Lotte Hall
hrálo se Denně
od: 16. dubna 2008 19:44 do: 27. října 2008 18:50
Dobrodružství vedl(a) Honey
| |
 | Anglie. Píše se rok 1517 a u moci je Jindřich VIII. Zemi zmítá nepokoj. Zrádci, piráti, lupiči.. jsou vidět na každém kroku. Anglie už není to, co bývala. Navenek se zdá, že králi je to volné. Na královském dvoře se však začíná proslýchat, že se Jindřich chystá povolat muže z nejvyšších kruhů, aby zemi bránili. Agenti musí pracovat v utajení, jinak by se jejich okolí mohlo ocitnout v nebezpečí. Ale zdá se, že to je jen pouhou šuškandou.. Věrnost, rada, láska, nenávist, vypočítavost, zločin.. to vše se zde může objevit.. kdo ví? |
| |
| Král věnuje pozornost pouze nastávající plesové sezóně. Jako panovník se musí zúčastnit prvního plesu. Tradičně vybral místo konání. Lotte Hall. Svému příteli, Charlesi Lottemu, tím prokazuje nesmírnou čest. Přípravy jsou v plném proudě. Vdovec doufá v to, že provdá svou dceru. Na panství se smýčí, peče.. je pozvaná většina královského dvoru a významných šlechticů. Konečně nastává ten den… večer se má konat ples a už od rána se sem pozvaní sjíždějí se svými poskoky. Lord Lotte a jeho dcera Celia vyčkávají v přijímacím salonku, kam sloužící uvádějí přijíždějící hosty. |
| |
| Po namáhavém přijímaní hostů, zdvořilých úklonách, úsměvech se Celia odebere do svých pokojů, kde by se měla připravit na ples. Uvnitř už jí čeká její chůva a služebná, aby jí pomohly. V ten samý okamžik zaklepe mladá služtička na dveře pokoje, kam byla ubytována Lady Mary Anne. Stydlivě vyčkává na povel. Mary zatím zůstává v růžovém salónku se svou rodinou. Otec s matkou se vybavují o vhodných partiích. Její najstarší sestra Kate zrovna vyhrožuje tlumeným hlasem mladičké služce, vypadá to, že má kate jedno ze svých "báječných" období, kdy s ní není řeč. A Raven, druhá sestra, sedí na pohovce a nad něčím přemýšlí. Mohamed se ocitnul v neznámém přístavu. Původně měl zamířeno jinam, ale ani sám neví jak, zůstal tady. Všude kolem se mluví o nějakém Lotte Hallu a plesu. Očividně je to nejprobíranější téma. Mluví se též o králi a velké příležitosti. Nedaleko Mohameda stojí skupinka mužů, kteří se o něčem vybavují a očividně se baví. |
| |
 | Můj pokoj Přecházím po pokoji a přemýšlím. Rukou si občas zajedu do vlasů. Když se ozve váhavé "ťuky ťuk", přestanu přecházet a podezřívavě nastražím sluch. Urovnám si sukni, nadechnu se tak, že se mi zaplní výstřih korzetu a narovnám se. Dále... Řeknu po chvíli a čekám. Když vejde drobná služebná jen nakrčím nos. Co chceš?! |
| |
 | Přístav Přichomítnu se ke skupince a snažím se od nich pochytit něco víc hlavně o údajném plese i o místě kde se to koná a taky o té velké příležitosti. Doufám, že ta údajná příležitost mě postrčí k nějakým významnějším lidem u kterých dostanu placenou práci. |
| |
| Služebná upírá pohled do podlahy. "Paní Celia mě posílá, abych vám pomohla s přípravou na ples, mylady. Budete si přát koupel..? pípne plaše stojíc stále u dveří. |
| |
| můj pokoj Chladně se usměju a svrchu pohlédnu na služebnou. Jen pokod tady máte horkou vodu, děvče. Začnu se sama smát svému vtipu a chladně na ni pohlédnu. fajn, pomůžeš mi s tímhle... Ukáže na korzet a zapluje za zástěnu. Tak pojď sem maličká. Já tě hned neukousnu. To si nechám na jindy... |
| |
| Přístav "..i s královnou, ale to mu prý nebrání v tom, aby tam obcoval se svýma milenkama.." "No, já ti jednu viděl a kdybych měl těch manželek padesát, tak bych si taky užil, na to vem jed!" Salva smíchu. Jeden z nich, který v hloučku vyniká pro svůj vznešenější zevnějšek, se zamračí a prohlásí: "Zajímalo by mě proč zrovna na Lotte Hall." Obézní chlapík mu hned s úsměvem odpoví: "Prý je starej lord kamarád s králem. Ale já bych se vsadil, že s tím má co dočinění jeho dcerunka. Celia. To je kost!" Opět smích. Noblesnější muž se však nesměje, jen tlouštíka přejede pohledem a zavrtí hlavou. Po chvíli nadhodí: "Kudy?" Muži mu začnou popisovat cestu a přát mnoho úspěchů. |
| |
| Maryin pokoj Služebná jen tiše zakňourá, pootevře dveře, na někoho za nimi kývne a pak se vydá za Mary Anne. Začne jí povolovat korzet a zdá se velmi vyplašená, snaží se od Mary Anne držet co nejdále to jde. |
| |
| Přístav Počkám a snažim se zapamatovat cestu pokud se mi zdá, že to ej cesta k Lotte Hall vydám se mírnou oklikou k onu místu tak aby to nevypadalo, že toho noblesnějšího chlápka pronásleduju. Pokud vyvodím, že Kudy ?? byla otázka na jiné místo o kterém si povídali před tím než sem naslouchal, vtěsnám se mezi ně a zeptám se Kudy na Lotte Hall ?? |
| |
| můj pokoj Otočím se a vlepím služebné facku. Ty trdlo! Opatrně, chcež se mě vymlátit duši?! Znovu se otočím zády k ní a pomalu si povoluji sukni. To by mě zajímalo, proč mi poslaly takový nemehlo. Tos na mě zbyla nebo co? Hned si budu stěžovat u lorda Lotteho! Syším na ni nabroušeně. Jak mě deptají prosté duše. Takové se dobře terorizují a to je vlastně výhooda... |
| |
 | "To bylo strašné, Vero." zamumlám a rezignovaně se zadívám na chůvu. Sednu si na židli, zatímco mi Vera začne rozplétat vlasy. Znaveně sleduji Stellu, služebnou, jak mi připravuje lázeň. Jakmile přidá do vody vonný olej, tak se po pokoji začne linout jarních kvítků. Zhluboka se nadechnu. Tuhle vůni miluju. Po povolení korzetu slastně vydechnu. "Jak je krásné smět volně dýchat..o hosty je postaráno, Vero?" špitnu, už jsem si zvykla přebírat povinnosti paní domu, když tu matka není. Jen kdybych nemusela tahat tyhle šílené věci, díky kterým mám prsa téměř pod bradou! Proč já nemohla být chlapec.. Vyklouznu ze spodničky a ponořím se do vany plné horké vody. |
| |
| Maryin pokoj Služka se rozfňuká. "Paní, prosím...já jsem tady nová, oni mě vyhodí, prosím... slitujte se!" zakňourá a krčí se, jako kdyby očekávala další ránu. Přitom se drží za tvář, která jí začíná červenat. Nepřestává fňukat. |
| |
| Cesta Mohamed může zaslechnout písknutí a dál koňská kopyta. Ale to už těsně kolem proběhne černý kůň a běží dál tam, odkud přišlo pískání. K cestě, kde stojí cizinec z přístavu. "Aureolo, tobě to trvá čím dál víc!" houkne cizinec pobaveně, z jeho hlasu jde poznat, že má klisnu rád. |
| |
| Cesta Bastarde zařvu na jezdce a prohlížím se jestli na mě nenechal ten kůň vážnější stopy :) . Pak se vydávám dál k Lotte Hall. |
| |
| Můj pokoj v Lotte Hall S úšklebkem se otočím a pohlédnu na ni. Uvidíme, teď se snaž... doufej, že budu mít po koupeli dobrou náladu... A teď přestaň fňukat a konečně mi rozvaž ten krám znovu se otočím a na tváři mám stále pobavený chladný úšklebek. Ach Bože, kam sem se to zase dostala... jen doufám, že Jindřich tu bude co nejdříve... Tiše se zasměju při pomyšlení na krále, jenž podvádí svou ženu a potěšeně mi zajiskří v očích. Králova přítelkyně, pravá ruka a milenka... To zní fajn... Tak už? |
| |
| soukromá zpráva od Sion pro |
| |
| Cesta Dusot kopyt se začne přibližovat. Maryin pokoj Služebná se honem chopí tkanic a korzet povolí, pak jí z něj pomůže. Ozve se zaťukání. Služka tiše kníkne: "Vana a voda, mylady." Pak se vyřítí ke dveřím, jen aby byla co nejrychleji z dosahu. Do místnosti vejdou dva sluhové nesoucí vanu a vodu. Poslušně civějí do země. |
| |
| Cesta Znejistím, ale přesto pokračuju s tím, že se ohlédnu ke koni a jezdci. |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro |
| |
| soukromá zpráva od Sion pro |
| |
| Cesta Za Mohamedem se objeví cizinec na koni, míří si to k němu. Jakmile ho dojede, seskočí z koně a sjede Mohameda pohledem. "Vás jsem už viděl, ne? A byl bych rád, kdybyste si nechal urážky pro někoho jiného.." výhružně zavrčí. |
| |
| Cesta "Mě ?? Mě jste určitě neviděl , někoho jako vás bych si pamatoval a já si nechám své urážky pokud vy si necháte koně ve stáji." Snažim se vypadat hrdě. A nevšímám si jeho výhružných pohledů. Projíždím ho očima a hledám u něj nějakou zbraň pro jistotu kdyby se schylovalo k nejhoršímu. |
| |
| Můj pokoj Jako by se nic nedělo, pouze ve spodničce vyjdu od zástěnyTak pánové, nekoukejte na mě tak vyjukaně. Nikdy ste neviděli ženskou? Dejte sem tu vanu a zmizněte. Tady ta služebná se o mě postará jistě sama. Pobaveně pozoruji sluhy a čekám, až si budu moci lehnout do voňavé koupele. Ty, děvče, jak tě vlastně rodiče pojmenovali? zeptám se lhostejně a koukám zasněně na vanu. Ta by se dala využít... |
| |
| Užívám si koupele. Mávnutím ruky propustím chůvu i služebnou. "Pak se o sebe postarám, běžte prosím pomoct s přípravami. Otci na tom moc záleží. Jeho Veličenstvo musí být nadmíru spokojené. Mně přípravy nebudou moc dlouho trvat, pak zavolám." Když obě odejdou, tak zavřu oči a užívám si té chvíle klidu. Už dlouho se mi nestalo, abych se mohla takhle uvolněně koupat. "No co.. úkoly jsem rozdala, otce obeznámila a připravit se musím.." zamumlám jako kdybych se obhajovala sama před sebou. |
| |
| Cesta Na sedle jeho klisny visí pochva s mečem. Cizinec se mračí čím dál tím víc. "Nepovídejte.. já mám na tváře paměť.. vás jsem už viděl.. tam." Trhne hlavou směr přístav. "Smím se zeptat, kam míříte, pane..ehm..?" naznačí mu, že se nepředstavil. To že on také ne, nechává bez povšimnutí. Maryin pokoj Muži opravdu na lady civějí doslova s otevřenou pusou. Jeden musí toho druhého odtáhnout. Služebná nad jejich pohledy zčervená pannenským studem. Očividně není zvyklá na takovéto chování. "Já..já jsem Karin." |
| |
| Cesta Když uvidím meč můj výraz nabere jemnějších rysů.Snažím se , aby můj hlas byl klidný a přívětivý. " To je možné býval jsem a z části ještě jsem námořník jen na suchu. A mé jméno Mohamed Ared Zabar, ale pokud se nemýlím vy jste se nepředstavil ? A dále se omlouvám , ale do cíle mé cesty vám nic není." |
| |
| Pokoj Se smíchem se podívám za sluhy a následně se podívám na služku. Dobře, Karin. Jaké máte vonné oleje? Doufám, že máte na výběr.Usměji se na ni ale zřejmě dost nevěrohodně, soudě podle bázlivého pohledu služky. Přesunu se k vaně a čekám, až tam služka nalije vodu. |
| |
| Cesta "Hohó. Snad jsem tolik neřekl, ne? Možná máme stejný cíl. A já jsem Sean Danver." Natáhne k němu pravou ruku a zašklebí se. Maryin pokoj "Mohu vám, slečno, nabídnout s vůní růží, břízy, ech.. citrusů.." broukne nejistě a naplní vanu. "Jakou vůni máte nejraději? Zkusím se podívat, jestli je k dispozici." snaží se služebná zachránit situaci. Celiin pokoj Ozve se jemné zaškrábání na dveře. |
| |
| můj pokoj Levanduly, samozřejmě! Odpovím služce. Doufám, že ji máte. S těmito slovy se ponořím do vody a vlasy přehodím přes okraj. Až sem naliješ ten olej, byla bys tak laskava a umyla mi vlasy? Ale pořádně a netahat. Nasávám teplo do celého těla a vychutnávám si požitek z koupele. Mají horkou vodu... hodně horkou vodu, to se musí nechat... |
| |
| Cesta Seznámení "Těší mě." Podávám mu též pravou ruku a potřásám."Má cesta vede do Lotte Hall slyšel jsem, že tam je ples." . " A kam máte namířeno vy ?? Seane ??" |
| |
| Trhnu sebou a prudce otevřu oči. To se mi snad jen zdá. To nemůže být.. to by si nedovolil! "Kdo je to?" houknu ke dveřím aniž bych se pohnula. V duchu se jen modlím, aby to nebyl on. |
| |
| Maryin pokoj Karin začne rychle pátrat v malé skřínce. Pak omluvně koukne na Mary Anne. "Mylady, on tu není. Je mi to líto." pípne tiše a podává jí jinou lahvičku. "A tenhle by nevyhovoval? Voní pěkně." Cesta "Taky. Musím si tam něco zařídit." zamručí Sean. "Tak ples?" pronese s pozvednutým obočím. "Ale tam se potřebuje pozvánka, že..?" Celiin pokoj Jako odpověď se opět ozve zaškrábání na dveře. |
| |
| Můj pokoj Skousnu si ret. Proč..proč jen proč.. Nadechnu se a houknu ke dveřím: "Jděte pryč, nemám čas!" Beru to jako vyřízenou věc a zase se pustím do odpočívání. Ale jakmile zavřu oči, vybaví se mi jeho chlípný pohled, kterým mě sledoval celý den a otřesu se. Naskočí mi husina. |
| |
| Cesta Při slově pozvánka se ušklíbnu. A potom se na chvilku zamýšlím." No to by byl menší problém, ale napadlo mě, že bych se tam mohl pokust dostat jako pomocná ruka či překladatel. Umím pár jazyků a to by se mohlo hodit nemyslíte?? A copak vlastně, že tak narychlo , taky kvůli plesu ?? " |
| |
| Cesta "Řekněme, že tam má nějakou pohledávku." odpoví neurčitě Sean a zadívá se na svou klisnu. "Jazyky se vždycky hodí, ale nejsem si jist.. sjíždí se tam většinou jen Angličané.." Pokrčí rameny, na chvíli se mu v očích mihne cosi, jako kdyby vzpomínal, ale pak zatřese hlavou, jako by chtěl vzpomínky zahnat. "Pojedete tedy se mnou?" Celiin pokoj "Vám je zima, drahoušku?" ozve se ode dveří úlisný hlas. V nich stojí obtloustlý muž středních let přejíždějíc po nahé Celii hladovým, chtivým pohledem. Najednou se k ní rozejde. "Vím, jak vás zahřát, zlatíčko. Jen kdybys.." Významně nechá větu nedokončenou. |
| |
| Cesta "No bohužel s tím jsem počítal. Doufám tedy jen , že se aspoň na tu parádu budu moct podívat..Víte že tam má být prý i samotný král ?? A také sem slyšel o nějaké příležitosti, ale přesnějc o tom nic nevím vy ano ?? Domluvím a rukou pokynu směrem cesty. |
| |
| Cesta Sean se zamračeným obličejem odvětí: "Král tam být má, je to první ples v sezóně. A příležitost? Zítra se bude tradičně konat i mimo jiné turnaj. mnoho lidí v tom vidí příležitostpro slávu.." Nasedne na koně. "Tak jedete?" Naznačí, že je rozhovor na toto téma asi u konce. |
| |
| Můj pokoj Jakmile zaslechnu ten hlas, tak vykřiknu a strhnu na sebe osušku. Je mi celkem jedno, že ji namočím, jen abych se skryla před tím chlípníkem. "To už je moc! Vypadněte! Jak se můžete vůbec opovážit, vy.. vy...!" zaječím na něj. Prudce vstanu s mokrou osuškou na těle, vlasy mi lítají všude kolem. Vylezu z vany a volnou rukou, kterou nedržím osušku popadnu nejbližší vázu. "Ven jsem řekla! Budu křičet tak, že to uslyší i sám král tam někde na cestě!" |
| |
 | Růžový salónek Přejíždím prsty opěradlo křesla, ve kterém sedím. Bedlivě poslouchám rozhovor mých rodičů, který měale nudí, proto se obrátím na Raven, kerá je zamyšlená a znám ji dobře, proto vím, že ji nemám rušit. Vstanu a zamířím k nejbližšímu oknu, z kterého jde vidět na zahrady. Najednou uslyším onen známý hlas. Proč musím mít tak naivní sestru? Zeptám se, ale vím že s tím už nic nenadělám. Ba naopak, její chování se šíří čím dál víc až je to k nevydržení. "Kate, nejsme doma, nemusíš předvádět jaká jsi vůdčí osoba." Řeknu tak, aby to slyšeli všichni v místnosti. Obrátím se zády oknu a pohlédnu milým pohledem na všechny v místnosti. |
| |
| Můj pokoj Nasupeným pohledem hodím po Karin. No dobře! Nalej mi sem co chceš, ale hlavně hned! Chci se připravit. Na posteli mám patery šaty, jaké si mám vzít? Trochu se uklidním a začnu se omývat voňavým mýdlem. Ukážu karin na postel, kde leží šaty. Jedny jsou rudé s neobvykle hluboukým výstřihem na korzetu a jsou bez rukávů, takovými bych určitě překvapila a pohoršila ty stařešiny, co se objeví. Pak tam leží bílé splývavé se zvonovými rukávy se zlatým vyšíváním a nabýraným véčkovým korzetem. Tmavě zelené jsou s jednoduchým vrchním dílem a zvláštním střihem sukně. Světle žluté s vázáním vpředu a nebesky modré s perličkami a vlnitým korzetem. Kéžby se dalo nosit něco bez korzetu... Jaké by jsi mi vybrala Karin? Zeptám se hned potom, co mi nalije trochu oleje do vany. |
| |
| Cesta Dobrá jedu tedy se Seanem a mlčky ho pozoruju čekám jestli nezačne nějaký rozhovor. |
| |
| Maryin pokoj Karin se zadívá na šaty, pak na Mary Anne ve vaně a opět na šaty. "Já bych zvolila ty bílé. Působí nevinně. Na dnešní večer se to hodí." broukne tiše. Začne Mary Anne opatrně umývat hlavu. "Máte nádherné vlasy, mylady. Budete chtít pomoct s účesem? Prý jsem vynalézavá, má paní. Mohla bych vás potěšit." Nasadí milý tón doufajíc, že najde ve své prozatimní paní aspoň zbla dobrého. Cesta, panství Lotte Hall Sean a Mohamed jedou po cestě směr panství. Po cestě si oba všimnou, že musí být na správné cestě, okolí bývá čím dál tím opečovávanější. V dálce se začne rýsovat Lotte Hall. Je to obrovská pevnost, která má dvě věže. Vypadá spíše jako vojenské doupě. Tento dojem však kazí zahrada. Je překrásná. Sean kupodivu svou klisnu namíří k hlavnímu vchodu, nikoliv ke vchodu pro služebnictvo. Sklouzne z klisny a aniž by se ohlédl zamíří ke dveřím, na které následovně zaťuká. |
| |
| Panství Následuju Seana. Moje chůze je opatrná a kochám se krásou pevnosti i zahrady okolo. Pomalu promlouvám k Seanovi " Vy už jste tu někdy byl ?? " přitom sleduju jestli nám někdo nevychází naproti. |
| |
| Panství Sean stihne jen přikývnout. Dveře se prudce otevřou a v nich stojí postarší sluha s přísným výrazem. "Co si račte přát?" odtuší chladným hlasem. Najednou se mu udělá vráska mezi obočím, jak se zamračí. "Vy?! Ehm.. omlouvám se, sire.." zablekotá a mírně se ukloní. "My... netušili jsme... mysleli jsme.. teda lord.." |
| |
| Můj pokoj Zavřu oči a vychutnávám si jemnou péči Karin o mé vlasy. Také jsem myslela na ty bílé, Karin. Skvělé. Usměju se, ta holka se mi začíná líbit. Když zmíní, že mi udělá účes, rozzářím se ještě víc a povýšenost vůči ní začíná zvolna mizet. Děkuji, Karin. To by bylo skvělé, ale opravdu se budeš muset snažit, aby se mi to líbilo. V opačném případě... uvidíš... Pohrozim a ´vychutnávám si voňavou koupel. Jak já miluju, když se mi někdo hrabe ve vlasech... |
| |
| Salónek Otcova tvář zbrunátní. "Mladá dámo, co si to dovoluješ ke své starší sestře?!" Vydá se k Mary, popadne ji nad loktem a obrátí k sobě. "Okamžitě se sestře omluv." Matka jen souhlasně pokýve hlavou a pohoršeně se zadívá na svou nejmladší dceru. Její výraz přímo křičí "tohle jsem já porodit nemohla". Kate zrudne vzteky, propustí služku prudkým máchnutím ruky a přimhouří oči. "Tohle je za to, že pomáhám rodičům ti najít manžela? Nevděčnice.." Uraženě odvrátí hlavu. |
| |
| Maryin pokoj Karin se spokojeně usměje, ale při výhružce se její úsměv rozplyne. V tom do pokoje začne doléhat ženský křik a pobavený mužský smích. Dáma, co křičí, nebude soudě podle hlasu z muže nadšená. Karin jen polekaně koukne na Mary Anne. |
| |
| Můj pokoj Spokojeně se omývá, když uslyší křik a Karin ustane v činnosti. Posadím se a následně prudce vstanu, na nahotu nijak nedbám. Nebyl to hlas Lady Celii? Aniž bych čekala na odpověď, vylezu spěšně z vany a obalím si kolem těla bílou osušku. Sáhni mi pod polštář, Karin, je tam dýka. Podej mi ji. Nakáže Karin a spěšně míří ke dveřím. tam se zastaví, čeká až jí Karin donese, co žádala a poslouchá. |
| |
| Maryin pokoj Karin vyjukaně doběhne pro dýku. Než ji donese Mary Anne, tak jí jednou nechtěně spadne, jak se jí třesou ruce. Ozve se tříštící se sklo. "Lady Celie!" vyjekne. "Oni vraždí mou paní!" vřískne hystericky. |
| |
| Lotte Hall Jdu hned za Seanem. A čekám copak z něho vypadne. |
| |
| Salónek Zakvílím, když mě otec popadne za loket. Au, dobře, omlouvám se... Vyvleču se ze sevření mého otce a popojd od nich trošku dál. Mnu si můj loket, jelikož můj otec je dosti silný a jeho sevření dosti bolí. Ano, otec je zaneprázdněn poletování za Kate a donášet jí všechny šperky, udělá všechno, co jí zamane. Raven, ta je normální, ale také se někdy chová hrozně, to zase podle chování matky. Copak se tady všichni zbláznili? Ještě mě chcou z panství vyhodit, provdat mě tomu nejstaršímu guvernérovi. Proč zrovna já? Kdybych se někdo našel, kdo by mě z tohohle špatného snu probral. Povzdychnu si a obrátím se znovu zády rodině. Pohlédnu na služtičku a pak znovu do zahrady. |
| |
| Salónek Dovnitř vejde postarší žena, podle oblečení služebná, ale vypadá spíše jako společnice či chůva. Mírně se ukloní. "Vaše pokoje jsou připravené, mylorde. Dovolila jsem si nechat připravit i koupele. Omlouvám se za to čekání, ale dnes je tu opravdový shon." Lord Lair jen pokýve hlavou a podívá se na své dcery. "Buďte připravené včas." Poté odkráčí i se ženou. Za postarší ženou postávají tři služebné. Jedna se okamžitě vydá za lordem s manželkou. Ostatní dvě se ukloní Kate a Raven. Opět promluví starší žena. "To je Janet a Lorna. Pomohou vám s přípravou. A já pomohu vám, pokud dovolíte." promluví téměř mateřsky a zadívá se na Mary. Kate a Raven odejdou se svými služebnými. Poté opět promluví postrarší dáma: "Mně říkají Vera, má paní. Vychovávala jsem lady Celii. No, myslím, že je nejvyšší čas." prohodí s pohledem upřeným na hodiny. Očividně není na nějaké prašivé podřínecké chování zvyklá. "Povedu vás." zamíří pryč ze salónku a začne stoupat po schodech. mary si konečně může všimnout, že je v domě patrná ženská ruka. Zvenčí vypadal opravdu jako pevnost, ale zevnitř je to krásný, útulný domov. Vera ji uvede do pokoje, kde se line pomněnková vůně, pokoj se sladěn domodra. Panství "Má lord čas?" zamručí Sean. "Musím s ním něco důležitého probrat. A ten muž za mnou je mým doprovodem. Najde se tu pro nás ještě místo, předpokládám..?" prohodí a povytáhne levé obočí. Sluha je uvede do přijímacího salónku a vytratí se. Po chvilce dovnitř vběhne služebná, která začne na stolek servírovat malé pohoštění a všemožně se před muži nakrucuje. |
| |
| Pokoj kapitána Dovnitř vejde mladík s jemnými rysy. Vlasy černé jako uhel má svázané na týlu. Vypadá tak na osmnáct. Za ním nakráčí dva muži s vanou a vodou. Pak se mírně ukloní a s uchichtnutím zmizí. Mladík je zpraží pohledem. Pak se obrátí ke kapitánovi. "Budete si přát pomoc s koupelí, můj pane?" pronese nadšeně hltajíc kapitána zvláštním pohledem. Začne do vany lít vodu a neustále po muži pokukuje. |
| |
 | Pokoj Nebaví mě tu čekat a raději bych si dlouhou chvíli krátil pořádnou štvanicí, ale co můžu dělat. Přecházím po pokoji jako vlk v kleci, čekám na chvíli, kdy mě vypustí mezi lidské stádo. Na přinesenou káď se podívám trochu rozladěně. Nepřehání to u dvora s tou čistotou? Koupal jsem se, než jsme vyjeli... a už zase. Kdybych si mohl zaplavat v rybníce, neřekl bych ani ň, ale obávám se, že bych pohoršil návštěvníky zahrad. Při té myšlence se ušklíbnu. Někdy bych to mohl zkusit. Někdy, až za zadkem nebudu mít hraběte. Mládence si příliš nevšímám, tedy až do doby, než vznese svoji otázku. Povytáhnu obočí, ve svlékání se zarazím u opasku. Něco mi tu nehraje, ale zatím nemůžu přijít na to, co to je. "Zvládnu to sám, ruce mi ještě slouží," zavrčím a vlezu do vody, kde se nehodlám příliš zdržovat. Namočit se, namydlit, spláchnout, vylézt. Nejsem ryba, abych se tam máčel až do večera. Úkosem kouknu na mladíka. Proč mi neposlali služebnou? Čekal bych, že zdejší pán bude vědět, co chlap potřebuje. Hned by v kádi bylo veseleji. A co já s tímhle kolouchem, fuj. Obličej jak ošklivá ženská možná má, ale ten zbytek... |
| |
| Pokoj kapitána Mladík celou dobu postává opodál a sleduje kapitána. Už už se chtěl zeptat, jestli nechce umýt záda, ale kapitán mezitím vylezl ven. Přispěchá k němu s osuškou, bílým plátnem, a začne ho sušit. Sem tam mu nenápadně otře i intimnější místa. "Po vás musí každý šílet." zamumlá potlačujíc svůj obdiv. |
| |
| Pokoj To je snad za trest. Místo aby mě osahávala prsatá holka, blíží se ke mně... V tu chvíli mi to dojde. Sotva se mě osuškou dotkne, kam si občas netroufá ani ženská, vytrhnu mu látku z ruky a moje reflexy zapracují. Vlepím mu políček, že kdybych se nekrotil v zájmu toho, abych tu pobyl víc než den, na zemi mu zachřestí zuby. "Vypadni," zavrčím varovně, hrozivě tiše a vypadá to, že jestli hodně rychle neuteče, přijdou další rány. "Nejsem na tvoje oplzlosti zvědavej. To si zkoušej na ty seschlý frátery, kteří rádi zprzní malýho kluka jako ty. A jestli mi ještě jednou vlezeš na oči, natrhnu ti prdel, ale ne tak, jak by sis přál!" Tohle přehnal. Horká irská krev už bublá, za poslední dny neměla příležitost se nějak vybít. |
| |
| Pokoj kapitána "Ale já myslel... jak jsem mohl vědět, že... mohl jste si báječně.." zakoktá se chlapec a vyběhne z pokoje držíc se za tvář jak nějaká holka. Dveře nechá otevřené a zrovna kolem projde postarší žena s patnáctiletou dívkou se zelenýma očima. Žena se jen ohlédne za chlapcem a pak spočine pohledem na kapitánovi. Vše jí dojde. "Ale ne.." |
| |
| Pokoj "Jo, mohl jsem si báječně zkazit den," odfrknu si a s chutí utíkajícího mladíka nakopnu, čímž mu jenom dopomůžu k bleskovému opuštění mého pokoje. Zrovna chci jíz zavřít, když kolem prochází dvě ženy. Podívám se na tu mladší, rozzlobený výraz smyje vlčí úsměv. Kývnu na ni a nic si nedělám z toho, že ač mám osušku, není tam, kde by měla být. Aspoň mladá uvidí pořádného chlapa. Jsem vysoký, opálený a zocelený boji, jak napovídá pár blednoucích jizev na pažích a na trupu. Zatím mi však z bojů nic nechybí - což obě mohou skvěle vidět, když jsem mnoho studu nepobral. Tmavé vlasy mám kousek pod ramena, na tváři strniště. Stejně tmavýma očima si zvědavě prohlížím to mládě. Pro mě mládě je, protože mi může být něco po třicítce. |
| |
| Chodba Vytrhnu dýku Karin z ruky a prudce otevřu dveře. Ještě se na ni spěšně ohlédnu, v levé ruce podpírajíc ručník, v pravé ruce dýku Karin, klid, hned to vyřídim. Nikdo jí nic neudělá... Trochu se ušklíbnu a vyřítim se přes chodbu do pokoje paní domu. Chvíli za dveřmi poslouchám a následně vtrhnu dovnitř. Než se stačí ten tluťoch vzpamatovat, už má dýku pod hrdlem. Ručník mi maličko klouže dolů. Ale co, vraždit se dá i bez korzetu Při této myšlence se lehce zlomyslně ušklíbnu a trochu přitlačím dýkou na hrdlo. Tak chlapečkovi se zachtělo nedotknutého masíčka, jo? zašeptám sladce tónem, tak typickým pro mé vraždy. Co myslíš, mám ti to hrdlo rozříznout vejpůl, nebo tě mám nechat jít, co? stále sladce šeptám tomu tlustýmu prasákovi úchylnýmu do ucha a šťastně se šklebím. Jak já tohle miluju... |
| |
| Nabídnu si pohoštění a sleduju nakrucují cí se služebnou. Očkem přitom pozoruji Seana. |
| |
| Můj pokoj "Lady Mortensen!" vyjeknu držíc další vázu. Povšimnu si, že je stejně oděna jako já, jen jí to malinko klouže dolů. Pohledem vyjedu k dýce. Pokud ho zabije, bude muset nést následky. A pokud ne, bude z toho skandál a já mám po pověsti. Proboha.. zničit život jí nebo sobě? Smutně si povzdychnu. "Lady Mortensen, tohle nejde. Je to náš správce. On.. on.. on jen malinko přebral a zůstal na slunci.." Je mi jasné, že tato výmluva vůbec nezabere, protože z něj nic netáhne. "Lady, přece nepůjdete před krále za vraždu takového..ech..muže." Ale kdybyste byla muž, tak by to prošlo, jaká nespravedlnost! Položím vázu a víc si přidržím osušku. "Navrhovala bych, abychom na to z apomněli.." |
| |
| Celiin pokoj Muž vyděšeně zachrčí. Po Celiiných slovech se zatváří uspokojeně. "Mylady má pravdu, má paní. Já jsem jináč beránek. To víte, dneska to slunce ale pařilo..." zamumlá a sjíždí Celii chtivým pohledem, kde se značí i jistý příslib. Salónek Sean pozoruje služku s mírně pozvednutým obočím. Hodí významným pohledem po Mohamedovi. Očividně se baví. Služka si pohledu nevšimne a zaculí se na Mohameda a začne opět urovnávat talíře. Schválně se nakloní tak, aby jí bylo vidět do plného výstřihu. |
| |
| Služebná Sleduju služebnou se zaujetím. Přitom prohodím k Seanovi "Pěkná že ?? " s menším úsměv na rtech. Potom usrknu čaje a dále se bavím pohledem an služebnou. |
| |
| Salónek Služka se poslušně začervená. Chvíli to vypadá, jako kdyby to spíše hrála. V předklonu se pozastaví a upře na mohameda velká kukadla. Sean jen pokrčí rameny a postaví se k oknu. Raději se kouká ven. |
| |
| Čekání Začínám lehce nervózně poklepávat nohou. Čekám na příchod lorda. Služebné jen občas věnuju letmý úsměv, ale hlavně sleduju Dveře z kterých nejspíš vyjde ten kvůli němuž jsme tu. |
| |
| Salónek Povšimnu si vstupující ženy, jedna se mě ujme. Nemluvně pokývnu a následuji onu ženu, jménem Vera. Je to tu nádherné... Najednou zahlédnu muže, který na mě pokývne. Vykulím na něho oči, ale pak se jen mile usměji. Pokývnu na něj a pohlédnu na Veru. Nervózně si začnu hrát s pramínky vlasů a poupravím si své bledě modré šaty. |
| |
| Salónek Služebná se narovná a obdaří Mohameda koketním úsměvem. "Smím vám pak pomáhat při koupeli, můj pane?" tiše zavrní. Seanova jinak pevná ramena se zatřesou zadržovaným smíchem, do tváře mu však vidět není. "Bývám často chválena za své skvělé masáže..." |
| |
| Chodba Vera si najednou uvědomí s kým se tu nachází. Opět se podívá na muže, vytrousí malou úklonu a popadne Mary za ruku. "Slečno, tohle byste vidět neměla." odtuší zamračeně. Ještě zamračenější pohled hodí po kapitánovi. Pak si ale vzpomene na vybíhajícího chlapce, sjede kapitána pohledem a neubrání se úšklebku. Z jejího výrazu jde jasně rozpoznat, co si myslí.. To vám patřilo! |
| |
| Salónek "Ale jistěže jen si nejsem jistý jestli se tu na koupel zdržíme." posledních pár slov táhnu víc jako otázku směřující k Seanovi. Potom pomalu přijdu k němu a šeptám mu. " Doufám, že tu pobudem rád bych zjistil jestli to co říká je pravda. " A přitom se pousměju . |
| |
| Celiin pokoj Pozorně poslouchám jejich výmluvy a následně se sladce na tlusťocha usměju, přitisknu se k němu prsy a zašeptám: Zlato, takže sluníčko, jo? A se mnou by sis dal říct i v noci? Dýkou mu na hrdlo přitlačím tak, že na některých místech už začínají téct slabé čůrky krve. Ohlédnu se na Celiu: Slečno, obávám se, že na to nemohu zapomenout. Ženám se ubližovat nebude. A o můj osud se nebojte, rozhodně neupadnu v královu nemilost... Ďábelsky se ušklíbnu. Stačí s králem pobýt pár hodin v jeho loži... |
| |
| Pokoj Ta vlažná reakce mě trochu zklame. Buď je zkušenější, než na první pohled vypadá, nebo... "Dámy," vyseknu jim přehnaně uctivou úklonu a zavřu dveře. "Baba jedna..." zahuhlám pak a navléknu na sebe čistou halenu, černou vestu, tmavé kalhoty a vysoké jezdecké boty. Meč u pasu nesmí chybět, bez toho se nikam nehnu. Navzdory tomu, že jsem se právě vykoupal, jdu dlouhou chvíli zahnat prohlídkou zdejších stájí a svého koně. Co jiného taky dělat, než se dámy vyšňoří. |
| |
| Salónek "Kdyby ano, chtějte Lenu." zašeptá mu do ucha a pak se s úklonou poslušně vzdálí. Sean se k němu otočí a naplno se rozesměje. "Divím se, že vás neznásilnila na místě." Pak zvážní a pokýve hlavou. "Řekl bych, že na ples se tu zdržíme určitě, ale nejsem si jist zítřejšími oslavami." Celiin pokoj "Mylady!" vyhrkne muž zoufale. "S takovou krásnou ženskou bych kdykoliv a kdekoliv!" vynasnaží se zachránit si kůži. "Přece byste to tu paní nezašpinila.. mnou ne.. ale pokud byste chtěla.. pokud toužíte po noci plné vášně, jsem vám k službám!" |
| |
| Salónek "Děkuji Seane." Prohodím a znovu se posadím do křesla zase usrknu čaje a pozoruju pokoj , jehož nábytek i obrazy na stěnách sem kvůli služebné ignoroval. |
| |
| Salónek Dovnitř konečně vejde lord Lotte. "Zdravím, pánové." pronese a zadívá se na Seana. "Nechtěl jsem věřit, že jste to vy, chlapče. Koukám, že jste Svatou zemi přežil celkem bez úhony. Co vás ke mně přivádí? A kdopak je to s vámi?" Stáje "..a mohl to být skvělý milenec. Měla bys vidět jeho tělo. Nechápu ho. Dost mužů si rádo rozšiřuje obzory. Proboha, stále před očima vidím ty jeho svaly, to břicho.. ten zadek.. a.." ozve se ze stájí kapitánovi známý, momentálně ukňouraný chlapecký hlas. |
| |
| Stáje "A do prdele," doplním docela výstižně, tiše chlapcovo vyprávění. Kdyby tak o mně mluvila žena, polichotilo by mi to, ale on... Stisknu zuby a rázným krokem projdu ke stání svého grošáka. Kůň vypadá stejně nevrle jako já, jen je na rozdíl ode mě světlý. Můj nejvěrnější přítel, protože on mě v boji neopustí. To se o mnoha lidech říct nedá. Zkontroluju, jestli je o něj dobře postaráno. Tak trochu doufám, že ne, protože jak jsem uslyšel ten ukňouraný hlas, mám chuť do něčeho praštit. Do někoho. |
| |
| Salónek Ukloním se . "Jsem Mohamed Ared Zabar moc rád vás rád poznávám." Potom se znova usadím a pozoruju ty dva muže a čekám co se dál bude dít. |
| |
| Stáje Zdá se, že chlapec i druhá osoba jsou tak zabráni do hovoru, že kroky přeslechnou. "Viděl jsi i...echm...tamto?" ozve se melodický ženský hlas. Z doslechu je to ještě mladá dívka nikoli zralá žena. "Lady Beatrice!" rozchichotá se mladík. "Kolikrát jsem ti říkala, že když jsme sami, tak nejsem žádná lady. Tak viděl?! Jsem jen zvědavá.." pípne tiše. "Jsi ještě nic takového neviděla, že?" zamumlá pobaveně chlapec. "Ty se zámeěrně vyhýbáš odpovědi!" |
| |
| Celiin pokoj Chladně se začnu smát a nechám osušku, aby sjela dolů. Přesně tuhle odpověď sem slyšet nechtěla. To znamená, že byste to samé zkoušel i na mě? Přitisknu se na něj znovu, tělo ještě mokré po koupeli. Dýkou mu začnu nařezávat hrdlo. Praktika prováděná tak dlouho... Krve jako z vola... ještě pár minut bude prosit, pak už se s tím smíří a bude vyhrožovat... klasika, začíná to nudit... Pořád ještě mě chceš? |
| |
| Salónek Po tom, co se Mohamed představí jen dodá: "Jeden známý." Vrátí se pohledem k výhledu z okna. "Ve Svaté zemi je nádherně. Jen ta cesta tam je velmi obtížná. No, uzavřeli jsme jeden obchod, lorde Lotte. Nevzpomínáte si?" Starší muž si promne bradu. "Je to už dávno, chlapče.." "Pokud se vrátím, pomůžete mi být někým. Znáte se přece s králem. Řekl jste, že i kdyby na to nepřistoupil, pak se někým stejně stanu... už si vzpomínáte?" "Celia nebo Beatrice." "Ano." I když rozhovor nedává kapku smysl, oba muži očividně vědí, o čem mluví. |
| |
| Stáje Poplácám hřebce po šíji, zarazím se a poslouchám. Tak lady... S tím holomkem. Aspoň vím, že pro mě není konkurence. Jen tak ze zvyku začnu koně vytírat hrstí čisté slámy, abych nevypadal jen jako prachsprostý šmírák, a dál poslouchám. Taky se je snažím zahlédnout, ale rozhodně za nimi nepoběžím, kdyby byli někde za sloupem. "Tak lady je zvědavá, sire Galahade," zašeptám koni. To jméno je spíš výsměch, protože Galahad byl ctný, tenhle hřebec, kterého občas zaprodám jako ploditele hříbat, rozhodně ctný není. |
| |
| Celiin pokoj "Právě teď chci jen svůj život!" vyhrkne tlouštík. "Mylady, za tohle vás pověsí! Vzpamatujte se!" V zoufalství do ní prudce loktem strčí a trhne sebou. Přímo na ní. |
| |
| Salónek "Pánové omlouvám se, ale jak vidím začíná mít tento rozhovor osobitější ráz takže pokud byste lorde dovolil odebral bych se do méně osobního salónku."Potom se pomalu přisunu ke dveřím a čekám na odpověď. |
| |
| Stáje "Beatrice, ty se červenáš!" "To není pravda. A jestli ano, pak vztekem, že mi neodpovídáš." "A proč tě tak zajímá..ehm.. ta..jeho část? Spát spolu nebudete, ne? Takže nevidím jediný důvod k čemu by ti to bylo.." "O tomhle se nemluví." odsekne Beatrice. "Já ti tu můžu popisovat jeho tělo a ty mi nechceš říct k čemu to chceš vědět? Chá. Jsi neférová." "A ty drzý." "Já? Já chci znát jen důvody tvé zvědavosti. Ale jestli to chceš vidět, pak bych mohl.." Ozve se Beatricino zapištění. |
| |
| Krve by si ve mě nedořezal. Jsem bledší než stěna a jen sleduji ty dva. Ladyny nahoty si nevšímám jen sleduji tu scénu. "Prosím ne, lady.." zašeptám a pak už jen sleduji tlouštíkův prudký pohyb a vyjeknu. "Proboha, pozor, lady!" Pevně semknu rty a zavřu oči. |
| |
| Celiin pokoj Po nečekaném nárazu se zapotácím avšak stihnu se zapřít nohou o práh a zatlačím na něj, abych vydržela stát. Konečně první, který nejprve vyhrožuje... Zamračím se. Máš, štěstí, holenku. Bude to rychlé a zaručeně si to nebudeš pamatovat... Zase se zasměju. Myslíš, že mě popraví? Tvoje chyba... takle přemýšlet nemůžeš... Dýkou mu rozříznu hrdlo, krev z něj přímo stříká. To bylo příliš rychlé... ani jsem se nepobavila... No, tlouštíku, už jsi dosprávcoval... Pustím ho, dýku mu z krku vytáhnu a rychle opustím prostor za jeho zády a čekám, až klesne s duněním k zemi. Nahá ho s úšklebkem pozoruji a palcem u nohy se trochu brouzdám v menší kaluži krve. |
| |
| Stáje Právě tohle je ta chvíle, kdy musí vystoupit chrabrý zachránce a zahnat oplzlého úchyla. Co na tom, že není na ženské. Tohle jsem jí mohl ukázat já! Já si mohl užít to její překvapení...! Vyjdu ze stání rovnou za hlasy. "Co se tu děje?" vyštěknu, jako bych přišel teprve teď. Zrak mi padne na mladého hříšníka, kterého by upálili, kdybych s tím zašel za farářem. "Ty?!" Zase se v tom chvěje ten ledový vztek, jako když jsem mu jednu vlepil. |
| |
| Salónek Slova se ujme lord, i když Sean už už otvírá pusu. "Řekněte nejbližší služebné, aby vás zavedla do volného pokoje. Jste mým hostem. A ehm.. na dnešní večer vám pošlu šaty. Tedy pokud nebudete mít nic proti..?" |
| |
| Celiin pokoj Jakmile Celia otevře oči, skácí se v mdlobách k zemi. Správce leží s vykulenýma očima na zemi s prořízlým hrdlem. Krev se začíná čím dál víc nasávat do koberce. I po Mary Anne stékají sem tam kapky krve. Najednou se ozve zavřeštění. Ve dveřích stojí služebná, která ještě před chvílí pomáhala Mary Anne s koupelí. Stáje Na truhle sedí ten chlapec a naproti němu stojí mladá dívka s rudýma vlasama vyčesanýma nahoru, jen jeden pramen, uvolněný z účesu a splývající na zádech, naznačuje jejich délku. Dívka má ruce na očích, ale jakmile uslyší kapitána, dá je dolů a zrudne ještě víc než doposud. Odhalí tím fialkové oči. Chlapec vyskočí na nohy a schová se za Beatrice. "Už mě nebijte, můj pane!" Beatrice v sobě svádí očividně velký boj. Buď se stydět nebo bránit chlapce. Nakonec vystrčí bradu a zadívá se na kapitána. "Správně, už ho nebijte." |
| |
| Salónek "Děkuji" Odkráčím z místnosti a hledám nejbližší slušebnou či sluhu. Až ho najdu řeknu mu ať mě zavede do nějakého volného pokoje a přichystají mi koupel s tim ať přijde i služebná Lena. |
| |
| Salónek Ihned v hale se ho ujme sluha, který jim otevřel. Zavede ho do prostorného pokoje s velkou postelí, komodou a stolem. Po chvíli dorazí sluhové s vanou a vodou. Nakonec nakráčí i Lena. S našpulenýma rtíkama se k němu vydá. "Tak vám se po mně stýskalo, můj pane?" |
| |
| Stáje Vida, rudovláska. Možná má v sobě trochu irské krve. Taková klisnička... "Měl jsem důvod, slečno. Když ho rodiče nenaučili slušným mravům, někdo ho musel zkrotit." Ale rád bych místo valachů krotil onačejší koně. Kupříkladu mladou ryzku. Vteřinku počkám, aby moje ospravedlnění vstřebala, ale pak jí podám ruku - slyšel jsem její jméno, ale neseznámili jsme se. A pokud je dáma, tak mi k políbení podá. "Jsem Lance Gallagher, slečno. A myslím, že je ubohé, aby se dáma zastávala muže. Pro toho muže, samozřejmě." |
| |
| laCeliin pokoj Sebere ze země zakrvácenou osušku a klidně si ji omotá kolem těla. Karin, drž zobák. Přejdu přes kaluž krve na koberci k Celii a poplácám ji po tváři. Lady, už je po všem... otočím se za vyděšenou Karin. Sežeň někoho, kdo to uklidí a přinese paní domu vodu. Pak budeme pokračovat s přípravami na bál. Myslím že budu znovu potřebovat koupel. S tím se otočím, nechám Celiu, ať se rozkouká a vyjdu z pokoje. Dýku držím v pravé ruce, ručník si opět přidržuji levou rukou, usměju se na Karin a odejdu zpět do svého pokoje, nechávaje za sebou krvavé stopy |
| |
| Než přišla Lena už sem ze sebe schodil oblečení a naložil se do vany A vyčkávám potom co přijde se usměju a změřím ji pohledem. " Jistěžě po vašem návrhu jsem si připadal špinavý a koupel byla nejspíš jediné řešení jak vás znova vidět." |
| |
| Jakmile však uslyšim jekot služebné postavím se rychle na sebe navléknu kalhoty a vydám se rychle k místě povyku. Když jdu kolem Leny řeknu " Omlouvám se sečkej něco se děje.". |
| |
| Stáje Beatrice mu podá ruku. "Lady Beatrice Leads. A když dotyčný nemá tolik taktu, aby to bral s pochopením.." Bradu má stále vystrčenou, aby dala najevo vzdor. Nechtěně přejede pohledem po kapitánovi a honem rychle se mu raději zadívá do tváře. Chlapec se za ní stále schovává držíc jí kolem pasu jako by potřeboval jistotu, že mu neuteče. Celiin pokoj Karin poslechne pokynů Marry Anne. Dům však začíná po jejím odchodu nějak ožívat. Všude kolem se začne motat služebnistvo a každý si něco šeptá. Sem tam se ukáže i někdo urozenější, zadívá se na Celii, která sedí na zemi zabalená jen v osušce s menšími červenými skvrnkami a nepřítomně kouká na mrtvého správce. Mohamedův pokoj Lena mu pomalu začne masírovat ramena a přitom se tře poprsím o temeno jeho hlavy. "A co byste si přál, můj pane? Mám vás pečlivě omýt?" |
| |
| Mohamedův pokoj "Jak si přejete, můj pane." zamumlá Lena a začne se pomalu svlékat, poté si vleze do jeho vany a vyčkává na něj ve svůdné poloze. |
| |
| Celiin pokoj Přiběhnu do pokoje sleduju ženu v osušce pak mrtvolu a ptám se "Copak se stalo ??? " |
| |
| Stáje Drze se nespokojím s naznačením polibku hřbetu ruky, ale doopravdy to udělám a ještě po ní blýsknu očima. "Zrovna o taktu bych nemluvil, když je drzý." Zpražím ho pohledem, jako bych toho zbabělce vyzýval na souboj. "Ale když raději budete trávit čas se zbabělcem a tak vášnivě se ho zastávat..." pokrčím rameny a konečně ruku pustím, "tak si tu nabídku vyjížďky strčím za klobouk, jak byste možná řekla, a budu se těšit na další shledání, mylady." |
| |
| Chodba, následně můj pokoj Kráčím úplně klidně a zcela lhostejně po chodbě, pohledů si nevšímám. Krvavé stopy se pomalu zmenšují. Vejdu do svého pokoje a zavřu za sebou dveře o něž se opřu. Ručník se mi sveze k podlaze. Bože, to bylo něco... Přejdu s kyselým úsměvem k vaně, kam následně znovu vlezu a pozoruju vodu zbarvující se zvolna do růžova. Dýku mám pořád v ruce, nyní ji omývám vodou a čekám až přijde Karin. |
| |
| Stáje Beatrice sebou trhne, když ucítí jeho rty na své ruce. Mlčky ho pozoruje a pak téměř neslyšně zašeptá: "A vy jste mě snad někam pozval..?" Chlapec ji k sobě víc přitiskne, stále ji drží kolem pasu a zamumlá jí do zad: "Beatrice, sice má nádherný tělo, ale je zlej.. neriskuj to." Maryin pokoj Karin vtrhne dovnitř. "Mylady, kdyby to nebylo tak hrozné, poděkovala bych vám. Ani nevíte, jakej to byl úchylák. Dovoloval si na všechna děvčata ve zdejším panství. A žádná mu nemohla říct ne, byl to velkej pan správce. Ale vždycky pokukoval po naší paní. Poslední dobou byl dotěrnější a dotěrnější. Všichni jsme to sledovali, ale nikdo se neodvážil ani muknout. My totiž musíme z něčeho žít, víte.." Pusa se jí nezastaví. "Hned se to rozkřiklo. V kuchyni se o tom mluví. Prý vás potrestají. Za vraždu je prý oprátka. Je to tak, mylady? Ale bylo by to nespravedlivý, kdyby vás pověsili za záchranu nevinnosti mé paní!" |
| |
| Stáje "Chtěl jsem, ale poznám, když kočka klopí uši. To není dobré znamení, a jak by... on jistě potvrdil, šrámů mám dost. Nepotřebuju další. Až bude kočka v lepší náladě a nebude se tvářit, že mi vyškrábe oči, rád ji někam pozvu." Chytila se. Dobré znamení. "Ovšem jen za podmínek, že na zádech nebude mít to ohavné a ukecané klíště." |
| |
| Můj pokoj Civím na mrtvého správce. Nemůžu od něj odtrhnout pohled. Když zaslechnu čísi hlas, zvednu hlavu a nepřítomně se zadívám na Mohameda. "Je mrtvý." prohlásím jako kdyby to vše vysvětlovalo. Ale to už se ke mně přiženou dvě služebné, zabalí mě do županu a zvednou na nohy. Jejich štěbetavé uklidňování nevnímám. Opět promluvím: "Obtěžoval mě během koupele. Chtěla jsem ho vyhnat. Lady Mortensen mi přišla na pomoc. Pohrozila mu dýkou. On na ni i přesto zaútočil." Snažím se to vyložit tak, aby z toho Mary Anne neměla problémy, ale nechci lhát. Takhle to vlastně bylo. |
| |
| Celiin pokoj " Oh můj bože to je hrůza a neudělal vám nic ?? " Todle by se měl rychle dozvědět Lord Lotte. "Běžte někdo pro něj !!!!" Zakřičím an blížíci se služebnictvo. Znova se otočím na Celii "Jste v pořádku ??? Pojďte radši pryč tady to už neni moc příjemné místo." |
| |
| Stáje Chlapcovy ruce vyjedou z pasu výš, drží jí téměř pod ňadry a tahá jí dozadu. "Má paní, myslím, že byste se tu neměla zdržovat s takovým... mužem..." Pak k ní o něco tišeji sykne: "Jestli si, Beatrice, ceníš svého panenství, tak jdi. Tomuhle krasavci se nedá odolat." Beatrice opět zrudne a zadívá se do země. Je to, jako kdyby jí připomínáním její nevinnosti, bral všechnu odvahu a zbýval už jen stud. |
| |
| Celiin pokoj Služebnictvo okamžitě Mohameda poslechne. A jakmile se zmíní o lordu začne se okounějící vypařovat. Služky, co drží Celii, ji pomalu odvádějí pryč. "Bude lepší, když lady přestěhujeme do jiného pokoje." zamumlá jedna. "Ale do jakého? Je to tu skoro nacpané." odpoví druhá. "Tady určitě. V západním křídle je ještě volno. Lord Mountville musel odjet." "Zatím ji tam dáme, pak sama rozhodne, kde bude chtít zůstat." Nakonec obě souhlasně pokývou hlavou. |
| |
| Stáje Stisknu zuby. Toho hajzlíka se budu muset zbavit, i kdybych ho měl poslat do Nového světa. "Není moc slušné před mužem dámu takhle zostouzet," řeknu chladně. "O jejím... stavu by se nemělo ani přemýšlet, natožpak aby to někdo krom jí samotné vypustil z úst! Marš mi vyhřebelcovat a ustrojit koně, ať jsi co k čemu. Pán tě neplatí za to, že osaháváš dceru jeho přítele." |
| |
| Návrat Jak vidím že Celie je v dobrých rukou vracím se do pokoje za Lenou. Vysvléknu si kalhoty a vlezu si k ní do vany "Tak ukaž co v tobě je." a užívám si jemných dotyků její masáže. Až skončí tak si jí otočím zády a její dotyky jí oplatím. |
| |
| Stáje Chlapec si odfrkne a jde se zhostit úkolu. kapitánovi se však vyhne obloukem. "Nejsem žádnej podkoní.." zabrblá si ještě. Beatrice se rychle odvrátí a přejde ke stěně, kde si začne hrát s koncem pověšeného lana. "Strýc Charles je můj kmotr." řekne jen tak mimochodem. "A od něj," kývne směr stání aniž by se otočila "se to nedá brát jako osahávání. Na to jste prý už také přišel." Ozve se jemné uchichtnutí. |
| |
| Mohamedův pokoj Lena při masáži vrní. Pak začne Mohamedovi vtiskávat polibky po těle. Činí se jako zkušenná svůdkyně. Očividně to není žádná panna. Svádí a provokuje všemi taktikami, které se doposud naučila a že jich je hodně. |
| |
| Stáje Vyprovodím mladíka zlostným pohledem, když se dívka nedívá. Škodolibě se ušklíbnu. Sir Galahad je pořádná bestie, naučený na boj. Za tohle bude mít pár modřin, protože kouše. "I tak, mylady. On nemá co vykřikovat, že... jste nedotčená. Lidi musí umět odhadnout, kde je jejich místo. On to neumí. A já se divím, že dívka jako vy mu promíjí, že vás přede mnou odhalil." Na její poznámku nezareaguju, akorát nahlas vydechnu. "Kočka pořád ještě klopí uši, nebo už by se se mnou chtěla jít podívat ven?" zkusím to opatrně, tak, aby to nevypadalo, že naléhám. |
| |
| Můj pokoj Polibky jí opětuju až se naše rty setkají nežně jí líbáma přitom hladím po celém těle.Užívám si každého centimetru její kůže.Doufám že každá vteřina teď bude věčnost. " Jsi nádherná." prohlásím a znovu jí políbím. Zajíždím jí rukou na místa kam bych se obvykle zdráhal. |
| |
| CENZURA |
| |
| Stáje "Snažím se dělat, že nic takového neřekl." zamumlá potichu. "A navíc.. co on může vědět? No, nechme to být." Stále k němu stojí zády. "Abych se doznala, moc se v kočkách nevyznám, vy ano..?" nadhodí škádlivým tónem. Upravuje si fialové šaty, které ladí s jejíma očima a hledá na nich nějakou vadu, jen aby se zaměstnala. |
| |
| Stáje "Možná trochu," připustím. "Ale jak koukám, ráda se vyhýbáte odpovědím, mylady. Hodlám si před plesem ještě vyjet. A když si rychle nedáte připravit koně, je mi líto, ale pojedu bez vás. Nechci vás obtěžovat, a když vám nestojím ani za pohled..." Ano, jsem komediant. Kdybych nebyl, nedokázal bych říkat takové věci a mladá dáma by měla smůlu. |
| |
| Stáje Beatrice se pomalu otočí a s šibalskou jiskrou v očích se pousměje. "Vy si se mnou hrajte, že? Nebo jste tak nezdvořilý obyčejně? Je to jako kdybyste mi řekl 'pojď holka nebo mazej domů'." Od stání se řinou neustálé nadávky a klení. Beatrice nad tím jen pozvedne obočí. "Já tu svého koně bohužel nemám, můj pane. A navíc, nejsem zrovna nejlepší jezdkyně, ale jestli tolik toužíte po společnosti, Celia je vynikající.." Pokrčí omluvně rameny. |
| |
| Stáje "Prokoukla jste mě! Jsem podlý ničema," vycením zuby se vlčím úsměvu. "Ale já nechci jet s ní, ani jsem ji ještě neviděl, nikdy jsem s ní nemluvil. A pochybuju, že je tak okouzlující..." ... klisnička. A jezdkyně může být taky, když budeš chtít. "Mohl bych vás trochu vzdělat, co se ježdění týče. Ale pokud nechcete a hrajete si vy se mnou, slitujte se a řekněte rovnou, že radši zženštilé chlapečky." Rýpnu si, když ona taky. |
| |
| Chodba Dobře, dobře, vždyť už jdu! Následuji Veru a přitom si prohlížím vše, co je kolem mě, s úsměvem jen žasnu. Když mě Vera zavede do bleděmodrého pokoje, s úžasem vydechnu. To je nádhera... Přistoupím k oknu a pohlédnu z něj. Má taktéž výhled na zahrady. Pousměji se. Tady je všechno geniální... Pak se obrátím na Veru s typem tváře "Tak a co teď?". |
| |
| Mohamedův pokoj Lena vstane z postele, kde nakonec skončili, a začne se oblékat. V jejím pohledu se odráží pocit vítězství, který ji momentálně naplňuje. "Hned vám donesu šaty, můj pane." pronese a s červenýma tvářema, které svědčí o předchozí činnosti, vyběhne ven. Stáje Beatrice se upřímně zaculí. "Divil byste se, můj pane, kdo všechno o takovéto chlapce jeví zájem. Sama žasnu, když mi to vypráví - echm.." odkašle si a zadívá se opět do země. "Víte, já.. nechtěla bych si polámat vaz před plesem. A jak jsem už před nějakým časem zjistila, tyhle neposlušné potvůrky mě dočista neposlouchají. Jednou se mě jeden pokusil shodit.." zamračí se při té vzpomínce. Maryin pokoj V pokoji stojí připravená lázeň. Vera se rozejde k šatníku, kam předtím služebné narovnaly Maryiny šaty. "Jaké si vezmete na dnešní večer, má paní?" broukne nahlížejíc do jejích zásob. "Musí se vybrat vhodné šperky a účes.." Opět se k ní otočí a beze slova k ní přejde a začne jí pomáhat se svlékáním. Mary Annin pokoj Karin pomáhá Mary Anne s koupelí. Záměrně se vyhýbá dýce, jak jen to jde. Celiin nový pokoj Aniž se Celia stačí pořádně rozkoukat, vrazí dovnitř její otec. "Holčičko, slyšel jsem, co se stalo! Jsi v pořádku? Proboha, proč jsi mi nic o tom darebákovi neřekla? Věděl jsem, že se mu líbíš, dokonce požádal o tvou ruku.. ale že by se choval až takhle.. dítě, jestli ti není dobře.." "Myslím, že by si chtěla odpočinout, lorde Lotte." ozve se ode dveří Seanův hlas. |
| |
| Můj pokoj Zálibně se podívám na čistou dýku a opatrně ji položím vedle vany. Děkuji Karin, cítím se mnohem čistěji. Postaralo se o Lady Celii?Zeptám se, když vylézám z vany. Vezmu si od Karin čistý ručník. Pomůžeš mi tedy s tím účesem, Karin? Zapluju za zástěnu a čekám až mi Karin donese šaty, které mi vybrala. O můj život se neboj, Karin. Král mě potrestá jistě po svém. Ušklíbnu se a osuším se. |
| |
| Stáje Nechutné. Kolik prasáků se tu najde, že o něj mají zájem? A to jsem si myslel, že jenom Italové a Francouzi... Dělá drahoty. Myslí si, že když je mladá, může s každým chlapem vytřít zem. Uvidíme, holubičko, kdo se pak bude smát. Klidně se mnou tu zem vydrhni, ale pak se nediv, až tě na ni srazím. "Poznají strach. Omluvte mě, ale co si člověk sám neudělá..." Narážím na to, že můj kůň pořád není osedlaný. "Tak co bude? Rád bych vyjel ještě dnes," zasyčím na mládence tiše, aby to neslyšela. |
| |
| Můj pokoj Sednu v posteli pousměju se na Lenu "Děkuji drahoušku.". Potom si lehnu odpočívám a znova si přehrávám tu úžasnou chvíli. |
| |
| V mém pokoji Popojdu ke skříni a ledabyle do ní nahlédnu. Nevím, možná... tyhle. Ukážu na jemně saténové šaty s větším výstřihem ve tvaru V, s nakonci rozšiřovanými "zvoncovými" rukávy a s několika vrstmi dolní části šatů. Já vím, očekává se, že budu vypadat co nejkrásněji... Řeknu potichu. |
| |
| Mary Annin pokoj Karin honed donese šaty, pomůže Mary Anne se spodním prádlem, spodničkama, korzetem a nakonec i se šatama. "Určitě, má paní. Máme naši paní moc rádi. Je moc hodná. Tohle si nezasloužila. Rabián jeden!" broukne rozdurděně. Potom vyčká než se Mary Anne usadí a začne jí jemně rozčesávat vlasy. "Máte překrásné vlasy, má paní." Stáje Chlapec sedí dál od koně. Vzhlédne ke kapitánovi. "Nejsem podkoní, můj pane. Neumím s nimi zacházet. Zkuste to sám, postavu na to máte..." zamručí uraženě, s hlasitostí si hlavu neláme. Okamžitě se za kapitánem objeví Beatrice, která ho následovala a probodne chlapce káravým pohledem. "To by stačilo.." zamumlá rádoby povýšeně. "Lady Beatrice, právě jsem si vzpomněl na odpověď na tu vaši otázku. Víte, jak jste se na 'to' ptala." "Mlč! Ať tě to ani nenapadne..!" zakňučí Beatrice, které se vrátila panenská stydlivost. "Stejný jako zbytek, mylady. Nádherný." Beatrice vyjekne a schová se za Lance, jen aby jí neviděl do tváře. Mohamedův pokoj K Mohamedovi dolehnou nějaké hlasy. Očividně se hádají. Lze rozpoznat ten Lenin a ještě nějaké dívky. Sice se snaží o šepot, ale při hádce si neuvědomují stupňování hlasitosti. "..normální děvka!" "A ty mi snad závidíš, co?! Štve tě, že jsem lepší, viď? Aspoň nežiju v pohádkách, chudinko." "Bacha na jazyk!" "Nebo? Prosím tebe, ty se na nic nezmůžeš." Plesk...bum..plesk..plesk... Maryin pokoj "Ano, očekává se to, má paní. Ale všichni vždycky nedělají, co se očekává. Do vašeho života by vám neměl nikdo mluvit. Radit to ano, ale poroučet? Slečno, za nedlouho z vás bude nějaká paní domu, to už se od vás toho moc očekávat nebude.. jen rodit děti a dávat povely služebnictvu.." Zamračí se stařena. "Proto to my, chudí, máme lepší... nikdo nás neřeší.. no, ehm.. nic jsem neřekla.. ano, tyhle šaty budou 'vhodné'." |
| |
| Stáje Mám dojem, že se na plese zmíním o jednom drzém frackovi, kterého je třeba potrestat, protože si otevírá hubu na návštěvu. Ano, to bude lepší, než kdybych mu teď zlomil nos. Nacpu se do stání ke koni a začnu ho sedlat. Je podrážděný z nešikomného zacházení, a tak mi unikne pár nadávek, i když je poblíž dáma. Kdo by nevrčel, když ho něco kousne do stehna. "Tobě asi dělá dobře, když můžeš dámu ztrapňovat, že?" Nedívám se na něj, utahuju zápinky sedla. "Být tebou, dám si pozor na jazyk. Je jistá míra, kterou by ti nemusela trpět ani ona." |
| |
| Stáje "A je jistá míra, kterou by neměl překročit nikdo, ať je urozený jak chce.." zavrčí mladík už naštvaně. "My se se slečnou Beatrice o jejím panenství bavíme často. By jste ji měl vidět, když vypráví- Au!" Beatrice ho začne vyhánět ze stáje pohlavkama. "Ty malý ničemo! Jen počkej, tohle povím Celii. To, co ti povídám tady toho muže nezajímá. Vypadni než ti vyškrábu oči." Chlapec s chichotáním vyběhne ke dveřím, ale v nich se zastaví a mrkne po Beatrice. "Raději utíkej taky, takového..velikána.. bys nemusela překousnout!" zachechtá se. Očividně se dotkli jeho jemného cítění a teď ho žene nutkání po pomstě. |
| |
| Můj pokoj Něco an sebe hodim a vyjdu ven "Co se tu děje ??? To tu člověk nemůže v klidu odpočívat ??? Běžte si to vyříkat někam jinam." Pak se otočim k Leni s tim , že zbylé osoby tam přehlédnu " A Leni ty si mi měla přinést oblečení ne ?? Tak mazej.. nebo je tu už más ?? " |
| |
| Stáje Dotáhnu poslední řemen a vyvedu koně ze stání právě ve chvíli, kdy se dáma chová... nepříliš jako dáma. Dělám však, že jsem nic z toho neslyšel. Kdybych o tom mluvil, asi si to u ní spíš rozházím. "Vážně nechcete jet a spravit si náladu? Určitě by se tu našel apatický valach..." |
| |
| Stáje Beatrice je rudá vzteky. Otočí se k Lancovi a našpulí rty. "Když jste, vy mužští, tak přitroublí a nepochopíte, když chce žena jet s vámi na jednom koni, pak ano. Pojedu na nějakém tom valachovi.." Zavrtí hlavou a vydá se do vedlejšího stání. "To jsem já, Lee. Klid, holka. Aspoň ty buď taková, jaká máš být." Chodba V okamžiku, kdy se objeví Mohamed na chodbě, se Lena s nějakou dívkou fackuje. Jakmile zaslechnou jeho hlas, tak obě zamrznou na místě. Neznámá dívka, též služebná, drží v jedné ruce pánské oblečení. Obě mají rudé tváře od facek. Neznámá konečně potichu promluví: "Právě jsem vám to nesla, můj pane." Sleduje ho temně modrýma očima, vypadá to, jako kdyby ho odhadovala. Nakonec se na něj zadívá jak na něco špatného. Očividně v jejím hodnocení neuspěl, podle směru jejího dalšího pohledu se dá rozpoznat proč. Kvůli Leně. Dívka má kaštanové vlasy zapletené do dvou copů, je drobná, ale přesto všechno, co má mít, má na správných místech. |
| |
| Můj pokoj Posadím se a nechám Karin, aby mi rozčesala dlouhé kudrnaté blonďaté vlasy. Děkuji, Karin. Ach, omlouvám se za tu facku... řeknu jen tak mimochodem, na mě celkem nezvykle. Co se to se mnou děje? Poupravým si korzet a nadechnu se, tím krásně vyplním výstřih. Jsi šikovná, Karin. Nechceš pro mě pracovat? Zeptám se mimochodem a prohlížím si sukni se zlatým lemováním. |
| |
| Mary Annin pokoj Když Karin usoudí, že jsou vlasy dostatečně vysušené, začne pomalu tvořit velmi složitý účes. Zrdcadlo jen tak mimochodem překryje osuškou. "Mylady, já musím zůstat tady. Musím zůstat věrná Lotteům." |
| |
| Chodba Pousměju se, obě si je prohlédnu a převezmu šaty a promluvím na neznámou "Děkuji, avšak mohla byste mi objasnit důvody vašeho počínání ?? ".Než začne s odpovědí otočim se na Lenu "Děkuju už od vás nic nechci." přitom na ni šibalcky mrknu a natočím se zase z5 k neznámé "NO ?? " |
| |
| Stáj Chvíli zaraženě mlčím. A to jsem si myslel, že mě máloco překvapí. "Muž se špatně soustředí na šifru ženy, když kolem neustále poskakuje jeden uštěkaný ratlík. Příště stačí naznačit tak, aby to i muž pochopil." Mám co dělat, aby mi do hlasu nevstoupila rozmrzelost, že prostě nemohla říct. Vím, že ženské říkají něco jiného, než si myslí, ale... nejsem vševědoucí. Magistři z univerzit by místo latinských překladů měli sestavit listiny, které budou překládat ženskou mluvu. Než lady vpadne do stání, drapnu ji za loket. "A neurážejte se. Kdybych uměl číst myšlenky, tak mě za to upálí." Chtěla chlapa, co jedná, tak ji bez větších potíží popadnu a vysadím do sedla. Je mi jedno, jestli bude ječet, kopat, nebo co ji ještě napadne. Vytáhnu se nahoru za ní a pobídnu koně. |
| |
| Chodba Lena nasadí vítězný pohled. Postává neustále u nich a nenápadně se přitočí k Mohamedovi, kolem něj se hned rozprostře sladká vůně. Možná trochu moc. Dívka jen kouká do země. A mlčí. |
| |
| Stáje Beatrice mu uštědří ránu loktem do hrudi. Sedí vzpřímeně a hrdě. "tohle byste si neměl dovolit, můj pane." prohodí náhodou. Dívá se před sebe a snaží se nevnímat teplo těla muže, který sedí za ní. Nakloní se mírně dopředu, protože, když je blízko jeho tělu, tak nemá čistou hlavu a to si nemůže dovolit. Snaží se myslet na svou počestnost. Brzy ji z toho však začnou bolet záda. |
| |
| Chodba "Leno asi si nepochopila znervózňuješ tady slečnu. Jdi prosím pryč."Potom co Lena odejde promlouvám zase k služce. "A vy nemusíte se bát či stydět jen stačí vysvětlit proč se perete před mím pokojem ještě tak hlasitě , že to slyšim i já.Ano správně většinu jsem slyšel. " přitom mám menší pobavený úsměv. |
| |
| Chodba Lena probodne dívku vražedným pohledem slibujícím odplatu a vyzmizí. Dívka stále kouká do země. "Chová se nepatřičně. Vysvětlovala jsem jí to, když se do mě začala navážet.." Pokrčí útlými ramínky. Začne si žmoulat jeden konec copu. |
| |
| Stáje Zasyčím, ale rána loktem od takové lasičky, to je nic oproti tomu, co mi způsobilo ty jizvy. Pevně ji chytím, aby nespadla, a naprosto nevhodně ji nechávám sedět, jak by žádná početsná neměla - obkročmo. Tohle sedlo holt není dámské, a až pojedeme rychleji, mohla by mi spadnout, kdyby seděla bokem. "Jsem únosce, který vás zavleče na opuštěný hrad daleko ve skotských horách a tam budete mrznout akorát se smečkou psů," řeknu tak, že by mi to i mohla uvěřit. "Anebo tam nebudete muset mrznout, když..." Vážně jsem tak oplzlý, nebo jí vracím její škádlení? Abych ještě víc rozbušil dívčí srdce, krok se rázem změní v klus a ten ve cval. Kdybych opravdu byl najatý únosce, tohle mládě by už mělo smůlu. |
| |
| Můj pokoj Trochu sklamaně přikývnu. Jak myslíš, Karin. Kdyby sis to kdykoli rozmylela, hledej mě na královském dvoře. Pohlédnu do zrcadla s úmyslem zkontrolovat Karininu práci, všimnu si však, že zrcadlo překryla. Usměju se. Chystáš překvapení? Tak fajn, ale víš co tě čeká, když nebudu spokojená? Zeptám se se smíchem a ukážu za záda k vaně k místu, kde by měla ležet umytá dýka. To byl vtip, Karin, neboj se, myslím že sis dočista získala mé sympatie. Zasměju se, když zjistím, že se Karin roztřásly ruce při zmínce o dýce. |
| |
| Chodba "Máte asi pravdu.Pžiznávám, že jsme se OBA"na todle slovo kladu důraz " chovali nepatřičně tudíž chci abyste mi taky vlepila jednu facku abych procitl." Přitom se usměju a podívám se do jejích hlubokých modrých očí. " Ale ano teď k vám mluvím upřímně stydím se a cítím se provinile. Sejměte ze mě ten hřích prosím jen jedním úderem do tváře. " |
| |
| Pozemky Beatriciny sukně se mírně nadzvedávají. Když Lance přidá, pevně se k němu přimkne a vystrašeně špitne. "Bojím se. Víte určitě, že toho koně máte vycvičeného?" Jeho narážky si nevšímá, jen k němu pootočí hlavu a zvedne ji, aby mu viděla do tváře. "Neudělal byste to. Nic byste z toho neměl." Mary Annin pokoj Dívce se ruce opravdu roztřesou, ale při zmínce o sympatiích se uklidní. Pokračuje dál ve svém umění. "Budu o tom uvažovat. Pozeptám se naší paní. možná proti tomu nebude nic mít. Nemohu jen tak odejít." |
| |
| Chodba Dívka vykulí oči a ustoupí o krok dozadu. Narazí na zeď. "To nemohu, můj pane. Byla bych bita. Pan správce vždycky.. ech.. vlastně ten už.. prostě nemůžu." Cop si žmoulá ještě urputněji. "Vy se můžete chovat, jak uvážíte za vhodné. Ona se chová jako..." Polkne. "Vy víte.." |
| |
| Venku "Právě si nejsem jistý... Sir Galahad je někdy trochu náladový," postraším ji a ještě mu popustím otěže, nechám ho zrychlit, ale pak ho zase stáhnu do volnějšího cvalu. "Možná bych z toho měl kruté potěšení, lady. Neměla byste jezdit z každým, kdo se vám vemlouvá. Co když vás místo skotské vrchoviny zavezu aspoň do tmavého lesa a popovídáme si o vaší nevinnosti?" zašeptám do rudých vlasů, protože vím, že mi neunikne. Ne teď. |
| |
| Chodba " Ale prosím vás. Jak se vlastně jmenujete ?? Vždyť já jsem před chvilkou byl jen obyčejný námořník.prosím udělejte mi tu radost a dejte mi tu facku." Přitom nasadím ten nejmilejší úsměv co můžu vyloudit.." A ohledně Leny nevšímejte si toho. Ona na to jednou možná doplatí.. A vůbec co se tu bavíme na chodbě, buď mi dejte tu facku a s úlevou odejděte, nebo račte dál do pokoje jelikož bez facky vás nepustím a hlavně potřebuju si vyzkoušet ty šaty." Při poslední větě se zase pousměju a nastavím dívce tvář. |
| |
| Pozemky "Nejsem si jistá, ale tuhle cestu podnikám nedobrovolně. Vy jste mě vysadil na svého koně a odvezl, můj pane." Ustrašeně se k němu přimkne ještě víc. Nos mu zaboří do krku a zahuhlá: "Nevím o jaké nevinnosti to mluvíte." Chodba "Fay, můj pane. A neuhodím vás. Jestli... někdo mě volá, můj pane, měla bych jít.." pípne téměř zoufale. Dech je jí zrychlí a sleduje jeho tvář. "Můj pane, prosím.. já to nemůžu udělat.." |
| |
| Můj pokoj Dobře tedy, uvidíme, co tomu Celia řekne. Nevíš, kdy přesně dorazí král? zeptám se jen tak mimochodem a trochu se ďábelsky ušklíbnu. A má přijet i jeho manželka? |
| |
| Venku "Chtěla jste to, sama jste řekla, že se mnou chcete jet na jednom koni. Jenom plním vaše přání..." Odteď asi asi bude dávat pozor na to, co si přeje. Když už jsme za tak krátkou chvíli poměrně daleko od sídla, stáhnu Sira Galahada do svižného kroku. Musí mít dost sil, abychom se stihli vrátit včas. "Měl jsem dojem, že ve stájích jste věděla až moc dobře. Na to, že máte být... nevinná." |
| |
| Chodba "Těší mě Fay, nebojte se udeřte.Teď vás o to prosím nechtějte abych vám to nakázal.A nebojte nidko vás nevolal." Potom co to prohodím se na chvíli zamyslím Vážně tu teď žádám po tédle slečně ať mě udeří ?! Kam jsem to dopracoval. Potom vejdu do pokoje šaty si přehodim na pravou ruku. Levou rukou držím kliku a pravou s věcma Fay kinu dovnitř do pokoje." Pojďte Fay doprobereme to vevnitř tady teď na chodbě asi vypadáme oba vtipně." |
| |
| Pozemky Nedaleko se objeví malé jezírko obklopené stromy ze tří stran. Beatrice mu cosi zamumlá do krku. Při zmínce o nevinnosti ho do toho krku kousne. Považuje to za potrestání. "To není vaše věc!" vykřikne a zabuší mu pěstičkou do prsou. Mary Annin pokoj "Král by měl dorazit přímo na ples. A Její Výsost s ním. Jen se proslýchá, že je asi v očekávání, takže je tu možnost, že nedorazí. Jeho Veličenstvo si tolik přeje dědice.." zamumlá a dál se věnuje účesu. Sahá všemožně za sebe do malé nádobky a dál se snaží. |
| |
| Chodba, Mohamedův pokoj Fay poslušně nakráčí do pokoje. "Jak si přejete, můj pane." Okamžitě zamíří na druhou stranu pokoje. "Ale bít vás nebudu. Mně se taky nelíbí, když jsem bita.." zamumlá rozhodně. "Nepotřebujete s něčím pomoct?" Podívá se kolem, snaží se nějak zaměstnat. |
| |
| Venku Opravdu, na to, jak je "nevinná", si docela troufá, koketa. Aby se pak nedivila... "No, no. Klid. Nebo vás taky kousnu. A nebude to do krku," varuju ji, že i tady jsou jisté hranice, které by neměla překročit, pokud si chce nevinnost zachovat. |
| |
| Moje rezidence "Jistěže Fay potřebuju se obléct a mohla byste tu trochu poklidit. Děkuji moc. A jiank mé jméno je Mohamed." Přistoupím k zrcadlu v rohu místnosti a začnu si zkoušet šaty "Jinak kdo byla ta dáma v jejímž pokoji byl zabit ten váš správce ?? A kdo byla ta statečná dívka co mu dokázala v sebeobraně podříznout hrdlo ?? " Nad toudle myšlenkou se pousměju a začnu si uvědomovat, že se tu někdo snaží někoho krýt.. |
| |
| Můj pokoj pobaveně se ušklíbnu. V očekávání? ta neplodná fůrie? to určitě... Zasměju se. V očekávání opravdu nebude, Karin, to opravdu ne... Král by si tak přál dědice... cha, stačí říct... znovu se zasměju své myšlence, avšak Karin nemůže tušit čemu se směju. |
| |
| Můj pokoj Tohle byste neměla říkat mě, ale mému otci. Všechno, co udělám, je podle něho špatně nebo je to nevhodné. Ale i tak ho mám ve svém srdci ráda. Přece je to jenom můj otec. Povzdychnu si. Ano, budu paní domu, ale nějakého starce... Řeknu tichým a jemným hlasem. Přede mnou takhle mluvit můžete, mě to vůbec nevadí... Pohlédnu ještě jednou na ony vybrané šaty a lehce pokývnu hlavou. |
| |
| Venku "To byste si, můj pane, nedovolil." odfrkne si Beatrice posměšně. Očividně, když tu není nikdo, kdo by ji mohl pokárat, tak opouští své chování poslušné, mladé dámy. Pomalu po Lancovi přejíždí zkoumavým pohledem, snaží se o nenápadnost. Mohamedův pokoj Fay koukne na rozestlanou postel, představí si, co se tam asi dělo a rudá až po kořínky jí začne srovnávat. "Asi myslíte naší paní. Lady Celii. Je to dcera pána domu, lorda Lotteho." zamumlá, ale pak ztuhne a cosi z postele vezme do ruky. "Ehm.. a proslýchá se, že jí pomohla lady Mortensen.. je zde hostem.. patří ke královskému dvoru..." Zamračeně civí na svou dlaň, na které se třpytí náramek z korálků. Lenin náramek. "Prosím, můj pane, to je asi vaše." položí to před něj na stolek a z jejího hlasu přímo sálá ironie. Raději se k němu otočí zády a začne přerovnávat květiny ve váze. Mary Annin pokoj "Jak myslíte, má paní. Je jasné, že jeho Veličenstvo stojí tolik o dědice.. budeme mu to přát.." broukne a vtiskne si hřeben do úst, což jí znemožní další povídání. Ozve se zaťukání. Ihned po povelu dovnitř vstoupí prsatá služtička. "Má paní, lord Lotte by si s vámi potřeboval naléhavě promluvit." Maryin pokoj "Ano, otec by se měl ctít. Dal vám společně s matkou život. Ach, má paní, jsou tady povolené.. dojdu si pro šití a ihned vám je spravím." Vysekne malou úklonu a vyzmizí z pokoje. Dveře však zapomene úplně dovřít. |
| |
| Venku Ušklíbnu se a zmáčknu to drzé kotě, že z ní vytlačím dech. "Že ne?" Zní to výhružně. Hraje si, mrcha. "Co ty můžeš vědět, co si dovolím a co ne? Unesl jsem tě, jsi tu sama, bez pomoci." Mám rád, když se cukají, zprvu se bojí, a pak procitnou. Doufám, že tahle nebude jiná. Kdyby patřila k věčně ufňukaným chuděrám, zklamala by mě. Najednou zastavím a sesednu. Sir Galahad neklidně přešlápne, když cítí, že na něm sedí někdo cizí, kdo nemá pevnou ruku. "Moje náruč, nebo si na něm chceš srazit vaz?" povytáhnu obočí. |
| |
| Můj pokoj Já vím... Touto větou raději téma "rodiče" ukončím. Poohlédnu se na povolené místo a pokývnu hlavou. Jistě, Vero. Usměji se a má mysl upadne do myšlenek. Přemýšlím o všem, o plesu, o tom, co se může stát. To, že jsou pootevřené dveře, nezaregistruji. |
| |
| Venku Beatrice se křečovitě chytne sedla. "Jste lump! Proboha, jestli mě to zabije, pak vás budu strašit!" Do náruče mu však nepadne. Z jejího výrazu číší strach. Ale hrdost jí to prostě nedovolí. Začne mluvit, aby rozptýlila svůj strach: "Bez pomoci? Já bych se vám ubránila, kdyby se mi chtělo, můj pane.." Skousne si spodní ret. |
| |
| Maryin pokoj Mary začne mít takový zvláštní pocit, že ji někdo pozoruje.. |
| |
| Venku Musím se zasmát. Lump! Od ní to zní vtipně. Jako by se zlobila na štěně. Nedokáže to dlouho. Sice Sira Galahada držím za otěže, ale ne tak pevně, aspoň naoko pro ni, aby se mi nemohl vytrhnout. Otočím se ke slečince zády, jdu kolem jezera. Galahad mi nespokojeně frkne za ramenem. Pro tu malou to musí být výška, ale aspoň může mít dobrý pocit, že je konečně větší než já a dívá se na mě svrchu. "A tobě se snad nechce?" Zní to lhostejně, ani se na ni nepodívám. Když nechce, tak nechce. Já mám čas. |
| |
| Venku "Zatím nemám důvod, můj pane.." kníkne ustrašeně. Nakloní se ke koňské hlavě a začne šeptat ve snaze uklidnit koně a tak nějak ho nechat přivyknout na svůj hlas. "klid, koníčku.. nikomu se nic nestane, že ne..? Jsi velký.. a statný.. naprostý ochránce.. tak mě ochraňuj.." Vrhne na Lance obviňující pohled. Za tohle můžete vy! |
| |
| Moje rezidence Kouknu se na náramek "Klidně si ho nechte nebo ho dejte té které to patří . A děkuji za informace jak jde vidět dlouho jsem v anglii nebyl a to je chyba lidé se tu chovají jak zvířata znásilňují slečny a podřezávají hrdlo správcům domu." potom co se doobléknu si stoupnu k Fay a pootáčím se aby mě v šatech viděla ze všech stran." Co na to říkáte ?? Jak vidím z brokádu to neni, ale i tak to ujde ne ?? A zdali s mim mít ještě otázku kdo tu vlastně všechno je zatím ubytován na tomto panství ?? " |
| |
| Venku Dělám, že si jejího špitání nevšímám. Ještě že mi nevidí do tváře, ztěží potlačuju smích. Je rozkošná. A sama mi skočí do náruče, o to se postarám. Napadne mě, že kdyby viděla, jak v žáru bitvy podupal několik vojáků, ty hlouposti o ochránci by nikdy neřekla. Koni se chce jít čím dál míň, protahuje krk a já ho skoro táhnu. Oklepe se, frkne. Já zastavím a nechám ho sklonit hlavu úplně, až ke trávě. Už ho nedržím. Pořád se na ni nedívám, protáhnu si záda, až to zakřupe. Dokud žere, je to v pořádku, ale to ona neví. |
| |
| Venku Beatrice tlumeně vyjekne, když se kůň oklepe. Ještě víc se k němu přimáčkne. "Proboha.." špitne a začne se nemotorně pokoušet slézt dolů. Na sezení obkromčmo však není zvyklá a tak musí přijít na to, jak to udělat, aby nesletěla dolů. Prozatimně se jen snaží dostat obě nohy na jednu stranu. Mohamedův pokoj "Můžete jí ho vrátit i vy, můj pane. Při dalším..ehm.. setkání." odpoví popuzeně. Sjede ho pohledem. "Sluší vám to, můj pane. No, sjel se sem pomalu celý královský dvůr, ale na tomto patře jste ubytován vy, lady Celia, lady Mortensen, lady Lair, sir Sean, kapitán Gallagher a pak lady Sunlow a hrabě de Saaf.." vynasnaží se na nikoho nezapomenout. |
| |
| Venku Chvíli se bavím, jak se snaží. Cuká mi jeden koutek, ale když je slečinka moc hrdá, aby mě požádala o pomoc... Její smůla. Sir Galahad jí to příliš neusnadňuje, protože popochází za lepší trávou. Vrtění se na jeho hřbetě se mu ani za mák nelíbí. Prudce zvedne hlavu, poskočí. Není na tohle zvyklý, a kdybych na něm seděl já, už za tohle dostane ránu, pitomec. Doufám, že budu dost rychlý, abych ji zachytil, jinak si mylady asi natluče. To ti děkuju, Galahade, ty osle. |
| |
| Moje rezidence " Další setkání ??? Ne ne ne Fay, Lena byla jen moje přístavní molo, které mě vrátilo na zem po pár měsících strávených na moři.Víte když je námořník na moři sám je mnohem jednoduší ho dostat do postele." po tédle větě se hlasitě zasměju, pak se s nárdelníkem v ruce otočím k Fay a vložím jí ho do dlaní "Prosím nechte si ho za to, že jste mě ušetřila té facky a pouklidila mi. Byl nalezen v mém pokoji v mé posteli a já sem vám ho daroval, jediný člověk, který vám ho může odebrat je majitel tohoto domu a tomu bych řekl to je jedno." potom se znovu otočím k zrcadlu a narovnám límeček " "Ten kapitán Gallagher je námořník nebo to má vojenskou hodnost ?? Samozřejmě mi je jisté že to nemusíte vědět Fay ale jsem prostě zvědavý " |
| |
| Venku Beatrice zpanikaří a začne kolem sebe mávat rukama, aby nabyla rovnováhu. "Pomoc!" vyjekne a hned na to začne sjíždět ze sedla dolů. Chytne se sedla, ale na tohle není moc vytrénovaná, takže vždycky po malé chvilce sjede o kus niž. Přes hlavu se jí přehodí její sukně. Lancovi se naskytne pohled na její spodničku, která je téměř průhledná. Pod ní se rýsuje spodní prádlo. Zpod sukně se ozve fňuknutí. Beatrice visí v úrovni koňského břicha. Nohu podivně zaháklou za sedlo, aby nespadla úplně. Mohamedův pokoj Fay zůstane stát u krbu a prohlíží si korále. "Nevím přesně, můj pane. Ale prý se to týká války, takže.. no, večer se ho budete moci zeptat sám.." broukne. Korále si nechá v jedné ruce a druhou si začne urovnávat jednoduché šaty. |
| |
| Moje rezidence " Víte co Fay něco mě napadlo takový malý žert, na kterém se můžete vlastně musíte podílet." Pousměji se přijdu k posteli a rozhážu peřiny potom přejdu k Fay "Trochu se rozcuchejte." počkám jestli jí dojde co mám na mysli a potom znova na ní promluvím "Až se rozcucháte jděte pro Lenu, že potřebuju uklidit. Tvařte se přitom trochu strhaně ale s úsměvem na tváři." Až Fay odejde rychle se vysvléknu z šatů položim je do křesla naproti postele a pak ulehnu čekajíc na Lenu. |
| |
| Venku Chvíli bych si postál a díval se, ale nejde to. Už tak pochybuju, že se se mnou ještě bude bavit, když mi to ten šedivý osel takhle zavařil. Zachytím ji, vyháknu ji jako kočku, co se drápy drží oblečení. A nepustím. "Nebylo by lepší příště požádat o pomoc?" Čekám výbuch vzteku a nadávky, možná i fyzické napadení. O to těžší to bude mít, protože to všechno se o mě rozbije jako vlna o skálu. Vím, jak ty malé fúrie umí běsnit. |
| |
| Mohamedův pokoj Fay poslechne na slovíčko a zmizí. Po chvíli se však vrátí a přu zavírání dveří promluví: "Omlouvám se, můj pane, ale Lena má nějakou práci." Otočí se a zaraženě na něj kouká neschopna od něj odtrhnout pohled. "Můj pane..?" polkne. Venku Beatrice sebou začne cukat. "Okamžitě mě pusťte nebo budu křičet.." hlesne potichu. Dech se jí mírně zrychlí. Kouká raději kamsi na jeho krk. "Tohle nesmíme.. tedy nesmíte." |
| |
| Venku Nepustím. "Tak křič," vybídnu ji, v očích se mi mihne něco, co ze mě nečiní slušného společníka. Jsem vlk a ona je chutná ovečka. Drze ji políbím, čímž zabráním možnému křiku. Ne tak, jak by mladá a naivní čekala, ale jako dobyvatel. Inu, jsem voják. A ona provokuje. |
| |
| Moje rezidence Začnu se halsitě smát."To nám to pěkně zavařila. No nic Fay nemusíte tak civět to ste ještě neviděla chlapa ?? Nebo je snad na mě něco špatně ??" Po celou dobu mám pobavený výraz ve tváři " Fay děkuju moc za pomoc naschle už vaši pomoc nepotřebuju nebo snad chcete něco ?? " |
| |
| Venku Beatrice se už už nadechne k výkřiku, když jí umlčí jeho rty. Začne do něj bušit sevřenýma pěstičkama, ale ať to chce její mozek nebo ne, přitiskne se k němu ještě víc. Tělo má očividně větší slovo. V tom prudce otevře oči a značne opět intenzivně bušit pěstma do ramen.. Mohamedův pokoj "Ne, můj pane.." vykoktá ze sebe v rozpacích. Ani si neuvědomí, že vlastně odpověděla na obě otázky. Začne couvat ke dveřím aniž by od něj odtrhla zrak. Sáhne po klice, ale místo toho srazí vázu s květinami, které předtím rovnala, na zem. "Ale ne!" vyjekne a prudce se otočí k Mohamedovi zády a klekne si. Snaží se sesbírat střepy. |
| |
| Moje rezidence " Klid Fay otočte se na chvíli." jak se otočí obléknu na sebe kalhoty a přikročím k ní. " Já vám s tím pomůžu. Už chápete proč měla přijít Lena a né vy. Ona by byla totiž nejspíš pěkně uražena přec jen vypadalo by to, že je to jen moje hračka, ale co pozbíráme to ne ?? " pak se usměju a začnu sbírat střepy. " Ale dneska se nám ten den pěkně vybarvil, že !!" pak se začnu zase smát. |
| |
| Venku Ještě chvíli ji trápím a zdá se, že na mě bušení nemá účinek. Zadýchaně se odtrhnu, na rtech vítězoslavný úsměv. "Pěkná masáž, mylady, jen pokračujte," zašklebím se, když mě mlátí. Teprve teď ji postavím na zem. Svoje jsem získal. Malý krůček, ale i tak... Ještě uvidíš, potvoro. |
| |
| Venku Beatrice si okamžitě začne nervózně žužlat spodní ret a odvrátí se od něj, aby jí neviděl do očí, to by jí zrovna neprospělo. Odkašle si, aby aspoň mírně uklidnila svůj dech. "Tohle byste, můj pane, opravdu neměl dělat. Mohlo by to dojít až.. ehm.. prostě to nedělejte nebo se konečně začnu bránit." zamumlá nervózně a vykročí k vodě. "Nechcete se osvěžit?" pokusí se změnit téma. |
| |
| Mohamedův pokoj Fay sbírá střepy s pohledem zarytým do země. "Budu ráda až to tu všechno skončí.." zamumlá spíše pro sebe a vyjede pohledem k Mohamedovi, ale okamžitě se zadívá opět do země. Dál klečí na zemi, poposune se kousek stranou, aby nebyla Mohamedovi tak nablízku. Poté zasyčí bolestí, ale pokusí se to zakrýt odkašláním. |
| |
| Můj pokoj Najednou zavane studený vítr od dveří. Prudce se otočím, pohlédnu na pootevřené dveře. Najednou začnu mít divný pocit, že mě někdo sleduje. Pomalu se přiblížím ke dveřím s plánem zavřít dveře. Chytnu kliku a raději se ještě pootočím na celý pokoj. Co když mě někdo doopravdy sleduje? |
| |
| Venku I kdyby se bránila, neměla by šanci, napadne mě. Ta malá zápěstí bych zlomil jako nic. Zase voda? Co s ní všichni mají? Ale... ano, říkal jsem si, že bych mohl pohoršit. Sice jsem se koupal... tohle by však bylo mnohem lepší. V očích mi zase ďábelsky blýskne. "Možná bych se měl trochu zchladit, mylady." V hlase mám nějakou zákeřnost. Stáhnu si totiž vestu i halenu, a pokud mě nezarazí, tak uvidí i to, na co se ptala malého hajzlíka. |
| |
| Venku Beatrice nahlas vydechne. "Mu-mu-můj pane!" vyjekne. Vypadá ohromeně, ale v jejím pohledu je i cosi zvídavého. "Já myslela jen smočit..třeba nohy.." Nedokáže od něj odtrhnout pohled. Nejdřív se mu dívala do obličeje, ale teď ho začne sjíždět pohledem dolů.. Maryin pokoj Mary může pootevřenými dveřmi zahlédnout mladého, opáleného muže, jak na ni upírá pohled. Není to žádný úchylný druh pohledu, jen ji prostě studuje. Od hlavy až k patě. |
| |
| Můj pokoj Užuž chci zavřít dveře, když v tu ránu zahlédnu opáleného muže. Docela se ho uleknu a tak popojdu od dveří. Pak se ale pousměji. Co tu hledáte? Zeptám se zdvořile. |
| |
| Venku Tvářím se, jako by to bylo naprosto normální. Já se za svou nahotu nestydím, protože, jak si dámy jistě myslí, není za co. "A co vy?" Pomalu se zase vracím k vykání, ale v téhle situaci to působí jako výsměch. "Vy se neosvěžíte? Začínáte mít horkost - rudnou vám tváře. Na to jsou rychle třeba studené obklady..." Kdyby tady měla ještě druhé šaty, prostě bych ji popadl v tom, v čem je, a skočil s ní do vody. Takhle to bude komplikovanější. |
| |
| Maryin pokoj Muž se ukloní s pobaveným úsměvem. "Celkem ani nic, mylady. Čekám na lorda Charlese až domluví s dcerou.. nechtěl jsem jim tam překážet." Kývne kamsi do chodby. Pak se zase podívá na Mary. "Omluvte mou nezdvořilost, mylady. Jsem sir Sean Danver. Jaksi jsem už pozapomněl, jak se chovat v přítomnosti dámy, je to už pár let.." prohodí a pokrčí rameny s úsměvem. Venku Beatrice si okamžitě tváře zakryje dlaněmi. "To..to je kvůli slunci.. já.. jen se malinko smočím.." Přejde ke kraji a nahne se k vodě. Pozadí vystrkuje přímo na Lance. Neuvědomujíc si to. |
| |
| Můj pokoj Aha, jak jde vidět, dosti se nudíte... Pousměji se a prohlédnu si ho od hlavy k patě. Mé jméno je Mary Lair, má rodina se účastní plesu. Znovu se usměji. To se stává, jsou důvody... Řeknu potichu a uhnu očima. |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro Vydechnu a pár kroky jsem u ní, u potvory. Zezadu se k ní přitisknu, sama si o to říká, sevřu boky přes sukně. "Zahráváš si s ohněm, děvenko. S takovou bys o svou 'nevinnost' mohla rázem přijít. Hm?" zavrčím a vím, že jestli se něco nestane, budu se ovládat čím dál míň. Nebyl jsem na lovu už kolik dní... a to mladé masíčko... |
| |
| soukromá zpráva od Sion pro |
| |
| Moje rezidence " Copak se ti stalo ?? Ukaž." Pomalu se přisunu k Fay " Copak se ti stalo kde máš ten střep ?? Víš co dej to sem já to posbírám přes jen bych řekl že moje ruce jsou na to přizbůsobilejší než ručky holky jako ty." |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro Beatrice se začne pokusí vyprostit, ale tím se akorát o Lance tře na jistých místech. "Můj pane, já nic neprovedla..." zamumlá. Pootočí hlavu a zadívá se na něj polonevinným a polosvůdným pohledem. Dál se o něj tře ve snaze se vyprostit. |
| |
| Mohamedův pokoj "Nic mi není, můj pane. Já jsem služebná, to já to mám uklidit. Nechte to prosím." Jakmile se převáží na koleno, kde má zabodnutý střep, který se jí dostal i přes šaty, zkříví se jí obličej bolestí. "Proboha.." |
| |
| Chodba "Jaké důvody máte zrovna na mysli, má paní?" pousměje se Sean. "Tak mladá a krásná dívka jako vy, se jistě musí na ples těšit, že? Bude tam spousta mladíků, kteří se budou jistě zítra bít o vaši drobnou ručku.." Opře se zády o stěnu a zkříží ruce na prsou. "Možná se přidám.." zalichotí jí. |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro Zvuk, který vydám, je něco mezi zaskučením a zavrčením. Chce to, mrcha, ona to chce! A já na můj vkus dlouho nebyl na lovu. Pevně ji držím a dokáži se soustředit jenom na to, abych nepotrhal šaty. Když nebudou zničené, nikdo nepozná, že zboží je poničené. Doufám. Vím, že bych neměl prznit dcery šlechticů před plesem, to až během něho, protože pak bude sporné, kdo to byl. Pokud by mě dotyčná nepráskla. Ale copak se to dá vydržet? Kráska a zvíře. Jen se v té pohádce nikdo nezmínil o tom, že zvíže krásku... inu, co dělá takové zvíře? Holka to bude mít těžké, protože chvílemi zapomínám na něhu. Jsem jenom to zvíře a ona... ona je mrcha, koketa... Kořist. |
| |
| Můj pokoj Nevím, musíte sloužit pánovi, a pak vlastně nemáte čas, já nevím... Pokrčím rameny. Těším se, ale netěším se na to, že můj otec mě předá těm nejstarším chlapíkům, kteří se zúčastní plesu. Zářivě se usměji. Vážně? Pootevřu více dveře. |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro Beatrice zakňourá a začne se vzpírat. "Můj pane.." zašeptá nerozhodně. Tváří se, jako kdyby nechtěla, ale její tělo reaguje opačně. "Můj pane, prosím..." Chvíli se s ním ještě pere a pak vyhledá jeho rty. Přerývaně se po polibku nadechne. "To nesmíme. Ne.. opravdu ne.." snaží se mu to ještě rozmluvit vrnivým hláskem, o kterém ani neví, že ho má. |
| |
| Moje rezidence " Áááá copak slečinak má bebíčko, tak se na něj podíváme." zvednu ji a na rukách ji odnesu k posteli tam jí posadil. Potom jí zvednu sukni a kouknu se kde a jak velkej ten střep je. |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro Pevněji ji sevřu, zafuním. Prostesty umlčím svým specifickým způsobem, s počínajícím vztekem zápasím se sukněmi, až je konečně vyhrnu. Zašlo to moc daleko. Moc dlouho se nakrucovala, vykrucovala, smýkala se... "Někdy... někdy je vzrušující dělat zakázané věci..." zavrčím chraplavě a vypadá to, že mi to hned tak nerozmluví. Pokud vůbec. Vyhrožoval jsem, že ji kousnu, ale do krku to nebude. Ne, tam to není, protože tam je to moc vidět. Místo toho ji kousnu do stehna, ale pořád ji držím, aby neutekla. |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro "Lance! To ne!" vykřikne a prohne se v bedrech. "Promluvíme si, ano?" hlesne nervózně. "Může to být vzrušující.. tedy vzrušující to je už teď, ale.. je to kvůli něčemu zakázané, že? Věci se nezakazují jen tak, Lance.. přemýšlejte o tom!" vyhrkne a snaží se dostat jeho hlavu pryč. Dle jejího úsudku je moc blízko jejího nejtajnějšího místečka.. |
| |
| Mohamedův pokoj "Já nejsem žádná běhna, abyste mi tu vyhrnoval sukni!" vyjekne Fay. Mohamedovi přiletí facka. Fay krvácí koleno, ale i přes bolest zračící se v její tváři se začne po posteli odsunovat pryč. Očividně si uvědomila, co provedla. Zfackovala hosta svého pána. "Já..já nechtěla..kdyby nás takhle někdo viděl, můj pane.. mysleli by si, že já... vy.. ach.." polkne nadávku, když nechtěně prohne koleno. |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro Až výkřik mého jména mě trochu vrátí na zem. Zvednu hlavu, jako bych nechápal, jak jsem se ocitnul v takové poloze. Zasyčím skrz sevřené zuby. Má pravdu. Kdybych to udělal teď, dostal bych se do problémů. Musím být trpělivý. Ovládnout se. Nejsem přece cucák a zelenáč, abych... Vypadá to, že jsem o tom nepopřemýšlel, protože ji nepustím. "Ale tohle zakázané není... rozhodně na to nikdo nepřijde, pokud budeš mlčet," usměju se. Chci, aby za mnou sama znovu přišla. Musím si to pojistit. Přestanu přemýšlet jako lovec, získávám kontrolu sám nad sebou. Ale ona ji za chvíli ztratí, to vím jistě. Protože hlavu z jejího klína nedám, i kdyby škemrala sebevíc. Utěšuju se tím, že určitě přijde. Během plesu? Možná. A když ne... Sper to ďas, mně tohle nevadí. Vždyť je mladá a mládí voní tak sladce... |
| |
| Můj SM pokoj Na chvíli se zarazim nasadim kamenej výraz a probodávám ji pohledem, p řeji si aby se cítila trapně aby se proklínala . Pak pomalu si přiložim ruku k tváři na místo kde mě udeřila, chvíli tak setrvám a pak se začnu pomalu usmívat dále propadnu v záchvat smíchu. " Konečně jsi mě udeřila." pak jí přiložim sukni a odhrnu jen jednu nohu tu v které má ten střep. " Takhle je to lepší ?? " potom si prohlídnu zranění a znova se na ni podívám " Za prvý sem ti říkal ať mi tykáš a za druhý teď to trochu zabolí." A pokusim se vyndat střep. |
| |
| Chodba "Já sám jsem svým pánem, mylady. Mohu si u vás zamluvit nějaký ten tanec? Doufám, že váš taneční pořádek ještě není zcela zaplněn.." usměje se na ni rošťácky. Vypadá uvolněně a jak se zdá, velmi ho to těší. V hlavě se mu mihnou vzpomínky na cestu do Svaté země a zpět a na momentální stanovisko. Při srovnání se jeho úsměv ještě rozšíří. |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro Beatrice vykřikne a klesne jí hlava dozadu. Oči má pevně zavřené. "Nevěděla jsem, že to bude takové..vlastně jsem nevěděla o tom nic.." pousměje se. Pak jí ale úsměv ztuhne. "Lanci.. tohle nemělo být.. možná se budu vdávat..a.. co když.." Oči doširoka rozevře a zadívá se na něj, podepře se přitom lokty. "Co teď budeme dělat?" Nějak neví, co si počít. NAivně smýšlí o předchozí věci jako o tom, co se odehrává mezi mužem a ženou v posteli. |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro Trochu bezohledně prvně odejdu, ale jenom proto, abych si oblékl aspoň kalhoty. Napůl mě to přešlo, ale i tak... No, chtěla to vidět, tak to má. "No a, že se budeš vdávat? Aspoň víš, co je to potěšení. Některé to nepoznají nikdy, protože mají neschopné manžele." Nechápu její rozpaky a bezradnost. Svalím se vedle do trávy a raději se dívám do nebe, aby mě zase nenapadlo... To by byl problém. "Teď se vrátíme na Lotte Hall. Nemůžeme přijít pozdě na ples." |
| |
| Mohamedův pokoj Přímo do Mohamedova obličeje narazí zdravé koleno. Velkou silou. "Au! Vždyť to bolí ještě víc!" zamračí se Fay a začne se od něj zase odsouvat. Raději. "Proboha... nechejte to nebo vás opravdu umlátím, můj pane.. nechtěně, ale umlátím.." Omluvně se ušklíbne. V jejích očích se mihne i škodolibá radost z jejích reflexů. |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro Beatrice mu položí hlavu na prsa a zadívá se na něj zálibným pohledem. Ukazováčkem mu začne zkoumavě putovat po břichu a skončí u pupíku, který objede. "Já se vždycky divila, co se na tom Leně tak líbí, že je tak.. povolná.. teď už to chápu.. " zubne se. "Moc dobře chápu. Jestli měla taky takového muže, jako jsi ty.. pak ji to i omlouvá.." |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro Svaly se mi napnou, když se mě dotkne. Chytím ji za ruku a odtáhnu ji. "Jestli nechceš, abych udělal to, co manžel rozhodně pozná, tak to nedělej." Zamyšleně sleduju káně, co krouží nad lesem. Sir Galahad se popásá opodál a naštěstí není z těch, co by utíkali. "A jak ty potěšíš mě? V tomhle se musí oplácet..." |
| |
| Můj pokoj Pardon, já... nevěděla. Nasadím omluvnou tvář. Nějaký tanec se určitě najde. Zatím si nikdo u mne nic nezamlouval, krom vás. Usměji se a pohlédnu na Seana. Vypadá docela pohledně. Vzpomenu si na Veru, která by měla dojít každou chvíli se šitím, ale mohla by dojít klidně i později, společnost s tímto sympatickým mužem se mi zamlouvá. |
| |
| Můj pokoj, chodba Pohlédnu nepříliš překvapeně na neznámou služku, co se objevila ve dveřích. Dobře tedy. Děkuji, Karin, myslím že to stačí. Zvednu se, nedbám, jaký účes mám na hlavě. Projdu k vaně, dýku schovám pod sukni a ¨klidně mířím chodbou k lordu. |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro Opře se o loket a zadívá se na něj. "To nebylo všechno?" Vypadá kapku zmateně. Snaží se vymyslet něco, co by ho mohlo potěšit a tak se nad něj nahne a vrazí mu cudnou pusu. "Stačí?" pousměje se a aniž by od něj odtrhla pohled, začne si rukou urovnávat sukni aspoň do přijatelné polohy. |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro "Zdaleka ne," ušklíbnu se. "To, co s tebou bude dělat manžel, bude možná zprvu nepříjemné. Rozhodně to nebude jako tohle... A ty nechceš, tak ti to neukážu." Mohla by zapracovat její zvědavost a třeba bych ji přesvědčil. Já vím, já vím, měl bych se zajímat o ne-panny, ale ony mají něco do sebe. Nedotčené... Taky záleží na náladě. Na kurvičku chuť nemám. "A tím oplacením jsem myslel... to, co jsem dělal já tobě. To bys udělala ty mně." Aspoň ji nějakej starej chlívák nepřekvapí, až ji prodají za příslib majetku. |
| |
| Moje rezidence Po nárazu kolena do mýho obličeje upadnu držím se za nos. "Au Fay to bylo krutý, musíme tu něco vyjasnit já se o nic nesnažim jen ti chci vyndat ten střep.Sice to vypadá blbě ale vážně s tebou nemám žádný plány. A teď pokud dovolíš tě odnesu do kuchyně pač při ajkymkoliv pohybu s kolenem se ti ten střep dostane hloubš do nohy a hlavně v kuchyni ti to vyndaj." Pak ji zase vezmu a vyjdeme z pokoje. |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro Beatrice vykulí očka. "Já? Tobě? Ale já to neumím! Nevím co dělat!" Pokusí se poposunout dál. Ve tváři má bezradný výraz. "Brzy bude tma.." kuńkne ve snaze zamluvit onu věc. Začne si upravovat polorozcuchané vlasy a vyhánět červeň z tváří máváním ručky před obličejem. |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro Když se na ni podívám, z mé tváře nejde vyčíst nic. Žádný úsměv, žádný chtivý záblesk. "Jako bych to nevěděl..." zavrčím pro sebe, ale může to slyšet. "Rozmazlené slečinky umí jenom brát." S tím se zvednu, natáhnu si i halenu a vestu. Nemám chuť se s ní dohadovat. Odchytím Sira Galahada a čekám, až se mylady uráčí zvednout svou urozenou prdelku a nechat se posadit do sedla. |
| |
| Mohamedův pokoj Fay zrudne, ale přece jen se Mohameda chytne kolem krku. Dívá se však na druhou stranu. "Vypadá to zvláštně, můj pane. Budou si o nás povídat. Já tam opravdu dojdu sama. Skoro to nic není. Já vždycky nadělám mnoho povyku pro nic. Opravdu." snaží se vylhat. Mary Annin pokoj, chodba Lena zavede Mary Anne do druhého křídla. Na chodbě uvidí opírat se opáleného muže o zeď dívajícího se kamsi do pokoje. Když projdou kolem, muž jim přikývne. Mohou též zahlédnou patnáctiletou dívčinu v pokoji. Lena se nemístně uchichtne a zavede lady do nového Celiina pokoje. Lord Lotte k nim stojí zády, zamyšleně kouká ke krbu. Lady Celia je nezvykle pobledlá. Lord se otočí a ukloní se Mary Anne. Mávnutím ruky pošle Lenu pryč. "Lady Mortensen, slyšel jsem o té nemilé příhodě. Chtěl jsem s vámi o tom mluvit. Mohla byste mi prosím popsat, co se stalo? Velmi mě to rmoutí, ale budu to muset vyšetřit. I když je do toho zapletena má dcera. Též je mou povinností uvědomit krále.." povzdychne si ztrápeně. Maryin pokoj Sean se usměje ještě víc. "Pak jsme tedy domluveni. Přijdu si pro vás." Kolem projde nádherná lady s prsatou služtičkou. Služka je obdaří domýšlivým pohledem a uchichtne se. Pak se obě ztratí v jednom z pokojů. Sean zavrtí hlavou. "Normální drbna..." prohodí a nasadí chlapecký úsměv, který ho omlazuje. |
| |
| Venku Beatrice se zvedne ze země. V obličeji zkroušený výraz. "Urazila jsem vás, Lanci?" Našpulí odhodlaně rtíky. "Vynahradím vám to. Jen ještě nevím jak... nechtěla jsem jen.. vy víte.. jen jsem v tom nezkušenná.. prominete mi to?" zamumlá a upře na něj velká kukadla. Pak si stoupne na špičky a nastaví rty. "Prosím." |
| |
| Venku "Upravte se, mylady, ať nemají řeči." Zamračeně se dívám k obzoru. Doufám, že dorazíme včas. Vypadalo to, že je času ještě hodně, ale jak slunce zapadá... asi jsem to špatně odhadl. Podívám se na ni, jako bych si jí všiml až teď. Skloním se, ale neudělám, co asi očekávala. Vyhodím ji do sedla, skočím za ní. Musíme se vrátit. |
| |
| Chodba " Ať si kdo říká co chce to zranění sis udělala kvůli mě a taky já tě do tý kuchyně odnesu aspoň ti to budu moct vynahradit." potom co to dopovim následuju její pokyny a dostáváme se přes chodby do kuchyně. |
| |
| Můj pokoj Poupravím si zlehka vlasy. Když mne na plesu najdete... Jistě tam bude spousta lidí. Pak si povšimnu dvou žen, jedné jistě služky a druhé mylady. Kdo to je, smím-li vědět? Zeptám se tiše, a sleduji je, doku nezalezou do jednoho z pokojů. |
| |
| Venku Beatrice se honem upraví, v obličeji se jí usadil dotčený výraz. "Takže se zlobíte." zamumlá a když ji místo polibku vysadí na koně, tak zafňuká a podívá se na druhou stranu. Mrkáním se snaží zahnat slzy zklamání. Kuchyně V kuchyni nikdo nezahálí. Kuchtíci lítají sem a tam, očividně mají dost práce. Jeden mladík, ještě malý chlapec dokonce do mohameda narazí. "Já nechtěl, můj pane.." vyhrkne a zase zmizí. Žena, která to tu má očividně na povel zaciví na Mohameda jako na otravný hmyz. Očividně zdržuje. "Co potřebujete?" nasadí nejzdvořilejší tón, co dokáže. Pak si všimne Fay. "Fay!" ozve se nazlobeně. Očividně představivost zapracovala. |
| |
| Venku Vydáme se zpět k Lotte Hall. "Nadšený nejsem," prohodím stroze, jak by se od vojáka dalo čekat. Vlastně jsem doposud byl až příliš výřečný, což je div. A ani jsem nenadával. Tse, dámy nevědí, jaký poklad ve mně mají i mimo postel. "A nefňukej," syknu podrážděně, protože tohle nesnáším, "tohle je to nejhorší, co teď můžeš udělat. Rada do života. Muži nemají rádi ufňukaný holky, leda nějací oplzlí hnusáci. A na mě tohle neplatí, jestli si myslíš, že zkoušíš ženské zbraně." Co jsem si myslel. Je ještě dítě, ačkoli tak nevypadá. |
| |
| Kuchyně najdu nějakou volnou židli tam posadím Fay pak se otočím k té ženě, která mě tak pěkně přivítala. " Dobrý den mám tu problém slečna Fay si při uklízení vázy, kterou sem já nechtěně rozbil vrazila střep do kolena mám nešikovné ruce a nemůžu ho vyndat, taky u mě v pokoji neni ani kus obvazu či alkoholu kvůli dezinfekci .Tak sem ji pro jistotu vzal jsem Věřím že se o ní postaráte." potom co dopovídám se otočim k Fay " Tak slečno doufám, že už je vše v pořádku teď už mě neuvidíte doufám, že se vám ulevilo." nakonec vyjdu z kuchyně a jdu si prohlédnout zahradu, kterou jsem obdivoval jak jsem sem přijel se Seanem. |
| |
| Venku V Beatrice se zvedne vlna nepředstavitelného vzteku. To si o mně myslí, že jsem běhna, či co?! Našpulí rty a podívá se mu přímo do očí. Musí se natočit. "Kdo si myslíš, že jsi? Dobře, krátce jsem ti podlehla... zdůrazňuji krátce.. a ty si myslíš, že ti to dává právo mě soudit? Nic o mně nevíš!" podotkne chladně a vrazí mu loktem do břicha. Očividně ji urazil. Kuchyně Kuchařka si ho přeměřuje podezřívavým pohledem do poslední vteřiny, co jí je na očích. Mohamed může ještě zaslechnout Fayin nářek a kuchařčino vzpílání. Venku je krásně. Slunce, ačkoliv pomalu míří k horám na západu, stále hřeje. V zahradě je slyšet zpěv ptáků. A také dětské chichotání smíšené s dívčím smíchem. Chodba Sean se usměje. "Jste zvědavá, jak vidím. To je zdravé..." zasměje se tím jeho hlubokým hlasem. "To byla lady Mortensen, předpokládám. Lord Lotte by chtěl vyřešit onu vraždu, aby mohl králi předložit fakta a né pouhé domněnky." |
| |
| Zahrada Chodím po zahradě užívám si toho pěkného dne a přitom hledám toho kdo se tu tak pochechtává. |
| |
| Zahrada Mohamed narazí na pět malých dětí, jak pobíhají kolem dívky se zavázanýma očima. Vypadá tak na sedmnáct, možná na osmnáct. Vyboulené bříško v štaech dává tušit, proč si tak rozumí s dětmi. Je v očekávání. S úsměvem na tváři tápe kolem sebe rukama a snaží se někoho chytnout. "Vy malí raubíři!" |
| |
| Venku A dost. "A dost!" zavrčím, když mě ta malá mrcha praští do břicha. Nečekal jsem to, docela to zabolelo. Lokty má ostré jako jazyk. Prudce zastavím koně, až se vztekle málem vzepne, protože teď nedbám na to, jak moc ho udidlo dráždí. Rozezleně zafuním, popadnu ji v pase a sesadím z koňského hřbetu. Zaryju paty koni do slabin a cvalem ujíždím pryč. Ovšem jen tak daleko, abych ji slyšel, a kdyby bylo příhodné místo, kde mě neuvidí, tak i viděl. Chci jí dát zavyučenou, slečince, že se nesluší mlátit muže do břicha, když ji veze domů. |
| |
| Zahrada Sleduju pobaveně tu hru. Přitm se moc nesnažim nějak se do ní dostat jen je se zájmem sleduju. Asi tak po 2 minutách odkráčim z5 do pokoje, tam si dosbírám střepy položim je na noční stolek lehnu si na postel a zamyšleně hledím do stropu Mohamede, Mohamede to se ti ten den pěkně zamotal.. Počkám dokud nepřijde někdo pro ty střepy. |
| |
| Mohamedův pokoj Jako naschvál nikdo nepřichází. Ale do pokoje teď proniká oknem čím dál hlasitější dětské výskání. I onen dívčí hlas. "Kde jste? Ha! Už tě mám! Tak nemám.. jen počkej.. ach, dávej pozor! Aaa.." Ticho. A pak se ozve dětské naříkání. |
| |
| Moje rezidence Nejdřív vezmu ty střepy do kapesníku co sem měl v kalhotách potom vykouknu z okna a sleduju cože se to stalo. |
| |
| Mohamedův pokoj Dívka leží nehnutě na zemi a děti kolem ní pobíhají a šťouchají do ní. Nic. |
| |
| Moje rezidence-chodba-dveře-zahrada Vyběhnu z pokoje co největší ryhlostí na zahradu. přiběhnu k dívce jestli leží na břichu otočim jí na záda, potom se jí snažim probrat jestli jen neomdlela a přitom se jí snažim nahmatat puls. Ve zmatku ještě volám na děti " Rychle doběhněte pro pomoc rychle !!!" |
| |
| Zahrada Dívka ležela na zádech. Jakmile se jí dotlky mužské ruce, tak zděšeně vykřikla a začala kolem sebe máchat rukama. "Nesahejte na mě! Pomoc! Neubližujte mi.." hlesne a v očích se jí objeví slzy. Děti začnou prve opět výskat nadšením. Byla to hra. Ale jakmile zahlédnou dívčiny slzy, tak se vrhnou na Mohamedova záda a bušej do něj pěstičkama. Překotně přes sebe křičí: "Nechte jí! Nechceme, aby měla další miminko, když nemá tatínka! Jestli jí ublížíte, tak vás zbiju! Nebude zase kvůli vám mluvit!" Jedna malá, blonďatá holčička se k mohamedovi nakloní a špitne mu do ucha: "To vy jste tatínek toho miminka, který jí ublížil?" Ačkoliv mu dala důležitou otázku, dívá se na něj s dětskou nevinností a nevědomostí. |
| |
| Zahrada " UF." Hlasitě si odfrknu dívku pustim. Lehce čapnu dětska a svalim je na zem se smíchem ve tváři. "Velice se omlouvám nenapadlo mě, že to je hra. Pardón vážně moc mě to mrzí." přitom se koukám na dívku , která asi otřeseně na mě kouká. " Dětska dost vzdávám se vyhráli jste." při těchto slovech se rozplácnu na zemi a stále se směju. |
| |
| Venku Beatrice za ním kouká jen s otevřenou pusou. Pak se konečně vzpamatuje, vykasá si sukně a běží za ním. "Vy hulváte! Ničemo! Budižkničemu! Náhražko muže!" chrlí ze sebe urážky a udýchaně se opře o strom. Ono se špatně běhá s šatama, které jsou docelá těžké, když uvážíme kolik její oděv má vrstev. Jako naschvál začne všechno kolem šustit, praskat.. Beatrice vyděšeně koukne kolem a vydá se dál. Plahočí se. Ale bradu má vystrčenou bojovně dopředu. V očích má však nemalou obavu. |
| |
| Zahrada Dívka se ustrašeně poodtáhne, po tvářích se jí sem tam skutálí slza. Ve tváři má podivný výraz. Jako kdyby vzpomínala na něco moc ošklivého. Přitom si pohladí vypoulené bříško. Děti se se smíchem vrhnou opět na Mohameda. Volají něco o válce a oběti. |
| |
| Venku Čekám schovaný na příhodném místě, ruku na Galahadových nozdrách, aby nezafrkal. Vztek mě opouští stejně rychle jako bolest. Je to bestie, ale je hrdá. Naštvala mě, ale to je mou irskou krví. Čekám, dokud se nedostane blízko mně, a najednou vykročím ze křoví. Asi ji vyděsím, když ji popadnu kolem pasu. Došel jsem k názoru, že jsem ji potrestal ažaž. "Budeš už hodná a nebudeš mě bít?" šeptnu jí do ucha. Ten parchant, který před chvílí ujížděl z místa činu, je pryč. |
| |
| Zahrada Pomalu se postavím " Klid dětoi nevidíte, že tady slečna pláče nějak ji musíme rozveselit." potom pomalinku přijdu k slečně a podám ji ruku. ů Omlouvám se nechtěl jsem vás vylekat. Můžu vám pomoct vstát ??" |
| |
| Venku Bohužel v okamžiku, kdy jí to zašeptá, tak mu do obličeje přistane její sevřená pěst. Beatrice vyjekne a začne ho po tváři, kam ho uhodila líbat. "Promiň, promiň, promiň! Já nevěděla.." |
| |
| Zahrada Jeden klučina, který se příliš rozjel v dovádění, vybafne: "Ta pláče pořád." Ostatní děti se na něj nahrnou a začnou mu vzpílat, že tohle říkat neměl. Dívka na chvíli zavře křečovitě oči a pak podá mírně roztřesenou ruku mohamedovi, chytne se ho a s druhou packou na bříšku vstane. "Omlouvám se." |
| |
| Venku "Do prdele!" syknu. Nezdá se, ale když si myslí, že se bije o život, umí dát pěknou ránu. "Že ti dám na zadek, ty malá fúrie!" Narovnám se, mnu si zasažené místo. "Jasně, neviňátko, nevěděla... klidně bych tě tu mohl nechat, zbojníky bys zmlátila na hromadu. Tvůj manžel bude mít veselý život... plný kňourání a násilí," plácnu ji po zadku, čímž ji popoenu zpět ke koni. Naštěstí začíná být poznat, že to myslím v žertu. |
| |
| Zahrada " Ale prosímvás slečno já bych se měl omluvit." Pak se otočim k dětem a vyhlédnu si jeden z okrasných keříků. " Tak děcka kdo bude poslední u keříku je stará bačkora." a ukážu na keřík., jak děcka vyběhnou nabídnu dámě rámě " My asi nepoběžíme že ?? Jinak mé jméno je Mohamed a vaše ??" |
| |
| Venku Bee zajiskří v očích. "Tak na zadek, ano?" Očividně o tom pochybuje. "A co bys mi radil, můj milý, zkušenný příteli? Prve kňourat a pak bít nebo obráceně?" Tatam je stydlivá holka. Postaví se vedle koně. Ani si nevzpomene na svůj strach, pohledem visí na Lancovi. Usměje se. Tak trochu svůdně. Zahrada "Bačkora! Bačkora! Bačkora!" křičí děti a běží. Dívka se podívá dolů na břicho. Nejprve smutně, ale pak se jí v obličeji usadí smířlivý výraz. Opět se po bříšku pohladí. "My ne. Vy můžete, jestli chcete, pane Mohamede... já jsem Melinda.." představí se též jen křestním. Podle oblečení to není žádná služka, ale dívka z vyšších kruhů. |
| |
| Zahrada Pousměju se " Pěkné jméno , no furt být lepší stará bačkora než nezdvořák." potom jí zkusím znova nabídnout rámě jak se ho ujme pomalu vyrážíme ke keříku. "Taky na plese ?? S kým pak tu jste ?? Snad né sama. " |
| |
| Venku "Jo, na zadek. A neprovokuj, nebo ti to ukážu!" pohrozím a zase ji plácnu. Nejraději bych ji tam kousl. "To záleží na manželi. Když bude slaboch, nejdřív kňourat a na bití nemusí ani dojít. Když bude hrubián, zbít ho, a když to nevyjde, kňourat. A když budeš se mnou, tak zaplatíš pětadvacet ran jako odpustek za tvoje hříchy," blýsknu po ní očima. |
| |
| Venku Bea ho chytí kolem krku. Musí přitom stát na špičkách. Tak pětadvacet ran? Dobrá, pár jich už máme za sebou, můj drahý. A co vlastně obnáší to 'být s tebou'? Jen tu takhle stát nebo.." zajiskří jí v očích. Zahrada Melindě poklesnou mírně ramena. "Já tu žiju. Sama. Beatrice je má nejlepší přítelkyně, a když... prostě.. po tom, co jsem se stala černou ovcí společnosti, tak přemluvila svého kmotra, aby mě vzal pod svá křídla.. Beatrice znáte? Je to kmotřenka lorda Lotteho." |
| |
| Zahrada "Aha to jsem neutšil promiňte.A o paní Beatric jsem neslyšel nebo vlastně jo, nemá se teďka někdy provdat ?? Docházíme ke keři dám ji trochu náskok a dojdu ke keříku poslední." Tak jo děcka jsem stará bačkora, ale bejt váma si dám pozor jelikož stará bačkora MÁÁÁÁ BABU." jak domluvil doběhnu nejbližšího prcka a klepnu mu na rameno "Máš babu.". Potom odběhnu a volám "Varuju Melinda nehraje.Nebo si snad zahraješ s náma ??" pak se usměju a sleduju běhající děti. |
| |
| Venku A jéje, drahý, je to tady. Doufám, že se v té její rudé hlavě nelíhne nápad, kde figuruje ten pomyslný chomout, který má v rukou ona. A já na krku. "To jsou ty nemravné věci, které jsi nechtěla dělat. Asi, na tvoje doporučení, budu muset zajít za tou... Lenou? Lianou? To je fuk. Když se zmíním o ženě všeho znalé, budou vědět. Řeknu, že mě posílá mylady Beatrice." Jsem to ale prevít. A děsně se mi to líbí. |
| |
| Celiin nový pokoj Mírně se ukloním lordu Lottemu a podvědomě se lhostejně ušklíbnu. Jistě pane, vím že se to musí prošetřit. A rozhodně se nebudu bránit. Jsem připravena nést následky. Pohlédnu na Celii a lehce kývnu. Pak kouknu zpět na Lotteho. Pane, bránila jsem vyši dceru. Řekla jsem správci, ať ji nechá být a on na mě zaútočil. Ve zmatku jsem ho podřízla. Kdyby nezaútočil první, mohl žít. Při posledních dvou slovech se zašklebím. To určitě, to tlustý prase bych podřízla tak či tak... Znovu se ukloním a mám se k odchodu. Teď když dovolíte, lorde Lotte, ráda bych se dopřipravila na ples. S tím odcházím zpět do svého pokoje. |
| |
| Venku Bea se zamračí a vztyčí ukazováček. "Jestli půjdeš za tou běhnou.. tak... tak.. " mlaskne, když se zamyslí nad vhodnou výhružkou. "Nepotřebuješ žádnou běhnu. Domluvila jsem." odsekne nakonec. A začne se na koni vrtět. možná nepohodlím, možná kvůli jinému důvodu.. Zahrada Melinda se jen slabě pousměje. "S tím melounem místo břicha? Už i slon by byl rychlejší!" prohlásí s úšklebkem. Drží se v kříži jako správná nastávající mamina. Sleduje děti s úsměvem a druhou rukou hladí bříško. Cosi neslyšně šeptá. Je to určené pro miminko. |
| |
| Venku "Ne?" podivím se přehnaně. "A čím to? Copak nevíš, že muži jsou zvrhlí tvorové, kteří to občas potřebují? A když pěkné klisničky kopou, holt se spokojí i s mulou. Nevrť se, nebo spadneš. Už zastavovat nebudeme." |
| |
| Venku "Tak ty to prostě potřebovat nebudeš. Nebo ne aspoň s Lenou. Nemám jí ráda. Říká mi za zády... ehm... stará panna.." špitne a zrudne. "Prostě ukojíš své potřeby jinak a s někým s jiným než je ona. Rozumíme si?" prohlásí rozhodně. "Nemůžu ti v tom bránit, nejsem tvá žena, ale.. řekněme, že tě prosím." Pokýve hlavou a koukne na něj jiskřivým pohledem plným darebáctví. "Polib mě." |
| |
| Venku "Tak stará nejsi... ale v tom druhém má pravdu, ne?" Koukám, že si to ta mladá představuje nějak jednoduše. "Ukojil bych, ale jedna sobecká rusovlasá slečinka mě... co? Co ti mám políbit?" Dělám, že jsem špatně slyšel. I to o ženě jsem radši přeslechl. Ještě to tak, oženit se, když ani nevím, jestli by to stálo za to. |
| |
| Pokoj Usměji se. Spíš přirozené... Pohlédnu na místo, kde ještě před chvíli byli. Mortensen? Pokřivím obličejem. Jaká vražda? Co se tu stalo? Vyzvídám. |
| |
| Zahrada Chvilku tam popobýhám s dětmi pak přijdu k Melindě " Omluvte mě slečno, ale už asi budu muset jít, kdyby jste ode mě cokoliv potřebovala mám pokoj (popíšu kterej). naschledanou" potom se zase odkráčím zase do zámku a zamířím do pokoje. |
| |
| Venku "Samozřejmě, že jsem.. co si o mně myslíš, hm? A ani se do toho nehrnu.. co jsem slyšela, tak stejně budu jen ležet a čekat než manžel..." odmlčí se a pak zavrtí hlavou. "No... co bys mi měl asi tak líbat, hm? Čelo? Tváře? Ruku?" zamručí. Očividně se jí nelíbí, že jí nedá, co chce. Chodba "No neměl bych vám to říkat, mylady.. jen bych vás znepokojil.. ale přece jen vám to povím... vašim nádherným očím se to upřít prostě nedá.. dceru pána domu obtěžoval jejich správce... prý do toho zakročila lady mortensen a poté, co ji muž napadl, tak se bránila.. skončil mrtvý..." odtuší s chladnou jiskrou v očích. "Býval bych mu udělal to samé, kdyby Celii.. uhm, promińte, mylady.. nechal jsem se unést.." |
| |
| Venku "Tak cudná!" uchechtnu se. "Něco, co je momentálně pod šaty. Když budeš mít dobrého manžela, udělá to taky. A nikdo neříkal, že musíš čekat... můžeš být jako ty ženské ze severských pověstí a chlapa povalit, zfackovat - to by to šlo - a..." pokrčím rameny. "co bys s ním udělala?" |
| |
| Venku "Vynadala mu, že se nechá?" odtuší nevinně s úsměvem. Poposedne si víc k Lancovi a začne mu vtiskávat cudné pusy na krk. "Já nevím. Jsem v tomto ohledu novicka. Co bys mi doporučoval?" |
| |
| Venku Nespokojeně zabručím. Tohle by mě asi nepotěšilo. A co bych jí doporučoval? Když chce holka slyšet prasárničky... já se rozhodně neostýchám. Skloním se k jejímu uchu a začnu šeptat takové návrhy, že by se možná i ta místní běhna červenala. V očích mi přitom planou ty ďábelské ohně. Nemůže tomu uniknout, leda by z koně sesedla. |
| |
| Mohamedův pokoj V pokoji už čeká Lena. Leží na posteli, sukni vyzývavě vykasanou a v obličeji svůdný výraz. Vlasy má rozpuštěné. Očividně jí to nestačilo... "Můj pane.." Venku Beatrice vykulí oči, zrudne a začne se chichotat. Pak téměř bez dechu zašeptá: "Vážně? A to jde? Nebolí to? Lanci, ty si ze mě utahuješ, že..?" Opět se zavrtí a přitiskne se k němu. |
| |
| Venku "Zpočátku, nebo když je milenec neobratný, to asi bolí." Pokrčím rameny a vycením zuby v šelmím úsměvu, kousnu ji do krku. "Ta neobratnost ovšem není můj případ. A věř mi, že to jde. Nebo ti to mám demonstrovat? Teď a tady?" |
| |
| Moje rezidence Nejdřív na ni pohlédnu trochu znepokoje pak se pousměju " Áá Leno to sem rád, že jsi tady támhle v tom kapesníku jsou zbylé střepy z té lahve.Vyhoď je prosím. Děkuju. Jo a ten kapesník z5. " pak si sednu na postel loktama rukou se opřu o stehna a dlaněmi si podpírám hlavu. Chvilku tak setrvám a pak se rozplácnu na posteli. |
| |
| Venku "Tady na koni?" zvedne jedno obočí. Baví se. "A jste si jist, že to bude to právé?" uchichtne se. "Takže, tvůj případ to není, hm? Jsi si tím jistý?" zašklebí se škádlivě. Pohladí ho celkem nevinně po stehně. Mohamedův pokoj Lena se očividně k odchodu nemá. Vyčká než se Mohamed rozvalí a pak si na něj obkročmo sedne. "Můj pane, slyšela jsem o Fay.. ta husička vás moc nepotěšila, že? Mohu vám to vynahradit.." broukne hlasem plným příslibu vášně a začne mu pomalinku stahovat kalhoty. |
| |
| Moje rezidence Jak mi šáhne na kalhoty šáhnu ji na ruce převalím ji tak aby ležela na posteli ona." Ale Leno copak ty střepy ?? A jinak ohledně Fay to co jsi slyšela nemusí být přesně to co se tu odehrálo." Potom ji pustím dotáhnu si kalhoty a pak přistoupimk oknu a koukám se na zahradu jestli si tam stále nehrajou děti. |
| |
| Venku Plesknu ji po stehně. "Nezlob, nebo tě tady vážně nechám!" Pobídnu koně do cvalu, protože čas se krátí. Teď není ta pravá chvíle na povídání, vítr trhá slova od úst. |
| |
| Venku Bea se k Lancovi pořádně přitulí a spokojeně zavře očka. Opět se octnou u stájí. Jak se zdá, někdo je už hodnou chvíli pozoruje. Ze seníku nad stájema se ozývá tlumená chichotání a mužské mumlání. Bea se od Lance okamžitě odlepí a nasadí zase výraz naivky. M. pokoj Děti na zahradě stále pobíhají. Melinda si s nimi opět hraje. Očividně jí brzký ples nijak nevadí. Lena přistoupí zezadu k Mohamedovi a obejme ho kolem pasu. Provokativně sjede rukama dolů. "I kdyby, můj pane.. ráda bych vás teď potěšila... já totiž netušila, že cizinci mají.. tak úchvatný... tělo.." Políbí ho na ucho a ušní boltec vsaje do úst. V tomto ohledu je velmi zkušenná. |
| |
| Stáje Nevšímám si nějakého chichotání, toho je na každém rohu plno a mně nedochází, že by mohlo patřit mně. Zavedu koně do stájí, kde ho tentokrát předám štolbovi. Někomu zkušenému. "Vypadá to, že se asi rozloučíme, mylady." A já s dovolením půjdu odstranit teplé klíště, aby mě už neotravovalo. |
| |
| M.Rezidence Nachvilku si pomyslím jak je pěkná a že by se přec jen nic nestalo kdybych si s ní ještě jednou užil pak ale myšlenky rychle zaženu. " Možná pozdějc Leno ale teď prosím ukliď ty střepy a odejdi nemám na sex ani pomyšlení. A jak jsem slyšel od jiných jsem jen něco jako tvá ozdoba tvá trofej.." Potom se na Lenu otočím a upřu na ní nepříjemný pohled. Pak počkám až vezme kapesníék se střepy. Odcházím s ní z pokoje cestou pronesu " Kapesník si nech jako odměnu za odpoledne.". Potom se zase odeberu an azhradu k dětem přec jen mě zahrada a přitroublé hry s dětmi baví víc než jen sezení v pokoji a chystání se na ples či prohlížení obrazů v zámku. |
| |
| Stáje Bea se usměje. "Inu, večer bychom mohli dokončit naši rozpravu, můj pane. To víte, bude ples.." V očích jí šibalsky zajiskří. Chichotání si už nevšímá. Stejně je pozdě. Nastaví mu ruku k políbení a pohledem mu sděluje, že nakonec bude stejně po jejím. M. pokoj Lena vyzmizí. Kupodivu beze slova. To nevěští nic dobrého. Domem se rozléhá ruch, všude někde někdo pobíhá a připravuje dům na ples. Venku panuje naopak uvolněná atmosféra. Děti se honí, chodí si pro hubičky od jejich velké ochranitelky. Právě pořádají turnaj o její ruku. Malýma klacíkama spolu zápasí. Zapojila se i děvčata, i když o svatbu s Melindou nijak nestojí. Prostě se baví. Melinda se směje až jí začnou slzet oči. |
| |
| Venku Ne, bude po mém. Stejně ji dostanu, lasičku. No, co bych do plesu mohl dělat? Možná znervózňovat služky, že budu sedět, upřeně se na ně dívat a usmívat se. Zabírá to. Vždycky zrudnou, chihcotají se jak pomatené... Anebo bych mohl vyloudit něco jídla. Pochybuju, že na plese mi dají možnost se pořádně najíst. Dámy by mě nechaly umřít hlady, jak se o mě budou prát. A tak... kuchyně. I tam se můžu pobavit. |
| |
| zahrada Přípravy přejdu jako, že nic jak dojdu do zahrady sleduju děti s úsměvem na tváři . Přijdu k Melindě ale tak aby si mě všimla. ů Tož osamělý poutník je z5. Jak vidím je tu turnaj na vaší počest. Můžu se přidat ?? " potom se začnu smát. Přejdu vezmu si jeden z klacků. " Tak děcka rytíř z východu se taky přiel účastnit turnaje je staečnější a odvážnější enž vy všichni a jsem si jist, že mě dohromady nepřemůžete." jak se proti mě ta banda prcků rozeběhne začnu pomalu utíkat " ááá pomóc ." poodběhnu odložim klacek a s roztaženýma rukama se rozběhnu propti dětem "Tak a teď vás všechny sním, jelikož jsem jeden z osmánských turků." jak k nim doběhnu seberu nejmenšího prcka a posadim si ho/jí an ramena. |
| |
| Pokoj Aha, ale je to správné, bránila dceru pána domu. A nechtíc ho prostě podřízla. Vím, že to zní divně, ale to se stává. Řeknu v klidu bez jakékoliv známky, že by mě to rozrušilo. Unést se může každý. Je to přirozené. Kolikrát to mám říkat? Zpetám se na půl sebe a na půl Seana. |
| |
| Zahrada Zbytek dětí se s křikem rozeběhne pryč. Mohamed drží v náručí tu malou blonďatou holčičkou, se kterou měl už co dočinění. Ta se na něj uculuje. "Chceš se prát? Bratříček říká, že se peru jako lvice. přeperu tě." Melindě unikne zpod sevřených rtů zachichotání. Děti se postaví před ní hezky do řady jako správná ochranka. Stáje, kuchyně Bea ho ještě obdaří úsměvem, pak nasadí opět tu podivnou masku naivity a studu a vyzmizí. V kuchyni to žije. Každý tam pobíhá. Jen jedna dívka sedí na židli s povyhrnutou sukní a obkladem na koleni. Jednu tvář má zarudlou. Oči od pláče. Ty však právě klopí k zemi, a tak nejde rozeznat ani jejich barva. Hlavní kuchařka, jak jde poznat dle jejího chování, se k ní co chvíli otočí a zanadává jí, návštěvy si nevšimla. "Měla by ses stydět. Chováš se jako ta nejsprostější děvka. A ještě mi lžeš! To já tu nestrpím, rozumnělas?!" Jiná dívka s pomstychtivým, momentálně uspokojeným výrazem sleduje dívku na židli. "Měla jste to vidět, Berto. Postel byla rozválená a když jsem ji rovnala, tak byla ještě teplá. Jaká ostuda, že." Chodba "Tak se nezlobte, má paní. Co vlastně ráda děláte? Čtete? Cestujete? Nakupujete? Tančíte?" pronese Sean s úsměvem. Dál se opírá o zeď, ruce založené na hrudi a při každém pohybu se mu pod košilí zřetelně pohnou svaly. vypadá nebezpečně svůdně. |
| |
| Kuchyně Kuchařka, zdá se, je ženská od rány, a tak se nehodlám do sporu vměšovat. Vlastně bych to neudělal ani tak, co je mi po tom, kdo se s kým válí, navíc služka. Přitočím se tedy k nějaké jiné, mistrně se vyhýbám všem těm lidem. "Nebylo by tu něco na zub pro opuštěného, hladového, nebohého... mě?" usměju se na kuchtičku, a pokud nedělá nic nebezpečného, plesknu ji po zadku, ovšem tvářím se, že nic. |
| |
| Pokoj Usměji se a konečně vyjdu z pokoje. Zavřu se dveře. Vlastně jste to uhodl. Ráda čtu a ráda se procházím po přírodě. A co děláte rád vy? Zeptám se a lehce si olíznu rty. Usměji se a koukám se mu hluboce do očí. |
| |
| Zahrada Položim holčinu na zem " Sakra tak to abych si na tebe dával bacha . A jak pak se vlastně jmenuješ ??" jak mi řekne jméno pousměji se a pak se rychle vrhnu na bráníci zbytek dětí peru se s nima ale v normách bezpečí chytám ej pokládám an zem, lochtám a takovédle věcicčky přitom se směju a bavím se. |
| |
| Kuchyně Děvče vypískne. Prudce se otočí a začervená se. "Můj pane.." Pronese to jako ta nejsladčí slůvka. "Co byste si dal? Připravím vám cokoliv!" Kuchařka si ho též povšimne, změří si ho pohledem a raději se věnuje své práci. Děvče ze židle k němu zvedne uplakaný pohled, pomalu se postaví a se sklopenou hlavou začne kulhat pryč. Služka, která na ní donášela, se rozhlédne kolem jako by nic a šlápne dívce na sukni, aby upadla. Ta sebou trhne, jakmile sukně odmítne jít dál díky služčině noze, zraněné koleno se jí podlomí a rozplácne se na zemi. Chodba "No, já teď dlouhou dobu cestoval, bojoval, poznával... a teď bych se rád usadil.. přece jen mě láká představa na malé rarášky, kteří by se mi mohli podobat.. na cestě do Svaté země jsem viděl tolik věcí, že... prostě jsem si uvědomil, že nemám dědice a nemusí se mi poštěstit ho ještě stihnout mít.." Zahrada "Já jsem Bessie. Bessie... Bessie... nevíš, jak se jmenuje můj tatínek? Já jsem totiž zapomněla, jak se jmenuju dál, ale vím, že jako tatínek!" kousne se do rtíku. "Maminka mu často říká ty osle ušatá... to bude asi ono... jsem Bessie Osel Ušatá..." Rozzáří se, když si pomyslí, že si přece jen vzpomněla. Melinda vyprskne smíchy. |
| |
| zahrada V záplavě dětí se pokusim prohodit pár slov. "Zdravim tě Bessie Osel U šatá.Já jsem Mohamed Ared Zabar." potom se také začnu smát a neustále se peru s dětmi. |
| |
| Chodba Už je vám to v patách. Co s tím? Na plese budou nádherné ženy, mezi nimi i já, možná si vybere. Usměji se. Ale já nemám doupravené šaty, ani šperky, ani účes. Kde Vera tak dlouho může být? Ne, že by mi společnost se Seanem vadila, to právě naopak, ale doopravdy potřebuji být upravená.... |
| |
| Kuchyně Koukám jí pod ruce, co zrovna dělá, a protože jsem se s malou mylady moc nevybil, jsem to ale chlívák a ruka na zadku zůstane. Druhou se opírám o pracovní stůl. "Nooo," protáhnu služce blízko ucha, "dal bych si nějaká prsíčka. S omáčkou. Nemám to rás suché, víš..." Zmáčknu přes sukni zadek. Jestli pochopí, určitě zrudne, ušklíbnu se v duchu. Doufám, že i tak vyplní moje drzá přání. V takovém domě se musí najít něco od oběda nebo tak. Jsem tak zabraný do prsíček, že mě nějaká nešikovná holka nezajímá. |
| |
| Kuchyně Dívka zrudne přesně dle očekávání. Zavrtí se mu pod rukou a uchichtne se. "Můj pane, vaše přání je mým rozkazem.." broukne tiše též dvojsmyslně. Mezitím nepřející dívka projde kolem dívky ležící na zemi a "omylem" zavadí o její zraněné koleno. Dívka vyjekne a i přes pokus vstát se znovu skácí k zemi. V tom se obrátí kuchařka, která byla zabraná do komandování kuchtíka a tak nic neviděla. "Co se tu motáš? Akorát z práce se chceš ulejvat, že?! Jen počkej, já ti to vzpouzení vymlátím z kožichu..." sykne nenávistně. Nepřející služka jí něco pošeptá a kuchařka chytne dívku za vlasy. "Tak takhle ty, jó?" Očividně přes vztek zapomněla na návštěvu. Zahrada Bessie se vysmekne Mohamedovi a rozeběhne se k Melindě. Obejme jí nohy a začne jí na stehna dávat pusinky. "Řekni, že jsem vyhrála, řekni, řekni! Ten obr se mě zalekl! Můžu si tě teď vzít?" Melinda se sehne, jak jen jí to bříško dovolí a pohladí Bessie po vláskách. "Jsem celá tvoje, miláčku." |
| |
| Kuchyně "To doufám." Přestanu jí překážet, ať je jídlo co nejdřív. Že počkám na chodbě, abych tu nepřekážel. Už tak je tu dost dusno. Doslova. Nehodlám se s kuchařkou pouštět do sporu, ta holka mě nijak nezajímá a prostě se to stává. Ona je tu od toho, aby pracovala. I tak si neodpustím: "Tys někdy pracovala na galéře? Anebo spíš na galejích, jak tak koukám. Bubnovalas jim tam do rytmu práce, těm svým otrokům. A vy dvě, nezavazejte!" |
| |
| Chodba Po chvíli strávené na chodbě Lance zaslechne známý ženský hlas z kuchyně. "Neviděli jste Fay, potřebovala bych- proboha! Fay! Dej z ní ty pracky pryč nebo poputuješ na pranýř, rozumnělas?! A ty leno, okamžitě vypadni nebo si tě na tom pranýři podám sama! A vy neokounějte a donesně studenou vodu a obklady! Honem! Fay, ukaž pomohu ti.." Ozve se naříkavý pláč. Pak rána a ticho. Jen tlumené šeptání. |
| |
| Chodba Se zavřenýma očima a kručícím žaludkem čekám na jídlo. Když se ozve křik, protočím oči ke stropu, znechuceně si povzdechnu. Vypadá to, že se to protáhne. Tohle je meži ženskýma, pod ruku se jim připlést nehodlám. Pánvička v obličeji by byla nepříjemným zakončením bití od Beatrice. Nakonec se na lavici na chodbě natáhnu. Poslouchám, ale chodit se mi tam nechce. |
| |
| Chodba Z kuchyně vyběhne ona kuchtička, kterou Lance pokoušel. Nese tác naložený plátky masa, zeleninou a chlebem. "Promińte můj pane... přišla lady Beatrice... něco potřebovala.. jak já nesnáším ty tajný dveře.." Konec sykne spíše pro sebe. Přešlápne na místě a rozhlédne se. |
| |
| Chodba Prsíčka s omáčkou to nejsou... No co, hlad je hlad. Málem jí to z ruky vytrhnu, když se rychle zvednu do sedu. Už nějaký čas jsem to neznažil, ale kdo si co neurve, to nemá. "Mylady? A copak že to chtěla?" vyzvídám, sotva dožvýkám první sousto. |
| |
| Chodba "Svou služebnou." odfrkne si. "Víte, je to pěkně neférový, když jí tak nadržuje. Nechává jí šaty a tak. Prostě děs. Fay si pak myslí, bůhví kdo není. ylady se k ní chová lépe jak k vlastní sestře, no představte si to!" opovržlivě ohrne spodní ret. "A teď, když má pokoj se schůdky přímo do její ložnice, tak je v kuchyni pečená vařená. Měli by ty tajný chodby zazdít. Pořád musíme bejt jako myšky, kdyby se náhodou objevila.. ona se nezdá, ta naše mylady, víte.. tichá voda břehy mele.." |
| |
| Chodba Při zmíňce o tajné chodbě do Beatricina pokoje zpozorním. Navenek se však tvářím, že se jen snažím udržovat konverzaci a zachránit ji tak od nějaké Fay a Bachařky-kuchařky. "Aha... mmm, no, možná bych se o tu chodbu mohl postarat," nadhodím. "Aby tě ta Fay už neotravovala... aspoň na chvíli. Znepříjemnilo by jí to život," šeptnu spiklenecky a mrknu. |
| |
| Chodba "To byste pro mě udělal?" špitne služka a přivrtí se k Lancovi. Očividně si tím vysvětlila vedlejší úmysly. "Ale to by chtělo odměnu... a zálohu, že, můj pane?" Zaculí se koketně. |
| |
| Chodba "Udělal." Pohladím ji po stehně, talíř s jídlem mám na kolenou. "Ale musím to nejdřív vidět, abych věděl, co přesně. Třeba během plesu, až tudy nikdo nepůjde..." |
| |
| Zahrada Ukloním se před Bessie a Melindou " Ano děcka tady Bessie vyhrála nad strašlivým obrem." Potom se otočím směrem k zámku. " Tak co děcka co budem teďka dělat?? " pak se otočím k Melindě " A co vy ?? Vy nejdete na ples ?? " |
| |
| Chodba Služka se zatetelí a významně zamrká. "Po dobu plesu mají v kuchyni volno. Musí se navařit teď a pak vyvětrat. Nesmí se prý dopustit, aby to tu smrdělo. Takže bude vhodná příležitost... a když už budeme tam nahoře, tak bychom mohli.. nebo chcete hned?" zaculí se svůdně. Je tak naivní, že si vše vykládá po svém. Zahrada Melinda pokrčí rameny. "Ale ano.. na mě se však nikdo dívat nebude, takže já se nemusím šlechtit půl století, můj pane." Zavrtí hlavou. "Bude stačit, abych si naleštila bříško a vystavila předmět těch ošklivých pomluv..." koukne raději jinam. |
| |
| Zahrada "Ale pročpak vždyť bude matka.Znám spoustu žen co by chtěli být matkou.Proč zrovna vaše dítě má být terč pomluv ?? " Potom se k ní přiblížím a nabídnu jí rámě.Jestli chcete já sám vás na ples doprovodím stejně bych tam šel jinak sám." pak se na ní usměju |
| |
| Chodba Polknu, umlčím její žvatlání polibkem. To je ta nejsnadnější cesta, jak ženě vzít slova. "Ukaž mi to hned. Uvidíme, co se s tím bude dát dělat," usměju se. "V tom zmatku si nás nikdo nevšimne. A co ty víš, mylady tam třeba nebude a..." Nedokončím. Schválně. |
| |
| Chodba Služebná ho dychtivě popadne za ruku a vplíží se do kuchyně. Tam ho pustí a tiše jako myška zapadne do spíže. Pak otevře tajná dvířka, která vypadají jako pouhá zeď. Musí se zatlačit. Vpadne do úzké chodby a začne stoupat po schodech. Zastaví se u dalších dveří. Obrátí se k Lancovi a špitne: "To je ono. Mám se kouknout?" |
| |
| Zahrada "Matka bez manžela. To je to nejhorší, co může být. A nedoporučovala bych vám to. Zničil byste se dřív než byste začal. Nemá to cenu. Já si už zvykla. Bea mi pomáhá. Nepotřebuju ničí soucit." Zamračí se přecitlivěle. |
| |
| Chodba Poslušně za služkou jdu, pozorně koukám, kde a jak se to otevírá. Výborně, kdybys jen tušila, husičko, jak jsi mi teď nahrála do karet... "Počkej, podívám se sám. Tebe by zbili, na mě si netroufnou." Přiložím si prst na rty a protáhnu se kolem ní. |
| |
| Zahrada "Jakýpak soucit ?? Je to návrh, nechci aby ste se cítila osaměle. " potom se otočím směrem k zámku " No tak teďka se asi stavim v pokoji a připravím si věci, pohodil sem je do křesla tak si je jdu vyrovnat." odkráčím z5 do zámku cestou se zastavím v kuchyni a kouknu se jestli tam je Fay . |
| |
| Tajná chodba Lance může vidět Beatrice zabalenou v plátně, které se používá jako ručník, sedící na zemi u postele. Za ní na posteli sedí Fay se zraněnou nohou nataženou před sebe. Rozčesává své paní dlouhé, husté vlasy. V rohu pokoje leží vana a z ní se kouří. Zahrada "Opravdu by vám to jen uškodilo, můj pane. Ne, ale děkuji. Zatím se mějte." Fay v kuchyni není. je tam jen nabubřela, tlustá kuchařka a v rohu sedící Lena. Ta si ho všimne a významně zamáchá řasama. Pokoj je poklizený, šatstvo srovnané, na stolku jsou nové květiny. |
| |
| Zahrada "Děkuji Leno." Pak se vrátím do pokoje a odpočívám dokud nepřijde čas plesu. |
| |
| Tajná chodba Sakra, je tam ta ženská... "Vidíš, co jsem říkal," šeptnu opravdu tiše. "Ještě by tě vyhnala. Ale když tu služku odvoláš... zavřu chodbu a uteču přes pokoj. Hm? Během plesu si s tím přece nebudeme lámat hlavu... během něj můžeme dělat lepší věci." |
| |
| Tajná chodba Služka se orzzáří. Je opravdu hloupoučká. Vyběhne zpět do kuchyně. Chvíli se nic neděje a pak se ozve z Beatricina pokoje zaklepání. "Dále." zamumlá Bea a podívá se ke dveřím. Dovnitř vsoutpí ona služka a ukloní se. "Promińte, mylady. Potřebovala bych Fay. Donesla jsem něco na ošetření té nohy. Postarám se o ni.. musíme něco prokonzultovat ohledně plesu... a vašich příprav.." Bea si ji přeměří podezřívavým pohledem. Pak kývne Fay a ta se s námahou zvedne a odkulhá se služebnou. Bea se též postaví, plátno jí sjede z těla a ona nahá vleze do vany. Zavře oči a relaxuje. M. pokoj Nikde se nic neděje. Jen typický ruch pocházející z příprav. Sem tam se ozve výkřik nějakého dítěte. Jinak nic. Ideální chvilka k odpočinku. |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro Jakmile uslyším, že se vše podařilo, opravdu se podívám, jestli by ta chodba nešla na chvilku zablokovat, aby mi sem nevtrhla nějaká ta nána. Ovšem pokud mě nic nenapadne nebo to nepůjde udělat hned (třeba mečem), vrátím se. Co nejtišeji se vyplížím z chodby. Kdyby to šlo, nejraději bych šel zamknout dveře, ale jestli to bude moc velký risk, vykašlu se na to a přistoupím rovnou k vaně "Proč jsi nepočkala na mě, abych tě z těch loktů a loktů látky vysvlékl?" zašeptám jí do ucha, jestli se mi tedy podařilo dostat nepozorovaně tak blízko. |
| |
| M. pokoj Tak si schrupnu. |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro Není třeba vymýšlet složitý plán. V tajných dvířkách je klíč, kdyby se náhodou obyvatelka pokoje rozhodla, že nechce být v žádném případě rušena. K pokojovým, vchodovým dveřím by se lance musel dostat kolem vany, takže asi nezmkl (?). Bea je zabraná do relaxace. Dál se zavřenýma očima odpočívá a brouká si nějakou melodii. Když Lance Bee zašeptá do ucha, tak sebou trhne, prudce otevře oči a rukama si zakryje prsa, nohy zkříží tak, aby bylo vidět co nejméně. "Proboha, Lanci, co tu děláš?" |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro Potěšeně se usmívám, ruce položené na okrajích vany. Políbím ji na rameno i na ucho. Opět začínám cítit tlak touhy, protože nahá... pěkná... "To víš, nemohl jsem to bez tvého týrání vydržet. A něco mi dlužíš - tys mě nahého viděla, je řada na mě. A nelituju toho, i kdyby mě teď vyvedli v řetězech..." Drzá ruka sjede po světlé paži. "Dneska jsem tvůj lazebník, divoženko." |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro Bea se zachvěje. Ruce stále na poprsí. "Někdo může každou chvílí přijít!" vyjekne tlumeně. "Byl by z toho skandál..a.. no, otoč se.." Kousne se do spodního rtu a prosí ho pohledem. "Na mě není nic, co by stálo za podívanou.." |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro Rychle vyskočím a jdu zamknout. Než se Beatrice stačí zvednout a zahalit, jsem zase u ní. "Všechno jsem obstaral, nejsem zelenáč. A je na tobě mnoho ke koukání," usměju se, vyhrnu si rukávy, vezmu houbu a strčím ruce pod vodu. Dívám se na mylady, jak se tváří. Přede mnou není úniku. |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro Bea zaúpí. "Lanci, proč mi to děláš? Počkej.. co chceš dělat? Dej ty ruce pryč.. prosím.." Mlaskne nespokojeně a aniž by se zamyslela nad následky, odlepí ruku od prsa a plácne ho po rameni. Pak vyjekne a snaží se znovu zakrýt, co vidět dle jejího úsudku neměl. "Lanci, ty bys tady neměl být..muži by neměli být se ženou v jedné místnosti, když se koupe.. ani většina manželů to nedělá.." |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro Nezkažená potvora. To se mi líbí. Možná ji dneska přece jenom dostanu. Opět použiju osvědčenou metodu a zabráním jí v křiku dlouhým polibkem, který oběma sebere dech. Ke dti mi nutno přičíst, že v tu dobu ji ruce neobtěžují. "Nejsem tvůj manžel," polibek na tvář, "jsem podlý padouch a únosce mladých dívek," polibek na ucho, "a tys mě viděla nahého, navíc jsi mě neuspokojila, tak chci, aby ses mi aspoň částečně revašovala. Nahota není nic špatného, divoženko. Ne před tím správným člověkem..." To už se ruce pohnou, houba přejede po stehně. |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro "Nepamatuji si, že bych něco takového viděla..." podotkne s úsměvem. Při polibku mu obtočí jednu ruku kolem krku. Při laskání zavře oči, jednu ruku nechává na své hrudi, druhou ho stále drží. "Můj sladký únosce...tady mě nemáš kam unést... a z té vany jen tak nevyle- ach.. co to děláš?!" Ačkoliv je to naprosto proti jejím řečem, kolena se trochu od sebe odtáhnou. Očividně ji právě ovládá něco jiného než mozek. |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro "Lhářko!" syknu. "A už tě nikam unášet nemusím, sama ses se mnou zavřela do klece. Neutečeš mi..." Musím její mysl omámit natolik, aby mi moc neodporovala. Proto ji trápím laskáním na stehnech. "Když nevylezeš, vlezu já za tebou." |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro "Ale ta vana je pro nás dva malá.." zanaříká a prohne se v bedrech. "A já se nikam nezavřela... to tys přišel.. počkej, Fay by se mohla vrátit.." našpulí nespokojeně rty. Pokusí se ponořit víc do vody, aby unikla jeho dotykům a pohledům. "Lanci, nekoukej na mě tak.." Její tváře začne polívat červeň. |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro A dívám se na ni tak. Pořád se usmívám jako vlk, tvář kousek od její. Ponoření jí nepomůže, nedám pokoj. "Tak ji zaženeš. Už ji nepotřebuješ, má volno..." Najednou se oddálím. Zamračím se. "Anebo mě nechceš? Proč se mnou koketuješ, když..." |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro Místo odpovědi ho lehce políbí. Je to jako pošimrání motýlích křídel. Mírně nadzvedne jedno obočí a špitne: "Já s tebou ale nekoketovala.. já ani nevím, jak se to dělá.." Olízne si vrchní ret. "A potřebovat ji budu. Kdo myslíš, že mě připraví na ples? Kdo mě učeše, hm?" Pobaveně se zaculí. "A otoč se konečně nebo tu strávím celý život.." Stříikne na něj trochu vody. |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro Zlámu motýlovi křídla a ten polibek změním v naléhavý. Podruhé mě odmítnout! "Víš to. Koketuješ!" Rty mám těsně u jejích. "A chvíli to počká... nebo mi jednu vraž, začni ječet a já se k tobě celou dobu, co tu budu, ani nepřiblížím." Mluvím vážně, už to není tak zábavné. |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro Bea ho chytne oběma packama kolem krku, přitáhne si ho a políbí ho. Do polibku vloží všechna svá přání, tužby, očekávání.. "Podáš mi tedy aspoň tu osušku?" špitne, když se od něj odtrhne. V očích jí ďábelsky jiskří. Rukou ho začne hladit po paži vychutnávajíc si jeho svaly. "Miluji, když tě dokážu popudit.." |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro "Mrcho!" zavrčím, zalovím rukama ve vaně, jako bych chytal rybu a vytáhnu ji. Budu trochu mokrý, ale sper to ďas. Odkapává z ní voda, drze ji položím na postel. On to někdo převleče. "Osušku nepotřebuješ. Utřeš se do mě." Stáhnu si halenu a znemžním jí utéct. Minule byla oblečená, už není. O to lepší to je... nemuset se prohrabovat vrstvami... Někdy to má něco do sebe, jistě. Chytím ji za zápěstí, políbím na krku. "Pořád mě jenom zlobíš. Asi ti to oplatím." |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro Bea vyjekne a zatne mu nehty do zad při přenosu do postele. Jakmile leží na posteli, tak se ho pokusí na sebe strhnout, vše proto aby na ni nekoukal, když je nahá. "Lanci, Lanci.. aspoň tu přikrývku.." vyhrkne a celým tělem se k němu přitiskne. |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro "Já jsem tvoje přikrývka. No tak, nemáš se za co stydět... Anebo ano? Posoudím to." Zablýská mi v očích, trochu se poodtáhnu a zkontroluju, jestli někde nemá bradavice nebo něco podobného. Nemá. Nikde není problém. Pořád jí držím ruce, ale nedrtím, začnu si ji cejchovat polibky, čímž ji zbavuju kapek vody. Jestli neroztahuje po tomhle, tak už po ničem. |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro Bea zakňučí. Uhne pohledem. Při polibcích v ní však vzplane vášeň. Prohne se, vyjde tak vstříc polibkům. Tiše přitom sténá. Do dlaní sevře prudce pokrývku, jako kdyby se potřebovala něčeho chytit. "Lanci, to nesmíme..." špitne z posledních sil. Její rozhodnost je dosti nabořená. Přímo v úpadku. |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro Už je moje, definitivně. Nepustím ji. Uvědomuju si, že opravdu nesmíme. A je mi to jedno. "Divoženko... netrap mě." Nepřestanu ji laskat, ale vím, že to dlouho nevydržím. Pustím její ruce, ještě ji hladím. A jsem připraven. Na cokoli - v rámci postelového dovádění. |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro když jí pustí ruce, tak ho začne hladit po zádech a pak mírně stydlivě i po zadku. Kouše se přitom do spodního rtu. "Lanci, já..já.. nevím, co mám dělat.." špitne téměř neslyšně. Nepřestává ho hladit a vsází mu polibky na každé místečko, ke kterému se dostane. Na krk, nos, tváře, rty, uši.. |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro "Nic, jen se uvolni." Já si uvolním opasek, kalhoty a jízda může začít. Nejsem však zelenáč a vím, že kdybych nebyl dost opatrný, bude ječet a ještě mě zbije. Postupně mě však opouští sebeovládání, a jak je jednou v mých spárech, nejde to zastavit... |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro Beatrice vypadá kapku vyděšeně. A jakmile na to dojde, tak slabě vyjekne a podívá se jinam. Statečně však drží. V tom nejnepotřebnějším okamžiku se ozve zaklepání. Hned na to mužský, hluboký hlas. "Lady Beatrice, potřeboval bych s vámi mluvit." |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro Když se ozve zaklepání, zasyčím, snad dost tiše. Zakousnu se do prostěradla, nepřestávám. Nemůžu... "Pošli ho pryč, prosím... chvilku..." šeptám Bee tiše do ucha, přerývaně oddechuju. |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro Bea k němu konečně zvedne oči. Má je uslzené. Skousne si ret a nadechne se. "Lorde Poxi..." snaží se nasadit normální hlas, ale je v něm přece jen znát slast a bolest. "Vraťte..se, prosím.. za chvíli.." Dlouho se ode dveří nic neozývá, ale pak přece jen ano. "Jste v pořádku, má drahá?" |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro Na chvíli se zarazím, aby mohla popadnout dech a odpovědět normálně. "Koupeš se a mýdlo se ti dostalo do očí," poradím, sám překvapen, že můžu myslet. Hladím ji po stehně a modlím se, ať ten chlap vypadne. Jinak ho dekapituju a bude! |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro "Já se koupu..." pronese přiškrceně. Zakrouží pánví. Očividně se jí to začalo líbit. Lord Pox vezme za kliku. Zamčeno. Což se mu ani za mák nelíbí soudě dle jeho hlasu. "Drahoušku. Pusťte mě dovnitř!" Zabuší na dveře. |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro Kousnu se do rtu, abych nevydal žádný zvuk, když mě tak provokuje. A ten sviňák ne a ne odejít, ještě by se chtěl dívat na koupající se děvče! Pche, to můžu jenom já. Ale protože naznačila, že chce pokračovat, pokračuju. Není to ono, když si oba nemůžeme zakřičet, na druhou stranu... to, že nás má někdo odhalit, v sobě nese něco vzrušujícího. Musím být rychlejší samec a rozséat, než přijde ten druhý zkurvysyn. |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro Bea se začne ošívat víc a víc. kouše se do rtu, drápe Lance na zádech a sem tam jí unikne tichý sten. Ještě že se to ztrácí v bušení na dveře. Začne být chtivější a chtivější.. "Beatrice, okamžitě otevřete!" Lord si očividně neláme hlavu s nějakýma formalitama. |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro Kousnu Beu do ramena, snad ne moc silně, zakončím své ďábelské dílo a pro jistotu jí zakryju pusu rukou. "Promiň," zašeptám a stále tlumím její výkřiky. Čelem se opírám o její rameno. I když na dveře buší protivný chlap, nechci odejít zahanben - nechci ji nechat jen tak a odejít. Pak by mě ženské pomlouvaly, že je ani neuspokojím. |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro Bea se mu při vyvrcholení zakousne do ruky. Učiněná dračice. Stisk pak povolí a uspokojením jí povolí všechny svaly. Začne mu jen vtiskávat drobné polibky po obličeji. Pomalou se začnou ozývat velké rány. Lord se očividně snaží vyrazit dveře. Pod nos si sakruje a jinak nadává. Bee to jaksi nevadí. Jen Lance objímá a hraje si. |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro Zasyčím, pustím ji. Jsem uspokojený a spokojený, jen ten chlap mi to kazí. S povzdechem padnu vedle ní. "Pošli ho už ke všem čertům, nebo ho zabiju, vážně mu zakroutím krkem..." zavrčím tiše. "Co to je za... otravnej jak veš." |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro Bea mu začne jazykem přejíždět přes hruď. Přitom sleduje jeho tvář. "No, řekněme, že by mi nevadilo, kdybys mě ho zbavil.. bylo by o starost míň.." špitne. Pak natočí hlavu a houkne ke dveřím. "Lorde, okamžitě odejděte nebo povím svému strýčkovi, kam jste mi to onehdy v zimní zahradě sahal!" S pocitem zadostiučinění se vrátí ke své předchozí činnosti. |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro Zaplétám prsty do rudých vlasů, jednu ruku pod hlavou. Když na lorda křikne, povytáhnu obočí. "Kam ti to ten prevít sahal?" |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro Bea se jemně poušklíbne. Pokrčí rameny jakože je to bezvýznamné. "Byl asi dlouho na sluníčku..." špitne. Na chodbě je ticho. Pak si hajne vedle něj, popadne ho za ruku a položí si jí na jeden prs. "Sem a sem." Přejede s ní na ten druhý. Pak ohrne nosík. "A byl nechutně... roztoužený.. poznala jsem to podle... jeho těla.. když se mě pokoušel svést, tak se na mě namáčkl zezadu.." Mírně se oklepe. |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro "Ještě že jsi čistotná a ten hnusný pach chlíváka tam nezůstal..." zahuhlám do lordem poškozených míst, očichám je jako pes. Zvednu hlavu. "Když jsem se tiskl já, to ti nevadilo, co, bestie?" plesknu ji po stehně. |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro Bea se uchichtne. "A mělo by mi to vadit?" Chytne ho za ruku. "A nebij mě nebo ti to vrátím, abys viděl, jaká jsem bestie. Říkala jsem ti, že se ubráním pokud budu chtít.." Pokýve hlavou a rošťácky se usměje. |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro "Nedovoluj si, jinak tě zprzním ještě jednou," vyhrožuju. "A tentokrát to uslyší i stvůj strýc, jak budeš křičet!" S tím ji kousnu do stehna a do boku. Mohl bych víc, ale co by služebné řekly na modřiny... |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro Bea se na něj vrhne a sedne si na jeho bříško obkročmo. Sehne se dolů pro polibek. Její vlasy ho začnou šimrat v obličeji. Bea si je přehodí přes rameno a využívajíc nadvlády se zaculí. "Samé výhružky, samé výhružky.." |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro Usměju se a chytím ji za boky. "Mám je přeměnit v činy? Pořád jsem byl dost hodný a jenom vyhrožoval. Mám být hajzl?" Teda, taková slova říkat před dámou. A ještě jí u toho sahat na zadek! |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro Bea ho kousne do ucha, pak mu do něj špitne: "K tobě se takové slovo nehodí.. ty takový snad ani nedokážeš být... jen vyhrožuješ..." Provokativně se o něj otře ňadry a zase se posadí. Kouká na něj s úsměvem hezky zeshora. "A já to dokážu taky, miláčku..." pronese mazlivě. |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro Nedokážu? Divila by ses, děvenko. Kolik zhrzených ženských na mě řvalo, že hajzl jsem. Když jsem ráno utíkal z ložnice. Něco v mé tváři se změní. Hodný Lance je pryč. Drapnu ji bez ohledu na její křehké tělo a smýknu jí pod sebe. Hraju to, ale zlobí mě. Jsem voják, v duši mám cejch zlořáda. Znásilňoval jsem a zabíjel. A ona se mi vysmívá, že jsem měkota. Tvrdě sevřu její zápěstí. Zatím jsem neřekl ani slovo. Najednou chci v jejích očích vidět strach. Uklidnění, že ze mě má respekt, mrcha. |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro Bea jen sykne bolestí, ale tváří se pobaveně. Je vidět, že si myslí, že je to jen hra. Jen, že ji Lance testuje za jak dlouho se ozve. Našpulí rtíky. "Mám křičet o pomoc?" prohodí pobaveně. Snaží se mu vykroutit. "Ale no tak.." |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro Netvářím se, že bych si hrál. Ve tváři mám tvrdý výraz, jako když řvu na svoje muže. Jakmile se začne kroutit, zesílím stisk, nic jí na to neřeknu. Vypadá to, že můžeme rozjet nové kolo. Já můžu. A tentokrát nejsem ten opatrný milenec, protože ona už není panna. Zmocnilo se mě totiž to, co tam u jezera. Šelma. Není radno píchat do spícího vlka, protože jinak on opíchá ji. |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro Bea pořádně otevře oči. Nezdá se jí to. Trochu jí to ještě zabolí, ale nedá mu to nijak vědět. Chce nad ním prostě vyhrát. "Lanci.." prohodí pouze škádlivě. To mluví za vše. Tváří se dál pobaveně. Sem tam jí unikne sten, snaží se těm novým pocitům odolávat. |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro Mračím se, nepářu se s ní. Myslí si, že si může dovolit všechno. Omyl. Nejsem hodný strýček Lance. Zadýchaně padnu vedle. Už má klid, nemůžu. Ale to ona neví. Zvednu se a posadím se na posteli zády k ní, dřív než ji napadne mě zase provokovat. Ano, mylady, tak vypadá manželský sex. A ještě hůř. |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro Beatrice pohoršeně vydechne, když se Lance odtáhne a posadí zády k ní. Její chvilka totiž ještě nepřišla. Našpulí rty a začne kolem sebe ovíjet deku. "Jsi obyčejnej sobec.." odtuší chladně. "A jako milenec stojíš za houby.. v hlavě se ti honí pouhé 'já, já, já', že?" Postaví se zabalená do kusu přikrývky. "A teď mi laskavě vysvětli, co na tom ty děvky mají..." odfrkne si. |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro Ještě chvíli mlčky sedím. Dosáhl jsem svého. "Prachy, mylady, mají z toho prachy," odtuším s úšklebkem. "A radši se nebudu zmiňovat, co jste vy, protože nemám tolik času, abych to vyjmenoval. Snad jen jedno z mála - rozmazlený fracek." Hlas mám klidný, možná až chladný. Přehnala to. Její chyba. Jako by na mě ani neprskala, vstanu a začnu se oblékat. |
| |
| Ložnice Beatrice si stoupne k oknu a dívá se ven. "Umíte krásně lichotit, můj pane." Pak se odmlčí, obrátí se, opře se o chladnou stěnu pokoje a pozoruje ho. "Hodláte mě ještě někdy poctít návštěvou? Já jen, abych předem varovala lorda Poxe, aby nerušil..že si mě smí ohmatávat jindy.." |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro Dotáhnu pásek. Zatím jsem se na ni ani nepodíval, nemám proč. Nejsem až takový, že bych podruhé nesnesl mít stejnou ženu, takový extrém ne, ale měl jsem ji. A ona mi nedává důvod, proč bych se o ni měl dál zajímat. Nechytím se na to. A´t si ji osahává, kdo chce. "Nevím. Bude záležet na vašem chování. Lord se možná nechá urážet a mlátit, ale já ne." |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro Měl jste říct rovnou, že máte rád husičky, které skáčou, jak pískáte, můj pane." odtuší chladně. "Já se kvůli vám nehodlám měnit. Za tolik nestojíte, ale očividně si myslíte pravý opak." odfrkne si a přejde k vaně. "Kvůli vám mi vystydla voda." obviní ho zamračeně. Na její vkus je až moc chladný. Dostal, co chtěl a teď, aby si ona poradila. |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro "Beru na vědomí, mylady. Však se neměňte, nikdy jsem nic takového neřekl." Zase se vracím k formálnímu zdvořilému tónu. "Řeknu jim o teplou. Že jsem takový prevít, že i nebohé mylady stydne voda, sotva vkročím do místnosti." Vyseknu jí lehkou úklonu a jdu odemčít. Smaozřejmě hlavní dveře, nechci, aby věděla, kudy jsem přišel. |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro "Děláte si ze mě šprýmy, můj pane? Tohle jim říct nesmíte. To se nehodí... věděli by to.." Zamručí za ním. Přikrývku ze sebe nechá sklouznout a dál odhaduje, jestli voda je natolik teplá, aby mohla dokončit koupel. "A zkuste odtud odejít nepozorován, prosím. Skandál si nemohu dovolit." odtuší chladně. Zničil v ní všechny ty naivní naděje. |
| |
| Mary Annin pokoj Lord proti tomu samozřejmě nic nenamítal. U Mary Anne v pokoji čeká Karin. Hoří zvědavostí, ale nezeptá se, protože to by služebná neměla. "Měla bych vám ten účes dodělat, má paní." poznamená tiše. Jakmile jí k tomu dá Mary Anne příležitost, pustí se opět do své práce. Tentokrát pracuje se šńurou malých perel. "Budete nádherná, má paní." Mohamedův pokoj Do Mohamedových snů pronikne křik. Ten ale pak utichne. Ozve se tiché zaklepání na dveře. Ihned po Mohamedově povelu dovnitř vstoupí Lena s podnosem jídla. "Myslela jsem, že byste mohl mít hlad, můj pane." |
| |
| Moje rezidence Podívám se na Lenu a změřím si ji pohledem. " Ah děkuji, ano máte pravdu trochu mi vyhládlo. Přineste mi to sem budu jíst v posteli." jak přijde vezmu si tác s jídlem, napiju se a pak si prohlídnu co tam všechno je přitom ji po očku pozoruju jestli to že mi donesla jídlo neni jen postraní záměr. |
| |
| Mohamedův pokoj Lena se zaculí a donese mu podnos do postele. Je na něm zelenina, plátky studeného masa, křupavý chléb a pivo. "Tady to je, můj pane.." broukne tónem, který by se dal lehce zaměnit za svádění. Zůstane stát u postele a dívá se na Mohameda mlsným pohledem. Nic víc však nedělá. Jen kouká. |
| |
| Můj pokoj najím se a pak se spokojeně opřu o postel "Ještě jednou děkuji Leno bylo to dobré. " pak se naní otočím podívám se jí do očí . " Copak ještě něco máte na srdci ?? " |
| |
| Mohamedův pokoj Len mu vezme podnos jako správná služebná a poté se mu podívá zpříma do očí. Ta nechodí kolem horké kaše. "Měla bych, můj pane?" broukne a olízne si spodní ret. "Já jsem služebná. Já mám plnit vaše přání a né ta svá.." |
| |
| Moje rezidence Todle si neměla dělat čekal jsem od tebe něco chytřejšího. potom se ušklíbnu a lišácky se na ní usměju " V tom případě by jste ten podnos měla jít odnést a smejčit nějakej pokoj ne ???" pak se opřu znova o postel a přimhouřím oči A aby jste neřekla přijďte po plese. Možná si na vás udělám čas i místo." |
| |
| Mohamedův pokoj "Pokoje se těžko uklízejí, když po nich pobíhají služebné kolem svých pánů a pomáhají jim s přípravami na ples, můj pane." Udělá malé pukrle a vydá se ke dveřím. "Pokud se najde chvilka, tak se stavím, můj pane." prohodí a zastaví se ve dveřích. "Budete si přát ještě něco jiného? Myslím teď. Ještě nějaké pití?" nadhodí téměř lhostejně. Jako kdyby uvažovala už nad něčím jiným. |
| |
| Chodba Vykouknu do chodby, a pokud nikdo nejde, vyjdu ven. Už aby ta šaškárna začala, protože mě to čekání nebaví. Stejně nechápu, proč jsem sem musel se svým pánem jet. Jdu prostě... někam. Kam dorazím, tam budu, moc nad tím nepřemýšlím. Na vyjížďce už jsem byl, teď je na řadě procházka, protože nehodlám sedět na zadku a koukat do stropu. |
| |
| Chodba I. Před dveřmi stojí čtyřicátník a zamračeně sleduje dveře. Je vidět, že je dost bohatý a nafoukaný. Na nedostatek jídla by si též nemohl stěžovat. Mumlá si tiše něco pod vousy o lehkých holkách. Chodba II. Mary konečně zahlédne Veru, jak spěchá zpět se šitím. Sean ji zahlédne také a zazubí se na ní jako malý chlapec. "Vero, ty jsi snad stále krásnější.." Vera na Seana vykulí oči. "To jste vy, mladý pane? Téda! Vás bych tu už nečekala!" Pak sjede pohledem na Mary. "Slečno, víte, že by z tohohle mohl být velký skandál? Stojíte tu se známým proutníkem. A sama. Honem do pokoje. Musíme vás připravit." |
| |
| Chodba I. "Vypadá to, že se mě jen tak nezbavíte. Stojí tam váš nápadník, ten trpělivý štíhlý hezoun,"" šeptnu přes rameno a v duchu zavrčím nadávku. Musel si všimnout, že se dveře otevírají. Tak jednám jako vždycky - sebevědomě. Prostě je normálně otevřu, kývnu na tlusťocha a hodlám se vztyčenou hlavou odejít. Avšak čekám nějaký úskok - řvaní, možná dokonce i ránu. Na oboje jsem připraven reagovat. |
| |
| Chodba I. Lord Pox už chce spustit, ale s otevřenými ústy zahledí do pokoje na nahou, vykulenou Beatrice. Ta se okamžitě sehne a zabalí do přikrývky. Poté si jeho pozornost vyžádá Lance. Sjede ho pohledem a odfrkne si. "Děvka.. co jiného jsem si mohl myslet.." Opře se o stěnu a studuje pohledem Lance. Nakonec se zašklebí. "Půjdu si ji též vyzkoušet." Odlepí se od stěny a vydá se k jejím dveřím. "S dovolením." |
| |
| Chodba I. Povytáhnu obočí a beze slova, bez výrazu jakékoli emoce, se dívám na tlusté prase. Až když řekne to, co si mylady nezaslouží ani za svoje nepěkné chování, drapnu ho za rameno. "To bych nedoporučoval," zavrčím. Varuju ho jen jednou a je mi jedno, jak moc bohatý je. Jestli se tam bude drát i přes moji výhružku - prostě mu jednu vrazím, ať má na ples pěknou modřinu. |
| |
| Chodba I. Lord se zadívá na své ramena a pak na Lance. "Nesahejte na mě. Nevidím jediný důvod, proč bych nemohl. Přijala vás, přijme i mě." Našpulí své masité rty. "Máte strach, že budu lepší, že? Však ona pak poví, kdo byl jaký.. vsadím se s vámi o mého nejlepšího koně, že budu lepší." Pokýve hlavou. A pokračuje si dál ve svých úvahách. "ANo. Jsem schopný případně obětovat svého nejlepšího koně. I když jsem si jistý svým vítězstvím." |
| |
| Můj pokoj "Ne děkuji Leno už nic nepotřebuju." potom až lena odejde si obléknu šaty na ples a jdu se kouknou ajk pokračují přípravy. |
| |
| Chodba I. "Mylady, zamkněte se," rozkážu, aniž bych se na ni podíval. "A vás rozhodně nepřijme. Pochybuju, že by byl tlustý valach lepší než kůň v nejlepších letech, když už jsme se dostali k jezdectví." Teprve až se zamkne, pustím ho. Založím si ruce na prsou v defenzivním postoji. "Je to kurvička, ale je moje. A já nemám rád, když mi někdo špiní moje věci," zasyčím tiše. "Rozhodně bych svoji urozenou klisnu nepřivedl do chlíva k vepři, aby ji obskákal." On s těmi zvířaty začal... |
| |
| Chodba II. Potuleně se usmívám, když v tu chvíli zahlédnu Veru. Vero, už jsi tady! Nemáme moc času... Poslouchám sice krátký, ale i tak docela zajímavý rozhovor. Když však mě sjede pohledem, zvážním a vstoupím do pokoje. Co je na něm špatné? Zeptám se po chvíli a pohlédnu zvědavým pohledem na Veru. |
| |
| Chodba I. Ozve se zámek. Bea se zamkla. Ovšem po hanebném oslovení její maličkosti se ozve zvuk tříštíjícího se skla o dveře. Lord se zadívá na Lance, jako kdyby ho odhadoval. Pak jen pobaveně houkne ke dveřím: "Má sladká holubičko, hned jsem u tebe. Pak teprve poznáš chlapa." Lord vytáhne váček a hodí po Lancovi pár zlatých mincí. "To by mohlo stačit. A teď mě pusť. Jsem celý nedočkavý. Rád krotím dračice.." |
| |
| Maryin pokoj "Špatného? Ale nic. Má zlaté srdce. Jen je to muž. A to by mohlo stačit, ne?" Vera se vědoucně usměje a pustí se do opravování šatů. "Znám ho už jako chlapce. Co jen naučil lumpáren slečnu Celii a Beatrice. Málem z Celie udělal chlapce. Však ji baví víc lov než vyšívání. Nebo třeba víc boj než tanec. Co se lord nazlobil, ale nebylo mu to platné." Zasměje se při té vzpomínce. |
| |
| Dům Všude někdo pobíhá. Dům začíná být velmi slavnostní. Všude jsou květiny, podnosy s jídlem a v hlavním sálu se už připravují hudebníci. Stejně jako Mohamed si dost lidí, kteří mají chvíli času, vybrali tento okamžik pro procházku domem. Mohamed míjí manželské páry a pak kolem něj projde i hejno děvčat dle šatů lze odvodit, že k služkám rozhodně nepatří. Všechny se chichotají a koukají po něm. |
| |
| Chodba I. Mince dopadnou na zem. Nejsem na tom tak špatně, abych se musel plazit po zemi a sbírat je. A i kdyby, radši někde něco ukradnu nebo požádám svého pána. "Jak vidíte, asi o vaši přítomnost nestojí, když se zamyká. A já tu klidně budu stát až do plesu," usměju se, ale je to hnusný úsměv. Stoupnu si přede dveře jako osobní stráž, opřu se o ně zády. Mám chuť toho chlapa praštit. |
| |
| Můj pokoj Aha, už vás Vero naprosto chápu... Usměji se a dívám se na veru, která mi opravuje šaty. Ano, to asi jsou šťastné vzpomínky na minulost... Řeknu vážně a pohlédnu zamyšleně do okna. |
| |
| Chodba "Nebudeme to přeci hrotit, drahý příteli. Stejně se k ní jednou dostanu, tak proč ne hned, dokud je ještě čerstvá? Víte co? Zajděte si do kuchyně a tam si vyberte děvče.. že vás posílá lord Pox.. ona vám jistě poslouží lépe než ta nezralá husička.. a až ji něčemu přiučím, budete si moct též užít.." prohodí naprosto oplzlým tónem. Rukou mu ukáže, aby uhnul. "Nezdržujte, nemám čas." |
| |
| Dům Manželský pár pozdravím dle slušnosti a děvčatům vrátím milý úsměv. Potom se projdu po druhém křídle zámku . Přitom sleduju ahledám jestli nikde nenajdu někoho s kym bych mohl zkrátit dlouhou chvíli. |
| |
| Maryin pokoj "Byly by ještě šťastnější, kdyby neodjel." povzdychne si Vera. Zvedne se a šaty natáhne před sebe. Spokojeně pokýve hlavou a mrkne na Mary. "Budete mít nějaké speciální přání, slečno?" pousměje se a v jejích starších očích zajiskří šibalství. Hned vypadá mlaději. |
| |
| Mohamed narazí na dva muže stojící před dveřma jednoho pokoje. Očividně nejsou ze sebe nadšení. |
| |
| Chvili je pozoruju se zájmem a pak se snažím zaslechnout o čem si povídaj. Přitom dělám že sleduju obrazy na stěnách či nejaké sochy či vázy. |
| |
| Chodba Ani se nehnu, stojím jako socha strážce v bájných chrámech. Můžu ji zachránit aspoň tentokrát, protože ji ten chlív viděl kvůli mně. Co se bude dít po mém odjezdu, to už holt neovlivním, leda bych se zmínil, že to Pox ji připravil o věneček a hodil to na mě, protože nás spolu viděl. Jenomže kdo uvěří vojákovi, když proti němu stojí bohaté prase? |
| |
| Chodba Pox si Mohameda nevšimne. Na Lance sykne už rozzlobeně: "Okamžitě mě tam pusťte nebo se každý dozví, jaká je to děvka." Stojí vzpřímeně a dává najevo, kdo že je to ten důležitější. Z pokoje se ozve šplouchání. |
| |
| Chodba "Z úst někoho, kdo ji obtěžoval, to vyzní opravdu důvěryhodně" ustrousím kousavě. A ne, nehnu se. Stojím, ruce založené na prsou, s vyzývavým úšklebkem se dívám na vepře. Jakéhosi mohamedána si všimnu jenom koutkem oka, ale protože tu nebyl od začátku, tak je mi to fuk. Lord je větší problém než cizí uši. |
| |
| Chodba Jak uslyším slovo obtěžoval trochu sebou trhnu Vypadá to že tidle dva řeší něco nepěkně důležitého. Pomalu přicházím k nim ukoním se " Pánové nějaký porblém ?? Mohu vám pomoci ?? " |
| |
| Chodba Pox se vítězně zašklebí. "Nejsem sám, kdo o vás ví. Neměli jste se předvádět u stájí, drahý příteli. Takže..." Významně se zadívá na dveře. "Máte na vybranou." Ozve se zámek. Bea odemkla. |
| |
| Chodba Podívám se na mouřenína, zamračím se. "Když dovolíte, tohle je soukromý spor," odseknu a doufám, že rychle vypadne. Do prdele, ten malej zkurvysyn, napadne mě. To on by mě práskl... ale zase ji má rád, nedovolil by, aby jí lord ublížil. Ovšem já mám jiný nápad, doufám, že vyjde. Stisknu zuby nevolí, vrhnu na lorda znechucený pohled. "Pro tentokrát jste vyhrál," zavrčím a ustoupím ode dveří. Jakmile se lord odvrátí, nenápadným gestem zarazím mladíka, kdyby chtěl něco vyvádět. Akorát by to pokazil. Vypadá to, že odcházím, ale čekám na chvíli, kdy zajde dovnitř. Snad to pak stihnu zpátky, než zamkne, protože jinak... by to nebylo dobré. Musel jsem ho jenom dostat dovnitř, aby byl důkaz, že ji opravdu obtěžoval. Bea by si mohla trochu zakřičet... Riskantní, ale chci z toho vyváznout bez úhony. |
| |
| Chodba Pox se podívá na Mohameda s opovržením. Pak se zasměje při pohledu na Lance. "Jste velmi rozumný člověk." Pox vpadne do pokoje a zabouchne dveře. Už už se ozve zašramocení klíče, ale přesně v tom okamžiku mohou pánové na chodbě zaslechnou vystříknutí vody a opět tříštící se sklo. Zpod dveří začne na chodbu vytékat voda. A hned následuje řev. "Ty malá děvko!" Vše se odehrává během několika vteřin. |
| |
| Chodba Beatrice mě nezklamala. Ihned udělám čelem vzad a vpadnu do pokoje. Co udělám pak, to musím posoudit dle dané situace, ale priorita je, aby se lord nedostal k Bee. Teď už mi to hraje do karet, on ji chtěl napadnout v její ložnici... Výborně. "Zajdi pro někoho, snad dokonce pro pána domu," řeknu ještě mladýmu. Tohel je můj boj. |
| |
| Chodba Zrovna když tam vrazí Lance, tak Pox drží jednou rukou Beu pod krkem a druhou jí strhává ručník. Tlačí jí na zeď. "Však já ti ukážu, ty malá couro!" Pox má na čele řeznou ránu a je celý mokrý. Bea začne sípat a brání se nehtama. Když si sáhne na svůj pásek, tak mu vrazí takovou facku, až mu zanechá na tváři tři škrábance. "Pomoc!" vyjekne sípavě. |
| |
| Ložnice mylady Skočím k němu a chytím ho pod krkem ohybem lokte. S chutí ho přidusím, jednou nohou ukročený vzad, aby na mě nepadl, až se bude cukat. "Pusť," zavrčím, "nebo ti vážně zlomím vaz. Ne, to je moc rychlý. Svážu tě a nechám mylady, ať tě potrestá dle svého." Na dotvrzení svých slov mu seberu ještě trochu vzduchu. Nežertoval jsem, to mylady už vidí jasně. Jsem chlap, co dokáže zabít, dokáže ublížit a nehne nad tím ani brvou. |
| |
| Bein pokoj Pox povolí sevření. Bea se ve své nahotě sesune na zem a chytí se za krk. Po tvářích jí začnou téct slzy, nevydá však ani hlásku. Pox sebou začne házet, aby se osvobodil. "Ty bastarde, na něčem jsme se dohodli!" Jak se snaží osvobodit, tak do Beatrice celkem nechtěně kopne. Díky bohu jen do stehna. |
| |
| Ložnice mylady Odtáhnu ho od od Beatrice a opravdu ho začnu dusit, že už nemůže ani mluvit. Přináší mi to zvrácené zadostiučinění. "Podejte mi něco, čím ho můžu svázat, mylady. Honem!" pobídnu ji, ale ani se na ni nepodívám. Musím kontrolovat, kdy už to dušení začne být nebezpečné. Vražda je to poslední, co bych ke své smůle potřeboval. Chvílemi stisk trochu povoluju, aby se mohl nadechnout, ale držím ho v šachu. |
| |
| Ložnice Ozve se trhnutí a Lancovi se pod ruku připlete provaz ze závěsu na okno. Ovšem mu ho nepodala dámská, jemná ručka, ale mužská tlapa. Poté se opálený muž vydá k Bee a přehodí přes ní ručník, co z ní strhnul Pox a zvedne ji do náruče. "Maličká..." Vtiskne jí polibek na čelo. |
| |
| Ložnice mylady To, že mi provaz nepodala Beatrice, si uvědomím, až když lorda nepříliš něžně svážu. Že se mu neprokrví ruce, to mi vrásky vážně nedělá. Nahlas vydechnu a podívám se na muže, co za mylady přišel. "Dáma v nesnázích je zachráněna, má práce zde asi skončila." Nechci se mu tady motat, ještě bych mohl k úhoně přijít já. Beatrice má svého rytíře na bílém koni a co na tom, že to asi bude její strýc, kmotr nebo co to říkala... |
| |
| Chodba Nejdřív se otočím, že odejdu a přitom si vyčítám můj blbý nápad přidat se jak, ale uslyším kravál rychle se vrátim potom co uvidim v pokoji suthnu Všichni v tomdle domě sou šílený je to tu plné starých oplzlích dědků , kteří následně umírají když se snaží znásilnit nějakou holku sakra kam ten svět spěje. pak vyběhnu hledat pomoc. |
| |
| Ložnice Mladý muž uloží Beu do postele a přikryje ji. Povšimne si téměř už zaschlé krvavé skvrny na přikrývce a zamračí se. "Seane.." špitne plačtivě Bea. Asi si konečně uvědomila, co se mohlo stát. Sean jí jen položí prst na rty, aby ji utišil. "To si povíme pak, maličká.." usměje se na ni a otočí se k Lancovi. "Co se tu stalo?" broukne tiše, když poodejde od postele. Probodne Poxe pohledem a začne ho nešetrně táhnout za nohy z pokoje. |
| |
| Pokud uvídím přibýhajícího Seana jdu az ním |
| |
| Ložnice Vida, tak to nebude její strýc, ale možná nápadník? K čertu s tím. Hlavně že mám příležitost to hodit na Poxe. "To je víceméně jasné. Tohle prase ji obtěžovalo... a možná jí i ublížilo, než jsem se objevil já. Nevím, ale ženský křik a chlapské 'ty děvko' jednoho znepokojí a myslím, že je to oprávnění tam pak vtrhnout." Pokrčím rameny. S lordem mu pomoct nemůžu, když má ruce svázané za zády. |
| |
| Sean se opravdu prosmýkl kolem Mohameda při cestě do pokoje. |
| |
| Ložnice " Má pravdu Seane viděl jsem jak se tendle tlusŤoch dobýval tady k slečně a tento pán .... se ho pokoušel zastavit. Tady slečna se před ním dokonce zamykala." |
| |
| Ložnice Sean nechá Poxe, aby se praštil o práh. Dotáhne ho ke stěně a nechá ho tam. "Když jste přišel.. bylo to při... zatraceně, znásilnil ji?" zavrčí tiše. Svaly v obličeji má napjaté. Očividně má Beatrice rád. "Nebudu se teď ptát jí, je dost rozrušená.. proboha.. mám chuť ho zabít.." Zatne pěsti a střelí dolů nenávistný pohled. "Takhle prznit Beatrice.. jak si jen mohl dovolit na ní sáhnout.." |
| |
| Chodba Sean se podívá na Mohameda a pak podezřívavě na Lance. "Neříkal jste náhodou, že když jste tam vtrhnul..? Proč jste dopustil, aby se tam ten chlívák dostal?" |
| |
| Ložnice Prohlédnu si pokoj sleduju co po něm lady Beatric hodila. Pak si stoupnu vedle toho tlusťocha a hlídám ho. |
| |
| Ložnice Jo, bude to asi její nastávající, podle toho, jak se čertí. Zahraju mu divadlo, jak jsem se to při svcýh dobrodružstvích se ženami naučil. S povzdechem po chvíli rozpačitě kývnu. "Zdá se, že to stihl..." zamumlám, jako bych byl zahanben, že já tomu nestihl zabránit. Ten pitomec! Ksakru! "Je to moje chyba. Chtěl jsem si zachránit vlastní krk," připustím, dívám se mladíkovi do očí. "Měla to být léčka, protože kdybych mu zlomil čelist tady na chodbě, těžko by mi někdo uvěřil, že jsem chránil čest dámy. Ovšem stihl napůl zamčít, a než se mi podařilo hodit zámek zpět... asi... omlouvám se," pokorně sklopím hlavu, i když mě to stojí všechny síly. |
| |
| Ložnice, chodba Tlusťoch leží na chodbě. Sean s mrazivým pohledem dohlédne, aby se muži vzdálili z Beatricina pokoje. "Takže, vy jste ji vlastně nechal Znásilnit. Tomu říkám kavalírství. Víte, co teď bude? To prase si jí bude muset vzít. Doufám, že jste na sebe pyšný. Jistě si dokážete představit, jak teď bude vypadat její život.." Probodává Lance pohledem. "A teď mě omluvte." Pootevře dveře jejího pokoje na znamení, že se tam chce vrátit. Sám. Kývne na Mohameda. "Chtělo by to oznámit lordu Lottemu. Je to její kmotr," zamručí. "Najdete ho u jeho dcery, Mohamede." |
| |
| Ložnice " Jistěže." pokynu hlavou a varážím do pokoje Celiin tam akm jí vedli předtím ty dvě služky potom prvním pokusu o znásilnění jestli ji tam najdu i s Lordem ukloním se " Omlouvám se Lorde, ale došlo už k druhému znásilnění ! Myslím že teďka paní Beatric ???" |
| |
| soukromá zpráva od Sion pro |
| |
| Chodba Tak tohle nevyšlo. Tohle silně nevyšlo. Probodnu Mohameda nepěkným pohledem, mlčky kývnu na toho mladíka, protože nemám co říct. Nejraději bych se na celý ples vykašlal a šel si dát do těla při tréninku s mečem, ale pán mě sem vzal, protože očekává, že tam budu. Proč, to netuším, ale nesmím toho podělat víc než doposud. Bude to mít následy. Cítím, jak se mi kolem hrdla stahuje smyčka - protože jakmile "maličká" promluví, budu já ten hajzl a možná... To ne! Chomout ne... jsem kůň do války, ne na statek. |
| |
| Celiin pokoj Lord celý zbledne. Pak zrudne. "Já věděl, že s sebou královský dvůr přitáhne jen problémy.." zasyčí zlostně. "Kdo? Kde je Beatrice? Jste si tím jistý?" Lady Celia, která se konečně jakž takž vzpamatovala z té krvavé potyčky, vykulí oči. "Proboha, to ne!" vyjekne Celia. Vyskočí z postele a zabalená jen do županu vyběhne z pokoje. |
| |
| Celiin pokoj "Ve svém pokoji milorde už je v pořádku i když bych řekl,že tam došlo k něčemu víc než tady u paní Celie. Dokonce bych řekl že se násilníkovi podařilo o co se snažil Sean a ještě nějaký muž hlídají to prase co se dostalo k slečně. " přitom uvolnim cestu Celii. pak jdu s lordem z5. |
| |
| Můj pokoj Povzdychnu si také a pak pohlédnu na Veru. Přání? Já nevím, ale jestli byste mi poradila, možná bych na něco došla... Usměji se a pohlédnu na šaty a spokojivě se usměji. |
| |
| Chodba Do chodby se přižene černovláska v županu. Poxe jaksi přehlédla a s vražedným pohledem zamíří k Lancovi. "To jste byl vy, že?! Jak jste jí to mohl udělat? Bea je možná křehká dívka, ale já ne!" Plesk. Zcela nečekaně mu vrazí facku. A že sílu má. Začne se napřahovat k další. "Tohle vám jen tak neprojde!" Celiin pokoj Lord se pomalu vydá za svou kmotřenku a kývnutím hlavy vyzve Mohameda, aby ho následoval. Očividně toho má dnes až po krk. Na jeho pomalu stárnoucí hřbet se toho sneslo až moc. Kráčí rozhodně pomaleji než jeho živá, rázná dceruška. Maryin pokoj Vera se téměř mateřsky pousměje. "Tak si to prve ozkoušejte, slečno, a pak se uvidí, co se s tím dá dělat." Pokýve hlavou. "Musíme ještě vybrat vhodný korzet a spodničky.." Vydá se k její skříni a začne tam lovit nutnou součást róby. Poté to všechno položí na postel a koukne na Mary. "Budete s tím chtít pomoct? S korzetem počítám, ale se spodničkama a tak." |
| |
| Chodba Seděl jsem na zemi naproti dveřím a ani nevím, proč jsem raději neprchl a zůstal hlídat Poxe. Měl jsem být rozumnější, protože když před dámou vstávám, vyšije mi facku. Hlava mi cukne na stranu, udiveně zamrkám a drapnu ji za předloktí. Co to s těmi ženskými dneska je? Jenom by mě fackovaly. "Za prvé - dobrý den, slečno. Za druhé - než začnete jančit, zkuste si zjistit fakty. A za třetí - nesluší se mlátit někoho, kdo tady vepříka přidusil a svázal." Pustím ji, rozhodím rukama. "Můžete pokračovat. Ale budu se bránit." Neusmívám se. Mám všeho už dost a do smíchu mi vážne není. |
| |
| Chodba Celia ho probodne podezíravým pohledem a vystrčí bojovně bradu. Omlouvat se? To jí ani nenapadne. Podívá se dolů a zalapá po dechu. "Lord Pox? To není možné. Vím, že měl o Beatrice zájem, ale jako o manželku.." Odfrkne si a strčí do Poxe špičkou bosé nožky. "Nikdy bych nedopustila, aby si ho vzala.. ale teď.. sakra!" Poslední slovo se k dámě rozhodně nehodí. Dámy by klít neměly. Jí je to očividně jedno. A taky to, že se tam promenáduje jen v županu. |
| |
| Můj pokoj Jistěže... Pousměji se. Se zvědavostí pozoruji Veru, která mi vybírá nutnou část róby. Když vše položí na postel, přistoupím blížk posteli a zamyšleně se dívám na věci. Budu ráda se vší pomocí, jakou dokážete... Řeknu potichu a pohlédnu na Veru s jiskrou v oku. |
| |
| Chodba Všechno jde do háje a ještě horších míst. Rozdivočené dívce nic neřeknu, akorát pokrčím rameny. Co taky dělat, když mám kvůli lordovi problém... pcha, a to jsem doufal, že z toho nejenže uteču, ale vyjdu jako chrabrý zastánce. Teď jsem ten vůl, co dovolil, aby mylady znásilnil. Jako by tam nebyla, klesnu zpět na svou stráž, přejedu si rukama po obličeji a cosi si pro sebe zamumlám. Nejsem strašpytel ani nic podobného, jen se vzrůstajícícm zoufalstvím čekám, co mi ještě zkazí život. Až se to dozví pán... Tihle určitě budou dělat dusno a mě obviní kdoví z čeho. |
| |
| Chodba Jdu vedle Lorda jak dorazíme k místu. tak se zastavím a čekám přitom sleduju Poxe a Lance. Jak uvidím na Lancovo tváři rudý otisk po celiině ruce pousměju se Dobře mu tak. |
| |
| Maryin pokoj Vera se opět vědoucně usměje. "Tak si pospěšte. Pomohu vám s korzetem, pak s těma spodničkama, bez kterých by se dáma nemohla obejít a nakonec něco vymyslíme s těma šatama.. bude z vás kráska.. ne, že by nebyla už teď.." podotkne přátelsky chůva. Začne jí pomáhat se svlékáním těch šatů, které má na sobě. "Opravdu si chcete vzít tamty žluté? jaká je vaše oblíbená barva?" Chodba Celia vypadá, jako kdyby chtěla Lance pořádně nakopat. V tu samou chvíli z Beatriciných dveří vykoukne Sean a Celia mu s vyjeknutím padne kolem krku a pevně se obejmou. "Seane!" "Ahoj, štěně.. au.. to byla moje noha..." Celia se uchichtne, ale pak jí radostný výraz zmizí. "A Bea?" "Nechce o tom mluvit.. chvíli vypadá nadšeně a pak zase na to, že by se měla v dalším okamžiku zhroutit.." |
| |
| Chodba Nechce o tom mluvit. Aspoň že tak. Ale jakmile se dozví, že si ho má vzít... začne mluvit. Ksakru. Protože je tu i ten mouřenín, uznám za vhodné vyklidit pole. Dobrý velitel a voják musí vědět, kdy je třeba zatroubit k ústupu. Zvednu se a hodlám odejít, než se na mě toho neštěstí sesype ještě víc. |
| |
| Chodba Lance zastaví sám lord Lotte. Celia zmizí v Beině pokoji, Sean se opře o stěnu těsně vedle dveří a sleduje je. "Co o tom víte, mladý muži?" zamumlá lord Lotte. Mezi obočím se mu udělá starostlivá vráska. Sean naznačí Mohamedovi, aby šel k němu a dopřál jim aspoň minimum soukromí. Spíše prostor. Pak upře zlostný, obviňující pohled na Lance. Nakonec opět promluví Lotte. "Je vám jasné, že pokud bude má kmotřenka v očekávání, tak budete muset podat králi svědectví, aby nařídil Poxovi sňatek?" Dle jehou hlasu soudě ho to moc netěší. |
| |
| Chodba Mlčky přijdu k Seanovi. |
| |
| Chodba Jo, přesně tohle neštěstí jsem měl na mysli. A pak ať mi někdo vyčítá, že nejsem zrovna žhavý ve víře, když mi Bůh hází klacky pod nohy. Co klacky, kmeny! "Budu muset?" Nemám rád tohle slovo. Zamračím se. "Se vší úctou, pane, ke svědectví mě nemůžete donutit. Vy nechcete, aby si ho vzala, já taky nechci kazit mladý život. Třeba se ještě najde někdo, kdo by ji rád zachránil. Třeba tady... velký ochránce?" podívám se na Seana. |
| |
| Chodba Lottemu ztuhnou všechny svaly v obličeji. "Já ne, ale král ano." Je to poprvé, co Lotte použil svou známost s králem jako donucovací prostředek. Z pokoje se ozve dutá rána a pal Celiin zvýšený hlas: "Beatrice, to ne! Sakra, počkej až dostanu toho bastarda pod ruku, pusť mě!" Nezní to jako by Celia byla nadšená z Beiného vyprávění. Sean prve koukne na Lance a pak na Poxe. Nakonec vyjede pohledem opět na Lance a zvedne jedno obočí. Lotte chce už už jít do pokoje, ale Sean ho zarazí rukou a zavrtí hlavou. Lotte se tedy znovu otočí k Lancovi. |
| |
| Chodba Král. Jo, teď jsem v duchu řekl jedno nevhodné slovo a jsem rád, že to neslyšel lord ani nikdo jiný. No výborně. "Lorde, proč? Jsem jenom voják, nechápu, proč by se v zájmu mylady nedala udělat menší lest." Bastarda do rukou? Doufám, že nemluví o mně. Napnu všechny duševní síly a tvářím se... normálně. Ani ne provinile, ani naštvaně. Ne. Já nic neudělal, říkám si, jenom to, co je v mužské přirozenosti. Kdyby mi to někdo nepokazil, mohl být klid. Měl jsem to vymyšlené. |
| |
| Chodba "Protože moje kmotřenka nebude mít bastarda." zavrčí podrážděně Lotte. "Až přijede král, tak požádám o soukromý rozhovor. A vy řeknete, co se stalo. Pak se odvodí následky. Bea se bude muset vdát. To je jisté. Ale tohle jí zničilo pověst. Zatraceně, dopadne jako melinda. A to já nechci." Bouchne si zaťatou pěstí do rozevřené dlaně. |
| |
| Chodba Bude se muset vdát. Tohle jsem slyšel už několikrát, ale nikdy jsem nebyl podezření a katastrofě tak blízko. Nikdy mi nevyhrožovali králem. Na druhou stranu, král je taky děvkař. Kdyby to byl opravdu soukromý rozhovor, s čímž nepočítám, mohl by to pochopit... taky si nevezme každou, kterou... "Ano," zavrčím vzpurně a nijak moc uctivě dodám: "... pane." Čekám, až mě propustí, zatkne nebo popraví. Jedno, co z toho, všechno lepší než manželství. Na druhou stranu mě začíná hryzat svědomí. Nestává se to často, ale když už, stojí to za to. Jedině pud sebezáchovy mě drží na uzdě. Přece se nepřiznám! Ale... vždycky byla jiná možnost. Nepřišlo se na to, dívka se vdala, za koho původně měla. K čertu. |
| |
| Chodba Lotte mu odkýve propuštění a podívá se na Mohameda a Seana. "A vy dva jste viděli co?" odtuší stále podrážděně. Sleduje dveře Beina pokoje a usilovně přemýšlí. Jedná se o jeho kmotřenku, nemůže to nechat jen tak. A i kdyby musela využít konexí s králem a jeho nejbližšími přáteli, pak to udělá. |
| |
| Chodba Rychle odkráčím. Jdu co nejdál odtud, pořád mám chuť si jít zatrénovat, stejně jako předtím, a pořád vím, že nemůžu, protože... Zavrčím si pro sebe něco o tlustých chlívácích, začouzených idiotech a vůbec jsem ve strašlivě milém rozpoložení. Šel bych se napít, ale ani to nemůžu, protože kdyby mi to stouplo do hlavy, dělal bych ostudu. Větší než teď. Na druhou stranu, jedna sklenička neuškodí. Takže asi opět vzhůru do kuchyně... ne. Tam je ta holka, která si myslí, že něco bude. Nechce se mi, navíc tam pořvává bachařka-kuchařka. Bože, tak velkej dům a chlap se nemá kam ukrýt, kde by nebyly ženské! |
| |
| Chodba Lance se najednou zastaví před dveřma svého pána. Co ho sem zavedlo? Že by černé svědomí? Po cestě potkával jen samé manželské páry. Bohaté holčičky se očividně připravují na ples. Zvenčí se ozývá dětský smích. Ale za dveřma, u kterých Lance stojí, je ticho. Buď tam jeho pán je sám nebo tam vůbec není. |
| |
| Chodba Zaklepu na dveře. "Tady Lance," ohlásím se. Jindy bych vešel rovnou. Ano, jindy, kdybych si byl jistý jako sebevědomý vlk samotář a nebyl bych v pozici, kdy vůdci smečky budu muset pokorně olíznout čumák. Nesnáším to. Ale on naštěstí není taková sketa jako jiní. |
| |
| Chodba "Jen pojď dál.." ozve se z ložnice přívětivý hlas Lancova pána. Je v dobré náladě. Sedí u stolu a cosi sepisuje. Je čerstvě oholen, obléknut, už jen vykročit do sálu, kde se má dít ta sláva. Bude si muset ještě počkat. A tak si vyplňuje volnou chvilku vyřizováním korespondence. "Copak potřebuješ?" |
| |
| Lordův pokoj Dobrá nálada, to se mi hodí. Přejdu k němu a posadím se na nějakou volnou židli. "Nepotěším tě," začnu s povzdechem. "Vyvstala tady jedn nepříjemnost... a jak jistě tušíš, má sukni." Odmlčím se. Nerad chodím horké kaše, pokud zrovna nejsem na lovu nějakých jehňátek. "Nepohodli jsme se s jedním lordem. Lord Pox, místní chlív. Chtěl si s jednou slečinkou užít, tak jsem... nechtěl jsem ti dělat ostudu, tak jsem mu ty zuby nevyrazil. Bohužel. Kdyby ano, nemuselo by dojít k tomu, že... Při lstích v bitvě exceluju. Jenže tohle jsem nezvládl." Je pro mě těžké přiznat pochybení. Hodně těžké. Celou dobu se dívám jinam, soustředím se na to, co říkám. Není v tom ani náznak žertu. Teprve pak se podívám na lorda. "Chtěl jsem, abys to věděl... dřív než s tím začnou vyvádět oni." |
| |
| Lordův pokoj Lord si očividně nechce pokazit náladu a tak jen pokrčí rameny. "Však se služkama si užívá každý.. a ty jsou pak ještě vděčné, ne? Teda ty jsi znalec, pokud vím." zašklebí se na Lance srdečně. "Neříkej mi, že jste se o tu holku hádali. Nepotřebuju, aby se tu o nás říkalo, že si i kvůli sukni neumíme zachovat rozum." Přitom pořád píše, ale pak po menším zamyšlení se zarazí. "Počkej, Lanci.. on tu služku znásilnil? A tys to dopustil?" |
| |
| Lordův pokoj Syknu skrze zaťaté zuby. "Nedopustil bych to, kdybych věděl, že rozmlácením jeho tučnýho ksichtu nebudu mít problémy. Ale protože on je boháč, pán, a já jenom kapitán, vina by padla na mě. Čekal jsem, až zapadne do pokoje - kdybych ho... eh, zneškodnil tam, nikdo by nemohl nic namítat." Kratičká odmlka. "Zamkl. Napůl. A než se mi podařilo do dveří strčit tak... aby zámek poskočil zpět..." Držím se své původní výpovědi. Už tak mi to ten blbec rozházel. "Taky je tu ještě jeden detail. Podstatný detail," soukám ze sebe neochotně. "Není to služka." |
| |
| Lordův pokoj "Lanci, řekni, že žertuješ!" Lord vyskočí ze židle a podívá se na Lance. "Tolik smůly ani mít nemůžeš... Je to hloupý vtip, že?" Aniž by čekal na odpověď, začne po pokoji přecházet tam a sem. "Mohl jsem tušit, že jet sem, bude hloupost. Říkal mi tu můj šestý smysl. Zatraceně.." zamumlá rozzlobeně a prohrábne si vlasy. "Teď tě budou mít za neschopného troubu a s tebou i mě!" Pak se lord zastaví a prudce se k Lancovi otočí. "Co hodláš v této věci dělat?" |
| |
| Lordův pokoj Přesně tuhle reakci jsem čekal, a třebaže se můj pán a přítel v jednom rozzlobil, paradoxně mě to uklidní. Aspoň v něčem mám jistotu. "Umím vtipkovat líp, nemyslíš?" ušklíbnu se kysele. "Jo. Přesně tak. Ze zachránce se stal korunovanej vůl. A abych ti pravdu řekl, nemám nejmenší ponětí. Zdejší pán mě chce dovléct před krále... abych vypověděl, jak to bylo. Aby si toho chlíva vzala. Radši si ani nepředstavuju, co za povyk bude. K čertu se ženskýma!" zavrčím a složím obličej do dlaní. Vidět mě takhle, to je... pro některé by to byl triumf, pro ty, co mě znají a neklíčí v nich odpor, je to šokující. Takhle jsem se naposledy choval a tvářil, když mi někdo vyhrožoval svatbou. Naštěstí se to zametlo pod koberec, ale... |
| |
| Lordův pokoj Lord se zasekne a sleduje Lancovo počínání. Něco se mu nezdá... "Ty, Lanci, jsi si jistý, že k tomu došlo? Víš jistě, že dosáhl toho, čeho chtěl? Až ho bude vyslýchat král, pak může říct, že ne.. no, ale to už dosvědčí nějaká žena, která ji podrobí prohlídce.. chudák holka.. si zakusí tohle a ještě bude muset podstupovat tuto nepříjemnost.." prohlásí poněkud přiškrceně a dál sleduje Lance. "A když se zjistí, že mu ten chlap lhal, pak to pro něj bude ještě horší než nějakej chomout.. je jen smůla, že do toho zatahujou krále.. protože ten se bude ptát a ptát.." Bohužel je Lance s jeho pánem už dost dlouho na to, aby jeho pán poznal, kdy něco nesedí.. |
| |
| Lordův pokoj "Prý flek na posteli. Ještě nezaschlý," ozvu se akorát skrz ruce. Sakra, měl jsem na to myslet a radši tam dát moji košili, na ní bych to snadno svedl na zranění. A bude se ptát, dokud... V hlavě mi letí myšlenky jako stádo koní. Lord mě tam viděl. Beatrice si ho nechce vzít, tudíž bude taky vypovídat proti mně. Ten chlap mě podezřívá, viděli nás ve stájích. Jsem v pasti. Všechno svědčí proti mně. Zaskučím jako raněná šelma. V první chvíli nejdou rozeznat slova. Až pak... "To já..." Já to řekl! Nikdy jsem se moc nemodlil, ale, kurva, Bože, ochraňuj mě. |
| |
| Lordův pokoj "Tys ji znásilnil?" prohodí Arthur zamračeně. Odpověď sice zná, ale musí ji slyšet. "Lanci, jestli nechceš, abych tě zamordoval hned a tady, tak sakra mluv a pravdu!" Opět se posadí a sleduje ho svýma pronikavýma očima. "Nějaké řešení se najde. A doufám, že nebude nikomu škodné." Slovo "nikomu" zdůrazní. Poukazuje tak i na svou pověst, která jde ruku v ruce s pověstí Lance. |
| |
| Lordův pokoj Koušu se do rtu. "Ne tak docela. Nechala se, ehm, znásilňovat docela ochotně. A pak jsem před pokojem narazil na toho lorda. Prý ji předtím už obtěžoval. Pak přišla na řadu ta nepovedená lest... nic jí neudělal. On ne." Mluvím překotně jako v horečce, chci to ze sebe dostat, když už musím. "Chtěl jsem to ukecat. Znáš mě," ušklíbnu se. "Ale hádka s lordem měla svědka. A on na mě prásknul, že jsem náááhodou nešel kolem a nevrazil tam.. řekl, že jsem tam stál, chvíli mu bránil... a pak ho pustil." Při těch slovech to ve mně vře. Bodejť by ne. "Nějaký mouřenín, mohamedán. Asi." |
| |
| Chodba Podívám se na Lorda Lotta potom an Seana a pak z5 na Lorda ů Já jsem jen viděl konec hádky tady Lorda Poxe a toho druhého. Pak jsem jen viděl jak Beatric odemkla Lord vcházel a ten chlápek odcházel. Potomse ozvala rána jako yb se něco rozbilo a ten muž vběhl do pokoje za lordem a začali se prát." potom polknu a odmlčím se |
| |
| Lordův pokoj "Lanci, ty jsi takový vůl.. proč sis nevybral nějakou služebnou? Předpokládám, že se ženit nechceš.." odfrkne si Arthur. "Musíme vědět, co hodlá říct to děvče. Myslíš, že s tebou bude mluvit?" Zašklebí se a koukne ke dveřím. "Měl bys vyzjistit, co se děje v té dámské hlavince. Jestli půjde proti tobě, pak máme oba velký problém." Chodba Sean zbrunátní. "On chtěl odejít?! On tam pustil to prase a chtěl odejít?!" Třískne pěstí do zdi. "Já si toho chlapa podám.." Lotte se na Seana zamračí. "Nikoho si nebudeš podávat, dokud Beatrice nepromluví. Třeba měli nějaký společný plán. Má kmotřenka by jen tak takovému muži neodemkla. Je to ještě nevinná holčička.." povzdechne si lord Lotte a zavrtí hlavou. Teď toho asi moc nenaděláme.." |
| |
| Lordův pokoj Pokývám hlavou. Jsem. "Já si nemohl pomoct... služebná, nějaká rozhoďnožka, to je... Zakázané ovoce chutná nejlíp. Sladké a mladé. Copak jsi to nikdy nezažil? Vtrhnout do sadu těsně před sklizní?" Zvednu k němu oči, a kdyby byl šílení duchovní, asi by prohlásil, že mě posedl ďábel. Ale já si vážně nemůžu pomoct. Taková výzva! Vzít mě do společnosti, kde je tolik pěkných dam... Jako by vzal loveckého psa do obory. "To nevím. Když jsem odcházel, nějak... ale slyšela, že ji bráním. Viděla to. Ale čert aby se v ženskejch vyznal. Ulovil jsem jich tucty a stejně mám dojem, že ony snad nemyslí jako my. V ničem. Jejich řeč se marně snažím rozluštit kolik let! S každou novou zjišťuju, že toho vím míň, než jsem si myslel. Každopádně, teď se kolem ní motají její ochránci. A jestli jim přijdu na oči... ech." |
| |
| Lordův pokoj "Ty na to jednou dojedeš. Jen doufej, že to nebude teď." Zavrtí Arthur hlavou. "Ale.. no, znám to.." zazubí se rošťácky, pak však zase nasadí vážný výraz. "My to prostě musíme vědět. Půjdu s tebou a ty ochránce, nebo o kom to mluvíš, odlidím z cesty. Ty jen doufej, že za pár měsíců ti tu nebude pobíhat synáček." Zamíří ke dveřím a otevře mu je. V očích se mu blýská náznak škodolibosti. "Kolikrát já tě varoval.. cizí manželky.. to se ještě dalo pochopit, ale panny? Riskoval jsi. Teď musíš řešit následky.." |
| |
| Lordův pokoj "Tak vidíš. Znáš... to je něco jiného než neukojené manželky. A koketovala se mnou!" bráním se, zatímco jdeme ke dveřím. Arthurovi musí být jasné, že můj poslední zoufalý výkřik znamená, že to moje sebeovládání dokonale srazilo na kolena. "Buď té lásky a neděs mě ještě víc," zaúpím po poznámce o synáčkovi. "Víš, že se nebojím drsných bojů, ať už je to bitva nebo duel. Ale... synáček, manželka... Ještě se mi směj, prevíte! Teď budu všem pro smích... Nechceš mě radši za trest poslat do Skotska?" |
| |
| Lordův pokoj Arthur vybuchne smíchy. "Ale no tak.. vždyť to není tak strašně, jak se tváříš.. a můžeš si ji vzít do postele, kdykoliv se ti zachce a pak nemusíš zdrhat oknem.." prohodí pobaveně. "A copak bys nechtěl mít to potěšení a být na někoho pyšný? Lanci, Lanci.. nebudeš tu věčně.. už stárneš.." Arthura ta provokace očividně baví. Jdou po chodbě směr Bein pokoj. Před ním stále postává Mohamed, Lotte a Sean. Arthur Lance pohybem ruky zastaví, naznačí mu, ať se neukazuje a vydá se k mužům. "Pánové, dovolte, abych se představil. Jsem lord Arthur Glove. Jsem nadřízený kapitána Gallaghera, který se nachomýtnul k této nemilé události. Nemohli bychom si někde promluvit? Někde v soukromí? Rád bych si vás poslechl a k tomu nepotřebujeme cizí uši, že?" Lotte pokýve hlavou a zavede je do své pracovny. Zmizel tam i Mohamed. |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro Něco na jeho slovech je. Ale opravdu je zrovna mylady ta, se kterou bych byl ochoten žít pod jednou střechou? A hlavně, pochybuju, že by mě z domu nevypráskala býkovcem. "Hrdý jsem byl na sebe. Doteď. A víš, že si s haranty nerozumím. Až uzvednou v ruce meč a udrží koně, pak možná. Ale dokud to řve a... moje noční můry nechme stranou. Stejně už jsme skoro tu." Poslušně se zarazím, skryju se za rohem. Jakmile se vzdálí, zaklepu na dveře mylady. "Mylady? Beatrice?" Dám jí možnost se upravit, uvědomit si, kdo to sem zas leze. A pak tam teda vlezu. "V pořádku?" Zůstávám u dveří. Nechci, aby na mě ječela nebo něco podobného. Pro jistotu zamknu, kdyby sem chtěl někdo vpadnout. |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro Když se Lance otočí ode dveří, stojí tváří tvář Celii. Beatrice spokojeně spí na posteli. Tváře se jí sem tam zalesknou, jak jsou vlhké od slz. Celia stojí s rukama v bok stále zapomínajíc na svůj nedostatečný oděv - župan. Naznačí Lancovi, aby šel za ní. Zamíří k tajným dveřím, otevře je a pokyne mu, aby šel dovnitř. |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro Do háje, na tu jsem úplně zapomněl. Zarazím se, může si dopřát zadostiučinění, že se v první vteřině tvářím jako hňup, protože mě překvapila. Ihned se vzpamatuju a moc neprostestuju, když mě někam vede. Nejsem v situaci, kdy bych si mohl moc vyskakovat. A věru mě to netěší. Radši mlčím, dokud nezačne ona. |
| |
| Lordův pokoj Aha tak to je ten kapitán o kterém mluvila Fay, inu sprostý voják co se dá čekat, válkou zešlechtěná hrubost a síla. inu v pokoji si stoupnu hned ke zdi u dveří a poslouchám o čem se ti dva vybavují. |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro Celia za nimi potichu zavře dveře a obrátí se k Lancovi. Chvíli si ho prohlíží a pak zamračeně prohodí: "Proč právě ji?" Je vidět, že všechno ví. Najednou si uvědomí, v čem tam stojí a začne si župan přitahovat co nejvíce ke krku, aby nebylo vidět mnoho z jejího těla. Chvíli vypadá rozpačitě, ale pak opět nasadí výraz bojovnice. |
| |
| Lordova pracovna Při cestě sem řekně něco Sean tlumeně lordu Lottemu a ten pokývá hlavou. Sean se od nich odpojí. Lord Lotte se konečně usadí ve svém křesle v pracovně, nabídne Mohamedovi a Arthurovi křesla naproti němu. Pak jim nalije notnou dávku brandy. Lord Arthur začne... "Prve musím poznamenat, že je mi velice líto, co se zde událo. Také musím přiznat, že kapitán pochybil." Lotte jen přikývne. "Slyšel jsem, že to chcete hnát před krále..?" Opět přikývnutí. "Jste si jist, že to bude nutné? Nenašel by se někdo, kdo by si lady vzal i tak? Jak jsem slyšel, je nádherná.." Arthur se otočí k Mohamedovi. "Co vy myslíte? Najde se pro lady ženich i přes tyto okolnosti?" |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro Stojím a mlčím. I když jsem podle ní asi prasák, což já v mnoha ohledech jsem, nedívám se na ni, že bych s ní chtěl něco mít nebo jí snad ublížit. Dneska jsem si užil a po událostech dnešního odpoledne by mě stejně přešla chuť. Ví to. Do háje, ona jí to řekla! "Ženy přece umí ocenit krásu - i těch druhých. Tak proč se ptáš? Prostě ona, protože ne jiná. Zrovna před tebou se obhajovat nemusím. A můžu tě uklidnit, že to nebylo znásilnění." |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro "Já vím, že ne.. ale tys ji prostě využil pro ukojení těch svých chlapských potřeb.." zasyčí tiše a píchne ho ukazováčkem do hrudi. "To je téměř to samé. Nevěděla, co ji čeká, nebyla připravena na ty.. pocity.. a tak podlehla. Měl jsi se vybouřit támhle na Leně, ta je na to stavěná." Probodává ho zlostným pohledem. Vůbec se nepodobá té lady, která vítala hosty, nebo té, která se zhroutila nad mrtvolou. Vypadá jako divoška. Jako nezpoutatelná žena. A chová se jak chlap. Je jí volné, co si o ní Lance pomyslí. |
| |
| Můj pokoj Usměji se přátelsky, ne však vědoucně jako Vera. Děkuji... Vera mi pomůže se svléknutím šátů, které mám na sobě. Nevím, má oblíbená? Modrá a fialová... Pousměji se. Co plánuje? |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro "Hej, nepíchej mě. Mám tě píchnout taky?" V tu chvíli si neuvědomím, že je to dvojsmysl. "Ach, ano, Lena... něco se mi doneslo. Ale je mnoho důvodů, proč podobnou poběhlici ne. Děvky mě nelákají," ušklíbnu se. "Může být ráda, že aspoň jednou poznala, co by možná nezažila za celý manželství. A vůbec, co je ti po tom. Ona z toho každopádně vyjde jako oběť, odnesu to já. V obou případech. Takže si klidně můžeš užít zadostiučinění, až... se něco stane." |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro "Píchni si a už ten prst neuvidíš." Očividně není ve dvojsmyslech zběhlá. "Tak sis měl vybrat někoho zkušennějšího," zamumlá. "A co ty můžeš vědět, co ona pozná? A ona z toho vyjde jako ta poskvrněná. Použitou ji už nikdo nebude chtít. Co když bude mít dítě, hm? Myslíš, že někdo bude skákat nadšením? Mně stačí, když vidím, jak se trápí jiná dívka těhotenstvím, které si odnesla ze znásilnění." Opět do něj píchne. "Měl by ses nad sebou zamyslet." |
| |
| Maryin pokoj "Máte tu nějaké takové?" pousměje se Vera. Kolem úst se jí zdůrazní vrásky. Je vidět, že se často usmívá. "Tyhle barvy by vás oživily.. vynikla byste v nich..." Přejde k šatníku a začne pátrat. |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro "Bylinkářka," řeknu jakoby nesouvisle. "Lena je zdejší děvka. Ona určitě něco zná. Slyšel jsem, že když se to podá rychle... včas... dítě nebude." Povzdechnu si. "Už ta lekce mravouky skončila? Co mám udělat, abys na mě přestala prskat? Zlíbat ti nohy? Lepší nápad než ten s felčarkou nemám," pokrčím rameny. "Stalo se. Nepomůžeš tomu, když se mnou budeš stát v tajné chodbě polonahá. Nebo to má být výzva? To víš, my muži..." ušklíbnu se. |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro Lance ucítí mezi nohama její koleno. Nepraštila ho jím, ale jen mu naznačila, že to mohla udělat. "Takové hnusy by jí mohly stát život nebo plodnost. To nikdo riskovat nebude. A ty místo, abys vymýšlel, jak ji z toho dostat a zachovat se jak chlap, tu poukazuješ na nedostatek mé garderoby." Koleno tam nechá. Má to asi znamenat výhružku. Tím chlapcem měla opravdu být... |
| |
| Můj pokoj Měla bych mít... Usměji se a přistoupím k šatníku, hned vedle Very. Možná tu mám temně fialové... Ukážu na temně fialové šaty. Co si myslíte, Vero? Zeptám se jí s úsměvem. |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro Trhnu sebou a instinktivně ji od sebe odstrčím, postavím se bokem, kdyby chtěla kopnout. "Nemysli si, že tě nemůžu proplesknout," zavrčím. "Klidně ať mě přivážou na pranýř, ale mám toho dost. Ještě jednou mě ty nebo ona praštíte a praštím já vás." Moje trpělivost povážlivě bublá. "Nevím, jak ji z toho dostat. Kdybych jí mohl vrátit, co jsem vzal, klidně jí to dám. Sama ale víš, že to nejde. Tak mě už pusť. Nic jí neudělám, nedotknu se jí." |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro Celia se zatváří pobaveně. Je to ten samý pohled, který nasadila Beatrice, když Lance provokovala v posteli. Z vedlejšího pokoje se ozve zaklepání a hned na to otevírání dveří. "Celie? Beo? Něco nesu.." Je to Seanův hlas. Celia se prudce nakloní k Lancovi a dá mu ruku na pusu. |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro Odtrhnu její ruku. Mlčím. Nejsem takový pitomec, abych na sebe upozorňoval - asi by mě vyzval na souboj a já ho nechci zabít. |
| |
| Maryin pokoj Vera vezme šaty a sedne si s nima na židli. Chvíli zkoumá, jak jsou šité. "To by šlo. Sem tam je upravíme a bude z vás vyzývavá kráska." Broukne aniž zvedne pohled a chopí se svého šití. Sem tam něco zapošije a z malé krabičky, kterou si donesla, občas vytáhne nějaký ten třpytivý kamínek. Hbitě na tom pracuje, je vidět dlouholetá zkušenost. |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro "Celie?" ozve se mírně zmatený hlas. Pak zarachotí podnos o stůl, kroky a menší zaskřípění postele. Celii se nelíbí Lancův výraz a tak se začne pomalinku naklánět tváří k Lancovi s dívčím nevědomky svůdným pohledem. |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro Stočím po ní oči, chladné a lhostejné. Musím takový být, jinak se zblázním, sednu na koně a ujedu klidně i do toho Skotska. "Co?" zeptám se neslyšně, vlastně jen pohnu rty, když se ke mně naklání. Sakra, nechápu, co dělá. Nejdřív by mě nejraději vykastrovala, teď to vypadá, jako by mě chtěla políbit. |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro Celia jen zvedne jedno obočí a nahýbá se k němu dál, nakonec zavře i oči. Rukama si stále přidržuje župan a pousmívá se. Ve vedlejším pokoji je slyšet tlumený Seanův hlas. Ovšem, co říká, už slyšet není. |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro Chce mě vyprovokovat, coura mrňavá. Dělá, že ne, ale nakonec jo. Možná dokonce žárlí, že jsem si vzal Beatrice a ne ji. Ty ženské... Odvrátím od ní hlavu, takže pokud se dá přibližuje, narazí akorát na strniště na tváři. "Co si myslíš, že děláš?" zasyčím jí zblízka do ucha, aby nás nikdo nezaslechl. Pak se zase odtáhnu. |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro "Hledám, co je na tobě tak zajímavého, že Bea nemohla nepodlehnout..." broukne tiše. Nakonec se mu postaví na nohy a studuje jeho tvář. Tiskne se přitom na jeho hruď tou svou. Tváří se pobaveně, jako kdyby nemohla nic najít. |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro Nepřidržím ji, aby nespadla, neudělám nic. Shlédnu na ni, že ona mě v nejmenším nezajímá. Nejsem zas takový samec, abych obskočil každou, která si během jedné hodiny řekne. To vážně ne, i když bych někdy chtěl. "A pak kdo hledí jenom na vnější krásu," ušklíbnu se stejně tiše. |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro Celia se ušklíbne. Přidržuje se ho sama. "Za tak krátkou dobu nemohla poznat cokoliv, co by tu vaši vnitřní krásu aspoň zdaleka připomínalo. Vy žádnou nemáte, víte." špitne. Jejich směrem se začnou přibližovat kroky. Celia to však přehlédne a pokračuje dál. "Kdybyste nějakou měl, tak by jste ji i používal." Nadechne se k dalšímu proslovu. |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro "Aha, to vše vysvětluje," ztiším hlas, když se kroky přibližují. "Tak se ke mně přestaň tisknout, když jsem... co já vím, co si myslíš." Ano, vnitřní krása to rozhodně není, když jsem najednou jako led. Jedině tím ochráním sebe i ji. Když si budu představovat, že se na mě lepí teplý sluha a ne ona. Je to hnusná představa... co nadělám. "A pokud chceš, aby tě někdo zbavil břemene panenství, pokud ho máš, můžeš za Poxem, ten se ukázal jako veli ochotný." |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro "Jeden se už o to dnes pokusil. A skončil v krvavé louži." Při té vzpomínce sebou jemně otřásne. kroky utichnou. Až teď si toho Celia všimne a pomalu se od něj odtáhne. Z pokoje se ozve Beatricino zasténání. |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro Podle toho, jak se otřásla, to asi byl někdo jiný, kdo ho kuchnul. Ten chlápek, co je v pokoji? Mlčím, čekám. Buď se zastavil, nebo odešel. Doufám, že odešel, ale dokud se to nepotvrdí, neudělám nic. |
| |
| Tajná chodba Opět se ozvou vzdalující kroky a pak ticho. Celia si obejme ramena a opře se o zeď. Sleduje Lance a nad něčím přemýšlí. Na konci svých úvah ho sjede celého pohledem. |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro "Na," zavrčím tiše, když se obejme, jako by jí v chodbě byla zima. Podávám jí vestu. Ať už konečně zmizí... potřebuju zjistit... "Co hodlá říct, že se stalo?" Jen co se to dozvím, můžu jí dát pokoj a vypadnout. Což by nepochybně chtěla, podle toho, jak se na mě dívá. |
| |
| Lordův pokoj Zahledím se na Arthuta " No pane nedokážu zas tak posoudit viděl sjem ji letmo a to už schovanou za peřinou, ale podle toho co sem slyšel má nápadníku dost." pak se otočím z5 na Lorda Lotta " Pane pokud smím tak bych řekl, že v celém tomdle incidentu vidím jen dva problémy, které by mohli znamenat svatbu paní beatric za prvé její výpověď a za druhé Lorda Poxe, který by mohl říct, že ji znásilnil a je velká šance, že bude mít dítě. Já ale můžu dosvědčit, že Lord Pox tam byl s lady asi tak minutu možná ani to na a to by zas tak k vážnému incidentu nedošlo." |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro Celia si natáhne vestu. Při oblékání se jí nechtě porozevře župan a odhalí křivku jejích plných ňader. Jejich majitelka si toho jaksi nevšimla. Poté, co se na chvíli zamyslí nad jeho otázkou, se na něj zadívá, jako kdyby se mu snažila dostat do hlavy. Odhaduje oč mu jde. "Ty máš strach, že? Aby nepromluvila.." prohodí nakonec téměř pobaveně. "Zkoušel jsi to z jejího úhlu pohledu? Teď je poskvrněná.. ale kdyby promluvila, měla by manžela, který se jí líbí a podle ní je dobrý v posteli.. teda až na nějaké chvilky.." Našpulí rtíky a zvedne jedno obočí. Pochybuje o jeho výkonu. Řeči Beatrice jí asi nijak nepřesvědčily. |
| |
| Pracovna Lotte se rozzáří. "Mladý muži, právě jste to vyřešil! Beatrice se nemohlo nic stát! Je tedy neposkvrněná. To jsem si oddychl.." Zato lord Arthur nevypadá, že by byl právě touto odpovědí nadšen. Okamžitě však nasadí neutrální výraz. Lotte se opět ujme slova. "Můj milý hochu, nebýt vás, tak se tu trápím ještě dlouhou dobu.. Beatrice by o tomhle se mnou nikdy nemluvila.. bude stačit prohlídka od jedné z žen a bude po starostech!" "Ale lorde Lotte, já.." pokusí se Arthur o nějakou zadní uličku. Lotte ho ale nenechá domluvit a vyřítí se z pracovny se slovy: "Hned to zařídím... Beatrice to bude muset přetrpět.. musím najít nějakou vhodnou nezaujatou ženu.." S tím zmizí. Arthur probodne Mohameda pohledem. "To se vám povedlo." |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro Úkosem se na ni podívám. Unikne mi tichá nadávka. Jsem v loji, ona si mě vybere, práskne to na mě... Ne! "Ne! To... ne. Já nic nemám, jsem voják! Bastard! I kdybych chtěl, nedám jí ani střechu nad hlavou!" syčím rozčileně a mám co dělat, abych neřval. Jsem jako kocour, kterého někdo hodil do vody a on se zoufalým mňoukáním chytá plovoucí klacek. |
| |
| Pracovna Podívám se zaujetím na Lorda " Co prosím ?? Myslím , že to je šťastně vyřešené ne ?? Nebo snad nejste rád, že se to vše vyřešilo ??" porbodnu pohledem a pak vyjdu k beatricině pokoji za Seanem. |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro Celia se kousne do rtu, aby se nesmála. Ale jiskří jí pobaveně v očích. Všechno mu odkýve a pak jen tiše dodá: "A prosil se tě o to někdo?" Vestu si přitiskne více na prsa a opět se pustí do studování Lance pohledem. |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro "Ne. A proto chytrá mladá dáma chápe, že nejsem nic pro ni. Se mnou by to nevyhrála. Sakra, kdy už vypadne, nebudu tu trčet v tajné chodbě s fúrií, co po mně kouká jak po telecí kýtě." |
| |
| Pracovna "Šťastně vyřešené.." prohodí, jako kdyby nad tím uvažoval. Pak jen pokrčí rameny. "Být váma, mladíku, tak si od tohoto slavného rozhovoru kryji záda.. neustále.." Zavrtí hlavou. Pak si pro sebe ještě něco prohodí. To už však Mohamed nezaslechne. On se vydal pryč... |
| |
| Beina ložnice Ozve se zaklepání na dveře. Sean sleze z Beatriciny postele a vydá se otevřít. Za dveřmi stojí lord Lotte s kuchařkou. "Seane, jsme tu proto, abychom konečně celou tuto záležitost uzavřeli." prohodí Lotte. "To bych byl jedině rád, lorde Charlesi. Bea je z toho dost bledá." "Musím tě požádat, abys šel se mnou. Beatrice musí podstoupit prohlídku." To se už tlustá kuchařka nahrne dovnitř. Její dunivé kroky se rozléhají po pokoji. Sean procedí skrze zaťaté zuby: "Proč ona? Víte, že nás odmalička nemá ráda." "Musel jsem někoho nezaujatého a zkušenného. Vera by prohlásila cokoliv pro její dobro." |
| |
| soukromá zpráva od Sion pro dotaz minu lotta a seana nebo se s nima potkám na chodbě ?? |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro Celia se koukne na Lance přímo zoufale, jakmile zaslechne, o kom se to muži vedle baví. "To ne..." špitne a zavře křečovitě oči. "Tak doznáte se?" broukne téměř neslyšně. To nějak odporuje možnosti, že by se Bea rozhodla promluvit.. |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro Zakroutím hlavou, jako by i sdělovala, že mi umřela matka. "Ne. Nemůžu... nezná mě. Litovala by." Opírám se zády o stěnu, koukám ke dveřím. Srdce mi buší jako v mé první bitvě a stejně jako tehdy vím, že t nezládnu. Prohraju. Ale nežene mě kupřdu síla, že mám vedle sebe přátele, kteří mě zvednou. |
| |
| soukromá zpráva od Sion pro |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro "Nezná tě, ale přesto tě do ničeho nechce nutit.. naivka.. bude z ní stará panna.. nebo svobodná matka.." odtuší zamračeně. Pomalinku se vydá ke dveřím a začne naslouchat. Ukáže mu prstem, aby šel taky, když už si to natropil. |
| |
| Ložnice Sean a Lotte opustí ložnici. Poodejdou dál ode dveří, aby jim dopřáli soukromí. Po chvíli se ozve Beatricin tichý nářek. Kuchařka se s ní opravdu nemazlí. Někdo může slyšet i její vzlyky a kuchařčin výsměch. |
| |
| Chodba Zrovna když přicházím k Beatricině ložnici uvidím Lorda se Seanem přidáms e k nim přitom mám zadumaný výraz. prý ať si kryji záda řekl bych že pod sukní slečny beatric se schoval nejspíš nejeden chlap ale kdo je pak ten druhý ?? Ten voják nebo lord arthur s tím, že ho ten voják chránil no na tudle otázku nám dá odpověď buď Beatric nebo Lord Pox. pak se otočím na ně a trochu posmutněle povídám " Pánové myslím, že naše ohledávačka najde to co sme si mysleli an začátku. Pač nebyl Lord Pox koho Beatric připustila, ale někdo jiný. Mám podezření, ale jediný kdo to může nejspíš potvrdit je Beatric a tady smutně ležící lord Pox." přitom do té hroudy tuku šťouchnu nohou. |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro "Panna těžko," utrousím a přitisknu ucho ke dveřím. Obrazně řečeno. Akorát napínám uši a opět mlčím, mračím se čím dál víc. Neutíkám z boje, ale tohle není boj. Zatnu zuby, když Beatrice začně kňourat. Některé věci jsou moc i na mě. Nechtěl jsem jí udělat tohle... a ona se jí směje! Sklopím hlavu. Za tohle mě bude nenávidět. Nemůžu se přiznat. Zabila by mě hned po svatbě a byla šťastná vdova. |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro Ozve se kuchařčin posměšný krákoravý smích a hned na to beatricin zoufalý výkřik. Tohle by ovšem nemělo být. Takové prohlídky jsou sice nepříjemné, ale tohle zavání jinak... Celii ztvrdne výraz. Vypadá jako malá amazonka. Rázně strčí do Lance, aby mu dala najevo, aby okamžitě uhnul. |
| |
| Chodba Zrovna, když mu chce Sean něco peprného odseknout, z ložnice se ozve smích a výkřik. Sean se už už otočí, že tam půjde, ale Lotte ho zadrží. "Říká se, že je to nepříjemné.. nemůžeš tam.. kde je vůbec Celia?" S podobným mumláním a tichou omluvou se Lotte vzdálí. Sean se otočí k mohamedovi snažíc se ignorovat Beiny výkřiky. Pomalu to začíná být až nepřirozené. "Mluvte narovinu. Co jste tím chtěl říct?" |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro Nejsem zrovna svatoušek a mnohé věci přejdu s tvrdou tváří, ale tohle přehání. Navíc ženská ženské! K čertu, proč se cítím tak provinile? Proč to nepřejdu jako jindy? Otevřu dveře dřív než Celia. Netvářím se mile ani zdvořile, vypadá to, že kuchařku asi vykuchám. "Dost, ženská pitomá!" vyštěknu tónem, jakým řvu na dezertující vojáky. Většiou stáhnou ocasy a vrátí se. "Přestaň ji trápit... varuju tě... Padej od ní!" Klidně drapnu kuchařku za vlasy, kdyby dělala caviky. Ať řekne cokoli a neustoupí, vážně to udělám. |
| |
| Chodba " Lord Arthur mi vyhrožoval. Myslím , že kryje svého kapitána nebo sebe nejsem si jist ale Pox na Beatric volal Děvko tudíž o tom nejspíš věděl.Dle mého ten voják odcházel od Beatric když je Lord načapal naštval se a pak se s kapitánem začali hádat pak jsem přišel já a stalo se co jsem vypověděl. Ovšem nejsem si ničím z toho co sem teď řekl jistý jelikož to jsou jen nepotvrzené domněnky, kdyby si Seane nechal mluvit Poxe mohli sme už mít násilníka nebo spíše milence." potom se opřu o stěnu a sleduju jeho reakce. |
| |
| Ložnice Celia se nahrne do pokoje hned po Lancovi. Ti venku je nespatří, ale mohou slyšet ječák Lance, který řve nějaké výhružky. Žena se od Beatrice ani nehne, dokud ji Lance nepopadne za vlasy. Bea se okamžitě stočí do klubíčka a podlehne pláči. Celia si k ní přiklekne a obejme ji. "Beo, to jsem já... neboj... neboj... bolí to?" špitne jí do vlasů. Bea zvládne jen mezi vzlyky krátce přikývnout. Celia koukne na Lance vystrašeným pohledem. Přece jen je též mladá a v tomto ohledu není zběhlá. |
| |
| Ložnice "Pojď, čarodějnice!" Pevně ji držím za vlasy a smýkám jí ke dveřím. Ty prostě otevřu, vyhodím ji na chodbu a s chvatným kývnutím "Pánové." prásknu dveřmi. Zamknu, ať se tam třeba postaví na hlavu. Neodvažuju se k ní přiblížit, stojím nad postelí, koukám na jednu, na druhou. Nakonec si sednu na zem. "To jsem nechtěl," zamumlám, že by mi to mohl věřit i někdo, kdo mi nevěří. |
| |
| Ložnice Beatrice přes vzlyky pronese: "Ona.. ona to ví... chtěla..chtěla mě zbavit...kdyby...náhodou... prý... bych se jí.. odvděčila... já... nechtěla.. Cel...to bolí..." Znovu se naplno rozzvlyká. Celia se podívá opět zoufale na Lance. "Teď není na výčitky svědomí čas..." řekně měkce. "Řekněte jim, ať rychle najdou Veru. Něco není v pořádku." Před dveřma se Seanovi do rukou přimotá tlustá kuchařka. Bez skrupulí jí prostě mrskne kamsi za sebe, kde tuší Mohameda a začne bušit na dveře. "Otevři, ty bastarde!" |
| |
| Ložnice Polib si, pomyslím si, když ten chlápek začne bušit do dveří. A vážně něco není v pořádku. Kdyby byla taková citlivka, udělá mi scénu. Co jí ta baba udělala? "Neřvi a doveď Veru," křiknu přes dveře. "Prý je něco špatně." Neodemknu, nikoho nepustím. Nikoho krom Very. Mám neodbytný pocit, že teď musím bránit. A muž, co buší do dveří, ve mně důvěru nevyvolává. |
| |
| Můj pokoj Když začne Vera spravovat mé šaty lehnu si na chvíli na postel a s hlavou vyzdviženou na strop přemýšlím. Sem tam pohlédnu na Veru. Jak vidím, v šití se vyznáte... Jste docela zkušená.. Posuěmji se a znvou pohlédnu na strop. Každou chvíli čekám, až konečně řekne, že šaty jsou dodělané, ale vím, že se naspraví hned za chvilku. |
| |
| Chodba Sean ztuhne a zamračí se. Pak se prostě otočí a vyběhne pryč. Když se dostane až k Maryině ložnici, zatluče na ně. "Vero? Vero! Vero, rychle.." Na způsoby moc nehledí. Pořád ťuká na dveře. Vera se podívá prve na Mary a naznačí jí, ať se přikryje. "To je Sean... chlapče, copak se děje?" Když se Mary zakryje, tak Vera pootevře dveře. Sean vrazí dovnitř. Mary si nejprve nepovšimne. "Vero.. Bea.. je zle... kuchařka..kuchařka jí prohlížela, jestli je panna..jdi honem k ní.." Vera, aniž by se ohlížela, vyběhne z pokoje, co jí její stařičké nohy stačí. Pak zabuší na Beatriciny dveře. |
| |
| Pokoj Když mi Vera naznačí, ať se přikryji, automaticky se přikryji. Do pokoje vstoupí Sean. Podle jeho útržků slov jsem moc nepochopila, ale i tak to musí být něco důležité. Posadím se a stále se přikrývám přikrývkou. Co se mohlo stát? Slečna Beatrice? Zamyslím se a pokřivím obočím. |
| |
| Ložnice Nejdřív se ujistím, že je to žena. Teprve pak odemknu, nikoho jiného však nepustím. Žena se sotva prosmýkne kolem mě, hned prásknou dveře, zarachotí klíč. Odvrátím se k oknu. Neznám ji, a třebaže jí věří, radši zcela nevhodně zůstávám zde. Soustředím se na něco venku, na veverku na protějším stromě. Jestli si někdo myslel, že se otočím, kdykoli ženská roztáhne nohy, mýlil se. Nehýbu se, jako bych zkameněl. Hlídám jako nedůvěřivý vzteklý pes. Někdo to dělat musí, když... Nechci vzpomínat na bitvu, kde jsme museli držet pozici v jednom domě. Porod je odporná záležitost. Stačilo mi, jak ta žena řvala. Taky jí civěly mezi nohy, něco jí říkaly... |
| |
| Maryin pokoj Sean si teprve uvědomí, v jaké pokoje se nachází. Ač tuší, kde Mary je, podle pohybu v jeho zorném poli, pomalu pokoj přejíždí pohledem. Nakonec do ní zabodne svůj ustaraný pohled. "Má paní, omluvte mé vpadnutí.." povzdychne si. "Kdyby to nebylo urgentní, nedovolil bych si to.." Ložnice I kdyby se Lance díval, tak by nic neviděl, protože si Vera sedla přesně tak, aby neviděl nic z Beatrice. Bea se prve vzpouzí. Vera jí musí přemluvit. "No tak holčičko... nech mě se podívat... no.. povol ta kolena, děvče... povol... tak, hodná holka.." Zase se ozvou Beatriciny vzlyky. Už v nich však není slyšet bolest. Celia, poněkud dosti bledá, přejde k Lancovi a zadívá se též z okna. Stojí vzpřímeně, ale spodní ret se jí celý třese. |
| |
| CHodba Ač s nelibostí zachytim kuchařku pak se kolem ní snažím dostat abych zarazil Lancovi zavřít dveře za Verou bohužel neúspěšně. Pak doběhnu za Seanem nevšímaje si Mary " Seane co budem dělat ten chlap je magor můžem jestli to ty dveře vyrazit ,ale riskujem ,že za nima někdo bude." pak se však rozhlídnu po pokoji " Ah promiňte mylady." a stáhnu se z5 do chodby. |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro Povzdechnu si. "Takhle strašně to většinou nechodí. Nebýt Poxe, nikdo se to nemusel dozvědět... Nevěděl jsem, že číhá přede dveřmi. "Co teď... ehm, Vero? Je to zlé?" |
| |
| Pokoj Povšimnu si Seana, který se na mě ustaraně dívá. To je v pořádku, určitě to musí být ukrutně důležité. Něco s Beatrice... Přikryju se ještě víc, a to v té chvíli, kdy vejde do pokoje muž jménem Mohamed, já ho bohužel ještě neznám. Pořkivím obličejem, zvážním. To je v pořádku.. |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro "K zodpovědnosti jsem tě chtěla dokopat já... ne ona.. ona by byla ráda i za tvé dítě... sakra, vždyť je sama ještě dítě a já-" "Clie, pojď honem sem!" ozve se Veřin hlas. Dalo by se to považovat za kladnou odpověď na Lancovu otázku. Celia se prudce otočí a doběhne k posteli. Vera jí něco šeptá. Pak Celia zaúpí. "To ne.." |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro "Cože? Byla ráda za parchanta ode mě? Asi jsem jí něco udělal s hlavou," zamumlám šokovaně. Opravdu jsem otřesen. "Sakra, ženský, co je? Jsem chlap, civět bych tam měl při jiné příležitosti, tak mi to řekněte! Přece jsem jí neublížil..." To nemůže být pravda, neudělal jsem to já. To ona, striga. |
| |
| Maryin pokoj Sean Mohamedovi zabouchne před nosem. "Je tam Vera a ta si poradím i s tunovým kancem." Zamručí a otočí se k Mary. "Omlouvám se ještě jednou. Je ještě mladý, nepoužívá mozek.." Zašklebí se, ale ustaraný výraz mu nejde z obličeje. "Beatrice je zle. Promiňte, má paní, ale smím mít osobní dotaz? Vy jako dívka budete jistě moudřejší než já." Nebere si žádné servítky, jde rovnou k věci. "Co všechno se může pokazit při prohlídce ženy? Vy to možná budete vědět od matky nebo tak.." |
| |
| Chodba Odkráčim před pokoj Beatric a sednu vedle Lorda Poxe. |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro Vera se podívá významně na Celii, ta se zvedne a zamíří opět za Lancem. "Hlavně se s náma neděl se zkušenostma z příležitostí, když jsi tam koukal. Tys jí prý nic neudělal. To ta hloupá ženská. Chtěla zabránit případnému těhotenství. A Bea teď krvácí. Ona ji zevnitř... pohmoždila.." Kdyby nebyla celá bílá kvůli nastalé situaci, tak zrudne |
| |
| Můj pokoj Nechám Karin aby mi dodělala účes a usměju se na ni přes zrcadlo, z kterého zjevně sundala hadr. Lord Lotte chtěl pouze slyšet co se stalo. Se slečnou Celií jsme události maličko upravili, samozřejmě v můj prospěch. Ne abys cekla... Poslední slova ovšem nezní jako výhružka. Dosti neobvyklé na ženu, jako jsem já... Karin, jaký šperk by se hodil k těmto šatům? Tak aby podtrhl můj dekolt, avšak aby to nebylo vulgární... |
| |
| Mary Annin pokoj Karin si prohlédne šperky v Mary Annině pokladničce. Nakonec vytáhne jednoduchý zlatý náhrdelník s malinkými, třpytivými diamanty. "Není moc okatý, ale přitáhne pozornost. Krásně se leskne." Ozve se nějaký hluk. Karin se udělá vráska mezi obočím a odcupitá ke dveřím, pak z nich vykoukne. Tam sedí na podlaze vedle dalšího svázaného muže Mohamed. Dámy si kvůli plnému zaujetí přípravami nepovšimli, co se mimo pokoj dělo. Karin okamžitě zaleze a poreferuje, co viděla venku. |
| |
| Můj pokoj Ušklíbnu se při vyprávění Karin a rozesměju se. Myslíš, že bych měla zasáhnout, nebo dělat že nic neslyším nevidím a nevnímám? Vezmu od Karin lhostejně k okolním událostem náhrdelník a připnu si ho. vlasy vyčesané nahoru a občas propuštěné kudrnaté pramínky se mi líbí. pohlédnu na sebe do zrcadla a vyjdu ze dveří kde pohlédnu na Mohameda. A vy jste? Ušklíbnu se na něj pobaveně. |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro Podívám se na Veru. Vypadám, jako bych chtěl do něčeho praštit. Do kuchařky. "Ta děvka," unikne mi neslušné syknutí. "Bože, ta..." Zarazím se, než stačím zavrčet něco mnohem horšího. "Doufám, že se to lord dozví a ona ponese následky. Ne, ona ponese následky," řeknu jistě a je jasné, že jeden z těch následků by mohla být stěna a její obličej, to vše dirigované mojí pádnou rukou. "Promiň, Beo. Dítěte se bát nemusíš... asi. Tak třeba se najde ženich, před kterým to ututláte. Někdo lepší..." Je vyšetřena a já jí nechci být dál na očích. Proto odcházím. Ještě se zarazím, když procházím kolem postele. "Co jim řekneš?" |
| |
| Chodba Chvilku zaraženě civíma na Mary Anne pak si uvědomím co to vlastně dělám rychle vstanu a ukloním se ." Mmmmohamed Ared Zabar mylady. Jen tu hlídám dveře nestrachujte se nic se neděje." potom se zase otočím směrem ke dveřím přijdu k nim a snažim se zaslechnout co se tam děje. |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro Vera se na něj zamračí. Bea není schopna slova. Leží stočená v klubíčku na posteli pod dekou a jen kouká do prádzna. Po tvářích se jí kutálejí slzy. Nevydá však ani hlásku. Vera prohodí odměřeně k Celii: "Vysvětli mu to, holčičko." Pak kývne ke dveřím a přiklekne si k posteli. Celia se víc zabalí do jeho vesty a vydá se ke dveřím. U nich na něj počká. "Doprovodíte mě do pokoje a pak bych si ráda vybila vztek, takže, pokud budete chtít, můžete mě doprovodit na cvičiště. Na ples budu hotová během minutky, takže není třeba spěchat." špitne tlumeně. |
| |
| Mortensenka a Mohi si jistě poradí i bez PJky... ^^ ke všemu ji přece nepotřebují... |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro "Co mi má kdo vysvětlit?" dožaduju se odpovědi místo toho, abych ji kamsi doprovodil. "Chci jenom vědět, co jim mylady řekne." A proto u dveří ještě stojím, dívám se na Celii, ohlédnu se však i na Beatrice. "Chci, aby mi to řekla sama. Nepotřebuje přece mluvčího. Jen to, na co se ptám. Pak vypadnu, a pokud se zadaří, nemusí mě už nikdy vidět." |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro Bea nehne ani brvou. Po tvářích jí však začne stékat víc a víc slz. Celia se přerývaně nadechne a chytne Lance za ruku. "Řeknu ti vše, co tě bude zajímat.. ale ne tady.." Kývne bradou ke dveřím. Upírá na něj prosebný pohled. |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro Co jsem řekl? Myslel jsem, že bude ráda, když jí vypadnu ze života. A ona místo toho brečí ještě víc. Povzdechnu si. A jdu. "Proč mi to nemůže říct sama?" ptám se uminutě, sotva jsem si jist, že nás neposlouchají nechtěné uši. "A ty už mluv. Nenechám se od vás ženských tahat za nos." |
| |
| Chodba Celia nestihně odpovědět, protože se na ně zpoza dveří vyvalí Mohamed. Celia ho obdaří pohoršeným pohledem a odfrkne si. "Kdybych byla muž, vyzvala bych tě na souboj.. takhle jako ženě by ses mi akorát vysmál..buď jedině rád, že tím mužem nejsem.." Koukne na Lance. "Tudy, prosím." kývne ke své ložnici. |
| |
| Chodba On nedá pokoj! Bez okolků do něj strčím a jdu za Celií. Kdo ví, nový úlovek? Jestli ano, moc se s tím nepářu. |
| |
| Chodba před mým pokojem Pobaveně se zasměju a koukám za ním. Co to provádíte? S pozvednutým obočím si ho prohlédnu a v duchu hodnotím. Hezká stavba těla... hmmm... Popojdu k němu. |
| |
| Chodba Au co se děje hej lidi nestrkejte do mě. Pak se otočím na Lance Pane doufám že svě chování zdůvodníte jak Lordu tak Panu Seanovi. přitom stojím v pozoru připraven se prát v nejhoršim. |
| |
| Můj pokoj Já vím, že je mladý, ale to se stává... Pokrčím rameny, tím naznačuji, sic nepovedě, že je mi to jedno. Ptejte se.... Když mi oloží otázku, nesměle se zamyslím. Ženské problémy, co jiného. I když... nevím, je toho dost, co se může stát... Pokrčím rameny. |
| |
| Chodba Jak vidím že si mě Lance nevšíma otočim se k Mortensen Nic nic jen menší roztrška s jedním s ochránců místního lorda nic čim byste se měla zaobírat. A co tu dělám jen tak sem tu hlídal dokud mi hlídaný neutek. pak udělám něco jako snahu o úsměv a sklíčený tím že sem všemi ignorován se zase sednu k Poxovi. |
| |
| Chodba Usměju se na něj. ten chlap se mi začíná líbit Mohla bych vás pozvat na skleničku vína? |
| |
| Chodba s nadějí v očích se otočím na Lady " Jistěže mohla.Po dnešním dnu mi sklenička vína připadá jako vysvobození." přitom se pousměji. Zvednu se a přejdu k Lady. |
| |
| Můj pokoj Zavedu Mohameda do svého pokoje a ukážu mu ke konferenčnímu kulatému stolku s dvěmi křesly u okna, aby se usadil. Karin, nalij nám víno a pak běž, kam chceš. Pro dnešek máš volno, taky jsi toho měla moc. Odpočiň si a děkuji. Posadím se ke stolku a pohlédnu na Mohameda. |
| |
| Pokoj Mary Ann Usadím se a přitom neustále pozoruji lady pěkná kolik jí je ?? A kdo to vlastně je ?? pak se opřu ruce si položím na opěradla a nohy zkřížím "Omlouvám se Lady , ale asi jsem přeslechl vaše jméno.A doopravdy divím se že jsem o vás tady ještě nic neslyšel." přitom si vezmu skleničku s vínem a napiju se. |
| |
| Mary Annin pokoj Karin Mary Anne obslouží a pak zmizí dle jejích pokynů. "Jistě, má paní, přeju příjemnou zábavu.." Maryin pokoj Sean se zamračí ještě víc, ale pak pokrčí rameny. "Už stejně asi nic nenadělám. Uhm.. nevyrušil jsem vás od něčeho?" Podrbe se za uchem jako mladíček a koukne po pokoji. |
| |
| V mém pokoji Počkám až Karin odejde a usrknu vína. S odpovědí trochu otálím. Položím sklenici a pohlédnu na Mohameda. Ale o mně jste slyšel... Slyšel jste o smrti správce? Unikne mi zlověstné uchechtnutí. Tak tenhle by stál za hřích... |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro Celia ho zatáhne do svého pokoje a zavře dveře. "Nikdo tě za nos netahá. Bea si prostě prý hodně zažila. Ráda bych ti vysvětlila to s tím dítětem... jak se dělají to víš asi ty, ale já zase vím, co se honí ženě hlavou, když se dostane do prekérní situace. Máme tu takovou dívku. Bea by byla raději za to, kdyby byla těhotná. Teď, když to prasklo." Zadívá se na něj zkoumavým pohledem a pak si začne rozvazovat šněrování na šatech. "Už chápeš?" |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro Tvářím se nechápavě. "A teď tak, aby to pochopil i chlap voják." Když vidím, že se hodlá svlékat, nijak chvatně se odvrátím. Nechci další problémy. Je sice pěkné, že není tak strašlivě stydlivá... "Proč by chtěla být těhotná? Vždyť... by porodila bastarda. Zničila by si život. Který chlap by k sobě připoutal ženskou, která má dítě s cizím. Šelmy cizí mláďata zabíjejí..." Snažím se to přirovnat k něčemu, co znám. Najednou si připadám jako hloupý mladík. A štve mě to. |
| |
| Pokoj Mary Ann Po tom co Lady z úst vylétne smrti správce si usrknu potom co si asi uvědomim kdo to asi je vyprsknu Snad nejste ta co ho sprovodila ze světa.přitoms i rukou projedu kolem krku. Pak si všimnu co sem způsobil vínem na stolku se objevili malé červené kapičky. Oh lady promiňte mi jen nedokážu moc šikovně skrývat překvapení. pak položim skleničku a mírně sklopim zrak. Musím uznat, že to co jste provedla byla čistá práce neznám moc ldií co by to provedlo a vůbec bych to nečekal u milenky krále, ale také musím uznat, že jste odvážná a samozřejmě i překrásná jak se od milenek krále očekává . přitom se podívám lady do očí. |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro "Ano, ale šelmy také nechtějí někoho, kdo voní po jiném zvířeti." pokusí se to nějak přirovnat. "Prostě už není nedotčená a nikdo by jí nechtěl i tak... a to rovnou může zahodit myšlenku na dítě. A dítě je snem téměř každé ženy." Odhodí jeho vestu na postel, poté tam letí i župan. V povolených spodních šatech se vydá za zástěnu. "Nemějte péči. Sean mě už viděl tolikrát. Říkal, že není nic, za co bych se měla stydět. Tak to taky nedělám. Se studem v cestě pak není žádný.. žádná zábava.." |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro "Aha," konstatuju prostě a vyjádřím tím naprosto všechno. "Před svatbou se zkoumá, jestli je nedotčená?" zajímám se najednou. "Protože... pokud ne a lord by mlčel, říkám to pořád - někdo by se pro ni našel. A pokud ji ta striga nezbavila plodnosti... byla by šťastná. Ech, jistě, viděl tě, ale chceš dopadnout jako Beatrice, že celou dobu provokuješ? Pokud už jste si se Seanem nezašpásovali," ušklíbnu se. |
| |
| V mém pokoji Tentokrát vyprsknu já. Jak víte, že jsem králova milenka? Ihned mi dojde, že jsem to nepopřela a tím jsem se prozradila. Sakra... a je po vzrušující zábavě... sem já ale hovádko... Pohlédnu na něj a ušklíbnu se. Ovšemže jsem to byla já. A jen tak mezi námi, nedělá mi to sebemenší problémy. Avšak vy se bát nemusíte, vám bych neublížila, líbíte se mi. |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro "Jestli nechceš, aby ti něco přiletělo, pak mlč.." odsekne. "Muž prý pozná, jestli je žena nevinná nebo ne.. co já vím, jaké praktiky to máte.." Odfrkne si. "A nevidím, že bych tě provokovala... se Seanem jsem se koupala nahá v jezírku a ani nemukl... sice mi bylo dvanáct, ale i tak.. já vím, to se nesmí, ale já umím spoustu věcí, co se nesmí..." Vyhodí zpoza zástěny spodní šaty, co měla na sobě. |
| |
| Pokoj Mary Ann začervenám se Děkuji mylady. Musím přiznat že vy mě také. nachvilku se odmlčím Ano vim že jste milenka krále hlásí to tu každá služka. přitom se posuměji A ohledně mého krku se moc nebojím myslím, že se narozdíl od těch tlustých dětků dokážu trochu kontrolovat i když po pár dnech na moři to je těžké stejně jako dnes. znovu usrknu vína |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro No tak jo, holka. Dojdu k zástěně a drze si stoupnu tak, abych viděl, ale aby mě nenakopla. "Když se nestydíš..." pokrčím rameny. "A k tomu poznávání... ne, mnoho jich to nepozná, pokud bude dál dělat ostýchavou. Před svatbou se to stejně nesmí, takže to pozná, až když bude pozdě. Ale pořád jsi mi neřekla, co bude vypovídat, až se vzpamatuje." Opřu se o stěnu, ruce založené na prsou. |
| |
| Můj pokoj Nečekaně se zvednu a pokleknu před Mohamedem. Nemyslím si, že budu chtít, abyste se kontroloval Pohlédnu mu do tváře, klečíc mu u nohou a ruce položené na jeho nohách. |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro Celia tam před ním stojí nahá. Plná ňadra se lesknou v odrazu zapadajícího slunce. Zadívá se na ním s jedním zvednutým obočím. "Ukojíš někdy ten svůj chtíč?" nadhodí pobaveně. Otočí se k němu zády a sehne se pro tkanice ze šněrování. |
| |
| soukromá zpráva od Lady Mary Anne Morternsen pro |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro Co jsem to říkal o tom, že dneska už nemůžu? Marně si snažím vzpomenout, když vidím tohle. Na tváři se mi pomalu začíná usazovat úsměv, s jakým jsem nadbíhal Beatrice. "Provokuješ, prdelko. Tak jak mám zůstat v klidu? A mě je těžké zklidnit. Jsem lovec, ne prase, co sedí na penězích." Asi narážím na Poxe. Vím, že za tohle mě možná praští, a proto ránu očekávám, když k ní těsně přistoupím a popleskám ji po zadku. Chce být drsná slečinka, musí nést následky. "Pochybuju, že mě taková prdelka v šermu porazí. A pořád jsi neodpověděla." |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro Narovná se a otočí se. "Nejsem žádná tvá prdelka. A klidně tě zklidním raz dva." Našpulí odhodlaně rty. "No, možná bych tě neporazila, ale zabrat bych ti asi dala. Pořád mi připomínají, že jsem měla být chlapec." Její tělo však tomuto tvrzení neodpovídá. Je čistě ženské. "Bea bude mlčet stejně jako by to udělala každá dívka, co se nechala svést dobrovolně. Nemusíš se strachovat. U nás v rodině jsou jen čestné dívky." Pokrčí rameny a vyjde zpoza zástěny, zamíří k posteli. |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro "Na mě tvoje výhružky neplatí." Provokativně ji plesknu, když odchází, taky vyjdu zpoza zástěny a posadím se do křesla. Aspoň se můžu koukat. "Díky. Jen nevím, jestli to vyjde. Dneska se mi nedaří... a jsou tu lidé, kteří mě budou podezřívat. Navíc pokud promluví Pox..." Jeho jméno znechuceně zavrčím. "Co řekne, pokud on promluví proti mně? Přizná to?" |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro "Bea zůstane u svého.. a nikdo se neopováží protivit lady, které bylo ublíženo." Nasadí výraz "O to se už postarám." Natáhne si na sebe pouze jeho vestu a s provokativním pohledem se usadí na postel. "Tak aby se výhružky nestaly skutečností.." Našpulí rty a rozpustí si pořádně vlasy. Ty se jí volně rozutíkají po zádech a pár pramenů se jí zhoupne i do obličeje a přes prsa. |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro S úsměvem si tu mrchu prohlížím. Umí tuhle hru hrát a to se mi líbí. Jistě, má drápky, ale bez toho by to nebyl žádný risk. Já bych jí je velice rád zapiloval. "Přesně tak, i ty moje..." Zjistil jsem, co potřebuju, ale rozhodně se mi nechce odcházet. |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro Celia se tlumeně zasměje. "Copak jsem tvoje? Hm? No pochlub se.." Našpulí rtíky a zvedne se. Postaví se k zrcadlu a začne se prohlížet. "Tvoje oblečení mi sluší." zamumlá. Zadívá se přes zrcadlo na Lance a v očích jí pobaveně zajiskří. |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro Myslel jsem moje výhružky, ale což. Taky se zvednu a zase se postavím za ni. "Vidíš, rovnou bys mohla jít na ples. Takové šaty žádná mít nebude." Taky se na ni dívám skrz zrcadlo a vypadám jako vlk z pohádky. Položím jí ruce na boky, zatím lehce, zkoumavě, co udělá. "I ty moje klisničko, divoženko, potvoro..." zašeptám, jak všelijak bych jí říkal. |
| |
| Pokoj Mary Ann Sleduju Marry Ann s vytřeštěnýma očima Ale pppaní to přece..... potom polknu na prázdno a stále překvapeně zírám. |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro Celia zavrní a dál ho sleduje v odraze. "Máš nenechavé ruce." uchichtne se. "Celkem zajímavá pojmenování.. to musím uznat... takhle mi ještě nikdo neřekl... říkají mi, že jsem zvíře..přirovnávají mě dokonce k bájným drakům.." prohodí s úsměvem. Našpulí rty a dál se v zrcadle prohlíží. občas kmitne pohledem i k němu. |
| |
| Můj pokoj Zasměju se jeho téměř vyděšenému pohledu. Opřu se o jeho nohy a postavím se. Nakloním se k jeho uchu, dekolt má teď přímo před obličejem, a zašeptám mu. Není to čest být tím, kdo nahrazuje krále? Páni je božskej... Posadím se mu na klín a políbím ho na krk. Jestli vám to vadí, mohu toho nechat... Znovu zašeptám a přitom se spokojeně uculuju. Jaká já jsem mrcha... Jen kdyby o tom král věděl, to už by mě oprátka neminula.. no co, užívat si, dokud to jde... |
| |
| Pokoj Mary Ann Jsem úplně namáčklej na křesle na chvilku zavřu oči když se ke mě naklání a ucítím její vůni. Znova polknu ovládej se trochu seš jak hřebec připuštěnej ke klisně ovládej se.potom pohlédnu do dekoltu Sakra ale to je klisnička. Při pomýšlení že nahrazuju krále se trochu zarazím Jestli to zjistí klidně za to můžu jít do vězení na smrt nebo dokonce do armády. jak ale řekne že toho chce nechat Ne prosím ne. přitom zazmatkařim a ještě víc se opřu o křeslo jak ale ucítím že se nejspíš převrhnu automaticky se snažím něčeho chytnu obejmu tedy Mary a spadnem na zem. . |
| |
| Můj pokoj Pobaveně se zase začnu smát. Sedím obkročmo na Mohamedovi, který leží na zemi. Chudák Karin... tolik jí dalo zabrat, aby mě upravila... . Sedím na něm a směju se. Pohodím hlavou, a pramínky, které Karin z drdolu uvolnila, se zavlní. Přestanu se smát a pohlédnu mu do očí. Je to kus... hold, jdou na mě choutky a král tu není... a tenhle stejně větší kus... wow... Tělo se mě vzrušeně rozechvěje a tělo mi zalije horkost. Ucítím, že on je také vzrušený... Já jsem mrcha... Jste božský, pane Mohamede. Znovu pohodím hlavou, pramínky mi volně visí dolů, a začnu ho vášnivě líbat, naše jazyky se dotýkají a cítím, že Mohamed je stále více vzrušený.Páni... |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro "To mám," připustím a ruce začnou putovat, až se dostanou pod vestu. Zatím to vypadá dobře a já doufám, že to nebude nějaký úskok. Políbím ji na rameno, na krk a zastavím až na uchu. Je v tom něco zvrhlého, když se dívám na ni i na sebe a osahávám ji. "Pořád si mě chceš vyzkoušet jakožto chlapa?" |
| |
| Pokoj M.A začínám pociťovat nekontrolovatelné vzrušení začínam Mary ann drtit rty. Hladím ji po celém těle a snažim se z ní dostat ty zatracené šaty. |
| |
| Můj pokoj Nechám se líbat a zase se rozesměju, když se ze mně snaží servat korzet, který mi Karin předtím tak pracně nandavala. Pak mi ho budete muset pomoci obléci, jde to těžko. S tím povolím šňůrky a korzet, pod kteřrým samozřejmě nic nemám, sundám. Rukou mu zajedu pod košili, začnu mu rozepínat knoflíky. Následně náruživě sjedu rukou pod knoflík jeho kalhot. Ukažte, co umíte, pane Mohamede... Vzrušeně začnu oddychovat, jeho vzrušení mě tlačí do klína. Páni... je nejlepší, jakého jsem měla, a to se vlastně ještě nic nestalo.. |
| |
| Pokoj Mary Ann Doufejme, že mi jde oblékání víc než svlékání. pronesu a pak se uchechtnu.Schodim košili stoupnu si uchopím Mary Ann a přenesu ji do postele. Tam ji položim sundám z ní zbylé věci a pak jí líbám po celém těle.Jak je božská. |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro Celia celou dobu kouká do zrcadla. Když jí Lance zajede packama pod vestu, tak se pousměje. "Drahý pane, byla bych velmi troufalá, kdybych vás požádala o podobnou módní přehlídku? Myslím že by vám jenom ta vesta též slušela.." prohodí škádlivým hlasem. Vlasy si přehodí přes jedno rameno a tak zakryjí výhled na vrchní pravou polovinu jejího těla. |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro Povytáhnu obočí, sevřu poklady pod vestou a odejdu zamknout. "Nejdřív si mě musíš svlíknout," zazubím se a rozpřáhnu ruce v gestu odevzdání. Mám na sobě jenom košili, kalhoty a boty, pás s mečem, který odkládám jenom tehdy, když se ženou uléhám na lože. |
| |
| Můj pokoj Nechám se odnést do postele, trochu Mohamedovi pomohu se sundáváním sukně. Prohnu se v zádech, když mě políbí na pupíku. Úplně se uvolním, těžce oddychuju a hladím Mohameda po jeho vypracované hrudi. Prudce ho chytím za pásek kalhot a trhnu směrem k sobě, přitisknu ho na sebe. Nechám ho, aby si na mě lehl a nehty mu zareju do opálených širokých zad. Ach, pane Bože... Ať se to nedozví král... Znovu se prohnu v zádech, když jeho ruka chytí tu mou a nasměruje ji do míst, kam se mé nenechavé ruce teprve chystali. |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro Celia k němu přistoupí a začne pomaličku odepínat knoflík po knoflíčku jeho košile. Zároveň se mu dívá do očí a sem tam se otře prsy o jeho hruď. "Ty ruce nech takhle.." broukne tiše a kývne k jedné z nich. Košili mu pomaličku stáhne a hodí kamsi za něj, pak ho chytne za pás s mečem a začne couvat k posteli táhnouc ho. |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro Poslechnu, protože jsem zvědavý, co mladá dáma vymyslí. Někdy je zajímavé nechat ženy převzít iniciativu. Na hrudi a břiše mám pár šrámů, ale nic hrozného a zatím navíc žiju. Je těžké nechat ruce volně, nechytit ji, potvoru, a tak krátce sevřu ruce v pěst, když mu cuknou k jejím bokům. "Copak, chceš si hrát?" |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro "Samozřejmě... necháš mě?" zamumlá a odepne mu pás. Pak si ho obejde, políbí ho na obnažené rameno a prudce do něj strčí, aby spadl na postel. "Ale musíš poslouchat... nebo si hrát nebudu.." zavrní a opře se o jeden sloupek u postele. Čeká na odpověď. |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro Stačím nastavit ruce, když do mě strčí. Otočím se k ní čelem a padnu na postel sám, opřu se o lokty. "To záleží na tom, co za hru to bude. Nenechám si líbit všechno. Když mi to nebude po chuti, ozvu se. Když ano, můžeš si to na mě vykoušet. Platí?" Že by byla na svazování, biče a takové věci? Ani bych se nedivil. A kdyby to nepřehnala... možná by to byla vzrušující změna. |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro "Platí. Takže zatím budeš poslouchat na slovíčko?" ujistí se. Vleze též na postel a posadí se vedle něj. "Nebudeš vůbec nic dělat... dáš ruce hezky pod hlavu a necháš je tam, ano?" Pustí se do rozepínání kalhot a pak následného stahovají. Sem tam mu do stehen zareje nehtíky. Ale ne bolestivě. Možná malinko. Boty mu též sundá a konečně odhodí i kalhoty. Dalo jí to dost práce. |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro "Zatím," souhlasím a dám ruce pod hlavu. Nemám nic dělat, ale když mi stahuje kalhtoy, aspoň se nadzvednu, aby se tolik nenadřela. Pak si však zase lehnu. Jen se snaž, holka. Doufám, že mě nezklameš. Já ji asi taky nezklamu, začíná na mě být vidět, že se mi líbí představy, co mi vyvstávají před očima, i její nový model. |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro Mírně mu poroztáhne nohy, natáhne se tak, že se o něj otírá klínem, podepírá se na loktech a prsama se tře o jeho hruď. Začne ho líbat na krku. Místy ho i kousne. Přesune se na ucho a to začne spokojeně žužlat. "Mhmm.." zavrní. |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro "Taková hra se mi líbí," zafuním a napnu se v očekávání. Nic se však nestane, nenasedne. Vypadá to, že mě pořádně potrápí. Hezky potrápí... "Myslíš, že to moje ruce vydrží?" A vydržím to já? |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro Celia se zachichotá. "Budou muset.. slíbil jsi poslušnost... tak ukaž jakou máš výdrž, vojáku.." Zvedne jedno obočí a přesune se na hruď. Jazykem ji přezkoumává. Opravdu si dá záležet na provokaci bradavek. Ruce mu položí na boky a hezky ho tak drží. Pak mu nabídne rty k polibku, aby se aspoň něčeho aktivně účastnil. |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro "Lituju tvýho manžela," pozlobím ji. "Bude si připadat jak ženská, že mu olizuješ prsa." Navzdory tomu, co říkám, je na mě jasně vidět, jak mi hrají svaly, když se občas nedočkavě napnu nebo nahlas vydechnu. Polibek je dobyvačný, jak se od vojáka očekává. Když je taková dračice, snese něco mezi líbáním a kousáním. |
| |
| Můj pokoj To nenaděláte, víte, ono ženské věci jsou ženské věci. Usměji se, ale úsměv z tváře brzo zmizí. Ne, nevyrušil, Vera mi pouze upravovala šaty na ples. Pohlédnu na ony šaty položené na posteli vedle ní. |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro Při polibku se k němu přimáčkne pánví. Beze studu mu divoké polibky oplácí. Pak se zase odtáhne, sedne si na paty a upírajíc na něj pohled, si začne po těle přejíždět rukou. Je zvídavá a tak chce znát reakci na to, když dělá to, co on nemůže. Druhou ruku mu položí na vnitřní stranu stehna. |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro "Mrcho," zavrčím, syknu a sleduju bloudící ruku jako hladový pes misku se žrádlem. "Co takhle si sundat vestu? Nějak mi překáží ve výhledu." |
| |
| soukromá zpráva od Sion pro Líbám její rty pak ňadra i pupík nakonec se dostanu tam kam jsem chtěl k jeskyni slasti věnuju se ji jak jen můžu a přitom poslouchám jak Marry přímo ječí slastí.Potom se snažim dostat ze sebe ty příšerné kalhoty. Potom co se to podaří si oddychnu. Todle že je milenka krále ?? Todle je Královna milenek. Tadle žena je ta nejlepší, kterou sem kdy viděl a ochutnal. potom se nad ní znovu skloním uchopím ji a otočíme se teď je nahoře ona Teď se ukaž bohyně. |
| |
| soukromá zpráva od Lady Mary Anne Morternsen pro Sednu si obkročmo na Mohameda. Nakloním se k jeho tváři a jednu jeho ruku si položím na bok, druhou na ňadro. Začnu se vzrušeně pohybovat dopředu a dozadu. Chytím ho za ramena, přitisknu se k němu a následně se o něj zapřu, až se posadí. Nyní sedím já na něm a on pode mnou. Ach, pane bože, ach pane bože!!! Slastně vyjeknu Aaaaach, Pane Bože!!!!!!! Už je mi i jedno, že mě mohou slyšet služebné, nyní mě jen zajímá Mohamedovo umění milovat. Ještě několikrát se mi z úst vydere slabý výkřik, když se na něj sklátím. Lehnu si na něj, nohy stále obkročmo a jen oddychuju... |
| |
| soukromá zpráva od Sion pro znovu ji začnu pomalu a něžně líbat pomalu jí otáčím a přebírám iniciativu já začínám do ní vrážet svůj penis jak jen mohu mačkám jí ňadra a nemůžu se nabažit jejích úst. Nevšímám si sykání bolesti či něčeho podobného. miluju se s ní do zbytku mích sil. |
| |
| Můj pokoj Nechám se znovu položit a nohy nechám roztáhnuté. Když do mě vnikne, jen trochu syknu. Pane bože... být tenhle králem, už by byl vdovec... Začnu se mu trochu zmítat v náručí, prohnu se v zádech pokaždé, když do mě vniká hlouběji. Když ucítím, že on sám je na vrcholu slasti, nechám ho, aby to dokončil. Když se ode mě pak odpojí, jen vyčerpaně ležím a nechám ho, aby na má ňadra položil hlavu. Byl jste úžasný, pane Mohamede... kdy si to zopakujem? |
| |
| Pokoj Mary Ann Opatrně se uložim vedle Mary Ann pak unaveně oddychuju při otázce kdy znova se pousměji Bojím se že dnes ne. Hlavně přijede král a vy přece máte být s nim nebo spíš u něj. A já potom po plese nejspíš odejdu jelikož sem tu jen díky jisté známosti. pak se na ni podívám smutným pohledem Bojím se mylady že už nikdy jelikož to bylo sice nádherné ale námořník se musí nějak živit. |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro Celia našpulí rty a nechá ze sebe tu vestu sklouznout. Pak dál pokračuje v provokaci. "Už je to lepší, pane kapitáne?" uchichtne se a bloudí po sobě rukou. "Doufám, že to není příliš nepohodlné." Sjede pohledem k jeho chloubě a škodolibě se zasměje. "Škoda, že nic nemůžeš dělat, že..." |
| |
| soukromá zpráva od Lady Mary Anne Morternsen pro Pousměji se a zahledím se mu do tváře. Mohu vás zaměstnat, pokud by jste měl zájem... Otočím se k němu na bok a jednou nohou obejmu ty jeho. Samozřejmě jsem stále nahá a nyní už i rozcuchaná. Pohladím ho po tváři a znovu ho políbím. Ježiš, je to jen skvělý zážitek, Mary Anne... Hlavně se nazamiluj... je to jen jeden úlet... Stále ho ještě líbám, na stehně ucítím ještě stále tuhou jeho chloubu. V břiše ucítím slabé mravenčení a v podbřišku příjemný tlak. Přestanu ho líbat a jen na něj zírám. |
| |
| soukromá zpráva od Sion pro Překvapeně hledím na Mary Ann Vvvy ?? To by bylo skvělé. Můžu vám dělat osobní ochranu sem velice dobrý v boji s mečema výbornýs e saracénskou šavlí. potom Mary dlouze a vášnivě políbím to je bohyně nebo sen ?? pak jen an ní hledím rukou jí hladím po těle po vlasech a nemůžu se jí nabažit. |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro Její škodolibé uchechtnutí se mi nelíbí a dám to najevo. Zamračím se, ale není to soustředěním, abych se po ní nevrhl. "Pokud si chceš hrát, měla bys poznat míru, kam až můžeš zajít." Už to není tak zábavné, protože začínám chápat, že nic nebude. "A jestli se mi chceš vysmívat, hrát si nebudeme." |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro Celia se vítězně zasměje. "Bea měla pravdu... když se mračíš, tak jsi tak sladký..." broukne a nahne se k němu. Vtiskne mu polibek a přitom si na něj obkročmo hačne. "Spokojen?" zavrní. Lance čeká velké zjištění. Celia není panna. Ale na to, že by se s někým milovala denně nevypadá. Lance by mohl být natolik zkušenný, že pozná, že, co se týče sexu, Celiino tělo moc zkušeností nemá. |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro V tu chvíli bych ji nejraději zardousil. Sladkej, jo? Ty ženský se pomátly, nebo co? No konečně! Poslední zbytky myšlenek se zarazí nad tou novinkou. Překvapeně zamrkám, sjedu očima ke klínu, jako bych si myslel, že... že jsem někde jinde, protože ona... "Ty mi něco příště povídej o poškozeným zboží... beztak to byl ten váš ochránce, co? Udělal by to i jí..." zafuním, dokud ještě můžu poskládat souvislou větu. |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro "Bylo mi ani ne patnáct. A jak vidíš, tak na to nikdo nepřišel. Pro každého jsem nevinná. Ani Beatrice jsem to neřekla. A o tom, kdo to byl, se s tebou nebudu bavit.. a už vůbec ne teď.." Povolí sevřené zuby, zakloní hlavu a začne pomalu pohybovat klínem. Z hrdla jí vyjde tichý, spokojený sten. "Ale jestli chceš.. můžeme přestat a místo toho si udělat čajový dýchánek.." zamumlá. |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro Ani ne patnáct? No tak do takové žáby bych nešel, to musel být nějaký pošahanec, fuj. "Opovaž se," zavrčím a prohnu se proti ní. Ale je to na ní, já můžu být leda neposlušným koněm, kterého je třeba pokrotit. Co můžu, já jsem. Nejsem zvyklý na podřízenou pozici - nejde o polohu, ale o to, že se jí nesmím dotknout. Nutím ji, aby zrychlila, aby mi ukázala, jaká je dračice, když se tak hrdě nazývá. Dokonce to začínám i vrčet. Snad moje výkřiky (protože s Beou jsem musel být zticha, což se mi zrovna nelíbilo) nikdo neuslyší. A já doufám, že i ona bude křičet. Kdyby ne, zklamala by mě. Rád to poslouchám, je to lepší než kdejaký hudebník. |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro Celia vyjekne a začne udávat sama tempo. "Lanci, ty mě... proboha... Lanci, to je..ach.." vykřikne slastí. A aniž by přestala, nahne se k němu a políbí ho. Políbí ho velmi divoce. Přidá sem tam i kousnutí. Rukama se opírá o jeho hruď. Hlasitě mu zasténá přímo do úst a zatne drápky do jeho prsou. Ihned, jak jí to dovolí, se zase narovná a pokračuje. Rukama se zapře vzadu. Jedná instinktivně. A nespoutaně. |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro Ženské sténání je pro chlapa jako já hezká odměna za snažení. A čím víc se rozjíždí, tím víc je mi jedno, kdo a kolik lidí nás uslyší. Klidně celý dům, ať ví, že je moje trofej. To bych samozřejmě, po dnešním incidentu, při smyslech neřekl ani na to nepomyslel, ale teď... Teď je tu zase Lance, který má s člověkem společné jenom tělo. Vykašlu se na to, co jsem slíbil, a popadnu ji za boky. Místo aby ona pobízela mě, když jsem ten kůň, pobídnu já ji - plesknu ji po zadku a neartikulovaně zavrčím. |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro Celia při plesknutí vyjekne a podívá se na lance rozšířenýma zorničkama. "Lanci...och, Lanci, prosím.." zaúpí. Zdivočí ještě víc. Aniž by se od něj odtrhla, lehne si na něj a pokračuje rozvášněně dál. Oči má slastně přivřené. Pak, jako kdyby jí popoháněl bič, zrychlí a začne ho líbat a kousat ještě vášnivěji. Opět se prudce posadí a prohne se. "Lanci, prosím.. prosím!" vykřikne. |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro Netuším, o co prosí, spíš bych měl já, ať se pořádně snaží. Mám něco udělat? Nevím, nemyslím. Akorát si beru, co chci. Jako nějaký nájezdník, a to ani nemusím mít navrch. Jestli slečince bude někdo pomáhat do šatů, asi uvidí škrábance, kousance a vůbec všechno, čeho je zdivočelá šelma schopná. Sevřu ten skvostný zadek a udám tak tempo já. Konečně se jí podařilo mě zkrotit. Poslední výkřik, poslední zachvění, a pokud nezná dobrou bylinkářku, možná budou dámy vychovávat moje syny. Ech, ještě že si to teď nemůžu uvědomit, to by mi sakra zkazilo náladu z toho, že jsem si označkoval další místní slečinku. |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro Celia se po celou dobu chová opravdu jako dračice. Téměř se vyrovná zkušennému Lancovi. Pro milování má asi talent od přírody. Když ucítí, že je Lance u vrcholu, nechá se slastí unést též. Pak se na něj hýbe ještě chvilku. Nakonec se mu zhroutí na hruď a jemně ho kouše do krku. "Jsi výborný milenec.." broukne a akousne se mu do ucha. Pak si začne pohrávat ústy a jazykem s jeho ouškem. Jednou rukou sjede pod něj a chytí ho za zadek. |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro Obejmu ji, vydýchávám tu jízdu. Tohle bylo o mnoho lepší než s Beou. Snad proto, že na dveře neklepal rozčilený chlap, protože ona byla lepší, divočejší... "Jen doufám, že to není cesta, jak si najít ženicha," rýpnu si a zase ji popleskám po zadku. Je hřích, že to nikdo nedělá častěji, tahle prdelka se k tomu hodí a navíc si to i zaslouží. |
| |
| Můj pokoj Přikývnu. Ráda vás zaměstnám, alespoň vás budu mít vždy po ruce... a hlavně pod dohledem... Aniž si uvědomím význam svých slov, vlastně mu naznačuji, že nechci, aby se důvěrně stýkal s ostatními ženami. Na co si to hraju? Vždyť já taková nejsem. Jen si užít, vše použít jen ve vlastní prospěch. Na nikoho se neohlížet, milovat jen sama sebe... to byl můj styl... Když mi rukou přejede po boku, po zadečku a po prsou, zachvěju se a na kůži mi vyskočí husina. Sladce se na něj usměju a rukou mu zajedu do jeho hustých vlasů. Znovu ho políbím, jako bych na tom začala bý závislá, a naše jazyky se spojí. Ach ne, já se fakt zamilovala... Zavřu oči a jen si vychutnávám jeho vůni a chuť, můj jazyk si hraje s jeho. Užívám si jeho polibky a jemné dotyky po celém těle. |
| |
| Pokoj Mary Ann Koukám Mary do jejích nádherných očí konečně mám práci a ještě vedle takového anděla. Chápu ty mnichi co se deno denně modlí. pak si však uvědomím co sem dělal předtím než mě pozvala na skleničku. Zvednu se z postele a začnu se oblékat Prominte lady ale uvědomil jsem si že sem se tu zdržel víc ne mi bylo dovoleno. Ohledně mého zaměstnání u vás a našich krásných chvílích strávených spolu si promluvím pozdějc pokud dovolíte. potom si šlápnu na nohavici kalhot a rozplácnu se na podlaze Au!! Navléknu na sebe oblečení . Pak přijdu ke dveříma pootevřu a nakouknu do chodby. |
| |
| Můj pokoj Jen za ním hledím a ušklíbnu se, když upadne. Těším se na vaše služby, Mohamede. Řeknu mu ještě a zvednu se z postele. Trochu mě bolí třísla, ale to se poddá. Záda mám spocená a prostěradlo je také provlhlé, nejen ode mě, ale i od Mohameda. Nikde o tom nic neříkejte, víte, čeho jsem schopná. Jestli podrazíte vy mě, stáhnu vás s sebou do pekelných hlubin a ani bůh vám nepomůže! Nezní to jako výhružka, ale i tak si Mohamed může být jistý, že bych to udělala. Uvědomím si, že svou dýku nemám u sebe. ROzhlédnu se a spatřím ji u nohy postele. Jistě, musela vypadnout, když ze mě ten bůh strhával šaty... Zabalím se do prostěradla a přejdu za zástěnu. Nemohl byste mi ještě pomoci s tím korzetem? Zeptám se, i když vím, že jsou dveře otevřené a za nimi lidé. Zatím si obléknu spodničku a sukni. |
| |
| Pokoj Mary Ann Zavřu znova dveře Oh promiňte mylady teed jestli yby vás to neurazilo mohli bysme si tykat ??? pak se podívám na ten korzet. Ehm bojím se že jsem to sundal mnohem snáž než to nandám nemáte k tomu nějaký návod ?? přitom se usměji. Todle námořníka nenaučí. potom k Mary přistoupím ze zadu a hladím ji po ramenech a šepám ji do ouška A nebojte nikomu nic nepovím vím, jaké máte postavení a taky to , že bych to mohl ohrozit, ale nebojte jste až příliš božská a čistá než abych byl schopen vám něco takového provést. pak si do ruky zase vezmu korzet Tak co s nim ?? |
| |
| Můj pokoj, za zástěnou Na chvilku zavřu oči a vychutnávám si, jak mi vrní do ucha. Jistě, že bychom mohli... Zasměju se jeho amatérství. Vezmu od něj korzet a přitisknu si jej na ňadra a bříško. Jednou rukou vyzvednu vlasy nahoru. Prostě to jen zavažte, teda zavaž. Vychutnávám si jeho dotyky se zavřenýma očima. Nenápadně k němu přitisknu zadeček, spíš podvědomě než úmyslně. |
| |
| Pokoj Mary Ann zavážu Mary korzet pak jí hladím po bocích a po zadečku a po bocích.Nevím proč Mary, ale nemůžu se od tebe hnout něco mi neustále říká , že tu mám zůstat s tebou a vykašlat se na nějaký ples či krále. potom jí chytnu za pas a začnu jí cucat ušní lalůček. |
| |
| Můj pokoj Spokojeně zavrním. Tak se mi to povedlo. tohle dycky zapůsobí... Se slastným vzdychnutím zavřu oči a nakloním hlavu mírně na stranu. Aaaa... vydechnu. Já od tebe také ne... Vezmu jeho ruce z mých boků a přitisknu si je na ňadra. Nadechnu se a tím se vzedmou. V břiše mě opět zamravenčí a ucítím příjemný tlak. |
| |
| Pokoj Mary Ann Sevřu amryini ňadra do rukou přitom jí dlouze a vášnivě políbím. Mary teĎ už bysme neměli nebo se budem muset zase svlékat. přitom nasadím znovu svůj obvyklý úsměv. Pak udělám krok dozadu a stále hypnotizovaně sleduju Mary Ann. |
| |
| můj pokoj celá se vzrušním zachvěju. Nemusíme se svlékat... Usměju se na něj rošťácky, otočím se a přejdu k němu. Přitisknu se k jeho tělu, jednu jeho ruku si položím na zadeček, pak mu rukou zajedu do vlasů a opět ho začnu líbat. Líbá úžasně, jsem na tom závislá... Začínám si uvědomovat, že bez dotyků jeho jazyku zřejmě už neobejdu. Klidně bych se znovu svlékla, ale raději už ne... Rukou mu z vlasů sjedu na zadek. Následně moje nenechavá ruka zamíří znovu k jeho vzrušené chloubě. Opravdu je to chlouba... Uvědomím si, co dělám a rychle rukou vyjedu znovu na jeho hruď, jako bych se lekla. |
| |
| Pokoj Mary Ann Jsem jí unešen ten oheň co v ní pláne je tak silný ,že ani sopka by mě tak nerozpálila jako ona. objímám ji hladím líbám vše co jde přes ty její šaty . Zajímavé neznat jí řeknu jí , že jí ty šaty sluší teď bych byl nejraději kdyby je an sobě neměla. Mary nemuč mě nebo z tebe strhnu znova šaty a bojím se, že teď už budeš potřebovat nové. |
| |
| Můj pokoj Tak jak chceš... Ušklíbnu se, kousek poodstoupím. Řekl sis o to sám... Chvatně ze sebe strhnu sukni i spodničku, s korzetem bude muset pomoci on. Natočím se k němu zády a naznačím, že mi má korzet sundat. Bože, jsem nějaká úchylná... Přitom se k němu přitisknu svým nahým zadečkem. Cítím, jak se mi bradavky snaží prodrat skrz korzet, tak jsem vzrušená. aaa... vydechnu znovu. Teď to bude divočejší... zamumlám. |
| |
| Pokoj Mary Ann Todle jsem opravdu nečekal jen ta stojím a nic nedělám ani nevypadám překvapeně potom co se pro jistotu ohlédnu po pokoji jestli tu přec jen ještě někdo eni spatřim dýku.Hmm divočejší jo ??? přijdu a vezmu dýku přejdu k Marry a přeříznu jí provázky an korzetu, který z ní hned an to sundám. Pak jí ledovým ostřím dýky přejíždím po vzrušeném těle až se dostanu ke krku. Víš jak muselo bát tomu úchylákovi ?? když si mu držela nůž u kru ?? Asi takhle ale neboj to co an rku ucíttíš nebude dýka dopovím a pak dýku s přesností zabodnu hodem do země. mary Ann začnu v tu ránu po krku zuřivě líbat. |
| |
| můj pokoj jelikož jsem nečekala, že k něčemu využije mou milovanou dýku, trochu mě to překvapilo. Ale žádný strach jsem nepocítila. Jen bezmezné vzrušení. Otočím se k němu čelem a tím stopnu jeho rozhodnutí vysát mi barvu z kůže na krku. Strhnu z něj košili a pokleknu, abych rozepnula kalhoty. Políbím ho na břicho a přitom se pokouším sundat mu ty zatracené kalhoty. Jelikož mi to nejde, znovu se narovnám a vášnivě ho políbím, jazyk opět nevynechám. Rukou si hraju se zapínáním kalhot a tak mu "náhodou" občas zavadím o "jakousi vzrušenou bouli". Jsi vzrušenej... já taky... |
| |
| soukromá zpráva od Sion pro Vzrušený ?? já hořím!!! Kdo yb nebyl toho yb mohli prohlásit za papeže. kalhoty mužský problém náš menší korzet. Sundám kalhoty co nejrychleji mohu . Zdvihnu Mary v náručí a položim jí na stůl na kterém sme měli skleničky s vínem ty už naštěstí prázdné zaujmou místo pod stolem . rozáhnu jí nohy a začnus e činit jazykem hmm jak je sladká. Potom do ní zajedu jediným přírazem. |
| |
| soukromá zpráva od Lady Mary Anne Morternsen pro Jen se prohnu, když do mě zajede. Předtím, když mě ochtnával, prožila jsem vrchol vzrušení. Jakmil do mě vnikne, trochu vypísknu. Začnu se s ním divoce líbat, naše jazyky se agresivně odstrkují. Divoce se mu zmítám v nárucí, vzršuje mě ještě víc, jak je tentokrát rychlý a drsný. Pokaždé jen heknu, když do mě zajede hlouběji a tak agresivně až to téměř bolí. a to se mi líbí. povzbuzuju ho, aby klidně přidal na rychlosti i agresivitě, když se od něj na chvilku odlepím ústy, avšak následně naše jazyky znovu zápasí. Prožiju další vyvrcholení a přitom jen slastně vyjeknu. Končit rozhodně nehodlám. |
| |
| soukromá zpráva od Sion pro Potom co Mary Ann začne vzdychat vyvrcholením. tak si jí kso bě trohu přisunu nechám ji at si stopne a pak at se předkloní apoloží na stůl. naslnim si penis ale td nezajede tam kam obvykle ale trochu víš . |
| |
| soukromá zpráva od Lady Mary Anne Morternsen pro vykřiknu bolestí a vzrušením najednou. Nechám Mohameda, ať se pohyybuje. tamto se mi ale líbilo víc... Nechám ho, až se ode mě odpojí a pokleknu. Nyní mám ústa přímo u jeho rozkroku. Využiju toho a dráždím ho jazykem a jemně okusuju. ucítím jak se chvěje. Donutím ho, aby se posadil a tak mu ukážu, co se líbí mně. Sednu si obkročmo na jeho ztopořenou chloubu a rychle se pohybuju dopředu a dozadu. Líbí se ti to? Opřu se lokty o podlahu, takže on má prostor, aby mi dráždil prsa. |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro Celia se šibalsky pousměje. "No, kdybych řekla, žes byl můj první, pak by se to dalo zařídit... no, ale já se vdávat nehodlám.. nechci manžela.. bylo by to pak nudné.." zavrní mu do ucha a přejede mu po něm jazykem. "Zeptej se jakékoliv vdané ženy... musí poslouchat, roztáhnout nohy, kdy se manželovi zlíbí.. prostě nuda.. žádná vášeň.. i když, kdyby si mě chtěl vzít..ehm.. jeden muž, pak bych asi souhlasila.. s tím jsem se nikdy nenudila a on na mě nepohlíží hezky zvrchu jako ostatní muži.." Pokýve hlavou a rukou mu sjede přes prsa, bříško, pak po bocích a po vrchní části stehen. Onomu místu se vyhýbá. Přitiskne se mu na rty a konečně uchopí to, k čemu celou dobu směřovala, jen ho malinko chtěla potrápit. |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro "Od ženské konečně rozumná řeč. Měla bys dělat osvětu a všem vysvětlit, že na vdavkách není nic zajímavého, občas krom peněz. Rozhodně ne na těch panských. Je to jen o povinnosti, o postavení, o těch penězích... Hej! Už ne," zarazím ji, uhnu před polibkem. "I drací musí odpočívat." Pak ale, aby si nemyslela a neprskala, ji políbím. "Tohle byla lepší rozcvička než ta s mečem, ne?" Byla, ale mám dojem, že se na ples budu plazit po břiše. A kdyby to zjistil Arthur, no, ten by mi dal... Sice se na tohle nepřijde, ale i tak. Buď by se smál, že si nedám pokoj, nebo by mi říkal, jaký jsem hovado. Svatba na krku, možná (snad ne!) a už klátím jinou. |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro Celia se kousne do spodního rtu. "No jak se to vezme... obojí bych neměla... ale obojí se mi líbí.. a tohle.. asi víc... " broukne tiše. Sedne si mu obkročmo na břicho. "Ani malinko? Zasloužila bych si to.. tys nedodržel slib.. něco mi tedy dlužíš.." Vlasy si přehodí dozadu, aby nepřekážely, a sehne se k němu pro další polibek. "Jsem nějaká..nenasytná.. a to je zvláštní.. vydržela jsem to.. dost dlouho.. bez toho.." |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro "Ukaž mi chlapa, co je na ženský, a slib by v takové chvíli dodržel, kdyby nebyl svázaný," ušklíbnu se. "Možná právě proto, žes to tak dlouho vydržela," zamumlám, když mi dá možnost se nadechnout. "Umyj si klín od našeho dovádění... a pak ti možná ukážu něco, co ti seschlí dědci z církve považují za hříšné," zašeptám jí do ucha a pustím ji. Ruce si dám zase pod hlavu. |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro "Takže tě mám příště svázat?" podotkne s úsměvem. Sleze z něj a beze studu dokráčí opět k zrcadlu. Na stolu je také nádobka s vodou a pár plátýnek. Dívajíc se na něj skrze zrcadlo se začne pečlivě omývat. Přitom tiše vrní. "Copak mi to chceš ukázat?" Mlaskne a plátna odhodí kamsi do koše na zem. Otočí se a pomalu jako kočka k němu zamíří. Sedne si na kraj postele a prohlíží si jeho tělo. Nakonec pohledem spočine na jeho tváři. "Hm?" |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro Je zvědavá, tak poslouchá. To se mi líbí. Na tváři mám nicneříkající úsměv, pozorně si ji prohlížím, jako bych na to tělo nechtěl zapomenout. Já ale vím, že po pár dalších románcích zapomenu, vidina se rozplyne... Líně se pohnu, jako by se mi ani nechtělo, to ji však má pouze zmást. Teď mám navrch já. Posunu ji víc doprostřed postele a natáhnu se pro opasek ležící na zemi. Chce vášeň, dostane ji. Chlípně se usmívám, když ruce sevře smčka řemenu a ten pak sloupek, pelest, to je jedno, co je nejblíž. I kdyby bojovala, nemá moc šancí, ten její křehký krček bych jí zlomil jako nic. "Teď si budu hrát já," zavrčím a svět se ztratí, protože jí zavážu oči. Čímkoli vhodným, co bylo po ruce. Když ji mám takhle hezky bezmocnou, stanu se katem já. Sám dobře vím, že zavázané oči vybudí další smysly. Nikdy neví, odkud útok přijde, zda to bude pohlazení, škrábnutí nebo horký cejch polibkem či zuby. Baví mě poslouchat a dívat se, co to s ní dělá. Poslední zastávka před zakázaným hříchem jsou vnitřní strany stehen. Už možná mohla pochopit, co hodlám udělat jako další - bude divočit víc než Bea, zblázní se z toho. A to chci. |
| |
| soukromá zpráva od Sion pro |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro "Co to děláš?" zeptá se spíše zvědavě než vyčítavě, když jí svazuje ruce. Jakmile jí zaváže i oči, tak se kousne do spodního rtu. Pokaždé, když se jí dotkne, tak tiše vyjekne a prohne se. její slast se dočasným odstraněním jednoho smyslu akorát vystupňuje. "Lanci, pomiluj mě.." vyjekne zoufale. Zmítá se a trhá rukama. Snaží se osvobodit. "Lanci, proboha, smiluj se!" vykřikne roztouženě. Když se jí dostane až na vnitřní stranu stehen, tak kolena přitlačí k sobě a uvězní tak jeho hlavu mezi stehny, stále ještě dost daleko od jeho cíle. Otevřeně dává najevo svou myšlenku... když divoce, tak divoce... |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro Rád bych, klisničko, ale zas takovej hřebec nejsem, pomyslím si. Třikrát za míň jak dvě hodiny, i to je výkon... na chlapa, kterýmu není dvacet. Chytím ji za stehna a trochu je od sebe odtáhnu, jinak mě nevědomky udusí. Za trest ji kousnu a plácnu, přitáhnu si ji do pohodlnější polohy a konečně udělám, po čem tak touží. Jako bych líbal nesmělou prvničku - nikam nespěchám. |
| |
| Maryin pokoj Sean se opět usměje a sjede Mary pohledem. "Povězte mi prosím něco o sobě. O vašich tužbách, představách.. neostýchejte se, má paní.. chtěl bych toho o vás vědět víc.." Opře se zády o zeď. Vypadá zadumaně a to mu právě tak sluší. |
| |
| Můj pokoj Pousměji se. No, když to chcete vědět... Víte, já... ze srce toužím po člověku, který mne pochopí, můžu s ním trávit čas a mohu se ho dotýkat, dokonce i políbit. Se kterým můžu odjet pryč, od mých rodičů, všech starců, kteří mi rodiče podstrkují... Zamyslím se a pohlédnu do nejbližšího kouta. A představy? Buď jich mám mnoho, nebo žádné... Řeknu provokativně a přitom se škodolibě usměji. |
| |
| Můj pokoj Když do mě naposledy vnikne, prožiji znovu vyvrcholení. Svíjím se na podlaze a čekám, až také vyvrcholí. Jsem celá mokrá, nejen svým, ale i jeho potem. Když skončí a konečně se ode mě odpojí, jen vyčerpaně ležím na podlaze se stále skrčenýma nohama. Otočím se na bok a usměju se na něj, moje prsty si hrají s jeho chloupky na hrudi. Jemně ho políbím na bradavky, lehce je skousnu a pravou rukou nahmatám dýku, kterou zabodl do podlahy kousek vedle. Přiložím mu její ostří k podbřišku a zastudím ho na jeho božském nástroji. U mě máš pouze dva otvory k uspokojení, ne tři. To si pamatuj! Pohladím ho na místě, kde ho studila dýka a sladce se usměju. Bylo to až na výjimku nádherné, místo ochránce máš u mě jisté... Ale znovu jediná malá chybyčka, a jsi pro mě jako správce, ano? Až na to, že tebe nepodříznu ale uříznu ti něco jiného... |
| |
| Mary Annin pokoj Ozve se zaťukání na dveře. |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro Celia se začne svíjet. Pořád trhá rukama, aby se osvobodila a hází hlavou ze strany na stranu. "Lanci, ty prevíte..." Víc říct nedokáže. Zasténá a začne kroužit pánví divočeji, aby sama zrychlila to mučení. "Smiluj se.. prosím!" vykřikne a zase trhne rukama. Z toho budou modřiny.. |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro Ještě chvíli ji trápím a užívám si, jak vzdychá, křičí a svíjí se. Pak ji pořádně chytím, zaryju nehty do hebké kůže... Posunu se výš, těla se stále dotýkají. Jako první jí sundám improvizovanou pásku, s pouty váhám. "Co kdybych tě tady takhle nechal? Určitě by tě rád uspokojil celý dům a všichni páni, co přijedou..." Kousnu ji do brady. |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro Zakřičí vyvrcholením. Pak zvolna oddechuje. "A co kdybych ti ho ukousla a nechala kolovat mezi zdejšíma dámama, ať si též užijí?" Začne mu kousance oplácet, ale ještě divočeji než kdy předtím. "Lanci, tohle si ke mně ještě nikdo nedovolil... takhle mě svázat.. měl by ses stydět a vynahradit mi to..." Chtivě se o něj otírá klínem. |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro Zachechtám se a uhnu před kousanci, místo toho zkusím, kde všude je lechtivá, pokud vůbec. "Jazyk, nebo něco jiného jsi měla na mysli?" škádlím ji. "Možná bylo načase, aby si dovolil. Rád krotím jankovité kobyly - řemen funguje vždycky... Ech, copak jsem ti to dost nevynahradil? Nevím, co si o mužích myslíš, ale i když jsem přelétavý a nenasytný, znám svoje meze. Mám snad zavolat toho tvýho... Seana? Aby ti udělal službičku... protože já těžko. Ne teď." |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro Celia lechtivá očividně není, jen když se jí Lance otře o podbřišek, tak sebou trhne a povzdychne si. "Jazyk jsem rozhodně nemyslela.. a jazyk není totéž jako... tamto.." zamumlá. Opět zacloumá rukama. "Sean by tě zabil, kdyby mě takhle viděl... a vůbec mi do postele netahej jeho jméno, pokud tu hodláš být se mnou.." Opět se pustí do urputného boje. Snaží se ho kousnout a dráždit. |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro Svalím se z ní, a i když je to rozsudek smrti, konečně povolím pouta. "Buď hodná. Jsi asi jediná, které jsem to řekl, tak si to užij - nemůžu, dost, stačí." S tím se zvednu a dojdu si pro kalhoty. Sakra, nečekal jsem, že narazím na ženskou, před kterou se jimi budu muset chránit. "Neměla by ses připravit na ples?" |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro Promne si zápěstí a pozoruje ho při chůzi. "Máš hezký zadek." nadhodí jako kdyby mluvila o počasí. Zabalí se do županu a mrkne na Lance. "Já se vdávat nehodlám, takže nevidím byť jen jediný důvod, proč se na ten ples připravovat pět hodin. Akorát musím vymyslet, jak se zbavit případných nápadníků.. a hlavně jak to jemně naznačit otci.." Pokrčí rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro "Já vím," pronesu teatrálně hrdě, třebaže mám kalhoty ještě na půl žerdi. "Nechceš se vdávat, jo? Taky dobře, jen nevím, co na to řekne tvůj tatík... Otcové vždycky chtějí provdat dceru," zatvářím se skoro až bolestně. "A s těmi nápadníky bych ti mohl pomoct, když na mě budeš moc moc hodná a vymluvíš otci, že já tvůj nápadník nejsem." |
| |
| Celiin pokoj "Moc hodná, ano? A to si představuješ jak?" Celia našpulí rty a zvedne jedno obočí. "A jak bys mi s nimi chtěl pomáhat, hm? Budeš dělat bububu? Oni se jen tak nezaleknou. Žene je touha po bohatství, které přinesu do manželství.." Sedne si před zrcadlo a začne si rozčesávat vlasy, aby se jakkoliv zaměstnala. V odrazu pozoruje Lance. |
| |
| soukromá zpráva od Alžběta Báthory pro "Jistě, ale kolik jich je natolik odvážných, aby kvůli bohatství zkřížili zbraň s vojákem? Taková výhružka část zažene. Ta druhá, otravnější... Když mi pomůžeš vykličkovat z hrozící svatby - pořád je tu Pox, že - tak něco i vymyslím." Nabízím jí oboustranně výhodný obchod. Do manželství nechceme ani jeden, tak bychom si mohli pomoct. Musí vědět, jak se cítím. Tedy, ne v tom konkrétním případě, ale i tak. |
| |
| Celiin pokoj "To tlusté prase do toho netahej. To raději uznám to dítě za své a Beu provdáme někam jinam. A pokud nebude chtít, vždycky jsou tu kláštery.." Zašklebí se. "A tys ji vyděsil.. takže bych se nedivila, kdyby klášter přijala jako nejlepší řešení.." Hodí po něm významným očkem skrze zrcadlo. "Ale stále nechápu tvou nabídku. Já ti pomohu vyváznout ze sňatku a ty pro mě budeš zastrašovat adepty na svatbu?" |
| |
| Celiin pokoj "Vyděsil?" zeptám se dotčeně. "Nevypadala vyděšená, než tam vtrhlo tlustý prase, jak říkáš. Ani se moc nebránila. Protože nepřesvědčivé 'ne', navíc vzdychnuté, pro mě není odmítnutí," odfrknu si. "Jo, přesně to myslím. Aspoň jeden večer se nebudeš muset bát, že dostaneš chomout. Pro takovou klisničku by ho byla škoda." |
| |
| Celiin pokoj Celia se zatváří pobaveně. "Ale je to stále ne, miláčku.." prohodí to sladce, ale nikoli zamilovaně. "Byla panna, ne? A ta potřebuje někoho, kdo by jí to všechno vysvětlil.." Pokrčí rameny a župan jí sjede z jednoho ramene dolů. "Takže mi slíbíš, že mě nikdo nedostane do kompromitující situace? Už se o to několikrát pokoušeli.." |
| |
| Celiin pokoj Sednu si zase do křesla. "Žena někdy říká ne, ale myslí ano. Dost jsem se o tom přesvědčil. A že byla panna? Vysvětlit? Ještě na vyjížďce jsem jí toho řekl tolik, že ani lazebnice by si to nedovolila! Tak ze mě nedělej hlupáka a hajzla, co jde a sbírá věnečky," zavrčím. "Nevím, co si pod takovou situací představuješ. Takže mi to řekni, zvážím to." |
| |
| Celiin pokoj "Budou se mě snažit dostat mimo lidi.. jak je znám, prevíty.." Změří si ho pohledem. "Promiň, já tam nebyla. A nešmírovala vás. Takže nevím, cos jí navykládal a co udělal. Já jen viděla, že byla rozrušená, když mi to vyprávěla. A rzhodně se to netýkalo toho prasete.. jen doufám, žes byl jemnější, miláčku, než ke.." Zarazí se a významně zamrká. |
| |
| Celiin pokoj Zamyšleně koukám na Celiino křeslo. "Mimo lidi? To je ten nejmenší problém. Budu ti dělat tělesnou stráž a oni mají smůlu. A kdyby tě tam chtěli odvléct - pochybuju, že by byli tak pitomí - toho by si lidi všimli." |
| |
| pokoj Mary Ann Viděšeně civim na dýku Ehm... Mary.... no musí se to vyzkoušet teď už aspoń si můžem být jisti , že říští soulož bude bez chybičky . jak přejde na řezání mé chlouby polknu. Přísáhám, že to už nikdy neudělám. jak někdo zaklepe stoupnu si a začnu rychle sbírat šaty. |
| |
| Můj pokoj Spokojeně se usměju. Když se ozve zaklepání, pomalu se zvednu a lhostejně seberu věci. Pak jen zvolám. Nerušte, důležitý pohovor. Přijďte později! POhlédnu na své oblečení. Tak tohle už neobléknu... Přejdu přes místnost k posteli, u které leží další šaty. Vyberu si zelené se stříbrným vyšíváním a lehce si je navléknu, bez jakékoli známky studu před Mohamedem. Přejdu k němu a jen se kněmu otočím zády, snad mu dojde, že mi má korzet zavázat. Když tak učiní, pohlédnu na jeho šaty v ruce. Chceš s tím pomoci? S prasáckým úsměvem si prolédnu jeho nahé tělo. |
| |
| Pokoj Mary Ann zavážu korzet a podívám se na Mary Nee děkuji zvládám zatim sám. pak si nasadím Kalhtoy košili i vestu. Zajímalo by ěm kdo teď může klepat. pronesu šeptem k Mary Co když je to naléhavé ?? Pak až se doobléknu vezmu roztrhané oděvy a hodím je za tu uměle vytvořenou stěnu. přitom nějak zbytkem sukně utřu pot a jiné tekutiny ze stolu a podlahy. |
| |
| Můj pokoj Jen ho pozoruji při práci i oblékání. Nevím, teď sem nikdo nemá co lézt... Už teď je jasné, že bude průšvih, tak co... Lhostejně ho pozoruji a před zrcadlem si v klidu upravuji vlasy. Karin mi dá... Otočím se a promluvím k Mohamedovi. Asi by jsi měl jít... Přejdu k němu. Políbíš mě ještě?Já jsem na jeho líbání fakt závislá... Když on tak umí zacházet s jazykem... |
| |
| Pokoj M.A. Jistěže přejdu k Mary a daruju jí dlouhý vášniví polibek pak přejdu ke dveřím Madam těšilo mě děkuji že jste vyslyšela mé prosby. přitom na ni šibalsky mrknu a vycházím ze dveří. |
| |
| můj pokoj Vychutnám si polibek se zavřenýma očima. Když odchází ještě odpovím. Není za co, pane Mohamede, těším se, až budeme spolupracovat. Neshledanou. S tím se klidně otočím a prohlédnu pokoj. Páni, pěkně sme to zasvinili... Jdu urovnat a ustlat postel, zvednu oblečení pod ní a srovnám ho za zástěnu na ramýnka. Tam pohlédnu na roztrhané bílé šaty a jen pokrčím rameny. Na stůl opět navleču ubrus, zvednu rozbité skleničky ze země a dám na stůl jiné. Do každé naliju trochu vína, aby to vypadalo. Střepy odnesu ke smeťáku u dveří. Spokojeně si prohlédnu místnost. Tak je to fajné... Počkám, až za sebou Mohamed zavře dveře a posadím se ke stolu, trochu si loknu vína a spokojeně se sama sobě zasměju... |
| |
| Před Mary Anniným pokojem Jakmile Mohamed vyjde, stane tváří tvář anglickému vladaři. Ten je rudý vzteky. Cosi tlumeně říká sluhovi stojícímu vedle něho. Zároveň však z Mohameda nespouští oči. |
| |
| Celiin pokoj Celia pokrčí rameny a postaví se k oknu. Kouká ven. Jednou rukou si hraje s pramenem vlasů, druhou má položenou na břiše. "Ani nevíš jak jsou vynalézaví, pokud jde o peníze. A jelikož můj budoucí manžel má stát v čele celého Lotte Hall, tak se pánové, řekněme, velmi překonávají." |
| |
| Před Mary Anniným pokojem Zarazím se nevěřícně na něj hledím. A co přijde teď poprava na chodbě nebo mluvení do duše ?? Ukloním se Vaše výsosti je mic tí. Pak se zvednu a snažím se co nejrychleji odejít pryč. Ten páprda přijel v dost nevhodný čas. |
| |
| Chodba "Propustili jsme vás snad?" zahřmí králův rozzlobený hlas. "To my určíme, až bude čas odejít!" Sluha hodí po Mohamedovi významný pohled a naznačí mu, ať se honem vrátí. Král začne upírat rozzuřený pohled na dveře, odkud Mohamed před chvílí vyšel. "Věděl jste, komu patří? Nám! Jen my na ní máme právo!" |
| |
| Chodba Zarazím se pak se pomalu otáčím Co prosím ?? Vaše výsost asi špatně pochopila já jsem tam byl kvůli pracovním záležitostem. pak se také podívám an dveře Paní Mary Ann vám to určitě potvrdí. Nikdy bych si nedovolil vás zastoupit vaše veličenstvo. |
| |
| Celiin pokoj "Uvidíme." Asi už nemám co dodat, protože mlčím. Nakonec usoudím, že bych se měl asi znovu převlíct, protože propocená košile asi nebude moc reprezentativní. "Pak si tě najdu," oznámím jí a doufám, že dokážu splnit svou část dohody. Chystám se odejít. |
| |
| Chodba "Jean Francisi, ten muž se domnívá, že jsme naprosto hloupí?!" ohradí se nazlobeně k sluhovi. Mohamed si může povšimnout nedaleko postávající Leny. "Mladý muži, urážíte hlavu této země! My víme, jak dlouho jste tam byl a co jste tam dělal!" Těkne pohledem k místům, kde tuší Lenu. Pak se spíše pro sebe pousměje. "Ano, je nám moc dobře známo, jak hlasitě se Mary Anne projevuje, takže není těžké uvěřit jistým slovům." Celiin pokoj Celia se jen pousměje a pošle mu vzdušný polibek. Opě začne vypadat jako ztělesněná nevinnost. Za dveřmi postává Fay. Vypadá mírně nervózně. Jakmile zahlédne Lance, tak se ukloní. Uhýbá však pohledem. |
| |
| Chodba Sakra ta čubka. Práskla mě nemám co ztratit.. Vaše výsosti, abych vám to řekl přímo Mary Ann nepatří nikomu je to svobodná žena s nádherným tělem a vaše výsost už přece jednu ženu má. Takže pokud byste dovolil jdu se připravit na ples. pak se otočím a odcházím přitom zvednu ruku. A pozdravujte mylady. |
| |
| Chodba Mohamed už však nezahlédne královo gesto. Stihne jen zaznamenat silné paže patřící vojákům. Ti ho popadnou a vlečou pryč. Jeden však vypadá, jako kdyby Mohameda spíše obdivoval za jeho přímost, než odsuzoval. "Bylo to ohromné, ale teď budete muset pykat za zradu, pane. Měl jste raději mlčet." prohodí k němu tiše. |
| |
| Chodba Nechám se sebrat vojáky.Zvednu nohy, aby mě museli nést. Jsem zvědavý kam mě tady chcete zavřít. A pykat ?? Za ten pohled v královo iobličeji mi to stálo. |
| |
| Té malé ufňukané holky si ani nevšímám. Projdu kolem ní, jako by tam nebyla - koneckonců je to jenom služka - a jdu se převléct. Zakroutím hlavou nas svými myšlenkami a ani si neuvědomím, že se pobaveně ušklíbám. Počáteční zděšení ze svatby je pryč. Rychle jsem se oklepal a mám za to, že se z toho vyvlíknu jako vždycky. Navíc to odpoledne bylo docela... plodné, tak proč nemít dobrou náladu? Nebýt pár nepříjemností, co se mi pletly do cesty... |
| |
| Chodba Vojáci nemají s jeho váhou nejmenší problém. Když však Mohamed promluví, tak s ním jeden trhne a dá mu pořádnou ránu do hlavy se slovy: "Ty přičmoudlej antikriste! Však já tě naučím navážet se do Jeho Veličenstva!" Mohamed upadne do bezvědomí. Zrovna v tu chvíli kolem nich projde Lance. |
| |
| Chodba Zarazím se v půli kroku, a když uviím, kdo je tím zajatým, úsměv se mi ještě rozšíří. Na každou svini se voda vaří. Kdo bude věřit jeho slovům, když ho právě sebrali. Je mi jedno za co, hlavní je, že dnes večer před králem svědčit nebude. Asi se to nesluší, ale prohlížím si muže, co to tady má všechno na povel. Chvíli mi trvá, než si jeho podobu spojím s neumělou ražbou na mincích. Tak je to tady. Král. Dělat, že se nic nestalo... a nedozví se o tom. Bea nic neřekne. Ukloním se a trochu váhavě naznačím odchod. Nějak nevím, co si počít. Vypadá rozzuřeně a já nechci skončit vedle toho přičmoudlíka. |
| |
| Chodba Král Lancovi jen pokyne rukou a též se vydá pryč. V Lancově pokoji už přechází tam a sem Arthur. Sotva ho zahlídne, tak okamžitě spustí. "Kde jsi? A jak to vypadáš? Proboha, doslechl jsem se, že je tu už král. Dorazil nějak předčasně. Už víš, co tedy bude? Lanci, jestli tě předvedou před krále.." Významně si poklepe na prsteníček v náznaku svatby. Poté přejde ke stolku a z karafy nalije do dvou sklenek brandy. Kdesi.. Mohamed konečně nabyde vědomí. Šíleně ho třeští hlava. Je kdesi v temné místnosti. Kolem sebe jen rozeznává obrysy nějakých beden. Je tu zima. A zrovna třikrát to tu nevoní. Zpoza dveří se ozývají tlumené hlasy. To minimum světýlka pochází ze škvíry pod dveřma a z miniaturního okýnečka vysoko u stropu. |
| |
| Temnota Ohmatávám bedny a snažim se je otevírat. Přitom se snažim zaslechnout cokoliv spoza těch dveří. |
| |
| Pokoj Oddechnu si a rychle zmizím pryč. Příroda mi nadělila dost inteligence, abych věděl, kdy si můžu vyskakovat, a kdy mám stáhnout ocas a chytře utéct. "Trochu jsem se zdržel," zavrčím vyhýbavě. Nehodlám mluvit o tom, co se stalo. "Jo, potkal jsem ho na chodbě. Jak mě usvědčoval ten mohamedán - jo, tak toho právě vlekli vojáci," zašklebím se škodolibě. "Konečně má smůlu i někdo jinej..." Shodím košili a použiju ji jako houbu a ručník v jednom. Moc se s očistou nepárám. Ještě na mokré tělo hodím čistou... ech, a vestu jsem zapomněl. No co. "Bylo mi řečeno, že nebude mluvit. Bohužel, nedostal jsem se přímo k ní... musela být ta prohlídka a po ní... no, prostě se s ní pak nedalo mluvit. Ale Ce... lady Celia se zaručila, že by mi neměla škodit. Doufám, že obě dodrží slovo. Jinak je to v loji." Rád se napiju. Klesnu do křesla. |
| |
| Temnota Otevření jedné z beden se stane osudovou chybou. Po místnosti se začne rozprostírat odporný zápach zkažených potravin. Jinde podle hmatu narazí na normální zásoby. Dokonce i na oblečení. Je to prostě sklad. Ale nikde nic, co by připomínalo zbraň. Hovor strážných mu přinese jen pár slov... oprátka...děvka..kanec.. majetek...zábava |
| |
| Temnota Čekám co se bude dál dít vytáhnu nějaký oblečení a udělám si z něho pohodlnou podložku. |
| |
| Lancův pokoj Arthur pokýve hlavou. "O lady jsem toho dost slyšel. Lotte ji chce provdat. No a jeho holčička prý nemá o nápadníky nouzi.. co o ní soudíš? Já už totiž pomalu uvažuju o chomoutu.." Hodí do sebe obsah sklenky a nalije si další. Pak se usadí na židli. "Rád bych takovou krotkou ženušku.. jen aby mi nemluvila do práce.. ehm.. asi stárnu.." Prohrábne se ve vlasech. Plácá naprosté hlouposti. Ale vypadá, jako kdyby nad tím opravdu uvažoval. Temnota K Mohamedovi doléhají jen častější a častější vlny smíchu. Sem tam i břinknutí korbelů. Konečně zašramotí klíč, dveře se otevřou a dovnitř vejde pobledlá Fay s lucernou a podnosem. "Můj pane?" hlesne a rozhlíží se. |
| |
| Pokoj Málem pití vyprsknu, jaký dostanu záchvat smíchu. "Krotkou? Celia?" Zakroutím hlavou. "Když jsem přišel do Beatricina pokoje, málem mě zfackovala a vyzvala na souboj na meče. Měl bys doma peklo. Lotte si myslí, jaký není beránek, ale je to mrňavá fúrie. Stačila mi chvilka, abych to zjistil. To už ti raději předhodím tu zrzavou, abych měl pokoj." A mohl bych si s ní užívat, kdybych ji měl pod střechou, napadne mě. |
| |
| Lancův pokoj Arthur se pobaveně zasměje. "A od čeho jsou fúrie, příteli? Aby se krotily.. a jestli si teda na neviňátko pouze hraje, pak možná budou i další přednosti, které nejsou vidět na první pohled..." Zašklebí se přímo chlípně. Poté pokrčí rameny. "Už dost lidí mi naznačovalo, abych se oženil.. tak si myslím, že zrovna lady není špatný objekt.." Opět se napije. "Pověz mi další poznatky, které jsi získal tou návštěvou.." |
| |
| Pokoj Kroutím hlavou. "Jestli chceš znát můj názor a radu, dej od ní ruce pryč. Protože jestli by se ti podařilo ji dotáhnout k oltáři a přivézt domů, okamžitě se balím a jedu si hledat novýho pána. Mít tohle doma... to by bylo za trest. Chceš mírnou? Na plese jich bude dost. Nějakou ti vybereme, když už jsi nám onemocněl a chceš se ženit. Nejsem z toho nadšen, protože ženská, co tomu bude doma velet... to bude peklo i pro mě..." |
| |
| Lancův pokoj "Uvidíme. Omrknu si ji na plese. Vyzkouším, jestli je to taková fúrie, jak povídáš, a pak se uvidí.." Zazubí se téměř chlapecky. "Však víš, jak to tam bude asi vypadat... budou omdlívat, červenat se...a tak dál.. ale ty mě nudí, Lanci... a pokud chci pravidelný přísun sexu, pak rozhodně ne s takovou... husičkou, která mi támhle omdlí.." |
| |
| Pokoj Pokrčím rameny. "Pokud to chceš pravidelně, nutně to nemusí být s manželkou. Manželku máš oficiálně, milenky na zábavu. Jako bys to nevěděl," odfrknu si, že nezná něco tak základního. Ve svém věku... "Ale pak neříkej, že jsem tě nevaroval. Do ní bych nešel ani já." |
| |
| Lancův pokoj Arthur se zasměje a zavrtí hlavou. "Lanci, Lanci... to je sice pravda, ale co děti? Rád bych měl syna. Já tu nebudu vždycky. Zvláště, když máme oba talent přichomýtnout se do nějaké rozmíšky." Natáhne si nohy a opět prohrábne vlasy. "A problémy s bastradem nejsou zrovna nejmenší.. to se raději ožením než abych vystavil nějaké děcko, které za to ani nemůže, posměchu okolí.. však víš, jaké to bylo s mou malou sestrou.. otec jí sice uznal, ale navždy bude jako ocejchovaná.." |
| |
| Pokoj Máchnu rukou. Já nejsem žádný pán, takže tohle mě zrovna nežere. "No a tak co? Tak to bude bastard... nemusíš se k němu hlásit. Ženská ať si říká, co chce. No a s manželkou to budeš muset přetrpět do doby, než počne. A pak máš klid. Nevím, co řešíš." Evidentně to vidím hodně jednoduše. Pro mě to také jednoduché je. Do doby, než mě někdo zažene do chomoutu. |
| |
| temnota Vstanu aby mě Fay viděla. Ano tady jsem. Copak mi nesete Fay ?? Přitom k ní udělám pár krůčku. |
| |
| Lancův pokoj Arthur si odfrkne. "Lanci, ty mě vůbec neposloucháš! Já chci syna! Kdo myslíš, že bude dalším pokračovatelem v mém rodu? Hm? Však víš, že pokud jsi urozený, tak musíš mít někoho, kdo ponese tvůj titul..." Zavrtí hlavou. Změří si pak Lance pohledem. "Ty budeš na ty ženské do konce života, že? Žádná manželka? Lanci, já vím, probírali jsme to hodněkráte, ale měl bys změnit názor.. podívej se třeba na lady Beatrice nebo lady Celii. Obě by ti mnoho přinesly. Proč myslíš, že jsem si usmyslel, že lady Celii dostanu, hm? Je prý... krásná, bohatá, podle tebe fúrie.. prostě žena, jak má být!" Temnota Fay udělá krok zpět. Ve světle lucerny vypadá přímo znechuceně. S tlumenou ránou položí podnos na jednu z beden. "Jídlo." Pak zavětří nosíkem a ve tváři se jí usadí ještě znechucenější výraz. "I když toho tu máte dost, jak tak cítím.. co víc si můžete přát.." Podívá se na místo, odkud se zvedl a dál pokračuje s ironií v hlase. "Máte tu místo na spaní, dostatek jídla, já vám nesu pití a ukojený jste už také dost.. jen aby vám zůstala ta hlava na krku, vy nestoudný...neukojitelný....bídáku.." Zaprská na něj jako naježená kočka. Z jejího výrazu lze rozpoznat, že u ní dost klesl. |
| |
| Pokoj Zatvářím se znechuceně. "Ty si myslíš, že se budu ženit, jo? Aby se mi pak všichni smáli, že Lance Gallagher nakonec podlehl? Ne! Ženská by mě akorát omezovala. Doma by vřískala, protože manželky jsou neustále nespokojené a já se kvůli jedné mrše nehodlám strhat. Já se ženit nemusím. Děcku bych stejně neměl co dát. Co mám, cos mi nedal ty? Meč a koně. Prostě ženich k pohledání," ušklíbnu se. "A právě proto, že se u tebe mám dobře, se nebudu ženit kvůli penězům. To bys mi to musel dát rozkazem a ještě písemně, s pečetí krále, abych udělal takovou volovinu." |
| |
| Lancův pokoj Arthur si promne bradu. "To není až tak špatný nápad." nadhodí provokativně. Zvedne se a zamíří k oknu. Chvíli hledí ven a pak se s šibalským úsměvem otočí k Lancovi. "Třeba bys mi za pár let poděkoval. Cožpak si nebyl spokojen s tou beatrice? Nemyslím, že by z ní byla až taková puťka, jak ty mluvíš o všech ženách. Nepráskla tě, ne?" |
| |
| Pokoj Že já hubu nedržel! "Nepoděkoval a opovaž se! Jestli chceš svému příteli zkazit život, tak do toho. Ale pokud mě máš jenom trochu rád, neuděláš to. Ne, Arthure, jinak uteču a je mi jedno kam." Moje odfrknutí je něco mezi pohrdavým, pobaveným a nervózním. "Nepráskla. Ale i kdybych se ženit chtěl, rozhodně to nebude s holkou, kterou znám pár hodin. Navíc, se mnou by to nevyhrála." |
| |
| Lancův pokoj "Lanci, Lanci... koukám, že by ses raději stal mužem mimo zákon než manželem, že? Nezapomeň, žes mi přísahal.. a to mohu ukončit jen já..ale no tak.. to víš, že vyhrála.. asi se jí něco na tobě líbí, příteli.. jinak by s tebou jako panna nikdy postel nesdílela.." Arthur se baví čím dál víc. Cosi přitom venku pozoruje. "Nevíš, co mluvíš. Cožpak jsi nikdy nehovořil se ženatými muži? Já od nich slyšel jen samé ódy na otcovství... a jen si nemysli.. manželky prostě musejí být poslušné.. takový je jejich úděl.. jinak má muž právo jim nabít.." Arthur ho spíše zkouší a jen si přidvá na zábavě. |
| |
| Pokoj Zamračeně se na něj podívám a dobrá nálada mě zase opouští. Zase mám dojem, že se mě snaží zahnat do kouta. Podrazí mě? Myslí si, jaká to není sranda, ale mě to děsí. "Ženský nebiju, jen trochu a jen v posteli," zavrčím. Nic víc neřeknu. Cítím zradu. |
| |
| Lancův pokoj Arthur se zasměje. "Co děláš a co ne s ženskou v posteli, mi opravdu vyprávět nemusíš!" Najednou si odkašle. Dál upírá pohled kamsi ven z okna. Zase nasadí vážný tón. "Jen se neboj, Lanci, já tě nutit nebudu.. zrovna já vím, že by to bylo, jako kdybych právě tobě navlékl smyčku kolem krku.." Na kohosi venku kývne a usměje se. |
| |
| Pokoj "Nějaká ženská?" kývnu bradou k oknu, na koho se tak šklebí. Jsem rád, že můžeme změnit téma. |
| |
| Lancův pokoj Úsměv se Arthurovi ještě rozšíří a kývne na souhlas. "Ano. A pěkně kulaťoučká." Rukou se opře o stěnu vedle okna a dál hledí ven. |
| |
| Pokoj Ještě si naliju (a zrovna nešetřím). Musím se trochu posilnit na ples, kde budu chránit Celiinu čest. "Netvař se jako idiot, ještě ti uteče," rýpnu si. Lézt tam, abych se podíval, nehodlám. Nehodí se to. "Už se ví, kdy ta šaškárna vypukne? Král je tady... už bych to mohl mít za sebou. Najdeš si nevěstu, odjedeme... já opět hrdinně uniknu svatbě - prostě jako vždycky. Až na tvůj šílený nápad ohledně svatby." |
| |
| Můj pokoj, chodba Spokojeně se posadím a culím se, když zaslechnu nepříjemně známý hlas na chodbě. Ach bože, on je tady... a s Mohamedem! Rychle vstanu a tiše přiběhnu ke dveřím, kde nalepím ucho na dveře a poslouchám rozhovor, který se spíš mění v hádku, jak jinak. Když Mohamed přizná, že sme spolu něco měli, odtrhnu se od dveří a nevěřícně na ně pohlédnu. Von to přiznal! Parchant... za to krutě zaplatí... zašeptám potichu a dál zírám na dveře, z chodby se chvíli ozývá hluk a následně podivné ticho. Kdyby to neřekl, byl by bez problémů, jako bych to s králem neuměla... no co, musím teď napravit jeho chyby, pokud to bude k jeho škodě... smůla, přece si nenechám setnout hlavu... Zakroutím zlomyslně hlavou, narovnám se, upravým šaty a pokusím se upravit i vlasy a sebevědomě vyjdu ze dveří. Překvapeně pohlédnu na krále, který zírá přímo na mě, jako by mě očekával. Králi? Králi! Dokonalá herečka... Ukloním se a následně se na něj sladce usměju, přičemž se k němu přiblížím, snažím se nedat najevo mírnou bolest v tříslech. Králi, tak ráda vás vidím! Ani nevíte, jak jsem se na Vás těšila. Takže už začne ples? A máte tu manželku? Pokud ano, nevadí, času máme dost. A jaká byla cesta? Žádné přepadení, vzpoury nebo snad nájezd Skotů? Páni, vypadáte lépe než když sem vás viděla naposled, jak je to dlouho, týden? Hrozně mi scházela vaše přítomnost... Nejste náhodou opálený? Páni, vy máte nový plášť! Vychrlím to ze sebe tak rychle, že ho nepustím ke slovu a při chválení si ho zálibně prohlížím a při posledních slovech mu upravým límec pláště u krku. Jestli tohle nepomůže, hold to hodím na Mohameda... neměl být tak hloupý... |
| |
| Lancův pokoj Arthur odtrhne pohled od výhledu z okna, který se mu očividně zalíbil, a otočí se k Lancovi. "Vše se řídí podle krále, ale když je tu, jak říkáš.. pak by to mohlo být co nejdříve..." Opět se podívá ven. "I když na to někdo nevypadá... myslel jsem, že dnešní dívky stráví u zrcadel hodiny.." Zvedne jedno obočí. Mary Annin pokoj Král se na Mary Anne podívá hezky zpatra. "Ples začne velmi brzy, když jsme tu. Ale nejsme si jistí, zda se tam ukážete vy, madam. Jsem velmi rozhořčen, že dáváte ochutnat jiným mužům to, cio výhradně patří nám. A sledujeme, že jste nějak výmluvná, drahá. Vždycky býváte spíše taková.. mlčenlivější.." Král se porozhlédne po komnatě a aniž by se na Mary Anne podíval, tak pokračuje: "Co nám k tomu můžete říct? Slyšeli jsme to.. a nejen my..." Maryin pokoj Sean nejistě přešlápne a pak uchopí Mary za ruku. "Má paní, dům se nějak probudil k životu, asi to brzy začne. Já vás tedy opustím. Ale večer si vás najdu." Jemně ji políbí a pak s úklonou vyzmizí. |
| |
| Můj pokoj Ten Mohamed je ale magor... Trochu nervózně se usměju a urovnám si šaty. To víte, Vaše Výsosti, těšila jsem se na vás a chyběl jste mi, proto jsem se tolik romluvila... S obavami pohlédnu na dýku, která leží u stolu. Sakra, na tu jsem zapoměla... Zářivě se na krále usměju. Nevím, co máte na mysli, výsosti. Pan Mohamed mě pouze žádal o nějaké pracovní místo. Vyhověla jsem mu a tak se stal mým osobním ochráncem. Mimochodem, vy jste se s ním potkal? A kampak šel? Dělám hloupou. Tohle Mohamedovi nezapomenu, kvůli němu budu mít spousty práce urovnat události v tý králově hlavičce... |
| |
| Po domě se začnou ozývat první tóny trubek. Plesová mánie je konečně v pohybu. Značí to, že by se měli hosté dokrášlit. Na téměř každé dveře zaťuká služebná. Však na Mary Anniny ne. Před Lancovými dveřmi stojí Lena. Mary Annin pokoj Král si nalije vína a přes okraj sklenky se zadívá na Mary Anne. "Cí jeho cesty vás nemusí zajímat, drahá. Ach.. ples brzy začne.. co říkáte sídlu našeho přítele? Obrátili jsme se na něj, protože pevně důvěřujeme v jeho osobu.. mluvila jste s tím? Co o něm soudíte? A pravdu, drahá.. víte jak nenávidím lež.." |
| |
| Můj pokoj Lehce se nedzvednu, když mne políbí Sean a pak tvrdě dopadnu na postel. Vero, mohla byste si prosím pospíšit? Vím, že byli závažné věci, ale opravdu ráda bych ten ples stihla. Pousměji se a oči nadzvednu ke stropu, stále ležící na posteli. Po chvíli konečně vstanu a čekám na pokyny Very. |
| |
| Pokoj nebo někde tam Konečně to začíná. Už jsem si myslel, že to odpoledne je nekonečné - vždyť když jsme se s Beatrice vraceli, zapadalo slunce. Říkal jsem si, jestli to stihneme - a mezitím se událo ještě tolik věcí... Spíš pro forma se podívám do zrcadla, prohrábnu vlasy a vezmu si jinou vestu. Tím je moje příprava dokončena, tudíž jdu ven z pokoje. Jelikož jsem už v klidu, služek si nevšímám. Jsou tu koneckonců lepší oběti. |
| |
| Můj pokoj Pozvednu svoji sklenku vína králi na zdraví a spokojeně se usměju. Lord Lotte je dle mého mínění dosti svérázný a přesto přívětivý člověk, měli jsme spolu krátký rozhovor, ze kterého soudím, že má smysl pro zodpovědnost a nerad porušuje nějaká pravidla. Je to ctihodný muž, který si zaslouží úctu i respekt. A skvěle vychoval svou dceru, se kterou jsem rovněž měla čest. |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro Král pokyne Mary Anne, aby přistoupila blíž. Když zak učiní, tak se jí začne prohrabovat ve vlasech. "Tak málo času... tak málo času... a přesto bychom vás chtěli, drahá... jen... nemáme rádi obnošené věci... víte, jak to myslíme, že.." Nedá jí čas ani odpovědět a prudce ji políbí. Líbá naprosto strašně. |
| |
| Můj pokoj Aniž bych stihla nějak zareagovat, začne se po mně sápat. Ach ne, teď ne... vždyť mi úplně zkazí chuť na Mohameda... Nechám se políbit, nebo spíš vyvrátit čelist, a chvilku ho nechám. Sama se divím, že jsem z křesla ještě nespadla, jak se na mě povalil. Pravda, ošklivý není, ale jeho způsoby... Chvíli ho nechám, ale následně jemně avšak důsledně položím ukazováček na jeho bradu a odstrčím ho. Ples, výsosti. Jistě čekají jen na vás. K jeho zmínce o obnošeném oblečení se nijak nezmínim, pro jistotu. |
| |
| Temnota Začnu se smát Ale Fay snad nežárlíte. Jak si mám jinak vysvětlovat váš vztek ?? Přitom si od ní vezmu jídlo a začnu jíst. Posadim se na jednu z beden. |
| |
| Maryin pokoj Vera dokončí vše se záhadným úsměvem. Když s Mary skončí, sjede ji pohledem a významně pokýve hlavou. Pak Mary popostrčí k zrcadlu. Mary už nevypadá jako malá cudná holčička. Nudné šaty Vera proměnila ve vyzývavou róbu. Výstřih je hlubší než původně, orámovaný blyštivými kamínky, korálky a malinkatými perličkami. Maryina prozatím mladičká ňadra zdůrazňuje též stuha, kterou má těsně pod nimi zavázanou. Vlasy má vyčesané do rozpustilého drdolu, ve kterém se sem tam zablýsknenějaký dražší kámen. Temnota "Žárlit? Na vás? Ach, jak si věříte... o vás bych nezavadila ani pohledem, kdyby mi vás nedali za trest na starost.." Odfrkne si Fay a dál postává u dveří. Nosík má pěkně vysoko. I ve slabém světle může Mohamed vidět, že se Fay připravovala na práci na plese, ohromně jí to sluší, když se vezmou v potaz její finanční možnosti. Dům, sál Lance projde až ke dveřím, do kterých míří většina lidí. Dívky se za ním otáčejí a obdarovávají ho obdivnými pohledy. Hlavní sál je tou nejhonosnější místností v celém panství. Je velmi prostorný. Momentálně je vyzdoben všemožnými květinami v drahých vázách. Vše v sále je sladěno do letních barev. Ač je sál opravdu velký, nyní by se dalo říci, že tam není k hnutí. Vznešené dámy se snaží vyhlídnout si oběť pro své dcery, ty se zase houfují a vykládají si šokující historky o možných nápadnících. Ti zase povětšinou postávají se sklenkou v ruce, baví se o majetku, o počtu nadzvednutých sukní a jiných avantýrách. Staré dámy jsou již usazené u stolků podél zdí. Vyhlížejí velmi přísně. Však je pro ně typický dohled na mravností, případné posouzení cizích rób a chování. Prostě klepny. V čele sálu je na vyvýšeném stupínku honosné křeslo - dle prvního pohledu lze jistě odvodit, komu patří. U něj postává lord Charles Lotte s Arthurem, který naslouchá žvanění hostitele s pohledem upřeným k francouzským oknům. |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro "A dokud se nevyřeší jisté problémy, které jste tu stihla udělat, má drahá, tak ples nezahájíme! kolikrát jsme vám říkali, ať krotíte své emoce?! Drahoušku, nejste tak dobrá, abychom vám kryli tolik vražd! Když o tom tak přemýšlíme, Anna je velmi nádherná... naše choť si umí vybírat dvorní dámy.." Mlaskne. Pak ale zavrtí hlavou. "Necháme to na jindy. Doufáme, že se během soukromého rozhovorubudete obládat, drahá. Abyste nás nepřestala bavit.." SOUKROMĚ |
| |
| Temnota Jen jdi já tě tu nechci držet. Sluší ti to tak, aby si tu ve sklepě nezapadla do stínů. Přitom dojím a podám jí ten tác. Tak tady máš a teď můžeš jít a a nevracet se. Přitom mám na tváři docela nepříjemný úsměv, který ji říká, že mi je vše co mi řekla ukradený. |
| |
| Sál Ani si to neuvědomím a tak nějak podvědomě, byť momentálně nemám o žádnou zájem, se začnu chovat jako vlk ve stádě ovcí. Procházím kolem, nezastírám, že se rád kouknu, a spokojeně se usmívám, zatímco vracím dívkám jejich pohledy. Tohle mě baví ze všeho nejvíc, když se dostanu na podobnou snobárnu. Krást ostatním sokům pozornost pěkných dam. Beze spěchu, aby to nevypadalo vlezle, se prolétám ke svému pánovi, přičemž po cestě odněkud vykouzlím taky sklenku s pitím. Neopomíjím se kochat modely, co si ženské vymyslely - jsem jeden z mála, kteří jsou na ženy a umí ocenit módu. Samozřejmě jsou za tím nekalé mužské záměry, to některé však netuší. |
| |
| Temnota Fay i přes nedostatečné světlo jasně zbrunátní. Vztek z ní přímo číší. "Kdo si myslíš, že jsi, ty ubožáku? Mám své příkazy a tvé plky jsou mi úplně ukradené! Mně se zpovídat vlastně nemusíš... čeká tě jiný soud a to teď nemyslím Jeho Veličenstvo. Jak se těšíš na boží soud, hm? Proboha, jak můžeš žít s takovým svědomím?" Znechuceně si odfrkne. Opírá se o dveře. "Já tě nechápu. Cožpak bez toho nemůžeš být? To je zvrhlé.." Sál Dámy pod Lancovým pohledem rudnou jako pivoňky. Bohužel k nelibosti ostatních mužů, kteří ho začnou probodávat nevraživými pohledy. Arthur si ho povšimne a mávne na něj rukou, aby se přidal. Čím je vzdálenost mezi muži kratší, tím víc obdivných hlasů Lance slyší. Dostává se totiž do části sálu, kde se zdržuje většina mladých dívek. Z jednoho chumlu se jedna vymotá přímo Lancovi do cesty. Dle chichotání ostatních dívek lze usoudit, že to nebylo v její režii. Má na sobě bělostné šatičky. Jednoduché, ale její drahé šperky jim přidávají na kráse. |
| |
| Temnota Začnu se smát nahlas. Holka zlatá já se ti tu nezpovídáma ani nehodlám mohl bych ti zhnusit muže na dosmrti a s božím soudem to nevidím tak zle nade mnou už rozsudek je a věř mi, že váš bůh mě nedostane já patřím jinému a ten mi nezakazuje pobírti od více žen. Na tváři mám pobavený výraz. A sleuju Fay. A ohledně ubožáctví já se svým životem jsem spokojen viděl jsem toho víc než ty za celý svůj život uvidíš a pokud mi bůh dal takovýto osud tak se ho ujmu s hlavou vztyčenou bez jakýhkoliv námitek. |
| |
| Sál Chlapi mě nezajímají, a pokud by mě některý vyzval na souboj, jsem přesvědčen, že by splakal nad výdělkem. A kdo má pořád uklízet ty mrtvoly a schovávat krev na haleně, že... Až na pár drobností je tohle ráj. Všechny ty klisničky se na mě dívají, špitají si o mně. Dívejte se, dokud můžete, protože já se chytit nenechám, dámy. To vy jste kořist. Trhnu sebou a málem ji poliju tí zbytkem, co mi ve sklenici zůstal. Jindy bych to možná udělal schválně, abych jí mohl nabídnout převléknutí. "Pozor, slečno, těch šatů by byla škoda," utrousím a výmluvně pohnu rukou se sklenicí. "A teď když mě omluvíte..." Prosmýknu se kolem ní a zamířím za Arthurem. Kdybych se měl zastavovat s každou, která se mi připlete do cesty, asi se k němu nikdy nedostanu. |
| |
| V pokoji Páni... Vydechnu, když se vidíim v celé kráse v třpytivém zrcadle. SAma se nemůžu v sobě poznat a kdybych byla muž, ihned bych se sobě zalíbila. Díky za vše, Vero. Odměním Veru sladkým až roztomilým úsměvem, dívajíc se stále nevěřícně do zrcadla. A teď... směr sál? Optám se, možná pouze sama sobě. |
| |
| soukromá zpráva od Lady Mary Anne Morternsen pro Nadechnu se, že něco odseknu, ale dojde mi, že je to přeci jen můj vládce a není dobré příliš mu odporovat. Anna? Ta odporná pištivá husa? Pane Bože... Ehm... víte... byl to jen správce a bez něj tu bude slečně Lotte lépe, obtěžoval ji, chránila jsem jen její pověst a možná i život... Odcouvám od něj, vezmu z mísi jablko a zakousnu se do něj, posadím se na parapet okna. |
| |
| Temnota Fay jen zaskřípe zubama. To se už ale otevřou dveře a Fay spadne jednomu vysokému muži přímo do náruče. Ten s jejím propuštěním nijak nechvátá. Jen se usmívá. A Fay jen stojí a civí do země. Muž konečně promluví: "No, holubičko, musím si tu s tím mužem něco vyjasnit. Co takhle kdybys mi připravila lázeň a počkala na mě v mém pokoji?" Pak ji popostrčí kedveřím a se smíchem sleduje jak cupitá pryč. Nakonec se otočí k Mohamedovi. Ozve se rána zavírajících se dveří. "Mám ti prý vysvětlit, co znamená majetek krále.." Sál Dívka mu ihned zmizí z očí. Jde vidět, že to pro ni nebylo zrovna příjemné seznámení. Arthur Lance poplácá po rameni. "Zrovna tu mluvím o své touze se oženit, Lanci.." prohodí se smíchem. Lotte se na Lance zašklebí. Téměř soucitně. A pak nadhodí: "Arthur mi také říkal, jak se k tomu stavíte vy.. cožpak vás nezláká ani velké bohatství? Užívat si můžete tak jako tak.." Maryin pokoj Vera přikývne a vede Mary do sálu. Ovšem v jednom temném koutě se obou žen zmocní silné ruce. Okamžitě jim znemožní křičet. Ženy se mohou bránit, ale nic jim to není platné. Kdosi je táhne pryč. Podle velikosti to mohou být Skotové... |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro "Však ano.. teď pojď k nám, drahá... potřebujeme se před tou nudností rozveselit.." Král rozevře náruč a očekává, že mu do ní mary Anne padne. Nevydrží ani chvilku a hned sjede rukou ke kalhotům, které začne povolovat. "Těšili jsme se na tebe.." přejde do intimního tóni. |
| |
| Sál Zašklebím se. "Asi jsem nepřišel ve vhodnou dobu," utrousím a žertem naznačím, že bych raději prchl v dál. "Upřímně, pane? Jinak to ani neumím, takže... Neláká mě představa, že budu v chomoutu. A neopovažuj se říct, že ženská bude poslušná!" otočím se na Arthura. "Jsou to fúrie, jakmile ti navlečou postroje. Nejsem... já se na to nehodím, pane." To už zase patřilo Lottemu. |
| |
| soukromá zpráva od Lady Mary Anne Morternsen pro |
| |
| Temnota No pane jak vidím vás je mi jasné kdo tu je majetek. Mám na výběr nechat se zmlátit a pak mě možná nechají jít a nebo mu ukázat s kym si zahrává. Stoupnu si tak, aby přede mnou byla nějaká bedna. Ehm nejspíš jste si nepřišel povídat, či dokonce mi to předat písemně. Pousměji se a sleduji jeho stín. |
| |
| Chodba Se spokojeným úsměvem jdu do sálu, společně s Verou, která mě vede, jelikož se tady nevyznám. Po chvíli však v temném koutě ztratím úsměv na tváři, jelikož se mě zmocnili, silné ruce a já, která je ještě k tomu slabá, se nemám jak ubránit. Nemůžu ani křičet svým písklavým hlasem. Někdo nás táhne pryč a my s tím nemůžeme nic dělat. Jsem z toho docela v šoku, že se nechám vést. Jsou silní, sakra, kdo to je? Skoti? |
| |
| Sál Arthur se jen zasměje. Lotte se k němu přidá a pak se k Lancovi nahne. "Chápu vás. Ale jen se podívejte kolem sebe. Ty ženské téměř slintají. A muži? Ehm.. my o vlku .." Významně kývne k muži, který se k nim prodírá davem. Vlasy má zastřižené podle poslední módy, oblečení vypovídá o jeho vysoké úrovni... Šedýma očima pozorně studuje Lance. "Zdravím, pánové.." Temnota "Myslíš, že si tímhle pomůžeš? Vše jen zhoršuješ... važ slova... hlava ti zůstane na krku.. ale k lady se nepřiblížíš...pochopils?" Muž si zapálí tenounkou cigaretu a v klídku si tam pokuřuje. "Král se jí ještě nenabažil.. nemůže být potrestána.. tedy ty taky ne... ale pokud neposlechneš.. nějaká záminka se vždycky najde.." Kdesi... Mary při cestě ucítí vodu. Hodně vody. Pak také zaslechne hovor. Ale absolutně mu nerozumí. Zdaleka k ní také doléha jakési kňourání. Mohla by z toho dokonce usoudit, že jde o její společnici.. Asi došli k cílu. Skupinka se zastaví. Po Veře ani známky. Muži obklopí Mary a zkoumavě na ni hledí. |
| |
| Temnota Trochu podezíravě se podívám na toho muže. Pakliže to jeho veličenstvo chce vyřídit takhle já se tomu nebráním. A k lady se vážně nepřiblížím. Pak se trochu an tom málo světle opráším am očistím. Tak co bude teď pustíte mě ?? |
| |
| Sál "Ať si slintají, až budu mít chuť, nějakou ovečku si vyberu. Dokud mají chlapa nejistého, jsou jako rusalky - milé a nadržené. U toho..." O vlku? Jediný vlk jsem tady já. A proto se na chlapa, co mi vpadl do řeči, podívám bez úsměvu. Je to na nich, aby nás představili. Nemám rád tyhle floutky. |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro Ukáže na postel a očekává, že se tam přemístí. "Nechtěj, abychom zavolali Mortisse, aby tě zase uvázal." Král se též odstrojí a vyčkává vedle postele. |
| |
| Temnota Najednou se ozve rána a ihned poté zvuk zamykajícího se zámku. Ode dveří je možno zaslechnout hlasy. Skotsky mluvící hlasy. Muž se zamračí a zabuší na dveře. Smích. Zabuší tedy znovu. Další vlna smíchu. Prudce se otočí k Mohamedovi. "Zdá se, že máme problém. Velký problém." Sál Lotte se ujme představování. "Markýz z Cainewoodu. S Arthurem jsem tě již seznámil.. toto je jeho pobočník kapitán Lance Gallagher." Markýz opět sjede Lance pohledem. V jeho očích se mihne pobavení. Kývne na pozdrav a otočí se k Lottemu. "Drahý příteli, co je s králem? Už to mělo být dávno zahájené... mám ještě nějaké jednání..." Mávne kamsi za sebe k hloučku dívek. |
| |
| Sál Odfrknu si a radši se podívám do sálu, jestli neuvidím jednu z těch divoženek. Navoněný markýz se mnou nemůže soupeřit, pokud by se zrovna nejednalo o peníze, takže jeho pobavení kdoví nad čím je zcestné. Jeho věc. "Takže sis to se svatbou nerozmyslel? To tě asi budu muset opít, abych ti tu bláznivost vytloukl z hlavy. Koneckonců, co kdybych ti za ženou chodil..." usměju se jako vlk a blýsknu očima. |
| |
| Temnota Sleuju co se děje nejdřív mi to endochází, ale nakonec blikne když uslyšim skoty. Skoti ?? Co tu chtějí ?? Přijdu mu napomoct. Pokusíme se je vyrazit na tři. Raz,dva,tři. A praštím ramenem do dveří co to jen dá. |
| |
| Temnota Muž se k vyrážení dveří nepřidá, ale jen pobaveně pozoruje Mohamedovo počínání. Mohamed si tím jen ublíží. Rameno ho začne děsně bolet při sebemenším pohybu. Muž se tiše zasměje. "Zkus přemýšlet. Co by tu mohli asi tak chtít..." odvětí pobaveně. "Proboha.. jsem tu zavřenej s naprostým hlupákem.." Sál Lance vypozoruje velkou změnu. Většina dam přeskočila pohledem na markýze. Na Lance se dívá jen ubohá menšina... "Lanci, Lanci... oba víme, že bys to neudělal... a rozhodně mi to nevymluvíš... někdo se musí starat o můj domov, když budu někde s tebou hazardovat se smrtí.." Zdá se, že jejich rozhovor markýze zaujal. Upírá na oba pohled a tváři se dosti nad věcí. |
| |
| Temnota Při první známce bolesti přestanu pak si mnu ramenoa sleduju toho chlápka. Co já vim jsem tu jeden jedinej den a pakliže tu jen tak chcete sedět tak klidně já si tu klidně posedim s váma. Pak si sednu na nějakou bednu a sedim, přitom si držim rameno. Mohamede ty tupče měl bys přestat jednat bez rozmyslu. |
| |
| Sál Jo, takže prachy, dámy. O důvod víc, proč se na ženění vykašlat. Jde jim jenom o cinkání zlaťáků, což já nemám. Vždycky budu jen to rozptýlení v jejich nudném životě. "Co ty víš... v tom případě bych ti ji měl vybrat já, aby se mi nelíbila a tys mohl být v klidu." |
| |
| soukromá zpráva od Lady Mary Anne Morternsen pro Jen se na něj podívám přimhouřenýma očima a vzpřímeně se přemístím k posteli. Sundám si korzet a lehnu si na postel. Jak ten mě štve... takle si vždycky poručit... Ale rychle, vaše výsosti, ať se stihnu poté ještě upravit... S nemáte někoho, komu můžu ublížit? Zeptám se jen tak mimochodem, když polonahá ležím a koukám, jak se ke mně nedočkavě blíží. |
| |
| Kdesi.... Slyším vodu, když jdeme po cestě, muži jdou tak rychlem že skoro kopýtnu, dokonce i několikrát. Uslyším také kňourání, mohla by to být Vera, ale kdoví... Najednou se zaastavíme a mě obklopí muži. Hele, co to má znamenat? Co po mě chtějí? Raději jsem ticho, kdo ví, co mají se mnou v plánu. Dokonce nikde nevidím Veru. |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro "Až budeme chtít znát tvůj názor, zeptáme se. Teď dělej to, co máš. A nestěžuj si. " Bití mu očividně působí slast. Pozná se to na jeho mužství. "Jestli nebudeš poslušná, tak tě předhodíme našemu vojsku.. myslíme, že se ti minule po našem devátém vojákovi dostatečně rozsvítilo v hlavě.." Připomene jednu epizodku. |
| |
| soukromá zpráva od Lady Mary Anne Morternsen pro Neodmlouvám, výsosti... Jen mám strach, aby nás nikdo nenačapal...Pronesu, když se po mě začne sápat jen klidně ležím a nechám ho, ať si dělá co chce. Doufám, že se objeví někdo, komu budu moct uříznou aspoň jazyk... |
| |
| Sál Arthur se znatelně zamračí. Lancovy řeči se mu přestávají líbit. "To bys udělal?" pronese pochybovačně. Markýz mezitím pokyne jedné překrásné dívce, aby se připojila. Ta ale otálí. Lotte kouká z Arthura na Lance a zase zpět. Trochu nervózně se zasměje. "Pánové..." Temnota "Přemýšlej zatraceně. Skoti jsou nepřátelé.. co by asi tak mohli chtít na panství, kde se zdržuje král?!" Muž zavrtí hlavou. "Ty si tu seď jak chceš... já musím pryč... když mám krále chránit, tak to chci udělat pořádně.." Začne obcházet místnost a tápe rukama po zdech. Kdesi.. Muži se opět rozpovídají. A Mary ucítí čísi ruce na kotnících, kterou pomalu jedou výš a výš.. po lýtkách... |
| |
| Sál On předtím provokoval mě, tak jsem mu to trochu oplatil. Poplácám ho po rameni. "Kdybych to udělal, rozhodně bych se ti s tím nesvěřoval," uchechtnu se. "Já tě jen varuju předem... znáš moje běsy. A kdybys nějaké pěkné ženské nestačil a ona dělala oči, musel bys mě přivázat - nemůžu za to!" Divím se, že nepoznal, že je to z mé strany čistě provokace. |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro "Odmlouváš nám!!" zařve rozčileně. "Mortissi!" Dovnitř vejde statný muž, samá jizva, číší z něj autorita. "Ano, můj pane?" Na nahotu obou je zvyklý. Nehne ani brvou. |
| |
| Kdesi... Nérvózně pokukuji po mužích, nevím co mám dělat, kdybych se pokusila o útěk, dopadlo by to ještě hůř. Muži se začnou bavit, ale já jim nerozumím, jejich řeč neumím. Po chvíli však ucítím něco, nebo někoho na kotnících, které jedou ještě výš.. Hele, co to...? Nechte mě! zbrkle začnu cukat nohami, tohle se mi vůbec nelíbí... |
| |
| Pohnu hlavou dostrany, když mi na tvář dopadne další facka. Mlč už sakra, nebo skončíš jako Mohamed... zanadávám si v duchu a pohlédnu na příchozího Mortisse. "Dobrý den, Mortissi..." řeknu jako obvykle. Mohl by se k nám klidně připojit... když už, tak už... POkusím se zahnat tu prasáckou myšlenku... |
| |
| Temnota Sleduji toho muže. Je mi jasné, že jdou po králi ale snad král je na todle připraven ne ?? Pak jdu ke stěně. Tak co hledáme nějakou volnou cihlu ??? 5eknu šáhnu na zeď a podívám se na něj. Pomůžum vám přec jen mě král ušetřil a v boji se vám bduu hodit určitě. začnu prohmatávat stěnya bedny přesouvat do středu místnůstky. |
| |
| Sál "Lanci, tady už přestává legrace... oba víme, jak po tobě ženské jdou... jsme jednou přátelé a tak by to mělo být.." prohláší zamračeně Arthur. Dívka se k nim mezitím dostane a postaví se vedle markýze. Z druhé strany má Lance. Chvíli se dívá z jednoho na druhého a pak ulpí pohledem na markýzi. Očividně vyhrál. Markýz vezme dívku kolem pasu a ani ne za minutku mu ruka vyjede trochu výše. Tváří se jako kdyby se nic nedělo a ani jako kdyby tím neporušoval dvorní etiketu. "Charlesi, kde máš vlastně tu svou dcerušku? Dlouho jsem ji neviděl.. naposled v zahradě, kde mi málem rozbila hlavu... " Zasměje se. Kdesi... temnota Mohamed se svým společníkem zaslechnou ženský křik - Mary, která se nachází na opačné straně zamčených dveří. Muž se pořádně zamračí. Maryin křik nikoho nezastaví. Ruce jedou stále výš. Nad koleny se však přece jen pozastaví a Mary těsně u svého obličeje zpozoruje tvář pohledného Skota. "Nekřič. Budou tě chtít umlčet. A necukej sebou." |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro "Tak se zase shledáváme.." Král si mezitím sedl na nedalekou židli a ve své nahosti je pozoruje. Mortiss jí hrubě posune doprostřed postele a roztáhne jí nohy. Nijak se s ní nemazlí. Dělá to ve vší hrubosti. |
| |
| Sál Dělám, že se to mé ješitnosti nedotklo, a ignoruju markýze víc, než by bylo slušné. "A proto tě varuju. Jako přítel." Když zaslechnu cosi o rozbíjení hlavy, musím se v duchu ušklíbnout. Ani se nedivím. Škoda, že to Celia neudělala... Znovu se podívám do místnosti, jestli ji někde neuvidím. |
| |
| soukromá zpráva od Lady Mary Anne Morternsen pro |
| |
| Sál Lotte se potěšeně usměje. "Celia? Vždycky přichází v poslední chvíli, však ji znáš... nerada tu jen stojí a tlachá.. a taky se musí chránit před takovými svůdníky jako ty, aby si udržela počestnost.. a nezapomeň... pokud si ji nechceš vzít, tak zapomeň na své.. praktiky.." Markýz se zasměje. "Ale, Charlesi.. však jsem ti už jednou řekl, že si ji vezmu.. a i když je to už dávno, stále to platí.. ale přece jsem si ji nemohl vzít ještě jako holčičku, i když to přichází do módy.. čekal jsem, dokud se z ní nestane taková... svůdná kráska.." Dívka tam jen postává a kouká. Arthur zavrtí hlavou a koukne na Lance. Jeho předchozí poznámku nechá bez reakce. "Takže už mám o jednu nevěstu míň... " nadhodí a zašklebí se. |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro |
| |
| Sál Tohle je ta část, kdy mám splnit svou dohodu. Ty si možná myslíš, blbe, že si ji vezmeš a že z tebe bude celá paf, ale já jsem ten, kdo... Ušklíbnu se. "A to si myslíte, že vás bude chtít? Pane, přece byste ji neprovdal za tohohle," kývnu hlavou k markýzi. Nevypadá to, že bych k němu měl byť jen špetku úcty. Titul není vše. "Měl jsem tu čest se s ní setkat - ona si děvkaře nezaslouží. A buďme upřímní, tady markýz se tím nijak netají." Já taky ne, ale nechci se ženit. |
| |
| soukromá zpráva od Lady Mary Anne Morternsen pro Je to sice brutální, ale někteří to hold radši. Proti gustu... Nemůžu říct, že by se mi to líbilo, ale nejhorší ´to taky není. Prohnu hlavu dozadu, jak mě zatáhne, a pohybuju se jeho směrem... |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro Král si to užívá... |
| |
| Sál Arthur se zakucká svým pitím. Těžce potlačuje smích. Markýz ho probodne vražedným pohledem. "Proč bych se tajil, že... nemám důvod.. já si to mohu dovolit... a ona časem zkrotne.. bude mnou přímo posedlá.. jen co ji zasvětím do tajů manželského lože... a jestli s tím máte problém, vaše věc. Já si ji vezmu." Zdá se, že ho Lancův postoj ještě víc utvrdil v jeho rozhodnutí. Lotte jen pokrčí rameny. "Je to skvělá partie a Celia bude šťastná... až jí dá syny, pak po svém doposavadním přístupu k manželství ani nehlesne." |
| |
| soukromá zpráva od Lady Mary Anne Morternsen pro Tomuto druhu milostného spojení neholduju, ale když už, tak už... Znovu se prohnu v zádech a hlavu zapřu o Martissovo rameno. Jeho dlaně si položim na ňadra. Moje taktika... Nevzpouzet se, jen se podmaňovat a dělat, co by jiná nedělala |
| |
| Sál Tvářím se naprosto vážně, tohle už není vtip. Nakloním se k Lottemu, ztiším hlas. Je mi jedno, jak nezdvořile to působí. "Myslel jsem, že pro svou dceru chcete to nejlepší. Vyznám se v ženách. Poznal jsem dost takových jako ona - čím víc ji budete tlačit, tím víc bude vyhazovat jako jankovitá klisna. Nakonec mu zlomí vaz. Jak můžete vědět, že zrovna s tímhle bude šťastná. To už by si rovnou mohla vzít mě, rozdíl by v tom nebyl. A nechtějte vědět, co mi řekla, jen když jsem jí polichotil..." ušklíbnu se. |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro Ten se jen usmívá. "Mortissi, co myslíš, bude už na nás hodná?" "Nevím, Vaše Veličenstvo, ale ruku bych za to do ohně nedával." "A co byste nám tedy doporučoval?" "To, co s každou, která neví, kdy má dost.." Baví se, jako kdyby tam nebyla. Mary Anne cítí prudké pálení v jistých místech, ve kterých nebyla na muže zvyklá. Král pokrčí rameny a oba se na ní zadívají. |
| |
| Sál Lotte jen pokrčí rameny. "Je spřízněn s králem. Ten už tomuhle svazku dávno požehnal. Dokonce mi dal najevo, že by byl velmi rád, kdyby si ho vzala. I když má tolik nápadníků. Ona časem zkrotne.. copak nevíte, jak to v manželství chodí? A kolik má manžel milenek je jeho věc. On smí.." Pak se tiše zasměje. "Vím o její vrdohlavosti a ráznosti.. však se také chová spíše jako syn než jako dcera... to má na svědomí Sean.. ale myslím, že by ji markýz naučil...řekněme ženství.." |
| |
| Sál Zakroutím hlavou. "Nebude šťastná. Takové nesnesou být poslušnými manželkami. Podle toho, jak se o vás mluví, bych čekal, že jste milující otec. Ale... jste jako ostatní. Chcete se ženami obchodovat." Možná jsem to přehnal, ale tenhle přístup mi začíná vadit. Je něco jiného, když si užiju a dám jí pokoj. To, co dělají všichni tihle páprdové, to je opravdu handlování jak na koňském trhu. Jako se zvířaty. "Jdu se nadýchat čerstvého vzduchu. Handlíři mi zrovna nevoní," zavrčím nezdvořile k Arthurovi a jdu pryč. Dneska toho mám akorát tak dost. Bea by si měla vzít toho hnusáka, protože jí to někdo nakáže, Celia zas tohohle floutka. K čertu s vámi. Zaslouží si víc. |
| |
| soukromá zpráva od Lady Mary Anne Morternsen pro Kouknu na krále. Tak co pro vám mohu udělat, výsosti? Odpornej hajzl! Skotí hovno. Odpornej zkurvysyn! Má co chtěl, a už rozhodně nehodlám bejt ta poslušná mrcha. Teď budu nepředvídatelná mrcha! ...Mortissi, zlato, na tohle máme ale kobyli ve stáji... Odpovím zle Mortissovi, slzy mám na krajíčku. Takle mě ponižovat |
| |
| Sál Lotte se zamračí. "Kdybych ji podporoval v tom jejím přístupu, pak bych jí jen uškodil. V dnešní době nemůže žena zůstat sama nebo si vybírat. Původně jsem to tak chtěl, ale král, můj přítel, mi to jasně nedoporučil...a protivte se králi.." Arthur k Lancovi vyšle varovný pohled. Markýz se nastalou situací očividně baví s dívkou stále přivinutou k sobě. Venku je sice tma, ale je jasná noc - hvězdy krásně září. Ples už měl hodně dávno začít. U stromu může Lance zahlédnout siluetu mladé ženy. Podle jejího držení zrovna neoplývá nadšením. |
| |
| soukromá zpráva od PJka pro Král se jen zasměje. "Anna měla pravdu. S tebou to nemá smysl. A navíc, ona je smyslnější...uvažujeme o tom, že tě předhodíme Skotům.. takový trest bys zasloužila.. oni by ti to pěkně znechutili, že Mortissi?" Mortiss se jen ďábelsky zašklebí, po chvilce dodá: "Ano, Vaše Výsosti. Pokud by intimní chvilky s nimi přežila, pak by žadonila sama o smrt... znám takové ženy... nikdy se z toho nevzpamatovaly.. raději si samy vzaly život.. byly špinavé.. na duši.. no, nic jiného se od těch barbarů nedá čekat, že..." |
| |
| Venku Zhluboka se nadechnu. V sále je odporně. Najednou všechno vypadá jinak. Ženské jsou jen důmyslně zabalenými dárky a zbožím, muži jsou hnusní kuplíři a já, ač proutník a rebel, si najednou připadám nejvíc čestný. Hnus. Nemůžu tam s nimi být. Rozhlédnu se, jestli tu někde není nějaká zídka nebo příhodný schod či kámen, kam bych se usadil. Kdybych neodešel, markázi bych vrazil a Lottemu řekl něco hnusného, co by Arthur žehlil těžko. Pak by mě musel dát zbičovat. K ženské se radši nepřibližuju. Jako bych dneska neměl problémů dost. |
| |
| Z očí mi vytrisknou slzy bolesti. Dopadnu na záda na postel. Hřbetem ruky setřu krev z úst. Odporní angličani... Dělejte co uznáte za vhodné... Zasyčím skrze zuby a zle se na oba dívám. Masochistický král, mosochistický Mortiss... Vy nevíte, kdo je Anne Mortensen... Odplivnu krev z úst. Čekám, zda se ještě přijde uspokojit král, nebo je již ukojen. Kdyby tohle vědělí tvý poddaní, ty královská třísko! |
| |
| Mary Annin pokoj Mortiss chytne Mary Anne za vlasy, silně šukbne a tímto způsobem ji vytáhne z postele. "Jdeme, ty malá děvko." Král se tváří, jako kdyby to neviděl. Zabývá se svým oblečením, se kterým mu pomáhá mladičký sluha, jehož příchodu si téměž nikdo nevšiml. Mortiss takhle za vlasy táhne Mary Anne až ke dveřím. Tam s ní hrubě smýkne proti zdi. Mary Anne se odrazí levou tváří od zdi. Tohle ještě nikdy u dvora nezažila... Venku Za Lancem se ozve hostitelův hlas. "Asi si teď myslíte, že nemám srdce, že? Vidíte tamhle tu dívku? To je Miranda. Přítelkyně mé dcery a kmotřenky. Považuje se za vyvrhle společnosti. Je totiž v očekávání, ale rozhodla se, že si muže vybere sama nebo vůbec nikoho nechce. Snažil jsem se jí domluvit. Je tvrdohlavá stejně jako Celia. Bývalá i bojovná, dokud jí nějaký bastard neznásilnil.. A já nechci, aby má dcera dopadla stejně. " Lotte se opře o zábradlí. Do zahrady vedou z balkonu, kde se teď nacházejí schody. |
| |
| Pokoj Sesypu se na zem vedle dveří. Cítím horkou krev na tváři. Z očí mi tečou proudy slz bolesti. Můj výraz v obličeji je bolestný a tvrdý. Nikoli prosící o odpuštění. Mé hříchy se už odpustit nedají. Zvednu oči k Mortissovi. Za to mi zaplatíš... Pohlédnu na krále. Mlčím. Už nic neříkej, nebo do plesu budeš pod drnem... Nebudu prosit. Nikdy... |
| |
| Pokoj Král se na ni ani nepodívá. Mortiss otevře dveře a opět ji čapne za vlasy. Táhne ji pryč. Nikoho nezajímá, jak vypadá. Mortiss ji prudce strčí ke schodům vedoucím kamsi dolů. Mary Anne se z nich začne pomalu kutálet dolu. Slyší jen dunivé kroky, jak za ní schází... |
| |
| Pokoj Skutálím se ze schodů. Bolest už pomalu přestávám cítit. Tvář mám špinavou od krve slz a prachu. Nevnímám, že jsem v podstatě úplně nahá... Karin... Mohamede... Celio... lorde Lotte... Hlavou mi proudí nesmyslné myšlenky. Slyším, že Mortiss kráčí za mnou. Pomalu se zvednu, cítím, jak se celá klepu. Ztěžka se postavím na nohy a opřu se o zeď. Zvednu suveréně hlavu, stojím napřímená, tedy v rámci možností. Sleduju, jak ke mě Mortiss přichází. Kdybys nebyl takle násilnickej, byl bys možná i dobrej... Rozhodně ho nebudu prosit... Nikdy... |
| |
| Venku Neohlédnu se za ním. Nechápu, proč sem přišel, když jsem ho urazil. O co mu jde? Radši jsem vyklidil pole, abych nevyvolával ještě větší rozbroje, a on za mnou přijde jako otec za trucovitým děckem a začne mi domlouvat. Ts. "A vy si myslíte, že když tomu požehná nějaký tlustý chlap, co si říká kněz, že to pak znásilnění nebude? Když takového manžela nebude chtít?" Bude. A bude to ještě horší, protože ho pak ani nebude moct udat. "Proč myslíte, že mi ženy tak ochotně padají do náruče - protože se k nim umím chovat. Ale hodně manželů ne. Viděl jsem, co dělají paním, křehkým jako porcelán. Neposlechne? Tak vezmou obuch. Spávají na kamenné podlaze. A místo toho, aby někdo takovýho zkurvysyna pověsil za střeva na strom, tak mu ještě dá požehnání." Odfrknu si. |
| |
| Kdesi... Přestanu křičet a nasucho polknu. Skot umí anglicky a já jsem si oddychla že se ruce zastavili. Skot je docela pohledný. Ihned sebou přestanu škubat, pusu mám otevřenou dokořán. Kdo to... co to....? Kdo jste a... co chcete? Vyrazí ze mě, nemůžu ani dýchat jak jsem streašně zaskočená. Co když to je jenom přetvářka? |
| |
| Pod schody Mortiss se najednou prudce zastaví. Mary Anne za sebou někoho cítí. Mortiss už už otevře pusu k řevu, ale ze tmy vyjde mohutný muž - ne tlustý, ale dosti svalnatý - a ranou pěstí ho srazí k zemi. Mary Anne obklopí skupina Skotů. Dva z nich ji nestoudně sjíždějí pohledem. Ostatní jsou spíše lhostejní k její nahotě. Mary Anne si uvědomí, že těsně jí u ruky leží Mortissova dýka. Mortiss se válí jen kousek od ní na zemi, drží si nos, z kterého mu teče krev. Před ní teď stojí rozhodnutí... Venku Lotte jen zamručí. "Musí mít muže. Žena nemůže spravovat tak velké panství jako je Lotte Hall. A co její pověst? Myslíte, že by ji ostatní nenapadali, jen aby se zmocnili tohoto panství? Obléhali by to tu a pak? Pak by si ji vzali za ženu, což by v té chvíli bylo ještě horší... nebo by si užili a zabili jí. Vy to nechápete. Asi nemáte takové zkušenosti s chtivostí vyšších kruhů.. pro moc jsou schopní udělat cokoliv! Podívejte se na Poa... raději si Beu pojistil. Kdo by ji teď chtěl, hm? Je pošpiněná. Stejně jako Miranda. Já jen doufám, že se z ní nestane ustrašený králík jako z támhleté maličké.." Kdesi.. "Spravedlnost." odtuší chladně Skot. Nabídne Mary ruku. "Pokud budete rozumná, nic se vám nestane. My nejsme takový zmetci, abychom se na vás mstili. Jsme tu kvůli králi. Předpokládám, že o něm a jeho spravedlnosti nic nevíte..." |
| |
| Pod schody Aniž bych nějak přemýšlela, co dělám, popadnu Mortissovu dýku. Řekla sem, že za to zaplatíš! Přiskočím k němu, aniž bych si všímala skotů. Jestli mám zemřít, Mortiss pude první. Vrazím mu dýku do krku, celé její ostří. Otočím s ní a vytáhnu. Začne stříkat krev. Znechuceně odstoupím zpět ke zdi, kde se zničeně svezu k zemi. Pohlédnu na skoty. Dělejte si se mnou co chcete... |
| |
| Venku "Asi ne. A o to víc jsem znechucený. Kdybych mohl, ukážu těm holomkům, jak se trestají vojáci, kteří neposlechli rozkaz o smíru. Jak se trestají marodéři, co znásilňují. Bohužel, jsem jenom bojovník. A tak mi nezbývá než jen rozhořčení člověka, který uvnitř není shnilý jako mršina v létě." Když připomene Beu, stisknu zuby. Takže nakonec si ho stejně bude muset vzít... A já nenašel způsob, jak ji z toho dostat. Upřeně se dívám do zahrady. V žilách mi bublá irská krev a já bych raději vyjel do bitvy, než abych se potýkal s pletichami dvora. K čertu se zbytky mé cti, proč prostě nemůžu být od základu hajzl jako oni? Bylo by to jednodušší. Nejradši bych se kousl do jazyka, ale jsem takový, co ve vzteku řekne všechno. Bohužel. "On si ji nepojistil. Takový prase by se na nic nezmohlo," řeknu pohrdavě a v duchu zaúpím, když si uvědomím, že jsem to řekl nahlas. |
| |
| Pod schody "Zrovna jsme vám chtěli nabídnout pomoc, madam." řekne jeden z nich se silným přízvukem. Pomohou jí na nohy, jeden jí zabalí do svého pláště a pak ji podpírají z obou stran. "Můžete chodit, madam?" Postaví se před ní tmavovlasý Skot. Fešák. Ten jediný k ní mluví. Ostatní vše dělají mlčky. "Půjdete s námi?" Je to zvláštní. on jí to nerozkazuje. On se ptá... Venku "Co prosím?" Lotte vypadá zmateně. Než však stihneLance cokoliv říct, z francouzského okna se přižene Celia. Opravdu jí to sluší. Mužů si nevšimla. Je plně zaneprázdněna svým pronásledovatelem. "Markýzi, chápete význam slova ne?! Vraťte se prosím dovnitř. Chci se nadýchat čerstvého vzduchu." Když se markýz nemá k odchodu a k tomu ji navíc chytí za ruku a začne si ji přitahovat k sobě, tak Celia zrudne vzteky. "Markýzi, pusťte mě!" "Ale no tak.." Mlask. "Celie!" zhrozí se Lotte. |
| |
| Venku Zachránila mě, přesně jak jsme se dohodli. Ani o tom neví. Oddechnu si. "Kdyby to neudělala, zrovna tenhle by jí usiloval o počesnost, aby si ji, jak jste trefně řekl, pojistil," ušklíbnu se. "Hej, markýzi! Vaše matka byla cizinka, že nerozumíte zdejší řeči?" Zatím k němu nejdu, ale už tak stačí, že tu je i její otec. Teď by si neměl nic dovolit. |
| |
| Pod schody Nevěřícně zírám na skoty. Já? Ano... půjdu s vámi, tady už štěstí nenajdu... Jako bych věděla, co je to štěstí... Zabalená v plášti se na toho černovlasého vděčně usměju. Děkuji vám, chodit můžu... Je mi jedno, jak vypadám. Ale co Karin? A Mohamed? Mohu k vám mít prosbu? |
| |
| Venku Markýz ji chytí nad loktem a otočí se k mužům. Celia se tváří velmi vzpurně, ale paži mu nevytrhne. "Nepleťte se laskavě do cizích věcí, pane. My tu něco s dámou řešíme." Lotte si odkašle. "Markýzi, mohl byste mou dceru pustit?" "Ale jistě... já jen, že se zmínila, že potřebuje na čerstvý vzduch, tak aby náhodou neupadla, Charlesi..." Upře na něj pohled typu "víte jak to chodí". Pod schody "Zkuste to, madam." Všichni se plíživým krokem vydají dál. Jdou strašně pomalu. očividně nechtějí vyvolat poplach. Dva Skoti se mezitím postarali o tělo Mortisse. Krev na zemi ani není vidět, díky bohu se to odehrálo v temnějším zákoutí. |
| |
| Venku "Kdo by čerstvý vzduch nepotřeboval, když člověk málem omdlí z vaší voňavky." Blbec. Copak nebudu mít klid? Leda bych šel na hřbitov. "Myslím, že si to s ním vyřídíte sám. Na moje slova stejně nikdo nedá." |
| |
| Sídlo Lotte Hall Někam zavřeli mého... přítele... myslíte, že by bylo možné... Kruci, proč to dělám?! Ne, počkejte, to by bylo pro vás příliš nebezpečné... zapomeňte na to... Jen má služebná Karin... někam se poděla... Nějak jsem změkla... Mám strach o svou služebnou... |
| |
| V domě "My služebnictvu nic neuděláme, to se nemusíte bát.." zamručí Skot. Vyvedou Mary Anne ven pod most, kde se zastaví. "Mí muži vás vezmou s sebou pro nějaké to oblečení. Nejsem si ale jist tím, že to budou šaty, madam, tak se předem omlouvám. Já musím zůstat tady. Bude boj. Vás tu ale nemůžeme nechat kvůli vašemu bezpečí." Venku Celia na něj ulpí prosebným pohledem. Lotte se poškrábe na bradce. "V procházce s mou dcerou vám nemohu bránit, markýzi, ale dbejte laskavě na pravidla.. dojdu vám pro doprovod, počkejte tu.." S tím se Lotte vytratí. Celia je v tu ránu jako vyměněná. Vytrhne se markýzi a zavrčí na něj. "Ještě se jednou o něco takového pokusíte a přísahám, že nikdy nepoznáte pocit, jaké to je, když zplodíte dědice.." |
| |
| Venku pod mostem Nene, já... chci vám pomoci... Nikdo neví, že jsem s vámi... Můžu tam proniknout... Snažím se, aby nezanikla má myšlenka na pomstu. Nenávidím ho... nenávidím... |
| |
| Venku Nemůžu pro ni nic udělat. Nás boj s hloupými pravidly je marný. "Pane! Doprovodím je. Pochybuju, že služka by mylady ochránila před jeho chtíčem." Věnuju markýzi nepěkný úsměv. Snad bude souhlasit, protože jiná služba pro Celii mě nenapadá. To bych se musel stát králem, abych to změnil. A možná ani to by nepomohlo. |
| |
| Venku pod mostem "Dámo, už jste se viděla? Moc byste nám nepomohla... ženy do boje nepatří... ještě by vám víc ublížili.." Skot zavrtí hlavou. Pak kývne na muže za sebou, ti se vypaří a zůstane tam jen pouze ten tmavovlasý a pak ještě jeden. "Hlavně se tu nemůžete potloukat takto.." Venku Zdá se, že ho Lotte nevnímal. Zmizel. Ale Celia přikývne a vydá se tedy dolů do zahrady. Žena, která předtím stála u stromu, zmizela. Celia ani nečeká, jestli za ní půjdou nebo ne a jde dál. Markýz je jí v patách. "Tak, má krásko.. co vám vlastně na sňatku se mnou nesedí?" Je vidět, že není zvyklý se takto žen vyptávat. Je zvyklý na poslušnost. "Prostě vás nechci. Je to tak těžké?" Ani na chvilku nezpomalí a jde dál. |
| |
| Venku Výhružně se na markýze podívám, když se k ní zase blíží, a doženu Celii jako správný ochránce. Pár kroků za nimi. Vypadá to, že se ještě dozvím zajímavé věci. Zatím do toho nehodlám zasahovat. Dokud sám neuznám za vhodné nebo mě sama nepožádá. I když... ano, nemusel bych mít záminku, abych mu zlomil čelist. Jistě bychom se s Celií domluvili na stejné lži, která by ale nebyla tak daleko od pravdy, jak markýze odhaduju. |
| |
| Temnota Poslouchám co se děje za dveřmi pak se jen podívám na toho chlápka vedle mě. Sakra hodláme něco pdoniknout nebo tu budem jen tak sedět a poslouchat co tam ti skoti s tou holkou dělaj ?? Zamračím se a sleduju muže. Todle, že je králova ochranka ?? |
| |
| Kdesi... Spravedlnost... Tak proč jste mě vůbec odnášeli, když jste tu kvůli králi? Nechápu je, nechápu ani slovo, a to jsem dvakrát chytřejší než moje sestry... Jeho spravedlnost? Vím jen to, co je veřejně ve městech... Je tady něco co nevím? |
| |
| Venku pod mostem Dobře, a kam mám tedy jít? Chtěla bych se umýt... a je mi jedno, co budu mít na sobě, hlavně aby to nebyla špína nebo korzet... Vděčně se na Skota usměju. A to se král dušoval, jaká to jsou zvířata... |
| |
| Venku Markýz se otočí k Lancovi a suše odtuší: "Dejte nám chvilku." Aniž by čekal na odpověď, tak popadne Celii a odtáhne jí kousek stranou. Začne jí tam něco tlumeně říkat, ale ona jen pořád vrtí hlavou... Temnota "Myslím, že vám by se to ještě líbilo." Zašklebí se. Slova za dveřmi nejsou rozpoznatelná. Muž dál pokračuje v pátrání. Kdesi... "Vaše společnice nás viděla.. zpustila by na poplach.. to jsme nemohli dopustit.. a co se ví ve městech? Ví se, jaký je to bastard? Ví se, co dělá? Komu to dělá? Jak to dělá?" Skotův hlas najednou zchladne. Odvádí pomalu Mary pryč. Pod mostem "Obsadili jsme nedaleký domek. Dovedu vás tam. Moji lidé dostali rozkazy. Pojďte za mnou. A prosím opatrně. V sázce je moc životů.." Vede ji mezi stromy. Najednou jí pokyne, aby se zastavila. Přitáhne ji k sobě za jeden kmen stromu. Nedaleko od nich jsou dva muži a jedna žena. Ta žena je Mary Anne jistě povědomá... |
| |
| Venku Trochu sebou trhnu, když ji kamsi vleče, ovšem když zůstanou na dohled, uklidním se. Založím si ruce na prsou, nakloním hlavu k rameni. Snažím se zaslechnout, co jí říká. |
| |
| Venku Nedá mi to a vykouknu z poza stromu. Slečna Celie... vydechnu a znovu se opřu o strom. Čím to je, že mám dycky takovou smůlu? Kouknu nad sebe. Jsem opřená o strom a na mě se tiskne ten pohledný skot. Celkem pohledný... ne, teď mě málem zabil Mortiss i král... přestaň... a navíc Mohamed... |
| |
| Venku Skot jí dá prst na pusu. Ale ne hrubě, jen naznačí, aby mlčela. Celia a markýz jsou k nim čelem. Lance může zaslechnout útržky rozhovoru, stejně jako Skot s Mary Anne. "Dítě..sex.. vášeň.. milenky... dědic.. užívat.." "Sama.. do háje... znám...hnusí... nepotřebuji..." |
| |
| Venku Zakroutím hlavou, opřu se ramenem o blízký strom. On si snad myslí, že ji na tohle dostane? Že mu dá? Zoufalec. Už asi neví, co by udělal, aby ji nakonec dostal. |
| |
| Venku Poslouchám kusy rozhovoru. Celie... ráda bych vám pomohla, ale myslím, že tentokrát nemám šanci... Zavrtím se a naznačím Skotovi, že tu ženu znám. Ona za nic nemůže... |
| |
| Venku Skot zašeptá Mary Anne těsně do ucha: "Musíme počkat než odejdou. Jinak nás zahlédnou a jen tak je jít nenecháme.." Mary Anne si všimne, že další Skot, který jediný zůstal a neodešel, vytáhl dýku. Lance od skupinky dělí dva stromy. Celia se začne s markýzem dohadovat, ale jejím slovům není vůbec rozumnět. Ale podle jejích gest a markýzova výrazu to rozhodně není nic lichotivého. |
| |
| VEnku Pohlédnu na toho černovlasého skota s výrazem no tak dobře, no... Když si všimnu toho druhého s dýkou, dech se mi zatají. Ach bože... ale klid, já jsem živá... co je mi do ostatních.... |
| |
| Venku Markýzi přiletí jedna facka. Ten si to nenechá líbit a chytne Celii za zápěstí. "Co si to sakra dovoluješ? Víš kdo já jsem? Ty malá,... mrcho!" Celia se mu ale okamžitě vysmekne a odstoupí od něj. Je přímo před stromem, kde se nachází Mary Anne. "Myslím, že se už nemáme o čem bavit. Vás prostě nechci a chtít nebudu. Bylo mi potěšením. Odejděte." |
| |
| Venku Zadržím dech. Ježiši... Nyní jsem si jístá, že pokud by měl markýz nějak Celii ublížit, do smrti na to nezapomene. Pohlédnu naléhavě na skote přede mnou pohledem, říkajícím: "Jestli něco, vyběhnu!" |
| |
| Venku Tak tohle je ta chvíle, kdy už zasáhnout můžu. Odlepím se od stromu, přistoupím k rozhádané dvojici. "Asi je na čase vážně odejít," řeknu markýzi varovně, přičemž položím ruku na jílec. "Dáma už si s vámi nepřeje být." |
| |
| Temnota Dále prohledávám stěny i když nevím co hledám. Mačkám cihly co jen můžu. Snažím se narazit na nějakou uvolněnou, či vystoplou ba dokonce zatalčitelnou. Říct mi co hledáme mohlo by to být jednoduší. Prohlásím, ale nevěnuju mu ani pohled jen dále šmátrám po zdech. Achjo proč mě museli zavřít zrovna s nim. Chvíli tak šmátrám a pak se zarazím. Ou co Lady Mortensen ?? Sand ji nic neprovedou. Mé šmátrání po začíná být důkladnější. Slíbil jsem jí, že budu ejjí osbní ochránce a zatím tu jen šmátrám po zdech. |
| |
| Kdesi... Nic zlého o něm vím... Vy ano? A co dělá? Zeptám se zdvořile, a pomalu se vypravím se Skotem někde pryč. A kde jdeme právě teď? Nelíbí se mi, že někde jdeme, možná to bude podraz a pak bude po mě. |
| |
| Venku Skot přimáčkne Mary Anne svým tělem ke stromu, aby jí zabránil v jakékoliv hlouposti. Markýz se nějak nemá k odchodu. Už už chce důrazně protestovat, ale jeho slova se ztratí v ženských výkřicích. V domě se něco začne dít. Všechna francouzská okna jsou najednou zavřená a jsou všude stažené závěsy. Ze sálu se jen ozývají hysterické ječáky tamních žen a křik bojujících mužů. Markýz strne a mlčky koukne k domu, pak na Celii, kterou opět pořádně chytne a přivine ji k sobě. "Musíme honem utéct. Nebo nás taky zabijou." Celia vykulí oči. Podívá se k domu a pak k volné únikové cestě. "Já.. já.. " Najednou ji popadne vztek. Vrazí loket přímo do půvabného obličeje samotného markýze. Ten, jelikož nečekal ránu, se skácí k zemi. Celii však vezme sebou a částečně ji uvězní pod svým tělem. Kdesi... Mary při cestě uvidí, jak se všude kolem hemží Skoti. Pak propukne křik. Skot zanadává v jazyce, kterému Mary nerozumí. Pak ji popadne kolem pasu, zvedne do náruče a běží s ní pryč. Ocitnou se pod mostem. Mary najednou pocítí prudkou bolest v podpaždí. Po jejích šatech i po oblečení Skota se začne rozšiřovat rudý flek. Za jejich zády se ozve smích. Temnota Muž narazí na uvolněnou cihlu až těsně u země. Na druhé straně se otevře dost malý průchod do tajné chodby. I k uvězněným mužům dolehnou zvuky počínající bitvy.. Muž se protáhne škvírou, i když to dá trochu práce. Pak počká na Mohameda. "Musíme pomoci králi. Dokaž, že si jeho milost zasloužíš. Braň anglického krále. A pak ti možná nechá i tu děvku..." |
| |
| Venku Do prdele, co se to tam děje?! Podvědomě sáhnu po meči a rovnou tasím. Někdo musí hlídat východ, pokud je to organizovaný útok. Můžou být tady... Drapnu markýze za vlasy, neurvale a hrubě, a svalím ho z Celie. "Říkám ti rovnou, nehádej se a padej - máš na sobě tu hrůzu a nemáš zbraň. Akorát bys mi zavazela," obořím se na ni, protože tuším, co by mohla chtít udělat. |
| |
| Venku "Ale on má zbraň.." zavrčí Celia a vezme markýzi zbraň. Ten jen zmateně kouká kolem. Pak se zvedne a začne utíkat pryč. Celia zůstane na zemi a s pomocí meče se začne zbavovat sukně. Pak ho položí vedle sebe a prostě sukni rozškubne. Zůstane jí jen korzet a spodní kalhoty nad kolena. Naprosto nevhodné oblečení pro dámu. Zpraží Lance pohledem. "Tohle je můj dům a já ho budu bránit. Buď půjdeš se mnou nebo jdi pryč." |
| |
| Temnota Přejdu ke vchodu, když slyším ten boj an chvíli se zarazím. Vážně jsem ochoten bojovat za krále pro Lady Mortensen ?? Ano, pro Lady Mortensen ano pro krále ne. Pak následuji toho muže. Honem jdem jinak můžem přijít pozdě. |
| |
| Venku Zakroutím hlavou. Tohle nemá cenu. Radši nic neřeknu, markýz už prchá, tak se klidně můžu otočit zády, aniž bych ji ohrozil. Rozběhnu se zpátky k sídlu. Sakra, Arthur... Snad nebude dělat hrdinu a zachrání si krk. Plno ženských, určitě teď nepřemýšlí hlavou - pcha, to říká ten pravý. Ale momentálně je pro mě důležitější on, protože jediná ženská, která za něco stojí, polonahá běží za mnou. |
| |
| Kdesi... Jsem děsně z toho křiku vylekaná a děsně se uleknu toho, že mě skot papdne do náruče a utíká se mnou pryč. Děsně se klpu a chcu křičet a pištět, co to jen jde. Mám strach, jaký jsem nikdy v životě neměla. Po chvilce ucítím prudce oalčivou bolest v podpaží, a já se ihned uklidním. Po chvilce se mi začne třepat ruka a já jenom vyjeveně pohlédnu na mé šaty. Krev... Po chvilce uslyším smích. Skoro nedýchám, jsem v příliš velkém šoku. |
| |
| Venku Jedno francouzské okno několik metrů od Lance a Celie se otevře a z něj vyběhne hromada lidí. Převážně žen. Pak ale zazní něčí hluboký hlas v sálu a okno se opět zavře. Dovnitř nejde vůbec vidět. Lidi se s panikou vydají do zahrady. Někteří jsou od krve, ale často není jejich. V domě Muž nedbá na Mohamedovo pobízení. Jde hezky pomaloučku. Přímo se plíží. Začne k nim pomalu doléhat dusot nohou. Podle intenzity je jich hodně, jsou velcí ablížej se. |
| |
| Venku Propouštějí je?! Co... Pohotově drapnu někoho v tom chumlu, kdo mi připadá nejvíc příčetný. "Co se tam děje?" zeptám se úsečně a nesmlouvavě nešťastníka či neštasnici držím. Nemám čas na něčí fňukání. |
| |
| V domě Jdu pomalu za tím chlápkem. Tomu to taky trvá. To dřív z krále zbydou kosti než se dostanem odsud. Když uslyšim ten hluk zastavím a s tím i můj dech.Chvíli tak setrvám a vydávám se znova za ním teď už opatrněji a víc potichu. Sakra todle vypadá nebezpečně. |
| |
| Venku Postarší žena na Lance vykulí oči. Ihned mu ale vše vyklopí. "Skoti! Jsou tam Skoti! Jsou všude! Mají Lotteho a chtějí krále! Oni všechny zabijí! Znásilní ženy, budou je mučit! Proboha!!" zaječí mu do obličeje. Jakmile to Celia zaslechne, tak se jí z hrdla vydere zaskučení. Není to však, jako kdyby měla každou chvíli omdlít, ale jako kdyby si právě představovala, jak všechny vlastnoručně pobije. Aniž by se ohlédla, kde je Lance, vydá se pryč. V ruce drtí meč. Pod mostem Skot nechá Mary opatrně sklouznout na zem. Ta konečně může zahlédnout, že i on je zraněný. "Utíkej pryč. Hned. Neotáčej se a jdi. Do zahrady. Najdi Ravena." zamumlá jí tiše do temena hlavy a pak se pomalu otočí. U tajného východu stojí zavalitý muž s mečem, na kterém se vyjímá pár kapek jejich krve. |
| |
| Venku Pustím ženskou, neurvale ji od sebe odstrčím, jako by měla lepru. Skoti! Klidně ať si krále sežerou, co mi je po něm! Chci odtam dostat Arthura a zabránit Celii, aby se zabila a nechala znásilnit. "Zbláznila ses? Chceš tam vtrhnout, jim rovnou do rukou?" syknu na Celii. "Kudy jinudy se tam dá dostat?" |
| |
| Pod mostem... Sklouznu na zem přitom hezky dopadnu na hody. Zlehka. Ihned pohlédnu na toho parchanta, od kterého mám tohle zranění. chci řvát, vrhnout se na něho, ale jsem slabá, takže bych možná byla na místě mrtvá. Vyslechnu si nepříčetně Skota. Co? Zahrada? Kde? Raven? Má sestra? Jsem stále v šoku, proto se naposledy podívám na Skota a rozeběhnu se. Po chvilce najdu zahradu. Je v ní plno lidí. Mezi nimi je těžké Raven najít. |
| |
| Venku Prudce se nadechnu, když mě ten Skot přimáčkne ke stromu. Cítím, že se nemůžu ani hnout. Jen mu bezmocně dýchám do svalnatého ramene a zírám na dění kolem. Já ale umím bojovat, ani nevíte, co jsem vlastně zač! Zašeptám mu naléhavě do ucha. |
| |
| V domě Muž najednou strhne Mohameda dozadu za roh. Kolem nich projde pět Skotů. O něčem se baví a tváří se vítězoslavně. I přes neznalost jejich jazyka známých slov... Lotte... smrt... král... Muži se zastaví a jako by se na něčem dohadují. Venku Skot se jen chlapecky zašklebí. Je to pozoruhodné, jak pouhý chlapecký úsměv dokáže proměnit tvrdou tvář bojovníka... hned vypadá lidštěji, zranitelněji.. "To je možné, má dámo, ale když jsme vás našly, tak jste moc bojovně nevypadala.." špitne jí drsným hlasem do ucha a drží ji dál. Nezbývá jí nic jiného než se podvolit jeho přání. Celia se otočí k Lancovi. Z očí jí číší odhodlání. "Jsou jen tři způsoby, jak se tam dostat. Těmihle okny, normálními dveřmi vedoucími do sálu nebo vstupem pro služebnictvo. A všechno budou hlídat!" přímo mu to zaječí do obličeje. Asi aby si připustil skutečnost, že ji nezastaví. "Pokud půjdu cestou, kterou bude nejméně čekat, pak budu mít částečně vyhráno..." Ukáže k rohu, za kterým je francouzské okno přímo za místem pro krále. Pod mostem, zahrada Při běhu Mary doporovází odporný smích onoho muže. Pak seuž jen občas ozve střetnutí mečů či jiná tlumená rána. Mary se k hloučku lidí ani pořádně nedostane. Zahlédne běsnící dceru hostitele, ale to je asi vše - popadnou ji totiž čísi velké ruce, znemožní jí úprk a křik a odtáhnou ji za strom. Skončí podobně jako Mary Anne. Jen ne s pohledným Skotem bez chybičky. Její věznitel má několik jizev po obličeji... "Ravene.." houkne tlumeně na Skota držícího Mary Anne. Ten sebou trhne, zadívá se na Mary a pak cosi tomu druhému naznačí. Oba muži odtáhnou dívky trochu dál za jakési houští. Raven se tam pustí do výslechu. "Tys utekla mé druhé skupině, hm?" Po bližším prozkoumání Mary zjistí, že je dost podobný Skotovi u mostu, jen je starší... |
| |
| Kdesi venku... V zahradě se snažím najít mou sestru, ale ani se pořádně nedostanu k lidem, protože mě chytnou čísi ruce a odvádí mě pryč. Na nic se nezmůžu, jen na to, že obrátím oči v sloup, v duši ale dost zuřím. Sakra už zase... Dostanu se, spíš někdo mě dostane za nějaký strom, kde vidím Mary Anne, kterou znám jenom z doslechu a vidění, ale přece ji znám, a nějakého Skota. A pak uvidím tvář mého věznitele. Má zjizvenou tvář ze které, alespoň pro mě, jde strach. Pak osloví druhého Skota, přičemž se já leknu, protože ten Skot držící Mary Anne je Raven. Myslel ten Skot snad jeho? Vím, že bych měla držet pusu, ale nedá mi to. Skote,... ty,.... Ravene,..... měla jsem tě najít,..... ten Skot,... co je pod mostem,...potřebuje pomoc... Zařvu z plných plic, ale pro ostatní to vyzní, jako kdybych mluvila normálně polohlasně. Skupině? Zeptám se nevinně, možná trochu i naivně. Skousnu si spodní ret a doufám, že vyváznu z toho dobře. A živá. |
| |
| Venku Vdechnu jeho mužnou vůni a trochu ironicky se usměju. No nevim, jestli byste vy vypadal bojovně, kdyby vás znásilnil králův poskok a král se u toho jen spokojeně šklebil... Myslím, že kdybyste dnes prožil to co já, nerozchodil byste to... Váš vylučovací otvor by totiž mohl být značně poškozen... Chladně se zasměju a pokusím se na něj tělem zatlačit. Umím bojovat... Mojí smrtící ruku dnes ucítili již dva muži... Promyslete to... Když mi umožníte se upravit, převléknout... nebudete litovat... |
| |
| Venku "Neječ," usadím ji chladně. "Řekni, co za šílenost hodláš udělat. A jestli budeš jančit, svážu tě tvýma vlastníma podvazkama!" Jsem v boji, chci informace, ne výlevy poblázněné holky. Radši ji zatáhnu někam do úkrytu, odkud na nás nebude tolik vidět, kdyby vykukovali zpoza závěsů. |
| |
| Venku Raven pořád drží Mary Anne. "Kuš, malá.. tohle si na svědomí nevezmu.." šeptne jí do ucha. Pk se podívá na Mary a ztuhne. "Pod mostem? Zatraceně..." zakleje a kývne na zjizveného muže. Ten okamžitě vypadne. "To byl můj bratr... Raoul.." zavrčí. Poté pokyne Mary, aby zůstala tam, kde je a zamyslí se. Po chvilce zavrtí hlavou. "Uklidím vás do bezpečí, dámy. Nebudu tu riskovat vaše životy." Celia se jen tak nedá. Pere se jako zběsilá. A že má sílu. Na ženu až nevídanou. "Půjdu si pro otce!" Snaží se mu vysmeknout. Lidi kolem jen vyděšeně zírají. A postarší babizny ohrnují nos nad její "garderobou". Dva odvážlivci, spíše mladí floutci, vyjdou těm dvoum v ústrety. "Pane, ona s vámi očividně nikam nechce jít.." V domě Najednou na Mohamedovo rameno někdo zaklepe. Stojí za ním Miranda, těhotná dívky ze zahrady. Tváří se vyděšeně. "Prosím... pomoc... já...prosím..." Po tvářích se jí začnou koulet slzy. |
| |
| V domě Jsem připláclí na stěně vedle toho muže X a čekám co se bude dít náhle mi někdo zaklepe na rameno. Pomalu seotáčím a čekám, že budu mít u krku jeden z mečů těch Skotů. Jak mě, ale překvapí Miranda. na mém obličeji je chvilku vidět úleva, ale to hned skryju. Jednu ruku dám Mirandě na pusu. Pšššt Pak ruku uvolním a obejmu jí. Klid to bude dobrý. Dostanem se odcaď. Poamlu jí šeptám. Pak se podívám na toho ochránce krále. A co teď ?? Musíme se dostat ven nebo ,alespoň tady slečnu. |
| |
| V domě Mirandě dál stékají slzy po tvářích. Mohamed ucítí cosi mokrého na nohou. Po bližším prozkoumání zjistí, že Mirandiny sukně jsou vlhké. Břicho má dost pokleslé. Přerývaně dýchá. |
| |
| Venku Hrubě praštím Ravena do hrudníku. Tak to teda ne! Jistě, velice vám děkuji, že jste mě dostal z domu, ale na tohle zapomeňte. Nehodlám jen sedět a čekat, co se komu stane! Rozzlobeně se na něj podívám a zašeptám. Tu malou slečinku odveďte kam chcete, ale já tu zůstanu! Pokusím se dostat z jeho sevření. |
| |
| Venku Raven nepatrně hekne, jelikož takovou ránu nečekal. Přimhouří oči a přitiskne Mary Anne víc ke stromu. "Dámo... začněte se chovat úměrně ke svému oslovení... a co mám asi teď udělat, hm? Nechat vás tu a odvést ji do bezpečí? Nemáte náhodou horečku?" zamumlá pobaveně. Najednou ale jeho pohled zkamení. Dívá se kamsi za ni. Sleduje zjizveného Skota, který pomáhá jeho zraněnému bratrovi. Mary Anne ale stále drží. |
| |
| Venku Už už se nadechuju, že mu něco odseknu, když se výraz v jeho tváři změní. I přes tlak jeho těla se mi podaří se otočit. O můj bože... Pak se tvrdě podívám do jeho kamenné tváře a s vážností mu řeknu. Nevím, to vy jste mi začal říkat dámo, já to o sobě neprohlašovala! Běžte se postarat o bratra, řekněte, kam mám tu dívku odvést a já ji odvedu. Pak se vrátím. |
| |
| Venku Na hysterický záchvat pomáhá šok. Nedbám na následky, prostě ji pevně chytím a řádně ji proplesknu. "Jdi do prdele," zavrčím na nějakýho kluka, co se do toho sere. Dochází mi trpělivost a jsem podrážděný, že tu musím držet šílenou ženskou, místo abych se konečně dozvěděl něco, co by mohlo pomoct. "Už mě neser, slečinko. Jestli to kvůli tvé blbosti Arthru schytá, osobně tě vyplatím bičem." Nevypadá to, že bych žertoval. Poslední kapka. Odstrčím ji od sebe jako malomocnou a jdu k tomu oknu, co má být údajně za křeslem pro krále. |
| |
| V domě Vytřeštěnýma očima sleduju Mirandu. Pak jen zatahám tomu rádoby ochránci za rukáv. Máme asi větší problém, než jsme si mysleli. Chytnu Mirandu za ruku. Neboj to bude dobrý dostanem tě odsuď přísáhám. Pak chvíli poslouchám jestli ještě někoho neslyšíme. |
| |
| Venku Raven se zamračí, ale pak zavrtí hlavou. "Možná teď udělám chybu... ale souhlasím s tebou... jdi za šuměním vody... u řeky je dům.. tam řekni, že tě posílá Raven. Dají ti nějaké oblečení, ale pochybuji, že ti budou chtít vydat zraň... jsi Angličanka..." Pokrčí rameny. Pak konečně podepře svého bratra, který se ale netváří, že by to potřeboval. Spíše se zlobí. "Ravene, já nejsem malomocný. Je to jen škrábnutí. I ta...slečna... ho má." Hodí hlavou k Mary. Tohle všechno uniká těm dvěma u domu. Celia už nevypadá ani za mák hystericky, ale dost odhodlaně. Drží se za Lancem. "Promiň. Co budeme dělat? Využijeme moment překvapení?" Lance může nepatrnou škvírečkou zahlédnout Lotteho na kolenou. Z rány na břichu mu teče krev. Za ním se bijou dva muži. Jeden Skot a Wilbur, muž, kterého Lance zná z bojišť. Je to králova pravá ruka, která udělá cokoliv, jakmile to nařídí král. Lance pozná i jeho meč. Je to unikátní kousek. Ale je od krve - čerstvé krve, kdežto Skotův meč září čistotou. Pak Lance zahlédne Arthura, který stojí vedle Lotteho. Ale stojí nějak prkenně. Z jeho pohledu číší bezmocnost a vztek. Hned vedle něj stojí jeden z podřízených Wilbura. Lancovo zkušené oko bojovníka pozná, že drží ruku za Arthurem. Ale nehýbe s ní, jen ji tam má... V domě "Na tohle nemáme čas." zasyčí onen muž. "Je to stejně děvka.." Odfrkne si a dál poslouchá. Ona skupina je stále blízko. A zdá se, že je blíž a blíž... Miranda se snaží potlačit vzlyky, každou chvíli ji však obličej stáhne bolest. Muž se najednou téměř rozzáří. Popadne Mirandu za ruku. "Ona je odláká. Jí nic neudělají." |
| |
| U okna Gestem zarazím Celii. Teď ať na mě nemluví. Obočí se stáhne ke kořeni nosu. Sice nemám tušení, co se děje, ale kdyby Wilbur a jeho poskok byli na Lotteho straně, Arthur by tam nestál jako loutka a pomohl Lottemu obvázat to břicho. Pokud to teda ještě má smysl. Ano, kdyby Wilbur a jeho poskok byli na naší straně, ten hajzl by neměl nůž u Arthurových ledvin. "Nevypadá to dobře. Něco se tu děje... ti královi patolízalové se chovají... divně. Jako by se chtěli zbavit tvého otce," zkonstatuju s krutou upřímností, protože jen popisuju, co se děje. "A drží v šachu Arthura. Do prdele..." Snažím se odhadnout, jestli bych stihl odstranit toho poskoka, aniž by Arthurovi ublížil. Jestli bych se tam mohl dostat, aniž by si mě všiml. O Wilbura nejde, ten je zaujat Skotem a naopak, Lotte má evidentně díru v břiše. |
| |
| Venku Spokojeně se ušklíbnu, povytánu obočí na Ravenova bratra a dojdu k Mary. Plášť si omotám blíže k tělu, ať ta slečinka nemá šok. Jdeme, mladá dámo, tohle není pro vás. Odvedu vás do skotského doupěte, tam budete v bezpečí. Chytím ji nad levým loktem, jako bych se bála, že se mi vykroutí. Trochu hrubě ji táhnu k vodě. |
| |
| U okna Celia tiše zavrčí. On může mluvit a ona ne? Wilbur střeží Arthura jako oko v hlavě. Arthur to moc dobře ví a tak, když se Lotte skácí k zemi v bolestných křečích, jen přihlíží na louži krve, která se pod ním neustále zvětšuje a zvětšuje. Lotte umírá. A dost bolestivou smrtí. Ale zdá se, že mu to osud nechce uhlehčit. Podle zvedání jeho hrudi a zkřiveného obličeje stále žije. Tedy jak se to vezme... Celia se snaží nakouknout dovnitř, ale Lance jí stojí ve výhledu. "Co se tam děje? Je táta v pořádku?" špitne zamračeně. Venku Raven se dívá zamyšleně za Mary Anne. Pak jen zavrtí hlavou. Nakonec koukne na bratra a zašklebí se. "Ta bude moje. Tak na ni moc nevejrej. Asi bych ji měl ohlídat, znáš chlapy.." To mohou dámy ještě zaslechnout. Nakonec se muži přece jen za nimi vydají. |
| |
| U okna Zamračím se. Moje další odpověď je stejně necitelná jako konstatování předtím. "Ne. Schytal to." Odvrátím se od okna. "Obávám se, že ani oni nejsou na naší straně. Nikdo mu nepomohl. Když tam půjdeme, dostaneme meč do střev taky." |
| |
| V domě Sleduju toho muže v očích mám vztek. Děvku ??? Odláká ?? Tendle chlap se mi nelíbil .... Zatnu ruku v pěst a ta mu vystřelí přímo do hrudníku. To by se ti líbilo obětovat ženu a sám si zachránit holou kůži. Jsem rudý vzteky a už jen čekám na skoty co přijdou. |
| |
| U okna Celia chvíli zaraženě kouká na Lance. Je to jako kdyby nemohla uvěřit svým uším. "Proč by ale.. to není možné.." Zavrtí hlavou a v ruce drtí meč. Pak se najednou sehne ke škvíře. Po tvářích jí začnou stékat slzy. Ale výraz má tvrdý. Právě se z ní stala paní na Lotte Hall. "Jdeme. Zachráníme aspoň toho.. Arthura.." Aniž by řekla víc, odvrátí se a jde pryč. Slzy se jí dál kutálejí po tvářích. Míří kamsi k mostu. |
| |
| Už-ne-u-okna Nijak to se mnou nehne. Lotteho jsem moc neznal a jsem zvyklý na lidské oběti. Navíc jsem rád, že konečně slyším něco konstruktivního, tedy - jdeme. "Jak se tam dostaneme? A hlavně co se tu kurva děje? Nějaká soukromá válka, či co?" |
| |
| V domě Muž narazí do zdi a to ho jen víc rozzuří. Popadne Mirandu za vlasy, zvrátí jí hlavu dozadu a ke krku přiloží ostrou čepel meče. "Nenechám se zabít jen kvůli tvému džentlmenství. Musím chránit krále. A ty mi pomůžeš." Zpoza rohu se ozve vyděšený křik patřící nějaké ženě, který následne utichne... Miranda se opět zašklebí bolestí. Pak jen tiše vyhekne: "Jako návnada bych nebyla ta nejlepší.. já.. uh.. vím, kde je král.. není tam, kde byl..." Mužova tvář zkamení. Pustí ji a popostrčí k ústí chodby. Na druhou stranu od Skotů. "Veď nás. Jeho Výsost se ti pak odmění. Dá ti muže a novou pověst." Miranda s rukou na břiše začne klopýtat pryč a muž se vydá za ní. |
| |
| Cestička Celii konečně došly slzy. Teď vypadá dost nebezpečně. "Jsou tu tajné chodby. Ale budeme se tam muset dostat skrze celý dům. Takže bych uvítala, kdybych přestal nadávat. Copak jsi neslyšel? Jsou tu Skoti. A rozpory mezi Skotskem a Anglií jsou známé snad všude, ne?" Chladně se zasměje. Celia se zastaví u jednoho mrtvého těla pod mostem. "Skoti už o této cestě vědí, jak je vidno.. ale jinudy to nepůjde..." Bez jediné známky emoce se sehne a vezme tomu muži dýku. Škubne hlavou, aby dostala vlasy z čela a vydá se k tajným dveřím, které jsou rozražené dokořán. |
| |
| Cestička "Jo, ale to nevysvětluje tamto," zasyčím, aby si nemyslela, že bude mít vždycky poslední slovo. Než vejdeme do tajné chodby, ještě se podívám, jestli nás někdo nesleduje. O dýku v ledvinách nestojím. A Arthur taky ne, tak si musíme pohnout. |
| |
| Tajná chodba "Vypadám snad jako vědma?" zasyčí ledově. Je připravená kdykoliv použít meč či nově získanou dýku. Vyjdou někde v přítmí. Celia se zaposlouchá a pak jde prostě dál. Drží se ve stínu. Občas prostě někam zabočí. Najednou se ocitnou na chodbě před jejím pokojem. Tam se ale vybavují dva Skoti. Celia vezme zpátečku do stínu a pak raděj za roh. Tam konečně vzhlédne k Lancovi. "Nech je na mě. Když tak mi pomůžeš..." Její hlas zní, jako by o tom bylo už dávno rozhodnuto. |
| |
| Tajná chodba Nesouhlasně se zamračím. "Ukážeš jim kozy, abys měla navrch?" vrčím tiše. "Jdem oba. Ty toho vlevo." Hodlám využít momentu překvapení, a pokud to půjde, vpadnout jim s Celií do zad. |
| |
| V domě Nenávistně pohlédnu na toho muže. Přitom si odplivnu. Srabe schováváš se za ženu a ještě do toho s dítětem. Ty jsi vážně muž asi takovej jako ona. Pak se zarazím na Mirandinou poznámkou a jak vidím, že ten chlápek si mě už nevšímá uraženě si to mířím za Mirandou. Tomudle úchylovi určitě nebude vadit, když půjde poslední. |
| |
| Na chodbě Celia ho obdaří jen znechuceným pohledem a plíží se ke Skotům. Ti se dál nerušeně baví svým jazykem. Jeden z nich ukáže na druhou stranu než se nachází Lance a Celia. Ale v momentě, kdy jim ti dva chtějí vpadnout do zad, se obrátí, v ruce zbraně. Cosi mumlají. V domě Tomu "úchylovi" to očividně vadí. Srazí Mohameda ranou do hlavy k zemi. Pak jde dál za Mirandou. "Měl by sis rozmyslet za kým stojíš. Jestli za králem, který ti ušetřil život, pak začni myslet.." odsekne tiše onen muž. Miranda se na chvíli zastaví, kousne se do rtu, aby potlačila nutkání vykřiknout, pak jde dál. Ze sevřených pěstí jí kapou malinkaté kapičky krve. Cesta se zdá zdlouhavá. Vypadá to, jako kdyby chodili pořád nahoru a dolů. Miranda se zastaví v jednom výklenku, kde se zhroutí na lavici. Muž nad ní netrpělivě stojí a čeká až půjde dál. Miranda očividně trpí. Po chvíli ale kopne do stěny, kde se otevřou tajné dveře. "Na...na..druhé straně chodby je malá komora pro služku... král je tam... já... já...už tam nemůžu.. už nemůžu.." Muž na ni zavrčí a vydá se do chodbičky. "Jdeme zachránit krále.." zamručí na Mohameda. |
| |
| Chodba Do prdele, museli o nás vědět. Anebo je ta holka na sebe upozornila. Nehodlám si připustit, že jsem to mohl být i já, protože já jsem přece voják, kapitán, bojovník. A když doposud žiju, asi to o něčem vypovídá. Nerozumím jim a je mi to upřímně jedno. Oni stojí v cestě za mým pánem. Mají smůlu. Nesmím váhat. A proto hned, jak se na mě otočí, zaútočím na toho, kterého jsem si vyhlídl. |
| |
| V domě Zvednu se po jeho ráně ze země a jdu dál za nimy. Sleduju pohledem Mirandu a jsem rudý zlostí. Já nevim co mám dělat mám se snažit zachránit Mirandu a vydat se skotům ?? Ale co když mě zabijí ?? Jak Miranda otevře tajný vchod a sesype se přikleknu k ní a chytím ji za ruce. Vydrž neboj všechno bud v pořádku. Pak se otočím na toho muže. Ne zůstanu zde ona potřebuje pomoc víc než král a ten je teď stejně zalezlí v té komoře. A to by mě zajímalo, jak se tam ten tlustoch dostal. Pak se zvednu a jsem připraven se klidně s tím mužem prát. |
| |
| Venku Zaslechnu Ravenova slova a v duchu se zasměju. Není k zahození, to rozhodně ne,,, ale nechám si nějakou dobu oddych... tedy od milostných aktů Ušklíbnu se a dál vláčím Mary k vodě. otočím se. Ale ale, pánové na nás dohlížejí? Mimochodem, neměli byste obouruční meč? |
| |
| Venku Nemám ponětí kde jsem. Je noc, mám strach a děsně mě pálí moje rána. Už nevládnu dál jít, ještě když mě Mary Anne tahá prudce. Upadnu, protože je toho na mě moc. Za námi jsou muži, takže urputně rychle vstanu ale s ukrutnou bolestí. Au... Zaúpím. |
| |
| Venku Když Mary padá, pustím ji na poslední chvíli, držíc ji o chvíli dýl, spadnu s ní. Ježiši Kriste, vstávej ty kozo mrňavá! Ušklíbnu se a počkám až se vyškrábe na nohy. Ta holka je pěkná přítěž... sama bych tam byla už třikrát... Koukej, už tam budem. Daj ti napít, možná i najíst, když budeš milá, tak se snaž... jsi docela hezká dívka... asi si tě vezmu do parády., ale ne dnes... Při pohledu na ni se mi v hlavě zrodí perfektní plán. Je mladičká, krásná a typ, který král miluje... |
| |
| Venku Vstanu. Nezmíním se ani na slovo. Vím, že je to pro ni těžký, ale ona není zraněná. Rychle k ní doběhnu, bolest se snažím dusit v sobě. Už jdu... Jdu s ní do onoho doupěte, beze slova, mlčky, s ukrutnou bolestí, ale přece jenom. |
| |
| Chodba Skot útok odrazí. Pak s přimhouřenýma očima čeká na další útok. Celia využije svého vzrůstu, který jí poskytuje jistou výhodu a prosmýkne se k tomu druhému. Okamžitě ho kopne do slabin. Skot zaskučí a prudce se ohne v pase. Celia už nestačí uhnout a on ji svým tělem srazí k zemi. "Zatraceně!" zakleje nepříliš jemně. Hmátne po zbrani a zlostně zavrčí. Výklenek Miranda křečovitě zavře oči a potlačí nutkání vykřiknout. Muž si nad Mohamedem odplivne a zmizí. Miranda se Mohameda chytne a zatne mu nehty do kůže. "Dítě.. chce ven... a chce to teď!" vysouká ze sebe. Pak koukne bezmocně na Mohameda. "Já... já to nezvládnu... proboha.. jen ať to dítě žije.." Rozpláče se. Snaží se své vzlyky tišit. "Tady.. nemůžu.." Venku "Nevím, kdo je větší koza..." ozve si tiché zamručení. Raven bratra zpraží pohledem a něco mu skotsky řekne. Asi to moc nezapůsobilo. Jeho bratr si jen odfrkne. Raven dožene Mary a vezme ji do náruče. Mary Anne obdaří káravým pohledem. "Vždyť je to ještě dítě.." podotkne, když si Mary prohlédne. Za nimi se ozve jen nesouhlasné zamručení. |
| |
| Chodba Čekat na další útok? Ten blb mě možná odrazil, ale třeba to bylo jen štěstí. Proto se znovu rozmáchnu. Klamné naznačení výpadu na trup, ale v poslední chvíli zaútočím na nohy, protože beznohý nepřítel mi nikam neuteče. Celie si nevšímám, protože nejsem idiot, abych se k nepříteli otočil zády. Chtěla bojovat, tak to má. Dokud může nadávat, žije. |
| |
| Chodba Lance dost hluboce sekne Skota do nohou. Ten se s bolestným výkřikem skácí k zemi. To upoutá Celiinu pozornost a tak si mohutné pěsti všimne až na poslední chvíli. Upadne do bezvědomí. Skot ji popadne a teprve až teď se zadívá na svého přítele. Vykřikne k němu cosi v jeho jazyce a on mu chrapotem odpoví jediným slůvkem. To všechno se děje šílenou rychlostí. Skot držící Celii jednou rukou a druhou meč nespouští z Lance pohled. Pak se silným přízvukem zamumlá: "Nech nás jít a bojuj si dál za svého odporného krále.. já zase nechám jít tebe.." Pomalu o krok i s Celii ustoupí. |
| |
| Chodba Vítězoslavně zavrčím. V tu chvíli si nevšímám Celie, prostě rychle, účelně seknu do tepny nebo bodnu do hrudníku, podle toho, kam to půjde líp. Že je něco v nepořádku, na to mě upozorní až pohyb v koutku zorného pole. Odskočím od ležícího Skota, ať už jsem ho dorazil, nebo ne, a hned pozvednu zakrvácený meč, připraven seknout. Vývoj situace mě tochu zaskočil, myslel jsem, že na Celii jenom spadl, když ho kuchla, ne že ještě žije. "Krále? Seru ti na krále! Jeho kumpáni zabili jejího otce a drží mého přítele. Je jedno, jestli je to král, nebo Skoti, ale jestli mu někdo ublíží, rozpářu vám břicha všem!" Irská krev se dostává do varu. "Takže ji pusť. Vážně nemám náladu na srandičky. Jen srab se schovává za tělem bezvládné holky!" |
| |
| Chodba Skot si kamsi odplivne. "Vám se nedá věřit.. ta holka mi ještě poděkuje a u nás si zvykne.. jestli je její otec mrtev, pak o jejím osudu bude rozhodovat král... a pokud mu nebude vyhovovat, pak skončí někde jako nějaká rozhoďnožka... takoví jste vy, Angličané.." Pomalu s ní couvá dozadu podél zdi. Sem tam na omítce zůstane červená skvrna, ale nedá se určit, od koho pochází. |
| |
| Chodba Co Skotův krok, to můj krok. Nepodřízne ji, jinak by to udělal už dávno a netahal se s ní. Navíc... "Máte doma málo bab, že musíte krást ty naše?" ušklíbnu se. Jen doufám, že se jim nedostane do pracek i Beatrice. A kdyby náhodou zabili Poxe, bylo by to... příjemné. "A jestli ještě jednou řekneš, že jsem Angličan, nakopu ti prdel, Skote!" Udělám k němu pár ráznějších kroků, meče o sebe křísnou ostřími. Je to výzva, ne útok. |
| |
| Chodba Výzvu nepřijme. Dál pevně drží Celii, ale nezdá se, že by ji držel nějak bolestivě vypadá to, že dokonce jemně. "Ne, ale my víme, jak s nima zacházet narozdíl od vás.." Opět si odplivne. Dál couvá. "Dělám pro ni to nejlepší.. tak se mi kliď z cesty.. a když nejsi Angličan, tak co tu děláš? Vypadni!" |
| |
| Chodba Jasně, ví, jak s nimi zacházet. Přivážou je někam do těch svých hnusných chatrčí, kde jim bude muset posluhovat a rodit děcka, aby Angličani měli co zabíjet, až jim zase přeskočí a oni vylezou z těch svých hor, kde krom nich nic není... "Ohó, nájezdník a Skot mi bude říkat, že mám vypadnout? Nepokoušej mou trpělivost, protože ta irská je kurva křehká!" Nevedu svoje vojáky, můžu si dovolit popustit uzdu vzteku a bojechtivosti, jak to má ve své podstatě vepsáno každý chlap. Nedělám si na Celii nároky, z toho jsem dávno vyrostl, ale na druhou stranu nedovolím, aby v jeden den ztratila otce a ještě se stala otrokyní smradlavého Skota. A Beatrice... Do prdele se ženskýma! Mám co dělat, abych zachránil Arthura, jak se mám ještě starat o dvě cácory? Ale i když jsem pro mnoho žen hajzl, jak mě s chutí nazývají, v té krátké vypjaté chvíli do mě ryje svědomí. Přece jim nezkazím život... ale Arthurovi jsem přísahal... Nepochválí mě, ale bude žít. Snad. A já zase musím nakopnout svou ješitnost jako tam před Lottem, kdy jsem musel po Arthurově boku lhát. "Hele, ty špinavá kryso," jo, to asi nebyl dobrý začátek, ale člověk si musí ulevit, "jsou tu tři lidi, které odtud hodlám dostat, i kdybych měl skotskými mrtvolami zatarasit dveře, aby mě tví kumpáni nedostali. Ty se nechceš rvát, jinak by už dávno promluvily naše meče. Dej mi je, vezmeme si koně a odejdeme. Král je někde tady, tak beztak nebudeme mít za kým jet... a když ho zabijete, stejně to bude jedno. Já se nepřidám ani na jednu stranu. Chci jen ji, její přítelkyni a svého pána. Malá cena za životy tvých druhů, ne?" Ušklíbnu se, doufám, že krev na meči tomu dodá váhu. |
| |
| Venku Tvému bratrovi se zjevně nelíbím... podotknu lhostejně ke skotovi. Se spokojeným úsměvem si to vykračuju vedle Ravena a semtem se ohlédnu na toho druhého skoťáka. Nejsou tolik odporní. Každopádně míň než králův poskok. Tihle jsou vlastně celkem k sežrání... Zajímalo by mě, co se stalo s Mohamendem... |
| |
| Venku Dítě? Nejsem dítě, natož koza, možná tak pro vás... Skoty obdařím znepokojeným, nevěřícím pohledem. Vůbec se mi tohle nelíbí. Navíc cítím ukrutnou palčivou bolest, která se nedá přehlédnout, proto nakonec se oddám Skotům a usoudím, že možná nejsou zase až tak špatní. |
| |
| Venku Mary Anne najednou pocítí palčivou bolest na pravém spánku. V příští vteřině se už válí na zemi, po obličeji jí stéká pramínek krve. Raven zlostně zachrčí a okamžitě je u Mary Anne. Klekne si a podepře jí hlavu. Prohlíží si její zranění. Jeho bratr se rozeběhne v rámci možností co nejrychleji pryč. Na Mary nějak pozapomene. Raven se mračí a cosi si mumlá ve své řeči pod nos. V rozčilení ovšem mluví chvíli tak a chvíli zase anglicky. Ani si to neuvědomuje. "Hloupá ženská... zabít.. strašný... břímě.. radši oprátku..." Chodba Skot sklopí ostří, ale dál drží bezvládnou Celii. "Ty jsi Ir? Cha.. jsem si mohl myslet.. a kde jsou ti ostatní dva?" Zvedne jedno obočí, jde vidět, že váhá. Neví, jestli mu věřit nebo ne. "Tys nepřísahal věrnost anglickému králi? Prý si na tom zakládá.." podotkne se šklebem. |
| |
| Chodba "Jdi už s králem do prdele, na tlachání není čas!" štěknu podrážděně. "Seru na něj. Přednější jsou mi oni. K čemu mi je král, když zabijete přátele? Jsem Ir, chlape, ne idiot!" Je to sice pošetilé, ale protože už ho začínám lámat, zatasím meč. "Přítel je v hlavním sále, ta druhá... nevím. Taková zrzavá zmije." |
| |
| Chodba Skot se pobaveně zasměje. "Když je to zmije, tak proč ti na ní tak záleží?" Zavrtí hlavou. Celii si poposune o něco výš. "Hlavní sál je mimo hru. Tam už nikdo není. Můj.." zasekne se a podívá se dolů na mrtvého druha. Opět jen zavrtí hlavou. "On se odtamtud právě vrátil. Prý tam už nikdo živý nezůstal. Angličané na nás prý vyzráli a my se museli dát na ústup. Zdrhli. Pak tam už nikdo nebyl." |
| |
| Chodba Jeho otázka, položená v nevhodnou chvíli, de facto uprostřed boje, mě zarazí. Zamračím se. Beatrice si přece nezaslouží nadrženého Skota, je to Celiina kamarádka. Když přišla o otce, přece ne ještě o přítelkyni. A vůbec, co se ospravedlňuju?! "Lžeš!" vyjedu po něm. "Před chvílí jsme byli venku, dívali se oknem dovnitř... Ještě žil!" Vztekem se snaím zakrýt osten hrůzy, který se mi zaryl pod žebra. Arthur nemůže být mrtvý... Ztratil jsem dost přátel, ale toho nejlepšího... |
| |
| Chodba Skot protočí oči. "Když myslíš.. než jste na nás zaútočili, tak mi Morn podával zprávu.. právě odtamtud přišel.. ale prosím.. jen si křič dál, třeba nakonec najdem ty, co zdrhli.. tedy spíše najdou oni nás.." Celia se mu začne vrtět v náručí a nespokojeně zamlaská. Zdá se, že přichází k sobě, ale nějak si neuvědomuje, kde je. "Ne... tohle slušná dáma nedělá..." zavrní tiše. |
| |
| Z posledních sil odstrčím Ravena a pracně se vyškrábu na nohy. Hlou-hloupá ženská? Jak ten svinskej Bůh je nade mnou, nemusel ste mě zachraňovat! Vyjeknu rozhořčeně a položím si ruku na zraněné místo. Zkoumavě si prohlížím krev. Tupá rána... nejspíš šutr... Až toho hajzla dostanu... Brebentím si pro sebe a kleju. |
| |
| Chodba Mám chuť kuchnout i jeho, irská krev vře jako olej. Budu se paktovat s těmi, kteří zabili mého přítele? A... a co mi zbývá? Byl tam přece někdo od krále, zabili Lotteho... Zavrčím. "Propleskni ji, ať se vzpamatuje. Nevím, kudy se jde ke komnatám té její kamarádky. Hlavně musíme rychle, ať se stihneme dostat do stájí a ujet..." Děje se tu něco, o čem nemám ani ponětí a příliš tomu nerozumím. Vím jen jedno - je lepší ychle zdrhnout a zjistit to až v bezpečí. Skot nemá důvod mi lhát, ale to neznamená, že mě ta neradostná zpráva nehryže. |
| |
| Venku Raven si sedne na zem a tlumeně se rozesměje. "Vy jste ateistka?" optá se pobaveně. To se už ale vrací jeho bratr a za sebou vláčí elegantně oděnou ženu. Jednu z dvorních dam. Snaží se Skotovi vytrhnout, ale marně. "Ravne, ta tvá krsáka je slyšet na míli daleko.. koukej, kdo se schovával v keři... se zásobou kamenů..." |
| |
| Chodba "Nevím jak vy, ale já ženy nebiju.." odfrkne pohrdavě Skot a zatřese s Celií. Ta otevře oči a zmateně kouká kolem. "Kde.. kde to jsem?" Zadívá se na Lance a zamračí se, pak se jí ale v obličeji vystřídá velká spousta emocí. Když se jí oči zalijou slzami, zatřese hlavou a zatváří se pomstychtivě. Konečně si uvědomí, že ji někdo drží. Když jí dojde, že je to nepřítel, začne sebou zmítat. "Lanci! Pomozte mi!" Skot stisk nepovoluje. "Nesnáším hysterické ženské.. nemohl byste s ní něco udělat?" |
| |
| Možná sem, možná ne. Pokrčím namíchnutě rameny. Jestli sem takový břímě, postarám se o sebe sama. Mám v plánu odejít ale zazírám na paničku, co si jí vede ten protiva. Margarett? Tou nenávistí vůči mě to trochu přeháníš, nezdá se ti? Zavrčím na zrzavou dámu s plochým hrudníkem. A závist je hrozná věc. Říkala sem ti stokrát, že král má radši.. ehm.. vyvynutější dámy... Zasměje se ledově a vrazí jí facku. Na její tváři tak zanechá krvavou stopu. |
| |
| Venku Raven čapne Mary Anne okamžitě za pas a odtáhne ji dál. "No tak, madam.. přece se tu nebudete rvát jak nějaký hospodský pobuda... Revelle, dej té ženské roubík.. nepotřebujeme další překvapení.." Mary Anne nepoští a drží ji dosti pevně. "A vás, madam, varuji... buďte hodná, jinak vás ohnu přes koleno..." uchichtne se tiše a vyslouží si tak od bratra káravý pohled. Ihned zvážní. "Co tvé zranění, Reve? Ženy se ti na to podívají.. jen tam musíme dojít... " Špitne Mary Anne do ucha: "Žádné hlouposti, drahá." Naznačí směr, kudy půjdou, ale dál ji drží kolem pasu. Revell mezitím dá dvorní dámě roubík a podepře Mary. Tahle trojička se vydá již určeným směrem. |
| |
| Ne že by mi to mělo vadit, že... zabručim otráveně při jeho zmínce o přehnutí. Myslím, že dnes sem měla přehýbání už dost... Znovu si vzpomenu na Mohameda. Potřebuji se dostat do sklepení... Margarett si nevšímám a nijak se nebráním Ravenovu stisku, spíše se sama k němu lepím... |
| |
| Venku "Zešílela jste, drahá? Jde se k vodě, to je plán.. a dodrží se.." Raven si ani nevšimne, že se k němu sama lepí a drží ji dál. Jen obejdou pár stromů a objeví se u vody. U břehu stojí velký dům. Podle omítky nic moc nóbl. Skoti zamíří tam. "Co vlastně máte v plánu pak, drahá?" |
| |
| Najít Moh... jednoho muže. Víte co, kašlu na něj. Jdeme. Odhodlaně míří do domu, ale hlavou se jí honí různé myšlenky, plány a intriky při pohledu na Mary. Prostě celá Mary Anne... |
| |
| Venku Proti nim se vydá skupinka ozbrojených mužů. Po Ravenově kývnutí se ujmou pouze dvorní dámy. Raven se poblíž dveří zastaví a tím donutí zastavit i Mary Anne. Revell doprovodí Mary dovnitř. Tam se obou ujmou skotské ženy - některé jsou i Angličanky, ale všechny mluví řečí jejich mužů. Revell se na Mary povzbudivě usměje. Raven lehce namotá Mary Annin pramen vlasů na ukazováček. "Ptal jsem se, co máte v plánu pak.. po tomhle všem, drahoušku.." |
| |
| Chodba "Pusť ji, Skote. Pokud má platit naše dohoda, že se navzájem necháme být, tak nedrž jako rukojmí malou holku. A ty, Celie, zmlkni. Chceš zachránit Betarice? Myslím, že ano, je to přece tvoje kamarádka. To je jediná osoba, kterou jsem ochoten s sebou vzít. Nikdo jiný nezbyl. A pokud ano, neznám je a je mi to jedno. A proto poslouchej, co říkám. Anebo jsi jdi ke všem čertům - a moc dlouho nepřežiješ." Moje slova jsou... mrtvá. Ještě před chvílí jsem běsnil, ale jakmile se probudila a začala vyvádět, podvědomě jsem opět přijal roli tvrdého velitele. A navíc, když to říkám, plně na mě dolehne ten fakt, že mluvím pravdu. Že nikdo nezbyl. Že Arthura zabil nějaký zkurvysyn. |
| |
| Usměju se tak sladce, jak jen to jde na vražedkyni. Pak? Nejspíš se budu mstít a dělat co do teď. Jen ne už s králem a jeho poskokem. Ušklíbnu se nevinně nad dvojsmyslnou větou a lehce se k němu přimáčknu. |
| |
| Chodba Skot ji pustí a Celia se rozejde k Lancovi. "Tohle si sakra vyprosšuju. A co Arthur, hm? Na tom ti už nezáleží?" Skot nakoukne za roh a pak se pohledem vrátí k těm dvěma. Celia chodí tam a sem. "Snad bude Bea u sebe v pokoji... ale co když tam nebude? mohla by... ano... myslím, že bychom ji měli hledat.. ne tam ne... zkusíme pokoj.. a pak.. stáje?" |
| |
| U vody Raven ji prudce pustí. Očividně si to domyslel. "Je hezké, že už máš představu, jak chceš, aby tvůj život vypadal..." Zavrtí hlavou. Vypadá celkem zklamaně. Opře se o kmen stromu a civí kamsi do dáli. "Děvka anglického krále... nemohl jsem si vybrat hůř.." mrmlá si pro sebe. |
| |
| Chodba "Arthur je mimo hru. Jako tvůj otec," řeknu bezvýrazně, stisknu zuby. Jestli mi Skoťák lhal... tak se to beztak nedozvím. K čertu. "Veď nás. A žádné hlouposti. Jinak tu zůstáváš. Chránit tě budu jen tehdy, když budeš poslouchat," ujasním jí ještě pravidla. Určitě se bude vztekat, že chránit nepotřebuje, ale sama teď musela vidět, že na něco prostě nestačí. |
| |
| Ale mohl... Co takle vražedkyně, intrikářka a děvka anglického krále? Ušklíbnu se a obejdu ho, přičemž se mu jemně otřu o rameno, zamířím do domu. Nic jiného neumím. Na králově dvoře jsem od šestnácti a již v tý době si mě vybral... |
| |
| Výklenek Zděšeně sleduju Mirandu. Bohužel jí asi má pusa dokořán,vytřeštěné oči moc nepomáhají a tak se proplesknu a koukám po okolí. Sakra nikde nic... jak se rodí děti , jak se rodí děti..... to nám kapitán nikdy neřkl sakra vědět to tak.......tak ani nevim co ybch udělal.......sakra Mohamede mysli přece tu ennecháš oba zemřít. Pak se jen podívám na Mirandu. Vydrž prosimtě vydrž dýchej zhluboka dýchej najdu pomoct jen prosimtě vydrž. Běžim do nejbližšího pokoje co najdu pokud budou dveře zamčené pokusím se je vyrazit. |
| |
| U vody "Tohle by ti u nás vůbec nepomohlo... vražda by ti neprošla... možná bys ji ani nedokázala... intriky? V našem klanu nejsou nic platné.. možná mezi klany ano, ale to je jedno... a pokud by si tě Skot vybral, pak by na tebe jiný nesáhnul, i kdyby ses mu podbízela sebevíc.. můj život asi není nic pro tebe, holubičko.." Oslovení vyzní spíše ironicky. "A že nic jiného neumíš? Výmluvy. Vše se dá naučit." Chodba "Neopovažuj se tak mluvit o mém otci.. byl zabit... nezaslouží si, aby ses o něm takto vyjadřoval..." odsekne Celia a rozejde se chodbou dál. Skot zamíří ihned za ní. Lance ještě může zachytit jeho pobavený úšklebek. |
| |
| Kdo řekl, že bych dělala intriky mezi Skoty? Umím využít sebe samu ke špehování. Král sám netuší, kolikrát jsem ho zradila. Za to, co se mnou provedl si to zaslouží. Vrátím se až těsně k Ravenovi. Víte, myslím, že jsem se zamilovala. Proto musím do sklepení. Chci svůj život změnit, ale nevím jak. Umím jen zabíjet a... kurvit se... |
| |
| Výklenek -> pokoj Miranda očividně trpí. Je bílá jako stěna. Chvíli prudce vydechuje, jindy má křečovitě zavřené oči a potlačuje výkřik. Bezmocně mávne rukou za Mohamedem, ale ten už vykopává dveře. Vlítne do pokoje, kde se na posteli choulí klubko šatů, které se až podezřele třese. Na šatech je sem tam tmavý flek. Ozývá se vzlykot. |
| |
| Chodba Ano, byl zabit jako Arthur. A tím pádem je mimo hru. Když se Skot zašklebí, zabliká maličká jiskra sympatie, protože si asi myslíme to stejné. Opět tasím meč, a pokud se otočí - nedivil bych se, mít v zádech nepřítele, co znovu tasí... - gestem dám najevo, že to není na něj. |
| |
| Pokoj Jdu k posteli a seberu si polštář. Přitom si prohlédnu tu dívku či jen ženu. Halló ?? Je vám něco slečno prosim vás potřebuju pomoct rychle jinak umře.... Přitom jí položim ruku nejspíše na rameno a zatřesu s ní. Pak se ještě rozhlížím kolem dokola zda nevidim nějaké ručníky. Myslim, že k tomu budu potřebovat určitě ručníku prej se to tak dělá , ale na co sakra ručníky?? |
| |
| Pokoj Dívka se roztřese ještě víc. "Nebijte mě.. prosím, už mě nebijte... budu už hodná, jen mě nebijte.. prosím.. nebijte mě.." koktá pořád dokola. V pokoji je nepořádek. Ale po ručníkách ani stopy. Chodba Skot přikývne. Když Celia začne pomalu vycházet schody, tak si i on připraví meč. Pomalu k ni začne doléhat nějaká hádka. Angličané. Celia jde ale pomalu dál. U vody "Zamilovala? Tak... no, přeju vám to... a o tom, co váš král dovede, jsem už slyšel.. jestli chcete, tak můžete kdykoliv odejít... nebudu vás tu držet.." Upírá pohled neustále jinam. |
| |
| Zamilovala. Proto mi musíte pomoci, pokud oplácíte to samé... Upře na něj své mandlové oči a doslova žadoní. Vlastně sama neví, do koho se to zamilovala... a jestli to není jen další intrika jejího šíleného druhého já. Neví kdo je... |
| |
| Pokoj Sleduju dívku docela udiveně. Ženská hloupá vypadám jako skoti?? Ne potřebuju jen pomoct ona rodí .....ona.... sakra otočim svůj pohled ke dveřím a vyběhnu z5 za Mirandou pak jí opatrně pomůžu na zem a polštářem jí podepřu hlavu. Holka musíš pořádně dýchat .. Celej vystresovanej vyběhnu dál do dalšího pokoje. |
| |
| U vody "Jak oplácím? Co oplácím? Nerozumím vám.." Raven zavrtí hlavou. Dojde k nim žena s větším uzlíkem. Podá ho Ravenovi, něco mu v mateřstině poví a políbí ho na tvář. Pak se vzdálí. Raven podá Mary Anne uzlík, ve kterém je nějaké oblečení. |
| |
| Chodba Jdu až jako poslední, což je teď značná nevýhoda. Nemůžu na Celii syknout, ať zastaví, protože by to bylo slyšel. A do ví, jestli by mě slyšet chtěla. Snad je natolik rozumná, aby odhadla sama, kdy se skrýt. |
| |
| Různě po domě Žena jen vzlyká. Miranda už tolik neheká. Je i docela klidnější. Ale pohled se zdá prázdnější a prázdnější.. V dalším pokoji není naprosto nikdo. Je přepychově zařízený, nachází se zde i vana a věci potřebné k lázni. Dokonce je u postele podnos s jídlem. Studená večeře. |
| |
| Chodba Celia mužům naznačí, aby zastavili a zaposlouchá se. Pak se vydá pomalinku dál. Hlasy jdou z pokoje, kde jsou otevřené dveře dokořán. Celia ukáže na pokoj vedle a pokrčí rameny. Tázavě se zadívá na Lance. |
| |
| Různě po domě Seberu od tamtad ručníky přitom si málo uždíbnu jídlo a vyběhn z5 k Mirande. Pak ji jen sleduju. Sakra ona umírá dělej něco ty tupče nebo to bude první žena co zemře díky tobě ... Pokud nemá Miranda pokrčené rozatžené nohy tak ji tak našteluju. ( Proč zrovna já musim o tomdle psát ?? :D ) Pak Mirandě vykasám šaty a podívám se na to na co jsem myslel , že se nikdy koukat nebudu. |
| |
| Chodba Tiše, jak jen to jde, popojdu k Celii, aby s ní mohl mluvit. Skrz hádku nás snad nevšimnou. "Je v tom pokoji vedle? Jestli ano, jdi tam s ním, já zatím pohlídám ty Angličany," syknu. |
| |
| Výklenek Miranda jen cosi zamručí a zavře oči, poklidně oddechuje. Mohamed může vidět vlásky miminečka. Ale nic víc se jaksi neděje. Chodba Celia kývne na Skota a pokusí se proplížit skrze stinnější místa chodby. Skot jde ihned za ní. Zdá se, že si jich nikdo nevšiml. Uvnitř dál probíhá hádka. "Měl jsi ho zabít! Je teď akorát na obtíž." "Víš, že je to blbost. Hodí se vždycky. Musíme odsud dostat krále. A co ty víš, kdy se nám bude hodit živý brnění..." Rozesměje se ejden a ten druhý se k němu přidá. Ozve se i třetí hlas: "Chcete živý štít z Angličana? To má kotům nějak zabránit? Cha.. jste hloupější než jsem si myslel.." |
| |
| Výklenek Sleduju toho malého a nevěřím vlastním očím. Sakra vždyť to dítě musí nějak ven. Ručník mám v rukácha stále nevim co s nim. Přeplazim se k Mirandě a chytnu ji za ruku. MIrando holka musíš zatlačit to dítě je skoro venku, ale potřebuje vykouknout ven. Holka prosimtě tlač. Přitom se vrátim na místo k jejím nohoum ručník si dám na ruce a čekám až dítě vykoukne abych ho mohl chytit.. |
| |
| Chodba Krále?! To jsou oni! U všech ďasů, když se je pokusím zabít, budu vlastizrádce. Když je zabiju, budu královrah a vlastizrádce. Ale oni možná byli ti, kteří sejmuli Lotteho a Arthura... Zatím zůstanu tam, kde jsem. Nemůžu se do ničeho pouštět sám, kdo ví, kolik jich tam ještě je. |
| |
| Výklenek "A k čemu to bude? Když to bude chlapec, bude z něj bastard... a co děvče? Taky ji jednou potká to, co mě?" zašeptá nešťastně a hlavně vysíleně Miranda. "Tam nahoře nám bude líp... oběma..." Pak jí ale otřese stah a ona automaticky zatlačí, miminku vykoukne hlavička a ani ne za pár vteřin vyklouzne celé. Chodba Celia zmizí i se Skotem v pokoji. Rozhovor pokračuje dál. "Ale on tu nebyl sám, ne?" "To ne. Ale ten jeho ocásek je prej pěknej hřebec.. možná že na něj pozapomněl.." "Jasně, třeba si teď užívá s některou dámičkou nebo služebnou a po pánovi ani nevzdechne.." "Teď jste mi, pánové, připomněli tu prsatou holku... kdyby to tu nebylo tak vážné-" "To stačí! To, že vy pitomci zajmete muže z vyšších kruhů, je vaše věc... mě do toho netahejte.. nějakou rozhoďnožku si nech na potom, teď řešíme krále a jak ho odsud dostat. Je pořád schovaný? Na určeném místě?" Ticho. "Vy idioti!" ozve se znovu ten samý hlas. |
| |
| Chodba Pevněji sevřu jílec. Je to jen výmysl mysli, která touží po naději, anebo to vypadá, že vážně mluví o Arthurovi a mně? Kolik jiných hřebců tady může být, aby to hned vědělo celé sídlo a navíc to byli pobočníci a ne samotní páni... Takže tři. Možná bych je zvládl, ale nevím, co mají za zbraně a hlavně kde drží Arthura. Není mi to po chuti, ale musím počkat, dokud se aspoň neobjeví Skot. Dobrého bojovníka a blázna, co umí bojovat, odlišuje právě ten fakt, že dokáže o tu jednu chvilku počkat, a teprve pak se nepříteli vrhnout po hrdle. |
| |
| Výklenek Radši Mirandě neodpovídám spíš čekám až zatalčí nakonec dítě vyklouzne.Uchopim ho do ručníku a zabalim pak si však všimnu pupeční šňůry. A co je sakra tohle ?? Chvilku na to civim a pak se koukám na Mirandu. No super a kde mám sebrat něco čims e toho zbavim. Do toho držim to dítě v náručí a prohlížim si ho. No tak zrovna moc pěkně nevypadá takovej uřvanej zcvrklej balíček. ( Je to kluk nebo holka ?? ) |
| |
| Výklenek Mohamed drží malého, scvrklého chlapečka. Ale to už začne Miranda hekat nanovo a vykouknou další vlásky. Miranda do toho vzlyká a naříká, že už nemůže. Mimčo jí ale očividně nehodlá poslechnout. Chodba Lance musí chvíli čekat. Uvnitř se už nedebatuje o ničem zajímavém. Z vedlejšího pokoje se vynoří prve Skot a za ním Celia. Dle jejího výrazu lze soudit, že akce byla neúspěšná. Oba se k Lancovi proplížej a Skot mu tlumeně sdělí: "Není tam. Ale ani stopa po souboji.. Cel si myslí, že bude ve stáji.. na seníku.." |
| |
| Chodba Kývnu, ale pak se podívám zase směrem k otevřeným dveřím. "Není mrtvý, zajali ho. A prý schovávají krále. Pomoz mi je dostat, a pak si klidně se svými kumpány jděte kuchnout krále," řeknu tu vlastizrádnou větu. Nikdo se přece nemusí dozvědět, že jsem Skotům pomáhal. Kde nejsou svědci... a musím v tomhle obchodu něco nabídnout. Ke králi nemám žádný vztah krom toho, že nám všem velí. Je to prý taky děvkař, což znamená, že sok... sok, nad kterým bych nevyhrál. Je mi jedno, jestli padne, nebo ne. Arthurovi možná ne, ale ten bude rád, že mu zachráníme krk. A pokud tuhle válku vyhrají Skoti, bude lepší být na jejich straně. Jsou to věční rebelové - koneckonců jako moji krajané. Třeba... Na to bude dost času pak. "Jsou tři." |
| |
| Chodba Sleduju vytřeštěně Mirandu. Holka zlatá kolik jich tam máš ?? Klučinu pomalu odložim a sundám si vestu co mám na sobě. Pak jen čekám až i to druhé dítě vyleze. NIkdy by mě nenapadlo, že todle zažiju. Holka dýchej. Myslim, že pro dvě děti je snahy vždycky dost. |
| |
| Výklenek Mohamed v okamžiku drží maličkatou holčičku s černými vlásky. Je samozřejmě celá od krve a jako její bráška stále spojená pupeční šňůrou s matkou. Děvčátko se dá do křiku. Během několika vteřin tam Mohamed má řvoucí duo. Při nádechu se na něj holčička přimhouřeně podívá temnýma očima. Z dálky k Mohamedovi začnou doléhat hlasy. Jsou ještě dost daleko, nelze rozpoznat o koho jde, ale přibližují se. Pomalu ale jistě. Chodba Celia se odsune do pozadí. Vypadá to, že nad něčím dumá. Skot přikývne, že rozumí a pomalu oklikou obejde dveře a postaví se z druhé strany. Nečeká na povel a vpadne dovnitř. Jeden čtyřicátník stojí u okna. Ostatní dva popíjí u krbu. Ti okamžitě sáhnou po zbraních a vytasí je. Čtyřicátník se ani nehne. |
| |
| Chodba Skot vpadne dovnitř, aniž by se na něco ptal. Co mi zbývá, prozradil nás, na poradu by beztak nebyl čas. Proto vejdu hned za ním, tedy, spíš tam taky vpadnu. Chci využít momentu překvapení, ale asi se to moc nevydaří. Tnu po prvním, který mi přijde pod ruku - a není to Skot. |
| |
| Tomu muži něco dlužím, kvůli mě ho král nechal zavřít. Chci jen vědět, zda je v pořádku, toť vše... Uděláte to pro mě? Krucinál, já jsem se do toho nějak zamotala... Ty mrzáku, co údajně sídlíš na nebesích, koukej mi hned pomoct!!! |
| |
| Chodba Lancova první rána je smrtelná. Angličan se skácí k zemi. Skot se potýká s tím druhým, který je schopnější než to trdlo, co se připletlo Lancovi pod nohy. Čtyřicátník probodává Lance nevzrušeným pohledem, ruku na jílci meče. "Tak?" ozve se a zvedne jedno obočí. Na Mary Anne dopadnou první kapky deště. Poprchávání se v minutě promění ve velký slejvák. Přes velké kapky není vidět na krok. Ihned zaplní oči vodou. Bohovi se zjevně nelíbí, že by měl být mrzák. Raven popadne Mary Anne za ruku a táhne ji do domu. |
| |
| Zapadne za Ravenem do domu. Tak co teda? Pomůžete mi, nebo tam půjdu sama? |
| |
| U vody Raven zavrtí hlavou. "V tomhle počasí? Musíme počkat.. takhle je to nebezpečné.." Vede ji nahoru. Jdou kolem několika postelí a improvizovaných lůžek se zraněnými. Nakonec zabočí do prázdného pokoje. "Tady se můžete převléknout, madam... a doufám, že mě poslechnete... teď je to velmi nebezpečné... byla byste mrtvá dřív než byste si uvědomila, co se děje..." |
| |
| V domě u vody Jen přikývnu a hledím na něj. A otočíte se? V ruce držíc oblečení se na něj usměju, ale v hlavě mi šrotuje spousta myšlenek. Ježiši, co to se mnou je? Normálně bych ze sebe oblečení strhala dřív než by se otočil... |
| |
| Výklenek Položim holčičku a čekám co se bude dít. Potom co uslyším kroky přitisknu se ke stěně a čekám kdo půjde. Doufejem, že je ta novopečená matka zaujme víc než já. Sevřu pěsti a čekám vrhnout se na nepřítele. |
| |
| Boj Rychle šlehnu pohledem po pokoji, jestli někde nevidím Arthura. Od toho se bude odvíjet moje reakce. Pokud ano, můj zakrvácený meč se opře do drzého chlapa společně se silou násobenou vztekem, že se mi drze vysmívá do očí. Pokud ne, ještě na okamžik svoji irsku krev ovládnu. "Tak kde je? Ten Angličan, ten váš štít," zavrčím, stojím u něj na délku meče, a pokud jsem byl rychlejší, hrot meče se mu opírá o jamku mezi klíčními kostmi. |
| |
| V domě u vody Raven se zrovna netváří nadšeně, ale přece jen se otočí. "Doufám, že si ten dotyčný zaslouží váš risk.. ehm.. máte rodinu.. nebo.. budete??" Jeho hlas nezní příliš jásavě. Výklenek Ozve se zařinčení, které je sotva slyšitelné přes křik novorozeňat. Z Mirandiny ruky vypadla dýka. Děti jsou stále s matinkou spojené pupeční šňůrou. Halasný smích skupinky se přibližuje. Je to směsice zvuků, ale něco jí chybí. Něco podstatného. Co to ale je? Boj Arthur tam není. Zdá se, že čtyřicátník i přes svou počáteční lenost je zručný. Odrazí Lancův meč a ještě si pohrdavě odfrkne. "Zaútočil jste na nás? Po boku Skota? To zavání zradou... a šibenicí..." Neznámý udělá proti Lancovi výpad zleva. Pořád vypadá děsně znuděně. Skot probodne svého protivníka. Ten je zachrčí a skácí se k zemi. Skot zůstane však stát opodál, jako by chtěl naznačit, že se do toho lancovi nebude plést. |
| |
| Boj "Šibenici jedině pro tebe, sráči. Kde je Arthur?" zavrčím a jen to mi zatím brání, abych se do něj pustil naplno. Zbraň mám v pohotovosti. Ten chlap mě svým chováním sere, ale s o to větší radostí ho pak vykuchám. |
| |
| dům u vody Shodím ze sebe půjčený plášť a obléknu se do hadrů děvečky. Trochu ohrnu nos, ale co, v některých případech je to lepší než být nahá. Do šestnácti sem žila v sirotčinci. Pak mě odtamtud vyhodili na ulici, prý jsem moc... živá a jsou se mnou problémy. tak jsem se ujala práce na královském dvoře, přidržovala sem královně vlečku a dveře. Pak si mě vyhlídl král a sám víte, jak to skončilo. Usměju se, ale to nemůže vidět. Jinak rodinu jednou mít budu, ale teď mi je 24, to je brzo... |
| |
| Výklenek Zaraženě sleduju Mirandu. To si dělá srandu ona měla celou dobu dýku. Uchopim dýku pak řeříznu pupeční šnůru pak jen zalezu z5 do výklenku. Co to je za zvuky.. Něco mi tam v tom nehraje, ale co ? Pak už jen čekám na útočníky. Z části od krve a odpadu. Spozené vlasy co mi padají do oči poodhrnu. Nevšímám si křiku nemluvňat a snažim se zaměřit na ty hlasy. |
| |
| Boj Týpek se jen zašklebí. Počítá s tím, že mu Lance nic neudělá, dokud nepromluví. Udělá další prudký výpad na lancovu pravou nohu. "To bys rád věděl, že?" Dům u vody "Vypadáte na míň..." zamumlá zamyšleně Raven. Ozve se zaklepání na dveře. Raven sebou trhne, očividně myšlenkami jinde. "Už jste hotová?" Pomalu se rozejde ke dveřím. Otevře je a tam stojí to děvče, co přineslo šaty. Cosi si tlumeně povídají ve svém rodném jazyce. Děvče se tváří nespokojeně a dvakrát kývne směr Mary Anne. Výklenek Skupinka už je blízko. Najednou utichnou. "Co to sakra je? Děcka tu neměly bejt, ne?" ozve se po chvíli mužský hlas - anglicky. Zpoza rohu vyjde jen jeden muž a při pohledu na Mirandu se zastaví. Nějak nemá slov. |
| |
| Boj Neřekne to. Ne, dokud mu střeva nepolezou z těla. Meče o sebe třísknou a já využiju toho, že oba teď máme zbraně namířené mimo těla. Hodlám ho svou vahou srazit, přimáčknout ke stěně. "Budeš tu jen civět, Skote, anebo mi pomůžeš?!" Není to čestné, ale sral na to pes. Čest v boji si zaslouží málo lidí. Tenhle mezi ně nepatří. |
| |
| Výklenek Jak uslyším hlasu přitisknus e ještě víc ke stěně, ajk jeden z těch chlapů vyjde a sleduje Mirandu vrhnu se na něj s dýkou, kterou mu přiložím ke krku. |
| |
| Dům u vody Ano, už jsem. Podívám se ke dveřím a spatřím tu dívku. Děje se snad něco? Pohlédnu na dívku, pak na ravena a znovu na dívku. Co se jí nezdá? No nevypadám v tom jako v královských šatech no, holt když nic jiného nemáte, nemůžu vypadat dobře. Pokrčím rameny, myslím, že se jí nezdá, jak v jejích šatech vypadám. |
| |
| Boj Zdá se, že ani ten muž nehodlá bojovat poctivě. Lance ucítí děsné pálení v očích. Písek. Kde se vzal, tu se vzal. Najednou ucítí cosi teplého na břiše. Krev. Ale není jeho. Muž v jeho sevření sebou začne cukat a Skot z jeho boku vytáhne svůj meč. Výklenek Muž automaticky sáhne po meči a pokusí se ho tasit. Potlačí pud sebezáchovy. Očividně si myslí, že i kdyby se o to nepokusil, tak by zemřel. Vydá cosi jako bojovný výkřik. Hlavu se pokusí naklonit směr odkud přišel. U vody "Ale kdepak.. jen nesouhlasí s vaší přítomností, madam.. stejně jako většina mých lidí.. ostatní jsou drženi pod řádným dohledem, kdyby přece jen, řekněme.. zazmatkovali.." Raven cosi dívce sdělí, ta se mu ale vrhne kolem krku. Zdá se, že asi nemluvil pravdu. Snaží se jí zbavit, aniž by jí ublížil. Když ji konečně odtrhne, dívka už pláče. Podívá se vyčítavě na Mary Anne. |
| |
| Boj "Kurva!" zanadávám, meč zařičí na zemi a já zvednu ruce k očím. "Kurva! Kterej zmetek nosí po kapsách písek!" spílám vztekle, ačkoli je nebezpečí zažehnáno. Jsem od krve, ale to je mi celkem jedno, teď mě zajímá jen písek v očích. Slzí mi, bolí to jak ďas. Vážně vypadám, jako by mě mrtvoly rozbrečely. "Je tu někde voda?" |
| |
| U vody Pohrdavě se ušklíbnu. Lžeš, skote! Koukni na tu holku. Neoklameš mě... Vždyť to děvče na mě žárlí! Pobaveně se rozesměju, až mě začnou bolet všechny utržené rány. Přistoupím se sladkým úsměvem až k Ravenovi, přičemž se na něj nalepim svýma vnadama a lehce ho obejmu kolem statného hrudníku a vypracovaného břicha. Jen se na dívku usměju tak nevinně, jak jen to jde na ženu, která má za nejlepší přítelkyni dýku potřísněnou mužskou krví. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR