Konec světa. (Postapo - Zombie)
hrálo se Denně
od: 18. března 2014 18:04 do: 18. září 2014 08:53
Dobrodružství vedl(a) Fakes
| |
 | Je léto 2014 nad Českou republikou se drží krásné teplé podnebí a bezmračné počasí. Lidí s dětmi skotačí u řeky, na koupalištích či venku na zahradě kde mají právě napuštěný bazén. Jiní zase zvolili menší návštěvu hospodské terasy a rozhodli se že se pokusí schladit jiným způsobem a tak si zašly na jedno oresený. Letní den jako každý jiný ale co když ho něco naruší? Je tomu pár týdnu co v jedné nejmenované Ruské laboratoři unikl velmi nebezpečný virus a to díky menší nepozornosti a následné havárii. Díky válkam v Kyjevu se ostatní státy Evropské unie od Ruska otočily zády a tak neměli ani přehled co se dělo za hranicemi Ruska a taky, že z obyvatel Ruska se stávaly nemrtví kteří požíraly každého ve svém okolí. Ruská vláda se pokoušela všemi možnými způsoby zastavit nákazu. Použily zdi, úplně se odřízli od okolního světa, použily dokonce výbušnou techniku včetně atomových bomb ale nákaza se nakonec dostal za Ruská území, odkud mířila dál do všech světových stran.  Virus velmi rychle nakazil sousední státy Ruska a nepředstavitelnou rychlostí míří přímo na územi české republiky. Všichni pocházíte z Brna a zda se navzájem znáte nebo jste z odlišných části města bude jen na vás. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nedaleko hlavního nádraží, kde právě přije autobus z Letiště se nachází krásný luxusní hotel. Sice v něm nejsou ubytování žádne hvězdy nebo známí herci, ikdyž se to už párkrat stalo. Ubytují se zde vždy obchodníci a podnikatelé když přijjedou na služební cestu. Hned ze vnitř je hotel nádherný a své hvězdy si velmi zaslouží, bar jídelná i pokoje zde jsou překrásné. Hlavně recepce, podlouhlý masivní stůl černé barvy za kterým dnes stojí mladá, překrásná a usměvavá Julie. Pracuje zde už nějáky ten rok jako recepční. Dnes má přijet výměnný student z vysoké školy v Anglii. Pobyt v hotelu s plnou penzí mu hradí částěčně škola, město a i manažer hotel měl nejspíš slabou chvilku a přispěl studentovy na týdenní pobyt v hotelu. Robin přijel akorát z autobusového nádraží se zde ubytovat. Venku je překrásné počásí je kole 14ti hodin a pomalu se blíži konec školního roku ale už teď venku řádí 30ti stpňové vedra. Grand hotel:  |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Martin se nachází na konci letišě. Dostal se svým týmem pročesat letiště kvůli bombám, drogám nebo nepokojím které zde nedávno vznikly. O nic vážného nešlo jen o nespokojeného zákazníka aerolinek. Celkem je v týmu pět chlapu, včetně Martina a rozhodli jste se rozdělit ať to máte rychle z krku. Jedno z Letadel, které akorát přiletělo letěla u Issa, mladá překrásná žena která se rozhodla letět zpět do své krásné země aspoň na návštěvu. Nejdřívější let byl z Ameriky do Brna a poté z Brna do Španělska. Rozhodla ses tedy pro rychlejší let a další spoj ti letí skoro za hodinu. Tyr čeká na letadlo z Norska kdy má přiletět jeden z členů jeho rodiny, který přiletí jen na návštěvu na víkend. Pomalu se blíži konec školního roku ale už teď venku panují 30ti stupňové vedra. |
| |
 | soukromá zpráva od Martin Starý pro Policie poprvé povolala armádu, aby jí pomohla. Myslel jsem si, že se tomu vyhnu aspon já, ale ne. Aspon jedno štěstí - byli tam mí kamarádi z jednotky. Až teprve na letišti nám vysvětlili situaci. Šlo o teroristickou hrozbu. Jakmile jsme viděli, že je zde jaksi hodně letadel, tak jsme se museli rozdělit. Já jsem zůstal s Davidem. Museli jsme důkladně prohledat každého cestujícího, který měl projít dveřmi. Dokonce zde bylo i pát potyček, ale tuhle hrozbu jsme ihned zažehnali. Do tohodle horka jsme si však nikdo nebrali nějak těžkou výbavu, pouze jednu až dvě vrstvy kevlaru a návlek na zásobníky. K tomu samozřejmě primární a sekundární zbran. Mimo to opalovací krém, kšiltovku a sluneční brýle. Vůbec jsme neměli čas nějak kontaktovat druhou skupinu, taková masa lidí tam byla. Jakmile nás někdo vystřídá, tak zajdu do hlavní haly, kde si trochu odpočinu. |
| |
 | soukromá zpráva od Tyr Haggard pro Pohodlně rozvalený sedím v příletové hale. Sluchátka v uších, na plný pecky poslouchám Feel like a monster, a vyčkávám na bratránka. Zase budeš na mizině!!Proč bych měl být? Proč?Bratránek je za chvíli tady a ty se ptáš proč? A sakra! Máš pravdu, zas všechno vyhodíme za medovinu, ještě že jen na víkend! Pousměju se nad představou, jaká bude sranda. "Bože, to horko je strašné!" pronesu jen tak do větru a rozhlédnu se po hale. Tady je nějak moc lidí. Jo to je, hele koukej, támhle jdou dvě gumy! Jaký gumy? No gumy... A když mě brali za vojáka, stříhali mne do hola... Radši nezpívej! Dál sedím a pozoruji je, mám pocit, že se brzy odehraje něco strašně srandovního. |
| |
 | soukromá zpráva od Julie Estrová pro Byla jsem v práci. Pracovat jako recepční bylo fajn. Líbilo se mi to a už jsem si brousila zuby na nějaký ten vyšší post. Málo kdo může tvrdit, že má svou práci rád, a já jsem jedna z těch mála. Setkávám se tu s nejrůznějšími lidmi, národností, vyznání a povahami. Moje angličtina se tak zlepšila jako nikdy. Ani netušíte kolik těch kravaťáků si rád zaflirtuje s pěknou, českou ženou. No ne nadarmo jsou české ženy považovány za jedny z nejkrásnějších. Ne tedy, že bych se považovala za nějakou modelku, ale šeredka nejsem. No... je možné, že u nich bych byla za modelku. Kdo ví? Tak či onak. Dnes nebyl tak úplně obvyklý den. Dnes měl přijet onen záhadný výměnný student z Anglie. Všem to tady vrtalo hlavou, proč manažer hotelu se angažoval v tom, aby onen student skončil tady a žil tu vlastně zadarmo. Samozřejmě kolovala jedna teorie, že jsou ti dva nějak pokrevně spřízněni. Další teorie, asi stejně pravděpodobná, je že je to nějaký princ v utajení, co chce být normální kluk. Jo vtipný. Zvednu telefon. „Martine?“ zavolám do skladu. „Můžeš mi sem hodit štos těch nových brožur? Ne... ještě nedorazil.... Prostě mi sem jen hoď ty brožury.“ Protočím oči a zavěsím. Za chvíli vešel nějaký mladý muž. Docela pěkný. Posunu si brýle na očích a usměji se. „Dobrý den, pane. Vítejte v Brně v Grand hotelu. Co pro vás mohu udělat?“ |
| |
 | soukromá zpráva od Tao pro [/b] Vejdu do špičkového hotelu a zvědavě si prohlížím prostředí hotelu. Na jednom rameni mám sportovní batoh, který je zjevně napěchován oblečením, určitě nějákou komsmetikou a dalšími věcmi. Na druhém rameni mám skoro metr a půl dlouhou obdélníkovou bednu stříbrné barvy s černo-modrými pruhy. Když můj zvědavý pohled zamíří k recepci, pousměji se a vydám se k ní. *Opravdu, České ženy patří k těm nejkrásnějším.* Prožene se mi hlavou a pomalu jdu k ní. Zastavím se u recepční a obě zavazadla položím na zem. Prohlédnu si černou stěnu plnou čísel a klíčů, které jsou u nich zavěšené. Nakonec pohlédnu na Julii a pousměju se. "Ahoj jsem Robin Tobiary a mám tu mít byt." Nejspíš má čeština není až tak dobrá jak jsem si myslel a v mém zamyšleném výrazu jde poznat že ještě uvažuji zda jsem vše řekl správně. Při čekání na Julii až mi dá byt si jí prohlížím z blízka a pokusím se o menší konverzaci. Chvíli mi to trvá než najdu vhodná slova, přeci jen je to žena z jiné země a tak se pokusím o to abych neřekl něco špatně. "České ženy jsou údajně hezké ale ty jsi krásná." Dodám pomaleji a ještě se pro jistotu nad tím zamyslím. |
| |
| soukromá zpráva od Julie Estrová pro Muž se představil a já se natočím k počítači. Samozřejmě jsme podle jména věděla kdo je. Náš očekávaný student. Jestli byl příbuzný s manažérem, tak já žádnou podobnost neviděla. „Ano, pane Tobiary. Váš pokoj je číslo 23 v druhém patře.“ Znovu se na něj podívám a polichoceně se zasměji, když mi zalichotí. „Děkuji, pane Tobiary. To je od vás milé.“ Přisunu k němu knihu a podám mu pero. „Prosím, zapiště se do knihy návštěv.“ Požádám ho a mezitím vylovím jeho kartu ke dveřím. Už jsme moderní, máme elektronické klíče. „Doufám, že se vám pobyt zde bude líbit. Mé jméno je Julie a kdyby jste cokoliv potřeboval stačí použít hotelový telefon. Seznam čísel máte v pokoji u telefonu.“ Musím pak zavolat manažerovi, abych mu řekla, že je student už tady. A pak pokojským, které byli zvědavé až běda. To stačí. Ony už to roznesou dál. Snad ho budou, ale očumovat nějak nenápadně. Bylo by špatné, kdyby si tu Robin připadal nepříjemně. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Julie má noční směnu a za recepci je velký klid. Jako každou noc co tu Julie pracuje i tato se celkem táhne. Mimo ní dole zůstaly dva hlídači, kteří jsou opřeni o stůl recepce a vykecávají s ní. Jeden je mladší tedy oproti tomu druhému. Je mu 27let na krátko ostříhaný s kohoutem a na bocích hlavy má vlasy sestříhané do ztracena. Světlé vlasy mu rámují mladý obličej, který je zdoben ještě světle hnědými vlasy. Dost se kolem Julie pohybuje a každý jen čeká kdy jí někam pozve ale zjevně na to ještě nenašel odvahu. Druhý je trochu starší je mu 35let a je trochu silnější. Tím je myšleno že má menší pupek asi z toho jak mu přítelkyně vaří. Doma krom jeho baby na něj čekají i dva synové kterým je 8let. Robin přijmul kartu pokoje a šel se do něj ubytovat. Pokoj je velmi útulný, luxusní a velmi velký. Ovšem co ho velmi zradilo je časový posun. A tak strávil většinu času na internetu, koukáním na televizi nebo jiným způsobem jak si zkrátit čas či jak se unavit a jít spát. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Martin Starý: David ti poklepal na rameno a ukázal ti směrem kde byl východ letu který právě dorazil. Zahlédl jsi tam svého staršího kolegu, který z vás má nejvyšší hodnost a i když jeho rozkazy a chování jsou někdy dost tvrdé, víš jako každý že je spíš kariérista a v civilním životě je to pohodový chlápek se kterým se dá dobře posedět u piva. Po jeho boku šel jeden rekrut, kterého k vám přidělili právě před měsícem. Martin byl ještě mladý a sotva oslavil teprve 19té narozeniny. Výškově byl jedním z nejmenších svého ročníku. Přezdívaný Bažant je dost hyperaktivní a nebýt zvýšeného hlasu a tvrdého slova vašeho nadřízeného, nejspíš by i zde udělal nějakou levárnu. "Tak ještě pár letu a máme hotovo a m..." Bažant to nestihl domluvit, když ho velitel skupiny zastavil.A dokončil za něj větu. "Jeden let má být za pět minut ale další tři lety až tak za dvě hodiny. Takže ten let uděláme společně a někde se na dvě hodiny zastavíme." Tyr Haggard: Tvůj příbuzný akorát doletěl a zamířil si to k tobě.Moc toho sebou neměl jen batoh s pár věcma. Kolik by si toho asi měl vzít na víkend a když většinu času strávíte u tebe doma nad pořádnou medovinou a poté zajdete určitě do ulic se trochu pobavit. "Tuž hoj ty stará popelnico." Ozval se jeho hrubý hlas za kterým se né jeden kolemjdoucí ohlédl a který následoval s poplácáním se pěstí pravé ruky na srdce. Issa De Muerta: Issa vyšla z letadla a jelikož jen přestupuje šla zjistit v kolik a odkud jí letí další let. |
| |
| soukromá zpráva od Martin Starý pro Už jsme téměř u konce Zrovna máme přestávku, ale už je tady další z mnoha letadel. Najednou si ale Dave všimne, že za náma jde druhá část celku. Jsem za to rád, i když je tam ten dotíravý bažant, kterému ještě ani nenarostly vousy. To zase bude. Pomyslím si a myslím, že to se mnou sdílí i Dave. Prosím, at už jsme někde, kde je klimatizace... A hele, má žádost se téměř vyplnila... Ještě poslední letadlo, a můžem se jít koupat. Pousměji se, jak velitel přerušil bažanta. Ten bažantův výraz je k nezaplacení. |
| |
| soukromá zpráva od Tyr Haggard pro Už, když se chystám, že se uhryžu nudou, konečně přiletělo letadlo a s ním i bráchanec. "Jestli já su popelnica, tak ty seš kontejnér!" taktéž nasledovalo pobouchání pravou rukou na srdce. "Tuž jakej byl let a doufám, že nejdeš s prázdou, nebo spíš, žes ji nevypil při čekání na letadlo. No nedělej že nechapeš, tu tátovu medovinu přece, zdejší nestojí za moc, ale i tak se dají" řeknu mu s úsměvem. Vedu ho příletovou halou už pryč. Přijdeme na parkoviště k mojí mašině "Koukáš co?" řeknu s úsmevem, jak vidím, že na ní civí. "Jo je to ona, Harley Davidson Fat Boy z roku 1993, podeřilo se mi ji sehnat celkem levně." Nasednu a otočím se na něj "Budeš tu stát nebo jedem?" Dlouho nečekal, sedl si za mne. Nastartoval jsem, párkrát protůroval a vzal to směrem ke mě do bytu na druhem konci města. Po přijezdu jsem mašinu schoval do garáže, zavedl ho k sobě do bytu a začali jsme kecat o všem možném a popijeli medovinu. |
| |
| soukromá zpráva od Tao pro Posun čase není zas tak velký jen o hodinu méně než zde ale co mě spát nenechá je spíš ta představa pobytu v jiné zemi, jiné kultury, jiné zvyklosti zkrátka jiná země jiný mrav.Nemohu spát a tak se rozhodnu sjet dolu výtahem a zamířím k recepci, kde krom krásné Julii postávají i dva muži z ochranky, kteří si zkracují šichtu rozhovorem s recepční. "Ahoj, já mohu něco ptát se?" Zeptám se krkolomnou češtinou směrem k Julii a oba muže z ochranky pozdravím jen kývnutím hlavy. Poté co mi začnou věnovat více pozornosti začnu pokračovat. "Slyším, že Česká republika má krásné ženy... To já vědět ale také chutná pivo. Rád bych ochutnal..." Optám se se zvědavosti zda mi povolí se podívat ven, nebo zda mají někde tady v hotelu nějáky menší bar, ve kterém bych si mohl dát nebo koupit pivko. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Bažant s velitelem se pomalu přiblíží k východu, kde právě přistálo letadlo. Samozřejmě udělají menší uličku pro prvně odcházející stevartku a následně konrolují každého z odcházejících cestujících. Vše probíhá bez problému a ty s Davidem jenpostáváte opodál a snažíte se budit trochu více respectu aby se v nějákém tom cestujícím neprobudilo menší agrese. Vše jde jak po másle a když odchází z letadla poslední posádka což už jsou stevartky a piloti, zaslechnete tuberácky kašel. To je už u vás velitel s bažantem, který se rozhlíží odkud to pochází stejně jako David. Klasický tuberácky kašel, který e rozléhá budovou se začíná ztupňovat až vyvrcholí k dost nechutnému odkašlavání. Všichni najdete původce tohoto kašle, který je oblečen spíš jako nějáky podnikatel. Drahý černý oblek menší kabela která mu leží u nohou. Co vás zarazí je jeho pleť, vypadá dost vybledle ale né jako by mu bylo zle spíš jako nějáká mrtvola a sice to bylo jen na vteřinu ale vsadil bys boty, že měl oranžové oči. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Tvůj bratranec z tašky krom pár věci vytáhne i dvě flašky medoviny. Jednu plnou ale v druhé bylo sotva do půlky. Když si všiml tvého pohledu ihned se začal hájit, že let byl dluhý a také že v letadle chtějí za malou zkumavku alkoholu nechutné prachy. Jak tak čas plyne, zábavá roste ale alkohol ubývá a tak tvůj bratranec vytáhne z igelitky kalhoty, které jsou dost zmuchlané. Když je roztáhne, zahlédne menší fajku a z jedné z kapes vytáhne sáček z trávou. "Hele počítám, že nezůstaneme jen zde ale zkus toto... Je to letošní model a nazval jsem to kulhavej Jack... Neboj nebudeš kulhat ale estli si pamatuješ na Jacka, kterej bydlí kusek vod nás, tak ten jak si to zakuři, kulhá ještě hodiny." Prohodil mezitím co dával kosky šišek do fajfky. |
| |
| soukromá zpráva od Martin Starý pro Ahh... Konečně poslední. Všichni vypadají naprosto v pořádku... Žádné zbraně, bobmy a podobně. Už chceme odejít, když ale uslyšíme kašel... Jakoby tuberák. Jdeme až ke zdrojí... Tam se to už ale nezdá, jako tuberák... Je to cosi nechutnějšího. Jakmile se na nás zdroj otočí, každý si asi všimne, že není v pořádku. Pokud je to nějáký pokročilý kmen tuberkulozý, tak to mohou mít všichni, kteří byli na palubě. "Bažante! Utíkej za vedením, aby okamžitě uzavřeli letiště! Nikdo z tohohle letu se odtud nesmí dostat!" Jakmile Bažant odejde, tak se budu věnovat onomu zdroji. "Pane, prosím zvedněte ruce nahoru tak, abych je viděl!" Pokud bude jevit známky agrese, tak jej ještě jednou, ale rychle upozorním, a vystřelím. Bez váhání. |
| |
| soukromá zpráva od Tyr Haggard pro "Tos vytáhl krávě z řiti nebo cos s tym robil? Hej víš co, radši to vědět nechci" zasměju se a koukám co to tahá ven."Hele počítám, že nezůstaneme jen zde ale zkus toto... Je to letošní model a nazval jsem to kulhavej Jack... Neboj nebudeš kulhat ale estli si pamatuješ na Jacka, kterej bydlí kusek vod nás, tak ten jak si to zakuři, kulhá ještě hodiny." "Jasne, pamatuju se na Jacka, a vždyť víš, že já na tohle nejsem. Klidně si dám závod v pití s kýmkoli, ale tohle mě vždy složilo, nebo už jsi zapoměl co jsem vyváděl posledně? Ale že jsi to ty, a že jsem tě tak dlouho neviděl, tak proč né že?" poposednu si a čekám na ten bratránkův zkázytvorný zázrak. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Muž nereágoval na žádne z tvých vrování a mezitím co bažant běžel za vedením se u vás objevili a dva muži z ochranky. Do ramne tě stračila jistá osoba a než si se stačil ohlédnout byla u muže nějáka žena, která se na vás podívala a hned hrábla do kapsy ze které vyáhla legytimační kartu. Jedná se o pracovnici letiště přesněji řečeno o doktorku. "Klid vojáci, jak může zvednout ruce nad hlavu, když sotva dýcha. Jsem doktora Pavla Jangová." Představí se rychle a kašel náhle utichl. Žena pohlédla na muže a popírala ho rukama. Otočila se na vás a nejspíš chtěla aby jste jí pomohly. To se ale nedovíte jelikož v mžiku sekundy jí muž agresivně rychle hryzl do krk a prudce trhl. Vytrhl jí z krku ohromné množství masa a žena bya v mžiku mrtvá a padla na zem. "Kurva co to je." Dodal David a zamířil na muže zbraň, ten se rychle rozběhl proti civilistum a všimneš si jak jednu ženu kousl do ruky. V budově zavládla panika a všichni s jekotem a strachem se začali drát ke dveřím. David začal rychle pálit ale jen jednorázovými střelami aby netrefil civilisty. Muže trefil do zad, do kolene a ze zadu i do srdce. Muž byl ale stále na nohou a jako by jeho střely necítil. David na chvíli strnul a než si se stačil připojit se muž ztratil v davu. "Jak je možné že stál na nohou? Co to bylo? On tu ženu..." Nejspíš toho na něj bylo moc a rukou tě zatáhl za rukáv. Žena kterou pokousal do krku se začala zvedat na nohy. Byla velmi bledá a její oči nabyli stejné barvy jako měl chlápek. To by nebylo tak hrozné až na tu ohromnou díru v krku a rozběhla se přímo na vás. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ak tak bratránek připravuje fajfku, všimneš si že má zápestí omotané obvazem. Všimne si tvého pohledu a podíva se na svůj obvaz. "To bys nevěřil co se stalo na letišti než jsem vešel do letadla. Byl tam jakýsi maník což vo to ale von mě z ničeho nic kousl do ruky a dost hluboko. Jako bych byl nějáky kus masa či co... To je teda hovádství to ti povím co ty hovada nenapadne. Něják moc to nebolí ale začína v ní celkem dost škubat." Dodal a zase se věnoval své fajfky. Po chvilce jí měl připravenou a zapálil si jako první. Pořádně si potáhl a držel to v sobě velmi dlouho. Podával ti fajfku a než sis jí vzal, jen jí zatáhl k sobě. "Vím co to s tebou zrobilo minule tak začni po lehoučku. Stačí když si jen trochu šlukneš nemusíš hodě, aby s mi pak nevodpadl." Mezitím z venčí zaslechneš čtyři policejní auta jak projely pod vašímy okny a měly dost naspěch. Bratranec před tebe položil fajfku a šel se podívat k oknu. Chvílemi se tam rozhlížel a nakonec se otočil směrem k tobě. "Máte tu nejspíš živo, víš kam mě vezměš?" Optal se na pokračující zábavu. |
| |
| soukromá zpráva od Tyr Haggard pro "Ses nechal hryznout? Bože, nemehlo jako obvykle" zasměju se. Sleduju jak si zapaluje, jak to šlukne a jak to v sobě drží. "Posilej to" už se po tom natahuju, ale on y tim uhnul. "Vím co to s tebou zrobilo minule tak začni po lehoučku. Stačí když si jen trochu šlukneš nemusíš hodě, aby s mi pak nevodpadl." "Neboj, znám svý mez.. mrz... svý meze" řeknu a hlasitě se zasměju. Najednou kolem projelo policejní auto, načež se šel bráchanec podívat z okna. Rychle jsem toho využil a řádně si potáhl. "Máte tu nejspíš živo, víš kam mě vezměš?" Vydechnu a chvilku ho skrze ten dým nevidím. Začíná se mi celkem slušně motat hlava. "Jasně že vím kaj tě vezmu. Znám tu fajnou hospůdku, bude se ti líbit. Krčma se jmenuje, vše je tam dobový, dřevěný kobrely.. no prostě jako u nás doma." Vstávám a jdu se obout. Vezmu si své pohodlně rozchozené boty NEW ROCK se zapínáním na přezky a koženou bundu na motorku, kterou mi věnoval strýc. Ramena a lokty má chráněné stočeným řetězem. "Dělej, hni s sebou" zasměju se na něj a čekám. |
| |
| soukromá zpráva od Martin Starý pro Bažant odběhl na rozkaz. Poté přišla ochranka a nějáká žena. Ta zanedbala našeho varování, aby se nepřibližovala. A proto umřela. Člověk, nebo co to bylo, se svalil na ženu a kousl ji do krku. Všichni jsme tím byli překvapeni. Než jsme zvedli naše zbraně, tak subjekt už byl někde v davu. Něž však zmizel, tak Dave do něj vystřelil pár dávek. Subjekt vůbec nereagoval. Já jsem zbran zamířil směrem do davu, a pokoušel jsem se ho najít. To se však, vzhledem k počtu lidí, kteří tam byli, nedařilo zrovna dobře. Po chvíli jsem to vzdal a podíval na pokousanou ženu. Ta už stála a běžela přímo na nás. "Pozor!" Zařvu na člený týmu a střelím ji do hlavy... Snad to bude fungovat, když už to nefungovalo do těla. Jakmile bude subjekt mrtev, tak zapnu vysílačku. "Základno! Základno! Máme zde teroristy! Opakuji! Máme zde teroristy! Potřebujeme palebnou podporu! Opakuji! Potřebujeme palebnou podporu! Dejte pozor! Zřejmě byl porušen biohazard! Opakuji! Byl porušen biohazard! Konec!" Já opět namířím zbran do davu a sleduji všechny lidi. Ten, kdo se bude tvářit agresivně vůči nám, tak jej zasteřlím. "Hoši, máme poznávací znaky - Žluté oči a vybledlá kůže. Střílejte všechny takové." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Ruším tvé rozkazy." Dodal a prohlédl si rychle všechny co jsou zde a lidi co jsou u vychodu a snaží se dostat ven. "Tak fajn, ty východy jsou na fotobuňku ne?" Optal se a jeden muž z ochranky mu ihned odpověděl. "Ano pane ovládáni je ve čtvrtém patře kde je i univerzální zamykání." Velitel se otočí na tebe a naznačí ti aby jsi šel s ním a k tomu ještě podotkne. "My vyčistíme cestu k zadnímu východu. Taky se podívejte po bažantovy, jestli bude pokousaný, střelte ho. Musíme s dostat ven a pomocí posi které byli zavolány zničit toto letiště z venčí. Pokud se promění všichni, budeme tady v hajzlu tolik náboju nemáme." Dodal ještě ale to už jsi běžel s jedním z členem ochranky k výtahu aby jste uzamkli všechny východy a únikové cesty. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Jak výjdete ven na ulici, všimneš si dalších dvou policejních aut a následně i jedno vojenské a jedno s nápisem SWAT. "No kurva to musí být něco vážneho." Dodal tvůj bratránek a následoval tě do hospody. Při vchodu do ní jste zabraly jeden volný stůl. Vše tu vypadalo jako z doby dřevěné tedy až na tu televizi ve které dávaly nějáky box. |
| |
| soukromá zpráva od Martin Starý pro "Myslíš, že takovou masu lidí udrží pouze dveře, které jsou tady?" Se skepsí se zeptám velitele. "Počkejte na nás, hned tu budem." Už jen doufám, že opravdu počkají. Já už v přikrčení běžím s tím guardem k výtahu. Zastřelím vše, kteří mají jasné žluté oči. |
| |
| soukromá zpráva od Tyr Haggard pro Sedíme u stolu a kecáme "By mě docela zajímalo, co se děje, cajti, armáda a SWAT. Ty vole, SWAT a tady? To musí být něco. No, nezbývá mi nic jiného než si připít na odvahu těch, jenž konají svou povinnost i v tuhle pozdní hodinu." napiju se piva. "Hele, teď mě něco napadlo. Hostinský, pivo a půlku medoviny! A dvakrát!" zavolám a zasměju se. "Jsem nedávno při svých alkoholových záchvatech vědy zjistil fajnou věc. Když dáš do pivka půlku medoviny, fajně to kope a chutná to ještě líp. Akorát nevím, jak tomu říkat. Přemýšlel jsem nad Thórovým kladivem, protože to je jako kladivo, dáš si jich pět a cítíš se jak po osmi pivech" pravím a čekám na jeho názor. Až nám to hostinský donese, vleju půlku medoviny a piva a na ex to do sebe hodím. |
| |
| soukromá zpráva od Julie Estrová pro V tuhle dobu tu nikdo nechodí. Stává se to opravdu jen občas, takže jsem si klidně mohla vegedit. Pít kafíčko, opírat se o pult a kecat s hlídači, kteří neměli taky do čeho píchnout. Jeden z hlídačů byl starší, byl spíš takový tatík, ale měla jsme ho ráda a druhý byl mladý, asi o něco starší než já. Nebyl k zahození a měla jsem takový dojem, že se mu líbím, ale v tomhle jsem byla trochu staromódní. Kluk by měl požádat holku o schůzku a ne naopak. Když tu se najednou objevil jeden z hostů. Ten mladý student. Napřímila jsem se a rychle schovala hrnek pod pult. „Dobrý večer.“ Pozdravím ho a pohledem vyženu kluky, aby šli předstírat, že dělají svou práci. Rozhodně nic nemám proti klidu, když tu nikdo není, ale zákazníci tohle vidět nesmí. „Oh chápu.“ Řeknu a vytáhnu brožuru, kterou před ním rozložím. „Tady v té brožuře je i mapa blízkého okolí, kde jsou vyznačená zajímavá místa. Kromě toho i různé putyky a hospody. Nejblíž tady je hospoda U Špačků. Je dobrá.“ Doporučím mu a pak mu brožuru podám. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Výtahem jste sjely do vyšších pater, kde bylo pár dispečeru a nejspíš nevěděli co se dole děje. Když vás zahlédli chvíli nevěděli co se děje až jim pochůzkář seznámil se situací. Chvíli mu nevěřili ani slovo dokud si nezaply záznamy s kamer. Ihned na to začali odvádět všechny lety do Ruzyňského letiště a jiných. Uzamkly všechny východy až na zadní, který jde otevřít jen za pomocí zaměstnanecké karty. Mezitím si prohlížíš záznamy bezpečnostních kamer, doku nenarazíš na bažanta, který míři po schodech směrem k vám. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro |
| |
| soukromá zpráva od Martin Starý pro Cesta k výrahu proběhla bez problému. Když už jsme se dostali na jakousi centrálu, tak jsme narazili na nevěřící hlídače. Mezitím, co člen ochranky vysvětluje dispečerům, co se vlastně stalo, tak já se jen tak dívám na kamery, jestli nám něco nehrozí. Náhle však uvidím, jak k nám něco běží. Podle oblečení jsem zjistil, že je to jeden z naší jednotky. Při bližším pohledu jsem zjistil, že je to Bažant. Proč běží sem? Já se rozhodnu vydat se mu naproti. Jdu s tím, že před sebe mířím zbraní. Jakmile uvidím bažanta, zařvu na něj, jestli je v pořádku. Jestli odpoví, tak ho nezastřelím. Jestli bude mít žluté oči a jestli bude chrchlat, tak ho střelím do hlavy. Pokud ho střelím, tak se vydám zpět za ochrankou s tím, že musíme jít. |
| |
| soukromá zpráva od Tyr Haggard pro Kdo jsem? Tyr! Kdo to řek? Já! Kdo já! No já..jsem v tvý hlavě...Ten druhý! Jo.. aha, kde to jsem? Doma ty blbe! Aha. Vstanu, nebo spíš vypadnu z postele přímo na hubu. Auu! Neřvy! Postavím se a odeberu se přímo do kuchyně, kde si naleju sklenku mléka. Napiju se a opřu se o zeď. Něco ti tu chybí. Co? "Brachanec!" řeknu nahlas Ty vole, mi ho prohráli v pokru? Žádný jsme nehrali, tak kde je ten mamlas! Belhám se zpátky do ložnice a oblíknu se. Kalhoty, hotovo. Nátělnik taky, ještě fusakle a je to. Táák, teď už jen něco na jídlo a bude fajn. Ale co brachanec? Znáš ho, asi šel pro další flašky nebo pro žrádlo. Taky pravda, on se neztratí. Snad. Dojdu do kuchyně a začnu si dělat snídani hodnou pro krále. Míchaná vajíčka se špekem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Je to šílený, myslel jsem že zombí jsou jen ve filmu ale toto." Dodal nevěřícně nad tím co se právě děje a při letmém pohledu na jeho zbraň zjistíš že je odjištěna. Není se čemu divit když je letiště plné lidí co se navzájem požírají. Když dorazíte na disečink, jde vidět že všichni se pomalu chystají na odchod. |
| |
| soukromá zpráva od Julie Estrová pro Vzhlédnu, když si všimnu toho podivného muže. Vypadal příšerně a to, že se zaměřil na nás se mi moc nelíbilo. Já proti bezdomovcům nic nemám, tu a tam sem zkoušejí chodit žebrat a být to na mě asi bych jim pomohla, jenže tady by mě to mohlo stát místo. Muž se najednou rozběhl a vrazil do dveří. „Ííík!“ vyjeknu leknutím a uskočím dozadu. Tohle jsem vážně nečekala. Jediné štěstí, že dveře se otevírají směrem ven a ne dovnitř. Zůstala jsem na muže zírat, protože jsem nechápala tu logiku. Proč si normálně neotevře? A co to má s očima? „Ehh... kluci?“ podívám se na ochranku. „Radši se ho snažte udržet venku. Vypadá to na fetáka a kdo ví co má za nemoci.“ Otočím se na Robina. „Omlouvám se za tuhle nepříjemnést. Možná by jste se raději měl vrátit do svého pokoje než tohle vyřídíme.“ Řeknu mu a jsem nervózní. Zvednu telefon. „Zavolám na policii. Ta si s ním poradí. Zatím ať zůstane venku.“ Vytočím číslo na policii. |
| |
| soukromá zpráva od Martin Starý pro Bažant je dobrej... Naštěstí. Výtah je ale zablokovaný, takže zpět musíme pěšky... Sakra... Aby jsme to stihli. Poklusem doběhneme zpět na dispečink. "Dělejte! Výtah je zablokovaný, takže musíme jít po svých!" řeknu a mávnu na ně. "Bažante, ty jdi vpředu, já budu kontrolovat zadek." Pronesu na Bažanta. "Vy ostatní jděte mezi námi a všechno hlaste." Rukou ukážu směr. Počkám, až všichni výjdou z místnosti, načež zavřu. Soustředím se na nás zadek, takže jsem otočený smeřem dozadu. |
| |
 | Nový příspěvek v dobrodružství. Modrý. Kvůli dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do škatulky "Už se dlouho nehrálo -> odpad" a přišel na Vás správce s koštětem. Dejte mi do dvou týdnů vědět (nejlépe přímo herním příspěvkem, pokud si nechcete spamovat v dobrodružství, můžete i poštou), jestli jste našli novou chuť k hraní nebo byste rádi vyměnili vypravěče. Pokud se mi neozvete, po skončení lhůty bude dobrodružství ukončeno! Drag Oncave PS: Pro mé kontaktování nepoužívejte herní poštu!Vzhledem k tomu, že se tohoto dobrodružství neúčastním, nedostanu se k ní. |
| |
| Dobrodružství převedeno na uživatele Fakes. Stížnosti prosím do pošty (ne herní!) Drag Oncave |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Bratranec Dojedl sis svou snídani králů a umyl věci, které jsi zašpinil. Zrovna uklízíš poslední věc do poliček a do toho tě vyruší hlasité bušení na dveře. Je to tak hlasité, že téměř upustíš talíř, který poté lovíš rukama ve vzduchu. Po pár vteřinách jej však máš pevně v rukou. Talíř tedy položíš na polici a jdeš se podívat, který buran ti buší na dveře. Bratranec... Kdo jiný. "Otevři ty stará popelnico!" Téměř řve na celou chodbu. Kukátkem vidíš, jak má pod očima obrovské černé polokruhy. "Dělej!" Naléhá bratranec. S váháním jej nakonec pustíš dovnitř a vidíš, že to kousnutí na jeho ruce se velmi zhoršilo. Je to celé zanícené a napuchlé. Bratranec je téměř v křeči a křečovitě si drží ruku nad kousnutím. Ty jsi jej položil na pohovku a dodal jsi mu léky, obvazy a vlastně celou tvou lékarničku. Bratranec hlasitě naříká, zkučí a vydává všechny nepříjemné zvuky, které jsi kdy mohl slyšet. |
| |
| soukromá zpráva od Tyr Haggard pro Připadal jsem si jak v šašek v cirkuse, když jsem ve vzduchu lovil talíř. Zrovna když jsem ho umýval, začal na dveře někdo mlátit, to se lekne i ten nejotrlejší člověk. Položím talíř na kuchyňskou linku a jdu otevřít. Je tam bratranec, to mě až tak moc nepřekvapilo. Horší bylo to, že ta jeho rána byla docela dost hnusná a zanícená. Okamžitě jsem začal s podáváním léku a ošetřování zranění. Nebudu vám kecat, absolutně nevím co dělám. Vstanu, dojdu si do ložnice pro mobil a zavolám záchranku. Bráchanec mezitím vydává zvukové efekty, za které by v Hollywoodu zaplatili doslova balík. Po dokončení objednávky jedné sanitky za pár minut jsem šel obhlédnout bratrance, jestli něco nepotřebuje. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Bezdomovec? Julie slovy uklidnuje Robina, zatímco ochranka se stará o bezdomovce. "Jděte pryč, pane, nebo budeme muset použít nezbytné prostředky." Řve starší člen ochranky na bezdomovce přes sklo. Na to bezdomovec reaguje tak, že se podívá na staršího z ochranky a vypadá to, jakoby se pokusil zařvat. Jak se tak pokouší, tak mu po čase z pusy vylétne žlutočený hnis. Všichni v místnosti se leknete a někteří se zhnusí. "Záchytka? Asi tady máme jednoho fetáka." "Už jedou. Nebojte... Bude to v pořádku." Po deseti minutách čekání konečně dorazilo záchytné auto. Z něj vyskočili dva zdatní muži. zevnitř to vypadá, jakoby uklidnovali toho bezdomovce. Ten se na ně otočí a začne se po nich natahovat rukama. Bezdomovec vyrazil vstříc dvěma mužům. Po chvilce čekáni na něj nakonec dva muži skočili. Téměř okamžitě jej uzemnili. Ale po chvilce se jeden z mužů zvedne a zařve. Přitom se chytá za rameno, ze kterého stříká spousta krve. Vaši dva ochránci okamžitě vyběhnou ven a obušky začnou mlátit do bezdomovce. Nakonec bezdomovec zůstává bezvládně ležet na zemi. Ochranka se stará o zraněného muže. Nakonec, i s bezdomovcem, odjedou pryč. Zůstane pouze mladší z ochranky. "Odjeli do nemocnice. Já tady s vámi zůstanu." Říká mladší z ochranky. Opravdu jste s ním v bezpečí? Nejsou venku další takoví lidé? Je vůbec bezpečné zůstat v hotelu? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nečekaná událost Je tu další stejnej den... Zase. Jsou dvě hodiny odpoledne a ty vyučuješ tanec. Ve tvé třídě je momentálně deset lidí - osm děvčat a dva chlapci. Zrovna pouštíš hudbu na počítači, aby ses přesvědčila o rytmice žáků. Najednou slyšíš skřeky a další podivné zvuky, vycházející z chodby. Na prosklené dveře se poté přilepí postava. Ty odvrátíš oči od počítače, aby ses podívala, který buran tady ruší hodinu tance. Všimla sis, že má dosti vybledlou kůži a jasně žluté oči. Kývla jsi na jednu z žaček, aby mu otevřela. Jakmile však otevřela, tak na ni ten muž skočil. Dívka leží na zemi a je zavalena mužem. Přes osazenstvo tělocvičny si všimneš, že muž kousla dívku do ramena. Dívka řve tak, že si někdo zakrývá uši. Nakonec se tedy dva odvážní chlapci rozhodli, že toho chlapa odstraní. Vzali jej za ruce a hlavu mu pro jistotu drželi také. Po chvilce boje jej vyvedli ven. Ty jsi radši rozpustila hodinu a pokousanou dívku sis nechala u sebe. Ošetříš ji sama? Nebo ji zavezeš do nemocnice, kde bude mít odbornou pomoc? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Bráchanec "Ovšem, už k vám někoho posílám." Řekl ti velmi příjemný dívčí hlas. Ty jsi z celé téhle situace celý nervozní, pochopitelně. Poté dojdeš zpět k bratranci a všimneš si, že je celý upocený. A nevypadá to, že by v nejbližší době přestal pouštět pot. Bratranec se stále křečovitě drží za ruku. Poté ses mu rozhodl změřit teplotu. 43! Nad tímhle poznatkem ti málem vyletí oči z důlků. Už mu chystáš ledový obklad, aby jsi trochu srazil teplotu. Neměl bys už čekat na záchranku? Najdou to tady? Ale co když necháš bratrance samotného? Nezhorší se to? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Cesta Bažant na tebe jen kývne hlavou, načež se soustředí na předek formace. Ostatní byli vystrašeni, takže jsi mluvil spíše jen do větru. Vyšli jste z chodby, kde byla pozorovatelna. Dorazili jste na jeden roh sítě chodeb. Vy jste šli doleva. Ještě štěstí, že ano. Vpravo se totiž páslo několikero zombie na jedné mrtvole. Po chvilce chůze jste došli ke schodišti. Ty jste rychle seběhli, ikdyž to byly tři patra, tak to bylo vskutku rychle. Ale v prvním patře musel Bažant dvakrát vystřelit, což z přízemí upozornilo další zombie na vaši přítomnost. Jakmile jste sbíhali do přízemí, tak se už zombie natahovali, aby vás snědli. Ale měli jste štěstí. Navzdory tvým obavám kapitán pořád držel východ. Sice v chodbě byla pěkná řádka těl, ale nic, co by se nedalo přeskočit. "Do Humvee! Hned!" Křikl na vás kapitán, který jde hned za vámi. Nastoupili jste do Humvee, kde se rozproudila debata o tom, kam pojedete. "Kam to bude, pánové?" S úsměvem se zeptá váš řidič. Shodou okolností také expert na výbušniny, Tomáš. "Ty jsi řidič! Hlavně pryč odsud!" Zařve po něm medik, Radek. "A kam to asi podle tebe bude?!" Téměř ho okřikne Bažant. |
| |
| soukromá zpráva od Martin Starý pro Kam dále? Cesta k našemu odvozu a záchraně proběhla až nečekaně úspěšně. Nikdo neumřel. Nicméně v našem Humvee se rozproudila až nečekaná a nechtěná debata o našem směru jízdy. Všichni po sobě řvou a navzájem si téměř nadávají. "Já bych jel do nemocnice. Tam totiž pojedou všichni pokousaní. Tam se to musí zastavit a je to naše povinnost." Navrhnu naši cestu a doufám, že kapitán to schválí. "A ty, Bažante, přestaneš tady řvát, nebo ti tu hubu osobně rozbiju!" Výhružně řeknu Bažantovi. Ostatní to pochopí. |
| |
| soukromá zpráva od Tyr Haggard pro |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Bráchanec Očividně se se bratrovi při přiložení ledového obvazu velmi ulevilo. "Že to říkáš..." Hrubě si odkašle. "Zrovna ty. Jednou jsi zůstal doma, protože tě trochu bolela noha." Přijde smíchání kašle a smíchu. Po chvilce se voda z obvazu téměř začala vypařovat, takže jsi zašel pro mražený maso. "Záchrana přijde..." znovu si odkašle. "Snad." Konečně slyšíš houkat sirény sanitky a vidíš modré světla. Z domu vidíš, jak zaparkovali přímo pod vašim bytem. Ty se je snažíš jakkoli upozornit na to, že jsi volal odsud. Asi za půl minuty vyběhli k tobě, do druhého patra. Tam vzali tvého bratra na nosítka. "Jestli chcete, tak pojdte s námi." Na očích tvého bratrance je očividné, že chce, aby jsi šel s ním. Jdeš tedy se zdravotníky. Hodíš na sebe bundu, zamkneš byt a běžíš za nimi. Vůbec nechápeš, jak běhají tak rychle... Navíc ze schodů. Všichni naskáčete do sanitky a jedete do nemocnice. Tam tvého bratrance odvedou někam do ústraní, ale tebe tam pustit nechtějí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nemocnice "Trefné." Poznamenal tvůj Velitel. "Takže do nemocnice?" Zeptal se Tomáš a ihned začal tůrovat motor. "Jo." Řekl tvůj Velitel, spíše už jen do větru, protože Tomáš už měl nohu na plynu. Na tvou výhrůžku reaguje Bažant tak, že se se zazubí a uraženě se dívá z okna. Po asi dvaceti minutách dojelo vaše Humvee na parkoviště před místní nemocnicí. Nemohl sis nevšimnout, že celé parkoviště je téměř celé zaplněné. Zaparkovali jste tedy na místa pro postižené. Velitel kývl na ty, které jste si přivezli z nemocnice, že mohou jít pryč. Nejlépe domů. Poměrně neochotně tedy odešli. Vaše jednotka vstoupila do nemocnice. Nemohli jste si nevšimnout, že v nemocnici probíhá něco, čemu by se jednoslovně dalo říct chaos. Všude běhají krásné sestřičky a léčí choré lidi. Všude na zemi ve krev, ustřihlé oblečení a někdy i léky. Kapitán šel ihned za někým, kdo by to tady mohl vést a vzal si sebou bažanta. Tomáš zůstal v autě a ty jsi s Radkem a předsíni. |
| |
| soukromá zpráva od Julie Estrová pro Hoši od ochranky se snažili muže odehnat hrozbami, ale bezdomovec na to nic a choval se pořád jako magor. „Uhh...“ Nakrčím nos, když muž vyzvrací něco co vypadalo jako hnis. Jestli je to fakt hnis, tak ten chlap má velký problém. Chlapy zavolali záchranku, naštěstí tu byla brzy a mi jsme přes dveře sledovali, jak se s ním snaží vypořádat. Když jeden ze záchranářů byl zraněn, vyjeknu a zakryji si rukou ústa. „Pane bože...“ Vydechnu. Tohle bylo jak z nějakého pitomého seriálu. Starší z ochranky odjel s nimi, aby toho bezdomovce nějak kontroloval. Jestli ten magor takhle kouše, tak jsme měli zavolat asi i policii. Ulevilo se mi, že je pryč. „Díky. Cítím se bezpečněji, když jsi tady.“ Řeknu a pousměji se na něj. Otočím se na Robina. „Omlouvám se. Tohle se tu běžně neděje. Ale možná by jste pro dnešek měl na procházku zapomenout a zůstat v pokoji.“ Doporučím mu. Pak se zadívám na prosklené dveře, které byli nechutně upatlané. Vzdychnu a zajdu dozadu pro kyblík, gumové rukavice a dezinfekci. Musela jsem to uklidit. Uklízečka i pokojské byli už doma. „Musím ty dveře umýt.“ Řeknu a nasadím si rukavice. Pak otevřu prosklené dveře a rozhlédnu se. Nohou jsem si dveře nechala otevřené a pustila se do čištění. Nějak se mi nechtělo jít ven z hotelu. |
| |
| soukromá zpráva od Tyr Haggard pro Těch dvacet minut se táhlo jako věčnost, než přijela ta sanitka. Nahoru to zvládli docela rychle a dolu ještě rychleji. Šel jsem s nimi, bratrance jim nenechám v takovém stavu. Cesta uběhla celkem rychle a po příjezdu do nemocnice mě s ním nechtěli pustit. Svině to jsou. Půjdu k automatu na kafe a jedno si koupím. Popíjím to kafe a čekám, jak se situace vyvrbí. Proč mě k němu sakra nechtějí pustit, co s ním udělají? Nevím. Přemýšlej, vždyť to je jen kousnutí a na to se přece neumírá, a i kdyby měl ten blbec co ho pohryzal slintavku nebo nějakou jinou kravinu, přece by to tak rychle nezhnisalo a neměl by takové horečky. Vždyť ani po kousnutí od vzteklého psa není tak vážné. Fakt nevím, třeba z něho bude zombí, jako v těch filmech. To je píčovina, takovýhle hovadiny jsou jen ve filmu. Joo? Jo! Dobře, dobře, ty jsi šéf. |
| |
| soukromá zpráva od Tao pro ještě chvíli zůstanu nehybně stát a koukat se do skla, mezitím co ochranka odjíždí. trochu mě šokovalo posledních deset minut a pohlédnu kolem sebe. trochu sebou i cuknu poté co se štípnu do stehna zda se mi to jen nezdá a zda bych se probudil v letadle nebo čirou náhodou v pokoji. "Ok." Dodám tiše nad slovy Julie, která začala po chvilce umývat to okno. Nu což, nejspíš se dnes večer mohu prozatím se svým snem o ochutnání českého piva rozloučit a vydat se zpět na pokoj. Pomalu se v tichosti odeberu na svůj pokoj. Když vejdu do pokoje, za pomocí elektronické karty zamknu pokoj a unaveně sebou plácnu do postele a koukám do stropu. Že by Česká Republika byla až tak zkažená? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ráno O České Republice dumáš ještě asi ještě pět minut, ale poté tě to dožene až ke spánku. Ráno, asi v 8:30 tě probudí hlasité výstřely a výbuchy. Celá tahle situace tě velice znepokojuje a možná se i bojíš. Poté se ale podíváš z okna. Vidíš stoupat hustý černý dým. Možná tam se ten boj odehrává. Teroristé? Nebo něco horšího? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ráno Čištěním skla jsi strávila ještě asi půl hodiny. Ten hnus vůbec nešel dolů. Musela jsi použít prostředky, jejichž jméno jsi téměř ani nedokázala vyslovit. Nakonec se to ale podařilo. Vůči uklízečkám cítíš určitou křivdu, pochopitelně. Po tom incidentu se ale bojíš vůbec vyjít ven. Co, kdyby tě jeden takový přepadl? Zůstala jsi tedy zachumlána v dece na pohovce, blízko tvého pracoviště. Ráno tě však probudí hlasité výbuchy a výstřely zbraní. Co je to? Teroristé? Už z hotelu vidíš, jak k obloze stoupá hustý černý dým. Z přízemí ale nedokážeš určit, odkud vychází. Zákazníci hotelu to asi budou vědět lépe. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nemocnice I přes tvou očividnou nespokojenost, tě k bratranci nepustili. Chvíli jen tak bezvládně sedíš na lavicích nemocnice a usrkáváš kávu z automatů. Z téhle situace jsi napjatý, jako struna. Co se stane s bratrancem? Sedíš a začínáš si myslet, že tahle situace je naprosto bezvýchodná. Najednou ale do nemocnice vstoupí čtyři po zuby ozbrojení muži. Dva z nich okamžitě odejdou někam hlouběji do budovy. Třetí se jen tak podívá a jde zpátky ven. Zůstal pouze jeden. (Martin Starý) Ten se ted jen tak poflakuje po nemocnici a ptá se, jestli by někdo nepotřeboval jeho pomoc. S jeho pomocí by tě snad za tvým bratrancem pustili. |
| |
| soukromá zpráva od Julie Estrová pro Nakonec jsem zůstala v hotelu. Nevím proč, ale od toho incidentu jsem byla vystrašená. Já vím, že tohle se stane tak jednou za život, ale nedokázala jsem se odhodlat jít v noci domů. Takže jsem si z místnosti pro zaměstnance vzala deku a ustlala si na pohovce. Obleček budu mít pomačkaný, ale ve skříňce mám náhradní košili a sako, kdyby něco. Trvalo mi dlouho než jsem zabrala, ale když mě probudila náhlá exploze a střelba byla jsem hned na nohou. Srdce mi bušilo na poplach a polil mě studený pot strachu. Běžela jsem ke dveřím hotelu, ale ať jsem koukala jak chtěla, kromě hustého dýmu stoupajícímu k obloze jsem nic neviděla. Teroristé? To snad ne! Tedy.... jasně naše země hodně pomáhala v Iranu nebo kde, ale nikdy jsem neměla dojem, že by si na nás teroristé nějak zasedli. Nakonec jsme malá země a neodsuzujeme žádné náboženství, nemáme problém s cizinci.... dalo by se říci, že jsme lidumilové.... na druhou stranu Teroristé jsou magoři a těm stačí málo k tomu aby zaútočili. Popadla jsem svou zaměstnaneckou kartu a vyrazila nahoru do patra, šla jsem po schodech. Není to tak dávno co jsem měla požární školení a tam mě rázně upozorňovali na to, abych nelezla do výtahu, který není označen jako protipožární. A tyhle nebyli. Ten máme úplně někde jinde. Nikdy nepochopím tu logiku. Proč neudělají všechny výtahy protipožární? Díky mé zaměstnanecké kartě jsem se mohla dostat za každé dveře, je univerzální. Stejný mají pokojské. Vyběhla jsem do prvního, druhého a pak i do třetího patra. Trochu jsem se zadýchala, ale co už. Pak jsem si otevřela dveře pokoje o kterém jsem věděla, že má balkon a směřuje směrem odkud se valil dým. Jestli je to něčí pokoj jsem se v tuhle chvíli nestarala. Rovnou jsem zamířila na balkón abych se podívala co se děje. Z třetího patra snad už něco uvidím. Celou dobu se mě držel stísněný pocit okolo žaludku. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zdroj dýmu Celá udýchaná, snad i trochu zpocená, jsi konečně vyběhla do třetího patra. Sice ti to připadlo, jako půl hodiny, nebo vytrvalostní běh, ale přece jen. Za schodištěm jsi našla první dveře a tvou kartičkou jsi je otevřela. Ani ses nezula, ale to přeci nevadí. Téměř sis nevšimla, že v manželské posteli spí pár tvých vrstevníků. S razancí jsi odhrnula záclony a s hrůzou uviděla, jak se z relativně nedalekého letiště, vznáší ten dým. Odhrnutí záclon ovšem vzbudilo pár v posteli. "Co?" Řekne muž ospale. Skoro při tom zívá. "Co se děje?" Tvůj už tak malý žaludek, se ti sevřel ještě více. Za chvilku sis ale uvědomila, že asi jen pokoj od tohoto, je ubytován ten nový školák... Robin. |
| |
| soukromá zpráva od Tyr Haggard pro Z myšlenek mě vytrhli až ozbrojenci, co vešli do nemocnice. Dva se vydali tam dozadu, kam mě nechtějí pustit a jeden vylezl ven. Hele, to je ten zelenej mozek z letiště. Fakt že jo. Chodí tam a vyptává se, jestli je vše OK a jestli nemůže nějak pomoct. Přijdu k němu, poklepu mu na rameno a počkám, až se otočí, poté mu řeknu "Ehm.. příteli. Já bych po vás něco chtěl. Mého bratrance drží tam vzadu a já k němu nemůžu. Viděl jsem, jak tam šli tvý kolegové, a tak mě napadlo, jestli bys mě tam nemohl nějak protlačit. Pochop, on není zdejší a česky moc neumí, přijel jen na víkend, zítra má zase letět zpět do Norska. Byl bych ti moc vděčný a kdybys někdy měl problém s károu nebo tak, dej vědět, kouknu se ti na ni zadara." Doufám, že mi pomůže. |
| |
| soukromá zpráva od Martin Starý pro Nemocnice Jen tak kontroluji okolní situaci, když mě vyruší něčí ruka na mém rameni. Já se otáčím a vidím zarostlého svalovce, jak se na mě dívá. Říká něco o jeho bratranci, Norsku a o tom, že jej za jeho Norským bratrancem nechtějí pustit. Bastardi. Ten muž mi však přijde nějak povědomě... Letiště? Možná. "Jasně, že ti pomůžu. Co si vůbec myslí? Že mohou odtrhnout rodinu jen tak? Když půjdeš se mnou, tak by neměl být problém." Ujistím ho o mé pomoci a jdeme hlouběji do nemocnice. "Takže. Ty jsi mechanik? Jestli chceš auto, tak na parkovišti máme naše Humvee." Pronesu s lehkým úsměvem. S úsměvem protože si myslím, že na Humvee nikdy nedělal. A pokud ano, tak jsem tady za trotla. (Prosím, nezvýraznuj to takhle modře. Vůbec to nejde přečíst, pokud si to přímo neoznačím. Můžeš to psát tučně, nebo kurzívou. Pokud jsou barvičky nutné, tak to zvýrazni třeba žlutou. Prostě nějakou světlejší barvou. Jen takový dodatek.) |
| |
| soukromá zpráva od Tyr Haggard pro Ukázalo se, že je to fajn chlap a pochopil mou situaci. Jsem rád že mi pomůže. Asi změním názor na vojáky. Aby se do něj nezabouchl. Nejsem oližprut. Faaaakt? Jo, to bys byl pak taky. Hmmm, 1:0 pro tebe. Debil. Tak Humvee jo? "Co se stalo? Něco se vám v něm podělalo nebo tak? Nebo mi to říkáš jen tak, že jste tady dorazili Humvee a ne tramvají." řeknu s úsměvem. "Na Humvee jsem ještě nerobil, asi bych to víc dodělal než to je. Jak znám z filmů, tak je to propletené kabelama skrz na skrz. Že?" |
| |
| soukromá zpráva od Julie Estrová pro Jen s náznakem rozpaků se ohlédnu na pár v posteli. Jasně bylo by to trapné, kdybych neměla takové obavy. A možná že za tohle vtrhnutí dostanu pak vynadáno, ale to přežiju. „Omlouvám se, že jsem sem tak vtrhla. Ale ve městě se něco děje.“ Řeknu a vyjdu na balkón. Zadívám se na dým, nedaleké letiště, spadlo letadlo? Ale... co pak ta střelba co jsem slyšela? Chvíli se dívám tím směrem a pak se podívám dolů na ulici. Měla jsem z toho všeho vážně špatný pocit. Včera ten bezdomovec a teď tohle. Tak mě napadá kde se potuluje noční hlídač. Vsadím se, že někde tajně vychrapuje. Tak mě napadá, že jsem v hotelu jediná osoba, která je asi nejvýše postavená. Manažér tu ještě nebude a ani šéf. Takže pokud se něco stane bude to na moje triko? Výborně. Vytáhnu mobil a zavolám manažérovi. Nevím jak v tomhle případě postupovat. Kdyby šlo jen o kouř... ale co ta střelba? Jak mám postupovat? Na tohle jsem nebyla školená. |
| |
| soukromá zpráva od Martin Starý pro Nemocnice "Ted se tím nezabývej." Možná se to dozví za chvíli. "No, je už trochu starý, takže se mu motor občas zadrhne. A navíc si myslím, že jsi viděl asi jen tu základní verzi. Pravda, tam je těch kabelů více, než je potřeba. My ale máme takzvanou Velkou ambulanci. Tam je těch kabelů o dost více." Říkám, zatímco už jsme skoro u vchodu do uzavřené sekce. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nemocnice Jakmile viděli Martina, tak ihned otevřeli. Ale na Tyra se všichni dívali tak nějak podezřívavě. Nakonec procházíte dlouhou chodbou, ze které jde vejít do mnoha a mnoha místností. Někteří doktoři dokonce mají roušky přes ústa. Všichni všude běhají, z místnosti do místnosti. Všude jsou jehly a krabičky s léky. Drtivá většina místností je naplněna zraněnými lidmi. Většina z nich byla pokousána. Někteří však ne. Někteří řvou, někteří propadají mdlobám, někteří jsou téměř mrtví a někteří jsou opravdu mrtví. Tyr našel bratrance asi v páté místnosti. Shodou okolností tam stál Martinův Velitel. Ten se na vedoucího Martina otočil. "Kdo je tohle?" S údivem se otázal Martina a přitom se díval na Tyra. Tyr našel bratrance na jednom nemocničním lůžku, blízko dveří. Bratranec má vybledlou kůži, namodralé až fialové rty a je celý zpocený. |
| |
| soukromá zpráva od Tyr Haggard pro Tak jo, zatím to funguje. Pustili nás dovnitř, ale ty jejich ksichty se mi moc nelíbily. Pomalu procházíme kolem doktorů, kteří běhají z pokoje do pokoje. Ve vzduchu se sténání, řev. Je to tady hodně divné a pomalu začínám věřit tvrzení Toho druhého. Konečně jsem našel bratrance, ale je tak bledý, že ta bílá nemocniční zeď za ním je barevná. Nevnímám velitele a vlezu dovnitř, přímo k posteli bratrance. "U Ódina, co se ti to děje, bratranče, slyšíš mě?" řeknu norsky, aby mi nikdo nerozuměl. Rozhlédnu se po ostatních pacientech a všichni jsou na tom podobně. "Co se to sakra děje?" příjdu k muži (veliteli), se kterým se ten voják (Martin) baví. "Proč jsou všichni bledí jak sama smrt?" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Hotel Po tvé omluvě se pár z postele zvedl, oba se podívali z okna a okamžitě se také začali oblékat. Asi musejí rychle odejít. Ty už ale mezitím jdeš na chodbu, abys zavolala tvému manažerovi a vylíčila mu tuhle situaci. "Kouř? Střelba? No... Hlavně zachovat chladnou hlavu. Pokuste se nějak uklidnit hosty a přesvědčit je, že to máte vše pod kontrolou. Já už se oblékám a jedu za vámi. Mimochodem, co děláte ještě v práci, Julie?" |
| |
| soukromá zpráva od Julie Estrová pro Nic jsem neviděla, tedy kromě toho odkud jde kouř. A venku na ulicích nikdo nepobíhal s pistolí, takže ať se střílelo kdekoliv, blízko to nebylo. „Omluvte mě.“ Řeknu páru a vyjdu na chodbu už s telefonem u ucha. Manažer to vzal rychle. Zatím co jsme mluvili vydala jsem se zase dolů, hosté se asi brzy začnou scházet a dožadovat se informací. „Ano. Ano...“ Odpovídám na to co říká, ale pak se zeptá na něco co vyžaduje trochu objemnější odpověď. „Ehm... včera večer jsme měli před hotelem takový incident. Trochu mě to vystrašilo, tak jsem se bála jít v noci domů. Spala jsem v místnosti pro zaměstnance. Promiňte.“ Vysvětlím mu. „Nemám zamknout hlavní vchod, pane? Aby nikdo nevyužil začínající paniku a neodešel bez zaplacení?“ zeptám se. Pod recepcí je rádio na baterky, možná bych ho mohla zapnout a něco se dozvědět co se děje. A taky můžu na mobilu kouknout na internet. |
| |
| soukromá zpráva od Martin Starý pro Nemocnice Do zakázané sekce nás pustili bez problémů. Co jsme ale viděli tam, bylo obdivuhodné. Všude nemocní. Skoro, jako při španělské chřipce. Všude kolem běhají bílé pláště s jehlami a léky. Všichni doktoři se snaží nějak pomoci. Podle mně to však nezabírá. Všichni jsou bělejší, než stěny nemocnice, někteří mají fialové rty a pár je i mrtvých. Já jsem po chvilce našel i mého Velitele, ale bez Bažanta. Shodou okolností tam je i onen Nor, kterého hledal ten muž. Muž k němu přistoupí a začnou se bavit Norsky. Norsky nemluvím, takže ani nedokážu odhadnout, o čem se baví. Já se ovšem začnu bavit s mým Velitelem. "Kde je Bažant? Zase nabaluje nějaké krásné sestřičky?" Řeknu mu s úsměvem. "Hele... Mám pocit, že se tady děje to, co na letišti. Slyšíš to? Ten... Tuberák? Takhle kašlal i ten chlápek, co kousl tu letušku." Říkám šeptem Veliteli. Poté ale přijde ten muž. Vyptává se, co je se všemi těmi pacienty. "Myslím, že už to nemá cenu tajit. Myslíme, že je to nějaký druh viru, který napadá lidi." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Hotel "Hmm... To nevadí. A ano, vchod zamkněte. Já už startuji auto a za chvíli bych tam měl být." Tvůj šéf naštěstí bydlí relativně blízko hotelu. Potom, co jsi zamkla hlavní vchod, tak ses podívala na zprávy. Celý internet je zahlcen zprávami typu: Chaos na Brněnském letišti, nebo Armáda zakročuje v Brně. Nakonec tedy rozklikneš jednu z takových zpráv. Stojí tam reportérka a v pozadí stoupá kouř z letiště. "Zdravím vás z Brněnského letiště. V posledních několika hodinách se sem sjely stovky příslušníků Armády České Republiky a České policie. Podle všeho se jedná o masivní výbuch plynu, ale Armáda, ani Policie, zatím nechtějí vypustit žádnou informaci a katastrofě. Z pozadí jsou však slyšet výstřely. Armáda nám dokonce zakazuje, abychom nad letiště vypustili televizní vrtulníky. To je prozatím vše. Budeme vás průběžně informovat." |
| |
| soukromá zpráva od Julie Estrová pro „Dobře. Zatím naschle.“ Rozloučím se a vrátím se do vestibulu. Zamkla jsem hlavní dveře a cítila jsem se o něco bezpečněji. Sice jsou ty dveře jen ze skla, ale pokud někdo nepoužije něco těžkého nebo zbraň, tak se skrz nedostane. Což je lepší než dřevěné dveře, které by mohl někdo prokopnout. Pak jsem začala brouzdat po internetu a hledala jsem všechny zprávy o tom co se děje. Armáda a policie na letišti? Střelba? Co se tam asi děje? Vážně teroristi? Ale jestli ano, tak po kom tam stříleli? Jestli tam nechali něco bouchnout.... tak přece jen tohle dělají hlavně sebevražední teroristé. Takže by tam neměli mít po kom střílet. Vzdychnu, už aby tu byla moje kolegyně a já mohla jít domů. Chci být od tohohle všeho co nejdál. Pak si uvědomím, že tu brzy bude manažer. A jestli zbylá ochranka někde vychrapuje tak bude mít problém. A docela by mě mrzelo, kdyby ho vyhodili. Jeho společnost mi byla příjemná, a taky by se mohl konečně odhodlat a někam mě pozvat. Ale docela mě bavilo, že taková vazba je takový stydlín. Myšlenky na takové obyčejné, normální věci mě docela uklidnili. Radši jsem mu, ale zavolala, aby se stihl dát dohromady a přišel do vestibulu než dorazí šéf. |
| |
| soukromá zpráva od Tyr Haggard pro Nějaký druh viru, co napadá lidi? Co to sakra je? To je opravdu blbej vtip. "Myslíš jako v těch filmech? Mrtví vstávají z hrobu a žerou živý a z těch, které pohryžou se stávají oni? To je trochu blbost ne? Trochu hodně velká blbost." Ty vole, měl jsi pravdu. Juchůůů, dorovnávám na 1:1. Neser, tohle je vážné. Jo je, ale stejně jsem tě dohnal. Zatřepu hlavou a kouknu na bratrance. "Neříkejte mi ani ze srandy, že je nakažený nebo tak něco." řeknu a začínám být celkem podrážděný. Měl bych být vystrašený, jenže když jsem vystrašený, tak jsem i podrážděný a dělám blbý věci. |
| |
| soukromá zpráva od Martin Starý pro V nemocnici No, ve skutečnosti by se ti zombie, nedostali ani z hrobu. To je nad jejich síly, ale nevadí. "Bohužel ano." Potvrdím jeho domněnku. Tenhle muž se o jeho bratrance opravdu bojí. Ale, kdo by se nebál? "Obávám se, že všichni na téhle sekci jsou nakažení." Po naší konverzaci už je ten Nor docela podrážděný. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Hotel Sama sedíš ve vestibulu a najednou si pár lidí přijde stěžovat na to letiště. "Jsme v bezpečí?" Ptá se jeden. "Co se tam stalo?!" Překřikl ho druhý. "Chci zpět svý prachy!" Naléhá třetí. Mezi křičícími hlasy ale slyšíš důvěrně známý zvuk... Auto manažera. Na tvou prosbu všichni vyklidili prostor tak, abys viděla na parkoviště. A už jsi přišla na to, kde je tvá zástupkyně. V kádru si jen tak belhá na parkovišti. Když se však podíváš trochu více, tak zjistíš, že má blednou kůži a žluté oči... Jako ten včera v noci. Do toho ale vystoupí manažer z jeho auta a začne nadávat tvé zástupkyni. Přijde k ní tak blízko, že jsou od sebe na dosah ruky. V tom ale tvá zástupkyně skočí na tvého manažera. Po chvilce boje na zemi se stane to, že tvůj zástup, kousne manažera do krku, nebo do ramena. Z té dálky nedokážeš určit, kam. Z manažera začala stříkat krev a on leží bezvládně pod tvým zástupem. Všichni ti lidé, kteří jsou ve vestibulu, začali křičet. Někteří také utíkat a někteří se ptají, co to má znamenat. |
| |
| soukromá zpráva od Julie Estrová pro Netrvalo to dlouho a objevili se zákazníci, kteří se dožadovali odpovědí a samozřejmě jeden, který toho chtěl využít ve svůj prospěch a vrátit peníze. „Prosím. Jen klid. Všechno je v pořádku.“ Uklidňuji prvního. „Zatím nevím jistě. Podle zpráv je na letišti armáda a policie, ale neví se co se tam děje.“ Odpovím druhému a otočím se na třetího. „Brzy dorazí manažer a ten s vámi vyřídí vaši stížnost.“ Vzhlédnu, když uslyším auto. Požádám lidi, aby mě pustili a vydám se ke dveřím. Bude potřeba odemknout. Zadívám se na parkoviště a kromě šéfova auta jsem uviděla i svou kolegyni. Překvapeně zamrkám. Co se tam promenáduje? Čeká na manažéra? Ale na tom jak chodí bylo něco divného. Pořádně se na ní zadívám a žaludek mi znovu sevřel strach. Co to s ní je? Co to má znamenat? Manažer se k ní vydal a viditelně ji nadával. „Co? Ale ne.... ne....“ Rychle začnu odemykat, abych šéfa varovala. Ale nestihnu to, zrovna když jsem dveře otevřela na něj kolegyně skočila. „Ne!“ vykřiknu zděšeně. Nohy mi vzrostly do země. Měla bych mu běžet na pomoc, ale příliš jsem se bála. Úplně jsem strachy ztratila dech. Jediné na co se zmůžu je, že ve chvíli kdy se zakousne a začne stříkat krev bylo zaječení a rychlé zavření dveří a zamykání. Ruce se mi klepali a kolena taky. To, že ostatní lidé křičí nebo se dožadují odpovědí mi moc nepomohlo. Konečně jsem zamkla, ale vůbec mi to nepomohlo. „Já... já nevím. Prosím já...“ Polknu a chytnu si za hlavu. Vydechnu, musím se uklidnit... uklidnit... jak se mám sakra uklidnit, když mi před očima zabili šéfa? „Já se pokusím zjistit co se to děje. Jen.... mě prosím nechte.“ Vydám se zpátky k pultu o který se opřu. Co to má znamenat? To je jako včera ten chlap... ale... jak se ji to stalo? Včera tu nebyla. A pochybuji, že šla do nemocnice. Ale kde jinde by se tím něčím nakazila? Oklepu se. Neříkejte mi, že někde po cestě do práce? Tak rychle? Nebo už včera při odchodu dům? Co je to za nemoc, díky které napadáte a koušete lidi? Ztuhnu a zadívám se ke dveřím, které vedou do místnosti pro ochranku. Včera ten starší z ochranky odjel do nemocnice. Vrátil se v noci? Co když se taky nakazil? A zabil Martina? Toho mladšího? Proto neodpověděl na telefon? Popadnu telefon a vydám se ke dveřím, pořád jsem se klepala, pomalu jsem přiložila ucho ke dveřím a k druhému přiložila telefon a dala jsem vytáčení na Martina. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Hotel Potom, co jsi zákazníkům řekla, aby tě nechali, následoval další příval otázek. "To je tady normální?" Řekl jeden. "Budete s tím něco dělat, nebo to necháte jen tak?" Zeptala se drze jedna mladá dívka. Přes všechny tyhle žvásty ani neslyšíš vlastní myšlenky. Nakonec tě to celkem dost naštve a poté je všechny přeřveš a začneš jim téměř nadávat. Nakonec všichni odcházejí. Jakmile přicházíš k místnosti pro ochranku, tak pomalu přicházíš na to, že tam asi nikdo není. Nikdo se neozývá a navíc je zamčeno. Nakonec tedy zavoláš Martinovi na mobil. Trvá to asi deset sekund, ale tobě to připadá, jako věčnost. Nakonec to ale zvedne. Ty sis přitom hluboce oddychla. "Ano, Jul? Co se děje?" První tvá otázka se týkala toho, kde je. "Jsem doma, proč?" Na jeho otázku jsi odpověděla tak, že jsi mu vylíčila celou tuhle situaci. "Dobře. Jedu do hotelu. Max. patnáct minut." S těmihle slovy zavěsil. |
| |
| soukromá zpráva od Julie Estrová pro Ti lidi byli vážně otravní. Co po mě chtějí? Vypadám snad jako vševěd? Právě mi před očima zabili šéfa, co chtějí abych dělala? Tohle přesahuje mé možnosti zachování si chladné hlavy. Nakonec jsem jim všem vynadala, jak malým fakanům a poslala je do svých pokojů. Ne, že by to fungovalo, ale asi uznali, že jim zrovna moc nepomůžu a opravdu se rozešli. Pak jsem zavolala Martinovi, podle toho, že jsem z místnosti neslyšela zvonění tak tam nikdo nebyl. Ale Martin to vzal. Narovnám se a trochu se mi ulevilo. Byl doma? Kdy se tam dostal? Asi, když jsem spala. Vysvětlila jsem mu co se stalo. „Dávej pozor. Ona tam pořád je a kdo ví jestli jich není víc. Vem si radši zbraň.“ Říkám mu ustrašeně. Slíbil, že do čtvrt hodiny dorazí a zavěsil. Vydechnu a vrátím se za pult a znovu začnu pátrat po internetu, abych zjistila co se to děje. Zároveň, ale dám vytáčet policii. Což jsem měla asi udělat, jako první. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nemocnice Všichni koukáte kolem, co se tady vlastně děje. Najednou se Martinovi a jeho Velitelovi ozve Tomáš. (Řidič Humvee) Tyr to však neslyší, protože vojáci mají něco, jako sluchátka. "Šéfe. Slyšíte to?" "Co bysme měli slyšet?" Podiví se Martin i jeho Velitel. "Ne? Tak dobře. Z dálky slyšíme výstřely a výbuchy. Odhadujeme, že to jde z letiště." "Bažante? Kde jsi?! Okamžitě ven z nemocnice." Řekl Velitel do vysílačky. Lidé kolem to ovšem slyšeli také. "Jo, že běžím." Řekl Bažant do vysílačky. Kapitán se podával na Martina. "Co uděláme?" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Hotel Opět zalezeš za pult a opět se díváš na net. Vidíš nespočet článků a reportáží o incidentu na Brněnském letišti a najednou narazíš na článek s titulem "Krize v nemocnicích" "Z celé České Republiky nám přicházejí zprávy o přeplnění nemocnic a nedostatek léků všeho druhu. Někteří doktoři říkají, že by to mohl být nový druh jakési nemoci. Podle většiny je to virové onemocnění. Drtivá většina tvrdí, že je někdo pokousal. Příznaky nemoci: Pobledlá kůže, fialové rty, mdloby apod. At se stane cokoliv, tak nenavazujte žádný kontakt s nakaženými. Vyzýváme vás, abyste zůstali doma a zamkli jste se." Tohle jsi přečetla, když jsi otevřela článek. Od tvé společnice jsi raději odvrátila oči a jen jsi čekala na zvuk motoru auta Martina. Po asi deseti minutách ses konečně dočkala. Ty jsi doběhla ke dveřím a přes sklo se dívala, jak Martin vystupuje z auta. Tvá kolegyně si jej bohužel všimla také a vstala od její minulé oběti. Martin naštěstí není úplně blbý a oběhl ji. Ty už jsi na něj čekala s otevřenými dveřmi. Jakmile proběhl dveřmi, tak jsi je okamžitě zavřela, aby tvá bývalá kolegyně náhodou nevešla dovnitř. Otočíš se na Martina. "Tak... A co ted?" Zeptá se tě. |
| |
| soukromá zpráva od Julie Estrová pro Nakonec jsem se na policii dovolala, ale tak nějak mě odbyli. Nemají dost lidí? Co se sakra na tom letišti děje, že nemají nikoho na vraždu? A zvlášť takhle divnou! Takže jsem nechala aspoň adresu s tím, že sem někoho pošlou až to vyřeší. Znovu jsem začala brouzdat po netu, ale většina zpráv se týkala letiště. Takže jsem měla štěstí, že jsem ten další článek našla. V podstatě ho uzemnila záplava informací o letišti. A musím říct, že tohle mě zaujalo víc než to pitomé letiště. Začnu si kousat ret. Tohle vypadalo fakt vážně. Nervózně jsem čekala na Martina. Pustila jsem tiše rádio jestli se nedozvím něco nového a koukala skrz skleněné dveře. Vyskočím na nohy, když uslyším auto a hned přiběhnu ke dveřím. Dívala jsem se, jak Martin zastavuje, obchází kolegyni, která si ho všimla a vydala se za ním. Co to s ní sakra je? Snažila jsem se nedívat jak dopadl manažer. Stejně jsem pro něj nemohla nic udělat. A stejně bych se jen trápila tím jestli jsem mu nemohla pomoct. Odemkla jsem a sledovala Martina, který spěchal sem. Otevřela jsem mu a hned za ním zase zavřela a zamkla. Zeptá se mě co teď. „Já... já nevím. Jak to vypadá venku?“ zeptám se a nervózně se podívám ven. „Děje se něco hodně špatného Martine. Výbuch, střelba, žádná policie, moje kolegyně zakousne manažera a doslova.... prej se rozšířila nějaká divná nemoc a že se máme vyhýbat lidem, kteří vykazují známky té nemoci.“ Vezmu ho za ruku a odvedu k monitoru, aby si to sám přečetl. „Asi... asi bychom měli jako první zajistit všechny východy a vchody a okna, která jsou dost nízko, aby se jimi někdo protáhl. A pak bychom asi měli zkontrolovat lidi jestli někdo není nakažený. A jestli ano, tak je oddělit od zdravých. A pak doufat, že někdo brzy dorazí. Dala jsem o nás vědět policii, ale všichni se starají jen o to podělané letiště.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Hotel "Venku?" Podívá se ven. "Úplně normálně. Až na ty výstřely a výbuchy. Jen tak mimo, co je s tou ženskou?" "Nemoc? No to si děláš srandu. No. Myslím, že na to, proč se jim vyhýbat, jsme už přišli." Lehce se na tebe usměje. Martin se posadí na židli a začne číst článek o nemocnici a o té nemoci. Jakmile si to dočte a ty domluvíš, tak si prohrábne vlasy a hlasitě vzdychne. "Vchodů, východů a oken je tu nespočet. To bysme nestihli zajistit ani za dva dny. Ani nevím, jestli má cenu, zůstávat v tomhle hotelu. A taky v tomhle městě. Kdyby to bylo na mně, tak bych odjel na venkov. Tam té nemoci bude nejméně." Řekl s odhodláním v hlasu. |
| |
| soukromá zpráva od Julie Estrová pro Zarazí mě, že prej to venku vypadá úplně normálně. Až na ty výstřely, výbuchy a ženskou. Překvapeně se na něj zadívám a pak se kouknu k východu. „Tys ji nepoznal? To je přece Sabrina.“ Odpovím mu a stisknu rty. „Je to jako včera u toho bezdomovce. To ta nemoc... jen... jen nechápu kde ji mohla chytnout. Ještě včera byla v pořádku.“ Promnu si spánky. Martin řekl, že zajistit hotel by trvalo dlouho. Lepší by bylo odejít a nejlépe z města na venkov, kde je méně lidí a tak méně i nemoci. Dávalo to smysl. „Ale.... to přece nemůže být tak kritická situace. Doktoři a policie to jistě brzy vyřeší.“ Řeknu nepřesvědčivě. Podle toho jak police zatím jednala mě moc o svých schopnostech nepřesvědčili. A co to letiště? Je tam armáda i policie a pořád to nevyřešily? „Možná.... možná máš pravdu. Ale co lidi tady? To je tu jen tak... necháme?“ Podívám se na něj. Neměla jsem za ně pořád zodpovědnost? Ale jsou to dospělí lidi. Ne děti. Proč bych se o ně měla starat? Projedu si rukou vlasy, byla jsem nerozhodná. „Asi bychom je měli svolat a vysvětlit co se děje a pak... ať si poradí, jak chtějí. Co?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Hotel "Poznal, ale zjevně to už není ona." Řekl s lítostí v hlase. "To nevím. Ale každopádně ta nemoc zabírá rychle. A to na každého. Nemocnice jsou přeci přeplněné." Povzdech si. "Co s lidmi? V téhle situaci je tu každá sám za sebe, nebo za jeho skupinku. Svolávat bysme je určitě neměli... Ještě by nás ušlapali. Musí tady být nějaký rozhlas, nebo tak něco." Začal se koukat po celé místnosti, kde by asi mohl být mikrofon pro rozhlas. |
| |
| soukromá zpráva od Julie Estrová pro Podívám se na něj. Martin je z ochranky, myslela jsem si, že on by ze všech lidí nejvíc mohl chtít ochraňovat ostatní. Hodně rychle ztratil o ně zájem.... na druhou stranu... mě přispěchal na pomoc. Ale nebylo to jen proto, že jsem se mu líbila? Ale.... tím lépe pro mě. Ne že by se mi nelíbil, ale není na škodu mít u sebe chlapa co se umí ohánět. Martin řekl, že bychom neměli lidi informovat osobně. Že by nás ušlapali. Vážně? Situace přece není tak hrozná, aby se na nás vrhli ne? „Dobře. Já... dobře...“ Souhlasím nakonec. „Zajdu se převléknout a pak bychom asi měli posbírat věci co se můžou hodit. Pak lidem tady říct co se děje a rychle vypadnout. To je plán?“ ptám se a jdu zase za pult. Otevřu dvířka a vytáhnu mikrofon. Moc často jsme ho nepoužívali, nebyl důvod. Teď se asi bude hodit. „A co tvoje rodina Martine? Neměl by jsi se spíš starat o ně než o mě? Ne, že bych si stěžovala. Jsem ti vděčná, že jsi přijel.“ Což mi připomnělo, že bych měla zavolat domů. Je v Praze všechno v pořádku? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Hotel "Jo... To je plán. Snad vyjde." "Jo. Zajdeme do jídelny a tam pobereme nějaké jídlo a vodu." Dodá. "Moje rodina?..." Na chvíli se zadívá do země. "Ta je na Šumavě. Snad budou v pořádku." Ty mezitím voláš tvé rodině do Prahy. "Ahoj, Julie. Zrovna jsem ti chtěla zavolat. Téda, ty nemocnice... To je chaos. Je to v Brně stejné? A jak se vůbec máš? Co pořád děláš?" Zvedne telefon a povídá tvá matka. |
| |
| soukromá zpráva od Julie Estrová pro Přikývnu. Měli jsme plán. Cítila jsem se lépe. Mít plán je dobré. Ale doufám, že to vážně nebude tak vážné, jak si myslí Martin. Za pár dní se to zpraví. A po půl roce to celé vyšumí. Martin mi prozradil, že má rodinu na Šumavě. „To je docela odlehlé.... jestli máš pravdu, tak tam nejspíš budou v bezpečí.“ Snažím se ho trochu utěšit. Vydám se do šatny a volám domů, zvedne mi to máma a zněla docela v pohodě. Ulevilo se mi. Ale pak si uvědomím co řekla. „Mami ty jsi v nemocnici?“ lekám se. Táta je dentista, kousl ho snad někdo? Někdo nakažený? Je taky nakažený? „Mami tady je to úplně šílený. Na letišti to vybuchuje a střílí se. A před hotelem... přímo před mýma očima moje kolegyně zabila mého šéfa. Prostě se na něj vrhla a zakousla se do něj. A podle toho co jsem později ještě zahlédla to vypadá, že ho snad i žere.“ Snažím se neznít hystericky. Jen vzpomínka na to mě rozrušila. „Mami... to je asi ta nemoc co se teď začala šířit. Mami... seber tátu, bráchu a ségru a odjeďte z města na venkov. Já se zrovna chystám na to samé. Bude bezpečnější vypadnout od toho všeho než se to všechno uklidní.“ Otevřu skřínku a začnu se převlékat do obyčejného oblečení. Dříny, triko, tenisky, pryč se podpatky, sukní a košilí, která vůbec nesaje pot. „Slib mi, že to co nejdřív uděláš. A držte se dál od nemocnic. Tam je těch nakažených nejvíc.“ |
| |
| soukromá zpráva od Martin Starý pro Hlášení od Toma Výstřely? Výbuchy? Letiště? Sakra. Zrovna jsme odtamtud přijeli. Velitel ihned zavolá na Bažanta, aby běžel ven. Bažant poslušně poslechne... Tak to má být. A poté to přijde... Velitel se na mě podívá, jako bych věděl, co dál. A co s tím Norem? Jestli tady zůstane, tak je mrtvej. Každé velké město, kde je nemocnice, do týdne vymítí ten virus. Jediná šance na přežití je odjet na vesnici, nebo na nějakou samotu. Sundám si helmu, prohrábnu si vlasy a povzdychnu si. "Nevím. Pomyslete, kolik těch věcí vzejde ze všech nemocnic ve státě. Armáda to nezvládne." Řeknu Velitelovi a Tyrovi. |
| |
| soukromá zpráva od Tyr Haggard pro Vrátil jsem se zpět k bratranci. Chudák bledý jak stěna, koulí na mě oči ve snaze něco říct. Pomalu se smiřuji s faktem, že brzy budu muset udělat něco velmi hnusného. Velitel a ten voják (Martin) začnou něco řešit, poslední věta od Martina zřejmě byla i pro mě. Jen se na ně podívám, těžce oddychuji, mám fakt chuť něco pořádně rozbít. Tohle není fér, proč bratranec. Vždyť tu přiletěl jen na víkend. To snad není ani možné. Rozhlédnu se po pacientech a pak se zahledím znovu na bratrance. Vzhledem k tomu, že tady už asi dlouho nebude, že asi každou chvíli dostane kulku z milosti, sklopím zrak. Nedokážu se mu dívat do očí. Cítím jak stisk zesílil, podíval jsem se na něj. V jeho tváři jde vidět odhodlání a jen kývne. Asi myslí na to samé, na co já. "Thór a Ódin už na tebe čekají Geri." řeknu norsky a stisk opětuji. Postavím se a dojdu k veliteli a Martinovi. "Přidám se k vám, ale musíte mi něco slíbit. Chci, aby to byl on, až do samého konce. On si to přeje taky." řeknu a kouknu na bratrance. |
| |
| soukromá zpráva od Tao pro Ráno jsem ještě chvíli pospával a jediné co mě v tuto chvíli probudilo byli výbuchy a následné otřesy které vznikly vždy po silnějším výbuchu jenž byl v blízkosti hotelu. Cuknu sebou a ospale se rozhlédnu po pokoji. *Že by sen?* Prožene se mi hlavou když znova pomalu zavírám oči. V tu chvíli mě probere další výbuch a to už se proberu víc a zaslechnu i střelbu kterou jsem do nynějška ignoroval. Sednu na postel a podívám se na hodiny na stole. Je brzo ráno to ano a vstávám asi za hodinu ale v tomto randálu se nedá nic dělat. Vydám se proto k balkónu a ze začátku se jen zlehka rozhlížím zda něco neuvidím... Vidím leda tak velký ho... Dým, přes který nejde prokouknout. "What the hell is that?" Zanadávám si po anglicku a otevřu dveře na balkón, chvíli se rozhlížím zda něco neuvidím a poté vyjde na balkón i krásná Julie. "What's going on?" Optám se jí anglicky jelikož v této situaci se moc na češtinu nechci soustředit. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Po budíčku (Julie už je o trochu dále, než ty. Dejme tomu, že tě ignorovala a rychle odešla z balkonu.) Dle tvého odhadu určuješ, že kouř vychází z okolí, nebo přímo z letiště. Z hotelového rozhlasu se začne ozývat hlas. To mluví Julie. Říká něco o tom, že by všichni měli zůstat v klidu a nepanikařit. Kdo by také panikařil, že ano? Nedaleko jen vybuchlo letiště a je tam asi i armáda. |
| |
| soukromá zpráva od Martin Starý pro Nemocnice Tyr opět odejde za bratrancem a o něčem si asi povídají. Já a Velitel se bezcílně díváme na sebe. Zrovna chci něco říct, když mě přeruší Nor s prosbou. Chce jeho bratrance zabít, než se z něj stane To. Podívám se na Velitele a kývnu hlavou. Vytáhnu svůj Glock, odjistím ho a podám ho Norovi. "Udělej to ty. Máš na to právo." Lepší, aby to udělal někdo z rodiny, než někdo, koho nikdy v životě neviděl. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Matka "Hmm... Snad ano." Odvětí ti pochybně Martin. "Ne, nejsem. To je hrozné... Já jsem ti říkala, že se do toho Brna nemáš stěhovat." Trochu se zasměje do telefonu. "Dobře. Jak říkáš. Pojedeme na naši chatu na Kladensku. Víš, kde to je, že?" Ty se mezitím převlékáš do trochu těsnějšího oblečení. |
| |
| soukromá zpráva od Julie Estrová pro Zůstala jsem na chvíli paf z toho, že se máma zasmála. Buďto mě nebrala vážně nebo to bylo takové to nervózní zasmání, ale to jsem nepoznala. Vydechnu. „Myslím to vážně mami. A navíc to není Brnem. Předpokládám, že v Praze to není o nic lepší. Nebo dlouho nebude.“ Zavrtím hlavou a začnu si zavazovat boty a ramenem si tisknu telefon k uchu. „Jasně. Vím. Budu se snažit za vámi dostat. Ozbrojte se. A pokud uvidíte někoho bledého, belhajícího se a se žlutýma očima tak se k němu nepřibližujte. Spíš naopak. Jděte od nich co nejdál.“ Odmlčím se. „A jestli přece se k vám dostanou tak se nebojte jim ublížit. Oni vás totiž klidně zabijou.“ Nakonec jsem to viděla na vlastní oči. Normální, milá holka, která rozhodně neměla sklony k násilí zabila manažéra. „Všechny pozdravuj a že je miluju. Dávejte na sebe pozor.“ Rozloučím se s ní a bylo mi to zatěžko. Měla jsem o ně strach, měla jsem strach o sebe, měla jsem strach teď tak nějak ze všeho. Když jsem dotelefonovala, dokončila jsem převlékání a otevřela kabelku. Do kapes jsem nastrkala věci, které bych mohla potřebovat. Nabíječka, klíče, peněženka, pepřový sprej a balíček vlhčených ubrousků. Pak jsem vyšla ven a vydala se za Martinem. Teď musíme posbírat věci co budeme potřebovat a vyrazit. Do čeho to, ale dám? Hodil by se batoh, ale ten nemám. Možná bych mohla použít povlak od polštáře. Teď je tu spousta. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Hotel "Neboj. Vše jim to vyřídím." Řekla tvá matka a zavěsila. Jakmile jsi se převlékla do vhodnějšího oblečení, tak vyrazíš za Martinem, který na tebe čeká před tvou šatnou. "Tak. Jdeme do té jídelny?" Ty jsi jen kývla. Oba jste vyšli směrem do jídelny. Cestou se však Martin pro něco zastavil. Byla to požární sekyra. Loktem vybil sklo a vzal ji. Poté se vaše pohledy střetly. "No co... Ochrana musí být." Pousměje se. Po chvilce jste došli do jídelny, která ovšem přímo navazuje na kuchyni. Vešli jste do ní a do přepravních beden jste začali brát vše, co tam bylo... Konzervy, pečivo, maso, zeleninu a ovoce, pití všeho druhu a podobně. Za několik minut jsou přepravky plné. "Jdeme do auta? Radši ale vedlejším vchodem." Optá se tě Martin. |
| |
| soukromá zpráva od Tyr Haggard pro Podal mi pistoli. Naštěstí ji odjistil. Jakože možná bych přišel na to, jak se to odjišťuje, ale takhle je to lepší. Aspoň se neztrapním. Přijdu k bratranci, ruce se mi začnou třást. Podívám se na bratrance, aspoň jeden z nás je chlap. Zatím co z něj srší odhodlání, mě se třesou ruce a je mi špatně. Rty mi naznačuje, že je to dobré, že to tak chce. "Uvidíme se ve Valhale." řeknu normálně česky. Snad je moc nezarazí, že ještě někdo věří na severské bohy. Namířím mu na hlavu a stisknu spoušť. Ozvala se rána, mě trochu cukla ruka a bratrancovi se na čele objevila díra a cákanec krve mě zasáhl do obličeje. Spustím ruku se zbraní k tělu a jen tak tam stojím, těžce dýchám a druhou ruku zatínám v pěst tak silně, až mi v ní křupe. "Tady nebudu už ani minutu." řeknu a podám Martinovi pistoli rukojetí napřed. Vylezu z místnosti a pomalu jdu pryč z nemocnice. Dokonce i Ten druhý drží hubu. Slyším jak potichu brečí. Dal jsem mu svolí a tak začal brečet naplno za nás oba. |
| |
| soukromá zpráva od Julie Estrová pro Na mobilu jsem vypnula všechny zbytečné funkce, aby se mi tolik nevybíjela baterka a vyšla jsem ven. Martin tam čekal, hlídal mě? Je milé, že na to myslí. „Jo.“ Řeknu a jdeme do jídelny. Ale ještě jsme se zastavili pro sekyru. Překvapeně zamrkám, když ji bere. Jasně... obrana musí být. Ale stejně... tímhle snadno někoho zabije. O to asi šlo. Jen.... prostě to bylo všechno neuvěřitelné. Doufejme, že se tohle všechno vyřeší dřív než bude moci tu sekyru použít. Hosté byli v pokojích, takže tu bylo prázdno. A v kuchyni taky, kuchař a kuchařky se nejspíš rozhodli brát varování vážně a zůstali doma. Sebrali jsme přepravky a sbírali jídlo. Zaměřila jsem se hlavně na trvanlivé potraviny. Zavařeniny, konzervy a pak až brala to co vydří kratší dobu. A taky pití. Obě přepravky jsme naplnili a Martin se ptal jestli máme už jít. „Možná bychom se měli ještě zastavit místnosti pro údržbu. Tam by se taky dali sebrat užitečné věci.“ Navrhnu. Napadlo mě, že bych měla taky z recepce sebrat to rádio na baterky. Zadívám se na přepravky. „Jako kdybychom se chystali na katastrofu. Možná to přeháníme. Nakonec.... jistě se to brzy vyřeší. Možná týden a pak bude zase všechno v pořádku.“ Váhavě se usměji. |
| |
| soukromá zpráva od Martin Starý pro Nemocnice Jsem rád za to, že to udělal někdo z jeho rodiny. Takhle se chová správný viking. Nor přiloží jeho bratranci pistoli k hlavě. "Uvidíme se ve Valhale." Pošeptá mu Nor. Valhala... Není to taková ta místnost, kde se schází všichni udatní vikingové po smrti? Mám dojem, že ano, ale třeba jsem si právě vymyslel úplnou blbost. Potom, co to dořekne, se ozve rána. Některým to přijde moc hlasité, takže si na chvíli zakryjí uši a rozlobeně se podívají na Nora. Pochopitelně. Já naštěstí mám špunty do uší, takže se to trochu ztlumilo. Když se to ozve, tak na Nora vystříkne poměrně dost krve, takže ho to možná trochu oslepilo. Ale to si utře. Já si vezmu zpět svou zbran a opět ji zajistím. "Můžeme jít? Ale před tím se radši utři." Řeknu Norovi. "Tomáš nemá rád v jeho autě špínu." Pro jeho vlastní bezpečí. Tomáš je, co se týče tohohle, velmi přísný. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Hotel V kuchyni jsi pobrala vše užitečné. "Údržba?" Pak se chvíli zamyslel. "No dobře. Ale musíme si pohnout. Tyhle přepravky dáme do vestibulu. Ty je někde zamkneš. Já mám v místnosti pro ochranku batoh, takže tam zajdem a něco poberem." "Možná. Ale lepší je být připraven, ikdyž nic nepřijde, než nebýt připraven a něco se objeví. Odpoví ti Martin. Přepravky jsi dala do skříněk pod tvým stolem. Martin odemkl místnost pro ochranku a popadl batoh. Rychlým krokem jste šli do místnosti pro údržbu skoro přes celý hotel. Naštěstí nebylo zamčeno, takže jste se tam mohli nerušeně pohybovat. Hasák, imbusové klíče, kombinačky, kleště, kladiva, hřebíky, vruty a podobné věci jste dali do Martinova batohu. Poté jste šli zpět do vestibulu. |
| |
| soukromá zpráva od Tyr Haggard pro Vylezu ven před nemocnici, kde se konečně nadechnu čerstvého vzduchu a zapálím si cigaretu na uklidnění. Udělal jsi dobře. Myslíš? Ano, ukončil jsi jeho trápení a dovolil mu odejít jako muži. Ale i tak. Nelíbí se mi to, byl bych radši, kdyby tu ještě byl. Živý a zdravý. Jo, já taky. |
| |
| soukromá zpráva od Julie Estrová pro Líbilo se mi jak byl Martin sebejistý. I když bych byla raději, kdyby mě ujišťovat, že vše bude zase normální. Jak může být tak klidný? Jak to zvládá? Proč si taky nemyslí, že vše bude v pořádku? „Dobře...“ Řeknu a jdeme do vestibulu. přepravky zamknu pod pult a jdeme do místnosti pro ochranku, kde popadne batoh. Pak jdeme přes celý hotel, abychom se dostali k údržbáři. Začali jsme balit věci, jedno menší kladivo jsem si dala za pásek, abych taky něco měla. Kromě nářadí jsem taky vzala balíčky s baterkami a svíčky, kterých tady bylo dost. Baterky jsme měli do ovladačů, svíčky pro případ kdyby vypadl proud, taky jsem našla baterky. Vzala jsem tři. Pak jsme se vrátili do vestibulu a ještě jsem přihodila rádio na baterky. „Myslím, že máme všechno co bychom mohli potřebovat.“ Řeknu. Teď to dostat do auta. Pak se musíme vrátit, podat hlášení lidem tady a zmizet. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Před nemocnicí Tyr Doktor se na Tebe podíval, jako na šílence a radši odešel. Nepochybně si všiml tvého výrazu ve tváři, tvých rukou, na které bys měl nosit zbrojní pas a celkové Tvé reakce na něj. Ty jsi šel, zatímco Martin s jeho Velitelem šli za tebou. Martin Vy jste počkali, až se Nor omyje a poté na tebe tvůj Velitel kývl a vy jste šli za Norem. O mrtvolu jeho bratrance jste se vlastně nestarali. Po průchodu nemocnicí jste dorazili na téměř zaplněné parkoviště. Humvee bylo zaparkované na místech pro postižené, takže nebylo daleko. Po východu z nemocnice jste konečně uslyšeli ty výstřely a výbuchy. Martinova jednotka se namačkala do Humvee a Tyr s nimi. Tomáš, řidič Humvee se na vás otočil. "Tak co? Kam to bude?" Řekne hlubokým hlasem. |
| |
| soukromá zpráva od Martin Starý pro Před nemocnicí Po chvíli se Nor vzpamatuje a můžeme jít. Ještě ho otravoval nějaký doktor. Jakmile se na něj Nor otočil, tak doktor prakticky ztuhnul. Nakonec tedy bereme Nora sebou. Po chvíli probojovávání se tím chaose,, jsme konečně došli ven. "Mimochodem, já jsem Martin." Podám ruku Norovi. "To je Tomáš," Ukážu na muže, který sedí za volantem Humvee a upřeně se dívá na Nora. Při bližším pohledu jde vidět, má na tváři dost velkou jizvu. "Radek," Ukážu na muže, který se dívá snad na celé prostranství. Hodný pejsek. Nejde si nevšimnout, že je plešatý. "A nakonec Bažant." Ukážu na menšího muže s vyholenou tváří. "Našemu Velitelovi říkej prostě Veliteli." Říkám Norovi, zatímco se zbytek jednotky usazuje do Humvee. My se tam nějak nasoukáme taky. Pak se podívám na Nora a uvědomím si, že my sice jsme všichni ozbrojeni, ale on nemá nic. "Tyre? Ty nemáš zbran? Myslím něco, čím by ses mohl bránit. Nemáš něco takového doma, nebo někde?" Vidím, že nikdo mu nic nechce půjčit. |
| |
| soukromá zpráva od Tao pro Sleduji ještě dění venku asi hodinu zda nezjistím něco podrobnějšího než jen výbuchy a střelbu. Nakláním se trochu víc ze zábradlí na balkóně abych lépe viděl ale zase tak abych nepřepadl. Když je to stále beznadějné zalezu zpátky do pokoje a nejspíš právě včas. Z rozhlasu se ozve hlas Julie a trochu se pousměju ale i tak zůstanu v pokoji a pro jistotu skontroluji zda jsou zamčen dveře. "Jako kdybych měl možnost kam utíkat." Prohodím si pro sebe a lehnu zpět na postel. |
| |
| soukromá zpráva od Tyr Haggard pro Když jsme šli k Humvee, tak z dálky byla slyšet střelba. Jen se kouknu na ty dva vojáky co jdou se mnou. Očividně si z toho nic nedělali. Když jsme nasedli, jak první se mi představil Martin. Chytnu ruku a potřesu si s ním. "Tyr." Postupně mi představil zbytek jeho jednotky. Zajímavý chlapíci. S každým jsem si potřásl rukou popřípadě na něj jen kývl. "Bažant...zajímavý jméno." řeknu, když mi představil nejmladšího. Musím říct, že to Humvee není zas tak velké. Vevnitř. Pak se mě zeptá, jestli mám nějakou zbraň. Jediná zbraň co mě napadá je můj meč. Ale není to žádná palná, asi bych vypadal jak blbec, kdybych jim to řekl. Ale něco potřebovat budu a oni mi asi nic nepůjčí. "No.. doma mám meč. Nic jinýho nemám." řeknu a čekám na jejich reakce. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ve vestibulu "Dobře. Máme asi vše. Jen tak mimochodem... Máš nějaký nápad, kam byjsme mohli jet?" Tebe to pochopitelně překvapí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Hotel Na cestě pod hotelem jsi bohužel neviděl vůbec nic. Tak sis prostě lehl zpět na postel a jenom přemýšlel o situaci. Je opravdu bezpečné zůstat v pokoji? Co když to Julie říká jen, aby ona sama mohla uprchnout a vás tady mohla nechat? Opravdu uposlechneš? |
| |
| soukromá zpráva od Julie Estrová pro Divila jsem se jeho otázce. Kam pojedeme? Myslela jsem si, že jako první bude chtít za svou rodinou. „Moje rodina odjede na chatu do Kladenska. Chtěla bych za nimi.“ Odpovím mu. „Ale ty máš rodinu zase na Šumavě. Tak myslím, že bychom měli vyzvednout mou rodinu a pak zamířit za tvou rodinou na Šumavu. Pokud se do té doby všechno neuklidní.“ Řeknu a vytáhnu první přepravku z pod pultu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Pryč z Brna Martin se na tebe podívá. "Na Kladensku, jo?" Vzal si první přepravku si jídlem. "Jo... To je dobrý plán." Usměje se na tebe. "Tak můžeme jít." Řekne, jakmile jsi připravena. Šli jste hotelem tak, aby jste si obešli celé parkoviště. V přikrčení jste došli k Martinově autu. Tvá bývalá kolegyně si vás vůbec nevšímá. Ta má jinou práci. Martin otevřel kufr a přepravky s jídlem jste dali dovnitř. Batoh s nářadím dal Martin na zadní sedadlo jeho auta. Martin nastartoval auto, čehož si všimla vaše kolegyně a vyjel na cestu. Po chvilce najel na dálnici a nabral směr Praha. Odtamtud chce jet na Kladensko. Na dálnici se kouř z letiště zdá ještě černější a děsivější. "Tak co? Co si o tomhle všem myslíš? A proč ses vůbec odstěhovala do Brna?" Říká ti Martin, zatímco řídí. |
| |
| soukromá zpráva od Martin Starý pro Humvee Meč jo? Téda. Tenhle chlap je zajímavější, než jsem si myslel. Já mám sice svou HK416, to se ještě dá, ale meč? To je opravdu rarita. Zatvářím se na Tyra překvapeně. "No... Tak naviguj Toma. Vyzvedneš si své žihadlo a padáme odsud." |
| |
| soukromá zpráva od Julie Estrová pro Souhlasil s plánem. Usměji se. To jsem ráda. První pro mou rodinu a pak tradá na Šumavu. Byla daleko, a bylo to tam odlehlé. Skvělé místo. Vyrazili jsme skrz hotel k zadnímu vchodu a pak hotel ještě kousek obešli než jsme se dostali k autu. Zatím vše v pořádku. Naložili jsme věci a já nespouštěla oči ze Sandry, která se vrátila ke své první obětí. Pak jsme nasedli, Martin nastartoval a vyrazili jsme pryč z parkoviště a pryč z Brna úplně. Oddychnu si a opřu se do sedačky. Zapnu si bezpečnostní pás. „Že je to šílený. Nevím co si o tom myslet. Všechno je divný. Podobný scénáře jsem viděla jen v televizi. A připadalo mi to jako nepravděpodobná blbost... navíc nechutná.“ Pokrčím rameny a zadívám se ven z okna. „Kvůli práci.“ Odpovím mu a znovu se na něj zadívám. „A taky abych utekla od rodiny. Miluji je. Nemysli si. Ale jsou to samí úspěšní lidé. A mí sourozenci jsou v podstatě geniální. To člověku moc sebevědomí nedodá. Připadá si méněcenný. Takže jsem si chtěla vybudovat něco vlastního. Jiné město vypadalo jako dobrá volba. Dost daleko, ale pořád dost blízko abych mohla za nimi kdykoliv zajet.“ Promnu si kořen nosu a začnu pozorovat ulice venku zvědavá jestli neuvidím další belhájící se lidi nebo mrtvé. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro V autě "Celá tahle situace je... Při nejmenším na nic." Ohlédne se do zrcátka. "Jo... To znám. Taky mám starší sestru. O dva roky. Vždy byla prostě chytřejší, než já. To tě prostě celý život deprimuje. Mimochodem... Jak se jmenují tví rodiče a sourozenci?" |
| |
| soukromá zpráva od Julie Estrová pro Uchechtnu se. „Na nic. To rozhodně.“ Souhlasím. Přikývnu. „Není dobré žít v něčím stínu. Jak pro tebe tak pro ně. Začnou si pak moc myslet.“ Řeknu a poškrábu se na nose. „Teď trochu lituji, že jsem od rodiny tak daleko.“ Povzdychnu si. Pak se, ale jeho otázce usměji. „Čirou náhodou, můj brácha se jmenuje taky Martin. Sestra je adoptovaná, černoška a jmenuje se Afiba. Máma je manažerka a jmenuje se Jana a táta dentista a jmenuje se Jirka.“ Odpovím mu. „Víš.... nečekala jsem, že vezmeš věci takhle do svých rukou. Objevil jsi se a hned se chopil velení.“ Zadívám se na něj. „Jako kdyby jsi byl na něco takového napůl připravený.“ Řeknu mu. „Nejsi ty náhodou jeden z těch co se tak nějak čekali v roce 2012 konec světa a připravovali se na to?“ vtipkovala jsem. Ale napůl jsem to myslela i vážně. Prostě mi připadalo, že na to co se děje je až moc klidný a tak nějak připravený. |
| |
| soukromá zpráva od Tao pro Chvíli polehávám v pokoji a po chvilce jsem se rozhodl zapnout televizi zda se tam neobjeví nějaké správy nebo varování či jiné informace o tom co se venku děje. Sedl jsem si na postel s ovladačem v ruce a kromě ukázky vojáku a policistu, kteří střílejí tam odkazovali na to aby lidé nevycházely ven. Také vidím v záběrech pár zombíku ale v tehdejší chvíli si myslím že se jedná jen o civilisty kteří jsou jen ošklivě poranění. Chvílemi také uvažuji zda nejít ven ale kdyby se něco zvrtlo, nevěděl bych kam utéct nebo kam jít pro zásoby. Zkrátka toto město a celkově tento stát je pro mě cizí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro V autě "Popravdě... Já jsem to také nečekal. Co se týče toho 2012, tak ne. To jsem tehdy nebral vůbec vážně a ničemu z toho, co se mělo stát, jsem nevěřil. Ale jak vidíš, tak je asi možné všechno." Řekne a usměje se. Jedete a Brno se začalo poměrně rychle zmenšovat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Hotel "Zdravím vás z Brněnského letiště. V posledních několika hodinách se sem sjely stovky příslušníků Armády České Republiky a České policie. Podle všeho se jedná o masivní výbuch plynu, ale Armáda, ani Policie, zatím nechtějí vypustit žádnou informaci a katastrofě. Z pozadí jsou však slyšet výstřely. Armáda nám dokonce zakazuje, abychom nad letiště vypustili televizní vrtulníky. To je prozatím vše. Budeme vás průběžně informovat." Tohle ti řekne reportérka z televize. V pozadí vidíš armádní a policejní auta. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Cesta Tyr se posadil tak, aby dobře viděl na cestu a mohl Toma navigovat slovy. Po patnácti minutách Humvee zastavilo v ulici, plné paneláků. Všichni vojáci udělali kolem Humvee čtverec a dívají se po potenciální hrozbě. "Martine! Jdi s Tyrem!" Přikázal Velitel Martinovi. |
| |
| soukromá zpráva od Martin Starý pro Cesta Tyr naviguje Toma přímo k jeho domu. Snad se nesplete. Asi po čtvrt hodince jsme na místě určení. Je to taková ta typická paneláková ulička. Nic zajímavého. Prostě ulice ve městě. Zbytek jednotky udělá kolem Humvee klasický obranný čtverec. Velitel pověří mě, abych mu šel pomoci s tím jeho mečem. "Jo. Už se na tom dělá." Řeknu Velitelovi a kývnu na Tyra, aby šel se mnou. Tedy... Spíš já s ním. To je jeho barák. Já ani nevím, ve kterém patře vlastně bydlí. Každopádně se zařadím za Tyra a jdu za ním. Snad si nezapomněl klíče od jeho bytu. Ještě provedu nezbytné úpravy - Pažbu zbraně si zastrčím ze střední na nejmenší. Ikdyž... Nebude se tady více hodit Glock? Ne... Myslím, že ne. Počkám, až se Tyr vzpamatuje a poté jdu těsně za ním. "Hlavně rychle." Pošeptám Tyrovi. |
| |
| soukromá zpráva od Julie Estrová pro „Jasně. Já jen... prostě, že jsi tak v pohodě a připravený. Mě by nenapadlo sebrat zásoby, a ani smrtící zbraň.“ Řeknu. Brno ubíhá a nepotrvá dlouho a budeme pryč. Zajímalo by mě kolik lidí jako my bude utíkat z města. Je docela možné, že bude na dálnici zácpa. Možná bychom měli zapnout rádio. Třeba tam bude nějaká varování. Pak bychom mohli včas sjet a na nějakou vedlejší cestu. Sice by to bylo na delší lokty, ale aspoň bychom nestáli v zácpě." |
| |
| soukromá zpráva od Tyr Haggard pro Pronavigoval jsem k je k mému bydlišti. Bylo to celkem kousek od nemocnice, takže se to dalo. Přijeli jsme, vojáci hned udělali formaci kolem auta a Martin má jít se mnou nahoru. "Tak jo, jdeme." řeknu a jdu do domu. Výtah jako obvykle nefunguje, ještěže bydlím jen ve třetím patře. Dojdu ke dveřím bytu, vytáhnu klíče, odemknu a vejdu dovnitř. "Tak vítej u mě. Jestli chceš, tak pití je v lednici a nějaký jídlo taky. Kdybys chtěl vzít lákarničku, je v koupelně v skříňce nad umyvadlem." řeknu a jdu do ložnice, kde mi nad postelí visí můj meč. Je to jednoruční zbraň. Pomocí přezek na pochvu i s mečem přidělal na opasek. Vezmu batoh ze skříně a přijdu zpátky do obýváku, který je propojen s kuchyní. Do batohu nasbírám pár konzerv z lednice a vezmu i tu lékárničku, co mi Martin donesl z koupelny. Taky tam přihodím jednu petku s vodou. "Tak jo, já mám vše. Jestli se ti něco líbí ber." řeknu a vylezu ven z bytu a čekám na chodbě, jestli si Martin něco veme nebo ne. Ať tak či tak, počkal jsem až vyleze a zamkl za ním. "Kam to vlastně pojedem?" zeptám se při cestě na parkoviště. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Cesta "Popravdě... Ani já jsem nečekal, že v téhle chvíli zůstanu klidný. Jo... Sice jsem se připravoval, ale i tak. Ta sekera mě napadla až tehdy, když jsme kolem ní procházeli. Navíc... Moje pistole nemá nekonečně nábojů a já si je nedokážu vyrobit... Bohužel." Řekne ti Martin na tvé udivení. Po chvíli zapneš rádio. "Zdravím vás, milí posluchači. Jako každý den vám dnes přinášíme zprávy z cest a dálnic z celé České Republiky. Abych vás moc nezdržoval, tak to shrnu. Téměř všude jsou menší zácpy. V průměru jde o ztrátu času pět minut, takže nejde o nic, co by vás zabilo. To jest ode mne vše. Na slyšenou." Říká z rádia reportér. |
| |
| soukromá zpráva od Martin Starý pro Tyrův byt Po dost tučném množství schodů, jsme došli do třetího patra, kde je i Tyrův byt. Tyr odemkl a vešel dovnitř. Já jsem si ještě zkontroloval chodbu, jestli tam někdo náhodou nešpehuje, nebo nás nesleduje jedna z těch věcí. Má poměrně spořádaný byt. To jsem nečekal. On si jde pro ten jeho meč a já zajdu pro tu lékárničku, která by měla být v koupelně. A vskutku. Ale někdo s ní něco dělal. Chvíli se dívám, co by s ní mohl Tyr dělat. Až teprve po nějaké chvíli mi to dojde... On se snažil ošetřit toho jeho bratrance. To je mi líto. Zavřu lékárničku a jdu zpět do kuchyně. A v tu chvíli uvidím ten jeho meč. Má ho připevněný na opasku kolem pasu. No... To není zas tak spatný. Snad je dost ostrý. Tyr bere vše, co může. Hlavně potraviny a pití. Ještě bych vzal nějaké pracovní nářadí, ale to tady asi mít nebude. To bude mít správce domu. Z Tyrova domu už asi nic potřebovat nebudeme, takže můžeme klidně jít. "To nevím. Ale nejspíše pojedeme na chatu jednoho z nás. Typl bych Tomášovu. Ten ji má největší a je na Šumavě. Mimochodem... Kde má váš Správce dílnu, nebo něco takového? Potřebovali bychom nějaké nářadí." Optám se Tyra, zatímco skládáme jídlo a pití do Humvee. "Veliteli, ještě se vrátíme do domu. Asi budeme potřebovat nějaké nářadí." Doufám, že bude souhlasit. Tyr mě opět bude muset vést. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ráno Je pondělí ráno a ty ses rozhodl, že si vezmeš volno. Volna totiž není nikdy dost. Ráno, asi v osm, tě probudí vzdálené výbuchy a výstřely. Pochopitelně se chceš dozvědět, co se děje. Vyjdeš na tvůj balkon a rozhlédneš se. Přicházíš na to, že to není jen zvuk, ale také černý hustý kouř. Dle tvých odhadů určuješ, že kouř vychází z letiště. Teroristé? Nebo něco horšího? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Na ulici Velitel se podívá na Martina. Po chvilce zamyšlení se kývne hlavou. "Dobrý nápad. Ale pohněte si. Nechci tady stát dlouho." |
| |
| soukromá zpráva od Julie Estrová pro Poznamená, že nemá dost nábojů. Měl pravdu. A lidí je spousta. To je chytré. Zapnuli jsme rádio a začali poslouchat co nám řeknou nového. Dívala jsem se ven z okna a snažila se zachytit proč jsou některá auta odstavená. Vypadalo to divně. Znepokojovalo mě to, a v té chvíli jsme jeli moc rychle abychom to zjistili. Takže dálnice je zacpaná, myslela jsem si to. Pět minut? To dost pochybuji. "Takže? Sjedeme z dálnice? Podle mě by to bylo lepší. Těch pět minut může znamenat i pět hodin." nechtělo se mi na dálnici. |
| |
 | soukromá zpráva od Peter Golon pro Ráno Po čudných výstreloch a veľkom čiernom dyme idem k televízii a snažím sa zistiť čo sa deje. Prepínam programy či niečo nenájdem, nejaké informácie. Medzitým si idem do kuchyne zohriať kafe. Narýchlo ešte idem k telke a dám ju nahlas aby mi nič neutieklo a vrátim sa do kuchyne. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ráno Po shlédnutí letiště z dálky, jdeš zpět do pokoje. Do ruky si vezmeš ovladač a pustíš televizi. Přejíždíš televizní kanály, dokud neuvidíš zprávy. Po chvilce to naskočí a ty to dáš nahlas. Poté odcházíš do kuchyně. Poté pustíš rychlovarnou konvici a do hrnku sypeš kafe. Mezitím posloucháš televizi. "Zdravím vás z Brněnského letiště. Jak jste si už asi všimli, tak za mnou stoupá kouř právě z Brněnského letiště. Zdroj nám prozradil, že jde o masivní výbuch plynu. Mimo to je zde také armáda České Republiky a Policie. Asi před deseti minutami se zde ale začalo střílet. Navíc to vypadá, že nám dokonce zakážou přestat točit. Nicméně vás o situaci na Brněnském letišti budeme neustále informovat." Řekl jeden reportér z televize Nova. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Golon pro Ráno Televízia Nova vysiela naživo z Brnenskéh letiska. Po odvisielaní tejto správy mi prebehne po rozume to že výbuch plynu a streľba nemá spolu nič spoločné a to že čo tam robí armáda. Určite to bude mafia. Kafe je hotové a pomaly si z neho popíjam a stále sledujem správy, medzitým na mobile vytočím starého kamaráta, čakám či ten hovor zdvihne. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Cesta Martin se na tvou připomínku o zácpě hluboce zamyslel. "To je pravda. Ale pět minut není zas tak moc... Ale zase tam mohou přijet další lidi. No dobře... Sjedeme z dálnice." Martin sjel hned na dalším výjezdu z dálnice. Cesta se změnila ku podivu k lepšímu. Už tam nejsou díry a její boky jsou příjemně pokryty stromy, takže už na vás nesvítí tolik světla. Náhle ale uslyšíte houkání policejních sirén. Podíváte se do zrcátek a zjistíte, že jednou za vámi. Martin tedy zpomalí a zastaví na kraji cesty. Z policejního auta vystoupí hubený strážný a přijde k vašemu autu. Podívá se na Martina, který už sklopil okénko. "Prosil bych řidičský a technický průkaz, pane." Nastaví ruku. Martin začne vytahovat průkazy z jeho bundy. "Proč, pane? Jel jsem moc rychle?" "Ne. Ale nesvítí vám levé zadní světlo." Z téhle věty byl Martin dosti nesvůj. Poté průkazy vytáhl a dal je strážníkovi. Ten je začal kontrolovat. "Mohu se zeptat, kam máte namířeno?" Řekl, zatímco se díval do průkazů. "Tady s mou přítelkyní" Chytil tě za ruku. "Jedeme za jejími rodiči na Kladensko. Že?" Martin otočil hlavu na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro V bytě Televize Nova vypnula a tys chtěl přepnout na nějaké jiné zprávy. Než jsi ale stihl přepnout na něco jiného, tak to tvůj kamarád zvedl. (Urči si, jak se ten dobrý kamarád jmenuje.) "Čau, Petere. Sleduješ zprávy z Brněnského letiště? To je hrozné, co se tam děje." Říká s lehkým náznakem strachu v jeho hlase. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Golon pro V byte "Čau Martin. Áno sledujem to, no nemyslím že to bude niečo zlé. Čo tak ísť si zahrať tenis, ak máš čas." Prehodím aby ho ten mini strach prešiel. " Dneska mám totiž voľno a doma nemá čo robiť." Pokračujem. Prepnem na iný program v televízii. |
| |
| soukromá zpráva od Julie Estrová pro Zavrtím hlavou. "Vem si kdyby se tam objevili někteří ti nemocní. Lidi by museli vystoupit z aut a utíkat. Protože by se s auty nehnuli." Naštěstí ho nemusím moc přesvědčovat a sjedeme z dálnice. Nejeli jsme, ale moc dlouho, protože se za námi objevila policie. Překvapeně se na Martina zadívám, protože se mi nezdálo, že by jsme udělali něco špatného. Martin zastavil a stáhl okénko, když policista přišel a požádal o doklady. Prej Martinovi nesvítí zadní světlo, ale podle reakce to vypadalo, že tomu Martin nevěří. když se strážník ptal kam máme namířeno začal Martin lhát jako když tiskne. Ale rozhodně jsem ho nehodlala potopit. Martin zatím prokázal, že má dobré instikty a jestli mu říkají, že se něco děje budu tomu věřit. Pousměji se na policistu a stisknu Martinovu ruku. "Jasně. Konečně jsem ho dokopala k tomu, abych ho seznámila s rodiči. Když ve městě začal ten zmatek využila jsem toho." mrknu vesele na Martina. "Ani nevíte jak dlouho se tomu vyhýbal. Ten můj nervóza. Asi ho děsí setkání s mým tátou. Ten je navíc dentista. Dvojnásobný strach." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro V bytě "Tenis dnes ne. Mou sestru ráno pokousal nějaký maniak, když šla do obchodu, tak ji vezmu do nemocnice." Televizní kanály jsou přeplněny zprávou z Brněnského letiště a zprávě o tom, že nemocnice jsou trochu přeplněné. Vlastně je těžké najít program, kde se vysílá něco jiného. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Golon pro |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Policista "Děláte dobře. Ani já bych tam nechtěl být. Ale bohužel mám službu. Když tak nad tím uvažuji, tak si asi vezmu volno." Řekl policista. "Dentista, jo? To chce dost odvahy být s někým, kdo má za tátu dentistu." Poté zavře složku s průkazy. "Vypadá to, že všechno je v pořádku. Můžete jet. Ale to světlo si co nejdříve nechte opravit." Řekne a odejde zpět do jeho auta. Martin opět rozjel auto směrem na Kladno. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Konverzace "Fakt? To jsem nevěděl. No... Zkusím ji nějak ošetřit, ale já přes tohle nejsem. Budeš moc hodný. Všechno na vaření tady mám." Řekl ti tvůj kamarád a zavěsil. Nejspíše tě už očekává. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Golon pro Čudný deň Celkom ma potešilo že niečo dneska navarím a zároveň premýšľam čo asi tam bude mať. Do batohu si zbalím iba potrebné veci ako je môj nožík na ktorý som si zvykol, bez neho mi to proste nejde krájať. Potom si vezmem špeciálne korenie priamo z mexika a iné maličkosti. Vezmem si bundu, obujem sa a vyrazím. Nasadnem do auta a vyrazím. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro U Martina Po asi deseti minutách jízdy městem jsi zajel do jedné nejmenované uličky, kde bydlí Martin. Vyskočil jsi z auta a zazvonil. Martin tě okamžitě pustil dovnitř. Ty jsi výtahem vyjel do třetího patra a našel sis jeho byt. On tě pustil k němu do bytu. Ty sis odložil a šel jsi přímo do kuchyně. V obýváku jsi koutkem oka zahlédl, jak si Martinova sestra drží pokousanou ruku. Také sis všiml, že ruka je obvázaná a celá od dezinfekce. K kuchyni začínáš vařit. "Je to s ní pořád horší. Vysoké teploty a má bolesti." Pronesl Martin, zatímco ty krájíš zeleninu. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Golon pro U Martina Krájanie zeleniny ide ako vždy celkom dobre. Martin nadhodí tému ohľadom kusanca jeho sestry. " Nechcem ťa strašiť ale videl si ten seriál Walking Dead? To s timi zombíkmi a tie somariny? Tak videl som asi 2 časti a ak niekoho kusli tak mal teploty potom umrel a premenil sa. Tak ako tvoja sestra." Je počuť v mojom hlase trochu strach ale navonok sa snaťím vyzerať v pohode a pokračujem v krájaní. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro U Martina Martin se na tebe podívá a s pochybností říká: "Jo. Ale to byl jen seriál. Navíc to byla pěkná blbost." Asi si nedokáže připustit, že by se z jeho drahé sestry stalo něco, jako je filmový zombie. Podívá se z kuchyně na jeho sestru, která se svírá v bolestech na jeho gauči. Poté se obrátí zpět na tebe. "Mimochodem... Co to vlastně děláš za jídlo?" Optá se tě, aby zabil čas. |
| |
| soukromá zpráva od Tyr Haggard pro "Tak jo, pojď." řeknu a vydám se do zase do paneláku. Když přijdeme ke schodišti, zamířím dolů a na nechápavý pohled od Martina jen řeknu "Dílny jsou dole, ten mamlas ale nahoře. A mě se už do těch schodů nechce." řeknu a jdu do sklepa. Rožnu světlo a vydám se doleva. Na konci chodby jsou dveře a cesta doprava. Přijdu k těm dveřím a kouknu na Martina. "Klíčky nemám, ale co správce nevidí, to ho nebolí." řeknu a vykopnu dveře. Na poprvé se mi to moc nepovedlo, ale na podruhé jsem do toho dal větší sílu a bylo to. Ještě že ty dveře jsou původní odfláknutá komunistická práce. Rožnu i v dílně a začnu hledat nějaké užitečné nářadí. "Co považuješ za užitečné. Jako mechanik si vystačím s kladivem." zavtipkuji a do kožené brašny začnu dávat nářadí. Kladívko, kombinačky, imbus kličky, šroubovák se sadou nástavců, klíčec různých velikostí, krabičku šroubků a hřebíků, šmirgl, aku vrtačku a vidím, že se začíná plnit. Přemýšlím co ještě, když tak tam strčím co ještě napadne Martina. |
| |
| soukromá zpráva od Julie Estrová pro Nevím co se Martinovi nezdálo. Policista se choval poměrně normálně. „To není úplně marný nápad. A doporučovala bych vám taky zmizet na chvíli z města. Slyšela jsem střelbu. Někde kde se střílí nemůže být dlouho bezpečno. Ale snad to brzy vyřeší.“ Doporučím mu odjet. Jeho vtípku se však zasměji. „Stojím za to.“ Řeknu s úsměvem. Policista nás nechal jít jen s výstrahou, zamávala jsem mu a už jsme jeli. Ohlédnu se a dívám se jak nám mizí z očí. „Co to mělo znamenat?“ zeptám se nakonec Martina. „Tedy... proč jsme lhali? Mohli jsme mu říct pravdu, jak to ve městě vypadá.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Cesta "Nevím... Podle mně je lepší lhát o tom, kdo jsme, než říct, že spolu jen pracujeme. Ušetří nám to čas. Kdybych mu to řekl, tak by se nás asi vyptával na zbytečnosti. Ale máš pravdu. Zato se omlouvám... Už se to nestane." Omluvil se ti a momentálně se plně věnuje cestě. |
| |
| soukromá zpráva od Martin Starý pro Sklep Jídlo z Tyrova bytu jsme během okamžiku naložili do Humvee. Poté se však vracíme do domu. Tentokrát ale směrem dolů. Po chvilce dojdeme ke dveřím, které jsou prý od údržbářské místnosti. Tyr ovšem nemá klíče. Co s tím? Asi si pro ně zajdeme. Chtěl jsem říct, ale přímo v tu chvíli, kdy jsem se nadechl, vyrazil Tyr dveře. No... I takhle to jde. Bez jakýkoliv protestů jsem vešel dovnitř a začal brát prakticky vše užitečné. Hřebíky, vruty, hasáky a takové věci pro kutily. To jsem si dal do prázdného batohu a ten jsem si pevně utáhl. Kupodivu je to celkem lehký. "Jdeme!" Řeknu Tyrovi a jdeme zpět do Humvee. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Humvee Cesta zpět do Humvee proběhla bez problémů. Tolik potřebné nářadí jste naložili do Humvee. "Nastupovat!" Zařval Martinův Velitel tak, aby to všichni slyšeli. Nakonec jste se všichni namačkali do už poměrně malého Humvee. "Kam to vlastně mám jet? Napadá něco někoho?" Zeptal se Tomáš. |
| |
| soukromá zpráva od Peter Golon pro Varenie "Práve je to len seriál .." Podotknem a pokračujem v krájaní. Zeleninu už má hotovú idem na mäso. Na jeho otázku sami veľmi nechce odpovedať, chcel som aby to bolo prekvapenie. "Bude to niečo na spôsob Chilli con carne ale viac zeleniny, proste uvidíš." (v realite niesom kuchár takže :D ) A pokračujem ďalej vo varení. |
| |
| soukromá zpráva od Tyr Haggard pro Když jsme vynesli nářadí a narvali to do auta, tak jsme se tam taky nějak nasoukali na velitelův rozkaz. Asi jsem oficiálně člen jednotky. No, ti to tedy vyhráli. Hele, drž pec. Já tě dlabu. Tebe vydlabu. Pak se řidič, Tom se myslím jmenuje zeptal, kam jet. Do Disneylandu! Kušuj! NE! Já tam chci! Buď laskavě ticho, přemýšlím! "Jestli to je jako ve filmech, navrhuju pryč v města, třeba k vám na základnu. Máte tam ploty a zbraně ne?" zeptám se a doufám, že nedostanu zprda. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro U Martina Martin jen pokrčil ústy nad tím, jak viděl, jak čaruješ s nožem a jídlem. "No dobře." A šel si sednout k jeho sestře. Po asi dvaceti minutách jsi to jídlo dodělal a začal jsi jej nandávat na talířky. Profesionálně jsi ho přednesl Martinovi a jeho sestře. Martin vypadá celý ustaraný z celé téhle situace, ale jakmile uvidí to jídlo, tak se mu nálada okamžitě zlepší. Jeho sestra se s výraznými potížemi zvedla, aby nemusela jíst v leže. Z deky vyndala dvě vybledlé ruce a ztěžka uchopila příbor. Pomalu začala žvýkat sousta. "Výborné, Petře." Pochválil tě Martin a jeho sestra jen přikývla. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Humvee Martinův Velitel pokrčí ústy, jakoby se hluboce zamyslel. "No... Popravdě... Naše základna je v žalostném stavu. V plotu jsou díry na každém druhém metru a je celý zrezlý. Navíc... Celý náš arzenál je právě na letišti." Odpoví Velitel. "Já bych jel na chatu jednoho v nás." Řekl Bažant. "Dobrý nápad... Ale na kterou?" Odpověděl Radek. Každý z jednotky se bojí říct první slovo. |
| |
| soukromá zpráva od Tyr Haggard pro Na chatu. Copak jedem na výlet? "Smím vědět, proč zrovna na chatu? Nebylo by spíš bezpečnější něco jako... nevím co. Něco kde jsou ploty a vysoké zdi?" zapojím se do konverzace. Absolutně nevím, jak teď jednat. Víceméně jsem teď závislý na nich. |
| |
| soukromá zpráva od Martin Starý pro Humvee "Většina z nás má chatu někde na samotě. Aby jsme si prostě a jednoduše mohli pořádně odpočinout. Podle mně je lepší být co nejdále od infikovaného světa. Navíc... Plot si můžeme postavit sami. A proč zrovna k Tomovi? Ten má chatu asi největší a v přijatelné vzdálenosti od města." Odpovím Tyrovi. Nejvíce opevněná pevnosti není nutně nejlepší. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Praha Po asi pěti a půl hodině jste nic netušíce vyjížděli na neznámý kopec. Přejeli jste horizont a svit zapadajícího slunce vám vrazil do očí tak, že vás to oba oslepilo. Martin jeho auto výrazně zpomalil do doby, než se jeho oči přizpůsobily. Jakmile si vaše oči zvykly, tak se vám oběma před očima vyjevil obraz, který prostě nejde nepoznat... Praha. Martin se na tebe podívá a začne. "Od ted už mě musíš navigovat. Já jsem totiž na Kladensku nikdy nebyl. A víš co? Nechceš řídit? Já už jsem celkem unavený." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Humvee "Takže ke mně, jo? No dobře." Pronesl spíše už jen do větru, protože všichni už se dívali ven z oken. Tomáš zařadil jedničku a rozjel mohutné Humvee. Po asi deseti minutách jízdy se na obzor objevil nájezd na dálnici, na který poté také najel. Jakmile jste vyjeli na dálnici, tak celé vaše Humvee osvítily sluneční paprsky tak, že to všechny skoro oslepilo. Tomáš měl naštěstí sluneční brýle, takže nedošlo z incidentu. Jakmile jste na cestě z Brna, tak vidíte, jak z Brna stoupá černý hustý kouř. Nemůže vám nedojít, že kouř stoupá z Brněnského letiště. Bažant se celou cestu upřeně dívá na Tyra. "Tak... Když už jsi členem jednotky, tak bys nám o sobě mohl něco povědět." |
| |
| soukromá zpráva od Julie Estrová pro Zavrtím hlavou. „Jako s tím to nekomplikovat souhlasím. Neomlouvej se. Spíš mi jen šlo o to.... ho víc varovat.“ Pokrčím rameny. Jeli jsme dál, pět a půl hodiny. Nevýhoda toho brát to jinudy než po dálnici. To bychom byli v Praze po třech hodinách. Kdybychom tedy měli volnou dálnici. Což určitě ne. Zadívám se na Prahu a cítila jsem se nervózní. Je to hlavní město a podle matky tady v nemocnicích taky mají problémy. Jak moc se to už rozšířilo? Martin navrhl abych řídila. Zavrtím se. „Jasně. Sice jsem neřídila už hodně dlouho, ale snad se to nezapomíná, jako jízda na kole.“ Řeknu a počkám až zastaví a vyměníme si místa. „Máš tu mapu?“ zeptám se a zapnu si pás. „Možná bychom do Prahy vůbec neměli jezdit a prostě ji objet. Zase to potrvá déle, ale mohli bychom se tak vyhnout případným problémů. A taky bychom možná měli zastavit se u benzínky a koupit do zásoby nějaké kanystry? Když už jsme se tak zásobili tak se vším všudy ne?“ ohlédnu se dozadu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Praha Na tvou připomínku o tom, že jsi už dost dlouho neřídila, se Martin jen zamyslel a poté pousmál. "Jo, to je. Jednou jsem také měl takovou delší prodlevu neřízení, ale potom, co jsem sedl za volant, se mi to řízení ihned vrátilo do ruky." Vyměnili jste si místa, takže ty řídíš a on sedí na sedadle spolujezdce. "Mapu? Jo... Tu mám tady." Klidně řekl a otevřel přihrádku na palubní desce. Vytáhl dvě mapy... Jedna s nápisem "Jihomoravský Kraj" a "Česká Republika" Tu s Jihomoravským zastrčil zpět do přihrádky a v rukou si ponechal tu s Českou Republikou. Celou ji roztáhl a položil na palubní desku. Mapa ji zabrala skoro celou a ještě vám zastřela trochu výhledu. Martin si prstem našel Kladno a postupně ji sroloval, aby nezabírala tolik místa. Zmenšenou mapu ti předložil, aby ses mohla zorientovat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Brno - Po ránu Zrovna se ti zdá sen, plný věcí, které máš ráda. Zrovna na řadu přichází ta nejlepší, ale najednou tě probudí hukot tvého budíku. Zdviháš oči i s rukou, aby jsi jej mohla utišit. Utišíš ho a chvilku jen tak ležíš na posteli. Přemýšlíš o tom, co by se asi dnes mohlo stát. Po chvíli přemýšlení se oblečeš do tvého ranního oděvu a jdeš do kuchyně. K tvému překvapení už tam je tvůj otec, který je tak hodný a už připravuje snídani... Ham and eggs. Jeho vůně už se roztáhla po celém domě. Vytáhneš si talíř, příbor a pečivo a posadíš se za jídelní stůl. Už jen netrpělivě čekáš, až to bude. Skoro tam slintáš nad tou vydatnou snídaní. Po chvilce tvůj otec sundá pánev a rozdělí ji na dva díly. Jeden díl dá na jeho talíř a ten druhý zase na ten tvůj. Oba máte co dělat, abyste ihned nezačali hltat, jako zvířata. Po chvíli zapne tvůj otec televizi... Konkrétně zprávy. "Dobré ráno všem divákům. Dnes vám přináším neobvyklé zprávy z Brněnského letiště. Proč neobvyklé? To se musíte podívat sami." Kamera začala zabírat pozadí, kde stoupá hustý černý kouř a všude dokola běhají vojáci. "Omluvte nás, ale blíže už se nedostaneme. Jediné, co víme je, že jde o masivní výbuch plynu. To nám tedy řekly úřady. To je prozatím vše. O situaci vás budeme průběžně informovat." Na tyto slova a záběry z televize reaguje tvůj otec tak, že se na chvíli zamyslí a potí prostě jí dál. |
| |
 | soukromá zpráva od Errine Reiki pro |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Doma Tvůj otec se na tebe podívá. Z jeho výrazu jde vyčíst mírné pobavení. "Heh... Zase vymýšlíš nějakou konspirační teorii? Nech toho. To bude dobrý." Poté opět přepne program. "Zdravím vás. Hlásíme se přímo z největší nemocnice v Praze. Přes noc se sem nahrnulo obrovské množství lidí. Takové zprávy nám ale přichází nejen z Prahy a okolí, ale z celé České Republiky. Většina pacientů je vybledlá a upadají do mdlob. Nic víc vám k tomu bohužel nemůžeme říct. O situaci vás budeme informovat každou hodinu." |
| |
| soukromá zpráva od Errine Reiki pro |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ráno "No... Výbuchy plynu jsou v poslední době pořád častější. Prostě to padlo na letiště. Přestaneš už přehánět? Vím, že se snažíš o prevenci, ale chodící mrtvoly?" Na tvou poznámku o Jaru se na tebe otočil hlavou. "Jo, jasně. Ten je... V poličce nad tebou." A ukázal na ni. Tvůj otec se pousmál. "To asi těžko... Mám volno! Takže si můžeme naplánovat nějaký výlet." |
| |
| soukromá zpráva od Errine Reiki pro |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ráno Otec se pousmál. "Tak víš co? Já si vypnu mobil." A opravdu. Vyndal mobil z kapsy a vypnul jej. "A pevnou linku budeme ignorovat, jo?" "Ale nějak sis poradila, ne?" Začal ses smát. Zřejmě si vzpomněl, co se ti ten den přihodilo. |
| |
| soukromá zpráva od Tyr Haggard pro Jedem na Tomovu chatu. Chvíli jsem přemýšlel o tom, co bude teď a jak se má rodina. Pak se zahledím z okýnka na Brno. Ten kouř z letiště. Že by tu nákazu přivezli z jiné země? Nevím, je to možné, ale odkud. Já bych si tipl Afriku. Proč Afriku. Je tam horko, jsou tam nemoci, hráli jsme resident evil 5. Ty seš dement. Pak jsem se koukl na nováčka, když na mě promluvil. Bažant mu říkají. Jen zvednu obočí a usměju se. "Jsem Tyr Haggard. První syn Nagora. Pocházím ze země svých otců, z Norska. Když jsem tedy členem jednotky, řeknu to rovnou. Byl jsem vychován jako bojovník. Jako viking. A věřím v severské bohy." řeknu a tvářím se vážně, aby pochopili, že to myslím smrtelně vážně. "Miluju metal a nepřepili by jste mě ani postupně." řeknu pro uvolnění napětí a usměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Julie Estrová pro Zastavím u krajnice a roztáhnu mapu. Začnu si prohlížet cesty a přemýšlím. „Mohli bychom to vzít tudy. Vyhneme se tak Centru a pojedeme jen na okraji Prahy. Takže to nebude trvat tak dlouho, jako Prahu objíždět úplně. Zastavíme se na benzínce a pak tady sjedeme rovnou na Kladno.“ Ukazuji mu cestu, kterou jsem vybrala. „My jsme tady.... jo.... a pojedeme tudy.“ To jsem už mumlala k sobě. Přikývnu a zase mapu složím a podám ji Martinovi. „Tak jestli souhlasíš tak pojedeme.“ Řeknu a zamyslím se. Vytáhnu mobil. „Doufám, že už rodiče vypadli z města. Pro jistotu mámě zavolám jestli už jsou tam nebo aspoň na cestě.“ Řeknu a zavolám mámě. |
| |
| soukromá zpráva od Errine Reiki pro |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Praha a okolí Martin se na Tebe jen díval. Připadalo Ti, že Tě úplně ignoruje a místo toho sám hledá vlastní cestu. Nakonec ze sebe něco dostal. "Jo... To je dobrý plán." Řekl spíše jen tak... Jakoby ho to vůbec nezajímalo. Není se ale čemu divit. Právě řídil asi pět hodin v kuse a ráno se skoro vůbec nevyspal. Vlastně je divu, že je ještě schopen vnímat. Ale to se po chvilce změnilo, protože se usadil na sedadle spolujezdce, opřel si hlavu a prostě usnul. Zatímco spí, tak Ty už vytahuješ mobil a vytáčíš Tvou matku. Ta to po chvilce zvedla. "Ano, Jul? Kde jsi? Už jedeš na naši chatu? My jsme ještě asi půl hodiny od chaty. Tak hlavně dorazte brzo. Ahoj na Chatě." A zavěsila. Mluvila, jakoby někam spěchala. Ty ses chvíli rozhlížela po autě, kde co vlastně je. Plyn, brzda, spojka a další důležité věci tam byly. Ty už jsi jen chvíli seděla, aby sis vzpomněla, jak se vlastně řídí auto. No jo... Dlouho už jsi prostě neřídila. Po chvíli sis však vzpomněla a vyrazila jsi na cestu. Martin tvrdě spí, takže konverzace vlastně neprobíhá. Auto jsi nasměrovala na další cíl - Benzínku. Po dvaceti minutách rozvážné jízdy jsi ji zahlédla na obzoru. Po chvilce jsi k ní přijela. Na benzínce je poměrně prázdno. Stojí tam jedno auto a jeho řidič právě platí za benzín. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ráno Tvůj otec naprosto ignoruje televizi a s prázdným talířem jde ke dřezu. "Na hrad, jo? Hmm... To by mohlo vyjít." Se slovy dal talíř do vody a opláchl ho. Po chvilce mytí jej vyndal čistý a utěrkou jej otřel. Otřel i ten tvůj a oba je uklidil. "Tak se zatím připrav." dodal. |
| |
| soukromá zpráva od Martin Starý pro Humvee Prakticky hned potom, co jsme vyjeli z Brna, začal Bažant naléhat na Tyra, aby nám o sobě něco pověděl. To ale není fér. My jsme po něm taky nechtěli, aby nám o sobě vykládal celou jeho minulost. Hned potom, co to Tyr dořekne, to Bažantovi vrátím tak, že se asi sám ztrapní. Ale Tyr si zaslouží obdiv. Né každý je dnes vychován, jako bojovník. My sice jo, ale my jsme tak byli vycvičeni, ne vychováni. Tyr má prostě jeden z těch zajímavějších životů. Obrátím se na Bažanta. "Bažante? A postřehl jsi vůbec to, že tohle jsi nám neříkal? Měl bys začít." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Humvee Na Martinovu poznámku o tom, že on tohle nikdy neříkal, reaguje tak, že s vyčítavým pohledem podívá na Martina a na další osazenstvo Humvee. "A proč bych to měl jako říkat?" Oponuje Bažant. "Asi proto, že jsi nám tohle nikdy neřekl a přitom to chceš po něm?" Téměř Vykřikne Radek. "To není pravda!" Téměř zařval Bažant. "Ale je!" Vyvrátil jej Radek "Co kecáš?!" To Tomáš se přidal k Radkovi. Bažant si hlasitě povzdychl. "No dobře..." "A pořádně." Přerušil ho Radek. "Jmenuji se Michal. Druhé jméno není podstatné. Nezadaný. Věk není podstatný. Pocházím z Ústeckého Kraje. Ateista. A to je všechno." Celý veselý, že už skončil ten jeho stručný popis jeho života. "Má někdo nějaký plán dopředu? Abychom to nemuseli vymýšlet až tam?" Otázal se Velitel. |
| |
| soukromá zpráva od Errine Reiki pro |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Přípravy na cestu Navlíkla sis na sebe tolik oblečení, jakoby jsi šla na vojnu. Zatímco šněruješ kanady v předsíni, tak slyšíš, jak se tvůj otec také připravuje na cestu. Vypnul televizi a přišel k tobě do předsíně. Zastavil se ve dveřích a divně se na tebe podíval. "Proč ten vojenský komplet? Nejdeme do války, ale na nedaleký hrad." Zazubil se a jakoby potlačoval smích... Hodně smíchu. Poté si sedl na židli a začal si nazouvat a poté zavazovat boty. Mezitím se podíval na tebe. "Už běž dolů. Doženu tě." Řekl a vrátil se k botám. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Podivné ráno A opět další stejný den. Zase ráno vstáváš a dáváš si dobrou snídani. Zase si oblékáš ten stejný oděv a zase jedeš tím stejným autem na tu stejnou stanici. Už si říkáš, aby už tomu někdo, nebo něco učinil aspon krátkodobou přítrž. Ve vzduchu je dnes cítit něco divného. Něco, co nedokážeš ani sám popsat. Ten den je prostě tak stejný a tak jiný zároven. Nic takového jsi prostě ještě nikdy nezažil. Tvým autem přijíždíš na vaši stanici a skoro máš problém najít si parkovací místo. Divné... Před vaší hlavní policejní stanici v Brně je přeci místa až přebytek. Nakonec sis jedno našel. To však bylo dosti daleko od stanice. Po chvilce jsi tam ale došel. Překvapilo tě, že je zde takový chaos. Takový se zde totiž už dlouho nekonal. Všude rychlým krokem chodili policisté s různými papíry, aby se jim tam někdo podepsal. Z čekací místnosti stojí asi pět lidí ve frontě. Očividně je přeplněná. Záchytka, jak se dozvěděl později, byla taky skoro plná a už se dokonce začali opilci a podobní začali posílat pryč. Po pár minutách prodírání se davem lidí a tvých kolegů jsi konečně zahlédl dveře od tvé kanceláře. Spokojeně jsi do ní vešel a zhluboka se nadechl a zase vydechl. Plný batoh jsi položil na pohovku a ty ses posadil za tvůj pracovní stůl. Než ses stačil trochu rozkoukat, tak už k tobě vtrhla jedna policistka. Jana. Černovlasá dívenka se smyslem pro humor. "Pane Zástupce! Konečně jste tady! Velitel stanice tady ještě není a nemůžeme ho sehnat. Lidi odebíráme, jak jen to jde, ale prostě nestačíme. Sám jste to viděl. Co máme dělat?" Zjevně se tady čekalo na tebe, nebo na Velitele stanice. Je vidno, že bez jednoho z vás je tady úplný chaos. |
| |
 | soukromá zpráva od Richard Dragon pro Ráno bylo stereotypní, jako každé jiné. Sbalit se, vypravit se, najíst se a fičet autem na stanici, abych si zase odkroutil další šichtu, která snad bude klidná. Je však pravda, že dnes viselo ve vzduchu něco opravdu zvláštního. Něco z čeho jsem měl docela dost špatný pocit, ale kdo ví, oč může běžet. "Asi jsem už jen přepracovaný z posledních tvrdých dní." Vzpomenu si na posledních pár případů, které nám zabraly docela dost času než jsme je vyřešili. Když konečně přijíždím ke stanici, zdá se, že je tu nějak abnormálně plno. Vždyť je ráno a to tu nikdy tolik lidí nebývá, nanejvýš pár zadržených případů, ale tohle? Najít parkovací místo mi zabere asi 10 minut pošupování se autem po parkovišti a i tak je snad poslední, který tu měli. Když vystoupím seberu své věci a zamknu auto. Už při přechodu do stanice vidím, kolik je tu lidí a kolik policistů tu má až příliš mnoho práce. "Co se sakra stalo, bombový atentát nebo co?" Zamračeně zmizím v budově a vyhledám svou kancelář. Tam si úlevně oddechnu a na chvíli sednu. taška se zbytkem potřebných věcí leží nyní vedle stolu. Moc si však neodpočinu a už vchází jedna kolegyně. Jana a ta mi nese očividně kopu práce. "Cože velitel ještě nedorazil?" Podivím se a zamračený výraz přejde rychle v zadumaný. "Dobře, prve mi řekněte vše hezky popořadě. Co se vlastně stalo, že je tu dnes takový nával? Nemůžu něco řešit, když nemám informace." Pohlédnu na ní se zájmem a nadějí, že mi objasní, co se tu vlastně děje. |
| |
| soukromá zpráva od Tyr Haggard pro Poslouchal jsem, jak se dohadují a pak nám Bažant vyzvonil svůj krátký příběh. "Na to že jsi u nich nový, nějak moc vzdoruješ." řeknu a koukám na bažanta. "Plán dopředu? Nějak opevnit dům, najít zásoby a přežít co nejdýl?" řeknu a kouknu na Martina, nevím proč, ale tomu jedinému tady důvěřuju. Asi to bude tím, že mi dovolil se rozloučit s bratrem a poslat ho do Valhally. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Na stanici Na tvou první otázku se na tebe Jana divné podívá. Jde z ní vyčíst nervozita. "Ne, ještě ne. Ani nebere telefon. Ale to může být pouze přetížením sítě. Asi jste si všiml, že jen, co někdo položí telefon, tak už hned zase zvoní." Na tvou tvou druhou otázku se radši posadí vedle tvé tašky na polstrovanou pohovku. Sice drzé, ale ty to nějak vydržíš. Silně si protře obličej dlaněmi. Skoro, jakoby to byla její vina. "Já sama nevím. Prostě asi ve dvě ráno to začalo." Dlaně si dala z obličeje a pro změnu si ji právě drží zezadu a civí do země. "Nejdříve začali přicházet opilci. To je rutina. Ale asi ve čtyři hodiny to začalo. Telefony začaly zvonit. Ze všech částí města a Kraje nám začaly přicházet zprávy o trestné činnosti. To, kteří neměli nervy čekat, prostě přišli osobně. To jste asi také viděl. Hluk a stížnosti. To je prakticky vše, co si z dneška pamatuji." Zatváří se nevědomě. Vlastně tak vypadala, když o tom začala vyprávět. |
| |
| soukromá zpráva od Richard Dragon pro Nad poznatkem o veliteli jen kývnu, musím to vzít hold, jako fakt a po dobu jeho nepřítomnosti jej plně zastoupit, ač je to pro mě docela novinka, ale co s tím nadělám že? Situace si to vyžaduje. Dál poslouchám Janu, která vypadá, že je na pokraji zhroucení, což se jí po tom, co jsem viděl ráno ani moc nedivím. Docela mě to začíná v duchu žrát, všechno je tak náhlé a velice podivné. "Hmmm dobře, zní to ale vše docela zvláštně, to tu začal řádit nějaký gang, nebo co?" Vstávám od stolu a přjeud po místnosti. "Tak fajn, rozdělte lidi dle závažnosti případů a sepište s nimi protokoly. Utvořte fronty a řád. Část policistů ať dohlíží na to, že vše půjde, jak má a nebudou nepokoje. Zbytek ať sepisuje hlášení s těmi, kteří zde přišli. Následné zápisy ať dělí dle zařazení toho, co se stalo." Snažím se vše nějak zorganizovat. "Jakmile budete mít kohokoli vyřízeného posílejte je pokud možno někam pryč mimo stanici ať se nám to tu nezaspe, nejlépe domů do prošetření jejich případu." Jakmile vyjde Jana z kanclu jdu taky abych obhlédl znovu situaci na stanici a zjistil si nějaké další info. |
| |
| soukromá zpráva od Martin Starý pro Humvee Všichni tady vyprávějí jejich životní příběhy. Někdo tady dokonce skoro i řve, ale to je prostě jejich povaha. Bažantův příběh nebyl nějak roztahaný. Spíše vypadal, že to nechce nějak rozdělávat. Tyr to ale popsal dosti pěkně. Jaký je plán? To je přeci jasné... Přežít. Co jsem slyšel o Tommově chatě, tak tam je řeka, nebo jezero. Navíc je to na Šumavě, takže by tam mohlo být dost zvířat k lovu. Ale budeme muset šetřit benzínem. A toho to Humvee sežere víc, než je libo. Po čase budeme muset odcestovat. Zvířata jednou dojdou a pěstováním na zahradě se prostě neuživíme. Na Tyrovu poznámku jen přikývnu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Na stanici Jana se na tebe podívá a hluboce se zamyslí. "Gang? Ne. Ty zprávy jsou tak rozdílné, že to může být v podstatě cokoli. Jeden přišel s oznámením na sousedy. Druhý nahlásil násilí. Dalšímu zase ukradli auto. A tak bych mohla pokračovat tak dlouho, dokud bych vám tady neřekla všechny zprávy, co jsem dnes slyšela." Jana jen s nadšením sledovala, jak to všechno organizuješ a dáváš příkazy. Poté ji zjevně chytila vlna strachu z toho, že něco pokazí. Ale nakonec kývla. Celá roztřesená vyšla z tvé kanceláře. Ty jsi vyšel ihned za ní. V podstatě nepřicházíš na něco nového. Všude zuří chaos. Jana se to sice snaží trochu uklidnit - Řve rozkazy na všechny strany - Ale to nepomáhá. Těch lidé je tady prostě moc. Naopak... Zdá se, že jich tu je ještě více. |
| |
| soukromá zpráva od Richard Dragon pro Moc nechápu, jak se mohlo za jednu noc nahromadit tolik případů, ani jak tu může být vlastně taková halda lidí. Docela mě to i začíná děsit, protože tohle vše zvládnout bude, možná i docela problém. Zajdu si do skladu pro megafon, protože přeřvávat všechny se mi opravdu nechce. Mezitím si odchytím jednoho strážníka. "Zkuste kontaktovat nějakou další policejní stanici v nejbližším okolí, aby nám s tímhle pomohla, nebo si odebrala část občanů." Vydám mu instrukce a pak jdu ven před stanici, kde je chaos s lidma. Zapnu megafon a rozhlédnu se po lidech. "Prosím o pozornost hovoří k vám zástupce velitele stanice Jeremy White, prosím všechny občany, aby se uklidnili a utvořili spořádané řady. A vyčkali, až s nimi budou moci naši strážníci sepsat protokoly, kdo bude dělat zbytečný rozruch bude vykázán z pozemků stanice a protokol s ním nebude sepsán!" Pronesu upozornění, které se rozléhá po blízkém okolí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Stanice Strážník, kterého jsi prvé odchytil se na tebe podívá, jako bys byl blázen. "Ale pane... Ony jsou taky přeplněné. To ony už posílají k nám." Skutečnost tě velice překvapila. "A ty jsi jako kdo?" Ozývá se z jedné strany. "Ale my kurva potřebujeme pomoc!" Ozývá se z druhé. "Jdi do prdele!" Ozve se zprava, odkud také přiletí téměř plná plastová flaška. Voda Magnesia. Za jejich nevychovanost je chceš seřvat, jako by to asi udělaly jejich vlastní matky, ale z toho tě vyruší obrovská rána. Rána byla taková, že někteří lidé ztratili rovnováhu a spadli na zem. Chaos se ještě umocnil a situace je téměř nezvladatelná. |
| |
| soukromá zpráva od Richard Dragon pro Chtěl jsem pokračovat v proslovu a uklidnit dav, ano chtěl ale pak obrovská ohlušující rána. Instinktivně jsem se přikrčil a rozhlížel kolem. "Něco bouchlo? Sakra co se děje?!" Zavrčím pro sebe v duchu a přikrčený přeběhnu k prvnímu strážníkovi, kterého najdu. "Co to sakra bylo?! Výbuch nebo co? Situace začíná být nezvladatelná. Rozdělte naše jednotky. Jednu část vyšlete do skladiště ať připraví zbraně nemůžeme si dovolit nic riskovat. Druhou část jednotek nechce rychle přesunout civilisty. Do stanice se nám všichni v tomhle chaosu nevejdou zkuste je tedy přesunout do budovy vedle nás a tam je na chvíli držet v bezpečí. Třetí část jednotek začne zabezpečovat stanici před případným útokem a někdo ať zjistí co to bouchlo!" Snažím se křikem bez megafonu přehlušit rozruh a instruovat svého člověka. "Klid prosím! Strážníci vás odvedou do bezpečí!" Zařvu do megafonu, aby to lidem dodalo trošku důvěry, ač kdo ví jaký to bude mít efekt. |
| |
| soukromá zpráva od Julie Estrová pro Martin usnul. Jasně. Nakonec byl z toho řízený už unavený. Nechala jsem ho spát. Zavolala jsem mámě. „Ahoj. U Prahy. Skvělé. Zatím ahoj.“ Rozloučím se. Byl to rychlý rozhovor. První jsem si připomněla kde co je a pak jsem vyrazila na cestu. První jsem jela pomalu, opatrně, ale když jsem si byla jistější, tak jsem zrychlila. Nervalo to dlouho a dorazila jsem k benzínce. Zastavila jsem u stanice a rozhlédla se po okolí. Byl tu jen jeden člověk co zrovna platil benzín. Vypadalo to normálně. Schovala jsem si kladivo pod oblečení. Připadala jsem si s ním divně, ale radši si ho nechám. Podívám se na Martina, oddychnu si. Nevím proč, ale jeho přítomnost mě prostě uklidňovala. Nebýt jeho, asi bych si nevěděla rady. Ujistím se, že mám u sebe peněženku a vystoupím z auta. První naplním nádrž v autě a pak se vydám do obchodu. Potřebovala jsem nějaké kanystry s benzínem a taky bych se mohla ještě podívat po něčem co by se mohlo hodit. Když jsem vešla do obchodu, první se rozhlédnu než vejdu. Proč jsem tak opatrná? Kdyby tu byl někdo z těch nemocných určitě by tu bylo rušněji... nebo lépe řečeno by tu bylo mrtvo. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Stanice "Seru na to! Jdu domů!" Ozývá se z jedné strany. "S tímhle jděte do prdele!" Ozve se a další flaška prolétne přímo kolem tebe. Vaše jednotky tě však slyšeli a asi za dvě minuty sem přišli ozbrojenci v černé. Ti okamžitě začali vyhazovat lidi ze stanice. Některé museli pobídnout puškami, nebo pořádně zařvat. I přes řev a brutalitu tvých kolegů byla celá stanice vyklizená až za pět minut. Poté přiběhne jeden policejní důstojník. Běží a hledí na tebe s hrůzou ve tváři. "Pane... To bylo... Brněnské letiště." Nepochybně tam bude nemalý počet obětí a velké škody na majetku. Do toho ale už přijíždí auto. S úlevou přicházíš na to, že v něm sedí váš šéf. Zastaví před stanicí a vystupuje z jeho poměrně luxusního auta. |
| |
| soukromá zpráva od Richard Dragon pro "Kurva zasraní hajzli." Zavrčím, když se přikrčím před flaškou, naštěstí ozbrojená jednotka už všechny vyhazuje. "Letiště?! No do hajzlu, co se to děje!" Naštěstí přijel konečně velitel stanice. Zvednu ruku a zamávám na něj, aby šel k nám. "Veliteli máme celkem práce nad halvu a hafo průserů, kde jste byl?" Vydechnu a rozhlédnu se kolem. "Lidé se úplně zbláznili a prý bouchlo letiště nevíte něco víc?" Optám se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Benzínka Naplnila jsi nádrž až po okraj. To by vám mělo vydržet až na chatu a stejně vám ještě něco zbude. S údivem ale pozoruješ, jak cena na ukazateli stoupá. Zcela nepochybně se benzín velice zdražil. Přicházíš do obchodu a tam s překvapením přicházíš na to, že některé police s jídlem a pitím jsou úplně vyluxované. Ale to tě přeci nemusí zajímat. Jídlo a pití máte v autě. A nářadí vlastně taky. Nějak nemůžeš přijít na to, co byste ještě potřebovali na vaši cestu. Po chvilce rozhlížení a prohlížení si obchodu požádáš prodavače, aby ti dal nějaké kanystry. Měl bohužel pouze dva. Ty jsi to vzala. Šla jsi je naplnit zpět k autu a poté zase zpět do obchodu. Mezitím jediný zákazník odjel pryč. Platba za benzín tě stála celý obsah tvé peněženky a peníze na dvou kreditních kartách. Ano. Až tak se zdražilo. S plnými rukami jsi došla k autu a kanystry jsi dala do kufru. Opravdu máte vše, co potřebujete? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Stanice Velitel vyběhl po schodech přímo k tobě. S hrůzou na tebe pohlédne, když mu zdělíš tragickou zprávu o letišti. "Cože? Letiště? No do prdele." Začne utíkat do jeho kanceláře. V běhu ještě otočí hlavou směrem na tebe. "Ne, nevím." Proč jde do jeho kanceláře? To nevíš. Každopádně je jasné, že na letišti bude potřeba pomoc. Ale pomoc odkud? Vaše jednotky momentálně drží obyvatele ve vedlejší budově a zrovna moc vám jich už nezbylo. Ale na letiště prostě musíte někoho poslat. |
| |
| soukromá zpráva od Richard Dragon pro Jen něco zavrčím pro sebe, když velitel letí rychle dál do budovy. "Udržte lidi v bezpečí, veškeré jednotky nechte ozbrojit, ti co nejsou třeba k hlídání civilů vedle, tak ať zatím dělají bezpečnost ve stanici a čekají na další rozkazy." Rozdám rozkazy strážníkovi a jdu za velitelem do kanclu. "Šéfe, musíme mrsknout zadkem a nějak to celý vyřešit. Nemáme dost lidí na to pomáhat ještě na letišti, je tu příliš civilů a každý si na něco stěžuje. Propuká anarchie měli bychom se soustředit hlavně na udržení pořádku tady a v okolí. Na letiště můžeme poslat záchrané složky a hasiče, nebo jsou už stejnak beztak na cestě." Podotknu svůj návrh. |
| |
| soukromá zpráva od Julie Estrová pro První čeho jsem si všimla bylo samozřejmě to, jak regály s pitím a jídlem byli úplně prázdné. Podívám se na prodavače. Majitel by měl mít víc rozumu. K čemu mu budou peníze, když dojde na nejhorší? No... ale to není moje věc. Ceny benzínu mě skoro omráčili. Jak mohla tak rychle vyskočit nahoru? Za jednu plnou nádrž a dva kanystry jsem dala všechno hotovost a ještě peníze na účtu. I kdybych přemýšlela koupit něco dalšího tak jsem nemohla, neměla jsem za co nakupovat. Odnesla jsem kanystry do auta, otřu si čelo, protože to bylo docela těžké. To, že najednou takhle zdražili není dobré znamení. Vůbec se mi to nelíbí. Kdyby mělo jít jen o dočasnou situaci, tak se to takhle nezdraží. Podívám se směrem k městu. Jako kdyby se všichni připravovali na katastrofu. Zase nastoupím do auta a vyrazím na cestu. Samozřejmě mě napadlo ještě něco co budeme potřebovat. A to léky. Jenže na to jsem neměla. A tady na benzínce stejně nic neseženeme. Musím doufat, že rodiče na to mysleli a táta udělal nějaké zásoby. Nakonec je to doktor. Sice jen dentista, ale i on měl v ordinaci kde co. Sakra... co se to děje? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ráno Po noci plné námahy a vyhazování z baru jsi se nemohl dočkat rána, až tě konečně někdo přijde vystřídat. A nakonec někdo přišel. Pro tebe známá tvář. Ale tebe nezajímala. Vlastně jsi s nikám skoro vůbec nemluvil a prostě jsi jel domů a nemohl ses dočkat, až ulehneš do postele. Ve čtyři hodiny ráno se tak i stalo a ty jsi upadl do říše snů. Probouzíš se někdy kolem jedenácté hodiny. Nebylo by od věci se trochu umýt, "nasnídat se" a obhlédnout situaci ve světě. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Stanice Běžíš za šéfem, ale on běží tak rychle, že mu skoro nestačíš. Naštěstí ale víš, kde má jeho kancelář, takže jej nakonec stihneš. Zvedá telefon a přitom se podívá na tebe. "Na lidech, kteří přišli sem nezáleží. Musíme je nějak rozehnat." Zazubí se. Po chvilce z něj vyleze něco, co by ani ten největší sképtik nečekal. "Priorita je letiště. Tyhle lidi potřebujeme rozehnat. Vezměte si na to gumové náboje. Všechny rozehnat!" Mezitím jeho telefon stále vytáčí. Po chvilce to někdo zvedne. "Halo? Armáda? Stav nouze. Místo události je Brněnské letiště. Mohl to být bombový útok. Potřebujeme dva bojové vrtulníky MI-24 a pěchotu." Téměř řve do telefonu. |
| |
| soukromá zpráva od Richard Dragon pro Když doběhnu šéfa a poslouchám co říka údivem se mi rozšíří zorničky. "Rozehnat je? Ale šéfe se vší úctou když si poštveme lidi proti sobě převálcují nás! A to letiště je úkol pro armádu ne pro poldy, nejsme pyrotechnická jednotka ani žádný SWAT doprdele!" Zavrčím nechápavě a podrážděně. "Raději mi řekněte kurva o co tu jde. Něco víte žejo? To proto jste se zpozdil. Takže to vyklopte protože jinak nemá tohle nelogický jednání vůbec smysl." Založím si ruce na prsou protože dneska se velitel chodá dost divně a já chci vědět voč tu kráčí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Velitel "Dobře." Ještě řekne do telefonu a rázně jej zavěsí. Podívá se na tebe a zhluboka se nadechne. "Tak hele! Já tady dávám rozkazy a ty mi do toho nemáš co kecat! S lidmi nebude žádný problém, protože oni neví, že ve skutečnosti budeme střílet gumovými. Rychle se rozprchnou. SWAT, nebo URNA nejsme, ale trénink máme v podstatě stejný! Po celém světě je vyhlášen Defcon 1, takže armáda je zcela na místě. Vím jen to, že vybuchlo letiště. Ale jak, to nevím. Tak mě tady kurva neobvinujte a nevytvářejte konspirace!" Tohle asi slyšela celá stanice, jak po tobě řval. Poté přišel k tobě tak blízko, že skoro cítíš jeho dech. "Měl byste začít plnit rozkazy. Tak do zbrojnice a rozehnat ty lidi!" Řekne výhružně a přitom potichu. |
| |
| soukromá zpráva od Richard Dragon pro "Nevyhrožujte mi veliteli, to se nevyplácí." Probodnu ho pevným pohledem a neuhnu očima proti těm jeho. "Pokud byla vyhlášena celostátní pohotovst měli bychom prioritně chránit obyvatelstvo země a zabezpečit město neníliž pravda? Copak armáda nezvládne ohlídat jedno letiště? To se musí sjet všechny jednotky z okolí právě tam, aby mohly padnout další části města? Uvažujte jestli je to nepřátelský útok a my se všichni přesuneme na letiště nebude problém nás sejmout najednou nebo mezitím obsadit zbytek města. Dyť tu může jít doprdele o invazi třeba z Ruska!" Můj hlas je po většinu hovoru až příliš klidný. "A možná zde dáváte rozkazy ale mám do toho hodně co kecat, protože jsem váš zástupce šéfe a jsem tu od toho, abych vám pomáhal řešit právě takové těžké situace jsem na téhle pozici protože nejsem nemyslí panák, který jen bezmyšlenkovitě plní rozkazy a vy to víte proto jste mě na tuhle pozici vzal." Podotknu vážně a mírně vyčítavě, nad tím, jak rychle zapomíná proč si jisté lidi bere na určité pozice. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Cesta Opět jste vyrazili na cestu. Ale asi po další půl hodince cesty jste museli zastavit. Do cesty se vám připletla jakási zácpa. přes kterou nevidíš, co blokuje cestu. Bouračka? To by vám zabralo hodně času. Po chvilce ti došly nervy z toho, že jsi nevěděla, co vás blokuje. Vystoupila jsi, aby ses podívala blíže. Zašla jsi na krajnici a uviděla... Armádní zátaras? Něco takového. Z dálky to nedokážeš poznat úplně přesně. Ale zcela jasně probíhají kontroly aut. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Cesta Jeli jste ještě asi čtyři hodiny. Když ale Tom sjel ze silnice a zastavil někde na okraji lesa. "Už jsem unavený. Musím se trochu prospat." Řekne znaveně. "Jo. A všichni ostatní taky." Dodá Velitel. "Všichni si někde najděte místo." Tom usnul hned na sedadle, Radek si vzal spacák z kufru a usnul pod širákem. Bažant se pohodlně rozvalil na zadních sedadlech. Na vás zůstal zbytek. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Stanice Povzdychl si. "A jak si asi myslíte, že je máme chránit? To tu máme jen tak sedět a nic nedělat? Armáda tam bude asi až za patnáct minut. My tam budeme za pět. Za patnáct minut už se ti teroristi vyhrabou z trosek a utečou do ulic. Tohle chcete? Aby armáda přijela na letiště a tam by nikdo nebyl? Chcete, aby se v ulicích rozpoutal ještě větší chaos tím, že by všude chodili vojáci a policisté a kontrolovali by každý dům a každého člověka? A ještě něco. Na místo zástupce jsem si vás vzal na doporučení určitého člověka. Né z vlastní vůle. Už byste měl jít, pane White." Jeho hlas se zcela uklidnil a také mluví tiše a zřetelně. |
| |
| soukromá zpráva od Richard Dragon pro Celou dobu probodávám velitele tvrdým pohledem ale poslouchám ho. "Žádný kretén by nezůstal na letišti při odpalu bomby, ale jak chcete šéfe, jestli kvůli vám budou umírat nevinní lidé půjde to na váš krk." Odpovím znechuceně a rychlým krokem odcházím. Zakopnuté dveře za mnou málem rozbijí tabuli skla v nich. Velitel mě docela dost vytočil a já se s ním už bavit teď nehodlám. "Vydejte gumovou munici a rozežente lidi. Rozkaz velitele." Podotknu ke strážníkovi stroze a celé dění pouze sleduji, do téhle šaškárny se zapojit nehodlám, však jsem tím ani pověřen nebyl tak co... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Stanice Po chvilce rychlé chůze přicházíš do zbrojnice. Skrz vysklenou zed vidíš obrněná auta zásahové jednotky. Přicházíš a při tvých slovech se celá jednotka udiveně zadívá. "Ano, pane!" Sundali nohy ze stolů a ze skříní začali vydělávat krabičky s gumovými náboji. "A kam vlastně máme jít?" Optal se jejich Velitel. Na jeho otázku jsi jim popsal, jak se dostanou na místo určení. "Přiberte ještě zbraně našim." Rozkázal Velitel. Jako jeden muž se celá jednotka přenese k dalším zbraním a začne si je brát na záda. Bleskově jsou připraveni. "Jdeme!" Řekl Velitel a vydal se jako první. Ostatní jej pochopitelně následovali. |
| |
| soukromá zpráva od Richard Dragon pro Situace se mi vůbec nelíbí. Zásahová jednotka byla vyslána rozehnat lidi okolo stanice. "Stáhněte všechny strážníky na stanici velitel pro ně bude mít asi úkoly." Podotknu mírně nepřítomně k jednomu ze strážníků a sleduji situaci z okna. Nakonec se jdu sám vyzbrojit do zbrojnice, protože kdo ví co vše nás ještě dnes čeká. Do zbrojnice nijak nepospíchám času je dostatek. Velitel stanice ať si trhne vždyť mu totálně hráblo. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Stanice Strážník, co zrovna náhodou zůstal ve zbrojnici odběhl za údernou jednotkou. Všechno to vyhánění sleduješ z blízkého okna. Úderná jednotka na to naštěstí nejde moc prudce. V podstatě jenom křičí po lidech a střílejí jen po těch, kteří kladou odpor. Jeden zrovna po jednotce hodil jakousi věc, ale z dálky jsi nepoznal, co to je. Nicméně nezůstal bez postihu. Jeden člen jednotky na něj namířil a vystřelil. Střela zasáhla rameno muže. Ten se svalil na zem a hlasitě řval. Po delší době se zvedl a v křeči utekl. Ty jsi se přesto šel vyzbrojit. Nasadil sis černou kombinézu, která má lidem připomínat, kdo je tady pán. Ze skříně sis vzal jeden ČZ 805 Bren. (Ve skutečnosti úplně strašná puška, ale kvůli autentičnosti to použijeme. :D) Ještě nějaké věci na doplnění. |
| |
| soukromá zpráva od Richard Dragon pro Vyzbrojil jsem se a opět přešel k jednomu z oken a opět sledoval dění venku. "Zdá se, že vše jde až příliš hladce." Mírně se zamračím. Zdá se, že velitel se zase někde courá, nicméně on si to přece vzal pevně do rukou, takže vyčkám až dostaneme další rozkazy. Neříkám, že se mi na letiště chce, nicméně pokud se něco posere on bude první, kdo dostane od všech na držku. "Inteligence některých lidí mne překvapuje." Povzdychnu si a nervozně přecházím kolem okna. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Stanice Po chvilce hlasitého řvaní a výstřely, které také následovaly bolestivými výkřiky, se všichni lidé rozeběhli domů. Jakmile úderná jednotka viděla, že už nikdo neklade ani známku odporu, tak se poslušně stáhni zpět do zbrojnice. Tam si odložili zbraně a náboje. Skoro si ani nesedli, když náhle přiběhl Velitel stanice a na všechny začal pokřikovat rozkazy. "Nabít ostré. Jedem na letiště. Armáda to nestihne včas." Při tomhle vypadal naprosto vyrovnaně. Jakoby tu hádku mezi vámi úplně vypustil. Na jeho rozkazy si úderná jednotka povzdechla. Jakoby říkali "Už zase?!" Po chvilce se opět zvedli a pro změnu si zbraně ládovali ostrou. |
| |
| soukromá zpráva od Richard Dragon pro Rozehnání lidí proběhlo docela rychle a naštěstí bez nějakých větších incidentu. Ač ani tak se mi to moc nelíbilo. Jen co se úderná jednotka vrátila, už Velitel přiběhl, aby nás znovu zaúkoloval. "Hmm na letiště jo? A co tam asi armáda nestihne včas, od výbuchu je to už tak 10-15 minut pokud tam byli teroristi, jak si šéf myslí bud jsou mrtvní a nebo dávno pryč." Zavrtím pro sebe hlavou nad tím, jaká je to blbost a opřu si pušku na rameno. Pak jdu vyčkám jestli bude chtít velitel, abych jel s ním s ostatními strážníky nebo jestli tu s nějakou částí jednotek zůstanu a on pojede s údernou jednotkou na letiště. |
| |
| soukromá zpráva od Julie Estrová pro Nejeli jsme ani hodinu a už jsme zase stáli. Tentokrát zácpa. Co se zase děje? Nějakou chvíli jsem čekala, ale nakonec mě to přestalo bavit a chtěla jsem vědět co se děje. Vystoupím a jdu se podívat o co jde. Jenže nešlo o nic obyčejného. Armádní zátaras.... armádní. Nebo něco takového. Policejní zdá se není. A kontrolují auta. Vrátím se do auta a přemýšlím. Co teď? Kvůli čemu prohledávají auta? Ohlédnu se nervózně dozadu. Co když nám zabaví zásoby? Nebo jen hledají nemocné? Ale jestli je tady zátaras tak bude i jinde. Mám zkusit jinou cestu? Kousnu se do rtu a pak se rozhodnu probudit Martina. Trochu s ním zatřesu. „Martine? Probuď se. Máme problém.“ Až se probudí řeknu mu co se děje. „Normálně by mi to nevadilo. Ale mám obavy, aby nám náš náklad nezabavili.“ |
| |
| soukromá zpráva od Tyr Haggard pro Nepřipadá mi jako dobrý nápad, že jdou všichni spát. Vylezu si na střechu hummvee a posadím se. V noci nejspíš bude chladno, ale to by měla zvládnout bunda a moje otužilost. Sedím na střeše a rozhlížím se kolem, jednu ruku mám položenou na jílci meče, kdyby náhodou přišel nezvaný host. Last man standing. Co? No, jsi jediný vzhůru, takže last man standing. Aha. Ale svoji duši nedám. Doufám, že ani nebudeš muset. Miluji ty naše rozhovory. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Stanice Po chvilce je celá úderná jednotka opět v plné polní a v zástupu. Velitel jim pokyne, aby se nasáčkovali do auta a oni tak poslušně udělali. Velitel se také začne zbrojit. Vezme si několik zásobníků a jednu z útočných pušek, které byly zrovna po ruce. Velmi rychlým krokem přejde k autu zásahové jednotky. Skoro až sprintuje. Pak se ale zastaví u tebe. Vrhne na tebe nevěřící pohled. Skoro jakoby říkal "Cože? On chce jet? To snad ne." "Já jedu s jednotkou, Jeremy. Vy zůstanete tady. Musí tady být minimálně jeden z nás." Řekne neutrálním tonem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro V autě Chvilku budíš Martina, který se také probudil a protřel si oči rukou. Trochu přivřel oči a podíval se na tebe. "Cože? Jaký problém? Kdo by nám to zabavoval a proč?!" Udiveně se podíval na tebe. Není čemu se divit, že je zmatený. Právě se probudil ze sladkého snění. Poté ses mu to rozhodla říct. "Cože? Armáda? To snad ne!" Hlasitě si povzdychne a tvář si strčí do dlaní. "Tak dobře." Pohlédne dozadu. "Už nemůžeme vycouvat. Už jsme uprostřed zácpy. Už asi můžeme jet jenom dopředu. Myslím, že nic jiného nám nezbývá. Ještě doufat, že nám nic nevezmou." Řekne trochu s pochybností ve hlase. |
| |
| soukromá zpráva od Martin Starý pro Na odpočívadle Jelikož Tomáš byl už pořádně unavený, tak jsme museli zastavit. Vybral si pěkné místo u nějakého lesíka. Tom usnul přímo na jeho sedadle a zbytek jednotky se rozprchl. Tyr si pro změnu sedl na auto a netrpělivě se koukal na horizont. Přijdu na bok auta a mírně se o něj opřu a pohlédnu na Tyra. "Tak co? Jak se cítíš v jednotce?" Pošeptám tak, aby on to slyšel, ale abych nikoho nevzbudil. |
| |
| soukromá zpráva od Richard Dragon pro Velitel letí za jednotkou, která se sáčkuje do auta. "Nikam neplánuju jet šéfe užijte si to pusto prázdno." Ušklíbnu se a nechám ho odejít, Pak si promnu unavený obličej a nechám svolat všechny zbytek policistů, který zůstal na stanici. "Připravte stanici k obraně a několik tříčlenných jednotek nechť prozkoumá blízké okolí a hlásí se. Jakmile provedou průzkum ať se navrátí." Podotknu klidně a zavěsím si zbraň na rameno. |
| |
| soukromá zpráva od Julie Estrová pro „Nevím. Možná jen hledají nemocné, ale taky nám klidně můžou zabavit nějaké věci s tím, že je potřebují oni nebo si můžou vymyslet cokoliv.“ Protestuji. Nezněl přesvědčeně, já si taky nebyla jistá, ale člověk nikdy neví. Podívám se na něj. „Promiň, že jsem tě probudila. Nebyla jsem si jistá co dělat.“ Asi z toho není nadšený. „Ale jestli si myslíš, že to bude v pořádku a já se jen zbytečně plaším, tak jdi zase spát.“ Pobídnu ho. „Já to zvládnu.“ Naštěstí mám u sebe peněženku a v něm řidičák. A předpokládám, že techničák bude v přihrádce. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Stanice Větu k vašemu Veliteli pronášíš spíše do vzduchu, protože tě už téměř nevnímá a asi se soustředí na to, co se asi bude dít. Zbytek stanice jsi svolal do hlavní chodby, protože to je nějaký takový střed celé stanice. Poté jsi je nějak uklidil a rozdal instrukce. Nakonec se zdá, že všichni až do puntíku chápou tvé rozkazy. Jestli tomu tak doopravdy je, se ale ukáže až po nějaké době. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro V Autě "Kontrolují auta, takže to může být cokoliv. Ani bych se nedivil, kdyby kontrolovali náš stav nádrže." Trochu si zívne. "To nevadí. Radši zůstanu vzhůru. Stát se může úplně cokoliv. Jo... A techničák mám u sebe." Vezme si batoh a z něj vytáhne peněženku. Tu poté otevře a vyndá technický průkaz. Ten pak předá tobě do rukou. Povzdychne si. "Hlavně v klidu... To přejde." Nezní moc optimisticky. |
| |
| soukromá zpráva od Richard Dragon pro Nyní tedy toho moc nemám co dělat. Mohu jen čekat, jak se věci vyvinou a poslouchat vysílačku, jaké jsou novinky. "Všechno jde do hajzlu." Zavrčím si v duchu a posedávám v kacnlu u vysílačky a koukám z okna jaká je situace. To čekání mě začíná i docela štvát. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Stanice Pátrači se vybavili obušky ve zbrojnici a poté vyrazili na obchůzku kolem stanice. Vzali si i vysílačky, takže tě můžou, v případě nutnosti, kontaktovat. V kanclu pořád klikáš na internetovou stránku, jestli se tam neobjeví něco nového ohledně letiště. Ale pořád nic. Ale dle logiky se dá usuzovat, že novináři jsou už dávno na cestě. Kolem stanice se nic výrazného neděje. Až na tvé stráže tam není nikdo. "Pane White? Už jsme skoro na letišti. Ale jak vidím lidi, kteří na ulici běží směrem k letišti, tak se mi moc nechce věřit, že je zvládneme sami. Hodily by se nám nějaké posily. Takže zvedněte sluchátko od telefonu a někoho přivolejte!" Ani nestihneš říct ano a už zavěsil. |
| |
| soukromá zpráva od Richard Dragon pro Je to nuda nic se neděje, až do chvíle, kdy se mi ozve Velitel stanice telefonem, kteý žádá o posily. "To je ale blbec a ten nám velí jo? No to jsme v prdeli." Vzdychnu si v duchu a zapnu vysílačku. "Všechny jednotky zpátky do stanice. Polovina jednotek se připraví na střet s obyvatelstvem a na vše ostatní. Vezměte si ochranné štíty a helmy, pušky s ostrými náboji a celkově se připravte na potlačení nepokojů. Připravte další výjezdový transportér, k cestě na letiště." Vydám rozkazy a jdu počkat na jednotky a zvažuju zdali se celého dění zůčastnit nebo tu zůstat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Stanice Po pár minutách se všechen bojeschopný personál stanice sešel v hlavní chodbě, kde jste opět namačkáni jeden na druhého. Osazenstvo chodby jsi tedy rozdělil na dvě poloviny, z nichž jedna šla do zbrojnice a druhá část se vrátila k obvyklé činnosti. Člena s nejvyšší hodností jsi zvolil za Velitele jednotky. Ten téměř ihned potom, co jste došli do zbrojnice, převzal iniciativu. "Kašlete na to. Nabijte si gumové, to je bude bolet dost. Do zálohy si vezměte ostré." Dořekne a osobně začne každému říkat, co si má vzít a podobné blbůstky. |
| |
| soukromá zpráva od Richard Dragon pro Zdá se, že velitel jednotky vše zvládne, takže já se můžu vydat opět na kontrolu stanice a vyčkávat, až jednotka vyrazí. Stejně mám ze všeho blbý pocit a je to prostě celý takový divný. "Už aby byl tenhle den za námi." Odfrknu si a sedím u okna a sleduji dění venku. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Stanice Pomocná jednotka je během chvilky nasáčkovaná v obrněném transportéru. Ještě trocha kontroly ze strany řidiče a auto vyrazilo na letiště. Za autem se zavřely mohutné dveře, takže jsi ve zbrojnici zůstal úplně sám. Postávání ve zbrojnici jsi neshledal nějak užitečnou činností, takže si se šel posadit do svého kanclu. Z okna vidíš, jak celý plac před stanicí, osvětluje slunce. Sluneční svit jde cítit i ve stanici, protože se poněkud oteplilo oproti ránu. Když ale prohlížíš horizont, tak si všímáš, že přes parkoviště někdo utíká k policejní stanici. Ty však nevidíš, před čím. |
| |
| soukromá zpráva od Richard Dragon pro Myslel sem, že sezení v kanclu bude nuda, nicméně pozorování okolí z okna mne vyvede z omylu, protože zahlédnu pohyb. Nejprve se zamračím a chvíli toho prchajícího sleduju. Pak seberu svou ostře nabitou pušku, která byla opřena o stěnu u okna a seběhnu dolů. Otevřu dveře a připravím se ke střelbě a dívám se, kdo to je a kdo jej pronásleduje, abych věděl zdali střílet, nebo jak se zachovat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Žena v nesnázích Popadl jsi tvou pušku a vyběhl z kanceláře. Hned na chodbě si tě všimlo hned několik lidí. "Co se děje, pane?!" Řekl jeden na chodbě. "Za ním!" Řekla jedna zjevně panovačná ženská. Dav se nechal strhnout a po chvilce běhu je na tobě asi pět lidí. Jsi si jist, že nikdo z nich neví, co se děje. Jakmile zbíháš schody, tak tě na chvíli oslní sluneční svit, na která si ale téměř ihned zvykneš. Ještě chvíli běžíte podél stěny budovy a na rohu se střetne tvá skupinka lidí s onou ženou. Svým způsobem je velice atraktivní. Vlastně je to žena, kterou bys chtěl mít doma v posteli. Na jejím výrazu je vidět strach. Hodně strachu. "Pomozte mi!" Řve po vás. |
| |
| soukromá zpráva od Richard Dragon pro I s těmi, kteří se ke mě přifařili vybíháme ven. Jsem připraven střílet. Osoba, která běží ke stanici je žena, která volá o pomoc. Zamračím se letmo kouknu po ostatních policicstech. Když se naše skupiny spojí kývnu k nim. "Obranné postavení stahujem se zpět....a vy nám řekněte co se stalo slečno." Snažím se jí uklidnit a hledám očima útočníka, pokud to bude třeba tak dívku sebou potáhnu za ruku, protože pokud hrozí nebezpečí musíme se stáhnout a zajistit bezpečí. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR