budeš moct jít?" pousměju se, nepatrně se dotknu jeho tváře a pak ho políbím. Je to polibek jemný, ale je vidět, že si ho hodně užívám. Te´d nesmím dělat žádné nekalosti...ale tohle se nepočítá. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro "Trochu sjem doufal, že mě tam odneseš, ale myslím, že na to jsi moc vychrtlý," řeknu se smíchem a vypláznu na něj jazyk. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro "No nejsem moc silný ani velký chlap, ale ty jsi hodně lehký, tak to můžu zkusit," souhlasím nakonec. Je pravda že si zakládám na své mrštnosti, síly moc nemám, ale když si něco vezmu do hlavy...a přeci jen práce na moři je těžká a tak Kaena snad unesu. Vezmu ho opatrně do náruče, není zas tak těžký, takže myslím že to zvládnu. Bez větší nehody se mi ho podaří odnést do mé kajuty, kdy ho upustím na postel a padnu přímo na něj, jako by mě tenhle úkol hodně vyčerpal. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro Ani se tedy nenaději a jsme zase u něj v kajutě. A pak mě položí na postel takovým nádherě legračním způsobem. "Jsi těžký," řeknu se smíchem. Ne není nijak moc těžký, ale já jsem v dobré náladě na dělání vtípků a kočkování se, i když jsem zase docela unavený. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro "Nejsem," ohradím se taky smíchem na Kaenovu stížnost. Dám mu pusu na rty a pak se tedy převalím vedle něj. "Spinkej hvězdičko, ať se mi brzo uzdravíš," řeknu sladkým dětským hláskem a na tváři mi hraje úsměv od ucha k uchu. Obejmu ho a přitisknu si ho k sobě. Doufám, že teď už bude spát klidně a dobře, určitě mu to prospěje. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro Když mě obejme, tak se k němu zase přitulím a políbím ho lehce na tvář. "Jistěže budu, mami," řeknu s úsměvem. Pak ještě zašeptám ticše dobrou noc a zavřu oči. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Po jeho svolení se jen ušklíbnu. Už to vzdáváš? Je mi tě tak trochu líto, když slyším tvůj zlomený hlas... ale kdo to v týto době nemá těžký? "Tak dobře." řeknu spokojeně a jdu si připravit masti. Pak k němu přistoupím zezadu a nejdřív mu začnu zlehka ošetřovat modřiny na bocích, tak, jako jsem předtím ošetřoval jeho záda. Stojím hodně blízko za ním, ale stále je mezi námi mezera. "Budeš si všechny modřiny ošetřovat touhle mastí, zlehka ji vmasíruješ do kůže. Bylo by dobré, kdyby ti záda ošetřoval někdo jiný... jelikož si na ně nedosáhneš." mluvím jak doktor, ačkoliv ho prstama hladím po bocích téměř jako milenec. Pak odstoupím a jdu si pro jinou mast. Volnou rukou ho pohladím po zádech, naznačím mu, aby si kleknu a opřel se do předklonu o postel. Abych měl lepší přístup k jeho zraněním. I když mu tahle poloha asi nebude moc příjemná... Zajedu rukou k jeho poraněným místům, chvíli jen zkoumám, jak moc je zraněný, ale nakonec uvážím, že mast na to bude stačit. Zlehka ji tam vtírám. Chtěl bych si dovolit i něco víc, ale... znovu si vybavím jeho slova. Nějak momentálně nemám náladu na to si s ním hrát. Radši bych, aby to už bylo za námi (což si on určitě přeje taky), abych mohl být o samotě... to teď potřebuju nejvíc. Proto jsem hotov celkem rychle, nechám ho být, tak jak je a jdu mu připravit masti, co si veme s sebou. "Už se můžeš oblíct." řeknu mu chladně. Z nějakého důvodu jde poznat z mého hlasu, že zjevně nejsem v dobré náladě. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Marius pro Jenom přikývnu a zůstávám tiše jako pěna, jenom se slabě chvěji, když se mě dotýká na bocích. Když už mi na ně někdo sahal, nebylo to zrovna v přátelském úmyslu. Poslušně si kleknu a opřu se o postel. Tohle mi není ani trochu příjemné, raději zavřu oči a počkám. Jak mi slíbil, nedotýkal se mě víc, než bylo potřeba. Získá tak u mě jakési vnitřní body navíc, že bych mu možná mohl věřit. Možná ano. Nakonec je to za námi, takže počkám, až mi to dovolí, a obléknu se. Z nějakého důvodu má najednou špatnou náladu. A já mám obavu, jestli za to nějakým způsobem nemůžu já. Docela provinile, i když nevím proč, skloním hlavu a počkám, než bude mast připravená, abych si ji vzal s sebou. Chci se někam uklidit. Schovat se. Což sice na lodi nepůjde tak snadno, ale stejně mě nikdo zřejmě nebude postrádat, tak bych mohl zůstat v kajutě a chvilku si jenom tak hrát. Sám. |
| |
![]() | Podám Mariusovi obě masti. "Co s tím máš dělat jsem ti už řekl... stav se tu za pár dní na kontrolu." Pak už jen čekám, až odejde. Rány na těle by se měly zahojit za pár dní... není to zase tak vážný... ovšem rány na duši - ty se hojí dlouho. * * * O nějaký čas později. Stojím venku na palubě a opírám se o zábradlí lodě. Stojím tak trochu bokem, v místech, kde moc lidí nechodí... chci být sám. V ruce mám přitom kalíšek s nějakým nápojem... nejspíš je to alkohol, vzhledem k tomu, že na zemi vedle mě mám položenou celou flašku. Je tak do 2/3 plná. Koukám na širé moře, popíjím alkohol a přemýšlím... |
| |
![]() | Vezmu si obě masti a přikývnu. Neprodleně se vydám ke dveřím, jenom se tam na vteřinku zastavím. "Děkuji..." Řeknu a už jsem pryč. Docela rychle se vydám do své kajuty s hlavou pořád ještě skloněnou a svému okolí nevěnuji téměř žádnou pozornost. Zapluji do své kajuty a masti si odložím na viditelné místo, abych na ně nezapomněl. Hned potom si vylezu na postel a sáhnu po Margo. Něžně ji pohladím po krku a zkušeně si ji složím do klína. Prsty přejedu po strunách, jestli jsou všechny struny správně napnuté. Po téměř neznatelném přitáhnutí jedné z nich to zkusím znovu a tentokrát je všechno v pořádku. Zavřu oči a po paměti nechám prsty rozběhnout se po strunách. Tentokrát je ta písnička trochu melancholická a smutná. |
| |
![]() | xOXOx |
| |
![]() | Jsem zrovna u sebe v kajutě, jako vždy ještě chystám nějaké masti. Je už celkem pozdě, jen tohle dodělám a asi už půjdu spát... Mh, to by mě zajímalo, kde jen vězí Screw... už jsem ho pěkně dlouho neviděl. Heh, taky se není čemu divit, určitě má teď spoustu práce... ale dělá mi starosti, že když jsem ho naposledy viděl, tak byl zraněnej... a jak ho znám, on na svý rány naprosto kašle, sem si téměř jistej, že mu to už hnisá... ach jo... povzdechnu si a odložím náčiní na masti na stůl Měl bych ho jít hledat? |
| |
![]() | Po pořádném zaplavání v moři ležel jsem natáhnutý na palubě a odpočíval jsem. Jak začali chodit další, přemýštil jsem se dopředu a sednu si na přídi, popíjím rum a jen sledují dálku. Nezajímám se o nic kolem mě, jen odpočívám, konečně jsem lod spravil natolik, že její poškození je minimální. |
| |
![]() | Svou práci mám hotovou, nakonec přeci jen usoudím, že se po tom blbci můžu aspoň poohlídnout. Vyjdu z kajuty a chvíli se jen tak procházím po palubě. Když nic, tak je aspoň hezká noc... pomyslím si a nadechnu se vůně moře kolem. Konečně jsem došel až k přídi a koho tam nevidím... Tak tady je. Zdá se celkem živý, tak to nebude na tom tak špatně. ušklíbnu se a bez pozdravení si sednu vedle něj. "Těžkej den?" |
| |
![]() | Jak uslyším ten hlas vedle mě, proberu se z polospánku a rychle na sebe navlíknu košili. nemusí vidět, žemoje rány prošly mojí vlastní léčbou a to sůl do nich z mořské vody. Snažím se chovat jako nic, ale díky tomu, že znám své provinění a i ruce mám zase jako to prase rozdrápané a poraněné, jsem trochu nesvůj. " No...spíše několik..ale konečně hotovo....je zase jako nová...co myslíš?" zaujmu původní polohu a rum nenápadně schovám za záda. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro "Jo... odved jsi kus práce." pochválím ho. Takyže jo, jde poznat, že se tu o loď pečlivě stará. Třeba už jen tím, jak je zraněný. Má to vůbec cenu? Se mi vyhýbá, stejně pořád chlastá a na léčbu kašle... phe... povzdechnu si, opřu se pohodlněji a zakloním hlavu, koukám chvilku na hvězdné nebe. Stojí mi za to? Záleží mi na něm? Je jako malý děcko, člověk aby na něj dával furt pozor, aby si něco neudělal. Po chvíli pozorování oblohy otočím hlavu na Screwa. Vypadá... utahaně. Záleží mi na něm. Aspoň trochu. Jen tak tiše koukám na něj. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro " A co jsi dělal ty...těžký to bylo dneska? Hodně zraněných a co ten klučík?" zeptám se po chvili, a mé oči jsou už úplně zavřený. Odpočívám a kdyby se tu Nife neobjevil, asi bych už i usnul. Jak tak jsem opřen, sjede mi hlava na jeho bok. Hned sebou cuknu a narovnám se, ale za chvili je tam má hlava zpátky, zlehka se o Nifa opírám. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro "Už máš dneska dost, co?" ušklíbnu se. Chvilku ho nechám se jen tak o mě opírat a usínat. Pozoruju ho. Heh... je dokonce i celkem roztomilej, když spí... vypadá tak utahaně. A jeho ruce... ah bože, ne, nemůžu ho takhle nechat. Když už se mi zdá, že skoro usnul, tak opatrně vstanu, pak ho vezmu (čímž ho asi probudím, ale to neřeším), přehodím si ho přes rameno a nesu ho k sobě na ošetřovnu. Je mi jedno, jestli s sebou mele, je určitě dost unavenej na to, aby mi něco udělal. Když jsme u mě v pokoji, hodím ho na postel a jdu zamknout dveře. Pak začnu rozsvětcovat lampičku, aby tu bylo aspoň trochu světlo. Kdo ví, co chci dělat, ale jedno je jisté... spát jít nechci. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Můj spánek je na hraně, když ztratím opěradlo, s trhnutím se proberu a mžourám, ale to už mě Nife bere do náruče a následně přes rameno. Což mě probere úplně. " Hej...co to děláš...pust mě..co jsem..pytel?" řvu na něj a snažím se dostat dolů, tato pozice mi absolutně nevyhovuje. Nedostanu se dolů dřív, než v jeho kajutě a přímo na postel. Otřepu se a snažím se zahnat jak ospalost tak i opojení od rumu, který mě utlumuje jako ukolébavka. " Nife....jestli chceš tu prohlídku ran...tak stačilo říct...došel bych sám. " snažím se to uhrát na prohlídku těla, z lékařského hlediska. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Vstanu z postele a postavím se k lampičce. " Tak vidíš, pořádně si mě prohlídni. " provokuji a je vidět, že Nifovi v tomhle věřím a nechám se od něj bez protestů ošetřit. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Bože, ty vypadáš... radši ani nechci vědět, jak sis tohle udělal... ale kdybys nechlastal, tak by se to nejspíš vůbec nestalo, co? Určitě seš moc šikovnej, jen když máš vysokou hladinu alkoholu v krvi, tak... mmm... na chvíli se zamyslím, mé ruce se zastaví Vlastně ty víc než výléčit rány potřebuješ odnaučit chlastat. ušklíbnu se a pokračuju. Za chvíli má ošetřený záda, nic mu na jeho rány neřeknu. "Dej sem ruce" přikážu, aby mi ukázal dlaně. Mh, každopádně se chovám trochu divně... normálně bych ho ošahával všude možně, ale teď... se do nedotknu jinak než abych ho ošetřil. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Jen co to dokončí, dojdu si pro triko. " Díky..hádám, že mám zase vypadnout.....očividně na mě nemáš náladu jako poslední dny.....no já jdu...dobrou Nife. " řeknu tiše a oblíknu se. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro "Jestli chceš, tak jdi..." držet ho tu nebudu. "Ale ráno sem přijď, dám ti ještě nějaký léky." řeknu unaveně. Pak se na něj otočím a přísně se na něj podívám. "A PŘIJĎ sem. Nebo tě půjdu hledat na loď a přitáhnu tě sem násilím." |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Tiše se kousnu do rtu. Proč se ho nezeptám.....vždyt co mi může, urazit a nebo ....mi jednu fláknout....nic horšího mě nečeká....stejně si už ted příjdu jen využitej. Rukou se opírám o dveře. " Nife.....copak ty by jsi tu o mě stál...v této svojí náladě....po Mariovi?" řeknu a je jasné, že narážím na Nifovi prohlídky a z toho,co vím, co u nich dělá. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Věci už mám sklizený, Screw tam ještě stojí. Otočím se. "A mimochodem, já tě nevyháněl... to ty sám jsi chtěl odejít." dodám trochu zostra. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Ovšem jen co doklidí věci, tak dodá zostra něco, co se mi nelíbí. " Jo, protože nemáš náladu na společnost....a nebo by jsi byl rád, kdybych tu zůstal? Já...vím, že jsem ted neměl čas...ale jako ty nemůžeš odbýt pacienta, tak já nemůžu lod." hovořím a dál se jen na Nifa dívám. Po tom únosu jsme se nějak odcizili, a to se mi nelíbí. Né u Nifa, který mi ukázal něco, co jsem doted neznal. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Bezeslova jdu k němu, ruku opřu o dveře vedle jeho hlavy. Jsme teď celkem blízko. Proč jsi za mnou nepřišel, když jsi byl zraněný, mh? Radšiš ses léčil sám... stále nic neříkám, můj pohled se setká s jeho. Sklopím oči, nedokážu se mu teď dívat do očí. Můj pohled padne na jeho rty. Sakra... jak já ho chci líbat... ale... jestli to udělám... zase do toho spadnu. Vždyť jsem si už nejmíň stokrát říkal, že intimní vztah s ním nemá cenu... tak proč... můj pohled je stále na jeho rtech, možná to i vypadá, že ho chci políbit, ačkoliv to neudělám. "Záleží ti vůbec aspoň trochu na mě?" ušklíbnu se. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Zavřu oči a vydechnu, potom sám se zlehka dotknu jeho rtů svými. Prosím.....nezavrhuj mě i ty....já vím, že jsem ochlasta a rváč...ale city mám. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Víc se přitisknu na jeho tělo, ale snažím se být co nejněžnější, vím, jak moc je zraněný. Co to zase dělám? Líbám se s ním. Proč? Proč na něj pořád myslím? Proč mi na něm tolik záleží? Proč se nedokážu ovládnout a mám sto chutí slíbat celé jeho tělo... a vlastně teď je mi odpověď ukradená. Líbám ho po rtech, líbám ho po tváři, prsty sjíždím po jeho krku... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Přitiskne se na mě, tělem zůstanu blízko, sice to trochu bolí díky právě čerstvému ošetření, ale slaná voda byla horší. Z polibku přejde plynule do líbání mě na tvář. Zavřenýma očima si to snažím vychutnat, přesto jsem stále trochu prkenej. Hladí mě po krku, srdce mi buší jako při běhu. Nakloním trochu hlavu nastranu a tím naznačím, že mě může hladit po krku. |
| |
![]() | Ráno vstanu hodně brzo a vyženu z postele ospalce, abychom mohli začít. Nebylo by dobré jít vykopávat poklad kolem poledne kdy bude okolo zbytečně moc lidí, i když máme namířeno do džungle, je lepší nevzbuzovat pozornost, což děláme tak jako tak. "Tak uděláme dvě skupinky, jedni budou hlídat loď, druzí kopat," oznámím všem a začnu rozdělovat menší a větší skupinu, podle toho koho považuju za schopného, některým neřeknu nic, což automaticky znamená, aby si vybrali jestli chtějí jít. Malého Maria raději nechám na lodi, ten by nám na moc nebyl. Zatím co čekám až se ostatní rozmyslí, studuju mapu a očividně mě vůbec nevzrušuje, že ji mám vzhůru nohama. |
| |
![]() | Jsem už vzhůru, přesto ležím. Vykopu se z postele teprve až co začne kapitán řádit. Protáhnu se a opláchnu, nejsem zrovna rád cítit na sto honů. Nesvědčí to mě ani mému okolí. Po raní osvěžující spršce se vydám na palubu, kde postávám ve skupince mezi ostatními. Kapitán to rozděluje a mě nic neřekne. Copak...chce jít někam a mě nechce a nebo mám vyjimečnou možnost se rozhodnout...ty jsi se nám dneska nějak dobře vyspal. pomyslím si a jen uvolněně přejdu ke kapitánovi. Beze slova mu otočím mapu, aby jí měl správně. " Žádáš si mých služeb?" zeptám se tak, aby to slyšel jen kapitán. Zůstanu stát vedle a po očku studuji mapu jiným pohledem než Spider. Jsem asi 180 cm vypracovaný mladík, na sobě mám volný kalhoty a košili svázanou napříč přes hrud. Pokud půjdu z lodi, košile je lepší. U pasu se mi houpe dýka a kord, jako snad u každého. V obličeji nenápadný mladík s nevýrazným výrazem a těžko zapamatovatelnou tváří, delší vlasy tmavé barvy, na slunci hází trochu odlesky rezavosti, ale může to být jen klam. Na pravé straně má přes žebra dvě jizvy, jinak je mé tělo až na pár oděrků bez větších jizev. |
| |
![]() | Vlastně jsem se zase tolik nevyspal. Na zádech se ještě ležet nedá a bok je brzy cítit, když se nedá nikam překulit. A proto jsem raději poctivě mazal modřiny, tak jak mi řekl doktor, když začal lodí obcházet Kapitán. Rychle jsem na sebe natáhl košili, abych schoval tu fialovo modrou příšeru na zádech. A tak jsem se brzy objevil na palubě, ale raději jsem se postavil kousek bokem. Ne, že bych se ostatních stranil, ale je mi jasné, že nebudou mít zrovna nejnadšenější náladu po takovém budíčku. A to bych se jim jenom velmi nerad pletl do cesty. Vyslechnu si pokyny ohledně dnešních činností a usměji se, že se bude konat cesta za pokladem. Přesto nijak zvlášť nečekám, že bych se měl výpravy účastnit. Což mi hned potvrdí sám Kapitán. Přikývnu, že rozumím. Nerad bych se pletl pod nohy anebo se ztratil po cestě. Takže bude nejlepší, když zůstanu na lodi. Třeba bych mohl pomoci kuchaři v kuchyni. Naplním hlavu myšlenkami, když si všimnu, že u Kapitána stojí jeden z mužů, kterého jsem si ještě nevšiml. Otočí mapu, tak jak by měla být a jenom podle rtů poznám, že něco řekl. Nakloním hlavu lehce ke straně, ale nic neřeknu. Ono stejně není komu. |
| |
![]() | Ráno se vzbudím sám a nevypadám, že bych na tom byl o mnoho lépe než včera. Jsem pořád nemocný a jak řekl doktůrek, měl bych asi ještě týden ležet v posteli. Jenže takhle nevím, kdo těmhle břídilům udělá jídlo. No, vlastně by si mohli pro dnešek najít něco k snědku an pevnině, nebo prostě někoho kapitán pověří. Přesto se obléknu, i když do docela teplého oblečení, a ještě přes sebe přehodím hodně teplý kabát. Nikdo mi teď na snídani nic nedonese, takže se musím obsloužit sám, což nebude problém. Prostě si zajdu do kuchyně pro chleba a sýr...při cestě zpátky se ale podívám, ejstli na palubě někde neuvidím Spidera...vlastně nezaměstnaný spider by byl lepší, ale jakýkoliv Spider vystačí. No..právě teď vypadá, že má docela hodně práce, takže se jen lehce usměji a zmizím zase k sobě do kajuty...ještě, že tady mám pár knížek na čtení... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro "Je konec. Nebudu ti to vysvětlovat. Vem si svůj rum a vypadni, stejně ti na něm záleží víc než na mě." slova jsou to chladná a tvrdá, ačkoliv u srdce mě trochu píchá. Bude pokoj. Neměl jsem se pouštět do tohohle vztahu, jen si tím komplikuju život. Budu mít zase svůj mír a klid, spoustu nahejch chlapů na ošetřovně místo sexu a... (a co budeš mít místo lásky?) |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Jsem v šoku a jen na něj hledím, všechna jeho slova mi příjdou jako velká lež. "Ty šmejde...celou dobu jsis hrál..jenom hračka..celou dobu pitomá hračka....nech si ten svůj zasra*ej rum..Se*u na tebe....žádná láska není...jsou to všechno jen pitomý kecy pro děti." zařvu a vyběhnu ven, jen za sebou prásknu dveřma. Vlítnu na příd a vyběhnu nahoru na nejvyšší stožár. U moře mi je vždy nejlíp a není zde vidět, jak mi po tváři tečou slzy. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Láska neexistuje? V tomto světě není pro lásku místo... ten svět, v kterym žijeme, je až moc zkažený místo... Otočím se a kouknu na zavřený dveře. Už je pozdě. Dnes asi už nikdo nepřijde... Vezmu flašku rumu, co mám rozepitou schovanou pod postelí, kalíšek a vydám se na palubu. Jdu k přídi, ke svému oblíbenému místu. Ani se nerozhlížím kolem, je mi jedno, kam Screw utekl... Naliju si do kalíšku trochu alkoholu, opřu se o zábradlí a hledím na noční moře. Cítím se dobře. Udělal jsem dobře, že jsem to skončil. Nemusím se o něho už starat, hledat ho po lodi, táhnout ho na ošetřovnu... budu mít pokoj. Vlastně si musím přiznat, že se mi i ulevilo. Jen mé srdce... tak bolí. Nechci si přiznat, že mi ten kluk přirostl k srdci. Nechci to cítit. Nikdy už nechci milovat. Stejně jsou z toho jen problémy... Před očima znovu vidím obraz své pravé a jediné lásky... muže, který umřel před 15ti lety... Tolik jsi mě toho naučil... a tolik jsi mě toho naučit nestihl. Je to už tak dávno, a přesto se stále někdy cítím tak nejistý a ztracený jako kdysi... Zadívám se do temnoty moře. Tam někde, na dně oceánu, navždy odpočívá jeho tělo... Na tebe v nebi... kéž bychom se ještě aspoň jednou mohli setkat... Pak jen nepatrným pohybem vyklopím kalíšek, až z něho všechna tekutina vyteče do moře. Nesnášim tenhle hnusnej svět... |
| |
![]() | Kapitán po ránu dělá rámus a shromažduje posádku. Proberu se a oči mám napuchlý od nedostatku spánku a nejen od toho. Je to divný, ale nedržím se rumu, ani ho nemám poblíž sebe. Stejně ale vypadám jak po pořádný opici. Zařadím se mezi posadku, dva piráty od sebe odstrčím, zdají se mi moc blízko. Můj pohled je nepřátelský a unavený, dávám najevo, aby na mě nikdo ani nepohlédnul. Kdokoliv na mě promluví, okřiknu ho tak sprostě, jak svedu. Neberu si servítky vůbec s nikým a na pořadí neberu ohled. Kapitán nás řadí a já se přiradím pro ty, co zůstanou na palubě. Není mě potřeba na takovéto výpravě a více mě potřebuje lod. Raději se sám projdu po okolí a zařídím potřebné, než hledat poklad. Jen co jsem zařazen mezi zůstavající, zmizím z paluby a odejdu do kajuty. Nejdu spát, ale připravím si nářadí. Posadím se na postel a jen čekám, až kapitán s části posádky odejde. |
| |
![]() | Venku slyším brajgl a vyjdu na palubu. Zařadím se do nástupu, ačkoliv spíš vyčkávám na rozkazy. Mezi piráty zahlédnu Screwa, ale hned otočím pohled na druhou stranu. Snažím se celou svou mysl soustředit na to, co se děje kolem a neřešit to, co se stalo večer. Kupodivu se mi to i daří. Brzo jsme rozděleni na skupinky. Mě je vlastně jedno, kde budu... nechám to na kapitánovi a jestli neřekne nic, půjdu se projít ven. Ještě pořád mám špatnou náladu. |
| |
![]() | Příjde ke mně Snake a obrátí moji mapu, takže si až te´d všimnu že byla obráceně. Vypláznu na něj za mapou jazyk, takže to zbytek posádky nemůže vidět. "To tak aby jsi zůstal na lodi a flákal se, to by se ti líbilo viď? To máš smůlu," odpovím s lišáckým úsměvem na jeho otázku. "Dobře chlapi, za pět minut vyrážíme, chci vás tu vidět připravené a odhodlané," zařvu na všechny a zmiznu. Zajdu ještě rychle za Kaenem zjistit že se má dobře a nic mu neschází. Najdu ho v jeho kajutě, do které vrazím jako velká voda a políbím ho na tvář. "Jdu vykopat zlato, zlato, tak tu počkej a odpočívej a tatínek ti donese něco pěkného," zasměju se. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro "Něco bych ti uvařil aby jsi měl něco dobrého, až se vrátíš a budeš unavený, ale bohužel nemůžu..," řeknu tiše po jeho slovech a lehce se usměji. je škoda, že jsem nemocný, protože takhle jsem opravdu nějakou dobu neschopný... |
| |
![]() | Skytě na mě kapitán vyplázne jazyk, ani sval v obličeji se mi nepohne. Jak odpoví, pokrčím rameny. " Fajn, tak žádáš." poznamenám a ustoupím od kapitána. Na jeho výzvu nereaguji, jen se opřu o okraj paluby a protáhnu si tělo. Jsem připravený a nepotřebuji zvláštní čas navíc. Takže pro mě je to ted jen čekání na kapitána. Mapu jsem si prohlídnul a tak tuším, kam chce zamířit. Tohle je prima kapitán, sice trochu trhlý...ale dobrý...snad něco pořádnýho najdeme ...a mohl by své věrné odměnit, když už si dám tu práci. v hlavě mě napadají myšlenky a přitom se dívám po ostatních, zvláště po těch, co tu zůstavají. |
| |
![]() | "Ty nevaříš, ty odpočíváš, chlapi se nají sami, tady mají kde a budou mít i za co," ujistím Kaena a vlepím mu další pusu. "Papa," rozloučím se a zmizím tak rychle jak jsem se objevil. Vyletím na palubu, popadnu věci a už se rozhlížím jestli jsou ostatní připravení a můžeme vyrazit. Za chvíli tu jsou všichni a tak se s mapou vydám směrem k divočině. Sem tam sice mrknu na Snakea ale vím že trefím. na zlato já mám nos. |
| |
![]() | Neopírám se dlouho a kapitán už je tu. Rozhlíží se a tak se jen pro sebe usměji a odlepím se od lodi. Sestoupím mezi prvníma a potom jdu v první linii, napůl hlídám směr a napůl se rozhlížím, zda je vše v pořádku. Rozhodně se nenechám zaslepit nějakým zlatem, aby mě mohl nějaký nováček překvapit. Tak to jsem zvědav, co bude kolem zlata za pastičky. Určitě tam budou, vždy jsou a nebo má náš kapitán blbou mapu a s dost báchorným pokladem...no zatím mu tu jeho radost kazit nebudu, nebudu sýčkovat. Nehodí se to. Cítím pohledy kapitána, i když jsou jen letmý. Ovšem nijak na ně nereaguji a dál si razím cestu divočinou a samozřejmě i pro ty, co jdou za mnou. |
| |
![]() | Jenom tak, mlčky, pozoruji výměnu Kapitána a jednoho z jeho mužů, ale stejně dál stojím bokem a s nikým nemluvím. Stejně nějak nemám s kým jiným. Kromě Kapitána, kuchaře Kaena, doktora a lodníka jsem ještě s nikým jiným nemluvil. Ještě chvíli sleduji shon na palubě, finální pobíhání Kapitána, než sebere svoje muže, ti kteří půjdou s ním, a nakonec se seberu a zajdu do své kajuty. Chvíli se tam zdržím, než popadnu Margo a vyjdu zase na palubu. Sednu si na jeden ze sudů a začnu hrát. Nějaké veselé písničky, aby se ostatním dobře lenošilo anebo pracovalo. Přestávku si udělám, když zaskočím do kuchyně pro malou snídani, abych zase mohl pokračovat. |
| |
![]() | xOXOx |
| |
![]() | Jen co odejdou, vyjdu z kajuty a s chlapama mi pomáhajícími odejdu spravovat lod. Cestou projdu kolem skupiny, co tu zůstala, a poslouchají melodie, jen si odplivnu a pokračuji dál. Spravujeme s chlapama dost dlouho a i oni si všimli mé změny, jsem podrážděný, nasupený, řvu a pokud někomu něco najde, dostane ránu. Nepiji, ani rum, ani nic jiného a mé tělo se potí na slunci. Přesto nehodlám skončit a soustředím se pouze na lod. Někteří chlapy odejdou, nedržím je. Jen za nimi křičím nadávky, že jsou sraby a suchozemský krysy, co nic nevydrží. |
| |
![]() | Čas utíká vážně rychle a skoro začínám cítit prsty, jak pomalu ale jistě začínají tuhnout. Stále ještě to není poznat na výkonu, ale nechci přestat hrát a zklamat moje malé obecenstvo, které se kolem mě shromáždilo. Někde v průběhu jednotlivých her přejdu od prostých melodií k písničkám, když zapojím i hlas. Každé malé spokojené zamručení nebo pokývání hlavou mě neskutečně potěší. Konečně mám pocit, že jsem tady aspoň trochu k nečemu, že jim dokáži zpříjemnit den, zabavit je, nějak jinak zkrátit dlouhou chvíli. Ten pocit je opravdu příjemný, nebudu tvrdit opak. Trochu se zavrtím na sudu, abych ulevil přesezenému pozadí, kývám nohama a mírně se usmívám, když zrovna svoji pusu nezaměstnám zpěvem. Což není moc často. |
| |
![]() | Cesta probíhá hladce a mám takový tušení, že bud jsme blbě a nebo kapitán o tom pokladu ví víc než dává najevo. Opravdu kolem nejsou pastě a zkušený kapitán a má prohnanost spolu s dalšími, co šli s námi, se dostaneme k pokladu. Po chvilce kopání, což je v tomto případě dost příjmená dřina, se dostaneme k pokladu. Samozřejmě se předá kapitánovi, protože je to on, kdo bude určovat a rozdělovat. Jak je poklad ve kapitánových rukách, postavím se stranou a hlídám, jak se chovají ostatní. Někdy je tato chvile plná vzbouření a hádek, ale zatím to vypadá dobře. Spider si umí vybírat, koho veme a koho ne. Jak kapitán zavelí, jsem připraven ho následovat zpátky do lodi a vzít si svůj právoplatný podíl. |
| |
![]() | Docela dlouho sedím v podpaubí, i když se občas zajdu projít do kuchyně, ale tak, aby to nevadilo a já neonemocněl ještě víc. Vždycky když projdu kolem Maria tak se na něj chvíli dívám, než se se lehce usměju a jdu si po svých. Když už kuchtíci v kuchyni udělají jídlo, tak naberu do dvou talířů...jeden pro mě a jeden pro Maria, když už jsem u toho. "Oběd je hotový," promluvím na něj s drobným úsměvem, když k němu příjdu a podám mu talíř. |
| |
![]() | Zrovna jsem někde uprostřed další z písniček, kterými se snažím trochu zabavit posádku, když se přede mnou najednou objeví talíř. Sice jsem si všiml občasných pohledů, kterými mě Kaen obdaří, když jde kolem, a jak si myslím, jde zkontrolovat přípravu oběda, ale jinak jsem se nepřestal věnovat svému malému obecenstvu. Talíř mě tedy překvapí, takže zůstanu vteřinku s otevřenou pusou, jak jsem končil jednu ze slok písničky posledním slovem. Přece jenom se mi podaří se nějak srovnat a já pusu zavřu a usměji se. Honem seskočím ze sudu a něžně Margo odložím na místo, kde jsem až do posledí chvíle seděl. "Oh..." Dostanu ze sebe stále ještě docela překvapeně, ale talíř si vezmu. "Já...děkuji..." Zapracuje slušnost, kterou mám těžce pod kůží. "To jste nemusel..." Usměji se velmi vděčně a velmi krátce se na Kaena zadívám. "Neměl byste tady jenom tak postávat...kapitán by se velmi zlobil, kdyby to viděl..." Vypadne ze mě rychlostí blesku, když se zarazím. Tváře mi zrudnou a já skloním pohled k podlaze. "Promiňte, nic mi do toho není...jenom...vím, že nesmím pochybovat nad kapitánovým rozhodnutím, ale hodit Vás jenom tak přes palubu..." Zvednu maličko oči a při zjištění, že už zase strkám nos tam, kam nemám, začnou moje tváře připomínat barvou přezrálé rajče. Tentokrát se lehce poškrábu ve vlasech, které zůstanou maličko rozježené. "Jenom...jste v pořádku?" Zeptám se, když se odvážím zvednout pohled docela a zadívám se do tváře lodního kuchaře. |
| |
![]() | Lehce se usměji, když si Marius vezme talíř. "Spider ještě chvíli nepříjde, a neboj, chvilka na čerstvém vzduchu mi neuškodí, i když bych měl ležet," odpovím mu a posadím se na nejbližší pohodlné místo, abych se mohl sám najíst. "A nad tím co udělal...moc se tím nezaobírej. Je to normální, udělal jsem pár chyb, takže si to zasloužím," dodám ještě, když už je docela zvědavý. Je takyhrozně moc mil a jako dítě...možná proto se s ním mám chuť bavit... |
| |
![]() | Slabě našpulím rty, obočí, stejně bílé jako vlasy, se trochu stáhne nelibostí. Vždyť ho rovnou mohl střelit do ramene v pokusu ho zabít, ale s možností, že přežije. Přesto se v tom ale dál nijak nešťourám, není to moje věc. Raději se pustím do jídla. I při hraní člověku dost vyhládne. "Jsem rád, že jste zase tady." Usměji se, když chviličku nemám plnou pusu. "Vlastně jste jeden z mála, se kterými jsem zatím mluvil...je příjemné mít si s kým povídat." Dodám s větším úsměvem. |
| |
![]() | Chvíli docela způsobně jím, než Marius promluví. "Za chvíli tady budeš znát každého..nejsem tu taky moc dlouho, ale v kuchyni vždycky někdo je, s km si popovídáš a tak...není to tak těžké, a pokud tady budeš déle, tak jistíš,že si je pamatuješ ani nebudeš vědět jak se ti to stalo," promluvím skoro jako kdybych mu dával radu staršího bratra, což by nemuselo být daleko od pravdy, protože jakmile se mezi piráty tady na lodi usádí..a já taky...tak to je pak něco jako rodina...alespoň na téhle lodi mi to tak připadá. "A tykej mi, nejsem zvyklý, když mi někdo vyký, ještě ani nejsem dospělý a už se kvůli tomu můžu cítit jako stařík," dodám ještě se smíchem. |
| |
![]() | S docela širokým úsměvem zakývám hlavou, že rozumím, když pokračuji dál v jídle. Ovšem při jeho malé žádosti mi zaskočí, takže se trochu rozkašlu. "Já...já..." Zadrhnu se docela, když si uvědomím, že jsem nikdy nikomu netykal. Jednoduše jsem nesměl a vlasně mě to ani nenapadlo. Lidi, které jsem potkal, bylo vždycky mnohem lepší nechtít znát tak osobně. A stejně se mi tomu nikdy nepodařilo uniknout. "Nikdy jsem nikomu netykal...nesměl jsem." Vysvětlím, proč mě ani nenapadlo přejít k tomuhle stavu věcí. "Ale budu se snažit..." Slíbím naprosto upřímně. Nic jiného ani neumím. Snažit se být lepší, nikomu nedělat starosti, nepřekážet. Jedině díky tomu jsem pořád ještě naživu. |
| |
![]() | "Jsina pirátské lodi...tady není slušnost zapotřebí," pokrčím lehce rameny. Ale tohle on zjistí určitě za chvíli sám, hlavně kvůli kapitánovi, který se chová jak pětileté děcko.. "Až dojíš, měl by jsi si zajít promluvit alespoň s některými z posádky, aby jsi je trochu poznal...sezení tady a zpívání je sice hezké, ale nikoho tak nepoznáš," doporučím mu ješě, než se zase vrátím k jídlu. |
| |
![]() | Ani se po cestě nedívám do mapy, nepotřebuju to. Jakmile vím, pro kterou z mých zakopaných kořistí jdeme, vyčmuchám své lesklé zlatíčka jako lovecký pes. Zanedlouho jsme na místě a já si jen zamnu rukama a počkám až mi ostatní vykopou truhlu. Ani jsem nepochyboval, že tu bude, nikdy se mi nestalo, že by někdo našel a odnesl co jsem zakopal, než jsem se vrátil. Vydáme se tedy s pokladem zpět na loď, kde nás přivítá bouřlivá radost. Začnu hned poklad rozdělovat a dělám to opravdu spravedlivě. Pokud někdo dostane víc, je to proto, že si to zasloužil. Pro sebe si nechám víc jen o to, za co nakoupíme věci na loď. A také si nechám Kaenův podíl, který mu pak předám. Zlato na materiál a zásoby svěřím důvěryhodným lidem aby šli nakoupit, něco si ještě před odplutím dokoupím sám a pak kromě několika mužů, kteří budou hlídat loď dám ostatním rozchod. |
| |
![]() | Spider převezme poklad a vydáme se zpátky na lod. Teprve nalodi dostaneme všichni svůj podíl, nehádám se a co dostanu, to si pečlivě schovám k sobě. Mám svojí tajnou skrýš, ale tam chodím osamotě a večer, rozhodně né ted, když jsou všude chlapy a je tu živo jako na náměstí. Po převzetí podílu a uklizení si ho do tajné kapsy, ustoupím a odejdu si vzít jídlo. Nepotřeuji asistenci a nandám si sám, svojí porci si vemu na palubu a pustím se do jídla. Kopání jednoho pěkně unaví a jeho žaludek vytráví a tak jen sleduji, kdo odchází a kdo zůstává, sám ještě nemám jasno, co budu dělat, až dojím. |
| |
![]() | Nejprve přikývnu, že rozumím. I když druhá část jeho promluvy mi stáhne docela nespokojeně obličej. Ale co, každý si může myslet, co chce. A to taky udělám. Rady jsou sice hrozně pěkné a někdy opravdu pomůžou, ale není to tak vždycky. "Rozumím..." Poznamenám a dál už neruším, abychom se oba mohli v klidu najíst. Ještě chvíli potom sedím na palubě, než se objeví kapitán a muži, kteří s ním šli pro zlato. Jenom tak koukám, abych se pak vydal do kuchyně vrátit nádobí. Však se budou ostatní taky chtít najíst. Vrátím se jenom na palubu pro svoji Margo. |
| |
![]() | Ještě se na ně usměji. Vypadá to, že se spíš chce najíst, než aby si povídal, ale mně je to opravdu jedno, vcelku. Dojím jídlo o chvíli dřív, než příjde Spider zpátky, což se hned klidím z paluby, aby mě neviděl, protože bych tady vlastně ani sedět neměl. Hodím nádobí do kuchyně a rychle zmizím do svého pokoje, kde si lehnu do postele a začnu si číst... Snad mě Spider nahoře neviděl.. |
| |
![]() | Jídlo do mě padá velmi rychle, jsem zvyklý jíst tak rychle, abych se najedl v co nejkratší době. I když zde takto rychle jíst nemusím, může se to jen zdát. Kdykoliv můžou na pirátské lodi vzniknout šarvátky či souboje a přitom často někdo dojde k úhoně, obvzláště na jídle. A tak dojím mezi prvními a jdu talíř zase vrátit. Vstanu a protáhnu ty svoje kosti. teda..už jsem jako starý chlap, měl bych se sebou něco udělat. napadne mě a pro sebe se ušklíbnu. Vydám se ke kuchyni a cestou potkám pár nových tváří. Jeden mladičkej klučina si bere nějaký nástroj, jen se na něj podívám. " Pěkný." poznamenám, jak kolem klučiny procházím a dojdu až do kuchyně. V kuchyni vrátím talíř a jdu zase na palubu. Cestou jen odhodím svojí košili na pelest, přeci jen je venku horko. |
| |
![]() | Světle hnědé oči se mi rozšíří, když na mě zareaguje první námořník. Nestačím ani mrknout a už mám tváře rudé jako zralá rajčata. Myslel Margo...jistě že myslel ji...co taky jiného... Snažím se sám sebe přesvědčitčit, když cítím, jak mi hoří tváře červení. Cítím se hloupě. Vždycky zrudnu a nedokážu s tím nic udělat. Takhle se mi budou posmívat, až to zjistí. Na chvíli tak vypadám jako trochu nazlobené rajče, než se vrátí ten stejný námořník. Jeho košile chybí a já ani nevím, kde se to ve mě bere, když se na něj zadívám znovu. Rty mi zůstanou lehce pootevřené, když si uvědomím že zírám. Nesmím zapomenout...tohle...tohle není správně... Honem pohled odvrátím, aby si nevšiml. I když možná už všiml. Zatřesu hlavou a oči raději schovám za neposlušnou přerostlou ofinou. Obrátím pohled k moři, aby mi ta červená stihla z obličeje zmizet, než si někdo všimne, že už mám zase rudé tváře. |
| |
![]() | Vyjdu zase na palubu a ten klučík tam stále stojí. Všimnu si, jak na mě zírá a rudne. Snaží se to schovat, ale moc mu to nejde. Né před někým, jako jsem já. Nechám ho, aby si myslel, že je nenápadný a hledí k moři, přitom kolem něj projdu a rukou mu ledabyle pocuchám vlasy. Roztomilý klučina.....takový se na pirátské lodi hnedtak nevidí.....ale co, třeba jen obdivuje piráty. napadne mě a dál i mířím svým směrem. Nejdu nějak rychle, prostě nemám chvátat a ani proč využívat své znalosti. ale i tak se mezi ostatním chlapy ztrácím, jediný, co mě prozrazuje, jsou moje neobvyklé vlasy, které ted více na slunci hází odlesky rudé barvy. |
| |
![]() | Cítím, jak mi horkost z tváří mizí, když se mi ve vlasech najednou objeví cizí ruka. Oči mi vystřelí vzhůru, abych viděl, kdo to je. Okamžitě poznám jeho a taky hned vím, že on ví. Všiml si mě. Interně zakleju, že jsem neměl, ale stejně mi to nedá a já se usměju. Teď už se neschovám. Vezmu Margo ze sudu a postavím ji, aby byla opřená a tím pádem v bezpečí. A vydám se ze rudými odlesky ve vlasech toho muže. Kaena se rozhodnu poslechnout. Navíc mi to nedá. Ta jeho barva vlasů je zvláštní. ta moje taky ale úplně jiným způsobem. Já je mám bílé s čenými pruhy od přírody, i když je to vlastně taková hříčka. A u něj jsem na to zvědavý. Třeba si se mnou bude aspoň chvilku povídat a já nebudu sám. Rychle ho dojdu. Jsem docela malý, tak se snadno protáhnu kdekoli, abych nakonec šel hned vedle něj. Tak aby si mě všiml, než promluvím, aby si nemyslel, že...já ani nevím co. "Tu barvu vlasů máš od přírody?" Zeptám se docela zvědavě a prstem zakroutím ve směru jeho vlasů, než si uvědomím, že ukazovat je velmi neslušné, takže ruku zase hodně rychle schovám. Raději se uměju a lehce poškrábu ve vlastních vlasech. |
| |
![]() | Mířím ven z lodi, na menší procházku po okolí a věcí, které nikoho jiného zajímat nemusí. Cvičeným okem velmi rychle zjistím pohyb někoho menšího, který se proplétá mezi chlapy za mnou. Pohyb ustane až vedle mě, kdy mladík z paluby se mnou srovná krok. Podívám se na něj. Copak on tu chce,.....že by chtěl jít taky na procházku? pomyslím si, ale pokračuji dál aniž bych se ho zeptal. Znova se dívám před sebe a znamení, že jsem si ho všimnul byl jediný ten pohled dolů na něj. Po chvili promluví, snad si dodával odvahu. Zeptá se mě na vlasy a přitom na ně ukáže. Pobaveně pozoruji, jak ruku schová a maskovaně se směje, přitom se škrábe ve vlasech, i když tu potřebu nemá. Zastavím se a prohlédnu si tohoto mladíka více. Někteří chlapy mají tendenci do mě štouchnout, abych nepřekážel, ale vždy se jim obratně vyhnu, takže i když to vypadá jako strčení, je to jen uhnutí. Vemu pramen svých vlasů a zadívám se na něj, nikdy jsem je moc nestudoval. " Od přírody, nejspíš jsem měl být zrzavý. " odpovím klučíkovi a pramen pustím. Chytnu jeho pramen a prohlížím si ho. " A ty, mladíku? Taky mi tohle nepříjde jako přirozená barva, viděl jsem jí spíše u starců či u lidí poznamenaných nepříjemným osudem." zeptám se, přitom narovnám dlan a pramen z mé ruky sám sklouzne zpátky tam, kde byl předtím. |
| |
![]() | Lehce přikývnu, když řekne, že zřejmě měl být zrzavý. Zato oči se mi rozšíří, když vezme můj pramen vlasů a pozorně si ho prohlédne. Nikdo to ještě neudělal. Vždycky měli buď škaredé řeči nebo se mi jenom posmívali za zády. Proto mě to trochu překvapí a tváře mi maličko zrůžoví. Vnitřně se prokleju, protože tohle už není možné. "Já..." Začnu, ale lehce skloním pohled. Skoro jakobych se styděl za to, čím jsem musel projít, i když to ani v nejmenším nebyla moje vina. "Mám je tak od té doby, co si pamatuji..." Odpovím nakonec a pohled zase zvednu. A v té době to taky začalo. Nejdřív zlehka a v průběhu let se to jenom zhoršovalo. "Jsem Marius." Přestavím se, jak mi káže dobré vychování, když si uvědomím, že jsem to ještě neudělal. "Chystáš se ven z lodi, viď?" Zeptám se ještě, abych se ujistil, že ho zdržuji a měl bych ho nechat jít, kam chtěl, než jsem ho zastavil. |
| |
![]() | Jeho tváře nachový, nabírají barvu. Nechápu proč, ani jsem se ho nedotkl a nic jsem neudělal. Většinou takto reagují ženský a nebo stydlivý kluci. Pro jistotu a jeho menší nervozitu na to reagovat nebudu a dál čekám, co z jeho já vypadne. Má zajímavou odpověd. " Pamatuješ? Zajímavý." podotknu a očima porovnám jeho vlasy s prameny, co v nich jsou. Představí se a zajímá se, kam jdu. Zadívám se před sebe a na tváři mám spokojený výraz. " Rád se jen tak procházím, chvil na břehu není moc a tak není špatné se občas projít po pevné zemi. ....říkají mi Snake." dodám nakonec a na mladíka mrknu. " Jdeš taky a nebo budeš trčet zde. .....podle toho, kdo odešel, tu moc zábavy nebude. " podotknu z toho, koho jsem viděl opustit palubu. Největší rváči zamířili samozřejmě mimo lod a nejspíše plánuji rozházet své čerstvě nabyté jmění. Pomalu se zase rozejdu, je jen na klučíkovi, zda půjde se mnou či ne. Radit mu nebudu, starý je na to dost, obzvláště pokud je zde s námi. |
| |
![]() | Když mi konečně řekne své jméno, usměji se. Jenom se krátce zamyslím, jestli tohle jméno má nějakou spojitost s jeho povahou nebo osobností. Zatím nemůžu posoudit, ale snad to spojitost mít nebude. Obvykle to totiž neznamená nic dobrého ani příjemného. Ale sám uvidím, zatím to tak nevypadá. Brzy se rozejde, ale až po nabídce, jestli půjdu taky. S lehkými obavami se ohlédnu směrem, kde jsem nechal Margo, ale ujistím se, že jsem ji zapřel dostatečně dobře, aby se jí nic nestalo. Snad budu taky docela brzy zpátky, aby se jí nedostalo nevítané pozornosti. Vydám se tedy za Snakem a brzy s ním srovnám krok. "Jak dlouho jsi tady?" Zeptám se ho z čisté zvědavosti, když ho nechám vybrat směr, kterým se vydáme. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Osamu pro Pokračujeme s ostatním do městečka, kde mají nakoupit a pobavit se. Na hlavní ulici se od nich oddělím a zamířím spíše stranou od města. Už tak díky chlapcovým vlasům získáváme pozornost a to se mi nelíbí. Nepotřebujeme, aby si nás tady moc pamatovali. Zastavím u domku stranou, nejspíše nějakého obchodníka, co je ted pryč a posadím se na zem. Pozoruji město a usměji se na chlapce. " Co tebe vůbec přivedlo mezi piráty, takovou nebezpečnou sebranku?" zeptám se ho, protože mi to k němu moc nepasuje. Ale naučil jsem se nedělat ukvapené závěry jen od vzhledu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro "Ahoj ty můlj poklade, ty moje zlato, ty moje vše-chno," zacukruju s poťouchlým úsměvem a vysypu mu do klína všechno to zlato a na krk mu pověsím náhrdelník s rubínem. Pak si ještě z hlavy sundám tiaru, která se tam nějak bizardně vyjímá a nasadím mu ji na hlavu. "Podívej co ti tatínek Spider přinesl," zazubím se očekávajíc chválu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro Ten se hned přižene ke mně a vysype mi do klína zlato, na krk pověsí náhrdelník a ještě mi dá na hlavu korunku. "Děkuji..k čemu mi to bude?" zeptám se ho. Nmám nejmenší poněti, k čemu bych všechno tohle mohl využít, nepočítaje nákupu věcí do kuchyně, nebo knížek...kdysi by to ejště bylo ženské oblečení, ale na to můžu odteď zapomenout. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro "Můžeš si za to koupit něco, co se ti bude líbit..." zkusím s nadějí. Přece musí po něčem toužit. Jinak by nebyl pirátem. Ti musí mít v žilách nějakou tu touhu po zlatě. Mohl by jinak dělat kuchaře na poctivé lodi. Očividně mě jeho odpověď docela vyvedla z míry. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro "Ženské šaty," dostanu ze sebe a úsměv mi trochu znervózní. Myslím, že ví, že už to v dohledné době dělat nebudu, takže teď mě nenapadá nic, co jiného bych si mohl koupit. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro Změřím si ho podezřívavým pohledem. "Proč?" zeptám se nakonec nechápavě. Sednu si u jeho lůžka na zem a sleduju ho velkýma očima, které zase jednou vypadají jako oči dítěte. jeden by nevěřil, co jsem zač, když mě takhle vidí. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro "Jsem na to zvyklý...vlastně, od doby, co jsem pirát, což mi byly čtyři, mě oblíkali do ženských šatů," odpovím mu. Nic víc v tom moc není. Prostě jsem si na to zvykl, i když se nez toho i obejdu. "Asi jsem trochu perverzní, že?" řeknu s dalším nervózním úsměvem. Ne tohle rozhodně není nic normálního... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro Rozhodně to není věc, kterou bych takhle nazval. Každý má své úchylky. "Vlastně ti ženské šaty sluší a já ti nezakazuju je nosit, teď, když znám pravdu. Jen..." chvíli se zamyslím, jak mu co nejlépe předložit svou obavu, ale nakonec si řeknu, že bude možná nejlepší ho tím netrápit, je to hloupé. Pokud tohle chce, tak to má mít. Na mě v tomhle nesejde. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro "Jen co?" zeptám se ho tiše a zvědavě. Zajímalo by mě,co se mu na tom nelíbí (i když mě orpravdu zaráží, že se mu to líbí)... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro "Jen víš...kdyby sis zase obléknul ženské šaty, byl bys zase tou dívkou...nejsem si jistý....zní to asi divně ale nevím jestli jsem si zvyknul na myšlenku že ty a ona jste jedna a ta samá osoba," ušklíbnu se trochu nejistě, abych zakryl, jak hloupé mi to celé připadá. Asi se bude smát, ale já mám smích rád, tak co... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro "Dobře, pak tedy žádné ženské šayy v dohledné době," řeknu s drobným smíchem, který už jsem neudržel. Asi bude lepší, když si odvyknu je nosit.. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro "Promiň já vím, je to hloupé. Nos si co chceš...na mě nesejde," usměju se na něj. Chci aby měl radost a pokud ho tohle potěší... "Stejně si na to budu muset zvyknout ne? Je to ostuda," ušklíbnu se mírně. I když se hovám pořád hloupě, takže až taková ostuda by to asi nebyla, ale je to vážně jen pitomost. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro "Už jsi si byl pro jídlo?" zeptám se ho hned, asi abych tak trochu odpoutal jeho pozornost...a taky, abych zajistil, že bude pořádně jíst. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro "Ty jsi vařil? Máš ležet!" napomenu ho rádoby přísně, ale je vidět, že se nijak zvlášť nezlobím. "Já nechci jídlo, chci sníst tebe," řžeknu s nevinným výrazem a bodnu ho prstem do hrudníku, aby nebolo pochyb o kom se tu mluví. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro "A ze mě se moc nenajíš. Takže šup si vzít něco k jídlu a až budeš najezený, tak se vrať," řeknu skoro jako máma svému dítěti. Přeci jen, měl by se najíst, jinak mi umře hlady. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro Jak se dalo čekat, nenechá mě dělat hlouposti a chce, abych se šel najíst. Obmotám mu ruce okolo krku jako chobotnice a nechce se mi ho pustit a nikam jít i když mám celkem hlad. "Já nechci mami," zaprotestuju, protože mi teď vážně připadá že nějak moc rozkazuje, jako matka nebo manželka. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro "Dokud se nenajíš, tak si s tebou nebudu hrát," řeknu pořád stejně maminkovským tónem. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Marius pro Všímám si, že jdeme kousek bokem, protože budíme pozornost. Je to velmi zvláštní, protože jsem ven nikdy moc nechodil, a proto nejsem zvyklý na to, že bych mohl přitahovat pozornost barvou svých vlasů. Ale rozumím, že je nežádoucí, aby si nás tady pamatovali. To není dobré ani v jedno z přístavů. Zeptá se na mě a já na vteřinu zaváhám. Pečlivě si rozmyslím, co odpovím na jeho otázku. "Vlastně to byla náhoda. Patřil jsem k jednomu domu a jehp paní zemřela. Mladý pán dům prodal a já skončil na ulici. Bylo to skoro jako štěstí, že jsem zaslechl, že loď shání posádku. A proto jsem se vydal do přístavu. Neměl jsem co ztratit. Pořád nemám." Mírně se pousměji, i když je ten úsměv trochu smutný. Nakonec zvednu tvář k obloze a nechám se hřát sluníčkem. Je to příjemné, protože slunce prohřelé i zkřehlé svaly. A zahřeje i duši. A to není k zahození. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Osamu pro Zadívám se k obloze, kam se dívá on a pozoruji mraky. " Neřekl bych, že nemáš co ztratit...něco by se našlo...třeba i věc." napovím mu, že tuším o jeho hudebním nástroji. "A jak se ti u nás na lodi líbí? Nejspíš kolem sebe slyšíš spoustu urážek, ale toho si nevšímej...ukážeš se teprve až v boji." zkusím ho pozbudit a dál se dívám do slunka a přitom se na něj křením. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Marius pro "Slovo sluha není nejvhodnější popis..." Zašeptám s obličejem staženým odpornými vzpomínkami, ale zase to brzy zmizí. Trochu našpulím rty, když zmíní Margo. Má pravdu, ona je to nejcennější, co mám. Nic jiného pro mě nemá větší hodnotu. Možná tak akorát vlastní život. "Vlastně si mě z posádky nikdo nevšímá...mluvil jsem jenom s několika a teď s tebou." Naznačím, že zatím unikám. " Jak jsi to myslel s těmi vlasy?" Vrátím se k tomu, protože jsem neporozuměl, jak to myslel. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Osamu pro Jeho našpulené rty jsou roztomilé, ale raději mu to neříkám. Jak se zmíní o posádce, zasměji se. " Tak to máš štěstí, ale je možné, že to příjde. Vypadáš mladě a křehce, moc né na piráta, ale to se spraví a pár měsíců nalodi a budeš správný plavčík." vysvětlím, že ted to nic neznamená, plno chlapů si ho ještě pořádně nevšimlo. Zeptá se mě na vlasy, otočím se na něj a usměji se. Natáhnu k němu ruku a pocuchám mu vlasy. " Ale nic. podstatné...jen tvým postavením a místem, kde jsi vyrostl, mi pomáhá pochopit barvu tvých vlasů. Nemusí to být správně, ale na to stejně nezáleží. Už je máš takový a sluší ti. ..jsi tak jedinečný." rukou sjedu z jeho vlasů na tvář, kde přejedu po spánku až na bradu a zase ruku položím na zem. Usmívám se a dívám se na chlapce. To jsem zvědav, zda znova zčervená. "A jak jsi na tom vůbec s bojem....bojoval jsi někdy?" nenápadně chlapce zpovídám. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Marius pro Naštěstí se ale zaměří na moji otázku ohledně vlasů. Znovu na ně sáhne a snad poprvé nezrudnu hned jako přezrálé rajče. Slabě mi zrůžoví tváře ale jinak nic. Jenže mi to vydrží do vteřiny, než řekne, že mi to takhle sluší. Nestačím mrknout a tváře už jsou vážně jako rajčata. Tentokrát neuniknu. Rozšířené oči jako citróny s lehce pootevřenými rty skoro nepostřehnu jeho otázku. Nikdy se mě nikdo nedotkl takhle, proto mě to tolik vykolejí. "Já...já..." Snažím se nějak reagovat, než zatřesu hlavou, jakoby se tím měly ty všechny myšlenky usadit a nechat mi v hlavě místo k přemýšlení. "Vlastně ne tak abych se docela ubránil..." Odpovím nakonec takhle. Ne přesně a jasně, ale výsledek je zjevný. Zatím jsem vždycky dostal docela natlučeno. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Osamu pro Musí zatřást hlavou, aby mi odpověděl. Pozoruji ho a nechám ho uklidnit. To je mi ale neználek,....vypadá to, že takové doteky není zvyklý a slova už vůbec..taky kdo by chválil a hladil sluhu..spíš otroka. ujasnuji si jeho chování. Jak však odpoví, moc mě to nepotěší. Zakroutím hlavou a na tváři se objeví úšklebek nespokojenosti. " Tak to je zlý, Marie. V bitkách, co tě čekají tady, tě zabijou. Jestli bojuješ tak, jak říkáš....a zk*rvený vojáci málokdy berou zajatce, zvláště slabý. ...a stejně i ty nejsilnější končí na provaze.....s tím by chtělo něco udělat, pokud máš zájem přežít mezi námi." zadívám se na chlapce, líbil se mi jeho výraz a dobře odpovídá, slušný, skromný, a přitom takový tajemný. " Jestli chceš, můžu tě něco naučit...nemůžu říct, že se prát umím nějak pravurně, ale zatím žiju a málokdo se ke mě dostane tak blízko, aby mě mohl zabít...a ty ..upřímně , by jsi byl lepší na boj z dálky než z blízka." nakloní přitom hlavu a očividně bez maskování si ho prohlížím, jeho tělo a jeho sílu od pohledu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Marius pro Zastydím se, že jsem vlastně docela k ničemu, i když vím, že moje schopnosti leží někde docela jinde. Třeba v kuchyni a jiných pracech, které jsem za ta léta ovládl. A právě proto přikývnu, že budu rád, když mě pár věcí naučí. Přesto jsem docela nesvůj, viditelně se zachvěji, když si mě tak nepokrytě prohlíží. Je to pro mě těžká chvíle, ale ovládnu se a nezkusím se někde a nějak schovat. "Budu rád..." Mírně se usměji. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Osamu pro Opřu se rukama za zády o zem a pozoruji Maria, ale ted už nenuceně, tak aby se nemusel případně stydět. " A budu za to chtít třeba ...něco zahrát. " navrhnu mu to jako obchod. I když jsem zatím přátelský, máloco dělám něco jen tak za dobrý slovo. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Marius pro Naštěstí si mě taky přestane tak prohlížet a jeho žádost o náhradu za jeho vyplněný čas je mnohem lepší, než bych čekal prvně. "To já ti zahraji rád." Přikývnu hned s docela širokým úsměvem. Nemusel to brát jako obchod, stejně bych mu zahrál i tak, kdyby chtěl. "Klidně můžeme začít s něčím hned. Nemám co dělat." Usměji se. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Osamu pro "Tak jdeme na to." řeknu jen a vstanu. Postavím se do uvolněného postoje. " Tak zkus na mě zaútoči, at vím, jak bojuješ." řeknu a pozoruji chlapce, připraven ho odrazit, jak zaútočí. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Marius pro "Huh?" Vypadne ze mě dokonale překvapeně. Jsem přece viditelně menší a telesně slabší, nž většina mužů, a proto pro mě nemá nejmenší smysl útočit na někoho. Navíc to nemám v povaze, já prostě nevím ani jak ani proč bych se o to vůbec měl pokoušet. "Ale...ale...já nevím jak...nikdy jsem na nikoho neútočil..." Dostanu ze sebe bezradně. Pro mě přece bylo vždycky mnohem důležitejší se aspoň pokusit o obranu. A ani to mi nešlo. Já se prostě na tohle nehodím. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Osamu pro Porovnám naše výšky a kleknu si na kolena. " Zaútoč tak, jak na tebe útočí jiný. A když nějakou nevychytám, tak si toho nevšímej. Tak pojd.." snažím se ho pozbudit a volám ho k sobě. " Představ si třeba, že jsem ti zničil tu kytarku či co to máš." zkusím mu pomoci a čekám, zda konečně zaútočí či ne. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro "Tak já půjdu, ale až se vrátím tak zase budeš dělat ty, co řeknu já," zazubím se. Nečekám na jeho odpověď, políbím ho na tvář a zmizím z pokoje. Jak jsem slíbil zamířím do kuchyně pro jídlo. Je výborné, jako vždycky, takže mi to trvá trošku déle než jsem očekával, ale alespoň si Kaen odpočine. Jakmile dojím, zamířím zase zpět do kajuty. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro Když se Spider zase vrátí, tak už jsem zase v posteli s knížkou v ruce, i když nevypadám, že bych si vůbec četl. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro Sednu si na kraj postele a na rtech mi hraje uličnický úsměv. "Všechno jsem snědl, co za to dostanu?" zeptám se nevinně. Přeci jen, po takové době, po tolika starostech jsem si ho ulovil a tak chci mít z jeho přítomnosti co nejvíc. Teď na nějakou dobu patří jenom mně a já ji chci plně využít. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro "Hmmm...no. Můžeš dostat pusu," řeknu zamyšleně a vypadá to, že to je jen jedna z věcí,, které mě napadly, ale asi nejlépe proveditelná. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro "Copak si víc nezasloužím?" zeptám se trochu ublíženě, jako by mi nabízel něco opravdu nedostatečného. Stejně si s ním jen hraju, zajímalo by mě, co mi nabídne příště. Ale až budu něco chtít, doopravdy, tak si to sám vezmu bez ptaní. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro "No...mohl bych ti dát i jinou odměnu, al ještě pořád jsem nemocný, takže nemůžu," odpovím mu. Bohužel s tímhle toho moc nenadělám. "..no...ale dát ti víc polibků neuškodí," řeknu ejště poté. Víc toho už opravdu udělat nemůžu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro "Hmm myslím že tisíc polibků to spraví," usměju se jako nevinnost sama. Já sám ho nepolíbím, čekám na jeho polibky, alespoň zatím. Je to odměna za to, že jsem byl hodný ne? |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro "A jaké polibky počítáš za polibky?" zeptám se ho, snad abych z něj ještě něco dostal, nebo abych vůbec něco řekl. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Spider Umi pro Jen se ušklíbnu. "Pořádně vášnivé. Flákačské se nebudou počítat," ujistím ho. "Třeba jako tenhle," dodám hned s uličnickým úsměvem. Chci si hrát jak jen mi to dovolí... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro "Pokud mě u toho moc neunavíš," zašeptám, jakmile znovu rozpojím naše rty a zasměji se. Pokud hoo budu teď líbat moc, tak bych si taky mohl ještě něco udělat... A taky...tisíc polibků není zrovna málo..asi to dneska nezvládnu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Marius pro Přesto si nechám ruce sevřít v pěst a potom lehce přikývnu, že tedy dobře. Nechám si pár vteřin na kratičké promyšlení, jestli mě třeba něco napadne, abych u toho nevypadal až tak hloupě. Nakonec je ten nápad jenom velmi slabý, protože jsem o tom nikdy nepřemýšlel. Ani po tak velké spoustě útoků jsem nemyslel na odplatu, nemám na to hlavu. I když jsem docela hubený a malý, nemám velký problém se silou, která se ve mě bere neznámo kde. Prostě je tam, jenom ji neumím využít, takže když se přesvědčím, že to musím aspoň zkusit, a nakonec se lehce rozmáchnu, abych se pokusil Snakea nějak praštit, není to zlé. Jenom naprosto amatérské a nezkušené. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Osamu pro Jak je na zemi, sehnu se a pomůžu mu vstát. " Ne, tohle ti opravdu nejde...ani na tvůj oblíbený nástroj nereaguješ. " Opraším ho a podrbu se ve vlasech. " No tak na to půjdeme trošku jinak...co by jsi řekl tomu, že já budu utočit a přitom ti říkat, co máš ty dělat, abych ti neublížil. A nebo chceš raději rovnou přejít ke zbraním na dálku?" rozhodnu se konečně pro spolupráci, protože jinak to s ním asi nepůjde. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Marius pro Nakonec mě Snake překvapí, když mi nabídne ruku a vytáhne mě na nohy. A ještě mě opráší a znovu zajede prsty do vlasů. Tváře maličko zrůžoví, ale pomalu se to lepší. Co s nimi pořád má? Zeptám se sám sebe, ale odpověď samozřejmě nedostanu. "Já...uhm..." Začnu docela nejistě, ale nadechnu se a uklidním. "Zkusíme to ještě? Chci se umět bránit..." Dostanu ze sebe, co bych chtěl. Tedy si vyberu první možnost z jeho nabídky. Je to pro mě důležité. Kdo ví, co se může stát a já chci aspoň vědět, jak se bránit, kdyby se něco semlelo. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Osamu pro " Připraven?" zeptám se a jak souhlasí, naznačím opravdu pomalu ránu pěstí přímo na pravého spánku, kde se dá lehce navodit bezvědomí až smrt,a dobře se tam trefuje.Jedu pomalu a čekám na jeho obranu. " Nesoustřed se na pěst, ale na toho kdo tu ránu vede a na ruku." poradím mu. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Marius pro Počkám, až domluví, abych mohl přikývnout znovu. Připravím, podle svých možností, a zůstanu sledovat Snakea a jeho ruku. Vynechám pěst, protože mi řekl, že té si všímat nemusím. Všechno si to srovnám v hlavě, takže nakonec se trochu přiblížím a předloktím se snažím ruku s pěstí směrovat tak, aby mě nezasáhla. Je to jenom pokus, aby viděl, že jsem se soustředil na ruku a na obranu proti pěsti, která by mě jinak dokázala srazit k zemi. Přesto si ale brzy uvědomím, jak blízko mu stojím. Překvapeně zamrkám, protože jsem si to předtím neuvědomil, a pohled mi hned sjede k zemi, přesto se nepohnu z místa. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Osamu pro Už se ho chystám pochválit a udělám hned další výpad, protože nikdo by po prvním výpadu nepřestal. Ale on nedává pozor a tak dostane zpomalenou pěstí vracím ránu do obličeje. Zarazím se a zadívám se na něj. " Proč,...proč to nesleduješ? Nekoukej do země, tam jedině skončíš...děje se něco? Vždyt si vedeš dobře." zlehka chytnu jeho ramena a zadívám se na něj. Očima kontroluji, zda je v pořádku. |
| |
![]() | Do týdne jeskyni ruším, pokud se tady nebude psát. |
| |
![]() | xOXOx |
| |
![]() | Je brzo ráno. Stojím na palubě, opřený o zábradlí lodi a koukám na ranní přístav. Brzo zase vyplujeme na širé moře... Chvíli přemýšlím, jestli mám vše nebo mám ještě zajít do města něco koupit... přičemž my myšlenky sklouznou k minulému večeru. Ne, že by mě to hodně překvapilo, když na mou kajutu zaklepala banda ožralých chlapů a nesla jednoho mladíka který měl očividně otravu alkoholem. Minulou noc se zase chlastalo. Když jsem ho ošetřoval, jen tak mimochodem jsem se zeptal: "A co Screw, ten se ještě nalívá nebo jste ho nechali ležet někde v podpalubí?" Neviděl jsem ho věčnost, očividně se mi vyhýbá... možná proto ta zvědavost, abych věděl, jestli ještě vůbec žije. Jejich odpověď mě překvapila. Nejdřív výbuch smíchu a pak: "Screw? Ten looser už nechlastá... kdo ví, co ho to popadlo za šílenou nemoc že místo chlastu je radějc někde zalezlej a opravuje loď!" Teď tu stojím opřený o zábradlí a koukám na ostatní lodě v přístavu a na rybáře, kteří se teď k ránu vypravují na širé moře. To není možný, aby on přestal chlastat... stále tomu nemůžu uvěřit. Ale musím chtě nechtě uznat, že loď je ve velmi dobrém stavu a jde poznat, že je o ni dobře postaráno... Měl bych se na něj podívat, nejspíš je zase zraněnej a léčí se sám těma svýma šíleným metodama... Po téhle myšlence se zarazím. Mám o něj strach? Proč ho chci vidět? Neměl bych se o něj starat... "K čertu..." zakleju, otočím se a raději jdu do své kajuty připravovat masti nebo cokoliv, ať něco dělám a nemyslím na něj. |
| |
![]() | Jsem v podpalubí, zalezlej jako přístavní krysa.Celou dobu opravuji lod, nic jiného než lod a spánek. Někdy si zaplavu a nebo jen tak sedím a hledím na moře. Město mě neláká, jen si tam občas zajdu dokoupit nějaké věci a zase jdu na lod. Vyhýbám se lidem, jak to jen jde. Bohužel s blížícím se termínem vím, že se budu s lidma potkávat víc a taky se setkám s ním. Ruce při myšlence na něj se sevřou v pěst. Šmejd..nešáhne na mě..nikdy..i kdybych měl chcípnout jako prašivej pes...nešáhne. Povolím pěsti a ruka se mi začne třást. Procházím abstinencí a mám stavy, kdy třas nezastavím, jak mé tělo touží po alkoholu. Díky tomu se mnou moc chlapů už nemluví, vyjíždím, jsem vzteklý a útočím víc než na začátku, jsem skoro něco jako nevybuchlá ale odčasovaná bomba, která může kdykoliv bouchnout. Zatřesu hlavou, musím se soustředit na práci. Vemu si své oblíbené nářadíčko a vydám se na palubu. Nikdo tu nebude, do odpoledne tu budou vyspávat večerní kalbu z hospody. Vydám se na ráhno a jen připravuji tu krásku na cestu, aby kapitán mohl kdykoliv vyrazit. Je za mnou vidět dost velký díl mé práce. Blíží se k polednímu, natahuji provazy na plachty,slunce pálí a mě chytá do rukou třes, mé tělo se potí nejen od sluníčka, hlava se začíná motat. Asi bych měl slezt. napadne mě spásná myšlenka. Je mi stále líp mimo sluníčko. Spatřím jen nějakého chlápka, jak se plouží pode mnou, je mi čím dál hůř. Sakra...měl jsem se aspon napít ....proč já musím zapomenou vodu dole? zakleji v myšlenkách a pak mi vypoví ruce službu. Jen se dívám, jak se nedržím a padám po zádech do vody.Dopad je tvrdý a tak jen zahlídnu lod a jak se za mnou uzavírá hladina a ten muž skáče do vody za mnou. Ztrácím vědomí. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Donesou Screwovo bezvládné tělo a položí ho na postel. Je celý mokrý a v bezvědomí. Jsem v šoku. Screw?!!! "Co se stalo?!" můj laxní přístup se náhle změní. "Vim já... něco dělal na stožáru a slítnul dolů..." řekne jeden z pirátů, je mokrý taktéž od hlavy až k patě. V hlase jsou znát trochu obavy. Mezitím přiběhnu ke Screwovi a ověřuju jeho životní funkce. První pomoc očividně dostal, jelikož dýchá. I když tep má slabý. "Můžete jít, já se o něj postarám. Ještě že jste u toho byli a vytáhli ho..." * * * První, co udělám je to, že z něj vysleču veškeré oblečení. Je mokrej od hlavy k patě, ještě by se pak nachladil. Když hledím na jeho nahé tělo, srdce se mi mírně chvěje. Jako vždy je zraněnej, ale nevypadá to nijak vážně. Nejdřív osuším jeho tělo a pak začnu ošetřovat rány, mastmi i obvazy. Jestlipak byl nalitej, když z tama slítnul... pak si vzpomenu na včerejšek Nebo měl absťák... což je více než jistý. * * * Teď leží nahý na posteli, přikrytý jen dekou aby se nenachladil. Já sedím dole u postele a přemýšlím. Měl bych něco dělat, ne tady sedět a čekat až se probere, ale místo toho mám o něj obrovský strach. A snažím se sám sebe přesvědčit, že mi ten kluk za to nestojí. |
| |
![]() | Za poslední dva týdny se léčím. Tedy s pomocí Spidera, který je u mně skoro pořád. Pár dní už můžu chodit do kuchyně a vařit, což mi pomáhá, jinak bych asi v té kajutě umřel nudou (když tam není Spider). Ppálenina na mé ruce je téměř zahojená..prsty se zdají v pořádku, jen jsou stále trochu červené, t samé platí o zbytku ruky, jen už jde na několika místech vidět, že tam zůstanou jizvy. Drobnější, ale přeci jen...pro někoho, jako jsem já to není zrovna nejlepší, ale myslím, že si zvyknu, nebo budu muset. Je ráno, takže už jsem zase v kuchyni a dělám snídani, když z paluby uslyším nějaký povyk, takže vylezu ven. Vypadá to, že někdo spadl do vody a začal se topit...ale nějak to neřeším...stejně už se o něj starají. Proto se vrátím zase ke své snídani, ať můžu nakrmit hladové krky. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Teprve ted si všimnu, že je tu i Nife. Krev se mi rozbouří a ruce se stisknou v pěst. Díky pohybu mi dochází, že jsem nahý. Vztek vystřídá strach. Ne...já nechci být tvá pitomá hračka...proč...proč jsem tu zase nahý...co ...co se stalo? i přes ruce v pěst se bojím Nifeho a jeho dalších útoků, i kdyby jen slovních. Zranil mě tak jako nikdo. Zkouším se po posteli dostat co nejdál od něj. * Ne.... to ne." zašeptám vzdorovitě. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro "Nemel sebou a lež, seš zraněnej a měl bys odpočívat. Oblečení máš mokrý, nemoh sem tě nechat v mokrých hadrech." přejedu ho pohledem, ale nepřiblížím se k němu. "Pár dní si tě tady nechám. Dostaneš se z toho, i když je to celkem vážný." Vidím, že se mě bojí a zraňuje mě to. Co jsem si myslel? Že mi skočí kolem krku? "Máš žízeň? Chceš vodu?" zeptám se abych změnil téma a jdu hledat nějaký hrnek. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Hledá hrníček a nabízí mi vodu. I když mé rty jsou vyprahlé jako moje vnitřnosti a rozežrané od soli, jak jsem si jí loknul, zavrtím nesouhlasně hlavou. " Od tebe nic nechci.....myslíš, že se mi dostalo tvé péče více než dost." řeknu a v hlase je znát bolest, kterou mi sám Nife svým posledním rozhodnutím udělal. Odvrátím od něj pohled, jsem z tohoto nečekaného setkání dost mimo, slabý a ještě jsem nepřipravený. Zase se mi oči lesknou, protože k němu stále něco cítím a já to vím O to víc jsem naštvaný, na něj i na sebe.Nebudu....tady ne....dostanu se odtud....nebudu tvoje hračka....neuvidíš mě na kolenou....neukáži co jsi se mnou provedl. Celé rozrušení rozšíří můj poslední dobou známý třas, touha po alkoholu, která ovládá moje nervy a mé tělo. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Otočím se na něj a vidím, jak se třese. "Napij se, donesu ti suché oblečení a ještě jednu deku." řeknu a jdu k němu, nedotýkám se ho, jen k jeho ústům dám hrnek a pomůžu mu se napít, i když nechce, i za cenu toho, že ho poleju, když vodu bude odmítat. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Přiloží hrnek k mým ústům a voda mi teče do úst. Odmítám to a nechávám jí téct po bradě, ale žížen mě přemůže a tak po chvili se vděčně napiji. Jen co vypiji hrnek, otočím hlavu od něj, nechci se na něj dívat. Třas nepolevuje a to je doktorovo štěstí, neovládám tělo a tak mu nemuž jednu vrazit."Dělej si co chceš...mě to nezajímá...my spolu skončili." zašeptám a beru to i tak, že nechci být ani jeho pacient. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Pak jdu na druhou stranu místnosti a dám vařit vodu. "Udělám ti čaj, aby ti bylo líp." můj přístup k němu je čistě jen doktorský a i když vypadám že jsem v klidu, vůbec nejsem. "Nepřichází v úvahu, aby jsi v tomto stavu nebyl na ošetřovně. Tvá zranění jsou vážná, navíc máš absťák." Tečka. Konečné slovo. "Nepustím tě, i za cenu, že bych musel připoutat k posteli. Tak buď hodnej a nebude to třeba." A myslím to smrtelně vážně. Možná se o něho až moc starám... moh bych někomu říct, aby na něj dal pozor. Ale já nechci. Bojím se, že by o něj nebylo postaráno dobře nebo že by jim utekl a zranil se ještě víc... Tak přeci jen mi na něm ještě pořád záleží... povzdechnu si. Tohle bude těžká zkouška i pro mě. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Hovoří ke mě a já se na něj otočím, kalhoty pod dekou u kolen, ale i to je na můj stav úspěch. Moje oči se do něj zaboří, je v nich strach i nenávist, je v nich stále trochu vidět láska, která se mi nedaří plně zahubit. Nechám jeho slova dopadnout snad na podlahu, slyším i jeho pozvdechnutí. Rukama vjedu pod deku a vytáhnu si kalhoty do pasu, nezavazuji je. " Žádný absták nemám, chlastám jako předtím....jsi mi ukradený....jako všechno..všichni....slyšíš!" zařvu slova, která jsou lež, ale nehodlám mu říkat pravdu. Odrhnu od sebe deku a snažím se posadit, abych mohl odejít. " Nebudu tady.....nebudu hodnej....nebudu žádná tvoje pitomá hračka....nikdy a nikoho nebudu hračka....nikoho." hovořím s nenávistí v hlase. Dostal jsi mě nakolena...užil sis se mnou...možná ses mi smál...rozhodně se směješ ve snech.....byl jsem pitomý, že jsem ti věřil...ale už ne, Nife....jako jsem tě měl rád, tak tě budu nenávidět. zatnu pěsti a v mém stavu se postavím. Nohy se mi klepají, hlava třeští a tělo protestuje, ale moje mě drží stát. Ovšem nejsem schopný udělat další krok...ždný. Jako kdybych ztuhnul, klepu se a jen zírám na dveře ven. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Máš absťák... jsem doktor a dost dobře to poznám. "Nevstávej z tý postele!" obořím se na něj prudce, chytnu ho a ne moc šetrně ho hodím zpátky na postel. Určitě ho to musí bolet, ale toho jsem si vědom. Padá do měkkého a tak mu to zranění nezpůsobí, ale snad si aspoň zkrs bolest uvědomí, jak vážná jeho zranění jsou. "Tady budeš ležet a opovaž se vstát!!!" mluvím dost hlasitě a zostra. Pustím ho a jdu ke skříni, z ní vytahuju provaz. "Poslední varování. Nebo tě přivážu. A myslím to smrtelně vážně." Sleduji ho, jestli se ještě bude vzpouzet nebo jestli už budu v klidu ležet. Hračka... asi máš pravdu. Choval jsem se k tobě hnusně. Chovám se ke spoustě lidí hnusně. Většinou je mi to jedno, ale teď... mě to mrzí. I když toho, že jsi přestal pít nelituju. Uvědomím si, že mi na něm pořád záleží. To je špatné... Co mám dělat? Měl bych to hodit za hlavu... pustit ho a když někde chcípne tak to neřešit... ale já... zbláznil bych se... kdyby se mu něco vážnýho stalo. Už teď když ho donesli, strašně jsem litoval, jak jsem se k němu choval... záleží mi na něm... k čertu... |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Zase na mě hovoří chladně a z ostra, ale to je mi jedno, Vidím, že si jde pro provaz, ale to mě neodradí. Ušklíbnu se na něj a s třesem se zkouším posadit. Bolest od nárazu mě svírá a já vím ted, že opravdu raněný sem. "Nevěřím, že by jsi ty něco říkal vážně.....jen si hraješ...se všema...se mnou i s posádkou....prokouknul jsem tě." zvyšuji hna něj hlas, je v něm bolest fyzická i duševní, je v tou zoufalost a přesto protest. Odvrátím pohled od doktora, dívám se na svojí třesoucí se ruku, která je napnutá a snaží se mě udržet v sedě."Prokouknu....pozdě....ale prokouknul." zašeptám a zkouším se aspon přetočit na bok, abych se potom ocitnul na břichu a plížením spadnul z postele a dostal se ke dveřím. Neotočím se na něj, je mi jedno, zda mě přiváže.z pravého oka mi unikne trochu slz z bolestí, která se s mluvením s Nifem, zase probudila. Pořád ho mám rád, pořád toužím po jeho dotecích.Ale nechci, aby to zjistil, nechci předtím spadnout úplně. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Ruce mu svážu zápěstím k sobě a má mu je jakoby za hlavu a ještě přivážu k posteli. Tím pádem se nad něj musím naklonit, že na něm téměř ležím. Jsme zase tak blízko na sobě, hlavou mi projedou vzpomínky na naši společnou noc. Ruce má teď pevně svázané, přivázané k posteli. A já na něm stále sedím, nakláním se nad něj jako bych mu chtěl dát pusu. Ale jen pozoruji jeho obličej. (Jsi beznadějný... ale přesto...) |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Dá mi ruce za hlavu a přitom se nade mnou sklání. Musím odvrátit hlavu, abych se na něj nedíval a zkusím ho ze sebe schodit. Nedaří se a tak skončím zase svázaný k posteli. Hlava mi třeští a tělo bolí, a tak jen ležím a čekám, až sleze. Stále na mě sedí a naklání se, jako by mě chtěl polibit. ale nedělá to a jen se na mě dívá. Dýchám krátce a rychle, jak nabírám síly. A nejen to, Nife je tak blízko. Vypadni...já tě u sebe nechci....já nechci....jsi hajzl...proč já mám rád hajzla? dívám se mu do oči a škubnu s pouty. " Co ještě ode mě chceš? Moje steny?Moje tělo?Moje přiznání? Moje slzy? Co ode mě chceš, Nife?" hovořím k němu plný zlosti, že jsem zase tady. Přesto jak na něj koukám, srdce mi busí jako splašené, slzy se třpytí v očích. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Je vážně naštvaný a křičí na mě spoustu věcí. Jeho slova jsou plná vášně a zloby. Vidím, jak se mu třpytí oči a teprve teď mi dochází, jak jsem ho doopravdy zranil. (Tomu klukovi na tobě záleželo... a nejspíš tě doopravdy miloval.) Srdce se mi sevře při představě, že by na světě vážně mohl být někdo, komu nejsem dočista ukradenej... Znovu se narovnám, avšak stále na něm sedím. "Momentálně jediné, co po tobě chci je, aby jsi se brzo uzdravil. Proto v klidu lež a ber medicínu, co ti budu dávat. To mi stačí." Je to dost chladná odpověď, snad jako bych mu říkal, že pro mě není nic jiného než pacient. Otočím se a začnu mu k posteli přivazovat nohy. Tak nebude mít jedinou šanci utéct. (Chováš se jak malý... nechci tě tady přivazovat, vím, že tě to bolí a je to potupné... ale když to neudělám, tak mi zdrhneš nebo kdo ví co ještě... vážně chci, aby jsi byl zase v pořádku...) Skončím se svazováním a slezu z něj. "Jestli uvidím, že budeš hodnej, tak tě rozvážu." řeknu chladně, přitom však hledím na jeho tělo. Tak bezmocně tam leží a já... vlastně bych si s ním teď mohl dělat cokoliv se mi zachce. (Ne... je zraněněj... musí být teď v klidu...) |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Jen se otočí a svazuje mi nohy. Snažím se kopat a znemožnit mu to. " Nech toho...to ti ruce nestačí...to musím být svazaný....i nohy....nohama si ten zas*aný uzel na rukách nerozvážu.....tak proč ještě nohy..nech mi je být....NIfe..kryso...pse...nech to být." začínám nabírat na hlasitosti. Přes moje snahy se mu to povede a tak skončím bezmocný a svázaný na posteli. Trhám nohama i rukama, nesnáším být úplně bezbranný. Sleze ze mě a tak sebou škubu, ale po chvili přestanu a jen zhluboka dýchám. Moje spánky se třpytí od slz i od potu. " Jo hodnej.....nebudu ...slyšíš...dělej si co chceš, ale nebudu hodný.....já na ty tvoje odměny a sliby nevěřím....nevěřím ti, zrádče." odvrátím od něj hlavu a dívám se na opačnou stranu. Tak se ti to povedlo....ano..jsi skvělej..můžeš si gratulovat... kousnu se do spodního rtu, ale moje slzy to nezastaví. Mé tělo jen bezmocně leží na posteli. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Jen si povzdechnu a šáhnu po dece, abych ho přikryl a aby mi tu ještě nenastydnul. Tu přes něj jen tak přehodím. V tu chvíli si všimnu, jak se mu tvář leskne od slz. Bolí mě to. Bolí to tak hodně a je mi ho tak líto, až je to k nevydržení. (Je to už hodně dávno, co mi na někom doopravdy záleželo...) Sednu si k němu na postel, aniž by to čekal se k němu nakloním. Jazykem přejedu po jeho spánku, abych mu slíbal slzy... druhou rukou se lehce dotknu jeho tváře, abych mu slzy setřel z druhé tváře. Je to tak něžný dotek... zůstávám blízko něj ještě chvíli, pak ho velmi zlehka políbím na ucho a zašeptám tak zblízka, že může cítit můj dech: "Promiň... když už nebudeš chlastat, vrátím se k tobě. Stále tě..." kousnu se do jazyka. Ne, takhle silná slova bych neměl vyslovovat jen tak. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Najednou si ke mě sedne, kousnu se ještě víc do rtu.V tom pocítím jeho jazyk na mém spánku a dech se mi zastaví. Mé tělo polije horkost a červen. Slízne moje slzy a druhou rukou je setře.Bolí to a mé srdce i má mysl je v mukách, o jakých on nemá ani páru. Co to děláš...chceš si zase hrát....můžeš..nemůžu se bránit...tak si to užij....víc potupit mě nemůžeš....ale proč..proč mi to děláš? Proč ve mě budíš naděje a pak je zašlápneš jako hnusného brouka? Zlehka mě políbí na ucho, cuknu hlavou, jak jsem překvapený. Pak zašeptá něco, co mě překvapí. Cože.....tak kvůli chlastu...všechno..je to kvůli rumu? Ale říkal něco jiného....já nechlastal...já byl unavený...a řekl, že to byla jen hra..já to tak pochopil..tak proč.? Otočím se na něj a hledím Nifovi do tváře. " Proč....proč mi tohle říkáš? Copak ty....jsi ke mě něco cítil...nebyla to jenom hra?" můj hlas je tichý, vyřval jsem se předtím a ted opravdu nevím, co dělat. " Já nechlastám....a nebudu." zašeptám poraženě a odvrátím pohled stranou. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Black Nife pro Mlčky položím hlavu vedle jeho a ležím na něm, jen ho tak zlehka objímám. Byl jsem tak dlouho sám... že jsem dočista zapomněl, jaké to je... mít někoho rád. Tak jsem si na samotu zvykl, že mi nevadilo zraňovat a podrážet jiné lidi... a být zase sám... Kdyby mě poslal do háje... kdyby řekl, že pořád bude chlastat... bylo by to tak snadné. Takhle mě nechává v mé vlastní nejistotě a zmatku. "Omlovám se." řeknu znovu. "Nikdy mi na lidech nezáleží, vždycky si s nima jen hraju a využívám je, když je potřebuju... ale je jistá hranice, která se nesmí překročit. A já... vlastně my... jsme ji překročili. I když bych chtěl, aby mi to vše bylo jedno... není mi to jedno. I když bych chtěl, abych tě prostě jen ošetřil a poslal do háje... nedokážu to... Nerad se vážu na druhé lidi, nerad si k někomu dělám pevná pouta... ale když už jednou s někým takové pouto mám... nedokážu se ho jen tak zbavit... i kdybych chtěl. K čertu..." zakleju. Právě jsem mu vylil srdce, stydím se za to... "A i když... mě teď pošleš k čertu a jen co se trochu uzdravíš, zdrhneš někam do podpalubí a už se tu neukážeš... pořád... pořád... mi na tobě bude..." (záležet.) |
| |
![]() | soukromá zpráva od Jonny pro Začne hovořit a já ho poslouchám. Nikdy mu na nikom nezáleželo....já idiot...proč jsem...jaká hranice...vyspat se s někým? To je ta hranice, co jsme překročili...co mě to vůbec zajímá....co to...že já...a on...silné pouto....nemůže se ho zbavit...on...on..ono mu na mě záleží? zakeje a pokračuje. Pomalu k němu otáčím hlavu a nakonec se na něj dívám." Záležet? To chceš říct?" Prohlížím si ho a můj tep je tak hlasitý. Skloním po chvili pohled stranou a tiše vydechnu. " Já....já ti věřil, věřil jsem, že to s tebou dokáži.....nestydět se za sebe....za své chutě...za to, jaký jsem....zaženu noční můry a nebudu pít a pak....pak jsi přišel s tím, že mi na tobě nezáleží....já..já...tě měl rád, Nife....stále mám."hovořím tiše, hotovíř se mi o tom těžko jako jemu. |
| |
![]() | Vážení a milí, jeskyně vypadá v současná době velice neaktivně, a proto bude za týden ukončena. Samozřejmě, existují-li důvody, proč by ukončena být neměla, ozvěte se mi (nechte vzkaz zde v jeskyni). Při případném ukončení jeskyně budou všechny postavy zachovány. Popřípadě je tu možnost převedení jeskyně na někoho z vás, hráčů. Systémově - stal by se Vypravěčem této jeskyně se všemi právy z toho vyplývajícími. Děkuji za pozornost a přeji příjemný den, Údržbář |
| |
![]() | Tak jo. Závažná otázka. Chcete ještě hrát, enbo ne? Pokud ano, tak začněte hrát, pokud ne, tak jeskyni ruším. |
| |
![]() | Ráno vstanu brzy, protože na moři jsem vždycky plný energie. Plujeme už dlouho a snad bychom brzy měli dorazit k pirátskému přístavu. Tam se vždycky najdou nějaké informace o něčem pěkném, co bych si mohl pořídit. Navíc mi posádka začíná vlčet. Když jdu k můstku, někdo zrovna sletí do vody. Jen nad tím zakroutím hlavou, protože se pro něj hned plavčík vrhne a vytáhne ho. Dojdu až ke kormidlu, kterého se zase chopím, abych poupravil kurz a chvíli si užíval vůně moře a vítr ve tváři z toho nejlepšího místa. |
| |
![]() | soukromá zpráva od Kaen pro Jakmile dovydávám snídani, tak začnu předpřpravovat oběd, takže budu mít teď dopoledne ještě klid, než začnu vařit. Nicméně jednu speciální snídani připravím Spiderovi, za kým s epak vydám. Najdu ho u kormidla...kde jind,že? "Ohayou," pozdravím ho, když tam dojdu s talířem plným nejrůznějších dobrot. Už konečně vypadám jako pirát, tedy skoro, mámna sobě bílou košili s několika rozepnutými knoflíky, na tom vestu...a na noách černé kalhoty a kožené boty. Pořd v sobě mám nějaký ten jakoby ženský půvab, ale jde přesto poznat, že jsem opravdu chlap...a už se nelíčím...stejně vypadám dobře i bez něj. |
| |
![]() | Jeskyně se do neurčitého data napůl zastavuje. Důvod: někteří dělají maturu, jiné jsou nemocní, nebo mají jiné důvody, jako moc práce. Hlavně tedy ta matura a příprava. (Napůl pozastavena znamená, že se tady občas, snad, něco napíše, ale ne nějak aktivně, asi. |
| |
![]() | vytaženo z odpadu |
| |
![]() | Vytaženo z odpadu Údržbář |
| |
![]() | Vážení a milí, jeskyně vypadá v současné době velice neaktivně, a proto bude za týden ukončena. Samozřejmě, existují-li důvody, proč by ukončena být neměla, ozvěte se mi (nechte vzkaz zde v jeskyni, popřípadě posílejte poštu (nick Laakii - admin)). Prosím také všechny hráče, aby se vyjádřili – nejlépe zanecháním vzkazu v jeskyni – ohledně toho, zda chtějí svou postavu účastnící se tohoto dobrodružství vyřadit, nebo zabít. Pokud se někdo do týdne neozve, jeho postava bude vyřazena. Pokuste se sehnat Vypravěče. Popřípadě je tu možnost převedení jeskyně na někoho z Vás, hráčů. Systémově – stal by se Vypravěčem této jeskyně se všemi právy z toho vyplývajícími. Děkuji za pozornost a přeji příjemný den, Laakii |