Mass Effect 2
hrálo se Jindy
od: 16. listopadu 2010 17:53 do: 27. února 2012 13:35
Dobrodružství vedl(a) Khal_Drogo
| |
 | V roce 2183 se stalo srdce galaktického společenství terčem ničivého útoku. Armáda syntetických gethských vojáků napadla vesmírnou stanici Citadela a chtěla otevřít portál smrťákům. Mohutným strojům, které každých 50 000 let vymýtí veškerý organický život v galaxii. Obranu vedl velitel Shepard přesto však Rada Citadely útoku podlehla. Nyní se nová Rada pod vedením lidi snaží potlačit zvěsti, že se smrťáci vrátili. V naději že uklidní veřejnost, vyslali velitele Sheparda a vesmírnou loď Normandii zneškodnit poslední známky gethského odporu...Oficiálně ale i nadále kladou vinu za útok gethům a jejich vůdci, zběhlé spektře. Ale pro ty co znají pravdu, se pátrání po viníkovi a odpovědích teprve rozbíhá... |
| |
| Začínáme …………………… Záhadný, zničení Normandie a Stanice Carbera – Projekt Lazarus Slunce modro rudé barvy plane v pozadí a Miranda má projev se Záhadným na neznámém místě hlavní stanici Carbera.  Miranda: “ Shepard udělal všechno správně. Dokonce lépe, než jsme doufali. Záchranou Citadely – včetně záchrany Rady – si lidstvo získalo důvěru celé galaxie… a pořád to nestačí.“ Záhadný:“ Naše oběti si získaly vděčnost Rady, ale Shepard stále zůstává naší největší nadějí.“ Miranda:“ Ale posílají ho bojovat z Gethy. … Z Gethy… Oba ale víme, že tohle není ta skutečná hrozba. Smrťáci. Pořád tam někde jsou.“ Záhadný:“ A je na nás, abychom je zastavili.“ Záhadný si potáhne cigarety kterou poté típne a vyfukuje kouř. Miranda poté pokračuje. Miranda:“ Rada Carberovi nebude nikdy důvěřovat. Nikdy naší pomoc nepřijme. Dokonce ani po tom čeho lidstvo dosáhlo. Ale za Shepardem… za ním půjdou. Je to hrdina, prostě ikona. Ale je jen jeden. Pokud ztratíme Sheparda, může být lidstvo docela dobře na řadě.“ Záhadný se zadívá přes tabuli skla na krásný výhled slunce které je vidět přímo z jeho kanceláře kde má vše potřebné a promluví z odhodláním ve svém hlase. Záhadný: “ Tak se postarejte, abychom ho neztratili.“ ………………………. Měsíc po ničivém Gethském útoku na Citadelu se galaxie stále snaží vzpamatovat. Alianční flotila vykonala pro záchranu členů Rady Citadely ohromnou oběť a vysloužila tak lidstvu členství v této prestižní skupině. Nyní Rada čelí výzvám k objasnění důkazů ohledně existence smrťáků – ohromných strojů. Které každých 50 000 let vyhladí veškerou organickou civilizaci – a jejich potencionálního návratu. Aby potlačila takové dohady, vyslala Rada Velitele Sheparda spolu s Normandií vymítit poslední známky gethského odporu. Oficiálně ale i nadále kladou vinu za útok gethům a jejich vůdci, zběhlé spektře. Ale pro ty, co znají pravdu, se pátrání po viníkovi a odpovědích teprve rozbíhá. ………………………… Normandie se vynoří z hyperprostoru v soustavě Amada (mlhovina Omega) nedaleko planety Alchera. Joker hlásil veškeré bezpečnostní opatření až na dobu kdy se stalo něco co nikdo nečekal. Pressly prochází po palubě a kontroluje spisy na PDA. Joker:“ Vše je v pořádku… letíme na tichý pohon.“ Pressly:“ Ztrácíme čas. Čtyři dny hledání v tomto sektoru a nenašli jsme jedinou známku činnosti gethů.“ Joker:“ Za poslední měsíc se ztratily tři lodě. Něco se s nimi stalo.“ Pressly:“ Sázím na otrokáře. Soustava Terminus se jimi doslova hemží.“ Do toho se ale ozve alarm a Praporčík ohlásí jakou si aktivitu. Praporčík:“ Zachytila jsme něco na dálkovém skeneru. Neidentifikovatelná loď. Vypadá jako křižník.“ Joker projede rychlé záznamy a odpoví. Joker:“ Neodpovídá to žádným známým znakům.“ Praporčík:“ Křižník mění trajektorii. Nyní je na kolizním kurzu!“ Pressly:“ To snad ne. Maskovací systémy jsou aktivní. Ta gethská loď nemohla vědět…“ Praporčík rychle vykřikne a hned na to i Pressly, ale to už loď Normandie dostala zásah. Presslyho zabil výbuch menšího počítače v kokpitu a Praporčík vylétla ze své sedačky a hlavou tvrdě narazila na podlahu. Joker:“ To nejsou Gethové. Úhybné manévry na plno!“ Než ale vše stačí zareagovat loď už dostala několik dalších zásahů.  Ashley Williamsová běží v místnosti pro posádku pro Velitele (Sheparda) Oznámí mu vše potřebné o napadení Normandie a o potřebné pomoci Aliance. Jen co Shepard udělal vše potřebné poslal Ashley do záchranného modulu společně s posádkou a vydal se pro Jokera do kokpitu. Ten se stále snažil udežet Normandii tak nějak v celku. Shepard se postaral i o Jokera a pomohl mu do záchraného modulu. Než tam ale stačil vlézt i on tak Normandie dostala další zásah a Sheparda to odhodilo o kus dál. Stačil ale poslat záchranný modul z lodě pryč čímž zachránil Jokera a zbytek posádky. Další zásah už byl zničující a Normandie se začala z výbuchy rozpadat… Shepard byl odmrštěn do vesmíru a gravitací stahován na povrch planety…  ……………………… O dva roky a dvanáct dní později se Shepard probouzí na výzkumném stanici Lazarus. Když otevřeš oči tak slyšíš hlas který tě probudil. Je to hlas ženy (Mirandy) která ti říká že stanice je napadena a i když tvá zranění nejsou z cela v pořádku je na čase vstát a dostat se do hangáru rad které ti přes vysílačku dává. Stanice byla napadena Mechanoidy ti byli aktivování někým ze stanice a na tobě je abys se přes ně dostal do hangáru v čas než bude stanice s cela ztracena.  Nějakou slabší zbroj a pistoly jsi našel v jedné skřínce v rohu místnosti. Máš ale jen jeden termální zásobník ve kterém je jen 12 patron. Musíš se snažit jak nejlépe dovedeš. Štít na zbroji je aktivní jen z poloviny. Nevydrží příliš moc zásahů tak si dávej pozor… |
| |
 | Normandie Už měsíc strávený na Normandii a stále se nic neděje. Procházím si zrovna seznam nákladu když v tom se ozve alarm. Chvilku na to dostaneme zásah a loď sebou silně škubne. Okamžitě nastavím signální maják aby nás mohla Aliance rychleji najít…. Po chvilce je vše připraveno a ukáže se Ash. Prohodí jen pár slov ohledně Jokera že nechce opustit loď a hlavně jestli Alianční lodě dorazí v čas. Na její otázky jí odpovím a poté jí pošlu do záchranného modulu. “ Pokud se sem Aliance nedostane v čas. Najdou jen naše, zmrzlí těla někde ve vesmíru. Okamžitě si zalezte do záchranného modulu. Hned!“ Pošlu Ash pryč a nastavím moduly na vypuštění hned po tom co se jim zavřou dveře. Všude kolem je oheň a jak běžím po plošině vše kolem bouchá slabými výbuchy. Vyběhnu schody a otevřu dveře. Jsem na místě kde se nacházel můstek. Vše je zničeno a když se podívám nad sebe místo stropu je tam ohromná díra.  Výhled na planetu a nekonečný vesmír je pěkný ale ne v tuhle chvíli. Směřuju do kokpitu kde je Joker. Je to na delší dobu kvůli nízké gravitaci a hlavně kvůli té ohromné díře v trupu lodi a v díře na místo stropu. Jen co dojdu do kokpitu dojdu k Jokerovi a čapnu ho za ruku. “ Padáme Jokere! Z Normandií je amen.“ Pomůžu mu do modulu který je hned vedle kokpitu, určen hlavně pro piloty. Když ho nacpu dovnitř tak se ozve další rána kus od nás. Mě to odhodilo o kus dál a už nebyl čas se do modulu dostat. Zmáčknul jsem odpálení modulu na které jsem ještě dosáhnul a další rána mě odmrštila na protější stěnu. Narazil jsem na ní zády a v obleku se mi poškodil přívod vzduchu. Výbuch Normandie mě odhodil do vesmíru. Docházel mi vzduch v obleku a já se pomalu začínal dusit. Cítil jsem jak mě stahuje gravitace k zemi… poté už byla jen tma. ………………….. |
| |
 | Základna Carbera – Projekt Lazarus “ Zajistili jsme velitele Sheparda. Projekt Lazarus může pokračovat podle plánu.“…. Už celé dva roky a dvanáct dní dávám dohromady Velitele Sheparda. Padlou lidskou Spektru v akci. Společně z doktorem Wilsonem, jsem kontrolovala Shepardův stav když v tom se začal probouzet. Snažila jsem se ho uklidnit ale jeho srdeční stav se zhoršoval. “ Rychle zvyšte dávku!... říkala jsem vám že vaše výpočty nejsou správné. Sheparde zůstaňte v klidu.“ Hned na to se ale po pár hodinách ozvali výbuchy a střelba po celém komplexu. Spustil se poplach a já jsem se dostala do bloku D, dostala jsem se až do hangáru odkud jsem se snažila probudit Sheparda. “ Sheparde! Probuďte se! No tak Sheparde útočí na nás… vaše rány se ještě plně nezhojili ale musíte se probrat. V rohu místnosti je skřínka kde je nějaký slabší zbroj a zbraň. Musíte projít blok B a C rychle!“ jen co jsem Shepardovi řekla co jsem musela monitorovala jsem ho pomocí kamer které ještě fungovali. |
| |
| Základna Carbera – Projekt Lazarus Pomalu otevírám oči ale vidím jen světlo nade mnou. Kolem se začala pohybovat žena a nějaký muž. Nebyl jsem si jist kdo to byl ale zaslechl jsem jejich jména. Miranda a Wilson. Nejsou mi ničím povědomí. Když jsem se snažil pohnout cítil jsem obrovský tlak ve svém těle. Cítil jsem jak se mi zrychloval tep a tlukot srdce doslova bušil na hruď. Poté si už jen pamatuji jak mě ta žena chytila za ruku a rozmazané světlo se stalo opět tmou. Poté už jsem cítil jen silné škubnutí a opět ten její hlas. Říkala mi co mám dělat. Snažil jsem se posadit ale všechno bylo jako kdybych měl zlámané všechny kosti v těle. Za silnou tabulí skla jsem viděl jen prolétající střely a všude kolem oheň. Postavil jsem se na nohy jak to chtěla Miranda a došel jsem k té skřínce. Našel jsem tam jen prázdnou pistoly a zbroj. Tu jsem na sebe navléknul, a z prázdnou pistolí jsem šel ke dveřím. Tam hořela plynová bomba. Schoval jsem se za roh a ozval se výbuch, kterej mi otevřel dveře. Došel jsem k dalším dveřím, u kterých byla mrtvola. Sebral jsem z její pistole zásobník a dal ho do té sví. Všimnul jsem si, že má na sobě uniformu Carbera. Nijak jsem to teď neřešil a vyšel jsem ze dveří. Hend na to se do mě pustil jeden z mechanoidu. Jen tak tak jsem stačil zalézt před jeho střelbou. Když zrovna přebíjel rychle jsem vykouknul z ukrytu a vystřelil čtyřikrát do jeho dvou čipů které má místo očí. Bouchla mu hlava a já tak mohl pokračovat. Stále jsem dostával instrukce od Mirandy. Cestou jsem našel další termální zásobníky který se dost hodily. Narazil jsem na další odpor. Další čtyři mechanoidi. Už jsem začínal zjišťovat kdo za útokem stojí. Dostal jsem se přes ně a přišel tak o dva zásobníky. Došel jsem na plošinu odkud jsem musel s jed výtahem dolů. Dostal jsem se tak do bloku C. Vycházel jsem schody když jsem slyšel střelbu. Narazil jsem na sklem na někoho kdo na mě volal. Než jsem ale stačil cokoli udělat už se na skle ukázalo několik krvavých stop. Všimnul jsme si v pozadí jak mizí bojovej mechanoid. Dostal jsem se do dalších dveří kde jsem narazil na jednoho přeživšího. Zdělil mi že se jmenuje Jacob Taylor a že mi pomůže se dostat do hangáru. Náhle se mu ozval někdo další. Zaslechnul jsem jméno Wilson. “ Počkat, Wilsona znám. Byl u toho když jsem se poprvé probudil. O co tu kurva jde? A proč mám hlavu jak prořezanej meloun?!“ Zeptal jsem se ho a vyčkával jsem na odpověď. |
| |
| Cesta do Hangáru Po tvém probuzení tě Miranda vede celou dobu ale v jedné části jsi sní stratil spojení. Narazil jsi ale na Jacoba Taylora. Ten ti pomohl zneškodnit pár mechanoidů a sibyl ti že ti pomůže se dostat do hangáru kde by měla být Miranda. Když jsi mu položil otázku ohledně toho co se tu děje tak ti odpověděl. Jacob Taylor:“ Nacházíte se na stanici Carbera. Tohle je projekt Lazarus. Dávali vás dva roky dohromady. Proto vypadáte takhle. Všechno vám vysvětlím ale musíme se dostat pro Wilsona do sektoru B a odtamtud to půjde rychleji do sektoru D kde je Miranda. Všechno vám vysvětlím ale teď se odtud musíme dostat.“ Pokud jsi souhlasil a vydal jsi se společně z Jacobem dostali jste se do sektoru B bez jakých koly potíží. Dokonce jste pomohli i Wilsonovi a on vám poděkoval tím stylem jako že jste si teď kvit. Jacob se zmínil o Mirandě ale Wilson na to reagoval přehnaně s tím smyslem jako že za to může ona a pokud ne tak už je mrtvá. To vás ale neodradilo a vy jste pokračovali dál. Když jsi byl v půli cesty Jacob tě zastavil a řekl ti pár slov. Jacob Taylor:“ Sheparde, když vám řeknu pro koho pracuju budete mi věřit.“ Wilson se Jacoba snažil odradit několika slovy ale on přesto pokračoval. Jacob Taylor:“ Pracuju pro Carberus. Ten utratil majlant za to aby vás přivedl z pět. Nejsem si jist jaké má s vámi záměry ale vše by vám mohl vysvětlit Záhadný…. Teď by jsme se měli dostat do hangáru a pryč odtud.“ Po tvé reakci jste pokračovali dál až jste se dostali konečně do hangáru. Narazili jste na odpor se kterým jste se museli vypořádat. |
| |
| Základna Carbera – Projekt Lazarus – Cesta do Hangáru Jen co jsem se dozvěděl kde to jsem začínal jsem mít vážné pochyby. “ To jsem jako na stanici Carbera. Měli by jste pro tohle mít dost dobrý vysvětlení…. Počkat, říkáte dva doky? Nějak si to nemůžu srovnat v hlavě. To jako jsem klon nebo kyborg? Kurva… padáme odtud pryč pak chci od vás ale vysvětlení.“ Dořeknu a následuju Jacoba do hangáru. Když jsme cestou narazili na Wilsona pomohli jsme mu a on se zmínil o Mirandině zradě. “ Blbost. Kdyby byla zrádce proč by mě probouzela a dostala mě až sem. Co vím je že nevěřím ani jednomu z vás. Jste pro mě cizí a až se dostaneme pryč rád bych šel po svejch.“ Došel jsem kus dál chodbou až kde schodům když mě zastavil Jacob a něco málo mi řekl. Jen jsem se na něho natočil pohledem a došel jsem až k němu. Přimáčknul jsem ho ke zdi a odpověděl jsem mu. “ Takže vy děláte pro Carbera. Nečekejte že vám z něčím pomůžu. Vím co vy zmetci jste zač. Narazil jsem na pár vašich buněk rozmístěnejch po galaxii. Takže skuste mi ještě zalhat a vy nebo ten váš Záhadný budete mít co dělat semnou… teď odtud vypadneme.“ Došli jsme až do hangáru ale odpor tu byl větší než kde jinde. Rozdělili jsme se a šli každej jednou stranou. Jak jsem šel dolů po schodech sundal jsem dva parchanty. Vycházel jsem schody a díky bednám za který jsem se mohl schovat jsem sundal další dva. O zbytek se postaral Jacob a Wilson. Došli jsme až ke dveřím hangáru a Wilson začal otevírat dveře. Když se dveře otevřeli stála tam Miranda a bez váhání prostřelila Wilsonovi hlavu. Namířil jsem na ní zbraň a vyčkával co se stane. |
| |
| Tak jak jsem navedla Shepperda na zprávnou cestu jsem podle všeho navedla jak měla nebylo to nijak snadné když polovina monitorovacích kamer nefunguje po nějaké době jsem ale s ním ztratila spojení a já přišla na to kdo za všem stojí a jako vždy jsem se nemílila. Utíkala jsem do Hangáru kde vyčkávala na jejich příchod a na to jak budou reagovat na mé zjištění čekala jsem netrpěli a jak se říká svrběla mě ruká v které jsem měla zbraň, pořád se mi v hlavě přemítalo jak se tohle mohlo vše stát a když se pomalu začli otevírat dveře naímřela jsem rovnou kde májí normální lidé hlavu, v tom se Wilson podíval na mě a dost překvapeně a já se jen usmála dostal jen ze sebe... ,, Mirando ! Ty máš být přeci" Víc jsem mu dovolit neřekla a jen s pobaveným a celkem zklamaným usměvem na něj dívám. ,, Mrtvá? Vystřel se rozlehl po místnosti a Shapperd na mě vytahl zbraň a já na něj koukla a pak na Jocoba který už na mě chrlí otázky proč jsem to udělala podobné už mě dobře zná že já nedělám věci jen tak aniž bych měla důvod. ,, Jacoba Wilson byl zradce a dobře víte že já nedělám věci a jen tak a nemílím se na to by jste si mohl zvyknout." Koukám kolem sebe a zjištuji jestli se někdo neblíží nějací nezvaní a raději sklopím zbraň a podívám se na oba se slovy.... ,, Měli bychom vzít raketoplan a pak s váma chce mluvit pan Zahadny." |
| |
| Odlet ze stanice Namířím na Mirandu hned po tom co sejmula Wilsona. “ Dokonce i když jsi si jistá, vážně si zasloužil takové přivítání?“ Poté pronesla pár dalších slov ohledně toho že se nikdy nemilí a že by mě ráda vzala k Záhadnému. Sklonil jsem svou zbraň se slovy. “ Měl jsem pocit, že Wilson čeká jen na to, až bude mít příležitost střelit mě do zad… Pokud semnou chce mluvit ten váš Záhadný neměli bychom ho nechat čekat. Téhle stanice mám už po krk že by to vystačilo na celý život.“ Následuji Mirandu a Jacoba do raketoplánu a odlétáme ze stanice. Zanedlouho jsme už z dohledu stanice a já jen sedím a dívám se z okna. Stále mám hlavu jak prořezaný meloun a žebra mě bolí už o něco méně. Stále si ale nejsem jistý jestli se těmhle lidem dá v něčem věřit. |
| |
| Nedaleko Stanice Carbera Nastoupil jsi s Mirandou a Jacobem do raketoplánu a vyrazili jste. Miranda si hrála z uni-nástrojem a Jacob ti pokládal několik otázek ohledně tvého zdraví. Jaboc:“ Než se setkáte se Záhadným, položím vám pár otázek, abychom vyhodnotili váš stav… Od toho útoku uplynuli dva roky. Záhadný potřebuje vědět, že je vaše osobnost a vzpomínky neporušené. A k tomu slouží ty otázky.“ Na to chvilku počkal zda Shepard zareaguje a pokud ano tak mu odpověděl a pokračoval dál v otázkách. Jacob:“ Přesněji dva roky a dvanáct dní. A většinu z toho jste byl na operačním stole… Ale teď k otázkám. Čím dříve začneme, tím dříve budeme hotoví. Začneme z vaší minulostí. Ok. Záznamy ukazují že jste vyrostl na Zemi. Tvrdé prostředí, bez rodičů. Nechal jste se naverbovat a získal jste medaili za boj s batariany při skyllianském blitzkriegu. Pamatujete si na něco?“ Jacob vyčkával až odpovíš a poté pokračoval v otázkách. |
| |
| Odlet na stanici Carbera Následoval jsem Mirandu a k tomu jsem prohodil jen menší hlášku a šel se posadit do raketoplánu. Jak tak sedím uvnitř a dívám se z okna ven začne se mě Jacob na něco ptát. Jen se na něho podívám a poslouchám vše co říká. Miranda mezi tím nastavuje svůj Uni-nástroj. Když se zmínil o tom jak jsem byl dva roky mimo musel jsem zareagovat. “ Říkáte „Dva Roky“? to jsem byl pryč tak dlouho?" Čekal jsem jak bude vše pokračovat a postupně jak se mně ptal na otázky tak jsem mu odpovídal. “ ani omylem bych nedovolil těm otrokářskejm šmejdům zahnat mě na útěk.“ Odpověděl jsem Jacobovi a vyčkával na další otázku. |
| |
| Nedaleko Stanice Cerbera Jacob vyčkával až odpovíš a poté pokračoval v otázkách. Jacob:“ Ať už to chcete podávat jakkoli, bylo to zatraceně působivý. Měl jsem tam pár svých přátel… zkusme něco novějšího. Vimir, kde jste zničil Sarenovo klonovací středisko. Musel jste nechat člena týmu, aby tam zemřel při výbuchu…. Poručík Kaidan Alenko zemřel při výkonu služby. Pod vaším velením. Proč jste ho tam nechal?“ Vyčkával až znovu odpovíš na otázku… Jen co Jacob dostal odpověď odpověděl ti a položil ti další otázku. Jacob:“ Rozumím, veliteli. A nesoudím vaše rozhodnutí. Každý od Cerbera ví, že klonovací středisko bylo nutné zničit….. Sheparde vraťte se na Citadelu, poté co Aliance zachránila Destiny Ascension a vy jste zabil Sarena. Co se stalo po tom?“ Vyčkávají na odpověď a Miranda stále nahrává schéma do Uni-nástroje. |
| |
| Odlet na stanici Cerbera Odpověděl jsem Jacobovi a vyčkával na další otázku. “ Nechal jsem ten den zemřít svého přítele, ale neudělal jsem to pro nic za nic. Musel jsem zachránit co nejvíce lidí to šlo. Kaidan položil svůj život za zbytek týmu. Bez něj bych Sarena nezastavil. Zemřel jako Hrdina.“ Odpověděl jsem mu a vyčkával na další otázku, na kterou jsem mohl odpovědět. Když se mi dostalo další otázky tak jsem na ní odpověděl stejným způsobem. “ Lidstvu bylo nabídnuto místo v Radě. Doporučil jsem na tu pozici Kapitána Andersona.“ Doufám že tyhle otázky již budou stačit a konečně se pohneme někam dál. |
| |
| Nedaleko Stanice Cerbera Vyčkávají na odpověď a Miranda stále nahrává schéma do Uni-nástroje. Poté ti odpoví a vše co potřebovali vědět, již mají a vy jste se mohli pohnout dál. Jacob:“ Ano, z kapitána Andersona je nyní radní Anderson. Ačkoli z toho, co jsem slyšel, dává přednost životu v armádě. Ale přesto je fajn vědět, že lidský člen Rady nebude upřednostňovat politikaření před obranou.“ Do toho pronesla Miranda pár slov ohledně toho že má Shepard dobrou paměť, ale že jsou tu i další testy které by se opravdu měli projít. Do toho se znovu vložil Jacob. Jacob:“ No tak, Mirando. Dost už těch kvízů. Vzpomínky má a osobně se můžu zaručit i za jeho bojový schopnosti…. Budeme muset doufat že Záhadný náš malý polní test uzná jako dostatečný důkaz. To byli to poslední co už padlo a akorát jste přilétali blíže ke stanici Cerbera. Jen co jste přistáli v Hangáru bylo na Shepardovi aby se odebral do zadní místnosti kde se měl setkat se Záhadným. Když jsi se vydal do zadní místnosti byla prázdná a na podlaze byl jen kruh. Do toho když jsi vstoupil tak tě přejeli oranžové laserové paprsky a tvůj hologram se ukázal u záhadného v jeho sídle. Mohl jsi vidět záhadného jak sedí na své židli a za ním se v pozadí rozpíná mohutné rudo modré slunce…. Jen co jsi se ukázal tak se Záhadnému na tváři objevil malí šibalský úsměv a pozdravil tě. Záhadný: “ Velitel Shepard.“ |
| |
| Sstanici Cerbera Jen co jsme se dostali na novou stanici bylo mi řečeno že se mám dostavit do zadní místnosti kde bych měl narazit na Záhadného. Vydal jsem se do zadní části, sešel jsem schody a vešel jsem do jediné místnosti která zde byla. Byla tmavá a prázdná. Na zemi byl kruh do kterého jsem vstoupil. Přejelo přese mně několik paprsků a za okamžik jsem byl u Záhadného ale jen jako hologram. On pronesl jen krátkou větu na kterou jsem mu odpověděl. “ Záhadný. Myslel jsem, že se setkáme osobně.“ Vyčkával jsem jak zareaguje. (Kdyžtak to napiš celé znám celí postup :-)) |
| |
| Nedaleko Stanice Cerbera Záhadný se napil ze své sklenky a odpověděl ti. Záhadný:“ Nezbytné bezpečnostní opatření. Nijak neobvyklé u lidí kteří vědí to, co my dva.“ Na to Shepard reagoval a Záhadný mohl pokračovat. Záhadný:“ Že je naše místo ve vesmíru daleko ohroženější než bychom se rádi domnívali… Jediný muž – jediný velice zvláštní muž – může stát mezi osudem lidstva a největší hrozbou naší krátké existence.“ Jen co to Shepard dořekl tak si Záhadný potáhnul ze své cigarety a pokračoval. Záhadný:“ Rád vidím, že vaše pamět zůstala neporušena. Jak se cítíte?“ Na to Shepard reagoval a Záhadný pokračoval. Postavil se ze svého křesla a došel až k Shepardově hologramu. Záhadný:“ Jsme ve válce. Nikdo to nechce přiznat, ale lidstvo čelí útoku. Zatímco jste spal, zmizeli celé kolonie. Lidské kolonie. Domníváme se, že jde o někoho, kdo pracuje pro smrťáky. Tak jako Saren a gethové pomáhali Vládci. Viděl jste to sám. Přemohl jste je všechny. A to byl jen jeden z důvodů, proč jsme si vás vybrali.“ Shepard reagoval a Záhadný znovu potáhnul cigarety. Záhadný:“ Jste jedinečný. Nejen, co se týká vašich schopností, ale i pro to, co představujete. Postavil jste se za lidstvo v klíčoví okamžik. Nejste jen pouhý voják – jste symbol. Nevím zda-li smrťáci vědí, co je to strach, ale jednoho z nich jste zabil. To musejí respektovat.“ Shepard řekl něco o Alianci a Záhadný mu na to odpověděl. Záhadný:“ V boji s vládcem utrpěli značné ztráty. Zotavují se, ale nemohu si dovolit plýtvat zdroji na ověřování hrozby ze strany smrťáků. Dávat únosy za vinu žoldákům a pirátům je mnohem snazší. A pohodlnější.“ Padlo dalších pár slov a znovu se dostal ke slovu Záhadný. Záhadný:“ Zmizely stovky tisíc kolonistů. Řekl bych, že to v celku odpovídá definici „vyhubení“. Nikdo tomu nevěnuje pozornost, protože je to nahodilá záležitost a k útokům dochází v odlehlých oblastech. Nevím, proč se najednou zaměřili na lidstvo. Možná jste upoutal jejich pozornost, když jste zavil jednoho z nich. Kdybychom čekali, až začnou jednat politici nebo Aliance… taky by už žádné lidské kolonie nemusely vůbec existovat.“ Záhadný se podívá na Sheparda a odpoví mu na jeho poslední slova. Záhadný:“ Byl bych zklamán, kdybyste mou nabídku přijal dříve, než byste se o tom přesvědčil na vlastní oči. Mám tu pro vás raketoplán, který vás dopraví na Freedom’s Progess, poslední z unesených kolonii.“ Záhadný se otočil a došel se posadit do svého křesla. Záhadný: “ Miranda a jeden z našich vás o všem informují…. Wilson byl jeden z mých nejlepších agentů, ale zradil. Miranda udělala co se od ní očekávalo. A nejednou vám zachránila život. Jacob mezi tím připraví jinou loď. Ten kdo s vámi poletí se jmenuje Rekuus Malekir. Je to turian, snad se vám sním povede dobře…. Budete s nimi v bezpečí…. Prozatím…… to rád slyším. Najděte jakékoli vodítko. Kdo by stojí za únosy kolonistů? Jsou nějak napojeny na smrťáky?... Já jsem vás přivedl z pět. Zbytek je na vás.“ Poté Záhadný vypne komunikaci a Shepard se vrátí z pět do místnosti. Když jsi vyšel opět schody již tam čekala Miranda a onen zmíněný Turian (Rekuus Malekir). |
| |
| Sstanici Cerbera Dostalo se mi odpovědi a když řekl tu divnou věc ohledně toho co my dva víme tak jsem zareagoval. “ Co přesně znamená to: „my dva víme?“ Jen co to dořekl tak jsem z vážným výrazem řekl jen jediné slovo. “ Smrťáci.“ Jen co Záhadný pronesl dalších pár slov snažil se být přátelský. Ale na to mu dlabu tak jsem mu tak i odpověděl. “ Přejděte k věci. Co smrťáci dělají, že jste mě kvůli tomu přivedl zpátky?“ Jen jsem zavrtěl hlavou a odpověděl jsem. “ Za to co jste utratil za moje oživení, jste mohl vycvičit celou armádu…. Pokud jde o záležitost ohrožující lidstvo, musíte zmobilizovat Alianci…. Vládce se pokoušel vyhubit veškerý život v galaxii. Proč by se smrťáci zaměřili na pár lidských kolonii?“ Zamyslel jsem se nad tím co Záhadný řekl a odpověděl jsem mu. “ Pokud je pravda, co říkáte… pokud za tím stojí smrťáci… budu vážně uvažovat o tom, že bych vám pomohl.“ Záhadnej pronesl pár dalších slov a pak se zmínil o další kolonii a o těch co semnou půjdou. “ Miranda chladnokrevně zabila Wilsona a kdo je ten další Jacob?...“ Když řekne kdo semnou poletí tak mu odpovím a vyčkám, jestli ještě něco neřekne. “ Najdu, co chcete a vrátím se dřív, než řeknete švec.“ Ještě řekl pár slov a poté vypnul komunikaci. Vše zmizelo a já se znovu ocitl v té místnosti. Otočil jsem se vyšel jsem schody a došel jsem nahoru. Vyšel jsem zpoza rohu kde již čekala Miranda a ten Turian. “ Myslím že tu máme práci. Měli bychom vyrazit.“ Dořeknu a směřuju ke dveřím za kterými je cesta do hangáru a k raketoplánu. Pak jen vyčkávám až konečně dorazíme na místo kde by jsme se měli dozvědět víc. |
| |
 | Stanice Cerbera a odlet "Co si myslíte mirando, můžeme doufat v to že nás Shepard znovu zachrání před hrozbou, která nás má všechny zabít?" Zeptám se nedůvěřivě mirandy a oprřu se o zeď vedle mě. miranda mi něco řekne ale já ji příliš nevnímám. spíše přemýšlým o tom kam poletíme... potom hned dořeknu větu. "Nemyslete si že mu nevěřim, nebo že sem rasista, ale teď to vypadá nebezpečněji naž Saren a Vládce.... Jen tomu nemůžu věřit." Dokončím svůj proslov a hned na to si s Mirandou všimneme Sheparda přicházejícího z komunikační místnosti. Přestanu se opíra o zeď a stoupnu si do pozoru... Shepard je žijící legenda... buď slušnej Rekuusi! Řeknu si a začnu: "Zdravím Veliteli, jmenuji se Rekuus Malekir. Je mi ctí že vás poznávám v dobré formě...." Po skončení věty mu potřesu rukou a Shepard nám řekne, že chce vyrazit co nejdřív, tak neváhám a odpovim: "Pokud jste připraven veliteli.... Jacob už nejspíš připravil loď ke startu." Dořeknu a mezi tím mu ještě něco říkala Miranda, ale to se mě asi netýká.... Otočím se a máchnu na ně rukou aby se už pohli. Hned jak dorazíme k loďi uvidím Jacoba... "Jak se daří Jacobe... vidím že máš hotovou loď, tak můžeme vyrazit? A kde je pilot??" Zeptám se a ohlížím se kolem. Snad bude stát za to.... ne jako ten náš minulej. řeknu si a čekám na odpovědi... |
| |
| Odlet na Freedo’s Progres Turian (Rekuus Malekir) a Miranda čekali hned za rohem nad schody. Když jsem se blížil k nim Turian mi zasalutoval a já se jen pousmál. Kývnul jsem na něho a v hangáru než jsme nastoupili tak jsem mu potřásl rukou. “ Znal jsem dalších pár Turianů, snad nebudete ke konci jako Saren nebo si přestanete krýt záda jako to udělala padlá Spektra Nihlus. Určitě jste o něm slyšel. Ale je čas vyrazit.“ Dořeknu a vlezu si do raketoplánu. Jak tak sedím tak se dívám kolem a za chvily, už jsme už na orbitě planety. Podívám se na Rekuuse který mi spíš odpoví. “ Co jste našli na těch předešlých koloniích?... Hlavně co čekáte že najdeme zrovna tady?“ Zeptám se a vyčkávám na odpověď. Pokud se mi jí dostane. |
| |
| Pokec se Shepardem Po té co se mě začel vyptávat na to co se semnou může stát nebo co udělám sem mu odpověděl :"To víte Veliteli, nikdy nevíte co se stane..... Sarena sem znal osobně ještě před tím než se z něj stal takovej hajzl a ujištuji vás, že se mi to samé nestane. A pokud jde o Nihla, tak to byl a je můj idol... jako spektra byl jeden z nejlepších ale ani on nečekal takovou zradu." řeknu a pak si vspomenu na to co sem chtě lříct už dávno : "Na to abych měl chráněný záda jste tu vy Sheparde, ale nebojte my je vám budem krejt taky... Po těhle slovech mi začne Shepard říkat o koloniích: "Na těch koloniích sme moc nenašli ale i přezto tam bylo něco divného, nevíme proč je unáší ale je to jistě hrozba... a co se týče Freedom´s Progress, tak tu mají být nějaké stopy po aktivitě únosců... Podle Cerbera bychom tu měli něco najít dokončím a po chvíli se přidá (asi) Miranda. Po chvíli jsme už na orbitě a přistáváme na vypleněnou kolonii..... |
| |
| Freedom’s Progress Přistáli jste na Freedom’s Progress. Okolí je zapadlé tenkou vrstvou sněhu a všude kolem je prázdno. Opuštěné domy a veškeré věci k práci jsou pohozeny kolem. Nikde ani nejmenší známka po kde jakém útoku ani obraně. Od raketoplánu směřujete do jedné budovy. Není moc velká a proto jí projdete až na druhou stranu během pár vteřin. Světlo v budově poblikává a kde jaké dokumenty z kolonie se válejí kolem. Když jste otevřeli dveře na druhé straně směřovali jste na velkou plochu. Zřejmě se tam odtud něco vozilo dál do stanice. Tomu nasvědčovali mohutné vrata ke kterým jste právě mířili. Když jste došli, až k vratům. Mohli jste si všimnout dvou mechanoidů co byli na opačné straně u dveří jednoho domu. Okamžitě po vás spustili palbu. Tím se aktivovali další mechanoidi co byli po pravé straně. Krýt jste se mohli za bedny nebo za panely které byli kus od vás. Mechanoidů bylo celkem šest plus dva mecha-psy. Shepard byl párkrát zasažen než se dostal do krytu ale jeho štíty prozatím drží. Rekuus dostal také zásah. Miranda se držela v zadu tak měla výhodu v tom že díky vám o nich věděla. Palba na vás šla ze dvou stran, ze předu a z pravé strany. V tom se ale otevřeli dveře na pravé straně, za mechanoidy, což by nikdo nečekal. Ze dveří vyšel podle vzhledu Kvarian (Majlaš Kynaj vas Leviatan). A rychle začal útočit na mechanoidy. Ti byli útokem překvapeni a vy jste mohli využít moment překvapení a opětovat palbu.  |
| |
| Útok mechanoidů jen co projdeme opuštěné budovy kolonie na Freedom´s Progress narazíme na mohutné ocelové dveře... Po chvíli si se Shepardem všimneme dvou mechanoidů u dveří, kteří se aktivovali... Shepard se schoval, ale předtím dostal pár zásahů. Naštěstí mu to jen trochu poškodilo štíty... Snažil se pálit ale mechanoidi neustále stříleli.. Já sem z toho taky nevyváz bez škrábnutí. Jeden z 6ti mechanoidů do mě vystřelil 5 ran a prostřelil mi štíty. Nedostal jsem ale žádný zasah potom. Miranda byla za námi a stihla si všimnout mechanoidů dostatečně včas na to, aby se schovala. Zachvíli na nás vyběhli 2 mecha-psi.... všim sem si jednoho co se ke mně blížil zleva. Byl sem krytej za bednou proti palbě, ale ten čokl na mě běžel přímo... Neváhal sem a popadl to první na co sem přišel: těžkou pistoli.... Mecha-pes byl ode mně 10 metrů. V 9 metrech to dostal do nohy, ale nic moc se mu nestalo. když byl ode mě 7 metrů zasáhl jsem ho do hrudi a těžce ho poškodil, ale nezabil!.... "Chcípni už!!!!" Zařvu a v 2 metrech ode mě mu to střelim přímo do hlavy a on se ke mně doklouzá po břiše tuhej.... "Ufff" Oddychnu si a pozoruju jak Shepard s Mirandou se snaží zabít další mechanoidy a posledního mecha-psa.... Náhle na to výjde ze dveří za mechanoidama nějaký Kvarian... zřejmně mužského pohlaví a začne nám pomáhat v přestřelce.... Rychle vyměním pistoli za automatickou sniperku, vystrčim hlavu z krytu a napálim do jednoho mechanoida 2 rány: 1 do těla a druhou dohlavy.... Ten parchant se skácel k zemi bez hlavy a s dítou v těle... Zkouším střelit do dalšího ale nějak se mi zasekne odstřelovačka... jeden z týmu ho dobije..... "Díky" poděkuju a snažím se spravit závadu. Dobrý, už to je.. řeknu si a znova vystrčím hlavu ale už sou všichni tuhý... "Tak tohle bylo nečekaný.... někdo je asi aktivoval, hned jak sme přišli před dveře.." Prohlásim všem přítomným a otočím se na Kvariana. "Kdo seš???" Po jeho odpovědi se ho ještě zeptám: "Co tu vlastně děláš, jestli tu seš sám?" A vyčkávám na odpovědi. |
| |
| Freedom’s Progress Vyslechnu si co říká Rekuus a jen se pousměju. “ Jen doufám, že tu budu moct věřit alespoň někomu… Pokud tu můžeme něco najít. Alespoň malé vodítko, tak ho najdeme.“ Dořeknu a jsem připraven na přistání. Jen co přistaneme se otevřou dveře od lodi a my můžeme ven. Jak mile jsem venku a stojím na zemi. Nadechnu se a nasaju ten čerstvý vzduch. K tomu všemu jde i svěží vůně sněhu. Sáhnu pravou rukou za záda a vytáhnu si zbraň. Je to útočná puška M-96 Mattock. Ta se mi v ruce rozevře do jejího plného tvaru, a jsem připraven vyrazit.  Dojdu ke dveřím a ty se otevřou, vejdu dovnitř ale nikde nikdo není. Místnost je prázdná, jen světlo problikává. Zřejmě nějaký výpadek nebo špatný spoj. Nijak si toho nevšímám a pokračuji dál, následovaný Mirandou a Rekuusem. Jen co jsme prošli budovu, otevřeli se další dveře a mi byli znovu venku. Sešel jsem schody a pokračoval k mohutným vratům. Jen co jsme otevřeli vrata tak jsme upoutali pozornost mechanoidů. Než jsem stačil zalézt stranou už jsem dostal pár zásahů. Díky štítu to nebylo nijak vážné ale štítu chvilku trvalo než se nabije. To mě ale nezastavilo. Vykouknul jsem z krytu a začal jsem pálit do mechanoidů před sebou. Jeden to dostal dost silně a explodoval. Náhle si všimnu jak Rekuus střílí po jednom z mecha-psů. Než dostal prvního tak se k němu řítil další. Otočil jsem se na psa a začal jsem pálit. Dostal pár ran a jak dopadnul na zem tak bouchnul a sebou tak vzal dalšího mechanoida. Díky téhle srandě a starosti jsem dostal další zásah. Rychle jsem se natočil na toho parchanta od kterého jsem to koupil a rozstřílel ho. V tom ze dveří ale vyšla nečekaná podpora. Byl to od pohledu Kvarian a snažil se pomoct. Miranda dostala mechanoida kterej byl poblíž Rekuuse kterej nemohl střílet kvůli závadě. Když se o zbylé mechanoidy postaral kvarian byl už klid. Podle všeho jich bylo víc než jen ten počet co se tu ukázal. Když jsem vylezl z krytu společně z ostatními, došli jsme pomalu ke kvasanovi. Cestou jsem se podíval jsem se Rekuuse se slovy. “ Takhle se kryjou záda“ Pousmál jsem se protože jsem věděl že i on mi zachránil krk. Poté jsem se podíval na kvariana a to co zmínil Rekuus jsem jen odsouhlasil, ale i něco málo přidal. “ To je dobrá otázka. Ale spíš mě zajímá co tu dělá kvarian z takovouhle výbavou. Já jsem Velitel Shepard. Tohle je Rekuus Malekir a Miranda Lawson. Určitě tu nejste jen tak pro nic za nic. A co je jasný, určitě nepracujete pro Alianci.“ Vyčkávám jeho odpovědi a jsem připraven na cokoli. I když nám přispěl pomocí tak je stále potřeba mít se na pozoru. |
| |
 | Freedom’s Progress Přistál sem se svou jednomístnou lodí kousek od ubytovací části kolonie. Byl sem připraven že se tu něco stalo když sem poslali útočný tým ale to co jsem viděl mě překvapilo. Jelikož sem vlastně nic neviděl. Absolutně nikoho. Prohledával sem byty a nenašel sem žádné známky boje. Žádní zranění. Žádná krev. Žádní mrtvý. Dokonce ani stopy po střelbě. Jako kdyby se prostě všichni zvedly a odešly. Jenže pokud by všichni jenom tak odešly... Co tu potom dělá ona? Hm... Náhle si všimnu přilétajícího raketoplánu s označení Cerberu. Pod mojí maskou nasadím přemýšlivý pohled a raději vytáhnu svoje M-9 tempesty a zkontroluji zda jsou nabité. Opatrně kráčím stanicí a vyhlížím z oken abych nebyl vtažen do případné léčky. Stojím zrovna u jednoho okna když si všimnu skupinky která prochází touto kolonii. Chvíli si je prohlížím jistý si tím že oni mě nemohou vidět. Turian...A dva lidé. Zajímavé. Můžou mít něco společného s touhle misí? Hm... ale pokud ano co tu chtějí? Proč jsou tady. Copak s tím má společného Cerberus. Kdyby to nebyla lidská kolonie řekl bych že je vyhladily oni. Jenže tohle je lidská kolonie a Cerberus by neničil zbytečně lidské světy. Zasraný vrahouni. Měl bych je odsud všechny postřílet. Oplatit jim to co udělali nám. Zaútočily na nás a dali výbušniny co celé lodi. Kdybychom je nezastavily zabily by tisíce našich lidí. Už se připravuji že po nich vystřelím když v tom mě něco zaujme. Hm... Počkat. Soustředím svůj pohled na lidskou osobu která zjevně skupinu vede. Je to možné? Vždyť má být mrtvý. Shepard? Velitel Shepard? Zabiják Ghetů a ten jenž zabil Vládce? Je to snad nějaký klon? Nebo je mu jenom podobný? Co ale dělá tady s Cerberem? Byl snad celou dobu jenom zákeřným zrádcem? Byli ty řeči o jeho dobrých skutcích jenom šikovná propaganda Cerbera. Sakra musím to zjistit. Protože jestli to je skutečný Velitel Shepard. Tak potom... Nestihnu domyslet myšlenku jelikož v tu chvíli zahájí droidi palbu na Sheparda a jeho přátele. Rychle doběhnu ke dveřím které k mému štěstí jsou přímo za droidy. Neuvidí mě přicházet a tak mám šanci je sundat dřív než zareagují. Ok jdu na věc. Máčknu palcem několik tlačítek na mém Uni-nástroji a dveře se otevřou. Já jenom udělám krok dopředu a pozvednu samopaly. Jsem asi dva kroky za dvěma mechama a tak jenom namířím samopali směrem k jejich dutým hlavám a zmáčknu spoušť. Výstřely odlupují kousek po kousku hlavy mechanoidů až nakonec zůstanou jenom těla bez hlav. Kulky Shepardova týmu létají kolem mě když ničím svoje cíle. Jenže náhle je po všem a všichni mechanoidi leží na zemi. Moje samopaly namířím na agenty Cerbera a díky masce neprozrazuje můj obličej zhola nic. " Nikdo neříká že jsem tu sám. Stejně jako nikdo neříká že v těch bednách kolem vás nemám nasázenou pěknou řádku výbušnin připravenou vás poslat za vašimi předky. " Odpovím podrážděným tónem na Turianovu otázku. Když poté promluví Velitel Shepard trochu uvolním svalové napětí. Poté jdu velice pomalu směrem k nim. " Velitel Shepard. Člověk který porazil Vládce. Ničitel Ghetů a zachránce Citadely. Zapřísáhlý nepřítel Cerbera který ničí po tisících životy všech ras kromě lidské. Ale hlavně dva roky mrtvý hrdina. " Mírně skloním zbraně níž k bokům. Už nemířím na Sheparda ale mířím pouze na dva jeho společníky. " A najednou se tu objeví člověk který si říká tímhle jménem. Možná bych rozdýchal že jste naživu. Ale když spolupracujete s někým kdo málem zabil tisíce mých lidí. Snad pochopíte že nemám důvod vám věřit. " Chvíli jenom tak dýchám přes vzduchový filtr a pak pronesu. " Jsem Majlaš Kynaj vas Leviatan. Pokud jste opravdu Shepard tak mi můžete říkat Majký nebo Majk. Tahle výbava je jenom část mého arzenálu. Jsem tak trochu fanoušek do velkých zbraní." Usměji se při pomyšlení na plamenomet na mých zádech. " Jsem tu abych někoho našel. A proč jste tu vy? Hodláte vyvraždit všechny nelidské přeživší? " řeknu s hnusem v hlase směrem k agentům cerbera. |
| |
| Freedom’s Progress Když se kvarian rozpovídá tak začnu reagovat. “ Jen klid. Jsem pravý Shepard. První lidská Spektra… Byl jsem dva roky klinicky mrtvý ale Cerberus mě dal do pořádku. Jsme tu, abychom vyšetřili mizení kolonistů. A ne jako nepřátelé. O tom co Cerberus udělal vaším lidem, jsem nevěděl. Přivedli mě z pět abych jim pomohl. To ale neznamená, že pro ně pracuji. Nebo s nimi jakkoli soucítím…. Mimochodem. Díky za pomoc.“ Poděkuju a jen se podívám na Rekuuse a Mirandu. “ Oni jsou můj doprovod. Musíme zjistit co se tu děje a proč kolonie mizí bez kde jakého znamení nebo náznaku kde jakých stop. A ne jako vrazi, alespoň pokud tu velím. Říkal jste, že tu někoho hledáte. O koho jde?“ Zeptám se a vyčkávám, zda bude mít ještě někdo kde jaké otázky nebo připomínky. |
| |
| Freedom’s Progress Zandám zbraně do pouzder na nohách. " Fajn věřím vám. Ale jenom z toho důvodu že jsem vás obdivoval jako mého hrdinu. " Poté si jednou rukou podrbu přes oblek vzadu na hlavě. " Hledám tu jednu vaší starou známou. Zjistil sem že sem byla vyslána Tali'Zorah vas Neema. Přišel sem abych se s ní potkal a seznámil. Víš hodně sem o ní slyšel a já ehm. " Můj hlas zní nervózně a trochu přeskakuje i přes filtr jsou slyšet rozpaky. Odkašlu si a opět nasadím pevný hlas. " Nevím proč tu je ale určitě by jí nenasadily kdyby tu nic nebylo. Podle umístění její lodi bude jenom kousek před námi. A jestli ti to nevadí a budeš držet ty vrahy na uzdě rád bych šel s tebou. Vypadáš jako by se ti hodil pár bouchaček navíc. " Kopnu nohou do mrtvého droida na zemi. " Může jich tu být klidně víc. " |
| |
| Freedom’s Progress Jen co jste narazili na nového spojence, který se k vám prozatím připojil. Pokračovali jste dál do kolonie. Prošli jste další kus kolonie a hlavní cesty byli přes opuštěné domy, odkud jste se jedině tak mohli dostat dál. Jen co jste narazili na jednu budovu kterou jste museli projít. Narazili jste na uvítací výbor. Hlavně Shepard narazil na osobu kterou by tu ani za nic nečekal. Na Tali’Zorah Vas Neema.  Jen co jste se ukázali ve dveřích, na vás její zbytek týmu vytáhnul zbraně. Prazza na vás mířil společně se zbytkem týmu. Tali se postavila mezi Prazzu a vás. Poznala Velitele Sheparda a byla zaskočená. Tali:“ Prazzo počkej, tohle je přece… Sheparde…. Jsi to ty? Ty žiješ?“ Jen co Tali zarazila svého kolegu a položila Shepardovi otázku, poznala mezi vámi jistou osobu. Tali se zadívala na známého kvariana a oslovila ho. Tali:“ Kynaj Vas Leviatan, jste to vy? Společně s Cerberem, a s mým bývalým Velitelem. O co tu jde, Sheparde?“ Tali pronesla pár slov ohledně toho, co tu chcete. |
| |
| Freedom’s Progress Jen co domluví kvarian který se i představil tak mu odpovím a rád ho přivítám v týmu. “ Dobře Majký, pomoc by se hodila víc než dost. A pokud jde o Tali. Určitě bude mít nějaké vysvětlení proč tu je… zrovna v tuhle dobu.“ Překročím droida a jdu do dveří, ze kterých vyšel Majký. Projdu místnost a najdu v jedné skřínce pár termálních zásobníků. Podám každému jeden a jeden si hned vyměním na místo prázdného. Jdeme další kus dál do kolonie, když v tom narazíme na další dům. Jdeme ke dveřím a když je otevřeme čeká tam na nás malé překvapení. Jen co jsem jí zahlédl tak jsem sklopil zbraň ale také jsem čekal na to až zbraň skloní i její tým. Jen co položila pár otázek tak jsem na ně odpověděl. “ Tali, dokážu že jsem to já. Pamatuješ si na ty data ohledně Gethů které jsem ti dal. Pomohli ti při tvé pouti?“ Dořeknu a aniž bych čekal na její reakci tak se podívám na Majkýho a jen čekám na jeho reakci ohledně Tali. Když o ní mluvil byl jeho hlas poněkud rozrušený. “ Byl jsem téměř mrtvý Tali, je to na dlouho. Ale nebýt Cerbera tak tu teď spolu nemluvíme. Jsem tu společně se svým týmem a vyšetřujeme zmizení kolonistů. Proč tu jste vy? Další nějaká pouť či tak něco?“ Zeptám se a jen čekám na odpověď a reakce kolem. |
| |
| Freedom’s Progress Když dojdeme k Tali tak se nenápadně přesunu do rohu a nespouštím z Tali oči naprosto fascinován tím že sem jí konečně potkal. Když řekne moje jméno tak se trochu vyděsím ale nakonec se jenom podívám k zemi a podrbu se na hlavě. Můj hlas je docela silně roztřesen jak mám trému. " Já... Já jsem opravdu poctěn že víte kdo jsem Tali’Zorah Vas Neema. Je to již spousta let co jsem vás naposledy potkal v migrační flotile. Bylo to ještě před vaší Poutí. Ehm... Víte je to pro mě velká čest potkat se s vámi. " Poté pokrčím rameny a ukážu rukou na skupinku. No já jaksi tu nejsem s Cerberem. Přiletěl sem sem sám a potkal tuhle skupinku. No a jelikož se jednalo o vašeho bývalého kapitána. No řekl sem si že je bezpečně doprovodím až k vám. Kdyby mi bylo vidět pod helmu bylo by vidět v jak obrovských rozpacích sem že jsem tak blízko Tali. Sakra ještě že tenhle šílenej kýbl mám na hlavě. Sakra to je ale trapná situace. Stojím tu proti ní a chci jí vyjádřit obdiv a místo toho tady blekotám .Víte ehm.. Chtěl sem vás prostě potkat poznat slavnou hrdinku. Víte na mé cestě sem o vás mnohé slyšel. No a když sem ve své lodi zaslechl že jste byla vyslána sem a já byl blízko nemohl sem odolat pokušení se s vámi setkat a vyjádřit vám můj obdiv. |
| |
| Setkání s Kvariany Po náhlém útoku mechanoidů a po ne moc přátelské odpovědi Kvariana Malajše Kynaj vas Leviatan sem radši mlčel aby neměl zase nějaký kecy... Shepard se s ním moc nepáral a představil nás. "Pokud tu nejste sám dobře, ale to že máme kolem sebe výbušniny nebylo nutný zmiňovat." Řeknu mrzutě Kvarianovi a pokračuju v poslouchání řečí Sheparda a Malajše, nečekaje na jeho odpověď... Po chvíli mluvení sme se opět pohli. Prošli jsem dalších pár budov. V jedné z nich našel Sheppard zásobníky a podal je nám.... "Díky už mi začala docházet munice" Podotknu a pokračuju směrem dál. Jdu za všemi, kryju nás ze zádu, abychom byli "v bezpečí" před mechanoidama. Další místnost do které vejdeme není prázdná jako ostatní... Jen co jsme vešli už na nás nějaký Kvarian mířil pistolí. Naštěstí ho nejspíš jeho nadřízená zastavila a okřikla... Ten Kvarian se prý menuje Prazza. Divný méno ale co, nemám o nic lepší... Zamyslím se na chvíli a potom si všimnu, že je ta Kvarianka slavná Tali´Zorah vas Neema. Slyšel jsem o ní ale nikdy sem jí nepoznal osobně, stejně jako většinu Shepardova bývalého týmu. Tedy kdomě Garruse. "Tali´Zorah vas Neema, je mi ctí, že vás poznávám... hodně jsem o vás slyšel ale to není podstatné. Mimochodem jsem Rekuus Malekir. Doufám že nám objasníte to co se tu děje." Těsně před tím než jsem začal mluvit skončil Shepard... ukázalo se, že se ptáme na to samé... Nemohl sem si nevšimnout jak Malajš koktá a ztrácí řeč před Tali.... |
| |
| Freedom’s Progress Tali:“ Ano Sheparde, pomohlo mi to a tohle není má pouť. Jen tu hledáme jednoho z našich co tu byl na pouti. Jmenuje se Veetor. Má poškozený oblek a ukryl se když jsme přistávali… Byl tu ještě předtím než kolonisté zmizeli tak by mohl snad něco vědět.“ Tali se poté podívá na svého známého z Flotili, kterého již léta neviděla a odpoví jak jemu tak i Shepardovi na další otázky. Tali:“ Byli jsme sem posláni z toho důvodu, že jeden z nás tu je na pouti. Jmenuje se Veetor a když nás viděl přistávat tak se vyděsil. Aktivoval mechanoidy a schoval se v jednom domě v nákladním doku. Nevíme proč ale přes ty drony se k němu nemůžeme dostat. Mohli by jsme vytvořit dva týmy, a tak odlákat některé drony a mechanoidy.“  Do toho se ale vloží Prazza… Prazza:“ Vy chcete spolupracovat z Cerberem?! Tak to ne. Své lidi najdeme i bez jejich spolupráce.“ Tali:“ Prazzo! Nespolupracuji z Cerberem ale se Shepardem. Pokud se neumíš řídit mými rozkazy tak jdi a počkej na lodi… Sheparde i když jsi tu z Cerberem z naším nepřítelem. Určitě pro to máš své důvody. Jsem ráda že jsi se vrátil… pokud se už neuvidíme. Nashle na druhé straně.“ Dořekne a ještě kývne na Majkýho. Poté odchází společně z týmem pryč a přes vysílačku vás bude informovat o postupu. Pokračovali jste z budovy dál a přes pár cestiček kolem domu jste se konečně dostali na schody ze kterých jste viděli větší bránu. Byla to brána do hlavního nákladního doku. V tom vám ale rádiem podala Tali zprávu. Tali – Radiové spojení:“ Sheparde, Prazza už našel Veetora… nevím jak to dokázal tak rychle ale něco jim blokuje cestu dál. Z mého místa mohu jen vidět pár mechanoidů. Měli by…“ V tom se ozvala rána výbuchu a vám začalo kde co docházet. Zrychlili jste krok ale v tom se kolem vás prolétlo pár dronů. Přistávali všude kolem na skalách co jsou kolem kolonie i na domech kolem. Vaše jediné krytí jsou bedny kolem a pár převrácených stolů za které se dá schovat. Dronů je celkem deset a jsou na všech stranách. Mají stejně silné štíty jako vy takže jen pár kulek nebude stačit k jejich zničení. |
| |
| Freedom’s Progress Stojím tam a tiše poslouchám co Tali říká. Veetor? Hm toho si nepamatuju. Ale to mě ani tolik nepřekvapuje. I když je nás celkem málo nemůžeme se znát navzájem všichni. Takže má poškozený oblek. To je ale velká smůla. Hm a to že aktivoval droidy ještě větší. Sakra... Raději se připravíme na tuhý odpor. Půjdu s Tali nebo se Shepardem. Hm... nejspíše asi s velitelem. Přeci jenom Tali má sebou celou jednotku mariňáků ty se o ní postarají. Ale Tali by byla smutná kdyby se něco stalo Shepardovi. Pamatuji si zprávy o tom když se dozvěděla že umřel. Sakra... Raději ho udržím naživu. Když se do rozhovoru vloží Prazza s názorem na Cerberus jenom si sám pro sebe souhlasně kývnu. Jenže Tali ho hned umlčí. " Doufám že se raději uvidíme tady než na druhé straně. A nebojte se postarám se aby Cerberus neohrozil zbytečně ničí život." Poté jsme vyrazily. Já jsem si připravil do rukou samopaly a přebil zásobníky. Když se s námi spojí Tali tak už cítím že je něco špatně. To když se ozve výbuch mi to jenom potvrdí. Náhle se začnou objevovat nepřálské drony a já se přitočím k Shepardovi a schovám se poblíž něj za překážku. Jsem zády opřený o převrácený stůl a občas vykouknu na stranu a vystřelím krátkou dávku směrem k nepříteli. " Sheparde! Jsme tu jako na střelnici! Musíme něco udělat! " Zakřičím abych přeřval výbuchy okolo nás. " Tyhle droidi jdou po nejsnažším cíli. Vyběhnu ven a poběžím na druhou stranu. Naštěstí nemíří moc dobře takže by se mi mělo povést přeběhnout. Jakmile odlákám výstřely sebe vylezeš z úkrytu a sejmeš nějaký. Slyšíš mě? " Opět se vykloním a zasypu jednoho drona dávkou z obou samopalů. Díky předchozím střelám a těm co jsem teď vystřelil sem pronikl droidím štítem a droid se vyskratoval když se do něj zarazily střely. Bohužel pro mě zasáhl můj stůl droidův projektil a kus mého úkrytu explodoval. Naštěstí pro mě štít pohltil veškerou explozi a tak sem byl zatím nezraněn. " Můžeme? " |
| |
| Freedom’s Progress Jen co jsme se domluvili s Tali ohledně toho jak se vše provede jen jsem na ní kývnul při jejím odchodu. Podíval jsem se na Majkýho a všiml si jak je v rozpacích. “ No tak, máme práci. V rozpacích můžeš být, až tu skončíme.“ Dořeknu to a v mém hlase jde slyšet, že vše myslím s humorem. Vyjdu ze dveří a dám se po cestě která vede k velké bráně od doků. Pokračuju dál, když v tom se nám ozve Tali. Než stačí ale doříct vše tak jde slyšet jen výbuch. “ Tali! Tali!“ Tali se neozývala a my museli pokračovat. Nesmíme se zbytečně zdržovat. Šli jsem po schodech dolů k bráně když se kolem nás mihnuli droni. Ihned zaujali pozice ve výšce a začali na nás pálit. Dole pod schody byla cesta do dalšího domu a poblíž byla bedna, za kterou se dalo krýt a hned u ní zábradlí za které se dalo dobře schovat. Jen co Majký přišel z plánem kývnul jsem na něj se souhlasem a když řekl že je připraven tak jsem jen křiknul a začal jsem pálit. “ Běž!“ Našel jsem cíl a začal jsem po něm pálit. Díky své silné M-96 Mattock jsem drona sundal lehce. Stálo mě to ale půlku zásobníku. Rychle jsem zalezl, zpět ale to už jsem dostal zásah laserem od drona. Téměř celý štít mi zmizel a já nemohl teď moc riskovat… Bylo mi to ale fuk. I tak jsem vylezl z úkrytu a začal jsem pálit po dalším. Ten se ale odlepil ze svého stanoviště a začal se přesouvat směrem za Majkým. Neváhal jsem a začal jsem střílet, i když se pohyboval za letu. Ten dostal pár ran a já musel rychle přebýt. Jen co jsem měl přebyto, začal jsem rychle pálit znovu. Dron se sesypal a ve vzduchu bouchl. Zbývalo jich ještě pár a už moc zásobníků jsem u sebe neměl. Začal jsem pálit po dalším dokud jsem mu neusmažil štíty. Jen co kulky pronikli skrze jeho štít tak se skratoval. “ Musíme se dostat za ty vrata dřív než se jich ukáže víc. Musíme je sundat!“ Dořeknu a začnu přebíhat k dalšímu krytu. Skočím tam para kotoul a opřu se zády o převrácený stůl. Kus stolu chybí jak tu byl Majký ale zaujal jsem jejich pozornost a ostatní se teď můžou činit. |
| |
| Freedom’s Progress Vyběhl sem a kolem mě se ozývali výstřely a výbuchy. Utíkal sem a snažil se nezastavovat. Roztáhl sem a ruce a na obě střelily pustil plně automatickou střelbou celý zásobník. Věděl sem že žádného droida nezničím. Ale také sem věděl že díky rozptylu mých zbraní s největší pravděpodobností každého štípnu a přilákám tak na sebe pozornost. Nevěděl sem jestli Shepard nějakého zničil nebo ne. Soustředil sem se jenom na běh a na to aby mě nezasáhla žádná bloudící střela. Náhle jsem ale ztratil balanc a padnul dopředu. Naštěstí sem se dokázal dostat do kotoulu a rychle se zase zvednout na všechny čtyři a začít utíkat. Jenže kousek předemnou se objevil jeden dron a za mnou letěl druhý. Všiml sem si že ten letící vypálil a poté hned vybouchl. Jenže já měl před sebou ještě jednoho. V tu chvíli začal předmnou střílet. Udělal sem úkrok doprava čímž sem se vyhnul většině střel a proběhl přímo za Drona. Než se stačil otočit tak si ho ale našla raketa která byla mířená na mě. Výbuch mě zahalil do plamenů a odhodil mě dva metry dozadu. Zády jsem dopadl na jednu bednu a vlastně přes ní přepadl. To mi zachránilo život jelikož v tu chvíli na místo kde sem předtím dopadl zabušily střely. Ležel sem a prudce dýchal. Podíval sem se na pravou ruku a všiml si že kousek vybuchlého droida pronikl skrze můj štít. " A ty malej bosh'tete! " Vytrhl sem si malý kousek kovu z ruky. Na můj úkryt dopadalo o dost méně střel což muselo znamenat že buďto ubylo nepřátel nebo je někdo odlákal. Já to využil abych si aplikoval trochu medigelu a zatáhl tak ránu. Je to dobrý. Je to asi jenom cenťák široký a dva cenťáky hluboký. To není rána která by mě mohla omezit. Vykouknu ven a vidím že nepřátel opravdu ubylo. Miranda a Turian se činí i když zjevně nedosahují kvalit Sheparda který se právě schovává na místě kde sem předtím byl já. Jeden droid se zvedl a sedl si asi pět metrů předemně. Jenže nemířil na mě ale z boku na Sheparda. Sedl si tam aby Sheparda nic nekrylo. Chtěl sem po něm vystřelit. Jenže sem za běhu vystřílel všechny náboje. Sakra! Vyskočím ven, vytažený pouze jeden samopal, druhy je v pouzdře. Za běhu přebíjím zásobník a plnou silou narážím ramenem do droida. Nepodaří se mi ho odhodit nějak moc ale aspoň změním směr jeho střelby takže kulky pouze proletí kolem Shepardova krytu. Dron se na mě otočí a já ho praštím svojí zbraní do horní části. Dronovo štíty to rozhodí dostatečně a já už potom jenom pustím polovinu zásobníku do jeho těla a droid spadne na zem. Já poté skočím rychle za roh bedny abych se mohl krýt kdyby náhodou někdo další chtěl začít střílet. Jenže mám docela špatný výhled na situaci a vidím pouze jednoho drona který mě zasypává rychlými dávkami. Díky tomu že na mě takle střílí se nemůžu ani pohnout. Navíc je daleko takže nemůžu ani pořádně střílet. " Sakra sem v pasti! Ten Dron mě tady přišpendlil! " Zařvu a doufám že mi někdo pomůže, jelikož moje štíty jsou dole a potřebují dobít. |
| |
| Útoky na Freedom´s Progress Jen po debatě s Tali´Zorah vas Neema jsem vyšli do dalšího otevřenýho prostranctví. prošli sme pár metrů a hned na nás začali útočit bezpečnostní drony... V mžiku sem se schoval za ocelovou benou s nějakým těžkým nákladem... Tolik dronů...to bude těžký. Řeknu si sám pro sebe a vytáhnu si autosnipku ze zad... Trvá to 3 vteřiny než se složí. Mez tím mě jden z dronů zasáhne do štítů na hlavě.... "Do prdele!!! Mám po štítech!" Zařvu na ostatní a lehnu si na zem abych nikde nevyčuhoval, než se mi alespoň z poloviny nabijou.... Za tu dobu už byli asi 4 droidi na srač*y. Když už sem měl štíty dobytý, střelil sem 4x do jednoho z nich a on vybouch jako petarda.... "Malajši! Za tebou!!" Řeknu, rychle se otočím a střelím toho drona 2x do hlavy. On spadne ze skály a na konci slyším výbuch.... očekávajíc poděkování mu odpovím: "Nemáš zač... teď sme si "kvit"." Vidím jak Shepard a Miranda sejmávají další Drony... Zanedlouho sou všichni droni tuhý... ale nebylo to lehký. Hmm... jak vidím tak každýmu se něco stalo. Pomyslím si a potom řeknu: "Jestli chcete pomoct Tali a najít Veetora, tak bychom se měli pohnout... A to rychle!" S těmito slovy kouknu na vdveře, popojdu knim a vyčkávám na jejich reakce. |
| |
| Freedom’s Progress - Veetor Jen co jste se postarali o drony došli jste k vratům za kterými jste slyšeli střelbu a výbuchy co se rozeznívali všude kolem. Náhle se vám znovu ozvalo rádio a v něm byl známí hlas. Tali – Rádiové spojení:“ Tady Tali Kvůli rušení a výbuchům kolem mi vypadlo spojení… Je tu Mechanoid YMIR. Téměř zneškodnil celý tým, co vedl Prazza zadem. Má moc silné štíty budeme muset najít nějaký způsob. Otevřu vám dveře, jsem zavřená v jednom domě z několika zraněnými kvariany. Buďte opatrní!“ Když se otevřeli dveře, které vám otevřela Tali z druhé strany. Mohli jste vidět ten masakr. Několi kvasanů prchalo z jedné části doků na druhou ale marně. YMIR je postřílel jako nějakou lovnou zvěř. Když vystřelil raketu vaším směrem zasáhnul tří člennou skupinu kvasanů. Ty se rozlétly snad do všech stran. Mechanoid vám blokoval cestu, která vedla do řídící místnosti, kde podle všeho měl být právě Veetor.  YMIR střílel všude, kde se jen něco pohnulo. Krýt jste se mohli za bedny které nebyli ale zrovna moc pevné a nevydrželi to co ostatní a po pár střelách se rozpadli. Další krytí byli panely které byli rozmístěny kolem. Další možnost byla vběhnout do domu na levé straně nebo na pravé kde byla Tali. V domě napravo byla i bedna z municí a spolu s municí se tam válel v bedně i raketomet. |
| |
| Freedom’s Progress - Veetor Jen co jsem se schoval za stůl mi pomohl Majký z dalším dronem. Jeho střely prolétli jen kolem mě a já se musel postarat o ty co byli nade mnou. Miranda použila své Biotické schopnosti a všechny tři je zvedla do vzduchu a podařilo se jí narušit jejich štíty. Vykouknul jsem zpoza stolu a začal jsem do nich pálit. Jen co bouchnul jeden, bouchli i ti dva co byli vedle. Rekuus se postaral z Majkým o zbytek. Vylezl jsem zpoza stolu a došel jsem pomoct Majkýmu na nohy. “ Jsi celej.“ Podíval jsem se i na Rekuuse a kývnul na něho. Jen co byli droni pryč byla před námi další překážka. Došli jsme až k vratům ale ani s pomocí uninástroje se nechtěli otevřít. Náhle se ozval známí hlas. Byla to Tali. Celkem se mi ulevilo když jsem zjistil že je v pořádku. Pomohla nám otevřít dveře ale také nás varovala před YMIREM. Jen co se vrata otevřeli jsme mohli vidět tu spoušť. Rychle jsem zaběhnul za jednu bednu co byla poblíž a vyčkával jsem na ostatní. Kolem nás létali střeli všude kolem. Vykouknul jsem ze zákrytu a spustil silnou palbu přímo na YMIRA. Kulky se zabodávali do jeho štítu, ale moc se nedařilo aby jím pronikli. Křiknul jsem ostatní a čekal, že udělají, co jim řeknu. “ Já ho budu zaměstnávat palbou! Vy se zkuste dostat do toho domu napravo. Z těch oken se bude dát dobře střílet a budete mít dobrý krytí!“ Vykouknu znovu za bednou která už je skoro rozpadlá a rychle se začnu přesouvat za další co je poblíž, abych odlákal jeho pozornost na sebe. “ Běžte!“ Křiknu na členy týmu a čekám, až začnou utíkat. Mezi tím jsem se dostal za další bednu a rychle jsem přebyl zásobník. Znovu jsem se vyklonil a začal jsem pálit. Podle střel jak létali do YMIRA šlo vidět že jeho štít už povoluje. Jen doufám že si pospíší než mi dojde munice. |
| |
| Freedom´s Progress ->YMIR Sedím za bednou a kolem mě slyším jenom kulky. Nemůžu nic dělat a tak jen čekám. Náhle střelba přestane. Opatrně vykouknu a všimnu si že dron který mě držel v šachu je vyřazený z provozu. Náhle se u mě objeví Shepard. " Jo dobrý. Jenom škrábnutí. Oblek už se izoloval a pustil sem si do oběhu nějaká extra antibiotika. " S pomocí Sheparda sem se postavil na nohy. " Jinak dobrá střelba na ty droidy." Poté ho ze srandy plácnu po zádech. " Ale příště děláš návnadu ty." Zasměji se a ačkoliv nerad tak kývnu děkovně směrem k Turianovi. Poté se s námi opět ozve Tali a zdělí nám nepěknou novinku. Takže těžký droid? To bude ještě sranda. Když promluví Turian tak jenom protáhnu svaly na krku tím že pohnu hlavou k jednomu rameni a potom k druhému. " Já nedopustím aby se něco Tali stalo. Na to vezmi jed. " S oběma zbraněmi nabitými se podívám na Sheparda a pod maskou se usměji. " Jsem připraven. " Chvíli na to se otevírají dveře. Vidím jak Kvariany masakruje ten droid a okamžitě se rozběhnu k úkrytu a začnu střílet. " Ty bastarde! Chcípni!" Moje kulky sou neškodně pohlcováný štítem a díky tomu že střílím za běhu jich spousta končí mimo. Nakonec doběhnu za jednu krabici. Shepard rozdá rozkazy a začne střílet do droida. " Turiane! Běž!" Začnu střílet abych stejně jako Shepard dovolil lepší přesun Turianovi. "Hlavně ať se ti nic nestane člověče. " Poté si schovám zbraně do pouzder a rozběhnu se. Nikoliv však ale k domu. Místo toho běžím k bedně ke které je YMIR zády. " Sheparde! Ještě chvíli vydrž. " Zařvu co nejhlasitěji a poté si ze zad sundám plamenomet. " Pro tohle jsem byl zrozen miláčku. " Aktivoval sem plamenomet a spokojeně se se usmál pod helmou. Poté sem vykročil ze svého úkrytu, pořádně se rozkročil a zahájil sem peklo. "SHOŘ TY HNUSNEJ HAJZLE! SHOŘ ZA TO ŽE SI ZABIL TY KVARIANY! SHOŘ! KURVA SHOŘ!" Řvu na robota zatímco se kolem něho rozvaluje oheň o obrovském žáru a já doufám že ostatní se připojí k palbě abychom ho zničili co nejrychleji. |
| |
| Freedom´s Progress "Pěknej boj lidi... a Kvariane" Podotknu s pozasmáním a za týmem smiřuju ke vratům... Po chvílis e ozve Tali. Varuje nás před útokem mechanoida YMIRA... "Tohle nebude dvakrát lehký..." Řeknu si pro sebe a docházím ty 2 metry k vratům... Jen co se vrata otevřela jsem vyběhl za jednu z beden. Naneštěstí se ukázalo, že není moc stabilní a dlouho nevydrží. Došlo mi to hned, jak sem uslyšel praskání beden. Bez zaváhání sem vyběh k jednomu konteineru co stál poblíž... Měl sem štěstí. Jen co sem se hnul a dostal do krytu, byly už bedny zničený. V tu chvíli sem zpozoroval celý Kvarianský oddíl, jka leží mrtvý na zemi... No ty vole!!... tohle bylo ofous. Na chvíli si oddychnu a hned slyším Sheparda, jak nás okřikuje abychom šli do pravé budovy. Nestihnu zareagovat a hned se do toho vloží Malajš... "Dobře, beru to... hlavně mě trochu krejte!!" Zařvu na ně v poklusu a hned na to se rozeběhnu v nejrychlejším sprintu ve kterym to de.. jen co doběhnu do úkrytu, už vidím jak do toho hazla lítaj plameny z Malajšova plamenometu, a jak Shepard střílí na tělo a do hlavy.... "Jen tak dál!!... už má štíty na minimu!" Řeknu jim z dálky a začnu mu mířit automatkou na hlavu... "Bum!!... Headshot!" Řeknu si pro sebe a zaraduju se... nejspíš má po štítech, jak vidím. (Nejspíš) Shepard, Miranda a Malajš spustí palbu. Já se do toho taky vložim a za pár chvil je YMIR na zemi s pár pěknejma dírama po celým těla a s jednou krásnou ránou v hlavě.... samozřejmě ode mě. Jen co skončila bitva sem se dostal k mrtvým tělům a za pochodu sem mávnul týmu s náznakem toho, že odvedli dobrou práci, a že sem v pohodě. Jen co dojdu k mrtvým Kvarianům řeknu: "Odpočívejte v pokoji..." Chvíli zatruchlím a zamířím k zadní a nejspíš i hlavní budově. Hned co se tam dostanu čekám, než tam příjde zbytek týmu... Až uvidim toho hazla co aktivolal mechanoidy, tak mu asi něco udělám... necím sice co ale nebude se mu to asi líbit. Řeknu si pro sebe a vyčkávám dál. |
| |
| Freedom’s Progress - Veetor Po dlouhém souboji s YMIREM jste se konečně dostali, až ke dveřím kde byl Veetor. S pomocí uninástroje jste je otevřeli a mohli jste vejít dovnitř. To co jste viděli, vás nečekaně překvapilo. Veetor seděl na křesle a před sebou měl spousty monitorů. Mohli jste i slyšet jak si sám pro sebe povídá. Veetor:“ Stvůry se vracejí. Mechanoidi ochrání. Bezpečí před roji. Třeba se schovat. Žádné stvůry. Žádné roje. Ne-ne-ne-ne-ne.“ Když jste na Veetora promluvili tak jen zase něco pronesl. Ale vůbec jako by vás nevnímal. Veetor:“ Žádný Veetor. Ne zde. Roje nemohou najít. Stvůry přicházejí. Třeba se schovat.“ Snažili jste se ho okřiknout nebo jakkoli zaujmout jeho pozornost ale i tak na vás nereagoval. Veetor: “ Roje přicházejí. Bouře přichází. Bouře rojů. Mechanoidi ochrání. Třeba se schovat. Třeba se schovat.“ V tom ale někdo z vás konečně zaujal jeho pozornost. Veetor se otočil a vstal z křesla. Veetor:“ Ty jsi… ne jeden z nich. Ty jsi člověk a ty jeden z nás. Oni… oni vás nenašli? Ty… ty stvůry. Ty roje. Vzaly všechny.“ Do toho jste mu ale položili pár otázek. Které jste pokládali Veetorovi… Otázky byli ohledně zmizelých kolonistů. Veetor:“ Nevíš, neviděls to. Ale já viděl všechno.“ Veetor vám pustil na monitorech záznam z bezpečnostních kamer. Byl na nich vidět jeden mimozemský druh, který by jste nečekali. Miranda podle jednoho dobrého snímku poznala, že jde o Kolektory. Miranda:“ Obvykle pracují přes prostředníky, jako otrokáře nebo najaté žoldáky. Pokud jsou nějak ve styku se smrťáky, mohlo by se tak vysvětlit, co se stalo koloniím… Kolektoři disponují pokročilou technikou. Mohli by mít zbraň schopnou zneškodnit najednou celou osadu.“ Miranda pronesla pár slov, ale na to pokračoval Veetor. Veetor:“ Roje hledačů. Nikdo se neschová. Hledači vás najdou. Zmrazí vás. Pak vás ty stvůry odnesou pryč…. Tak vás najdou. Oblaka pátračů. Stroje jako titěrný hmyz. Dostanou se všude. Najdou vás. Pak vás píchnou. Zmrazí vás.“ Na to znovu Miranda pronesla pár dalších slov. Miranda:“ To vypadá na miniaturní sondy. Najdou oběti a znehybní je stázovým polem nebo nervovým jedem. Pokud o nich chcete vědět něco víc. Je to záhada. Nikdo toho moc neví. Jsou tak vzácní, že spousta lidí dokonce ani nevěří, že existují. Ale, a to je ještě důležitější, proč vůbec unášejí lidské kolonisty? O co jim jde? Myslím, že Záhadný by to mohl vědět.“ Proneslo se dalších pár slov a do toho zase něco veetor a Miranda. Veetor:“ Ano, roje mě nenašly. Stvůry nevěděli že jsem tady.“ Miranda:“ Hlavně Kolektoři jsou vše, jen ne nedbalí. Možná že ho maskovací oblek ochrání před tím, aby ho jejich senzory zachytily. Nebo používají technologii zvláště zkonstruovanou pro detekci lidí. Byli zasaženy jen lidské kolonie. “ Veetor pustil obraz dál a k tomu dodával své povídání. Veetor:“ Stvůry odnesly lidi na loď a pak se ztratily. Loď odletěla. Ale vrátí se pro mě. Nikdo neunikne!“ Miranda:“ Myslím, že to už bylo asi všechno, co z něho dostaneme, Veliteli.“ Veetor ale náhle zapnul svůj uninástroj a stále pokračoval v mluvení. Veetor:“ Studoval jsem je. Ty stvůry. Ty roje. Zaznamenal jsem je svým uninástrojem. Spousta údajů. Elektromagnetické. Temné energie.“ Miranda se zadívala na Veetora a na jeho uninástroj. Miranda:“ Potřebujeme dostat ty údaje zpátky k záhadnému. Vezměte toho kvariana a zavolejte raketoplán, aby nás vyzvedl.“ Zřejmě se čeká na reakci od Velitele Sheparda nebo od někoho jiného. I když do místnosti právě vlezla Tali. |
| |
| Freedom’s Progress - Veetor Můj plamenomet taví droidí brnění na rozžhavenou neidentifikovatelnou břečku. Robot střílí po Shepardovi a ten palbu opětuje. Navíc se občas se shora ozve rána a v droidovi se objevují malé díry. Nakonec droidovo roztavené a rozstřílené obvody konečně přestanou předávat informace a droid ( nebo spíše to co z něho zbylo) spadne na zem. Nenávistně zbytky droida nakopnu. Poté schovám plamenomet opět na záda. Tuhej bastarde! Teď už nejsi tak tvrdej když máš roztavený záda a rostřílenej obličeje. Poté dojdeme ke dveřím a já zapnu Uni-nástroj. " Během vteřiny to otevřu vydržte." Zadám pár příkazů a dveře se otevírají. Vidím jak Veetr sedí v křesle a sleduje obrazovky. " Hej Veetore, všechno je v pořádku. Přišly sme pro tebe. " Jenže podle všeho Veetor ani nezaregistroval mojí přítomnost a pořád mluví o něčem co mi moc nedává smysl. Zatraceně. Musel mít poškozený ten filtr příliš dlouho. Musíme ho odsud dostat. Jdu k němu a přitom na něj neustále mluví. " To bude dobrý. Všichni ti bosh'tetové už jsou pryč. Nikdo už ti neublíží. " Nakonec příjdu až k němu a položím mu ruku na rameno. " No tak vojáku. Dej se dohromady. Flotila tě potřebuje. " Zdá se že Veetor přestal blábolit a tak jenom ustoupím. Když si Veetor začne uvědomovat kde jde tak se usměji. " Jaké roje Veetore? O čem to mluvíš? Už si v bezpečí. " Poté se rozjede diskuze kdy je mi vysvětleno kdo unáší kolonie ale nikde není řečeno proč. Pečlivě poslouchám a snažím se přijít na to zdali něco vím o kolektorech ale nikdy jsem o nich vlastně ani neslyšel. Když ale Miranda prohlásí že chce Veetora odnést tak rázně zakročím. Stoupnu si před Veetora abych ho kryl svým vlastním tělem a vytáhnu v pravačce zbraň a namířím jí na Mirandu. " Tak to ani náhodou. Veetor potřebuje léčbu, ne vaše mučení. Pokud odsud Veetor odejde tak jedině v lodi směřující přímo k migrační flotile. Potřebuje léčení, zažil si toho víc než si můžeme představit. A jestli ho odsud hodláte odvést tak ho budu bránit. " Rozhlédnu se pohledem po skupince lidí a všimnu si že se objevila i Tali. " Můžete mít ta data. Sem si jistý že je dokážu během chvíle překopírovat na můj uni-nástroj. Nebo si vezměte přímo jeho. Dokonce sem si jistý že když jde o tebe Sheparde že ti migrační flotila pošle veškerá data z výslechů a vše co zjistí když budeš chtít. Ale nemůžete ho odvést. To by nemusel přežít. A i kdyby to přežil fyzicky tak duševně rozhodně ne. " Ukážu volnou rukou za sebe. " Vážně si myslíte že vám v tomhle stavu něco řekne? " |
| |
| Freedom’s Progress - Veetor Jen co padl YMIR tak jsme měli volnou cestu. Jen jsem si oddychnul a zbraň schoval z pět na záda. Prošel jsem kolem padlích Kvarianů a pohlédl jsem na Majkýho. “ Je mi to líto. Musíme ale najít Veetora.“ Dořekl jsem to a pokračoval jsem do dveří od řídícího centra. Když je Majký otevřel, tak jsem vešel, seděl tam kvarian na křesle a před sebou měl spousty monitorů. Jen jsem došel o kus blíž a promluvil na něho. “ Veetore? Slyšíš mě?“ Do toho na něho promluvil ještě Majky. Nijak zvlášť nereagoval, než jsem stačil ale něco udělat zakročil Majký. Popadl Veetora za rameno a ten se na nás otočil. Vyslechl jsem si vše co Veetor a později i Miranda říkali. Natočil jsem se na ně pohledem a jen pronesl pár slov. “ Chci se o těch Kolektorech dozvědět víc.“ Do toho pronesla pár slov Miranda ohledně kolektorů a toho že by o nich mohl víc vědět Záhadný. Jo a kdo taky jinej Řekl jsem si to pro sebe a pokračoval jsem v poslouchání Veetora a Mirandy. “ Co se stalo pak?“ Veetor nám řekl vše, co mohl a také snad i to co hlavně věděl. Když znovu pronesla Miranda pár slov ohledně toho, že bychom měli vzít Veetora sebou zrovna se ve dveřích ukázala Tali ale také Majky rázně zakročil. Stoupnul jsem si mezi něho a Mirandu a začal jsem mluvit. “ Budou nám stačit jen ta Data. Veetor je traumatizovaný a potřebuje lékařskou péči. Tali nám dá údaje z uninástroje, a s kopíruje je na Majkýho uninástroj. Poté ho vezmou na Flotilu… Hlavně nezapomínejte že já tu velím Mirando, ne vy ani ten váš Záhadný. Pokud máte zájem Majky, hodila by se nám vaše pomoct.“ Dořeknu a vyčkávám jak zareaguje. Miranda mezi tím zavolala pro raketoplán a jen co jsme byli připraveni vyrazit, tak jsme nasedli a letěli z pět na základnu Cerbera. |
| |
| Freedom’s Progress - Veetor Skloním zbraň když si vyslechnu Sheparda. Zdá se rozumný. Zdá se že skutečně nepracuje pro Cerbera. To je dobře. Zbraň uklidím do pouzdra a poslouchám dál. Poté mi Shepard řekne že by se mu mohla hodit moje pomoc. Trochu se vykloním abych viděl za Shepardova záda kde stojí Tali a poté skloním hlavu abych mohl lépe přemýšlet. Doufal sem že bych mohl mít více času poznat Tali. Jenže Tali musí navrátit Veetora je to její úkol. Kéž by letěla s Shepardem. Ale nepoletí... Nemůže Flotila jí teď nepustí. Zatnu pěsti. Sakra co mám dělat! Zavřu oči a hluboce se nadechnu. Hlavu natočím směrem nahoru a chvíli jsem v té pozici. Poté se podívám přímo na Sheparda a pokrčím rameny. " Hm... K migrační flotile s Tali se zatím nemůžu vrátit. No a lovení zločinců už není takové vzrušení co bývalo před pár lety. " řeknu poněkud lehkovážně. Poté ale můj hlas hodně zvážní. " Jdete po nebezpečném nepříteli. No a zdá se že máte opravdu divné spojence. Ale pokud je zde něco čím můžu přispět k záchraně Galaxie jako to udělal má oblíbená hrdinka." Nastavím ruku abych si mohl se Shepardem potřást. " Bude mi ctí pomáhat ti. Ale jenom do doby dokud téhle misi budeš velet ty a stejně jako doposud. " Počkám až mi sevře ruku a potřeseme si. " A doufám že máš nějaké zbraně na palubě. Moje staré hračky nejsou už co bývali. Navíc bych si rád rozšířil svůj arzenál. " ( jsem třída Infiltrator pokud se na to hraje ;)) Poté mu ruku pustím a podívám se na Tali. Nemůžu na ní zapomenout. Viděl sem jí jen párkrát než sem vyrazil na pouť. Ale i přesto když sem slyšel co všechno udělala. Sakra... Snad nás ještě někdy cesty svedou dohromady. Dojdu až k Tali a zapnu svůj Uninástroj. " Pomůžete mi přetáhnou data Tali'Zorah?" Společně, i když bych to nejspíše dokázal sám, přetáhneme data do mého uninástroje. Když sem hotový tak odstoupím krok dozadu a pronesu. " Bylo mi ctí se s vámi opět vidět Tali'Zorah. Keelah se'lai, kéž se naše cesty znovu zkříží. Pokud je to možné. Venku mám jednomístné plavidlo. Na západním konci obytného komplexu. Vezměte ho k migrační flotile. Myslím že už ho dál nebudu potřebovat. Nechť tedy slouží dál někomu z našich. " Poté se otočím a vyrazím ven kde přistává raketoplán Cerberu. Sakra! Proč musíme mít tyhle pitomé masky! Chtěl bych jí pohlédnout do očí! Ne... chtěl bych aby ona viděla moje oči. Aby poznala co cítím. Klidně bych si tu pitomou masku mohl sundat. Podívat se na ní. Jenže co by si o mě potom pomyslela? Co by řekla na to kdybych si sundal filtrační masku? Raději ne... Kvariané ještě nejsou připraveni. Ale pokud to pude. Najdu způsob jak aspoň částečně pomoci jí. Nastoupím dovnitř a pohodlně si sednu. " Sheparde, doufám že Cerberus nebude příliš naštvaný z toho že jste si najal někoho kdo už dostal pár jejich agentů. " Poklepu si na zbraně na nohou. " Potom co sem dozvěděl o útoku na naší flotilu sem měl chuť oplatit jim stejnou mincí. Nedostal sem jich moc. Ale doufám že sem jim aspoň trochu zatopil." Usměji se pod maskou a sleduji reakce Mirandy a Rekuuse. Samozřejmě ale čekám i na to co mi řekne Shepard. Ale nejvíce přemýšlím o tom kam letím, proč tam letím, co mě tam čeká a proč sem se sakra nevrátil k flotile kde bych měl šanci poznat Tali takovou jaká skutečně je. Ne takovou jakou si jí pamatuji či jakou jí znám ze zpráv. |
| |
| Stanice Cerbera Jen co jste získali dostatečná data jste vyrazili z pět na základnu i z novým členem posádky. Jen co jste přiletěli se Shepard znovu setkal se Záhadným v komunikační místnosti. Záhadný:“ Sheparde. Na Freedom’s Progress jste odvedl dobrou práci. Kvariané nám přeposlali závěry z Veetorova výslechu. Žádné nové informace, ale i tak je to příjemné překvapení, vzhledem k naší minulosti. Vy a já máme rozdílné metody, ale výsledky vám rozhodně upřít nemohu. Co je ale důležitější, potvrdil jste, že za únosy stojí kolektoři.“ Jen co to Záhadný dořekl tak měl možnost Shepard jakkoli zareagovat. Jen co to udělal, tak Záhadný opět spustil. Záhadný:“ Pravidelně se vydávají do soustavy Terminus a sbírají zdánlivě neužitečné věci či druhy. Obvykle výměnou za svou technologii. Jakmile je transakce dokončena, zmizí stejně rychle, jako se objevili, za nezmapovaným vysílačem Omega 4. Až do této chvíle jsme neměli důkazy o přímé agresi kolektorů. O vysilači Omega 4 víme pouze to, že žádná z lodí, která jím kdy proletěla, se doposud nikdy nevrátila. Domníváme se, že vysílač reaguje při průletu plavidla kolektorů jinak a tím jim umožní bezpečný průlet. Pokud dokáží manipulovat s vysílačem, je to jen další důkaz jejich vazby na smrťáky.“ Dořekl a na to mohl znovu reagovat Shepard. Jen co dořekl, co chtěl tak pokračoval znovu Záhadný. Záhadný:“ V datech jsou ukryty jisté vzorce. Rada i Aliance by rádi věřili, že hrozba smrťáků byla vymícena s Vládcem. My ale víme, že tomu tak není. Nebudu čekat, pokud jsou smrťáci na pochodu. Musíme přenést boj na jejich území.“ Jen co se Shepard zmínil o armádě nebo o týmu tak se za Záhadným rozzářili obrazovky monitorů. Záhadný:“ Už jsem dal dohromady seznam vojáků, vědců a žoldáků. Dostanete složky těch nejlepších z nejlepších. Najít je a přesvědčit, aby pro vás pracovali, nemusí být lehké, ale jste přirozený vůdce. Budu pokračovat ve sledování kolektorů. Pokud se znovu objeví, dám vašemu týmu vědět. Buďte připraveni.“ Jen co se Shepard zmínil o tom že je spektra tak se záhadný jen usmál a potáhnul cigarety. Záhadný:“ Pokud si myslíte že je dokážete přesvědčit, směle do toho. Ale nezapomínejte, že jste byl pryč dost dlouho. Hodně se toho změnilo.“ Na to reagoval Shepard a poté znovu Záhadný. Záhadný:“ Dobrá. Ještě dvě věci, než odejdete. Zaprvé, vydejte se na Omegu a vyhledejte Mordina Soluse. Je to výtečný salamanský vědec. Naši zpravodajci naznačují, že by mohl znát způsob, jak se bránit před korektorskými paralyzujícími pátracími roji.“ Dořekl to a Shepard promluvil o té další otázce. Záhadný:“ Našel jsem pilota, který se vám myslím bude zamlouvat. Slyšel jsem, že je jeden z nejlepších. Někoho, komu můžete věřit.“ Jen co to dořekl tak se odpojil kanál a za Shepardovími zády se ukázal všemi známí Joker. Joker:“ Tak, veliteli, jako za starejch časů, co?“ Joker se jen pousmál na tvojí reakci a jen pronesl dalších pár slov. Joker:“ Kdopak to mluví. Viděl jsem, jak vás vystřelili do vesmíru…. Nevěřím nikomu, kdo vydělává víc, než já. Ale oni nejsou všichni špatní. Zachránili vám život. Mně nechají lítat…a je to. Řekli mi to až minulou noc. Doma je doma co, veliteli?“ Joker to dořekl a před tebou se ukázala nová loď SR2 Nechali jste ji pojmenovat podle jediné tak vyspělé lodi co když lidé měli. Normandie  Asi po hodině už bylo vše připraveno a všichni už mohli na palubu nové Normandie. Seznámili jste se i z EDI která vám bude ku pomoci. Vaše první cesta směřuje na Omegu… |
| |
| Stanice Cerbera, Záhadný Přiletěl pro nás raketoplán a Majký se loučil z Tali. Jen co si nastoupil tak jsem došel k Tali a objal jsem jí. Poté jsem o kus dál ustoupil a řekl jí jen pár slov. “ Dávej na sebe pozor Tali. Hodně štěstí doma.“ Jen co jsem to dořekl tak jsme už letěli ke stanici Cerbera. V raketoplánu pronesl Majký pár vtipných poznámek. Pousmál jsem se a odpověděl jsem mu. “ Já jsem v minulosti také zneškodnil pár jejich buněk. Takže bych s toho strach neměl. Jste tu semnou, a ne s nimi.“ Přátelsky ho plácnu po rameni a znovu se opřu. Snažím se dýchat s klidem ale i přes tu bolest kterou v sobě ještě mám z toho co se stalo to jde celkem stuha. Asi po hodině letu jsme opět na stanici. Jen co jsme se dostali na stanici, došel jsem do místnosti, kde jsem byl i před tím a mluvil jsem tam se Záhadným. Znovu jsem byl v jeho kanclu, nebo kde to vlastně bylo a vyslechl jsem si jeho projev. Jen co se zmínil o kolektorech tak jsem jen pronesl krátkou větu a vyčkával na jeho reakci. “ Povězte mi, co víte o těch kolektorech.“ Dořekl jsem a čekal, až se rozpovídá. Jen co řekl dalších pár slov tak jsem zareagoval znovu já. “ Něco mi tajíte. Jak víte, že jsou v tom zapleteni smrťáci?“ Na to mi Záhadný také odpověděl a když se zmínil o boji tak jsem také zareagoval. Postavil jsem se zpříma a ruce jsem si dal za záda. “ Pokud je to válka, potřebuju armádu. Nebo opravdu dobrý tým.“ Znovu jsem vyčkával, až zareaguje a poté jsem znovu začal mluvit. “ Stále jsem spektra. Možná bych mohl přimět Radu, aby nám pomohla.“ Dořekl jsem to a Záhadný smyslně reagoval. Poté jsem znovu mluvil já, když skončil. “ Vy se starejte o kolektory, já se postarám, aby byl můj tým připraven.“ Dořeknu to a jen čekám co bude dál. Jen co jsem si ho vyslechl tak se zmínil o dvou věcech. První jsem si vyslechl a teď byla na řadě ta druhá. “ to zní dobře, co dál?“ Jen co to Záhadný dořekl tak nás odpojil a za mnou se ukázal Joker. Jen jsem se otočil a usmál jsem se. Vyšel jsem společně z Jokerem schody a cestou jsme prohodili pár slov. “ Nemůžu uvěřit, že jsi to ty, Jokere. Ty vážně věříš věříš Záhadnému?“ Zeptal jsem se a poté co Joker zareagoval tak jsem jen kývnul. Poté mi ukázal malé překvapení. Přede mnou se za oknem v hangáru objevila zbrusu nová SR2. “ Myslím, že bychom jí měli pojmenovat.“ Po delší chvilce, jsem se už procházel po palubě a dokonce jsem se seznámil i z lodní UI – EDI. Jen jsem došel k hvězdné mapě a zadal jsem Kurz na Omegu. |
| |
| Freedom´s Progress, Normandie Stojím před zadní budovou na kurtu kde sme porazili YMIRA. Čekám an zbytek týmu až příjde ke dveřím. První příjde Shepard za ním Malajš a za ním Miranda... "Tak jo Malajši... můžeš začít otevírat dveře" moje poznámky byla nejspíš přijata a Malajš se za chvíli otevřel. za nima byla místnost plná počítačů a monitorů. Proti monitorům seděl Kvarian, nejspíš Veetor. Párkrát sme ho okřikli ale on nic. Pořád blábolil něco o rojích a útocíhc... už sem mířil pistolí na jeden z monitorů, abych do něj střelil. Alo to by mi tam nesměl vlízt Malajš a chytit Veetora za rameno. Nemohl sem střelit: Za 1. bylo pozdě a za 2. bych trefil Malajše nebo Sheprda co se k němi blížil... Veetor si všiml, že nejsme nějaký stvůry a začal ná všechno říkat... Divný... Kolektoři, o těch sem slyšel... Mojí myšlenku potvrdil Veetor... chtěl sem ještě domyslet to, že pracují jako prostředníci... Netrvalo dlouha a už se vyptávali na další věci. O tom, že kolektoři nemají žádné znatelné preference k vypleňování lidských kolonií. Leda, že by .... To ne!!! Se smrťáky by nemohli pracovat!!... ale proč vlastně ne! Řeknu si ale nechám si to radši pro sebe.... O pár chvil později se náhle ve dveřích objeví Tali a chce si vzít Veetora s sebou. Miranda se s ní pustí do krátký hádky ale Shepard je naštěstí zastaví... Malajš si zkopíruje Veetory soubory... Já už od začátku rozhovoru hlídám dveře a poslouchám co si povídaj. "Máme li všechno veliteli, můžeme vyrazit.." Řeknu Shepardovi, ale nejspíš je pravda, že činy řeknou víc než slova... po chvíli chce vzít Malajše ssebou na loď... Snad s ním budem vycházet. Zamyslím se na chvíli a pak pokračuju k raketoplánu, který nás odpraví zpět do Stanice Cerbera... Jen co doletíme, už musí Shepard za Záhadným.... já se postavím k cestě do hangáru, kde na Sheparda čeká překvápko.... Normandie SR1, jako nová, ale upravená.... "Shepard bude mít určitě radost." Řeknu jen tak do prázdna, ani nevím jestli mě někdo slyšel... sednu si an židli vedle mě a kontroluju zbraně. O pár minut později uvidím Sheparda, ajk jde dolů po schodech s Jokerem. Jen an ně přátelsky kývnu a pokračuju za nima, stejně jako (nejspíš) zbatek týmu... Jen co se otevřou clony hangáru, spatřím nádhernou loď... Normandie... Shepard se zdál být rád a ještě prohodil pár slov s Jokerem. Hned sme se vydali dovnitř... Pozoroval sem jak si Shepard okoukává loď a mluví s EDI... já sem si to nepotřeboval nějak ohlížet... To co sem pořeboval byla zbrojírna a znát kurz... Kurz jsem zjistil. Když na Omegu, tak na Omegu... Pomyslím si a pokračuji směrem doprava od můstku an zadávání kurzu.... Zbrojírna byla velká a zároveň útulná. Sedl sem si před ocelový stůl se zbraněmi a položil sem tam ty svoje.... Kontroloval sem funkčnost a různé detaily...... |
| |
| Stanice Cerbera Když přiletíme na stanici Cerbera tak sem mírně podrážděný. Už jenom pomyšlení že jsem na půdě nepřítele mi zvedá žaludek. Ale nevyjadřuji se. Jak řekl Shepard, jsem tu s ním a ne s Cerberem. Shepard se zavřel do místnosti kde kecá s nějakým mužem. Já jsem opřený venku o zeď a tiše poslouchám abych se dozvěděl co nejvíc. Takže on měl tušení a nic s tím neudělal? To je ale hezké. Náhle si to do místnosti namíří nějaký kulhavý člověk. Hned se Shepardem pozdravily a když sem zaslechl Joker vzpomněl sem si že je to starý pilot Shepardovi lodi. Šly vepředu a povídali si. Já sem čekal co se bude dít dál a držel sem se kousek vzadu za nimi a nebo sem si prohlížel technologii Cerbera na stanici. Poté nám oznámily že je připravena loď a tak sem se tam vypravil. To co mě na lodi překvapilo byla UI. Chvíli sem sní kecal a získával tak informace o ní, o lodi, o Cerberovi. O tom posledním mi moc neřekla ale přesto sem měl nové informace se kterými pracovat. Řekl sem EDY že se se budu nejčastěji vyskytovat dole u motorů tak kdyby někdo něco chtěl ať se staví za mnou dole. Poté sem vyrazil do zbrojírny. Potkal sem tam už Turiana který kontroloval svoje zbraně. Já sem si také stoupnul k jednomu pultu a sundal si ze zad plamenomet.Začal sme ho kontrolovat ale díky tomu že to dělám už tolik let sem byl za pár minut hotový. Poté sem chodil po pultech se zbraněmi a prohlížel si zbraně. Vyhlédl sem si dvě a zavolal na Turiana. " Hej ty... Turiane..." Sakra jak se jenom jmenoval? " ehm... Rekuš? Žejo? " Opřu se o pult s těžkými zbraněmi. " Hele než dojedeme do další mise. Co kdyby si mi ukázal co dělá která z těhle těžkých zbraní. Zdá se že tu máte nějaké novinky co neznám. Cerberus se asi činí ve výrobě zbraní. No a taky sem si všiml že tu máte pár M-92 Mantis. Nevadilo by kdybych si jednu přivlastnil? Sice nestřílel už pár let ale býval sem docela dobrej. " |
| |
| Zbrojírna na Normandii Skončil sem s prohlížením a opravování těžký pistole a začínal sem pracovat na M-97 Viperovi... moje nejoblíbenější zbraň... Můj nejoblíbenější a nejlepší kamaráde... vidím, že potřebuješ trochu vyčistit od těch šmouh.. Mluvím jakoby telepaticky a torchu šíleně se svojí autosnipkou.. Najednou vejde do místnosti ten Kvarian... Malajš... začne se "usídlovat" k jednomu ze stolku a hned na to začne něco blábolit. Já jeho méno znám ale on si moje nepamatuje. A to sem myslel, že maj Kvariani všechny druhy dlouhodobý paměti... "Je to Rekuus, ale protentokrát ti to odpustím a co se týče Mantise... můžeš si ho vzít, máme jich tu asi 5. Ale pokud ti to s ním nepůjde, prosim, vrať mi ho zpátky... Já mám sice radši M-97 Vipera, ale to už je moje věc, ne?" (nejspíš mi odpověděl) Jakž takž stučně mu odpovím a podám mu Mantise co leží na stole za mnou. Nejdřív ho ale zkontroluju... Kontrola trvá tak 30 vteřin... Malajš si chvíli počkal, ale to mě nijak nemrzí. "Tady máš tu sniperku. Je v pořádku... Doufám, že ti to s ní bude bavit, jako mě kdysi...To byly časy. Ale ty už sou dávno pryč. Od té doby co...Ehm. radši nic!" Dám mu do rukou zbraň a prudce sebou škubnu a obrátím pohledem zpátky na stůl ke svýmu Viperovi... Doufám, že už tam brzo budem.... |
| |
| Zbrojírna na Normandii Vyslechnu si Rekuuse. " M-97 sedmička není špatná. Zvětšený účinek proti kinetickým barierám, větší kapacita střel a rychlejc se nabíjí. Jenže za to zaplatila sníženou stabilitou, rychlostí a sílou vystřeleného projektilu. K čemu mi je že můžu střílet rychle když nezabiješ nepřítele první střelou do hlavy?" Zavrtím hlavou a pokrčím rameny. " Rosenkov šel chytrou cestou ale já raději zůstanu u Devlon Industries. Aspoň do té doby než seženu něco lepšího. " Sednu si ke stolu a začnu zbraň rozebírat. Poté ještě řeknu za sebe. " Jinak díky. Tam dole si mi vytrhl trn z paty. " Poté sjedu k části obleku která byla protržena ale už je provizorně opravená. Zbraň rozebírám a zase skládám několikrát abych se do detailů seznámil s tím jak pracuje a jak jí nejlépe vylepšit a opravit. Sem zvědavý co mě čeká dál. No co sem slyšel tak se Shepardem se člověk nikdy nenudí. |
| |
| Normandie Procházím si loď a seznamuji se s posádkou. Jak mile jsem si prošel každý kout lodi, došel jsem ke galaktické mapě a na BIS jsem zadal kurz na Omegu. Joker přijal kurz a loď přešla na rychlost světla. Během toho jsem se zašel do zbrojnice, kde jsem si připravil zbraně, které budu asi tak nejčastěji používat a připravil jsem se na výsadek. Ve zbrojnici byl Majký, a Rekuus. Zřejmě už si trochu rozumí, protože si právě předávali zbraně a tak trochu spolu mluvili. Náhle se mi ozval Joker ohledně nějaké stanice. Okamžitě jsem vyrazil na můstek kde mi Joker sdělil co se děje. “ Doleť tam. Projeď to skenem a doleť co nejblíž. Jdu se připravit na výsadek. EDI, ty mi podej hlášení o tom co je to zač až něco zjistíte.“ Dojdu do zbrojnice kde je Rekuus a Majký. “ Pánové, jdeme se podívat na jednu stanici. Je možné, že narazíme buď na duchy a bude opuštěná nebo tam něco bude. Radši se připravte, už tam budem.“ Dořeknu a jdu se připravit do kontaminační komory na výsadek. Rekuus a Majký jdou po chvilce za mnou. Jen co se Joker přiblížil ke stanici tak nám EDI podala hlášení. Dozvěděl jsem se, že se tu má vyskytovat Vojevůdce Okeer ale je možné, že narazíme na pár překážek ohledně Blue Suns. Podle všeho se poblíž stanice vyskytuje i jiná loď co by měla patřit právě Blue Suns. |
| |
| Stanice, nedaleko Omegy Zadali jste kurz na Omegu a právě odlétáte. Vstoupili jste do hyperprostoru a jen co jste se ocitli poblíž Omegy. Tak vás EDI upozornila o nedaleké stanici. EDI:“ Poblíž Omegy se vyskytuje stanice, Sheparde. Podle aktivity se zdá být opuštěná ale z neurčitého hlediska stále vysílá nouzovou zprávu. Tu zprávu vysílá Vojevůdce Okeer. Krogenský vojevůdce, je to podle všech pravděpodobností ten koho máte na seznamu, Sheparde.“ EDI vám vysvětlila, o koho jde a Joker vás také upozornil hned po EDI. Když jste došli na můstek tak jste vydal pár rozkazů a šli jste se připravit. Joker vás dovezl co nejblíže a vysunul plošinu. Otevřela se kontaminační průchozí komora a vy jste mohli vejít na stanici. Hladina kyslíku se drží na 73% a klesá. Podle všech propočtů se hladina kyslíku udrží ještě něco málo přes hodinu. Je lepší mít připravené masky pro podporu života. Jen co jste vstoupili na stanici jste zahlédli tu spoušť. Spousty mrtvých kroganů a také vojáků z Blue Suns. Postupovali jste opatrně, ale to bylo k ničemu kvůli odporu. Na palubě bylo sedm kroganů kteří proti vám kladli odpor. Schovat jste se mohli za bedny na náklad, za roh nebo za skleněnou tabuli zábradlí. Sklo se nedalo prostřelit, což vám umožnilo dobrou skrýš. |
| |
| Normandie Zbraň sem měl několikrát rozebranou a zase složenou a začal sem se nudit. Proto sem začal opravovat svůj oblek a kontrolovat jeho funkčnost. Zdá se že je všechno v pořádku. Žádný únik a tlak drží. Filtrace funguje, paráda. Do zbrojnice na chvíli vešel i Shepard a tak sem ho pozdravil kývnutím. Poté se ozvalo hlášení od EDI a Shepard nám oznámil že máme práci. Připevnil sem si odstřelovačku na záda a zvedl plamenomet. I ten sem uklidil na své místo. Poté jsem jenom došel do dekontaminační komory. Opět se ozvala Edi a řekla nám nějaká podrobnosti. " Díky EDI... Jsi jednička." Odpovím jí a poté se začnou otevírat dveře. Šťouchnu rukou do Sheparda. " Doufám že tohle bude jednoduší než ta mise kde jste našly mě. Na jeden den sem měl adrenalinu docela dost. " Když se dře otevřeli úplně vyjdu ven a samopaly v rukou. Uvidím tu spoušť a udělám pár nejistých kroků dopředu. Když šlápnu do vnitřností nějakého Krogana tak jenom prohlásím. " Hm zdá se že někdo tuhle zábavu začal už bez nás. Doufám že se povraždily navzájem. " Postupujeme dopředu ale moje radost nemá dlouhého trvání. Proti nám se vyřítí několik kroganů a já rychle zakleknu za neprůstřelné sklo u zábradlí. Proč zrovna Krogani? Proč ne něco co se dá zabít aspoň trochu jednoduše? Výstřel z brokovnice zasáhne sklo kousek ode mně. Zvednu se a zaměřím střelbu na nejbližšího Krogana. Střílím oběma zbraněmi zároveň a sleduji jak se z něho odlupuje kousek po kousku jeho brnění. Když mě první rána z brokovnice zasáhne do štítů rychle se schovám než přiletí druhá. " Sheparde? To jde každá tvoje mise takhle jednoduše? " |
| |
| Normandie a vstup na opuštěnou loď Po našem mluvení s Malajšem sem uslyšel velitele, jak mluví s EDI...Pak k nám vstoupil Shepard a řekl nám, že máme zvednout zadky a jít do vztlakové komory... "To je vopruz... jen dokončim opravy zbraní a už mě ženou an to je vyskoušet... Agrrr.... aspň zjistim jak fungujou." Dokončim větu, kterou si říkám pro sebe, ale je jistý, že mě pá lidí slyšelo... Dojdu ke komoře nasadím si brnění, helmu a rovnou vytáhnu M-67 Vipera ze zad, ať se s tím pak nemusím párat... Zajímalo by mě co tam najdem... možná zbraňe. Jó, to by bylo libový... Řeknu si a čekám na otevření komory... Jen co vylezem, už nám EDI hlásí snižování kyslíku a říká o tom, že je an stanici Kroganský Vojevůdce Okeer... "Vo tom týpkovi sem už slyšel. Prý je trochu cáklej na hlavu." Řeknu a pokračuju za Shepardem a dalšími členy týmu kupředu. Jako vždy jim kryju záda.. To ale netrvá ani minutu... jen co popojdeme, už Malajš šlape do kroganskýho sajrajtu a na něco si stěžuje. "No co stoup si do kroganskýho střeva.... Snad tě to neza..." Nestihnu ani doříct a už na nás útočí krogani... Už sem doufal, že se to obejde bez boje... Rychle zalezu za sklo a čekám na první výstřel krogana, aby si ten šmejd nabije... já mezi tím měním na brokovnici též... Už si nabíjí.... "Bum!!... a máš to hajzle!" Vykřiknu na krogana s oslabenými štíty po výstřelu a znova se schovám za sklo...Lítaj další takový rány. Zbývá mu už málo štítu, stejně, jako mě nábojů do brokovnice. Střelím další tři rány ale jemu zbyde tak 10% životů, ale já mám po brokovninci. Pohotově měním na pistoli a peru mu to rovnou do hlavy... "Kurva!" V zápětí headshoti mě 2x zasáhne brokovnicí do štítů a mě to prorazí, jak štíty, tak mi to dá jeden brok do ramene... Aspoň že je tuhej... Schovám zbraně a sednu si na zem, zádami se opřu o sklo a snažím se aktivovat medi-gel... v tu chvíli nejsem schopen udržet nic jinýho než pistoli |
| |
| Stanice, nedaleko Omegy Jen co jdeme do kontaminační komory, nemůžu si nevšimnout pár slov, které cestou padli. Jen se podívám na Rekuuse a zavrtím hlavou. Když nám EDI oznámila, že jde o Okeera jen jsem si vzpomněl na pár věcí. Ten parchant je tady, no bude prdel Blesklo mi hlavou a já pokračoval v přední linii. Když jsem přešlápnul pár těl, hned za mnou šlápnul do vnitřností Majký. “ Bacha kam šlapeš. Občas to klouže.“ Pousměju se a pokračuju dál. Je divný, že je tu tolik těl. Je tu spousta kroganů ale tak málo lidí z Blue Suns. Nejspíš ten útok ani nečekali. Pokračuju dál, a když chce Rekuus něco říct, tak se na nás spustí palba. Zalezu za roh, ze kterého jsme právě vyšli a Majký a Rekuus si zalezou, za skleněný zábradlí. Nastavím si na zbrani náboje na silnější průraznost a vykouknu zpoza rohu. Začnu pálit a krogan co trefil Rekuuse to dostal jen jednou. Padnul na zem a další co vykoukl zpoza zábradlí tak dostal jen tři rány mířené přímo na hlavu. Zase sem zalezl a kouknul vedle. Byli tam dvě nákladní bedny, za který by se dalo dobře schovat. Vylezl jsem a v chůzi střílel do krogana co šel zrovna vidět. Střeli kolem mě poletovali, a pár mě jich i zasáhlo. Zalezl jsem za bedny a rychle jsem přehodil plný zásobník za prázdný. Vykouknul jsem a trefil dalšího krogana. a hned na to dalšího co byl vidět. Nejspíš jsem jim zničil jen štíty, ale i tak to dostali. Na to něco prohodil Majký a já se jen pousmál. “ Někdy jsou i lehčí… Když se tam teda nejde. Ale to pak není taková zábava.“ Znovu vykouknu a sundám toho, co přišel o štíty. |
| |
| Stanice blízko Omegy. Sedíc za sklem sem sledoval jak Rekuus zabil jednoho krogana ale utrpěl přitom ošklivé zranění. " Klidně se vyleč Rekuusi! Kryju ti záda. " Řeknu mu jelikož je blízko a potom zařvu na Sheparda který už taky sundal jednoho nepřítele a dvoum ubral štíty. "Máš pravdu! Pro tenhle typ zábavy žiju! " Odložím samopaly do pouzder a vytáhnu Mantis ze zad. Roztáhnu ho a podívám se na léčícího se Rekuuse. " Teď ti předvedu proč mám raději Mantis než Viper. " Zvednu se a zapnu zaměřovač. Během chvíle se mi vrátí veškerý můj výcvik a ti krogani se pohybují značně pomaleji. Jako každý správný odstřelovač mám veškerý čas co potřebuji. Vidím jednoho Krogana který to schytal od Sheparda a zamířím mu na jeho oko. Poté zmáčknu spoušť. Jeho oko vybouchne a část jeho mozku vyletí na bednu za ním. Já rychle zalezu a vyhodím rozžhavený zásobník na podlahu a nabiji tam nový. " Jo tohle jsou ty nejkrásnější obrázky a světě. Je snad něco hezčího než mozek na stěně po zásahu od Mantise? " Nahlas se zasměji ale můj smích přeruší zásah rozptýleného projektilu do skla. Bylo jich sedm a už jsou jenom čtyři. Podívám se na ze sebe a vidím že tenhle krogan už je hodně blízko. Zatímco zbylý tři se drží vzadu. Vykloním se na stranu a prostřelím Kroganovi krk. Ten padne na břicho a chvíli tam jaksi bublá ale pak je zticha. Už jsou jenom tři. Jenže já doprčic nemám žádný další zásobník. Mám sice ještě nabité samopaly. Je tam aspoň polovina kulek. Jenže na tuhle vzdálenost se netrefím. " Sheparde! Rekuusi! Sundejte ty zbylý tři! Mám už jenom munici v samopalu! Nemůžu na ně střílet!" Sleduji jak se ti dva zaměřují na ty Krogany a fascinovaně koukám jak krogani dostávají. O to víc mě překvapí když mi do zad narazí nějaká ohromná rána a narazí mě obličejem na sklo. Otočím se abych zjistil co to do mě narazilo a zničilo mi všechny štíty. Když se otočím zjistím že hledím do ústí brokovnice. Jelikož ten krogan kterého sem střelil do krku se rychle zahojil a připlazil se až za mě a nyní tu stojí a míří na mě. Instinktivně ho praštím zespoda pažbou do zbraně a on tak vystřelí vysoko nade mně. Poté se zapřu rukama o sklo a odrazím se. Díky tomu že je všude krev a vnitřnosti se mi podaří projet pod kroganíma nohama a dostat se tak za něj. Jenže v tom odrazu sem tam nechal odstřelovačku. Nyní ležím na zádech a Krogan se pomalu naštvaně otáčí mým směrem. Já v pozici ležmo vytasím samopaly. Podívám se dozadu a namířím Kroganovi hezky na kolena. Poté zmáčknu spoušť. Krogan jde během chvíle na kolena a opírá se o levačku. V pravačce drží zbraň a plive krev. Je ke mě natočený bokem. Já se zvednu a rozběhnu se proti němu. Mám asi posledních pět kulek v každém samopalu. Doběhnu až ke Kroganovi a udeřím mu pořádný koleno do obličeje. Krogan mírně nadzvedne hlavu ale zdá si že si toho moc nevšímá. Já na druhou stranu mám pocit že jsem si zlomil nohu. Namířím mu zbylé kulky na obličej a zmáčknu spoušť. Ten krogan ale místo toho aby chcípnul si dá ruce před obličej a tak veškeré poškození jde do rukou. Já přiběhnu blíže a zeshora ho praštím samopaly jako kladivem. To konečně na Krogana zapůsobí a padne na břicho. Jelikož má zraněné ruce tak upustil brokovnici. Rychle se po ní vrhám, namířím jí z blízka do Kroganí hlavy a vystřelím. Zpětný ráz brokovnice mě velice překvapí. Naštěstí pro mě je s Kroganem konec. Já se jenom opřu o zeď a čekám až ostatní příjdou oznámit že je všechno v okolí mrtvé. |
| |
| Stanice, nedaleko Omegy Jen co padnul k zemi další Krogan tak nás Majký požádal o zničení zbylých tří. Vylezl jsem z úkrytu a začal jsem pálit po dalším z těch hovad. Po chvilce škádlení se sesypal a jeho tělo narazilo zády na zeď, po které sjelo na podlahu. Na zdi byl obrovský flek krve, a když jsem se otočil na Majkýho, abych zjistil co se děje. Hned jsem mu chtěl pomoct. Natočil jsem se, že sundám toho krogana. Ale dostal jsem dva zásahy a přišle tak o štíty. Další náraz mě odhodil stranou. Dopadnul jsem na zády na zem a zalapal jsem po dechu. Rána mi vyrazila na pár vteřin dech. Po pár vteřinách jsem se postavil na nohy a i bez štítů jsem se začal přesouvat k Majkýmu. Vylezl jsem zpoza beden a začal jsem pálit na krogana. Ten dostal pár zásahů do hrudi a dva další do hlavy. Jeho tělo sebou párkrát škublo a pak se skácelo k zemi. Než jsem došel k Majkýmu, tak už byl na zemi i poslední z nich. O toho se postaral Rekuus. Kývnul jsem na něj a aktivoval uninástroj kvůli medi-gelu. Přeposlal jsem něco málo Rekuusovi a další část Majkýmu. Tomu jsem pomohl na nohy a pronesl jsem jen pár slov. Při kterých jsem přebíjel zbraň. “ jste v pořádku? Tohle jsme nečekali, ale stalo se to. Musíme se mít na pozoru. EDI, je tu ještě něco na co bychom si měli dát pozor. Zkus nahrát schéma oblasti a pošli nám je.“ Jdu pomalu přes mrtvé krogany, až k místu odkud přišli. Byla to dlouhá chodba, která vedla směrem nahoru do vyšších pater. Asi ani ne po minutě se nám ozvala EDI… |
| |
| Stanice u Omegy. Shepard ke mě přišel a hned mi nabídl medigel. Zavrtěl sem hlavou že nechci. " Díky ale nejsem zraněnej. Jenom vyčerpanej." Nechal sem si pomoc na nohy. Když sem se zvednul tak sem se prohnul v zádech a poté cvičně protáhl paže. " Sakra Shepy... S tebou se Kvarian fakt nenudí. Za dnešek mě několikrát málem rozstříleli šílení roboti. No a teď sem si dal pěstní souboj s Kroganem. Ha! Tomuhle já říkám zábava! Myslím si že se mi s váma bude líbit. " Seberu si ze země svoje zbraně a rukou z nich shrnu trochu krve. " No doufám že už tam nejsou žádný překvápka. Protože na další pěstní souboj s Kroganem sem příliš unavený. " Dojdu k Rekuusovi a plácnu ho ruko po rameni. " Pěkná práce Turiane. Fakt umíš střílet. Na to že seš z Cerbera se mi zatím zdáš fajn. " Rychle se rozhlédnu po termálních zásobnících a když jich pár najdu tak si hned nabiju zbraně. Když Shepard zavolá EDI tak jenom vyčkávám. Jdu několik metrů za Shepardem v ruce jeden Tempest a vyčkávám rozkazů. Když se ozve EDI tak jenom řeknu do vysílačky v helmě. " Jsi naprostý zlatíčko EDI. Až tahle mise skončí tak pokud tě bude nudit Normandie rád si tě odvezu sebou na misi. " Řeknu žertem a nervózně se dívám na Shepardovo záda a ruce abych viděl jestli mi nedává rozkazy nebo jestli se neděje vepředu něco podezřelého. |
| |
| Stanice u Omegy Padnu k zemi, ale pak hned zase vstanu... po té co mě Malajš podpoří se trochu zvednu a vytáhnu pistoli. Na Vipera sem strašně oslabenej.V první chvíli vidím, jak Malajš odstřeluje pár šmejdů a potom bojuje s dalším. Věřím mu, takže se do toho nebudu plýst.. To zvládne. Vykouknu z krytu a zamířím an jednoho ze tří zbývajících Kroganů. Hned zmáčknu spoušt a udělám mu malou díru do tý jeho blbý kebule... všechno co tam mohl mít, už není... Zase se schovám za sklo a zbytek týmu odstřelil další 2 Krogany. "Dobrá práce, jen tak dál....Pěkný Malajši hezky si mu to nandal" Křiknu na Malajše a kouknu za přez sklo... vidím 7 mrtvejch těl, 2 bez hlavy. Jenden leží u Malajše s pár brokama uvnitř. Zvednu se, zastrčím zbraňě na záda a chci použít medi-gel, ale Shepard mě předběhne. Dámi ho a já to bez váhání příjmu. Použiju medi-gel na vyléčení ramene a poděkuju: "Dík Veliteli, aspoň sem si neplýtval vlastní." Pousměju se a kouknu na Malajše, který přišel blíž a jistým způsobem mě pochválil.. "Dík, tys taky nebyl zrovna špatnej a to jakej sem neudělal Cerberus... nejsem v něm od narození." Jen co to dořeknu vštu, začíná Shepard mluvit s EDI a kráčí do předu, za ním Miranda, potom Malajš a pak jako vždy Já... Přecházim mrtvé krogany, který smrděj nějak divně... cítím z nich nějaký chemický experimenty nebo tak něco... To je divný, nemůžou smrdět, když sou mrtví tak 5 minut... "Hej!! Ty krogani divně smrděj.. je to jako nějaká chemikálie, ale nevim jaká!!" Nevím jestli mě slišeli ale doufám, že jo, protože by se to hodilo zjistit... Pomalu postupuju za týmem s Viperem v rukách a čekám na dlaší správy buď od Sheparda nebo EDI... |
| |
| Stanice, nedaleko Omegy Když jste se stěží ale se snahou postarali o Krogany tak jste mohli pokračovat dál. Došli jste do chodby, která vedla směrem nahoru. Nejspíš se tudy vozil náklad, proto tu nejsou schody. Mohli jste pokračovat dál a mohli jste ucítit pach dezinfekce. EDI se vám ozvala během cesty a provedla průzkum a sken stanice. EDI:“ Sheparde, stanice je čistá a zbavená nepřátel. Jediné co jsem zachytila, je několik organiků, ale nehýbou se. Jsou v umělém spánku. Poté je tu ještě někdo se slabou životní funkcí. Podle všech propočtů se jedná o Krogana. Chodba před vámi až nahoru je čistá. Dovolila jsem si nabourat se do řídícího počítače a otevřít vám všechny dveře.“ Poté se EDI odpojí a vy pokračujete dál. Cestou jste mohli narazit na několik dalších mrtvou z Blue Suns a dalších padlích Kroganů. Jen co jste se dostali, až ke dveřím které vám EDI otevřela, narazili jste na umírajícího krogana. Tím byl samozřejmě vojevůdce Okeer. Okeer:“ A vida. To je obávaný Shepard. Zřejmě jste překvapen… to ale nemění nic na tom, že umírám. Blue Suns se sem dostali a chtěli získat můj odkaz. Vím, že jdete po kolektorech. Všechna ostatní data jsou nahrány tady…. Nedovolte, aby můj odkaz neuspěl. Bude vám velkým přírůstkem. Arggh….“ Jeho poslední slova vyzněla dost vážně. V nádrži před vámi byl v umělém spánku už od pohledu dokonalí krogan (Grund). Stejně tak jak řekl Okeer, je to jeho odkaz který vám pomůže v boji proti kolektorům. Měly by, jste ho vzít na loď. Jen co jste kontaktovali loď kvůli nákladu tak se vám znovu ozvala EDI. EDI:“ Sheparde, našla jsem tu další životní funkce. Ale patří někomu z cela jinému… je to humanoid. Nachází se, za dveřmi co jsou napravo od vás. Jeho funkce jsou nyní vypnuty. Ale buďte opatrní.“ Když jste naložili nádrž tak jste se šli podívat ke dveřím. Otevřeli se a za nimi ležel na stole vypnutý Geth (Legion). Byl za bezpečnostní clonou. Když se vám jí podařilo deaktivovat tak jste si mohli všimnout, že na sobě má zbroj N7. Podle všeho, by jste ho mohli vzít sebou a zjistit něco víc |
| |
| Stanice, nedaleko Omegy Když Rekuus prohlásí že ti Krogani divně smrdím tak jenom pokrčím rameny. " Když je trefíš umírají jako jiní. Tak si prostě nasaď masku a ignoruj to." EDI nám ohlásila že je všechno čisté ale přesto sem si nechal jednu zbraň v ruce. Sice jsou v umělém spánku ale to neznamená že ty organiky neprobere nějaká náhoda a mi tu všichni nedostanem na prdel. Procházíme čerstvě odemknutými dveřmi a před námi se objevuje kroganský vojevůdce. Předpokládám že tenhle umírající magor měl být posila našeho týmu. Paráááda. Jen víc takovejchle šílenců! Okeer padl na zem zjevně mrtev. Zatímco všichni sledovali nádrž já sem došel k Okeerovi a nohou sem strčil do jeho hlavy. Jo je mrtvej... Poté i já se podívám na nádrž s dokonalým kroganem. Shepard kontaktoval loď kvůli nákladu a já sme si povzdychl. Sednul sem si na Okeerovo mrtvé tělo a sledoval krogana v nádrži. " Jseš si Sheparde jistej že je to dobrý nápad? Přeci jenom je to uměle vypěstovaný super krogan. Jasný... potřebujem krogana do prvních linií. Ale je ti jasný že pokud je to stejnej magor jako tady moje sedačka, tak může být trošku mimo? Chápeš? Pokud se k nám nepřidá a pustí se do nás. " Volnou rukou si namasíruju jemně rameno. " Víš dobře že normálního krogana je těžký zabít. Jestli je tenhle nějakej silnější tak ho možná nezastavíme. " Když nám EDI řekne že našla dalšího humanoida tak se zvednu na nohy. " Ale co... ty seš šéf Shepy tak jestli chceš nového mazlíčka tak si ho nech. Do tohohle ti kecat nebudu. " Poté vyrazíme k dalšímu "cíli". Když spatřím Gheta je to pro mě silný šok. A ačkoliv je za ochranou barierou tak na něj namířím oba samopaly. " Ghet! Sakra to je vypnutej GHET! Měli bychom ho buďto okamžitě zničit nebo z něj vyndat paměťové jádro. " řeknu s obavou. |
| |
| Stanice nedaleko Omegy Jen co nám EDI podala informace tak jsme se vydali směrem do hlavního centra. Vešli jsem do dveří které nám EDI otevřela a Okeer nám řekl pár slov než zemřel na svá zranění. Jen jsem se podíval na jeho tělo a zavrtěl hlavou. Poté jsem se podíval na nádrž z kroganem a pozorně si ji prohlédl. “ Jokere, připrav nákladovém prostor. Z Okeerem to nepůjde ale máme tu něco jinýho… a je to kus.“ Poté k tomu pronese pár slov Majký, na kterého se podívám a odpovím mu. “ Zatím jsme stále živý a velím tu já. Takže zodpovědnost beru na sebe. Jak za něj tak jí mám i za vás jako velitel. Ale děkuju za varování.“ jen co jsme připravili nádrž aby se sní dalo pohybovat pomocí vozíku. Tak se nám znovu ozvala EDI. Došli jsme ke dveřím za kterými byl vypnutý Geth. Jen co pronesl Majký dalších pár slov tak jsem se na něho podíval a v tom se ze stanicí něco stalo. Mohutně sebou škubla a EDI nám ohlásila její poškození. Rychle jsem se rozhodl co bude následovat abychom odtud rychle vyvázli v celku. “ Nikdy nikdo nechytil celého nepoškozeného Getha jak říkala Tali. Takže ho vezmeme sebou. Možná se o nich dozvíme něco víc. A pohneme! Než se ta stanice zřítí mezi ty asteroidy!“ Dořeknu a pomocí uninástroje vypnu bezpečnostní klec. Jen co je klec vypnutá tak popadnu getha a hodím ho na jedno vznášící se nosítko. Rekuus a Majký vezou nádrž z kroganem a spěcháme rychle na loď. Projdeme do nákladového prostoru na Normandii a stanice se odtrhne od lodí a začne ztrácet kurz a řítí se mezi asteroidy. Jen co jsme na lodi tak každého z nových členů umístíme na jiné místo paluby a já jen čekám na názor posádky v zasedací místnosti. |
| |
| Stanice nedaleko Omegy Stanice se začne nebezpečně třást a já se musím chytit stěny abych udržel balanc. Shepard začne opět vydávat rozkazy. " Jo... proti tomu abychom zmizeli nic nemám. " Běžíme s Rekuusem zpátky a rychle se začneme starat o nádrž s Kroganem. Když jí tlačíme k přechodové komoře Normandie už začíná být pěkně horko. Nakonec se nám ale podařilo všechny naložit a pak už jenom vidíme v dálce jak se stanice rozpadá v poli asteroidů. Normandie Kolem nás se objevilo pár lidí z Cerbera a Shepard s EDI už je směrovali aby Gheta a Krogana dali na určitá místa. Já sem se jenom odtáhnul do zbrojnice a odložil si ze zad těžký plamenomet a odstřelovačku. Podstatně lehčí sem se dozvěděl že Shepard ještě něco chce v zasedací místnosti. Unaveně se tam dovleču a sednu si na zem někam do rohu ( pokud tam jsou nějaké židle sednu si na ní). Rozvalím se sleduji ostatní. Všichni jsou zatím tišší a Shepard zjevně čeká až někdo z nás promluví. Povzdychnu si a pronesu. " Takže co uděláme s našima novýma hostama Sheparde? Co se mě týče tak bych toho Krogana probral hooodně blízko nějakýho místa odkud ho můžeme vysát do vzduchoprázdna. A stejně bys sebou měl mít nejméně tři čtyři lidi se zbraněma kdyby něco zkusil. Nač pokoušet štěstí ne? " |
| |
| Normandie Jen co jsme se konečně dostali na Normandii, nechal jsem krogana odvést do nákladového prostoru a geth se umístil k jádru kde je EDI a drží nad ním bezpečnou ruku. Nebo spíš bezpečnostní program. Jen co Majký promluvil tak jsem mu i odpověděl. “ Krogana probereme. Pokud to co říkal Okeer, je pravda. Tak se nám bude hodit. Co se týče toho getha. Zajímalo by mě proč má na sobě zbroj N7. Pokud to bude jakkoli možné probereme ho taky. Kdyby něco zkusil tak se stejně nemá kam dostat je za ochranou clonou. A i kdyby jen přece se mu nějak podařilo utéct. Kulkama to půjde zastavit. Takže jen co probereme krogana tak se vrhneme na getha. Jdu otevřít tu nádrž. Jestli chce někdo jít je to na vás… jen teď chci aby, jste si co možná nejvíc odpočinuli. Máte toho hodně za sebou.“ Jen co to dořeknu tak jen ukážu ke dveřím na důraz toho, že se můžou vrátit ke své práci. Odcházím společně s nimi a jdu do nákladového prostoru kde je krogan v nádrži. Jen co tam přijedu výtahem tak dojdu do místnosti kde je nádrž a vydám EDi rozkaz, aby ji otevřela. Ta chvilku namítá, ale po chvilce udělá, oč jsem jí žádal. Dojdu k nádrži a na monitoru namačkám kód pro otevření nádrže. Nádrž se otevřela a krogan zní, vypadl na podlahu, kde skončil na všech čtyřech. Vyčkával jsem jeho reakci a byl jsem připraven téměř na cokoli. |
| |
| Normandie Vyslechnu si Sheparda a souhlasně kývnu ale povzdychnu si nad jeho rozhodnutím. " Probudit toho Gheta by neměl být problém. Myslím si že EDI to dokáže aktivovat bez větších problémů. No a kdyby nějaké problémy měla tak i já mám nějaké zkušenosti s Ghety. Takže ho nejspíše dokážeme probrat. " Když Shepard řekne že jde probrat Grunta a poté Gheta tak se zvednu. Sice Shepard řekne že se máme šetřit a odpočinout si ale jenom to okomentuji mávnutím ruky. " Těch pár minut mě nezabije. Zatímco tebe by mohlo." Šel jsem za Shepardem a když otevíral nádrž s kroganem tak stojím hodně vzadu a v rukou zbraně. " Sakra je velkej!" řeknu překvapením když nám krogan spadne na podlahu. |
| |
 | Normandie Slova, slova, slova.....Grunt...(ticho), slyším v mé hlavě a pak nic. Najednou vypadnu z nádrže na zem a chvíli se vzpamatovávám. Pak se otřepu a postavím na obě nohy. Potom se porozhlédnu a pomalu se dostanu k sobě. Arrrgggg., zařvu a přitisknu ke zdi člověka, kterého před sebou uvidím. Zlost, vztek...arrggg...a boleest. Než tě zabiju, chci znát jméno., vyštěknu na toho člověka přitlačím rukou pod jeho krkem. |
| |
| Normandie Jen co krogan přijde k sobě tak se na mě rozeběhne a přirazí mě ke zdi. Jeho mohutnou paži mám pod krkem a jen se sotva nadechnu. Jen co pronese pár slov tak přišla řada na mě. Sjel jsem rukou pomalu, až k pasu odkud se mi povedlo vytáhnou pistoli. Aniž by si toho všimnul. “ Jsem velitel Shepard. A radím vám, aby jste se uklidnil. Dá se to vyřešit i v klidu nemyslíte. Navíc, právě teď na vás míří pár zbraní. Takže co vy na to?“ Dořeknu a vyčkávám, jak zareaguje. Stále se ti dívám do očí a nedávám najevo žádnou slabost ani žádný strach. Nic z toho s tebe totiž nemám. |
| |
| Normandi- nákladový prostor. Sleduji jak se krogan probírá. "Sheparde právě jsi porodil přerostlí kroganí miminko. " Sleduji jak přibíjí Sheparda ke zdi ale zatím nestřílím. Jenom to sleduji a pro jistotu míří kroganovi ze strany na hlavu. Hm... miminko má špatnou náladu. Možná potřebuje vyměnit plýnky. Všimnu si jak Shepard tahá zbraň. Mám chuť rovnou střelit ale Shepard jak se zdá je situace plně v "jeho" rukách. Nejprve se ptá Krogan na jméno potom mu Shepard odpovídá. Nakonec se Shepard zmíní o zbraních. Když se Grunt otočí na mě tak nasadím nevinný výraz( bohužel ho kvůli masce nikdo nemůže ocenit. A zamávám mu volnou rukou. " Ahoj... " Pokud se na mě nepovídá tak tiše vyčkávám. Myšlenkami se snažím trochu uvolnit. Sakra... vždycky sme chtěl Krogana. Snad mě někdy povozí na hřbetu. Byla by sranda vylézt mu na hrb a projet se na něm. Ha! Kroganí kavalerie osedlaná Kvariany... Nová noční můra pro smrťáky. |
| |
| Nákladový prostor Chíli se dívám do očí toho malého tvora a přemýšlím, co by se stalo, kdybych mu teď a na místé rozmačkal hlavu. Pomalu můj pohled spadne na kvariana na levo doe mne. Okeer mi o jiných rasách říkal málo, ale já tomu starámu bláznovy nikdy moc nevěřil. Mohl mi do nádrže pouštět svá prázdná slova, ale názor mám svůj. Pak se mi ten malí člověk představý. Ahhh,,, ne vaše jméno. Moje. Okeerova slova byla prázdá a nikdy na mi nekřekl jméno. Říkal jste Shepard. Okeerova slova o vás také mluvila. Tam, v nádrži. Ale to, že mi Okeer podstrčoval své názory neznamená, že je zdílím. Dejet mi důvod vás zabít a já to zradostí udělám. Nebo naopak., řeknu mu když skončí a trošku povolím stisk, protože mu moc nerozumím. |
| |
| Normandie Jen co začne krogan mluvit, tak si ho vyslechnu a začnu podle toho reagovat. “ nevím jak vám říkat. Co třeba odkaz nebo Okeer. Nevím jak vás pojmenovat. Ale jestli chcete důvod rád vám vyhovím. Jdeme po kolektorech. Znáte je? Věřte, že to jsou nepřátelé, kteří nás jsou hodni. A navíc. Jestli neuposlechnete moje rozkazy, bude vás to hodně bolet.“ Dořeknu a jen čekám, jak zareaguješ. Pokud jsi po tomhle sjel pohledem dolů, mohl sis všimnout pistole která ti míří na břicho. Poté se ti podívám do očí a z vážným výrazem, který ti napovídá že jsem odhodlán udělat cokoli pro to abys mě pustil… nebo se alespoň uklidnil. |
| |
| Ten člověk se mi líbý. Není slabý, jako jiní tvorové. Heh., pomyslím si s pohledem na jeho zbraň. Potom se podívám znova na něj a pustím sevření. Hah. Přesvědčil si mně. Budu za tebe bojovat. Ne kůli kolektorům a ani ne pro cerberus. Budu se být za tebe. Nejsi stejný jako jiní lidé, alespoň tak to říkal Okeer. Jsi silný. Ne jako krogan, ale silný. A odlož tu zbraň, hašteřit se nebudeme. A co se ména týče, poslední co jsem slišel v nádrži byl Grunt. Nic to neznamená. A líbí se mi to. Takže, jsem Grunt. A ještě, řekni tomu kvarianovy, aby na mne nemířil, nelíbí se mi. , řeknu mu a zasměju se. Pak jen vrhnu jeden pohled na kvariana, zda li tu zbraň už sklopil. Jestli tak už udělá, ještě dodám. Pokud má za tebe bojovat, budu potřebovat zbraň. Silnou a dobrou zbraň. |
| |
| Normandie Krogan se zdá že si všiml zbraně. Chvíli se Shepardem prohlížejí a pak ho pustí. Když je Shepard na zemi tak si krogan zvolil jméno. Grunt? Proč ne... slyšel sem horší jména. Poté řekne abych sklonil zbraň a že se mu nelíbím. Skloním zbraň k sobě ale jenom proto abych se nahnul dopředu a ukázal na sebe volnou rukou. " Hele ty taky nejseš můj typ zlatíčko. A raději mě neštvi. Jestli chceš boj tak ti klidně ustřelím všechny 4 tvoje varlata! Zatím si svojí sílu neukázal. Já zabíjím nepřátele už pět let. Ty nejsi tak dlouho ani naživu. " Mluvím naštvaně a podrážděně ale uvnitř je mi jasné že ze mě mluví únava a to že sem tak velkou skupinou lidí. Je to nezvyk mít kolem sebe společnost když pět let neděláte nic jinýho než že na vlastní pěst lovíte různé nepřátele. Poté se stáhnu, zasunu zbraň a složím si ruce na hrudi. " Se zbraněma bude problém Grunte. Co sem viděl zdejší zásoby tak tu není nic takového co by se hodilo ke kroganovi jakého potřebujeme. Jenom obyčejné zbraně ze sériové výroby. Nic speciálního pro tebe nebo pro mě. Snad něco seženeme na Omeze. Nebo pokud bys měl v tý svý hlavě daný nějaký výrobní plány můžu zkusit pomocí EDI a zařízení ve zbrojnici něco vyrobit. Umím celkem slušný zbraně když není nic lepšího. " Pokrčím rameny a zavrtím hlavou. " Lepší když se zajdeš podívat sám. Zbrojnice je o dvě patra víš vlevo. " Poté se otočím na Sheparda. " Shepi... Doufám že náš další host bude probuzený rychleji. " Rád bych si totiž po zbytek cesty na Omegu hodil krátkýho šlofíka, najedl se a nechal odpočinout svaly. Ta poslední bitva mě dala trošku zabrat. Ale jakmile si vezmu posilující stimulanty tak budu zase jako Krogan když vidí plodnou samici. |
| |
| Normandie Jen co mě krogan pustí a představí se z novým jménem jako Grunt tak jsem jen kývnul a řekl pár slov. “ To jsem rád že to tak je. A to sedí. Jméno zrovna pro vás. A co se týká zbraní od toho tu máme dva známé. Tady našeho Majkýho a Jakoba, ten je nahoře o dvě patra výš. Teď musím ještě za jedním nováčkem.“ Jen co jsme skončili z Gruntem tak jsme se vydali směrem k výtahu. Cestou jsem se podíval na kvariana a řekl jsem mu pár slov. “ Za tím Gethem půjdu sám. Ty se jdi natáhnout a ještě předtím něco sněz. Já to zvládnu. Navíc je zabezpečený takže by to neměl být problém.“ Ani nečekám na odpověď a vystupuji z výtahu ve třetím patře. Jdu přes ošetřovnu až ke gethovi. Když jsem uvnitř tak jen zapnu uninástroj a aktivuju getha. EDI přede mnou aktivovala bezpečnostní clonu takže se geth přes ní jen tak nedostane. Jen co je geth aktivovaný tak jen sleduju jak se začíná hýbat. Po chvilce se staví na nohy a stojí za clonou přede mnou. “ Rozumíte mi?“ Jen co to dořeknu tak se mi dostane i odpovědi a hned na to položím další otázku. “ Chcete na mě zaútočit?“ Jen vyčkávám jak geth zareaguje. |
| |
| Normandie Jakmile dokončíme celou tu věc s Gruntem tak mu jenom mávnu kývnu na rozloučení a vydám se za Shepardem. U výtahu mi Shepard mi oznámí že si mám dát chvíli pohov a odpočinout si. Já jenom vzdychnu a kývnu hlavou. " Fáájn. Musím si odpočinout jinak budu k ničemu. Hlavně mi dej vědět jak to šlo. Kdyby něco budu ležet dole u motorů. " Když Shepard zmizí do výtahu tak se otočím k panelu pro spojení s EDI. " Edi buď tak laskavá a přepoj mi celý rozhovor Sheparda s tím Ghetem na můj Uni-nástroj. Chci si to nahrát a prostudovat. Můžeš to pro mě udělat?" Jakmile mi odpoví tak se stáhnu dolů k motorům ( tam kde normálně spí Jack) a lehnu si. Na uninástroji si zapnu si holo obraz toho co se děje u Gheta. Zatímco odpočívám zapnu si ve svém obleku základní výdej potravin do svého těla. |
| |
 | Velitelství - za clonou - rozhovor s Shepardem Najednou vidím jak ležím na nějaké posteli nebo čem. Vstanu a uvidím před sebou stát muže. Ihned vím, že je to velitel Shepard. Když se mě velitel Shepard zeptá na otázku, tak mu jen lehce odpovím. Ano, rozumím vám. Když pak z velitele vypadne druhá otázka tak se zapřemýšlím a jen řeknu jedno slovo. Ne. |
| |
| Normandie Jen co geth řekl ty krátké věty tak jsem se znovu zeptal na pár věcí. “ Proč? Pokud nechcete zaútočit, jak jste se dostal na tu loď? A jak vysvětlíte zbroj N7? Co je vaším záměrem?“ Zeptám se getha a jen čekám, zda mi odpoví a hlavně jak bude reagovat. Uni-nástroj mám stále zapnutý a clona přede mnou je také stále zaplá. EDI monitoruje vše co se tu děje takže by v čas upozornila posádku kdyby se geth o něco pokusil. |
| |
| Normandie - rozhovor s Shepardem Ještě jsem se nevzpamatoval a už je tady další otázka. Má odpověď je jednoduchá. Já jsem vás celou dobu hledal veliteli Sheparde. Tohle je vaše stará zbroj. Přidělal jsem si ji na své tělo, abych ji opravil. Poté čekám na Shepardovy reakce... |
| |
| Normandie Poslouchám getha a jen co dopoví tak začnu mluvit já. " vy jste mě hledal. Proč? Větčina gethů se mi vždy snažila ustřelit hlavu a vy nechcete ani zautočit. Proč jste mě hledal?" Dořeknu a vyčkávám na odpověď. Pokud se mi dostane všech odpovědí jsem zvědaví co se bude dít dál. Hlavně by mě zajímalo proč by mě hledal jeden jediný geth. Navíc má mojí starou zbroj, s její pomocí se opravil. |
| |
| Shepard - rozhovor Hledám vás už od bitvy na Citadele Sheparde.  Chci vám pomoct... |
| |
| Normandie Jen se chvilku dívám na getha před sebou a jen co se zmíní o tom že mi chce pomoct tak na uni.nástroji deaktivuji silové pole. " Pokud mi chcete pomoct. Nemůžeme vám říkat geth. Jak se jmenujete. Myslím ted né vaší jednotku ale to individum přede mnou." Podívám se na getha a jen čekám jak zareaguje. Pokud by byl geth schopný pomoci možná by se podařilo mezi námi a jimi vyjednat mír. Snad by dokázali pomoct proti smrťákům. |
| |
| Rozhovor s Shepardem Mé jméno? Je Geth. Když Shepardovi odpovím, tak se podívám na své nohy a poté na Shepardovy. Ihned sjedu pohledem od Shepardových nohou až k jeho obličeji. Pak se podívám kolem sebe a zase na něj. Už mě přestávají bavit otázky. Ale jsem rád, že Shepard deaktivoval silové pole. |
| |
| Normandie " Nemyslím jednotku ale vás. Já jsem Shepard a vy jakožto jednotka musíte mít také jméno. Ne geth jako humanoid ale jméno." V tom se ozvala EDI a řekla pár slov ohledně gethova jména. "Legion" Když jsem se znovu podíval na getha řekl jsem dalších pár slov. " Legion, to je výstižné. Doufám že budete dobrým přínosem pro posádku a náš tým Legione." Jen co to dořeknu tak podám Legionovi ruku a čekám že si budeme moct potřást rukou. |
| |
| Normandie rozhovor s Shepardem Poslechnu si EDI jak mi dala nové jméno. Jméno jako má každý člověk. Mé jméno je Legion. V tom vidím jak mi Shepard podá ruku. To bude nejspíš lidský styl přivítání. V mém případě do týmu. Nečekám a udělám to stejné, takže podám Shepardovi ruku a poté si spolu s rukou potřeseme. A co teď veliteli Sheparde? |
| |
| Normandie Potřesu si rukou z Legionem a hned poté mu odpovím na jeho otázku. " Teď by jste se mohl seznámit z posádkou a se zbytkem týmu, než dorazíme na Omegu. Podle všeho by jsme tam měli bejt asi tak za hodinu. Vítejte v týmu, Legione." dořeknu a jdu na můstek do druhého patra. Jen co tam přijdu tak dojdu za Jokerem a vidím u něj na monitoru jak se přibližujeme k Omeze. " Tak, teď už jen najít profesora a Archanděla." |
| |
| Normandie Ihned Shepardovi odpovím. Jistě. Jsem rád, že jsem ve vašem týmu veliteli Sheparde. Teď půjdu na můstek a pokusím se s někým seznámit. Doufám, že to půjde dobře. Ihned poté jdu na můstek a pokouším se seznámit a spřátelit s posádkou na palubě. |
| |
| Omega Jen co jste se všichni seznámili z novou posádkou a s novými přírůstky tak už byla řada jen na tom jak nabrat zbytek posádky a další členy na Omeze. Vyrazili jste směrem na Omegu a během hodiny jste byli na místě. Jen co jste tam dorazili jste zaletěli do doků odkud jste mohli pokračovat dál do vesmírné stanice. Jen co jste se ukázali na stanici tak jste narazili na jednoho salariana a hned na to se k rozhovoru přidal i batarian. Ten vám řekl aby jste navštívili klub Afterlife kvůli Aria T´Loakové která se dozvěděla že jste na Omeze a pozvala vás do svého klubu. Jen co odešel jste narazili na dalšího člena o kterém jste dostali zprávu od Cerbera. (Zaeed Masani) S tím jste se mohli dát do řeči a přivítat ho ve své posádce. Jen co jste se dostatečně seznámili tak jste se mohli vydat do klubu kde jste u vchodu narazili na dalšího člena který by se k vám také rád přidal (Adam Fork). Je to druh člověka který by vám mohl pomoci se dostat co nejblíže k Archandělovi. Je neřadě se taky seznámit a přijmout ho do své posádky. |
| |
| Omega Jen co jsem se zastavil za Jokerem tak jsem na monitoru shlédnul vše o přibližování se k cíli. Projel jsem si zprávy od Cerbera a v jedné zprávě se z minovali o válečném veteránovi Zaeedu Masanim a v další zprávě jsem se dozvěděl o Adamu Forkovi. Nájemném zabijáku který by mohl pomoct proti Kolektorům. Jen co jsem se členy týmu vystoupil z Normandie tak jsem narazil na jednoho salariana, ten s námi prohodil pár slov ohledně toho že jsme tu vítáni ale v tom ho vytrhnul ze slov jeden z batarianů. Ten nám řekl abychom se ohlásili v klubu u Arii. Jen jsem na něj kývnul a sledoval jsem ho jak odchází. O kus dál jsme potkali dalšího člena o kterém se z minoval Cerberus. “ Vy jste Zaeed Masani?“ Zeptal jsem se a jen jsem vyčkával jak veterán zareaguje. Rozhlédl jsem se kolem sebe abych zjistil v jakém počtu jsme a hlavně jaký tu mám tým. (Jsem zvědav kdo je tu semnou) |
| |
 | Tak,kde je ten zatracený Shepard,nemám na něj celý den,nebýt toho,že Mi Cerberus dobře zaplatil,bych tu ani nestál.Mém ylšenky přeruší tvrdý bojem zocelený hlas.Otočím se a kývnu na pozdrav Jo,to jsem já.Vy msuíte být velitel Shepard.Máme tady galaxii,která potřebuje zachránit A phlédnu Shepardovi přímo do očí. |
| |
| Normandie: Sledoval sem obraz Sheparda a Gheta a mírně se zamračil když sem si všiml že Shepard deaktivuje ochranné pole. Nakonec jejich rozhovor skončí a podle údajů od EDI máme ještě aspoň hodinku cesty před sebou. Zapnul sem program nervové stimulace a uvolnil se. Za hodinu mě můj Uninástroj probudil. Protáhnul sem se a zkontroloval bojeschopnost obleku. Během chvíle už sem jel ve výtahu nahoru do zbrojnice. Geth Stál na můstku a seznamoval se s posádkou. Jenom co sem o něj zavadil pohledem tak moje ruka zavadila o samopal. Nevytáhnul sem ho ale položil sem si na něj ruku. Sakra... Je na naší straně... Ale raději si při spaní hodím před postel nějakou elektromagnetickou minu. Ještě že mám u sebe zbraň. Je to uklidňující. Dojdu do zbrojnice a kývnu na pozdrav Rekuusovi (předpokládám že tam je) a Jacobovi. Rekuus se prokázal jako dobrý bojovník. Za to všechna čest. Ale mohl mi tam pomoc s tím kroganem. Ten krogan mě mohl zabít. On to viděl a nezakročil. Hm... raději si na něj ještě dám pozor. Vezmu si zbraně: Odstřelovací pušku Mantis, mnou modifikovaný plamenomet M-451 Firestorm, navíc si sebou ještě vezmu M-3 predator ( připevním na nohu). Doplním do všeho zásobník a zvláště se ujistím že mám termální zásobníky uvnitř mých M9 Tempest. Sakra sem jak chodící zbrojnice. Ale jistota je jistota. Nechci aby se mi stalo to co s tím Kroganem. Pěstní souboje sou sice fajn. Ale člověk musí mít buďto lehčí zbraň a nebo nějakou čepel. Nejlépe kroganské nože, jo ty jsou fajn. A navíc jdeme na Omegu. Sídlo největších hajzlů co znám. Doufám že si tady nikdo nepamatuje můj ksicht nebo že sem nezabil příbuzného někoho mocného tady na planetě. Zahlédnu Sheparda tak mu ukážu zvednutý palec a zářivě se usměji ( bohužel to nikdo nevidí). Poté si stoupnu k přechodové komoře. Omega Přistání jde hladce a během chvíle jsme vylodění. Hned ze začátku nás upozorní že máme jít za někým, kdo to tu nejspíše vede. Aria? Hm zajímavé jméno. Poté jdeme dál a Shepard osloví nějakou bytost. Co to kur**? To je člověk? Sakra... Ty jeho oči mě děsí. Sakra pošlete ho na smrťáky ty se leknou a otočí to zpátky do vesmíru. Tenhle chlap bude tvrdej. JE to na něm vidět. Jizvy, pohled zabijáka, není příliš svalnatý jak Jacob. Tyhle svaly nemá z toho že cvičí ale z toho jak žije. Vypadá že hodně zažil. I já sem zabíjel. Lovil nějaký ty žoldáky a parchanty, sakra zabil sem i krogana v pěstním souboji. Ale tenhle člověk. Vypadá že by šel zabíjet kohokoliv a cokoliv. Hm... Pokud na mě nevybafne někde ve tmě až budu spát tak s ním bude sranda. Shepard se na mě podívá a nakloním hlavu v němé otázce proč se na mě kouká. Poté se opět podívám na Zaeeda jelikož odpověděl tvrdým a ve smrti zoceleným hlasem. " Pche zachránit. Spíše jde o to rozstřílet pár kovových zadnic a rozmlátit pár hlav. Zdá se že to je přesně něco pro vás. " Řeknu přes masku s mírnou známkou nadšení. Sakra když vidím tohohle chlápka mám chuť nějakýmu Batarianovi nebo Ghetovi ustřelit hlavu. |
| |
| Omega Kouknu se znovu na Zaeeda a jen pronesu dalších pár slov. (Nebudeme to zbytečně protahovat) “ Jo záchrana by bodla ale je zajímaví že cerberus zaplatil žoldákovi tolik, že se s námi vydá na sebevražednou misi. Ale co, vítejte na palubě Masani. Jestli chcete, můžete jít rovnou s námi a pomoct nám najít Archanděla a Profesora Mordina Soluse. Pokud ne Normandie kotví v hangáru.“ Při slovech vítejte na palubě, jsem Zaeedovi podal ruku na důkaz přivítání. Pak jen čekám, jak odpoví. (Pokud půjde s námi, jdeme dál) Jen co se k nám Zaeed přidal, vyrazil jsem přes jedny dveře a směřovali jsme do klubu Afterlife. Když jsme prošli kolem vyhazovače, řekl nám, že na nás čeká Aria. Vešli jsme do klubu a narazili jsme tam na dalšího člena, co byl najat od Cerbera. Popis by na něho seděl dokonale. Zrovna vedl rozepře, z nějakou místní bandou, co se po chvilce rozutekli. Došel jsem k němu a začal jsem mluvit. “ Vy musíte být Adam Fork, že? Já jsem Velitel Shepard. Cerberus i o vás dal tip.“ Poté jen čekám, jak zareaguje. |
| |
| Zbrojnice Chvíli ještě postávám u nádrže, alespoň do té doby, dokud se všechen ten zhluk lidí neodválí pryč. Potom se rozhlédnu kolem. Hmmm...no, určitě lepší než v nádrži., pomyslím si a odkráčím k výtahu. Cestou potkám nějaká mechanyky, nejspíše z Shepardovy posádky. Když se na mně podívají, vidim jim na očích nejistotu a to nejen to, cítím strach. Jako by neviděli krogana., pomyslím si a vrhnu na ně pohled, který všechnu jejich nejistotu co by jen zdvojnásobí. Pak už jen nastoupím do výtahu a čekám, než mně vyveze nahoru. Když mně to vytáhne až nahoru, poohlédnu se po zbrojnici. Je to tady každopádně větší než tam dole. , pomyslím si při pohledu na přeplněný můstek. Potom můj pohled zaujme nápis "Zbrojnice" a já se k němu vydám. Vevnitř jsou na stolech rozestavěné zbraně a jeden člověk, který je ale jiný než ty ostatní. Je černý. Dál už si ho nevšímám a šáhnu po jedné z útočných pušek na pultu. Pak se rozhlédnu po brokovnici a do oka mi padne Scimitar. Mlčky ji přidám do své pomyslné výbavy a naposledy se stavím pro granátomet a termální zásobníky. Pak ale uslyším hlášení o přistání a bez váhání se dostavím k přechodové komoře, kterou asi na potřetí pokus naleznu. Tam už jen uvidím Sheparda a ostatní a jen dodám. Sheparde. Omega Když se konečně dostaneme na pevninu, ovalí mně ukrutný pach. Ahhh, musím uznat že já strávím ledacos a i ledacos vydržím, ale co tady žerou a buhví co ještě že to tu tak smrdí, to je mi záhadou., pronesu jen tak do kroku a du hned vedle Sheparda. Do debat se nemíchám, jen ať si to velitel vyřídí a pokud bude problém, přijde řada na mně. Pak narazíme na dalšího, prý tip od Cerbera. Když se Shepard ohlédne, jen na něj kývnu a čekám, co se bude dít. Když uiž si to vyřídí, pokračujeme dál. Tohle, tohle bude dlouhej den. Pak sme šly směrem ke klubu. Hlučné místo. Nejrači bych už šel někoho zabít, ale ať už nejsme zde. |
| |
| Cerberus mi zaplatil hodně a přijmu nabízenou ruku.Poté sjedu ostatní členy posádky.Kvarianec,copak,že není na své domovské lodi.A ten Krogan.Je mladý hodně mladý.Že by Genofág začal vyprchávat.Jetsli jo,tak se budou množit jak kobylky Nechám myšlnyk plavat a následuju Sheparda.Brzy dorazíme do klubu Afterlife.Co tady.Pak si to vyslechnu Do čeho jsem se to kurva zapletl.Je na Omeze chvíli a už de na kobereček k vládkyni Omegy. Pak vstoupíme dovnitř.A podle všeho to vypadá,že si Shepard našel dalšího člena posádky. |
| |
| Omega Jen co jste si promluvili z Adamem který se k vám hned tak nepřidal a jen vás mávnutím rukou odbyl a odešel o kus dál. Nic se ale neděje. Pokračovali jste dál za Ariou. Její členové vás zastavili a jeden z její ochranky zastavil Sheparda a začal jej skenovat. Batarian:“ Stůjte klidně, jen si vás prověříme skenem.“ Na to mohl Shepard reagovat a poté se do toho vložila i Aria. Aria T’Loaková:“ To skenování je nutné, musím si prověřit že jste to vážně vy. Padlá spektra která znovu ožila. Co potřebujete?“ Zeptala se a jen čekala na jaké otázky se budete vyptávat….. jen co jsi jí položil otázku tak se jen usmála a pronesla pár slov. Aria T’Loaková:“ Klidně bych i zaplatila abych to viděla. Ale je to nezbytné, jak už jsem řekla. Ale nejste jediný kdo hledá Archanděla jste to vy a polovina omegy. Blue Suns, Eclips a Blood Pack jsou mu už pár týdnů v patách. Ale jestli ho vážně potřebujete můžete se přihlásit jako nájemní žoldáci. Přihlášku si můžete podat támhle.“ Ukáže směrem do přihlašovací místnosti kde se můžete přihlásit jako žoldáci. Poté jen čeká na vaší reakci. Když se jí dostala zmínil jste se ještě o doktorovi. Jen se pousmála a řekla vám kde ho najdete. Aria T’Loaková:“ Ano Mordina znám. Je to významný vědec i doktor. Ale tak trochu blázen. Ale najdete ho v karanténí zoně. Hlavně si dejte pozor ať sem pak nezanesete ten mor.“ |
| |
| Omega Jen co nad námi mávl Adam jen rukou tak jsme ho jen obešli a pokračovali jsme dál za Ariou. Když jsem tam došli šel jsem v čele a po schodech v jejím salonku jsem mířil přímo k ní. Zastavil mě jeden batarian a začal mě skenovat. Po jeho slovech jsem mohl reagovat. Chytnul jsem ho pod krkem a silným hlasem pronesl jen krátkou větu. “ Zkuste si něco skenovat a proskenuju si vás zevnitř! “ Poté co začala mluvit Aria jsem ho pustil aby mohl dokončit sken a došel jsem k ní blíž. Jen co se zeptala na to proč tu jsem tak jsem jí odpověděl. “ Hledám tu Archanděla. Sestavuji tým a on je na seznamu. Víte kde je?“ Zeptal jsem se a vyčkávala jsem na její reakci. Jen co se mi dostalo její reakce tak jsem se podíval směrem na místnost a podíval jsem se na Zaeeda a Majkýho. “ Běžte nás přihlásit jako žoldáky, ještě tu zjistím pár věcí.“ (Pokud odešli tak jsem pokračoval o Mordinovi) “ Ještě hledám jednoho Salarianského vědce. Je to Mordin Solus, znáte ho?“ Aria se rozpovídala ale řekla že je někde v karanténí zoně. Rozhodl jsem se že nejdřív půjdeme pro Archanděla a pak se stavíme pro Mordina. “ Díky za váš čas a informace. Určitě se nevidíme naposled, mějte se Ario.“ Dořekl jsem to a zvedl jsem se ze sedačky. Došel jsem k místnosti a akorát vycházel Majký a Zaeed. Vše bylo připraveno a my jsme se mohli vydat pro Archanděla. |
| |
| Omega- bar. Adam nás ignoroval a tak sme se přesunuli k Arie. Aria nás chvíli zdržuje a poté prohlašuje kdo všechno jde po našem budoucím spojenci. Eclips sou zasraný amatéři. Hrajou si na techniky a přitom by je hacknulo i malé Kvarianské dítě. Blue Suns možná můžou být problém jejich dost. No a co se týče Blood packu. Pche... hloupí hromotluci kteří akorát tak běhají proti kulkám. Shepard koukne na mě a Zaeeda a řekne nám abychom šli přihlásit skupinu. " Dobrá tak mi jdem. Ty tu mezitím se zbytkem buďte hodní. " Klepnul sem Zaeedovi do ramene a vyrazil po schodech dolů. Poté po dalších schodech až sme se ocitli uvnitř místnosti kde sme se měli zapsat. Batarianský šmejd z Blue suns si nás měřil pohledem. Neměl sem náladu se s ním hádat a tak sem spustil. " Hele sráči. Já a pár mejch kámošů se chceme přihlásit na tuhle akci. Takže si nám jenom řekni kde se máme ohlásit a kudy máme jít na místo schůzky. A neunavuj mě nějakejma hlodama. Máme s Archandělem vlastní spory takže je hodláme vyřešit. A nemysli si že se o sebe nedokážeme postarat. " Počkám až nám odpoví a veškeré námitky utnu tím že si položím ruce na samopaly. Batarian nám oznámí pár detailů a prohlásí nám kam máme jít. Já jenom kývnu a vyrazím k východu. Hned ve dveřích sme potkali Grunta, Sheparda ( a případně zbytek :P). " Veliteli, venku před barem je nějaký další člověk z Blue Suns. Mají tam transportér který nás odzveze na místo kde je teďka souboj s Archandělem. Měli bychom raději vyrazit. " Počkám na rozkazy a sem připraven jít si pro dalšího kamaráda do party. |
| |
| Ten člen,co ho chtěl velitel najmout nás odbyl.A tak zamíříme za Ariou.Jeden Batarian má v plánu skenivat Sheparda.Shepardovi se to zřejmě nelíbi.Aria ho lae zastaví a vysětlí mu důvod.Shepard se tedy uklidní a potom už pokračujeme.Aria začne mluvit s Velitelem.Když zaslechnu koho hledáj,uchechtnu se.Archanděl.Jde po něm Blue Suns,Eclipse a Blood Pack.A Shepard ho chce najmout.Ten člověk nemá úctu k životu.Tohle já vážně sebevražedná mise Pak mě Shepard pošle s Kvariancem,aby jsme se nechali najmout k lovu na Archanděla.Jak je vidět Snatiago nezaháli a Blue Suns funguje na plné otáčky.Snažím se držet v zadu,abych nebyl poznán.Snažím se s Blue Suns moc nespojovat a nechám Kvariance,ať pracuje.Pak vezme Sheparda a vyrazíme k transportéru. |
| |
| Omega Jen co jste se dozvěděli vše potřebné vyrazili jsme z baru ven kde na vás čekal odvoz. Po chvilce jste se už vezli na místo setkání. Asi po patnácti minutách jste byli už na místě a tam čekal další člověk z Blue Suns. Řekl vám pár zajímavých věcí co by se vám mohli hodit. Člen Blue Suns:“ Takže, další členové na odchyt Archanděla. No dobře. Nastražili jsme pro něj malej dáreček vám jen stačí se dostat přes most kterej stráží a je možný že ho dostaneme. Vám teď jen stačí zajít za seržantem Cathkou. Ten vás pošle dál. Jen doufám že už ho dostaneme.“ Dokončí svou řeč a vy se můžete vydat za seržantem. Cestou projdete přes jedny dveře ve kterých je velitel Eclips. Za dalšími dveřmi jsou další dveře ve kterých jsou mechanoidi. Za dalšími dveřmi jsou členové Blood Packu a když minete i ty tak další dveře vedou dál. Jen co jste našli Cathku mohli jste se sním dát do řeči. Když jste pronesli pár slov tak vám odpověděl. Seržant Cathka:“ Seržant Cathka, vy musíte být ti o kterých mluvil Sildan. No hlavně že jste tady…. Jo to každém chce dostat Archanděla ale..“ Náhle se rozzářil monitor zeleně a Cathka začal vydávat rozkazy a vy jste se mohli připravit na akci. Vojáci co se pokoušeli dostat přes most si moc dobře nevedli. Archanděl je střílel jako mouchy. A na vás bylo dostat se k němu rychleji než skupiny žoldáků. Seržant Cathka:“ já dokončím ten bitevník a vy se postarejte o Archanděla. Tak mákněte.“ Na stole kousek od něho ležel elektrický klíč z několika tisíci volty který se používá na opravy bitevníku. |
| |
| Omega Jen co jsem skončil z Ariou tak jsem se vydal dál a chvilku jsem čekal na Majkýho a Zaeeda. Ti po chvilce vyšli a řekl mi kde se máme sejít z řidičem co nás dopraví na místo setkání z ostatními žoldáky. “ Dobře, je čas vyrazit.“ Když jsme došli k řidiči jen pronesl pár krátkých slov o tom jestli jsme připraveni na což jsem mu jen krátce odpověděl. “ Máme svojí misi která se kříží stou vaší, tak nás tam vem.“ Jen kývnul a my jsme se mohli naskládat do vozu. Po chvilce jsme byli na cestě k místu určení kde jsme se měli setkat z ostatními… po pár minutách už jsme byli na místě a další z Blue Suns nám zdělil další podstatné věci. “ Víme už dost. Stačí nás jen nasměrovat. Navíc teď když jsme tu my. Archanděl nemá šanci.“ Jen jsem mu odpověděl a čekal na reakci od ostatních. Jen co reagovali. (Pokud reagovali) tak jsem jim odpověděl a pokračoval jsem v cestě. Narazili jsme na další místní skupiny žoldáků a taky ne mechanoidy. “ Majký, mohl by ses v tomhle vyznat spíš jak já. Skus je nastavit tak aby bojovali s námi proti žoldákům až bude ta správná chvíle.“ Pokud tak učinil jen jsem se pousmál a pokračovali jsme dál. Narazili jsme v dalších dveřích na dalšího člena zřejmě šéfa Blood Packu. Pokračovali jsme dál a narazili jsme na člena co vede všechny skupiny Taraka. Hned naproti byl seržant se kterým si máme promluvit. Došel jsem k němu a začal jsem sním mluvit. “ Cathka?“ Jeho členové mi ukázali že je u bitevníku. Obešel jsem je a došel jsem k němu. “ Cathka?!“ Jen jsem čekal jak odpoví a pokračoval jsem. “ Jsme připraveni vyrazit. Stačí jen říct kdy.“ Znovu jsem vyčkával na jeho odpověď. Když v tom se na monitoru ukázala zelená. On začal vydávat rozkazy a my jsme tak mohli vyrazit pro Archanděla. Poté se otočil a ještě dělal něco na bitevníku. Jen jsem se podíval na stůl vedle a všimnul jsem si klíče. Vzal jsem ho a došel jsem blíž ke Cathkovi. “ Pracuješ až příliš tvrdě.“ Vrazil jsem mu klíč ze zadu do uniformy a on začal probíjet. S křikem se svalil na zem kde chcípnul. Já jsem tam mohl společně z ostatními dojít pro Archanděla. |
| |
| Omega-> Lov archanděla. Zasedly sme do tranportéru a patnáct minut jeli různými cesty na Omeze. Nakonec nás vysadily před dalším žoldákem který nás hned chtěl poučovat. Shepard prohlásí že Archanděl nemá šanci a já se jenom zasměji. " Jo bude to brutální masakr. " Až tady s tím skončíme bude svět o spouuuusty žoldáků chudší. Archanděl... Hm zní to jako fajn chlap. Stejně jako já loví šmejdy. Ale on je lepší. Umí si je najít. I když tady na omeze to není tak těžké. Poté máme jít určitým směrem a tak následujeme Sheparda. Když se ocitneme u Mechanoidů tak jenom tiše hvízdnu. Parádní mašinky. Shepard mi hned řekne jestli bych nemohl toho Mecha trošku upravit. Pod maskou se usměji jak malé dítě před vánocemi. " Jasný Shepy. Jenom chvíli vydrž. " Stoupnul sem si k Mechovi a aktivoval Uni-nástroj. Takže co to tu máme. Hm... Jednoduchý šifrování? Jak ubohé. V mém uninástroji chvíli zadávám různé kódy až po půlminutě mám přístup k nastavení parametrů robota. Co to tu máme. Energie, ne. Hydraulika, ne. Zásobníky, ne. A tady rozeznávání cílů. Hm nastavený parametry přátel nepřál. Hm... tak trochu pozměníme kód tady, a trošku tady. Hm... A ještě malá úpravička tady. A Hle! Označené cíle jsou hned všichni včetně ostatních mechanoidů. Jediné výjimky jsou naši klucí. Hm a vidím že má nainstalovanou i vnitřní výbušninu. Hm... nastavíme jí na výbuch při vyřazení robota z činnosti. Celá akce mi trvá asi dvě minuty. Poté jenom vypnu Uninástroj a kývnu na Sheparda. " Hotovo. Tohle bude parádní překvapeníčko, už se těším jak se ti žoldáci budou tvářit." Poté pokračujeme dál. Procházíme kolem různých žoldáků a lidí. Nakonec dojdeme až k batarianovi jménem Cathka. Cathka se zřejmě staral o bitevník. Bitevník mě zaujal jelikož to byla smrtící mašinka a byl sem rád že Cathka říkal že ho ještě musí zprovoznit. Náhle si ale Shepard vzal do ruky elektrický klíč a vrazil ho Cathkovi do zad. Když sem to viděl tak sem si dal ruce k obličeji potom sem s nima ukázal na Sheparda a pak na Cathku. " To bylo úplně boží! Jak tě to vůbec napadlo Shepy. A ještě jak si řekl " zkusím napodobit Shepardův hlas. "Pracuješ až příliš tvrdě". Zasměji se. " Líbí se mi tvůj smysl pro humor Shepy. Vážně jo." Stoupnul sem si kousek za Sheparda. " Teď to raději vezmeme rychle co myslíš Veliteli? Nesmíme nechat Archanděla čekat. A navíc. " Vytáhl sem Firestorm a zažehl modrý hořák. " Už hořím nedočkavostí na to zapálit si pár žoldáků." |
| |
| Naskočíme do transportéru asi čtvrt hodiny jedeme na místo lovu.Archanděl,už jsem o něm něco slyšel,ten jde po všech parchantech co jich je.Shepard v něm získá cenného spolubojovníka. Jsme posláni za Cathkou.Ten Batarianec pracuje pro Santiaga.Po cestě narazíme na mechanoidy.Shepard okamžitě pošla Kvariance,aby je přeprogramoval.Brzy dorazíme k Cathkovi.Shepard se s ním pustí do debaty.Já se celou dobu držím za kvariancem.Kdyby se Vido dozvěděl,že se motám okolo Blue Suns byl bych mrtvý.A já nemůžu umřít dřív než on.Ne to nesmím.Cathka se po chvíli vrátí k opravé bitevníku.Toho využije Shepard a zabije ho.Vytáhnu svého Vindicatora.Jdeme,veliteli.Archanděl nebude živý věčně. a čekám na Sheparda. |
| |
| Omega - Archanděl Jen co jsme vyrazili, proneslo pár členů týmu pár vět, na které jsem se jen pousmál. “ Je čas se trochu pohnout. Archanděla tu máme jen jednoho.“ Dořeknu a seskočím z překážky, která sloužila jako krytí na mostě. Postupujeme společně se žoldáky Eclips a postupujeme dál přes most. Archanděl se ale činí a žoldáci padají jak mouchy. Jen jsem kývnul na svůj tým, což mohli brát jako rozkaz i jako svolení. Jednoho ze žoldáků jsem sestřelil, aniž by se dostal na mostě dál než ostatní. O dalšího se postarali ostatní členové týmu. Eclips si nás ale už všimli a přišli na to, že není něco v pořádku. Spustili palbu, ale než stačili zareagovat, už jsem dostal další dva. Na zemi jsem si všimnul plynové bomby. Zalezl jsem za roh, k čemu mě přinutila i střelba za další stěnou. Vykoukl jsem, ale na místo palby na nepřítele jsem pálil na plynovou bombu. Ta se párkrát protočila a po chvilce vybuchla. Zabila tak dva ze žoldáků. Další co padali po cestě nahoru do vyššího patra, kde byl Archanděl, se postarali ostatní. Postupovali jsme po schodech do vyššího patra a narazili jsme na dveře. Majký je pomocí heknutí otevřel a my jsme tak mohli projít dovnitř. Měl jsem pistoli stále připravenou a jak jsem vešel dovnitř namířil jsme na Archanděla, který byl zaneprázdněn dalším ze žoldáků. Jen jsem ho sjel pohledem a z cela klidným hlasem řekl jen jedno slovo. “ Archanděl.“ Jen jsem čekal na jeho reakci… |
| |
 | Omega “Tak poď ukaž se“ střela pronikne žoldákovy bariérou a skončí v jeho hlavě. Tyhle útoky trvaj už hodně dlouho. Pozorně sleduji druhý konec mostu. Jak tudy přichází další skupina. Ta však není jako ty předešlé. Začala střílet do “vlastních“, já pokračuji ve střelbě. “Něco tu nehraje, proč by žoldáci stříleli po sobě“ Naštěstí ta “spřátelená“ skupinka zaměstnává žoldáky podemnou. “Jeden vypadal jako Shepard. To není možný dyť je mrtvej, no to začnu řešit později“ Za nekolik chvil je několik metrů ode dveří slyšet poslední výstřel, následovaný zvukem otvírajících se dveří. Ohlédnu se a uvidím skupinku, co se probojovala skrz žoldáky. Od jednoho z nich uslyším svoje “jméno“ rukou mu dám znamení aby chvíli počkal a vrátím žoldákovy, který se schovává za sloupem. Jedno neopatrné vyhlédnutí, prst tiskne spoušť a žoldák se svalí mrtev. Otočím se na skupinku zároveň začnu sundávat přilbu a pokládám ji na křeslo. “Sheparde. Myslel sem že seš mrtvej.“ Mezitím si pohledem přemeřuju ostatní. |
| |
| Omega-> Most Shepard vyrazil a já sem šel hned za ním. Přeskočil sem překážku a dopadl na nohy. Zvedl sem se stoje a opřel si plamenomet o rameno. Žoldáci přes námi umírali s úžasnou přesností a já sem jenom uznale kývnul. Shepard kývnul a vydal nám tím rozkaz k likvidaci žoldáků. Nečekal sem na ostatní a trochu zrychlil krok. Dostal sem se k prvnímu žoldákovi který byl u zábradlí. Vzal sem firestorm a udeřil sem ho pažbou zezadu do hlavy. Žoldák napůl omráčený ale napůl ještě při vědomí se pokusil na mě podívat. Jako odpověď sem ho jenom přehodil přes zábradlí dolů z mostu. Někteří z Eclips se na nás otočily a zjevně už pochopily že nejsme na jejich straně. Shepard sundal dva šmejdy a já sem zapnul firestorm a pokropil tři nejbližší ohnivou sprškou. V panice se snažily uhasit. Chvíli sem vyčkal a poté pustil druhou várku díky které padly tři spálené mrtvoly na zem. Ostatní žoldáci na mostě už byli mrtvoly. Omega-> barák Jediní další vojáci byli uvnitř baráku. Hodím si firestorm na záda a vytáhnu predatora. Snažím se zamířit na nějakého žoldáka ale náhlý výbuch mi všechny odstraní z výhledu. Vlítneme dovnitř budovy. Nahoře na schodech stály dva žoldáci velice překvapení tím co se děje. Zásobník rychlých střel a jejich údivu byl konec. Přebil sem a dorazil na zemi dva umírající které výbuch nezabil úplně. Nakonec sme se probojovali ke dveřím. Rychlý Hack a dveře se otevřeli. Nemířil sem na Archanděla. Nějak sem tušil že to není ten typ co by nám chtěl ublížit. Schoval sem zbraň a skřížil si ruce na prsou. Stejně na něj míří už Shepard a ten ho dokáže bez potíží zlikvidovat sám. Když si sundá helmu tak několikrát pod svým hledím zamrkám a poté se usměji. Zajímavé... další člen bývalé posádky která zničila Ghety útočící na Citadelu. Velký Garrus Vakarian. Hm takže on byl Archanděl? No dobře on... Je to dobrý odstřelovač. Zajímalo by mě jestli v letech kdy sem ještě měl odstřelovačku sem byl stejně dobrej. Hm možná začnu zase trénovat. Když si nás měří pohledem tak jenom zvednu pravačku pozdrav. |
| |
| Omega Jen po tom co si Archanděl sundal helmu jsem začal chápat oč tu jde. Přišel blíž a posadil se na roh stolu. Zadíval jsem se na něj a jen jsem se pousmál. Poznal jsem v něm starého známého přítele Garra. Když řekl pár slov tak jsem na ně zareagoval. “ Garre, rád tě vidím chlape. Co se týče toho, že jsem nebo nejsem mrtvej… bylo to jen tak tak. Potřebuju od tebe pomoct kamaráde. Tak jako za starejch časů… jak se ti vůbec povedlo proti sobě poštvat polovinu Omegy?“ Zeptám se a jen čekám jak zareaguje. Poté ukážu Zaeedovi směrem k oknu aby hlídal příchozí cestu. |
| |
| Omega Během Shepardova “proslovu“ si všimnu quariana co mě zdraví “kdo tohle je?“ kývnu jeho směrem na pozdrav. Pak obrátím svou pozornost přímo na Sheparda “Nebylo to snadný. Trochu sem na tom pracoval. Ale sem dost překvapenej že se spojili do týmu aby mě dostali. Musej mě hodně nesnášet.“ “Musíme od suď vypadnout“ počkám, jestli se Shepard nebo ostatní na něco nezeptá “Když se odsud dostanem v jednom kuse řeknu ti všechno co sem dělal. Teď se dem mrknout co na nás připravujou“ Dojdu k oknu, zalícím a pozoruji skrz optiku dění u mostu. “Hmm… vypadá to, že si už všimli, že jejich tým neuspěl. Koukni se“ podám mu svojí pušku, počkám, jestli to nějak okomentuje “musíme se připravit. Já tu zůstanu, odsuď jim můžu způsobit hodně ztrát. Ty můžeš dělat, co umíš nejlíp. Jako za starých časů“ Otočim se na Shepa. |
| |
| Rozeběhnu se za Shepardem a Kvariancem směrem po mostě.Vystřelém a zasáhnu do zad mohutného Krogana.Ten padne k zemi.Ostatní žoldáci si uvědomí,že je něco špatně.Další kulky srazí k zemi pár dalších žoldáku.Brzy jsou všichni mrtví.Vyřítíme se po schodech,kde Kvarianec otevře dveře.Zamířím na Archanděla a čekám an jeho reakci.Když si sundá přilbu,spatřím Turiance.Vypadá to,že se Shepardem už delší dobu zná.Skloním teda zbraň a na velitelův pokyn se přesunu k oknu a hlídám.Brzy se po mém boku postaví i Turianec,který skrz optiku sleduje dění na mostě. |
| |
| Omega Jen si vyslechnu Garra a jen přikývnu. Ani se nedivím, vždy si vedl dobře za dobu, co jsme spolu pracovali. A teď co je hlavní, že spolu budeme spolupracovat dál. “ Podle toho co jsem slyšel, jsi jim dost zatopil.“ Poté dojdu z Garrem k oknu a po pár vteřinách mi podá zbraň abych se podíval co chystají. Jen co zacílím a všimnu si mechanoidů tak stisknu spoušť a mechanikovi se rozletí hlava. “ Je o jednoho míň. Ale to nebude stačit…. Je čas na trochu žoldácký krve.“ Dořeknu to přebiju zbraň a přikleknu si k dalšímu oknu odkud budu moct podporovat další palbu. Podívám se na Majkýho a pousměju se. “ Ještě že sis trochu pohrál z jejich programem.“ Zacílím zbraň a jen čekám až se začnou žoldáci hrnout. |
| |
| Omega Shepard se pozdraví s Garrem a vymění si několik slov. Já si prohlížím prostor ve kterém se nacházíme a nic neříkám. Staří přátele si to jistě potřebují vyříkat mezi sebou. Není třeba abych mluvil. Po chvíli na nás opět vyrazí útok. Sundám si ze zad odstřelovačku a ujistím se že je nabitá. Shepard poté na mě promluví a já se zasměji. " Nebudou vědět co je zasáhlo až se to spustí. No nic... vlezu si dolů a zatopím jim ještě odtamtud. Kdyby něco tak vysílačka." Poté se otočím a slezu dolů po schodech. Zalezu si až k přepážkám na úplném okraji domů hned vedle vchodu a opřu se o panel. Poté už jenom čekám až se cirkus rozjede. |
| |
| Omega Jen co se na vás chystá útok si můžete všimnout jak mechanoidi co na vás byli posláni se najednou otočili a začali pálit po jejich vlastních lidech. Rozpoutala se přestřelka mezi vlastními. Mechanoidi a Eclips se začali střílet mezi sebou. To vám dalo výhodu v tom se lépe připravit na další útok. Jarod vedl Eclips a pozval si na obranu svého věrného mechanoida YMIRA… jeho smůla byla v tom že si nevšiml předešlého útoku a YMIR se obrátil proti nim. Vaše další výhoda jak se zbavit Jaroda. |
| |
| Omega Jak mile se Eclips dostává dál po mostě přes mechanoidy a také YMIRA začnu pálit po těch co už jsou o kus dál a dostali se přes. Střelba jde slyšet všude kolem. Jeden to dostal do hlavy a další co se mihnul kolem byl díky mechanoidům zbaven štítu a tak ho bylo snadné zasáhnout a připravit o život. Další co se dostávali dál se kryli za kusy mostu a širších stran mostu. Za bedny a další věci za které se dalo schovat. Spustili na nás palbu a my ji museli vracet mnohem efektivněji. Vylezl jsem z krytu a začal jsem pálit. Dostal to jeden co padl na zem a rovnou pod mohutné robotické nohy YMIRA. Další co dostal zásah se skácel na zem jako by snad ani neměl štíty. Já jsem dostal zásah ze zadu do zad. Otočil jsem se a všimnul si žoldáka co se dostal na schody. Dal jsem pokyn Zaeedovi aby se o něho postaral. Štíty byli naštěstí plně nabyté a zásah mi nezpůsobil téměř žádnou škodu. “ Zaeede, hlídej schody!“ Otočil jsem se a znovu jsem spustil palbu na žoldáky. |
| |
| Eclipse zaútočili.Kvarianec ale odvedl dobrou praci a Ymir je hezky ničí.Zamížím a vystřelím několik kulek.Jedna zasáhne do hlavy člověka a ten se skácí k zemi.Další kulka roztrhne dalšímu žoldákovi rameno.Salarianec zamížří pistolí na moji hlavu.Další kulka mu prorazí hlavu.Uslyším rozkaz.Otočím se na podpatku a zasáhnu žoldáka do prsou.Skácí ze se schodů.Další žoldák se obejví na schodech.Kulka ho trefí do nohy.Vystřelí kulky.Dostanu ji do ramene.Štíty ale vydržely.Další kulka ho dorazí.Poté pokrčuju ve střelbě na všechny co se na ty schody dostanou |
| |
| Omega Sem dole u vchodu do baráku. Tiše tam sedím a sleduji jak roboti trhají členy Eclips na kusy. Vidím jak Ze shora létají projektily z odstřelovaček a všichni tam na mostě umírají. Bez šance, bez jediné naděje dostat se blíž. Já nestřílím a šetřím si zásobníky. V rukou mám samopal. Jakmile se začne někdo přibližovat blíže k budově začnu střílet abych ho aspoň zpomalil. Vím že ho ti nahoře dostanou a tak se snažím držet co nejvíce parchantů venku. Někteří mě ale dokázali obejít. Pár žoldáků mě přišpendlilo ke zdi zatímco jich pár běželo nahoru na schody. Naštěstí pro mě je Zaeed začal řešit ze schodů. Během chvíle se museli ti kteří zasypávali mě střelbou starat o dvě fronty a já sem měl šanci samopalem. Vystrčil sem ho zpoza linky a vystřelil. Vykoukal sem zpoza rohu a všiml si že ten kdo na mě střílel byl salarian. Díky Zaeedově podpoře sem byl schopen přesunout se na lepší pozici a začít samopalem zase střílet do žoldáků |
| |
| Omega Přichází další útok, zalícím a začnu vyhlížet další “mrtvolu“, netrvá to dlouho a přímo před mušku mi přiběhne jeden z žoldáků. Vystřelím dvě střely za sebou pro jistotu zásahu, padající tělo padne k nohám jednoho svého kolegy, který se po něm otočí. Jeho nepozornost mi dá příležitost k dalšímu úžasnému zásahu. Když jeden zasáhne Shepa docela mě to překvapí. Naštěstí Zaeed začne krejt vstupní dveře, takže se můžeme zase soustředit žoldáky na mostě. Ve chvíli co se otočím na mě vystřelí zezdola zpoza bedny jeden žoldák, ale jeho střelu zastaví štít. Skoro bez míření vystřelím několik rychlých střel, které si najdou svůj cíl. Pokračuji v odstřelování, dokud je na koho nebo na co. |
| |
| Omega Po chvilce se YMIR sesype a exploduje. Zabije to zbylé členy co jsou na mostě a odhodí to i samotného Jaroda. náraz mu zníčí štíty a vy ho tak můžete připravit o život. Je jen na vás který z vás to provede a jak efektivní to bude. Než se k němu stačí dostat zbylé komando žoldáků od Blood Pack, bude již dávno po smrti. Jen co jste se postarali o Jaroda si můžete na chvilku oddechnout. Po chvilce se ale ozve dunivý zvuk který jde ze suterénu. Podle všeho se někdo snaží dostat dovnitř, jinou cestou. |
| |
| Omega YMIRova exploze osvítí okolí a zlikviduje štíty nenáviděného nepřítele Jaroda. Takřka automaticky na něj zacílím. Stisknu spoušť střela se prodere hlavní a zasáhne Jaroda do ruky kterou se snaží vytáhnout záložní zbraň. Po zásahu mu zbraň vylétne z ruky přičemž jí má dost popálenou od mojí rány. Najednou mě jakýsi pocit přibrzdí “vem si, co všechno udělal lidem, zákon na něj neplatí, tak aspoň menší pomsta na konci jeho života neuškodí“ s touto myšlenkou zamířím i na druhou ruku. Tisknu spoušť, jediné čeho jde všimnout je krev, jenž vystříkne z ruky při kontaktu se střelou. Chce se mi dál pokračovat, ale odolám tomu. Zamířím na hlavu a stisknu dvakrát po sobě spoušť. Tělo se uvolní z bolestivé křeče a uvolněně se rozvalí ve vlastní krvi. Na chvíli si oddechnu “další hajzl co už nebude dělat problémy“ toto však netrvá moc dlouho. Dunivé zvuky se začínají ozývat ze spodních pater budovy. “sakra doufal sem že ty cesty budou hledat dýl“ Otočím se na Shepa “Musíte jít do suterenu zajistit zadní vchody.“ |
| |
| Omega Jen co se YMIR odpálil tak jsem si všimnul jak si Garrus vychutnává smrt Jaroda. Jen jsem se na něho obrátil pohledem a všimnul si že se mu asi něco honí hlavou. Hned na to vystřelil a Jarod se skácel k zemi. Došel jsem, až k němu a chtěl něco říct, ale v tom nás vyrušila dunivá rána. Otočil jsem se a vyslechnul si Garruse. “ Někdo tu s tebou zůstane a bude ti pomáhat udržet tuhle pozici.“ Jen co jsem to dořekl jsem si nabil zbraň a vyrazil jsem po schodech dolů. Cestou se ke mně přidal buď Zaeed nebo Majký. Výběr kdo tu zůstane a kdo půjde semnou byl na nich. Když jsem se dostal do suterénu šel jsem opatrně ze schodů dolů. Všimnul jsem si otevřených vrat, a jak se tam mihnul někdo v zadu. Rozběhnul jsem se k vratům a střílel před sebe pokaždé, kdy se tam někdo ukázal. Pár střel dostalo vorchu co se skácel na zem. Za ním se objevil krogan ale to už jsem zmáčknul tlačítko na panelu, aby se vrata zavřela. Byli dost masivní, takže toho vydržej dost. Byli tam další dvě cesty, kterými se dalo jít k vratům aby se zavřeli. Ukázal jsem na dveře a podíval jsem se na toho kdo je tu semnou. A pronesl pár slov před tím než se rozdělíme. “ Když půjdeme spolu nestihneme je zavřít všechny v čas. Musíme se rozdělit. Ty jdi doleva a já půjdu doprava. Hlavně na sebe dávej pozor.“ Když jsme se rozdělili vydal jsem se do pravých dveří. Otevřel jsem je a narazil na vorchy a pár kroganů. Místnost vypadala jako hangár. Schoval jsem se za bednu odkud jsem měl skvělí výhled a mohl se i dobře krýt. Všimnul jsem si výbušných sudů. Vystřelil jsem na ně a ty explodovali. O život přišli 3 vorchové a to mi dalo možnost se přesunout. Dostal jsem se na druhou stranu a od vrat jsem byl pár metrů. Střílel jsem stále tak abych zatím vždy zasáhnul svůj cíl. Dostal jsem pár ran i já ale to mě nezastavilo, dokud byl štít funkční. Když byl chvilku čistý vzduch. Rychle jsem vyběhnul proti vratům a zastavil se až o panel. Zmáčknul jsem tlačítko a dveře se začali zavírat. Chvilku to trvalo a já stále musel krýt ústup, ale vyplatilo se to. Padlo pár dalších vorchu a i dva krogani. Když se dveře zavřeli nabil jsem si nově zbraň a vyrazil nazpět z myšlenkou že narazím na kolegu co šel do leva. |
| |
| Omega: YMIR nevydržel tak dlouho jak sem čekal ale exploze udělala svojí práci. Skoro všichni nepřátelé byli mrtvý. Jediný kdo žil byl vůdce Eclips jehož smrt si nyní vychutnal Garrus. Jo a je konec žlutejch parchantů hrajících si na techniky. Usměji se sám pro sebe a pomalu se vydám nahoru za ostatníma. Když se ale náhle ozve exploze tak se zatvářím na rozpacích. Co se to sakra děje? Proběhne krátká výměna slov a já už vybíhám za Shepardem. " Zaeede na tohle máš lepší výbavu tak tu zůstaň. " Vběhly jsme do suterénu a hned z chodby naproti nám začali střílet. " Nesnáším tyhle Vorchy." Zavolám za běhu na Sheparda a střílím z obou samopalů směrem do chodby čímž donutím většinu parchantů zalézt do krytu. Shepard velice rychle aktivuje vrata a chodba se zavře. Hlasitě si oddechnu a přebiju zbraně. Když Shepard ohlásí že se musíme rozdělit tak zním velice nepřesvědčeně. " Ehm... Rozkaz Veliteli. " Shepard se rozběhne doprava a já se podrbu vzadu na hlavě. Fajn... Kvariana nechá jít proti armádě vorchů a kroganů. Hm... tak jestli tohle zvládnu tak to bude zázrak. No nic... Rozkaz je rozkaz. Zandal sem samopali do pouzder a chopil se do pravačky těžké pistole. Hluboce sem se nadechl a vydechl a rozběhl se doleva. Dva vorchové schovávající se za rohem se pokusily vystřelit. Já sem se skrčil za zátaras. Poté sem rychle vykoukl a dvě střely skončily v jejich hlavách. Ještě než padly na zem tak už sem přeskakoval barikádu a běžel k další. Přeskakoval sem barikádu a měl sem štěstí že sem nikoho nepotkal. Náhle sem přeskočil barikádu a dostal se do nové chodby vedoucí zleva. Jenže nebyla prázdná. Když sem zvedl pohled tak sem se díval přímo do hlavně Vorchského plamenometu. Plamenomet náhle spustil palbu a mě obklopily plameny. Slyšel sem přes šumění plamenů smích několika Vorchů. Jenže co oni nemohly vědět bylo to že můj oblek byl na tohle připraven. Dávno sem se naučil že když si Kvarian jako já hraje s plameny je lepší mít oblek který je odolný vůči jakýmkoliv plamenům. Zvedl sem predator a vystřelil celý zásobník směrem odkud šly plameny. Plameny náhle přestaly proudit kolem mého těla a ozvalo se velice nepříjemné syčení. Instinktivně sem skočil zpátky za překážku zpátky do chodby ze které sem přišel a chvíli na to se ozval výbuch. Rychle sem přebil a podíval se do chodby. Všude po okolí se váleli kusy asi čtyř Vorchů. Chodba nevypadala vůbec pěkně a já byl velice rád že můj oblek filtruje okolní vzduch. Nedokázal sem si ani představit ten smrad který spálené maso tolika Vorchů muselo vydávat. Nakonec sem se ocitl v chodbě která už vedla přímo do větší místnosti. V místnosti bylo několik nepřátelů a další přicházeli skrze chodbu která se dala zavřít velkými vraty. Chytnul sem se svých samopalů a aktivoval na svém uninástroji maskování. Proběhl sem dovnitř do místnosti a dostal sem se do zad většiny nepřátel. Stál sem zády opřený o sloup a hluboce dýchal. Vykoukl sem na chvíli z poza rohu a hodnotil situaci. Fajn mám tu pět vorchů, varrena a jednoho krogana s Brokovnicí. Dva vorchové jsou u výbušné bedny s tím Varrenem. Ty můžu zničit jako první. Potom musím proběhnout na druhou stranu a pustit zavírání. Nesmím dovolit dalším nepřátelům aby vběhly dovnitř. No a potom musím zlikvidovat toho krogana. Štíty mám na plno. Pokud se mi podaří je teďka dostat v momentě překvapení možná budu mít šanci. Tak fajn jdeme na to. Vynořil sem se ze svého úkrytu a pustil dávku směrem k výbušné bedně. Její výbuch smetl přesně jak sem předpokládal tři nepřátele. Vorchové se zdáli být poměrně překvapení ale Krogan už se vzpamatoval a začal na mě mířit brokovnicí. Rozběhl sem se přes celou místnosti snažíc se využívat krytů a pravačkou střílel směrem kde sem tušil nepřítele. Bohužel pro mě sem nezvládl doběhnout až k ovládání ale asi tak na 3/4 cesty. V pravé ruce už nebylo tolik nábojů ale přesto jsem se zvedl a vykoukl. Zahlédl sem jak krogan přebíhá na lepší pozici a vystřelil do něj všechny zbylé náboje z obou zbraní. Sice sem nyní neměl čím střílet ale přesto sem dokázal zbavit se největší hrozby. Aspoň sem si to myslel. Zezadu na mě přiletělo několik výstřelů naštěstí většina mimo. Otočil sem se a všiml si že z chodby se na mě řítí posily. Zaklel sem a ačkoliv sem neměl nabito tak sem se rozhodl přeběhnout zbylou část cesty. Cestou sem to poměrně silně schytal do štítů ale doběhl sem až k panelu. Udeřil sem do něj a vrata se začala zavírat. Já pustil samopali na zem a chopil se predatora. Vykoukl sem zpoza rohu a vysřelil na zbylé dva vorchy. Jeden to dostal těžce do těla a padl mrtvý. Druhého sem pouze trefil do ramene a to se mu začalo rychle léčit. Pustil sem na zem i predator a ze zad sundal Odstřelovačku. Zamířil sem směrem kde se schovával a říkal si pro sebe. "No tak... ukaž se.." Štěstí stálo při mě. Vorcha se chtěl podívat kde sem a jakmile vykoukl tak jeho mozek opustil hlavu. Usmál sem se... ale v tu chvíli mě štěstí opustilo. Jelikož sem se zaměřil pouze na lidi v místnosti, spoléhajíc se na to že dveře se rychle zavřou, sem naprosto vypustil nepřátele za mnou. Nikdo sice nepronikl dovnitř ale než se dveře úplně zavřeli stihlo několik z nich vystřelit. Můj už tak oslabený štít už výstřely nedokázal pohltit. Cítil sem jak se mi několik kulek zahryzlo do těla. Jedna vletěla vpravo na zádech dovnitř a vpředu pravým bokem vyletěla ven. Další mě uvízla v levém rameni. Vyplivl sem krev která uvízla na masce. Přiložil sem si k ráně ruku a nechápavě hleděl na vlastní krev. Padl sem dozadu a opřel sem se o stěnu. Nakonec sem podél ní sjel na zem do sedu. Když sem si konečně uvědomil co se stalo tak sem zařval bolestí. Ale to bylo tak jediné co sem v tu chvíli mohl dělat. Seděl sem tam a držel si pravačku na ráně a čekal... |
| |
| Omega Jen co jsem doběhnul na chodbu a čekal jsem jestli dorazí i Majký na místo setkání abychom mohli pokračovat nazpět. Něco se ale stalo. Majký měj asi větší problém než já a proto jsem se vydal za ním. Prošel jsem chodbou a cestou narážel na několik padlích. Na konci chodby u zavřených vrat jsem narazil na kvariana. Rychle jsem doběhnul až k němu a všimnul si, že je raněný. Rychle jsem aktivoval medi-gel aby se mu rány začali rychleji hojit a zastavil jsem tak i krvácení. “ Sakra, chlape. Jsi v pořádku? Odpověz. Odnesu tě nazpět kámo. Jdeme.“ Přehodil jsem si Majkýho přes záda a snažil jsem se co nejrychleji dostat nazpět ke Garrusovi. (Pokud bys byl schopný po dávce medi-gelu jít sám budu tě jen podpírat.) Zamířili jsme nazpět kde dveřím ale když jsme vešli dovnitř tak už tam byli členové z Blood Pack. Stáli jsme za rohem a čekali jen na moment překvapení. |
| |
| Omega Po chvíli bolestného řvaní a snažení udržet si vnitřní orgány s krví uvnitř těla sem zaslechl kroky. Měl sem rozmazané vidění a tak sem zvedl zbraň. Nebo sem se o to aspoň pokusil avšak nedokázal sem jí zvednout až nahoru. Když se ozve známí hlas tak zakašlu a pokusím se promluvit. " Ve...Veliteli? Jste to vy?... Já snažil sem se. Zavřel sem bránu. Příliš mnoho... Krogan... krogan byl za mnou. Nevšiml sem...Flotila... Tali... Musím předat... Protheanský artefakt... Šance pro kvariani. Sheparde... Musíte... Musíte moje tělo..." Snažím se dát dohromady vzkaz ale moje tělo je otupělé ztrátou krve, stejně tak jako obrovskou dávkou léků proti bolesti které do mě pouští můj oblek. Cítím jak Shepard použil medigel a rána přestala díky izolaci gelu protékat. Začal sem i cítit jak se rána na povrchu začala léčit, jenže taky sem věděl že vnitřní zranění budou horší než aby to zahojil tenhle gel. Naznačím ještě shepardovi abychom vzali moje zbraně. Jakmile je to udělané Shepard mě bere na záda a já zaskučím bolestí. Když mě nese tak pokračuji v hovoru. " Můj dar... Pro flotilu... Musím ho dát Tali. Ona... Možná pochopí... Sobec a zrádce... Vyhnanství. " Dojdeme až za roh místnosti kde už bychom se mohly potkat se zbytkem týmu. Shepard zastaví a neví jestli má jít dál. " Sheparde... Polož mě. " Díky tomu že se mi vnější rána trochu zatáhla tak už dokážu opřený o zeď stát. "Musíme za ostatními. Počkám tady... Ty musíš vyzvednout ostatní. Pak můžeme jít. Já bych tě teď jenom zdržoval. Běž... Půjdu hned za tebou. " Potom kývnu hlavou směrem za roh kde jsou krogani a pomalu vytáhnu samopal. Nemotorně do něj vložím zásobník a podívám se na Sheparda. |
| |
| Když na mě Majlaš houkne,at zůstanu s Garrem přikývnu a zakleknu,tak abych kryl schody.Bryz už můžu začít střílet,většinu tvoří Vorchové jako vždy,ale mezi nimi se pohybuje i pár Kroganů.Vystřelím a srazím k zemi Vorchu s plamenometem.Vorhcové si mě všinou a zatútočí.Nesnáším ty jeich ohavné skřeky.Vorchové padají k zemi ,pak si ale mezi nima prorazí cestu mohutný krogan s brokovnicí a řítí se na mně.Rychle vystřelím a trefím ho do nohy.Krogan škorbtne,když blbě došlápne a padá ze schodů.Vystřelím do něj ještě prá kulek pro jistotu a nechám ho,aby srazil k zemi pár Vorchů.Poté jdál pokračuji ve střelbě a čekám na ty dva. |
| |
| Omega Jen co položím Majkýho na zem a opřu ho o zeď, aby nespadnul, tak jen přebiju zbraň, co mám u sebe a podívám se směrem, odkud jde střelba. “ Zůstaň tu, vrátím se.“ Z vražedným, výrazem vyrazím z pět ke Garrusovi a k Zaeedovi. Vejdu do dveří, a aniž bych nejdřív zkontroloval co tam je tak jsem začal pálit. Reflexi pracovali dobře a hlavně rychle. Prvních pár ran dostal jeden z vorchu. Padnul chcíplej na zem a další ránu dostal jeden z kroganů kterému střela prolétla hlavou. Padnul rychle, což jsem nečekal. Naneštěstí s sebou měli i pár varenů, kteří mě začali brzdit.  Každý dostal nejméně tři rány do těla, než padnul k zemi. Rychle jsem se vydal po schodech nahoru, které kryl Zaeed z druhé strany. Když jsem se dostal se Zaeedem do místnosti kde zůstal Garrus našel jsem tam padlého krogana. Podíval jsem se na Garruse a pronesl pár slov k Zaeedovi ale i ke Garrovi. “ Zaeede, Majlaš je dole u schodů a je zraněný běž mu pomoc se sem dostat. Já tu zatím zůstanu z Garrem…. Garre sejmul jsi Garma. Teď už zbývá jen Torrak a jeho Blue Suns. Nějaké návrhy.“ Jen vyčkám co mi Garrus odpoví a dojdu se podívat ke schodům kde je Zaeed z Majkým. |
| |
| Omega Jen co Shepard domluvil z Garrusem a ten mu odpoví, tak se šel podívat ke schodům po zbytku týmu. Náhle se za oknem ale ukázal Bitevník, který pilotuje Torrak z Blue Suns. Náhle spustil palbu na Archanděla (Garruse). Torrak:“ Archaněli ! “ Ozvalo se hned, jak začala střelba. A náhle Garrus dostal pár zásahů. Díky jeho odolnosti ale dokázal chvilku odolávat a snažil se dostat do bezpečí. Z bitevníku ale vylétla raketa a bouchla vedle Garra. Ten dopadl na zem o kus dál a ležel na zemi bez hnutí. Když se do místnosti vrátil Shepard následovaný Zaeedem, tak byl čas se postarat o výsadkový tým Blue Suns. (Majlaš kynaj… byl schovaný za dveřmi kde měl dobré krytí ze všech stran) Jak se výsadkový tým dostával dovnitř, tak se dovnitř dostal i jeden turian co měl na sobě uniformu členů Blue Suns. Ten ale obrátil a začal pálit po svých vlastních. (Vultros) Podle všeho to je jeden z členu Garrusova týmu co přežil. Byl v utajení aby mohl podávat Garrovi informace ohledně chystajícího se útoku….. Členové Blue Suns byli v horním patře, kde ležel Garrus. Bylo jich tam celkem devět. Dva členové z těžkou zbrojí a štíty, jeden člen co měl plamenomet a zbytek družstva z lehkou zbrojí a štíty jen z M8-kou. Do spodního patra se dostal také jeden výsadek. Který se skládal z deseti členů. Dva odstřelovači, jeden člen z těžkou zbraní granátometem M-100. Zbytek elitní komando z lehkou zbrojí se silnějšími štíty z M8-kami. |
| |
| Vyřítím ze dolů ze shcodů a najdu Majlaše.Přehodím si jeho ruku přes krk a vydá se pomalým krokem.Jednou rukou si ho přidržuje v druhé ruce držím zbran.Jednou rukou se střílí hůř ,ale což pude to.Když se sotaneme ke schodům,vydím,jak se dovnitř dostávají dovnitř.Zrychlím krok a dotáhnu ho ke schodům.Kde ho polžím na schodech a sám se kryji za zabradlím.Vykouknu a zanču střílet.Jedna kulka srazí k zemi barataince,druhá rozříští hlavu Turianovi.Už od nich přilétá kulka a málem mě trefí do ramen.Schvoám se a po chvíli opět vykouknu a pokračuju ve střelbě.Majlaši jestli můžeš,tak mi pomož Žoldáci se začnou smát.Jeden z nich vykřikne.Hele Zaeede,ty ses dal na víru jo?Uctíváš velkého Majl Další kulka mu vletí přímo du pusy a přeruší slovo.Pak se kryju a čekám na vhodnou příležitost k další palbě. |
| |
| Omega “No přít se s tebou nebudu pomocná ruka se vždycky hodí, hlavně si pospěšte, ať nás tu nesemelou jak v mixéru“ kývnu na Zaeeda “tak se ukaž žoldáku“ dojdu zpátky ke své původní střelecké pozici odkud znova pálím po útočnících. Trochu zklamán další vlnou příchozích jenž i po desítkách padlí spolubojovníků nejsou schopni vymyslet jinou taktiku než naběhnout a zemřít se chopím své pušky abych odklidil ten “brajgl“. Když už to vypadá jako běžná rutina přes most se jako lavina prorve vetší skupina poznávám tam vorchy, žoldáky a jednoho krogana. Bohužel ať střílím, jak chci skupina je moc velká aby se dala zlikvidovat celá “Zaeed to snad zvládne, trochu práce sem mu ušetřil“ likviduju zbytek opozdilců, když zaslechnu výstřely za mými zády. Otočím se a sleduji jak si Zaeed docela s přehledem poradil se zbývajícími útočníky. Následně dveřmi projde Shepard “Očekávám že se tu co nevidět objeví Torrak se svýmy žoldáky, posledně sem mu poškodil bitevník tak doufám, že ho ještě nedal dohromady, ale nespoléhal bych na to. Ohledně dalšího postupu nevím zpátky nemůžeme dopředu taky ne, tebe něco nenapadá?“ Po našem rozhovoru dojdu zpátky k oknu abych se podíval co se chystá. Bytevník s Torrakem mě trochu překvapí což mu dá za možnost na mě vystřelit z palubních zbraní první dávka mě jen “štrejchne“ o štít, než se stihnu dostat do krytu letí proti mně raketa z bitevníku pokračuji do krytu, ale raketa je rychlejší výbuch mi zlikviduje již poškozené štíty, pod náporem výbuch, jenž mě přitlačí k zemi upadnu do bezvědomí. |
| |
| Omega Shepard vyráží vpřed a začíná likvidovat nepřítele. Já jsem rád že tam stojím a nemusím se hýbat. Neustále se peru s bezvědomím do kterého se snažím veškerou svojí silou neupadnout. Avšak kulka skrze vnitřní orgány mi rozhodně dobře nedělá ačkoliv již nekrvácím díky medigelu. Neustále si plyvu do své masky kapky krve a ruce se mi třesou. Po chvíli ,která mi připadá jako pár vteřin jelikož se mi na chvíli setmí před očima, se objeví Zaeed a pomáhá mi pryč. Já jenom zasyčím bolestí když mě chytne a donutí mě občas do kroku. Mám zalehlé uši a tak špatně slyším co se děje kolem. Přesto výbuch rakety a oslnivou záři která se objeví nad schodami si všimnu. Bosh'tet Zaeed mě dotáhne ke schodům a já se začnu plazit nahoru po schodech abych se dostat do bezpečené pozice. Chvíli mi to trvá ale nakonec sem již za dveřmi a snažím se popadnout dech. Uslyším jak na mě Zaeed zařve a já zakleji. Doplazím se k zábradlí a chytnu se levačkou za zábradlí a přitáhnu se k němu. Do pravačky chytnu nabitou zbraň a vystrčím jí přes zábradlí. Není ze mě vidět skoro nic. Jediné co vykukuje zpoza zábradlí jsou prsty levačky kterými se držím abych nespadl a pravačka se zbraní. Zbraň skloním směrem k zemi. Za flotilu. A spustím plně automatickou střelbu. Ruka mi cuká takže je mi jasné že rozptyl mé zbraně zařídil abych střelbou pokryl celý dolní pokoj a aspoň donutil všechny se krýt. " Zaeede! Teď..." Zařvu trochu bublavě nepřestávajíc střílet. |
| |
| Omega Garrus pronesl jen pár slov, ale v tom už se dole začalo pálit. Vyběhl jsem ze dveří a stál u zábradlí nalevo od schodů. Začal jsem pálit, co to jen šlo, když se ukázal bitevník, co řídil Torrak. Zaslechl jsem jen jedno jméno, které používali pro Garruse a střelbu. Rozběhnul jsem se z pět a ozval se jen výbuch. Když jsem se dostal do místnosti, kde byl Garrus ležel na zemi kus ode mě a nehýbal se. Schoval jsem se do krytu a řekl jen jeho jméno. Než jsem vykoukl a začal pálit po bitevníku. “ Garre ! “ Vykoukl jsem z krytu a začal jsem pálit na bitevník. Střeli šli přesně do kokpitu, bitevník začínal ztrácet štíty a já musel přebíjet i se krýt. Vždy když jsem zalezl do krytu, jsem rychle přebil termální zásobník a znovu jsem začal pálit. Štíty povolili a sklo na kokpitu se rozlétlo. Byla vidět jen krev co vystříkla z okna i na zbytek co zbylo z kokpitu. Bitevník se zřítil na zem kde vybuchl. Rychle jsem Raggusovi podal medi-gel abych zastavil krvácení. “ Vydrž Garre. Jokere, tady Shepard. Potřebujeme rychlej transport na ošetřovnu. Zajisti dvě místa.“ Podíval jsem se za sebe a to se už ukázal Majký kterého podpíral Zaeed. “ Musíme je rychle dostat na loď.“ Poté jsem se podíval na člena z Blue Suns co nám taky trochu pomohl a pronesl k němu pár slov. “ Jestli máš zájem. Dostaň se na Normandii. Blue Suns ti po tomhle půjdou určitě po krku.“ V tom už se ukázal náš odvoz z pár členy posádky. Naložili jsme Garra a Majkýho a dopravili je na Normandii. Zbytek už je jen na Doktorce. |
| |
 | Omega Když vstoupíme s Blue Suns do dveří spodního patra spustí se na nás palba,vběhnu do krytu a vytáhnu svoje dvě pistole které mám připnuty na stehnech,sundám tři lidi z Blue suns kteří běželi za mnou. Chvilku čekám v krytu,když se ve dveřích objeví Batarian,který se rozhodne ke střelbě z útočné pušky,proto než stiskne spoušť tak se spoléhám na štěstí a vyběhnu ke schodům kde pálí dva Garrovi společníci. Proběhnu a najednou sem pod schody a otočím se abych sundal Batariana který mě chtěl ještě dostat ale než jsem stačil vystřelit batarian padl pod palbou někoho z těch dvou. Vyběhnl jsem na schody a jen jsem se mihl kolem těch dvou a směřoval jsem přímo ke Garrovi. Když vidím na Garra jak je nad ním Shepard a volá Normandii sklopil jsem oči.Potom na mě promluvil Shepard a já jen kývnul hlavou.Potom jsem následoval ostatní. |
| |
| Normandie Jen co jste se dostali na Normandii, se na ní ukázal i noví člen vaší posádky. Vultros Doktorka se postarala o Garruse i o Majkýho. Majký dostal zvláštní péči už jen kvůli své rase. Jacob se v Brifingové místnosti vybavuje ze Shepardem. Jacob:“ Veliteli, zranění které Garrus utrpěl, byli vážné ale tyhle turiani mají silnej kořínek. Dostal se z toho a bude brzy funkční. Ten kvarian toho dostal celkem dost. Na další misi by, jste si měl vzít radši někoho jiného. Jeho zranění jsou už v pořádku, ale měl by si odpočinout.“ Poté se už jen čeká na Shepardovu reakci a je jen na něm kdy se vydá pro Doktora Mordina Soluse. |
| |
| Normandie Když jsme se dostali na Normandii, přidal se k nám i noví člen, který zběhl od Blue Suns. Zašel jsem si promluvit s Jacobem a čekal jsem, co se dozvím. Když mi sdělil stav Garruse a Majkýho tak se mi ulevilo. Jen jsem na něho kývnul po tom, co mi řekl a šel jsem se podívat, jak se jim vede. Výtahem jsem sjel do třetího patra, kde byla ošetřovna a vešel jsem dovnitř. Viděl jsem Garruse a Majkýho jak jen tak sedí na lehátku a baví se mezi sebou. Došel jsem k nim a prohodil s nimi pár slov. “ Jak se daří pánové? Bylo to těsný. Jsem ale rád že jste se z toho dostali. I když nerad že to dopadlo takhle. Na další misi půjdu radši hned, abychom odtud vypadli. Vy se zatím dejte do pořádku a odpočiňte si.“ Jen co mi odpoví. (Pokud se tak stalo) tak jsem šel vedle do místnosti kde je Legion. Došel jsem k němu blíž a prohodil pár slov. “ Jak to zvládáte? Chtěl jsem vás požádat, jestli by, jste semnou šel na další misi. Další na seznamu kdo by se mohl přidat je ten noví člen od Blue Suns a Zaeed. Do týmu budeme potřebovat Salarianského Vědce Mordina Soluse. Pro kterého musíme jít teď. Máte zájem?“ Zeptal jsem se Legiona a čekal jak se zachová. |
| |
| Na Normandii Sedím ve jedné z místností na lodi ,,Normandie SR-2". Když v tom ke mně přijde velitel Sheppard a zeptá se mně zda s ním nechci náhodou jít na misi. To by mohlo být celkem fain. Chvíli přemýšlím a pak mu stručně odpovím. Ano. Klidně bych i šel. Půjdu si přichystat svou zbraň a půjdu se podívat do zbrojnice. Až budete připraven, tak řekněte Shepparde. Čekám na jeho odpověď a pak jdu tedy směrem do zbrojnice. |
| |
| Normandie Jen co mi Legion odpoví tak se pousměju a odpovím mu. " Těším se na naší spolupráci. Zbrojnice je ve druhém patře. Jacob vám dá vše co budete potřebovat." vycházím společně z Legionem a ještě se zastavuji u Garruse a Majkýho. Jen kdyby náhodou něco chtěli říct nebo tak něco. Pokud nic neříkají dojdu za Zaeedem který se baví z Vultrosem. Dojdu k němu a řeknu jen pár slov. " Vítejte na palubě Normandie. Já jsem Velitel Shepard. Pokud by jste měl zájem máme ještě jednu zastávku na Omeze. Tak by jste se mohl připojit. To platí i pro vás Zaeede." Dořeknu a jen čekám na reakci. |
| |
| Sleduju Turiance.Turian sleduje mně.Přeměřujem síly pohledem.Tetování na krku nemá,takže by se mu snad alo věřit.Nevím,proč začal střílet po svých.Do toho přijde Shepard s nabídkou na další misi.Přikývnu.Jen se přípravím Sheparde. A odejdu nahoru do zbrojnice,kde už se pohybuje Geth,kterého jak se mi doneslo Sheprad kdesi našel a zjistil,že ho nechce zabít.Porozhlédnu se po zbrojnici,Chci ještě jednu zbraň a jak vidím tu tady mají.Sundám ji ze stěny a usměji se.Mantis.Zavěsím si ho na záda vedle mé druhé zbraně a sestoupím k místu,kde opustíme loď. |
| |
| Normandie Když se dostanem na Normandii projdu se párkrát po lodi a všímám si nevlivných výrazů lidské posádky. Copak vypadám jak Saren že mě takhle přeměřují? Ptám se sám sebe ale na úšklebky nijak nereaguju. Potom se setkám s jedním člověkem co byl s námi na Omeze,jako ostatní lidi si mě nevěřícně přeměřuje a prohlíží.Potom jeho pohled přeruší hlas Sheparda. Jasně že jdu odpovím rychle a jdu pomalým krokem za Zaeedem který si jde pro zbraně.Když jsme vyzbrojeni odebereme se dolů kde můžeme vyrazit na misi. |
| |
| Normandie Jen co se ke mě přidají členové posádky tak jsem připraven vyrazit. Vyrazil jsem k přetlakové komoře a mohli jsme vyjit ven. Směřoval jsem do tržní čtvrti a dal jsem se na levo. když jsme došli ke dveřím odkud by jsme se dostali za Mordinem tak nás zastavil jeden z Turianu. Podívla jsem se na něho a ukázal na své zbraně. On jen zavrtěl hlavou a nechal nás bez problémů projít. Postupovali jsme po schodech dolů a narazili jsme na zraněného batariana. Dozvěděli jsme se, že nemoc která se tu vyskytla tak není jen tak ledajaká. Pokračovali jsme dál a narazili na první problémy. Blue Suns tu byli všude. Prozatím si nás nevšimli a toho jsme mohli využít. " Je jich tam celkem dost. Vultrosi. Ty a Legion jděte poschodech nahoru a budete nás krýt z hora. Já a Zaeed půjdeme přímo. Budeme se krýt tady dole. Snad jich nebude tolik aby jsme se nedostali k Mordinovi v čas." Nepozorovaně jsem se se Zaeedem dostali každý za jeden stůl. Poté jsem jen čekal až Legion z Vultrosem začnou střílet a my pak odlákáme jejich pozornost. |
| |
| Má první mise - záchrana Mordina Soluse Poslouchám jak každému Shepard zadává úkoly a tvoří plán. Když si doposlechnu vše a dostaneme každý své rozkazy, tak si jen pomyslím. Skvěle. Má první mise a první rozkaz, který jsem přijal. Teď už stačí krýt Shepardovi a Zeedovi jejich ,,zadky" Spolu s Vultrosem jdeme na horu a připravujeme se je krýt. Palbu spustím jak první. Když mi dá Shepard znamení, že už jsou připraveni, tak si zamířím jednotky Blue Suns a začnu střílet. V ruce mám útočnou pušku ,,Assault rifle". |
| |
| Cesta pro Mordina Soluse Jen co jsem dal Legionovi znamení spustil Palbu. Hned po něm Vultros a na odlákání pozornosti aby oni mohli pálit a palba směřovala jen na nás jsem vylezl z krytu a začal jsem pálit. Dvojítý výstřel a mozek jednoho z Blue Suns byl na zdi. Je vidět že nemají aktivní štíty, podle mě nečekali že by na ně začal někdo útočit. Rychle jsem vystřelil na dalšího a ten po třech ranách do těla padnul k zemi. Rychle jsem zalezl z pět do krytu a další palba šla znovu ze zhora. Další kdo měl odlákat pozornost byl Zaeed. Takhle to šlo celou dobu na střídačku dokud celý tým Blue Suns nezmizel z cesty. |
| |
| Když dorazíme na místo,kde se pohybují Blue Suns překvapeně přimhouřím oči.Co ti s tím mají společného.Ten Batarianec něco říkal,žet a nemoc není jen tak ledajaká.Co když ji sem nasadilo Blue Suns.Když Velitel vydá rozkazy,vyjdu dopředu a skryji se za jedním stolem.Když dá Shepard pokyn k palbě,začnu střílet.Několi kulek pošle k zemi pár žoldáků.Nemají štíty.Nečekali tok.Asi si myslej,že když je tu nemoc,že sem nikdo nepáchne.Pokropím je dalšími kulkami a usměji se.Bastardi umíraj.Po chvíli střelby se opět skryji a čekám na rozkazy |
| |
| První mise s Shepardem Já,Zaeed a Shepard jsme rychle postupovali k zamořené oblasti když v tom mě napadlo. No doufám že tam ještě něco chytnu ty dva můžou být v klidu jsou tpo pozemšťani Když se dostanem do zamořené oblasti Shepard nám dá rozkaz a já ho začnu i se Zaeedem plnit hned jak začnou přicházet Blue Suns vytáhnu Odstřelovací pušku a s krátkými intervaly vykukuji z krytu a prostřeluji blue suns hlavy ale ještě než to zkončí tak zahlédnu jenoho z Blue Suns který také jako já nebyl tak docela z Blue Suns a byl tam v utajení ale než stačím cokoli udělat Zaeed ho provrtá dávkou kulek,proto podotknu. Škoda mohl by nám pomoct...ale nedá se nic dělat. Když vše skončí čekám jako Zaeed na Rozkazy |
| |
| Omega, Mordin Solus Jen co všichni padli tak jsem vylezl z krytu a počkal až Legion a Vultros dojdou dolů. Když už tu byli, tak jsem se podíval na tým kolem sebe a řekl pár slov. “ Teď budeme postupovat chodbou, která vede ke klinice Mordina Soluse. Je jasné, že tam narazíme na odpor. Kryjte se jak jen to bude možné. Přišli jsme si pro Mordina aby se přidal do naší posádky. Nesmíme zaváhat. Nechci aby, jste dopadli tak jako Garrus a Majký. Tak jdeme.“ Jen co to dořeknu se vydám ke dveřím které vedou k Mordinově klinice. Už jak se dveře otevřeli tak šla slyšet střelba. Došel jsem až na roh odkud byl dobrý výhled. Dva členové z Blue Suns tam stříleli na Vorchy. Poznal jsem podle tetování, že jde o Blood Pack. Naznačil jsem týmu, aby se rozptýlili kolem a mohli jsme se tak dobře krýt i navzájem. Legionovi jsem ukázal, aby šel po schodech nahoru, které byli nalevo od nás, a mohl nás tak krýt shora. Zaeed si měl stoupnout za sloup, co byl napravo a Vultros měl jít semnou kus dopředu a podporovat mojí střelbu. Čekal jsem, až všichni budeme na svých místech abychom mohli zahájit útok. |
| |
| Omega, záchrana profesora Mordina Soluse Když už jsme zničili všechny vojáky z Blue Suns, Tak jsme s Vultrosem došli dolů za Shepardem. Shepard nám řekl další kroky. Tedy plán. Budeme postupovat chodbou k profesorovi Mordinu Solusovi, ale jak už je tedy opravdu jasné, určitě ještě mezi námi a Blue Suns cestou vznikne vojenský konflikt. Všichni se tedy vydáme k Mordinově klinice. Najednou slyšíme jakousi střelbu. Tak, a je to tu! Konflikt. To nějak zvládneme, máme dobrého velitele. Shepard došel na roh kde viděl co se tam děje. Pak už nám jen ukázal místa odkud budeme střílet. Já je mám krýt ze shora. To půjde. Když vylezu nahoru tak čekám až vystřelí Shepard nebo dá rozkaz ke střelbě. Až bude tedy možno, tak to dole začnu kropit mojí útočnou assault rifle. Ale stále se snažím cíl zaměřit a zneškodnit a krýt Shepardovi zadek jako před tím. |
| |
| Cesta pro Soluse Jen jak se začínáte schovávat aby, jste se mohli postarat o zbylé členy, co vám stojí v cestě. Tak jste mohli napočítat 12 členů od Blood Packu a dva členy od Blue Suns. deset vorchu, dva krogany a další dva toriany. Podle toho jak jsou rozmístěny, máte dobrý výhled na polovinu z nich. Další z nich budete muset vylákat. Je možné podle chování že se chtějí dostat na kliniku Mordina Soluse. Čas vám běží a vy se musíte rychle zbavit všech, co vám stojí v cestě. Kolem se potulují ještě dva za varrenů. |
| |
| Cesta pro Soluse Když jsme se rozmístili kolem abychom měli dobrej výhled a nic nám nebránilo a střeli mohli létat tak aby trefili svůj cíl. Podíval jsem se na ostatní a dal jim pokyn. vykoukl jsem z krytu a vystřelil párkrát na své cíle. Ty se skáceli k zemi. Jeden vorcha to dostal do hlavy a odpadl jako první. Další to dostal do těla a dalšího jsem zasáhnul do nádrže k plamenometu. Ta mu začala hořet a asi si neuvědomil že se ochomejtá kolem ostatních. nádrž vybuchla a tak s sebou vzal další dva. Jeden z hořících začal běhat po místnosti a dělal tím dost velkej rozruch. Blood Pack se tak nemohli soustředit odkud všechna ta střelba jde. |
| |
| Omega Náhle se za členy Blood Pack ozval výbuch a dalších pár jich padlo mrtvých na zem. objevili se Mechanoidi a začali střílet. Ne po vás, ale po vašich nepřátelích. Podpořili jste je palbou a když padl poslední ukázal se Samotný Mordin Solus. Mordin Solus:" Zdravím. Jsem Profesor Mordin Solus. Musel jsem se ujistit že můj lék ve ventilácích již funguje. děkuji že jste je zdrželi. A hlavně jsem vás čekal Veliteli Sheparde. Dostal jsem od Cerbera zprávu že potřebujete mou pomoct proti kolektorům. Nuže zajistil jsem vše co bylo třeba teď. jestli chcete můžeme ihned vyrazit. Cerberus je sice zaměřen spíše na lidi než na mimozemštany ale to je teď fuk. Vy potřebujete mou pomoc a já jsem připraven vyrazit." začal mluvit hrozně rychle že jste mu skoro nestačili když ale skončil tak jste se společně vydali z pět na Normandii kde jste mu ukázali jeho novou laboratoř a mohli jste se pustit do dalšího hledání. Vaše další cesta směřuje na Chovanskou Věznící Stanici, kde máte vyzvednout Jack. |
| |
| Cesta do Věznice Když už jsme konečně dostali na naší stranu Mordina museli jsme se vydat ještě někam jinak. nařídil jsem jokerovi aby nastavil kurz pro Jack. Došel jsem za Majkým a ten posedával v jídelně i z Garrem. " Zdravim, teď máme namířeno do Purgatory je to v Mlhovině Přesýpacích hodin. Najdeme tam vězeňskou loď. A vyzvedneme Jack. Byl bych rád kdyby jste semnou šli tentokrát vy. A taky Legion, co vy na to?" zeptal jsem se jich a jen čekal na jejich reakci. |
| |
| Normandy SR2 Právě sedím spolu s Garrem a Majkým v jídelně. Mordin už je na Normandii a právě si prohlíží svou novou laboratoř. Já tedy sedím s přáteli v jídelně a povídám si s nimi. Mnoho lidí se mě často ptá jaké je to být gethem. Asi takové jako je to být člověkem. Nejde to nějak vysvětlit. Bavíme se o misích a ostatních členů týmu, když v tom přijde do jídelny velitel Shepard. Zeptá se nás kdo by se chtěl zúčastnit mise v mlhovině přesýpacích hodin. Přesněji vyzvednutí dalšího člena týmu ,,Jack". Sedím na židli a pohlédnu na Sheparda. Jistě. Přijímám. Odpovím na Shepardovu nabídku a čekám na reakci ostatních. |
| |
| Ležím v lékařské části a odpočívám. Po několika hodinách se ale už zvednu a vyrazím směrem k motorům. Oblek mi na Normandii spravily poměrně nešikovně. Ale aspoň že na mě mysleli. Když sem dole u motorů tak si začnu oblek spravovat dle svých potřeb aby opět těsnil a vydržel. Jakmile sem skončil tak sem se odebral bezeslov do jídelny. Všiml sem si že je tam už i Garrus a Legion. Garra sem pozdravil zvednutím ruky ale Legiona sem prostě okázale ignoroval. Když k nám přijde Shepard tak pokrčím rameny. "Jestli jde jenom o to někoho vyzvednout tak by neměl být problém. Sem sice ještě trošku slabší v kolenou ale doktorka odvedla dobrou práci. Naštěstí sem nedostal infekci. To bych tu už asi nebyl. Takže sem připraven. Jdu s váma stačí říct." |
| |
| Normandie Poprvé otevřu oči na Normandii, zdá se mi jako bych koukal pod vodou. Krátce na to upadnu zase do bezvědomí. Podruhé od útoku otevřu oči, všimnu si doktorky. Kousek ode mě je ten quarian “vypadá, že to taky schytal“, pomalu se posadim na lehátku. Všimnu si, že okolo prochází Shepard “že by šli na misi“ pokusim se postavit, ale nohy mě ještě neposlouchaj “snad to zvládnou“. Uběhne několik hodin, co si promítám poslední akci “měl sem docela štěstí, že se tam Shepard objevil, bez jeho pomoci bych to nezvlád a skončil jako ostatní. No nic dost už bylo ležení.“ Vstanu z lehátka, tentokrát už je to v pořádku. Doktorka mě nasměruje k mému nynějšímu umístění na palubě Normandie. Jakmile dojdu k pultu s ovládáním zbraní, všimnu si, že v rohu je skříňka s mými zbraněmi a zbrojí. Vezmu do ruky zbroj “sakra koukám, že sem měl štěstí, že mám ještě hlavu“. Ještě zkontroluju zbraně, všechny sou v pořádku. Po několika minutách sem se přesunul do jídelny, kde se po nějaký době sejdem všichni “nás teda je, ten geth je nejzajímavější, snad nezmění uprostřed akce názor“. Na Shepardovu otázku kývnu “Sem s tebou. Už sem dost zahálel.“ |
| |
| Vězeňská loď Purgatory Jen co jste byli připraveni jste se mohli vydat na cestu. Zanedlouho se ozval Joker že jste na místě a můžete vyrazit pro Jack. Jen co jste se objevili v Purgatory ukázal se i hlavní Dozorce Kuril. Ten vám sdělil pár informací ohledně zbraní. Dozorce Kuril:“ Vítejte na Vězeňské lodi Purgatory, Sheparde. Jsem Hlavní Dozorce Kuril. A tohle je má loď. Pokud chcete pokračovat, musíte tu nechat vaše zbraně. Ale jak jde vidět snadno se jich nevzdáte…. Takže nějací čtyři ozbrojenci tu stejně nic moc nesvedou. Loď je dokonale zabezpečená. Prosím následujte mě.“ Pokračujete za dozorcem a ten vás dovedl do vězeňského bloku číslo dvě. Také k němu řekl pár slov. Dozorce Kuril:“ Vězeňský blok číslo dvě, jak si můžete všimnout, držíme přísné opatření nad všemi vězni. Ty stroje, které hýbou s celami, je občas neudrží. Je to tím že se občas dostanou do přetlakové komory, odkud cely vypouštíme do vesmíru. To hlavně kvůli udržení morálky.“ Dvě mohutné paže, které přenáší cely, se hýbou sem a tam z jedné strany na druhou. Můžete si také, všimnou pár vězňů, kteří jsou dole a snaží se spolu vyrovnat. Náhle jeden s dozorců kolem nich vytvoří ochranné pole a tím je od sebe odtrhne. Dozorce Kuril:“ Loď sama o sobě má třicet vězeňských bloků. Držíme tu stovky vězňů. Během chvíle se dá celé tohle místo uzavřít. Pokud máte nějaké otázky, stačí se jen zeptat. Pokud ne, půjdu zkontrolovat, zda přišla platba od Cerbera. Výrobna je přímo dole. Dál stačí, když budete pokračovat rovně k výslechovým místnostem a pak do křídla supermax….“ Hned na to se dozorce otočí a odchází. Ještě než zcela zmizí s dohledu, se ještě jednou ozve. Dozorce Kuril:“ Odchytnu si vás později… Sheparde.“ Když vás opustil, mohli jste pokračovat dál. Prošli jste jedny dveře a chodbou jste pokračovali, jak vám dozorce řekl. Cestou jste mohli narazit na tři cely. V Jedné, dozorci mlátili jednoho muže. Ve druhé byl vězeň. Pokud jste se, sním, dali do řeči. Snaží se vám říct aby, jste ho koupili. V další cele je starší muž ale ten jen blábolí. Za dalšími dveřmi jste narazili na muže, který vám řekl, ať pokračujete dál, že za dveřmi na vás čeká Jack. Když jste došli, až ke dveřím vše se změnilo. Byla to větší cela a hned na to se ozval i Kuril. Dozorce Kuril:“ Mám špatné zprávy, Sheparde. Jako vězeň jste pro mě cennější než jako zákazník. Buď si do cely vlezte dobrovolně a beze zbraně. Nebo vás k tomu donutí moje komando!“ Ve dveřích se ukázal patnácti členný oddíl dozorců. Všichni na sobě měli uniformy z barvami Blue Suns. Je na vás jak se zachováte. Po levé i pravé straně jsou dvě řady stolů, které vám mohou sloužit jako krytí při střelbě. Je ale jasné že tu jste kvůli Jack… |
| |
| Vězeňská loď Purgatory Na Normandil z Garrusem, Legionem a Majkým že pro Jack půjdeme společně. Jen co jsme skončili v rozhovoru který nebyl ani nikterak dlouhý. Došel jsem do své kajuty, abych si vzal věci. Vzal jsem si stejné vybavení jako vždy a mohli jsme vyrazit. Joker nám sdělil že už jsme na místě tak jsme se vydali k přechodové komoře. Když jsme vstoupili na palubu Purgatory. Čekalo nás hned uvítání. Vyslechnul jsem si vše, co měl Kuril na srdci ale při zmínce, o zbraních, jsem jen zavrtěl hlavou s nesouhlasem. “ Zbraně si nechám. Ať se vám to líbí nebo ne.“ Nakonec povolil a zbraně jsme si mohli nechat. Následovali jsme ho a během chvilky nám udělal malou exkurzi. Jen jsem vyslechnul vše, co říkal a něco mi tu nesedělo. Nic jsem neříkal, jen jsem pokračoval dál. Když se zmínil o tom, že jde zkontrolovat platbu od Cerbera, jen jsem přikývnul. Pokračoval jsem s týmem dál do výslechové místnosti. Cestou jsme, narazili na tři vězně. V první cele jeden dostával dost do těla. Došel jsem blíž k cele a prohodil jsem pár slov s dozorcem. “ Tohle je pod vaší úroveň. Pokud nechcete mít víc problému, než dokážete zvládnout. Nechte toho. Pro vaše vlastní dobro.“ Jen co jsem to dořekl tak dozorce odvolal svého kolegu. (snad) Pokračovali jsme dál a narazili na dalšího vězně. Ten se zmínil jen o tom, že Kuril prodává vězně a dost si to oblíbil. Nijak zvlášť jsem se s ním dál nevybavoval a pokračoval jsem dál. Po chvilce jsme procházeli kolem třetího, ale ten jen blábolil. Když jsme konečně došli až do té výslechoví místnosti. Byla tam jen řada stolu na každé straně. Došli jsme k dalším dveřím ale jak to tak vypadá. Tak tam na nás čekala malá past. Když se ozval Kuril, jen jsem se pousmál a hodil jsem okem po týmu. “ Tak tohle má být služba Galaxii? No musím říct jen jedno. Naser si !“ Jen co jsem to dořekl, tak už jsem měl v ruce zbraň a můj tým taky. Rychle jsem se schoval za jeden stůl, kterej jsem použil jako kryt. Zbytek týmu udělal to samé. Hned jak se ukázal první z Kurilovích dozorců začal jsem pálit. První tři rány, šli rovnou do těla, jak padal k zemi, trefil jsem se čtvrtou i do hlavy. Další kdo se ukázal, byli mechanoidský čoklové. Začal jsem pálit do jejich hlavy, aby vybouchli a snad i tak vzali někoho dalšího s sebou. Akce neběžela podle plánu, ale to se stává pomalu vždy. U dveří se začali kupit dozorci a pálili po mém týmu. Vykouknul jsem zpoza stolu a začal jsem pálit. Střeli šli rovnou do svého terče. První dvě zasáhli štíty a další čtyři je zrušili. Další rány jsem soustředil na tělo i na hlavu dozorce. Rychle jsem zalezl za stůl a bylo to právě v čas. Stůl pokropila hromada střeliva. Střeli šli všude kolem a já nemohl jen tak ven. Měl jsem zasažené i štíty a jejich kapacita byla na polovině. |
| |
| Když dorazíme na Prugatory tak si zkontroluji zbraně než vlezeme na palubu. Když sme vyzváni k odevzdání zbraní tak si poklepu na své dva samopaly. “Můžeš si je zkusit vzít. Ale nepovede se ti to.“ Nakonec jsou nám zbraně ponechány a mi pokračujeme dál. Rozhlížím se se po lodi a sleduji obrovský prostor který tato loď má. Tolik prostoru... Kolik by se sem asi vešlo členů flotily! Mohly bychom tu mít dostatek prostoru pro tisíce a tisíce mých lidí! Když dojdeme k týranému člověku a Shepard se ho zastane tak jenom povzdechnu. “Proč se sakra všechny rasy kromě nás vystavují takovýmhle věcem? Zločinost? Vězení? Mučení? “ Nechápavě zakroutím hlavou. Razíme dál až dojdeme do nějaké místnosti a vše se ukáže jako past. Shepard seřve dozorce a schová se za nejbližší stůl. Já udělám totéž. Sem zvědavý jak moc sou ty stoly neprůstřelný. Když přiběhnou první Blue suns Shepard spustí palbu. Já s vytaseným predatorem zamířím a vypálím jednu kulku. Přitom si mluvím hlasitě sám pro sebe. "Klucí pojďte nevadí že ste zranění. Bude to jenom akce kde vyzvedneme dalšího člena. Ale Sheparde nebudou tam po nás střílet že né? Potřebuji se trošku léčit. Ale co tě nemá Májký kdo by po nás střílel. Přeci jdeš se mnou kdo by po nás střílel. " Vystřelím další střelu na žoldáka a ten se sklátí na zem s dírou v břiše. "Hm asi jenom zkurvený blue suns! Bosh'tet! Jestli se odsud dostanu musím si dát aspoň den dovolenou bez střílení. " Poté natočím hlavu k Shepardovi. Vytáhnu z pouzder oba samopaly a dám si ruku na uninástroj. "Sheparde! Potřebuju krycí palbu! Proběhnu na lepší pozici! Musíme se postoupit! Sme tu příliš na ráně!" Jestli mě Shepard či někdo z ostatních poslechne naklikám několik povelů na svém uninástroji a zneviditelním se. Poté vyběhnu a dostanu se až ke dveřím do chodby. Opřu se zády o zeď a nestarám se o Žoldáky kteří náhodou už proběhly dovnitř. Místo toho namířím do chodby odkud přibíhají posily. Zamířím oba samopaly z blízka do obličeje jednomu žoldákovi který zrovna chce vejít dovnitř. Maskování mi skončí a on hledí do ústí samopalů. "Máš smůlu." Poté spustím palbu. Stačí krátká dávka a jeho hlava je na kaši. Poté střílím do chodby kde donutím další dva zalézt za roh a znemožním tak přístup nepřátelských posil do naší místnosti. |
| |
| Vězeňská loď Purgatory I když jsem měl štíty na polovině nemohl jsem v tom Majkýho nechat. Kord po tom co si zažil. Jen co vyběhl z krytu vykouknul jsem i přes to že mě pár kulek trefí. Štíty něco vydrží…. Snad. Vyskočil jsem zpoza stolu a přesouval jsem se za další, co byl blíž ke dveřím. Jak jsem byl venku a nic mě nekrylo dostal jsem pár zásahů. Přesouval jsem se za další stůl a mezi tím jsem sundal dva z dozorců. Jeden to dostal do hlavy a jeho štíty jak se zdá nebyli aktivní. Mozek se mu rozprsknul na stěnu za ním a další co se do mě trefil, to dostal dávkou do těla. Padnul mrtví na zem a to už jsem se dostal do krytu stolu. Zalezl jsem za něj a dalších pár dozorců měli na starosti Garrus a Legion. Já jsem se staral o to, aby byl Majký v pohodě a nic ho neohrožovalo za jeho zády.  |
| |
| Purgatory Vše klapalo tak jak mělo. Pozdravil nás šéfík vězení, zavedl nás až skoro k Jack, ale nakonec se to přece jen zvrtlo. Šéf Kuril nás překvapil jeho vojáky. Chce nás nejspíš zajmout. Ale už s Shepardova pohledu šlo vyčíst, že si to nenechá Shepard líbit. Tedy se nenecháme zajmout.  Ihned se připravím ke střelbě. Už pouhým okem si vyberu svůj první cíl. Všichni jsme měli v ruce zbraň a v ten správný okamžik každý z nás skočil za stůl. Kryli jsme se před jejich útokem, ale také opětovali palbu z našich zbraní. Jako prvního jsem střelil přímo mezi oči mou útočnou assault rifle. Byl to voják, kterého jsem si vybral, ještě než jsme se začali krýt. Dostal to do hlavy útočnou puškou mezi oči, to znamená, že jeho lebka to nemohla vydržet a hlava se mu jednoduše rozprskla. Pak střílím po dalších nepřátelích. |
| |
| Purgatory Hned po rozhovoru s ostatními si dojdu pro věci. “Jo to bude pohoda až toho trochu lituju že to bude jen převzetí vězně.“ s touto myšlenkou sem se vydal do přechodové komory. Pár minut na to nás už vítá nějakej Kuril. Chvíli se “vykecává“ až dojde na žádost o odevzdání zbraní “jen si to zkus, a bude to to poslední, co v životě uděláš“. Nikomu se ta představa nezamlouvá tak nám zbraně nechaj. Při zmínce že čtyři ozbrojenci moc nesvedou, si vzpomenu na nahánění Sarena po galaxii. Během cesty sme narazili na cely. V jedné do vězně mlátil dozorce. Po Shepardově rozhovoru s dozorcem pokračujem dál. Potkali sme ještě další dva, než sme došli na místo určení. Už u vchodu se mi to nechce líbit. Za chvíli se ozve náš “hostitel“ “to si snad dělá srandu“ napadne mě. Když se ve dveřích objeví Blue Suns už to jako sranda nevypadá “ne nedělá, sakra proč sou tyhle maníci všude, kde mám práci“. Po Shepardově zvolání sebou hodim za nejbližší stolek, vytáhnu pušku a pošlu pár krátkých dávek bez míření proti útočníkům. Rychle vykouknu a vyhlídnu si svůj cíl “ty deš jako první“. Připravim se k mířené střelbě, vykouknu zpoza stolku. Už ho mám na mušce první dávka, štít pryč, druhá míří přímo na hruď, kde nadělá dost paseky, cíl padá k zemi mrtev. Rychle zalezu za stůl, je slyšet dopad střel od protivníka. Majky se rozhod k akci. Zkusil sem vykouknout, ale několik střel se mi “otřelo“ o štít nějakých sedmdesát procent zbývá. Na nic nečekám a postupuje spolu s Shepardem. Posunul sem se za další stůl. Měl sem štěstí během přesunu mě nikdo nezasáh. Trochu zbrkle hned vykouknu. První dávka de do hrudi dozorce druhou se trefim do jeho kolene “plácne“ sebou na zem. Další dávka míří na hlavu, na podlaze se rozprskne obsah jeho lebky. Díky tomoto neuváženýmu jednání sem schytal plnou dávku. Ta mi naštěstí jen vyřadila štít. Než se mi obnoví tak posílám nemířené dávky směrem k dozorcům. |
| |
| Vězeňská loď Purgatory Vystřílel jsem další dávku a další z Blue Suns padnul. O zbytek se postarali členové týmu. Když padnul poslední, přesunuli, jsem se k rohu do další uličky, která vedla ke dveřím. Do cesty se nám postavili čtyři dozorci. Neměli nejmenší šanci. Jen co se ukázali každý dostal dávku. Jak se rychle ukázali tak i rychle zmizeli. Pokračovali, jsem dál chodbou až ke dveřím. Majký je díky heknutí otevřel a my jsme mohli pokračovat. Když se ale dveře otevřeli, stál tam další člen posádky. Vypadal spíš jako vědec. Mířil na nás zbraní a nechtěl toho nechat. Náhle se ozval výstřel a on se skácel k zemi. Jen jsem zavrtěl hlavou a pokračoval jsem k pultu. Všimnul jsem si dveří nalevo, ale byli zabezpečené. Heknutí by bylo na dlouho. “ Pokud pustíme Jack. Otevřou se tak i všechny vězeňské bloky. Tak se radši připravte. Jdeme na to.“ Na pultu jsem naťukal pár kláves, kterými se dostane Jack ven. Jen co jsem to udělal tak se věci dali do pohybu. Dole byli ale tři roboti YMIR. Snad se tam dostaneme dřív, než stačí udělat něco Jack. |
| |
| Vysvobození Jack Jen co jste se dostali do křížku s dozorci a také členy Blue Suns. Neběželo vše podle vašeho plánu. Během chvilky jste se ale dokázali, dostat z nebezpečí jejich přesily. Pokračovali jste dál chodbou, ale do cesty se vám postavili další čtyři členové ochranky. Ale nečekali, že jste připraveni na vše. Jak rychle přišli. Tak i rychle pošli. Dostali jste se ke dveřím, které byli, uzamčeny. Kvarian se ale postaral o heknutí dveří a tím je otevřel. Když jste se ocitli uvnitř, museli jste se postarat o jednoho vědce. Na konzoly jste museli otevřít celý vězeňský blok. To hlavně kvůli tomu aby se ven dostala i samotná Jack. Když se vše dalo do pohybu, aktivovali se i bojoví droidi. YMIR. Cela, ve které Jack byla kvůli svému šílenství, vyjela pomalu nahoru a vám se poprvé dostalo pohledu na onu slavnou Jack, pro kterou jste přišli. Jack byla spoutaná, ale netrvalo to dlouho. YMIROVÉ se postavili proti, Jack. Ta ale díky svému probuzení a tomu, na kterém místě byla. Vypadala hodně naštvaně. (Nyní má Jack prostor na psaní ) |
| |
 | Spánok. I tak by sa dal nazvať môj stav, ktorom som sa nachádzala.. ani neviem ako dlho. Trval a skončil. Vedomie sa mi vracia, z dialky počujem hluk, krik.. Okamih trvá, než sa skoncentrujem natolko, aby som sa spamätala z tej sladkej nevedomosti, ktorú spánok ponúkal a uvedomila si svoju situáciu. Spomeniem si, čo sa mi stalo, ako ma chytili, ako ma zajali.. ako ma sem strčili a dali do stavu bezvedomia.. Náhle pocítim zlosť a šialenú chuť niekoho zničiť, či mu len spôsobiť neuveritelné utrpenie, aby sa zvíjal v bolestnej agónií. Obraz sa mi zaostrí, zvuky sa vystupňujú a na to prudko trhnem rukami a následne i celým telom, aby som sa zbavila tých.. kto vie čo ma to drží.. A ono to povolí.. Možno je to len náhoda, možno tí kreténi majú len slabé zabezpečenie.. i keď sa chvástali, že sa odtialto nedostanem.. Ach, aká naivita.. alebo možno niekto túži po mojej spoločnosti. Zrazu zbadám ako sa ku mne blížia tie plechové krabice, aby ma, ako inak, zničili. Mohla by som sa domnievať, čo tak zrazu.. keď som.. cenný vezeň.. V očiach sa mi zablíska a tlmene zavrčím. Vytrhnem sa zo zajatia a i keď cítim zjavné oslabenie, rozhodne sa nenechám dostať takýmito smradmi. Uskočím pred záplavou výystrelov a aktivujem si štíty, na čo na nich vyšlem pár tlakových vĺn. Možno to nieje také silné, ako by mi vyhovovalo, ale rozhodne to ich konštrukciu pekne poškodí a okolo len prskajú iskry.. Zdrhám vpred. Všetko čo mi kríži cestu.. nech je to čokolvek i ktokolvek.. odskáče si to vystrelením do vzduchu, či úplnou deštrukciou. Cítim náhle uvolnenie, radosť z ničenia, zo spôsobeného utrpenia iným.. to ma napĺňa. Násilie. Je to ako droga.. Zle sa usmejem, keď mi cestu skríži skupinka, zjavne dozorcov, či ako by sa tie neschopné schránky dali nazvať. Nie je nič jednoduchšie. Som lepšia než oni. Než tie tupé individuá. Vypúšťam biotickú energiu a každou vlnou, každým šokom, sa cítim ako keby moje sily vzrastali. Ako keby moja nenávisť voči nim, mi dodávala potrebnú energiu. "Všetkých vás zničím, sráči! Budete pykať!" Vyprsknem a so šialeným smiechom sa rozbehnem vpred s úmyslom nejak sa z tejto diery dostať.. |
| |
| Vězeňská loď Purgatory Jen co Jack vyběhla, se ozvalo pár výbuchů. Otřáslo to celou lodí a nakonec se nám otevřela nová cesta. Dveře, které byli, zamčeny, se otevřeli hned po tom, co se ozval výbuch. Najednou se ozval i hlas. Nejspíš to byla VI jako dohled nad stanicí. “ Musíme rychle pro Jack. Tahle stanice dlouho nevydrží.“ Jen co jsem to dořekl tak už jsem si to mířil ke dveřím. Ty se otevřeli a my jsme pokračovali dolů. Když jsme otevřeli další dveře do místnosti, odkud utekla, Jack. Našli jsme tam jenom tři zničené YMIRI. “ Jack má celkem páru. Musíme máknout.“ Prošli jsme dírou, kterou vytvořila Jack. Dali jsme se doprava a celou cestu se ozývala VI. Když jsme došli k další díře, byli jsme ve výběhu pro vězně. Vězni se nějak dostali ke zbraním a začal boj mezi nimi a dozorci. “ Musíme se dostat přes všechny. Vězni sou už i tak dost nebezpeční. Tak jdem na to!“ Vyběhl jsem na most, ze kterého byl dobrý výhled a silný plát spadlí na mostě byl opřen o zábradlí a sloužil dobře jako krytí. Nabyl jsem zbraň a vylezl jsem z krytu. Začal jsem pálit prvně po dozorcích a čekal jsem na ostatní, jestli mou palbu podpoří. Dozorci byli dost v nevýhodě. Pálil jsem po nich já, můj tým a vězni co měli zbraně. Hlavně se vše bortilo kvůli zmatku a škodám co způsobila Jack svým útěkem. |
| |
| Vězeňská loď Purgatory Po tom co se Jack dostala ven ze svého vězení tak téměř zešílela. Vyrazila proti třem YMIRUM které doslova rozprášila jen pomocí své biotické síly. Do stěny lodi udělala díru, kterou jste ji mohli následovat. Když jste proběhli až dolů a šli podle stop, které tu zanechala Jack tak jste narazili na výběh. Všude kolem byla spousta vězňů a také dozorců. Ti mezi sebou rozpoutali menší válku. Museli jste se dostat do protějších dveří aby jste se dostali o krok blíž k Jack, a dostali jí z lodi dřív než celá skončí v plamenech. Ve výběhu je celkem čtrnáct dozorců a patnáct vězňů. Máte však převahu na své straně, kterou je moment překvapení. Bohužel pro vás ale u dveří stojí YMIR, než se dostanete do dveří, budete ho muset zničit… Jack Jack, ty probíháš přes téměř celou věznici aby jsi se dostala do hangáru a zmocnila se jedné lodi a mohla odtud pryč. Je to ale ještě dlouhá cesta, do které se ti staví spousty nepřátel. Běžíš teď právě cestou, která vede k Normandii. Do cesty se ti postavilo tucet dozorců, kteří tě chtějí znovu zajmout. Jako pomocníka si s sebou přivedli i bojového droida YMIRA… |
| |
| Keď sa uvolní šialenstvo... Bežím stále vpred. Adrenalín stále stúpa a moja túžba po deštrukcií voči všetkému a všetkým na tejto kocábke, nemá hraníc. Pri každom výboji, pri každom zabití.. moja radosť stúpa. Je to niečo ako satisfakcia.. Ublížili mi.. škaredo.. ale teraz budem ja, kto bude ubližovať.. Každý život, ktorý vyhasne.. Spadá to na hlavu tých, ktorí ma stvorili. Na šialenú mrchu bez súcitu. Užívam si pocit, kedy oni trpia a ja sa hrám. Teraz je to podla mňa. Podla mojích pravidiel. A vy budete tí, kto moju hru prehrá.. Rozosievam svoju časť pomsty a kruto sa bavím nad bolesťou, čo tí úbožiaci prežívajú. Tí čo sa mi postavia.. hlúpo a naivne v domienke že ma znovu chytia a uveznia.. Nikdy viac! Zanechávam po sebe len zkazu. Tak je to správne. To sa mi páči.. Je to pekný zvrat udalostí. I keď môj postup plynie celkom rýchlo len vďaka mojej biotickej sile, zoberiem zo zeme jednu z útočných pištolí, aké si na mňa vzala celá jednotka tých naivných idiotov a pár krát si vystrelím, či ňou len niekomu prerazím hlavu.. V podstate nemám presnú predstavu, kade mám ísť smerom ku hangáru.. ale niečo ako keby mi ukazovalo smer. I keď ano.. moc možností aj tak nieje. Zrazu mi cestu zatarasí ďalšia skupinka idiotov, ktorí sú sami roztrasení ako želé v raketovej vrtuli a na čele im stojí jeden z tých chodiacich kontajnerov, čo mu namontovali káble. Pohŕdavo sa uchechtnem. Takáto "kavalerie" ma predsa nezastaví od ciela, čo by to už bolo za iróniu.. V rukách mi zapraská modrastá energia. "Dajte zbohom, sráči!" Vrknem a so zlým úsmevom na nich vypálim niekolko silných tlakových vĺn a uskakujúc pred výstrelmi sa schovám za najbližší roh, kde som aspoň v akom takom krytí, než sa mi dobije energia, čo trvá možno pár sekúnd a medzitým do nich vystrielam celý zásobník. Potom pomocou ďalšej vlny skúsim pištol mrsknúť čo najsilnejšie k útočníkom s úmyslom niektorému z nich rozraziť lebku. Na to sa zameriam na tu plechovku a so zákerným úsmevom ho znovu obdarujem svojou vlnou a ďalších blbcov vyzdvihnem do vzduchu a mrsknem nimi o stenu.. o seba, či o tú kopu šrotu. Ale rozhodne sa im to nepáči.. |
| |
| Loď v nebezpečí. Všichni Blue suns umírají a mi jdeme rychle ke dveřím. Jsou zamknuté ale nic co bych nezvládl. Přibíhám k nim a na svém uninástroji zapínám hackovací program. Stačí dva dotyky a dveře se otevírají. Vklouznu dovnitř s pistolí v ruce a rozhlédnu se po místnosti po dalších žoldácích. Uvidím člověka který na nás míří zbraní a nepřemýšlím o tom. Prostě zmáčknu spoušť a člověk padá k zemi a z hlavy mu teče směs kostí, mozku a krve. Shepard přijde k pultu a něco povídá. Souhlasně přikývnu a přebiji si samopaly abych měl plnou munici. Poté vypukne peklo. Jack se dole docela rychle postará o roboty a zdrhne. "Sakra ta má páru! " Poté se rozbíhám za Shepardem. Vběhly sme na nějaké prostranství kde probíhala menší válka. Chvíli sem to sledoval a poté sem se rozběhl na most vedle Sheparda. Založil sem samopaly a vytáhl odstřelovačku. "Sheparde, co si takle po týhle misi dát dovolenou? Dva dny kdyby se nás něco a nebo někdo nesnažil zabít? " Řeknu s humorem v hlase a vykouknu z úkrytu. Zamířím na jednoho dozorce a rozprsknu jeho hlavu na dva další okolo. Ti dva dozorci na kterých je mozek jejich kamaráda se tváří dosti překvapeně. Dokonce se na chvíli zapomněli krýt. V tu chvíli je zastřelily vězni. Já zalezu do krytu a začnu přebíjet odstřelovačku. Na příští misi si beru granáty. |
| |
| Vězeňská loď Purgatory Jak se postupně dostanem přes zbytek dozorců, můžem postoupit do místnosti s ovládáním cel. Po uvolnění Jack se ozve několik výbuchů “teď chápu proč jí Cerberus chce“. Shepard naznačuje že by bylo lepší vypadnout než se to tu rozpadne. Nezbývá než přikývnout a pokračovat dál přes dveře, na nějaký výběh, kde se strhla přestřelka mezi dozorci a vězni. Několik členů týmu vyběhne na most a začne střílet po dozorcích, já se přesunu do krytu po pravé straně mostu tak abych měl výhled na dozorce. Prohodim pušku za sniperku. Tady to chce střílet na jistotu. Zamířim na jednoho dozorce, jenž se snaží ubránit útoku vězňů, nemá moc šancí tak mu trochu zkrátim “trápení“ dvě rány stačí a jeho tělo padá k zemi. Zeměřim dalšího dozorce, poslední co mu proletí hlavou je střela z mojí sniperky. “prej že pár ozbrojenců zvládnou“. Vezmu si do ruky pušku, sniperku hodim na záda. Kouknu se na prostor před mostem kde si vyhlídnu kryt zhruba dvacet metrů před ním. Rozběhnu se k vyhlídnutému krytu, ke konci cesty si mě všimne jeden z dozorců, otočí se a začne střílet mým směrem, rychle se skluzem dostanu za kryt. Podle úbytku štítu o patnáct procent mě dozorce zasáhnul. “sakra“. Nedá se moc vykouknout, zkusim poslat několik douhejch dávek přes horní hranu krytu. |
| |
 | Ještě nejsem připraven... - Omega Hned jak jsme vyšli z Normandie pocítil jsem něco, něco co mě zastavilo. Bylo to uvnitř mé hlavy. Obrázky, záblesky vzpomínek a zvkuků, které jsem slýchával v nádrži. Vypadněte z mé hlavy!!! Rozbolela mě hlava. Bolest nepramenila z nějakého zranění, nýbrž byla vyvolaná vzpomínkami, které nejsou moje. Byl jsem vykolejenej a to bylo slyšet i vmém hlase. Můj hrubý strach nahánějící hlas zněl nyní nejistě. Sheparde. Vidím, že pušek už s tebou jde víc než dost. Zůstanu radši ještě chvíli na Normandii... Shepard neodporoval a tak jsem se vrátil na loď. Výjevy z bitev a krvavé lázně, které se v nich odehrávaly, mi zas tolik nevadily. Vadilo mi spíše to, že je to nekontrolovatelné a hlavně to není moje. Zrychloval jsem a zrychloval. Ignoroval jsem pohledy posádky. Ignoroval jsem vše, co se dělo kolem mě. Jízda výtahem byla nekonečna. Můj dech se začal zrychlovat a byl trochu chraptivý. Výtah konečně zastavil. Vyběhl jsem směrek ke své "komůrce". Krev v žilách mi začala vařit. Další záblesk vzpomínek byl zatraceně silný... Obloha je zastřená mračny kouře. Kolem mě je spousta mrtvol kroganů, ale i salarianů. Stojim v zákopu a střílim na přibližující se salariany. Moje kroganská brokovnice se začíná přehřívat. Salariané už začínají seskakovat do příkopů. Brokovnice přestala střílet. Se zavrčením ji zahodim a rozeběhnu se zběsile na nejbližšího salariana. Dost brutálně ho srazim na zem. Ostatní na mě stále střílejí. Nepřemýšlím, pouze dupnu ležícímu salarianovi na hlavu. Tak silně a zuřivě, že po tom z jeho hlavy zbyla jen kaše. Z posledních sil běžím k dalšímu salarianovi. Cítím jak můj život vyhasíná, ale moje běsnění nezná mezí. Z hrudní části brnění vyndám levačkou kudlu. Pravačkou zatím chytnu zbraň salariana a pak mu tu kudlu zabodnu do oka. Povolí sevření na zbrani a já ji vezmu a začnu střílet po přítomných salarianech. Snaží se rychle najit krytí, ale moc ho tu nebylo. Střílel jsem dokud se mi puška nepřehřála. Pak jsem ji odhodil a rozeběhnul se za novými salariany. Spustili palbu ze všeho co měli. Začal jsem zpomalovat. Zařval jsem a zasprintoval k nejbližšímu salarianovi z posledních sil. Už jsem nedokázal moc kontrolovat své pohyby a proto jsem spadnul na salariana. Z posledních sil jsem přetvořil jeho hlavu na kaší s pomocí mých pěstí. Každá další rána byla slabší a slabší, až se mi oči začali zavírat. Je konec... Otevřu oči. Jsem na zemi a moje pěst je uvězněná uvnitř nějaké přepravní krabice z lehké slitiny. Těžce vydechuju a cítím jak jsem si omlátil pěsti. Krev už se mi nevaří. Cítím se uklidněný. V místnosti jsou poházené přepravní krabice, které jsou na odpis. Některé zdi jsou lehce odřené, ale jinak tam nic moc zničeného není. Nejspíš jsem to s nima udělal já. Podívám se na svoje pomlácené ruce. To je ono...! Výjevy cizích vzpomínek jsou pryč. Musím zabíjet! Jestli budu zabíjet, tak to dokážu kontrolovat... Necham poházené krabice tam, kde jsou a stoupnu si před svůj bývalý domov. Před svojí matku... Po pár hodinách bezmyšlenkovitého tranzu jsem se rozhodl, že ty krabice dám na hromadu. Když jsem je naházel na hromadu, tak jsem se vydal do zbrojnice. Byl tam pouze jeden člověk. Byl to zase ten černej. Zahlédl jsem jak raketoplán opouští hangár. Shepard vyráží na další misi. Odložil jsem zbraně, co jsem měl u sebe, na původní místa. Ještě se pro vás vrátim... Už jsem se otočil na odchod, když jsem pocítil takový zvláštní pocit. Mám chuť na maso! Vydal jsem se hledat po lodi nějaké jídlo. Po rozmluvě s nějakým slabým člověkem, jsem se dostal k tubě něčeho, čemu ten člověk říkal "proteinová mňamka". Vycucnul jsem tubu. Pomlaskal jsem si a snažil se lépe rozpoznat chuť té kaše tím, že jsem si pohazoval jazykem v puse. Ostatní přítomní si mě hrůzně prohlíželi. Není to zlý... Není to ale maso! Vstal jsem od stolu, připraven na odchod ze společenské místnosti. Vydal jsem se do kajuty. Po cestě jsem zahlédl dost pokuchanýho turiana, kterého jsem ještě na palubě neviděl. Vedle něj ležel ten zatracenej kvarian se smyslem pro humor. Škoda, že jsem tam nebyl... Pokračoval jsem do své kajuty. Tam jsem se znovu podíval na hromadu zdemolovaných krabic. Budu s nimi muset něco udělat... Po těchto prázdných myšlenkách jsem si lehl na lůžko a zavřel oči. Po chvíli jsem usnul. Tuchanka... Sedím na trůně z trosek. Jsem v rozsáhlém podzemí. Otevírá se mi pohled na spoustu kroganů, kteří jsou odhodlaní za mnou jít až do konce. Jsem jejich vůdce, jejich náčelník. Každý z nich se zabývá svojí činností a já tu sedím a čekám na nadcházející souboj. Můj vyzyvatel Greom. Myslí si, že jsem starý a nezasloužím si být jeho vůdcem. Nerad to dělám, ale budu ho muset zabít, abych upevnil své postavení. Nejsem nazýván nejsilnějším kroganem jen tak pro nic za nic. Náhle mé rozjímání přeruší můj rádce. Greom už čeká. Postavil jsem se a tím vynikl rozdíl v naší výšce. Rádce pro jistotu sklopil oči. Tak ho nenecháme moc dlouho čekat... Odpověděl jsem. Vyrazili jsme na místo souboje. Šel jsem sám, doprovázen pouze mým rádcem. Když jsme v prašných chodbách dorazili do sálu, který se dříve používal k soubojům na život a na smrt. Tak jsem spatřil Greoma. Tento sál je plně vystaven nevlídným podmínkam, které vládnou na povrchu planety. Po někdejších potyčkách byl tento sál připraven o část stropu mohutnou explozí. Venku je teď nevlídné počasí. Takové počasí je tam pořád... Znovu jsem se soustředil na Greoma. Pokynul jsem rádci, ať na mě počká v chodbě. Přistoupil jsem do středu sálu, blíž k Greomovi. Promluvil na mě. Ať dneska zvítězí ten silnější... Najednou někomu pokynul rukou. Ze všech chodeb do sálu začali vcházet po zuby ozbrojení krogani. ...nebo ten kdo bude mít početnější přesilu. Dořekl jsem. Spustila se palba... Najednou jsem se vzbudil. Skoro jsem z postele vyskočil. Zase jsem měl zrychlený dech. Zatracený sny...!!! Vstal jsem a začal jsem zuřivě chodit sem a tam po kajutě. Kdy už to přestane?! Začal jsem rozzuřeně řvát a rozeběhl jsem se proti zdi a udeřil jsem do ní. Pak následovala druhá, třetí a pak čtvrtá rána. Naposledek jsem do zdi vrazil vší silou hlavou. Znovu jsem se začal zklidňovat a můj dech se ustálil. Musim na zatracenou misi! Brzo tady z toho zcvoknu... Narovnal jsem hlavu. Zeď předemnou byla celá pomačkaná a plná ďůlků od mých pěstí. Otočil jsem se a vyrazil do zbrojnice. Musim se něčím zaměstnat... Když jsem došel do zbrojnice, tak tam byl Jacob. Je to divné, ale už jsem si zapamatoval jeho jméno. Zavrčel jsem na pozdrav. Pak jsem si vzal bropkovnici. Ta je ale zatraceně malá... Otočím se na Jacoba a promluvim. Hele, co takhle udělat v hangáru cvičnou střelnici? Potřebuju sklidnit nervy a menší protažení by mi neuškodilo... |
| |
| Purgatori Postupujeme dál, pár dozorců již padlo. A vězňů už taky není moc. Stačí už jen pár výstřelů a budeme se moct vypořádat z YMIREM. “ Jasně Majký, po tomhle si dáme pár dnů pauzu. Teď mě ale z Garrem krejte. Zníčíme toho YMIRA.“ Dořeknu to a čekám, že mi s tím Majký a Garrus pomůžou. Vykouknu z úkrytu s tím že s ostřelovačkou budou střílet po YMIROVi a já je budu krýt s Legionem před dozorci a vězni. Začal jsem pálit a dozorci jak to vypadá, nemají aktivní štíty. Vystřelil jsem pár ran a dva dozorci padli k zemi. Po pár střelách padli i vězni. O ty se převážně staral Legion. Začal jsem pálit po dalších dozorcích a teď už zbýval jen YMIR který už dostal dostatečný počet zásahů. Očekával jsem ještě tak pár ran a bude po něm….. Jen co se postarali o toho robota tak jsme mohli pokračovat do dalších dveří. |
| |
| Purgatori dveře číslo dvě Když jste se zbavili YMIRA a dozorců společně s vězni. Tak jste mohli pokračovat dál. Bylo na kvarianovi aby vám otevřel dveře. Když je otevřel tak jste mohli pokračovat. Místnost byla hodně podobná té předchozí, ale nebyl tam žádný most, na který se dalo schovat. Místo nich tam bylo jen pár sloupů, které vám mohli, naskytnou krytí. Tady žádný vězni nebyli jen dozorci. Bylo jich jen pár. Necelé dva tucty. Nikdo z nich neměl aktivované štíty. Nikdo z nich vás nečekal. Dozorci se kryli, kde jen mohli, ale museli jste se jich zbavit rychle. Dozorce Kuril se chystá znovu zajmout Jack. ……………. Jack, ty jsi nedaleko od hangáru. Je to jedno patro nahoru. Cestu ti ale zastoupili další z dozorců. Bylo jich jen šest a proto to nevypadá že by měli sebemenší šanci. Mají ale aktivované štíty, které dokážou blokovat schopnosti biotiky. |
| |
| Dozorcov i plechovú hlavu rozprášim bez sebenších problémov. Boli to blbci. Postavili sa mi bez nejakej hlbšej prípravy len s búchačkami v rukách. A to že ich spoločnosť doplňoval "živý" kontajner im moc nepomohlo. Snáď ten sa stal ich hlavnou zkazou, keď doň narážali ako paraziti do skla. Ale je to sranda.. Kreatívna zábava. Keď s nimi skončím úplne, zlomyselne sa uškrniem a takmer vychádzkovým krokom prejdem k jednému z nich, ktorý ešte vykazuje nejaké známky života i napriek tomu, že mu chýba nejaká tá končatina, či má v bruchu napichnutý bordel z toho plechu.. Usmejem sa naň a brutálne mu z ruky vytrhnem zbraň, ktorú ešte kŕčovito zviera. Ten človek na mňa hladí skutočne vydesene. Možno keby mi "neukradli dušu", tak by mi ho prišlo lúto.. ale teraz? Lútosť tu nemá miesto. K čomu by bola? "Pekné sny, drahý. Uži si večnosť v temnote." Prenesiem sladkým hláskom a z celou silou mu dupnem na hlavu. A to moje ťažké boty sú na podobné činnosti ako stvorené. Chodbou sa ozve nechutné prasknutie, šplechnutie, keď sa jeho mozek rozletel do okolia a zafarbil už tak špinavú zem a stenu. Moja podrážka ním prešla ako maslom. Uchechtnem sa. "Mal si utekať, pokial si mal možnosť." Vrknem a zatrasiem nohou, abych sa zbavila zvyškou jeho krvi a mozku, ktorý mi nevkusne zafarbil botu. Rozhliadnem sa, pozbieram nejaké náboje do zbrane, ktoré sa válajú v mojom zornom poli a znovu sa rozbehnem ďalej, zanechávajúc za sebou krvavé stopy. Netrvá dlho a znovu mi cestu zastúpi rovnaká avšak počtom menšia verbež, čo pred chvílkou, s rozdielom, že nemajú sebou YMIRA a so šialeným smiechom ich vysmejem. Vystrelím do nich tlakovú vlnu a keď ich to neodhodí do stran, len zničím stenu za nimi, zúrivo zavrčím. Tie kurvy si aktivovali štíty.. Preletí mi myslou a oni zatial do mňa začali páliť. Uskočím za roh, pričom mi takmer vyhodia štít a začnem na nich strielať z ukradnutej zbrane. Lepšie ako nič. Lepšie, ako keby do nich pálim biotikou a nemalo by to žiadny efekt. Nepripustím, aby ma dostali. Žiadny poskok toho kreténa ma nebude obťažovať! Stúpa do mňa ďalšia vlna zúrivosti a zbesilo pálim do jedného z nich, čo je najbliššie a snaží sa postupovať ďalej. Naštvane doň vystrielam celý zásobník a na moje celkové šťastie, mu zhodím štít. Vystrčím sa z krytia a dotyčného dozorcu vyzdvihnem do vzduchu a z celej sily ho napálim do ostatných, ktorých to rozrazí a oni skončia dezorientovaní na zemi, či zapichnutí v kúskoch plechovej steny. Zablíska sa mi v očiach keď jeden unikol svôjmu osudu a zo zálohy mi venuje niekolko vvýstrelov, pričom mi zhodí štít a strelí do nohy. Bolestne zakvílim, keď mi nohou prestrelí ostrá bolesť a znovu skočím za roh. Zovriem si poranené stehno a pár sekúnd čakám, kým sa mi podarí zorientovať. Je to síce len čistý priestrel.. ale bolí to strašne. "Za toto mi zaplatíš, ty sviňa.." Štít si znovu nahodím a snažím sa ignorovať bolesť a dobijem zbraň s tými pár nábojmi, čo som si vzala ako bonus. Dozorca prestane strielať, zjavne si tiež potrebuje doplniť náboje. To je signál a ako keby s novou ničivou energiou, ktorá pramení z mojej zlosti. Zúrivo doň vypálim ďalšiu várku a pre doplnenie, aby mu nebolo smutno, že doň len strielam zo zbrane, vyzdvihnem do vzduchu jedného z jeho dezorientovaných spoločníkov a mrsknem ho po ňom. Skončia v stene. Jeden si vylomí väz, čo chodbu obohatí tlmené prasknutie a druhý v bezvedomí. Zvyšok, čo ešte taktiež žije, sa viac menej spamätali, tak znovu hrabú po zbraniach, ale to už krívajúc vyjdem z úkrytu a bez váhania ich postrielam. Tým, čo pri náraze vydržal štít, tým ich ho zruším ďalšou strelbou a dorazím ich vlnou. Tá plechová rachotina, zvaná loď, sa znovu otrasie a to je ďalší signál, že musím urýchlene preč. Rýchlo prehladám dozorcov, vezmem si o niečo viac nábojov ako predtým a svoju novozískanú zásobu doplním ďalšou útočnou puškou. Rozbehnem sa, čo mi rozhodne ide naozaj ťažko s prestrelou nohou, ale bude horšie, ak nevypadnem. Ranou sa budem zaoberať neskôr.. Dostanem sa ku schodisku a krívajúc sa vyškriabem na poschodie. Bolesť mi vystreluje do celého tela, ale moc si to nevšímam. Keď sa to tak vezme... nieje to najhoršia bolesť, čo som zažila. Cítim však slabosť. Ako mi z tela uniká sila s každou zmarenou kvapkou krvi, ktorá dekoruje podlahu. Ale stále ma živí tá zlosť a nenávisť, ktorú pociťujem. A odhodlanie.. som odhodlaná dostať sa preč za každú cenu. A s tým sa dostávam do hangáru. |
| |
| Purgatori dveře číslo dvě Nakouknu do další místnosti a podívám se na Sheparda. " Zdají se že nás nečekají. Nemají aktivované štíty. Máme výhodu. Zkusím jich zabít co nejvíc dokud mi bude fungovat maskování. Dejte náskok. Dokud nezačnou střílet nezačínejte palbu. Pokusím jich co nejvíc sundat a dostat se na druhej konec místnost k tamtomu sloupu. Až budou střílet na mě tak musejí být k vám bokem. Tehdy máte šanci vyrazit." Vyndám oba samopaly, zkontroluji jestli sou nabitý a potom opatrně vyrazím vpřed. Doběhnu k prvnímu sloupu doufajíc že si mě nikdo nevšiml. Opatrně vykouknu a prohlédnu si nepřátele. Přikrčím se a přeběhnu k dalšímu sloupu. Od nepřátel už nejsem tak daleko a tak se připravím na akci. Opřu se zády o sloup a pořádně si chytnu zbraně. Podívám se směrem kde ještě čeká zbytek skupiny a pokud se někdo dívá tak na něj kývnu. Poté aktivuji neviditelnost a vyběhnu zpoza sloupu. Nikdo mě nečekal, žádné štíty. Bez nich to byl absolutní masakr. Stovka výstřelů se ozvala během pár vteřin. Střely procházeli těly a trhali orgány, šlachy, maso, tříštily kosti. Moje střeli zabíjeli, rychle a efektivně. Všichni dozorci padali jako mouchy a já najednou začal klapat zbraněmi na prázdno. Na nohou zůstalo jenom asi pět dozorců kteří byli očividně v šoku. Neviditelnost skončila a já se rozběhl za nejbližší sloup abych se kryl. Nepřátelé začali pálit a moje štíty byli vlastně okamžitě dole. Jenže to už sem skočil za sloup a tam sem se přikrčil aby ze mě bylo vidět co nejméně. Kolem mě létali kousky zdiva které pušky odlamovali ze sloupu. Já sem schoval jednu zbraň do pouzdra a začal nabíjet druhou. Šlo to velice ztuha jelikož sem byl unavený, začalo mě bolet zranění z minulé akce a navíc sem byl poněkud ve stresu z těch desítek střel létajících kolem mé hlavy. |
| |
| " Purgatory druhé dveře Na Majkýho plán jen kývnu a jen co vyběhnul on a začal pálit tak jsem učinil i já. Vyběhl jsem za jeden ze sloupů, ze kterého byl dobrý výhled ale sloužil dobře i jako krytí. Nabyl jsem zbraň a vylezl jsem z krytu. Začal jsem pálit prvně po dozorcích a čekal jsem na ostatní, jestli mou palbu podpoří. hlavně už jen kvůli krytí Majkýho. Dozorci byli dost v nevýhodě. Majký pro ně nachystal malou psat která celkem vyšla. Začal po nich pálit první on a chvilku na to já. Pálil jsem po nich já, můj tým a možná i někteří vězni co přežili. Hlavně se vše bortilo kvůli zmatku a škodám co způsobila Jack svým útěkem. Jen jsem čekal až dozorci i vězni padnou abychom se mohli dostat dál. Sundal jsem dva z těch co pálili po Majkým který byl schovaný za sloupem. další co zbyli už byli jen na ostatních. |
| |
| Purgatory – druhé dveře Na Shepardův rozkaz začnu pálit po YMIRovy, rychle vyhodím termální zásobník a znovu začnu pálit. Během chvíle je jeho štít, zbroj a nakonec i poslední kapka energie pryč. Doběhnu ke dveřím na kterých už pracuje Majky. Jejich odpor trvá jen pár sekund. V další místnosti je podle všeho dost dozorců aktuálně bez štítů. Majky dostane trochu šílenej plán, má ale šanci na úspěch. Najdu si krytí za jedním ze sloupů. Není moc času na přesnou střelbu, takže pálím trochu od oka. Prvního sem dostal, zrovna když se otáčel po Majkym. Vyhodím zásobník. Druhého sem trefil do levé ruky, s vyjeknutím pustil svojí zbraň, a ve chvíli co vytahoval záložku mu prošla střela oblekem, dozorce se jen podívá na hrudník, z něhož se valí krev, pak se už mrtvý válí na zemi. Ostatní mám mimo zorný úhel. |
| |
| Purgatory O všechny ostatní co zde zbyli, se postaral Legion. Váš poslední úkol byl za posledními dveřmi. Ty se otevřeli, aniž by, se museli heknout. Když jste byli uvnitř, mohli jste si všimnout, jak Dozorce Kuril střílí všechny vězně. Kuril:“ Je s tebou moc problémů Sheparde. Mohl jsem tě zajmout a prodat tě Kolektorům a žít si jako Král. Ale to už je jedno. Až tě zabiju tak bude po problémech. Pak budu alespoň moct znovu zajmout Jack.“ Kuril začal pálit a stál na vyvýšeném místě. Aktivoval tři piedestaly se štítem a kolem něj se vytvořil silový štít. Váš úkol je jasný. Zneškodnit piedestaly aby, jste mohli zabít Dozorce Kurila a dostat se tak z pět ke své lodi. Do místnosti se dostalo pět ozbrojených dozorců z aktivními štíty. Je jasné, že vám při zničení štítů budou dělat problémy. …………….. Jack. Jsi sice raněná, ale to tě nemůže jen tak zastavit. Když jsi se konečně dostala do dlouhé chodby která vede do hangáru mohla sis za oknem všimnout lodi se znaky Cerbera. Byla to Shepardova loď Normandie. Než jsi mohla jakkoli začít šílet nebo běsnit. Do chodby se dostaly další dva dozorci a zastoupili ti cestu. Když si všimli, že jsi raněná, snažili se tě zastavit. Neměli aktivní štíty, ale měli silné palné zbraně. Kuril tě chce ale život takže je jasné že zbraně nebudou používat. |
| |
| Vybehnem na poschodie, pričom sa ešte nedostávam presne do hangáru, ako som predpokladala, ale len na dlhú presklennú chodbu s výhladom. To čo za tým oknom zbadám ma natolko šokuje, že sa zastavím v polke kroku a pár sekúnd len hladím von. Von na loď so znakom Cerbera. "Čo to má kurva, znamenať?! Cerberus..?" Zúžim oči v nenávistnom pohlade a do mysle sa mi vnárajú všetky spomienky a zážitky z minulosti spojené práve s Cerberom. Až príliž úzko späté.. Zvresknem a ruky sa mi rozžiaria modrastou energiou, na čo sa na konci chodby objavia ďalší kreténi, ktorí si myslia, že majú šancu. A oni to naozaj predpokladajú... Strelím po nich pohladom a zatnem zuby. Čo tu robí Cerberus..?! Odfrknem si a nechám dozorcov, aby sa ku mne priblížili. Pohrdlivo si ich premeriam. Je mi jasné, že pre Kurila, toho zmrda, mám cenu živá. Mrtvola je k ničomu. On je k ničomu i živý. I keď by bolo vhodné sa pozastaviť nad tým, že predtým na mňa strielali.. "Tak čo chlapci.. prišli ste sa pohrať?" Nadhodím znovu sladkým hlasom a krívajúc prejdem pár krokov k nim. Vskutku by ma zaujímalo, čím ich ten idiot krmí. Chabou nádejou, že ma dostanú? Dvaja? Vtipné.. V rukách mi zapraskajú iskry a so zlým úsmevom po nich vyšlem vlnu, na čo po nich ešte vystrelím zo zbrane, keby moja vlna nemala účinnosť. Šokovaní dozorci však vystrelia do vzduchu, každý do inej strany a jedného z nich trafím medzi oči. Ten druhý ešte stihne stlačiť spúšť a vypáliť na mňa pár rán, čo teda naozaj nemalo efekt, keďže moje štíty ich odrazili. Pohrdlivo sa zasmejem a krívajúc prídem k tomu živému, čo teraz leží vo velice podivnej polohe. Zbraň mu vyletela niekam mimo dosah a s krivým úškrnom sa nad neho zohnem. "Mám taký dojem, že si sa trošičku prerátal, čo povieš?" Prenesiem a chytím ho za krk. "Teraz sa ťa niečo spýtam.. a velice dobre ti radím, aby si mi odpovedal pravdu. Pretože pravda pre teba bude možno vykúpením." Stlačím mu krk a muž s vydeseným pohladom zachroptí. "Prečo je tu Cerberus? Čo chce? O čo tu ide?! Hovor, ty parchant, pretože ti inak spôsobim muky, ktoré si v živote nezažil! Tvoja obmedzená mysel si ani nedokáže predstaviť tú bolesť, ktorú ti spôsobím, ak nezačneš klapať pántom!" Vyprsknem a po sladkom hlásku nieje ani stopy. Uvolním zovretie a prebodávam dozorcu pohladom. Zbraň mu namierim na hruď a kruto sa usmejem. |
| |
| soukromá zpráva od Záhadný pro Dozorce se na tebe jen vyděšeně dívá a slabím hlasem ti odpoví. Dozorce:“ Nevím pro…č tu jsou. Přiletěl… sní Velitel… Shepard. Myslím… že…že hledají te..be Jack.“ Poté jsi mohla reagovat dalšími svými způsoby |
| |
| Purgatory Když tu všechno padlo, jen jsem poplácal Majkýho po zádech a řekl mu pár slov. “ Po tomhle si zasloužíte, dovolenou.“ Dostali jsme se do dalších dveří, kde už byl Kuril. Párkrát po nás vystřelil a k tomu prohodil pár slov. “ Seš pra zprostej otrokář. Tohle ti neprojde jen tak Kurile. Sundejte ho!“ Křiknul jsem na tým a vylezl jsem z krytu. S domněním že mě bude tým krýt, jsem vyběhnul směrem k prvnímu sloupu, který držel štít. Začal jsem na něj pálit a ten se po pár ranách deaktivoval. Rychle jsem se schoval za krycí panel a vyčkával, až se trochu dobije štít. Tahle neuváženost mě stála skoro celej štít. Už jsem chtěl mít ale od toho šmejda pokoj. Proto jsem reagoval tak neuváženě a zbrkle. Špatnost u nás vojáků co chceme dokončit misi za každou cenu. Aniž by byl štít z pět na polovině vylezl jsem z krytu a začal jsem pálit na jednoho z dozorců. Ten dostal pár ran do štítu, ale pomohlo to k tomu, abych ho odlákal od zbytku týmu. Natočil se a tým měl tak možnost zničit další sloup štítu. Párkrát jsem rychle přebil, ale nakonec dozorce přišel o štít a padnul s pár průstřely v těle na zem. Zbývali už jen čtyři a Kuril ke kterému jsme se museli prostřílet. |
| |
| Pulgatory Ještě než dojdem k dalším dveřím, přebiju si sniperku, a prohodím jí s puškou. Docela mě překvapí, že tyhle dveře jsou odemčený, to může znamenat jen jedno. Podezření se potvrzuje s pohledem na Kurila “ty zmetku“. Shepard vyrazí jak šílenej dopředu. Hned si vyhlídnu jednoho dozorce, co po něm střílí, první dávka, druhá štít je dole třetí čtvrtá zeď za dozorcem se zbarví jeho krví. Dobíhám k úkrytu. Shepard právě sundal první sloup štítu. Nečekám ani vteřinu a spustím palbu na sloup, který se nejdřív brání, ale na konec se i on deaktivuje. Mám štěstí, zbývalo už jen pár ran. Přebiju. Štíty neutrpěly znatelný úbytek, žádná větší dávka mě nezasáhla, takže štíty mám brzo stoprocentní. |
| |
| To čo mi povie ten chlap ma celkom vyvedie z konceptu, až povolím zovretie natolko, že sa môže znovu poriadne nadýchnuť a dokonca bolestne zastonať, keďže jeho telo prešlo menšou defomáciou. "Čo to kecáš, kreténe?! Ten je mrtvý. Všetky zvesti nasvedčovali že je po ňom. Čo sa mi tu snažíš nakukať? A pochybujem, že taký človek, ktorému ide o blaho ludstva, by sa dal dokopy s takou... verbežou ako je Cerberus." Prsknem a znovu mu zovriem hrdlo, tentoraz ovela silnejšie, pričom dozorca vyzerá, že ho to ozaj bolí. Chudáčik. Nahodím sarkastický výraz. "Asi som ti zabudla spomenúť.." Nakloním sa k nemu ešte bližšie. "..Že keď sa ma budeš snažiť ojebať, tak ti škaredo ublížim, však že?" Zašepkám mu do ucha s krutým úškrnom a nakloním hlavu do strany, sledujúc ho pohŕdavým a výsmešným pohladom. Dozorca sa klepe hrôzou, čo ma privádza do povznesenej nálady. Vycerím zuby v divokom šklebe, pričom úplne ignorujem bolesť v nohe a len si užívam strach, čo ten bezbranný človek zo seba vyžaruje. "Takže vieš čo? Ukončíme to tak nejak milo a efektívne, čo povieš..? Určite bude tvoja smrť velice... jedinečná. Môžeš si len domýšlať so svojím mozečkem, to čo ti za toto urobím. Určite máš radosť, že? Hmm, to ja tiež. Predvediem ti jeden trik spočívajúci na jednom detailnom chvate." Odtiahnem sa od neho a s iskrami v očiach mu pustím krk. "Ver mi, že si to užiješ. I keď pravda.. trošku inak než ja." Uchechtnem sa a jemným pohybom mu prstami prejdem po krku. Na to zatnem zuby a zaryjem mu nechty do hrdla a prudko trhnem. Brutálnosťou, ktorú som do toho vložila, moje nechty pretrhnú jeho tenkú kožu a jednoducho mu vytrhnem hrtan z krku. Ozve sa nechutné prasknutie a hrozivé chroptanie dozorcu, ktorého zatiala krv. Zasmejem sa a zamávam vo vzduchu krvavou "súčasťou" na ktorej sa húpu mandle a chvílu sledujem ako sa muž trápi. Pomaly z neho uniká život. "Super nie? Nikto na tejto kocábke nechcípal podobne ako ty. Máš tú česť byť prvým." Zaškerím sa. "Hm, ale čo s týmto..? Asi to chceš naspäť, čo?" Mrknem na vysiace mandle. "Nemaj strach. Ja ti to vrátim. Na." Strasiem niekolko "kvapiek" krvi, na čo ho s tým niekolko krát brutálne tresknem po hlave. Mandle uletia niekam do dialky, hrtan sa mi rozpadne v ruke na niekolko častí a všade špliecha krv. Keď je dozorca mrtvý, vstanem a s pocitom dobre odvedenej práce, si len utriem krvavé ruky do steny, zanechávajúc pekné šmuhy a s nepríjemným úškrnom dokrívam k dverám, ktoré konečne vedú do hangáru. Musím zmiznúť, než sa tu objavia tí z Cerbera. Naozaj na nich nemám náladu. |
| |
| Pulgatory Kulky odštěpují neustále další a další kousky stropu. Kolem mě se ozývají výstřely a tak se jenom kryji. Náhle však je ticho. Opatrně vykouknu a všimnu si že všichni nepřátelé sou mrtvý. Opatrně vylezu a rozhlédnu se po tom masakru. "No to šlo fakt pěkně. Dokonce líp než sem čekal. " Poté mě Shepard plácne po zádech a já málem vyskočím z obleku jak se leknu. "Sakra... Sheparde nesmíš mě takle děsit. Už sem myslel že někdo z těch šmejdů přežil a je za mnou... Jo dovolená by byla fakt fajnová. Nějaká planeta kde není moc nepřátel ale dá se tam krásně relaxovat. " Dobil sem i druhou zbraň a vyrazil za Shepardem do další místnosti. Když uvidím jak se aktivují sloupy a míří na nás nepřátelé tak si hlasitě vzdychnu. "To snad není možný..." Rychle zamíříme k různým krytům a Kuril řve na Sheparda a Shepard zase na něj. Já mezitím prostě prohlížím naše možnosti. Spustím krycí palbu pro Sheparda a sám přeběhnu blíže ke sloupům. Zapnu neviditelnost a rozběhnu se. Běžím co nejrychleji přímo ke Kurilovi. Zastavím se až když se zády opřu o stěnu té kraviny na které Kuril stojí. Přikrčím se a sleduji záda nepřátel. Mohl bych je klidně pozabíjet. Ale to bych nebyl v takové výhodě. Zandám jeden samopal a začnu něco rychle mačkat na mém uninástroji. Náhle se z posledního sloupu rozletí příval jisker když se přetížil jeho obvod a sloup přestal fungovat. Já sem zandal opatrně i druhou zbraň do pochvy a rozhlédnu se. Chytnu se rukama za římsu a opatrně se přitáhnu. Bolí mě ruka ale snažím se to vydržet. Opatrně nakouknu nahoru a všimnu si že Kuril zrovna střílí na Sheparda a mé další přátele a stojí ke mě zády. Vytáhnu se opatrně nahoru a přikrčený se začnu plížit přímo za něj. Snažím se nevydat ani hlásku. Když sem kousek od něj tak se přikrčím a vytáhnu z pouzdra na noze svůj nůž. Chytnu ho pevně do ruky a přiblížím se ke Kurilovo zádům. Sem nízko u země a poté zaútočím. Přiložím mu jednu ruku na ústa a poté ho bodnu do pravého ramene. Kuril pustí zbraň a já ho několikrát bodnu rychle do spodní části zad. Poté vytrhnu nůž a shodím Kurila na záda. Stoupnu si nad něj s krvavým nožem v ruce. "Měl si dodržet dohodu. " Poté mu prudce dupnu na krk a vidím jak začne sýpat. Ale já nepřestanu. Kleknu si a začnu do něj bodat. Jeden úder za druhým proniká do jeho těla a všude cáká krev. Když už sem si jistý že je Kuril mrtvý tak zastrčím nůž do pochvy a po čtyřech slezu z Kurila. Vezmu si do ruky jeho pušku a zamířím na jednoho z nejbližších dozorců podemnou. Zamířím na něj a zmáčknu spoušť. Do nepřítele vnikne pár kulek. Bohužel pro mě puška se začne zvedat jak nemůžu udržet zpětný ráz a po chvíli střílím už jenom do stropu a nakonec spadnu na záda. " Co to bylo? Jak někdo může něco takovýho udržet sakra!" Odhodím zbraň kousek od sebe a ležím doufajíc že nikdo nebude tak blbý aby lezl za mnou. Pro jistotu ale do ruky vezmu samopal a mířím na kraje mého příbytku. |
| |
| Purgatory Párkrát jsem ještě vystřelil a další dozorce padnul na zem. Když se Garrus a Legion postarali o sloupy se štítem, štít padnul ale Kuril nikde. Když jsem ho konečně našel pohledem, ležel mrtvý na podlaze. Hned na to se ozvalo pár výstřelů a jeden z dozorců se otočil tím směrem kvůli zásahu. Legion se taky dost činil a dozorce padnul mrtvý. Nikde už nebyla ani noha a my jsme se mohli vydat dál. Kývnul jsem na členy týmu jako důkaz díku a otevřeli jsme dveře. Prošli jsme chodbou, která nás zavedla do další chodby. Za oknem byla vidět loď a všude kolem se váleli mrtvoly. Když jsme se dostali k dalším dveřím, konečně jsme našli Jack. Dveře se otevřeli a tam ona, jak se belhá pryč. Rychle jsem vystřelil jejím směrem. Ne po ní ale po tom kdo se ukázal před ní. Zbraň jsem radši neschovával a držel jsem ji podél těla. “ Tak konečně jsme tě našli Jack. Jsem Velitel Shepard z lodě Normandie. Jsem tu proto, abych tě odtud dostal pryč. Je jen na tobě jak si to přebereš.“ Aniž by stačila něco říct tak jsem jí zasypal pár slovy. Vyčkával jsem reakci jak její tak i možná ostatních. |
| |
| Chvílu manipulácie s dvermi a pár rán zaručí, že sa mi škrípajúc otvoria, pričom sa na mňa vyrúti nejaký čurák, ktorý však... zaznie výstrel a on padne mrtvý k zemi. Prudko sa otočím, pričom mi v rukách začnú znovu praskať iskry a s rozšírenými očami sledujem, kto sa to ku mne blíži. Cerberus.. Nestihnem ani prehovoriť, keď jeden z nich spustí. Zatnem zuby a premeriam si ich pohladom, ktorý však zabodnem do.. Sheparda. "Odviezol preč.. v skutku? A kam? Niekam do milého, chutného zariadenia zameraným na.. dobrú vôlu pomoci pre ludí so schopnosťou biotiky? O ano jasné.." Iskry znovu zapraskajú. "Zaujímavá ponuka. A skutočne ma udivuje, že zrovna.. velitel Shepard, údajný hrdina tejto skorumpovanej vesmírnej spoločnosti, sa podujal k spolupráci s Cerberom. S Cerberom, ktorý je len úbohou cháskou so "sladkými ideálmi" a "láskavým" poslaním vytvárať krásne prostredie, ktoré je len plné bolesti.." Prenesiem nepríjemným ironickým hlasom, prebodávajúc Sheparda pohladom. "Povedz mi.. prečo by som ti mala veriť? Prečo by si to mal mať tak jednoduché? Prísť za mnou a oznámiť mi, že ma berieš kto vie kam. Napochoduješ predomňa a myslíš si, že keď si slávny velitel Shepard, tak sa ti zavesím okolo krku s naivným presvedčením, že už mi nič nehrozí a som v bezpečí, pretože.. ou bože! ty si hrdina!" Vyprsknem a znovu všetkých prítomných prebehnem pohladom, zastaviac sa.. Paráda.. on je tu i geth. Fakt idylka. Vycerím zuby v sarkastickom úšklabku. "Tak.. myslím, že moc času na odôvodnenie nemáš. Totiž táto.. kopa šrotu čoskoro zahučí hromadou rozbitých súčiastiek do éteru. Už len z dobrej vôle a celkovou sebazáchranou, by si mal svoju návštevu ozrejmiť velice efektnou odpoveďou." Provokujúc sa uškrniem a čakám na odpoveď, pričom som pripravená hocikedy do nich páliť, keby sa to nejak... zvrtlo. |
| |
| Opět sou všichni mrtvý a já slezu dolů na normální podlahu a vydám se za shepardem. Když projdeme dalšími dveřmi tak uvidíme Jack. Predator vyletí z pouzdra a zamíří na ní. Shepard mluví a potom dlouuuuze mluví Jack. Během první věty přestanu chápat co to mele. "Hele sluníčko. Bejt tebou tak se zkusím držet reality. Tahle loď vybuchne a buďto s ní vybuchne i tvoje studená mrtvola a s dírama v těle, nebo půjdeš s námi. Věř mi že si to u nás nechceš rozházet. Shepard nemá moc nepřátel... rozhodně ne živejch. " Stále na ní mířím a čekám jestli se vyjádří Shepard |
| |
| Purgatory Když začala mluvit Jack tak hned po ní začal Majký. Po jeho slovech jsem se musel pousmát a začal jsem mluvit tedy hned na to já. “ To že jsem hrdina Aliance, neznamená ani nemá s tímhle nic společného. Jsem tu proto, že sestavuju tým, který se vydá na cestu skrze vysilač Omega 4. Jdeme totiž po kolektorech, kteří unášejí lidské kolonie. A přesně jak řekl tady můj kolega. Nemáš moc na vybranou. Uvědom si, že to co jsi tu udělala, zanedlouho zničí celou tuhle loď. Takže buď půjdeš s námi a budeš mi věřit v tom, že je mi jedno co budeš dělat po skončení mise. To jestli zničíš pak Cerberus nebo ne je jen a jen na tobě. Já pro ně nedělám. Jen mi ukázali cestu kudy a jak zastavit kolektory. Jak se rozhodneš je na tobě. Ale tuhle loď brzo pohltí plameny. A my budeme už dávno pryč. Buď s tebou, nebo bez tebe v našem týmu.“ Dořeknu a hlas je zcela vážný. Nedávám najevo ani sebemenší náznak lži nebo něčeho podobného. Vše co jsem řekl je pravda a je jen na Jack jak se k tomu postaví. |
| |
| Moje dodtazy neostali bez odpovede. Kvariana, ktorý sa ozval ako prvý, prebodnem pohladom na čo sa hneď ozve Shepard. Počúvam ho nehnute s bezvýraznou tvárou a keď skončí svoje odôvodnenie, len prekrútim očami. Trefa, ty zmetku. Musím odtialto preč a zjavne inak to nepôjde len s vami. Tak idem s vami... "Hm, tak fajn. Pôjdem. Ale chcem prístup do databáze Cerbera. Chcem vedieť, čo na mňa má. Chcem informácie." Prenesiem a ruky mi prestanú iskriť. Uškrniem sa a zaistím zbraň a založím si ju za opasok. "A potom by som si rada pokecala s vaším.. šéfom." Vrknem s ironickým podtónom a premeriam si osadenstvo pohladom. "Tak ideme, nie?" Nadvihnem obočie v spýtavom pohlade a s uchechtnutím sa vyberiem do hangáru k tej ich celkom slušne vyzerajúcej kocábke. Jasné, Cerberus prachov jak bordelu vo vesmíre, prečo si nedovoliť takéto hračky.. "A vie sa aspoň odhadom, kvôli čomu tolko únosov..?" Nadhodím a dokrivkám ku vchodu, kde sa zastavím a mrknem na kvariana. "Až po tebe, měsíčku." Venujem mu úškrn a mávnutím ho vyzvem nech ide ďalej. Za ním pokračujem i ja. "Keď vypadneme.. budem mať ešte otázky." |
| |
| Normandie Když začne Jack mluvit tak jen přikývnu a odpovím jí. “ Dám ti plný přístup. Ale nevím jestli to bude v mích sílách. Zařídit ti schůzku se Záhadným. Uvidíme, co se dá dělat.“ Dořeknu to a zamířím si to k průchodu do Normandie. Podívám se na Jack, která ještě něco říká a jak vcházíme na loď tak jí odpovídám. “ Zatím jsme nezjistili proč tolik únosů. Máme jen to, že pracují pro Smrťáky. Podle záhadného jde o definici zvanou jako vyhubení. Všechno se dozvíme, až budeme mít víc informací. Pokud budeš mít otázky, stačí se zeptat. Budu na můstku…. Vy ostatní si odpočiňte. Alespoň dva dny volna. Pro všechny!“ Dořeknu a s Mirandou zařídím plný vstup do souborů Cerebera pro Jack. |
| |
| Strelím pohladom po Shepardovi, keď pristúpi na moju... podmienku. Bez otázok, bez dohadov mi vraj sprístupní všetky Cerberovo zložky.. bez toho, že bych sa s ním musela hádať. Podozrievavo zúžim oči. Tak tu mi niečo nesedí.. To že s nimi údajne nepracuje, by mu i tak bolo lahostajné, že sa budem hrabať v "tajných" záznamoch..? Prečo by to robil? Z dobrej vôle, alebo aby mi zavrel hubu..? "Hm, takže ujednáno. Beriem ťa za slovo. Dúfam, že sa v poslednej chvíly nerozhodneš svôj slub zmeniť." Na tvári sa mi natiahne úškrn."Vieš čo by to znamenalo.. celkom slušný bordel na tejto lietajúcej hračke. A to asi nikto nechce, že?" Nevinne sa usmejem a keď vstúpime na palubu, rozhliadnem sa."Predpokladám, že ten váš... ehm, čo to bolo? Záhadný..? Tu nieje.. Už len podla toho, ako sa necháva oslovovať, to bude asi pekne paranoidný zmetek, nedávajúci o sobe vedieť ani ťuk.. Hm, no nevadí." Myknem ramenom. "Ale som zvedavá, ako ho presvedčíš, aby si so mnou ... priatelsky pokecal." Zachechtám sa a nevšímam si pohladov zvyšku posádky, ktoré sú zabodnuté práve do mňa a ďalej počúvam Shepardov výklad. Pri zmienke smrťákov sa len trochu zmätene poškrábem na hlave. "Eh, no výborne... začína to znieť čoraz lepšie." Zafrflem ironicky a prekrútim očami. "Takže, kde sa mám potom dostaviť pre tie informácie Cerbera?" Nadhodím s rukami založenými na hrudi a stále sa hrabem za Shepardom, keďže aj tak neviem kde mám ísť, či kam sa zložiť.. "Potom bych ocenila i lekárničku a nejaké tiché miesto. Nemám totiž potrebu sa združovať do skupinky." |
| |
| Pulgatory Po přestřelce kdy všechny tři sloupy “padly“ sem se připravoval na finální útok na Kurila. Bohužel už ležel na podlaze mrtev. Přesunu se k dalším dveřím, po jejich otevření sem spatřil spíš jatka než bojiště, všude mrtvoly. co za šílence se tudy prohnal“. Konečně spatřím cíl mise Jack. S puškou stále v rukách zakleknu a namířím na ní. Shepard s ní vede dlouhý rozhovor. Nemám potřebu mluvit rozhodilo by mi to mušku, a pokud stojíme před někým, jako je ona nechci nic riskovat. Nakonec se vše “uklidní“ takže nic nebrání se vrátit zpátky na loď. |
| |
| Normandie Když dorazí Jack tak společně zajdeme za Mirandou a ta i když chvilku protestuje tak mi předá přístup k souborům a já předám přístup Jack. Jen co vycházíme tak se podívám na Jack a řeknu jí pár slov. “ Dej mi pak Info o tom co jsi našla Jack. Taky mě zajímá pár věcí ohledně tohohle všeho, co se týče Cerbera. A Záhadný? Nevím o něm víc než ty. Jen to že teď podporuje naši misi a snaží se nám pomoct zastavit Kolektory, co unášejí lidské celé kolonie. Co se týče místa a samoty. Je tu místo kousek od nákladového prostoru. Tiché tmavé ale pro tebe si myslím, že bude dobrý. Asi ho oceníš. Teď se vrátím, ke s vím povinnostem.“ Dořeknu to a opustím Jack. Má možnost aby si prošla loď a našla i své místo. Došel jsem do své kajuty a začal jsem si procházet zprávy ohledně věcech přítomných i budoucích. Sibyl jsem posádce chvilku pauzu tak jsem kontaktoval Jokera. “ Jokere. Zaleť s Normandii na Citadelu. Uděláme si alespoň den nebo dva volna. Stejně se teď nic neděje.“ Doufám že Joker potvrdí rozkaz. Po chvilce vyjdu s kajuty a jdu do třetího patra kde se schází posádka abych si dal něco k jídlu. |
| |
| Shepard ma zavedie do kanclu nejakej nafintenej princezny, ktorá zjavne nebola moc nadšená s jeho.. rozkazmi sprístupnenia databázy mojej osobe. Hlasno protestovala, ale zjavne Shepardov vplyv na ňu bol celkom silný, keď nakoniec zvolila. Ale tak... prečo si inak nerýpnuť, keď sa ponúka..? Princezna bola celkom vytočená, čo ma priviedlo naozaj do pobavenej nálady. S prístupom do tajných záznamov a s mojím pričinením zle naladenou Cerberovic čubkou, ani tá prestrelená noha už tolko nebolí a ani ma nerozladilo, že moje špecial skvelé nohavice sa pod vplyvom krvavej spŕšky celkom zničili. Na Shepardovu požiadavku o informáciach len myknem ramenom. Je mi to celkom jedno, čo chce on, alebo ktokolvek iný. Ale tak v podstate prečo neprezradiť ktovieaké pikošky o tej chátre? Možno bude zábava.. "Kludne."Odvetím a nezaujato si prezriem krvou obalenú ruku a počúvam ďalej. Toto ma až tak nezaujíma, je to niečo prečo tu v podstate niesom. Smrťáci, kolektory.. Kto vie, čo na tom vôbec je pravdy. Je to všetko prolhané, celý Cerberus.. Kto sa má orientovať v tom, čo je ojeb a čo nie.. Shepard mi odporučí nejakú kobku v dolných priestoroch a na to sa odporučí preč. Ohrniem hornú peru a vzdychnem. Hm, tak fajn.. Teraz sa tu ešte zorientovať. Rozhliadnem sa. Na prebodávajúce podivné pohlady sa len posmešne zašklabím a s odfrknutím sa vyberiem preskúmať túto kopu plechu. Takže.. možno by nebolo odveci nájsť lekárničku, či niečo tomu podobné. Preletí mi myslou, keďže mi Shepard ani neodpovedal ohladne toho na dotaz.. ale tak čo, poradím si sama. Niesom naň odkázaná. Zamierim k výťahu, kde pred chvílkou zmizol Shepard a privolám ho. Možno tam bude i nejaký rozpis, kde sa čo nachádza. Aspoň orientačne, abych nemusela behať po celej lodi ešte k tomu s chromou nohou. Zaborím ruky do vreciek nohavíc a počkám na výťah. Keď sa otvoria dvere, vleziem dnu. Ovládanie s rozpisom tam je. Jak fajn. Ošetrovňa.. Ano to sa zíde. Stlačím príslušné tlačítko a nechám sa zviezť na poschodie s ošetrovňou, dúfajúc, že nikto am nebude robiť ktovieaký rozruch. Nemám na to náladu a asi bych dotyčnej osobe musela rozbiť držku. Dvere sa znovu otvoria. Nezaujato vykrivkám von a chvílu sa rozhliadajúc zbadám to čo hladám. Zamierim tam. To že znovu môj príchod neunikol pozornosti, ma skutočne nevytrháva. Je mi to jedno. Vstúpim na ošetrovňu. Na babu, ktorá tam sedí, len myknem hlavou. "Chcem lekárničku s perfektnou výbavou." Oznámim a len ukážem na prestrelenú nohu, ktorá už len pulzuje, čo beriem ako pozitívny fakt. Uškrniem sa na babu a čakám, než sa rohýbe. Chcem to mať z krku, abych sa mohla pohrabať v tých záznamoch. Na to som vskutku zvedavá. Konečne niečo, čo by mohlo umožniť prínos.. |
| |
| Shepharde zakřičím na velitele.Velitel se otočí.Přistoupím tedy k němu Omlouvám se,že jsem se nezůčastnil poslední mise, aly když jsme byli pro Mordina našel jsem ta m jisté informace a ty se ukázali jako pravdivé. a pdám Shepardovi datapad.Jedná se o místo pobytu Vida Santiaga,vůdce Blue Suns.Ten bastard mi něco dluží a já to chci dostat zpátky.Sám to ale nezvládnu,planeta je pod stálou kontrolu Blue Suns.Potřebuji pomoc veliteli.Prto jsem s tím přišel za vámi a čekám na jeho odpověd |
| |
| Normandie Jen co se za mnou zastaví Zaeed tak se na něho podívám a věnuji mu pozornost. Poslechnul jsem si vše co řekl a na chvilku jsem se zamyslel. Po chvilce přemýšlení jsem se podíval na Zaeeda a odpověděl jsem mu. " Mohl jste mi o tom říct dřív Zaeede. Ale jen co tým bude dost odpočatý a halvně budou mít zhojené zranění co utrpěli. Tak se na to zkusíme podívat." Dořeknu to a kývnu na Zaeeda. Hned na to se otočim z pět ke stolu a začnu jíst to co jstem si přinesl od kuchaře. |
| |
| Normandie Když ses dostavila k doktorce tak ti nabídla veškerou lékařskou péči a postarala se o tvé zranění na noze. Pomohla i kvasanovi a všem co potřebovali pomoct. Poté ses mohla už v pořádku vydat do svého koutku na lodi a studovat dokumenty, které ti na Shepardův rozkaz dala Miradna. Ostatní se mohli vydat také na svá místa na lodi nebo se jen tak procházet a komunikovat s posádkou. Dva dny by měl být klid tak jak sibyl Shepard. |
| |
| Normandie Jack přijme naší nabídku a zdá se že chce vyrazit s námi. No možná chce s námi odejít jenom kvůli lodi. Raději bych si na ní měl pořád dávat trošku pozor. Když vcházíme k lodi tak mě Jack vyzve abych šel před ní. Chvíli jí sleduji a poté poté pronesu. "Jasně sluníčko." Poté aktivuji uninástroj a aktivuji neviditelnost. Již neviditelný ukážu velice neslušné gesto na Jack a vyrazím směrem na ošetřovnu. "Díky za to volno Shepy. Uvidíme se až se vyspím." Maskování se mi zruší až ve výtahu. Sjedu o jedno patro níž. Dojdu k člověku který má na starosti jídlo a chvíli si ho prohlížím. "Ehm...Zdravíčko...hmmmmm... Seržant Gaber? Garde? Ále to je jedno. Dám si něco k jídlu. Nejlépe něco poživatelného pro mě či Turiany. Vaše jídlo by mi moc dobře asi neudělalo. " Jakmile si vezmu nějaké to jídlo tak vyrazím ještě o patro níž. Vlezu k jádru a slezu po schodech vpravo dolů. Lehnu si dole jako předtím když sem špehoval Sheparda a Getha. Zapnu si uninástroj a napojím se na systém kamer Normandy a také na různé štěnice které tu Cerberus má. Nechám si na uninástroji zapnuté ty které jsou ve výtahu, na chodbě k mému příbytku a na schodech dolů. Poté zvednu hlavu a řeknu. "EDI vím že mě slyšíš. Potřebuju teďka ale trochu soukromí. Buď tak laskavá a nech odpojené kamery či jakékoliv video snímače které máš tady v mém brlohu. A za tohle se omlouvám. " Máčknu pár dalších příkazů na uninástroji a vyšlu tak krátký elektromagnetický impulz do odhalených systémů které by mě mohly zachytit. V podstatě je odpojím a ty které vidí na mě nejlépe vyskratováním přetížím takže už nefungují. "Tak to bychom měli jednu věc... Teď ještě aby mě tu nikdo nepřekvapil." Nastavím na uninástroji aby když se na mnou vybraných kamerách objeví někdo tak aby vydal zvuk podle toho která kamera to je. Poté si pohodlně sednu a opatrně si položím ruce na hledí helmy. Zmáčknu několik pojistek a poté si odstraním hledí a hluboce se nadechnu. To je lepší... už mi chyběl čerstvý vzduch. Poté si vezmu jídlo a během deseti minut se najím. Poté si opět nasadím hledí a opět skryji svůj obličej. Tác se zbytky hodím někam stranou a pohodlně si lehnu. Poté opět zapnu uninástroj a najedu si do seznamu programů nainstalovaných na mém obleku. Tak kde si mrško... dal sem za tebe dost kreditů a stejně tě tu pokaždé hledám... Ale výsledek stojí za to. Rozhodně se vyplatilo pořídit si tuhle dražší edici. Když konečně najdu položku:Nerve-stim Pro: Deluxe edice tak se usměji. Aktivuji jí a poté už si jenom pohodlně lehnu a zavřu oči. |
| |
| Baba na ošetrovni i napriek mojej nie práve vrelej požiadavke, sa až velmi ochotne podujala na mojom ošetrení. Síce som mala v pláne uchmatnúť niekolko medigelov a obvazov, pri pohlade na moju nohu som usúdila, že to nechám tak a nechám sa ošetriť .. odborníkom. Netrvá dlho a baba urobí všetko čo treba a nechá ma odísť. Teraz už bez dotazov jej len ledabylo mávnem a vyjdem von. V tom sa ako keby z ničoho nič ozve i môj žalúdok. Sakra práce.. stále niečo. Prevrátim oči, otrávená, že sa rýchlo nemôžem vrhnúť na tie záznamy a zamierim ku kútiku s kuchyňou. Vrhnem neurčitý pohlad na chlapíka, čo u toho stojí a rozhliadnem sa po ponuke dňa. Vraj špičková organizácia a podávajú tu takéto blafy. Všetko vyzerá na jedno kopyto, ako strávená zvratky po vorchoch. Ohrniem nos a ignorujem kuchárov nepríjemný pohlad. Zjavne pochopil môj znechutený výraz.. Okázalo ukážem na niečo čo vyzerá ako mäso s ktoviečím a radšej sa nebudem domýšlať, z čoho to mäso je a keď mi to naloží a nebudem nútená ho u toho prizabiť, tak si to vezmem a s úškrnom sa poberiem k prázdnemu stolu niekde v kúte. Mám nepríjemný dojem, že i vezenské sračky majú trochu lepšiu konzistenciu. A to som si myslela, že nič horšie vyzerať nemôže. Uchechtnem sa a nevšímam si pohlady, ktoré moja osoba znovu pritiahla. Váhavo sa pustím do jedla, zvažujúc či nehodím každé sústo radšej niekam na zem. Ale po krátkej úvahe to radšej zavrhnem. Rýchlo to do seba nahádžem, pričom zisťujem, že to nie je až tak zlé, ako som sa domnievala a nechajúc tácek na stole sa vyberiem znovu k výťahu. To vážne takéto veci nemám za potrebí.. Sráči. Odfrknem si a privolám výťah. Výťah príde a ja vliezem dnu. Namačkám najnižšie poschodie a nechám sa doviesť dolu. Vleziem do prvvých dverí čo uvidím a s nezaujatým výrazom pomaly dopajdám ku schodom. Ano, to by mohlo byť to čo Shepard spomínal. Malé tiché miesto, kde tak bárs kto nepoleze a bude tam možnosť zostať chvílu v klidu. Pomaly zleziem dolu, i keď som zhltla niekolko práškov proti bolesti, tak stále je určitý tlak cítiť. Ale tak.. nemám sa kam ponáhlať, aj keď ma tie záznamy pekelne zaujímajú. Vraj i tak máme dva dni volna, tak si to prezrieť stihnem. Zídem posledný schod, broukajúc si nejakú melodiu a náhle sa zarazím pri pohlade kvariana, ako okupuje môj nový flek. Nakloním hlavu na stranu a založím si ruky na hrudi. "Ale ale, čo že tu ty robíš? Žeby si si splietol poschodie?" Uškrniem sa a oprúc sa o stenu, ho prebehnem rýchlym pohladom. "Či si ma len prišiel milo privítať, keď už mám byť členom Cerberovic borelu..?" |
| |
| Normandie Můj uninástroj začne vydávat slabé pípání které přechází v silnější. Snažím se to ignorovat a užívat si stimulace kterou mi poskytuje můj oblek ale když postava dorazí ke schodům tak už mě to donutí vypnout zvuk. Program ale nevypínám. Když uvidím tu šílenou bestii jak se objeví poblíž mě tak protočím očima. Prohlásí nějaké poznámky a já se ani nenamáhám sednout si. "Jestli chceš bejt členem Cerbera tak si buď. Já k nim nepatřím takže nemám ani jakejkoliv důvod tě u nich vítat. " Na chvíli se odmlčím, pozastavím si nervovou stimulaci. "Nenávidím Cerberus možná stejně jako ty. Možná víc možná míň... Pointou zůstává že ještě jednou mě přiřadíš k Cerberu a já se postarám o to že až pudeš příště na záchod, do sprchy či někde poblíž elektrického vedení vznikne náhle zkrat a usmaží tě to. " Otočím se na bok abych k ní byl zády. "A tohle je můj prostor. Najdi si jinej flek kde složíš hlavu. Spal sem tady už před třema misema a hodlám tady spát dál. " Poté si opět spustím program a na tváři se mi objeví opět blažený výraz. "A teď jestli dovolíš můj oblek má nainstalovanou delux verzi stimulace nervů a já si to hodlám užít... Už to po těch pár dnech potřebuju..." |
| |
| Pobavene sa zachechtám, keď na mňa kvarian nevraživo vyprskne. Prikývnem. "Hm, vidím, že Cerberus si vydobil úžasnú reputáciu. Je mi to jasné.. Ich láskyplné projekty zaručili každému skvelý život." Natiahnem ironickým tónom. "Je zaujímavé pozorovať, kolko .. bytostí sa zrazu zbiera, čo samotným Cerberom pohŕda, ale inak využíva ich prostriedky bez pozastavenia." Uškrniem sa a pobavene ho sledujem, keďže mu moja prítomnosť zjavne nieje príjemná. "Ale tak prečo nevyužiť, pravda..?" Dodám a keď sa mi otočí chrbtom a doslova ma vyhodí, len sa uchechtnem. "To iste.. ale ďalšia zaujímavá vec je to, prečo by ma tým pádom Shepard posielal práve na toto miesto..? Poslal by ma sem, keď by bolo jasné, že je to tvôj flek? Měsíčku na tom asi niečo bude, nemyslíš?" Natiahnem provokačne a nenútene si prejdem sadnúť na nejakú stoličku, alebo čo to je, pričom ho sledujem pohladom. Usadím sa a nohu si vyložím na zábradlie a mávnem rukou na jeho ďalší dotaz. "Iste, len si to uži. Nebránim ti." Prenesiem sladkým hlasom a rozhliadnem sa. Celkom prijatelné.. i keď ten otvorený priestor sa mi moc nepozdáva. Nieje vidieť detailne do celého tohto "objektu", čo by neskôr mohlo vyústiť do nepríjemného stavu. A to by mohlo prerásť do paranoie. A navyše sa chcem prehrabať tými záznami a k tomu potrebujem klud. Nič čo by ma mohlo rušiť. A toto.. je to síce strojovňa, ale na môj vkus je tu až moc živý provoz. Hm.. ani neviem, čo čakám, že tam nájdem. Zastaralé informácie, či dokonca niečo, čo budem môcť použiť..? Zamyslene sa pozriem niekam smerom ku schodom nevšímajúc si kvarianovu prítomnosť. A vôbec.. teraz by bola vhodná otázka, či mi tá čubka dala prístup ku všetkému. A nie len k takým nepodstatným veciam.. Hm, je len jedna možnosť ako to zistiť. Ale.. čo s týmto? Znovu pozriem na kvariana a nakloním hlavu do strany. "Ako si sa dostal k Shepyho posádke? Si tu dobrovolne pre dobro veci, či si v podstate nemal.. na výber?" Spýtam sa s úškrnom čakajúc, že sa do mňa znovu pustí, tak si len zložím prsty do "striešky" a zvedavá, či ho moja prítomnosť v takej blízkosti vyprovokuje, aby vskutku za Shepym šiel.. |
| |
| Ležím zády k Jack a poslouchám jí. Po chvíli co mluví samé pro mě nepodstatné věci se opět otočím čelem k ní. "Nevím proč tě sem Shepy poslal. To je jeho věc. Možná ani neví že sem zalezlej tady. Když totiž sem sháněl ležení já tak mi bylo řečeno ať si vlezu kam chci. No a od tý doby sem se s ním o tom nebavil. " Poté si opět lehnu a relaxuju. Chvíli je ticho a potom opět začne ta ženská mluvit. Hlasitě si povzdechnu a vypnu program. Nechám si to na později až budu sám a bude klid. " Nečekal sem že někdo tady bude takle ukecanej. Ale budiž..." Sednu si a pustím se do mluvení. " Byl sem na jedný planetě. Něco tam právě zlikvidovalo celou lidskou kolonii. To sem se ale dozvěděl až později. Já sem tam přiletěl páč sem hledal jednoho kvariana z flotily. Sheprd se tam objevil a potřeboval pomoc. Netušil sem nakolik je to von ale nechtěl sem aby pravej Sheprd skončil s dírou v hlavě. Takže sem mu pomohl. Přeci jenom Sheparda hodně uznávám. Zabil tisícovky Ghetů, zlikvidoval obrovskou loď utočící na Citadelo. Ale hlavně se zná s Tali. Takže sem ho prostě zachránil a nakonec sem se rozhodl jít s ním. Sem vlastně zabiják na vlastní noze. Cestuju od planety k planetě... Hledám Ghety nebo nějaký hajzly o kterejch se ví že to sou šmejdi a zabíjím je. Jo není nic lepšího než pěkně provedenej atentát. No a prostě když sem se Shepardem tak mám mnohem větší šanci vzít sebou spoustu grázlů než když je budu sám hledat. Navíc můžu něco udělat pro flotilu. A hlavně dokud sem takle blízko Cerberu můžu o nich získávat informace a připravit se na případný útok na ně. To je asi tak nějak všechno proč sem se přidal k Shepymu. Ještě něco plešatice?" |
| |
| Počúvam kvariana bez slova, bezvýrazne a nehnute s očami zabodnuté v ňom. Až pri oznámení, že je zabijákom na volnej nohe, sa mi natiahne na tvári úškrn. Pri atentáte prikývnem. Hm, asi tak... čo je lepšie ako dokonalá deštrukcia niečoho, čo nenávidíš..? Keď skončí len sa uchechtnem. "Hm, myslím, že mi to snáď aj stačí, konzervo. Vidím, že máš vskutku ušlachtilé úmysly." Natiahnem sladkým hláskom a postavím sa. "A teraz, ak dovolíš, sa vzdialim. Nechám ťa, nech si užiješ tých skvelých pocitov, čo prechovávaš k momentálnemu stanovisku. Aby ti nebolo smutno."Rypnem si do ňho a pristúpim k nemu na pár krokov. "A dám ti jednu malú radu. Ešte raz sa mi budeš vyhrážať ublížením, či dokonca zabitím alebo sa o to i pokúsiš, ver mi, že ti to spočítam a práve príjemné to nebude. To ti môžem zaručiť." Dodám a prebodnem ho pohladom."Takže, užívaj si volna." Usmejem sa a v ruke vytvorím slabý výboj energie, ktorým švihnem do trubky v strope. Tá praskne a kvariana ofúkne studený vzduch z klimatizácie. "Papa, Měsíčku." Zamávam mu s úškrnom a vybehnem po schodoch. Chechtajúc zamierim k jedným dverám, ktoré však nemieria na chodbu, ktorou som prišla, ale do hlavnej časti strojovne, kde sa do mňa zabodne pohlad, zjavne technikov. Prekrútim očami a otrávene sa zašklabím. Tento lietajúci krám snáď nemá miesto, kde by nikto neočumoval.. To snáď nieje možné. Otočím sa na podpatku a odídem. Druhými dvermi sa dostávam na chodbu, kde sa mi naskytne pohlad na nákladný priestor lode a chvílku sa zahrávam s myšlienkou, či sa nezložím práve tam, ale po krátkom zhodnotení nevýhod to zavrhnem. Vzdychnem a rozhliadnem sa. Mnoho dverí, mnoho umožnených prístupov... a pri príťažlivosti tohto poschodia bude zjavne všetko obsadené. Všade niekto.. To nechcem. Vojdem do výťahu a naťukám poschodie vyššie. Keď ma tam výťah vyvezie a ja obzerajúc sa, vyleziem. Zamedzený prístup. Tu ešte pravdepodobne nikto neoxiduje. Príhodné. Prejdem k jedným dverám a preskúmam to pohladom, na čo do zabezpečenia začnem niečo vyťukávať. Pár krát do toho tresknem, alebo kopnem a po chvílke si otvorím dvere do pekne zariadenej kajuty. (Takže Kasumi bude mať smolu :D) Rozhliadnem sa. Je to síce vo frekventovanej časti poschodia, ale keď sa to tak vezme kolem a kolem.. ono je to tu asi celé také. Nechám za sebou zavrieť dvere a začnem s malým prieskumom. Prehrabem malý bar, všetky skrinky, urvem malú kamerku strčenú v rohu a na chvílu sa zahladím von cez celkom velké okno, ktoré poskytuje dobrý výhlad do prázdneho priestoru. Moju mysel zaplavia otázky, čo vlastne od toho celého čakám, ako tu vôbec mám existovať.. a hlavne čo mi to všetko dá? Ano, jak povedal kvarian. Informace. Informace sú klúčom. A ja mám prístup. Otočím sa k dverám. "Nepotrebujem aby mi sem niekto liezol..Sakra.." A s tým "zamknem". Panel, ktorému venujem skúmavý pohlad, po chvílke prejdem len mávnutím ruky. Oblečenie, ktoré som predtým objavila v skrini si kriticky prezriem. Nie, tie nohavice niesú tak skvelé ako boli moje.. Ale tak čo, tie moje sú zničené, znehodnotené.. kurva. Jednoduché čierne tričko však ocením, čo mi ale nezabráni ohrnúť nos. Prezlečiem sa. Moje bývalé veci hodím do kúta a usadím sa na posteli. "Teraz sa pozrieme, čo Cerberus ponúka. Čo skrýva vo svojich záznamoch... A bude zodpovedaná otázka, či sa tá kráva cíti na umučenie. Lebo ak mi dala prístup len k nejakým bullshitom, zjavne má o mučenie záujem." Uškrniem sa a začnem vyťukávať do uninástroja údaje, ktoré mi umožnia prístup. |
| |
| Normandie po dvou dnech Shepardovi se ozval Joker a řekl ti pár slov. Joker:“ Veliteli. Máte na lince Záhadného. He he. Na lince. Čeká vás asi dlouhej rozhovor veliteli.“ Joker to dořekne a ty se vydáš do komunikační místnosti. Zapojil se holoprojektor a ty jsi byl u Záhadného. Ten dokouřil svou cigaretu a tímpnul jí. Podíval se na tebe a začal mluvit. Záhadný:“ Sheparde. Myslím že je máme! Horizon – jedna z našich kolonii v soustavě Terminus – se odmlčela. Pokud na ní ještě nezaútočili, brzy tak jistě učiní. Přišel už Mordin s protiopatřením proti těm pátracím rojům?“ Záhadný čekal negativní odpověď, a proto pokračoval. Záhadný:“ Doufejme jen, že umí dobře pracovat pod tlakem. Měl by jste vědět ještě něco. Na Horizonu je členka vaší bývalé posádky. Ashley Williamsová. Nepřekvapilo by mě, kdyby se kolektoři zajímali o vás. Obzvláště když spolupracují se smrťáky…. Mohou jít po ní, aby dostali vás. Je to zatím nejvčasnější varování, které jsme kdy měli. Sheparde. Hodně štěstí. „ Jen co to Záhadný dořekl tak se odpojil a ty jsi mohl jít za Mordinem a ujistit se zda vše běží podle plánu. Pokud ses za ním zastavil tak ti sdělil vše, co jsi mohl očekávat. Jen se pousmál a řekl jen jedno slovo. Mordin Solus:“ Ano.“ A postavil se k počítači kvůli instalaci do všech obleků a štítů. Vy jste se vydali do soustavy Terminus na planetu Horizon. Tam už se ale něco dělo. Ash se prochází z Lilith. Jednou členkou kolonie a baví se mezi s sebou. Když v tom se zatáhne a do celé kolonie proniknou pátrací roje. Zamrazí celou kolonii a konečně se na scéně ukážou vaši nepřátelé. Kolektoři. Kolektoři začali nakládat své oběti do kontejnerů které používají k přepravě lidí. Náhle se jeden z kolektorů rozzářil a náhle skrze něj promlouval samotný smrťák. Posel. Posel:“ Jsem poslem jejich dokonalosti. Připravte tyto lidské tvory na povznesení.“ Všichni kolonisté byli při vědomí ale nemohli se hýbat. Mohli se nechat jenom vláčet do kontejnerů a jen doufat ve svojí záchranu… odkaz |
| |
| Normandie Když mě po dvou dnech kontaktoval Joker ohledně Záhadného tak jsem se vydal do brífingové místnosti a pokecal jsem si se Záhadným. Když mě informoval o tom všem co se má dít na Horizonu tak jsem jen zavrtěl hlavou. Až když se zmínil o tom, že je tam taky Ash. “ Okamžitě vyrážíme. Pokud tam kolektoři jsou, nesmíme je nechat, aby odvlekli další kolonisty. Mordin bude brzy hotov.“ Dořekl jsem to a Záhadný mi popřál hodně štěstí. “ Jokere. Nastav kurz na Horizon. Jdu si pokecat z Mordinem.“ Vydal jsem se za Mordinem a kupodivu jsem zjistil, že už má vše připraveno. Začal to instalovat do všech obleků a štítů, které používáme. Když bylo vše připraveno, vydal jsem se za Jokereme a ozval se od něho celé posádce ale hlavně týmu. “ Tady Shepard. Právě teď máme namířeno na Horizon. Dostali jsme hlášení, že tam míří kolektoři. Chtěl bych, aby se dobrovolníci do týmu hlásili za hodinu u přechodové komory. Shepard konec.“ Dořekl jsem to a šel jsem se připravit. Narval jsem na sebe zbroj a připravil jsem si zbraně. Když jsem měl vše připraveno vydal jsem se k přechodové komoře a vyčkával až budeme na místě… |
| |
| "Pohodička" v kope plechu končí... dem se hrát! Dva dni. Dva dni volna.. tie prešli v podivnej atmosfére. Informácie, ktoré som sa dozvedela z databáze Cerbera ma nútili byť takmer stále v zamyslení.. alebo ako keby som ani nebola duchom prítomná. Myšlienky sa mi neustále vracali k minulosti a zaplavovali mi mysel spomienkami a bolesťou. A keď ma z toho niekto vytrhol...? Mala som chuť vraždiť. Vskutku... Ani neviem, čo ma prinútilo to nerobiť.. Možno za to mohli chvíle strávené hlavne na strelnici, kde som mohla ten zažratý hnev aspoň z časti uvolniť.. a možno len vtieravá myšlienka, že keby to urobím, prišla by som o svôj "klud". Prišlo by mnoho otázok, dotazov a obvinení kto vie z čoho.. Bežte sa bodnúť! Shepardov hlas sa rozoznel loďou po tom, čo som biotikou roztrieskala "panel" na strelbu a ešte stále podráždená, odhodím zaseknutú pištol niekam za seba. Kolektori, jo?.. Že by konečne prišla nejaká sranda..? Rozmlátiť pár hláv, či len rozstrielať niekolko z tých zasraných smradov.. Ano, to je fajn rozptýlenie. Uškrniem sa a vyberiem sa do kajuty. Znovu ignorujúc pohlady posádky sa tam zavriem a chvílu len hladím von oknom. Musím sa toho zmätku nejak zbaviť. Niečo s tým urobiť. Čokolvek. Deštrukcia.. Viac informácií.. Úplná deštrukcia. Prižmúrim nenávistne oči. "Zaplatíte.. ale najskôr sa trošku pohráme. Bude to fajn." Uchechtnem sa a natiahnem na seba vystuženú bundu. S tým vyjdem von a nechám sa vyviesť výťahom ku zbrojnici. Jakoba, ktorý tam je pečený varený, ignorujem a len tak sa kochám pohladom na zbrane, uvažujúc, ktorú hračku si vezmem. Vlastne.. ono je to jedno. Aj tak primárne využijem biotiku.. ale i obyčajne rozstrelenie hlavy má svoje čaro.. Sranda. Nakoniec klasicky siahnem po útočnej puške s nastavením na "výstrely s plamienkom" a odoberiem sa k prechodovej komore. Kývnem hlavou Shepardovi, ktorý tam už vyčkáva a len tak sa opriem o stenu. Nazriem do kokpitu. Hm, nebolo by od veci si niekedy zalietať.. Trošku pozdviženia treba každému. |
| |
| Hlášení.Všichi dobrovolníci se mají dostavit k přechodové komoře.Dojdu klidným krokem do své kajuty a najdu svoji pušku. Doplním náboje a nastoupím si k přechodové komoře,kde už je Shepard a Jack.Veliteli připraven k misi,jaký je náš cíl? |
| |
| Normandie Jen co jsme se začali seskupovat u přechodové komory tak se Zaeed zeptal na jednu otázku. Jen jsem se na něho podíval a krátce řekl jen pár slov. " Náš cíl je zajistit přežití kolonistů na Horizonu. Hlavním cílem jsou ale kolektoři. Poprvé se snimi utkáme takže se mějte všichni na pozoru. Mordinovy štíty nás udrží z dosahu jejich pátračů... Alespoň doufáme že to vyjde." Jen to dořeknu a vyčkávám dokud nebude tým připraven vyrazit. |
| |
| Normandie Jack a její výhrůžky absolutně ignoruji. Za poslední den sem už téměř třikrát umřel. Tudíž o výhrůžku víc nebo míň to už mě nerozházelo. Jediné co tak sem si zapsal do uninástroje poznámku. Ztrestat Jack za její nevymáchanou hubu. Udělat to tak abych nebyl odhalen. Dva dny poté ubíhali klidně a příjemně. Nejvíce času sem strávil zavřený dole a odpočíval nebo vyráběl různé věci do bitvy. Upravoval si oblek či tahal nová videa z extranetu. Projížděl každou zmínku o Tali co sem našel. Zbytek času sem trávil nahoře s posádkou, ve zbrojnici nebo když sem si chodil pro jídlo. Po dvou dnech kdy zrovna jen tak ležím a sme skoro už ve spánku se ozve Interkom. Když zaslechnu sheparda tak okamžitě se proberu a vyrazím nahoru do zbrojírny. Kolektoři! Tak to už začíná jít do pěknýho průseru. Vezmu si dva samopali, těžkou pistoli, odstřelovací pušku, na obleku mám navíc připevněných několik překvápek které sem dělal při dovolené. Vezmu si zásobníky, na záda si místo plamenometu hodím Ml-77. Přiběhnu k místu kde je výsadek a zastavím se tam. Kývnu hlavou na pozdrav každému členu a poté si opět zkontroluji výstroj. Nasadím a zajistím pořádně aby mi drželi všechny zbraně a mezitím poslouchám Sheparda. |
| |
| Netrvá dlho a u priechodu sa objavia ďalší členovia týmu. Zahliadla som tu už mnoho bytostí, ktoré zjavne patrili práve do... našej "sebevražednej" skupinky a nie len k obyčajnej posádke, ale aj keď tu už stojím nejakú chvílu, nezdá sa, že by sa niekomu chcelo pozdraviť kolektorov u práce. Mám sa čudovať? Hm, možno. Avšak necháva ma to celkom lahostajnou. Tak i lahostajne kývnem práve príchodzím a len tak z časti počúvam Sheparda, ktorý vlastne mužovu otázku zodpovedal už pri oznámení tejto novinky. Ja mám v hlave iné myšlienky, ku ktorým sa moja mysel upiera. Životy kolonistov ma netrápia. Ja len potrebujem vypnúť, pričom kolektorská zgerba sa mi na to celkom hodí. Deštrukcia je dobrý spôsob ako sa odreagovať. A keď sú živé a pohyblivé ciele, nieje nič lepšie. Čo vlastne o kolektoroch vieme? Takmer nič. Len že nám treba nejaké špeciálne štíty. No dobre. Stojím tam a čakám. Prestúpim z nohy na nohu, keďže táto nečinnosť v strede pozornosti ma začína pekne štvať a podráždene si pripevním zbraň k opasku. Prestáva ma to tu baviť. Zakaždým trvá tak dlho, kým sa rozhodnú, či pôjdu alebo nie? To máme potom naozaj skvelé vyhliadky do budúcnosti. Vzdychnem a vytvorím malý výboj, ktorý si nechám prskať medzi prstami. Začínam sa nudiť. Vraj to je celkom akútna situácia... a oni si dávajú celkom načas. To kolonisti moc šancí na prežitie teda nemajú. Sakra a mne utečú pohyblivé terče.. Zamračím sa a upriem pohlad na Sheparda. "Mohli by sme sa pohnúť. Pravdepodobne už nikto nepríde, takže ... keď je primárna úloha zachrániť... kolonistov, asi by bolo na mieste, keby vyrazíme. A mám ten dojem, že keď tu budeme naďalej vegetiť, tak po kolonistoch ostane možno tak mastný flak." Prenesiem a znudeným pohladom prebehnem svoju ešte stále iskriacu ruku, ktorá následne "zhasne". Nieže by mi záležalo na vážnosti siuácie.. ale v skutku sa nudím. A tráviť čas postávaním u prechodovej komory je ozaj blbé využitie volných chvíl. |
| |
| Konec nudy... Zrovna jsem se rozcvičovalk kliky na podlaze. Zaměstnávám tělo něčím, abych zase nezačal běsnit. Hrrrr! Zrychluju, zrychluju a pak se náhle zastavim, kvůli hlasu v intercomu. Shepard... Vstanu z podlahy. Akce! Vyrazim z kajuty a mířím do zbrojnice. Potřebuju pušky... Hodně pušek! Když jsem se vybavil brokovnicí, granátometem a samopalem, tak jsem byl se sebou spokojenej. Další cíl: Přetlaková komora! Svižným a natěšeným krokem mířím k přetlakové komoře. Na obličeji mám opravdu hrůzostrašný úsměv, který odhaluje moje ostré zuby. Krvežíznivost mi je vidět v očích. Mám chuť někoho rozcupovat. Dojdu k přetlakové komoře. Už tam stojí pár lidí. Prohlédnu si je a nakonec se zastavim na Shepardovi. Pokynu hlavou v znaku pozdravu a úcty. Sheparde. |
| |
| Horizon Když už jste mohli konečně vyrazit na cestu v hojném počtu, vydali jste se k transportu. Opustili jste palubu Normandie a zamířili přímo na Planetu známou též jako Horizon. Když jste přistáli ohlásil se vám Mordin ohledně toho jak by měli štíty fungovat. Po chvilce se vám ozval i Joker ale spojení se přerušilo kvůli pátračům. Když jste pokračovali severně od místa přistání tak se kolem vás přeneslo hojné množství pátracích rojů. Nevšimli si vás o to se vám hodilo. Mohli jste si oddychnout že štíty fungují jak by měli. Klid ale moc dlouho netrval. Chvilku po vaší chůzi se ukázali vaši hlavní nepřátelé. Kolektoři. Bylo jich nejméně tucet a používali jiný druh štítu než vy. Byl pevnější a jen tak se přes něj dostat nešlo. Měli by jste používat různá vylepšení které provedl Jakob se zbraněmi. Začali po vás okamžitě pálit ze svých zbraní. Krýt jste se mohli za sloupy u schodů nebo za různé bedny. Bedny ale nevydrží příliš těžký nátlak. Kolem místa kde jsou kolektoři se nacházejí výbušné sudy a pár plynových bomb. Můžete je zkusit zasáhnout a tak se zbavit několika z nich…  |
| |
| Horizon Jen co se u přechodové komory sešlo pár dobrovolníků a také pár již přátel. Tak jsme mohli vyrazit. Došli jsme do spodního patra a vyrazili jsme směrem na Horizon v transportu. Jen co jsme po chvilce letu přistáli tak se nám ozval Mordin. Když skončil tak jsem jen krátce pronesl. “ Díky Mordine. Doufám že ty štíty budou fungovat… Tak bando jsme tu musíme zajistit aby tahle kolonie nepadla do rukou kolektorů. Dávejte si pozor. Ještě jsme s nima zatím nikdy neměli tu čest.“ Jen co jsem to dořekl tak jme vyrazili dál. Když se kolem přehnalo hejno pátračů. Tak jsme si mohli oddychnout. Jak se zdá tak štíty fungujou jak maj. Ušli jsme další kus cesty a směřovali ke schodišti. Když v tom se z nebe snesli kolektoři. Byli to jako okřídlení brouci. Zakleknul jsem za jednu bednu a na nic nečekal. Začal jsem okamžitě pálit ještě dřív než se jednomu z nich stačil zapnout štít. Dostal pár ran do hrudi a další šla do hlavy. Padnul k zemi a já zalezl abych se kryl před palbou. Znovu jsem vykoknul a vystřílel jsem dvě dávky po pěti ranách na jednoho se štítem. Zalezl jsem a okamžitě vylezl z druhé strany. Vystřílel jsem zbytek zásobníku a zničil mu tak štít. Rychle jsem přebil a vystřelil směrem kterým jsem střílel do teď. Kolektor dostal pár ran do hlavy a skácel se k zemi. Všimnul jsem si těch plynovejch nádrží a křiknul jsem směrem k týmu. “ Ty nádrže!“ Pak už jsem jen vyčkával jak se kdo zachová. Já jsem podporoval palbou své druhy z týmu… |
| |
| Než odoznie môj dotaz, pripojí sa k nám i ďalší člen spoločenstva, ktorému nevenujem moc pozornosti. Som už dosť nervózna z toho ako som tu musela takú dlhú dobu postávať v nečinnosti a nejaké psychologické odhady nasraného krogana, či vôbec kohokolvek, ma vskutku neberú. Potrebujem rozstrielať pár hláv, tak sa možno kúsok ukludním. Na to sa konečne vyberieme na túto šarádu. Transportujeme sa na miesto a z reproduktoru sa ozve zrýchlený hlas doktora kvôli daným štítom, čo prejdem bez komentára. Momentálne neholdujem spoločenskej nálade, tak čo sa angažovať a plytvať energiou.. Shepy vykoná niečo ako povinnostný komentár situácie. Či dodanie odvahy? Pch, mám v sebe tolko ničivej a negatívnej energie, že to mi je tak na dve veci. S úškrnom sa rozhliadnem. Všade ticho, prázdno... až na tie malé hnusné muchy, čo sa prehnali okolo.. a ako keby sme pre nich ostali nepozorovaní. Hm, to sa zíde.Vytiahnem zbraň a nabijem. Celé toto ponuré miesto je prešpikované napätím a mne oči žiaria podivným leskom. Sledujem okolie pripravená na všetko, že sa konečne dozviem, čo že sú tí kolektori vôbec zač a možno i to, na čo sú im celé kolónie ludí.. ale to ich skôr rozmätáme, než by prišlo na nejakú analýzu "prečo a načo". Postupujeme ticho ďalej. Už sa naozaj zdá, že sme prišli neskoro, tak sa len uškrniem. Postávanie u prechodovky je znát. Ale to, že nemám objekt na deštrukciu ma nedáva práve do pozitívneho rozpoloženia, ako by sa mohlo zdať. Podráždene si odfrknem a v tom sa k nám začnú znášať... kolektori? He? Tak takýto sú? Prerastené chrobáky? Jedna z najvyvinutejších rás... a ono je to hmyz. Čo ti šlahá..? No nič. Máš čo si chcela, tak si hraj. So zlomyselným úšklabkom skočím za stĺp, pričom už sa naša skromná výprava porozdelovala a hmyzáci sú zrazu pod palbou. Poniektorí ani nemajú štíty, čo sa im stane osudným a pár sa ich rozletí do strán pod vplyvom tlakových vĺn. Po chvílke sa mi moje postavenie nehodí tak prebehnem volné pole s tým, že pálim zo zbrane po všetkých našich hmyzích kamarátoch. Tá úboha bednička, za ktorú som skočila, mi moc nepomohla, ale lepšie ako drátem do oka. Apoň som stihla jednému zhodiť štít a doraziť ho vlnou. Zobral niekolko svojich kolegov so sebou, čo som ich ešte pár ranami dorazila a bežím ďalej. Ďalší stĺp je lepšia alternatíva a schovám sa zaň. Nabijem zbraň a vrhnem pohlad smerom odkial sa ozval Shepyho hlas. Nádrže s detonačným obsahom? Hm, to nieje od veci.. Pohladom vyhladám nádrže a chvílu sledujem pohyb kolektorov. Strielajú po všetko čo sa hýbe... a pár sa ich pomaly presúva na dosah. Je pekné, že si neuvedomujú vlastnú zkázu. Odskočím od stĺpu a môj štít zrazu pocíti tlak. Ale zatial drží. "Bude menší ohňostroj, tak bacha, nech vám to neprepáli oblek na zadku, vážení!" Vykríknem na ... kolegov. (Je divné o nich uvažovať ako o kolegoch... a mne asi preskočilo, že ma to vôbec napadlo.) Nechám úvahy úvahami a vypálim niekolko vĺn za sebou priamo do nádrží, ktoré vytvoria krásny hlasný výbuch a roztrelí niekolko tých hnusob na pár nechutných kúskov. Letí hlava, letí hnáta... Pocítim náhlu radosť, na tvári sa mi natiahne úsmev a s iskriacimi očami sa znovu schovám za bedňu. "Vyletí mozek z lébky, och jaký je ružový och jaký je hebký..!" Začnem si pospevovať morbídnu pesničku a zdvihnem jednu bedničku do vzduchu a mrsknem ňou hmyzákovi po hlave. "Chcípni potvoro!" Vyzdvihnem ho vzduchu, trieskam ním po ostatných, čo ich vyvádza z rovnováhy a zvyšok našej výpravy do nich môže pinkať strelami, či niečím iným, alebo ich inak znehodnotiť. |
| |
| Horizon Nastoupili jsme na transportní loď. Taková malá muška. V mých vzpomínkách můžu najít i větší lodě. Když si nastoupíme, tak se někteří z týmu posadí a někteří zůstanou stát. Já? Stále držím brokovnici v pohotovosti, chodím sem a tam a radostně si pobrukuju nějakou dramatickou melodii. No ták! Už by chom měli odletět. Má nedočkavost je uspokojena odletem z Normandie. To je ono! Chvíli letíme otevřeným vesmírem. Přes malý průhled je vidět Horizon. Doufám že se ještě nezdekovali... Otočim se od průhledu a prohlédnu si náš tým. Žoldák, kvarian, biotička a Shepard. Každýho z nich si přeměřim pohledem... Náhle se transportér začne lehce klepat. Vstupujeme do atmosféry. Konečně! V mých očích se opět zviditelní krvežíznivost. Znovu začnu nedočkavě chodit sem a tam. Po chvíli přistaneme. Když vystoupíme rozhlédnu se kolem sebe. Hm... Otočim se na Sheparda, protože zrovna mluvil s Mordinem. Je tu až moc velké ticho. Jen co jsem to dořekl, tak se kolem nás prohnal obrovský roj čehosi, co nešlo prostým okem moc rozpoznat. Zdvihl jsem brokovnici směrem k roji, kdyby modifikace štítů nesplnila svůj úkol. Znovu jsem dal zbraň dolů, protože roj prolétl kolem nás a nijak na nás nezareagoval. Neviděli nás. Vydali jsme se za Shepardem. Žádné znaky boje. Žádné stopy od střel na zdích, žádné mrtvoly, žádní lidi a žádní kolektoři. Tak kde jste? Stisknul jsem pevněji svou brokovnici připraven na bleskurychlou reakci. Chvíli jsme šli jen v "mrtvé" osadě, když v tom se ozvalo bzučení. Z oblohy se snášeli kolektoři. Rrrrrr! Bezmyšlenkovitě jsem se sprintem rozeběhnul k nim. Ještě než stačili vystřelit jedinou střelu, tak jsem se sklouzl po zemi, až jsem v ní udělal rýhu a zastavil se o nějakou bednu. Vyklonil jsem se z úkrytu a vyprázdnil zásobník do kolektora, který byl jenom pár metrů od mé bedny a ještě se nestihnul schovat. Jiní kolektoři mě párkrát trefili do těla, ale štíty držely. Nejdříve jsem mu sundal štíty a pak jsem ho pár střelami otevřel, jak konzervu. Kolektor se svalil na zem a něco z něj začalo vytékat. Rychle jsem se schoval. Dech se mi už po tom extrémním sprintu vrátil do "normálu". Ostatní kolektoři se už schovali, tak jsem počkal, až se mi štíty, které byly na kritické úrovni, trochu obnoví. Střely do bedny začali znít nehezky. Náhle se začala rozsypávat a já dotal pár ran do štítů. Několik kolektorů na mě soustředilo palbu. Sakra! Rozeběhl jsem se sprintem k nejbližšímu možnému krytí. Už v půlce se mi vyply štíty, ale dřív než jsem stačil dostat jakýkoliv zásah do těla, tak se ozval výbuch. Vyvedlo mě to z rovnováhy, takže místo pěkného skluzu, jsem se svalil na zem a dokutálel se za bednu. Skupina, která se soustředila na mou likvidaci, se teď po kouscích válela kolem své někdejší pozice. Díky. Řekl jsem do komunikátoru. Přenabil jsem si brokovnici. Znovu se mi resetovaly štíty. Vykouknul jsem zpoza bedny a obhlédnul jsem situaci. Je tam ještě pár kolektorů. Jeden je však vzdálený od skupiny. Přibližuje se ke krytu Sheparda. Vběhnul jsem mu do zad a začal pálit brokovnicí. Ještě než stačil něco udělat, tak neměl štíty. Když se začal otáčet, aby mě sejmul, tak jsem ho srazil na zem svojí váhou. Okamžitě se začal zvedat. Tak ty mě chceš na*rat?! Vzteky jsem mu dupnul vší silou tam, kde by měla být hlava. Jeho exoskelet slastně křupnul a z palice měl placku. Přesto se mu znovu začala zvedat ruka se zbraní. Vyprázdnil jsem do něj zbytek zásobníku. Chcípni!!! Náhle jsem si uvědomil, že stojim zády k ostatním kolektorům. Rozběhnul jsem se za shepardovu bednu. Štíty jsem už ztratil. Než jsem se stihl dostat za bednu, tak jsem dostal pár lehkých zásahů. Díky mé váze to se mnou ani nehlo. Zbroj utlumila střely, ale přesto se jich pár dostalo skrz, ale neměly už takovou sílu, aby mi způsobily vážnější zranění. Jenom povrchní popáleniny. Sheparde. Pokynul jsem hlavou na Sheparda, když jsem si přenabíjel brokovnici a čekal na resetovaní štítů... |
| |
| Horizont Letíme vesmírem v transportu a já tiše sedím v ruce mám zbraň a dívám se na ní. Občas zavřu oči a jenom přemýšlím. Nevzrušuju se. Dobře vím co tam najdeme. Už sem to jednou viděl. A také vím že z toho nejspíše nebudu další dvě noci spát jak budu mít noční můry. Transport nás vyhodí na planetě a já rychle vyskočím ven. Do ruky si vezmu jeden samopal a rozhlížím se po okolí. Kolem nás proletí roj pátračů a já se oklepu při pohledu na ty hnusné brouky. Ošklivé to věci... brrr. Shepard nás vede dál a já ho následuji. Náhle se ale objeví naši nepřátelé. Napůl humanoidi napůl děsivý brouci s křídly přiletí před nás. Na chvíli se zaseknu. Sice už sem je viděl na videu ale vidět je takle naživo to je něco jiného. Naštěstí než dosednou už utíkám a schovávám se sloup u schodů. Všude kolem nás se snáší palba a já se snažím zklidnit dech. Klid Majký... Není to nic co by si už nezažil. Prostě jenom další nepřítel. Co na tom že má pokročilejší technologii, jsou v přesile a mají proti vám neznámé technologie. To zvládneš. Prostě jenom zamiř a vystřel! No tak! Seber se... Schovávám se a nestřílím a kolem mě létají výstřely z těch jejich prapodivných zbraní. Náhle ale Shepard zařval rozkaz a já se trochu srovnal. Vykouknul sem zpoza sloupku a spustil sadu výstřelů na nádrž. O chvíli později se ozval výbuch doprovázený dalšími výbuchy které nejspíše zařídil další člen týmu. Opět se schovám abych se částečně kryl před výbuchem a dýchám. Poté už opět vykouknu a vystřílím zásobník do jednoho z těch šmejdů kteří pořád ještě stojí. Poté sem se opět ukryl a začal přebíjet. Přebil sem zásobník a vyhlédnu ven kolik se tam ještě schovává nepřátel. Od pohledu uvidím tak 4 nebo pět nepřátel schopných stále boje. Převážně jsou to ti kteří byli od výbuchu dál. Ti čtyři se drží pohromadě a udržují krycí palbu. "Krýte mě! Zkusím je dostat!" Zařvu co nejhlasitěji a poté zapnu neviditelnost. Když sem neviditelný tak běžím co nejrychleji po straně abych se dostal nepříteli do boku. Nakonec se dostanu vpravo od nich kousek za jejich pozice a skočím za bednu. Zapadnu za bednu a snažím se popadnout dech. Do ruky si vezmu granát připevněný k opasku. Chvíli se na granát dívám. Jo aspoň že sem při tý dovolený udělal něco pořádnýho. Vykouknu z poza bedny abych se přesvědčil že tam nepřítel pořád je. Už nejsou všichni, nejspíše někoho zabily pomocí krycí palby. Aktivuji granát a vší silou ho mrštím směrem proti Kolektorům. Poté se opět schovám za bednu. "VÝBUCH!" Zařvu a poté se ozve rána. Opět vykouknu a vidím že z kolektorů moc nezbylo. Vezmu si do ruky těžkou pistoli a opatrně vylezu z úkrytu. Doběhnu k místu kde předtím byla skupinka a rozhlédnu se po okolí jestli je čistý vzduch. Nikde už nevidím že by se střílelo tak se uklidním. Náhle se ale u mé nohy ozve bublavý zvuk. Leknutím málem nadskočím a všimnu si že podemnou je horní půlka kolektora která hýbe rukama a bublavý zvuk je od toho jak prská vlastní krev. Je to odporný výjev. Jenom namířím zbraní na toho kolektora a vystřelím. "Chcípni! Chcípni! Chcípni! Chcípni! Chcípni!" S každým chcípni mu do hlavy vystřelím kulku náhle mi dojdou náboje a já si kleknu ke zbytku těla a začnu do něj mlátit zbraní drženou v obou rukách. "Chcípni ksindle! Chcípni! Chcípni! Chcípni!" |
| |
| Horizon Jen co jste se zbavili pár nepřátelských kolektorů tak jste mohli pokračovat v cestě dál. Prošli jste další kus osady ale nikde jste nenašli nikoho živého ani nic co by nasvědčovalo nějaké známce boje. Pokračujete dál a narazíte na pár dalších domů. Náhle se před vámi ukáže kolektor který sebou táhne kontejnery z těly. Když ho následujete náhle se vám do cesty postaví pár Husků (8). Ti jsou doprovázeny šesti kolektory. Huskové mají dost sinou houževnatost už jen kvůli jejich ocelovím kostrám. I jejich pohybování sem a tam vám neusnadňuje dobrou střelbu na váš cíl. Kolektoři se kryjí za sloupy a pálí co to dá. Jeden větší husk se courá ale zato vystřeluje z ruční zbraně. Ta mu umožňuje snadno a rychle stáhnout vaše štíty na nulovou hodnotu.  |
| |
| Šialenstvo deštrukcie a Horizon plný hmyzu Levitujúceho kolektora mrsknem niekam do dialky, keďže tento spôsob zábavy ma na túto chvílu už omrzel a zvyšok jednoducho rozstrelím. To už znovu vezmem do pohotovosti pištol. Pár krát vystrelím po ďalšej menšej skupinke, zdržujúcej sa neďaleko a keď mi dojdú náboje, usadím sa za bedňu, ktorá vyzerá stabilnejšie, silnejšie a znovu nabijem. To už sa ozve reproduktorovaný hlas kvariana a vykuknem von. Vidím stále rovnaký obraz. Skupinka hmyzákov páliacich po všetkých naokolo a lietajúce strely. Opätujem palbu a už sa po nich chystám vypustiť biotiku, sa ozve kvarianovo "výbuch" a po pár sekundách sa naozaj rozletia na kusy. Trhnem sebou, ale hladím tam ako zhypnotizovaná, aj napriek tomu, že sama som pred okamihom spôsobila detonáciu. Zažmurkám a keď už nikde nevidím nejaký náznak ďalších hmyzákov, vyleziem zpoza bedne. Nakloním hlavu do strany a pozorujem, ako kvarian ničí posledné zvyšky rozcupovaného kolektora. Pobavene sa uškrniem a prejdem k nemu. "Nečakala som, že prejavíš takú iniciatívu. Rozhodne v tomto okamihu nieje nad to úmlátiť ho vlastnou mrtvolou." Natiahnem sladkým hlasom a kriticky pozriem na tú kašu, čo z kolektora ostala. "Vo veznici by to ocenili. Si nevieš predstaviť, kolko švábov sa tam pohybuje. Mal by si perspektívny job." Podpichnem ho s úškrnom a zdvihnem zbraň, čo sa povaluje kúsok ďalej. Patrí jednému z hmyzákov. "Zaujímavá hračka. Ničím podobným som sa ešte nestretla.." Zamrmlem a skúmavo sa na to zahladím. Ich technológia je vskutku pokrokovejšia, než s ktorou som mala do teraz dočinenia. "A.. Útok s ich vlastnými zbraňami? Prečo nie.." Myknem ramenom a zbraň nacpem s nábojmi povalujúcimi sa okolo. Nieje na škodu zistiť s čím pracujú.. Ako to funguje... A kolko škody to môže napáchať.. V mojích rukách. Pozriem po zvyšku posádky. Všetci v celku.. A môžme ďalej putovať za zábavou. Tak sa i stane. Pokračujeme v prieskume, znova prázna lokalita.. K čomu im je tolko biologického materiálu? Na čo im sú ludia? Nepochopená otázka. Ako by potom mohla prísť pochopitelná odpoveď? Títo sráči majú svoje ... Poslanie. (To slovo znie pekne debilne, keď to priradíme práve k danej situácií) A.. Prečo im to neskaziť? Neexistuje lepšia odpoveď než, "prečo nie?". Toto je pošahaná genocida. A asi si to začnem brať osobne. Ďalší výjav, ktorý mi zabráni premýšlať vo svojích úvahách, je hmyzák ťahajúci za sebou... "No do prdele.. " nádoby.. alebo skôr prepravky, kde sú pravdepodobne uskladnené telá ludí. Čo iné by to mohlo byť?? No nezdá sa, že by nám venoval pozornosť. Aj tak niesme až tak blízko, aby nás mohol tak lahko zaregistrovať. Alebo áno, a vedie nás v údajnej nevedomosti, aby nás mohla prepadnúť väčšina zo zálohy. Zovriem zbraň a adrenalín mi stúpa.. Mám pocit, že vybuchnem. Zrazu pred nás skočí niečo naozaj neidentifikovatelné. Zastavím sa v polke kroku a hladím na tú odpornosť, čo sa rúti rovno na mňa.. Pár sekúnd.. To je čas, čo mi trval, než som sa spamätala a ako automaticky som do tej zrúdy začala páliť. Tá kolektorská zbraň taktiež nieje od veci. Hračka je to celkom účinná. Len keby tie hnusoby nebehali z jednej pozície na druhú. "Už sa zastav, kreténe!" Vyprsknem, keď môj štít pocíti tlak. Kolektori schovaní kúsok ďalej si ma vzali na mušku. Teraz, do prdele, abych si vybrala komu napálim držku olovom. Odfrknem si a rozbehnem sa, smerujúc k stĺpu čierneho od strelby a zaskočím zaň. Podráždene napchám zbraň zvyšnými nábojmi, čo som pobrala z predošlého miesta stretnutia a znovu začnem strielať. Opornosti behajúce sem tam, som poctila s pár tlakovým vlnami, ktoré ich mrštili smerom k hmyzákom a do rôznych smerov. Pár tých vecí je v ťahu.. ale čo tá, čo sa courá tam niekde vzadu a vystreluje zo zbrane? To sú dnes kreatúry.. človek aby sa stále čudoval. "Chcelo by to ďalší výbuch!" Rozbehnem sa k prevrhnutému stolu, aby som k nepriatelom bola bližšie.. Predsalen sa to ničí lahšie z blízka. Ale to môj krok neunikne tej zrúdičke a vystrelí po mne. Pocítim nepríjemný tlak, ovela intenzívnejší, než to, čo bolo pri strelbe kolektorov.. Ten parchant mi zhodil štít jednou ranou. Čo to do prdele...! Zapadnem za stôl a zovriem si rameno, kde ucítim silné štípanie.. Trafili ma. Bez štítu. Poctím okolie s pár oplzlými nadávkami a pozriem ako hlboko to je. Nix extra. Len lahké škrabnutie. Ale aj tak pokračujem v nadávaní, keďže mám pre zmenu zničenú bundu. Tí sráči z Cerbera mi budú musieť preplatiť moje znehodnotené veci, sakra! Strasiem z ruky krv a počkám, kým sa mi štít znovu obnoví. "Dám ti to sežrat, zasranče!" Prsknem a znovu sa pustím do strelby. |
| |
| Horizon Když ke mně přiskočil ještě Grunt tak jsem na jeho reakci jen kývnul. Vykouknul jsem zpoza rohu a vypálil dalších pár ran abych tak kryl Majkýho. Párkrát jsem vystřelil a kvarian a také exploze způsobená jak Jack tak i Majkým zažehnala nynější hrozbu. Postavil jsem se a pozorně si prohlédl těla. Když jsem si všimnul Jack jak mluví s kvarianem tak jsem došel k nim blíž a křiknul jsem na Majkýho. “ Majký! Už je po něm. Vezměte jejich zbraně mohli by se hodit.“ Než jsem to ale dořekl tak už jednu ze zbraní měla Jack. Jen jsem přikývnul a vydali jsme se dál. Když jsme ušli další kus cesty tak jsme narazili na kolektora co táhne nějakej kontejner či něco podobného. “ Vidíte to. Buďte ve střehu.“ Jen co jsem to dořekl tak se ve vzduchu ukázali další parchanti ale to nebylo vše. Ukázali se i Huskové. Alespoň tak se jim začalo říkat po útoku na Eden Prime. Rychle jsem začal pálit po prvním co se ukázal nejblíž. Vypálil jsem tařka celej zásobník ale trefy byli jen minimální kvůli pobíhání toho bastarda. Pustil jsem na zem upravenou M-8 Avengera a rychlím pohybem jsem stáhnul ze zad jednu další mašinku. Byla to ML-77čka. Vypálil jsem dvě rány do vzduchu a rychle jsem uskočil stranou. Jedan rána dolétla ke dvěma z kolektorů a zasáhla tak dva šváby jednou ranou. Druhá rána se vracela z pět a zasáhla toho zasrance huska co byl blízko mě. Náraz a síla exploze odhodila i dalšího z husků který šel po Majkým. Rychle jsem se odkutálel stranou a během kotoulu který byl mířený ke sloupu jsem sebral z pět svou upravenou M-8. Začal jsem pálit po kolektorech i huskách. A podporoval tak svůj tým ve střelbě na cíl…  |
| |
| Vstoupili jsme na planetu. Byla tichá. Kde jsou lidi a kde jsou kolektoři? Na tuhle otázku jsem nemusel dlouho hleadt odpověd. Kolektoři zaútočili. Vystřelil jsem několik krátkých salv a srazil pár kolektorů ještě než přistáli . Přilétali ale další. Po chvíli střelby jsme první přestřelku vyhráli. Pokračujeme dál. Brzy zaútočí kolektoři a s nimi i Huskové.Začneme střílet jako zběsilií a společně hsuky zdoláváme.Jeden z nich se dostane až ke mně.Zabořím mu pažbu do místa kde by měl mít nos.Husk ale vydrží a zasáhne mě tlapou do ksichtu.Cítím jak se mi z jedný tváře řine krev.Uklouznu a začnu střílet naslepo.Špatně vidím. Cítím,jak na mě dopadnul mrtvý husk.Takřže jsem ho dostal. Bohužel přes krev nic neivím a tak nevím,zda se na mně neřítí další. |
| |
| Horizon Mlátím do mrtvoly a teprve když na mě promluví Shepard tak se trošku vzpamatuji a začnu vnímat okolí. Všimnu si svých rukou a opatrně se zvednu. uf... to je humus. Měl bych se dát dohromady. Takovejhle zkrat by nás mohl příště všechny zabít. Po chvíli co se snažím pořádně nadechnout vyrážíme dál. V ruce mám těžkou pistoli. Náhle se před námi objeví koletor a táhne nádobu s člověkem. Zvedám opatrně zbraň abych mohl zamířit a připravit se ustřelit mu hlavu kdyby si nás náhle všiml. Opatrně ho sledujeme. Náhle se před námi objeví nový nepřátelé. Všichni se okamžitě pouštějí do likvidace nepřátel. I já začnu okamžitě střílet. Kleknu si a vystřelím zásobník pistole přímo do nejbližšího kolektora. Jeho vnitřnosti mu odletí zády a já se usměji. To už ale na mě běží jeden Husk který náhle ale provede prapodivnou akrobacii když je zvednut do vzduchu výbuchem rakety. Jack krvácí, Zaeed je na zemi a Shepard střílí z poza sloupu. Já sem přikrčený za nízkou zíďkou kousek od Jack. "JACK! POTŘEBUJU ODVÉST POZORNOST! CHYTEJ! ZKUS TÍM SUNDAT TOHO STŘÍLEJÍCÍHO ŠMEJDA! " Sundám si granát z poza opasku a hodím ho neaktivovaný směrem k Jack. "STISKNI STŘED A PAK TO JENOM NĚJAK DOSTAŇ K NĚMU! BOUCHNE TO PŘI NÁRAZU! " Do ruky si vezmu jeden samopal. "JDU PRO ZAEEDA! AŽ TEĎ ZMIZÍM TAK TO ZKUS HODIT! SHEPI! " Několikrát se zhluboka nadechnu a poté máčknu tlačítko. Nečekám jestli Jack pomůže nebo ne. Nepřemýšlím o tom. Vím že nám pomůže. Už několikrát to tady dokázala a já jí v bitvě věřil. Běžel sem přímo k Zaeedovi. K Zaeedovovo pozici se blížil další Husk. Viděl sem jak se k němu sklání a tak sem začal střílet. Plný zásobník za běhu přímo do huska. Nakonec mi se mi vypnula neviditelnost ale to už sem byl u něj a nabral sem ho ramenem. Nevěděl sem jestli žije nebo ne. Ale nechtěl sem nic riskovat. Okamžitě sem se sklonil a odvalil huska ze Zaeeda. Čapnul sem ho oběma rukama za brnění v oblasti ramen a zvedl ho. "Kurva vstávej! Si v pohodě! Musíme střílet nebo je po nás!" Vezmu do ruky jeden granát a aktivuji ho. Poté opatrně vykouknu a hodím ho přímo na jednoho kolektora. Tomu výbuch utrhl nohy a půlku trupu a jeho horní část spadla cákavě na zem. |
| |
| Horizon Pálil jsem dál po huskách a kolektorech. Zaslechnul jsem jak se Majký chystá k dalšímu jeho plánu. Když jsem uslyšel svoje jméno tak jsem začal urychleně pálit po kolektorech kteří ho můžou ohrozit mnohem víc jak huskové. Jeden to dostal trojicí střel do hlavy a padnul a další dostal zbytek zásobníku do těla. Jeho orgány se rozlétli kolem hned po pár ranách co jsem do něho vypálil. Když už byl Majký u Zaeeda tak jsem se otočil na druhou stranu sloupu a kryl jsem jejich ústup před huskama. Čekal jsem že Jack udělá oč jí požádal Majký. Grund nám kryl taky záda a to bylo celkem potřeba. Jak jsem kryl ústup Zaeeda a Majkýho tak se mi do zad dostal jeden z husků ale byl sražen Gruntem na zem. Jeho mohutná noha mu rozdrtila hlavu a já jen kývnul na důkaz díku. Když jsem sestřelil dalšího z husků co šel po těch dvou tak jsem si ulevil protože už byli v mém dosahu. Opřel jsem Zaeeda o sloup hned po tom co jsem ho sundal z Majkýho. Po chvilce se ozvala exploze kterou způsobila Jack. Ta hned po tom sundala posledního kolektora a bylo zase na chvilku po problémech. Podíval jsem se po týmu a pronesl pár slov. “ Je to mnohem horší než jsem si myslel. Zaeed bude v pohodě. Jen potřebuje chvilku oddych. Někdo by tu sním měl zůstat a my zatím vyrazíme dál. Až bude schopnej chůze mohli by jste nás dohnat a tak nám krejt v potřebný situaci záda. Jak jste na tom vy ostatní?“ Zeptal jsem se a čekal na jejich reakci ale i na to kdo tu počká se Zaeedem. Poté než někdo ještě něco stačil říct jsem si všimnul přetvářenců čili husků a řekl jen krátce. “ Na Eden Prime vypadali jinak. Je to jako by se vyvinuli nebo co.“ Dál jsem čekal připravený na reakce ostatních. |
| |
| Zlosť..? Radosť..? Čert to vem, aj tak vás zabijem! Strielam po všetkých tých potvorách a som už v celku naštvaná, že tie obludy sú povedzme že... odolnejšie než bych si priala. Navyše ma štípe rameno a začína mi to liezť na nervy. Odpálim tú jednu modrú potvoru do vzduchu, čo ma v daný moment poteší, keďže to zistenie, že sa to dá celkom ťažko trafiť a zabiť, je mimo iné celkom rozčulujúce. Zapadnem za ďalšiu bedňu a keď si chcem dobiť kolektorskú zbraň, čo teda už nemám čím, podráždene si odfrknem a jednou telekinetickou "strelou" s danou hračkou odvalím hlavu kolektorovi, ktorý sa začal plížiť kolem smerom k ostatným. "Nažer sa, kreténe." Vrknem a znovu vezmem do pohotovosti zbraň čo mám z Normandie. Moje meno sa ozve do éteru a vrhnem podráždený pohlad na Majka, ako som stihla započuť medzi bežnou konverzáciou, ktorý si na moju spoločnosť spomenul a v zápätí držím granát čo mi hodil. Škodoradostne sa usmejem a kývnem. Tá konzerva má niečo do seba.. deštrukčnými nápadmi, ktorými ovplýva.. to sa mi páči.. "Bude mi potešením! Nieje nad to rozmetať niečo tak odporné, po okolí!" Zakričím späť a stisknem tlačítko aktivácie. Hodím granát smerom k tej velkej oblude vzadu a biotikou zvýšim rýchlosť a vzdialenosť hodu. On je celkom ďaleko od mojej pozície, keďže som sa medzitým presunula o kus stranou.. granát mu trafím niekam, kde by teoreticky mala byť hlava a zrazu nastane ďalší výbuch.. vzápätí ďalší.. Znova sa mám z čoho tešiť a taká chvílková radosť niekedy spraví mnoho.. Oči mi žiaria, usmievam sa ako magor... no hotové momentkové šťastie a v okolí sa znovu válajú pozostatky nechutností.. Po uistení, že už v okolí nič z tých vecí nieje, chechtajúc vyskočím na bedňu, za ktorú som sa schovávala a rozhliadnem sa. Napáchali sme znovu peknú škodu, čo sa rozhodne dá rátať za dobre odvedenú časť práce. Spálené tkanivo z oblúd je cítiť pomerne prenikavo, čo mi zkazí náhle pozitívne myslenie a znechutene pokrčím nos. Zoskočím na zem a poberiem sa k našej skupinke s poslaním deštrukcie hmyzu. Shepard je nervózny.. všetci tak nejak prekypujú nervozitou.. Zaeed dokonca jasne poškodený a ja len myknem ramenom. No čo.. lepšie bez xichtu než bez života. Na otázku, kto s ním ostane a vyhne sa tým pádom ďalšieho výpadu, sa zatvárim nenápadne. Nie, ja tu neostanem. Preto tu niesom. "Ako vyzerali na Eden Prime? Chceš povedať, že toto by mohol byť vynovený model?" Zareagujem na Shepyho poznámku a taktiež pozriem rovnakým smerom. Po chrbte mi prebehnú zimomriavky. Je neskutočné, že niečo také vôbec existuje. Taká kreatúra... Taká vec na hromadné ničenie.. Chcelo by to nejaký trumf proti nim.. |
| |
| Někdo pro mě jde. Slsyšel jsem křik.je to kvarianec.Čapne mě v okolí ramen a začne mě odtahovat.Už začínám vidět líp a tak střílím všechny husky co k nám běžej. Bryz je po všem.Můžeme si odechnout . Shepard navrhne,aby to se mnou někdo zůstal. Jsem v pořádku.Překvapili mně. To je všechno.Nečekal jsem,že se dostanou. Když Shepard podotkne,že se huskovy vyvynuli, přikývnu. Tihle potovotry jsou stvoření technologií a ta se nesutále vyvijí.S technologií se vyvíjí i výsledek. |
| |
| Horizon Poslechnu si vše co zde padlo a když se Zaeed zmíní o tom že může pokračovat tak jsem přikývnu a na jeho další slova zareaguju. “ Tyhle huskové jsou přetvořenci. Byli to lidé. Nikoli stoje. Na Endem Prime byli jakési bodce na které lidi napichovali a dělali z nich tohle. Tady jsme to ale zatím nenašli takže je museli přivést s sebou. Musíme zajistit aby už žádné lidi neunesli. Musíme jít zachránit tuhle kolonii. Tak pohyb.“ Dořekl jsem pár slov které se nakonec změnili na rozkaz. Vyčkával jsem nějaké další návrhy a chvilku na to jsem vyrazil dál. Je jasné že na nás budou zase někde čekat další kolektoři i další huskové. Je mi jasné že by to mohlo bejt i daleko horší... |
| |
| Horizon Zaeed je v pořádku a nepřátele jsou mrtvý. Já si hlasitě oddechnu. "Tak další kousek mise za náma. Doufám že to příště pude líp. Nebo už nemusíme mít takové štěstí. Mimochodem díky Shepy. Ta raketa mi vytrhla trn z paty. " Přebiju si zbraně a vyndám poslední tři výbušniny. "Jack... chytej. Předtím ti to s tím docela šlo tak si jednu vem. Ty taky shepy. Nikdy nevíš kdy se ti hodí dobrej granát. " Rozdám jim granáty. Poté se postavím a protáhnu si záda. "Hm víte co vám k těm Huskům řeknu? Je mi úplně jedno jestli se vyvinuly nebo ne. Stačí do nich dostatečně dlouho střílet a umřou. To jestli do nich musím vystřílet víc nábojů než do těch na Eden prime mi je jedno. Sheparde bez urážky... ale sme teď a tady. To jak moc se vyvinuly si potom můžou zkoumat z jejich mrtvol. Až to skončí klidně nějakýho kolektora a huska odtáhneme našemu doktorovi a můžou do nich bodat svoje nástroje do libosti. Teď bychom se ale měli pohnout. Každá vteřina co tady prokecáme je několik dalších lidí který ty zasranci naloží do svých lodí! A to já si na triko neberu. " Seberu si ze země kolektorskou pušku a opřu si jí o rameno. "Tak co Shepy?" |
| |
| Ešte šťastie, že Zaeed odmietne rekreačný veget, takže moje nepríjemné tušenie, že bych ho musela tráviť tiež, pominie.Ďalší pohlad venujem krvavému ramenu a samozrejme rozseknutej bunde. Zmučene vzdychnem. Nemožné, aby som chvílu neprišla o dobré handry.. Ale to už Shepy odpovedá na moju otázku a taktiež Zaeedov dotaz a jeho odpoveď nieje práve povzbudzujúca. Nakrčím znechutene nos. "Bodce? Ou fuj. To celkom zvrátená predstava." Zamrmlem a pozriem na Majka, ktorý sa ujal ďalšieho slova a strčí mi do ruky granát. Uškrniem sa."Jasné, to je dobrá hračka." Kývnem a granát pripnem k opasku. Vskutku.. čo museli použiť, akú techniku, aby z človeka vzniklo hento? Transformácia velice pokročilej formy, až z toho ide des. Zrazu sa mi do mysle votrie odporná predstava obrovskej armády hentakých potvor.. Ktoré trhajú všetkých a všetko.. Chytím sa za hlavu. Nie, toto nieje práve ideálny zvrat myšlienok. "Mám však dojem.. že už tá kolónia je pravdepodobne v ťahu a tých pár zmrdov už len "čistí chodník" po zvyškoch zatúlaných občanov." Dodám sucho a pohlad zameriam na Shepyho. "Ale hej. Kto to môže tak isto vedieť.. Možno je moja dedukcia nepresná. Ale keď sa na to pozriete objektívne, je to viac než zrejmé. No uznávam, toto kecanie situácií moc nepomôže." Myknem ramenom a dokonca ma ani nerozčúli, že by som nemusela mať pravdu. Toto celé je nechutné. "Avšak, prieskum je prieskum. Tak ako vraví Majk, mali by sme pokračovať, no nie? Mám chuť tých sráčov pekne poničiť a povraždiť." Na nič nečakám, taktež vezmem do ruky ďalšiu kolektorskú zbraň. Tú svoju znovu upevník k opasku a pozriem na ostatných. "Tak.. ktorým smerom? Je čas znovu rozosievať zkazu švábom." Prenesiem so zlým úsmevom a čakám kade sa vydáme.. |
| |
| Horizon Po malé chvíli jsme zlikvidovali i posledního kolektora. Když následuju Sheperda, tak spatřím kvariana, jak cupuje mrtvolu kolektora. To je slaboch! Pouze si odfrknu. Brokovnici jsem si schoval a místo ní jsem si vytáhnul útočnou pušku. Když Shepard řekne, že bychom si měli vzít jejich zbraně, tak přikývnu a jednu ze země zvednu. To je ale sračka! Okomentuju podivně vypadající zbraň kolektorů a vzteky kopnu do poblíž ležícího kolektora. Pěkně to zakřupalo. Stojím na stráži, dokud se situace nevyjasní. Po malé chvíli postupujeme dál. Moc daleko jsme však nedošli... S nebe se znovu snášejí kolektoři. Jenomže to nebylo jediné, co nás přišlo přivítat. Pozor! Zakřičim na ostatní poté co si všimnu husků. Tentokrát zbytečně neriskuju. Stojím na spolehlivé pozici za sloupem blízko Sheparda. Pomocí kolektorské zbraně se snažím sejmout běžícího huska. Zbraň má na můj vkus až moc velkej rozpty a husk se pohybuje moc chaoticky a rychle. Proto přestanu střílet a počkám, až přiběhne blíž. Pojď sem! Husk se na mě rozeběhnul. Napřáhnul jsem a jednou pořádnou ránou pěstí jsem ho sundal na zem. Pak už následovalo slastné dupnutí na hlavu. A máš to! Pak už jenom kryju záda členům týmu. Jack s pomocí granátu zlikvidovala střílejícího huska. Jeden kolektor tam, pak zase jeden husk tam a po nedlouhé chvíli byl zase klid. Přišel jsem k tomu chumlu zády. Stále jsem se rozhlížel po okolí, aby nás někdo nepřekvapil. Poslouchám co říkají ostatní. Když Shepard řekně, že někdo bude muset zůstat, tak odvětím. Sheparde, ty jsi tu velitel. Ale pak si pro sebe dodám. Ale jeho rány nejsou vážné... Když se baví o huscích, tak zase dodám. Zbytečný plejtvání střelivem. Pak se začnou dohadovat o důležitosti mise. Sheparde. Není bezpečné zustávat na jednom místě. |
| |
| Horizon Vydali jste se dál a došli jste na bytové prostranství kde jste našli několik prázdných boxů. Podle těch jste mohli postupovat dál. Chvilku na to jste prošli pár domy které se dali pojít i když byli třeba tři vedle sebe. Prošli jste dál na místo kde bylo pár z padlích sloupů v opravě za které se dalo schovat. Schovat jste se mohli schovat i mezi budovami i do nich. Když se znovu ukázali kolektoři bylo jich jen deset. Jediné co bylo divné bylo že jeden z nich jako by hořel. Náhle pronesl pár slov směrem k vám. Ničemu z toho jste ale nerozuměli protože jen co kolektoři přistáli tak hned na to začali střílet. Mezi kolektory byli také tři Huskové.  |
| |
| Horizon Jen co se všichni shodnou na jednou věcí tak od všech jsem slyšel své jméno. Vzal jsem si granát od Majkýho a vydali jsme se dál. Než jsme vyrazili jen jsem přikývnul a řekl jasnou a ne moc dlouhou větu. “ Jdeme na to.“ Dořekl jsem to a vydali jsme se dál po cestě. Dorazili jsme na místo kde bylo několik boxů a pár domů poblíž sebe. “ tyhle jsou prázdné. Tohle je poslední místo kam se Kolektoři podívaj. Žádné další kolonisty už neunesou.“ Dořekl jsem to a pokračoval jsem dál v cestě. Domy se dali procházet a tím jsme se mohli posunout o kus dál mnohem rychleji. Když jsme se dostali do další fáze znovu se ukázali kolektoři a huskové. Jeden z nich z planul a já jsem jim rozuměl. Nevím ani co to bylo ale asi to bylo tím jak jsem se pře pár lety dotknul majáků Protheánů. Ti ale začali hned střílet a my se jen tak nedali. Začal jsem pálit a trefil jsem párkrát kolektora co vypadal jako když hoří. Střeli se mu zabořili do těla ale nic to sním neudělalo. Stál tam jako by se nic nestalo a střílel jaké si plazmové koule. Když mě zasáhla stáhla mi štíty až na nulu a já se musel krýt. Začal jsem znovu pálit z úkrytu ze dveří domu ve kterém jsem byl a párkrát jsem zasáhnul jiného kolektora. Ten padnul po pár ranách na zem. Rychle jsem zalezl do krytu a podíval jsem se na bok. Měl jsem protrhnutou uniformu a cítil jsem na boku škrábnutí. “ Tak to ne. Krejte mě!“ Křiknul jsem na svůj tým a na nic jsem nečekal. Rozběhnul jsem se rychle proti spadlému sloupu a para kotoulem jsem dopadnul těsně k němu. Cítil jsem krycí palbu od svého týmu a když se přiblížil rozžhavený kolektor tak jsem využil situace. Než si mě všimnul sundal jsem granát z opasku co jsem si vzal od Majkýho a odjistil. Granát jsem zabořil pěstí do kolektora a díky přísavce kterou granát má drží na všem. Rychle jsem se rozběhnul z pět a po pár vteřinách kdy jsem těsně doběhnul z pět do svého krytu jsem slyšel výbuch. Ten srazil na zem i jednoho z husků. Rychle jsem přebil zbraň a nechal štíty ať se dobijou. Krycí palbou jsem dál podporoval svůj dobrý tým… |
| |
| Horizon "Jdeme na to." Zaznělo od Sheparda. Jó! Potvrdil jsem celej natěšenej. Je čas nakopat pár kolektorskejch řití! Ještě jistěji sevřu svou zbraň. Vyrazili jsme znovu kupředu. Nechal jsem ostatní jít dopředu a sám uzavíral formaci. Chvíli jsme šli a pak se nám nabídla možnost na zkratku. Rrrrrr! Ještě víc se rozhicuju. Zatímco ostatní pokračují, tak já hlídám celé skupině záda. Když vejdeme do domu, tak pro jistotu zavřu dveře, kterými jsme přišli. Takhle postupuju u všech dveří, kterými jsme prošli. Tím jsem se trochu zpomalil a celý tým se mi trochu vzdálil. Sakra! Zakleju, když uslyším střelbu. Rozeběhnu se za ostatníma. Než jsem k nim však doběhnul, tak jsem si uvědomil, že jsem ve výhodné pozici. Zaútočím na ně z týlu... Přeskočím okno domu. Dopadnu na nohy a má váha způsobí to, že se mi pod nohama udělaly ďůlky. Vykročím s kolektorskou puškou do zad kolektorům. Zrovna když vylezu zpoza bedny, tak se v komunikátoru ozve Shepard. Okamžitě spustím krycí palbu. Vběhnul jsem kolektorům do zad. První, který byl kousek odemě, se ani nestihnul otočit a už byl proděravěnej. Otočím pušku k dalšímu cíli. Stále jdu a nezastavuju se. Vzdálenost mezi námi ze zmenšuje. Kolektor se otočil a začal pálit. Chcípneš svině! Stále zrychluju a pálim na kolektora. Ještě dostanu pár rán do štítu a kolektorska zbraň přestane střílet. Zasranej krám!!! Chytnu za běhu pušku oběma a s výskokem máznu kolektora puškou po hlavě. Puška nejdřív křupne hlavu kolektora, ale než se proboří dovnitř, tak se rozletí na všechny strany. Kolektor si silou té rány sednul na zem. Jedno pozitivum je, že přestal střílet, protože mé štíty byly právě na kritické hodnotě. Praštím kolektora ještě po hlavě pěstím a pak se mu snažím vytrhnout jeho pušku. Nejdřív vzdoruje, dokonce i párkrát střelí, ale nakonec mu jí vytrhnu. Otočím ji proti němu a rozstřílím ho. Když už sebou jenom cuká v smrtelných křečích, tak si na něj odplivnu. Náhle zazní výbuch a mě po hlavě majzne kus kolektorské ruku. Tak vy mě budete srát?! Rozčílenej jsem na tolik, že se mi před očima prakticky červená. Zahodim kolektorskou pušku, vytáhnu granátomet a vyskočím na bednu. Zamířím skupinu kolektorů, co se snažila Shepardovo krytí rozstřílet na cucky. Wááááá!!! Vypálim jeden granát na skupinu tří kolektorů. Výbuch není dost silnej na to, aby je roztrhal na kousky, ale je dost silnej na to, aby odhodil kolektory na bedny. Pro jistotu skupinku poctím ještě jedním granátem. Nesleduju jestli jsou živí. Najdu si další cíl. Dva huskové, kteří si to pěkně ládovali ke mě. Pěkně u sebe. Další granát. Bum! Muhahaha! Huskové se rozlétli do různých stran. Ještě vypálim pár granátů, až mi zbyde jenom jeden. Způsobím tím nemalý svinčík. V tom mě ten záchvat vzteku přešel, protože jsem pocítil nepříjemnou bolest v noze a v oblasti hrudi. Okamžitě jsem se svalil z bedny a schoval se za ní. Granátomet jsem nechal pohozenej u sebe. Sakra! Zakleju, když uvidim čtyři díry v brnění na hrudi a jednu pěkně ošklivou nad kolenem. Cítím že na noze je rána pěkně hluboká. Né že by rány na hrudi nebyly vážné, ale nejsou smrtelné. Kdežto pohyblivost mě může stát život... Rychle jsem analyzoval situaci. Dopr... Čapnu granátomet a zamířim na huska, který na mě najednou vyběhnul, ale ten mi granátomet vyrazí dřív, než stačím vystřelit. Další ránu zakryju rukou a pak mu tu pazouru chytnu než ji vyndá z chrániče předloktí mého brnění. Svině! Přitáhnu si huska k sobě. Pokusím se vstát, ale huskovo kroucení způsobilo to, že jsem se přes něj převalil. Ta svině má sílu... Když se zastavim na pravém boku, tak jenom vidím jak husk září energetickým výbojem. Doprdele!!! Následuje záblesk a já se začínám kroutit v křečích. |
| |
| Je fajn, že je to tak jasné a lahké.. jednoducho sa vydáme ďalej bez toho, aby sme ďalej viedli nejakú diskusiu ohladne modrých príšer. Obzerám sa okolo seba, hladám známky pohybu, ale všade je znovu ticho.. a podivný klud. Ale to je len ďalší náznak toho, že znovu nastane chaos a budú lietať časti tiel. Po kolonistoch ani mastného flaku, čo by sa dalo už naozaj považovať za znepokojivé ale nie až tak znepokojivé, ako boxi pohodené na zemi. Zamračím sa a pevnejšie zovriem zbraň. Ani sama neviem čo si mám o tomto všetkom myslieť.. Znovu prejdeme nejakú vzdialenosť, znovu nikde nič.. prázno.. A po chvílke je zas počuť ten nepríjemný bzučivý zvuk.. napätie sa ako keby znovu vystupňovalo... A to už sa k nám znášajú hmyzáci a ich modrý parchanti. Zaskočím za niečo, čo mohlo byť volakedy stĺpom a začnem so strelbou. Je mi jedno, čo žiari a prečo to žiari... musí to chcípnuť. Čo teda nejde tak lahko, ako by mi vyhovovalo. Ten parchant má pomerne vysokú odolnosť a dokonca vypúšťa nejaké divné energetické gule.. Zavrčím a rozstrielam kolektora, ktorý sa zrazu zjavil asi meter odomňa. Je z neho len hnusný bordel. Odfrknem si a nacpu kolektorskú zbraň s tými pár nábojmi, čo som znovu len tak našla na zemi. Na to sa len ozve séria výbuchov, vlna nadávok, krik a chrapot. Kryjem sa pred odletujúcimi časťami bedničiek a kusmi tiel a prípadne si pár krát vystrelím. Ale ono ani nieje potreba sa príliž angažovať.. Gruntova hračka porobila všetku robotu. Po chvílke chaosu znovu vykuknem zpoza stĺpu a pousmejem sa nad tou zkazou.. len je ešte potreba postarať sa o jedného švába a tú zasranú modrú obludu, čo sa snaží šežrať Grunta. Priblížim sa do primeranej vzdialenosti a zdvihnem potvoru do vzduchu. Trepe sa tam ako keby ho zapojili do zdroja prúdu pre celú jednu kolóniu. Ten jeden hmyzák ktorý ostal nažive, striela zase všade okolo, tým pádom zasiahne aj ... huska vo vzduchu a ten len chrapčí a vreští. "Uvidíme, ako si padnú do oka, čuráci." Prsknem a pomerne vysokou rýchlosťou mrsknem huska na kolektora, ktorý asi pochopil zámer a začal strielať striedavo mojím smerom i k lietajúcemu objektu. Ten doň narazil tak, až ho zvalil k zemi. Vyskočím na zborený stĺp a začnem trieskať zmäteného kolektora už s zjavnou úplnou mrtvolou modráka. Márne sa snaží odstreliť to.. nemá to žiadny vlyv. Rýchlosťou akou prichádzajú nárazy, už ani kolektorovo telo nevydrží nápor a začne sa zjavne ... znehodnocovať. Nechám padnúť huska na kolektora a so zatnutými zubami k nim ešte vyšlem tlakovú vlnu, ktorá ich rozstrelí do strán. Pri tom poškodení, ktoré obe potvory utrpeli nárazmi sa ich telá doslova roztrhnú a bezvládne padnú niekolko metrov ďalej. Vydám tlmený povzdych a zosuniem sa na stĺp. Táto šaráda ma celkom vyčerpala, čo som ani sama nečakala.. a až keď som skončila, až teraz som pocítila následok svôjho nápadu. "Do prdele..." Zamrmlem a chytím si hlavu. Asi to nebolo až tak ideálne... |
| |
| Horizon Husk mi uštědřuje nemalou bolest. Nevzdávám to však předčasně. Střídavě se huska snažím sundat a pak se zas kreju před jeho nekontrolovatelným škubáním. Hajzlík jeden! Uštědřím mu pár ran pěstím do hlavy. Po poslední ráně se husk vznesl do vzduchu. Co to? Pomalu si stoupnu. Okamžitě si všimnu Jack. Jen mu dej biotickou medicínku. Dokulhám ke granátometu. Schovám ho k ostatním zbraním. Teď si zas vezmu kolektorskou pušku. To už jsou slyšet nárazy huska do kolektora. Rozhlídnu se po okolí a když se ujistim o tom, že je vzduch čistej, tak se dobelhám k Jack. Dík. Jsem stále v bojovém režimu a proto se k ní přiblížím bokem a kryju sektor. Jsi v pohodě? otázka je celkem vtipná, protože mám zraněnou nohu a hrudník. Z každé díry v brnění vytékají potůčky krve, ale nejhůře vypadá noha. Ta je celá od krve. Stále jsem však bojeschopný. Podívám se na Jack, jestli mi náhodou neodpovím a čekám, co se bude dít dál |
| |
| Prudko dýcham a snažím si skoncetrovať myšlienky a svoju vnútornú silu. Nemôžem sa zložiť kvôli nejakým posraným kreatúram, ktorým som venovala kúsok ničivej hry.. Privriem oči a chvílku len tak oddychujem. Nečakala som, že mi to bude treba, ale výpad bol príliž dlhý a navyše kombinovaný.. Trhnem sebou, keď sa ku mne priblíži Grunt. K jeho slovám díků len kývnem hlavou a uškrniem sa. "Za málo.." Odvetím a zažmúrim oči do prudkého slnka. K jeho ďalšej otázke len pokrútim hlavou. "Nič mi nieje. Prejde to tak rýchlo ako to prišlo. Žiadna závada." Odpoviem a podopriem sa rukou o kváder na ktorom stále sedím. Keby to je tak jednoduché ako to znie.. Chcelo by to panáka. Povzdychnem si a kriticky pozriem na Gruntovu nohu, ktorá je skoro na kašu. "Keď sa chceš ďalej hrať, tak s týmto bys mal niečo robiť. Vyzerá to zle." Dodám nevzrušene a zamávam nohami vo vzduchu, ako keby som sedela niekde na preliezke. Pozriem po ostatných, čo sú neďaleko a len myknem ramenom. "Mne je to jedno... čo teraz? Aká je táto dedina velká?" Spýtam sa, hladiac niekam do dialky na miesta, kde sme ešte neboli.. |
| |
| Horizon Když mi Jack odpoví, tak si pro sebe řeknu. Ti biotici prostě neví kdy přestat... Když zmíní mou nohu, tak se usměju a ukážu všechny své pěkně ostré zoubky. Myslíš tohle? To je jenom škrábanec. S tím bych si hlavu nelámal. Ukážu prstem na díru ve "stehně". Krev z díry stále teče. Laksně pokrčím rameny. Ale menší ošetření by neuškodilo. Zaburácí můj hrubý smích. Otočím se na ostatní. Rány na hrudi se mi už zatáhly samy, ale noha. Chtělo by to nějaký medi-gel. Mám trochu pochroumanou nohu. Znovu ukážu prstem na díru v noze, která má velikost pěsti (počítám i zbroj). Bohužel já s sebou žádnej nemám. Kolem se pronesl roj pátračů. Zatracený svině! Promluvím ke všem členům týmu po té, co roj zmizí. Co máme za plán? Jsem nad míru potěšen zabíjením kolektorů a husků, ale koho tu zachraňujem? Tahle lidská kolonie je obrovská a my jsme malý útočný tým. Znovu se rozhlédnu. Koho hledáme? Kolonisty? Tak ti jsou támhle... Ukážu prstem na kontejnery. Navrhuju jít přímo do centra kolonie a jestli nebude nikdo tam, tak už tu nebude nikdo... Povídám, zatímco si ošetřuju nohu. Pak se narovnám, když dokončím ošetřování. Nejspíš nás tam čeká pořádný peklo. *Nakonec se otočím směrem k lodi kolektorů. Nebo bychom mohli udělat něco s jejich lodí. Tyhle lidské kolonie maj jistě nějaký obraný systém.* |
| |
| Uchechtnem sa, keď Grunt svoje zranenie označí za maličkosť. Jasné, pokial mu tú nohu niečo neurve, tak dovtedy je všetko cajk.. Myknem ramenami a to zranené dá o sebe jasne vedieť. Krátko sa naň pozriem sa ale viac pozornosti mu nevenujem. Chvílu Grunta sledujem a keď sa ohladne medigelov nemá nikto k činom, tak si odfrknem a z bočného vačku na nohaviciach vytiahnem jeden malý a hodím mu to. "Ale keď mi to náhodou bude chýbať.. nakopem ti prdel!" Vrknem a podopriem si hlavu. Ja sama by som sa mala nad sebou zamyslieť. Zamračím sa. Nechápem, kde sa to vo mne vzalo.. Ani ich nepoznám a dobrovolne sa vzdám liečiva.. Ničiť nepriatelov, keď napadnú ostatných je jedna vec... ale delenie sa svojích prostriedkov na liečenie, či vôbec zdielať ich údel, je vec ďalšia ... Na to sa okolo preženie roj múch, čo ma vytrhne zo zamyslenia a pozriem smerom, kam Grunt ukazuje svojou masívnou prackou. Stred kolónie a všetko sa zlieza tam. Vidno i tie "kontajnery" na ludí... Neboli by odveci ďalšie výbušné nádrže, alebo hocičo so zápalným obsahom. Ten jeden granát stačiť nebude.. "Peklo nastane im. Tolko škody zo svojich radov ešte nezažili." Zavrčím a zoskočím z kvádru. Vyčerpanie, ktoré som pocítila predtým už celkom ustúpilo, tak som znovu schopná boja. Len tá štamprle niečoho by teraz ozaj bodla.. "Fajn, koniec vegetu. Poďme." Oznámim a vyberiem sa tým smerom. |
| |
| Horizon Potkali sme další nepřátele a já sem hned zaklekl za nejbližší kryt. Čas od času vykouknu ven a vystřelím pár ran z nové bouchačky. Zařící šmejd vystřelí kouli horké plazmy a ta zatočí směrem ke mě. Když exploduje poblíž mě tak mě to donutí pořádně zakleknout. Naštěstí je můj oblek odolný proti velkým žárům takže se o to nemusím příliš starat. Náhle Shepard zařve krycí palba a tak ho poslechnu. Vykouknu z krytu zbraň opřu o kryt a spustím palbu vším co mám. Náhle ze strany vyběhne Grunt a začne rozsevát zkázu. Všude létá spousta úlomků a střepin. Proto se opět schovám. Když vykouknu nestojí už moc nepřátel. Vyprázdním zbytek zásobníku do jednoho stojícího kolektora a ten spadne mrtvý na zem. O zbytek nepřátel se postará Jack když mlátí nepřítelem o dalšího nepřítele. Když vstanu tak už je všude mrtvo. Zahodím pušku a seberu si novou jelikož sem zatím nevykoumal jak tuhle potvoru přebíjet. Poslouchám výměnu názorů mezi Gruntem a Jack a čekám na Sheparda až se vyjádří a dá další rozkaz k pohybu |
| |
| Horizon Když se vše kolem uklidnilo tak se mi konečně dobili štíty na dostatečné procento. Když jsem zaslechl jak si Jack a Grunt vyměňují názory tak jsem se do toho vložil i já. “ Pokud má kolonie nějaké obrané systémy tak se musíme postarat aby začali rychle fungovat. Teď pohyb. Máme tu ještě práci.“ Dořeknu to a vydám se směrem ke dveřím. Jsou zase zamčené tak nechám Majkýho aby se o to jako náš nejlepší technik postaral. Když je otevřel tak jsem vlezl dovnitř ale něco se mi tu nezdálo. Když se ozval hluk zpoza jedné bedny tak jsem vytáhnul pistoli a zamířil jsem tam se slovy. “ Společnost. Vylez hned!“ V tom tam stál jeden z kolonistů a podle oděvu vypadal na mechanika. “ Co tady děláš? Kolonie je napadená a ty jsi tady. Tak mluv. Hned!“ Dořekl jsem to a jen čekám na jeho reakci… |
| |
| Horizon Když jste se dostali už přes třetí vlnu nepřátel došli jste do jednoho malého skladiště kde jste narazili na přeživšího mechanika. Když jste mu položili pár otázek tak vám rychle odpověděl aby se vás mohl také rychle zbavit. Mechanik:“ Když napadli kolonii byl jsem tady. Rychle jsem zavřel dveře. Ale stejně za všechno může Aliance. A taky ta Náčelnice Williamsová. Poslali jí sem kvůli těm věžím ale stejně nefungujou. Jestli chcete zkuste ale nebudete mít nejmenší šanci. Teď odtud zmizte. Mám vás típků z Aliance plný zuby.“ Dořekne to a otevře vám dveře které vedou k hlavnímu počítači který dokáže ovládat věže. Když jste vyšli ven tak jste narazili na prázdné místo. Je tam pár domů ale nikde se nikdo nenachází. Došli jste až ke dveřím které jste museli hacknout aby se otevřeli. Když jste je otevřeli našli jste menší věž na které jste si všimli počítače. Jen co jste udělali pár kroků v před tak se ukázali Huskové. Bylo jich tucet a k tomu ještě dva mnohem větší co proti vám vypouštěli modré paprsky které vám po jedné ráně dokázali zrušit štíty. Musíte se o ně postarat dřív než loď bude plná kolonistů a kolektoři odletí pryč. |
| |
| Horizon Jen co Mechanik skončil a zmínil se o Ash. Tak jsem jen zavrtěl hlavou. A k tomu jsem dodal pár slov. “ Pokud nás to dovede k obranným věžím tak to zkusíme. Ty nám stejně moc nepomůžeš. Zůstaň tu. Jdeme bando. Máme tu ještě práci.“ Dořeknu to a vylezu ven ze dveří které nám otevřel mechanik. Když jsme byli dost na ráně tak se nikde nikdo neukázal. Bylo to hodně divný je možný že už měli všechno pro co přišli a chtěli odletět. Když jsme se dostali až ke dveřím musel je Majký zase otevřít. Když je otevřel tak se před námi tyčil sloup z počítačem. Byl dost na ráně a už od pohledu to vypadalo jako jasná past. A taky se tak stalo. Jen co jsme udělali pár kroků tak se znovu ukázali huskové. Rychle jsem couvnul za bednu co byla poblíž a začal jsem pálit. Když jsem se na první pokus hned trefil trochu se mi ulevilo že je o jednoho míň. Začal jsem další palbu ale to už se ukázali jejich větší kopie. Vystřelili paprsek a já jen taktak zalezl z pět do krytu. Zničilo to ale bednu za kterou jsem se kryl a proto jsem uskočil stranou za jednu zídku. Přehodil jsem si zbraň na raketomet a třikrát vystřelil. Jedna raketa zasáhla dva husky a zbylé dvě zasáhli jednoho z těch obrů. Padnul na kolena ale ještě se spíral. Znovu jsem rychle přehodil zbraň a vypálil pár ran na jeho hlavu. Padnul na zem mrví. Už jich zbývalo jen pár. Podporoval jsem střelbou svůj tým který si vedl dobře. Když se ke mně přiblížil jeden z husků tak jsem se vyhnul jeho ráně a rychle začal jednat. Nebyl jsem krytý ale to teď bylo fuk. Kolektoři tu nebyli takže jsem nebyl až tak pod palbou. Jak jsem se vyhnul tak jsem huska trefil pažbou do obličeje a rychle jsem začal pálit do jeho těla několik výstřelů. Husk padnul na zem a ještě párkrát sebou cuknul. Rychle jsme přebil a začal jsem pálit po zbytku co zde pobíhali. Bylo jich už jen pár ale to taky díky mému týmu… |
| |
| Dezinsekcia a jej "pauza" v sklade Otočím sa, keď prehovorí Shepard a len kývnem hlavou. Nieje treba žiadne dotazy, či ďalšie definície situácie. Dem ďalej ničiť a skúsiť to celé prežiť.. Aj keď to je asi len zlomok celého prípadu kolektorskej verbeže. Mlčky pokračujeme ďalej k dverám nejakého skladu alebo čo. Čakám, kým sa niekto postará o zabezpečenie a na to lezeme dnu. Rozhliadnem sa a ozve sa hluk. Tak ako Shepard, namierim tým smerom kolektorskou hračkou. Zpoza bordelu vylezie nejaký pochudnutý, rozklepaný chlapík a má velice nevrlý výraz. Prižmúrim oči. Na výzvu reaguje podráždene, vyhodí nás ako smetí a ja zatnem zuby. Vystrelím mu k nohám, ale mierim na podlahu. "Tak to bacha parchante! Mal by si vážiť svoje slová, lebo stačí kúsok a budeš lutovať fakt, že ťa radšej neodniesli kolektori, pretože to čo s tebou urobím ja, bude omnoho horšie!" Vyprsknem nabrúsene a doslova ho vraždím pohladom. Otvoria sa dvere a napočudovanie Shepard zareagoval pomerne mierne. Pozriem po ňom značne podozrievavo a len prekrútim očami. "Mohli by sme ho poslať ako návnadu." Dodám zlomyselne a venujúc mechanikovi úškrn sa vyberieme von. "Takže tu obsmŕda Aliancia.. To tiež niesú moc povzbudivé vyhliadky, keď vezmeme v podtaz, pod akou "značkou" sme sa prirútili my." Zafrflem a pozriem na Shepyho. Nezdá sa znepokojený, ani nebadám nejaké negatívne "impulzy", tak sa len uchechtnem, a dostávame sa do volného priestranstva, kde na nás môže každú chvílu niečo bafnúť. "Aliančné zadky tu nevidím, ani nič nieje počuť z dialky, možno sa taktiež niekam schovali." Vrknem sladkým hláskom rozhliadnem sa. Ticho. Presunieme sa k ďalším dverám, čo znovu potrebujú pomôcť a dostávame sa ďalej. Stĺp s počítačom sa týči uprostred a chvílu sa nič nedeje. Je to celé podfuk.. Zrazu sa na nás vyrútia tie modrý obludy. Zapadnem za nejaké boxi a pustím sa znovu do strelby. Potvory rýchlo chcípajú a tie velké deformované vzadu taktiež nevydržia moc dlho. Shepy ich odstrelí raketometom a o tých pár zmätene pobehujúcich sa jemne starajú moje tlakové vlny. Poletujú kolem a ich škreky sú zjavne počuť ďaleko. Za chvílu tu bude ďalšia várka. |
| |
| Je čas Ocrackovat ty věže Po boji odemnku velice snadno zamčené dveře a ty se otevřou. Držím kolektorskou pušku u obličeje abych mohl mířit. Když se náhle ozve prapodivný zvuk u jedné z beden tak okamžitě zakleknu na jedno koleno a zamířím tím směrem připraven spustit palbu. Místo Kolektora nebo jiného šmejda vyleza podělaný člověk. Něco žvatlá ale moc ho neposlouchám. Místo toho když začne mluvit o obraných věžích které nefungují tak si zapnu Uninástroj a spojím se s EDI. "EDi... Potřebujeme zprovoznit ty věže. Zkusím tě dostat k hlavnímu počítači a propojit tě s ním. Zkus je rozběhnout co nejrychleji. " Když nám poté technik otevře dveře tak jdu kolem něj a strčím do něj ramenem. "Zbabělá kryso." Poté další rychlé hacknutí a dveře se otevírají a nám se objeví široký prostor. Ještě než Hacknu ty dveře tak řeknu. "Měli bychom udělat ze zapnutí těch věží naši prioritu Shepy. Každá vteřina může znamenat další nevinné. Jakmile budu mít možnost zkusím se dostat k počítači. " Dveře se potom otevřou a mi uvidíme prostranstvý. Když uvidím počítač tak nasadím rychlý krok a vyrazím tím směrem. Díky tomu se dostanu docela daleko před ostatní. Náhle ale se objeví Huskové. Zakleknu a vystřelím několik kulek směrem k jednomu z nich Moje střelba ho připraví o nohu a tak spadne na zem. Je sice ještě živý ale aspoň už ne tak rychlý když se musí plazit.Poté mě ale zasáhl výstřel od jednoho z těch velkých husků a moje štíty udělaly: Puf a zmizely. Rychle sem zalehl za nízkou zídku. Shepard použil raketomet a Jack vysílala tlakové vlny. "Nesmím tu ztrácet čas. " Zvednu si ruku k ústům. "Edi jdeme na to připrav se. " Zvednu se a zamířím pušku na druhého velkého šmejda. Poté zpustím full auto palbu. veškeré kulky letí přesně ale on si z toho moc nedělá. Jenom se na mě otočí a opět vystřelí mým směrem... já uskočím parakotoulem pryč a opět se zvednu že vystřelím. Z mé zbraně ale vyletí jenom dvě rány a potom cvakám na prázdno. "Boshtet! " zahodím pušku a schovám se za bednu. "Jdu na věc krýjte mě!" Aktivuji neviditelnost a přeskočím bednu. Poté běžím přímo k počítači. Za běhu vytáhnu těžkou pistoly a doufám že mě ostatní poskytnout dostatečné krytí. Když už sem u počítače tak pomocí skluzu se dostanu k počítači. Okamžitě odstraním kryt od leptaných spojů a přiložím k ním můj Uninástroj. Z mého uninástroje vyjde krátký elektrický výboj kterým vyzkratuji desku. Poté se opřu zády o počítač a začnu zběsile klikat na svém uninástroji. "Dělej... no tak... dělej křápe! " Několik dalších rychlých kliknutí a potom zavolám. "Ano! A máš to! EDI máme spojení okamžitě to zapni nemáme čas." Rozhlédnu se kolem a všimnu si že všichni nepřátelé jsou už mrtvý tak se zvednu a jdu zpátky k Shepardovi. Dívám se na svůj Uninástroj a čekám co mi řekne EDI. |
| |
| Horizon Když jsi aktivoval uninástroj tak se ti ozvala EDI. Řekla jen pár krátkých slov a ty by jste měli brát na vědomí. EDI:" Navázala jsem spojení. Dobrá práce chvilku mi potrvá než zvýším dostatečný výkon. Měli by jste být opatrní a připravit si zbraně. Nepřátelé se blíží." EDI to dořekla a vy jste si mohli všimnout jak se věže natočili na loď kolektorů. v ten samí okamžik se k vám sneslo pár dalších kolektorů. bylo jich celkem deset... |
| |
| Horizon Jen co se nám ozvala EDI po skončení přepadu tak nám zdělila pár informací. Jen jsem se pousmál a dodal jsem pár slov. " Držet je zpátky. Rozumím. Jdeme na ně." Dořekl jsem to a chvilku na to se už začali rojit kolektoři. ještě než stačil přistát první z nich tak už měl v sobě dvě dávky z mé zbraně a tvrdě dopadl na zem. Rychle jsem zaskočil za pár beden co byli poskládány na sobě a začal jsem pálit. Každý kdo se mi dostal do zorného pole dostal pár ran z kulometu. pokaždé co jsem se trefil tak se jeden z kolektorů z kácel k zemi. podíval jsem se na Majkýho a jeho směrem jsem křiknul jen jednu větu. " Tak jak ještě dlouho?!" Křiknul jsem na něho kvůli informacím od EDI... |
| |
| Čekání na věže Edi ohlásila že se máme připravit na odpor a tak sem vytáhl odstřelovací pušku. Jakmile se objevilo několik letících kolektorů tak sem se podíval do hledí pušky a jednoho poslal rovnou do pekla. Poté sem rychle skočil za jednu z beden. Vytáhl sem pistoli jelikož se mi s puškou blbě míří když po nás někdo střílí. Čas od času sem vykoukl zpoza bedny a vystřelil. Zasáhl sem pár kolektorů a jednoho určitě zabil. Když uslyším jak na mě zařve Shepard tak zalezu za bednu a začnu přebíjet. "Musíme vydržet! Až to bude tak to poznáš! Do tý doby jich zastřelme co nejvíc!" |
| |
| Vyrazili jsme a postupně jsme došli až k počítači na ovládání věží.Vytáhnu zbraň. Kvarianec napojil EDI na počítač a EDI začal programování věží.Teď musíme věž ubránit.Brzy jsou tu kolektoři.Kryju se za bednou. Jeden z kolektorů je kousek ode mně. Několikrát do něj střelím.Skácí se k zemi.Přesunu se na lepší pozici a vrhám po nich granát. |
| |
| Zapadnem za bedňu a popravím si sluchátko, aby som lepšie počula UI, ktorá sa ozvala a taktiež nás varovala pred prichádzajúcimi nepriatelmi. Niesom ani trochu zdesená, či šokovaná... len prekrútim očami a dobijem zbraň. Tak nejak ma to tu prestáva baviť. To už sa znovu začnú vznášať hmyzáci a ostatných sa do nich hneď pustia, preto do nich začnem páliť jak strelivo, tak biotikou. Niektoré šváby padajú lahko niektoré ťažšie.. Ale chcípajú či odstrelením, alebo vyhodením do vzduchu. Avšak na môj vkus pomaly. Vypustím z úst pár nadávok na ich adresu a odopnem z opasku granát, ktorý mi dal Majk a mrsknem to po kolektoroch, ktorí sa združujú v menšej skupinke. S biotikou zrýchlym let a aj napriek tomu, že môj štít znovu zacíti tlak od och striel, nezapadám do skrýše a smerujem granát rovno ich smerom, kde sa na moje šťastie nachádza i jedna menšia palivová nádrž. Granát vletí do kolektora, ktorý sa týči zrovna nad ňou a ktorý mi zhodil na poslednú chvílu štít a ozve sa dvojitý výbuch, ktorý tú "skromnú" skupinku rozmetá po okolí. Časti tiel letia všetkými smermi, a vezme sebou pár živých, čo sú nadostrel. Len tak tak ma minie odtrhnutá noha, ktorá letela nepríjemnou rýchlosťou a hodím sa o zem. Pár metrov ďalej sa nachádza živý hmyzák, ale na jeho smolu svojím pádom stratil zbraň z dosahu. Začne sa k nej rýchlo sunúť, ale vyzdvihnem ho do vzduchu a ešte stále ležiac na prašnej zemi ho odstrelím niekam do strany. Medzitým sa mi obnový štít a vyskočím na nohy. Zbraň mi prestane strielať a nemá už ju čím doplniť, tak ju jednoducho otrieskam ďalšiemu kolektorovi o hlavu. |
| |
| Horizon Poté co si ošetřím nohu, tak odpovím Jack. To je správnej přístup! Do našeho rozhovoru se vloží Shepard. To víš že musíme... Jinak nám brzo dojde střelivo. Když si vzpomenu na střelivo, tak si ze země vezmu další kolektorskou pušku. Tak a teď můžem vyrazit. Následuju Sheparda. Jdu jenom pár metrů za nim. Během chůze se různě otáčím a pobíhám od úkrytu k úkrytu. Ty sviňě tu někde budou... I přes značnou opatrnost a vyhecovanost se žádný nepřítel neobjevuje. Dostali jsme se k zablokovaným dveřím. Hned se k ním šel podívat kvarian. Ukaž co umíš. Kreju ho během toho, co hackuje dveře. Dostali jsme se do nějakého skladiště. Najednou se za jednou bednou ozval nějakej šum. Celý tým se jako jeden otočil a zamířil na to místo. Tak pojďte! Mám tu pro vás překvápko... Bojový zápal opadnul, když se zpoza bedny vyplahočil nějakej lidskej špinavec. Jenom sklamaně zavrčim, zavrtím hlavou a o trochu sklonim zbraň. Chodim sem a tam, zatímco probíha rozhovor. Pak nám mechanik otevřel druhé dveře. Když všichni odešli, tak jsem se ještě na mechanika otočil. Schovávej se tu jako největší zbabělec. Třeba se nám podaří zachránit někoho důstojnějšího... S těmito slovy se otočím a odejdu za týmem. Pokračujeme dál. Věže... To zní dobře. Přemýšlím si sám pro sebe a mlčky následuju ostatní. Po chvíli dojdeme k dalším dveřím. Už si ani nic nemyslim. Začínám důvěřovat schopnostem kvariana. Kreju mu během hackování záda. Dveře se otevřou a my projdeme na otevřené prostranství. Uprostřed je nějaký sloup a na něm je zdálky vidět panel. Tam se musíme dostat, jo? Dám pušku do palebné pozice. Právě včas. Najednou se začnou ozývat pokřiky husků. Rozeběhnu se k nejbližšímu krytí. Vyklonim se a vystřelím pár dávek, ale nepodaří se mi pořádně zasáhnout. Jediné čeho jsem docílil, je přilákání pozornosti. Rozeběhlo se na mě trojice husků. Whráááá!!! Rozeběhnu se proti nim prudce. První z husků to dostal tak silně, že se následně rozmáznul o bednu. Druhýho jsem ještě odstrčil puškou, taky odletěl a převalil se přes bednu. O toho třetího jsem se zastavil, takže jsem ho pouze schodil na zem. Má podrážka ukončila jeho existenci. Otočím se za výbuchy, které způsobí Shepard svým raketometem. Do zad mi vběhl další husk. Copak si hned vybírají největšího? Praštím ho pažbou kolektorské pušky. O pár kroků zacouvá, jako kdyby narazil do zdi. Střílím do něj dokud nelehne. Náhle zaslechnu výstřel. Otočím se a stihnu zahlédnout letící střelu čehosi. Bum! Štíty dole. Cože?! Kouknu se po autorovi výstřelu. Uvidím obrovského huska s kanónem, který mu vyrůstá z těla. Ty jseš ale pěkně hnusnej! Víš o tom? Dalšímu výstřelu jsem se vyhnul schováním za bednou. Výstřel mi proletěl nad hlavou. Tak ty si chceš hrát? Položím kolektorskou pušku na zem a vytáhnu granátomet s jediným granátem. Vyběhnu z krytu a skluzem se zasunu za další bednu. Tu mi ale husk zničí výstřelem. Nevyvede mě to z míry a rychle zamířím a vystřelím. Granát zasáhnul huska a zakryl ho v oblaku po explozi. Náhle z oblaka vyletí další střela. Spadnul jsem na bok, abych se jí vyhnul. Vytáhnul jsem si vrokovnici, znovu postavil na nohy a rozeběhl jsem se proti huskovi. Svůj běh jsem doprovázel střelami. Pomaličku husk klesal k zemi. Když jsem k němu doběhl, tak jsem ho ještě vší silou kopnul do toho škaredýho ksichtu, protože mi zrovna došly náboje v brokovnici. Schovám si brokovnici a vytáhu si svou útočnou pušku. Neůběhne ani chvíle a z nebe se začnou snášet kolektoři. Už mě začínáte srát! Neubránim se komentáři. Jeden z kolektorů byl tak blbej, že chtěl přistát hned vedle mě. Rozeběhnul jsem se proti němu a ještě než se jeho nohy dotkly země, tak jsem ho aundal a následně rozdrtil nárazem o bednu. Schoval jsem svou pušku a znovu si vzal tu kolektorskou. Zamířil jsem na nejblížšího odkrytýho kolektora a uštědřil mu pěknou lekci. Pár ran dostal do těla a poslední šla do hlavy. Schoval jsem se za bednu. Teď jsme byli rozptýlení kolem sloupu s ovládáním. Občas se vyklonim a podpořim ostatní střelbou nebo jen tak přitěsnim nějakýho kolektora. |
| |
| Horizon Boj probíhá stále silněji a silněji. Když jste se dokázali zbavit těchto kolektorů tak se vám ozvala EDI a podala vám hlášení. EDI:" Věže jsou na 60%. Vydržte ještě chvilku než budou plně funkční. Míří k vám další vlna kolektorů. Je jich o něco víc než předtím a pravdě podobně mají sebou husky. Dejte si pozor a připravte si zbraně. Skeny mi ukázali že v jedné menší bedně od vás je dostatek munice. Měli by jste toho využít... " Jen co EDi skončila tak se kousek od vás nacházela menší bedna ve které jste měli dostatek munice. Byli tam také tři granáty a jedna plasmová zbraň která se vám mohla hodit. Měli jste pár vteřin na to to vše pobrat než se ukážou další kolektoři. Když se ukázali bylo jich o sedm víc než předtím a dokonce měli i doprovod šesti husků. Museli jste se postarat ještě o tuhle vlnu než budou věže v plném provozu. |
| |
| Horizon Když se na zemi konečně válel poslední mrtví kolektor tak se nám ozvala EDI. Nahlásila nám co se děje a taky to co se právě chystá. Řekla nám i o bedně ve které je dostatek munice. Podíval jsem se na tým a vydal pár rozkazů. " Naberte munici. Jack, Majký vezměte si granáty. Grunte plazmoví dělo a ty Zaeede si naber munici. Budeme krýt zbytek týmu. Připravte se. Schovejte se na místa aby jste měli dostatečnej výhled a možnost střelby. Bacha!" Jen co jsem to dořekl tak se z nebe začali snášet kolektoři. Rychle jsem přebil a zapadnul za jednu bednu. Rychle jsem začal pálit po těch co ještě nebyli ani na zemi. Celkem se to vyplatilo. Dva padli ještě dřív než stačili doletět na své místo na zemi a další padnul jen co sotva dosednul. Kryl jsem hlavně Majkýho a Jack co měli použít granáty na největší roje kolektorů co stáli dostatečně blízko sebe. Podporoval jsem je palbou po nepříteli. Když se ukázali i huskové nevěnoval jsem jim moc pozornosti. O husky se měl postarat Grunt se svým dělem kterého před kolektory kryl Zaeed. Vystřelil jsem dalších pár ran a uzemnil dalšího kolektora... |
| |
| Horizon Poslední hmyzák padnul. Narovnám se a vylezu z krytu. Chci si jít pro nějako kolektorskou pušku, ale pak se v komunikátoru ozve EDI. Munice? Sem s ní! Rozeběhnu se k bedně. Sejmu hořejší výko bedny, jako bych rozbaloval nějaký dáreček. Oči se mi při tom třpití a mám v obličeji hrůzostrašný úsměv a mrazivý výraz. Přenabiju si brokovnici a útočnou pušku. Vezmu si dva termální zásobníky. Pak se ozve Shepard. Na jeho rozkay souhlasně kývnu hlavou. Pojď k taťuldovi! Opatně vyndám z bedny smrtonosnou zbraň. V mých vzpomínkách je o této zbrani velice málo, ale bude to muset stačit. Přemístím se na lepší boční pozici, tak abych měl ovládání děly na očích a mohl krýt členy týmu. Jsem od nich docela daleko. Nestihl jsem doběhnout do krytu, když v tom to začalo... Ozvalo se silné bzučení sjednocené s křikem husků. Hahaha! Těch ale je! Pojďte na mě!!! Najednou se z mnoha stran seběhlo pět husků, kteří se ke mě řítili přes uličku z beden. Tak ukaž co umíš! Zmáčknul jsem spoušť. Na konci děla se začala hromadit energie. Oslepující záře. Huskové už se blížili. Výstřel... Pořádně to škublo a projektil temné hmoty dopadl do uličky mezi bednami. Okamžitě zatáhl blížící se husky. Ti se v poli působení hmoty začali točit a flákat sebou o bedny. Stalo se však něco, co jsem nečekal. Bedny kolem se začali točit taky. Začal jsem couvat. Pozor na bedny!!! Zařval jsem pro jistotu do komunikátoru. Shluk temné hmoty explodoval a poslal poletující bedny a husky do okolí. Skrčil jsem se právě včas, protože mi nad hlavou prolétla bedna. Jiná bedna zase spadla na dvojici kolektorů. To bylo všechno čeho jsem si všimnul, protože mi do zad vlítnul další husk. Stihnul mě jednou trefit, ale moje násladná otočka a rána pažbou ho sundaly na zem. Začíná to být můj oblíbený zákrok, ale nikdy neomrzí... Prošlápnul jsem huskovi to, co zdánlivě připomínalo obličej. Když jsem nohu sundal, tak už to ani zdaleka obličej nepřipomínalo. Zalezl jsem do krytí, protože si mě všimla větší skupinka kolektorů. Jeden, dva.... Tři. Čtyři, pět, šest, sedm... Jo, je jich tam sedm. Spočítám si kolektory, kteří si zalezou blízko sebe. Co mi trošku pomoct? Mám plán jak sejmout pořádnou kupu kolektorů. Počkám, až někdo odláká kolektory na svou osobu, pak vylezu z krytí a vyskočím na nejbližší bednu. Dostalo se mi tak nádherného výhledu a kolektoři jsou jak na ráně. Né sedm... Těch zmrdů je tam osm! Sprdnu sám sebe za to, že jsem kolektory špatně spočítal. Už neotálím a znovu žhavím dělo. Kolektoři si mě začali znovu všímat, ale už bylo pozdě... Je pro ně konec! Pozor střílím! Výstřel. Škublo to se mnou a já spadl z bedny dozadu. Stihnul jsem však ještě zaznamenat, jak osm kolektorů poletuje ve vzduchu kolem bodu temné hmoty. Hehehe... Zasměju se pro sebe, když ležím za bednou na zádech... |
| |
| Posledný hajzl padne a ozve sa EDI. Oznam, že sa blížia ďalší komentujem len podráždeným odfrknutím, ale nová munícia v hre mi trošku zlepší náladu. Vrhnem sa k danej bedne a zrazu sa k nám, (zase!) vznesú kolektory a tie ich odporné loudky. Pár z nich už má v sebe diery po výstreloch a zaskočím za kváder, ktoviečoho a jedného kolektora bez štítu zdvihnem do vzduchu a surovo ním začnem dorážať do ostatných na plošine. Niekolko z nich popadá vďaka nárazom niekolko sa udrží.. a skôr než by sa stihli vyškrábať na tie svoje krivé hnáty, pristane na nich plošina, ktorou sa viezli. Asi by sa ozvalo slastné krupnutie, keby celkovo nieje všade tak príšerný rachot.. Každopádne, asi traja kolektori v ťahu a ja rýchlo hrabem po granátoch abych nimi mohla poctiť tie švábovité svine. Zatial si ich však nacpu do vačkou nohavíc a beriem svoju útočnú pušku. Zdrhám pred výstrelmi, pred huskami, čo sa vrhli po Gruntovi a uskakujem od jednej bedničky k druhej. Keď zbadám ako Gruntova hračka vytvorila nejakú tlakovú kouli, ktorá berie so sebou všetko v dosahu, uhnem pred pár bedňami, už polochcíplimi huskami a chvílu venujem svôjho času skupinke kolektorov neďaleko, na ktoré sa chystá malý čierny atentát. Ignorujúc tlak na štítoch vystrielam do nich zásobník a zrazu sa vznesú do vzduchu. Šialene sa rozosmejem a vyskočím na bedňu. "Užite si kolotoč, kreténi!" Prsknem a to už mám v ruke odistený granát. Telekineticky ho vrhnem vo vzduchu sa zmietajúcich kolektoroch a ked sa granát jedného prudko dotkne, nastane vskutku impozantný výbuch. Ucítim tlak a skokom dozadu urobím niečo ako premet, ale nieje taký, ako bych si priala. Zosypem sa na zem medzi bedne a takmer si vyrazím dych. Výbuch zmietol i tých pár švábov, ktorý boli mimo "zóny" a ešte nestihli zahučať, tak ich to aspoň dezorientovalo a zvyšok týmu, čo bol schopný konštruktívnejších pohybov ako ja, ich mohlo doraziť. Otočím sa na brucho a chraplavým hlasom oplzlo zanadávam. Zovriem zbraň a vyštrachám sa na nohy a rozhliadnem sa. |
| |
| Máme hlášení od EDi.Už jen chvíli a věže budou spuštěny. Shepard nás podle pokynů EDI přivede k zásobě munice. Vemu si munici ale místo útočné pušky si připravím sniperku. Zalehnu za bednu a čekám. Brzy jsou tu. Začnu zaměřovat. Jednoho kolektora tefím do prsou Jeho přítele hned vedle do hlavy. Ted se do toho vložil Grunt.Potvory poletujou vzduchem a tvářej se dost zmatěně. Teď se odněkud vynořil jeden husk a přeskakuje bednu za kterou leží Grunt.Sejmu ho do hlavy. Na Grunta dopande už jen pár sraček.Vidím,že Jack se postavila,asi je to už bezpečné. Postavím se tedy a obezřetně obhlížím zaměřovačem obzor. |
| |
| Horizon Když padnul poslední z kolektorů a husků tak jste mohli býr pár vteřin v klidu protože se hned ozvala EDI. EDI:" Sheparde, máme 100% zahajuji palbu na nepřátelskou loď kolektorů." Jen co to EDI dořekla tak se děla natočili a začali pálit po kolektorské lodi. I přes její tvrdou obranu a štíty jí dostatečně škodili.  Jak probíhala palba na cíl tak se k vám mezi tím řítil jeden z tmavých brouků. Podle vzhledu to vypadá jako další druh kolektora ale v jeho tlamě je vidět spousta hlav husků. má velmi silné štíty a pokaždé když klesna na zem tak kolem sebe hodí sinou plošinovou erupci která dokáže zrušit štíty. Hned na to když se znovu vznese tak kolem sebe vrší paprsek který vám dokáže hodně uškodit.  |
| |
| Horizon Edi oznámí šedesát procent a mi máme čas dojít si pro munici. EDI nás navede k nějaké bedně a já si z ní rychle beru několik zásobníků a pár granátů nad kterými se usměji. Grunt si bere obrovskou pušku kterou se zájmem sleduji. Jenže nemám čas se dívat dál. V tu chvíli přilétá další, a tentokrát pořádný, roj kolektorů. Okamžitě zaklekám na pozici a opřu o zídku kolektorskou pušku. Nestřílím na létající cíle, šetřím náboje. V jednu chvíli se ale snesou a já začnu střílet. Nesnažím se je zabít. Spíše do nich střílím tak abych je nutil krýt se a nebo jim sundavám štíty. Náhle vystřelí Grunt a gravitační pole natáhne několik nepřátel. Po chvíli další vystřel a kolektoři umírají hromadně jako nikdy předtím. EDI nás informuje že je hotová s prací a náhle věže začnou střílet. Když vidím jak naše děla trhají kolektorskou loď na kousky tak jenom zařvu. "JO! A máte to sráčové! Nažerte se! " Mám neskrývanou radost. Ta mě ale rychle přejde když vidím prapodivného brouka který k nám letí. Zvednu se z krytu a sleduji tu věc jak přilétá. Náhle dosedne kousek odemně a tlaková vlna mě trochu rozhodí. Sleduji tu věc a tiše řeknu. "Předkové... co je to za věc. " Poté ta věc vyšle jakousi vlnu a já cítím jak už nemám štíty. Okamžitě nahazuji neviditelnost a zdrhám jí do zad. Tam se schovám a zařvu. "KRÝJTE MĚ! POŠLU TU VĚC ZPÁTKY DO PEKLA!" Ten brouk střílí po mých spolubojovnících a mě si naštětí nevšímá. Okamžitě beru do ruky granáty a nastavím je aby neexplodovali do signálu. Potom se jenom zvednu a naházím pět granátů na záda toho brouka. Brouk se náhle vznese se začne mým směrem střílet ten prapodivný paprsek. Rychle parakotoulem uskočím ze své pozice. Na volný prostor a utíkám před tím paprskem. Já za běhu opět zapnu neviditelnost a brouk přestane střílet. Já potom vytáhnu raketomet a zakleknu. Neviditelnost mi skončí ale to mi nevadí. Já klečím a zamířím na brouka. "TÁHNI DO PEKLA I SE VŠEMA SVEJMA KÁMOŠEMA!" Poté vystřelím pět raket. Rakety narazí do letícího brouka a explodují. Samozřejmě že když bouchne raketa tak odpálí veškeré granáty a tím vznikne obrovská exploze. Potom do brouka narazí ještě další čtyři rakety a zajišťují smrt té bestie. Nakonec padne brouk mrtev a já si oddechnu a zandám raketomet. Předkové... takovýhle nepřátele už bych nemusel znova potkat... Hm začíná to být příliš nebezpečný. Poté se otočím a sleduji věže jak střílejí na loď. |
| |
| Deštrukcia pokračuje... Ozve sa UI a jej oznam mi navodí na tvári úsmev, ktorý sa ešte viac natiahne, keď veže zahája palbu na tú extrémne odpornú loď s kopou hmyzieho bordelu. Zasmejem sa na Majkovo výkriku a chvílku sa zdá, že bude klud. Dokonca mám nutkanie si sadnúť na bedňu a len tak sa kochať pohladom na deštrukciu. Ale moje pobavenie skončí v momente, keď sa smerom k nám začne vznášať niečo, čo by sa mohlo nazvať exponátnym hybridom zároveň a rozbehnem sa na druhú stranu priestranstva, aby som od toho bola čo najďalej. Ale na nešťastie je tá vec vybavená kto vie akou schopnosťou a s jednou ranou mi zhodí štít a ešte mám pocit, ako keby mi to ubralo energie. Na poslednú chvílu zaskočím za mantinel odkial počujem Majka kričať a keď vykuknem von, vidím ako sa tá obluda točí mojím smerom. Ale štíty ešte nemám na maxime, tak zastrčím hlavu späť. "No tak kurva, nabehni!" Prsknem a počujem neprirodzený bzuchot a rachot a na to sú štíty znovu naplno. Kúsok sa vystrčím a začnem páliť do tej obludy. "Zasranec! Ti dám zhadzovať mi štíty jednou ranou!" Šlahne po mne s tým svojím paprskom, ale trafí sa do kraju mantinelu. Škodoradostne sa zasmejem a keď prestane, čo si asi dáva nejakú prestávku, alebo čo, vyskočím z úkrytu a bežím k najbližšej bedničke, kedy pri behu do obludy strelím tlakovú vlnu. Sprosto zanadávam, keď ju to len kúsok posunie dozadu a zameria sa na Majka. Zapadnem do úkrytu a nacpem svoje posledné náboje do zbrane. "Už ale chcípneš, obludo..." Odvrknem na čo sa ozve pár výbuchov a jeden obrovský. Znovu sa všetko v najbližšom okolí rozletí a tlak, čo znovu vznikol ma vďaka prílišnej blízkosti, posunie ale meter do strany i so všetkými bedničkami a bordelom, čo sa nachádzal okolo. Nešlo to ovplyvniť, tak narazím do rozbúranej steny a zasypú ma trosky. Po chvílke pridusených nadávok sa vyhrabem. Doškrábaná, doudieraná odhodím poslednú rozbitú haraburdu, ktorá mi sťažovala pohyb a podráždene sa rozhliadnem po bojisku. "Chcíplo to?" |
| |
| Horizon Když se po vás ohání neznámí druh kolektorského brouka tak jste se museli vynasnažit co to jen šlo. Majký se vytáhnul a použil menší fígl z výbušninami a raketami. Brouk po chvilce explodoval a vy jste mohli vidět jak se jeho těla rozpadá na prach. Děla na věžích stále stříleli do lodi kolektorů ale ta zažehla motory a tlaková vlna ze zážehu se dostala až k vám. Mohli jste cítit jak to s vámi škublo nejméně o metr do strany nebo dozadu. Jak loď mizela v oblacích tak jste mohli vidět jak přibíhá mechanik. Mechanik:" Ne zastavte je. Nesmí uletět mají na palubě nejméně půlku kolonie. Zastavte je." Jen co to dořekl tak se mezi bednami objevila vám alespoň některým známá postava. Byla to Ashley Williamsová. Podívala se na Mechanika který stále něco žvanil a ona jen krátce pronesla pár vět. Ash:" Nemůžou dělat nic. A navíc by jste měl být poctěn že jste v přítomnosti legendy. Z pět z říše mrtvých co Sheparde. Ráda vás zase vidím. I když vyprávění o tom co teď děláš je poněkud.... horší." Do toho se znovu vložil Mechanik hned jak uslyšel to jméno. Mechanik:" Co Shepard. Ta padlá lidská Spektra? Heh. Všichni jsou pryč a vy tu pořád jste. Mám vás típků z Aliance už plný zuby." Hned na to odešel a nechal vás tam jen z vaším týmem a z Ash. |
| |
| Horizon Když se spustili věže tak zrovna padli pod mou salvou další a tím pádem i poslední kolektor. Jen jsem se pousmál nad tím jakej bordel tu udělal Grunt. Když se ale spustila palba tak se ukázalo i něco nového. Byl to obrovskej brouk kterýmu se nechtělo chcípnout. I přes veškeré zásahy které inkasoval se stále jen vznášel ve vzduchu a střílel po nás jaký si paprsek co nás rychle připravoval o štíty. Když se do toho ale vložil Majký tak během chvilky vše utichlo. Ještě bylo slyšet pár ran ale chvilku na to silné hřmění motorů. Loď kolektorů se vznesla a Mechanik se ukázal během chvilky aby mohl kritizovat. Na jeho stupidní otázku jsem jen zavrtěl hlavou s pouhými slovy. " A co mám jako dělat? Podívej se jak je velká. Ta už je pryč." Jen co jsem to dořekl jsem uslyšel známí hlas. Byla to Ash. Když vyšla z poza beden s údivem jsem na ní zíral a když pronesla pár dalších slov tak jsem nahodil z pět ten vážný výraz. Než odešel Mechanik řekla ještě pár slov na které jsem jí odpověděl. " Rád tě vidím Ash. Je to už dlouho a každý musíme žít po svém. Hlavně ty. Co se o mě vypráví? To že dělám teď z Cerberem. Na tom se nemění nic na tom že chci zničit kolektory který pracujou pro Smrťáky. Jsem stále ten koho si pamatuješ." Dořekl jsem to a vyčkával jsem na další její připomínky... |
| |
| Horizon Jen co jsi z končil domluvu z Ahs tak se na tebe podívala se smutným výrazem a dodala pár slov. Ash:" To že spolupracuješ z Cerberem je jedna věc. Ale to že jdeš po kolektorech ta druhá. Co když ti lžou. Co když to jsou právě oni co spolupracují se Smrťáky. Změnil jsi se Veliteli. Musím to ohlásit Alianci. Je mi to líto Sheparde. Snad na sebe dáš pozor. Z bohem Veliteli." Jen co to Ash dořekla tak jsi pochopil že nemá cenu jí cokoli dalšího říkat a nic dalšího jí cpát do hlavy. Ash se otočila a odešla pryč tou cestou kterou jste přišli vy. |
| |
| Horizon Když to Ash dořekne tak jen zavrtím hlavou a pronesu jen pár slov než stačí odejít. " Nemyslíš jasně Ash. Ale Aliance a hlavně Rada ti jen těžko uvěří. Měj se Ash." Dořeknu to a ohlédnu se po svém týmu. Jsou to válečníci každou buňkou ve svém těle. Poté jsem sledoval jak odchází Ash a kontaktoval jsem Jokera. " Jokere. Pošli pro nás raketoplán. už mám téhle kolonie po krk." Během pár minut se kus od nás ukáže raketoplán a my nastoupíme. znovu pohlédnu na svůj tým a dívám se jak jsou někteří zranění a další dost vyčerpaní. " Až dorazíme na Normandii. Každý hned na ošetřovnu a den volna. Já se spojim se Záhadným. Pak můžeme probrat i jiné věci." Dořeknu to a chvilku na to už se blížíme k Normandii. Sleduju z okna jak se k ní přibližujeme a v létáme do malého hangáru. Když jsme uvnitř tak dojdu do brifingové místnosti a než jsem kontaktoval Záhadného. Tak se ozval on. |
| |
| Normandie Vrátili jste se z pět na Normandii a Shepard vám řekl co a jak. Někteří z vás se měli dostavit na ošetřovnu aby vám byli ošetřena vaše zranění. O vás se postarala doktorka a během vašeho léčení byl právě Shepard v brifingové místnosti a mluvil se Záhadným. Záhadný:" Sheparde. Na horizonu jste odvedl dobrou práci. Doufejme jen, že si konektoři další útok na kolonie dvakrát rozmyslí. I když unesli polovinu kolonie. Pořád je to lepší než aby unesli celou kolonii. A pořád víc než čeho jsme dosáhli od doby co ty únosy začali. Kolektoři si budou dávat lepší pozor... ale věřím že najdeme způsob jak je nalákat. chci kolektory nalákat a zastavit je Sheparde. Proto to děláme. Věnuji veškeré zdroje k tomu abych zjistil jak se dostat přes Vysílač Omega 4. Musíme je zasáhnout v místě kde kolektoři žijí." Záhadný se posunul na židli a zapálil si cigaretu. Hned na to pokračoval aniž by vás nechal říct jediné slovo. Záhadný:" Váš tým musí být silný... a tak i odhodlaný. není cesty zpátky. Totéž platí i pro vás. Mohu mít za to, že jste zpřetrhal veškeré svazky se svou minulostí?" Když jste mu odpověděli tak se Záhadný jen zamračil a dodal. Záhadný:" Raději to nechte být. Sheparde. Až najdete cestu skrz vysílač omega 4 na domovskou planetu kolektorů. Neexistuje záruka že se vrátíte z pět. No každopádně sestavujte dál svůj tým. Já najdu cestu skrz vysílač. A Sheparde. Buďte opatrný. Kolektoři vás budou sledovat." Záhadný dokončil svou dlouhou a nesmělou výřečnost a ukončil přenos. Poté jste se mohli na lodi volně pohybovat a měli jste možnost dalších vylepšeních na lodi. O vše se postarají technici a mechanici ale vy také můžete přiložit ruku k dílu. |
| |
| Normandie Když se ohlásil Záhadný začal mluvit aniž bych stačil něco říct ale i tak jsem řekl pár slov. " Není to ale žádné vítězství. Pokud jde o mou minulost tak do toho vám nic není. A o můj tým se bát nemusíte. Je silnější než si myslíte." Dořekl jsem to a záhadný na to pokračoval pár dalších slov. Když skončil tak ještě než to stačil vypnout tak jsem řekl jen krátkou větu. " Zajistím aby už nikoho neunesli." záhadný nahodil škodolibý úsměv a vypnul vysílání. Já se jen otočil na patě a vykročil jsem ven z místnosti. Pokračoval jsem za profesorem Mordinem a řekl mu pár slov o vylepšení. Jen přikývl a řekl že se o vše postará. Vyšel jsem ven a pozdravil se z posádkou Normandie. S jel jsem výtahem do třetího patra kam jsem si zašel na ošetřovnu podívat se na svůj tým. Sice jsem měl taky zraněný bok ale tým mi je přednější. Když jsem vešel do dveří nechal jsem u doktorky navýšit dávky medigelu aby ostatní měli dostatečné množství k použití během misí. |
| |
| Idioti a návrat na Normandiu Moja otázka odoznie a znovu sa vznesie tlaková vlna z odstrelovania hmyzáckej lode a mnou to znovu mrskne stranou. Prevalím cez trosky a skončím na chrbte, zavalená ďalším svinstvom. Spustím nadávky a už celkovo vytočená sa znovu vyhrabem. Cítim ako ma strelená ruka intenzívnejšie páli a k tomu že to už zčasti stihlo zaschnúť to znovu krváca. Rukáv bundy je zafarbený do červena, na tvári cítim ďalšie štípanie a je mi jasné, že som schytala ďalší škrabanec do počtu. Vyhrabem sa na nohy a podráždene odkopnem kus bedne. Pozriem smerom, kde bola loď kolektorov, ale po tej už nieje ani pamiatky. To už pribieha ten idiot do skladu a začne na nás prskať. Namierim na ňho zbraň a mám sto chutí ho prešpikovať presne mierenou strelbou do palice. Na čo sa objavuje a aj predtým zmienená členka Aliancie. Prebodnem ju pohladom a ona sa ujme slova. Stále namierenou zbraňou, sledujem konverzáciu medzi ňou a Shepardom a moja chuť rozcupovať toho brblajúceho kreténa rastie. Mám chuť mu ublížiť. Zasraný zbabelec! Ale to už je v ťahu a rozmluva pokračuje. Pohladom vraždím tú barbínu, ktorá vie tak holý prd a z toho, ako sa tu oháňa náklonnosťou k papalášom aliancie mi je desivo zle. Zotriem si krv z tváre a strelím pohladom na Sheparda. Baba odíde a len si odfrknem. Ono to asi ani nemá cenu komentovať. Shepard objedná odvoz a po chvílke nečinného postávania, sa tu zjaví transportér a my letíme preč. Krátka cesta prebieha mlčky... aspoň z mojej strany. Som nabrúsená a moja nálada znovu klesla do kritického bodu. Priletíme na loď a hneď sa vydám smerom k ošetrovni, keďže je lepšie si to odbiť čím skôr, než sa s tým zaoberať potom. A celkovo nechcem počúvať žiadne výčitky ohladne svôjho zanedbania zdravia. Ženská na ošetrovni, znovu s prívetivým prístupom, ktorý je lahko rozčulujúci, sa ujme ošetrovania môjho ramena a ostatných škrabancov a ja tam len ticho sedím a snažím sa ukludniť vlastnú mysel predstavovaním týrania daného mechanika, čo sa zbabelo schoval a keď bolo nebezpečie v ťahu tak vyliezol a otváral držku. Radšej zavriem oči a všetko okolo ignorujem. Budem musieť zájsť znovu do strelnice... Inak ma trafí šlak. |
| |
| Horizon Zvednul jsem se ze země. Nestačil jsem nic podniknout a už byli všichni nepřátele tuzí. To je všecko?! Zeptám se jen tak do prostoru. Náhle se nám ozve EDI a kolonií se rozezní střelba děl. Jo! Sleduju jak děla trhají kolektorskou loď, která nejspíš neměla aktivní štíty. Pár kousku z tý jejich škarednosti upadne. Z mého pozorování mě vyruší hukot, který se k nám blíží. Když uvidim zdroj hluku, tak jenom tiše řeknu. Co to kur.... Náhle sebou ta věc plácne o zem a vypustí nějaký impuls. Dám dělo do pohotovosti a začnu žhavit, ale v tom zazní pípnutí a na dělu bliká červené světýlko. No to mě poser... Zahodim plazmový dělo a vytáhnu svou útočnou pušku. Zakleknu za bednu a spustim krycí palbu. Májky zatím provátí svou vlastní akci. No tak... Pohni! Postěžuju si pro sebe, když se paprsek té lítající svině šlehně po mé bedně. Naštěstí jsem se včas schoval. Když jsem znouvu vykouknul, tak už se v prostoru rozehrál ohňostroj. Zrůda se rozsypala v jemný prach. Heh! Stoupnu si a přistupuju blíž k tomu co z potvory zbylo. Pohrdavě si do popela vytřu podrážky jako o nějakou rohož. Takže teď mám brnění zaprasený nejen krví kolektorů a tekutinami z husků, ale teď je i pokrytý vrstvičkou popela. Otočím se k lodi, když zaslechnu žhavení motorů. Po krátké chvíli mě zasáhne tlaková vlna. Popocouvnu o dva kroky zpátky, ale pak dupnu pravou nohou a pořádně se zpevnim. Zastavím se na jednom místě. Sleduju jak loď mizí v oblacích. A jsou fuč! Když se vítr uklidní, tak si dojdu pro granátomet. Dám si ho znovu na záda a vrátim se ke zbytku týmu. Postavim se k jediné zachovalé bedně v prostranství. Rozhlédnu se. To jsme se tu nemaličko odvázali. Uchechtnu se a na tváři se mi objeví úsměv. Náhle přiběhne mechanik. Začne nám rozkazovat a vyčítat naší pasivitu. To si děláš prdel, ne? Vytáhnu útočnou pušku a stoupnu si před mizerného človíčka, takže se zastavil. Moje "masa" je proti té jeho ohromná. Aby toho nebylo málo, tak se tu objeví nějaká ženská. Otočím se k ní a chci na ní zamířit, ale vypadá to že je známá Sheparda. Schovám proto radši útočnou pušku na své místo. To je vopruz! Opřu se o bednu a založím si ruce na hrudi. Ti se musejí mit v lásce... Okomentuju pro sebe rozhovor. Když žena i mechanik odešli, tak jsem se trochu uklidnil. Shepard zavolal odvoz. Ještě si to někdy zopakujem... Řeknu jen tak pro sebe a plivnu na kolektora. Netrvá to dlouho a už pro nás přiletěl transport. Všichni si nastoupili a já jsem šel jako poslední. Bych ta to zapoměl... Sehnu se a vezmu do každé ruky jednu kolektorskou pušku. Když vejdu do transporteru, tak své činy okomentuju. Materiál pro výzkum... Položim pušky na zem a sednu si. Těžce si vydechnu, protože teprve teď se můžu doopravdy uvólnit. Jsme dobří... Normandie První místo, které jsem navštívil, byla zbrojnice. Odzbrojil jsem se a nechal jsem tam jednu kolektorskou pušku. Pak jsem šel do laboratoře a jednu kolektorskou pušku nechal Mordinovi na prozkoumání. Jen tak... Třeba by mohl posílit naše štíty proti jejich typu zbraní nebo jenom zdokonalit naše zbraně. Nevěděl jsem co přesně s tím bude dělat, ale určitě něco. Pak jsem se teprve vydal na ošetřovnu. Ostatní už tam byli. Jenom jsem pokynul všem přítomným hlavou a opřel se o zeď. Počkám až se na mě dostane řada a lékařka mě ošetří. Taková zbytečná ztráta času... |
| |
| Horizon Brouk mrtvý, ostatní nepřátelé mrtvý a věže odlupují kousky lodě... Nádhera. Já tam stojím čelem k lodi a na rameni mám opřenou kolektorkou pušku. "Jo! Chcípejte sráčové! Chcípejte!" Náhle loď zapne motory a tlaková vlna mě shodí na záda. Když tam tak ležím na záda tak namířím směrem k lodi a začnu střílet celej zásobník a přitom zuřivě řvu. Vím sice že ta střelba nemůže mít žádný vliv ale přesto si potřebuji vybít zbylý vztek. Když dostřílím zásobník tak se zvednu a hodím pušku směrem k lodi. "Nezdrhejte! Vraťte se a chcípněte jako hnusný brouci!" Když se objeví mechanik a začne něco žvatlat tak k němu přistoupím, chytnu ho za oblečení a pořádně si ho přitáhnu. "Ty hnusná zbabělá kryso! Měl si tady bejt a zabíjet společně s náma! Přestaň tady si votvírat hubu nebo ti do ní narvu granát! Nesnáším bytosti jako jsi ty. Někde v rohu se válíš a ležíš ve vlastních zbabělích chcankách a když je po bitvě tak vylezeš a řveš na všechny kromě sebe! " Náhle promluví nějak další hlas. Otočím za tím hlasem hlavu a prohlédnu si jí. Přitáhnu si mechanika blíž a pošeptám mu. "Koukej vypadnout nebo budeš další nezvěstný po útoku kolektorů." Poté odhodím toho mechanika dozadu a nechám ho být. Otočím se abych viděl rozhovor mezi Shepym a jeho bývalou kolegyní. Rozhovor se ale nevyvyjí dobře a tak když se ta ženská otočí a odchází tak za ní zařvu. "Měla by si mu věřit! Pořád to je Shepard! Cerberus ho zachránil! Ta tvoje aliance neudělala ani hovno! Měla by ses probrat ženská! Měla by si mu pomoct a ne tady dělat uraženou! To ty si ho nehledala potom co ho prohlásily za mrtvého! Takže jak se opovažuješ mu tady teďka něco vytýkat!" Nevím jestli mě slyšela či ne ale odešla. Poté Shepard zavolá raketoplán který brzy přiletí. Když Grunt prohlásí že si bere pušku kvůli výzkumu tak jenom řeknu. "Spíše mi pomozte naložit jednoho Kolektora a jednoho Huska. Sou mrtvý ale můžou nám dát hrozně moc informací. Hlavně o tom jak je lépe zabít. Mordin a EDI určitě na něco příjdou. " Poté naložím horní půlku Huska odtrženou výbuchem a kolektorské tělo. Nakonec odletíme. Normandie Shepard nás pošle na ošetřovnu a tak se tam vydám. Nejprve si ale odložím zbraně. Potom dojdu na ošetřovnu ale jediné co udělám je že si naberu nějaký ten medigel. Jako jediný sem totiž asi neutrpěl žádné zranění. Když Shepard vejde do dveří ošetřovny tak k němu dojdu. "Sheparde... potřeboval bych s vámi mluvit. Až budeš mít čas mohl by ses zastavit tam dole u mě? Díky.." Potom bez dalšího vysvětlení vyrazím na svůj flek kde si lehnu. |
| |
| Normandie Když jsem přišel na ošetřovnu tak jsem počkal až všichni budou hotoví a přišla řada na mě. Než jsem se posadil na lehátko tak ke mě přišel Majký a řekl mi pár slov. Kývnul jsem na souhlas a pak už si jen nechávám ošetřit zraněný bok. Když je vše ošetřeno tak se vydám z lékařské místnosti a dojdu za Mordinem. Tomu řeknu jen pár slov které se týkají vylepšení zbraní a našich obleků a pak se vydám k výtahu a sjedu dolů kde je Majký. Jen jsem kývnul na pozdrav a došel jsem k Majkýmu. " Tak co máte na srdci Majký? Hlavně než začnete vedl jste si moc dobře díky. Celí tým si vedl dobře. Teď mi řekněte co jste chtěl." Dořeknu to a pak už jen vyčkávám co bude mít Majký na srdci. Pokud půjde o nějakou další misi tak to prověříme a pak se vrhneme na pomoc i Zaeedovi. |
| |
| soukromá zpráva od Majlaš Kynaj vas Leviatan pro Shepard příjde a já se na něj podívám. Posadím se na posteli a sleduji podlahu. "Díky Sheparde. Máte silný tým ale já... nevedl sem si tak dobře jako obvykle. Tam ze začátku... něco se ve mě zlomilo. Zazmatkoval sem a mohlo to skončit špatně. " Nesměle zakývu hlavou. "Chtěl sem si promluvit tady páč sem vyřadil systémy EDI a veškeré štěnice. Není možné aby nás tady někdo slyšel pokud nebudu chtít. Dokonce mám nastavené kamery aby mě varovali když se někdo bude blížit" Zvednu se z postele a dojdu k přepážce o kterou se opřu a díky tomu stojím k Shepardovi zády. "Víte Sheparde... Tam venku na Horizontu. Bylo to nebezpečné... Mnohem nebezpečnější než sem si kdy představoval. " Dlouhou dobu mlčím a rozmýšlím se jak vlastně začít. Nakonec hlasitě vydechnu a řeknu. "Měl jste na palubě mezi starou posádkou Tali'Zorah nar Rayya. Jistě ste si mohl všimnout že v její přítomnosti ztrácím hlavu... Ale to... To není to o čem sem chtěl mluvit. " Otočím se k Sheperdovi čelem. "Víte že sme ve své podstatě dobří bojovníci? Máme mnohem lepší fyziologii než lidé, salariani nebo dokonce Asarijky? Jediné co nás omezuje je to že postrádáme imunitní systém. Vyprávěla vám o tom Tali? " Počkám a tiše si vyslechnu si všechno co k tomu chce Shepard říct. Poté pokračuji. "Sheparde pamatujete si jak mě naposledy zranily? Čistý průstřel... většině Quarianců by hrozila smrt, ale mě ne. Já... Já... Já sem spasitel naší rasy. Jsem jedinečný. Ale jsem také prokletý. Sheparde... Moje tělo... " Zvednu ruku k masce a máčknu pojistku. Díky tomu vypadne přední sklo mé masky. Protáhnu krk ze strany na stranu a hlasitě se nadechnu a opět vydechnu. "Tohle by většinu z našich lidí zabilo. Ale mě ne... Sám jste byl vystaven Protheanské technologii, takže mě možná pochopíte. Víte našel sem jeden zvláštní artefakt a já nevím co se stalo. Možná se aktivoval sám, možná sem něco zmáčknul nejsem si jistý. Jediné co vím že když sem se probral mohl sem dýchat čistý vzduch. Sheparde ten předmět mi něco provedl a díky tomu mám zase imunitu. Mohu zachránit naší rasu... Já neplánoval sem se vrátit. Byl sem zahořklý a chtěl sem si užít života když sem odešel. To že sem dostal tenhle dar mě jenom pomohlo. Nechtěl sem se ho vzdát nebo se o něj dělit. Říkal sem si že se o něj podělím mnohem později. Jenže potom se něco stalo." Sjedu o zeď zády a sednu si na zem. "Stala se Tali. Víte už ve Flotile sem k ní cítil velkou náklonost. Ale ona byla synem Admirality... nemohl sem na ní ani promluvit aniž by se na mě nedívala polovina lodi. Přesto sem jí obdivoval. A najednou se dočtu co všechno dokázala. Ve flotile se začnou šířit zprávy o daru který přinesla. Ona se dokázala obětovat pro flotilu, zatím co já... " Povzdychnu si. "Zatím co já sem se flákal a z bezpečné vzdálenosti zabíjel zločince. Já řekl sem si že jednoho dne přijdu s něčím co může naší rase pomoc. Možná třeba ne naší rasu vyléčit ale možná urychlit naše usazení na nové planetě. Nevím prostě něco... Nebo bych možná dokázal dát aspoň jednomu quarianci trochu mé odolnosti. Víš kdybych dokázal Tali dát malou imunitu... aspoň tak aby se občas mohla nadechnout aby občas mohla někomu pohlédnout do očí... Jenom jí dát tenhle dárek... Víte... ona vás miluje. Možná ste si toho nevšiml ale slyšel sem to. Když na vás mluvila tam na planetě. Když sem slyšel u flotily jak o vás mluví. Jak na vás vzpomíná. Dokonce i to jak trpěla když ste zemřela... Ona je do vás opravdu blázen. To byl vlastně jeden z důvodů proč sem se k vám připojil. Chtěl sem poznat co za muže může pobláznit tak milou dívku jako je ona. A když se na vás dívám tak se jí nedivím. " Poté se zasměji. "Nejspíše mluvím jako blázen což? Rozumíte mi Sheparde? " |
| |
| soukromá zpráva od Shepard pro Vyslechnu si pozorně co Majký říká a když si sundal masku tak jsem ho chtěl zastavit ale masku už měl dole. " Neuvěřitelné." Řekl jsem to protože jsem se divil že můžeš dýchat bez masky. Zavrtěl jsem hlavou a z nádechem ti odpovím. " To co se ti stalo je dar. Dar pro celou tvou flotilu. To co Tali cítí. Není vzájemné. Už jen kvůli tomu, že nemáte žádnou imunitu. Ale to co se stalo tobě. Mohl by jsi tak získat její náklonnost a tím zachránit celí tvůj lid... Já jsem jen člověk ale ty jsi jeden z nich. Jsi kvarian. Tali tě za tohle bude milovat. Přineseš pro flotilu veliký dar. Pokud jsi tedy ochotný se o něj podělit se svými lidmi." Dořeknu to a dívám se na tebe jak zareaguješ. Než tak ale učiníš tak ještě něco prohodím. " A nejsi blázen. Jsi zachráncem své vlastní rasy. To samé co se snažíš udělat ty. Se snažíme udělat zde společně z mojí rasou lidí. S mojí rasou. A pokud chceš pomoct při téhle pouti. Rád ti pomohu zachránit tvůj lid." Nabídnu Majkýmu svojí pomoct a čekám jak zareaguje... |
| |
| soukromá zpráva od Majlaš Kynaj vas Leviatan pro Povzdychnu si a podrbu se vzadu na obleku. "Můj problém Sheparde je ten, že nevím jestli je můj lid připraven. Víš co všechno se může stát když tenhle dar přinesu flotile? Polovina admirality by řekla že je to jasný znak od předků a chtěla by mě postavit do čela armád a letěli bychom dobít naší rodnou planetu. Druhá část by mě zase tahala kvůli kolonizaci. Další by mě obviňovali že sem se o ten dar nepodělil hned. A co když ten dar nepude nikomu předat? Co když nemám přímo imunitu ale jenom ten protheanský artefakt v mé krvi mě chrání? Copak bych se jim potom mohl divit kdyby mě nazvali sobcem a dívali by se na mě jako na zrádce? Já bych mohl žít a oni ne a samozřejmě že by mi nikdo nevěřil že to nedělám schválně. " Povzdychnu si a seberu si kryt helmy. Zvednu se a začnu si nasazovat helmu a zatím mluvím. "Chci aby si mi pomohl." Helma nasazena. "Nechci jít do žádné další akce než si vyřídím tohle. Kdybych zhebnul mohl bych tím zlikvidovat víc než jen svůj život. Chci aby si mě vzal někam třeba na Citadelu nebo kamkoliv. Potřebuji aby jsme sehnali nějakého diskrétního doktora s tím nejlepším vybavením. Nejraději bych to udělal na lodi ale cokoliv se tady hned ví okamžitě Cerberus. Musíme najít někoho důvěryhodného. Potřebuji zjistit jestli je šance nějak pomoci mým lidem. Pomůžeš mi? " |
| |
| soukromá zpráva od Shepard pro Pozorně naslouchám Kvarianovi a když skončí tak začnu mluvit. " Cerberus se nic nedozví. Poletíme na Citadelu kde si promluvíme z Andersonem. Mordina a doktorku Chakwasovou vezmeme s sebou. Nikdo z nich není rád že dělá pro Cerbera takže nám pomůžou. Máš mé slovo Majlaši Kynaji vas Leviatane." Dořeknu to a podávám ti ruku jako důkaz toho že mi můžeš ve všem plně důvěřovat. Když tu skončíme tak se vydám z pět k můstku a řeknu Jokerovi aby letěl na Citadelu. Pak už jen čekám než tam doletíme... |
| |
| soukromá zpráva od Majlaš Kynaj vas Leviatan pro Přijmu Shepardovu ruku. "Díky Sheparde... ani nevíš co to pro mě znamená. Jsem ti vděčný. " Potom Shepard odešel a tak sem si opět sedl na postel. Chtěl sme usnout ale hlavou se mi honili myšlenky na které sem zapomněl před tolika lety. Proto sem se raději pustil do upravování schématů svého obleku a zjišťování informací o technologiích které mám k dispozici. |
| |
| Normandie. Shepard odešel z mého prostoru a já sem se po chvíli taky zvedl. Celou cestu co sem šel nahoru do výzkumné laboratoře sem měl zapnutý Uninástroj a pracoval si na něm. Když dojdu do výzkumné laboratoře tak se pustím do několika prací které sem byl zvyklý dělat si na svých zbraní. Díky tomu zvýším kapacitu zásobník ať lehkých či těžkých zbraní o menší kus a zvýším průraznost útočných pušek proti kynetickým bariérám. |
| |
| Normandie - Let na Citadelu Když Sheapard zadal cíl tak Joker zažehl motory a vydal se k převaděči. Po chvilce jste se ukázali před mohutným stavením které nese název Citadela. Joker navedl Normandii do doků a vy jste se mohli vydat prozkoumávat Citadelu. Když jste procházeli bezpečností tak chvilku dělali zle ale chvilku na to vás pustili. Shepard by si měl ale zajistit pár věcí. Když jste si promluvili z kapitánem C-secu Baileym. Tak vás poslal za Radou. Že prý ví nějaké věci ohledně toho co se týká Sheparda... Při své cestě na Citadele jste ale narazili na jednoho muže. Alexe Streeta. Ten slyšel vše o Shepardovi i o tom co se stalo na Horizonu. Začal naléhat na velitele s tím, že se chce přidat do vašeho týmu... |
| |
| Normandie - Cesta na Citadelu Celou cestu jsem strávil ve zbrojnici a připravoval si zbraně a zbroj. Když jsem měl vše připravené vydal jsem se hned po přistání k přechodové komoře. Mordin, Doktora a Majký šli se mnou. Pokud chtěl jít i někdo další byl vítán. Když jsem procházeli kolem ochranky tam mi řekl jen pár slov ohledně toho abych se zastavil u kapitána C-Secu. Hned jak to šlo jsem k němu zašel a nechal si obnovit svojí identitu. Když bylo vše hotovo tak se zmínil o radě. jen ze mě ze vzteku vypadlo pár slov. " Do háje z radou! Teď na ně nemám čas. Mám tady svůj úkol." Dořeknu to a vydám se směrem ven k obchodům. Podívám se na Majkýho a řeknu pár slov. " Tak kudy? Tohle je teď vaše mise. Velíte vy Majký." Dořeknu to a na tomhle místě teď předám chvilkové velení Majkýmu protože jsme tu teď hlavně kvůli němu. Když se ale ukáže nějaký voják tak si ho jen přeměřím pohledem a vyčkávám co z něho vypadne. Vypadá to totiž že chce něco říct... |
| |
| Citadela Vystoupily sme na Citadele a já obdivoval obrovskou konstrukci. Když na mě Shepard promluví tak pokrčím rameny. "Nevím kam dál. Na citadele sem byl jednou a to sem strávil většinu času zavřenej v C-secu. Na lodi si říkal něco o kapitánu Andersonovi. Takže by bylo možná dobrý aby si tam zašel. Víš co... vyřídit si ty věci s radou. Možná že získáme podporu pro útok na Kolektory. " |
| |
| Citadela Když se Majký zmíní o tom co by jsme měli dělat tak jen přikývnu. Vydáme se společně do kanceláře kde je Anderson. Když jsem vstoupil tak právě ukončoval hlášení radě. Když jsme se pozdravili tak jsem mu řekl o tom všem co se stalo ale už o tom dávno věděl od Ash. Nastal čas abych mu řekl co se přesně děje a jak by nám mohl pomoci. " Rád vás vidím Andersone. Jsem tu ohledně kolektorů. Všechno se změnilo to co jste řešil z radou a to hlášení od Williamsové. Cerberus nám pomáhá aby jsme se kolektorů zbavili. Oni jsou ti co spolupracují se Smrťáky. Ne my. Pokud by jste mohl nějak pomoct. uvítal bych to." Dořekl jsem to a vyčkával jsem jak se Anderson zachová... |
| |
| Citadela Když jste se dostali až k Andersonovi tak jste sním prohodili pár slov a on si vás vyslechnul. Radní Anderson:" Vím co se stalo na Horizonu Sheparde. Co se týče vaší spolupráce s Cerberem, nemůžu proti tomu udělat nic. Williamsová mi řekla co se stalo. A taky to že jde o kolektory. Nevíme ale jestli právě oni nespolupracují z Cerberem měl by jste na sebe dávat pozor Sheparde. Co se týče pomoci. Tu vám nabídnout nemůžu. Můžu zajistit jen to aby se vám Aliance nepletla do cesty. Taky bych vám mohl vrátit vaší starou hodnost a navrátit vás z pět do funkce Spektry. Víc pro vás udělat nemůžu." Jen co to Anderson dořekl jsi mohl začít mluvit. Buď odmítneš nebo přijmeš z pět svou starou funkci Spektry a budeš dělat všechno co jsi dělal doposud... |
| |
| Citadela Když Anderson domluvil tak jsem se na chvilku zamyslel, kývnul jsem hlavou a postavil se do pozoru. " Dobře beru to Radní. Funkci Spektry přijímám ale nebudu podávat žádné hlášení radě. Co se týče té pomoci hold s tím nic nenadělám a je to ta stejná situace jako se Sarenem. Ale z něčím by jste mi snad pomoc mohl. Tady jeden člen mého týmu má informace se kterými by se nám hodila nějaká rada. Majký. Řekni co musíš." Doufám že když Majký řekne to co řekl mě tak se s tím Anderson bude zabývat a nabídne nám pomoc... |
| |
| Citadela Shepard se dohaduje s Andersnem a já jenom stojím v rohu a pozoruji je. Když mě Shepard vyzve tak znejistím. "Nejsem si jistý jestli bychom jim tyhle informace měli předávat Sheparde. Ale když myslíš že je to dobrý nápad tak fajn. " Odlepím se od rohu a dojdu pár kroků blíže. "Našly sme Quariana který byl vystavený neznámé protheanské technologii. Zdá se že mu to poskytlo imunitní systém. Potřebujeme ho v tichosti vyšetřit na těch nejlepších zařízeních aby sme se dozvěděli co možná nejvíc. Je to naděje pro můj lid. Ale nikdo se to nesmí dozvědět. Určitě by se našlo spousta nepřátel kteří by chtěli zneužít informace a toho quariance. Potřebujeme nějaký prostor kam se můžeme zašít a přivést ho tam na testy. " |
| |
| Citadela Anderson ještě předtím než jsi začal mluvit vypnul kamery aby o vás nikdo nevěděl. Když si to vyslechnul tak se na Kvariana podíval a řekl pár slov. Radní Anderson:" Budiš. Je to váš muž Sheparde. V ošetřovně na sedmém patře budete mít klid. Nechám ji vyklidit a taky tu máme to nejlepší vybavení jaké se dá kde pořídit. Budete tam v naprosté izolaci. Hodně štěstí. Pokud by to vyšlo. Mohla by se nám později hodit podpora vašeho lidu. V boji proti Smrťákům. Jen doufám že se nedivíte že vám věřím Sheparde. Vždy jste měl pravdu a věřím že jí máte i teď." Jen co to radní dořekne tak jste se mohli vydat do sedmého patra kde najdete to nejlepší vybavení které se vám může hodit... |
| |
 | Citadela Stojím v uličce přes kterou se přechází k Citadele a jen pokukuju kolem.Najednou se vynoří Kvarijanec a jeden člověk.*S..Shepard?Wow takže on to přežil,vidím,že se to aliance snažila držet pod pokličkou ani náš zvláštní tým nedostal ani sebemenší zmínku*. "Veliteli?"otočím se na Sheparda."Slyšel jsem,že jste mrtvej,já vím,že vám to říká asi většina lidí co potkáte",podívám se na Sheparda a přitom sleduji kvarijance."Jestli stále sháníte tým,tak bych se rád přidal.Aliance do toho zasahovat nebude,protože jsem členem speciálních jednotek a sprdnutí od Cerbera se taky nemusíte bát"dopovím a ušklíbnu se. *Jestli mě vezme nebo ne je jeho věc,ale sposutu věcí můžu zařídit a jsem docela dobrej biotik ne?Nebo nejsem?Že by mě dali jen tak do speciálních jednotek?*. |
| |
| Normandie Po té, co jsem si opravil a jakž takž vyčistil zbroj, jsem se značně nudil. 200, 201, 202 , 203.... Jen tak jsem si ve svém pokoji dělám kliky, když tu najednou v komunikátoru řeknou, že se blížíme k Citadele. Budou potřebovat mou pomoc. Svižným krokem se vydám do zbrojnice. Vzal jsem si tam útočnou pušku, brokovnici a granátomet. Tak... Medi-gely, zbraně, termální zásobníky... Jo, mám všechno. Vydal jsem se k přetlakové komoře a tam narazil na Sheparda, Májkyho a Doktorku. Sheparde. Pokynu hlavou s respektem. Vyšli jsme ven společně. Citadela Přiletěli jsme k obrovské vesmírné stanici, která podle vzpomínek, které jsem dostal od Matky, nese název Citadela. Jen co jsme se dostali z lodi, tak jsme se ocitli u kontrolního stanoviště nějaké zdejší bezpečnostní složky. Na ty si taky vzpomínám. Nějaký C-Sec. Hm... Je to čím dál zajímavější. Pokračujeme a ještě než projdem kontrolou, tak k nám přiběhne nějaký človíček. Mluví na Sheparda a vypadá to, že se k nám chce přidat. Hm... Je to na něm. Nevšímám si ho. Prošli jsem kontrolním stanovištěm. Museli si mě přidat do své databáze, protože jsem na Citadele nikdy před tím nebyl. Grunt. Řeknu úředníkovi, který se mě zeptá na jméno. Bez jakýchkoliv problému pokračujeme. Zastavili jsem se a Májky se Shepardem začali debatovat o dalším jednání. Pouze stojím opřen o zábradlí a prohlížím si vnitřek Citadely. Sem by se vešla nepřemožitelná armáda kroganů... Snim sám pro sebe. Pak se otočím a následuju členy týmu. Dostali jsme se k nějakému diplomatovi. Zase člověk... Vypadá to že se s Shepardem znají. Nepletu se do rozhovoru a stojím opodál, abych nepřekážel. Celou dobu hlídám dveře a jen letmo poslouchám o čem se baví. Možná šance pro kvariany navráti imunitu? Hm... Nakonec nám ten člověk poskytnul to co potřebujeme. Tak fajn! Ale šlo to nějak moc hladce. Zavspomínám na Horizon. Stojím a čekám, až vyrazíme. |
| |
| Citadela Vyslechnu si nabídku Andersna a souhlasně kývnu. " Díky... To je od vás milé. A co se týče pomoci proti smrťákům tak uvidíme. Musejí se rozhodnout oni já to nemohu moc ovlivnit. Možná že když se to povede tak pomůžou. Možná... Uvidíme časem. ALe díky za pomoc. Jsem rád že nám chcete pomoc. " Nabídnu Andersonovi ruku a poté se otočím a vydám se k výtahu. Jakmile dojedeme do sedmého patra tak se rozhlédnu kolem jestli neuvidím někoho neznámého. Pokud je vše v klidu tak zavolám EDI. "EDI potřebuji aby si prošla počítače tady na patře a prozkoumala veškeré možnosti toho že by někdo sondoval tohle patro a případně to odpojila. " |
| |
| Normandie Na nadcházející misi jsem se nedostavil. Šel jsem se pro jistotu podívat, jak velký tým jde na Horizont. Podle jejich počtu jsem usoudil, že moje účast není nutná. Místo mise jsem se žel podívat na lodní zbraně, abych zjistil jejich stav. Diagnostika mi trvá dlouho, až jsem zapomněl, že na zemi probíhá mise. Celou cestu k Citadele jsem u sebe a přemýšlím, jak by šly vylepšit lodní zbraně. Citadela Vezmu si svoje zbraně a spolu s ostatními se vydám k přetlakové komoře. Kývnutím pozdravím všechny přítomné. Jak vystoupíme, rozhlédnu se okolo “změnilo se to tu, snad k lepšímu.“ Při průchodu kolem ochranky zavzpomínám na svoje léta v C-Secu. Jdu za Shepardem, který předal velení mise Majkýmu. Následuji je k radnímu Andersonovi kde vyslechnu jejich rozhovor, následovaným podrobnostmi okolo Majkýho mise. Nakonec se pod Majkýho vedením vydám k výtahu. Na místě začnu kontrolovat zabezpečení místa. |
| |
| Normandia Chvílku trvá, než mi baba ošetrí všetky škrabance, ktoré som vychytala v tej diere napadnutej hmyzom a lezie mi to desne na nervy. Pohupujem nohami na posteli a čakám. Prečo som sem vôbec liezla... do prdele aj s tým. Podráždene vrhnem pohladom smerom k dverám, keď započujem, že sa znovu otvorili a s narastajúcim davom v tej malej miestnosti smrdiacej dezinfekciou sa len kyselo zašklabím. Premeriam si prítomných pohladom. Zliezli sa sem všetci z poslednej misie. Uškrniem sa a baba skončí. Už bolo na čase. Ešte pár takýchto sedení a zošaliem. Kto má na to nervy..?Na budúce, pokial nebudem kriticky chcípať, tak sem ani nepáchnu. Pomyslím si, nahrabem zásobu medigelov, a s tým sa vydám do jedálne, keďže skôr než bych chcípala na zranenia, chcípam hladem. Objednám si to najpríťažlivejšie, čo vyzerá požívatelne a bez zbytočného tlachania s kuchárom, sa usadím do rohu jedálne. Jedlo padne rýchlo a hneď sa odoberiem do svojej kajuty, kde ešte stále vo vražednej nálade si nalejem panáka. Kopnem to do seba a chvílu uvažujem, že či má vôbec cenu sa nad tým všetkým zamýšlať. S tými parchantmi máme celkom kvalitný prúser, čo sa existencie týka. Ale že by ma to vrhalo do vytrženia hlavne kvôli tomu... tak to sa nedá povedať. Skôr ma serie, že majú v podstate navrch. Už len s tým, že svet je ochromený z tých nevysvetlitelných únosov, tak vládne panika a všetko sa točí okolo toho. Len trochu z nepraktického hladiska. Pf, že sa tým vôbec zaoberám.. Ja si budem vraždiť po svojom, len by to chcelo nejaké trumfy, pretože takéto defekty ma rozčulujú. A kde sú ešte zbabelí čuráci, ktorí začnú kydať sračky hneď ako sa prevalý hlavná vlna boja. Zatnem ruku v päsť, keď sa mi myšlienky znovu uberú smerom k debilovi od skladu. Na jeho adresu vyprsknem niekolko vyberaných nadávok a ešte si nalejem ďalší pohárik, ktorý hneď kopnem do seba. Zacítim záchvev. Vyštartovali sme z momentálnej pozície a vydávame sa... kto vie kam. Momentálne mi to je šumák. Znovu nalejem, vypijem a s prázdnym pohárom sa presuniem ku gauču, tam sa zvalím. Ošúchanú zbraň hodím na zem. Mám neskutočné nutkanie sa opiť.. Je toho teraz nejak moc. A chcelo by to masakrálnu deštrukciu.. Niečoho, čo by mohlo byť povzbudzujúce.. Na mysel mi následne znovu vyliezajú staré spomienky. A všetok bordel sa točí okolo Cerbera a ich "výchovného programu" v tej zasranej zarastenej diere, kde to všetko začalo. A hneď je jasné, čo si zaslúži monumetnálnu deštrukciu. Mrsknem pohárom o stenu a vyskočím na nohy. Zatočí sa mi hlava, ale nevšímam si to. To je najmenej, čo by ma zaujímalo.. Chvílu len zúrivo pochodujem po kajute snažiac sa ukludniť a nevyhodiť túto vytunenú kocábku do éteru a cez okno sa mi nyskytne pohlad na.. Citadelu. Prekrútim očami. Toto miesto som síce navštívila za celý život možno tri rázy.. ale zakaždým to vyústilo do nejakého prúseru, ktorý ma tak akurát nasral. Rozhodne si túto návštevu odpustím a radšej zapadnem do strelnice. Chmatnem po zbrani, ktorá skončila zapadnutá niekde v kúte a povzbudená alkoholom zamierim najprv do zbrojnice pre gulomet, aký mal posledne Grunt. Ignorujem Jakobove spýtavé pohlady, či nejaké dotazy a vydám sa na miesto, bez ktorého by som asi v tom celom napätí vybuchla. Cestou stretávam skupinku na čele s Shepardom ako sa hrabe smerom k prechodovej komore ale neriešim okolnosti, prečo a za čo... Nastúpim do výťahu a zveziem sa do strelnice trochu vystrielať tlak. |
| |
| Citadela Jen co nám Anderson ukázal a řekl kudy máme jít tak jsem jen kývnul a rozloučil jsem se sním. Byl mi navrácen post Spektry tak jsem se jen pousmál nad tím že on má teď taky to "nějaké" slovo. vydali jsme se výtahem do sedmého. Cestou jsem potkal jednoho mladíka který se k nám chce přidat. Zatím jsem mu řekl jen pár slov a doufal jsem že je bude dodržovat. " Teď máme svojí misi mladej. Pokud chceš pomoct dojdi za Baileym a počkej tam u něj. Ať pro jistotu hlídá tohle patro." Dořekl jsem to a vydali jsme se dál. Nakonec jsme se konečně dostali do laborky. Byli jsme v jedné celkem pěkné laborce která byla spojena i z ošetřovnou. Podíval jsem se na Grunta a náznakem ruky a slovy jsem mu naznačil aby hlídal dveře. " Grunte. Hlídejte dveře." Dořekl jsem to a zatáhnul jsem okna aby sem nebylo vidět. Hlídal jsem situaci kolem a zbytek jsem nechal na Majkým, Mordinovi a doktorce. Garrus se zabýval zabezpečením místnosti stejně jako já. |
| |
| Citadela - Laborka Když jste se dostali do laboratoře tak jste měli chvilku na to aby jste zabezpečili oblast. Když se Majký spojil z EDI tak ti hned odpověděla. EDI:" Probíhá připojování na tomto patře potrvá to jen pár vteřin..." EDI začala provádět všelijaké opatření a asi po minutě se ozvala nazpět. EDI:" Prošla jsem všechno na tomto patře a vše se zdá být v pořádku. Pro jistotu jsem ale veškeré ovládání v této místnosti přenechala vám. Kamery jsou vypnuté a vy jste nyní v izolaci. Vše se zdá být bezpečné. Pokud se někdo bude chtít dostat skrze dveře budu vás ihned informovat. Nabourala jsem jim systém takže vidím přímo na dveře od vaší nynější laboratoře." EDi domluvila a vy jste se mohli pustit do práce. Alex Street se zatím mohl vydat za Baileym a hlídat z jeho stanoviště vaší pozici stejně tak jak to provádí teď EDi... |
| |
| Citadela Jedeme výtahem do sedmého patra. Opravdu spousta místa... Taková kroganská armáda by se tu náramě zabydlela... Znovu začnu fantazírovat. Patro je úplně vylidněné. Chodby prázdné. Jedinými známkami života jsou obrazovky a světla na chodbě. Vypadá to bezpečně. No jen aby to tak zůstalo. Došli jsem ke dveřík do laborky. Když se dveře otevřely, tak se mi otevřel pohled na místnost naplněnou hi-end vybavením, které jsme nejspíš hledali. Takovýho harampádí... Garrus začal zabezpečovat. Všichni dělali co mohli, když v tom mi dal Shepard rozkaz. Už jdu na to! Vytáhnu útočnou pušku a aktivuju štíty. Shepard začne zatahovat okenice. Otočím se mlčky a výjdu na chodbu. Zavřu za sebou dveře. Pušku mám v pohotovostní pozici, takže jsem schopný kdykoliv střílet. Jsem na místě Sheparde. Promluvim do komunikátoru. Doufám že to bude stát za to vyčkávání... |
| |
| "Za Baileym?Tohle patro,mno dobře"řekne Alex a vydá se na cestu,když odchází otočí se na Grunta.Nějak divně kouká?Hmm nevypadá moc přátelsky ani nepřátelsky,hm uvidíme,popřemýšlím nad přerostlou ještěrkou :D nic ne zlim.Procházím dál k místu kde má být Bailey.Za chvíli k němu dojdu a on se tváří jako vždycky. "Dobrej,Shepard vzkazuje,že máme hlídat tohle patro"ukážu palcem dozadu a čekám na jeho reakce.Kdyby náhodou,už mám připravenou a nabitou pistoli.Hmm první dojmy z práce-no až na to,že mi říká mladej to je dobrý.A ta ještěrka by asi někoho nejradši zmáčkla. |
| |
| Citadela: Laboratoř EDI projde systémem a já přikývnu. "Díky EDI. Teď se odpoj od systému. Až budu potřebovat se s tebou spojím tak navážu kontakt. " Poté vypnu vysílačku a dojdu k lékařskému monitoru. "Mordine, Doktorko doufám že víte co dělat. Potřebujeme přijít na cokoliv co by mému lidu pomohlo. A raději si pospěšme. Nemám z citadely dobrej pocit. " Poté si sednu na lékařský stůl. "Takže co potřebujete? Krev? Tkáň? DNA? " Řeknu a čekám až se experti pustí do testů. |
| |
| Strelnica... Citadela... No a vyber si.. V strelnici si dopriavam srelbu z gulometu, čo je niečo ako balzam na dušu.. ale ktorý nevydrží príliž dlho. Roztrielala som všetky terče, biotikou zničila pár panelov rozkopala bedničky, čo sa tam povalovali kto vie prečo.. A došli mi náboje.. Kurva drát! Zavrčím a ešte si kopnem do pár trosiek čo sa válajú okolo a opriem sa o stenu. Potrebujem zmenu. Radikálnu. Potrebujem ničiť.. A toto mi nestačí. Je to málo.. A tlaku je vela. Nevyrovnaná kombinácia a to ma privádza do šialenstva. Cerberus, ty potrebuješ vybuchnúť.. Potrebuješ letieť vzduchom. Potrebuješ skončiť. A viem, kde začneme. Uškrniem sa a oči mi žiaria šialentvom. Keď sa bude dať.. Navštívim po niekolkých rokoch miesto svojho pôvodu. Odkial pochádzam... a kde zo mňa spravili... šialenú nasranú a pomstychtivú mrchu. Kurva, Pragia, ty poletíš..! Chvílu tam len tak stojím a ... nerobím nič. Vlastne sa oddávam myšlienkam na ... pomstu? Nie toto ešte pomsta nieje.. toto bude niečo ako spestrenie posraného dňa. A je mi jasné, že tých posraných dní ešte pár príde, keďže pochybujem, že niekto bude mať záujem ma tam dopraviť a poskytnúť mi extrémne velkú výbušninu, aby som to mohla odpáliť... Budem si to musieť poriešiť sama.. ale za pokus nič nedám. Spomeniem to Shepardovi a uvidíme. Len teraz čo..? Strelba na neživé štíty je.. nuda. Na chvílkové odreagovanie to pomôže a tomuto miestu som nadmieru vďačná.. Ale inak nuda. Začnem prechádzať hore dole medzi troskami, ešte stále s gulometom v ruke. Mám nepríjemné nutkanie vydať sa za zvyškom skúpinky na prieskum pošahanej Citadely. I keď som si predtým vravela, že tam ani nepáchnem.. ale čo mám robiť? Nečinnosť je sprostosť. Takže.. Ukousat sa nudou a rozčúlením, či sa rozčulovať v teréne a vyhliadnuť si pohyblivé štíty na lahkú popravu..? No, táto otázka má jasnú odpoveď.. Len do prdele, zase to zaváňa vyhliadkou na kvalitný prúser. Povzdychnem si. Chce to ďalšiu rundu.. Že som vôbec do toho baru liezla.. Teraz tam budem furt. Uchechtnem sa a vydám sa výťahom hore do svojej kajuty, kde sa za ten bar posadím, nalejem si a chvílu tam sedím a sledujem hladinu lahodnej tekutiny. "Sakra práce.." Kopnem to do seba, chmatnem po svojej poškodenej bunde z predošlej misie a vystrelím i s gulometom do zbrojnice. Zhrabnem vylepšenú muníciu nabijem zbraň a ešte si vezmem pár do zásoby, aby mi to náhodou pri odstrelovaní niečiej hlavy nedošlo a v celkom... veselej nálade sa vyberiem k prechodovej komore. Vyleziem z lode a hneď sa dostávam k zabezpečovaciemu terminálu, kde postáva nejaký panák. Prevŕtam ho pohladom. A je to tu. Zase priblbé formality a následný prúšvih. Sakra. "Patrím do týmu velitela Sheparda. Takže ma koukej pustiť." Prenesiem neutrálnym hlasom smerom k mužovi a tvárim sa... príjemne. Lebo uvidíš ako ti hlavou preletí projektil tejto hračky. Budem ti mieriť do oka, čuráčku. |
| |
| Citadela - Laborka EDI se odpojila od systému a ty jsi mohl provádět svou práci společně z Mordinem a Doktorkou. Když jsi jim řekl co budou potřebovat tak Mordin i Doktorka se shodli jen na krvi. Odebrali ti vzorek krve a začali z testy. Uběhlo pár hodin a do dveří vešla vaše známá Jack kterou pustil Bailey. Všechno trvalo ještě pár hodin až nakonec dostali vhodný výsledek. Ten ale moc nepotěšil. Mordin:" Testy jsou hotové. Bylo to impozantní ale mám špatnou ale i dobrou zprávu. Tou dobrou zprávou je že vaše krev by se dala použít jako vakcína pro váš lid. Aby mohli znovu svobodně dýchat bez masky a nezemřeli. Vše by chtělo ale nějaký čas na adaptaci. Po týdnu by mohli dýchat vzduch aniž by zemřeli ale úplné uzdravení je zatím v nedohlednu. Doktorko prosím tu špatnou zprávu." Spustil Mordin svým rychlím jazykem a špatnou zprávu nechal na doktorce. Doktorka:" Tou špatnou zprávou je že vaše krev by se musela milionkrát nebo snad i více krát naklonovat. zatím tenhle vzorek co máme by stačil maximálně pro jednu osobu z vašeho lidu. Tady. Je to vaše krev. Váš lék. Udělejte sním co chcete. Ale je mi líto že to nedokáže vyléčit celí váš lid. Můžete být rád alespoň za tenhle jeden dar." Doktorka to řekla jemně a snažila se volit ta vhodná slova aby tě nijak neurazila nebo tě nijak nerozhodila. Náhle se ale za dveřmi ozvalo pár ran a výbuchů. Grunt musel vběhnout dovnitř za vámi aby se mohl dobře krýt. Grunt mohl vidět několik lidí od Eclips. Mají uniformy které nosí jen vojáci Stínového Prostředníka. Chtěli se dostat do laborky a zmocnit se Quariana. Zatím nikdo z vás neví jak se o tomhle všem mohli dozvědět. Mladý voják od C-Secu Alex vše mohl vidět na kamerách. Bailey se na tebe podíval a okamžitě vyskočil ze židle. Bailey:" Musíme se tam dostat a pomoct jim. Útoky na Citadele. Už zase!" Vykřikl Bailey a společně z Alexem a osmi muži se vydal do sedmého patra aby vám mohl pomoci. Tím že se Bailey, jeho muži a Alex ukázali odlákali pozornost Eclips a vy jste se mohli dostat z laborky ven. Eclips je ale dost hojný počet. Budete si cestu ven muset zasloužit... odkaz |
| |
| Citadela - Laborka a útok Eclips Když jsme udělali vše co jsme mohli tak se mi ozval Bailey že mě shání Jack. Jen jsem mu odpověděl ať ji pošle do sedmého patra a netrvalo dlouho a byla tu. Ještě pár hodin jsme čekali než budou výsledky hotové a když byli nebyli moc potěšující. Poslechl jsem si všechno co řekl Mordin i Doktorka a podíval jsem se na Majkýho. Došel jsem k němu a řekl mu pár slov. " Je dobré mít alespoň tohle. určitě se najde nějaký jiný způsob jak to půjde. Váš lid se vrátí na vaší rodnou planetu. Slibuju vám to. Teď jestli..." Ani jsem to nedořekl a ozval se mohutný výbuch. Grunt vběhnul za námi dovnitř a řekl něco v tom smyslu že jde o Eclips. Nabyl jsem zbraň a podíval se na ostatní. " Máme práci. Někdo řekl nepříteli kde jsme. Já a Grunt zabezpečíme únikovou chodbu. Majký Garrus a Jack půdou za námi a budou krát Mordina a Doktorku. Jdeme na to." Dořekl jsem to a otevřel jsem dveře. Rychle jsem začal pálit a všimnul jsem si že nám přišel na pomoc i C-sec. Využil jsem momentu překvapení a vypálil pár ran po Eclips. Jeden voják padnul na zem mrtví a další ho následoval. Přeběhnul jsem ke sloupu poblíž a vypálil dalších pár ran. Poslední tři rány a sundal jsem dalšího. " rychle budu vás krýt!" Křiknul jsem směrem k týmu aby mohli přeběhnout na výhodnější pozici odkud by jsme mohli podporovat společně C-sec. Rychle jsem přebil zbraň a začal jsem z krycí palbou aby se mohli ostatní pohnout. Dalším zásobníkem který je už prázdný padli další tři vojáci. Mé štíty dostali pár zásahů ale prozatím stále drží... |
| |
| Citadela a pohyblivé terče Prekvapená, že to šlo tak hladko a nikto ma nechcel zatknúť, či podobné blbosti, sa podla inštrukcí velitela tých šupákov C-secu, vydám do siedmeho poschodia, kde by mal byť Shepard s ostatnými. Po chvílke som tam a s veselým úškrnom si to napochodujem do... laborky. Nadvihnem obočie a pokukujúc po tom čo to tu stvárajú sa usadím neďaleko "hlavného pultu", pohupujem nohami vo vzduchu. Testy testy... samé testy. Pozriem po kvarianovi na stole a je mi jasné, že sa jedná o niečo s ich "telesnou podstatou". Nemontujem sa do toho. Až tak ma to zas nezaujíma. Len sledujem činnosť doktorského dua. Najskôr ma to nijak nevytrháva. Len sedím, koukám a ešte povzbudená alkoholovým opojením, nemám potrebu robiť nič iné, než sledovať ich prácu. Lahká plynulosť udalostí a chlast ma tak nejak... ukludňuje. Prečo inak bych tu tak dobrovolne drepela na zadku s gulometom po ruke..? Prejde jedna hodinka.. druhá.. niekolko ďalších.. To už ale nervózne pochodujem po miestnosti začínajúc šalieť. Opojenie je dávno v ťahu a ja sa nudím. A to ozaj neznášam. Že som sem hneď liezla.. Do prdele! Snažím sa nechať jazyk za zubami a nezačať prskať, že im to trvá večnosť, keď sa ozve Mordin. Bolo na čase.. Zastavím sa u steny o ktorú sa opriem a podráždene naň hladím a počúvam. Najprv jeho a potom i tú ženskú. Vrazím pohlad do Majka čakajúc na jeho reakciu. Toto už možno bude kúsok zaujímavé.. oproti tomu čo tu bolo do teraz tak určite.. Shepard prehovorí.. slubuje.. Tak to som zvedavá. Zrazu sa ozve výbuch, len automaticky zdvíham gulomet a odistím ho. "Že by sa konečne dialo niečo prevratného?" Podla Grunta sa jedná o kryplov z Eclipse. Fajn, to vždy poteší niekomu z nich rozstreliť palici a potom znesvetiť jeho ostatky riadnym rozšlapaním.. Uškrniem sa. "Dem si hrát. Uvidíme, kolko vydržíte." Vrknem a moje pobavenie kúsok pohasne, keď Shepy oznámi, že sa mám zdržovať niekde vzadu a kryť doktorátov. Začala bych namietať, ale to on otvára dvere a scenéria boja sa vyjaví pekne pred nami. Ono sem zavítali i C-sec. Možno nebudú až tak zbytoční a budú robiť návnadu kvalitne. "Hlavne mi nelezte do rány. Kontrolovať sa kvôli tomu nebudem." Vyhlásim a kývnem na tých dvoch. "Vezmite si zbrane, ak nejaké máte. Ja niesom chúva na hlídání. Takže si viac menej budem hladieť svojich obetí ničenia." Dodám a popoženiem ich vpred, keď Shepy zotne prvých útočníkov v prvej dávke nepriatelskej vlny. A ja len pridám pár rán z gulometu, keď zpoza rohu vyskočí ďalší. "Padajte sa schovať za ten múr. Je tam čistý úsek." Vyprsknem a rozbehnem sa tam tiež a vystrelením tlakových vĺn sa niekolko útočníkov rozletí na stranu a ešte schytá pár rán z gulometu. Vysmejem ich a vytešená, že konečne niečo robí strielam okolo seba. Tých parchantov je síce vela.. ale môžu byť horší než kolektori s tými svojími ýbr vymoženosťami? Zaskočím za múr, kde ma minie pár výstrelov a na dotyčného hajzlíka použijem tú istú taktiku ako na hmyzákov. Zdvihnem ho do vzduchu, čo ma prinúti vyliezť z krytia a začnem s ním vrážať do ostatných jeho kolegov s úmyslom ich úplne dezorientovať. Čo sa mi teda aj darí. Zrážky padajú, ludia letia.. Je to sranda. Keď sa aj niekto posnaží priblížiť ku krytiu tých dvoch, či celkovo ku mne, mrsknem po ňom už mrtvým levitujúcim. Zacítim extrémny tlak na svojom štíte a než k dotyčnému dostanem mrtvolu, tak mi ich zhodí. Zanadávam a k mrtvole ešte pridám slabšiu vlnu, pričom ma len tak tak minú strely. Chlap vyletí do vzduchu narazí i s mrtvolou do steny a bezvládne padne k zemi. Ja medzitým skočím za najbližší stĺp a s niekolkými výstrelmi po okolobežiacich nepriatelov počkám než mi štíty znovu nabehnú spať. |
| |
| Chvíli jen tak bezduše sedím a přemýšlím a začnu zkoumat obrazovku.Najednou uvidím žoldáky z Eclipse.Áaah sakra.Na to již Bailey na mě podívá a okamžitě vyskočí ze židle a směřuje na mě slova "Musíme jim pomoct".Bailey má již připravenou zbraň a asi 8 chlápků s C-Secu jde s námi. No skvělý jestli je omylem roztrhám warpem,protože budou lézt do cesty můžou si za to sami.Vytáhnu pistoli do které zasunu termální tyčinku :D a pospíchám za Baileym. Po chvíli dorazíme ke chodbě k laboratoři,kde bylo žoldáků požehnaně.Na to provedu takové máchnutí rukou a proti skupince se řítí singularita.Zastaví se u cíle a žoldáci vylítávaj do vzduchu,asi dva to narvali hlavou do stropu a helma se i z hlavou roztřískla.Zbytek skupinky povlává ve vzduchu a já s naší skvadrou je odstřelujeme.Mezi tím vidím jen přeblesky Sheparda,který střílí do Eclipse.Tlačíme Eclipse čím dál tím víc do laborky a pomalu je ničíme Shepard a ostatní mají možnost jí druhou stranou pryč. |
| |
| Laboratoře -citadela Testy probíhají v plném proudu a já jenom nervózně sleduji obrazovky a to jak se mezi sebou ty dva doktoři dohadují. Když ke mě příjdou tak si vyslechnu jejich dobrou a špatnou zprávu. "To není tak špatná zpráva. Jsem rád že aspoň to jde. Jakmile budu mít čas tak budu schovávat svojí krev a budu jí posílat na bezpečné místo. Nakonec se domluvíme s nějakou genetickou společností. Moje rasa nasbírá peníze a zaplatíme jim za to klonování. Dodáme imunitu našim dětem a potom kolonizujeme nějakou planetu a začneme nově žít. " Sevřu ampulky s lékem pevně do ruky. "A navíc máte pravdu. Je lepší mít aspoň tohle než nic. Je to začátek. " Poté se ozve střílení a Grunt zaleze dovnitř do místnosti. Já seskočím ze stolu na nohy. "Sakra! Já sem to věděl! Říkal sem ti Sheparde že to praskne! " Ampulku schovám do jedné z mnoha kapes a vytáhnu samopal. Poté mě přiřadí k Jack a Garrusovi jenom přikývnu že rozumím. Poté Shepard spustí palbu a náhle Jack řve abychom běželi. Tak tedy běžím. Nestřílím za běhu vím že bych nic netrefil místo toho se snažím co nejrychleji dostat za zídku. Jakmile tam jsem tak se o ní opřu zády. Potom přiběhne Jack a spol. Bude to jenom krátká procházka po citadele. Nikdo se nic nedozví Majký. Stoprocentní utají... Kurva! Naposledy co sem nedal na svůj instinkt. Vykouknu zpoza rohu a vystřelím krátkou dávku proti jednu z Eclips. Naštěstí štíty nejsou stavěný proti rychlým samopalům a proto sem mu shodil štíty a střela pronikla do jeho hrudníku. Nepřítel padnul a začal plivat krev. Chvíli na to se Jack přesune za sloup. Já zůstávám na pozici. Občas vykouknu a rychle vystřelím pár ran. Jakmile ale ucítím že sem dostal zásah do štítu tak se zase schovám. Když mám schozené štíty tak jenom vystrčím zbraň a naslepo střílím směrem odkud létají kulky. "Teď by se nám hodil ten kanón z Horizontu! Grunte vystřel po nich! Je jich moc! " |
| |
| Citadela - před laborkou Nejdříve stojím na místě a točím hlavou, ale brzo mě vyčkávání přestane bavit. Co jim tak trvá?! Začnu chodit sem a tam, ale přitom neztracím přístupové cesty z očí. Nejdříve projdou minuty, pak půlhodiny a nakonec i hodiny. Co je do prdele?! Jdu trochu dál od dveří. Začínám bejt nemálo rozčílenej a neubráním se ráně pěstí do zdi. Zůstane tam po mě pěkný ďůlek. Rrrr! Prohlídnu si ruku. Vykloubil jsem si některé prsty. Sevřu ji v pěst a zazní křupání, které naznačuje, že se mi kloubky vracejí na původní místo. Heh! Vůbec to nebolí... Uslyším kroky. Okamžitě se natočím tím směrem a zamířím. Chodbou se k mé pozici blíží několik desítek lidí. Eclips... Dokud si mě ještě nevšimli, tak položím útočnou pušku a vytáhnu granátomet. Hej! Hajzlíci, co tu chcete?! Nečekají a tasí zbraně. Špatna odpověď! Zmáčknu spoušť a granát zasáhne chodbu. Za ním jde ihned druhej. Střely způsobily zaprasení chodby krví. Hahaha! Třetí granát však už nebyl tak účiný, protože se lidi z Eclipse začali krýt. Dávám si granátomet na záda a chňapám po útočné pušce. Zaslechnu zvuk výtahu. Po malé chvíli se do chodby začnou řítit posily. Kurva! Couvám pozpátku a držím všechny zmetky v šachu svou palbou. Dokonce jednoho grázla sejmu do hlavy, když vykoukne, a jeho oslabené štíty nedokáží střelu zastavit. V hlavě se mu udělá díra velikosti pěsti. Je mi jasné, že většina vojáků se schovává za rohem a čeká, až mi dojde střelivo. Trochu zrychlim. Narazím zády do dveří. Spustí se na mě salva střel. Levačkou praštim do ovládání dveří, otočím se k nepřátelům zády a udělám kotoul letmo do laboratoře. Okamžitě se otočim a zavřu dveře. Zrovna včas, protože se mi vyply štíty. Jsou tam zasranci z Eclipse! Citadela - Fight to the death! Vyhodim vypotřebovaný termální zásobník z útočné pušky a zandám tam nový. Napočítal jsem nějaký dva tucty. Úderem pěstí efektně a rychle zaklapnu pušku. Mířím na dveře a čekám na rozhodnutí Sheparda. Dobře. Kreju tě Sheparde. Odpovím na jeho návrh a zrovna v tu chvíli se mi nabijou štíty. On si stoupne k panelu na otevírání dveří a já se schovám na druhé straně. Když se dveře otevřou, tak se naší stranou spustí palba. Vyklonim se a začnu střílet. Shepy taky na nic nečeká a začíná střílet. Hned jak se Shepard dostal k dalšímu krytí, tak jsem vyšel. Co tady dělaj ti týpci z C-Secu? Podivím se nad nečekanými spojenci. I přes jejich podporu se karta začala obracet na tu špatnou stranu. schoval jsem se za výstupek v zíďce. Sundal jsem pár vojáků, ale oni mě už pak nenechali vylézt z krytu. Ku*vy zasraný! Zbytek týmu se přesunul do nového krytí a opustil laborku. Vyklonil jsem se a vystřílel celý zásobník do sráčů z eclipse. Efektivnost minimální, ale musel jsem něco dělat. Poslední střela ustřelila vojákovi z Eclips ruku v zápěstí a on upustil zbraň. Došly mi náboje! V tom se mi v zádech ozval hlas kvariana. Jó, tak ta by se tu hodila... Jenomže já ji tu ku*va nemám! Vytáhnu granátomet. Pozor, střílím! Zařvu do komunikátoru. Vylezu zpoza výběžku ve zdi a začnu pálit granáty na zem k eclipsákům. Jeden granát sundal aspoň tři grázly a oni se rozletěli po chodbě. Několika eclipsákům to sundalo štíty. Druhý granát dodělal zbytek eclipsáků. Zbyli dva. Tak vy nechcípnete?! Naštvu se a zahodim prázdný granátomet. Rozeběhnu se. Začali po mě střílet, ale mé štíty zatím drží. První eklipsák uviděl, že jsem nezadržitelná masa a proto se rozhodl k útěku, ale bylo pozdě. Váha mého těla ho vymrštila do vzduchu. Pokračuju v běhu a naberu ještě druhého eclipsáka, který nejspíše párkrát střelil omylem do toho prvního. Zastavil jsem se a dupnul tomu druhýmu na hrudník. Jeho zbroj nevydržela tlak a prasknula. Z praskliny začala týct krev. Ten první se začal zvedat a tak jsem ho kopnul do obličeje. Úplně ho to vymrštilo do vzduchu a přetočilo, takže dopadl na hlavu a slastně to křuplo. Nekontroluju, jestli jsou nějaký živý a automaticky vytahuju brokovnici. Začnu znovu couvat zpátky k týmu, abych je mohl efektivně bránit. |
| |
| Citadela – Laborka Procházím laboratoř pro její zajištění proti případnému útoku. Doktoři začnou s testováním, po pár minutách se začínám nudit tak si pohrávám se svojí M-15. Pomalu se ujišťuju, že tahle mise je konečně jedna z těch klidnějších. Po dlouhém čekání jsou testy u konce “ a konečně, už toho vysedávání mám dost“. Začnu chodit po místnosti, s útočnou puškou v ruce. Shepard ještě mluví s Majkým, když v tom se ozve výbuch. Okamžitě zalícím a namířím na dveře. Po chvíli proběhne dveřmi Grunt “Eclips ukažte mi místo v tomhle vesmíru kde na ně nenarazim“ zaplaví mě trochu spokojený pocit z nastalé situace“ žoldáci, můžete jich zlikvidovat a nikdy nemáte pocit viny“. Shepard začne rozdávat rozkazy, jen na něj kývnu na znamení porozumění. Otočim se na Jack a Majkýho. Jack se hrne dopředu, nezbývá než se přidat, doběhnu spolu s ostatními k zítce, neustále se ohlížim po Modrinovy a doktorce zda sou v pořádku. “Tak vystrč palici“ Vykouknu zpoza zídky a začnu pálit na nejbližšího žoldáka “tak vylez“, pokaždé co ho zasáhnu, se stáhne, aby si dobil štít. Mezitím poskytuji krycí palbu, nakonec se mi však naskytne perfektní situace, kdy žoldákovy pomocí přetížení shodim štít a následující střelou ho eliminuji. Všimnu si vybuchujících granátů od Grunta “jo ten se s tim nemazlí“ Trochu se pro sebe usměju. Najednou se mi začne kouřit ze zbraně “sakra málem bych zapomněl přebít“ ihned na to přebiju. |
| |
| Citadela Sestřelím ještě pár parchantů z Eclips a když si všimnu jak grunt začal řádit a ještě k tomu všemu nám pomohli lidi od C-Secu tak vylezu. Pro jistotu mám ale stále zbraň před sebou a sleduji okolí. Jeden je jen zraněný tak k němu rychle doběhnu. Kleknu mu pravou nohou na hrudník a levou rukou mu stáhnu helmu. Hlavní zbraně mu namířím na hlavu a začnu pokládat otázky. " Kdo vás poslal?! Jak jste věděli co se tu děje! Tak mluv!" V mém hlase jde slyšet nepříčetnost protože už toho mám tak akorát dost. Nic nejde tak jak by člověk chtěl. vždy se dostáváme jen do samejch sraček. Klečím mu na hrudníku a čekám jestli začne mluvit... |
| |
| Citadela Když jste se dostali do problémů tak se ukázali muži od C-secu. Udělali ze sebe návnadu a vy jste toho mohli využít. Střílelo se, granáty bouchali a všude kolem byl zmatek. Když se to po nějaké chvíli uklidnilo od C-Secu byli tři mrtvý a od Eclips přežil jen jeden kterého začal vyslíchat Shepard. Voják od Ecplips byl pod maskou člověk. Začal jsi mu pokládat otázky ale on se ti jen vysmál do tváře a řekl jen krátkou větu... Eclips:" Nikdy.... to nezastavíte... já vám nic neřeknu... Sheparde." |
| |
| Citadela Když se mi ten bastard z Eclips jen vysměje z pár nepotřebnými slovy tak se jen pousměju a vrátím mu to i z úroky. " Fajn, nechceš mluvit. Tak to zkusíme jinak." Popadnu ho za uniformu a odtáhnu ho k rozbitému oknu ze kterého je vidět hodně daleko. Nakloním se k němu a klidným hlasem začnu mluvit. " Jestli nezačneš mluvit. Poslední křídla který uvidíš, budou patři mouchám který budou kroužit nad tvou mrtvolou. Tak a teď se tě zeptám naposled. O kom jsi to mluvil. A kdo vás poslal?" Zeptal jsem se znovu a stále vyčkávám na odpověď. Pokud mi nic neřekne budu mnuset zakročit mnohem efektivněji... |
| |
| Citadela Vojáka jsi odtáhl k rozbitému oknu a doufal jsi že promluví. Když jsi začal znovu mluvit a nabízel jsi tak krásný výhled voják se na tebe podíval z vystrašenýma očima a řekl pár slov. Eclips:" Dobře. Dobře... Sheparde. Poslal mě Stínový Prostředník... Dozvěděl se tyhle informace od někoho co já vím je to prostě mistr tady v tomhle všem... teď když jsem ti to řekl. Nechám mě na... na živu? Měli jsme zajistit jen toho Quariana přísahám. nech mě jít." Voják ti řekl pravdu a doufá že ho necháš jít. Je čistě jen na tobě jak se rozhodneš... |
| |
| Citadela Vyslechnu pozorně slova toho parchanta z eclips a když mi řekl vše tak začal prosit o propuštění. Podíval jsem se po ostatních, viděl jsem jak jsou dost vyčerpaní z tohohle všeho a taky jsem si všiml těch třech padlích od C-secu. Podíval jsem se hlavně na Majkýho a zavrtěl jsem hlavou. Znovu jsem vrátil pohled na toho odeclips a pronesl pár slov. " Pokud je to vše. Tak můžeš jít. Ale problém je v tom že nikdo nebude ohrožovat lidi z mého týmu. Takže co takhle z bohem!" Během toho co to říkám tak jsem udělal dva kroky dozadu a poslední slovo z bohem jsem řekl z kopem který mu mířil přímo do hrudi. Voják od Eclips sebou cuknul dozadu a začal padat z okna dolů. Otočil jsem se a podíval jsem se na ostatní. " Jste všichni v pořádku? Radši by jsme odtud měli zmizet. Pokud nechcete zajít na nákupy tak se vrátíme na Normandii. Co se týče tebe mladej. Máš li ještě zájem se přidat do týmu. Tak vítej." Řekl jsem směrem k Alexovi a podal jsem mu ruku. Poté jsem došel k Baileymu a řekl pár slov během kterých jsem ukázal na jeho padlé muže. " Je mi vašich lidí líto Bailey. A hlavně díky za pomoc. Hodila se. Mějte se Bailey. Zase někdy na shle." Jen co jsem to dořekl tak jsem se vydal i se zbytkem týmu k výtahu. Podíval jsem se na Doktorku a Profesora. Vypadali v pohodě a zbytek týmu taky. Pohled jsem vrátil na Majkýho a omluvil se. " Je mi to líto Majký. Dopadlo to jinak než jsem sliboval. vždycky se něco posere a za to se omlouvám." Jen co jsem to dořekl tak jsem čekal jak zareaguje. Během toho jsme už byli ve výtahu a jeli jsme nahoru do doků kde kotví naše zlatá Normandie... |
| |
| Malý pokec a cesta k Normandií Boj netrvá príliž dlho.. Tak ako obyčajne. Ono to aj tak všetko ide šupom a po chvílke je po hre a okolo sa válajú len mrtvoly, či len časti z nich. Vyleziem z krytia a hodím si gulomet cez rameno. S lahkým úsmevom si premeriam tú spúšť a taktiež panákov s C-secu. Pohlad zabodnem do posledného preživšieho z Eclipse a sledujem ako sa k nemu rúti Shepy. S milým prístupom "hodného strejdu" s ním začne diskutovať. On najskôr nechce.. ale Shepy má tiež účinné prostriedky ku komunikácií. Opriem sa o stenu a pobavene to sledujem. On sa rozhovorí a tie informácie ma moc... nepotešia. Stínový prostředník. Sakra, to niesú moc dobré vyhliadky. Kto vie,či ten čurák hovorí všetko čo vie.. a nieje za tým niečo viac. Zamračím sa, ale ďalší Shepardov čin mi znovu vráti úsmev. "To bolo pekné. Oceňujem tvôj prístup." Úškrn. "Ale na budúce, keď niekoho chytíš živého, požičaj mi ho, možno pod mojou jemnou opaterou povie toho viac, než základné informácie, ktoré vyblabotá v návale strachu o svôj biedny život." Prenesiem zo zlomyselnosťou v hlase. Na jeho otázku, či sme v poriadku, len súhlasne príkývnem. Nezdá sa že by okrem tých mrtvol okolo, niekomu niečo bolo. Len keď privíta nejakého cucáka v týme, prešpikujem pohladom jak Shepyho, tak i nového. No.. Ale uznávam, či viac ludí, tým je väčšia možnosť k úspechu.. lenže.. Nie nebudem sa tým zaoberať. Však aj mňa boli ochotný z ničoho nič vziať do týmu a to riskovali krk na Purgatory a ešte som ich chcela postrielať. Uškrniem sa a ďalej bez slova sledujem Shepyho a velitela C-secu, po čom po chvílke pokračujeme smerom k Normandií. |
| |
| Čas jít zpátky Boj skončil a Shepard se pustil do výslechu. Sleduji ho jak z něj dostane pomocí strachu informace a potom jak vyhodí nepřítele z okna. Dojdu k rozbitému oknu a kouknu na tu výšku kterou musí žoldák letět. Nechtěl bych... Shepard se ptá jestli sme v pořádku a já jenom přikývnu. Potom když se Shepard omlouvá tak mu rukou naznačím aby přestal. "Mám víc než sem kdy doufal Sheparde. I ta trocha naděje kterou přinesu mému lidu je víc než v co sem mohl doufat. Sem rád že mám aspoň tohle. Ale teď raději zmizne na loď... potřebuji si pár věcí promyslet a rozhodnout se co bude dál. " Ve výtahu se opřu o zeď a složím si ruce na hrudi. Když dojdeme do vstupu na lodi tak v klidu vstoupím. Když procházím kolem toho nového tak aniž bych se na něj podíval tak řeknu. "Vítej na palubě." Poté zamířím rovnou do podpalubí na své místo. |
| |
| Nastúpime do výťahu, ktorý nás odvezie smerom k Normandií a len tak si pohrávam s gulometom v rukách. Neberiem na vedomie, že by to pár jedincom mohlo byť nepríjemné.. mňa to privádza do povznesenia. Táto celá cesta Citadelou bola podivná.. aby sa nedostavili dôsledky mojej návštevy.. to je podozrivé. Ale na koniec nastalo príjemné rozptýlenie v podobe malej prestrelky. Bola to celkom zábava, ako obyčajne. Sama pre seba sa usmejem. Po chvíly nás výťah vypluje v doku a ponaskakujeme do lode. Samozrejme i s tým novým, ktorému venujem pozorný a skúmavý pohlad. Ale že by som sa nad ním pozastavovala... to nie. K tomu bude čas u hlavných akciach tejto ... misie. Ešte skôr než zamierim do kajuty krátko pristavím sa u Sheparda s Majkom, ako diskutujú o tom... pokuse, kvôli ktorému bola táto výprava Citadelou. Nemiešam sa im do toho a len kývnem hlavou smerom k Shepardovi. "Keď budeš mať čas, zastav sa. Niečo mám." Prenesiem a bez ďalších slov sa vyberiem najkôr do zbrojnice, odložiť od dnes moju najoblúbenejšiu hračku, a následne do kajuty, kde odhodím zo seba bundu a zvalím sa na gauč. Nohy vyložím na stenu a len tak oddychujem. Musím uznať, že tieto akcie sú skvelé. Nikto nemá námietky na krásny masaker a ešte mi dodajú potrebné vybavenie.. Len to, že za tým všetkým stojí Cerberus mi je... nepríjemné. A ešte je tu tá vec s Pragiou a celkovou záležitosťou Cerberovic bordelu. Zasraní grázli.. ale i to príde. Zavriem oči a čakám či Shepy dorazí alebo nie. |
| |
| Návrat na Normandii Jen poslouchám co řekl Majký a kývnu na to. Ohlásím se Jokerovi aby přichystal náš návrat a taky aby byli připraveni na příchod nového člena. Když vcházíme do Normandie tak jdu jako poslední a nového člena kývnutím hlavy přivítám. Když jsem vešel dovnitř tak jsem procházel kolem Jack která mi řekla pár slov. Když odešla šel jsem se převléct do civilu a zašel jsem do třetího patra za Jack. Než jsem vešel do její kajuty tak jsem zaklepal na pancéřové dveře a hned po tom jsem vešel dovnitř. Když jsem viděl jak tam Jack leží tak jsem začal mluvit. " Co se děje Jack? Vypadáš dost nabroušeně. Nemám přijít jindy." Dořekl jsme to a vyčkával jsem na její odpověď. Jen doufám že nebude mít moc výbušnou náladu aby tady začala házet se vším kolem sebe... |
| |
| Neprejde dlho a ozve sa klopanie. Pozriem smerom ku dverám a keď vstúpi Shepard, uškrniem sa. "Ale kdeže, som prítulná ako koťátko, Sheparde." Natiahnem ironickým hlasom a pokyniem mu nech sa niekam usadí. "Spomínaš, ako som si pred mojím príchodom vyžiadala tie informácie ohladne Cerbera?" Spýtam sa, ale ani nečakám na odpoveď a hovorím ďalej. "Tak dozvedela som sa pár znepokojivých vecí. A toto by mohol byť prvý krok k tomu aby som to vedela... viac menej napraviť." Posadím sa už normálne a zabodnem do Shepyho pohlad. "Potrebujem zaletieť na Pragiu. Tá zarastená džungla patrila k jedným hlavným "zložkám" Cerbera, ktorá tam mala hlavnú základňu pre ... väzbu, ak by sa to tak dalo nazvať." Na chvílu sa odmlčím a zahladím sa von oknom. "A vieš prečo ti to hovorím...? Chcem tam ísť a ... Chcem aby to horelo, Sheparde. Chcem aby to lahlo popolom... aby to vyletelo do vzduchu a tým i polovica mojej minulosti. Dať kurevsky velkú bombu do stredu toho všetkého.. a odpáliť to. Aby to prestalo existovať." Zovriem ruku v päsť a po mojej pomerne prijatelnej nálade nieje ani pamiatka. Vrhnem pohlad znovu na Sheparda. "Je to dôležité. Možno to bude práve ten správny moment k prehodnoteniu svôjho života. A možno mi to prinesie len kúsok stratenej harmónie, aby som dokázala existovať v obklopení ... Cerbera." |
| |
| Normandie Poslouchám co Jack říká a když skončí tak se na chvilku zamyslím nad tím vším co řekla. Podívám se na ní a jen přikývnu a k tomu dodám pár slov. " Pokud je to to co chceš, aby ses mohla naplno věnovat téhle misi. Tak poletíme na Paragiu kde budeš moct se vším skoncovat. Pokud se to Cerberovi nebude líbit. Je to jejich věc. Tahle mise začíná bejt osobní. A mě se ani za mák nelíbí to z čím Cerberus na konci tohohle všeho vyleze. Teď si odpočiň potřebujete to všichni. Za pár hodin se tam vydáme." Otočím se na patě a jdu ke dveřím. Podívám se na Jack a jen ještě něco pronesu. " Hlavně se tím vším nenech ovlivnit. Musíš to mít pod kontrolou, Jack." Poté jsem připraven k odchodu. Pokud Jack ještě něco řekne tak si to poslechnu a pak už odcházím pryč... |
| |
| Prikývnem k tomu, čo mi povedal. "Si myslím, že to si nechce domýšlať nikto. Cerberus je svinstvo. To i za sebemenšou zmienkou samaritánstva sa schováva len špina." Dodám a znovu sa zahladím z okna. Som trochu v šoku, že bez okolkov sa podujal k tomu, že tam poletíme.. a za pár hodín. Budem to môcť všetko.. ukončiť, jak povedal Shepy. Ale nie, toto nebude koniec. To bude len začiatok. Shepard sa odoberie k odchodu a keď mi povie, že sa tým nemám nechávať ovplyvňovať, krátko sa zasmejem a pozriem naň. "Ja som tým ovplyvnená až príliž. Tomu sa neubránim, akokolvek by som chcela. Neexistuje chvíla, ktorá by pre mňa bola kludná. Je to niečo, s čím proste musím žiť. Ovplyvňuje to všetko okolo mňa, tak to proste je. A týmto to možno dokážem aspoň na chvílku zregulovať.. Aby som sa vedela sústrediť aj na niečo iné.." Poviem tlmeným hlasom a zamračene uhnem pohladom. Vyskočím z gauča a znovu hladím z okna. "Keby je to tak jednoduché, ako vravíš.." Šepnem, ale to už je preč. Chvílu tam nehybne stojím a hlavou sa mi znovu ženie otázka okolo Sheparda. Prečo toto všetko? Neviem si to proste vysvetliť. Svet je hnusný, zlý... vonku sa schyluje k válke a on sa stará o nás.. I o mňa.. O zlú drzú mrchu, ktorá chce každému ublížiť. Kurva. Privádza ma to do rozporuplného stavu.. Kopnem do steny až to pod mojou masívnou botou zaduní a tentoraz sa zvalím do postele. Začína mi to prerastať cez hlavu a to ma rozčuluje. |
| |
| Citadela Když je jasné, že je po všem, tak si stoupnu, ale zbraň mám stále v ruce. Rozhlídnu se kolem. Tak to máte, hajzlové! Odplivnu si na nejbližšího tuhýho eclipsáka. Pak se přiblížím k Shepardovi. Ten se mezitím zabývá jedním živým eclipsákem. Jen mu dej Shepy! Schovám si zbraň a tvářim se nadmíru spokojeně. Shepard se všek nezastaví u výhružek. Přísahal bych, že se ten eclipsák posral strachy. Když ho Shepard vykopne z okna, tak se hlasitě zasměju. To je... Správné. Pak si seberu zbraně, které jsem poházel po okolí a vyrazim za ostatníma do výtahu. Tam ře opřu o prosklenou část výtahu. Dojdu si něco koupit Sheparde. Neodlítejte bezemě... Tu poslední větu říkám spíše "vtipným" tónem, ale přeci jenom jsem krogan. Neumím žertovat... Pak zmáčknu tlačítko výtahu. Tohle je moje patro. Řeknu a vystoupim, když se dveře otevřou. Citadela - Nákupy Procházím chodbami Citadely, ale moc se tu nevyznám a postupně začínám ztrácet nervy. Když v tom se předemnou oběví holograf umělé inteligence. Běda jestli nemáš to, co potřebuju... Naštěstí pro holograf, mě navigovala k obchodu se zbraněma. Netrvalo dlouho... Přesněji dvě jízdy výtahem a kilák chůze. ...a byl jsem před obchodem. Nad vchodem byla grandiózní zářivá vývěska. Doufám, že tam budou mít něco jiného než hračky... Vkročím dovnitř. Obchodník si mě prohlédne. Nejspíše mu sem krogani moc často nechodí. Přistoupim k pultu a začnu si prohlížet zboží na konzoli. Pistole, ostřelovačky, útočné pušky, granáty, vylepšení zbroje.... Grr! Kde to je? Praštím lehce do konzole. Obchodník na mě ostražitě pohlédl. Zvedl jsem oči od konzole a spražil ho pohledem. Obchodník se podělal a sklopil zrak. Tak je to správně! Znovu začnu hledat v konzoli. Brokovnice! Konečně... Tak, co tu máme? Nějaký lidský sračky... Pár hi-end brokovnic... Hm... To je ono! Naklikám na konzoli a přidám si do své objednávky Kroganskou brokovnici. Pak ještě najdu modifikace zbraní a pořídím si kumulativní (zápalná munice) usměrňovač na útočnou pušku a brokovnici. Tím pádem, budu mít od teď zápalné střely. Zadám místo doručení a kliknu na odeslání. Obchodník si prolétl seznam a zvedl ke mě hlavu. Řekl něco v tom smyslu, že to budu mít do půl hodiny na lodi. Zavrčěl jsem a přikývnul. Pak jsem se otočil a odešel. Příchod na Normandii a Normandie Celý nabroušený se konečně dostanu k lodi. Aghr! Sláva!!! Dojdu k přetlakové komoře a vstoupim na loď. Tam jsem ještě proskenován podle standartních protokolu. Projdu dovnitř a zamířím si to rovnou do zbrojnice. Tam se odzbrojím a řeknu Jacobovi, že mi příjde nové vybavení. Aby náhodou nebyl překvapený. Pak se otočim a sjedu dolů do společenské místnosti. Mám hlad jak... KROGAN! Zasměju se zničehonic chodu svých myšlenek, což mohlo pro ostatní působit trochu zvláštně. Příjdu k kuchaři a přikývnu. Ten mi podá tác s hromadou nějakého masa. Prý, že je to jídlo pro mě. Nařízení od doktorky. Usměju se a přikývnu. Takhle se to dělá! Sednu si ke stolu a začnu pojídat. S jídlem se nijak nemazlim. Kusy masa beru do rukou a zakousávám se svýma ostrýma zubama tak, abych odtrhl co možna největší kus masa. Když se mi to podaří, tak žvejkám a hasitě při tom mlaskám. Takhle to pokračuje dokud všechno maso nespořádám. Odstrčím tác a obořim se do křesla. Nějaké maso mi uvízne mezi zuby a tak si ho vyšťourám prstem. Pak si odkrknu a uspokojen jídlem odejdu do své skromné komůrky. Znovu si lehce vyčistím krev z brnění a začnu dělat kliky. Prostě pořád a pořad, dokud se nezačne něco dít.... |
| |
| Normandie a odlet na Paragiu Pár hodin jste odpočívali aby jste si odpočinuli, najedli se a taky vyspali. Vše bylo v pořádku a po pár hodinách jste se mohli vydat na vaší další cestu. Tentokrát vaše cesta směřuje na Paragiu. Je to opuštěná základna Cerbera kde probíhali pokusy na malých dětech a byli testování kvůli svým Biotickým schopnostem. Cesta přes vysílač trvala něco málo přes hodinu. Byli jste dost blízko a proto jste tu tak rychle. Když jste se dostali na orbitu tak jste se mohli vydat do raketoplánu a tím doletět na opuštěnou základnu. Neboli spíš vězeňskou základnu Cerbera... Paragia Cesta dolů vám trvala jen pár minut a na střeše toho rozpadajícího se a chátrajícího brlohu Cerbera jste přistáli. Venku bylo dost nepříznivé počasí a lilo jako z konve. No doslova chcalo. Když jste sešli pár schodů ocitli jste se v menší hale. Pokračovali jste dál po dalších schodech a narazili jste na holoprojektor. Když jste si ho poslechli dozvěděli jste se že Záhadný o tomhle sektoru vůbec nic neví. Mohli jste si o tom promluvit a poté pokračovat dál. Cestou jste narazili na tři varreny o které jste se museli postarat. Když jste pokračovali dál narazili jste na něco jako bojoví kruh. Tam se pořádali zápasy o přízeň dozorců ale hlavně aby si každý mohl vyzkoušet co v něm je ale zároveň z toho neměl nic...  (Máte mé povolení pokračovat dál, však to znáte...) |
| |
| Ten čas, čo sme mali volno... sa doslova vliekol. Nevedela som čo sebou, keď bolo jasné, že za chvílu sa vrátim... tam... Ani netuším, ako by som to mohla nazvať. Domovom? Väzením? Obojím? Ťažko povedať. Každopádne to bol môj začiatok. Zlý. Chvílu prechádzam po kajute, chvílu ležím... či dokonca ruším tú flašu so skvelým obsahom čohosi, na čo som narazila pred niekolkými hodinami... alebo sa dokonca na chvílu vyberiem do strelnice.. Lenže nič nieje také, aby ma dokázalo aspoň trochu ukludniť, či zabaviť natolko, aby som prestala s týmto nervujúcim "maratónom". Po čase... po, doprdele, neuveritelnom čase(!) sa dostávame na dané súradnice, kde sa to peklo nachádza. Nemusím ani hladieť z okna, aby som spoznala, že sme na mieste. Vystrelím z kajuty a so zamračenou tvárou vrazím do zbrojnice. Bez toho aby som čo i len pohladom zavadila o Jakoba, či ďalšieho možného prítomného, siahnem po gulomete, niekolkých zásobníkov. Keď už tam nič nebude, čo by som mohla poctiť svojou zlosťou a strelami z tejto dokonalosti, tak aspoň vystrielam zásobník do... svojej bývalej postele a toho prekliateho okna, čo ma delil od života. Ďalej si vybavím dodanie do transportéru nejakej účinnej výbušniny. Je mi jedno, čo tu na lodi je, čo máme k dispozícií.. hlavné bude, že to vybuchne a zničí to odporné miesto. Vyrútim sa zo zbrojnice a nevšímajúc si prípadnej porazenej posadky, zastavím sa u prechodovej komory. Počkám si na Sheparda a ďalších prípadných záujemcov o účasť a znovu ako pred tým, naskočím do transportéra. Rovnako ako po celý čas, čo som mala "pre seba" i v trasportéry chvílu sedím, chvílu krúžim od jedného okienka k druhému... a chvílu len postávam u dverách. A na to pristaneme. Zmocní sa ma niečo ako úzkosť a celkovo mi zovrie hrdlo. Mračím sa na dvere ktoré sa otvoria a ja len chvílu hladím na povrch strechy budovy. Neverím, že som znovu späť... Potrasiem hlavou a vystúpim. Tu nieje miesto na také myšlienky! Hlavne keď ide o túto dieru. Rozhliadnem sa. Chčije ako blázen, nikde nič... len samá burina. Nabijem zbraň. "Poďme." Vyzvem ostatných a vyberiem sa k vyvaleným dverám, ktoré vedú dnu. Zbehnem dolu schodmi a vykopnem ďalšie, ktoré sa len s rachotom zrútia na podlahu. V hale, kde sa následne ocitáme, nieje taktiež nič, čo by stálo pozornosti a len pokračujem v čele ďalej. Zovriem zbraň. Narazím na panel, ktorý sa zdá byť celkovo funčný, oproti inej "technike", kopnúc ho aktivujem. Na toho človeka, ktorý v ňom vystupuje si spomínam.. rozmlátila som mu hlavu o stenu.. Vraj o tomto ten vrchný Cerbera nemal ani poňatie... Ts, to určite. Odfknem si a panel rozstrielam. Pozriem po ostatných. Celkom ma zaujíma ich názor na túto vec. Cerberus je prolezlý svinstvom a ešte sa to snaží prekrútiť aby to vyzeralo pre nich lepšie. Počkám na ich reakciu a radšej ich vyzvem aby sme šli ďalej. Nechcem o tom debatovať. Putujeme ďalej a vybafne na nás malá smečka varenov. Začnem do nich strielať. Neuhýbam sa, nekryjem sa, len strielam. Tieto stvorenia idú rovno po koristi a lahko sa to vraždí... Moment rozptýlenia... Dostávame sa na ďalšie miesto, ktoré je ďalšou mojou súčasťou. "Amatérska" aréna. Do mysle sa mi znova vnára mnoho spomienok, bolesti... Pretriem si oči a pomaly prejdem do stredu priestranstva. Upriem pohlad na flaky, ktoré prekrývajú väčšinu plochy. Je to krv. Stará, zaschnutá, vyblednutá... ale stále rovnako reálna, ako to bolo pred tým. "Tu sa konali súboje.. Pre pobavenie dozorcov, ktorí nemali nič lepšieho na práci, než sledovať krviprelievanie, samodeštrukciu detí, ktoré postavili proti sebe. Nadrogované, skoro mimo zmyslov, ovládané len popudmi. Sledovali kolko vydržia, kolko teroru ich mysel zvládne.. Ako dlho potrvá, než spadnú vyčerpané, či mŕtve k zemi. Je to zvláštne keď sa na to pozerám s odstupom času. Keď už nestojím voči tomu... takmer bezbranná a... vydesená. Kedy šli po mne všetci okolo, či druhé deti.. alebo dozorci.. a ja vôbec nechápala z akého dôvodu.." Prenesiem tlmeným hlasom s očami zabodnutými v zemi. "Detský kriminál." |
| |
| Citadela: Po skončení krvavý bitky je něco jako ber nebo zemři,protože Shepard moc nálady neměl tak vyhodil Eclipsáka z okna.Ten je pěkně nasranej,no doufám,že tohle nemá nijak často,protože na tohle si nezvykám.Poté shlídnu Jack a vidím jak se na mě nějak zase divně kouká. Už zase na mě čumí jako by jí něco bylo,má snad nějaký problémy nebo co vypadá na psychopata-co se divit,když na ní CERBERUS dělal pokusy,to tetování to jasně dokazuje,prostě magor,kterýmu se budu vyhýbat. To ke mně přijde Shepard,už s tradičním výrazem a zase mě osloví mladej.Kdybych se neudržel tak mu asi fláknu-jedno slovo na který si nezvyknu a stále ho opakuje.Mladej,mladej copak jsem nějakej 14 letej parchant nebo co? "Jasně,že pořád chci"přitom se ušklíbnu a dám se na odchod,přitom se rozloučím s Bayilem,potřesu mu rukou a vydám se k lodi.U lodi,ale potkám nevrle tvářícího se týpka,kterej mě nechce pustit na Normandii.Chvíli se jen tak dívám na Normandii-všimnu si Asarijskýho plátování,slušně upravenejch kanonů a dalších vymožeností.Potom se zkusím s tím týpkem debatovat a vypadá to,že mě pustí."Díky"vrhnu na něj pohledem a dostanu se do lodi.Procházím dovnitř a najednou se otevřou dveře a asi 10 s jsem v přetlakový komoře.Potom se otevřou stříbrné dveře a já přicházím do centra Normandie,všimnu si Jokera u řízení a hlavně Galaktické Mapy.Potom asi jako tradičně jako na všech lodí zajdu za doktorkou na prošetření a když jsem nic nechytil tak sjedu výtahem na ubikace a nějakou si vyhlídnu. Při cestě potká Kvariana,kterej mě přivítá na Normandii."Jo taky zdravim"řeknu,ale to už pospíchá pryč.Vejdu do svojí ubikace hodím si věci k posteli svléknu zbroj a navleču si celkem nerad oblečení CERBERUSU.Sednu si na na postel a zkouším se zabavit.Při tom uslyším o misi na Paraqui,ale myslím,že to zvládnou i beze mě tak si dojdu najíst do kuchyně.Kuchař mi dá nějaký jídlo a já se jen divim co tu vaří.Na normálních aliančních lodí ti prsknou nějakou hmotu,ale tady je skutečný dobrý jídlo. |
| |
| Normandie- mé prostory Když sem se konečně doplazil po misi do svého příbytku tak jsem si sednul na postel a pořád dokola převracel lahvičku "naděje" v mých prstech. Něco s tím musím udělat. Zapnu svůj uninástroj. "EDI... potřebuji poslat zprávu na široké frekvenci na velkou dálku. Kódování třetího stupně. Tady jsou lokační koordináty adresáta. Připrav se na odeslání zprávy. " Zapnu uninástroj a napíšu krátkou zprávu. "Majlaš Kynaj vas Leviatan veliteli lodě Rayya. Ztracený syn hledá cestu zpátky domů. Prosím pošlete mi nynější lokaci flotily. Avšak mnohem důležitější je lokace Tali'Zorah na Rayya. Mám pro ní životně důležité informace nutné k přežití naší flotily. Nemohu však důvěřovat nikomu jinému. Prosím o poslání koordinátů její lokace. " Zprávu zahesluji tak jak je zvykem u Kvarianců na pouti kteří se chtějí vrátit domů. Poté zprávu odešlu a pustím si informační rozhraní mého obleku. Zároveň s tím se připojím na extranet a zkoumám nejnovější novinky ve světě štítů a uninástrojů. Nakonec mě zaujme jedno schéma. Dlouze ho studuji a nakonec se rozhodnu si ho zakoupit. Schéma se objeví na mém uninástroji. Nechám si ho zobrazit široce a chvíli na něj koukám. Poté doběhnu nahoru do zbrojnice a laboratoře. Seberu si jeden normální uninástroj, spoustu drátů, plošné spoje, atd. Nakonec se opět zašiju dole a pracuji na novém výrobku celou cestu. Náhle nám EDI řekne že sme dorazili na oběžnou dráhu mě neznámé planety. Hm Shepard a Jack podnikají výsadek? To může být sranda. Sbalím si pár granátů a jdeme. Připnu několik granátů na příslušná místa a seberu si nově vytvořený uninástroj a vyběhnu do zbrojnice. Ve zbrojnici se chvíli rozmýšlím a vybírám. Nakonec si ale vezmu to co vždycky a dokonce i svůj starý dobrý Firestorm. Když sme uvnitř výsadkového člunu tak dojdu k Shepardovi. "Sheparde... Mám pro tebe dárek. Takové poděkování za tu krev. " Sundám si svůj uninástroj a nasadím si nový. "Je to klasický uninástroj. Má teda několik kvarianských výhod kvůli hackování, otevírání dveří sbírání informací z extra netu ale to není ono. Sleduj. " Sevřu ruku do pěsti a mírně škubnu rukou a z Uninástroje vyrazí dlouhý meč. "Chtěl sem jich udělat víc ale zatím je to jenom prototyp. Aliance se je snaží vyrobit ale v jejich schématech je spousta chyb. Takže tohle je jediný svého druhu v galaxii. Vyzkoušej ho a snad ti pomůže zabít co nejvíce hajzlů. " Sundám uninástroj a podám ho Shepardovi. "Je to lazené na mozkové impulzy uživatele. Jakmile to načte tvojí DNA a mozkové frekvence uloží si je do paměti. Nechal sem to tak aby sem to mohl použít já jako stvořitel a potom jenom jeden další člověk. Jakmile budeš chtít aby čepel vyjela tak stačí pomyslet a vyjede. Je to moderní technologie na základě hologramu. Jenom tenhle hologram má pevnější světelnou vazbu takže dosahuje velké pevnosti a dokáže tak zastavit v pohodě útok kroganského meče a prorazit Turianské brnění. Ale čepel žere spoustu energie takže ho nemůžeš mít vytažený pořád. Jenom vždycky tak dvě minuty v kuse a potom aspoň minutu nabít. Je to rychlé a smrtící stejně jako ty. " S tím se mírně ukloním a jdu si zase sednout na své místo v transportéru. Poté dosedneme a rychle vyskáčeme na zem. Skáču dolů s taženým samopalem a rozhlížím se po okolí. Poté vejdeme do budovy. Zbraň mám stále v ruce i když s ní již nemířím ale jenom jí mám v ruce protože co kdyby. Jack aktivuje nějaký panel a zapne se nějaká stará holografická nahrávka. Poslouchám tu nahrávku a poté pokrčím rameny. "Zdá se že i u zrádných organizací jsou zrádci. Jaké to překvapení. Ale možná je to pravda. Určitě by se tu nenechávali s takovouhle nahrávkou ,jen tak pro případ že by se tu někdy někdo objevil a věděl o cerberu." Poté pokračujeme dál. Náhle se zjeví smečka Varrenů. Jack do nich začne střílet a já se k ní přidám. Zakleknu natáhnu před sebe samopal a krátké dávky přímo do jejich hlav a těl. Varreni umřeli rychle a mi sme se dostali k zaschlé krvi. Jack se zastaví a o něčem mluvím. Já nevím moc co říct. Jenom se podrbu vzadu na krku a přemýšlím co říct. "Ehm... jestli ti to pomůže Jack... Tak oni jsou mrtvý a ty žiješ. Není to na čem skutečně záleží? Minulost už stejně nezměníš. Jediné co tu zbývá jsou stopy krve a ty zmizí až to tady vyhodíme do vzduchu. " |
| |
| Normandie Kdyby se někdo podíval do mé komůrky, tak by se mu otevřelu opravdu drsného pohledu. Po podlaze rozházené přímo pomačkané bedny. Zdi jsou otlučené od ran pěstma a postrádají ten lesk, který měly na začátku. Pokud se krogani potěj, tak je to tam cejtit kroganským potem. Pokud se však nepotí, tak by se ten smrad dal označit jako silný pach krogana. Každopádně jako jedinou neponičenou věc v pokoji bych označil okno, kterým se otvíral pohled na hangár s transportéry. V hangáru je vidět improvizorní střelnice, kterou jsme s Jacobem sestrojili z nepoužívaných beden. Zřejmě není moc oblíbená, protože tam chodim jenom já a Jack. Ale to je vedlejší... Zase jsem ve sporu ležmo a dělám kliky. Je to pro mě zívačka. Skoro jako bych nic nedělal a to mě hrozně rozčiluje. 1203, 1204, 1205.... Už mě to tu kurva nebaví!!! Vyskočím jako "pírko" a rozeběhnu proti zdi. Uštědřím ji sérii ran, které prohlobí i tak velké promáčkliny v kovu. Údery se začnou zpomalovat, až úplně ustanou. Opřu se hlavou o zeď. Pomalu ztrácím kontrolu... Budu si muset promluvit s Shepardem... Náhle se v komunikátoru ozve EDI. Prý se připravuje výsadek. Ale až po téhle misi. Prokřupu si klobky a tím si je narovnám do normální pozice. Vyrazim rychlou chůzí do zbrojnice. Tam si vezmu svou starou dobrou útočnou pušku, granátomet a "novou" kroganskou brokovnici. Potěšeně si ji potěžkám. To je pořádnej kvér! Tahle brokovnice je dvakrát větší než ta, co jsem měl předtím. Otočím se a mířím do hangáru. V hangáru už čeká transportér. Mlčky vkročím dovnitř, sednu si na jedno ze sedadel nejblíž k oknu a vyčkávám. Po chvíli už se celý tým sešel a transportér vyrazil k planetě. Po dobu celé cesty jsem klidný a vyrovnaný. Koho rozcupuju dneska? Pragia Na planetě panuje deštivé počasí. Skoro až hnusný. Aghr! Vypadá to že zmoknem... Jen tak pro sebe konstatuju v mysli, když se dívám z okýnka. Po chvíli se transportér začne snižovat na střechu, která prakticky v hustém porostu není vidět. Vstanu a pomalu přistoupim ke dveřím. Jdem na to. Konstatuju, když se dveře otevřou. Výjdu ven z transportéru a vytáhnu svou útočnou pušku. Mám ji jen tak, abych se kdyžtak zbytečně nezdržoval. Vypadá to tu opuštěně... Pokračuju za Jack. Vypadá to, jako by to tu znala. Hodně dobře znala. Je to tu prázdný, ale úplně. Náhle se dostanem k jednomu holografickýmu panelu. Poslouchám ten hologram, ale pak ztrácím pozornost. Heh... Kecy! Jack rozstřílí panel. Nijak to nekomentuju. Zřejmě tu s tímhle místem má nějaké účty. Pokračujeme dál. Po chvíli narazíme na skupinku varrenů. Jsou tři. Stačím pouze zamířit, ale už jsou mrtví. Jdu dopředu. Vypadá to, že jsou všichni, ale náhle na mě vyskočí další dva z komůrky. Ti jsou mí!!! Zařvu a odhodim útočnou pušku. Varreni mě začali obcházet v kruzích a nevšímali si ostatních. Tak pojďte! Začnu hlasitě řvát a vycením zuby. Jeden varren na mě skočil zepředu a ten druhý zezadu. Prvního jem udeřil pěstí do hlavy, až se směr jeho letu změnil. Ten druhý mi dosednul na záda, ale dlouho se tam neohřával, protože jsem ho čapnul za přední končetiny a přehodil přes sebe aniž bych ho pustil. Varren (2.) žuchnul o podlahu, ale to nebylo vše. Ještě párkrát jsem s nim praštil o zeď. Když v tom na mě znovu skočil ten první varren. Použil jsem toho druhého, již mrtvého varrena, a odrazil s pomocí jeho těla útok. Pustil jsem ho při úderu a rozeběhnu jsem se k místu dopadu toho prvního a sedl jsem si na něj. Začal jsem ho mlátit pěstma. Po chvíli se už přestal vrtět a snažit se dostat zpod mého těla. Pokračoval jsem mlátit a řvát. Z varena se začínaly oddělovat koucky a rozlétávat se do okolí. Furt jsem zběsile mlátil, až jsem se promlátil k podlaze. Zastavil jsem se v ranách, stoupnul si a skoro vůbec neudýchán si došel pro svou útočnou pušku. Je to čistý. Jsem celý zašpiněný sešrotovaným varrenem. Podívál jsem se po ostatních a pouze pokrčil rameny. Co je? A přitom mi spadnul kousek varreního masa z hlavy. Ignoruju ostatní a pokračuju dál. Po chvíli se Jack dostane znovu předemě. Zastavíme se v kruhu, který je obstavěný bednami. Na podlaze jsou dávno zaschlé šmouhy od krve. Vypadá to na arénu... Pomyslím si. Netrvá to dlouho a Jack podtvrdí mé doměnky. Vypadá to, že tu kdysi bojovala. Zřejmě byla dítě. Májky se jí snaží utišit nebo co... Cože? Přikročím blíž k Jack, tak abych byl před Májkym a promluvím k ní. Bylo to těžký, ale přežila jsi. To ti dalo sílu čelit dalším překážkam. Ukážu na ní rukou. Podívej se na sebe. Silná, neohrožená, nebezpečná a živá... Kde jsou oni?! Poslední větu říkám hlasitěji. |
| |
| Odtrhnem pohlad od čmúh na zemi a zabodnem ho najskôr do Majka a nasledne Grunta. Zúžim oči. "Oni sú dávno preč. Telá prežraté červami... alebo spálené." Zavrčím. "A ja?" Odmlčím sa a pozriem smerom k jednému z mnohých okien. "Živá a nasraná.. Ale to už je jedno. Každopádne.. aj tak si to niekto odserie." Úšrniem sa a pozriem na Majka. "Ano, minulosť je preč, už na tom nezáleží, tak ako na tejto diere. Preto ju treba zničiť. Rozmetať, ukončiť.. pár myšlienok. Len keby to nebolo až tak.. intenzívne. Ale.. čo vôbec niekedy prebieha lahko, však?" Prenesiem s cynickým tónom a znovu letmo pozriem na flaky na zemi. "Máte pravdu, nemá zmysel tu strácať čas. Poďme napratať moju celu výbušninou a nech to len pekne lieta." Vrknem a kopnutím do jednej z mnohých krabíc, čo mi stoja v ceste sa vyberiem ďalej. Je málo vecí čo ma vyvedie z miery.. a toto miesto je jednou z nich. Vlastne ani nevyvedie z miery tak, než vráti pár pocitov, ktoré som dávno pochovala do kúta svojej mysle. Som z toho zmätená. Musím odtialto preč. Tak ako som sem ...chcela ísť, tak ešte viac chcem vypadnúť... ale nie skôr než to tu poctím výbušninou. Odfkrnem si a prejdem do ďalšej časti centra smerujúc k ďalším menším halám rovno k mojej cele. Rázne sa nimi prehrniem a ocitneme sa na úzkej chodbe. Je zničená, tak ako všetko tu. Panuje tu zatuchlý vzduch, miestami prebehnú nejaké potkany, síce sa na nás vyrúti znovu nejaké svinstvo v podobe páriku varenov... ale len sa zastavím. "Svačina." Poviem s úškrnom smerom ku Gruntovi a nechám ho nech sa s nimi zase trochu pohrá. Bolo to pútavé. Keď je po nich prekročím zvyšky a prejdúc takmer celú chodbu k posledným dverám. Zastavím sa a chvílu váham. Či chcem alebo nie, spomienky sa mi vyrývajú znovu do mysle. Neznesitelné. "Vitajte v detskom raji, vážení." Natiahnem ironicky a vykopnem dvere, ktoré sa hlučne otrieskajú o stenu a takmer vypadnú z pántov. Je to malá miestnosť, skromne zariadená... s velkým oknom a vyhliadkou na "arénu". Zamračene vojdem a pomaly sa rozhliadnem. Ako keby sa zastavil čas. "Kde je tá výbušnina..?" Spýtam sa priškrteným hlasom po niekolkých sekundách ťaživého ticha. |
| |
| Pragia Když se na nás s Májkym Jack obrátí, tak pouze souhlasně přikývnu. Správně. Jdeme dál... Odešly jsme z arény a znovu se vydali chodbičkami k místu kam nás celou dobu Jack naváděla. Zbraň mám v pohotovosti. Najednou se před námi objeví skupinka varrenů. Bylo jich celkem pět. Jack se otočila a promluvila. Pouze jsem se usmál a dodal. Nezasahujte! Vydal jsem se kupředu. Netrvalo dlouho a varrenouvé obrátili svou pozornost mým směrem. Dal jsem si útočnou pušku na záda a místo toho jsem si vyndal dýku, kterou jsem měl připevněnou na noze. Sledoval jsem varreny a oni sledovali mě. Hranice mezi kořistí a lovcem byla velice rozmytá. Tak pojďte! Ukažte co umíte... Z mých otravných myšlenek mě vyrušil první útočící varren. Snažil se mě překvapit skokem, jenomže já jsem ho bodnul dýkou a tím ho zstavil ve vzduchu na natažené paži. Mrsknul jsem rukou do strany a varren mi sjel z čepele. V ten samý okamžik se na mě vyřítil další varren. Když jsem se chystal ho zastavit, tak mi na záda skočil další. Podařilo se jim mě srazit na záda. Varren co byl u mě na zádech nestihnul odskočit a to se mu stalo osudové, protože byl úplně vespod. Tenhle jejich kousek mě stál štíty. Zabodnul jsem varrenovi, který se mi snažil pokousat obličej, dýku do spodního patra, takže mu čepel trčela z hlavy. Schodil jsem ho na stranu a pokusil si stoupnout. Jenomže v tom na mě zaútočil 4. varren a hned za ním se na mě řítil ten 5. Praštil jsem prvního varrena po ksichtě a on sletěl po podlaze pár metrů na stranu. Pátý skočil a byl připravený kousnout, ale já jsem byl ryclejší. Chytnul jsem mu horní a dolní čelist tak, aby nemohl kousnout. Když to varren zaznamenal, tak se snažil ze smrtelného sevření dostat, ale pro něj už bylo pozdě. Zabral jsem svaly a utrhl mu s lehkostí spodní čelist. Takové libosvučné křupání a praskání. Moje krvežíznivost se vystupňovala a teď jsem stratil kontrolu nad svým tělem. Všechno bylo tak instinktivní. Pociťoval jsem příliv sil. Zahodil jsem smrtelně zraněného varrena na zem a vrhnul pohled na čtvrtého. Moje zvířecí přirozenost, můj hněv, moje aura... Varren vydal nějaký zvuk a pokusil se o útěk. Předemnou se neutíká!!! Zařvu zplna a rozeběhnu se za varrenem. Kupodivu jsem rychlejší než on. Skočím na něj a povalím ho na zem. Ten už se nesnaží bránit. Jediné o co mu v tůhle chvíli jde je útěk. Začnu mu lámat údery pěstí kočetiny. Úplně ztrácím pojem o dění. Čapnu varrena za hrdlo a vytrhnu mu značný kus krku. Stoupnu si a začnu řvát a máchat kusem krku kolem sebe. Ááááááá!!! Můj dech se začíná zklidňovat a tep dostávat do normálu. Pomalu mi zmizí červená "mlha" z pohledu. Odhodím kus krku, ze kterého ještě kape krev varrena a vydám se k varrenovi, který má mou dýku v hlavě. Prudce mu jí vytrhnu z patra a zandám si ji do pouzdra na noze. Moje zbroj už není přes krev moc vidět. Raduje mě to. Nevim proč... Nejspíš se kvůli tomu cítim silnější. Nevim... Když se všichni nabaží představením, tak se jde dál. Dostali jsme se k nějakým dveřím, které Jack "otevřela". Vyndám brokovnici a vkročím těsně za ní. Je to malá místnustka s proskleným výhledem na arénu. Efektivní... Projdu se po místnosti a bedlivě si ji prohlédnu. Heh... Pěkný výhled. Řeknu, když stojim u okna. |
| |
| Pragia Když jsem se z pár dalšími členy týmu sešel u raketoplánu tak jsem je pozdravil kývnutím a mohli jsme vyrazit. Když se ke mě přiblížil Majký tak mi začal něco vysvětlovat o uni-nástrojích. Pozorně jsem ho poslouchal a když se zmínil o jakém si noži který mi i předvedl tak jsem se jen pousmál. " Ten vypadá hodně dobře." Když se zmínil i o tom že je to dárek pro mě tak jsem byl zaskočen. Nevěděl jsem v tu chvíli co říct ale nakonec jsem pár slov řekl. " Je mi ctí. Děkuju příteli. Vážím si toho." Podal jsem Majkýmu ruku a potřásl mu sní na důkaz díku. Nahrál jsem noví uni-nástroj do obleku a hned ho vyzkoušel. Byla to perfektní zbraň. Už jen kvůli tomu když dojdou termální zásobníky a nepřítel se dostane dost blízko. Jen jsem se pousmál a nůž zase vypnul aby se moc nepřehříval jak Majký říkal. Netrvalo dlouho a během pár minut jsme byli na místě, počasí bylo vážně o ničem. Když jsme přistáli tak jsem si prohlédl terén okolo a taky to místo kde to jsme. Následoval jsem Jack protože to tady zná a tak jsem sní držel krok. Došli jsme po schodech do nižších pater kde jsme narazili na holoprojektor. Když se spustila holoprojekce tak jsem si to vše poslechl ale než jsem stačil nějak zareagovat tak to Jack zničila. Bezva Problesklo mi hlavou hned co s tím byla hotová. Pokračovali jsme dál a já se zastavil u kostry co měla stejný hadry jako ten hologram. Podíval jsem se na známku ale ani to nezabránilo tomu aby se zbylí posunuli dál. Náhle se spustila střelba a já si všiml několika varrenů. Než jsem stačil doběhnout na místo kde bych mohl jakkoli zareagovat tak bylo po všem. Hned na to jsem si vyslechl pár slov od Jack a jen jsem nad tím vším zavrtěl hlavou. " Tohle je dost úchylný. Aliance stojí za hovno když neví o takovejch místech. Ale ty jsi živá Jack. Tak jdeme dál." Nahodil jsem menší úšklebek a pokračovali jsme dál. Dorazili jsme na další místo kde si znovu Grunt pohrál z pár varreny až nakonec jsme došli do nějaké místnosti. Prohlédnu si místnost a podívám se na Jack když se zmíní o bombě. " Tohle je to místo kam jí chceš položit? Pokud jo tak nebude problém jí dotáhnout až z transportu. Zatím tu byli jen varrenové, nic jinýho." Dořeknu to a dojdu k oknu kde právě stojí Grunt. Pozorně sleduju vše co se kolem děje. Náhle jsem ale zahlédnul pohyb a vytáhl jsem zbraň. Podíval jsem se na ostatní kolem a jen tiše ale důrazně pronesl. " Společnost." Když jsem varoval ostatní na blížící se vorchy tak už se po nás spustila střelba. Kulky létali kolem a já jen tak tak zalezl za roh. Rychle jsem vykoukl a začal jsem pálit z pistole. Vylétli dva náboje a oba se zabořili do hlavy jednoho vorchy. Rychle jsem zalezl zpět a překutálel se vedle. Když jsem se rovnal tak jsem měl jednu nohu pokrčenou a druhou nataženou. Vyšlo dalších pár ran co dostali další vorchy. Jeden to dostal dvěma do těla a další zbývajícíma přímo do krku. Rychle jsem zapadl za stůl poblíž který se hned osypal další salvou. Vykoukl jsem přejel místnost pohledem a znovu zalezl. Křiknu směrem na tým. " Je jich tam třináct! Čtyři za oknem, pět nahoře a čtyři pobíhají kolem!" Rychle jsem přebil a vykoukl. Jeden, druhý a třetí výstřel zajistil že jsem vorchovy shodil štíty. Další zbývající výstřely se postarali o zbytek. Vorcha dostal dvě do těla a poslední do hlavy jen pro jistotu. Rychle jsem začal znovu přebíjet a slyšel několik výstřelů od ostatních... |
| |
| Ďalšia "svačina" Vrhnem podráždeným pohladom na Grunta, keď sa zmieni o dobrom výhlade. "Lepší než by si kedyykolvek mohol mať. Vidíš skvele, máš to ako na dlani, ale to je všetko čo môžeš robiť. Táto miestnosť je zvukotesná a akokolvek tu človek hučí, trieska do skla.. nikto ho nepočuje. Jednoducho ako keby neexistuješ. Je to skvelá metóda pred tým než ťa vytiahnu do arény." Ironicky odprsknem a na Shepyho otázku ohladne bomby prikývnem. "Ano, presne sem. Nikde inde nieje ideálnejšie miesto, než práve toto." Ovetím tlmeným hlasom, ešte pozriem cez okno a Shepy na to vytiahne zbraň. Zamračím sa a zložím si z ramena gulomet. Smradlavé vorchy..Odistím ho a to sa spustí strelba. Kde sa tu sakra berú? Padne niekolko výstrelov a pár ich padne chcíplich na zem. Shepy oznámi ich počet a pozíciu a na to sa rozletí okno v mojej cele ako ho z vonka zasiahne strelba. Zasypú nás črepy, ja len zaskočím za postel a opätujem strelbu. Tie svine majú celkom silné štíty... ale mojej hračke dlho odolávať aj tak nemôžu. Niekolkým naraz ich zhodím a na to mi dojde munícia, tak len s nadávaním, že sa schovávajú mimo dosah, švihnem tým smerom tlakovú vlnu. Dvaja letia vzduchom, narazia do ďalších dvoch a zosypú sa na zem, kde ich ešte poctím ďalšou vlnou, čo ich rozhodí do strán. Napracem gulomet novou muníciou a venujem im pár výstrelov, keby sa im náhodou neuráčilo zdochnúť aj napriek deformácií tiel a napichnutia na vytrhnuté zábradlie od schodov. Vyskočím z úkrytu cez rozmlátené okno a bežím sa schovať za roh, odkial sa budem môcť zamerať na tých na poschodí. Oni ma zpozorujú a začnú po mne páliť. Mnoho guliek ide mimo, mnoho z nich mi narazí do štítu.. ale nemali dostatok času k tomu, aby mi ho stihli zhodiť. Tak presní zas niesú. Znovu začnem strielať. Podobný scenár.. jednému zhodím štíty a ten vyletí do vzduchu a narazí do ďalších, preletí vzduchom a narazí hlavou vpred do steny. Keby tu nieje taký hluk, bolo by počuť poetické prasknutie kostí. Znovu ma pochytí nejaká zvrátená radosť a rozosmejem sa do všeobecného rachotu strelby a niekolkými skokmi medzi ďalšou záplavou strelby sa dostanem za hromadu bedničiek, kde sa schovám a strielam po tých, čo sú ešte stále dostatočne dezorientovaní, než by sa stihli schovať, aby sa im obnovili štíty. Mnoho z guliek zachytí zábradlie, i štíty tých, ktorým som ich ešte nezrušila... Tí bez štítov chcípajú a ostávajú dvaja.. |
| |
| Nejvražednější biotic? Noob to je Zatímco Jack prochází po své bývalé cimře stojím opřený o zeď. Zpustí se řeč o výbušnině tak jenom pokrčím rameny. "Ta potvora je příliš těžká aby sem se s ní tahal. Takže je v transportu. Je připravená že jakmile to tu bude vyčištění tak jí přinesem. " Náhle Shepard prohlásil že máme společnost. Vytáhnu proto ze zad odstřelovačku. "Jsem na ně připravený! Jen ať přijdou. " Řeknu zatímco pomalým krokem dojdu ke dveřím a opřu se o zeď. Náhle se zpustí střelba. Jack zasypává nepřátele salvou z kulometu a potom je rozhazuje po okolí pomocí své biotiky. Já pouze mířím odstřelovačkou po okolí a hledám si cíl. Vorchové... nesnáším Vorchy. Pomyslím si když mozek jednoho z nich vyskočí na podlahu místnosti. Opět začnu prohlížet místnost a všimnu si několika vorchů které odhodila biotika od Jack. Všimnu si jak se zvedají a díry po kulkách na těle se zatahují. Jednomu ustřelím hlavu a poté se schovám. "Jack! Dorážej je! Tohle nejsou lidé! Na tyhle neplatí to že je hodíš o stěnu! Musíš je sundat do hlavy nebo je zapálit! " Přebiju zásobník, vykouknu a všimnu si jednoho vorchy kterému kouká pouze noha. Střelím ho do kolena a jeho noha mu upadne. On se převáží a spadne na volné prostranství. Proto mu ustřelím hlavu. "Čtyři se zvedly! A ještě tam někde běhají asi 3 nebo pět vorchů! Dejte si pozor. " |
| |
| Neserte ma! Vydám so tích dvoch, ktorí sa snažia uniknúť a hneď na to začujem Majka, ako po mne huláka. Periférnym videním vidím, ako niektoré vorchy, čo som postrielala, vstávajú a bez problémov sú schopní znovu otravovať vzduch. Zlostne zavrčím a do éteru spustím niekolko vyberaných nadávok na ich adresu. Zahltia ma výstreli a zaskočím za niečo, čo by sa pri dobrej vôli mohlo považovať za kus zábradlia a nasadím palbu z gulometu. Snažím sa mieriť na hlavu, čo sa miestami príliž dobre nedá.. ale po chvílke hlučnej strelby jednému z nich zhodím štít a záplava guliek mu ju rozstrelí. A zdvihnutím jeho bezvládneho tela narazím do toho druhého, ktorý sa o kúsok vzdialil a mal v úmysle uniknúť pred mojím gulometom dolu schodmi. Nárazom mrtvoly stratí rovnováhu a prestane strielať. To už vyskočím z úkrytu a s niekolkými ranami má dolu štít. Už len stačí mu prešpikovať palici.. Padne. Rozbehnem sa tým smerom, nakopnem nevládne telo a "ukryjem sa" na medziposchodí. Sledujem, ako sa premávajú priestorom a zdvihnem do vzduchu kus plechu, ktorý sa vála kolem a strelím ho po jednom, ktorý zrovna beží okolo. Plech prerazí vorchov krk a ostáva v ňom nevkusne trčať. Zosype sa k zemi a jeho hlava ostane z polovice vysieť. Vysmejem sa mu a zdvihnúc ho do vzduchu pokračuje svoju "nárazovú púť" do ďalšieho, čo sa schováva za bedničky. Telo naráža do hromádky, plech letí vzduchom a zavalí vorchu, takže znovu prestáva strielať. Zhodím telo naň a dorazím ho so zvyškom z gulometu. Zoskočím zo schodov a zaskočím za roh, kde si dobijem zbraň. Rozhliadnem sa. Chcelo by to niečo efektívnejšie.. Znovu spustím strelbu. |
| |
| Pragia Po delší šarvátce jste se konečně mohli pohnout dál. vorchů jste se zbavili a po chvilce byl všude klid. Pokračovali jste dál dveřmi které jste museli otevřít přes uni-nástroj a mohli jste dál pokračovat. Narazili jste na odpor dvou vorchů co se ukázali na vyvýšené plošině. Nebylo to nic co by vás mohlo déle zpomalit. Zbavili jste se jich a poračovali jste dál. Došli jste na místo kde zřejmě byli pokoje nebo spíš "Cely" několika dětí co zde drželi. Z jedné cely na vás vyběhli čtyři varrenové o které jste se museli postarat. Když bylo po nich tak jste v jedné cele mohli najít kostru malého dítěte co v ruce drží potrhaného plyšového medvítka. Poté jste mohli pokračovat dál. Prošli jste dalšími dveřmi za kterými jste si mohli všimnout bloodpacku. Jeden z Kroganů v rudém brnění mluvil z někým přes vysílačku. Náhle se začali bavit o penězích a podíval se vaším směrem. Krogan Bloodpack:" Fajn. Udělám to ale pak si promluvíme o penězích. Zabte je!" Křiknul zřejmě jejich vůdce a tři další krogani a osm vorchů na vás spustili palbu. Místnost vypadala na jakou si zasedačku takže jste se mohli krýt za převrácené stoly a za zídky u schodiště. Byli tam i sloupy a nějaké bedny... |
| |
| Hrajem si dál, aneb chcípnite, vy svine! Po chvílke intenzívnej strelby je po všetkom. S dobitím gulometu vyleziem zpoza rohu a rozkopnem vorchovi prestrelenú hlavu. Strasiem podráždene z boty prilepený bordel a rozhliadnem sa po tej spúšti. So znechutením si odfrknem. Tieto stvorenia vskutku nenávidím. Vlastne hlavne preto, že sa to tak ťažko zabíja.. do prdele aj s tou ich prekliatou odolnosťou! Preskočím naspäť cez okno do svojej bývalej cely, postavým sa ku vchodu a pozriem po ostatných. "Možno ich tu je viac. I keď vidina výbuchu, ktorý by ich poslal do zatratenia neznie zle." Nadhodím zlomyselne a prehodím si gulomet opäť na rameno. Ale je mi jasné, že behať tu s bombou na chrbte a za pätami banda parchantov nieje práve ideálne pôsobiaca vyhliadka. Upriem pohlad na zdevastovanú miestnosť. Výstrely spravili svoje.. Zamračím sa, ale svojím spôsobom ma to ukludňuje.. Už o chvílu to tu bude vyzerať ešte lepšie. Bude to jedna velká troska a možno moja mysel na chvílu pocíti harmóniu. I keď len na oko. Ale tak viac od toho očakávať aj tak nemôžem.. Vyjdem na chodbu a pokračujem ďalej smerom k ďalším dverám, ktorým treba trochu pomôcť, aby sa otvorili. Nechám teda Majka robiť svoju robotu a len tak prestúpim z nohy na nohu.. Nikdy som nemala nič proti podobným honom za "korisťou", či jednoduchej devastácií... ale toto miesto ma znervózňuje a čím dlhšie sme tu, tým ma viac rozčuluje fakt, že pokým nenájdeme ďalších sráčov, ktorý by mohli ohroziť púte bomby na miesto, tak tu musím hniť. Dvere sa otvoria a pokračujem ďalej, pričom gulomet je znovu v pohotovosti. Ani najmenej sa mi nepáči, že tu musím tráviť viac času, než je nutné. Prehliadku som rozhodne postupovať nechcela.. ale tak nevyberem si. Chvílu sa zdá, že tu už nikoho nieje, i keď táto diera je ozaj priestorná, a zrazu zpoza zábradlia na vyvýšenom mieste sa spustí palba. "Kurva drát!" Zavrčím nabrúsene a spustím strelbu, pričom cúvam niekam dozadu a zaleziem za najbližší roh. Ale tým, že boli len dvaja, tak naša koncentrovaná palba ich po chvílke zloží k zemi. Prekrútim očami. Prechádzame okolo ďalších ciel "tých druhých" a keď vyskočí "miestna háveď" odstrelím ich biotikou. Nemá cenu na nich plytvať muníciou a aj tak na nich nemám náladu. Nech sa s nimi pohrá Grunt. Opustenú kostru s medvídkem nekomentujem, len sa zastavím vo dverách a chvílu na ňu zamračene hladím. To zjavne bola vkutku "prirodzená" smrť. Stačí si len spomenúť na tú "jemnú starostlivosť" ktorou tu všetci ovplývali a hneď je to jasné. Potrasiem hlavou a radšej pokračujem. Zamýšlať sa nad tým, čo sa tu dialo, mi privádza nevolnosť. Hlavne keď som bola toho súčasťou. Povzdychnem si. Čím rýchlejšie to preskúmame, tým skôr to tu poletí.. a o to predsa ide! Zovriem gulomet, keď zbadám kreténov z.. Blood packu.. Už zase! Nenávistne zúžim oči. Nie toto nieje príliž vhodná doba na hry. Bude vás to bolieť viac. To jeden z kroganov vydá pokyn na našu elimináciu a zvyšok sebranky idiotov spustí palbu. Toto olutuješ. Takto mi kaziť "kšeft"! Zaskočím za múrik a sústredím palbu na jedného z vorchov (!) ktorý sa začal približovať. To že sa pokúsil schovať za stôl, keď som mu zhodila štít, mu príliž nepomohlo a jednou tlakovou vlnou ho odhodím smerom ku kroganovi, ktorému narazí do hřbetu a tým ho donúti prestať strielať. Vorchovu hlavu i telo prevŕtam gulkami a ďalej pokračujem so strelbou na krogana, ktorý mi zaručil, že vorcha sa už nezdvihne. On bol zjavne baletka.. stačí si len prezrieť, ako účelne vorchovi poskákal po hlave. Zasmejem sa. Len kroganovi sa to asi nepáči, keďže sa začal presúvať mojím smerom a keď si vystriela zásobník začnem doň páliť ja. Štít v ťahu a aj keď jeho brnenie je zjavne z odolného materiálu... tlak a gulomet... je hold výnosná kombinácia. Tak ho prešpikujem vo vzduchu a on bezvládne dopadne pár metrov ďalej. Schovám sa a napracem do gulometu predposledný zásobník, čo som so sebou dotiahla a s nadávkami vykuknem, či sa situácia zmenila. Iste. Preskupenie nepriatelov je znovu iné. Vyhladám pohladom "vodcu smečky", ale schováva sa príliž ďaleko na to, abych sa naň mohla zamerať. Ešte treba vyhubiť vela parazitov. Vorcha schovaný za jedným zo stolov sa do mňa pustí. Opätujem pár striel a odhodím jeho úkryt na ďalších, čo sú na dosah a odstrelujú ostatných z týmu. Znovu môj zásah zaručí, že tá hŕstka prestane strielať a ktokolvek, kto je k nim najbližšie, sa im môže intenzívnejšie venovať, než aby bol obsypávaný výstrelmi. Medzitým "odhalenému" vorchovi odstrelím štít a s pár strelami príde o nohy. Bolestný rev od neho vyznieva vtipne, tak mu len "típnu" hlavu a je o jedného menej. Zbehnem dolu schodmi a schovám sa za hromadou navýšených stolov a stoličiek. Chvílu čakám a kochám sa deštrukciou, ktorá síce nastala v nevhodnú dobu... ale ktorá i napriek tomu prišla vhod ako malé rozptýlenie. Zrazu zpoza hromady vyskočí jeden vorcha s úmyslom ma rozstrielať na kúsky. Trhnem sebou a začnem doň páliť, pričom vyskočím na nohy a začnem cúvať so snahou vyhýbať sa strelám. Vela rán zachytí štít, vela ich ide vedla. Mrsknem po ňom stoličku a odkloním jeho strelbu mimo môj smer. Noha stoličky sa doň síce zapichne, spomalý jeho postup, ale ani to nezabráni, aby po mne pálil ďalej. "Chcípni ty zasraný bastard! Kurva aj s tebou!" Zvresknem a konečne mu zhodím štít, pričom on ho zhodí aj mne. Vystrelím po ňom tlakovú vlnu, ale stihne ma zasiahnuť do nohy. Kurva, už zas! Uletí i so stoličkou v tele a ja sa zapotácam. Ale strielam doň. Je odomňa pár metrov zložený u steny, pokúšajúci sa vstať... Len jeho hlava sa rozletí na pár nechutných kusov. Fuj! Opadne a zaskočím za najbližší múrik s kusom zábradlia. Noha krváca, bolí... a pre zmenu lítko v ťahu. Odfrknem si a po krátkom zhodnotení situácie a presvedčením sa, že sa všetko sústreďuje všade inam, len nie mojím smerom, vytiahnem z vačku medigel. Naplácam si to na nohu, aby som si to ešte viac neroztrepala a pár sekúnd počkám s ďalším pohybom, než to začne pôsobiť. Štít sa medzitým obnovil, noha prestala páliť... som pripravená k ďalšej deštrukcií.. i keď by to mohlo byť efektívnejšie. Vyskočím z úkrytu a rozbehnem sa strielajúc nepriatelov zo zálohy, smerom k Majkovi. Schovám sa a venujem mu kritický pohlad. "Nehraj sa tolko s tou hračkou a začni ich obhadzovať svojou detonačnou medicínou! Vysávať môžeš potom." Vresknem smerom k nemu a uškrniem sa. Vyhádzať to do týchto smradov to bude taktiež pekná podívaná. Nad hlavou mi preletí niekolko výstrelov. Zanadávam a strielam. Krogan sa sem rúti.. |
| |
| Pragia - Další fight!!! Když stojím u okna a přikročí ke mě Shepard, tak jenom pokynu. Otočím se od okna a podívám se na Jack, která odpovídá na můj komentář. Hm! Vyrazim blíže ke dveřím. Náhle se ozve Shepard. Cože? Ozve se střelba a okno se rozsype. Místností proletí několik střel. Zavrčím vzteky a vyndám si útočnou pušku. Výjdu ven. Mířím dolu po schodišti. Palba některých z nich se na mě zaměří. Okamžitě opětuju těm, co jsou na zemi, a jdu k úkrytu. Pár střel a štít je dole... Tady se ukázala užitečnost mé koupě. Jen co mu spadly štíty, tak vzplanul od mých zápalných. Nejdříve střílel, ale pak se začal kroutit a hasit se, ale bylo to marné. Regenerace mu nepomáhala. Hoř ty svině! Další moje střela mu udělala z hlavy sekanou. Schovám se za úkryt. Jenomže vorchové z balkónků mě mají na ráně. Otočím se k nim a začnu pálit. Zapálim jednoho, druhýho, třetího, čtvrtýho a když chci sejmout pátýho, tak se svalí k zemi mrtvej, protože ho někdo z našich zabije. Dorazim tedy hořící vorchy. Do prdele... Termální zásobník došel ke kritické mezi. Zručně přebiju zbraň a efektně jí zaklapnu úderem předloktí. Vorchové začínaj bejt docela dotěrní. Chcete si se mnou hrát?! Dobře!!! Zandám útočnou pušku a vyndám si kroganskou brokovnici. Zběsile se rozeběhnu a začnu pálit. Vorchové nevědí, co maj dělat dřív. Jestli utíkat nebo po mě střílet. Zmáčknul jsem spoušť a brokovnice sebou solidně škubla. Další, další a další výstřel. Vorchové padají jako mouchy pod vlivem plácačky. Adrenalin v mé krvi způsobil ztrátu pojmu nad časem a prostorem. Než jsem se nadál, tak už všichni vorchové na zemi. Teda rozcupované kousky něčeho, co původně bylo vorchou... Rozhlídnu se. Všude klid. Začnu se hlasitě smát. Muhehehe! Bum, bum, BUM!!! Vorchové na sračky... Přenabiju si brokovnici a seberu jednomu "vorchovi" termální zásobník. Když se ostatní spustí dolů, tak se zeptám. Jdem prozkoumat zbytek zařízení? Počkám na odpověď a pak vyrazim za ostatníma. Brokovnici mám pořád připravenou k palbě. Po chvíli před nás skočí varrenové. Jsou okamžitě rozstřílení mými spolubojovníky. Takový plejtvání střeliva... Pozastavim se nad nerozumností takového počínání. Náhle před nás skočí další dva varrenové. Jack je odhodí biotikou a nikdo nestřílí. Podrž! Otočím se k Májkymu a strčím mu do rukou kroganskou brokovnici, která má trojnásobek váhy obyčejné brokovnice. Rozeběhnu se na varreny. Ještě než se stihnou zvednout, tak vyskočim a nastavim pod sebe loket. Když dopadnu na jednoho varrena, tak to jenom čvachtne a všude se rozprsknou nějaký sračky. Překulim se a chytnu druhýho varrena za hlavu. Začnu ha pravačkou mlátit do místa, kde má oko. Po chvíli mu z toho místa zbude jenom ďůlek. Varren se ještě snaží zachránit a jde mi do obličeje drápy. Převalil jsem se proto ještě jednou a tím pádem jsem se ocitl na varrenovi. Začala salva úderů pěstí. Po chvíli byl varren tuhej. Vstanu a za chůze ze sebe sundávám kusy varrena. Kde je můj drobeček? Přikročim k Májkymu a vezmu si nazpátek brokovnici. Díky... Na tváři se mi oběví úsměv a já vypadám šťastně. Jdeme ještě trochu dál a narazíme na prostornější místnost. Rozhlédnu se. Neújdou mi krogani na protější straně. Neopomenu ani vorchy, kteří tu jsou. Rychle je přepočítám. Ten krogan je můj... Můj hlas zní výhružně a nekompromisně. Chátra, která pracuje pro Blood Pack, bude pro mě dobrou svačinkou. Jejich velitel zavelí k útoku. Na nic nečekám a jdu do vorchy. Zasprintuju a pak jdu do skluzu. Vystřelim po vorchovi z malé vzdálenosti. Podrazím prakticky mrtvého vorchu a ten dokonce upustí zbraň. Nejenom, že nehorázně poničim panely na podlaze, ale poškrábu si zbroj. Zastavim se o bednu. Ještě než se postavim, tak rozstřílím vorchu, který se ke mě blížil. Postavim se. Obhlídnu jedním očkem bojiště. Stoupnu si úplně a zjistím, že za bednou, za kterou se kreju, je vorcha. Konec!!! Výstřel a hned za nim ještě jeden. Znovu se skrčim a přebiju si. Náhle spatřím jednoho z kroganů, jak se blíží k Jack. Holka má namále... Dokončím přenabití úderem předloktí do brokovnice a rozeběhnu se ke kroganovi. Střílím po něm z brokovnice jako vyšinutej. Nejdřív mu sundám štíty a pak ho jednou trefim. Zřejmě si všimnul, že má namále, proto se otočil a oplatil mi ze své laciné brokovnice pro lidské červy. Stačilo to na to, aby mi schodil štíty. Zazní hlasitá rána, která je slyšet i přes vysokou hlučnost střelby. Naše kroganské masy se srazily, ale já byl v rozběhu, proto jsem krogana z bloodpacku přirazil ke zdi. Mě vypadla brokovnice stejně jako jemu. Uštědřil mi ránu po hlavě. Trochu to zakřupalo. Ten parchant je větší než já... Zařvu a uštědřim kroganovi sérii ran na hlavu. Jsou tak silné, až se mu z toho prohnula helma. Zřejmě to bolí. Krogan se snaží sundat helmu. Jenomže já už mám v ruce svou kudlu. Dovol mi ti pomoct! Z otočky vrazim kroganovi dýku z boku do helmy tam, kde mají krogani oko. Trochu víc zaberu na sebe a kudla se zlomí, takže mám v ruce jenom rukojeť. Zahodim ji a skrčim se. Dojdu k brokovnici a podívám se na Jack. V poho? Zeptám se rychle a teprve teď pocítím, že mi odkudsi z hlavy teče krev. Začnu přenabíjet brokovnici... Když zjistim, že nemám žádné termální články, tak si vyndám útočnou pušku. Začnu likvidovat pěkně jednoho vorchu za druhým. Neústále postupuju ke hlavnímu kroganovi. Je velkej a pěkně drsnej... Nasrat! Já ti ukážu, jak vypadá dokonalej krogan! Začnu zrychlovat. Termální článek se vyčerpá, ale já nemám čas přenabíjet. Rychle zandám útočnou pušku a vynám granátomet. Otevře se mi pohled na krogana a kroganskýho vůdce. Začnu střílet. Jeden, druhej, třetí a čtvrtej granát. Kouř se trochu rozptýlí a uvidim jednoho krogana mrtvýho na zemi, ale nikde velitel. Zničehonic mě něco pračtí takovou silo do zad, že se pár metrů prolítnu. Dopadnu na zem vedle mrtvýho krogana. Když se převrátim, tak si všimnu velitelé. Zamířil na mě a blíží se, aby mi uštědřil poslední výstřel z brokovnice. Periferním viděním si všimnu brokovnice mrtvýho krogana. Umřu se ctí v srdci! Krogan nějak zareaguje a vystřelí mi jednou do hrudi. Vyprskne krev, ale já to nevzdávám a už mám v ruce brokovnici. Chcípni!!! Začnu střílet. Výstřely začnou krogana odhazovat odemě. Prorážejí mu zbroj. Střílím, dokud mi nedojdou náboje. Krogan se pomalu seune k zemi. Doplazim se k bedně a opřu se o ní zády. Mám menší problém... Řeknu, když se podívám na chybějící kus ve své zbroji |
| |
| Pragia- těžká cesta ven Jack se vrátí do místnosti. "Je jedno kolik jich tu je. Ta bomba je natolik silná že srovná se zemí čtvrtku povrchu týhle planety. Stačí se jenom dostat k raketoplánu a celý tohle místo zmizí i když to odpálíme z džungle. Problém je ale že se musíme dostat ven." Zandám odstřelovačku a vyndám samopal. "Je čas se pohnout. " Poté už jdeme ven. Cestou když procházíme okolo mrtvol tak si seberu několik termálních zásobník do zásoby. Dojdeme ke dveřím a já zapnu uninástroj. "Připravte se. Otevírám to." Stojím stranou abych nepřekážel lidem kteří by chtěli střílet dovnitř. Máčknu několik věcí a dveře se otevřou. Dovnitř vejde tým a jako poslední já už s vytaženým samopalem. Zahlédnu že všichni zasypávají dva Vorchy střelbou a tak se i připojím. Během chvíle z Vorchů nezbude nic než rozstřílená hromádka tkáně. Poté pokračujeme dál. Z cel vyběhnou čtyři vareni ale nikdo z nás nestřílí. Všichni víme že Grunt má tyhle zábavy moc rád. Grunt mi podá svojí brokovnici a já jí chytnu. Opřu si jí o rameno aby mě tolik netížila a vyčkávám až si Grunt přestane hrát. Když si bere brokovnici bere zpátky tak mi poděkuje. Z toho jednoho slova jsem naprosto vykolejený. Krogan a děkovat? Myslel sem si že to je nemožné... "Ehm... nemáš zač. " Když procházíme kolem cel tak si všimnu kostry svírající plyšového medvídka. "Tohle místo je zvrácené... jak tohle mohly udělat. Chudáci děti. Zasraný vědecký kurvy. Tohle není chování hodné inteligentní bytosti. " Pod maskou mi steče několik slz když mluvím a poté rukou přejedu nad mrtvolou. "Spi sladce mé dítě. Tvá duše nechť odpočívá s předky. Nechť tvá duše najde klid v plameni jenž sežehne toto pokřivené místo." Opatrně seberu z mrtvé ruky medvídka a opatrně ho rukou opráším. Poté ho uložím do jedné z mnoha kapes mého obleku. Poté si všimnu že mi ostatní už trošku utekly a tak je doženu rychlejším krokem. Jsem u nich a společně procházíme dveřmi. Za dveřmi uvidíme členy bloodpacku jak na nás míří zbraněmi. Fuck... Když kroganský velitel zavelel ke střelbě tak už sem v půlce skoku za nejbližší sedačku kam dopadnu na břicho. Sakra! Sakra! Sakra! Zatímco ležím na břiše tak všude kolem mě létají kusy sedaček ze kterých odštěpují kousky Vorchové se svými útočnými puškami. Vysunu ruku se samopalem škvírnou mezi sedačky a spustím dlouhou dávku náhodným směrem. Poté se zvednu na čtyři, z toho na dva a začnu utíkat za sloup zatímco střílím pravou rukou směrem na Vorchy. Když doběhnu za sloup tak s radostí zjistím že ze mě necáká nikde krev. Shodily mi jenom štíty. Vyhodím termální zásobník ze samopalu a hodím tam nový. Poté zapnu neviditelnost a rozběhnu se vpravo od nepřátelských pozic. Schovám se za sloup. Moji nepřátelé pořád střílejí po sloupu kde sem byl předtím nebo se snaží dostat ostatní. Já sundám ze zad firestorm a potěžkám si ho. Dobře že sem si tě vzal kotě. Je čas osvítit jejich srdce plamenem pomsty. Zkontroluji jestli mám granáty dobře dostupné na opasku a počkám až se mi dobije štít. Poté aktivuji opět maskovací pole. Vyběhnu z poza sloupu ke skupince tří vorchů která se krčí u schodů a střílí směrem na mé přátele. Náhle tři Vorchy obklopí plameny od neviditelného nepřítele. Vorchové jsou stravováni plamenem velice rychle. Přeci jenom tohle není normální plamenomet. To je můj plamenomet. Všimnu si že se na mě otáčí dva další vorchové z dosahu plamenometu. Pustím plamenomet na zem a chytnu pravačkou granát a hodím ho jejich směrem. Ozve se exploze a kusy těl letí všude. Poslední vorcha mě srazí štíty a škrábne mě na rameni, ale není to hluboké. Otočím se že ho zastřelím ale Shepard se o to už postaral. Poté si všimnu Krogana který přišpendlil k zemi Grunta. Zaklekl sem do ruky vzal těžkou pistoli a začal střílet. Grunt mu trhá vnitřnosti zepředu a já ho střílím do krku a hlavy z boku. Během chvíle padne mrtvý k zemi. Já ani nezvedám zbraně a rozbíhám se ke Kroganovi který leží s těžkým zraněním na zemi. Doběhnu k němu a vezmu medigel a napatlám ho na něj. "Není to tak vážný. Vy krogani dokáže rozchodit ledascos. Navíc ty máš dokonce i terciální rezervní orgány. Tohle přežiješ. Neboj... Jenom tě odsud musíme dostat." Poté se podívám na Jack která je taky zraněná. Mezitím ale boj skončil aspoň tady a mi tak máme možnost si na chvíli odpočinout. Dojdu si sebrat zbraně a zasadím je na místo a potom dojdu k Shepardovi. "Ještě dva takovéhle boje a nevydejcháme to Sheparde. Naštěstí to už nemůže být příliš daleko. Sheparde měl bych jít prozkoumat okolí napřed. Díky mé infiltrační technologii mám šanci zlikvidovat případné nepřátele než si mě všimnou. Nebo s nimi vůbec nebojovat. Potřebujeme se dostat k raketoplánu. Bylo by rozumné kdyby jste zůstali tady a opevnily svojí pozici zatímco já se pokusím prozkoumat cestu. Jakmile budeme vědět co je tam před námi můžeme proti tomu o něco lépe bojovat. Pročistím trochu cestu, nalodíme se do raketoplánu, vyhodíme bombu. Odletíme směrem k normandii a pak to tu celé odpálíme jak Jack chtěla. Co ty na to? " |
| |
| Krogan sa na mňa rúti a zjavne ma chce rozcupovať ručne, keďže zatial nevystrelil ani raz. Zlostne zvresknem a zrazu mu padne štít. Zameral sa na ňho i Grunt. Ten smrad je zjavne voči munície z mojej hračky lepšie vybavený, než jeho poskoci.. Ale brokovnica urobila svoje. Krogani sú v sebe a ja uskočím stranou aby ma svojou váhou a vášňou nerozšliapali. Zrazu sa naň sústredí i Majk a intenzívne kroganovi striela do chrbta. Tým pádom si ich prestanem všímať a zameriam sa na posledného kroganského poskoka, ktorý sa mienil vložiť do potýčky kúsok odomňa. Vyskočím na múrik a s pomstychtivým výrazom vyzdvihnem niekolko rozbitých stoličiek a kusov stolov do vzduchu. Zatnem zuby, lebo pocítim razatný odbyt energie a prudko trhnem rukami. "Munícia" sa zapichne do krogana, ktorý sa zrazu zastaví a začne sa oháňať rukami, ako keby odháňal doterný hmyz a napriek oslabeniu, znovu siahnem po gulomete, ktorý mi len tak vysel na ramene a vystrielam doň zásobník. Skôr než mi začne gulomet cvakať na prázdno, krogan je prešpikovaný naskrz a melie z posledného. Stačí už len pár rán a bude po ňom! Zavrčím a zlostne mu vynadám.. Len on akokeby moje nadávky nebral na vedomie. Zloží sa na kolená. Zoskočím zo zboreného múriku a ten z posledných síl zvihnem do vzduchu a mrsknem ho po ňom. On sa zloží k zemi a ja tiež. Ešte napracem zbraň posledným zásobníkom, čo mám a aj ked už od neho nehrozí pre túto chvílu nejaké bezprostredné nebezpečenstvo, strielam doň dovtedy, pokým nechcípne.. Moja strelba odoznie a len spustím zbraň na zem, o ktorú sa taktiež opriem rukami. Všetko stíchlo a už ani nieje počuť kroganské besnenie. Pozriem tým smerom a uchechtnem sa, keď vidím Grunta na zemi, "obžratého" do krvi. Nasledne sa rozhliadnem po tom... bordeli... všade samá mrtvola. Celkovo to bolo zaujímavé. Na to sa započúvam do Majkovho preslovu k Shepardovi. Plán jasný... a ano, potrebujem si chvílu odpočinúť, i keď sama si to nechcem poriadne priznať. Táto sranda ma stála kúsok síl.. Kurva. Zamračím sa a usadím sa pohodlnejšie na zaprášenej zemi. Noha ma začala vďaka zvýšenej aktivite znovu bolieť, ale je to maličkosť. Nevšímam si to. Znovu pozriem po spoločníkoch, ale mlčím. To čo vraví Majk nieje odveci.. a taktiež nieje odveci zistiť, či je tu tých debilov viac. Teda či obsadzujú únikovú cestu. Chcem vypadnúť a nechať to tu zničiť! Spolu s týmito hajzlami! |
| |
| Pragia Pokračujeme dál jen co Majký otevřel dveře. Prošli jsme kolem dalších vorchů o které se tým postaral. Chvilku na to jsme pokračovali kolem cel. Vyběhli z jedné cely varrenové a začali útočit. Když vběhli na Grunta tak se o ně postaral. Jen jsem zavrtěl hlavou a sledoval cely okolo. Procházeli jsme kolem další ve které byla kostra a držela medvídka. Poslechl jsem si co říkal Majký a sklopil jsem hlavu a znovu jí po chvilce zvedl. Nadechl jsem se a řekl jsem pár slov. " Co se týče tohohle místa. Tak ho tady škoda nebude. Ať už nám Cerberus pomáhá nebo ne. Tohle je moc a až tohle skončí tak bude na řadě náš pan Záhadný." Podívám se na Majkýho a na zbytek týmu. " Teď sebou pohnem." Dořekl jsem to a vyrazili jsem dál. Když jsme se dostali do dveří za kterými se ukázali Bloodpack tak po nás bez zaváhání začali pálit. Rychle jsem zaskočil do krytu a začal jsem krýt ostatní z týmu. Vše nešlo ale tak jak by mělo. Začal jsem pálit po prvním z vorchů a ten padnul. Vystřelil jsem ještě několik ran ale šílená Jack a nervozní a agresivní Grunt se postarali o vše kolem. Nakonec jsem sestřelil alespoň ještě jednoho vorchu co se sápal po Majkým. Když bylo po všem pomohl jsem Jack na nohy a posadil jsem jí na jeden stůl poblíž. Aktivoval jsem medi-gel všem ve skupině a chvilku na to ke mě přišel Majký z plánem. Poslechl jsem si to a zavrtěl jsem hlavou. " Nelíbí se mi že chceš někam jít sám. Tahle mise jde do kytek tak jako všechno kde jsme se kdy ukázali. Zamkneme tady dveře a vrátíme se do transportu pro bombu. Já a ty jí sem dostaneme. Až budeme na útěku tak nás Jack a Grunt budou krýt ze vzduchu." Podíval jsem se na Jack a zeptal jsem se jí na pár otázek. " Jack jak se dostaneme na střechu z tohohle místa? Určitě to musíš vědět. Pokud to nepůjde tak se z Majkým vrátíme a vy tu zatím počkáte. Budete zamčený. Dokud se ve střeše neukáže díra aby jsme vás mohli vytáhnout. Pak dotáhneme bombu do toho tvýho brlohu a odpálíme to než se ukáže někdo další." Čekal jsem na odpověď a podíval jsem se na Grunta a Jack. Hned na to i na Majkýho jestli vůbec souhlasí.... |
| |
| Pragia Májky ke mě po chvíli přiběhne a aplikuje na mě medi-gel. Nebolelo to předtím, takže to rozhodně bolet nezačalo. Příště musim být více připraven! Zavztekam se nad svým zklamáním. Pozoruju a poslouchám dění kolem sebe. Mezitím mi medi-gel zatáhne ránu a tím mi zastaví krvácení. Nebudu tu sedět na prdeli, když ostatní bojují. Zapřu se rukou do mrtvýho krogana a pomalu se zdvihnu. Párkrát pokulhám na noze, ale pak už stojím pevně na nohou. Přikročím blíž k ostatním. To nepřipadá v úvahu! Jsem krogan! Né nějakej bídnej červ... KROGAN! Jsem rozčílenej a rozhněvanej. Jestli si myslíte, že mě tohle zastaví. Ukážu na chybějící kus zbroje. Tak se zatraceně mejlíte!!! Jdu si pozbírat své zbraně a termální zásobníky, abych byl při munici. Všechny termální zásobníky hodím na bednu a všechny své zbraně přenabiju. Vezmu si všechny termální zásobníky, co unesu a otočím se k ostatním. Jsem připravenej někomu pořádně nakopat. |
| |
| Trochu šokovane hladím na Sheparda, keď sa ujme pomoci mojej osobe a vysadí ma na stôl, aby sa moja urodzená prdel neválala v prachu. Rozhodne som nečakala takéto solidárnosti. Vlastne... nechápem to. Celkovo vôbec neviem ako na toto reagovať. Tak len sedím a koukám niekam pred seba. Keď sa Shepard znovu ozve pozriem sa naň, následne i na Majka a na jeho otázku sa ozve sa Grunt a účelne vyvráti navrhnutý plán. Chcela som povedať to isté. Nemám v pláne tu vysedávať.. "Iste, viem. Z tejto zasadačky vedie ešte jedna chodba, ktorá slúžila k rýchlemu úniku "nadriadených" na prístavnú plochu. Mnoho z nich ju využilo, keď tu vzniklo... povedzme že mierne... povzdviženie." Úškrn. "Mnoho z nich uniklo... ale nie ďaleko a nie moc rýchlo. Niektorí ani nedosiahli svôjho ciela." Natiahnem, ale môj hlas je natolko slabý, že nevynikne ten cynizmus, ktorým je presýtený."A ako vraví Grunt, neexistuje možnosť, aby som tu ostávala čakať. Idem s vami. Nebudem tu dobrovolne hniť ako magor. Nič mi nieje. Toto miesto nenávidím a nestrávim tu viac času, než je nezbytne nutné!" Kurva, budem si musieť napichať nejaké podporné látky... Na budúce. Kyselý výraz. Zoskočím zo stolu. Síce sa cítim ešte stále slabá.. ale je mi to jedno. Bolo mi už horšie a hrozba od pár kreténov ma neprinúti tu nečinne kvasiť. Pretriem si oči a mierne krívajúc prejdem k "rozomletému" vorchovi a vezmem si jeho zbraň a rozsypané náboje. "Koniec debaty, ideme pre bombu." Vrknem a vyberiem sa tým smerom, ktorým sme sem prišli. |
| |
| Pragia vyčkávám ještě jak zareaguje Majký a pak jen kouknu na Jack a Grunta. Jen zavrtím hlavou a i když se nechci dohadovat o rozkazech tak vím že si budou stát za svým. " Fajn. Cesta zpět by měla bejt snad v pohodě. Dovedeš nás na střechu odkud vezmeme bombu z transportu... EDI, zaměř naší pozici a naveď nad nás pilota aby přistál na střeše... My ostatní pokud už nic dalšího nechcete tak se pohnem dál. Tak jdeme." Dořeknu to a dojdu k Jack abych jí trochu podepřel kvůli jejím zraněním. " Vím že jsi psychopatka Jack. Ale malou pomocí bys pohrdat neměla." Dořeknu to a jen čekám než najde tu správnou cestu aby jsme mohli pokračovat nahoru k raketoplánu ze kterýho vezmeme bombu a po téhle boudě tu zbude jen menší kráter... |
| |
| Chvílu na nich krivo koukám, ale na Shepardov ďalší plán len kývnem hlavou. Ide o to, aby sme sem dostali tú výbušninu, tá sa o všetko postará. Pristúpi ku mne a nabídne mi pomoc. Zúžim oči a za jeho prehlásenie doň strčím. "Daj si pěstí, Sheparde. Ty tu niesi na to aby si zhodnocoval môj psychický stav." Zavrčím ale na tvári sa mi natiahne úškrn. "Pokial budem nevládna a budem na pomoc odkázaná, nepohrdnem. Teraz je však v podstate zbytočná, pretože mi nič nieje." Usmejem sa celkom prívetivo a ukážem prstom smerom k schodisku. "Ale keď mi chceš pomôcť, tak ti prenechám otvorenie tunelu, čo vedie smerom k vyšším poschodiam, tým pádom k úniku z tejto krabice. Treba pár krát kopnúť do tamtej steny, aby sa odklopila. Ovládanie je zničené." Nevinne sa zatváriac sa vyberiem k inkriminovanej stene a ukážem Shepardovi kam kopať. Ustúpim a s úškrnom čakám. |
| |
| Tiše poslouchám návrh Sheparda, pak si všimnu jak se Grunt protiví plánu, potom se k nim přidá Jack. Už se je chystám zprdnout když v tom řekne Jack že tajný průchod je přímo tady. Praštím se do čela. Že mě to ani nepřekvapuje. SE tady celou dobu hádáme že půjdeme skrz nepřítele a jí ani nenapadne vlízt sem tajnou chodbou. Ne! Ani jí to nenapadlo předtím abychom se dostali rychleji do tý její cimry. Předci... "Fajn tak už vodsaď vypadneme. Jakmile budeme v raketoplánu tak hodíme bombu jenom na střechu. Nemá smysl se s tím tahat do tý cely. Stejně když to bouchne tak to srovná se celý čtvrtku planety. Takže fakt jestli to bouchnem o patro vejš nebo níž je putna. " Poté počkám až Shepard otevře ony "dveře". Vlezu do nich jako poslední a kryji cestu za námi. Mířím samopaly dozadu za nás protože vepředu to kryje Shepard. Pokračujeme v cestě a já doufám že už nenarazíme na problémy. |
| |
| Pragia Pokračujete dál chodbou a cestou se vám ozvala EDI a řekla vám pár informací. EDI:" Sheparde, nabourala jsem se do počítačů co ještě dokážou ovládat prostory v celé budově. Cestu by jste měli mít volnou. Transport k vám dorazí během pár vteřin." Jen co to EDI dořekla tak jste pokračovali dál. Dostali jste se přes laboratoře až na střechu kde na vás čekal transport. Mohli jste vzít bombu a umístit jí na vámi libovolné místo. Hned poté by jste měli odletět pryč dřív než to tu vybuchne... |
| |
| Pragia Když Jack řekne těch pár slov jen zavrtím hlavou a zvážním svůj výraz ve tváři. Poslechnu si ještě zbytek toho co řekne a pokrčím rameny. Dojdu ke stěně a po chvilce jí otevřu. " Zajímaví." Dveře se otevřeli a my jsme mohli pokračovat dál do chodby nahoru která nás dovedla až na střechu budovy přes pár laboratoří. Když jsme se dostali až k transportu tak jsem se podíval na Majkýho a na jeho předchozí slova jsem začal reagovat. " Taky si myslím že by to stačilo odpálit odtud. Ta bomba je dost silná na to aby to tady rozmetala celí. Ale pokud se ti to nelibí Jack. Tak pokud ti vážně nic není, tak si ji tam dones sama. Grunt ti může pomoct. Jestli ne tak vyložíme bombu a mizíme odtud. Už mě to tady sere." Dořeknu a vyčkávám na reakce snad od všech. Hlavně by mě zajímalo jak se rozhodnou. Nechce si mi stou bombou vracet když udělá stejnou paseku jak tady tak i tam dole... |
| |
| Pragia Po malé chvíli je o všem rozhodnuto. Super! Shepard pohotově otevře tajný průchod a do toho se nám ozve EDI. Tak čistý, jo? Zeptám se sám sebe nedůvěřivě. Není na škodu trochu opatrnosti, proto držim útočnou pušku v pohotovosti. Jdu uprostřed. Procházíme starýma laboratořema. Všuda pohoda a klid. Laborka za laborkou a po nějaké době jsme byli na střeše. Konečně venku! Nadechnu se splna čerstvého vzduchu. Stále prší. Zasraná planeta. Ještě chvíle a jsme u transportu. Shepard promluví k Jack. Věnuju tomu jenom malou pozornost, ale když zazní mé jméno, tak zpozornim. Cože?! Jsem snad nějakej zasranej nosič? Rozčílim se. Přeci jenom mám nějakou hrdost. Ať rozhodnete jakoliv, rozhodněte se rychle. Nehodlám v týhle prdeli strávit jedinou minutu navíc. Zandám útočnou pušku. Pokuď to tam chcete odnýst, tak to tam odnesem, ale rychle! Založim si ruce na hrudi. Zasraná bomba, zasraná budova, zasraný počasí, zasraná planeta... Výjmenovávám všechny věci, který mě rozčilujou. |
| |
| Vlezieme do chodby a UI nás medzitým informuje o čistote danej časti objektu. Po chvílke primeranej chôdze sa ocitneme na streche. Prejdem to celé bez komentára. V hlave mám mnoho nepríjemných myšlienok a celkovo sa cítim na hovno. Keď mi Shepard "odporučí" aby som si tú bombu tam dotiahla sama s prípadnou Gruntovou pomocou, čo sa ani jemu nepáči, len si odfrknem. "Vlastne to vyjde nastejno. Nemienim sa uhnať kvôli nejakej prašivej diere a priblblej pol tonovej výbušnine." Zavrčím, ale hrdlo sa mi stiahne. Odvrátim sa od nich a zamračene pozriem do dialky. Spustím gulomet na ramene a ne pár sekúnd sa stratím niekde v spomienkach. "Vypadnime." Zamrmlem a vydám sa k bombe. Počkám než mi niekto s tým príde aspoň pomôcť to vykotúlať. Keď sa tak stane, vezmem do ruky dialkové ovládanie a sadnem si do transportéru. Zahladím sa do zeme. Koniec. Koniec výskumu, konec existencie... koniec jednej časti Cerbera.. Keby je to tak lahké.. nechať vyhodiť do vzduchu i spomienky. Čakám, kedy vzlietneme.. To je teraz tá jediná vec, ktorú chcem... vypadnúť a nechať to tu explodovať. Už len stačí stačiť gombík... |
| |
| Pragia Dostaneme se bez problémů až na střechu. Já jenom vyčkávám a když se konečně na obzoru raketoplán tak si oddechnu a schovám zbraň. Shepard chce nést bombu, Grunt chce hned vypadnout a Jack zjevně přemýšlí. Nakonec z ní vypadne že jí je jedno odkud to odpálíme. Jenom přikývnu a dojdu k bombě. "Grunte, Shepy tak jdem na to. " Počkám až mi pomůžou a společnými silami vyložíme bombu na střechu. Poté rychle zalezeme do raketoplánu a já už jenom čekám až odletíme z tohoto prokletého místa. |
| |
| Pragia, položení bomby a pryč odtud Jen co Jack začne reagovat tak jen přikývnu a po Majkýho slovech se otočím na Grunta který téměř vyváděl. " Jenom klid." Dořeknu to a jdu připravit nálož společně z Majkým a Gruntem. Položili jsme nálož kus od transportu a aktivovali ji. Jack měla detonátor u sebe takže mohla kdykoli vše spustit. Nasednul jsem do transportu i z ostatními a zadal pokyn k odletu. " Zpět na Normandii. Hned." Dořekl jsem to a sledoval jsem Jack. Když byla připravena zabouchal jsem na pilota na znamení toho aby přidal. Když jsme byli dostatečně daleko tak Jack stiskla spoušť a ozvala se ohlušující rána. Tlaková vlna se hnala za námi a mi jen tak tak dosáhli orbity. Za několik pár minut jsme byli konečně zpět na Normandii. Než se všichni rozutekli tak jsem si je prohlédl a řekl jsem jen pár slov. " Všichni na ošetřovnu. A to bez keců. Dokud nebudete v pohodě, tak na další misi pudu bez vás. Grunte choval ses jak šílenej! Ne jako Krogan ale jako něco horšího. Dojděte si na ošetřovnu a všichni!" Podíval jsem se na Jack ještě než jsem odešel a řekl jí taky pár slov. " Co se týče tebe Jack. Snad jsi dostala to co chceš." Odešel jsem za Mordinem a Jacobem abych se s nimi domluvil na pár věcech... |
| |
| "Návšteva" skončila, nastal výbuch... a myšlienky sa "rozptýlili" v hlave. Bomba na streche a my odlietame. Zamračene pozerám na detonátor. Ako keby som váhala, či to stačiť alebo nie.. Zahladím sa von oknom. Zpráchnivená budova sa vzďaluje... Zažmurkám. Som zmätená z vlastných... pocitov. Tak som túžila po deštrukcií tejto starej základne.. a teraz, keď k tomu došlo, aby sa tak stalo.. neviem to uskutočniť? Do prdele! Potrasiem hlavou a stlačím tlačítko na odpal. Pozriem znovu von. Rozvučí sa výbuch, ktorý je snáď najefektnejší, aký som kedy videla. Ani nie svojou velkoleposťou, ale tým, k čomu dopomohol. Transportér sa nebezpečne zakymácal, pričom nás ani nedohnala tlaková vlna... ale nevenujem tomu pozornosť. Oči mám upreté len na kope plameňov a iskier... Priletíme na Normandiu a ja len zamyslene vyleziem. Uvažujem, či mi to vôbec pomohlo.. Či to stálo vôbec za to.. Shepard prehovorí, vyženie nás všetkých na ošetrovňu. Prekrútim oči. Tak to určite. Nebudem tam znovu hniť. Na dnes mám toho plné zuby. On sa však nenechá odbiť a ešte vynadá Gruntovi. Inokedy by mi to prišlo vtipné, ale dnes.. nemám na to náladu. Vlastne nemám náladu na nič... nieto ešte na nejakú ženskú na ošetrovni. Si tam max zoberiem niečo na ukludnenie. Keď Shepard osloví priamo mňa, len prikývnem. "V podstate ano, Sheparde." Prikývnem a chvílu naň bezvýrazne hladím. "Vďaka." Pousmejem sa a s podivným výrazom sa vyberiem do danej ošetrovne. Prídem tam, kývnem na ženskú a len pokrútim hlavou, keď sa ku mne vrhne. "V poriadku. Nič mi nieje. Potrebujem len doplniť medigel a nejaký povzbudzovák." Preniesiem mdle a opriem sa o stenu. Na toto mi obyčajný kofeín nezaberie.. Navyše mi nieje divno len fyzicky.. Protesty zarazím zdvihnutím ruky. Nie, nemám fakt náladu. Ani sa o niečom dohadovať.. Baba vyhovie, nacpe mi to do rúk a nechá ma odísť. Je mi to jedno. Bola som tam, nikto mi to nemôže vyčítať. Po chvílke sa dostanem do kajuty. Hodím veci na postel na ktorú sa sama zvalím a znovu si prehrávam výbuch, ktorý som sama spôsobila.. len sa znovu sama seba pýtam, či to bol dobrý nápad sa tam znovu vracať.. i keď za účelom deštrukcie.. |
| |
| Zpátky na Normandii Zalezly sme do transportéru a ten se rozletěl. Po nějaké době konečně bouchla bomba. Raketoplán sebou zmítal díky tlakové vlně ale naštěstí jsme to zvládly. Vydechnu úlevou že to místo zmizelo z povrchu. Strávil sem tam jenom chvíli, ale mám pocit že mě vzpomínky na to místo budou ještě nějaký čas budit ze snů. Podíval sem se očima na Jack. Naštěstí pro mě nemohla tušit že se dívám. Helma mě před tím chránila. Chvíli na ní koukám a potom sklopím zrak k zemi. Co si chudák musela vytrpět? Předci... Vůbec se nedivím že je tím čím je. To místo bylo zlé... Bylo to... bylo to zlé. Jak jinak to popsat? To co tam dělali bylo monstrózní a stvořily monstrum. Chudák Jack jaké to muselo být? Malé dítě, slabé, opuštěné, strachem bez sebe a nechané na pospas krutým lidem. Já... Já bych to nedokázal přežít. Flotila je něco tak odlišného než to co prožila ona! Ponořím se do vzpomínek na flotilu, na mé rodiče, na mé kamarády, na Tali, na to jak sem se bál když sem odcházel na pouť, na to jak sem při pouti poznal že svět není jenom flotila, na to jak mě změnila Protheanská technologie a na to jak sem všechno co sem měl prostě zahodil. Zbavil se toho z minuty na minutu a nikdy mi to nechybělo. Ale potom co sem viděl tady sem měl touhu vrátit se domů. Prostě vidět aspoň jednu spřízněnou duši. Nikdo na lodi nedokáže pochopit proč jsme jací jsme. Nikdo neví kdo jsou Kvariani. A nikdo ani nikde nebude. Raketoplán sebou mírně škubne a já zvednu zrak a rozhlédnu se jako kdybych se právě probral z tranzu. Vylezu z lodi dovnitř Normandie a rozhlédnu se. Všechno mi přijde takové zvláštní. Jiné... Stěží vnímám jak Shepard rozkazuje všem aby šly na ošetřovnu. Neprotestuji, nevzpírám se, prostě jdu bezeslova. Dojdu na ošetřovnu a bez vysvětlení si sednu na jeden z lékařských stolů a rozevřu oblek na rameni abych ukázal odkud krvácím. Naštěstí je to velice malé zranění a tak na to jenom dostanu trochu medigelu a už můžu jít. Jdu pomalými šouravými kroky a pokaždé když kolem mě někdo projde tak se na něj dlouze dívám. Vyrazím do zbrojnice a pomalu odepínám zbraně. Nejprve plamenomet, potom odstřelovčku, útočnou pušku. Poté vytáhnu samopal a téměř ho položím na stůl. Jenže těsně než ho položím se zastavím a jakoby ztuhnu. Poté samopal vrátím do pouzdra a jdu pryč. Nakonec se dostanu do svého příbytku. Je tam hluk, temnota... to mě mírně uklidňuje. Na provizorní stole je spousta součástek a kabelů. Elektronika se válí všude. Já ale odrhnu veškerou elektroniku stranou ze stolu abych na něm neměl nic. Z kapsy opatrně vyndám plyšového medvídka. Je potrhaný, prožraný, mokrý a já se cítím stejně jako on vypadá. Stojím tam nad ním a dlouhé minuty jenom tiše zírám na medvídka. Poté si opatrně sednu a civím dál. Po době která mi připadala jako celé týdny ale nejspíše to byli jenom minuty opatrně vytáhnu ampuli "léku" z mé krve. Položím jí vedle medvídka. Ten medvídek... to je můj lid. Kdysi krásný a mocný vyvolávající smích a bezstarostnost. A nyní? Zničená karikatura na svojí bývalou slávu! Stěží přežívá a je jako roztrhaná! Pohled na ní vyvolává jenom bolestnou připomínku toho co sme měli a co již nemáme. Sehnu se k zemi a vytáhnu nástroje a techniku kterou používám k zpravování mého obleku. Poté sedím tiše nad medvídkem a zpravuji jeho potrhanou kůži. Když je hotov tak odložím medvídka vedle léku. "Já to ale zpravím. Všechno se dá zpravit. A já sem ten kdo to dá do pořádku. I kdybych měl tu svojí krev dávat padesát let! Nebo kdybych jí měl klonovat milionkrát! Najdu lék pro naší rasu. Najdu ho a zachráním můj lid. " Pevně sevřu ampulku krve a přitisknu si jí na hruď. Ta malá troška krve mě hřeje a dává mi naději. Teprve nyní si uvědomím že mám poškozený i oblek a tak si povzdychnu a pustím se do jeho opravy. Jde to stěží a dlouze. Přeci jenom musí být odolný vůči Vakuu a vydržet aspoň chvíli prázdnotu vesmíru Nakonec sem ale hotov. Proto se rozhodnu zkontrolovat jestli mi přišla nějaká zpráva ohledně Tali. Otevřu uninástroj a kouknu na nové zprávy. |
| |
| Návrat na loď Když mi Shepard řekne, že mám být v klidu, tak v hluboko uvnitř exploduju. Uklidnit? UKLIDNIT?! Zatracené, vždyť já jsem klidnej. To krev. Něco není v pořádku... Přistoupim k bombě a společně s Shepardem a Májkym ji vyložíme. Když bomba dosedne na zem, tak si jenom opráším ruce. Všechno se připraví a je připraveno k ohňostroji. Tak a je to za náma... Mlčky se otočim a sednu si do transportéru. V klidu vyčkávám než si všichni nastoupíme a my vyrazíme. Vzlétli jsme a vyrazili. Najednou Jack zmáčkne tlačítko detonátoru, když ještě nejsme v bezpečné vzdálenosti. Přes okno je vidět záře a následně loď zasáhne tlaková vlna. Se mnou to skoro vůbec neháže. Pouze si odfrknu a čekám. Čekám... Normandie Když se dveře transporteru otevřeli, tak jsem neochotně vstal a vystoupil. Zase tu budu hnít bez využití... Najednou k nám promluví Shepard a rozdá nám rozkazy. Šílenej? Jsem krogan! Rozčílim se a odejdu. Dojdu do zbrojnice a odhážu na pult své zbraně a nenamáhám se s tím je někam uklízet. Otočím se a zamířím na ošetřovnu. Cesta výtahem se táhne. Hrozně moc se táhne. Doprdele! Doprdele!! DOPRDELE!!! Málem jsem začal řádit, ale dveře výtahu se naštěstí otevřely. Svižným krokem se vydám do ošetřovny. Když vkročím, tak se na mě doktorka šokovaně podívá. Její oči se zaostří na díru v mé zbroji. Nařídí mi, ať si lehnu na jedno lůžko. Neodporuju ji. Vpíchne mi něco a já se začnu uklidňovat. Srdeční tep se zklidní a dýchání se začne zpomalovat. Zamžourám očima, ale stejně se mi začnou zavírat. Kurva... Přestanu se tomu bránit a pomaličku usnu. Vzpomínky jednoho krogana... Hádanka! XD Mé oči se otevřeli, když zazněl zvukový signál, který označoval cílovou destinaci. Jsem na orbitě planety. Nastavim trajektorii na výsadek na planetu a následné přistání v určitém místě na planetě. Zamířim k obrněnému vozidlu. Jsem docela zvědavej, co tam mají za ochranu. Ve vozidle už mám naložené bedny s výbušninami a zbraněma. Když se rozsvítí kontrolka, tak prošlápnu plynový pedál a vystřelim z lodi. Vzrušením se mi rozbuší srdce a přetížení mi zavře oči. Když se mi oči znovu otevřou, tak stojím uprostřed laboratoře a extrhuju vzorky kroganských buněk nenakažených genofágem. Zatím to jde hladce. Když se extrahování dokončí, tak vzorek uložim do ochranné nádoby, kterou si připevním k pasu. Chystám se k odchodu, ale do místnosti se začne vpouštět nějaký plyn. Tak a teď příjde turbulence! Zavřu oči a nandávám si helmu. Když oči znovu otevřu, tak již stojim v nějaké chodbě za barikádou z beden. Proti mě se pomaličku šourá celá armáda ochraných droidů. Třímám raketomet. Ochutnejte tohle! Vystřelim a desítka droidů se rozletí na součástky. Odhodim raketomet a ze země zvednu svou útočnou pušku. Krátkými dávkami, tak aby se mi nepřehřála zbraň, likviduju jednoho droida za druhým. Není jim konce. To může komplikovat můj plán úniku. Znovu položim pušku na zem a vezmu další raketomet. Znovu vystřelim a rozprášim další desítku droidů. Odkryje se mi pohled na bojovýho droida, který právě vypálil rakety. Hajzlové! Zapřu se vší váhou do jedné bedny. Ozve se exploze, která mě odhodí na dobrou desítku metrů. Před sebou držím kouřící se kus bedny. Začnu se pomalu zvedat. Droidové jsou již pár metrů odemě a střílejí čím dál tím přesněji. Myslim, že je čas na plán B. Zmáčknu detonační tlačítko na svém uninástroji. Spustila se série výbuchů. Výbuchy byly stále blíž a blíž. Exploze smetávaly droidy, kteří byli v dosahu. Musim pryč! Zvedl jsem se a rozeběhnul se k oknu. Sklo se pod mojí váhou vysypalo a já prolétnul oknem. Po deseti metrech jsem přistál v mělké nádrži s vodou, až něco zakřupalo. Pomalu se otočim na záda. Na očích mám laboratoř, která je ozařována explozema. Všechno ustálo a já se kochal pohledem na zničenou plápolající laboratoř Cerbera. Šáhnu k pasu a sundám ochranou kapsuli. Přejedu ji očima. Vypadá nepoškozeně... Teď konečně můžu započít svůj výzkum. Pomaličku vstanu a odcházím ke svému odvozu. Zavřu uvólněně oči. Když je otevřu, tak jsem na nějaké planetě. Předemnou jsou nádrže s krogany. Jsem nervózní a chodim sem a tam. Zatraceně, stále jsou nějací defektní. V boji jsou dobří tak akorát jako předkrm pro nepřítele! A hlavně nejsou schopní rozmnožování! Praštím rozčíleně do bezpečnostního skla nádrže. Jdu pryč od nádrží a podívám se ven. Tam na smetišti bojují krogani mezi sebou. Zamyslim se. Jednou se mi to jistě podaří. Podaří vytvořit dokonalého krogana... Znovu mrknu a když otevřu oči, tak jsem úplně jinde. Nyní se dívám do panelu na kterém bliká nadpis: "Proximity alert!" Když se podívám na obraz kamer, tak zjistim, že na mojí laborku útočí jednotky bloodpack. Zatracení hajzlové! Zrovna, když jsem se dostal tak blízko... Otočím se k okénku. Za ním je celé moře nádrží. Já vám dám na mě útočit! Zmačknu tlačítko a vypustim úplně všechny krogany ven a tím zajistím grázlům z bloodpack zaručenou "zábavu". Ještě není povšem. Přikročim k panelu a nahraju do nádrže poslední vzpomínková data. Když je hotovo, tak přikročím k nádrži. V živitelném substrátu tam leží mladý, zdravý, rozmnožování schopný krogan, který vypadá... Jako já, jako Grunt! Normandie Ještě se mi neotevřou oči a už vylétnu z lůžka. Máchnu rukou a odstrčím doktorku. Ztrhám ze sebe různé lékařské blbosti a začnu řvát. Hážu vybavením lazaretu sem a tam. Doktorka vyděšeně vyběhne z místnosti a zablokuje dveře. Já jsem mezitím v záchvadu běsnění. Rozmlátil jsem křesla tím, že jsem je házel o stěnu. Stůl jsem rozmlátil ránami pěstma a nakonec jsem se rozeběhlnul proti zdi a udeřil jsem do ní. Kdo jsem? Co jsem? Jsem vůbec krogan? Kde se ve mě bere ten hněv? Potřebuju pomoc... Otočim se do místnosti a zařvu. EDI zavolej Sheparda. HNED! Stejně už nejspíš o tomhle incidentu ví, ale to je mi jedno. Teď mám větší starosti. Opřu se o zeď a sesunu se na zem. |
| |
| Normandie Když jste položili bombu tak jste hned na to odletěli. Jack zmáčkla tlačítko na detonátoru a náhle se objevila mohutná až oslepující záře. Kolem vás se celá planina osvětlila a vás trochu popohnala tlaková vlna která po chvilce ustála. odkaz Po chvilce jste dorazili na Normandii kde vám bylo řečeno aby jste se dostavili na ošetřovnu. Doktorka pomohla všem z vás ale když se začal Grunt po chvilce ohánět tak raději vyběhla ven z ordinace a uzamkla celou místnost. EDI varovala celou posádku a po chvilce se u dveří ošetřovny ukázal Shepard aby dal vše do pořádku. Mezi tím se k Majlaši Kynaji vas Leviatanovi donesla zpráva od flotily. Tam znělo jen pár věcí ohledně původní lokace Tali'ZoraH vas Neema. Ve zprávě je jen pár informací. Zpráva pro Majkýho Původní souřadnice kde se právě nachází Tali'ZoraH vas Neema. Jsou v prostoru Gethského vesmíru na planetě Haestrom kam byla poslána aby prověřila záhadné vyhasínání čili umírání slunce v té soustavě. Je možné že se v soustavě budou vyskytovat převážně Gethové. Tohle stálo ve zprávě a bylo jen na tobě jak na to budeš Reagovat. Jen co po chvilce Shepard dokončil tu věc z Gruntem tak se ozval Mordin a Jacob. Když se za nimi Shepard zastavil tak mu řekli pár dobrých zpráv.... |
| |
| Normandie Po příletu jsem nijak nevnímal to co říkali ostatní a došel jsem rovnou za Mordinem a Jacobem. Poprosil jsem je o pár potřebných úprav na našich zbrojích a zbraních. Když se po chvilce ozvala EDI a ohlásila se doktorka ohledně problému na ošetřovně. " Arggg!" Nervy se ve mě ozvali a já praštil pěstí do stolu. Dal jsem se k odchodu z laboratoře a ve dveřích jsem se podíval na Doktora a Jacoba jen z pár slovy. " Moc to neprodlužujte. Díky..." Vyšel jsem ze dveří a zamířil jsem si to k výtahu. Dojel jsem o patro níž a došel jsem ke dveřím ošetřovny. Vytáhl jsem pistoli od pasu a odjistil ji. Otevřel jsem dveře a vešel dovnitř rychlím krokem a z pistolí nataženou před sebou jsem rychle našel svůj cíl. Namířil jsem na Grunta a měl sto chutí stisknout spoušť. Po chvilce váhání jsem to ale neudělal a radši jsem začal mluvit směrem na Grunta. Pistoli jsem měl ale stále namířenou na jeho hlavu. " Co to kurva děláte!? Tady se vám někdo snaží pomoct a vy to tu zdemolujete! Co to s váma kurva je! Ty vaše manýry mě už unavujou. Jste dobrým přínosem pro tým ale takhle to už dál nepůjde! Buď vám teď v pálím pár výstřelů do hlavy nebo najdeme konečně způsob jak vás zklidnit. Je jen na vás co si vyberete Grunte." Stojící kus od něho mířím stále na jeho hlavu a čekám na jeho reakci. Jsem připraven na cokoliv a to co jsem řekl mohli slyšet i ti co se dostali až sem ke dveřím nebo stojí někde na stejném patře. Můj řev se rozléhal totiž po třetím patře jako ozvěna... |
| |
| Normandie Po krátké chvíli čekání se dveře ošetřovny otevřou. Konečně! Začnu vstávat, ale když si všimnu, že na mě Shepard míří, tak vstávání zpomalim, abych ho náhodou nevyprovokoval k nějaké hlouposti. Když stojim, tak si vyslechnu Shepardův proslov. Stojí dobře... Jsem bezezbraně... A nevím si rady... Promluvim klidným a vyrovnaným hlasem. Kdo jsem Sheparde? Jsem krogan? Protože já nevim... Trošku zdramatizuju tím, že zesílim na hlase. Nejsem v pořádku. Tohle nemůže být v pořádku... Ukážu na spoušť kolem sebe. Není to má volba. Na chvíli se odmlčim. Nedívám se Shepardovi do očí. Pak však zvednu hlavu a podívám se mu do nich. Na misích je všechno v pořádku. Jenomže tady je to jiné. Má krev mi bublá v žilách! Otočím se o 180 stupňů a rozeběhnu se na zeď. Nabořim hlavou do zdi a nechám v ní prohlubeň formy mého čela. Ihned se otočím se a zakřičím. Proč jsem to udělal?! Já to nechtěl udělat... Zavřu oči a pokusím se uklidnit. Znovu začnu mluvit tím klidným drsným hlasem. Nevim jestli je to u jedinců mého druhu normální. O tomhle nevim vůbec nic. Potřebuju odpovědi... Zacouvám ke zdi a znovu se sesunu k zemi. Potřebuju je a jediné místo, kde je můžu získat je Tuchanka. Potřebuju pomoc... Kouknu se mu ze země do očí a je vidět, že i přes moje rozměry a nebezpečnost, jsem bezradný. Moje oči to prozrazují... |
| |
| Ležím nehybne na posteli, hladím do stropu a len tak nechávam všetky myšlienky lietať hlavou. Nesnažím sa ich potlačovať, alebo usmerňovať do menej bolestivej "sféry"... len nech plynú. Toho čo som dotiahla z ošetrovne som sa ani nedotkla. Cítim sa mizerne, viem, že to čo mi doktorka dala, by mi možno pomohlo zkludniť myšlienky.. ale na ako dlho? Určitá doba je naprd. Nechcem to len dočasne. K čomu to je? A to som predpokladala, že po zničení Cerberovic starého strediska mi bude lepšie... ale len to oživilo staré spomienky. Tie, ktoré sa mi aspoň z časti podarilo zahrabať do úzadia mysle. Pokial bude žiť ten, ktorý túto organizáciu vedie, ktorý údajne nieje za to všetko zodpovedný, čomu teda neverím... asi dovtedy nebudem mať patričný klud. I keď kto vie.. Zrazu započujem tlmený rachot a krik. Vytrhne ma to z môjho premýšlania a pozriem k dverám. Niečo sa robí. Zamračím sa a vzápätí sa ozvi EDI. Grunt robí bordel na ošetrovni... a to mi naženie do tváre úškrn. "Rozptýlenie." Vyskočím z postele, nechám všetko tak ako je a zamierim k dverám inkriminovanej miestnosti. Tým, že je to na rovnakom poschodí, ako moja kajuta, som tam priebehu minúty. I keď moja ranená noha ešte trochu bolí.. ale kto by si také maličkosti všímal. Chvílu zaujato sledujem dvere a zdrazu sa zjaví Shepard... a tvári sa velmi nasrane. Zvedavo si zahryznem do spodnej pery a pistúpim pár krokov bližšie. Dvere sa otvoria a nastane ... konfrontácia. Vlastne ani nie. Skôr len objasnenie činov.. Sledujem striedavo Grunta a Sheparda... nevkladám sa do toho, len pozorujem. Rozhodne to podnietilo moju mysel k tomu, aby sa zamerala iným smerom.. A to je dobrý ťah. |
| |
| Normandie Stojím stále klidně i přes to jeho běsnění. Mám ledoví pohled kterým ho stále sleduji. Na pistoli jen přepnu střeli a vyslechnu si to co řekl. Když skončil tak jsem sklopil pistoli řekl pár slov " Fajn. Poletíme na Tuchanku. Jen vás do té doby potřebuju trochu v klidu. Takže se za tohle omlouvám." Dořeknu to a hned na to vystřelím po Gruntovi. Střela ho zasáhla do krku a on mohl pociťovat silný nával únavy. Pokud si sáhl na ránu mohl si z krku vytrhnout uspávací šipku která by dokázala na pár hodin uspat i takovou bestii jakou je Šavlozubec. Otočil jsem se na posádku co stála kolem a jen zandal pistoli zpět k pasu. " Pokud se vám to povede dejte to tu do pořádku. Jeho dejte alespoň na lehátko ať neleží na zemi. Poletíme na Tuchanku a navštívíme starého známého Wrexe. Ten snad bude vědět co sním je. Pokud ho teda najdeme..." Poslední větu si řeknu spíš pro sebe a radši se vydám za Mordinem a Jacobem ohledně toho co zjistili. Když jsem se k nim dostal tak jsem se dozvěděl pár věci ohledně zbroje a zbraní. Kývl jsem na důkaz díků a ohlásil jsem se celé posádce na Normandii. " Tady Velitel Shepard. Naši nepřátelé jsou silní. Ale my teď proti nim máme nové zbraně. Munice do zbraní a zbraně samotné jsou teď mnohem účinnější než kdy předtím. Dokonce i naše zbroj teď vydrží mnohem víc. Trhavá, zápalná, mrazivá nebo protipancéřová munice teď bude mít co dělat aby se dostala skrze naší zbroj. Štíty jsou pevnější a vydrží tím pádem déle. Všichni kdo patří do mého týmu ať se zastaví ve zbrojnici pro svoje nové zbraně a zbroje.... EDi, až se probere Grunt tak mu to vyřiď. Shepard konec." Dokončil jsem ohlášení pro celou posádku a vydal jsem se do své kajuty. Tam jsem se zbavil své staré zbroje a oblékl se do civilu. Posadil jsem se na postel a podíval jsem se na fotku u stolku. Vstal jsem a vydal jsem se za Majkým. Po chvilce jsem byl v jeho brlohu a pozdravil jsem ho. " Tak co Majký, jak se máte? Něco nového ohledně Flotily nebo Tali? A abych nezapomněl, nemohl jsem si nevšimnout toho vašeho výrazu na to mrtvé dítě. I když máte hledí ten dlouhý pohled znám i já. A to ani nemusím vidět na váš obličej." Dořekl jsem to a pak už jsem jen čekal jak Majký bude reagovat... |
| |
| Normandie Přečetl jsem si zprávu a poté vypnul uninástroj. Sednul sem si na postel a opět začal sledovat medvídka na stole. Poté přišel Shepard a já sem otočil pohled na něj. Jenom sem se pohodlně opřel o trubky a založil si ruce na hrudi. "Ani sem se nesnažil svůj pohled skrýt. Nejsem jako ti které jste sebou vzal na misi. Nejsem šílenej krogan který nemá problémy se zabijením. Nejsem ani fanatický biotik který nezná nic než utrpení. Sakra nejsem ani vy! Hrdina a voják který viděl umírat vlastní lidi i ostatní. " Zvednu se a dojdu ke stolu a opřu se o něj rukama. "Já jsem Kvarian. Jasný zabíjel sem desítky různých bytostí. Ale všechno to byli zmrdi co si to zasloužily. Vrazi, žoldáci, překupníci rudého písku a tak různě. Jenže tam umírali děti! Děti Sheparde! " Odvrátím pohled od spraveného medvídka a otočím se zády ke stolu a opřu se o něj zády. "Ani nechápete jak strašné je pro kvariana pomyšlení na mrtvé dítě. Narozdíl od lidí a ostatních ras mi jsme na dětech závislý. Naše rasa potřebuje děti bez nich vyhyneme a zároveň nesmíme mít víc jak jedno dítě. Nedokážete si představit bolest kterou kvarian prožívá při pomyšlení na mrtvé dítě. A to co sem viděl tam dole nebylo něco s čím bych se dokázal tak snadno vyrovnat. Bylo to prostě tak moc... tak moc zlé. Nedokážu doteď pochopit jak to někdo mohl dokázat. " Hluboce se nadechnu a vydechnu. "Ale to je jedno. Ta budova už není a mrtvým nepomůžu. Nemusíte se bát... srovnám se s tím. Na příští misi už se mnou nebude žádný problém. V boji jdou vzpomínky a touhy stranou. " Poté se na chvíli odmlčím a nakonec opět začnu mluvit. "Co se týče flotily tak se mi ozvala. Nečekal sem to ale ozvala se mi. Tali je v ghetském prostoru na planetě Heastorm. Zatím se zdá být v pořádku a věřím tomu že není v tak velkém nebezpečí. Ale přesto pokud budeme mít cestu kolem. Rád bych tam zaletěl a dal jí tohle." Vytáhnu ampulku léku. "Pokud si někdo zaslouží držet klíč k naší budoucnosti. Tak je to ona. To ona byla s vámi když porazila vládce. To ona chápe pravou podstatu problému. Takže když poletíme kolem rád bych jí to předal. Teoreticky by to měla být rychlá mise. Přiletíme... dojdeme za ní. Já jí to předám a mizíme. Rychle tam a rychle pryč. Žádný problém... ale víme jak všechno dopadá. No prostě až poletíme kolem tak se tam můžeme zastavit. A co to bylo s tím Gruntem? EDI hlásila nějaký poplach? To už mu konečně hráblo? " |
| |
| Normandie Shepard mlčí a já taky. Pak však promluví. Poletíme na Tuchanku? Díky Sheparde... Řeknu si sám pro sebe v duchu, ale najednou ještě něco dodá. Lazaretem se rozezní výstřel a já pocítím zásah do krku. Cože?! Sáhnu si na krk a nahmatám nějakou šipku. Vytrhnu ji a prohlédnu si jí. To se používá na zatracenou zvěř! Na varreny, ale né na MĚ!!! Poté se nemotorně zdvihnu a promluvím na Sheparda se zdviženou rukou, ve které držím uspávací šipku. Vážně? Snažím se jít k němu, ale před očima se mi vše rozmazalo a já zaškobrtnul. Moje masa se svalila na nejbližší lůžko, které slouží k vyšetření. Zaznělo praskání a následně rána. Lůžko se vyrvalo ze zdi a spustil se ohňostroj jisker. Mé oči se začali pomalu zavírat. Sheparde... Pak jsem ztratil vědomí. |
| |
 | soukromá zpráva od EDI-PPJ pro Když jsi dostala soubory od Cerbera našla jsi několik jmen a datumů. Podle všeho několik vědců uniklo smrti a uteklo z planety. Proto jsi se rozhodla kontaktovat několik kontaktů a najít si určitá jména. Mezi těmito jmény byla i jména tvých rodičů. Rodičů od kterých tě ukradly jak si se dočetla ze zprávy kterou si našla v archivu. Nyní ti přišla první odpověď. Odesílatel: Neznámí. Předmět: Jména lidí z Eden Prime posílám tuto zpráva jako odpověď na inzerát z Extranetu kde žádáte o vyhledání těchto dvou lidí Jakob a Eva Nougthovi. Podle mých informací unikly zkáze na Eden Prime dlouho předtím než byla napadena. Nyní se nacházejí v soustavě Zeleného Draka na planetě Externius v největší lidské kolonii. Kredity již sem si dovolil převést z vašeho účtu. Ps: Pokud chcete lepší zabezpeční účtu klidně vám ho vytvořím |
| |
| Chvílu sa nič nedeje... len sa zamračím, že toto divadlo nebude mať pokračovanie, keď so Sheparda vypadne že sa pôjde na ... Tuchanku. Založím si ruky na prsiach, mám sto chutí niečo zafrflať, keď do Grunta vystrelí šípku. Nadvihnem obočie a čakám čo sa bude diať ďalej. Grunt sa skláti na zem, zoberie so sebou i to málo, čo ostalo neponičené a po chvílke je tuhý. Čakala som okázalejšie vystúpenie. Uškrniem sa a Shepard "odporučí" následný úklid tej spúšte. Kyselo sa zašklabím. Tak tos uhodl. Oznámenie, kam poletíme najbližšie prejdem myknutím ramena. Svet kroganov... Možno to bude zaujímavé.. lepšie než nečinne hniť s flaškou chlastu. S touto myšlienkou sa odporučím späť do kajuty. Nebudem tu predsa drepeť s "úklidovou čatou".. Vojdem dnu, hodím sa na postel a už pomerne zlepšenou náladou sa zapnem uni-nástroj. Je čas preskúmať "čo systém dal". Chvílu sa prehrabávam mailami z rôznych fór, otrávene mažem systémové správy, kde všade a prečo mi zablokovali prístup, alebo odkial mi zmazali účet, keď sa po nejakej chvílke dostanem ku najdôležitejšej správe tohto bordelu. Konečne sa mi dostavili výsledky môjho malého výskumu. S rozšírenými očami rozkliknem mail. Ten si prečítam niekolko krát za sebou, ako keby som neverila tomu čo vidím. Vlastne som ani nečakala nejaký pozitívny priebeh tohto smeru.. či aby som len s touto vecou trochu pohla, dostala aspň nejaké informácie.. Ale dostavili sa a ... ja? Znovu neviem čo si o tom myslieť, či ako sa zachovať, alebo čo cítiť. Oni.. žijú. Snažím si vybaviť poslednú spomienku na nich, na ich prítomnosť... na život s nimi.. pred tou hrôzou, čo nasledovala po tom. Ale nedarí sa mi. Až na krátke záblesky ich tvárí, ktoré mi zahltia hlavu. Vyskočím z postele, niekolko medigelov, čo sa válali kolem, sa rozletia a začnem prechádzať jednej strany kajuty na druhú. Hlavou mi strelí myšlienka ich návštevy.. ale stáli by vôbec o mňa? Však je to rada rokov... myslia si, že som mŕtva, že už neexistujem. Zamračene sa opriem o sklo. "Vlastne ano... už neexistujem. Som niekto úplne iný." |
| |
| Normandie Opřel jsem se o stěnu lodi a poslouchal to co Majký říká. Když skončil tak jsem mu na pár věcí řekl svůj názor. " Fakt si myslíte že jsem Hrdina? Ne. To nejsem. Když je někdo ochotnej bít se za ostatní. Když je někdo ochotnej padnout za ostatní. Za ty za který ani nezná. To není hrdina. Je to jenom Blbej blázen. Ale na místo toho aby tě oslovovali bláznem nebo kde jakým hovadem. Začnou ti říkat hrdino. Nijak jinak." Na chvilku se odmlčím a podívám se na toho medvídka co Majký opravil. " Vyrůstal jsem na Zemi. Na ulici kde jsem se učil jak se dožít dalšího dne. Denně jsem viděl umírat svoje malí kamarády. Denně jsem viděl někoho na té zatracený ulici umírat. Než jsem se dostal až sem kde jsem teď. Smrt je mojí součástí. Ale pokaždý co se smrtka ukáže. tak jí řeknu jen to co jí říct smíš. "Ne Dnes" Nic víc nic min. Takže ano viděl jsem umírat děti i moje přátelé. Ale vždy jsem se nějak sebral a šel jsem dál. Každý máme tu svojí cestu. A proto si dokážu představit jaký to pro vás je. Viděl jsem za svůj život tolik smrti. Že ta smrt nemá ani tak dlouhej seznam." Z ledového pohledu se stal pohled klidný ale přitom i zoufalí. Poté když Majký řekl ještě pár slov ohledně Tali tak jsem mu odpověděl. " Tali najdeme. Poletíme na Heastorm, kde ji to budete moct předat. Ale nesmíte zapomenout že je to v Gethským prostoru. Bude tam dost horko.... Ale co se týče Grunta tak ten dá na chvilku pokoj. Zítra se koukneme na Tuchanku. Potřebujeme zjistit co se s nim děje. neovládá se a tohle v týmu moc dobrý není. Vyspěte se, to je rozkaz.... a ještě něco, zajděte si pro novej oblek a zbraně. Přeju klidnou noc, Majlaši Kynaji vas Leviatane." Kývnul jsem na tebe a ještě jsem chvilku čekal jestli budeš chtít něco dalšího říct. Pokud ne tak jsem se otočil a odešel jsem do své kajuty kde jsem si lehl na postel a zíral na fotku kterou jsem znovu vzal ze stolku vedle.... |
| |
| Normandie, odlet na Tuchanku Vaši noc jste strávili v bezpečí své lodě Normandie. Nikdo vás nemohl ohrozit a proto váš odpočinek, spánek nebo co já vím bylo nerušené. Když nastal další den tak jste se mohli vydat na další cestu která nyní směřuje na Kroganskou planetu zvanou též jako Tuchanka. Normandie si to mířila přímo na hmotný vysílač který se spojuje s vysílačem v soustavě Aralakh kde je právě samotná Tuchanka. Let potrvá nejméně dvě hodiny a Je to dosti naléhavé, protože se Grunt probudil a znovu zuří a demoluje skladiště. Není to nemoc, ale normální stav mladého krogana, to on však neví. Jediná možnost je navštívit planetu Tuchanka, která leží v Kroganské demilitarizované zóně. Je na Shepardovi aby všechny svolal a mohli jste vyrazit. uběhlo pár hodin a Normandie byla na orbitě Tuchanky. Když jste nastoupili do raketoplánu tak jste vstoupili do atmosféry a tím se dostali na Tuchanku. Podle souřadnic jste se dostali až na místo kde právě vládne klan Urdnotu. Zastavil vás jeden z Kroganů a podle jeho obleku byl z BloodPacku. Na nikoho z vás neútočil jen vám řekl pár rad ohledně tohohle místa. Krogan z BloodPack:" Ty tam! Tady bude vládnout klan Weyrloc. Pokud se přidáte k Urdnotům budete rozprášeni stejně jako oni. Být vámi tak hned nasednu z pět a letím pryč. Klán Weyrloc bude vládnout po Galaxii!" Do toho se vloží ještě jeden který je z klanu Urdnot. Krogan z KLanu Urdnot:" Drž svůj mrzký jazyk za zuby Weyrlocu. Tady stále vládne Klan Urdnot. Pokud nechceš hodit mezi dravý varreny tak mluv dál. A co se týče vás. Držte si to mládě na uzdě. Radši by jste si měl jít promluvit se zástupcem klanu Urdnot. A žádný potíže nebo vás hodíme jako krmivo Varrenům." Krogan to dořekne a vy můžete pokračovat dál dveřmi které vám otevřel. Pokračovali jste polorozpadlou šachtou dál po schodech až jste došli ke kamennému trůnu. Tam se ale právě dohadovali dva další Krogani. Když jste mohli předstoupit ten další se sebral a odešel. Byl to Gatatog Uvenk. Na trůnu seděl Wrexův bratr a ten vám zdělil pár informací. Urdnot Wreav:" Pokud hledáte mého bratra Wrexe Sheparde. Měli by jste ho jít najít na bojiště. Je někde na západní straně posvátného pohřebiště. Je to naše neutrální půda ale byla napadena rodem Weyrloc. Prej se přidali k BloodPacku. Najděte Wrexe a můžete se starat o další věci... Já osobně bych byl radši aby tam chcípnul a já mohl tak převzít vládu nad klanem Urdnot. Teď běžte. Můžete si vzít náklaďák. Ten vás odveze kam budete potřebovat." Nijak víc se s vámi nebavil a rovnou vás poslal k mohutnému náklaďáku který vás doveze na posvátnou půdu. Asi po dalších dvou hodinách jízdy jste se zastavili a otevřeli se dveře od náklaďáku. Jeden z klanu Urdnot vám rukou jen ukázal směr kterým se máte vydat. Je to zničené místo ale všude číhalo nebezpečí. Varreni, Krogani z klanu Weyrloc a další členové BloodPacku kterými není nikdo jiný než Vorchové.  Cesta je daleká a nepřátel je dost. Nové vybavení a vylepšení by mohlo ale nepřátelé dost překvapit. obzvláště vaše zesílené štíty... |
| |
| Normandie, cesta na Tuchanku Když mi Majký řekl jen že si jde odpočinout tak jsem se otočil a odešel jsem. Došel jsem do kajuty kde jsem si začal prohlížet starou fotku a po chvilce jsem usnul. Probudila mě EDI tak jak to dělá každý den. Nařídil jsem Jokerovi aby letěl na Tuchanku. Během pár hodin jsme měli být na místě. Šel jsem si obléct ochranný oblek a vzal si pár zbraní na cestu. Zapnul jsem komunikátor a začal jsem mluvit k posádce. " Tady Shepard. během pár hodin dorazíme na Tuchanku. Kdo má zájem jít dolů ať se dostaví k raketoplánu. Grunt jít musí. Letíme sem hlavně kvůli němu. Shepard konec." Dokončil jsem to co jsem musel a vydal jsem se do třetího podlaží abych si vzal něco k jídlu. Něco málo jsem snědl a vyrazil jsem k raketoplánu. Když se tam ukázali i ostatní tak jsem jen nasedl a vyrazili jsme dolů. Když jsme byli dole tak jsem vystoupil ale cestu nám zastoupil jeden člen z BloodPacku. Řekl jen pár blábolů a do toho se vložil další Krogan z Urdnotů. Řekl jen pár slov ohledně toho aby jsme si drželi Grunta tak nějak na vodítku. Jen jsem přikývnul aby jsem mohl projít a pokračoval jsem dál. Když jsem společně z ostatníma došel až ke kamennému trůnu tak tam seděl Wrexův bratr. " Kde je Wrex? Potřebuju od něho pár informací ohledně Grunta." Když se tomu nechtěl věnovat a rovnou nás poslal za Wrexem na nějaké vzdálené posvátné pohřebiště. Tak jsem si vzpomněl na to jak o tom před lety mluvil Wrex. Jen jsem přikývnul na Wreava a vydal se z ostatními k náklaďáku. Došel jsem k němu jako první a nastoupil jsem. Po pár hodinách jsme byli na místě. Poznat jsme to mohli podle toho jak se otevřeli dveře a jeden z Kroganů nám ukázal směr. Díval jsem se na místo kde se právě nacházíme a podíval jsem se i na ostatní. " Pokud je tohle cesta jak se dostat za Wrexem. Musíme to risknout. Všichni buďte opatrní, nevíme co přesně se tady nachází. Ale podle všeho tady bude BloodPack a ten zatracenej rod Weyrloců. Tak jdeme na to." Dořekl jsem co jsem musel a vydal jsem se na cestu jako první. Po pár metrech jsme narazili na pár mrtvých Kroganů. Byli to všichni možní. Podle uniforem šlo poznat že se jedná jak o klan Urdnotů, tak i o členy BloodPacku, klany Wearloců a taky klan Gatatogů. Pohledem jsem se ohlédl na ostatní a řekl dalších pár slov. " Pokud tady mezi sebou zápolí čtyři klany. Bude to dlouhá cesta. Nikdo nebude vědět ke komu patříme, tak si dávejte obzvlášť bacha. Tak pokračujem. máme před sebou dlouhou cestu." Pokračuju dál a za mnou i ostatní členové týmu. Konečně jsme narazili na někoho kdo se ještě hejbe a je schopnej boje. Schoval jsem se za kus zdi která je spadlá a rukou naznačil ostatním aby se taky kryli. Prohlédl jsem místo a spočítal tak kolik jich tam je. " Podle toho že se tu pohybuje kolem tuctů vorchů, tak to tady ovládá BloodPack. Napočítal jsem kolem třiceti cílů. Bude to chtít něco tvrdšího. Pokud máte granáty tak to házejte do největších houfů. Já se přesunu tamhle k té zdi a budu vás krýt odtamtud. Palbu nalákám na sebe." Dořekl jsem to a rychle a nepozorovaně jsem se přemístil za nedalekou masu zdiva. Když jsem byl v úkrytu tak jsem čekal až budou všichni na svých místech a začal jsem si získávat jejich pozornost. Hodil jsem do menšího houfu asi po čtyřech členech granát a ten hned po dopadu explodoval. Tři vorchové a jeden krogan se rozlétli kolem jak hromádka popelu. Vytáhl jsem svou M-96 mattock a začal jsem pálit. Jednoho vorchu jsem trefil párkrát do hlavy a dalšího jsem zasypal střelbou do hrudi. Střelba na Krogana se zastavila o jeho štíty. Dalších pár ran ale zničilo jeho obranu a po další salvě padl k zemi. dál jsem lákal pozornost nepřátel abych získal výhodu pro ostatní členy týmu. Pár zásahů co mě zasáhlo se zastavilo o štíty. " Ještě že máme ty vylepšení." Vypadlo ze mě jen tak a dál jsem pálil po nepříteli. Padl jeden z varrenů a další co se blížil zasypal střelbou Grunt. Rychle jsem přebil zbraň a začal jsem pálit po dalších šmejdech... |
| |
| Normandie Začnu se probírat a vnímat své okolí. Zatraceně... Halava se mi asi rozskočí! Sednu si na kraj lůžka a chytnu se za hlavu. Agr! Někdo dostane na prdel... Postěžuju si na vedlejší účinky sedativa. Pomalu otevřeu oči. Párkrát zamrkám, abych se zbavil rozostření. Začnu si vybavovat scénku v lazaretu. Vyřítím se nasraně z postele a ve snaze ze sebe dostat ten vztek ještě víc rozmlátim pochroumanou zeď. Jak mi to mohl udělat? Nejsem zasraný zvíře! Přemýšlím, když boxuju do zdi. Otočím se a spadnu na zemu do vzporu ležmo. Začnu dělat kliky. Přímo kmitám! Nemůžu tomu uvěřit. Zradil mě tím nejhorším způsobem! Po půlhodině se do mého běsnění ozve EDI, která mi oznámí, že ve zbrojnici na mě čeká nová zbroj a vylepšené zbraně. No paráda! Vyskočím svižně na nohy. Naklonim hlavu na jednu stranu a ozve se křupání, pak zase na druho stranu. Pak si ještě rozpřáhnu ruce a rychle tlesknu před sebou, až se ozve vzduchové zasvišťění. Poté, co se zbavim ztuhlosti, vyrazim do zbrojnice. Vyměním si zbroj. Je lehčí, ale na pohled pevnější než ta stará. Taky je napsáno, že má mnohem větší kapacitu štítů. Super... Hlavní je, že není děravá. Pak si vezmu novou útočnou pušku, která vypadá pěkně nadupaně. Dám ji do bojové pozice a zamířim na zeď. No, uvidíme co dokážeš... Položím ji na stůl před sebe. Moje kroganská brokovnice zůstala prakticky bezezměny. Dokonalost nezdokonalíš... Položím ji na pult vedle útočné pušky. Na řadu příjde granátomet. Potěžkám ho. Je o něco lehčí... Zvětšili objem zásobníku. Více granátů, více zábavy! Položim granátomet k ostatním zbraním na pult. Opřu se o stůl a zavřu oči. Cítím jak se odpovědi blíží. Cítím to... Musim je získat za každou cenu. Není žádná jiná možnost! Loď se začne znatelně zpomalovat. Chvíli jen nehybně stojim a pak se ozve EDI. Blížíme s k Tuchance?! Začnu si urychleně dávat zbraně na záda. Dám si do nové zbroje termální zásobníky a přitom zjistím, že jich mužu přenášet víc. Nepozastavuju se nad tím a vyrážim k transportéru. Když proběhnu chodbami a sjedu výtahem, tak se ocitnu v hangáru. Když spatřim úplně prázdný transportér, tak zpomalim. Kde jsou všichni? Opřu se zády o transportér a založim si ruce. Trpělivě vyčkávám. Je to zvláštní, ale někde ve mě se oběvuje trpělivost. Ha! Asi po hodině nehybného stání se v komunikátoru ozve Shepard. Bylo na čase! Když se začnou slézat členové týmu, tak nastoupím do transportéru a zůstanu stát. Po tom, co si všichni zájemci nastoupí, tak vyletíme. Let na Tuchanku Když začnem prolétat atmosférou, tak to začne silněji třást. Začnu mít pocit toho, že už jsem na téhle planetě kdysi byl. Transporter proletí všechny turbulence a já se otočím k týmu. Vím, že mi nic nedlužíte, ale jsem vděčnej za to, že letíte se mnou. Pak ale přátelskej tón vymizí a já přitvrdím na hlase. Pokud vás nějaký krogan bude ohrožovat nebo ponižovat, tak na to reagujte silou! Nádrž mi pověděla, že si krogani dokáží vážit pouze síly. Pokud se dostaneme na povrch planety, tak si nasaďte helmu. Atmosféra je pro většinu ostaních ras toxická. Odmlčím se. Přemýšlím jestli mám něco dodat, ale stejně se rozhodnu mlčet. Otočím se ke dveřím transportéru. Už tam budem... Tuchanka Transportér dosedne na zem a dveře se otevřou. Vystoupim jako první. Když se rozhlédnu, tak k nám přikročí krogan, který nese znaky bloodpacku. Hajzlové z bloodpacku! Nabrousim se ještě než začne mluvit. Snaží se nás odradit od cesty, ale já vim, proč jsem tady. Přikročim ke kroganovi na vzdálenost jednoho metru a podívám se mu přímo do očí. Na tváři mám dost nasranej výraz. Promluvim výhružně. Uhni mi z cesty! Napětí se začalo stupňovat. I když jsem znatelně mladší než krogan předemnou, jsem masivnější. Započal oční souboj. Umřeš! Snažim se mu říct očima. Aura vražedného chtíče ze mě přímo číší. Náhle se do toho vloží jiný krogan z klanu Urdnot. Krogan uhnul očima a odkráčel. Škoda... Když krogan z Urdnotu okomentuje mé chování, tak se na něj zlostně podívám, ale nic neříkám. Prostě jdu dál za Shepardem a ničeho si nevšímám. Po krátké cestě šachtou se dostaneme do otevřenější "jeskyně". Přikročíme ke stráži a tá nás kupodivu pustí bez větších problémů. Je vidět, že u trůnu někdo debatuje. Proč mě všichni chtějí srát?! Ten druhej krogan však odejde dřív, než jsem explodoval. Projdeme blíž ke kamenému trůnu z trosek. Na trůně sedí dost mohutný krogan. I u mě to vyvolalo respekt, ale zrak jsem nezklopil. Přejel si nás očima a zastavil se na Shepardovi. Promluvil k němu. Cože?! Agr! Zavztekám se sám pro sebe nad nečekaným zvratem. Pak se pobavím nad jeho poslední poznámkou, ohledně Wrexovi smrti. Heh... Jak typické! Otočíme se a jdeme k náklaďáku. Zarazím se před ním a prohlédnu si ho. Je zřejmé, že se mnou není něco v pohodě. Vypadá přesně jako v tom snu... Přemýšlím nahlas. Rychle se vzpamatuju a případné dotazy odbiju. To nic. Nastoupíme si postupně všichni do náklaďáku. Tuchanka - bojiště Po exdtrémě vyklepané jízdě jsme se dostali k cílové destinaci. Vyskočim hned za Shepardem. Venku fouká vítr s pískem a prachem. Vytáhnu si útočnou pušku. Popojdem o pár metrů a hned je vidět, že jsme na bojišti. Těch tu je... Okomentuju počet mrtvých kroganů. Pomaličku potichoučku postupujeme bojištěm. Zatim jsme nenarazili na žádný odpor. Najdenou nám dá Shepard signál ke krytí. Zakleknu za zídku a pozoruju ho. Vylíčí nám situaci a já přikývnu. Dobrej plán. Poté se začne přesouvat na lepší pozici. Taky se trochu rozptýlíme. Vyndám si vylepšený granátomet. Shepard začne střílet a to mi slouží signálem. Vylezu z krytu a zamířím na skupinku vorchů. Zmáčknu spoušť a granát vylétne s větší rychlostí než dřív. Exploduje přesně uprostřed skupinky. Exploze roztrhá všechny vorchy ve skupině. Ať s tím granátometem udělali cokoliv, je to SUPROVÝ! Znovu, znovu a znovu mačkám spoušť a rozsévám zkázu a smrt po bojišti. Ve vzduchu lítají kusy vorchů. Hahaha! Naposledy zmáčknu spoušť a pošlu do vorchů poslední granát. Zakleknu za kryt. Zandám granátomet a vyndám novou útočnou pušku. Teď se uvidí za co stojíš. Znovu vylezu z krytí a spatřim na bojišti varreny. Zamířim jednoho, co jde po Shepardovi a spustim sérii výstřelu a proděravěnej varren spadne za běhu na zem. Stejným způsobem zlikviduju ostatní vareny, než způsobí nějaký zmatek. Nová útočná puška má pěknou ránu. Schovám se a přenabiju. Trvá mi to trošku dýl. Zatracenej krám! Nasraně sám pro sebe okomentuju špatné přenabíjení. Vykloním se a čistim všechno co se dá. |
| |
| Normandia a "čas pohody" Dnes by sa už nič závratné nemalo udiať. Na druhý deň frčíme na Tuchanku.. a teraz? Teraz máme priestor na oddych. Hm, vskutku vtipné, ale jak mám vôbec oddychovať? Nemyslitelný luxus. Hlavou mi beží mnoho myšlienok, ktoré ma nenechávajú v klude. Zbaviť sa ich nedokážem a prekryť ich niečím iným? Na chvílu možno. Mnoho vecí "citového charakteru" nechápem, to je pravda, ale nejde mi do hlavy, ako sa mohli tak jednoducho vzdať? Nechať tie hyeny z Cerbera aby ma odniesli, aby ma zničili.. A teraz som dobrovolne na palube ich lode. Pekná irónia.. Prvé zmienky tejto veci zaručili, aby som viac prahla po pomste Cerberu.. ale teraz keď je jasné, že oni sú nažive, niekde si žijú svôj život.. mám sto chutí ísť tam a hodiť im to na oči. I keď vlastne ani nechcem. Asi ani nemám záujem o to, aby vedeli, že som to všetko prežila. Nestojím o nejaké sentimentálne výlevy ludí, ktorých ani nepoznám. Asi som po nich ani nemala pátrať, vyvarovala by som sa týmto myšlienkam.. ale môžem rozkázať svojej zvedavosti? Skúsiť to môžem, ale i tak urobím všetko podla momentálneho popudu. Prechádzam kajutou, už nie tak zúrivo, ako pred nejakou chvílou, už síce značne unavená.. ale na to aby som dokázala zaspať sa musím vyčerpať, či si vziať dvojitú dávku toho sajrajtu od doktorky. Inak to zjavne nebude možné. Ten bordel v hlave mi to nedovoluje.. Nebudem sa ničím dopovať. Prekrútim očami a vezmem z gauču gulomet, ktorý som tam pred tým švihla a s pochmúrnymi myšlienkami sa vyberiem do zbrojnice. Je síce pokročilá hodina, zjavne už celá loď bude chrápať, ale to nieje to, čo by ma teraz zaujímalo. Potrebujem zo seba vybiť ďalšiu vlnu tlaku. Napracem gulomet muníciou, pričom ešte preskúmam novo vytvorené zbroje a zbrane, ale i tak ostanem u toho svôjho. Robí to príjemný hluk, striela ako momentálne potrebujem a zatial to spĺňa moje potreby. Ale zajtra určite tým novým materiálom nepohrdnem. Zídem do spodných priestorov do strelnice, ktorá už pomerne dosť pocítila môj a Gruntov hnev, tak značne v devastovanom stave ešte tak nejak drží v hromade. Niekomu sa uráčilo nahodiť nové terče a kopu šrotu odhrnúť do kúta.. Zatial postačí. Pousmejem sa a odistím zbraň. Spustím strelbu a na chvílu sa odpútam od tých ťaživých a rozporuplných myšlienok.. Prejde určitý čas, neviem aký dlhý... a keď mi dojdu zásoby munície, skončím s deštrukciou tohto malého skromného priestoru a rozhliadnem sa po spúšti. Nikde neostalo miesto, kde by neležali nejaké trosky, väčšie, či menšie... Je to ako moja mysel. Rozbitá na kusy, plná chaosu.. Ten kto si dáva námahu s tým, aby to dával aspoň trochu do pôvodného stavu bude mať zase prácu. Ale ja teraz pociťujem aspoň trochu úlavu. Deštrukcia oslobodzuje. Pousmejem sa a ešte vyšlem jednu tlakovú vlnu a rozmetám trosky, čo spôsobí ďalší ohlušujúci rachot. Zavesím si gulomet na rameno a odoberiem sa späť do kajuty. Teraz už možno zaspím bez nejakých väčších problémov.. Tak sa i stane. Nemusím sa ani napratať práškami, aby ma skolil spánok. Je síce nekludný a niekolko krát sa zobudím, ale aj to je niečo. Na druhý deň už plná energie a som pripravená na nájazd kroganej planéty. Shepard sa ozve do komunikátoru a jeho hlas sa znovu rozvučí celou loďou. Tým pádom do seba nahádžem ten zvyšok jedla, čo mám zrovna pred sebou a vystrelím rovno do zbrojnice. Tie veci, ktoré som v noci krátko skúmala vyzerajú skvele. Strávim tam ďalšiu chvílku, keďže údajne potrvá pár hodín, než doletíme na miesto, tak nezaškodí vedieť, s čím budem tentoraz "pracovať". Rozhodne nedám dopustiť na gulomet, ktorý si nechám ešte preštelovať, pre účinnejšie zneškodňovanie a doplním ho útočnou puškou, ktorá má taktiež pár zaujímavých trumfov. A granáty. Granáty sú parádna hračka a tentoraz si ich naberiem tiež... Nastane chvíla, kedy už sme na mieste, tak v očakávaniach zbehnem k trasportéru, ktorý by nás mal vysadiť na planéte. Dorazím tam a už tam vyhníva Grunt so Shepardom. Uškrniem sa a ešte chvílu čakáme. Keď už je naša skromná výprava celá, nasadneme a vyrazíme. Výlet na "harmonickú" Tuchanku Cesta netrvala až tak dlho, tak som ani nestihla precitnúť nervozitou a ešte než pristaneme, nasadím si masku na odporúčanie Grunta, aby zo mňa nezostala len nejaká biologická masa odpadu a rovno aktivujem vynovené štíty. Keby náhodou... Inak na jeho slová reagujem už len úškrnom, ktorý však vďaka maske nieje vidieť. Veď uvidíme.. Vystúpime a rozhliadnem sa. Zdevastované prostredie a ... Blood pack?! Namierim na blížiaceho krogana z Blood packu gulometom, ale ten len spustí "uvítaciu" reč. Pribehne druhý ten ho odbije a nás pošle za ... miestnym vládcom. Chutné. Prejdem to len s nadvihnutým obočím a vydáme sa na miesto. Počas chôdze skloním zbraň, ale i tak ju mám v pohotovosti, čo keby sa niečo zvrtlo..? Dostaneme sa k nejakému trónu alebo čo. Tam prebieha vášnivá debata dvoch kroganov a keď sa jeden z nich odporučí preč, Shepard sa s tým druhým pustí do reči. Sledujem ich. Obozretne.. Nič sa nedeje, len Grunt sa drží, aby znovu nezačal vyvádzať a krogan, ktorý je vraj bratom Wrexa, za ktorým sa to vlastne hrabeme, nás pošle niekam do čerta s typickou láskavou poznámkou na adresu svôjho brata. Radšej to nekomentujem a ticho nasledujem skupinu k náklaďáku, ktorý nás má dopraviť k pohrebisku, alebo čo to je. Nastúpime. Cesta je dlhá, otravná... roztrasená. Začína ma to rozčulovať. Čas sa vlečie a už ani sledovanie tejto spustošenej krajiny nezaberá, abych sa aspoň trochu udržala v prijatelnej nálade.. Po pár hoďkách sme konečne tam. Nabrúsene vyskočím z náklaďáku. Do prdele i s touto dierou! Jeden krogan nás nasmeruje a my sa poslušne vydáme za poznaním. Znovu dám do pohotovosti gulomet. Bola by to aj "pekná" prechádzka, nebyť niekolko mrtvol na ktoré smme narazili hneď po chvíly. Vypočujem si ďalšie komentáre, nereagujem, len hladím pred seba. Toto bude výzva! Je na čase odtestovať toto krásne vybavenie. V očiach mi potešene zaiskrí a pokračujeme. Ticho, ako lovci. Adrenalín znovu stúpa a ja znovu cítim radosť. A keď zbadám náš prvý objekt záujmu, zaskočím za nejaký rozpadnutý múr a so škodoradostným uchechtnutím začnem páliť na Shepardov povel. Nastane tanec. Tie nové vecičky robia nepriatelom peknú škodu. Vorche lietajú pod vplyvom lásky granátov, chcípajú na utrhnuté hlavy, či na diery z mojej hračky. Varreny kapú ako muchy... škodoradostný smiech sa nesie do hluku výstrelov... Je na čase ich poctiť ďalšou dávkou výbuchov. Vyskočím z úkrytu a s niekolkými výstrelmi do najbližšiu vorchiu skupinku sa schovám za ďalšou rozpadlinou a s niekolkými oplzlými nadávkami na ich adresu šmarím do nich pár granátov pomocou biotiky. Výbuch. Tlaková vlna, ktorá tým vznikla a niekolko roztrhnutých častí tiel, zmetie pár kroganov k zemi. Zaplavím ich výstrelmi. "Nažerte sa!" |
| |
| Normandie Shepard mi něco povídá ale já ho příliš neposlouchám. Jsem ponořen do vlastních pochybností a myšlenek. "Skočím si pro tu výbavu až se prospím. Díky Sheparde asi máte pravdu musím si odpočinout." S těmito slovy si prostě lehnu na postel, otočím se zády k Shepardovi a pokouším se usnout. Spánek přijde poměrně brzo. Hlavně díky tomu že do svého obleku pustím anestetika a ty mě uspí. Probouzím se z bezesného spánku a opatrně se posadím na posteli. Chytnu se za hlavu jelikož se mi motá a mírně bolí. Nesnáším léky s vedlejšími účinky. Sakra je mi jako po turianském jídle. Chvíli sedím dokud se má hlava neuklidní a poté konečně vstanu. První co tak vyrážím nahoru do zbrojnice podívat se o jakých vylepšeních to Shepard mluvil. Dojdu do zbrojnice a začnu prozkoumávat nové vybavení. Brouzdám po stolech a vybírám si nové hračky. Na záda si připnu M-98 Widow, na obě nohy připnu M-12 locust, na bok přidám stejnou pistoli s jakou jsem chodil doteď M-3 Predator. A jako poslední přijdu k těžkým zbraním. Instinktivně sáhnu po plamenometu. Avšak zastavím se. Jdeme na Tuchanku... Tam není čas hrát to v malém měřítku. Proto sáhnu na zbraň která je o dvě pušky vedle. Na záda umístím M-920 Cain jako poslední hřebíček mé výzbroje. Jo to bude muset stačit. Poté se podívám co Shepard mluvil o zbroji. Naštěstí pro mě se nepokoušeli udělat Kvarianský oblek. Místo toho pouze sestavily několik vylepšení která mohu přidělat na svůj. Zvýšené štíty, nouzové zaštítění a slabší zdroj kynetické bariéry. Navíc mi vylepšily fungování mého uninástroje díky čemuž mohu používat maskování častěji a vydrží o něco déle. Nakonec si seberu několik granátů a doplním tak svojí zásobu kterou sem vyplýtval na Pragii. Vezmu několik tepelných zásobník a jsem připraven. Poté jsme se se svým vybavením vydal ven ze zbrojnice. Na chodbě jsem řekl. "EDI, Kde je Shepard? " EDI mi odpověděla že se chystá výsadek na Tuchanku. "Díky hned tam vyrazím. " Pomalým krokem se vydám za výsadkem. Jdu pomaleji než sem zvyklý. Přeci jenom nejsem na takovou váhu zvyklý. Ale není to nic s čím bych si neporadil. Navíc až přijde bitva jsme si jistý že na tu váhu zapomenu. Dojdu k výsadku a uvidím že je zde Grunt, Jack a Shepard. Všechny pozdravím kývnutím hlavy a chvíli na to už odlétáme. Let na Tuchanku Uvnitř transportéru zatímco sedíme Grunt něco řekne. Jeho první slova ignoruji. Ale jakmile řekne že si Krogani cení síly tak se uchechtnu. "Jistě. Upozorněte Kvariana který žije celý život v obleku jelikož nemůže dýchat ani čistý kyslík že je atmosféra identická. A jestli si na mě bude nějakej Krogan dovolovat, tak mu narvu granát do prdele a vystřelím ho na oběžnou dráhu. Nemám dneska náladu na hraní. " Rukou sjedu na samopal a pohladím ho abych se trochu uklidnil a vyhnal vzpomínku na malou kostru s medvídkem v ruce. Již nikdy víc. NE odteď přestávám riskovat. Přestávám bejt hodnej Majký. Nebudu mít s žádnejma šmejdama slitování. Všichni kdo budou označeni za zlé zemřou. Stačí aby Shepard ukázal kam a já tam udeřím. Tuchanka Přiletíme na Tuchanku a mi vystoupíme z raketoplánu. První kdo nás přivítá jsou členové Blood packu. Ruka pomalu sjíždí k opasku s granáty. V tom se proti tomu z Blood packu postaví Grunt a chvíli na sebe jen tak zírají. Poté se ozve další Krogan tentokrát zřejmě z jiného klanu a pošle nás chodbou dál. Po cestě v chodbě aktivuji štíty na maximum. Co kdyby. Vejde do místnosti a směřujeme k jakémusi kamenému cosi které by se s velkou dávkou fantazie dalo nazvat sedátkem. Shepard se začne bavit s nějakým Kroganem který nás nasměruje za Wrexem na nějaké neutrální území. Jenom si povzdychnu když uvidím čím máme jet a rukou si přejedu přes zadek. Tak z toho mě bude bolet řiť ještě dloooouhou dobu. Nastoupíme do vozu a přesně jak sem čekal. Jízda stojí za hovno. Hází to s námi, pořád se to třese a nedá se v tom nic pořádně dělat. Vylezu z náklaďáku se značnou úlevou. Krogan nám ukáže směr a Shepard řekne abychom byli opatrní. "Jako vždycky Sheparde. Nepamatuji si že bych s vámi zažil něco co by šlo jednoduše. " Poté vyrazíme na cestu. V ruce držím samopal a rozhlížím se na všechny strany. Mrtvé krogany nikterak nekomentuji. Nemám proč. Poté ale Shepard uvidí nepřítele a tak se schováme. Shepard řekne že si vleze na výhodnější pozici a já přikývnu. Zatímco Shepard jde kousek stranou já ze zad vyndám svojí odstřelovací pušku. Zapřu jí o podpěrné nohy na zemi. Ještě si za ní ale nelehám. Místo toho si beru do ruky dva granáty a prohledávám pohledem skupinky. Pohledem projíždím naše nepřátele a vyčkávám na signál. Poté Shepard začne mejdan a moji kolegové se hned přidávají. Já neváhám a taktéž házím dva granáty po nejbližší skupince asi pěti Vorchů. Nesleduji však jak moc jsme účinný. Místo toho si zalezu za odstřelovačku a začnu mířit na nepřítele. Vidím všude zmatek a zkázu. Vorchové a krogani střílejí kam jen můžou. Já ale hledám jiný cíl. Trvá mi to asi pět vteřin než ho najdu. Krogan je menšího vzrůstu ale je mi jasné že tenhle je nejnebezpečnější. Kolem ruky se mu totiž začíná tvořit modrá záře. Kroganský biotik. Tušil sem že tu někde jeden z těhle válečníků bude. O vteřinu později se ozve rána. Puška mi škubne ramenem a já syknu bolestí avšak není to nic strašného. Na druhou stranu Krogan kterého sem zasáhl to říct nemůže. Jeho hlava doslova pukla a nepomohly mu ani štíty ani brnění. Mrtvola padla k zemi a Vorcha který stál poblíž nechápavě sleduje mrtvola svého vojevůdce. Prázdný termální zásobník vyletí z mé pušky a já vytáhnu z kapsy další. Rychle ho vsunu dovnitř zbraně a už hledám dalšího krogana. Netrvá mi to dlouho. Zrovna střílí z brokovnice směrem na Sheparda. Zmáčknu spoušť, zpětný ráz mě posune dozadu a další Krogan je mrtev. " Udavte se tím!" |
| |
| Tuchanka Boj mezi vámi a těma bastardama probíhá celkem slibně. Náhle se ale Vorchové dostali Shepardovi do zad a vystřelili po něm z granátometu. Výbuch tě netrefil přesně ale narazil na stěnu asi dva metry od tebe. Exploze a tlaková vlna tě odhodili stranou a shodili ti většinu štítů. Ty jsi ležel na zemi v prachu a na tobě i kolem tebe bylo dost suti. Na sobě jsi měl jen menší částí kamení větší by tě zasypali. Zbývalo něco kolem tuctu nepřátel a začínali mít poměrně navrch. Začali se totiž ukazovat další a další nepřátelé. Z méně než tuctu nepřátelských Vorchů a Kroganů se stala menší početná skupina o větším počtu. Nepřátel bylo asi tak o jednu skupinu víc než když jste na ně narazili. Kolem vás se ocitlo dost Vorchů. (20 Vorchů, 13 Kroganů a 7 Varrenů) Vorchové používají hlavně granátomety ale někteří se kryjí za sutí a střílí z ostřelovaček. Jeden z Vorchů trefil Jack když se přemísťoval a její štíty se stáhli na polovinu. Vorcha rychle začal přebíjet ostřelovačku a chystal se k dalšímu výstřelu. Tři Varreni se seběhli kolem Grunta a začali na něho útočit. Jeden z Kroganů se chystal k běhu stejným směrem kde Grunt zápolí z Varreny. Další zbytek Vorchů bylo jich pět se rozmísťovali kolem různých pozic aby měli lepší výhled na Majlaše a dva z Kroganů se pohybovali kolem místa kde ležel otřesený Shepard... |
| |
| Namiešame medicínku... BUM! Poletíme, poletíme! Bavím sa skvele, nepriatelia chcípajú, hračky fungujú. Poskakujem medzi strelami, smejem sa... keď môj smiech utne výbuch a zrazu Shepard letí vzduchom. Otvorím ústa v prekvapení, dokonca na sekundu prestanem zbesile páliť po všetkom okolo... a do prdele, zvrtne sa to opačným smerom a tí kreténi sa namnožia. "Kurva drát!" Zdvihnem väčšinu sutín zo Sheparda a mrsknem ich po vorchoch, čo sú za to zodpovední. Ich to zjavne trochu prekvapí, keď škobrtnú a pár ich popadá na zadek. Shepy má čas vyskočiť na nohy a napaliť im "chilli" do držky. Začnem uskakovať, keď sa preleje pozornosť na mňa. Pálim do nich svoje "ohnivé chilli" a po chvílke ich pár ozaj chcípne. Moje štíty dostávajú vskutku zabrať. S tými pôvodnými by som už bola dávno po takejto dávke na kusy ja a nie oni. Kryjem sa a biotikou vysielam granáty od vorchov späť k nim. Niektoré vybuchnú vo vzduchu, niektoré u nich, či kroganov... a niektoré demolujú panely vhodné ku skrýšam. Pár kusov panelu narazí i do vorchov, ktorí sa chcú "zblížiť" s Majkým a jednému uvalí mu kus kebule. Zvyšok sa len rozuteče o kus ďalej do strán. Do prdele aj s vami.. Varenov je tiež ako nasraných. Jeden ma "vyštve" z úkrytu, síce mu pažbou zarazím hlavu až niekde ku prdeli, ale utekajúci vorcha mi odstrelí štít. Skoro by mi ho zhodil úplne... ale vymoženosti držia formu, tak hold len do polovice. Schovám sa za najbližšie trosky, kde pred tým padol granát a s pomstychtivým výrazom vytiahnem granáty tentoraz ja. "Ja vám ukážem, čo je ohnivá sprcha, vy sráči!" Štíty naskočia na plno, pričom na mňa vlítne aj niekolko varenov, ale pár výstrelov a nejaký ten výkop ich odstráni. Potkani prerastení.. S pripraveným granátom v ruke vykuknem z poza sutín a hneď sa na mňa sústreďuje strelba kroganov a granátomet vorchy. Odfknem si, pošlem granáty späť, pričom k tomu pridám i ten svôj. Séria výbuchov rozhodí skupinku do strán, niektorých roztrhne, niektorých len dezorientuje, či podpáli. Zlostne zavrčím, že ich to nevykántrilo úplne a s prebitím zbrane do nich pálim. Zrazu sa ozve ďalšia explózia. Panel sa rozletí... a ja s ním. Nejaký smrad švihol granát blízko mňa. Niekde zo strany.. Dopadnem na chrbát, takmer mi to vyrazí dych a zahalí ma prach a smetí. Prudko zažmurkám a na to sa nadomňa vztýči vorcha. Rozmáchne sa, že mi urazí palici ale vyšlem na ňho tlakovú vlnu. Len ho to lahko odsotí, keďže jeho štít moju biotiku blokol, ale stačí to natolko, aby som sa spamätala. Prudko vykopnem a prekvapený vorcha pustí zbraň. To už však stojím na nohách a nasadím mu ďalší výkop a strelu z gulometu. Štít mu padne, mne dojde munícia. Vorcha potešený z môjho nedostatku nábojov sa po mne vrhne s úmyslom ma rozšklbať. Vypustím ďalšiu vlnu a on uletí do davu besniacich kreténov a dopadne jednému na hlavu. Zjavne rozladený krogan mu za jeho trúfalosť o prerušenie jeho strelby dupne najskôr na hrúď a následne mu rozdupe palici. Zachechtám sa, nabijem a znovu zapadnem za stĺpom. Zotriem si tečúcu krv z tváre a opätujem strelbu, ktorá sa zase začala sústreďovať na mňa. Siahnem po granáte. "Prečo si nezalietať, panáčci..? Chcete? Ja vám uvarím medicínku, poďte si dať!" Zlý úsmev, v očiach sa mi zablíska a mrsknem k nim granát. Nastane výbuch. Jak ja len zbožňujem tento zvuk! A keď sa do toho mieša i bolestný krik nepriatelov... paráda! |
| |
| Tuchanka - bojiště Střílím krátkými dávkami, abych neplýtval municí, ale přitom to stačí na účinou likvidaci jednoho vorchy za druhým. Navíc díky mé zápalné munici nemají šanci regenerace. Smradi zasraný! Jde to takhle nějakou chvíli, ale pak se ozve exploze. Tiknu očima k místu výbuchu. Sakra! Odkud to šlo?! Někde tam byl Shepard... Stále střílim a likviduju nepřátele, ale teď se rozptýlim mluvením do komunikátoru. Sheparde, jsi v pohodě? Najednou mi na záda něco skočí. Podle zvuků poznám varrena. Nemám čas se s nim mazlit... Opřu si pušku o rameno tak, že je hlavní na varrena. Párkrát vystřelím a varren mi sjede ze zad. Otočím se a spatřím další dva varreny. Zamířim jen tak namátku a rozstřílim varrenovi hlavu. Ten druhý se na mě rozhodl skočit, jenomže já jsem ho nenechal. Přestal jsem střílet a zdvihl zbraň do vzduchu a rychlým švihem ji dal k pasu. V cestě tohohle mohutného úderu se ocitla varrenova hlava. Pažba mu prolomila lebku a on uzemněn sílou mého úderu spadnul na zem. Najednou mi někdo dosti dotírá na štíty brokovnicí. Kdo zase otravuje?! Otočím se a spatřim krogana. Potěším ho sprškou střeliva, která ho musí hrozně moc potěšit. Skoro hned mu spadly štíty a pár střel prošlo zbrojí, ale jeho to nezastavilo. Došla mi munice. Doprdele! Dám si pušku na záda. Čapnu ze země nějaký protáhlejší kus suti a rozeběhnu se na krogana. Mé štíty stále drží. Když se dostanu dost blízko, tak vyskočim a co nejvíc se napřáhnu obouruč protáhlým kusem sutiny. Při dopadu "pohladim" hlavu krogana, až se ten kus sutiny rozletí do všech možných stran. Krogan zavrávoral a dopadl na zadek. Vytáhnul jsem svou brokovnici, namířil mu na hlavu a vystřelil. Po hlavě nezbylo ani stopy... Schovám se za kus zdi a schovám brokovnici. Místo ní vyndám granátomet. Zašmatrám po granátech. Vyndám další tři. To je kurva málo... Nacpu je do granátometu a vykouknu spoza zdi. Obhlídnu situaci, ale není kdovíjak slibná. Začnu se přemisťovat, protože mám špatný výhled. Na co nenarazim? Na zemi u jedné zíďky leží vorcha s odstřelovačkou a míří na mé spolubojovníky. Vorcha přestane koukat do optiky a koukne se na mě. Já zakývu hlavou a usměju se. Vorcha to pochopil a jediné, co stihnul udělat, bylo zavřískání. Pak jsem mu rozšlápnul hlavu. Zakleknul jsem na jeho těle a položil granátomet. Vzal jsem si odstřelovačku vorchy a zamířil optikou. K Shepardovi se blíží dva krogani... Střelim jednomu kroganovi do hlavy, ale s tímhle šitem docílim pouze sundání štítů. Sheparde! Zvedni se z tý zasraný země. Jdou po tobě krogani! To co řeknou slyší všichni členové týmu. Ještě jednou střelim kroganovi do hlavy, jenomže on stále pokračuje. Co to je za sračku?! Kouknu na odstřelovačku a zjistim, že je na suchu. Odhodím ji a začnu se přemisťovat. Během sprintu mezi krytím si všimnu, že za jednou zídkou je skupina vorchů s granátomety. Munice? Na tváři se mi oběví úsměv. Zamířim na zeď a vypálim. Jejich krytí se rozletí na sračky a vezme si vorchy s sebou. Urychleně si vyměním zbraň za brokovnici, ale přitom se nezastavuju. Došel jsem k povalujícím se vorchům, kteří se začali zdvihat ze země. Zřejmě si všimli, že nejsem s nima, protože jsem je začal dorážet. Když jsem zlikvidoval pět vorchů, co se tam schovávali, tak jsem pozbíral jejich granáty a dokonce jsem je povyndával z jejich granátometů. Znovu jsem si vyndal granátomet a nabil ho. Stoupnul jsem si na místo, kde původně byla zeď a začal po bojišti roznášet zkázu a smrt. Když mi došly granáty, tak jsem si přenabil. Přeci jen teď mám dost granátů. Zabíjim každýho, kdo se mi ukáže na očích. Ať vorchy, varreny nebo krogany. Nikdo nepřežije! Zlověstně se směju a rozkládám těla nepřátel na kousíčky. |
| |
| Tuchanka Střílím stále po nepřátelích a najednou kus od sebe zaslechnu výbuch který mě odhodil stranou. Prolétl jsem se asi metr vzduchem a dopadl dost tvrdě na zem. zvonilo mi v uších a suť co mi ležela na těle se náhle přenesla jinam. Začal jsem znovu zaostřovat a uslyšel jsem Gruntův hlas. Slyšel jsem z toho ale jen úryvek věty. Když se otočím na záda tak si všimnu Krogana kterej se blíží dost rychle. Nečekám na nic a rychle aktivuju Uni-Blade a bodnu Krogana do břicha. Ten se skrčil a další rána směřuje na hlavu. Krogan padnul k zemi ale to už se blížil další. vytáhnu rychle pistoli kterou mám hned po ruce a třemi výstřely mu shodím štíty. Další dvě střeli šli do hlavy a Krogan se skácel k zemi. Kus ode mě se dostávali na nohy Vorchové. Rychle jsem přebil a pět výstřelů stačilo k tomu aby dali pokoj. Přebiju znovu a schovám pistoli kterou si vyměním za M-96. Postavím se na nohy ale chvilku vrávorám po tom otřesu. Rychle se dostanu za nejbližší krytí a začnu pálit po dalším nepříteli který se mi postaví do cesty. Pár zásahů usmrtilo dva Vorchy a zbytek ze zásobníku usmrtilo jednoho z Kroganů. Na nic nečekám a začnu znovu rychle přebíjet. Když je nabito tak vypálím pár dalších krycích ran mezi přítomné Vorchy a Krogany. Dva další nepřátelé padli a abych nezapomněl tak se ozvu Gruntovi a zbytku týmu. " Jsem v pohodě Grunte. Jen to tu nějak moc vázne. A menší otřes mě nevyřadí ze hry... zažil jsem horší." Řeknu pár slov do komunikátoru a další střeli šli do dalších nepřátel. Když se ke mě přiblíží další z nepřátel tentokrát je to jen Varren. Aktivuji rychle Uni-Blade a ten mu projede hlavou. Díky Majký tohle se hodí. V duchu jsem poděkoval Majkýmu za tenhle vynález a dál podporoval střelbou svůj tým. Menší potíž je v tom že moc rychle klesá munice... |
| |
| Výbuchy, strelba, krik, smiech a možné vyhliadky na ticho.. Ide to rýchlo. Prispieva k tomu hlavne naša zápalenosť a vymoženosť hračiek.. lenže i náplň do nich sa rýchlo míňa. Miniem poslednú dávku do gulometu a podráždene vyhliadnem z úkrytu po ďalšej možnej munície. Vezmem pištol, čo som si vzala ako náhradu a vybehnem z úkrytu, aby som znížila vzdialenosť medzi mnou a jedným z kroganov. Mám pochybnosti ohladne účinku zbrane i keď je pomerne vylepšená, ale prestanem sa tým zaoberať a nenápadne prebehnem za hromádkou kamenia. Skrčím sa za väčším balvanom a vypálim mu dávku do chrbta. Jeho štít začne užierať ohnivá spŕška. Krogan niežeby ostal tak ako je, abych ho mohla doslova upáliť, otočí sa mojím smerom a začne svoju strelbu. Než bych mu stihla zhodiť jeho štít, znovu sa ocitnem v záplave suti a znovu letím vzduchom. Niekto hodil granát a tlaková vlna ma vymrštila niekam do čerta i kamením. Dopadnem medzi trosky o pár metrov ďalej, avšak už nechránená so štítom niekde na polovici a pocítim ďalšiu strelbu. Pretočím sa na chrbát s úmyslom sa niekam schovať a vystrielať do toho zmetka zásobník, keď dve rany a štít je v háji. Ešte otrasená vyskočím na nohy, pár krát vystrelím, čo zaručí že tomu smradovi zhodím štít tiež, ale opätovná strelba ma trafí do ramena a boku. "Do riti!" Zvresknem a strelím jeho smerom tlakovú vlnu a zapadnem niekam za kus niečoho, čo pri troche fantázie mohla byť niekedy stena. Krogan uletí niekam o kus ďalej. Prestanem sa ním zaoberať a vrhnem pohlad na prestrelené miesta. Odolnosť obleku spôsobila, že projektil viac menej "zbrzdila" ale i tak sa to do mňa kúsok zarylo. Rameno je na tom pomerne horšie, gulka sa zasekla v kosti, čo bolí ako čert. Ale i tak vykuknem z úkrytu, aby som zodnotila, či sa ten zmetek ešte sústreďuje na mňa, alebo sa zameral inam. Nad hlavou mi preletia výstreli, tak len zapadnem späť. Skrivým tvár bolesťou. Musím sa toho zbaviť skôr, než sa ku mne priblíži, alebo skôr než na nás vlítne niekto ďalší. |
| |
| Tuchanka Nepřátelé umírají pod údery mé mocné pušky a nikdo nemá šanci. Jenže náhle se objeví posily pro naše nepřátele. Na mojí pozici dopadne granáty a donutí mi zakrýt si obličej před sutinami a prachem. Poté kolem mě začne prolétat spousta kulek. Nějací Vorchové po mě začali střílet z odstřelovaček a pár z nich mělo útočné pušky. Rychle jsem se začal plazit z mé pozice pozpátku pryč. Když jsem kousek stranou aby na mě nemohly dopadat kulky přímo odepnu jeden granát a hodím ho směrem odkud kulky přilétají. Granát exploduje ale já nevidím výsledky. Místo toho složím sniperku na záda a zneviditelním se. Zatímco sem neviditelný tak se přesouvám na další výhodnou střeleckou pozici. Doběhnu tam poměrně rychle. Rozložím si zbraň a jsem si jistý že žádný nepřítel netuší o mé pozici. Vzhledem k tomu že na bojišti nezůstal nikdo živý to asi je pravda. Nevěřícně koukám po bojišti kde se válí kolem šedesáti mrtvol! Jak sme tohle doprdele udělali? |
| |
| Tuchanka Střelba a výbuchy na bojišti utichli a všude se jen čekalo na to až se prach kolem rozptýlí a dopadne na zem pro lepší viditelnost. Když jste se rozhlédli po bojišti mohli jste spatřit několik mrtvých. mohli jste také posbírat nějakou tu munici aby jste si dobili své zbraně. Našli jste kolem patnácti termálních zásobníků a kolem osmi nábojnic do granátometu. Mohli jste se přesunout na další pozici která by vás měla dostat o další kus blíž k pozici na které by měl být právě Urdnot Wrex. Postupovali jste přes spoustu sutin a rozpadlých budov a dokonce jste museli jednou i projít. Když jste se ocitli v budově mohli jste si všimnout několika dalších padlích. Na zemi leželi jak klany Urdnotů tak i klany Weyrloc a spousta dalších vorchů a členů Blood Packu. Jak jste postupovali dál budovou která nebyla moc velká náhle jste ucítili slabší otřes. když jste se zastavili aby jste zjistili co to bylo náhle se kolem vás na zdi objevila lajna dir které způsobili zbraně nepřátel. Budova vám mohla sloužit teď jako dobré krytí když se před budovou začali rojit další nepřátelé. Z venku na vás útočí klan Weyrloc. Jako spojence si přivedl členy z Blood Packu a také členy z dalšího nepřátelského klanu který vede Gatatog Uvenk. Před budovou teď bylo ještě víc nepřátel. Je jasné že na ně vaše munice nebude stačit. raději by jste se měli začít modlit a neplýtvat příliš municí. Nepřátel je dost a je pravděpodobné že se budou chtít dostat dovnitř. Nepřátelské jednotky: (35 Kroganů) (45 Vorchů) a (20 Varrenů) je zřejmé že se tu budou vykytovat také Varreni.Je na čase v doufat ve velký zázrak... Celkový počet nepřátel je (100) |
| |
| Tuchanka Pokračuji dál ve střelbě ale po chvilce už není na co střílet. vylezu proto z úkrytu a rozhlédnu se pořádně po bojišti. Procházím mezi mrtvolami a tu a tam sebou ještě někdo cukne. Tomu ale nevěnuji moc pozornosti protože je to hlavně z nervů. Seskupím celý tým a dívám se zda jsou všichni celí. Všimnu si, že Jack zase dostala pár zásahů. Jen se na ní kouknu a řeknu jí pár slov. A při tom jí podávám Medi-gel. „ Tady máš medi-gel, tak ho použij. Nemůžeme se zdržovat. Čeká nás ještě dlouhá cesta a těhle šmejdů tu bude čím dál tím víc. Musíme pohnout. Naberte si co možná nejvíc munice to půjde a vyrazíme.“ Dořeknu to a taky si seberu pár termálních zásobníků. (4) Hned na to se vydám na cestu. Přelejzám přes sutě a přes kde jakej bordel co mi stojí v cestě. Když se ohlídnu tak vidím jak se čtyři členové týmu drží mého kroku. Majký, Grunt, Jack a Zaeed jsou mi stále v patách a to jsem rád. Díky nim tu stále ještě jsem a toho si cením. Když se dostanu až k budově tak si všimnu mohutný ale rozbořený stavby. Kouknu na ostatní a vlezu dovnitř jako první. zatím je cesta bezpečná a proto du stále dál. Schody vedou nahoru ale je to hlavně i důvod toho že nikam jinam se právě teď jít nedá. Když ale procházím s ostatními kolem vysklených oken tak se za mnou a před jedním členem týmu začne drolit zeď pod nánosy kulek. „ K zemi!“ Rychle okřiknu členy týmu a zaskočím za jeden roh okna. Nakloním se tak abych byl krytej ale taky tak abych viděl tu početnou skupinu nepřátel která se rojí před budovou. Kouknu na ostatní a nastavím si protipancéřovou munici. Jen se pousměju na majkýho a vykouknu se zbraní před sebou se kterou hned na to začnu pálit. První dávka střel se dostala až k jednomu z Vorchů. Dostala se mu přes štíty a po pár ranách padnul. Další dávka střel sundala dalšího co stál vedle a nestačil se schovat a na další už nezbyl čas. Kulky nepřítele se prohnali kolem okna ve kterým jsem byl a já musel vydat pár dalších rozkazů. „ Majký, použij tu hračku co sebou táhneš. Zaeede, vem si na starost schody po kterejch jsme přišli. Jack, Grunte vy dělejte to co umíte nejlíp. Je jich tam kurevsky moc. Dávejte si bacha a palte jen pokud si budete jistý že trefíte. máme málo munice ale tohle ještě není prohranej boj! dokud dejchám, tak vy budete taky!“ Dořeknu to a vydám tím i pár rozkazů. Nabiju zbraň a znovu vylezu a najdu další cíle. Další z Vorchů co měl plamenomet padnul a taky se mi podařilo sundat kličkujícího Varrena. Všimnu si kryjících se dalších nepřátel za jakou si sutí u který je plynovej ventil. „ Táhněte do háje vy svině!“ Křiknu jejich směrem a pár ran směrem na ventil způsobí výbuch a další tři Vorchové a dva Krogani jsou v tahu. Rychle zase zalezu a začnu znovu přebíjet. Střeli se stále zabodávají do stěn domu a rána která je cítit z venku škubla celou stěnou o kterou jsem opřenej. Prach a kusy zdiva se sesypávají dolů na místo kde sedím a mě je jasný že to nebude jen tak. Vylezu a najdu cíl co tohle způsobil. všimnu si dvou Kroganů co pálej z granátometů. Zaměřil jsem jednoho a vystřelil jeho směrem pár ran. Dostal pár zásahů a z kácel se na zem. Než chcípnul tak ještě vystřelil z granátometu a sundal toho vedle sebe. Sundal jsem dva jen jednou salvou. Celkem zabitých nepřátel (11) – (1 Varren, 3 Krogani a 7 Vorchů) Zbývajících nepřátel (89) |
| |
| Zrazu všetko utíchlo. Pomaly sa vystrčím z úkrytu a chvílu žmúrim do prachu. Nikde nič. Povzdychnem si, prirazím sa späť ku kameňu a opriem oň hlavu. Musím dostať z tela tie gulky, aby som na rany mohla aplikovať medigel. Zamračím sa, alebo tu môžem pomaly vykrvácať. Skrivým tvár to ironického úšklabku a z púzdra v bote vytiahnem dýku. Chvílu na ňu bezvýrazne hladím, ako keby som uvažovala či to urobiť alebo nie. Ale tak čo môžem stratiť? Nič. Vytiahnem niekolko medigelov. Na toto bude toho treba asi kúsok viac. Zahladím sa na ranu v boku. Krváca to ja blázen a po vyhrnutí vrchnej časti obleku je gulka vidieť. Nieje hlboko. Jo, to pôjde lahko. Zatnem zuby a pevnejšie zovriem dýku. Nemôžem sa spoliehať na iných. A toto zvládnem i sama. Ale to už sa nadomnou skloní Shepard a strká mi do rúk medigely. "Najskôr to musím dostať von. Potom to na to dám." Zamrmlem na čo sa znovu zameriam na ranu. Skúsim sa uvolniť a pomaly vsuniem hrot dýky do rany. Prvý záchvev bolesti prejdem bez pozastavenia. Do toho jak to bolelo pred tým to nieje nejaká zmena. Hrot sa dotkne gulky, čo je rozhodne už poznať. Dobre, nebudem to riešiť... pocítila som už viac bolesti než je toto... Toto zvládnem. Spustia sa mi samovolne slzy, keď sa v tom začnem o niečo viac rýpať, pričom mi do tela vystreluje intenzívnejšia bolesť. Skoro až ochromujúca... ale musím to dokončiť. Nemám inú možnosť. Potom sa budem musieť zaoberať ešte s ramenom. Zandávam ale pokračujem. Po chvílke je vonku. Vydýchnem a zakrvavenou rukou chmatnem po dvoch medigeloch. Oba naplácam na to a pozorujem, ako sa rana začína sťahovať. Točí sa mi hlava a bok prestáva ostro bolieť. Už ako keby len mierne pulzovala a nepatrne sa strácala... Potrebujem si chvílku oddýchnuť.. zobralo mi to trochu viac energie než som čakala.. hlavne, keď to musím urobiť sama. Privriem oči a snažím sa odútať od bolesti z ramena, ktorú síce na tú chvílu prekryla moja samovolná "pitva", ale už sa znovu začína hlásiť. Viem, že nemôžem ostávať dlho na jednom mieste a nečinne vegetiť... ale potrebujem pár sekúnd na koncentráciu. Zdá sa, že rana na boku je v cajku. Už ani nieje nejak cítiť.. Fajn. Teraz rameno, čo bude asi o chlp horšie.. Niekolko krát sa zhlboka nadýchnem a zasuniem dýku do rany. Zalapám do dychu. Toto je o niečo citlivejšie, ale i tak rýpem ďalej. Začne sa mi zahmlievať pred očami, ruka sa trasie a už už by mi vypadla z ruky, keď tu zacítim dotyk a niekto mi ju vezme. Zažmurkám, ale vidím akurát flak. Zavriem oči. Nechce sa mi zisťovať, kto to je, ani nad tým uvažovať... zrazu pocítim ostrú bolesť, čo ma prinúti pridusene vypísknuť. Vytreštím oči a zaženiem sa rukou. Ale nič netrafím. Zakloním hlavu a po chvílke pocítim niečo chladivé na rane. Pár sekúnd... a bolesť ustupuje. Zažmurkám a malátne sa zahladím na ranu. Zaťahuje sa. Zvraštím obočie a potom upriem pohlad na položený nôž na mojej nohe. Je to jasné, niekto mi to dostal von. Povzdychnem si a keď už mám pocit, že zvládnem ďalšiu cestu, tak sa pomaly vyhrabem na nohy, pričom dýku utriem do nohvíc a znovu schovám na svoje miesto. Zvrávorám, lebo moja energia pocítila razantný ústup a chvílu sa len opieram o kameň za sebou. Dobre, to by bolo.. Zhrniem si vrchnú časť obleku a odlepím sa od kameňa. Musím si švihnúť. Pozbieram tých pár zásobníkov a rozsypaných granátov, čo sú v mojej blízkosti a pomalým krokom sa vydám na ďalšiu cestu. Nepremýšlam nad tým, kto mi dostal toho zmetka z ramena a radšej ticho pokračujem. Stále cítim únavu a vôbec nemám šajn, ako bude prebiehať ďalší boj, keď nás niekto čapne. Zívnem a radšej sa tým prestanem zaoberať. Rozčuluje ma, že musím preliezať kopou bordelu, v tejto diere a celkovo moja nálada je na mrazivom bode. Zrazu vôjdeme do budovy. Taká ako je všetko okolo... zničená a "poctená" mrtvolami. No paráda.. Prekrútim očami ale ideme ďalej. Zrazu sa zem zachveje a Shepard zařve. Trhnem sebou a na miestach po priestrele pocítim slabší tlak. Hodím sa na zem a nadomnou sa preženie strelba. "Svelé, ďalšia navšteva, ako keby som ich nemala dosť." Zašomrem a pohotovo sa vrhnem na miesto, kde bych sa teoreticky nemusela stať potravou pre červy. I keď v tejto diere asi žiadne červy neprežijú.. "Kurva, nemám náladu na hry!" Zavrčím a vykuknem cez škáru von. Ironicky sa zachechtám, keď zbadám, kolko tých hajzlov je.. Doprdele, TOTO bude tanec! Shepard spustí palbu a oni tiež. Vyhliadam nejaký lahký ciel na ktorého bude stačiť pár výstrelov, keďže moje hračky už nemám skoro čím dopĺňať a prázdne by boli vhodné len na jedno použitie... Pozriem na Sheparda, keď znovu prehovorí a venujem mu zlomyselný úsmev. "Nebudú to mať lahké." Dodám sa a presuniem sa do rohu mestnosti, kde je pekná diera. Mám na dohlad skupinku o 5 členoch. Jeden krogan a štyri vorche s plameňometmi. To pôjde.. Pár krát po nich vystrelím a mierim práve do daných plameňometov. Kryjem sa a tvárim sa nenápadne. Po pár výstreloch sa ozve niekolko násobný výbuch, keďže plameňomety sú krehké zboží a výbuchy rozstrelili dva vorche na kusy. Zvyšok skupinky sa zdá byť len mierne poškodených, tak do nich začnem strielať. Jeden po pár výstreloch chcípne a zdá sa, že im výbuch znížil, či úplne zhodil štíty. Len keby sa venovali len sebe a nezamerali moju pozíciu... sakra, moc bych chcela. Schovám sa a podráždene sa rozhliadnem. Táto barabizna asi moc dlho nevydrží.. ďourou prestanú prelietavať výstrely a vykuknem. Tí smradi sa vzdialili. Znovu zahájim palbu a dorazím štít ďalšiemu ale to už pribieha ďalších osem dementov (všetko vorche) a chcú sa prestrielať až na mňa. Odfrknem si a vytiahnem granát. Choďte do prdele, nemám na vás náladu. A napriek intenzívnej strelbe sa vystrčím a pomocou biotiky to do nich mrsknem. Ozve sa výbuch a štyri vorche mrtve plus jeden zablúdený varren. Takto tu hniť za nejakou zpráchnivenou stenou ma nebaví.. ale tentoraz nemám na výber, je ich tam moc. To bych vyšla asi horšie len než s pár "neškodnými" priestrelmi. Presuniem sa k otvoru, čo bolo volakedy asi okno a teraz mám ovela lepší výhlad na celé uskupenie nepriatelov. (7 vorchov, 1 varren- pre začiatok, zajtra toho chcípne viac :P) |
| |
| Probojovali sme až do opuštěné budovy.Šťouchnu špičkou do mrtvého krogana. Opravdu mrtvý. Vystoupáme do vyššího patra,ozvou se výstřely.Skočím na zewm.Dopadne mě vrstva omítky a už slyším Shepardův rozkaz.Přikývnu a vrhnu se ke schodům.To už se po nich ženou první nepřátelé.Dva vorhcové a asi 5 varrenů.Vytáhnu granát a odjistím.Když ho zahodím směrem k Vorhcům.Vorhcové se ho v panice snaží chytiti,aby ho po mě vrhly zpátky.Nestihnou,okolo mě lítakí kusy zdiva.Kryju se za zdí.Náhle se ozvě řev a do místností vbíhá mohutný krogan.Napálím mu ránu z boku za krk.Krogan se otáčí a míří na mě brokovnicí.Vystřelím mu několik kulek mezi oči.Padne k zemi.Vrátím se ke shcodům,kde jsou dva vorhcové.Nezabírám se střelbou a bližšímu Vorhovi vrazím pažbu do místa,kde by měl nos.Vorhcoa zakvílí a začne se kutálet ze schod.Cestou sarzí i druhého.Vystřelím po nich pár kulek pro jistotu. A zakleknu,míříice zbraní na schody. |
| |
| Tuchanka - bojiště Vystřílel jsem úplně všechny granáty, co jsem měl u sebe. Celé bojiště bylo skryté v prachu a kouři. Těžce oddychuju. Jenom se lehce uvólnim a začnu hledat členy týmu. Přežili to. Jsou dobří... Trošku je v mysli pochválim a zandám granátomet a vyndám si útočnou pušku, kterou konečně přenabiju. Použitý termální článek zahodim do hromady suti hned vedle mě. Zandám útočnou pušku. Pak se začnu opatrně, ale rychle, procházet po bojišti a zbírat termální články a granáty do granátometu. V náruči donesu svůj nález a položim ho na zeď u schromáždění týmu. Chci si doplnit zásoby granátů a termálních článku, když v tom zaslechnu jakési kňučení, či co. Otočím se a spatřim Jack, jak ze sebe něco vyřezává. Šílenej člověk... Sedí opřená o nějakej kus suti a něco vydloubává dýkou z boku. Sedí ke mě zády. Pomalu k ní dojdu. Mezitím se pustí do ramene, ale já na první pohled poznám, že už na to nemá, protože ji málem vypadla dýka. Rychle dýku zachytím a přesně, silně a velice rychle vyndám projektil z ramene. Položim ji dýku na nohu a vpíchnu ji medigel, který měla na zemi u sebe. Takhle to bude lepší. Otočím se od Jack a jdu k hromádce nábojů. Doplním si granáty do granátometu a do zbroje. Pak se zásobim (celkem 10 granátů a 5 termálních článků). Pak se vydám za Shepardem, který už vyrazil dál. Procházíme troskami čehosi, co kdysi dávno byly stavby kroganů. Naše touha po konfliktu zničila tuto planetu... Jen lehce zapřemýšlím během přemisťování. Tuchanka - zničený barák Prasklinou ve zdi nás Shepard zavedl do nějakého porolozpadlého domu bez střechy. Na zemi se tu povaluje nemalý počet mrtvol. To musela být slavná bitka. Zvedáme se pomalu po schodech, když v tom se ozve pár výstřelů a přes zeď mě do štítů zasáhne pár střel. Okamžitě odsprintuju na jinou pozici u okna a zakleknu. Tak a máme tu další! Lehce vykouknu ven a spatřim značnou přesilu. Vyndám útočnou pušku a připravim se k palbě. Tohle bude tuhý. Okomentuju to do komunikátoru. Vykouknu a rychle zamířim na jednoho vorchu, který se prakticky nekreje. Dvě rychlé střely a už měl v hlavě díru. Zase se schovám a hned mou pozici pokropí déšť střel. Shepard mezitím rozdá "rozkazy". Sheparde, už se na tom pracuje! Zachechtám a položím útočnou pušku na zem. Vyndám granátomet a vykouknu z okýnka. Hned mě nakryje sprška střel, ale já se neschovávám. Zamířim na skupinu třech vorchů, dvou kroganů a tří varrenů, kteří se skupinově rozběhli do baráku. První a pak za nim druhej granát. Vorchové a varreni se rozletěli na kusy, ale krogani to překvapivě přežili. Vy svině! Zazněl výstražný signál, protože mi spadly štíty, a já se na poslední chvíli schoval. Položim na zem granátomet a vezmu útočnou pušku. Střelba na mou pozici oslábla, kvůli mým spolubojovníku a tak jsem se bez štítů vyklonil a pár střelami dorazil povalující se krogany. Když už jsem se chystal do krytu, tak mě pokropila sprška střel, až jsem si z toho málem sednul na zem. Opřel jsem se o zeď a prohlédnul se. Střely mě naštěstí nezranili, ale podloubaly mi zbroj. Hajzlové zasraný!!! Jsem nasranej, ale stále rozvážný. To co prošlo jednou, podruhé může dopadnout dost blbě. Počkám dokud se mi obnoví štíty. Pak lehce vykouknu po nepřátelích. Skupina 7 vorchů se schovávají u jiné zříceniny. Zalezu do krytu. Přímou střelou je rozhodně nedostanu. Znovu vykouknu. Zřícenina vypadá doti nestabilně. Dokonce je tam kus zdi nakloněn nad vorchy a drží opravdu na vlásku. Zase se schovám. Risknout? Proč ne? Čapnu ze země granátomet a vyklonim se. Střelim jednou do zlomu zdi a pak ještě jednou. Zeď zapraská a ulomí se. Vorchové se snaží uniknout, ale kus zdi je zavalí. Parchanti! Schovám se. Znovu si vezmu útočnou pušku a chystám se vyklonit, ale ozve se exploze. Dohajz..! Zeď ,o kterou jsem se opíral, se rozsypala pod sílou exploze granátu. Než se nadám, tak padám dolů mezi nepřátele. Těžce dopadnu na zbytky zdi a tím se mi schodí štíty. Doprdele! Ležim za kusem čehosi, co mi pro teď zachraňuje před střelbou nepřátel. Při pádu jsem upustil útočnou pušku a teď se válí tři metry od mého krytu. Pohotově se překulim na břicho a zakleknu. Vyndám brokovnici a jednou jedinou střelou vyřadím z provozu vorchu, který se mě nejspíš chystal jít dorazit. Hned si lehnu, protože si všimnu krogana s granátometem. Granát prolétne nademnou a zasáhne zeď za mnou a mně posypou kusy zdi. Oklepu se a zakřičim do komunikátoru. Sundejte toho zkurvenýho krogana na mejch jedenácti! Má granátomet! Zase se lehce zvednu a vidim, jak se ke mě žene skupina 5 vorchů se samopaly a jednoho s plamenometem. Brokovnice je na takovouhle vzdálenost k hovnu. Tiknu očima k útočný pušce. Kurva! Rozeběhnu se stále bez štítů pro pušku a hned jdu do skluzu, abych ji mohl chytnout ve vysoké rychlosti. Už během běhu pocítím pár průstřelů přes zbroj. Zastavim se za hromadou suti, která mě jakž takž kreje před střelbou. Lehce se nadzvednu a zamířim na vorchu s plamenometem na ventil, který mu čouhá za hlavou. Vystřelim celou dávku a vorcha exploduje společně s celou svou skupinkou. Jsem hned nucen si úplně lehnout na záda, protože mě nepřátele drží v šachu. To je v prdeli! Když ležim, tak spoza sutin na mě skočí dost velkej varren, který přežil nejeden boj. Zvednu útočnou pušku a stačim dvakrát střelit, ale pak mě varren kousnul do ruky. Trefil jsem ho dobře, ale jeho čelisti mi dost silně mačkají ruku s puškou. Ten varren to má za sebou. Já taky, pokud se odsud nedostanu.Druhou rukou vyndám ze zbroje novou dýku a začnu varrenovi odřezávat spodní čelist. Ještě žije, takže sebou začne škubat a to fakt bolí. Zavrčím a zrychlim. Konečně se mi to podařilo, ale skočil na mě další varren a přimáčknul mi obě ruce. Varren se pomalu naklání, aby mi ukousnul obličej. Zajebaný varreni!!! V záchvatu běsnění se mi podařilo uvólnin levačku, ve které jsem třímal dýku. Zabodnul jsem ji varrenovi do hlavy zleva. Jenomže už nejde vyndat zpátky. Nejspíš uvízla v lebce... Najednou pocítim, jak se k váze dvou varrenů ještě nějaká přidá. Přes mrtvoly uvidim třetiho varena, který se nademě pomaličku naklání. Lidi, potřebuju trošku píchnout! Snaží se mě kousnout, ale já mu nastavim levačku. Pořádně mi do ní kousne a prokousne dokonce i zbroj. Začíná boj o život. Snažim se každý kousnutí zakrýt rukou. Radši ruku než obličej. (18 vorchů, 2 krogani a 5 varrenů) |
| |
| Začne mela. Ani pomaly nestíham sledovať, kolko z nich už pochcípalo a vidím, ako sa všetci hrabú na vyššie poschodie. Kurňa! V tom nepriatelia vrhnú do budovy a Zaeed ich pohotovo odrovnal granátom, ktorý síce padol ďalej, než som sa nachádzala ja, ale tlak mnou mrštil o stenu a skoro ma "prizabijú" časti tiel, čo z tej hromádky chudákov ostala. Mierne otrasená vyskočím zo zeme sledujúc dieru. Musím prebehnúť okolo a tak môžem vyjsť po schodoch vyššie, abych mala lepší prehlad. Vyštartujem smerom ku schodom ale to už po mne začne strielať i "smečka" a rýchlo odhodím granát, ktorý so sebou vezme 2 vbiehajúce varreny, 1 vorchu, ktorému musím ešte trochu pomôcť, aby "dodýchal" a pekne chcípnul. Vybehnem po schodoch a to ma skoro zotnú trosky z padajúcej steny, pričom mi niekto zhodí štít, tak mi neostáva nič iné, len sebou hodiť o zem. Prekotúlam sa k najbližšej diere a vykuknem cez otvor. Mám nadohlad krogana s granátometom. Grunt řve, na mňa padá omietka.. a ani nieje isté, či toho blbca trafím. Je trochu mimo môj uhol. Srát na to. Začnem strielať, pričom mnoho striel sa zabodne do masy trosiek, za ktorý je zapadnutý. On zpozoruje miesto, odkial k nemu dopadajú strely a vypáli z granátometu. Nedbám na vystrely od iných a vystrčím sa z úkrytu. Štít zaznamená kritické preťaženie, ale granát biotikou mrsknem späť. Buchne a rozmetá krogana i jeho úkryt na kusy, pričom sebou vezme i 3 vybiehajúce varreny, ktoré sa o krytie nestarajú. Presuniem sa. Granáty letia vzduchom, ničia okolité krytie, niektoré aj preletia niekam za budovu. Niekolko sa mi podarí poslať späť, ale začínam byť znovu vyčerpaná a moje spätné "prihrávky" niesú také presné ako pred tým. Teraz už som rada, že sa mi podarí odkloniť smer, aby to nenapálilo do steny za ktorou trčím. Vlastne už ani poriadne nevidím, kam to odstrelujem, pretože z tolkých detonácií sa zdvihol vskutku enormný oblak prachu. Ono je počuť už len rachot a krik. Trosky lietajú a tentoraz ani neviem ako, podarí sa mi touto "tenisovou taktikou" odstrániť 3 vorchov, ktoré sa schovávali v okolitých rozpadlinách. Zrazu sa ozve Grunt. Spomalene pozriem okolo seba, ale Grunt nikde. Zamračím sa ale neďaleko mňa sa nachádza velká diera, ktorá tam pred tým nebola. Prekotúlam sa o pol metra k nej a do zorného pola mi padne jak Grunt, tak i tie prerastené potkany čo sú v ňom zakusnuté. "Zastrč hlavu Grunte, skúsím ich odstreliť. Len mi ich nastav, aby som sa trafila." Poviem do komunikátoru a namierim. Výstrel. Jeden druhý tretí... Niesú príliž presné, triafam i mimo varreny (2 chcípli). Nemám čas to zisťovať a zapadnem pred ďalšou vlnou, ktorá ma doslova pokropila. Prekotúlam sa a len cítim, ako sa podlaha pod návalom tolkých vystrelov chveje. Zanadávam do prirodzeného hluku. Začnem páliť po kroganovi, ktorý sa rozhodol vybehnúť po schodoch. Opätuje strelbu, ale som schovaná za hromadou haraburdia, tak na mňa nemá až taký dosah, lenže sa rýchlo približuje. Do prdele.. Dôjde mi munícia. Vezmem druhú zbraň, ale na tohto blbca už nemá taký účinok. "Ostrelte to, kurva! Schody!"Zavreštím do komunikátoru a snažím sa pred ním kryť, opätovať strelbu... či narážať doň biotikou.. Ale padajúce sutiny mu moc neubližujú.. a mne dochádza energia a kôpka predomnou sa zmenšuje. Pokial ho niekto nesundá, je po mne. (7 varrenov, 4 vorche, 1 krogani) |
| |
| Tuchanka-bojiště Zdálo se že jsme první střet přežily. Proto jsme si složil odstřelovačku zpátky na záda a seběhl sem za zbytkem týmu. Když Shepard řekl že se přesouváme tak jsem do ruky vzal samopal a následoval ho. Po nějakém čase jsme se dostali do zvláštní budovy. Nepřátelé spustili palbu a já se přikrčil k zemi aby mě náhodou netrefila žádná kulka. Voni si snad nedají pokoj! Shepard na mě zavolá a já jenom přikývnu. Rozběhnu se k vzdálenějšímu oknu a sundám ze zad Caina. Poté zapnu neviditelnost a stoupnu si před okno a začnu nabíjet zbraň. Cain se třese v mých rukou a já se snažím udržet zbraň tak aby náboj padl tak nějak mezi nepřátele. Náhle zbraň vypálí. Zpětný ráz mě odhodil dozadu a po chvíli přišel obrovský výbuch. Poté se skrz okno přihnala tlaková vlna která otřese budovou a naplní jí prachem. Opatrně se zvednu a chytnu se za žebra. Asi mám přelámanou polovinu žeber! Sakra práce! Zakašlu krev a dojdu k oknu. Opatrně z něho vykouknu abych si prohlédl obří kráter který vznikl po mé ráně. V kráteru se objevují různé kusy masa, krve, hromádky popela, spálené končetiny a podobně. Jenže výbuch nebyl dost velký a spousta kroganů se začne zvedat z okraje výbuchu. ( 20 kroganů, 2 vorchové.). Vytáhnu pravačkou těžkou pistoli a začnu přesně mířit a poté střelím po jednom Kroganovi. Rána ho zasáhne do hrudníku ale nezabije. |
| |
| Tuchanka Když se ozve mohutná rána tak sebou jen trhnu a kusy zdiva se sesunou mým směr. Donutílo mě to uskočit stranou a tím se zasypal výhled z okna ze kterého jsem pálil. Kouknul jsem na zbytek týmu ale místo aby se drželi uvnitř a měli dostatečné krytí tak se ztratil Grunt i Jack. Postavím se na nohy a rozeběhnu se směrem ke schodům kde by měl bejt Zaeed. Doběhnu ke schodům a vidím jak se Zaeed postaral o těch pár nepřátel. Když vyběhnu ven tak se ozve další mohutná rána. Majký zřejmě vypálil z Caina. Jen taktak jsem stačil zalézt za kus další zdi která mi teď slouží i jako krytí. Když vše utichlo je slyšet jen pár výstřelů. Vykouknu a všimnu si Krogana jak se dostává za nějakou suť. Najednou se ale ozve i Jack a křikla pár slov. Neváhám a začnu pálit po tom Kroganovi aby tu nepřekážel. Pár přesných zásahů do hlavy ho zastavilo a on se skácel k zemi. Rychle se rozběhnu tím směrem a najdu Jack. Podám jí jeden zásobník a kryju jí palbou. Pár výstřely se ujistím že dva Vorchové přestanou otravovat. Rychle přebiju a zbývá mi už jen jeden zásobník. Našel jsem dva cíle a párkrát vystřelil. Další Krogan se skácel a k tomu i další z Vorchů. Zbývá mi už jen pár kulek. Než ale stačím najít cíl tak se mi na ruku pověsí poslední Varren. Ranou do hlavy otupím jeho stisk a on povolí to mu uvolnilo ruku a rychle aktivuju Uni-Blade. Ten mu rychlím pohybem pravé ruky projel hlavou a já měl znovu po starostech. Podle všeho už zbývají jen Krogani. Pomohl jsem Jack na nohy a táhnu jí do většího bezpečí. Najednou se kolem mojí hlavy proletí pár kulek a když se ohlédnu tak vidím jak se další dva Krogani skáceli k zemi. Kouknu směrem k domu a všimnu si Majkýho v okně. Majký se postaral o dva Krogany a tím nám zachránil krk. Jen se pousměju a do komunikátoru jen poděkuju. " Díky Majký." Dotáhnu Jack až do domu a když jí pokládám tak se její zbraň zachvěje a další z Kroganů padnul. " Díky Jack." Ohlédnu se a kryju další palbou. Zasáhnu Krogana co je poblíž a přesouvá se. Když mi ale v M-96ce dojdou náboje tak vytáhnu pistoli ve které mám dalších šest patron. Vystřelím dva a Krogan padne. Vezmu jeden granát kterej si šetřím celou cestu a hodím ho do houfu dvou Kroganů. Výbuch je okamžitě připravil o části končetin a dost je potrhal. Nejsou schopni boje a proto umírají. Ohlídnu se a kouknu se kolem sebe. Všude se zdá být klid a tak svolám zbytek týmu. " Podle všeho je už klid. Sraz pod schodama Jsem tu z Jack a se Zaeedem." Řeknu do vysílačky a čekám než se tu zbylí členové týmu sejdou. Když se sem dostanou tak si je prohlédnu a na uni-nástroji aktivuji hromadný medi-gel i kdyby ho nikdo nepotřeboval. Všem se medi-gel nanesl na rány a když se tak stalo tak si sednu na schody a kouknu se po ostatních. " Je to tady dost hustý. Musíme najít nějaký termální zásobníky nebo něco s čím se později můžeme bránit. Takhle moc dlouho nevydržíme pokud to takhle půjde dál. Jak ste na tom? Já mam pět nábojů v brokovnici, tři v pistoli a pak už jen Uni-Blade. Je to zlí. Ale ještě není konec." Dořeknu to a pak už jen sedím a sleduji ostatní jak na tom jsou oni... Počet zabitých 12 (5 Kroganů, 2 Krogany Majký a 1 Jack při krytí :-) 1 Varren a 3 Vorchové) |
| |
| Tuchanka Když se vám podařilo zbavit se hojného počtu nepřátel. Mohli jste zkusit najít nějakou tu munici která by se vám mohla hodit. Pokud jste začali s prohledáváním tak jste našli jen šest termálních zásobníků a dva granáty. Mohli jste po krátké pauze pokračovat dál ve směru na neutrální půdu kde najdete Wrexe. Další kusy sutin přes které se musíte dostat jsou jen spadlé budovy v okolí. Kdysi malebné stavby než vypukla brutální válka na této planetě. Pokračovali jste dál a v dálce asi sta metrů jste mohli slyšet střelbu. Pokračovali jste tím směrem dál než jste narazili na další odpor. Do cesty se vám připletlo kolem padesáti Vorchů. Zatím o nikom z vás nevědí protože vás mají v zádech. Raději by jste se měli schovat za spadlé budovy a sutiny kolem vás. Vorchové jsou před vámi asi 40 metrů a mají dostatečné krytí takže po nich nemůžete hned jen tak pálit. Napravo od vás je zřícený barák který měl kdysi šest pater. Výtah je zaseknutý a nepoužitelný a schody vedou jen do druhého patra. Zbytek schodiště je nepoužitelné, kvůli jeho zřícení. Ve druhém patře jsou dvě okna. Jedno má pěkný výhled na Vorchy a druhé vede do ulice ze které jste přišli. Nalevo od vás je celkově zřícený barák a krýt se můžete za sutiny které jsou rozsety všude kolem. Na proti vám stojí stejný terénní náklaďák kterým jste přijeli. Je ale nepoužitelný a zničený. Může vám ale posloužit jako dobré krytí. U Vorchů si ale můžete všimnout toho že si nevšímají vás ale jejich střelba směřuje před ně. Je jasné že jim stojí něco v cestě a vy to zrovna nejste. během vašeho krytí a plánování si také můžete všimnout další skupiny Kroganů která se k nim právě blíží a kryjí se za jejich krycí palbou. Vorchové kryjí své společníky střelbou. Kroganů je kolem čtyřiceti a pokud se někdo z vás dostal do okna kterým vidí na Vorchy a teď už i Krogany tak si můžete všimnou hojného počtu Kroganů který potlačuje jejich pokus o vítěství. V čele kroganů kteří bojují z vaším nepřítelem si můžete všimnout Urdnota Wrexe. Vaše munice je minimální ale můžete si být konečně jistí tím že jste se téměř dostali ke svému cíli... Počet nepřátel 90 - (40 Kroganů a 50 Vorchů)... |
| |
| Tuchanka O krogana do kterého sme střílel někdo vyplýtval dost kulek a ten padl. Poté sem vytáhl samopal a rozhlédl se po bojišti. Všimnu si dvou kroganů kteří se blíží k Shepardovi. Okamžitě sem si pevně zamířil a vystřelil dávku, druhou. Potom zamířit kousek vedle a opět dávky. Dva krogani padnou k zemi mrtvý. Chvíli potom se ozve Shepard ohledně místa setkání a tak vyrazím dolů. Jdu pomalu a levou rukou se držím za hrudník. Když se sejdeme dole a Shepard nabízí medigel tak odmítnu. Začne se probírat stav zbraní. "Jsem na tom celkem ještě dobře Sheparde. Mám jeden samopal plně nabitej, druhej skoro prázdnej. Pistoli mám tři náboje ale ve sniperce mám ještě deset střel. A zatím sem použil jenom jeden z pěti granátů. Navíc mám tyhle 4 zásobníky. Kdo má útočnou pušku měl by si vzít. " Nabídnu shepardovi dva zásobníky a Gruntovi s Jack po jednom. Poté se pustím do prohledávání okolí kvůli zásobníkům. Co najdu opět podělím ale dva zásobníky nechám pro sebe. Poté pokračujeme dál. Když dojdeme a uvidíme další malou armádu nepřítele tak zakleju. Podívám se na Sheparda a ostatní. " Vylezu do tý budovy. Čím víš budu tím lepší pozice. " Odepnu si tři granáty. "Tady jsou granáty. Tam nahoře je nebudu potřebovat. Vy je nejspíše užijete. " Poté počkám až mi Shepard dá povolení odejít a já vyrazím nahoru. Jdu rychle ale opatrně abych nebyl viděn. Nakonec se dostanu do budovy. Naštve mě když zjistím že víš jak do druhého patra se nedostanu. Ale přejdu to velice rychle a už běžím k oknu. Rozložím odstřelovačku a opřu si jí o rám okna. Prohlížím si bojiště, poté zapnu komunikátor a promluví ke všem. "Kroganské posily se blíží dejte si pozor. Zdá se že jsme narazili na armádu Urdnota Wrexe. Vidím ho naproti našim nepřátelům. Dávají si docela zabrat. " Poté namířím odstřelovačku proti Kroganům a začnu střílet. Nespěchám. Vždy pečlivě zamířím abych neminul a poté vystřelím. Nakonec odstřelovačka zacvaká na prázdno a já musím vložit další termální zásobník. Přibude mi jedna rána a já opět pečlivě zamířím a vystřelím. Poté schovám odstřelovačku na zádech a vytáhnu těžkou pistoli. S její pomocí sundám štíty jednomu kroganovi který už není tak daleko. Pistoli rychle schovám a než se mu doplní štíty tak zbytkem ze svého samopalu ho zastřelím do hlavy. Nakonec mi zbývá jenom 1 samopal a jeden zásobník. Proto se rozhodnu si ho chvíli šetřit a rozběhnu se dolů abych se dostal blíž k ostatním. (11 kroganů.) |
| |
| Pokračovanie Vystrelujem z pušky do krogana, ale moc mu to však nerobí.. ako keby ho tie ohnivé strely nestravovali. Som z toho vytočená, energia sa rýchlo stráca vďaka biotike, ktorú naň niekolko krát vyšlem, keď sa zrazu ozve masívny výstrel, alebo čo a otrasie sa zem. Skrčím sa za hromádkou, na čo ma zasype ďalšia vrstva zo steny a krogana na chvílku stratím z dohladu. Zjavne sa zkotúlal späť na prízemie. To však netrvá dlho a on je späť. Avšak je po chvílke zabitý Shepardom. Ten ku mne pribehne a s podaním mi zásobníku, zaháji palbu na smradov, čo prišli na dohlad. Chmatnem po gulomete, naložím ho a podporujem jeho palbu. Aj tak vystrelím tak tri krát a oni chcípnu. S výdychom zvesím hlavu. Toto bolo o dobre hnusný chlp! Ale podla zvukov ešte nieje koniec a Shepard ma vytiahne na nohy. Vďačne príkývnem a odtiahne ma do lepšej pozície. Nechám sa ochotne vliecť. Som vyčerpaná a to málo energie čo mi ostalo využijem efektívnejšie.. Ešte ich tu pár je. Samý krogan, sakra... Než si však stihnem dosadnúť do prachu, zbadám, ako sa jeden krogan chce angažovať s granátometom, tak po ňom začnem páliť. Umre. Po krátkej chvílke je počuť len nárek a zlostné prskavé nadávky, ako naši protivníci vďaka efektívnym amputáciam pomaly chcípajú. Zachechtám sa a opriem sa o zdemolovanú stenu. Nebyť tých dvoch priestrelov a následnej malej pitvy, takáto sranda by takto nezničila.. do prdele.. Po chvíly sa všetci zlezú okolo a Shepard aktivuje medigel. Niesom síce zranená.. ale rozhodne mi ďalšia dávka nezaškodí. Predsalen tie minulé priestrely stále bolia... Pocítim úlavu a opriem hlavu o stenu. Chvílu len pozorujem ostatných, ako kontrolujú zásoby. Vždyť jo.. "V gulomete necelá polovica v ťahu. Do útočnej mám ... posledné dva zásobníky a ešte.. štyri granáty." Ozvem sa a ochotne si prevezmem jeden zásobník od Majka. "Pokial nás prepadne podobne početná banda, tak s totuto chudobnou zásobou budeme kúsok v prdeli." Zamrmlem viac menej pre seba, keďže ono je to každému aj tak jasné a vyškriabem sa na nohy. Budem sa musieť z tohto dostať. Preberiem ďalšiu skromnú zásobu "ničivej sily" a Vyjdeme z tejto rozpadliny. Znovu sa dáme do kroku a pokračujeme pustinou. Chvílu ju vskutku pokoj, ale ono aj tak niečo príde. A naozaj. Netrvá dlho a dostávame sa do závesu početnej skupine vorchov. To že o nás nevedia je síce plus, ale aj tak ma rozčuluje nedostatok munície. Otrávene zamručím, ale pri pohlade na granáty sa mi rozžiaria oči. Škoda, že vás mám tak málo! Presuniem sa rýchlym krokom smerom k jednému z rozpadnutých domov a zahladím sa do dialky. Vorche sú plne zaujaté niečím iným. Vidím ako občas jeden padne k zemi, alebo sa jeho telo rozletí na niekolko kusov. Zbadám, ako ich utláča banda kroganov a na tvári sa mi natiahne velmi škodoradostný úsmev. Zjavne to bude zaujímavé. Sledujem to a začínam sa opätovne baviť. Aj len obyčajné pozorovanie masakru je celkom povzbudzujúce. Skrčím sa za sutinami a čakám. Nebudem plytvať nábojmi, mám ich málo, však oni sa zabijú medzi sebou. Po správe, že to má byť posila od kroganov a nie obyčajná vzbura medzi nimi, tak len nadvihnem obočie a znovu pozriem smerom k nim. Padajú ako muchy. Trochu im pomôžem, v podstate ich mám na dostrel.. s dobrou trefou, by som k nim mohla poslať detonačnú zásielku. Odopnem z opasku granát. "Rob svoju prácu, drahý!" Zamrmlem a s odistením ho biotikou mrksknem k nim. Granát doletí takmer k prvej rade od nás a síce chýba pár metrov, zotne pár vorchov k zemi, pričom niekolký pravdepodobne už boli ranený a nestihli sa zregenerovať, tak tento zásah im moc neprospel. (-2) To mi moc nevyšlo.. Povzdychnem si a prebehnem za zničený náklaďák. Čakám, než ich masívna vlna dotlačí bližšie. "Na slepo" strielať by bolo zbytočné. |
| |
| Tuchanka Když se ozvou ostatní ohledně zásobníků a toho jak na tom jsou tak jen přikývnu. Když se mi do ruky dostanou dva zásobníky tak na Majkýho jen z poděkováním kývnu. Dám každému chvilku na to aby se mohli vzpamatovat a po chvilce se vydáme dál. Pokračuju dál přes další mrtvé místa na téhle planetě. Po chvilce se dostanu i z ostatními mezi dvě rozpadlé budovy a několik sutin před námi. Když mi podal Majký granát tak se jen pousměju a podívám se do davu přes mohutnou suť. Vydám se teda dopředu. Přelejzám přes sutiny kolem a něco mě napadlo. Když Majký sestřelí pár Kroganů a Jack někoho sejme granátem tak se chvilku na to ozve Majký. Řekl něco o tom že vidí Wrexe. Jen se pousměju a do vysílačky řeknu pár slov. " Pokud je tu Wrex, tak už nám zbejvá jen tahle banda. Hodím na pravý křídlo granát a o zbytek se postarám pár výstřely. Pokud můžete hoďte další granát na levou stranu. semkneme je a Klan Urdnotů bude mít lepší možnost střel. Tak jdeme na to!" Dořeknu to a vytáhnu jeden odjištěný granát. Vymrštím ho směrem na pravou skupinu. Granát padne k nohám ke čtyřem Vorchům a k dvěma Kroganům. Granát explodoval a od těch šesti byl klid. Rychle využiju momentu překvapení a vylezu z ukrytu tak abych měl dobrý výhled na nepřítele. Začal jsem pálit po krátkých dávkách a vyplatilo se to. První dávka sundala jednoho Vorchu a další dvě dávky se postarali o jednoho Krogana. Zbylé dvě dávky spotřebuju na další dva Vorchy co se skácej k zemi. Ani nepřebíjím protože rychle vytahuju pistoli a vystřelím poslední tři rány po dalším Kroganovi. Ten se ještě dostává na nohy a proto rychle nabiju M-96ku a vystřelím jednu dávku. Ta ho zasáhne do hlavy a krogan padne. Rychle zalezu do krytu abych se kryl od nepřátelské střelby která si mě už všimla. Kouknu se k nejbližšímu bodu ke kterému se můžu dostat. Rychle vylezu a dvě dávky po třech ranách se postarali o dva Vorchy co stáli skoro už u mě. Rychle vyběhnu a skočím za nejbližší místo kde budu líp chráněn před střelbou. rychle přebiju a čekám na dašlí šanci abych mohl začít se střelbou po nepříteli... Počet padlích nepřátel 13 (9 Vorchů a 4 Krogani) |
| |
| Skupina je pomaly utláčaná prichádzajúcou "posilou" a schovaná za hromadou šrotu sledujem, ako sa čoraz viac zmenšuje. A to už aj pričinením Shepardovho zásahu. Následne počujem ako volá, aby sme ich trošku začali separovať viac k sebe a so zlomyselným úsmevom vytiahnem ďalší granát. "Len leťte hruštičky... sladké hruštičky, ochutnajte ich omamujúce účinky!" Odistím granát a hodím ho k lavej časti uskupenia nepriatelov. Granát sa odkotúla najbližšiemu kroganovi pod nohy a ešte vidím, ako sa naň nachápavo vejrá... a granát buchne. Zvesela sa rozosmejem a mám nutkanie vyyskočiť z úkrytu a začať poskakovať vo vlne veselia, čo ma znovu popadla... I keď granát sebou zobral len jedného krogana a dva vorche, čo sa zrovna snažili uskakovať pred útokom kroganov z Wrexovho klanu.. ale tak čo je lepšie. Nechať sa rozstrielať, či sa nechať vyhodiť do vzduchu detonačnými maznáčikmi? No nie je to predsa vopred jasné?! Môj granát zaistil, že sa k sebe viac "primkli" ako keby sa im v silnom "objatí" podarilo uniknúť smrti. Chutná vidina lásky. Ale aj tak chcípnete. "Ňuňu, poďte si hrát!" Beriem do rúk ďalšiu dávku "smrtelného ovocia" a im ako keby až teraz došiel výzdnam niekolkých výbuchov v ich radách, čo znieslo zo sveta ďalších päť vorchov a ťažko zranilo okolo smrdiacich dvoch kroganov, ktorým pomohla moja dávka z gulometu. Až teraz sa začínajú venovať aj zadnému priestoru a púšťajú sa do Sheparda neďaleko. Schovám sa za tú rozbitú rachotinu a čakám. Jeden, dva... strelba silnie, panika cítiť. Asi im je jasné, kto tu teraz má navrch. Vykuknem von. Počet sa zmenšuje.. preto im treba znovu trošku pomôcť. Zaujatí zmatkom okolo nevšímajú si mojej osoby a tak opätovne namierim gulomet a s pomstou v očiach vystrielam posledný zásobník do jedného značne poškodeného vorcha. Zanadávam, keď mi dojde munícia, tak vyťahujem "náhradníčku" a prikrčím sa u zemi. Až teraz si všimli nenápadného ničitela od rozbitého naklaďáku.. Ale moc dlho im ten útok mojím smerom nevydržal. Majú čo robiť s okolitým zmätkom. Znovu ich je o niečo menej. Znovu len číham a kochám sa ich zkazou. (3 krogani, 8 vorchov) |
| |
| Tuchanka Každý z vás se snaží zneškodnit nepřítele který vás má v zádech. Když si vás ale všimli začali útočit nejen na vás ale i na Klan Urdnotů který měli před sebou. Začínali mít velké ztráty. Urdnoti na ně tlačili ze předu a vy jste jim šli do zad. Nepřátelské řady dost prořídli a vy jste měli dostatečně navrch. I když vám rychle docházela munice neváhali jste a útočili jste vším co jste měli po ruce. urdnot Wrex se chopil vedení a probojoval si cestu až k vám. Postarali jste se ještě o dost nepřátel ale nebýt Urdnota Wrexe nikdy by jste z tohoto boje nevyšli živí. Když se Wrexovi jednotky dostali téměř až k vám začali vás obkličovat. Neměli nejmenší tušení o tom kdo jste a co tu hledáte. Než ale mohli cokoli udělat museli to oznámit svému vůdci Klanu. Wrexovi. Ten se dozvěděl o cizácích a během krátké chvíle přišel mezi své muže aby se mohl přesvědčit o tom kdo tu opravdu je. Když Wrex zahlédl Sheparda tak se jen hlasitě zasmál a okamžitě nařídil pár rozkazů. Urdnot Wrex:" Vy vylízaný Bastardi! To nepoznáte Sheparda! Jedinej člověk kterej se dokáže rovnat Nám. Kroganům!" Dořekne a okamžitě se přiřítí ke Shepardovi a podává mu přátelsky svou ruku. Urdnot Wrex:" Sheparde. Co vy tady děláte?" Ptal se tě Wrex mezi tím co ti potřásal rukou. Poté zavelí svým jednotkám aby se přesunuli na neutrální půdu. Vy pochopitelně s nimi. Když jste došli na Neutrální Půdu tak jste mohli vidět obrovský monument který Krogané uctívají a ze kterého mají obrovský respekt. Nikdy předtím se zde nesměli vést žádné války. Došli jste do náklaďáku který byl ještě větší než ten kterým jste přijeli sem. Ten patřil Wrexovi a jeho mužům. Wrex vás tu nechtěl zdržovat a proto vydal dalších pár rozkazů. Urdnot Wrex:" Vyčistěte to tady a pak se vraťte zpět do Tábora. A fofrem!" Dořekl to a vydal se s vámi na delší jízdu až do tábora klanu Urdnot. Kde zatím vládl jeho bratr. Když jste asi po dvou hodinách dojeli z pět mohli jste si konečně odpočinout a nabrat z pět chybějící munici. Wrex prostřídal svého bratra na trůnu jen z menší rozepří ohledně smrti. Wrex si toho nijak moc nevšímal a raději se začal zajímat vaší záležitostí. Urdnot Wrex:" Tak Sheparde, oč jde? Co hledáš zde na Tuchance?" Zeptal se tě a čekal na ráznou odpověď... |
| |
| Tuchanka Stále se snažím udržet naší pozici ale rychle mi začali docházet náboje. Nabiju poslední termální zásobník a vystřílím ho po nepříteli. Sestřelím dva Vorchy a zasáhnu párkrát jednoho z Kroganů. Toho sem ale jen zbavil štítů. Vytáhnu rychle těžkou pistoli ve které mám poslední tři rány a rychle je vypálím proti němu. Krogan padne ale já už nemám munici. " Došla mi munice. Musíme se dostat dál a udržet to!" Křiknu do komunikátoru a uslyším další střelbu. Grunt se postaral o pár nepřátel a Jack z Majkým a Zaeedem taky. Najednou se za mnou ale ozvala střelba. Když vykouknu jde vidět jak Vorchové i Krogani prchají pryč. Jsou ale sestřelováni. " Určitě je to Klan Urdnout. Tlačí na ně! Teď už by to mělo bejt dobrý!" Znovu křiknu do komunikátoru a pak už jen čekám co se stane dál. Když je po chvilce po všem začnou nás obkličovat Wrexovi Krogani. Zbraň mám sklopenou protože v ní stejně nemám munici. Jen je sleduji a čekám až se u mě ukáže i můj tým. Chviku na to se ukáže i samotný Wrex. Jen se pousměju když ho uvidím a podám mu ruku na důkaz přátelství tak jak i on mě. " Tak to bylo jen taktak. Díky Wrexi. Jsem tu ohledně Grunta. Je to člen mé posádky a já bych rád..." V tom ale Wrex něco zavrčí o táboře a já jen přikývnu. Hned na to vydá pár dalších rozkazů a vezme nás ke svému náklaďáku ve kterém nás odveze zpět do jeho tábora. Vlezu do náklaďáku a konečně si můžu oddychnout. Neměl jsem v náklaďáku chuť o ničem mluvit a tak jen čekám než budeme na místě. Konečně jsme dorazili na místo a já následuju Wrexovi kroky k jeho trůnu. Když se prostřídal se svým bratrem tak se jen pousměju. " Tak tohle je hustý." Pak se mě zeptal na to co tu vlastně hledám a proč tu jsem. Předstoupím před něj a začnu mluvit. " Jsem tu kvůli Gruntovi. Je to Krogan v mé posádce a já potřebuju radu. Někdy se nedokáže ovládat a je to až děsivý. Mám někdy chuť ho za to zastřelit. Je snad nemocný nebo co sním je?" Zeptám se Wrexe a rukou ukážu Gruntovi aby se postavil přede mě aby na něj Wrex lépe viděl. Pak už jen čekám na jeho verdikt.... |
| |
| Pam pam, korytnačky útočia! Vyhliadam vhodnú chvílu a vyhádžem posledné granáty, čo mi ostali. Kusy zeme a tiel lietajú po okolí.. Ano, na toto sa lahko zvykne.. keď nepriatel nemá čas zaoberať sa, kto že ho to ničí zo zálohy. Miniem aj zásobu munície, čo ešte zostala pre útočnú pušku a ... kochám sa. Čo môže spôsobiť večšiu radosť? Kto vie.. Usmievam sa ako magor, a po .. v podstate krátkej chvíly na bojisku ostane len Wrexovo klání. Všetci vylezú z úkrytu, Wrex vrieska.. tak vyleziem z poza šrotu tiež a pomalým krokom sa dohrabem k zhromaždeniu. Privítanie velkého krogana so Shepardom prejdem s nadvihnutým obočím, ale nič nevravím. Wrex vyzve svoju bandu, taktiež i nás k pochodu na neutrál. pôdu, tak sa nič nepýtam a nasledujem ich. Ani ma neprekvapí monument, čo sa týči nad týmto bordelom.. je mi to celkom šumák. Prestáva ma to tu baviť. Aj ma poteší, že sa vraciame do tábora.. ale predstava tej roztrkanej cesty, čo zase musíme podstúpiť.. Do prdele.. Teraz mi to už naozaj vytrasie aj ten kúsok chorej duše, čo vo mne ostal. Povzdychnem si a vleziem dnu. Hnusná cesta a táborníci Konečne sa dostaneme na miesto. Rozladená a roztrasená sa vyštrachám z náklaďáku, kde sme boli ako v sardinkárni a natiahnem sa. Takéto straty času kdejakými blbými cestami, je fakt na hovno. Povzdychnem si a nasledujem ostatných k tomu "trónu", u ktorého sme pretým už hnili. Milé privítanie bratov kroganov "okomentujem" škodoradostným úškrnom, ktorý aj tak vďaka maske nieje poriadne vidieť, čo stráca na efektivite, ale neriešim to. Shepard prehovorí. Počúvam a pohladom tekám medzi nimi. Som zvedavá, čo z Wrexa vypadne a čo vlastne budeme robiť. Postávať sa mi nechce, aj keď cítim akúsi... únavu, ale pokial nepadám vyčerpaním, nechcem sa len tak flákať. |
| |
| Boj Doběhnu dolů a vidím že nepřátelské řady značně prořídly. Náhle mi o štít zavadí několik kulek a já zakleknu za nejbližší kámen. Jeden z kroganů se rozhodl že když už nemůže uniknout Wrexovi tak si dojde pro mě. Já vykouknu z poza kamene a samopal vyšle veškerou svojí munici přímo do blížícího se krogana. Samopal začne cvakat na prázdno ale krogan se pořád blíží. Náhle se objeví hned vedle mého úkrytu a já odskočím stranou. Přesto mě krátká dávka z jeho útočné pušky zasáhla a štíty jsou téměř dole. Vytáhnu druhý samopal. Otočím se a vystřelím dávku do kroganské hrudi. Krogan se rozběhl proti mě. Udeří mě pažbou do hrudníku a mě prasknou žebra. Tlumící prostředky uvnitř mého obleku se aktivují a mé tělo náhle bylo naplněnou léky proti bolesti a díky tomu se udržím na nohou. Vyplivnu krev do helmy a začnu zvedat samopal. Jenže on mě udeří pěstí ze strany do helmy a já opět odletím kousek stranou. Zvedne pušku a chce vystřelit. Moje štíty jsou dole ale zároveň s tím mám už v ruce nůž a zabodnu ho ze strany do pušky a ta se zasekne. Krogan se mě pokouší vzít puškou jako kyjem. Já se skloním a udeřím krogana pěstí do hrudníku. V tu chvíli mám pocit že sem si zlomil každou kost v ruce. Opět se mě pokusí praštit ale já aktivuji neviditelnost. Vytrhnu nůž z kroganovo pušky a poté skočím kroganovi na záda a začnu ho bodat do krku. Krogan se chvíli ohání kolem sebe ve snaze mě shodit ale já se držím a bodám. Jenže každá rána kterou mu zasadím do krku se začne skoro okamžitě opět zavírat. Krogan si náhle lehne a přitiskne mě tím k zemi. Začne se zvedat a klesat zády a snaží se mě drtit svojí vahou. Já ho ale v tu chvíli bodnu do oka a krogana to značně překvapí. Poté ho bodnu prudce do druhého. Oslepený krogan se zvedne a chytne se za obličej. Kvůli překvapení se odvalí stranou a já se díky tomu můžu zvednout. V tu chvíli čapnu jeden granát a rychle ho hodím přímo do obličeje oslepeného krogana a skočím na druhou stranu kamene. Poté granát exploduje a krogan je úplně všude kolem mě. Dojdu si sebrat svoje prázdné zbraně, schovám je do pouzder a s nožem v ruce dojdu za zbytkem skupiny. Objevím se kousek od Sheparda a zjistím že nás další banda Kroganů začne obkličovat. Povzdychnu si, zvednu nůž do oblasti hrudníku a druhou jim naznačím aby šly ke mě. "Tak kdo chce odstranit všechny čtyři varlata jako první?" Oni ale nestřílejí ale já si dávám pozor. Když přijde Wrex a začne se vítat se Shepardem unaveně spustím ruce dolů a uklidím nůž. Díky předkům... Po boji Wrex nás dovedl na neutrální území ale já přednášku příliš nevnímal. Mé tělo bylo nadopováno vším možným abych ignoroval bolest. Ale jelikož už sem nebyl uprostřed akce tak to působilo jako uspávadlo. V autě jsem doplnil do všech zbraní munici a jakmile jsem si sedl tak sem i usnul. Nebýt toho že mě někdo probudil tak bych snad i zapomněl z náklaďáku vylézt. Nakonec jsme došly opět k trůnu a Wrex s Shepardem začali řešit Grunta. Já si sedl kousek stranou na kamen a pozoroval okolí. Spánek se o mě ještě pokoušel ale naštěstí už jsem to dokázal ovládnout. Proto jsem seděl a dával pozor co se bude dít dál. |
| |
| Tuchanka - bojiště Přitáhnu si varrena blíž k sobě, aby ho mohla Jack zastřelit. Varen je pěkně hluboko zakouslej. Jak jinak. Najednou sebou přestane varren cukat a mědo obličeje začne týct krev. Snažim se vyprostit, protože jsem zavalen varreny, ale v tom se ozve ohlušující exploze. Varreni ze mě přímo odletí, ale zase mě zasype hromada suti. Tak to mi doprdele chybělo! Když se všechno uklidní, tak zařvu a vyskočim ze sutin. Oklepu se a dám si útočnou pušku na záda. Shepard určil místo setkání. Pomaličku se tam blížím. Vejdu do zřícené budovy a stoupnu si k týmu. Dám hlavu na jednu stranu a ozve se fakt hodně hlasitý zakřupání. Hned na to začne působit medi-gel. A hned je to lepší... Podívám se na své předloktí, které dostalo od varrenů vážně zabrat. Začalo se to zatahovat. Mám jeden granát do granátometu. Brokovnici mám poloprázdnou. Zkontroluju útočnou pušku a zjistím, že ji mám úplně prázdnou. Vytáhnu jeden termální zásobník a přenabiju. Plnou útočnou pušku a dva termální zásobníky. Pomaličku jsme se sebrali a vyrazili dál. Jdeme nějakou chvíli a pak zase narazíme na nepřítele. Okamžitě se za něco schovám. Těch tam je... Prohlídnu si bojiště a zjistim, že všichni ti vorchové po někom střílejí, ale odsud není dost dobrej výhled. Co se ale nestane? K vorchům se začnou přidávat krogani. No super... Vytáhnu granátomet. Čekám než někdo z našich začne střílet. Jakmile někdo začne, tak využiju momentu překvapení a vylezu na hromadu suti. Zamířím na skupinu sedmi vorchů, kteří se kryli za spadlým sloupem a byli ke mně otočení zády. Zmáčknul jsem spoušť a z granátometu vysvištěl granát. Vorchove se pěkně rozlétli do všech stran. Tady jsem si konečně všimnul, že corchové střílejí po jiných kroganech. Měli jiné značení. Žeby Urdnot? Mou myšlenku skoro okamžitě podtvrdil Májky. Schovám se znovu za hromadu sutin, protože se moment překvapení vypařil a nepřátelé se začali otáčet. Vyměním si zbraň a vyndám útočnou pušku. Lehnu si na hromadu sutin a snažím se opětovat palbu. Jako první to schytá vorcha, který se asi snažil pláchnout z boje. Moje zápalná munice udělala svoje. Vorcha padnul na zem mrtvej. Zamířim na dalšího, dalšího a dalšího, až jich padne dalších šest. Takhle pokračuju střílet a průběžně přenabíjím. Nevim proč, ale nějak to nehrotim. Prostě si ležím a odstřeluju pobíhající vorchy. Boj trvá dokud mi nedojdou náboje. Nakonec jsem nucen vytáhnout brokovnici se čtyřmi střelami. Tak pojďtě! Stoupnu si a vyběhnu z krytu. Z jedné strany běžím já a z druhé krogani z urdnotu. Nepřátelé doslova panikařili. Jeden výstřel jeden mrtvej. Nakonec mi došli i náboje do brokovnice. Začal jsem li používat jako ruční zbraň a rozbíjel s ní utíkajícím vorchům hlavy. Skončil jsem na zemi a drtil jednomu vorchovi hlavu, když v tom mě urdnoti obklíčili. Já si jich ale nevšímal a vybíjel si zlost na vorchovi. Nakonec jsem si ale stoupnul. Dívali se na mě opravdu nepřátelsky, ale já na ně neskočil. Vypadám i tak dost drsně a teď jsem navíc celej od nepřátelské krve. K žádnému boji nedošlo, protože mě po chvíli odvedli k Shepardovi. Vyrazili jsme k transportu a zároveň procházeli kolem jakéhosi monumentu. Ten je obrovskej... Na chvíli se zastavim a prohlížim si "pamětihodnosti". Nakonec mě to ale omrzí a jdu do náklaďáku. Po celou cestu mlčim a koukám se na zeď před sebou. Když dorazíme zpět do "jeskyně", tak si to zamíříme rovnou k trůnu. Hned jsme vystavění bratrské "lásce" kroganů. Heh! Usměju se a stojim opodál, zatímco Shepard mluví. Najednou mi naznačí, že mám předstoupit před Wrexe. Jsem trochu natěšenej, ale přitom vůbec nevim, co se bude dít. Hm... Stoupnu si o krok před Sheparda a koukám se Wrexovi přímo do očí. |
| |
| Tuchanka Jen co jsi předstoupil před Wrexe tak si tě změřil pohledem a pousmál se. Hned na to si sedl z pět na trůn a promluvil. Urdnot Wrex:" Tomu nic není. Jen prochází proměnou v dospělého. Řekni mi hochu vymřel snad tvůj klan dřív než tě naučili co se sluší a patří?" Wrex promluvil a vyčkával na odpovědi.... |
| |
| Bla bla, aneb pokec u šutru a "sladkosť" myšlienok. Kyselo sledujem, ako Grunt predstupuje pred Wrexa a očakávajúc záplavu debaty o "minulom živote" a podobných "faktoch", prekrútim očami. Píčus, to bude zas na dlho.. Letmým pohladom zahliadnem Majka, ako si sadá na kameň a s nepríjemným pocitom, že tu naozaj ztvrdneme, kto vie kolko, zvolím rovnakú alternatívu. Usadím sa neďaleko na z polovice rozpadnutý špinavý múrik a zložím si hlavu do dlaní. Znovu ma prepadnú myšlienky z predošlého dňa. Nedbajúc na nie príliž priatelskú atmosféru tejto kobky, zavriem oči a tlmená bolesť v boku a ramene to ako keby znovu rozprúdila do nepríjemných otáčok. Prečo sa nechala tak hlúpo odbiť.. Ako mohla tak sprosto a naivne uveriť tomu sráčovi?! Ako mohla byť tak blbá?! Prečo nepožadovala jasný dôkaz?! A prečo ju nechal tomu uveriť... uveriť tomu hajzlovi.. Pretriem si červené oči a zaryto sa zahladím do popraskanej zeme. "Do riti!" Šepnem si sama pre seba, že sa tým vôbec zaoberám... ale možno nedokážem len tak prejsť fakt, že oni si tam niekde krásne hnijú na nejakej posranej planéte, množia sa ďalej ako zasraní varreni a mňa nechali na pospas Cerberu.. že tým prekliatym sráčom uverili takú sprostosť! Nechám ruky klesnúť na hranu múra. Prečo sa nad tým uvažujem? Však to boli zbabelci... Zamračene pozriem na kroganiu "sešlost" a následne i na zvyšok spoločnosti. No tak, poďme... Nič mu nieje, tak prečo tu ešte kvasíme ďalej? Nespokojne zamručím a tekám pohladom po prítomných. Ja sa nudím... |
| |
| Tuchanka Vyslechnu každé Wrexovo slovo, ale nějak mi to nepomohlo. Stojim nehnutě a úplně klidně. Snad aby mi neušlo jediné slovo, které by mi pomohlo. Dospívání?! To snad musí bejt nějakej blbej vtip... Není to to, co jsem chtěl slyšet. Čekal jsem nějakou nemoc nebo něco podobného, ale dospívání?! Trochu rozčílen a trochu zklamán promluvim. Já jsem žádný klan neměl. Na chvíli se odmlčím, abych přidal chvíli na dramatičnosti, ale nakonec pěkně pomalu přidám. Mým "stvořitelem" byl Okeer. Slovo stvořitel zdůraznim natolik, že to musí dojít i největšímu blbci. Já nejsem obyčejný krogan! Nijak to nerozvádím, protože nepociťuju žádnou potřebu "cokoliv" rozvádět. Pokud neví, kdo byl Okeer, tak si nezasluhuje být tolik vážený. Ale co když Okeer nebyl tak slavný, jak mi tvrdily vzpomínky v nádrži? Co když byl jenom pomatený krogan, který se honil za nedosažitelným snem? Co pak? Založim si ruce na hrudi, protože mě tahle situace nijak nenadchla. Spíše naopak. Co jsem doufal, že tu najdu? |
| |
| Tuchanka Wrex vyslechne každé tvé slovo a pak se na chvilku zamyslí a zasměje se dost hlasitě. Poté se na tebe znovu podívá a odpoví ti. Urdnot Wrex:" Tvrdíš že tvým svořitelem byl Okeer. Nenáviděný nepřítel a zato vážený mezi námi. Pokud tvrdíš že jsi zkonstruován pak nejsi pravý Krogan! Ale každý si zaslouží šanci a patříš hlavně k Shepardovi. Dovolím ti zahnat tvůj hněv aby se z tebe stal pravý Krogan. A pokud uspěješ vysloužíš si jméno v našem Klanu." Wrex dokončí svá slova a postaví se. Pohlédne na Sheparda a promluví. " Sheparde, kolikrát už jsi riskoval život pro svojí posádku. Teď tomu tak ale nebude. Grunt si bude muset projít obřadem sám." Podívá se znovu na Grunta a poté se podívá na zříceninu po levé straně a naznačí Šamanovi aby přišel dolů, pak už jen pokračuje ve svých slovech. urdnot Wrex:" Pokud přijímáš Grunte náš Šaman tě doprovodí na místo ve kterém budeš čelit několika nepřátelům. Pokud uspěješ. Stane se z tebe Urdnot Grunt. Pokud ale selžeš. Tak zemřeš. Proto s tebou nepošlu nikoho dalšího. Obzvláště ne Sheparda. Šamane vysvětli mu co je obřad přijímání a doprovoď ho na místo." Wrex to dořekl a znovu si sedl na trůn. Šaman mezi tím doprovodil Grunta k náklaďáku kde mu vše vysvětluje během jízdy k uhelnému kameni. Urdnotský Šaman:" Dobře Grunte tvrdíš že jsi čistý Krogan. Pokud uspěješ tak jim jsi. Tady tohle je uhelný kámen. Přetrvává tu již od samého počátku Tuchanky. Tvým úkolem je aby jsi zahnal svůj hněv a dokázal ho ovládat tak jako pravý Krogani. Když stiskneš ten spínač uhelný kámen udeří do země a objeví se nepřátelé. Může to být téměř cokoli. Proto buď připraven. K boji tu najdeš vše co se může hodit. Obzvlášť termální zásobníky... ty tu zůstali po mrtvých." Jen co to Šaman dořekne tak se otočí a odchází pryč. Za ním se zavře mohutný poklop ze kterého jste vylezli. Pokud jsi se vydal k uhelnému kameni a stiskl jsi spínač tak se ozvala mohutná dunivá rána a z levé i pravé strany ze kterých je vidět jen schodiště se proti tobě vynořilo několik varrenů. Varreni chodí po skupinkách po pěti. pokaždé když se ti podaří (snad) se jich zbavit se ukážou další. Skupin bude pět. Čili se proti tobě postaví 25 varrenů. " Tuchanka - Tábor Postáváte v táboře a mezi tím než se Grunt " možná " vrátí tak si můžete vsadit na zápasy mezi bílými a červenými Varreny. Nebo se můžete vydat na prozkoumání tábora. Můžete zde nakoupit i nějaké to vylepšení pro výzbroj... |
| |
| Normandie Když jsou všichni pryč a my ostatní se tu poflakujeme na Normandii našel jsem tajný vchod jak se dostat do jádra kde je ovládání EDI. Když jsem vešel do laboratoře kde je Mordin tak právě spal. Byl jsem velice tichý a dostal jsem se až k poklopu. Otevřel jsem ho a vlezl dovnitř a tiše za sebou zavřel. Prolezl jsem několik komor a vylezl jsem v kajutě kde je Thane. Ten tu ale naštěstí nebyl a tak jsem se rychle vydal dál. Dostal jsem se přes pár kabelů až na dlouhou chodbu. prolézal jsem mezi kabely nahoru až jsem se dostal do další místnosti. Když otevřu poklop tak nikde nikdo není. Legion byl někde jinde a to se mi dostatečně hodilo. Rychle jsem začal jednat a vypnul EDI aby nemohla nouzově vysílat nic co se tu právě děje nikomu jinému než mě. Posádka je na pár hodin odpojena od celé posádky Normandie i celého Shepardova týmu.... Než se vrátí tak je bude čekat nemilé překvapení.... |
| |
| Tábor... stále Debata sa rozprúdila.. teda skôr prevzal slovo Wrex a len si založím ruky na kolenách. Grunt má podstúpiť nejaký rituál, sám, a my? Ja? Poflakovať sa na tejto práchnivine. Chjo.. čo som komu urobila? Ja taký nežný milý a láskyplný tvor! Tak pri tejto definícií sa musím držať aby som nevyprskla smiechom. Vskutku vystihujúce. Dobre, ale čo tu budem, keď on musí podstupovať kdejaké šarády aby mohol .. ehm, čo to bolo? Patriť ku klanu? Zamračím sa a znovu sledujem sešlosť, na čo sa Grunt s nejakým ďalším kroganom, údajným šamanom vydá niekam do čerta. Napadne ma niekolko alternatív, ako si spestriť pobyt.. ale nič nieje tak povznesujúce, aby sa mi to v náhlej rozmrzelosti chcelo. Znovu sa rozhliadnem. Vyzerá to tu hrozne pusto. I keď je to tu posiate kroganmi, nechce sa mi s nimi rozoberať ich kultúru... nieže by ma to aj zaujímalo. Zvyšok posádky..? Mám ja vôbec náladu s niekym debatovať? Naozaj nechápem tie svoje občasné pohnútky s niekým sa vykecávať.. i keď len chvílku. Možno mi to naozaj chýba.. i keď niesom spoločenská.. ale neprehodiť väčšinu života s nikým mierne slovo, či hociaké iné smerujúce do pozitívnych výšin.. asi dáva jasne najavo svôj deficit. Možno to má dôvod z tých posledných udalostí, informácií, podivných pocitov a všetkého toho zmätku.. alebo len prepadám nejakej zasranej melanchólií. Alebo že by to len bolo oživenie spomienok, že som niekam patrila..? Chvílu? Vtedy dávno a teraz sa to deje znovu. I keď je to vlastne len pre moje biotické schopnosti. Znovu. Povzdychnem si a vstanem. Prejdem na okraj vyvýšeniny a zahladím sa niekam medzi provizórne "predajne" alebo čo.. zamračene.. Vlastne ani neviem, či sa tu pretĺkať osamotená, či sa držať ich, alebo sa niekam strčiť a znovu si hlavu strčiť do tých hnusných myšlienok.. bez ktorých to už vlastne skoro nejde. Znovu sa otočím k zvyšku. "Fajn. Čo máte v pláne teraz?" Nadhodím nevýrazným hlasom a odkopnem šutr, čo sa mi zjavil u boty. Sama neviem čo robiť. Už som z tých svojích úvah unavená.. zakaždým aj ked sa zriadim v boji, ale i tak skončíme ako víťazná strana, tak ma pri kúsku pobojovom "klude" niečo prepadne a moja nálada je v hajzlu. |
| |
| Tuchanka Poslouchám Wrexe a Grunta jak spolu hovoří. Když Grunt řekne že jeho stvořitel byl Okeer tak se uchechtnu. Jednou si tak jdu po vesmírný stanici a náhle najdeme malé kroganí miminko. Mělo tři metry skoro půl tuny a bylo v kurevsky velký zkumavce. A jelikož na těžítko to bylo moc velký tak sme mu začali říkat Grunt. Poté pokrčím rameny. "Tak jestli jenom dospívá Sheprde tak poletíme na Omegu a koupíme mu nějakej chlast a Asarijskou tanečnici. A budeme mít klid. " Když je Grunt pověřený dokázat svojí dospělost tím že začne zabíjet různý potvory tak si povzdychnu a když Grunt prochází kolem mě tak sundám ze zad Caina. "Na obříku. V náklaďáku jsem našel dost energetickejch článků abych do toho dostal štávu na ještě jeden výstřel. Mě by maximálně zlámalo hnáty. Tobě se to ale může hodit... Tam kam pudeš. A nedej se zabít. " Poté se opět přesunu na svoje kamenné "sedátko". Náhle se ozve Jack a já se na ní podívám. "To záleží na Shepym. On je velitel. Co se týče mě tak bych si rád odpočinul. Prohlídnul si kroganskou nabídku chladných zbraní. A potom buďto můžeme čekat na Grunta až se vrátí. Jestli se vrátí. A nebo odletět na Normandii a nebo se podívat tady po okolí. Jsem si jistej že se Wrexovi může hodit pár dobrejch střelců navíc. Přeci jenom svojí sílu jsme dokázali a tak se s náma musí počítat. Nedivil bych se kdyby nás chtěl Wrex použít jako závaží na vahách aby přesunul moc ještě víc na svojí stranu." Poté si povzdechnu a promnu si krk. "Sakra ty nitrožilní dávky umrtvováků mě hrozně uspávají. Potřeboval bych si aspoň na hodinku lehnout než se mi usadí žebra. " Opatrně si na ně sáhnu a při dotyku zasyčím bolestí. Jo tak minimálně jedno je zlomený |
| |
| Tuchanka Poslechnu si vše co zde zaznělo a jen se pousměju nad tím co řekl Majký a odpovím mu. " Tak to by nebylo na škodu. Ale tady Wrex ví jak na to. Bohužel, taky bych si něco dal." Dořeknu to a pousměju se. Chvilku na to se snažím kontaktovat EDI ale nikdo se neozývá. Je to hodně divný kouknu na ostatní a řeknu jen pár slov. " Zkuste EDI. Nemám sní žádnej kontakt." Když mi společníci potvrdí že ani oni nemají kontakt tak neváhám a otočím se na Wrexe ke kterému pronesu jen pár slov. " Wrexi, pokud se Grunt vrátí tak ať tu počká. Máme jinou práci." Dořeknu to a okamžitě vyrazím zpět k raketoplánu. Ten nás doveze z pět na Normandii. Když jsme se dostali do hangáru byla všude tma. Snažil jsem se stále navázat kontakt ale stále nic. Pokračoval jsem dál a zjistil že se nedá nic dělat. EDI nijak nereagovala ani nikdo jiný z posádky. Většina dveří bylo zamčených ale díky Majkýmu jsme se mohli pohnout dál. Prošli jsme kus lodi než Majký narazil na způsobené problémy. Všimnul jsem si jak Alex dělá něco s počítačem. " Majký, dveře." Řekl jsem na Majkýho a ten dveře otevřel. Dostal jsem se nepozorovaně dovnitř ale ostatní už ne. Majkýmu znovu chvilku potrvá než dveře otevře. Namířil jsem na Alexe pistoli a začal jsem k němu mluvit. " Bejt tebou tak se od toho odtáhnu. Brát tě na palubu byla chyba. Pokud ustoupíš tak máš šanci že přežiješ. Pokud ne máš smůlu." Dořeknu a stále mířím pistolí na Alexe. |
| |
| Normandie Když se na loď zpět dostal Shepard a ostatní tak jsem rychle musel zavřít všechny dveře. Bohužel se do místnosti ale dostal Shepard a namířil na mě zbraň. Když začal mluvit tak jsem na to reagoval a jednu ruku stáhl za záda. " Sheparde, pokud tě nepředám Smrťákům tak zahyne spousta dalších lidí. Ale co spousta miliony ale i miliardy dalších. Ty musíš být předán Smrťákům! Proto teď musím obejít tenhle firewall a kontaktovat kolektory. A ty musíš pokojně přejít na jejich palubu. Oni pak pustí i mojí rodinu. Mají mojí rodinu! Je mi jedno jak to bude. Klidně tě jim předám i mrtvého!" Křiknu na Sheparda a vytahuji pistol kterou mám za zády. |
| |
| Normandie Když poslouchám Alexova slova tak se na chvilku zarazím když začne mluvit o Smrťácích ale hned zase zpozorním. Začne se zmiňovat i o kolektorech a o své rodině. Najednou se začne silně rozčilovat a sahá za záda pro pistoli. Než má pistol v ruce tak se v místnosti ozvou jen dva výstřely. Alex padl na zem celí zakrvácený a se dvěma průstřely v hrudi. Najednou se otevřou dveře a vejde Majký a Ostatní co se dostali už ven. " Musíme to znovu nahodit. Majký udělej to prosím tě. Musíme odnést jeho tělo. Hlavně musíme zjistit jestli už kolektorům neposlal zprávu. Pokud to už udělal tak musíme urychleně pryč." Dořeknu to a zbylá posádka odtáhli Alexovo tělo pryč. Jen vrtím hlavou a přemýšlím zda by nebyla ještě jiná možnost než je tahle... |
| |
| Tuchanka odlet Shepard se zeptá jestli máme kontakt s EDI a tak zapnu uninástroj a zkusím se napojit na EDI. "Něco je špatně Shepy. Nechytám od EDI žádnej signál ale ona by měla vysílat signál neustále. Pokud je teda naživu." Chvíli přemýšlím co se asi mohlo stát. Musíme se vrátit! Shepard už se loučí a mi vyrážíme k Raketoplánu. K raketoplánu běžím jelikož věřím že není čas ztrácet čas. Poté už letíme. Já neustále kontroluji signál z lodi ale ten nepřichází. Naštěstí přístupové kódy k lodi fungují a dveře do hangáru se nám podaří otevřít. Jakmile vylezeme tak je všude kolem nás tma. Nikde se nic nehýbe a je tu ticho. V ruce držím jeden samopal a opatrně s ním mířím před sebe. Dveře na lodi jsou zamčené jako při bezpečností proceduře nouzového uzamčení. Naštěstí za těch x dní co jsem již na lodi mám prošlé veškeré její kódy a mám na ně připravené svoje programy. Dveře nečinní žádné problémy a tak opatrně procházíme lodí k jádru UI. Poté se tam konečně dostaneme a Shepard na mě promluví. Otevřu dveře a Shepard jimi projde. Jenže před námi se opět prudce zavřou a zamknou. "Bosh'tet! " Okamžitě zapnu uninástroj a zkouším otevřít dveře. "Nouzová fyzická uzavírka. Úplně mě odpojil ze systému. " Pokleknu vpravo vedle dveří a otevřu dvířka. Vykouknou na mě kabely, součástky a plošné spoje. Vytáhnu většinu kabelů. "Hned to obejdu vydržte." Několik kabelů rychle vrátím a další začnu přehazovat. Nakonec přendám i několik součástek na plošném spoji. Nakonec si do ruky vezmu dva kabely a prudce udeřím konektory o sebe. Mezi kabely prolétne jiskra ale nic se nestane. Proto to udělám znova a náhle se dveře odemknou. Vrátím kabely do příslušných zdířek a dveře se konečně otevřou dokořán. Zvednu samopal a namířím do místnosti. Tam už se ale jenom válí mrtvý Alex a Shepard. Shepard mě opět osloví a já přikývnu. "Dej mi chvíli. Zjistím co s tím provedl a napravím to." Položím si zbraň na pult a začnu rychle jezdit prsty po tlačítkách pultu. Po chvíli se mi podaří zjistit co Alex provedl a rychle opět zapnu EDI. "EDI. Zapni diagnostiku celé lodi. Obnov přívod energie a zapni veškerá bezpečností opatření. Zruš protokol uzamčení lodi a otevři všechny dveře. Potom zapni diagnostiku a zjisti jestli z lodi byla odeslána jakkákoliv zpráva od doby co sme odešly z paluby. Zkontroluj Firewally a veškerá bezpečností opatření proti případnému napíchnutí. Hlavně rychle EDI. Potom zkontroluj stav posádky." |
| |
| Deratizácia na Normandií Na moju otázku sa ozve Majk. No jo... je to na Shepym. Vždyť jo. Povzdychnem si... znovu a než dohovorí, nespúšťam z neho pohlad. "Hej. V podstate by to mohlo byť asi jediné, čo sa tu dá robiť. Prieskum, nákup, deštrukcia...Možný teoretický oddych, alebo tak niečo.." Hlesnem stále bezvýrazne a zahladím sa na Sheparda, keď prehovorí. Len aby nebol priestor pre myšlienky.. O to nestojím. To, že nemôže kontaktovať EDI mi na tvár vženie aspoň nejaký výraz. Zamračím sa a chvílu sledujem pokusy o spojenie. To sa mi nezdá, aby niečo rušilo signál. Mám dojem že v tom bude ešte niečo viac než obyčajný výpadok. Tak i ja zahájim nejakú aktivitu, ale nič. Bez signálu. Tak to bude asi vážne skrat, alebo sa na normandií niečo deje. Sakra.. Spoločenstvo sa vydá rýchlym postupom k raketoplánu, tak ešte venujem posledný neurčitý pohlad Wrexovi a tak teda ešte trochu kŕčovitým behom nasledujem zvyšok. Nikto na nič nečaká a odlietame. Fajn, som zvedavá čo sa to tam, ksakru robí.. Priletíme bez sebemenších problémov a v hangáry nás obklopí temno. Pomaly vyleziem von a zamračene vytvorím v rukách malý výboj, čo pretne tú šialenú tmu aspoň kúskom trhavého svetla. Majký sa pustil do dverí a o chvílku postupujeme ďalej. Čo to má byť? Ticho, temnota.. Kde je tá extrémne objemná posádka, ktorá sa motá snáď všade kam sa pohnem... a teraz? Nikde ani nohy. Postupujeme rýchlo a opatrne rovno k jadru EDI. Dvere za dvermi. Po chvílke sa tam dostávame a Majk znovu prehodí systém, dvere sa následne otvárajú, ale aj hneď zatvárajú. Shepard stihne prejsť a nám sa to zabuchne pred nosom. Ešte si stihnem všimnúť ako sa tam hýbe ten malý potkan, čo sme ho nabrali na Citadele. "Kurva drát!" Vyprsknem podráždene a výboj vypálim do zavretých dverí. Nieže by mi to bolo niečo platné na pancierové dvere, ale aspoň tá malá priehlbinka a černota vypálená na povrchu prišla celkom vhod na moje pocuchané nervy. Kopnem do dverí a medzitým sa Majk činí. Chvílu to však trvá ale po pár minútkach napätého mrmlania rôznych nepríjemných prívlastkov na Alexovu adresu sa dvere otvárajú. Vrazím dnu a ... Shepard už vykonal potrebnú deratizáciu. Potkan mrtvý u jeho nohách, tak si len sklamane povzdychnem. Zase mi z toho nič nekáplo, do čerta. Shepardove slová ma zarazia u pripravovaného kopu do mrtvoly. Kolektori? ... Ty zasraný smrad! Výkop dokončím, ozve sa tlmené krupnutie a natrhnutá koža na jeho krku a tvári dofarbí podlahu do červena. Nespokojne zamručím. Zas pekný prúšvih. Pokial sa sem dohrnú tie prekliate chrobáky v najbližších chvílach, sme kúsok v hajzlu. Kontrola systému, všetkého okolo... Znovu si ulavím nakopnutím mrtvoly pod sebou. Keby ho Shepard rovno neodbachne, mohla som sa trochu morbídne pohrať s touto troskou.. možno by sa i to celkové napätie tak nejak uvolnilo. Pošahaný radikál. Stačilo by ho účelne streliť do kolien a hneď by sa ti zložil k nohám. Vykopem telo cez dvere na chodbu a nechám ho tam. Ja sa s tým naťahovať nebudem. Vrátim sa a opriem sa o stenu, čakajúc, čo vlastne tá mrtvola vyviedla... |
| |
| Normandie EDI se ti ozvala hned po tom co jsi dokončil celé schéma. EDI:" Vše se vrátilo do normálu. Jen doufám že takovýhle výpadek už nebude nutný. Stav posádky je v plném počtu v četně Grunta který se právě vrátil na Normandii. Podle všeho to vypadá že zpráva kterou se snažil někdo odeslat se odeslala hned po tom co jste mě zapnuli. Měli by jsme odtud rychle zmizet. Zpráva byla odeslána na loď kolektorů. Nemáme moc času. Proto sama převezmu řízení a nastavuji kurz na Omegu. Tam odtud se budete moci pohnout dál." Loď sebou nečekaně škubnula a s vámi to taky hodilo. Během chvilky jste byli u vysílače a ten vás přenesl na Omegu. Omega byla v dohledu a vy jste byli prozatím v bezpečí než se rozhodnete kam a jak pokračovat dál... (EDI - PPJ - Tohle by jsi mohl zařídit ty, další misi :-) ) |
| |
| Novovzniknuté škody EDI naskočila. Pokial sa nikto nebude takto neúčelne hrabať v systéme.. Zahladím sa niekam do stropu medzi trubky a keď spomenie Grunta, tak len nadvihnem jedno obočie. Na to, aký nás to stálo teáter, to šlo nejak rýchlo.. ten ich ceremoniál, alebo čo to malo znamenať. Zamyslene sa zahladím von z dverí na mrtvolu toho červa a rozmrzele zamručím, keď vyjde najavo, že nakoniec tú správu ozaj odoslal. Tak za toto by zaslúžil aj znesvetenie vlastnej chcípliny, sakra! Zatnem zuby a nenávistne ho prebodnem pohladom. EDI berie ovládanie do vlastnej moci a v našom dobrom záujme letíme do čerta. Loď sebou trhne a nečakane narazím do steny. "Vskutku poetické. Za chvílu aby sme pripravovali občerstvenie, keby nás náhodou čapnú tie prerastené, rádioaktívne šváby." Zavrčím cynicky a odtrhnem sa od steny. "Čo to malo znamenať? Čo si od toho sluboval, debil? Aj keby mu tie obludy čokolvek naslubovali, že za výmenu dostane kde čo, aj tak by zdochol v ich sladkom náručí! ... Alebo čo sa to deje s tými luďmi. Do riti!" Prechádzam po tom malom priestore a z očí mi "prskajú" blesky. Pár krát ešte takto "prefrčím" okolo prítomných a keď sa zastavím u jednej zo stien a obdarím ju kopancom. Zhlboka sa nadýchnem a zabodnem pohlad do Sheparda. "Fajn, povedzme, že sa pôjdeme zašiť na Omegu. Ale čo potom?" Rozhodím rukami. "Ja viem. Nič. Bude sa pokračovať v pátraní." Zavrčím rozhorčene odpoveď a prevrátim očami. "Však čo iné. Zachraňujeme predsa galaxiu, tak čo. Lepšie ako sa ubíjať otázkami k inej téme, na ktorú si neviem nájsť konštruktívnu odpoveď." Zamrmlem si pre seba a znovu sa opriem o stenu. Čakám, či ešte niečo z niekoho vypadne alebo budem môcť ísť preč z tejto malej diery. Potrebujem panáka niečoho... ostrého. |
| |
| Normandie Poslechnu si co říká Jack a podle jejich slov začnu i reagovat. Je ale už na pohled jasné že mi taky už rupli nervy. " Tak poslouchej Jack! Pokud se ti tu nelíbí a nechceš pomoct fajn! Už, jsi udělala dost. Nechám ti převést nějaké kredity a můžeš jít. Pokud ne tak se uklidni dohajzlu! Kolektoři jdou po všech a každej se snaží zachránit jak to jen lze. Dejte si pár dnu voraz. Doletíme na Omegu a tam si užijte kdo chce co. Ale už dost toho fňukání." Dořeknu to a bez dalších slov odcházím k sobě do kajuty... |
| |
| Normandie - tři dny po příletu na Omegu Tři dny ubíhali poměrně v klidu. Členové posádky si žili své životy. Užívali si opušťáky, dovolené, někteří se užírali nudou a jiní pracovali. Avšak vše probíhalo poměrně v klidu a tak si všichni mohly zahojit své rány. Ovšem po třech dnech se ozvala opět EDI. "Veliteli Sheparde. Zachytila jsem signál od Admirala Hacketta. Podle protokolů připojených k vysílání se zdá že jde o něco velice důležitého. Chcete s ním spojit v komunikační místnosti? " |
| |
| Normandia, nervozita.. Omega, uvolnenie Keď sa do mňa Shepard obuje, založím si ruky na prsiach a prenikavo mu hladím do očí, ako keby som ho chcela prepáliť. "Neprskaj po mne, sakra! Kam myslíš, že by som šla? Niekam do terénu bez ďalších informácií, čo sa tu v tomto posranom vemíre deje? Či dokonca za svojou milovanou znovunájdenou rodinkou so slovami Chcete mě? a so sladkým výrazom dievčatka, ktorého sa pred rokmi vzdali v prospechu Cerbera? Nie, ďakujem nechcem." Vyhŕknem zo seba takmer na jeden nádych. "Ja viem, že sa každý snaží sa zachrániť, ako sa len dá, viem, že je to dôležité... Len... toto.." krútiac hlavou ukážem na mrtvolu, "spolčovanie.." Myknem ramenami a opriem sa o stenu. Je mi zle. Zo všetkého.. Na Shepardovu poslednú vetu si vskutku pohrdlivo odfrknem. Fňukání.. Vraj fňukání! Do pekla.. Ty ozaj nič nevieš. Odíde. Toto všetko je celé na hovno. Ešte pozriem po zvyšných prítomných, unavene si pretriem oči a mávnutím sa odoberiem preč. Vraj máme znovu volno.. vraj. Ale či stojí za niečo, to je ďalšia vec. Či vôbec túžim po nejakom tom stresovom volne. Ale keď je vo vyhliadke Omega.. Hm, pravda. Miesto zábavy, hriechu.. Asi by som sa mala trochu odreagovať inak než ničením tej trosky, čo bola pred nedávnom provizórnou strelnicou. Tak aj bolo. Moje prežívanie tých ďalších nečinných dní sa stalo.. povedzme znesitelnejším ako predtým. Nebolo priestoru na myšlienky.. na úvahy, či čokolvek iné. Len som nechávala plynúť čas a doslova vypla. Omega je zvláštne šialenstvo vo vesmíre.. |
| |
| Normandie Tři dny uběhli jak voda mezi prsty a já znovu uslyšel známí hlas EDI. Celé tři dny jsem nevyšel ze své kajuty protože jsem stále víc a víc přemýšlel nad plány jak dostat kolektory. Když EDI řekla co chtěla tak jsem jen kývnul a bezeslova jsem se vydal do komunikační místnosti. Po chvilce jsem byl na místě a EDI zahájila komunikaci. Když se ukázal obraz Admirála Hacketta tak jsem ho pozdravil. " Zdravím admirále. Rád vás vidím po dlouhé době, jak se vám vede? A taky... Oč jde?" Zeptal jsem se a pak už jsem jen čekal na jeho odpovědi... |
| |
| soukromá zpráva od EDI-PPJ pro Admirál se zdá poněkud silně ve stresu ale když tě uvidí tak se mu očividně uleví. "Sheparde, ani nevíte jak rád jsem že sem vás zastihl. Máme problém... obrovský problém. Chápu že nyní nespadáte pod Alianci ale pokud nám nepomůžete můžou umřít miliony lidí. " Na chvíli se odmlčí jako kdyby přemýšlel jak začít. "Jak jistě víte neustále se snažíme kolonizovat volné světy. Ovšem po Eden prime a nynějších únosech kolonií nám hrozí že přijdeme o dobrovolníky a sponzory. Pokud Země přestane kolonizovat může to mít nedozírné následky Sheparde. A nyní hrozí že přijdeme o další Kolonii. Jde o kolonii na planetě Externius v soustavě Zeleného draka. Zabrali sme tuto planetu avšak soustava je značně kolonizována i Batariany. Neustále spory nám zabraňují mít tam stálou vojenskou hlídku. Naše vztahy jsou už tak napjaté a Alianční armáda uvnitř jejich prostoru který kolonizujeme by mohlo vyvolat otevřenou válku v celém sektoru. To si nyní nemůžeme dovolit. Náš problém je ale ten že to vypadá že k planetě Externius míří meteorit. Ten meteorit tam ale nemá co dělat. Podle našich expertů se k té planetě nemělo nic přiblížit dalších tisíc let. Zdá se že ten meteorit někdo používá jako zbraň. To není takový problém máme na orbitě planety umístěnou vesmírnou stanici s těžkými děli které jsou schopné meteorit bez problémů zničit. Jenže problém je že před dvěma hodinami sme ztratili se stanicí kontakt! Sheparde ten meteorit za šestnáct hodin dopadne, stanice je mimo provoz a já nemám v okolí tří dnů žádnou loď. Potřebuji od vás aby jste letěli na tu stanici a zprovoznili jí. Ale máte na to jenom 13 hodin! Jakmile překročíte tento čas a rozstřelíte meteorit tak na planetu dopadnou kusy které jí stejnak zničí. Sheparde prosím musíte nám pomoc na té planetě je kolem 80 milionů lidí. " |
| |
| Normandie Když tak poslouchám Hacketta tak si složím ruce na prsou a jen poslouchám dál. Když se zmíní o dalších informacích tak se narovnám a řeknu pár vět. " Vždy jste potřeboval pomoct. Ať už jsem u Aliance nebo pracuju pro někoho jiného. Vždy budu stát na té správné straně. Pomůžu. Pokusím se tam dostat včas abych zprovoznil stanici a zbavil se meteoritu. S Batariany si nedělejte starosti. Můj tým si dokáže poradit z mnohem horšíma věcma než jsou oni. Ozvu se vám za 14 hodin." Dokončím co jsem chtěl a hned podám hlášení Jokerovi. " Jokere vydej se na planetu Externius v soustavě Zeleného draka. A fofrem máme na to jenom třináct hodin. Já informuju posádku." Joker mi odpověděl a okamžitě jsme se mohli vydat na zadané souřadnice. Vydal jsem se do briefingové místnosti kam jsem si nechal zavolat členy týmu. Během cesty se tu ukázal celí tým a já řekl jen pár slov. " Takže se pokusím být stručný. Máme tu problém kterej muže zavinit smrt 80 milionů lidí. Jde o kolonii v soustavě Zeleného Draka. Na planetu Externius se právě teď řítí meteorit. Kontaktoval mě jeden známí a žádá nás o pomoct. Jejich stanice která tam je, je vyřazena z provozu. Podle všeho může jít o Batariany kteří na planetě žijí. Naším prioritním cílem je nahodit znova stanici aby se mohli použít její zbraně. Těma se meteorit dokáže zničit..." Prohlédnu si celý tým abych se ujistil že poslouchají a pokračuju. " Tohle se musí stihnout za třináct hodin. Teď, už je to o pár minut méně, ale musíme to udělat. Je jasné že ten meteorit tam nemá co dělat. Podle všeho se jedná o jakousi zbraň. Tu mi ale musíme zničit. Pak se můžeme zabývat tím odkud to mohlo přijít. Záleží na vás kdo tam se mnou půjde a kdo pro jistotu zůstane na lodi kvůli předešlé události z Alexem. Než tam dorazíme tak se ti co půjdou se mnou připraví. Sejdeme se u raketoplánu." Dokončím svou asi ne až tak příjemnou řeč a dám členům týmu odchod a jdu se taky připravit než tam dorazíme. |
| |
| Nečakaný zvrat.. Tri dni ubehli velmi rýchlo. Ani som si poriadne nestihla uvedomiť, že tá pohoda, ktorá ma po tak dlhej dobe pohltila, je v ťahu. Vyčíňanie na Omege skončilo, ale vidina znovunavrátenia do krutej reality ma zatial nevytrháva do pomyselnej nervozity, či iného negatívneho stavu. Než sa Shepardov hlas rozoznie po celej lodi, tak ležím na posteli so zavretými očami a prehrávam si v hlave, čo sa v tých posledných dňoch... hodinách dialo. Nevpúšťam tam žiadne iné myšlienky, či čokolvek, čo by ma mohlo vytrhnúť z tohto nadneseného stavu. Nebolo moc chvíl kedy som sa cítila skutočne dobre.. tak si to užívam ako sa len dá. Dokonca ani keď ucítim pohyb lodi a Shepard, zjavne znovu nervózny z nejakej skutočnosti, zvolá celý tým do zasadačky, neprejavím žiadny nepriaznivý záchvev. Vlastne sa ma mi nad tým nechce uvažovať, čo sa vôbec deje. Ani sa príliž neponáhlam. Chcem si uchovať ten pocit z Omegy.. Po ktorej mi už teraz snáď začína byť smutno.. Zatracená sentimentalita! Po pár minútach sa vyhrabem z postele, nazujem ťažké boty, po ktorých som musela chvílu pátrať v kajute a vyrazím na miesto stretnutia. V dobrej nálade, usmievajúc sa ako magor na práškoch, sa výťahom nechám vyviesť o poschodie vyššie. Napochodujem do briefingovej miestnosti, kde sa zdá, že tam už zahníva celý tým a hodím sa do volného kresla. To že môj hlučný príchod zjavne upútal pozornosť, okázalo ignorujem a točiac sa v kresle čakám, čo sa bude diať. Shepard spustí. Hneď v prvej časti jeho neúnavného monológu sa zarazím v polke otáčky a zapichnem doň prekvapený, možno i rozhorčený pohlad. Externius..? No do prdele.. Veselá nálada je v ťahu a znovu sa mi v hlave rozoznie siréna. Trochu zmätene zabodnem pohlad do zeme a srdce sa mi z nepochopitelného dôvodu snaží dostať cez uši von. Prečo... prečo sa starám? Oni už niesú moja rodina.. nikto nieje. Prečo ma to ... Vzhliadnem k Shepardovi a znovu sa započúvam, čo hovorí.. ale vlastne len zčasti. Možná blížiaca smrť tých, ktorí boli mojou rodinou ma ... rozhodila. Ani si eviem vysvetliť prečo. Však keby záležalo im na mne, tak by nedopustili aby ma Cerberus ... Tak prečo by mi malo teraz záležať na tom, či meteorit zasiahne ich kolóniu? Či bude po nich? Čo sa zmení? Vlastne čo sa zmenilo, keď som zistila, že sú nažive? Pridalo mi to ďalších pár vtieravých myšlienok do počtu. Kurva drát. Zamračene sa rozhliadnem a keď Shepard "zavelí rozchod" a následný plán stretnutia u raketoplánu, chvílu uvažujem, či sa pridať. Či riskovať, že sa s nimi stretnem.. že ich uvidím, ako sa ich život uberá normálnym smerom, ak pominieme tento exces s meteoritom.. že žijú ďalej. Bez toho aby tušili, že existujem. Znovu pocítim neuveritelnú nenávisť k celému Cerberu, k celej tej posranej organizácií.. Zatnem zuby. Nemôžem tu ostať.. nemôžem ani ísť.. Čo môžem? Čo musím... a čo vlastne chcem? "Musím preč." Zamrmlem si pre seba a vystrelím z kresla. Ešte mám čas na to aby som sa rozhodla.. ísť? Neísť? Netuším. Vlastne ani neviem, kam mám zamieriť. Do kajuty, do strelnice.. nechať to plávať volným smerom, alebo to celé riešiť.. ? Nakoniec zamierim do kajuty, kde niekolko krát nakopnem gauč a svoje nutkanie tu spáchať "hurikánovú smršť" zalejem velkým pohárkom nejakého destilátu, čo ako prvý chmatnem do ruky. Zašklabím sa, na čo sa nepríčetne rozosmejem. "Ahoj mami, tati... prišla som vám oznámiť, že o chvílu sa vaše kusy mrtvol budú nezmyselne rozpadať v prach. Za vašu oddanosť a lásku vás stihne krásny horiaci šutr, čo vás tu rozmetá!" Vyhrknem a mrsknem prázdnym pohárom o stenu. "Paráda, no nie?! Tú chvílu môžte uvažovať nad svojím konaním.. ako ste sa nechali pekne ojebať! Demence!" Prsknem a tlakovou vlnou odstrelím ten úbohý gauč medzi police, čo narobí pekný rachot. "Do prdele!" A s tým sa vyrútim von smerom ku zbrojnici, odkial si vezmem M-96 Mattock, M-5 Phalanx (s muníciou) a niekolko granátov. Neberúc ohlad na okoloidúcich, či okolo stojacich prudkým krokom zamierim do hangáru. |
| |
| soukromá zpráva od EDI-PPJ pro Adresát: Majlaš Kynaj vas Leviatan nar Rayya Předmět: Tali'Zorah nar Rayya Odesílatel: Neznámí Majký. Nevím zdali tě tato zpráva zachytí. Nemám příliš času. Odesílám tuto zprávu tajně jelikož Flotila nechce aby se to dostalo ven. Ale před několika hodinami sme ztratili veškerý kontakt s Tali. Něco se tam nejspíše posralo. Nemůžeme jít kontaktovat a její hlášení také nepřišlo. Vím že se o ní bojíš a navíc jsi na lodi se Shepardem. Prosím pokud můžeš přemluv Sheparda aby jí pomohl. Bojím se že se jí něco stalo. Prosím postarej se mi o ní. Tvůj přítel |
| |
| Okolí Omegy Tři dny ubíhají v pomalém a klidném tempu. Nedělám v podstatě nic náročného. Hojím se ze svých zranění. Občas vyrazím na planetu získat nějaké ty součástky, nákresy atd. Na lodi sem si ze své "kajuty" udělal spíše dílnu s postelí než cokoliv jiného. Tam trávím většinu času. Po většinu času vyrábím granáty nebo si jen tak hraju s elektronikou. Jediné co udělám důležitého je holoblade pro můj uninástroj. Poté se mi podaří rozchodit společně s dalšími techniky na lodi zbraň jménem Arc projector vysílající neviditelný laser který vytvoří vodivost mezi cíli a ničí veškerou elektroniku a štíty. Když mi přijde zpráva z Flotily a já si jí přečtu tak se moje pohoda okamžitě rozplyne. Vyskočím jako čertík z krabičky a vyrazím po schodech směrem za Shepardem. Zrovna stojím u výtahu a jedu nahoru když zazní hlášení od Sheparda že se máme všichni sejít v brifingové místnosti. Kousnu se do rtu až mi vytryskne trochu krve jelikož tuším že se právě něco posralo. Sakra proč teď! Teď ne... ať je to nějaká kravina kterou můžem odřeknout! Tali mě možná potřebuje! Dojdu do místnosti a poslouchám Sheparda jak mluví. Když se dozvím o co jde tak udeřím pěstí do nejbližší zdi a hlasitě řeknu. "FUUUUUCK!" Otočím se a skloněným zrakem poslouchám dál. Když Shepard skončí tak jdu za ním abych si s ním mohl promluvit o samotě. "Sheparde. Na tuhle misi jdu samozřejmě s vámi. Budete potřebovat technika který vám zapojí tu stanici pokud jí ty batariáni nějak poškodili. Beze mě nemáte šanci. Ale hned jak tahle mise skončí musím odletět. Přišla mi zpráva od někoho z flotily. Něco se stalo Tali ale nikdo neví co a nechtějí mi poskytnout další informace. Musím jí najít a zachránit jí pokud má problém. Ale chtěl sem vám jenom říct že tuhle misi neohrozím a pomůžu vám. A teď si dojdu pro věci. " Poté vyrazím do zbrojnice a vezmu si stejné zbraně jako při minulé misi ale tentokrát si neberu Cain ale vezmu si Arc projektor abych ho otestoval v bojových podmínkách. Poté už jenom čekám u modulu až doletíme na místo určení. |
| |
| Přílet do soustavy Zeleného draka Normandy vletí do soustavy a lidé už jsou připravení u výsadku. U výsadku se rozezní hlas EDI. " Právě jsme vletěli do soustavy Sheparde. Zapínám dálkové skenery kvůli meteoritu a zkoumám databázi kvůli planetám. Soustava se skládá z 6 planet. Poslední tři od slunce jsou neobyvatelné kvůli obrovské gravitaci, nulové atmosféře a extrémně nízkým teplotám. Jejich jména jsou Delmary, Aldebra, Veeder. Další tři planety jsou obydlené. Dvě nejbližší slunci jsou obydlené Batariany, Vorchy a Krogany podle informací jsou to velké zdroje surovin, paliva a vzácných plynů a probíhá zde těžba ve velkém množství. Jediná planeta v soustavě je lidská. Planeta Externius je jeden asi tři roky stará kolonie lidského typu. Kolonie je velice prosperující kvůli těžbě a proto má téměř 80 milionů obyvatel. Podle mých snímačů vidím v soustavě ještě Hmotový vysílač, čerpací stanici a zbraňovou plošinu. Žádná loď na skenerech. Zachycuji Meteor. Zpracovávám data..." Chvíli je ticho a poté EDI opět začne mluvit její hlas zní poněkud naléhavěji. "Sheparde podle mých dat Meteorit letí mnohem větší rychlostí než by ve skutečnosti měl. Letí možná dvojnásobně rychleji než tak jak by měl letět podle gravitačních zákonů. Nevím jak je to možné. Buďto ho někdo zrychlil nebo nevím čím to je. Budu dál zkoumat data ze senzorů. Ale podle nynějších informací máte maximálně dvě nebo tři hodiny. " Loď přiletí blíže k bojové stanici. "Zahajuji skenování kvůli známkám života... Žádné živé organizmy nenalezeny. Nesnímám ani jakoukoliv elektrickou aktivitu z počítačů. Zdá se že stanice je zcela opuštěná. Nemohu otevřít venkovní vrata vesnice. Navrhuji opatrnost a otevřít vrata fyzicky pomocí člena ve skafandru. " |
| |
| Roztekane sa dohrniem k výsadku, kde zatial vyčkáva Majk a presuniem sa už pomalším krokom neďaleko neho. Opriem sa o stenu a zabodnem pohlad znovu do zeme. O nič nejde.. o nič nejde. Aj keby z toho vyjde deštrukcia planéty... pokial tam nebudem, o nič nejde. Vážne o nič nejde? Prečo mi z toho klepe na maják a ide ma z toho rozhodiť?! Do prdele aj s tým všetkým! V priebehu mojich myšlienok sa naša "výprava za dobrými skutkami" zkompletizuje a keď sa ozve EDI, trhnem sebou. To vážne nieje normálne.. zlaknúť sa UI?! Vôbec sa zlaknúť?! Trhane sa nadýchnem a započúvam sa, o čom to EDI hovorí. Štatistika sústavy.. okolia.. života. Ale keď zaznie meno Externius, roztlče sa mi znovu srdce ako o závod. V duchu si vynadám, že sa takto nechávam zhovadiť, že sa nechám rozhodiť deštrukciou tých ludí... Ide o ludí, nie o nich. Je to kolónia.. Do prdele, to nieje normálne.. toto už nie. Mala by som sa nad sebou vážne zamyslieť. Zamračím sa. Že som sa v tom hrabala... EDI zmĺkne a to ma tak nejak preberie zo zamyslenia. Vzhliadnem na prítomných a následný naliehavý hlas našej UI a hlavne obsah jej slov, ma privedie... vlastne ani neviem do akého stavu... čumím pred seba ako zmyslov zbavený magor pripútaný na lôžko vo zvieracej kazajke. Neprítomný pohlad, zatnuté zuby, päste... dostať sa do takéhoto stavu u škrtenia niekoho... ten by bol v úplnom háji. Lenže v tom háji sme teraz my... a mňa škrtí ten pošahaný meteor nad palicí osudu tých ludí. |
| |
| Normandie Došel jsem si do své kajuty kde se obléknu a vezmu si zbraně. Vzal jsem si jako vždy svou upravenou M-96 Mattock, pistoli a na záda pro jistotu raketomet. K pasu dva granáty a mohlu vyrazit. Když dojdu do hangáru tak se ozve EDI. Poslechnu si vše co EDi řekla a když skončila tak se na chvilku zamyslím nad jejími posledními slovy. Rozhlédnu se po týmu a řeknu směrem k Zaeedovi. " Pomocí člena ve skafandru. Hih, Grunte otevřete ty vrata. Fajn musíme se tam dostat, vše stihnout do dvou hodin a zmizet pryč. Ale hlavně musíme otevřít ty vrata." Dořeknu a sleduju tým zda jsou všichni připraveni. Pak už jen čekám než všichni nasednou aby jsme moli vyrazit. |
| |
| Normandie Když se vrátím na Normandii tak si poslechnu od EDi vše co se tady stalo. " To je ale bordel." už jsem všem podal hlášení o tom co se stalo během přijímání ohledně rituálu. Když jsem všem i řekl o tom že jsem se zbavil šavlozubce a ostatních bestii co po mě šli jmenoval mě samotný Wrex svým zástupcem. niní je ze mě Urdnot Grunt. Teď už mám proč bojovat a taky se mé smysli a vše ohledně tohohle všeho běsnění ztišilo. Smysli se zesílili ale běsnění ustalo. Je to jako se znovu narodit mnohem klidnější a vyrovnanější. Když jsem zašel na debatu do Briefingové místnosti tak jsem si vyslechnul vše o čem Shepard mluvil. Když mě požádal abych pro něj otevřel ty dveře tak jsem se navléknul do skafandru a vylezl ven. Abych mu pomohl otevřít ty zatracený dveře. Když jsem snimi nasednul do raketoplánu kterým se dostali dostatečně blízko ke stanici. Vylezl jsem ven jiným východem aby je to nevcuclo. Dostal jsem se až ke dveřím hangáru a s pomocí nářadí začínám dveře otevírat. " De to pěkně stuha to vám řeknu. Ale není nic co by Grunt neotevřel. A ty se pozorně koukej Quariane. Nepotřebuju ani ty tvoje hackovací hračky ha ha ha!" Začal jsem se smát když v tom jsem konečně dostal mezi dveře tu úzkou pevnou tyč. Když byla ve dveřích tak jsem začal silně páčit. Dveře se pootevřeli a já tam dostal konečně ruce. Silně jsem zabral aby se dveře otevřeli ještě víc..." Je to tady hnusný. Skoro jako u někoho doma, ha ha" Dveře začali povolovat a konečně šli otevřít natolik aby se do nich vešel raketoplán kterej tu má přistát. " Dveře máte volný bando. Teď tu jen přistaňte abych mohl dovnitř. Lítání ve vesmíru mi jde jen na lodi." Dořeknu a snažím se dostat pomocí trysků až dovnitř. Když tu jsem tak jen čekám než dorazí raketoplán abych mohl nastoupit a nechat ostatní dělat jejich práci. " Teda Sheparde, tohle mám u tebe. Je mi nějak divně." Dokončím větu a snažím se udržet jakýho si drátu než dorazí s tou podělanou lodí. |
| |
| soukromá zpráva od EDI-PPJ pro Po tvém setkání se Shepardem na Horizontu jsi byla přidělena na ochranu další lidské kolonie. Proto jsi opustila Horizont a po odevzdání hlášení jsi byla vyslána na planetu Externius v soustavě zeleného draka ( Viz příspěvek o něco níže s informacemi o planetě). Zrovna si obhlížela vesmírnou stanici která byla přidělena k planetě. Měla zajistit dostatečnou ochranu před útoky Kolektorů ačkoliv civilistům se tvrdilo že je tam pro případ meteorických bouří či podobných náhodných událostí. Bohužel nikdy nic nejde tak jak by mělo. Zrovna si se od Admirála Hacketta dozvěděla o meteoritu který se má ke stanici dostat během 13 hodin když se všude na stanici objevili Ghetové. Bylo to jako kdyby vyskákali ze stěn ze stínů prostě odevšad. V jednu chvíli bylo na stanici sto živých lidí a během další minuty to byla loď ghetů kde jsi naživu zůstala jenom ty a dva vědci. Uplynulo 5 hodin. Všechny záchranné moduly, lodě prostě všechny únikové cesty byli zničeny Ghety hned ze začátku. Proto se schováváš a čekáš na posily které určitě musejí někdy přijít. Schováváš se ve skladu blízko jedné z přechodových komor do stanice. V tom uvidíš loď kterou znáš. Je to Shepardova loď která přilétá k planetě. Poté si všimneš že se od lodi odlepil výsadkový člun a míří směrem ke stanici. Avšak přechodová komora je dobře hlídaná automatickými děli a navíc je zablokovaná aby se z venčí nedala otevřít. Tušíš že by jsi měla pomoci. |
| |
| Hangár vesmírné stanice Gruntovi se podařilo otevřít vrata hangáru dostatečně aby se do nich výsadkový člun mohl vecpat. Musel sice proletět tak že letěl chvíli na boku, ale proletěl. Jakmile jste vletěli dovnitř tak se vrata hangáru prudce zavřela. Obnovila se gravitace a tak grunt je opět na zemi. Náhle se všude kolem rozezněla střelba. Grunt jako jediný může zatím vidět že to co po vás střílí jsou čtyři automatické věže postavené u dveří z hangáru. Jsou to těžké rychlopalné věže. Výsadkový člun dostane zásah a pilot který řídil dostal zásah. Člun narazil čumákem do země a do těžkého pláště člunu neustále naráželi kulky a několik si jich dokonce našlo již cestu skrze plášť. V hangáru je spousta těžkých beden, železných konstrukcí a trosek lodí za kterými se dá krýt. |
| |
| Stanice Když se obnoví gravitace tak dopadnu na zem první ale co uvidím tak že se ukážou čtyři věže který začnou pálit po transportu. Rychle se proto ozvu Shepardovi a jeho týmu. " Sheparde! Máme tu problém! Je mi děsně a navíc z tohohle všeho se jen tak nedostaneme. Jsou tady čtyři věže co po nás pálej!" Během hovoru rychle zaskočím za kus masivní bedny za kterou se dá schovat. Jedinou zbraň kterou u sebe mám je bojová puška. rychle ji vytáhnu a začnu pálit po první z věží kterou mám na dohled. To se ale už Shepardúv transportér řítí čumákem dolů. " Shepardé!" Křiknu a rychle zalezu za bednu protože po mě věže začali pálit. Dívám se na transport jak dopadl na zem a jak ho kosí další rány z věží. |
| |
| Cesta na Stanici Po tom co jsme se odlepili z Normandie tak jsme dolétli poblíž stanice. Grunt se od nás odpojil a vylezl ven aby nám otevřel dveře. Když se tak stalo tak se náš raketoplán začal přibližovat. Stalo se ale něco co nikdo z nás nečekal. Dostali jsme pár zásahu a řítíme se dolů. Rychle se otočím na Jack a křiknu na ní. " Jack nasaď si helmu! A držte se něčeho!" Okřiknu svůj tým těsně předtím než se do lodi začnou dělat díry. Loď dopadla dost tvrdě a s námi všemi to hodilo. Dopadnul sem na stěnu lodi a začnu se zvedat. Když už jsem na nohou popadnu Jack a pomůžu jí na nohy. Totéž udělám s Majkým a pak se společně snažíme otevřít dveře. Po chvilce se nám to povede a my můžeme z lodi. Zahlídnu Grunta jak se krčí u jedný bedny a taky jsou dost vidět střely prolétávající kolem nás. Ohlídnu se po ostatních a řeknu jen pár slov. " Tak z tímhle jsme nepočítali. Ztratili jsme odvoz. Musíme se dostat na pozici odkud ty věže můžeme zničit. Potřebujeme se hlavně krýt. Musíme se dostat za ty věže. Majký myslíš že budou mít nějaký vypínače nebo ovládání čím by se dali vypnout?! My se budeme muset dostat na jinou pozici. Hlavně někam kde nebudeme moc na ráně. A lidi hlavně moc neriskujte." Dořeknu to a pak už jen čekám jak mi Majký odpoví. Během čekáni se rozběhnu k jedný železný konstrukci kde by mohlo bejt dobrý krytí. Vykouknu a začnu pálit z raketometu. Jedna střela se dostala až k jedný z věží ale těsně před zásahem bouchla kvůli značným zásahům z věže. Druhá rána se dostala až k věži a zasáhla jí. Z věží to ale jen otřáslo a je hned jasné že má silnější štíty. Rychle zalezu z pět do krytu a sleduju ostatní ale hlavně při tom čekám na Majkýho odpověď. Snad to nějak pude. Jsme tu dost na ráně a to moc dobrý není. Kouknu na Grunta který opětuje další palbu. Tak to udělala i Jack. |
| |
| Stanice Když náš raketoplán náhle začne padat a všude se ozývá zvuk deště tak mě to značně překvapí. Když se mnou šlehne dopad směrem o zem tak mám problémy se zvednout. Naštěstí se objeví Shepard a pomůže mi. Do raketoplánu už začíná pronikat světlo skrze malé dírky v plášti. Vrhneme se ke dveřím které se otevřou. Shepard na mě vykřikne a já se ozvu zpátky. "Ještě sakra sem ani neviděl co po nás střílí! Dej mi chvilinku ať se můžu podívat a pak ti řeknu co a jak! " Hodím si neviditelnost a rozběhnu se doprava až k samému okraji haly. Schovám se za ohořelé trosky nějaké lodi a mám docela dobrý výhled na jednu z věží. Poté zařvu do vysílačky. "Gethové! Shepy ta věc patří Gethům! Poznávám ten vzhled! Tohle nemám šanci nijak na dálku vypnout a vypínače to taky nemá! Je to řízený Gethskou neurální sítí! Musíme je buďto rozstřílet na kousíčky a nebo se dostat za ně! Z blízka možná je zvládnu odpojit ale takle ne." Do mého úkrytu zabuší smršť kulek a tak se schovám o něco víc za ten vrak. "Sheparde sme tu jako na střelnici! Musíme se nějak dostat blíž jinak to nezvládneme! " V mém hlase jsou náznaky strachu. Přesto ale vezmu do ruky samopal a začnu krátkými dávkami odstřelovat věž která je nejblíže. Bohužel jediné co vidím je modré pole které se občas mírně zachvěje když do něj narazí mé kulky ale víc není moc vidět. |
| |
| Neznáma stanica a ... prúúúšvih! Zamračene počúvam Sheparda, ktorý následne vydá pokyn na nástup do transportéru. Na situáciu s dverami nič nevravím, neangažujem sa. Grunt sa toho .. snáď až s radosťou, zhostí, tak sa len podmračene usadím u okna, zvierajúc helmu a čakám na posun. Odfrčíme ku stanici a Grunt sa vyštrachá von. Pomaly sa posúvame vpred ku stanici, kde sa po chvílke napätia z Gruntovho veselého hovoru, otvoria dvere. Škára je moc malá.. skoro by sa zdalo, že nemáme šancu preletieť. Ale tá naša krabica sa zrazu vytočí do boku, tak mi okrem všeobecného nadávanie neostáva nič iné len sa zachytiť o kraj lavice. Vletíme dnu. Skoro by ma aj pochytil zdielnejší výraz, než ten, čo dokonale opisoval moju mrzutú náladu.. Keď zrazu.. Niečo do nás napálí, transportér sa prudko zatrasie pod vplyvom strelby a my letíme k zemi. Shepard na mňa zvrieskne, rýchlo šahám po helme, ktorú si síce nasadím, ale keď to s tám mrskne o zem, nestihnem sa ničoho poriadne zachytiť, tak letím smerom pádu. Narazím do steny a takmer mi to vyrazí dych. Chvílku mám pocit, že vidím pred sebou temno.. ale ono to je po chvílke preč.. Niečo ma ťahá na nohy.. stojím. Zažmurkám a trhane sa nadýchnem. Shepard vytiahne na nohy i Majka a vrhajú sa k dverám. Na nič nečakám a nasledujem ich príkladu. Povyskakujeme z lode a uskakujem pod palbou, čo nám zaručila také "hladké" pristátie. Pocítim tlak na štítoch, ale vďaka troskám okolo, sa bezpečne schovám. Keď vlastne vyjde najavo, že je to gethská technológia, čo zaručí, že čochvíla nás poctí svojou prítomnosťou aj delegácia plechu, prevratím očami. Skvelé, prečo nie. "Predpokladám, že granáty tomu moc nedajú, čo?" Ozvem sa do komunikátoru a prebehujem bližšie k strielajúcim vežiam a mám čo robiť, aby ma nesundali ako kus handry. "Nemá zmysel na to míňať muníciu pokial to nebude mať efekt..." Buď sa k tomu naozaj nejak dostať, alebo to nejakým spôsobom zničiť.. "Ale ako inak by to šlo... Nevedie tu nič, čo by nás mohlo posunúť vpred? Trebárs nejaká šachta?" Spýtam sa do všeobecného rachotu a krčiac sa za hromadou šrotu so zbraňou v ruke, sa rozhliadnem na miesta, kde mám výhlad a hlavne krytie. "Vidíte niečo?!" Sila strelby zamáva mojím "úkrytom" a v poslednej chvíly uskočím za nejaký panel pred padajúcou troskou. "Do prdele, krucipísek, zasrané plechové smetí!" Vyprsknem a znovu sa len skrčím na zemi. "Možno by som mohla vyskúšať presúvať biotikou bližšie tieto trosky.. Teoreticky by to poskytlo aspoň chvílkové krytie. Aj keď teda neviem na kolko.." Váhavo sa ozvem a začnem opatrne skúmať okolie, kde by sa mohli vyskytnúť nejaké vhodné materiály na tento riskantný pokus. "Alebo by to mohlo odpútať "pozornosť" a tým by sa získalo trochu času." Na chvílu sa odmlčím. "Pokial teda nemáte lepší nápad." Natiahnem s cynickým podtónom a sama pre seba sa uchechtnem. |
| |
| Stanice Jak se tak schováváme tak poslouchám Majkýho abych mohl promyslet další postup. Jack taky něco navrhla a nezní to špatně. Ohlédnu se na ní a křiknu jejím směrem. " Jack! to by mohlo pomoct. Můžeš to zkusit." Dořeknu to a znovu vykouknu. Vypálím pár dalších ran směrem na věž a znovu se rozzáří modrý pevný štít věže. Kouknu na Majkýho a houknu na něho. " Majký! Pokud to pude pokusíme se za ně dostat. Chtělo by to se dostat do jejich slepejch bodů!" Dořeknu a hned na to vypálim další dvě rány. Střeli se zastaví o štít ale jsme zase o něco blíž ke zničení jedné z nich. Pak mě napadne ještě jedna věc. Natočím se na Majkýho a ještě jednou na něho křiknu. " Majký! Co se zkusit dostat až k nim. Pokud by jsi se dostal v neviditelnosti až k jedné z nich mohl by jsi ji odpálit granátem! To by ji nepomohl ani štít ne?!" Křiknul jsem a nabil si zbraň. Vykouknu z krytu a vypálím pár dalších ran směrem na věž. Jen tak tak co zalezu tak se pře ze mě přežene smršť kulek z věže... |
| |
| Keď sa tvorí poetický bordel Keď Shepard uzná môj návrh, prikývnem a ešte chvílu počúvam čo kričí na Majka, na čo sa musím zachechtať. "Berte ale na vedomie, že nebudem mať vela času k tomu, aby som dávala presný pozor, kam to smetí hádžem. Takže pokial sa rozhodneš, že budeš takticky frčať napred, než "umiestnim" zábranu, tak ti to môže okrem všeobecnej strelby aj čapnúť na hlavu, čo asi nebude príjemný stav." Ozvem sa s úškrnom a založím si zbraň aby som mala obe ruky volné. "No nič, strážte si zadky, idem rozpútať menší teáter!" S tým sa kryjúc rozbehnem o niečo bližšie a viac na stranu. Zapadnem za nejakú bedňu a na moment vykuknem von. Tak uvidíme, čo to dá.. Niekolko krát sa zhlboka nadýchnem a vystrčím sa z úkrytu na čo hned zdvihnem do vzduchu nejakú menšiu časť konštrukcie a mrsknem to smerom k vežiam. Hneď na štíte pocítim prudký tlak výstrelov, ktoré sa vzápätí zamerali na letiaci šrot, čo s rachotom narazil do ďalšieho o pár metrov ďalej. Skrčím sa a rýchlo sa presuniem. Medzitým sa štít znovu nabil naplno. To tej sračke snáď nikdy nedojde munícia? Strelí mi myslou, keď zopakujem rovnaký postup s iný kusom haraburdia. Takto postupujem niekolko minút, preusporiadavam pozície rozbitých trosiek, pričom to občas doplním niekolkými tlakovými vlnami, ktoré trosky metajú do strán. Snaha vyhnúť sa strelbe nieje vždy úspešná a štít dostáva riadne zabrať. Vďaka vypätiu biotickej energie začínam pociťovať vyčerpanie. Veže pália do všetkého čo sa hýbe, nevenujúc sa úplne živým štítom a tým zvyšok týmu má možnosť posúvať sa vpred o niečo rýchlejšie, dokonca i väčšiu pravdepodobnosť strielať dlhšie a intenzívnejšie. Biotikou tam švihnem po granáte, vybuchne.. ale ešte stále som príliž ďaleko na to, aby som ho tam vedela dostať presne. Len rozmetá smetí do okolia, zasiahnuc i páliace haraburdy, ktoré však majú až príliž velkú životnosť na môj vkus. "Do prdele s tým!" Zaprskám a opriem sa o kus velkého šrotu. Musím si chvílu oddýchnuť.. bude na prd, keď sa mi úplne vyčerpá energia.. Skrčím nohy a položím hlavu na kolená. Začala pekne bolieť a ten rachot okolo tomu príliž nepomáha.. "Musíte si chvílu vystačiť bezomňa.. Potrebujem si dať time out." Zamrmlem do komunikátoru a podráždene zamručím. Neznášam takéto oboznamovačky môjho stavu. Vôbec do toho nikoho nič nieje.. ale teraz hold sa nedá inak. |
| |
 | Nová mise PO tom co jsem se setkala s ostatními jsme dostali nový úkol, který se mi celkem zamlouval ochrana lidské kolonii. Když jsem byl se vším hotová odevzdala jsem hlášení a opustila stanici. Po té jsem se ocitli na Planetě která měla být dalším utočištěm pro lidskou rasu, nebyla nijak špatná měla i svou vesmirnou stanici, která je měla dostatečně chránit. Bylo na ní spousta lidí a tak měli práci. PO příletu na planetu moje nohy zamířili na obhlídku právě zminované stanice, obhlížela jsem jí a byla jsem překvapená, dostala jsem hlašení od Admirála Hacketta, že se blíží meteorit který se zde má dostat do 13 hodin. Najednou se tam objevili Ghetové a během jednohoho okamžiku všichni na stanici byli mrtví. Zůstala jsem tam já a dva další vědci, které jsem okamžitě donutila aby se drželi trochu v postraní aby se nepletli kde neměli. ,, Zůstaňte při zemi a nic se vám nestane,teď pojďte rychle zamnou musíme se schovat." Dovedla jsem je opatrně do nějakého skladu, který nebyl nijak moc velký ale ani malý, bylo tu dost beden, za které jsme se mohli ukrýt tak aby nás nikdo nespozoroval. Koukala jsem do pár beden ve kterých byli pistole a terminální zásobníky, pro jistotu jsem si jednu vzala a podala vědcům. ,, Pro jistotu" Prohlédla jsem si pořádně místnost abych věděla jak na tom jsme. Sama něco podnikat nemohu a na ty dva vědátory se spoléhat nemohu, proto mi nic nezbývá než počkat na přílet posily, která tu snad bude již brzy. Když jsem již čekala přišlo mi to jako věčnost pořád jsem koukala zda někdo letí nebo ne. uběhlo snad 5 hodin a zahlédla jsem loď,která patřila Shepardovi a byla jsem jak se říká štěstí bez sebe a vyloudil mi na rtech usměv. Konečně probleskne mi hlavou. Od lodi se odpojí výsadkový člun, který má namířeno sem ale je tu problém s děli a také komora se nedá zvenčí otevřít. proto se budu do toho muset zapojit i já. Podívám se na vědce. ,, Vy zůstaňte tady a do ničeho se nepleťte, kdyby nahodou sem vešel někdo jiný než já nebo z našich střílejte." Rozhledne se a vidí jen dveře nebo okno, vytáhnu zbraň a jdu ke dveřím do kterých opatrně vejdu. Připravená střílet na vše. Pochuduju chobou k vežím a kde se dostanu až tam kam potřebuju,když ucitím zachvění pravděpodobně vystřelili na věž a proto hned se pokusím vypnout ty zatraceny děla.Kdybych je případně nevipla aspon je rozstřílím. |
| |
| soukromá zpráva od Záhadný pro Právě se nacházíš někde v koutech Citadely a náhle ti zapípá tvůj uni-nástroj na kterém ti hned vyskočí zpráva. Ta je od Radního Andersona. Radní Anderson:" Zdravím tě. Já jsem Radní Anderson. Minulí Kapitán Anderson. Jsem bývalým členem posádky která byla na Normandii. Té teď velí Velitel Shepard. První lidská Spektra. Od vás bych potřeboval aby jste se přidal do jeho týmu. Pokud by se tak stalo a pomohl by jste mu z jeho misí. Osobně bych vymazal veškeré vaše prohřešky které jste za svou krátkou existenci stihl provést. Radní Anderson konec." Zpráva se zavře a tobě na panelu vyběhnou jen kontaktní údaje na SR-2 Normandii. Pokud se ti návrh líbil mohl by jsi to zkusit a Shepardovi se ozvat... |
| |
| Jack reorganizuje trosky kolem věží čímž snižuje jejich schopnost vás efektivně zabíjet. Majký s pomocí neviditelnosti se dostal zezadu k jedné z krajní věží a okamžitě jí pomocí granátů začal likvidovat. Další věc která vám značně pomohla je ta že se náhle otevřeli dveře dovnitř hangáru. Ve dveřích stála Ashley a byla v zádech věží. Pomocí útočné pušky a značného množství nábojů se jí podaří zlikvidovat dvě krajní věže. Další věž byla zničená opět pomocí granátu. Nyní stojíte uvnitř hangáru a zdá se že alespoň pro tuto chvíli jste v bezpečí |
| |
| Dovŕšenie kreatívnej činnosti a stretnutie Pár minút stačilo, aby som aspoň trochu získala späť svoju energiu a znovu sa mohla pustiť do prehadzovania celkového interiéru haly. Netrvalo to dlho a zrazu sa vznietila jedna plechová strielajúca haraburda, na čo po zatarasení ďalšej už značne deštrukcií podhlahnutej sa začnú ďalšie znehodnocovať pod vplyvom násobnej strelby. Nejak nesledujem, odkial to ide, ani kto je za to zodpovedný... Mám svojích "starostí" dosť. Vyšlem nejaké rostrasené smetí spolu s jedným granátom k vežiam. Strelbu a úplné zničenie tej prekliatej techniky zavŕši ďalšia explózia. Nastane ticho spravádzané len dopadom zvyšného bordelu na hromadu. Zveziem sa pozdĺž jednej krabice na zem a chytím si hlavu, v ktorej sa rozpútalo niekolko menších výbuchov. Prudko zavriem oči.Svetlo.. hluk.. pálenie energie.. Máme vôbec predstavu k čomu to všetko?! ... Čo sa to deje..? Mne.. Môžem si to domýšlať? ... Obeta svetu.. Ludstvu. Rodine. Akej rodine? A niesme my už kúsok na hlavu? Pomätenie zmyslov tu už snáď bolo.. Ozve sa do toho nevšeobecného rachotu v mojej hlave slabý hlások, ako keby sa odtrhol z môjho vedomia a vstúpil do osobnej formy niečoho, čo by sa pri určitej známke pomätenia mohlo považovať za moje "obživlé" podvedomie, ktoré je ešte viac zmätené ako ja sama.. Zhlboka dýcham, snažím sa tie doterné kvílenia úplne ignorovať. To by bolo. Seansu psychopatov máme za sebou a chce to znehodnotiť túto plechovú trosku.. Možno i celkovo všetky domienky normálne znejúceho prežívania. Otvorím červené oči a s ďalším obohatením priestoru plodnými nadávkami, sa vyškriabem na nohy. Zahladím sa k "epicentru bordelu". Všade klud, všetci v poriadku.. všetko, čo mohlo byť pre nás deštrukčné, je zničené.. Ale.. zbadám niekoho naviac. Moment.. a to má byť čo? Vytiahnem samopal a namierim to na osobu v prednej línií. To nieje nikto z tých strašákov, čo sú so mnou.. Ešte kvôli stálej absencií danej energie sa pomaly priblížim.. Ou jéé, že by ďalšie romantické stretnutie s buchtou Aliancie? Uchechtnem sa, keď v danej neznámej osobe spoznám tú ženskú z Horizonu. Williamsovú. Zložim zbraň a prešpikujem ju pohladom. "Kdopa že ti dal tip, drahoušku? Alebo, že by to bolo čisto z vlastnej iniciatívy?" Zarýpem sladkým hláskom a opriem sa o stenu nejakej konštrukcie. Čakám. Čakám, čo z nej vypadne.. |
| |
 | soukromá zpráva od Trn z Citadely pro Přesto dál pokračuji ve smlouvání ceny, jako by se nic nestalo. Teprve když odcházím o souřadnice s nákladem chudší a o spoustu kreditů bohatší, se na bezpečném místě podívám na zprávu. Během jejího sledování mi obočí pomalu putuje vzhůru a okamžitě poté uni-nástroj zavírám. Radní Anderson. Jméno mi několikrát projede myslí. Jak mě sakra našli? Asi moje operace nejsou tak tajné, jak bych si přál. Dalších pár chvil se zaobírám přemýšlením nad tím, kdo mě prásknul a jak se sakra mohla dostat k Andersonovi informace o tom, jak mě kontaktovat. Možná jsem je trochu podcenil... Co ale teď? Jestli mě mohl kontaktovat Anderson, může mi za chvilku bouchat na dveře C-Sec. Ne, že bych se tě prdů bál, ale... Spěšně přejedu pohledem místnost, ve které je halabala naházené moje oblečení, jen mé zbraně jsou pečlivě uložené v kufřících. Zůstat tu nemůžu, ale co jinak? Život žoldáka mě nijak naláká a rozjíždět kariéru jinde... ne, muselo by to být mimo alianční prostor, všude jinde by po mě mohli jít. A já nechci být znovu uprchlík. Zamračeně pozoruju své ruce. Jsou tu tedy jen dvě možnosti. Zůstat a doufat, že se z toho nějak vymotám a nebo jít dělat pro Sheparda. Pro mrtvou spektru. Smrdí to průserem, ale na druhou stranu je to i lákavé. Shepard je legenda, zachránil Citadelu. Dumám ještě dlouho, ale jsem rozhodnutý. Myšlenka na práci pro spektru pořád trošku zavání, ale čím déle nad tím přemýšlím, tím víc mě to láká. Nakonec tedy pošlu na jeho loď krátkou zprávu: Trn z Citadely: Veliteli Sheparde, váš nadřízený Anderson soudí, že potřebujete pomoct. Najdete mě v docích, každý den ve čtyři hodiny odpoledne. Budu vás čekat... |
| |
| soukromá zpráva od Trn z Citadely pro Trn z Citadely: Veliteli Sheparde, váš nadřízený Anderson soudí, že potřebujete pomoct. Najdete mě v docích, každý den ve čtyři hodiny odpoledne. Budu vás čekat... |
| |
| Stanice Ještě párkrát vykouknu a to už Majký zmizí. Jack si tu pohazuje z troskami všeho co tu najde a já se dál věnuju boji. Zrovna když začnu přebíjet tak jsem v ukrytu a jen uslyším hlasitý výbuch. Když vylezu z ukrytu padne zbytek věží. Seberu Grunta ze země a on mi naznačí že tu zůstane a počká na další transport který nás dostane pryč. Jen přikývnu a jdu rovnou tam kde je Majký a jack. Stalo se ale něco co jsem nečekal. Narazil jsem na starou známou. Na Ash. Když na ní začala Jack chrlit její sarkastické otázky tak jsem zakročil. " Jack! To by stačilo ne. Pomohla nám. Ten sarkasmus si nech pro někoho jinýho. Ash co tady děláš? Víš jak se dostaneme k hlavnímu reaktoru? Potřebujeme ho znovu nahodit." Hned na to se ale natočím na Majkýho a promluvím k němu. " Nebo Majký, myslíte že nás tam dokážete dostat? Vy by jste se v takovéhle stanicí měl vyznat ne?" Dořeknu a doufám že alespoň jeden z nich bude vědět kudy dál. dveře a cestu máme zatím volnou ale jak dál. Během toho všeho se kouknu i na Jack z dost vážným výrazem ve tváři. Nechápu jak sní někdo mohl vůbec kdy vycházet když je stále taková. Psychopatka... Z myšlenek na to jaká je Jack mě vytrhne ubývající čas a já jen čekám na cestu. Když se pokusím spojit z EDI tak nám něco ruší signál. Je to nejspíš tím, že je tu vše navezeno od Gethu... |
| |
| soukromá zpráva od Záhadný pro Odeslal jsi zprávu pro velitele Sheparda a přišla ti hned odpověď od EDi. EDI: Vaše zpráva byla přijata. Velitel Shepard se ale nyní nemůže věnovat vaší záležitosti kvůli plnění důležitého úkolu. Hned jak se dostaví z pět na svou loď zprávu mu připomenu. Z pozdravem VI EDI z lodi RS-2 Normandie Zpráva ti vyskočila znovu na uni-nástroji a ty jsi se prozatím mohl věnovat svým činnostem. Mohl jsi zajít do klubu nebo se pokusit navázat další spojení které by se týkalo z nelegální aktivitou zde na Citadele... |
| |
| stanice setkání s ostatníma ale jde vidět že někteří jsou ,,velice nadšeni" Když se začnou pomalu ale jistě otevírat dveře naposledy se ujistím že je vše jak má být a tak jdu před dveře a čekám až se plně otevřou a čekám až se dostanou všichni dovnitř. Najednou ale na mě vybafne jedna z členek shaperda a pozvednu obočí a mile se jen usměji a kouknu na něj. ,, DOufám že jsi rád že vidíš zrovna mě, byla jsem sem poslána abych jaksi trochu tady vypomohla." Když sprdnul tu druhou nějak to nevnímam je to jen další co nemá ráda Alianci to je její věc a stím nemam co dočinění a když se mě zeptá kudy k hlavnímu reaktoru jen zapřemýšlím že by to mohli vědět ti vědci co sem je nechala venku. ,, Jsou tu dva vedci co by to mohli vědět, bohužel jsem nedostala z vrchu žádné informace jak to tu vypadá a podobně ale nemyslím že to bude lehká cesta se tam dostat." Koukne na ně a jde směr kde byli vědci. |
| |
| Oni o prežití a ja o kafe.. Keď sa Shepard na mňa oborí, len sa pobavene zachechtám a nakloním hlavu do strany, chvílu ho pozorujúc. "Ale no.. nebuď taká citlivka. Však som nič nepovedala.." Pokračujem stále tým sladkým hlasom a nemať prilbu, doplnila by som to vzdušnou pusou, čo by dodalo patričný efekt. Takto len zažmurkám očami a odtrhnem sa od konštrukcie, o ktorú som bola opretá a prejdem znovu pár krokov vpred, skúmajúc Wiliamsovú pohladom. Avšak už nič nevravím. Znovu pociťujem vlastnú vyčerpanosť, ktorú spôsobila nadmerná biotická aktivita, tak sa len zachytím o ďalšie trosky a na chvílu zavriem oči. Chcelo by to kafe.. Strelí mi myslou, čo mi na tvári nahodí pobavený úškrn. Ano, v tejto situácií to znie ozaj bizardne.. Ale nebolo by od veci.. Gheti asi nepestujú funkčné kávovary, čo? Odtrhnem sa od myšlienok o šálke kávy a započúvam sa do všeobecného rozhovoru "kudy kam". Na Shepardov uprený pohlad na moju osobu zareagujem len pokrčením ramien a celkovo nevinným výrazom. A čo ja za to môžem? To že to vadí vám, nieje môj problém. Wiliamsová navrhne pokec s nejakými... vedcami(?)Hm, ak to vôbec sú vedci... "Tak.. pokial tu nastane plechová seansa v duchu vystrielaných mozgov, tak nie, lahké to ozaj nebude, ako inak.." Zkomentujem sucho jej poslednú poznámku. "A predpokladám, že už to pozvanie máme. Takže sa môžme tešiť na kolotoče, vážení." Vrhnem pohlad k zvyšku prítomných. "Čo je rozhodne korunovaný prúšvih." Zamrmlem a zabodnem pohlad do zeme. "Ak to nestihneme... ... Kuš, hajzle! Povzdychnem si a vydám sa opatrne za Shepardom. Zbraň v pohotovosti a odolávajúc neustálemu zívaniu a ďalším prívalom doterných myšlienok, sa suniem vpred. |
| |
| Stanice Když Ash domluvila a Jack k tomu dodala to své tak jsem jen přikývnul a společně i z Majkým jsme se vydali za Ash. Postupovali jsme stejnou cestou jakou šla Ash až jsme došli tam kde nechala ty vědce. Podíval jsem se jen tak letmo po ostatních a hned na to udělal krok v před a promluvil. " Já jsem velitel Shepard a tohle je můj tým. Potřebuju podrobně vědět jak nahodit tuhle stanici. A taky to jak se dostat ke generátoru. A to co nejrychleji. Tak začněte mluvit!" Dořeknu a je mi jasné že Majký by s tím neměl mít kde jaký problém ale i tak budeme potřebovat znát cestu jak se tam dostaneme. Proto vyčkávám na odpověď... |
| |
| Williamsová vedie našu skromnú výpravičku za poznaním a netrvá dlho, dostávame sa za spomínanými vedcami. Shepard sa na ne "vrhne" so svojím horlivým prejavom zisťovania informácií a ja sa znovu opriem o stenu. To, že moja energia je ešte stále v ťahu, či len nám prihára pod kotlom, ma až tak nevyvádza z rovnováhy ako to, že jak som začala uvažovať o kafe, tak o to väčšiu mám naň chuť. Pekná irónia. Ako keby to jedno sa práve stalo hlavnou myšlienkou tohto momentu a následných niekolko minút. Výborne, aspoň sa nezaoberám tým, čo sa mi hrabe v hlave už pár dní.. alebo týždňov? Vlastne je to jedno. Shepard skončí a len tak zamávam samopalom vo vzduchu, tváriac sa nezaujato. "Takže.. pri zachovaní vášho zdravia by to bolo pre vás vskutku prospešné. Takže začnite klapať držkou, vážení, lebo sa môže stať, že než sa to tu rozletí na sračky, tak vy zaujmete pozíciu vianočnej dekorácie priestorov." Natiahnem, čo doplním velice.. nežným úsmevom. Na náznak, že to myslím vážne, zamierim na jednoho z nich. Potlačím ďalšie zívnutie a pokrčím ramenami. "Hm.. dala bych si kafe. Nieje tu niekde automat?" Nadhodím ešte medzi rečou a rozhliadnem sa. Proč by ne.. Keď ma chcete srát, tak aspoň nech mám kofeinový doping. |
| |
| Stanice: Místnost s techniky čas: 2h 24 minut do kritické lokace meteoritu Měli jste velké štěstí a na chodbě jste se nestkali s žádným odporem. Když dojdete do malého skladiště plného beden všimnete si že za větší hromadou beden se schovávají dva technici. Když uvidí Ashley tak jeden z nich vyleze ven. Poté na ně spustíte své otázky a oni se zdají poměrně nervózní a roztěkaní. Jeden vypadá dokonce že nemá daleko k nervovému zhroucení. Sedí na zemi a klepe se. Druhý se na vás dívá avšak i na něm je vidět strach. "Kdyby se nám podařilo restartovat celou energetickou síť stanice mohlo by vše naskočit opět pod naší kontrolu. Generátory se nachází na spodní části stanice. Pár pater směrem dolů. Ale výtahy beztak budou hlídané. Další cesta je skrze nouzové šachty nebo tam jít venkem. Ale generátory se původně měli ovládat z hlavního terminálu ve velící stanici. To je o patro výš. Ale když začal útok úplně nás odřízli. Navíc jít směrem dolů je úplné šílenství. Gethové ovládly veškeré naše bojové Mechy a obrané zařízení. Tahle stanice je postavená tak aby se nedala dobít. Já... Já... zkoušel sem se připojit přes svoje rozhraní ale nepodařilo se mi dostat do systému. Jenom do několika vedlejších systému. Pokud bychom se dostali do hlavního systému všechno by se otočilo. Nevím jak to provedly ale to co tady Gethové provedly je mnohem horší než si dokážete představit. Ani Gethové by nás nedokázali takto ochromit kdyby to nebylo plánované a neměli podporu někoho zevnitř. " Když si Jack řekne o kafe tak se technik zatváří opravdu nechápavě začne se drbat na krku. "Kafe? Cože... O čem to mluvíte? " Poté se do diskuze zapojí Majký a technik na jeho dotazy jenom přikývne. "Jo... samozřejmě. Tady. Nám už k ničemu nejsou." Technik zapne svůj uninástroj a několikrát do něj klikne. "Musíte ty věci zastavit. Ať chtějí cokoliv nesmí jim to projít. Ale je tu ještě jedna věc. Naši přátelé a rodiny, členové posádky. Gethové je zajali. Drží je jako rukojmí o čtyři patra výš v pozorovací místnosti. Našel sem je pomocí thermálních kamer. Nejsou na nich sice vidět Gethové ale lidi a jiní teplokrevní živočichové ano. Může tam být přes dvě stovky lidí Sheparde. Pokud obnovíme stanici bojím se aby je Gethové nepopravily jako trest. Musíte je zachránit. " |
| |
| Stanice-hangár Moji přátelé bojují jako lvy a já díky tomu dostanu možnost provést plán. Zatímco sem schovaný zapnu neviditelnost a proběhnu skrze nepřátelskou palbu podél stěny a snažím se dostat až k věžím. Měl sem štěstí a nějakým zázrakem mě škrábla jenom jedna kulka do nohy ale bylo to lehké škrábnutí a ani mě to příliš nezpomalilo. Když jsem konečně za věží otevírám kryt jejích obvodů a vkládám dovnitř jeden granát. Nechám časování na pět vteřin a už běžím k další věži. První věž exploduje a o druhou se postarám stejným způsobem. Když jsou věže v troskách tak si sednu na trosku jedné z těch věží a oddechuji. Když na mě promluví Shepard tak aktivuji svůj uninástroj. "Tohle je lidská fušařina. Lidi nikdy neměly to nejlepší vybavení Shepy co si budem povídat. Takže ne. Nevyznám se v týhle stanici. Snažím se stáhnout vnitřní mapy a nebo použít Skenování Normandie ale nedaří se mi proniknout Gethským Firewallem. Mohl bych zkusit napojit EDI na gethské systémy. Ale to bych neradil. Spíše by nám mohly oni ovládnout loď než mi proniknout jejich systémy. Spustil sem nějaké automatické lámače kódů ale nevím jestli uspěju. Spíše musíme najít nějakou databanku. Jináč nevím. Můžu jenom typovat jak tahle loď je postavená. " Poté se vydáme za nějakými techniky. Opatrně procházíme chodbou a v blízké místnosti najdeme jakýsi sklad. Okamžitě Shepard a spol začnou vyslýchat naše vědce a já si otevřu Uninástroj a snažím se prolomit Gethský kód abych získal přístup aspoň někam. Když se začne mluvit o kafi protočím oči a udělám několik kroků dopředu. "Kašli na kafe! Jako technik musíš mít oprávnění do systému! Potřebuju mapy! Přístupové kódy a hesla! Veškerá oprávnění a seznam systémů lodě! Všechno co mi můžeš zpřístupnit a předat!" Technik mi zpřístupní jeho databáze z jeho uninástroje a okamžitě se jimi začnu pročítat. První co se dívám na mapy a mračím se. Jakmile začne mluvit o záchraně lidí najdu si jejich pozici na mapě a srovnám jí s naší. "Shepy nemáme čas zachraňovat nějaké lidi. Jenom ta cesta tam nám zabere půl hodiny když nejsou výtahy. A potom cesta zpátky. Navíc nepočítám to pokud se někde dostaneme do bitvy. CO potom? Chceš kvůli tý hrstce obyčejnejch lidí ohrozit celou planetu? Musíme něco udělat Shepy. Já si nejsem jistej jestli dokážu rozlousknout jejich kód a obnovit nastavení lodi. Gethové tady ale nejspíše mají někde svého velitele. Pokud bychom ho dokázali zlikvidovat a nepoškodit jeho jádro příliš nejspíše bych zvládl doplnit moje kódovací zařízení a napojit se na stanici. Ale nevíme kde je Shepy! Můžu se zkusit napojit na stanici i na hlavním terminále ale nejsem si jistej že to zvládnu. Tohle je Gethské šifrování které je mnohem pokročilejší než když sme je vyrobily. Možná to nezvládnu ani s jádrem velitele. A co se týče toho že restartujem loď. Maximálně vyřadíme obrané systémy ale tomu že by si to Gethové nějak neošetřily nevěřím. Podle mě na to mysleli a pojistily systémy proti obnově nastavení po vypnutí proudu. Musíš vydat rozkaz veliteli. " |
| |
| Stanice Vyslechnu si vše co se tu semele a jen co se Jack zmínila o kafi tak se na ní jen podívám a řeknu směrem k ní pár slov. V mích slovech je slyšet vztek. " Kafe. Bereš do hajzlu ty něco vážně." Dořeknu a jen zavrtím hlavou. Poté si vyslechnu názory všech přítomných. Jak techniků tak i Majkýho. Vím že nemáme moc času a pokud se nezbavíme Gethů tak nezachráníme lidi na stanici a pokud nezprovozníme stanici nezachráníme už vůbec nikoho. Podívám se z vážným pohledem na Majkýho a odpovím mu čímž i vydám rozkazy. " Máme tu svůj úkol. Musíme zprovoznit stanici. Je to naší hlavní prioritou. Pokud se to nepovede umřeme tu všichni. Jak se odtud dostaneme tam kam potřebujeme? Myslím tím ke generátorům aby jsme to mohli znovu nahodit. Majký pokud už máš skeny a můžeme vyrazit tak nás veď. Vy se snažte dostat tamtou chodbou ke Gruntovi. Je to Krogan z našeho týmu. Je raněnej ale pomůže vám, budete s ním v bezpečí. My ostatní jdeme. Tlačí nás čas." Dořeknu a jsem připravenej na cestu. Je čas zprovoznit tuhle stanici... |
| |
| Tak sa do prdele rozhodnite! Po chvílke napätia sa jeden z technikov rozhovorí. Ako inak, situácia je pekne mastná. Ale tak čo čakať, že jo.. Počúvam ho bez slova, bez nejakej dávke emócií.. len s pohladom tekám z neho a Majka, ktorý sa do toho vložil. Technikove rozpaky ohladne mojej otázky s kafe, mi však na tvári stvorí pobavený úškrn a keď sa do mňa Shepard znovu obuje, nad jeho otázkou len pokrčím ramenami, tentoraz skutočne s nevinným výrazom. "Možno viac než by si si ty mohol domýšlať." Dodám do všeobecného rozruchu okolo momentálnej situácie a znovu sa zamerám na technické "črevá". V priebehu chvílky sa vo mne znovu pobije niekolko pocitov zároveň. Uhnem pohladom a pri slovách o možnom prešvihnutí záchrany planety ma strasie. Toto už je horšie, než sa mi darí zvládať. Kurva, nemôžme si dovoliť ísť druhým smerom.. Sakra, serem na to! "Do prdele, vôbec nemám šajn, čo to melete.. nevyznám sa v tom.. Takže poďme to skúsiť nejak nakopnúť, alebo čo. Ale je tu celkom možnosť, že ten.. gethský velitel sa bude vyskytovať práve tých dolných poschodiach, ak nie priamo u generátoru. Že by teoreticky "strážil" tú oblasť kvôli nevítaným návštevníkom.. Takže je možné, že naň natrafíme za pochodu. Tak je to len čisto teória.. Ale moc možností aj tak nemáme. Nemôžme si dovoliť stratiť čas." Zamračím sa. "Hlavne nie v určitých okolnostiach. .. Ja si nemôžem dovoliť stratiť čas." Zašepkám a chytím sa za hlavu. Začína mi z toho drbať. Asi som sa zbláznila. "Dobre.. poďme ku generátoru. Majk to skúsi nejak nahodiť, alebo ja neviem čo. Možno tam niekde bude tá kopa šrotu.. A možno máme smolu. Ale tak niekam už poďme." Zavrčím a urobím pár krokov vpred. Chvílkové rozptýlenie s kafe je znovu niekde v útrobách mysli a dokonca mám dojem, že ma nová dávka starostí dostala do normy, čo sa týka mojej energie.. |
| |
| soukromá zpráva od Shepard pro Postupuju dál tak jak máme ale když se mi na uni-nástroji objevila zpráva tak jsem Jokerovi poslal zprávu i já. " Jokere, teď tě nebudeme potřebovat tohle bude na dlouho. Mám na tebe jednu prosbu. Zaleť na Citadelu a vyzvedni tam jednoho chlápka. Říká si Trn z Citadely. Pokud se zeptáš Bailyho tak ten už bude vědět. Dále tu mám záznam o jednom Marku Spencerovi. Vezměte Zaeeda a až budete mít Trna tak se zastavte na Omeze a vyzvedněte tam toho Spencera. Díky Jokere. Shepard konec." Dokončil jsem hlášení které by měl Joker dostat hned po tom co jsem to dokončil. |
| |
 | soukromá zpráva od Jeff "Joker" Moreau pro Znova sedím na Normandii a koukám na tu hordu tlačítek a světýlek...Nikde se nic neděje,je tu nuda - pro mě. Ale jako by to Shepard ucítil,mi pošle zprávu. Vyslechnu si ho,a pokusím se zapamatovat jména. Slyším a rozumím,Sheparde. Řeknu a už se natahuji,abych naší milovanou loď namířil na Citadelu. Takže...Trn z Citadely. Potom Mark Spencer. A nakonec Zaeed. Vlastně...Mark Spencer má být na Omeze. Podrbám se popleteně na hlavě. Takže vzhůru do Citadely. Usoudím nakonec a zmáčknu několik tlačítek,které pošlou Normandii na naší Citadelu. Když se už rozletíme,zkontroluji,je-li vše v pořádku. Všechno pozorně prohlédnu. Vše v pořádku. Příšstí zastávka - Citadela. Řeknu s úsměvem,že je konečně nějaká akce i u mého místa. |
| |
| soukromá zpráva od Záhadný pro |
| |
 | Omega - Afterlife Sedím v baru Afterlife. Pomalu popíjím svoje pití. Za mnou hraje hudba a ženy se tam točí okolo tyčí a tančí na stolech. Já ale sedím u baru a popíjím své pití. Měl jsem v plánu pak jít si sednout k jednomu ze stolů, ale můj plán mi vyrušil hvízdot mého uni-nástroje. Pohlédl jsem na ruku, která byla zahalená oranžovím tvrdím světlem. Další práce. Rychle jsem do sebe vyhrkl poslední doušek tvrdého alkoholu a zahasil cigaretu do popelníku. Projel jsem rukou se svým uni-nástrojem nad barem a zaplatil tak svoje pití. Jakmile jsem se vykopal ven, sklidil jsem se někam do boku. Plně jsem aktivoval zprávu a začal číst. Doslova mi spadla čelit, když jsem si všiml pro koho, s kým a za kolik mám pracovat. *Takže Shepard je opravdu naživu… prvně Gethi, teď Kolektoři… Začíná tu být nějak živo heh… peníze jsou to ale hezký…* Pomyslím si a vypnu uni-nástroj. „Jdeme se trochu pobavit…“ Dodám a vydám se do tržišť doplnit zásoby. |
| |
| Citadela Joker dorazil i se Zaeedem na Citadelu aby zde vyzvedli jednoho známého vojáka. Trna z Citadely. Toho najdete snadno. Vždy se nachází ve čtyři hodiny odpoledne v docích. Pokud tam nebude měli by jste kontaktovat Andersona. Jen co Trna přesvědčíte o tom aby se k vám přidal můžete vyrazit na Omegu pro dalšího člena... |
| |
| Citadela Konečně jsme dorazili s Zaeedem na Citadelu. Poprosím o povolení k Přistání,které mi dají a my v pořádku přistaneme. Jen co se naše Normandie uklidní a já vypnu všechny nepotřebné funkce poprosím Zaeeda,abychom se mohli domluvit na tom,jak to uděláme. Já osobně bych teda nechtěl Normandii opustit,ale jestli to bude nutné,nechám jí technikům Citadely. Zapnu mikrofon a začnu dávat hlášení: Přistáli jsme na Citadele,vše je v pořádku. Máme tady úkol,takže se tu chvilku zdržíme. Nadechnu se,abych mohl pokračovat. A Zaeede,nemohl by jsi se sem prosím dostavit? Vyslovím prosbu a ukončím hlášení. |
| |
| Stanice Poslouchám ostatní a celkem se bavím někdo chce to druhá zase kafe, tohle je vážně podivná skupinka, jen zavrtím hlavou a čekám na snímky, které nás dovedou ke generátorům "snad". Trochu přechzím sem a tam a hlídám aby případně někdo nás nepřekvapil, protože na to že je tu plno těch potvůrek je tu celkem klid. ,, Mezi tím co vy tu debatujete o kafi oni na hoře už zjevně ví že jsme tu a pokud né máme velké štěstí. takže raději bychom měli vyrazit a připravit se že to nebude nijak snadné." Podívám se na něj vydám se pomalu směrem kde bychom měli jít a koukne zda jdou nebo pořád stojí a dohadují se,mezitím si zkontroluju zbraň, jestli je v pořádku. |
| |
| Bla bla Keď sa Wiliamsová po sto rokoch ozve, zapichnem do nej pohlad. "Princezničko, o kafe sa tu už nikto nebaví, ak si si nevšimla.. Vieš, to už nieje v záujme pozornosti, i keď nepopieram, že by sa nejaká zišla." Vycerím na ňu zuby v úškrne. "No.. pochybujem, že by si to nevšimli vďaka nášmu hlučnému príchodu, nasledných prestrelkách, ktoré sú taktiež kúsok náročné na zvukové efekty.. ale iste od veci by to nebolo, keby sa to šťastie o ktorom vravíš naozaj prejavilo v danom smere, že sa nám žiadna plechová haraburda nepripletie do cesty... Ale o tom si môžme nechat zdát. A vôbec.. nechápem, čo tu meleš o vykecávaní, keď som pred chvílou zahlásila, že ideme a sama kecáš o tom čo už povedané bolo, čím podnecuješ kecať iných." Poslednú vetu už však hovorím pomerne jedovato a vydám sa rovnakým smerom ako ona. V rukách zovriem zbraň. "Takže, pokial nemáš nejaké užitočné informácie, či nápady, kam sa ubrať, aby sme to tu dali dokopy, či prípadne ako rozmlátiť nejaký plech, tak radšej.. buď ticho." Zavrčím. Ich ..neznášam. Ale pokial chcípnu kvôli tebe na následok posraného meteoritu, tak si ťa osobne vykuchám, cica. ... Než nás to tu rozmetie tiež. Odfrknem si a čakám, než... niekam vyrazíme. |
| |
| Na akci jsem nešel.Jsem ted nervozni,co jsem zjistil kde je ten bastard.Nahle si me z reproduktoru zavola Joker.Naštvaně vyjdu z kajuty a za chvili jsem v řídící kabině.Co je? zavrčím vztekle Shepard se ještě nevrátil? |
| |
| Blablabla...Á,Zaeed! Klídek,příteli. Řeknu pobaveným hlasem když se na mě Zaeed oboří. Konečně i ty zažiješ nějakou tu akci. Zasměju se. Podívám se na tlačítka,teď byla většina zhaslá. Á... kéž by takový klídek byl všude. Máš za úkol zde najít chlapíka,který si říká Trn z Citadely. Vzpomenu se na jeho jméno a pohodněji se usadím. A... ne,Shepard je pořád na misi. Odpovím na jeho původní otázku. |
| |
| Stanice Ash a Jack, je to stejný jako s Mirandou. Nedá mi to a tak radši zakročím během naší cesty. " Uklidněte se vy dvě drbny. Máme tu práci. Radši si pospíšíme. Už takhle máme málo času." Dořeknu a kouknu na Majkýho. Celou cestu se dívám kolem a mám připravenou zbraň. Zatím je klid ale vše se může každou chvilku změnit. Projdeme pár chodbami a když se zastavíme kouknu na Majkýho a jen tiše tak aby to slyšeli jen společníci řeknu pár slov. " Tak co kamaráde, kudy teď. Jack při nejhorším se drž v zadu a budeš nás krýt. Ash ty se drž u Jack a pomoz ji. Já budu dělat návnadu a Majký. Ty dělej co umíš nejlíp. A to zachraňovat nám ty naše zadky. Heh." Trošku se pousměju až po tom co jsem rozdal pár rozkazů a čekám než budeme moct pokračovat v cestě dál. Jen doufám že tohle stihneme v čas a že jdeme tou správnou cestou... |
| |
| Dal ti Shepard nějaké informace,jak ho muzem najit.Citadela je ohromný prostor. zabručím,ale už se uklidnuju,sice žádná akce,ale aspon se nbeudu nudit.Edi obrátím se na lodní počítač.Jake máš informace ohledně Trna? |
| |
| EDI Jen co jsi se obrátil na EDI ohledně informací tak ti řekla jen pár slov. EDI:" Ohledně Trna toho moc není veškeré záznamy vedou jen k potyčkám z C-Secem. Ohledně Trna toho opravdu moc nevíme. Omluvám se. Ale co se týče toho kde se Trn nachází tak každý den ve čtyři hodiny odpoledne v hlavním doku. Máte dvě hodiny na to aby jste se sním mohli setkat." EDI to dořekne a ty se podle toho můžeš zařídit... |
| |
| EDI S úsměvem poslouchám jak Zaeena tak i počítač Edi. Slyšíš? Zeptám se s úsměvem a prohlédnu si mapu Citadely,která svítí přede mnou. I kdybychom se nějak zamotali,stihneme to. Potom se ale odmlčím. Stihneš. Opravím se. Nebo chceš abych šel s tebou? Zeptám se s trochu vyděšeným výrazem. Mám kosti slabé jak páratka - a tam se lehko stane nějaká potyčka! |
| |
| Jestli chceš jít se mnou,tak můžeš,ale budeš potřebovat zbran. řeknu,ale zamířím do zbrojnice.Joker má křehké kosti,takze mu hodím malou pistoli.tTohle bude stačit. Poté zamířím k přechodové komoře.Za cesty se zeptám Jokera.Dostals nějaké instrukce od Shepyho? |
| |
| Stanice Lidi se hádají a já prohlížím schémata a snažím se vymyslet co můžeme udělat dál. Když mě potom osloví Shepard tak jenom přikývnu. "Je to tudy." Ukážu na jednu chodbu vedoucí ke schodům do nižších pater. Když běžím tak běžím kousek za Shepardem a začnu mluvit. "Fajn Shepy. Myslím že máme jenom jednu šanci. Musíme ovládnout můstek a musíme vyřadit energetické jádro stanice. Gethové napájejí svoje zařízení pomocí energetického jádra lodi. Jinak si nedokážu vysvětlit věže a podobně. Ne když tu nemají svojí loď s generátorem. Jenže když ho rozstřílíme tak tahle stanice sice nebude tak nebezpečná od Gethů ale nerozjedu ani počítače a už rozhodně nevystřelím z děla. Proto se tam musíme dostat. A získat mi aspoň nějakej čas abych pomocí hackerského kódu změnil nastavení generátoru a vypnul ho pomocí časového spínače. Jakmile bude stanice ve tmě musíme se probojovat na můstek. Tam připojíme EDI a zkusíme získat stanici pod naší nadvládu. Pokud to výjde a mi to stihneme měli bychom mít něco kolem deseti minut na to namířit stanici správným směrem, zaměřit asteroid a zničit ho. Problém je v tom že ten program zatím nemám. Další je že to jádro můžou zase nahodit pokud tam nebude nikdo hlídat. Další problém je můstek. Nevíme jestli ho ovládneme, jestli se tam nabourám, jestli zvládne EDI prolomit kódování stanice a co je horší. Gethové by mohli ovládnout EDI. No a navíc nás samozřejmě můžou všechny postřílet. Ale myslím si že lepší řešení nemám. " Poté běžíme dál. Když vyběhneme z jedné zatáčky ze schodů tak se okamžitě spustí palba a já hodím šipku do dveří vpravo ode mě. "Krýte se!" |
| |
| Stanice: Setkání s nepřáteli Seběhli jste dobré tři patra než jste potkali nepřátele. Nyní se většina z vás stále nachází na schodišti vedoucím dolů. Schodiště je úzké tak max pro dva lidi vedle sebe. Vede do obyčejné chodby cca 4 metry široké a 15 metrů dlouhé. Každé dva metry jsou dveře které vedou vždy do ubikace skládájící se z jednoho stolu, židle a dvoupatrového lůžka. Pokoje sou poměrné tedy malé. Bohužel ale tyto pokoje jsou jediné krytí které se vám dostává. Na chodbě je tedy 7 pokojů po obou stranách. První tři pokoje na obou stranách se zdají prázdné. Ovšem další pokoje jsou problém. Z každého čas od času vykoukne jeden nebo možná dva gethové kteří vás svými útočnými puškami zkoušejí zasáhnout. Na konci haly si může Shepard všimnout dvou Gethských lovců kteří se zneviditelnily a tak mu zmizeli. Z poza dveří do další místnosti střílejí na střídačku Gethský raketometčík a Gethský sniper. Do místnosti navíc právě v pochodovává červený gethský ničitel ozbrojený plamenometem. Jednotky: 2x Gethský lovec 2x Gethský sniper 2x Gethský raketometčík 10x Gethský voják s gethskou pulzní puškou |
| |
| Cesta dál do stanice Při cestě máme dost na spěch. Jdu rovnou za Majkým a naslouchám jeho slovům. Vše je mi jasné. Jen je děsná ta představa o čase. Podívám se na všechny přítomné z vážným výrazem a na Majkýho jen přikývnu. Hned na to ze mě vypadne pár slov. " Slyšeli jste. Majký potřebuje čas. A my mu ho dopřejeme. Jdeme na to." Dořeknu, otočím se a sejdu pár schodů. Držím se těsně za Majkým ale když se spustí palba tak se zaseknu u schodů a Majký stačil skočit do jednoho pokoje. Jen na něj kývnu na náznak že je v pohodě. Rychle vykouknu abych zjistil jak tu ta chodba vůbec je. Než stěnu u schodů zasypalo několik střel, všimnul jsem si dvěří který jsou kousek ode mě. Vzal jsem si jeden granát kterej mi dal Majký než jsme odešli a mávnutím ruky jsem ho hodil po chodbě dál. Granát se kutálí jen chvilku a když se ozvala rána rychle jsem jednal. Rychle vyběhnu z krytu a přesunu se ke dveřím co jsou vedle. Mé kroky doprovází střelba než se stihnu dostat do nového krytu. Zakleknu a vykouknu doprovázen střelbou. Než jsem zalezu zasáhnu jednoho Getha do hlavy a ten se skácí vedle dalšího kterého dostal granát. Než ale zalezu tak si všimnu dvou lovců jak mi zmizeli před očima. Křiknu na ostatní aby se snažili použít ničivější zbraně. " Majký, jsou tam dva lovci. Ale už je nevidím. Jack! Můžeš použít biotiku?!" Křiknu varování a poslední granát co mám hodím dál po chodbě. Výbuch se ozve během chvilky a ejhle. Jeden z lovců to dostal ale ne na plno. Jen mu výbuch narušil maskování a tak jsem rychle jednal, protože byl už dost blízko. Vykouknu a začnu do něj pálit. Veškeré rány jdou na hlavu a on padne k zemi. V tom ale dostanu zásah od jednoho z Gethů. Jejich podělaný zbraně mi okamžitě zrušili kompletně celej štít. " Kurva!" Vypadlo ze mě a já ze zad sundám raketomet. Vystřelil jsem jednu raketu do chodby a ta zasáhla dalšího Getha. Musel sem bejt chvilku zalezlej abych nabral trošku energie pro štíty. " Tak Jack! Co je stou pomocí." Křiknu ještě před tím než dobiju zbraň a doufám že se Jack předvede tak jako vždy... (Počet zabitých 4. Jeden lovec a Tři Gethský vojáci) |
| |
| Plechová akce Vrhnem pohlad na Sheparda, keď nás okríkne a ja prevrátim očami. K tomu osloveniu sa nemienim nijak vyjadrovať a len sa uškrniem na Williamsovú. Pokračujeme v rýchlej ceste, a zrazu zavládlo podivné ticho. Jak okolo, tak i medzi nami. Zbrane pripravené oči na stopkách.. skoro by sa to dalo v zvrátenom slova zmysle považovať za idyličku. Shepard začne šepkať k Majkovi a ja natiahnem uši, aby mi nič neuniklo. Keď mi Shepard pokynie, abych sa tiahla v zadu ako ocas spolu s Williamsovou len si povzdychnem. "To víš, že jo.. To je presne to, po čom túžim." Natiahnem ironicky ale keď pozriem po Williamsovej, tak sa musím uškrnúť. Pošlem jej pusu vzduchom a uchechtnem sa. Po chvílke malého napätia, sa rozhovorí Majk. Nad jeho slovami sa mračím čím ďalej tým viac. To čo vraví.. nemáme moc dobré možnosti.. je to celé pekne na hovno. "Do prdele vyhliadky fakt geniálne!" Zavrčím a nechám ich nech ma predbehnú, aby som mohla zaujať poslednú pozíciu v našej skromnej "formácií". Potlačím všetky vtieravé myšlienky, ktoré sa mi derú do hlavy a radšej sa sústredím na beh a sledovanie možnej neprijatelnej aktivity. Pár poschodí dolu a to podivné ticho prerušia, ako inak, gethti. "Kurva, do prdele, zasraná práca!" Vyprsknem, keď mi do štítou narazí strela a s opätovaním palby zoskočím zo schodov, na ktorých nás čapli, pričom skoro zválcujem tých, ktorí sa nestihli schovať. Uskočím do nejakých dverí, čo mám poblíž a kryjem sa pokial mi znovu nabehne plný štít. Tie svine mi ho takmer zhodili. Znovu započnem strelbu do všeobecného zmätku, čo spôsobil Shepardov granát, ktorý zrušil niekolkým gethom štíty. Shepard kričí.. ja nadávam.. "Jo, moment.. Do prdele.. len urvem tamtomu kreténovi plech od kebule a hneď sa ti budem venovať!" Vrknem späť a strielam do jedného, ktorý sa schováva v najbližšej "obývanej" cimre. Granát mu zhodil štít, tak pár cielených rán do kebule a zkáca sa rozbitý k zemi. Vysmejem sa mu, prebijem a Shepard znovu po mne reve. "Veď už, sakra! Nesekýruj ma!" Zarevem späť a vyšlem chodbou niekolko tlakových vĺn, ktoré rozmetajú padlých gethov do strán. "Mrtvola" lovca naráža do druhého, ktorý sa čiastočne vyhol sile granátu a aj keď mu to nezrušilo maskovanie, vidím, kam sa mám zamerať. Vytiahnem granát a mrsknem ho tam, pričom tam vypálim ešte pár striel. Výbuch, maskovanie dolu.. pár dezorientovaných kreténov s takmer zhodenými štítmi a výhlad na plameňomet. Parádička. Nezahálam a pustím sa do toho, čo je najbližšie. Prekvapivo lovec, ktorý sa chcel preplížiť až k nám. Kryjem sa. Do éteru vypustím radu oplzlých nadávok a opätujem palbu. Lovec má štít dolu, ale nekryje sa, len sa približuje. Debil plechatý. "Kryte ma! ... Skúste mu ten plameňomet rozstreliť. Po pár ranách by to mohlo explodovať a tým ho aspoň čiastočne eliminovať!" Vykríknem, zavesím samopal na rameno a vystrčím sa z úkrytu. Lovca bez štítu vyzdvihnem do vzduchu a začnem ním sabotovať ostatných plecháčov. Pár rán sa zamerá aj do "letáčka" takže ho samovolne popravia, čo sa mi pekne hodí. Teraz už neživou kopicou plechu dorážam do "ničitela", jak i do tých, ktorí strielajú mojím smerom. "Rýchlo, za chvílu to exne!" Narážam na svoju schopnosť držať ho vo vzduchu, lebo už pociťujem ťažký úbytok energie a ani dávka rýchlo šíriaceho sa adreanlínu moc nepomáha. (1 lovec, 1 voják) |
| |
| Citadela Fajn. S úsměvem vyhodím pistoli do vzduchu a potom jí znova chytím. No super. Snad postačí jenom utíkání a schovávání. Pomyslím si s úsměvem a otočím se zpátky k tlačítkům. Prohlédnu si je a zkouším si vzpomenout na Shepardovu zprávu. Jak už je asi jasné - musíme tady v Citadele najít ten trn. Teda,Trna z Citadely. Nadechnu se a otočím se k Zeeadovi. A potom,až budeme mít toho chlápka,máme zaleťět na Omegu, usměju se a otočím se zpátky k tlačítkům. za Marcem Spencerem. Dopovím a otočím se směrem k východu. Jinak nic. Pokrčím rameny a vyjdu z Normandie do "garáže." Potom se otočím k Zaeedovi. Čím dřív ho najdeme,tím dřív poletíme na Omegu. Proběhne mi hlavou. Tak jdeš? Když jsem říkal že to stihneme,nemyslel jsem to,že se můžeme flákat. Usměju se a zamířím směrem k místu,kde se máme s Trnem setkat. |
| |
| Citadela Když se Joker a Zaeed společně vydali do hangáru kde by se měl každý den ve čtyři hodiny objevit Trn tak jste tam došli akorát. Našli jste tam Trna ale byl tam i někdo jiný. Byli tam členové z BlueSuns. Zřejmě to vypadá na nějakou potičku mezi nimi a Trnem. Člen BlueSuns:" Tak hele Trne. Buď nám zaplatíš co dlužíš. Nebo si tě s mejma kamarádama podáme. Nemysli si že máš nějakou šanci na to uspět. Je nás šest a ty jsi jeden. Tak naval těch pět tisíc kreditů jasný!" Batarian ti začal vyhrožovat a doufal že z tebe dostane peníze. Jeho kolegové jsou další dva batariané a tři lidé. Joker a Zaeed jsou jen kousek od tebe takže by mohli při nejhorším zakročit. Členové BlueSuns - 3 Batariani, 3 Lidi. Celkem 6 členů. |
| |
| S Jokerem brzy dorazíme na místo schůzky s Trnem.Nejsme tu ale sami.Blue Suns Zhodontím situaci.Výzborj-Klasická pouze pěšáci,Granáty-Neefitktivní,mohli ba zasáhnout Trna,Neví o nás. tohle mi bleskne hlavou.Jokere,krej mně Sám se přesunu na výhodnější palebnou pozici,tedy za ně.Jsou tak moc zaujtí Trnem,že si mně ani nepovšimli.Vytáhnu zbraň a vystřelím dvě krátké dávky.Batarian a člověk padnou na zem.To už se ale ostatní otáčí a střílí.Padnu na zem za bednu a zařvu.Jokere,teď |
| |
| Citadela Jen co Batarian a člověk padli tak si tě okamžitě všimli ostatní a začali po tobě pálit směrem k bednám. Jeden z Batarianů namířil zbraní na Trna a řekl jen pár slov. Batarian Člen BlueSuns:" Pokud nevylezeš a neodhodíš zbraň tak ho zabijeme. Máš na výběr. Tak se rozhodni." Jen co to dořekne tak se ostatní tři schovají za bedny a čekají jak se zachováš... |
| |
| Nepěkná situace Když nás on sprdl jen jsem se na něj podívala, nemyslela jsem to nějak špatně, ale co nadělám plecháček mě nikdy nebude mit rád. Zrovna jsme vyšli a raději jsem mlčela abych nemusela nijak provokovat něčím ostaním jak sem poznala nebudu tu moc vítaná a celkem mě to zamrzelo. Jdu raději někde v zadu a proto poslouchám okolo a hlavně dávám pozor by nás něco nepřekvapilo a nevpadl nám někdo do zad. Byl to i Shaperdovo přání a jde vidět že Plecháčkovi to dost vadilo ale co nadělám musí mě zkousnout.Když jsme šli a najednou jsme byli pod palbou skočila jsem za nejbliší věc která by mě před kulkama ochránila a když řve Shaperd po Jackovi že mu má jít pomoct jen na ni houkni. ,, Dávej bacha budu tě krýt." Když vyjde hned začnu palit po všem co jsem viděla a snad taky nějakého trefila, jsem sice pilot ale střílet umím víc než dobře sice maj štíty ale víc si kryjou tělo než hlavu a dobře mířená střela to snad jen tak neustojí. Střílím po plamenometu. |
| |
| Rád bych tvrdil, že mám všechno pod kontrolou, ale je fakt, že mě BlueSuns zaskočili. Nemám tušení, jak mě našli, ale asi už si mojí denní docházky sem někdo všiml. A oni snad dokonce předpokládají, že jim něco dlužím a co je ještě směšnější (i kdyby to byla pravda), že jim to budu vracet. Pomalu přejedu pohledem celou skupinu. Kdybych si je nějak rozdělil, tak bych to mohl zvládnout. Křížová palba by ale mohla bejt problém. Sakra práce. "Hele, to bude nějaká mejlka. Jsem si jistej, že u vás žádný nevyrovnaný dluhy nemám. Od takovejch trotlů bych si totiž nikdy nic nepučil." Zatvářím se k tomu co nejurážlivěji, co dovedu. Naštvaný člověk chybuje... I přestože, že jsem vlastně ještě neměl pořádný plán, tak vše jaksi narušilo, když do BlueSuns začal někdo pálit. Alespoň nejsem sám, kdo nemá tyhle hochy rád. Vše se strhlo rychle a hlavou mi prokmitla myšlenka, že odsud zmizím a nechám chlapce, ať si to mezi sebou vyříkají, když jeden z těch hnusáků namíří zbraň na mě. Nehodlám ale čekat na dobrotu cizinců a pevnej prst na spoušti Batariana. Proto co nejrychleji padnu k zemi, pokouším se přitom vytáhnout pistoli a bez míření začít střílet někam batarianovým směrem. Jak dopadnu, tak se spěchám odkulit do nejbližšího úkrytu. Doufám, že batarian udělá vzhledem k mé střelbě to samé, má o moc lepší střeleckou pozici, nemluvě o ostatních. A také doufám, že se do nich pustí i ti, co předtím... |
| |
| Citadela Jen co Batariani začali mířit na Trna tak se do toho vložil Garrus. Začal pálit po těch co stáli mimo a ti padli. Tím odlákal pozornost a dál tak prostor Trnovi a Zaeedovi zareagovat. Ti se postarali o batariany a mohli jste se seznámit. Joker se postavil a jak stál mimo tak si všiml Garruse který reagoval. Společně se Zaeedem, Jokerem a Garrusem se postavili před Trna a Garrus začal mluvit. Garrus:" Posílá mě Shepard. Já jsme Garrus, Tohle je Zaeed a Joker. Ty budeš asi Trn co? Není divu jsi tu jako Trn v Batarianským zadku. Pokud se chceš přidat k Shepardovi tak by jsme měli vyrazit na Normandii. Cesta by neměla trvat dlouho. Na Omegu je to kousek musíme tam ještě někoho vyzvednout." Pak se můžete vydat na Normandii se kterou se vydáte na Omegu pro dalšího pasažéra Marka Spencera... |
| |
| Stanice Z úkrytu vyběhnu do dalšího když se toho ujala Jack a Ash. Majký se taky činil ale já musel rychle jednat. Není už mnoho času. Parakotoulem jsem skočil k dalším dveřím a začal rychle pálit po Gethech. Vystřelil jsem pár ran a sundal jsem dalšího z vojáků a jak padal tak zřejmě nervové centrum stále fungovalo. Jeho rukou vystřelil pár dalších ran které trefili toho z raketometem zrovna když odpaloval jednu ze svých střel. Na místo toho aby letěla k nám tak sundala pár ze svých. " Měli by jsme pohnot! Zatlačte je. Nebudou to čekat." Křiknu a vylezu z ukrytu i když schytám pár ran do štítu. Za mnou se vydal Majký, Jack a Ash. Střeli létali na Gethy tak že to nečekali a padali k zemi. (Počet zabitých 3. jeden z raketometem, dva vojáci.) |
| |
| Stanice- boj Když skočím do volné kabinky tak se překulím a zvednu. Vytáhnu ze zad odstřelovací pušku a přitisknu se zády ke stěně. Opatrně se přiblížím ke kraji a na chviličku vykouknu. I za tu sekundu co jsem koukal sem málem přišel o všechny štíty. Naštěstí pro mě se dost projektilů soustředilo na ostatní. Moji společníci si vedly dobře. Gethové umírali jako na běžícím pásu a díky tomu sem se po chvíli odvážil opět vykouknout. Zahlédl sem že jim dáváme pořádně zabrat ale dva odstřelovači vzadu se chystali vypálit. Nikterak sem se nevrušoval. Ačkoliv to byli chladné a téměř dokonalé stroje. Já byl lepší. Přiložil sem teleskop k oku a v klidu zamířil. Nadýchl sem se zhluboka abych se uklidnil a poté vystřelil. Kulka proletěla Gethovou hlavou jako nic a první sniper se snesl na podlahu. Druhý sniper vystřelil ale jediné čeho docílil bylo to že se za mnou roztavil kus zdi. Přebíjel sem a opět začal mířit. Stejně tak on. Když sem mířil bylo vidět že oba míříme přímo na sebe. Díval sem se přímo do hledí jeho pušky. Bylo to o tom kdo vystřelí první. Já měl ale výhodu. Moje zbraň se nemusela chladit. Vystřelil jsem a jako ve zpomaleném filmu sledoval jako moje kulka proráží mířidla mého soupeře proniká do hlavy. Jsem prostě dobrej... Poté zařve velitel že je máme zatlačit tak jsem vyběhl. Za běhu sem schoval odstřelovačku a v ruce se mi objevili samop0ly. Běžím vedle sheparda a do mého těla naráží pár projektilů ale není jich moc. Vystřelím všechny náboje co mám a sundám tím jenom jednoho Getha. Jelikož moje zbraně měli příliš velký rozptyl. Ale zrušil sem štíty zbytku vojáků. Zrychlil sem a doběhl k jednomu vojáku a vrazil do něj ramenem čímž sem ho odhodil na zem. Skočil sem na něj a začal ho mlátit samopalem do obličeje. Dokud z něj nezbyl jenom šrot ( mrtvý: 2 snipeři, 2 vojáci přeživší: 1 voják 1 raketometčík) |
| |
| Salva nadávok ozvučí chodbu, ktorá je mimo iné prznená výstrelmi a bežnými zvukmi zbraní ... Shepardov hlas vykrikujúci pokyny ide ako keby z dialky a moja energia sa tiahne ku kritickému bodu. V krku mám sucho a začína sa mi točiť hlava. Ale polaviť nemôžem.. Ešte kúsok.. Štipku.. S jedným náhodilým šrotom, ktorý sa "vykúpil" s ranami od Majka, švihnem do vzduchu a ten preletí celú dráhu smerom k schovanému sniperovi, do ktorého narazí a to ho zjavne dezorientuje, keďže prestane páliť a tým ho môže niekto lahšie zničiť. Z prudka vydýchnem a zapadnem za rozstrielanú stenu. Pred očami sa mierne zatmie a ja len potrasiem hlavou. Ešte chvílu.. potom pár sekúnd oddych.. a musíme ďalej.. Zatnem zuby a odistím zbraň. Na biotiku už kašlem.. rozbijem to po staru pekne samopalom. Okrem vyradenej bandasky je tam ešte jedna.. jednoduchá,.. dobrá na zkazenie. Vystrčím sa z úkrytu a začnem páliť po gethovi, ktorý sa rozhodol poctiť nás svojou prítomnosťou a tak jak striela okolo po pohybujúcich sa cieloch.. vypálim doň celý svôj zásobník a ustrelím mu najskôr jednu nohu... druhú... začne po mne páliť, takmer zhodí štíty... ale serem naň a ustrelím mu palici. Šrot dopadne k zemi, súčiastky sa rozletia po podlahe a ja znovu zapadnem do zákrytu. Ešte jeden funguje... ale neriešim to. Potrebujem pár sekúnd v klude.. |
| |
| Stanice: Místnost s generátorem čas: 1h 35 minut do kritické lokace meteoritu Po zničení posledního Getha si můžete chvíli odpočinout. Pro tento moment po vás naštěstí totiž nic nestřílí. Ovšem času není příliš nazbyt proto si musíte dobře rozmyslet jestli budete riskovat další střetnutí rovnou nebo si chvíli odpočinete. Ať tak či onak nakonec nezbývá než vyrazit dál. Na konci chodby jsou klasické bezpečností dveře, opravdu velké, tlusté a schopné ustát i útok menší armády. Naštěstí nejsou zamčené a tudíž se můžete snadno dostat dovnitř. Jako první kráčí Majký který se rozhodl vést cestu jako už předtím. Vešly jste opatrně do místnosti která se zdá být hlavní místností energeckého generátoru. Místnost má čtvercový půdorys. Přímo uprostřed místnosti je hlavní konzole generátoru, bohužel je kolem ní spuštěné silové pole kynetické bariéry. V místnosti je plno sloupů po stranách, spousta těžké techniky, beden a jiných šancí pro krytí. Jenže bohužel na druhou stranu to co slouží jako kryt vám se velice rychle ukázalo jako výborné krytí pro nepřátele a jejich past. První kdo si že je něco špatně je Shepard. Pozná to podle Majkýho který odlétává přes půlku místnosti poté co kousek od něj explodovala velice silná raketa vypálená z maskované raketové sondy která se objevila u stropu. Zdá se že Majký žije ale žebra která měl popraskaná od mise na Tuchance nebyla ještě úplně zhojená a to že do nich dostal další zásah léčbě příliš nepomohlo. Je vidět že leží téměř bezvládně na otevřeném prostoru. Krvácí ze spousty drobných ran na hrudi kde střepiny prošly skrze oblek. Maska na jeho hlavě praskla a v horní části vypadl kousek skla. Je vidět že Majký má poraněnou hlavu a plive krev. Po zbytku z vás se téměř okamžitě spustí těžká palba z útočných pušek různých ráží a velikostí. Rakety explodují všude naštěstí máte spoustu šancí se krýt až na kvariana, kterému dělá problémy se zvednout. Nepřátelé se zhrocují v půlkruhu kolem vás a není jich málo. Vidíte že snad každý druh Getha který byl kdy spatřen zde je. Ale co je nejhorší jsou dva Gethští velitelé kteří stojí uvnitř kynetické bariéry a střílí na vás pomocí pušek M-76 Revenant. Oni sami jsou pořádný problém ale horší je že systémy všech ostatních Gethů jsou vylepšené díky přítomnosti velitelů. To se projevuje zesílením štítů, nouzovým zaštítěním a nemožnosti použít na ně Biotiku dokud nejsou prvně vyřazeny již tak dost silné štíty. souhrn nepřátel: 2x Gethský velitel Zobrazit SPOILER  4x gethský ničitel Zobrazit SPOILER 2x raketová létající věž Zobrazit SPOILER 2x útočná raketová věž Zobrazit SPOILER 10x gethský útočný mariňák Zobrazit SPOILER 10x gethský marinák Zobrazit SPOILER 4x gethský sniper Zobrazit SPOILER 2x gethský infiltrátor Zobrazit SPOILER 5x gethský raketový mariňák Zobrazit SPOILER 4x raketová platforma ( hacknutelná) |
| |
| Stanice Když jsem si všiml jak to Majký schytal tak jsem rychle skočil za jeden ze sloupů než jsem přišel o štíty. " Majký!" Na nic jsem nečekal a přehodil jsem si zbraň. Měl jsem poslední tři střely v raketometu a jednu z nich jsem vypálil mezi Gethy. Ta jim narušila většinu štítu ale ten se nevypnul. Znovu prohodím zbraně za pušku a pokaždé když to jde začnu pálit po nejbližších Gethech. " Jack. Zkus nahodit ty věže. Mohli by se hodit." Křiknu na Jack a snažím se jí krýt tím že veškerou palbu upoutám na sebe. Zakleknu a vykouknu což Gethové nečekali a začnu pálit. Celá dávka zásobníku je vysypaná do Getha který je kousek od Majkýho, tomu se konečně vypnou štíty. Rychle sáhnu po pistoli a tou trefím Getha 2x do hlavy a ten se skácí. Než zalezu tak se mi podaří sundat ještě jednu létací věž. Rychle zalezu za sloup a nabiju zbraň. Rychle začnu pálit po dalším z Gethů abych jim co možná nejvíc zničil štíty. Zatím padlí jen jeden Geth Utočný marinák zbejvá jich 9 a jedna raketová věž. |
| |
| Keď sa to poctivo sere... Netrvá dlho a aj posledný sráč padne v hromade šrotu. Privriem na okamih oči a chytím sa za bolavú hlavu. Tie posrané popelnice mi začínajú liezť pekne na nervy a to ich tu ešte stretneme peknú skládku, aby sme sa nenudili. Kurva im.. Je na čase ísť ďalej. Hlúpy šutr si nedá kafé pauzu.. Kafe.. nebolo by odveci.. shit. Pokrčím nosom a vyškriabem sa na nohy s nevrlým zamručaním, keďže nábojov zase došlo a v okolí toho nič moc nieje. Zas. Chcelo by to objaviť zbrojnicu.. plnú materiálu.. ale to bych si musela dať koňskú dávku sedatív a zaspať v krásnom sne, pokračujúc do celkovej deštrukcie, po ktorej by mi už bolo všetko fuk.. jedna zničená planéta.. a následne celý vesmír. Fakt nasrat. Výber možností fakt legendárny. Povzdychnem si a znovu fičíme dál. V hlave binec, na jazyku spŕška nadávok.. ale mlčím.. vlastne ani nemám náladu vrčať nahlas. Chcem odtialto vysmahnúť a snáď je to prvně, kedy bych rada šla od deštrukcie, ktorá by ma mohla dostať do povznesenia.. ale nie za takýchto posraných podmienok. Do hoven.. Dostávame sa na koniec chodby, cez dvere, ktoré sú napočudovanie otvorené... i keď prečo nie. Obýva to tu hromada plechových kreténov, čo by si zamykali sektory medzi sebou. Pomaly vlezieme dnu a než by kto vôbec niečo stihol spraviť, či sa len poriadne rozhliadnuť, ozve sa výbuch a Majk letí vzduchom. Zaprskám niekolko plodných nadávok na adresu vybuchujúcej techniky a plechových hláv a skočím za prvý stĺp, na ktorý mi padne pohlad, keďže sa následne spúšťa palba. "Prdele práce!" Vrčím a vykuknem na sekundu von... a nemať štíty naplno... hlava by mohla pôsobiť ako dostatočná dekorácia interiéru.. rozstrelená na x kusov s doplnkom mozkomiešneho moku roztretého po okolí. Vidina krásna. Vystrelím pár rán.. ale nieže by to malo nejaký efekt.. ich štíty sú silné.. takže na využitie vystrelujúcej biotiky, aneb pekne deštrukčej metóny, je vlastne totálne k hovnu. Chjo.. Zaregistrujem Shepardov hlas a pozriem smerom k nemu.Nahodiť veže... pche... to víš, bežne to robím.. Preletí mi hlavou jedovatá poznámka, ale i napriek tomu prikývnem. Najbližšia veža je neďaleko odomňa... počkám, než sa strelba zameria viac menej na neho a pohlad mi na sekundu skĺzne k Majkovi, ktorý to schytal dosť slušne.. ale nemám čas sa tým zaoberať... tie plechové obludy majú navrch.. S niekolkými výstrelmi na jedného z tých farebnejších debilov sa vrhnem k veži. Sprevádza to záplava striel nejakého z nich, ale nestihne mi zhodiť štíty. Zapadnem za vežou a pažbou tresknem do jednej z časti a odpadne kryt. Zabloudím na uninástroji. "Dobre... čo s tým teraz?" Zamrmlem a krčiac sa za delom, ktoré zatial plní úlohy celkom účinnej skrýše.. len dokedy.. Poškrabem sa na hlave nad systémom káblov a ťukajúc do uninástroja sa to snažím nahodiť do provozu. "Do psí prdele! Funguj sakra!" Zavrčím a päsťou tresknem do toho šuntu, ktorý len zaprská a po pár sekundách napätia naozaj naskočí. Zachechtám sa a s víťazoslávnym úsmevom nahodím program, aby sa strelba zamerala na ghety. "Chcípni ty zasranej kráme!" Zahučím a útočná vež sa zameria na jednu skupinku ghetov, ktorá sa priblížila až príliž k našim pozíciam a s tým bežím kryjúc sa za stĺpmi k ďalšej nefunkčnej, u ktorej urobím rovnaký postup ako u prvej s možným pridaním jedovatejších nadávok na adresu samotných ghetov. Obohatení všeobecnými výbuchmi, strelami a lietajúcích kusov plechu sa rozbehnem do zákrytu pred približujúcou sa, síce ostrelovanou, ale i tak početnou skupinkou a s pridaním striel z viež venujem jednému vtierajúcemu sa infiltrátorovi dávku vybuchujúceho olova. Než rozstrielajú moju čerstve nahodenú vežu, podarí sa mi zhodiť mu štít a doraziť ho. Zmením pozíciu a utekajúc pred zásahmi sa strčím za spadnutý múr a prebijem. Munícia prudko dochádza... takže i to málo nájdené v okolí dokáže potešiť. "Musíme zničiť tých velitelov, inak máme po prdeli! Štíty ostatných oslabnú, keď budú na šrot!" Zavreštím a vyhliadnuc si jedného velitela začnem za pomoci tej jednej veže, čo zostala, do ňho páliť, pričom sa snažím schovávať až vtedy, keď už cítim, že ja mám štít viac menej na minime. "Nažer sa tohoto, ty zasraná plechová bandaska!" Prsknem a hodím granát k skupinke s velitelom a následný výbuch všetkým v dosahu o niečo poškodí štíty... už len to doraziť... (- 1 infiltrátor) |
| |
 | Nový příspěvek v dobrodružství. Po měsíci a půl, páni! :-) Bohužel Vás musím zklamat, ani Váš Vypravěč, ani nikdo ze spoluhráčů ho nemá na svědomí. Přišel se na Vás podívat administrátor… Co teď s Vámi? Díky dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do škatulky "Už se dlouho nehrálo -> odpad". Dejte mi sem nebo do pošty do dvou týdnů vědět, jestli jste našli novou chuť k hraní, chcete změnit Vypravěče, nebo se s tímto dobrodružstvím ve vodách andorských rozloučíme. Drag Oncave Pro mé kontaktování nepoužívejte herní poštu! Vzhledem k tomu, že se tohoto dobrodružství neúčastním, nedostanu se k ní. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR