Král démonů a ohně
od: 05. srpna 2014 12:56 do: 11. února 2016 13:01
Dobrodružství vedl(a) Cesiandra
| |
 | Král démonů a ohně  Ohnivá planeta Gaydaru, samotná planeta démonů, planeta ohně svolává všechny ženy, dívky z různých koutů světa i vesmíru. |
| |
| Začátek - vstup do hradu Hradební brány královského hradu se otevřou a tak může kdokoliv vstoupit do hradu. Ale většina z vás už mají ponětí stráže a ví, že jdete k nim a jste tudíž očekáváni. |
| |
 | Král a hrad Můj první dojem je zděšení. To ale hned vzstřídá obdiv a úcta. Když se otevře brána, obejmu levačkou Chrise okolo krku. Vejdeme dovnitř. Kdosi, nebo cosi si vyspává na trůnu. Vzbudíme ho až my. Zapálí si cigaretu a luskne. V cuku letu přiběhnou posluhvači a vezmou nám kufry a do rukou vrazí klíče na nichž jsou čísla. Jeho hrad je opravdu ohromující. Tady by se opravdu vládlo dobře. V záchvěvu libosti stsísknu Chrise o něco víc. Pak se na něj otočm. ,,Bratříčku, tohle se nám podaří." řeknu a zazubím se na něj. Pak ho pustím a budu se jednoduše rozhlížet a procházet. Během toho budeme čekat na ostatní. |
| |
 | Príchod Na ceste pred palácom pána Gaydaru sa s tichým puknutím, v oblaku pary, otvoril portál. Žena, čo z neho vystúpila, sokolím pohľadom preletela okolie a podráždene si odfkla. Z portálu medzi tým vyliezli dvaja fantómoví služobníci s batožinou. Stočila oči späť tým smerom a na okamih sa skrz jej tvár prehnal výraz nevôle. Priechod sa uzavrel, a žena sa s tichým povzdychom vybrala k bráne. Dĺžka kroku je skôr mužská a tempo pripomínalo svižný pochod. Pohľad, ktorým skúmala palác a hradby, mal málo spoločného s obdivovaním architektúry, jeden by nabral dojem, že hľadala slabé miesta. Svoj príchod do sály ohlásila ráznym klapaním podpätkov. Chvíľu hľadela na symbol Gaydaru na zemi, potom jej pohľad zakotvil na tvorovi rozvaľujúcom sa v tróne. Jedinou reakciou bolo len pobavene pozdvihnuté obočie. Okrem toho sa už v sále nachádzal nejaký mladý pár. Nedalo sa povedať, že by mu venovala veľa pozornosti. Potom sa ale prihnalo služobníctvo. Prevzalo batožinu a odovzdalo kľúče. Žena mlčky pokynula rukou, obaja fantómoví služobníci sa s úklonou rozplynuli. Ešte chvíľu postávala na mieste, no potom sa presunula k jednému stĺpu, oprela sa oň, a tam, podobná mramorovej soche, znehybnela. |
| |
 | Jako ostatní slečny jít dovnitř nóbl oblečená? Maloe nikdy nechodila oblečená něják extra, měla ráda hnědé barvy, a takové béžové barvičky milovala víc než barevné. Portál ji vyplivl jinde, než ostatní, ale ne že by jí to vadilo. Procházela krajinou, která měla být jejím dočasným domovem s batohem za zádech a pytlem v ruce. Opravdu si myslí, ten chlap, že tady vydrží některé nádhery? Maloe se tiše zasmála, když uviděla konečně palác. První kroky, jejích obyčejných kecek ji nesly do hradního paláce. Prošla okolo stráží, když se koukla na trůn konečně uviděla to kvůli čemu byla „tady.“ Pomalu si převezmu klíče od pokoje číslo 13, když jeden ze sluhů chtěl vzít její batoh zastavila ho rukou. „Neber mi, moje věci.“ zavrčím na sluhu a držím si věci u sebe. Sleduji muže na trůnu a jeho cigaretku v rukách. Takže tohle je ten jejich slavný vládce? Tedy nic moc pomyslím si. |
| |
 | Hrad Sedím si v trůně, rozválený a kouřím si slastně jednu svoji cigaretu a vykuřuji kroužky do ovzduší. Podřimuji, ale nezapomínám, že kouřím. Nakonec mě probere nějaký kopyta, očkem se podívám na dveře a vidím nějaké ženské co jdou k nám. Zabručím si, líně si sednu, naposled si přiložím cigaretu k ústům a povytáhnu z ní kouř. Naposled vydechnu a kroužky odletí do vzduchu, típnu cigaretu a líně vstanu. "Nazdárek dámy, rád vás vítám v království ohně, démonů a takových prkotin." řeknu a přitom sestoupím pár schodů dolů k nim a kroutím zápěstím, tak že naznačuju, že tahle planeta je ještě něco dalšího. "Vítejte na hradě, mějte se tu jako doma, ale pokud někdo má prostě z domova tendence všechno rozbíjet - nedělejte to, nemáme to rádi." usměju se a rukou si pročísnu krátké světlé vlasy a podrbu se na strništi. Mám na sobě kabát, košili a kalhoty s pevnými boty. "Sluhové vám odnesou kufry a jsem docela rád, že jste si nevzali několik vozíků s sebou." zakřením se na ně a protáhnu se. "Asi bych vás měl nějak ukázat hrad, že? Tak za mnou." ukážu na chodbu a zamířím tam. |
| |
| Prehliadka? Dalo by sa povedať, že príchod tretej ženy hádam ani nezaregistrovala. Naďalej nehybne vyčkávala, strieborné oči prikryté viečkami. Až pohyb tvora na tróne ju prinútil prestať predstierať, že je socha. Po jeho privítaní jej na chvíľu stiahlo kútik úst do úškrnu. Bolo to totiž tak, ako predpokladala. Muž na tróne nebol pán tohto hradu, ale nejaký jeho poskok. A musel byť naozaj dobre zapísaný u svojho pána, ináč by mu takéto správanie netoleroval... alebo je miestny vládca slaboch, a služobníctvo si robí ako chce. Všetko je možné, a oči treba mať otvorené. Jeho varovanie o rozbíjaní vecí už prešla úplne bez výrazu, rovnako ako aj pokus o vtipkovanie s kuframi. Keby ten tak vedel pravdu... Zato záujem vzbudilo pozvanie na prehliadku hradu. Nechala ho, nech vyrazí a potom ho z nohy na nohu nasledovala. |
| |
 | Skupinka nováčků v hradě Jdu dolů do trůnního sálu a lehce se mračím. Nemůže se přece před nimi schovávat věčně. A nemůže spoléhat na to, že prostě něco někde objevím. Tedy vlastně může, ale k ničemu mu to nebude. Ťukám perem do desek z ebenového dřeva, kde mám přichycený pergamen. Doprovázím tak zvuk mých podpatků klapajících po kamenech. Na sobě mám černé kalhoty, vypadají jako z kůže. Vysoké boty na širokém podpatku. Tílko, téže černé barvy, zdobená ramínka, v pase široký pás se stříbrnou sponou. Rukavičky, nemají špičky prstů a sahají mi až nad lokty. Vše doplňují mé nespoutané třepící se dlouhé černé vlasy, spadající mi někam nad zadek. V obličeji mám mírně nabroušený výraz. Mé oči jsou stejně temné, jako mé oblečení, jen černá je... hlubší. Z koutku očí se mi kroutí nahoru i dolů drobné znaky tmavší barvy, než zbytek kůže. Ta je trochu neurčité prapodivné žluto-hnědo-matné barvy a hodně se mění pod tím, jak jsem nasvícená. V uších se mi houpají velké stříbrné náušnice, jedna znázorňuje lebku a ta druhá měsíc. Dojdu do trůnního sálu, zrovna, když mi je chtěl odvést. Šlehnu po něm pohledem a přejedu pohledem i zbytek. Cosi co vypadá jak člověčí pár, kočka a jedna démonka. No to je teda mega zájem, když se vyhlásí oficiální soutěž o svatbu. Ale z postele mu budeme démonky tahat furt. "Ne tak rychle prosím." Štěknu celkem ostře a zastavím se ve dveřích, abych jim tak nějak zabránila v odchodu. Tedy obejít mě stále mohou. Tedy - mohou to zkusit. "Prosila bych velectěná jména nápadnic a jejich doprovodu a nejlépe i odkud k nám přichází," řeknu už o něco mírněji, ale stejně má slova znějí trošku jedovatě. |
| |
 | Hrad Královna. Zní to skoro dokonale. A pro mne snad nic moc těžkého. Rty se mi stáhnou do sebevědomého úsměvu. Možná jsem trochu na nic, ale zrovna tohle se zdá jako moje parketa. Projdu branou a následuju skupinu dívek hradem. Jdu tiše, boty jsem nechala doma - stejně jsem je nosila jenom kvůli tomu otravnému sněhu. Zvědavě se rozhlížím kolem, takže když se zastaví, málem do skupinky narazím. No to by asi nebylo úplně uvedení, které by se mi líbilo, ale naštěstí jsem se zastavila včas. Trochu se zamračím, když si všimnu postavy na trůnu. Že by byl tohle ten král? A nebo možná jen nějaký pobočník. Třeba nám dají šanci se trochu zkulturnit po cestě, než nás před něj předvedou. To by nebylo vůbec k zahození. Podle projevu by se mohlo zdát, že to muže trochu nudí a rozhodně si nedělá hlavu s nějakými zdvořilostmi a oficialitami. Začínám se cítit jako doma. Se širokým úsměvem hodím svůj těžký kufr nejbližšímu sluhovi a z možná mírně překvapených prstů si vezmu svůj klíč. Ano, líbí se mi to tu. Na tohle si budu zvykat rychle. Je pravda, že normálně bych asi takhle nevyváděla, ale všechen ten adrenalin a lesk a ta možnost, že bych se mohla stát královnou, to všechno poněkud posunulo moje hranice. Na nic moc nečekám a když se muž vydá k východu, že nám ukáže sídlo, rychle se rozejdu taky. Zarazím se až když se objeví jakási žena. Další soupeřka? Asi ne, vypadá jako nějaká úřednice a taky tak zní. Rozhlédnu se, jestli se má někdo k nějaké akci, ale radši si počkám. Přeci jenom až tolik, abych se hrnula dopředu, adrenalin nepůsobí. Ale měla bych si zvykat, pokud chci vyhrát. Nesmím zůstávat pozadu. I když pokud by se jich pár zlikvidovalo mezi sebou, značně by mi to zjednodušilo práci. |
| |
 | Kde se flákáte? Nebo spíše, kde je zase k čertu král? Běhám po hradě a nemohu najít krále, začínám zuřit a seřval jsem už dost vojáků, že mají hlídat krále, aby nezdrhl. Dojdu do síně s trůnem, tam uvidím pár žen a potichu zakňourám. "Oni už jsou tady a on je někde v trapu." zavrčím skrz zuby. Vidím jak Ellis je už zastavila a chce si je dokumentovat, proč by taky ne? Dojdu k dalšímu muži a dám mu facku zezadu na hlavu. "Kde je?" zavrčím potichu a skloním se k němu. Jsem asi tak o 2 hlavy větší než on, jen v roztrhaných kožených kalhotách s boty, nic víc na sobě nemám. "Měl jsi ho najít! A rovnou ti říkám, že doufám, že jsi se zase neflákal." zabručím potichu a založím si ruce na hrudníku. |
| |
| Mlčanie jahniat? Skôr, ako sa s nejakou prehliadkou vôbec začalo, sa na scéne objavila nová žena. Pôsobí rázne, tak prečo tu už nie je kráľovnou? Zdá sa byť ženou, ktorá vie čo chce a ide si za tým. Žeby kráľ nebol k jej chuti? Dôvod naviac byť okolo tohto podozrievavý na najvyššiu možnú mieru. A aby toho nebolo málo, objavil sa poriadny hromotĺk. Pokiaľ nám venoval jeden pohľad, bolo to veľa, zato niečo ticho zasyčal na nádejného sprievodcu. Podľa napätia v jeho tele a nervóznych pohľadov sa dalo predpokladať, že niečo nejde tak ako má... Toto že by bol kráľ? Nie, určite nie. V jeho pohyboch a držaní tela nie je ani kúsok tej nedbalej elegancie a vznešenosti, ktorá kričala: JA som tu pán! Vtedy som si uvedomila, že všetky, ako sme tam zhromaždené, mlčíme ako zarezané. Radšej by som odpovedala ako posledná, ale zdá sa, že ostatné ženy sú na tom rovnako. Hold, niekto musí do toho jablka zahryznúť ako prvý. Vzdychnem si, vyhľadám pohľad ženy s ebenovými doskami a poviem: „Sonera. Šeré kráľovstvo.“ (ilustračné foto pre lepšiu predstavu) Zobrazit SPOILER  |
| |
 | Přichod
„Foťák, mobil, noťas. Sakryš myslíš, že tam bude připojení? Pro jistotu si vezmeme i dopisní papíry a něco na psaní. Jídlo, oblečení. Krucinál, kam to mám všechno nacpat.“ Skočím na kufr, jako by to byla moje oběť, po usilovném mačkání obsahu se mi podaří nakonec kufr i zavřít. Nespokojeně se podívám na nacpaný kufr, který vypadá, že každou chvíli praskne. „Jen doufám, že mi tam nevyteče žádná z těch tvým smradlavých taštiček. Ble“ Kocour vedle mě zaprská. „No jo, připrav se na to, že tam nic tak delikátního mít nebudou. Radši ten kufr, ještě něčím stáhnu.“ Ze skříně vytáhnu několik pásků, které spojím k sobě a utáhnu jimi kufr. „Vidíš, ještě jsme na tom vydělali. Nejenže sebou máme módní pásky, ale v případě nutnosti je můžeme použít na spoutání těch divokých krasavic.“ Zasměju se. Věnuji poslední pohled svému bytu, zavřu dveře. S kufrem, kabelkou od Versaceho a s věrným kocourem, zamířím do víru dění.
Na cestě před palácem se zhmotním i se svými zavazadly, na rameni mi sedí černý kocourek. „Taky už by ses mohl naučit lítat.“ Kocour zaprská. Nevěnuji mu pozornost, vytáhnu z kabelky foťák a pořídím pár fotografií hradu. „Budeme mít jedno jediný pravidlo, nikde se netoulej. Je tady spousta tvorů, kteří by tě rádi sežrali.“ Kocourek pšikne. Elegantním krokem zamířím k hlavnímu vchodu, kde nás pozve dovnitř strážný. Nedůvěřivě se na něj podívám. Udělám malý váhavý krůček očekávajíc naražení do neviditelné bariéry. Zatnu zuby, jak očekávám náraz, ale ten nepřijde, lehce zaškobrtnu, ale takřka hned srovnám krok. „Zvláštní. Je to impozantní.“ Opět vytáhnu foťák a nenápadně udělám pár snímků. Sluha si odebere můj kufr poněkud váhavě, taky nevěří tomu, že vydrží zavřený. Usměju se a odeberu si klíč s číslem.
Zamířím si to ke skupince žen, zrovna se představuje první z nich. Sonera. Zopakuji si v duchu, abych si to jméno zapamatovala. Kocourek na mém rameni se protáhne a hbitě seskočí na zem, zamíří si to rovnou k Soneře a otře se jí o nohu. „Krucipísek.“ Zakleju a doběhnu k dámě, rychlostí blesku, dřív než ho stačí nakopnout, zvednu kocourka a vzdálím se od ní. „Omlouvám se, je poněkud nevychovaný.“ Řeknu ženě vedle mě. Ještě, že se jí nezakousl do kotníku. Pak se podívám na ženu, která drží nějaké desky. Počkám jestli se nechce představit nějaká další žena, teprve potom se představím já. „Jmenuji se Catharine Bertrant a můj společník je Diablo.“ Usměju se a podrbu kocoura, kterého mám v náručí za ušima, ten začne hlasitě příst.
Před vámi stojí elegantní žena, střední výšky, ženské postavy, bledé pleti s hnědýma očima, které mají růžový nádech. Rty má zvýrazněné rudou rtěnkou. Na sobě má černé šaty s páskem, doplněné řetízkem. |
| |
| Vítané vyrušenie Hneď, ako som zo seba dostala meno a pôvod, mi bolo jasné, že som si zrejme uplietla sama na seba bič. Nemám však čas premýšľať nad prípadnými dôsledkami, pretože sa k nám priblíži ďalšia žena. Vnímam ju len kútikom oka, no potom sa mihne dačo čierne a vzápätí sa mi o nohu obtrie jemná kožušinka. Toto som skutočne nečakala a mala som čo robiť, aby som zvládla vlastné inštinkty, ktoré na mňa kričali, aby som prešla do protiútoku. Zvedavo pozriem na to čierne čudo, no to si ho už berie jeho majiteľka a chrlí ospravedlnenie. Krátko nato sa predstaví a tiež povie meno svojho spoločníka. Zľahka jej kývnem hlavou: "Nič sa nestalo, nezačal si predsa na mne brúsiť pazúriky," zakončím s miernym úsmevom. Opatrne natiahnem ruku ku pradúcemu kocúrovi. Už som videla, ako dokáže byť rýchly, a teraz sa už zaskočiť nenechám. To pre prípad, že by na mne chcel skúsiť spomínané pazúriky, alebo tie milé zúbky. "Ty sa asi chceš kamarátiť, hmm?" spýtam sa čiernej šelmičky, a pokiaľ mi to dovolí, poškrabkám ho pod bradou. |
| |
| Další, kdo na mně bude naštvaný? Leknu se, když se ke mně přimotá můj společník, něco mi šeptá a já se začnu smát, ale rychle se chytnu za pusu, abych si zastavil smích. "Ale jdi ty." opovrhnu nad jeho chováním. "Jsou tu pěkné holky, jsem zvědav, jestli nějakou sbalím." poté uvidím krásnou dívku s nějakou chlupatou potvorou, vyvalím na ní oči a pobaveně rýpnu loktem do černocha. "Koukej, já jsem se zamiloval...takové božské nohy!" usmívám se na ní jak sluníčko a pokynu hlavou. "Zdravým slečno - slečny." rychle se opravím, abych nevyvolal už rozepři mezi dámy. "Říkají mi trpaslík - a proč? Kvůli němu." pokynu za mnou na černocha. "Jemu říkají Obr." zasměju se a nespouštím oči z té krasavice. "Chlape, já jsem se zamiloval..." zašeptám a povzdychnu si. Mám sto chutí na ní zapískat. "Jestli si ji nevybere on, tak já určitě." zašeptám na něho potichu. "Takže tuhle si zamluvuji já." |
| |
| Nevychovaný kocourek
Předoucí kocourek se podívá na Soneru, nechá se podrbat pod bradou. Spokojeně přivře oči, a ač se to zdá nemožné začne vrnět ještě hlasitěji. „Miluje ženy a vy se mu nejspíš hodně líbíte.“ Usměju se na Soneru.
V tom ucítím něčí pohled, podívám se tím směrem. Trochu zanedbaný, ale fešák. No tak nepřišla si se sem bavit. Vlastně proč ne. Usměju se na muže a zahledím se mu do očí a provokativně pozvednu obočí. Když se přiblíží k nám a pozdraví, kocourek přestane vrnět. Podívám se na Obra a musím se rovněž zasmát. „Tak tomu rozumím.“ Podívám se Trpaslíkovi do očí, v tu chvíli se Diablo narovná, otře se hlavičkou o mé prso a výhružně zasyčí na oba muže. Jako by jim říkal ta je moje. Donutí mě to se usmát.
Úsměv mi zmizí, jakmile skočí Soneře na rameno, otře se jí o tvář a znovu zaprská. „Chovej se slušně nebo nedostaneš kapsičku.“ Okřiknu Diabla, ten na mě hodí znechucený pohled, dvakrát nespokojeně trhne ocasem a skočí na moje rameno. Najednou začne mekat, funět, syčet, prostě vám připadne, jako kdyby se rozčiloval. Podrbu ho za uchem, naposled zameká a začne spokojeně vrnět, avšak nespouští oči z těch dvou mužů. „Je malinko žárlivý.“ Zaculím se jako školačka. |
| |
| Nějak se nám to tu rozrůstá Poslouchám, jak se představuje bledá dívka, ale než se dostanu ke slovu já, vyruší mě příchod někoho jiného. Zamyšleně si olíznu rty. Nebylo by špatné, kdyby tohle byl král, ale obávám se, že moc královsky se nechová. Zatímco sleduji oba muže, přištrachá si to další dívka s něčím černým v rukou. Incident na malou chvilku strhne moji pozornost, ale když se nekoná žádný rozpor, jen si trošku povzdechnu. Neunikne mi ale pohled muže, kterým častuje novou dívku, zvláště pak, jak jí obdivně přejede pohledem nohy a pobaveně se ušklíbnu. Možná by mohla být ještě sranda. Asi nebude zrovna moudré se předvádět rovnou, ale koho by napadlo, že něco provedla nenápadná, fialová dívka? "Já jsem Nora, obvykle zvaná Envy... pocházím ze severu takové malé, trošku zaostalé planetky jménem Země." Zatímco odpovídám Úřednici, jak jsem si ji v duchu označila, soustředím se na něco úplně jiného. Libé pocity trpaslíka pomalu, ale jistě měním na nelibé. Chtíč na odpor a počínající možná lásku na nesnášenlivost. Dobře, původně jsem se chtěla pouze pobavit, ale jak postupuju, jsem vlastně zvědavá, jak moc bude moje moc fungovat tady. Když se představím, stále myšlenkami u jeho pocitů přejdu k dívkám s kocourkem. "Můžu? Má nádhernou srst." Usměju se na majitelku a naznačím jestli ono můžu patřilo pohlazení zvířete. Pokud mi to dovolí, pomalu přejedu rukou po černé srsti. Další, kdo se jí dotkne, dostane ranku statickou elektřinou - a ano, tohle už bylo pro moje pobavení. |
| |
| Můj malý idiotský přítel "Jak jako jdi ty?!" rozzuřím se a řeknu to spíše více nahlas. Pak jen nevěřícně sleduju jak se můj kolega načechrává nad tou dívkou s tou havětí. "Ne, to snad nemyslíš vážně?!" syknu vražedně a založím si ruce na hrudník, opřu se zády o zeď a zavrtím nevěřícně hlavou. "Proč já? Proč musím hlídat i jeho." zakňourám spíš k nebesům a vůbec nechápu, jak to, že po tolika století jsem to s ním vůbec vydržel. Ale najednou, něco mě napadne. "Byl jsi v zahradách?" vzpomenu si na tu rudou mrchu, co tam je. Možná tam bude? |
| |
| kráska a ne-chtíč Jen mávnu rukou za sebe. "Nebyl, co bych tam pohledával?" řeknu potichu a chci se uklonit krásné dámě, ale to mě zarazí něco. Proč se mi najednou nelíbí? Je to jen nutkání, jen slabý cit, který sílí, narovnám se a vykuleně se dívám do všech stran. "Co jsem to blábolil?" zeptám se nenápadně Obra za mnou. Co tu dělám? Páni, takové pěkné holky a já se zaměřím zrovna na tu neošklivější s nějakou chlupatou mrchou? Ne! Tu chlupatinu hodím do kotle a udělám si z ní polívku a budu mít i co obírat! |
| |
| Love is in the air? Keď sa ten malý čierny diablik, nechal poškrabkať, spokojne som sa usmiala. Poznámka o kocúrovej sympatii ku mojej osobe ma už úplne rozosmiala. Znova poškrabkám kocúra za uchom a poznamenám: "To si teda prvý, čo našiel odvahu to prejaviť." Za chrbtom som začula šepkanie. Pozornosť oboch mužov bola venovaná najnovšiemu prírastku našej ženskej svorky. Vzápätí som mala kocúra na pleciach a značkoval si ma majetníckym obtretím. Bolo to ...zábavné. Lenže kvôli tomuto som sem neprišla. Preto som svoju pozornosť venovala žene, čo sa predstavila ako Nora. Môj zmysle pre mágiu sa pohol, náhle ostražitý. Varoval ma. Nejaká mágia bola v pohybe a jej zdrojom bolo práve toto doteraz nenápadné žieňa. Kúzlo však nebolo smerované na mňa, a preto som sa rozhodla nezasahovať. Onedlho sa ukázal účinok. Chaos, ktorý mágia vyvolala, mi prezradil, že táto Nora je zrejme poriadne číslo. |
| |
| Co to?
Ze Země? Zvláštní nikdy jsem tam nikoho takového nepotkala. Nenápadně se, prohlédnu fialovou dívku. Nora? Envy? Určitě bych si jí pamatovala.
Mé pozornosti rovněž neunikne to, jak se Trpaslík začne chovat naprosto jinak. Překvapeně na něj zůstanu zírat. Tohle se mi nestává. Oprava, tohle se mi nikdy nestalo. Co to má být? Jak je to možné? Jak myslíš. Zatvářím se uraženě, když vidím, jak se na mě dívá. Jako bych byla nějaká šereda. Tss.
Zřejmě proto mi unikne, že Nora pohladí mého kocourka. Ovšem jemu to neunikne, zavrní a z ničeho nic se jí zakousne do prstu. Olízne kapičku krve a oči se mu rozzáří. „Pro boha já omlouvám se.“ Vyhrknu ze sebe rychle. Když se dotknu kocoura, dostanu ránu, leknu se, povolím sevření, čehož ta malá mrška využije, skočí na zem a rychle kamsi utíká s prskáním a mručením. „Do prdele.“ Řeknu vztekle a vydám se velkou rychlostí za Diablem, toho že srazím na zem Trpaslíka, si vůbec nevšímám. Proč bych si toho taky všímala, když jsem to udělala naschvál. |
| |
| Fraška začíná Syknu, když se mi ostré zoubky zakousnou do prstu, ale vzápětí se musím krotit, abych se nerozesmála, když dívka dostane ránu a zvíře začne zdrhat. Když cestou ještě srazí oběť mých pokusů, rychle se odvrátím a hlasitě se rozkašlu. Když se mi konečně podaří maskovaný smích dostat pod kontrolu, obrátím se zpět ke společnosti. Pobaveně mi jiskří v očích, ale mluvím celkem tiše. "Já se omlouvám - to by změny klimatu - vždycky mi to sleze na hlasivky." |
| |
 | Dívky a popletený trpaslík "Ovšem, už jdu." řeknu strážným a ustřihnu si květ růži a dám si ji do kabátu tak, aby aspoň něco bylo na mně světlé. Otočím se a jdu tajnou chodbou až do hlavního sálu, tam uvidím partu žen a ty dva občasné ňoumy, zakroutím nad nima očima a projdu další tajnou chodbou a objevím se před nimi, ale v tajnosti a ve stínech. Jsem potichu jak myška a sleduji dění, občas mi vyjede koutek nahoru. Opírám se ramenem o nedalekou sochu a poslouchám. Všimnu si jak jedna z žen poplete trpaslíkovi hlavu a ten má docela dobrý zmatek, zavrtím nevěřícně hlavou. Vystoupím ze stínů a mávnu jen rukou, trpaslíkovi se hned uleví a jeho emoce se vrátí nazpět. Byla to docela dost vtipná poznámka, docela dost vtipné pokukání, ale skoro vše musí jednou končit, nadechnu se a usměji se. "Dámy, nesnažte se je zmást - snad touhy k ženám a jejich city jdou, ale ostatní vám neprojde." podívám se na všechny a pak se podívám na Obra. "Ano, byl jsem v zahradě." Podívám se na dámy a lehce se jim ukloním. "Vítejte v mém hradě, jsem Jack, budu rád, když mi tak budete říkat." podívám se na Ellis, která si zapisuje jejich jména a prohlíží si klíče s čísly a též si to zapisuje. Počkám, když to dodělá, tak jen jí pokynu hlavou a zmizí. "Jak jsem řekl - vítejte na hradě, chovejte se tu jako doma. Dnes večer bude hostina a bál v tomto sálu." ukážu na sál za nimi, kde je i můj trůn. "Ten se uskuteční ani ne -" podívám se na hodinky "- za 4 hodiny. Prozatím můžete šmejdit po hradě. A kevšemu - námitky a připomínky směřujte na mně a nebo na tyto dva chlapce." ukážu na obra a trpaslíka. "Nějaké dotazy?" Jsem tak 184 cm vysoký, delší, ale na krátko ostříhané černé vlasy, jasné oči, atletická postava a dlouhý kožený, černý kabát. Kalhoty, boty s košilí, vše v černém. V kabátě je připíchnuta jeden květ rudé růže. |
| |
| Holky a zachránce Nevím co se to se mnou děje, ale zachrání mě Jack, který se objeví a zruší to kouzlo. Podívám se na holky a směřím si je pohledem. "No fuj." řeknu jenom, ukloním se své krásné panně a omluvně pravím. "Omlouvám se, kouzla, čáry a intriky - netušil jsem, že do toho budu stáhnout i já - i když jsem to měl očekávat." zabručím si potichu a prohlížím si každou z nich. Hledám v nich viníka. |
| |
| To snad není pravda Stojím, koukám se na prcka, který si tam dvoří a pak nedvoří a já ani netuším co mu zase přeletělo přes čumák. "Nebyl, měl jsi tam jít." řeknu nabroušeně, ale to už se mi ozve za sebou Jack, otočím se na něho a pokynu hlavou. "Příště tam půjdu rovnou." řeknu jednoduše a musím se trochu zasmát, že byl prcek pod kouzlem. "Říkám ti - najdi si normální holku - ne, vždycky nějakou s problémem či něco takového co přitahuje." zavrtím nevěřícně hlavou. "A jinak ano, obraťte se na nás - no spíše na mně." rozmyslím si to, když vidím před sebou toho šaška. |
| |
| Tak tohle už vypadá na naši kořist Dobře se bavím, tak se trochu leknu, když se za mnou objeví další muž. Rychle se ohlédnu a vzápětí si ho už měřím od hlavy k patě. Tak jo, na toho bych si dala říct. Když zruší moji zábavu, nehnu ani brvou, abych se zbytečně neprosekla a pozorně poslouchám. Mezitím se snažím odhadnout emoce Jacka. Na čistě bílých očích to není poznat, ale odvrátím zrak trochu stranou. Jestli nelže a je tu skutečně pánem... a vypadá to, že to tak skutečně je... tak bych měla udělat dobrý dojem, ale to neumím. Nervózně si natočím na prst pramen vlasů. Dotazy. Tak asi tisíc a jeden, ale všechna rozpustilost a sebevědomí mě právě opustilo. Tak snadno zrušil moje omámení, jakoby to byl jen prach, co stačí odfouknout. Neměla jsem sem asi jezdit. Jen lehce přikývnu, že jsem rozuměla, kdyby se na mě náhodou díval, ale sama upírám zrak někam trochu nalevo za něj do podlahy. Všichni kromě jedné z dívek tu navíc vypadají téměř normálně. Včetně Jacka a jeho společníků. Kdo by si pak vedle nich všímal někoho fialového? Ještěže jsem si přibalila svoje líčení. Snad se za 4 hodiny stihnu upravit. A to jsem se těšila, že tady to nebudu muset řešit. Počkám si, jestli někdo sebere odvahu se na něco zeptat, ale už uvažuju, jak najdu svůj pokoj a své věci - nemám času nazbyt. |
| |
| Kráľ Nora sa na svojom diele smeje a snaží sa to maskovať za kašeľ. Keby som si nebola istá, že je to ona, zrejme by ma zmiatla. Takto sa nedokážem ubrániť úškrnu. Vzápätí mi prejde po chrbte mráz. Do už pre mňa známeho pocitu z Norinho kúzla vkĺzlo niečo iné. A Norina štruktúra sa pod tým rozprskla ako zrkadlo po dopade na zem. Zježili sa mi vlasy a obzrela som sa po pôvodcovi. Od neďalekej sochy sa odlepil jeden tmavší tieň a zamieril k nám. Áno, toto je pán tohto hradu. Nedbalá elegancia, prezentácia sily akoby len tak, mimochodom... Jack? No, tak Jack je zrejme hráčom ťažkého kalibru. Čo na tom, že vyzerá sympaticky. Spoznám šelmu, keď ju vidím. Z premýšľania ma vytrhne až zmienka o bále. V duchu nad tým iba zúfalo zaskučím... Keby ma tak teraz videl Kyero... šúľal by sa po zemi od smiechu, bastard mizerný. Otázky nemám, a tá jediná, na ktorú ma zaujíma odpoveď, je neprijateľná čo i len vysloviť. Ale vyčkávam. Niekto sa hádam ústa otvoriť odhodlá. |
| |
| Král
Dřív než stihnu svého mazlíčka chytit, změní směr a utíká zpátky k dámám. Zavrčím. No počkej, tak za tohle tě vykoupu nebo ještě líp, pošlu tě domů, však ona tě Marie naučí. Kocourek se schová za krále a začne žalostně mňoukat hledajíc u něj ochranu. Otírá se o královu nohu, roztomile se na krále podívá a zachvěje svými netopýřími křidélky.
Trpaslík se mi omluví, věnuji mu spokojený úsměv. Čáry, mělo mě to napadnout. „Jistě, nic se nestalo.“ To je úleva, už jsem se lekla, že ztrácím svůj šarm. Hloupost.
Odspěchám za svým kocourkem, který se rozhodl schovat za nějakého muže. „Tohle ti nepomůže chlapečku.“ Řeknu zlostně, když se muž představí, zarazím se a pořádně si jej prohlédnu. Rozhodně je to fešák. Je celkem k podivu, že se o něj neuchází víc žen. Pravděpodobně jsou staromódní a myslí si, že dvořit se mají muži jim a nikdy naopak. „Těší mě Jacku.“ Kouzelně se na něj usměju. Zrak mi sklouzne na růži. „Krásná růže. Máte rád růže?“ začnu vyzvídat a nahnu se napravo, abych mohla skočit po Diablovi, jenže ten rychle zareaguje a schová se u královy nohy. Narovnám se a moje oči začnou rudnout. Ruce dám v bok. „Diablo Luciferusi, okamžitě pojď ke mně“ Netrpělivě dupnu nohou. Kocourek nešťastně zakňourá. „Nebo tě pošlu za Marií, pamatuješ si ji viď, to je ta co tě chtěla vykoupat ve svěcené vodě, aby z tebe udělala obyčejnou kočku domácí.“ Řeknu ostře. |
| |
| Dámy Podívám se na kocoura a trochu se pousměji, kocour s křídly? Jak zábavné... Skloním se a opatrně si vezmu kocourka a podrbu ho za ušima. "Kocoura jsem neviděl tak - dlouho." usměji se a dál ho podrbu na hlavičce a nakonec ho vrátím jeho paničce. "Naposled jsem ho viděl na Zemi, když jsem tam naposled." pousměji se a podívám se na všechny ženy v místnosti. "Být vámi, tak opravdu otravuji Obra, trpaslík je - no - " zamyslím se a pak se trochu zasměji. "Spíše je to šašek než úředník." Podívám se na dámu, co má kocourka a poté se podívám na růži. "Ano, kdysi jsem se o květiny nezajímal, byly všude a bezpočet." pousměji se, ale nedávám oči pryč z růže a vzpomínám u toho. "Ale když jste na místě jako je toto, tak si uvědomíte, že vám nakonec chybí. Teploty, počasí a občas sloni nejsou zrovna růžový ráj pro květiny. Jsou tu snad jen skalničky, kaktusy a nebo suché lesy - což je zajímavé -" podívám se na ně s pobaveným výrazem. "- že jsou živí a mají tak vypadat. Ale jinak ano, mám rád růže, jednu mám v zahradě, je nejspíš jediná na tomto světě. Dostal jsem ji od své milé známé, která mi i pomohla." pohladím lehce po květu růže. Poté se podívám na všechny. "Což mě připomíná, prosím až půjdete někdy do zahrady, nechoďte moc blízko k této růži." usměji se na ně tajemně. "Není růže jako růže." "Tak jo, nebudu vás zdržovat a přeji pěkný den." ukloním se jim. "Uvidíme se za chvíli na bále." otočím se a chci odejít za roh. Zastavím se. "Trpaslíku, budu potřebovat tvoji ruku." řeknu jenom a odcházím. |
| |
| Prácička Stojím a koukám se jak se mazlí s tým malým ďáblem. Poté se rozmluví o růži a mě jen unikne potichu z úst při odkašlání "Trnitá mrcha" znám ji, nemám ji rád, kytky jsou jen potíže a zato stojím. Podívám se na Jacka a jeho vychování, jsem hrdý, že něco dobrého pochytil od nás, ale zarazí mě, když mě nazve šaškem. "Já a šašek? No tohle - já jsem bojovnej šašek!" vytáhnu se do své plné výšky, což je dobré, ale vedle Obra nic moc, kazí mou reputaci. Marně si vzpomínám, kdy jsme naposled byly na Zemi, kdo ví? Pak se rozloučí a odchází. "Ruku?" zeptám se spíše sám sebe a po chvilce se mi rozlije na tváři úsměv. "No páni!" ukloním se dámám. "Omluvte mě holky." otočím se a běžím rychle za Jackem. "Konečně, už se cítím jako zrezavělý démon!" zajásám a zmizím s ním pryč |
| |
| Já sám s dámy? Poslouchám šéfa a musím se zasmát nad označeným kolegy. "To máš pravdu prcoure, to máš pravdu." zasměju se. "Ale spíše jsi nemotorný bojovný šašek." řeknu jenom a poslouchám šéfa. "Na Zemi, hodně dlouho, může to být 100 let? Ale asi i jen 2 roky." pokrčím rameny, pojem o čase mě nějak nezajímá. Poté jen rychle zmizí a já se podívám na tu prašivou kočku. Nesnáším kočky. Podívám se na dámy. "Nějaké dotazy? Sluhové vás dyžtak zavedou do pokoje." řeknu jenom |
| |
| Informace
Kocourek v králově náručí spokojeně přede, stále však věnuje dostatečnou pozornost svému okolí. Když uslyší zmínku o Marii, naježí se a výhružně zaprská, při čemž vycení zuby. „Ano přicestovali jsme ze Země, stejně jako tady okouzlující Nora.“ Poukážu na fialovou dívku a povzbudivě na ni mrknu. „Budete mít těžké rozhodování. Sonera je rovněž krásná.“ Poukážu na Soneru a rovněž na ni povzbudivě mrknu. Převezmu si svého kocoura. Ten nespokojeně zamručí, sedne si mi na rameno a tváří se uraženě. Nad jeho chováním jen vzdychnu a protočím panenky, které mají znovu hnědou barvu. Obra? Ten se tváří tak otráveně, že raději ne, navíc zcela jistě nebude mluvka. Za to Trpaslík, z toho by se dalo, vytáhnou zcela jistě dost věcí.
Od své milé známe? A proč ta tady není? Zcela jistě to není žádná z nich, chová se k nám ke všem stejně. Docela mě překvapila tak mizerná účast.
Když odejde král a Trpaslík, prohlédnu si okatě Obra od hlavy až k patě. Nespokojeně mlasknu. To zcela jistě bude jeden z těch, co vám řeknou jen co je nutné. „Máte tady připojení k internetu, nebo jak posílate zprávy do jiných světů“ |
| |
| Informace a rychle se dát dokupy Pozorně poslouchám a snažím se si zapamatovat všechno podstatné. Když promluví dívka, myslím Cath, ale na jména moc dobrá nejsem, věnuji jí zářivý úsměv. Okouzlující? Snažíš se mi posmívat se svým normálním vzhledem, že? Tyhle myšlenky ale nenechám vykouknout, možná se mi jen lehce zaleskne v očích a mezi konečky prstů přeskočí krátký záblesk. Vzhledem k tomu, že nemám komu bych posílala nějaké zprávy, rozhodnu se co nejrychleji zmizet. Lehce pokývnu hlavou směrem k Jackovi a mrknu po nejbližším sluhovi. "Mohl by jste mě doprovodit do mého pokoje?" Možná to bude chtít více povýšenosti, ale k tomu snad příště. Teď prostě spěchám. Pokud se mě nikdo nepokusí zastavit, rychle se vydám se sluhou směrem k mému novému příbytku. Pečlivě se snažím si zapamatovat cestu, abych trefila i zpět, pak rychle proběhnu pokoj, sluhu propustím a rozhodnu se, že je čas na krátkou koupel, po které se začnu s dlouho cvičenou rychlostí upravovat do zde zjevně přijatelnější podoby. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Pokoj je obrovský, kamenný a s gotickými ozdoby, malým chlupatým koberečkem na zemi, hnědé závěsy na okrajích okna, který má přístup na balkón. |
| |
| soukromá zpráva od Nora *Envy* pro Svůj kufr si odtáhnu až do koupelny s sebou. Zapálím několik vonných tyčinek a natáhnu se do chladné vody. Chvíli poočku sleduju zrcadlo a pokoj za otevřenými dveřmi, ale pak oči zavřu a na chvíli se potopím pod hladinu. Miluju vodu. Tak krásně vede elektřinu. Po hladině přelétlo pár blesků. Asi po půl hodině konečně vylezu. S osušováním nebo oblékáním se netrápím a místo toho se začnu kriticky prohlížet v zrcadle. Ne že bych se si nelíbila, ale ta fialová kůže většinou ostatní nepřitahuje. A tady to zřejmě nebude jiné. Prohrábnu se taškou a vylovím velkou pikslu makeupu. Není těžké ji najít - je jich tam víc. Trochu spěchám, ale nevynechávám ani kousíček kůže. Začnu od prstů na nohou a pokračuju vzhůru. Na zádech je to trochu náročnější, ale s mým cvikem žádný větší problém. Extrémní pozornost věnuji pažím a tváři. Když jsem konečně spokojená s makeupem, moje kůže má v podstatě normální barvu. Tak obyčejnou. Jen ve slabinách a pod prsy zůstaly fialové kousky. Mezitím uvažuju, které si vezmu šaty. Skoro půl hodiny strávím česáním fialových vlasů, ale ty si kvůli nim barvit nebudu. Alespoň ne teď. Následuje lehké líčení, modré stíny, světlá rtěnka a na krk tmavší pásek místo náhrdelníku. Nakonec jsem se rozmyslela a vybrala si zelené šaty. Zbytek času jsem strávila prohlížením se v zrcadle, pokud mě někdo nevyrušil. Čekala jsem na určenou hodinu a když bylo pět minut poté, zamířila jsem do sálu. Nechtěla jsem přijít první a čtvrthodinka zpoždění se prostě tak trochu očekává. Až pujdu, tak vyměnim iko ;) |
| |
| Prvé dojmy Po celú dobu mlčím a počúvam, na perách neosobný úsmev. Skúmam situáciu akoby to bolo bojisko, zvažujem slabé a silné stránky hráčov na tejto šachovnici. A zatiaľ mi vychádza, že hoci Jack a jeho služobníctvo sú na domácej pôde, nestoja práve isto. I keď... možno krivdím Jackovi. Pokiaľ má trochu rozumu pod tou strapatou šticou, nevybalí všetky svoje karty hneď. Zaujali ma reči hlavne o tej jeho kvetine. Inštinkt mi našepkáva, že za tým bude niečo viac, než len jediná kvitnúca vec v tejto spálenej zemi. Lenže to budem musieť odložiť. Je čas pripraviť sa na ten nemožný bál. Jack a Trpaslík zmizli. Vidím, že Cath si odchytila Obra a začala sa ho vypytovať, Nora si privolala sluhu a mizne v chodbách. Jedného postávajúceho a zízajúceho nešťastníka som si teda odchytila aj ja. Ukážem mu kľúčenku s číslom a poviem: "Vezmi ma k mojej izbe." Sluha sa otočí na päte a bez rečí vyrazí, a ja ho nasledujem. |
| |
| Internet Sleduju jak dvě dámy odcházejí, ale ta třetí s tou malou chlupatou a okřídlenou krysou zůstává, Trochu mě pobaví tím, jestli tu máme internet, musím se nad tím pousmát a v ruce se mi objeví průhledná koule v rudé barvy. Podám ji jí to. "Je to jak telefon, můžete si zavolat na mobil a nebo na počítač - jen říct jméno či číslo onoho přístroje. Sám se spojí, buď uvidíme i obraz - pokud budete mluvit přes počítač a nebo jen hlas. Ale neustále to musíte držet, když budete chtít skončit, tak jen řekněte - konec." řeknu jednoduše a pak se na ní podívám. "Ještě něco?" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Muž tě odvede do pokoje a zavře za tebou. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nora Připravuješ se, je všude klid a občas snad zaslechneš venku nějaký ten krok a občas i kopyto. Když se podíváš dolů z balkónu, vidíš cestu do hradu a dole, úplně dole pod horou je malé městečko. Ale nejdůležitější na tom je to, že pod oknem sedí jeden muž, kouří dlouhou dýmku a kolem sebe má něco chlupatého, co všechno oslintává a co všechno olizuje. Ale muž není člověk, je to démon obrovského vzrůstu. Má dlouhé zatočené rohy za sebe, takže jeho hlava musí být hodně těžká, delší šedé vlasy a vousy. Má na sobě jen šortky a žádné boty, nemá ocas ani vidle, ale má na zádech jeden pár blanitých křídel, které jsou složená. Povídá si s tou koulí co se kutálí neustále vedle něho. Dokonce ho má i na provázku. |
| |
| Koule?
Přesně jak jsem předpokládala, žádné připojení. Povytáhnu obočí, když mi podá Obr rudou kouli. Převezmu si jí. Co s tím k čertu budu dělat, přes to asi nic nepošlu. „Dobrá. To bude prozatím vše, děkuji za ochotu.“ Odejdu ke sluhovi, ukážu mu klíček. „Můžete mi ukázat pokoj? Jak se Vám líbí služba u krále?“ První a nejdůležitější věc. Získat si na svou stranu služebnictvo, pak jde všechno snáz. Nebo minimálně z nich udělat loajální poskoky. Oni jsou hybnou silou, to oni mi můžou s klidem namíchat do pití jed. To že je někdo pošle, to je vedlejší. Jen doufám, že jim předchozí král neuřízl jazyk, to bych se pak příliš drbů nedozvěděla. |
| |
| soukromá zpráva od Nora *Envy* pro Když si obléknu šaty, nedá mi to a na chvilku se jdu podívat ven. Už zbývá jen přidat trochu líčidel a vše bude dokonalé. A kontaktní čočky. Jakou barvu očí budu mít ale dneska? Asi hnědou? Nebo zelenou, aby mi šla k šatům? Vykloním se z balkónu a když tak uvažuju o doplňcích na ples, chvilku mi trvá, než si všimnu, že dole někdo sedí. A ne jen tak ledajaký někdo. Konečně někdo, kdo vypadá normálně. Široce se usměju a nakloním se ještě kousek. Moje pleť má teď normální lidský odstín, jen oči jsou čistě bílé, vlasy fialové a na sobě mám zelené šaty. "Zdravíčko." Ty rohy jsou fakt pěkný. Mám chuť se na ně podívat zblízka, ale skákat někam v těhle šatech, to by nebyl nejlepší nápad. Ani nevím, proč mě tolik zaujal, snad proto, že to byla druhá, respektive, když nepočítám jednu ze svých soupeřek, tak první osoba, co tu nevypadala jako člověk. Bála jsem se, že tu nikdo takovej nebude, s kým bych si mohla promluvit. Se soupeřkou mluvit by bylo trochu netaktické. "Copak to tam máte?" Docela by mě zajímalo, jak hromada chlupů vypadá, když to není hromada. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Muž tě odvede do pokoje a otevře ti pokoj, ukloní se a trochu se pousměje. "Je to dobrá služba madam, král je spravedlivý, lepší než minulý - tomu minulému strašilo ve věži a dával nesmyslné zákony." řekne to spíše potichu aby ho nikdo neslyšel, jak mluví o starém královi. "Ale jak jsem řekl, služba je dobrá, dobře placená, jen král - no, je hodný - no v jakém smyslu to je pravda." promne si krk. "Někdy se popravdě nechová jako démon." zašeptá si spíše pro sebe. "Ale zase někdy je horší jak démon." dodá si znovu pro sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Démon se na ní podívá a trochu se usměje. Je vidět, že je docela dost starý. "Zdravíčko madam." prohlíží si tě. "Máte nádherný úsměv a zvlášť ty vaše oči." |
| |
| soukromá zpráva od Nora *Envy* pro Při lichotce se usměji ještě šířeji a nakonec se rozhodnu, že zdraví šatů při nejhorším oželím, a přelezu zábradlíčko a kousek seskočím (pokud to není moc vysoko). "Můžu?" Mrknu na místo vedle něho a pokud kývne, tak se posadím. "To já mám i krásnou kůži, jen tady mi přijde, že moc nezapadá..." Opatrně si setřu kousek makeupu z paže a předvedu fialovou barvu. "Jste asi první normální démon, kterého jsem tu potkala. Všichni ostatní vypadají jako lidé." Druhou větu dodám poněkud sklesle a začnu roztírat makeup na paži zpět na odkryté místo. Po chvilce začnu uvažovat, jestli by mě koule kousla, kdybych se ji pokusila pohladit. "A má Chlupáč nějaký krk? Nebo na čem drží ten obojek...?" Ve chvíli, kdy to vyslovím, se lehce kousnu do rtu, abych se nerozesmála jako hloupá puberťačka, protože mě nějaké řešení napadlo. "Scharden. Hmm, co kdyby jste mě vyzkoušel. Na jazyky moc nadaná nejsem, ale třeba vymyslíme něco jiného. Je hloupé, když někdo nemá vlastní jméno, jen jméno svého druhu. Já jsem Nora a nikoho jako já taky neznám. Vlastně do nedávna jsem neznala ani žádného jiného démona. Byla jsem jen divná, fialová holka." Seberu odvahu a natáhnu ruku ke chlupům - při nejhorším přijdu o prsty, ale i to jistě půjde zamaskovat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Démon se šoupne a ty si můžeš sednout na kamenou fontánku, ale v ní už dlouhá léta nestříká voda. Chlupáč se k tobě otočí, očuchá a nechá se drbat. Nahmatáš malá ouška, jako od medvídka, poznáš, že má kulaté tělo a snad nahmatáš i dvě nohy. Olízne tě a makeup zmizí. "Vodítko mám na jeho nohách." mrkne na tebe démon a vydechne další kroužky z dýmu. "Barva tu je důležitá, není tu moc démonů, co vypadají nějak hezky barevně jako ty. A ano, vypadají tu jako lidé, ale zdání klame." začne se potichu smát. "Třeba náš král, vypadá jako člověk, ale není to člověk, jeho původ je složitější než se zdá." zamyslí se. "Ale též on vypadá jako člověk, ale když ho někdo hodně naštve, tak se projeví jeho pravá forma." usměje se. "Sundej si tu barvu a jdi tam za svou osobu. Myslím, že to bude jen lepší." usměje se na tebe. Teprve si teď všimneš, že jeho zakroucené rohy, jsou vlastně stříbrné, ale stářím a prachem zdejším světem se ušpinili a jsou spíše do černé barvy. Ale když se démon podrbe na jednom rohu, tak slíkne kus té špíny a uvidíš stříbro. Kdo ví, jestli je to jen potažené stříbrem, nabarvené a nebo falešné rohy - což je nepravděpodobné, vidíš jak vystupují z hlavy. Rohy vypadají docela dost jako kozí, jsou vroubkované. "Moje jméno už je zapomenuté a po ta celá staletí jsem si na tohle zvykl. Jsem rád, že ho mám. Je to jednoduché a krátké jméno." usměje se na tebe mile a znovu si dá dlouhou dýmku do úst a znovu vyfoukne kroužky. "A jak se vlastně jmenuješ ty?" zeptá se a přitom ho něco napadne. "Pokud chceš vidět démona, tak největší počet je v zdejším nevěstinci. Je tam i křídlo pro dámy a udělají cokoliv aby jsi byla šťastná. Tančení, povídání, vaření, různé atrakce, prostě všechno." zasměje se. "Jednou jsem tam viděl démona s fialovou kůží, ale růžovými tečky navíc." zamyslí se. "Byl milej." |
| |
| soukromá zpráva od Nora *Envy* pro Leknu se, když mi Chlupáč zničí pečlivou práci a rychle se odtáhnu. "Složitější?" Zeptám se opatrně a dávám si pozor, aby se ta bestie ke mě nedostala zpět. Pokouším se napravit tu paseku, co způsobil, ale asi to budu muset udělat až nahoře u zrcadla. "Zatím jsem jen viděla, jak zrušil vliv mé moci, jakoby to bylo jen smítko prachu, co stačí odfouknout." Pak zvážním a na chvíli se zadívám do země a na svoje ruce na zelených šatech. "Nemůžu. Celý život jsem žila mezi normálně vypadajícími a pokaždé, když jsem se nepřizpůsobila, bal z toho problém. Ostatní většinou nemají rádi, když se něco liší a král o mě sotva zavadil pohledem a mnohem víc se věnoval té dívce, co také vypadá jako člověk. Nechci přijít o všechny šance jen proto, že vypadám trochu jinak." Když vzhlédnu, pohledem se znovu dostanu k jeho rohům - jsou monumentální a trochu mu je závidím. Pak si všimnu, že na pár místech se z nich loupe barva a zvědavě si stoupnu, abych lépe viděla. Začnu do nich trochu rýpat a odhalovat původní barvu. Je to poměrně uklidňující činnost. "Jsem Nora, ale většinou mi říkají Envy." Prohodím spíše mimochodem na otázku jména. Ani mi nepřišlo na mysl, že jsem mu to už říkala. Na to se moc soustředím na odloupávání špíny. Jde to pomalu, ale nemusím u toho přemýšlet o ničem jiném a soustředím se skoro úplně na to, co dělám. Nemusím myslet ani na ples, ani na to, že mě hrad a jeho osazenstvo zatím poměrně zklamali. Ani na ples. Když začne mluvit o nevěstinci, trochu ztuhnu, ale pak se mi rty pomalu roztáhnou do úsměvu a zase se uvolním. Jestli nelže, tak by to mohlo být to místo, kde by se mi mohlo líbit. Možná. A někdo další fialovej? Třeba umí to, co já. "Bylo by hezké, kdybys mě tam někdy vzal, pokud by ti to nevadilo." Dál dloubu do rohů, ale před očima mám obrázek spousty různých démonů a někteří se mi dokonce podobají. Skutečně se mi ta představa líbí mnohem víc než ten ples, co se chystá. |
| |
| soukromá zpráva od Catherine Bertrant pro Pokoj
"Ano, něco o jeho nesmyslných zákonech jsem zaslechla." pokývám hlavou.
"Vážně? Nechcete mi povykládat něco víc o králi. Ráda bych se o něm něco dozvěděla. Nevíte náhodou od koho dostal tu růži? A co ten keř dělá?" příjemně se usměju.
Kocourek seskočí z mého ramene, projde pokoj, pak skočí na postel, stočí se na polštáři. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Sluha se na tebe podívá a nadechne se. "Růži dostal od jedné ženy, která mu pomohla - nebo on ji? Nevím, tehdy jsem tu ještě nebyl, víte." promne si ruce. "Ale ta žena mu dala jen malou růži a on si ji zasadil. Je na zahradě." rozhlédne se dokola a zašeptá ji. "Ale nevím co přesně dělá, já tam raději nikdy nebyl, chodí tam prý sám král a ani zahradník k ní nechodí." zašeptá, jako kdyby to bylo tajné. "A co by jste chtěla ještě vědět? Vím, že má dva poskoky, jsou s ním od rána až do večera a jenom oni mu říkají jménem. Jméno - říká se - aspoň jsem to slyšel v zdejší hospodě, tam jsou totiž démoni ze Země a oni ho tam i znaly. Prý Jack není jeho pravé jméno, je jen falešné a pravé jméno ví jen on a jeho dva poskoci. Poskoci - myslím, že jsou něco víc. Vypadají nemotorně, ale nejsou, jsou silný a šílený." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Démon se usměje a nechá ji ať si hraje s jeho zatočenými rohy, které mu dělají jakoby helmu a stáčí se a kroutí se do sebe a končí až na jeho ramenech. Musí ho bolet za krkem a proto nejspíš si často protáhne krk kroucením. Zjistíš, že jsou rohy opravdu stříbrné, nejsou nějak ponořeny do kovu, ale jsou ze stříbra, ale tak zvláštního stříbra. Jako kdyby to byla slonovina, ale jen ze stříbra, jako kdyby stříbro bylo živé. "Jistě, rád tě tam zavedu." zasměje se a znovu vydechne kouř. "A zajímal se o jinou dívku? Zajímavé, to nedělal - neměla náhodou u sebe něco co tu není?" zamyslí se a podrbe kouli chlupů, která začala okusovat nějakou botu a nejspíš i s nohou, někde ji tu vyhrabala. |
| |
| soukromá zpráva od Nora *Envy* pro Zvědavě dál čistím, ale snažím se při tom vidět výraz v jeho tváři. "To budu ráda." Pak se zamyslím nad jeho otázkou. No pochopitelně, že něco měla, ale jestli se to tu nevyskytuje, to netuším. "Co já vím, tak snad jedině tu kočku, co se jí pořád snažila zdrhnout, ale ta vypadá asi tak jako tady Chlupáč. Proč si myslíš, že by se král nemohl zajímat o nějakou dívku? Nepřitahují ho snad ženy?" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zamyslí se a pak se usměje. "Kočka, to bude ono." podívá se na dívku a zavrtí hlavou. "Tohohle drobečka radši ruce pryč." přitáhnu si ho, rozhlídnu se a usměju se, stáhnu mu vodítko a než zdrhne, něco mu pošeptám. "Bav se a kdyby něco, jsi na vodítku." řeknu a jen koukám jak rychle mizí pryč něco si najít. "Ale ovšem že ho přitahují ženy, zamiloval se co vím asi tak dvakrát a dvakrát mu zlomili srdce." promne si krk a roztáhne si křídla, takže ji zahalí stín. Začíná si zahřívat blanitá křídla. "Ironické, když on někoho chce, tak mu zdrhnou za jinou, pokud ho oni chtějí, nemá zájem. Nejspíš rád dobývá? Kdo ví? Já se v hlavách nevyznám." |
| |
| soukromá zpráva od Nora *Envy* pro Znovu si povzdechnu. "Nu já s sebou tedy nic exotického nemám." Opřu si čelo o jeho rohy, ale snažím se moc netlačit. "Šťastlivec. Já nedostala ani šanci." Zamumlám a dočistím posledních pár skvrn. Pak rohy kriticky obhlédnu a trochu se leknu, když roztáhne křídla. "Vypadáš skutečně majestátně." Usměju se na démona. Kdyby tu tak tokových bylo víc, nemusela bych se na ten ples bát jít tak, jak jsem. "Škoda, že nevyznáš - asi se mi bude hodit všechna pomoc... ale třeba mě víc než král, co vypadá jako člověk, zaujme ten nevěstinec, cos mi slíbil." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Démon se zamyslí a podívá se na tebe. "Tak běž na nevěstinec a pak se odlič a půjdeme spolu." řekne a usměje se, už se mu rýsuje plán. "Možná nic roztomilého nemáš, ale to nevadí, uvidíš že si tě určitě všimne. Jen mu musíš dát čas. Celou dobu co tu je se snaží tento ples odložit a přesto ho dohnal." zasměje se a zamyslí se. "Majestátně? Díky, už jsem tu příliš dlouho." zamyslí se nad tím. "Možná bych se někdy měl už porozhlídnout jindy a jinde, přece jen, moc dlouho na jedné planetě nezůstávám." řekne a stane. Teprve teď si můžeš uvědomit, že je hodně vysoký, skoro dva metry. Rozhlídne se dokola a stáhne si křídla k sobě. "Ale neboj se, potkáme se, stejně budu na plese jako vážený host - nejstarší žijící tvor na tomto světě." zasměje se, ale ihned se zarazí a zamyslí se. "Což nevím, jestli je to dobře nebo špatně." |
| |
| soukromá zpráva od Nora *Envy* pro Zarazím se a překvapeně zamrkám. "To se tam mám jít podívat už teď? Před plesem? Ani nevím, kde to je! A není čas!" Vykulím na něj oči, ale skutečně hodně se mi uleví, když z něj vypadne, že bude na tom plese taky. "Byla bych ráda, kdybys tam šel se mnou, ale nebude hloupé, když se tam vážený host ukáže s obyčejnou démonkou?" Nejistě se prohlédnu. "Vždyť nemám ani rohy. Jsem jenom fialová s naoko slepýma očima." |
| |
| soukromá zpráva od Catherine Bertrant pro Pokoj
„Vážně to je zajímavé. Četl jste někdy Krvesaj? Hloupost sem se ten plátek nemohl dostat. Docela by mě zajímaly místní drby, scházíte se někde s ostatníma, třeba v kuchyni, nebo tak, kdyby vám to nevadilo, ráda bych se přidala. Na oplátku bych vám řekla nejnovější pikantnosti ze Země, co myslíte? Šlo by to?“ prohodím přátelsky |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Démon se zasměje a zavrtí hlavou. "Ne, v pořádku, nevadí mi, že nemáš rohy. Ale vadí mi, že budeš mít ten svůj - tu barvu." ukáže na tvoji skoro lidskou kůži. "A navíc, vážený host je vážený host, stejně je známo, že si rád popovídám s novými bytostmi." usměje se a zamyslí se, jak tam dostane i svého přítele. Bude to fuška, ale dostane ho tam - snad. Podívá se na tebe. "A pak tě zavedu do nevěstince, ano?" usměje se a znovu si protáhne křídla a navíc se skloní on sám ke svým špičkám a uslyšíš jen křupání kostí krásně po páteři. Znovu se narovná a vyndá si z pytlíku kabát, dodá fajfce a zapálí si. Udělá pár pokusů o kroužek s novým dýmem, ale až se pořádně rozhoří tabák, tak jsou dokonalé. Usměje se. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zamyslí se sluha a pak přikývne a usměje se. "Scházíme se v kuchyni, ale pro naše bezpečí si více povídáme v místním baru - vlastně hospodě. Myslím, že též pochází ze Země a objevila se tu ve stejné chvíli co nynejší král, když nad tím uvažuji." zapřemýšlí a nakonec přikývne, že tomu i odpovídá. |
| |
| soukromá zpráva od Sonera pro Izba, do ktorej ma sluha odvedie, je riadne veľká a luxus, s ktorým je zariadená, pôsobí samozrejmo a sebavedome. Keby som neprišla z podobného miesta, uchvátilo by ma to a možno i vydesilo. Takto som nad tým len mlčky prikývla. Pri posteli stoja moje kufre a podľa všetkého sa ich nikto nepokúšal otvárať. Rýchlo skontrolujem kúpeľňu a potom vyjdem na balkón. Viacej ako výhľad ma zaujímajú steny. Ďalšie balkóny? Ozdoby, ktoré by šikovný tvor dokázal použiť pri lezení? Vrátim sa dnu a zatvorím oči. Natiahnem svoj vlastný zmysel pre mágiu a pátram. Poriadne, svedomito, do hĺbky. Hľadám, či mi niekto v tejto izbe nenechal nejakého zvedavca. Kúzlo, ktoré bude hlásiť svojmu tvorcovi každý môj pohyb. V tomto pátraní mám už slušnú prax, za posledné roky som si doma vo svojich komnatách našla takýchto potvor viac než by sa mi páčilo. Hold, môj starší brat by rád vedel, čo robím, ale chýba mu jemnosť. Takže som mu tie potvorky vždy zrušila a nechala som mu pár škaredých prekvapení. Súkromie si cením zo všetkého najviac, a nájdenie niečoho takého tu by ma poriadne naštvalo. (Neviem či niečo nájdem alebo nie, pokiaľ áno, pokúsim sa to poškodiť.) Či už uspokojená výsledkami pátrania alebo nie, som sa rozhodla, že je čas na moju vlastnú ochranu. Prídem ku svojim kufrom, otvorím jeden z nich a spomedzi mnohých iných vecí vylovím dlhú, úzku a tenkú kazetu. Keď ju otvorím, nachádza sa v nej dlhé brko. Špička je strieborná a od nej sa farba premieňa z nočnej modrej cez tyrkysovú až k zelenej na konci. Patrilo môjmu hipogryfovi, a teraz slúži mne. Ešte raz si izbu obzriem a rýchlo si ju rozvrhnem na osem častí, so stredom pod koberčekom. Stále udržiavajúc v mysli konštrukciu kúzla som sa dala do pohybu. Najprv som zamierila ku dverám. Do maximálnej výšky, ako som bola schopná dočiahnuť, vpíšem do zárubní na oboch stranách jasný, zlatisto žiariaci znak. Postupujem ďalej, stena, okná, dvere na balkón... potom odsuniem koberček a kreslím tam zložitú sieť čiar a ďalších pavúkovitých symbolov, ktoré vyzerajú, ako keby sa až na poslednú chvíľu rozhodli, aký majú mať tvar. Pre posledný symbol, umiestnený v strede zložitej matrice, zabodnem striebornú špičku do palca a vpíšem ho vlastnou krvou. Mágia vôkol mňa sa zavlní a zmizne. Nie, nezmizne úplne, len klesne na nesledovateľnú úroveň, a keby som s kúzlom nebola spojená vlastnou krvou, ani ja by som ho nedokázala odlíšiť od bežného magického šumu. Čo som to vlastne urobila? Strážcu. Ktokoľvek, kto vstúpi do mojej izby (okrem mňa) ním bude sledovaný. Každý jeho krok, čoho sa dotkol, čo priniesol alebo odniesol. Okrem toho mi aj oznámi, že práve niekto vošiel. Funguje to iba na tvory materiálne, na fantómov či iné astrálne potvory si budem musieť vymyslieť niečo iné, ale na to teraz nie je čas. Vrátim koberček na jeho pôvodné miesto. Nikto by nemal spozorovať, čo som tu urobila. Krv splynula s kameňom, po zlatistých znakoch ani pamiatky. Nič podozrivé. Okrem toho, väčšina pátra po život ohrozujúcich kúzlach, a toto moje život ohrozujúce nie je. Čas však nemilosrdne beží a je treba sa pripraviť na bál. Pche! Toto šaškovanie skutočne neznášam. Aj tak však otvorím druhý kufor a začnem vybaľovať, čo nesiem tam. Nešťastne vzdychnem pri pohľade na róby a šperky. Otče prečo??? Zúfalo zaskučím a aby som oddialila ten moment, keď sa do šiat budem musieť navliecť, zmiznem radšej v kúpeľni. Rýchla sprcha mi hádam urobí dobre. |
| |
| soukromá zpráva od Nora *Envy* pro Zarazím se. Až potom mě tam vezmeš? Škoda, těšila jsem se." Nerozhodně si prohrábnu vlasy. "Ale takhle... takhle vypadám normálně... takhle jsem nikdy neměla žádný problém... zatímco bez úprav... málem jsem to odskákala." Jo, když vás dav touží upálit, tak to není úplně ideální stav věcí, zvlášť když jste ještě úplně mladí a ani to moc nechápete. |
| |
| soukromá zpráva od Catherine Bertrant pro Pokoj
Zasměju se jeho vtipu. "Ten čas tak letí. Když tak se vymluvte, na mě. Znáte to šílená, ženská, chtěla pomoct vybalit a všechno poskládat do skříně. A tak." usměju se a spiklenecky na něj mrknu. "Později se teda půjdeme mrknout do toho baru. Zatím"
"Tři hodiny to je víc, než dostatek času na nachystání." prohodím směrem ke kocourkovi, který se ani nehne jen pootevře jedno oko. Položím rudou kouli na noční stolek u postele. Zamknu dveře vedoucí na chodbu a začnu s vybalováním. "Se vážně divím, že se jim to nevysypalo. Tři, dva, jedna." Odpočítám a povolím pásky na kufru. Kufru se s hlasitým praskáním otevře a vyvalí svůj obsah. Naštěstí to přežily i ty zpropadené taštičky.
Do misky dám Diablovi jednu taštičku. Z počátku se tváří otráveně, jako by se ho to netýkalo, ale nakonec neodolá a pustí se do jídla.
Postupně uklidím své šaty do skříně, do koupelny si dám svoje hygienické a kosmetické potřeby. Rozepnu šaty, ladně dojdu k oknům a zatáhnu závěsy. Napustím si vanu, naliji do ní levandulovou pěnu. Zalezu do vany, se spokojeným úsměvem se oddávám relaxaci. Zavřu oči a zhluboka nasávám omamnou vůni levandule. Můžu si to dovolit, kolem mého mazlíčka nikdo bez povšimnutí neprojde. To všechno mi zabere asi tak dvě hodinky.
Zabalená v ručníku, otevřu skříň. "Co si vezmeme na sebe?" Pobrukuju si, prohrabujíc šaty. Pak najdu jeden skvostný kousek. Šaty doplním černýma lodičkami. "Mám pěkný nohy, tak proč je schovávat." konstatuji spíš sama pro sebe.
Vlasy nechám rozpuštěné jen pomocí fénu, zatočím konce. Oči orámuji černou tužkou a rty zvýrazním rudou rtěnkou. Všechno stihnu, ještě půl hodiny před zahájením samotného bálu. Vezmu kouli. "Volej. 5697 528 255." Musím dat přece redaktorce vědět, že jsem dorazila v pořádku. Ozve se záznamník. "Ahoj, tak jsem na místě. Zítra ti zavolám co a jak. Zatím se měj. Cat. Konec"
Podívám se na kocourka. "Tak co jdeme se podívat za Sonerou a za Jackem?" Kocourek zpozorní, líně se protáhne, seskočí z postele a následuje mě na chodbu. Znovu zamknu pokoj a klíček si schovám do malé černé kabelky podobného stylu jako jsou boty.
Procházím se po chodbě, hledajíc sál, ve kterém bude probíhat dnešní bál. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Hloupost! Jsi na planetě démonů. Tady se nemáš čeho bát, spíš naopak, budeš-li se přetvařovat, budou tě podezírat a nebo si z tebe budou dělat legraci." povzdychne si a podívá se na oblohu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Stěny z venku jsou z kamene, šikovný by se mohl dostat, ale byl by viděn strážemi. Balkóny tam jsou další 4 v přízemí kde jsi i ty. Jeden je tvůj a další musí být tvých sokyň. Ale balkóny od sebe mají docela dost dlouhou mezeru oken a suchách keřů než je další balkón. |
| |
| Sál Cat a ostatní ať vědí jak to tam vypadá Sál je v přízemí, je to tu nádherný. Sloupy, stoly obložené jídlem a pití, jsou zde i sluhové, které dokončují poslední věci. Poté tu máme i hudbu a je tu nádherný výhled do okolí pomocí oken. |
| |
| Na ples To se mu to mluví. Bůhvíjak starej, čestný host a kdeco všechno, ale já jsem prostě fialová. Ať jsem v jakékoli společnosti. S povzdechem se buďto vytáhnu zpět na balkon nebo si požádám o pomoc, pokud je to moc vysoko a zmizím ve svém pokoji. Chvíli nerozhodně přecházím a tam a vyhýbám se pohledem zrcadlu. No můžu to zkusit. Utéct se dá vždy, že? Znovu si vlezu do vany a s občasným zaváháním se znovu vydrhnu. Nakonec si znovu obléknu šaty. Obávám se, že k fialové mé kůže moc nepasují, ale zrcadlu se znovu vyhnu a dlouho nacvičeným pohybem si nasadím zelené kontaktní čočky, aby alespoň mohli hádat kam se dívám. Posadím se ještě na chvíli do křesla a přemýšlím o tom, co všechno by se mohlo stát. Když pokojem proletí blesk docela se leknu a vyskočím na nohy. No to by mi ještě chybělo. Urovnám si šaty a nasadím milý úsměv. Čočky trochu omezují mé periferní vidění, ale řekla bych, že takhle vidí skoro každej, tak se tím nenechám rušit. Pomalu vyrazím do sálu. Když vejdu, zastavím se, abych si to mohla všechno prohlédnout. Stáhne se mi žaludek a radši se odvrátím od stolů s jídlem. Teprve po chvilce se vydám směrem k hudbě a tam si stoupnu ke zdi. Díky čočkám je vidět, že pohledem těkám sem a tam. |
| |
| Sál
Vejdu do sálu oděná do červených šatů, v ruce držím malou černou kabelku, která ladí s botami. Kousek za mnou se ladně nese můj kocourek. Zamířím ke stolku s pitím a prohlédnu si, jaké zde mají víno. Pokud je zde nějaká obsluha, nechám si nalít cabernet sauvignon, pokud ne naliji si jej sama. Nadzvednu sklenici, zakroužím jí a proti světlu se podívám na jiskru, kterou víno má. Poté přičichnu a jako poslední si lehce usrknu, nechám chuť rozplynout na jazyku. Rozhlédnu se po sálu, všimnu si Nory, s úsměvem na rtech k ní zamířím.
„Zdravím, jak se vám líbí ubytování? Já musím říct, že jsem spokojená. Obzvláště s tou obrovskou vanou v koupelně. Mimochodem máte nádherné rafinované šaty. Nechala jste si je šít na míru? Skvěle Vám padnou.“ Řeknu Noře. |
| |
| Ako za trest... Čas ma tlačí viac, ako by som si želala. Chvíľu úplne zúfalo pozerám na róby, z ktorých mám na výber a napokon medzi ne siahnem na slepo. Zaškľabím sa nad tým, čo mi osud privial, ale napokon sa teda začnem súkať do tmavošedej róby s krvavo červenou čipkou. Celá sa cítim nesvoja a zraniteľnejšia než kedykoľvek predtým. Siahnem po prívesku s rubínovou slzou a rýchlim pohľadom sa skontrolujem v zrkadle. Vyplazím na svoj obraz jazyk a opustím izbu. Nájsť cestu do sály nebolo zložité. Stačilo nasledovať zvuky hudby. Už len pohľad na všetku tú parádu spôsobil, že sa mi žalúdok prevrátil a mala som čo robiť, aby som neurobila rázne čelom vzad. Iba roky tvrdej disciplíny a moja nátura ma prinútili nezutekať a vstúpiť na bojisko.... pardón, do plesovej sály. Uvidím Cath a Noru, ako sa spolu rozprávajú a okolo sa moce aj ten kocúr... ako sa len volal? Zamierim teda k rozprávajúcim sa ženám a obzerám si ich róby. Vyzerajú draho a obom ženám pristanú. A na rozdiel odomňa sa v nich zrejme cítia pohodlne. "Dobrý večer. Zdá sa, že zase raz budeme čakať na nášho hostiteľa," prehodím s pobaveným úsmevom. |
| |
| Sál Sleduju jak jde ta normálně vypadající dívka přímo ke mě. Proč to dělá? No tak! V zelené jsem fialová, ale vedle červené budu vypadat superfialová! Doufám, že nedojde, ale došla i se sklenicí vína. Vypadá tu jako doma. Mám chuť se zahrabat, ale místo toho nasadím vřelý úsměv. "Pěkný apartmán." Přikývnu a když se zeptá na šaty, musím se chvíli zamyslet - už je mám delší dobu a že bych si někdy mohla nechat šít něco na míru, to nehrozilo asi nikdy. "Dárek. Ale ty vaše jsou mnohem, hmm, svůdnější. Obávám se, že zde budete zářit." Všimnu si, že k nám míří i třetí dívka a s jistým zadostiučiněním si všimnu, že jí musí být dost podobně jako mě. Chvilku si hraju s myšlenkou na to, že bych naši rudě sebevědomou společnici trochu potrápila, ale pokud má přijít i král, opět by to nemělo dlouhého trvání. "Dává si načas, ale tak přeci nemůže být první, kdo dorazí." Mrknu jedním okem na nově příchozí. "Také máte nádherné šaty. Jistě tu s nimi mnohé zaujmete." |
| |
| Bál
Když se k nám připojí Sonera Diablo zbystří a ihned k ní doběhne, začne se třít o její krajky a domáhá se podrbání.
„Děkuji, ale nejsem tady proto, abych zaujala krále. Nemyslím si, že někdo tak obyčejný jako já by to dokázal. Upřímně dámy, čekala jsem mnohem větší konkurenci. Není to zvláštní. Možná většina, žen sází na to, že najde nějakou kličku, kterou se vyváže ze starých zákonů. Uvidíme, jak to dopadne. Každopádně bych vás obě ráda více poznala, ať už se jedna z vás stane královnou či nikoliv.“ Řeknu přátelsky
„Tak například vy Noro, kde přesně na planetě Zemi žijete?“
„A slečno Sonero, můžete mi říct, kde přesně je Šeré království?“ |
| |
| Přípravy na bál a pak vlastní, samotné peklo Jsem v pokoji, připravuji se a oblékám se do černé. Znovu si na hruď, nebo lépe řečeno do kapsy svého saka si připnu jednu růži. O to více se usměji a nadechnu se její sladké vůně. Tak krásně voní, je nádherná. Otočím se a s povzdechem a s vědomím, že Ellis prozatím nenašla nic co by mě mohlo zachránit od svatby kráčím vzhůru do mého osobního pekla. Nic proti dívkám, ale sako, tančení, hudba není nic pro mně. Nejsem typ, kde neustále vymetá bary a sály s dívky. Dojdu do sálu s vědomím, že místo tohohle ztraceného času jsem mohl dělat něco více užitnějšího - nic mě mezitím nenapadá, ale určitě by mi to napadlo. Všimnu si těch dvou, kteří si hrají na pány, chudáci sluhové u Obra a chudák Trpaslík, až si ho všimne Obr. Nad touhle podívanou se jen pousměji. Dojdu ke stolu s jednohubky a něco si dám. Tohle jsem nikdy neochutnal a to tu žiju docela dost dlouho. Jak to? je to velice zájimavé, rozhlížím se a všimnu si všech třech dam u sebe. To ne - snad nebudu středem pozornosti a diskuzi. Snad...prosím. Pokynu jim z dálky hlavou, že je rád vidím a usmívám se. Přitom plánuji vraždu - vlastně vraždy svých rádců a těch úředníků. |
| |
| V sále Kocúr si ma všimol skôr, než všetci ostatní a s vysoko neseným chvostom priťapkal ku mne. Za hlasitého pradenia sa začal obtierať o moje šaty. Zohnem sa a zdvihnem chlpáča. Uložím si ho v ohybe lakťa a začnem ho škrabkať za ušami aj pod bradou. Nie som netvor bez srdca, i keď poznám pár takých, čo by pri tomto pohľade neveriacky zízali. Potom na môj pozdrav prvá odpovedala Nora. Netuším, čo jej na to odpovedať... tak vytrepnem prvé, čo mi slina priniesla na jazyk: "Ďakujem. To bude asi prvý krát, čo budem na bále zaujímavá," zakončím s krivým úsmevom. Vtedy si všimnem čierny tieň, čo vstúpil do sály. Aha, už nás poctil svojou prítomnosťou aj Jack. Kývne nám, tak mu odpoviem podobne. Do reality ma však vráti priama otázka od Cath. Na okamih ma pri zmienke o mojom domove zamrazí a z tváre mi zmizne akýkoľvek výraz. Po chvíli to prejde. Potom sa pousmejem a zdvihnem strieborný pohľad ku mladej žene: "Šeré kráľovstvo nie je zem, je to celý jeden svet. A ak by som vám chcela ublížiť, dala by som vám koordináty pre teleport. Keďže vám ublížiť nechcem, bude rozumnejšie nechať môj domov tak. Je to tvrdý svet s krutými zákonmi a obávam sa, že to nie je miesto pre vás." |
| |
| V sále Je spíš náhoda, že jsem si všimla, že Jack vstoupil do místnosti. Lehoučce mu kývnu hlavou na pozdrav a začínám litovat, že jsem se nechala překecat od svého původního plánu. A ani se neukázal! "Myslím, že ten se bude hodně snažit najít nějakou kličku..." Prohodím zamyšleně. Přijde mi, že teď vypadá spíše jako zajíc před autem než král. A zdá se mi, že se tak i cítí. Pochopitelně u něj si tím nejsem úplně jistá, co když se mu daří mě nějak mást... ale namáhal by se s tím? Při další otázce se podívám zpět na dívku. "Sever Evropy - většinou Norsko, Švédsko, občas Dánsko nebo Finsko, ale jižněji skutečně jen málokdy." Ono když jeden proti lidem v podstatě nestárne, tak se musí občas přestěhovat aby nebudil moc pozornosti. Rozhlédnu se kolem. "Ono tu je vícero divných věcí... třeba tenhle bál pro šest hostů? A z nich dva ještě mají takové trochu nespecifické postavení?" Ne tedy, že bych doufala, že tu bude narváno - mám trochu respekt z davů, ale přeci jen to tu vypadá poněkud prázdně. |
| |
| V sále
Kocourek se nechá drbat, po chvilce vyskočí Soneře na rameno a uvelebí se kolem jejího krku. Udělá jí takový hřejivý límec.
„Já dávám přednost Francii, mám tam vlastní vinohrad. Ty západy slunce, to je nádhera. Musíte se za mnou někdy stavit, zcela jistě to nadchne i Vás.“ Rozzáří se mi oči. „Minutku dámy, myslím, že jsem tam zahlédla láhev ze svého vinohradu. Pijete víno?“ Bleskově odejdu ke stolu s pitím. Tam se mi podaří najít lahev, kterou hned otevřu. Vezmu skleničky a přiženu se zpět k dámám.
„Tak krásné ctihodné slečny. Představuji vám Korsické víno. Je to červené víno, poněkud silnější, takže pokud nejste zvyklé, tak opatrně.“ Naliju do skleniček a předám je slečnám, popřípadě, pokud se připojí někdo z mužů, tak mu též naliji, počítala jsem s tím, takže mám skleniček víc. „Mrkněte na tu barvu, tak nádherně tmavá. Přičichněte, cítíte tu vůni vyzrálého ovoce? Víno je zhotoveno z odrudy Nielluccio. Této odrůdě se někdy říká Jupiterova krev. Má aroma červených plodů, fialek, koření. Úžasné a tenhle ročník se neuvěřitelně povedl.“ Moje nadšení je nakažlivé.
„Nebojte se, ochutnejte.“ Řeknu rozjařeně a sama požitkářsky ucucnu. Zavřu oči a nechám svoje chuťové buňky tonout v té blažené chuti, mého vlastního vína. Nádhera. |
| |
 | Cesta na bál Ležel jsem v klidu ve své koupeli z bylinek a ve žhavé lávě. Jen jsem si povzdychl, vylezl jsem a začal jsem se připravovat. "Tak jdeme hold na to." řekl jsem potichu a vyšel jsem. Do hradu jsem měl cestu krátkou, ale přesto to tak bylo daleko. Všichni mi zdravili, všichni si mě prohlíželi a cukrovali mě tak zvaně. Já je jen odbýval s mávnutí rukou. Vejdu do sálu a všimnu si, že tu jsou docela dost málo démonů, trochu mě to zarazí a podrbu se na rohu. "Zajímavé." dojdu ke králi zdejšího světa a stoupnu si vedle něho. Vypadá to komicky, člověk a démon. Malý a velký, paroháč a anděl. Nad tím se musím pousmát. "Neříkej mi, že tu jsem jediný, koho jsi pozval. Už rovnou říkám, že ti nezachraňuji zadek." pak se zarazím a podívám se na tři dívky a potutelně se usměji. "Neříkej mi, že to jsou dámy, které budou se bít o tvé srdce." řeknu spíše škodolibně. "Ale musím říct, že jsou nádherné, všechny tři." řeknu rázně. Vzhled : Vysoký skoro 2 metry, dva rohy, které se zatáčejí dozadu a vypadají jako od kozla. Mám i dva menší rohy vepředu. Jsem svalnatější postavy, rudé barvy a mám delší černé vlasy. Oči mám rudé, mám jen rudou kočičí čárku v nich. Ruce mám zakončené upravenými drápy. Nemám žádná křídla, vypadám kolem 28 let. Zobrazit SPOILER Oprava na obr.: nemám ocas, více zatočené rohy dozadu, které jsou do sebe zamotané. |
| |
| Ples a starý známý, dámy Stojím, najdu si sklenku a popíjím. Sleduji jak do sálu přicházejí další a další démoni, někteří vypadají jako lidé, někteří mají jinou barvu a někteří zase mají rohy či křídla. Trochu mě vyleká můj starý známý. Povzdychnu si. "Zdravím." musím se pousmát nad jeho poznámkou. "Doufejme, že si nevezmou kordy a nepůjdou mě propíchnout. Což bych se asi ani nedivil popravdě." zamyslím se a vzpomenu si na svoje mládí. Prohlídnu si ho od hlavy až k patě. "Nový smoking?" zeptám se spíše rýpavěji a musím se uculit. Napiju se skleničky vína. "Co budeme dneska dělat? Co myslíš? Přežiju to?" zeptám se potichu a nakonec si povzdychnu. "Musím, drž mi palce a zachraňuj." řeknu jenom a mířím k dámám. "Zdravím dámy, jak se máte? Snad neruším?" usměju se na všechny, když k nim dojdu a prohlížím si každou z nich. "Snad nejsem u vás hlavním tématem, ale i tak nebo tak. Musím říct - a to popravdě." podotknu, což je i pravda co řeknu. "Že vám to hrozně, ale hrozně moc sluší. Ale nemohu odhadnout které z vás víc, to po mně nežádejte." usměji se. "Jste jako moji tři andělové, každá krásná a půvabná." |
| |
 | Ples Sál se začal dobře plnit, takže přestávalo být tak krásně vidět skrz dav. Nicméně najednou se v davu udělalo místo a to když do sálu vrazilo velké chlupaté cosi. Zabrzdilo až o první démony, které porazilo na zem. Tmavé chlupy tvoří jednu velkou kouli, na které jsou vidět jen rudé oči bez panenek a pár velkých ostrých zubů, slibujících, že tohle není celá tlama. Chlupatá koule vydala zvuk, podobný zavrčení a pár chlupů se pohlo. S trochou fantazie to mohl být zvuk nadšení. Koule popoběhne ke stolům s jídlem, kam jen čichne a jde pryč, aniž by si něco vzala. Chvíli hopsá kolem Schardena, než zblejskne skupinku dívek s Jackem. Vyrazí turbo rychlostí k nim, ale začne brzdit, takže zastaví přes kotoul bokem k nim. Přikrčí se k zemi a sleduje kocourka na Soneřině krku. Ze zubů mu ukápne velká slina, než zase povyskočí a vrhne se k Noře. |
| |
| Ples
"Zdravím Jacku, ale vůbec nás nerušíte." usměju se a hned mu dám skleničku se svým vínem.
"Budete se divit, ale momentálně nejste našim tématem. To víno je z mého vinohradu. Protože jste přišel o tu nejdůležitější část, tak vám ji v rychlosti zopakuji. Jedná se o francouzské víno. Přesněji z Korsiky. Je zhotoveno z odrůdy Nielluccio." přiťuknu si a upiju další doušek vína.
"Děkujeme za poklonu. Jen abychom se pro vás nestaly anděly zkázy." příjemně se usměji. Nedala bych ani zlámanou grešli za to, že přesně tak nás vidí.
"Začíná se to zde zaplňovat." poznamenám a rozhlédnu se po sále.
Najednou se u nás objeví jakási chlupatá koule, která by si zjevně nejradši dala mého kocourka k večeři. "Opovaž se." zavrčím na tu věc a nespouštím z ní zrak, pro případ, že bych musela zakročit.
Kocourek se napne, všechny chlupy se mu naježí, takže působí dvakrát tak velký. Zasyčí na tu věc a nespokojeně mrská ocasem. |
| |
| Ples No dobře, nějak se nám to tu rozrůstá. Nejistě pozoruju všechny, kdo přišli a na chvíli mě zaujme společnost Jacka, ale ten ho rychle opustí a zamíří k nám. Nemůžu si pomoct, ale radši sklopím oči zase stranou. S čočkami je to snadno poznat. "Dobrý večer." Přednáška o víně mě ponechala celkem bez zájmu - přeci jen třikrát destilovaná vodka je třikrát destilovaná vodka, ale abych neurazila, lehce usrknu. Než se stihnu odhodlat k nějakému dalšímu projevu, všimnu si chlupáče, který k nám míří. Tedy myslím si že je to on. A zjevně se mu líbí kocour, který jeho náklonnost nejspíš nesdílí. Pak se zaměří na mě a já radši o krok couvnu. Pokud se mě ale nepokusí sežrat, opatrně chlupy pohladím. |
| |
| Spoločnosť sa rozrastá Zdá sa, že otázky na tému môjho domova sú zažehnané. Vydýchnem si. Cath sa rozhovorila o miste z ktorého pochádza a ani neviem ako v ruke sa mi ocitol pohár vína. Silná aróma a sýta farba hovoria o kvalite, a tak si zvedavo usrknem. "Veľmi chutné, i keď osobne dávam prednosť Shirazu, vo Francúzku možno viac známemu pod označením Syrah," odpoviem a znova usrknem. Naozaj nie je zlé. Potom si ale moju pozornosť vyžiada rozruch v sále. Spoločnosť sa rozrastá. Nie že by ma niekto špeciálne zaujal, skôr pátram v dave po známych tvárach. Asi by som od hanby neprežila, keby ma niekto z mojich známych uvidí takto naparádenú. Chudák dotyčný by nežil dlho, aby o tom ešte stihol rozprávať. Jack sa po krátkom rozhovore s dobre stavaným démonom odoberie k nám. Cath mu rýchle ponúkne zo svojho vína. Zdá sa, že asi ona jediná si užíva túto situáciu. A samozrejme, Diabolo, ktorý sa mi rozhodol robiť boa. Pradúca šelma za krkom spokojne prižmuruje oči, ale iba do momentu, keď sa k nám prirúti niečo dosť veľké a chlpaté. Vzápätí sa naježí ako kefa a na chrbáte ucítim dotyky zlostne švihajúceho chvosta. Moja reakcia je úplne inštinktívna: ku kocúrovi vyšlem vlnu upokojujúcej energie, a ku chlpatému čudu zase varovanie. Zrejme to účinkovalo, pretože svoju pozornosť obrátilo k Nore. Aj tak som pripravená zdrapnúť tú potvoru za kožuch a spacifikovať ju, i keď tak trochu premýšľam nad tým, kto spacifikuje kocúra. Ak sa títo dvaja dajú do boja, zrejme mi tá pekná róba dlho nevydrží.... |
| |
| Dámy a chlupatá potvora Usměju se na ně mile, na všechny, ale když zjistím, že mám v ruce sklenku vína, trochu jen vykuleně zamrkám Je hodně rychlá. "Aha, děkuji." ochutnám ho a vychutnávám si jeho vůni. "Je dobré." přikývnu, ale trochu - no více se zarazím, když k nám přiběhne koule, povytáhnu obočí a podívám se k démonovi za sebou, je mi jasné, že se baví. Trochu jen procedím mezi zuby. "Chovej se slušně a nebo tě vyhodím. A opovaž se tu něco vyvést, je mi jedno, jak tě sem dokázal propašovat, ale já tě mohu velmi rychle uklidit." říkám to potichu, ale dámy mě uslyší velmi dobře. |
| |
| Ples Skupinka Usmívám se, vidím svého přítele, jak už dorazil a o to více mě pohled na ně pobaví. Nakonec k nim dojdu a ukloním se. "Dámy, pánové." řeknu těm dvou. "Ale no tak králi, i on se potřebuje občas pobavit a slibuji, že nikoho nesní." usměju se a pak se podívám na Noru a v tu chvíli začne hrát hudba. "Snad nevadí, že ti odpomohu od jedné krásy z ostatních krás. Mohu poprosit o tanec?" zeptám se fialové dívky (Nory) a ukloním se jí. Nakonec ji i nabídnu ruku, abych ji mohl vytáhnout k tanci. |
| |
| Ples Opatrně cuchám chlupáče, takže si nejdřív ani nevšimnu, že se k nám připojil někdo další. Vzhlédnu teprve když začne hrát hudba a když požádá o tanec, trochu nejistě se rozhlédnu, jestli mluví skutečně na mě a pak pomalu, opatrně přikývnu. Nemám ráda žerty vůči mojí osobě a jsem na ně dosti háklivá. Nicméně než přijmu nabízenou ruku, dotknu se čehokoli kovového, aby náhodou nedošlo k nedopatření. "Jistě." Promluvím tiše a trochu si urovnám šaty. Je vidět, že jsem silně nervózní a dívám se všude jinde, jen ne na tanečníka. Trochu mi někoho připomíná, ale koho, to je těžké říci. Nechám se vytáhnout ze skupinky, ale očima stále propátrávám okolí, vždyť říkal, že tu bude a teď by se mi podpora docela hodila. Ale zjevně si ze mne jen dělal legraci a teď je někde zašitej, nebo vypadá normálně jako spousta vorů tady a potají se mi směje. Nebo smát bude. Brzy. Možná je tohle jeho komplic. Když začneme tančit, je cítit, jak jsem strnulá. |
| |
| Tanec s krásou Tančím s ni, všimnu si, že spíš hledá někoho kdo ji zachrání a já se musím v duchu zasmát. Připomene mi některé z dam z vesnice 'Nevěsta na útěku' tak je často vidím, utíkajíc od svých ženichů dříve, než si zkazí svou pověst a život. Dál s ni tančím, cítím jak je nesvá, pousměju se. "Čekáš na někoho? Mimochodem, sluší ti to." zašeptám ji a opatrně se s ní zatočím, ale držím ji, aby náhodou neupadla. |
| |
| Tanec, útěk, tanec, útěk - co z toho? Cuknu sebou, když promluví a oči zapíchnu někam nalevo na zem za jeho rameno. "Ne, já, asi ne." Proč bych mu měla ještě nahrávat? Už tak to se mnou nebude mít složitější, tak proč přiznávat, že jsem doufala, že tu budu mít podporu, když ten někdo se zjevně neuráčil přijít? "Omlouvám se, asi nejsem moc dobrá tanečnice." S bosýma nohama je to sice mnohem jednodušší, ale stále nic, v čem bych se cítila jako doma. |
| |
| Tak trochu rozveselíme Usměju se a zavrtím hlavou. "Ne, jsi dobrá tanečnice, ale nechápu na koho čekáš." ustoupím a zatočím s ní dokola. "Spíš by mě zajímalo -" přitáhnu si ji blíž k sobě a podívám se lépe na ní. "- koho jsi ještě potkala. Vždyť jsi neměla tolik času ještě někoho potkat - možná tak sluhu." zamyslím se a pokrčím rameny. Zase dál tančím, bavím se a usmívám se. "A jsem rád, že jsi si vzala radu ohledně barvy k srdci. Sluší ti to víc." poté se ještě více potutelně usměju. |
| |
| Co? Moc mě neuklidňuje, jak se na mě tiskne. "Viděl jsi mne snad přicházet, že víš jak dlouho tu jsem?" Dva, tři, čtyři kroky a pak řekne o té radě. Prudce ucuknu dál od něj a mezi prsty mi projedou záblesky energie. Tentokrát hledím přímo na něj. "Sledoval jsi mne? Špehoval?!" Ještě kousek ucouvnu. |
| |
| Lekavá Musím se zasmát a zavrtím hlavou. "Nesledoval, řekl jsem že přijdu a musím se hodit do gala." otočím se kolem své osy a pak se více zasměju. Pokynu k té chlupaté kouli. "Jeho taky znáš." pousměju se a znovu s ní začnu tančit. "Ale nevěřil jsem, že to uděláš - no myslel jsem popravdě, že přijdeš v něčem úplně jiném? Nevím, navíc jsi sama řekla, že by asi nebylo vhodné tančit s váženým démonem - takže jsem se rozhodl - abych se lépe k tobě hodil, tak jsem se trochu omladil." usmívám se jak sluníčko. "Ale ne, nesledoval jsem tě, jen jsem si s tebou povídal." skloním se blíž k ní a pošeptám. "A pak - nenápadně tě odvedu zadem do domu radosti." mrknu na ní. "Tak, jak se ti líbím? Chtěl jsem aby jsi věděla jaké to je dělat ze sebe něco co úplně nejsi. I když -" podívám se za svá ramena. "Je to trochu divný pocit, jsem takovej - lehký jako pták!" |
| |
| Takhle si ze mě dělat legraci! Jsem v takovém šoku, že se ani nebráním, když zase začneme tančit. Můj výraz se ale pomalu mění na uražený. Zlostně přimhouřím oči. "Tohle je něco jiného! Měl jsi mě varovat! Nebo mi říct kdo jsi rovnou!" Ani nevím, proč se cítím tak uraženě a ublíženě. Někudy to ale musí ven, tak mu dám alespoň facku. Jak je vysoký, špatně se mi dosahuje a rána by byla sotva cítit, kdyby mi rukou neprojela elektřina a nedala mu pořádně štiplavé políbení. Možná trochu víc, než jsem chtěla. Pak ale otočím hlavu stranou a opřu si o něj tvář. Trochu se uvolním, i když si stále nejsem jistá, jestli si ze mě prostě nedělá legraci. "Ale vypadáš dobře, jen jsem spíš čekala večerní oblek než omlazení asi tak o milion let." Nedá mi to, abych si nerýpla. "Stejně je jedno, jak vypadám. Slečna dokonalá si získává pozornost všech. Ona a ta její chlupatá bestie." Ne, že bych kočky normálně neměla ráda - jejich kožich je většinou krásně plný statické elektřiny, ale na těch dvou mě to skutečně rozčiluje. Na druhou stranu, fakt asi byla hloupost sem jezdit. Král, který nestojí o královnu, co z toho může vzejít za vztah? |
| |
| soukromá zpráva od Schardenský démon pro Trochu se divím, že jsem dostal štípavou facku - to jsem nedostal už hodně dlouho. "Páni..." řeknu a pak se jen usměju, když se na mně přestane zlobit. "Paní dokonalá je snad dokonalá, ale věř mi, král nemá rád dokonalost, on sám není a tudíž se ji spíše vyhýbá." řeknu a pak se jen uchechtnu. "Omládnout o milion let? Bylo načase se dát trochu do gala, ale co. Ještě pár hodin a stejně už bude šedivět - a ty křídla - " povzdychnu si. "Ty se za chvíli objeví a uvidíš jak budu za šaška. Nejsem rád v davu, musím si ji protahovat a dost často někomu dávám facku. Počkej, to se pobavíš." trochu se protáhnu a zahýbu pánví abych si uvolnil páteř a nebyl furt jako pravítko, mít křídla - je to pochopitelné, ale nemít - je to horší zážitek. "Ale hlavně, chtěl jsem, aby se tamty holdy záviděli, jakého máš fešáka u sebe. Možná neklovneš krále, ale starocha jo." zasměju se potichu. |
| |
| soukromá zpráva od Nora *Envy* pro Malinko se pousměju, když mu uteče to páni. Je pravda, že ostatní mají často sklony mne podceňovat. "Možná není dokonalý, ale některá dokonalost láká. A rozhodně strhává pozornost, ale co z toho, když o nás stejně nemá zájem?" Vzhlédnu a chvilku si počkám, jestli se to pokusí popřít. Přecijen s emocemi si už nějakou dobu hraju. "Ty křídla jsou ale super... a ty rohy." Zazubím se na něj. "To by fakt mohla bejt docela sranda." Představím si slečnu dokonalou, jak se rychle uhýbá přibližujícímu se křídlu. Třeba by se u toho i rozcuchala. Trošku mi ztmavne barva ve tvářích, když řekne, že to udělal, aby tamty žárlily, a vzhledem k tomu, že jsem si všimnul, jak se protahoval, přesunula jsem ruce kolem jeho páteře. Na místě, kde je mám položené je cítit štípání, ale podél celé páteře cílené výboje uvolňují svaly. |
| |
| Ples
Jack upozorní toho chlupatce, aby nedělal výtržnosti. Inu, nejsem si příliš jistá, tím že ho poslechne. Kocourek se najednou uklidní a hlavičkou se otře Soneře o tvář.
Přijde k nám démon, který požádá Noru o tanec. Odejdou a zůstaneme tady tři. „Takže, co kdybych vás Sonero, zbavila toho otravy?“ zažertuji a odeberu si kocourka. Ten sice malinko protestuje mekáním, ale nakonec se mi usadí uraženě na rameni, aby mi dal jasně najevo, že je na mě naštvaný. Připomínat mu Marii, nejspíš nebyl dobrý nápad.
„Takže jste už Zemi navštívila? Jaký na vás udělala dojem?“ zeptá se Sonery.
„Jacku vy taky pocházíte ze Země?“ pokračuji plynule ve svém zpovídání. |
| |
| Tlacháme... Jack chvíľu zíza na chlpáča, potom mu pohrozí, že má miesto kam ho schovať. Kútik úst mi vyletí do úsmevu. Tá strapatá hlava si z toho zjavne nič nerobí. Diabolova srsť klesla, švihanie chvosta ustalo. Obtrie sa mi o tvár a ja ho poškrabkám pod bradou. To si ho už ale berie späť Cath. "Nie je otravný, je to kocúr, so všetkým čo k poriadnemu kocúrovi patrí," odpoviem a musím sa držať, aby som sa nerozosmiala na Diabolovej trpiteľskej rezignácii, s akou sedí svojej veliteľke na pleci. To by som urazila jeho dôstojnosť. Vďaka obom chlpáčom som si všimla prítomnosť démona, Jackovho priateľa, až keď otvoril ústa, aby požiadal Noru o tanec. Tá chvíľu nevie, čo s tým, no napokon ruku prijme a zmiznú smerom na parket. Premýšľam, čo sa s Norou deje. Zdá sa mi poriadne rozhodená, akoby stratila pevnú pôdu pod nohami. Nemám čas zaoberať sa záhadou, pretože Cath pokračuje v otázkach. "Nie, zatiaľ som nemala možnosť cestovať na Zem. S tým sa zabáva môj brat, a hoci má veľa chýb, musím mu uznať, že má nos na dobré veci, ako je napríklad kvalitné víno..." zakončím s úsmevom. Potom počúvam, čo odpovie Jack. |
| |
| soukromá zpráva od Schardenský démon pro Jen potichu mi vyjede dokonalý povzdych, když cítím masáž na zádech, můj úsměv je snad nakažlivý a mé oči jsou samou radostí zavřené a užívají si tento pocit. "Jééé...." Ale nakonec to skončí a já se o to více usměju. "No, nemá zájem - to nevím, rád si popovídá, ale nechtěl být v jeho kůži - rada ho tlačí a zase ví, že je očekáván od dam, že se bude snažit. Tohle není jeho styl." řeknu jednoduše. "Zkuste ho nechat vydechnout, pak přijde a bude se zajímat - je velice - zvědavý co se kde děje." uchechtnu se nad tou představou jak šmírá všude a snaží mít uši též všude. "A ano, bude to komické, až budu mít křídla...což nebude trvat dlouho." |
| |
| Dámy Usmívám se, jak si bere toho kocoura Cath zpátky, poznám na Soneře, jak chtěla stejně jako já se rozesmát, ale oba dva jsme to ustáli. Občas ten kocour má takové obličeje jako můj Trpaslík... Ale to mě zarazí, jak si můj starý přítel vezme dívku na parket a popřeju jim hodně štěstí, poté mě znovu položí otázku Cath. "Popravdě řečeno - narodil jsem se tam, vládl jsem tam temnému světu - neboli démonům. Ale planeta je příliš mrňavá a těch dalším 8 miliard jiných potvor - no prostě jsem odešel a oni taky. Usídlili jsme se tu zde - na naší původní domovině a jejich sestrách v okolí." znovu se napiju a usměju se. "Ale občas - občas si tam zajedu na sleničku s pár přáteli. Třeba já jsem měl společnou hranici s světlými elfy - a často jsme se mydlili. Byla to zábava, jejich král je dobrý muž, dobře se s ním pije." zasměju se potichu. "A třetí hranice byla zase s upíry - ty provokovali a snažili se mě zabít několikrát, ale nevyšlo jim to. Tak jsem dělal menší naschvály - třeba okouzlit slunce tak, aby pro ně extra vyšlo v noci - ať si ho užijou." zasměju se potichu znovu. "Ale jejich král to tušil - den předem si pořídil sluneční brýle a deštníky. Prostě takové menší boje a naschvály, aby svět zůstal v rovnováze. Zlo a dobré musí být v rovnováze - což nebylo tak těžké. Ale stejně - nakonec to stejně skončilo." pokrčím rameny, ale už se nesměju. Vzpomenu si, proč jsem vůbec musel vypadnout a proč umíraly tolik dobra a starých přátel. |
| |
| soukromá zpráva od Nora *Envy* pro Pobaveně se uculím, když si všimnu jeho výrazu. Holt hromosvod v rukou má taky svoje výhody. Pak si povzdechnu nad jeho dalšíma slovama. "Já chápu, že není v ideální pozici, když ho do toho rada tlačí, ale nás staví ještě do horší. Slečně dokonalé to asi vůbec nedochází, ale on v nás budí dojem, že je to všechno naše vina, že to my rozhodly, že se musí oženit." Ani se moc nezasměju, když uslyším, že král je hrozně zvědavý. Už jsem si jistá, že byla chyba sem jezdit. Škoda jen, že použít svoji moc na sebe, bude to mít ošklivé následky. Nejspíše časem i pro mě. Ale bylo by mi fajn. "Kdy nebude vypadat nezdvořile, když odsud zmizím? Pochopitelně nechci do nějakého bordelu, jen chci nechat Jacka vydechnout." Křivě se pousměju. |
| |
| Ples
„Cha, cha, tak já vám ho na týden půjčím. Za dva dny mě budete na kolenou prosit, abych si jej vzala zpět.“ Řeknu pobaveně. Mrknu na kocoura, ten jako by tušil, že jej pomlouvám. Když zahlédl můj pohled, otočil hlavou na druhou stranu, div si krk nevykroutil. Tss, ozvalo se od něj.
„To je škoda, opravdu mě musíte navštívit. Provedu vás. Paříž, to je vám tak nádherné město. Akorát některé zákony jsou poněkud no zvláštní. Například je zakázáno, aby tam přistávalo ufo a taky si budete muset vzít sukni, nemělo by se po Paříži chodit v kalhotech a do některých muzeí vás nepustí, pokud máte odhalená ramena.“ Spustím nadšeně.
„Tak to jste byl vy.“ Přátelsky dloubnu do Jacka a rozesměju se. „Pěkný tah.“ Přijde mi to nebo jsem jediná, která není tak zkoprnělá. Nejspíš ani jedna z dam o ples nestála, možná si přestavovali spíš boj v nějaké aréně.
„Propáníčka, nenudím vás svým tlacháním? Občas jsem úplně k nezastavení.“ |
| |
| Ples Cat Zavrtím hlavou a usměju se. "Ne, nevadí mi, že jste upovídaná, jsem za to rád. Obvykle celý den kecám já a k večeru už není na to síla." pokrčím rameny a usměju se na ní. "Jo to jsem byl já. A taky jsem zastavil přívod krve a nahradil jsem jim to vínem - ale to docela dost rychle prokoukli. Takže jsem znovu pustil tah krve k nim, ale jen jsem přimíchal do krve energy drinky, byla zábava je sledovat. Byly zfetovaný, hyperaktivní veverky se zoubky." zasměju se a napiju se znovu vína a dopiju ho. Nechám si dolít stejnou značku co jsem měl, tudíž z jejích sad. "A oni mi nic hezkého neprováděli taky, jednou mi unesly pár démonů a zkusili je, jestli se změní na upíry - no - nevyšlo jim to, zemřeli po chvíli po té, ale to nejdůležitější na tom je to, že se do svého konce mysleli, že jsou klauny. Převlíkli se a dělali psí kusy, upíři, kteří je změnili se mohli potrhat na hranicích smíchy. Což i já...ale potom jsem jim provedl to, že jsem za jméno krále elfů pozval krále upírů - oba dva dostali dopis, od toho druhého, že s ním důležitě potřebují mluvit. Věřili dopisu a tak přišli - velice se divili, když skončili u mně v pekle a v hrnci a začali kolem nich tančit démonky a dělali jim striptýz." zasměju se potichu. "Nevadilo jim to, zůstali - horká lázeň, krásné dámy, co víc? Ale doma zjistili - když si sundali šaty, že jsou nabarveni neumyvatelnou barvou, která jim na těle vydržela skoro 70 let." uculím se. "Král upírů byl jasně zelený - snad nemusím dodávat, že ve tmě svítila, takže si lidé mysleli, že vidí ufo a král elfů jasně rudý." usměju se nad tou vzpomínkou. "Nic hezkého jsme si neprováděli." |
| |
| soukromá zpráva od Schardenský démon pro Nora Usměju se a podívám se na ní, pak se zatočím s ní a podívám se na dav démonů. "Ještě chvíli a pak zmizíme oba dva." řeknu a podívám se na tamtu vzdálenou skupinku. "Vždyť to chápu - jen - asi mu dejte čas, nevím, dneska není ve své kůži." zamračím se. "Těžká hlava je ta, která nosí korunu." |
| |
| soukromá zpráva od Nora *Envy* pro Scharden Je mi celkem jedno, co si myslí všichni ostatní, s chutí bych zmizela okamžitě, ale neodvážím se odporovat - přeci jen to on to tu zná, ne já. Z točení se mi začíná pomalu motat hlava a tak se k němu musím chtě nechtě trochu víc přitisknout. A nebo možná z toho vína, na které nejsem zvyklá. Přeci jen, člověk s mojí mocí si musí většinou udržovat jasnou mysl, aby se nestal nějakej průser. Když tak uvažuju, kdy jsem naposledy měla něco alkoholického, tak si ani nemůžu pořádně vzpomenout. Myslím, že to byla nějaká slabá boule, několik desítek let zpět. Když v myšlenkách dojdu až sem, trochu se mi zhoupne žaludek. Teď už začínám chápat, že démon není ani tak divoký tanečník, jako se mi začíná všechno nepěkně houpat. Ohlédnu se na krále a lehce nakrčím obočí. "Nezdá se, že by ho něco trápilo. A nebo ho slečna černé kotě od jeho problémů dokázala odtáhnout." Směje se na ni a vypadá to, že se dobře baví, rozhodně si docela dlouho povídají. Pokrčím rameny. "Tak to se nejspíše nikdy nedozvím." |
| |
| soukromá zpráva od Schardenský démon pro Nora "Tak, myslím, že bychom mohli." zašeptám a usměju se, ukloním se ji a pustím ji. "Sejdeme se tak za pět minut u vašeho okna - být tebou dojdu se omluvit a stáhni se do okna, ať tě nepodezívají ostatní členky vaší skupinky. Budu pod balkónem a pomůžu ti." usměju se. |
| |
| Ples Jen jsem lehce přikývla a pak jsem nechala svého tanečníka stát a zamířila jsem parketem ke skupince okolo krále. Když jsem došla až k nim, potichu jsem si odkašlala, abych na sebe upoutala pozornost a pak jsem ve vzduchu trochu zašermovala prázdnou sklenicí od vína. Lesk v očích jsem ani nemusela předstírat, už velmi dlouho jsem neměla žádný alkohol. "Dámy, pane, je mi líto, ale jsem nucena se s vámi rozloučit. Po cestě sem jsem velmi unavena a ač je víno dobré, začíná se mi po něm mírně motat jazyk a já bych byla nerada, kdyby jste došli k závěru, že jsem nudný a nezajímavý společník, jen kvůli mé momentální indispozici. Dobře se bavte a dobrou noc." Lehce skloním hlavu směrem ke králi a poněkud posilněna vínem mu věnuji letmý úsměv. Poté se otočím a vydám se pryč ze sálu. Když za mnou zaklapnou dveře pokoje, shodím ze sebe šaty, vklouznu do svých obyčejných věcí a postavím se k oknu na balkon, abych se mohla nadýchat čerstvého vzduchu. Přivřu oči. |
| |
| Pokračujeme Jack začne rozprávať o čase, čo strávil na Zemi. Počúvam a pery mi začína rozťahovať úsmev. Hovorí síce, že to neboli pekné veci, ktoré si so svojimi sokmi vyvádzali, ale mne... mne to znie ako nevinné detské doťahovanie. Niečo, čo vyvediem preto, že už neviem čo z nudy. Predstava svietiaco zeleného upíra spôsobila, že som sa cerila od ucha k uchu. "Stále hovoríte, že ste si nerobili nič pekné, ale to, čo ste spomínali, mi skôr znie ako príma zábava," nadhodím potom, čo kráľ zmĺkne. Zo stola za nami zobnem par kúskov jednohubiek a potom poviem: "No, možno príbehy o krvavých bojoch a skutočnej nenávisti asi nie sú témou vhodnou na bál. Čo už, v spoločenských hovoroch sa neorientujem," dokončím s krivým úškľabkom, ktorý hovorí o tom, že si uťahujem sama zo seba. Kto hovoril, že sa beriem príliš vážne? A možno mi len stúpa víno do hlavy... Keď už sme pri tom víne... Objavila sa Nora a zaželala nám dobrú noc. Nech už jej tanečník bol kto chcel, zrejme jej trochu zdvihol sebavedomie. Aspoň tak sa mi to zdá. "Dobrú noc," zaželám jej a sledujem, ako mizne v chodbe. Poobzerám sa po sále, kam asi zmizol ten démon, s ktorým tancovala? A kam zmizla tá chlpatá guľa? |
| |
| Ples
Neubráním se smíchu, když vykládá Jack svoje historky.
Vrátí se za námi Nora, už se chystám ji dolít, jenže ona se omluví. "To je škoda." řeknu upřímně. "Dobrou noc a krásné sny." popřeji Noře a dál se věnuji Jackovi a Soneře.
Nastane ticho, rozhlédnu se po sále. Na co bych se jich mohla zeptat dál. "Co přesně je náplní dne krále?" Jisté představy mám, ale všechny jsou dosti nudné. "Jak si zpestřujete den vy Sonero?"
"Například já ožívám až se západem slunce. Nemít vinohrad, tak se nejspíš ukoušu nudou. Asi proto jsem začala psát. To je teď můj nejnovější koníček." |
| |
| Otázky Po ďalšej zvedavej otázke od Cath prekvapene zažmurkám. Čo sa dá povedať o mojich dňoch? "No, mne rozhodne žiadne nuda nehrozí. Ale ak sa náhodou pritrafí, že mám voľno, najradšej vytiahnem brata na poľovačku. Každý vezmeme svojho orla a vyrazíme do hôr. Lovili ste niekedy s dravým vtákom? Na Zemi sa tomu myslím hovorí sokoliarstvo. Neviem, ako vaše dravce, ale pre mňa sa nič nevyrovná nášmu oceľovému orlovi. V tých vzácnych momentoch, keď Miznúce hory ukážu svoju prívetivú tvár, je ich zdiaľky vidno, ako krúžia nad ich končiarmi. Na oblohe sa lesknú ako diamanty, hviezdy za bieleho dňa..." dokončím zasnívane. Vzápätí si uvedomím, že som sa jednak roztárala, a že zrejme budem asi za divnú. Rýchlo sa preto spýtam: "Už dlhšie som zvedavá... kde ste prišli k Diabolovi?" |
| |
| Otázky Usměju se. "Uff, tolik otázek, snad odpovím vše." usměju se. "No král je - král, občas se flákáme, ale občas se popereme a někdy musíme zasáhnout do pranice. Obvykle je to normálka, nasnídám se brzy, procvičím si a udělám pár papírů, poté musím vyrazit na obhlídku po vesnici a nebo tu zůstat a poslouchat tlachání mých královských rádců - jak já je nesnáším. Poté hold musím si jít promluvit s pár démony, kteří se pokusí o můj život či život jiných, občas hledám krysy v domě. Je toho hodně a každý den je jiný." pokrčím rameny a poté se podívám na Soneru. "Bohužel, tolik ptáků tu moc nežije, jelikož brouci v zemi nevydrží. Ale boje na bál patří, takže si rád poslechnu něco o soubojích, možná mě něco přiučíte." pokrčím s úsměvem rameny. "Jistě - taky jsem zvědav, odkud máte tu svoji chlupatou kouli? A být váma nechcete vědět co je chlupatá koule zač v našem -" prohlídnu si okolí. "- jak zmizela." a už přemýšlím kam zmizela. "No nic, snad nic nesní - nebo nikoho." dodám potichu. |
| |
| Dámy a král Sleduji jak moje tanečnice odchází, jdu k nim a najednou se zarazím. "A jéje..." zarazím se a dívám se za zády, jak mi rostou moje blanitá křídla, která má obrovský rozpětí, pokusím se je složit, ale i tak něco cestou k nim shodím. "Dobrý večer dámy, jak se máme? Nenudí vás tenhle králíček?" zeptám se radostně. |
| |
| Ples
Drobně se usměji a náhle je na mě vidět nervozita. Dobře zkrátím to a vynechám ty podstatné věci. „Vlastně jsem byla na jednom takovém trhu a tam jsem ho uviděla. Takové malé vychrtlé, smutné, klubíčko. Podíval se na mě těma svýma obrovskýma očima a já jsem prostě, nemohla jsem ho tam nechat.“
Dřív než se stihnou dál vyptávat, přidá se k nám ten démon, co s ním Nora tančila. „Zdravím. Měl jste přijít dřív, nyní už vám nemám co nalít.“ Pozvednu správnou lahev.
Diablo na démona zasyčí a znovu se naježí. Podrbu jej, abych ho alespoň trochu uklidnila. „Nemá příliš v lásce muže, tedy až na výjimky.“ Mrknu na Jacka. |
| |
| A bude to zaujímavejšie... Jack počúva, a potom začne odpovedať. Zdá sa, že práce má viac než dosť, i keď zrejme nie vždy je to práca príjemná. Mať za sebou hordu uhundraných "radcov" nie je žiadna slasť, preto ich... ale, huš. Víno mi vzápätí zaskočilo v krku. Mohla za to Jackova poznámka, že by sa mohol hádam dačo priučiť. Spláchnem kašeľ ďalším dúškom vína a popri tom si ho skúmavo premeriam. "No... hovorili ste, že zvyknete ráno trénovať... mohla by som sa pridať, ak by to nevadilo..." Určite nezaškodí vedieť, čo má taký kráľ v arzenáli. Potom ale prišla rada s odpovedaním na Cath. Náhle je všetka istota preč a vyzerá nervózne. To sa už ovládne a odpovedá úplne pokojne. Koľko z toho, čo povedala, je pravda a čo všetko zamlčala? Nu, koniec koncov, to je jej vec. Vtedy sa k nám pridal Norin tanečník. Chvíľu prekvapene pozerám na mocné krídla, a premýšľam, či ich mal aj pred tým. Vie ich schovať alebo vyzerá ináč, ako ho vidíme teraz? Usmejem sa aj tak a potom, čo Cath odloží prázdnu fľašu pozriem naňho spoza pohára a poviem: "Prečo by nás mal nudiť? Skôr vyzerá, že potrebuje pomoc pred dvomi náramne zvedavými ženskými. Už sa nás bojíte?" |
| |
| Ples a dámy Usměju se na Cath, když podotkne, že kocour mě má rád - což nechápu, ale budiž. Pak přijde i můj přítel znovu vtipkuje. "Nenudí náhodou." řeknu a pak se podívám na Soneru. "Jistě, velmi rád vás uvidím na cvičení, je to vždy ráno - a nebo když se mi něco stane náhlého - nějaká věc, tak potom. Pošlu za vámi nějakého sluhu, ať vám dyžtak oznámi, kdy se chystám na cvičení. Nikdy ho nevynechám, jen ho občas musím odložit na dýl ten nebo onen den." pousměju se a pak se podívám zase na Schardena. "No nic, dámy, nechávám tu s vámi tohohle démonka a já mezitím budu muset jít. Omluvte mě, musím něco vyřídit." povzdychnu si a promnu si krk. "Práce mi nikdy nekončí, zvlášť, když jste u démonů." povzdychnu si a je vidět, že nerad odcházím. Ukloním se jim a pak odcházím pryč. |
| |
| Dámy Dívám se jak se Sonera zavtipkuje a přikývnu., ale než cokoliv stačím říct, tak přesto Jack musí. "Škoda, tak jindy." řeknu mu při odchodu a podívám se na dámy. "Jak se máte?" řeknu, ples už je v polovině svého času a docela dobře se baví. Pak se otočím, rychle odklušu pryč a přitom pár skleniček zruším svými křídly a jen zamumlám něco sprostého. Vrátím se a mám v ruce láhev. Naliju jim do nových skleniček a podám jim to. "Když víno, tak zůstaneme, je to naše víno, říkáme mu démonská krev." usměju se a cinknu si s nima. "Na zdraví." ochutnám. Je to dobrý ročník, trochu trpké, ale poté sladké, je to o něco hustější než víno, spíš jako krev, ale není to krev. Má to velmi zajímavou chuť - jako les. |
| |
| soukromá zpráva od Nora *Envy* pro Stojím na balkonu a vyhlížím ven. Jsem ráda, že už nejsem v tom sálu, ale začíná mi být až chladno. Ani tak podnebím, jako vědomím toho, že jsem uvěřila někomu, komu jsem věřit neměla. Po pár minutách se z balkonu vrátím do pokoje, přes oblečení si na sebe hodím měkký župan, do kterého se pořádně zachumlám, a stočím se do jednoho z křesel, co tu jsou. Brzy si opřu čelo o kolena, abych se nemusela rozhlížet. Bohové, jak já jsem jenom hloupá. Jistě je to společník jedné z těch dvou a takhle se snadno zbavili části konkurence. Nevadilo by mi to tolik, kdybych mu nevěřila, že mě skutečně vezme na nějaké zajímavé místo. |
| |
| soukromá zpráva od Trpaslík pro Nora Jdu nenápadně k jedné k dam, podívám se na lístek a povzdychnu si. "Za co?" zeptám se sám sebe a zaťukám na dveře. "Ehh, slečno Noro? Tady Trpaslík - mám vzkaz od toho pošuka." řeknu a přečtu si obrousek. Proč to musel psát vínem? "Mám vzkázat, že váš mám vyvést ven, něco se prý pokazilo, tak nenápadně vypadne, ale bohužel déle, mám vás vyvést na zahradu madam." řeknu potichu. "Prosím pospěšte si - šéf má práci a za chvíli bude po mně schánka." řeknu, je vidět - nebo spíše slyšet, jak jsem nervózní. "Sejdete se v zahradě, z plesu Scharden snáže zmizí." řeknu potichu. "Ale prosím, spěchejte, nemám dost času." podívám se na ubrousek, pak ho dám pod dveře. "Tohle napsal, jsou to instrukce, bohužel psal to vínem s pomocí svého drápu - to si proboha nemohl vzít nějaký papír?" spíš to řeknu pro sebe. "Proč vůbec nešel předním vchodem? A jde ten idiot zadním." povzdychnu si pro sebe. Opřu se vedle dveří a čekám, jestli bud na milost. Neustále kontroluji hodinky. "Obr mě zabije a Jack taky." zamumlám si. |
| |
| soukromá zpráva od Nora *Envy* pro Trapslík Vyruší mne zaklepání na dveře. Vyskočím na nohy a už jsem skoro u dveří, když se ozve i hlas a já se zastavím. Myslím, že tvor za dveřmi nemůže vědět, jak jsem blízko - bosé nohy mají své výhody. Tiše naslouchám a pak se zamračím. Strašně ráda bych šla tam, co sliboval, ale na druhou stranu, co je tohle? Další změna plánu? Další klam? A mám spěchat. "Já... nejsem oblečená... můžete jít, zahrady zvládnu najít sama." Potichu se zády opřu o dveře. "Měl by jste jít, aby ste neměl problémy se šéfem." |
| |
| soukromá zpráva od Trpaslík pro Nora Povzdychnu si. "Madam - zahrady jednoduše najdete, ale musím vás tam dovést, aby - aby ta blbá kytka věděla, že ji nechce ublížit." řeknu a zamyslím se. "No tak - věřte mi, já nejsem typ člověka co lže." řeknu. "Spíš typ démona co lže." ušklíbnu se nad tou ironií - démon a nelže. "Já jsem kámoš, ale pospěšte si, prosím." řeknu. |
| |
| soukromá zpráva od Nora *Envy* pro Trpaslík Zavřu oči a zaváhám znovu. "Já vám věřím jen... už jsem dnes unavená, po té cestě a tak. Už dneska nechci nikam chodit." Mezi prsty mi přeskočí záblesk energie a ruku položím na kliku. Pokud bude chtít otevřít, dostane pěkně štípavou. Nic nebezpečného, ale snad dost na to, aby ho to odradilo. |
| |
| Hraaačky! Chlupatá koule si zalezla pod stůl a číhala na ty tvory okolo. Takových cílů! Takových hraček! Natáčí chlupama sem a tam, jak pravděpodobně otáčí hlavou a prohlíží si svůj budoucí cíl. Po chvíli se ze zubů vyroluje jazyk a začne hlasitěji funět. Nakonec červené body svítí směrem ke skupince slečen. Zaroluje jazyk zpět a sleduje odcházejícího Jacka. Pak se stůl začne krapet třást, jak se přesouvá na kraj. Po chvíli to ale kouli přestane bavit a tak zničehonic se ozve rána přes celý sál. Tříštění skla a cinkot nádobí. Když se všichni otočí po zdroji hluku, vidí velký flek ve vzduchu, za kterým vlaje ubrus ze stolu. Koule skočí na Cath, porazí ji a začne prohánět po sále malé kotě. I kdyby bylo pomalejší, tak ho nechá utíkat před sebou, nepředhání ho. Jazyk za koulí vlaje a všude stříkají sliny. Ozývají se zvuky, které s krapet fantazií připomínají nadšené kňučení. |
| |
| Ples
„Ráda jsem s vámi strávila, alespoň tu chvíli.“ řeknu příjemným hlasem.
„Jsem trochu unavená z toho cestování, ale musím uznat, že to zde překonalo veškerá má očekávání.“ Prohodím směrem k démonovi, ten se vytratí, ale za chvíli je zpět i s lahví. Že by šel za Norou. Není podezřelé, že se vytratili chvilku po sobě.
„Výtečně. Děkuji.“ Věnuji mu úsměv. „Na zdraví“ zopakuji. Stejně jako předtím zkontroluji jiskru vína, přičichnu a pak teprve lehounce usrknu. „Báječné. Velmi zajímavá intenzivní chuť a jak je husté. Z jakých hroznů se vyrábí?“ Znovu se napiji a nechám rozplynout tu bohatou chuť na jazyku. Přivřu oči a to byla velká chyba, protože jakmile je otevřu, vidím, jak na mě letí ta chlupatá koule, porazí mě.
Kocourek na nic nečeká a hbitě utíká, pod stoly, proplétá se mezi hosty, syčí a prská na tu potvoru za sebou. Pobíhá po sále, jako by si byl vědom, že kdyby utekl mimo dohled, hned by ho ta chlupatá koule schramstla. Znovu zamíří ke skupince schová se za Soneru a různě se pohybuje mezi mnou a ní.
Jakmile se kocourek vrátí, využiju toho, že se chlupatá koule soustředí jen na něj, napřáhnu nohu a rychlostí blesku do ní kopnu tak silně, že by měla minimálně vyletět z okna nebo se rozplácnout o zeď. Nesnažím se ji ublížit, jen ji chci dostat z dosahu Diabla. Pokud proletí oknem, pronesu nezúčastněně „GÓL“ Pozorně sleduji jestli se ta bestie nehodlá vrátit. |
| |
| Hračka? Nadšeně prohání kotě po sále, jen ho občas jazykem slintne, ale jinak mu nic nedělá - mimo samotného prohánění. Jakmile se schová za Soneru, koule se přižene, podrazí ji nohy pokud včas neuskočí a žene se za ním ke Cath. Jakmile je nakopnut, překvapeně popojede a pak se zastaví, podívá se na Cath, jejíž noha uvízla v chlupech koule. Koule se natočí a oblízne Cath až na ní zůstane vrstva slin. Pak se jí noha uvolní a chlupatá koule se dá zvesela do druhého kola prohánění kočky. |
| |
| Sakra! Okrídlený démon zrejme nechcel nechať moje vtipkovanie vyznieť len tak, no prekazil mu to Jack. Vraj už musí. Zľahka mu kývnem ale potom už svoju pozornosť vrátim k nášmu novému spoločníkovi. Hoci svojimi krídlami narobil menšiu spúšť, svoju korisť ulovil a teraz sa s ňou hrdo vracal k nám. Ďalšie víno? Podobne ako Cath najprv ním opatrne zakrúžim v pohári, privoniam, až potom sa napijem. "Hmm..." spokojne zamručím. "Takže toto je tá slávna démonská krv? Veľmi zaujímavé." Znova namočím pery, z časti preto, že chcem bližšie preskúmať tú chuť, a z časti preto, aby som umlčala ten príliš ukecaný jazyk. Nebolo mi to však súdené. Hromový rachot triešteného skla a padajúceho nábytku spôsobil, že som sa novým dúškom skoro zadrhla a vzápätí okolo mňa preletelo...čosi. Cath skončila na zemi, Diabolo sa v divokom behu o život vyrútil skrz sál. A za ním.... to chlpaté čudo. Evidentne sa dobre baví, lebo nadšene kňučí a občas kocúra oblíže. Vydesená mačka sa vráti k nám, v snahe nájsť pomoc. Cath to čudo nakopne, akurát jej však v množstve chlpov uviazne noha a aj ona skončí oslintaná od hlavy po päty. A Diabolo už úplne zúfalý beží ďalej. Pri ďalšej kocúrovej divokej kľučke okolo sa bleskovo zohnem a kocúra uchytím chlpáčovi pred nosom. Už mám toho tak akurát. Pozriem sa do červených očí potvory a zavrčím: "DOSŤ!" Démoni, čo ma počuli použiť tento tón, sklopili uši. Uvidíme, či má táto potvora pud sebazáchovy. |
| |
| Hračkááá! Sonera napřed uhnula, když se kolem ní hnal poprvé a podruhé když kocourka chytila do náruče, tak se koule několikrát přetočila po zemi, aby před ní zabrzdila. Zeširoka jí oblízne jazykem a pak začne poskakovat kolem ní, až chlupy lítají okolo jak v slabém sněživém mrholení. Tak kde se spojí chlupáčovo chlupy a sliny se vytvoří tmavá lepkavá hmota, co skoro nejde sundat. |
| |
| soukromá zpráva od Trpaslík pro "Dobrá, jen si dávejte pozor na růži. Zatím." řeknu a otočím se a zmizím. |
| |
| Pohroma Usmívám se a když pronáším na Cathinu otázku - z čeho je víno, tak se všechno to pokazí, ale to se mi i hodí. "No, víno tu neroste, jsou z bobulí našich stromů." usměju se a pak Žarši začne blbnout, začnu se smát, ale ihned si uvědomím, že to není vhodné. "Žarši, nech toho, fuj." kárám ho, ale vím, že mě s tímto tónem neposlechne. Jen se usmívám. Pak se motá kolem holek a té kočky, povzdychnu si. "Proboha, on si s vámi bude hrát, je to neškodný, málokdy vidí něco chlupatého." usměju se a poklepu ho na hlavě. "Hodnej kluk, viď?" podrbu ho a pak se podívám na dámy. "Omlouvám se za něho." řeknu trochu sklesle, ale nějak toho nelituji, aspoň to tu ožil. |
| |
| Sál Odešel jsem, šle jsem si hledat trpaslíka kam zmizel, ale pak slyším ten rachot z plesu. Někteří démoni i utekli, zavrčím vztekle, otočím se a jdu se tam podívat. Pak jen vidím to kočkování a to doslova. Zatleskám všem. "Omlouvám se za případné problémy, ples bude pokračovat." řeknu a dojdu k okřídlenému démonovi. "Tady to nemá co dělat, vypadni i s tím a to hned." řeknu. Podívám se na dámy a ukloním se. "Omlouvám se za přípapadné - omlouvám se za zmatek a chyby, ples za chvíli končí, můžete se jít projít a nebo už spát." usměju se, podívám se na ty dva a zamračím se. "Zbav se ho." řeknu, otočím se a odchází, nemám dost času na tyhle problémy, už jsme pozadu dost. |
| |
| Hraní! Ještě více rozverněji hopsá kolem dívky s kočkou, když ho démon napomene. Když natáhne ruku, ochotně přikluše, kousek se sesune (pravděpodobně si sedl) a nechá se podrbat. Jazyk visí z tlamy jen tak volně. Když se ozve zatleskání, z chlupů se vztyčí dvě ouška a střihnou sebou, hned ale zase zmizí v chlupech. Koule natočí hlavu. Jakmile je označena jako "to" vydere se mu z hrdla zavrčení, za které by se nemusela stydět vůbec žádná velká šelma. Rozhodně velmi odlišné od všeho, co do teď bylo od hromady chlupů slyšet. Jakmile se démon otočí, vystartuje rychlostí blesku - daleko rychleji než předtím - urve mu zadní díl kalhot a začne běhat s kusem látky v zubech po parketu. Po nějaké době se zastaví, nacetluje látku na malinkaté kousíčky, po těch se vyválí a pak odkluše zpět k Schardenovi. |
| |
| soukromá zpráva od Nora *Envy* pro Slyším, jak Trpaslík odešel. Jsem ráda. Chvíli ještě zůstanu stát u dveří, ale potom se odlepím a vrátím se zpět do křesla. Přitáhnu si kolena k bradě a schovám si i je do župánku. Hlavou mi probíhá spousta myšlenek. Mohla bych si s celým hradem pěkně pohrát, ale na co? Stejně by Jack smetl moje kouzla jako ošklivou pavučinu a jen by na mě zanevřel. Což už se stejně nejspíš stalo. Nepromluvil toho se mnou moc. Vypadá to, že favoritka už tu je. A vypadá normálně. Proč jsem se jenom nechala přesvědčit? Chybí mi tu televize. Ráda bych se teď koukla na nějaký film a na chvíli na všechno zapomněla. Alespoň chvíli mít pokoj. A pak si v klidu rozmyslet co dál, ale teď se nemám jak rozptýlit. Proč jsem vlastně uvěřila prvnímu stvoření, co nevypadal jako člověk? Myslela jsem si snad, že když vypadá taky odlišně, tak na mě bude hodnej? Jsem naivní a to jsem si myslela, že jsem se mezi lidmi už dostatečně poučila. Asi ne. |
| |
| Otravná chlupatá koule
Zhnuseně se zašklebím, když mě to chlupaté cosi olízne. „Fuj! Sacrableu“ Z kabelky vytáhnu kapesníčky, otřu si oslintaná místa a kapesníček hodím do nejbližšího koše.
Kocourek strne, když jej Sonera chytí, zaprská, ale jakmile si všimne, kdo ho drží, uvolní se, otře se o její ruku hlavičkou a zapřede. Podívá se pod sebe na tu kouli a výhružně zasyčí.
„Takže Diabla nechce sežrat?“ zeptám se démona, nespouštím z té chlupaté koule zrak.
„Žarši.“ Natáhnu ruku směrem k tvorovi, ale to už přijde Obr. „V pořádku, vždyť se zas tolik nestalo. A částečně je to i má vina neměla jsem sebou na ples brát Diabla.“ Zastanu se démona.
Přemýšlím co má ten chlupatý tvoreček za lubem, když se blíží k odcházejícímu Obrovi. Usrknu vína a málem se ním zalknu, když uvidím, co provedl. Když se mi podaří polknout, rozesměju se, ale raději se otočím hned stranou, aby si toho Obr nevšiml. Už tak mě nemá příliš v lásce, tak proč mu zavdávat další důvody.
„Raději bychom měli zmizet, to víno si můžeme dopít i venku.“ Řeknu spiklenecky Soneře. „Pokud tedy nejste unavená.“ |
| |
| Zlatý klinec programu? Bleeee! Tak práve túto reakciu som na svoje napomenutie nečakala. Chlpáč ma celú poslintal a ako nadšene skáče sem a tam, lietajúce chlpy sa na mňa lepia a úplne dokončia skazu róby, čo som si dnes natiahla. Diablo sa o mňa obtrie a zapradie mi do ucha. Evidentne je celý šťastný, že sa dostal z dosahu tej potvory. Po chvíli mi je jasné, že jeho pán má pravdu. To veľké slintajúce čudo sa nadšením nevie vpratať do kože a... naozaj by sa iba rád hral. Objaví sa Obor a začne vrčať na okrídlenca, aby sa Žaršiho zbavil. Cath sa démona zastane. "No, ale trochu lepšej výchovy by mu nezaškodilo," poviem s krivým úsmevom a premeriam si podobne oslintanú Cath. Natiahnem sa po svojom pohári (akým zázrakom asi prežil tú skazu?) a zvedavo sledujem, ako sa Žarši plíži za odchádzajúcim nasrdeným Obrom. A potom sa už len zvíjam vo smiechu. Páni, tak toto skutočne stálo za to! Cath mi navrhne, aby sme to víno dopili vonku a ja prikývnem: "Máte pravdu, zmiznime!" venujem ešte jeden pohľad pohrome v sále a stále sa ceriac nasledujem Cath von zo sály. |
| |
| Konec a zmizet raději Dívám se, jak znemožnil Obra a jen mi cukají koutky, ale držím se, abych nevypskl smíchy. Pak dámy zmizí pryč a já se usměju na Žaršiho. "Výborný." skloním se k němu dolů a obejmu ho, pošeptám mu. "Buď hodnej, nic nejíst, mizím, dyžtak mě vyčmuchej." řeknu, vstanu a jdu pomoc Obrovi a nenápadně i já zmizím pryč. Alespoň dřív, než na mně přijde Jack. |
| |
| soukromá zpráva od Schardenský démon pro Vyběhnu ven a povzdychnu si. "Natož, že jsem chtěl utéct po skleničce vínu, tak to jde. Taky mi Jack ničí plány, ach bože." vzlétnu a přelétnu kousek, zastavím se před balkónem a promnu si. "Nemohu přijít bez ničeho." zamyslím se. Asi je naštvaná, protáhlo se to více, než mělo. Zamračím se a rozhlížím se dokola. Pak se usměju, odlétnu a ani ne do 3 minut se vracím. V ruce držím květinu, vypadá suchá ale opak je pravdou, je zdravá, všechny květiny - pokud někde rostou vypadají jako suché. "Noro? Noro jsi tam? Prosím." řeknu nahlas a stoupám si na špičky, abych viděl trochu do pokoje. Najednou cítím se divně, musím si sednout a promnu si spánky. Znovu vypadám o dost starší, i moje rohy jsou špinavější a já mám zase šediny. Povzdychnu si. "Noro, omlouvám se, ale než jsem stačil zmizet, král zmizel a mě tam nechal s nima. Musel jsem je nějak zabavit a vypadnout od nich." řeknu a zvednu kytici nahoru, vypadají jako lesní kvítí, ale suché. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Sonera, Cath Utečete z toho chaosu a omylem se dostanete i do zahrady, kde jsou pod křídlem, kde nyní tančili, nebo spíš se smáli. Takže tu neustále slyší zpěv a občas i chaos. |
| |
| soukromá zpráva od Nora *Envy* pro Otevřela jsem oči. Zaslechla jsem hlas. Křeslo jsem měla postavené zády k balkónu a hodně jsem váhala, jestli se zvednout. Nakonec jsem ale přeci jen po špičkách došla k balkonu. Tak tiše, že jsem doufala, že si mě hned nevšimne. Shlédla jsem dolů. Zase vypadal jako před tím a nad hlavou mával nějakou sušenou kytkou. Trvalo docela dlouho než jsem se odhodlala odpovědět. "Snažíš se mě tahat za nos? Udělat ze mě blázna? Nemusíš. Už se stalo. Vedle těch dvou už vypadám jako neohrabané motovidlo." Dívám se na něj shora, přes oblečení stále teplý župánek, opět bez kontaktních čoček, takže se úplně stejně jak na něj mohu dívat do dálky. |
| |
| soukromá zpráva od Schardenský démon pro Povzdychnu si. "Buď ráda, že jsi tam nebyla - můj přítelík oblízl obě děvčata od hlavy až k patě, takže teď vypadají teprve k světu." ušklíbnu se a myslím to ironicky. "Navíc nedělám z tebe blázna, jen mi to nevyšlo tak jak jsem očekával." řeknu potichu a skloním květinu níž a dívám se někam do okna, než ji zahlédnu. "Dej mi šanci." usměju se na ní. |
| |
| soukromá zpráva od Nora *Envy* pro "Hmm, a pobavil se alespoň král?" Zeptám se s o něco větším zájmem. Když řekne, že ze mě nedělá blázna, tak poněkud zaváhám. "Možná. Ale proč by ses o mě měl vlastně zajímat?" Pozorně ho sleduji, i když zase, se nedá úplně přesně určit. Ve skutečnosti se mu dívám upřeně do očí. |
| |
| soukromá zpráva od Catherine Bertrant pro Zahrada
„Ach, těch šatů je škoda.“ Pronesu k Soneře, když si všimnu, jak vypadají její šaty. Utrhnu si jednu květinu a přičichnu. „Zajímavé, že?“ Posadím se na lavičku, z které mám výhled na růži. „To bude jistě ta růže, ke které se nemáme přibližovat. Vsadím se, že to okno, do kterého vedou její šlahouny, je Jackovo.“ Usrknu vína, přiopile se usměju na Soneru.
„Jak by se vám líbilo být zde královnou?“ zeptám se přátelsky. |
| |
| soukromá zpráva od Sonera pro Obzriem sa ponad plece, či náhodou nemáme nejaký tieň, ale zdá sa, že všetci majú plné ruky práce s tým chaosom, v ktorý sa ples zmenil. Ani neviem ako a ocitli sme sa v záhrade. Ťažko povedať, či túto zbierku suchých rastlín vôbec volať záhrada... skôr herbár, ktorý nejakým omylom rastie a... kvitne. Opatrne sa dotknem jednej z rastlín, očakávam, že sa zmení na prach, no nestane sa tak. A potom uvidím ružu. Zvedavo si ju obzerám a pohľadom nasledujem dlhé šlahúne, lezúce len a len k jednému oknu. Vtedy sa ozve Cath s poznámkou o úbohom stave mojich šiat. "Zajtra sa pokúsim zistiť, či sa dajú ešte nejak zachrániť... ale nedávam tomu veľa šancí," skonštatujem s trpkým úškľabkom. Tak to väčšinou dopadne, keď sa chcem raz za čas správať ako sa patrí. Aj moja spoločníčka nemôže odtrhnúť oči od zvláštneho kvetu, a podľa jej slov si všimla, kam sa ruža naťahuje. "Tiež si to myslím. A istým spôsobom to považujem za.... viac než zvláštne. Ruže sa nezvyknú takto správať." ... pokiaľ sú to skutočne ruže, dokončím v duchu. Cathina ďalšia otázka ma však z myšlienok preberie a niečo vo mne skočilo do strehu. "Neviem," odpoviem vyhýbavo. "Mám pocit, že sa tu deje viac, ako iba lov na novú kráľovnú. A viem príliš málo, aby som sa po hlave vrhla do niečoho, čo sa môže stať mojim prekliatím." Napijem sa vína a myknem plecom: "Som od prírody opatrný tvor." ... a mala som dobrú školu. Pri poslednej myšlienke ma zamrazí. |
| |
| soukromá zpráva od Schardenský démon pro "No král tam naštěstí nebyl." usměju se a to je snad i dobře, jinak bych to měl na talíři zase rok. "Proč? Nevím, jsi zajímavá, jsi hezká a možná už jsem sintimentální, ale rád si s něký popovídám? Opravdu nevím." řeknu a dívám se na ní, s ní ani nevím, že se dívá do mých očí. Ale vidí, že to myslím pravdivě. "Tak pojď, nebo nestihneme ty nejlepší čísla." usměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Nora *Envy* pro "To je trochu škoda - jako jediná neposlintaná bych jistě měla plusové bodíky." Pousměju se. "Máš tu spoustu jiných tvorů na povídání, třeba slečny RádybyBudoucíKrálovny." Trochu se zamračím, ale pak nad tím pokrčím rameny. Když už do něčeho skočit, tak pořádně. A jestli si namelu tlamu, tak se vrátím zpět na zem a udělám tam někomu pořádné peklo. Možná celému kontinentu. Nakloním se přes zábradlíčko a nechám sklouznout župan na zem. "A chytíš mě?" Aniž bych čekala na odpověď, přehoupnu se přes zábradlí a skočím. I kdyby mě nechytnul, měla bych celkem bezpečně dopadnout. Přeci jen skoky k útěkům občas patří. |
| |
| soukromá zpráva od Catherine Bertrant pro "Jste rozumná žena, Sonero." je vidět, že to myslím vážně. "Je to tady takové chmurné. Nevím jestli bych zde dokázala žít." Kocourek skočí na zem a začne prohlížet okolí. |
| |
| soukromá zpráva od Sonera pro "U nás by sa vám tiež nepáčilo. Slnko sa ukáže zriedka. Inu... Šeré kráľovstvo nenosí to meno len tak." Chvíľu pozorujem Diabla, ako skúma okolie, a potom si spomeniem na Jacka a na našu dohodu. "Ach jé, asi by som už mala ísť spať. Zajtra to bude náročný deň. Dobrú noc, Cath." Kývnem jej a poberiem sa skrz chodby k mojej izbe. |
| |
| soukromá zpráva od Schardenský démon pro Ihned ji chytím, i když mi vyrazila trochu dech, tohle jsem nečekal, ale jsem rád, že je konečně dole. Postavím ji na nohy a usměju se. "Tak jdeme." řeknu, nabídnu ji rámě a vyjdeme uličkou dolů z kopce, chůze je dobrá, rychlá a svižná. Dojdeme do vesničky, kde jsou obyčejné domy - nejčastěji postavené z hlíny a nebo z kamenů. "Něco o kultůře. Takže stavíme domy z takových materiálů, které se dají poskládat zase. Víš, často se tu pereme a občas vyletí i z nějaké zdi, tak proto." usměju se. "Kdyby to byl jiný materiál - cihly, tak ty se rozmlátí a konec." řeknu a vedu ji skrz vesničku. Jsou tu docela dost démonů, někteří vypadají jako lidé, někteří jako rohatci, někteří jako Nora, též tak zvláštně a barevně. "Tady si všechno ztratí." usměju se a vedu ji z vesnice pryč. Mířím k suchému lesu, který je skoro dokola vesnice. |
| |
| soukromá zpráva od Nora *Envy* pro Trochu mě i překvapilo, že mě zvládnul chytit, ale rozhodně mi to nevadí. Chytím se ho a skoro vedle něho popobíhám. Když vejdeme do vesnice, zpomalím, abych se mohla pořádně rozhlédnout. Poslouchám co říká, ale daleko víc mě zajímá obyvatelstvo. Nejradši bych si na každého sáhla a s každým si promluvila. "Nikdo nemusí nic skrývat? Nikdo se nemusí krotit?" Oči mám navrch hlavy. Ráda bych se zastavila už tady, jestli tu mají nějakou hospodu, ale poslušně cupitám za vysokým démonem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dojdeš do pokoje v pořádku, je tu krásný klid a čisto. Když se podíváš ven tak uvidíš na nebi 4 měsíce a jeden je tak blízko, že vypadá jako planeta, která se za chvílí zřítí sem. Je tu lehký teplý vánek a neustále je tu teplo, i když je tu konečně nižší teplota než ráno. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zůstaneš v zahradě sama, je tu klid. Když se podíváš nahoru na noční oblohu, tak uvidíš na nebi 4 měsíce a jeden je tak blízko, že vypadá jako planeta, která se za chvílí zřítí sem. Je tu lehký teplý vánek a neustále je tu teplo, i když je tu konečně nižší teplota než ráno. |
| |
| soukromá zpráva od Schardenský démon pro Usmívám se. "Ne, nikdo se neskrývá." řeknu a zastavím se, ukážu na jednoho chlapa, co vypadá jako pirát. Má šátek, dlouhý kabát, rozepnutou košili bez knoflíků, několik nožů u sebe, zarostlý a statný muž. Na zádech má popruchy a v tom má dítě, které má křídla a neustále si tam hraje s malým nožíkem. "To je Radioz, je to vrah a přesto se zamiloval. Myslím, že do andělky nebo něco co mělo křídla." zasměju se. "Tohle je jejich dítě, je vdovec a je zde nejsilnější černokněžník, prokleje tě rychle." usměju se a podrbu se na tváři a protáhnu si křídla. Pak ukážu za vesnici a za lesem, vyčuhuje vysoká budova, kruhová. "To je naše Aréna, tam si každý bojuje, pro zábavu, odplatu a tak. Jsou tam často ti, kteří mají třeba zakázáno se rvát tady." zamyslím se co bych ji mohl ukázat. Ukážu zase na muže s dítětem, vejde do dřevěné budovy, je velká s barevnými okny. "To je zdejší hospoda, tam je zakázáno se rvát." zasměju se a rozhlídnu se dál. "No jdeme." otočím se a volným krokem jdu k lesu, za sebou nechávám vesnici, dojdu do lesa a procházím po pěšině. Vyjdeme z lesa a tam se objeví obrovská kovaná brána, projdeme ji a jdeme po upravené cestě v zahradě. Rostou tu stromy jako na Zemi a i kytky, které se občas pohnou. Před sebou je obrovské sídlo s několika křídly. "Nevěstinec." usměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Nora *Envy* pro Rozhlížím se sem a tam a snažím se, aby mi neproklouzla bez povšimnutí ani myš. Mezi prsty mi vzrušením probíhají obloukové výboje. Když projdeme bránou, překvapeně povytáhnu obočí. "Já myslela, že tady nic neroste?" Nenechávám se však odradit od zírání a jsem tak na větvi, že první, kdo se mě dotkne, bude vědět, jaké to je, když do vás udeří blesk. Absolutně se zapomínám kontrolovat. |
| |
| soukromá zpráva od Catherine Bertrant pro V zahradě
Kochám se výhledem, drbu Daibla a užívám si krásného teplého večera, dopíjím víno, sem tam mi sjede zrak k růži. Trpaslíka jsem na tom plese neviděla, kde asi byl? Měla bych pohnout s tím článkem, ale zatím jsem toho moc nezjistila. Na Pulitzerovu cenu to nevypadá. |
| |
| soukromá zpráva od Sonera pro Cestou sa ma nikto nesnažil zastaviť a celkovo som mala pocit, že v tejto časti hradu vládne ticho a pokoj. Večerný vánok prinesie aspoň trochu ochladenia. Vojdem, zatvorím a skontrolujem kúzlo, ktoré som tu nechala na stráži. Počas bálu som necítila, že by sa ma snažil upozorniť na prítomnosť niekoho cudzieho v mojej izbe, ale možno som si to iba nevšimla. I keď o tejto možnosti som silne pochybovala. Čo by som to bola za bojovníka, ak by som nezachytila varovanie od svojho vlastného kúzla? Vyjdem na balkón a zdvihnem pohľad k oblohe. Zdá sa mi zvláštne vidieť hviezdy a celkovo mesiace. U nás je všetko zakryté večne prítomnými mrakmi, hmlou či niečím iným... počet jasných nocí za rok sa dá spočítať na prstoch rúk. Opriem sa o zábradlie a ticho si vzdychnem. Som v kaši. Tak horúcej kaši, že sa z nej možno nevyhrabem. Nora strávila celý večer s úplne iným démonom, Cath pochybuje o tom, či by tu vydržala... Do šľaka! Kto uloví toho mizerného kráľa?! Zložím hlavu do rúk a znovu nešťastne vzdychnem. A okrem nás troch tu nie je ani nohy... Prečo práve ja?! Ja chcem domov... Pred myšlienkovým zrakom sa mi objaví prísna tvár môjho otca. Oči mu blčia nebezpečným plameňom a mňa mimovoľne strasie. Nemôžem sa vrátiť, nie bez uveriteľného vysvetlenia, prečo som zlyhala. Zabil by ma? Neviem... možno by ma iba donútil žobrať o smrť. Trpko sa zasmejem nad "iba" z mojej myšlienky. Vojdem dnu a začnem sa vyzliekať zo zničenej róby. Zajtra sa musím spýtať Obra alebo Trpaslíka, kde a či by ju ešte bolo možné zachrániť. Napustím si vaňu a po chvíle vyberania vôní do kúpeľa zvolím santalové drevo. Exotická, trochu trpká vôňa ma uvoľní a pomaly pripravuje na spánok. Ak mám zajtra trénovať s Jackom, potrebujem byť fit. Po dôkladnej očiste na seba navlečiem ten nezmysel, čo sa volá nočná košeľa, a zaleziem do postele. Spím síce hlboko, ale istá časť môjho ja dáva pozor na prípadného votrelca. Pokiaľ ma nič nevyruší, spím až do rána. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Cath Najednou uslyšíš hluk, otočíš se a za brankou do zahrady na tebe zasyčí ten sluha. "Pssst, máte čas madam?" zeptá se potichu. |
| |
| soukromá zpráva od Schardenský démon pro Nora "Jo holka, neroste, mě se neptej hlavně, jak je to možné." ukážu na ty kytky. "Já to nevím." povzdychnu si potichu. Jdu dál, zaklepám, poté se mi dveře otevřou a já vejdu, ihned zamířím doleva a tam si zasednu v obrovském sále stůl, který je uprostřed sálu, ale u zdi. Vidím krásně na scénu. Pokynu Noře a pomohu ji si sednout. "Víno?" zeptám se a usměju se. "Zatím nezačali, to je dobře." Místnost je jako velké dřevěné divadlo, nahoře je balkón, ale jen jedno křeslo nic víc. Jsou tu malé stolky pro jednoho či pro dva a více hostů. |
| |
| soukromá zpráva od Nora *Envy* pro Pokrčím rameny a kochám se. Následuju křídlatce, abych ho neztratila z dohledu, ale před vstupem trochu zaváhám. Nakouknu a pak se znovu rozeběhnu za svým průvodcem. Pokud možno pohodlně se usadím a chvíli se jen rozhlížím kolem. Pak se zvědavě ohlédnu na společníka. "A teď bude co? Striptýz?" Snažím se mluvit co nejtišeji to jde, abych náhodou někoho nepohoršila. Skutečně moc nevím, co tu čekat a jsem zvědavostí napnutá k prasknutí. |
| |
| soukromá zpráva od Catherine Bertrant pro V zahradě
"Jasně, že mám. Jdeme do toho baru?" Zvednu se a dojdu k tomu sluhovi, kocourek mě následuje, ale jakmile se dostaneme k sluhovi, tak zasyčí.
|
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Cath Sluha přikývne a nabídne ji svůj plášť. "Chcete? I když tu není zima." uchechtne se. Je vidět, že je nervózní. "A nebo jste unavená a chcete si raději lehnout?" vyhrkne to ze sebe rychle, jak mu to dojde, že nemusí mít náladu. "Můžeme to nechat na jindy, madam!" |
| |
| soukromá zpráva od Schardenský démon pro Nora Zasměju se a zavrtím hlavou, objednám nám Démoní krev a jednohubky. "Doufám, že máš ráda sýr, já ho miluju. Je dělám zdejších koz - jsou jako u lidí, ale tyhle mají víc očí a křídla." usměju se a čekám. "Striptýz? Teď?" zasměju se potichu. "Ne, teď budou různá představení - znáš cirkus? Je to něco podobného." usměju se. "A poté bude už představení správný pro nevěstinec." usměju se. Opona se zachvěje, je vidět, že za ní někdo běhá a poslední přípravy se chystají. Šum pomalu se utichá, za chviličku to začne. |
| |
| soukromá zpráva od Nora *Envy* pro Schardy Pokrčím rameny. Sýr jsem nikdy zvlášť nevyhledávala, ale ani mi nevadil. Přičichnu k pití, ale zatím se nenapiju. Už úplně zmateně sleduju pódium. "A můžeš mi prosím vysvětlit, co je podle tebe "představení správný pro nevěstinec"?" Tázavě se na něj zahledím, ale pak se zase vrátím pohledem k pódiu, protože mi neunikne šustění. Mimochodem se pokusím prozkoumat pocity ostatních v místnosti i za oponou. |
| |
| soukromá zpráva od Catherine Bertrant pro Zahrada
"No, sice je zde teplo, ale takhle budu víc nenápadná." přijmu jeho plášť. "Kdepak já jsem spíš noční tvor a ráda se dozvím něco nového. Vážně se těším do té hospody." usměju se a pokynu mu, aby mě vedl.
|
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Muž přikývne a podá ji rámě, vede ji ze zahrad směrem dolů do vesnice. Jsou zde domy z hlíny a postavené z kamení, je tu celkem ruch. Samí démoni, někdy vypadají jako lidé, občas jako různé tvarovaní démoni. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ležíš klidně v posteli, zdá se, že je tu klid, ale něco tě donutí vzbudit, slyšíš, jako kdyby se něco plazilo k tvému oknu. |
| |
| soukromá zpráva od Schardenský démon pro Zasměju se a zavrtím hlavou. "Uvidíš." podívám se na plachtu, mezitím ji naliju naše víno a podám ji skleničku. Představení začne, zpod opony vyleze nádherná žena, rozhlíží se kolem sebe. Má těsné mini šaty, má delší vlasy upravené směrem nahoru, usměje se na všechny a ukloní se. "Zdravím! Ráda vás vítám v mém nevěstinci. Jsem zde majitelkou a rovnou vás varuji dámy a pánové. Pokud se o něco pokusíte, budete dělat bordel -" nepřestává se usmívat "- přísahám, že už nikdy v životě dělat bordel nebudete." roztáhne ruce a opona se zvedne. "Bavte se!" otočí se a odchází z pódia. Usměju se. "Maya, vede to tu, galerie je její místo." ukážu nad námi balkónek s jedním křeslem. Sleduji, jak přišla krásná dívka, ale má jasně modrou pleť s flíčky na stranách tváře, takže vypadá jako leopard bez uší a ocasu. Její jasně světlé a modré vlasy jsou upraveny do svou culíků s dekoracemi. Ukloní se ve svém dlouhém róbě a začne zpívat. Má nádherný hlas a mezitím za ní se odehrává představení, která doplňuje tuto hudbu. Vypadá to, jako kdyby milenci utíkali před zlem, bojují a ztrácejí své přátele při cestě, nakonec jeho milá padne a on zaprodá svou duši. Přijde k němu démon (což opravdu přijde rohatý démon) a vezme si z něho jeho duši, dá mu sílu a on povraždí všechny, kdo pomohli mu vzít jeho milovanou. Ale nakonec, zbude muž sám na celém světě jen se vzpomínkou na ní. Nemůže zemřít, nemůže už nic napravit, zůstal sám v celém světě, které se mu stal i vězením. Pousměju se. "To je náš lidový příběh - Alchaidalus." ukážu na mladíka, který zůstal sám. Představení vypadá, že skončilo, dáma přestala zpívat a ukloní se. Najednou se narovná a začne znovu zpívat, rychlejšími tóny. Za ní se mění planeta, z krásně zarostlé planety se stává jen popel, oheň a prach, slunce se přiblížilo, ale náš milovník stále je sám. A tak si začal vytvářet z uhlíků postavy, které ožijí. Ovšem postavy nemají nic, jak by mohli přežít, Milenec obětuje svou krev, aby naplnil řeky, své tělo položí na zem a začne ho obrůstat suché květiny. Končí to tak, že už není sám, je společný s jeho zemí. Usměju se a přikývnu, začnu tleskat, když vidím, jak opona padne a zpěvačka se naposled uklidní. "Je to jedna z našich legend, tak vznikl Gaydar, z lásky a nenávisti. Proto jsem takový jací jsme." usměju se na Noru a podívám se na ní. "Snad ses nenudila." |
| |
| soukromá zpráva od Nora *Envy* pro Chci se ještě zeptat na pár věcí, ale v tu chvíli již představení začne, tak se pozorně zadívám na pódium. Na půl ucha poslouchám démonovi komentáře, ale víc pozornosti věnuju příchozí dívce. Asi má pěkný hlas a to všechno, ale je modrá. Je modrá a klidně si tu stojí. Těžko se mi tomu věří, ale pak si uvědomím, že já jsem tu taky vlastně jen tak. Nemůžu od ní odtrhnout oči a teprve po chvíli začnu sledovat příběh odehrávající se v pozadí. Při některých pasážích se mračím, ale většina je prostě krásná. Když představení skončí, začnu tleskat s ostatními a je mi skutečně líto, když opona spadne a skryje modrou dívku. "Rozhodně jsem se nenudila." Usměju se a stále se nemůžu nabažit toho, jak je modrá dívka populární. "Přijde zase?" Zeptám se zvědavě a ani mi nedojde, že nejspíš vůbec neví, o kom to mluvím. |
| |
| soukromá zpráva od Sonera pro Posteľ je pohodlná a nerobí mi teda problém zaspať. Okrem toho, nerobí mi problém zaspať prakticky kdekoľvek. Avšak krátko nato ma zobudí jemné bliknutie môjho strážneho kúzla. Nehybne ležím, tak, ako som sa prebudila a načúvam. Okno. To z jeho smeru prichádzajú tie zvláštne zvuky. Vykĺznem z postele a siahnem po rukavici. Zdá sa, že mi na ruku skĺzla sama, a jej dotyk pôsobí upokojujúco. Opatrne, držiac sa v tieňoch, sa prikradnem k oknu a pátram po zdroji tých zvukov. Som pripravená odskočiť, ak by mi to nevyšlo a to dačo ma zbadalo ako prvé. |
| |
| soukromá zpráva od Catherine Bertrant pro Zahrada
Gentleman, to je příjemná změna. U náš už si všichni tolik zvykly na emancipaci, že si myslí, že není potřeba ženám otvírat dveře, natož jim jakkoliv pomáhat. Začíná se mi tady líbit.
Mlčky se nechám usadit. "Připomíná mi to domov. Je to tady pěkné." oči mi jiskří nadšením. U mě se celou dobu drží Diablo, když se usadíme vyskočí na stůl a posadí se přede mě a začne se čistit.
"Zdravím máte tady krev?" zeptám se. Sice říkal, že tady mají všechno, ale kdo ví jestli nejsem jediná kdo se zde živí krví. I když myslím, že i několik druhů démonů jí má jako hlavní zdroj živin. |
| |
| soukromá zpráva od Schardenský démon pro Strašně jsem rád, že se jí to tu líbí, ale pak mě zaskočila. "Kdo přijde? Oni, ne, myslím že ne - nebo kdo?" zamračím se. Tleskám ji a podívám se na oponu. Před ní vyjde dívka, obyčejná lidská, která jezdí na jednom kole a žongluje, mezitím za ní za oponou se připravuje další větší vystoupení. "Ach, dneska bude dobrý den, máme chvíli než začnou." usměju se a napiju se vína, podívám se na ní a pozoruju ji. "Kdo ještě má přijít?" řeknu v klidu s úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Jsi u okna, zvuky přestanou a když vykoukneš ven či na balkon, nic nevidíš, musela by jsi vyjít na balkon a rozhlédnout se pořádně, takto nic nevidíš. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Krev? Záleží jakou, lidskou, démoní, zvířecí - tady prosím druh na co máte, já řeknu jestli máme či ne." zamyslí se slečna. "Pak tu máme mimozem - prostě ufo." řekne jednoduše. "A myslím, že jednoho či dva elfy bych tu mohla najít, ale ty jsou dobrý, ale málokdy je tu máme." usměje se a podívá se na tebe. Mezitím tvůj kocour se vyděsí, jelikož si ho vyhlídl obrovský pes, pomálu větší než tele od krávy. Má delší srst a dva menší rohy na stranách hlavy. Olízne se a jedna slina ukápne na zem, propálí tu podlahu, která se za chvíli znovu sama opraví. Sluha se na tebe dívá s úsměvem. "Nebojte se, já vás zvu." řekne jednoduše. |
| |
| soukromá zpráva od Sonera pro Keď sa dostanem k oknu, zvuky zmĺknu. Hoci mesiace jasne svietia, pôvodcu zvukov nikde nevidím. Nemám dobrý uhol pohľadu. Zlostne stisnem pery. Na schovávačku nemám náladu ani chuť. Na druhej strane potrebujem ukázať tomu hulvátovy, čo ma takto nevychovane vyrušil zo spánku, že toto sa skrátka nerobí, a ak si nebude chcieť dať povedať, príde na ručné vysvetlenie. S touto myšlienkou sa opatrne vytiahnem na balkón, pripravená rozsekat prípadného útočníka pazúrmi na franforce. Mám oči na stopkách a uši pátrajú po každom zvuku, čo by znamenal pohyb. |
| |
| soukromá zpráva od Catherine Bertrant pro Hospoda
„Lidskou.“ Pronesu klidně a oplatím jí úsměv.
Pohladím vyděšeného Diabla. Dneska toho bylo na chudáka opravdu moc. Kocourek stále ve střehu pozoruje psa. Můj dotek jej příliš nezklidnil, dokonce se na mě ani nepodíval.
„Opravdu? To je od vás milé.“ Usměju se. „Co vlastně pijete vy?“ |
| |
| soukromá zpráva od Nora *Envy* pro Když se zeptá a mě dojde, že jsem asi byla mnohem dychtivější, než jsem měla být, fialová na mých tvářích potemní. Být člověk, tak se červenám. "Ale ne, ne, nikdo!" Vyhrknu až moc rychle a radši se upřeně zadívám na jeviště. Jde dost těžko předstírat zájem, když na jevišti je úplně obyčejná holka, zatímco kolem je tolik zajímavých tvorů. Zhluboka se napiju vína a než mi dojde, že bych asi měla trochu brzdit, sklenička je prázdná. Dneska už druhá a já cítím, jak mám postupně lehčí a lehčí hlavu. "Proč tady tomu vlastně říkáš nevěstinec? Zatím to vypadá spíš jako divadlo?" Na chvilku se na něj zadívám, ale začnou mi tmavnout i špičky uší tak se při jeho další otázce zase radši rychle odvrátím. "Nikdo, nikdo... já jenom... přemýšlela jsem moc nahlas... občas se mi to stává... nikdo." |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Já? Piju vždycky vývar z kořenů Mandlaků. Je to druh suchého stromu, přepálí se to v naších pecích a je to výborný. Myslím, že je to u vás něco jako pálenka." usměje se a sleduje, jak Barmanka přinese každému pořádnou skleničku a odchází. "Tak jste se chtěla dozvědět něco víc o zdejším prostředí, copak to bude?" usměje se a podívá se na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Díváš se kolem se, nikde nic, ale když se podíváš nad sebe, na zdi. Spatříš výhonky nějaké rostliny, která se táhne daleko přes zdi až za roh. Vzpomeneš si, že tyto výhonky jsi viděla v zahradě a vedou přímo ze zahrady. |
| |
| soukromá zpráva od Schardenský démon pro "Nevěstinec - tak se to jmenuje dokonce, zatím to vypadá jako divadlo, ale čím více jsi k půlnoci, tím více se mění na pravý Nevěstinec. Jsou tu i pokoje, pokud chceš, můžeš se podívat do mužské zóny. Můžeš si někoho z nich najmout a udělat si v pokoji s ním co chceš. Stačí říct co chceš a oni ti dají na výběr a nebo si sama vybereš. A je jedno jak ho využiješ, pokud k hrátkám a nebo jen tak k povídání." usměju se. "Stejné je to i u dam, proto tu jsou hlavní dvě křídla." Podívám se, slečna zmizí a opona se zvedá. Uprostřed sedí dívka, nahá, ale sedí tak, že není nic vidět, u sebe má violoncello z černého dřeva. Není tam nic osvíceného, jen je tam kužel slabého světla na dívku a i ten zmizí. Najednou, se objeví oheň, ale ona je v něm, ona je ten oheň. Vstane, i když je nahá, ukrývají ji plameny. Vezme si svůj nástroj a začne hrát. odkaz  |
| |
| soukromá zpráva od Nora *Envy* pro Poslouchám ho a v hlavě mi to šrotuje. "A oni... jsou tu dobrovolně? To všechno dělají ze své vůle?" Nejsem si jistá, jestli to není nevhodná otázka, ale přijde mi to zvláštní. Najednou se cítím trochu nepohodlně, ani si nejsem jistá proč. Když se na jevišti objeví nová dívka, znovu se tam zahledím, ale pečlivě poslouchám odpověď. Cuknu sebou, když se objeví oheň, ale po chvilce se zase uklidním. "Ty, ehm, budeš se tu potom... zdržíš se tu?" Zadívám se na něj a na všechny kolem mě. Proč si najednou připadám tak malá. Do teď jsem byla zvyklá jen na přítomnost normálně vypadajících lidí, ale teď je kolem tolik tvorů, že nevím, na kterého se dívat prvně a jsem z toho tak strašně nervózní, že se skoro chvěju. Nevím, jak se tu chovat, nejsem si jistá, co se ode mě očekává. Je to pro mě všechno tak cizí, i když jsem si myslela, že se tu budu cítit skvěle jako nikdy. |
| |
| soukromá zpráva od Schardenský démon pro Podívám se na ní a pousměju se. "Proto je to Nevěstinec, platí se tu. Vstup sem - do sálu se též platí, ale já jsem vítaní host." zasměju se potichu. "Někteří dělají to, někteří ono, ale nikdo tu nic nenutí, je to vše dobrovolné." Podívám se na plošinu. Je dohráno a znovu padá opona. "Já tu zůstávám jen kvůli vystoupení, je to jako divadlo." usměju se. "Nic jiného tu není, možná tak hospoda a sem tam nějaký večírek - ale tam nerad chodím. Rád si sednu, dám si sklenku vína a dívám se na umění těchto krásek." usmívám se. Sál se naplní i jinými ženami. Mezitím se znovu zvedne opona a většina obsazenstva zatají dech, já se jen více rozzářím. "Máš štěstí. To je Nitril. Je tu jediná ze svého druhu." podívám se na Noru. "Je to bytost složena ze skla." Je to dívka, skoro celá průhledná, sedící na trůně a vypadá to, že ani není živá, nehýbe se a nikterak nevypadá nějak živě. Vypadá jako skleněná socha a najednou se pohne, pomalu, ale jistě.  Usměju se a zašeptám. "Málokdy tu vystupuje." řeknu potichu a vidím, jak tu je už plno. Začne nádherně zpívat a její nitro se rozsvítí, kolem ní se odráží barevné světlo, které se zformulovává do zvířecích podob. odkaz Zobrazit SPOILER Zobrazit SPOILER A tito zvířata se prohánějí sem a tam. A všude jsou barevné světla od jejího těla, jak se odráží. |
| |
| soukromá zpráva od Nora *Envy* pro Zaváhám. "Já... nemám žádné místní peníze... nemám čím platit." Podotknu trochu zachmuřeně. "Jak ti to splatím?" Začne další vystoupení. Na pódiu se objeví skleněná socha, ale za chvíli se začne hýbat a já mám oči trochu navrch hlavy. Pak ale zase poklepu hlavou a založím si ruce na hrudníku. Trochu se schoulím. Představení je úchvatné a okouzlující. Když skončí, hlasitě tleskám, ale pak se začnu zvedat. |
| |
| soukromá zpráva od Sonera pro Nie som nadšená, že nič nenájdem, aj keď vyleziem na balkón. Znechutene sa poobzerám, no potom mi oči padnú na stenu. Prekvapene zažmurkám. Tá rastlinu tu predsa predtým nebola! Zvedavo si ju obzerám, už som si spomenula, že som ju videla dnes v záhrade. Zo skúmania ma vytrhne zvuk, akoby sa dačo plazilo. Strhnem sa, a náhle mám zarastený celý balkón. "Vitaj, i keď na návštevy je už trochu neskoro, nemyslíš?" potichu sa prihovorím rastline. Zároveň natiahnem vlastný zmysel pre mágiu. Chcem zistiť, čo je tá rastlinka zač. Skúmam ju na všetkých mysliteľných úrovniach, no stále som nanajvýš opatrná. Čo keď sa moja pozornosť nebude nočnému návštevníkovi pozdávať? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Rostlina přestane růst, vypadá jako rostlina a po chvíli v dáli na šlahounech uvidíš květy, rudé květy té dané růže. Pak uslyšíš pod sebou křik, podíváš-li se pod balkón uvidíš tam muže, který zařval a opustil kýbl s nějakým masem. "Hej! Co tam děláš?!" křikne a pak si tě všimne. "Promiňte madam, ale nesahejte na tu mrchu." řekne a sleduje tě. Vypadá jako člověk, ale to by neměl mít jeden roh uprostřed čela a poté malá zakrnělá křidélka. |
| |
| soukromá zpráva od Jack pro Přijdu dovnitř, rozhlídnu se a už je všude plno, trochu se zamračím a povzdychnu si. Chtěl jsem tu přijít dřív, ale nevyšlo mi to. Promnu si klouby na rukou, které jsou odřené a pak si všimnu Schardena a té dívky, usměju se mileji. Přejdu k nim a stojím za dívkou a už se zvedá. "Doufám, že neodcházíte kvůli mně, jestli ano, nedělejte to." řeknu mile a podívám se na ní. Je na mně poznat, že jsem unavený a že už nemám žádné povinnosti se chovat tak nebo tak. "Mohu se k vám připojit?" zeptám se. "A doufám, že neodcházíte slečno Noro. Představení ještě neskončilo a bude moje oblíbené číslo. Nebo aspoň doufám, že dnes bude." zamyslím se a podívám se na ní. "A pokud mohu, rád vás oba dva pozvu, stejně máte účet kamkoliv přijdete, je to zařízené jako má osobní návštěva." řeknu k dívce a lehce ji pokloním s hlavou. |
| |
| soukromá zpráva od Schardenský démon pro Podívám se na ní. "Za prvé, nijak mi to nesplatíš, je to moje pozvání a za další - kam jdeš?" podívám se na ní jak vstává. Pak mě vyleká Jack a usměju se. Jde pozdě jako vždy. Vstanu ze stolu a pokynu rukou. "Za mně máš ano, můžeš si sednout. Noro, prosím, zůstaň s námi ještě chvilku." řeknu smutně a prosebně. |
| |
| soukromá zpráva od Nora *Envy* pro "Já... nevím... asi... asi jsem unavená." Nevím, jak mu to vysvětlit. Měla bych se tu cítit dobře, ale jsem natolik zvyklá pobývat mezi lidmi a přetvařovat se, že je tohle pro mě skutečně náročné. Když se za mnou ozve další hlas, leknu se natolik, že se kolem rozletí blesky. Vyděšeně se koukám, co jsem způsobila. Všechno jsem zkazila! Bože! Měla jsem být rychlejší, měla jsem odejít a na nic nečekat! Teď jim tu všem kazím zábavu! Bože! "Já nechtěla! Omlouvám se! Já nechtěla!" Drmolím a zírám, jak to odneslo několik sklenic, ale snad jsem netrefila nikoho živého. To by mi ještě chybělo. Trochu se roztřesu. Po takovýchto nehodách vždycky následovali velmi nepříjemné věci. "Omlouvám se." Zůstávám stát jako přimražená. |
| |
| soukromá zpráva od Catherine Bertrant pro Hospoda
Upiju doušek krve. Tělem projede příval tepla. "Můžete m třeba říct, kdo dal Jackovi tu růži?" zeptám se mile.
|
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Mladík se usměje. "Víte, když sem přišel zanedlouho byl králem a podmanil si tuhle říši. Je dobrý král, nejlepší za posledních 100 let a hlavně - jako jeden z mála chlapů odtud není sukničkář a byl volný. Holky po něm bláznili, všichni viděli trůn i jeho hezkou tvářičku a tak ho furt honili. Nakonec se poschovával a spával i na střeše, jelikož mu lezli do postele." zavzpomíná a zasměje se. "Nejednou jsem ho nachytal, jak si leží před dveřmi do svého pokoje a spí. Jednou ho dohnali i na střechu a tam ji potkal. Byla jediná, která ho nechtěla a přišla mu poděkovat za to, jak se zachoval k její zemi, že ji nechtěl zničit, ale naopak, vybudovat v ní lepší společenství. Myslím, že velice rád uvítal tuhle změnu." napije se a podívá se na tebe. "Nakonec už jsme si mysleli, že když si povídali den co den, že ji má rád, ale nakonec odešla a ještě předtím mu dala jako poděkování tu růži -byla roztomilá malá, ne jako teď." zamračí se. "A dala mu ji, aby si vždy zapamatoval to, že je tu někdo, kdo je rád za tuhle dobu. Ne jeden démon říká, že je to náš zlatý věk." pokrčí rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Jack pro Jsem potěšen, že jsem je vylekal, ale blesky jsem nečekal. Sledoval jsem, jak zničila pár sklenic, někteří zákazníci si na ní podívali a zatleskali, líbilo se jim to. Ovšem na mně letěl jeden její blesk, chytl jsem ho do dlaně a usmál jsem se na ní o to více. "Blesky? Páni." řeknu a ukážu ji dlaně, které dělají obrovský míček a v nich je její blesk, který září. "Hezky šimrá." řeknu, plácnu do dlaní a blesk projede do mně. Na chvíli, na kratičký okamžik se moje kůže rozzáří a mé oči se změní na bílé bez duhovek. Ale pak vše se vrátí do normálu. "Máš pěkný švih. Jak se nabíjíš? Elektřinou? Blesky? A nebo jen jídlem?" zeptám se, jsem docela zvědav. Pak jen mávnu rukou. "Neomlouvej se, za co? Já taky občas podpálím někomu zadek." mrknu na ní a usměju se příjemně. "Prosím, zůstaň." řeknu ji a dívám se ji o očí. Nakonec k ní natáhnu ruku, nedotknu se ji, ale udělám švih zápěstím za jejím uchem, jako kdybych ji chtěl z ucha vytáhnout minci. Ale nevytáhl jsem, místo toho se mi v dlani objevila oheň ve tvaru růže, zakryji ji druhou dlaní, po chvíli ji odrkyji a uvidí, jak mám v dlani neustále ohnivou růži, ale v ní uvidí probíhat menší blesky. Znovu ji zakryji a chvílku tak setrvám. Mezitím moje ruce zazáří a když ji odkryji, podám ji růži, vypadá tak křehce, vypadá jako z ledu, jako z kovu. Když se jí dotkne, všimne si, že je tvrdá, je velice pevná a růže, která byla průhledná se obarví květ rudým ohněm, ale stonek a listy - tam běhají její elektřina a ucítí lehké šimrání. "Obvykle se říká - krásná růže pro krásnou dámu. Já raději - nádherná růže, pro nádhernou dívku." usměju se. "Skoro stejný, ale líbí se mi to víc. |
| |
| soukromá zpráva od Schardenský démon pro Dívám se na ty dva a pak se tu proženou malé blesky a já se zasměju. "Hezký." řeknu ale pak se zahledím na ty dva. Usmívám se a čekám, nečekal jsem, že tohle Jack umí. "Noro, prosím." řeknu ještě jednou, až ji dá Jack růži. |
| |
| soukromá zpráva od Sonera pro Zdá sa, že moje magické skúmanie neprinieslo žiadaný výsledok, a o ruži som sa nedozvedela nič nové. Potom počujem niečí naštvaný hlas: "Hej! Co tam děláš?!" Prejdem pár krokov ku zábradlia pozriem dolu. Stojí tam nejaký démon, pri sebe má vedro s niečím, čo vyzerá ako mäso a podľa všetkého nadáva ruži. Potom si všimne mňa a rýchle ma pred kvetom varuje. "Nebojte sa, nič také nemám v pláne. Len som bola skontrolovať, aký to nezvaný návštevník mi škraboce po balkóne. To mäso je pre ňu?" spýtam sa. Mäsožravá ruža je jednou z vecí, čo by ma zrejme neprekvapila. |
| |
| soukromá zpráva od Nora *Envy* pro Prudce mi ztmavne barva v tvářích a celé uši. Čekala jsem rozzlobené výkřiky, ale kupodivu nic takového nepřišlo. Prohlížím si všechno možné neživé kolem, ale s mýma očima těžko říct, kam vlastně koukám. Pak přijde otázka a já trochu ztuhnu. "Já... ne... normálně jím... bouřky jsou fajn." Tolik elektřiny a většinou nikdo kolem, kdo by očumoval. Trochu cuknu, když to vypadá, že se mě chce dotknout. Nejradši bych se ztratila. Nebývám středem pozornosti, alespoň tedy ne kladné. Pak se ale zadívám na to, co Jack tvoří a pootevřu rty, jak mě uchvátí, co dělá. Extrémně opatrně se růže dotknu a poté, když se nerozpadne, opatrně si ji vezmu a prohlédnu ze všech stran. "Co máš vlastně za moc?" Vyhrknu místo poděkování a jakmile si to uvědomím, moje barva nabere temně fialový odstín. "Já... ne! Promiň! Já... chtěla jsem říct, že je krásná! Já... promiň! Děkuju... je... krásná." Propadnout se namístě do podlahy. Zoufale se rozhlížím po nějaké pomoci, ale už mi došlo, že tím, jak tu stojím, jen na sebe strhávám další pozornost. Rychle, skoro podvědomě změním několik myslí, těch největších čumilů, a jejich zvědavost převrátím na nezájem. Rychle sklouznu zpět na židli. Je mi hrozně trapně. Nečekala jsem, že tu na něj narazím. Jsem neupravená a ještě se hrozně ztrapňuju. Vypadám, jako bych se vůbec neuměla ovládat a doufám, že nikomu nedojde, že moje tmavá barva je ekvivalentem lidského červenání se. Radši se zarytě zadívám do stolu a vůbec se nehýbu, aby nezpůsobila něco dalšího, jen prstech trochu žmoulám stonek vyčarované růže. |
| |
| soukromá zpráva od Catherine Bertrant pro Rozhovor
„To je nádherný příběh.“ Z toho budou čtenářky totálně na větvi. Láska trnitá jak růže. „Co se s ní stalo? Nevíte náhodou, jak se jmenuje?“ zeptám se zvědavě a v očích mi jiskří nadšení. Tomu říkám solo kapr.
„Teď mě tak napadá, že já jsem se vám vůbec nepředstavila. Omlouvám se. Jmenuju se Cathrin. Pro přátele Cath. Jaké je vlastně vaše jméno? Nemělo nás tady být víc.“ Poukážu na to, že jsem zde s ním zatím sama. Sundám si kabát, protože je zde opravdu teplo. Sice je mi jasné, že svými šaty upoutám nechtěnou pozornost, ale přece se neupeču. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Cath "Jistě, víc, omlouvám se, ale asi se zdrželi. Jinak já jsem Dixty." vstane a ukloní se, poté si znovu sedne ke stolu. "Děkuji, že se vám příběh líbil, je o to hezčí, že se opravdu stal." rozzáří se. "Chcete se ještě na něco zeptat?" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Muž se zarazí, podívá se na kbelík. "Ne madam, tohle nejí, už dostala." řekne a podívá se na rostlinu, která ještě nějaký kousek se popusene. "Dávejte si pozor madam, ona je hrozná a nesahejte na květy - hlavně ne na poupata." |
| |
| soukromá zpráva od Jack pro Zasměju se, když se mi ihned zeptá na sílu. Sednu si s ní na židli a pokrčím rameny. "Moje tajemství" mrknu na ní, ale pak se znovu rozesměju. "Je to složité, mám síly po rodičích, kteří nebyly ze stejného - těsta a druhu." usměju se a podívám se na Schardena, který zmlkl a jen se usmívá jako sluníčko. "Jsem rád, že se líbí." |
| |
| soukromá zpráva od Catherine Bertrant pro Hospoda
"To nevadí, asi mají ještě hodně práce." Když vstane a ukloní se pokynu mu hlavou, aby se znovu posadil. Příjemně se na něj usmívám. Na což můj kocourek zaprská. "Ale no tak, žárlivko." Podrbu Diabla za ouškem.
"To je vždycky Obr, takový odměřený. Zdá se mi, že nemá ženy příliš v lásce. Co myslíte, Dixty?" začnu nezávazně konverzovat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Obr? Jo, je to takový bručoun - on je - no my mu říkáme -" "Studený čumák." dořekne někdo za nima. Podíváte se na chlápka, který si stahuje ze sebe zástěru, která je evidentně kuchařská. "Dobrý večer, jsem Pally." řekne jednoduše a usměje se. Sedne si k vám a ihned dostane od barmanky rudé pivo. "Na zdraví!" řekne , pozvedne sklenice a naznačí ťuknutí a napije se. "Budu skákat, vaří se mi v troubě maso." mrkne na vás a zasměje se. "Ptala jste se na - Obra - je to dobrý chlap - démon, no ale neserte ho madam, pak je to pravý démon." řekne. "Buď trochu zdvořilí." řekne Dixty a plácne ho zezadu do hlavy. "Víte, zdá se, že nemá rád ženy, ale podle mně je má." "A nebo kluky, já jsem zatím u něho neviděl žádnou sukni." vrátí mu pohlavek. "Nepruď mladej." řekne. Je opravdu starší než Dixty, je mu skoro 50 - nebo aspoň na to vypadá. "Palle!" zavrčí jenom a jenom zavrtí nevěřícně hlavou. "Víte, pochopte to, on - je takovej - hlídací pes -" "Je jako robot, pravý voják." dokončí to a přikývne. Dixty si povzdychne. "Můj bože, za co?" dá si hlavu do dlaní a zavrtí nevěřícně hlavou. "Co se mu stalo?" nakloní se Pally a zašeptá ji to, pak se zase narovná a podrbe se na hlavě. Můžeš vidět, jak po zadrbání se jeho kůže změní na chvíli na zelenou, ale pak se změní zase na růžovou barvu. |
| |
| soukromá zpráva od Catherine Bertrant pro Hospoda "Těší mě já jsem Catherine." pozvednu skleničku a napiji se. S úsměvem sleduji jak se ti dva hašteří, určitě je to lepší zábava než na plese. Drbu svého kocourka, který se mi schoulil do klína. Tiše přede.
Když se ke mě Pally nakloní a zašeptá, hodím pohled typu nemám tušení. "Nemusíte se bát, to co si řekneme u tohoto stolu zůstane mezi námi." řeknu s vážnou tváři. "A jak říkáte Trpaslíkovi?" tázavě povytáhnu obočí. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Cat |
| |
| soukromá zpráva od Sonera pro "Aha," poviem po démonovej odpovedi, že ruža mäso neje. "A čím sa potom kŕmi, ak môžem vedieť? Brat je zberateľ kuriozít ako je toto, rada by som mu o nej povedala viac, aby vedel, po čom pátrať." Bolo to klamstvo? Iba čiastočne. V prvom rade som o kvete potrebovala vedieť viac ja. Nevedomky by som mohla urobiť niečo, čo by spôsobilo, že na mňa zaútočí... ako mi potvrdili ďalšie démonove slová. Takže nesiahať na kvety... zopakujem si sama pre seba a podozrievavo pozriem na rastlinu. Už zasa sa posunula. Kým však na mňa nezaútočí, nechám ju. |
| |
| soukromá zpráva od Nora *Envy* pro Sedím tiše a snažím se být co nejmenší. Pak mě ale něco zaujme. "Po rodičích? Je to dědičné?" Dlouho jsem žila sama a nikoho jako já jsem neznala. Na rodiče jsem si vzpomínala mlhavě, ale že by vypadali jako já, to se říct nedalo. Ani to, že by někdy udělali něco divného. "A... ano... líbí... vlastně všechno je tu takové... takové." Rozpačitě se pousměju. Myslím, že "divné" by bylo pochopeno špatně. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Sonera |
| |
| soukromá zpráva od Schardenský démon pro Dívám se na ty dva usmívám se. "Omluvte mě, odskočím si." řeknu , vstanu a projdu kolem nich a zmizím v davu. Potřebuju si roztáhnout křídla a tady to zrovna moc nejde. |
| |
| soukromá zpráva od Jack pro Uhnu démonovi a skloním hlavu abych jako obvykle nedostal křídlem do hlavy. Pak se usměju na dívku. "Ano po rodičích. Často máme schopnosti po rodičích - ovšem pokud nejsou národy kde mají všichni stejné schopnosti - to je potom něco jiného." řeknu a naliji si víno. |
| |
| soukromá zpráva od Nora *Envy* pro Zoufale rychle se ohlédnu za odcházejícím démonem. To mě tu chce nechat samotnou abych se mohla ztrapnit ještě víc? Váhavě přikývnu. "Divné... ano... ale v tom dobrém slova smyslu!" Vyhrknu konec o dost rychleji, než jsem měla a radši se zhluboka napiju a zadívám na pódium. Moje víno doslova jiskří, jak stojí v cestě elektřině, které se snaží dostat z jednoho mého prstu do druhého. Vypadá to, že moje moc je stejně rozhozená jako já. "Žila jsem na Zemi." Kde jsem se narodila nebo kdo byli mí rodičové, je mi líto, ale nemůžu sloužit. Je to už dlouho, co jsem se na to ptala, jestli vůbec někdy. "Vy jste odsud? A jak ste se vůbec stal králem?" |
| |
| soukromá zpráva od Sonera pro So záujmom počúvam o stravovacích návykoch tejto rozhodne zaujímavej rastliny a pritom ju stále po očku sledujem. Neverím jej. A slová démona tam dolu moju dôveru k nej nebudujú, skôr naopak. "To je škoda," poviem, keď démon nevie, či by sa niekde ešte taký kvet našiel. "Ale aj tak vám ďakujem. Teraz by nebolo na škodu ju presvedčiť, že môj balkón nie je vhodné miesto na prenocovanie." Pokiaľ som si domyslela správne, tak táto ruža je pekne žiarlivá milenka a tiché zamrmlanie kŕmiča mi tiež neušlo. Nebudem sa cítiť bezpečne, kým sa mi bude zvíjať na balkóne. A ani čert netuší, kam až je schopná natiahnuť svoje šlahúne. |
| |
| soukromá zpráva od Catherine Bertrant pro Hospoda
„Šašek. Pěkné.“ Zasměju se. „To jsem zvědavá, jako přezdívku dáte mně.“ Pronesu zvědavě. „Nebo radši nezajímalo.“ Upiju další doušek krve.
Diablo na mě nespokojeně mňaufkne, aby na sebe upozornil. Teatrálně protočím oči, namočím prst do skleničky krve. Podívá se na mě, na prst, s chutí olízne tu trochu krve. Nadšeně mu zajiskří očka.
„Paly víte vy něco o té ženě, co dala Jackovi tu růži?“ pousměju se. „Víte co mi to připomnělo, jednu lidskou pohádku. Jack a kouzelné fazole. Znáte ji?“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Přezdívka u vás? Ale jďěte, vy jste jen krvavý anděl." mávne rukou Pal a podívá se na vás se zájmem. "Tu ženu jsem nikdy neviděl, vím jen, že je ze severu - vlastně západ." přikývne. "Jack a - ne, neznám, ty jo?" podívá se Dixty na Pala a ten jen zavrtěl hlavou, že ne. "Neznáme madam." řekne jednoduše. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Hodně štěstí madam." řekne jen a nevěřícně zavrtí hlavou a odejde. Růže se přestane hýbat, vypadá to, že tě sleduje a čeká. |
| |
| soukromá zpráva od Jack pro "Ne, narodil jsem se na Zemi." řeknu a zamyslím se. "Tady se stane králem každý - jen musíš zabít nynejšího krále." uchechtnu se. "Na Zemi jsem byl král démonské říše, ale tady jsem se - no musel jsem se přestěhovat. Šel jsem si za králem se zeptat co a jak to tu chodí - tentokrát jsem chtěl mít klid, ale on byl blázen, porval se se mnou v domnění, že mu chci ukrást trůn. Nakonec jsem ho omylem - fakticky omylem zabil a všichni byly šťastní a dali mi korunu." zavrtím nevěřícně hlavou. "Cas od času se mě někdo pokusí zabít, občas je to zábavné." řeknu. |
| |
| soukromá zpráva od Catherine Bertrant pro Hospoda
Když zmíní, že jsem, krvaví anděl, na nějakou chvíli je na mě znát, že jsem se přenesla myšlenkami úplně jinam.
Stojím na bitevním poli nahá, jemný vánek mi rozevlává vlasy. Kolem mě je, kam jen oko dohlédne, jedna mrtvola vedle druhé. Všechny roztrhané, pokousané a vysáté do sucha. Moje tělo pokrývá krev, s vítězným úsměvem si prohlédnu bojiště, zaposlouchám se. Nakloním hlavu na jednu stranu, na druhou. V uších mi zní to známé bum, bum, bum. Koutek se mi zvedne do náznaku úsměvu. S každým dalším krokem slyším ten zvuk hlasitěji. Má kořist mi nikdy nemůže uniknout a stejně tomu bylo i tentokrát. Pod hromadou těl jsem našla jedno malého nevinného chlapce, ten pohled obměkčil mou duši a donutil mě si uvědomit, co jsem spáchala. Odvedla jsem ho z toho pekelného místa a dala do kláštera. Tenkrát mi řekl: Děkuji, krvavý anděli. Děkuji, že jsi mě ušetřila. Už je to několik století ani nevím, co se s ním stalo. Nemohla jsem se mu ani podívat do očí. Do reality mě vrátí Diablo, starostlivě na mě upře svá očka a mňaufkne.
„Neznáte? Nechte mě chvíli přemýšlet, jak ten příběh začal. Jack byl malý chudý chlapec, matka ho poslala, prodat jejich poslední majetek kozu. Dojel na trh a tam potkal muže, nabídl mu výměnou za kozu tři kouzelné fazole. Dojel domů, jeho matka z toho byla velice smutná. Jacka to velice mrzelo, zasadil všechny fazole, druhý den před jejich domem byl obrovský stonek, který vedl až do nebe. Jack po něm vyšplhal a dostal se do úplně jiné říše. Našel tam husu, která snášela zlatá vejce. Nějakou dobu mu to stačilo, ale jak se říká, s jídlem roste chuť, proto se tam vrátil. Ta země byla plná obrů a těm se nelíbilo, že jim ukradl jeden z jejich pokladů. Uvěznili ho. Ve vězení poznal princeznu, kterou obři rovněž zajali, zamilovali se do sebe, podařilo se jim utéct, sešplhali po fazoli, tu pak zničili a žili šťastně až do smrti. Každý tu pohádku vykládá jinak, tohle je moje verze.“ Dopiji svou skleničku.
Postavím se. „Děkuji za pozvání, v nejlepším se má prý přestat, takže se dobře bavte.“ |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Vy už jdete?" zeptá se Dixty. "Madam, sotva jsem přišel a už mi utíkáte? A to jsem vás chtěl pozvat na jednu skleničku a tanec." řekne Paly a vstane ze stolu a usměje se na tebe mile. "Nebo odcházíte kvůli Palovi?" zeptá se Dixty, který očividně nechápe co provedl, že odcházíte. "Noc je ještě mladá." mrkne na vás Paly. |
| |
| soukromá zpráva od Catherine Bertrant pro Hospoda
„Ne, neodcházím ani kvůli vám ani kvůli Palovi.“
„Dobrá zůstanu tedy.“ Zářivě se na oba usměju a opět si sednu.
„Máte pravdu, noc je ještě mladá“ oplatím mu mrknutí.
„A kdo byl ten muž, co tančil s Norou, k němu patřila ta chlupatá koule, že?“ |
| |
| soukromá zpráva od Nora *Envy* pro "Na Zemi? Nikdy jsem o nikom dalším neslyšela!" Skutečně mě to hodně sebralo. Žila jsem tam dlouho a vždycky jsem si myslela, že jsem na celé planetě úplně sama. Nikdy mě nikdo nevyhledal, nikdy mi nikdo nepomohl. Na druhou stranu ale chápu, že s jeho vzhledem mu nečinilo zvláštní problémy zapadnout. Poslouchám, jak se stal králem tady toho a nakloním hlavu na stranu. "A ty jsi taky blázen?" Čas od času se ho někdo pokusí zabít. To nezní jako úplná idilka. "Jak často je čas od času? A neměli by si to nechat od cesty, když zatím není jisté, že králem zůstaneš...?" |
| |
| soukromá zpráva od Sonera pro Démon mi popraje šťastie a ide si po svojej robote. No pekne, a to som dúfala, že mi s ňou pomôže! Vzdychnem si. Jeden by sa mal spoliehať sám na seba. Zdvihnem pohľad k ruži a sledujem, kde všade sa už usadila. "Čo s tebou teraz, hmm?" podídem o kúsok bližšie, dávajúc si dobrý pozor, keby sa rozhodne zaútočiť. "Tu nemôžeš zostať, vráť sa k svojmu pánovi." Nie že by som verila tomu, že si ruža z mojich rečí bude niečo robiť. Nezaútočila na mňa, aspoň zatiaľ nie. Takže akékoľvek použitie hrubej sily na mojej strane je... neprijateľné. Zatiaľ. Zííííííííív. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "To byl Schardenský démon - je posledním ze svého druhu." "Jo a nejstarší tady v Gaydaru - je fakticky hodně starý, říká si Scharden a ano, ta koule je jeho miláček či co. Je to horzná potvora hryzavá. Mého bratrance normálně sežral celého a to ho jen oblízl!" zavrčí si Pal. "Jo, já viděl, jak ho něco drbalo a ukouslo mu to ruku, na něho může sáhnout jen Scharden, proto jsou vždycky tam, kde se to mydlí a zabíjí se. On ho tam vypustí a sežere tam skoro všechno živé." "Ani mrtvým nepohrdne." dodá Pal. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Rostlina chvíli je na místě a pak se líně otočí a začne se stahovat. Ale nějak se ji nechce. |
| |
| soukromá zpráva od Jack pro Zasměju se a přikývnu. "Teď to zatím nechali být - realitivně. Zprve to bylo asi tak 4x pokus o zabití a asi tak 3x pokus nějaké bláznivky mě dostat do postele a to obyčejně vše za jeden den. Ale nakonec se to skrouhlo na tohle za týden." usměju se a podívám se na ní. "Na zemi je dost míst, kde je to magicky chráněné, takže ani ostatní tvorové nevědí, že třeba sídlí hned vedle vchodu do mého království." pokrčím rameny. "A blázen? No jistě." mrknu na ní. "Jsem a kdo není?" |
| |
| soukromá zpráva od Sonera pro Premýšľala som, čo by som asi mohla použiť na tú potvorku, keď sa zjavne rozhodne, že jej to nestojí za námahu a začne sa lenivo sťahovať. Je fascinujúce ju pozorovať. Bola by som v serióznych problémoch, keby zaútočí. "Ďakujem, budem si to pamätať," poviem jej. Nie, nie som tak naivná, aby som sa jej teraz otočila chrbtom. Počkám, kým sa nestiahne úplne. Až potom sa vrátim do izby, kde sa pokúsim pokračovať v prerušenom spánku. |
| |
| Posun Snídaně Všichni nakonec skončíte ve své posteli a nic zlého se vám ani nestane. Ráno vás probudí sluhové lehkým zaklepáním na dveře a oznámí vám snídani. Můžete, ale i nemusíte se na ní dostavit. |
| |
| Zpět do pokoje a na snídani Na zemi je spousta magicky chráněných míst. No jistě, proč by nebyla, že? Proč mi o nich ale nikdo neřekl? Zbytek představení už sleduji skoro bez zájmu, i když je fascinující a lehce se mračím. Jsem hodně zmatená a taky trochu zklamaná a nadšená. Proč se mi nikdo nenamáhal něco říct? Zbytek večera už moc nemluvím, pouze když se někdo přímo na něco zeptá, tak rychle a krátce odpovím, ale vnímám to ještě míň ne představení. Ve chvíli, kdy je to možné, se omluvím a zmizím. Nějakou dobu bloudím venku a dokonce si i jednou nebo dvakrát řeknu, že jsem si měla požádat o doprovod zpět, ale nakonec mi cesta přeci jen začne připadat povědomá a tak se rychle rozeběhnu. I když jsem obvykle schopná zabloudit na volném prostranství, tentokrát se dokonce dostanu do svého pokoje. Tak jak jsem padnu do postele a snažím se usnout. Bohužel ne moc úspěšně. Spánek se ke mě uráčil dorazit až těsně nad ránem, proto jsem moc neocenila klepán, které mě asi po dvou hodinách probudilo. Na druhou stranu je fakt, že něco zakousnout bych mohla. Celá rozcuchaná se vydrápu z postele a i když jsem oblečená, tak přes sebe hodím huňatý župan. Nějak mi to nemyslí, ale to vůbec nevadí. U stolu, ke kterému si za chvíli sednu, musím vypadat vskutku děsivě. Až po bradu jsem zachumlaná v nadýchaném župánku fialové barvy a co je vidět nad jeho okrajem, tak to je hlavně obrovské, až neskutečné vrabčí hnízdo fialových vlasů. A mohutné zívání. Pokud už tu někdo je, jen něco zabručím na pozdrav, můj mozek se stále ještě pořádně nenastartoval, takže mi vůbec nedochází, že bych tu měla působit rozhodně mnohem reprezentativněji. Rozhlédnu se a vyberu si pár kousků šťavnatého ovoce. Přes mocné zívání se mi ale jí poměrně těžko a pomalu. |
| |
| Pokoj - snídaně
Do pokoje jsem se vrátila před svítáním, užila jsem si skutečně zábavný večer. Diablo celou dobu pozoroval toho pekelného psa, když zjistil, že se mu nic nestane, provokativně kolem něj kráčel a bavil se jeho škádlením. Čímž se později bavila i polovina osazenstva. Když jsem došli do pokoje unaveně se stočil na polštář a oddal se zaslouženému odpočinku. Dneska toho na něj bylo skutečně dost. Já jsem si dala studenou sprchu, abych se probrala, jelikož mi bylo jasné, že mě nemine snídaně. Doufala jsem, že budu mít později čas si jít lehnout. Di
Po sprše jsem se upravila, hodila jsem na sebe overal a šla jsem se podívat, jak jsou na tom ostatní. Diablo jen poorevřel oko, aby se o chvíli později oddal sněni.
Už ode dveří jsem viděla Palyho jak se usmívá od ucha k uchu. "Teda budete mi muset prozradit recept, jak se dokážete po včerejším prohířeném večeru, takhle usmívat. To vám ten psměv někdo nastřelil sešívačkou."
Přišla jsem ke stolu a s milým úsměvem pozdravila Noru. "Dobré ráno." |
| |
| Nové ráno Zvyšok noci už prebiehal pokojne, a dokonca som sa zobudila odpočinutá. Teraz neviem, či je to mojou vojenskou disciplínou, alebo mi ten spánok naozaj stačil. Pre spokojnosť svojho ega radšej upodozrievam to prvé. Preto, keď zdvorilo zaklopal sluha, som už bola na nohách a v použiteľnom stave. Poďakujem mu a ešte sa na chvíľu zašijem do kúpeľne. Rozčešem snehobielu hrivu, ten jediný ústupok ženskej márnivosti, ktorý som si dovolila, a potom som sa začala prehrabávať medzi šatstvom. Našťastie som medzi načančanými vecami našla aj pár jednoduchších a tak som to hodila na seba. Po menšom blúdení som napokon trafila do jedálne. Nora aj Cath sú už tam a obe vyzerajú, že by radšej ešte dospávali. "Dobré ráno," pozdravím a so záujmom si obzriem ponuku jedla. Ráno sa nezvyknem napchávať, ale ponuka je lákavá a tak si na tanierik naložím niekoľko kúskov mäsa, nejakú zeleninu a siahnem po niečom, čo vyzerá ako jablková šťava. Usadím sa a nadhodím: "Zdá sa, že zábava pokračovala poriadne dlho." |
| |
| Nové ráno Pall si vezme víno a začne jim nalévat víno do sklenic, ovšem ke Cath se nakloní a zašeptá. "Já jsem permanentně opilý, tudíž úsměv je pravý." zasměje se a pak si dojde znovu do kouta a čeká, jestli budou chtít děvčata něco nebo ne. Mezitím si vezme sešítek a začne si něco pročítat. "Takže dámy, budu Váš společník, takže se mnou si můžete dělat co chcete, jinak Vás mohu vyvést ven,, něco ukázat, pozeptat." najednou si klekne na zem na všechny kolena a roztáhne jim svou náruč. "Prostě a jednoduše jsem Váš otrok, pokud řeknete, zulíbám vás až do nebe a nebo pro vás i zabiju svého bratra, cokoliv a je to splněné!" řekne s úsměvem. Je to démon, staršího věku, kolem 40 let, měl na sobě kuchařskou zástěru, nyní je v kalhotech a ničem jiném. Má odhalenou potetovanou hruď a je dokonale opálen a má pěkný tělo. Vypadá jako namakaný medvídek. "Tak dámy? Váš rozkaz?" zeptá se s úsměvem. "Pro dnešní den jsem Váš šašek, milovník a sluha, alespoň do doby, než se král uvolní z nějaké toho randíčka s vévody zdejšího kraje." řekne s úsměvem. |
| |
| Snídaně Mohla bych se tu na místě propadnout? Asi těžko co? Měla bych to moc jednoduché. Vedle dokonale upravených kandidátek si připadám ještě hůř než včera. Radši zapadnu ještě trochu hloubš do měkkých záhybů látky. Teď už je ze mě skutečně vidět asi jenom rozcuchané vlasy. Ne zrovna nadšeným zamumláním oplatím pozdrav. Když se u nás ukáže kuchař, či co to má být, jen nepatrně vykouknu, abych si ho mohla prohlédnout, ale pak zase zmizím. "Stroj času by nebyl?" Byla bych nešla spát a strávila těch pár hodin upravováním svého zevnějšku, ale bylo to snad poprvé, co jsem to nemusela řešit, že jsem si to chtěla užít, ale nějak to nevyšlo. |
| |
| Snídaně
„Klid Noro, po ránu vypadám ještě hůř než ty. Proto jsem raději nešla spát.“ Přátelsky se na ni usměji.
Až po chvíli mi dojde, jak to mohlo vyznít. „Proboha, ne že bys vypadala špatně. Náhodou vypadáš sladce. Úplně k nakousnutí.“ Odhalím své špičáky. Jen doufám, že to nevypadalo výhružně, byl to vtip. Tak snad to pochopí.
Naštěstí situaci zachraňuje Diablo, který se přece jen rozhodl dojít na snídani a upozorňoval na sebe otravným mňoukáním. Hbitě vyskočil na stůl a nejdřív obešel veškeré jídlo, které očichával, dřív než se stihl pustit do jídla, vzala jsem ho do náruče. Což vyprovokovalo jeho naštvanou reakci. Prskal a otřesně mi mňaučel přímo do ucha. Takže jsem nabrala na talířek pořádnou porci jakéhosi masa, do kterého se chtěl pustit. Když sem ho položila k talířku, ještě jednou zanadával a pak se pustil do jídla s hlasitým vrněním.
„Nemá lekce etikety, neví, že nesmí jíst z celého.“ Nadhodím. Kocourek jako by věděl, že ho pomlouvám, se na chvíli přestal cpát a zase naštvaně zamňoukal. „Už mlčím.“ Odpovím mu zvesela.
Když si Pall před námi klekne, zacukají mi koutky, ale snažím se tvářit neutrálně. Se zájmem si prohlédnu jeho tetování. „Tak co s ním uděláme, dámy?“ |
| |
| Nový otrok? Celkom spokojne sa hrám na tanieri s jedlom a jedným uchom počúvam nášho nového služobníka. Naliate víno ignorujem, ráno zo zásady nepijem. I keď ma pár chlapcov z roty presviedčalo, že najlepšie je vybíjať klin klinom... Zhltnem ešte kúsok mäsa, keď vedľa mňa zabručí Nora niečo o stroji času. Neviem, kam sa včera vyparila, ale podľa všetkého zjavne nešla spať, tak ako to hovorila, keď sa lúčila. Cath sa ju snaží upokojiť, ale zamotáva sa do vlastných slov. No nemyslí to zle. Čo by som jej na to mohla povedať ja? Nič inteligentné ma nenapadá... hold, musím to skúsiť s neinteligentným. "Náhodou... Nora je tu z nás najúprimnejšia. Kráľ bude mať aspoň jasnú predstavu, vedľa čoho sa prebudí po poriadnej párty... Ak to takto pôjde ďalej, budete mať dámy možnosť uvidieť aj mňa v tejto situácii. Už teraz sa vám úprimne ospravedlňujem." Krivý úsmev na mojej tvári hovorí, že si rozhodne nevymýšľam. Boli doby, keď som bola rada, že som sa vykotúľala z postele. Presnejšie, stalo sa tak tri krát. Lenže... tri krát a dosť, bolo pravidlo môjho otca. Po chrbte mi prejdú zimomriavky a rýchlo zaženiem spomienky. Ostatne, s tým mi pomôže Diabolo, ktorý sa rozhodol, že je čas na raňajky. Vehementne sa dožaduje svojho dielu a nadáva z plných pľúc, že mu to nebolo naservírované hneď. Kocúr mi však pripomenie ešte jednu vec. Rýchlo sa usmejem na Cath: "Neviem ako ty, ja z neho idem urobiť svoju pradlenu," a otočím sa na nášho otroka: "Včera mi jeden prerastený chlpáč poriadne poničil šaty. Je nejaká šanca, že sa s tým bude dať niečo urobiť? Postaráte sa o to?" |
| |
| Dámy Muž klečí na kolenou a culí se jak debil, ale nevadí mu to. Poslouchá dámy a přemýšlí. "Stroj nemáme, ale šicí stroje a švadleny máme. Rád se o ně postarám, když mi řeknete kde jsou a nebo mi je dodáte. " řeknu s úsměvem. |
| |
| Aréna?
„Démonská aréna? To zní zajímavě. Něco jak ve starém Římě. Já jsem proto se tam podívat. Co vy dámy?“
Pozorněji si prohlédnu jeho hruď. „Co znamená to tetování?“ optám se zvědavě |
| |
| Zaujímavé... "Šaty som nechala u seba v izbe. Po raňajkách sa pre ne môžme zastaviť," odpoviem a siahnem po čaši s ovocnou šťavou. Ďalšie démonove slová však spôsobili, že som sa takmer poliala. So záujmom počúvam a kolieska v hlave sa mi začali krútiť rýchlosťou odtrhnutej lavíny. Cath navrhne, aby sme sa tam šli pozrieť. Aspoň som s tým nápadom nemusela prísť ja. "Prečo nie? Uvidíme, čo všetko tunajší chlapci zvládnu." Pobavene vycerím zuby. Smer, ktorý nabralo toto ráno sa mi páčil. |
| |
| Zábava? Trochu mě překvapí, že se mě obě slečny snaží uklidnit, ale možná jen ukolébat k falešnému pocitu bezpečí. Na Soneru se po jejím prohlášení o probouzení po párty dokonce zašklebím a pak už s o něco větším zájmem poslouchám, co nám povídá kuchař? asi. Když zmíní arénu, naprosto se ztratím v myšlenkách. Představuju se, jak bych stála na písku, nebo ještě lépe ve vodě a užívala si zábavu. To by bylo dokonalé. Po chvíli mi ale dojde, že to se asi zrovna pro budoucí královny moc nehodí. Možná se tak dívat, házet kapesníčky nebo růže a tvářit se zděšeně, když se objeví krev. S povzdechem se vrátím do reality a všimnu si, že moje společnice to taky zaujalo. No pochopitelně jakožto zajímavé představení, tak mi asi nezbude nic jiného, než se zatvářit stejně zaujatě a jít se podívat, pokud nás tam chce démon skutečně vzít. |
| |
| Dámy "Fajn! Tak jdeme!" zasměje se Pal a narovná se, ale poté se zarazí. "Nebo se nejdříve se najezte a pak se sejdeme před hlavním vchodem." usmívá se jako sluníčko. "Mimochodem dámy, pokud chcete, tak určitě se tam můžete i poprat, tam se perou i dámy." zasměje se a pak vám mávne, ukloní se. Ve dveřích se zarazí a podívá se na Cat "Tohle tetování?" podívá se na sebe a pokrčí rameny. "Je k tomu dlouhá historka, ale jde o to, že všechno jednou stejně skončí v nicotě." mrkne na tebe a pak zamíří pryč. Cestou odchytne nějakého sluhu a pošle ho pro šaty a na jejich vyčištění. // dámy, prosím, napište post k tomu, jak se připojíte k Pallovi a poté už napíši já. Mezitím vás poprosím, aby jste si vytvořili kopie svých postav a hodili je do jeskyně odkaz Aréna, která patří do tohoto světa. Bude to trochu oživení a i též tam jsou jiný hráči, ale tito jen zatím bojují a i vy se mezitím můžete pobavit i s ostatními. Děkuji // |
| |
| Vyrážame! Pal, či ako sa ten démon volal, sa zdá celkom natešený na vychádzku. Ja tiež. Poznámka o tom, že sa tam bijú aj dámy, ma pobavila. Dámy čo sa bijú, nie sú tak celkom dámy. Ostatne, čo som ja... Dojem, čo mám na tanieri, a poviem: "Uvidíme sa teda pred vchodom." Poškrabkám ešte Diabla a potom zamierim k svojej izbe. Keď vojdem, vidím, že šaty sú preč a tak spokojne kývnem. Hádam sa ešte budú dať zachrániť. Rýchlim pohľadom ešte raz prekontrolujem izbu a potom vyjdem na balkón. Po mojej nočnej návšteve nezostalo ani stopy. Úprimne dúfam, že túto noc sa tu neobjaví. Vrátim sa do izby a začnem loviť z kufrov šaty, ktoré som zbalila tak povediac pre istotu, pre prípad situácie, ako je táto. Keby to tak vedel... huš! Rozložím svoj úlovok na posteľ a na chvíľu sa zasnívam s otvorenými očami. Vôňa dobre ošetrovanej kože, lesk zlatého zdobenia a šteklenie spomienok vo mne vyvolajú toľko emócií... Och otče, ja chcem späť! Lenže... to nejde. Zatnem zuby a začnem sa prezliekať. Zhruba o pol- tri štvrte hodinu od môjho odchodu z jedálne sa objavím pred hlavným vchodom. Stojím tam v šatách, ktoré sú hodne podobné tým, ktoré som mala na sebe v deň, keď som sem prišla. Vypasované, čierne kožené nohavice pevne obopínajú nohy, ktoré sú zašnurované vo vysokých, mäkkých čižmách na zhruba 5 centimetrovom podpätku. Cez zlatom rámovaný kožený korzet je prehodený ľahký tabard, ktorého konce sa mi ledabolo hompáľajú medzi nohami. Na širokom, ozdobnom opasku visia dve vecičky, ktoré nie je žiadne umenie prehliadnuť. Na pravej strane je to do slučiek poskladaný bič. No a vľavo... ťažko povedať, čo to je. Možno len nejaká ozdobná srandička. Je to totiž kovové a sem-tam sa to zablyští. V kombinácii s mojou mliečne bielou kožou tá čierna a zlatá celkom dobre kontrastujú. No paráda je to posledné, čo ma teraz zaujíma. Stočím pohľad na cestu preč od paláca. Horím zvedavosťou. |
| |
| Směr aréna
"Někdy až bude víc času, tak bych si tu historku ráda vyslechla." mrknu na Pala
Počkám až se laskavě dojí Diablo, teprve poté si jej vezmu do náruče, usadí se mi líně na rameni, když zavře oči, člověk by si ho mohl splést se šálou až na ty netopýří křídla.
V pokoji si do kabelky přidám pár věcí mezi nimi můj oblíbený taser a zamířím k hlavnímu vchodu.
Pokud tam nejsou dámy, tak se opřu zády o zeď a počkám až dorazí. Usmívám se od ucha k uchu je vidět, že se na tu podívanou těším. Určitě to bude něco jako gladiátorské zápasy. |
| |
| Tak tedy do arény s vámi Překvapeně mrknu, když zmíní, že bychom se také mohli aktivně zúčastnit, ale raději se zdržím komentářů - počkám si co na to ty dvě a pak se teprve uvidí. Rychle do sebe naházím pár posledních lákavých soust a pak se šouravým krokem vydám k sobě do pokoje. Cestou se protahuju a zívám na celé kolo - něco mi tu chybí, už dlouho nebyla bouřka. Obléknu se velmi spoře, takže vypadám spíše jako harémová tanečnice, ale čert to vem, mám to prostě ráda. To, co by na první pohled mohlo vypadat jako sukně, jsou ve skutečnosti mnohem praktičtější kalhoty, kdyby přeci jen nakonec k něčemu došlo. Když se konečně vyploužím ven, obě dívky už tam čekají. Nespokojeně se zadívám na oblohu - mraky se tu sice honí, ale bouřka je v nedohlednu. Nechce se mi tu moc postávat, tak se pomalým krokem vydám po cestě - pro nikoho nebude problém mě dohnat a já tu nebudu muset stát jako tvrdé y. |
| |
| Posun do další jeskyně... |
| |
 | Nový příspěvek v dobrodružství. Modrý. Kvůli dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do škatulky "Už se dlouho nehrálo -> odpad" a přišel na Vás správce s koštětem. Dejte mi do dvou týdnů vědět (nejlépe přímo herním příspěvkem, pokud si nechcete spamovat v dobrodružství, můžete i poštou), jestli jste našli novou chuť k hraní nebo byste rádi vyměnili vypravěče. Pokud se mi neozvete, po skončení lhůty bude dobrodružství ukončeno! Drag Oncave PS: Pro mé kontaktování nepoužívejte herní poštu!Vzhledem k tomu, že se tohoto dobrodružství neúčastním, nedostanu se k ní. |
| |
| Pokračujeme, jeskyně je stále v chodu, nicméně zatím se příběh odehrává v jiné jeskyni. (Konkrétně Aréna.) Brzičko by tu měl přibýt informativní příspěvek od PJky, která na to krapet pozapomněla. |
| |
| Pokračování Dívky odešli do Arény (i viz. jeskyně), kde se dívají na boj a náramně se baví. Všichni vědí, že Nora odtamtud odešla sem, ale nikdo asi pevně netušil, že přišla do hradu si zabalit a odejít pryč. |
| |
| Dobrodružství vytaženo z odpadu, hodně štěstí v obnovování příběhu! Pamatujte, prosím, že pokud uplyne od posledního herního příspěvku 6 měsíců, dobrodružství bude automaticky ukončeno. Drag Oncave |
| |
| Nový příspěvek v dobrodružství. Modrý. Kvůli dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do škatulky "Už se dlouho nehrálo -> odpad" a přišel na Vás správce s koštětem. Dejte mi do dvou týdnů vědět (nejlépe přímo herním příspěvkem, pokud si nechcete spamovat v dobrodružství, můžete i poštou), jestli jste našli novou chuť k hraní nebo byste rádi vyměnili vypravěče. Pokud se mi neozvete, po skončení lhůty bude dobrodružství ukončeno! Drag Oncave PS: Pro mé kontaktování nepoužívejte herní poštu!Vzhledem k tomu, že se tohoto dobrodružství neúčastním, nedostanu se k ní. |
| |
| Prosím nerušit, bohužel moji hráči stále píšou v sesterské jeskyni - Aréna - a zatím se bohužel nestačili vrátit zpátky sem. |
| |
| Zase se všichni vypařili Procházím hradem a teď mám ve tváři natvrdo nasraný výraz. Projdu pokoje nápadnic. Věci tu mají už jen dvě a v hradu nejsou. A ještě lépe, nemohu najít ani Palla ani Jacka. "Já je zabiju až je najdu. Všechny do jednoho a budu mít klid," mumlám si u toho. Zastavím se v hlavní hale. Založím ruce na prsou a uvažuju co budu dělat. Buď je můžu jít vylovit odněkud kde jsou... Tipuju buď hospodu, nevěstinec nebo arénu... Nebo je prostě seřvat až se vrátí. Rozhodnu se pro druhou možnost. Nechám v hale kouzlo, které mě upozorní až se někdo vrátí a jdu si po své práci. |
| |
| Dobrodružství vytaženo z odpadu, hodně štěstí v obnovování příběhu! Pamatujte, prosím, že pokud uplyne od posledního herního příspěvku 6 měsíců, dobrodružství bude automaticky ukončeno. Drag Oncave |
| |
| Ukončení jeskyně a sloučení s jinou Zdravím své poddané. |