Magie - 01. října 2012 23:57

V tomto světě existuje magie, mystická síla proudící ze všech živých bytostí. Prostupuje celým světem, divoká a nespoutaná, dokáže vytvářet zázraky. Vždy byla neoddělitelnou součástí lidstva, již od dob, kdy se ještě krčili v jeskyních u ohně. Magie má však svoji světlou i temnou stránku. Již po staletí se lidé rozdělují mezi Kouzelníky a Černokněžníky. Kouzelníci se zabývají manipulací s klidnými, pravidelnými magickými proudy a jejich použitím pro vytváření a léčení. Čarodějovéi však ovládají hrubou magii, využívají ji sobecky k vlastním účelům. Neopatrnost přináší děsivé následky. Ovšem toto rozdělení nemá nic společného s konceptem dobra a zla, ačkoliv někteří omezenci to tak vidí. Ať již kouzelník či čaroděj, člověk dokáže způsobit katastrofy...

Magie - 06. října 2012 22:06

Začátek Začínáme poté, co Lillian a ostatní zajala v Nicotě ředitelka. Všichni tři jste nyní v letním sídle rodu Eriosi. Lillian a Michael byli dva dny v bezvědomí, udržováni v umělém magickém spánku, který je měl očistit od vlivu Nicoty na jejich aury. Michael je nyní úplný černokněžník, fakt, který neunikl všeobecné pozornosti. Již nyní si služebnictvo šeptá o možné zradě, většina však věří že je to jen dočasný efekt z toho, že byl tak prudce vystaven Nicotě a brzy to odezní... Mýlí se.

Magie - 06. října 2012 22:06

Luisa Hulligotová Na panství rodu Eriosi jsi šla dobrovolně, tedy přesněji řečeno jsi neměla jinou možnost. Ono, když tě ředitelka začne obvińovat z toho, že jsi školu zahalila do Nicoty a na studenty jsi vyslala démony... no, když se tě někdo zastane a nabídne ti pomoc, nepohrdneš jí. Ne že by Ředitelčina obvinění měla nějakou váhu, byla jsi jen mladá holka, začínající studentka prvního ročníku a něco takového bys nebyla schopná udělat ani ve snu. Celá tvá osoba byla ignorována a místo tebe se všichni soustředili na Ředitelku, která nepřestávala blábolit o tobě a Elleym, jak rituálně vraždíte studenty ve sklepě přímo pod nosem, o konspiraci mezinárodního významu a jak jsi ve skutečnosti prý Luna Elizabeth Thube... No, měla bys být ráda, že zbytek jejích obvinění zněl natolik uhozeně, že ani tu poslední věc nikdo nebral vážně. Přesto, když tě Lord Eriosi požádal, abys jej doprovodila, řekla jsi ano. Koneckonců, ochrana se hodí a Lillian je to nejbližší, cos kdy měla ke kamarádce. Lillian samotná byla nalezena s ředitelkou, která ji hrdinně zachránila z Nicoty spolu se Sebastianem, Davidem a Magnolií, jak sama tvrdila. Byla vyděšená a napůl šílená, proto ji hned uspali magicky a převezli ji ve spánku domů pro další ošetření, spolu s ostatními, kteří odešli do svých domovů, všichni ve stejném stavu. Na panství se k tobě všichni chovali uctivě a schovívavě, ubytovali tě v pokoji pro hosty, který je luxusní více než cokoliv jsi poslední dobou měla možnost zažít. Hospodyně Nerissa se stará o každý tvůj rozmar a Lord Eriosi nedává ničím najevo, že bys byla něčím jiným, než Lillianina přítelkyně. Prostě je to až příliš perfektní.

Magie - 06. října 2012 22:09

Lillian Ambrose Probouzíš se do ranních paprsků slunce. Od toho okamžiku, kdy vás ředilka magicky spoutala jako psi si nic nepamatuješ a když se ve vzpomínkách začínáš hrabat... no, řekněme že ti myslí probíhaj obrazy, které tě hned od dalšho pátrání odradí. Jsi ve svém pokoji, který byl od tvé poslední návštěvy dost přeorganizován, je nyní podstatně čistší a jsi si jistá, že nyní už v něm nedokážeš najít nic. Jistě je to dílo Nerissy.

Magie - 06. října 2012 22:14
	Michael Eriosi Hraj jejich hry... Přiměj je ti důvěřovat... A až budou ukolébáni pocitem falešného bezpečí... Zaútoč... Poslední, co si pamatuješ je to, jak tvá "návštěva" matky byla přerušena a tento okamžik, kdy sedíš na posteli ve svém pokoji (je naproti pokoji Lillian), netušíc, co se děje. Slova, která jsi ve svých snech slyšel, byla jistě matčina.

Luisa Hulligotová - 07. října 2012 08:36

Příliš dokonalosti někdy na škodu Takhle si to asi nikdo nepředstavoval. A pokud ano, já rozhodně ne. Ze snahy připojit se ke Grubrově klanu, nezbylo v podstatě vůbec nic, kromě vzpomínek. Rozporuplných vzpomínek na Sebastiana, Sinardu a Elleyho. Sebastian se mi hrabal v hlavě a pak se ho pokusila zabít nějaká vražedkyně. U Sinardy si nejsem vůbec jistá co a jak myslela, vím jen že mi příšerně drhlo její jméno. A Elley... Možná až moc veliký sympaťák, těžko říct jak pevný spojenec ale dal mi své černokněžnické slovo. Ačkoliv po všech těch událostech, záleží ještě na takovém slově? A teď jsem tady. V rodinném sídle lorda Eriosi. Magnolii dali bůh ví kam, Gruber a spol se stali nedosažitelnými. Ano, váhala jsem na kterou stranu se připojit, s kým se spojit, jak toho případně využít, ale takhle? Takhle jsem v podstatě neměla na výběr. Jsem hostem v cizím domě. Už to pár dní bude a já pořád nevím, co to pro mně vlastně znamená. Věří někdo žvatlání pomatené ředilky? Zjistili snad jinak kdo jsem? Neví kdo jsem a chtějí to zjistit? Chtějí ode mně nějaké informace? Nějakou službu? Co bych jim jako dívka v nouzi mohla odepřít za přílslib bezpečí? Jsem nervózní. Ohrožuji je a takový úkryt zase ohrožuje mně. Je to velmi nebezpečné a to nejen pro mně. Přesto mi ale nezbývá než hrát svoji hru roztěkané mladé slečny z chudých poměrů, která se ocitla ve velkmém světě. Že to tak vůbec není a já z velkého světa pocházím a má roztěkanost je způsobená několika měsíčními pokusy o útěky, nacházení úkrytů a přežívání v nuzných podmínkách, kde se za každým rohem může skrývat potencionální vrah. Jsou tu ke mně hodní, ale já ani nevybaluji. Každý den jsem přiravená znovu odejít. Jediný důvod proč zůstávám je Lilian. Chci se nejprve přesvědčit že bude v pořádku a pak... No pak se uvidí... Jako každé ráno, po snídani, kteoru mi přináší zdejší komorná až do pokoje, a jistých cvičeních, se vydám do Lilianina pokoje. Není tak daleko. Jen přes chodbu u zdejšího mladého pána. Dveře nejsou zamčené a protože prozatím celou dobu jen spala mě ani nenapadne, že bych měla klepat. Jen velmi potichu vezmu za kliku stisknu ji opatrně a tak, aby dveře ani nevrzly, je pomalu otevřu a tiše vklouznu do pokoje s úmyslem za sebou stějně tiše zavřít a posadit se na židli u Lilyiny postele.

Lillian *Lily* Ambrose - 07. října 2012 10:37

Sídlo rodu Eriosi Tma. Chlad. Strach. Nevím, kde jsem, ale vím, že hrozí nebezpečí. Ne mně, ale někomu jinému, na kom mi záleží. Komu? Jaké nebezpečí? To mi zůstává skryto. Kdokoli si to snažím vybavit, myslí mi projede prudká bolest. Slyším šílený smích, který mi připadá povědomý, vyděšené hlasy známých lidí. Kde jsem? Dřív, než v neklidném spánku vyřeším tuto otázku, se probudím. Posadím se příliš rychle, až se mi zatočí hlava. Rozhlédnu se po známém, byť ne zcela stejném pokoji. Mém pokoji v sídle Eriosi. Hlasitě si oddechnu. Jak jsem se sem dostala? Snažím se vybavit si události posledních dní, možná týdnů. Magická škola. Podzemí. Boj s dívkou... Polknu. Nedokážu si ji vybavit úplně přesně, ale strach z ní si pamatuji. Dál už mám vzpomínky zamlžené více a kdykoli se je pokusím odkrýt, vidím věci, které ani nejsou možné... Že? Tíživý pocit pomalu mizí, když si uvědomím, že teď jsem v bezpečí. Ale co Miky a Mag? Tohle už je horší. Jistě, dalo by se předpokládat, že když jsem tu já, tak tu budou i oni, ale zcela jistá si být nemůžu. Na to se dělo poslední dobou až příliš divných věcí. V tom se začnou otevírat dveře. Zamžourám, abych se ujistila, že vidím správně. Ale ano, vážně je to Luisa. ,,A-" začnu, ale můj hlas mě zradí a musím si pořádně odkašlat, než jsem schopná mluvit. ,,Ahoj," usměji se na ní. Překvapuje mě, že ji vidím, ale jsem ráda, že tu je.

Luisa Hulligotová - 07. října 2012 11:47

Lilianin pokoj Tiše vklouznot do pokoje nebyl problém. Sídlo je udržované a panty namazané. Nepotřebovala jsem plýtvat silami. Sotva ale dveře téměř neslyšně klapnou a já se otočím, že si k Lily na chvíli sednu, jako správná starostlivá kamarádka na kterou si tuhraju, uvidím že už je vzhůru. Rozkašlala se a já tak získala několik chviliček času, který jsem potřebovala na utřízení myšlenek a zvládnutí vlny emocí, které se ve mně najendou probudily. Byloto jako by mé nitro explodovalo v jedné jediné chvíli. Lily, ona je vzhůru. JE VZHŮRU!!! to je úžasné, skvělé, ale... Neměla bych to někomu říct? Ne, určitě ne, to má času dost. Ale co jí řeknu? Já o ní přece nemůžu mít starost, je to jen nějaká holka co tu žije s Michaelem a jeho sestrou. Navíc to znamená, že já budu muset odejít a ještě vůbec nevím kam... Paniku ale zvládnu jako vždycky. Hodím to za hlavu a soustředím se na její pozdrav. Ještě se lehce rozhlédnu, což se ve škole stalo jedním z mých poznávacích znaků. Časté nervózní rozhlížení... "A-ahoj," vypravím ze sebe následně a přijdu k její posteli. Zdá se docela v pořádku, možná slabá, ale ne zraněná nebo tak. "Už je dobře. Seš u lorda Eriosi. Michael je hned vedle, teda naproti. Když ses probrala ty, on už možná taky, pak se můžeš jít podívat, mám někoho zavolat?"Přeci jen, možná nejsem ta pravá osoba kteoru by tu čekala, nebo kterou by chtěla po svém probuzení vidět jako první.

Michael Dornay - 08. října 2012 13:17

Pokoj Dívám se na svou ruku,rozvírám a zatínám pěst, v myslí stále obraz toho jak mě viděla má matka.... Paradox,cesta předurčení,jak se rozhodl otec padla,nyní jsem svobodnější než kdy dřív... vstanu a dojdu k oknu které otevřu a rozhlédnu se po panství,nasaji čerství vzduch a vydechnu... Konečně vzduchu.... otočím se zpět a rychle se obléknu a zmizím v koupelně, udělám ze sebe kultrně vyhlížejícího mladíka a obléknu se lehce neutrálně,pak se natáhnu na postel a otevřu knížku básní Francoiase Villona,začtu se do těch veršů ale v hlavě mi běží otázky..... Kde jsi Mag,necítím tě tady...A co je s Lily? jsem rouhodnutý ještě čekat než se někdo objeví abych všem dal pocit že jsem ještě zesláblí na to abych byl schopný dělat nějáké schůze a vše vysvětlovat, sám nevím co si myslet, jen vím že už nejsem ten následník bílé magie, a že už to není jen můj vzdor, ale to co jsem je prostřší...Černokněžník....

Lillian *Lily* Ambrose - 09. října 2012 08:45

Pokoj S Luisou Ještě jednou si odkašlu. Po dlouhém spánku jsem celá rozlámaná, a to kdo ví, co jsem dělala předtím. ,,Ne, ne. Ještě ne," poprosím a opřu si hlavu o zeď. Napřed bych ráda zjistila, co se to vlastně dělo. ,,Co se vlastně dělo v tom podzemí? Moc si to nepamatuju..." Trochu si protahuju ruce a celkově se snažím rozhýbat. ,,Moment-" řeknu najednou, pokud Luisa již začala mluvit, tak jí skočím do řeči. ,,Říkala jsi, že Miky je vedle. Ale o Mag jsi nic neříkala... To tu není?" zeptám se zmateně. Nechápu, že mi to došlo až teď. Zajímalo by mě, jak dlouho jsem tu takhle byla... Dál už ovšem naslouchám Luise a doufám, že se dozvím odpovědi na své otázky.

Luisa Hulligotová - 09. října 2012 09:34

Lilianin pokoj Zastavím se v půli pohybu směrem ke dveřím a otočím se právě ve chvíli, kdy se Lily opírá o zeď. "Jak chceš," řeknu jen a půjdu si sednout, jak jsem měla původně v plánu. Její otázka o podzemí mě nezaskočí, ale zasáhne. Už vůbec situace za jaké jsem se tam s Elleym dostala a všechno to co následovalo... Takový strach jsem neměla ani když jsem utíkala před vrahem svých rodičů. Přes mou tvář se mihl stín. Váhám jak jí co nejnsnáz říct o všech událostech. Ty vzpomínky nejsou nejpříjemnější... Ale sotva se nadechnu, že už bych mohla něco říct, zastaví mě její další otázka. Jo Magnolie... To bych taky dáa věděla, ona jaksi... No řekněme že mě nikdy neměla ráda... "Jsem pouze hostem lorda Eriosi a nemyslím že mi přísluší plížit se po jeho domě jako zlodějka a pátrat po místě, kam uložili slečnu Magnolii, ale ze školy se dostala." Začnu opatrně. "Už je to pár dní, co jsme sem přijeli. Ředitelka byla šílená, nevím co s ní udělali ale říkala nesmysly. Představ si, že ze všeho obvinila mně. Jakobych snad byla něčeho takového schopná. co bych z toho asi tak měla? Dokonce si vymyslela že sem někdo jinej, než sem. A přitom mně s Elleym věznila ve sklepení stejně jako tebe a Michaela." Nadhodím jakoby s nadhledem, ale ten je pouze hraný protože na to mám sklep v příliš dobré paměti. Dokonce se i krátce zasměji. "Je dobrá zpráva, že už je ti lépe. Musíš teď hodně jíst a pít, abys nabrala sílu. Můžu ti něco přinést, chceš-li, než se rozloučíme."V tomto okamžiku s ní jednám skoro narovinu. Je jediná s kým bych se chtěla rozloučit než zmizím z jejího života. Nemůže mi nabídnout spojenectví ani moc. Kromě přátelství mi nemůže nabídnout nic a přátelé jsou to poslední co teď mohu mít. Vím už jaké to je kvůli strachu o ni se dostat do potíží. Budu se tedy muset držet dál, vyhledat Elleyho a pokusit se spojit s Gruberem, protože přes všechno co pro mě lord Eriosi dělá, nevidím v něm toho nejlepšího spojence. Navíc Michaela skoro neznám acelý tento vývoj dějství se mi vůbec nezamlouvá.

Lillian *Lily* Ambrose - 09. října 2012 18:24

Pokoj Poslouchám Luisu a snažím si vše přebrat v hlavě. Slečna Magnolie... Málem se výrazu zachichotám, ale ovládnu se. Zní to tak strašně zvláštně, možná proto, že ji znám od dětství a vím, že si na podobných titulech nepotrpí. Zavřená? Lehce se zamračím. Poslední si vybavuji boj s tou oživlou - nebo co to bylo - dívkou Samanthou, a dál... Ach ano. Pak se přiřítila naštvaná Mag a dál... Další výpadek. Nevadí, to se časem doplní. ,,Obvinila tebe? Asi jí vážně hráblo," přitakám. Nemyslím to tak, že je Luisa nějaká slabá, ale když si vzpomenu na Samanthu, tak pochybuji, že by zvládla někoho oživit tímhle způsobem. Ale otázkou je, zda vůbec sama ředitelka čeká, že jí někdo uvěří. ,,Jo, to bych asi měla," zasměju se. Hlad a žízeň sice mám, ale není to nic hrozného; bylo i hůř. Rozloučíme? Kam jede? Ptám se sama sebe, ale nahlas otázku nevyslovím. Je pravdou, že má nejspíš svojí rodinu nebo někoho jiného, koho by ráda navštívila, zvlášť po nedávných událostech. Pomalu vstávám, aby se mi nezatočila hlava a vydám se směrem k jídelně.

Luisa Hulligotová - 09. října 2012 18:32

S Lily Povzdechnu si. Hrdá, silná, odhodlaná... Skoro jako já, tu jen tak něco nerozhází... Měla bych jí říct kdo jsem? Ne! To nejde Luno, víš to moc dobře! Nabídla bych jí pomoc, ale vidím na ní že by nepřijala, na jejím místě bych jednala stejně a tak respektuji její volbu. "Takže, se jdeš najíst?" zeptám se řečnicky. Přeci jen, já už jsem po snídani a dnes v noci se nadobro vytratím je to poslední den v tomhle domě tak proč se bavit jen o vážných věcech. Ačkoliv na svou situaci stále nezapomínám. Vyjdeme z pokoje spolu. Nepodpírám ji ale držím se poblíž, je zesláblá a kdykoliv jí mohou nohy vypovědět službu.

Lillian *Lily* Ambrose - 09. října 2012 18:40

Na cestě za jídlem s Luisou ,,Rozhodně," řeknu a potlačím zakručení v břiše. Jo, jakmile se o tom jednou začne mluvit... Jsem ráda, že se mě Luisa nepokusí podepřít. Během několika kroků nabudu jistoty, jen rychlost zatím nepřidávám. ,,Víš, těším se, až tohle všechno skončí," řeknu najednou. Znovu mám před očima události z doby před několika dny. Ani dřív jsem nežila zrovna bezpečný a jednotvárný život, ale tohle bylo už trochu moc i na mě. ,,Skoro si nepamatuju, co se stalo. Všechno je to hrozně zmatené. Nenapadlo by mě, že se na prestižní magické škole dějí podobná zvěrstva," zavrtím hlavou. Ani pařížské podsvětí není tak zkažené.

Luisa Hulligotová - 09. října 2012 18:52

Na chodbě s Lily Připadá mi zvláštní s jakou lehkostí se rozpovídala, ale chápu že toho má dost, i já bych chtěla někdy odložit tu svou masku a být zase sama sebou, opovědět někomu co se stalo... Ale zatím jen přikyvuji. "Ano, to máš pravdu, člověk hledá na škole bezpečí, jistotu, vědění, moc... Ale jediná moc s jakou se setká je ztělesnění temnoty. Vědění je mu odepřeno, jistota žádná a bezpečí...?" Protáhnu svou otázku a lehce skřípavě se zasměju. Následně si ale jen povzdechnu. "Už je to za námi, až na velké ztracené školné se nic nezměnilo. Ty i Michael a Magnolie budete jistě brzy v pořádku." Snažím se o vlídný tón, ale rozhlédnutí se kolem dokola si neodpustím. "Musíš na sebe dávat větší pozor, nebezpečí může číhat za každým rohem, nikdy nevíš kdy na tebe někdo zaútočí. Kdy ti někdo něco tají, nebo proti tobě kuje spiknutí. Nejlepší přítel, člen rodiny... Nikdy a nikde nejsi v bezpečí." Dobře, teď mluvím víc o sobě, ale myslím to s ní dobře, nechci aby se jí něco stalo. JKdyž si jen vezmu jak sem jí hledala...

Michael Dornay - 09. října 2012 19:03

Hlasy.... Z ležení na posteli a bezcílném bloumání očí v textu který by mi jako by nic nemohl říct mě vytrhnou až hlasy, a né služebnictvo či otec a jeho nohsledi jež mi chodili k posteli aby hořekovali nad tím co se stalo a snažili se to zvrátit,marně.... Lily a Luisa? projede mi hlavou,vím že jsem se s Luisou na škole moc nebavil, ale tak něják jsem rád že je v pořádku...stejně jako Lily.... Ani nevím jak najednou vyskočím na nohy, vezmu svou vycházkovou hůl a přehodím si přes ramena kabát protože nevím proč pořád cítím chlad,pak otevřu dveře a vidím oba dívky kráčet směrem k jídelně, nebo spíš, Luisa dává pozor aby Lily vůbec šla,ale já se také bez hole necítím nejlíp,i když dřív to byl jen doplněk, dnes je to něco co mi dává jistotu v krocích... Krásný den dámy... řeknu tiše když se dostanu do prostřed chodby těsně před tím než obě zatočí aby se dostali do křídla s jidelnou....

Lillian *Lily* Ambrose - 09. října 2012 19:28

Na chodbě ,,...Žádné," doplním Luisu a neodpustím se poněkud znechucený tón hlasu. Nejde mi tentokrát ani tak o sebe, ale kdyby se něco stalo Mag... I když se ukázalo, že ta je taky pěkně silná. Zvláštní, jak se věci vyvinuly. Kdo by tu nakonec chránil koho? Osobní zkušenost? Napadne mě, když mluví o tom, že zradit může kdokoli. Rychle ale myšlenku zaženu. ,,To máš pravdu. Je to smutné, ale věřit se nedá snad nikomu," přitakám vážně. Pak na nás "vybafne" Miky. ,,Oh. Ahoj," pozdravím ho lehce zmateně a nemůžu spustit oči z hole. Co. To. K sakru. Má? Zarazím se a znovu zadržuji smích. Na to, že jsem vzhůru tak maximálně půl hodiny, je to dnes už asi potřetí či počtvrté. ,,Takže jsi už taky vzhůru, co?" zeptám se spíše řečnicky. V tom případě, pokud je Mag někde poblíž, dost možná na ní taky narazíme.

Luisa Hulligotová - 09. října 2012 19:35

Na chodbě Michael a Lily Vlastně mě trochu uklidní, že svět vidí stejně nebezpečně jako já. Přeci jen, je vidět že sio asi taky neprožila lehký život. Ale to není tvoje věc! Možná je a možná není, ale to teď nemusím řešit, protže jako na potvrzení mých slov se oněkud vyloupne mladý Eriosi. Protožila bych oči v sloup, ale to by se teď zrovna moc nehodilo, hraju svou roli a tu budu hrát dobřE! škubla jsme sebou, byl to instinkt, ale hned vzápětí se na něj hraně usměju. Skvělé z našeho rozhovoru bude zase nic. Ona začne rudnout a on bude plácat nějaké nesmysly! Celá situace mi zhořkla na jazyku. Lily ho oslovila hned otázkou, takže ať odpoví cokoliv, vím co udělám já. "Jistě máte o čem mluvit a jeden druhému budete oporou přio cestě do jídeolny, myslím že sem zde poněkud navíc, takže když mě omluvíte," kývnu hlavou, otočím se a zamířím zpátky do svého pokoje, předstírat, že zde vlastně vůbec nejsem.

Michael Dornay - 09. října 2012 19:45

Chodba Lily se otočí,zadívám se ji do očí ale nevím,její reakce by mne dříve asi vadila,ale nyní...nevím.. Ne ležím v posteli a vydíš mou projekci,tak mocný jsem čaroděj... spíše se ušklíbnu a sakrasmus v mém hlase je víc než zřejmý,spolu s neslouhlasným pokynutím hlavy.... Vypadám na to že bych snad spal? udělám pár kroku k nim ale pak se zapřu o stěnu a přivřu oči........ Jsem rád že jsi v pořádku Lily...řekni lordu Eriosi že jsem také vzhůru.... když mluvím o otci v hlase mám zjevný odpor a zlobu.... Nechoď Luiso,já se stejně vrátím do postele...není mi tak dobře....jen sem měl pocit že blouzním,sem rád že aspoň vy jste v pořádku, snad i Mag... vydechnu a svezu se podél zdi na zem kde se začnu smát a vydechnu.... K čemu je jednomu magie, když má tělo které ho neposlouchá....

Lillian *Lily* Ambrose - 09. října 2012 19:54

Chodba To, jak Miky mluví, zní až.. Zle. V jakýkoli jiný den bych mu jednu vrazila, aby se uklidnil a vzpomenul si, že není pánem světa, ale bohužel na to nemám teď dostatek sil. ,,Ano, tvému otci to rozhodně vyřídím," odpovím chladně, se zdůrazněním slova "otec". Mně tu scény nikdo dělat nebude, to ani náhodou. Dál už si Michaelova představení všímám jen okrajově. Opravdu mě to znechutilo a zkazilo mi to náladu. Co si o sobě myslí?! ,,Jestli se chceš připravit k odjezdu, tak klidně jdi, asi toho potřebuješ dost zařídit. O mě se bát nemusíš, já to do jídelny zvládnu, už je to jen kousek," pousměji se na Luisu, přičemž se snažím, abych nepřenesla znechucení nad Michaelem na ni. ,,Ovšem jestli mě chceš doprovodit, tak proti rozhodně nejsem," dodám pro jistotu, aby si nemyslela, že ji s sebou snad nechci.

Luisa Hulligotová - 09. října 2012 20:15

Chodba Sarkasmus? To byl vážně sarkasmus? Odolá pokušení se otočit, ale když osloví přímo mně, nemám už navýběr a tak se zastavím, otočím a vidím Michaela jak se opírá o zeď. To ne... To mi tu chybělo... Povzdechnu si. "Magie bez opory síli těla, nemá žádnou cenu, to ví každý," pronesu jen tiše, spíš pro sebe než pro ně. Nad nabídkou Lily se zarazím. Takže mám dělat co? Odejít že se připravím na odjkezd? Jsem v podstatě připravená. Zůstat tu s Michaelem? Proč bych měla? Odejít s Lily? Jemu je evidentně zle, takže by tu s ním někdo zůstat měl a někdo jiný mby měl dojít pro pomoc. Ale Lily nevypadá tak nadšeně jak bych doufala že by mohla být. A já? To poslední co potřebuju je bezmocně čekat až se někdo uráčí přijít. A pro někoho běžet? Lily tu nepočká, Michaelovi je zle a já nechci být jen nějaký poslíček! Zadívám se na oba trochu rozhodněji a odměřeněji. "Za prvé, mám připraveno. Za druhé, jemu je evidentně zle, za třetí je syn pána domu, logicky, nemůžerme ho tu jen tak nechat a vypařit se, ať se cítíš sebeuraženěji a já sebehloupěji." Půjdu k Michaelovi, budu se chvíli soustředit na svou magickou sílu a trochu Michaela odlehčím. Je to těžší než s těmi kufry, ale myslím že to zvládnu. Jakmile lbude lehčí, odepřu ho a na nic seho nehodlám ptát. Když ho podepřu znovu se soustředím a zkoumám všechny ohně v domě.. dívám se skrze plameny a hledám pokoj, kde se právě nachází jeho otec, bez ohledu na to, v jaké je situaci přetvoří plamevy na svou tvář a oslovím ho. "Lorde Eriosi, váš syn a slečna se probudil." Přikávl, ale že by se zrovna zvedal se říct nedá... Mé mluvení a nepřítomný plamený pohled viděli i Michael a Lily. Tras skončí, já se proberu a kouknu na Lily. "Promiň," vydechnu snad i trochu provinile, ale pak už odvedu Michaela do jeho pokoje, kde mu pomůže sednout si na postel.

Michael Dornay - 09. října 2012 20:58

Chodba Ono se nám to zlobí....kurva...proč je tak sexi když se naštve... sklopím hlavu a jen vydechnu,pak se ozve Luisa a mé obočí vyletí překvapeně nahoru..... Díky... řeknu když mě podepře a musím se pousmát,musí cítít to čím jsem,možná to ví a nebo no,kdo ví odpoví,každopádně mě mne potěšilo že se vrátila alespoň ona.... Když už někdo pro koho bych vybil svět... Díky Luiso, fakt nejsem ještě tak fit jak se mi zdálo před chvílí.... Vydechnu unaveně a nechám se odvést zase do pokoje.....cestou se ohlédnu na Lily.... Nemyslel sem to zase tak zle Lily tak se hned nečerti.... mluvím klidně, i když jsem pobavený tím jak na mě mluví, i to jak se mě snažila dostat zesílením onoho "otec"....

Lillian *Lily* Ambrose - 09. října 2012 21:09

Chodba ,,Nejsem uražená," zareaguji klidně na Luisu. Je to pravda. Jsem totiž spíš naštvaná. Sleduji, jak Luisa pomáhá Michaelovi na nohy; sama se k akci nepřipojím. Ačkoli si věřím natolik, abych tu zvládla v klidu stát, nevěřím, že by mi nějaký prudší či namáhavější pohyb prospěl. Kdyby na nás někdo zaútočil, byla bych dost snadnej cíl. Uvědomím si. Není to zrovna povzbudivá myšlenka. Pak začne Luisa mluvit a je vidět, že je v transu. Další její magie? Tohle mě zaujme. Jednu schopnost má v podstatě stejnou jako já, ale o tomhle by se mi nikdy ani nesnilo. Sice to není zrovna bojová magie, ale rozhodně dokáže být užitečná. ,,V pořádku," zavrtím hlavou, když se Luisa omluví. Otočím se a vydám se svým hlemýždím krokem do jídelny. ,,Nečertím se," zavolám ještě za Mikym, aniž bych se na něj otočila. Nemyslel zle, jo? Jsem slyšela. Hlasitě si povzdechnu. Asi už to nikdy nebude jako dřív, když jsme byli ještě "děti".

Luisa Hulligotová - 10. října 2012 07:08

s Michaelem v pokoji Přikývnu Michaelovi i Lily. To to teda začíná... Nebo spíš končí? Lilian zmizela za rohem chodby a my se odebrali do jeho pokoje, kde jsem mu pomohla na postel, vzala mu hůl, opřela ji o zeď vedle postele s nebesy a přemýšlím co dál. Klid! Seš přece Lilyina kamarádka, holka ze schudlé rodiny, ktrá NEVÍ co má dělat. Ano podle toho jsme se tEď evidentně chovala, že? Tvrdý výraz se z mé tváře vytratí a zůstane opět jen lehce roztěkaná troska. "Omlouvám se. Původně mi šlo jen o to doprovodit Lily do jídelny... Jestli tě zajímá, kde je Magnolie, musíš se zeptat svého otce, já opravdu nevím, kam ji uložili. Mohla bych po tom zapátrat, ale jelikož naše vzájemné antipatie znala jistě celá škola, předpokládám, že pochopíš, když to nechám spíš na tobě a Lily. V tomto domě jsem jen host." Vysvětlím a pohled mi padne na nějakou knihu, která zůstala ležet rozevřená na jeho posteli. Vypadá to na sbírku nějakého francouzského básníka.

Michael Dornay - 10. října 2012 13:37

Pokoj Villon... odtuším s klidem když vidím že ji zaujme knížka na mé posteli a vydechnu.... Otec prokletých básníků...tedy pokud tě zajímá tenhle druh literatury,není moc dívek co by četli prokleté básniky v této době... natáhnu se a vydechnu, pak se na ni zadívám.... Mag tu zatím není, ani v okolí,nebo jí drží v nějáké bariéře, Lily cítím, ale Mag ne,jako by tu vůbec nebyla, nebo je to snad tím že už k nim nepatřím? Kdo ví, každopádně pokud se ti nechce odjíždět tak nemusíš,myslím že Lily by byla ráda kdybys tady byla, a já asi taky,hlavně když bude spokojená,nemám teď zrovna náladu na to řešit ještě city... zahledím se z okna a pak na svou knihovnu..... Co se vůbec stalo,naposledy si pamatuji že sem hledal Lily a pak sem dostal uplně jinde... zeptám se náhle a zadívám na ni....

Luisa Hulligotová - 10. října 2012 14:23

Michaelův pokoj Michael mě nechal mluvit a promluvil, až když můj pohled padl na knihu vedle něj. Prokletý básník? Zajímavá volba literatury po probuzení ze spárů nicoty. Položil se a já vzhlédla abych se rozhlédla po jeho vkusně zařízeném pokoji. Skoro by se mi stýskalo po tom mém. Pokoj laděný do bílé a černé, postel s nebesy s noční oblohou... To všechno je minulostí a ze vzpomínek mne vytrhne Michaelův hlas, kdy se rozpovídal o Magnolii a o mněa mém případném setrvání zde. Jeho slova jsou zajímavá a já jim naslouchám v plném rozsahu. Dokonce se na chvíli zadívám přímo jemu do očí ještě chladněji, než jsem jednala tam na té chodbě. Netušíš s čím si zahráváš, Eriosi. Komu nabízíš přístřeší a bezpečí svého domu. Budeš mě chránit i když se dozvíš kdo jsem? Budu stále ještě tvůj vítaný host? Nenech se vysmát, možná už nejsi ten naivní kouzelník z akademie, který hledá svou cestu, ale nemáš pevnou pozici, zdaleka ses ještě nevymanil ze všech pout, co tě svazují a já NEJSEM ničí hračka. Neřeknu nic, jen tím zkoumavým pohledem ho propaluji, než se opět zatvářím docela nevině a s povzdechem se usadím na okraj jeho postele. smysly stále nastražené. "Nevím přesně co se stalo. Vím jen, že nám řekli, že jsi odjel domů. Záhy zmizela i Lily. šla jsem jí hledat ale celá atmosféra ve škole se změnila. Zrovna když jsem mluvila s Davidem Elleym přišla na nás ředitelka, byla jako šílená, zajala nás, veškerý odpor byl marný. Probudili jsme se ve sklepení. Když se Davidovi povedlo nás osvobodit, vtrhla dovnitř Magnolie a skočila s ním někam do nicoty. Pak tam byla Lily, kteoru o pár chodeb dál taky pohltila nicota. Běžela jsem dlouho a nevím jak jsem se dostala ven, ale vím že pak zajali ředitelku. Bylo tam mnoho kouzelníků, všechno prohledávali. Našli tě v bezvědomí, Lily i Magnolii. Kam jí odvezli nevím, ale myslím, že byla naživu. Převezli vás sem a lord Eriosi mi nabídl přístřeší, tak jsem čekala až se probudíte. Což se dnes stalo..." vysvětlím co si pamatuji. Nechce řešit city, to je fajn. Ale co tedy chceš řešit? A měla bych se ho na to ptát? Nebo raději mlčet? Nervózně si poposednu. "A co tedy chceš?" Nezávazná otázka, co by ho na tom mohlo vyvést z míry?

Michael Dornay - 10. října 2012 14:34

Pokoj Co chci? Mluvíš na chodbě o tom že nikomu nedá věřit a mám ti říct co chci? Tak bláhový ale být nemohu,ne už ne,už nejsem tím čím jsem býval...ale co na tom záleží.... Poslouchám ji pozorně a spojuji si střípky mozaiky která mi ale stejně neříká víc než vím, ale i tak aspoň vím co se stalo, do této chvíle jsem nevěděl co se dělo,nebo si spíš nebyl jist jestli to nebyli jen mé sny...vím jen jedno...nicota, to místo přitáhlo hodně lidí..... Děkuji...zase jsem o něco chytřejší.... vydechnu tiše a usměji se, její pohled mi nevadí... Co chci to je ještě vzdáleno,v tomhle stavu toho stejně nejsem schopen,a kdo ví co se vše stane,až pán domu dorazí a bude chtít vědět co jsem prožil a co bude dál... slovo pán domu vyslovím s patřičným odporem,protože toho muže skutečně z duše nenávidím... Stalo se toho moc co udalo věcem nový směr,ještě to bude zajímavé, o tom jsem přesvědčen...A ano,Magnolie žije,to vím,cítil bych kdyby to tak nebylo...i když to vlastně není má vlastní sestra....

Luisa Hulligotová - 10. října 2012 14:44

Michaelův pokoj Mělo či nemělo by mě zajímat, jaký je vztah mezi ním a Magnolií? Je či není důležité co chce kdy mi to nechced říct? A jeho vztah s vlastním otcem? Alespoň nějakého má. Nemusí být nikým ve velkém světě, kde každý jiný je někdo. "Co bude dál je důležité." Otázkou je, jestli je to důležité i pro mně. "Ani ty, ani tvůj otec a dokonce ani Lily, nemáte žádný pádný důvod, chtít zde i moji přítomnost. Je to jako vydržovat si ve svém domě myš. Je to malé, je to nenápadné, je to k ničemu, ale je to tu." Vcelku zajímavý popis sebe sama že? "Tak mi řekni, proč bych měla zůstat? Docela důležitá otázka, ne?

Michael Dornay - 10. října 2012 15:01

Pokoj Pohlédnu na ni a pokrčím rameny.... Nikdo tě zde nechce držet,je to jen na tobě jak chceš či ne,ale mám pocit že Lily by potřebovala někoho jako ty,přeci jen,je toho moc co se stalo,a já nejsem asi osoba s kterou by chtěla být v kontaktu tak aby se ji mohla vypovídat,navíc mám pocit že tady budeš ve větším bezpečí,ale jak říkám je to jen nabídka,rozhodnout se musíš ty,já nikoho do ničeho nehodlám nutit,budu prostě potřebovat jen čas abych načerpal dost sil a pak mě snad nechá jít.... vydechnu a usměji se.... Je to stejně vše paradox,celou tu dobu sem se snažil o něco a nešlo mi to, né tak jak bych chtěl,nenáviděl sem to že kam vstoupím tam jsem tím co bude jednou vést čaroděje.... přivřu oči a jen se začnu smát..... Nikdy jsem o to nestál,ta válka mi vždy příšla zbytečná....

Luisa Hulligotová - 10. října 2012 15:17

Michaelův pokoj Přímo uvolňovat se mi nechce a napadá mě spousta věcí, které bych mu na to mohla říct, ale těžko říct kolik je v tomhle domě uší. Přikývnu když jaksi milostivě svolí, že je jen na mě zda zůstanu či odejdu. Jasně že je to jen na mě, kdo jiný může vědět nakiolik je kde pro mě bezpečno, nebo nakolik jsem já nebezpečná pro ně. A pak se rozpovídá, jakobychom byli kamarádi. No, ne že by mi to přímo vadilo, ale to myslí vážně? Nebo je to jen jeho pokus mě ukolébat? Komu mám věřit? "Válka mezi kouzelníky je vždycky zbytečná. Přesto se neustále bojuje. Tedy s občasnými přestávkami, jistě. Boj o moc, penízě, vládu... Každý na to nemá žaludek. Ale ty ses zdá se změnil. Nejdůležitější je vždycky vědět co chceš, co pro to potřebuješ a kam až jsi ochoten pro to jít a co jsi ochoten obětovat, abys svého cíle dosáhl. Myslím že bys měl na to, být vůdcem čarodějů. Možná bys dokázal smazat i rozdíli mezi černokněžníky a čaroději. Ale ty sám musíš vědět co chceš. A ne vždycky, je nejlepší svému otci hlasitě odporovat. Pusa nemusí vždycky nutně vyslovovat myšlenky." O tom něco vím... "Hele, možná by mě lákala svým způsobem představa, že tu zůstanu sváma dvěma. Ale řeknu ti to takhle. Já vím co chci. A mezi to patří i zůstat naživu. Nemám s nikým z vás žádný spor, ale ani nečekám žádnou nabídku spojenectví, nebo nějaký oboustraně výhodný obchod. Můj odchod by pro vás byl spíš služba, než neštěstí." Vstanu, protože se rozhovor neuchyluje zrovna nejlepším směrem. Ještě sena něj otočím, abych mu dala šanci něco dalšího, Ať už je, či bude, to cokoliv.

Michael Dornay - 10. října 2012 15:35

Pokoj... Já vím...vím to moc dobře ale jsou věci které někomu nelze odpustit, a jemu neodpustím ani to že ještě dýchá..... zavrčím chladně a zadívám se prázdně před sebe,stále vidím matku uvězněnou tam kde nemůže skoro nic,stále ctítím její vůni,je toho moc co bych mohl vyjmenovat a přesto tak málo,jisté je jedno, byla to má matka.... Šašci se ve vilách opíjí mocí,gratulují si jak druhou stranu dostali a jak s někým zametli ale k čemu to vše je? Místo útoků by se měli od sebe učit, ale proč,hledáme rozdílné namísto sjednocení.... posadím se a pohlédnu kolem sebe..... To proto že to tady vede tak zbabělý slaboch a jestli mě slyší,tak ať skřípe zubama a zuří.....

Luisa Hulligotová - 10. října 2012 16:31

Michaelův pokoj Přikývnu. "Souhlasím s tvými ideály. I s tím, že jsou věci, které se nedají odpustit. Taky mám nepřátele nemysli si," ušklíbnu se. "A dokonce taky ve vlastní rodině." Zajímavé, přeci jen trocha společného? Tenhle Michael Eriosi se zdá lepší než ten předchozí... "Ale teď bych měla jít asi za Lily." Otočím se, dojdu ke dveřím, vezmu za kliku a ještě jednou se na něho ohlédnu. "Nebo ještě něco potřebuješ?" Tohle bude chtít ještě hodně promyslet...

Michael Dornay - 10. října 2012 16:56

Pokoj Měl jsem je vždy jen sem je neuměl tak dát najevo, ale to je jiná písnička a nechci aby jsis si myslela že se ti chci vyblít z toho jak sem byl neštěstný... řeknu s klidem a pokynu hlavou,usměji se a zadívám na ni..... Mám tu holku moc rád, dej mi na ni prosím pozor dokud tady jsi,nechci aby se ji něco stalo,tak asi jako nechci aby se něco tam venku stalo tobě, to co sem viděl tam kde sem byl nebylo moc pěkné.... nadechnu se.... Ale o tom ti asi nemám moc co říkat, sama víš jaké to tam je, a vím že sis toho prožila víc než já co sem se narodil se stříbnou lžičkou v puse jak se říká.... když stojí u dveří jen vydechnu..... Díky za společnost,a stačí když mi donesou pak jídlo, mám pocit že bych snědl celou krávu...

Luisa Hulligotová - 10. října 2012 17:12

Pokoj a cesta do kuchyně Přikývnu Michaelovi najeho slova a pak za sebou zavřu dveře. Tak fajn, oddechnu si a vykročím směrem do zdejší kuchyně. Michael nenávidí svého otce, Lily je... No poznamenaná by možná bylo to správné slovo. A ty jeho řeči abych dávala pozor na Lily i na sebe, To sotva! Co se asi může Lilian stát v domě Lorda Eriosi, který se jí ujal? Popravdě, lépe asi nevědět. Ta si teď asi musí myslet věci. No asi jí mám ještě co vysvětlovat, jen co jí najdu... Snad je ještě v té jídelně... mohla bych se znovu podívat skrze ohně, ale raději zajdu nejdřív do kuchyně, abych poslala někoho s jídlem za Michaelem a pak do jídelny, najít Lily a zjistit jestli je v pořádku.

Lillian *Lily* Ambrose - 10. října 2012 18:15

Jídelna Cesta do jídelny mi trvá rozhodně déle než obvykle. Mladá pomocnice, kterou vidím poprvé, mi přinese snídani, div tác nepřevrhne. Trochu se na ni pousměju. Vzhledem k tomu, že jsem žila v sirotčinci, jsem se kolem služebných vždy cítila nesvá. Mohla jsem to být já. Namísto dalších podobných myšlenek se pustím do jídla. Snažím se moc nehltat, aby mi nebylo špatně, ale jaksi se mi to nedaří. Už jsem s jídlem téměř hotová, když přijde Luisa. ,,Jdeš se rozloučit?" zeptám se zvědavě. Možná to není nejlepší start konverzace. O čem spolu tak dlouho asi mluvili? Pochybuji, že by celou dobu seděli v pokoji a zírali na sebe.

Magie - 13. října 2012 23:00

Jídelna Poté co Luisa informuje kuchařku o Michaelově stavu, tak ta jen kývne hlavou a pošle služku sklidit Michaelovu porci ze stolu v jídeln. Vše je již očividně zařízeno. U vchodu do jídelny ji div nesrazí nějaký sluha, který má v rukou dopis. Ten podá Lillian. Slečno Lillian, včera večer vám pišel dopis. To jste byla ještě... ještě jste spala, tak jsme vám ho schovali... řekne a s úklnou se odpotácí pryč. Drahá Lillian, jak jistě víš, má drahá přítelkyně, poslední dobou se mi v Paříži nevedlo zrovna nejlépe. Těžké časy dolehly na všechny, ale na mě obvzvláště, jelikož jsem ztratil docela dost peněz kvůli jednomu riskantímu podniku. Docela mi scházelo naše dopisování, vím, byla jsi na škole, ale ocenil bych, aby to neskončilo naše přátelství. Očekávám tvé vyjádření na tuto situaci. S pozdravem a očekáváním brzké odpovědi Chase Laurent

Magie - 13. října 2012 23:25

soukromá zpráva od Magie pro Slečno Lillian, včera večer vám přišel dopis. To jste byla ještě... ještě jste spala, tak jsme vám ho schovali... řekne a s úklonou se odpotácí pryč. Drahá Lillian, jak jistě víš, má drahá přítelkyně, poslední dobou se mi v Paříži nevedlo zrovna nejlépe. Těžké časy dolehly na všechny, ale na mě obvzvláště, jelikož jsem ztratil docela dost peněz kvůli jednomu riskantímu podniku. Docela mi scházelo naše dopisování, vím, byla jsi na škole, ale ocenil bych, aby to neskončilo naše přátelství. Očekávám tvé vyjádření na tuto situaci. S pozdravem a očekáváním brzké odpovědi Chase Laurent Další dopis od tvých přátel, kteří ti pomáhají orientovat se v podsvětí a špehují pro tebe informace o ostatních rodech... O které má mimo jiné velký zájem Lord Eriosi, ačkoliv občas je prodáš někomu jinému, většinou jen ty menší, například kdo komu zahýbá, případně nějaké pikantnosti, které mohou použít pro diskreditaci jiné osoby. Důležité věci si necháváš buď pro sebe, nebo Lorda Eriosiho. On, Michael a Magnolie jsou jediní, kdo o tom ví. (ale nemusí, jestli nechceš :D Detaily ti ještě sdělím. Od začátku příběhu to nějak nevyšlo na povrch.) Jsi si jistá, že v tom najdeš šifry, ale abys ji rozluštila, budeš must být někde v klidu, kde tě nikdo neuvidí.

Lillian *Lily* Ambrose - 13. října 2012 23:35

Jídelna Nějaký sluha mi podá dopis. To mě překvapí. Rychle jej pročtu a zarazím se až u podpisu. Opřu se o opěradlo židle a lehce se usmívám. Chase... Málem bych na něj zapomněla. Tahle část života je najednou neuvěřitelně vzdálená. Přečtu si dopis znovu, tentokrát pozorněji, ale přesto mi tam něco uniká. Luisa právě vchází do dveří a já dávám dopis ledabyle stranou, jako by se nejednalo o nic důležitého. Riskantní podnik, peníze, škola... Co se mi to jen snažíš naznačit? Lehce zavrtím hlavou; teď ne. Na podobné věci budu mít dost času později, hlavně ve chvíli, až budu osamotě. Pustím se již konečně do snídaně, ale dopis mě nenechá v klidu. Jsem si jistá, že tentokrát to bude něco velkého. Ale co?

Luisa Hulligotová - 14. října 2012 10:47

Jídelna Vešla jsem do jídelny a uviděla Lily jak sedí u jídla. Hned si mě všimla, ale než bych stačila něco říct, málem do mě vrazil sluha jak pospíchal, aby předal Lilian nějaký dopis. Hm... Zajímavé, nebo ne? Mám v tom všem docela veliký zmatek. Je těžké, když na vásleží břímně zachránit si život a k tomu ještě celý vlasntí rod, o kterém nesmíte nikomu říct. Lilian se hned začetla tak čekám ve dveřích než dopis odloží a vejdu až poté. Nezdá se, že by jí to nějak zvlášť vzrušovalo, co se dočetla. Přesto z toho nemám dobrý pocit. Přijdu k ní a posadím se na vedlejší židli. Chvíli jen koukám do ubrusu. Lily začala jíst a já vlastě vůbec nevím co jí chci říct. "Měla bych?" zeptám se nakonec pouze, aniž bych se na ni podívala.

Lillian *Lily* Ambrose - 14. října 2012 18:23

Jídelna Na chvíli nastane nepříjemné ticho, Luisa ho však naštěstí přeruší - další otázkou. ,,To je na tobě," odmlčím se. ,,Nikdo tě nemůže nutit tu zůstat. Ale vyhánět tě taky nikdo nebude. Jestli chceš zůstat, zůstaň. Ale jestli chceš jet domů nebo za někým, na kom ti záleží, pak bys měla," řeknu nakonec. Copak skrýváš? Ještě před hodinou, ani ne, si byla jistá, že odjede. Proč teď váhá? Co tě tak rozhodilo? Michael? Uvažuji a sleduji, jak zareaguje na mou odpověď. Tohle je snad ještě zajímavější než to, co mě čeká v dopisu. ,,Bylo by jednodušší ti pomoct, kdybys mi řekla, co tě trápí," prohodím po chvíli.

Luisa Hulligotová - 14. října 2012 19:56

Jídelna Pokrčím rameny. Říká to samé co Michael. To já přece vím, ale co bude nejlepší? Možná, že sídlo lorda Eriosi není zas až tak špatně situované v mé situaci. Michael se změnil, třeba by z něj nakonec nebyl špatný spojenec, já udělám něco pro něj, a on pak něco pro mně, ale dá se mu věřit? Rozhodně ne. Ale nenávidí svého otce. A co Lilian? Taky má svá tajemství... Tok mých myšlenek přeruší svým vyzváním, na něž se musím pousmát a povdechnout. "U nás máme takové pořekadlo. Neptej se na něco, na co nechceš znát odpověď. Zcela jistě se pak totiž dozvíš odpověď, kterou nechceš slyšet." Jen takové malé odbočení od tématu. "Každý má nějaké své tajemství." "Na škole bylo všechno jednodušší. Pro nás obě to bylo neznámé prostředí, kde jsme věděyi, že se budou dít změny, ale nevěděly jsme jaké. Teď je to jiné. Ty jsi doma a já sem nepatřím. Přesto jsi byla jediná s kým jsem se tam skamarádila, dalo by se téměř říct, a Ty i Michael jste ještě hodně zmatení. Navíc mít zde ve Francii nějaké místo, kde budu moct spát více než jednu noc..." Podívám se na ni. "Na druhé straně nechci být zdejšímu pánovi na obtíž, to poslední co potřebuji je nepřítel jeho kalibru. A dlouho setrvávat na jednom místě je nebezpečné. V mém případě nemusí nebezpečí být nutně jen pro mně. Mohly bychom se navzájem mnoho naučit, kdybys chtěla..." Další taková menší úvaha. Pravda je, že lord Eriosi už možná dlouho nebude lordem a tím pádem ani potenciálním nepřítelem. I to je třeba vzít v úvahu.

Magie - 15. října 2012 15:06

Před sídlem rodu Eriosi - Sebastian, Francesca Celý tenhle podnik byl vlastně Sebastianův nápad. I když s tím jeho otec souhlasil... po dlouhém přesvědčování. Je to nerozumné, zbytečné a balancuje to na rozhraní zrady... Tak to nazval. Přesto však po dlouhém přesvědčování svolil, aby ses vydal i s Francescou do sídla rodu Eriosi ("Nezapomeň, že je jen malá šance, ž tě k sobě vůbec pustí... pokud tě tedy neunese a nebude tě chtít použít jako rukojmí pro vyjednávání..."), s doprovodem a symbolickými dary, jako by vaše rody nebyly přinejlepším v napjatém příměří. A to už vůbec nemluvíme o tom, co na to budou říkat ostatní černokněžníci. Cesta uběhla bezproblémově, pouze na bezprostřední hranici panství Eriosi vás zastavila stráž, a museli jste čekat dvě hodiny, než přišla odpověď od Lorda Eriosiho, který vám dovolil vstup na svém území a návštěvu přijal. Sebastian a Francesca tak v doprovodu asi šesti strážců a tří sluhů projíždí branou na nádvoří sídla rodu Eriosi... Nikdo vás nejde přivítat a všichni si vás pohlíží s nenávistí v očích, pár služebných z kuchyně, co šlo nabrat vodu ze studny, si mezi sebou ustavičně klevetí. Nevypadá to dobře... Michael S jídlem, které přinesla nějaká služebná, jejíž jméno a tvář neznáš ti vrátilo sílu, a ačkoliv se stále cítíš trochu ospalý, již nevidíš žádný důvod ležet v posteli. Najednou tě zaujme rozruch na nádvoří. Podíváš se z okna a branou vidíš přijíždět ohroný bohatě zdobený kočár tažený čtyřmi silnými černými hřebci, na němž se skví erb rodu Gruberů, rudý drak na ebenovém poli. To je vůbec něco nevídaného... Něco takového by snad tvůj otec nedovolil, ani kdyby byl mrtvý a musel tomu zabránit ze záhrobí... Jídelna I vy zaslechnete zvuky linoucí se z nádvoří, a jasně poznáte, že někdo přijel. Magnolie Před pár minutami jsi se sem vrátila... spolu se svým adoptivním otcem. Démon, který tě chtěl ovládnout je pryč, ale tvoje moc, která ve způsobila, v tobě stále zůstává. Posledních pár dní tě pořád někam bral, většinou na magicky činná místa, kde se snažil ti pomoci ve zkrocení tvé magie... se smíšenými výsledky. Michael a Lillian... ti byli umístěni do magického spánku a podle všeho budou v pořádku, ošem od té doby, co jsi odešla z akademie jsi ani jednoho neviděla. Otec zmizel hned jak s tebou vešel do domu tajným tunelem pod vaším sídlem, a tebe si hnedvzala na starost Nerissa, která tě poslala do jídelny, jelikož jsi "kost a kůže". Cestou jsi se dozvěděla, že Lillian a Michael už se probudili. Luisina přítomnost u stolu tě však překvapí...

Sebastian Gruber - 15. října 2012 16:19

Sídlo Eriosi Posledné dni boli pre všetkých náročné. Veľmi ma vzala dávidova absencia. Sú to už roky, vo sme jeden druhému verným tieňom. Bez neho sa cítim zraniteľný. Že som si dovolil komfort dobrého a spoľahlivého priateľa, zisťujeme v plnej miere až teraz. No už nie je čas rozmýšľať nad tým. Vôbec sa nečudujem, že zmizol. Je to tak bezpečnejšie. Na to konto musím teraz niektoré veci spraviť sám. Otca som moc nenadchol a tak teraz sedím v nevkusnom koči a veziem sa s davudovou sestrou a sluhami k Eriosovcom. Rovno som jej povedal, že, čo sa i nich povie, ostane medzi prítomnými a oficiálne zoznámenie necháme na neskôr. Týka sa to jej brata. Na seba budeme mať času dosť. Nebol som neformálny, ani hrubý, iba vecný. Určite chce mať Davida doma. Vo by som dal za to, keby tu teraz bola Sindara. Ale budem pokojnejší, keď bude inde a v bezpečí. Vystúpil som z koču a podal svojej snúbenici ruku. Sluhovia už dostali inštrukcie, aby sa pop nezbitných formalitacg vzdialili. Rezko spoločne vykročíme k sídlu a nevšímam si pohľady a klebety služobníctva.

Michael Dornay - 15. října 2012 16:26

Jídlo a návštěva Na služku jsem jen kývl,víc nebylo třeba,nevím,neznám ji a tak nemám důvod se s ní bavit,zajímalo mě hlavně jídlo které mi dalo to co jsem potřeboval,když jsem se najedl,začal jsem meditovat abych načerpal další síly, ne jen ty magické,při konci meditace jsem však zaslechl hluk,podíval jsem se z okna a spatřil kočár s erbem Gruberů.... To jsou mi věci... pousměji se sám pro sebe a rychle se obléknu,vezmu si svou vycházkovou hůl a upravím oblek jež sem si vzal,pak rychle sejdu ze schodů a výjdu k hlavnímu vchodu..... Vítej Sebastiáne v jámě lvové,jaké šílenství tě sem přineslo, nebo snad můj otec změkl natolik aby zde někoho z vašeho rodu přijal...? dojdu až k němu a natáhnu ruku..... Vidím že i tvůj otec se musel zbláznit,když jsi tady.... otočím se i na jeho doprovod a lehce se ukloním.... Vítejte i vy slečno, v sídle rodu Eriosiů.....

Francesca Elley - 15. října 2012 17:38

Sídlo rodu Eriosi Sedíme v kočářecesta je dlouhá a únavná. Čekalo by se, že čerství snoubenci, si budou mít co říct. To ovšem není náš případ. Nemluvím, ostatně tak jako vždy. Poklidně sedím s nic neříkajícím výrazem ve tváři a očima brouzdám po řádcích knihy. Netuším, co si Sebastian Gruber slibuje od návštěvy sídla rodu Eriosi, ale jelikož se to mělo týkat Davida, na jeho návrh jsem pouze přikývla. Ostatně kromě bratra nikdo neslyšel můj hlas už 5 let. A na tom se zatím nemění nic, ani teď, kdy jsem oficiální snoubenkou bratrova přítele. Zvláštní je slovo přítel, nemyslíte? Hezké, jednoduché, vyjadřující absurdní hodnoty a můstr chování, který beztak slouží převážně přetvářce. A tak se zabývám celou cestu nejrůznějšími myšlenkami, které neberou konce. Dělám to prakticky pořád a tak, ačkoliv jedeme do domu nepřítele, působím nadmíru klidně a vyrovnaně. Necítím žádné pohnutí nad tím kam jedeme. Jsem přece pouze doprovod, nebo ne? Stín... Když po nějaké době kočár přeci jen zastaví, sluhové se chopí své iniciativy a Sebastian mi galantně pomůže z kočáru, přijmu nabízenou dlaň a vystoupím na nádvoří honosného sídla. Oblečená do modrých saténových šatů s vlasy vyčesanými do pevného uzlu na temeni hlavy nedávám znát žádný údiv nad sídlem, ani sluhy, nebo Sebastianovým chováním. Tvářím se, jakoby to celé pro mně byla samozřejmost. Ačkoliv je to vlastně poprvé, kdy jsem opustila svůj rodný dům, dále než na sto metrů od zdí. Sebastian mou ruku pustil a já si jen lehce upravila šaty. Zavěsila jsem se do nabídnutého rámě a vykročila s ním. To už nám v ústrety vyšel mladý muž, opírající se o vycházkovou hůl, vesele zdravící můj doprovod. Jeho žerty jdou však mimo mne. Kddyž se otočí s pozdravem kmé osobě vykouzlí dokonalé pukrle a vcelku i milý úsměv na své bledé tváři, namísto pozdravu a představení se, jak by to asi udělala každá jiná dívka.

Sebastian Gruber - 15. října 2012 18:09

Panstvo "Tiež ťa rád vidím. To isté šialenstvo, čo v Septembry a aj dáke na vrch. Už si si mohol zvyknuť, že šialenstvo priam priťahujem." Venujem Michaelovi priateľský úsmev. "A táto mladá dáma je moja snúbenka, Francesca Elley, Dávidová sestra. Keď sme pri sestrách, ako sa vodi slečne Magnolii?" Keď Cissy predstavujem, usmejem sa na ňu. Snáď pochopila, že po tejto návšteve jej venujem dosť svojho času. Bude si musieť zvyknúť, že niektoré veci sú neodkladné a majú prednosť. "Presvedčil som otca, že nie je čas na staré spory a situácia je dostatočne mimo kontrolu, ba to, aby sme pre zmenu spolupracovali. Veď na akadémii to šlo, kym nedošlo na cudzie tajomstvá." Stíšil som hlas, aby koniec a nasledovné slová počuli len Cissy a Michael. "Obzvlášť rozhovor s tvojim otcom, riaditeľkou a jej následné výčiny."Snáď s toho davidová sestra pochopí, že ju nepodceňujem.

Francesca Elley - 15. října 2012 19:29

Nádvoří Sebastian a Michael Sebastian odpověděl mladému Eriosi vstřícně, skoro přátelsky. Nakolik je to asi jen maska a hra? Copak ti dva rozehráli ve škole? Sleduji je, pronikavý pohled modrých inteligentních očí. Jinak však ticho. Můj snoubenec se ujal mého představování a hned se začal ptát na Michaelovu sestru. Niajk nereaguji na současný vývoj událostí a Sebastianovi pouze opětuji úsměv, přesně jak se ode mne očekává. Když se Sebastian rozhovořil více, nebyla na mne znát žádná změna. Ne, že by mne to nezajímalo, ale cítím jistý druh napětí kolem a Michaelova aura je také řekněme zvláštní barvy. Z celého tohoto domu vyzařuje množství magie a sil, které ne všechny jsou tak světlé, jak by měl dům Eriosovců být. Sebastian ztišil hlas. Je to jen zlomek vteřiny kdy přikážu vzdduchu kolem nás, aby utvořil kolem nás zvukotěsnou kopuli, takže i kdyby kdokoliv teď chtěl slyšet co je řečeno mezi námi třemi, nemohl by. Vzduch se lehce zavlnil a když Sebastian skončil, opět jsem bari=éru rozpustila. Těžko říct, zda si toho někdo z nich všiml. V mé tváři, ani postoji se neudála žádná změna. Jakobych tam snad ani nebyla a to je opstatně má životní pozice. Těžko může někdo přisuzovat záchvěv magie právě mé osobě, která je všeobecně považována za bezcenou na poli magie.

Lillian *Lily* Ambrose - 15. října 2012 20:30

Jídelna Luisa vypadá, že nad mými slovy vážně přemýšlí, ale nemám pocit, že by to spělo k tomu, že tu zůstane. ,,Máš pravdu, občas je lepší podobné věci nevědět," pousměju se. Nejde o to, že bych si chtěla zachovávat iluze, ale někdy je vážně lepší nevědět. ,,Jednodušší?" zeptám se s myšlenkou na to, co se dělo v podzemí. ,,Ale ne, vím, jak to myslíš. Žádná politika, v podstatě," odpovím si zamyšleně. V tomhle směru to bylo vážně lepší. Pak se ale zarazím nad jednou její větou. Mít zde ve Francii místo, kde budu moct spát? Tohle mě na okamžik úplně zarazí. Myslela jsem, že pojede ke své rodině a podle jména jsem předpokládala, že je z Francie. Že bych se mýlila? ,,Nemyslím, že bys byla lordu Eriosimu na obtíž," řeknu přesvědčeně. ,,Ano, to asi je. A naučit se od sebe... Čemu například?" zeptám se, zatímco přemýšlím, co bych já mohla učit tak, abych mohla vůbec dát najevo, že to umím. Nic. Zhodnotím si své dovednosti, které mohu odkrýt "světu". Pak zaslechnu přijíždějící kočár a jen o chvíli později hlasy. Přejdu k oknu a to, co vidím... ,,Znak Gruberů," řeknu Luise, pokud stále ještě sedí. Tělem mi projede záchvěv chladu. Co ten tady dělá?!

Magie - 15. října 2012 23:09

Nádvoří Na nádvoří najednou vyjde vysoká postava hrdého muže, který si prohlíží nově příchozí zdánlivě bez zájmu, ovšem pokud se soustředíte, dokážete v jeho tváři nalézt napětí a skrývaný odpor. Takže jste přišli. Co požaduje rod Gruberů od rodu Eriosi? Předpokládám, že další válku nám vyhlásit nejdete. Lord Eriosi vás propálí pohledem, Michaela víceméně ignoruje, jako by se právě nepřivítal se Sebastianem jako se svým bratrem.

Sebastian Gruber - 15. října 2012 23:36

Nádvorie Nahodím kamenný nečitatelný výraz pokrového hráča. "Pán Eriosi." Pozdravím ho príslušne jeho postaveniu. "Viete, že o incidente v Akadémii, viem minimálne toľko, čo Vy. Prišiel som, aby som Vás ubezpečil, že to nebol výsledntríg môjho domu, ani žiadneho, s ním spriazneného." Na chvíľu sa odmlčím, aby som dodal slovám na vážnosti a aby to mal kedy spracovať. "Napriek všetkému, čo sa niektorý snažili spropagovať, ako pravdu, za Davida a jeho rodinu ručím. Mymochodom, toto je moja snúbenka Francesca Elley. Ako vidíte, vkladám naalej do rodu elleyovcov svoju plnú dôveru. Možno ste už o tom počulí ale začiatkom vzdelávanaia sa na Akadémii som uzavrel s Vašim synom rímerie a rád by som ho dnes rozšíril o dlhodobú spoluprácu, medzi našimi rodmy. Viem, ako dopadol podobný pokus v minulosti, ale tentokrát zašli veci už príliš ďaleko. Večné rozbroje medzi "Temnými" a "Svetlými" pokladá každá tretia strana, a to právom, za slabosť. Je na čase pracovať spoločne. Oba rody, Váš aj Náš, samy všetrovali dianie v Akadémii. Na znak dôvery a dobrej vôle som doniesol dokumenty, dokladujúce, čo sme zistili. A tiež, ako viete, oba rody ten "výlet do Ničoty" niečo stál. Spoločne môžeme zariadiť, že sa to už nikdy nezakuje." Po našom poslednom stretnutí by si al byť plne vedomí, na koľko som tvrdohlavý a na koľko si stojím za svojim. Jeho chladné privýtanie nebolo prekvapivé, hoc mohol byť aj milší. Celíčas som ani na okamyh z výnimkou predstav enia Cissy, neuhol pohľadom a udržiaval očný kontakt. len nech to pekne krásne počuje celé služobníctvo v sídle a môj doprovod. Do teraz som bol v sbvojej ústretovosti opatŕny, no teraz? To fiasko v Akadémii ma donútilo konať rozhdné kroky. Inak by sa mi nepodarilo ani presvedčiť otca, aby ma sem pustil. Nepozná samozrejm úplne všetko, čo som na dnes naplánoval a práve nahlas vyslovil, ale kocky sú hodené a už ich môže zastaviť len Monsinor Eriosi. Tiež som vďačný za Cissynu bezemočnú masku. Ak aj bola, čo skoro iste je, prekvapená mojim prejavom, nedáva to najavo. Dávid by sa ma uź zase raz pokúsil poslať do blázninca a Sin... Nie, na to teraz nemám čas myslieť. Stále mám obavi o Davida a Magnóliu, ale toto nemôžem uspěchat a ani pokaziť, len za to, že sa niečím rozptilujem.

Francesca Elley - 16. října 2012 07:12

Nádvoří Sebastian a Michael Nástup lorda Eriosiho, je chladný a odměřený. Shlíží na nás s části, i s odporem. Znám ten pohled velmi dobře, bylo by jen zvláštné, kdybych nerozpoznala jemné rysy jeho aristokratické tváře, naznačující právě takový stav věcí. "Přivítal nás", svým osboitným způsobem, nevraživost mezi rody naprosto jasně patrná. Nevzrušeně včas sleduji celé představení, jakobych snad ani nebyla jeho součástí. Když mne Sebastian představí, věnuji Michaelově otci stejné zdvořilé a galantní pukrle, jako jeho synovi před malým okamžikem. Co jiní mohou považovat za netečnou masku ve tváři, je pravá podstata mého obvyklého výrazu. A právě s tím a možná i díky němu, teď čelím očima pánovi zdejšího domu. A co vidím? Nelibost. Značnou nelibost. Je zvláštní účastnit se toho. Nestranný pozorovatel, jež na malý okamžik vystoupil ze svého stínu. Veškerý svůj potenciál pro tuto chvíli, ukryji hluboko ve svém nitru, aby nebylo možné z mé aury nic poznat.

Michael Dornay - 16. října 2012 12:42

Nádvoří Těší mne slečno.... pokyne hlavou a lehce se ukloní,pak se zadívá na Sebastiána.... Stalo se a zpět se to nevezme,myslím že je čas se poučit z toho jak co bylo a začít fungovat jinak,ale já jsem přeci jen mladý a nerozumný, vždyť bez "války" by ti naši rodičové nemohly existovat.... odplivnu si když mluvím o tom směšném sporu a sleduji dění kolem sebe, zase cítím sestru což mě víc než potěší a jen vydechnu.... A kde je ten co mi chodil za sestrou? pousměji se ale to už výjde starý pán a začne být netečný jako vždy když jde o tuto záležitost.... Ale no ták otče nebuď hned kousavý a poslouchej někdy, možná bys pak nezradil mou matku...mimochodem pozdravuje tě... otočím se na něj abych viděl jeho výraz a s pousmáním se nadechnu..... Časy se mění,zvykej si,to na co sis zvykl nyní padne, protože věci přebere ta mladší krev, a vy staří možná konečně uvidíte že vše jde i jinak.... pak jen poslouchám odpověď Sebastiána a když domluví jen se podívám zpět na otce... Jistě a já na naše spojenectví nezapomněl, tudíž jsi zde z mé strany vítán, a otec bude svolný k jednání v domě.... neříkám to jako prosbu, spíš to říkám tónem který rozhodl, zadívám se otci do očí a pošlu mu svou myšlenku..... Tak, a teď je královsky pohostíme a ty bude poslouchat co plánujeme, už nejsme děti, o své budoucnosti chceme rozhodnout po svém....

Magie - 16. října 2012 22:38

Nádvoří Co se týče toho "incidentu", to že s tím nemáte žádné spojení je přinejmenším... nepravděpodobné. Tomu, že váš přítel s slečnou Hulligotovou obětovávali studenty v podzemí Akademie samozřejmě nevěřím, to jen málokdo, ale přecijenom, Grubere, řekněte mi, z jakého rodu pochází nyní již bývalá ředitelka? Víte, Grubere, i vaše náhlé zasnoubení s tady přítomnou dámou je jaksi... příliš dobře načasované. Žeby vaše rodina měla s ředitelkou jisté... spory ohledně jejích metod, ačkoliv to si nedokáže představit tak lehce, že by s tmhle nějaký Gruber měl problémy, a nakonec se s ní snažila zpřetrhat všechna pouta? Není to snad ten důvod, proč jste odhodil Sinardu Safireli, jako by byla kus hadru? Nemyslete si, lidé už o tom mluví, a namluví toho dost. A ano, o vás a Michaelovi jsem slyšel, a věř, Grubere, že to způsobilo dost zbytečných problémů, kterým se snažím vvarovat. A Michael... řekne a přitom se na něj podívá. Ten se bratříčkoval s vámi podobnými až moc, a nyní o něm i vlastní příbuzní mluví jako o krvezrádci. A co se týče minulosti... na to není vhodný čas ani místo. Michaelovu poznámku o jeho matce přejde bez nějaké zvláštní reakce, Michaelovi jen pošle telepaticky zprávu "O tom si ještě promluvíme". Michaeli, jednou mě nahradíš, to je jisté, takže bys měl začít s tím zkoušet si, jaké je to vládnout. Jelikož máš takový očividný zájem na celé této události, svěřuji ti naše "hosty" do tvé péče. Večer je přiveď do haly, spolu s ostatními, ano, i tu Angličanku. Svěřím ti při té příleitosti hlavní slovo. Jistě to bude přinejmenším zajímavé. Poté se otočí k vašemu doprovodu Vy tu sice můžete zůstat, ale vaši strážci a lokajové ne. Již jsem zažil příliš mnoho úskoků, abych něco takového povolil. U nás se vám nic nestane, pokud neporušíte základní pravidla pohostinnosti, za to vám ručím ctí svého rodu. Nemějte o ně strach, Nerissa je ubytuje ve městě. Poté se otočí a odejde, cestou ještě houkne na Michaela Tak je tam přece nenechávej stát a odveď je do pokojů pro hosty. Ne do těch v podzemí ale těch nahoře... zatím.

Sebastian Gruber - 17. října 2012 00:45

Nádvorie Strýko je nepríjemný človek. Ďaleko viac sa mi páčil mimo svojej domácej pôdy. Z kultivovaného pána sa stal obyčajný zatvrdelý starec. Koho mi len prpomína. Pomyslím z časti na otca/strýka, aj keď tomu musím uznať, že oproti strýkovi Eriosimu, je úplný pohoďák. "Zaujmavé, že vravíte, koľko toho o mojej rodine a vzťahoch s jej okolím viete. No sklamem Vás. S riaditeľkou boli trenice pred celým incidentom a ako správny gentleman, prosím Vás, slečnu Safirely neurážajte. Načasovanie to bolo náhodné. Ale to nemá význam vysvetlovať človeku, ktorý sa už rozhodol. Každopádne, ďakujem, že ste nás prijali a že ste naklonený vôbec nejakému jednaniu." Celú vec poviem žoviálne a zároven bez emócií, akobys som sa rozprával o počasí. Veď s týmto človekom je to vlastne rozhovor na rovnakej úrovni. Nikdy ho to nezaújmalo a ani nezačne. Najskôr nás sem vôbec pustil, aby zistil, ako hodlám využiť novynky, ktoré vyšli pred pár dňami najavo. Následne sa otočím k Michaelovi. "Vďaka Michael. Snáď, aby sme išli dnu. Zdá sa že nie všetci sú taký otvorený, ako ty." Z neosobného tónu som sa vrátil k tomu, prekypujúcemu vážnosťou, no nie nepriateľstvom, či hnevom. Poznámka strýka Eriosiho, aby naši sluhovia odišli sa minula cieľom, nakoľko už odchádzali podľa predchádzajúcich pokynov. Počas rozhovoru si Cissy mohla všimnúť, ako som päsť mierne zovrel, keď strýkoi osočoval Sindaru. Je možné, že už začína tušiť. Bol to len okamyh, než som ruku zase uvolnil a mohol len dúfať, že si to nik nevšimol. Diskusisia s ňou a o budúcnosti, príde, až keď skončím rokovania s Michaelom. "Mimo iného, ak bude ochotná a až sa on znova objaví, môžeme prerokovať budúcnosť Magnolie a Davida." Venujem široký úsmev okoliu. Nech strýka Eriosiho trafí šľak.

Michael Dornay - 17. října 2012 17:32

Hosté Snažíš se ze mne stále dělat malého chlapce, já vím,není ti po vůli že nejsem tak poslušný jak by sis přál, vyřiď těm co mne prohlašují za krvezrádce, že si pro jejich krev přijdu sám osobně... to je vše co řeknu otci a pak mu pošlu svou myšlenku..... Nemám se s tebou o čem bavit,a později nebudu mít chuť něco řešit já,vzal si matku,vzal si mi lásku a dal jen předurčení nic víc,to co jsem je jen důsledek tvých slabostí a selhání...nedal si mi možnost volby,dal si mi jasnou cestu, a to je důsledek,už nejsi někdo koho bych poslouchal a ctil, je mi z tebe zle jen když tě vidím.... Pak se otočím na Sebastiána a jeho hovor k otci něják nekomentuji, přeci jen, proč zasahovat do toho co mají mezi sebou.... Ano, je čas jít dovnitř,jistě jste unavení po cestě,navíc, je třeba oznámit i ostatním že večeře bude vlastně jednáním.... otočím se a pokynu jim rukou, když mluví o Davidovi, jen se dívám na otce který tuto skutečnost musí nést více než nelibě.... No jsem kvůli Mag rád, že je v pořádku...

Francesca Elley - 17. října 2012 19:24

Nádvoří a hala Tolik slov teče kolem mně. Vidím i tenké vlákno myšlenek, které nyní spojuje Michaela a jeho otce. Mohu v něm číst, téměř jako v otevřené knize. Ach lidská mysl je tak úžasná... Michael se konečně jal iniciativy a já po Sebastianově boku vystupuji po schodech do sídla, jakoby se mně spory mužů vůbec netýkaly. Ze všeho nejdříve si musím dát dohromady fakta: 1) Michael se ptal na někoho kdo mu lezl za sestrou. O chvilku později, zatímco jdeme společně do schodů vedoucích ke dveřím do sídla, Sebastian pronesl narážku na Davida a Magnolii. Z čehož vyplívá, že David svedl, nebo alespoň sváděl Magnolii Eriosi. 2) Mezi lordem Eriosim a jeho jeho synem a dědicem vládne silná nevraživost. A přitom se lord Eriosi, náš "nechtěný" hostitel, uvolil svěřit osud svého rodu právě do synových rukou. Je zjevné, že jde o past, že něco plánuje a právě proto má věc pokračovat jakousi šarádou večer, pravděpodobně při večeři. 3) Sebastian nemá rád, pokud někdo urážlivě hovoří o Sinardě Safireli, jeho bývalé snoubence. Záchvěv jeho ruky se dá vykládat i tak, že k oné dámě něco cítí a nechce aby se to vědělo, protože by to pro něho znamenalo oslabení. a 4) David měl cosi společného s jakousi tajemnou slečnou Hulligotovou, která byla obviněna z toho, že spolu s Davidem obětovávala nějaké studenty. Což je samozřejmě nesmysl. Zde je zajímavé i jméno té slečny, protože má ryze francouzské jméno a přitom nepatří žádnému významneému, ale ani tomu nevýznamnému rodu. A že jsem o různých rodech toho načetla spoustu. Ani ti nejzapomenutější nebyli žádní Hulligotovy. Musela by být potomkem nemanželských potomků o X kolen zpátky, což je sice možné, ne však pravděpodobné, aby se někdo takový dostal na akademii. Už pro finanční náročnost. Takže je to jméno falešné. Zřejmě se chce z nějakého důvodu distancovat od své pravé rodiny. Otázkou zůstáá jen proč? 5) V somě lorda Erisoiho je nějaká angličanka, která se na jednání večer má dostavit společně s námi. Projdu kolem zdejšího pána po Sebastianově boku, aniž bych na sobě dala cokoliv znát. Vypadá to, že má role pozorovatele a věrného sítnu Sebastiana Grubera, jen tak neskončí. Což ještě nevím nakolik je dobře. Na druhé straně je dobře, že si oba uvědomujeme své místo a své role. A oba jsme se jich zhostili velmi dobře. Michela a Sebastiana mohlo trochu zarazit že jsem nereagovala na poznámku o bratrovi. Ale ať si to vyloží jakkoliv, jen já vím, jak to doorpavdy je. A nikomu nedovolím, aby mi četl v hlavě, na to mám své zdi pevně vystavené.

Magie - 18. října 2012 00:07

Na panství Eriosi Já ti nikoho nevzal, ať již matku nebo kohokoliv, a ani nemám žádné plány do něčeho tě nutit. Ať už se rozhodneš pro cokoliv, vždy budeš můj syn a budu tě pořád milovat. Jsou ale věci, které jsem neřekl nikomu, a to ode mě bylo sobecké. Požádal bych tě o odpuštění, ale nejsem si jistý, jestli si ho zasloužím. To nejlepší co mohu udělat je sdělit ti pravdu. Poté, co vejdete dovnitř, Lord Eriosi se tváří úplně jinak, skrývané opovržení a vztek je tatam, vystřídala jej... radost? Těžko říci. Náhle promluví, vstřícně, kultivovaně. Tatam je ten ton, kterým vás počastoval na veřejnosti. Sebastiane, ocenil bych, pokud bys se mnou pohovořil o samotě v mé pracovně. Pokud ti to samozřejmě nebude vadit. (Předpokládám, že souhlasíš, kdyby něco tak to přepíšu :D) Lord Eriosi tě odvede o patro výš, do větší rohové místnosti, ze které se skýtá krásný výhled na pozemky náležející k panství. Sebastiane, omlouvám se ti za to představení, které jsem sehrál venku na nádvoří. Jistě chápeš, že naše země je obětí jistých... společenských a ideologických norem, a ti kdo se jim otevřeně odmítají přizpůsobit jsou prohlášeni za zrádce. Už tak bude dost podezřelé, že jsem vás tu vůbec přijal, pokud bych však projevil něco jiného než nepřátelství... no, ostatní kouzelnické rody na takové věci mají své vlastní vyhraněné názory. I svatby jsou velice úzce kontrolované a dbá se na to, aby manžel či manželka byla hned vyloučena z jejího rodu a přidělena k jinému... u svateb mezi černokněžníky a kouzelníky, ať už mezi šlechtou nebo prostými lidmi. Myslím, že víš na co narážím, že?

Sebastian Gruber - 18. října 2012 00:33

Cestou do vnútra a strýkova pracovňa Taktiež ilúzia môjho povýšeného vystupovania je tata. Sú veci, medzi nebom a zemou, ktoré ostatný musia vidieť tak, ako potrebujeme. To je jedna z vecí, ktoré viem od dectva. Otec mi... strýko mi ich vštiepil a druhý strýko to vie rovnako dobre, ako on. Inak by celé roky nedokázali hrať túto šarádu. Jedného by z toho rozbolela hlava. Zdá sa, že už na to prišiel aj Michael, ak sa dá súdiť podľa jeho reakcií. Otázkou je, koľko toho vie. "Isteže strýko." Venujem všetkým úsmev. Pohľad mi na chvíľu zastane na Michaelovi a úkosom pozriem aj na Cissy. U jedného, aby som zistil, či to vedel a u druhej, aby to ďalej nerozvíjala. "Som rád, že Magnólia je už v poriadku. Udalosti na Akadémii boli nadmieru znepokojivé." Nasledujem strýka do jeho pracovne. Pravdepodobne to ostatným (najmä Michaelovi) príide, že rám rovnaké hry, ako on. Moźno tým utrpí časť dôvery, ktorú sme si vybudovali, ale je to otázka prežitia. Počkám, kým sa za namizatvoria dvere pracovne a posadím sa. "Žial tie pravidlá chápem až moc dobre. Samotná moja existenia ich porušuje. A sestrina. Dúfam, že je naozaj v poriadku." Povzdychnem si. "Aj pre to som Sindaru musel dostať z očí mojich nepriateľou. Posledné týždne nám všetkým ukázali, aký sme namyslený, keď si myslíme, že me nezraniteľný a nikto na nás nemôže. Možno budem musieť zopakovať časť histórie, ale pre to si potrebujem byť istý, že moji najbližsí sú v bezpečí pred druhými i predomnou. Celý ten koncept je smiešny. Dobrý... Zlý. Oba typy mágie vedia ublížiť i pomôcť. A na to budem potrebovať istotu, že vedľa Magnomu verím. Že nebude vidaná do nejakej politickej svatby. Ak budú obaja súhlasiť, istotu vkdám len do Davida Elleyho." Viem, že čo sa tu teraz povie, tu ostane.Vonku by z toho bol škandál. A ako každý, strýko by mal mať kanceláriu zabezpečenú.

Magie - 18. října 2012 00:55

Pracovna Události na Akademii má z velké části na svědomí ředitelka, a naštěstí tomu drtivá většina věří. Ten, kdo si myslí že by dva studenti prvního ročníku dokázali něco takového je rovnou považován za blázna. A tak je to správně. Ovšem nevěřím, že by v tom byla sama. Například ten útočník, co chtěl unést Magnolii... Ten mě stále znepokojuje... Co se týče svatby Davida a Magnolie... tu bych řešil až později, pokud k tomu oba budou ochoni přistoupit. Mohli bychom tím ipropojit rod Elley a rod Eriosi a tím ukázat celé zemi, že izolace není řešen, jak to ostatně již dokázaly nepočetné neutrální rody. Ovšem zatím se mi o mé neteři nechce mluvit jako o figurce v politických hrách. Jenom mi řekni, Sebastiane... pokud bys teď hned měl kontrolu nad oběma rody, jak Eriosi, tak Gruberovými, co bys dělal? O co bys usiloval?

Sebastian Gruber - 18. října 2012 01:13

Pracovňa "Aj podľa Sindary bola riaditeľka úplne mimo. No nezapadá mi do toho vyánie o Luise Hulligotovej. A ten útočník... Veľa si nepamätám. Než som prišiel, Magnólia už bola v jazere, David sa o neho snažil postarať a jediné, čo ma napadlo, bolo, zachrániť ju. A to som vtedy ešte nič nevedel. S matkou sme po tom mali dlhý rozhovor." Odmlčím sa a zahľadím sa do planúceho ohňa v kozube. "Tú svadbu som spomenul práve preto, že ju ako figúrkunevidím. David sa k niakej ešte tak nesprával a zdá sa, že v sebe našli oporu. Navyše by som mu zveril vlastný život. Symbolika toho by bola pre niektorých znepokojivá, ale... Nech aspoň jeden z nás môže byť s tým, s kým chce." Nie je jasné, či nami myslím Davida a seba alebo sestru a seba. V očiaá pohľad do diaľav. Luksus o vzťah z lásky, tu nie je pre mňa. Tak nech aspoň tý, na ktorých mi záleží, môžu byť... Pri jeho otázke sa trcha odmlčím. "Pozvolna by som zmenil veci. Najprv tichá podpora vstahou medzinižśími rodmi. Postupne by to prerástlo aj k vyšším. Týmto spôsobom by sa odhalili j tý, ço už inak žiť nevedia a tý ço oponujú. A ak by zase prila šanca, ako bol útok na Akadémi, využil by som ju k celkému zjednoteniu strán. Nech vidia, že dokáźu spolupracovať a polunažívať A potom... Keď už budú mať oči otvorené, dozvedeli by sa pravdu. tý proti by postupne dostávali nižšie a nižšie postavenie a... Každý, kto by niekomu z mojej rodiny skryvil, čo len vlas, by sa mi musel postaviť. Nie som môj otec. O tom koluje množstvo historiek. No nie som ani moc daleko od neho. V mojom veku to ako vyhlásenia musí znieť smiešne." Pozriem strýkovy z priama do čí a trpko sa usmejem. "No presne tak to cítim."

Francesca Elley - 18. října 2012 07:53

Ve vstupní hale Sebastian a Michael. Později jen Michael Dobrá, možná je třeba malinko upravit doposud provedená pozorování. úsměv lorda Eriosiho i tvář Sebastiana Grubera vypovídá o jakési hře masek, která mezi nimi proběhla tam venku. Nevadí mi to. Jsem jen pozorovatel. Asi i proto opětuji Sebastianův pohled mýám směrem lhostejně, jen se zdvořilým úsměvem. Koneckonců to je teď má role. Sebastian mně zde zanechal s Michaelem a sám se na vyzvání zdejšího pána odebral řešit nějaké soukromé záležitosti. Sleduji je. Dokud nezmizí z dohledu. Trochu mi vadí že mne nevzal s sebou, jsem od přírody velmi zvědavá. Ovšem co je horší, že nezachoval společenské dekorum a neomluvil se mi, že opouští moji přítomnost. Tím dal najevo jen to, co zdejší pán říkal tam venku. Že je na našem zasnoubení cosi shnilého. Pochopitelněže je pouze oficiální, že jediný jeho účel je, aby můj rod neupadl ve všeobecnou nelibost. Ale takto vkládat do rukou rodu Eriosi zbraň proti nám... Ale jelikož mi nepřísluší se tím zabývat teď a tady, je jisté že si své role ještě ujasníme později. Otočím se tedy tázavě na Michaela, který zde byl zanechám stejně opuštěně a plonkově jako já. Tázavý pohled a malá úklona z mé strany. Ukažte nyní, mladý pane Eriosi, jaký jste hostitel...

Magie - 19. října 2012 00:19
	Pracovna Lord Eriosi si povzdechne a odejde k oknu. Vypadá najednou starší než před chvílí, unavený. Ano, pokud je možnost změny, tak jí lze dosáhnout jen pomalu, to je jisté... Já sám jsem se o to pokoušel již dlouho... Řekni mi, Sebastiane, jaký je tvůj názor na události na Akademii? Co vše víš? Pamatuješ si přesně, co se stalo?

Sebastian Gruber - 19. října 2012 09:54

Pracovňa Zamyslím sa, ako odpoved najlepšie formulovať. Sú veci, ktoré nemá vedieť ani on. Možno, keby tu mohla byť, vytiahla by ich zo mňa Sindara. "Riaditeľka bola zjavne len čiastočne zodpovedná za vývoj udalosti. Ktokoľvek útočil, bolo mi jedno, kto bude obeťou. Najskôr to je naozaj vplyv z vonka, z Anglicka. Treba však zistiť viac. Aj tam sú rôzne frakcie. Protestanti. " To slovo vyslovím nanajvýš znechutene. "No aj keď vyvolali ten výr v jazere, vlastne zaň môžeme byť vďačný. Magnólina sila, nech je to čokoľvek, podľa všetkého spustila iné veci do chodu. To jazero... Predpokladám, že sa ju snažili chytiť do pascd a uniesť. Čo sa stalo v ničote je nanajvýš súkromné. Povedz, žije otec? Matka sa mi snažila tvrdiť, že nie, ale niečo na tom nesedí. A vie už Magnolia, že sme..."

Magie - 20. října 2012 00:29
	Pracovna Pochybuji o tom, že to pocházelo z Anglie, pokud ano, museli bychom připustit, že ředitelka je nevinná, jelikož se na ně pořád odvolávala. Navíc, jediná anglická přítomnost byla jedna studentka, která je spíše obětí než iniciátorem. A co se týče Adriana Grubera... nikdo neví, jestli je naživu, ani kde vůbec je... Ovšem pochybuji že je mrtvý. Znám ho...

Sebastian Gruber - 20. října 2012 00:41

Pracovňa "Aj tak je kvôli rozsahu isté, že tu si to nemal aký rod dovoliť. Jedine, že by sme pripustili, že jeden z našich, čo obaja vieme, je nemožné." Poviem mierne rozmrzele. "Niekto si z nás peknestriela. Možno ani sám nevedel, ako. Ak niekto odtialto... Väčšinu času boli ohrozený "svetlý". My sme tam podľa nikoho nemali byť. Moje rozhodnutie na začiaku školy vnieslo do celej akcie chaos. Musela byť dlho plánovaná a ... Pravdepodobne chceli dostať pod vplyv Magnoliu. Je jediná Gruberová, ktorá je v inom tábore." Už som vyslovene nahnevaný. "Takže, asi žije. To to vysvetľuje." Poviem zamyslene, ale neprezradím, čo. "Ozvi sa. Viem, že tam si..." Ak sa neozve, budem hladať inak.

Magie - 20. října 2012 01:08
	Pracovna Nebo se také vícero rodů spojilo. To také nelze vyloučit... Trochu mi nedává smysl jak mohla ředitelka provádět ty ohavné pokusy ve sklepení všem na očích. Myslím, že bude na místě důkladné prošetření profesorského sboru. Víš o nějakém učiteli, který se ti zdál podezřelý? A ano, jsem si naprosto jistý že žije a čeká jen n vhodnou chvíli. Takový on je... Nedokážeš ho najít.

Sebastian Gruber - 20. října 2012 01:14

Pracovňa "Nájsť tie zdroje a potom ten assassín... To mi príde a zoskupenie tunajších rodov moc. Jedine, že... Nemohol by v tom mať prsty práve on? Podľarečí o ňom, by mu to bolo podobné. Aj tá škola? Koľko je na tých rečiach prady?" Zamyslím sa nad jeho dotazom a na um my príde veľmi temné podozrenie. "Mohol otec na seba vziať odpovednoť za niekoho iného? Za starého otca? Ten uçí v Akadémii." Táto otázka vyplavuje na povrch rôzne pochmúrne myšlienky. A starý otec by mal ako zohnať toho assassína. Ak nad ním roky riaditeľka privierala oči... Siaha to hlboko a je to nechutné. Ale prečo za každým "temný"? "Kto zasnúbil matku?"

Magie - 20. října 2012 01:36

Pracovna Věř mi, něčeho takového by byli schopni, kdyby se dali dohromady... A co se týče toho, že by za to mohl Adrian... Je ještě příliš brzo na takové závěry, zatím ani nevíme, jestli je ještě vůbec naživu. A ty zásnuby byly nápad tvé matky a otce, já jim dělal prostředníka přes kterého to mohli uskutečnit. Je ještě ale spousta věcí, které bych chtěl probrat při večeři. Řekni, máš ještě nějakou věc, kterou bys chtěl vědět? Týkající se vašeho pobytu zde, nebo něčeho jiného?

Sebastian Gruber - 20. října 2012 01:41
	Pracovna "Skôr som myslel... Súhlasil s tým starý otec? Nie je toto odplata?" Poviem polohlasne a po tom sodpoviem na jeho dotaz. "Nie, to by malo byť všetko. Len... Na koľko tej Angličanke dôveruješ? Ona a Lillian by sa zatiaľ asi účastniť nemali." Skonštatujem a som sto vstať a ísť nazad za ostatnými. To, či, ale nechám na jeho reakcii.

Magie - 20. října 2012 02:09
	Pracovna O tom jestli s tím souhlasil moc nevím... tvůj adoptivní otec by o tom mohl vědět Také o té svatbě věděl. A co se týče jí... nevím, mám ji zde, protože chci zjistit, kdo je. A proč by se Lillian neměla zúčastnit?

Sebastian Gruber - 20. října 2012 11:13

Pracovňa Zjavne sa budem musieť ešte raz opýtať na pár veci strýka a matky. Potreboval by som sa, aj ešte žije, stretnúť sa s ním. Tentokrát skusim nasmerovať svoju vnútornú mágii tam, kde bolo to, čo postrádam a chcem späť. "Od chvíle, vo sme sa Michaelom dohodli, správala sa Lillian nanajvýš neznášanlivo. Berie to "dobro a zlo" smrteľne vážne. Okamžite vystrojila Michaelovi scénu. Nemyslím si, že by to dnes zvládla. Nie po tom, vo videla v ničote."

Luisa Hulligotová - 20. října 2012 14:46

Jídelna Už už jsem se nadechovala, že Lily odpovím, ačkoliv ono se jen velmi těžko dá hovořit o učení se, na druhé straně každá vynikáme v jiných věcech a mohly bychom se navzájem naučit tomu, co ta druhá neovládá. Pokud by na to samozřejmě došlo a pokud by měla zájem a... No toho by bylo asi víc... Náhle Lily vstala a šla za zvukem rovnou k oknu, odkud evidentně viděla na nádvoří. znak Gruberů? Okamžittě vystartuji a jdu se taky podívat. Tak to je vážně zajímavé. Co ti tady chtějí... Vypadá to, že Michael to myslí vážně. Ačkoliv představa, že tohle všechno včetně Magnolie bude pod jednou střechou... Trochu mě zamrzí, že nepřijel i Elley, ale když už jsme u té Magnolie, zdá se, že i ta už je v pořádku, soudě podle toho, že právě vešla do jídelny... Ohlédnu se po ní, ale jen se tu mihla a byla zase pryč. kouknu na Lily. To bylo co? Asi jí pořád nejsem moc po chuti... "Co se tu děje?" zeptám se trochu podezřívavě. Ne vůči Lily, ale nezdá se mi to, že by byly Gruberovci přijati právě zde. Michael se sice ve škole choval divně a navrhl něco jako spojenectví mezi nimi, ale to nějak zaniklo v následujících událostech. Opět trochu zbystřím. Nechci se nechat uchlácholit falešným pocitem bezpečím, zvlášť vzhledem k tomu, že já v bezpečí nejsem nikde a u nikoho. škoda Lily, je v tobě víc než se zdá. Za jiných okolností, bysme mohly být skutečné přítelkyně...

Lillian *Lily* Ambrose - 20. října 2012 15:05

Jídelna Na okamžik mám pocit, že zaslechnu kroky a vážně se zdá, že jsem někoho zahlédla, ale koho? Zavrtím lehce hlavou. Teď mám důležitější problémy. Například ty, co jsou nyní na nádvoří. ,,Absolutně netuším," odpovím Luise popravdě. Proč sem přijel Gruber a kdo je ta dívka vedle něj? Na Sinardu to rozhodně nevypadá, ale chová se k ní docela důvěrně. Něco tu nehraje. Sleduji, jak na nádvoří přijde Michael a jen chvíli po něm i lord Eriosi. Podle všeho proběhne výměna názorů a pak se všichni ztratí z výhledu. ,,Co říkáš tomu, že bychom zjistily, o co tu jde? Něco mi na celé té situaci nesedí," navrhnu Luise. Zvláštní, že nepřijel ani Elley. Uvědomím si, když si znovu vybavím Gruberův doprovod.

Michael Dornay - 20. října 2012 15:27

Dům Na otcovu změnu chování niják nereáguji,ani na jeho myšlenky které mi poslal,zadívám se lehce překvapeně když se začne chovat jinak a pak si oddychnu..... Ach bohové proč se musí tak přetvařovat, má li být vůdce,má se chovat jak chce, a obájit si to ne hrát divadélko... zadívám se na Francescu a jen pokynu hlavou.... Následujte mne slečno,jistě budete mít po cestě hlad,takže vás zavedu do jídelny než budou vaše pokoje připravené.... usměji se a vykročím k jídelně čekajíc ale na to až se vydá za mnou..... Jak se vám zde v tomto sídle zatím líbí slečno? Škrobu je tu víc než dost,zábavy méně ale to se brzy změní doufám...

Francesca Elley - 20. října 2012 15:45

Cesta s Michaelem Usměji se na jeho slova a souhlasně přikývnu. Promluvil poměrně formálně, čemuž se nedivím, značí to jen tolik, že neví jak se k mé osobě postavit. Čemuž se nedivím. Kdo z nich vlastně věděl, že David Elley má sestru? Následuji mladého pána z rodu Eriosi stejně, jako jsem doprovázela Sebastiana. S neměnnou tváří, inteligentním pohledem, a lehce klapavým krokem své obuvy. Vždy jsem se doma phybovala tiše jako myška. Nikdo nevěděl o mé přítomnosti dříve než já chtěla aby o mě věděli. Samozřjmě, pokud nepoiužili kouzel, na která tichý pohyb příliš nezabíral. Nyní je to jiné. Jsem oficiálním zástupcem svého rodu a je jen vhodné, pokud bude slyšet. Alespoň tedy mé kroky, nikoliv jinak. A pro to po jeho slovech dále jen mlčím. Prohlédnu si po cestě najký obraz,tuhle ase vystavené brnění, všechno mně zajímá. Alespoňto tak vypadá. Jak jinak může "němá dívka" dát najevo zalíbený? Ačkoliv tentokrát se neusmívám, je se se zájmem rozhlížím a nechávám ho mluvit. Před němou se snadno hovoří, neboť jisté je, že svěřená tajemství nepoví. Ačkoliv kdo by se svěřoval stínu, že?

Luisa Hulligotová - 20. října 2012 18:01

Jídelna "Tak to jsme dvě." Sleduji dění tam venku, stejně jako Lily. Elley s nimi není, Sebastian přijel sám a ta holka rozhodně není Sinarda, tady se děje něco velkého. Je cosi shnilého ve království Dánském... Cítím jak se mi adrenalin opět rozlévá krví mířící neomylně k srdci. Zlé tušení se opět dostavuje plnou silou. "Jasně, zjistíme co půjde," přikývnu Lily. Ale jak? Tak mysli Lun... Mysli... "Teď budou někde v hale, tam ohně nejsou, neuvidím tam." Vysvětlím, že tímhle mým nádherným způsobem to asi nebude možné. "Jedině se jít podívat." ale to už abychom spíš pomalu vyrazily, takže pokud nemá Lily jiný nápad, vydám se ke dveřím, jakoby nic důležitějšího ani žádné větší starosti ani neexistovaly a my byly zase na škole. Leč tomu tak nění a ty věci jsou silné a všude kolem nás.

Magie - 20. října 2012 21:06
	Pracovna Stále ještě nic necítíš. Přesněji řečenu, ani necítíš že bys měl s Nicotou nějaký kontakt. Pokud někomu věřím, tak Lillian... Proč si s ní hned teď nejdeš promluvit? Poté mi sděl, jak váš rozhovor vyšel a poté si o tom můžeme promluvit.

Lillian *Lily* Ambrose - 20. října 2012 21:44

Cesta z jídelny Luisa vypadá stejně zvědavě jak já... Což je dobré znamení. Škoda, docela by se hodilo, kdybychom to mohly zjistit takhle. Hosté budou pravděpodobně odvedeni do některého z pokojů pro hosty, a vzhledem k tomu, že tato návštěva nejspíš není očekávaná, ohně tam taktéž rozdělané nebudou. Možná, že šli do pracovny... Vzpomenu si na obvyklý postup u návštěv. Když si ovšem vybavím, jak se celá skupinka chovala, přijde mi to nepravděpodobné. Vydám se za Luisou ven z jídelny. Na chodbě je ticho, ovšem po chvíli zaslechneme kroky. Jejich původce ještě nevidíme. Chytnu Luisu za paži a počkám, až se zastaví. Dva. Jsem si jistá, že více jich tu není. Pak zaslechneme i hlas - jsem si dost jistá, že mluví Miky. Podle zvuků kroků hádám, že mluví k dívce, která přijela s Gruberem; zcela jistá si však nejsem.

Sebastian Gruber - 20. října 2012 21:45

Pracovňa - chodba - jedáleň? Prikívňem strýkovi a na teraz sa rozlúčim. "Dobre. Pohovorím si s ňou. Nepridáš sa k nám? Možno by to pomohlo. " Ešte sa spýtam, vstanem a videm z miestnosti. Po pamäti sa vrátim na vhodnú, kde som pred tým zanechal Cissy a Michaela. "Prepáčte, že som vás nechal čakať. Povinnosti volali. Slečna, bratranec. "Opätovne ponúknem Cissy rameno a počkam, kým nás Michael odvedie, kam má namierené. Naklonim sa k Cissy. "Dúfam, že ste sa nenudili."

Luisa Hulligotová - 21. října 2012 08:10

Skryté na chodbě Lily se ke mě připojila, takže žádný lepší nápad nemá, což je škoda. Bylo by fajn mít nějaký magický způsob jak zjistit co se děje. Vyrazli jsme spolu do chodeb a zamířili ke vstupní hale. základní a přístupné části sídla už mám docela zmáknuté. Z počátku jsem musela používat k orietnaci magii, jakko v akademii, teď už ne. Zaslehnu kroky, ale Lily už mě bere za ruku a tak se spolu s ní vmáčknu za roh, abychom jen naslouchaly. Zaslechly jsme poslední Michaelova slova. Nejspíš mluvíl k té holčině co přijela s Gruberem, ale ona nato nějak moc neřekla. Vlastně na to neřekla vůbec nic, což je podezřelé. Věnuji lily tázavý pohled. Vůbec se mi to nelíbí. Kroky se blíží naším směrem a pak další, po kterých promluvil Sebastian. Povinnosti? Slečna? Bratranec? Připadám si jako Alenka v říši divů. Lily vypadá stejně zmatená jako já. "O čem to mluví?" zašeptám velmi, velmi tiše. Bojím se vykouknout, abych se podívala, protože nechci aby nás někdo viděl, jak tu spolu špehujeme. Je nás to obou poměrně nedůstojné.

Michael Dornay - 21. října 2012 12:43

Chodba Cestou k jídelně se z ničeho nic připojí Sebastian,zrovna sem se díval na jeho snoubenku a přemýšlel zda se jí výzdoba sídla skutečně líbí nebo se jako němá snaží něják dát najevo zájem... Bratránku? pozvednu obočí a otočím se na patě,zadívám se na něj a jen nakrčím čelo.... Vidím že takhle rodina je samé překvapení.... zase se otočím a sevřu víc hlavici vycházkové hole.... Jdeme do jídelny,jistě máte po cestě hlad... řeknu chladně a vydám se zase na cestu,když zahnu za roh spatřím Lily a Luisu,lehce se pousměji jejich vyzvědačské póze a pak vydechnu k Lily.... Někdy si říkám že sem se ještě neměl budit,Gruber je můj bratranec,otec se chce kát,mi dva sme k sobě jako psy... zavřu na chvíli oči a chytím ji za ruku.... Večer bude sezení,všichni jste zváni,mám hlavní slovo,doufám že dojdete obě... pustím její ruku a zadívám se k rohu odkud čekám naše dva hosty....

Lillian *Lily* Ambrose - 21. října 2012 13:16

Chodba Zaslechneme další kroky a pak uslyšíme mluvit Grubera. Bratránek. Zopakuji v duchu a cítím se, jako bych zkameněla. Z rozčarování mě vytrhne Luisa. ,,O něčem hodně divném..." navrhnu. Stále nedokážu uvěřit tomu, co jsem právě slyšela. Gruber a Michael jsou bratranci? To se zbláznil svět nebo já? Pak se ovšem Miky vynoří zpoza rohu a uvidí nás špehovat. Jo, už jsem byla i v lepší situaci. Začne nesouvisle mluvit a já, stále ještě rozhozená informací, že jsou s Gruberem příbuzní, nejsem schopna jediného slova. Chytne mě za ruku a právě to mě probudí z transu. Vytrhnu mu jí. ,,Díky za včasné upozornění, je fakt skvělý, když se o příbuzenstvu svých přátel nedozvíš omylem na chodbě," zavrčím. Jak se může chovat jako by se nic nedělo? Jako by oni... zalétnu pohledem k ohybu chodby, odkud se nejspíš každou chvíli vynoří Gruber, ...za nic nemohli? Zavrtím hlavou a potlačím pocit bezmoci. ,,Mám ještě něco na práci," řeknu jen. Jako v mrákotách se rozejdu do jídelny. Kousek zdravého rozumu, který mi ještě zbyl, mi napovídá, že ten dopis nesmí Gruber najít v žádném případě.

Luisa Hulligotová - 21. října 2012 13:28

Chodba sotva mi Lily odpověděla, vynořil se u nás Michael. Leknu se tak, že mi mimoděk rozžhnou ruce na teplotu varu, než bych však dotekem zaútočila, stihnu si uv+ědomit, kdo to právě přišel. Nerozumím pořádně tomu co říká, ale musím nejprve rozdýchat šok, do kterého mně uvrhl. Mezi tím se ale dotkne Lily a ta se mu vytrhne. Než se naději, už Lilan odchází a já na Michaela vrhnu tázavý naprosto nechápavý pohled, který ale záhy ztvrdne. Ruce už mi vychladly a tak chytím Michaela za paži. "Ty Možná nechceš řešit emoce, ale trocha ohledu by ti neuškodila." skynu jeho směrem. "Přeber si své priority a udělej to rychle, než Lily ztratíš, nebo až se tak stane, budeš litovat." zašeptám, pustím ho a rozběhnu se za Lily, kterou doženu kousek od dveří do jídelny. Šla hodně rychle. docela jsme se zadýchala. "O co jde? Co se mezi vámi děje? Co se děje v tomhle domě?" Dej mi prosím alespoň nějaký náznak vysvětlení...

Michael Dornay - 21. října 2012 13:56

Chodba Její ruka se vytrhne z té mé a já jen přivřu oči,asi je toho moc na ni a docela už i na mě.... Lásko, vím to stejně dlouho jako ty... vydechnu když se vydá zase do jídelny a pak to šeptem zopakuji,pěstí udeřím do zdi abych uvolnil napětí a jen vydechnu,pak ucítím jak mě někdo chytí za paži..... Ale ona pro mě vždy bude na prvním místě Luiso,vždy...kruci taky je toho na mě moc,po probuzení jeden šok za druhým,a teď si příjdu jako magor.... řeknu ale to už i ona následuje Lily a já zůstanu čekat na naše hosty,při tom rychle nasadím zase neutrální výraz a čekám....

Lillian *Lily* Ambrose - 21. října 2012 14:11

Chodba a znovu jídelna V rychlé chůzi se částečně vybije můj vztek; ovšem vážně jen trochu. Luisa mě doběhne jen kousek před jídelnou, kdy jsem už dost zadýchaná a cítím, jak mi srdce hlasitě tluče. Dnešek už snad ani lepší být nemůže. Luisa se začne vyptávat a já chvíli jen stojím, neschopna cokoli říct. ,,To je.. Já prostě..." začnu zmateně, aniž bych si byla jistá, co chci vlastně říct. ,,Nemůžu," zašeptám a skloním hlavu. V mysli se mi mihlo několik obrazů, které jsem si nejspíš vytvořila sama podle toho, co mi řekli. Ale to nemění nic na tom, že mě pokaždé děsí. ,,Oni prostě... A teď jsou tady... A já..." mumlám nesrozumitelně. Nejsem schopna vyplnit mezery. Pomalu se mě začíná zmocňovat hysterie, zatímco obrazy ohně a křik, který neslyší nikdo než já, zaplňují moji mysl. Několikrát zamrkám a potlačím slzy. Myslela jsem si, že tu budu v bezpečí... Ale možná je na čase vrátit se do Paříže. Nervózně si prohrábnu rukou vlasy a vejdu do jídelny. Vezmu ze stolu dopis. Jsem ráda, že tu ještě je. ,,Půjdu do pokoje. Potřebuju se uklidnit," řeknu tiše, když se vrátím k Luise. Pak, aniž bych čekala na odpověď, se vydám oklikou k pokojům, abych nepotkala skupinku vedenou Mikym.

Luisa Hulligotová - 21. října 2012 14:23

S Lily Zastavila se atejně zadýchaná jako já. Oči má zmatené, dýchá přerývaně, stejně jaká já a když mluví hlas jí přeskakuje a je to spíš nesrozumitelné mrmlání. Nevím co si z toho vzít, ani co si o tom myslet... Zamrkala, vrátila se pro dopis do jídelny a pak zase vyšla ven. Takže to přeci jen není nepotřebný cár papíru, že? "Jasně, doprovodím tě."Vykročím s ní směrem k jejím pokojům. Nechám se vést zvolenou oklikou, docela chápu že je nechce potkat. "Nevím o co tu jde. Nerozumím ničemu z toho. Ale co vím je, že Michael tě miluje a ty miluješ jeho. Má cenu se takhel hádat? Možná byste si měli sednotu a promluvit si mezi čtyřma očima. Nikdo jiný, jen vy dva..." navrhnu za chůze. "Jste oba ještě zmatení po svém probuzení. Do toho Gruber na půdě panství Eriosi. ale o to víc musíte držet spolu. Vím jaké je být na všechno sama a něco ti řeknu. Je to neúnosné. Potřebuješ někoho. Kohokoliv, ale někoho. Nemusíš mu stoprocentně věřit, ani nesmíš, ale někoho potřebuješ." Proč jí to vlastně říkám?

Francesca Elley - 21. října 2012 14:52

Průvodce Michael a Sebastian Cítím na sobě Michaelův pohled. Je skoro roztomilý, jak se snaží číst v mé tváři. Už nemluvil, zjevně přišel na to, že mu tak jako tak neodpovím a tak se raději utápěl v trapném tichu. Ne alezvlášť dlouho, protože se k nám náhle opět připojil můj snoubenec a zdejší lord. Věnuji oběma lehký panenkovský úsměv a pukrle. Sebastian mi nabídl rámě a já se do něj poslušně zavěsila, jak se sluší. Když se naklonil blíže ke mně, cítila jsme na tváři jeho dech. Zrovna jsem si říkala, že zjevně bude nutné přehodniotit více závěrů, vzhledem k oslovení bratranec, které zde padlo, ale ne teď. Teď se to nehodí. Nudit se, já? Je zvláštní že se zajímá, ale spíše se jedná o zdvořilostní otázku. Ačkoliv proč by se ke mně v takovém případě tak blízko nakláněl? Roztomile zavrtím nesouhlasně hlavou. Ne, o nudě se nedá mluvit. Chtěla jsem se otočit na Michaela, ale ten se nám vzdálil za roh. Jdeme tím směrem, jen nechápu proč tak náhled odpěchal. Nikdo zde nehraje svou roli. nikdo z přítomných se s ní neztotožnil jako já. Působím zde pro to nepatřičně? Když dojdeme za roh, Michael tam stojí. Kdosi se mihl na konci chodby, ale jinak nic.

Sebastian Gruber - 21. října 2012 16:26

Chodba a jedáleň? "Je mi to známe od druhej návštevy ničoty. A stále mám dojem, že ešte nviem o všetkom. " Odpoviem Michaelovi a stále, s Cissy vo dvoch, ho nasledujem za roh. Lilly a angličanka. Lepšie to už ani nemohlo byť. Už nemusím ďalej rozmýšľať, či je múdreho im čokoľvek povedať. Už sa stalo. Do ich rozhovoru nezasahujem. Miesto toho sa naklonim k Cissy. "Michael a Lillian si boli vždy blízky. Je jeho slabosťou a výbušná, ako málokto. Tiež je absolútne predpokata voči nám a ktorémukoľvek černokňažníkovi. Preto je z jeho premeny mimo. Nedivíl by som sa, ak by sa vzdialila zo sídla. " Michael a Lilly sa medzitým stihnu pohádať a angličanka sa až moc snaží sa a nimi zblížiť. Ako prvý deň v akadémii s nami. Keď dievčatá odídu. "Zavediea nás do jedálne? Potom by si sa a ňou mal naozaj porozprávať. My počkame. " Aspoň sa medzitým budeme mať ako porozprávať.

Michael Dornay - 21. října 2012 16:46

Chodba.... Otočím se na Sebastiána a stáhnu oči do úzké linie..... Řeknu to jen jednou Sebastiáne, a vem si to prosím k srdci jednou pro vždy....Nikdy mi už nedávej rady jak se mám chovat,mám svoji hlavu,vím co mám udělat,jestli se ke mě chce někdo chovat stále jako malému chlapci,měl by si uvědomit že jím už nejsem a že se ovládat ani poučovat nedám,pamatuj si to pravidlo a možná spolu budeme vycházet lépe, to zaprvé, za druhé,ty to víš a si v klidu, já ani ona sme to netušili, a věř mi, že bych nějraději svého otce zabil za to co vše před námi tajil a možná ještě tají.... pohled mi na chvíli stmavne a v očích je vidět černá aura kteoru probíhá jako žílkování bílá.... Tudy... řeknu pak s klidem a věnuji otci svůj pohled, vím jaké mám teď oči a jsem za to rád..... S tebou si promluvím u večeře, a na řeči typu teď ne nemám dneska náladu.... odvedu hosty do jídelny a rychle nakouknu do kuchyně.... Pohostěte naše hosty,pak je zaveďte do jížního křídla,do Modré ložnice, jsou našimi hosty a proto se k nim všichni budou chovat uctivě, kdo by projevil neúctu,opovržení a jiné věci,může si být jist že si zbalí kufry a může hledat místo jinde,je to všem jasné? vrátím se do jídelny a usměji se na oba... Jídlo vám donesou za chvíli,pak vás zavedou do vašeho pokoje,pokud chcete oddělené, stačí říct služebnému ale myslím že společný vám vadit nebude že ne... dojdu k malému baru a naliji si sklenici portského kterou do sebe kopnu,sklidním svůj dech a mé oči opět neberou normální podobu,omluvně se ukloním a vydám se rychle k pokoji od Lily kde se zastavím a zhluboka nadechnu,pak zvednu ruku a kousnu se do rtu.... Lily,potřebuji s tebou mluvit,mohu dál prosím? můj hlas zní naléhavě, ale to proto že skutečně naléhavý je...

Lillian *Lily* Ambrose - 21. října 2012 16:57

Chodba, pokoj Cesta k pokojům je o něco delší než ta, kterou jsme šly ráno. Poslouchám Luisu a nechám ji domluvit, než se k tomu vyjádřím. ,,Pro mě je Miky jako rodina. I Mag a lord Eriosi. Nic víc, nic míň," vysvětlím svůj úhel pohledu. ,,Vím, že je třeba mít někoho, komu můžu alespoň částečně důvěřovat. Ale to není tak jednoduché..." povzdechnu si. Je vážně těžké nemyslet na věci, na které myslet nechci. ,,A ty někoho takového máš?" odvedu pozornost od sebe. Mezitím dojdeme k pokojům. Vejdu dovnitř a sednu si ke stolu; gestem ukážu Luise, ať si také sedne. Dopis stále držím v ruce, občas ho křečovitě stisknu. Už jsem o poznání klidnější než před chvílí, i když mě to stojí hodně úsilí. Tehdy to bylo vše jednodušší. Napadne mě při pohledu z okna. Ozve se zaklepání. Michael. Chvíli přemýšlím, že neodpovím a budu se tvářit, že tu nejsem. Ale uvědomuji si, že takové chování je dětinské. ,,Pojď dál," zavolám přes dveře tak, aby mě slyšel.

Luisa Hulligotová - 21. října 2012 17:06

Lily v pokoji Celé to nabralo nebývalé obrátky. Rodina? To určitě... A možná že i jo. I když to jak na něj koukala... A jak ty koukáš na Elleyho? Nijak. Není tu! "C-cože? Já?" Posadím se kam mi ukázala. Já... Chtělo by se mi zeptat a kde bych podle tebe někoho takového vzala? Ale to nemůžu, bylo by to příliš útočné a já jsem teď přece jen Luisa Hulligottová, nikdo jiný... Povzdechnu si. říkala jsem jí že vím jaké to je být na všechno sama tak koho si myslí že mám? Jí? možná a právě proto bych tu neměla být. Elleyho? Možná, ale toho vzal ďas. Bratr... Pokud ovšem žije... Temný stín mi přelétl přes tvář. Už-už bych odpověděla, ale v tom zaklepal Michael a Lily ho po počátečních rozpacích vpustila dál. Skvělé, už zas seš někde navíc... řeknu v duchu sama sobě. Mám tohohle už vážně po krk. Zvednu se. "Asi sem tu navíc, počkám venku, abyste měli klid." řeknu a vydám se ke dveřím, kterými právě Michael vešel. Věnuji mu povzbudivý úsměv. Koukej se snažit!

Michael Dornay - 21. října 2012 17:21

S Lily Děkuji Luiso,opravdu děkuji... řeknu jí když se míjíme já vcházím a ona nám dává možnost pormluvit si o samotě,pomaličku dojdu až před Lily a zadívám se jí do očí,pohled mám sice unavený,ale plný odhodlání.... Lily,já vím že se toho stalo víc než dost za poslední měsíce,věci na které se nikdo z nás nemohl ani připravit,prostě je toho moc a myslím že toho čeká ještě víc,sem vzhůru pár hodin a jediné co zažívám ty či já jsou doslova rány pod pás.... vezmu si malé křesílko do kterého se unaveně posadím a zadívám se do země.... Na akademii jsem ti řekl co k tobě skutečně cítím už delší dobu, a také vím jak se k tomu stavíš ty,respektuji to i když je to těžké,já vím jsem pro tebe jako bratr,ale možná proto že jsem vedle tebe mohl vyrůstat je můj cit k tobě o to silnější,nicméně chci abys věděla že tě budu stále tak jako jsem to dělal dřív respektovat... vydechnu a pohlédnu ji do očí..... Vím že ti není po vůli to příměří které jsem s Grubrem už na škole uzavřel,vím že se ti ani nelíbí co sem od návratu z temnoty,ale všichni jsem zažili něco co nás změnilo,já tam šel protože sem hledal tebe, a našel tam uvězněnou svou matku, o které mi otec řekl že je mrtvá,děkuji táto,děkuji že jsem se dozvěděl že Gruber je můj bratranec na chodbě sídla před pár minutami tak jako ty,taky mě to děsí,a snad i štve,příměří je jedna věc,mám plán a toho se chci držet ale tohle je věc druhá... Znovu unaveně vydechnu a mimoděk ji pohladím po hřbetu ruky.... Nikdy sem před tebou nic netajil a nehodlám to dělat ani teď,nemysli si že jsme něco věděl, a nebo že s tebou chci orat,ale věci nabrali jiný směr než bych si přál,a moje vztahy s otecem, víš jaké byli dřív,jsou nyní v troskách a já ani po tom všem co sem se dozvěděl tam dole a dneska za těch pár minut nemám chuť je spravovat.... sevřu ruku v pěst a dám si ji před rty.... Pokud se chceš na něco zeptat tak se ptej,protože ty a Mag,jste jediné osoby které mi ještě drží zdraví rozum v tomhle politickém cirkuse,který nás všechny už dlouho vysiluje.....

Francesca Elley - 21. října 2012 17:38

CHodba a jídelna Michael a Sebastian Sebastian se ke mně nakolnil a já na jeho slova přitakala. Nepodívala jsem se mu do tváře, tak nemohl zahlédnout jiskřičky v mých očích, které se záhy rozplynuly, jako dým a zůstala jen čirá modrá hlubina. Požádal Michaela, aby nás odvedl do jídelny a poradil mu, promluvil si s tou histerkou Lilian. Ovšem Michaelova reakce byla jaksi nadmíru nevhodná. Má tvář ztvrdnedo výrazu netečné sochy. Ne, tohle už je vážně příliš, jak se u všichni chovají nedůstojně. Jak mám být panenka, když oni nehrají své hry a role? ale nechám to být. Já vím kdo jsem a vím proč tu jsem. Výbuchy emocí mám dávno zmáknuté. Emocí? Inu to je také krásné slovo, nemyslíte? Co všechno se za ním ukrývá... Michael mluví se Sebastianem. Promluví si u večeře (jakoby to už před tím neříkal jeho otec), hrozba služebnictvu (jak velkorysé), falešný úsměv naším směrem (Ó pan hostitel...), nabídka (vnucení) společného pokoje a lože (mistrovská urážka, pane Eriosi!). Opětuji jeho úsměv, udělám pukrle s úklonou hlavou a sleduji jak odchází. Jídelna je teď dá se říct jen naše. Tedy má a Sebastianova. Ale to není vhodné místo, ne to vůbec není vhodné místo. Jsem zvědavá, jaké jídlo mi Sebastian objedná u zdejšího služebnictva, když jse "němá". No uznejte, nejsem ta ktrochu potvora?

Sebastian Gruber - 21. října 2012 18:17

CHodba a jedáleň Zadívam sa na Michaela s akýmsi temnym pohľadom, ale nehodlám ho zdržovať. Iba prykývnem hlavou. K tomuto a mnohému ďaľsiemu sa vrátim, keď sa on dorozpráva s Lilly. Usmejem sa na Cissy. "Musí Vám to pripadať, ako jeden veľký blázninec. Čoskoro zistíte, že celá spoločnosť hrá šarádu, s ktorou treba skoncovať. Preto sme dnes tu." Vojdeme do jedálne a ja jej odtiahnem stoličku, počkám, kým sa posadí a zasuniem ju. Potom sa posadím priamo oproti nej, ako to zvyky kážu. "Som rád, že tu nakoniec nie som sám. Viete, ço budete jesť?" Ponúknem jej široký úsmev a ása pozriem, čo je v ponuke. Objednám si kvalitné staré Burbonske, Vichyssoise, Bourgignon a Ganache. Čakám ale, či si niečo tiež objedná, alebo chce nechať výber na mne. "Viete, možno na to nieste zvyknutá, ale rád by som poznal aj váš názor." Takže Michael sa naozaj po tej hodine a vystúpení riaditeľky premenil. Už to asi bude trvalé. Jeho výkyvy nálad ostro konkurujú tým Lillyným. S ním, keď je takto prudký, sa bude ťažko vychádzať. Tam smerovali tie strýkové otázky. Aj tak som mal aj zneho dojem, že polku, ak nie viac, z toho, čo som s ním hovoril, nechápal alebo nechcel chápať. Budem sa ešte musieť porozprávať s matkou. Škoda že nemám prístup k... Uprostred myšlienky sa zastavím. Nie, ani nahlas si niečo myslieť, nie je bezpečné. Jedna z prvých vecí čo sa dieťa v našej rodine naučí. Vlastné názory a plány môže spriadať len v súkromý. Vlastná myseľ môže rovnako zradiť, ak je oponent dosť silný, ako hovorené slovo. Je to skoro ako schyzofrénia.

Francesca Elley - 21. října 2012 18:26

Je čas začít hrát Přikývla jsem na ta slova o šarádě. A když se pak zeptal co budu jíst, usmála jsem se a pokynula rukou k němu. To aby vybral on. Objedná víno. Dost dobrý ročník i značku. Přikývnu na jeho volbu. když pak řekne to o tom názoru, můj psm,ěv se změní na blahoskloný a převelice trpělivý. Něžně ho ručkou v rukavičce pohladím po tváři. Když pohlazení dokončím, pravačkou naznačím psaní a pak rozevřená náruč symbolizuje prázdnotu. Jaksi nemám čím psát, ani nač. A já jsem přeci Davidova sestra, magicky zaostalé dítě, co neumí poslat ani myšlenku. V duchu se bavím. Je zvláštní sledovat, jak mé okolí neví... Ale jakmile budu máít papír a pero, pak přijde chvíe položit několik zásadních otázek, dědici rodu Gruberů. Někoilik velmi, zásadních otázek...

Lillian *Lily* Ambrose - 21. října 2012 18:37

Pokoj Luisa mi neodpoví. Takže nikoho. Jakmile vejde Miky dovnitř, Luisa urychleně odchází. Tiše si povzdychnu. Bylo by to jednodušší, kdyby tu zůstala. ,,Vždycky se toho dělo hodně. Tys to jen nevnímal, protože jsi nemusel," poopravím ho suše. Mohla jsem žít na stejném panství několik let, ale i tak jsem viděla jiné věci než on. Ale pravda, nikdy se to netýkalo mě. Pak ovšem začne mluvit o svých citech. Nereaguji na to nijak. Nemyslím si, že ho kdy budu vnímat jinak než jako svého bratra. Na to jsem příliš ulpěla na vidině jediné rodiny, kterou bych mohla mít. Pravda, uvědomuji si, že to není zrovna ideální vztah, jaký bych měla k rodu Eriosi mít, ale co jiného mi zbývá? ,,Mám tě ráda. To víš. Ale nikdy tě nebudu mít ráda tak, jak by sis přál, abych tě měla ráda," odpovím klidně. Je to sice pitomé téma, ale rozhodně mi pomohlo se uklidnit. ,,Tvoje matka žije?" zeptám se šokovaně. Zdá se, že je tu vážně více tajemství než by se slušelo. K příměří s Gruberem se nevyjadřuji. Uvědomuji si, že tohle není moje starost. Sice se mě to týká, ale co s tím nadělám? ,,Měl bys mu dát šanci. Koneckonců, je to tvůj otec. Buď rád, že nějakého máš," při poslední větě mi nepatrně ztvrdne hlas. Jediní moji pokrevní příbuzní o mě nestojí. A ty tvrdíš, že jsou tvé vztahy s otcem v troskách? ,,Nevyčítej mu, že ti zamlčoval tvou matku. Žádný rozumný rodič by svému dítěti neřekl, že má matku uvězněnou v Nicotě, zvlášť, pokud ji odtamtud nedokáže dostat. Nebo si snad myslíš, že kdyby mohl, tak by jí nepomohl? Určitě ne," sama se zamýšlím.

Sebastian Gruber - 21. října 2012 18:40

Jedáleň Povzdychnem si. Čakal som viac komunikácie. Aspoň dáky posunok a tak. Zhovievavo, nie však s lúťosťou, sa na ňu usmejem a chytím jej ruku do dlane tej svojej. "Viem, že ste pravdepdobne nešťastná, že sme Vás s vašim otcom do tohoto zapojili, ale nemusíte s ničoho obávať." Otočím sa cez plece na nčašníka. "To isté pre slečnu Elleyovú." Objednám jej, keď saa zjavne chce, aby som vybral. Sú to ľahké, ale sýte jedlá. Tiež pomerne neutrálna kombinácia, takže tam nie je nič, čo by malo ma vyslovených odporcov v množikonzumentov. "Myslím si, že až budete chceť, budeme si mať, čo povedať." Ak nič iné, fakt, že sa chael rozhodol dámu uraziť tým, źe nám dal spoločnú izbu a asi aj manželskú postel, aspoň bude šanca pohovoriť si osamote. V duchu si prebehnem pár techník, ktoré som našiel v knie , o mágii súkromia, respektíve ako dosiahnuť súktrom ie tam, kde nemá byť normáldne dosiahnutelné. Tiež, akonáhle sa vrátim domou, je vec, čo musím spraviť.

Francesca Elley - 21. října 2012 19:42

Jídelna Sebastian Povzdechl si. Zřejmě čekal něco jioného. Nemůže púochopit co se odehrává v mé mysli. Nikdo nemůže, protože kdo by pochopil nevěřil by, že je to mysl patnáctileté dívky. A že mi nerozumí potvrdila i jeho následující slova, že musím být nešťastná. Naopak. Je to poprvé co reprezentuji svůj rod, je to poprvé kdy hraji svou roli jinde než za zdmi sídla, je to poprvé, kdy jsem opravdu Elley. Uznaná, a připravená, rozehrát svou vlastní hru. Nechám si přinést to samé co můj snoubenec a poklidně a jen velmi střídmě se pustím do jídla, jím velmi kulturně. Správný pořírbor, na správné pokrmy. Přikývnu mu. Je přeci neslušné mluvit s plnými ústy, no ne? Přinesou víno. Je Na Sebastianovi, aby jej okoštoval a rozlil do sklenek, nejprve přivoním, prohlédnu barvu a jen lehce v něm smočím své rty. Je to kouzelná chvíle, jen co je pravda. Ještě chvilka samoty, jídla, vína a pak... No možná bychom se měly společně odebrat do "pokoje". Je obšem na mém snoubenci, aby po té co odložíme nádobí, vstal jako první. Ostatně i se sluhy bude muset mluvit sám, aby nás odvedli kam je třeba.

Sebastian Gruber - 21. října 2012 20:02

Jedáleň - Modrá izba Povzdychnem si. Ak je nemá, tak je nemá. Ak to hrá, tak je dobrá. Osobne sa radšej budem tváriť, že si myslím, že to hraje. Bolo by to tak možno lepšie. Okoštujem a rozlejem víno a po v tichosti a klude dojedenej večery, szertom, pokyniem služobníctvu, že sa odoberieme do svojej izby.Vstanem, obídem stol, odsuniem Cissy stoličku a ponúknem jej ruku, aby vstala. Potom zasuniem stoličku anúknem jej rameno. "Dúfam, že Vám chutilo, drahá. Prosím, veďte nás." Otočíom sa ku sluhovi a nechám ho, zaviesť nás do našej izby. "Prosím, posaďte sa. Hneď sa Vám budem venovať." Akonáhle ostaneme v izbe sami, pustím sa do inšpekcie. S mágiou je veľa spôsobou,špehovať. Neverím, že by som nič nenašiel. Keď už som si istý, že mám všetko, vytiahnem zo zavazadla miešok zs čiernym páškom a okolo sedenia pri stole vytvorím kruh. Pomerne ľahko dostupný magický fialový prach, ktorý ruší akékoľvek odpočúvanie. Aby človek počul, musel by sedieť s nami v kruhu. Posadím sa k Cissy. "Je mi ľúito, že som Vás do tohoto dostal. Okolo oboašich rodín sa začala sťahovať sieť a toto vyzeralo, ako najlepší spôsob, abko ochrániťobe. Obzvlášť Vašu. Boli isté reči , o tom, že Váš otec zradil. Navše som potreboval dostať Sindaru Safireli z pozornosti svojich nepriteľov. Možno nikdy nebudem mať možnosť byť sňou a uvolniť Vás z tohoto bremena, ale kým sme spolu, budee tá jediná po mojom boku. Možno, ak sa veci nezmenia, sa stanetge raz mojou manželko a budem Vás musieť požiadať o dedica pre rod Gruberov. Nehodlám ale opakovať chyby svojich predkov. Žiadnye tajné nemanželséké deti a podobne. Majte so mnou strpenia. Váš brat je pre mňa najlepším priateľom. Spravím, čo je v mojich silách, aby ste boli obaja v bezpečí. A aj perto ma zaújma Váš názor." Venujem jej trký úsmev. Trpký, pre to, čo som práve vypustil z úst. Na stole, keby veľmi na tom trvala, je aj papier, ale bol by som najradšej, ak by sama odpovedala.

Francesca Elley - 21. října 2012 20:37

Pokoj Sebastian Vše proběhlo bez nejmenší chybičky. Odsunul mi židli, podal ruku, já vstala, zasunul židli. Na otázku zda mi chutnalo mu přikývnu. Nabídl mi rámě a sluha nás na vyzvání odvedl. Nadmíru dobré, oproti dění před jídlem. V pokoji nás sluha zanechal a Sebastian začal vše v pokoji kotrolovat, aby zajistil pro nás dva soukromí. mně sice usadil na mé místo, ale jká hledala jediné. Psací potřeby. Vyhledala jsem je, posadila se a čekala než bude hotov s hledáním a než kolem rozsype prášek utajení. Musím uznat, že je připravený. Že by stopa obdivu? Inu pokud ano, pak dobře skrytá. Jako ostatně vše. Posadil se ke mně a rozhovořil se. Co oceňuji je přímost jeho jednání. Po celou dobu se mu dívám do očí a teprve až domluví, začnu pomalu, ozdobným písmem psát: Děkuji, Ať si sám domyslí za co všechno. Chytrý koneckonců je. Je mi známo, že naše zasnoubení jest pouze formálním a znám účel tohoto činu. Cenín si vaší důvěry a není pravdou, že jsem nešťastná. Nemusíte se opsravedlňovat. Znám svou roli a úlohu velmi dobře. Jako dcera svého otce, jako sestra svého btratra, jako vaše snoubenka, tak pokud budu jednou vaší ženou, budu tou nejvěrnější. Nadechnu se a zapřemýšlím nad formulací dalších slov. Ale povězte mi, prosím, kde je můj bratr? Žije? Vím že žije, ale všichni si myslí že nemám téměř žádné schopnosti. Proč si přejete domluvit manželství mezi Davidem a Magnolií Eriosi? Nový odstavec. Tedy rozumím správně, pokud píši, že jakmile se situace uklidní a sinarda Safireli se vrátí z ústranní zpět, bude ona vaší ženou? Přesunu po desce stolu dopis k něm, aby si mohl přečíst.

Sebastian Gruber - 21. října 2012 20:54

Modrá izba Ako pí%še, všímam si, jej úhladné písmo, krehké biele rúčky a dokonalú pleť, hrdzavé vlasy, v ktorách by sa jeden mohol stratiť... Nebyť Sindary, možno by som nechal zlákať... Nebyť môjho postavenia, možno... No nie som rolník alebo maliar, aby som sa ňouochal a ochutnal toto ovocie. Miesto toho som Sebastian Gruber. Nesiem v sebe všetko, ço toto meno znamená a a keď je moja krv z polovice krvou Eriosovcov, moje meno ostáva mojim a definuje ma. Zjavne niečos čím sa u seba ešte Michael nezmieril. Ale teraz nie je čas súdiť ho. Pohľadom prebehm papier a jej úhľadný rukopis a prečítam si, čo napísala. "Som rád, že Vás to teda neobťažuje. Francsca. Ste nádherná a múdra." Pobozkám jej rúčku a čítam ďalej. "Žije. Od toho incidentu sa ho snažím lokalizovať. Je možné, že sa rozhodol, chvíľu sa skrývať a nečudujem sa. Došlo k pár veciam Nejak získal vnútorného démona. Je to zložité, ale, ak chcete, poviem Vám, čo viem." Celé to poviem pohrebným hlasom. David mi poojom boku chýba. Iným spôsobom, než Sindara, ale chýba. "Co sa manželstiev týka... Davida som ešte nikdy nevidel tak štastného a naviazaneh, ako pri Magnólii a spravil pre ňu pár extrémnych vecí. Pochybujem, že ich ešte nieedy niekto rozdelí. Tak prečo im neotvoriť dvere?" Potom si povzdychem. Pred očami mi preletí spomienka na Sindaru a trpko odpoviem. "Tá šaca je tak mizivá, že je až neexistujúca. Snažím sa, nahovoriť si,, že to bude inak. Pravdepodobne nebude stačiť jedna generácia, aby sa zmýšľanie ľudí zmenilo. Je to moc radikálna zmena, ktorú chcem. Aby som ju ochránil pred svojii nepriateľmi, radšej budem bez nej. Ale Vy sa nebojte. Máte výhodu oproti nej, vo Vašom bratovi."

Francesca Elley - 21. října 2012 21:50

Náš pokoj Sebastian Cítím na sobě po dobu psaní jeho pohled. Hlavu mám plnou soustředění a slov a když pak soustředěně čte řádky psané úhledným písmem, Znovu si probírám každé slovíško, každičkou větu, jen abych se ujitstila, že nic nevyznělo jinak, než jsem zamýšlela. Vzhlédl a zalichotil mi. Ještě nikdo mi takto nelichotil. Je možné, že by se našel někdo, kdo by ocenil můj skutečný potenciál? Ale mnohem pravděpodobněji, jen hraje svou roli, stejně jako já. Sebastian není jako Michael, tolik impulzvíní. Sebastian přemýšlí než otevře ústa. Byly bychom velmi dobrý pár. A pokud David skutečně našel zalíbení v Magnolii, jak říká, pak by mé i bratrovo manželství, povznesly náš rod. Ačkoliv představa, že by David, takový jak ho znám, podlehl něčemu takovému jako je cit? Ale to už se Sebastian přesunul k mé poslední otázce. Té možná... možná nejdůležitější. Čekala bych, že odpoví krátce: Ano. Poprvé jsem snad překvapena délkou i zněním jeho odpovědi. Papír si vezmu zpět. Pomalé pohyby mi dávají dostatek času popřemýšlet, jak začít. Pravdou je, že na tomto poli jsem nováčkem. Nevím nic o tom, co se událo v akademii, nerozumím vazbám mezi vašimi rody. Co jsem zatím shlédla je zmatek a chaos. Narozdíl od Michaela Eriosiho víte kdo jste, víte co chcete a jste rozený vůdce. Vím, že tak, jako říkáte, že Davidovy city patří slečně Magnolii, tak vaše city, patří Sinardě Safireli. Což dokázala tam venku vaše pěst. Jen hlupák by necítil strach. Strach je věrným spojencem, lepším, než jakýkoliv člověk. Ale kdo ohrožoval němý stín? Jakého démona získal můj bratr? Jací nepřátelé vás ohrožují? A Jaké změny chcete přinést do našeho společenství? Zajímavé téma, ne?

Sebastian Gruber - 21. října 2012 22:15

soukromá zpráva od Sebastian Gruber pro Modrá izba Povzdychnem si. Čakal som, že o svete mimo domova vie viac, ale... "Rod Gruberovcou, jeho spojenci, ako aj rod Elley sú v tomto svete pokladaný za tých "zlých". Rod Eriosovcov a ich spojenci, za tých "dobrých". Svetlý a temný, černoknažníci a kúzelníci. Pre ňúto len pojmi. Pre väčšinu tam vonku je to životná filozofia. Videla ste reakciu slečny Lillian. Takto by na odhalenie, pri ktorom ste bola, reagovali skoro všetci tam vonku, ak nie rovno útokom. Len málo rodín dnes ignoruje tieto zaužívané normy. Tých voláme "sedými". To percento je ale naozaj malé. Väčšiou, ak si žena z jedného tábora vezme muža z druhého, rodina ju akoby vydedí. Mojim cielom a predomnou ielom mnohých, je to zmeniť. Je smiešne deliť sa na základe pôvodu. Keby sa sem dostal niekto nemagický, povedzme. Ale biť sa medzi sebou? Sú aj lepšie spôsoby a potom..." Zamračím sa, než nadviažem. "Na Akadémii sa stala sada incidentou. Prvým olo, keď magnóliina sebakontrola šla ta tam a vtiahla polku školydo ilúzie. Vyžiadalo si to, ako zázrakom, len jednu zranenú. Daľší nasledoval onedlho po tom. David a Magnolia sa boli prejsť pri jazere. keď som k nemu dorazil, pobíž bol aj Michael, ten neštastne hladel na jazero, v ktorom mizla Magnolia, David sa bil s maskovaným mužom a tak jediné, čo ma napadlo, bolo skočiť po ňu do jazera. Niku neodporúčam skákať dio neho, keď je zrovna zakliate na portál do Ničoty. Dostať sa späť bolo na lhé lakte." Odmlčím sa. "A posledný incident, ten, kde došlo k Davidovmuzmiznutiu, bol o pár dní neskôr. Nebol som do neho vtiahnutý hned. Z mojho pohľadu... Začala sa evakácia. Rýchlo som zašiel do sklepenia Akadémie, kam predtým šiel David. Ako som šiel, narazil som na Riadiťeľku a strýka. Nechceli ma dnu vpustiť. Vraj útok angličanov. No ja som sa dostal dole a o Ničoty. Opäť. Keď som našiel Davida, Magnoliu, Lillian a Michalea, boli uprostred veci, podobnej priepati. Telekinetikou som sa dostal dolu k nim na mostík. Ničota je plná nebezpečných tvorou.l som šťastie. Magnolina sebakontrola bola zase preč a David ju musel omráčiť. Samozrejme Michael a Lilliana, ak sa spravne domnievam, videli až to a budú mu pripisovať kadečo. Lilliana určite. A čo sa toho démona týka..." Rukov si prehrabnem vlasy. "Nejak sa mu podarilo do seba zakomponovať démoa. Tipujem, že preto sa pravdepodobne schováva. Nie je to bežná vec ani medzi çernokňažníkmi. Mohli by ho presledovať. Ďaľší dôvod, prečo som rád, že už tesne po incidente pri jazere som oslovil Vášho otca." Smutne sa usmejem, keď čítam časť o Sindare. "Dúfam, že David si bude môcť dovoliť opak."

2LT Alex Tšernobog - 21. října 2012 22:18

Kde to vlastně jsem? "Kde to jsem?", to je první věc, která se mi prožene hlavou. Pomalu jsem zvedl hlavu z tvrdé země a rozhlédl jsem se. Pohled kolem sebe naznačuje, že jsem asi někde v přírodě, všude samá květina, keřík a jiná zeleň. "Jsem v lese?....Ne...to by tu všude kolem byla spousta stromů. Že by nějaká planina?" pomyslím si a pomalu se postavím, i když si nejsem zrovna jistý půdou pod nohama. Rozhlédl jsem se znovu a tentokrát pořádně. Podrobnější pohled naznačoval, že je to snad park, nebo snad zahrada, ale co dělám v zahradě? Jsem snad zahradník? Podívám se na sebe, ale nic nenasvědčuje, že bych byl zahradník. Neměl bych jako zahradník mít nějaké vybavení? Nůžky, konev na zalévání, něco takového? "Kdo jsem vlastně já?" uvažuju nad tím, co asi můžu být zač, když ne zahradník. Dominantou okolí byla jistá stavba, obrovská, přišel jsem si vedle ní jako malé nevýznamné nic. "Tady bydlím?" zeptal jsem se nahlas a upřel pohled na stavbu. Bez většího rozmyslu jsem se k budově vydal, něco mě táhlo dovnitř. Něco? Nebo možná někdo, sám nevím. Co může být v budově tak zajímavého, když sám nevím, kdo jsem a jestli mě tu uvítají s otevřenou vřele, nebo mne odtud vyženou jako psa. "Kdo jsem? Co jsem? Odkud pocházím? A jak se vlastně jmenuji?" honí se mi hlavou, zatímco mířím k budově, pohledem hledající nějaké okno, či dveře, abych se mohl dostat dovnitř a zjistit, co mě to vlastně tam vlastně tak táhne, ale doufám, že přijdu na to, kdo jsem...

Michael Dornay - 22. října 2012 15:56

Pokoj Jejíslova o tom že se toho vždy dělo hodně a já to nemusel vnímat příjmu s pokorou,protože má pravdu,byl sem vždy tak trochu hajzlík co si užíval svého jména,i když jsem vzdoroval,byl sem co sem byl,ale to je pryč,a já vím že se to už nevrátí..... Jo choval sem se jako namyšlený a rozmazlený fracek který se staral jen o své bolístky,já vím je to tak a díky,je dobré když mi to takhle někdo připomene,chybami se člověk uči... usměji se na ni i když mluví dál o tom že mě nikdy nebude mít ráda tak jak bych chtěl a i když ty slova bolí v mysli se mi vynoří to pověstné.... Odříkaného chleba....kdo ví co vše bude... zaplaším zbytečné myšlenky a jen se na ni podívám..... Ano má matka žije,tedy,jestli se tomu tam dole dá tak říkat,po souboji s černokněžkem se dostala tam dolů, a věř mi že můj otec by ji nehledal, bojí se toho čím je,proto mě vyrval hned po narození z jejího objetí a proto ho budu k smrti nenávidět,začal sem rozplétat nitky a narážím jen na jeho lži,intriky a poštilost, snaží se nás chránit ale jen pro svůj prospěch, nic víc to není, snaží se udělat ze mě koruního prince čarodějů, ale já ve své podstatě nejsem ani čaroděj ani černokněžník.... odmlčím se a jen vydechnu.... Já vím že to nechápeš,jak může někdo nesnášet vlastního otce když jsi přišla o rodinu,ale věř mi že jsou věci které mu neodpustím a to že je Gruber můj bratranec, a neřekl mi nic,to je další hřebík do rakve kterou tomu muži tluču,tohle není nenávist uražené pýchy,ale nenávst na smrt,kdybych mohl,zabiju ho a neukápne mi ani slza,ale je hloupé tak mluvit,bez toho abych si vyslechl jeho obhajobu,ale co čekat od muže jež mi celý život lhal? Jen další snůšky lží... zavřu na chvíli oči a pak je otevřu.... Gruber a jeho snoubenka jsou zde jak chápu na vlastní popud ale pod záštitou otce,a věř mi že můj otec je sketa,venku na ně byl jako pes, v domě se začal chovat uplně jinak,přetvářka,hry a v neposlední řadě i nemilá překvapení,myslíš že tady chci zůstat? Ne nechci,nechci si ani nechat své jméno,večer otci oznámím že si nechám u notáře změnit jméno narodné příjemení matky,a co nejdřív tohle místo opustím,necítím se tu doma....spíš jako loutka v divadle,ale mě už nikdo jako on řídit nebude...

Lillian *Lily* Ambrose - 22. října 2012 16:22

Pokoj Poděkování mě překvapí; to jsem vážně nečekala. Myslela jsem si, že se ohradí. Pravdou je, že se změnil. Ale to my všichni, že? Jeho řeč je znovu zamířená proti jeho otci. Tiše poslouchám. Nejsem si zcela jista, co říct, ať už řeknu cokoli, tak to jeho nenávist stejně nezmění. Nakonec však stejně neodolám vyjádření vlastního názoru. ,,Musí intrikovat. V tomhle světě nejde přežít bez intrik. Nezapomínej na to, jaká byla situace před několika desítkami let, za názor, který se protivil církvi, jsi mohl být i upálen. Dnes už tě možná za odlišný názor neupálí, ale nikdo se nebude chtít spojit s někým, koho všichni považují za blázna. Poslední dobou mluvíš často o nové generaci kouzelníků, ale uvědom si, že ta stará to nenechá zajít moc daleko. Lord Eriosi, tvůj otec, je poměrně pokrokový, není proti jistým myšlenkách na usmíření, ale myslíš, že všichni jsou stejní? Pochybuji. Tohle nezměníš ze dne na den. A to, že si chceš změnit jméno... Nebudu ti říkat, co máš dělat, je to tvoje věc. Ale zkus se zamyslet nad tím, jestli toho jednou nebudeš litovat. Nejde jen o výhody jména Eriosi, ale i to, co by sebou mohlo přinést jméno tvé matky." Celý proslov mě poněkud duševně vyčerpá. Nevěřili byste, jak je těžké mluvit o něčem, o čem toho docela dost víte, ale nikdo to na vás nesmí poznat. Kdybys jen věděl, co za zvěrstva se dějí jinde, nestěžoval by sis na svého otce. Pomyslím si. Viděla jsem až příliš věcí, které bych nejraději zapomenula.

Francesca Elley - 22. října 2012 17:03

soukromá zpráva od Francesca Elley pro Pokoj Sebastian Posunula jsem dopis k němu, aby opět mohl říct. Zatvářil se zamyšleně, ale netrvalo dlouho, než odpověděl. Byť jeho odpověď, je vskutku vyčerpávající. Popis rovnováhy mezi černokněžníky a kouzelníky, samozřejmě znám. Měla jse man mysli vazby, které začaly vyplouvat na povrch kupříkladu před několika chvílemi tam na chodbě. Takové, o kterýhch se nepíše, ani nemluví... Přesto ho se zájmem sleduji a s neměnným výrazem naslouchám každému dalšímu slovu. Mluví o svých sílech, jako odstranit předsudky mezi kouzelnickými rody a vrstvami. Řeklo by se ušlechtilý cíl, že? Ale ušlechtilost je také jen pojem. Alespoň pro mně ano. A myslím že ani Sebastiana k takovým cílům nevede zrovna ušlechtilost. Ne, pomýšlí řekla bych na kompaktní a silnou společnost bez rozdílů a vzájemné nenávisti. Čemuž by dokládalo chování lorda Eriosiho, i slova Michaela. Sebastian se přesunul ve svém vyprávění dál od politiky a dostali jsme se k akademii, tedy tématu, které mne zajímalo více. Magnolie Eriosi vtáhla všechny do iluze? Na okamžik mi zasvítí v očích dychtivost a dech se mi zrychlil, jak očima visím na jeho rtech. Tolik veliký věcí se tam dělo. Jezero zakleté na portál, Magnolie a Sebastian spolu v něm, David bojující s nějakými muži, a pak celá ta věc s evakuací, útokem angličanů, sklepením a nicotou. Událo se toho hodně. Utřibuji si informace o Davidovi a usuzuji, že Sebastianovy domněnky mohou být pravdivé. Vezmu si zpět papír a zapřemýšlím nad tím co dál psát. A, co je mnohem důležitější, jestli vůbec psát... Sebastian mi teď řekl hodně informací. Dá se to považovat za akt velké, ne-li absolutní důvěry. Zřejmě jsem mimo své role, přebrala po jeho boku část té bratrovy. Ale co na to říct, a jak? Měla bych mu oplatit jeho důvěru? Popustit uzdu své roli, dokud jsme v chráněni v kruhu? Nebo hrát dál i před ním? Je to veliké rozhodnutí, ale hrát znamená činit přesně taková rozhodnutí a má-li být naše hra dokonalá, je právě oboustranná znalost sebe sama, velmi hodnotná. Usměji se, odložím papír, pero položím přes něj, hezky šikmo, jakoby bylo připravené k dalšímu psaní, napiji se... a pak... promluvím uhlazeným medovým hlasem. "Mladý pan Gruber prokázal velikou loajalitu rodu Elley a mně samé nezměrnou důvěru." A aby věděl, že to myslím vážně dotknu se svými myšlenkami těch jeho: "A já vám nyní, na oplátku, prokazuji svou."

Sebastian Gruber - 22. října 2012 17:51

soukromá zpráva od Sebastian Gruber pro Modrá izba Tak a slečna kamenná tvár konečne dala niečo najsvo, keď čítala o Magnolinej ilúzií. No aj j tomu jej hodlam cosi povedať. Úprimne má poteší, keď sa rozhodne prehovoriť. Obdarím ju širokým usmrcom. Nie úsmevom obchodníka. V zápätí má obdaruje svojou myšlienkou. "Ste naozaj nadaná. Na oplátku, za Vašu dôveru a aby ste, aj uznaťe podľa danej informácie, za vhodné, odísť, kým to ešte ide, poviem Vám tajomstvo, ktoré zatiaľ nikto iný, okrem Mariana Eriosiho v tejto budove nevie. Moja matka, je Marianoca dsestra a ako sa ukázalo, mojim a Magnoliným otcom je Adrian Gruber. " Väčšina ľudí by v tejto chvíli vzala roha. Necháme rozhodnutie na nej. Inak by má David asi zabil. ""Poprosím Vás, aby táto informácia ostala medzi nami. Necue to David. Nevie to Sindara. Ste jediná, kto to bude vedieť a dlho to tak ostane. Vzhľadom j tomu, že pravdepodobne ostaneme už spolu, musíme si vybudovať foveeu. Vopred Vám ďakujem. "

Michael Dornay - 22. října 2012 17:59

Pokoj Její hlas mě uklidňuje,tak zvláštně a tak mile, co na všem záleží,když se věci mají jak se mají... Lily,já vím jak sem se choval,byl sem parchant,využívajíc svého jména a starajíc se sobecky jen o sebe a své velké trápení,slepý ke všem a všem,k ségře i když není vlastní ale dal bych svůj život za její, k tobě a tvým potřebám,snad proto ke mě necítíš nic,ale tak to asi má být, vše je po zásluze trestáno.... podívám se z okna a kousnu se do rtu.... Vím dobře že musí intrikovat,vychoval mě v tom,kvůly němu sem byl tím spratkem na pár facek, ale uznej že intrikovat na vlastní děti je podlost která nezaslouží odpuštění,říkej si co chceš,já tam zažil dost, tam dole, v tem mezisvětě zatracených duší,dost na to abych věděl co mám nyní dělat, neodpustím mu, vím že to není to nejhorší,ale on mi vzal mateřskou lásku, on mi lhal,on mě využíval, to někdo kdo své dítě miluje nepřipustí, to je snad jasné...já raději budu zklamaný než podvedený,to jeto proč ho z duše nesnáším,a to je to proč neustoupím... spojím na chvíli své ruce a zase jí pohlédnu z příma do očí.....Vidím že je už unavená a proto polknu další přívaly myšlenek,zhluboka se nadechnu a začnu si v duchu nadávat,nevím proč ale nemohu si pomoci....prostě se nakloním a políbím ji,ne jako bratr sestru, to vůbec ne,ten polibek pramení z mého citu, a já se pak stáhnu a zvednu..... Vždy tě už budu milovat, ať se děje cokoliv,odpusť mi že sem nebyl mužem ale rozmazleným děckem, pokud můžeš, vím že ve srovnání s tebou sem měl tisíckrát jednoduší život,časy se mění, jak říkáš to za co bojuji nebude vůbec snadné, ale já neustanu,omluv mě,nechci tě víc vyčerpávat, a udělal sem teď asi pitomost ale začal sem poslouchat i své srdce.... rychle se otočím a zamířím ke dveřím,rozhodnut odejít, vím že musím, a jediný kdo by mě mohl zastavit to stejně asi neudělá,protože ten polibek ji možná přivodil šok,mě jen rozbušení srdce a to že vím že je mi víc drahší než bych si byl ochotný přiznat...

Francesca Elley - 22. října 2012 18:56

soukromá zpráva od Francesca Elley pro Pokoj Sebastian Oční kontakt. Jediná myšlenka a mé vlákno se stáhlo, tam, kam patří. Nejintimnější chvíle, po loučení s Davidem, kterou jsem s kým sdílela. Vzduch kolem nás se jakoby zastavil, celý svět se rozplynul. Vnímám jen jeho tvář a slova.   Dává mi možnost zadních vrátek, dává mi příležitost vzít zpět svou hru a odejít, ale ne! To není má cesta. Rodina nade vše. To je heslo mého rodu. To je mé heslo. Jediný stěžeň života, který mi byl dán. A službu rodině vykonám jen zde a jen po jeho boku.   Nahnu hlavu lehce na stranu. Výraz tváře se nezměnil. To, co by jiní považovali za důvod k útěku, je pro mne jen informace. Sebastian ještě neměl možnost pochopit, že právě hovoří s člověkem bez jakýchkoliv morálních zásad, bez předsudků, ignorujícího zažitá pravidla společnosti, neštítícího se prakticky ničeho. Tedy ani nemanželského původu svého snoubence či pochybné pokrevní vazby mezi rody Gruberů a Eriosi.   Nemám důvod se ho štítit, či se bát možných nepřátel. Jen akceptuji jeho žádost, zachovat mlčení. A v podobném duchu i promluvím opět tím svým hladkým hlasem.   „Již pět let, jsem němá a až opustím tento kruh, budu jí zase. Již od malička, jsem pro všechny magicky zaostalé dítě a až opustím tento kruh, budu jím pro všechny dál. Sdílíme navzájem svá tajemství.“ Krátce se odmlčím, dlouho nepoužívaný hlas se snadno opotřebovává a já mám opět sucho v krku. Upiji ze sklenky, abych mohla doříct, co mám na mysli.   „Jaké přesně má, ve vašem tajemství, místo oslovení, jímž jste po cestě na chodbě oslovil Michaela? Má-li zůstat příbuzenství s rodem Eriosi tajemstvím, nebylo neprozíravé jej vyzradit. Nebo to nemá nadále být tajemstvím? Ostatní se budou ptát…“ Nemusí mi odpovídat, ale měl by si promyslet odpovědi na otázky, jež jistě přijdou.

Sebastian Gruber - 22. října 2012 19:39

soukromá zpráva od Sebastian Gruber pro Modrá izba Všeto nasvädčuje tomu, že sme si opráve obaja vyzradili najsmrteľnejšie strážené tajomstvá, aké máme. Áno, David sa o Cissy nezmieňoval. Ak vedel jej tajomstvo, nesmel a ak nevedel, má to ešte väčší význam. Jej tajomsttvo je u mňa v bezpeči. Jedna z mála vecí, ktorú nezvyknem predstierať, je u mňa to, ako mi záleží na rodine. A ona práve spravila ten najväčšío krok, krok do nej. Pravdepodobnosť, že by som mohol niekedy skončiť so Sindarou, klesla pod bod mrazu. Ak je ale to cena, za pokračovanie rodu Gruberovcov a za moje ambície, tak nech. Od každého Grubera sa očakávajú obete. Vedela to matka, keď sa stala Gruberovou, vedel to otec, vedel to strýko, keď ma adoptoval a rozhodol sa, všade ma označovať za vlastného. Uznanlivo prikývnem. Skoro nikto by neostal. Pravdepodobne pri tejto otázke, by sa ešte aj Sindara stiahla. A to bolo vdzi medzi nami viac, než číro, číra politika. "Michael sa dozvedel iba tú časť, ktorú som chcel, aby sa dozvl. Nepredpokladám, že by sa Magnolia išla pochváliť práve otcom. Faktom sú zjavne aj tie veci, z ktorých ho verejnosť obvyňuje. Ale zdá sa, že otec žije. Rovnako, ako Vivien Eriosiová. Navyše Michael si už vôbecmôže dovoliť vyzradiť príbuzenstvo. U černokňažníkov, aj keď je to nelichotivé, sa to dá zahovoriť, ako skorumpovanie dcéry rodu Eriosi a privedenie jejk temnu. U neho by to bola hrubá potupa. Otázka je, çi si to pri svojej prchkosti uvedomu. Každopádne ďalej to šíriť nebudeme. Môžte byť bez obáv. Môžem Vám v súkromí tykať, slečna Francesca?" Obdarím ju oúsmevom, ktorý bol roky vyhradený pre Sindaru Safirely. Má sa v budúcnosti stať mojou paňou a nie sluho, či majetkom. Tek je to správne.

Francesca Elley - 22. října 2012 20:07

soukromá zpráva od Francesca Elley pro Pokoj Sebastian Přikývnu. Samozřejmně, že to dává smysl. Pouze jsem se chtěla ujistit, že se nejednalo ze Sebastianovi strany, o žádnou nerozvážnost. Ne, že bych snad neměla svůj vlastní názor, nebo mu nedůvěřovala, ale nejsem nepozorná a opravdu sleduji své okolí. Chtěla jsem, aby to věděl. Nabídka tykání je zvláštní. Zlášť pakliže má platit pouze v soukromí. Soukromí je věc vysoce ceněná je to chrám, kde platí rozličná pravidla her. I proto zde takto rozprávíme. Nevím jak si vyložit jeho nabídku. Tykám jen bratrovi, nikomu jinému na celém světě. Jen nejbližšímu členu své rodiny. Na druhé straně. Pokud k tomu jednou dojde, bude Sebastian ten nejbliší člen mé rodiny. A tak to má být. Dívá se na mě zvláštně. Takový pohled mi ještě nikdo nevěnoval. Usměji se na něj. "Jen, pokud budu smět tykat, i já vám, Sebastiane." Je to nezvyk s někým mluvit. Na druhé straně řekla bych, že jemu se ulevilo, že skutečně nejsem němá.

Sebastian Gruber - 22. října 2012 20:20

soukromá zpráva od Sebastian Gruber pro Modrá izba Rozhodne je vei zaujmavé, komunikovať s niekým, kto za normálnych okolností v kuse mlčí. Tie výhody, čo to bude v budúcnosti poskytovať. Na verejnosti budeme nanajvyš formálny. Nik nebude predpokladať, že by nám na sebe navzájom záležalo. Iba dve strany obchodu. Zároveň ľudia majú tendenciu, keď je niekto nemý, myslieť si, že je aj hluchá a slepý. Nezmerná výhoda. Aj Sindara bola dobrý pozorovateľ, ale toto skýta úplne nové možnosti. Jej úsmev žiary. Vynikajú pri ňom jej modré oči. A jej vlasy vizerajú tak hebko. Pohnem rukou, ledva milimeter, rýchlo sa zarazím, inak by som sa bol býval načiahol a skúsil ich hebkosť. Áno, som muž a naviše vo veku, v ktorom som, ale som Gruber. Možno raz. Pravdepodobne raz. Má však len pätnásť rokov a nie sme ešte manželia. V duchu sám seba napomeniem a počas celej doby sa mi ani trocha vnútorného boja neodrazí na tvári. Len na kratučkjý okamyh sa zaleskne v očiach. (Som len muž.) "Samozrejme, Cissy. Môžem používať oslovenie Cissy, alebo celé tvoje meno?" Cissy, pekne sa to prevaľuje na jazyku. Francesca je moc dlhé."

Francesca Elley - 22. října 2012 20:44

soukromá zpráva od Francesca Elley pro Pokoj Sebastian Tak, tak. Pro tento okamžik oba víme a oba cítíme výhody současné situace a svých pozic. Pochopil a já pochopila. Vyjasnili jsme si své role. Lesk v jeho očích, jen lehké zachvění ruky a slova. Och tolik slov, co jich už padlo. "Jsi první, komu dovolím krátit mé jméno, Sebe. Smím ti já tak říkat?" Necítím se tak jistá, jako ve své obvyklé roli. Ale vybrala jsem si to. Cítím jak mi vysychají rty, ale odolám pokušení olíznutí. Nemohu se zbavit dojmu, že bych měla něco udělat, ale nenacházím logické nebo vhodné projevy. Tak jen zažehnu na stole svíčku, zdvihnu papír, kam jsem zprvu psala, a spálím ho. Sleduji jak plamen sžírá ten kousek papíru a krmí se ze vzduchu, než coby pouhý popel dopadne na svícen, kde obvykle ulpívá vosk. Konečně mám pocit, že vím, jak bych pojmenovala Sebastianův pohled. Připomíná ten, kterým se David díval tu a tam na dívky, o něž zrovna jevil zájem. David... Něco mi říká, že je blízko. Blízko a daleko zároveň...

Sebastian Gruber - 22. října 2012 21:04

Modrá izba Usmejem sa na ňu. "Zkracoval som prvý, takže je to len fér." Pozorujem, ako páli papier, na ktorý písala. Ak by to nespravila, spravil by som to následne ja. No nie je kam sa ponáhlať. "Chceš sa prejsť? Zdá sa, že Michael sa tak skoro nedostaví." Rýchlim pohľadom prebehnem izbu, či niekde uvidím jej kabábat. Zbadám ho a pomocou telekyinézie dostanem prášok súkromia späť do vrecúška, teda hneď, ako odpovuie. Vezmem jej kabát a podržím jej ho, aby sa dal ľahko obliecť. Keď si ho dáva, mám šancu letmo sa dotknúť jej vlasou. Naozaj sú hebké a až u seba cítim jemnú vôňu byliniek. Oblečiem si aj svoj, ponúknem jej rameno a zamierim von.

Luisa Hulligotová - 23. října 2012 15:30

Na chodbě Ještě poslední ohlédnutí na Lily, omluvný pohled a už za sebou zavírám dveře Lilianina pokoje. Bezva... Kdybych mu alespoň mohla věřit, že je mi vážně vděčný. Ale kde, že... Já nejsem včerejší. Umožnění jedné chvilky s Lilian osamotě, ze mně ještě nedělá kamarádku, ani sppojenkyni budoucího lorda Eriosi. A co mě Gruber s tím bratrancem? Nevím co se tu děje, ale co vím je, že se mi to ani za mák nelíbí. Jakoby nestačila akademie... Opřu se o zeď, ale vzápětí se od ní odlepím, protože nechci vypadat, jak někdo kdo poslouchá za dveřmi. Ne, že by mě nezajímalo co se děje uvnitř, ale říkám si, že to koneckonců jde spíše mimo mně a mé zájmy. Vykročím chodbou pryč. Pořád ještě jsem se nerozhodla zda zde zůstat, nebo odejít. Ale jelikož se Michael zmíniol o nějaké večeři, tak nejspíš počkám do večeře a pak buď v noci tajně uprchnu a vydám se na cestu z Francie pryč, ne že bych snad věděla kam, nebo tu zůstanu a uvidím jak to zde dopadne. Propletla jsem se sídlem až do vstupní haly a zapřemýšlela nad vstupními dveřmi, zda vyjít ven či nikoliv. Čerstvý vzduch by mi mohl udělat dobře... Ta představa je možná až moc nádherná a lákavá. Než se naději beru za kliku a ocitám se na krásném nádvoří, kde ještě před malou chvílí stál Gruberův kočár. Gruber... Kdybych tak věděla co mám dělat, kdyby tu byl David Elley všechno by bylo jednodušší, mohla bych apelovat na jeho slova, ale takhle? Nemám v rukou žádný trumf. Brzy zdejší pán a ostatní zjistí kdo jsem. Je to koneckonců jednoduché. Odhalit, že je mé jméno falešné, není až tak složité, aglický přízvuk jsem se ani nesnažila skrývat a měla pro to nádhernou lest. Rodiče se za mého dětství odstěhovali do anglie a už tam zůstali, teď jsem se vrátila na studia. Perfektní, až na to, že jsem sebou měla meč se znakem svého skutečného rodu. Meč, který zůstal v mém pokoji na Akademii. Jedna a jedna sou dva a dva a dva sou čtyři, Nebude to dlouhoé trvat přijdou na to, že o mně ředitelka nelhala a co po tom? Předmě mě bude Lilian nenávidět a pak? Neušla jsem ani pořádně pár kroků směrem do zahrad, když jsem v periferním vidění spatřila nějakou osobu. Trhnutím se otočím tím směrem. David Elley? Je to možné? Tady... Dech se mi zatají na malý okamžiík mám oči jen pro něho, než obšem do mého zorného pole vstoupí i dvě další osoby. Ale ne... Povzdechnu si a schválně zůstanu stát opodál.

Francesca Elley - 23. října 2012 16:09

Setkání spálení dopisu se ukázalo být gestem ukončení společné rozpravy. Beztak přestala docházet témata k hovoru. Dospěli jsmedohodě. A nejen té ohldně našich jmen. Dospěli jsme porozumnění, což je mnohem více, než se mi zatím s kýmkoliv jiným podařilo. Tedy kromě bratra samozřjmě. Bratra, k němuž se teď toulají mé myšlenky, čím dál usilovněji. Nabídnutou procházku přijímám s úsměvem a souhlasem. Sebastian uklidil prášek a přidržel mi kabát, který si telekineticky přitál z háčku. Nebudu to komentovat, můj kruh i věci na psaní jsou pryč. Vstanu a oblékenu se do pláště. Ucítím jemný dotek ve vlasech, spíše mimoděk si uvědomím, že se mých vlasů nejspíše i ne zcela chtěně dotkl, jak se snažil být galantní. A že mu to jde, když chce. Ohlédnu se na něj. Nabídl mi rámě a druhou rukou vzal za kliku. Zdá se, že je rozhodnuto. Přikýnu, zavěsím se do něj, tak ladně jak jen umím a společně vyjdeme na chodbu zdejšího sídla. V zatáčce se mihl nějaký sluha, ale jinak je tu dokonale prázdno. Není zdánlivě před kým hrát naši hru, ale nikdy nevíte, kdy jste středem pozornosti. Navíc věci jsou tak jak jsou a my teď jsme snoubenci na zdvořilé procházce. Procházce, která nás velmi brzy zavede ze sídla ven. Vyšli jsme sice bočními dveřmi, ale nevadí to. Byly zkrátka blíže po cestě. A zahrada kolem domu je rozlehlá. Je už sice pokročilý podzim, ale některé květy stále ještě kvetou a zlátnoucí listí spadané ze stromů je neustále odklízeno místními sluhy. Brzy přijde mé nejoblíbenější období a tedy zima. Do té doby však, ještě nějaký ten týden zbývá... Cítím Davida. Vím že ho cítím, jako by byl na dosah ruky a přeci tak daleko. Soustředím se. Nemohu se zbavit dojmu, že stačí jen se otočit a bude tam... A i když to nedává žádný smysl, není radno bojovat proti instinktům, zvlášť, těm magickým. Ohlédnu se a uvidím Davida, jak obchází sídlo, jako by přemýšlel kudy do něj vleze. Zatahám Sebastiana za rukáv, pokud si ještě nevšiml, teď si jistě všimne. Bratře... Můj bratře... Očima ho zkoukám. Mám ho na dosah ruky, ale přeci mám pocit že s ním není něco v pořádku. Ale co?

Sebastian Gruber - 23. října 2012 16:36

Prechádzka Svorne vykročíme z izby a neformálnosť, ktora sa do otvorenia dverí vytrácala, je po ich zatvorení tatam. Nasadím nanajvyš spokojný výraz človeka, ktorý sa chce pokochať prírodouz, vo svojom okolí Na ceste sem som si všimol, že bližšie k izbe sú bočné dvere do záhrad a tak využijeme tie, miesto hlavného vchodu. Všimol som si, že sa nejak nálada zmenila. Akoby tu niekto mal pretuchu. Otvorím pre Cissy dvere a vyvediem ju do záhrd. Zdá sa byť ešte pomerne krásne. Záhrady, su jedna z vecí, ktoré si my francúzi neodpustíme. Pomali sa prechádzame, no zdá sa, že tentoraz vyberá smer cesty ona. Prejdeme za roch a... Áno, vidím ho. Ani ma nemusela ťahať. Držanie sa ení, spustím ruku nadol, takže sa držíme za ruky a zrýchlim, Davidovím smerom. Byť sám, bežím. kto len rezko kráčam. "David!" Zakričím na postavu pred nami. Je to vážne on? Zdá sa, že pár dní bol v prírode...

2LT Alex Tšernobog - 23. října 2012 17:20

Kdo sakra je David? Mé pátrání po nějakém vstupu do budovy skončí ve chvíli, kdy zaslechnu jméno David. Otočím se tím směrem a zahlédnu pár, poměrně noblesně oblečený, nejspíš majitelé domu. "Kdo je David?" zeptám se sám sebe a začnu si představovat kdo to může být. Snad pes? Nebo ještě hůř nějaký ranař, co v okamžik, kdy mě chytí ze mě vymlátí duši? Každopádně, nebylo by zrovna od věci zůstat a čekat, až se "David" objeví. V plánu ústupu mě utvrdí muž, jež ke mě rychle zamíří. "Sakra!" zakleju a rozběhnu se opačným směrem. Běžím tak rychle, co mi síly stačí, avšak netuším, zda to bude stačit na "Davida", jež může být v podstatě cokoliv. "Proč jsi se musel probudit zrovna tady?" zeptám se sám sebe a dívám se po okolí, kam by se dalo schovat. Nikde nic nebylo, možná za rohem stavby bude něco. Nějaká kůlna, stáj, cokoliv. Střet s Davidem opravdu neplánuju a radši bych se propadl až do Berlína, než čekal, kdo David vlastně je. "Počkat...co je Berlín?" napadne mě v okamžiku, kdy mi to slovo vyvstane mysli. Jen co zahnu za roh, tak zjistím, že žádný nejbližší kryt tu není. Jen něco málo zahradního náčiní. Vidle, hrábě, motyka, dokonce i sekyra. "Utéct se nedá...tak se asi budu muset bránit..." pomyslím si a zabrzdím u náčiní, kde popadnu sekyru a otočím se, vstříc Davidovi....ať je to, co je to.

Sebastian Gruber - 23. října 2012 17:39

Nádvorie Dávid sa od nás rozbehne preč. Sekundu trvá, než si to uvedomím. Treba ho zastaviť. Pustím Cissynu ruku a rozbehnem sa za ním. Predokladám, že ju to neprekvapí. Asi bude bežať za mnou. Tu nie je, čo hrať. Aké role. Dobehnem k opretému náčiniu a hľadím na viditeľne vydeseného človeka, pripraveného bojovať o svoj holý život. Čo sa deje? Veľmy rýchlo sa dvtípim, že niečo musí byť s jeho pamäťov. David by nemal dôvod, utekať predomnou. "David, kľud. To som ja, Sebastian a kúsok za mnou je tvoja sestra. Čo sa stalo? Kde si bol?" Tvárim sa mierne vydesene. Áno, desím sa, že som nemal pravdu. Myslel som, že sa niekde v bezpečí pár dní skrýva. "Čo sa stalo? Čo si pamatáš posledné? Poď sem. Potrebuješ šaty, jedlo a najmä poriadnu sprchu. Pochybujem, že by ťa nechali stáť na dvore takto." Načiahnem pred seba ruku v priateľsko geste a na sekundu sa cez rameno pozriem na Cissy. "Pomôž mi."

2LT Alex Tšernobog - 23. října 2012 17:47

Ten chlap si dělá srandu! "Takže já jsem David?" pomyslím si a sleduju muže, jež sám sebe označil za Sebastiana a mám sto chutí po něm tu sekyru hodit, když se mě začne vyptávat. Kde jsi byl? Co se stalo? Co si pamatuješ? Jak to sakra mám vědět? "Kdybych věděl, co se stalo a kde jsem byl, tak ti to řeknu, ale já NIC NEVÍM!" poslední dvě slova mi z úst vyletí pomalu křikem. "Nepamatuju si nic, nic, krom toho, že jsem se probudil tady v téhle zahradě...chtěl jsem se podívat dovnitř, protože mě tam něco táhlo, než jsem to stihl udělat, objevil jsi se ty!" vychrlím na něj a sekeru držím připravenou tak, že pokud by se pokusil byť jen o kousek přiblížit, useknu mu tu část, kterou se přiblíží. "Nechci sprchu, nechci oblečení, chci vědět, co se to tu sakra děje a hlavně chci vědět, kdo jsem já! dodám a očima si prohlížím další možné únikové cesty.

Sebastian Gruber - 23. října 2012 17:57

Záhradníkov kútik Sthnem od neho ruku a prehrabnem si ňou vlasy v klasickom čo-mám-robyť geste. "Toto je choré." Zahundrem si popod nos. Je to viac pre mňa, než poznámka, urcená ostatným. Povzdychnem si. "Si David Elley. Jediný syn a dedic rodu Elley. Táto slečne..." Ukážem na Cissy. "... je tvoja mladšia sestra Francesca. Ak by si si teraz vzal zrkadlo, ziistil by si, že sa na seba podobáte. Si moj najlepší priatel od dectva. Poznáme sa roky. Prednedávnom si mal nhodu, po ktorej sa zdalo, že si sa na pár dní utiahol do ústrania." Zamračím sa. "Netušil som... Myslel som si, že si len takticky zmizol z očí." Spýtal by som sa, či si naozaj nič nepamätá, ale zjavne by to bola len zbytočná otázka. Poodstúpim, aby malvoľnú "únikovú cestu" a ak bude chcieť utiecť... Holt podknem ho vetvou stromu pomocou svojej telekinézie. Najprv ale skúsim uchlácholiť jeho strach z neznáma. Vie vôbec, že existuje mágia? Žiadne prudké pohyby...

2LT Alex Tšernobog - 23. října 2012 18:09

Čím dál tím méně to dává smysl... Poslouchám Sebastiana, jež má být můj nejlepší přítel, jehož mám znát roky, ale tomu, co říká se mi moc věřit nechce. Proč bych se tedy probouzel na zahradě? "Jakou nehodu?" zeptám se ho a v ruce protočím sekyrou kolem její osy, aniž bych si uvědomoval, že to dělám. "Proč bych měl mizet? Co jsem provedl?" zeptal jsem se a sekeru odmítal pustit. V hlavě mi najednou běhala tolik myšlenek, část jich se snažila pobrat, co se děje, další se snažili pochopit Sebastianova slova a jiné, pro mě děsivé měli chuť ho udeřit sekerou a vytratit se kamsi daleko. Avšak volání čehosi z tohoto místa bylo silnější, než potřeba utéct. "Kde to vlastně jsem?" zeptal jsem se znovu a upřeně sledoval páreček.

Sebastian Gruber - 23. října 2012 18:17

Záhrada A čo teraz? Opäť si povzdychnem. "Nehoda, ktorá je už zažehnaná. Zahŕňala školu a pár zranených. Nakoniec sa úkázalo, že som mal pravdu a nie je to tvoja chyba. Nebezpečie pominulo." Sekera v jeho rukách sa mi nepáčiDavid mal vždy talent so zbraňami. Uistím sa, že stojím medzi nḿ a Cissy. "Veľa cudzích ťa pokladalo za vynníka tej nehody. Ale nie si ím. A ja, ani tvoja sestra, sme ťa za neho nikdy nepokladali."Dávam si pozor, aby mal stále voľnú cestu, kade by mohol odísť. "Sme v sídle rodiny Eriosovcov. Poznáš ich, okrem hlavy rodiny. A je tu aj tvoja priateľka Magnolia Eriosi." Snažím sa mu pripomenúť najčerstvejší a najnovší emocionálny zlom v jeho nedánej minulosti. Snáď tak dosiahnem, že si na niečo spomenie.

Lillian *Lily* Ambrose - 23. října 2012 18:47

Pokoj Teď Miky začne zpytovat svědomí. Tiše poslouchám, ačkoli mě poslední věta lehce namíchne. Zatraceně, nějaké city nemají s osudem nic společného! A to nejenom proto, že existenci osudu neuznávám. Intrikovat na vlastní děti je podlost? U něj to nebyly intriky, jen lži dětem, protože realita byla příliš krutá. A pak už je těžké říct pravdu... Pomyslím si. Ovšem nahlas to neřeknu. Nemá to cenu; je tvrdohlavý jak mezek. A pak to udělá znovu. Políbí mě. Tentokrát nereaguji tak agresivně jako poprvé; jen otočím hlavou ke straně. Jeho další slova poslouchám s ledovým klidem, tak to alespoň navenek vypadá. Blbec. Vážně by potřeboval profackovat... Pak odejde. Musím přiznat, že jsem ráda, že jsem sama. Nejde jen o to, že mám sto chutí praštit pěstí do zdi a vybít si alespoň část neshromážděného vzteku. Spíš potřebuju vstřebat vše, co jsem se za dnešek dozvěděla - a to ještě není konec dne, dámy a pánové. Opřu si hlavu o ruku a zavřu oči. Mám toho už po krk. Michael a Gruber jsou bratranci, Michaelova matka žije. Lord Eriosi o ní lhal. Miky mu vyčítá, že intrikuje. Přijeli Gruber s nějakou holkou, která je prý jeho snoubenka. Safireli někam zmizela. Mag je kdovíkde. Luisa je v nebezpečí a zřejmě něco skrývá. Pohlédnu na dopis. Možná tu najdu nějaké rozuzlení? Napadne mě. Vezmu jej do ruky a znovu si ho pročtu. Hledám šifry, které se v něm jistě ukrývají.

2LT Alex Tšernobog - 23. října 2012 18:49

Magnolie? Stále nevím, zda mu mám věřit. Jak můžu vědět, že je ten, za koho se vydává? Co když je úplně někdo jiný? Jak vím, že mu můžu věřit? A co když jsem já špatný a zlý? Co když jsem skutečně udělal to, v čemž jsem podle něj nevinně? Nevím co si o tom mám myslet... Když vysloví spojení "přítelkyně Magnolie", tak ve mě hrkne, i když se to snažím nedávat najevo. Srdce začalo bít tak, jako kope splašený kůň, něco mi říkalo, že to ona je to, co mě sem táhne. Ale jak si vůbec něčím můžu být jistý? "Přítelkyně?" zeptám se a povolím sevření sekery. "Takže, co vím doposud? Dívenka zde je má sestra...on je můj nejlepší přítel....někde tady je i má přítelkyně Magnolie....docela blbej námět na komedii, nemyslíte?" pomyslím si. "Asi mi nezbývá nic jiného, než ti věřit..." dodám a hodím sekyru zpět na hromadu. "Zbývá, jestli se ukáže, že lžou, můžu vzít čáru." pomyslím si, přičemž se stále tvářím nedůvěřivě.

Michael Dornay - 23. října 2012 19:41

Sídlo... Odejdu rychle, jak jinak,nečekám že by chtěla abych zůstal, je toho tolik co nás nyní tíží že každý z nás je asi vděčný za chvíli klidu na myšlení o všech těch věcech,když výjdu na chodbu, jen těknu pohledem na obě strany,nikoho z hostí nevidím a tak se vydám do svého pokoje,kde sebou prásku do postele a zavřu unaveně oči.... Tak jo čas na to dát se dohromady a začít přemýšlet co bude večer... na chvíli zavřu oči a pak vstanu,chci zatáhnout závěsy a chvíli se ponořit do šera,ale to co uvidím venku mi vyrazí dech.... No tak tys tu chyběl, ale dobře že si tady... projede mi hlavou když vidím Davida a závěsy zatáhnu,seknu sebou do postele a v hlavě mi běhá spousty myšlenek....

Francesca Elley - 23. října 2012 21:18

Zahrada Sebastian, David a Luisa Ukázalo se, že to vskutku je David. Sebastian ho také poznal. Jediný pohled do očí a byklo vše jasné. Spěěšnými kroky jsme bok po boku vyrazili k němu. Sebastina na něj zavolal a chytil mě za ruku. Nejsem zvyklá spěchat, ale teď je to něco jiného. Koneckonců dělám je to co můj snoubenec a navíc David, můj bratr, je zde, po takové době... Jenže když se přiblížíme Můj pocit jinakosti nabere na intenzitě. David se od nás otočil a rozutekl se pryč. Sebastian mně pustil a rozběhl se za ním. tím že mně pustil mi nutí do výběru. Běžet (Což já nedělám), nebo jít (ale pak mi utečou). Voklba je nasnadě. David je můj bratr. Znovu ho neztratím. Běžím za nimi až za roh, ale tam už stojí můj bratr v nějakém zahradním přístřešku se sekyrou v ruce. Sebastian na něj mluví myšlenkou mne žádá o pomoc. Je zcela zjevné že David není David, nebo ne úplný David. Paměť... Potvrdí mi vzápětí i svými slovy. Histerie k mému bratrovi tak zoufale nesedí. Ptá se zmateně, zoufale. Sebastian musí být velmi opatrný. David je vyděšený a zmatený, neví o sobě, mohl by reagovat nepředloženě. (Což už koneckonců stihl.) Cci mu pomoci, ale není lehké přijít na vhodné řešení současné situace. Sebastian se ujal vysvětlování a když úředstaví mně, udělám své klasické pukrle. Bezvýrazná tvář teď možná působí nepatřičně. Nechám Sebastiana aby vše řekl. Já jsem přeci němá, neodhodím svou roli pro jednu chvíli, kdy bratr neví kým je! Ale nějak přeci jen pomoci mohu. Když David odloží sekyru, uvolním sovu mysl a tenkým vláknem se spojím s tou jeho. Nic víc než jen přenos myšlenek. Ani ne myšlenek, obrazů... Obrazů z dětství kdy se může sám na sebe podívat mýma očima. Promítnu mu vzpomínky. Na matku, na otce, na dívky s nimiž flirtoval, na naše společné učení s otcem, kde já za ním tuze zaostávala. To všechno mu ukážu až po loučení a jeho odjezd na akademii. Znovu zazní má poslední slova- Jsou jen tichá, jen loučení. A pak je pryč a můj přenos vzpomínek, skončí. Stíhnu zpět své vědomí. Tohle byl nejsilnější a nejdelší přenos myšlenek v mém životě. Vyčerpaně se svezu k zemi. Hlava se mi hrozně zamotala...

2LT Alex Tšernobog - 23. října 2012 21:45

Zvláštní záblesky Sotva jsem odložil sekyru a rozhodl se jít tedy s nimi, někam, tak mi v hlavě začnou probíhat jisté záblesky, která snad ani nejsou moje vlastní. Vidím v nich spoustu lidí, dokonce snad i sebe, ale proč mi přijde, že je to spíš život někoho jiného, než můj? Dětství, cvičení, hrátky, otec, matka...kdo byl ten člověk, kterého mi tu ukazují? Příval obrazů a záblesků mi v hlavě dělá jen víc zmatek, víc chaosu, než jsem měl před chvílí, ale co se dá dělat? Že by to mohla dělat má sestra? Nebo snad Sebastian? Ale jak by mohli? Když záblesky přestanou, tak se lehce zapotácím, ale to není nic v porovnání s tím, že se sestra zhroutí k zemi jako podťatý strom. "Pozor..." vymáčknu za sebe a dlouhým krokem se přesunu k sestře a chytím jí. "Myslím, že já nejsem ten, kdo by si měl odpočinout." pousměju se a vůbec nechápu, proč se tak chovám. Vždyť já jí ani neznám, vím jen to, co mi řekl Sebastian...a pak ty záblesky... "Myslím, že sestra by si měla odpočinout Sebastiane." pronesu a podívám se na svého údajného kamaráda...který zatím je kamarádem. Pak zvednu sestru do náručí a znovu se podívám na kamaráda. "Jdi první!" řeknu rozhodně a jako by to mluvil někdo jiný.

Sebastian Gruber - 23. října 2012 21:54

Záhrada Zároveň sa stane viacero vecí. David to ako tak akceptuje, zrazu s zatvári duchom neprítomny a v zápätí, hneď, ako prestane, Cissy spadne a on ju zachytí. Sám som k nej spravil pár krokov, ale on bol rýchlejší. Vždy bol. Zachytil ju a znova sa rozhovoril. "Príloš sa namáhala. Povediem ťa do našej izby. Bude to musieť na chvíľu stačiť. Kľudne sa pýtaj, čo ťa napadne." Otočím sa tvárou k dverám, no v zápätí sa rozhodnem pre vchod, ktorým sme pred tým zo sídla vyšli. "Tadialto."Tým, že som mu chrbtom, že ju nechávam v jeho rukách a tak, vyjadrujem dôveru, ktorú by som cdziemu neprejavil. Od hocikoho iného by som ju vzal a prevdepodobne žiadal, aby šiel predomnou alebo vedľa ňa. "Teraz sme v sídle Eriosovcou. Ak bude služobníctvo nepríjemné, odignoruj ich."

2LT Alex Tšernobog - 23. října 2012 22:03

Sestra jde do postele....sama Následoval jsem Sebastiana se sestrou v náručí a celou dobu jsem se rozhlížel, to sídlo je zvláštní. Ostatně, co není? "Možná by jsi mi mohl říct, co jsou tihle Eriosi zač." požádám pevně a nasadím nevraživý výraz. Když řekne, že pokud služebnictvo může být nepříjemné, tak pro sebe odvětím: "Spíš dostanou přes čenich!" "I když teda jedna otázka důležitější...jak jsem poznal Magnolii? A jak vypadá...nechci se dopustit nějakého omylu..." dodám a podívám se na sestru. "Potřebuju zbraň...přijdu si tu hrozně na ráně!" pomyslím si a pozoruju všechny kolem.

Sebastian Gruber - 23. října 2012 22:18

Sídlo "tak, jako vá, či môj rod, sú Eriosovci kúzelníci. Ostaňme zatial pi tom, lebo aj tý sa dela. Sú hlava jednej frakcie, môj rod druhej a pôvdne sme sem dnes došli, aby sa uzavrel mier. Tvoja sestrama sem doprevádza, ako moja snúbenka." Odmlčím sa na chvíľu. "Nie všetci sú ale radi, že sme tu. Málokto je." Usmejem sa, kď chce dať služobníctvu po nose. To už znie viac, ako on. "Magnóliu sme spoznali v škole. Ty bližšie, než my ostatný. má tmavé čierne kučeravé dlhé vlasy a tmavé oči. Tiež slíču postavu. Ľahko ju spoznáš."Niečo mi vraví, že práve to stretnúť ju by mu hlo vrátiť pamať.

2LT Alex Tšernobog - 23. října 2012 22:29

Nesmysly na entou...aneb vážně? "Čím dál víc v tom mám zmatek...tohle je tu na denním pořádku?" zeptám se Sebastiana a uvažuju, jestli jsem fakt neměl vzít čáru. "Doufám, že s mojí sestrou nemáš nějaké nekalé úmysly..." probodnu Sebastiana očima. "Většinou to tak bývá, nezavděčíš se nikomu." dodám a znovu se rozhlédnu kolem. Pak poslouchám jeho slova o Magnolii, přijde mi to, jako by ji poznal někdo jiný, ale i já. Mám v tom zmatek. Myslím, že větší zmatek je snad jen na nějakém jarmarku. Jeho popis Magnolie rozproudí proud myšlenek, jež všemožně vykreslují, jak vypadá. "Kde je teď? Magnolie?" zeptám se ho, cosi ve mě urgentně volá po setkání s ní.

Sebastian Gruber - 23. října 2012 22:43

Modrá izba "O Cissy sa neboj. Sme viazaný viac, než len zásnubami. Som Gruber. Moje slovo musí mať váhu. A dávam ti slovo, že pri mne sa jej nič netane. Ani jeden z nás, pre rodinu, si nemôže toho druhého dovoliť zradiť." Poviem vážne a zamračený. "Je niekde v sídle. Nie je jej najlepšie. Je ešte slabá. Jej mágia utrpela šok z náhleho nárastu. Pravdepodobne sa učí ju nanovo kontrolovať." Na chvíľu stíchnem a zahladím sa von cez okno. Nemôžem mu nič povedať, kým sa mu nevráti pamäť. "To isté, čo pre mňa, platí u teba pre Magnóliu." Rýlo vytiahnem dva papiere a pero a na obe niečo napíšem. Pri druhom ešte predvediem nejaké kúzlo, ktoré nepoznáš a na sekundu vykuknem z dverí izby. Počuješ, ako ich dávam jednej služobnej. Jeden pre Mariana Erosiho a druhý pre Magnóliu.

Sebastian Gruber - 23. října 2012 22:44
	soukromá zpráva od Sebastian Gruber pro Dopis pre Mariana Našli sme Davida. Trpí stratou pamäte. SG

Sebastian Gruber - 23. října 2012 22:49

soukromá zpráva od Sebastian Gruber pro Dopis pre Magnóliu (na prvý pohľad) Drahá slečna Eriosi. Našiel sa David Elley. Žial sa zdá, že má amnéziu. Zatiaľ je v Modrej izbe sídla Vášho otca. Mienim ho presťahovať na pôdu Gruberovcov. Skoro sa uzdravte. S pozdravom Sebastian Gruber Znenie, keď naň dáš kvapku svojej krvi Drahá sestra, David je na tom zle. Mienim ho vziat na panstvo Veltain. Je tam oddychové sídlo. S jeho sestrov sa pokúsime amnéziu prelomiť. Si tam bvýtaná. Kým je David a my tu, môžeš nás kedykoľvek navštíviť. Bastien

2LT Alex Tšernobog - 23. října 2012 22:50

Její co? Poslouchám jak vypráví a vysvětluje a říkám si, že to zní až moc perfektně. Ale proč mám ten pocit, že je to jen maska? Maska něčeho daleko hlubšího a horšího, než to teď vypadá? Avšak jedno slovo co Sebastian vyřkl mě trochu překvapilo, rozhodně dost na to, abych si o něm pomyslel, že mu šplouchá na maják. "Počkej, její co?" zeptám se nedůvěřivě, když odložím sestru do postele. "Slyšel jsem správně, magie? Děláš si srandu ne?" zeptám se znovu a zamířím k němu. To, že mlčí a cosi tady šaškuje s papíry a vůbec se vším mě spíš jen dráždí a začínám cítit potřebu ho praštit. "Hej, můžeš odpovědět? Nebo z tebe tu odpověď mám páčit?" zeptal jsem se ho razantně a docela jsem doufal, že si jen dělá srandu.

Sebastian Gruber - 23. října 2012 23:02

Izba Povzdychnem si a otočím sa k nemu. Začnem okolo seba levitovať pero po tých najrôznejších neuveriteľných a krkolomných trasách. "A čo iné by to malo byť?" Ozve sa mu priamo v hlave. Pustím mu rovnako spomienky, ako Cissy. Tie naše spoločné. No na rozdiel od nej, sa posadím nastoličku a nápor únavy predýcham. "Jemi vážne ľúto, že sa toto celé stalo. Kým niesi sám sebou, je pre teba ryziko, vedieť viac. Inak by som ti už dávno všetko povedal." Na chvíľu sa odmlčím. "Ale nie je to tak jednoduché. Nesiem zodpovednosť len za seba. Ohrozilo by to všetkých"

2LT Alex Tšernobog - 23. října 2012 23:15

V jaké freak show jsem se to ocitl? Cosi mi promluví v hlase a následuje další várka obrazců a záblesků, tentokrát to ovšem neustojím tak dobře jako venku, jen co to přestane sebou řachnu o zem jako raněné zvíře. "Co je tohle za blázinec? Tohle se mi snad jen zdá...tohle není možné." pomyslím si a zalituju, že při ruce není ona sekera, nebo jiná zbraň. Jen co se mi podaří nasbírat dost sil, tak se zvednu a podívám se na Sebastiana, v očích rozhodně nemám přátelství, spíš vztek a prudce rostoucí nedůvěru. "Tak jestli si takhle představuješ přátelství, tak to asi máme jiné hodnoty, Sebastiane." zavrčím a zhluboka dýchám. Jestli bych se mu rozhodl jít po krku, tak by mohl využít tu svojí magii proti mě. Sám nevím, jestli něco takového taky umím. "Možná by nebylo od věci zaměřit se na jiné věci prokázat víc důvěry. Neznamená, že když si nic nepamatuju, že jsem hrozba..." dodám a zamířím ke dveřím, nemám v plánu tu pobývat s někým, kdo se prohlašuje za přítele a tají tu něco tak zásadního. "...jen aby jsi věděl, dám si na tebe...na vás všechny bacha...takovéhle chování ve mě spíš vzbuzuje nedůvěru vůči všem i všemu...dokonce vůči vlastní sestře...pokud jí ovšem je..." dodám a vyjdu ven z místnosti a zamířím si to bůhví kam po budově...ale rozhodně vím, že si potřebuju urovnat myšlenky. Je toho na mě nějak moc...pro boha, vždyť já jsem před chvílí přišel k sobě...

Sebastian Gruber - 24. října 2012 15:00

Odchod na panstvo Veltein, letné sídlo Gruberovcov Absolútne ma irituje. Jedna vec je nedôvera. Druhá, zdravý rozum. Snažím sa mu povedať, že by to bolo nebezpečné pre neho, jeho rodinu i nás ostatných. No pán nie počúvať. Už sa mi dávno nestalo, aby bol niekto takto zabednený. Je toto vôbec pravda?! Keby sa teraz videl a mal späť svoju pamäť, pravdepodobne by sa na tom bavil alebo by dal sám sebe jednu výchovnú. Hystéria nebola nikdy stránkou Davida Elleyho. Takto to vážne nemôžem nechať. Nahromadená zlosť a frustrácia sú nebezpečná zmes a obe, spolu so svojou vôlou, dám na chvíľu do jedného jediného činu. Gauč preplachtí rýchlo vzduchom a ako David vykročí z dverí, gauč ho trafí v oblasti trupu a hlavy. Je to náraz, ktorý by vyradil aj koňa. Natožto človeka. Stena naproti dverám mu dá druhú. Nečakám. Rýchlo k nemu podídem a z vrecka vytiahnem ďalšie vrecúško. Tentokrát je v ňom zlatý prášok. Veľmi malá trocha a pár hodín bude spať, ako drevo. Zároveň skontrolujem, ako je na tom. V zápätí, tentokrát už pomaly, odlevitujem gauč nazad do izby a potom Dávida naň. Som z toho vyčerpaný. Dosť vyčerpaný, ale teraz nie je čas na oddych. Vrátim sa na chvíľku do izby a hoci to rovbím nerád, radšej mu zviažem ruky a nohy. Cissy zatiaľ spí a asi ešte hodnú chvíľu bude. Rýchlo vídem z izby, zavriem ju na kľúč a vrátim sa po pamäti do strýkovej pracovne. Oboznámim ho s nájdením Davida a situáciou a ospravedlním svoj skorý odchod. Zároveň aj pred ním vyslovím pozvanie pre Magnóliu, bez udania miesta a potom zídem dole na nádvorie. Nechám pripraviť koč a zapriahnuť kone. Spolu s kočišom vídeme späť do Modrej izby. Tú otvorím a kým on vezme Davia cez plece, vezmem do náručia Cissy a vrátime sa do koča. Strýkovo služobníctvo donesie nazad kufre a naloží ich. Zavelím smer panstvo Veltein a koč sa rozjede. Cestou mám čas si trocha pospať. No dám si pozor, aby kratšie, než má spať David. Po pár hodinách, po tom, čo sme dorazili na panstvo, nechal som Davida rozviazať a zatvoriť v komnate s oknami, cez ktoré sa nedostane a na najvyššom poschodí. Je zariadená dobre (odkaz). Až vstane, budú ho čakať hygienické potreby, víno a jedlo. Tiež nové oblečenie. Cissy som dal jej vlastnú izbu. Kým Davidova je hosťovská, táto je pre členov rodiny. Pekný výhľad do záhrad z balkónika na prvom poschodí. Je útulná (odkaz) a nie je zamknutá. Priamo, oproti mojej. Rovnako sú v nej jej kufre a ranná hygiena a čaša vína. Na raňajky ju počkám v jedálni. Dal som tiež na jadnu poobede zavolať doktora a špecialistu na amnézie. Sám som sa utiahol do svojej izby a pred spaním som sa venoval súkromnému pokusu, ako aj písaniu a poslaniu pár listov.

Sebastian Gruber - 24. října 2012 15:19

soukromá zpráva od Sebastian Gruber pro Zámoček Zobrazit SPOILER List adoptívnemu otcovi Drahý otec, Našli sme Davida. Trpí amnéziou. Beriem ho spolu s Francescou do letného sídla. Bude to chcieť nejaký čas, takže sa dáku obu zdržíme. Medzitým sa budem ďalej venovať svojmu vzdelábaniu. S riosovcami si mal pravdu. Nie však kvôli Marianovi. Zdá sa, že Michael je od svojho prerdu, ktorý, ako verím, je trvalý, psychicky a citovo nestabilný. Tiež má veľké nezhody s Marianom. Poedal by som, že rod Eriosi sa rozpadá. Viac ti poviem, keď sa vrátim. Mohol by si mi poslať srýkov denník? Tvoj milujúci syn Sebastian List matke Drahá mama, veľmy ma mrzí, že návšteva dopadla, ako dopadla. Francesca je na poly politiky viac než uspokojivou náhradou za Syndaru. Dáky čas teraz ostanem v letnom sídle. Našli sme Davida a trpí silnou amnéziou. Napíš mi prosím, čo si pamätáš o strýkovi a či niekde nenechal záznami. Teraz my chýba tvoja múdrosť, iac, ako inokedy. S láskou Bastien Za zavrenými dverami mojej izby Pokúšam sa, podľa nejakej starej knihy, otvoriť dočasne okno do Nicoty a získať avatara späť.

Francesca Elley - 24. října 2012 16:25

Sama v cizím pokoji Hlava se mi zamotala. Poslední co slyším ja Davidův a Sebastianův hlas. Někdo mě zachytil, ale nevím který z nich. Asi David, protže Sebastian zněl z jiné strany. A mě se před očima zatmělo. Neviděla a neslyšela jsem nic po čas bezvědomí, které se pomalu stávalo neklidným spánkem. Zdál se mi sen. Stála jsem sama v temnotě. Žádné dveře, okna, ani nic jiného. Náhle se ozval smích. Řeklo by se zlý smích, ale já bych ho tak nenazvala. Kdosi se smál jako vítěz, poputelnou škodolibou radostí. Ale nad čím? To mi bylo záhadou. Šla jsem a zkoumala, hledala jsem nějaké zdi. Ale namísto nich tam byla zrcadla. V prvním jsem viděla sebe. Ležela jsem na posteli, rudé vlasy rozprostřené na poslštáři, jako unikli z pevného uzlu podobného vázání. V druhém byl David. Byl to on ale nemohl být. Byl rozdrásaný. Střeva se mu táhla z břicha a oční bulva stékala po tváři. Ve třetím byli moji rodiče. Matka s tváří zděšenou bledá jako smrt na zemi ležící v krvi mého otce, který vedle ležel s dýkou v zádech. V posledním byl Sebastian Gruber. Přesně takový jako dnes při nqašem setkání. Při našem rozhovoru. Ale žena, která stála po jeho boku ve svatebních šatech, byl někdo docela jiný. Zem, pokdu tam někde pode mnou byla zem, se otřásla a já utíkala. Utíkala jsem dlouho, zrcadlo s mou podobou se vzdalovalo. Běžela jsme stále rychelji a rychleji, až se zastavilo, ale já se zastavit nedokázala. Proskočila jsme jím a... Probudila jsem se. Prudce jsem se posadila na posteli v neznámém pokoji a krůpěje potu se mi leskly na čele. Nikde nikdo. Co si uvědomím jako první - toto není můj a Sebastianův pokoj v domě lorda Eriosiho. Není to ani můj pokoj v sídle mých rodičů. Zavřu oči a soustředí se. Ucítím Davida. Tedy (jeho nové Já). A ucítím Sebastiana. Bušící srdce se uklidní. A mně nezbude než vyrazit na průzkum. Hodně jsem se vyčerpala přenosem tolik vzpomínek. Musela jsem to udělat David není jen tak někdo, je to můj bratr, nemůže se potulovat po pozemcích rodu Eriosiů jako tělo bez duše. To bylo nepřípustné. Ale pomohlo to? Bylo to k něčemu? To nevím. Pohled mi padl na zrcadlo vedle okna. Nevím jakou dlouho jsem byla mimo sebe, ale určitě se můj jinak pečlivý vzhled pocuchal. Dojdu tam, a podívám se na sebe. Je jasné že bude třeba se učesat, nalíčit, upravit šaty a teprve poté budu moci opustit pokoj ať patří komu chce. A tak se do toho pustím. Chvíli to trvá a líčení je jen decentní, aby podtrhovalo přirozené rysy. Správná panenka. Jakmile jsem hotová, vlasy si tentokrát nechám rozpuštěné, uklidím všechyn potřeby do mých zavazedel, která sem důvtipně kdosi přenesl i se mnou. Možná David, možná Sebastian. Vyjdu z pokoje a ocitunu se chodbě. Nikde nikdo. Sebastian je blízko. Cítím ho. Snad ze dveří na proti? Vypadá to tak. A Jelikož mi dluží vysvětlení, zaklepu přímo tam.

Sebastian Gruber - 24. října 2012 17:07

soukromá zpráva od Sebastian Gruber pro Moja izba, prvé poschodie, Panstvo Velteyn Zobrazit SPOILER Zpokusú, ktorý nateraz dopadol trpkým neúspechom, ma vytrhne zaklepanie na dere. Rýchlo odčiním kúzlo a otvorím dvere. Ktokoľvek je za drami, počuje stabilná nie sa ponáhľajúce, kroky. Otvorím dvere a v nichvidím stáť Cissy. "Prosím, poď ďalej." Ponúknem jej trpký úsmev. Vydieť, že trpkosť sa nevsťahuje na jej prítomnosť, ale niečo iné. "Poď ďalej a posaď sa, prosím." Ustúpim od dverí. Miestnosť je zariadena v rovnakom štýle, ako tá jej. Zamierim ku gauču a posadím sa, až keď sa í ona. "Vytaj na panstve Velkteyn. Je to letné sídlo mojej rodiny a jedno z posledných miest, kde prebýval otec." A toto bývala jeho izba. Pretpoo som si ju vybral. "Neskôr ťa prevediem, ale teraz k tomu, čo sa stalo, keď si sa vyčerpala a stratila vedomie." Tera vizerám ešte viac ustarano a unavene. "David ešte chvíľu spolupracoval a vrátili sme sa do iby, no potom ho zase prepadla panika. Dal sa na útek a tak neostávalo nič iné, než ho omráčiť. Je v poriadku hore v izbe. Čo sa týka Eriosovcov, s Marianom som sa rozlúčil a Magnólii poslal pozvanie sem. Michael je príliš nevyspitateľný. Usúdil som, že toto bude rozumnejšie. Všetci traja sme sa v koči odviezli sem. Davidová izba je zabezpečená pred únikom. Ako fyzicky, tak aj magicky. Obáva sa, aby sa ako prvé nevrátili jeho spomienky, ako utiecť a nie, kto sme. V nprevidelných intervaloch v noci. som mu posielal svoje spomienky. Sama vieš, ako je to náročne. Zatial ešte spí. Má izbu hne nadomnou. Ak chceš, pôjdeme hopozrieť. Každopádne v jedálni je prestrené a na jednu ho príde pozrieť doktor. Tiež som zavolal špecialistu na amnézie." Ponúknem skrátenú verziu toho, čo sa dialo a čakám na prípadné otázky.

Sebastian Gruber - 24. října 2012 17:16
	soukromá zpráva od Sebastian Gruber pro Pred Davidovimi dverami a pod jeho knom, tak, aby ich nevidel, je stráž. Tá pred nimi magicky vidí dnu.

Luisa Hulligotová - 24. října 2012 18:14

Venku a za dveřmi k Lily Sebastian Gruber a jeho společnice se rozběhli za Davidem. Oni se drží za ruce? Mrknu, jestli mne nešálí zrak. Zdá se, že si mne nevšimli, tak se rozběhnu, přitisknu na zeď domu a zpoza rohu sleduji dění mezi nimi. Elley míří na Grubera sekyrou. Oba na sebe křičí jako pomatení. Elley, jakoby nevěděl kdo je a aby toho nebylo málo, zrzavá slečna, ještě skoro dítě, se sveze k zemi. Nejspíš tím šokem že jí bratr nepoznává. Bratr? David Elley má sestru? Tohle je jeho sestra? Srdce mi bije v hrudi poplašeně a rychle. Musím pryč! Sebastian a Elley se rozhodli, že odnesou slečnu Francesku do jejího pokoje. Rozběhnu se a pospíchám hlavním vchodem do haly, kde se na okamžik zastavím, předkloním a vydýchám. Vím že se nesmím zdržovat, ale potřebuji popadnotu dech. Stojí a zírá tu na mě, nějaký sluha. Dobře. Elley přijel, neví o sobě. Ta holka omdlela, co mám dělat? Jít za lordem Eriosim? Za Michaelem? Za Lily? Za Davidem? Magnolii ze svého seznamu hned škrtnu, vím co s Davoidem udělala naposledy. Narovnám se a usměji na sluhu. "Šla jsem si ven zaběhat," To aby na mě tak nezíral. Slušně se uklonil a odešel. I já se rozešla do chodeb v sídle. Sice bez jasného cíle, ale udělala jsem to. Musím je najít. Musím vědět co je s Davidem Elleym a musím to vědět dřív než se o jeho přítomnosti dozví Michael s Lilian... Problém je, že nevím ka služebnictvo ubytovalo Grubera a tu jeho slečinku. Zeptat se na to by mohla mýt má společenská sebevražda v tomto domě, takže... Zase oheň. Jenže v pokoji kde ti tři jsou, sluhové ještě oheň nerozdělali a tak sice uvidím kde co a kde koho, včetně Lily a Michaela, ale Elleyho a Grubera ne. Přehcázím po chodbě sem a tam, když uslyším kroky a uvidím Sebastiana Grubera, jak se baví s Lordem Eriosi. Skryju se ve výklenku za jedno brnění a nasloucháím jejich loučení. Poněkud důvěrnější než bych čekala od zdejšího pána. Navíc mu Sebastian říká strýčku. To je vážnější než jsem si myslela... Sebastian odešel a lord Eriosi taky. Zůstala jsem na té chodbě sama. Napadlo mně Grubera sledovat a tak se velmi opatrně a tiše plížím v jeho stocpách což mně zavede ven, kde dal připravit kočár a pak už do něj nakládají spícího Davida, i jeho údajnou sestru a Gruber nastupuje jako poslední. Jejich návštěva v sídle rodu Eriosi skončila a večeře se zdá se, nechystá... Na kratičký okamžik cítím pokušení zachytit se v zadu na kočáře a nechat se odvést. Nerozumné, bláznivé, šílené... Odjet teď. Tedy vlastně zmizet, teď by bylo krajně nevhodné. Michael je nevypočítatelný, ale to je možná David Elley taky. Tady mám Lily a tady mně nezabijí na potkání. Zatím... Překonám to nutkání a zůstanu tady. Vydechnu si ale až v okamžiku, kdy kočár zmizí z dohledu. Do domu se vrátím už pomaleji a mí kroky vedou přímo k Lilianině pokoji, kde po krátké rozvaze, zaklepu na dveře.

Francesca Elley - 24. října 2012 20:34

soukromá zpráva od Francesca Elley pro Pokoj a David Sebastian a David Ozvaly se kroky a posléze otevřel dveře. Usmíval se, ale byl to ten vážný typ úsměvu, který značí jediné. Vážné věci. Neodpověděla jsem, pouze vešla. Žádný prášek soukromí tentokrát a tak tedy ani žádné mluvení z mé strany. Nevím kde jsem, nebudu riskovat. Kývla jsem Sebastianoi a na vyzvání se usadila. Skoro předpisově dalo by se říct. Uvítání v letním letovisku jeho rodiny by znělo jinak, bez všech těch událostí, které mu předcházely. Přsto se spokojeně usměji a rozhlédnu, abych dala najevo, že si toho vážím. Znovu přikývnu. Na projití po sídle bude času ještě jistě dost. Daleko důležitější je, vědět jak jsme se sem dostali a proč. Nepřestávám Sebastiana pozorovat a pečlivě naslouchám jeho slovům. Ještě když dořekne vteřinku jen sedím a vážím co mi řekl. Je to vážné o tom není pochyb. Doktor, specialista na amnézie, to všechno zní dobře. Bylo by dobré bratra navštívit ještě před tím? Přeci jen ta sekyra a pokus o útek, o kterém Sebastian mluvil... Nakonec vstanu, natáhnu k němu ruku, a pohledem ho vyzvu, aby pokračoval. Mluvit nebudu, to ne. Ale myšlenku si přeci jen dovolím. Pokud tedy soudíš, že je možné ho vidět... Vyrazíme spolu k jeho pokoji, kam nám Sebastian otevře a my vejdeme.

Magie - 24. října 2012 20:46

soukromá zpráva od Magie pro Dopis Přejedeš prsty po dopisním papíře a v mysli ti hned vyvstanou spletité obrazce, které chrání pravý obsah dopisu. Typický Chase, na takovéhle věci si dává dost záležet, nepřekvapilo by tě, kdyby to zabezpečil třemi různými způsoby, a ještě to poslal šíleně komplikovaným způsobem. Máš určitou představu, co by to mohlo být. Další zpráva o stavu tvé malé "organizace", dá-li se to tak nazvat. Když jsi ještě před školou bydlela s ostatními v Paříži, starala ses o všechno sama, většinou zdálky skrz prostředníky. Nikdo kromě Chase ani nevědě, jak se jmenuješ a kdo je vůec vůdcem. Když jsi nastoupila na školu, svěřila jsi Chasovi část velení a on trval na tom, že ti bude pravidelně posílat zprávy a žádat o tvá rozhodnutí... A také jsi ho požádala, aby tvojim "přátelům" dal za úkol zjistit pár informací, které tě dost zajímají... Dokázala jsi sejmout ocharany snadno, vlastně jsi ani nemusela, jelikož byl dopis zaklet tak, abys ho mohla přečíst jen ty. I tak jsi ale zjistila, že Chase byl Chase a zašifroval ten dopis v kodu, který dost často používáte... ostatně, opatrnosti není nikdy dost, jak sama dobře víš. Hlášení pro Slavíka. Krysa hlásí problém. Ještěrka chycena při plnění úkolu. Zabita při pokusu o útěk. Žádané informace nenalezeny. Žádám schůzku co nejdříve, musíme probrat záležitosti chodu skupiny. Obvyklé místo 5, 22:00 (datum je dnes). Přikládám seznam zjištěných informací a úspěšně provedených sabotáží, aby Slavík věděl, jak s nimi naložit.

Sebastian Gruber - 24. října 2012 20:50

soukromá zpráva od Sebastian Gruber pro Hosťovská izba Davida, druhé poschodie, panstvo Velteyn Cissy ma neprerušuje a hoci to familiárne oslovenie hovorí o tom, že nás tu nik nepočuje, neroodne sa tentokrát hovoriť. Zaťiaľ to ani moc nie je treba. Jej myšlienky ku mne doraziia a ak vstanem. Spoloǚccne prejdeme na koniec chodby a ja dám rukou pokyn strážnemu, aby sa vzdi. Vytiahnem kľúč a otvorím dvere. Vojdem dnu prvý, keďže nie je jasné, či je to bezpečné a keď sa ozhodnem, že je, podržím Cissy dvere, aby vošla. Zdá sa, že David ešte spí. "Dúfam, že si čoskoro spomenie. Mal by sa zobudiť, než prídu doktori. Myslíš, že mu mám všetko povedať? Nebude to pre neho tak nebezpečné?" Je to otázka, ktorú si dáva stále, od kedy sme vyrazili zo sídla Eriosovcou. "Snáď sa k nám čoskoro pripojí Magnólia. Podľa toho, čo povie dokzavolám vašich rodičou." Ani na moment nespúšťam z Davida oči.

Lillian *Lily* Ambrose - 24. října 2012 21:01

Pokoj Tohle ovšem vše komplikuje. Znovu si přečtu "opravdovou zprávu". Uvítala bych, kdyby dopis přišel o něco dříve. Miky říkal něco o nějaké večeři... Holt budu hlady. Lehce se ušklíbnu. Jistě, že by mě jednání zajímalo, ale tohle... Tohle je pro mě mnohem důležitější než spory kouzelníků. Z přemýšlení mě vyruší zaklepání na dveře. ,,Okamžik," zavolám s pohledem upřeným na dopis. Použiju magii, abych dopis i seznam zničila. Dívám se, jak elektrické výboje spálí dopis na jemný prach, který pak rozmete můj druhý živel všude kolem. Nevěřím, že by jej dokázal někdo znovu složit. Jejich obsah zůstal už jen v mé hlavě. Přejdu ke dveřím a otevřu. Překvapí mě, že uvidím Luisu. ,,Pojď dál," pozvu ji s úsměvem. Vypadá neklidně, rozrušeně. ,,Stalo se něco?" zeptám se, jakmile za sebou zavřu dveře.

Luisa Hulligotová - 24. října 2012 21:19

S Lily v pokoji Otevřela a vypadala překvapeně. Jestli mě co nejdřív nepustíš dál... Ustoupila a vyzvala mě abych vešla, cořž vzápětí udělám. Máš štěstí... Nemyslím to nijak zle, ale vůbec mi tu není dobře. "Ano," odpovím jistě a otočím se na ní. Několikrát se nadechnu, abych si uříbila myšlenky. "Něco se opravdu děje..." Vydehcnu si. Nechci si sedat, tak jen stojím a nechám hlas klesnout na hranici šepotu. "Viděla jsem Davida Elleyho. Byl venku, v zahradě. Sebastian a ta jeho holka se k němu rozběhli. Elley na ně vzal sekeru, nekecám, vážně vzal sekeru a s Gruberem na sebe křičeli, jak psi hádající se o kost. Elley nevěděl kdo je. Nepoznal Sebastiana a to zrzavé děvče je prý jeho sestra. Ani tu nepoznal a ta se z toho zhroutila a omdlela." Odhrnu si nervozně vlasy z čela. "Nakonec Elley sekyru odložil a šli někam s tou Franceskou, nebo jak se jmenuje. Nesli ji asi do pokoje, ale ohně tam nebyly, nevím kam ji nesli ani co se tam dělo. Šla jsem jinudy než oni, nechtěla sem, aby přišli na to ež je sleduju. O chvíli později, jsem viděla Grubera a lorda Eriosi, jak spolu hovoří. Loučili se a Sebastian mu říkal, strýčku. Není to divné?" Ruce se mi třesou, tak si je promnu. "A pak jsem viděla Grubera jak nasedá do kočáru, kam sluhové odnesli spícího a svázaného Elleyho a slečnu Francesku v bezvědomí. Pak všichni odjeli. Nevím co chtěl Michael říct na té večeři, ale vypadá to, že se žádná konat nebude...." Nemluvě o tom ostatním... Vychrila jsem to na ni vpodstatě najednou. Ani nevím co čekám že mi řekne, ale myslím že by to měla vědět. Spíš ona než Michael...

Lillian *Lily* Ambrose - 24. října 2012 21:31

Pokoj Luisa vážně nevypadá nejlépe. Rozpovídá se o nejnovějších událostech a já jen stojím a nechápavě zírám. Je toho na mě nějak moc najednou. Elley tady? Okamžitě si vzpomenu na Mag a vybaví se mi, jak ho popadla v podzemí a jak žárlila na Luisu. Ztratil vědomí... ,,Ta zrzka je jeho sestra?" položím spíše řečnickou otázku. ,,Miky říkal, že je to Gruberova snoubenka. Na co si to sakra hrajou?" Zavrtím nevěřícně hlavou a poslouchám dál. ,,Gruber a Miky jsou prý bratranci. Takže tohle ještě smysl dává," komentuji oslovení "strýčku". Svázaného? Tak tahle informace je asi nejvíce šokující. To, že se tu Elley objevil, by snad i smysl dávalo - i když ztratil paměť, že se ta zrzka složila z toho, že jí nepoznal vlastní bratr taky. Ale proč Elleyho uspali a svázali? Tady něco nehraje... ,,Nějak se mi to nezdá. Proč by Gruber svazoval svého nejlepšího kamaráda? A proč by s ním odjížděl? Elleyho mohli klidně zavřít někde tady, aby neutekl, než si vzpomene. Takhle je možnost, že se o tom dozví ještě i někdo jiný než my," uvažuji nahlas. Přitom stále pozoruji Luisa, protože ta vypadá, že se každou chvíli nervově zhroutí.

2LT Alex Tšernobog - 24. října 2012 21:47

soukromá zpráva od 2LT Alex Tšernobog pro Pokoj, kdesi Probudím se znovu, tentokrát rozlámaný, jako kdyby na mě někdo hodil celé sídlo rodu Eriosi. Bohužel tentokrát si pamatuju, co tomu předcházelo, Sebastian se asi neudržel a musel vyjádřit svou náladu silou, když to nedokáže slovy. "Zatracenej Gruber!" prohlásím a rozlámaně se posadím, cítím jak mi ještě před chvílí cosi drželo ruce a nohy. "Tak takhle si představuješ důvěru ty slizký bastarde?" utrousím a pomalu se zvednu a prohlédnu si pokoj. Zamířím k oknu a pokusím se ho otevřít, abych viděl, kde to vlastně jsem. Okno drží jako zatavené. "Ehm." prohlásím pro sebe a zamířím ke dveřím, kde opatrně zkusím kliku. Opět drží. "Bezvadný, jsem tu jak v cele...pak kdo z nás dvou je nebezpečný Sebastiane..." utrousím pro sebe. Kdosi mi tu nechal jídlo a oblečení, ale na převlékání mě moc bolí tělo, po tom co na mě "kamarád" Sebastian shodil barák! A o jídle nemůže mít ani náznak. Jsem tu jak vězeň před popravou. Nebo si tak aspoň přijdu. Po krátkém uvažování sebou znovu plácnu do postele a zavřu oči. Asi v čas, neb venku začne kdosi žvanit, pak slyším rachot klíče. "Ani omylem!" pomyslím si a zavřu oči a převalím se na bok, zády ke dveřím, nemám chuť s nikým mluvit. Jestli si takhle představují důvěru, tak se nemáme o čem bavit. Pak slyším, jak zde mluví ten had Gruber, nevím s kým to mluví, ale má jedinou kliku, že nemám při ruce tu sekeru...jinak bychom se dívali, jak se tu válí v krvi. "Doktor? Takže ty si myslíš, že mi nějakej pošuk pomůže? Hezký....Magnólie...furt o ní mluví, ale ještě jsem jí neviděl...rodiče? Možná by se o mě měli starat oni než on...možná bych nebyl vězeň." uvažuju si pro sebe, ale snažím se nemyslet na nic, aby náhodou neměl potřebu se mi vrtat v myšlenkách.

Francesca Elley - 25. října 2012 20:37

soukromá zpráva od Francesca Elley pro Pokoj Sebaatian vešel a ještě se na mně otočil se svojí otázkou. Nevím jestli čekal že mu odpovím, ale nedosáhla jsem ve sv= roli takovýcj úspěchů tím, že jsem ji předstírala. Hraji němou, pak jsem němá! Hraji magcky nemotornou, pak taková jsem! Až na chvíle, kdy se předemnou zjeví bratr jako vytržný ze všech kontextů a rolí v jakých kdy byl. Když si vzpomenu jak se namě díval, cítím se slabá a omámená. Někdo vzal základní kámen méžho života se obrátil ho naruby. Nedám ale na sobě nic znát. V tom jsem už téměř dokonalý mistr. Vejdu pomalu dovnitř. a pomalým obezřetným krokem vykročím směrem k bratrovi. Vidím mu leda zááda, nevím zda je při vědomí a nejsem takový blázen, abych se mu pokoušela dostat do hlavy. Jakýkoliv násilný vstup so mysli s pokusem ne ukázat či říct, ale číst a narušovat jehho soukromí by v mém bratrovi i za normálního stavu věcí vyvolala agresivní reakci. Natož teď. Pomalé tiché kroky. Tak tiché, že je témř není slyšet.přijdu až k jeho posteli a pomalu, jen jemně jako před tím Sebastian mých vlasů, se teď dotknu já těch Davidových. Konečky ptstů zavadím o jeho tmavé vlasy a velmi opatrně ho zkusím pohladit aniž bych se přímo dotkla jeho hlavy. Obvykle je mi fizický kotakt cizí a nijak ho nevyhledávám, pokud není součástí mé hry na pantomimu. Což tentokrát není. Pořád je můj bratr. Ale co je v tuto chvíli pro rodinu nejlepší? Vyšlu myšlenku k Sebastianovi. Měli bychom ho odvést k mé rodině. Ale neměl by být vězeň. Je třeba mu hodně říct. Pomalu, trpělivě, postupně... Bezpečnější bude naopakt, pokud bude vědět, a hlavně, pokud bude chtápat.

Luisa Hulligotová - 25. října 2012 20:55

S Lily Přikývnu. Co víc můžu udělat na otázku zda je Elleyho sestra. Teda jistá podoba tam možná je, ale zas tak dobře jsem si ji neprohlížela. Pokrčím rameny. Kdybych věděla na co si hrajou, nebyla bych teď tady s ní. Posadím se. Na ní je toho možná dost, ale co mám říkat já? Promnu si čelo a krotím vlastní dech. "Neviděli mně. Gruber bude na tom, že krom lorda Eriosi tu o tom nikdo neví. Nevím proč by ho svazovali a vůbec se mi ta věc nelíbí..." hlesnu unaveně a tiše. "Nevím ani proč jsem tady. Proč by někdo jako lord Eriosi chtěl mít v domě někoho neznámého o kom v životě ani neslyšel, jen pro to že dotyčná tvrdí, že je tvoje kamarádka? Nemyslím si. To by mohl přece říct úplně každý..." ani nevím proč jí to vlastně říkám, ona mně přece nemůže pochopit. Nemůže...

2LT Alex Tšernobog - 25. října 2012 21:08

soukromá zpráva od 2LT Alex Tšernobog pro Věznitel navštěvuje vězně To, že jsem ležel zády a neviděl, s kým to Sebastian mluví mi trochu drásalo nervy...nebo jsem spíš chtěl vědět kdo to je, ale rozhodně jsem se nechtěl dívat na Sebastiana. Pak se druhá osoba dotkla mých vlasů a já otevřel oči a upřel je do zdi naproti sobě. "Meč, dejte mi meč!" pomyslím si a snažím se zvolit vhodná slova, jimiž oslovím svoje návštěvníky. Pak jsem se odhodlal k následujícím slovům: "Přišel jsi zkontrolovat svého vězně Sebastiane, kamaráde?", na slovo "kamaráde" jsem dal obzvlášť důraz, abych mu dokázal, že zrovna ho jako kamaráda nevidím. "Tak ty si představuješ důvěru, když na mě shodíš barák, nebo co to bylo..." dodám, převalím se na záda a posadím se. Zapíchnu do něj pohled tak nevraživý, že může být rád, že nemám u sebe ostrý předmět. "Kdysi jsi důvěru projevoval jinak! Rozhodně ne tak, že kamaráda napadneš jako zbabělec zezadu a pak ho zavřeš do pokoje, jako nějakou oběť moru!" odseknu a postavím se na druhou stranu postele, než stojí on. Pohledem sjedu na druhou osobu která, jak se ukáže, je Francesca. I když si po té jeho "ráně domem" na něco vzpomínám, rozhodně to nemění nic na tom, že tenhle styl důvěry mu jen tak neodpustím. "Čeho se sakra bojíš? Že bych ublížil sobě, vám? Nebo že bych se nedej bože přidal na opačnou stranu než jsem byl? Jestli jo, tak si idiot." dodám podrážděně a snažím se utřídit si vzpomínky, které se mi při pohledu vybavují. Věrnost, kdysi jiný styl důvěry, přátelství,... Ovšem i tak to nemění nic na tom, že má velice zajímavý způsob, jak projevit starost o někoho, kdo si jen chce utřídit myšlenky. Je to ovšem starost, nebo se bojí, že bych se mohl postavit proti němu a v nestřeženou chvíli mu podřízl krk? Bůh ví, že jistá část ve mě to chce udělat teď hned, kdyby bylo čím.

Sebastian Gruber - 25. října 2012 21:20

soukromá zpráva od Sebastian Gruber pro Davidova izba "Preopáč mi to David, ale nenechám ťa ublížiť tebe alebo tvo rodine." Prvá veta ešte vyznieva rpko, ale postupne sa mení na niečo medzi zúfalstvom, že nechápe a hnevom, že nechce vidieť. Pre istotu sa postavím medzi neho a Cissy. "Ak ti to tak veľmy ublížilo a už mi nemôžeš veriť..." Hlas sa stupňuje. "Tu máš. Sprav, čo je podľa teba múdre. Mám sa otočiť chbtom, aby to bolo ľahšie? Pači sa. Chcel som ťa iba ochrániť pred nevedomosť. My sme tam možno mali slovo Mariana Eriosiho, že odídeme v poriadku, ale ty si ho nemal." Hodím mu priamo do rúk mešec a nôž v pochve, aby sa nezlakol a otočím sa k nemu chrbtom. "Bež radšej." Dve slová. Obe Cissy. O tomto som pred tým hovoril. Nebezpečný pre všetkých. Najmä pre najbližších. No nič z toho už ani jeden z nás nevezme späť. Ani sa nepohnem. Len čaká, čo spravý. Stojím na mieste a čakám so ztvorenými očami. Nie... Nedesím sa smrti. Sklamem niekoho? Možno áno. No spravil som, čo som unal za vhodné. Nikto ma nebude volať obludou, ako môjho otca. Možno budú vravieť, že som slaboch.žo, že som skončil v nesprávnom tábore. Vychutnávam si ticho a mier posledného okamyhu a...

Francesca Elley - 25. října 2012 21:29

soukromá zpráva od Francesca Elley pro Pokoj David ucukl, postavil se a stáhl se dál od Sebastiana. Hledám na něj pátrajíc v jeho tváři po nějakém náznaku. Slova zloby jsou prostě taková jaká jsou. Nikdo z nás neví jaké to je ztratit paměť, nevím ještě přesně co i myslet o Sebastianově náhlém omráčení mého bratra a odjezdu, ale nemám jediný podnět prio to, myslet si, že to co udělal, udělal v zájmu nás všech. Zajímavá je i skutečnost, že se Sebastiabn postavil ochrranitelsky přede mne, přesto že mne bratr nepoznává a nevztáhl na mne ruku. Říká mi abych šla a dává bratrovi nůž. Já se ale nepohnu a s tím svým nezúčastněným výrazem sleduji co se bude dít, připravená zasáhnout a Sebastiana zachránit vlastním tělem, bude-li třeba. To poslední co rod Elley potřebuje, je aby dědic mého jména, zabil dědice Gruberů, kteří jediní stojí na naší straně a pouze díky Sebastianovi.

2LT Alex Tšernobog - 25. října 2012 22:20

soukromá zpráva od 2LT Alex Tšernobog pro Nůž v hrdle Chytím nůž, jež mi hodí zběžně ho prolétnu pohledem. Zároveň poslouchám úchvatný proslov o tom, že mi vlastně zachraňuje život. "No myslím, že jsi to měl říct rovnou. Rovnou a říct, že se nemám vzdalovat a ne mě jako největší zbabělec omráčit, když si myslíš, že slova nepomůžou!" řeknu s úsměvem. "Mimochodem, vezmi si ten příborovej nůž..." dodám a hodím mu nůž zpět tak, jak ho hodil on mě, v pochvě a vší silou. "...nejsem idiot. Možná si nevzpomínám na všechno, ale rozhodně nemám potřebu se chovat jako zbabělec. Myslím, že kdyby jsi mi řekl, co se jak mají a nehrál to tady na velkého "Sebastiana Spasitele"...", přičemž označení uvedu prsty do uvozovek, "...tak bych si určitě dával bacha. Ale ne, Sebastian musel hrát šachy podle vlastních pravidel..." dodám a složím ruce na hrudi. "Sice je od tebe milé, že se snažíš chránit mojí rodinu a mě, ale já nejsem žádný RETARD, ABY JSI SI MYSLEL, ŽE SE SE MNOU NEDÁ DOMLUVIT!" vystupňuju hlas, neb už ten vztek nehodlám držet. "VLASTNĚ JÁ ZAPOMNĚL, ŽE ZTRÁTA PAMĚTI Z ČLOVĚKA DĚLÁ NESVÉPRÁVNÉHO KRETÉNA, JAK JSEM MOHL ZAPOMENOUT?" s hysterickým smíchem se plácnu do čela. "Kdyby jsi ty byl ten, kdo přišel o paměť, určitě bych se já nezachoval tak podle jako ty. Jedna věc je chránit, ale druhá je ta, omezovat druhého jen proto, že si nic nepamatuje, ať už máš sebelepší argumenty a sebešlechetnější úmysly." dokončím a přejdu k oknu. "Sice cosi ve mě oceňuje, že se snažíš chránit mojí rodinu, ale další, podstatně silnější část jí chce chránit jinak, sama. Ať už bych se měl vzdát identity a plížit se ve tmě jako nějaká krysa...." dodám a zahledím se z okna, dál nic neříkajíc. Zároveň očekávám další "ublížené" poznámky Sebastianovi o tom, jak jsem nevděčný, že to dělá pro MÉ dobro a podobný žvásty. Být na role opačné, už dávno ležím s dýkou v hrdle.

Sebastian Gruber - 25. října 2012 22:32

soukromá zpráva od Sebastian Gruber pro Izby Naďalej počúvam so zatvorenými očami. Francesca, ktorá ma na rozdiel, od svojho brata, vidí, môže vidieť, ako bojujem vo vnútry s hnevom. Byť to ktokoľvek iný... No, zase nie ktokolvek, ale... Už by letel von tým oknom a neobťažoval by som sa. "V stajni je oosedlaný kôň. Ak to týmto končí, stačilo povedať. Nebudem ťa tu nútiť ostať, napriek tomu, že poáš moje slabosti. Aby to pre teba neboli jediné a aby si ich mohol poznať vśetky, dopoviem ti ich. Chcel som ti zveriť sestru, ako manželku. Ešte to nevieš, ale Adrian Gruber mal dve deti. Staršíbol chlapec. Mlaďdšia bola dcéra. Myslím, že po nej pôjde. Zdá sa že žije. Volá sa Magnólia, ako si sa asi už dovtípil. A tým synom som ja. Zároveň moja matka sa za slobodna volala Eriosová. Marian mi je strýkom a Michael bratrancom. Nalož s tým, ako uznáš za vhodné. Zbavujem ťa, ak o ne nestojíš, akýchkoľvek píč rodu Gruberoucou a nebudeš za to perzekuovaný. Môžeš ísť. Tvoju radinu za to obviňovať nik nebude. " Bez ďaľšieho komentáru obídem Cissy, prejdem ku dverám a zamierim na chodbu. Pokynom ruky pošlem strážneho preč a psťou tesne z dohľadu udriem do steny. Krv? Ale vadí mi to teraz? Zdá sa mi byť tým najmenším problémom, aký mám.

Lillian *Lily* Ambrose - 25. října 2012 22:38

Pokoj To, co říká, mě jen utvrzuje o její zmatenosti. Ne proto, že by to nebyla pravda, ale spíše proto, že je tohle by pravděpodobně normálně neřekla. ,,Je to tak lepší, že o tobě neví. Možná bychom mohly zjistit, kam to vlastně odjeli..?" navrhnu. Sice si uvědomuji, že tolik času nemám, ale nedokážu odolat. Lord Eriosi s ní má nejspíš nějaké záměry... Dost možná i ví, co skrývá. Že by to mělo co dělat s tou plánovanou dnešní večeří, která se zřejmě konat nebude? Také se posadím. ,,V tom máš pravdu. Hádám, že odpověď se jen tak nedozvíme," odpovím váhavě. Nechci v ní vzbudit podezření, že jí tu chce mít kvůli nějaké další politické hře. Ačkoli to ji pravděpodobně již napadlo. ,,Myslím, že jestli tu budeš ještě chvíli přemýšlet nad tím, co se děje, tak se nervově zhroutíš," povzdechnu si, ,,raději půjdeme zjistit, kam vlastně Elleyho unesli, ne?"

Francesca Elley - 25. října 2012 22:53

soukromá zpráva od Francesca Elley pro Pokoj V životě ecistují chvíle, kdy se všechno co znáte a co si myslte rozpadne v prach na základě jedné zdánlivě nevýznamné události. Otec za mnou přišel, oznámil mi že Sebastian Gruber projevil zájem zrušit zasnoubení se Sinardou Safireli a zasnoubit se se mnou, k čemuž on dává pkné požehnání. Mé mlčená si vyložil jako souhlas, kterým i bylo a o nějaký ten čas později přijel kočár se znakem Gruberům a mne do něho naložili. Ten kořár nás v mlčenslivosti odvezl do sídla rodu Eriosi a když už jsem myslela že je vše na více než dobríé cestě jak co se týče mého rodu a budoucnosti pro něj, tak v hledání bratra, všehno změnilo právě Davidovo nalezení. A teď tu stojí na posteli, nůž už stačil Sebastianovi vrátit, dívá se jak ten, jehož nazýval nejlepším přítelem, odchází z jeho života a...? To je nanejvýš významná otázka. Ani jeden z nich neřeklnic co by mohlo situaci nějak vést k sobrému konci a já? Já jsem jen panenka. To je má role v rodu Elley. Mohla ji změnit svatba se Sebastianem, někdy později. Ale teď ji nemění nic. A to ani nic z toho co se stalo. David měl v sobě vždycky nějaké kouzlo, kterému podléhaly všechny dívky na které se podíval. Tedy skoro všechny. To on měl být tím, kdo rozhodne o dalším osudu mé rodiny a má, dalo by se říci bezmezná oddanost, patřila více bratrovi než otci a matce, neboť David byl budoucnost a byl k tomu veden. Ovšem v této chvíli David není sám sebou. Sebastian odešel, ale možná je to jen dobře. Oba jsou teď příliš ročilení, zdá se že jsem jediná, kdo má teď chladnou hlavu. Počkej na mně, Sebe, za chvíli přijdu. Vyšlo ke svému snoubenci myšlenku a podívám se bratra. nic neříkajícíma modrýma očima z pod záplavy rudých rozpuštěných vlasů. Celoui dobu jsem tu stála a neřekla jediné slovo. David viděl ve vzpomínkách, které jsem mu poslal před tím, že jsem se takto chovala téměř celý život ačkoliv k mlčení jsme se uchýlila aaž v deseti letech. Nikdy nikdo nebyl schopen pochopit proč. A pak jsem pět let mlčela do dne, kdy odjížděl na akademii a já se k němu přitiskal a slovy ho žádala, aby se vrátil. Ale on se nevrátil a i teď když stojí předemnou. Přijdu až k jeho posteli a velmi tiše se hlasem bez emocí zeptám jen. "Než uděláš nějaký další krok, řekni mi, bratře, kým jsi a kým chceš nyní být?" Tázavý výraz. Asi nejdůležitější otázka na níž mnohé záleží.

2LT Alex Tšernobog - 25. října 2012 23:17

soukromá zpráva od 2LT Alex Tšernobog pro Tichý pozorovatel promluvil... Poslouchám co tu chrlí Sebastian a pomalu nic z toho nedává ani smysl. Ovšem co dává? Poté slyším jak odchází. Okamžik ticha a poté promluvím doposud němý pozorovatel, Francesca. Otočím se na ní a zadívám se jí do očí. "Pokud možno bych byl rád sám sebou, ale to je docela těžké, když mě omráčí, nejspíš i sváže, pak převeze kamsi, kde mě drží jako vězně. To moc důvěry nevyvolává v tom, jež ztratil paměť." začnu a během svých slov zamířím k sestře, jako jediná se v téhle stavbě nemusí bát, že bych jí ublížil. "Jak jsem říkal, když tu byl Sebastian, budu klidně muž bez identity toulající se tmou, jen když budu moci chránit rodinu. A to nemůžu, budu-li zamčený tady, z jakéhokoliv důvodu. Buď jak buď, jméno naší rodiny stále drží tu skvrnu, pokud to chápu dobře, jejímuž původu ještě ne zcela rozumím, ale něco ve mě volá po tom, abych jí odstranil a je jedno, jestli to bude krví nebo slovy." pokračuju a sám se divím, kde se tohle ve mě bere. "A co se Sebastiana a té hádky, nešlo mi o nic jiného, než abych donutil Sebastiana uznat to, že mohl udělat chybu, že prostě není neomylný ani perfektní. I on sám se může splést. Mě jde jen o to, slyšet upřímná slova, jež by značila, že jeho jednání před...nevím kolika hodinami, nebylo asi to nejsprávnější rozhodnutí." dodám a dívám se sestře přímo do očí. "O nic jiného mi celou dobu nejde...pravda, i když ten vztek co cítím bych si nejradši uvolnil, nejlépe na něj. Ale přes ty záblesky co se mi prohnali včera hlavou a to málo, co se mi ukazuje teď bych ho nedokázal podříznout jako prase, i kdybych chtěl. Prostě je to stále přítel, i když teď bych nejradši viděl jak dostává do těla, ale furt je to přítel. To nemluvě o tom, že si má brát mojí sestru." usměju se a položím jí ruku na tvář. "A i když se možná chová jako idiot, tak bych asi nenašel lepšího manžela." dodám. "Jen mi řekni, co chceš ty sestřičko? Co by podle tebe bylo nejlepší?" zeptám se jí.

Sebastian Gruber - 26. října 2012 00:02

soukromá zpráva od Sebastian Gruber pro Chodba Po pár sekundách odíde s chodbvy. Nemienim ich počúvať. David sa rozhovoril. Nie... Už na nič z tohoto nemám silu. Kúsok predomnou je iná hosťovská izba. Vojdem do nej a na stole, ako som očakával, je desaťročný Burbon. Neceremonialne ho otvorím a napisjem sa. Nie.. Už som bol pridlho silný pre ostatných. Na chvíľu... Len na chvíľu potrebujem vypnúť. Chvíločku... Som redsa doma... Zavrem oči a upíjam. Nemal by som, ale na chvíľu je maska "Sebastian Gruber" dole a opäť tu stojí "mladý pán Bastien". Usmejem sa pri tej spomienke. Moja nebohá oblúbená pestúnka. Ďalší človek, čo mi chýba. Ďalší, kto ma opustil. A Sindara. Čo mám robiť bez nej. Bolo by to sebecké a nebezpečné zavolať ju späť. Láka ma to, ako nič iné na svete. Tak keď už nemôžem byť s ňou, aspoň nech niečomu pomôžem. Nenávidím, ako je všetko pre to, aby boli ostatný spokojný. Nie preto, že by somnechcel, aby boli, ale... Čo to prináša mne?! Absolútne chápem strýka Mariana a aj strýka Edwarda a mamu. Vobec im nevyčítam, že boli ticho. Muselo to byť nadmerne ťažké. Dve tretiny flaše sú preč. Vídem späť na chodbu. Nie... Na lačno, toľko a v takom rozpoložení by sa fakt nemalo. "Sin... Prečo ja? Prečo nie niekto druhý?!" Zašepkám a potom hodím zvyšok flaše o zem. "Do pekla! Nie som neomylný. Tak prečo to *** všetci v kuse čakajú?!" Zvezem sa popri stene. Ten výkrik a sklo muselo byť počuť vśade. "Nemôže to skončiť?" Dodám potichu už len pre seba.

Magie - 26. října 2012 01:31

Zámek Velteyn Jedno z letních sídel rodu Gruberů leží bezprostředně u hranice území rodu Eriosi... vystavěno bylo vlastně jako jakási provokace. Je na něm znát, že kromě krásy zde byl brán ohled i na obranyschopnost, vlastně je to spíše taková menší pevnůstka, hlavně co se týče magických ochran. Hranice mezi územím obou rodů je jasně vyznačená, kdysi zde byly kůly s vystavenými mrtvými těly nepřátel, ale to byly ještě dávné a barbarské časy... minulého století.

Francesca Elley - 26. října 2012 09:28

soukromá zpráva od Francesca Elley pro Pokoj Zadíval se mi přímo do očí. Ano, to už je jednání mého bratra. Ale tak dlouhý monolog? Jistě já vyslechnu všechno, ale bratr obvykle tolik nemluví. Tedy dříve tolik nemluvil. Nechám ho doříct co chtěl a pohledem neuhnu. Vše pro svou rodinu. V tomto duchu hovoří. Jen ta tvrdohlavost mi nesedí. Co tím dokáže? Sebastian ví přeci moc dobře, že neomylný není. Ale to si teď stěží může David uvědomovat. Co ve mne ale vyvolá pocit zadostiučinění je, že je o mne už smýšlí jako o své rodině. Otázka na závěr by mnohému přišla krásná a starostlivá ale já se mohu ptát jen: Proč teď?; Tolik let před tím a nikdo se nezeptal. Nikdy se nikdo nezeptal a nidky se nikdo nestaral, já nebyla vychována k tomu jít za svými sobeckými tužbami a toto je něco co nehodlám měnit. Neumím takto uvažovat a ani nechci když vidím, co se všemi ostatními dělají emoce. Ty výbuchy, které jedinou větou jsou schopné smét roky snažení a pýle. Bratr nemůže čekat že se změním v tomto duchu. Usměji se. Trpělivý úsměv aniž bych uhnula očima. "Vítej zpátky, bratře," hlesnu tiše a protože se výjímečně ptá na můj názor zhodnotím nejprve situaci. "Byl jsi obviněn, že jsi se slečnou Hulligotovou, což je falešné jméno jedné studentky, mučil studenty ve sklepení akademie. Nikdo tomu přímo nevěří a podle toho co mi bylo řečeno, sám jsi tam byl uzavřen jako pokusný objekt a ten kdo studenty mučil, byla sama ředitelka školy, kam jsi odjel. Protože jsi ale nebyl nalezen po tom, co na školu kdosi provedl útok, a máš v sobě nějakého mně neznámého démona, jsi považován za hrozbu a zrádce. Což vrhá temnou skvrnu na naši rodinu. Sebastian požádal o své zasnoubení se mnou, aby vyjádřil naší rodině podporu, dokud se mu nepodaří tě najít a vám oběma nějak vše napravit. Za celou dobu, co jsem s ním naši rodinu nijak nepoškodil, mne nijak neublížil a mněl na mysli pouze tvé budoucí dobro. Ví moc dobře že neomylný není, žádáš po něm však, aby odložil hrdost k níž byl vychován a která se mu stala štítem a neviditelnou zbrojí. Nikdy na tebe nemněl zaútočit, ale to neznamená, že to nedělal v dobré víře." Příliš dlouhý monolog, nemyslíte? Vezmu ze stolku u postele sklenici vody qa napiji se na vyprahlé hlasivky, než se k bratrovi opět otočím. "Můj názor je takový, že pokud chceš smýt skvrnu, jež leží na našem rodě, je Sebastian Gruber ten nejlepší spojenec. Vždy v minulosti jsi mu věřil a mně nezadal jediný důvod činit jinak. Dle mého názoru by bylo nejlepší, aby ses opět ujal své role. Vzpomínky se ti časem vrátí. Do té doby bude stačit, budeš-li poblíž svého přítele a budeš mu naslouchat. Sebastianovi, ještě domluvím v tomtéž duchu. Půjdete-li si vy dva po krku, úsilí posledních možná deseti let, které jste do svého přátelství vložili, bude k ničemu a až si vzpomeneš, budeš toho hluboce litovat." Chtěla jsem ještě něco říct, ale v tom do našeho pokoje pronikl Sebastianův výkřik: "Do pekla! Nie som neomylný. Tak prečo to *** všetci v kuse čakajú?!"; jakoby přesně chtěl potvrdit má slova. "Co se mne týče, chci se stát ženou Sebastiana Grubera." Natáhnu k němu ruku v přátelském gestu. Řekla jsem vše.

Luisa Hulligotová - 26. října 2012 09:42

S Lily Vzhlédnu. Copak ona se nezeptá? Skoro mně to udivuje, ale vlastně jsem ráda. Nevyptává se, nejse jí jen o to proniknout do mých tajemství, leč by to bylo pochopitelné z její strany. Jsem ráda že si sedla a že tu je. Sice si s tím nevím příliš rady, ale vlastně jsem opravdu ráda. Ulevilo se mi. Takovou úlevu jsem nezažila už dlouho. Jakmile tedy zopakuje svůj návrh, přikývnu. "Máš pravdu. To bude nejlepší." Odhodlaně se postavím a shrnu vlasy z čela. "Ale mohli ho odvést kamkoliv. Neznám místní prostředí tak detailně, ale... Když to vemu logicky. Gruber je naložil do kočáru a odjel poměrně naroychlo. Nevím jak dlouho mohlo takové uspání trvat, pochybuji že usnul sám na to s tou sekyrou vypadal až moc živě ale dlouho jistě ne. A Gruber nebude tak hloupý, aby riskoval, že bude sdílet tak malý prostor s naštvabným svázeným Elleym až se probere. Takže nemohli jet někam vyloženě daleko. Ne víc než pár hodin jízdy. Řekni je někde poblíž nějaká država Gruberů?" zeptám se Lily, už v podstatě na cestě ke dveřím jejího pokoje.

2LT Alex Tšernobog - 26. října 2012 11:19

soukromá zpráva od 2LT Alex Tšernobog pro Přání sestry Vyslechnu, co má sestra na srdci. Něco z toho mi dává větší smysl, něco menší. Ale nemusím perfektně rozumět všemu. Její vlastní přání mě trochu znepokojí, ale nevím, zda je to momentálním rozpoložením, nebo cosi ve mě volá do zbraně. Na její slova o tom, že Sebastian ví, že není neomylný jen utrousím: "Rozhodně se ale chová, jako by každý jeho čin byl příkazem Božím." Pak poslouchám co má dal na srdci. To mě lehce znervózňuje, když se do pokoje dovalí výkřik Sebastiana a tříštění skla. "Pokud se začne chovat jako normální člověk a ne vyslanec boží, tak v tom nevidím problém." dodám na celý monolog sestry. Chytnu sestru za ruku a pak jí obejmu. "O tom to celé je, neboj se, manžel se ti zachová, co se mě týče." zašeptám a pak pomalu sestru pustím. Pak zamířím za zvukem chaosu a slyšitelné beznaděje. Vylezu na chodbu a zmerčím Sebastiana, na mol a povalujícího se po podlaze. "Koukám, že konečně něco prošlo tvou božskou zbrojí." neodpustím si rýpnutí. "Už dokážeš veřejně připustit, že jsi člověk a ne vyslanec boží?" zeptám se ho, ano, možná to zní hnusně a je to jako kopat do chudáka na zemi, ale potřebuju abych mluvil se Sebastianem, ne s "Všeochráncem Gruberem". "Možná kdyby jsi odhodil tu podivnou masku, co kvůli veřejnosti nosíš a byl sám sebou, možná by se ti žilo líp." dodám a přidřepnu si na pět kroků od něj. "Doposud jsem tu jednal s úplně jiným Sebastianem Gruberem, než si pamatuju. Tenhle přijímá rozkazy pouze od Pána a nikoho jiného neposlouchá, jež věří, že koná nejlépe v zájmu všech....ano, chválihodná snaha, ale zeptal jsi se na názor druhých? Jak oni hodnotí tvoje způsoby?" zeptám se ho. "Takže se tě tady ptám, jsi Sebastian Gruber, prostý mladý člověk, ovládající magii, jež dokáže veřejně uznat chybu, nebo jsi Všeochrance Gruber, jež nikdy neuzná chybu a tudíž se za ni neomluví?" přihodím další otázku, moje snažení má prostý cíl. Aby, když už nic jiného, přede mnou odložil tu masku velkého neomylného dědice rodu Gruberů. To není Sebastian, jehož si pamatuju. Pak jsem vstal a došel až nad něj, střepy láhve jsem neřešil, ani to, že je může použít jako zbraň. "Jestli jsi Sebastian Gruber, tak to dokaž." řeknu a podám mu ruku.

Francesca Elley - 26. října 2012 11:28

soukromá zpráva od Francesca Elley pro Pokoj Bratr mne objala jeho ujištění je pro mne slibem, který mu neradím porušit. Bohužel ani on nemůže vědět, jak dalece já umím bárt sliby. Nevadí mi to. Oddálil se a odešel za Sebastianem. Následuji ho tichými pomalými kroky a před místností, kde Sebastian leží opilý na zemi, se zastavím. Trochu moc okázalá mi přijde Davidova řeč, ale co tu dnes okázalé není? Chtěla jsem se Sebastianem mluvit před tím než bratr, ale ten se rozhodl jinak. Stále je dědicem mého rodu a jména. stále je tím jednatelem, k čemuž byl veden a já se tedy vracím do stínu, kam patřím. Opřu se o zeď naproti dveřím a sleduji je. Němně, tiše, bez jakéhokoliv projevu emocí je sleduji vědoucím pohledem.

Sebastian Gruber - 26. října 2012 14:48

soukromá zpráva od Sebastian Gruber pro Chodba "Kto je Sebastian Gruber. Chvíľu je tu len Bastien. Ale toho si asi nepamätáš Elley. Bolo to už dávno, čo si ho stretol. Možno si ešte spomínaš, kedy sa všetko zmenilo. "Mali sme trinásť. Rodičia ťa potrestali za niečo, vôňola čiste moja chyba. Čo som tu vtedy sľúbil? Trpkosť v hlase je nezameniteľna. "Ty si zas zabudol na to. Nie som boh, Elley. A to, že neukázujem mimo súkromí, kto som, je dan za veľa veci. Možno, až si vezmeš sestričku., sa utiahnem do ústrania a zmiznem so Sin. Ach, neboj sa Cissy. To by ti nespravil ani 'Sebastian Gruber' ani 'Bastien'. Nemám vo zvyku utekať pred ženami a ich najbližšími. " Prenodbem davida pohladom. "Wups." Skôr, bez by fľaša na zemi bola nebezpečná pre Davida, asi rovno využijeme doktora ja. No čo. Trvalé to bdbude. Až teraz si všimnem, že sa mi podarilo operzať sa. "Spokojný? Tebe sa zdá, že je zo mňa niečo mrské. Mám novinku. Ja sa na seba musím denne pozerať do zrkadla. Vieš vôbec, o vo je ten pohľad ťažší, keď viem, ako dopadol otec. A že Adrian je otec? Ty a tým nežijea. Čo aj skončím, ako on? Mám strach David. Stále si myslím, že je tam vonku a že ide po mojej malej sestričke Magnolii. A ešte väčší, že sa raz zobudím a budem, ako on. Vieš vo yo je? ! Nie, ako by si mohol. Veď podľa teba som 'dokonalosť sama'. Musím mať aspoň istotu, že sa bude mať o čas ostatných, kto postarať. A kto je lepší, bez ty? Ale jak, jeff sa všetkým vzďaľujem a ct sa vzďaľujete mne? " Na oboch upriem prosebný pohlad.

2LT Alex Tšernobog - 26. října 2012 19:13

soukromá zpráva od 2LT Alex Tšernobog pro A dost... Stáhnu nabízenou ruku a místo toho si jí zakryju obličej, když spustí další těžký ublížený proslov. "Proboha, už je to tu zase!" pomyslím si a cítím, jak mě zase chytá vztek. Když Sebastian skončí se svým ublíženým skučením, tak se sehnu a jednu mu vrazím, že chytne druhou o zem. Než se stihne vzpamatovat, tak ho chytnu za oblečení a vytáhnu ho na nohy a přirazím ke zdi. "Tak teď mě dobře poslouchej Sebastiane, protože se nebudu opakovat!" zavrčím a se vší dostupnou zlobou a smrtí v očích se zadívám do těch jeho. "Kňučíš tady jak malá holka, že se bojíš, že tvůj fotřík ublíží Magnolii a že ty skončíš jako on...a co děláš pro to, aby se to nestalo?" zeptám se ho stejným tónem. "Kdyby jsi spíš sebral všechny síly k tomu, aby jsi se postavil strachu, co tě žere, tak spíš zajistíš, že se nic z toho nestane, ale tím, že před tím budeš utíkat jako zbabělá slepice jen urychlíš příchod svých nejhorších nočních můr!" pokračuju ve stejných tóninách. "Místo aby jsme se tu snažili vymyslet, jak tomu zabránit, tak se tu snažíme pozabíjet navzájem! A proč? Protože se bojíš! Přestaň se klepat, popadni meč a braň to, co je ti svaté!" lehce s ním praštím o zeď aby věděl, že tentokrát mluvím zcela vážně. "Chceš skončit jako zbabělec, co utíká před vším, sice se dožije úctyhodného věku, ale potomci si tě budou pamatovat jako zbabělce? Nebo se postavíš strachu a nepříteli a budeš respektován mezi rody? Co z toho Sebastiane? Čestně zemřít v boji, nebo zbaběle jako slepice?" dokončím svůj monolog, pak Sebastiana pustím a zamířím dolů, potřebuju na vzduch, protože už jsem nervy rozdrásal dost. "Až budeš vědět, co z toho vlastně chceš, pak si promluvíme, do té doby přemýšlej o tom, ne že si mě zase vyložíš jako špatného...tentokrát to s tebou myslím já dobře..." dodám přes rameno a sejdu dolů po schodech a poté zamířím před hlavní dveře, o které se opřu a nadechnu se čerstvého vzduchu.

Sebastian Gruber - 26. října 2012 19:50

soukromá zpráva od Sebastian Gruber pro Chodba Počas Davidovej reči, napriek oplieskaniu o stenu, hladia na nehodve veľek "psie oči", ako na najlepšiu vec, čo sa v živote môže stať. Nechám hozísť dole a vydýchať sa, ale celá tá reč... Vytriezvel som a som späť na nohách. Nie je to "Sebastiann Gruber" ani "Bastien", kto ostal s Cissy na chodbe. Po malej chvíly sa mi na tvári rozjastní úsmev. "To sme tomu teda da Ako dvaja malý chlapsi." Rozosmejem sa. Áno, tá poznámka patrí Cissy a nikomu inému. "Pepáč, že si pri tom bola a že po tom všetkom som spomenulk Sindaru. Čo som vravel pred tým, keď sme boli sami, stále platí. O roliach na verejnosti." Nakloní sa k nej a do prstov pravej ruky jemne vezmem prameň jej vlasou a zahrniem jej ho za ucho. Sú pre zmenu rospustené a pristane jej to. "Je to z veľkej časti otázka zvyku." Usmejem sa. Nepôjdem bližšie, lebo podľa toho, ako letmo pohladila pred tým svojho brata, nie je na dotyky zvyknutá. "Počkáš prosím v jedálni? Dovediem Davida. Je na prízemí hneď druhé dvere v ľavo, keď zídeš týmito schodami." Pohladím ju po líci a zbehnem dole schodami za Davidom. Prídem k Davidovi a dostane takíu tú klasicku jemnú priateľskú do ramena, s ktorej by asi ani Miky nerobil vedu, že ho bolela a po tom ho obímem. Rýchlo ho však pustím a poodstúpim. "Preáč mi to. Viem, že nie som dokonalý, ale volím si boj. Keď z tadeto vídeme, nakopeme pár zatkov. Odnaučíme všetkých zahrávať sa s nami."

Lillian *Lily* Ambrose - 26. října 2012 20:29

soukromá zpráva od Lillian *Lily* Ambrose pro S Luisou Vážně je pro ni lepší, že jen nesedí a nestrachuje se. Že by jeli na Velteyn? Ale není to zas příliš blízko...? Přemýšlím. Kdybych já chtěla někoho odvézt, nevzala bych ho na nejbližší sídlo. Je to moc nápadné. Ale on neví, že Luisa je viděla... Uvědomím si. Takže ano, nejspíš tam jsou. V tom případě nebude těžké je tam najít. ,,Mám jistou představu, kde by mohli být. Ale lépe uděláme, když se poptáme... Ten spěšný odchod musel vyvolat zájem lidí, mají rádi, když se něco děje," pousměju se. Do karet nám hraje i to, že Gruberové moc oblíbení v okolí nejsou. ,,Pojď, půjdeme se poptat. Jestli mám pravdu a jeli tam, kam si myslím, tak nebudou moc daleko," navrhnu. Vezmu si meč a rozejdu se ke dveřím. Do večera to snad stihnu.. Lehce skousnu spodní ret. Nerada bych ho nechala čekat, nebo se snad vůbec nedostavila. Jsem si jistá, že nějaké novinky má, i když mi v dopise tvrdil opak. Musím to stihnout.

Francesca Elley - 26. října 2012 20:32

Hrádek rodu Gruberů Už jsem vám říkala jak úžasná je lidská mysl?Jak zajímavé je sledovat jednání lidí ve vypjatých situacích? Tady pokud jsem o slečně Lilian a panu Michaelovi říkala, že jsou histeričtí, David se Sebastianem je právě v této disciplíně dohonili. Nakonec Sebastian skončí jako otloukánek a David a závěr opustí naše malé shromáždění, až tu se Sebastianem zůstanu opět sama. Asi bych si o tom měla něco myslet, něco cítit, jako každý normální člověk, ale já jediné co hodnotím je výsledek té pře. A jaký, že je to výsledek? David odešel a Sebastian? Kdyby nic jiného, alespoň vystřízlivěl. Zlehčuje situaci vtipem. Protože zřejmě očekával že se rozesměju jako on a že mně jeho poznámka pobaví, udělám se ose ode mne čeká a lehce se zasměji. Je to poměrně nezvyk a na mé tváři a z mých úst zní smích tak nějak nepatřičně. Další slova mně určená jsou zvláštní. Sebastian zřejmě nechápe že mi nevadilo že jsem při tí hádce byla, ale spíše to, že k ní vůbec nechali dojít. Oba dva! Jsem zvyklá vídat různé věci a být svědky slovních rozepří. Nevadí mi vidět ani slyšet. Ale když se Sebastian znovu zmíní že si vzpomněl na Sinardu a pak ještě dodá to o našich rolích těžko říct co si o tom mám myslet. Více méně vím, ale nedám na sobě znát nic ze svých vnitřních pochodů a myšlenek. Zdá se, že ohledně Sinardi Safireli existuje jediné možné řešení. Ale pak přišel ke mně a vzal mezi prsty pramen mých vlasů. Stál teď tak blízko mně, že jsem mohla cítit jeho kolínskou. Pravda, stejně jako alkohol, který před chvílí spořádal. Pootevřela jsem rty, ale nevydala ani hlásku. dívala jsem se mu do očí a cítila mravenčení po celém těle. Dal mi vlasy za ucho, pohladil mně po tváři což mravenčení jen zesílilo. Hlavně v místě, kde se mne dotkl. Přikývnu na jeho slova, ale to už ode mně odchází a zanechává mně samotnou. Dívám se za ním, otřepu se. Já přece jako jediná zde vím co mám dělat. A tak se přinutím k pohybu a podle instrukcí se vydám do jídelny, kde je již prostřený stůl. Posadím se. Bílý ubrus, květziny ve vázách, čisté nádobí, Jedním slovem - perfektní. po vzoru vychovaných dam se usadím vedle čela, kde očekávám že si sedne Sebastian a čekám. Sluha chce přinést polévku, ale já ho pohybem ruky zastavím a střelím po Sebastianově místě. Dokud bude prázdné, nemohu začít jíst.

2LT Alex Tšernobog - 26. října 2012 20:58

soukromá zpráva od 2LT Alex Tšernobog pro Mír nebo příměří? Kdo ví Pobyt na čerstvém vzduchu byl lepší než láhev alkoholu, bylo třeba se pořádně nadechnout asi pětkrát, než jsem se víceméně uklidnil. Poté jsem si prohlížel okolí sídla, úkrytu...cokoliv to je. Vcelku malebné okolí, tolik zeleně, že by jeden z toho vyrostl jako strom. V hlavě se mi začali konečně usazovat informace, jež jsem získal od doby, co jsem se probudil tady v tomhle...jak se tu vlastně jmenuje? Magnolie, Sebastian, Adrian, Petr, Pavel, Jan, Mojžíš...ještě nějaká další jména dnes přibudou? Asi bych si měl začít psát poznámky...jako ve škole. Než jsem ale stačil utříbit své mentální poznámky, tak se přihnal Sebastian a uštědřil mi herdu do ramene. V jednu chvíli jsem se ho chtěl zeptat: "To mělo bolet?", ale radši jsem nic neřekl a počkal, co se dozvím teď hezkého. Avšak jeho objetí jsem nečekal a nasadil jsem výraz: Co to sakra děláš? Když se pustil, tak jsem urychleně adoptoval původní výraz. "Takže slepice se rozhodla, že se bude bránit a nebude slepicí?" pomyslím si na jeho slova. "Konečně začínáš mluvit smysluplně a racionálně." odpovím mu, i když neutrální výraz neměním. "Takže konečně můžeme dělat něco jiného, než se tu snažit pozabíjet navzájem? Co třeba najít nějakou stopu, jež by nás navedla k tatíkovi?" zeptám se a hledím na Sebastiana, jež se konečně probudil...no, probudil...ten chlast z něj táhne fest. Jen říkám, kdy jeho tělo zavolá timeout a vypoví poslušnost. Ale musím mu uznat, že jestli to myslí vážně, tak to s námi ještě nebude tak na ostří šavlí, jak jsem si myslel.

Sebastian Gruber - 26. října 2012 21:15

soukromá zpráva od Sebastian Gruber pro Pred dverami Čakal som trocha vrelejšie uvýítanie, ale po posledných dvadsiatichštyroch je toto pomaly narodeninová oslava. "Celé to - riaditeľka a študenti zavretý v žalároch pod Akadémiou... Pripomína mi to jeho rukopis. Teda podľa toho, čo sa o ňom hovorí. Rozhovor s Marianom Eriosim vo mne ale vyvolal dojem, že realita môže byť horšia. Poslal som po jeho denník a všetky poznámky, čo sa zachovali. Uvidím, či sa k nim dostanem. Ale... Tiež mi nesedí starý otec. Zdá sa mi, že mi tu niečo uniká. Akoby v tom mal tiež prsty alebo akoby sa za neho Adrian vymenil." Kým mi Adran Gruber nedá dôvod veriť mu, nenazvem ho ani raz otcom. Miesto toho ho prekľajem do pekla. Ale to je teraz vedľajšie. "Tiež mám dojem, že nebyť začiatku roka a vystúpenia v prvý deň, bolo by to celé nasmerované len proti kúzelníkom a nás by obišli. V podstate sme tam boli zakaždým náhodou. Až moc sa sústredili na Magnoliu. Preto to najskôr niekto, kto pozná celé tajomstvo. Tiež je šanca na niekoho mimo krajinu a po tom je problém. Každopádne to bude práca černokňažníka a nie kúníka." Odmlčím sa na chvíľu. "Inak, prepáč, že som ti nepovedal o zásnubách. Mal si to vedieť skôr." Pravdepodobne zase zareaguje prudko. Tá posledná od neho sadla... Viacnásobe.

2LT Alex Tšernobog - 26. října 2012 21:33

soukromá zpráva od 2LT Alex Tšernobog pro Konečně nějaký plán "Tak hold to budeme muset ukrást. Když to nepůjde po dobrém. A každý, kdo bude mít s tím problém...no...řekněme že krysy budou mít večeři!" dodám nezvykle krutě. "A proč se tedy staříka nezeptáš?" zeptám se a aby viděl, že to myslím zcela vážně, tak jen složím ruce na hrudi, nikoliv defenzivně, ale tentokrát, že prostě mě nebaví mít je podél těla. "Nejlepší by bylo jít na to přímo." doplním svou otázku. Vztek se vytrácí, protože se se Sebastianem dá konečně mluvit racionálně, nikoliv jako s malým dítětem. Jakmile spustí o Magnolii, tak se mi vybaví má myšlenka "Mluvíš o ní, ale já jí ještě neviděl...", mám pocit, zda vůbec Magnolie existuje. "Hmm, nebylo by lepší najít proti nim nějaké důkazy a veřejně jim v tom vymáchat čumák? Pak by jsi se nemusel bát, že se jí něco stane. A jestli někdo nebude věřit, tak to vidím jediný způsob." řeknu a palcem si přejedu po hrdle. Vůbec nechápu, kde se ve mě vzala ta brutalita a touha po krvi, ale je to takové...přirozené, což asi nebude správně. Poté, co zmíní zásnuby, tak jen pokrčím rameny. "Stačilo začít jemně a jít zpříma...ne chodit kolem horké kaše." odpovím a plácnu ho po rameni. "Když mluvíme o zásnubách, neměli bychom být jinde?" zeptám se Sebastiana a vydám se hledat sestru, sice je asi zvyklá být sama, nebo mám aspoň ten pocit. Přijde mi to divnější, než to, že Sebastian dokáže nechat prase lítat...

Sebastian Gruber - 26. října 2012 22:09

soukromá zpráva od Sebastian Gruber pro Vonku a v jedá "Každého zase nie. Rodičia..." Podľa toho, ako to vravím, je jasné, že myslím mamu a adoptívneho otca - strýka. "... si najskôr budú myslieť, že chcem zopakovať jeho experimenty." Možno tie bezpečné. "Takže z výnimkov nich a povedzme tvojich, keby sa do toho zaplietli." Vidím, že je krvežíznivý. Obvykle nebýva. Asi s ním ostal spätý ten démon. Kde je... keď ho potrebujem. "Lebo neodpovie. Ale je jedna vec, na ktorú odpovie. Podľa mňa nebol za vsťach rodičov. Je možné, že by to zinscenoval, aby sa pomstil, ale... Adrian je rovnako dobrá možnosť." Je to trpké. Neverím veľkej časti vlastnej rodiny, ale Davidov, po všetkom, verím bezprostredne. Cissy mi tiež dala skvelý dôvod jej veriť. Že by som, ako ďalší zdroj informáí... Nie, ju už nesmiem kontaktovať. Sám seba zahriaknem a ďalej rozvýjam plán. "Magnólia sem má prísť. Predpokladám, že čoskoro. Zistíme aj jej názor. S tým, že pokiaľ to nejakým zázrakom nie je Adrian, ani nik z rodiny, nebudú vedieť, čo ich trafilo." Nechám do hlasu preniknúť trocha škodoradosti, no to mi už pripomenie svoju sestru. "Dúfam, že to isté povieš, aj keď budeš mať späť všetky spomienky. Ale neboj sa. Šanca, že by som niekedy mohol ešte byť so Sindarou je tak malá, že nie je. A iná ma nikdy nezaujmala." Usmejem sa. ,"Brácho. Dem za ní. Je v jedálni. Pamätáš si už, kedy si tu bol posledne?" Popri ňom zamierim do jedálne, ktorá je veľmi blízko a otvorím nám dvere. "Dúfam, že sme ťa nenechali moc dlho čakať." Usmejem sa na Cissy. Cez okno preniká svetlo a vytvára korónu okolo jej hlavy na jej vlasoch. Zas tie vlasy. Čo je na nch také fascinujúce? ... aj Sindine mali odlesk do červena, keď cez ne prenikali slnečné lúče... Pohľad sa zmení na zasnený, akoby som videl ducha. Máta v mojich snoch, tak prečo aj keď som hore? "S-Cissy." Pohľad sa vráti do prítomnosti a usmev trocha pochabne.

Francesca Elley - 26. října 2012 22:19

Jídelna Čekala jsem, ale nebylo to zase tak moc dlouho. Když konečně bratr se Sebastianem vešli bok po boku, vše vypadalo o něco lépe. Vstanu. Sebastian mi opět věnoval zvláštní pohled. Skoro žádoucí, myslím. Ale když mne oslovil a já uslyšela před C jeho jemné S, bylo to jako ledová sprcha. já samozřejmě vím jak se věci mají a nic si nenamlouvám to nemám za potřebí. Ale čím více přibývá z jeho strany nezvládnutých náznaků, tím více si uvědomuji svoji situaci a ta je... Inu toho charakteru jako balancovat na laně nad propastí. Ale my si vše vyjasnili a on mi něco slíbil. Usměji se zdvořile na bratra i Sebastiana. Rukou je vyzvu aby se posadili. Co by němá dívka mohla udělat víc, že?

2LT Alex Tšernobog - 27. října 2012 00:33

soukromá zpráva od 2LT Alex Tšernobog pro Divnější než divné "Musíme to z nich dostat, ať už tak, nebo jinak." oznámím mu a střelím po něm pohledem. "Hold někdo bude mít krev na zalití záhonku...." řeknu na tu část, že jestli to není jeho rodinný příbuzný, tak že nebudou tušit, co je trefilo. Pak se mě zeptá, jestli si pamatuju, kdy jsem tu byl naposledy...zcela upřímně a nepokrytě? Nepamatuju. "To si bohužel nepamatuju." odpovím mu popravdě. To je jedna z věcí, jež se mi doposud nevybavili...otázka je, jestli se mi vybaví všechno. Když se dostaneme do přítomnosti mé sestry, tak jí jen kývnu a ujmu se role pozorovatele, abych věděl, jak mezi sebou budou komunikovat. Sebastianova otázka, následovaná oslovení, jež lehce zmotal, nejspíš opět myslí na tu Sinardu...Hmm, Sinarda. Zamyslím se, co si o ní vybavím...arogantní, zhýčkaná, zvyklá na určitou úroveň odívání, chování, vína,...prostě všeho...neměla mě ráda....avšak proč? To jsem jí odmítl nebo co? Nebo jsem naopak udělal něco, čím jsem jí ublížil? "Vzpomínky vraťte se!" zavelím své hlavě a v zamyšlení nakopnu nohu stolu. Naštěstí ne tak silně, aby narušil onu perfektní iluzi stolování, ale dostatečně, aby to probudilo mě z mého vzpomínkového výpadku. Pak se podívám na Frankie...Frankie? Divná zdrobnělina, nemyslíš? Prostě na svou sestru, Sebastianovo oslovení jí trochu...urazilo? Nebo si to jenom tak vykládám já? U stolu se posadím tak, abych na ty dva pohodlně viděl a mohl pokračovat ve svém pozorování.

Sebastian Gruber - 27. října 2012 00:50

soukromá zpráva od Sebastian Gruber pro Jedáleň, panstvo Velteyn "Prepáč." Nadviažem, kde som sa poplietol, nepoplietol v reči. Sindara... Dala by sa zohnať amnézia, ktorá by vytesnila len ju? Niečo mi našpkáva, že áno. A vedľajšie účinky? Mala by? Zatvárim sa zamyslene a po tom sa usmejem. Napadá ma jedno kúzlo. Dokázalo by to, hoc nie je obvykle. Respektíve sa zvykne používať inak. Ani si nevšimnem, že je už na stole lahodná cesnaková polievka. "Aký vek je podľa teba vhodný na vidaj Cissy, Davod?" Spýtam sa. V hlave sa už rodí plán, ktorý mne ľahčí od jednej z nočných môr a Cissy od neistoty. "Myslím, že poznám riešenie svojho problém so spomienkami." Ľahšie sa jej zriecť, s tým, že ju nepoznám, než naopak stratiť ju. Je úplne divné pouťiť to takto, ale...

Luisa Hulligotová - 27. října 2012 08:41

soukromá zpráva od Luisa Hulligotová pro S Lily Závidím Lily, že si může vzít meč. Zvlášť, když ten můj zůstal v akademii. Co je mi platné, že jsem dřív hodně cvičila, když teď nemám čím se v případě nouze bránit? Závistivý pohled se ale ztratí v rychlé chůzi směrem z pokoje. Dobře... Přikývnu jí za chůze. Ještě se zastavím u sebe v pokoji, kam jen nakouknu popadnu připravené zavazadlo, rychle ho zavřu a doženu Lilian. "Měla sem už sbaleno." Vysvětlím jí. Možná už zapomněla na náš dřívější rozhovor toho dne. "Máte koně?" Určitě by to na nich bylo rychlejší nemluvě o tom, jak moc mi chodí ježdění po okolí Lancasteru... Daleko raději mám koňské sedlo než pohodlí kočáru.

Lillian *Lily* Ambrose - 27. října 2012 10:35

soukromá zpráva od Lillian *Lily* Ambrose pro S Luisou Jen přikývnu, když mi řekne o tom, že už měla sbaleno. ,,Máme. A rozhodně na nich pojedeme. Je to rychlejší i nenápadnější než kočár. A taky ti najdeme nějakou zbraň. Přeci jen tam pojedeme špehovat," odpovím. Směruju nás k nádvoří. Jestli chtěli odjet kočárem, rozhodně museli jet tudy. Asi nebude nejlepší ptát se přímo. Kdo ví, jestli tu nemají své lidi... Na nádvoří přistoupím k několika služebným, které zde právě rozebírají nejnovější drby. Bingo. ,,Promiňte," usměji se na ně, ,,nevíte, kde bych našla pana Grubera? Slyšela jsem, že se mladé slečně, která s ním přijela, udělalo nevolno a chtěla jsem se na ni jít podívat." Je to sice na první pohled zbytečná otázka, ale vím, že důležitější jsou ty další otázky, které teprve přijdou.

Luisa Hulligotová - 27. října 2012 10:44

soukromá zpráva od Luisa Hulligotová pro Přípravy "Díky," Bůh ví, že bych se se zbraní cítila mnohem jistější. Ať už to bude meč, nebo dýka, nebo něco v tom smyslu. Že vyjdeme na nádvoří mně nijak nepřekvapí a že tu sluhové rozebírají co se událo, vlastně taky ne. Líbí se mi, jak se Lily adaptovala a vrhla se na vyptávání sluhů. Já namísto toho vykročím k místním stájím, které naštěstí nejsou nijak daleko a oslovím místního štolbu. "Slečna Lilian a já bychom si rády vyjely na projíždku, bylo by možné, abyste nám připravil dva koně?" zeptám se věcně, a mile se usměju a vyčkám na sluhovu odpověď přičemž se ještě ohlédnu po Lily, abych zjistila jak to vypadá s ní.

Magie - 27. října 2012 14:15

soukromá zpráva od Magie pro Na nádvoří Říkám ti, hned jak přijeli tak zase mazali pryč, jako by jim za patama hořelo. Lord Eriosi je vypakoval dost rázně a brzo, jak se na někoho jeho postavení sluší. Dobře jim tak, temným šmejdům. Černokněžnická havěť by se roztahovala ještě tady. Souhlasím, Gruberové tady, projeli přímo hlavní branou a producírovali se tu, jako by jim to tu patřilo. Lord udělal správně, že je hned vykopnul. Kdoví, jestli sem nepřišli špehovat a něco neukradli... A viděli jste tu jeho snoubenku? Taková nepřítomná, na všechny shlížela svrchu a ani neměla dost slušnosti, aby něco řekla, asi jsme jí připadali méněcenní. Jo, jenom tam tak stála a koukala jak tele do chlíva. I pána Michaela ignorovala... Nevím, jestli Michael ještě dlouho pánem bude... V tu chvíli na ně promluvíš a služebné se poplašeně otřepou, je jim jasné žes musela slyšet tu poslední poznámku. A něco takového by se dalo považovat za zradu, ovšem víš, že nco takového by Lord Eriosi neřešil. Áh, krásný den přeji, slečno Lillian, jenom jsme si... povídaly. Prosím, neříkejte to pánu Michaelovi, nepřeji mu nic zlého... To žádná z nás! ...a jak on sám říkal, hrubé chování a pomluvy, ačkoliv bych tomu tak neříkala, vůči našim "hostům" jsou zakázené a říkal, že každého za sebemenší porušení vyhodí! Poté se jich zeptáš na Grubery, a ta, která říkala něco o tom, že tu Gruberové něco ukradli, vrhne na ostatní pohled typu "já vám to říkala". Ano, udělalo se jí očividně špatně, ani se nehýbala, nic... Ne že by to teda bylo TAK rozdílné... Drž zobák! Odjeli směrem na východ, asi jeli zpátky do toho jejich prokletého panství. Stalo se s nimi něco, viďte? Měli zlé úmysly a něco ukradli, já to hned věděla... Zatímco Lillian domluví se služebnými, štolba přivede dva koně. Nevěděl, jestli má Luisinu přání vyhovět, ale poté spatřil Lillian a pomyslel si, že pokud je s tím něco špatně tak mu to Lillian řekne. Jeden je Lillianin obvyklý bílý kůň, druhý je hnědák.

Lillian *Lily* Ambrose - 27. října 2012 14:32

soukromá zpráva od Lillian *Lily* Ambrose pro Nádvoří Potlačuji úsměv. Není lepšího zdroje informací než služebných. Zvláště ty zdejší nemají Grubery příliš v lásce; ne, že by bylo divu. Podle všeho to tu dříve dost vřelo - vraždy, násilí a tak, znáte to. A to i mezi obyčejným lidem. ,,Nebojte se, nic nepovím," mrknu na ně. Hm, takže vážně jeli na Velteyn. Pomyslím si, když se zmíní o tom, že jeli na východ. ,,Opravdu odjeli? Ale to snad není možné!" hraju překvapenou. ,,Určitě v tom něco bude," přikyvuji té, která věří tomu, že zde něco ukradli. Ačkoli slovo unesli by se hodilo více. ,,No, děkuji za zajímavé informace," řeknu ještě služebným, než se vydám k Luise, která nám zatím obstarává koně. Ke mně je přiveden můj krásný bělouš. Pohladím ho po lysině. ,,Moje dohady se potvrdily," pronesu tiše k Luise. ,,Mohl byste nám je, prosím, dovést k západní bráně? Musíme se ještě pro něco stavit," poprosím štolbu. S Luisou zamíříme do zbrojírny, kde si Luisa může vybrat zbraň.

Luisa Hulligotová - 27. října 2012 14:43

soukromá zpráva od Luisa Hulligotová pro Výbava Štolba mi evidentně moc nevěří, ale jeho jednání je opravněné, takže mi stačí že i přesto je ochoten koně připravit. Vzápětí Lily přiběhla, takže jí kývnu a povzdechnu si. Sleduji jak nechává koně připravit k bráně a jdu za ní směrem do zbrojírny. "To nevypadá moc dobře. Vlastně vůbec..." říkám spíš sobě než jí. Ale je pravda že by měla slyšet alespoNˇnějakou reakci na její slova. Ale proč mi vlastně chce pomáhat? Má v tom sama nějaký zájem? Nemá Grubera ani Elleyho zrovna v lásce, kvůli nim to nedělá... Když dorazíme do zbrojnice, rychle se rozhlédnu. Uvažuji o dýce a meči. Několik si jich vyzkouším. Zkouším vyváženost a váhu, ta je hlavní. Můj meč nesmí být moc těžký, ale mám raději delšíčepele, takže budu opravdu chvíli vybírat než najdu něco ideálního. U dýky už to není tak těžké, ak mi stačí v podstatě cokoliv. Když mám co potřebuji vrátím se k Lily. "Díky, můžeme jít."

Lillian *Lily* Ambrose - 27. října 2012 14:58

soukromá zpráva od Lillian *Lily* Ambrose pro Hurá za dobrodružstvím Luise chvíli trvá, než si meč vybere. Nedivím se; jsem ráda, že ten můj zůstal u mě. Vydáme se k západní bráně; ta je odsud dokonce nejblíž. Vybrala jsem ji záměrně. Je směřována k menšímu lesíku, který je pro vyjížďky jako stvořený, a hlavně se jím dá dostat k Velteynu - pravda, oklikou, ale zato nás nikdo neuvidí. Navíc tam má lord Eriosi jednoho či dva špehy, kterým kočár jistě neunikl. Nasedneme na koně a vyrazíme. Mluvit začnu, až když jsme dál od sídla. ,,Podle všeho jsou na zámku Velteyn. Ten hraničí s územím Eriosových. Není moc daleko, tak si myslím, že jeli tam. Dostaneme se tam rychle," vysvětlím Luise, zatímco nás směřuji k lesíku. Nejedeme zatím moc rychle, vždyť jsme na vyjížďce. Máme se kochat krajinou.

Luisa Hulligotová - 27. října 2012 15:18

soukromá zpráva od Luisa Hulligotová pro Hurá hurá :) Šly jsme obě mlčky. Hezky ven ze sídla k západní brance, kde už čekali koně. Pár úsměvů směrem ke štolbovy. Lily ani já jsme se příliš nesnažily nějak obhajovat, že s sebou máme zbraně. Vyhouply jsme se do sedla, pobídli své koně a brzy už byly na cestě k malému lesíku, když Lily opět promluvila vysvětlujíc mi, kam si myslí že odjeli. "Dobře, to zní logicky i pravděpodobně." Vydechnu si, ale jsem napjatá, to ne že ne. ale po dlouhé době nejsem já ta lovná zvěř, které jdou všichni po krku, je příjemné být projednou v pozici lovce. Ačkoliv ještě nejsem plně rozhodnutá co s kořistí, až ji nalezneme. Zatím jedeme pomalu. Jsme na dohled od sídla Erisových, jely jsme na vyjížďku, spěch by byl příliš nápadný... "Co tě to najednou tak popadlo, zjišťovat proč Elleyho zpacifikovali a unesli? Měla jem za to, že je nesnášíš." I kvůli tomu jsem oddalovala spolupráci s Elleym a Gruebrem, která mi byla nabídnuta...

Lillian *Lily* Ambrose - 27. října 2012 15:27

soukromá zpráva od Lillian *Lily* Ambrose pro Na cestě Věděla jsem, že ten dotaz přijde. Ale ani tak si stále nejsem jistá odpovědí, kterou mám Luise poskytnout. ,,Chci ti pomoct. Vím, že ti na Elleym záleží. A taky proto, že mě to zajímá. Nikdy nevíš, k čemu ti bude vědět něco podobného," řeknu nakonec váhavě, hlavně tu druhou část. Elley možná není až tak znělé jméno v kouzelnickém světě - podobně jako to mé - ale teď, když jsou v podstatě spřízněni s Gruberovými, tak se hodí mít o nich pár pikantních informací navíc. Říkaly, že ta Gruberova snoubenka vůbec nemluvila. Pochybuju, že by to bylo nadřazeností. Ale že by byla němá? Přemítám nad rusovláskou. ,,A taky si myslím, že lorda Eriosi bude zajímat, co se na Velteynu děje. Sice o jejich odchodu ví a očividně jim ho i povolil, ale to neznamená, že by ho schvaloval, ne?" přemítám dál nahlas. Neříkám nic, co by nemohlo napadnout i Luisu, na to si dávám pozor.

2LT Alex Tšernobog - 27. října 2012 15:36

soukromá zpráva od 2LT Alex Tšernobog pro Pozor, padne moudro Zbystřím všechny dostupné, i nedostupné, smysly, když Sebastian spustí o tom, jaký věk je ideální na svatbu. V tu chvíli mám chuť nasadit takový ten výraz: Děláš si srandu? Jako bych já věděl, kdy je ideální se provdat, nebo oženit. "Kolem osmnácti, dřív ne." odpovím bez přemýšlení. Zdálo se to jako nejvhodnější odpověď. Podle výrazu na jeho tváři se mu v hlavě cosi rodí. A nevím, jestli se mi to líbí. Následuje prohlášení, že ví, jak vyřešit svůj problém. "Tak co z něj vypadne za ptákovinu?" pomyslím si a pečlivě poslouchám, co řekne. Pro jistou, nahmatám lžíci abych ho s ní v případě naprosté kraviny mohl tou lžící praštit, pokud si to ovšem nenechá vymluvit po dobrém.

Luisa Hulligotová - 27. října 2012 15:47

soukromá zpráva od Luisa Hulligotová pro Na cestě Podívám se jinam, když řekne že mi na Elleym záleží. Nezáleží! Proč by mělo, ne? Jen spojenec, nic víc... Jo líbil se mi. Vím že se mi líbil. A taky vím, že mně Magnolie nejspíš právě pro to nesnášela. Takže když jsem jí viděla dole v tom sklepení, co s ním provedla, myslím, že to poslední co chci, je stát v cestě právě jí. Mariana je proti ní zlatíčko... Ale nechám úvah nad Davidem Elleym. Stejně s tím teď neudělám vůbec nic. Než tam dojedeme určitě ne a až tam dojedeme pravděpodobně také ne. Takže tam jedeme kvůli zvědavosti a trochu taky špehovat pro lorda Eriosi... "Asi ano," poznamenám hodně váhavě. Už se na Lily alespoň můžu znovu podívat s vážnou tváří. "Nemyslela jsem si, že někdy budu dělat špeha," uchechtnu se. Přijde mi to celé bizardní. Ale myslím že je dobře že opouštíme panství rodu Eriosi. Určitě je to dobře. Teď už se nemusím vracet... "Takže jsi byla hlavně zvědavá, jo? Já taky..." usměju se, ale vzápětí sklopím hlavu. Unavují mně všechny ty lži a intriky... Nakonec vzhlédnu a podívám se na ni. "Můžu ti něco říct? Ale musíš mi slíbit, že to zůstane jen mezi námi. I pro tvé vlastní dobro, je nebezpečné to vědět." dýchám trochu přerývaně svádím svůj vnitřní boj, ale v čem jsem nelhala bylo, že každý potřebuje mít alespoň někoho komu může alespoň trochu věřit. David Elley ztratil paměť, i když ho najdeme nemůžu se na něj spoléhat...

Lillian *Lily* Ambrose - 27. října 2012 15:57

soukromá zpráva od Lillian *Lily* Ambrose pro Na cestě Trochu mě pobaví sledovat Luisiny rozpaky. Je znát, že se jí líbí. Kdyby měli na Akademii více času tak kdo ví, jak by to dopadlo. Když se Luisa zmíní, že si nemyslela, že by kdy špehovala, tak nereaguji - já něco takového dělám v podstatě již od dětství a přiznejme si, že mě to i celkem baví. ,,To rozhodně. Nestává se často, že by někdo uspával a svazoval Elleyho, ne?" zasměju se. Při tom se mi vybaví náš krátký boj. Skoro bych zapomněla. Něco říct..? Pravda, tohle zní podezřele. Nejsem si zcela jistá, co mám očekávat. Už jen podle toho jejího pohledu se zdá, že mi chce říct něco poměrně závažného - nejspíš se to týká toho, proč chtěla odjet. A proč taky nakonec neodjela. Poopravím se. ,,Můžeš. A slibuju," řeknu po krátkém rozmýšlení se vážně.

Luisa Hulligotová - 27. října 2012 16:19

soukromá zpráva od Luisa Hulligotová pro Tajemství Nádech - výdech. To nemůžeš! Musím... Musím to říct alespoň někomu. Po téhle výpravě se už možná s Lily nikdy neuvidíme, chci aby alespoň jeden člověk, co mě nechce hned zabít a vydat za peníze, znal pravdu. K čemu ti to bude...? Kdybych se nakonec dostala do spojenectví s Elleym a Gruberem chci aby Lily věděla proč to dělám a chci aby mě chápala. Nechci aby se to dozvěděla až tam a z úst někoho jiného. Nevím co ví lord Eriosi, ale tohle... Tohle může být velmi zásadní cesta. Je to zbytečný risk! Ne... Je to risk, ale ne zbytečný! Když mi to slíbila, zavřu oči a po vteřince je opět otevřu. "Dobře," můj hlas klesne na hranici šepotu. "Povím ti své tajemství... Vím že je toho na tebe až moc poslední dobou a hlavně od chvíle kdy jsi se probudila. Ale nechci aby ses to dozvěděla od někoho jiného. Lahala jsem. Ne jen tobě, lhala jsem všem a proto i tobě. Nejsem Luisa Hulligottová. Nenarodila jsem se ve Francii a neodstahovala se s rodiči do anglie odkud jsem přijela sem studovat. Ne..." Hruď mám sevřenou. Bojím se pokračovat, ale široko daleko ani živáčka, hranice lesíka, taky ještě kousek před námi... "Já se v narodila v Anglii. Jmenuji se Luna Elizabeth Thube a pocházím z Lancasteru. A jsem... Jsem z nejvýznamnějšího černokněžnického rodu u nás." Tak to je asi největší rána, proto se mi hlas tolik třese. "N-než... Než něco řekneš tak... Nech mě prosím domluvit, ano? Utekla jsem. Utekla jsem před svou sestřenicí, která nechala úkladně zavraždit mé rodiče a mně. Protože jsem utekla, využila toho, aby mě obvinila z jejich vraždy. Můj otec, hlava rodu, nesouhlasil se způsobem jakým Mariana získávala svou moc, nepohodli se a rodiče to stálo život. Celé prázdniny jsem se různě skrývala a na akademii šla, abych získala moc a spojence a jednou se mohla vrátit a pomstít smrt svých rodičů. Do té doby ale... Po mně Mariana stále půjde. Nikde nejsem v bezpečí a nikdo není v bezpečí po mém boku. Ředitelka to o mně zjistila. Chtěla mně Marianě vydat a... Vidíš jak to dopadlo. Uprchla jsem jen o vlásek. Zase... Už víš proč jsem chtěla odejít od lorda Eriosi?" Bojím se. B ojím se toho jak bude reagovat, ale ničím jiným než případným mým úprkem a pokusem o útek to nesknočí. Pokud teď Lily nepochopí.

Sebastian Gruber - 27. října 2012 16:55

soukromá zpráva od Sebastian Gruber pro "Spomienky sa dajú vytesniť, Davide." Pokúšam sa o to už dlhšie, ale dnes sa môžem spýtať odborníka namnézie. Čož mi pripomína... Vstanem a na chvíľu zmiznem v kuchyni. Keď sa vrátim, rukaošetrená. "Mame tri roky, než sabude dať pokračvať vo veci spájania rodov. Dva, ak budete so sestrou súhlasiť. Medzitým musíme minimálne zistiť, čo sa na Akadémii stalo a ako je to s Adrianom." Chcem jeho denníky a poznámky aj na čosi viac, ale to má čas. Ešte len uvidím, čo z nich je použitelné. "Musíme vedieť, akými zbraňami bojuje." Na chvíľu sa odmlčím. "Uvidíme, či a s kým sa akadémia otvorí na novo. Zatiaľ nič nevyhlásili, takže máme čas. Cissy, pôjdeš aj ty, keby sa otvorila?" Záleží na nej. Predsa len jej doterajšia "rola nemej a nespôsobilej". Ak by sa na hodinách držala čiste teórie... Nájdu sa výhovorky, prečo je tam. A ľudia zabúdajú,že nemá nie je hluchá.

Lillian *Lily* Ambrose - 27. října 2012 17:10

soukromá zpráva od Lillian *Lily* Ambrose pro V lese Luisa se rozpovídá o svém tajemství. Je znát, že to z ní jde těžce. V prvních chvílích vůbec nevím jak zareagovat. Je toho hodně, až příliš. ,,Dobře, takže..." začnu nejistě. Nemám ani ponětí co jí chci na to říct. ,,Jsi z Anglie," zopakuji informaci, která mi dělá nejmenší problém vstřebat. ,,Utekla jsi," pokračuji. Zatím to dává smysl. Dál už je to horší - vyvražďování vlastní rodiny? ,,A chceš se vrátit a pomstít," vyvodím závěr. Neřekla to sice, ale pochybuji, že se chce jen bránit. Ale za to ji odsuzovat nemůžu, ne? Obzvlášť já ne. Napomenu se s myšlenkou na své přeživší příbuzné. I já chci víc než jen přežít školní léta. ,,A myslíš si, že by tě lord Eriosi vydal..." dodám zamyšleně. Možná se bojí, že si jí někdo všimne a uvědomí si, kdo vlastně je. ,,Moment. Takže ředitelka měla pravdu, když tvrdila, že jsi někdo jiný?" vzpomenu si na věc, kterou mi sama Luisa - vlastně Luna - říkala krátce po mém probuzení. Zatraceně, to je ale náročný den. Popravdě, nevím, co mám dělat. Věřím Lui.. Luně v tom, že je na útěku. A i příběh jejích rodičů je nejspíš pravdivý. Lhala mi. Ale lhala nejenom mně, že?

Francesca Elley - 27. října 2012 17:10

soukromá zpráva od Francesca Elley pro Jídelna Udělali to. David se posadil naproti mně a Sebastian v čele, jak jsem čekala. Sluhové donesli polévku a já mlčky vyčkala až si jí Sebaastian všimne a začne jíst. Nemá se zač omlouvat. Vím že k Sinardě stále něco cítí. Že jsem jen oficální náhrada za ni. To on mne ujišťoval že ona už se nebude smět vrátit a i kdyby ano, on si ji nebude smět vzít, proto zůstane se mnou. Tím ve mě probudil řekněme ten nápad, že by svatba s ním byla skutečně službou mé rodině, že by byla prospěšná... Pak tu byly zvláštní náznaky z jeho strany. Pohledy, letmý dotek, jemné pohlazení tam na chodbě... Náznaky které, kdyby se nejednalo o Sebastiana Grubera, bych si mohla vykládat jako projevy zájmu, možná dokonce přízně či náklonnosti. Ale takto? A pak tu byly protiklady k nim S před C, zasněné pohledy, slova o Sinardě, dlaň sevřená v pěst. Co si pak má dívka jako já skutečně myslet? Jen jediné. Nakonec to bude právě Sebastian Gruber kdo rozhodne. Možná bych mohla někdy později na toto téma hovořit s bratrem, ale protože ten má momentálně malý problém s pamětí, nebude to zdá se tak jednoduché. Každopádně ted´ to řešit nemíním. Tedy nemínila jsem dokud se Sebastian nezmínil o věku vhodném ke svatbě. Zde je to těžší. Záleží na mnoha faktorech. Ale ze společenského hlediska se jako přijatelný věk u dívek bere 16, 17 let, ale může klidně i vyšší třeba až 21, ačkoliv to je považováno už za jednu z těch hraničních záležitostí. Na druhé straně tohle Sebastian jistě ví. Možná má na mysli subjektivnější názory, jako zvyky jednotlivých rodin, nebo snad dokonce náš osobní názor? David ale má evidentně jasno. OSMNÁCTI?! Naberu elegantně lžíci polévky, jemně pofoukám a strčím do úst vychutnávající chuť poctivé česnečky. Bratr už řekl. Stín jen tiše vyčkává a jí. Sebastian se zmíní o prozměnu svém problému se vzpomínkami. Tázavě se na něho zadívám. On není ten, kdo tu má problém s pamětí... Náhle se vše otočí o sto osmdesát stupňů. Sebastian odejde, já stále tiše jím. A zase se vrátí, s ošetřenou rukou. Hovoří o Akademii, nechvalně známém Adrianu Gruberovi a zakončí to otázkou zda bych příště jela s ním. Usměji se a přikývnu. Jistě že bych jela s ním. Za prvé je nezdvořilé odmítnout, za druhé mně otec uznal za způsobilou a za třetí, baví mně má role magicky zaostalé němé dívky. A na akademii? Tolik nehod co bych mohla předstírat, tolik věcí vyposlechnout a tolik lidí zmanipulovat a využít. A ta knihovna co tam je, je jedna z největších... Opět se mi v očích zaleskne jako když mluvil o Magnolii, naprosto čirý a nefalščovaný zájem. Který ovšem nemusí značit nic dobrého. Ale kdo by podezíral panenku.

Luisa Hulligotová - 27. října 2012 17:29

soukromá zpráva od Luisa Hulligotová pro Je potřeba to vstřeba Nakonec jsme přeci jen vjely do lesa. Do poslední chvíle čekám co mi asi tak řekne, ale sama sobě říkám, že jsem připravena na všechno co může přijít. Nechám jí když na hlas přemýšlí, je znát, že má problém vstřebat má slova, tak jen souhlasně kývám hlavou. Možná to nebyl až tak dobrý nápad... Zakončila to otázkou a mě nezbývá než si povzdechnout. "Ano," vydechnu popravdě. Vidíš? Takových náznaků jsem ti dala... "Věděla kdo jsem, když jí dopadli obviňovala mně a Elleyho z toho co se stalo ve sklepení, to je samozřejmě nesmysl, něčeho takového bych schopná nebyla, já ani on. Navíc nás tam sama uvěznila. A pak nepříčetně křičela mé pravé jméno. Nikdo jí to nevěřiol, ale brzy na to přijdou. V akademii jsem měla jedinou věc, co mohla dokázat můj původ, meč se znakem mého rodu. Ten ale zůstal v mém pokoji, nestačila jsem si ho vzít zpět, navíc to nebylo bezpečné vzhledem k tomu že se mě ujal lord Eriosi." vysvětlím další úskalí své situace. "Byla ji jediná na škole, a vlastně v celém mém životě, koho bych mohla považovat za kamarádku. Chtěla jsme vědět že budeš v pořádku, proto jsem to přijala. Ale když ses pak probudila bylo mi jasné, že musím pryč. Pohledy se od vás musely stočit jiným směrem. Pak jsem mluvila s Michaelem a ten mluvil o velkém spojenectví mezi kouzelníky a černokněžníky ve Francii. Napadlo mně, že když udělám co po mně chce, a on chtěl jen to abych byla dál tvá kamarádka, pak bude tohle spojenectví jednou tak silné, aby mi pomohlo dosáhnout spravedlnosti. Ale teď to na to vůbec nevypadá. Michael je uzlíček nervů, Elley který mi dal své slovo, že je mým spojencem, ztratil paměť. Kromě tebe tu nemám nikoho..." vydechnu. A až tahle naše špionáž skončí, nebudu už mít ani tebe... "Nevím jestli by mě lord Eriosi vydal, ale nemůžu to riskovat. Navíc Magnolie, jak víš, mně moc nemusí. Zažila jsem tu iluzi a viděla jak s Davidem, totiž s Elleym skočila do nicoty... To není místo, kde bych mohla zůstat." Stále mluvím tiše. Tady v lese už by nás mohl někdo tajně sledovat.

Lillian *Lily* Ambrose - 27. října 2012 17:45

soukromá zpráva od Lillian *Lily* Ambrose pro Stále více novinek Držím nás v stálém stejném směru, abychom se ze západu dostaly na východ k zámku Gruberů. Nejsem si zcela jistá, kde přesně jsou rozmístěni špehové lorda Eriosiho. Uvědomuji si, že to, co mi Luisa - ehm, Luna - teď vykládá, je poměrně nebezpečné. Být v její situaci, asi bych o ničem nemluvila. A vypadá to, že i Luna svého rozhodnutí lituje. Několikrát si povzdechne a pustí se do dalšího vysvětlování. ,,Dobře," řeknu nakonec, když domluví. Už jsem se rozhodla. ,,Nejsem si jistá, jakou pomoc ode mě očekáváš. Ale myslím, a doufám, že souhlasíš, že teď bude lepší nechat to být. Lord Eriosi má tady v lese několik špehů a myslím, že ani jedna nechceme, aby se tohle dostalo k nějakému špehovi," šeptám. Ironie, že já jedním jsem. Pomyslím si. Luna má jediné štěstí, že neprodávám zdaleka všechny informace. ,,Teď se budeme soustředit na Elleyho. Třeba se mu vrátí paměť a ty budeš mít spojence," pokračuji. Ačkoli mluvila i o mně, vím, že mě za spojence pokládat nemůže. Nemám majetek ani postavení; jsem sice oficiálně adoptovaná lordem Eriosim, ale to nic nemění na tom, že má vlastní rodina se mi vyhýbá. Nemám vliv a Luně pomoct nemohu, alespoň ne v nejbližší době.

Luisa Hulligotová - 27. října 2012 18:54

soukromá zpráva od Luisa Hulligotová pro Cesta pokračuje Zamyšleně sleduji zem ubíhající pod námi. Jakou pomoc očekávám? To já přece nevím, hm? Neheldám v tobě spojence, nemáš jak mi pocmot, jen chci... Chci aby někdo věděl, kde je pravda. Buď mě zradí nebo ne. Prozatím mi stačí, že bude mlčet. Snad... Občas se rozhlédnu. Snažím se nastražit smysly. Lily má pravdu. Mohou tu být špehové. My Samy teď jedeme špehovat ne. Snaží se mě uklidnit, tím že si Elley možná vzpomene, ale... "A tobě by to nevadilo?" kdybych měla spojence právě v něm? ale to už neřeknu. Navím chvíli jsem doufala že se mu líbím a že by nemusel být jen jen spojencem. No teď už je to jedno. Koneckonců jednou je možné že já budu hlavou své rodiny a pak budu muset svazek uzavřít s někým podle aktuální politické výhodnosti takže Elley. No byl prostě jen a vlastně ani nikdy nebyl, jen malá zastávka na cestě. "Ale máš pravdu, nebudeme se zabývat takovými věcmi, jely jsme abysme si odpočaly od toho všeho a ne abysme se o tom bavily, že?" pronesu pojednou zase víc nahlas, kdyby nás někdo sledoval tak ať to slyší, ne? Tohohle budeš jednou litovat... Možná, ale teď se mi ulevilo a hlavně. K čemu Lily ta informace bude? Za chvíli to všichni zjistí aůe to já už budu dávno za hranicemi Francie, pokud všechno vyjde. To je právě ono, pokud všechno vyjde. Jedeme tedy dál lesem a nechám se Lily vést. Sama cestu neznám a pokud se nestane nic nepředloženého snad na ten Velteyn brzy dorazíme...

Lillian *Lily* Ambrose - 27. října 2012 19:55

soukromá zpráva od Lillian *Lily* Ambrose pro Stále na cestě ,,Je to tvůj život," odpovím na Luninu otázku. Víc než Elley mi vadí jeho nejlepší kamarád. Ale pravdou je, že poslední dobou jsem přemýšlela i nad jinými, kteří by za to mohli. A dnes večer se, jak doufám, dozvím více. Další otázka je už o poznání hlasitější a mířená i pro jiné uši než moje. ,,Ano. Až se vrátíme na Akademii, tak budeme mít čas řešit záležitosti kdo s kým," odsouhlasím. Pokud se tam vůbec vrátíme. Pochybuji, že by byla přivedena do stavu, kdy by se v ní dalo učit tak brzy. Navíc ztratila na své pověsti - a to jen díky jednomu člověku, který ji využil pro své vlastní účely. Už je to nějakou chvíli, co jsme přidaly na tempu. Dřív jsem se tudy hodně potulovala, ale nejsem si jistá, jak dlouho to může k Velteynu trvat. Přesto si myslím, že už nemůžeme být daleko...

2LT Alex Tšernobog - 27. října 2012 20:58

soukromá zpráva od 2LT Alex Tšernobog pro Je to oficiální, Sebastian se zbláznil Na Sebastianův "plán" nereaguju jinak, než tak, že si dlaní pravé ruky zakryju obličej a opřu se o stůl. "Myslel jsem si, že se probral...neprobral....definitivně zmagořil." pomyslím si a nemám nějak sílu se hnout, či reagovat slovně. Co mu na to asi tak říct? "Skvělej nápad Sebastiane, vymažeme ti paměť, pak budeme dva, co si nepamatujou ani co se do hlavičky špendlíku vejde!" Nebo snad mám říct: "Nedělej to, to je ta nejkrálovštější blbost, co můžeš udělat!" Jak mám reagovat? Co mu mám říct? Myslím, že teď došla slova i mě. Kdyby tu s námi seděl i Bůh sám, tak se shodneme v gestech a grimasách. Opravdu je to ten jeho geniální plán? TOHLE? Myslel jsem, že je to chlap a ne slepice. Proč jsem si myslel, že se pochlapil, když teď se ukazuje jako ten největší zbabělec tím, že si chce nechat "vytěsnit" vzpomínky. A jak na to asi tak mám reagovat? Myslím, že tahle reakce mu musí stačit. Pak se podívám na sestru s výrazem, jež říká: "To je blbec!" Právě mi došla slova. Absolutně.

Sebastian Gruber - 27. října 2012 21:30

soukromá zpráva od Sebastian Gruber pro Jedáleň Sledujem ich a na chvíľu siskryjem tvár v dlaniach Čo zase nik nepočúva. Vymazať a vytesniť z mysle sú dve rôzne veci. Na Sin zabúdam príliš ponali. Iba sa chcem spýtať, či sa to dá urýchliť. Ale nie. Hneď som blázon. "Nie vymazať." Povzdychnem si. "Iba sa cez to rýchlejšie preniesť. Ty si s tým noikdy nemal problém. Možno pri Magnólii, ale väčšinou ti stačil pohľad na ďalšiu. Najlepšie budeju nepripomínať." Až na tie skvelé nočné mory, kde David a Sindra umreli. Dnes nad ranom sa k nim pridala aj Cissy. "Navyše to nie je napodstatnejšia časť najbližších plánov." Možno by som potom aspoň občas spal celú noc. "Alebo sa teraz vkuse budeme osprávať len o mne? Viem, že túto otázku neznášaš, ale ako je na tom tvoja pamäť? Nejaké spomienky na mágiu? Praktické cvičenie by mohlo pomǒcť."

Francesca Elley - 27. října 2012 21:46

soukromá zpráva od Francesca Elley pro Jídlo Sebastian trochu vysvětlil co myslel tím svým zapomněním. V Jedné věci má pravdu. Nejlepší bude lepší se o ní nebavit. Koneckonců není tu. JE někde daleko. Ne že by se nehodilo vědět kde, ale důležité je, že dokud na tom Sebastin není vyloženě hodně mizerně nebude jí kontaktovat. Koneckonců, i stín může být oporou. Jednou to bude má role, pokud k tomu dojde. Když ale přijde na téma bratra, magie a praktických cvičení... Zvednu příborový nůž, usměji se na oba, půjčím si ten Sebastianův a skřížím je. To bya vždycky bratrova o něco oblíbenější než magická cvičení. Magie mu byla vžsdy spíše pomůckou než nástrojem.

2LT Alex Tšernobog - 27. října 2012 22:20

soukromá zpráva od 2LT Alex Tšernobog pro Takříkajíc jídlo "Myslím si, že je to zbabělé potlačit to, co tě děsí, místo toho, aby jsi tomu čelil...poraď se s doktorem i ty, uvidíš, co ti na to řekne." zareaguju prostě a mám chuť tu polévku do sebe otočit ryze barbarským stylem...zdvihnout nádobu a polévku spíš vypít, než jí spořádaně sníst. "Chovej se trochu jako člověk a ne jako zvíře Davide!" napomenu se a v hlavě si představím, jak ono nutkání zkopávám do kulatého kvádru. Pak opět zazní ono magické slovo, nebo spíš jméno, na něž začínám být alergický, jako je býk na červený šátek - Magnolie. "Po kolikáté už jí to zmínil za tu krátkou dobu? Asi po desáté?" pomyslím si s nezaujatým výrazem. Pak si všimnu gesta, co udělá Frankie. "Davide, vážně? Zase Frankie? Je to vůbec jméno?" uslyším cosi v hlavě mi nadávat. "Magie...to zní spíš přitaženě za vlasy." prohlásím a krátkou myšlenkou si představím, jak Sebastianova polévka začne vřít, jako by se právě vařila v hrnci. Sice si nemyslím, že bych vůbec něco takového dokázal, ale co já vím? "Navíc, magie dost odosobňuje souboj, nemyslíš?" zeptám se Sebastiana a z nějakého důvodu se dívám na Francescu. "Ano, je tam. Ano, je to tvá sestra. Ano, máš vůči ní zodpovědnost. Ne, nevyvlečeš se z toho!" prolétá mi hlavou, při čekání na odpověď.

Sebastian Gruber - 27. října 2012 22:44

soukromá zpráva od Sebastian Gruber pro gas537333900.jpg soukromá zpráva od Sebastian Gruber pro Francesca Elley, David Elley Jedáleň "Slovíčkariš. No... Veď aj ty raz zistíš, o čom hovorím. Až razbudeš s niekým vážne. Ak by som mal vziať v úvahu úpne všetko, čo vravíš, Musel by som sa v tomto momente vrátiť k Sindare. Lebo to je to tvoje ísť do všeho po hlave a bez rozmyslu ako chlap. To chceš dosiahnuť?" Kuknem na Cissy. Achjo. Ako vždy. "Hneď som tu." Usmejem sa na Cissy Sindy by nás vtomto nepodporila... Nie je to tak ďaleko, čo sú dvaja strážny a vrátim sa s ich mečmi. "Nikdy si si neodpustil, chápať veci kým nedošlo na oceľ. Dojeme a môžme ísť von. Teda... Ak sa nebojíž že zo satry spravíš vdovu ešte pred svatbou." Venujem obomširoký úsmev. Rýchledojem a chystám sa na dvor. Už triezvy. "Požehnanie?" Podídem ku Cissy a poboskám jej rúčku. Pomali mi začína dochádzať, že len občas sa prekrývajú. Ale bude to stačiť? Malá rozcvička a hor sa do toho.

Sebastian Gruber - 27. října 2012 23:32

soukromá zpráva od Sebastian Gruber pro Jedáleň "Slovíčkariš. No... Veď aj ty raz zistíš, o čom hovorím. Až razbudeš s niekým vážne. Ak by som mal vziať v úvahu úpne všetko, čo vravíš, Musel by som sa v tomto momente vrátiť k Sindare. Lebo to je to tvoje ísť do všeho po hlave a bez rozmyslu ako chlap. To chceš dosiahnuť?" Kuknem na Cissy. Achjo. Ako vždy. "Hneď som tu." Usmejem sa na Cissy. Sindy by nás vtomto nepodporila... Nie je to tak ďaleko, čo sú dvaja strážny a vrátim sa s ich mečmi. "Nikdy si si neodpustil, chápať veci kým nedošlo na oceľ. Dojeme a môžme ísť von. Teda... Ak sa nebojíž že zo satry spravíš vdovu ešte pred svatbou." Venujem obomširoký úsmev. Rýchledojem a chystám sa na dvor. Už triezvy. "Požehnanie?" Podídem ku Cissy a poboskám jej rúčku. Pomali mi začína dochádzať, že len občas sa prekrývajú. Ale bude to stačiť? Malá rozcvička a hor sa do toho.

Francesca Elley - 28. října 2012 10:48

soukromá zpráva od Francesca Elley pro Čas cvičení Mé gesto se mohlo vykládat různě. Hravé, nerozvážné, ale čím bylo doopravdy? Asi nejrozumnější vysvětlení pro mně samotnou by bylo, radou. Ano, radou. Sebastian se snaží v Davidovi vyvolat vzpomínky a cvičení by jim jistě prospělo oběma, jen asi lehce zapomněl na Davidovu silnější stránku. To bylo mým cílem připomenout. Že už zase přišla řeč na Sinardu ignoruji. Sebastian ani David nepotřebují, aby jim tu patnáctiletá holčička, dělala žárlivé scény. A může vůbec panenka či stín žárlit? A nazvala bych své pocity žárlivostí? Pocity...? Každopádně Sebastian mou radu pochopil a přinesl meče. Polévku jsem dojedla a víc není třeba. Jedli jsme už u Eriosových. Vstanu a nechám svou malou dlaň v bílé rukavičce s dlouhými štíhlími prsty vkoouznout do jeho , aby mi ji mohl políbit, jako správný mladý gentleman. Usměji se na něj. Znovu to mravenčení. Tentokrát v ruce. Už-už chce odejít. Stáhnu svou ruku, kteoru pustil ale druhá téměř vystřelí k jeho tváři, opětovat pohlazení, které mi věnoval na chodbě. Jen jemně a letmo. Pohladit po tváři. Požehnání? Souhlas? Strostlivost? Možná... to už nechám na něm. Ohlédnu se pak na bratra a chystám se je následovat. Trochu mne mrzí že jsem ještě neměla možnost půjčit si zde nějakou knihu. Vlastně jsem si jendu vezla s sebou, ale kde vlastně skončila? Nezůstala v kočáře? Přenesli ji s mými věcmi do mé komnaty? Měla bych se jít podívat, ale nechci je ztratit z dohledu.

2LT Alex Tšernobog - 28. října 2012 10:53

soukromá zpráva od 2LT Alex Tšernobog pro Už zase se chováš jako slepice "Ty se tady oháníš tím co je správné a co ne. A neříkám, že se do toho máš vrhnout po hlavě. Pokud si myslíš, že tak jednají chlapi, tak jsi idiot. Ale chlap prostě neutíká před tím, co ho žere, postaví se tomu a snaží se s tím vypořádat, pokud to vysloveně nejde, tak se pak stáhne. I když ti asi nic z toho neříká." odseknu na jeho poznámku, že slovíčkařím. Je něco, aby to nepřekroutil ve svůj slepičí prospěch? Zjevně ne a zjevně asi budu muset za ty tři roky udělat něco málo víc. Protože jak tak Sebastiana poslouchám, jak tady na něčím furt skučí a naříká jako ženská, tak jsem přehodnotil názor na to, jestli by si měl vzít Francescu, ať už je důvod jakýkoliv. "Zženštilec." pomyslím si, když je vzduchu atmosféra, v níž je Sebastian opět ublížený a já jsem ten zlý. Pak se Sebastian zvedne a někam zmizí. Nějak je mi jedno kam, ale jsem docela rád, že je na chvilku klid od ublíženého kdákání. Začínám si myslet, že kdybych bejval byl odešel, tak bych byl na tom všeobecně líp. Ale kdo ví, třeba ještě bude sranda. Odejít se dá vždycky. "Až přijde doktor, řeknu mu, ať spíš vyšetří hlavu Sebastianovi, já uvažuju racionálně. I když vzpomínky mám jen částečné." pomyslím si a dokonce mě přešla chuť na jídlo, tudíž jsem jen odstrčil všechno, co připomínalo stravu od sebe. Když se Sebastian vrátil, tak nesl v ruce dva meče a žvanil cosi o tom, jestli se nebojím ze sestry udělat vdovu dopředu. Mám silné nutkání mu na tvrdo říct: "Vdova by byla jen v případě sňatku a do toho je daleko. Takže tvoje případná smrt jí nijak neovlivní po stránce společenské." Když tedy chce souboj, i když nás nejspíš zastaví sestra, kdyby mu vysloveně šlo o život. Vezmu meč do pravačky a jdu tedy taky ven. Mečem jen protočím kolem své osy a na rozcvičku, kterou si dopřává Sebastian, nemám myšlenky. Meč mi přijde jako moje přirozená součást, prodloužená ruka. Ruku taky neprocvičuju, když to není vysloveně třeba. Zatímco se Sebastian protahuje, jen nezaujatě strčím levou ruku do pravé kapsy a čekám. Jediné, co se mi v hlavě hon je to, jak ho rychle poslat do kytek...tedy na lopatky.

Sebastian Gruber - 28. října 2012 12:09

soukromá zpráva od Sebastian Gruber pro Záhrada Nepamätáš si ma, ale snažíš sa poučiť. Skvele. Vážne skvelé. V duchu si povzdychnem. Ten demon v ňom vyvoláva až moc nepekné vlastnosti. Ale čo s tým? Venujem Cissy úsmev. Je to zas raz ten, ktorý si toľkokrát videla u brata. Veľmi rýchlo prestanem s ropzccucjou. Tak ako? Bude sa alebo nebude hrať fer? Nebude. To by nebol David. Možno nie som na jeho úrovni, ale skúsiť to môžeme. Pri pozdravem zdvorilosť končí. Tasum a moc ani nečakam. Pružný postoj. Zaistenie rýchlosti i stability. Žiadna noha nesmie bit cusco, ako päť centi nad zemou. Inak by ľahko došlo k zraneniu. Začneme útokom, výpad z hora bez dokroku. Úkrok, pohyb v laco. V kuse zmena pohybu a rytmu. Obkrúženie meča a výpad.

2LT Alex Tšernobog - 28. října 2012 12:29

soukromá zpráva od 2LT Alex Tšernobog pro Zlo přebírá kontrolu Sleduju všechny ty pukrlata a podobné ptákoviny jimiž se zabývá Sebastian. "Pobavíme se trochu!" uslyším jakýsi temnější hlas v hlavě a jen se usměju, věru zle. Zatímco můj oponent zde "tančí", nebo co to dělá, tak ho jen pozuruju a čekám, kdy provede útok. V mezičase mezi pukrlaty a útokem se postavím zpříma a pozoruju "tančícího" Sebastiana. Celou dobu se jen otáčím směrem, kam se pohybuje on a jinak vůbec. Stojím jako socha, chrlič, čekající na to, aby svojí oběť rozdrásal v okamžik, kdy to bude nejméně čekat. Když už konečně zaútočí, tak se jen ujmu role defenzívy. "Necháme ho myslet si, že jsme zapomněli bojovat!" ozve se znovu ten hlas. Z nějakého důvodu jsem mu neměl potřebu odporovat, tudíž jsem se jal vykrývat Sebastianovi útoky, většinou na místě a jen tak tak, občas nějaký ten úskok stranou. "Jen ať mu to stoupne do hlavy, pak bude perfektní čas udeřit a uštědřit jeho pýše dostatečně silnou ránu. Oooo, to bude krásné, až se bude třást strachy!" pokračuje hlas a já se jen temně usměji a nechám Sebastaiana útočit...zatím.

Lillian *Lily* Ambrose - 28. října 2012 12:55

soukromá zpráva od Lillian *Lily* Ambrose pro Velteyn (Dostala jsem instrukce k našemu posunu) Jen krátce po dokončení rozhovoru narazíme na špeha - nevšimly bychom si ho, kdyby se nám sám neukázal. Zjistíme od něj, že Gruberův kočár vážně směřuje k Velteynu. Vydáme se tedy znovu na cestu. Cesta nám už trvá jen asi půl hodiny. Dojedeme ke konci lesíku, odkud je na Velteyn dobrý výhled. ,,Koně bychom asi měly nechat tady... Přeci jenom bude lepší se tam vplížit, když ostatně nemáme pozvánku," navrhnu Luně. Horší bude se do zámku dostat. Určitě tu někde budou podzemní chodby, pro případ, že by se potřebovali ze zámku dostat. Napadne mě. Ale nemám nejmenší ponětí, kde by mohli vyúsťovat, takže s nimi počítat nemůžeme. Postranní vchod pro sluhy? Je další, už poněkud pravděpodobnější nápad. Vzhledem k tomu, že se zde neplánovali usadit, tak tu nejspíš nebude ani mnoho strážných. A nějaké případné sluhy jistě zpacifikovat zvládneme... ,,Mám nápad, jak se tam dostat. Nějakým postranním vchodem pro sluhy. Moc stráží tu teď nebude, protože nikdo nevěděl, že sem Gruber pojede," vysvětluji své myšlenkové pochody Luně.

Francesca Elley - 28. října 2012 12:56

soukromá zpráva od Francesca Elley pro Zahrada Vzali do rukou meče, postavili se proti sobě. Sebastian se rozcvičoval, bratr stál bez výrazu. Sebastian zaútočil a David se zakryl. První útok, druhý, třetí a David stále ustupuje. Vidím v jeho pohybech naučenou preciznost a v očích temný lesk. Boj, ano v tom byl vždycky lepší než-li já, ale popravdě jsem přeci žena a ženskou zbraní je prý jed. Jed slov, jed v lektvarech, jed v srdcích, jed... Někdy možná i na ostří dýky, ale řekl by snad někdo do toho štíhlého bledého stvořený pod rudým vodopádem, kterým jsem že je schopné zabít? Panenky nezabíjejí... Stojím a sleduji každičký pohyb svého bratra a každý útok Sebastiana Grubera čekaje jak se souboj vyvine. ať to bude jakkoliv, jsem tedy, vidím a nevěřím že by krýt se nebylo pouhou bratrovou strategií. Možná si nevzpomíná ale boj je jeho součástní a instinkty mu zůstaly.

Sebastian Gruber - 28. října 2012 13:45

soukromá zpráva od Sebastian Gruber pro Záhrada Niekto sa tu so mnou hraje. Jedna vecje pamäť, druhá inštinkty. David, ktorého si pamätám, by to už skončil, aj keby si nič nepamätál. A to prah nutie po krvi. Pripomína mi to nedávnu skúsenosť, keď bol posadnutý. Toto nie je tak úplne David. Spomalim a predstieram vyčerpanie a po ňom... Šmyku na mokrej tráve. Uvidíme reakciu. Každopádne pád cez rameno a výpad. Trpaslík. Viem, nepatrí zrovna ku technikám pre kord, ale poslúži. "Demon mu ostal. " Odošle mentálne Cissy. Mala by to vedieť. Vyskočim so zeme a spravím ďalší výpad. Naďalej spomalijem a šetrím sa. Som pripravený na výpad od neho. To bude môj pokyn ozaj zaútočiť. Koľko z toho, čo sme videli, má na svedomí demon a koľko ty? Je možné a múdreho ťa ho zbaviť, alebo na škodu veci?

2LT Alex Tšernobog - 28. října 2012 14:09

soukromá zpráva od 2LT Alex Tšernobog pro Parodie na boj Nechávám Sebastiana si hrát nějakou chvíli, ve volných okamžicích si udržuju odstup, minimálně tři kroky. Když se unaví, tak jen sklopím meč a sleduju svůj cíl bedlivě, nenechám ho jen tak se dostat mi na kobylku. Jeho švihnutí sebou o zem na mokré trávě následuje pouze můj smích. Vtipné, vskutku. Odstup si držím i tak. Snad si nemyslí, že jsem takový idiot? Když se opět postaví a znovu se dá do útoku, tak opět jen defenzivně manévruju tam, kde ho chci mít. Když zpomalí, aby se nevysílil, tak vycítím vhodnou příležitost k....obraně. Opět se postavím do defenzivního postoje a sleduju jeho pohyby tak, abych ho měl stále na očích. Úsměv je teď jedovatější, než cokoliv, co dokáže člověk vytvořit. "Víc toho neumíš? To i moje sestra bojuje líp!" prohlásím s účelem vyprovokovat ho k dalšímu útoku, neb se pomalu nachází tam, kde ho chci mít. "Možná i Magnolie by to dokázala líp!" tohle byla už zcela očividná provokace. Uvidíme, zda Sebastianovo ego vydrží popichování, že jeho budoucí žena a jeho sestra bojují líp, jak on.

Luisa Hulligotová - 28. října 2012 14:21

soukromá zpráva od Luisa Hulligotová pro Zámeček Lily se chytila mé hry. Na Akademii... Ach ano, kvůli ředitelce poslední místo na světě, kde mě ještě smí někdo vidět. Fakt paráda! Přesto se usmívám a zdánlivě rozverně se rozhlížím, ačkoliv smysly si držím nastražené, jak Lilian řekla, lord eriosi má v lese špehy. A když už jsme u těch špehů, jeden se nám práě ukázal. Konverzaci jsme se rozhodla nechat jen na Lily, koneckonců pro všechny to nyní vypadá, že tato vyjížďka byl její nápad, takže až se bude lord Eriosi pídit, byla to ona, kdo vše spískal. Bude rád? Těžko říct, možná zjistíme něco, co mu poslouží. Možná, že by pak mohl uznat mou prospěšnost a pro mně bude bezpečnější u něj zůstat, ale spíš s tím nepočítám. Lépe je vždy čekat tu horší variantu. Nakonec se Lily dozvěděla co jsme chtěly a tak jedeme dál. Takže skutečně jely sem. Má domněka byla správná. Ďobře či nikoliv? To se uvidí... Zastavili jsme se na kraji lesa a Lil má pravdu. "Dobrej nápad," řeknu, a už zvážním, protože teď už si na nic kromě špionek nehrajeme. Sesednu z koně, které jsme se rozhodly tu nechat a poslouchám její další nápady a plány. "Cožpak vchod pro sluhy, ale podívej se na to. Toto je spíš pevnost než zámeček. A od lesa je to k němu pořád ještě kus cesty. Nepotřebují moc strážných, stačí jeden, který nás zmerčí a máme problém. Abychom se dovnitř mohly dostat vchodem pro sluhy potřebovaly bysme nejdřív vědět kde je, a mít nějaký převlek. Kolem toho je zeď, ale mi se nemáme ani jak nepozorovaně dostat k té zdi. Jedině snad počkat do večera a proniknout tam za tmy..." snažím se vážit situaci. "Ale co můžu udělat, je stvořit havrana a ten pro nás Velteyn obletí, a zjistí třeba, kde kdo je, kde jsou stráže a to by nám mohlo pooct se nepozorovaně dostat blíž, co ty na to?" navrhnu Lily. Je to změna oproti ohnivému koni, ale tohle je mně blízká disciplína, kterou vím že ovládám.

Sebastian Gruber - 28. října 2012 15:20

soukromá zpráva od Sebastian Gruber pro Dvor Davidé urážky sú na smiech. "Dávidko, Dávidko... To si fakt myslíš, že týmto ma naštveš. Ak sme čosi podobné nezohrali stokrát, takani raz." Takže ideme podľa tvojch pravidiel. Naschval sa tvárim, akoby som bolnahnevaný a zaútočím. Odkryt z prava a následne výkop ľavej nohy, vykritie jeho predpokladaného útoku kordom a ľavačka sa stretnes rebrami? Som zvedaví, či to zaberie. Všetci dobre vieme, že sa len zahráva a už to aspoň päťkrát mohol ukončiť. Zatiaľ mu nepoviem, že poznám jeho malé mrské tajomstvo. Alebo... Znova zaútočím. "Viem, žemáš démona. Tiež som si doniesol darček." Ak ho to trocha zaskočí, zaútočím znova a znova. No tak... Rozmýšľaj, čosom asi dovliekol ja, keď ty démona. Nesústreď sa.

2LT Alex Tšernobog - 28. října 2012 15:33

soukromá zpráva od 2LT Alex Tšernobog pro Čas trošku přidat palivo Slova nezabrala, tak to zkusíme jinak. Očividně na to neskočil. No, tak to tedy zkusíme jinak. Avšak Sebastian vystrčil růžky. Jen co se mi podařilo vykrýt útok mečem, noze jsem opravdu jen fous unikl, avšak jeho levačka sedla přesně do žeber. "Hade!" pomyslím si a tímhle podlým trikem mě donutí přestat si s ním hrát. Jeho poznámku o démonovi přejdu, neb nic z toho, co tu dnes bylo vyřčeno není normální a smysl nedávající, tak proč by mělo tohle? Když se vrhl do série útoků, tak jsem přibližně uprostřed té série se přestal bránit a uhnul mu z cesty, takže při jeho pohybu vřed se dostanu vedle něj, čehož využiju, chytnu ruku s mečem a zkroutím mu ji vší silou za záda, vlastní čepel mu přiložím ke krku. "Myslím že to by stačilo ne?" zeptám se a přitisknu čepel na hrdlo ještě víc, avšak ne tolik, aby prořízla kůži.

Francesca Elley - 28. října 2012 15:43

Zahrada Velteynu Stojím kousek od nich, aby měli dost prostoru. Někde kde se světlo slunce dotýká stínu zdi hrádku. Vskutku impozantní vidět jak se slovní hádka přenáší do činů "cvičného" souboje. Asi bychměla něco cítit že? Bratr dostal ránu do žeber a Sebastian skončil s mečem u hrdla. Vypjatou chvilku přeruší můj tichý, možná až moc klidný a rozvážný potlesk. Žádná krev, ani nic jiného. Není proč se plašit nebo bát. Bratr by Sebastianu Gruberovi neublížil (Pomíjím omlácení o zeď a podlahu co předvedl před tím), i kdyby si nepamatoval na jejich přátelství, je to můj snoubenec a není vzájmu jeho ani rodiny zatím, aby činil jinak. Navíc až si vzpomene, přibudou k tomu ještě nějaké další důvody, proč mu neubližovat. Z toho vážně nemám strach.

Sebastian Gruber - 28. října 2012 15:57

soukromá zpráva od Sebastian Gruber pro Záhrada Tadá... Fanfára a je tu koniec. Po pravde som čakal kradšípriebeh. Ale čo už. Usmejem sa na tlieskajúcu Cissy. "Pekne. Trocha si vyšiel z cviku. Boli časi, kedy by som sa ťa ani nesithol dotknúť." Pobavene uznám, že vyhral. Nie je hanba prehrať na meče s Davidom Elleym. Ďalej teraz nebudem vyťahovať na povrch jeho démona, ale až si spomenie, spýta sa. Tým si som istý. Počkám, kým ma pustí. "Stále nechceš tú kúpeľ. Stavím sa, že Dominique má hore pripravenú vodu." Viem, že je to jedna zo slúžok, s ktorými rád flirtoval. Tak prečo ho na chvíľu nedostať k iným myšlienkam. "A my sa môžeme medzitým prejsť." Prídem k Cissy a ponúknem jej rameno. "Alebo sa chceš pridať?"

2LT Alex Tšernobog - 28. října 2012 16:08

soukromá zpráva od 2LT Alex Tšernobog pro It's over! Když Sebastian uzná porážku, pustím ho, sice hlas ve mě volal po tom, abych tím mečem na jeho hrdle trhl, ale něco dalšího mi v tom prostě bránilo. "Možná příště, dneska toho je moc!" odpovím mu na uznání, musím říct, že na to, že jsem se před chvílí ocitl někde jinde je toho moc a menší pauza by mi neuškodila. "Myslím, že teď by se hodila...ta koupel myslím." řeknu a podívám se na sebe, vypadám, jako by mě po zemi táhl splašený kůň. "Vy se běžte projít mládeži, já se půjdu zcivilizovat." řekl jsem jim a zamířil jsem do budovy, pak jsem se zastavil a houkl na Sebastiana: "Chovej se slušně chlape!", poté jsem se ušklíbl a vydal se hledat Dominique a její koupel. Jsem zvědavý, jestli se to vůbec najdu.

Lillian *Lily* Ambrose - 28. října 2012 16:35

soukromá zpráva od Lillian *Lily* Ambrose pro Velteyn Musím uznat, že Luna má pravdu. Těžko se tam tímhle způsobem dostaneme nepozorovaně. Ty podzemní chodby by vážně byly lepší, kdyby jen jeden věděl, kde jsou. Ovšem její návrh mě překvapí. Dokáže stvořit havrana? Zní to trochu zvláštně... Ale taky úplně úžasně. ,,Páni, to bys fakt dokázala? Stvořit živou bytost?" zeptám se užasle. Vzpamatuji se však a pokračuji: ,,Bylo by to super." Jsem zvědavá na to, jak takové stvoření probíhá. Bude to nějaký krvavý magický rituál? Popravdě v to tak trochu doufám. Bylo by užitečný něco takovýho umět. Pro průzkumy by to bylo jako dělaný. ,,Zajímalo by mě, jestli už si Elley vzpomněl na svou minulost," pronesu mimochodem. Dost by věci usnadnilo, kdyby si Lunu pamatoval.

Francesca Elley - 28. října 2012 16:42

soukromá zpráva od Francesca Elley pro Zahrada Přestanu tleskat. David Sebastiana pustil a dali se do téměř laškové řeči. Ano bratrovi by koupel jistě velmi prospěla. Nepohrdnu tedy snoubencovou nabídkou k procházce, zavěsím se s úměvem do jeho rámně a kývnu Davidovi když odchází. Že bude Sebastina chtít teď hovořit je více než jasné, navíc ta jeho myšlenka ohledně démona. Koneckonců čekali jsme že ho bdude mít, no ne? Nic nečekaného, to je v pořádku, nevím sice pořádně co s tm, ale jsem si jistá že můj otec by věděl. Napíšu to Sebastianovi, pokdu na to sám nepřijde, ale až přijde vhodná chvíle.

Luisa Hulligotová - 28. října 2012 16:50

soukromá zpráva od Luisa Hulligotová pro Je čas tvořit Přikývnu, jsem ráda, že můj návrh nezamítla. "To nevím, ale odsud to asi nezjistíme, na prozření ohněm je to daleko." Také bych chtěla vědět jestli už si Elley vzpomněl, ale pochybuji o tom. "Tak jo," protáhnu si ruce a začnu se soustředit. "Nemusí ti to být příjemné, jedná se o temnou magii." Vatuju jí, ale pak už se soustředím pouze na to co chci udělat. pečlivá gestikulace. Musím si hodně vzpomínat, ale nakonec se předemnou vytvoří malá temná branka do nicoty, odkud po chvíli volání magických slov přeci jen vyletí malý černý havran, který zakráká, skoro přirozeně. Brána se uzavře a já se na havrana podívám obklopená temnou aurou. Sedl si mi na nataženou ruku. "Leť a dívej se." řeknu ale všechny další instrukce mu předám svou myslí. Je mi teď zcela oddaný. Doufám že Lily došlo, že mne teď nesmí rušit. Plně se soustředím a můj havran letí. Nejprve Velteyn obletí ve výšce padesáti metrů. Poté klesně níže, tak dvacet metrů. sleduje všechno. Sluhy, stráže, pokud je někdo z obyvatel venku...

Magie - 28. října 2012 17:01
	soukromá zpráva od Magie pro Havran Zámek je v relativně bídném stavu, je jasně vidět, že se o něj poslední dobou nikdo moc nestará, což dokazuje i pobořená zeď v zadu u lesíka... tragický bezpečnostní nedostatek. Jsou zde jen tři stráže, dva u hlavní brány, jeden se prochází zahradou, kde je i Sebastian a ta jeho snoubenka nebo co.

Luisa Hulligotová - 28. října 2012 17:11

soukromá zpráva od Luisa Hulligotová pro Cesta dovnitř Vnímám havranovýma očima. "Nedaleko odsud mají pobořenou zadní zeď u lesíka. Jen tři stráže. Dva u brány, jeden chodí po zahradě kde je i Gruber s tou zrzkou. Elleyho nevidím, asi ho někde držej. Magický zabezpečení nevidím, ale jsem schopná vystihnout vhodný okamžik podle pohybů stráce, aby nás neviděl." řeknu jí, nechám havrana aby dosedl na jeden ze stromů v zahradě. Bude tak moci naslouchat řečenému a sledovat Grubera, tu jeho holku a stráž. Havran si bude v poklidu čechrat peří. Pokud Lily půjde se mnou, vydám se kousek od kraje mezi stromy k místu, kde je zeď pobořená.

Lillian *Lily* Ambrose - 28. října 2012 17:20

soukromá zpráva od Lillian *Lily* Ambrose pro Návštěva zámku Z magie, kterou Luna použije k vyvolání havrana, se mi udělá lehce nevolno. Ucítím i Nicotu a dokonce se mi vybaví pár krátkých útržků vzpomínek. Ale na to teď není čas. Nechám Lunu, aby své kouzlo dokončila. Pozorně ji přitom sleduji. Chvíli potom řekne, jak se věci mají. Vážně tu nemají skoro žádné stráže. Kdyby na ně teď někdo zaútočil... ,,Probořená zeď? To zní dobře," usměji se na Lunu a vydám se za ní. ,,Nejspíš. Pochybuju, že by se ještě neprobudil, v takovém případě by ho Gruber nesvazoval," komentuji to, že Elley není nikde v dohledu. Vlastně je asi jedno, jestli nás uvidí nebo ne. Strážím se ubráníme určitě. S Gruberem už by to mohlo být horší, ale jsme dvě na jednoho... Ačkoli kdo ví, co je ta zrzka zač.

Magie - 28. října 2012 17:22

soukromá zpráva od Magie pro Zámek Vejdeš do budovy a zahneš za roh, připraven hledat tu Dominique, nebo jak se jmenuje. Zdá se ti, že vše vidíš v jasnějších barvách, daleko lépe než předtím. Vlastně se i cítíš lépe, zdá se ti, jakobys najednou věděl vše, co ti bylo odcizeno... Sebastian... ano, už si vzpomínáš... Poviem ti to jasne, Elley, bud mi pomožeš, alebo tá tvoja sestra chcípne... Kdy se to stalo? Víš jasně, že je to Sebastian, kdo mluví. Ano, poznáš ten jeho změkčilý hlas... štve tě až k nepříčetnosti. Už ho vidíš před sebou... kde to jste? Někde v podzemí? Ležíš připoutaný u zdi, neschopen se hýbat. Sebastian a dva strážní stojí nad tebou. Zbabělec, určitě se bojí, že bys mu byl schopen ublížit i v poutech. Hned spustí tím svým pisklavým hlasem, který zní jako by mu ještě nesestoupily varlata. Co... ty šmejde zasranej! Cos s ní udělal? Já tě měl zastavit, já sem ten co loví takový bestie jako seš ty! Mojí rodinu z toho vynech! Snažíš se vymanit z pout, ale jsou příliš těsná, když to Sebastian uvidí, silně tě nakopne mezi nohy, až zaskučíš. Dovolil by si to, kdybys tu nebyl spoutaný jak pes? Vieš, Elley, maš dačo, čo potrebujem, tvoja sestra je pre mňa bezcenná, možem ju buď poslať niekam do ničoty, ale si pomocej něj privolať spoločníka... pokial mi nedáš to, čo chcem. Teba. Tvoju loajalitu, si jediný, kto može mojho otca dostať preč od vašich ludí... a je v těbe niečo viac, čo potrebujem... Jo? Stýská se ti po fotříkovi? Brzo ho už popravěj za tu jeho hnusnou "magii" a pošlou ho do pekla, kam všichni patříte! A neříkej, že se ti líbím? Tak to fakt promiň, ale nikdy to vzájemný nebude... Pěst. Ani to moc nebolelo, jak si vzpomínáš. I holka by dala větší. Bože, ty seš ubohej, bez tý svý magie by sis ani nedokázal utřít prdel, tak teď nezkoušej něco fyzickýho, ještě si zlomíš nehet... Eště slovo, Elley, a tvoju sestru obetujem Ničotě, a ty sa buděš dívať ako trpí... Kurva! Co ode mě přesně chceš! To brzo uvidíš, kamarát... Sestra... vzpomínáš si... jak jsi držel její tělo v náručí, umírala... Ona nežije? Je mrtvá. A už dlouho byla... Ty zasranej hajzle! zařveš, zatímco pokládáš sestřino mrtvé tělo na zem, její husté, dlouhé hnědé vlasy... Počkat, hnědé? Dává to smysl. Ono, vždyť ty je máš hnědé, a tvá "sestra" jé má rudé... ohnivě rudé. Všude kolem vás je oheň, stojíš se setřiným tělm pna útesu, pod kterým je láva, Sebastian a... nějaká žena. Neforemná. stvořená ze samotné nicoty. Démon. Měls... říkals, že když to udělám, tak jí necháš bejt! Žena vedle Sebastiana se usměje, dávajíc na odiv své rudě zářící tesáky, její rudé vlasy splývají kolem pasu, tělo tvé sestry pomalu mizí, absorbováno tím... démonem. Vieš Elley, takto je to jednoduchšie pre oboch, stále pre těba mám spůsta využití, avšak spolupráca s ťebou bola obtiažna, takže... vymyslel som dačo iné, eště stále musím najsť Magnoliu... vieš čo to je? To nik. Ale ja to zistím. A ty mi pomožeš. Teraz spinkaj... Spinkaj... Spinkaj... Spinkaj... Toto slovo se ti pořád převrací v hlavě, zatímco padáš, vše kolem se slije do jednoho, poslední co si pamatuješ je odporný škleb toho démona, co byl přivolán tělem tvé sestry... Nějaké vzpomínky se ti vrátily... A nyní dokážeš kolem cítit něco, cos předtím nedokázal. Je to jakoby ti někdo sejmul roušku z očí. Pach Nicoty. Temnotu. Démony.

Magie - 28. října 2012 17:41
	soukromá zpráva od Magie pro Zahrady Okolo sebe cítíre narušenou energii. A to je jedna ze známek, že je tu někde poblíž větší trhlina ve sférách, přesněji do nicoty. Že by ten tvůj rituál přinesl větší úspěch, než jsi čekal? Zdroj cítíš ze středu keřového bludiště.

Luisa Hulligotová - 28. října 2012 17:42

soukromá zpráva od Luisa Hulligotová pro Sídlo Přiblížíme se ke zdi a počkáme na vhodný okamžik, kdy mi podle havranova pozorování bude jasné, že je cesta volná. Pak zbývá vyřešit jiný problém a to nepozorovaný pohyb po domě. Už vím kde je nejbližší vstup, takže dokud je cesta volná řeknu Lily: "Pojď za mnou," Přeběhnu kousek zahrady, o kterém vím že je zrovna prázdný a schovám se u dveří do sídla, kde se přitisknu na zeď. Využiju své schopnosti vidět skrze ohně v domě a budu hledat Davida.

Sebastian Gruber - 28. října 2012 17:47

soukromá zpráva od Sebastian Gruber pro Dvor "To by som mal skôr vravieť ja." Zakričím za Davidom a s úsmevom sa otočím ku Cissy. "Pôjdeme?" Zamierim si to bludiska zo živého plotu. Sú tam rôzne zakutia a v jednom dokonca fontána, keď človek vie, kde hľadať. Kráčam pomaly, aby sa neunavila a dovediem ju cez asi dvadsať odbočiek práve tam. Posadíme sa na lavičku. "Démon mu ostal. Čom spomenul tam, doniesol som i z Ničoty, otcom vytvoreného, avatara. Po druhej návšteve mlčí,ale stále je tu. Hľadám spôsob, ako ho prebrať." "Keďže na to do teraz nebola oficálna príležitosť..." Kľaknem si. "Francesca Elley, spravíte mi tú česť a budete mojou ženou?" Viem, nemusím to robiť. Ale je to ďalší krok, ako sa preniesť cez Sin... Ešte dostanem odpoveď a potom to začne. Známi pocit. Ničota. Prudko vstanem a ohliadnem sa. Nie je čas. Môže sa rozšíriť a my sme v... Použijem telekinézu nalavičku pod namia skúsimnás dostať s bludiska, než vchod príde k nám. Chcem nás dostať pred dom.

Lillian *Lily* Ambrose - 28. října 2012 18:04

soukromá zpráva od Lillian *Lily* Ambrose pro A jsme tam Vběhnu do zámku za Lunou. Stejně jako ona se přitisknu ke zdi. Nikde kolem není ani živáčka. Tak, jednu část máme za sebou. Teď se nejspíš vydáme hledat Elleyho. Jen aby se neukázalo, že to nakonec bude ta těžší část. Zámek není až tak malý a on může být kdekoli. Luna už má zase takový ten nepřítomný pohled, stejně jako ráno. Zdá se, že používá tu magii, kdy mluvila s lordem Eriosi. Snaží se najít Elleyho? Jestli je někde zavřený, tak ho asi nenajde. V kobkách budou mít krby jen těžko... Napadne mě. Samozřejmě by se vše ulehčilo, pokud by viděla i ohni loučí. V úplné tmě ho tam totiž nejspíš nenechali.

Francesca Elley - 28. října 2012 18:05

soukromá zpráva od Francesca Elley pro Příhoda Zeptal se mně myšlenkami, ale já odpověděla jen přikývnutím. Vykročili jsme a šli pomalu. Byla to vcelku klidná, příjemná procházka. Sebastian buď nepokládal hovor za bezpečný, nebo mi nic říci nechtěl a nebo, to je další možnost, se rozhodl, že když já nemluvím, je zbytečné hovořit ke mně. Když jsme došli k fontánce a usadili se na lavičku, sdělil mi myšlenkou to o tom démonovy. Mrzí mně, že nevím víc, démoni mně vždycky fascinovali. Ale jak potom poklekne a požádá mně o ruku... Vstanu. Hrdě se nadechnu a věnuji skoro předposový úsměv. Ano, chtělo by se říct. Však jazyk dobře ví, kde je jeho místo. Ano, odpovím myšlenkou a vydechnu. Ještě souhlasně kývnu, aby byla má reakce vždy dobře interpretována ve všechn jazycích, že já Franceska Elley, se chci stát ženou Sebastiana Grubera. Náhle něco usítím. Dech se mi zrychluje, oh Bože je to tak opojné, tak blízko tak... Zavču oči. Nicota... KLavička se pohnula. Otřevřu oči a vidím že se hýbe. Sebastina na ní naskočil, tak ho následuji jako stín svého pána, ale něco. Něco mne táhne někam docela jinam... Nemůžu se přestat dívat směrem odkud to cítím, je to tu, je to blízko a je to temné... Můh pohled je upřený a oči rozšířené. Takový pohled by jiným mohl připadat vyšené, nebo snad dokonce že jsem zcela v šoku.

Luisa Hulligotová - 28. října 2012 18:14

soukromá zpráva od Luisa Hulligotová pro Prozření Dlouze zavřu oči a pak je jen s náhamou oteřu. To je zlý... Musím zamrkat bolí mě oči a cítím se o dost slabčí jakobych se snažila proniknout ochranou, která byla o moc silnější než já. Polknu. "Musíme naslepo..." povzdechnu si velmi tiše. Nebo máš jiný nápad?" vezmu za kliku připravená vpadnout dovnitř. Ještě přitisknu ucho na dveře, jestli za nimi náhodou nic neuslyším...

Luisa Hulligotová - 28. října 2012 18:19

soukromá zpráva od Luisa Hulligotová pro Naslouchání Kývnu Lily, že je cesta volná. tiše stlačím kliku, otevřu dveře na mezírku, nakouknu a pokud je v chodbě za nimi prázdno, vklouznu dovnitř a uvolním místo i Lily za mnou... Srdce mým snad až někde v krku, od adrenalinu je mi málem zle, ale držím se. Ostatně jako pokaždé kdžy jsem odněkud utíkal a šlo mi o život. Tohle není o tolik jiná situace. Přece to nemůže bejt tak jednoduchý... Správně nemůže a přece jsme tady... Nemám dobrý pocit. Vůbec nemám dobrý pocit...

Lillian *Lily* Ambrose - 28. října 2012 18:23

soukromá zpráva od Lillian *Lily* Ambrose pro Velteyn Luna Elleyho nikde nespatří a tak jsme vydány na milost a nemilost náhodě. ,,Popravdě? Nemám. Nějaký služebný by sice mohl vědět, kam ho zavřeli, ale pochybuju, že by nám to ochotně řekli. A kdybychom se je pokusily, ehm, trochu postrašit, asi by to způsobilo moc pozdvižení. Budeme se holt muset spolehnout na štěstí," uvažuji šeptem. To, že nikoho nevidíme neznamená, že o nás nikdo neví. Zdá se, že v místnosti za dveřmi je prázdno. Luna jde jako první a já se držím v těsném závěsu. Je podezřelé, jaký klid tu všude panuje. Přímo jako klid před bouří. Napadne mě nepříliš povzbudivé přirovnání. ,,Pokud je někde zavřený, tak bude asi v nějakých kobkách, ne?" navrhnu místo, kde bychom mohly začít hledat - stále šeptem.

2LT Alex Tšernobog - 28. října 2012 18:27

The Force Unleashed Po vstupu do budovy, kde jsem chtěl hledat služebnou jsem se cítil...jinak, líp, všechno se zdálo být jasnější...ale jak to? Něco se ve mě změnilo, proč se cítím dobře? Následuje pár kroků a ucítím cosi...nevím co, ale musím se opřít. Následuje příval...vidění, nebo jak to nazvat. Ležím někde připoutaný...stráže...hlas, povědomý mužský hlas...Sebastian. Rozhovor, jež krev přivádí do varu. Sestra....mrtvá....pak nějaká odporná zrůda...démon...pohlcuje ji... NE! TO NE!" zakřičím, když vidím co se děje přede mnou, ale nemůžu to ovlivnit. Padl jsem na kolena, ani zeď mi teď nepomohla. Cítil jsem vztek...vztek? To je slabé slovo. Pak ten slizký červ zmíní Magnolii...neříká sice plány, ale po tom, co tu vidím, nebudou ani trochu dobré. Celé tělo se mi roztřese, když mi v hlavě zní to slova "spinkej", pořád dokola. Celou tu situaci si přehraju znovu, ani si nevšimnu, že ke mě kdosi přišel a mluví na mě. Ale znovu celá situace vyústila ve výbuch hněvu....spíš amok. Meč, jež jsem původně chtěl odložit v budově jsem sevřel vší silou a s prudkým postavením jsem ho vrazil dotyčnému do těla, takže čepel projela hrudním košem a vykoukla u klíční kosti. Teď jsem zcela jasně viděl, že se jedná o sluhu...bývalého sluhu. Vytáhl jsem meč z těla a sledoval jak padají k zemi, meč i tělo. Něco se zlomilo a něco se probudilo. Vzteky jsem sevřel ruce v pěst před obličejem a v ten okamžik vzplanuly. Planuly tak intenzivně jako já cítil vztek...vztek vůči všem a všemu...ale hlavně vůči němu....Sebastianovi. "Tak tohle je ta vaše magie..." usoudil jsem a pomalu jsem položil ruku na nejbližší kus nábytku, který od mé ruky hned vzplanul, bylo to nějaké křeslo. Vzplanulo tak rychle. Krása plamenů mě zcela pohltila, dotkl jsem se ještě několika věcí, o nichž jsem si myslel, že budou dobře hořet. "Nebudu tvojí loutkou...nebudou loutkou nikoho!" zařval jsem, když jsem pozoroval, jak se plameny šíří po místnosti a pak si hledají cestu celým sídlem. "Čert vezmi vznášející se předměty...tohle je daleko větší zábava..." pomyslel jsem si a znovu jsem sebral meč a otřel ho o oděv sluhy. "Dominique...uteč, dokud můžeš!" zařval jsem do vnitra sídla a pak jsem zamířil ven. Proti ní jsem nic neměl...vlastně jsem neměl nic proti tomu sluhovi...bohužel se....připletl... Venku jsem zamířil k zahradám. "Dokážu vás i poslat vzduchem?" zeptal jsem se plamenů na ruce. Upřeně jsem sledoval zeleň, poté jsem máchl pravou rukou a poslal vůči zeleni zahrady vlnu ohně, jež se díky hustotě začala šířit. "Lehneš popelem, přísahám!" pomyslím si a nechávám plameny šířit libovolným tempem. S každým novým hořícím objektem cítím víc než potěšení...víc než radost...uspokojení to je. "Sebastiane Grubere! Nevím o co jsi zač, ani co mezi námi bylo v minulosti, ale přísahám všem svatým, ZABIJU TĚ!" zařvu směrem k hořícím plamenům a zamířím pryč, pryč odsud. Myslím, že kdybych tu zůstal, tak bych spíš byl mrtvý já. Potřebuju tuhle "magii" dostat plně pod kontrolu a to teď nemám. Rychle jsem se rozběhl do stáje, která už taky pomalu začala plápolat pod náporem plamenů všude. Osedlám jednoho koně, nějaký černý hřebec to je. Plameny se mu ani trochu nelíbí, stejně jako ostatním. "Shoř v pekle, kam patříš!" pomyslím si a při cestě ze stájí nechám běžet ostatní ustájená zvířata, jen aby měl ten had znesnadněný úprk.

Sebastian Gruber - 28. října 2012 18:57

Niekdajšie sídlo Lavička bola hezký nápad. Rukami zachytím Cissy okolo pásu, aby nespadla. Má zvláštny výraz a mňa pri ňom napadne niečo nepríjemné. No nestihnem to poriadne prebrať v hlave. David sa zjavne zbláznil. Absolútne to nechápem. Všetko vyzeralo byť v poriadku. Všetko bolo na najlepšej ceste, do starých kolají. Ale kdeže. Tak ľahko to nepôjde. Zdá sa, že démon ho ovláda. Spojenci sa prešmikujú pomedzi prsty. Nepriateľou pribúda. Ale pečo do pekla?! Čo som komu spravil... Ani len na sestru nedbá. Zdvyhnem lavičku vyšie, aby na nás plamene nedosiahli. Mám zaletieť kbelemu oblaku alebo inam? Inam. Ďalej. Rozletím lavičku v opačnom smere, než plamene a David. Bol som zradený. A za čo? To tak vedieť. Nahováral som si, že je to nezmysel. Snažil som sa poistiť. A čo z toho? Tak takto to všetci chcete somnou hrať?! Nie, takto to nepôjde. Žiadne ďaľšie chránenie! Žiadne ďalšie obetovanie sa. Chceli ste, aby som bol zlý? Tak čo poviete, až vám to splním. Pristanem s lavičkou mimo dosah ohňa. "Si so mnou alebo proti mne?" Otočímsana Francescu. Moje, inokedy kľudné, risy sa zmenia na nepoznanie. Číry hnev. Číra zlosť. Uvidíme, koho nazývš sliepkou, Elley. Používať ja blesky, asi by mi boli bývali šľahali z očí. Zahľadímsa Franceske do očí.

Magie - 28. října 2012 19:27

Lillian, Luisa Ještě než vlklouznete dovnitř, uslyšíte nějakou explozi a vzápětí nějaké zvuky vycházející ze stájí... Ty jsou v plamenech a koně z nich vybíhají ostošest, vstříc svobodě a bezpečí. Všimnete si Davida, jak se vyhoupnul na černého hřebce... který ho hned shodil na zem a běžel sám pryč, zanechávajíc Davida v bahně. Zahrada Francesca se dvá do bílého oblaku, fascinována jím... a přitahována. On je ale stejným způsobem přitahován jím. Spojí se... Budeš mít po boku mocnou spojenkyni, někoho hodného tebe. Brána nicoty... je ukrytá v tom oblaku, cítíš ji. Oblak se posune a obkrouží Francescu, pohlcujíc jí a zanechávajíc ji změněnou. Již není černokněžník, ne že by v ní byla taková spousta temné energie předtím, ale nyní je úplným světlem, její rudé vlasy září jako malé slunce. Byl jsem s tvým otcem... Toto je jeho dar, brzy vás navštíví... Velmi brzy... Z Nicoty vystoupil tvůj démon... ano, přesně ten, vrazí do tebe a opět se spojíte v jedno. Nyní již vypadáš podobně jako Francesca, až na to že ty jsi zobrazením temnoty. V tomto je síla, ve spojení světla a temnoty... s tímto je ten cíl dosažitelný... Jsi i vyšší, nyní je David poloviční tobě co do výšky, stejně tak Francesce. Jdi a rozšiřuj to dál... jen tak je možné dosáhnout vrcholu. Je to přání tvého otce. Cítíš nutkání vše kolem uvrhnout do Nicoty... ovšem jakým způsobem? To nevíš, ale tvé instinkty ano. Budeš se muset snažit, pokud budeš chtít ovládnout své myšlenky, neovládá tě žádný démon, je to něco jiného... Je zřejmé, že Francesca je na tom stejně... na zádech máš nyní křídla, temná, stvořená z čisté energie, Francesca má křídla světlá. Vchod do Nicoty se začíná rozšiřovat.

Luisa Hulligotová - 28. října 2012 19:41

Na chodbě Na chodbě je možná až moc veliké prázdno. Lily se zmíní o kobkách. Ano, mohlo by to být, ale... Zavírat ho do sklepa? Říkali něco o démonovy, ale že by byl až tak nebezpečný? Přejede mi mráz po zádech... Náhle uslyšíme výbuch. Trhnu s sebou, a meč mám v tu ránu ve své ruce. Náhle můj havran uvidí něco co mně překvapí. Oheň???? Zblednu. jako snad ještě nikdy. Rty mi začnou cukat v neslyšném křiku... pryč... Pryč. PRYČ!!! Vidím jak stáje olizují plameny. Ale jak může být sídlo Velteyn v plamenech, když jsem před chvílí zkoušela vidět skrzy ohně a neviděla nic? "Musíme pryč!" otočím se rázně na Lily. "Zámek začal hořet musíme zmizet!" Ale co Elley? Vidím jak se snaží nasednout na koně a ten mu ujede. "David..." vydechnu a zarazím se na půli cesty ven z tohohle strašlivého sídla. Zamrkám. Ne já tu zůstat nemůžu. Znovu se rozběhnu. K Davidovi pošlu svého vyvolaného havrana, který ho bude z výšky sledovat. Později ho budu moc snadno najít, ale teď musíme s Lily zpátky k našim koním, než se to tu zvrtne ještě víc....

Sebastian Gruber - 28. října 2012 19:49

Kdesi nad blčiacim Velteynom Lavička zničoho nič padne a obaja zavysneme vo vzduchu, ako sa k nám dostane oblak. Dostal som, čo som chcel. Aj keď je to čosi iné než som čakal. A Cissy to dostala tiež. Biela aura a krídla, čierna a krídla. Chcem podvedome, aby Ničota rástla! Nech dohoní toho zradcu! Len vďaka hnevu sú spomienky ako tak celistvé a myseľčitá. Elly patrí Ničote! PATRÍ MNE! Patríš mne! Ako sa opovažuješ zradiť?! Počuje to asikaždá bytosť v dohľade. Ak bol prenos Cissyných spomienok pred tým niečím, teraz to David dostane na no a bodajúce do srdca. Zároveň chcem a podvedome to a robím... Ničota ho zhltne! Otočím pohľa na Cissy. Myšlienky prestávajú byť tak zrejme a hnev trocha opadáva. Vďaka tomu sa hlava začína strácať. Hlava a päta sveta, kde ste? Aby ostalo dáke pojítko, obímem Cissy a zo všetkých síl sa snažím utrieiť si myšlienky. Ten hlas! Spojenie svetla a temna. O to som sa snažil a preto ma všetci bodli do chrbta. Hnev sa vracia a sním jasnosť mysle.

Lillian *Lily* Ambrose - 28. října 2012 19:58

Velteyn Jak se zdá, s tím klidem před bouří jsem měla pravdu. Zaslechneme explozi následovanou další změtí hluku. Meč mám okamžitě v ruce, připravený k útoku. Luna křičí, že musíme pryč, a já se rozhodně nenechám pobízet dvakrát. Záchranná mise, nebo co to vlastně bylo, vzala rychle za své. Obě vidíme, jak je Elley shozen z koně a dopadá na zem. Luna se sice na chvíli zarazí, ale pak se rozběhne zase pryč. ,,Přece ho tu nenecháme, když už jsme sem pro něj jely," zakřičím na ni. Chápu její strach a popravdě, pohled na ohnivé plameny olizující zámek ve mně vyvolává naprostou hrůzu. Mám teď problém se byť jen pohnout. Přece tu teď neshoříš, ne? Sarkasticky se zasměju a rozeběhnu se k Elleymu. Nevím, jak to tu mohlo najednou vzplát, ale mám tušení, že samo od sebe se to nestalo. Celá se třesu, když se mi vybavují vzpomínky, které vzpomínkami nejspíš ani nejsou. Meč držím křečovitě a je jedinou věcí, která mě teď dokáže alespoň trochu uklidnit. Ale pak se dostaví i něco dalšího. Znovu ucítím Nicotu. Nevím odkud to přichází a ani to vědět nechci. Kousek před Elleyem zpomalím. Nevěřím mu a rozhodně se k němu jen tak nevrhnu... Ne. Nevypadá, že by byl nějak vážně zraněný, ale ani se mi nezdá, že by byl zcela při smyslech. ,,Musíme se odtud rychle dostat," řeknu k němu. Stojím od něj asi tři, čtyři metry daleko, připravená zareagovat na případný útok. Dýmu ještě není tolik, abych na jeho rozptylování plácala magii. A pak zaslechnu - ne, pocítím - hlas. Zní to skoro jako Gruber. A jsou nejspíš mířená na Elleyho. A pokud to tak je... Jestli ho chce dostat, půjde sem. Vyvodím rychlý závěr. Tak se mi zdá, že nemám čas tu čekat na Elleyho reakci. Popadnu ho za rukáv a snažím se mu pomoct na nohy. Pak, pokud na mě nezaútočí nebo se nevydá za Gruberem, ať už je kdekoli, se ho snažím nasměrovat k místu, kde máme s Lunou koně.

2LT Alex Tšernobog - 28. října 2012 20:13

A kdo je tohle? Tak plán utéct se nevydařil. Kůň mě shodil na zem a já se zvedal jen těžce. Ovšem, nevím odkud, ale zaslechl jsem hlas toho červa. "Nepatřím nikomu ty hade!" odseknu a snažím se vstát. Poté se odkudsi přižene nějaká dívka, popadne mě za rukáv a táhne pryč. Nestačím ani pořádně reagovat, meč zůstal tam, kde jsem ležel a na vyslání dalších plamenů jsem neměl dostatečnou koncentraci...nebo snad vztek? Nevím, co mi pomohlo uvrhnout tohle místo v živoucí peklo, každopádně stalo se. Teď mě odtud táhla tahle dívka, jejíž tvář jsem si ani nestihl prohlédnout jak mě táhla pryč. "A ty jsi kdo?" zeptal jsem se jí za běhu a čekal jsem, co se zase dozvím. "Jsi snad další z party toho hada Grubera?" zeptal jsem se znovu a zalitoval jsem, že nemám v ruce meč.

Francesca Elley - 28. října 2012 20:14

Jako sen Nemůžu se přesta dívat. Cítím dotek kolem pasu. Bratr metá plameny. Jsme z dosahu. Bílí oblak kousek od nás. Tolik temné magie, že se cítím jako ve snu. V nádherném a děsivém snu, který nekončí a kdyby skončil, mám pocit, že by mne to zabilo. Ale náhle si mne Sebastian otočil k sobě čelem. Jeho otázka mi rezonuje v uších. Kde já stojím? A kdo se ptá? On někdo jiný? Proč? Já stojím ve stínu. Já stojím v temnotě... Ta je mým místem, ta je mým životem a navěky má být... Ale než stačím cokoliv něco se změní. Dívám se Sebastianovi do očí a cítím dotekl magie oblaku, která mne obklopí. Něco se ve mně děje. Něco mně píchá a bodá a snaží se vytěsnit téměř celou mou bytost, nou osobnost. Poprvé v životě mám opravdový strach. Natáhnu ruku k Sebastianovi. Nevím proč, ale chc aby ji chytil. Musí mně vytáhnout. Prostě musí... Mé šaty už nejsou modré, jako mé oči. Jsou bílé jako sníh. Mé vlasy změnily barvu. Třesu se. Mám křídla a jsem větší. Těžko se to poznává, visíme ve vzduchu... Slyším Sebastianovi myšlenky mířené na bratra. Vím podvědomně že se to nesmí stát, ale proč vlastně? Kdo teď jsem? Podívám se na něj. On se otočil ke mně. Ne... kroutím nesouhlasně hlavou, bojíce vydat ze sebe jedinou hlásku. Znovu se mu zalesklo v očích. Je to můj bratr. Můj brtara, nesmíš, ne...! NE!!! Prudce vezmu Sebastianovu tvář do svých dlaní a spojím naše rty v dlouhém a mém prvním opravdovém polibku. Když spojení, tak spojení...

Luisa Hulligotová - 28. října 2012 20:27

Elley Chtěla jsem se za ní rozběhnout, ale Lily mě zastavila. Má pravdu... Kvůli ní (pravda dost i sobě) jsem se chtěla co nejdřív dostat pryč, ale když mi dá najevo, že i jí svým osobitým způsobem, záleží na úspěchu mise, rozběhnou se za Davidem. Lily se nejdřív zarazila. to já běžela až k němu. Stejně jako ona jsme si všimla Grubera a té druhé, jak se tam vznášejí v oblaku s křídly na zádech. A Kruci! Elleyho jsme popadly s Lily ve stejnou chvíli a vlekly jsme ho k našim koním. Havrana si zavolám k sobě, musím ho vrátit nicotě, než ho ovládnou oni! Tedy minimálně ON! "To vyčešíme potom, jo?!" řeknu na jeho otázky. Na to jak moc jsme se chtěla přes Ellyho stát spojenkyní Grubera, teď chci ještě víc dostat se z jeho dosahu... "Snad tam koně ještě jsou..." zadoufám jak běžíme k lesu.

Sebastian Gruber - 28. října 2012 20:38

Nad plamenmi Velteynu "Dobre teda. Živý bude trpieť viac. Temný úsmev pohltí bosk. Že sme si ich dole prestali všímať, musí byť jasné všetkým trom. Musí zúriť. Byť to moja sestra... Privyniem Cissy k sebe. "Si krásna. Ak ešte niekto povie, že si zaostalá panenka, premením ho naprach. Poď so mnou." Zamierim do ničoty. Do zmenšujúceho sa kreuhu priechodu. Nebudú nás nasledovať. Táto noc je naša. Hnev trocha ochabolno nahradil ho chtíč. Stále som relatívne pri zmysloch, ale už len ťažko by niekto hľadal Sebastiana Grubera. No zdá sa, že aj pre tých tam hore, je neskoro. Rozosmejem sa. Takže ty sa chceš pozerať, Elley? To, čo do mňa vošlo, každopádne zatiaľ má navrch nad mojim ja a je to ozaj temné. Nietemné... Možno je to do konca Ničota sama. Snažím sa brániť, ale prsty ramujú lem Cissyných bielych šiat a knoflíčky sa rozopínajú...

Francesca Elley - 28. října 2012 20:50

soukromá zpráva od Francesca Elley pro Spojení Naše rty se spojily, jazykem zkoumám jeho ústa. elektrizující pocit mnou projíždí. celým mým tělem. Huď se mi zdvýhá a klesá ve zrychleném tempu. Cítím jeho vůni. Změnila se. Polibek snočil a on promluvil. Byl to skoro milý hlas, jen zvušnější než by nutně musel být. Bylo to asi to nejkrýsnější co mi kdy kdo řekl, ale on to stále nechápe. Nikdo to nechápe. Já přeci našla svou roli, to já chtěla být panenkou ve stínu, to já dobrovolně hrála zaostalou, aby měl bratr co nejvolnější pole působnosti, celý život jsem bratra chránila a teď? Teď pro něj vstoupím do nicoty se svým mužem... Vstoupili jsme a já se nechala vést. Neplýtvám silami na myšlenky, které bych mohla vyslat k bratrovi. Ne, možná nikdy nepochopí, ale nevadí. Celý život žiji v nepochopení a nikdy mi to nevadilo. Teď se biojím. Bojím, ale byla to má volba. A já nedělám nikdy nic zbytečně. Nebo ano? Jeho chtivé prsty rozepínají můj šat. Nechám jej. Mé rty zatím, polaskají jeho krk a ruce... Jednou rukou mu po zádech pod křídli, sjedu níž až k zadnici. Tou druhou mu zajedu pod košili a nahmatám bradavky mezi chlouopky na jeho hrudi. Vím co ode mne žádá a vím že mu to dám. Ne v osmnácti, ale teď...

Sebastian Gruber - 28. října 2012 21:05

soukromá zpráva od Sebastian Gruber pro Nicota To, že ani ja, ani ona, nie sme pri zmysloch, je isté. Podvedomie na mňa kričí nie, nerob to. Dokola a dokola niekde na pozadí na mňa vrieska môj hlas Sindara a Sindarin hlas Bastien. Len nech Elley dobre vidí, čo mu beriem. A je to len začiatok. Nenechám ho vziať si sestru. Nemal ma zradiť. Parchant... Vezmem jej tvár do dlane pravej ruky, pohladím ju po líci a pobozkám na čelo. Druhou dorozopínam šaty a tie zkĺznu z jej ramien. Belasé nádherné a lákavé ramená. Pomay zboskám jej šiju oducha až po rameno, vrátane. Dokonalá, hebká, voňavápleť. Biela sťa mlieko. Veľmi jemne ju kusnem na krku a pomali zboskám celú jeho plochu. Prstami zájde do jej vlasov, aby zaklonila hlavu nazad. Opať prejdem jej krk a nájdem jej ústa. Pomaly a hlboko ju pobozkám.

Francesca Elley - 28. října 2012 21:14

soukromá zpráva od Francesca Elley pro Je to nepřirozené. Někde hluboko v sobě zo vím a snad to ví i on. Je jemný. Možná až nečekaně. Musím polknout. Líbá můj krk. Šaty mi sklouzly z ramen a mimo spodničky nezanechaly po sobě nic. Jeho prsty mi přejíždí po píteři. Já se rukou vrazí po jeho zádech nahoru k rameni, za které se chytím, kdy mi přiměje se zaklonit a jemně stiskne kůži na krku svými zuby. Jen lehce po nich přejed a mně z hrdla vyjde nesočekávaně první vzdech. Líbí mně na krku a vrátil se k pstům. Nic mu nedám za darmo, svádím s ním jazykem neúprosnou bitvu. Dlaň z jeho hrudi stáhnu a zajedu mu prsty do vlasů. Má krásné černé vlasy, jemné a hladké, mohu těmi vlnakmi točit mezi prsty až do nekonečna. Otrhnu své rty z polibku. Tak jako on na mém krku přejedu mu zoubky po špočce nosu. Políbím ho na čele. Otočím mu hlau, abych jeho ušní laloček polaskala jazykem... A přitom stále zrychleně dýchám a můj horký dech teď doráýí na jeho kůži, silně a neodbitně...

Sebastian Gruber - 28. října 2012 21:28

soukromá zpráva od Sebastian Gruber pro Nicota? Naozaj? Toto je Nič?! Kým je zamestnaná a nesťažujem sa. Je to príjemné. Pomali jej z ramien zosuniem spodničku a aj tá pristane... kdesi. Nestarám sa o to. Akoby som teraz mohlo. Oči by aj skĺzli nižšie, ale to by som ju musel prerušiť. Miesto toho začnm objavovať rukami. Hebká pokožka rúk. Pohľadím celú dĺžku. Krehké ramienka, hladučký chrbát... Áno, som len chlap, dostanem sa do predu. Podľa rúk je to nádhera. Akurát do dlane. Odtiahnemhavu aby som sa presvedčil a priložil ústa aj tam. Tak jemná a krehká. Ako cukrová bábika. Snáď sa neroztopý, nezlomí. Zbozkámjunadolaž o prsty nôh a nazad do srtredu...

Magie - 28. října 2012 21:35

Zámek - Nicota Celé území panství obklopí šedá stěna, která se pozvolna rozrůstá, portál do nicoty se vznese a nad celým panstvím vytvoří kopuli... a okolí se mění. Kolem vás, za hranicí zdí je šedá, písčitá pláň, v dálce vidíte něco, co by mohlo být město... Nedokážete to odhadnout jasně, panství stále obklopují zdi, které to zkreslují... Plameny postupně uhasínají, nakonec i poslední plamínek vyhasne. Je tu ticho. Ticho před bouří. Sebastian a Francesca cítí touhu odejít pryč z tohoto místa, kam, přesně neví. Přidejte se k nim... přidejte se, nebo zemřete. Hlas Sebastianova démona je znát, rozléhá se po celém panství. Vyberte si... světlo nebo temnota? On nebo vy sami? Vybírejte dobře... Jak temní, tak světlí jsou vítáni u mistra Adriana. Ti, kdo se mu protiví, ty čeká krutá smrt... Luisa je nyní někde v sídle, přesněji řečeno na balkoně nad nádvořím ve třetím patře, David je vedle ní a Francesca zmizí ze Sebastianova objetí a objeví se vedle Davida. Sebastian ani jednoho z nich nevidí. Sedí u malého stolíku se čtyřmi židličkami, na té třetí se najednou zjeví démon... Vypadá podobně jako Sebastian, ovšem je celý černý a nemá žádné rozpoznatelné rysy, až na křídla. Tak co, rozhodli jste se? Přece se jen tak nenecháte zabít spolu s tamtou... Démon vám nonšalantně ukáže na Lillian, která stojí na nádvoří sama, zády k bráně. Ta je překážkou, a proto musí být zničena... pro vás ale existuje druhá šance. Přidejte se k nám, nebo umřete s ní, je to na vás. Drahá Francesco, u vás je mi jasné, že milujete mladého pána nadevše a již jste si vybrala, ale co vy? Budete si vychutnávat, jak náš drahý Sebastian zničí tu holku a vysaje ji? A poté se přidat k panu Adrianovi a dosáhnout netušené moci? Anebo jí snad pomůžete a uděláte tuto bitvu trochu více zábavnou? Víte, hodilo by se to. Už dlouho se nudím. Zabij ji, ona je překážkou... To ona ti ji vzala... Toto slyší Sebastian stále častěji a hlasitěji.

Lillian *Lily* Ambrose - 28. října 2012 21:48

Nicota všude kolem Luna mi pomáhá s Elleym. Jak jsem ráda, že se vrátila! Elley má otázky, ale přiznejme si, že teď na něco takového není čas. Špatný pocit z Nicoty sílí až... Najednou je Nicota všude kolem. Nevím, jak se to stalo, ale chci pryč. Dělá se mi z ní zle. Jen na okamžik pustím Elleyho rukáv a... Stojím sama na nádvoří. Slyším hlasy, které pobízejí k tomu přidat se ke zjevně nové, démonské straně. Možná to je jen pocit, ale hlasy nejsou určeny mně. Vyděšeně se rozhlížím kolem, meč svírám stále křečovitěji. Že já sem vůbec lezla. Někoho si všimnu až vysoko na balkónu. Na takovou dálku nikoho nerozeznám, ale zaslechnu útržky slov. ,,...zničena... milujete... Adrianovi..." hlas, který slova pronáší, neznám. Ale mám neblahé tušení, že první slovo se týká mě - přeci jen jsem tu sama, vystavená jakémukoli útoku, který přijde. Démoni umí lítat.. Že? Napadne mě. Rozeběhnu se. Stát uprostřed nádvoří rozhodně není momentálně to nejlepší. Snažím se dostat do budovy.

Sebastian Gruber - 28. října 2012 21:50

Veleyn Nicoty "Elley! Znes zo sveta Elleyho a môžeme o tom spojenectve uvažovať. Elley ma zradil." Môj hlas znie mne samému cudzie a je rozmrzelý. Akoby aj nebol. Vyrušiť človeka v takej chví... Človeka? Som ešte človek? "Som ešte člvek? Mal by som mať na výber. Čo mi otec ponúka? Nečomusí dať, keď chce brať. A pred chvíľkou bral. To prerušenie sa mi vôbec nepáči." Takže chceloboch. Mňa i Cissy. Prudko vstanem. "Nie, Sindaru mi vzal Elley." Zázračná formulka. Sndara, David...Na chvíľu sa mi myseľ rozjasné. Ten predomnou je pravdepodobne otcov avatar. Ten, s ktorým som sa už stretol. "Pridám sa." Rozosmejem sa. "Alenech ju zabije Elley. Je to jeho spojenka. Nie moja. Pre mňaje nikdo. Nestojí zazašpinenie si rúk. Zober ná k otcovi!" Je jasné, že nami myslím Cissy a mňa. Luisa, Lily, David... Sú teraz pase. Možno vyriešim niečo staršie, než som ja sám. Z problému sa stane výhoda. A kto povedal, že si svoju loajalitu nenechám sám pre seba. Zoskočím nanádvorie za Lilly. Jeden z dvoch katanoidných mečov tasený. Hmm, pekná hračka.

Lillian *Lily* Ambrose - 28. října 2012 22:14

Jak jsem se stala lovnou zvěří Moc daleko neuteču, když na nádvoří seskočí - moment, to fakt seskočí? Z třetího patra? - démon. Nejsem si zcela jistá, ale tohle bude asi Gruber. Alespoň podle toho divadýlka předtím. V ruce má katanu. A já jsem moc daleko na to, abych zvládla doběhnout do zámku. A i kdyby, co pak? Mám tušení, že bych se schovat nestačila... A že by mě dokázal najít. Zamračím se. Tohle se mi vážně nelíbí. A podle všeho se každou chvílí přidají až další tři démoni. Gruberova snoubenka určitě. Jestli Luna... To je jen na ní. Nebudu jí to mít za zlé. Dělá to pro svou pomstu, ne? A Elley... V tuhle chvíli nedokážu říct, co ten udělá. ,,Fajn, Lil. Tohle zvládneš," povzbuzuji se tiše. Je to zvláštní, jak mi blížící se boj vyprázdnil hlavu. Vzpomínky na požár jsou teď odstrčeny pryč, aby mi nepřekážely. Musím se soustředit jen na boj o holé přežití. Už se ani netřesu, dech se mi zpomalí. Nádech, výdech. Hezky pomalu. Nádech, výdech. Jen tam stojím, proti démonu-Gruberovi. Nechci zaútočit jako první. Je vyšší než já, takže mám lehce zakloněnou hlavu; ale to je jen dobře. Alespoň tak mohu sledovat případné další útočníky ze shora. Kolem sebe shromažďuji každý ždibec magie. Mám tušení, že se mi bude hodit.

2LT Alex Tšernobog - 28. října 2012 22:43

Křižovatka Než se mi dostalo odpovědi, tak jsem stál zase někde jinde. Všechno bylo jiné, v podstatě šedivé. Rozhlédl jsem se kolem sebe, všechno mi to tu přišlo mrtvé, tedy skoro všechno. Zahlédl jsem jednu z dívek, co mi pomáhali, pak má sestra....sestra? Mám já vůbec nějakou rodinu? Jak vím že vše co vím, není jen lež? Co z mého života je pravda? Co je lež? Zdá se, že už nedokážu rozeznat jedno od druhého. Pak promluví ta hromada koňského hnojiva, Sebastian...už jen ze zvuku jména je mi zle. Každé jeho slovo je pro mě lež. Jen ať si lže. Stejně mu podříznu hrdlo. Pak spustí o tom, že jsem mu vzal Sinardu, další lež. Jedna z dívek, můj spojenec? Velice vtipné. "Jen tak mimochodem, Grubere...nemám spojence..." dodal jsem a chtěl jsem odejít, někam daleko, je mi jedno, jestli si ta ubohá troska Gruber shladí žáhu a zabije mě....přišel jsem o všechno....proč bych měl dál vzdorovat. Magnolie!" zařve mi v hlavě hlase a já jen zavřel očii. "Jak můžu vědět, že to není jen nějaká jeho pomůcka, jak mě dostat na svojí stranu...Magnolie nejspíš neexistuje... pomyslím si a dívám se jinam. Jen blázen by si myslel, že se přidám na stranu lháře, vraha a zrádce. Pak jsem se podíval jak si Gruber chce ulovit tu dívku, jež mi pomáhala. "Je to ubožák, ví že ve férovém boji bez magie by neměl šanci a tak se celý život magií ohání...teď jí má dostatek a musí si dokázat, jak mocný je. Je to patetická troska, jež by dávno byla mrtvá, nebít tebe..." ozval se onen temný hlas v mé hlavě. Lehce jsem zakroutil hlavou, abych ho z hlavy dostal ven. "Není sporu, že v magii je zběhlý, ale ta ho nemůže chránit do nekonečna. Pomoz jí a možná se dočkáš dne, kdy jeho krev zabarví zemi. Nebo chceš utéct jako zbabělec, nebo padneš v čestném boji? Čest je to, co on vždy postrádal...ale ty si jí v boji uvědomuješ." pokračoval temný hlas ve svém monologu. "Udělej to, co si myslíš, že je správné Davide Elley." vybídl mě hlas. Aniž bych si to uvědomoval, tak jsem krátce za Sebastianem skočil i já, nohama napřed. Jenže já nejsem démon, takže musím spoléhat na to, že při dopadu trefím jeho. Zároveň jsem si zformuloval hlášku, jak si získat jeho pozornost. "Hej Grubere, k Sinardě....Tu ti vzala tvoje vlastní hloupost pitomče....stejně tě nikdy nemilovala. Byla s tebou jen proto, aby si její rodina polepšila...z její strany tam nikdy city nebyly..." zakřičím těsně nad ním a srazím nohy k sobě a doufám, že se mi podaří trefit jeho obličej, tím ho aspoň dočasně vyvést z rovnováhy a sám získat zbraň. I když pochybuju, že on bude bojovat fér.

Sebastian Gruber - 29. října 2012 05:19

Námestie Hoc som bol inde bez ostatný, zjavne má minimálne David počul. To je povzbudzbjuce. Drž brata odo mňa. Inak za nič neručim. Ozve sa Cissy v hlave. Mávnem katanou. Je to o toľko lepší pocit, ako kord. Prečo som sa obťažoval s tak neohrabanou zbraňou? Na tvári mi hraje široký úsmev a črty dávno nie sú moje. Vlasy sa predĺžili, tvár zchudla, v očiach je akýsi temný jas. Pozerám na Ellyho, ako na hmyz a rovnako ho ignorujem. Ja som Sebastian Gruber. Adrianovi syn a dedič. S you spomínjou sa zas preberá vedomie. Vracia sa, kde má byť, no nová sila a inštinkty ho zadupávajú. "Som Gruber. Nie! Nechcem byť ďalší Adrian. Nesmieme. Nepomôžeš si. Bol si predurčený. Nechcem! Nebudem! " Už sa ozýva len smiech. Boj zjavne nemám ako zatiaľ vyhrať. Ale snažím sa. Ešte som však nenazbieral dostatok seba samého. Ukročím na bok a necháme Davida dopadnúť na zem. Načo sa obťažovat hmyzom. Predomnou je chrumkavé sústo. Nie, je to bratrancova pritelka. Stojím.

Luisa Hulligotová - 29. října 2012 07:51

Nicota Běžím závod o život. závod s časem a magií, která nezná slitování. Po kolikáté už? A záleží na tom? Už-už jsme skoro u lesa, když nám cestu zahradí zeď. Nicota nás obklopuje. Chci Lily chytit. Pevněspojit naše ruce a Davida nepouštět, ale to nejde. Náhle jsem někde jinde. Lil zůstala dole. David a nějaká holka, asi je to ta co původně byla zrzka, stojí vedle mně. Do našich myslí vstoupí hlas. Hlas démona předpokládám... Cítím smrtelný strach a úzkost. Nikde nikdo nemůže být oporou. Ne v tuto chvíli. Další slyším ze salonku za námi, kde sedí Sebastian s nějakým démonem. Co teď? Co mám dělat? Chtějí Lily zabít. Chtějí jí zničit... Je to kamarádka... Jako jediná o mě zná pravdu... Pochopí že se bojíš, pochopí, že se musíš pomstít! Možná... Možná pochopí, ale... Chtěla jsi moc porazit Marianu. Máš ji na dosah. Ano. Já vím. Ale tohle je přesna taková moc, jakou získala Mariana. Přesně to co otec neschvaloval, pro co zemřel. JÁ NEPŮJDU PROTI SVÉMU OTCI. Co na tom že je mrtvý! Nepůjdu! Mám svou čest. Jsem Luna Thube a já mám svou čest! Lily utíká. Sebastian se zvedlo proběhl kolem nás a seskočil za ní. I David skočil. Tentokrát na Sebastiana. Je rozhodnuto. Dokud David a Lilian stojí na jedné straně mince, vím kam patřím i já. Kdo ví jestli To nebyl právě mistr Adrian ať je to kdokoliv, kdo zlanařil Marianu. Neudělám mu tu radost! David dopadl na zem. Snad bude v pořádku... Léčit totiž vážně neumím. Výhoda je, že už nemusí odvolávat havrana. Jsme v nicotě a tak si letěl posvém... Jenže mé magické umění tu mnoho neznamená, že? Se vzduchem neumím, plameny vyhasly... Ale co mám je meč a dýka. "Davide, chytej!" zavolám a hodím mu meč. Pravda, nemusí mu zcela vyhovovat, ale potřebuje teď jakoukoliv zbraň. Já zatím chytnu Francesku ze zadu za hlavu a přiložím jí dýku ke krku. "DOST!" zakřičím na všechny. "Nemusí to tak, být jasný?! Je to jako ve škole, jako s Magnolií a iluzí, kdy jsme všichni v Sebastianovi viděli svého největšího nepřítele! Nemusíme bojovat proti sobě, nevidíte že se ten démon chce bavit na náš účet?! Zapněte poslední zbytky mozku ve svých hlavách, hlavně ty Sebastiane! Tohle si přece nikdy nechtěl, ne?! K čemu příměří s Michaelem, chceš to všechno zahodit?! Je to sice nedospělej kretén, ale taky tvůj bratranec, přece nezabiješ jedinou holku, co kdy miloval! Sinardu ti nikdo nevzal, je živá a v bezpečí! Nechceš bejt jen něčí loutka, tak se postav svému nutkání! Elley tě nezradil! Sakra vzpomeňte si všichni kdo jste!" Zkusím zesílit svůj hlas aby mě nikdo nemohl přeslechnout. Dýku na Frančesčině krku držím tak abych jí neřízla, jen nechci aby se vrhla do boje proti Davidovi a Lily.

Francesca Elley - 29. října 2012 11:10

Milování - a začátek konce Spodničce mi spadla z ramen. Sebastian ji sundal lehce. Niajk se nebráním, jeho dotekům a hraji si rty s jeho ouškem. Ale on seodtáhl a očima zkoumal má ňadra, než přešel od pohledu k činu a zkoumání se ujaly jeho rty zouby a jazyk. Zakloním hlavu. Několikrát toužebně vydechnu a mé prsty v jeho nyní delších vlasech zabroudzdají a pevně se semknou. Náhle ale všchno končí a má ňadra i klín jsou pevně uzamčeny bílými šaty. Musím zamrkat, abych se ujistila kde jsem a kde stojím. Bratr je vedle mne. Sebastian uvnitř. Taky je tu ta holka co se bavila s Michaelem Eriosim v jeho domě a pak utíkala za Lilian Ambrose a ta je. Ano, ta je na nádvoří, jak mne ujistí letmý pohled. Mé ruce mi teď připadají prázdné. Tělo mám jako v jednom ohni. To se mi ještě nikdy nestalo. Nic z tohoto se mi ještě nikdy nestalo. Mám neodbytný pocit, že bych tu neměla být. Že bych měla být někde jinde. Snad v tom městě na obzoru, co já vím. Nevím nic a vědět že nic nevím, je údajně dobrý počin do začátku, alespoň to vím z knih a z vlastního života. Ale kde je teď můj život? Jsem tohle ještě vůbec já? Ten hlas. hlas ktzerý mluvil k ostatním se teď obrátil přímo ke mně. Nevidím přesné kontury démona, ale zdá se být povědomý, podoben Sebastianovi. Vybrala jsem si? Ano, svým způsobem ano. Vše pro mou rodinu. Vždy to nejlepší pro rodinu. Tak co po mně vlastně chce? mám bránit tu holku? A proč bych měla, nic pro mne neznamená, mám bojovat proti Sebastianu Gruberovi, abych jí pomohla? Proč? Aby se démon pobavil? Co získám za jeho pobavení? snažím se uvažovat chladně, tak chladně jako dřív, ale je to těžké. Těžké, jako ještě nikdy. Ale právě takové chvíle jsou životními zkouškami. Tak jako můj bratr jsem i já budoucnost púro rod Elley. On jako dědic jména o něco víc. co záleží na mně? A co si vybere, můj bratr? Otočím se na Davida, ale to už Sebastian proběhl kolem nás, seskočil dolů a vydal se pronásledovat blondýnku. Počkat! Já jsem teď také blondýna... A pak se David rozhodl a skočil za ním. Křičí na něho cosi o Sinardě. Už zase je v tom ona. Vlastně v tom vždycky byla ona že? A přece by si mně před chvílí vzal. Jeho slova o nemanželských dětech tedy byla planá? Neříkal že nechce opakovat chyby svých předků? Neslouží snad historie právě k poučení? Ale ne! Od toho tu nejsem. To není má role. Nejsem žárlivá. Nikdy jsem nebyla. Sebastian volá, abych bratra držela od něho dál. Znamená to, že ho nechce zabít. To ovšem o bratrovi říct nemohu. Aby toho nebylo málo ta holka hodila Davidovi svůj meč a chytila mně pod krkem. Takže si to teď musím ujasnit ne? 1) Mám šanci získat obrovskou moc. Netušenou moc. Jediné co pro to musím udělat je odejít se Sebastianem Gruberem za jeho otcem Adrianem kamsi hlouběji do nicoty. Abychom se tam mohli odebrat, musí zemřít Lilian Ambrose. 2) Můžu ale nemusím se do boje vůbec zapojit. Na výsledku to nic nezmění. Jediné co by mohlo později hrát roli je míra pobavení démona. 3) Sebastian chce, abych od něj držela Davida pryč z čehož vyplývá, že mu necche ublížit. Alespoň teď. 4) David chce zabít Sebastiana a zachránit to děvče. (Nelogické nemyslíte?) 5) Ta druhá holka chce Davidovi pomoct zvýšit jeho šance, mně odstavit z cesty a snaží se uklidnit situaci svými slovy. Nakolik to může něco změnit, je jen otázka. Mohu se jí kdykoliv zbavit. (Ale měla bych?) 6) Sebastian svádí nějaký vnitřní boj. Co z toho vyplývá? Že pokud se mám držet svého dosavadního života, životního motta a role, kterou jsem si zvolila, musím udělat to, co je nejlepší pro mou rodinu. Takže bo 1 mě nemusí vůbec zajímat. V takovém případě rozhodnutí ohledně bodu 2 je, neplést se do boje ani na jedné straně. Což ovšem kontrastuej s body 3 a 4 tedy přáním Sebastiana a Davida. Protože Sebastian je má budoucí rodina a David ta současná. Bod 5 mně může nechat chladnou, protože mám-li se držet své role, jsem jen panenka, která jí nemůže rozmáčknout jako červa a tedy si klidně mohu nechat ostří na svém krku. Takže jediné body, které stojí za zvážení je 3,4 a 6. Pak zůstává otázka, nakolik má ta holka pravdu a my můžeme démony porazit tím, že s nimi nebudeme spolupracovat. Pokud má pravdu, ideálním řešením by bylo pomoci Sebastianu Gruberovi, aby vyhrál svůj vnitřní boj. Pokud ne... Je to vlastně pořád nejvýhodnější řešení. Co pro to mohu udělat? Zavřu oči a soustředím se. Vyčkej prosím bratře můj, ještě není vše ztraceno. vyšlu k němu myšlenku a jeho i Sebastiana zkusím vtáhnout do své mysli. Jejich vědomí spolu s tím svým do jediné prázdné místnosti, kde není zhola nic. Tak, aby na jedné straně stál Sebastian, na Druhé David a já byla mezi nimi otočená tváří k Sebastianovi.

2LT Alex Tšernobog - 29. října 2012 12:18

Chaos na druhou Skok nevyšel podle plánu, Gruber ustoupil stranou, i když nechápu jak se mu to za tak krátkou chvíli povedlo. Dopad byl dost tvrdý na to, aby mi dokázal, že na rozdíl od šílence Sebastiana, nejsem posílen démonem. "Slabá mysl....vždycky byl a vždy bude. Ať se tváří jakkoliv...to, že podléhá démonovi jen dokazuje, že je to slaboch! Jestli se nezesílí, tak po světě bude kráčet další zrůdnost jakou byl Adrian." znovu se ozve temný hlas. "Žádný démon nevidí přes své ego. Dotknout se ega démona znamená snížit jeho koncentraci.", nechápu, kde se ten hlas bere, ale rozhodně mluví racionálně....a dává smysl...jako jediný tady. Pak jen slyším jak druhá z dívek, jež jsem viděl při útěku, volá na mě a hází mi meč. "No aspoň něco." pomyslím si a chytnu meč, s nímž lehce mávnu a protočím v zápěstí. "Takže Sebastianek nám nebude poslouchat? A přesně proto jsi tehdy přišel o Sinardu..." začal jsem a ustoupil jsem mimo dosah jeho rukou. "...arogance je děsná věc, nemyslíš? Myslet si, že jsi vládce světa, ale přitom jsi jen slaboučká moucha, o níž se teď pokouší pavouk." pokračuju a snažím se Sebastiana držet od té dívky dál. "A nezapomínejme na fakta, že nebýt mě, tak dnes by tu s námi Sebastiánek nestál a nedokazoval nám, jaká troska to vlastně je!" přidám na obrátkách a cítím, jak opět pumpuje můj vztek vůči němu. Krátce mi hlavou přejede ona vize, jež se mi ukázala v zámku a cítím, jak se dostávám do podobného stavu jako předtím. "Sebastian Gruber...do historie vejde jako mrzký červ, jež podlehl démonovi a pak se z kouta bude dívat, jak ten tvor vraždí ty, na nichž Sebastianovi kdysi záleželo...počínaje jeho milovanou Sinardou....tomu se říká ironie, nemyslíš?" hustím další věci do demoGrubera. Poté najednou uslyším hlas té, jež má být mojí sestrou. "NECH MĚ BÝT! vyšlu zpět k ní, když se mi tu poflakuje v myšlenkách, tak určitě se to k ní dostane.

Lillian *Lily* Ambrose - 29. října 2012 15:01

Díky bohům za spojence Gruber na mě nezaútočí. Alespoň ne hned. A, překvapivě, Luna i Elley se přidají na mou stranu. Kdybych teď měla čas přemýšlet, asi bych v tom našla nějakou logiku, ale vážně nemám náladu se zaobírat pohnutkami ostatních. Tedy až na ten Elleyho skok. Po tom, jak dopadl, se divím, že ještě žije a chodí. Přesto cítím úlevu, úlevu, že tu nemusím být sama. Podle křiku Luny pochopím, že se snaží zklidnit situaci - Elley naopak Grubera provokuje. To je mi tedy spolupráce. ,,Hele, vážně se to tu nemusí řešit ničí smrtí..." přidám se na Luninu stranu. Slovíčko "mou" raději nepoužiju. ,,Jak chceš dosáhnout míru mezi kouzelníky a černokněžníky, když je tu budeš zabíjet? Bude o tvých návrzích někdo uvažovat, když v tobě bude dřímat démon, který nad tebou může převzít kontrolu?" apeluji na Gruberovu lidskou stránku. Pokud ještě nějakou má. ,,Nebo věříš, že něčeho dosáhneš tím, že napodobíš svého otce?" zkusím zásah do zřejmě citlivého místa. Popravdě, Gruber je teď natolik psychicky mimo, že bych se divila, kdyby se nad těmi slovy vůbec pozastavil. Jediné, co bude vnímat, bude nejspíš Elley - protože naštvat démona asi není nijak těžké.

Sebastian Gruber - 29. října 2012 16:07

Vnútorný boj Keby situáia nebola tak vážna, niekto by sa na nej bavil. Naozaj ma niekto skúša vytočiť, ďalšia zastaviť, ďalšia vidierať ma a posledná dohovoriť mi? Háčik je v tom, že zo štvorice, s démonom pätice, okolo mňa si nikoho nevšímam. Boj, ktorý zvádzam nie je na ich bitevnom poly. Odohráva sa vo vnútry. V štýle "Jsem sám doma a nemusím být evil, mozek nekam odjel, kam to fakt nevím..." Stojím nehybne a okolo mňa je hrádza z kinetickej energie. Okolo mňa je pustina. Pretkáva ju tma. Začína svitať a na obzore zazriem praoceán zrodenia. Vykročím k nemu, no narazím na svoj zrkadlový obraz. Kým ja som, kým som vždy bol, toto je to ublížené, naštvané a démoniké stvorenie, ktorým som sa na vonok pre ostatných stal. Som pri ňom maličký. Malý, ako nikdy. Snáď trikrát maprevyšuje. "Posaď sa." Mohutný hlas zaznie sponad mňa. Môže moje JA umrieť a mojetelo a tá vec žiť? Zďaleka nie som pánom sytuácie. Posledným triezvym momentom mojej existencie, bolo naskočenie na lavičku. A potom už nič. Neviem, čo sa ďalej stalo. Čo sa vlastne stále deje! Viem len, že nič nie je v poriadku. "Budeš ma na slovo počúvať, inak zanikneš!" Takže ma potrebuje. Ak by som nežil, nemohlo byto ovládať moje ja. Moja myseľ je stále, ako opradená v hmle a v omamnosti sna. "Nevyhrážaj sa mi a nekáž mi. Bez mojej existencie neprežiješ."... Ruka s katanou sa pohne k vlastnému krku. "Nedovolím ti to!" Tá vec na mňa kričí. No ja ho alebo to ignorujem. "Som Sebastian Gruber. Nebudem tvoj sluha. Nie som ON. Možno, čo vravíš, že ma David zradil pri jazere, že Sindara utiekla, že utečie aj Cissy, že ma Magnólia a zvyšok rodiny nenávidí a nechce so mnou nič mať, že je Adrian to jediné, čo mi ostalo, ale ja nebudem ovládaný tebou!" V ruke pri mojom zrkadlovom ja sami zjaví katana a rovnako jemu. "Som Sebastian Gruber. Nebudem tvoj sluha. Nie som ON. Možno, čo vravíš, že ma David zradil pri jazere, že Sindara utiekla, že utečie aj Cissy, že ma Magnólia a zvyšok rodiny nenávidí a nechce so mnou nič mať, že je Adrian to jediné, čo mi ostalo, ale ja nebudem ovládaný tebou!" Katana je pritlačená ku koži a potej steká kvapka krvi. Zjavne neviem, že ma niektopočuje. Že hovorím nahlas. Začne boj. Je toj čosi na pohľad. Zdvyhnem meč nad hlavu, kým protivník sa rozhdne pre techniku tasenia. Je tokto z koho najeden sek... Moja katana dopadne prvá. Zo skučaním mu padne ruka s mečom na zem a krváca. "Podvol sa alebo umri." Pripravím sa na finále. Z kvapky je jemný prúd... "Zomrieš aj ty!" Rozosmeje sa. "Aspoň nezabijem svojich." Poviem chladne a napriahnem sa na sek. Ticho... ... ... a "Dobre." Okolo mňa sa dvíha vír. Nevidno, čo sa v ňom deje, len, že ešte stojím...

Michael Dornay - 29. října 2012 17:53

Co je špatně? Válení v posteli mě dlouho nedrželo, ne po tom co jsem viděl Davida a tak něják se mi vše přestalo líbit,po chvíli meditace jsem se vydal zase na chodbu, kde sem zaslechl něco o odjezdu našich hostů něják na rychlo a také o svázaném muži..... Grubre,ty sketo....takhle se chová někdo jen pro to že neví co je čest.... projede mi hlavou a jdu rychle k pokoji Lily, abych se zeptal zda neví víc, ale služka mi řekne něco o tom že se slečnou Luisou jeli projet..... Lily a Luisa? zopakuji spíš pro sebe a hluboce se nadechnu, vše se mi přestává líbit.... Řekněte starému pánovi ať se připraví na cokoliv,hned... řeknu když se rozběhnu ven a dojdu k malému potůčku,voda vždy byla můj živel a tak po chvíli vím víc než bych chtěl,to co sem viděl se mi ani za mák nelíbí,zkusím rychle a ve vzteku se kouzlem přemístit k tomu proklatému místu odkud bych se mohl dostat do Nicoty abych věděl co je s Lily a Luisou....

2LT Alex Tšernobog - 29. října 2012 20:49

Méně práce pro mě...zabije se sám Sebastian a démon očividně nevnímají má slova a nehnutě stojí jako socha. Rozhodně nemám zapotřebí se přibližovat, to by udělal snad jen šílenec, jsou nevypočitatelní. Držím si svůj odstup a a rozhodnu se vyčkat na vhodný okamžik k úderu. Pak cosi začne říkat...první slova rozumím určitě: "Posaď se". "To mluví se mnou?" pomyslím si a doufal sem, že by ten temný hlas ve mě dokázal odpovědět, ale následovalo ticho, které se mi nelíbí. Poprvé za celou dobu jsem pocítil i záchvěv strachu. Pak ještě pár krátkých vět o čemsi, jemuž jsem zcela nevěnoval pozornost. Viděl jsem jak si položil meč na krk. Svěsil jsem meč a díval se na tu scenérii. Pak následuje další várka keců, že jsem ho zradil už při nějakém jezeře, jak ho Sinarda opustila a jak ho opustí i Francesca a zbytek rodiny, v čele s Magnolií, jím opovrhuje. A jak mu tatíček Adrian zůstal jediný. To bylo moc. "Idiote...jediný, kdo tě zradil jsi ty sám!" zakřičím na něj, ať už mě slyší nebo ne. Pak jsem se podíval nahoru na budovu, kam jsem moc neviděl, jen změť nějakého pohybu. "Čert to vem." utrousil jsem pro sebe a rozběhl se za dívkou, která byla původní cíl Sebastina. Bylo mi jedno, zda mě Sebastian pronásleduje. Prvořadá pro mě byla ona. I když furt nevím, kdo to je, na tom nezáleží. Když jsem doběhl k ní, tak jsem se ohlédl, jestli za mnou jde Sebastian, pak jsem se podíval na tu dívku. "Zkus se dostat ke své přítelkyni a zmizte odtud, ten je můj." řeknu a opět zamířím zpět k Sebastianovi. Když jsem se vrátil k Sebastianovi tak nevím, co se mu honí v hlavě ani co se s ním děje obecně. Jediné, co jsem hledal byly zbraně. "Sebastiane! Neříkal jsi náhodou, že nechceš skončit jako svůj otec? Ať se děje co se děje? Že nikdy nebude jako on? Z místa, odkud to vidím já jsi změnil svůj názor docela rychle!" zařvu na něj, ať už vnímá nebo ne. "Furt se tu oháníš tím, jak tě všichni zradili, ale TY JSI ZRADIL SÁM SEBE!" zařvu z plna hrdla uchopím meč oběma rukama a nechám rozžhavit pomocí svojí vlastní magie. "Jak jsi zradil sám sebe? Tím že jsi se byť jen na vteřinu spřáhl s tím démonem! Právě jsi zničil všechno, co jsi kdy budoval a definitivně jsi odehnal všechny ty, kteří by se ti jali pomoct! I když já se tam nepočítám!" pokračuju stále v té samé tónině. "Mají si tě všichni pamatovat jako Adriana mladšího? To opravdu chceš?" zeptám se ho a čekám, jestli mě vůbec bude vnímat, snažím se dívat do jeho očí, ostatní je nepodstatné.

Sebastian Gruber - 29. října 2012 21:14

Námestie v Nicote Vír ustane a ja roztiahnem krídla. Nehľadím však tam, kde všetci čakajú. V očiach je podivný lesk. Miesto za Davidom, či Lilly, viletím na balkón, zktorého pred chvíľou David zoskočil. Nejdem však za Cissy a Luisov. Miesto toho si to zamierim k démonovi alebo kto toje. "Preveď ma na druhú stranu!" Ukážem na mesto v diaľke. "Ostaň pri ostatných." Prikážem Cissy a skôr, než démon odpovie, som pri ňom a šlahnem ho o najbližšiu stnu. "Chcem ísť za Adrianom a porátať sa." Nečakám, kým vstane, k nemu pŕidem a dvihnem ho zo zeme za košeľu. Zletím dolu na námestie, s tým, že s sním trocha rozryjem dlaždice a tresnems ním o bariéru medzi nami a mestom. Budem ho otĺkať o stenu kým ma nepustí ďalej. Trochu pri jednej z rán trafím stenu a na dlažbu dopane pár kvapiek krvi. Živej ľudskej. "Stačí ti touž? Načo je ti krv niekoho z rodu Ambrose, keď máš teraz Gruberovsku a Eriovskú?! OTVOR!" Ak je všetko tak, ako nepriamo potvrdil Marian, idem si po zodpovednú osobu a nech si ma neželá. Pre všetkých... Sin, Dav, Ciss, Mag... "Nenasledujte ma!"

Lillian *Lily* Ambrose - 29. října 2012 21:31

Trošku se nám to tu zamotává Gruber něco křičí. Zní to jako Michael, na mou duši. Sebelitování se a plané sliby. Zatraceně, tihle urození jsou všichni na jedno brdo. Nedokážou si jít za svým, aniž by si každou chvíli museli pobrečet, nemluvě o té jejich sebestřednosti. Fajn, Lil, ale tohle je teď trochu jedno. Protože jestli ten ubrečenej slaboch nevyhraje, tak jseš nahraná. Elley se ke mně rozeběhne a řekne mi, abych vzala Lunu a utekla. Při rozhodování nepřemýšlím. ,,Ne," odpovím jasně a překvapivě klidně. Já jsem oběť, ne? Možná tě, Elleyi, nemám příliš v lásce, ale rozhodně se nebudu schovávat, zatímco ty budeš bojovat s někým, kdo chce zabít mě. ,,Moji smrt chce ten démon nahoře, ne? Nenechá mě utéct," pokračuji nahlas. To s tím démonem se jen domýšlím, ale vypadá to celkem pravděpodobně. Otázkou zůstává proč zrovna já. Téměř okamžitě se vybízí fakt, že jsem tu jediná světlá. Elley dál křičí na Grubera, který se zahalil do víru (moment, to jako fakt?) a nezdá se, že by ho nějak zvlášť vnímal. A pak se prostě rozletí na balkon. Jo, tohle začíná připomínat nepovedenou komedii. Se zakloněnou hlavou se snažím zachytit co nejvíc událostí nahoře. Netrvá to tam dlouho; Gruber si démona prostě snese na nádvoří a začne s ním mlátit, dokud se sám nezraní. Ehm... Prosím? Nedá se říct, že bych se při poznámce o mém rodu lehce neurazila. ,,Myslím, že teď je správný čas utíkat. A taky že půjdeš se mnou," prohodím k Elleyovi polohlasem. Sama přitom pomalu couvám.

2LT Alex Tšernobog - 29. října 2012 22:09

Chceš utéct, ale víš kudy? Zdá se, že Sebastian neposlouchá...ostatně, nikdo tu neposlouchá. "Možná není zase až tak slabý." ozve se ten Temný hlas. "Co?" hlesnu pro sebe a přestanu "žhavit" meč. To se pak Sebastian vznese a vyrazí na balkón, za svým dalším...já? Netuším, co se tu vlastně děje...teď vážně vůbec ne. Poté se ozve opět ona dívka, jež měla utéct, ale zůstala, že démon chce její smrt a že nemá kam utéct. "Zjevně nejsi to, co on chce!" řeknu a kývnu hlavou nahoru. Následuje další várka "zdravého" chaosu. "Tohle všechno dává tolik smyslu, kolik se vejde za nehet co?" otáže se temný hlas lehce sarkasticky. "To se vsaď!" odpovím mu a pak se podívám na dívku, jež uzná, že teď je dobré utéct. "Nerad ti propichuju tu tvou optimistickou bublinku, ale víš kudy?" zeptám se jí a hodím po ní tázavým pohledem. "Prej bublinku..." slyším pobavený temný hlas, na to jsem si jen povzdychl. "Navíc, musíme ještě dostat odtamtud tvou kamarádku." dodám a prohlédnu si budovu, kudy by se do ní dalo dostat, to že se démon a Sebastian perou, se snažím nevnímat...máme-li zdrhnout, je to poslední, co by nás mělo zajímat, jak probíhá Sebastianův "boj" s démonem. Ostatně, sám Sebastian prohlásil, že za ním nemáme chodit.

Lillian *Lily* Ambrose - 29. října 2012 22:21

Plán útěku Musím přiznat, že nový Elley má poněkud racionálnější nápady. A oprávněné. Pravda, jsme v Nicotě. Ale minimálně by bylo fajn nebýt tak na ráně. ,,No. Napřed zajdeme pro..." tady se na chvíli zarazím - na jméno Luna jsem si už celkem i zvykla. Ale pochybuji, že by byla nadšená, kdybych ho tu prozradila. ,,...Pro Luisu. Tak se kamarádka jmenuje," dořeknu větu, jako bych se ani nezarazila. ,,A pak nevím. Když jsme naposled byli v Nicotě, tak tys pak přišel o všechnu paměť a já si nepamatuju pár posledních událostí. Ale prý jsme byli vytaženi někým jiným," přemýšlím nahlas. Vážně nemám ponětí, jak se odsud dostat. Pomoc zvenčí by neuškodila. Možná, že lord Eriosi už o Nicotě kolem ví? Přemítám. ,,Jo a... Já jsem Lily," představím se ještě, zatímco se už stále pozpátku blížím ke spodní arkádě. Pak už jen najít v zámečku Lunu a pak se uvidí.

2LT Alex Tšernobog - 29. října 2012 23:00

Jak na to? "Lily, necháme formality na později...nejdřív vyřešíme, jak se odtud dostat." prohlásím a podívám se na ni. "Magie nám tu zjevně moc nepomůže co?" zeptám se a podívám se na rozžhavený meč. "Sebastianovi se nahoru podařilo díky těm křídlům. My bohužel něco takového nemáme." dodám zcela zjevnou informaci. "To je tak, když je architekt patlal!" slyším temný hlas v hlavě a kývnutím mu dám za pravdu. "Pomoc z dalšího by se hodila...ovšem aby nás nevytáhl někdo podstatně horší, než je tady." prohlásím a v hlavě slyším hlas zadumaně brumlat. "Kdyby tady foukal vítr, mohl by nám posloužit on...ale tady těžko bude vítr. Sotva cítím svůj dech!" poznamenal hlas znovu. "Vítr?" zeptám se hlasu nahlas a vůbec mi nedojde, že vedle mě někdo stojí. "Promiň, to jen taková náhodná myšlenka, jež vyklouzla..." omluvím se Lily za svou samomluvu.

Luisa Hulligotová - 30. října 2012 14:30

Skvělý, fakt skvělý! Tedy, já možná nepatřím mezi nejchytřejší lidi na tomto ( i jiném) světě, ale že má ani Lilianina a dokonce ani Elleyho slova nemají žádný vliv na Sebastiana a jeho vnitřní boj, je celkem zřejmé. Žwe mu na Frencesce asi vůbec nezáleží taky. Jinak bych nenechalo chladným, ež jí držím chladnou ocel u krku. Dokonce ani jí to nevadí, pravda čekala jsem něco jako odpor. Vůbec jsem nemyslela že tu vydržím takhle stát takovou dobu. Náhle Sebastian unesl démona a vydal se k tomu městu na obzoru spolu s ním. David Elley a Lilian jsou dole. Prudce otočím Francesku, čelem k sobě. "Dostaň nás ven!"

Francesca Elley - 30. října 2012 14:50

Neúspěch se nepřijímá. Bratr mě okřikl a řekal bych že to hluboce zabolelo. Lépe řečeno tak by to řekl kdokolvi jiný. Já ne. Já si bolest nepřipouštím už tolik let, že náhlá neabsence pocitů, mně přecio nemůže zlomit a udělat ze mně trosku. Nůž na krku mne nijak nevzrušuje. rozhodla jsme se pro jeho ignoraci. Sleduji bratrovo počínání, jak "ušlechtile" se snaží bránit tu hysterku ze sídla lorda Eriosiho. Proč? No na tuto otázku buď odpověď dostanu, či nikoliv. Nakonec David dostal rozum a pochopil, že toto není Sebastian Gruber jakého znal, že je pod vlivemtoho tady. Toho místa, svého otce, démona, nebo co nás to vlastně změnilo a ovládá. I já cítím ten dotěrný hlásek našeptávájící mi myšlenky, které nejsou moje. Ale nedostala jsem se tak daleko, kdybych nebyla psychicky tak silná osobnost. Už se ani nesnažím vtáhnotu je do své mysli. Možná se mi daří odolávat tlaku té věci na mé vědomí, ale své schopnosti buď neovládám, nebo na tu věc co nás tu drží nestačí. A že je ten někdo v Sebastianově hlavě, o tom není pochyb. A pak se můj snoubenec vznesl, popadl démona v salonku za našimi zády, řekl mi ať ho nenásleduji a vyrazil s ním otřískat ho o nádvoří a vyříkat si cosi hlubšího se svým otcem Adrianem. Cosi ve mě křičí ať jdu s ním, cosi ve mě se mně snaží roztrhnout na kusy, ve snaze přesvědčit mně, že tam musím jít, že tam chci jít... Ale, Rodina nade vše, tak to má být. Ta slečinka si mě otočila tváří k sobě, což je možná dobře, protože pokud nebudu mít výhled na vzdalujícího se Sebastiana s nímž jakoby odlétala část mně samé, nebude mé nutkání tak silné. Vidím jí hýbat rty, ale pochytit slova už je těší. Rozkazuje mi, to dává znát ton hlasu. Těžko může vědět, že nepřijímám rozkazy. Ale je pravda že toto nemusím brát jako rozkaz. Je to rada, ne? Rada s vykřičníkem na konci a má pravdu. Hlásku který mi říká že všichni by měli přežít, oponuji tm, že na ní ani té druhé mi nezáleží, ale musím zachránit bratra. Neřeknu nic. Jsem přece němá. Popadnu jí pod rameno, obejmu jednou rukou kolem zad, a mávnu křídly. Vznesu s nía na malý okamžik to těm dole musí připadat, že jí hodlám unést. Ale pak zakroužžím na nebi a snesu Luisu k nim, kde ji postavím na zem, aniž by se jí cokoliv stalo. Složím křídla a podívám se bratrovi do očí.

Lillian *Lily* Ambrose - 30. října 2012 14:55

Nu a co teď? Elley uvažuje o možnostech, jak se dostat k Luně. Já stále nedokážu vymyslet nic jiného, než jít pěkně po svých. ,,Někdo horší? Horší než démon, který se chce pobavit něčí smrtí?" podotknu suše. Jen těžko si představím, že by mi teď přišel někdo horší. Když zmíní vítr... No ano, to by stálo za úvahu. ,,Čirou náhodou mám nadání pro magii vzduchu," řeknu zamyšleně. Ale zvednout dva lidi tahle vysoko? Normálně bych to považovala za nemožné, ovšem od chvíle, co jsem v Nicotě, se mi vybavují útržky z mé první návštěvy. Jako třeba zvýšené magické schopnosti. ,,Nevím, jestli nás dokážu dostat nahoru. Za zkoušku ale asi nic nedám," řeknu pak zamyšleně. Zavřu oči a vnímám magii v sobě i kolem sebe. Nicota je možná místo, kde bych nerada strávila dlouhý čas, ale musím jí přiznat, že magické energie je tu poměrně hodně. Část magie nasaju z okolí pomocí mé další magie - není toho moc, ale možná, že by to mohlo stačit. Otevřu oči. Před nás se právě snese Luna, držená démonkou-snoubenkou. Nezmůžu se na nic než na nechápavé zamrkání. Co se během těch několika vteřin sakra stalo? ,,Jsi v pořádku?" zeptám se Luny a zároveň si nedůvěřivě prohlížím Gruberovu snoubenku.

Luisa Hulligotová - 30. října 2012 15:16

Na Nádvoří Dívala jsem sed na ní, myslím že tvrdě a rozhodně. Koneckonců jsem jí dávala ultimatum, nebo řekněme rozkaz. A ona? Dívá se na mě jakobych ani nebyla člověk. Tohel neni dobrý... Nhle mně chytila pod paží, kolem zad a na druhé straně taky, mávla křídly a vznesla se. Neubráním se výkřiku, ani dýka v ruce mi teď jaksi nepomůže. Zavřu oči. Ať mě nese kamkoliv, nechci to vidět. ale sotva tak uřčiním ucítím pod nohami pevnou zem a znovu je otevřu. No vážně! Já žiju... Nechápu to. Nechápu vlastně vůbec nic. V pořádku? Jako já? Mě přece o živort v týhle pomatený hře vůbec nešlo. "Jo jasně a vy dva?" koukna na ní a Davida. Asi je pořád otřesený z toho skokopádu, ale jinak vypadá docela dobře. Už jsem ho viděla i v horších pozicích než je tato. Všimnu si Lilyina pohledu na Francesku, či jak se jmenuje. Celkem to hácpu, já tomu podivnému stvoření teky nevěřím ani za mák. "Musíme zmizet." Pokusím se strhnout pozornost všech k tomu co považuji za nejdůležitější. "Tohle ale není jako povolávat z nicoty pomocníky. Tohle jsem ještě nikdy nedělala. Můžu se pokusit otevřít bránu ven, ale budu potřebovat vaši pomoc. Musíme spojit síly." Rozhlédnu se po všech. Jednou rukou popadnu Francesku, druhou natáhnu k Lily, jestli mi půjčí své síly, a kouknu i na Davida.

2LT Alex Tšernobog - 30. října 2012 17:36

Šíleností není nikdy dost Než jsme stihly s Lily něco udělat, i když přiznala barvu, že ovládá magii vzduchu. "Už jen čekám, kdy se ozve někdo, že dokáže přimět skály tančit." pomyslím si a dívám se ní. Zrovna se nejspíš jala praktikovat své Voodoo, nebo jak tomu říká. "Zajímavé označení pro magii...Voodoo..." slyším v hlavě pobavený temný hlas. Ale než se začne něco dít, tak se k nám snese kamarádka Lily a dále ta, jež vypadá jak má sestra. "Pěkná, jen kdyby nebylo těch vlasů..." konstatuje hlas v mé hlavě na adresu mé "sestry". Já jen přivřel oči v nedůvěře a možná i trochu hněvu. "Já jsem v kuse." odpovím na otázku, jak na tom jsem. "Popravdě? Ten dopad docela bolel, ale díky za optání!" pomyslím si a nejradši bych už odtud vypadl. Pak se slova ujme Luisa a začne cosi štěbetat o tom, že vyvolávání z Nicoty je hračka a pak cosi o portálu. "Kdy tu někdo začne mluvit jako člověk?" zeptal jsem se sám sebe, ale odpovědi se mi dostalo od temného já: "Tak to asi požaduješ mnoho...co v tomhle světě dává smysl?" Po jeho slovech jsem chytil Lily za ruku, neb jsem na sobě cítil pohled Luisy a vezmu-li v potaz to, že jsou tu tři a sám bych asi moc nezmohl, tak radši nedráždit, co já vím, co se skrývá uvnitř. Poté jsem i se špetkou zaváhání chytil za ruku i Francescu. "Doufám, že víš co děláš." pronesu směrem k Luise a upřu na ní pohled. "Tak to jsme dva!" zaslechnu hlas, který je plný nedůvěry.

Lillian *Lily* Ambrose - 30. října 2012 17:44

Magický kruh? Luna je prý v pořádku. Trochu si oddychnu. ,,Taky. Asi," odpovím. Stále si nedůvěřivě prohlížím Gruberovu snoubenku. Těžko říct, proč nám vlastně pomáhá. Možná kvůli svému bratrovi? Luna mluví o portálu z Nicoty, který by díky své magii mohla vytvořit. Potřebuje ovšem víc magické energie. Natáhne ke mně ruku a já ji vezmu; za druhou mě už chytá Elley. Popustím čirou energii, kterou jsem právě nashromáždila, do Luniny ruky. Dál už proudí moje vlastní magická energie. Ví on vůbec, jak tohle udělat? Napadne mě při pohledu na Elleyho. Popravdě, pochybuji. S téměř otráveným povzdechem začnu opatrně nasávat magii i z Elleyho. Dávám si pozor, abych jí nevzala moc. Na používání magie Energie nejsem příliš zvyklá, rozhodně ne v této podobě. Magii z Elleyho okamžitě směřuji do Luny.

Francesca Elley - 30. října 2012 19:16

Nádvoří Dívka trochu zavrávorala a druhá se k ní hned rozběhla s otázkou. Je evidentní o co se chce pokoušet, co mne ale překvapí je bratrův pohled a moment, kdy mě černovláska chytne za ruku. Na takové zacházení vskutku nejsem zvyklá, ale vypadá to že ví co dělá a David se také přidal. Nevytrhu se. Ne v první chvíli, jen vážím a přemýšlím, zda naopak jim nebude má energie ke škodě. Možná bych sama mohlaotevřít portál, který chtějí, ale na druhé straně, nepodařilo se mi vtáhnout je do své mysli, jsem tu pouhopouze tápající člábnek řetězu a protože už jsem se rozhodla že jim pomůžu, vezmu Davida za druhou ruku a utvoříme tak kruh. Uvolním svou energii, ale soustředím se, aby to byla pouze energie a nci z toho co mne nyní ovládá, se do té slečny nedostalo. Ne, že by mi na ní záleželo, ale ohrozilo by to bratrův návrat na svět.

Magie - 30. října 2012 19:39

Sebastian Ale ale, násilí vůbec není potřeba, mladý pane. Ven se dokážete dostat i sám... Stačí to zkusit. Démon se vymaní ze Sebastianov sevření jednoduchým způsobem... rozpadne se na prach a zjeví se na balkoně. Stačí jen přeletět přes zeď a jste tam... a zabít tu holku- Náhle jej obklopí vír temné energie a vynese jej nahoru. Co se... pane, proč, vždyť ještě neprošli testem- Vír najednou exploduje, z démona zbyl jenom temný orb, který hned letí směrem k městu. Vidíš, tak jsi nakonec prošel. Dokázal jsi ovládnout svou moc a nenechal ses ovládat démony. Já věděl, že to dokážeš... Jdi do města a vyhledej mě. Jméno Adrian Gruber tam zná každý. A vezmi všechny, kdo jsou ochotni jít s tebou. Luisa, Lillian, David To že váš rituál skončil neúspěchem... je slabé slovo. Není moudré cokoliv s Nicotou dělat v místech, kde nedávno došlo k velké změně, ale otevírání portálů v ní je doménou mágů zkušenějších než vy. A také jste měli dost smůlu. Vyvoláte trhlinu, která... se zhroutí, její energie projde vámi všemi. David se zhroutí na zem, svíjí se v bolestech a temná energie jej postupně začíná obkružovat. A snaží se ho přeměnit. Luisa začne zářit energií a na jejím místě se začnou zjevovat příšery, které z vydané energie spontánně vznikly. Je jich asi pět, a Luisa se cítí příliš slabá než aby něco zmohla. Lillian... ta je jediná, na kterou to nemělo žádný efekt.

Sebastian Gruber - 30. října 2012 19:54

Ničota Ohliadnem sa cez rameno. Celé to vo mne zanechalo horkú pachuť, myšlnky víria sem a tam a len si blahoželám, že Sin a sestrička tu niesú. "Mala si ich odviezť." Možno môj otec nakoniec mal podobný cieľ, ako ja? Zatiaľ si tú možnosť nahlas nepripúšťam. Pobavene hľadím za myznúcim démonom, no to si všimnem, čo okolo seba vyvolali ostatný. Tentoraz sa mi v rukách zalesknú obe katany a začnem sekať Luisine príšerky. A dám si záležať. "Mala si sa to kúzlo naučiť poriadne. Mne vyšlo na prvý pokus." Ozve sa Luisev hlave. "Lilly, vezmi Ellyho a svoju kamarátku. Skúsim vám otvoriť. Nikoho nebudem nútiť. Ja idem ďalej." Na chvíľu zopakujem rituál, čo pred tým v izbe a potom zamierim smerom k mestu v daľke. "Radšej ma nenasledujte." Môj cielmi je jasný. Základom je stretnúť otca. Čo bude následovať, bude najskôr krv. Bez ohľadu na výsledok obradu a to, či ma niekto nasleduje, sa rozletím k mestu.

Luisa Hulligotová - 30. října 2012 20:13

Kruh Kruh se utvořil. Jo, víš co děláš? Oidstatná to otázka. Jsem nervozni, vyděšená na hranici a dně se silami i rozumem. Přesto mne nenapadá nic, co bychom jinak mohli udělat. A dkyby je napadlo lepší řešení, snad by to řekli, no ne? Vím že s tím nemám žádnou zkušenost, ale teoreticky vzato, snad tuším co a jak. Cítím příval energie. "Nic jiného nám teď asi nezbývá..." holesnu spíš pro sebe než pro ně, ale určitě to slyšeli. Soustředím. Zavřu oči, jako lidská baterie akumuluji energii, kterou mi dávají. Soustředím se na ta slova která jsou potřeba, nevmnímám nic kolem sebe jen tu energie, měním ji v její temnou podstatu přirozenou pro nicotu, Soustředím se a začíná se před námi tvořit portál ne nepodobný tomu, který jsem tvořila minule, když z něho vyletěl havran. toto je jiné. Řekla jsem jim že je to jiné, ale tomu lze jen těžko rozumět. Lilian s tím nemá žáednou zkušenost, ta Franceska asi taky ne a Elley i kdyby o tom něco dříve věděl, neví teď vlastně nic. Už-už by byl býval dost velký, když se něco stane. Ne... Ne to ne! Ale je pozdě. Je příliš pozdě. Portál se zhroutí sám do sebe a exploze energie nás odhodí. David se potýká se silnými bolestmi a wenergie která mne rozzářila kolem vatvořila kolem mě příšery. Kolena mi poklesnou a já padám na všechny čtyři se skloněnou hlavou. Vlasy mi zakryly oči tvář. Třesu se vysílením a vím, že tohle je konec. Skrze vlasy je vidím. Pět potvor,Jedna vyadá jako pes, kterému někdo obrátil kůži naruby. To druhé je obří pavouk a třetí: a čtvrtá: a poslední je už jen taková třeščšínka na pomyslném dortu mé vlastní zkázy. Bez síli a beze zbraně, protože dýky zůstala tam kde se mou přístála Fran, sama sebe nutím se alespoň postavit než mě rozsápou či rozmáčknou, ale sotva se mi to podaří slétne odněkud Sebastian a začne je sekat na kousky svými meči. Cože? Fakt mi teď jeho slova přijdou totálně absurdní, naučit? Pořádně? S úlevou hodnou té situace se rozesměju a nohy mi s konečnou platností vypovědí službu a já se svezu k zemi do sedu. Celé je to absurdní...

2LT Alex Tšernobog - 30. října 2012 20:14

Něco zaručeně nevyšlo Očividně jsme neudělali něco, co jsme udělat měli...nebo udělali to, co jsme neměli. Buď jak buď, snaha šla do kopru. To, o co se Luie snažila nám nevyšlo ani trochu. Spíš to vyvolalo jen další příval špatných věcí. Když se rituál, nebo jak tomu chcete říkat nevyvedl, tak mnou najednou projela ostrá bolest. Tak ostrá, že jsem padl na všechny čtyři a měl co dělat, abych vůbec udržel vědomí. "Tak tohle bude ještě zajímavé!" ozval se temný hlas v mé hlavě a cítil jsem jak kolem mě cosi krouží, sice jsem to nedokázal identifikovat, ale každopádně to nebylo nic příjemného. Snažilo se to ze mě udělat něco jiného. Nevím co přesně to ze mě chce udělat, ale nelíbí se mi to, avšak nevím, jak moc do toho můžu mluvit. "Nedopadnu jako Sebastian!" pomyslím si a pěstí praštím do země, i když ta bolest je taková, že bych raději sebou hodil o stěnu, protože to by asi bylo příjemnější a rozhodně snesitelnější. "Obávám se, že tady nerozhoduješ...ani já ne!" ozvala se temná stránka, nebo co to vlastně je.

Lillian *Lily* Ambrose - 30. října 2012 20:28

Hopla Luna začne vyvolávat portál. Cítím temnou magii, ze které se mi, už zase, dělá zle. Jistě, oproti nicotě to nic není. Jenomže pak se něco zadrhne. Vidím, jak se portál zhroutí sám do sebe. Temná energie - spousta temné energie, kterou Luna nashromáždila a vložila do kouzla - se ve vlně rozeběhne proti nám. Při jejím nárazu mám pocit, že se pozvracím a odstoupím o několik kroků; víc však nic. Nedá se říct, že by na tom ostatní byli stejně. Luna září energií a v místě, kde stála, se vynoří příšery. Elley se zhroutí k zemi. Rychle vytahuji meč, který jsem před vytvořením magického kruhu dala do pochvy, a chci zaútočit na nejbližší z příšer. Jak se však zdá, dneska mě stále někdo zachraňuje - tentokrát sám Gruber, který příšery bez problémů rozseká. Pak začne tvořit portál do našeho světa. Mezitím se Luna zhroutila na zem a Elley o sobě už ani neví. Jak to, že se mi nic nestalo? Gruber mě nabádá, abych oba zachránila. To mi nemusí říkat dvakrát. Ještě než vytvoří portál, tak odtáhnu Elleyho blíže k místu, kde ho tvoří. Zatraceně, kolik váží? Tohle je na kýlu. Doufejme, že tentokrát se nestane něco podobného, jako v Lunině případu. To už by bylo na Elleyho asi moc. Pak v podstatě vytáhnu na nohy Lunu a podpírám jí. Sama nemá sílu ani jít, tudíž jí napůl nesu. ,,Díky," prohodím ke Gruberovi, který se, aniž by si počkal na výsledek, žene pryč. Pokud se brána otevře, prostrčím jí Lunu. Sice na druhé straně spadne, ale vše je lepší, než tu zůstat. Pak za sebou táhnu portálem i Elleyho.

Francesca Elley - 30. října 2012 21:02

Když se práce nedaří Něco není jak si ta dívka přála. David je v bolestech a magie se ho pokouší změnit. Přšery obklopili tu, co obřad prováděla. Nechám jí být. Bratr je v nebezpečí! Přijdu až k němu. Snažím se vycítit co se to s ním děje. Ale než cokoliv stačím, Sebastian povraždí všechny příčery kolem a vetře se i do mé mysli. Z nějakého důvodu, nemám vliv nad svými schopnostmi, sama zkoušet otevřít cestu, když se nemohu na své schopnosti zcela spolehnout mi přišlo krajně nerozumné. Obhajuji své rozhodnutí v myšlenkách, které Nechám aby v ústrety doletěly k Sebastianovi. Ta jediná, které se exploze nedotkla odtáhla Davida i tu druhou k portálu, který Sebastian otevřel. Neřekl nic jen se rozletěl tam, kam to táhne i mně. Ještě naposledy se skloním k bratrovi, pohladím hi po čele a políbím ho. Snažím se utišit jeho bolest. Léčit jsem ještě nikdy nezkoušela, ale vkládám do své energie, která mi zůstaůa řekněme, že přání, aby zůstal sám s sebou a aby to co se ho snažím změnit z něj odešlo. A protože já jsem přece němá. Se na slečnu Ambrose jen usměju. Cesta je volná, mohou tedy jít. Sbohem bratře... poslední letmý dotek jeho mysli. Ti tři se vrátili kam patří se já? Jsem snoubenka Sebastiana Grubera. A jako jeho snoubenka, ho musím následovat třeba do pekla, protože to je přání mého otce. Mávnu křídly a rozletím se za Sebastianem.

Luisa Hulligotová - 30. října 2012 21:13

Absurdistán Nemůžu se přestat smát, bože byla jsem tak hloupá a pošetilá a asi i namyšlená, že jsem zkoušela něco takovýho, teď mě bude Elley nenávidět a Lily se mi bude smát. Co si bude myslet snoubenka Grubera snad radši ani nechci vědět, šílenějšího člověka, či co to je, jsem asi ještě neshledala. Ředitelku nepočítám. Nakonec ale přeci jen smích přejde, ani na něj už nemám sílu. Lily mě popadla a pomohla mi na nohy. Taová ostuda se tu nechat vláčet jako panenka h hadru. snažím se jí pomoct, ale nemám moc sil. Portálem doslova priopadnu. Ani moje náhražka kotoulu mě před boulemi neochrání. Ale když se pak ven dostane i Liliy s Davidem uvidíme že jsme pořád na pozemcích Velteynu. No pořád. Spíš už zase... Tak tohle bylo moc... Už nikdy nikoho nezachraňuju! Ale jsou to spíš jen takové ty myšlenky pijáka, který při každé ranní kocovině přísahá, že pil naposledy. "J-jak... Jak jste na tom?" vydechnu unaveně snažíc se vychutnávat chladnoucí pokročile podzimní paprsky slunce, kterých tam dole byl jaksi nedostatek.

Lillian *Lily* Ambrose - 31. října 2012 21:47

Zase "doma" Znaveně dopadnu vedle Luny. Teď, když nejsem magií obklopena, se cítím najednou mnohem vyčerpanější. Ale hádám, že oproti těm dvěma je to jen slabý odvar. Luna se ptá, jak na tom jsme. Vzhledem k tomu, že Elley stále nevypadá, že by nás vnímal, jsem asi na řadě s odpovědí. ,,Překvapivě dobře. Sice se cítím, jako by mě přejel pár volů, ale už jsem na tom byla i hůř," odpovím. ,,A ty?" dodám téměř okamžitě. Po tom hysterickém smíchu, jaký měla v Nicotě, se divím, jak klidná teď je. Ale jsem za to ráda. Dostávám se do Nicoty nějak často... S tím se bude muset něco udělat. Uvažuji líně, zatímco se mi zavírají oči. Najednou se mi chce spát, tak hrozně moc. Přesto se mi nějak daří tomu odolat. Uvědomuji si, že jsme teď úplně bezbranní - nebo spíše neschopní boje. Kdyby na nás někdo zaútočil, tak se dost možná ani nepohneme, já tedy určitě.

2LT Alex Tšernobog - 31. října 2012 21:50

AU! V bolestech jsem cítil, jak mě kdosi někam táhne, rád bych šel po svých, ale obávám se, že bych se spíš rozmázl jako vejce o tvář trestance, jež je na pranýři. "Co to bylo? To mě někdo zapálil nebo co?" pomyslel jsem si a měl jsem co dělat abych držel jazyk za zuby. Nechtělo se mi křičet bolestí. To bych si dobré jméno neudělal. Jediné, co mi však vyplulo v mysli byla slova mé sestry, nebo kdo to je. Opravdu v tom mám teď opravdový bordel. Nikdo tady nemluví smysluplně. "Polomrtvý, ale myslím, že žiju." odpovím na otázku a ucítím další vlnu bolesti. "Popravčí četa nikde v okolí není?" zeptám se kousnu se do ruky abych měl jiný zdroj bolesti, nebo alespoň silnější než ten po celém těle. Měl jsem chuť do něčeho praštit, ale do čeho? Do dívek, jež mi pomohli? To bych nebyl asi moc vděčný. "Kdy už mi tu někdo řekne, co se vlastně děje? A prosím bez lží." požádám dívky a potýkám se s bolestí, která zatím nechce ustoupit, nebo aspoň ne tak rychle.

Luisa Hulligotová - 01. listopadu 2012 17:40

Pozemky Velteynu Ležím si v trávě a ohořelá pevnost vedle nás tvoří zajímavou scenérii zkázy, kteoru tu David před nedlouhým časem rozpoutal. Lily říká že je na tom docela dobře. Na její otázku se přinutím otočit k ní hlavu a přikývnout. Jo, taky je mi fjn, usměju se, ale s tím smíchem co jsem předvedla před chvílí to nemá společného nic. David se oproti tomu rovnou ptá na popravčí četu. Úsměv z mé tváře zmizí, vím že má bolesti kvůli mě. "Pravdu? A jakou?" zeptám se spíš řečnicky. Pravda je poměrně vzácná a nebezpečná věc. "Ani nevím, jestli chci vědět, co se tu stalo..." vydechnu unaveně. Asi bych ti ani neuměla odpovědět. "Promiňte, ještě nikdy jsem v nicotě nebyla, techniku dostávání se ven nemám ještě docela v malííčku." omluvím se alespoň. Nic to nevrátí, ale co, udělala jsem chybu, její nepřiznání by k ničemu nebylo. A aby toho nebylo málo, objeví se kousek od nás Michael... Skvělý, popravčí četa je tu..." Zadívám se do nebe a unaveně nechávám oči, ať se klíží.

Lillian *Lily* Ambrose - 02. listopadu 2012 17:23

U Velteynu Tak se zdá, že Elley není až tak omdlený, jak jsem se původně obávala. Sice mu je očividně špatně, ale zvládá komunikovat. Zeptá se na pravdu. Jako my bychom věděly, co se to sakra stalo... Pomyslím si. Luisa mu nic moc neřekne - ono ani není co. Co on si vlastně pamatuje? Chvíli přemýšlím, jak mu na dotaz odpovědět. ,,Co přesně chceš vědět? To vtažení do Nicoty? Ani my nevíme, co to mělo znamenat. Nebo celkově tohle všechno? Protože to by bylo povídání na docela dlouho," odpovím nakonec. Jsem moc líná přemýšlet. Objeví se Michael. Tenhle fakt mě nechává klidnou, dnes už mě nepřekvapí snad nic.

2LT Alex Tšernobog - 04. listopadu 2012 11:21

Dostat ránu z milosti, tak ještě posmrtně poděkuju... Zdá se, že nikdo mi tady nechce nic říct. Luisa se mě zeptá stylem, jestli jakou pravdu chci slyšet. Ono jich je snad víc? Avšak Lily se ptá, co přesně chci vědět. O tažení do "Nicoty", spíše bych jí nazval "Šedým světem", zní to výstižněji, moc neví. Ale zdá se, že o celkové pravdě ví, ovšem otázka je, jestli i tohle bude pravda, nebo jen další lež. Trik na to, jak mě dostat na svojí stranu. Děvčata zatím mají mou důvěru, ale to nemění nic na faktu, že je nemůžu podezřívat. "Začínám si říkat, že jsem jen pěšák na šachovnici a jakási neviditelná ruka tu se mnou mává ze strany na stranu, podle potřeby..." pomyslím si podívám se na Lily. "Myslím, že klidně můžeš spustit, času máme dost...aspoň pro tuhle chvíli..." odpovím jí a stále se potýkám s bolestí, jež už ale pomalu odeznívá...velice pomalu. Další pomyslný hřebíček do rakve celého tohoto Chaosu je příchod dalšího...tenkrát muž, ale zdá se, že ho děvčata znají, protože je jeho zjevení nezneklidnilo, tedy až na Luisu, ale ta se spíš potýká s únavou. "Strašně rád bych věděl, kdo je ten chlapík zač....z tohodle mám špatný pocit." ozvalo se mé temnější já. "Tak to je nás víc." odpovím a podívám se na příchozího. "Proč mám pocit, že tohle ještě nebude konec šíleností?" zeptám se sám sebe a snad ani neočekávám reakci svého temného já, ale to vzápětí oznámí: "Možná pro to, že to ještě ani zdaleka není konec?" Po této otázce své temné stránky jen mlčky čekám co se bude dít. Kdyby mě aspoň nebolelo celé tělo, byl by to bod k dobru.

Michael Dornay - 04. listopadu 2012 17:50

Pozemek Když se konečně dostanu tam kde chci, nestačím se divit, sleduji tu scenérii kolem sebe a cítím všude kolem magii..... Jste v pořádku? vyrazím ze sebe a jako první se začnu dívat na Lily, pak na Luisu a nakonec se podívám na Davida.... Tady se řádí a mě nikdo nezavolá to je od vás víc než pěkné.... usměji se a ani nevím proč se začnu cítit dobře, zadívám se na hořící Velteyn a nadechnu, pak se soustředím a nad zámkem se stáhnou černá mračna a do plamenů začne padat hustý liják, ihned se otočím na ostatní a jen vydechnu..... Kde je Gruber a ta jeho krasotinka, cítím tady dost dobře Nicotu... přejíždím pátravě pohledem po každém z nich abych viděl jejich zranění a znovu vydechnu, pak se zaměřím na Davida a jen vydechnu.... říkám to nerad, ale na jeho paměť bude nejlepší můj otec, takže se přesuneme asi zpět do našeho sídla že? je mi něják jedno kde je Gruber, upřímě pokud zůstal v nicotě, přeji mu to po tom všem co sem se dneska dozvěděl a hlavně po tom všem co udělal.... Jsem bratr dívky jež miluješ Davide Elley, neboj se, zkusím ti pomoct.... ani nevím proč, zkusím to sám, svou silou, prostě se soustředím na jeho mysl a na to aby si začal vzpomínat na to co bylo a kým je, soustředím do toho svou moc a nevnímám nic jiného...

Luisa Hulligotová - 04. listopadu 2012 19:07

U Velteynu Já to věděla... Pomyslím si sotva k nám Michael dorazí a začne mluvit. Hlavně když se otočí k Davidovi. Co si to namlouvám, Elleymu bych se nelíbila, ani kdybych byla poslední holka na světě, sem prostě pitomá husa a Michael Eriosi má taktu co by se za nehet vešlo... Vidíš Lily? Bude lepší když zmizím... Pracně se přiměju oči znovu otevřít a na kamarádku pohlédnout. "Díky," vydechnu. Díky že jsi mě přiměla zůstat. A díky žes mi věřila. JE čas jít... Pokusím se vstát, ale hlava se mi zamotá sotva se posadím, tak znovu klesnu do trávy. Dobřče, ještě chvíli počkám, no...

Michael Dornay - 04. listopadu 2012 20:27

Pozemky Moji pozornost během snažení se o pomoc Davidovi vzpomenout si zaujme Luisa která se pokusila vstát ale pak zase klesla, rychle přestanu se snažením a dojdu k ní a pokleknu, podepřu ji hlavu a zadívám se kolem sebe, tak trochu nevím co dělat, ale vzpomenu si na pár léčívých kouzel a posilujících a tak se o ně pokusím.... Zkus nevstávat a ležet,pokusím se přivolat pomoc, aby nás odvezli k nám a vy jste si mohli odpočinout, prosím lež... sundám si kabát a složím ji ho pod hlavu, pak se posadím a po chvíli zvednu a jdu k Lily.... Jak jsi na tom ty?

Magie - 04. listopadu 2012 23:40

Let Nicotou a pád do nicoty Rozletíte se po širé pláni, vstříc městu které se nepřibližuje. Pane, budu vám věrně sloužit. Tento hlas se rozezněl poblíž tebe, a hned uvidíš siluetu démona. U mistra Adriana je... nebezpečno. A ono nebezpečí chce dostat i vás- Tmu protkne záblesk světla. Pálivá bolest je neúprosná, vaše postavy hned srazí na zem. Uvidíte ženu, svítící na všechny strany, která je vážně obrovská, moc světla z ní přímo vyzařuje a spaluje zem okolo. Grubere, stačí jen iluze a jsi skoro mrtvý... čekala jsem víc. Žena se přibližuje stále blíže a blíže, začíná vás obklopovat kopule světla. Pane, utečte, to je- aaaaaaaaaaa!!! Světlo vám spaluje končetiny jednu podruhé, a začínají mizet. Už to vypadá špatně. Tak kde jsi Adriane? Ani na tvém synovi ti nezáleží tak, aby ses ukázal? Zbabělec jako vždycky, před vším jenom utíkáš. Pane Adriane, prosím- Jsem tu s tebou Sebastiane, já, tvůj otec, pošlu tě na místo kde jsem do Nicoty vstoupil poprvé. Je tam nejsilnější vazba. Bude mě to stát hodně. A tebe také. Ale uvidíme se brzy. Vlastně možná již zítra... Náhle vás pohltí temnota, kterou světlo nepronikne, poslední co uslyšíte je triumfální křik Tak tady jsi! Probíráte se. jste v zaprášeném, pavučinami pokrytém pokoji, ve kterém zjevně nikdo již dlouho nebyl. Knihy a věci jsou rozházené všude kolem a na podlaze je vyrytý nějaký symbol, nyní již dost omšelý. Sebastian ho pozná, je to pokoj Adriana v sídle Gruberů v Paříži, ten, který po jeho zmizení zamkli a už neotevřeli. Ačkoliv Sebastian sám tu strávil poměrně dost času, vždyť starý zámek už byl dlouho zlomený a nikdo se neměl k tomu ho opravit. Vedle vás procitne další postava mladého, asi devatenáctiletého chlapce s dlouhými blonďatými vlasy. Tak tohle je váš svět... Pán Adrian vás zachránil, měl byste mu poděkovat, jinak by z vás byla hromádka popela... Sinarda, Elazar Sinarda je tu již nějakou dobu. Oficiálně jen doprovází své rodiče, kteří sem přijeli projednávat s Grubery záležitosti jejich spojenectví. Doopravdy to byl její nápad sem přijít. Nalezla něco důležitého, co by měl mít v rukou jenom Sebastian. A ačkoliv ji jeho odmítnutí mrzí a do jisté míry i štve, stále ho má jistým způsobem ráda. Elezar je hostem, přijel do sídla rodu Gruberů na pravidelnou návštěvu. Co ale netuší je to, že zde pobyde déle, než původně očekával... Oba slyšeli z opuštěného pokoje na konci chodby nějaký šramot a zvědavost jim nedá než se podívat...

Sebastian Gruber - 05. listopadu 2012 10:58

Zase doma Posledné okamihy v Ničote sú desivé. Zdá sa, že si na svete aj väčšie strašidlá, ako Adrian Gruber. Niečo mi vraví, že som mal tu česť s Vivien Eriosy. V duchu dudám, že posledný raz. V hlave sa na novo ozval povedomý hlas otcovho avatára. Aspoň niečo dnes vyšlo, ako som ráno zamýšľal. Bolesť, implikovaná, Vivien by bola moc na každého. Snažím sa odpaobbut a nevnímať ju. Na to som sem práve dnes nedosiel. Ozval sa neznámi hlas a len Vivienin komentár mi z istotou vraví, kto došiel. Zajtra. Konečne sa stretneme zoči-voči. Môj otec. Koľko kníh, čo mu patrili som prečítal v jeho izbe. A nemal som tušenia, kým mi je. Bolesť nahradí prach, povedomej miestnosti a prísľub stretnutia sa zajtra. Dopad, nech by akokoľvek tvrdý, bol po Vivieninom výkone jemný a bežný. Rozhliadnem sa po miestnosti a všimnem si Cissy a blonďáka. "Ty sa drž pri mne, nech irma, čo robíš." Oznámim mu príkro a pomôžem Cissy na nohy. Si v poriadku?""

Lillian *Lily* Ambrose - 05. listopadu 2012 15:39

Pozemky Velteynu Elley má zřejmě zájem o veškeré dění. Haha, vtipný to hoch. ,,No, jsme ve Francii. Je tu několik důležitých rodů, z nichž nejdůležitější jsou na světlé straně Eriosovi, na temné Gruberovi. Dají se považovat za takové vládnoucí rody. Ovšem mnoho dalších chce získat více moci. Ty jsi Elley, na temné straně. Elleyovci, a hlavně ty, jsou hodně propojení s Grubery," začínám pomalu. To už Michael přejde k nám a já se odmlčím. Prohodí něco v tom smyslu, že bychom měli raději jít. Další vtipálek. Hlavně, že svého otce nemůže vystát. Protočím oči. Při jeho slovech, že je bratrem dívky, kterou Elley miluje, se podívám na Lunu. Vypadá, že se brzy rozbrečí - jen kdyby měla dost síly. Někdo by měl Mikymu vysvětlit, že takové věci se neříkají. Udělala bych to, jen na to mít energii - slovní domluva by možná nestačila. Luna se pokusí vstát, no bez úspěchu. Michael se jí pokusí pomoct pomocí léčivých kouzel a ptá se, jestli jsem já schopna pohybu. ,,Už mi bylo i líp," povzdechnu si, zatímco se začnu pomalu zvedat a snažím se ignorovat protest celého těla. ,,Máme tu někde koně..." řeknu pak, s pohledem k lesíku k místům, kde jsme je nechaly s Lunou uvázané.

Francesca Elley - 05. listopadu 2012 17:43

Události berou spád Je to tak jak to je. To už je jedna ze základních skutečností lidského bytí. Něco můžeme změnit, něco ne. Ani magie není všemocná a každý mág má znát meze svých možností. Mé jsou teď vělmi malé, leč tohle místo je magií prosycené... Letím vstříc osudu, řekl by básník, kdyby zde nějaký byl. Není však. Letím za Sebastianem, abych se setkala se s proslulým Adrianem Gruberem, který má být jeho otcem, a představila se mu jako snoubenka jeho syna. Bez ohledu na to co bude znamenat pro mne. Zastavilo nás však tak veliké a mocné světlo, že mne oslepilo. Znovu cítím náruč neodbytného strachu. Dotýká se mně, svírá mněv křečích. Celé tělo mi pálí nesnesitelnou bolestí. Hledím na své rozpadající se tělo v němém úžasu. Slova jež slyším nejsou určena mně. Jen Sebastianovi. Hlásek uvnitř mně křičí strachy a bolestí, ale mé vědomí cítím podivné uspokojení a zadostiučinění. A pak nás Sebastianův otec, přenese kamsi pryč a kolem nás je opět tma... Tma a prach, který těžkne na plicích... Otevřu oči. Naskýtá se otázka, kde to jsme. Ale to už se ke mně Seb sklání s nataženou rukou a otázkou zda jsem v pořádku. Měla bych? Neměla? Zajímavá otázka, že? Každopádně je mé tělo zdravé, už zase, a panenku přece nic nebolí, ne? Souhlasně kývnu, přijmu jeho dlaň a nechám si pomoci na nohy, které přinutím silou vůle aby mne uposlechly. Ten přehnaný nápor emocí je konečně zase pryč a jsem to znovu, zase já... Doufám, že jsi v pořádku, bratře... Pohled mi mimoděk sklouzne po prostorách dlouho opuštěného pokoje k oknu, jakoby by stačilo z něj vyhlédnotu a viděla bych Davida. Vím ale že to není možné, tak se začnu rozhlížet detailněji po všem v pokoji. Zajímavý je symbol v podlaze, ale i ostatní zaprášené vybavení zde.

Luisa Hulligotová - 05. listopadu 2012 20:11

U Velteynu A Kruci! Momentálně kašlu na to že klít se nemá ani v myšlenkách. Michael je rázem u mě. Děláš si legraci? Na pokraji sil, na hranici vědomí, a on si mě klidně chytí jak hadr a začne se o něco snažit. jo, kdyby to byla Lily, neceknu ani slovo, ale Michael... Pořád ještě je pro mně rozporuplná postava. Lily správně připomene naše koně, takže já už nemusím jen se na Michaela fakt hodně unaveně usměji. "Nikdy neuzraaduj nikoho, o kom nic nevíš, mladý lorde Eriosi," rozkašlu se, prostože mi vyschlo v hrdle. "Ale dík za snahu. Najdem koně a pojedem... Můžeš mi pomoct vstát, jestli chceš," vydechnu a zapřu se. Má praktická část povahy teď praví jediné. Otočím se směrem k Davidovy. "Jsou lepší místa k získání oodpovědí, než je toto, nemyslíte?" vykám mu záměrně. Nechci aby na mě cokoliv poznal Lily ví, Michael si nikdy asi ničeho nevšiol a David... No ten si nic nepamatuje může si to vyložit jak chce. Ačkoliv rzrovna tak to může být míněno na všechny zúčastněnné. Takže se vracím k Eriosovcům. Už zase... Luny ty skrátka neodjedeš... Vysměji se v duchu sama sobě. Jakoby byl osud proti mně.

2LT Alex Tšernobog - 05. listopadu 2012 22:06

Služebníci Chaosu Jen co dorazí muž k nám, tak se začne zajímat o dámy a stěžovat si, "že se tu řádí a jeho nikdo nezavolal". "Tak nevím, ale přijde mi, že jsou tu všichni blázni..." pomyslím si a i přes bolest a s vypětím všech sil se postavím. "Nebojím se, bratře oné dívky...o níž ani nevím, zda existuje..." začnu a zmlknu v okamžiku, když se mi i on začne "vrtat v hlavě". Pocítím vůči němu tak silný odpor, že kdyby mě jakási neviditelná ruka nedržela, tak jsem mu jednu vrazil. Naštěstí si ale najde jiný bod pozornosti. To mě dává dost času vstřebat to, co mi řekla Lily. "To vypadá jako jako hra od Shakespeara: Romeo a Julie....krásná hra...rád bych to někdy zase viděl!" ozval se temný hlas, v reakci na mé třídění informací o rodech Eriosi a Gruber. Dále tam pak zapadá rod Elley, můj rod, podle nich. "Sice toto má do hry Romeo a Julie daleko, ale..." začal temný hlas. "Zmlkni!" okřikl jsem ten temný hlas vlastním proudem myšlenek. Aspoň že už mlčí a neruší mě žvásty o nějaké stupidní hře, jež je mi momentálně ukradená! Bolest v těle se stále drží a odeznívá pomalu, plus to, že se "bratr mé milované" zase snažil hrabat v mé hlavě...dnes už je třetí! Přísahám všem svatým, že dalšího, kdo to zkusí, vlastnoručně zabiju! "Nerad ruším vaše rodinné shledání, ale můžeme odtud vypadnout? Musím ještě někoho zabít!" oznámím trojici a při pomyšlení na zabíjení cítím, jak bolest o něco ustoupila.

Michael Dornay - 06. listopadu 2012 07:39

Pozemky... Nevím co dřív a zároveň cítím vzrušení z toho co se děje,ne však z toho jak jsou všichni zřízení, to se mi vůbec nelíbí, u Lily kvůly citům a toho že jí dlouho znám, u Luny snad kvůly tomu že nevím proč ale není mi lhostejné co s ní bude a u Davida, asi proto že vím že ségra nebude moc nadšená, postřehnu pár reakcí na má slova a na chvíli se zarazím, začne mi docházet že Luna asi něco cítí k Davidovi a raději odvrátím tvář na chvíli jinam..... Tupče.... Otočím se zase na všechny tři a pokynu hlavou.... Dobře Luiso, nevstávej dokud nepřivedu koně,Lily já dovedu,Davide,v tomhle stavu se nepostavíš nikomu, a vůbec né uskočné zmiji jako je můj "bratranec" to poslední slovo řeknu se značnou ironii v hlase a pak se vytratím směrem kde se divala Lily, oba koně brzy najdu, dle jejich neklidného chování a snaze se dostat pryč,chvíli mi trvá než je uklidním, ale koně jsou jednou z mých vášní a tak se za chvíli s oběma vracím k ostatním, ihned se sehnu k Luně a i kdyby protestovala ji zvednu do náruče a vysadím na koně, pak se zadívám na Lily a jelikož ji už znám raději se zeptám.... Mohu ti také pomoci nebo to zvládneš sama, vím jak nemáš ráda když ti pomáhám takto... mám v plánu obě dívky usadit na jednoho z koní, a pak jet na druhém s Davidem..... Musíte se dát dohromady, odpočinout si já mezitím budu zjišťovat co se dá udělat aby jsme ty dva mohli najít...ale dnes je toho na vás dost,prosím neprotestujte,nevezmu si na svědomí byť jediného z vás nechat jít zpět do nicoty,to by bylo jako poslat jehně do vlčího brlohu...

Sinarda Safireli - 06. listopadu 2012 13:59

Nečekaní hosté Je to už nějakou dobu co jsem v sídle patřícím rodů Gruberů.Zámek je to starý to opravdu ano a to stáří dýchá skoro na každém kroku. Doslova ve světě kde ... no to je jedno.Zda že spíš jde spíš o patinu stáří spolu nechutí tu cokoliv dalšího opravovat nebo jinak měnit.Jako by se zastavil čas ikdyž k samotnému zastavení ... Rozhodnu se už v tomto tom proudu myšlenek dál nepokračovat protože mně stejně nezavedou tam kam chci.Ikdyž se moje myšlenky stáčí docela často tímto způsobem když kráčim po zdejších chodbách možná to dělám abych nemusela přemýšlet proč jsem sem přijela.Zatím co rodiče sem přijeli probrat možnosti a výhody našeho spojenectví mně vnímali jen jako jejich doprovod,což je dobře protože se nikdo nepídil po mém odobním důvodu.Jenže taky to způsobilo že se teď procházím zámkem ikdyž tohle tříbí myšlenky i přes to že to co mně napadne nejspíš vyřadím. Musím se setkat se Sebastianem a dát mu to co jsem našla.Je důležité aby to měl i přesto všechno co se mezi námi stalo.Sice mně jeho odmítnutí mrzí a tochu i štve,vlastně mně to docela dost to štve.Je to v tomto směru hlupák který by nepoznal kvalitu ani kdyby ho praštila,ale přesto přes všechno ho mám pořád svým způsobem ráda.A ikdyž si to nezaslouží tak ... Zabočím a zjistím že jsem opět zatočila tak že jsem se dostala do opuštěné časti zámku.Přede mnou na konci chodby jsou dveře jsem zvědavá kam mně to zavede teď ikdyž ani ne.Už se chci otočit a jít zpátky když zaslechnu zvuky z místa kde bych to nečekala. Moment nemá být ten pokoj opuštěný?Duchové ... Vzápětí si za tak stupidní nápad vynadám,to je pravděpodobnější že by se tam přece jën pokusil někdo uklidit.A ikdyž tam může být cokoliv tak nakonec zvědavost zvítězí ovšem přede dveřmi převezme velení opatrnost.Opatně otevírám dveře nejdřív jen tak abych mohla škvírou nahlídnout co se děje,ale pak je opět přibouchnout když by se tam objevilo něco nebezpečného.

Sebastian Gruber - 06. listopadu 2012 17:27

Adriánova izba/Chodba, Sídlo rodu Gruberov Pomôžem Cissy na nohy. Náhle mám pocit, že nie je tak úplne v poriadku po našom malom výlete, ako chce, aby som veril. Letmo ju pohľadímpo líci a otočím sa ku dverám. "Izba Adriana Grubera." V rýchlosti vysvetlím. Zajtra. Konečne sa dozviem viac. V tú chvíľu sa otvoria dvere a ja musím okamžite reagovať. Ktorú masku nasadiť? V momente, keď sa moje oči stretnú so Sindariními, mám jasno. "Sindara." Pozdravím ju kývnutím hlavy. "Cissy, toto je Sindara Safieli. Sin, toto je Francesca Elley." Bez farby, bez chuti, bez zápachu. Ktorá to je, čo ma nezaújma? Je to tá, do ktorej som podľa najbližších zamilovaný? Tá, ktorá je so mnou len formálne? Ani najmenší náznak emócie. Snažím sa chladnosťou k tej druhej uchlácholiť Sindaru, či Francescu? Odpoveď poznám len ja a k mojim myšlienkam by sa jeden neprebil ani delom. "Rád ťa vidím. Vyzeráš výborne. Inak Francesca je Davidová sestra a moja snúbenka." Nemá význam sa ponáhľať. Odpovede beztak konečne dostanem. Neni ani dôvod niečo vysvetlovať. Otázky ešte neboli položené. Cítim sa vzdialene, nad vecou, chladne... Akoby som pri poslednomvýlete mentálne dospel a asi túto vec pre zmenu aj vidieť.

Francesca Elley - 06. listopadu 2012 17:51

Pokoj Adriana Grubera Otočím se a opět věnuji pohled Sebastianovi. Dívám se na něj zaujatýma velikýma modrýma očima, které výborně ladí s mými modrými šaty. Tak zaujatýma, jako když jsem hleděla na zrození nicoty, jako když vyprávěl o Magnolii... Ale on se náhle otočil ke dveřím, odkud na nás zahlížela odměřená tvář Sinardy Safireli, jak mi ji Sebastian záhy představuje. Dokonalé pukrle z mé stry ozdobí naše představení a já jí věnuji bezbarvý úsměv panenky, dlouhá léta pilovaný do dokonalosti. Ano to jsem já. Stín Sebastiana Grubera, stín Davida Elleyho a panenka mého rodu. Patnáctileté mládě rodu Elley. Němá, magicky zaostalá, tak jako vždy. Sebastian jedná věcně. Nezaváhá nás představit jako snoubence. Jistě že nezaváhá. Sinarda to již jistě dlouho ví. Možná i déle nežli to vím já. Ví to a...? Neunikne Sebastianův postoj, možná neni rozhodnutý, leč je vyrovnaný. Tak vyrovnaný jako jsem i já. Čas ukáže. A tak to má být. Nyní je na tahu slečna Safireli.

Luisa Hulligotová - 07. listopadu 2012 16:16

U Velteynu Pozvednu obočí na Michaela. To říkáš brzy... Jo, malinko zavrávorám, ale stát už schopná jsem. Hlava mě nebolí, jen se cítím příšerně zesláblá a vynakkládám veliké množství cil, abych udržela ve vzpřímené poloze. No, nechám ho jít pro koně když už se mu tak chce a protože David nevypadá, že by má předešlá slova příliš reflektoval, či a to je asi ještě horší, je nepovažoval za dost důležitá, aby na ně reagoval. Tak jenom tak pronesu. "Jen tak mimochodem, koho to chceš zabít?" Podívám se pak na Lilian, která je na tom z nás tří asi nejlíp. "Nám ta záchraná mise teda vyšla, co?" zasměju se. Ale to už se vrací Michael i s koňmi. Než by se na něco ptal, nebo vůbec nějak varoval co má v úmyslu, prostě mě popadnul a vysadil do sedla. "Já umím nasedat." Ohradím se zbytečně. No co... Vydechnu si. Jsem ráda že už je po všem, Tahle podoba nicoty se mi ani za mák nelíbí. Michael nabízí Lily, že jí taky pomůže. Jo, ta se určitě nechá jako já, viď? Měls štěstí, že sem se nemohla bránit... Další michaelova slova tak nějak nechápu příliš. Proč by se kdo z nás měl do Nicoty vracet? Z Grubera a tý holky sou démoni, to poslední co chci je je jít hledat! Podívám se k lesu, aby můj pohled nebudl přílišné pohoršení, ale fakt je, že kdyby mi to tEď kvůli Lily nebylo hloupý, asi bych Michaelovi musela něco říct. "Měli bychom jet, někdo nás tu uvidí a zítra bude v Pařížském denníku na první straně titlu: Velteynský masakr! Hlavní podezřelí, Michael Eriosi a kumpáni." vydehcnu unaveně. Bože já bych tak spala...

Sinarda Safireli - 07. listopadu 2012 16:18

Myslím si že tomuhle se může říkat překvapení Opatně otevírám dveře a pak ztuhnu uprostřed pohybu protože tohle jsem nečekala.Čekala jsem cokoliv od služebnictva které dostalo rozkaz udělat něco zde s touto rezignací a rozkladem který zde dýchá z každé časti zámku jako by se stal jeho nedílnou součastí.Ikdyž možná je to jen můj pocit,ale jako by se zde báli že když tu budou něco dělat tak zámek přijde o tu patinu stáří.Čekala bych i příšery,démony dokonce i duchy,ale rozhodně ne to co jsem uviděla.Nebo spíš koho jsme uviděla. Sebastian.Ale co dělá zde v tomto opuštěném,zaprášeném pokoji? Navíc tu není sám jak brzy poznám když nás přestaví s tou druhou ženou.Francesca Elley,no nedá se říct že bychom se vyloženě znali spíš jsem o ní slyšela,možná.Možná je to touhle situací že si to nedokážu tak přesně vybavit. Takže snoubenka.Vidím že si nemarnil čas,ale mohl jsi mi dát aspoň vědět.Ze slušnosti a já se starám co se s tebou stane.Jsem to,ale pořádná husa. Navíc je tu ještě to chladné vystupování které moc neladí s jeho slovy. "Díky,taky tě ráda vidím."pronesu poněkud dutě a bezbarvě.Tady něco nesedí,ale pořád nemůžu příjít nas to co.Slečně Elley věnuju zdvořilý úsměv a pukrle a pak pronesu Sebastianovi věcným,chladným tónem. "Objevuješ záhady tohoto úžasného opuštěného pokoje?" Dobře možná v tom bylo trochu sarkasmu,ale ... ne je dospělý může si vybrat koho chce.A ohledně nás už máme docela dlouho jasno. "Ikdyž možná se tu najde víc než jen prach a špína."dodám pak s odměřeným výrazem jako by mně to ani nezajímalo.

Lillian *Lily* Ambrose - 07. listopadu 2012 17:50

U Velteynu Michael odejde pro naše koně. Zase jsme tam chvíli sami, vydáni světu napospas, naprosto k ničemu. ,,Magnolie existuje. Je to Michaelova sestra," vysvětlím Elleyovi, který na Mag zřejmě nevěří. Luna se zeptá, koho to chce Elley vlastně zabít. Podle toho drama předtím asi Grubera.. Ale kdo ví.. ,,Jo, jsme šikovné," odsouhlasím Luně se smíchem, který sakra bolí. Michael se vrátí s oběma koni, naštěstí se jim nic nestalo. Pomůže Luně do sedla a ptá se, jestli chci taky pomoct. ,,To zvládnu," přisvědčím a na koně se vyškrábu s vypětím svých sil. Ale jsem ráda, že jsem to zvládla sama. Teď jen abych nespadla, to už by bylo příliš. ,,Neboj, do Nicoty se nijak zvlášť nehrnu.." zamumlám. Musím dát za pravdu Lunině poznámce, že tohle se nejspíš rozmázne. To nám tak ještě chybělo.

Sebastian Gruber - 07. listopadu 2012 17:54

Adrianova izba Odhrniem si rukou tváre vlasy, ktoré sa pri premiestnení z Ničoty rozcuchali. Je to len ledabalé gesto, zvyk z dectva. Už dávno som sa pri ňom nepristihol. "Ách, Sindara..." Povzdychnem si, akoby som sa rozprával s dieťaťom. "Je tak pod tvoju úroveň, používať takéto podpásovky. Francesca a ja sme sa práve vrátili z malého výletu z Ničoty." Poviem chladne, akoby som rozprával o počasí. Otočím sa k Cissy a zas prehovorím tým bezemčným hlasom. "Francesca, slečna Siara si myslí, že sme takhlúpy, aby sme nedočkali svatby. Zjavne už zabudla, čo znamená politická svatba." Ťažko povedať, či sa tou poznámkou chcem vysmiať Sin, že nechala do nášho vsťahu preniknúť city alebo Cissy pripomínam jej pozíciu. Ani oči neprezrádzajú emócie. Akoby som si vynmenil rolu s bábikou. No vo vnútry sa smejem. Ďalšia roľa. Ďalšia veľká úloha. Tú poslednú neprekukol ani David a ten vždy zvykol. Zajtra dostanem odpovede. Zohnem sa a z police vezmem jednu konkrétnu knihu. Na chvíľu som tak k obom chrbtom. Potom sa otočím. "Inak, čo robíš v sídle? Myslel som si, že sme sa zhodli, že stretávať sa a byť spolu je pre teba smrteľne nebezpečné." Opäť výraz porcelánovej bábiky a vhlase ani náznak emócie.

Francesca Elley - 07. listopadu 2012 18:58

Pokoj Adriana Grubera Těžko se čte v lidských tvářích, ale napětí by se mezi nimi dalo krájet. A to i přes Sebastianovu vyrovnanost s níž ladně proplouvá mezi námi. Snaží mne zatáhnout do své hry, ale já mám v této chvíli jen jednu roli. Svojí životní roli... Trocha té ironie ze strany slečny Safireli, trocha upřímnosti od Sebastiana, ohledně výletu do nicoty. A můj nic neříkající nečitelný výraz bez emocí. Konečně zase můj. Když se pak Sebastian otočí ke mě se svými slovy. Panenkovský lehký úsměv ozdobí mé líce a přikývnu mu na souhlas. Vše bylo domluveno. Vše bylo rozhodnuto. A já budu hrát dál. Otočil se, vzal z police knihu a mé oči zvědavě zabrouzdaly tím směrem. Stojím však na místě. Panenku netíží zvědavost, emoce, ani nic takového. Mluví k Sinardě ne ke mně. Zajímavou exhibicí stává se jejich dialog. Musím říct že vskutku zajímavé je, jak Sebastian střídá své role, postoje, pohyby, pohledy... Stopa obdivu? Ale kde že...

2LT Alex Tšernobog - 07. listopadu 2012 21:34

Už mi leze krkem, jak mi všichni říkají že něco nezmůžu... Od doby, co jsem se probudil na té zahradě, tak jsem dospěl k závěru, že jsem tu jen pitomý pěšák na šachovnici! Vážně, to je furt samé: nemůžeš, nedokážeš, nesmíš! Příští osoba, jež mi bude něco zakazovat buď uhoří zaživa, nebo jí podříznu hrdlo! "Nebylo by úžasné mu to hrdlo podříznout a sledovat, jak z něj prchá život? Obětovat ho temným bohům výměnou za větší moc?" ozval se temný hlas po chvilce svého mlčení. Příští osoba, jež mi bude něco zakazovat, bude obětí tvým zvrhlým bohům!" odsekl jsem hlasu a zhluboka se nadechl. "To že si nevzpomínám na většinu věcí a nedokážu zcela ovládat tu vaši magii ještě neznamená, že mi budete něco zakazovat!" zavrčím pod vlivem mého temného já. Pak se ozvala Lily, že Magnolie je skutečná. "Všichni o ni mluví a slibují. Netuším komu můžu věřit...Sebastian k tomu dal dost silný podnět." zareaguju na její slova. Z téhle trojice všehovšudy slabě důvěřuji Lily a Luise....Michael doposud mou důvěru nezískal...a jestli bude stát v cestě...ani nezíská...mrtvoly si získají tak maximálně důvěru červů. "Konečně začínáte mluvit rozumně." oznámím trojici a podívám se na to, co zbylo z hadího hnízda. "To se vskutku povedlo, kdy si to zopakujeme?" uslyším temný hlas a zauvažuju, jestli se Dominique dostala ven. "Doufám, že nikdy." hlesnu si pod vousy a pak se podívám, jak se drží ostatní.

Sinarda Safireli - 08. listopadu 2012 17:43

V opuštěném pokoji "No to jsem nemyslela ikdyž neříkám že mně mně to nenapadlo.Ale myslím si že už jsi dospělý,ne?" Na chvíli mrknu na Sebastiána pobaveně mrknu,ale pak se mi vrátí můj odměřený pohled a pokračuju. "Ikdyž já bych neztrácela čas řečmi o něčem podobném.Napadlo mně jestli nezkoumáš podstatu toho že tu je prach a špína.Tenhle pokoj musel někdo obývat,že?" No tak Sebastiáne přemýšlej a možná ti to dojde.Myslím to co tu udržuje tento zchátralý vzhled.Jako by se tu zastavil čas.Jedná se magii a moc obojí silné tak silné že ... Přeruším tok svých myšlenek abych vstřebala novou skutečnost. Nicota.Ach Sebastine co jsi zase vyváděl?Myslíš si vážně že je bezpečné hledat odpovědi zrovna v Nicotě?I pro tebe?Jasně mám obavy,pravě ty mně sem přivedly,ale zřejmě to byla chyba.Ale to se tě mám zeptat zda jsi v pořádku?Ne budeš si myslet že chci vědět co jsi tam hledal.Teda ne že by mně to až tak zajímalo.Jsi zde a zřejmě v pořádku. "A když už mluvíme o hlouposti,slečna Sindara ví co to je politická svatba,ale ví pan Sebastián co je to Nicota?Není snadné se odtamtud dostat pokud vás nedostane to co je tam.Mně je to jedno,ale ty máš jisté povinnosti které by jsi nemohl plnit kdyby ten váš bláznivý výlet nevyšel."dodám pak s chladným,mentorským hlasem bez emocí. "Přijela jsem s rodiči kteří tu něco řeší či vyjednávají.Nevím co neřekli mi to a já se neptala."odpovím pak na jeho další otázku. Jasně vymýšlím si,ale je na něm pokud mi uvěří.Chtěla jsem s ním být sama protože jsem o něj měla obavy.Ale v současné době pochybuju zda s ním chci mluvit vůbec.Důvod mé návštěvy si může zjistit sám,ale bude lepší když si každý necháme své tajemství.Já proč jsem skutečně zde a on co hledal v Nicotě.Aspoň zatím. "A být spolu jsem rozhodně neplánovala.Prostě jsem náhodou zabočila a slyšela odsud zvuky.Ani náhodou jsem nečekala že se tu objevíte vy.Na našem vztahu je nejlepší že se nevidíme a já nevidím důvod to měnit."

Sebastian Gruber - 09. listopadu 2012 05:30

Adrianova izba Usmejem sa na Sindaru. Je to úsmev, hodný gréckej divadelnej masky. "Dráha priateľka, neprejde deň, kedy by si ma neprekvapula. Myslela na to? Vojdi konečne do izby a zatvor tie dvere. " Povzdych, prvá emócia, od kedy sa otvorili dvere. "Nevysmievaj sa mi." Zamierim k nej. Chvíľu to vyzerá, že plánujem ... Útok? Miesto toho pribuchnem dvere za ňou. Takmer sa dotýkame. No kým pre ňu to môže vyznieť až intímne, Cissy si môže všimnúť, že postrádam napätie, ktoré by tu malo byť. Rýchle ju chytím za ruku. Na tvári niečo, vo sa dá vyložiť iba ako hnev. Dôjdeme do stredu miestnosti a ja okolo nás troch rozstoem fialový prášok súkromia. "Do Ničoty sme nešli na výlet. Boli sme i Mariana Eriosiho. Všetko išlo dobre, kým sa neukázal David. Má ťažkú amnéziu. Vzal som ho na Velteyn. Potom ho posádol ho demon. Podpálil ho a tade sme išli.

Michael Dornay - 12. listopadu 2012 09:00

Čas vyrazit Ach jaká pocta...a proč zrovna já jako vůdce? usměji se na Lunu a jen vydechnu, také je mi nad slunce jasné že to neunikne pozornosti, ale co se dá dělat, stalo se... Všichni připravení? Měli by jsem si pospíšit...a to opravdu hodně.... něják nemám v úmyslu se zde zdržovat více než je třeba..... Dříve či později se tam stejně musím vrátit,ale to je jedno Lily,jsem rád že jste všichni v pořádku.... řeknu ještě na její poznámku o hrnutí se do temnoty a pak se ještě otočím k Davidovi.... Nikdo ti nic nezakazuje, ale prosím, pokud se chceš nechat zabít, já si to jen nevezmu na svědomí,nejsem tvůj otec ani poručník,jen ti dávám dobrou radu,tam dole jsou věci které bys opravdu vidět nechtěl.... Dál neřeknu nic, prostě vyrazím k sídlu, co tady taky ještě dělat....

Sinarda Safireli - 13. listopadu 2012 22:07

Sdělení a tajemství Ano vidím že ty ses vůbec nezměnil milý Sebastiáne.Přesto co je tam důležité že jsi proto musel jít do Nicoty?Povíš mi to nebo se budeš vykrucovat?Nebo mi povíš uvěřitelnou lež?Teda pokud ... Ano to je to jsem tu cítila Nicota,docela zřetelně a tak je možné.Ne tohle není možné,přece jen bych to poznala.Navíc by tu byl sám,myslím.Opět zaváhám když Sebastian znovu promluví a vyjádří se ohledně toho co chce. Je to skutečně on nebo jen někdo kdo ... ne možná jsem měla pravdu.Ve všem a já hloupá sem přijdu jako kachna na odstřel. Sebastian se následně rychle vydá ke mně a tak se mi potvrdí oba důvody.Ovšem ani jeden z nich nevypadá dobře.Nezáleží na příčině protože následek je vždy stejně závažný.Vzpomenu si co před chvíli říkal a možná měl pravdu.Sebastian,ale místo toho co jsem čekala jen přibouchne dveře. Mám se obávat?Ne možná by bylo lepší se vrátit k předchozí teorii.Jen kdybych věděla která to je. "A ty se nevysmívej mně."dodám pak suše a upřu na něj svůj pohled.Skoro se dotýkáme a naše blízkost naplňuje okolí intimitou.Ovšem Sebastiana něco štve což poznám už když mně chytí do ruky a dojdeme do středu místnosti.Následně vytváří kolem nás tří své vlastní pole soukromí.Vyslechnu si co se stalo a chápu to.Teda ne že bych chápala přesně co se stalo nebo proč,ale když už Sebastian řekl A možná řekne i B.Jenže já budu muset trvat na své verzi dokud tu bude ona. "Jasně ty děláš chyby,ale nemyslím si že by jsi udělal zrovna tuhle chybu."pronesu spíš s konstatováním faktu.Můj pohled jako by se stočil stranou,ale pak se vrátí a na chvíli se na něm objeví starost. "Takže to je opravdu vážné,ale vy jste odešli snad všichni?"starost,vystřídá zvědavost a pak se opět vrátí můj předchozí výraz.Zkusím to jinak když už o tom začal. "Ale pokud má David amnézii co si vlastně pamatuje?Ví kdo je?Nebo kdo jsi ty?"dodám pak protože ptát se zda je v pořádku mi nyní připadá hloupé.Ale když se už Sebastian dal tu praci možna se něco dozvím.Nebo ne pokud to měl připravené mi říct jen to co chce.Ostatně to mám v úmyslu i já,zatím.

Sebastian Gruber - 13. listopadu 2012 22:35

Adrianova izba Na jej smeč pin-pongovej slovnej loptičky nazad už nereagujem a počúvam jej otázky. Je zjavné, že sem neprišla, ako doprovod, ako vraví. To nie. Prišla sem, lebo sa niečo stalo. To samé naznačoval ten dopis posledne. "Môžeš na chvíľu vystúpiť z kruhu, Cissy?" Poviem pomerne neutrálne. Na jednej strane je to chladné, na druhej je tam zdrobnenina. Počám, kým tak spraví a postavím sa tak, aby nám nevidela na pery. "Teraz nás nepočuje. Je to dosť zlé. Nepamätá si ani ju a to je to jeho sestra. Navyše sa znova ozval ten jeho démon a vypáli Velteyn. Priamo pri ňom sa otvorili dvere do Ničoty. Boli jedinou skrýšou pred plameňmi. Poúsili sa ma donútiť zabiť Lillien Ambrose, no nepodarilo sa im to. V Ničote je strýko Adrian. A je tam aj čosi horšie. Nejaká ženská. Mohla by to byť Vivien Eriosi a Magnólia je moja príbuzná. Adrian nás zachránil a poslal sem. Ešte pred hvíľou som bol vo Velteyne."

Francesca Elley - 14. listopadu 2012 08:46

Adrianův pokoj Je jen několik možných důvodů, proč Sebastian může chtít, abych vystoupila z kruhu soukromí. Samozřejmě že to učiním, bez sebemenšího zaváhání, jako nějaký sluha vytvořený jen z lidské hmoty. Panenka se odebrala na své místo vně kruhu a nechala ty dvě osamotě. Tím pádem mi ovšem zůstává skryto, o čem hovoří. Sebastian se ke mě otočí i tak, abych jim nemohla odezírat ze rtů. Velmi praktické a dokazuje to, že mně nepodceňuje. Ale proč to tedy chtěl? Pokud chtěl jen uchlácholit slečnu Sinardu, mohla jsem klidně zůstat uvntř, i kdyby jí tam vyznával lásku a tvrdil o mně, že jsem jen a pouze součást jeho hry, přijala bych to stejně samozřejmě, jako žádost o vystoupení ven. A to i kdyby se nejednalo o chlácholení, ale pravdu. Jediné proč by to opravdu mohl chtít jsou púosity slečny Sinardy, která by nemusela chápat jeho počínání, kdyby od ní chtěl otevřenost v mé přítomnosti. Což je pochopitelné. Ona mne nezná a tak by tomu mělo i být. Takže ze všeho nejpravděpodobnější je, že jsem musela ven, aby se Sebastian mohl od Sinardy dozvědět, její skrývané názory pod maskou role, kterou oba hrají. Dojdu se tedy zcela nezúčastněně pro knihu z police, která před tím zaujala i Sebastiana, otevřu jí a začnu číst. Opřu se o dveře, aby nikdo nemohl nepozorovaně vejít a po očku budu ty dva uvnitř kruhu sledovat. I řeč těla umí být dosti výmluvnou.

Sinarda Safireli - 14. listopadu 2012 23:16

V soukromí Takže nakonec dosáhnu toho co jsem chtěla,ale nevím tohle není ono.Nemyslím co na to řekne slečna Francesca,ale spíš na to co tím myslí Sebastian.Pochybuju že by mi chtěl vyznat lásku nebo říct že udělal chybu.To je jako bych se omlouvala já že jsem byla v tom dopise poněkud jedovatá.Teda ne že bych tak nemyslela každé slovo navíc papír snese všechno.A také se říká napsané zůstává.Na Sebastianovu žádost teda Francesca odchází ikdyž nás pořád sleduje,ale já se teda soustředím na to co mi chce říct její milý snoubenec. Spíš chce zjistit proč jsem tu já.Možná dělá chyby,ale není hloupý a tak mi neuvěřil.Nebo nechce aby se Francesca obávala o svého bratra?To je to tak hrozné?Taky to může být ode všeho trochu,ale dobře něco mu řeknu to ano. Poslouchám Sebastiana a souhlasím tohle je vážně špatné. Takže cesta do Nicoty nebyla poznávací cesta či nutnost tam něco najít,ale poslední zoufalá snaha utéct před následky poté co Davida posedl démon.Ale vypadá to že tam přece jen někoho našli.A ten někdo jim dal pěkně na ... ehm ... na jistou část těla. "No myslím že nějakou dobu potrvá než to bude jen zlé.Tohle je vážně ... hmm ... takže vy jste bránu do Nicoty neotevřeli.Ano já ti věřím,ale nemůžeš říct že jsem tě nevarovala.Ikdyž já obávala poněkud běžnějších obtíží ne že vás někdo naláká do Nicoty." Řeknu to bez emocí a i přes to zamyšlení nebo spíš překvapení jako bych konstatovala zřejmou věc.Pak však zvednu ruku na znamení smíru a pokračuju. "Ale teď vážně bez narážek a podobných podpásovek protože těch sis asi užil dost.Máš štěstí že žiješ a já ... nebyla bych ráda kdyby se ti něco stalo." Ovšem projevy citů ikdyž to tak vypadá za mým jinak zvědavým výrazem končí.Ať si to Sebastian vyloží jak chce ovšem odpověděl mi na jednu mou otázku.A to komu tento pokoj patřil teda myslím.Možná to bylo náhodné vytvoření brány sem a tu Nicotu co cítím vytvořili oni při vstupu nebo je tohle pokoj jejich zachránce. Tak co Sebastiáne jak by ses zachoval když bych ti řekla že to vím?Zopakoval by jsi že tě vždy překvapím?Nebo by jsi byl skutečně překvapený?

Magie - 15. listopadu 2012 00:03

Na cestě na území Eriosi Odjíždíte od zámku Velteynu, který je nyní v podstatě v troskách. Požár sice byl přenosem do Nicoty uhašen, ovšem Davidův "výbuch" zámek stihl mezitím zruinovat. Vážně byste se tu neměli zdržovat. Tryskem uháníte co nejdále, svým koním dovolíte odpočinout až když zámek ztratíte z dohledu, tou dobou jste již na území Eriosiových. Asi dvě minuty poté, stále na dohled hranice mezi územím Eriosiových a Gruberových projedete malým lesíkem. V okolí ucítíte magii a vaši koně se splaší a shodí vás na zem. Tak tady seš Eriosi. Viděli sme, kams jel. Zpoza stromů vyleze asi osm ozbrojených mužů a žen, většinou mladších, nejstaršímu byste typovali tak 25. Vepředu vidíte asi dvacetiletého mladíka s dlouhými blonďatými vlasy, podle toho jak k němu ostatní vzhlížejí je to očividně jejich vůdce. Takže už jsi začal se svou zradou oficiálně? Nejdřív začneš s temnou magií, potom se pokusíš proklít vražednou kletbou všechny na celý Akademii a nakonec defektuješ ke Gruberům? A ještě si vezmeš toho jejich mazlíka zpátky "domů"? Pověz mi, kdy měl přijít ten útok a obsazení země, pravděpodobně po otcovraždě a uzurpování vlády? Zjevně dnes v noci, že? Mají vás kompletně obklíčené, navíc používají nějakou magii, která vás dost zpomaluje, i jenom pohnout rukou vás stojí obrovské úsilí. Svažte je, dokud se nehýbou. Teď už Lord Eriosi bude muset konat!

Michael Dornay - 15. listopadu 2012 14:19

Přepadení Ani nevím jak,asi jsem moc přemýšlel a nedával pozor,nebo jsem byl ještě dost zesláblí z toho spánku či co to bylo, prostě a jednoduše jsem nebyl dost ostražitý,neboť jsem udělal základní chybu a nehlídal si okolí,magie kolem nás byla cítit velmi silně a koně,ač zvyklí se prostě splašili a všichni jsme skončili na zemi.... Co to ksakru... projede mi hlavou když vidím vystupovat mladé čeroděje kteří nás obklíčí a pak začnou mluvit... Tak za prvé...Nejsem Micheal Eriosi,ale Michael Niveau, to je první věc, a ta druhá... vydechnu a stále se snažím pohnout normálně,zmobilizovat své síly nebo něco.... Není černá a bílá magie,jsou jen černé a bílé srdce kouzelníků,ale kdo z vás to pochopí,když jste od mala jako já krmeni tím nesmyslem o válce o moc.... sleduji je jak se stahují kolem nás a jen si povzdechnu.... No žádný útok by se nekonal,ale to je jedno,jestli chcete zajatce,tak do toho,vemte si mě a ty tři nechte napokoji,protože jsou zranění,vyčerpaní a právě narozdíl od vás už po několikáté přišli z nicoty,kterou si ani v tom nejhorším snu neumí nikdo z vás představit,čili vás žádám,nebo spíše prosím,vemte si mě,a je nechte jít,potřebují ošetřit,odpočívat a hlavně,lorda Eriosiho více dopálí jen moje zajetí než jejich.... zadívám se blonďáčkovi do očí, i když nejraději bych mu kouzlem zlomil vaz....

Magie - 15. listopadu 2012 21:31

Pokoj Adriana Grubera Z rozhovoru a čtení vás vyruší hlasitý, sarkastický potlesk. Bravo! Och, to drama, milostné napětí, herecké výkony... jak úžasně tragické! Toto vyslovil ten blonďák, kterého jste všichni zatím ignorovali. Prozatím byl celou dobu opřený v rohu, i tak se ale zdá, že slyšel vše, ať už to bylo vysloveno uvnitř kruhu nebo vně něj. Oceňuji představení, které tu na mou pořádáte, ale toto vůbec není nutné... Řekne blonďák a najednou se hlasitě rzesměje, až to nakonec vyústí do záchvatu smíchu... Který přeruší a začne mluvit hlasem Sebastiana a Sinardy, hlasy napodobuje naprosto přesně. "Och, Sin, miluju tě, ale nemůžu s tebou být, je to tak tragické..." "Také tě miluji, Sebastiane, ovšem pokud chceš abych to opětovala, tak mě musíš brát vážně" "Říkalas něco, mazlíčku? Promiň teď se ti nemůžu věnovat, musím si hrát se svojí panenkou Cissy, potom tě ale možná půjdu vyvenčit, tak tu zůstaň a čekej na mě jako hodná holka, ano?" "Ach Sebastiane, ty jsi ten nejlepší muž, kterého si dívka může přát..." "Já vím, mazlíku, tady, kostička!"

Sebastian Gruber - 15. listopadu 2012 23:14

Adrianova izba Pričom sa k blondinovi. "Nemôže mi byt viac jedno, nez mi jedno je, kto a čo si. Boli sme si cosi dlzny, ale uz niesme. Chceš, aby som ukončil tvoju existenciu? Normálne niesom agresívny. Od toho mám Davida, ale teraz... Musím si sám zastať aj tú rolu. "Na psicka a macicku sa mozes hrať aj späť v Ničote." Z nedalekej police ku mne doleti vykladaný nôž. Vyraz v mojej tvari vypovedá leda o hneve. Dnes toho bolo vážne moc. Už nebudem viac čakať. S bozón ruke mierim k tomu privolaťerovi. Nech si robí srandu inde. Nôž sa jemne hybe, ako ho cestou porážkavam. Ani jedna ma este nevidela v tejto nálade. Ak ma rýchlo nepredvetci o opaku, bude tu o mŕtveho viac. Asi to nevie, ale moja kľudna maska občas dakeho debila zachránila. Jeho nie.

Magie - 16. listopadu 2012 00:15

Adrianův pokoj Blonďák se je ušklíbá a odpoví: Ale klidně si to zkus, ne že bys s tímhle moc daleko pochodil a i kdyby, stejně bych se vrátil. Na to abys mě zničil nemáš. Stále ještě s tím svým samolibým výrazem jen tak jako mimochodem přejde k bývalé Adrianovy posteli s nebesy a skočí do ní, leží na zádech s rukama pod hlavou. Víš, já jsem jen myslel, že by bylo dobré konečně ukončit ty vaše reprízy existenční tragédie Démoni mi zničili zničili život! a začít něco dělat. To tě vážně nenapadlo, že Davidův odpor k tobě nemá co dočinění s démony? Sice má, ale ta možnost by tu mohl být. Poté zavře oči a dělá že spí. Očividně se tě snaží vyprovokovat, je mu jasné že budeš chtít vědět, co myslel tím o Davidovi.

Sebastian Gruber - 16. listopadu 2012 00:31

Adrianova izba Zase sme u nehybnej masky. Takže takto chceš hra!Otočím sa na mieste chrbtom k blonďákovi. Ak na mňa on takto, ja na neho inak. Áno, zaújma ma, čo vie o Dávidovi. Na druhú stranu mi to nepovie, ak echce. A ja ho v naťahovaní mňa podnecovať nebudem. "Sindara, zober Francescu do mojej izby a obe ma tam počkajte." V zápätí už levitujem fialový prášok späť do vačku. "Nebudem s tu s tebou naťahovať. Nemá to význam." Chladne poviem bloňďḱaovi. "Ak si to chcešnechať pre seba, nechaj si to. Na rozdiel od tebá nemám večnosť nazvyš." Zamierim ku dverám. Vyznelo to, že chce zabrániť Sindare niečo mi povedať.

Magie - 16. listopadu 2012 00:42

Adrianova ložnice Já ti to povím, stačí se jen zeptat, šéfe. Kdo se neptá, nic se nedozví. Co přesně s ním je ti nedokáže říct ani tvůj otec, i když by to možná dokázal časem zjistit. A také bychom se měli domluvit na tom, jak jsme se vůbec setkali a kdo jsem. Pokud mě tedy nechceš všem představovat jako svého démona, kterého ti seslal tvůj pravý otec Adrian Gruber, aby tě chránil. A to bych ti nedoporučoval. Dokáži si představit, co by to způsobilo.

Magie - 16. listopadu 2012 00:44
	Mluví tak nahlas, až se bojíš, že ho uslyší na míle daleko (a tohle rozhodně není něco, s čím by ses chlubil každému koho potkáš, obvzvláště ne upovídanému služebictvu), ovšem on tě ujistí. Neboj, nikdo mimo tuto místnost nás neuslyší, můžeš mluvit otevřeně.

Sebastian Gruber - 16. listopadu 2012 00:52

Adrianova izba Výborne, tak práve Sin počula prísne strážené tajomstvo. Ozaj ma chrániš.V duchu zakľajem a otočím sa vo dverách. Stále ten pasívny výraz na tvári. Výborne, takže mi teraz povedz všetko o všetkom, čo vieš. Od Davida, cez otca, po posledné špinavé tajomstvo najposlednejšej bytosti v Ničote." Nie, fakt už nemám náladu babrať sa s nikým a niečím. Mám sto chutí odhodiť vŠetky masky a vybuchnú. Nie jak vo Velteyne, kde to bolo hrané. Naznačím dievčatám, aby buď vošli späť alebo odišli. Odchod by som ale v tejto chvíli u oboch preferoval vac. "Tam nie, tu hej. A nerob zo mňa tak pasívnu loutku."

Sinarda Safireli - 19. listopadu 2012 15:48

Vyrušení,překvapení a odchod Jo jsem zvědavá jak Sebastian zareaguje při zmínce o tom dopise.Bude to jako červený šátek na býka?Pokusí se tak dokázat své snoubence že ke mně nic necítí nebo se mně pokusí vykolejit tím že se mi pokusí namluvit že k Francesce nic necítí a celá ta svatba je jen velký podvod.Jo to určitě myslím si že poslední možnost nehrozí,aspoň ne potom všem co proto udělal.Sleduju Sebastinův obličej a zatím co čekám na jeho reakci ozve se potlesk a sarkastický hlas od někoho koho jsem si předtím nevšimla.Sebastian ho ani nepředstavil vzhledem k tomu že přišli z Nicoty tak on přišel s nimi.Ten muž se snaží získat prvenství v tom jsem tenb nevětší hulvát a nakonec toho dosáhne hlasovým napodobením nás dvou.Řekla bych mu něco,ale nebylo by to k ničemu.Mám silné podezření že to není člověk,ale démon. To by vysvětlovalo jeho nesnesitelné chování na které bych měla jedno řešení.Vrátit ho zpátky do Nicoty tam se jistě najde dost koček které se rády vydají za myší.Ikdyž nevím zda by se mu to líbilo když právě odtud utekl.Zřejmě vstoupil do brány dřív než se zavřela ... Z mých myšlenek mně vyruší Sebastian který je vážně naštvaný a už to dává najevo.Oprava ten démon sem nepřišel náhodou.Zřejmě jim pomohl a oni ho zato vzali sebou při cestě z Nicoty.Ovšem zde jeho cesta končí protože Sebastian ho zabije.Ne já ho nebudu přemlouvat aby to nedělal pokud má ten démon rád zábavu tak ať se pobaví teď.Teda pokud neví něco proč by ho měl Sebastian nechat žít a to ví.Tak tohle bude ještě zajímavé,ale Sebastian se opět začal ovládat.Při jeho zmínce o věčnosti se pousměju. Neříkej že nevíš jak zastavit čas nebo to věděl někdo jiný? Ale chápu že nechce aby Francesca slyšela jak hrozně na tom její bratr je.Ovšem nakonec se přece jen něco dozvím a myslím si že můžu být spokojená.Jasně mohla bych zjistit víc a ne že bych nebyla zvědavá,ale Sebastian už tak není rád že vím to co jsme právě zjistila.A pokud budu naléhat mohl by se chtít začít štourat v tom proč tu jsem já.Lepší holub v hrsti než vrabec na střeše. "No nevím jak vy,ale já mám hlad a už mně to začíná nudit.Přeju ti hodně štěstí při zjišťování těch všech informací.Snad se dozvíš víc než že je rumpista.Takže zatím Sebastiane,slečno Elley."věnuju Francesce zdvořílé krátké pukrle a s odměřeným a nyní už i poněkud znuděným pohledem pokoj opustím.Vím co po mně Sebestián chtěl,ale přece nečekal že budu bavit jeho snoubenku zatím co on bude vyslýchat démona.

Magie - 19. listopadu 2012 23:18

soukromá zpráva od Magie pro S démonem Vážně? Chceš vědět všchno, co se kdy stalo a stane? Každé zákoutí Nicoty by ti mělo odhalit svá tajemství? To by bylo dlouhé vyprávění a na to nemáme čas. Blonďák najednou vyskočí z postele a přiběhne k oknu. Co se to... Koukej, vidíš to? Pokud se podíváš z okna, uvidíš tam dav lidí na náměstí před vaším sídlem, jak jsou shromážděni okolo jednoho člověka stojícího na "pódiu" vyrobeného z dřevěných krabic. Ty to asi neslyšíš, ale poslouchej... ...a proto se musíme vzbouřit proti psům, kteří naši zemi uvrhují do války a vraždí naše ženy a děti. Můj otec byl jejich obětí, a já jsem si jistý, že vy všichni máte někoho, za jehož smrt vděčíte Gruberovým! Dav začne hlasitě provolávat souhlas, což je možno slyšet i zde. Vidíš, že z vašeho panství začíná vystupovat oddíl vojáků vašeho rodu, který si to míří přímo k davu na náměstí. Jsou ozbrojení puškami, kterými začínají mířit na dav na náměstí. Zajímavá situace, že? No, stejně tě nezajímá, takže, jednoho dne jsem třeba v Nicotě malé koťátko, které se tam asi nějak zatoulalo. Představ si, úplně normální kotě! No není t zajímavé? Kdoví co ještě-

Magie - 20. listopadu 2012 00:05
	Les Co? A připravit se tak o nádherný úlovek? Jak často myslíš že tě najdu ve společnosti Gruberova mazlíčka a čarodějky z Anglie? Jenom by mě zajímalo jakto že si tu s touhle... Myslel sem, že ta měla z vaší rodiny jediná rozum? No uvidíme, hlídejte je! Jedeme na zámek Montrond! Ostatní vás obklopí a začnou vás násilně postrkovat kupředu, zatímco vy jste svázáni provazy vytvořené z čisté magie.

2LT Alex Tšernobog - 20. listopadu 2012 13:59

Den je čím dál tím horší... Cesta k Eriosům neprobíhala podle plánu...ovšem co dnes jde podle plánu? Možná by se mi vydařila sebevražda, to by bylo takové krásné zakončení tohodle šíleného dne. "Sebevražda? Nebyla by lepší spíš vražda?" zeptá se mé temné já. Proč uvažuju takhle temně? Protože se zdá, že nemůže být chvíli klid, teď nás přepadla nějaká banda lesních opic a kdákají cosi o čemsi, o čemž nemám zase až tak páru....možná proto, že mě to nezajímá. Ovšem zpozorním, když mě označí jako "Gruberova mazlíčka". "Vedle hochu..." poznamená mé temné já, protože očividně cítí, jak mi při zmínce jména Gruber začíná vařit krev. Jen co nás opice spoutají, tak se znovu ozve mé temné já: "Tohle mě má udržet? Tohle je magie prvního ročníku a ještě ke všemu odfláknutá...ten kdo vyvolává to kouzlo je zaslepený...neptej se mě čím." Do hovoru mezi bratrem Magnolie a hlavou opičího gangu se nemíchám...ovšem když už podruhé zmíní, že jsem Gruberův mazlíček, tak to už nevydržím a ozvu se: "Nejsem ničí mazlíček...a už vůbec ne té zrádné svině Grubera!", podle hlasu lze znát, že mám co dělat se svým vztekem vůči Sebastianovi a nyní i vůči téhle bandě opic. "Ano! Popusť uzdu svému hněvu! Nech mě si s nimi poradit, je to jen lůza, jež parazituje na neštěstí druhých...nikomu nebudou chybět. Jejich dětská kouzla mě v plné síle nezastaví!" hučí mi v hlavě temný hlas čím dál urgentněji. A musím říct, že mám opravdu silné nutkání dát svému temnému já volnou ruku, je mi jedno jestli je tu nějaká magie, jež nás brzdí, nebo rovnou poutá...když si má temná stránka natolik věří, proč jí nedopřát to potěšení.

Sebastian Gruber - 20. listopadu 2012 19:55

soukromá zpráva od Sebastian Gruber pro A teraz sa zomňa vysomárte :) Ó, ako sa ma len snaží, čím ďalej, tým viac naštvať a aj sa mu to darí. Sám seba, pred násilným nechceným výletom do Nicoty, ale ušetrí tým, že sa pozrieme z okna a zbadám ten dav. Toto je už trocha moc. "Poď." Žiaden ďalší komentár a ako som sa "zviezol" pri druhom výlete do Nicoty na mostík v priepasti, po otvorení okna sa znesiem z neho pred hlúčik. Nenechám sa nechať oddeliť plotom a gestom ruky odvolám súkromných vojakov preč. Kráčam k nim sebaisto a z hlavou vztýčenou. Ďalšie dejstvo. Je čas. Zastanem a prejdem dav pohľadom. "Nestrieľajte do ľudí. Aj vy by ste chránili svoje rodiny. Aj vy s nimi v tom, čo vravia, súhlasíte. Rovnako, aj ja. Už nieje čas na to, hrať sa na pánov a sluhov. Nevolníctvo patrí do stredveku. Teraz si myslíťe, že vás idem opiť rožkom, ale pravda je inde. Niektorý z vás určite počuli, že som sa v Akadémii, áno, v tej, kde došlo k tým znepokojivým udalostiam, pokúsil začať so smenou. So smenou k pokojnejšiemu svetu, bez "dobrých" a "zlých", bez predsudkov medzi "čarodejmi" a "černokňažníkmi", bez rodielov v postavení každého jedného z nás. No šľachta na oboch stranách radikálne ukázala, že takú zmenu nehodlá prijať a bude pre jej neuskutočnenie aj vraždiť. Som Sebastian Adrian Gruber, syn rodu Gruberovcov a rodu Eriosiovcov. Syn dvoch ľudí, ktorý porušili normy a ťažko za to zaplatili. Ale to je v tejto chvíli druhoradé. Ženie sa na nás ďaleko väčší pogrom, než na aké sme boli zvyknutý, než to, čo sa stalo na Akadémii. Videl som ho. Trikrát som sa nedobrovolne ocitol v Ničote. To, čo som ale videl tretíkrát, nebolo "NIČ" podľa očakávania. Je tam hŕba démonov a mesto padlých kúzelníkov. Áno, kúzelníkov. Aj čarodejov, aj černokňažníkov. Ničota a jej obyvatelia sa vás pokúsia zlákať a opantať. Málokto je dosť silný, aby im nepodľahol. A koho nedostanú silou mysle, pokúsia sa dostať brutálnou silou, vydieraním alebo jednoducho zabiť. Pokúsili sa o to, no nepodarilo sa im to. Oni a šachta ohrozujú naše životy denne. Čokoľvek sa vymkne ich kontrole, je podľa nich na odpis. Ktokoľvek. Som teda, ako vy. Nepohodlný, zavrhnutý a pripravený bojovať. Kto ide so mnou?! Nie, ako za pánom, či vodcom, ale, ako za jedným z vás!" Ďalší významný pohľad na dav.

Magie - 20. listopadu 2012 20:42

soukromá zpráva od Magie pro Náměstí Tvůj bratr se asi absolutně pomátl. Měl jenom trochu vyburcovat dav, trochu podnítit jejich nespokojenost... Co ale neměl dělat bylo to, že si jako místo svého projevu vybral náměstí před sídlem Gruberů a nabádal dav ke vzpouře. Nejradši bys ho zabil, ale stále je to tvůj bratr a vždycky byl až moc zapálený pro věc. A i to může být škodlivé. Zatímco se prodíráš davem, už vidíš přicházet vojáky Gruberů. Jestli nebudeš jednat rychle, skončí to dost špatně. Najednou se z okna sídla Gruberů do davu snese vysoký mladý muž s dlouhými černými vlasy, drahým oblečením a aristokratickým výzorem. Dokážeš uhodnout, kdo to je. Gruber osobně. Tohle může býti ještě horší než si doposud čekal... Gruber ovšem mávnutím ruky zastaví vojáky, kteří se na něj dívají, očividně si nevědí rady co mají dělat. Poté spustí svůj projev: "Nestrieľajte do ľudí. Aj vy by ste chránili svoje rodiny. Aj vy s nimi v tom, čo vravia, súhlasíte. Rovnako, aj ja. Už nieje čas na to, hrať sa na pánov a sluhov. Nevolníctvo patrí do stredveku. Teraz si myslíťe, že vás idem opiť rožkom, ale pravda je inde. Niektorý z vás určite počuli, že som sa v Akadémii, áno, v tej, kde došlo k tým znepokojivým udalostiam, pokúsil začať so smenou. So smenou k pokojnejšiemu svetu, bez "dobrých" a "zlých", bez predsudkov medzi "čarodejmi" a "černokňažníkmi", bez rodielov v postavení každého jedného z nás. No šľachta na oboch stranách radikálne ukázala, že takú zmenu nehodlá prijať a bude pre jej neuskutočnenie aj vraždiť. Som Sebastian Adrian Gruber, syn rodu Gruberovcov a rodu Eriosiovcov. Syn dvoch ľudí, ktorý porušili normy a ťažko za to zaplatili. Ale to je v tejto chvíli druhoradé. Ženie sa na nás ďaleko väčší pogrom, než na aké sme boli zvyknutý, než to, čo sa stalo na Akadémii. Videl som ho. Trikrát som sa nedobrovolne ocitol v Ničote. To, čo som ale videl tretíkrát, nebolo "NIČ" podľa očakávania. Je tam hŕba démonov a mesto padlých kúzelníkov. Áno, kúzelníkov. Aj čarodejov, aj černokňažníkov. Ničota a jej obyvatelia sa vás pokúsia zlákať a opantať. Málokto je dosť silný, aby im nepodľahol. A koho nedostanú silou mysle, pokúsia sa dostať brutálnou silou, vydieraním alebo jednoducho zabiť. Pokúsili sa o to, no nepodarilo sa im to. Oni a šachta ohrozujú naše životy denne. Čokoľvek sa vymkne ich kontrole, je podľa nich na odpis. Ktokoľvek. Som teda, ako vy. Nepohodlný, zavrhnutý a pripravený bojovať. Kto ide so mnou?! Nie, ako za pánom, či vodcom, ale, ako za jedným z vás!"

Antoine Dubois - 20. listopadu 2012 21:33

Na Náměstí Ten idiot, zasraná pitomá sketa! To je jediné, co se mi honí hlavou, zatímco se prodírám davem. Ten blbec všechno zkazí, jedinou pitomou chybou... ovšem Pierre je až moc... řekněme zapálený pro svůj ideál svobody. Jestli ho ale nezastavím, tak ho zastřelí a tohle se zvrhne v masakr. Už vidím vycházet ven vojáky. Už je pozdě... Doprdele, musím aspoň jeho dostat pryč! Už vylézám na podium a chystám se bratra stáhnout dolů, vtom se ale stane něco nečekaného. Přijde samotný Gruber. Nebo spíš spadne. Co ten tu dělá? No, odvolal vojáky, to mu musím uznat. A poté spustí dost dlouhý proslov o tom, jak to s námi všemi vlastně myslí dobře a že je prý spřízněný s někým z Eriosových, nějaké věci o Nicotě a zakončí to tím, že chce, abychom ho následovali. Dobře, takže pokud nejsi šílenec, tak jsi právě do celého světa roztroubil věci, které by tě mohli stát krk... O co ti jde, Grubere? Pierre se do toho určitě bude chtít vměšovat, já mu ale myšlenkami sdělím, aby držel hubu. Dneska už toho udělal dost. Přistoupím ke Gruberovi a začnu mluvit. Ano, toto již lidé od vašeho rodu dosti slyšeli, a sám nejspíše víte, jak to vždy dopadlo. Nemám pravdu? Očekávám že se z davu zazní nadšený souhlas, přecijenom jsou nyní docela vyburcovaní. Dobrá, pane Grubere, řekněte nám, co tedy chcete a jak to chcete změnit, a dokažte nám, že to dokážete. CHCETE TO PŘECE SLYŠET, NE? Z davu nejspíše zazní hlasité ANOOO! Já se ale otočím ke Gruberovi a dívám se mu do očí. Ty další věci, třeba o té nicotě a o tom původu nerozmazávám, nejsou potřeba a s trochou štěstí na ně zapomenou. Nebo jim nebudou přikládat váhu. Dokáži si představit, jaký povyk by to vyvolalo. Těmhle to je jedno, stejně tomu moc nerozumí, ale někdo jiný...

Lillian *Lily* Ambrose - 20. listopadu 2012 21:45

Cesto do-.. Ne, tak domů to asi nebude Michael nás vede přes les. A jak se dalo čekat, nastanou problémy. Koně se splaší a my popadáme jak hrušky. Zčistajasna zpoza stromů vyjde osm ozbrojených mladých mágů. Pomalu vstávám, potlačujíc jakýkoli zvuk vyjadřující, že mi pohyb moc dobře nedělá. Jeden z nich mluví k Mikymu. Zdá se, že mladík si myslí, že Michael plánuje zradu. Blbost. Chci říct, ale nemám sílu - jak díky předešlému vyčerpání, tak díky magii, jejíž účinky na sobě pociťuji. Miky se za nás chce obětovat. Další blbost. Jistě, že mu na to nepřistoupí. Naopak se zdá, že skupinka moc dobře ví, kdo jsme zač. Ačkoli oslovení "tahla" není zrovna nejpříjemnější. Pak nás spoutají čirou magií. Blbost na třetí. Pokud mají tolik informací, jak se tváří, tak musí vědět, že na mě tohle jen těžko zabere. Zavřu oči a zklidním dech. To zvládnu. I v Nicotě jsem dokázala použít tuhle svou schopnost. Magii z pout začnu nasávat. Nebráním se jí, naopak. Poddávám se čiré Energii, kterou tu tak příhodně vytvořili. Nechám ji vstoupit do mého nitra, aby se propletla s tím zbytkem uvnitř mě a posílila jej.

Sebastian Gruber - 20. listopadu 2012 22:08

Námestie Voalá, je tu reakcia. Z davu sa vynorí osoba, ktorá až moc pripomína predchádzajúceho rečníka. Sú zjavne rodina. Vypočujem si jej preslov a jemi jasné, o čo sa snaží. Chce zabrániť akéjkoľvek pozitívnej reakcii davu. "Áno, pane. Sám ste to práve povedali. Od rodu. Nie odo mňa. Nebol som ten, kto sľuboval. Ale teraz tu pred vami stojím a sľubujem vám, že idem s vami." Otočím sa k davu. "Spýtajte sa hocikoho a všetci vám povedia, že vždy dodržujem svoje slovo. Nie som nejaký Gruber. Som Sebastian Gruber. Som rovnako Gruber, ako som Eriosi. Som sám sebou. To, či sa meno dedí po meči a nie po praslici ma nerobí niekým iným. Rodičia, rody, tituly, to nie je to, čo nás definuje. Veď za to sme sa tu dnes zišli. Nie pre dobro a blahobit jednotlivca, ale pre ozdravenie spoločnosti." Otočím sa späť k mladíkovi, no hovorím tak, aby to počuli všetci. "Chcem, aby sme všetci boli rovnocenný. Chcem, aby sme všetci žili v bezpečí. Chcem, aby už nik nemusel trpieť hladom a nedostatkom a každý mal, čo potrebuje. Nech Francia ukáže svetu jednotu a spoločnosť, kde reálne každý má čo do úst, kde bývať a nemusí sa pre to ponižovať. Donedávna som nevedel, že mám sestru. Dnes viem, že Magnólia Erosi ňou je. Prečo sa dvaja súrodenci nemôžu navzájom poznať, kvoli spoločnosti? Veľa z vás má ďaleko väčšie problémy. Úkážme im silu jednoty a davu. Dobime opäť Bastilu a vyšlime znamenie." Natiahnem ruky, jednu k mladíkovi, druhú k jeho príbuznému. "A potom začneme so sídlami bohatých. Statky ľudu. Idete so mnou?!"

Michael Dornay - 28. listopadu 2012 15:57

Zajetí... Jak často myslíš že se ti podaří podepsat si rozsudek smrti takovým činem hmmm? odpovím mu a je mi jedno co si myslí,slyším Davida jak se rozčiluje a proto se jen usmívám,a také cítím že jak on tak Lily se prostě vzdát nechtějí,je pravda že magie která tvoří provazy je pro nás všechny až velkým lákadlem,zavřu na chvíli oči a začnu se soustředit,aby mne ty provazy začali nabíjet,a né oslobavoat,při tom ale nedávám najevo víc než že se snažím uvolnit ruce a tvářím se poraženecky, v mysli však již formuji kouzla na omráčení toho blonďatého zmetka a jeho kumpánů....

Sebastian Gruber - 04. prosince 2012 22:17
	Absencia na dobu neurcitu. Umrel mi tatko.

Magie - 04. prosince 2012 22:46
	Upřímnou soustrast.

Luisa Hulligotová - 05. prosince 2012 21:15
	Taky upřímnou soustrast, to je mi moc líto.

Sinarda Safireli - 05. prosince 2012 22:18
	Taky se přidávám k přání upřímné soustrasti.

Lillian *Lily* Ambrose - 06. prosince 2012 00:35
	Upřímnou soustrast..

Michael Dornay - 06. prosince 2012 10:24
	Upřímnou soustrast

Magie - 11. ledna 2013 00:12

Přepadení Lillian se pokusí odsát energii z blonďákova kouzla. Pouta vzápětí zeslábnou a část energie se přelije do Lillian, čímž ji posílí. Vzápětí se z ní line nekontrolovaný elektrický šok, který vážně popálí chlapy poblíž ní. Jí se z náhlého proudu energie zatmí před očima, ovšem po pár vteřinách znovu nabyde plného vědomí. Davida zahalí temná záře, narostou mu drápy, rohy a ocas. Pouta se pod ním rozpadnou a s nekontrolovatelným vztekem se vrhne na blonďákovy kumpány, které začne doslova trhat na cucky. Všechna jejich kouzla (která jsou vlastně i docela slabá a i prvák by se za ně styděl) jsou na něj neúčinná. Pouta začínají pomalu mizet, čehož využije Michael a pokusí se kouzlem omráčit blonďáka i jeho kumpány, ovšem jeho kouzlo má jiný efekt než chtěl a místo toho ve všech, i blonďákovi, navodí pocit strachu. Ti kdo už neutekli při pohledu na Davida-démona uprchli nyní. Mrtvá, rozdrásaná těla jejich kumpánů jsou dostatečnou motivací. David se vrhne na blonďáka a už by jej čekal osud jeho kumpánů, když vtom jej temná záře opustí a svalí se na zem. Hlava jej třeští ostošest a již je zpátky v podobě normálního člověka. I bolest hlavy pochvíli ustane. Blonďák je stále na zemi, ani se nepokouší vstát, ačkoliv je David na chvíli indisponován, stále je tu Lillian a pořádně naštvaný Michael Eriosi. Vidíš, a takovou moc bys mohl mít vždy. Mohl bys ji ovládat. Přemýšlej o tom. ozve se v Davidově hlas jeho "Temného Já". Zmizí stejně tak jak přišel.

Magie - 11. ledna 2013 00:34

Náměstí Sebastianův proslov si získal srdce lidu. Dav začne Sebastianovi provolávat slávu a jeho výzvu ke vzpouře opakují tak hlasitě, že ji slyší snad až v Lyonu. Nezdá se tedy že by celou situaci pokojně vyřešil, spíše dav vyburcoval k ještě větší zuřivosti. Nedá se ale říci, že by to bylo neplánovaně, hlupák rozhodně není. Antoine mezitím se svým bratrem zmizel v davu. Na armádu, která byla vyslána na spacifikování demonstrantů však již tímto proslovem tak okouzlena nebyla. Důstojník v jejím čele viděl jediné. Zradu. Bylo mu to možné vyčíst z obličeje. Pro něj na podiu nyní nestál mladý pán Gruber, ale pouze zločinec, možná i šílenec. A je pravda, že za podněcování ke vzpouře mu hrozí velmi krutý trest. Ozve se výstřel a Sebastian padá k zemi vážně zraněn. Poté se rozpoutá jeden z největších masakrů tohoto století. A že jich nebylo málo. Civilisté a vojáci bojují, ať již magicky nebo pomocí zbraní, armáda má jasně navrch. Na podium, kde leží raněný Sebastian se posléze probojují i vojáci. Léčitel, rychle! Ten zkurvenej krvezrádce musí přežít než proběhne soud! Poté Sebastian upadá do bezvědomí. Sinarda, Francesca Z nějakého důvodu vám nedovolí opustit sídlo. Oknem zahlédnete vojáky, jak na nosítkách přináší zkrvavenho Sebastiana dovnitř, ovšem to je naposledy co ho vidíte. Odnesou ho někam do pravého křídla sídla Gruberů, do kterého je vzápětí zakázán přístup. A zvenčí se ozývají výbuchy a výstřely. Možná by bylo dobré sejít se s Lordem/Lady a zjistit, co se tu vlastně stalo.

Michael Dornay - 11. ledna 2013 16:54

Přepadení... Tak tohle dopadlo líp než bych čekal... usměji se a spokojeně sleduji kusy těl kolem sebe,vstanu a dojdu pomalu k tomu blonďákovi.... Vidíš to,říkal sem ti že si máte vzít jen mě,ale néé byl jsi moc chytrý co? pokleknu mu na záda a zvednu ho za vlasy,přiblížím se k jeho uchu a jen vydechnu... Co jste si mysleli,že mluvím do větru,že jsem blbý a nevím co chci a co sleduji,jsem Michael Niveau, a ty jsi hlupák,moc velký na to aby jsi tohle všem vykládal jinak než se stalo,proto jsi také mrtvý hlupák... bez mrknutí oka vytáhnu svou dýku,a trhnutím mu proříznu krk,bez toho aniž bych se pozastavil nad tím vším kolem.... Takže můžeme pokračovat,nebo tady chcete čekat až se vrátí se staršíma? podívám se na ty dva zrovna když otírám čepel nože do oblečení toho jejich vůdce a vydechnu...

Sebastian Gruber - 13. ledna 2013 05:20

Namestie a limbo Dám si záležať na posledných slovách, než ku mne doleti osudná gulka. Niekto si neuvedomil, že dal práve davu mučeníka. Keby aspon z ľudu, ale práve popreli, ze by bol medzi šľachtou a ľudom v ich očiach rozdiel. "Budú strieľať po každom a nebudú hľadieť na pohlavie, vek, ci status. Oni sú zlom nášho veku. Máme presilu, oni peniaze. Využité ju. Viva France de plebs." Do konané jest. Nakiež je úloha a cesta vytýčena. Teraz mi môže David nasávat do bláznov a monstier. Viem, čo to bude stať, ale... Adriana Grubera neznášali vsetci. Ja som si prave získal väčšinu. Potom prisvisti gulka a zásah. Nebudem sa tváriť, ze som nepriratrelny, pripravený na tú bolesť, či nesmrteľný. Mam len argument nad zlato. Mucednik pre ľud. Malo to buy proti Gruberom, je to proti ostatným. Tak to má byť. Opúšťa ma sila, premahat bolesť, no napriek ikonostiam sa nebojím, že by som neuvidel ďalší den. Nedopustia to. Exemplárny priklad. Dobre, že su ural predvídaťelny.

Magie - 13. ledna 2013 19:21

soukromá zpráva od Magie pro Někde Tak jsme tady... vyšlo ti to podle očekávání, že? Otevřeš oči a zjistíš, že ležíš na posteli v pokoji Adriana Grubera ve vašem sídle. Víš, že někde bys měl mít tu ránu po kulce, ale ty sám nic necítíš. A když se prohlédneš, nenalezneš na svých šatech žádnou díru, která by prozrazovala, kde tu ránu máš hledat. Ty hade jeden intrikářský, věděl jsi dobře co děláš a splnilo se ti to. Začal jsi revoluci, o které se nikomu ani nesnilo. Již se k tomu dlouhou dobu schylovalo, ale ty jsi zažehl jiskru, kterou potřebovali. Dal jsi jim symbol, mučedníka... možná dokonce i vůdce. Ale stojíš o to zajít až tak daleko? Náhle si všimneš, že v rohu na židli u dveří stojí onen blonďatý démon, se kterým ses sem dostal. Nedokážeš pochopit, jak sis ho mohl všimnout až teď. Pozice, ve které jsi se dá využít i lépe... nemyslíš? Vstaneš a jakoby mimochodem se koukneš z okna. Pohled který se ti naskytne, vyděsí i tebe. Na nádvoří jsou vztyčeny čtyři kůly a na nich napíchlé hlavy tvého "otce" (Lorda Grubera) tvé matky a Sinardy s Francescou. Působivé že... ani nevíš jak blízko je tento okamžik k přeměně v realitu. Vlastně myslím, že se na tom pracuje již nyní... Vlastně mi při pohledu na ně docela vyhládlo. Ach ta omezení lidského těl, nedokážeš si ani představit jak otravné-

Sinarda Safireli - 14. ledna 2013 01:50

Věřte bude hůř Takže nakonec bude hůř.Ano vždycky může být hůř Sebastian někam zmizel a já ani Francesca nemůžeme opustit sídlo. A ti tupouni nám ani neřeknou proč.Jsem uvězněna v těchto zdech mezi zkázou a rozkladem kde i čas rezignoval na svou úlohu.Jako by tu stál zatímco venku běžel jako splašený.Opustíte sídlo a schytáte to i s úroky.Možná ... Z mých myšlenek mně vytrhnou vojáci kteří nesou Sebastiana který to docela dost schytal ovšem brzy mi zmizí u dohledu. Takže jsem měla pravdu je ironií že přežil cestu z Nicoty a dostanou ho zde.Jako by se mu sám osud vysmíval,ale nevysmívá se jen jemu.Vysmívá se nám všem v tom místě uvězněného času. Sebastianovi je zařízeno jeho vlastní vězení zatímco venku se svět vymknul z opratí.Slyším výkřiky,výbuchy a střelbu a přemyšlím co udělat dál.Možná je místo kam jít ano vím že to je nebezpečné,ale získala bych odpovědi které bych se jinak nedozvěděla. Možná bych mohla i otočit ručičkama času zpátky a získat ho trochu pro sebe.Ale zatím ne jistě přijdu na něco méně náročného co ... ne byla by tu sice možnost,ale půjde to i jinak.Určitě i někdo jiný bude zde vědět co se tu vlastně stalo. Otočím se na Francescu a přemýšlím.Mám jí to říct?Ne sice nechci aby se Sebastianovi něco stalo,ale nebudu to dělat aby si pak padli kolem krku to rozhodně ne.Navíc to vědět nemusí pokud budu mít štěstí tak všichni dosáhneme toho co chceme.Teda aspoň skoro všichni. "Venku se snad všichni zbláznili možná bychom měli zjistit co se stalo."rozhodnu se nakonec říct tohle.Musím na to jít pomalu pokud to uspěchám dopadnu jako Sebatian nebo ještě hůř.

Sebastian Gruber - 14. ledna 2013 15:11

soukromá zpráva od Sebastian Gruber pro Otcova izba Stalo sa. Podaril sa komplot. Ale voči komu vlastne? Prebratie sa nieje zďaleka bolestivé. Po tanec ani stopa a démon sa objaví až po svojom monologu. Odtiaim, ze sa zrovna asi nachádzame mimo libraritu času a známy priestor. Mozno dokonca v sne, či vo vastnom podvedomi. Otravator mi gratulujem, ale zatiaľ som len rozdichal iskru, ktorá tu bola dlho. "Teda si myslíš, že poznáš môj cieľ. Ale môžeš tp povedať aj o mojom charaktere? Mám dajaky?" Démon mi začne nadavat. On! Pre väčšinu sú sybolom zla a on mi dáva morálne kázanie... "A ja som si myslel, ze máš dostatok skúseností s Grubermi. Možno niesom legendárny tým, že obetujem vlastné dieťa alebo tým, že som neporazitelny. Dobre. Niesom cnostný mladík, ktoréhoo by vychovala matkina rodina, ale ani fanatický vrah. Tak manipulujem s ľuďmi. A? Uvedomil som si svoj talent a využívané ho. A to ani nemusím zapájať mágii mysle. Keby som ju rozbunul, potom by so sa mohol desiť. Takže?" Na chvíľu sa odmlčim. "Vsetci budu isinbajevová počuť, ako medzi inými oni štyria zradili ľud. Poviem, čo mi nikdy neodpustia. Nik si ich so mnou a nikomu krokmi nebude spájať, kým sa nerozhodnem inak. Ale navrhuj. Pouč ma. " Poslednú žiadosť myslim vážne chcem pocit, s čím pride.

Magie - 14. ledna 2013 19:29

soukromá zpráva od Magie pro Kdesi Ale Sebastiane, kdo říká, že ti nadávám? Naopak, já tě chválím, přímo mistrovský tah. Jedním proslovem sis získal srdce lidu a připravil si půdu pro získání veškeré moci a zlikvidování válek mezi světlými a temnými, zatím alespoň ve tvojí zemi. Buď si ale jistý, že se to začne rozšiřovat po celém světě. Démon se zvedne ze židle a stoupne si k tobě u okna. Ale mýlíš se. Není to lid od kterého jim hrozí nebezpečí. Je tu více lidí, více společenství, ať již tajných nebo oficiálních, která mají na současné situaci svůj podíl. Schválně, jestli dokážeš uhodnout alespoň některé z nich?

Sebastian Gruber - 14. ledna 2013 19:45

soukromá zpráva od Sebastian Gruber pro Pre zmenu som pobavený. Takže chváli? "Nejde mi o zlikvidovanie vojen. Načo však deliť zdroje na svetlé a temné, keď sa dajú využívať a kombinovať? Plítvanie. Ostatne som na tej hlúpej škole videl, nakoľko sa terajší "mocný" boja tej kombinácie, miesto toho, aby ju využili. Zatiaľ mi ten stav stačí tu. Najprv je treba vybojovať domácu základňu, potom sa dá rozširovať sa." Usmejem sa. Vidieť, ako sa mi v hlave prevaľujú kolečká a plánujú ďalšie ťahy. "Hádal by som jezuitv, templárov a ďalšie. Nech to začal ktokoľvek, nerátali s mojim ťahom. Dá sa čakať, že nebudú spokojný a šťastný a budú sa ma snažiť zlikvdovať z dosahu. K tomu sú v tomstavy a tovarištvá, ako pred rokmi. Bastilu som nevytiahol len tak."

Magie - 14. ledna 2013 20:14

soukromá zpráva od Magie pro Kdesi Jsi dál než jsem si myslel. Tuto myšlenku jsi mi vzal přímo z hlavy. Ale nemělo by mě to překvapovat, přecijen jsi syn Adriana Grubera a- najednou se zasekne a rychle změní téma. Ano, to jsou ti kandidáti, o kterých všichni ví. Ovšem, i ty si snad dokážeš představit, že je tu více než jen to... Před obličejem se ti objeví vznášející se erb rodu Eriosi. Ten se vzápětí rozpadne na prach a z něj se poskládají tři další erby, které neznáš. Vzpomeň si na svůj čas, kdy jsi byl ve škole. Co vše se událo, kdo za to mohl...

Sebastian Gruber - 14. ledna 2013 20:31

soukromá zpráva od Sebastian Gruber pro "Adriana Grubera a?" Niapadá ma len, že stále neviem všetko. Čo, ak matka nieje matkou a má ňou byť iná Eriosová? To však na teraz nerozoberám. Prešmyky netolerujem. Obviňujú Elleyovcov, Gruberovcov, Safirellyovcov, Eriosovcov... Angličanov..." Pozorne sledujem erby. "Môžeš si vybrať, čomu veriť. Dosť možné je, že to začali tí istý, čo chceli revolúciu a nažive sme len preto, že nik nerátal, že Eriosvia a Gruberovci môžu spolupracovať. Pracovala tu ale aj mágia krvi. V zmysle môjho neodbytného nutkania zachrániť Magnóliu. Stalo sa tam veľa divného. A tá mŕtvaš tudentka, za ktorú obvinili Davida a tú angličanku... Tiež to malo vizerať, že idú len po svetlých. Jemožné, že Eriosovci niekoho moc naštvali a ich pážatá chcú prevrat a prevziať moc. A nielen tie ich." Chcem vidieť ten chos, až sa šľachta dopočuje, čo som na námersí vyhlásil o svojom pôvode.

Magie - 14. ledna 2013 20:50

soukromá zpráva od Magie pro Někde -a tvé matky, samozřejmě. doplní tě démon. Říká to jako tu nejsamozřejmější věc na světě, v očích mu ale zahlédneš uspokojení. Očividně je rád, že ať už je to co je to, nevíš o tom. Ano, ta mrtvá studentka... co o ní víš? Na tu se soustřeď. A Magnolie... ta je v tom celém důležiá. Co že se jí tam stalo? A co s ní plánoval ten únosce? Hádej, kdo by na ní mohl mít zájem.

Sebastian Gruber - 14. ledna 2013 20:59

soukromá zpráva od Sebastian Gruber pro O tej vie najviac David a ten záhadne stratil pamäť. Zaujmavá zhoda náhod, že?" Poviem sarkasticky. Moja pravá ruka a v tomto prípade aj najlepší zdroj informácií je dočasne mimo. Snáď len dočasne. "Je to tá, na ktorú ma upozorňoval. Mala sa ma pokúsiť dostať, keď som sa chcel bratríčkovať s Mikim." Po tvárimi prebehne nepekná grimasa. "A Magnólia a to, ako jej ujela kontrola... Zase, David vedel viac. Typoval by som, že sa nakoniec stretla s otcom. Čo ma privádza k dvom myšlienkam... Miesto "moja matka" si pred chvíľou chcel povedaťniekoho iného, než tú, čo je vonku nakôle. Možno dokonca Vivien Eriosi. A tiež typujem, že ona je tá, to nás v Ničote napadol. Takže, čo takto sa prestať hrať "Bastien hádaj" a povedať mi o pozadí vecí tu i v Ničote?"

Magie - 14. ledna 2013 23:09

soukromá zpráva od Magie pro Kdesi Jen málo věcí je náhoda... Davidova ztráta paměti mezi ně nepatří. Ředitelka na tom má největší podíl, ovšem ani ona nejednala jenom ze svého rozmaru. Jak něco takového víš? Možná jsem tím myslel, že je tvá matka někdo jiný než ta o které jsi si to celý život myslel. A možná jsem myslel, že tvá matka je něčím, někým jiným. Případně obojí. Ano, byla to Vivien Eriosi a co se týče Nicoty... potřebuješ vědět jen to, že již nezačíná být tak prázdná, jak bývala. Tvůj otec tam začal shromažďovat sv stoupence, obyvatelé Nicoty začali žít ve vašem světě a Adrian sám... má velké plány, které sahají daleko za hranice tohoto světa. Co bys řekl na to, že by se začaly dobývat jiné světy? Stejně jako kdysi v Americe, i jiné Dimenze by dostaly nové osadníky. Začaly by se stavět portály, o kterých zatím lidé slyšeli jen v pohádkách, obrovské lodě plující skrz čas a prostor, na pomezí realit. A takový pokrok by mohl nastat v rozmezí několika let. Vše díky tvému otci, který své poznatky zužitkuje skrze jiné lidi.

Sebastian Gruber - 15. ledna 2013 11:45

soukromá zpráva od Sebastian Gruber pro "Stretol som ju tesne pred tym s Eliosim, než som druhýkrát vošiel do Ničoty. Ale to pravdepodobne vieš. Ani teba som nestretol náhodou. Bol si tam, keby niekto vošiel do jazera po Magnólii. Len ste nevedeli, kto to bude a ak vedeli... Dobrý plán. Každého nakŕmite časťou informácí, ale ani dokopi by sme s tými informáciami nedostali plný obraz o rozsahu toho, čo sa deje. Pravda, môžem sa len domnievať, čo ste povedali jej. Viem, čo však mne." Premeriavam si ho. Už viem, že najskôr z neho nedostanem žiadnu emocionálnu reakciu. Je dosť podobný soche. "Ten prešmyk..." Usmejem sa. "Ten bol prvá, neplánovaná vec, ktorá sa v poslednej dobe stala. Rovnako, ako z vašej strany táto forma vyhrotenia povstania. Kedy si uvedomil, že to ide aj takto? Nie, to bola rétorická otázka. Takže... A prečo nie Vivien? Pri tom, čo sa tu deje, by som sa už nečudoval ani tomu. Zatiaľ ale na verejnosti ostanem pri modus operandy, že je ňou Marianova sestra. O to sa neboj. Hrá mi to viac do karát." Zamračím sa a pak sa moje risy zmenia na nehybnú kamennú masku. "Informácie sú cenná vec. Ale jak pre vás tak pre mňa. Ak neviem dosť, nemám sytuáciu dostatočne pod kontrolou. Ak nieje pod kontrolou, musím robiť rozhodnutia na slepo. Opäť sa sám seba pýtam, či ste so mnou vôbec rátali. Miestami to vyzerá, že áno a miestami, že nie. Rozuzlenie by mi asi priniesla odpoveď na otázku, či to, čo sa stalo tesne pred posledným vstupom do Ničoty mne a Francesce, bola len náhoda, chyba alebo cieľ. Typujem, že cieľ. Vivien sa tam zjavila moc rýchlo a bola pri tom aj Luisa. Veľká "zhoda náhod". Cestovanie hore-dolu znie fajn. Má to však malý háčik. Otvárate Pandorynu skrynku. Môže tam byť niekto ďaľší, kto to robí dlhšie a nebude vás pokladať za spojenca, či pána, ale za hmyz, ktorý treba vyhladiť. Opäť ostávam pri... Najprv si upracme doma, potom sa rozšírime ďalej. Matka nevyzerala upratane." Skúsim ho chytiť za slovo. Jasne, že myslím Vivien.

2LT Alex Tšernobog - 16. ledna 2013 16:30

Dark showtime Chvíli poté, co jsem nechal své temné stránce volnou ruku, tak jsem si přišel jako bych pozoroval někoho přes rameno. Místo mě tu byla ošklivá zrůda, jež se zdála býti nezničitelná tím, co proti ní používali ti zbabělci. Nevím, ale pozorovat zrůdu jak doslovně trhá "zbojníky" na kousky bylo svým způsobem hrozné a děsivé, na druhou stranu to bylo zábavné. Obzvlášť uznale jsem si pro sebe musel kývnout, když tahle bestiální podoba jednoho z nich narazila na větev takovou silou, že sundat ho budou muset asi až dřevorubci. Když se zrůdnost chtěla vrhnout na tu blonďatou holčičku, tak jsem viděl jen temný záblesk, jež mě zase navrátil do stavu, kdy se můžu hýbat. No, hýbat...bolí mě celé tělo, hlava mi asi vybuchne a jediné, co můžu je tak akorát se svalit na zem a přát si, aby to co nejrychleji ustoupilo. Bolest je to vážně hrozná a přijde mi, že na mě spadl dům. Naštěstí bolest po chvilce ustupuje a ztrácí se, přičemž se mi podaří se vydrápat jakžtakž na na nohy a opřít se o jeden z neposkvrněných stromů, tak jsem se podíval po místě masakru. Končetiny tu byli všude, kde se jen člověk podíval. "Nikdy víc." prohlásím do éteru a promnu si obličej, nejradši bych si šel lehnout a přál bych si probudit se a zjistit že je to jen hloupý sen. "Jednou mi poděkuješ." ozve se mé temné já, načež mě donutí se podívat po ostatních. "Všichni zdraví?" zeptám se a něco mi říká, že tahle podoba asi není zrovna z těch šťastnějších.

Magie - 19. ledna 2013 23:17

soukromá zpráva od Magie pro Kdesi Sebastiane, můžu ti říkat Sebastiane, že? Tak Sebíku (tak ti bude říkat, ať už odpovíš jakkoliv), jsi dost chytrý. Ano, bylo to nějak tak, ovšem neplánovali jsme to tak brzo. Je to vždy zlé, když vám kolemjdoucí psychopati zkříží plány. O tom bych ti mohl vyprávět. "My" jsme ale nebyli těmi, kdo poslal Samanthu Madrian, aby Magnolii špehovala a poté zabila. A s tím únosem nám ten zamaskovaný muž pomohl nevědomky, věř mi, měli jsme vlastní plán, ovšem on byl na správný čas na správném místě a měl cíle, které se daly využít... no, nemyslím, že potřebuješ dlouhou verzi. A k čemu je Adrianu Gruberovi začínat ve světě, který ho nenávidí? Vrátí se sem, již brzy, jak ti ostatně říkal. A sebou vezme vše, co se mu za ta léta v Nicotě podařilo nashromáždit. A věř, že toho není málo. Revoluce, spory mezi šlechtou, hrozba ze strany Anglie... nevidíš, jak dobře se na to připravil? Většina démonů je na jeho straně, včetně mě. Někteří se nedokáží smířit s tím, že nastává nový věk, ale ti tu dlouho nebudou. Adrian Gruber se již rozšířil dál. V Nicotě vybudoval malou říši, která se rozkládá i v jiných Dimenzích. A to je jen začátek. Všichni jsou u něj vítáni, bez rozdílu zdroje magie, národnosti, vyznání... i ti světlí se můžou hodit, i když je nemám v lásce. Démon se najednou odmlčí, až začínáš pochybovat, že tě vůbec vnímá. Už se ho chystáš probudit z transu a přistoupíš blíž, když najednou uslyšíš ve své hlavě jeho hlas: Co všechno mu mám říct já? Něco by měl slyšet od vás. Démonovi odpoví nějaký povědomý hlas. Dokážeš rozpoznat jen slova ...nelži mu... Kdoví, jestli byl v tomto spojení po celý váš rozhovor nebo jen od této chvíle. Démon se probudí z transu a začne mluvit, pokud poznal že jsi to slyšel, nedává to najevo. Vivien Eriosi... ano, je vaše matka. Vaše matka seo vás starala celý vš život, dá se říct. Svým způsobem. Ono je to celé trochu složité... Prostě, Bianca Eriosi zemřela mladá, jak je obecně známo. Marian byl tím, kdo má na její smrti největší podíl a dodnes na tom cítí vinu. Ale Vivien... byla celou tu dobu na dvou místech zároveň.

Sebastian Gruber - 21. ledna 2013 12:05

soukromá zpráva od Sebastian Gruber pro "Ak chcela Samantha zabiť Magnóliu, to, že jej smrť prikladajú za vinu Davidovi, nemusí byť chyba. No nenechám ho potopiť sa. Je niečo, čo sa pre neho dá spraviť?" Tadá! A predsa existuje niekto, na koho osude mi záleží. Koľko je to ľudí a či sa dá vôbec hovoriť o viacerých, je otázne. "Kto bol ten maskovaný? Na koľko vedeli zúčastnený, čo sa deje a tiež... Nevrav mi, ako veľmi sa otec s matkou majú radi, spolupracujú a nemajú problémi. Z Ničoty sme obaja odyšli naraz. Naše posledné stretnutie s Vivien si videl rovnako dobre, ako som ho videl ja. Neprišla mi, ako milujúca mamička. Nie, že by som to od nej čakal. V tejto rodine si na to jednoducho zvykneš." Na tvári sa mi zjavý grymasa, ktorú si nemožno vysvetľovať, ako úsme, ale skôr, ako úšklebok šelmy. "Na koľko im obom v ich plánoch hrám, či nehrám do karát a čo čakajú, že spravím? Vivien zjavne neráta, že by sa so mnou niekedy spojila. To sa ale nedá povedať o Adrianovi. Na koľko ma bere ako "páža" a na koľko, ako partnera? Nemienim byť niekoho pážaťom a príbuzenský vsťah nieje v týchto obchodoch nikdy dostatočná berná minca, aby určovala postavenie. Pôvodne sa chcel stretnúť len s Magnóliou. Takže...?" To, že sa dostane do tranzu a porospráva sa na diaľku s Adrianom mi príde dosť zábavné. Ak to má byť komplot, ako ma donúťiť, aby som mu bezhranične veril, nevyšiel mu. Ak to znamená, že naozaj povie pravdu... Nú, asi nechcel, aby som to počul. No budem to brať s rezervou. Neprežil som tak dlho preto, lebo som každému veril. To miesto si u mňa treba ťažko vybojovať. "Takže "matka" ("Bianca" v sídle) "je matka a zároveň nieje. Nejaká forma rozdvojenia. Prečo mám pocit, že Magnólia je alebo by mohla byť na tom rovnako? Skús to trocha objasniť!" Som zvedavý, či som práve neuhádol viac, ako čakal. "Dalo by sa poslať dočasne strýka, "matku" a dievčatá do ríše v Ničote?"

Magie - 23. ledna 2013 09:06

soukromá zpráva od Magie pro Kdesi Zadíváš se na démona a najednou si všimneš něčeho, co ti doposud unikalo. Nikdy předtím jsi nic takového neviděl nebo snad ano? Na malý okamžik jsi zahlédl místo postavy před sebou temný stín s žilami magické energie protékající skrz jeho formu. Podřadný. Hluboce pod mou úrovní. Počkat, jak tě něco takového napadlo? Toužíš natáhnout ruku a zadusit jeho existenci přímo u zdroje, který vidíš tak jasně... Nic takového jsem neříkal. Jde jen o to, že... Démon si stále očividně ničeho nevšiml, ale zachvíli se odmlčí a ty uslyšíš novou zprávu. Přichází. Ještě není připraven na to, aby se tomu postavil sám. Rychle ho odsud dostaň a spolu s ním i ty dvě- Ohromný výbuch tě srazí na zem a dveře do pokoje se otevřou, ukazujíc chodbu, kterou si stále pamatuješ. Nic se nezměnilo, kdyby se zezdola neozývaly neidentifikovatelné zvuky, tak by ti to připadalo normální. Navíc kůly s hlavmi tvých rodičů, Francesky a Sinardy zmizely. Celé nádvoří je takové, jaké sis ho vždycky pamatoval. Teď mě poslouchej, musíš- začne démon, ale hned vytřeští oči a začne se rozpadat. Vidíš jeho energii rozprostřenou po celé místnosti, poté však bezestopy zmizí. Zdá se, že jsi zase sám a neidentifikovatelné zvuky se přibližují.

Sebastian Gruber - 25. ledna 2013 05:04

soukromá zpráva od Sebastian Gruber pro Takže nevedia, ze počujeme. Udalosti začnú naberat na obrátkach. Nečakam, jún sa úplne rozpadne. Otvorim okno na izbe. A ticho, ale rýchlo výrazom do chodby . Vhodné bude schodisko pre služobníctvo z rodičovskej spálne,. Málokto o ňom vie. Zamierim naň. Po ceste sa sústredim na zrak a sluch. Uistijem sa, že som sám. Tiež dám všetky svoju silu mágie do jedinej myšlienky, ktorú sa mágiou mysle snažím vysielať. Zradca uteká ku stajni.

Magie - 31. ledna 2013 20:12

Michael Eriosi, David Elley Bezva, další démon. ušklíbne se Lillian. Očividně už toho viděla spousty, když ji ani tohle nevyvedlo z míry. Alespoň navenek. Všichni jste očividně alespoň po fyzické stránce v pořádku, po té psychyické už je to horší, hlavně s Luisou, která se jen na vás vytřeštěně dívá a mlčí. Lillian s ní odejde pryč zkusit najít vaše koně a pochvíli se s nimi vracejí. Rozhodnete se nezdržovat se s úklidem těl a jejich pohřbíváním a raději jedete dál, než sem blonďákovi přátelé dorazí s posilami (jakkoliv nepravděpodobné to je a nevíte, že se právě pochcávají strachem ukrytí někde v lese). Když dorazíte k sídlu, je již noc. Městečko obklopující sídlo je liduprázdné, což v tuto hodinu není až tak neobvyklé, ovšem neslyšíte ani žádné zvuky, které by naznačovaly že tu někdo žije. Ani žádný holub, kočka nebo zatoulaný pes se neobjeví. Zatímco vaši koně klusají nahoru po dlážděné cestě k panství rodu Eriosi, všimnete si, že přední brána je otevřena, což rozhodně není obvyklé. Ani to, že nikde není rozsvíceno, až na bílou záři, která vychází odněkud zpoza budouvy, ze zahrady.

Magie - 31. ledna 2013 21:51

soukromá zpráva od Magie pro Sinarda Safireli, Sebastian Gruber Jakmile oslovíš Francescu, ta se na tebe jen tajemně usměje a přiloží si prst k ústům. Poté přijde ke stěně, na kterou magicky napíše Jen ať si hrají. Následně odchází někam pryč, nápis na stěně se po jejím odchodu rozplyne. Zřejmě jsi na to zase sama. Je již noc, zvenku se stále ozývají zvuky boje. Rozhodneš se najít někoho, kdo by ti alespoň mohl povědět něco více. Jak tak kráčíš po panství, zvuky boje najednou začínají utichat až zmizí úplně. Třeba se již uklidnili? Kdoví. Zatím nikoho nenalézáš, ani Lorda, ani Lady, služebnictvo, nic. Začíná ti to být divné a tak zkusíš jít k pokoji, kde vězní Sebastiana. Tam jistě někde musí být, že? Omyl. Najednou jej zjevně úplně přestali hlídat. Zvědavost ti nedá a vypravíš se ke dveřím. To ale pocítíš silný magický impulz a celé okolí trochu ztratí barvu. Navíc začne něco zdola hrozně dunět a dupat. Instinkt ti napovídá, že nic dobrého to nebude. Mimoděk se podíváš z okna na chodbě a to co uvidíš tě zarazí. Na nádvoř je na dlouhém kůlu vystavena hlava Sebastianova otce, Lorda Grubera a jeho matky. Obloha je šedá a bezbarvá, za plotem ohraničujícím pozemek je jen temná pustina a v dálce je... něco, nějaká věž? Není to jisté. Musela bys jít blíže. V tu chvíli se dveře do pokoje otevírají a na chodbu vstupuje sám Sebastian. Zvuky zezdola se pomalu přibližují. Tak nějak je vám jasné, že mluvit nahlas by teď nebylo moc dobré. Následně se dveře do pokoje, ke kterému jsi mířila otev

Sinarda Safireli - 02. února 2013 13:58

soukromá zpráva od Sinarda Safireli pro A může být ještě hůř Francesca odejde a já jsem svým způsobem ráda.Kdyby to co máme společné nebylo právě tím kamenem úrazu mohli bychom si rozumět.Nevím sice kam odchází a je mi to i svým způsobem jedno.Ať si jde kam chce jistě se o sebe dokáže postarat.Aspoň si já budu moci promluvit se Sebastianem teda pokud se dostanu přes ty stráže kteří ho hlídají.Ikdyž to by nemělo být zase takový problém,ale dobře nejdřív se tady rozhlédnu jestli bych nenašla někoho jiného kdo by mi řekl co se tu vlastně stalo.Zvuky boje mně znervózňuji a já sama to jako moc zábavnou hru nepovažuju. Jo jen ať si hrají,ale doufám že si nebudou hrát tady. Ovšem zvuky boje utichají až nakonec utichnou úplně.Že by se uklidnili?Nebo je to přestalo bavit?Nebo ... ne to je tak znepokojivé že je lepší na to nemyslet.Podívám se znepokojeně na zdi a další divná věc je že jsem nikoho po cestě nepotkala. Kde je všechno to služebnictvo co má zajišťovat chod tohohle panství?Dobře bude tady místo kde někdo určitě bude a to před Sebastianovým pokojem.Ovšem ani tam nikdo není,proč ho najednou přestali hlídat?Není to třeba jenom past která má přílákat ostatní? Ale nakonec zvítězí zvědavost,potřebuju odpovědi a ty se nacházejí uvnitř.Teda pokud mi je Sebastián řekne ikdyž i zde si dokáže najít nebezpečné situace.Měl si si uvědomit že má jistou zodpovědnost,ale to je jako mluvit do těch dveří ke kterým právě mířím.Když najdenou ucítím silný magický impuls a okolí začne blednout vím že je špatně. Buď se nestalo něco co se stát mělo nebo se nestalo něco co se stát nemělo.Prolomil někdo prokletí nebo přestalo samo působit?A chci to vědět přece jen v současné době vím jednu věc a to že jsem v háji. To se mi potvrdí už když se podívám z okna.To je hrozné,co se to vlastně stalo?A chci to vědět?Ne rozhodně to nechci vědět chci ... zpátky.A když se zvuky přibližují jsem si jsitá že chci zpátky,ale to na chodbu vstupuje Sebastian takže své otázky zatím omezím jenom na jednu. Co se tu sakra děje!!! Napíšu magicky rázně do vzduchu a třikrát to podtrhnu.

2LT Alex Tšernobog - 04. února 2013 23:17

Daemonkind "Myslíš, že jsem si ho vybral sám?" odseknu na poznámku Lillian. Kdybych si pamatoval, jak jsem k němu přišel, určitě bych jí to řekl, ale momentálně mám co dělat s tím, abych zpracoval její "další démon" větu. "Každý má své démony..." ozve se temný hlas. "Ticho!" okřiknu ho a dívám se na Lily, jež se nejeví být nijak rozhození "démonem". Pokud bych měl démona v sobě, tak neměla by být vystrašená? Utíkat a řvát? Nebo se mě snažit zabít? "Vypadneme odtud." řeknu na otázku Michaela a prokřupu klouby. Nevím proč jsem to udělal, ale přišlo mi to přirozené. "Dal bych slaninu, vejce a k tomu čaj, pokud mohu..." začal znovu temný hlas. "Všude kolem jsou mrtvoly, kdosi nás chce zabít a ty myslíš na slaninu?" zeptám se nevěřícně a zamračím se, což jen tak znenadání může pro ostatní být...divné. "Mám snad snít o dámách? Dobře...Lillian je hezká klisnička...rozhodně bych jí osedlal, pokud by to bylo na mě..." začal jízlivě temný. "Zmlkni, ještě chvíli a rozbolí mně z tebe hlava!" napomenul jsem své druhé já. "Ovšem ta Luisa je též výstavní kousek..." pokračoval. To už jsem nevydržel a vlepil jsem si facku, že musela upoutat pozornost všech. "Co? Přijdu si mírně ospalý a potřebuju se probudit!" ospravedlnil jsem facku sám sobě. "Dobře, už mlčím! Ovšem dámy jsou klisničky k osedláááá...mlčím!" prskal hlas, když jsem zvedal ruku znovu. Celou cestu dál jsem nic neříkal a byl jsem spíš jen v myšlenkách na něco a vlastně nic...přemýšlel jsem nad vším a ničím. Nad slovy, jež jsem dnes slyšel. Buďto je to nějaký špatný vtip, sen, nebo jsem umírám a tohle je poslední věc, co se mi honí v hlavě. Když jsme dorazili k sídlu, tak mě zarazilo ticho. Nikde nikdo. Dokonce i přední brána byla otevřena. A že to v té tmě bylo vidět. "Netušil jsem, že žijete v sídle duchů!" rýpl jsem si. Když jsme vjeli na pozemky sídla, tak jsem se rozhlédl po tmě a zahlédl nějakou záři za domem. "Vaši asi pořádají nějakou zahradní slavnost." ukážu směrem k záři. "Vsadím svoje...tedy tvoje...levé ucho, že to není slavnost!" přihodil si své můj ukecaný společník.

Sebastian Gruber - 06. února 2013 00:45

soukromá zpráva od Sebastian Gruber pro Tadá! Geniálny plán je ta-tam a je tu Sin. To to mierne komplikuje. Ženské a tá ich zvedavosť. Zamračím sa a spomalím, aby som ju chytil za ruku a začal ťahať v smere, kam som mal už predtým namierené. "Počkaj, kým vídeme. Aby nezaútočil dav na sídlo, "pridal" som sa k nemu a vyburcoval ich, aby išli na Bastilu. jaci to označili za zradu. Zvyšok vonku. A Adrian je moj otec." To by na teraz mohlo uspokojiť jej zvedavosť. Že neberiem Cissy zase presvedčí vojakov, že pre mňa ničím nieje. Politické zväzky už poväčšine neplatia. Niektoré áno, ale na oko neexistujú. Veď ešte uvdím, ako to všetko dopadne. Snáď bude Sin spolupracoť. "Keby niečo, uniesol som ťa. Zbadáš niekoho, začni kričať o pomoc." Pootočím k nej hlavu a usmejem sa. To užjuťahám za ruku dole chodbou k rodičovskej spálni a k chodbe, z nej vedúcej. Zároveň sa sústredím na vysielanie mentálnej správy "Gruber bežal k stajniam".

Lillian *Lily* Ambrose - 24. února 2013 01:03

Cesta domů? Elley se na mne utrhne, že on si démona nevybral. Skepticky se na něj podívám. Jasně. Ty si spíš jen nepamatuješ, že by sis ho vybral. Místo odpovědi jen povzdychnu - nechci se zbytečně hádat, ne dnes, po tak šíleném dni, který nejspíš ještě nekončí. S Lunou najdeme koně a po uklidnění splašených zvířat se vracíme zpět k Michaelovi a Elleymu. Nemusíme se ani moc dohadovat nad tím, že bude lepší odsud rychle zmizet. K sídlu Eriosi dorazíme až navečer. Naděje, že bych stihla svou schůzku, už umřela. Chase má holt smůlu. Moje myšlenky se obrací ke chvíli, kdy zalehnu do postele a, pokud bude celý svět milosrdný, tři dny zase nevstanu. Už zdálky je ovšem poznat, že se něco stalo. Těkám očima po celém sídle, ale víc, než otevřenou bránu a zhasnutá světla nenaleznu... Pokud tedy nepočítáte bílou záři, která jako by vycházela zpoza zámku. Elleyho rádoby vtipné poznámky zcela ignoruji. Chvíli zvažuji pobídnutí koně k rychlejšímu tempu, ale nakonec tak neudělám; není třeba ho zbytečně unavovat. Zvlášť, když se nejspíš ještě bude hodit. Přesto se ujímám vedení a s jistotou mířím do míst, odkud vychází záře.

Sinarda Safireli - 10. března 2013 16:17

soukromá zpráva od Sinarda Safireli pro Útěk Zamávám rukou jako bych odháněla otravný hmyz a písmo se rozplyne.Nečekám že mi to Sebastian řekne pokud to vůbec ví.To co zde už nějakou dobou pokřivuje čas asi přestává působit.Časová bouře ustává nevím jestli je to dobře nebo špatně,ale je nutné si nastavit priority. Je čas na tím bádat a přemýšlet a je čas utéct a teď je ten čas na to druhé.Snad to Sebastian pochopí,ale ano on to pochopí. No Sebastian nečekal že mně tu uvidí,ale hned mně chytí za ruku a rozhodne se zachránit mně i situaci. Teda ne že bych nebyla ráda,ale je si jistý že má tu pravou?Koho se to snaží přesvědčit?Mně,ostatní nebo ... Ano teď není čas na jedovatost proto to neřeknu.Ale Sebastian mi přece jen řekne aspoň něco i když ne vše.Navíc by asi nepotvrdil že je Adrian jeho otec kdyby to ten démon předtím nevyžvanil.Ale dobře uvidí se a možná nakonec všichni dosáhneme toho co chceme.Přikývnu,ale nemyslím si že bychom někoho potkali nikdo není ani tady kde to předtím opravdu dobře hlídali.Něco horšího než to co se odehrává venku se tu děje a mně se to přestává líbit. Mám pocit že ...ne možná jen přeháním.Prosím ať jen přeháním.Proč ... ne to nejde nevyměníme jedno nebezpečí za jiné. Dobře nechám to teď na Sebastianovi který nespíš ví co dělat.Pak se uvidí.

Luisa Hulligotová - 10. března 2013 16:34

S Lily, Michaelem a Davidem Držím se s Lily a ostatními. Já vím že jsem se s nimi nemínila v žádném případě vracet, ale po tom všem... Jsem řekněme ráda že se na mě tak trochu zapomnělo. Po tom se se stalo hodlám dělat že neexistuju a tak trochu i kvůli Elleymu jehož přítomnost mne znervózňuje. Zvlášť, když se navíc musím snažit na něj pokud možno moc nezírat... Což o to uklidnění koní a návrat. dokonce i příjezd k sídlu Eriosi bych ještě tak nějak překousla, ale co dál? brána otevřená, světla zhasnutá, jen blád záře za ním a? Nic... Lily váhá, ale nakonec přeci jen vyrazí vpřed. "Myslíš, že je to dobrý plán?" zeptám se jí tiše. Po všech těch démonech, návštěvě Nicoty a pár dalších věcech se mi nechce tak úplně riskovat něco dalšího... A i když se k tomu David staví s jeho obvyklím nadhledem, nemůžu se zcal smát jeho poznámkám. "Určitě na světě existují i já místa, kambychom se mohli uchýlit..." zkusím to ještě. Stejně jsem se sem nechtěla vracet...

Francesca Elley - 10. března 2013 17:28

Události Sinarda něco soustředěně poslouchá, a pak se sama rozhovoří. Nevím o čem, ale vypadá to, že se soustředí a přemýšlí. Náhle nás vyruší ryzí sarkastický smích od blonďáka, který se Sebastiana v nicotě chytil a doprovodil jej až sem. Nějaký démon zřejmě, ale jaký mi zatím zůstává neznámo. Zdá se opravdu pobavený, oceňuje herecké výkony. Ale koho víc? Jejich, nebo mé? A je mé chování hereckým výkonem? Neřekla bych… Jeho parodování rozhovoru těch dvou (o kterém vážně pochybuji, že probíhal v tomto duchu – alespoň ne otevřeně) pak přiláká můj tázavý zvídavý pohled. Koneckonců něco tím sledovat musí, no ne? Ale co? Sebastian na něj vyjel poměrně agresivně. Popravdě předpokládala jsem po našem prvním rozhovoru, že mám tu čest s někým mnohem vyrovnanějším, ale budiž. Koneckonců nikdo nejsme dokonalí, že? Přivolal si nůž a jde k němu. Zlobí se. Evidentně je na pokraji svého duševního klidu. Nebo možná už lehce za jeho hranicí. Démon zůstává klidný. Dokonce ho provokuje. Lehne si klidně do postele Sebastianova otce a mluví i o Davidovi. V mých očích se malinko zaleskne zvědavost. Přeci jen David se vybarvil zajímavým způsobem. Nejdřív mi schválí budoucí sňatek s Gruberem, ale pak se nás oba pokouší zabít. Nemluvě o té jejich hádce a Davidově ztrátě paměti. Překvapí mě lehce Sebastianův pokyn Sinardě, aby mě odvedla. Máme možnost se o Davidovi něco dozvědět. Musí tušit, jak moc mě to zajímá, přesto mě posílá pryč… Usměji se, udělám zdvořilé pukrle. Nechám své chladné oči setkat s těmi Sebastianovými a jsem připravena k odchodu se Sinardou. Já svou roli moc dobře znám… Ale to už démon nahlas hovoří o Sebastianově původu, jeho otci v nicotě a vypadá to velmi zajímavě. Sinarda znuděně odchází, ale Cítím za tím něco víc. Tohle totiž vědět nemohla. Stačí jí ta informace? Nechce pokoušet štěstí? Co tu dělá? Co sama skrývá? Její pukrle je jakousi pozdní odpovědí na to mé. Co mám dělat? Kde být? Inu Sebastian mě poslal se Sinardou, tedy půjdu s ní. Nedala mi ničím najevo, že bych snad neměla. Nechám ji vyjít, vezmu knihu a i s ní Sinardu následuji až do jejího pokoje, kde dělám jako bych tam nebyla. Nemluvím. Jsem přeci němá. Jen stojím. Znovu si otevřu knihu. Nečekám, že mě bude bavit. Čekám na Sebastiana a jeho vysvětlení... Ale pak k našim uším dolehne hlas davu. Výstřel zanikl ve všech těch hlasech. Oknem spatříme Sebastiana na nosítkách. Slyšíme výbuchy a výstřely… Něco uvnitř zabolelo. Jako osten se mi vrátí vzpomínky na nicotu, kde si mě Sebastian málem vzal, ale hned je to pryč. Tohle mi nepatří. Tohle mi nepřísluší… Ale jsou tu i jiné věci. Můj sňatek s Gruberem měl být tím, co drží ochrannou ruku nad mým rodem. Nad matkou, otcem Davidem i mnou... Pokud Sebastian zemřel, kdo ji bude držet? Kdo si mě vezme? Kdo zachrání Davida? Sinarda se ke mně otočí. Přemýšlí a váhá. Její slova nakonec si žádají jediné. Přikývnu. Vezmu knihu a vykročím ke dveřím. Pokud chceme zjistit co se děje, pak zde to určitě nezjistíme. Kde jsou teď Sebastianovi „rodiče“, když jeho odnášejí davem pryč? Má tvář však nadále zůstává kamennou a všechny obavy a myšlenky se pečlivě drží za její hradbou. Otevřu dveře a vykouknu na chodbu, čekaje, co udělá slečna Safirelli. Fakt, že se na mě otočila, znamená, že mě nezatratila. Asi mi sice nevěří (kdo by se jí divil) ale počítá se mnou. A já nemám jediný důvod pro tuto chvíli nejít s ní…

Magie - 10. března 2013 17:52

soukromá zpráva od Magie pro Pokoj - Francesca Elley Sinarda je rychlejší než ty a brzo se ti ztrácí z dohledu. A kvůli své "nemluvnosti" na ni prostě nemůžeš zavolat a říct jí, ať počká. Je již noc, zvenku se stále ozývají zvuky boje. Rozhodneš se najít někoho, kdo by ti alespoň mohl povědět něco více. Jak tak kráčíš po panství, zvuky boje najednou začínají utichat až zmizí úplně. Třeba se již uklidnili? Kdoví. Zatím nikoho nenalézáš, ani Lorda, ani Lady, služebnictvo, Sinardu, nic. Začíná ti to být divné a tak zkusíš jít k pokoji, kde vězní Sebastiana. Tam jistě někde musí být, že? Omyl. Najednou jej zjevně úplně přestali hlídat. Zvědavost ti nedá a vypravíš se ke dveřím. To ale pocítíš silný magický impulz a celé okolí trochu ztratí barvu. Navíc začne něco zdola hrozně dunět a dupat. Instinkt ti napovídá, že nic dobrého to nebude. Mimoděk se podíváš z okna na chodbě a to co uvidíš tě zarazí. Na nádvoř je na dlouhém kůlu vystavena hlava Sebastianova otce, Lorda Grubera a jeho matky. Obloha je šedá a bezbarvá, za plotem ohraničujícím pozemek je jen temná pustina a v dálce je... něco, nějaká věž? Není to jisté. Musela bys jít blíže. Nakonec zaslechneš zvuky z chodby poblíž. Rozběhneš se tam. Všimneš si, že dveře do blízkého pokoje jsou pootevřené a uvidíš tam Sebastiana a Sinardu. Poznáš tento pokoj jako ložnici Sebastianových rodičů, v rohu je malé točité schodiště pro služebnictvo. Vejdeš dovnitř a dveře zaklapneš. Nebylo by dobré, kdyby někdo věděl že tudy jste šli.

Francesca Elley - 10. března 2013 18:30

soukromá zpráva od Francesca Elley pro Zboření hranic Nejít s ní znělo ještě docela idylicky, když se mi najednou ztratí svou rychlou chůzí. P5eci ale není možné, abych si neporadila, aby zde vůbec, ale vůbec nikdo nebyl… Alespoň jsem si myslela, že to není možné. Jenže se ukázalo, že je to až příliš skutečné. Temnota i ta denní je mi blízká. Neznepokojuje mně. Dokonce ani ty hlasy venku ne. Znepokojuje mě rychlost toho všeho. Náhlé zvraty, na které nevím jak reagovat. Říkám si, že se má role nemohla tak rychle změnit. Natož tak, abych sama netušila, jak se změnila. Nemohu nic. Nemohu se zeptat na cestu (alespoň tohle si uchovám) a nedokážu zde, v tomto pro mě neznámém místě, ani nikoho konkrétního najít. Chci tedy zkusit nalézt alespoň Sebastiana. Co na tom, že ho někdo nejspíš hlídá. Jsem jeho snoubenka a musejí mě k němu vpustit! Ale o tohle byla jen má představa. Nikdo tam nebyl. A to dokonce ani uvnitř. No kde může být? Zaslechnu dupání odněkud zdola. Vrátím se na chodbu a podívám se z okna. Výjev za ním mne šokuje. Naprosto odzbrojující a bořící všechny možné i nemožné hodnoty, které jsem se kdy domnívala, že jsou neměnné. Oči se mi rozšíří. Je to vskutku úžasné i šílené zároveň. Jestli se tohle mohlo stát u Gruberových, jak to asi vypadá u Eriosových? Vždyť to co je oba drželo naživu, bylo zjevně tajemství. Tajemství, které Sebastian i Michael prozradili… Z uhrančivého zahledění mne vytrhnou až zvuky z chodby a jediný malý racionální hláseček, který mi říká, že se prostě musím, a to okamžitě hnout z místa. Ať už z tohohle vyjdu jakkoliv, rozhodně z toho míním vyjít živá! Vyrazím kýženým směrem. V šatech se běží špatně, tak alespoň jdu rázně co mi střevíce dovolí. Nakonec je zuju a vezmu do ruky. Pospíchá se tak lépe. Vidím dveře pootevřené. V pokoji za nimi jsou Sebastian i Sinarda. Uvnitř se mi lehce uleví, ale navenek nedokážu dát nic znát. Jen ty rozšířené oči vypovídají o míře a hloubce utrpěného šoku. Ani nicota na mě neměla takový účinek… Vrazím dovnitř a zavřu dveře. Stále mlčím. Mluvit opravdu nebudu. Ale otázka, a nejen jedna, je v mých očích, a ještě bledší tváři než obvykle, jasně znát. Přiměji kouzlem, malým a okem nepostřehnutelným, vzduch v zámku, aby zavřel příslušnou západku. Neměli bychom pro začátek alespoň zmizet?

Drag Oncave - 22. dubna 2013 11:04

Nový příspěvek v dobrodružství. Modrý. Kvůli dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do škatulky "Už se dlouho nehrálo -> odpad" a přišel na Vás správce s koštětem. Dejte mi do dvou týdů vědět (nejlépe přímo herním příspěvkem, pokud si nechcete spamovat v dobrodružství, můžete i poštou), jestli jste našli novou chuť k hraní nebo byste rádi vyměnili vypravěče. Pokud se mi neozvete, po skončení lhůty bude dobrodružství ukončeno! Drag Oncave PS: Pro mé kontaktování nepoužívejte herní poštu! Vzhledem k tomu, že se tohoto dobrodružství neúčastním, nedostanu se k ní.

Magie - 22. dubna 2013 12:10
	Budeme určitě pokračovat. Kvůli maturitám jsem to tu ale pozastavil. Prosím nerušit.

Drag Oncave - 22. dubna 2013 14:58
	Dobrodružství vytaženo z odpadu, hodně štěstí v obnovování příběhu! Pamatujte, prosím, že pokud uplyne od posledního herního příspěvku 6 měsíců, dobrodružství bude automaticky ukončeno. Drag Oncave

Luisa Hulligotová - 23. dubna 2013 08:44
	Tak-tak, čekáme, alwe těšíme se.

Magie - 26. května 2013 20:22

Panství Eriosi - Klidný večer Dům je ponořen do naprostého ticha, nezvyklého to pojmu na tomto místě. Ani ptáci tu nezpívají a přitom zde donedávna bylo pravidelně slyšet holubí vrkání, navzdory pravidelným pokusům sluhy Alfréda je odsud vyhnat. Střílel je svou starou puškou Mauser, než mu pán domu nařídil, aby toho nechal. Ne že by to bylo z nějaké obliby ptáků. Prostě se již vzdal naděje, že odsud holuby někdy vyžene a jejich občasné vrkání a kálení na parapety mu vadilo o hodně méně než hlasité výstřely z pušky. A jásot doprovázející každý výstřel, jelikož Alfréd při této činnosti znovu prožíval mládí. Nyní je zde však jen hrobové ticho. Žádní holubi. Žádný Alfréd. A v okolí není k nalezení ani žádný lord Eriosi. Pomalu sesedáváte z koní, uvážete je zatím u brány, kdoví jestli je náhodou nebudete potřebovat k rychlému útěku. Rychlý pohled ke stájím odhalí značný úbytek koní, asi tak zhruba o sto procent. Možná lord Eriosi vyslal služebné, aby se vás vydali na koních hledat, to by to možná vysvětlovalo. Alespoň část této záhady by mohla mít snadné vysvětlení. První vaše kroky vedly ke světlu, které vycházelo zpoza domu. Z nádvoří jste prošli kolem starých oprýskaných zdí (už dávno měly být přemalovány, ale nikdo si k tomu nikdy nenašel čas), přímo kolem živého plotu do zahrady. Jen obejdete velký keř vystříhaný do tvaru brány, který tvoří vchod do zahrady a již se vám naskytne poled na zdroj té záře. Vychází ze stejného místa, kde se David poprvé objevil. Malá kaplička v koutě zahrady. Vystavěna poté, co Vivien Eriosi zmizela při souboji s Adrianem Gruberem. Místo, kde lord Eriosi občas trávil noc ponořen ve vzpomínkách. Malý obrázek uprostřed znázorňuje Vivien, ještě mladou a krásnou, tak jak ji Michaelův otec naposledy spatřil. Tento obraz namaloval on sám, ze vzpomínek na ní. Vzpomínek, které byly zkreslené, zastřené dávkou nostalgie a žalem. A ačkoliv starý lord nebyl přímo mistrovským umělcem, žena na obraze je znázorněna dokonale, každý vlas jakoby byl nakreslen s obzvláštní péčí. Lehké vrásky kolem pusy ženě dodávají vřelý výraz, očividně měla ve zvyku usmívat se často, alespoň podle malíře. Z plátna přímo cítíte emoce, které jsou do něj vloženy. Smutek muže, který přišel o svou ženu. Vzpomínky na dobu, kdy ještě byli spolu. Hlavou vám pronikají útržky vzpomínek, keré nejsou vaše. Vše způsobeno magickou aurou, která byla na obraze zanechána. A kterou nedávno zjevně někdo posílil. Někdo nebo nějaká událost. Záře byla způsobena dvěmi magickými světýlky, která byla pověšena ze střechy. Jejich záře pomalu pohasínala, čím jste přišli blíže tím slaběji svítila, až nakonec uhasla úplně. Místo toho se rozsvítilo světlo v domě, přímo v soláru na druhém poschodí. Michaeli! Lillian! Davide! ozve se z domu a na balkon vyběhne Magnolie oblečená v rudých večerních šatech a ve vlasech má velkou rudou mašli, kterou jste na ní viděli naposledy v deseti letech. David sám ji poznává, konečně vidí tu tajemnou Magnolii, o které všichni mluví. Té, kterou miluje nadevše. Té pro kteoru již hodně obětoval. Té, pro kterou by obětoval vše. Té, kterou by chránil i svým tělem, živou a zdravou. Rychle! Pojďte sem! Stalo se něco úžasného! začne nadšeně ječet Magnolie a poskakuje na balkoně jako malá holka. Její dlaně jsou položeny na zábradlí balkonu a při skocích se o ně opírá. Dělejte, honem! zařve Magnolie a svou nožkou si nedočkavě dupne. Všichni už na vás čekají! Vážně je pravda, že již dávno na vás čekají. Všichni. Pomalu se vydáte k sídlu, Luisa jde hned za vámi. V sídle na ni totiž čeká to, po čem již tak dlouho touží. Dokáže je téměř slyšet, jak na ni volají. Při průchodu dovnitř dveřmi od zahrady se vám myslí ženou různé pocity. Michael se znovu vrací do svého domova, kde nepoznal nic než pravidla, očekávání a představy toho, jaký má být a jaký bude, pokud k tomu budou ostatní mít co říci. Nyní mu tato budova však ještě více připomíná domov, i s jistou částí, která zde chyběla. Pro Lillian je to jediný opravdový domov, který za ta léta měla. První dobrá věc, která ji kdy potkala. I nyní jí proudí hlavou vzpomínky na její první okamžiky zde. Na příchod té malé, ušmudlané holky, pro kterou toto místo bylo přímo palácem. Pro Davida je to zvláštní místo, kde poprvé procitl. A kde sídlí zrovna ta osoba, o které jediné si je jistý, že to není žádný podvodník. Že to je vážně ta, kterou miluje. A Luisa? Ta k tomuto místu žádný vztah nemá. Pouze je to místo, kde konečně může být v bezpečí... Vystoupáte po vratkých schodech, a vejdete přímo do soláru. Opravdu jsou tam již všichni. Stojí okolo vás, úsměvy na tváři a hlasitým potleskem a jásotem vás uvítají. U krbu v křesle sed jakási osoba, ovšem křeslo je otočeno k vám zády, takže nevíte kdo. Napravo stojí hospodyně Nerissa a s vřelým úsměvem vám každému přinese židli, starý sluha Alfréd za vámi zavře dveře. Veškerý další personál jen stojí okolo a s úměvem vám kyne, abyste se posadili. Konečně jste se vrátili domů. ozve se jemné, zvonivý hlas z křesla u krbu. Pomalu se začne zvedat, její dlouhé černé vlasy září, jako kdyby v nich byly ukryty tisíce malých hvězd. Šaty v barvě letního nebe jen zvýrazňují její mystičnost. Ano, je dobré být zase zpátky doma. Tak, jak to má být. usměje se na vás a vy si všimnete, že se opravdu směje přesně tak, jak byla namalována na obraze. A když se usmívá, na tváři se jí objevují ty samé vrásky, které jste viděli již na obraze. Vítejte, děti moje. A vítejte i vy, Davide a Luno. přejde k vám a sedne si do křesla, které předtím jeden ze služebných natočil k vám. Maminko! zavýskne radostí Magnolie a skočí ženě do klína, ta si její hlavu pouze položila na rameno a začala ji hladit o vlasech. Nebojte se, děti moje. Vše bude tak, jak má být. Jak mělo být vždycky. Žena se otočí ke dvěma ze strážných (dva muže, které jste nikdy neviděli) a pokyne jim Pierre, Fabiene, buďte té lásky a přiveďte jej přímo sem. řekne sladkým a klidným tónem žena a s vlídným gestem je pošle pryč z místnosti. Následuje chvilka ticha, při které se nikdo neodváží hnout, ani nic říci. Pouze žena v křesle hladí Magnoliiny vlasy stále rychleji a rychleji. Nakonec stráže do místnosti přivlečou zkrvaveného a příšerně popáleného muže, který dokáže pouze sípavě dýchat. Vhodí jej přímo do prostoru mezi vámi, kde muž bolestí zaječí. Zkusí se zvednout na nohy, ale hned jak to zkusí, žena volnou rukou pokyne jednomu ze strážných a ten mužovo tělo přišlápne k zemi. Magnolie... zasípá jen, to už jej ale strážný prudce nakpne do boku. To stačí, Pierre. Michaeli, drahý, pojď sem prosímtě. zavolá si žena Michaela, který se zvedne a přejde k ní. Nemůže dělat jinak, možná je stále při svém vědomí, ale je to jakoby se na svět díval z okna. Jakoby nemohl řídit své činy. Stejně tak je to i u ostatních. Tento hrdý ubožák... ten blázen... jak bych jej jen mohla nazvat. Nyní však nastal tvůj čas, můj chlapče. Tvá první příležitost oprostit se od tohoto chudáka, který si říká tvůj otec. Svazoval tě, nenáviděl tě. Chtěl tě mít z cesty. Nenáviděl to, čím jsi. začne žena a vstane z křesla, do kterého se sesune Magnolie. Lže... Michaeli... lže... Cos... cos mu to udělala. zasípá z posledních sil muž. Ne, ne, ne. opraví jej s úsměvem žena, mávajíc přitom ukazováčkem, jakoby právě poučovala malého kluka. Cos mu ty udělal. Toho ubohého chlapce jsi celá léta trápil. Nutil jsi ho do věcí, pro které nebyl stvořen, chtěl jsi jej změnit. Vrhl jsi jej přímo do středu všeho nebezpečí světa, mladého a nezkušeného, bez pomoci. Ideální kořist pro dravé šelmy, jako jsou ostatní šlechtici. Místo toho, abys jej ochraňoval. Jako otec jsi zklamal. Sám Michael mi vše řekl. Řekl mi všem tom trápení, které po ta léta prožíval. řekne žena, zatímco pomalu obchází kolem ležícího muže, zastavujíc se u Michaela, kterého konejšivě pohladí po hlavě. Už je to dobré, zlatíčko, maminka je tady. Vše bude tak, jak mělo být vždycky. Žena mimoděk přijde k jedné služce z kuchyně, ani jeden z vás ji nezná, zjevně nějaká která nastoupila nedávno. Děvče, tvá nová paní tě potřebuje. Budeš tak hodná a vyhovíš jí? zeptá se jí, dívka pouze skloní hlavu a zamumlá něco ve smyslu "Jsem ráda, že paní mohu posloužit." Žena se na ni jen konejšivě usměje, položí jí ruku na hruď a začne na ni tlačit. Dívčina kůže se začne loupat a praskat, na obličeji však stále ještě má ten šťastný úsměv, její tělo se třese v obrovských bolestech, přesto se jí na tváři line výraz absolutního štěstí. Z dívky vycházejí provazce modré energie, osvobozeny ránami tvořícími se v jejím těle a míří rovnou do ženina těla. Všichni ostatní s úsměvem přihlížejí. Čím déle tento proces trvá, tím více dívka chátrá, až z ní nakonec zbyde jen kostra a hromádka masa, zbavená veškeré energie. A stále se nemůžete zbavit pocitu, že na její lebce vidíte šťastný škleb. Jeho špeh. Ubohá dívka, poblázněná propagandou a sny o svobodě. I v tomto ohledu jsi zklamal, drahý. Kdybych ji teď neodhalila, stále by tu byla a dodávala informace přímo "jemu". Alespoň nakonec ale své skutečné paní posloužila. Žena poté pokyne i druhému strážnému a oba dva se vydají zvednout těžce zraněného muže, ten však všechny překvapí, když vstane sám. Většina by v tomto stavu měla potíže jen ležet. Michaeli... nepo- neposlouchej ji. Ona... ona... ochraňuj Magnolii. Ona- začne, ovšem vzápětí zalapá po dechu. Další lži, drahý? Prosím, náš syn jich už slyšel dost. Šetři si dech, prosím. Tuto konverzaci dokončíme později drahý, neboj, brzo se zase uvidíme. A ne pouze jednou. Stále tě ještě miluji. A brzy bude vše tak, jak má být. To slibuji. Ve všech směrech... přeruší jej žena a vzápětí jej políbí na tvář. Poté následně jemně položí svou ruku na mužovu paži, poté se do ní zaryje prsty a s jemným zápachem magie mu z ní odtrhne velký kus masa. Je neuvěřitelné, že muž při této události nezačne ječet. Žena se poze zadívá na výslednou ránu, poté poznamená. Ano, stále jsi tak mocný, stále tebou protéká nesmírná magická moc. Alespoň v tomto ohledu jsi skvělým otcem našeho syna. Veškerou tvou moc zdědil, do poslední kapky. A bude se jen zvětšovat. A vše jen díky tobě. sladce se na něj usměje a odvrátí se od něj. Pierre, Fabiene, odveďte jej laskavě zpět. A zacházejte s ním šetrně. Možná bychom mu mohli vyléčit ta zranění. Pro začátek. Pierre a Fabien hned přistoupí k muži a dost nešetrně jej začnou odvádět z místnosti. Muž se letmo podívá na Lillian, které se v mysli ozve tato telepatická zpráva. Prosím... Lillian... zachraň se... zachraň Michaela a Magnolii... nedovol... jí to. Prosím, nedovol jí... nedovol jí to. Na mě zapomeň. Prosím, hlavně ať jste vy v bezpečí... To už ale procházejí dveřmi pryč z místnosti a spojení se ztratí. Žena mezitím obrátí svou pozornost k Lillian. Lillian, pojď sem prosím nachvíli. odvětí na ni, projednou se neusmívá. A i když Lillian možná nechce poslechnout, její tělo jí zradí, automaticky vstane a postaví se vedle Michaela. Slyšela jsem o tobě. Zlomila jsi mému synovi srdce. Také jsi jej trápila. Zahrávala sis s ním, využívalas jej. Vše mi řekl, o tom jak sis zahrávala s jeho srdcem, jak jsi jej trápila. Jak jsi na něj pořád ječela. zadívá se na tebe přísně, ovšem poté se na její tváři rozvine chápavý úsměv. Neboj děvče, také jsem kdysi bývala mladou dívkou a svého času jsem také zlomila pár srdcí. Vím, že někdy se to prostě stane. A že někdy si sama dívka není jistá svými city. Že v tomto věku jsou děvčata celá zmatená a nejsou si jista emocemi a co znamenají. A také vím, že i můj syn tvé srdce párkrát zlomil. Také se k tobě občas choval zle. Žena vás posune naproti sobě, Lillian a Michael se dívají vzájemně do očí. Já však vím, že hluboko v srdci Michaela miluješ, stejně jako on miluje tebe. Tak, jak mi o tom vykrávěl. Spalující, nezkrotná, divoká vášeň. Zapomeňte na své neshody a potvrďte svou lásku prvním polibkem. Michael a Lillian se obejmou a vzápětí se Michael skloní, aby Lillian políbil. Ta mu polibek opětuje. Se slovy černovlasé ženy v ní vzplála láska k Michaelovi. Okolo stojící dav začíná tleskat a radovat se, k čemuž se mimoděk přidají i David a Luna. Tímto můžeme oficiálně oznámit vaše zasnoubení! Zítra to musíme oslavit! zvolá žena a všichni se k ní nadšeně přidají a žádají oslavu, davem se šíří radost a euforie. Lillian a Michael spolu mimoděk začnou tančit, k čemuž jim ostatní udělají prostor. S jásotem se k nim připojí i Magnolie s Davidem a začnou také tancovat po boku právě zasnoubeného páru. Lunu požádá o tanec mladý sluha a ona s nadšením souhlasí. Postupně další a další, Nerissa s Albertem, kuchařka se zahradníkem... Žena si s povzdechem sedne do křesla a přikáže právě vrátícím se strážným, aby odsud odešli. Poté jen s úsměvem pozoruje radost před sebou a zamumlá Konečně je vše tak jak má být...

Magie - 26. května 2013 20:23

O tři týdny později Lillian Ambrose, Luna Elizabeth Thube, David Elley Od tvého zasnoubení s Michaelem uplynuly již tři týdny a stále si tu radostnou událost pamatuješ. Bylo to na večírku, který paní Eriosi uspořádala na počest příjezdu vaší vzdálené sestřenice Luny Elizabeth Thube z Anglie. Luna byla vždy jedna z tvých nejoblíbenějších příbuzných, byly jste v podstatě jako sestry a v průběhu jejích častých návštěv jste byly vždy spolu. Na každou její další návštěvu jsi se těšila jako malá holka, a čkoliv jsi byla už v tom nejlepším věku, akorát na vdávání, jak se říkalo. Když tě Michael předevšemi požádal o ruku, štěstím jsi téměř omdlela a tvé ANO! snad slyšeli až za kanálem La Manche. Konečně jsi se svým vyvoleným a brzo budete oficiálně svoji, ačkoliv datum svatby ještě nebylo stanoveno. Ovšem to již dohodnou rodiče, tedy lady Eriosi. Jsi smutná, že tví rodiče jsou mrtví a nemohou se tedy zúčastnit nejkrásnějšího okamžiku ve tvém životě, ovšem víš, že Michael je na tom podobně. Jeho otec před pár lety zmizel a zbyla mu jenom matka. Na jeho otce si moc nepamatuješ, ve tvých vzpomínkách jej nějak zastiňuje lady Vivien Eriosi, která je zkrátka tou nejúžasnější osobou na světě, hned po Michaelovi a Luně. Hned se sňatkem souhlasila a dala vám své požehnání, také na sebe vzala všechny přípravy, čímž vám vše hodně ulehčila. Ale poznamenáš si, že jí ještě musíš říct, aby tvou tetu a tvého strýce nedávala na seznam hostů. Nevíš proč přesně, ale nemáš je ráda. Ale brzy již budeš Michaelovou ženou a společně se přestěhujete na panství tvých rodičů v Marseille, sice jsi tam nikdy nebyla, ale jistě je to dokonalé místo, kde vaše láska může vzkvétat roky. Trochu tě jen trápí, že Michael je od vašeho zasnoubení pořád pryč a vypadá to, jako by se ti vyhýbal, ovšem jsi si jistá, že toho má hodně co na práci, hlavně co se týče věcí spojených s dědictvím. Michael se totiž zřekl práva prvorozeného a tak tedy titul Lady zdědí Magnolie, Michaelova sestra. Nejsi si jistá proč, možná prostě nemá rád zodpovědnost, kterou přináší, nebo se jej prostě vzdal, aby mohl být co nejvíc s tebou. Ano, to bude ono! Michael je přímo dokonalý, všeho se vzdal jen kvůli tobě! A až tak daleko to přeci nemůžeš nechat zajít, postaráš se o to, aby jste z rodinného majetku také dostali svou část a Michael všechno nepřenechal jen Magnolii. Je to jen fér. Poslední dobou se také sídlo začalo plnit podivnými lidmi, jako je například Lunina sestřenice Mariana, která sem také přijela. Luna sama se jí bojí a vyhýbá se jí, ačkoliv ti není schopna říct proč. Mariana sama ji vždy se zájmem sleduje a ve chvílích kdy jsou náhodou spolu na ní shlíží arogantním a opovržlivým pohledem. Lidi jako je ta Mariana přímo nesnášíš. Ani se Luně nedivíš, že se jí vyhýbá. Jako na potvoru právě ji však venku na nádvoří obě zastihnete. Mluví tam s nějakým mužem z jejího doprovodu, dosti strašlivě vyhlížejícího hromotluka, jenž má jedno oko zakryté páskou. Než se však dokážete přiblížit dost blízko abyste je slyšely, umlknou a začnou si vás opovržlivě prohlížet. Á, tady je naše mladá nevěsta. Prý vypadá v šatech jako labuť, já vidím jen neopeřené pískle, co kejhá jako kachna. Kde máš ale ženicha? Moc jsem ho kolem tebe neviděla. Určitě jsi jej již začalo nudit, tak si v nejbližším vykřičeném domě hledá novou zábavu. ušklíbne se na tebe, Lunu jen sjede pohledem a poté jí již ignoruje. No nic, pojď Williame, necháme naše holčičky, ať si užijí nákupy. řekne a spolu s mohutným mužem odkráčí dovnitř. Na vás ale už čeká kočár, který vás má odvézt na výlet do Le Havre. U kočáru na vás již mává David Elley, Magnoliin přítel. Prý pochází z nějakého méně významného šlechtického rodu, ovšem on sám si moc nepamatuje, kromě svého jména. Nedávno měl nehodu při jízdě na koni, při které spadl na zem a způsobil si tak ztrátu paměti. Lady Vivien mu však vše vysvětlila a nechala jej zde, ať se zotaví, přitom poslala zprávu o jeho stavu jeho rodičům. Ti se tu prý brzo staví, aby si svého syna vyzvedli. Mezi služebnictvem se šušká, že Magnolie a David jsou do sebe zamilovaní a když vidíš pohled, kterým se na sebe dívají, musíš jim dát za pravdu. Společně nastoupíte do kočáru. Magnolie se k vám na výletě také měla připojit, ovšem dnes ráno jí nebylo dobře, takže jet nemohla. David chtěl zůstat po jejím boku, ona však trvala na tom, aby si nenechal zkazit den jen kvůli ní a aby jí vyprávěl o všem hned jak se vrátí z výletu. Tak tedy David konečně jede do Le Havre spolu s vámi. Alespoň vám pomůže nosit tašky, jistě ve městě naleznete spousty věcí, které si budete chtít koupit. Možná i něco na svatbu... Ty jsi chtěla také na výlet pozvat Michaela, ovšem nemohlas jej včera ani dnes ráno nikde najít. Alespoň bude překvapený, když se mu ukážeš v nových šatech. Tak tedy přicházíte ke kočáru a společně nastoupíte dovnitř. Vzadu za zástěnnou sedí dva vaši osobní strážci, které lady s vámi poslala. Pierre a Fabian.

Lillian *Lily* Ambrose - 01. června 2013 14:53

Návrat na panství Přitisknu se ke krku koně a pobízím ho k rychlejšímu cvalu. Z celé scenérie před sebou mám špatný pocit. Snadno se dostávám do čela skupinky. Teprve pár metrů před panstvím zpomalím. Ještě za klusu z koně seskočím a doběhnu to vedle něj. Držím jej za uzdu a zastavíme se před bránou. To ticho, to mi drásá uši víc, než kdyby tu burácela hudba. Tohle ticho naznačuje, že se děje něco neuvěřitelně špatného. Cítím, že se mi potí dlaně. Uvážu koně k bráně, obávám se, že kdyby tu zůstal sám, zanedlouho by utekl. Ani bych se mu nedivila... zamračím se. Na těle mi naskakuje husí kůže. Počkám na ostatní. Původně jsem se chtěla vydat dál sama, ale najednou mám příliš velký strach. Teprve, když i oni uvážou své koně, se vydám dál. Nemluvím; přerušit to ticho mi nepřijde správné. Jakoby se pak mohlo stát něco zlého, něco ještě horšího. Blížíme se ke světlu. Každý krok zní neuvěřitelně hlasitě, stejně jako každý nádech nebo úder mého srdce. Zastavím se, když spatřím zdroj světla. Malá svatyně pro zesnulou lady Eriosi. Tohle je... Děsivý. Dívám se na obrázek, který už jsem viděla mnohokrát a jako vždy nějaká část mě žasne, jak krásný ten obrázek je. Jde z něj vidět, že pro lorda Eriosiho byla Vivien Eriosi tou nejkrásnější na světě. Do mysli se mi vlévají útržky vzpomínek, které příliš nedávají smysl, protože vím, že nejsou mé. Objevuje se v nich žena na obrázku. Přesto to celé nepůsobí nuceně, alespoň ne tolik, jak bych asi normálně čekala. Už se nebojím, ne tolik. Spíš mám pocit, jako že se nacházím ve snu. Světlo pomalu skomírá, a ve chvíli, kdy zmizí úplně, se místo toho rozsvítí světlo v patře. Překvapeně zvednu hlavu a ucouvnu, plná napětí. Když však uslyším ten hlas... Mag?! ...Mé napětí opadne. Jistě, vyvstávají otázky jako "Co tu dělá?" nebo "Co to má sakra na sobě?", ale na ty se určitě brzy dozvíme odpověď. Volá na nás, očividně překypuje nadšením, ať už z jakéhokoliv důvodu. Mám chuť se za ní rozeběhnout, ale nějaká část mě mi v tom brání. No tak, Lil. Tohle je divný. Napomínám se a zatnu zuby. Na Mag nevolám, prostě mi to nepřijde správný. Všichni? Kdo všichni...? Trochu nechápavě se rozhlédnu po zahradě. V jiný den bych tu určitě zahlédla i někoho jiného než naši skupinku. ,,Asi nemáme jinou možnost, než jít," povzdechnu si nakonec, odhodlaná promluvit do toho ticha, které mě tak děsí. Nechce se mi tam jít, ale... Magnolie vypadala, že je v pořádku, že? Nic jí není, tak se nemáme čeho bát... Přesto se má ruka dotkne jílce meče, když se vydám směrem k průchodu. Do mysli mi znovu proudí myšlenky, ale tentokrát se zdají být moje... Z dob, kdy jsem zde začínala. Ten dům mi přišel tak obrovský... A také plný všeho, po čem jsem toužila, i když jsem mnohdy nevěděla, co vlastně chci. Byl mým domovem, mým úkrytem před vším. Dostaneme se až do soláru. Je tu snad všechno služebnictvo, ale... Nikde nevidím lorda Eriosiho. Zamračím se s pohledem na křeslo, kde někdo sedí, i když nevidíme kdo. Pochybuji, že tam je lord Eriosi; na podobná divadla si příliš nepotrpí. Nerissa nám donese židle a Alfréd zavírá dveře. Na klidu mi tím rozhodně nepřidá. Lil, zatím je všechno sice divný, ale kdyby se něco dělo, asi by to všechno vypadalo jinak, uklidňuji se a nepříliš ochotně dosedám na jednu ze židlí. Ozve se hlas, z toho křesla. Opravdu to není lord Eriosi; hlas je bez pochyb ženský. Zamrazí ve mně. To je...!! Lady Eriosi, zesnulá žena lorda. Na zádech mi vyvstane studený pot. Ale ta je... Ta je... Mrtvá! Už jsem se s oživlou mrtvolou setkala, tak by mě to možná nemělo tolik překvapovat. Ale ten rozdíl! Samantha byla spíše jako monstrum, zatímco lady Eriosi vypadá jako živá, jako by od její smrti neuběhl ani jeden den. Mluví k Michaelovi a Magnolii a pak i k Davidovi a Luně. Ona... Zná její pravé jméno? Rychle pohledem střelím k Luně, která si ovšem ve Francii říká Luisa. Tohle se mi nelíbí... Magnolie se chová k ženě nanejvýš přátelsky, vlastně připomíná malou dívku, která se právě vrátila z prázdnin. Podobně se chovala, když byla malá a vrátila se z prázdnin... Žena pokyne dvěma mužům, které neznám. Odejdou a v místnosti nastane ticho, stejně děsivé jako na nádvoří. Sleduji ženu s lehce vytřeštěnýma očima a zaťatými pěstmi. Kdo to...? Mé oči se ještě rozšíří při pohledu na muže, kterého ti dva přivedou. Muž zná jméno Mag, což mě překvapí. Je to snad...?! V myšlenkách se upřu k jedinému člověku z panství, který tu teď není. Nebo možná jen doteď nebyl. Žena si k sobě zavolá Michaela a on jde, skoro jako loutka. Chci mu říct, aby tam nešel, ale nedokážu to. A tak jen sedím na židli a vyděšeně se dívám na scénou přede mnou. Lady prozradí, že ten muž doopravdy je lord Eriosi. Cítím, že se trochu třesu, snad strachem. Když se tohle stalo jemu... Jak dopadneme my? Ptám se sama sebe při pohledu na jednoho z nejsilnějších mužů, kteří žijí. My jsme, přeci jenom, pořád ještě neopeřená kuřata, děti ve světě magie. Mluví. To, co žena říká, ve mně vzbuzuje vztek. Chtěl ho změnit? Vrhl Michaela do nebezpečí? Blbost! To si Michael vážně myslí tohle? Jak blbej jen je? Lord Eriosi se ho vždy snažil ochraňovat... Žena si zavolá nějakou děvečku. To, co se děje dál, sleduji s úžasem a znechucením. Dívka se začne rozpadat přímo před našima očima. Všichni se tváří... Jako by to bylo normální... Chci vyskočit ze židle a vrhnout se k lady Eriosi, zamezit jí v tom, co dělá. Ale nemůžu. Je to, jako bych neovládala své tělo, jako by mi nepatřilo. Můžu jen sedět a dívat se na to, co se tu děje. Lord Eriosi vstane, a to i přes stav, ve kterém se nachází. Obdivuji jeho vnitřní sílu, jeho odhodlání. Mluví k Michaelovi, chce, aby ochránil Magnolii. Žena k němu jde a pak... Zalapám po dechu, když uvidím, jak mu odtrhává maso z paže. Pokyne svým sluhům, aby lorda odnesli. Ještě než jej však vyvedou v místnosti, uslyším jeho hlas ve své hlavě. Nedokážu na jeho prosbu ani přikývnout, ale přesto celou myslí křičím Ano! Postarám se o ně... A pak se pro vás vrátím! Trhnu sebou, když žena vysloví mé jméno. Můj pohled se od zavřených dveří pomalu přesune k ní. Nechci tam jít, moje ruka stále pevněji svírá rukojeť meče. A pak... Ji pustí. Cítím, jak se moje tělo zvedá a pomalu jde k Michaelovi, postaví se vedle něj. Můj pohled je upřený na ženu. Poslouchám její monolog a nechápu, odkud má všechny ty hlouposti. Mám chuť se rozesmát nad tím, co říká. Já že si zahrávala? Zlomila mu srdce? Už od začátku věděl, jaké pocity mám vůči němu já - spíš jsem ho vždy chtěla považovat za staršího bratra než za cokoliv jiného. Pak ovšem mluví dál, jako bychom byly nejlepší kamarádky. Znechucuje mě. Ale ta část, které se celá situace hnusí, která by se chtěla osvobodit ze zvláštní paralýzy pomalu mizí... Pod tlakem její ruky se otočím k Michaelovi. Díváme se jeden druhému do očí. Pak ucítím, že se mi paže ovíjejí kolem jeho krku, jeho si mě k němu přitáhnou. Tělo se mi samo zvedá na špičky a já přivírám oči. Naše rty se spojí v polibku. Nevnímám dav kolem. Celým mým tělem prostupuje nepoznané štěstí a radost. Takhle to má být. Lady Vivien provolává naše zasnoubení a já se šťastně rozesměju. Začneme s Michaelem trochu neobratně tančit, ale co na tom záleží? Jsme zasnoubení! Nikdy jsem ještě nebyla tak šťastná...!

Lillian *Lily* Ambrose - 01. června 2013 19:46

Cesta na nákupy~! Pomalu jdeme s Lunou po nádvoří a bavíme se o mé svatbě. Jsem tak ráda, že ji tu mám! Zbožňuji svoji sestřenku a kdyby to bylo na mně, byla bych s ní ještě častěji. Ale už brzy, tak brzy se vdám a začnu žít nový život, spolu s Michaelem. Ach, jak já se nemohu dočkat! Přestěhujeme se do Marseille, na panství, kde dříve žili mí rodiče. Je to smutné, že tu nebudou na mou svatbu, ale jsem ráda, že tam budu mít lady Vivien. O tchyních sice kolují různé zvěsti, ale ona, ona bude nejlepší tchyní na světě! Ostatně, je to právě ona, kdo přípravy svatby tolik ulehčil, protože svatbu organizuje. Jsem si jistá, že díky tomu bude svatba dokonalá. ,,Už chci mít zase zpátky Michaela..." postěžuji si Luně s trochu plačtivým hlasem. Poslední dobou jsem jej vůbec neviděla a kvůli tomu se často cítím osamocená. Chybí mi, tak moc! Vím, že toho má teď hodně, a nemůžu se dočkat chvíle, kdy spolu konečně budeme žít jako muž a žena... V mysli se mi promítne vysněný obraz dětí hrajících si na nádvoří. Našich dětí. Při naší cestě ke kočáru narazíme na Luninu sestřenici Marianu. Vlastně ani nevím, proč tu je, byla bych raději, kdyby se mé svatby neúčastnila. Ale je zároveň i mou vzdálenou příbuznou, a tak ji musím trpět. ,,Nebojte se, Mariano, brzy se vrátí. Spíš by mě zajímalo...," trochu se k ženě, která mi tak vadí, nakloním, ,,kde máte nějakou vhodnou společnost vy?" Sladce se na ni usměji. Muž vedle ní mi sice svým vzhledem nahání husí kůži, ale moc dobře vím, že mi nic neudělá. Jsme přece uprostřed nádvoří panství Eriosi. Dál už na ni nijak nereaguji a my se s Lunou vydáme dál. Kočár už na nás čeká a v něm i David. Posadím se v kočáře a povzdychnu si: ,,Škoda, že nemohla jet i Magnolie! Co kdybychom jí něco koupili? Nějaký pěkný šperk?"

Michael Eriosi - 02. června 2013 23:06

Kdo čeká na věčnost, nedočká se… Víte, vždy jsem měl problémy sám se sebou. Nikdy jsem si to neulehčoval a pokaždé když se mělo něco stát jako by se na to moje psýcha předem připravila. Někomu mimo mojí hlavu se to mohlo zdát značně matoucí a abych pravdu řekl, ani se jim nedivím. Občas mívám pocit, jakoby se v jedné jediné schránce mého těla schovávaly stovky osobností, které jen čekají na chvíli, kdy si budou moci říkat „Michael.“ Nyní jsem měl ten onen pocit, že nastane změna. Nevím, jestli to měla být změna tam někde venku, nebo jsem se zase měnil já. Když jsem zavřel oči, objevila se přede mnou myšlenka na to, jak moc nemám rád koně. I přes to jsem se těsně přitiskl ke krku hnědáka, abych se pokusil dohnat Lil. Dohnal jsem ji až u brány, kde jsem na podnět pocitu, že by bylo dobré mít pojistku na rychlé zmizení, přivázal koně k bráně. Na okamžik se můj pohled zastavil na její tváři a pak jsem v čele skupiny vstoupil do prostor zahrad sídla. Celé místo se mi odcizovalo, jako by patřilo do dob, které jsem znal jen ze snů. Bylo to tím tichem, křičícím na všechny jako opilý otrokář s bičem v zjizvené ruce. Podvědomě jsem kráčel vstříc skrytému zdroji nepřirozeného světla. Michael se při pohledu na kapličku na zlomek vteřiny zarazil, jeho výraz byl na ten kratičký okamžik plný strachu. Ten kdo si toho všiml, si byl za okamžik nejistý, jestli to tak opravdu bylo, protože jeho výraz se znovu zdál být jako vytesaný z kusu kamenného nezájmu. Světlo pohasínalo, a když zhaslo úplně, se Michael prudce otočil k novému zdroji světla. Ovšem scéna, která se v tom okamžiku odehrála, jej znovu nechala chladným. Jako by ho to vůbec nezajímalo. Je to vůbec možný? Jak může zůstat tak klidný, když je tu tolik věcí co… „Mag. Mag co se tu děje?“ Vykročil k postavě s mašlí ve vlasech. A konečně se v něm cosi probudí, na kratičký okamžik. Obejme Magnolii s výrazem ohromení, které na něj muselo doléhat už od okamžiku, kdy začalo působit kouzlo kapličky. Následuji ji a na mou hlavu doléhají vzpomínky a mizí hrůza, jež přišla neočekávaně a zbytečně. Tady je to místo kam se všichni vrací rádi. Můžete prožít to nejhorší léto ve svém životě, můžete cítit denní stísněnost, můžete snášet nesnesitelné, ale když je to doma, stejně se tam vrátíte s tím zvláštní pocitem, že přesně sem patříte jako malá puclička v obrovském obrazu. Chybí už jen pár detailů k dokonalosti pocitu „jsem doma.“ Při našlápnutí každého schodu se cítím uvolněněji. Vratké schody vedoucí do soléru jsem vystoupal již znovu duchem pryč. Když se otevřely dveře a všichni- opravdu jsou tu všichni- upřeli své pohledy na naši skupinku pocit odcizení mě znovu zabalil jako temný rubáš a můj výraz zkameněl. Posadil jsem se. Ano jsme tady… Upřel jsem svou pozornost k ženě zvedající se z křesla. Ne. Ne, ne, ne, ne a ne! Tohle není pravda… je to sen. Není to v pořádku, mrtví by měli zůstat mrtvými a ne se vracet, když už živí položili věnce k jejich hrobu. Říkejte si, co chcete, ale já tomuhle nevěřím. Ať už si Michael myslel cokoli za jeho kamenným výrazem se, jakoby zaprášilo a na jeho místě se objevil spokojený výraz s nenuceným úsměvem. Na jeho rtech se objevila slova, že takhle to být nemá, ale nevydal ani hlásku, jen se dál usmíval. Jeho oči těkali z sluhy, přes děvečku, k zahradníkovy, na stůl a pak na své ruce. Jeho oči říkali, že je zmatený, úsměv tvrdil opak. Když dva muži přivedou ubožáka, Michaelovi svaly se prudce napnou, ale z křesla se nezvedne. A dokonce, když jej žena vyzvala, aby k ní přešel, zdálo se jako by váhal. I přes tyto zácuky svalů se zvedne a zastaví se po boku ženy. Jen stojí a poslouchá. „Ano maminko.“ Ozve se tiše, když jej žena pohladí. Divadlo se služebnou pozoruje s úplně stejným výrazem, jaký mají všichni přítomní. Pak muž promluví a Michael nenápadně přikývne, tak že si toho žena nevšimla. Když zavelí aby jej odvedly, na jeho rtech se objeví bezzvučné “promiň“. Otočí se k přicházející Lilian, která se postaví vedle něj. Pohledem plynule přechází z matky na dívku a zase zpět. Poslouchá a jeho výraz se stále nemění. Neviditelný pozorovatel by nyní usoudil, že je to výraz někoho kdo nemá v moci vlastní tělo. Bylo tomu opravdu tak? A pak, s posledními třemi větami se jeho úsměv rozšíří a jeho obličej naplní blažená radost. Skloní se a… Nevěděl jsem proč nemůžu nic říct, proč nedokážu dělat to co bych dělal, ale někde v hlouby duše jsem tušil že nemá cenu proti tomu dál bojovat. Poddal jsem se. Mou malou dušičku, postupně umírající pod vahou vlastního ega, zalilo nekonečné štěstí a já se sklonil abych učinil to co jsem chtěl. Je to špatně, celé je to špatně, tak to být nemá. A přes to, dělám to, protože jsem po tom tak dlouho toužil. To je přeci to co jsi chtěl ty jeden mizero! Pak už jsem propadl blaženému nevědomí a mé tělo se za mě samo pustilo do tance. Vedouc svou novomanželku po parketu jsem nechal své ego usnout v rytmu falešné ukolébavky. Minulý týden jsem poslal dopis do Rouen na adresu jednoho známého klenotnictví. Ve jménu svého rodového jména jsem si nechal zaslat náhrdelník vykládaný safírem a diamanty. Byl to dar pro mou snoubenku. S myšlenkou na „něco modrého“ a štěstím v srdci jsem s dopisem a patřičnou částkou pověřil Alfréda koupí tohoto daru. Ani nevím, proč jsem to udělal, ale přišlo mi to jako dobrý nápad. Dnes se má snoubenka plánuje vydat na nákupy do města a tak jsem usoudil, že by nebylo od věci ji doprovodit. Skoro celé tři týdny jsme se pořádně neviděli a dnes po probuzení mě zahryzala hloupá myšlenka na to, že vůči ní to není fér. Příliš jsem se zaobíral věcmi, které nevyžadovali její přítomnost, a jí jsem zanedbával. (…) Ve chvíli kdy Lilian nastupovala do kočáru, se na schodech objevil elegantně oděný mladý muž. Rychlým krokem překonal vzdálenost k dopravnímu prostředku. Dvířka se otevřela sotva pár vteřin po tom co se zavřela a v nich se objevila usmívající se tvář Michaela. „Pojedu s Vámi, pokud to nebude vadit.“ Na odpověď dlouho nečekal, nějak tušil, že bude kladná. Nastoupil a posadil se naproti své snoubence…

2LT Alex Tšernobog - 24. června 2013 23:31

The good, the bad and the ones who do not remember a single thing! Panství Eriosi, nebo bych tomu měl říkat dům duchů, jak to momentálně vypadalo, bylo tmavé jako moje paměť a jediné světlo bylo na zahradě. Po sesednutí z hřbetu koně jsem se zbytkem skupiny šel za zdrojem. Malý altánek, s osvětlením, uvnitř stála malba jisté ženy, netuším kdo to je. I když mi přijde povědomá. Nedíval jsem se já na ten obraz už jednou? Ostatně pocit že jí znám na mě dopadal tak těžce jako kdyby mě někdo vzal palicí po hlavě. A potom, když mě myšlenky na obraz tahali kamsi do útrob temnot mé mysli jsem zaslechl jakýsi hlas, patřil dívce. Když jsem se otočil za hlasem zahlédl jsem ji...tu jež jsem miloval, nebo aspoň mi to tak bylo řečeno, ale kdybych k ní nic necítil, měl bych pocit že mi srdce prorazí z hrudi ven a rozběhne se k ní? Skutečný cit, nebo si se mnou hraje moje mysl, nebo snad někdo z nich? "To nosí skutečně tohle?" pomyslím a dívám se na ní, do pohybu mě uvede až její dupnutí. Očekával jsem že se moje vnitřní já projeví a něco řekne, ovšem to mlčelo jako okolí zde. Popravdě, od doby co jsem se tu probudil, jsem pocítil nejistotu a trochu i strach. "Kde jsi?" zeptám se svého vnitřního já, protože jsem začínal mít pocit že mi ten hlas dodává jakousi stabilitu a sílu. Teď, když mlčel, cítil jsem zmatek. Jako ovce jsem sledoval ostatní a raději dělal všechno co oni. Nejistota ve mě vzrostla v okamžik, kdy se začala odehrávat scéna v pokoji. Myšlenky byly mé vlastní, ale moje tělo ovládal loutkář. Nevím zda za to mohla ta žena, kolem které jsou tady teď všichni úplně paf. Když vyslovila moje jméno, zachvátila mě panika a srdce jež tepalo štěstím z Magnolie najednou zabolelo jako by kdosi do něj zapíchl tisíc jehel. "Tohle je šílenější než to co jsem viděl doposud. Řekněte mi, že je to jen špatný sen, že je to jen špatná noční můra!" pomyslel jsem si a i přes vnější klid jsem pohledem těkal po místnosti a hledal kudy zavelet taktický ústup. Další události týkající se Michaela a Lilly mi přišli ještě uhozenější než vůbec všechno co jsem si dokázal představit. A jako třešeň na dortu, já tleskající na zásnuby lidí, jež de facto neznám! Následný tanec s Magnolií sice byl příjemný, ale pouze pro část mojí hlavy, ta druhá, jež si nic nepamatovala pochybovala o všem a všech, primárně o paní domu. Laskavá žena, jež vraždí, rve maso a zasnubuje svého syna? To je normální? Tak buďto jsem se zbláznil já nebo zbytek světa! "Pomozte mi někdo, proberte mě někdo! Že tohle je pouze sen?!" žádám neslyšně všechny a všechno...i kdyby mě probudila ta kostra, nejspíš bych ji objal! One night of Chaos "Spadl jsem z koně a přivodil si amnézii...tak se to stalo? Aspoň tak to pravila paní domu. A moji rodiče...přijedou si pro mě...ale jsou to moji rodiče? Mám vůbec rodiče?" ptal jsem se sám sebe jednou v noci, kdy jsem se šel projít do zahrady, neb jsem nemohl usnout. "Ale proč bych si pak vybavoval jisté slovo...slovo jež je z angličtiny...assassin...vrah, zabiják. Proč ho vidím před sebou kdykoliv se podívám na zbraň? Jsem přeci jen blázen? Nebo je ten "assassin" se mnou nějak propojen? Proč..já vlastně ani nevím...chtěl bych to říct Magnolii, ale jako by mě kdosi držel za jazyk abych to neříkal...mé druhé já to nebude, mlčí jako hrob, hodila by se nějaká ta jeho jízlivá poznámka nebo i urážka.", zatímco myšlenkami jsem byl kdesi mimo, došel jsem zpět k altánu. "Proč mi její slova přijdou...divná?" zeptám se sám sebe při pohledu na obraz. "Divná, pravdivá? Kde je zakopaný pes?" zeptám se znovu složím ruce na hrudi. Stál jsem tam a zíral na ní asi tak pět minut, možná déle. Ovšem myšlenky se toulali po světech které ani já neznám. V jeden okamžik jsem si rekapituloval vše, co se stalo. "Sebastian Gruber, Francesca Elley, Lily, Luisa, Luna, Michael, Magnolie, lady Eriosi....čert to vezmi, chci jít pryč! Daleko, někam kde mě nikdo nezná a netváří se jak mi chce každý pomoci a jak všichni jsou moji dobří přátelé! Když už si nic nepamatuju, nemůžu začít znovu? Nebylo by to lepší? Možná i bylo...neutíkám před problémy...vždyť si žádné ani nepamatuju! Tak před čím bych utíkal? Momentálně jsem muž bez minulosti, bez vzpomínek a zdá se že i bez budoucnosti! Pokud vím, budoucnost si tvoříme sami, takže proč bych nemohl jít svou cestou? Tady bych nikomu nechyběl...", ovšem poslední myšlenka zůstala nedokončena, neb jsem si vzpomněl na Magnolii. Pro ní žiju a pro ní bych i zemřel. Chci zůstat s ní, ale když zůstanu s ní, nebudu moci začít znovu. Protože ona bude stálou připomínkou minulosti, která možná ani není moje. "Co když ani nejsem člověk?" pomyslím si najednou a přitom upřeně zírám kamsi skrz obraz. "Co když jsem Davida Elleyho zabil, převzal jeho podobu a teď se tu za něj vydávám v naději, že zapadnu?" zauvažuju, po tom co jsem viděl jak se Gruber změnil v to cosi, proč bych totéž nemohl být i já? Jak vím že nejsem jen zloděj identity? Tyto myšlenky mě nevědomky otočili a odeslali do zpět do postele, protože jsem jejich šílenost přisoudil tomu, že jsem unavený a tak mě napadají absurdní myšlenky. The ones in love, the ones who go shopping and the ones, who still do not remember a goddamn thing! Po třech týdnech, kdy jsem si říkal, co tu vlastně dělám a na kolik jsem tu vlastně dobrovolně jsme měli jet do Le Havre. Co vím, měl jsem jet já, budoucí nevěsta, Luisa a Magnolie. Ovšem té není zrovna nejlíp a tak se rozhodla zůstat doma, i když jsem říkal že zůstanu, trvala na tom, že mám jet. Neochotně jsem tedy souhlasil. Moje myšlenky se poté odvrátili zpět k mé procházce jedné noci. Opět jsem si přehrával své myšlenky v hlavě a při své cestě jsem málem narazil do kočáru který nás měl odvézt. "Tupče dávej pozor!" napomenu se a začnu vyhlížet Lily a Luisu. Když je nakonec zahlédnu, zamávám na ně a nechám je jako první nastoupit. Poté si vlezu do kočáru též. Ale sotva dosednu, tak opět na mě padne ta velká klec myšlenek. Opět se zatoulám v myšlenkách kamsi mimo dosah ostatních. I když se tvářím přítomně, moje vědomí však zanechal cedulku "Za chvíli přijdu!" a odešlo kamsi. Z transu mě však vytrhla otázka Lily. "Uh...jo...proč ne?" vymáčknu ze sebe pod tíhou vlastních myšlenek a promnu si obličej. Michaelův příchod jsem z nějakého důvodu neuvítal. Naopak, cítil jsem vůči němu nepřátelství. Netuším proč. Ale doufám že na to jednou přijdu.

Magie - 02. července 2013 01:01

Sebastian Gruber, Sinarda Safireli, Francesca Elley Všichni tři zasebou se vydáte pryč tajnou chodbou v ložnici Sebastianových rodičů, Sebastian je vepředu, Sinarda za ním a Francesca se za nimi po chvilce váhání přidá také. Schodiště je dost staré a špatně udržované, takže musíte jít pomalu, pokud nechcete aby vás vrzání prozradilo. Kolem můžete i cítit přítomnost čehosi, je toho jistě více co zde je, to je vám jasné. A to cosi není podobné ničemu, s čím jste se dosud setkali. Rozhodně to nejsou lidé, alespoň jen tak obyčejní lidé. A démoni také ne, rozhodně ne nějaký všeobecně známý druh. Spíše taková podivná, temná přítomnost někde v dálce. Sebastian vysílá mentální sugesce všemi směry a zdá se, že alespoň nějakým způsobem fungují. Pocity které blízkost neznámých vyvolává začínají slábnout, cítíte jejich pohyb. Sebastian dokáže odhadnout, že vážně míří směrem, kterým jsou stáje. Je zde ale něco jiného, a omnoho děsivějšího, co se naopak začne s vysílanými zprávami přibližovat. Vzduch kolem je čím dál tím více naplněn velice silným pachem kouře a zdá se, jakoby z okolí bylo vysáváno světlo. Raději se zde nezdržujete a zadním vchodem z kuchyně utečete ven. Při pohledu na oblohu si uvědomíte, že už je to jasné. Ano, jste zase v Nicotě. Celý dům a jeho nejbližší pozemky sem byly přemístěny, přesně jako ve Velteynu. Tráva jakoby ztratila barvu, je nyní taková velice světle zelená a pomalu začíná bělat. Za vámi se ozve rána, jak se někdo snaží dostat se ven dveřmi z kuchyně, které jste za sebou zavřeli. Děsivá přítomnost se blíží ještě rychleji vaším směrem, stejně tak ty další, menší již zaregistrovaly vaši stopu. Cítíte také pach démonů, který přichází zpoza zdí panství Gruberů. Všichni míří za vámi. Sebastian se ale nezdá být ani trochu vyděšený. Naopak, cítí to samé co předtím, jeho stará síla se vrací. Zase tam stojí on, černá postava s obrovskými křídly. Tak jak jej Francesca viděla už u Velteynu a Sinarda jej takto ještě neviděla. A nyní zde není žádný démon, který by se jej snažil ovládnout. Temnota... stále v tobě je. A časem bude jen silnější. uslyšíš ve svých myšlenkách poslední zbytky Adrianova "konstruktu", který jsi našel v jezeře. Poslední zábrany se rozpadly. Už mě nepotřebuješ. Já už se rozpadám také... Tahle síla k sobě přiláká mnohé... budeš mít mnoho nepřátel. Ale jsi připravený. Až to ovládneš... budeš moci cestovat mezi světy podle své vůle. Mezi Nicotou a zemí... i mezi jinými... brzy pochopíš sám. Sinarda a Francesca jen přihlíží, hlas neslyší, až doteď, kdy se ze Sebastiana začne ozývat po celém okolí. Démoni i další, které jste cítili přicházet se najednou zastavili. Vy jste také součástí všeho... Vaše rody také mají svá tajemství, svou sílu skrytou ve své krvi, která musí proniknout na povrch. Vybral si vás, Sebastian vás bude potřebovat. Proto vám pomůže... Na obzoru se objeví světelný bod, který se začne rozšiřovat, až odhalí obrovské město, na míle vzdálené. Jděte tam... ani oni vás teď nezstaví. Strach z moci a magie jim to nedovolí.

Sebastian Gruber - 03. července 2013 23:59

Uprkom vpred Po par schodoch sa k nam pridala aj Francesca a mne odlahne. Lahsie sa planuje, ked viem, kde kto je. Zmena okolia, ta podivna desiva pritomnost, ale aj to, ze moj plan fungoval, je desive i upokojujuce zaroven. Neostava mi nic, nez vkuse prehodnotovat situaciu. Je uz jasne, ze so slachtou viac za dobre nebudem. Urezal som si jeden konar pod nohami, no v svetle udalosti na Velteyne, iny som nasiel. A mozno aj dva. Len sa mi nezda napad s otvaranim inych svetov. Ako sa vravi: "V mori sa vzdy najde vacsia ryba". Nik nezaruci, ze som tu najvacsiu uz stretol. Vysli sme pred kuchynu a ledva ledva zavreli dvere, ked nas ta zahadna temna pritmnost zacina realne dohanat. Zvlastne, ze ju zastavi fyzicka prekazka. No vacsou zvlastnostou je, ze sme opat v Nicote. Znova ma zacina povzdvyhovat do tej nadludskej formy, co vo Velteyne.Teraz som vsak pripraveny a ani na okamyh nestracam hlavu. Meni sa sila mojej podstaty, nie moja podstata samotna. U mna k prerodu nedoslo. Otocim sa k obom dievcatam. Kridla su sklopene. "Pôjdeme k mestu. Tu nas nic viac nedrzi."Cokolvek sa nasledne stane, sme v tom spolu.Trocha mi moj avatar bude chybat, ale zda, ze mi ho otec zanechal, lebo si myslel, ze som slabsi a hlupejsi.

Magie - 04. července 2013 07:47

Cesta do Le Havre Sotva se všichni pohodlne uvelebíte v kočáru, kočí zapráská bičem a vy hned vyrážíte. Jiste, možná ponekud staromódní zpôsob prepravy, ale má svá kouzla a je o hodne tišší. Navíc máte jedinečnou prílezitost kochat se nádhernou krajinou francouzského venkova... Není divu, ze se po chvili zacnete nudit. Lillian tráví vetsinu casu koukáním z okna kdovíkde, veškerá témata k diskuzi s Michaelem byla vyčerpána asi již tak 5 minut po odjezdu a tak si hledá "zábavu" jinde. Je to celé takové zvláštní. Tolik se milujete a pritom si vlastne nemáte co rict. Spríznené duse nepotrebují slova. Dokonale si rozumí. Jako ty a Michael. Michael sám se cítí dosti unaven, na pražícím slunci začne klimbat a posléze usíná. David sedící vedle Lillian vypadá, jakoby byl ponoren v myšlenkách, Luna sedící mu naproti se choulí v koute, jakoby nejradeji zmizela. Vazne vam ten vylet moc hezky začíná. Michael Eriosi - Sen Ve tvém snu je pouze malá podzemní místnost, uprostred níž je klečící postava. Ty. Stojíš ve středu kruhu s hlavou skloněnou a rukama rozpajtýma od sebe... Ó NOSFERATU vyslyš mou bolest! Ó NOSFERATU vystup z temnoty a přijď na mé zavolání Ó NOSFERATU, tys zemřel, abys mohl žít! Ó NOSFERATU, tvůj život je ve smrti! Ó NOSFERATU, tvá smrt je životem! NOSFERATU vyslyš mě v mých modlitbách vystup z temnoty a přijď na mé zavolání NOSFERATU, ty ses zrodil z temnot! NOSFERATU, ty přicházíš z temnoty! NOSFERATU, ty sám jsi temnota! Ó NOSFERATU, vyslyš mé volání, vystup z temnoty, zjev se v úchvatné nádheře svého majestátu Ó NOSFERATU učiň mě vnímavým tvého hlasu Ó Nosferatu zde je kapka mé krve a můj dar pro tebe, a můj hlas tě volá z údolí temnot! řízneš se do ruky a krev steče na písmeno N v území velkého pentagramu Ó NOSFERATU volám tě duchem stínů Ó NOSFERATU volám tě kvílením vlkodlaka Ó NOSFERATU volám tě Tvou pečetí! Zjev se v nádheře svého majestátu! Volám tvé jméno! NOSFERATU! po té ucítíš jak tvé tělo oslabeně padne na kolena, ale v hlavě uslyšíš jeho hlas.... Zjev svému služebníku kde je jeho milá, a jak jí zachrání.... Scéna se mení, nyní stojís pred obrovským portálem, pred nímž je osoba, kterou jsi celý svuj zivot postrádal. Tak dlouho ti chybela... Dalsí zmena. Luxusne zarizený pokoj, snad jen ponekud potemnelý. Zena sedí naproti tobe. Musela jsem se vzdát všeho, dokonce i tebe, a nikdy jsem to nedokázala unést... Slova zeny zní jako líbezná hudba. Tak dlouho jsi na to cekal. Proč nás ten parchant rozdělil? Kde jsi byla 19 let? tolik vzteku je ve slovech, která ti vysla z ust. ...také u nás vyrůstala dívka, Lillian Ambrose, sirotek, té patří mě srdce, i když asi marně...Vlastně ani nevím co jsme, co mezi námi je, vím jedno, necítí to samé co já, nebo to nechce dát najevo, nebo mi jen nechce ublížit... kéz by to dala najevo, kez by citila to co ty... Vždy sem se citil sám... Ted sem te našel a nechci te ztratit... To se nesmí stát, nesmí... Za sebe říkám že svého otce zničím, a pak pomaličku zabiju... Tolik vzteku a nenávisti... proč? Zatím nemohu, ale brzy. Jen díky tobe. Vsechno bude tak jak má být... Scéna se mení. Nyní je to na miste, které poznávás, vase sídlo zakryté rouskou noci. Tvá matka te konejsí. Vše je už dobré. Konečně jsme spolu, Michaeli. rekne zena a obejme te. Konecne je vsechno tak, jak má být. S revem se probudíš. A nemôžeš prestat. David Poslouchej me... najdi me... jinak... je po nás obou... Podivný hlas jakoby vycházel prímo ze tvé mysli.

2LT Alex Tšernobog - 07. července 2013 20:58

Am I really insane? Začínám si říkat, jestli jsem blázen já, nebo všichni kolem mě, nebo je tohle nějaká kolektivní terapie pro cvoky. Ovšem z toho mě vytrhne hlas, který jako by šel z mojí hlavy. Ani to mi ovšem nedalo abych se nepodíval na Michaela, jestli něco neříkal. Hlas byl mužský, takže podezřívat děvčata by bylo asi pošetilé. Michael očividně mlčel jako hrob, nebo spíš vypadal že každou chvíli odhlásí své vědomí bez udání adresy. "Koho že to mám hledat?" zeptal jsem se sám sebe a začal jsem přemýšlet nad tím, co ten hlas říkal. "...jinak jsme oba mrtví..." zopakoval jsem si v hlavě, pravdě mou verzi, zní přeci jen...urgentněji. "Ale kde mám hledat? To mi asi říct nemohl co?" pomyslím si a zamračím se tak, že jsem vypadal že bych asi někoho zabil. "Tohle začíná být až moc velký bordel na to, aby to byl jen sen, natož nějaká halucinace..." pomyslím si a moje zamračení o něco povolí. Pohled mi padne na Michaela, mé antipatie vůči němu se zdála být zase o fous menší. "Asi jsem se fakt zbláznil!" pomyslím si a podívám se na Lily a Lunu...Luisu, nebo jak se vlastně jmenuje. "Vypadají víceméně klidně...kéž bych mohl říct totéž. povzdychnu si a poté se podívám z okna a snažím se přijít na to, kdo mi co chce říct.

Lillian *Lily* Ambrose - 09. července 2013 19:37

Příjemné překvapení~? Co skvělého se nestalo! Michael se k nám přidá na nákupy. Pochybuji, že bych vůbec mohla být šťastnější! ,,Ne, jsem ráda!" téměř vzrušeně vykřiknu. Usadíme se a kočár vyjede. Chvíli se s Michaelem bavíme o nastávající svatbě, ale vzhledem k tomu, že naprostou většinu příprav již zařídila jeho maminka, má úžasná budoucí tchyně, není moc o čem se bavit. V kočáře nastane ticho. Potlačím trochu smutný povzdech - takhle jsem si to nepředstavovala. No co. ,Ni slov netřeba.', uklidňuji se v duchu, nijak zvlášť úspěšně. Důležitější je, že se milujeme! Rozumíme si. A když si rozumíme, tak nepotřebujeme pořád mluvit... Přesto pocítím zvláštní prázdnotu, když sleduji okolní krajinu. Není to za poslední dny poprvé a... Kde se to vůbec vzalo? Měla bych být dokonale šťastná. A taky jsem. Asi. Vždyť... Beru si Michaela. To byl můj sen už od dětství. Od doby, co jsme se poprvé potkali. Tak proč... Proč je mi teď spíš smutno? Možná jsem jen unavená... Tentokrát si vážně povzdechnu, vždyť Michael tu usnul! I ostatní se zdají být duchem nepřítomní. Měla bych je nějak... No, rozmluvit. Ale... znovu se podívám z okna ... nechce se mi. No co, třeba se to v Le Havre zlepší. Podepřu si bradu a modlím se, aby cesta brzy skončila.

Sinarda Safireli - 13. července 2013 00:17

Pozor na přání Nakonec se všichni vydáme tajnou chodbou protože tuším co se zde děje. Kletba přestává působit není důležité zda jí někdo prolomil i když ne to ne ... Nevyčerpala se někdo jí musel odvolat.Ale pouze ten kdo jí seslal jí mohl zrušit ovšem otázkou je proč by to dělal? No na tyhle otázky bude dost času později až budeme mimo dosah těch venku.Začíná se nám to zamotávat i když to se dělo už předtím.Schodiště je staré a špatně udržované a my musíme jít pomalu pokud nechceme spadnout nebo na sebe upozornit vrzáním. A vzhledem k těm mentálním impulsům na zmatení které Sebastian vysílá jistá možnost která mně napadla nepřichází v úvahu. Navíc pocit který cítím všude zde se mi nelíbí jako by společně se zrušením téhle plíživé ochrany mrtvého času povstalo něco temného.Temná síla která se zatím drží v pozadí,ale nyní se přibližuje směrem k nám a k těm mentálním impulsům které na ně působí jako vábnička.A místo davu venku se sem blíží něco temného vzduch okolo nás houstne a světlo jako by bylo vysáváno zatímco kolem nás se stáčí silný pach kouře.Když uteču ven jsem ráda že to je všechno za námi.Pryč od toho davu a probouzející se temné síly,ale úleva je jen dočasná. „No tom snad ne.Ne.“poznamenám při pohledu na oblohu.Jsme totiž v Nicotě celé panství i pozemky zde někdo přemístil to bylo to co jsem viděla i cítila. „Jsme v Nicotě,příroda umírá.“pronesu spíš pro sebe pohledem na trávu.Ovšem máme tu jiné starosti ta temná síla a démoni míří přímo k nám. Asi bych si měla dát pozor na přání.Ano chtěla jsem sem,ale netroufla bych si.Bylo by to moc ... nebezpečné. A Sebastian prodělal nějakou podivnou proměnu,začínám mít pocit že v tom má prsty,ale proč? Ne ani on nemá dost síly navíc to nečekal.To Adrian přenesl nás do Nicoty ve svém konečném aktu.No problémy se šlechtou se teď zdají tak nicotné. Vyslechnu si jeho řeč vážně pěkná řeč,ale pokud se nepletu když zde byli naposled nezabili je málem?Neutekli tak tak před něčím co je honilo?Podívám se k městu které se před námi objevilo a snažím se uklidnit. No tak uklidni se jsi v Nicotě to jsi chtěla.Chtěla jsi odpovědi a i něco víc.Pokud se to povede všechno může být jinak.A bude. Na mé tváři se objeví náznak úsměvu,ale pak zmizí. „Dobře,pojďme k tomu městu.“odpovím pak.

Drag Oncave - 21. srpna 2013 22:52

Nový příspěvek v dobrodružství. Modrý. Kvůli dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do škatulky "Už se dlouho nehrálo -> odpad" a přišel na Vás správce s koštětem. Dejte mi do dvou týdů vědět (nejlépe přímo herním příspěvkem, pokud si nechcete spamovat v dobrodružství, můžete i poštou), jestli jste našli novou chuť k hraní nebo byste rádi vyměnili vypravěče. Pokud se mi neozvete, po skončení lhůty bude dobrodružství ukončeno! Drag Oncave PS: Pro mé kontaktování nepoužívejte herní poštu! Vzhledem k tomu, že se tohoto dobrodružství neúčastním, nedostanu se k ní.

Drag Oncave - 05. září 2013 17:45
	Dobrodružství vytaženo z odpadu, hodně štěstí v obnovování příběhu! Pamatujte, prosím, že pokud uplyne od posledního herního příspěvku 6 měsíců, dobrodružství bude automaticky ukončeno. Drag Oncave

Sebastian Gruber - 11. září 2013 18:14
	soukromá zpráva od Sebastian Gruber pro Ja som to vravela!

Drag Oncave - 19. října 2013 19:39

Nový příspěvek v dobrodružství. Modrý. Kvůli dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do škatulky "Už se dlouho nehrálo -> odpad" a přišel na Vás správce s koštětem. Dejte mi do dvou týdů vědět (nejlépe přímo herním příspěvkem, pokud si nechcete spamovat v dobrodružství, můžete i poštou), jestli jste našli novou chuť k hraní nebo byste rádi vyměnili vypravěče. Pokud se mi neozvete, po skončení lhůty bude dobrodružství ukončeno! Drag Oncave PS: Pro mé kontaktování nepoužívejte herní poštu! Vzhledem k tomu, že se tohoto dobrodružství neúčastním, nedostanu se k ní.

Drag Oncave - 21. října 2013 01:52
	Dobrodružství vytaženo z odpadu, hodně štěstí v obnovování příběhu! Pamatujte, prosím, že pokud uplyne od posledního herního příspěvku 6 měsíců, dobrodružství bude automaticky ukončeno. Drag Oncave

Drag Oncave - 15. prosince 2013 17:47

Nový příspěvek v dobrodružství. Modrý. Kvůli dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do škatulky "Už se dlouho nehrálo -> odpad" a přišel na Vás správce s koštětem. Dejte mi do dvou týdů vědět (nejlépe přímo herním příspěvkem, pokud si nechcete spamovat v dobrodružství, můžete i poštou), jestli jste našli novou chuť k hraní nebo byste rádi vyměnili vypravěče. Pokud se mi neozvete, po skončení lhůty bude dobrodružství ukončeno! Drag Oncave PS: Pro mé kontaktování nepoužívejte herní poštu! Vzhledem k tomu, že se tohoto dobrodružství neúčastním, nedostanu se k ní.