Made in USA
hrálo se Jindy
od: 20. března 2013 22:38 do: 04. listopadu 2013 19:17
Dobrodružství vedl(a) Raught
| |
 | Dnešní den měl být úplně stejný jako každý druhý. Zabalil si batoh, dal pusu babičce na tvář a vyběhl do lehkého ranního deštíku, aby stihl autobus do školy. Prostě takový běžný začátek dne v městečku Silver Town, který sliboval buď protrhání oblačnosti, nebo naopak průtrž mračen, která zase vyplaví skoro každý den v poklidně osídleném sousedství. Autobus s lehkým trhnutím zastavil u školy. Nebyl jediný, který takto cestoval. Přesto se snažil, aby ho neviděli moc často. Proto také přijel o něco dřív. Raději bude za šprta než za chudáka. Ano. Bohužel na High Silver Woods to takhle chodilo. Kdo neměl v jeho věku auto, byl považován za póvl nebo dokonce za chudáka. Kastovnictví zde dosvědčoval i elitní klub roztleskávaček B&B (Beauties and Beasts), které určovaly tep celé školy a tvrdě upravenými nehty držely úroveň ostatních holek na výši. V chlapeckém podání byste taky našli jistou elitní skupinu hráčů amerického fotbalu. Kluci, kteří hrají v týmu Silver Wolfs, prostě tvoří vlastní elitu. To, že jsou velmi často jako doplňky klubu B&B, není třeba doplňovat. Ano z nich se bude tvořit budoucí elita tohoto města a vlastně i celé Ameriky. On sám měl smůlu. V týmu ho nechtěli ani jako nosiče vody a tak musel spoléhat jen na vlastní hlavu, která mu radila, jak se vyhnout problémům. Ať už ze stran spolužáků s elitnějším myšlením tak i ze stran kantorů plně podporující výběrové postavení ´elity´ školy. Zapadl do lavice. Musel sedět v druhé řadě, aby viděl na tabuli. Nemohl si dovolit ukázat slabost, jakou jsou dioptrické brýle. Věděl, že musí protrpět pět hodin v lavici, pak bude přestávka na oběd a pak tělocvik. Hrozná představa. Nevěděl, co je horší. Zda představa oběda a zdejší jídelny nebo dvě hodiny na grillu, kde si s ním budou Vlci házet, aby si dokázali, kdo je lepší. Skoro se začal modlit, aby se rozpršelo pořádně. Když bude hodně pršet, mohli by do bazénu. Méně kontaktní a pro lidi jako on rozhodně lepší. Zrovna balil papír od oběda, když se do okna opřel déšť. Vítr si našel nějakou tu skulinu a tak se chodbou prohnal tenký pisklavý zvuk serenády na jedno okno. Bylo to nadějné. Vyhlédl ven a viděl, že obloha je ocelově temná. Tu náhle rozčísl blesk a osvítil mračna. Vykouzlil tak pitoreskní obličej. Zvuk hromu ho donutil odstoupit od okenní tabulky. Vrátilo ho to do reality. Musel se jít ohlásit na šatnu a zjistit, co se bude opravdu dít. Prázdnota šatny ho překvapila. Šel trochu později, ale nevěřil, že budou všichni pryč. Další záblesk a hrom, který otřásl budovou. Světla zablikala. Bylo jasné, že tenhle blesk trefil školu. Naštěstí blesk neudeří dvakrát na stejné místo. Proběhlo mu hlavou. Tuhle myšlenku ovšem okamžitě opustil, když se budova zachvěla pod salvou dalšího blesku. Tentokráte to světla nevydržela a pohasla. Zvuk ho donutil přikrčit se u jedné skříňky. Hned se samozřejmě za svoji slabost zastyděl, ale naštěstí ho nikdo neviděl. Uslyšel zvuk, který zazněl o dvě řady skříněk dál. Měl lehce nahnáno a tak by se spokojil s přítomností kohokoliv. Rozeběhl se za zvukem. Chtěl zavolat, když ucítil ránu, která ho povalila na zem. Při pádu sebral hlavou ještě lavičku a rozsekl si obočí. Když se zvedal ze země, bolela ho jak střep a čerstvá krev mu rozmazávala vidění. Uviděl obrys člověka, jak jde k němu. Nevěděl, jestli má utíkat nebo jít k němu. Než se stihl rozhodnout, ucítil bolest, která mu projela hrudníkem. Začínala v oblasti páteře a končila v oblasti pobřišnice. Ucítil v ústech kovovou pachuť krve. Sklopil oči a viděl ruku, která mu trčela ze solaru. Podivil se, že ho to víc nebolí. Pak se ruka vysunula a vzala s sebou kus páteře. Na zem už dopadlo jen bezvládné tělo. |
| |
| Takový běžný den v Silver Town Poznámka pod čarou: Město Silver Town je kompletně smyšlené a nemá nic společného s městy podobných názvů v našem světě. Tedy, víceméně... Založeno: 1734 Počet obyvatel: 5248 Hlavní náboženství: Presbyteriánská církev Nejvýše postavená vzdělávací instituce: High Silver Woods Lokace: Idaho (Středozápad US) Starostka: Margareta Collins Šerif: Daniel Sanders Bolístky ošetří: Klinika sv. Martina - MuDr. Francis Beret Historické stavby: Kostel sv. Kříže, starý židovský hřbitov a synagoga, původní kamenná osada uložená severně od města. Kam se mládež chodí bavit: Noční klub Green Moon, bar Green Oak a Redwood. Vše ve vlastnictví rodiny Greenů. Sportovní centrum Shallow creek - umístěno v jižní města (posilovny, bazény, tenisové kurty, minigolf, střelnice, wellness centrum). Kde se ubytovávají cizinci: Řetězec hotelů Blue Frog. (Severní a jižní část města.) Vlastní rodina Collinsů. Topografie města a okolí: Město samotné a jeho historické jádro se nachází na poměrně širokém vrcholku umístěného původně mezi celkem hutným lesem. V okolí se nachází ještě několik mírných kopců. V zásadě jsou tři na severu a dva na západě. U jižního konce města se nachází uměle vytvořené jezero, které vzniklo přehrazením řeky Silver River. Protékající kolem města na východ směrem k severu. Původní lesní zárost je v dnešní době mohutně vykácen a nahrazen zástavbou. V zásadě se dá dojít do lesa během hodiny lehkého poklusu. Les samotný je smíšený s převládajícím zastoupení dubů a borovic. Oblast za jezerem je ve znamení bažinného pásu. Teplota: Město má klasické středokontinentální podnebí ovlivněné severněji položenými kanadskými jezery. To způsobuje převládající srážkové dny a chladnější nástupy jara a podzimu. Na druhou stranu zimy zde nejsou moc tvrdé a rozhodně za posledních několik let nikdo neumrzl. Sníh se zde má tendence objevovat až v prosinci a zůstat až do poloviny dubna. Samotné léto má nejvyšší špici v období července, kdy jsou průměrné denní teploty mezi 25 až 32°C. Počáteční datum: 25. duben 2012 Poslední zbytky sněhu slezli z města teprve před dvěmi týdny a to větši říká, že je ještě teplé jaro. Pravdou je, že je mnohem tepleji, než za posledních 5 let. Přesto... V noci se bez pořádné bundy nedá vyjít a přes den je sluníčko schopno ohřát město pouze na 15°C ve stínu. Na sluníčku je teplota sice skoro o 10°C vyšší, ale rozhodně to není nic, co by se po zimě dalo úplně ignorovat. Každopádně je čtvrtek. Den, kdy se většina školáků těší na weekend a pátek je v tu chvíli už jen temnou malou překážkou v harmonogramu. Den, kdy probíhá jeden ze dvou hlavních tréninků Vlků. Ti už ukončili už před měsícem přípravu v halách školy a ještě ve sněhu vyrazili na grill, kde trenér Butch začal sestavovat nový cvičební program. Fakt, že většina kluků má sníh ještě po kotníky ho ani na chvilku neodradil. Ostatně jako každý rok. Naopak B&B mají ještě klidné teplé cvičení v tělocvičně, který hromadně připomíná spíše kosmetický a wellness salon. Většina z nich sestavu znají a nejčastěji probírané téma jsou nové kousky v jejich týmu. V zásadě asi nechtějí být zlé, ale neodpouštějí ani tu nejmenší chybu. Proto není překvapení, že se zájmem pozorují potící se novačky, který se pokouší udělat svoji první dvojstupňovou pyramidu. Ta se po chvilce rozpadne a holky popadají do duchen. V městečku samo osobě je klid. Na strážnici už skoro tři dny nezazvonil telefon a tak šerif Sanders může v klidu listovat magazínem Guns a nechat své podřízené rozdávat pokuty za špatné parkování. Naproti tomu nemocnice se točí v plných obrátkách. Jarní počasí přineslo alergie a chřipky. Hodně lidí přecenilo jarní paprsky slunce a uhnalo si různě vážné záněty. Bary jsou zatím klidné a prázdné. Na hlavní nápor si budou muset ještě pár hodin počkat, až lidem skončí práce a škola. Nezbývá než se věnovat zákazníkům z řad cizinců a štamgastů. Prostě klid a mír po celém městě. |
| |
| 13:30 - siesta u jezera Aly Jordan Jarní slunce není úplně přítel fotografa. Přesto je zde zřejmý fakt, že je přítelem spousty zvířat, kteří se rozhodli na břehu jezera nachytat trochu těch prvních paprsků po několika měsících zimování. Jestli ovem někdo čeká roztomilého bambiho, musí se spokojit s jednou veverkou. Ta jediná je dostatečně oprsklá k tomu, aby se nechala v klidu fotit. Ne, že by ostatní zvířata nebyla přítomna, ale... Příroda je příroda. Nenechá se nastavit na požádání a pravdou je, že průměrný fotograf může čekat na dobrý záběr i týden. Každopádně toto neodmlouvavé zvířátko je celkem rozumným rozpýlením po obědě. Není náročného dostat do hledáčku. Když jeden přihodí nějaký ten pamlsek, je ochotna i chvilku zapozovat, než ho dojí. Asi by se dalo říct, že by to bylo poměrně klidné odpoledne. Kdyby nebylo party děck, který se kolem začaly prohánět s křikem. Věk je tak mezi 10 a 12 lety. Jejich běh není bezúčelný. V čele běžeckého týmu je malá holka. Zbytek je tvořen dvěma holkama a třemi kluky. Všichni by splňovali ideál americké krásy. Tj. modré očka, blond a zápal značící utkvělou snahu mladou černošku dohnat. Dle jejich křiku to rozhodně nebude milá děcká hra. V zásadě náskok nulový, když se dostane pod zápoj stromů. V tu chvíli se děcka zastaví. I ona. Na chvilku se zdá zmatená, kam to vlezla. Nakonec se otočí na patě. "Tak co?! Kdo si troufne dojít sem?" Udělá pár kroků dozadu, dokud nenarazí na kůru stromu. Děcka se zdají jakoby přišli o všechen elán k pronásledování. Přesto se své kořisti nevzdávají. |
| |
| Hodina historie - 11:30 Alex Dreamred Poslední hodina před polední přestávkou je naplněná historií. Učitelka Anna Forset je erudovaná dáma staršího vydání. V zásadě hodná, sympatická a nudná. "Takže naše město patří mezi první města založených v 18. století na severním území Spojených států." Sedí hezky rovně za katedrou a lehce nepřítomným pohledem vykládá třídě. "Známky tohoto prvního osídlení můžeme najít ještě na sever od města. Ta byla postupně opuštěna, když se nalezené stříbro ve zdejších kopcích dotěžilo." Pokračuje vyrovnaným klidným hlasem. "Renesanci toto území zažilo až skoro o 100 let později, kdy začalo sloužit jako důležitá obchodní zastávka na trase od kanadských jezer do vnitrozemí." Její vyprávění naštěstí přeruší zvonění a tím konec hodiny. Je zřejmé, že měla ještě něco na srdci, ale to už nikdo neslyší. Většina spolužáků se vrhne ven z učebny. Přestávka na oběd je po hodině historie mnohem lákavější. Fakt, že je na ní jen hodina, asi úplně taky nepodporuje ochotu zůstat ve třídě. Hodina technologie - 11:30 Jerr Fox "Výkresy odevzdáte příští hodinu, hned na začátku. Nezapomeňte, že na vašem výkonu bude záviset i výsledná čtvrtletní známka." Zní třídou tvrdý hlas učitele Joshe Broka, který tuhle učebnu poměrně dobře vede ať už silným hlasem nebo tím, že je schopen lidi plně zaujmout řešením podivných úloh. Mimo jiné i řešením různých technických problémů ve smyslu, jak sestavit žebřík ze syrových špaget a lahvičky lepidla, aby mohli sundat zadání úlohy na další písemku. No každopádně se dnes žádná taková veselá činnost nekonala. Celkově na hodině technologií je málo lidí a ty sis jí letos dal v zásadě dobrovolně. Asi tě ne úplně zaujala, ale je to v zásadě vysloveně praktický předmět, který nutí lidi myslet mimo rámec možností. Dneska je to asi v rámci možností dobré. Bolí tě jen trochu hlava a cítíš počínající migrénu v oblasti zátylku. Hodina volna na to asi ani nebude moc stačit. Každopádně je ti jasné, že dneska to bez léků asi úplně nepůjde. Každopádně jako skoro každý druhý den od té doby, co tě pustili z nemocnice. Naštěstí je tu zvonek a hodina volna. |
| |
 | Polední pauza Prsty promnu spánky. Dneska se to na můj vkus táhne moc dlouho. Pohledem přejedu tabuli. Průřezy tělesy v zásadě nesnáším. Je to spousta souběžnic, přímek a křivek, který dělám v zásadě zbytečně. Chápu ale proč to děláme. Všechno mívá nějaký smysl. Kromě téhle příšerné bolesti hlavy, která se mi neustále vrací. Jednou to se mnou málem šlehlo. Pousměju se nad tou situací. Švihl jsem s sebou na záchodech a než se ke mě někdo dostal, byl utekla skoro celá vyučovací hodina. No dobře zužitkovaná hodina ekonomie. Vrátím se myšlenkama zpět do hodiny. Schéma na tabuli se lehce změnilo. To znamená, že muselo uběhnout tak pět minut. Nic neobvyklého, jen musím zjistit odkud spouštěl dvě přímky. Nic hrozného na zjišťování. Deskripce je vlastně jen o rýsování a logice. Zazvoní na přestávku. Narozdíl od ostatních neprchám jak splašená zvěř. Stáhnu sešit do batohu a zazipnu ho. Nahodím na záda a vyrazím chodbama. Úmyslně jdu mezi posledními. Nechci se tlačit. Nechci ani divné pohledy. V zásadě chci jen kus lavičky na slunku. Vylezu ze školy na dvorek. Většina lidí je zalezlá v uzavřené jídelně. No myslím, že se beze mne obejdou. Sednu na lavičku a vytáhnu z kapes krabičku Lucky Strike a zapalovač. Jedno křísnutí a moje místo je nesmazatelně označeno kouřovou clonou. Vytáhnu sluchátka a nacvaknu na mobil. Je čas na relaxaci. |
| |
| Hodina algebry - 11:30 Dominic Sternhagen Hodina algebry pod vedením profesora Tomase Derna je jedním z neustále opakujících se utrpení. Není problém v nedostatku nadšení. Síše naopak. Tak velký nadbytek nadšení je až škodlivý. "Takže, když tohle vykrátíte, tak dostanete naprosto dokonalý výsledek beze zbytku." Udělá čáru za příkladem a okamžitě píše dál, další zadání. Většinu studentů nový příklad rozhodně nepotěší. Další integrál a další nesmyslný výpočet. Ten v polovině utne zvonění. "Nezvedat se!" Pokouší se svým hlasem vás udržet v lavicích. Ne moc úspěšně. Nikdo tu nechce být čas na víc. "Takže příklad dopočítejte jako přípravu na další hodinu." Zavolá za zády svých studentů. Studenti se vyřítí na chodbu. Většina zamíří do zdejší jídelny. Zbytek se rozprchne do areálu školy. Každý má před sebou hodinu volna, který může v areálu strávit jak chce. Ve vašem ročníku je po obědě odpolední tělesná výchova. Věc, na kterou se těší kluci z týmů Vlků, ale ostatní ví, co to znamená: Běhání, skákání, překážky. Jediný způsob, jak se tomu vyhnout, je potvrzení od doktora. |
| |
kopie3836.jpg) | Cesta do přírody Krásu zdejší přírody ještě léto nevysvobodilo ze spárů studeného jara, které je ovšem zdobeno rozkvetlými květinami. Ještě za brzkého, dosti studeného, rána se balím na výlet do okolí. Už jsem tady pár míst procestovala, tak se vydávám do mě neznámé oblasti. Tričko, teplá mikina a navrch ošoupaná kožená bunda tvoří nezanedbatelnou výbavu, v které ještě nechybí dlouhé kalhoty. Tašku s fotoaparátem beru jen „kdyby náhodou“, do batohu dávám nezbytné desky s papíry a krabičku s tvrdým akvarelem. Už se těším na odlesky ve vodě... pomyslým si, když zamykám dveře a skládám se do věkem natráveného pickupu Ford. S hlubokým rachotem naskočí motor a já odjíždím. Městem projíždím během chvilky, pak už se přede mnou otevírá překrásná, lidmi celkem opuštěná krajina. Zpomaluji a mířím mimo cestu, na lehce křovím zarostlou stezku po které auto nejelo již nějaký pátek. Cesta však po několika desítkách metrů končí u brodu s tak čistou vodou, že nemám to svědomí tam vjet se svým zabláceným autem vjet. Auto opouštím a kráčím pěšky pouze s fotografickou taškou a batohem. Cestou podle potoka několikrát zpestřuji zastávkami, při kterých se snažím zachytit okraj lesa odrážející se na hladině vody. Kolem poledne se dostávám na okraj jezera. Větší louka přímo láká k odpočinku. Dokonce je tu ticho. Počkat. Tamhle něco je. Pozorně se dívám do trávy a zahlédnu Veverku. Skvělé! zaraduji se. Nakonec se s ní dělím o svůj oběd v podobě chlebu s kouskem masa. Jsem lakomá a maso si nechávám pro sebe. Veveřici (nebo je to veveřák?) to vůbec nevadí. Svůj kousek požírá nedaleko mě, jakoby doufala, že dostane další. Ovšem i tenhle si odpracovává. Fotoaparát několikrát rychle za sebou zacvaká. Snad se povedou... Veverku i ticho přírody zruší křik dětí, přesněji holek. Ani doma v Austrálii, ani zde je nemám ráda. Dělají akorát hluk a svinčík kolem sebe. Veverka okamžitě mizí i se zbytkem mého chlebu. Naštvaně se otočím na skupinku a uvažuji nakolik má cenu je seřvat. Teprve nyní si všímám jejich „cíle“. Už se chystám, že vstanu a dojdu k nim, když se všichni zastaví u kraje lesa. Oni se ho bojí? zarazím se. Medvědi přece ještě spějí... |
| |
 | Škola Znudeně koukám střídavě z tabule na hodiny a zpátky. Profesor Derna pořád vypisuje další a další příklady a hodina nekončí. Levou rukou si podpírám hlavu a občas se přistihnu jak zavírám oči. Matika mě nikdy nebavila a nic se na tom asi nezmění. Pouze pokud se profesor otočí, snažím se předstírat, že pilně píšu a snažím se. Mým hlavním cílem je nedostat se k tabuli a dneska se mi to i daří. Dej nám už pokoj. Zavrtím hlavou, když začne vypisovat další příklad. Nedá mi to a koukám po ostatních a pak i z okna. Vysvobození! V duchu se zaraduju a stejně jako ostatní se začnu rychle balit. To víš, že jo. Usměju se nad poznámkou ohledně domácího úkolu. Problém je, že jsem si ten příklad ani nezapsal. Skupinka místních šprtíků to určitě bude mít a rádi mi to dají opsat. Nikdy jsem s nima neměl problém, takže jsou celkem ochotní. Provokativně si před profesorem nasadím kšiltovku, přehodím batoh přes jedno rameno a vyrazím na chodbu. Ostatní se už někam zdejchli a ani na mě nepočkali. Ve skříňce si nechám sešity a učebnice a vyrazím do jídelny. Už mám docela hlad a těším se na odpočinek. Při vstupu do jídelny se podívám kolem jestli je tam někdo známej, respektive někdo s kým se bavím. "Ahoj." Zamumlám ke skupince a sednu si k jejich stolu. Všichni jsou nějaký zaražený, nechápu co se jim na hodinách stalo. "Plánuje se na víkend nějaká akce?" Podívám se po ostatních a usměju se. Měl bych mít aspoň jeden den volno a docela by se to hodilo. Pustím se do oběda, který mi pěkně připravila maminka doma. Tenhle den mě vždycky pěkně sere. Jak někdo mohl vymyslet tělocvik po obědě, někomu se z toho nemusí udělat dobře a akorát se zebleje. |
| |
| Pověsti z jedné kapsy: Každé město má své veselé pověsti na strašení dětí a zde jsou ve zkratce některé napsány. Bloody Merry Klasická se severoamerická legenda o Krvavé Merry v tomto městě začíná získávat úplně nové rozměry. Již několik let se zde vyšetřuje serie případů úmrtí mladých děvčat, které byly nalezeny v uzamčené koupelně s podřízlím hrdlem. Faktem je, že všech 6 případů má jediného společného jmenovatele a to, že vrah byl levák. To, že krom oběti č. 4, byla všechna děvčata pravačkama, nenechává zdejší policejní sbor spát. Old Oak Wood V případě této pověsti zde ožívá stará indiánská pověst o zapovězených místech. Tentokráte zde není posvátné pohřebiště, ale starý dubový les, ve kterém žijí duchové. Území tohoto lesa je z větší části zatopeno jezerem, ale malá výseč zde zůstala. Fakt, který oživuje legendu, je neobvyklý počet ztracených teenagerů. Sice byli všichni nalezeni, ale ještě dlouho zůstali v péči psychiatrů. Policie toto vše svádí na drogy. Tuto teorii potvrzují i krevní testy. Světla židovského hřbitova a dětský pláč Tato legenda vychází ze série událostí, kdy na starém židovském hřbitově bylo zahlédnuto podivné modrozelené světlo, vytékající z několika hrobů. Aby toho nebylo málo, ozýval se v tu dobu dětský pláč ze staré synagogy. Případ byl odložen a nevyřešen, třebaže se od roku 2000 nepravidelně opakuje. Synagoga byla několikráte prohledána a nebylo nic nalezeno. Wendigo - hladovící duch Zde se recyklovala starší indiánská pověst kanadsko-amerického pomezí. Zde je umístěna tato pověst na rozvaliny starého osídlení. Zde je oficiálně zakázaný přístup a případné propadliny jsou pravidelně uzavírány a udržovány neprostupnými. Ovšem spelologové tvrdí, že tunely se od osídlení táhnou až pod město. Tajný vchod ve městě nebyl nikdy nalezen. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Každé město má své veselé pověsti na strašení dětí a zde jsou ve zkratce některé napsány. - Rozšíření z důvodu zájmu o nadpřirozeno. Bloody Merry Klasická se severoamerická legenda o Krvavé Merry v tomto městě začíná získávat úplně nové rozměry. Již několik let se zde vyšetřuje serie případů úmrtí mladých děvčat, které byly nalezeny v uzamčené koupelně s podřízlím hrdlem. Faktem je, že všech 6 případů má jediného společného jmenovatele a to, že vrah byl levák. To, že krom oběti č. 4, byla všechna děvčata pravačkama, nenechává zdejší policejní sbor spát. Old Oak Wood V případě této pověsti zde ožívá stará indiánská pověst o zapovězených místech. Tentokráte zde není posvátné pohřebiště, ale starý dubový les, ve kterém žijí duchové. Území tohoto lesa je z větší části zatopeno jezerem, ale malá výseč zde zůstala. Fakt, který oživuje legendu, je neobvyklý počet ztracených teenagerů. Sice byli všichni nalezeni, ale ještě dlouho zůstali v péči psychiatrů. Policie toto vše svádí na drogy. Tuto teorii potvrzují i krevní testy. Světla židovského hřbitova a dětský pláč Tato legenda vychází ze série událostí, kdy na starém židovském hřbitově bylo zahlédnuto podivné modrozelené světlo, vytékající z několika hrobů. Aby toho nebylo málo, ozýval se v tu dobu dětský pláč ze staré synagogy. Případ byl odložen a nevyřešen, třebaže se od roku 2000 nepravidelně opakuje. Synagoga byla několikráte prohledána a nebylo nic nalezeno. Wendigo - hladovící duch Zde se recyklovala starší indiánská pověst kanadsko-amerického pomezí. Zde je umístěna tato pověst na rozvaliny starého osídlení. Zde je oficiálně zakázaný přístup a případné propadliny jsou pravidelně uzavírány a udržovány neprostupnými. Ovšem spelologové tvrdí, že tunely se od osídlení táhnou až pod město. Tajný vchod ve městě nebyl nikdy nalezen. Legenda o druhých zakladatelích Tato legenda není úplně známá. Vypráví se, že když město upadlo po vytěžení stříbra, měli přijít noví kolonisté a původní kolonisty obvinit z čarodějnictví. Tehdy zbylo už pouhých 22 kolonistů. Ti byly mučeni, dokud se nepřiznali a pak popraveni. Legenda pokračuje tím, že důvod pro jejich popravu byl fakt, že se smísili s domorodými indiány. Poslední, který přežil měl proklít celou radu a jejich rodiny, která je nechala popravit. Pověst o časové kapsli Toto není ani tak pověst, jako drobné nesrovnalosti, které vznikli v roce 1999, kdy byla vyjmuta železná truhla zakladatelů z roku 1899, která byla uložena v základním kameni kostela Sv. Kříže. Dobové fotografie ukazují, že do ní bylo vloženo trochu něco jiného než bylo ukázáno. Krom seznamu zakladatelů, jehož papír byl poměrně neporušený, zde chyběl kompas, balík karet a původní bible zakladatelů. Nikdo to ani moc nekomentoval. Smetlo se to tím, že musel být obsah probrán už v okamžiku, kdy byla truhla uložena do země. Proč tedy zůstal v bedně stříbrný prsten prvního starosty a zlaté hodinky otce Jericha? Vrah ve škole Pověst, realita nebo dobře zametená vražda kluka, který se rejpal tam kde neměl? To je dobrá otázka. Jedná se o případ Matthewa Richardse, který byl zabit 1. května 2011 při bouřce v šatně. První zprávy mluvily o tom, že měl díru v hrudníku, jakoby mu někdo vyrval kus páteře. Pozdější zpráva toto dementovala a označila případ za nehody, při níž si Matt rozbil hlavu o roh skříňky, když uklouzl. |
| |
| 13:30 - siesta u jezera Aly Jordan Děcka se rozhodně netouží rozebehnout za malou černoškou. Jeden klučík se rozhodne jít trochu blíž, ale jedno děvče ho zadrží. "Víš, že tam nemáme lézt!" Zatáhne ho zpět. Černoška se rozesměje. "Máte bobky. Velcí bílí kluci a jejich princezny!" Parta děcek se zdá na rozpacích. Udělají několik kroků zpět. Začnou se mezi sebou šeptat. Nakonec vyšlou nepříjemné pohledy k holce. Ta stále výhružně stojí u stromu. "Však ty jednou dolezeš do školy!" Zavrčí na ní ten klučík, který se za ní chtěl pustit. Pak hromadně táhnou pryč. "Tak na to se budu těšít!" Zakřičí holčina za jejich zády. Sotva odejdou, odlepí se od stromu, jakoby byl pod proudem. Poměrně svižně vyběhne z lesa na prostranství. Tentokráte pohledem kontroluje jak vzdalující se partu děcek, tak i les. |
| |
| Jídelna - obědová pauza Dominic Sternhagen U stolu pro 6 sedí trojice, kterou by jsi mohl nazvat asi nejčastějšíma známýma. Bob, Jack a Tony. Všichni tři svorně debatují nad malým plakátkem. Ten zve na akci ke dni 30. dubna 2012. Zjevně se někdo rozhodl udělat anonymně akci ve starém osídlení. Není to první akce tohoto typu. Policie je trpí, když nejsou stížnosti z města. "No zrovna jsme na hajzlíkách našli tohle." Tony otočí plakátek směrem k tobě, aby sis to mohl přečíst. "Tu na podzim vybrali policajti do mrtě." Upozornil Jack, mimo jiné, jediný dobrovolný hráč u Silver Wolfů. Má pravdu. Na akci bylo zhruba jen 15 studentů a všichni skončili v base. Sice jen na noc, ale skončili. "Takže možná dáme o weekendu pauzu." Pokusí se doplnit skupinovou myšlenku Bob. |
| |
 | Dějepis Ne, že by chození do školy bylo něco zajímavého. Každopádně, kdo se tomu v dnešní době vyhne? Nebudeme prosím počítat Afriku a podobně, děkuji. Každopádně, jestli byl něco nudnější předmět než dějepis, tak to byl tělocvik. Při tom dějepise jste se ani nemuseli moc tvářit, že posloucháte, v těláku po vás dupou jako po psovi. Tam vám jsou mozek a dobré známky k ničemu. K mé smůle. Každopádně i já, s věrným statusem šprtky, díky bohu za ty dary, jsem už trochu netrpělivě koukala na hodiny a počítala minuty a sekundy do zvonění. Když se konečně ozval školní zvonek, tak jsem se, trochu pomaleji a klidněji než ostatní, zvedla ze židle a vydala se na oběd. Sedla jsem si ke stolu, kde seděla větší část dívčí třídy, které mě pravděpodobně snášeli jen proto, že jsem jim dávala opisovat domácí úkoly a vysvětlovala jim matiku, když jí nechápali. Takže jsem tam většinou jen seděla, ve stínu ostatních a poslouchala, o čem holky drbou. I mé uši se potřebují občas nasytit. |
| |
| Jídelna - obědová pauza Po vybalení jídla jim seberu plakát a přesunu si ho před sebe, abych se podíval o čem tak živě debatují. Paráda, takže máme program. Usměju se a podívám se na Tonyho. Už mi to nepřijde tak fajn. Jím si tady oběd a sahám na nějakej papír z hajzlů. Foukáním ho odstrčím zase zpátky před Tonyho a podívám se na Jacka. "Nejsou to zase nějaký fámy posránků?" Myslim, že jim musí bejt jasný koho myslim. Vždycky si lidi přiklášlujou a kdo ví jak to bylo doopravdy. No dobře, vím jak to bylo, nic se tady neututlá, ale i tak bych se tam chtěl jít podívat. "Je nějaká šance, že si to někdo z vás rozmyslí?" Přejíždím prstem z jednoho na druhýho. "Notak, kdo ví, kdy budu mít zase volno." Usměju se a podívám se, kdo je ještě v jídelně. |
| |
 | Hodina algebry Stalo se něco nehorázného. Moje auto se před pár dny rozbilo a já doteď musela chodit pěšky. Pravda společné cesty s Dominicem utíkali. Ve škole se nebavíme nebo ne tak často, každý máme jiný okruh přátel. Momentálně je hodina algebry a to není nějak nic pro mě. Snažím se zapisovat si to co se objevuje na tabuli. Podle času vidím, že má končit hodina a tak jsem si vytáhla lesk na rty a zrcátko a před přestávkou jsem se upravila. Konečně zazvonilo a já si naházela věci do kabelky. Učitel ještě něco, říká o domácím úkolu, ale to ho už nevnímám. Kabelku si dám na rameno dnes mám na sobě tyto šaty. Povedlo se mi dostat ze třídy a protože je čas na oběd vydám se do jídelny. Jak vstoupím dovnitř už na mě mávají holky od roztleskávaček. Usměji se na ně a taky na ně mávnu. Dojdu si pro jídlo a sednu si k nim. "Ahojky holky, tak co nějaký novinky?" Položím si kabelku na stůl a otevřu petlahev s čistou vodou. |
| |
| Polední pauza Alex Dreamred Dnešní hlavní téma při obědě je nelegální večírek, který se má konat 30. dubna. Letáčky se objevili sporadicky na záchodech během dopoledního vyučování. Organizátor, jako vždy, není znám. Minulí, na podzim, pořádání se sešlo patnáct lidí ve starém osídlení. Tehdy to rozprášili a pochytali policisté. Nic hezkého, zvláště noc strávená v base. V zásadě se téma točí kolem toho, kdo sebere dostatečnou odvahu se vypravit na tohle zakázané místo a akci. Většina holek se snaží předehnat v teoriích, jak vyklouznout z domu. Od vedlejšího stolu se ozve hurónský smích útočného křídla Vlků. Ty se bez okolků baví, kdo koho odveze. Že by to chtělo akci dopředu na weekend. Mluví se hodně o ohni u jezera. Jen není kdo by to zorganizoval pořádně. Původně tyto akce organizoval mladý Fox, ale po svém zranění mají tyto akce většinou živelnější a chaotičtější ráz. Ten je teď ovšem mimo hru. |
| |
| Polední pauza Samantha Lewis Tvé spolucheerky, April, Lana a Jane (bráno z prava), samozřejmě v civilu, zrovna sedí nad svými dietními obědy složených ze salátu a čerstvé neperlivé vody. Mezi sousty se baví o nadcházející akci 30. dubna, která se má konat za pět dní na starém sídlení. V zásadě jsou přesvědčeny o tom, že mají jít a řeší, co si vzít na sebe. "April, to nemůžeš myslet vážně. Víš jaká bude zima? Musíš si k tomu vzít aspoň nějaký solidní kožich." Snaží se zrovna Lana přesvědčit a zradit April z jejího nápadu vzít si koženou minisukni. Jane mezitím srovná svůj salát oběd do krabičky a utře si ústa s jistou gracií. "No stejně to bude nuda. Kluci plánují na sobotu oheň u jezera. To vidím, mnohem reálněji." Na to April mávne rukou. "Poslední akce byla nuda. Málem nebyli schopni zajistit ani pivo." Pronese lehce sarkasticky na adresu Vlků. |
| |
| Jídelna - obědová pauza Dominic Sternhagen "No já nevím. Mě asi doma nepustí." Pronese Tony. Což je jeho klasická výmluva na spoustu věcí, když si v něčem není jistý. "No ono to ve finále zase bude jen pro zvané." To je hlas Jacka, který svým lehkým sarkazmem upozorní, že hodně často mají tendence okupovat roztleskávačky a jejich přisluhovačky. V zásadě holky, které s čím vyšším postem dosáhnou, tím vyklovanější se stávají. "No každopádně se můžeme zkusit vecpat na tu jejich weekendovku." Zaslechnete, že si u několika stolech baví o ohni u jezera. "No to zní reálněji. Tam už se budeme moc procpat." Navrhne Jack o něco reálnější možnost. S tou druzí dva celkem souhlasí. |
| |
| Polední pauza - školní dvorek Jerr Fox Tvoje cigárko si úplně tak nevychutnáš. I přes zavřené oči a sluchátka na uších nemůžeš ignorovat hlas správce Petrse. "Hale mladej, už mne konečně slyšíš?" Zatřepe ti ramenem a přivede tě do reality. Sundáš sluchátka, otevřeš oči. "Sakra to nevíš, že tady se nekouří?" Strhne ti cigáro z ruky a típne ho podpatkem o zem. "Ještě jednou a nahlásím tě." Otočí se k tobě zády a jde hlídat pořádek zase jinam. Jen můžeš slyšet mrmlání. "Pitomá bývalá hvězdička. Si myslí, že si může všechno dovolit." Houpavým krokem si to štráduje pryč. Obědová cigareta rozhodně nebude. |
| |
| Polední pauza s holkama Holky mě ani nepozdraví, ale pravda mávly jsme předtím na sebe, ale stejně jsem čekala nějaké přivítání. Jako ony taky jsem si přinesla salát. Nestihnu ani dopít a položit láhev s vodou a holky už vychrlí spoustu novinek. "Tak prostě kluky upozorníme, že jestli zase opomenou na pivo, tak nás tam už neuvidí." Položím láhev a otevřu si salát a párkrát si z něho uďobnu. "A uvidíte jak se budou snažit. Přeci jen další akce bez nás by byla nuda a to oni vědí." Usměji se a zase si vložím pár kousků zeleného salátu do pusy. |
| |
| Jídelna - obědová pauza "Nekecej!" Trochu zvýším hlas, ale nakonec se usměju. Je mi jasný, jak to Tony myslí. Určitě se nebude chtít odtrhnout od počítače. Nakonec Jack zmíní jinou akci, kterou předtím zapomněl opomenout. Nevím jestli tam chtěl jít sám a nás nechat doma nebo ne. Přecejenom je to privátně akce týmu Silver Fox a těch jejich kravek. Nadruhou stranu, když už to zmínil tak za pokus vetřít se tam nic nedáme. "Ty se tam dostaneš v pohodě a mys se k tobě přifaříme." Jo, táborák u jezera bude rozhodně bezpečnější než ta akce v domě. Stejně si myslim, že bude víc lidí u ohně než ve starym hnusnym domě. "Takže domluveno." Kývnu na ně a s každým si pěstma ťuknu na potvrzení akce. Jídlo jsem dojedl celkem rychle. Dneska se teda máma moc nepředala s tou svačinou. Naštěstí ví, že mám tělocvik a že bych se tam klidně mohl zeblejt. Vytáhnu s batohu tablet a zapnu facebook. V dnešní době jsou beztak všichni online. Najdu si tam Samanthu a usměju se. Vím, že sedí o pár stolů vedle, proto jí napíšu to co jí napíšu... Leze ti z huby salát! Zazubim se a ukážu tablet ostatním, aby se na Samanthu taky podívali, případně jí něco napsali. |
| |
| Jídelna - obědová pauza Samantha Holčiny se rozesmějou. Hlas je sebejistý. Zjevně nepochybují o tom, že právě oni jsou tou nejvhodnější dekorací. "No jen, aby si nezačali dělat vlčí jízdy bez nás." Rozesměje se Jane. Do hlasu pronikne jistá drobná stopa nejistoty. Nebylo by to poprvé, kdy by si Vlci udělali vlastní akci. I když s odchodem Jerremyho těchto akcí výrazně ubylo. Možná to bude i tím, že on měl stále ty dobré kontakty a přehled kde kdo má volno a prostor. Ale o mrtvých jen dobře, že. Kdo jednou vypadl z týmu, má prostě smůlu. Stejně tak od roztleskávaček. Pro většinu je pak lepší spíš změnit školu nebo se odstěhovat. Zapípá ti tablet s novou správou z FB. Dominic Kluci zakroutí hlavou a rozesmějou se. Jack se uchechtne jen krátce. "No, aby ti to nevrátila. Víš, že každá roztleskávačka je v jádru děsná bestie." Pozvedne obočí. Na to se kluci dosmějou. Otázka, proč se dal Jack k fotbalistům je stále neznámá. Rozhodně to nemá nic společného s roztleskávačkami. O těch mívá v zásadě negativní řeči. "No rozhodně vás zkusím protáhnout aspoň k tomu ohni. To by mohla být celkem prdel." Pronese lehce zamyšleným tonem. Dostávat někoho na týmové akce není úplně snadné, ale zatím má Jack poměrně slušné skore. Alex Holky u stolu v zásadě melou všeobecné nesmysly o novinkách ve škole. Kdo s kým, proč a kde. Prostě takový standart. Postupně se řeč převádí na sobotní táborákovou akci u jezera. Sice by měla být v režii Vlků a roztleskávaček. Dostat se tam nebude úplně snadné. V zásadě, když se pokusí někdo vetřít, musí dotáhnout většinou nějaký ten chlast. Prostě klasická teenagerovská akce. |
| |
| Jídelna "No jen, aby si nezačali dělat vlčí jízdy bez nás." Ano to by bylo strašně děsivé. Museli bychom zůstat doma a nebo žadonit u chlapců, aby nás vzali sebou a to je pod naší úroveň. "Takže jsme domluveny... jdeme k tomu ohni?" Než mi stačí holky nějak odpovědět, zapípá můj tablet z tašky. Vytáhnu růžové pouzdro s kamínky a z něj pak tablet. Vyskočí na mě zpráva od Dominicka. Hned na to vytáhnu zrcátko a podívám se jestli nejsem spíš umatlaná od omáčky ze salátu, ukáže se, že jsem stále dokonalá. Odepíšu mu. Cože jsi to chtěl? Jo číslo na Lanu... myslím že jsem ho ztratila...:P |
| |
| Polední pauza - školní dvorek Z mojí siesty mne vytrhne správce. Zničí mi cigaretu a má k tomu ještě spoustu řečí o tom, co se tu může a co ne. "Jasně pane." V zásadě ignoruju jeho snahy o moralizování. V zásadě... Dokud nezačne mluvit o hvězdičkách a podobně. Sehnu se a chytím do ruky kámen. Napřáhnu se. Vím, že bych se trefil. Moc dobře vím, že bych se trefil. Sevřu kámen ještě pevněji. "10, 9, 8, 7..." Začnu v hlavě odpočítávat. Otočím se a hodím kámen mimo správce. Nemám ho v plánu trefit, i když si o to vysloveně říká. Přidělám tak další škrábanec do omítky naší školy. Sesednu zpátky na lavičku. Rozčílil mne a bolest hlavy místo zmírnění narůstá. |
| |
| Jídelna - obědová pauza "Hele, známe se už dlouho a tohle jí nemůže urazit, se podívej." Koukám se zamyšleně na Samanthu, která si prozatím vesele vykládá s kamarádkama. Nikdy jsem nepochopil proč má Jack takový odpor k roztleskávačkám. Občas mě napadá, že je to možná proto, že je gay, ale nikdy jsem neměl odvahu se ho zeptat. Známe se už dost dlouho na to, aby ho to nemuselo nasrat, ale kdo ví. Myšlenky zaženu, když koukám jak Samantha vytahuje tablet. Rychle zaťukám na nejbližšího spolusedícího a upřeně na ní hledím. Samantha nezklamala, vytáhla si zrcátko a začla se prohlížet. Vyprsknu smíchy a otočím se k těm třem. Ještě dlouho se směju. Ty nikdy nezklameš. Podívám se na Jacka a souhlasně kývnu. "Snad to bude dobrá akce." Pokud foxáci nebudou vysírat tak by to mohlo být v klidu. Zanedlouho mi přijde zpráva od Samanthy. Myslím, že jsem si ho už našel ve tvém mobilu. Kývnu jejím směrem a protáhnu se. |
| |
| Jídelna Ne, že by mě tohle téma nějak zajímalo. Teda.. Jistě, ráda bych se tam nějak podívala.. jen tak z dálky, aby si mě nikdo nevšiml, přece jen.. Já jsem ta, která je zalezlá u učebnic celé dny a společenský život jí nic neříká. Lidé jsou tak hloupí.. Pomyslím si pobaveně, když si vzpomenu, že mi tuhle mou přetvářku dokonale žerou. Kdo se chce vtěřit, musí mít přítele nebo přítelkyni u roztleskávaček nebo vlků. A nebo hodně prořízlou pusu a hodně chlastu. Osobně jsem se nehodlala ožrat do němoty. Teda, byla bych toho schopna, ale ne s lidmi, kteří mají místo mozku salát. V reálu sice nejsem šprtka, ale na druhou stranu, bavit se s lidmi o tom, jaká barva vlasů se mi nejvíc hodí k pleti.. To už budu raději drbat lidi. Což by mi šlo, kdybych chtěla. Ale já si drby jen sbírala a nechávala si je pro sebe.. Pro vlastní potřebu. Nikdy nevíte, kdy se vám tohle bude hodit. |
| |
| Odpolední výuka Krom Aly všichni Polední pauza utekla jako voda. Lidé se začali rozcházet do učeben. Jerra, Dominica a Sam čeká hodina tělesné výchovy. Pro Samathu je to celkem příjemné posezení s holkami ve vnitřní tělocvičně. Proškolují nové roztleskávačky, řeší sestavy. Prostě plkání o blbostech. Pro Dominica a jeho kamarády je ovšem tato hodina o mnoho méně příjemná. Celková teplota 17°C není úplně příjemná. Popravdě někteří nezainteresovaní v týmů Vlků můžou Jerrovi v klidu závidět. On si v klidu sedí na tribuně, noťas před sebou. Jeden z mála, který nemusí v rámci rekonvalescence zapojovat do tělocviku. Ostatní mají na výběr: Trénink s Vlky - dělat mlátící a házecí panáky, nebo běhat po trati kolečka. Což má poměrně výrazný úspěch, většině je při delším stání zima. S novou sadou modřin, utahanosti a prochladlosti Vás nakonec zažene trenér Bill Butch odručí na šatny. Zde jsou drobné změny. Před vchodem do šatny přibyla nástěnka s fotografií Matthewa Richardse. Od jeho smrti to bude za pět dní zrovna rok. Zjevně vedení školy rozhodlo udělat vzpomínkovou nástěnku. Toto memento celkem nepříjemně upozorní na podivné úmrtí tohoto spolužáka. Některým lidem to sebere trochu elánu k odpoledni tohoto dne. Alex Alex měla mnohem příjemnější odpoledne, kdy proběhl předmět s mnohoslibným názvem: Domácí lidová řemesla. Moc věcí si pod tím lidi nepředstaví. Snad jen trocha historie o domorodých kulturách a pak drobná ozvláštnění výuky v podobě některých praktických ukázek. Dnes je to pro změnu vypichovaná keramika, která promění třídu ´ochotníků´ v lehce umatlané loutky. |
| |
| Odpolední výuka V jídelně se toho už moc neděje. Bavíme se o sobotní akci a tak kolem, že skoro nestihneme přijít na tělocvik včas. Vůbec se mi tam nechce, venku je ještě zima a tělocvičnu obsadily holky. "Nepujdem se tam na ně podívat?" Usměju se na ty tři, ale pak to nakonec stejně zavrhnu. Butch by nás zabil, kdybychom mu nedošli na hodinu. Šatna už je skoro plná a já dlouho přemýšlím jestli půjdu běhat nebo trénovat s Foxama. Nakonec mi to nedá a radši zvolím fotbal. Sice tam budu ten co nepatří do týmu, ale lepší jak běhat pořád kolem hřiště. Závidim tomu jednomu z Foxů, že nemusí cvičit. Místo toho se vyvaluje na tribuně a beztak chatuje na facebooku. Během tréninku se celkem snažím. Pokud si na mě někdo otevře hubu tak do něj strčím, protože se nenechám ojebávat jako někteří tady. Je mi jasný, že spolu držej jako tým, ale dělat to nebudou. Hodina se táhne nekonečně dlouho a když Butch konečně odpíská konec, v duchu poděkuju bohovi za konec. Nechám si sportovní oblečení a ze šatny si vemu jenom tašku. Stejně už končíme se školou a na sprchu bude čas doma. Nechci s Foxama trávit víc času než je nutné. "Tak zítra, mějte se." Pozdravím se s Jackem, Bobem a Tonyn a vyrazím k tělocvičně, kde by měla končit Samantha. Cestou chodíme spolu, tak to aspoň rychleji uteče. Snad jí nebude moc vadit, že jsem ve sportovním a trochu zpocený. |
| |
| Tělocvik Uklidila jsem si tablet a s holkami jsme se přesunuly do tělocvičny. Nejdřív jsem se musela převléknout do těsného trikotu roztleskávaček. Dnešní briefing je poměrně nenáročný ani moc necvičíme a spíše se bavíme o nastávajících akcí. Párkrát zkusíme nějaký nový nápad co by se dalo přidat do sestavy. Usoudily jsme že pro dnešek to stačí a rozloučila jsem se z ostatníma a vyšla ven, kde na mě čekal Dominic. "Hned jsem zpět, jen si skočím do šatny pro svoje oblečení a bundu." Věnuji mu krátký úsměv a odběhnu. Vážně jsem rychle zpátky. Nepřevlékala jsem se jen jsem na sebe hodila teplý kabát. Už chci navázat konverzaci s Dominickam, když mě jakýsi kluk přitáhne k sobě a políbí. "Malcolme mohl by si nejdřív pozdravit, já se lekla." Dostanu ze sebe, když mě můj přítel pustí, mohl jsi ho vidět na tréninku s vlky. Patří do týmu a nějak si zaregistroval, že spolu chodíme. "No jo. Tak Ahoj." Malcolm se nakrátko podívá i na Dominica, ale pak se zaměří zase na mne. "Jdu s kluky ven... Nechceš jít taky." Vrtím hlavou tak pokračuje. "Tak večer v kině." Ještě se políbíme a než Malcolm odejde koukne na Dominica. "Dávej na ní pozor, ať dojde v pořádku domů." Já vrtím nesouhlasně hlavou, ale to už je pryč. "Malcolma si nevšímej..." Utrousím, ale na tváři mi hraje spokojený úsměv. "Tak jaký jsi měl den? A co v sobotu, taky se tam chystáš s kámoši?" |
| |
| Po tělocviku Docela jsem si oddechl, když se objevila Samantha. Zaprvné by se mi nechtělo jít samotnýmu a za druhé mi nezdrhla. Přestože by to stejně udělala, kdybych tu nebyl. "Ok." Beztak se pujde ještě na hajzly přemalovat a podobně. Kupodivu je tu celkem rychle. Rychle je tu taky Malcolm, kterej zase zdržuje. Pomalu si seberu věci s tím, že teda půjdu, ale jejich hovor je docela rychlý. Naser si hovado. Zamračim se na Malcolma, ale dlouho mi to nevydrží. "Neboj." Strčím si ruce do kapes od bundy a pomalu vyrazíme k domovu. "Nuda, jako vždycky ve škole." Kývnu ramenama a kopnu to plechovky na chodníku. "No jestli se Jackovi podaří nás tam nějak dostat tak tam půjdeme, jinak budeme hnít doma." Do toho domu se mi nakonec ani moc nechce. Mohlo by to dopadnout jako minulej rok. |
| |
| Jezero Po té zkušenosti a hlavně po ukázce zdejší pověrčivosti se podívám na hodinky. Už bude čas... uvědomím si a vydám se na cestu zpět k autu. Moje jediná zdejší kamarádka bude končit ve škole. Takže trochu spěch abych jí stihla dojet naproti. U školy Rezavý pickup zastavuje na školním parkovišti. Motor ztichne a já se dívám kolem. Snad přijde dřív, než majitel auta vedle. Nejde ani jeden. Kde je? stěžuji si. S foťákem v ruce vylezu z auta, vylezu na korbu a prohlížím si školu. Nakonec najdu vhodnou kompozici a fotím. Čekám, zda se objeví. |
| |
| Ňeh.. Ne, že bych byla škodolibá mrcha, ale jestli jsem ostatním něco nezáviděla, byly to hodiny tělocviku. Osobně bych tam umřela. Ne, že by moje kondička stála za nic, ale.. Stála. Dobře, dokázala jsem dlouho běžet, ale to bylo tak všechno. Hubená jsem byla jen díky svým genům. A proto jsem mnohem raději byla upatlaná od hlíny, než abych umírala v tělocvičně. Polovina lidí s kondičkou jako já by se užrala závistí, aby mohla být na mém místě. Hubená jsem jen díky svým genům, hurá. S děckama, co jsem tady chodila, jsem si celkem rozuměla, páč všichni byli.. No, trochu jako já. Přemýšlela jsem, že bych se po škole prošla celá takhle krásně upatlaná, třeba by to vyvolalo dojem ještě větší šprtky. Nakonec jsem se rozhodla, že se umyji, sundám ze sebe zasvyněný plášť a vydala se ze školy domů.. Hurá, konečně. Ne, že bych tu Aly čekala, i když.. Zmiňovala se, že dorazí. Dobře, vlastně jsem na ní i čekala, ale vyhlížet jí každý den před školou se mi nechtělo. Ono by bylo dost na hlavu, nevšimnout si blondýnky, která stojí na poněkud ošuntělém autě, oproti těm ostatním a fotí školu. Asi se nudí. A čeká na mě! Huuu, připadám si tak poctěna! Kecám, ale radost mi to udělalo. S úsměvem jsem došla k auta. ,,Že ti to nepřijde škoda, fotit něco tak hnusného, jako je naše škola." Pronesla jsem se a při tom se kysele ušklíbla, když jsem si uvědpomila, kolik zbytečného času v té budově trávím. |
| |
| Škola Zvonek mě upozorní nakonec hodiny, jako bych si ho jinak nevšimla, když se z budovy začali hrnout lidi ven. To končí snad všichni ne? Takových lidí... U nás v Austrálii jsem do školy nechodila. U nás je školství vůbec divné. Základku i střední máme, jak říkáme „po rádiu“. Dnes se už vysílačky, rádia, nepoužívají, protože je nahradil internet. Je to pro mě nezvyk, proto mě zdejší prostředí tak udivuje... „Není zase tak ošklivá, popravdě je celkem hezká.“ usměji se, protože mi je jasné, že zdejší studenti ji nemají rádi o nic víc než já stránky naší školy. „Tak co, jak bylo dneska? Já obdivovala jezero.“ pochlubím se, když seskočím z korby Fordu ( odkaz ). ---- popis mé maličkosti: Středně vysoká, štíhlá postava. Barva vlasů blond a barva učí tmavě hnědá. Tričko, teplá mikina a navrch ošoupaná kožená bunda, které doplňují dlouhé volné kalhoty. |
| |
| Cesta domů Dominic mi oznámí, že ve škole byla nuda. Vlastně co čekám, každý den je to tu skoro stejné. Pokývám tedy uznale hlavou a pak mi prozradí plán jak se dostat na sobotní párty. "No když tak mohu pomoci já." Ušklíbnu se a lehce štouchnu Dominika do boku. Vyšli jsme ze školní budovy a míříme si to po školním trávníku směr domov. Jdeme kolem parkoviště, kde normálně bychom nasedali do mého auta, ale bohužel ho mám v opravně. Ale co přitáhne mojí pozornost je ta kraksna na parkovišti a u ní stojí dvě holky. Opět štouhnu Dominika, abych taky upoutala jeho pozornost a hlavou mu ukážu kam se má podívat. "Někdo tu má novou holku." Uchechtnu se. Ani jednu z těch dívek neznám, ale jedna mi je lehce povědomá a je mi jasné že chodí k nám do školy. |
| |
| Cesta domů Jsem rád za nabídku Samanthy, popravdě jsem to nečekal. "Tak to se tam dostaneme určitě." Zazubim se na ní a vyrazím ze školy. Je to vždycky tak osvobozující opustit tu budovu. "Kdy už budeš mít opravený to auto?" Né, že by mi chození vadilo, ale co si budeme povídat. Auto je auto. Zamýšleně koukám do země dokud do mě zase nešťouchne Samantha. Myslel jsem, že to je jedna z jejích provokací, ale jakmile promluví, všimnu si těch dvou. Nedá mi to a musím se zasmát. Hm, pěkná kunda. Prohlídnu si tu blondýnu a snažím se vzpomenout z jaký je třídy. Možná už tu dostudovala, ale jistý si nejsem. Tu druhou si pamatuju moc dobře. Vždycky chodí po škole jako zombie a skoro s nikým se nebaví. Myslím, že se jmenuje Lexa nebo nějak tak. "Seznámíš nás?" Zamířím k těm dvoum a opřu si o kapotu té cizinky. Sice nemám moc času, budu muset večer do baru, ale na malé seznámení čas bude. |
| |
| Rozhovor a vyrušení.. ,,Jo, z venku možná, pokud do ní nechodíš." Ušklíbnu se kysele, když si vzpomenu na tu bandu blbečků, co do ní chodí a mám chuť si čelem dát do kapoty. ,,Hm, ušlo to, přežila jsem nutné zlo. Máš teď čas? Mohli bychom zajít někam na kafe." Usmála jsem se na Aly. Najednou jsem kousek od sebe uslyšela kroky. S otráveným výrazem jsem se podívala za sebe. To tu chybělo.. Pomyslela jsem si otráveně a propíchla oba vražedným pohledem. Blbá roztleskávačka a ještě blbější fotbalista. Hurá, jdeme slavit.. I když mi bylo jasné, že ani jeden z nich neznali pravděpodobně moje jméno, což bylo jen dobře, tak se očividně chtěli pobavit. ,,Ne a pokud tě to zajímá, tak tu otravuješ, odpal." Usmála jsem se sladce na Dominica. Jsem sice jen pár metrů od školu, ale na image šprtky se v tuhle chvíli vážně můžu vykašlat. |
| |
| škola „Kafe? Měla bych lepší návrh, ale nevím jestli ho přijmeš. Co takhle ten Váš pořádný steak s hranolkama, asi jsem se do toho jídla zamilovala.“ navrhuji malou dietní svačinku. Dvou sportovců jsem si všimla dřív než Alex, avšak nedala jsem to na sobě znát. Ona musí vědět, zda mě chce představit či nikoliv, však tady zná lidi líp než já. Více než slova mě donutí se na toho fotbalistu podívat jeho ruka na autě. Podívám se na ruku a pak na něho. Alex zareaguje až překvapivě rychle. Překvapeně se na ni podívám a pak zpět. Zdá se, že ta dvojice je zde slavná... Otočím se a raději si jich nevšímám. Do háje, vždyť já nevím ani jak mám reagovat. Snad Alex ví proč nás nechce představit. A stejně času dost, seznámit se můžeme kdykoliv ještě tu budu docela dlouho. |
| |
| Akce před školou Chování Lexy mě vůbec nepřekvapí. Něco málo jsem na ní slyšel a teď se to jenom potvrzuje. Evidentně nás tu Lexa nechce a je to jenom proto, abychom jí tu ještě neztrapnili. Přestanu si jí všímat a otočím se na cizinku. "Tady Lexa nemá moc slušný vychování." Ukážu na ní a zavrtím nechápavě hlavou. Zajímalo by mě, kde se s ní seznámila. "Já jsem Dominic, tohle je Samantha." Usměju se mile na cizinku a podám jí ruku. |
| |
| ... Zmateně se rozhlédnu kolem sebe, když řekne Lexa. ,,Ehm, promiň, kdo?" Je mi jasné, že mluvil o mě, ale umím z něj udělat většího blbečka, než on ze mě. Zamrkám na něj, jako na totálního cvoka, který má imaginární přátele. Ale jestli něco nesnáším, tak je to komolení mého jména. ,,Rozhodně ho mám slušnější než ty." Zamručím si tiše pro sebe a založím ruce na prsou. Aly je samostatná a dospělá. Pokud se bude chtít seznámit, tak může, ale osobně bych z toho happy zrovna nebyla. Při představě Dominica, jak nabaluje Aly se mi lehce zvedal žaludek. A já si tady krásně bořím image tiché a hodné holčičky co dává opisovat úkoly. Skvělý. |
| |
| Před školou "Snad příští týden." Odpovím na Dominicovu otázku ohledně opravy mého auta. Když jsem upozorňovala na ty dvě netušila jsem, že se k nim rozběhne. Protočím nesouhlasně oči v sloup a vydám se po jeho boku k nim. Nejsem nadšená a možná v tuhle chvíli si říkám proč jsem nešla s Malcolmem. Založila jsem si ruce na prsou. První slova Alexi mě pobaví. Holčička chce být drsná... "Nebuď drzá." Upozorním jí, jako kdyby zapomínala s kým mluví. Pak Dominic celkem neomaleně nás představí. Když uslyším svoje jméno tak se přátelsky usměji a mávnu nemám potřebu někomu podávat ruku. |
| |
| Blondýnka Když mi Sam řekne, ať nejsem drzá, tak jen otráveně protočím oči v sloup a po sléze se na ní podívám. ,,Jo, jsem drzá, co s tím uděláš?" Kysele se na ní zašklebím. Osobně mám chuť si dát facku, abych třeba držela hubu nebo šla prostě někam dál, ale já mám ráda, když si mě lidé nevšímají a když se mě začnou všímat.. Moc milá nejsem, kor v tomhle případě. Nakonec se z toho rozhodnu udělat větší komedii, když už jsem v tom. Hluboce se naší Samince pokloním, až mi dlouhé zrzavé vlasy skoro spadnou na zem. ,,Oooo, hluboce se omlouvám Vaše výsosti, snad jste tou psychickou újmou neutrpěla fatální ztrátu mozkových buněk.." Řeknu, znova se narovnám a pobaveně se na ní ušklíbnu. Které stejně nemáte.. Dodám si už jen ve své hlavě a nakonec se na ní sladce a nevinně uculím. |
| |
| škola Při zmínce o vychování jsem se otočila a podívala na Alex. Zatím jsem si toho na ní nikdy nevšimla. Zajímavé A dokonce i drzá... To mě říkají taky často. Alex se hned chytne a oplácí stejnou taktikou. „Aly“ představím se stručně a potřesu rukou. Pak dloubnu Alex do žeber a snažím se ji tím naznačit, že čas odjezdu nadešel. „Nechte toho holky, stejně ta vaše hádka nic nevyřeší...“ |
| |
| Odpoledne - výuka Pro mne naštěstí odpolední běhání v kolečkách odpadlo. Jsem oficiálně v rekonvalescenci a tak dokud nepošle doktor do školy potvrzení, že můžu cvičit, mám klid. Spousta čtvrtečních volných odpoledních, kdy trávím čas v zásadě jen se svým notebookem na internetu. Moje dnešní téma je jako vždy naprosto neurčité. Prostě kam mě vlny sítě zanesou. Skoro tak přeslechnu zvonění na konec tělocviku. Poměrně příjemně strávené odpoledne pro mne tedy končí. Tedy jeho školní část. Moje neškolní část je teprve přede mnou a je to věc, na kterou se můžu opravdu těšit. Opustím chlad lavičky a i s noťasem vyrazím do šatny. Jako jeden z mála se zarazím u obrázku Matta. Musím se usmát. Jsem jeden z mála, který ví, že jeho smrt s uklouznutím neměla mnoho společného. I když uklouznout ve vlastní krvi asi taky není úplně ono. Díky mému zaváhání se dostanu do šatny jako poslední. Prodrat se mezi kolegy a dostat se ven, je vlastně lehce nadlidský úkol. Jejich snaha odejít ven je rozhodně větší než moje šlapat pěšky domů. Proto vylézám ven jako jeden z posledních ruce v kapsách, na uších sluchátka. Zastavím se před budovou sotva udělat několik kroků. "Už zase?" Rozhlédnu se kolem. Tenhle pocit už jsem měl párkrát, ale nevěnoval jsem mu pozornost. Po mém úrazu ovšem tyto blbé pocity pouze nabyli na intenzitě. Můj pohled spočine na skupince u staré šunky. Tedy auta. Sevřu ruku v kapse. "Ne tak tihle to nejsou." Pokračuji v rozhlížení. Pro okolí to je asi zvláštní pohled. Skoro to vypadá, že jsem lehce mimo. |
| |
| Před školou Podívala jsem se směrem ke škole, protože jsem měla pocit, že nás někdo pozoruje. Uviděla jsem Jerremyho a zadívala se na něj. Takže pokud mi někdo něco řekl, tak mi to šlo jedném uchem tam a druhým ven. Ignorace vždycky všechny naštve. Vypadal trochu zmateně. Chvilku jsem ho jen tak pozorovala, dokud mě Aly ''nebouchla''. Podívala jsem se na ní. Nakonec jsem se zatvářila rezignovaně a pokrčila rameny. ,,Dobře, dobře.. Začínám mít taky hlad. Jdeme autem nebo chceš jít pěšky?" Zamrkala jsem zvědavě na Aly a Dominica a Sam jsem ignorovala, i kdyby do mě mluvily bůh ví co. |
| |
| škola „Jasně, že autem.“ řeknu sebejistě, protože tak, jak jsem zaparkovala bych ho stejně nemohla nechat. Sednu si za volant a nastartuji. Tohle se mi tady taky líbí, do aut jsem blázen, kvůli tátovo dílně u nás doma, ale tady mají auta úplně jiné. Kde kdo tu má v autě motor větší než tři litry a minimum válců je šest, to u nás je minimum čtyři a objem většinou nepřekročí dva litry. Hlavním kritériem při výběru přibližovadla na mém „výletě“ byl tedy motor, prodejce na mě koukal nechápavě, když jsem si dala podmínku, že chci ten největší co mají, ale prodal mi ho. Stará Fordka, které někdo z pěti původních majitelů dopřál motor o pořádném objemu kolem šesti litrů a válců má osm. Co je však nejlepší, tak to je ten zvuk. Po nastartování sebou celé auto škubne a motor začne hučet. To auto miluji! Než Alex otevře dveře, shrábnu rozložené věci a uvolním ji tak místo. |
| |
| Auto Když uslyším, jak Aly nastartuje auto, ani se nedivím, že ho má tak ráda. A vůbec všechny auta. Občas jí ten její život závidím, ale co nadělám. Všechno má své pro a proti. Sedla jsem si vedle Aly na sedadlo spolujezdce a vesele se na ní usmála. Počkala jsem, až se rozjede a povzdechla si. ,,Omlouvám se za ten výstup tam. Ale prostě.. Je nemám moc ráda.." Vysvětlila jsem jen tak mimochodem. ,,Říkala jsi, že jsi byla u jezera. Stalo se tam něco zajímavého?" zeptala jsem se a zvědavě na ní zamrkala. |
| |
| Škola Škoda, že je Aly tak stručná. Každopádně můžu být rád, že se po výstupu Sašeny aspoň představila a hned nás neodpálkovala. Stále se opírám o auto a poslouchám přestřelku mezi Alex a Samanthou. Docela se usmívám, protože je to prdel. Má štěstí, že tu neni zbytek týmu Samanthy. To bych si možná vyslechl i něco já, ale to je fuk. Holky se bez rozloučení rozhodnout, že už pojedou někam pryč. Proč ne, je to jejich věc. "Tak se měj Aly." Mávnu na ní a usměju se. Pak odstoupím od auta, kdyby se náhodou rozhodla to trochu rozjet a srazit mě. Pomalým krokem se vydám na cestu, kudy jsme šli předtím. "To je blbka co si myslí?" Nechápavě zavrtím hlavou nad slovama Alex a pak se začnu usmívat, když si vzpomenu na ten krátký hovor. |
| |
| Škola ,Jo, jsem drzá, co s tím uděláš?" A k tomu přidává kyselý úsměv. Já zaskřípám zuby. Naprosto mě vytočila, ale nic neříkám. Uvidíš co s tím provedu... a neboj sama nebudu... Pak se mi tu ještě uklání a já hořce lituji, že jsem ukazovala Dominicovi, že tu ty dvě stojí. "O moje mozkové buňky si dělat starost nemusíš. Já na tvém místě bych se strachovala o sebe." Můj hlásek je sladký jako med. Mrknu na Alexu. Ty dvě se pak rychle pakují a odjíždějí. Dominic prohodil na adresu Alexi, že je to blbka a já musím souhlasit. "Uvidí se co s její blbostí půjde udělat." Měla jsem chuť ještě mu vynadat, že mě k nim odtáhl, ale pak to bez slova přejdu. Rozhlédnu se kolem sebe a zahlédnu Jeremyho, pomyslím si něco o mimoňovy. Kývnu na Dominica, jestli už můžeme jít a ani nečekám na jeho jakýkoliv souhlas a rozejdu se k domovu. |
| |
| Čtvrteční odpoledne až sobota ráno Odpolední část čtvrtka Sam a Dominic se samozřejmě pěšky dostaly domů. Jejich cestu nepřerušilo nic neobvyklého. Snad jen divný pocit, že je někdo sleduje. Což byla v zásadě pravda. Jerremy zvolil pro svoji nahodilou cestu domů opravdu jejich malý bulvárek. Náhoda? Kdo ví. Pravdou je, že ještě kolem ranní, když se Dominic vracel domů z práce, viděl, jak Jerr stojí na jednom konci ulice a zamyšleně pokuřuje. To, že je divný pavouk, o tom si špitá celá škola. Ti vtipnější říkají, že si cigarety rozhodně musí obohacovat. Jerrova odysea měla zajímavší tempo. Podivný pocit mu zůstal dokud nedošel do čtvrti, kde Dom a Sam bydlí. Déle už to nezvládl udržet a zmizel. Ať se snažil sebevíc, nepodařilo se mu najít příčinu, ale aspoň zúžil okruh hledání. Zato Aly a Alex prožili odpoledne celkem příjemně: Hranolky, steaky, cola... Prostě klasická americká paráda, když chcete hodně zevlovat a ne moc dělat. Aly pak Alex vyhodila k večeru u domu. Tu čeká příprava na další den. Kdy má mimo jiné i tělesnou výchovu. Aly naopak má večer volný k odpoledně nočnímu focení u jezera. Pátek Pro školáky vyššího ročníku je pátek celkem v pohodě. Jerr, Sam a Dom obsolvovali hodiny jazyků a biologie. Alex má svůj rozvrh znepříjemněný poslední dvouhodinovkou tělocviku. A když se míní znepříjemněný, myslí se tím opravdu znepříjemněný. Stala se cílem celé řady podivných náhod. Tedy podivných... Celkem rychle zjistí, že za náhodama stojí nejmladší blbky z B+B, roztleskávačky. Jsou to maličkosti, jejichž jediným cílem je znepříjemnit život. Omylem ulétlý míč, pro který musí běžet přes stadion. Omylem vylitá lahev na pití do náhradního oblečení a mírně ztracené boty pro civil. Prostě maličkosti, které vymyslí malé holky, aniž by si ušpinili ruce anebo se namáhali. Pro Aly je den ve znamení prohlídky včerejších úlovků. (Viz. soukromka.) - Máte prostor si vyřešit případný pátek večer. Pokud nebudete dělat nic zvláštního, posunu to na sobotu. |
| |
| Pátek Včerejšek se vydařil. V rámci možností. To znamenalo, že pátek se musel prostě.. Vysrat. Tělocvik nikdy nebylo něco co bych měla ráda, to ostatně docela hodně lidí ze školy. Občas jsem i přemýšlela, že bych zfalšovala nějaké prohlášení, že mám něco se srdcem, jen abych se ulila. Ale nedostala jsem se k tomu. Ne, že bych na to neměla odvahu, spíše mi to přišla jako zbytečnost. Ono by to nebylo tak hrozné, kdyby ty blbky, které si říkají roztleskávačky, se nesnažily mě naštvat. Pro jejich smůlu jsou mi tyhle fóry celkem někde, i když poněkud znepříjemňují život. Můžete jim vynadat, dát po tlamě, ale akorát z toho máte větší průsery. Už tak jsem včera celkem naštvala Saminku a Dominica.. Což mě teda spíše hřálo na srdci, ale to byl detail. Takže jsem tohle přešla těžkou ignorací a jistými pohrdavými, až lehce vražednými pohled. Ale nic jsem neříkala, nedělala. I když nakonec lehce ztracené boty byli možná už trochu.. Moc trapné. Dorazila jsem domů, lehla si na postel a přála si umřít. Hlavně jsem si přála mít po téhle dvouhodinovce klid, ticho. Jen já a moje knížky.. Dobře, chtělo by to Aly a láhev vodky, ale bůh ví, kde se ta holka teď fláká. A já jí nechci otravovat. Ona se ozve sama, až bude chtít. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Prhrabáváš se fotmaka, které jsi udělala ve čtvrtek. Do určtého okamžiku se jedná o standartní skrumáš fotek. Zvířátka, lidi. Od určitého okamžiku se ti zdá, že se ti asi porouchal čip na kartě, protože máš na fotkách lehké nezřetelné kouřové stopy. Ty na jedné fotce naberou určitého tvaru. Když proskoumáš ostatní fotky, vidíš, že šmouhy na fotkách přes den majípodobné tendence. Celkem snadno identifikuješ čas, kdy se tento úkaz udál. Bylo to několik fotek po té, co jsi viděla tu malou černošku schovat se v lese před ostatníma dětma. Noční fotky, ty jsou mnohem zamavější. Je na nich podivný opar, podobný mlze. Přesto jsi si stoprocentně jistá, že mlha rozhodně nebyla. |
| |
| Steak a hranolky byly naprosto dokonalé, je to totiž jedna z věcí, kterou američani zvládnou úplně kdekoliv. Malá, snad rodinná restaurace, kam jsem pozvala Alex nás hostila asi dvě až tři hodiny. Pak jsem dovezla Alex domů a sama jsem odjela k pronajaté malé chatce, nedaleko baru, v sousedství několika posledních domků městečka. Však také patřil ten bar mezi mé oblíbené místa. Na baru byla volná WIFI, tak tam chodím se svým notebookem na internet. Hned v pátek ráno, ve skutečnosti bylo spíše poledne, jsem se tam vypravila. Pěšky v podpaží své lehce otlučené Lenovo a v kapse několik paměťových karet z foťáku. Film v obálce čeká na oskenování ve skříni. Díky vysoko položenému sluníčku je celkem teplo (oproti předchozímu ránu) a proto jdu nalehko (světlá mikina a dlouhá sukně). „Ahoj“ pozdravím Jacka, zdejšího barmana, on již zná mě a jeho. Však taky na jeho barové židli prosedím dost času. Pití mi už dává se slevou a občas mě nechá si ho i odpracovat, to pak funguji jako servírka. Teď je tu klid, však je taky pátek, teprve v sobotu se zde schází poměrně dost lidí. Jack odnese pivo a pak přede mě dá velkou sklenici koly s rumem. „Hoj, doufám, že tu nejsi autem“ zamyslí se a pak nad tím mávne rukou. „Nejsem“ konstatuji a usměji se na něho a loknu si. Některým se může zdát, že nepiji nic než kolu, ale to není pravda, protože ještě piji víno. Dobře, občas ještě vypiji lahev čisté vody... Prohodím pár zvědavých dotazů na téma hostů, a pak teprve otevírám počítač. Zabzučí, párkrát blikne a je nastartován. Prvně kontroluji svůj web, pak shutterstock, kde prodávám své fotky a pak i svůj účet na deviantartu. Do příspěvků se zahloubám natolik, že nevnímám, jak ubíhá čas. K večeři si vybírám nakládaného hermelína. Ne, nemám ho úplně v lásce, ale Jackovi zbyl od obědů. Jeho chuť zaliji čistou vodou a další kolu vyměňuji za svou tečku. Za sklenku sladkého červeného vína. Teprve nyní se dostávám ke kartám. Jejich obsah zkopíruji na rychlý SSD disk v počítači, pak si otevírám Bridge a kopíruji si nerozmazané snímky do zvláštní složky. Dobrý. Ten taky. Taky. Taky dobrý. Špatný. Děs. Co je tohle? Zvětšuji si včerejší lesní fotografii s lesem. To je divné... přemýšlím a přehazuji náhledy několika po sobě jdoucích fotek. Vrhnu pohled na sklenici od koly, pak na prázdnou od vína a pak teprve zpět na notebook. „Asi jsem neměla tolik pít....“ řeknu tiše pro sebe. Jack se po mě zmateně ohlédne, jak rázně zabouchnu víko notebooku. „Něco je špatné?“ optá se, když u pípy točí další půllitr. „Ne, jen asi dnes půjdu spát dřív...“ odpovím a od něho se mi dostane typického amerického úsměvu. „Chvíli počkej, místní rockeři tu dnes budou zkoušet na zítřejší představení. Počkat, doufám, že mi zítra pomůžeš?!“ namítne Jack, když se chystám vyrazit domů. Podívám se na něho. „Jo, pokusím se tu zítra být. A jestli chceš abych tu zůstala, nalij mi vodu na účet podniku.“ zasměji se. O několik, doslova, vteřin přede mnou stojí půllitr plný vody. „Kdy naposledy jsi u mě platila vodu?“ zeptá se a odejde za hosty s tácem plným mrňavých sklenek. |
| |
| Čtvrtek po škole Celý ten hovor mezi Lexanou a Sam je vtipný. Smál bych se i nahlas, ale nikomu by to nenahrávalo do karet a to jsem nechtěl. Hovor cestou domů proběhne vesměs na téma Alexa. "Jsem na tebe zvědavej." Usměju se na Sam a dál to už nějak nekomentuju. Nechce se mi řešit, nestojí za to. "Co tu ten magor chce?" Kývnu směrem k Jerremymu, který nás sleduje. Nejsem si jistý, kde přesně bydlí, ale v téhle části města určitě ne. Doufám, že to neni kámoš Sam, přecejenom se zná se všema z týmu a on tam nějakou dobu byl... Čtvrtek po práci Nejsem si jistý kolik je hodin. Vím, že je tma a dost pozdě. V tuhle hodinu bych tu nikoho nečekal a obvzlášť né jeho. Každopádně mě už pěkně sere. Kdybych sotva nešel, namířil bych si to přímo proti němu. Místo toho se dobelhám domu do postele. Pátek ve škole Nemůžu si pomoc, ale většinu doby co máme vyučování nemůžu přestat myslet na toho magora. Možná bych to nechal být, kdyby nás sledoval jenom domů. On tam byl i v noci po půlnoci, to už neni normální. Cestou do školy jsem to samozřejmě musel říct Sam. Čekám až konečně zazvoní a my se vyhrneme na chodbu. Konečně pátek a volný víkend bez práce. Jak jinak ho strávit než u ohně u jezera. Ještě předtím si však odchytnu Jerremyho, kterýho strčim tak, aby vrazil do skříňky a pak ho otočim a chytnu za límec. Je mi jedno, kdo to sleduje. "Proč nás sleduješ!" Řeknu vztekle, ale né moc nahlas. Mohl by se z toho dobře vykecat a já ze sebe akorát udělat debila. |
| |
| Čtvrtek "Když já něco řeknu, tak se to stane." Potutelně se ušklíbnu a úplně mi u toho září očíčka. Koukám, že i Dominic si všimnul Jerremyho. Já nad jeho otázkou jen pokrčím rameny protože jako on já fakt netuším, co mu zase přelétlo přes nos. Prostě ten kluk je divný a to jsem ho měla ráda. Byl to jeden z členů týmů a tak jsme se vesměs znali dobře. Teď je takový odtažitý a divný. Otočili jsme se s Dominicam a vyrazili k domovu. Tam jsem se s ním rozloučila a vyrazila do svého domu. Večer se ještě stavil Malcolm... Pátek Do školy jsem šla samozřejmě s Dominicam, jako vždy. Vyprávěl mi o Jerremym, kterého potkal ještě cestou z práce. Zavrtím nad tím nechápavě hlavou. Při vyučování můj pohled párkrát zabloudí k zvláštnímu Jerremymu. Nechám to, ale nakonec být. Zazvonilo a před třídou na mě čeká Malcolm. "Ahoj zlato." Pozdraví mě a krátce se políbíme na přivítanou. "Co dnes večer? Co říkáš na hezký večer u filmu nebo tak?" Naše prsty se propletou a já se celá rozzářím. "Takže jako včera? Víš, že k žádnému filmu nedošlo?" Popichuji Malcolma, když pokračujeme k našim skřínkám, na které zrovna přiletěl Jerremy. Dominic ho strčil. Jsem v šoku, ale moc dlouho to nevydrželo. Vlítnu mezi ty dva. "Co to děláš?" Zapištím na Dominica. "Pomoz mi je odtrhnout." Otočím se na Malcolma, nechci aby se tu poprali. Bojím se, že Dominic by dostal docela na budku. |
| |
| Školní děcka Dominicovi se podařilo přitlačit Jerra ke skříni. Ale sám cítí, že využil jen okamžik překvapení. Jerra není až tak malý kousek. Jerr sám se tváří na okamžik překvapeně a pak se jeho výraz změní na zamyšlený. "A ty jsi kdo?" Položí otázku. V jeho tonu není pokus o zesměšnění. Spíš je v tom hlase cítit opravdu otázka. To už do hry vstupuje Malcolm připraven zasáhnout. Není ovšem jediný kdo vstupuje do hry. Kolem dvojce se udělá prostor. Dav děcek je zjevně připraven na bitku. Jerremy v tomto směru rozhodně nespolupracuje. Popravdě se tváří opravdu tak, že se snaží Dominica nějak zařadit. |
| |
| Škola Čekal jsem hodně reakcí a odpovědí, ale tuhle popravdě ne. Dívám se na Jerremyho a chvíli přemýšlím jestli si ze mě dělá srandu. To, že se kolem nás udělal hlouček studentů se mi vůbec nelíbí. "Ty si nepamatuješ? Včera po škole, včera v noci... před naším domem." Řikám vztkle a koukám na Jerremyho připraven se případně bránit. Nevěřím mu a klidně by mu mohlo rupnout v bedně. Kvičející Samanthy si momentálně nevšímám. Příchod Malcolma mě však potěší. "Tobě nevadí, že tenhle magor sleduje tvojí starou? Včera jsi říkal ať ti na ní dám pozor, tak tady to máš." Říkám to smrtelně vážně i když tahle část mě baví. Pevně věřím, že se v něm projeví bojovnost a bude bránit Samanthu. |
| |
| Škola Jerremy se zdá být zmatený. Netuší kdo je Dominic. Sakra tak proč si nás sledoval... Dochází mi to, jestli nezná Dominica, tak tam musel jít nejspíše kvůli mě. Ale proč? Než stačím cokoliv říct, iniciativy se ujme Dominic a začne mluvit na Malcolma a ne na mě. A ví přesně na jaký hřebíček má udeřit. Malcolm přispěchal ke mě a přitáhl si mě. "Jerremy je to pravda?" Hledá nejprve odpověď u bejvalýho spoluhráče a pak pohledem sklouzne ke mě. "Šel za námi, ale vypadal tak nějak ztracen než že by nás sledoval." Prostě nechci, aby se k tomu popral Malcolm. Ráda bych to vyřešila v klidu a tak nepřihazuji do tohoto sporu. |
| |
| Školní děcka Jerremy se stále tváří lehce přemýšivě a mimo. "Vážně? Ty tam bydlíš?" Je zjevné, že Dominica opravdu nesledoval. Když se ozve Malcolm stočí na něj pohled. Opět hluboký zamyšlený pohled. "Nesledoval jsem jí... Jen... No to je vlastně jedno." Chytí dominicovo ruce a začne je odtahovat od sebe. Je opravdu celkem silný. (hod kostkama, kdo vyhraje) Je celkem s podivem, jak je klidný. Popravdě jeho klid ubírá elánu skupině lidí kolem. Zjevně se žádná rvačka nemá v plánu konat. |
| |
| Škola "No jasně a v těch půl třetí v noci tam byl taky omylem?" Podívám se na Samanthu a pak zpátky na Jerremyho. Tomu se to moc nelíbí. Chytne mě za ruce a celkem bolestivě je odtáhne. Rychle se mu vycuknu a založím si ruce na hrudníku. hm a na tohle mi řekneš co ty blbečku? Mračim se na něj a čekám na odpověď. Mám sto chutí mu jednu napálit, aby si vzpomněl. |
| |
| Škola Malcolm má ruku kolem mého pasu a vyslechne si obhajobu Jerremyho. Vypadá to, že se to vysvětlilo a k nějaké bitce nedojde. Dominic je i donucen Jerremyho pustit, ale nenechává to bejt a osvětluje, že dotyčný se kolem našich domů motal i kolem třetí ráno. Střelím pohledem po Dominicovi, ale v tu chvíli cítím jak se mě Malcolm pouští. Chytne Jerremyho za triko u krku. "Jerre jestli uslyším ještě něco takového, jak sleduješ moji holku nebo slídíš kolem jejího domu, tak si mě nepřej." Malcolm použil velmi výhrůžný tón. Já jsem chytla jeho druhou ruku, ale on se na mě ani neotočil a stále sleduje Jerremyho. "Malcolme ne... Pust ho..." Malcolm si vztekle odfrkne ale Jerremyho pouští. |
| |
| Školní děcka Jerremy ruce Dominica ze sebe za použití přiměřené síly sundá. Na jeho obvinění se zamyslí. "To byla shoda okolností." Víc se k tomu nemá co vysvětlit. To je tu už Malcolm, který ho chytí za triko. Jerremy mu věnuje jeden pohled jehož poselství je jasné. Pokud měla vzniknout někdy rvačka, byl to právě tento okamžik. K velkému zklamání davu se rvačka nezvrhne. Podíl na tom má samozřejmě Samantha, která svého miláčka zklidní. "Myslím, že bys měl být rád za náhody." Pronese Jerremy. Malcolm se otočí a je vidět, že se rozmáchne pěstí po Jerremym. Než pěst dopadne, Jerremy uhne a rána dopadne na skříňku. Nebyla to zjevně plná rána, ale přesto to Malcolma zabolelo. "Moc pomalý." Poznamená a celkem svižně vyklidí prostor. Dav se začne po tomto střetnutí rozcházet po svém. Na místě zůstane jen Malcolm s bolestí v ruce, Samantha a Dominic. |
| |
| Škola No tak, napal mu jednu. V duchu povzbuzuju Malcolma. Kdybych do něj šel já, s největší pravděpodobností nemám šanci. Ještě lepší je, že se tu rvou dva členové foxů. No, je pravda, že tam Jeremmy už nějakou dobu nepatří. Stačí, že tam byl. Srdce mi poskočí, když se Malcolm napřáhne. Nechtěl bych být na Jerremyho místě. Rána nenašla svůj cíl a Malcolm místo toho trefil skříňku. Škoda. Po odchodu Jerremyho se chodba celkem rychle vyprázdní. "Je to magor, nechápu proč tam byl v noci." Nechápavě zavrtím hlavou a podívám se na ty dva. Je mi jasný, že teď budou potřebovat svojí chvilku. Proto se s mávnutím rozloužím a vyrazím k domovu. Trochu mě štve, že tu nebyli ostatní, aby se podívali. Aspoň jim to budu moc v sobotu říct... |
| |
| Škola I přes moje snahy se podařilo Jerremymu Malcolma vyprovokovat. Nestačím ani nic říct a moje drahá polovička se napřahuje k ráně. Míjí a trefuje se do skřínek. Jerr se mu ještě jakoby posmívá, že je moc pomalý, ale naštěstí Malcolm v ofenzivě nepokračuje. Lidé se kolem nás pomalu odcházejí. Jsem docela ráda a i Jerr zmizel, za to jsem ještě radši. "Jo je to magor. Nevšímejte si ho. Oba dva." Vrhnu nejdřív jeden přísný pohled na Dominica a pak trochu naštvaný pohled na Malcolma. Dominic se odporoučí taky pryč. Já jsem naštvaná a tak se otáčím a chci za sebou nechat i Mala. Ten mě dohání, prohodíme spolu pár slov a nakonec ruku v ruce odcházíme směr Malcolmův dům. |
| |
| Sobota: Poledne a následující veselé časy Všichni Sobotní ráno a dopoledne přineslo opravdu krásné počasí. Na nebi ani mráček, jasno a skoro nevětrno. Prostě ideální počasí pro to, co mělo vypuknout v 18:00 u jezera. Vzkazky, že se bude něco konat, byly celkem znatelné. Proto neminuli ani chudáka Aly, které začali necelých 300m od chatky připravovat po obědě velké ohniště. Skoro to vypadalo, jako velká obětní hranice. Samozřejmě krom velké hromady dřeva začaly později příbývat i jiné propriety takovýchto párty. Lavičky, stan s elektronikou a naposledy stan s pivem. V okamžiku, kdy přišel na scénu alkohol, začali se objevovat lidi. Tedy lidi. Mezi nimi vidíš jen minimum dospělých, mnohem víc je tu děcek pod dvacet, jejichž počet začíná nebezpečně narůstat. Zjevně se nebude jednat o úplně komorní akci. Ale poznáváš jeden společný rys: Všichni jsou ze stejné školy jako Alex. Na šestou hodinu večerní se akce spustí. K překvapení není odpálen okamžitě oheň. Zjevně lidé čekají na soumrak. Někteří odvážlivci si jdou v tomto počasí zaplavat. Jiní stojí na břehu s kalíškem nízko alkoholického piva a zdatně je povzbuzují. Jiní využívají příležitosti po svém a tak není divu, že je sem tam vidět i vykousnutá dvojička. Podpálení ohně - 20:00 A hlavní část večera nastala. Velká vatra byla podpálená a reprosoustava se rozeběhla na plno. Vzduchem se linou samé modernější fláky a někteří z návštěvníků dokonce dotáhli grill, na kterém se vesele klohní obligátní mrtvé zvířátko, hamburger. Párty se nepochybně rozjíždí a mocný oheň zastrašuje okolní narůstající chlad. Nad hladinou jezera se začínají tvarovat mlžné jazyky. Příjemný důkaz, že i fyzika může vstoupit do normálního mejdanu. Celkem je zde přes 60 lidí. Ne moc velký počet, ale dost velký počet, aby se udělal hluk. Pro tento malý počet lidí je příchod následující dvojice lehkým šokem. Muž ovšem zvedne nad hlavu dva kartony Heaven Hillu, což v davu vyvolá poměrně úspěch a jejich přítomnost je uvítaná. Samozřejmě jejich nositelů také. Netrvá to dlouho a skoro každý má možnost dotankovat si do kalíšku místo piva velice kvalitní burbon. S počínající nocí a odhořováním hranice se nálada lehce mění. Možná za to může i burbon, který se do společnosti vsákl bez ohledu na věk či pohlaví. Lidi jsou mnohem uvolněnější, spontálnější a živelnější. Dvojice návštěvníků se rozdělila. Muž si dává chlastací závod s omladinou a žena si dává... omladinu. Nic nemůže trvat věčně a teplo ohně náhle jaksy nestačí. Z jezera se zvedla mlha a začala zaplavovat okolí. A z návštěvy se stává problém. Muž s přehledem vyhraje závod v pití a začne hledat svoji přítelkyni. Ta je ovšem k nenalezení. Neboť je v lehce obnaženém modu na břehu jezera, kde se jí intenzivně věnují dva mladí obránci ze Silver Wolfů. "Doprdele! To je moje baba!" Zařve chlap. Jeho hlas je najednou opravdu dost hlasitý, aby lidem v okolí zabrnělo v uších. Davem projede smích, ale muž se opravdu nesměje. Je vidět, že to myslí vážně. Jeden z kluků se ho pokusí kolegiálně zadržet, odměnou je mu pěstí na solar. Lidi v okolí uslyší až nepříjemně zřetelné prasknutí. Kluk se zhroutí na kolena a začne zvracet krev. Tím ale dá impulz ostatním kolegům, který se vrhnou jak k němu tak na muže. Začne rvačka. Rvačka není nic divného na takovýchto akcí, ale tohle je něco jiného. Zvláštního. Jakoby to začalo probouzet v lidech staré křivdy a i staří udobření nepřátelé začínají cítit, že je právo na jejich straně. K tomu ještě mlha, která se na ráz začala hrnout od jezera. Do všeobecné vřavy se ozve hlas jedné z holek. "Pane bože! On je mrtvej." Většina lidí ví směr odkud hlas přišel, ale není schopna určit autorku. Rvačka se rozeběhla na plno a všechno schovala mlha. Hudba přestala hrát, vypadl proud v celém komplexu. Jediné světlo, které zbylo jsou rudooranžové plameny jdoucí z ohně. Také je to jediný slušný orientační bod. Speciální vsuvka pro Dominica a Samanthu Samantha už delší dobu postrádá svého milého. Ten zmizel neznámo kam. Na neštěstí v té vřavě před rvačkou ho nebyla schopna najít. Skoro to vypadá, jakoby ho ostatní spoluhráči kryli. Dominic má problémy najít svojí partičku. Tonyho a Boba má k dispozici, ale Jack šel na výzvědy k neznámé laskavé, která dotáhla burbon a už přes hodinu se nevrátil. |
| |
| Sobota Ráno jsem se probudila v Malcolmově náručí. Prožili jsme společný večer v pátek a nějak se to protáhlo do rána. Ještě chvíli jsme se mazlili, ale pak po snídani Malcolm odešel domů. Stejně se uvidíme večer. Den jsem vcelku proflákala. Když bylo nějak kolem třetí hodiny začala jsem se pomalu připravovat. Příprava vypadala asi tak, že jsem si dala sprchu, upravila si vlasy do vyčesaného culíku, vybrala si oblečení (džínovou krátkou sukni, vypasované tričko s velkým výstřihem, teplou černou mikinu, fialovou vestu s kapucou a vysoké kožené boty) a samozřejmě jsem se namalovala. V půl sedmí u mého baráku zvoní Mal. I když se řeklo, že to začíná v šest, nikdy nechodíme na čas. Vyzvedli jsme ještě Dominica. Přijel pro nás jeden z kámošů Mala a tak jsme nemuseli k jezeru pěšky. Zábava byla už v plném proudu. "Tak jdeme pít..." Nadšeně zavýskám, když vystupuji z auta. Malcolm mi něco zašeptá do ucha a pak se s druhým hráčem Silver Wolf odporoučí někam pryč. "Tak jdeme pít zatím sami." Zavěsím se na Dominica a odvedu ho k prvnímu sudu. Ráda se ukazuji a tak první rundu piji s hlavou dolu. To znamená, zapřu se rukama o sud, chlapci mi podrží nohy a hadičkou od sudu do mě pumpují pivo. Samozřejmě se to nese hecováním "pij, pij, pij..." Když mám dost vymaním se z držení a nechám sobě a Dominicovi nalít pivo. Malcolm se pak ukáže při zapalování ohně, kdy se ke mě zezadu přivine. Dám si s ním jeden kelímek piva, když dorazí ta divná dvojice. "Sakra, co to je za atrapy." Nelíbí se mi ani ten kluk ani ta holka. Kdyby bylo po mým, tak ani ta bedna bourbonu by je na tuhle párty nedostala. Jenže ostatní jsou pro a už mi někdo lije do kalíšku trochu toho tvrdšího alkoholu. Malcolm byl zase v trapu. Já jsem stejně byla odvlečena Lenou, April a spol na pokec. Strhla se rvačka. Ve mě úplně hrkne. Nevím kde je Malcolm, nevím kde je Dominic. "Pane bože! On je mrtvej." Ozve se nějaký ženský hlas. A já se vytrhnu holkám, které mě snaží zadržet. "Ne já musím jít najít Malcolma." Zavřeštím na ně a vrhnu se k místu, kde zapištěla ta holka. |
| |
| Sobota Téměř celý den jsem se proválel v posteli nebo u televize u Xboxu. Mámě to už trochu vadilo, ale na tyhle kecy jsem poměrně zvyklej. Co jinýho bych měl dělat. Mohl jsem jít pokecat do baru, ale na to jsem neměl náladu. Ještě bych potkal Jerremyho a to by nejspíš nedopadlo vůbec dobře. Ať mi radši neleze na oči. Den uteče docela rychle. Zazvoní zvonek a já seběhnu dolu po schodech, rozloučím se s rodičema a vydám se ven. "Ahoj." Doufal jsem, že Malcolm bude třeba už tam, pomáhat s vatrou. Bohužel tomu tak není. Na sobě mám obyčejné kalhoty, triko, košili a koženou bundu. Samozřejmě jsem nezapoměl na kšiltovku. Cesta k ohni netvrá dlouho. Oheň zatím nehoří, ale zábava je v plném proudu. Jak tak koukám kolik je tu lidí, dostal bych se sem celkem snadno. "Hm to si nechám líbit." Kývnu a vyrazím se Samanthou k sudům. Je to blázen. Já bych něco takovýho asi neudělal. Nechám si nalít první kelímek a dám se do pití. Pak se přesuneme k ohni a koukáme na jeho zapalování. Konečně se sejdu s Jackem, Bobem a Tonym. Jednoduchým pozdravem se přivítáme a zatím si toho moc neřekneme, protože přijde pomlácený cizinec. "Co to sakra je? To je součást programu?" Podívám se hlavně na Jacka, protože hlavně on by měl vědět o co tu jde, když patří k Foxům. Nikomu to nepřijde zvláštní takže to asi bylo opravdu součástí. Společně s ním příjde i zajímavá žena. Nechám si nalít burbon a pomalu usrkávám. Není to tu tak špatné, alespoň do doby než někdo zařve, že je mrtvej. "Co se to kurva děje?" Všudypřítomná mlha brání ve výhledu. Všude kolem je zmatek a lidi pobíhají sem a tam. "Viděli jste někde Jacka?" Otočím se k těm dvoum a čekám na jejich odpověď. "Kouknem se k ohni." Pomalu se vydám jeho směrem. Doufám, že mě sledují a nenechají mě v tom. |
| |
| Hledání přátel Samantha, Dominic Samantha hledajíc Malcolma má celkem smůlu, nebo možná štěstí. Kdo ví? Při cestě za hlasem holčiny nenarazí na Malcolma, ale na jednoho z Dominicovo přátel. Jacka. Ten je docela silně obnažen. Nemá boty, triko a i kalhoty vypadají promočeně. Faktem je, že chudák klopýtá. Zprvu si musí myslet, že je asi opilý, ale... To by si nesměla všimnout, že důvod, proč je promočený je docela výrazný šlic v kůži, který se táhne přes solar od žaludku po prsa. Jeho stabilita netrvá dlouho. Spadne na kolena a z kolen na břicho. V očích je vidět děs. Na zádech je vidět další sada hlubokých šliců. V jednom dokonce prosvítají kousky kostí. Dominic má bohužel štěstí. Svého postrádaného kamaráda najde. V ne dost dobrém stavu. Než k němu zvládne přiskočit, padá na kolena a na zem. Oba mají docela nepříjemný pocit hrůzy a děsu. Tohle opravdu nečekali. Navíc teplota kolem začala neúprosně klesat. |
| |
| Hledání přátel "Malcolme...." Snažím se volat a ptát se lidí okolo, které míjím jestli mého přítele neviděli. Zatím bez úspěchu. Přede mnou se objeví Jack. Za normálních okolností bych neznala jméno takového týpka, ale je to jeden z kamarádů Dominica a občas jsem ho zahlédla v jeho blízkosti. Zděšeně na něj hledím. Sakra ten hodně přebral... Jenže si všimnu ošklivého zranění. Nestihnu nijak zareagovat a on upadá na kolena a pak obličejem k zemi. Když vidím kosti, které ční z jeho rány musím přemáhat nevolnost. Z obrovskou hrůzou na něj koukám. Naštěstí se tu zjevuje i Dominic. Strach o Malcolma se ještě prohlubuje. Měla jsem dilema, jestli nemám pomoci Jackovi, ale když je tu Dominic ten se o něj postará. "Nemůžu najít Malcolma." Vysvětluji svému příteli. "Musím ho najít." Zrychleně dýchám a než stačí Dominic nějak zareagovat pokračuji dál v hledání. Opět volám Malcolmovo jméno a vyptávám se lidí, jestli nějací kolem mě procházejí. Mám strach velký, cítím jak mě v očích pálí slzy, ale snažím se rychlím mrkáním je zahnat. |
| |
| Mlha Mám poměrně kliku, protože najdu Jacka rychle. Otočím se za sebe, abych kývnul na ty dva, ale oni tam nejsou. Nejsem si jistý kam šli, ale nejspíš se rozdělili, abychom měli větší šanci ho najít. Otočím se zase zpět a podívám se na Samanthu, která volá Malcolmovo jméno a někam odbíhá. "Ok." Určitě mě už neslyší. Popojdu blíž k Jackovi a až teď si všimnu jeho zranění. Myslel jsem si, že se stačil zlejt jako prase tim burbonem a vykoupat v jezeře. Bohužel to tak neni. "Pomóóóc! Pomožte mi někdo!" Volám kolem sebe a přitom si kleknu k Jackovi. Nevím jak na něj mám sáhnout, abych mu neublížil. "Hej brácho, slyšíš mě?" Snažím se s ním komunikovat. "Budo to v pohodě, určitě to bude v pohodě." Roztřesenýma rukama vytáhnu z kapsy mobil a vytočim číslo na záchranku. "Kurva pomožte mi někdo!" Volám kolem sebe dokud ten blběj telefon někdo nezvedne. "Jsme v lese u jezera na studentský party, mám tady těžce raněnýho, potřebujeme pomoc!" Drmolim rychle do telefonu a koukám na Jacka. Přiložím ruku k jeho krku, abych nahmatal tep. Stejně mi to hovno pomůže, když nevim co s nim. |
| |
| Párty? Vstávat hned ráno se mi příliš nechce, přeci jen jsem u Jacka v baru ztvrdla dlouho do noci. Vyspávám tedy dlouho, což u mě znamená, že spím až do oběda. Probudím se, uvařím si čaj a oknem pozoruji louku, na které překvapivě začala nějaká horečná činnost skupinky mladých. Veliké ohniště? Dokonalý výhled z okna, přitahuje moji pozornost, a tak nedělám hodinu nic jiného, než že sedím nad hrnkem s čajem a pozoruji dění. Zvědavost je krutá choroba, která mě nakonec vyžene ven. Dojdu blíž, až ke krajním stromům. O jeden z nich se opřu a pozoruji dál. Nikdo mě nevnímá a pokud, tak to nedává najevo. Jak se posouvá čas k večeru, tak lidé přibývají. Zajímavé, kolik je tu lidí. a to jsem si říkala, jak je to malé město. Zdá se, že jsem ho podcenila. Vytáhnu telefon a vytočím Jacka, do baru se dnes nedostanu. Myslím, že to vezme v pohodě, když mu popíši, co se děje u mého baráčku. On pochopí, že to tady musím hlídat. Stačil krátký hovor a se smíchem v hlase mi odpověděl, že mě chápe. Dlouhá sukně a tričko, (odkaz) mě odlišovali od některých zdejších holek v minišatech. Navíc můj nezájem o alkohol byl asi velice patrný. Snad to, přitáhlo na mě pozornost jednoho chlapce, vyšší postavy avšak jinak celkem průměrného. Celkem dlouho si mě prohlížel, ale jakmile přišli ti dva podivíni, neměla jsem šanci. Nově příchozí byla asi zajímavější. Tedy já zájem o něho ani náhodou neměla, zato ta nová ano. Byla je sranda pozorovat. Pak však odešli na druhou stranu davu a mě se ztratili z očí, přišla jsem o divadlo. S dlouhým drátem v ruce, který na konci měl jeden buřt, jsem seděla u ohně jinak netečná k davu. V jednu chvíli mě přejel chlad po zádech, otočila jsem se a dívala se přímo do očí toho chlápka. Nebyl to dobrý pocit... Buřt se dopekl, vstávám a hledám nějaké volné místo, kde si ho sním. Dřív než si poprvé kousnu však zazní výkřik a pak další. Buřt nechám buřtem a hledám zdroj. Všímám si poletující Samanty a pak i Dominika. Jediné ty dva znám aspoň trochu a navíc se zdá, že by mohli potřebovat pomocnou ruku. „Hoj lidi.“ zdravím spěšně, pak mi padne pohled na zraněného. „sakra, mám tady auto, můžu vás hodit do nemocnice...“ Navrhuji a čekám na reakci... |
| |
| Rvačka? Být tichý pozorovatel je nejlepší, kor když v tom máte už pár let praxe. Ani nevíte, jak ráda bych šla a zlila se, ale ne s těmihle kretény od nás ze školy. Jedna tupější hlava než druhá. A nemluvím o učení, spíše o jejich přirozeném IQ. Pro jejich smůlu tuhle jejich párty měli až na moc otevřeném místě a nebylo těžké se dostat dostatečně blízko na to, aby mě nikdo neviděl, ale já viděla a slyšela ostatní. Normálně bych se na to mohla vykašlat, ale něco mi říkalo, že by se něco mohlo stát. A taky stalo. Rvačka. A ne ledajaká. Když ta holka zařvala, že ten kluk, co tam začal po ráně pěstí zvracet krev, je mrtvý, tak jsem nastražila všechny smysly. Nehodlala jsem tam jít. Lidí tam bylo dost. A zmatku ještě více. Aly..? Podivila jsem se, když jsem uviděla svojí kamarádku, která tam přišla. Ale přesto jsem tam nešla. Jen to všechno sledovala. Ne, že bych byla bezcitná mrcha, ale moje přítomnost by tam asi nepomohla. |
| |
| Hledání Malcolma Samantha Samnatha opustila Dominica s Aly. Mlha se za ní uzavřela jako nějaká opona v divadle. Její kroky ji neomylně vedly směrem k jezeru, kde jí štěstí přálo a našla svého přítele. Ten stojí sám u břehu jezera, nahý. Vypadá celkem... no mimo. Zjevně je šokem z toho, co se děje kolem. Úlevou se mu vrhne kolem krku. Náhle zjistí, že je něco špatně. Samozřejmě krom faktu, že je nahý. Jeho kůže je nepřirozeně studená, vlhká. Skoro jí připadá, jakoby objímala čerstvě vytaženou rybu. Malcolm jí obejme a Samantě se zdá, že je něco opravdu hooodně špatně. Jeho objetí je pevné, chladné a přijde jí, že až moc pevné. Navíc udělá krok směrem k vodě i s ní. V Samantě se to najednou vzepře. Její primální instinkt jí nutí se vyškubnout. U Jacka - záchrana?! Aly, Dominic a v povzdálí na hranici viditelnosti Alex Dominic zavolá na pohotovost. Rozhovor je krátký, předá informace a je ujištěn, že tam bude sanita poslána. Aly přiloží ruku k dílu a chce pomoci vlastním autem, ale... Alex ze svého místečka vídí, že i na tomhle místě není úplně všechno v pořádku. Z mlhy vystoupí postava. Oproti původní podobě se jeho stav výrazně změnil. Dala by ruku do ohně, že se kolem muže formuje z mlhy ještě jedna postava. Navíc ta mlha má karmínový nádech. Její společníci jeho přítomnost zjevně nevnímají. Ale vraťme zpět k Aly. Cítí, že jí něco sáhlo na rameno. Jejím pravým ramenem projela bolest, jakoby se jí pokusil někdo rameno urvat. Dominic pozvedne pohled a vidí, jak se Aly na látce rozlije krvavý flek. To samé vidí i Alex. Aly najednou zjistí, že její tělo nedobrovolně opouští pozici a je odsunuto dozadu. (K Alex - dva metry před ní. Let vzduchem 4 metry.) "Tohle je moje hračka!" Zařve mnohem hlubším hrdelním tonem a je zřejmé, že další kroky budou směrem na Dominica a jeho vyklizení z akčního pole. |
| |
| Párty pokračuje Chvíli potom co odběhne Samantha a já domluvím záchranku se tu ukáže Aly. jsem tak rozrušený, že nevím co dřív dělat. Krátce se na ní podívám a pak zpátky na Jacka. "Já nevim, neni lepší počkat na záchranku? Mohli bychom mu ještě víc ublížit..." Můj hlas je trochu zoufalý. Odpovědi se bohužel nedočkám. Vidím jak se Aly objevuje červená skvrna na rameni a posléze zmizí kdesi v mlze. Nechápu co se děje a kdyby nepromluvit ten krypl co přinesl pití, asi bych si ho nevšiml. Jaká hračka kurva? Nechápu co to mele za hovna. Prudce se postavím a prohlídnu si cizince. Mám větší vztek než tehdy ve škole, kdy jsem potkal Jerremyho. "Táhni do hajzlu ty zkurvysyne vypíčenej!" Rychlým krokem se vydám k cizinci se zaťatýma pěstma, abych mu jednu napálil. Pokud možno víc než jednu. Nechci tu nechávat Jacka a tohodle krypla chci zabít... |
| |
| Vytoužené setkání se svojí láskou Štěstí mi přálo, tedy jestli to bylo doopravdy štěstí, ale nalezla jsem Malcolma. I když jsem prožila šok, že je nahý, stejně jsem se mu vrhla kolem krku. Strach o jeho osobu vyvrcholil, že mě slzy pálili v očích, měla jsem co dělat abych se nerozplakala. Hodně tomu pomohlo, co jsem ucítila. Jako kdyby to nebyl Malcolm, byl tak studený, vlhký. Instinktivně se chci odtáhnout. Zjišťuji, že to nejde. Mal mě pevně drží a udělá pár prvních kroků k jezeru. "Malcolme..." Zuřivě vykřiknu. Mám strach a tentokrát o sebe. Zatnu nehty do Malcolmovy hrudi a chci se odtáhnout. Nevím jak se mi to povedlo, ale povedlo se mi protrhnout Malcolmovu kůži z které teče krev, ale on mě stále nepouští. Zoufale se podívám do jeho tváře, zdá se duchem mimo, jako kdyby tu nebyl, jen jeho tělo. Stále se přesouváme k jezeru. "Omlouvám se." Špitnu a nato svoji lásku kopnu kolenem do jeho intimních míst. Okamžitě jeho stisk povoluje a já od něj trochu odbíhám, aby na mě hned nemohl dosáhnout. "Co se s tebou děje?" Ječím na Malcolma, který se svíjí na zemi. Bolí mě, že jsem mu způsobila bolest, ale on mě snad chtěl utopit. "Malcolme mluv se mnou." Kleknu si, abych byla na jeho úrovni, ale on se bez jediného slova zvedá a sune se ke mě. Děsí mě, vážně mě děsí. Zahlédnu kolem jeho těla, jakoby řetězy. Já mám snad vidiny... "Co sis šlehnul?" Řvu na něj. On stále se posunuje ke mě a nejspíš mě chce znovu chytit a pokračovat v tom čem jsme přestali. Chtěla bych mu pomoc, moc bych to chtěla, ale nevím co s ním je. "Jdi do háje..." S těmi to slovy se otáčím. Přichází další šok, mlha není bílá ale náhle nachová a oheň není barevný jako obyčejný oheň, ale je zelený. Víte co bych hrozně ráda udělala? Ano utekla směr domov. Ale je tu Dominic a já ho opustila, kvůli sfetovanýmu příteli, tedy nejspíš sfetovanému. Jinak si to nedokážu vysvětlit, ale Malcolm by si něco takového nevzal, ale to nebudu v tuhle chvíli řešit, nedokáži to, ne v tento moment. Utíkám zpátky, kde se nacházel Dominic, naposledy se otočím za Malcolmem, stále tam jsou ty řetězy. Sakra co bylo v tom pití? "Dominicu?" Volám svého kamaráda. Podivné je, že největší koncentrace té rudé mlhy je kolem místa, kde jsem naposledy viděla zraněného Jacka, Ally a Dominica. |
| |
| Létání bez letadla a bez křídel „Nejsem...“ začnu, ale díky ohromné bolest v rameni přechází má věta do výkřiku bolesti. Doslova cítím, jak mě v rameni křupne a já letím vzad. Víte, létání je dost divná vlastnost. Vzhledem k tomu, jak rychle se vše odehrálo, tak mě ten čtyřmetrový let připadal jako věčnost. Řekla bych, že to je zajímavá skutečnost, nebýt ramene a dopadu na zem. „Auuu...“ postěžuji si rozpláclá na zemi. Dominika již nevidím, jen mlhu. Mlhu? Kdepak jsem ji viděla? No jasně, na fotkách. Takže to nebylo od nevyspání? Co se tady, k čertu děje? uvažuji a snažím se zvednout. O pravou ruku se nemohu opřít, tak použiji levou. Sedám si a snažím se zaostřit své oči. Asi to byla fakt rána... Odsunu se ještě kousek vzad a za pomoci krajního stromu (u Alex) se zvedám na nohy. Přeci v tom nemohu Dominika nechat. Rozumné uvažování typu, co s tím udělám, mě nějak míjí obloukem. |
| |
| Aniž křídly mávají přesto krásně létají Asi už všichni Aly se nechtíc prolétla vzdcuchem a sbírá se u nouhou své kamarádky. Její rameno bolí jako blázen. Cítí, že to bude minimálně na šití. Kosti naštěstí s chrupavkama dobře drží. Zajímavější je to u Dominica. Ten se rozhodl vyškrábnout všechnu svojí naštvanost a jít do ofenzivy vůči neznámému muži. To se ukazuje jako zajímavý nápad. Muž rozhodně ráně neuhne a dokonce při jedné ráně do brady se podaří Dominicovi, že i trochu pohne hlavou. Dá ovšem jen 4 rány. To dostatečně zaujme muže. "Ty si chceš hrát?" Poví lehce výsměšně. Natáhne ruku a dá pěstí Dominicovi. Ten pocítí, že jeho tělo na chvilku opustilo zem. Jen zlomek vteřiny. Nemá ani vyražený dech a necítí krev, ale rána bolí, jakoby to nebylo pěstí, ale kolenem. Muž se napřahuje k další ráně, ale k ní nedojde. Uslyšíte opravdu dunivou ránu, která muže odsune o metr, směrem k jezeru. Přes mlhu je vidět úzký tunel a na místě, kde muž stál, leží starý ošoupaný míč na americký fotball. Muž se tváří vykolejeně, opravdu hodně překvapeně. Pro Samanthu je situace aktuálně celkem rozumná. Utekla svému přítelovi, aby viděla ještě horší divadlo. Něco dalo ránu Dominicovi do žaludku, až ho to nadzvedlo. Něco je správné označení. Věc má z jejího pohledu karmínově rudou barvu a tvary, které by našla možná v knihách pro děti. Muž je obr. Vystouplé zuby, holá hlava a oči zářící rudě. O rukou vybavených několika centimetrovými spáry ani nemluvě. Nestihne si ani stvoření pořádně prohlédnout, když do stvoření narazí stejně rudá koule a odsune ho stranou. To naruší jeho mlžný obal a vidí, že v centru stvoření je muž, který zpočátku večera přijel s tou podivnou holkou. K jejímu zděšení z karmínové mlhy se začíná formovat jiná postava. Obrys nositele není schopná poznat. Popravdě nedosahuje ani takové výšky jako muž. Přesto je jasné, že jsou udělaný takříkajíc ze stejného těsta. Obrys mlhy je humanoidní, asi dva metry vysoký a na zádech to zdobí nějaké výrůstky. Při troše fantasie by se tak dali nazvat křídla. Ale oči... Stejně ohnivě rudý jako muž. Pro ostatní, ti vidí, jak mlha po ráně míčem na chvilku povolila a zředila se. V řídkém místě stojí Jerremy. Jeho výraz není úplně usměvavý. Spíše se v něm střetává děs a odhodlání. Takové odhodlání není až tak moc vidět. "Ty magore, nechceš si najít někoho stejně silného?!" Zařve zupácky na muže, kterého trefil před chvilkou míčem. Ten se na něj lehce dezorientovaně otáčí, ale to se Jerremy dává do běhu. V plné rychlosti do muže narazí tělem a odhodí ho. Ten se stále není schopen vzpamatovat z náhlého odporu. Jerremy se sehne nad Jackem, rychle mu dá prsty na krk a druhou rukou sebere míč. "Žije." Zvedne se a vyrazí za mužem. Ten už konečně našel svůj cíl. Jerremy ho zdrží další dělovkou s míčem. Otočí se na Dominica. Luskne před ním prsty. "Vnímáš? Jestli chceš zachránit Jacka, musíme toho blba dostat do vody." Pronese pološeptem a vyrazí směrem na muže, který už se na něj rozbíhá. Střetnou se přes deset metrů od vody a zaklesnou se. Je vidět, že se vzájemně přetlačujou, ale že se Jerrovi na zádech, kde ho muž drží, začínají dělat krvavé fleky. |
| |
| Tam někde v mlze On se vůbec nebrání a moje rány mu nic nedělají. Až ta poslední s ním trochu pohne. Nechápavě zavrtím hlavou a pořád do něj buším. Co to sakra je? Jeho poznámka mě vyvede z míry ještě víc. "Jasně, že si s tebou pohraju ty zmrde!" Skoro ani nedořeknu nadávku a ucítím kopanec nebo možná pěst do břicha. Nevím co to bylo, ale bolelo to pekelně. Zamračim se a snažim se vykrýt další ránu. Naštěstí to nemusim dělat, protože protivníka trefí... míč??? Připadám si jak ve špatném snu. Mlha, nějaká fetka a míč, kterej ho odhodí odemě. Chytnu se za břicho a koukám na něj. Po velice krátké chvilce se na place objeví Jerremy. Původně jsem myslel, že mluví na mě, ale až pak mi dojde, že to je na cizince. Od doby co jsem ho držel ve škole jsem si myslel, že ten pošahanec neumí ani mluvit. Tady dokonce zformuloval větu, která mi stejně nedává smysl. "Jo." Zamumlám, když mě osloví s otázkou jestli vnímám. Do vody? Proč do vody? Kdyby nezmínil Jacka tak se na něj asi vyseru. Rychle se k nim vydám a snažím se cizince, za pomocí Jerremyho, dostrkat k vodě. Jsme proti němu dva, to se nám musí povést... |
| |
| Ve špatném filmu Malcolmovi se mi povedlo utéct. Jinak to nešlo, ale stejně mi je z toho zle. Opustila jsem ho, něco s ním je a já ho tam nechala. Najdu Dominica a vrátím se pro něj... Podle mě mu někdo dal něco do pití a kluk jako Dominic by ho možná mohl složit nebo mi prostě s ním pomoc. Štěstí mi přeje, tedy jestli to mám dneska označovat za štěstí, ale Dominica jsem zahlédla. Uviděla jsem, ale i něco jiného. Obr??? Mě někdo do toho pití taky něco musel dát. Vidím obra jak udeřil Dominica a pak to stvoření zasáhla rudá koule a za ní vystoupil něco jako anděl. Iluze obra načas pominula a já v tom vidím toho divného týpka, co donesl ten bourbon. Chci vykřiknout na Dominica, ať se hlavně nepřibližuje zpátky k tomu, já ani nevím jak to pojmenovat. Dominic se ale ze země zvedá potom co na něj mluvilo to druhé divné stvoření a jde mu pomoci. To tu vidím fakt jenom já? Jedna moje část si přeje, abych omdlela a všechny tyhle vidiny zmizeli, ale další část mi říká že musím jít pomoc. Je tam přeci můj kamarád. Něco prostě bylo v tom pití... v tom bourbonu... Logicky si to odůvodním a rozběhnu se k jezeru, vím že nemám nějakou super sílu, ale chci Dominicovi pomoc. Když přicházím blíže, zjišťuji, že ten anděl je Jerremy. Chtěla bych ze sebe vychrlit spoustu slov a dotazů, ale momentálně na to není čas. |
| |
| Tanec v mlhách Tři proti jednomu. Tak by se dala nazvat situace, která právě nastala na břehu jezera. V centru špičky je vidět muž, který je zády tlačen k vodě. Proti němu je zaklesnutý Jerremy, vedle něj nejdřív zaklesnutý Domnic a zdruhé strany posléze Samantha. Muž má ruce pevně přichycený Jerremim a na jerrovo zádech začíná vykvétat masivní krvavý květ. Na Jerrovo výrazu je zjevné, že mu to opravdy nebude jedno. Nakonec je zde vidět poměrně zřetelný výsledek. Muž na špici je tlačen k vodě. Když mu směr snažení dojde, zabere mnohem intezivněji, přesto udělá krok do vody. Sotva stoupne do vln jezera, začne to kolem něj bublat. "Ještě kousek." Soptí Jerremy. Napíná svaly. Cítíte, jak jeho tělo začíná nepříjemně žhnout. Podobná věc se děje i s mužem. Další dva kroky a to už je po kolena ve vodě. Jeho stisk lehce oslabuje, ale je zřejmé i Jerremy jako hnací síla je na konci sil. Navíc voda kolem něj začíná také bublat. Stojí v ní jen po kotníky. Samantha a Dominic účinky vody nepociťují. Pro ně má stále stejnou nepříjemnou jarní teplotu a celkem příjemně chladí. Další dva kroky a muž má vodu do stehen, ale jeho tlak už není ani z daleka tak nelidský. "Teď ho pořádně strčte." Zasípe Jerremy a uvolní sevření. Sotva tak učiní, muže to zjevně zaskočí. To vám dá výhodu ve finálním strčením. Muž padá do vody a hladina se nad ním na chvilku uzavře. Když se vynoří, leží na zádech. Třebaže je zde hloubka, že se může postavit, nejde mu to. Jakoby ho voda držela a tlačila pod hladinu. V poslední chvíli se jeho tělo napne a z úst se mu vyvalí neuvěřitelný oblak krvavě rudé páry, která se po chvilce stoupání vrací zpátky na jezero. To ji přijímá a chytá. Postupně tak v oblasti vody vytváří slabou vrstvu. Jerremy poměrně kvapně ustupuje z vody, přesto i na něm zůstane trocha té podivné mlhy. Nejde nejrychleji. Skoro to vypadá, že se boří do bahna, které tam dozajista není. Když se dostane na břeh, udělá dva kroky a zhroutí se. Nejdřív padne na kolena a nakonec na břicho, směrem od jezera. Na zádech dva krvavé šlice od lopatek dolů. Světu se začíná vracet normalita. Podivné tvary mizí a mlha začíná dostávat původní barvu. Dokonce i oheň. Přesto i zbylí dva na břehu cítí, že takhle to opravdu nemělo být. |
| |
| Konec děsu? Udělala jsem dobře, že jsem zareagovala a přiběhla na pomoc. Proti třem ten chlap nebo spíše TO nemá šanci. Vstupujeme do vody. Voda začíná bublat, jak kolem toho chlapa tak i kolem Jerremyho. "Co to kurva je?" Hlesnu, ale nepolevuji. Mě voda nic nedělá a zdá se ani Dominicovi. Jerremy se ujal toho, že nám dává instrukce. Hlavně on je nejspíš jediný co se tu děje. Jerr polevuje sevření a máme do toho chlapa co nejvíce strčit a tak to udělám. Ten upadá a mizí nakrátko. I když by se mohl vklidu postavy a dál nám vzdorovat neděje se. Naprosto zděšená sleduji, co se s ním děje. Rozhlížím se okolo a ty divné barvy světa mizí, mlha mizí. Jako kdyby se nic z toho nestalo, ale já vím že stalo. Malcolm mě chtěl také odvléci do vody. Snad si nemyslel, že jsem jako tohle. Jediný kdo zná odpovědi je Jerremy, který se válí obličejem na zemi na břehu. Otáčím se a rychlými kroky k němu dojdu. Je mi jedno jak je zraněný, klekám si k němu a jak mi to síla dovolí ho prudce otáčím. "Co se tu právě stalo?" Zuřivě s ním zatřesu. "Jak to že ho zabila voda?" Naprosto na něj řvu. "Proč mě do té vody chtěl vtáhnout můj přítel?" Já chci odpovědi a chci je hned. |
| |
| A může se pařit dál Být to normální chlap tak už leží na zemi. My s ním s Jerremym máme co dělat ve dvou. Po krátké době se tu objevuje zase Samantha. Nejspíš Malcolma nenašla a vrátila se. Docela by mě zajímalo, kde se zasekl Tony a Bob. Jejich plán na rozdělení byl pěkně debilní a sere mě to. Voda je chladná a nepříjemná. Skoro cizince pouštím, když uvidím bublat vodu kolem nás. Co to sakra je? Nejsem zrovna dvakrát pilný student, ale co si pamatuju z historie, tak by tu neměly být termální prameny. Zase se zapřu a pořádně strčím do cizince. Už to jde mnohem líp. Ten padá do vody a už se dál nehýbe. "To neni normální." Chvíli koukám na cizince a oblak směřující našim směrem. Jerremy se dá na ústup a zřejmě to bude to nejlepší co můžeme udělat. Pomalu se vydám za ním. Mokré boty a nohavice jsou nepříjemné a okamžitě mi začíná být zima. Samantha se sklání nad Jerremym a pokládá mu různé otázky. Co by to tak mohlo bejt? To ten burbon, musel tam dát drogy." Nezastavuju se u nich. Je mi to celkem jedno. Všímám si, že mlha mizí a kolem je zase vidět. Dokonce dohlédnu i na Aly, která není tak daleko. "Jsi v pořádku? Mohla bys nás hodit do města?" Zařvu jejím směrem a zastavím se u Jacka, který se ani nehnul. Kde je ta vypíčená záchranka. Volal jsem docela dávno na to, aby tu už byli... |
| |
| Romantika na pláži Samantha, Jerr Jerremy se zdá v dokonalém bezvědomí. Jak moc dokonalé je, jde poznat v tom důsledku, že se opravdu po pořádném zatřesení probere. Tváří se dezorientovaně, ale překvapivě se začne chytat. Po několika vteřinách se zorientuje. Jeho oči se zaostří. "Musím vypadnout!" Pokouší se zvednout. Nejde mu to. Když se postaví na nohy, je vrávoravý jako po flašce vodky. "Malcolm? Ten se z toho časem dostane." Pár vrávoravých kroků nahodilým směrem, k vodě. Pár kroků od břehu se zastaví. "Sakra, sem ne." Zakopne o vlastní míč. Sehne se pro něj. Zvedne ho. "Většina si zítra nebude pamatovat, co se stalo. Takhle lidský mozek funguje." Pokusí se najít správný směr. Vyrazí směrem podél břehu. "Kdyby jsi si náhodou pamatovala, cos dělala dneska s tím blbem, tak mě najdeš po obědě u kostela." Jeho krok se přestává vrávorat a začíná se rovnat. |
| |
| Podivná událost Nějak nechápu, co se tady děje. Mlha však nakonec ustupuje a celé „podivno“ s ní. Co teď? zamyslím se. Pravá ruka mě v rameni bolí jako čert, ale s prsty hýbat dokáži To zase budou bolesti... „Já sem v pohodě, jenom ta ruka je nějaká divná.“ odpovídám na část Dominikova dotazu. Řídit? Podívám se pochybovačně na svou bolavou pravici. „Maximálně mi bude muset někdo pomoc řadit.“ pousměji se, ale hned vyjeknu bolestí, protože se pravou rukou zapřu o zem, když se zvedám. „Jo snad to půjde... Dojdu pro auto...“ řeknu nepřesvědčivě a otočím se k domku. (Alex si nevšimnu) S klíčky v ruce dojdu k autu odemknu, sednu si a strčím je do zapalování. Nastartuji. Pravou chci zařadit, ale řadicí páka jde příliš ztuha. Povzdechnu si a řadím levou rukou. Pomalou jízdou dojedu k místu, kde leží Jerry. |
| |
| Bee boo bee booo - příjezd sanit V zásadě všichni Aly ve finále svoji ruku úplně namáhat nemusí. Do kempu se vřítí pod světly tři sanity. Zjevně nejen Dominic volal. Že je bude potřeba, je celkem vidět. Mlha se rozpustila a vidíte celou tu pohromu. Na zemi je spousta lidí, který pomoc potřebují. Ze sanit vystoupí záchranáři. "No tohle je bezvadný!" Pronese žena, která to má zjevně na starost. "Lidi mám tu urgentní případ!" Slyšíte hlas jednoho ze záchranářů. Postupně se dopracují až k Jackovi. Je to zrovna jeden ze záchranářů. Sáhne mu na krk. Zamračí se. Zkusí s ním pohnout. "Pojďte sem, tenhle má asi vnitřní zranění." Po chvilce je Jack naložen na vozítka a nesen k sanitě. Během toho všeho se dá napočítat celkem 17 obětí. Ne všichni jsou nakládáni do sanit. Jedna sanita je určena pro případy, který nepotřebují hospitalizaci. Během toho všeho přijíždí i policie. ------------------------------------------------ Stav: 9 obětí Nezvěstní: 4 lidi (Malcolm, Bob, Jane, April) Mrtví: Aktuálně 2 (první kluk, kterýho napadl muž, druhý je neznámý muž v jezeru) |
| |
| Bee boo bee booo Při představě pomoci se řazením se docela vyděsím. Né, že bych neuměl řídit, ale naposled jsem řídil docela dávno. "Ok, to zvládnem." Kývnu na ní a koukám jak odchází k autu. Netrvá dlouho a přijede k nám. Naštěstí už není její auto potřeba. Slyším sirény záchranek, které tu jsou hned. Konečně! Zamávám na záchranáře ať si nás všimnou. Pak si uvědomím, že ta dívka řikala, že má zraněnou ruku. "Nech si to ošetřit." Kývnu k jedné ze sanitek, kde se scházejí lidé. Jsem rád, že je to za námi. Po týhle události nevím jestli vůbec ještě na nějakou akci půjdu. Po příchodu záchranářů odstoupím stranou, aby měli prostor na práci... |
| |
| sanitky S příjezdem záchranek si oddychnu, přestože jezdím ráda, celkem jsem se děsila jízdy jednou rukou. Takže jejich příjezd celkem vítám. Dávám se, jak reflektory olizují stromy kolem a pak jak zastavují u nás. Mužiženy v červeném a bílém nás obstoupí... „Neboj, nechám...“ přikývnu, když jsem upozorněna na svou pazouru. Však si toho doktor taky všiml. Jsem odvedena na ošetření, právě ve chvíli, kdy přijíždí policie. Jak jim tohle vysvětlíme? přemýšlím. A dívám se po ostatních... „Jauu“ syknu, když mi doktor sáhne na ruku. Poprosí mi, abych svlékla tričko, že prý jinak mu zkrátí rukáv. Nu, co se dá dělat. Za asistence doktora si svléknu tričko a odhalím tak krvavou ránu přes celé rameno. „Co jste tady dělali?“ optá se s pochybným výrazem. „No, já létala, aspoň to si pamatuji docela přesně.“ odpovím jednoduše a pravdivě. Co se tady vlastně dělo? Nakonec mě to nějak ošetří a s obvazem propustí. Tričko se nesnažím navléknout, zůstávám pouze bílé sportovní podprsence a dlouhé sukni. Sedám si k nejbližšímu stromu a přemýšlím o tomhle podivném místě... |
| |
| Rozhovor s Jerremym "Musím vypadnout!" Je to první co ze sebe vypraví. Vytrhne se mi z mého držení a vstává. Celkem se motá a já ho pozoruji. Nějak nemám slov. Vytrhne mě až slova o Malcolmovi. "Jak to myslíš, že se z toho vyspí..." Vstávám na nohy jako on. Já doufám, že to byl jen špatný sen... Nechápu moc co dál blekotá, hlavně o tom lidském mozku a že si to zítra nikdo stejně nebude pamatovat nebo aspoň většina. Končí to nakonec, že jestli já budu mít to štěstí a budu vědět, co se dělo, že se sejdeme zítra u kostela. To jako rande... Dělá si srandu... Zašklebím se. Mám chuť křičet. Dostat to všechno ze sebe. Jerremy se pomalu vzdaluje. Střelím pohledem k Dominicovi a ten se zdá v pořádku a i sanitka dorazila. "Počkej." Zavolám na odcházejícího Jerremyho a rozběhnu se za ním, chci zjistit co se tu děje hned. Ne zítra. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Jerremy se nezastavuje. Chvilku ani nemluví. Nechává tak Samantu pozorovat svoje krvácející záda. Nakonec se zastaví asi o 5 minut později, když vstoupí do lesa. (Viz. pověsti z jedné kapsy) "Jo, tady už by to mohlo jít." Na chvilku se zase vydýchává. Zjevně jeho tělo není rozhodně v pořádku. Možná je ale na tom líp než jeho mozek. "Takže Lewisová, co chceš vědět?" Položí spíše řečnickou otázku. "Ta dvojce u jezera byli Jiní. Nevím jak je pojmenovat, ale dokážu je vidět." Promne si spánky. "Před několika dny jsem viděl na tvých zádech znamení zla. Divné oko, který někdo přeškrábl." Usměje se na tebe. Lehce nevině a smutně. "Poslední značku, kterou jsem takhle viděl bylo na Mattovi Richardsnovi... Před rokem."Začne si rovnat zkrvavenou košili. "Takže asi tak nějak jsem věděl proč tě hlídat." Zasune si zkrvavené části košile do kalhot. Přesto ještě ku zkrvavené plochy zbude. Ten v nočním světle tmavne. "Měl jsem jeden typ z internetu a zabral." Opět se zase usměje. "Kdyby nezabral, bušil bych do něj dokud by neutekl." |
| |
| soukromá zpráva od Samantha Lewis pro "Neměl by ses jít nechat ošetřit? Sanitka už dorazila." Konstatuji ty jeho zranění, ale on mě nevnímá a pokračuje dál. Sleduji Jerryho a ten na mě nebere ohled, ale jistě ví, že ho sleduji. Zaplujeme do lesa a konečně na mě poprvé promluví. Co by tady mohlo jít? Hned mě zaskočil a na tu druhou větu jsem ani nestihla nic říct a on okamžitě spustil. "Jiný?" Opakuji nevěřícně po něm. "Já... já toho chlapa viděla jako obra... ale to není možné..." Nevěřícně vrtím hlavou a mnu si čelo jednou rukou. "Před několika dny jsem viděl na tvých zádech znamení zla. Divné oko, který někdo přeškrábl." Naprosto se zděsím. Svá záda vidím skoro každý den a nějaké značky bych si všimla. "Kde? Jaký oko?" Ošívám se, abych si mohla záda prohlédnout. Ohlédnu se za sebe ale zahlédnu akorát svá ramena. Skoro nevnímám, že mluví o Mattovi. "Matt... Jaký Matt?" Náhle se můj obličej změní v pochopení. Naprosto se zděsím. "To znamená, že... že umřu?" Nervozně si hraju s vlasy. Tohle se mi nelíbí. Je toho na mě moc. Pak něco bleptá o internetu. "Internet? O tom píšou na netu?" Naprázdno polknu. "A co ten Malcolm, jak jsi to myslel, že se z toho vyspí, on vypadal že je naprosto mimo sebe." A vypadal tak nějak spoutaně. To nahlas neřeknu, protože i přes to všechno mi to přijde jako šílenost. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Jo, jiný. Nevím jak to nazvat. Na internetu tomu dávali spoustu jmen." Jerremy si dá ruku pod výstupek obratlů na krku, oblast mezi lopatkami. "Tady." Hodí na tebe svoje modré očka. "No to asi jednou taky. Dneska ale ne." Usměje se lehce. Zjevně ho to pobavilo. "Jasně. Já mám teď o tělák spoustu času, tak jsem hledal. Stačí vědět, co hledáš a časem to najdeš." Lehce pochválí internet. Pravdou je, že díky svému oficiálnímu stavu nemůže cvičit. I když to, co předvedl dneska rozhodně neznamená, že by další rekonvalescenci potřeboval. "Někdo ti Malcolma ovládal. Myslím, že to není permanentní. Párkrát jsem to už viděl na klukách z týmu a na některých roztleskávačkách od vás. Pak udělali nějakou blbost a druhý den byli O.K." Pokusí se vysvětlit. |
| |
| Už je klid Koukám na záchranáře jak ošetřují Jacka. Nejsem zdravotník, ale vůbec to nevypadá dobře. Naložej ho na nosítka a zmizí s ním v sanitce. "Budeš v pohodě brácho." Nemá šanci mě slyšet, každopádně jsem to stejně musel říct. Až teď si všimnu, že někam zmizela Aly. Na chvíli se podívám kolem sebe. Kromě Aly hledám i Samanthu. Je tu stejný zmatek jako před chvílí. Rozdíl je, že teď většina ví co dělat. Všimnu si svlečené Aly a usměju se. Pomalým krokem se vydám jejím směrem. Na oko se snažím vypadat slušně a nekoukat přímo na ní. Nemuselo by jí to být příjemné. Lhal bych, kdybych tvrdil, že mě nezajímá. Občas se podívám, když se jí věnuje doktor. "Ahoj." Nevim proč jí zdravim, když jsme se viděli ani né před minutou. Vlastně se vůbec neznáme. To setkání před autem u školy bylo docela nešťastné. Podle mě za to mohla jednoznačně Alexa. Kdo ví, co do ní pořád hustila. "Chtěl jsem ti poděkovat za pomoc." Posadím se k době ke stromu a opřu se o kmen. Mám výhled na celou plochu a nejenom tam. Fízlové mě znervózňujou. Nechci nikomu nic vysvětlovat. Nevím co se tu stalo, nechápu to. Budou si myslet, že jsme se zfetovali. Horší je, že mám v sobě určitě nějaký ten alkohol z burbonu a v tomhle věku bych rozhodně pít neměl. |
| |
| soukromá zpráva od Samantha Lewis pro Jerremy mi ukazuje místo, kde mám prý tu značku, bohužel nemám u sebe zrcátko, abych se mohla kouknout, ale určitě se podívám doma. Dokud to neuvidím, tak tomu nevěřím. Pak mi vysvětluje, jak má čas a hledá na netu. "A jak víš co hledat?" Stále mi to hlava nebere, co se tu dělo a tak. Něco ve mě tomu nevěří, i když jsem tomu všemu byla svědkem a viděla to. "Kdo mi Malcolma ovládl?" Sakra jak to myslí? "Jak, že udělají blbost? Mě chtěl asi utopit nebo tedy stáhnout do vody." Vychrlím ze sebe, jsem z toho celá nesvá. "A na dotek byl divnej a nahej..." Obejmu se rukama jako kdyby mi byla zima. "Asi... asi bych měla jít domů... vyspat se z toho." Říkám to, jako kdybych stále tomu všemu nevěřila a domnívala se, že spánek mě přivede na jiné myšlenky a ukáže mi, že to doopravdy byl jen zlý sen. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Začal jsem tím znamením, co měl Matt. Pak jsem už jel po odkazech." Vysvětluje Jerry. "Pak jsem četl, co mne zaujalo." Dokončuje vysvětlení svého pátrání. "Co já vím kdo?" Pokrčí rameny. "Někdo od nich? Možná ten maník, co jste sejmuli." Zajímavé je, že neřekl MY ale VY. Jakoby se vyhýbal tomu, že by něco udělal on. "Byl jako kdyby byl mrtvý a chladný. Vytažený z vody." On sám se lehce oklepe. Zjevně se už s tímhle setkal. "No jestli si budeš něco zítra pamatovat, budu u kostela." Usměje se. "Ale doufej, že ti to mozek přes noc vymaže... Jako ostatním." Otočí se k tobě čelem. "Zvládneš cestu domů?" Otočí se přes jezero. "Ještě vidím světla sanit. Třeba tam budeš mít kámoše." Upozorní tě. |
| |
| pozornost Dominica Z přemýšlení nad odpovědí na otázku „Co se tady vlastně stalo?“ mě vytrhne příchod toho kluka, co jsem viděla před školou a tady znovu. Myslím, že se jmenuje Dominic. „Hoj“ odpovím krátce vyčerpaným hlasem a chvíli se na něho dívám, protože přemýšlím, kam ho zařadit. Nakonec to nevyřeším, hold už se mi všechno v hlavě plete dohromady. „Mě za pomoc?“ podívám se na něho a snažím se rozeznat, zda si dělá srandu... Vždyť jsem nebyla potřeba... napadne mě a hned to taky řeknu nahlas. „Za co, vždyť já nic neudělala. Vy jste nás...“ pomlka, jak hledám správné slovo „... zachránili. Ani nevím před čím, ale já nepila...“ už říkám spíš pro sebe jako ujištění. Protože mi z té nereálnosti kolem jezera začíná bolet hlava. „Není zač“ zkrátím to. „Nechceš si přisednout? Támhlety nemusím, ale myslím, že nás stejně nenechají odejít...“ kývnu hlavou směrem k policistům. |
| |
| Pod stromem "My???" Podívám se na ní, aniž bych si uvědomil, že je nemá triko. Ta poznámka mě tak překvapila. Až potom mi dojde, že myslela hlavně Jerremyho. Byl jsem tak v šoku, že jsem si to neuvědomil. Nechápu jak mohl vědět co se tu dělo. Asi si s ním dám druhé kolo, podobné tomu co v šatně. "Kdyby nepřišel Jerremy, nikdo neví co dělat, kdo ví jak by to dopadlo?" Kývnu ramenama a podívám se po policajtech. Už dávno sedím vedle Aly. "Co ruka? Dobrý?" Problém je, že kdybychom se hned teď sebrali a nasedli do jejího auta, beztak nás zastaví a budou vyslíchat... |
| |
| soukromá zpráva od Samantha Lewis pro Jerremy mi vysvětluje, jak našel ty informace moc ho už neposlouchám. Jsem celá mimo. Vnímám tedy tu část o Malcolmovi, ale on netuší kdo ho ovládl. Sakra je tohle skutečné? Jak někdo dokáže někoho ovládnout, tohle je realita ne nějaký blbý film. Přesně popíše, jaký byl Malcolm na dotek a já kývnu, že přesně to je ono. "Byl jako ryba." Tiše špitnu, jakoby zasněně. Pak něco plácá o tom, že si možná zítra nic nebudu pamatovat. Jak bych na tohle mohla zapomenout? "U kostela." Kývnu, stále mluvím potichu. Jeho otázka na to jestli zvládnu cestu domů mě zarazí. Já se necítím vůbec na nic. Jsem zmatená, asi ještě opilá a možná zdrogovaná. Upozorní mě na světla sanitek a že se můžu vydat tam. "Dominic." Řeknu jméno svého kamaráda a otáčím se. Jerremyho nechávám Jerremym a běžím najít Dominica. Snad mě nehledá.. A co Malcolm??? Přeji si, abych se zítra probudila a doopravdy si myslela, že tohle byl jen špatný vtip nebo sen. |
| |
| Sanity, policie a jiná verbež Samantha, Dominic a Aly (Alex pouze pokud se rozhodne napsat. Poslední možnost.) Zranění lidé, kteří potřebují převoz do nemocnice jsou postupně odváženi podle urgentnosti případu. Někteří jsou samozřejmě ´puštění´ do domácího ošetřování. Ty domu ovšem nepustí policie. Už od sanit si pozvolna začíná přebírat lidi. Je tu celkem 9 policejních příslušníků. Čtyři hlídají, aby nikdo neodešel a zbylých pět dělá výslechy. Během této doby se k vám zpět dostala Samantha. Tváří se poměrně zmateně, unaveně a vyšerpaně. Už to rozhodně není ta krásná a upravená blondýnka. Takto by se neodvážila ukázat ve škole ani na Halloween. Chvilku na to k vám přichází Daniel Sanders, samotný sherif tohoto města. Zjevně na tuto akci vytažený již z domova, neboť má na sobě v zásadě civil. Každý ví, že tento pán je v zásadě hodný. Pouze prudiče má tendence trestat a není nic neobvyklého, že trestem je zavření a následné rodičovské vyzvednutí. Věk má lehce po 40tce. Má celkem milou ženu, která prodává ve zdejší pekárně a dvě dospělé děti na vysoké škole. "Takže ve stručnosti jména, adresy a datum narození." V jeho hlase zní celkem solidně únava. Nechá vás nadiktovat patřičné informace. Chvilku se zastaví u Aly. Přeci jen není zdejší. "Co mi můžete říct o tom, co se tu stalo?" Položí naprosto banální otázku, na kterou asi není úplně lehké odpovědět. V zásadě je vidět, že to chce mít z krku stejně rychle jako vy. Za jeho zády vidíte jak lidi z márnice nakládají dvě mrtvá těla. Není to úplně hezký pohled na černé pytle. |
| |
| Zpátky ve zmatku Nějak jsem doklopýtala zpět. Jsem zmatená, vlastně ani nevím jak jsem zvládla se vrátit. Malcolma nikde nevidím. Ať je v pořádku... Ztrápeně vydechnu, ale když nevidím Malcolma, aspoň je tam Dominic. Musím vypadat hrozně, ale je mi to naprosto jedno, to je snad poprvé, kdy neřeším svůj zevnějšek. Mávnu na svého kamaráda, ale to už k nám přichází sheriff. Ptá se na klasické otázky, prostě na to, co člověk čeká, že se optá. Nervozně se kolem sebe rozhlížím, jako kdybych hledala jakoukoliv podporu. "Samantha Lewis." Po nějaké chvíli mlčení, konečně vypravím ze sebe. Dokonce i svojí adresu a kdy jsem se narodila prozradím. Mluvím ale velmi pomalu. "Já... já nemohu najít svého přítele. Jmenuje se Malcolm... Malcolm Tyler.." Vůbec neodpovím na otázku, co se tu stalo. Zdám se ale otřesená a možná to ze mě ani nedostanou. Vlastně co se tady stalo? Já to pořádně ani neumím popsat. |
| |
| Pod stromem Sedí se tu celkem dobře a za jiných okolností by to bylo perfektní místo na rande. Nečekal jsem, že se s kamarádkou Alexis seznámím zrovna tímto způsobem. Chvíli čekám na odpověď, ale bohužel se jí nedočkám. Rychle si to k nám začne štrádovat strážník. Jdi jinam, prosím jdi jinam. V duchu ho odvolávám pryč, ale bohužel to nepomáhá. Už jsem se nadechoval, že mu něco řeknu, ale objevila se tu Samantha. Nečekal jsem jí tu. Myslel jsem, že je někde se svým přítelem. On se stále nenašel? Dobrá příležitost jak se zbavit strážníka. "Dominic Sternhagen." Nemá cenu mu říkat adresu. Stejně je to město tak malé a minimálně jednou mě musel vidět v baru, kde si přivydělávám. "Myslím, že byste měli nechat zbytečných otázek a hledat pohřešované!" Možná to bylo trochu přidrzlé, ale Malcolm se pořád pohřešuje a místo toho, aby je hledali se tu vyptává na jména, adresy a co se tu stalo. Dobře, to je celkem podstatné, ale pořád se ho chci zbavit. |
| |
| Strážník „Ruka mě bolí, zítra s ní mám dojet do nemocnice.“ odpovím trochu opožděně, protože jsem celou dobu přemýšlela nad záhadností situace. Nezávidím to strážníkům „Aly Jordan, 7.2.1993, letošní adresa je támhleta chatka, jinak Sydney, Austrálie.“ ukáži na domek ukrytý za první řadou stromů. Pokud ho hledáte jde objevit i ve tmě, která je všude kolem. „Co se stalo?“ zamyšleně zopakuji otázku. „To nedokážu popsat... Něco divného... Prvně přišel nějaký chlap a ženská, pak nastal ohromný zmatek... Pak jsem letěla a pak... nevím, pak jste přijeli Vy...“ vyjmenovávám co vím. „Ne nedokáži je popsat, byla tma a světlo ohně... nedokáži to.“ odpovídám vyčerpaně. |
| |
| Daniel Sanders - výslech Asi všichni Šerif si zapíše vaše iniciály. Zjevně ho Dominicův výlev nechal úplně klidným. Jediný, kdo mu podá nějaké lepší instrukce je Aly. Tedy lepší aspoň nějaké. "Všechno po pořádku." Zvedne od pasu vysílačku. "Malcolm Tyler. Už ho máte na seznamu." Promluví do ní. Z vysílačky se ozve odmítavá odpověď. "Tak ho tam připište." Pak se vrátí k vám. "Nějaké další detaily ohledně té dvojce? Rozdávali drogy, alkohol nebo něco takového?" Pokračuje celkem normálním tonem hlasu ve výslechu. ---------------- Alex Dreamred - byla připsána na seznam pohřešovaných a její působnost v tomto dobrodružství ukončena. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nicolle Ridgel Dnešní večer sis plánovala opravdu jinak. Na břehu jezera je párty a ty jsi v zásadě byla vyšikovaná vyrazit, kdyby nedorazila do pokoje tvoje mamka. Tehdy se začal večer kazit. Po několika větách ti bylo jasné, že dostala ze školy nový buletin výsledků tvého studia a tedy i matematiky. Výsledek byl celkem jasné. Místo společnosti lidí jsi zůstala ve společnosti knih a co hůře! Matematické učebnice. A úplně nejhůře, byl ti sebrán noťas a i mobil. Ghaw! Jednomu je z těch čísel na zvracení. Naštěstí, ani tvoje matka nemá věčnost sedět s tebou na posteli. Takže po hodině a půl jí došla trpělivost a zdekovala se o patro níž. Venku je už tma a nějaká cesta k jezeru nepřipadá v úvahu. Ani ty nejsi takový sebevrah. Silver Town je sice klidné město, ale... No každopádně, umět si najít zábavu i v tvém pokoji není problém. Můžeš si dělat nehty, slazovat oblečení na pondělní školu. (Je sobota, 28.4.) Nakonec po dvou dalších návštěvách matky jsi zasedla s knihou po tvé babičky. Tohle už není úplně klasická beletristická knížka. Ano, i tahle se zabývá, jako většina ostatních, původním obyvatelstvem a indiány. Tahle je ovšem o něco specifičtější. Jsou v ní dopsaný poznámky rukou. Okovidně to není písmo tvé babičky a samotná kniha je lehce starší než ostatní. Datum přebalu tvrdí období mei světovýma válkama. V zásadě se jedná o komentování meziválečných dějin města. Zjevně tato část dějin nebyla úplně klidná a bezpečná. Jeden by řekl, že i dost krvavá. Výňatek z deníku  |
| |
 | soukromá zpráva od Bella Gustavsson pro Fajn! Fajn! Mohla jsem být na párty se všemi svými kamarády. Mohla jsem (byť ilegálně, ale koho to zatraceně asi tak zajímá!) pít alkohol, bavit se - snad se i s někým spustit a dokázat Gregovi, jaký je totální sráč a ubožák. (Nevím, jestli měl přijít taky - ale on by se to doslechl, to je jasné!) Vlastně jsem se mohla spustit s nějakým absolutním nýmandem, abych to ještě pořádně podtrhla! A koho zajímá, že by toho nýmanda pak asi zmlátil páč na mě by nemohl? Mě tedy ne. Mohla jsem se blýsknout před Samanthou tím novým topem, který jsme nedávno koupily na internetu a já jej ještě neměla na sobě. Mohla jsem vlastně cokoli - tedy do doby, než mi bylo řečeno, že celý večer strávím nad učebnicí pošahané matiky. A pak? Pak už jsem nemohla nic - KSAKRU ANI ZAVOLAT, ŽE NEMŮŽU PŘIJÍT! Velmi dobře si uvědomuji, jak jsem se tímto společensky znemožnila. A-JEŠTĚ-K-TOMU-NE-VLASTNÍ-VINOU! Do hajzlu, jak já ji nenávidím! Je mi tedy docela jasné, že ji nenávidím jenom do chvíle, než budu potřebovat kapesné, nebo půjčit kreditku - ale v tuto chvíli je tohle to poslední, co řeším. To, co naopak řešit musím, jsou příklady. Spousty příkladů, u kterých si tedy nejsem mnohdy ani úplně jistá, jak na ně. Zase jednou mám pocit, že celé to debilní učivo vidím prvně. Kdo potřebuje školu? Až to dodělám, budu profesionální roztleskávačka, někde mimo tenhle zapadákov, kde chcípl pes. A nebo budu na výšce. Ne, budu roztleskávačka. Výška znamená učení. Po pár hodinách matka odchází s tím, že na mě nemá nervy. Upřímně? Já na ni taky ne. Nemůžu se soustředit, když pořád myslím na to, jak se všichni v sobotu baví a já tady sedím, jako nějaká hnusná, smradlavá šprtka, nebo co. Než přijde zpátky, stihnu si udělat nehty. Doufám, že mi do pondělí vydrží, protože už vím, co si k nim obleču. A nalíčím. V tomhle mám, narozdíl od školy, jasno. Nakonec školní knížku matiky zavírám poté, co do ní neuměle propiskou vepíšu za jedno rovnítko výmluvné "FUCK." Chci jít na net. Nudím se. Chvíli jen tak frustrovaně sedím na posteli a přemítám nad svým neskutečně neférovým a krutým životem, provázeným mnoha kruciálními problémy. Pak, snad ze sportu, nějakých pár minut zoufale brečím, načež sáhnu po jedné z těch starých babiččiných knížek. No co - net nemám a stejně jsem dneska za šprtku! Přiznat si, že mě tyhle věci vlastně i docela zajímají? Tak dobře - ale jen tajně a jen když jsem sama. Kolikrát jsem jenom už viděla, jak kluci od Wolfů mlátili šprty? Být mezi nima? Ne, ne to fakt nehrozí, dík. Navíc tady čtu dějiny. DĚ-JI-NY! A pak se, chtě nechtě, začtu. Hlavně do poznámek, psaných něčí rukou. Mrtvoly, apatický šerif. Ztrestání Boha. Já sice na boha nevěřím, ale námět na horor je to dobrý. Bůh mlčí - vlastně by mě zajímalo, kdy nemlčel. Když není, že ano. Nechci skončit jako bratr. Listuji knihou dál. Ne, záznamy dějin teď nečtu - hledám jakýkoli další ručně vepsaný text. Chci vědět všechno. Cokoli. Hlavně co se stalo tomu bratrovi. A kdo to psal. A, a taky... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Dohledat jméno autorky poznámek není těžké. Tedy asi. Hned na jedné z předních stran je jednoduchá věta: For my little Foxis. (Pro mou malou Lištičku.) Je to zároveň jediný identifikovatelný záznam o autorce. Žádné jiné jméno, adresa, nic. Ono najít zmínky o bratrovi není také moc náročné... 1. březen 1922 - Dneska jsem se modlila k Bohu, aby seslal na bratra vykoupení a vyvedl ho z jeho šílenství. Nechce mluvit ani s knězem a vstoupit do kostela. O to víc se za něj modlím. 14. březen 1922 - Zase jsem měla dneska ten sen. Město se koupalo v plamenech a voda z jezera se změnila v krev. Bratr se mne pokusil uklidnit, ale jeho slova nebyla upřímná. 17. března 1922 - Dneska se bratr nevrátil domů. Doufala jsem, že šel ke knězi se vyzpovídat, ale kostel byl zavřený a bratr nikde. 23. březen 1922 - Bratr se vrátil. Šest dní byl mimo domov. Nepamatuje si nic. Byl hladový, vyhublý. Odvedla jsem ho do nemocnice, ale tam ho odmítli ošetřit. 5. duben 1922 - Dneska se opět nevrátil domů. To je už po třetí. Modlím se k Bohu, aby ho chránil na cestě, ale Bůh se od něj odvrátil. 13. duben 1922 - Dneska skoro nechci psát, ale musím to někomu říct. Bratra našli přitlučeného na vratech stodoly. Byl vyobrazen jako nějaká tarotová karta. Tolik krve. Nikdo to nechce řešit. Farář ho odmítá pohřbít. Prý byl posedlý. Tomu já nevěřím, třeba naslouchal jen Božímu hlasu. |
| |
| Výslech Jediný kdo se zdá schopný popsat situaci se ukázala Aly. Já se zdám zmatenější a zmatenější. S vytřeštěnýma očima sleduji šerifa Senderse, jak oznamuje zmizení Malcolma. Nikdo ho nenašel a dokonce ho ani neměli na seznamu. Nemám daleko k tomu se zhroutit. Zareaguji na další šerifův dotaz. "Přinesli nějakou whisky nebo bourbone." Pronesu tiše. O tom že v tom byli drogy mlčím. Jerremy mi vysvětloval, že se jednalo o jaké si démony a vše co jsem viděla nemělo s halucinacemi nic společného. "Chci jít domů." Se žádostí v očích se podívám na šerifa. |
| |
| soukromá zpráva od Bella Gustavsson pro Ono dohledat jméno autorky, jak se zdá, je těžší, než bych si mohla myslet. Už proto, že Foxis se sakra asi nejmenovala. Napadne mě, že bych mohla někdy ve volné chvíli zajet navštívit babičku a zeptat se, zda neví o někom, kdo by někdy měl tuhle přezdívku - no a nebo, jak k té knížce přišla. To by taky bylo poměrně dobré vědět. Sakra vlastně ani nevím, proč mě to zajímá. Možná je to tím, že prostě a jednoduše nemůžu na twitter. No - a nebo je to prostě jenom zatraceně tajemné. A já tajemno ráda. Přijdu si, jako bych objevovala něco, co nemám. Sakra já vím, že je to pěkná ptákovina - už proto, že je to jenom nějaký blbý deník nějaké blbé holky, která... sakra co on vlastně? Uvědomuji si, že to ani neumím pořádně popsat. To, co se okolo ní dělo. Možná i to je jeden z důvodů, proč se po tom pídím. Následná zmínka o bratrovi, přitlučeném na stodole, mě málem přinutí vyjeknout a knížku zavřít. Sakra, být to v beletrii, tak se asi jenom ošklíbnu takovým tím "jééé fůůůj" stylem. Ale tohle jsou něčí poznámky. TO SE SAKRA STALO! Taroty. Posedlost. Zavání mi to nějakou sektou. Jde mi z toho mráz po zádech. Proč vlastně tehdy zmizel - a pak se vrátil a pak jej zabili? Proč mám více otázek, než kolik mi ta knížka je schopná odpovědět? Hledám, zda v ní není ještě něco, něco dalšího. Třeba jak to celé dopadlo. Jestli ty sektáře chytili, nebo... Sakra, proč u sebe mí prarodiče skladují tohle a kde k tomu přišli? |
| |
| Pod stromem Koukám na Aly a pak na místo, který popisuje. Nechtěl bych bydlet hned vedle toho místa. Zamrazí mě v zádech až se musím oklepat. "Nechceš přespat u nás? Tady by se mi bejt moc nechtělo." Radši se ani nekoukám kolem. Ještě někdo může někde ležet. Po tom masakru to sem snad přijede natáčet i celostátní televize. Pak promluví Samantha. Jenom kývnu, ale víc na to nereaguju. V duchu doufám, že nám nedají dejchnout. Každopádně teď maj dost svejch starostí. Aní nevim co bych mu měl řikat. Že jsme někoho strčili do vody a ta voda začala bublat a ten člověk, ani nevim, kam zmizel. Až teď mi dojde, že jsme ho možná zabili. Chytnu se za hlavu a podívám se k jezeru, kde stejně nikdo není vidět. |
| |
| události a nabídka Dominica "Ne, nic jiného si nepamatuji... Seběhlo se to tak rychle..." odpovím po krátkém váhání. Podívám se na Dominica a jeho nabídku zvažuji jen krátkou chvíli. "Jestli bych mohla... Tady bych asi neusnula. Jen se mi tu nechce nechat auto." komentuji směrem k Dominicovi. Pak mě něco napadne a otočím se tedy ke strážcům pořádku "Mohla bych někoho z Vašich můźů poprosit o odvezení do centra?" zeptám se opatrně... Auto nechat u policejní stanice a nějak se pak přesunout k Dominicovi. je myšlenka, která mé napadla... |
| |
| Neděle - den klidu a pohody... Nebo ne? Samantha, Nicolle, Aly, Dominic a Jerremy Zbytek sobotní noci dopadne pro zúčasněné dobře. Dostanou se do svých či zapůjčených postelí. Ráno je klidné a mírné, skoro jakoby se minulé noci nic nestalo. Internet a radio mluví ovšem o něčem jiném. KRVAVÉ BĚSNĚNÍ U JEZERA Zdroj: Krátká zpráva na internetu Krom této zprávy media mlčí a nevyjadřují se. |
| |
| Neděle Nakonec svou sebelítost nad tím, že jsem nikam nemohla, utopím v té staré knížce. Vlastně se mi podaří na celou ti zatracenou párty, kde mi moji "milující" rodiče zakázali jít kvůli mám známkám (které nejsou zase tak špatné! Hej! Proberte se! Éčko z matiky je fajn!) Když už v poznámkách na okrajích stran neobjevím nic nového, knihu odložím a usnu neklidným spánkem. Tedy ono usínám poměrně klidně, což o to, ale v noci se několikrát probudím, po dlouhém ošívání poté, co se mi zdá o lidech, zaživa přibitých na vrata stodoly. Neměla jsem to číst. Jenže to je ten průser. Neměla jsem večer net. Takže mi vlastně ani nic jiného nezbylo, pokud jsem nechtěla čumět do matematického sešitu! A to bych sakra raději i uklízela - jenže nebylo co. Situace s internetem se nicméně ráno mění. U snídaně mi táta předává zpátky můj laptop i mobil s tím, že si mám užít neděli. Popravdě, já bych si raději užila SOBOTU, protože párty byla včera a ne dnes! Naházím do sebe jogurt a uraženě si odkráčím zpátky do svého pokoje. Kde najdu tu zprávu. Nezvěstní. Mrtvý. Zblednu. Ani tam neřekli KDO umřel. Já doufám, že... Ihned beru do ruky mobil a vytáčím Samanthu. Ona bude vědět. Ani na minutu mě nenapadne, že by to mohla být i ona, kdo není naživu, nebo je pohřešovaná. Nemíním si to vůbec připustit. |
| |
| Neděle Ještě v sobotu jsem se dostala domů. Rodiče už spali a tak si ani nevšimli, kdy jsem se vrátila. Jsem za to ráda, neviděli v jakém stavu lezu do domu. Stejně bych nebyla schopna na nic odpovídat, ono to přijde zítra. Zapluji do svého pokoje, přesněji do koupelny, která je jen moje a v ní strhávám ze sebe oblečení. Nikdo by už neřekl, že to byly značkové a dost drahé kusy. Po důkladné koupeli, si zalejzám do postele a snažím se usnout. Moc to nejde. Stále před sebou vidím ty hrozné stvůry a události dnešního dne. V duchu se modlím, aby se mi Malcolm vrátil a byl v pořádku. Nakonec se mi podaří usnout. Normálně se mi sny nezdají, ale tuhle noc to tak není. Vrací se mi všechno. Občas se tedy s křikem budím a zase usínám. Noc je pro mě hrozná, jako byl den předtím a proto není divu, že v posteli se zdržuji dlouho a snažím se dospat, to co jsem probděla. Otravný zvuk mě mobilu mě vytahuje z postele. Nejprve zmateně kolem sebe koukám a netuším odkud zvonění jde. Po krátkém naslouchání, zjistím že z koupelny a tak odhazuji peřinu a stavím se na bosé nožky. Mohl by to být Malcolm... To je první nápad, co mě napadl a proto se snažím mobil najít. Je mezi věcmi na zemi v koupelně, které jsem odhodila. Na displeji, ale není jméno mého přítele ale mé kamarádky Nicolle. Po přijmutí hovoru si přikládám mobil k uchu. "Nicolle?" Ze včerejšího zmatku si nejsem ani jistá, jestli tam včera byla. "Jsi v pořádku?" |
| |
| telefonát Ve chvíli, kdy mobil vyzvání nějakou (pro mě osobně nepříliš krátkou) dobu, si začnu uvědomovat, že Samantha může být v nějakém průšvihu. Třeba zraněná - nebo - a to je opravdu nejhorší možná věc - že ten mobil řve někde na břehu jezera a ona je ztracená bůh ví kde. Třeba přibitá na dveří nějaké... ne, sakra, měla bych tyhle blbé knížky přestat číst, pak mě napadají pěkné blbosti. Po nekonečně dlouhé chvíli, kdy už se chystám mobil položit a začít stresovat a obvolávat ostatní lidi, se mi Samantha hlásí. "Jsi v pořádku?" "To jsem se chtěla zeptat já tebe!" Odpovím bez většího rozmýšlení. Je to úleva ji slyšet. Pitomé stihomamy. "Četla jsem na netu co se tam včera stalo. Prý... prý někdo umřel." Jo - předtím jsem byla ustrašená - a pořád mám trošku strach a tak - ale hej, prostě jsem mladá holka, co vyzvídá, páč je zvědavá! Ukamenujte mě za to! |
| |
| Telefon "To jsem se chtěla zeptat já tebe!" Její slova mě vrací do reality a vzpomínám si, že jí jsem tam neviděla ani když jsem byla s holkama. Opřela jsem se o zeď v koupelně a promnula jsem si se zavřenýma očima spánky. "Četla jsem na netu co se tam včera stalo. Prý... prý někdo umřel." "Už je to na netu?" I z mých slov je jasné, že jsem mimo. Samozřejmě, že to bude hned ve zprávách, to co se včera stalo na místním webu bylo možná už včera v noci. "Umřel jeden s kluků od fotbalistů... nevím kdo. A..." Zadrhnu se."Malcolm se pohřešuje." Slzy mi tečou po tváři a já se sesouvám na zem. |
| |
| Telefon "Umřel jeden s kluků od fotbalistů... nevím kdo. A..." Za normálních okolností bych si říkala - "ať je to Greg, ať je to Greg!" - ale ona to není taková prdel, jako by se mohlo zdát. Vlastně jsem z toho dost nesvá. Kluk od vlků... to je prostě blíž, než bych si dokázala připustit. Je tady velká možnost, že to nebude žádný cizí blb. Vlastně i kdybych to neznala - tak to zasáhne celý tým, takže i mé přátele. Sakra jak se něco takového mohlo stát? Jsme klidné městečko, kde se nikdy nic neděje! "Malcolm se pohřešuje," Zavříská mi pak do telefonu uslzeně. Hledím na zeď před sebou doslova s otevřenou pusou a zpracovávám, co mi zrovna řekla. Zmizel ji přítel. Do hajzlu ono to začíná být horší a horší. "Jak..." vypravím ze sebe nevěřícně a ztěží, "N-nebreč. On... se najde." Jo, mi samotné to zní prázdně. Zatraceně prázdně. "Já - neměla bych za tebou raději přijet?" |
| |
| Doma Nečekal jsem, že by přijala mojí nabídku. Nedivím se jí, to místo je děsivé. Strážník mile rád přijme prosbu Aly a my se společně se Samanthou vydáme k našim domovům. Bydlíme hned vedle sebe, takže jdeme celou cestu spolu. Před domem se rozloučíme a zaplujeme k nám. V domě už je tma a ani mě to nepřekvapuje. Dle toho jak je dům vybaven na tom rozhodně nebudeme nijak špatně. Ještě nabídnu Aly něco k pití a pak jí vedu rovnou k sobě do pokoje. Je pravda, že tu máme i pokoje pro hosty, to ale nemusí vědět. "Tak tě u sebe vítám." Když jsem odcházel, tak jsem tu zrovna moc neuklízel. Hromadu oblečení hodim na židli a ihned začnu rozkládat gauč. Nechce se mi spát na zemi, tak aspoň tohle. V mém pokoji neni nic moc zajímavého co by stálo za řeč. Police, postel, stůl, bordel a hromada kšiltovek. "Hodim si rychlou sprchu." Zamlumlám k Aly a ještě vytáhnu peřiny, který hodim na postel a svoje na gauč... Po sprše si jdu rovnou lehnout není mi dvakrát do řeči. Ráno se probudím se slinou u pusy. Aly naštěstí ještě spí nebo to tak aspoň vypadá. Otřu si pusu a převalim se. Doufám, že sem nevtrhne matka s nějakou vtipnou hláškou a tak podobně. Chvíli koukám na internet na mobilu a čekám dokud se Aly neprobudí. "Ahoj..." Zamumlám směrem k ní a převalim se, abych na ní viděl. "Hej, nebyla jsi tam s tou svojí kamarádkou? Alexou?" Od té události jsem jí neviděl. |
| |
| Telefon "Jak..." Jak bych to asi vysvětlila. Co bych asi tak řekla? Že jsem našla Malcolma nahého, divného a že se mě snažil utopit. "N-nebreč. On... se najde." Tohle nařízení od Nicolle má přesně opačné účinky a já jí zazvlikám do sluchátka. "Já - neměla bych za tebou raději přijet?" Takhle se ukáže pravá kamarádka. Ani ve vteřině nezaváhá a okamžitě mi nabízí svoje rameno na kterém se mohu vyplakat. "Jestli ti tím nekazím nějaké plány. Tak... tak tě uvidím moc ráda." Stále je z mého hlasu patrné, že mi musejí slzy kutálet po tváři. Pociťuji, jak mám plný nos a blbě se mi mluví a tak se zvedám ze země a v koupelně hledám kapesník do kterého bych se mohla vysmrkat, samozřejmě tak, aby mě Nicolle neslyšela. |
| |
| k Sam Ono se to dalo předpokládat - Samantha brečí. A mé plytké uklidnění fakt nepomáhá. Ono nemůžu se na ni zlobit, ani ji soudit, že ne - já se ji totiž vůbec nedivím. Ono někdy je třeba se z toho prostě vyřvat. Jsem holka, něco o tom vím. A tohle je vážná věc. Zatraceně vážná, na tohle malé městečko. "Jestli ti tím nekazím nějaké plány. Tak... tak tě uvidím moc ráda," odpovídá mi uslzeně. "Jo - v pohodě. Utři si zatím oči, jo? Ať tě nenajdu úplně na dně," pokusím se o úsměv. Říká se, že v telefonu je poznat, když se člověk usmívá. "Tak já na sebe něco hodím a jedu, za čtvrt hodiny jsem tam." Nahodím na sebe uplé rifle, bílé tričko na širší ramínka a tmavě fialovou mikinu s květovaným vzorem, načež stáhnu dlouhé vlasy jehlicí do drdolu, aby se mi nemotaly všude okolo a rychle se nalíčím. Do kapsy si hodím mobil. Dolů, před dům, kde parkují auta, sebíhám schody poměrně rychlejším tempem, než je obvyklé. Naskočím do svého velkého Dodge ("protože když už k sedmnáctinám musíš mít auto, protože ho "dostanou všichni" - tak bude alespoň bezpečné!") A přejíždím prakticky o pár baráků dál, k Samantě. Nebydlí zase tak daleko - občas okolo ní probíhám, když chodím večer běhat - ale jedna věc je jogging a druhá věc je otravovat se s chůzí z místa A do místa B. Parkuji před jejím domem a vylézám z auta. Většinou mě už vyhlíží. Beztak bude i teď. |
| |
| na břehu a cestě Aly, Samantha, Dominic „Děkuji... “ řeknu směrem k šerifovi, když souhlasí. V chatce popadnu svůj batoh, který mám trvale připravený ke kempování. Mám v něm nějaké oblečení, deku, doklady a trochu trvanlivého jídla. Tedy to u Dominica asi nevyužiji, ale nemám chuť se tady teď zdržovat. Zítra budu muset sehnat něco jiného k bydlení v centru... napadne mě, když zamykám dveře třemi zámky. nevím, proč jich tam majitel dal tolik. Já uvnitř stejně nemám nic mimo postele trochu věcí v kuchyňce a nějaké oblečení. Co jsem tady, tak ani peníze nemám v hotovosti. Lidi fotky platí bezhotovostně a v baru drobné za výpomoc propiji, či projím... Nechat tady Forda se mi nechce a tak jedny klíčky vrazím do ruky policistovi s prosbou, ať ho doveze na stanici. Chvíli nechápe, ale když si všimne obvazu na ruce, přikývne. Když se vrátím k Dominicovi, tak už můžeme jít. Tričko v ruce si pokusím navléknout, ale opravdu, přes obvaz to nedokáži... Co se dá dělat řeknu si a víc nad tím nepřemýšlím. u Dominica Aly, Dominic Po chvíli chůze dojdeme k domu Dominica, jen díky tomu, co se stalo u jezera neřeším, že jdu k někomu koho neznám domů. Většinou se od neznámých lidí držím stranou, ale dnešní stres to změnil. Dominic ani Samantha nejsou tak moc cizí... „Dík moc... V chatce bych asi neusnula.“ řeknu a pokusím se o úsměv, nejde to. „Klidně budu spát na gauči...“ chvilku protestuji, ale nedá mi moc na výběr. Gauč zabere sám a já si tak musím vystačit s pohodlnou postelí. Nevím, co mám dělat a tak si sednu vedle postele na zem. Batoh položím vedle a přemýšlím... Pak se vrátí ze sprchy a vyruší mě z přemýšlení. Rychle vytáhnu z batohu tílko, kterým určitě protáhnu i obvaz na rameni-ruce, k němu čisté světlé tepláky a jdu se trochy trochu opláchnout, abych mu postel ještě neušpinila, to bych opravdu nechtěla. Umyta, dokonce i s propláchnutými vlasy, které jsem vysušila půjčeným ručníkem jsem zalezla do vypůjčené postele. Vypůjčenou peřinou jsem se zakryla a nezapomněla jsem ani využít vypůjčený polštář. Nerada si půjčuji věci, ale dnes je výjimka nejedna... „Brou...“ řeknu tiše a usnu rychleji než jsem čekala. Spím tvrdě a překvapivě se mi ani nic nezdá. Zázrak nastal. Jsem za to ráda hned, jakmile se ráno vzbudím. Ráno, ono je spíš dopoledne. Otevřu oči a zamžourám do světla. Chvíli přemýšlím nad tím, jaké by to bylo se ještě otočit a spát dál, ale pohled na Dominica, který už něco dělá s mobilem mě nedá šanci spát. Sednu si v posteli a konečně si prohlížím pokoj. Podobný chaos vládl i v mém pokoji, když jsem opouštěla Austrálii. „Hoj...“ odpovím Dominicovi s aspoň o fous lepší náladou než večer. Odpočinek je lék téměř na všechno... „S Alexou?“ opakuji a přemýšlím. „Já určitě ne, ale nevím jestli tam nebyla s někým jiným.“ odhrábnu peřinu, která stejně byla pěkně rozhrabaná (spím dost neklidně, či jak to říci :D ) a vyt´hla jsem z batohu svůj telefon, asi čtyři roky starou Motorolu Droid (dotykáč s výsuvnou klávesnicí s ošoupaným černým lakem až na stříbrný kov) . „Chvilku já jí zavolám...“ vysvětluji. Vyberu číslo a vytáčím... Nic... „Nebere to a ani to nezvoní...“ řeknu tiše. „Třeba má vybitý telefon, nebo ještě spí a nechce, aby ji někdo rušil...“ snažím se přijít na jinou možnost než tu jednu, kterou bych nerada slyšela. Znám se s ni sice jen necelý týden, ale je to jedna z mála osob ve městě se kterými jsem se aspoň trochu znám. „Nebude vadit tvým rodičům, že jsem tady spala? Zkusím si najít nějaký dům v centru, v té chatce už bych neusnula...“ ptám se a konstatuji fakt. |
| |
| Doma "Aha." Odpovím potom co mi Aly oznámí, že tam nebyla s Alexou. Je fakt, že party byla hned za jejím domem, tak proč se tam nepodívat. Taky bych tam vyrazil. "Asi ještě spí no." Ono je to vlastně jedno, ať si dělá co chce. Minule mě pěkně naštvala před tou školou. Popravdě bych neřekl, že hned druhej den bude spát Aly v mojí posteli. Chvíli na ní tiše koukám. Je zajímavé vidět lidi takhle po ránu, většinou vypadaj úplně jinak. Odhrnu peřinu a natáhnu se pro ovladač k věži, kde pustím svojí oblíbenou kapelu. Uvědomím si, že mám na sobě jenom boxerky. Můžu být rád, že jsem dneska nespal rovnou nahatý. Schovám se zase pod peřinu a natáhnu se. Už je celkem pozdě, ale nechce se mi vylejzat. Co se týče otázky ohledně rodičů, kývnu na ní ramenama. "Jestli bude, co my s tim naděláme." Zasměju se. Je mi to fakt jedno a dům je to velkej. Jo mohl jsem Aly poslat do pokoje pro hosty, ale nechtělo se mi. "Vemou to v klidu, pořád sem někoho tahám." Teď to mohlo vyznít docela špatně. "Myslim kamarády." Dodám ještě, aby z toho nevzniklo něco jinýho. "No a co ty? Co tě zavedlo do takový díry?" Tohle je to poslední město, kam bych dobrovolně jel. Nebýt včerejška tak bych řekl, že je i docela nudný. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Jason Marraby Neděle je den odpočinku a klidu. Klidu, který si zaslouží běžný občan. To ale neplatí pro tebe, ty teď jedeš v postraším služebním voze směr Silver Town. Malé to městečko, kde se minulé noci stala jistá výtržnost. K pohodlné skoro pětihodinové jízdě máš ovšem společníka, kterému jsi byl přiložen. Jedná se o služebně staršího neformálně, velice neformálně, oblečeného muže jménem Daniel Morgan. Ten aktuálně vesele vychrupuje na sedadle spolujezdce. Řízení ti předal hned u vašeho úřadu. Jeho přítomnost zde vzbuzuje jisté otázky. První je historie tohoto muže (viz níže). Druhou otázka je ještě jednodušší: Proč já?! No každopádně máš celkem klidnou cestu. Daniel usnul už patnáct minut po začátku cesty a krom občasného hlubšího nadechnutí ti nekecá ani do jízdy a ani do řízení. Občas sice něco zamumlá, ale nerozumíš tomu. Zní to skoro jako úplně jiný jazyk než angličtina. K případu toho mnoho nevíš. Víš, že byl Morgan na tento případ přímo vyžádán a ty jsi jen jeho doprovod, který se má na tomhle případě zaučit. V zásadě by sis asi nemusel přát nic lepšího. Jedná se o případ výtržnosti, který se odehrál minulé noci. Ještě ve tři ráno tě volal Morgan volal, že se máš sbalit na týden a že vyrazíte do terénu. Složku případu jsi měl možnost rychle prohlédnout. Dvě smrti, drogy, mládež a 5 pohřešovaných. Viník neznámý. Stopy nulové. Nakonec sjíždíte k městu. To se zdá celkem klidné. Reálie města Je desátá dopolední. Tebe po skoro pěti hodinách cesty bolí zadek naprosto pekelně. První cesta, kterou by jste se měli vydat, je zdejší šerifská stanice. Měli. Není to nutné. Daniel Morgan |
| |
| u Dominica Aly, Dominnic Když Dominic vyleze pustit rádio, vzpomenu si na Austrálii, tam se chodí běžné v plavkách, protože tam můžete skočit do moře, zaplavat si v podstatě kdykoliv. Lidi se tam tolik nestydí, či jak to říci. Takže boxerky mě opravdu neponižují, ba naopak je na co se dívat. „Docela dobrý vkus...“ komentuji hudbu. Při zmínce, že sem pořád někoho tahá nadzvednu obočí. Kam jsem to vlezla? napadne mě hloupá myšlenka. Tam, kde byla možnost... odpovím si a dál to neřeším. Do díry... Chvíli přemýšlím, jak to říci.. „Vždycky jsem se chtěla podívat do Ameriky a tak jsem na konci semestru přerušila školu a vydala se sem. Kam přesně jet mi bylo docela jedno. Nechtěla jsem hned do velkých měst, jako je New York nebo Las Vegas... Chtěla jsem něco malého, kde by v okolí bylo co fotit.“ vysvětluji. „Focením si přivydělávám...“ dodám... „Já si dojdu omýt oči...“ řeknu a zvednu se z postele. Jako pokaždé, tak i teď se lehce zavrávorám. Souvisí to prý s tlakem a já na to vždy zapomenu. Zvednu se a první dva kroky nejsou moc sebejisté – běžná věc v mém životě. Bosa dojdu do koupelny a opláchnu si celý obličej a aspoň trochu srovnám vlasy... --- Jinak po probuzením mám své blond vlasy pořádně rozcuchané, co se týče make-upu, tak ten nikdy nepoužívám, tedy ani ten mě teď nechybí. |
| |
 | soukromá zpráva od Jason Marraby pro Konečně. Konečně budu moci řešit nějaký případ v terénu a ne jen prohlížet nějaké papíry v kanceláři. Opravdu jsem rád, že tam jedu. Plný nadšení a zatížen svými věcmi, nastupuji do služebního auta - taky mohlo být lepší, ve kterém pojede krom mě i jakýsi Daniel Morgan. Neznám ho, ale slyšel jsem, jakou rychlostí střídá parťáky a kde končí. Slyšel jsem ale i o některých jeho případech, které dokázal vyřešit skoro bez důkazů a svědků. Snad se na podobnou úroveň někdy dostanu taky. A snad mi k tomu pomůže tenhle případ, kde se od Morgana budu možná moci něco přiučit. Na začátku cesty jsem se snažil od Morgana něco dozvědět. O jeho případech, parťácích a také o tomto případu, ale bez valného úspěchu. Nevím jestli jsem ho tak unavil já, ale už po 15 minutách cesty vytuhnul a nevypadalo to, že by se do konce cesty hodlal vzbudit. Mohl jsem alespoň v klidu přemýšlet o případu, na kterém budu pracovat. Už 2 vraždy (nejspíš, drogy a 5 pohřešovaných, to by mohlo být zajímavé. Snad nedopadnu jako předchozí Morganovi parťáci, doufám že naopak výrazně přispěju k vyřešení těchto událostí. Představím si sám sebe jak mně všichni oslavují, dostávám vyznamenání, jsem na předních stranách novin, každý mně uná. Samozřejmě to byla dětinská představa. Vždyť kdo by psal o začínajícím detektivovy, který vyřešil 2 vraždy v nějakém zapadákově, eště abych za to dostal vyznamenání. Všechno tohle by se kdyžtak stejně týkalo Morgana a ne mně. Pustím si rádio, potichu, abych Morgana nevzbudil, jenže ten má evidentně dost tvrdé spaní. Hráli zrovna jednu mou oblíbenou písničku (odkaz). Pak ale rádio zase radši vypnu, protože v něm začnou dávat obvyklé prasárny, samo nazývající se hudbou. Po celých pěti hodinách konečně dorazím do Silver Town, které my rozhodně nepříjde jako dějiště věcí, které se tu stali. Je to klidné a poměrně útulné maloměsto, ale je pravda, že místní obyvatelstvo nijak neznám, takže radši nebudu dopředu nic soudit. Dojedu až k šerifské stanici, ke které jsem sice nemusel jet hned, ale hořím nedočkavostí, abych se o případu dozvěděl konečně něco víc. Odpočinek prozatím počká. |
| |
| U mě doma "Jo - v pohodě. Utři si zatím oči, jo? Ať tě nenajdu úplně na dně." Nakazuje Nicolle a snaží se mě rozveselit. Pokusím se o úsměv, ale jde to dost těžko. "Dobře. Tak zatím ahoj." Rozloučím se s ní a pořádně se vysmrkám. Odraz v zrcadle prozrazuje, že to nejsem já ta blonďatá krasotinka. Opláchnu si svůj uplakaný obličej. Nicolle říkala něco o oblékání. Taky bych to měla prubnout, jsem přeci jen stále v pyžamu. Nehledím na nějaký styl a tak beru první co mi padá pod ruku a to jsou nějaké džíny a volnější barevné triko s nějakým obrázkem, prostě něco s čím bych ven jen tak nevylezla. Vlasy jsem si stihla učesat ještě předtím v koupelně velkou péči jim nedám. Slyším přijíždět auto. Je mi jasné, že to je Nicolle. Proč zase jela autem? Vždyť to je pár kroků? Proč se tím zaobírám, Nicolle se nezmění. Než moje kamarádka stihne zazvonit na zvonek tak já běžím po schodech a otvírám. Nicolle se nestihne ani rozkoukat a já jí skáču kolem krku. "Měla jsi takové štěstí, že jsi tam včera nebyla. Bylo to hrozné." Mám co dělat abych se znovu nerozbulela. |
| |
| no... "Měla jsi takové štěstí, že jsi tam včera nebyla. Bylo to hrozné," vrhá se mi okolo krku Samantha. "A já byla naštvaná jak fretka, kvůli tomu, že jsem tam nemohla jít," utrousím tak nějak mimoděk, když ji obejmu. Vypadá hrozně. Ono se není čemu divit - je docela jasné, že tohle si nikdo zažít nepřeje - a já můžu být ráda, že mě rodiče na párty nepustili. Už proto, že ta smrt asi nebyla z otravy alkoholem, nebo nějaké koniny, jako skoku do mělké vody - pak by se ten titulek nejmenoval "krvavá řež u jezera," že. Řekla bych jí něco jako "to je v pohodě už je to za tebou" - no, ale mám takový pocit, že dokud se neobjeví Malcolm, tak to v pohodě fakt nebude. A už vůbec ne za ní. "Půjdem nahoru a... jestli o tom chceš mluvit," a já fakt doufám, že jo, "povíš mi, co se stalo, hm?" |
| |
| Doma Aly Podepřu si hlavu a podívám se na Aly. Její příběh je docela zajímavej. Taky by se mi líbilo se takhle sebrat a jet někam do světa. Mám obavu, že já se podívám tak maximálně do New Yorku a budu rád. "A co na to rodiče? Nedovedu si představit, jak jim oznamuju, že končím se školou." Představa je to docela děsivá. Myslim, že by celej můj pokoj letěl rychle ven a to je to ta lepší možnost. "Ukážeš mi nějaký fotky?" Jsem docela zvědavej jaká je fotografka. Jednou jsem to zkoušel, ale nedalo se na to koukat. Většina byla nedoostřená, přesvětlená a tak podobně. To si radši sednu k Xboxu a pařim gamesy s kámošema. Kývnu na Aly ohledně toho, že se jde omýt a zase se natáhnu. Pořád se mi nechce vylejzat z postele. Vždycky ležím dokud to jde. |
| |
| U mě doma Nicolle "A já byla naštvaná jak fretka, kvůli tomu, že jsem tam nemohla jít." Tyhle slova jaksi přejdu. Nevím co bych k tomu řekla a včera bych byla taky naštvaná, dnes po tom všem bych za to byla vděčná. "Půjdem nahoru a... jestli o tom chceš mluvit.... povíš mi, co se stalo, hm?" Pouštím Nicolle a přikývnu. Nemůžu jí říct všechno, ne to co jsem doopravdy viděla. Já tomu sama nedokážu uvěřit, co by na to řekla ona. Zavírám za svojí kamarádkou dveře. "Nedáš si něco? Marta nám cokoliv připraví." Uvědomuji si, že jsem za dnešek nic nejedla, ale na jídlo chuť nemám. Budu ráda, když do sebe dostanu cokoliv. Počkám na Nicolletino přání, sama si od naší hospodyně objednám kávu a džus a poprosím jí, aby nám to donesla do mého pokoje, kam jsme se přesunuly. Posadím se na jedno z křesílek. "Včera to bylo jako z hororu." Ono by se tomu někdo zasmál, ale já to říkám tak vážně a i vyděšeně, jako kdybych tam stále byla. "Náhle se vznesla divná mlha, přes kterou nebylo nic vidět. Nastala panika a já se vydala hledat Mala. A našla jsem ho..." Můj hlas se náhle ztišil. "Byl nahý a... a..." Hlas se mi zlomí. Nedokážu pokračovat, vložila jsem si tvář do dlaní a zase brečím. |
| |
| Jak z hororu Na výzvu, zda si něco nedám, si od hospodyně "objednám" kafe. Pořádně velké, s hodně mlíka, žel, ač bych si to ráda dopřála - bez cukru. Ne, sakra, ani tu ochucenou višňovou smetánku si tam nedám a to ji mám tak ráda. Za chvíli bude třeba zase vypadat na tréninku dobře... vlastně je to třeba pořád. Někdy svůj život fakt nenávidím. "Náhle se vznesla divná mlha, přes kterou nebylo nic vidět. Nastala panika a já se vydala hledat Mala. A našla jsem ho... Byl nahý a... a..." Samantha se zase rozbrečí. Mlha? Jako jo - u jezera se občas mlha zvedá. Ale kdyby vypadala normálně, tak z toho asi tak nevyšiluje. Říkám si, jestli jim někdo do pití nezamíchal nějaké drogy, nebo tak. To by vysvětlovalo i tu paniku a... Mal byl nahý? "Šššš... to bude v pohodě," sednu si k ní a obejmu ji. "...co s ním bylo?" |
| |
| u Dominica Aly, Dominnic „Rodiče to vzali dobře, protože školu, jak bych to řekla už dělám navíc. V Austrálii máme ranč s koňmi, autodílnu a takovou malou benzínku. Tam člověk nepotřebuje vysokou, aby něco mohl dělat. Tam stačí chuť a nebát se práce, výhoda toho, že je to rodinné je taky neocenitelná...“ vysvětluji situaci. Opravdu, rodiče spíš neměli radost, když jsem si vybrala cíl – Ameriku. Byli by radši za Evropu, prý tam hrozí méně nebezpečí. „Noto by asi šlo...“ Z batohu vytáhnu na pohled celkem odřený notebook Lenovo. Položím ho na postel vedle sebe a zapnu ho. Během chviličky je nastartovaný, SSD dělá svou práci dokonale. „Nemám tu všechny, ale aspoň část těch nejlepších...“ otevírám prohlížeč na svých stránkách s fotkami, kde jsou nějaké krajinky, voda a zvířata. Ovšem dělám si poznámku, že budu muset do svého auta pro foťák, který zůstal v kovové bedně na zavazadla pod zámkem v korbě... |
| |
| A jak to bylo dál Nicolle Jakmile jsem se rozbrečela. Nicolle se zvedá a přesedává si ke mě aby mě mohla obejmout. "Šššš... to bude v pohodě," snaží se mě utěšit. Já zvednu uslzené oči k ní. "...co s ním bylo?" Vyptává se moje kamarádka. Ono přestala jsem vyprávět v tom nejlepší, co si budeme povídat. "Já ho objala. Ale jeho kůže nebyla lidská, ale spíš..." Utírám si hřbetem ruky slzy a přitom přemýšlím jak nejlépe popsat, jaká byla jeho kůže na omak. "Rybí..." Náhle ze sebe vyrazím. "Ne šupinatá, ale vlhká a studená a kluzká...." Snažím se to více přiblížit. "Ale co se stalo pak bylo vážně zvláštní. Malcolmě pořádně chytil a pomalu se semnou sunul k jezeru, jako kdyby mě chtěl namočit nebo..." To nedopoví protože přichází Marta s nápoji, co připravila. Poděkuji jí a vrhnu se na džus, jak kdybych nepila několik dní. Prázdnou sklenici pokládám na stůl a pokračuji v příběhu. "Povedlo se mi Malovi vytrhnout. Za tu dobu nic neřekl a snažil se mě chytit znovu a tak jsem mu utekla. Od té chvíle jsem ho už neviděla." Sklonila jsem hlavu, abych mohla pozorovat prsty na svých rukou. Moje nehty vypadají otřesně. "A pak jsem našla Dominica, který se rval s tím divným mužem a kdyby se tam neobjevil Jerremy, tak by nás ten chlap zabil. Ale co bylo nejdivnější ten chlap umřel, tím že padl do jezera. Ne že by se utopil, ale ta voda ho nějak zranila. Nedokážu si to vysvětlit." I pro mě je to naprosto neuvěřitelné. Ano Jerremy mi to snažil vysvětlit, ale stále tomu nedokážu uvěřit. |
| |
| ehm... sam? ~Samantha~ "...jeho kůže nebyla lidská, ale spíš...Rybí..." Aha... takže se tam asi fetovalo. A Sam si evidentně dala. "Ale co se stalo pak bylo vážně zvláštní. Malcolmě pořádně chytil a pomalu se semnou sunul k jezeru, jako kdyby mě chtěl namočit nebo..." Aha. Takže si dal zjevně i Malcolm! Když pak přijde rodinná služka, s díky si od ní vezmu kafe a chvíli jen tak ten hrnek držím v rukou, protože je příliš horké na to, aby se dalo pít. Pak Sam pokračuje a já poslouchám, svírajíc hrnek. Celé historce nevěřím ani za mák. Tedy - věřím tomu, že si Sam myslí, že to zažila. Ale drogy dělaj s lidmi svoje - taky nás pořád ze školy vyhánějí na ty chytré přednášky o tom, jak je nikdy nemáme brát. Takže věřím tomu, že ona tomu věří. Nic víc, nic míň. "...ten chlap umřel, tím že padl do jezera. Ne že by se utopil, ale ta voda ho nějak zranila. Nedokážu si to vysvětlit." "Takže Jeremy toho chlapa zabil tím, že ho shodil do vody?" Snažím se v tom udělat jasno. Nikdy bych do toho kluka neřekla, že je vrah - jako jo, byť v sebeobraně. Ale zase jsme u toho. Drogy jsou zlo. Neříkalo se, že tam umřel někdo z týmu? Ono "nějaký chlap" asi buďto není správný popis... a nebo tam umřeli dva lidi a o jednom se nemluví. |
| |
| Ano zní to ujetě Nicolle "Takže Jeremy toho chlapa zabil tím, že ho shodil do vody?" Její otázka mě vytrhne z polemizování o tom jak to bylo. Protože se ptá na vraždu a já s tím měla taky něco společného, já toho chlapa taky strkala. "No nejenom Jerremy." Leze to ze mě docela pomalu, takže je jasné, že se mi to těžko říká. "Já jsem Jerremymu pomáhala a i Dominic." Jak mluvíme o Jerremym uvědomím si, že když odcházel připomínal mi, kde se bude dnes nacházet, abych za ním mohla dojít. "Kolik je hodin?" Zděšeně zamrkám a zmateně koukám kolem sebe, jako kdybych měla zahlédnout někde hodiny. "Po obědě musím být u místního kostela." |
| |
| OMG SAM! Sam se mi tak trošku přizná, že při vraždě neznámého chlapíka asistovala. Vlastně ne "tak trochu" - přizná se mi tak trochu víc. Ona a... Dominic? Do háje, to je jako kdo? Jeden z těch nýmandů, jejichž jména si moc nepamatuju? No tak tohle je výborné. Moje dobrá kamarádka zavraždila chlapíka, když byla zfetovaná. Bravo! Závěr? Měla bych se víc učit matiku a méně se účastnit těchto akcí. Kdo ví, třeba bych byla taky zfetovaným vrahem. Naši by na mě byli určitě hrdí! "Po obědě musím být u místního kostela." "Chceš se z té vraždy vyzpovídat, nebo co?" Zamručím trošku nepřesvědčeně a fouknu do páry, která se tvoří nad horkou kávou. "Měla by sis dát něco dobrého a odpočívat. Musí... to být hrozně těžké... tohle zažít." |
| |
| U mě "To máš kliku." Kývnu na ní a usměju se. Nedovedu si představit, že bych rodičům oznámil, že jedu do Austrálie nebo někam jinam. Skoro bych se vsadil, že by mě nikam nepustili. Líbí se mi jak Aly mluví o Austrálii. Vypadá to tam fakt v klidu. "Zní to dobře, snad budu mít nějky kliku a podívám se tam." Taky bych už nejradši pracoval a nechodil do tý pitomý školy. V našem městě je stejně jedno jakou máš školu. Každý by tu mohl pracovat bez střední nebo vejšky a zvládal bych to bez problémů. Jsem rád, že se Aly nebrání a ukáže mi nějakou svojí práci. Čekal jsem, že se jí do toho nebude chtít. "To nevadí." Otázka je, jestli by to po delší době nebyla spíše nuda. Koukám se na fotky, které Aly nafotila a usmívám se. "No a jak se ti u nás zatim líbí?" Nemůžu si pomoc a zeptám se Aly na její názor na Ameriku. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Jason Marraby Tvůj starší kolega Morgan se s trhnutím probere, když zastavíš u šerifské stanice. Během cesty jsi zastavil několikráte a ani jednou to s ním nehnulo. Tentokráte se ovšemprobral.Někteří lidé mají po probrání problém s dezorientací. U Morgana tohle zjevně nehrozí. Ten nastartoval z nuly na sto okamžitě. V zásadě, když mačkáte dveře vedoucí do zdejší malé stanice, nevypadá, že by se zrovna probral. Na malých informací se prokážete průkazy. Ty vám otevřou dveře dál. Nakonec stojíte v otevřených dveřích nevelké šerifské kanceláře. Na těžítku lehce neupraveného stolu stojí napsáno jméno Daniel Sanders. Sám šerif bude asi tak ve věku tvého spolupracovníka. Proběhne formálně podané představení tvé osoby. Představuje tě Morgan. "Tohle je agent... Mu... Ne. Marraby. Mám ho prý zaučit." Šerif tě pozdraví potřesením ruky. Mnohem méně horlivé pozdravení než s Morganem. Je zřejmé, že se tihle dva určitě znají z dřívějška. "Tak co pro nás máš, Dane?" Položí základní otázku Morgan. Sanders nasadí ustaraný výraz. "No nějak se nám to opilo a porvalo." Položí před vás slořku, jejíž obsah je rozšířen o několik velice zmatených výpovědí. Ty po rychlém přehlédnutí jasně vykazují, že ti studenti museli být na 100% sjetý nějakou silnou drogou. Popravdě se nejsou schopni schodnout, jestli byl útočníkem muž či žena. Někteří tvrdí, že tam byli dva lidé. Jiní, že se to prostě porvalo normálně a nikdo cizý tam nebyl. "Myslím, že je tam nějaký prasák zfetoval a pak si prostě vybral nejlepší kousky. Prostě svinstvo přesně pro tebe." Morgan si složky jen zběžně prolétne a předá je tobě. "A po nás chceš, aby jsme ti našli útočníky anebo oběti?" Položí poměrně divně otázku. Standartní postup by byl hledat obojí. Přesto se šerif zamyslí. "Hale nebudu ti nalhávat nic. Ty děcka možná dohledáme svépomocí, chci ale ty bastardy, co jim to udělali." Do tváře mu prokvete trochu rumělec hněvu. Morgan mávne rukou. "Dobrá, nejdřív se podíváme, co budeme moci udělat." Trochu si připadáš, že probíhá komunikace, která je trochu mimo tvé chápání. Navíc si připadáš lehce nadbytečný. Tobě není možno nechat si vybrat. Morgan v tomto případě rozhodl za tebe. Rozloučíte se s šerifem. Ten s rozlučkou předá i vizitku s jeho číslem. Ta putuje k tobě. Morgan na něj číslo zjevně má. Sotva se dostanete před kancl, zastaví se. "Takže co si myslíš, kde začít?" Položí ti otázku. Nevíš jestli chce znát tvůj názor nebo jestli chce jen čas na utřídění myšlenek. Popravdě máte víc možností, jak to začít: Chybí pitevní zpráva dvou obětí. Zjevně ji ještě nikdo nedělal. Máte seznam jmen lidí, který u toho byli. Máte přesnou specifikaci místa události. Tři různé možnosti a cesty, kterou jít. |
| |
| Ráno u Dominica Domi... a Aly „Tady? Když zapomenu na včerejšek? Hmm...“ zapřemýšlím se a vzpomínám, co jsem tady zatím stihla udělat. Příroda kolem je krásná, auta vynikající, jídlo nemá konkurenci. „Pak je to tady dobrý, možná i víc než dobrý. Jediné, co mě doteď udivuje, je krajina – máte tu nezvykle moc kopců...“ konstatuji na závěr. „Dojdeme se někam najíst?“ optám se ho a zvednu se z postele. Dojdu k oknu a podívám se ven, vypadá to tak ... normálně... |
| |
| Vyzpovídat??? "Chceš se z té vraždy vyzpovídat, nebo co?" Zmateně zamrkám kolem sebe. "Vyzpovídat?" Zeptám se jak kdybych ani nevěděla, co to slovo znamená. No jasně, kostel se rovná vyzpovídání... "Ne." Zavrtím hlavou. "Mám tam s někým sraz." Asi jsem řekla už příliš. Nicolle mě bude mít za blázna. A nejsem jím náhodou? Zvedám se z křesla a jdu si pro mobil, protože jsem nedostala odpověď na to kolik je. Zmateně se kolem sebe koukám. Dojde mi, že ho musím mít v kapse od džín. To je prostě to, když něco usilovně hledáte a máte to u sebe. Po prohlédnutí displeje zjištuji, že čas ještě je a jak se Nicolle zmínila o jídle, uvědomuji si, jaký mám hlad. "Něco bych sníst měla." Přiznávám. "Na odpočívání ale čas nemám." Musím zjistit co se tu děje... "Nepůjdeme se najíst do města?" Marta by nám jistě něco připravila, ale já cítím, že se potřebuji provětrat a bude pro mě pak jednoduší z oběda někde venku jet ke kostelu. |
| |
| sraz u kostela "Mám tam s někým sraz," Pokrčím rameny. No proč ne. Když chce hned srazovat poté, co zažila takové hrůzy - hele, asi ji nebude zase tak zle, jak jsem si myslela. Protože kdyby jo, tak by třeba sraz odvolala - za předpokladu, že si jej domluvila ještě předtím. Ono je to vlastně dobře. Aspoň vím, že se dneska vyřve - a pak to bude v pohodě. Pak z detoxu, nebo kde by tak teď mohl být, pustí Malcolma - a všechno se vrátí do starých kolejí. "Něco bych sníst měla. Na odpočívání ale čas nemám." Jak nemáš? Ono fakt existuje něco TAK DŮLEŽITÉHO, že by to přebilo i tvůj post traumatický šok... který se objevuje zjevně jen občas a jen na chvíli? Nahlas nicméně nic neříkám. Jen se na ni pochybovačně podívám. Třeba si našla nového kluka. Možná proto ji chtěl Malcolm utopit, že - a Nicolle mi jen neřekla celou pravdu. "Nepůjdeme se najíst do města?" "Tak jo, ale řídím radši já." Už proto, že bůh ví, jak dlouho takové drogy v těle vydrží. A co přesně vůbec měla. "Jdeme." |
| |
| Doma Aly mě chvíli napíná. Když si vzpomenu na ten včerejšek, zamrazí mě. Zajímalo by mě jestli našli pohřešované. Zajímalo by mě co nám dali do pití. Možná je to tak dostalo, že se někam schovali a teď už se jenom proudili a jsou v pohodě. Zvednu hlavu a poslechnu si zbytek hodnocení USA. "Když jdeš pěšky, tak je to pěkná otrava." Usměju se a odhrnu peřinu. Když mi teda předtím Aly oznámila, že jí to nevadí. Rozhodně se nemám za co stydět. Přejdu ke skříni, kde si vemu triko a přes něj košili. Kalhoty jsou trochu volnější. Nezapomenu si vybrat kšiltovku. "Já jsem připravenej." Kývnu na ní a vydám se ke dveřím. Je sice sobota, ale rodiče doma nejsou. Nejspíš jeli na golf nebo jenom nakoupit. Nemá cenu to řešit, spíš bych měl bejt rád, že nebudu pod palbou otázek. "Chceš čínu nebo radši něco klasičtějšího? Pak bychom mohli jet pro tvoje věcí." Kývnu ramenama a podívám se na Aly. Zase jí nechci moc otravovat, vlastně se divim, že se semnou vůbec baví. |
| |
| soukromá zpráva od Jason Marraby pro Zastavím před šerifskou stanicí. Jakmile vystoupím Morgan se okamžitě probudí. Mohl bych to okomentovat hned několika způsoby, přeci jen to je ale můj nadřízený a řekl bych, že drzostí si nezískám jeho sympatie. Neříkám tedy nic. Vejdeme dovnitř, Morgan první, já hned za ním a prokážeme se průkazy. Pak pokračujeme do šerifovi kanceláře. Ten sedí za svým, poměrně rozbordelařeným, stolem. Morgan mně začne představovat. ,,Marraby," opravím ho rychle, když skoro vysloví mé jméno špatně. Jsem na to dost alergický. Ale co je na něm složitého, to vážně nechápu. Nejdřív mé jméno špatně napíšou na velitelství v Spokane a teď málem udělá chybu u můj momentální nadřízený. Šerif si se mnou potřese rukou a pak se všichni posadíme. Poslouchám detaily případu, který zatím vypadá, že by mohl být nemálo zajímavý. Ikdyž, co se mi bude zdát po Spokane nezajímavé, položím sám sobě otázku. Drogy? Tady jsou k dostání i drogy? To mě docela překvapuje, vzhledem k tomu, co je to za zapadákov. No je to čím dál zajímavější. Morgan mi podá složky, já je ale jen zběžně prohlédnu, aby mi neuniklo nic z rozhovoru, který už si, narozdíl od složek, podruhé nevyslechnu, respektive nepřečtu. I z toho mála jsem si ale všiml, že výpovědi jsou dosti zmatené a důkazů je pramálo. Na to, že je to první případ, na kterém spolupracuji, to bude zřejmě docela složité. Za to jsem ale rád. Morgan najednou položí trochu atypickou otázku. Copak bychom neměli hledat obojí? Zjevně ne. Nakonec odcházíme pryč a konečně můžeme začít s případem. Začne mi trochu tlouct srdce vzrušením. Při odchodu ještě dostanu vizitku s číslem na šerifa. Vyjdeme z budovy. Morgan mně trochu překvapí otázkou. Myslel jsem, že všechno si bude chtít řídit podle sebe a já se nanejvýš budu dívat, občas mu pomůžu a když bych měl štěstí třeba najdu nějaký důkaz, ale to je tak všechno. Evidentně ale čeká odpověď. Na chvíli se zamyslím. Na začátek by bylo možná dobré obhlédnout místo činu. ,,Dle mého bychom se měli vydat nejdříve na místo činu. Šéf jste tu ale vy." |
| |
| soukromá zpráva od Aly Jordan pro „Proto jsem si v bazaru pořídila ten svůj vrak...“ okomentuji s úsměvem jeho stížnost na krajinu. Když vyleze zase vyleze z postele a oblékne se, přemýšlím, co si vezmu já. Nakonec – přeci jen nemám bohatý výběr. Z batohu vytáhnu dost pomuchlané tričko a volné plátěné kalhoty, které obvykle nosím do přírody. Převléknu se na posteli a z jeho přítomnosti velkou vědu nedělám. „Co jsem tady, tak jsem si oblíbila zdejší jídla. Velký kus masa, hranolky a trochu kečupu...“ popisuji a cítím, že se mé prázdné břicho už hlásí o jídlo. „Pak můžeme, jen ještě musím najít, kam je převezu... Nevíš náhodou o nějakém volném bytě tady v okolí?“ ptám se se zájmem. |
| |
| Dinner parties Samntha, Nicolle Oběd probehne celkem nenáročně v jednom z restaračních hotelů malého řetězce Blue Frog. Pakliže se někdo nechce stravovat v pouličním bistru, využije právě jednu z těchto menších restauracích. Po krátkém lehce rozklepaném obědě obě dívky vyrazili ke kostelu, kde na ně překvapivě opravdu čekal Jerremy. Ten stál opřený kousek od kostela. Když holky viděl zavřel knihu, kterou četl. Jedná se podle přebalu o opravdu starou knihu. Ke kostelu dochází společně s nima. "Vy jste tu dvě?" Ukáže Nicolle. Je celkem jasné, že nečekal v zásadě ani Samanthu. Dinner parties Dominic, Aly Blue Frog, oblíbený řetězec restauračních hotelů, kde se můžete do sytosti najíst. (Časový rozptyl je jiný než u holek.) |
| |
| Párty s Jeremym? Kčertu o tomhle mě nikdo neinformoval! Při obědě je poměrně jasné, že Samantha není až tak úplně ve své kůži. Ostatně se není ani pořádně čemu divit. Po včerejšku. Stále mám pocit, že mi neřekla úplně všechno, ale když to tam vezmeme - co mi po tom, že? To, že fetovala, by si měla vyřídit se svými rodiči a svým svědomím. Na druhou stranu, vzhledem k tomu, že už ví, co to dělá - tak už předpokládám, že se podobným věcem bude vyhýbat. Já sice jsem tak nějak pártybuchta - ale nic silnějšího, než alkohol, možná občas nějakou cigaretu bych si fakt nevzala. Mám své meze. Na druhou stranu - třeba ji to někdo nasypal/nalil do pití a ona o tom ani nevěděla a pak by bylo na místě ji rozhodně litovat. No, to je jedno. To se nedozvím. Možná, že by mě mělo víc zajímat, kde je takový Malcolm, kdo ze školy tam umřel (protože to jsem četla na netu žejo) a s kým má pak po obědě sraz v kostele. Ale ne. Já se na nic z toho neptám, protože nechci, aby na to musela vzpomínat. Místo toho se snažím řešit nějaká "normální" témata, třeba slevy ve značkových obchodech, šminky, úlety holek z naší školy, nový, zaručeně účinný šampon na vlasy, který beztak musím mít, nebo budu hrozně nešťastná - a tak podobně. Vlastně to skoro vypadá jako normální oběd. Skoro. Mnohem radši bych byla u babičky a hrabala se v její knihovně, to se přiznám. Ale na druhou stranu bych ji v tomhle stavu nemohla nechat samotnou - natožpak třeba dovolit, aby řídila. Takže ji samozřejmě ke kostelu odvezu. A - k mému velkému překvapení, tam čeká Jeremy. TEN Jeremy, který včera pomáhal Samantě. Společné vraždění maniaků zjevně sbližuje! "Vy jste tu dvě?" Ne, tři, ale ta třetí je neviditelná. "Jo. Já jsem tady jako odvoz," sjedu Jeremyho pochybovačným pohledem od hlavy až k patě, přičemž se na chvilku zastavím na knize, kterou drží v ruce, než pokračuji dál. "Nenechte se rušit, ať už... máte v plánu - cokoli." Další pochybovačný pohled věnuji už Samantě. Jako bych jím říkala. "To myslíš vážně? On? Místo MALCOLMA?" |
| |
| U kostele s Jerrem Na obědě stále komunikuji docela zmateně. Moc neodpovídám, ale jsem ráda za Nicolle, že se dále na ty události ze včerejška neptá, ale probírá semnou obyčejné holčičí věci. Normálně bych ze sebe chrlila jeden poznatek za druhým, například o novém kusu oblečení co jsem viděla nebo nějakém make-up co jsem zkusila, nebo nějaký drb o naší oblíbený celebritě. Dnes to tak není, dnes mluví spíše Nicolle a já jen kývnu hlavou a nebo řeknu jednoslovnou odpověď. Prostě se mnou moc srandy není. Chtěla jsem se nějak vymluvit nebo říct, že Nicolle semnou nemusí, že budu v pořádku. Ale ona se nenechala odbýt a tak obě směřujeme ke kostelu města. Před ním doopravdy sedí Jerremy. Čte si nějakou starou knihu a jak nás uvidí zavírá ji a setkává se s námi u kostela. Než stačím cokoliv říct, první se do toho vloží Nicolle se svojí prořízlou pusou a já jen otevřu a zavřu ústa a sklopím nachvíli zrak k zemi. Pak nastane ticho, asi se čeká na mě, co tedy řeknu. "Říkal si, že mám přijít, když si budu pamatovat, co se včera stalo..." Odmlčím se, hledám ta správná slova. "A já... já si to pamatuji, i když už si nejsem tak jistá, co jsem přesně viděla." Očima koukám na Jerremyho, tak nějak prosebně, aby mi to všechno vysvětlil. |
| |
| Church party Nicolle a Sam Trochu se zarazím. Je zřejmé, že přemítám o tom, co se tu děje. Počítal jsem s jedním člověkem a ne rozhodně s doprovodem její kámošky. To dává situaci trochu jiný náhled. "No... Tohle pozvání bylo jen pro Samanthu." Uvědomím si, že to asi zní docela blbě. "My spolu máme trochu nevyřízených účtů." Snažím se vysvětlit a tak trochu se začínám zamotávat. "Ne, že bych tě vyháněl, ale... Tohle je asi opravdu jen pro lidi, co tam byli včera a viděli co viděli." Pokouším se Nicolle vyprovodit. Popravdě se netvářím, že bych chtěl pokračovat, dokud tu poskakuje. |
| |
| U kostela Nicolle, Jerremy Žádné vysvětlení od Jerremyho nepřichází. Chtěla jsem tu mít Nicolle jako podporu, ale když si uvědomuji, jak na mě koukala ráno asi bude vážně lepší, když tu nebude. Já bych sobě taky nevěřila, kdybych vážně to všechno včera nezažila. A byla to všechno skutečnost? Já už doopravdy nevím. Jerremy se zdá, že nebude se mnou mluvit o ničem podrobnějším, když tu bude moje kamarádka. Nejprve nervózně stepuji na jednom místě a rozmýšlím si své možnosti. Fajn... Snad i vyčítavě se podívám na Jerremyho a přistoupím k Nicolle. "Nicolle..." Nejprve svoji kamarádku oslovím. "Budu v pořádku." Ubezpečím jí, že vážně může jít. "Domů se dostanu." Ano umím chodit po svých. "Jak budu doma zavolám ti, že jsem celá." Nakonec přidávám povzbuzující úsměv, který mizí s pohledem na Jerremyho. Jsi spokojený? |
| |
| Takže jste mě vyhodili! Samantha, Jerremy "No... Tohle pozvání bylo jen pro Samanthu." Úšklebek. Sorry za něj, ale je tam. Zatraceně ironický. Takže Jerremy zjevně po tom všem pozval Samanthu na rande. Společné zabíjení sbližuje co? Neumím si to vysvětlit jinak. Popravdě nemám pocit, že by tenhle kluk byl někdo, o koho by si Samantha opřela v jiné situaci byť jen kolo. I když kdo ví. Třeba se jí kluci, jako je on, líbí. "Ne, že bych tě vyháněl, ale... Tohle je asi opravdu jen pro lidi, co tam byli včera a viděli co viděli." Romantický sraz dvou nedobrovolných feťáků. Hele, co víc si přát. Ne, že by mi vadilo, že musím pryč - ale upřímně, žádná holka, v naprosto jakékoli situaci, není zrovna ráda, když ji od někad vyhazují, nebo se cítí nechtěná. A zrovna tak se já cítím, co si budeme povídat! Takže, ač je to hnusné, mi prolítne hlavou myšlenka na to, že jsem se na Sam měla raději vykašlat a věnovat se svým záležitostem. Když mě je ochotná vyměnit za tohohle. "Domů se dostanu. Jak budu doma zavolám ti, že jsem celá." Fakt! Fakt mě vyměnila! Za něj! ZA NĚJ! Tohle sakra není kamarádské. Ani trochu! "Fajn," odpovím o něco ostřeji, než bych chtěla. Můj poslední pohled patří pak Jerremymu. "Je to od tebe pěkně ubohé, zkoušet to na ni, když se Malcolm ztratil teprve včera." S těmito slovy se otočím na podpatku a vracím se ke svému Dodgi. Ono... ani o Sam nemám momentálně to nejvyšší možné mínění. Ale dokážu jí to odpustit. Třeba je ještě zfetovaná. Až ji bude zle a nebude vědět, jak se dostat domů... hele, bude to pro ni adekvátní trest. Když za sebou pak zabouchnu stříbrná dvířka auta a pustím si nahlas svou oblíbenou hudbu, ještě pořád vnitřně zuřím. Chtěla jsem ji pomoct. A co se stalo? Vyhnal mě Jerremy, její zjevně nový kamarád! Pf! Auto lehce zahrabe, když dupnu na plyn trošku razantněji, než bych chtěla - a pak už mizím pryč. Jedu k babičce. Kvůli té knížce včera. Musí mít ještě nějakou další. Viděla jsem u ní na půdě několik podobných. Možná bude i vědět, co se to v nich píše. |
| |
| Church party Sam a Jerr Nicolle lehce uraženě odjede ve svém vozítku. Jerremy a Samantha osamní. "No asi jsem na ní byl moc krutý." Pokrčí rameny Jerremy. Pak se otočí na Samanthu. "Takže... četla jsi Alenku v říši divů?" Položí podivnou otázku. "Protože já si takhle připadám skoro celý poslední rok." Strčí ruce do kapes. Otočí se od kostela. "Začnu možná od toho, jak jsem věděl, že budeš cílem." Odkašle si. Je na něm vidět lehké rozčilení. Najednou neví jak začít. "No takže jsem viděl na tobě značku, kterou jsem viděl na Mattovi v loni a na to konto umřel." Zopakuje informaci, kterou už Samantha ví. "No, jedná se o démonskou značku z Kabaly." V kapsách zatne ruce v pěst. "No a každý, kdo jí kdy měl mít, umřel." Ukončí úvod a nechává to Samanthu zpracovat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Jason "No jasně, že jsem tu šéf, ale ty se máš něco naučit a chybama se nejlép člověk učí." Pousměje se. Je zřejmé, že jemu je také jedno kde začnete. Nakonec se dostanete ted k místu činu. To je obehnané v poměrně širokém pásu policejní páskou. V základu se jedná o kus břehu úměle stvořeného jezera, který je v tomto místě plně vykácen a nahrazen chatkama. Na druhé straně je zápoj lesa, ke kterému je to skoro půl kilometru chůze. Nic co by průměrný člověk nebyl schopen ujít i zraněný anebo opitý. Samotnému místu činnu vévodí překvapivě stále doutnající ohniště. Ale je to jen pozůstatek. Další dominantou je pobořený stan se sudy lehkého piva. (Pro mladistvé povoleno.) Všude je spousta bordelu. Odpadky, nedopalky, tácky a kelímky. Všechno tu můžeš najít, dokonce i prázdnou krabičku od kondomů. Místo nálezu dvou těl je označeno čísly. Jedno je na břehu a druhé nedaleko ohně. Morgan tě nechá dělat zevrubné ohledávání. Sám se opře o auto a po chvilce vytáhne modrou knížku, do které začne něco zapisovat. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Aly Po rychlém obědě s Dominickem jste se rozdělili. Jeho cesta vedla domů a tvoje... K fotografiím ze včerejšího dne. K tomu mnoho nepotřebuješ, jen počítač. Ten je nedaleko místa činu. Když dojedeš ke chatové oblasti, zjišťuješ, že jsou zde dva muži. Jeden vypadá opravdu úředně a druhý... No asi k němu bude také patřit. Ten ovšem stojí opřený o auto. Skoro se spíš tváří jako pouhý řidič. Mladší z dvojice zjevně místo ohledává, druhý po chvilce vytáhne knihu v modrém převazu. Pohledem i na dálku zjišťuješ, že do ní něco zapisuje. Možná to bude poznámkový blok. Kdo ví. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nicolle Nechala si jsi Samanthu na pospas Jerremymu. Tomu Jerremymu, o kterého by se několik posledních měsíců nikdo neopřel ani kolo. V zásadě tím, že odmítl znovu po zranění kapitánovat svůj tým z něj udělalo outsidera a Sam k tomu vesele směřuje také, ale je to její boj. V takovýchto myšlenkách ses dostala až ke své babičce. Ta si v tuto dobu dopřává siesty na zahradě jejich starého domu. Její siesta spočívá v tom, že si hraje na zahradnici. Samozřejmě, že zahradníka má, trávu by nikdy nesekala. Asi by ani nevěděla, jak nastartovat sekačku. Její zahradničení spočívá v tom, že udržuje její čajové růže v pořádku a v lajně. Jak se na pořádné růže sluší. K tomu má samozřejmě patřičné rukavice, aby se jí dostalo co nejméně špíny na ruce, nedejbože za nehty. Sotva se objevíš před domem, nemůže se tě nevšimnout. Místo soustředěného výrazu nasadí výraz zájmu. Rozhodně tvojí návštěvu neočekávala. "Co ty tady děvče?" Přivítá tě přátelským tónem. Branka na její zahradu vedoucí k domu je tobě samozřejmě vžd otevřená. |
| |
| soukromá zpráva od Aly Jordan pro Nakonec jsme se tedy s Dominikem rozešli, on šel za svou a já taky. Mě se povedlo domluvit jeden pokoj nad restaurací a tak byla jen otázka, jak sem dostanu věci. Asi jsem blázen, ale rozhodla jsem se, že si je dovezu sama. Za taxíka se mi platit nechce a snad to jednou rukou zvládnu. Na stanici jsem si vyzvedla auto a opatrně na jedničku vyjíždím směr chatka. Jsem brzdou provozu, ale netroufám si přeřadit o stupeň výš, takže na jedničku jedu do padesáti kilometrů za hodinu k místu, kde včera byl ten masakr... Jedu tam naposledy... uklidňuji se. Zastavuji asi deset metrů od chaty, kde stojí jiné auto. Podle všeho jsou to detektivové, auto tady prozradí téměř vše a většina Taurusů tu patří FBI a podobným organizacím. Snažím se jich moc nevšímat. Vystupuji a zamykám auto. Když se otočím, zpozoruji, že jsem neušla pozornosti. „Dobrý den...“ pozdravím, načež se vydávám směrem k domku. |
| |
| soukromá zpráva od Bella Gustavsson pro Ano, je poměrně překvapivé, ke komu se Samantha upnula. Ne, nebudu jí do toho kecat - pokud ano tak rozhodně ne PŘED ním. Ano, doufám, že si uvědomí, jakou dělá chybu. Protože pokud si celý pobyt na škole budujete nějakou reputaci... hej, musela by to být fakt velká láska, aby jí zahodila a stala se outsiderkou! Image je důležitá věc a každá roztleskávačka to prostě ví. Nechám myšlenky myšlenkami a zastavuji auto před babiččiným domem. Ta je venku a jak vidno, tak přátelsky naladěná. Ono - to už tak u babiček bývá. Alespoň u té mojí. Je moc milá, přívětivá... a vlastně všechno, co by správný prarodič měl být. Včetně těch růží. Je prostě hezké, že má nějaké hobby, které ji naplňuje. Možná bych si taky doma mohla pořídit nějakou kytku. Možná, až budu mít nějaký víkend volný, udělám si výlet do Wallmartu. Tam mají všechno. "Co ty tady děvče?" "Ahoj babi," odpovím s úsměvem. Chmury z auta jsou zahnané kamsi do ústraní. Babička nemusí vědět, že mě něco štve... a ono to vlastně není ani tak důležité, abych nad tím uvažovala delší dobu v kuse. "Asi týden zpátky jsem si u tebe půjčila takovou knížku, našla jsem ji na půdě - o historii města." Vysvětlím a jdu k ní. Cestou k jedné z růží zkusmo přivoním. Vždycky jsem měla ráda, jak voněly. I koupelový olej s vůní růží je můj nejoblíbenější. "Vypadá docela staře, včera jsem si v ní četla." Zastrčím pramen tmavých vlnitých vlasů za ucho. "Babi... odkud tyhle knížky máš?" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro “Jestli myslíš ty knížky z půdy, tak ty jsme tu našli, když se stavěly základy tohohle baráku.“ Je jasné, že když říká MY, tak tím samozřejmě myslí dělníky, kteří barák stavěli. “Tenhle pozemek jsme koupili před skoro dvaceti lety, když jsme čekali tvojí mamku. Chtěli jsme mít nějaký klid na výchovu.“ Lehce se zasněně usměje. “Byli jsme první v ulici. To tu ještě všude bylo volno.“ Když se rozhlédneš kolem, tak tato ulice opravdu není vrchol rušnosti. Dohromady 6 baráků i s babčiným. “Když dělníci začali kopat, našli tyhle knížky v bedně a já jsem je nechala ohodnotit.“ Lehce pokrčí rameny. “Bohužel nebyly moc cenné a tak skončily na půdě.“ Toliko k příběhu knih. Prostě čistá náhoda z rozbořeného předchozího domu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Muž nejdříve jen pokývne na pozdrav a zjevně pozoruje svého kolegu, který se přehrabuje v tom co zůstalo z včerejší ´párty´. Opravdu to bylo včera? Skoro se ti zdá, že to byla jedna z nejdelších nocí, kterou jsi zažila. Rozhodně nejpodivnější a to, že se ti kousek před chatou někdo hrabe za policejní páskou rozhodně klidu nepřidává. Popravdě netrvá dlouho a na dveře tvého ubytování se ozve zaklepání. Je to ten co se tvářil spíš jak řidič toho uniformovaného. "Dobrý den, agent Morgan. Můžu položit pár otázek ohledně včerejška?" Jeho přízvuk je jižansky měkký. Takový moc často tady nepotkáváš. Když otevřeš, věnuje ti jeden lehce rozostřený pohled. "Bude to jen chvilka." Vytáhne svůj zápisník. "Včera se tu v noci stal nějaký bordel a já to mám vyšetřit." Usměje se napůl neformálně. "Asi se Vás už někdo ptal." Je zřejmé, že nemá asi ani tušení, že jsi byla účastnice. "Viděla jste co se včera stalo? Dokázala by jste to popsat?" Položí základní otázky. Faktem je, že víš, co se včera stalo, ale obrazy jsou tak trochu zmatenější než při probuzení: Mlha, oheň, rvačka... Co dál. Nějací mrtví? Asi ano, jinak by to nevyšetřovali. Nějací ztracení... Možná. Prostě v tom začínáš mít trochu guláš. |
| |
| soukromá zpráva od Bella Gustavsson pro Poslouchám, co mi babička říká. Takže knihy nekupovala - ale byly nalezeny. “Když dělníci začali kopat, našli tyhle knížky v bedně a já jsem je nechala ohodnotit.“ V bedně. Ono ta, kterou mám doma, byla víceméně namátkou vytažená. Kdo ví, jaké poklady "má malá lištička" zvládla za svůj život sesbírat a dát je do bedny, kterou... zakopala? Proč by někdo zakopával bednu s knihami? No, dobře - on ji ten člověk nemusel ani zakopávat, pokud zůstala v domě, třeba ve sklepě a dům pak zdemolovali. Přeci jen, bylo to dávno, to se takové věci asi moc neřešily. Vyvstává mnoho jiných otázek. Třeba kdo tady předtím bydlel a co se s ním stalo. A s jeho domem. Ale to by mohlo být k nalezení třeba na matrice, nebo zdejším úřadě. Vlastně ani nevím, proč mě to zajímá, ale každý máme něco. Samantha randí s Jerremym... a já se asi začala zabývat historií. “Bohužel nebyly moc cenné a tak skončily na půdě.“ "Jsou tam ještě všechny?" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "No nějaké jsme vyhodili. Byly moc rozpadlé, ale co nebylo rozpadlé, to by mělo být na půdě." To je celkem dobrá zpráva. Ta špatná zpráva je, že to znamená zase prach, špínu a různé drobné domácí návštěvníky, kteří ke každému domu prostě patří. Dostat se na půdu není jinak moc neráčné. Člověk zajde do prvního patra a prostě zatáhne za provaz, který povolí západku a spustí dolů schody. Samotná půda byla stvořena z podkroví. Světlo, krom jedné uslzené a uprášené žárovky, dodává také okno, které je umístěno v průčelí domu. Najde se zde všechno. Stará dětská postýlka zabalená v plastu. Podivně znetvořeně zdeformovaé vakuově zabalené plyšové hračky. Rám obstarožního zrcadla, kterému zbyl jen kousek skla v rohu a poskytuje tak divně prázdný pohled na svět. Nakonec tam je i to co hledáš. Skříň, ze které jsi vzala svoji předchozí knihu. S trochou problémů ji otevřeš. Vidíš, že je plná knih. Jsou zde moderní vazby, jak je sem někdo ukládal postupně. Dokonce najdeš i neuměle schovaná stará čísla Hustlera. Mezi knihama, které by se dali označit jako sraré, najdeš několik zajímavých titulů: Necenzurovaná kroknika města (kniha vydaná před I. WW), Historie zakladatelů (trochu mladší poválečný titul), Bible (tak ta datum napsání a vydání nemá, ale má celkem fortelné olovem vyložené desky a působí opravdu hodně staře), dva sešity s ručně psanýma poznámkama v tvrdých deskách (vypadá to, že je to sešit chemie a fyziky), Mapa města před první a druhou světovou válkou, Výpisky z kroniky města (ručně psáno do období I. WW). Jinak samozřejmě najdeš i knížky pohádek, kuchařky a dokonce i knížky o pletení. |
| |
| soukromá zpráva od Bella Gustavsson pro Samozřejmě, že na půdu neletím hned. Prve slušně navrhnu, že bychom si mohly s babičkou udělat čaj, pozdravím dědu, čaj uvařím a za povídání takových těch typických věcí o tom "jak se mám, co dělá táta a máma a jaké je to ve škole" jej vypiju. Nespěchám. Nespěchám, protože svět se nezboří. Poté se omluvím s tím, že bych se chtěla na půdu jít podívat a zeptám se, zda si můžu nějaké knihy vzít. Je to spíše formalita; vím, že řekne ano. Protože je nepotřebuje... a je to moje babička - miluje mě a dala by mi je, i kdyby je k něčemu měla. Od toho totiž babičky jsou. Aby nám pomáhaly, rozmazlovaly nás... atakdál. Na půdě pak zamířím docela bez okolků ke skříni. Nad retro pornočasopisy se nějakou chvilku hihňám, protože tak, jako minule, i teď do jednoho namátkou nahlédnu. No - je to hrůza, to se musí nechat. Myslím, že kdysi lidi... asi neměli vkus. Nebo já nevím. To je jedno. Nakonec si strčím do tašky jak bibli, tak sešity (protože ty mi pomohou zjistit, kdo byla "malá lištička"), necenzurovanou kroniku - i historii zakladatelů. Protože pět svazků unesu. Zajímalo by mě, co za knihy byly "ty roztrhané." - ale to už se asi nikdy nedozvím. Zpátky dole pak s díky odmítnu pozvání na večeři a jedu domů. Samantha nevolala, takže jí asi nic není a ostatně - co mi po ní. Odkopla mě kvůli klukovi, snažila jsem se jí pomoct. Víc už pro ni udělat nemůžu... no a vlastně ani nechci. Má empatie má taky své meze. Doma si pak vezmu večeři do pokoje a knížky prohlédnu. Začnu biblí. Když minule zmínila satanistické kulty... nebo cožeto, Bible by mohla být... já nevím, mohla by do ní něco založit. Nebo tak. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Není to asi první bible, která se ti dostala do rukou. Takže dokážeš po několika stránkách poznáš, že tohle je tak trochu divná bible. První, co tě zaujme, je, že tahle bible má podivné okraje listů. Jakoby někdo potřel okraje všech stránek nějakou nahnědlou kapalinou. Aktuálně je jakýkoliv zápach a hmat už dávno pryč. Jedná se zjevně o ruční práci, protože každý okraj je tak trochu jiný. Obsah bible je psaný (ručně) velice starou angličtinou. Trochu to zavání velice historickou oblastí. Skoro jako kdyby autor sloužil jako inspirace pro pána prstenů. Při namátkovém prohlížení zjistíš, že některé pasáže jsou trochu jiné. Nejprofláklejší, desatero, je taky trochu jiné. Ano, je tam klasických 10 bodů, ale u každého je dopsané vysvětlení. Taky jak ho obejít, aby to nebylo hříchem. Tohle není asi úplně normální bible. Další zvláštností jsou kresby. Asi by jsi čekala anděly. Tedy častější anděly. Tady jich je hodně poskromnu. Mnohem zajímavější je jejich vyobrazení. V každém obrázku, kde je anděl, je i jiná postava. Není jisté, zda je to člověk nebo něco jiného. Nakonec poslední podivností je výlisek na poslední straně, kterou tvoří olověná deska. Jedná se o obtisk kulaté věci s podivnou soustřednou kresbou. Napočítáš celkem 22 soustředných koleček. Každé má jiný počet kroužků. Ty s větším počtem kroužků v zásadě splývají dohromady. Věšchno tohle se dá v knize najít. Jen ten jazyk je skoro nepřelousknutelný. |
| |
| soukromá zpráva od Aly Jordan pro „Dobrý den...“ řeknu tiše a ustoupím, abych ho mohla vpustit aspoň do malé kuchyňky. Chvíli váhám a pak mu nabídnu, aby si sedl. Sednu si naproti a snažím se nemyslet na včerejšek. Nebo aspoň ho znovu neprožívat. Krev... Vřískot... To vše je až neuvěřitelně živé uvnitř mé hlavy. „Ano ptal... Viděla jsem všechno, ale nedokáži to popsat. Nedokážu... Mám v tom zmatek. Vůbec nevím, co jsem viděla...“ říkám zmateně a opravdu si uvědomuji, že toho vím opravdu málo. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro "Nemusíte se omlouvat. Hodně lidí si v takovéto situaci nepamatuje skoro nic." Vytáhne notes a tužku. "Naneštěstí tato dvojice pachatelů není pro nás novinkou." Notes otevře a nalistuje patřičnou stránku. "Budu vám klást otázky a stačí, když budete odpovídat, jak jen budete schopná." Velice rychle přejde klasické otázky o jménu, příjmení, bydlišti a jim podobné, a začne klást mnohem zajímavější otázky. "No teď k našemu případu: Dvojce pachatelů byl muž a žena?" Na to nemáš jinou než kladnou odpověď. Tvář ženy si sice vybavuješ, ale obličej muže je překrytý mlhou. "Alkohol, kterým sjeli ty studenty byl ve skleněných lahvích, které už byly načaté?" Na to odpověď nemáš. Nebyla jsi první, kdo se napil. "V okamžiku, kdy se to tu začalo prát, se výrazně ochladilo?" Jak tohle může vědět? Asi z nějakého jiného svědectví. "V okamžiku, kdy začala panika, oheň změnil výrazně barvu?" Co je tohle za otázky. Zjišťuješ, že po tobě nechce žádné detaily, ale věci, které si prostě nějak pamatuješ podvědomě. Dokud se na ně nezeptal, nevytynuly ti na mysl. "Pamatujete si jen tvář té ženy. Ten muž vám v hlavě neuvízl, protože to vypadalo, že změnil tvar." Opět to udělal. Dokud se tě nezeptal, tak by tě to ani nenapadlo, ale když to řekl, tak jsi si dokázala vzpomenout. Věc, které si nejsi jistá, je, že tam měl ještě někdo jiný tvar, ale nevíš kdo. "No myslím, že tímto jsem prozatím skončil. Kdyby jste si na něco vzpoměla, zde je moje vizitka." Vytáhne ze zápisníku vizitku. "Samozřejmě, do konce vyšetřování Vám nedoporučuji opouštět město. Místní šerif by se na to mohl dívat jako na porušení zákona." Upozorní tě na tento svobodu omezující dodatek v Ústavě. |
| |
| soukromá zpráva od Aly Jordan pro „Ano,jasně... Budu se snažit, ale jak říkám, moc si toho nepamatuji...“ začnu, když mě informuje, že se bude ptát. Na ty „běžné“ otázky odpovídám okamžitě a bez zaváhání, když se dostaneme na bydliště trochu udiveně se po mě podívá, ale nijak to nekomentuje. Když však přijdou ty další otázky, váhám s odpovědí. „Myslím, že to tak bylo. Asi ano muž a žena...“ řeknu váhavě, protože já jsem je moc neviděla. „Netuším, jak to bylo s lahvemi. Ze žádné jsem nepila a ani se mi nedostala do ruky.“ říkám na další otázku. „Když nad tím tak přemýšlím...“ chvíli váhám a vzpomínám. „Asi ano... Možná se trochu ochladilo.“ připustím. „Zrovna tohle si nepamatuji, protože tam bylo strašně moc lidí. Možná že něco spadlo do ohně, jak se všichni dali na útěk.“ zauvažuji, protože si nějak nechci připustit, že se barva změnila z ničeho nic. „Já ... Nepamatuji si ani jí, ale možná, že kdybych ji znovu viděla, tak bych ji poznala... A on... Ano, tak nějak to vypadalo...“ řeknu trochu zkroušeně. Když řekne, že skončil zůstanu sedět a přemýšlím ještě nad těmi otázkami. Který z policistů by uvěřil byť jen slovu z toho, na co se tady ptal. Napadne mě trochu mimo. Vizitky si nevšímám a tak ji položí na stůl mezi nás, když pak zmiňuje zákon, podívám se po něm trochu zaraženě. „A mohu jezdit po okolí? Fotím a maluji krajiny...“ zeptám se trochu překvapeně, protože zákaz výjezdů by mi udělal trochu čáru přes rozpočet. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Detektiv vstane. "V zásadě nesmíte jen opouštět území města. To je dost široké okolí." Uslyšíš zaklapnutí jeho zápisníku. Divný zvuk. Jakoby byl nějak pokovovaný. Minimálně takový zvuk jako past na myši právě zápisník vydal. "Věřím tomu, že během několika dní okolí vyčistíme." Zápisník schová. "Mezitím si zkuste odpočinout." Jeho slova zní celkem klidně. Asi profesionální deformace. Rozloučí se odejde. Když vyhlídneš z okna, vidíš, že se svým mladším kolegou nasedají do auta a odjíždí směr město. |
| |
| Kapitola II: Reunion V předchozí kapitole jste se dočetli: KRVEPROLITÍ U TÁBOROVÉHO OHNĚ NEZODPOVĚDNÍ STUDENTI SPÁCHALI VÝTRŽNOST KDO MŮŽE ZA MASAKR U JEZERA? Ano, všechny tyto titulky je možno se dočíst v pondělních ranních novinách města. Nacházíme se v městě Silver Town. Je 28. duben 2012 a počátek týdne se nese ve znamení sobotního masakru u jezera, který odručil poměrně výraznou část dětí do nemocnice na ošetření a pro jednoho byl smrtelný. Co se tehdy vlastně stalo? O tom se pře místní policie s místní radou. Rada nechce slyšet, že by jejich ratolesti někdo zdrogoval. Své tvrzení podpírají i krevními testy, které označují jejich ratolesti čisté. Přesto nikdo nedokáže podat uspokojivé vysvětlení k událostem, které se staly 26.4. v sobotu večer. To, co se tvářilo jako normální školní oslava, se zvrhlo v nemilosrdnou řež po té, co se na oslavu vetřeli dva nezvaní hosté i se svým tvrdým alkoholem. Nějaký ten alkohol, nějaký ten vliv prostředí a strhla se rvačka. Rvačka vyvolala chaos, během něhož se staly události, které nelze vysvětlit slovy. Vlastně to ani není potřeba. Většina účastníků se schodla na neschopnosti situaci uspokojivě popsat. Všechny výslechy přinesly nulu. Kdyby nebylo dvou mrtvých těl, jedno patří studentovi a druhé muži, který vyprovokoval rvačku, nebyly by zde skoro žádné důkazy o tom, že se něco stalo. Ano, jsou zde otázky: Kam zmizelo pět studentů? Kdo byla ona záhadná žena na oslavě, která měla sexuálně zneužít dva studenty. To jsou dvě hlavní otázky, které trápí okolí. Již v neděli se rozeběhly práce za účelem najít pohřešované, ale výsledkem byla opět nula a ještě větší mediální humbuk. To vše přehlušilo i jinou nenápadnou událost a to výročí smrti chlapce, který ve škole zemřel před rokem a jehož smrt zůstala dodnes neobjasněna. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Bible - Bible očividně není úplně tak bible, ale manuál popisující nějaké podivné křesťansko-okultní rituály založený na Kabale. Necenzurovaná kronika města - No vypadá to, že město má mnohem temnější a krvavější historii. Zdejší oficiální zakladatelé zjevně vyvraždili předchozí osadníky, kteří se promíchali s domorodými obyvateli. Zde je i první zmíňka o Lištičce, nebo možná spíš o její rodině. Jediné, kdo masakr z původních přežil, bylo dítě jménem Terry Fox. Přezdívalo se mu mimo jiné Lišák. Historie zakladatelů - Všeobecně známé řeči a kecy, které do Vás hustili ve škole. Zajímavější jsou ovšem poznámky. Ty poukazují minimálně na to, že v průběhu historie několik rodin záhadně vymřelo. Většinou se jednalo o velice nepříjemné způsoby smrti. V zásadě ze seznamu zakládajících rodin zůstali jen Collinsovi, Lewisovi a Sandersovi. Sešit Chemie - Několik prolistování a nudné vzorce začnou vykazovat jistý směr. Nejedná se ve finále o klasickou chemii, ale spíše se jedná o návody na výrobu výbušnin, jedů a jiných podobných veselostí. Sešit Fyziky - Nebo spíše mechaniky. Po několika stánkách zjistíš, že se jedná o pokusný zápisník nějakého šíleného fyzika-kontruktéra, který se pokoušel vyrábět nějaké obskurní zbraně. Bez základních znalostí mechaniky by jsi asi nic z toho stvořit nedokázala. Oba sešity Oba sešity jsou překvapivě datovaný do období před 150 lety +/- nějaký ten rok. Autorem je pro změnu Anthony Fox. |
| |
| soukromá zpráva od Bella Gustavsson pro Tohle ráno je poměrně krušné. Myslím, že jsem se v těch knížkách neměla hrabat tak dlouho do noci. Následky musím řešit správně napatlaným make-upem. Přemýšlím, co asi včera Samantha. Musí být láskou úplně poblázněná, když se ani neozvala, že je v pořádku. Zatímco si rovnám vlasy žehličkou, uvažuji, co spolu ti dva asi tak můžou mít. A co se stalo se všemi těmi zmizelými studenty. Ani u snídaně těchto úvah nejsem ušetřená - díky novinám. Jsou toho plné. A mí rodiče mi kladou na srdce, abych se pokud možno neúčastnila žádných podobných oslav. Já je dost chápu, taky nechci zmizet v prodejně bílého masa. Nebo kamže to Malcolma a ostatní asi tak mohli odvést. Je to takové zvláštní. V kombinaci s těmi divnými knihami, které jsem u babičky našla. Kdybych tomu věřila, řekla bych, že to možná dává i smysl. Že se tady doopravdy dějí nějaké satanistické... asi rituály. Ale já tomu nevěřím - takže skončeme u toho, že je to má fantazie. BUJNÁ! S "ahoj, večer přijdu" pak nahodím na záda tašku a jdu k autu. V něm následně do institutu. |
| |
| 28. duben 2012 - ranní hodiny před školou Jeden by řekl, že by toho mohlo být dost. O weekendu byl internet zahlcen zprávama o tom, co nazývají Masakrem u Jezera. Bohužel, nestalo se tak. Ranní hodiny a u školy krom klasického shonu stojí i několik dodávek. Nejdříve by jeden řekl, že by to mohla být policie, ale druhý pohled odhalí, že se jedná o dodávky novinářské. U každé stojí jeden reportér/-ka a snaží se udělat co nejúžasnější reportáž, pro svů bulvární plátek. Některé z dodávek mají i své první rozespalé oběti, které zpovídají. Reakce je různá. Převážně odmítavá, ale někde naopak kladná. Ono každá mladá hvězdička se chce blejsknout před kamerou. Společným znakem budiž fakt, že se jedná o lidi, kteří na párty nebyli a tak nějak vaří z vody anebo z toho, co slyšeli od kamarádů. No každopádně pokračujme do školy. Tam se nic nezměnilo... Nebo ano? Prvních změn si všimnete celkem pozdě, o oběd. V chodbách školy je mnohem více dozorců a nejen z řad učitelů, ale i dobrovolníci z řad rodičů. Opravdu nepříjemná změna. Posledním překvapením je nová hlavní kuchařka. Překvapivě jídlo nechutná jako UHO, ale má překvapivě chuť jako omáčka. V základu houbová. Další výraznou změnou jsou i lidi kolem. Ti jenž se účastnili párty u jezera jsou takoví divní. Je těžké definovat, co je na nich špatně. Možná jejich zmatenost. Nejsou schopni pořádně vyprávět, co se stalo. Opravdu to vypadá, že je někdo opravdu omámil a ještě to z nich nevyprchalo. Někteří mají tendence o hodiny usínat. Někteří jsou dezorientovaný. Výsledkem je, rušení odpoledních tréniků. Ani trenéři nemají tolik odvahy, pustit se do něčeho, co by mohlo jejich svěřence poškodit. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zařazení: starší detektiv - Ohio Důvod přiřazení: jeho aktuální parťák to vzdal hned na začátku případu Malé okénko o Danileovi Morganovi Na případ Silver Wood jsi byla přidělena celkem neočekávaně na centrále v Ohiu, do jehož zprávy město spadá. Moc informací jsi nedostala. Morgana jsi samozřejmě zahlédla, párkrát. Nebylo moc důvodů k rozhovoru. Nebylo o čem. Navíc jeho pověst ho celkem předchází. Vyfasovala jsi tedy služební auto a informaci, že detektiv bude čekat v poledne u tamního kostela sv. Kříže. Najít kostel ve městě není problém. Je to jeho hlavní dominanta. Najít Morgana byl problém mnohem větší. Před kostelem nebyl. Čekala jsi několik minut a nikde nikdo. Nakonec jsi ho nalezla uvnitř kostela, jak se baví s knězem. To bylo celkem překvapivé, ale proč ne. Když se tě konečně všiml, ukončil rozhovor. "Detektiv Morgan." Vykročí z kostela. "Jste si opravdu jistá, že se nesesypete jako kolega?" Celkem nepříjemná otázka hned po představení. Naštěstí pronesená celkem příjemným tonem, který poukazoval na to, že si je Daniel plně vědom své pověsti. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Pondělní ráno... no spíš dopoledne, tě zastihle v celkem příjemném rozmaru. Po včerejším rozhovoru s detektivem Morganem tě ani tam nebolí hlava, jako je tvoje pozornost upoutaná k úplně jiným věcem. Rozhovor s ním tě donutil tak trochu intenzivněji přemýšlet o tom, co jsi zažila. Výsledkem byla bolest hlavy, která vyspáním zmizela. Před obědem je čas na to trochu provětrat foťák. Snímky se zvířátky mívají celkem úspěch, proto tvoje kroky vedou kolem jezera. Samozřejmě se vyhneš těm ošklivým místům, které zdobí páska od policie. Sice tohle by mohly být také dovré fotky, ale nejsi ve vojenském pásmu Gazy. Les tě uvítá opět svým lehkým klidem. Dneska žádné děti a celkem málo zvířat, proto zajdeš trochu hlouběji a pak ještě hlouběji. Nakonec se před tebou otevře taková nenápadná světlinka. Asi tu dřív stály nějaké stromy, kdo ví. Jejich jediným důkazem jsou zarostlé pařezy, pokryté mechem. Celkem pět kusů. Idilka, klid. Jen ta vůně je taková divně nasládlá. Zatím co, ostatní les byl cítit životem, tenhle kus lesa je cítit jinak. Upoutá tě silné bzučení much z jedné strany louky. Na první pohled nese místo známky, že byla půda nedávno narušena. Zároveň je to zdroj zvuku. Z několika rejch v zemi lítají mouchy. Začínáš mít tušení, že tam bude asi nějaké to padlé zvíře. Nic, co by se v lese nedalo najít. Zvláštní je umístění. Vypadá to, že na mrtvolce zvířete jsou položené drny trávy. Prostě podivný kousek zvířete... Řekl jsem zvířete? Co tam dělají tedy ty dlouhé měděno hnědé dlouhé vlasy. Při né moc zběžné prohlídce vidíš, že se mezi drny rýsuje kus těla. Ne, celé, typovala bys to na kus horního trupu nějaké dívky. Leží obličejem k zemi, nejde zjistit, kdo to je. |
| |
| Odpolední přerušení výuky Uběhne několik málo dlouhých minut po začátku poobědové hodiny, když zvuky výuky přeruší siréna sanity, která si to přisviští ke škole. Základní otázka, co se děje, vytane asi každému na mysli. Nějaké vyučování přeruší svištění policejního automobilu. To už je slyšet po chodbě křik. Holčičí hlas. Poměrně histerický. "Puste mě! Puste mě!" V hlase lze poznat Eliss Waley. "Ta svině si to zasloužila!" Slyšíte poklus pořádkových sil a dokonce i pár křiků, kdy je na někoho křičeno, aby zůstal ve třídě. Nakonec to vše je zakončeno tupou ránou, jak někdo někoho strhl na zem. Není to ale definitivní zakončení. Přes dveře doléhají zvuky zápasu. Vypadá to, že policejní hoši s dívkou mají opravdu hodně problémů. Situace se uklidní a do školního rozhlasu se ozve roztřesený hlas školního zástupce. "Prosíme všechny studenty, aby zůstali ve svých třídách a neopouštěli učebny." Žádné vysvětlení nic. Vysvětlení přinesou další kroky a spěšné hlasy saniťáků. "Nemám pulz!" Jedna z prvních vět. "Kolik ztratila té krve?" Další útržek, který se rozléhá po chodbě. To už má skoro každý problém se udržet v lavici a někteří naprosto bez ostychu se natlačí k oknu, aby viděli co se děje. Sanitáři vyvážejí z budovi školy další holku, Mildred Berkis, ta je neuvěřitelně od krve. Na půlce obličeje přimáčklou gázu. Další rány krvácejí různě po těle. Celkově to není moc dobrý pohled. Chvilku po ní opouští budovu v ocelovém sevření želízek a strážců zákona i Eliss, která se zuřivě brání. Na jednom z policistů je vidět, že byl asi první, kdo na ní narazil. Dvojtý škrábanec nehtů se mu táhne od spánku po čelist. Dost hluboký, aby se musel sešít. Přesto hrdině plní svojí povinost. |
| |
 | Sladké městečko
Víkend byl pro mě jako každý jiný. Tedy skoro. Masakr, který se stal u jezera, mnou celkem dost otřásl. Táta mi hned zatrhl, abych se tam chodil dívat. Já bych to udělal. Jsem zvědavec od přírody. Navíc jsem se hrabal v historických záznamech. Spíš jsem doufal, že najdu něco, co by mě utvrdilo v přesvědčení, že to nebylo nic normálního. Na party se většinou jenom chlastá, chodí se do křaku, popř. jen blbne. Kdyby něco, tak jsem ještě pod zákonem, co se alkoholu týče, ale vždycky k němu najdu cestičku. Dělá to dojem na holky.
Jít do školy, jakoby se nic nestalo, je těžší, než jsem si původně myslel. Mám stále tendenci se kolem sebe dívat a každý stín je pro mě hrozbou. Vzal jsem si sebou i jednu knížku, kterou by normální člověk nečetl. Byla to sbírka místních a okolních zvláštností. Někdo si pod pojmem okolí představil celý stát. Zajímavé čtení.
Knížku jsem měl uloženou v batohu a vykračoval si, jako by mě nic z toho nezajímalo. Být jen normální kluk s partou jiných kluků a pokoušet se balit holky. Oficiálně jsem holku neměl. Další balicí prostředek. Můj hraný nezájem narušovaly jen všudypřítomné hlídky učitelů a rodičů. Naštěstí otec se tohoto bláznovství nezúčastnil. Sarah jsem musel dlouho přesvědčovat, aby mi nedělala takovou ostudu. Měla o mě strach. Moc pěkné, když to není ani moje máma. Hodiny probíhaly všelijak. Někteří ze spolužáků prostě usnuli nebo se zmateně dívali kolem sebe. Jojo. Šok je šok. Asi bych se choval podobně, být na jejich místě.
Svoboda nastala, kdy jsme z venku uslyšeli křičet Eliss. Potkal jsem ji jen párkrát. Nechápal jsem, co to do ní vjelo. Vyučující se nás snažili udržet v lavicích, ale při dalším řevu jsem to nevydržel a šel se podívat k oknu. Tak dneska výuka asi odpadá, pomyslím si. Jestli nás chtějí dál učit v takové atmosféře… škoda slov.
Stoupl jsem si vedle Nicolle. Připouštím, že se mi líbí a někdy mám trochu problém v její přítomnosti mluvit normálně, ale vedle ní bylo jediné volné místo. Ehm, vydobyl jsem si jej, protože si k ní chtěl stoupnout místní šprt. „Z týhle školy se pomalu stává blázinec,“ pronesu, ač si nejsem jistý začátkem a sleduju, co se děje venku. „Kdo by to do Eliss řek‘.“ |
| |
| Dammit, Elis! ~Školní učebna s Alecem a kýmkoli, kdo se přidá~ Popravdě? Jsem ráda, že jsem se ráno pořádně nalíčila. Alespoň nevypadám tak nevyspaně, jako se cítím, když mi při monotónní výuce hlava pomalu klesá po rukou... až čelem k lavici, na sešit a... myslím, že bych měla přestat ponocovat tak, jako jsem to zatím poslední tři dny praktikovala. No vážně. A pak ten mumraj. "Ta svině si to zasloužila!" Hodina, jak se zdá, neoficiálně končí. Snad z principu překontroluji svůj odraz v zrcátku a lehce si prsty upravím rtěnku, jako by byla rozmazaná, což vlastně ani není. Spíš se setřela jemně dolů. Sirény, řev, zvuky zvenku. "Prosíme všechny studenty, aby zůstali ve svých třídách a neopouštěli učebny." No tak to pozor! První odvážlivci vyskakují a řítí se k oknu. Já mám tak trochu pověst dívky, která tak nějak nikde nesmí chybět. (Byť jsem za závažných důvodů - a díky bohu - nemohla být na párty u jezera!) Takže se nenechám pobízet a vyskakuji k oknu. "Nemám pulz!" Trošku ve mně zatne. Mildred znám. Tedy... asi jsem znala. Ne tedy nijak moc dobře - ale člověkem to zacloumá, když vidí mrtvolu někoho, s kým se ještě nedávno potkával na tréninku - že. „Kdo by to do Eliss řek‘.“ Vytrhne mě z myšlenek Alec. Ten Alec, který se tak často potlouká okolo hřiště a tělocvičny. Podívám se na něj, jako bych jej viděla za celý život poprvé, takovým tím udiveným výrazem. S jejím xichtem? Se divím, že někoho hezčího nerozdrápala už dávno... vzteky. "Myslím, že bychom se měli mít všichni na pozoru, jak se zdá, skočila i po policajtovi," odpovím mu po chvilce a chtě nechtě pohledem zase sjedu k zakrvácené spolužačce, kterou zrovna nakládají. "Myslíš, že je... no, mrtvá?" |
| |
| No, mohlo to být horší ~učebna, číslo nvm, ale určo jsme měli děják :D~
"Myslím, že bychom se měli mít všichni na pozoru, jak se zdá, skočila i po policajtovi." Mám se divit její reakci? Kdybych vzal dost odvahy, tak bych mávl rukou a pokusil se o nějaký vtípek. V této situaci se to nehodí. Ne, když odvážejí vážně raněnou a hlásí, že nemá pulz. Polknu na sucho a nakloním se více k oknu. "Myslíš, že je... no, mrtvá?" Stisknu čelisti silněji k sobě, až mě v nich trochu rupne. „Já... nevím. Doufám, že bude v pořádku,“ najdu pohledem zápasící Eliss. „Je to šílený. Jako by tu řádil nějaký duch,“ až příliš pozdě si uvědomím, co jsem řekl. „Eh, jen tak vtipkuju,“ odlepím se kvapně od okna. A co když jo? Co když je Eliss posedlá? Právě teď. Byla to... hodná holka. |
| |
| Dammit, Alecu! ~Školní učebna s Alecem a kýmkoli, kdo se přidá~ „Je to šílený. Jako by tu řádil nějaký duch, odpovídá Alec. Nakrčím nos, obočí i rty, pokud je tohle vůbec možné. Duch. Jasně. Jako v Paranormal Activity. Duchové řádí a zabíjejí lidi! Nebo možná spíše Grave Encounters? Sice nejsme v asylumu, ale instituce to je taky. A plná šílenců, evidentně! Ne, to je sakra jedno. „Eh, jen tak vtipkuju,“ "To doufám," odpovím nejistě. "Protože kdyby to byl duch, jsme v pořádném průšvihu," rozhodnu se raději... asi zlehčit celou situaci, aby se třeba nesložil z toho, že mi řekl špatný vtip. I když on sakra špatný byl a bůh ví, zda to byl vtip. "Možná, že se dostala k těm drogám, které kolovaly i na párty u jezera. Psali přece, že lidi tam byli agresivní, dávalo by to větší smysl," zauvažuji nahlas. |
| |
| What? ~učebna~
"Protože kdyby to byl duch, jsme v pořádném průšvihu." Asi bych měl ubrat na představivosti. Jsem odpálkován jak míček na baseballu. Tenhle sport miluje můj otec a já s ním chodil na západy. Kdysi dávno. Dneska je in americký fotbal. Asi začínám pomalu bláznit. Mluvím tu s holkou, která se mi líbí. A komu taky ne? Je to kočka a roztleskávačka navíc.
"Možná, že se dostala k těm drogám, které kolovaly i na párty u jezera. Psali přece, že lidi tam byli agresivní, dávalo by to větší smysl." Zarazím se. Tam byly nějaké drogy? Nevyslovím svou domněnku nahlas. Nechci vypadat jako totální tupec. Jasně, že tam mohly být drogy. Na takový akcí jsou k nalezení snad všechny druhy. „Pokud ano, jak by se k nim dostala? Dealer? A navíc tady na škole?“ pak mě napadla jedna věc. „Co když je chtěla od Berkisové? Kvůli drogám udělal člověk i horší věci.“ Jo, třeba umlátil člověka k smrti. Jako tento případ. |
| |
| soukromá zpráva od Aly Jordan pro O pár minut později už jsem před chatkou a co nejrychleji mířím pryč odsud. Vzpomenu si na ten les, kde jsem viděla tu malou holku. Tam bylo celkem hezky. zavzpomínám a zamířím tím směrem. Batoh s věcmi k foťáku nesu na zádech a foťák samotný se světelným objektivem v ruce. Kdykoliv potkám něco, keř, strom, kytku, která mě zaujme, vyfotím to. Člověk nikdy neví, co se zrovna prodá. Po krátké cestě se dostávám k tomu lesu. Napiji se vody, kterou jsem vzala sebou a vydám se do lesa. Vzpomenu si, co ti děti tvrdili, že prý v tomhle lese straší duchové. Teda na duchy nevěřím, ale po tom u jezera si už ani tím nejsem tak jista. Snad mě nic neudělají za pár fotek. Prostupuji lesem a že je to krásný les. Činnost lidstva tu není znát. Popadané stromy jsou pokryty mechem a sem tam roste trs krásných květin. Mám pocit, že ani těch pět set fotek, co pobere karta by tu nestačilo. Celá krása lesa vyvrcholí překrásnou mýtinou. Celkem se jen divým, že jsem nepotkala nějaká zvířata. Podobné lesy většinou lákají zajíce, srnky a podobné, aby se tam schovávali před lidmi. Vyfotím skupinku pařezů, které tvoří linii. Trochu ustoupím, abych je dostala do diagonály a udělám ještě pár fotek. Nakonec však zamířím dál. Dostanu se do poloviny mýtinky, když bzukot much nabere na hlasitosti. Už chvilku jsem měla pocit, že je slyším, ale teprve teď jsem byla schopna určit směr odkud. Podívám se tam. Nic nevidím. Udělám pár kroků a teprve mě dochází, co to znamená v kombinaci s tím vzduchem tady. Duševně se připravím na zvíře a už přemýšlím, zda bych ho neměla zahrnout. Jenže ono je. Aspoň z části. Zarazím se a podívám se pořádně. Polknu. Otočím se. Udělám pár kroků a snídaně opouští mé útroby. Vždyť je to člověk! vyděsím se. Obličej mám zcela jistě bílí jak stěna. Dýchám zhluboka. Nemůže být vrah ještě tady? dojde mi celkem nepříjemná otázka. Rozhlédnu se. Nikdo. Podívám se zpět na to místo. Měla bych někomu zavolat... zamyslím se. Vytáhnu telefon. Žádný signál. „Do háje“ řeknu tiše. Se sebezapřením popojdu k tělu. Zvednu foťák a dělám hromadu fotek. Snažím se o co nejvíce detailů. Pak taky o místo, kde leží. Netrvá to dlouho. Pak se rozběhnu, jak to jen jde v sukni v lese, zpět odkud jsem přišla. Beru to přímo, abych tu mýtinu dokázala najít. Venku volám na číslo pana Morgana. Snažím se, aby se mi hlas netřásl, ale nedokáži to úplně. Vysvětlím mu, co jsem našla. Uklidňuje mi a slibuje, že přijede. Po telefonátu znovu zvracím. |
| |
| Tak, dala jsem Liv a Sam čas se nějak aktivně zapojit, aby se necítily vyčleněné ze školního kolektivu a myslím, že ho bylo dost. „Pokud ano, jak by se k nim dostala? Dealer? A navíc tady na škole?“ Krčím rameny. Dealer musel být i na párty, je dost dobře možné, že to celou dobu bude jeden z nás. Však by to nebylo poprvé, co by nějaký školák dealoval drogy - neviděli jste 21. jump street? Reality, bitches! „Co když je chtěla od Berkisové? Kvůli drogám udělal člověk i horší věci.“ "A co když teď řeknu, že se mi nezdáš moc bystrej?" Mrknu na Aleca s úsměvem. "Myslím si, že si je Walleyová vzala. Podívej se, jak řádí. Je jak zfetovaná." |
| |
| Stále v učebně ~hlavně s Nicolle, a ti, co se pak přidají~
"A co když teď řeknu, že se mi nezdáš moc bystrej?" Tohle mohlo trochu bolet. Snažil jsem se najít jiný důvod, proč tak vyšiluje. Kvůli drogám. Řekl bych absťák. Při něm člověk ztratí sebekontrolu, protože chce další a ví, že je droga nablízku. Otázkou bylo, za jak dlouho se abstinenční příznaky dostaví a kolik by si toho musela vzít. "Myslím si, že si je Walleyová vzala. Podívej se, jak řádí. Je jak zfetovaná." Rozhodnu se ustoupit. S útokem je v řadě za sebou až moc otazníků.
„Asi máš pravdu. Stejně to ona ví ze všech nejlíp,“ rozhlédnu se po třídě. „Myslíš, že bude hodina pokračovat?“ Zašel bych do školní knihovny omrknout pár novin z archivu. Možná se podobné útoky objevily už v minulosti. Zvědavost je skoro nemoc. |
| |
 | soukromá zpráva od Keira Wolf pro Když jsem se dozvěděla s kým na tomhle případu budu dělat, bylo mi jasné, že mě čeká plno potíží o detektivu Morganovi se vypráví tolik historek, že by to vydalo nejméně na jednu knížku a povím vám rovnou, komedie by to jistě nebyla. Je to chlap v nejlepším věku, vdovec s nosem na bizardní zločiny, stejně tak, jako na překvapivá řešení. Mohla bych se toho od něj spoustu naučit, ale...taky se povídá, že mu parťáci moc dlouho nevydrží a co já vím, ještě nikdy neměl jako parťáka, ženskou. Na místo setkání se dostavím o deset minut dříve, než vylezu z auta, překontroluji pistoli kouknu na sebe do zrcátka a nervozně si uhladím vlasy. Marnivé gesto,nervozní ženské, ale on je detektiv ke všem těm svým nešvzrarům, celkem fešák se smyslem pro suchý humor. Tedy to o tom humoru jsem jen slyšela, mě si pořádně nikdy nevšiml. Když odbije na kostele poledne, vylezu z auta, protáhnu si pružné štíhlé tělo a pohledem propátrám okolí kostele. Detektiv nikde, opřu se o dveře auta rozhodnutá chvíli počkat. Vím jistě, že já jsem si místo ani čas nespletla, takže do toho muselo něco přijít Morganovi. Asi po deseti minutách čekání to vzdám a vejdu do kostela, ke svému překvapení tam právě detektiv mluví s knězem. Kývnu knězi na pozdrav a počkám až si mě Morgan všimne, jeho reakce na můj příchod, stejně jako následná otázka, nejsou moc nadšené. ...taky přeji pěkný den, já jsem Keira Wolf, a ano, jsem si naprosto jistá, že se nesesypu. Lehký sarkasmus v mém hlase by přehlédl úplný blbec a to rozhodně detektiv Morgan není.S tichým povzdechem se zastavím a pohlédnu detektivovi do očí. Poslyšte, je mi jasné, že máte celkem špatné zkušenosti s parťáky, ale já se nehodlám ani zbláznit, ani zasebevraždit a rozhodně nemám tendence omdlévat, takže co kdybychom přeskočili vzájemné oťukávání a pokusili se vyřešit případ? |
| |
| Dámy a pánové, Jelikož mi prostě došla vypravěčská šťáva, tak to zde ruším. Uvažoval jsem mezi stopkou a zrušením. Volím tuto možnost, abych Vám pročistil lišty. Příběh mám v plánu obnovit, ale až bude lepší a jistější čas. S pozdravem a omluvou, Havran. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR