Měsíc v úplňku
hrálo se Denně
od: 09. července 2013 22:14 do: 07. ledna 2015 21:48
Dobrodružství vedl(a) DarthBob
| |
SOUKROMÉ |
| |
Vesnice Ogrodka Další den, další úmorný trénink u tvého mistra Kennetha. Rozhodně se nedá říct, že by tě nějak šetřil. Bolí tě každý sval na těle. Nikdy bys nevěřila kolik námahy a úsilí stojí válečnický trénink. No tak, žádné poflakování, vstaň a tas své zbraně. A už je to tu znovu. Cítíš, jak se každým dnem lepšíš, ale Kennethovi jakoby to stále nestačilo. Vždycky najde nějakou chybu. Pane Kennethe?, ozve se za vámi nesmělý hlas. Kenneth se brilantně a lehce vyhne tvému úderu. Tak jako vždycky. Co je, Darryle?, zeptá se Kenenth. Několik metrů od vás stojí mladý chlapec a je celý nervózní. Ehm...poslali mě za vámi. Prý se zase cosi přihodilo v Hlubokém lese. Prý jestli byste se na to nemohl podívat. Kenneth si povzdechne. Už jsem několikrát říkal, že na to kašlu. Čtyřikrát jsem tam byl a čtyřikrát to byl jen planý poplach. Babský klevety. Nic víc. Nehodlám se tam trmácet popátý, odpovídá. Ale pane...., začne chlapec. Řekl jsem, že ne!!!, odpoví důrazně Kenneth. Pak se na chvíli zamyslí. Otočí se směrem k tobě a prohlédne si tě důkladně od hlavy až k patě. Ledaže...ledaže bych tam poslal svou učednici. Chtělo by to trochu praxe. Lepší se, ale stále jí k dokonalosti cosi chybí. Co ty na to, Lilith? Nechceš si udělat výlet do Hlubokého lesa?, zeptá se nakonec Kenneth. |
| |
 | Další z těch úmorných dní Bolest, křeče. Nic víc už snad ani neznám. Když si chci odpočinout, tak mě Kenneth vyhmátne a nutí mě trénovat. Stále a pořád. Znovu mě nachytal, jak odpočívám, ale na t už si začínám zvykat... Jen... ,,Vždyť dělám vše tak, jak si mě naučil Kennethe." Zadívám se na něj a vyrážím. Dvě cvičné šavle se jen mihnou kolem něj, když na něj někdo zavolá a já se zarazím. ,,Tohle není fér. Už zase..." Mrsknu šavlí, která i s mou rukou opíše kružnici a čekám. Poslouchám, co ten mladík chce. Když Kenneth začne přemýšlet nahlas. ,,Co? Počkej přeci, když tam nic není, tak... Proč tam musím já?" Zadívám se na něj a pak si sama odpovím. ,,Jasně... Protože to stále není ono. Kennethe já jsem holka... Nikdy nebudu taková, jako ty, a když jo, tak budu mít svůj styl, který se tobě líbit nebude." Zadívám se na toho kluka. ,,No co. Půjdu jestli říkáš, že jsi tam byl a nic tam nebylo, tak by to mohl být odpočinek. Ale né, že mě pak zase někde vyhmátneš v odpočinku." Přijdu k němu a drknu do něj a usměju se. |
| |
Vesnice Ogrodka Kenneth se na tebe zamračí. Ať si žena nebo muž, mečem můžeš zemřít tak jako tak. Nevymlouvej se, Lilith. Vždy musíš být lepší než tvůj nepřítel. A v boji si nevybereš jestli je to muž, žena, elf, trpaslík nebo třeba troll. Musíš jej zabít tak jako tak a udělat to dřív než zabije on tebe. Hele, otravují mě už přinejmenším popáté. Vždycky s něčím přijdou a myslí si, že zrovna já dokážu jejich problém vyřešit. Jednou je to banda lapků, pak nějaký údajný potvory co se plíží za nocí vesnicí, dále to byl skřet co se usadil v jeskyni poblíž...a to čtvrtý si už ani nepamatuju. Každopádně nic z toho co tam popisovali jsem prostě nenašel. Ale nemysli si, že půjdeš jen tak na výlet. Když už tě tam pošlu, něco mi obstaráš, děvče. Tamní alchymista má moc dobrý mastičky na moje bolavý klouby. Zajdeš za ním a nějaký mi vezmeš. Dám ti peníze. A ne že je utratíš za něco jinýho!!!, praví důrazně a podává ti váček s mincemi. Pak se obrátí na chlapce. Pošlu tam tuhletu holku. Je to má náhrada. Několikrát jsem se nechal napálit a nehodlám to riskovat znovu. Vysvětli jí o co má údajně jít a dej jí přesný instrukce kam má jít, povídá mu. Chlapec se obrátí k tobě. Paní, následujte mě prosím. Dovedu vás k mému pánovi, jenž vám vysvětlí o co se jedná, praví s přehnanou úctou. Kenneth se tomu zasměje. Mazej holka a vrať se co nejrychleji. |
| |
| Nový den? Ne... Mastičky. ,,Ale tohle nejsou výmluvy... A navíc... Co když tam teď fakt něco bude...?" Tázavě se na něj zadívám. ,,Počkej... Jaký mastičky? Kolik ti je? Vždyť... Nemůžeš být tak starý, abys měl problémy s klouby..." Znovu do něj drknu, ale když mi vrazí váček s penězi, tak se na něj zadívám. ,,Ty to myslíš vážně co?" Kyselý výraz. Tak se dá nazvat to, jak se tvářím. Pak na mě promluví ten kluk s úctou. Začnu se smát. ,,No jo... Vždyť už jdu... A ne, že tady nebudeš až se vrátím... Měj se." Zamávám mu a jdu někam pryč s tím klukem. |
| |
Vesnice Ogrodka Já a starý? Zapomeň. Ale kvůli tomu, že musím cvičit taková nemehla si občas něco namohu, povídá Kenneth. Tak už jdi. Když budeš mít štěstí, k žádnému boji se možná ani nedostaneš. Odcházíš s chlapcem, který tě vede do centra vesnice. U vozu tam stojí muž, člověk ve středních letech. Kde je Kenenth?, ptá se podezřívavě a prohlíží si tě. Posílá místo sebe náhradu, tuto paní, povídá chlapec. Tuhle holku? Ta umí držet meč?, praví urážlivě muž. No co, třeba bude po cestě trochu sranda, prohlíží si tě se zájmem. Víš něco vo Hlubokým lese a tamní vesničce? Předpokládám, že asi moc ne. Je to odlehlá vesnice v hloubi lesa. Moc informací se odtamtud nedozvídáme. Je to taková uzavřená společnost. No však to tam taky podle toho vypadá. Každej šuká s každým a děcka jsou čím dál blbější. No to je jedno. Každopádně dostal jsem echo, že v posledních týdnech se tam děje cosi moc divnýho. Kolem vesnice vyjou vlci nebo snad nějací divocí psi. A taky byli vidění ve vesnici. Prostě je tam problém a lidi se bojí. Není tam moc válečníků nebo bojovníků. No a proto tam měl jet Kenneth. Ale když posílá tebe....snad to s mečem umíč dobře. Budeš to potřebovat, dokončí a vyhoupne se na vůz. Tak co, jedeš nebo si nejdřív musíš koupit zbraň? |
| |
| Cesta ,,To už nezamluvíš. A nejsem nemehlo... Mé jméno je Lilith."" Houknu na něj ještě a jdu vedle chlapce. ,,Už zase? Kde je Kenneth. Umíš s mečem? Áááá už mě to vážně štve. Nevěří tomu, protože údajně už tam byl čtyřikrát a nikdy nic. Proto posílá mě. Plus mu mám něco koupit." Vysvětlím stařešinovi a poslouchám. ,,Jestli se chcete přesvědčit co umím, tak jsem pro." Zvednu hlavu a dívám se na něj. ,,Vlci? Divocí psi? No to je vtip ne? Jsme elfové. Neměli by jsme zvěř chránit?" Zeptám se, ale pak mávnu rukou. ,,Hmmm. Každej šuká s každym. Aspoň něco." Pronesu pro sebe. ,,No dvě šavle by bodly, protože s cvičnýma asi nic moc nezmůžu, I když..." Osahám se jestli najdu ty své dvě šavle. Nesundavám je ani při tréninku, jen když jdu spát. V domě. ,,Jo mám vše co potřebuji, takže můžeme." Vyhoupnu se na vůz a čekám, co ještě ten muž ke mě dodá. ,,Mimochodem. Mám jméno. Jsem... Lilith." Pronesu k němu, aby mi neříkal hej ty, nebo tak nějak. |
| |
Odjezd Dobrá, dobrá, koneckonců MĚ je to jedno jestli to s mečem umíš nebo ne. Ale pro tvé vlastní dobro doufám že ano, protože tahle výprava může být setsakra nebezpečná, povídá muž. Ano zvěř bychom měli chránit, ale pokud ohrožuje obyvatele, je to špatně. A navíc v Hlubokém lese nežijí jen elfové. Rozhodně ne v té vesnici kam jedeme. Ale nevypráví se jen o nějakých malých pejscích, nýbrž o pořádných potvorách, který dokážou odtáhnout celou krávu, pokračuje. Poté se přesvědčíš jestli máš u sebe své šavle. Ano, jsou tam a pevně doufáš, že budou stačit. Samozřejmě más s sebou pro všechny případy i luk a toulec s šípy. Jeden nikdy neví kdy se můžou hodit. Super, jestli je to vše můžeme jet. Jídlo a pití nějaký mám, o to se nestarej. Jo a já jsem Jeff, představuje se muž. Pak naskočí na kozlík, rozloučí se s chlapcem a popožene koně do klusu. Tak jedem děvče, není to zrovna blízko a pevně doufám že po cestě nepotkáme nic....divnýho, oznámí s trochou obav v hlase. Budeš se snažit vyzvědět víc? Nebo prostě počkáš až co uvidíš na místě? |
| |
| Tak Jeff jo? ,,No, pokud s meči neumím, tak ty budeš mít o starost méně. A pokud vím, tak celou krávu dokáže odtáhnout i medvěd, když na to přijde." Podívám se na něj, ale to už vyrážíme. Představí se mi. Což je dobře. ,,Jak to myslíš divnýho? Co by jsme mohli potkat?" Zeptám se ho a rozhlédnu se. |
| |
Odjezd Vyjíždíte z vesnice Ogrodka, několik lidí po vás zvědavě pokukuje když zamíříte směrem na Hluboký les. Cesta do této oblasti je sice dobře udržovaná, nicméně ne moc využívaná. Jeff počká až vyjedete z města a budete mít trochu soukromí. I tak se ale ostražitě rozhlédne kolem sebe a pak se k tobě nakloní. Něco....hodně divného. Za nocí tam vyjí vlci.....no....možná jsou to vlci. Povídá se něco horšího. Lidé si šuškají cosi o....o...o....vlkodlacích, zašeptá poslední slovo a opět se rozhlíží nalevo a napravo. Takže já VELMI doufám, že to s mečem dobře umíš, Lilith, protože to co tě tam možná čeká, s tím jsi se možná nikdy v životě nesetkala. |
| |
| Vlkodlaci? ,,Cože????" Zadívám se na něj. ,,Ách jo... A to jsi nemohl dojít za Kennethem ty a říct mu to? Možná, že by jel pak on a ty by ses cítil v bezpečí." Oddychnu si a rozhlížím se. ,,Ale tak pokud to jsou vlkodlaci, tak je někdo musel stvořit ne? Ti se jen tak nenarodí... Nebo ano? Pokud si dobře vzpomínám, tak o narození vlkodlaka jsem neslyšela protože to je nemožné." Zadívám se na něj a pak se rozhlédnu. No, tak jestli je to pravda, tak možná Kenneth uvidí jen mojí půlku. |
| |
Cesta Děvče, už je pozdě se vracet, navíc Kenneth by to opět označil za báchorku a babskou povídačku. Ano, máš pravdu, vlkodlak se neobjeví jen tak sám od sebe. Povídá se, že za tím stojí právě někdo z vesnice. Samozřejmě je možné, že by za tím mohl stát někdo zvenčí, ale do vesnice v Hlubokém lese se mnoho cizinců nedostane. No, uvidíš sama. Maximálně za 3 dny jsme tam a sama uvidíš co je pravda a co lež, povídá, zatímco projíždíte polemi směrem k blížícímu se obrovskému lesu. |
| |
| Cesta ,,Jak někdo z vesnice? Mág? Nebo kdo? Vždyť k tomu je zapotřebí nějaká nekromancie ne? nebo něco jiného? A předtím jsi říkal, že to není vesnice elfů, tak čí tedy? A proč žádají elfy o pomoc? To není nikde poblíž vesnice stejné rasy? Tři dny? No tak to bude ještě sranda. Budu potřebovat trénovat, alespoň chvilku." Zadívám se na něj a zaposlouchám se do zvuků kolem sebe. Vlastně... Asi je to poprvé, co vyrážím z vesnice. Tedy na nějaký úkol. ,,Myslíš, že je to všechno pravda?" |
| |
Cesta Tvá vesnice je nejbližší v okolí. Proto tedy. Je to prostě vesnice, je tam mnoho ras - lidé, elfové, trpaslíci, hobiti, míšenci. Od každého trochu. Prostě osoby, které už nechtěly žít jako dosud a tak odešly ze společnosti. Dalo by se říct odpadlíci, mnozí podivíni. Jestli myslím, že je to pravda? Samozřejmě že ano, proč by nebylo? Sám jsem slyšel vytí a viděl na vlastní oči roztrhanou krávu. Na kousky. A mohu ti říct, že to nebyl žádný medvěd. Zastavíme až za soumraku, do té doby pojedeme. Do večera bychom měli dojet na kraj lesa. Tam se můžeš cvičit dle libosti. A připrav se možná na nejhorší. Na vlkodlaky, řekne a pak mlčí. Cesta ubíhá a tobě v hlavě víří myšlenky. Je to vše pravda? Nebo další výmysl jako ty o kterých mluvil Kenneth? Jsou tam opravdu vlkodlaci? Nebo něco jiného? |
| |
| Cesta ,,Mnoho ras a nikdo není válečníkem... To je v celku divné ne?" Podívám se na něj. ,,Ale notak... To, že někdo nebo něco roztrhá krávu na kousky ještě neznamená, že jsou to vlkodlaci. A výt umějí i vlci..." Jen se rozhlédnu. Nepřipouštím si, že by to mohla být pravda... Proč? Nechci být válečníkem, který by se snad mohl bát. Strach. To jsem neznala. Dříve ano, ale díky Kennethově tréningu se pomalu vytrácel. A teď? Jen tak ho pustit? No tak to ani v nejmenším. |
| |
Cesta Pokračujete v jízdě a také v hovoru. Chacha, válečníci. No někteří co tam žijí to o sobě prohlašují, ale stačí když v lese zahouká sova a už se schovávají. Možná se někdo najde kdo by ti třeba pomohl, ale rozhodně bych se na to nespoléhal. Nic ti nevnucuji, jen ti říkám, co se šušká a povídá. Psi, vlci, vlkodlaci, možná něco jiného. Je na tobě zjistit, co to vlastně je. Pomalu se smráká a vy se blížíte k okraji lesa. Už na první pohled vidíš, jak je rozlehlý, nemáš šanci dohlédnou na jeho konec ani na jedné a ni na druhé straně. Stromy rostou nahusto u sebe. Tušíš, že i kdyby slunce zářilo sebevíc, uvnitř lesa bude téměř absolutné tma. |
| |
| Zajímavosti ,,Aha no tak to se nedivím, že nás žádají o pomoc." Ušklíbnu se a rozhlížím se. ,,Počkej počkej... Zadrž, jak, že je to na mě to zjistit???" Dlouze se na něho zadívám a pokračuji. ,,A proč tam jedeš ty? Ty mi nepomůžeš???" |
| |
Cesta No tak proč myslíš, že tam jedeš ty? Abys to vyřešila. To je přece tvým úkolem. Kenneth tě poslal místo sebe, tak je to teď na tobě. Les se blíží čím dál tím víc, jakoby mimochodem tě z něj zamrazí v zádech. Ani nevíš proč. Jsi přece elfka. Děvče, já jsem jen převozník, kupec, posel, určitě ne válečník. Kdepak. Netvrdím, že nevím jak se drží meč, ale na nějaké velké šarvátky a půtky nemám náturu. Slunce se dostává za horizont a večer je za dveřmi. Tak, usadíme se ještě před lesem. Nehodlám tam nocovat, pokud nebudu přímo muset. Ráno vyjedeme. Ale moc si od světla neslibuj, stejně tam uvnitř toho moc neuvidíme. |
| |
| Eh? ,,Aha, no tak to kdybych věděla, tak bych to určitě vzala. Tomu věř." Protáhnu se, když mě zamrazí. Je to divný les. ,,A nešlo by to se nezastavovat?" Jen se zeptám, stejně si myslím, že to nebude mít účinek. ,,Ách jooo, tak to jsi mi měl říct dřív, třeba bych Kennetha ukecala. Světlo... Není potřeba. Nebo ano? " Zadívám se na něj a pousměji se, mám však obavy z toho co nám přinese noc a zítřejší putování. |
| |
Před Hlubokým lesem Dojeli jste až na samý kraj Hlubokého lesa. Přímo cítíš jakousi podivnou tísnivou atmosféru. Nezastavovat? Zbláznila ses? To se chceš v noci potloukat tím lesem? To ti nestačilo co jsem ti říkal? Možná jsou tam vlkodlaci!!!, povídá vystrašeným hlasem Jeff. Zešeřilo se, slunce již zapadlo za horizont, okolo vás není ani živáčka. Jeff zastaví koně a vede je kousek od cesty. V šeru spatříš nezapálené ohniště. Vidíš, nejsme první co se rozhodli raději počkat do rána než vstoupili do Hlubokého lesa. Ať to byl kdokoliv, měl něco v hlavě. Jestli máš hlad, vem si z vozu sušené maso a kousek chleba. Jinak beru první hlídku, v půlce noci tě pak vzbudím. Jasné?, ptá se Jeff a dá se do rozdělávání ohně. |
| |
| Na okraji lesa s uječencem ,,Prosím tě uklidni se, však jsem si odpověděla, že to neprojde, tak co se hned rozčiluješ? Možná... Možná ještě neznamená určitě." Zadívám se na něj a uchechtnu se. ,,Jo jasně sušen maso si dám." Zadívám se na Jeffa a pak se rozhlédnu okolo sebe a zaposlouchám. ,,Pokud tam jsou vlkodlaci, myslíš si, že zůstanou jen v lese?" Dodám a jdu pro sušené maso, nějaké si vezmu k sobě. ,,Jojo jasně jasně. V půlce noci mě vzbuď. A měj oči na stopkách. Budu trochu poslouchat okolí. Kdyy nhodou, ale pokud tam opravdu jsou, tak pochybuji, že by jsme jim zdrhli. Jinak... hezkou noc Jeffe." usměji se na něj, dojím, vezmu nějaké deky a lehnu si. doufám, že nebude nějaký problém v noci. Zbraně mám u sebe s tím, že jsou v rukách pod dekou, abych stihla rychleji zareagovat, kdyby přeci jen se něco semlelo. |
| |
Před Hlubokým lesem[/b] Souhlasíš s tím, že si v půlce vyměníte hlídky a nakonec i s tím, že se vstupem do lesa počkáte raději až na ráno. Pojíš trochu sušeného masa, které ale moc dobře nechutná. Nic lepšího zde ale není. No, měli by. Alespoň myslim. Nevím o žádným útoku mimo les. Vypadá to, jakoby je ten les držel tam za svýma hranicema. Ale možný je všechno, povídá ještě Jeff zatímco si chystá přikrývku. Teď spi, v půlce noci tě vzbudím, dodává ještě a pak si sedne k ohni. Uléháš na zem a chvíli posloucháš zvuky noci. Neslyšíš nic, jen občas kdesi v dáli zahouká sova. Po chvíli se ti zavřou oči. Abys je za chvíli zase musela otevřít. To jsi vážně spala už půlku noci? Máš pocit, že to bylo jen pár minut a Jeff už s tebou třese. No tak, vstávej, nebudeš tady prospávat celou noc. Taky mám potřebu spánku, povídá už trochu ospale. |
| |
| Sakra! sakra! nééééé ,,To si snad ze mě děláš srandu ne? To už je půlka noci? To jako fakt? Nééééééééé." Začnu protestovat, ale po chvilce vstanu. ,, Fajn, fajn fajn fajn. Dobře... Vždyť už vstávám..." Vlezu si k ohni, kde si sednu i se zbraněmi a poslouchám les. ,,Jestli budeš chrápat, tak tě nakopnu." otočím se na něj a začnu s hlídkou. |
| |
Sice máš stále pochyby o tom, jestli už byla půlka noci, ale nakonec jsi donucena vstát. Jeff okamžitě uléhá a začne zařezávat. Ano, doslova. Začal opravdu chrápat a ne zrovna tiše. To ti trochu znesnadňuje snahu poslouchat okolní zvuky. A přesto. Něco slyšíš. Tentokrát to zcela jistě není sova. Jakoby....je to snad nějaký pes? Nebo snad vlk? Či ještě hůř, vlkodlak? Slyšíš něco mezi vytím a štěkáním, ale je to naštěstí dosti vzdálené. Zatím. |
| |
| Ksakru! Vyletím a nakopnu toho vola, kterej si řeže, jako kdyby mu to tu celý patřilo. Nedivím se mistrovi, že jet nechtěl, už vím proč, ale... Co to mělo být? Znovu se zaposlouchám a čekám, jestli neuslyším něco víc. Pokud ten blbec bude znovu chrápat, tak ho znovu nakopnu. A takto to budu praktikovat klidně až do rána, pokud mě bude rušit v hlídání |
| |
Přicjdeš k Jeffovi a nakopneš ho. No možná trochu víc, než jsi původně chtěla. Účinek to má okamžitý. Jeff vyskočí jakoby lehl na rozpálená kamna i s tasenou dýkou v ruce. Co je, co je co?, ptá se zmateně a točí se dokola, přičemž se zjevně snaží najít odkud přichází nebezpečí. Když vidí, že nikdo neútočí, zasune dýku. Co to má znamenat? Kopal jsem snad já do tebe zatímco jsi spala? Pokud vím tak ne, povídá nasupeně. |
| |
| nafouklej jak bublina ,,A chrápala jsem tu já snad na celý les?!? Něco jsem slyšela, něco mezi vytím a štěkotem. Nedokázala jsem rozeznat zda- li o byl vlk nebo co, protože mi tu do toho hrozivě chrápeš!" Řeknu zostra a pak se zadívám do lesa a zaposlouchám se pečlivěji. Pokud bude něco namítat, tak k němu natáhnu ruku se zdviženým ukazováčkem ať je zticha. |
| |
Jeff se zaposlouchá do okolní noci. Ale již ani jeden z vás neslyší nic. Neslyším ani myšku v trávě, natožpak nějakýho vlka. Jedinýho vlka máš tak možná mezi půlkama v prdeli, ty nádhero, povídá naštvaně a opět uléhá. Ještě jednou do mě kopneš, a budeš pokračovat dál sama, povídá nakvašeně a usíná. Samozřejmě se po chvíli opět začne ozývat chrápání. Jestli se ho pokusíš nakopnout znovu, jeho reakce asi nebude moc příjemná. |
| |
| Bože to je grrrr! Jakmile zase začne chrápat, tak k němu dojdu a budu se ho snažit nějak otočit, aby nechrápal přitom stále poslouchám zvuky okolo, abych nebyla nemile překvapena. Stojím a čekám. Jestli nepřestane, tak je přivábí. Vzpomeň si co ti o tom říkal tvůj mistr! Notak! Snažím se si vzpomenout jestli jsem o něčem podobném nemluvila i s Kennethem |
| |
Přijdeš k Jeffovi a jemně ho otočíš na druhý bok. Zdá se ,že tvůj záměr se celkem zdařil. Nechrápe už alespoň tak nahlas. Kenneth se bohužel nikdy o vlkodlacích nezmiňoval, vlastně o nich ani sama moc nevíš. Vždycky to byly spíš bytosti z pohádek a legend. Zvuky které jsi slyšela už se neozývají a noc plyne poklidně dál. Zdá se ti dost dlouhá a s přibývajícím časem roste i tvá únava. Tušíš, že jsi toho zase asi tolik nenaspala. Na východě spatřuješ první světlo úsvitu. |
| |
| Konečně. Zvednu se a zase dojdu nakopnout Jeffa. ,,Notak! vstávej! Vyrážíme! Proberu ho ne moc mile, protože si velmi zkrátil dobu jeho hlídání, takže teď budu odpočívat já. |
| |
Jeff reaguje obdobně jako v noci, jen mu dojde o něco dřív že nehorzí nebezpečí. KURVA, už zase? Vždyť teprve svítá sakra, povídá ublíženě. Jak chceš, vyrážíme hned, řekne pak jen a zapřáhne koně do vozu. Jedeš, nebo jdeš pěšky?, křikne a to už je vůz v pohybu. Pak se natáhne pro trochu jídla a začne jej žvýkat. Vůz míří přímo do Hlubokého lesa. Máš pocit, že přestože svítá a je už dost světla, v lese jakoby stále panovala temná noc. Přeběhne ti mráz po zádech. |
| |
| Muheh Mám radost, a rychle naskočím na vůz. přebíhá mi mráz po zádech, je to opravdu hnusný les. ,,Jeffe? jezdíš tudy často?" Optám se ho a poslouchám okolí. |
| |
Jeff žvýká svou snídani a povytáhne obočí nad tvou otázkou. Často? Blázníš? Kdo by tudy jezdil často?, kroutí hlavou. No, nejedu zde ale ani poprvé to je pravda, uzná po chvíli. V tu chvíli jste již vjeli do lesa. Máš pocit, jakoby opět nastala noc. Kroužek světla za vámi se povážlivě zmenšuje až jej po chvíli nevidíš vůbec. Stromy jsou velmi vysoké, objemné a rostou tak vedle sebe a mají tak rozložité koruny, že sem opravdu vniká jen minimum světla, jestli vůbec nějaké. Samozřejmě je tu tím pádem i docela pěkná zima. Opovaž se seskočit z vozu, nevíš kde bys mohla skončit, radí tiše. Až po chvíli se zamyslíš nad tím, jak Jeff vlastně dokáže vést vůz po cestě, protože ty vlastně ani žádnou nevidíš.  |
| |
| heh ,,Já se jen ptám..." Sleduji ho, jak vede vůz někudy, nevím kudy. šeptám a stále poslouchám okolí. ,,Co je kolem nás?" Zeptám se po chvíli. ,,a jak víš, že je tu cesta?" |
| |
Pokračujete Hlubokým lesem. Co je kolem nás? Nemám ponětí. V tomhle lese žijí mnozí tvorové, někteří dosud ani nebyli spatřeni a popsáni. Jen musíš doufat, že nežerou lidské maso, nakloní se k tobě. A jak vím jestli je tu cesta? No to víš, zkušenosti, odpoví s patřičnou hrdostí v hlase. A dobrý oči. Stačí si zvyknout na tu tmu. Až tu pojedeš po několikáté, už ti to tak hrozný určitě nepřijde. Teda jestli přežiješ alespoň tu cestu tam, dodává. |
| |
| he hehe hehehe ,,Si fakt milej víš to? a pokud nepřežiji, tak tě Kenneth zabije." Pousměji se na něj a rozhlédnu se. ,,Abych ti řekla pravdu, tak budu ráda, když toto bude mé poprvé a naposledy v tomto lese." |
| |
Hehe, zasměje se nad tvojí poznámkou Jeff. Pokračujete dál v cestě. Místy prosvítá trochu více světla, ale jsou to spíše jen malé ostrůvky. K jednomu takovému se blížíte a to co před sebou spatřujete se ani jednomu z vás příliš nelíbí. Co to kurva....?, zakleje Jeff a vstane z kozlíku. To snad ne tohle..... Zdá se, že cesta poněkud zarostla a ještě na ni napadaly ulomené větve stromů. Jelikož není kam jinam odbočit, vůz se zastavuje. Tady máš odpověď na svou otázku kolik lidí tudyma jezdí. Tenhle les roste jak z vody. Jeden den naklíčí semínko a druhej den už ten strom má aspoň 2 metry. Navíc se povídá, že stromy se tu snad dokáží dokonce pohybovat, víš co, jakože přemisťovat. Jeff obhlíží situaci. No na co čekáš? Že ty větve a stromky uhnou? Popadni sekeru a jdi to tam prosekat, přikazuje.  |
| |
| Já? Otočím se na něj... ,,Já to tam mám jít prosekat jo? Já..." Pousměji se na něj. ,,ten vtip byl dobrej." Znovu se na něj podívám, poté rezignovaně vezmu sekeru a jdu to tam tedy odházet a prosekat. ,,Parchant!!" Zavrčím vztekle a pracuji. |
| |
S nechutí popadneš sekeru, jelikož se nezdá, že by Jeff pouze žertoval. Alespoň i on seskakuje z vozu a také se pouští do nějakého toho odklízení, i když zase se tolik nenamáhá. Mladé stromky jsou velmi nepoddajné a nedají se přesekat moc lehko. Navíc je tu docela tma a tak každý sek by mohl klidně skončit místo v kmeni stromku v tvém koleni nebo stehně, což by tady rozhodně nebylo zrovna moc příjemné. Právě si trochu oddechuješ když se ti podařilo skolit stromek, když si čehosi kousek od sebe všimneš. Dala bys vše za to, že to tam ještě před chvílí nebylo. Prostě to tam leží a kouká přímo na tebe. Mlčky, bez jakéhokoliv zvuku. Jeff si toho ještě nevšiml. Kousek od tebe leží na listí černošedý...vlk?  |
| |
| V...Vlk? ,,Do háje, zatracenej stromek. Uf." Oddychnu si, když ho konečně skolím a pak se rozhlédnu na něco, co je velmi... Velmi blízko, ale nevypadá to nebezpečně, zatím. Ztuhnu a dívám se na něj. Pak ho rukou jakoby odháním. Jestli si tě všimne on, tak tě zabije. Tedy ne on, ale já. Ale já bych něco tak krásného nezabila. Možná... Začnu zase rubat stromky, aby se na mě Jeff neotočil a nevšiml si ho. Koutkem oka vlka sleduji, abych byla připravena, kdyby zaútočil. Sakra co teď? Nemohu Jeffa upozornit. Napřímí se a rozhlédnu, jestli neuvidím ještě nějaké další vlky. Zatím na něj neupozorňuji. |
| |
Tvor, jenž by snad mohl být pouze vlkem, i když ani to neznamená že bys měla být v bezpečí, zatím stále zůstává v klidu. Jeff se věnuje větvím a vlka si stále vůbec nevšiml. Vlk se dívá tvým směrem, respektive dívá se upřeně přímo na tebe. Rozhlížíš se kolem jestli neuvidíš další, ale prostor kolem tebe je skryt tmou. I přes svůj dobrý elfský zrak nedokážeš s určitostí říct, že by tu byli další, ale zatím to tak nevypadá. No, ještě těchhle pár větví a můžeme pokračovat, povídá Jeff pokračujíc v práci. V další chvíli se vlk zvedne a vycení zuby, zároveň začne vrčet a hledí na tebe. Nebo za tebe? Těžko určit. Každopádně teď si ho už Jeff všiml a ztuhl uprostřed pohybu s větví v ruce. Doprdele, kde se to tu vzalo? Kurva, proto jsem nechtěl slízat z vozu. Pořádně sevři tu sekeru co držíš a až ti řeknu zarazíš mu to rovnou do palice, jasný?, vydává rozkazy Jeff jež je ozbrojen pouhým kusem větve. Vlk dále vrčí a hledí tvým směrem. |
| |
| Ne... ne ne ne... ,,Jeffe, klid... Prosím tě nepanikař." Ohlédnu se za sebe jestli tam něco není. ,,Noták, jen klid maličký. Vše bude v pořádku jen klid. Nechci ti ublížit." pevněji sevřu sekyru, ale útočit nechci. ,,Jeffe, vrať se zpátky na vůz hned!" Křiknu na něj. |
| |
Vlk Vlk dále vrčí a zaujímá útočný postoj. Je kdykoliv připraven skočit a zdá se, že přímo na tebe. Ty krávo, myslíš, že tě ta zrůda poslechne? Tvoje milý slova na něj moc nezapůsobí, uvedí Jeff a trochu se stáhne dozadu. V tu chvíli za sebou uslyšíš zašustění. Instiktivně pohlédneš za sebe, ale nevidíš nic než jen černočernou tmu. V další chvíli těsně kolem tvé hlavy cosi proletí a do nosu tě udeří jakési pižmo. Pozor!!!, křičí ve stejné chvíli Jeff. To co kolem tvé hlavy proletělo byl právě vlk, jenž zmizel někde ve tmě za tebou. Vypadá to, že po něčem šel, jelikož slyšíš rychlý pohyb pryč. Jeff užasle hledí s pusou dokořán. Něco...něco za tebou bylo. Viděl...viděl jsem jakoby nějaký obrys. Ten vlk.......tě zachránil, povídá s neskrývaným úžasem v hlase. Po chvli už je v lese opět úplné ticho. Ať už se tu odehrálo cokoliv, je to pryč. A je potřeba pokračovat dál v cestě. Raději. Jeff stále hledí kamsi do dáli a v ruce třímá klacek, jenž už teď vlastně nepotřebuje. |
| |
| Život, nebo smrt. Stále sleduji vlka, když v tom se za mnou něco šustne, Pak kolem mě něco prosviští a mě praští do nosu pižmo. Stojím strnule, ale hned, jak kolem mě proletí onen vlk, tak se otočím a sleduji ho. nevěřícně koukám kamsi, kde zmizel ten vlk, ale bohužel nic nevidím. Pak se otočím k Jeffovi a jdu rychlým krokem k němu stále pevně držíc sekeru. ,,Tak teď mě DOBŘE poslouchej!!! Ještě jednou na mě zařveš, že jsem kráva, tak tu sekeru zaseknu do palice tobě!!! A vůbec!!! Nebyla to zrůda, ale obyčejný nádherný vlk!!! Idiote!" Po chvilce se uklidním, zhluboka dýchám a chodím kolem Jeffa se sekerou stále pevně sevřenou. ,,A jaký obrys si viděl? Když už jsme u toho?" Podívám se tím směrem, kde zmizel ten vlk. ,,Jo... Já vím, že mě zachránil. Jen doufám, že bude v pořádku. Asi... Asi bych měla zkusit jít za ním. Co kdyby náhodou to byli ti, kvůli kterým tu doopravdy jsem. A znovu. Nejsem tu kvůli vlkům. A zahoď ten klacek než si ublížíš..." Dořeknu a poslouchám okolí, jestli neuslyším vlčí rvačku. |
| |
Vlk zmizel ve tmě lesa a i Jeff se trochu uklidnil. Tvá výhrůžka s ním moc neudělala, jen se nad ní pousmál. Zabij mě a už nikdy se z tohohle lesa nedostaneš. Alespoň ne živá, prohlásí s klidem. A nikam nechoď, jestli sejdeš z cesty, už nikdy ji nenajdeš. Navíc to co jsem viděl se mi pranic nelíbilo. Mám dojem, že jsem viděl také něco jako vlka. Jen mnohem většího. A na zadních nohách, povídá a do hlasu se mu vtírá strach. Pak nasedne na vůz. Cesta už je volná a je možné pokračovat v cestě. Naskoč, jedeme dál. Obávám se, že tohle není poslední podivnost, kterou zde uvidíme, povídá a rozhlíží se. Pak popožene koně k jízdě. |
| |
| Jedeme dál Nasednu po tom, co ho vyslechnu. ,,Vlka na dvou nohách?" No, tak to by mohl být velmi velký problém, pochybuji, že bych příště měla podobné štěstí. Podívám se tím směrem, kam zmizel ten vlk. ,,Předpokládám, že teď lituješ, že tu není Kenneth." S úšklebkem se na něho podívám. ,,Abych řekla pravdu, já docela ano." Začnu se smát. ,,Třeba... Doufám, že se mu to nebude zdát a vyrazí též. I když to je takové moje přání, které se nikdy nesplní." Zrak upírám před sebe a sleduji "cestu". |
| |
Cesta pokračuje Jeff je stále trochu zaražený a neustále vrhá kradmé pohledy okolo. Jo, stálo to na dvou, řekne tiše. Co by zmohl Kenneth v tomhle lese? Ani armáda by nám tu moc nepomohla, odpovídá na další otázku. Jestli se do několika týdnů nevrátíš, určitě vyrazí. Ale do té doby už budeš napůl zhnilá ležet někde v jámě. Další podivné zvuky již neslyšíte a pokračujete v cestě dál. Naštěstí už nemusíte zastavovat až do chvíle, kdy rozhodne Jeff, že byste mohli odpočinout. Prý je už určitě noc, i když tady se zdá že je noc neustále. "Noc" probíhá v poklidu, vystřídáte se na hlídce a odhadem "za úsvitu" zase vyrážíte dál. Pokračujete dál a hodina střídá hodinu. A náhle začnou stromy řídnout a cesta se rozšiřuje, takže opravdu připomíná cestu. Na okraji je dřevěný štít s nápisem: "Vítejte v Hlubokém lese". Pod tento nápis kdosi uměle vyškrábal: "v tak odlehlém místě, které jen můžete najít". Novější a méně příjemný náznak civilizace visí na blízkém jilmu. Na oprátce tam visí lidská mrtvola. Je oblečena v prostých hadrech a na ceduli visící mu taktéž na krku je namalován vztekle vypadající pes. Co je kurva tohle?, mžourá Jeff směrem ke stromu. |
| |
| Muhehe ,,Co by zmohl? Rozhodně by jsi se s ním cítil v bezpečí víc, než se mnou." Pousměji se. ,,Jo díky, opravdu se mi chce někde shnít." Nezastavujeme a když se konečně Jeff rozhodne zastavit, tak je vcelku klid. Hlídky jsou také v pořádku a já. Já jsem v klidu. Relativně. Když v tom. ,,Na co tu je ta cedule? Určitě si každý všimne kde je a..." Vykloním se z vozu a začnu zvracet, když uvidím oběšence. ,,No, tak to je bomba." Řeknu když vyzvracím vše, co jsem dnes snědla. ,,No, tak to se mě opravdu neptej." |
| |
Oběšenec Mrtvola už tu asi nějaký ten den je, ale nebude to asi více jak týden. Na hlavě oběšence sedí černý havran a klove do očí. Jeff sesedne a pokradmu se rozhlíží. Nejsme daleko od vesnice. A to co tu vidím se mi pranic nelíbí. Vidíš co je na té tabulce? Pes. Proč by mu malovali na ceduli psa?, ptá se. Pomalu se blíží k mrtvole a obhlíží ji. Uděláme něco...nebo...ne?, ptá se nejistě. |
| |
| Mrtvola. ,Co chceš udělat?" Zadívám se na oběšence. ,No... Je dost možné, že mysleli, že je to vlkodlak nebo lycan." Slezu a jdu k mrtvole. ,,Je dost možný, že ho oběsili, jako proměněného, nebo ho viděli a toto je značka, že to byl lycan nebo vlkodlak." Rozhlédnu se. ,,Věř tomu nebo ne, mě se to také nelíbí. A hlavně. Nějak se mi nechce do vesnice, kde jen tak popravují lidi. Jen doufám, že alespoň měli důkaz." Obejdu oběšence a pořádně si ho prohlédnu. ,,Odříznu ho. Jako varování je to hezké, ale není to moudré, přitahuje to divou zvěř. Ne-li ty licany nebo vlkodlaky nebo co to tu vlastně je. Ono každý vlk, vlkodlak, lycan a vše, co jsou dalo by se říci psi, tak mají velmi dobrý čich, a pokud mají hlad, tak jdou i za mršinou." Vysvětlím a lezu na strom, na kterém je ten oběšený. |
| |
Jeff instiktivně pár kroků poodstoupí když promluvíš o "proměněných". Jakože....? Jakože...vlkodlak?, zašeptá a otřese se. Myslíš že je to dobrý nápad?, ptá se když lezeš na strom. Myslím, že se Kenenth mýlil a něco se tu opravdu děje, podotkne pak. Odřežeš mrtvolu a ta se žuchnutím dopadne na zem. JEff k ní přijde a prohlíží si ji. Je zaujat oprátkou. Víš co mu k ní přidali?, ukazuje. To je oměj, jinak zvaná taky vlčí mor, vysvětluje. Co se to tu kurva vlastně děje?, ptá se a rozhlíží se kolem. |
| |
| Oměj? ,,Ano, vlkodlak." Odřežu mrtvolu a slezu ze stromu. ,,Nevím, zda li je to dobrý nápad, ale... Budu doufat, že neobživne. I když. Jakmile zabiješ člověka, který v sobě má to prokletí, tak zabiješ i to, v co byl proklet. Tedy, alespoň doufám." Slezu a jdu k němu. ,,Jeffe? Vlčí mor? Takže je to jasné, mysleli si o něm, že to je vlkodlak." Trochu povolím oprátku, abych se podívala, zda li má krk spálený od oměje. ,,Teď se ukáže, zda li to byl nebo nebyl vlkodlak." Odhrnu oprátku a prohlížím si místo pod ní. |
| |
Jeff opatrně obchází mrtvolu jakoby každou chvílí čekal že na něj vyskočí. Doufáš že neobživne? Sakra, tos měla říct dřív že by mohl, zamračí se a sáhne na meč. Mrtvola se však naštěstí ani nehne. Poklekneš k ní a trochu odhrneš oprátku. A opravdu, její krk je spálený od vlčího moru. Co to znamená? Že....že byl?, vyptává se opatrně Jeff. Sakra, co se to tu kurva děje?, zakleje pak a odplivne si. |
| |
| Muhehe Podívám se na Jeffa. Ano. Doufám, že neobživne." Když se sehnu, tak se mé předpoklady naplní. ,,Ano, byl to proměněný." Podotknu a pořádně si ho prohlédnu. ,, Vidíš?" Ukážu na spáleniny. ,,Oměj oslabuje jemu podobný, pokud ho tím nějak nadopovali, tak už víme proč se nebránil, když ho věšeli." Rozhlédnu se. ,,Pokud tu ovšem nejsou mrtvoly, které jsme přehlídli. Máš něco, jako lopatu?" Optám se a rozhlédnu po okolí, abych vybrala vhodné místo na pohřbení toho vlkodlaka. |
| |
Jeff viditelně zbledne po odhalení že se jedná skutečně o vlkdolaka. Ó můj bože, tohle se může stát jenom mě, zakroutí hlavou. Nevypadá to, že by se v okolí nacházely další mrtvoly. Vypadá to, že tento muž byl jediným "kouskem." Jo, nějakou lopatu ve voze mám, řekne Jeff a za chvíli ti jednu hodí. |
| |
| Škoda jeho Dojdu k vhodnému místu a začnu kopat. ,,Nelíbí se mi, že lidé berou tyto věci do svých rukou." Promluvím k Jeffovi. ,,Nechceš mi pomoct?!?" Dál kopu. ,,Ty se bojíš? Jestli chceš, tak mě doveď do vesnice a pak můžeš jet zpátky pro Kennetha." Zadívám se na něj a pokračuji v hloubení hrobu. |
| |
Pouštíš se sama do kopání hrobu, Jeff stojí zadumaně opodál. Vesnice je hned kousek dál, už jsme blízko. A ne, nehodlám jet jen tak zpátky. Sám, povídá odmítavě. Kopej, já hlídám okolí. Kdoví co se tu všecko potuluje, povídá a rozhlíží se. Po několika minutách usilovné práce vykopeš dostatečnou jámu pro mrtvolu. A nebojím se, dodá zamračeně a poté ti pomůže uložit oběšeného do jeho hrobu. Tak ho zakryj a pojedeme se podívat do té vesnice. Třeba se něco dozvíme tam. |
| |
| Drzoun ,,Tak to ti teda pěkně děkuju..." Zadívám se na něj a když konečně vykopu jámu, tak uložíme mrtvého. ,,Já, že ho mám zahrabat? Zapomeň, koukej se taky pohnout. Hlídat okolí můžeme i při zakopávání mrtvého. A to, že se nebojíš, to vyprávěj někomu jinému." Rezignovaně se dám do zahrabávání hrobu. ,,uvědomuješ si, že jestli si ublížím, nebo namohu svaly, tak mě tu něco zabije a ty pak stejně pojedeš sám?" |
| |
Jen pokračuj, jde ti to dobře, odvětí po chvilce váhání, kdy možná vážně zvažoval že ti pomůže. Práce je konečně hotova a Jeff se vrací ke svému vozu. Tak co, připravena? Ať už nás tam čeká cokoliv?, ptá se a popožene koně do klusu. |
| |
| Uf ,,Až tam přijedeme, tak já si jdu lehnout. A kdokoliv mě probudí dřív než bych si přála, tak toho zabiju."" Vylezu na vůz a odpočívám. ,,Jsem připravena." |
| |
No nevím jestli budeme přivítání s otevřenou náručí a věncem kvítí, pochybuje Jeff. Les řídne čím dál víc až se objeví veliká mýtina. Vesnice Hluboký les. Ve skutečnosti je to taková změť chatrčí, boud, budek a možná dvou trochu lépe vypadajících budov, vše uhnízděno ve středu lesa. Z mnoha komínů se kouří, což by napovídalo, že by tu snad někdo mohl být, jenže nikoho kolem nevidíte. Ulice jsou prázdné a okna jsou zabedněná. |
| |
| heh ,,Pochybuji." Odvětím mu a dívám se před sebe. Vesnice, tedy... Spíše snět chatrčí budek a něčeho podobného.Jen dva velké domy dávají znát, že jsou tu i nějací výše postavení. ,,Tak takovéhle přivítání jsem opravdu nečekala." Pohlédnu na Jeffa a pak se rozhlédnu a zaposlouchám se co uslyším. |
| |
Hluboký les To je vážně divný, normálně je tu docela hluk a živo. Teď to tu vypadá jako v márnici, podotýká Jeff a také se rozhlíží. Konečně kohosi uvidíte. Blíží se k vám nějaký muž, vylézající z jedné větší, masivní chatrče. Vítejte, cizinci! , povídá vysoký a štíhlý muž. Jmenuji se Edvard Kititch, říká ale vrhá na vás ostražité pohledy. Vítejte v Hlubokém lese. Promiňte naši nepohostinnost, ale vesnice trpí pod stínem strašlivé tragédie, vysvětluje pohnutým hlasem. |
| |
| Ehm? ,,Bůhví co se tu stalo." Zadívám se na Jeffa. ,,Nevím, co se tu stalo, ale nás se bát opravdu nemusíte." Když k nám jde ten muž, tak se tázavě zadívám na Jeffa. ,,Tragédie?" Táži se toho muže a čekám i na to, zda-li Jeff taky něco řekne |
| |
Jeff mlčí, jen se dívá na Edvarda. Snad, abychom se posadili, vybízí Edvard a přechází k omšelé dřevěné lavici před domem ze kterého vyšel. Nevím, co všechno o naší vesnici víte, ale vězte, že jsme tu žili poklidně, jako rybáři, lovci, prodejci, koželužníci, kováři atd. Ale...něco se stalo. V poslední době, začíná opatrně. Naše kněžka byla brutálně zabita jakýmsi zvířetem pravděpodobně. Jeden z našich obyvatel byl poblíž a tak ihned zburcoval vesnici. Všichni se tam zběhli. Vedle kněžky tam ležel ještě z našich mužů, Trammil. Okamžitě byl lidmi obviněn, že to on kněžku zabil. Víte, Trammil byl oblíbený a mnozí nemohli uvěřit že by byl něčeho takového schopen. Vznikla menší roztržka, někteří lidé žádali spravedlivý soud, jiní okamžitou popravu. No, jestli jste přijeli po hlavní cestě, asi tušíte jak to dopadlo. Dlouho tu panovalo podezření o vlkodlacích a nebylo těžké si to spojit. Od té doby se všichni bojí. Trammil byl dlouho členem naší komunity a nikdo ho nikdo nepodezíral z takového temného tajemství které měl. A co hůř, při prohledání jeho domu se našel deník popsaný jakýmsi neznámým jazykem, snad jakýsi seznam. A tak vyvstaly otázky. Mohl by to snad být seznam lidí, kteří jsou také vlkodlaky? Vlkodlaci se totiž často sdružují v tlupách. Kdo ještě by snad mohl být bestie převlečená za obyčejného člověka? Obyvatelé donesli deník do chrámu, aby ho tam podrobili zkoumání. Věřili, že dřív nebo později by se mohl další vlkodlak pokusit deník ukrást. Kdyby chytili dalšího živého, mohli by dostat další informace. A také doufali, že by se do vesnice mohl dostat nějaký cizinec znalý onoho jazyk, vypráví. No a tak ve strachu nadále čekáme co bude dál.... |
| |
| Ach jo. Poslouchám příběh a zadívám se na Jeffa. ,,V tom případě mne zde není potřeba, když tu vynášíte soudy sami." Vstanu a začnu se procházet. ,,Ano, byl to vlkodlak, jenže vlkodlaci neubližují jen tak, bez důvodu." Napřímím se a můj obličej je plný hněvu. ,,Jeffe... Připrav se, že si odpočineme a hned zítra vyrážím zpět do naší vesnice. Jasný?" Zadívám se na toho muže a pak ještě dodám. ,,Kde je tělo kněžky?" |
| |
Mezitím co mluvíte s Edvardem, někteří další lidé začínají vycházet z chatrčí, zaujati vámi jako cizinci. Za chvíli je kolem vás pěkný hlouček. Je naše vesnice v bezpečí? Jsou tu mezi námi další monstra? Proč Trammil zabil Ishtal, už to víte?, takové otázky padají vzduchem, Prosím, pomozte nám, pomozte nám odhalit pravdu, ozývá se hlasitě. Edvard se na vás podívá. Prosím, dali jste nám svým příchodem naději. Potřebujeme, aby to tu někdo prošetřil. Někdo nestranný. Víme, že Trammil nemohl být jediným, žádá. Jeff pozvedne obočí a podívá se na tebe. Je to na tobě, řekne. |
| |
| Ach jo. Snažím se se nevzrušovat okolím. ,,A co chcete po mě? Abych všechny, co jsou vlkodlaky zabila? To jste se zbláznili ne?" Rozhlédnu se okolo sebe. ,, Kde je tělo kněžky?!" Zaburácí můj hlas. ,,Dokud se nepodívám na její tělo, tak vám nic neřeknu. Teď jsem přijela, pokud jste si nevšimli a jediný co mě přivítá je mrtvola muže, kterej má okolo krku daný náčrt vlka. Přemýšlíte vůbec!!? Nechat takhle mrtvolu před vesnicí, když jakýkoliv mrchožrout by si sem mohl přijít pro další? A ještě lidské maso... Vy opravdu nepřemýšlíte... Víte co se stane, když nějaká šelma ochutná lidské maso??? Zákonitě chce další!" Chytnu se za hlavu a rozhlédnu se. ,,Zaveďte mě k tělu kněžky." |
| |
Edvard se po tvých slovech trochu zarazí. Tělo Ishtal? No, to jsme přece pohřbili. Na hřbitově za chrámem, kousek. Museli jsme ji přece...pohřbít. No a Trammila někteří chtěli vystavit. Pro výstrahu ostatním, povídá trochu omluvně. Ne, nechceme další zbytečné násilí. A právě proto musíme další nemocné odhalit a něco s nimi ....udělat. Pro dobro vesnice. Jinak se nákaza rozšíří dál, pokračuje. Prosím, pomozte nám. Žádám vás o to, dodá nakonec prosebně. |
| |
| E? Zarazím se a znovu se chytnu za hlavu. ,,Jak to tělo vypadalo?" Optám se už zoufale. ,,Jo... Nákaza... Zastavit..." Začnu se hlasitě smát. ,,Řeknu vám novinku... Toto není nemoc, ale prokletí chápete? Ten co je prokletý, tak tak zůstane do té doby co zemře. Není to jako rýma, která se objeví a za dva týdny zmizí." Začnu zhluboka dýchat. ,,A co si představujete, že s tím udělám já? Že ty lidi přesvědčím, aby šli do hor, že to pro ně bude lepší? Ano jistě, že by to pro ně bylo lepší, ale pokud tu jsou doma, tak jen tak neodejdou, a vy to po nich ani chtít nemůžete. Napadlo vás vůbec zkusit někomu takovému pomoci????" Zadívám se na Jeffa a zakroutím hlavou. ,,Věř mi, že bych se nejraději sebrala a jela zpátky do vesnice. Mám fakt sto chutí se tu na to vykašlat. Prostě... ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ" Zařvu a rozhlédnu se okolo sebe. ,,Kdokoliv se mi bude plést do cesty a do práce, ten to odskáče..." Dodám a zadívám se na Jeffa. |
| |
No...tělo. Bylo celé rozdrásané. Od krve. Stopy po drápech, zubech, pátrá v paměti Edvard. Ano je to prokletí pravda. Ale ti prokletí se prostě musí oddělit. Nebo...něco se musí stát. JEstli nám pomůžete, máte absolutně volnou ruku. Můžete jít do kteréhokoliv domu, prohledat kteroukoliv skříň, truhlu, cokoliv. Můežete klást jakékoliv otázky. Dal bych vám plánek vesnice a vy byste se pustili do vyšetřování. Vsadím se, že někde se tu skrývají důkazy. Něco se musí najít. Veškeré vaše případné vyšetřování a možné neshody beru na sebe. Máte absolutně volnou ruku. Samozřejmě za dopadení viníků a dalších nakažených bude tučná odměna, navrhuje. |
| |
| Věčná, zač mě trestáš! ,,Jo... Rozdrásané... A měl ten muž, co jste ho našli vedle těla kněžky obličej od krve? Nebo neměl?" Zadívám se na Jeffa. ,,A když už se tu tak otevřeně bavíme. Jak ty prokletý chcete oddělit? Nebo co by se mělo stát? Myslíte, že když zjistím, kdo je a kdo není, tak vám to jen tak řeknu, aby jste je vy mohli pozabíjet? Ne... To opravdu neřeknu." Zhluboka se nadechnu a vydechnu. ,,S tou volností... To bych měla stejně ne? Protože zde nejsou lidé, co mají co skrývat. A jestli ano, tak když s nimi v soukromí promluvím, tak snad budou sdílnější." Podívám se na ostatní okolo sebe. ,,Tučná odměna... Takže je to, jako když chytám vrahy. Peníze si strčte víte kam, když budu mrtvá stejně je nebudu potřebovat... Ty by jste raději měli dát těm, co jsou prokletí, aby mohli založit vlastní vesnici. Věčná!!! Ty to vidíš! Pokud si vezmu peníze, pokud přežiju, tak jen proto, že musím něco vyřídit ve své vesnici. Jo a mimochodem... Někde tady si kupuje můj mistr Kenneth nějaké masti na klouby... Nevíte kde bych to sehnala?" Zadívám se na toho muže. ,,Teď... Když dovolíte... Tak se půjdu vyspat. Dalo mi docela práci pohřbít toho oběšeného muže, abych vás uchránila dalšímu nebezpečí. A prosím vás!!! Hlavně nedělejte žádné další blbosti, které by mohli tuto vesnici ohrozit. Věřte, že ta vystavená mrtvola byla opravdu velká pitomost. Ale to už jsem vám vysvětlovala." Dojdu k Jeffovi a pak se zadívám na toho muže. ,,Kde se tu můžeme vyspat? Pokud jde o mě, tak já se klidně vyspím i na stromě, ale stejně, postel by byla lepší." Znovu se rozhlédnu po lidech a každého si pečlivě prohlédnu. ,,A když bych mohla spát alespoň šest nebo osm hodin v kuse, byla bych velmi vděčná. Přeci jen, když sami kopete hrob vcelku se unavíte a já nevím, jestli se zítra budu moct hýbat. Protože mi můj společník nepomohl, takže případné reklamace toho, co udělám nebo neudělám, obraťte na něj." Pousměji se na něj a rozejdu se k vozu, kde začnu odstrojovat koně. |
| |
Edvard pátrá v paměti: No, obličej od krve? To přímo nevím. Byl od krve, to ano, měl i nějaká zranění. Jakoby s něčím bojoval. Jak chceme prokleté oddělit? Přiznám se nevím, ale to bych řekl, až nějaké najdete. Třeba tu žádní nejsou a budeme moci v poklidu žít naše životy dál, povídá s nadějí v hlase. Jak říkám, máte ve všem volnou ruku, můžete mluvit s kýmkoliv a jít kamkoliv. Kdo nemá co skrývat, nemůže nic namítat. Kdo by proti byl, ihned by byl podezřelý, ne? O odměně se můžeme pobavit později, samozřejmě budeme od vás chtít nějaké výledky pátrání. Přespat můžete u mě v domě, je docela velký, vlezete se. Bydlím tam se svou ženou a dětmi. Do vyšetřování se můžete pustit kdykoliv, ale čím dřív tím líp, povídá. Mezitím co budete odpočívat, načrtnu vám plánek vesnice a vyznačím důležitá místa, která byste měli při pátrání určitě navštívit. Budu vás čekat v domě až se postaráte o své koně, dodává, pak rozežene hlouček lidí a zmizí ve svém domě. Sakra, ty seš teda od rány, povídá Jeff po tvém proslovu. Takže vidím, že tu fušku asi bereš. No jestli budeš chtít mou pomoc, budu já chtít samozřejmě díl z odměny, mrkne na tebe. |
| |
| Udržet se, Nezabít ho. ,,Jako by s něčím bojoval...." Zopakuji a zadívám se na Jeffa. ,,Napadlo tě totéž co mě???" Podívám se zpět na toho muže a zrudnu vzteky. ,,Třeba tu žádní nejsou. Jo... Už jen kvůli nim v to doufám." Zadívám se po ostatních. ,,Každý může mít tajemství. I vy pane. Stejně tak i já. A rozhodně nechci, aby někdo cizí něco věděl." Zhluboka dýchám. ,,Čím dřív tím líp, jo... Až se vyspím, tak to bude ideální čas..." Když odejde a Jeff se začne bavit o odměně bouchnu. Vyndám jednu ze šavlí a jdu k Jeffovi. ,,Odměna bude záležet na tom, jak moc mi pomůžeš. Zatím by jsi nedostal ani měďák protože jediný co si zatím dokázal je kecat a ani mi nepomohl!" Šavli mám pevně v ruce a mířím s ní Jeffovi na krk. ,,Nezkoušej to na mě... Nebo tě rovnou zabiju. Ty víš stejně tak dobře, jako já, že to ten muž neudělal. Musím zpátky na to místo, kde jsme sekali ty stromy. Co nejdřív! Jedeš se mnou?" Ušklíbnu se a čekám na jeho odpověď |
| |
Jeff polekaně ustoupí až málem zakopne. Neboj neboj, jasně že ti pomůžu. Cokoliv budeš potřebovat. A nebyl bych si tak jistej že to ten chlap neudělal. Vždyť sama jsi říkala, že je to proměněnec. Byl přece popálený na krku. A co ty lidi, kteří říkali že viděli potulovat se tu nějaké vlčí bytosti? Ti si to vymysleli? A co ten záhadnej deník co ho u něj našli? Ten znamená co?, klade Jeff další otázky. Zbláznila ses? K místu kde jsme sekali stromy? Vždyť to je víc jak den cesty. A co tam chceš sakra najít? Tam mě v žádném případě nedostaneš. Ne teď.,odmítá. |
| |
| Chjo. ,,Jeffe, kdyby to udělal, tak by neměl na sobě údajné oděrky od boje... Byla to kněžka. Ty se umí bránit. A pokud on neměl ústa od krve, pak jí on nezabil. Vzpomeň si, co jsi za mnou viděl, když mne ten vlk zachránil..." Zadívám se na něj. ,,Je dost možné, že to mohl být ten jiný proměněný. Že to celé bude nějaký podraz." Rozhlédnu se a pak se k němu nakloním. ,,Abych ti řekla pravdu, tak z tohoto místa mám velmi špatný pocit." Podívám se ven z vesnice. ,,A co bych tam chtěla najít? Možná odpovědi na všechny tyto tvé otázky..." |
| |
Hm, nevím, mám pocit, že to bude opravdu zamotané a že ne všechno je takové jak se jeví, to s tebou souhlasím. Ale nevynášel bych předčasné závěry, když jsme ani nezačali, povídá Jeff. Hele na to místo kde jsem viděl co jsem viděl, teď rozhodně nepojedu. Koně si musí taky odpočinout a koneckonců my taky. Takže....když už, začal bych s pátráním tady ve vesnici. Ten chlápek říkal že máme ve všem volnou ruku a můžeme jít kamkoliv, povídá poté. Takže? Co chceš teď dělat? |
| |
| Začátek ,,Upřímně bych si nejraději lehla, ale začneme postupně od B1 po B8 to pro dnešek bude stačit. Když to budeme pořádně prohlížet, tak nám to zabere vcelku dost času."" Zadívám se na Jeffa. ,,A... myslíš, že by šlo poslat dopis do vesnice? Chtěla bych o tom spravit Kennetha."" Rozejdu se k domu našeho hostitele. ,,Rozhodla jsem se, že začneme. Nebude Vám vadit, když začneme s Vámi?" |
| |
Jo myslím že bychom mohli alespoň začít. Ať máme alespoň o čem přemýšlet, souhlasí Jeff. Ty rozhodni kam půjdeme, dodá. Poslat dopis by snad šlo, jestli tady mají ptáky. Jelikož jsou to většinou lovci a lidi okolo lesa, tak snad tu něco bude. Můžeme se zeptat toho co nás do toho navedl, navrhuje. Poté zamíříte společně k chatrči Edvarda Kititche. Jen pojďte dál, můžeme si promluvit. Je mi jasné, že podezřelí jsou všichni včetně mě, vyzývá a zve vás dovnitř. Chatrč vypadá uvnitř až překvapivě pohodlně a útulně. Bydlím tu se svou ženou Lilly, ale ta je právě teď v chrámu. V podstatě to tam hlídá, vysvětluje. Takže? Je tu něco s čím vám mohu pomoci? Doufám že rozumíte všemu v mém plánku, říká. |
| |
| Eh ,,Ano rozumíme." Přikývnu a pak se ho zeptám. ,,Vaše žena hlídá chrám? Sama?" Zadívám se vyjeveně na Jeffa. ,,Jste si jistý, že to je dobrý nápad?" Optám se ho a začnu. ,,Ráda bych věděla, jak přesně vypadal ten muž, když jste ho našli vedle kněžky. A kde přesně jste našli ten deník a tak. Něco se nám totiž nezdá." |
| |
Edvard vám nabídne k posezení dřevěné židle okolo jídelního stolku. Sedněte si, prosím, vyzve. Ne, není tam sama, hlídá společně s kolegyní Simmone. Chtěl jsem tam mít někoho komu se dá věřit, nezapomeňte že je tam uložen Trammilův deník vysvětluje. Ten muž, tedy Trammil. Jak jsem povídal, byl celý zakrvácený, plný šrámů a vypadal, že na tom není moc dobře. A v očích...měl šílenost. Nebyly to lidské oči. Rozhodně ne. Ano vypadalo to, že s někým bojoval. Nevím jestli se tak silně mohla bránit naše kněžka. Proto si myslím, že tam byl přítomen ještě někdo další, ale nevím kdo. To snad zjistíte vy. Deník jsme našli u Trammila doma. V jedné z jeho zásuvek. Samozřejmě nás ihned bilo do očí, jakým jazykem je to psáno. Nikdy jsme neslyšeli, že by Trammil mluvil nějakým jiným jazykem, pokračuje. |
| |
| Deník Zadívám se na Jeffa ,,Myslíme si, že Trammil vaši kněžku nezabil, ale pouze jí bránil." Zadívám se na oba. ,,A že ten deník tam někdo nastrčil, protože mít já takovéhle tajemství, tak rozhodně svůj deník nenechám jen tak v zásuvce, kde by ho každý našel." Zadívám se na Jeffa. ,,Pamatujete si, jestli měl obličej od krve? A... Mohla bych se podívat na ten deník? Nemyslím si, že by veřejně mluvil jiným jazykem." zadívám se na Jeffa a zeptám se ho. ,,Co si o tom myslíš ty?" |
| |
Edvard poslouchá tvé komentáře. Že by ji nezabil Trammil? Ale kdo potom tedy? To by bylo ještě horší. Vrah a možná i vlkodlak by se tu vážně potuloval v okolí. O to víc váš teď žádám abyste se pustili do pátrání. Musíme najít pravdu, ať už bude jaká chce. Jak říkám, deník je v chrámu, můžete se tam cestou stavit, řekněte mé ženě, že vás posílám a ona vám ho ukáže, povídá. Jeff zatím jen mlčky poslouchá. Něco mi tu stále nehraje. Něco, co je za tím vším. Proč byla vlastně ta kněžka zabita? Byl to záchvěv agrese od vlkodlaka? Nebo něco věděla? Nebo byla sama vlkodlak? Vážně nevím, uvažuje nahlas. Pak se ozve znovu Edvard. Máte další otázky? Mimochodem, máte mé svolení prohledat můj dům, jestli tak uznáte za vhodné. Vše je vám plně k dispozici. |
| |
| Domněnky ,,Něco se nás pokusilo napadnout v lese. Jeff říkal, že to byl vlk na dvou nohách." Zadívám se na toho muže. ,,Myslím, že bychom měli jít nejdříve do chrámu a prohledat ten, pak se vrátíme sem a začneme s domy." Zadívám se na Jeffa. ,,Jo a ještě něco... Dal by se odsud poslat dopis?" Rozhlédnu se. ,,A ano, než půjdeme do chrámu ,tak se zde podíváme. Mohu vás poprosit aby jste nás nechal zde o samotě? nebo můžete nás zde provést?Kdo jiný ví o tajných skrýších svého domu než jeho majitel." Podívám se na Jeffa. ,,Prohledej ho. Máme být důkladní, takže bych nerada něco zanedbala." |
| |
Takže přeci vlkodlak, zhrozí se Edvard když usylší co vás potkalo v lese. Že by se vás někdo snažil odstranit ještě než jste přijeli? Pak jste ve velkém nebezpečí, pokud jde o někoho odtud, dávejte pozor, varuje. Dopis samozřejmě můžete napsat, tady máte brk a pergamen. Máme tu nějaké poštovní ptáky, kvůli kontaktu s vnějškem. Nebude problém dopis poslat, nabízí. Po domě vás samozřejmě rád provedu. Není to tu zas tak velké, načež vstává a ukazuje Jeffovi dům. Nic tajného tu nemám, nic o čem bych sám věděl, povídá nakonec. Jeff důkladně prochází dům, nahlíží kam se dá a přehrabuje se v lecčems. Nic zajímavého, ani podezřelého. Edvard se zamyslí: Až na jednu věc, možná jste si toho nevšimli, ale na spodku dveří se nám objevily škrábance. Mysleli jsme si že je to od psa, ale jsou velmi hluboké a velké, načež přechází ke dveřím a ukazuje hluboké rýhy na spodní části dveří. Objevily se teprve nedávno, až po těch událostech, vysvětluje. |
| |
| Dopis Píšu dopis Kennethovi. Zobrazit SPOILER  Zabalím dopis a jdu za Edvardem. Prohlédnu si ty stopy po drápech. ,,Nemyslím si, že bychom byli v nebezpečí my, ale spíše vy." Podívám se na Jeffa. ,,Už jsem napsala dopis, chtěla bych ho poslat." Otočím se na Edvarda. |
| |
Dopis je napsán a připraven k odeslání. Samozřejmě, hned jak odejdete, tak to zařídím. Není problém, ujišťuje Edvard. No tak, to je asi tak vše co vám mohu říct. Nic víc mě nenapadá. A v nebezpečí jsme všichni. Já i vy, ale pokud se chytnete nějaké stopy a bude správná, možná se vás někdo pokusí odstranit. Ale věřím že uspějete. Stopy na dveřích opravdu nevypadají že by byly od pouhého psa. Spíše něco s většími a ostřejšími drápy. Je to snad nějaká značka? A proč zrovna na tomhle domě?, zamýšlí se Jeff. |
| |
| Proč? ,,Třeba je to značka, že zde bydlí další z vlkodlaků Jeffe. Já opravdu nevím." Zadívám se na Edvarda. ,,Půjdu s vámi, chci osobně dohlédnout na to, že dopis odejde." Podívám se na Jeffa. ,,Nebo to může znamenat, že ten který bydlí v tomto domě je další na řadě. Ale jsou to opravdu jen domněnky." Podívám se na Edvarda. ,,Můžeme? Jeffe? ještě to tu jednou pořádně projdi než se vrátím ano?" |
| |
Edvard se pousměje. Děláte dobře, podezřelým musí být každý, ať se chová jakkoliv. Pojďte se mnou, ptáky mám kousek za domem, vybízí a zajde za dům. Kousek dál stojí několik velkých klecí s holuby. Jednoho vyndá a připevní mu k pařátu dopis. Tak, tyhle posíláme do vaší vesnice, takže by tam měl v pořádku doletět, povídá a ptáka vypustí. Ten se rozletí směrem ze kterého jste přijeli. Jeff mezitím znovu důkladně prohledá dům. Opět však bez valného výsledku. Nic podezřelého ani nápadného. Když se vrátíte, oznámí výsledky svého pátrání. |
| |
| Ok ,,Doufám, že v pořádku doletí." Dívám se za holubem a pak se vracím k Jeffovi. ,,Dobrá, takže jdeme do chrámu. Zatím Edvarde. A dávejte pozor ano?" Rozejdu se směrem k chrámu, neloudám se, jdu rychlým krokem. |
| |
Vydáváte s po hlavní ulici, pokud se to tak dá nazvat až k protilehlému chrámu bohyně Ehlonny. Zdá se, že je to jediné posvátné místo zde ve vesnici. Vypadá to, že je chrám postaven z cihel, bližší identifikaci materiálu ale znesnadňuje všudypřítomně rozlezlý břečťan na zdech. Vstupujete dovnitř, většinu prostoru zabírá samotná chrámová loď. Skrze okna a částečně i zdi tu také prorůstá břečťan a zdi vypadjí podobně jako venku. Šest řad lavic je seřazeno uprostřed místnosti a na konci chrámu potom stojí mírně vyvýšené pódium s řečníckým pultem. Za pódiem jsou jednoduché dveře. V lavici nejblíže pódiu sedí dvě ženy. |
| |
| Chrám Vejdu do chrámu a rozhlédnu se. Poté co spatřím ty dvě ženy rozejdu se k nim. ,,Dámy? Posílá nás sem Edvard." Podívám se na ně. ,,Máte nám ukázat deník toho mrtvého." Prohlédnu si je s přimhouřenýma očima a pak se znovu rozhlédnu. |
| |
Jakmile se přiblížíte, ženy zpozorní a vstanou. Jsou ozbrojeny meči a na sobě mají kožené zbroje. Edvard? Takže to jste vy, co jste sem přijeli. Slyšeli jsme nějaký povyk a viděly vůz s koni., povídá jedna, jenž bude pravděpodobně Edvardova žena Lilly, což se potvrdí když se vzápětí představí. Jsem Lilly Kititch, Edvardova žena a toto je Simmone Harth. Momentálně tu hlídáme Trammilův deník. Je támhle vystaven na řečnickém pultě, předpokládám že jste tu kvůli němu, povídá a uukazuje na pultík. Prosím, klidně se podívejte jestli máte Edvardovo svolení, vybízí. |
| |
| E? Zírám na ty ženy ve zbrojích a s meči. ,,Eh... Jistě... Podíváme se na něj..." Zadívám se trochu vyděšeně na Jeffa. ,,Meče. Vy jste bojovnice?" Promluvím k nim a pomalu jdu k deníku. ,,Jedly jste vůbec něco od doby co tu hlídáte ten deník?" Zeptám se jich a stále je poočku prohlížím. ,,Ano dorazili jsme před chvílí" |
| |
Ženy se s pousmáním podívají na sebe. Všechny ženy zde v Hlubokém lese se musely naučit vládnotu mečem. Les je plný nebezpečí. A jelikož muži se starají o chod vesnice, byly jsme sem poslány.Hlídáme ve dne v noci, v noci se střídáme po jedné na stráži, vysvětlují. Je to důležitý úkol, někdo by se mohl chtít deníku zmocnit. A nebojte, jídla máme dost, zasmějí se. Přicházíš k pultíku na kterém leží zavřený deník. Otevřeš jej. Hned na první pohled to vypadá jakoby to snad byla nějaká účetní kniha, jakoby nějaký seznam s čísly. Písmo je ale psáno v tobě I Jeffovi neznámém jazyce a nedá se z něj pochytit jediné slovo. Rukopis je úhledný a těsný. Jediné co se dá přečíst, je podpis na začátku knihy, jenž svědčí, že deník patří Trammilu Nimmanovi. |
| |
| E? ,,Je to divné. Moc lidských žen jsem neviděla s meči." Pronesu ještě, když se dívám do deníku. ,,Hmmm to je velmi zvláštní. Ale, abych řekla pravdu moc se mi nelíbí, že je deník zde a že ho hlídáte jen dvě. Ukazovaly jste deník někomu z vesnice?" Pohlédnu na ně a pak se rozhlédnu. ,,Jeffe? Můžeš to tu prohledat?" Zadívám se na něj a pak na ty ženy. |
| |
Ženy tě sledují jak si prohlížíš deník. Jakoby doufaly nebo čekaly, že ně něco třeba přijdeš. No, o deníku ví vlastně všichni. Tady se samozřejmě nic neutají. Někteří lidé ho viděli ještě než ho přinesli sem. Ale nevíme přesně kdo. Určitě Edvard, my, Armon Bistle, asi Rajel Mendy-alchymistka a Avi Fincher-léčitel. To jsou asi ti nejpovolanější tady ve vesnici. Ale nikdo na nic nepřišel, povídají. Jeff se mezitím pouští do hledání, ale ono není moc kde hledat. Kromě menších dveří za pódiem jenž vedou do místnůstky, kde se asi před bohoslužbou připravovala kněžka, není moc kde co hledat. A také se nic nenajde. Jeff se opět vrací s nepořízenou. |
| |
| Chjo. ,,Co když zde nic nenajdu?" Podívám se na ty dvě. ,,Pokud tu nic nebude, tak i když budu vědět, že se tu něco děje, tak budu muset odjet zpátky do své vesnice. Protože tu nemůžu strávit mládí." Rozhlédnu se. ,,Ach jo. Fakt nevím, co mám hledat. Nebo koho mám hledat." Začnu se procházet po chrámu a přemýšlím Co by udělal Kenneth? |
| |
Zdá se, že zatím žádné vodítko, které by mohlo přispět k vyřešení toho všeho tady. Možná jen hledáme na špatných místech. Zatím jsme byli jen u Kititche a tady. Je tu ještě tolik dalších míst, vsadím boty, že na něco kápneme, povídá Jeff. Nevzdávej to tak snadno sakra!!, řekne pak důrazně. Pojd, pro dnešek se na to vykašleme, domluvíme se na dalším postupu. Stejně už je za chvíli tma. Měli bychom se jít vyspat, navrhuje. |
| |
| Uf Jen se podívám na Jeffa. ,,Nevzdávám, jen prostě nevím. Bolí mě hlava a jsem unavená. A chce se po mě, abych myslela." Prohlédnu si ho. ,,Asi jo, měli bychom se vyspat. Dobrý nápad. Jen doufám, že se zde něco nestane." Pohlédnu na ty dvě. ,,Dávejte na sebe pozor" Promnu si oči a pak ukážu na Jeffa ať jde za mnou a pomalu se vydávám do Edvardova domu se vyspat. |
| |
Noc Pro dnešek toho bylo už opravdu dost. Náročná cesta po které jste byli přímo "vhozeni" do tohoto podivnéhoa asi spletitého případu. Lilly a Simmone se s vámi rozloučí a dál se věnují své hlídce v chrámu, kdežto ty s Jeffem míříte ulicí zpět do Edvardova domu, kde vám majitel nabídl přístřeší na noc. Přeji vám dobrou a ničím nerušenou noc, popřeje vám a rozestele vám v místnosti, kterou označil jako tu "pro neočekávané hosty". Jeff lehne na postel tak jak je a po chvíli už usíná s lehkým chrápáním. |
| |
| Spánek Necháme si popřát dobrou noc a Jeff během deseti vteřin chrápe. ,,Jednou ho zabiju." Zavrčím a trochu se odstrojím. Falangu mám v ruce pod polštářem a šavle poblíž, kdyby byl nějaký problém, takto zalehnu a snažím se usnout, abych si odpočinula na další den, kdy se budu snažit něco najít. Ale nejdříve bude... Rozcvička. |
| |
Noc Noc probíhá nerušeně a v klidu, až tedy na Jeffovo občasné zachrápání. Spolu s vámi spí v domě Edvard, kdežto jeho žena nejspíše zůstala na stráži v chrámu Ihlonny. Krátce po úsvitu se všichni vzbudíte. Rána začínají být už celkem chladná, ale nic naplat, je potřeba se dát do práce. Edvard vám nachystá snídani složenou z ovesné kaše s ovocem a čerstvě podojené mléko. Tak co, kam se vydáme teď? Je načase konečně na něco kápnout a posunout věci do chodu, povídá Jeff poté, co vyškrábe poslední zbytky z misky. |
| |
| Ráno Po probuzení je Jeff nějaký akční. Posunu k němu svou misku ovesné kaše a sama si dám jen ovoce. ,,Nevím jak ty, ale já si první dám nějakou rozcvičku. Chceš se přidat? To, že nejsem ve vesnici neznamená, že se nebudu rozcvičovat. Musím být stále připravená a zahřátá." |
| |
Jeff dojí poslední sousto a odvětí: Dělej si rozcvičku jakou chceš, ale mě do toho moc neatehj. Už nejsem nejmladší, víš, uculí se a zapije snídani čerstvým mlékem. Ale pohni, jak koukám na tuhle mapku je toho ještě hodně co musíme projít a s kým mluvit, dodá dívaje se do plánku. |
| |
| He? Jen se na Jeffa zadívám... ,,Pohni???" Hrábnu po falanze a jdu na něj. ,,Utíkej, nebo ti ublížím a snaž se, abych tě nechytila." Ušklíbnu se a rozeběhnu se na něj s výrazem, kterej říká, že to myslím smrtelně vážně. |
| |
Jeff se na oko snaží zachovat klid, ale když se na něj rozběhneš a on uvidí tvůj výraz ve tváři, převalí se i s židlí na zem a rozplácne se na podlaze jak široký tak dlouhý. Doprdele, doufej, že jsem si nic nezlomil, jinak ti moc nepomůžu. Co vůbec blbneš? Tohle zkoušej na toho vlkodlaka až ho chytíme, ne na nevinné občany, praví zatímco se sbírá ze země. Tak co? Mě se zdá že tohle mi na rozvičení stačilo, zabručí a oprašuje si oblečení. |
| |
| Hahááááááá Zlomím se v pase smíchy až si kleknu. ,,Ani jsem se nezahřála." Mluvím a přitom se dusím. ,,Tohle až řeknu Kennethovi chacháááááááááááááááááá" Znovu se zlomím v hrozivé křeči z toho smíchu a dokonce brečím i smíchy. ,,No, tak pro dnešek velíš ty, Abys to měl jako takovou kompenzaci ok?" |
| |
Poté co řekneš Jeffovi, že dnes velí on, nabyde na důstojnosti.No dobrá, tedy. Takže dnes velím já. Tak já teda navrhuju vzít to popořadě, povídá a bere do ruky plánek. Prstem ukáže na B1 - tedy dům Edvarda Kititche. Teď jsme tu, takže navrhuju pokračovat popořadě dál. Mohli bychom tedy navštívit našeho hostitele v jeho pracovně, tedy v koželužně, co ty na to? Tam možná nic nenajdeme, ale neměli bychom vynechat nic. |
| |
| Tadááá Zadívám se na Jeffa a znovu vyprsknu smíchy. ,,Páááni, ještě před chvilkou ses bál jestli sis nic nezlomil a teď si důležitej, jako nějakej rytíř." Znovu se zlomím smíchy a chvilku mi trvá než se opravdu uklidním. ,,Jak jsem řekla, dnes velíš ty." Nečekám na něj a rozejdu se do dílny našeho hostitele. |
| |
Vycházíte ze dveří Kititchova domu a míříte kousek vedle do chatrče za domem, kde Edvard zpracovává a přechovává kůže, které mu donáší lovci, lesníci, myslivci a další lidé z Hlubokého lesa. Chatrč nemá žádné dveře, zato mnoho oken, které poskytují dostatečnou ventilaci. I tak ale všude cítíte nepříjemný zápach, ze kterého se vám po chvíli začíná točit hlava.V rohu stojí dva sudy, jeden velký a druhý malý. Středu místnosti dominuje hliněná jáma naplněná ostře páchnoucí kalnou vodou. Přes jámu je natažena tyč těsně nad hladinou vody a přes kterou jsou přehozeno několik zvířat, zčásti ponořených do vody. Vypadá to, že Edvard tu momentálně není, snad je v lese nebo šel navštívit svou ženu do chrámu. |
| |
| Hlavně ať mi nebouchne hlava.. Jen co vstoupím a rozhlédnu se, už couvám ven abych se neudusila. ,,Věčná, to je puch!" Pronesu, když vycouvám a dívám se na Jeffa. ,,Tak tohle budeš muset zvládnout sám. Mám v sobě jen ovoce, které bych v tom žaludku ráda nějakou dobu udržela." Oklepu se, že je to fakt hnusné. ,,Nechápu, jak v tom může vydržet... Já to opravdu nechápu." Pronesu, když se rozhlížím z venku po místnosti. |
| |
Koželužna Zápach je opravdu tak pronikavý, že si oba musíte zakrýt nos kusem oděvu. Kurva to je smrad, zakleje Jeff a rozkašle se. Jestli někdo něco schoval, bude to určitě tady, protože tenhle smrad odradí každýho vod hledání, poznamená. Podíváme se do těch sudů, ne?, navrhne po zběžné prohlídce chajdy. Jeff přejde k většímu ze sudů a nahlédne do něj. Uvnitř se nachází nalámaná kůra nějakého stromu. To, co je v menším sudu může do značné míry za zápach v chatrči. Je to totiž hnůj, jenž se používá v prvních fázích zpracování kůží. (Jestli budeš chtít dál hledat či zjišťovat podrobnosti, hoď si 3x procentuální kostkou). |
| |
| Znovu ,,Tak ty prohrabej ten hnůj, já si vezmu tu kůru." Pousměji se a zabořím obě ruce do kůry. ,,Jo a ještě by jsi mohl zkontrolovat tu jámu, i když tam by asi nic nemělo být, ale co kdyby náhodou?" Pousměju se na něj a pečlivě se prohrabávám kůrou. |
| |
I přes nepříjemný a odpuzující zápach se pouštíte společně do průzkumu koželužny, konkrétně obou sudů. Jeff trochu neochotně přistoupí k tomu s hnojem, kdežto ty si vybíráš ten s dřevěnou kůrou. Jako elfka se vyznáš ve stromech a tak ti nečiní potíže poznat, že se jedná o kůru dubovou. I Jeff má nějaké zkušenosti se zvířaty a tak s jistotou prohlašuje, že se jedná o výkaly masožravce zhruba velikosti člověka. Nedá se ale určit přesný druh. Tak či tak, nezdá se, že by v sudech ani v koželužně vůbec bylo něco, co by se dalo označit za podezřelé. Jeff ještě vyjde ven a prohlédne koželužnu zvenku, pak se usměje: Ten Edvard není blbej, umístil to na dobrý straně, takže ten smrad nefouká do vesnice ale od ní. Jinak by tady asi všichni padli, poznamená a otírá si ruce od hnoje. Tak tady asi nic, co? Nebo se ti něco nezdá? |
| |
| Smrad a nic jiného. ,,Vlezeš ještě do té jámy s tou hnusnou vodou? Toto je jediné místo, pokud tu není něco, jako podzemní chodba." Zadívám se na Jeffa a rozhlédnu se. hledám nějaký náznak něčeho, co by mohlo být podezřelé. |
| |
Jeff se proti tvému návrhu spěšně ohradí. Hele stačí že jsem strkal ruce do hnoje, rozhodně dovnitř NEPOLEZU, povídá, ale přesto přikročí k jámě a strčí do ní alespoň ruce. Není to moc hluboký, a nezdá se, že by na dně bylo něco zajímavého, prohlásí po několika minutách čvachtání v páchnoucí vodě. Takže kromě toho, že teď smrdím jako žumpa zase nic, zhodnotí výsledek pátrání v Kititchově koželužně. |
| |
| úsměv Pak tedy pokračujeme dále." Ještě se otočím a pořádně prohlédnu koželužnu, jestli jsem něco nepřehlédla, strop stěny zem všechno. Pokud nic nezpozoruji, tak se vydávám do třetího domu, který je za koželužnou. Snažím se jít co nejdál od Jeffa, abych nehodila šavli. |
| |
Opravdu se nezdá, že by tu něco mohlo být a atak pokračujete společně dále. Další budovou je cosi označené na plánku jako udírna. Je to malinká chatrč s pouze jedněmi dveřmi a žádnými okny. Nezdá se, že by tu poblíž někdo byl. Leda uvnitř. Tak co, zkusíme tam jít?, navrhne Jeff a vezme za dveře, které se s lehkým vrznutím otevřou. Vyvalí se na vás horký, suchý a těžký vzduch. Jediná místnost je plna tmavých obláčků kouře a dýmu. U protější zdi hoří v jakémsi kamenném truhlíku přidušený oheň. Ce středu místnosti pak visí ze stropu pověšené kusy masa, jenž se zde pravděpodoně práve udí. |
| |
| Udírna Když Jeff vezme za kliku u udírny jen se na něj otočím. ,,Nebudem jim kazit maso, které se právě udí, zavři to, vrátíme se sem později, Jdeme dál." Rozejdu se za udírnu. ,,Je divné, že tu nikdo není." Přemýšlím nahlas a drbu se na bradě. |
| |
Hm, stejně tam nebylo nic k vidění, prohlásí Jeff a zase udírnu zavře. Vypadá to, že tohle je něco jako společná místnost. Jakože kdokoliv sem může jít, přemýšlí nahlas. Tak jo pojďme dál tedy, souhlasí a vydá se za tebou. Další budova už by mohla přinést konečně něco zajímavějšího k pátrání, tedy snad. Konečně se dostáváte k někomu jinému než jen k Edvardu Kititchovi. To znamená, že konečně byste mohli narazit na nějaké další osoby v jejich příbytcích zde ve vesnici. Údajně se jedná o dům Engy Leone a Avon Vestille, dle plánků jsou to lovkyně kožešin. Přijdete k domu a zaklepete. Po chvíli vám otevře žena asi okolo třicítky, oblečená do koženého kabátce, kožených kalhot, vše ozdobené různými druhy kožešin. Přejete si?, ptá se s nadzvednutým obočím. |
| |
| eh ,,Dobrý den, jsme tu ohledně té záležitosti s kněžkou." Podívám se na ní. ,,Mohly by jsme si projít váš dům a popřípadě se vás na něco zeptat?" Optám se a stále si jí prohlížím |
| |
Žena vypadá trochu zaraženě, jakoby chvíli váhala.Tak to jste vy, poví jen. V tu chvíli se za ní objeví druhá žena, nakrátko ostříhaná a v podobném oblečení. Ale no tak Avon, pusť přece hosty dovnitř, ne?, vybízí ji. Pojďte dál, víme o vás, řekne a odstrčí Avon stranou. Jmenuji se Enga Leone a tohle je má společnice Avon Vestille, představuje se a podává vám ruku. Avon se ale stále tváří celkem odtažitě a zamíří zpět do domu. Pojďte, vybízí Enga a pouští vás dovnitř. Hlavní místnost tohoto domku je plná vystavených kůží, nejrůznějších druhů pastí a také vycpaných zvířat jako jsou králíci, zajíci, bobři nebo jezevci. U jedné stěny stojí zavřená skříň. Ze stropu pak visí vycpané hlavy medvědů, srnek a dokonce jakési pumy. Celý tento dům jako by byl jednou velkou trofejní místností, |
| |
| ehe Když vejdu, tak se začnu rozhlížet. ,,Mé jméno je Lilith a toto je Jeff" Představím nás. ,,Jste velmi schopné, jak tak koukám. Mohly by jste mi říci, pokud jste u toho byly nebo jste něco viděly, co se oné noci odehrálo? A jak vypadal ten vlkodlak po tom, co ho našli?" otočím se na Jeffa. ,,Ty to tu zatím prohledej, ale pořádně klidně i dvakrát." |
| |
Děkujeme, lov je naše živobytí, řekne Enga. Při zmínce o oné noci se podívá směrem k Avon, která ale hledí jen do země. No...nedá se říct, že bychom byly společně u toho. V ten den jsme se při lovu jedna druhé ztratily, takže jsme se do vesnice vrátily každá sama. Když jsme přišly, respektive když jsem přišlá já, bylo už po všem a právě se rozhodovalo co se s Tramillem udělá. Jestli ho zabít, povesit nebo udělat soud. V tom zmatku jsem Avon ani nehledala, sešly jsme se až potom tady doma, povídá Enga. Jeff mezitím obhlíží jednotlivé trofeje i dům. Sbírkou vycpaných zvířat je zaujat převážně. Kromě této místnosti si všímáte dalších dvou dveří, jež vedou asi do nějakých dalších pokojů. |
| |
| hmmm ,,To se ztrácíte často?" Zadívám se na obě dvě. ,,Avon... Něco vás trápí?" Prohlédnu si jí, jak zareaguje. ,,Pamatujete si, jestli měl Tramill okolo úst krev?" |
| |
Asi jste projížděli Hlubokým lese, takže víte jak to tam vypadá. Že se občas jedna druhé ztratíme, to není nic neobvyklého. Hlavní je, že se vždy zase najdeme, viď Avon?, praví Enga. Avon jen cosi zamručí a dělá že se jí rozhovor vlastně netýká. Když ji přímo oslovíš, neochotně se na tebe podívá. Ne, nic mě netrápí. Jen nemám moc ráda cizí lidi v domě, řekne odměřeně a poté začne pozorovat Jeffa. Na další otázku opět odpoví Enga. Tak to vážně nevím, krev tam určitě byla a plno, ale jestli u úst, tak to opravdu chcete vědět moc. Nevím, odpovídá omluvně. |
| |
| CHm ,,Nevíte... Škoda..." Začnu se procházet a pořádně obhlížím trofeje. ,,Avon? Co takhle mi ukázat jeden z těch vašich pokojů, ať to tu máme rychleji za sebou...Čím dřív tu skončíme, tím dříve budete mít zase klid. Máte tu nějaký sklep?" |
| |
Když se opět obrátíš na Avon, jen si povzdechne. Budete se mi hrabat i ve spodním prádle?,zeptá se jízlivě. Enga se snaží krotit situaci. Začněme mým pokojem, pojďte půjdu s vámi, nabízí se a míří ke vzdálenejším dveřím. Spíme každá odděleně, náš vztah je čistě...pracovní, snaží se vysvětlit a zjevne předejít případnému nedorozumění. Pokoj není nikterak velký, hlavně jej zabírá postel. Po chvíli obhlídky nahlédneš i pod ní, kde rozhodně upoutá vaši pozornost vycpaný vlk v živé velikosti schovaný pod postelí. Enga se zachichotá. No jo, vypadá to divně ten vlk pod postelí, ale neměla jsem ho kam dát. Nevím proč, ale Avon ho v hlavní místnosti nemohla vystát, vždycky když ho uviděla, chytnul ji vztek. Tak jsem ho vzala a dala sem, vysvětluje. Jinak v místnosti nic zajímavého není. |
| |
| zajímavé ,,Mohu ho vyndat?" Jen po něm sáhnu a vyndám ho. ,,Avon... Můžete jít sem?" Dívám se na ni. ,,Nemohla vystát a vždy jí chytl vztek ano? Necháte mne s ní osamotě?" Zadívám se na tu druhou a pomalu vycházím z pokoje i s vlkem. ,,Abych řekla pravdu, tak ani mne se nelíbí, když jsou tak krásná zvířata zabíjena, ale to je čistě má věc. Přeci jen jsem elf." Když vyjdu, tak vlka ukážu Avon. |
| |
Jo, ale opatrně, ať se celý nerozpadne, varuje Enga a pomáhá ti vytáhnout vlka zpod postele. Pak si zavoláš Avon, která se za chvíli objeví ve dveřích. Když uvidí vlk, odvrátí pohled a zrudne vzteky: Já jsem DOUFALA, žes tohle zvíře vyhodila, Egno!!!!, zakřičí. Víš, že ho NESNÁŠÍM!!!!!!!, zaječí a na tvář jí skane slza. Avon, byl to cenný úlovek a škoda ho vyhodit. Ani jsi o něm nevěděla...,.začne Egna a pak se podívá na tebe: Hele víte co, nevím vlastně proč jsme toho vlka museli Avon ukazovat. Podívejte, co jste tím způsobila, obviní tě a jiý nevypadá tak přátelsky jako na začátku. |
| |
| konečně ,,Mám důvod proč jsem to udělala. Avon... V hlubokém lese se pohybuje stvůra na dvouch nohách... Vlk na dvouch nohách. Zachránil mne podobný vlk. Dámy... Chci vás varovat ať se pro teď vzdáte veškerého lovu." Zadívám se na Avon. ,,Proč ho nesnášíte." Zadívám se na ní a pak posmutněle na toho vlka. ,,Kdyby jste ho nesnášela, tak ho odnesete sama. Jste lovec, ale pohled na vlčí kůži vás dokáže naštvat tak, jako kdyby vám někdo zabil přítele. Víte... To, že tu jsou mezi vámi vlkodlaci... Ano jsou, ale já jsem je nepřišla pozabíjet... Ovšem pokud k tomu budu donucena, pak to udělám. Nicméně. Chtěla bych vás dvě o něco požádat. Vy se zde vyznáte a já vás chci, jako průvodkyně po hlubokém lese. Víte, chci najít toho vlka co mne zachránil a také... Dostat to, co honil." Zadívám se na obě dvě. ,,Víte koho mi Avon připomínáte? Viděla jste někdy posvátnou halu? Vypadala jsem stejně, když jsem jí zahlédla v jednom z lidských měst, jak jí prodávají, vycpanou... Vím, jak se cítíte, ale musím vás upozornit, že stejně jako vy tak i vaše přítelkyně má trofej, které se jen tak velmi zkušený lovec nevzdá. Předpokládám, že vy jste na tom stejně. Pochybuji, že by jste vyhodila něco, co by vaše přítelkyně nesnášela." Pomalu odložím kůži na zem a smutně se na ní zadívám. ,,Jste obě stejné. Jen pro každou je největším úlovkem něco jiného." Znovu se rozhlédnu po pokoji a hledám. Pokud nic, tak přecházím do pokoje Avon. |
| |
Avon se mírně třese a chvěje se jí hlas. Nemám s těmito stvořeními dobré zkušenosti, řekne jen a odvrátí zrak od vycpaného vlka. A nepotřebuji je mít vycpané tady doma, abych se na ně musela celý den koukat, dodá ještě po chvilce. Napadla vás stvůra na dvou nohách? Snad nemyslíte, že by to opravdu mohl být...vlkodlak?, ptá se Egna s humorným tónem. Pak ale zvážní, když uvidí, že se nikdo nesměje. No, dobrá tedy. Ale les je nebezpečný sám o sobě. Natož ještě s vlkodlaky v zádech, varuje pak už vážně. Avon už se dál nevyjadřuje a kousek poodstoupí. S Egnou přecházíte do Avonina pokoje, jenž vypadá prakticky úplně stejně jako Egnin, jen samozřejmě s tím rozdílem, že se pod postelí neskrývá vycpaný vlk. Jinak zde nic není. Jeff ještě přijde k poslednímu objektu, který stojí za prozkoumání a tím je veliká skříň z dubového dřeva. Není zamčená a tak ji Jeff otevře. Uvnitř se nachází na poličkách mnoho věcí. Zaujme soudek s pilinami, několik krabiček se skleněými oky, svazek tenkých kůží, jenž v sobě skrývá nepřeberné množství různých skalpelů, chirurgických pilek a jiných nástrojů sloužících k tomu, aby se daly úlovkům vyndat orgány, ale zároveň aby trofej zůstala co nejvíce neporušena. Věci ve skříni jsou vskutku neobvyklé, ale vzhledem k povolání těchto žen zase nejsou tak podezřelé. Ještě něco?, zeptá se Egna po prohlídce. |
| |
| nikdo se nesměje. ,,Víte, že Tramill Byl vlkodlakem?" Zadívám se na obě dvě. ,,Takže, ano opravdu si srandu nedělám, když řeknu, že v lese jsou další a možná i zde ve vesnici a ano opravdu to myslím vážně." Otočím se nejdříve na jednu a poté na druhou. ,,Je jen na vás, jak se rozhodnete. Mohla by to být cenná trofej pro obě." Ušklíbnu se a jdu z pokoje Avon po tom, co ho důkladně prohlédnu. |
| |
Chvíli je v domku ticho. Až po chvíli váhání promluví Egna. Ano, povídá se, že Trammil byl vlkodlak a že jsou tu možná další. Ale nemyslím, že by to byl někdo přímo z vesnice. Ale v lese tam venku...jeden nikdy neví co tam vlastně všecko žije. Jeff zavře po prohlídce skříň a popotáhne nosem. Zajímavých věcí tam máte hodně, ale nic co by nám pomohlo, zhodnotí. Avon potom překvapivě promluví: Nemyslím si, že bychom vám měly pomáhat. Ne všichni jsou z vašeho příchodu nadšení a nechceme si udělat potíže tady ve vesnici. Nemůžeme jen tak ztratit cenné kontakty, povídá. Egna se zasměje. No, opravdu je potřebujeme?, mrkne na Avon. Avon si povzdychne. Dělej jak chceš, ale já do toho nejdu, prohlásí jistě a odebere se do svého pokoje. Omluvte ji, v poslední době je hodně unavená. Po tom chaosu co tu nastal tu moc lidí nejezdí a kšefty moc nejdou. Ale nejsme na tom zase tak špatně, povídá Egna. Pokud budete potřebovat do lesa, ráda vám poskytnu své služby. A když mi dáte trochu času, třeba přesvědčím i Avon. Ale to nechám až se trochu zklidní, dodává. Budete ještě něco potřebovat?, zeptá se nakonec s úsměvem. |
| |
| Dámy... ,,Kdo ví..." Odpovím a podívám se na obě dvě. ,,Určitě se za vámi zastavím ještě jednou. Třeba bych od vás něco koupila, jako suvenýr z mého prvního opravdového úkolu." Pousměji se. ,,Tedy pokud nás omluvíte. Rozhodně nechceme nikomu dělat problémy... Pokud se někomu vyloženě nelíbí, že tu jsme, tak ať za mnou přijde. Pokud si myslíte, že to dokážete vyřešit sami, tak jsem ochotna se zvednout a odcestovat zpět do své vesnice a nechat to tu, jak to je. Nechci tu dělat zle. " Zadívám se na Jeffa. ,,Mimochodem... Kdo že není nadšený? Jen abych věděla..." Počkám až mi odpoví a poté se usměji. ,,Děkujeme za spolupráci, jak jsem řekla určitě sem ještě zavítám, protože chci vědět nějaké příběhy z vašich lovů, zajímá mne to. Tak se zatím mějte a buďte opatrné, i když..." Rozhlédnu se. ,,O vás se nebojím... Hezký den." Vyjdu a jdu do další chajdy. |
| |
Dobrá, pokud budete něco potřebovat, klidně se stavte a minimálně já vám ráda pomůžu. Rozhodně si nemyslete, že bychom chtěli tenhle případ vyšetřovat samy. Jak říkám, nechceme si dělat zbytečné nepřátele a myslím, že při takovém šťourání jakého se nejspíš dopouštíte vy, si nějaké ty nepřátelé asi uděláte, povídá Egna. Pomalu se přesouváte ke dveřím.Pátrejte dál, držím vám palce, pokud budete mít s někým problém, řekněte mi, všichni se tu znají se všemi a vše se dá nějak vysvětlit nebo urovnat, nabízí. Tak se mějte a hodně štěstí, rozloučí se a zavře za vámi dveře. V té chvíli si něčeho na dveřích všimnete, co jste při vstupu přehlédli. Jsou tam stejné, hluboké rýhy v dolní části dveří jako u chaty Edvarda Kititche. Ne tak viditelné, ale jsou tam. Vidíš to? Co to znamená?, ptá se zaujatě Jeff. |
| |
| ? ,,Eeeh... Egno?" Zavolám jí k sobě. ,,Všimly jste si toho?" Optám se jí a ukážu na ty rýhy... ,,Jeffe já nevím, co to znamená... Opravdu ne..." |
| |
Rýhy na dveřích neušly vaší pozornosti. Voláš zpátky na Egnu a ta otevře dveře. Ještě něco?, ptá se. Ukážete jí rýhy na dveřích. Vypadá zaskočeně. Co to...sakra je?, prohlíží si rýhy. Tohohle jsem si nevšimla. Ty dveře nejsou moc nový, takže nějaký škrábance už měly, ale tohle tu určitě nebylo, povídá zamyšleně. To muselo být silné zvíře, ale nedokážu říct jaké....snad to nebyl...vlkodlak? Tady?, otřese se. Kdyby to viděla Avon, určitě by mi to řekla. Radši jí to ani nebudu říkat, ještě by si myslela že to byl nějaký vlk co jd po ní. |
| |
| Egna ,,Egno...Řekněte mi, proč Avon nenávidí vlky." Zadívám se na ní a pak znovu na ty rýhy. ,,Stejné tedy spíše hlubší byli i na dveřích u Edvarda Kititche..." Zadívám se na Jeffa. ,,Jeffe... Teď nech pátrání a jdi se podívat k dalším domům na dveře, abychom věděli, jaký dveře jsou označený a jaký ne..." Zadívám se na Jeffa a pak znovu na Egnu. ,,Potřebuji o vás dvou vědět úplně vše... CO máte společného s Edvardem...?" |
| |
Egna najednou zvážní, jelikož si uvědomuje, že jste možná narazili na něco důležitého. No abych pravdu řekla, dřív jí vlci nevadili. Až před několika měsíci, kdy jsme se jedna druhé ztratili ji prý nějaký vlk napadl. Byla strašně vyděšená, myslela si že umře. Od té doby začala tak špatně reagovat, vysvětluje. Jeff na tvou výzvu jen přikývne a rozejde se k dalším domům. Co máme společného s Kititchem? Dá se říct že spolupracujeme, nosíme mu kůže na vyčinění a tak. Ale víte, tady ve vesnici se všichni dobře známe a scházíme, čili nedá se říct, že bychom měli spolu nějaký hlubší vztah. |
| |
| Stopa! ,,Nějaký vlk? Řekla vám k tomu víc?" Zadívám se na Egnu a pak dovnitř. ,,Musím vědět o Avon, o tom co se stalo... Přesvědčte ji, že je to opravdu důležité... Znaly jste se i s Tramillem ne? A on byl vlkodlakem... Možná, že to udělal on, jako značky... Pro někoho jiného..." Rozhlédnu se a zaposlouchám do okolí. ,,Pojďme dovnitř, než se vrátí Jeff... Takhle jsme dost na ráně..." |
| |
No, když tak nad tím přemýšlím, řekla že ji napadlo NĚCO jako vlk. Kdykoliv jsem se jí na to zeptala, byla velmi rozrušená. A prosím i vás, abyste se jí moc nevyptávali. Stejně z ní moc nedostanete, jen upadne do takového stavu, kdy nebude chtít komunikovat vůbec. S Trammilem jsme se znaly to ano, ale že bychom byli nějací velcí přátelé to ne. Ale vycházeli jsme spolu dobře, bezkonfliktně. Víte, Trammil byl spíše takový samotář, trochu se ostatních i stranil. Ale na druhou stranu, byl spolehlivý a dalo se mu věřit. Myslíte, že by ty značky mohl udělat on? A proč? Proč zrovna tady u nás?, vyptává se Egna. Vracíte se společně zpátky do domu. |
| |
| zamýšlení. ,,Nebo to mohlo udělat to, co napadlo Avon... Něco jako vlk? Takže přeci jen..." Zadívám se na Egnu. ,,Musíme zjistit jestli se i Edvard nesetkal s něčím... Nebo jeho žena... Prostě... Další oběti..." Začnu chodit sem a tam a přemýšlím. ,,Věřte mi, že je to důležité, abych zjistila co se Avon stalo... Kdyby to nebylo, tak bych to nedělala." |
| |
Myslíte, že je Avon v nebezpečí? Že po ní někdo jde?, vyděsí se Egna a v očích má opravdovou obavu o svou kamarádku. Jak říkám, z Avon toho moc nedostanete. Vy určitě ne, ale já bych se pokusit mohla. KDyž budeme samy, bude se cítit více v bezpečí a jistější. Zkusím z ní něco vytáhnout, nabízí se Egna. A co ostatní lidé ve vesnici? Říkáte, že ty škrábance má i Kititch...Má je i někdo další? Pokud ano, někdo by třeba mohl něco vědět. MUSÍTE zjistit víc, potřebuji vědět co se tu děje, když se to týká Avon, prosí Egna. Jeff se stále nevrátil, zřejměpátrá po vesnici po dalších škrábancích. Otázka zní, jestli bylo dobré se rozdělit, jestli vám odděleně nehrozí větší nebezpečí. |
| |
| Uf... ,,To nelze vyloučit...Nebo je to značka, aby se těmto lidem nic nestalo... Bohužel vlkodlakům do hlavy nevidím." Zadívám se na Egnu. ,,Dobrá, zjistěte toho co nejvíce... Možná, že je to velice důležité, pokud ona něco ví." Pohlédnu ke dveřím, jestli nejde Jeff. ,,Jeff se šel podívat na ostatní domy, jestli nejsou ty škrábance ještě někde... Teď jen musíme počkat, až se vrátí." Znovu se zadívám ke dveřím... ,,Nebo víte co? Hned se vrátím." Vyjdu ven a zaposlouchám se, jestli neuslyším Jeffa nebo nějaký rachot. |
| |
Dobře, začínám se trochu bát, ale jak říkám, zkusím dostat co nejvíce informací to půjde, slibuje Egna. To už ti začíná být trochu podezřelé kde je Jeff tak dlouho a tak přecházíš ke dveřím a jdeš se podívat ven. Zrovna ve chvíli kdy otevřeš dveře se na cestě k domku objeví právě Jeff, celý zadýchaný. Snažil jsem se to oběhnout co nejrychleji, u jednoho domku se ale majitelé zrovna bavili ve dveřích, takže jsem musel počkat až je zavřou, vysvětluje. Každopádně, naše ljsem podobné škrábance také na několika dalších budovách a to konkrétně na dveřích samotného Trammila, kterýho oběsili, pak na Ubertově chatrči, na Jylesově farmě a na Sonnatově domku. Jediné kam jsem se moc nedostal je dům Armona Bistleho, na poměry tady je opravdu velký a honosný. Bojím se, že by mohl mít okolo nějaké zabezpečení, cítil jsem to ve vzduchu, vysvětluje. |
| |
| Ksakru! ,,Tak... Tady máme vysvětlení... Pokud vím, tak Tramill je mrtev..." Zadívám se na Jeffa. ,,Musíme do lesa... Dva to tady a v noci nezvládneme, Nevím jestli Kenneth dostal zprávu nebo ne, ale musíme to vyřešit dřív, než se to dostane znovu do vesnice." Zadívám se na Egnu a pak na Jeffa. |
| |
Myslíte, že kdo je označen, tak má zemřít?, vyděsí se Egna. Pak jsme v nebezpečí. A ti ostatní rovněž tak. Poté se do hovoru vloží Jeff. Zpráva už možná ke Kennethovi došla, ale nevím co udělá. Určitě se mu moc nebude chtít jet až sem. Bude doufat, že to tu zvládneš ty. A říkám ti už po několikáté, v lese se budeme jen vystavovat nebezpečí.Nic nám to nepřinese. Ten les je tak rozlehlý, že nikdy nenajdeme to co hledáme. Tohle opravdu nemá význam. Jestli máme na něco přijít, musíme to najít tady ve vesnici,vybízí. Má pravdu, neradila bych vám chodit do lesa. To by byla vaše jistá smrt, přitaká Egna. Noc zde jste zdá se přežili. Není totiž úplněk. Ten je až za 5 dní...., doplní Egna a odmlčí se. Jestli tu jsou vlkodlaci...PAK tu bude nebezpečno. Proto byste měli s vyšetřováním pospíšit. |
| |
| ? ,,Co já vím? Nemám ponětí, proč jsou ty dveře poškrábané, třeba někdo něco hledal..." Zadívám se na Jeffa. ,,Jo jenže já nevím, jestli to dokážu vyřešit chápeš? To je na tom to nejhorší... Vím, že na mě Kenneth spoléhá, taky vím, že mu mám přivést ty masti na ty klouby, který mimochodem stále nevím, kde seženu..." Zadívám se na oba dva... ,,My to nenajdeme, ale může TO najít nás..." Zadívám se na Egnu. ,,Super... 5 Dní... Jen PĚT dní! Věčná!!! Ty to slyšíš..." Otočím se ke dveřím... ,,Mimochodem, máte něco společného s těmi lidmi, co bydlí v těch označených domech?" |
| |
Jak říkám, každý tu zná každého, většinou jsme všichni tak nějak dohromady přátelé, sousedé, spolupracovníci. Nic konkrétního s těmi lidmi nemám, občas jim něco prodáme, občas oni něco prodají nám. Žádnou velkou souvislost bych v tom neviděla, odpovídá Egna. Možná bude lepší když TO najde nás, než když to budeme MY aktivně hledat. Pět dní není moc, ale zase to není málo, tahle vesnice není moc velká a když si pospíšíme, klidně ji za dnešek můžeme celou projít, přidává se Jeff. Jestli můžu něco navrhnout, souhlasím tady s panem Jeffem, nemá cenu abyste hledali v lese něco, co nejspíš klidně chodí sem k nám. Jestli to máte vypátrat, dřív nebo později na to stejně asi narazíte, vloží se do toho Egna. Měli bychom dál pokračovat v pátrání a projít pro jistotu všechno. Nikde není psáno, že ty škrábance musí být zrovna jen na venkovních dveřích, můžou být klidně jinde. A taky třeba i další stopy, pokračuje Jeff a čeká na tvé rozhodnutí. |
| |
| Věčná! ,,Fajn." Řeknu stroze a vycházím ven. ,,Jdeš? nebo tu budeš čumákovat?" Mám naprosto ztvrdlý obličej v neutrálním výrazu a odcházím k dalším domům po cestě zkoumám i okolí, jestli škrábance nejsou i na stromech nebo tak. |
| |
Rozloučíte se s Egnou která slíbí že se pokusí dostat více informací z Avon. Spolu s Jeffem pak odcházíte k dalším domům. Po cestě se snažíš všímat si okolí, ale nic podezřelého nespatřuješ. Další na řadě je dům Rajel Mendi, jenž má působit jako alchymistka. Přicházíte ke dveřím (na kterých nevidíte žádné škrábance) a zaklepete. Dům vypadá zvenku velmi pečlivě udržován, stejně tak jako dveře na které klepete. Rozhodně byste si všimli, kdyby byly poškozené. Chvíli stojíte, ale nikdo neotevírá, kolem domu ani nevidíte žádný pohyb. Jeff přejde k oknu a nahlédne dovnitř. Ty jo, tam je čisto jako v klícce, všechno čisté a uspořádané. Snad až příliš důkladně na můj vkus, podotýká. Každopádne se nezdá, že by byl někdo právě doma, podotkne po chvilce zírání do okna. |
| |
| U jiného domu. ,,Jdeme dál, do alchymistického domu nebudu bez vyzvání vstupovat." Otočím se a jdu k dalšímu domu. Znovu se snažím si všímat okolí. |
| |
Možná jsme mohli využít situace když nikdo není doma, zabručí Jeff, ale poslechne a pokračuje za tebou dál. Další budovou má být alchymistická dílna, kde by tedy pravděpodobně měla být majitelka domu, který jste právě neúspěšně navštívili. Vnitřní stěny této menší chatrče jsou pokryty dlouhými rovnými poličkami. Na nich je neskutečné množství zazátkovaných lahviček, různých hmoždířů s paličkami, flakónků s kapalinami nejrůznějších barev, svíčkami a nádobek s nejrůznějším obsahem-od kašovitého, přes rosolovitý až po tekutý jako olej. V jednom rohu stojí malé, čistě upravené lehátko. U nožek lehátka se nachází několik velmi tlustých knih. A na stěně za lehátkem je....hluboká rýha ne nepodobná těm, které jste našli na dveřích, Jeff na to mlčky poukáže. Po chatči se pohybuje žena, jenž bude nejspíš Rajel Mendi. Zdravím, přišli jste pro nějakou mast, či snad nějaký lék?, zeptá se s úsměvěm zatímco cosi míchá. |
| |
| Rýhy ,,Ano vlastně ano... Můj mistr Kenneth si odsud vozí nějaké masti na klouby bohužel nevím od koho, ale nejspíše od vás." Zadívám se na Jeffa a Kývnu zpátky ať jde do jejího domu. ,,Nevím, jestli ho znáte nebo neznáte." Zadívám se na ní a jdu dovnitř. ,,Ale věřte mi, že bych měla velmi velký problém, kdybych mu jí nepřivezla." |
| |
Áá vy jste od pana Kennetha, výborně, vím o co jde. Vždycky bere tady tuhle tu, řekne a sáhne na jednu z polic, odkud vytáhne jakousi mast. A dejte mu ještě tohle, právě se mi to povedlo vyrobit, řekne a podá ti ještě jakýsi flakónek. Tohle mu pomůže od těch jeho bolestí. A pozdravujte ho, povídá s úsměvem, podá ti věci pro Kennetha a dál se jakoby nic věnuje své práci, jakoby byl rozhovor u konce. |
| |
| Eh? ,,Aaaa mohla bych mít na vás ještě pár otázek? Klidně vám nějak pomohu, jestli zdržuji, ale je to vcelku důležité." Zadívám se na ní. ,,Víte jsem tu kvůli tomu, co se stalo kněžce a také Tramillovi" |
| |
Rajel sice dál pokračuje v práci ale poslouchá: Ne raději tady prosím na nic nesahejte, některé věci by vám jen po dotyku nemusely udělat moc dobře, varuje pro začátek. Jestli máte otázky, ptejte se, musím ale pokračovat u toho v práci, musím to bezpodmínečně dodělat, povídá a dál se věnuje drcení v hmoždíři. Stejně vám asi moc nepomůžu, většinu dní jsem tady ve své dílně nebo doma s manželem a dětmi. Trammila jsem samozřejmě znala, ale při vraždě naší kněžky jsem nebyla, slyšela jsem hluk, ale nerada nechávám dílnu bez dozoru, takže jsem tu zůstala. Moc vám tedy ohledně té situace neporadím, rozvypráví se. |
| |
| ? Jen se pomalu přesunu k té rýze na zdi. ,,A toto je tedy co? To jste udělala vy?" Ukáži na rýhu a dívám se na tu ženu, jak zareaguje. |
| |
Rajev se podívá směrem k lehátku a rýze. Jo vím o tom a vůbec nevím kde se to tu vzalo, beztak za to může ten chlap co tady spí. Víte, je to vlastně můj učedník. Jmenuje se Cral Redfoot a nechávám ho tady přebývat, zatímco u mě studuje, vysvětluje. Je pečlivý a pilně se učí, když přišel, pomalu prosil na kolenou abych ho vzala do učení. Víte, ale na druhou stranu je trochu jiný než ostatní alchymisté. Rád se podělí o své poznatky, což ostatní většinou nedělají. Což ale není pro dobrého alchymistu úplně to nejlepší, pokračuje. |
| |
| Jiný... ,,Jak to myslíte, že je jiný?" Zeptám se jí a znovu si prohlédnu tu rýhu zblízka. ,,Nevím, proč by nemělo býti dobré se o něco dělit... nejsem alchymistou. Povídejte prosím vás." |
| |
No jde o to že když objevíte něco nového, je samozřejmě lepší nechat si postup a návod pro sebe. Jinak přijde někdo jiný, začne to vyrábět taky a třeba ještě lépe a vy přijdete jak o peníze tak o zásluhy. Prostě a jednoduše, jeho povaha není příliš "alchymistická". Mohlo by se mu to vymstít profesně, vysvětluje. Přiznám se, ani nevím kde je. Možná v lese sbírá nějaké ingredience. Často se prostě vypaří a není k nalezení. I to patří k jeho povaze, dodává a pokračuje v práci. |
| |
| První podezřelý. ,,Máte tu prosím bylinu, kterou dali Tramillovi kolem krku? Přivázali mu jí na provaz... Nevím přesně její jméno, ale vy by jste mohla... Jse o to, že Tramill byl popálený a tak by mne zajímalo, zda li to působí i třebas na mě..." Zadívám se na ní |
| |
Jmenuje se to vlčí mor, ale bohužel já to tady nemám. Stoprocentně ji bude mít Avi Fincher, náš bylinkář a také léčitel, se kterým také spolupracuji. Myslím, že ta bylina co uvázali Trammilovi byla od něho, takže zkustě to tam, povídá omluvně Rajev. Myslím ale že na vás to fungovat nebude....tedy...pokud nejste lykantrop jako Trammil,, povídá potom. Budete potřebovat ještě něco? Nerada bych něco spletla při mé práci, mohlo by to mít fatální důsledky, povídá s obavou v hlase. |
| |
| Eh? ,,Zastavím se jindy... Máte doma manžela? Ráda bych se tam zastavila jestli to nebude vadit" Optám se jí a jdu pomalu ven, ale tak, abych na ní koutkem oka viděla. |
| |
Á předpokládám že jste byli u mě doma a nikdo tam nebyl. Žiji se svým manželem Rikem a třemi dětmi: jedna dcera se jmenuje Keri a je jí 14 let, druhá se jmenuje Yamile a je jí 11 let a pak mám nejmladšího syna, Boshe, tomu je 7 let. Víte, o děti se vlastně stará manžel, já jsem neustále zaměstnaná tady. Ale děti už jsou docela velké a nepotřebují takový dohled a tak studují u Esther Vidad. A můj manžel se teď učí na lesníka, párkrát do týdne mu pomáhá právě Avi Fincher, bere ho do lesa a učí ho co je potřeba a zároveň mu vysvětluje jak to chodí v obchodování. Takže jestli není doma, bude asi s Avim nebo v lese. |
| |
| Hmmm ,,Dobrá, zastavím se u Vás později ano? Chci se ujistit, že Vám ani vaší rodině žádné nebezpečí nehrozí" Zadívám se na ní. ,,Děkuji mnohokráte za tu mast... Mimochodem, kolik stojí?" |
| |
Nebezpečí? Nám? Proč myslíte?, zpozorní a zamračí se. Proč by nám mělo něco hrozit? Jinak tu mast berte jako dar Kennethovi. Doufám, že vyřešíte co se tu děje, i když já pevně doufám že nejde o nic velkého a vážného. |
| |
| Nebezpečí ,,O tom si promluvíme, až budete mít více času... Nechci, aby jste pomíchala suroviny." Otočím se směrem k ní. ,,Ale jedno vám řeknu. Ať na sebe Váš manžel i děti dávají velký pozor... Máme jen pět dní, pak se možná stane něco, co bude mít možná fatální následky." |
| |
Dobře, budeme dávat pozor, slibuji, odpoví vážně. Doufám, že vaše pátrání bude mít nějaký výsledek, dodá a plně se oddá své práci. |
| |
| hm ,,Ano, také doufám." Vyjdu a vydávám se směrem k jejímu domu, kde by měl být Jeff. |
| |
Loučíš se s alchymistkou a jdeš zpátky k jejímu domu, kam jsi poslala již předtím Jeffa. Ten už netrpělivě postává za rohem. Vůbec nic. Musel být hooodně opatrný, protože to tam mají fakt jak v klícce. Kdoví co na ten úklid používá, určitě ne něco přírodního. A jak má všechno urovnaný. Až příliš nápadně uklizeno. Je tam pět postelí, takže má nejspíš děcka. A to bych se divil že by děcka neudělaly bordel. Nějak se mi to nezdá. Musela takhle vycídit než odešla do té své dílny na to vezmu jed. Každopádně jsem ni nenašel, jestli má co skrývat, určitě to není v domě. Ani žádný škrábance nejsou na domě ani uvnitř. |
| |
| Jeff ,,Je to alchymistka... Děti hlídá otec..." Zadívám se na něj. ,,Potřebujeme sehnat tu bylinu, kterou měl Tramill na krku... Pak budeme mít možná jasno.! zdívám se na Jeffa. ,,Jdeme dál ano?" |
| |
Jasný, doufám, že si děláš nějaký poznámky, začíná se nám tu hromadit spousta lidí, povídá Jeff zatímco kráčíte k dalšímu domu. Další dům by určitě mohl přinést něco nového, jedná se totiž o příbytek samotného Trammila, který byl oběšen kvůli podezření z lykantropie a vraždy kněžky. Dům už na první pohled vypadá opuštěně a i zvenku je vidět jakoby se jím prohnala vichřice. Chatrč je dosti malá a zdá se že má jen jednu místnost. Když do ní vstoupíte uvidíte hrozivý nepořádek. Opravdu je zde pouze jedna místnost a ta je jakoby tu vybuchla bomba. Kdokoliv prohledával tohle místo si dal opravdu velice velice záležet. Všude leží rozházené oblečení a jiné osobní věci po teď již zesnulém Trammilovi. Nejsme zjevně první, kdo tuhle chajdu navštívil, poznamená Jeff. |
| |
| chatrč ,,He? Všimla jsem si... Mimochodem ta alchymistka má velmi podivného učně, který mizí neznámo kam a prozrazuje postupy a tak...Prý ta rýha na té zdi je jeho práce, co tak povídala." Zadívám se na jeffa a začínáme s prohledáváním. |
| |
| Poznámky? ,,A poznámky bys měl dělat ty... Od čeho tě tu mám???" Ušklíbnu se a stále hledám v Tramillově domku něco divnýho. |
| |
Hm takže další podezřelý. Určitě by stálo za to si s ním promluvit, povídá Jeff ještě ke zmínce o učni. No dobře, máš štěstí že umím psát a nosím s sebou psací potřeby. Udělám jmenný seznam a zaškrtnu podezřelé, ať se v tom vyznáme, slibuje potom. To už se ale dáváte do prohledávání Trammilova domku, není to zrovna lehké v tom hrozném nepořádku uvnitř. Ale po chvíli tě přece jen cosi zaujme. Je to deník v kožené vazbě, popsaný asi z poloviny. Ten rukopis už znáte, je stejný jako v deníku v chrámu Ihlonny. To znamená, že se jedná o Trammilův rukopis. Problém je to, že deník je rozmáčený (ve střeše je totiž díra) a ne všechno se dá na první pohled přečíst. Pokud budete chtít z tohoto deníku získat nějaké informace, bude to pravděpodobně chtít důkladnější práci s jeho přečtením a nějaký ten čas. Nic dalšího co by stálo za zmínku už jste nenašli. |
| |
| Učeň a tak dál... ,,Jo, spoléhám na tebe, že na nic nezapomeneš." Když najdu ten druhý deník, tak ho jen ukáži Jeffovi. ,,No, takže teď ho musíme opatrně v teple a pomalu vysušit, třebas nám dá nějaké vysvětlení." Zadívám se na Jeffa. ,,Asi už zde nic není, ale ještě se podíváme na podlahu a do skříní, kdyby tam bylo například dvojité dno nebo v podlaze nějaký tajný úkryt. Ano?" S touto větou si dřepnu na podlahu a hledám plus, když dohledám na podlaze, tak se jdu podívat do těch skříní i stolků, prostě vše, co se dá udělat tak, aby to sloužilo jako úkryt. |
| |
Seberete opatrně deník, ale s pátráním ještě nekončíte. Když tu zůstalo tohle, mohlo by tu třeba být i ještě něco jiného. Snažíš se pátrat po podlaze, stejně tak ve skříních a stolcích. Bohužel, nic dalšího už ani jeden z vás nenachází. Pokud tu bylo ještě něco jiného zajímavého, někdo už to odnesl. A z toho nepořádku co tu vidíte je naprosto zřejmé, že tu před vámi opravdu někdo byl. Deník však nenašel. Nebo ho tu třeba nechal ležet schválně? Těžko říct. Myslím, že tady už nic nenajdeme, prohlásí Jeff po skončení veledkůkladné prohlídky. Jdeme dál? Ještě je tu hodně co vidět. Mezitím se pokusím, udělat něco s tím deníkem a třeba něco rozluštit za cesty, navrhuje Jeff. |
| |
| Deník ,,Jeffe... S tím deníkem budeme pracovat v klidu až dojdeme do příbytku... Teď by se s ním mohlo něco stát, když bys ho luštil za chodu." Ještě naposledy se rozhlédnu a vyjdu ven. ,,Tak... To bychom měli... Nic tu není... Jak jim mám pomoci..." Jen se na Jeffa pousměji a nakloním se k němu. ,,Nikomu ani slovo." Rozhlédnu se po okolí. ,,Tak kdo je další?" |
| |
Dobře, prohlídneme ho pak v klidu, souhlasí Jeff a uloží deník. Nikomu se o něm nezmíníme, to je jasný, přitaká. Opouštíte Trammilovu chatč a vydáváte se dál. Další zastávkou je celkem velká farma patřící Kentu Bastoneovi. Stojí zde stavení, okolo něj pole a také louka, kde se pase stádo ovcí a koz. Na poli vidíte růst různoé druhy zeleniny a také hodně brambor. Muž kolem třicítky právě okopává brambory, na lavičce u domu pak sedí žena s kojencem u prsu. Muž vás uvidí a pousměje se. Á, tak už jsme přišli na řadu i my. Co pro vás mohu udělat?, ptá se přívětivě. |
| |
| Farma ,,Dobrý den... Mohl by jste nás tu provést? Jestli ovšem nevyrušujeme." Zadívám se na muže a pak se ohlédnu, jestli je odsud vidět na Tramillovu chatrč. ,,Zdá se, že vy jste jedni z těch, kteří nás zde vidí rádi, ovšem pokud se nemýlím?" Zadívám se okolo a čekám jak muž zareaguje. |
| |
Kent Bastone se usměje: Provést vás? Obávám se, že tady není moc k vidění. Tohle je moje farma kde žiji se svou ženou Nadi a naším synkem Rustlem. Pěstujeme zde nějaké plodiny, které pak prodáváme ostatním. Taky mám kozy a ovce, z těch prodávám mléko, mléčné výrobky, vlnu a někdy i maso. V pohodě nás to uživí, nemáme problém s penězi a žijeme zde spokojený život, povídá. Mezitím se rozhlížíš, jestli je odtud vidět k Trammilově chatrči. A ano, přestože výhled znesnadňují stromky, je Trammilova chatrč z této farmy vidět. Moc lidí zvenčí k nám nezavítá, takže proč bych vás něměl vřele uvítat? Navíc nemám co skrývat, čili se vás nemusím bát. Naopak, třeba bych vám mohl nějakou informací i pomoci. |
| |
| nějaká informace... Zadívám se na farmáře. ,,Řekněte mi... Nezpozoroval ste někoho, kdo by se hrabal v Tramillově chatrči? Tedy krom těch, co jí tam prohledávali... Nevšiml jste si ještě něčeho?" Znovu se rozhlédnu. ,,Víte... Musíme projít každý dům, jen tak můžeme vyloučit to, jestli něco skrýváte nebo ne." Znovu se otočím k Tramillově chatrči a rozhlížím se. |
| |
Kent Bastone se zamyslí: Jo Trammilova chatrč je hned kousek támhle, však jste od ní asi přišli. Po tom incidentu v chrámu se tam samozřejmě zašlo a prohledalo se to tam. Našli tam ten deník, co hlídají teď v chrámu. Bylo tam plno lidí, já tedy ne, byl jsem tady se ženou. Ale je pravda, že noc potom tam byl někdo znovu. Viděl jsem světlo. Někdo to tam zřejmě šel prohledat sám na vlastní pěst. Ale opravdu nevím kdo, byla tma. Ale někdo tam jistojistě byl. Kent odloží motyku a posadí se na stoličku. S tím kdo tam byl vám sice nepomůžu, ale všiml jsem si jiných věcí, které by vás mohly zajímat. Bydlíme tu už nějaký čas a tak jsem si nemohl nevšimnout jistých věcí. Tak předně, místní les byl vždy domovem mnoha vlků. Víte, až příliš mnoha vlků než by jeden očekával v lese. Když je tu okolo tolik vlků, asi byste očekávali, že s nimi mám problémy. Vidíte, že chovám ovce a kozy a to bývá pro vlky velké lákadlo. Překvapivě ale s vlky zase tolik problémů nemám a nikdy jsem neměl, i když je jich tu takové množství. Jednou jsem viděl něco moc podivného. Viděl jsem extrémně velkého vlka, který pronásledoval několik menších obyčejných a vyháněl je z naší farmy. Vypadalo to, jakoby chtěl ochránit moje stádo. Bylo to hodně divný. No a potom co pověsili Trammila jsem žádnýho vlka v okolí neviděl. Vždycky bylo v noci slyšet vytí, ale teď....až nepříjemné ticho, vysvětluje. |
| |
| Farma... Zadívám se na Jeffa, při zmínce, že tam někdo byl znovu. ,,Mohly bychom se zadívat k vám do domu? Víte... Je to vcelku důležité, i když třeba u Vás nic nebude, ale přeci jen by nám to velmi pomohlo." Znovu se zadívám na Jeffa, jestli píše to, co farmář vypráví. ,,A po tom, co pověsili Tramilla... Zakousli vám vlci nějaký dobytek? nebo nic...?" Znovu se na něj zadívám. Jestli ano, tak vím, co Tramill dělal..." Podotknu a zadívám se na Jeffa. |
| |
Ano, můžete se samozřejmě podívat do našeho domu. Jak říkám, já. nemám před vámi co skrývat . Co se týká vaší otázky, jak jsem už. řekl, po Trammilově oběšení jsem žádného vlka v okolí. neviděl ani neslyšel Potom vás zavede do domu. Není nikterak velký a je zarizen pouze velmi obyčejné . Po důkladné prohlídce zde nic podezřelého nenajdete. |
| |
| Prohledání ,,Dobrá děkujeme mnohokrát." Řeknu mile... Po prohledání, kdy nic nenajdeme, tak vyjdu z farmy a ještě si prohlédnu pořádně dveře a stěny domu. ,,Dobrá... Kdyby jsme měli ještě nějaké otázky, tak se zastavíme, zatím se mějte." Mávnu na ně a odcházím. |
| |
Slunce už se přehouplo přes poledne zatímco vycházíte z domu Bastoneových. Ani po důkladné prohlídce stěn a všeho ostatního jste nic nenašli. Snad jste ani nečekali, že byste TADY mohli něco najít. Vypadají jako ideální rodinka. Ale zdání může samozřejmě klamat. Tak či onak nenašli jste nic. Snad jsem vám alespoň trochu pomohl, loučí se farmář a podává vám ruku. Hodně štěstí, dodá ještě. Pomalu s Jeffem odcházíte. Ten mezitím co jsi prohledávala farmu stihl napsat poznámky. Tak jo něco jsem sesmolil, abychom na nic nezapomněli, povídá a hrdě ukazuje své nepříliš pěkným rukopisem naškrábané poznámky. Další budovou je Ubertova chatrč, tam jsem viděl škrábance na dveřích, upozorňuje dopředu Jeff. Chatrč je velmi malá, ale docela pěkně upravená. Má patřit NerU Ubertovi, což by měl být další lovec. Přicházíte k chatrči a ihned si všímáte škrábanců na dveřích. Jelikož jinak jsou dveře celkem pěkné, nelze to přehlédnout a máte dojem, že právě tady jsou škrábance nejvíce nápadné. Ať klepete jak klepete, zdá se, že nikdo není doma. Škrábance, nikdo doma. Tomu říkám podezřelý člověk, hm?, shrnuje Jeff a čeká na tvůj povel. |
| |
| Jeff Bedlivě se rozhlédnu po okolí. Sehnu se ke škrábancům abych je mohla lépe prostudovat. ,,Nikdo zde není." podotknu spíše pro sebe. ,,Nevím jestli tu máme čekat, nebo se vetřít dovnitř... Přeci jen není to slušné." Zadívám se na Jeffa. ,,Chtělo by to se domluvit s Edvardem, jak v těchto případech postupovat... Prozatím si toto necháme nakonec... tedy pokud se dotyčný ovšem nevrátí dříve." Zadívám se na Jeffa a čekám. |
| |
Jeff zdá se nesouhlasí a nechce se hnout z místa. Blázníš? Než se vrátí, projde celou vesnicí, všichni mu o nás řeknou a on si stačí pěkně uklidit. Navíc Kititch říkal, že máme ve všem volnou ruku a můžeme jít kamkoliv. A že případné neshody bere sám na sebe. Já říkám, pojďme dovnizř hned teď a nečekejme, snaží se tě přemluvit. |
| |
| Ach Jeffe ,,No... Dobrá, ale pokud se nás ten lovec bude pak snažit zabít, tak já tě nebráním ok?" Pronesu a ukážu mu ať jde dovnitř. ,,Opatrně, aby tam neměl nějaké pasti." Pronesu ještě jednou a vcházím. |
| |
Dobrá, snad bychom ho viděli přicházet, povídá Jeff a rozhlíží se. Nikde nikdo. Opatrně vezme za kliku a trochu s podivem se dveře otevřou. Není zamčeno. Opatrně vstupujete dovnitř. Chatrč je opravdu malá a je zřejmé že Ubert zde bydlí jen sám. Je tu sice celkem uklizeno, ale nemůžete si nevšimnout usazeného prachu. Nemyslím, že by tu v posledních dnech někdo byl, zhodnotí Jeff a přejede prstem po stolku. Možná by nebylo na škoud se ostatních zeptat, co o něm ví, navrhuje. Dáváte se do prohledávání, nicméně ani zde nic nenacházíte. Jen na podlaze jsou menší škrábance. Ne tak hluboké jako na dveřích, ale podlaha je od něčeho poškrábaná. A co víc, cítíte v místnosti něco jako zaschlou zvířecí moč. |
| |
| Chatrč Nikdo nikde, nikde nic... Opatrně se sehnu a kontroluji znovu ty rýhy, jestli je mohl udělat vlk nebo vlkodlak... ,,Ano určitě se někoho zeptáme." přitakám a také hledám nějakou skrýš v podlaze nebo tak. |
| |
Prohledáváš opět podlahu ve snaze nají nějakou skrýš, kromě již zmíněných škrábanců ale nenacházíš nic. Nedá se přesně určit od koho by ty škrábance mohly pocházet. Teoreticky by mohly pocházet třeba i od velkého psa, kdo ví. Nejsou zase tak znatelné a zjevné aby se to dalo přesně určit. Buď ten chlap chová psa a vychcal se mu tady, nebo je ten chlápek vlkodlak, prohlásí rezolutně Jeff. A to že tu není mu moc na důvěře nepřidává. Já říkám, máme podezřelého, mrkne na tebe. |
| |
| Podezřelý. ,,Tak si to napiš do poznámek... A piš důležité věci ne blbosti ano?" Znovu se rozhlédnu. ,,Věř mi, že mám plán jak si tu teorii ověřit." Zadívám se na Jeffa a pak se obrátím k odchodu. ,,No, tak jdeme... Zde nic není." |
| |
Však píšu důležitý věci, ohradí se dotčeně Jeff a zapíše další informace. Pomalu vycházíte z chatrče, Jeff za sebou zase opatrně zavře dveře. Jaký máš plán? Jak to myslíš, ověřit?, vyptává se. |
| |
| Plán ,,Vše se dozvíš Jeffe." Zadívám se na něj a pomalu pokračuji k dalšímu domu. ,,Kohopak to tu máme dál?" Optám se Jeffa a čekám. |
| |
Myslím, že bychom si měli říkat naše plány, aby jsme se pak nepřekvapili navzájem, ohradí se Jeff proti tomu, že mu zatím nechceš svůj plán prozradit. Další budovou by měl být dům Bale Tracera, lesníka a obchodníka. Není to žádná chatrč, ale opravdu dům k celkem kvalitnímu bydlení. Když přicházíte, před domem stojí muž a snaží se učit chodit malé dítě. Vedle v zavinovačce je položené ještě menší kojenec. Když vás uvidí přicházet, zamračí se. Co je? Co tu chcete? Přišli jste strašit mé děti pohádkou o vlkodlakovi?, povídá s posměchem. Působí výhrůžně. |
| |
| Hm? Zadívám se na něj. ,,Malé děti ne, ale vás ano." Pronesu a zamířím rázným krokem k němu. ,,Pokud vím, tak je vám známo, že máme povolení se tu procházet a kontrolovat všechny domy, které zde jsou..." Zadívám se na něj znovu a prohlédnu si ho. ,,Jeffe... Myslíš, že by se pánovi líbilo, kdyby mu někdo jedno z těch dětí zabil? Jen pro to, že nás nenechá dělat naší práci?" Optám se Jeffa a zadívám se na něj. |
| |
Bale Tracer si založí ruce na hrudník. Slídilové....kdo si myslíte že jste? Šťárat se ve věcech do kterých vám je tak leda velký kulový...., rozezlí se. Jestli mi vyhrožujete nebo ještě hůř, vyhrožujete mým děckám, tak vás z týhle vesnice povezou po kousíčkách, hrozí. Na vaše povolení seru, všichni jsme tu svobodní lidé, nikdo nám tu nevelí, takže nikdo nemůže vydat takový rozkaz. Pak pokročí směrem k vám. Já myslím, že jste toho viděli dost. V mým domě žádný vlkodlak nežije. Takže prosím laskavě pokračujte v exkurzi dál. |
| |
| Nepříjemnost ,,Fajn... Ale pak za námi nechoďte, když se něco stane... Vlastně... Proč to tu taky nevyřešíte sám že?" Otočím se a jdu pryč. ,,Nevyhrožuji nikomu jen vím, co se potuluje v lese... A také to, že za pět dní je úplněk... A ještě něco... Nemyslete si, že se k vám do domu nepodíváme." Zdůrazním poslední větu a odcházím k dalšímu domku. |
| |
Jo a VY spasitelé to tu určitě vyřešíte, viďte?, povídá pohrdavě a zasměje se. Dokážu se o svoji rodinu postarát sám. Nevíte čím jsme si museli projít, abychom mohli mít takový život, prohlásí pak a vy vycítíte z jeho hlasu cosi jakoby ve vás vzbudilo snad lítost. V očích Balea Tracea se mihnou slzy, nebo se vám to jen zdálo? |
| |
| Odcházení Zastavím se. ,,Neřekla jsem, že to vyřeším... Snažím se pomoci... Nic víc... Nic míň..." Otočím se na něj a zadívám se mu zpříma do očí. ,,Pokud se s tím chcete poprat sami, tak to řekněte všichni na rovinu. Nemám problém s tím se sebrat a odjet..." Znovu se otočím. ,,Každý to máme těžké, nemyslete si..." Dál se s ním bavit nehodlám a odcházím. |
| |
Bale Tracer jakoby chtěl ještě něco říct, možná vás zastavit, třeba se i omluvit, ale vy už mizíte mezi stromy. Ten chlap něco skrejvá, nemůžeme ho jen tak nechat být, naléhá Jeff a otáčí se hlavou směrem zpět. Čím dál víc divnejch lidí. Další budovou je vámi již navčtívený chrám Ehlonny. Přesto jste se rozhodli se znovu zastavit. Na stráži je stále stejná dvojice, čili Lilly a Simone. Dobré odpoledne, tak jste tu opět? Nějaké pokroky?, zajímá se Lilly. |
| |
| Lily ,,Možná trochu... Nevíte proč je Bale Tracer tak... Jak to říct... Nepříjemný?" Zadívám se na ní. ,,Zatím nic extra v pokrocích." |
| |
Aha, takže Bale Tracer. Víte, neberte ho jako někoho zlého. To on není, jen bytostně nenávidí, když se mu někdo šťourá v jeho věcech a hlavně v jeho minulosti. Povím vám jeho příběh. Bale býval skvělým obchodníkem v jednom městě kde žil, všichni si ho vážili a respektovali. Zamiloval se do jisté Gritty a zasnoubili se. Těšili se na dlouhý a spokojený život dohromady. Bohužel se do Gritty zabouchl i jakejsi veleváženej a vysoce postavenej ouřada. Přestože ho Gritta odmítla, on zaplatil jejímu otci nemalou finanční částku za to, že odvolá její zasnoubení a že si vezme jeho. Prostě si ji koupil. A tak se Gritta a Bale prostě sebrali a jedné noci utekli. Pobrali s sebou co se dalo a pelášili pryč. Nakonec se usadili tady. Jenže víte co, tohle není město a oni se sem dá se říct moc nehodí. Ale nemají jinou možnost. |
| |
| Hm? ,,Aha, takže jsou tady prostě jako tajně jo?" Snažím se si to urovnat v hlavě. ,,Věřte tomu nebo ne, ale já se v tom, kdo jsou šťourat nehodlám. Jsem tu kvůli něčemu jinýmu." Otočím se. ,,Ještě se zastavíme, ale teď musíme už jít." Otočím se. ,, Určitě ještě přijdeme ano?" |
| |
Jo, tajně. Víte, sem moc lidí nechodí, takže jsou zde v relativním bezpečí. Přijďte kdykoliv budete něco potřebovat, řekne Lilly. Jeff má zdá se ještě otázku. Ještě byste nám mohly říct, kde se asi nachází pan Nero Ubert a co o něm vlastně víte. Lilly se zamračí. Ubert? To je takový podivný starý mládenec. Nikdy nebyl s žádnou ženou, přestože je tu proslulý svými někdy až oplzlými narážkami. Je to lovec, většinou loví drobná zvířata, králíky, veverky. Někdy se vydává na lov společně s Garem Harthem a ve trojici někdy chodili i s Trammilem. Ale je s ním i sranda, lidi ho tu mají rádi. Často se jen tak sebere a zmizí na pár dní do lesa lovit, klidně i na celý týden. Nedivte se, jestli jste ho nezastihli. |
| |
| Zajímavé ,,I s Trammilem?" Zadívám se na Jeffa... ,,A ten druhý.... Jeffe? byli jsme už u něj?" Zadívám se na Jeffa. ,,Gar Hart? U toho jsme také nebyli že?"" znovu se na Jeffa zadívám. ,,Máš ještě nějaké otázky Jeffe?" |
| |
Ano, občas i s Trammilem, přitaká Lilly. Jeff si všechno zapíše. Ne, u toho třetího jsme ještě nebyli. Určitě stojí za to ho navštívit, povídá. Já už otázky nemám, jestli máš nějaké ty, ptej se. |
| |
| Otázky? ,,Ne.... Otázky pro teď nemám." Zadívám se na ty dvě. ,, Tak se zatím mějte." Rozloučím se a vycházím ven. |
| |
Rozloučíte se s dámami a vycházíte z chrámu. Vidíte, že Slunce už se pomalu sklání k západu a vy jste stále ještě nepšorli celou vesnici. Pospěšme trochu, vybízí Jeff a nasadí rychlejší tempo k přesunu k dalšímu objektu, kterýmž je chatrč Aviho Finchera, bylinkáře a léčitele, jehož jméno už během vašeho pátrání padlo. Je to spíš taková dřevěná bouda, působí na vás jaksi neupraveně, snad jakoby byla nedávno vybrakována. Tak copak to tu máme?, nadhodí Jeff když uvidí na dveřích jakousi cedulku. Stojí na ní: JSEM V LESE S RIKEM MENDIM, NEBOJTE SE VSTOUPIT. Myslíš, že je to vzkaz pro nás?, podiví se Jeff. A co když je to past?, zamračí se když pokládá ruku na kliku, |
| |
| Vzkaz? Když přijdeme je tam vzkaz... ,,No, tak když nás zve, tak půjdeme ne?" Rozhlédnu se a opatrně otevřu. Také se podívám na dveře. ,,A zrovna s ním jsem chtěla mluvit." |
| |
Opatrně ptevíráš dveře do chatrče Aviho Finchera.Na první pohled není úplně dobře udržovaná. Na provázcích po místnosti visí nejrůznější druhy bylin. Na poličce jsou nějaké masti a balzámy. Společně prohledáváte nevelkou chatrč, ale nic zde nenacházíte. Věděl, že přijdeme, takže jsem ani moc nečekal, že bychom tu něco našli. Ale s tím chlapíkem bych si velmi rád promluvil. Zdá se mi to nebo až příliš mnoho lidí chodí na delší dobu do lesa?, zamýšlí se Jeff. |
| |
| Chatrč ,,nejsi jediný, kdo by si s ním rád promluvil, chci všechny otestovat pomocí té bylinky všechny ostatní lidi." zadívám se na něj... ,,Něco jako čaj..." |
| |
Jeff se na tebe podívá. AHA, aha, tak to je ten tvůj slavnej plán. Hm, zajímavý, jenže možná bude problém ozkoušet všechny lidi, když je polovina z nich někde v hloubi lesa, povídá. Chatrč Aviho Finchera nepřinesla nic moc nového a tak z ní zase vycházíte. Slunce už se pomalu sklání k západu a vám stále zbývá několik posledních domů k prozkoumání. Chceš pokračovat dál nebo se mrkneme na ten Trammilův deník? Třeba najdeme něco co nám pomůže, ptá se Jeff a čeká na tvé rozhodnutí. |
| |
| Problém ,,Nebude to problém... Nemusíš se bát... Uvidíme..." Rozhlédnu se. ,,Svižněji budeme pokračovat a na noc prozkoumáme tu knihu ano?" |
| |
Rozhodli jste se, že zkusíte přidat na tempu a dokončit prohlídku vesnice. Trammilův deník pak necháte až na noc. Další budovou má být dům Esther Vidad, jakési malířky. Při příchodu k domu si hned všímáte, že dům se značně liší od těch ostatních, téměř stejně vypadajících ve vesnici. Je bohatě zdobený, barevný, s nádhernými truhlíky plnými květin visícími z oken. Za otevřenými okny jsou vidět ozdobné závěsy. No prostě dům vypadá jako z nějaké pohádky. Z komína se líně line pramínek kouře a naplňuje vzduch libou vůní čerstvě upečeného chleba. Hm, tenhle barák je celkem fajnovej, zhodnotí dům Jeff. |
| |
| Další dům ,,Ano vůbec sem nezapadá, ale je fajn vidět zde něco takového. Je to uklidňující." Zhodnotím a jdu ke dveřím na které zaklepu. |
| |
Po chvíli čekání za dveřmi se v nich objeví postarší dáma. Teď se vám zdá ještě víc že sem nepatří. Vůbec si nedokážete spojit tuto postarší šarmantní dámu se životem v zapadlé vesnici v lesích plné lovců, kožešníků a farmářů. Tato dáma by spíše patřila do nějaké vyšší společnosti. Mile se na vás usměje. Vítejte v mém domě, přátelé, pojďte dál, již vás čekám, vybízí vás ke vstupu. Zavede vás do jakéhosi salónku, kde jsou již připraveny pohodlná křesla a na stole bohaté občerstvení. Pod utěrkou se skrývá chléb, který tak pěkně voněl. No nestůjte a sedněte si. A nabídněte si co chcete. Je libo něco k pití? Vínko? Či něco ostřejšího?, nabízí s úsměvěm. |
| |
| Překvapení? Skoro jako v kindervajíčku Při vstupu pozdravím a... Zůstanu strmě stát. Neuvěřitelné naprosto neuvěřitelné. ,,Stále se nemohu zbavit dojmu, že pro vás by bylo místo třebas v nějakém větším městě. Je to tu... Jiné než u ostatních. Jako, kdyby jste sem ani nepatřila. Nádhera." Posadím se a znovu se rozhlédnu |
| |
Stařenka se usměje a chvilku jakoby se nad něčím zamyslela. Jakoby se v mysli dívala někam do minulosti. Pak zatřepe hlavou, jakoby se těch myšlenek chtěla zbavit. To už je dávno, povzdechne si a posadí se. Ze šálku začne upíjet nějaký čaj. Asi máte pravdu, nepatřím tak úplně mezi tady tu chátru smradlavých pobudů. Ale i tak to to mám ráda. Víte, ten klid, svoboda. Asi mě neznáte, možná se mé jméno již vytratilo z povědomí lidí tam ve městech. Jmenuji se Esther Vidad a byla jsem velmi známou malířkou, všude kam jse přijela mě lidé poznávali. Před 5 lety zemřela má jediná láska. Můj drahý muž. Když zemřel, odložila jsem štětce a prostě zmizela. Nevím co se o mém zmizení povídá ve městě, třeba se na mě již zapomenulo. Kdysi jsem slyšela o téhle vesnici a tak jsem se vydala právě sem. Nechtěla jsem již dále být středem pozornosti po smrti manžela, nechtěla jsem slyšet lítostivé poznámky lidí. Nikdy bych si nepomyslela že se vzdám malování, ale když odešel můj drahý, cítila jsem, že je to to správné rozhodnutí. Chudá jsem samozřejmě nezůstala a tak jsem si mohla dovolit nechat si zde postavit tenhle dům. Maluji i nadále, ale nyní již jen pro radost. Kromě toho působím jako učitelka, můj dům je zároveň školou. Všechny děti z vesnice chodí sem za mnou, ať už se chtějí věnovat kterémukoliv řemeslu či povolání. Učím je číst, psát, počítat, učím je historii a etiketě. Neučím je ale malovat. Kolikrát mě o to žádaly, ale já jim říkám, ať si vyberou nějaké praktičtější povolání, rozvypráví se Esther a vy máte pocit, že bude pokračovat asi donekonečna. |
| |
| ester Poslouchám vyprávění a až je mi jí líto. ,,Nevím, zda li bych se dokázala vzdát něčeho, co bych měla tak ráda." Rozhlédnu se po domě. ,,Omlouvám se že vyrušuji, ale jistě víte, proč jsme zde. Mohla by jste nám říci něco o této vesnici? Většina, u kterých jsme byli buďto nebyla doma nebo byli nepříjemní. Chápu, že ézt někomu do soukromí se nehodí, ale jednou jsme byli o něco požádáni, tak se jen snažíme pomoci." |
| |
Esther upije ze šálku. Ano, vím proč jste tu. Kvůli těm vlkodlakům. Osobně jsem se se žádným nesetkala, alespoň doufám. Víte, moc se s ostatními ve vesnici nestýkám, žijeme na stejném místě, ale jsme přesto značně odlišní, což asi pochopíte. Ráda bych vám jakkoliv pomohla, ale nenapadá mě nic, s čím bych se vám mohla svěřit. Ani o lidech tu moc nevím, asi by mi dělalo problém vzpomenout si na všechna jejich jména. Samozřejmě znám zejména rodiny, jejichž děti učím. Momentálně hlavně děti Rajel Mendy. Ty jsou tu každý den mnoho hodin. Ale bohužel nenapadá mě opravdu nic, jak bych vám mohla pomoci s vaším vyšetřováním. Snad kromě mé pohostinnosti. Naberte síly a energii zde u mne doma, povídá. Jste trochu zklamaní, po tak obsáhlém vyprávění o jejím životě jste možná čekali více i o vesnici. Na druhou stranu nemyslíte si, že by vám tato dáma něco zatajovala. Vypadá opravdu upřímně a věrohodně. Když se rozhlédnete po domě, vidíte množství obrazů a nejrůznějších scenérií. Od malby přírody, přes osoby až po erotické akty. |
| |
| pohádkový dům ,,A co Bale Tracer?" Zadívám se na ní a znovu se rozhlédnu. ,,S ním jsme měli menší nepříjemnost nevíte proč?" |
| |
Víte, Bale Tracer má v lecčems podobný příběh jako já, také je to skoro jediný, s kým se tu dá rozumně hovořit. Také odešel z pohodlného života ve měste a uchýlil se sem a také mu osud příliš nepřál. Ale teď je šťastný, má svou ženu, děti a žije si svým poklidným životem. Ještě toho má hodně před sebou, narozdíl ode mě. Já už musím jen zemřít, povídá bez okolků Esther. |
| |
| eh? Vytřeštím oči a otevřu ústa. ,,Pak tedy nechápu, proč se choval tak, jak se choval. Nemám v plánu ho posílat zpět nebo něco podobného. Chci jen pomoci nic víc." |
| |
Je takový, protože se právě bojí, aby tu na něho někdo nepřišel. Nemá rád cizí lidi zvenčí. Kdyby ho někdo práskl, měl by pořádný malér. Teď rodina do toho, ani nechci domyslet tu pohromu. Proto i vás žádám, zachovejte diskrétnost. Během vašeho vyšetřování se jistě dozvídáte mnohé delikátní informace. Určitě bychom byli velmi neadi, kdyby byly dále šířeny mimo vesnici, praví Esther a z jejich slov cítíte jistý důraz, který tam předtím nebyl. Najednou se cítíte jakoby maličcí a málem máte na jazyku něco jako: "Ano, paní učitelko, nikomu ani muk." |
| |
| Práskači ,,Ale já tu nejsem od toho, abych tu na někoho ukázala." Zadívám se po místnosti. ,,Prostě se Vám snažím pomoct a pokud nejste hledaní, tak s vámi nemám nic společného." |
| |
Hledaní? No to právě nejspíš jsme. Ani bych se nedivila, kdyby někde ve městě visela má podobizna. "Ztracená malířka, kdo ji spatří, nechť to nahlásí příslušným úřadům a odměna jej nemine"". Myslím, že za informaci o mě nebo o Baleovi byste dostali tučnou odměnu. Ale já vám věřím, že co se upeče tady ve vesnici, to tady taky sníme. Nu, myslím, že jste se již občerstvili a vyzpovídali mě dosyta. Bohužel, opravdu nevím jak více bych vám pomohla. A můžu vám odpřísáhnout, že tu za úplňku nepobíhám po lese jako vlkodlak. Jak by to tak asi vypadalo? Sotva chodím , zasměje se. Ne opravdu nevypadá jako podezřelá, ale zdání může vždycky klamat. Měli bychom jít, podotýká Jeff. Venku se začíná stmívat. |
| |
| Hledaní? Zadívám se na ní. ,,No... Dokud mi vás nezadají jako práci, tak mě nezajímáte." Podotknu a zadívám se na Jeffa, který mi dává znovu najevo, že spěcháme. ,,Ano... děkujeme mnohokrát. Ano už půjdeme Jeffe..." zvednu se a jdu ke dveřím. ,,Ještě jednou děkujeme. a... nashledanou." vyjdu a pokračuji dále |
| |
Loučíte se s Esther Vidad, ta ještě vyjde přede dveře a symbolicky vám zamává. Je vám snad i trochu líto, že musíte opustit teplo jejího domova. Uvědomujete si, že z celé vesnice jste se právě u ní cítili nejlépe. Je však potřeba pokračovat, plánek napovídá, že další zastávkou je Jylesova farma. Jeff zpozorní. Tam byly taky ty škrábance, jako u některých dalších domů. A docela jich tam bylo hodně. Něco mi říká, že tady bychom možná mohli na něco kápnout, co říkáš?, povídá po cestě. Farma není nijak velká, rozhodně menší než třeba ta Kenta Bastonea. Na poli vidíte kukuřici, zelí a jinou zeleninu, kromě toho i pšenici. Jenže nikde nikdo, je tu až nepříjemné ticho. Vrzající okenice a nastávající šero jen dodávají stísněný pocit. Mezi řádky zeleniny si všímáte, že raší plevel, jakoby se o zahradu nějaký čas nikdo nestaral. Už když jsem tady byl předtím, se mi to tu nelíbilo, poznamenává Jeff a šeptá přitom. |
| |
| Dál ,,Na shledanou." Rozloučím se a vyrážíme dál. Nelíbí se mi to tu, a nejraději bych už trénovala s Kennethem... Prostě... Musíme to tu vyřídit co nejdřív. Stmívá se a neobdělávané pole je známkou, že tu něco není v pořádku. Nelíbí se mi to tu a pro jistotu si pomalu vyndám falangu ze zad a jsem připravena na případný útok. ,,Pss." Špitnu po Jeffovi a zaposlouchám se jestli neuslyším nějaké zvuky. Zavzpomínám, kdy že má být ten úplněk. |
| |
Jylesova farma Tak tohle místo na vás rozhodně nepůsobí dobrým dojmem. Šero, vrzání okenic a všude pusto a prázdno. Oba dva vytahujete své zbraně, přestože nevidíte žádné přímé nebezpečí. Zaposloucháš se do okolní krajiny. Do úplňku jsou stále ještě 4 noci, ale jeden nikdy neví co se může stát. A vy stále nemáte ponětí, co se to tu vlastně děje. Přicházíte k samotné budově. Na dveřích si nelze nevšimnout hlubokých a četných škrábanců. Rozhodně je to právě zde, kde jsou nejvíce nápadné a viditelné ze všech ostatních domů. Také se u dveří vznáší nepříjemný zápach pižma a moči. Jeff obhlíží zemědělská stavení u domu. Mračí se....pak přijde k tobě a šeptá. Není tu nic. Hned mi to tu přišlo divný, ale až teď mi dochází proč. Nejsou tu žádná zvířata. Žádní koně ve stáji, žádné krávy, ovce nebo kozy jako na té druhé farmě. Kurníky prázdné. Není tu jediné domácí zvíře. Trochu divný na farmu ne? A podívej ten plevel v záhonech. Jsme uprostřed sezóny, je potřeba se o zeleninu pečlivě starat. Jakoby se tu všichni obyvatelé propadli do země i se zvířaty, šeptá Jeff. Co teď? |
| |
| Farma ,,Nezbývá nic jiného, než to tu prozkoumat. Je mi fuk jestli tu někdo je, nebo není. Nejdříve půjdeme okolo možná do stodoly a tak a pak do domu ano?" Připravím se, kdyby se někde něco hnulo, tak ať stihnu zareagovat, také poslouchám. Vlkodlaci nejsou tichá stvoření a mé uši jsou velmi dobrý "sonar". |
| |
Jylesova farma Stísněný pocit nadále roste. S tasenými zbraněmi se vydáváte na průzkum. Prvně se vydáváte do stodoly. Pach v ní vám napovídá, že někdy tu nějaká zvířata rozhodně musela být, kam se ale všechna poděla zůstává záhadou. Je tam pusto a prázdno, kromě zemědělského náčiní a nějakých postrojů pro koně se zde nic výjimečného nenachází. Určitě nic neobvyklého co byste nečekali od stodoly na farmě. Nic, nic a nic, mumlá si Jeff a trochu se uvolní. Jdeme do baráku, ale mám pocit, že ani tam nic nebude. Vydáváte se do domu, není zase tak těžké se dovnitř dostat, vchodové dveře ani nejsou zamčeny. vchodových dveří a částečně za nimi je cítit nepříjemný a pronikavý zápach pižma a moči. Dál v domě už tak silný není. Dům není nijak moc velký, pokoje vám napovídají, že zde žije tříčlenná rodina, patrně manželé se synem. Dle oblečení může být synovi okolo patnácti let.Sem tam najdete na podlaze nebo na stěně nějakou rýhu, ty se vyskytují po celém domě a zejména v ložnici rodičů a v pokoji syna. Co tyhle rýhy vlastně znamenají? Co znamená, že jsou jen v některých domech?, ptá se zmateně Jeff a prohlíží jednu takovou. Ať hledáte jak hledáte nic kromě již zmíněného zde nenacházíte. Jeff ještě zkušeným okem prověří krb. Minimálně několik dní tu oheň rozhodně nehořel, poznamená. Kde je Jylesova rodina ja záhadou. |
| |
| Rýhy ,,Je dost možné, že to je po proměnách a nebo aby nás zmátli. Já nevím Jeffe, ale potřebuju se dostat do lesa. Musím najít toho vlka, který mi pomohl." Zadívám se na Jeffa a pak znova okolo farmy. ,,Kdybych zapískala, tak bych všechny vyplašila, kdyby jsme tu zůstali, tak by to mohl být velký problém. A ta moč a to pižmo... Tady něco najdeme tím sem si jistá." |
| |
Jít do lesa není nejlepší nápad, ne dokud to tady pořádně neprohlídneme. Všecky budovy, už jich je jen pár. A furt máme ten Trammilův deník a vsadím boty, že v něm něco bude, povídá Jeff. Díváš se znovu okolo farmy. Slunce je mezitím už za obzorem a nastává tma. Hele vážně nehodlám jít v noci do lesa ani zůstávat na téhle farmě plné rýh a pižma kdovíčeho. Jdeme, praví Jeff velitelsky. |
| |
| Hehe Pousměji se. ,,Vyrážíme dál do dalšího domu dnes to projdeme všechno tím si buď jist." Jdeme dál zbraň nechávám v ruce. |
| |
Sonnatův dům Opouštíte opuštenou Jylesovu farmu. V podstatě jste rádi, že odtud odcházíte. Ten svíravý pocit nebyl příjemný. Nezbývá už mnoho budov. Jednou z posledních je dům Griggora Sonnata, hrnčíře a sochaře. Těžko říct, jak se někdo s takovým povoláním tady může uživit. Možná má také svůj příběh a důvod, proč bydlí právě zde. I tadyhle byly škrábance, upozorní Jeff před příchodem. Dům je celkem malý a nedaleko od něj se nachází i hrnčířská dílna. Do domu právě vchází muž, zhruba kolem třicítky. Zdá se, že přišel právě z dílny. Všimne si vás a zastaví se ve dveřích. Chvíli jakoby nad něčím váhá, ale pak vám vyjde v ústrety. Zdravím, Griggor Sonnat. Přejete si dámo a pane?, ptá se a založí si ruce vbok. |
| |
| Sonnatův dům ,,Dobrý den mé jméno je Lilith." Zadívám se na něj. ,,Jsme tu kvůli Trammillovi a také kvůli škrábancích na vašich dveřích. " Sleduji jeho reakce a pak kývnu na Jeffa aby se začal vyptávat. ,,Mohly bychom si projít váš dům a vaši dílnu?" Stále ho sleduji, abych si všimla jakéhokoliv náznaku nejistoty nebo tak |
| |
Sonnatův dům I dílnu?, zeptá se a pohlédně ke své dílně odkud asi přišel. Tam není nic moc zajímavého. Hrnce, sochy..., povídá jakoby nenuceně. Pojďte tedy do mého domu, pokud je to opravdu nutné. Pojďte, vyzývá vás. Vcházíte dovnitř. Dům není moc velký a není ani úplně perfektně udržovaný. Ale k pokojnému žití se hodí. Rozhlédněte se kolem, já se zajdu podívat za synkem, jestli už spí. Prosím, snažte se být tišší, nechci aby se vzbudil jestli už usnul, povídá a vklouzne do jednoho z pokojů a zavře za sebou. Něco tají, zašeptá Jeff. |
| |
| Nový dům Kývnu na Jeffa. ,,Rozhlédni se zde, ale potichu je ti to jasný!" Syknu a prohlížím také a opatrně jdu za tím mužem do toho pokoje. |
| |
Jasný, přikývne Jeff a začne se poohlížet po čemkoliv nápadném. Ty se vydáváš ke dveřím ve kterých Sonnat zmizel před několika okamžiky. Pomalu otevíráš dveře od pokoje. V posteli leží malý hošík, snad pětiletý a nad ním se sklání jeho otec. Hej, co tu chcete? Kdo vám dovolil vstoupit do pokoje mého syna?!, otočí se rozzuřeně, ale snaží se spíše šeptat. Hošík zdá se spí. Vypadněte, poručí. Ať už uděláš cokoliv, nemůžeš si nevšimnout menších rýh na čele chlapcovy postele. Jsou menší než ostatní které jste viděli. Ale jsou tam. |
| |
| Rýhy nad postelí Když si všimnu těch rýh, tak se na něj zadívám a také zašeptám. ,,A toto je co!?!" Ukáži na čelo postele a narovnám se. Pak začnu potichu svým hlasem zpívat. Vždy mi říkali, že můj hlas uklidňuje a u malých dětí vyvolává hezké sny. ,,Nebojte se neprobudí se." |
| |
Sonnat se podívá na rýhy. Jak to mám ksakru vědět? Nějaký škrábance, co já vím. Ani nevím, komu ta postel předtím patřila a tenhle barák taky. Prostě to tu už bylo. Co jsou to za otázky? A víte co, nepřeji si, abyste se přibližovali k mému synovi, povídá dál rozzuřeným šeptem a snaží se tě svým tělem vytlačit ze dveří. |
| |
| Falango pojď! ,,Tak a dost!" Zasyčím. ,,Vašemu synovi hrozí nebezpečí s tím, že pokud i v tomto domě byli vlkodlaci, tak máte problém. Řeknu to naposledy nejsem tu abych kohokoliv udávala. Až Vás tu všechny něco sežere, tak mě budete poslouchat?!? Fajn. Už mě tenhle přístup nebaví... A říkám to naposledy. Buďto mě necháte dělat svou práci nebo se teď hned sbírám a odjíždím zpět do své vesnice a klidně Vás tu nechám všechny pochcípat! Už jste mi úplně ukradení!" Otočím se na patě a vyjdu ze dveří. ,,Jeffe?!?" Zvolám a počkám na něj. |
| |
Tvůj výlev na Sonnata moc nepůsobí. Sakra, proč mluvíte o vlkdolacích? Tady před mým synem?, zakřičí už. V té chvíli se vzbudí synek a posadí se v posteli. Vlkodlaci? Vlkodlak. Já jsem vlkodlak, povídá pyšně a s úsměvěm. Lehni si a spi laskavě, otočí se na něj otec. Vidíte co jste způsobila? Jste šťastná?, ptá se jízlivě. Dělejte svou práci, ale ne před mým synem v postýlce, dodá výhrůžně. V té chvíli přijde Jeff. Nic jsem nenašel, nic kromě těch drápanců, povídá. |
| |
| Jeff ,,Nic jsem nezpůsobila" Podívám se na něj s úsměvem. ,,Tak na svého otce dávej pozor malej." Řeknu směrem k malému a podívám se na jeho otce. ,,O tomhle si ještě promluvíme... Hmmm chci abyste se dostavili v den úplňku za mnou." Zadívám se na něj a pak na Jeffa. ,,Nechci vám působit problémy a věřte, že tohle se nikdo nedozví. Jen potřebuji vědět, kdo zabil kněžku. Vím, že to nebyl nikdo z vesnice, a právě proto potřebuji pomoct od těch, kteří tuto vesnici brání..." Znovu se na něj zadívám. ,,A jestli mi v tom vy můžete pomoci, tak vás prosím udělejte to. Protože jinak by se mohlo stát, že sem přijde znovu a vy už se neubráníte. A je lepší, když ho zabiji já, než když on zabije další z vás. tak jako to schytal Trammill. " Otočím se. ,,Jeffe? Jdeme dál. A nic nikomu neříkej jasný!?" Ještě se otočím a zamávám na malého. ,, Určitě vyrosteš v silného muže i vlkodlaka." Zamávám a odcházím. |
| |
O úplňku? Proč proboha? Proč bych měl tahat svého synka o úplňku ven? Přijdu já, ale mého syna z vašich podivných hrátek laskavě vynechte, povídá Sonnat. Jeff tě tahá za rukáv. Pojď, nechtěj ho namíchnout ještě víc než je. Pojď, přemlouvá tě. Sonnat pozoruje jak odcházíte se založenýma rukama na prsou. Když jste venku Jeff se na tebe podívá: Co si o tomhle myslíš? Napadlo mě něco ne zrovna pěknýho. Ale prvně se vyjádři ty. Jo a co ta jeho dílna? Zajdeme i tam? Bez jeho vědomí? |
| |
| Dům a venek. ,,Ano o úplňku... Chci se s vámi sejít o úplňku... S oběma..." Řeknu na férovku a odcházím. ,,Ty víš stejně dobře jako já, že ten kluk to řekl hrdě... ano budou to i oni, ale nemůžeme je potopit. Protože bůhví co by se s nimi stalo. Ale je tu ještě ten druhý co na mě zaútočil v lese..." Zadívám se na něj. ,,Ano jdeme do jeho dílny. A teď mluv ty." |
| |
Pokračujete potichu kousek za dům kde se nachází Sonnatova dílna. Co vás překvapí je to, že se vevnitř svítí. Že by zapomněl zhasnout?, nadhodí Jeff a připlíží se k dílně. Je to taková malá chatrč. Jste pod oknem a Jeff tam nenápadně nahlédne. Potom se podívá na tebe. Zamračí se, vypadá zmateně a nahlédně dovnitř znovu. Jakoby viděl něco čemu nemůže uvěřit. Je tam nějaká ženská, nebo spíš ještě holka. Vypadá to že na něčem pracuje. Co mě překvapuje víc než to že je někdo uvnitř je právě to na čem pracuje. Je to vyřezávaná socha. Socha vyjícího vlka...., šeptá Jeff. |
| |
| Dílna Nakouknu za Jeffem a pak se na něj podívám. Kývnu na něj, že půjdu dovnitř. Jdu zepředu do dílny a vyrazím k předním dveřím a zaklepu na ně. |
| |
Přicházíš ke dveřím a jako slušná elfka náležitě zaklepeš. Uvnitř se ozvou rychlé kroky, pak něco zašustí a až poté uslyšíš již normální kroky vedoucí ke dveřím. Klika se nejdříve pohne, ale pak se zastaví. Jsi...jsi...to ty, Sonny?, ozve se nesmělý, až dívčí hlásek. |
| |
| Dílna ,,Tady Lilith...Jdu se sem pouze porozhlédnout mám povolení." Jen čekám pokud se otevřou dveře. ,,Slečno nebojte se nejdu Vás vyslýchat nebo tak chci se jen podívat do dílny." |
| |
Chvíli je ticho, až poté se lehce pootevřou dveře. V nich se objeví ustrašená dívka, asi tak dvacetiletá, možná ani to ne. Co...ode mě chcete? Já...já...tady pracuji, jsem učednící pana Sonnata, nedělám zde nic špatného, povídá a hlas se jí trochu třese. Proč...proč jste přišli sem? Co ode mě chcete?, ptá se. Dveře stále nejsou úplně otevřené, je vidět že dívka se dost bojí. |
| |
| dílna ,,Nepřišla jsem pro vás. Jak jsem řekla, jsem tu kvůli tomu, co se tu stalo Trammillovi. A také chci zjistit kdo zabil vaší kněžku." Přívětivě se usměji. ,,Nebudu Vás zdržovat od práce mladá slečno, jen mě nechte se porozhlédnout po dílně vašeho mistra. Jak jsem již řekla jsem domluvená s tím mužem, který bydlí v tom největším domě zde ve vesnici. Prý na sebe bere veškerou odpovědnost." Jen si přidřepnu a stále pozoruji tu dívku. ,,A také... Víte, chtěla bych tu něco koupit pro mého mistra." Zamyslím se a pousměji. Vím, že by to ode mě nepřijal, ale opravdu mu tu chci vzít víc než masti na klouby. |
| |
Dílna No...nevím. Patří to tu panu Sonnatovi. Poslal vás on?, ptá se nejistě. Pomalu couvá směrem ke středu místnosti. Když jste ji viděli oknem viděli jste že tam pracuje na soše vyjícího vlka. Nyní je skulptura překrytá plachtou a není z ní absolutně nic vidět. Hmm, můžete si samozřejmě něco koupit. Vše co tuje je k prodeji, dodává a ukazuje rukou okolo. Vidíte kolem sebe množství keramických výrobků k různému použití a dále také množství uměleckých soch nejrůznějších tvarů, zvířat, postav a věcí. Sonnat je nejspíš docela dobrým umělcem. Dívka působí značně nesměle a postýchavě si vás prohlíží. |
| |
| Sonnatova dílna ,,Ne slečno neposlal nás on... Abych řekla pravdu, tak spíše byl zlý. Víte... Nechápu ho... Něco... Něco opravdu velkého běhá po vašem lese a tady si každý myslí, nebo spíše... Každý mi dává najevo, že je vše v pořádku. Jsem unavená a nejraději bych jela domů." Rozhlížím se po dílně a vybírám, co by se mohlo líbit Kennethovi. Také tu dílnu prozkoumávám. ,,Pracujete na něčem slečno?" Optám se jí a pousměji. ,,Víte... Co by jste dala elfovi, jako dárek z výpravy. Má rád zbraně, ale tady v té vesnici je asi neseženu, leda, že by to byla speciální ocel. Proto sháním i v této dílně." |
| |
Dívka vypadá čím dál tím víc vyplašeně. Když se zmíníš o čemsi "velkém pobíhajícím v lese" tak málem vyjekne a odvrátí oči. Na čele se jí objeví kapičky potu. Já....pracuji na...na...vlastně jsem právě práci dokončila. Tamhleta socha, vykoktá ze sebe po notné chvíli váhání a ukazuje na úplně druhý konec dílny, kde se nachází socha nějakého trpaslíka s mohutným kladivem. Hmm...pro elfa...co třeba nějakou pěknou keramiku, i když má rád zbraně, něco takového se vždycky ocení. Máme středně velké mísy například, zdobené malbami různých zbraní. Trpaslíci to mají celkem rádi, jelikož mají rádi zbraně. A když váš muž má také rád zbraně, proč ne..., povídá už trochu uvolněněji. |
| |
| v Dílně ,,Opravdu? Mohla bych se podívat, co jste dokončila?" Mile se usměji a když mi ukáže trpaslíka, tak nesouhlasně zakroutím hlavou. ,,Slečno, omlouvám se, ale dát elfovi sochu trpaslíka. To je, jako kdyby jste dali dítěti do ruky pochodeň. Ne jen, že by jí ihned rozbil, ale taky by mě pak přizabil. Elfové trpaslíky nemusí. Tedy... Nemají je vůbec v lásce." Znovu se usměji a procházím dílnou a rozhlížím se po něčem, co by se určitě Kennethovi líbilo. ,,Dokázala byste udělat mě, jako sochu?" Zeptám se po chvíli. ,,Je to můj učitel a vlastně skoro jako otec. Tak bych mu chtěla dát sebe v nějaké hmmm... Póze?" Znovu se usměji. |
| |
No, podívejte se, špitne dívka. Nad tvým návrhem se chvíli zamyslí. Taková socha dá hodně zabrat, mnohdy i několik měsíců milostpaní. Není to jen tak, za pár hodin. Samozřejmě pokud máte opravdu zájem, můžeme se domluvit..., povídá nesměle. Stále ale působí velmi ustrašeně a vaše přítomnost jí rozhodně moc netěší. |
| |
| V dílně Procházím a hledám nějaké zvíře. ,,Nemáte tu sochu nějakého zvířete?" Optám se. ,,Chápu, že to není jen tak, ale víte. Elfové jsou spojení s přírodou, takže je žádné zvíře neurazí. Potkala jsem v lese nádherného bílého vlka, který mi pomohl, chtěla bych si tu pro sebe koupit sochu s vlkem." Opět se usměji a stále se rozhlížím a hledám. ,,Slečno? Znala jste Trammilla?" Optám se a přidřepnu před ní. ,,Jak říkám mě se bát nemusíte." Kývnu na Jeffa ať se tam porozhlédne. |
| |
Když se zeptáš na sochu zvířete, dívka ztuhne. Zachytíš rychlý pohyb jejích očí směrem k plachtě uprostřed místnosti. Zvířata? Ovšem, tamhle, ukáže až příliš prudce opět na druhou stranu místnosti kde se nachází sochy nějakých ptáků a menších savců. Vlky...vlka...to bohužel...to bohužel nemám, milostpaní, vykoktá pak. Pak se zeptáš na Trammila. Dívka div že nevyjekne. Potom se sesune na zem a dá se do usedavého pláče, schoulená do klubíčka. Nechte nás být, prosím. On není zlý, má to pod kontrolou. Nechte nás na pokoji, vzlyká. |
| |
| Dílna Když dívka opět odvede pozornost od plachty a pak se sesune na zem, tak k ní rychle přiskočím a obejmu jí. ,,Já tu nejsem kvůli němu. Nevěřím tomu, že by kněžce ublížil někdo z této vesnice... Myslím si, že je tu ještě někdo, kdo se schovává ve stínu noci a čeká na svou další oběť." Opatrně jí zvednu a zadívám se jí do očí. ,,Neboj se malá. Jak říkám nejsem tu kvůli němu jen mě štve, že i když tu jsou lidé, s těmito schopnostmi, tak mi nic neřeknou." Zadívám se na Jeffa. ,,My toto tajemství neprozradíme. Nemusíš se bát. Chci dostat to, co je v lese. Ne ty, co jsou zde. Víš o tom něco?" |
| |
Dívka nadále vzlyká. Harrold není zlý, opravdu, začne o Sonnatovi,načež potáhne nosem. Řekl mi to hned první týden co jsem k němu přišla do učení. Prvně jsem byla k smrti vyděšená, chtěla jsem okamžitě pryč....jenže....moje srdce mi velelo zůstat. Asi...asi jsem se do něj zamilovala. I do jeho synka, pro něhož jsem v podstatě druhá máma. I o něm mi řekl, nedalo se tomu zabránit. Toho chlapce kdysi cosi kouslo a on pak kousl Harrolda za úplňku. Ano, oba jsou to vlkodlaci...ale nejsou sami, rozpovídá se. Ale Harrold se svým synem by nikdy nikomu neublížili, ani ve vlkodlačí podobě. Vždy před úplňkem odejdou hluboko do lesa a až se promění zpět, zase se vrátí. Harrold nad tím má kontrolu, věřte mi. Nebezepčí hrozí jinde, od někoho jiného...nevím ale od koho. Vím jen, že vlkodlaci mají svého velkého vůdce. Myslím, že je to někdo z vesnice, ale nevím opravdu kdo. Já bydlím tady, pro jistotu, aby k ničemu nedošlo. Abych se nenakazila., pak strhne plachtu ze sochy. Zahlédla jsem ho jen jednou v té podobě, krátce a z dálky. Hned potom jsem na tom začla pracovat, abych se s tím vším nějak vyrovnala, dokončí své vyprávění a taé přestane plakat. Zabijete je? Oba?, zeptá se pak najednou důrazně. |
| |
| Přiznání Jen přikyvuji a dívám se na Jeffa, aby zapisoval potřebné věci. Když se zeptá, jestli je zabijeme, tak se na ní udiveně zadívám. ,,Ne... Nezabiji... Je ne. Jen... Potřebovala bych od Harrolda pomoc. Já vím, že by nikomu neublížili. Právě pro to potřebuji najít toho, který tu všem ubližuje." Zadívám se na tu sochu. ,,V lese mě zachránil krásný vlk, před něčím co stálo na dvouch nohách. Byl mnohem větší než ostatní. Právě to, co mě chtělo zabít, abych sem nedorazila, tak to chci zabít já. Protože jsem si jistá, že ten co chtěl zabít mě... Zabil i kněžku. A Trammila." Zadívám se ven. ,,Byli jsme v různých chatrčích, ale nikdo nikde... Nevíte, kde se ti lidé zdržují?" Podívám se na Jeffa, aby jí řekl o kom mluvím. A prohlížím si tu sochu. |
| |
Hrnčířská dílna Váš rozhovor pokračuje a sdílíte mezi sebou čím dál tím víc věcí. Když řekneš, že Harrolda nezabiješ, dívka trochu roztaje a uklidní se. Poté trpělivě naslouchá tvému vyprávění. Nakonec si povzdechne. Víte...Harrold není jediný, kdo je postižen lykantropií. Je jich tu mnohem víc. Víc, než si dovedete představit patrně. Většinou jso ale sami o sobě celkem neškodní. Ale jeden...jejich vůdce, ten je vychytralý a zlý a ostatní ovládá. Nutí je dělat věci proti jejich vůli. Jestli jsou některé chatrče prázdné, je možné že právě to jsou vlkodlaci. Úplněk je za 3 dny a mnozí odchází několik dní před ním. Navíc mám pocit, že někteří se dostali pod přílišný vliv toho vůdce. Stávají se opravdu zlými a nebezpečnými. Mám o Harrolda velký strach. MUSÍTE vypátrat pravdu. Ta pravda je někde tady ve vesnici. Sama mám podezření. Myslím, že Armon Bistle, ten nejbohatší co tu bydlí v tom jede taky. Má tu obrovskou vilu hned vedle nás. Vidíte?, povídá a ukazuje z okna na velkou vilu kousek opodál. Je to opravdu ten největší dům co jste tu viděli. Ale nečekejte, že vás pustí dovnitř, dodá. |
| |
| Chatrč. ,,Mám plán... Mohla by jste dojít pro Harrolda?" Zadívám se na ní a potom na Jeffa. ,,Jak zjistit kdo je vůdce, když nejsi proklet. Musím najít někoho, kdo by byl ochoten mě kousnout." Zadívám se na něj a pak na tu dívku. ,,Harrold tyto lesy zná a může mě zde provést. Kouknu na Jeffa. Jdi pro něj ty. Řekni mu, že je to otázka života a smrti. To přijde. Věř mi." Zadívám se na tu dívku. ,,Já na to nějak přijdu. Nebojte se... A... Myslíte, že by jste mi prodala tu vaší sochu?" Znovu se na ní zadívám a pak kývnu na Jeffa aby už konečně vyrazil. |
| |
V hlavě se ti rodí plán. Jeffa ale málem raní mrtvice. Zbláznila ses ty huso? Nechat se kousnout? Chceš si zničit celý život jenom kvůli tomuhle? Jakmile se staneš vlkodlakem, už nikdy tě nikdo z toho nevyléčí. MYSLI TROCHU!!! Proboha co je to za nápad?, děsí se Jeff. V tomhle s tebou teda nejedu děvče. Musí existovat jiný způsob. Tohle tě nenechám udělat, odmítne Jeff a založí si ruce na prsa. Tu sochu vám prodám ráda, špitne jakoby mimoděk děvče. 25 zlatých, dodá nesměle a poprvé se trochu usměje. |
| |
| Jeff Přijdu k Jeffovi a dám mu facku. ,,Takhle se mnou nemluv je ti to jasné!?" Odejdu kousek od něj a znovu se na něho otočím. ,,Musím se k nim nějak dostat... Musím se TAM nějak dostat! Dojdi pro Harrolda a neboj se... " Pousměju se na něj a pak si vyndám vak s penězi. které přepočítám jestli mám dost na tu sochu. ,,A co si myslíte vy? Jsem také podle vás slečno blázen?" Otočím se na ní a počkám jestli Jeff udělá to, co po něm chci. ,,A jestli něco někomu řekneš, tak tě rozsekám na kousky jasné?" |
| |
Přijdeš a vlepíš Jeffovi facku. To nečekal a tak zavrávorá. Je to tvůj zničenej život, můj ne..., řekne a přechází ke dveřím. Mezitím vytahuješ váček s penězi. Ano, můžeš si sochu dovolit, sice je to poněkud dražší suvenýr, ale peněz máš dost. No, rozumné to rozhodně není slečno. Myslím, že byste se prvně měli dostat do té vily. , povídá. Nedělejte to, špitne nakonec. Po chvíli se ve dveřích objeví Harrold. KURVA co tady děláte? Nechte ji na pokoji.Říkal jsem ať vypadnete, praví naštvaně. |
| |
| Harrold Jen odpočítám peníze a před Harroldem je předám té dívce. ,,Kupuji si tu sochu... A taky mám na Vás prosbu." Zadívám se na něj a pak dojdu přímo k němu. ,,Vím to. Tak si se mnou nehrajte. Vám ani vašemu synovi ode mě nic nehrozí. chci se dostat k tomu, kdo si říká vlkodlačí vůdce. I když je to jen sráč, kterej se schovává za ostatní." Jen ho obejdu. ,,Původně jsem se chtěla nechat od vás kousnout, abych se tam dostala, ale jaksi mi bylo řečeno, že je to blbej nápad... Harrolde... Já potřebuji vaší pomoc. A ne jen já..." |
| |
Předvášá peníze dívce, která je spěšně přepočítá a schová do váčku. Harrold se netváří zrovna radostně. Ví, že už ty víš asi všechno. Nakonec si povzdechne. Tak jo, jsem vlkodlak a můj syn taky. Ale rozhodně to není ani jeden z nás, kdo je tu nebezpečný pro ostatní. Když se proměním, nemám nad sebou úplnou kontrolu, ale dokážu se jakžtakž ovládat. Moc si toho ani nepamatuji z mé vlkodlačí podoby. Ale jedno vím jistě, je nás mnohem víc....nevím kdo je kdo, to nepoznáte. Samozřejmě tuším. Vždy chodíme na jakési místo...v lese. Něco tam hlídáme, ale nemám ani tucha co to je. Je tam vždy jeden vlkodlak, mnohem mocnější a silnější. Myslím, že má něco čím slabší vlkodlaky plně ovládá. Mě také ale ne úplně. Zatím. Vůbec nevím kde to místo je, v lidské podobě ho prostě nenajdu. Jen jako vlkdolak jsem k tomu místu váben. Co vím téměř jistě, že všichni co se tam scházíme jsme z téhle vesnice. Takže jestli pátráte po tom vůdci, hledejte někde tady. TEN je nebezpečný zejména. O něco mu jde, něco chystá. A brzy to vypukne...., povídá Harrold. Jeff si jen povzdechne. A my už máme jen 2 noci...., konstatuje. |
| |
| V dílně Zadívám se na Harrolda a pousměju se. ,,Umíte se proměnit i mimo úplněk? A když se dokážete ovládat. Dokázal by jste mě vzít i na shromáždění?" Zadívám se na něj a pousměju se. ,,¨Vím, že ještě musíme do největšího domu zde, ale kdyby to nevyšlo, tak budu potřebovat vaši pomoc. Pomůžete mi? Nebo ne?" Zadívám se mu do očí a neuhnu, ani když vím co je. |
| |
Harrold se usměje: Samozřejmě že se nedovedu proměnit mimo úplněk. Slečno lykantropie není žádný druh kouzelnictví, kdy bych se mohl měnit kdy se mi chce. Jestli vás dovedu na shromáždění? Po pravdě řečeno nevím....ale těžko. Samozřejmě byste mě mohla sledovat, ale těžko dokážete udržet krok s vlkodlakem, jenž je váben na jisté místo. Ve vlkodlačí podobě vás prostě nepoznám, třeba vám neublížím, ale prostě nejsem to já... Nakonec si povzdechne. Udělám vše co bude v mých silách....ale mám podmínku, mě i mého syna necháte na pokoji...neublížíte nám a mecháte nás dál žít. Pak vám pomohu. Jeff kouká ven z okna. Hele je skoro půlnoc...jestli chceme jít do té vily, měli bychom to udělat teď. Vsadím se, že ten mizera co tam bydlí už dávno zařezává v peřinách. |
| |
| Dílna ,,Tak ho probudíme." Zadívám se na Jeffa a pak otočím pohled k Harroldovi. ,,Nebojte se... Já slibuji, že Vás a vašemu synovi se nic nestane." Pak se zadívám na Jeffa. ,,Ty to taky slib" Počkám, pak se mile usměji a vyjdu. ,,čekejte mou návštěvu." Kývnu a jdu směrem k vile |
| |
Ano, slibuji. Nic se vám nestane. Vám ani tomu vašemu malému vlčákovi...ehm...synkovi, povídá Jeff. Tak platí, řekne Harrold. Potom s Jeffem odcházíte. Je čas navštívit poslední budovu ve vesnici. Tak nějak máte pocit, že ona sama vydá za všechny ty chatrče a boudy co jste navštívili dohromady. V kterémkoliv větším městě by tahle budova byla považována za příliš velkou a nadbytečně ostentativní. V této vesnici působí opravdu jako pěst na oko. Architektonicky se sem samozřejmě absolutně nehodí. Něco takového byste čekali v královském městě v nějaké luxusní čtvrti. Rozhodně ne uprostřed lesa a kolem rozpadající se chatrče. Křiklavě žlutá fasáda to celé jen zhoršuje. K tomu všelijaké ozdobné lišty, tentokráte v celkem obyčejné zelené barvě. Budova má 2 patra, a na vrchu ční široký, ornamentální komín vysoko vycházející na střeše uprostřed. Přicházíte k brance u cesty vedoucí k vile. Uvnitř je vidět světlo. Tak co, zkusíme to po dobrém, jako slušní občané? Nebo se tam proplížíme jako krysy? |
| |
| Tak jsme tu ,,Hádej... budeme slušní... Tedy já... Ty si to jdi prohlédnout ano?" Rozhlédnu se, jestli má budova klepadlo nebo zvonek, nebo něco podobného na brance. Když ne, tak vejdu a jdu ke dveřím na které zaklepu. |
| |
Vila Armona Bistleho Procházíš brankou a kráčíš k mohutným zdobeným dveřím jež mají uprostřed pozlacené klepadlo ve tvaru lva. Bez většího váhání zaklepeš. Klepot se rozléhá celkem silně a hlasitě. Po několika vteřinách uslyšíš za dveřmi kroky. Poté je opět chvíli ticho a až poté se dveře otevřou. V nich se objeví obtloustlý muž nevelké postavy, s holou hlavou a středního věku. Nejspíš to nebude samotný Bistle, ale spíš asi jeho sluha. Přejete si slečno?, ptá se medovým hlasem. |
| |
| Sluha Ehm... Ano je váš pán doma? Zeptá se a doufá, že to není majitel domu. |
| |
Vila Armona Bistleho Sluha si vás prohlédne od hlavy až k patě, pak se pousměje, trochu nuceně zdá se. Á tak to jste vy, ti šťour....vyšetřovatelé, opraví se spěšně a opět se usměje. Můj pán je zaneprázdněn, nicméně vás ohlásím jak se sluší a patří, povídá a pak uvolní místo ve dveřích. Prosím pojďte dovnitř, povídá a mírně a opět zdá se trochu nuceně, se pokloní. Zavede vás do prostorného salónku za vstupními dveřmi. Prosím, vyčkejte zde, ohlásím vás u mého pána, povídá, opět se usměje a mizí na schodišti vedoucí vzhůru. Salónek ve kterém se nacházíte je vybaven luxusními sedačkami, křesly a odpočívadly. a stěnách jsou bohaté tapisérie a mnoho dalších uměleckých věcí pravděpodobně vysoké hodnoty. Protější stěně dominuje veliký krb po jehož stranách je schodiště vedoucí vzhůru kudy se ubral sluha. Na pravé straně jsou poté dvojité dveře, vedoucí někam dále do vily. |
| |
| Vila Nad sluhovým přivítáním jen lehce pozvedne obočí. ,,Pane? Máte snad něco proti tomu, co zde provádíme?" Tázavě se na něho zadívá a už tuší, že tohle bude to, co hledá. Rozhlédne se po salónku a doufá, že Jeff už začal dělat svou práci a zapisuje. ,,Ale zajisté... Počkám zde." |
| |
Vila Do toho mi nic není, odpoví sluha na dotaz, zda-li je vaše přítomnost nežádoucí. Poté zůstanete v síni sami. Jeff si prohlíží vše okolo. Hmm,panečku, to je ale bejvák. Zajímalo by mě co je ten chlap zač. Jádám nějaký daňový podvodník nebo něco podobného. Nakradl co mohl a pak utekl tady do lesa. Zanedlouho po schodech společně se sluhou schází i vysoký muž asi něco přes 40 let, v bohatě zdobené livreji. Zběžně si vás prohlédne. Hmmm, čímpak jsem si vysloužil vaši návštěvu v tuto pozdní hodinu? Člověka ani jít spát nenecháte, povídá trochu podrážděně. Měří si vás takovým tím povýšeneckým pohledem, jakoby jste byli jen nějakými zbytečnými podomními obchodníky. |
| |
| Zbohatlický floutek Nahodí velmi milý výraz i když se chová povýšeně a co je nejhorší k elfovi, nejstarší rase, která by právě měla být brána s úctou. ,,Dobrý večer." Pozdraví a prohlédne si ho. ,,Přišli jsme za Vámi ve velmi delikátní záležitosti." Pousměje se a zadívá na Jeffa. ,,Mohla bych s Vámi mluvit o samotě pane?" Pohlédne zpět na honosně oděného muže a neustále si prohlíží jeho reakce. ,,Vím už, kdo za těmi útoky stojí." Řekne a dívá se mu na oči, musí v nich být alespoň náznak jantarového zabarvení, který by mi dal jistotu. ,,A také co nevidět ten dotyčný bude viset. Našli jsme další část Trammilova deníku." Stále se na něj dívá a i na sluhu, aby viděla jakýkoliv náznak obav nebo strachu. |
| |
Vila Pán domů působí sebejistým dojmem. Snažíš se pozorovat jakékoliv náznaky nervozity nebo čehokoliv, co by mohlo napovědět něco více o něm. O samotě? Copak máte za lubem, slečno?, povídá s povytažením obočí. Kdoví jak to myslel. Výborně, že jste toho dotyčného objevili. Takže jste mi jen přišli říct, kdo to je? To je od vás milé, povídá bez jakýchkoliv známek něčeho postranního. Sluha stojí opodál a zdá se, že jej "zaujalo" něco na podlaze. Dělá jakoby tam vlastně nebyl, ale je vám jasné, že bedlivě poslouchá každé vaše slovo. Tak pokud trváte na samotě, můžeme jít do mé pracovny. Ale je celkem pozdě a rád bych šel brzy spát, povídá Bistle a ukazuje směrem nahoru, odkud před chvílí přišel. Poslední větu praví trochu mrzutě. |
| |
| Vila Usmívá se. ,,Jsem si jista, že Vás dlouho nezdržím pane, ale chtěla bych se ještě zeptat na nějaké informace, které by mi pomohli toho dotyčného chytit." Promluví k němu a otočí se na Jeffa, na kterého kývne. ,,Myslíte, že by se tu mohl můj přítel porozhlédnout?" Zeptá se a pak se ještě otočí k němu. ,,Víte, zajímalo by mě, jaké to je býti vlkodlakem, takže dost možná, že bych se nechala také proměnit" Podotkne. ,,Měla bych pak blíže ke zvířatům, tedy více než blíže a to je pro Elfa důležité." Dívá se mu do očí a pozoruje i sluhu, co dělá. |
| |
Vila Porozhlédnout? Proč byste se tu měli rozhlížet? Tohle je můj soukromý dům, ne nějaké muzeum ani nic jiného, povídá poněkud podrážděně. Víte, mám tu hodně cenností. Ne že bych vašemu příteli nedůvěřoval, ale...však to znáte, snaží se u tebe získat pochopení. Vy se chcete nechat proměnit ve vlkodlaka? Jste padlá na hlavu nebo co?, ptá se poté a prohlíží si tě, jako nějakého šílence uprchlého z blázince. |
| |
| Vila Začne se smát. ,,Ale vůbec ne. Právě naopak.'' Prohlíží si ho. ,, Hmm cennosti, kde jen jsem toto už slyšela. Pokud nemáte co skrývat, tak by jste mi měl vyhovět pane. A věřte mi, já nekradu a on... On by si toto zkusil jen jednou a přišel by o ruce." Podotkne v zamyšlení. ,,A víte co? Jděte spát... Přijdu zítra. Předpokládám, že svolíte, abychom se setkali o úplňku že?'' Opravdu mile se usměje. ,,Chtěla bych Vás někomu představit." Doufám, že Kenneth přijede. |
| |
Vila Bistle se zamračí. Proč bychom se měli zítra scházet? Nemám potřebu se s vámi scházet. Ani nevím co jste vlastně zač. Jestli mi máte co říct, udělejte to teď hned. Pokud ne, sbohem, rád jsem vás poznal, povídá a je vidět, že ho tato konverzace celkem štve. Zda-li něco skrývá nebo je opravdu jen ospalý a mrzutý z vašeho vyrušení, toť těžko hádat. Takže?, ptá se a mezitím očima vyhledá svého sluhu. |
| |
| Vila ,,Ale jistě, že se se mnou sejdete pane. A víte proč? Protože jestli nemáte co skrývat, tak by vám to nemělo vadit. A víte, kdo jsme. Ti co vyšetřují smrt Trammila." Zadívá se mu do očí. ,,A také, věřím, že víte že pravomoci mi toto všechno umožňují. A být vámi, tak si zachovám to správné dekórum, jaké jste měl doteď. Nemám chuť se hádat s protivným prostým člověkem." Ano, právě porušila veškerá pravidla, ale nemohla jinak. Není člověk, aby s ní bylo takto zacházeno. |
| |
Vila Bistlemu začne na krku tepat žíla. Tak teď poslyš děvenko. Víš ty vůbec kdo já jsem? Víš jaký mám majetek? Víš jaký mám vliv? Ty jsi oproti mě absolutní nicka. Nula. A já ti můžu ze života udělat peklo, když budu chtít. Vůbec mě nezajímá tvoje vyšetřování. Vyšetřuj si tu chátru a lůzu ve vesnici, ale mě dej laskavě pokoj. Se mnou nebudeš zacházet jako s nimi!!!, praví dost ostře až z něj jde strach. Sluha se mezitím nenápadně přesunul za vás, takže nyní stojí mezi vámi a dveřmi ven. Stále jen tak přechází, jakoby se ho nic z toho co vidí netýkalo. |
| |
| Vila Začne se upřímně smát. ,,Vy? Nezajímá mě Váš majetek ani vliv a víte proč? Protože nade mnou žádnou moc nemáte. A jestli si myslíte, že na mě bude fungovat toto zastrašování, tak jste na omylu. Nicka? To mi říká prostý člověk..." Rozesměje se ještě víc. ,,Myslete na to, že vaše výhrůžky jsou pro mou osobu těžko přijatelné, protože až odtud odejdu, tak vaše lenost vám nedovolí to, aby jste mě pronásledoval." Ušklíbne se. ,, Takže zítra pane. Přeji vám příjemnou dobrou noc." Otočí se na Jeffa a kývne, že odcházíme. Je ostražitá a poslouchá, kdyby na ní chtěl kdokoliv zaútočit. Také čeká na jeho odpověď, která by jí ujistila v jejích domněnkách. |
| |
Bistle začíná být pěkně dopálený. JÁ ŽE JSEM PROSTÝ ČLOVĚK? JÁ???? JÁ???? TY VŮBEC NEVÍŠ KDO JÁ JSEM!!!!, zařve až zněj jde opravdu strach. Pak se ale celkem rychle zklidní. Myslím, že toho bylo dost. Sluha vás vyprovodí ven, řekne a bez dalších slov začne stoupat po schodišti nahoru. Sluha vyndá ruce zpoza zad a opět se usměje tím svým úlisným způsobem. Račte tudy, prosím, povídá a přesouvá se ke vchodovým dveřím, které otevře a čeká, až vyjdete. |
| |
| Vila a venku ,,Možná vím, možná nevím." Podotkne a rozejde se ven. ,,Takže zítra pane. Dobrou noc a na shledanou." Vím vše, co potřebuji a jestli něco zkusí, tak budu připravena. A jestli ne on, tak pošle svého sluhu. Pomyslí si a vyjde, venku jen kývne na sluhu. ,,Děkuji za audienci pane." A velmi mile se na něho usměje. Poté se i s Jeffem rozejde zpět. ,,Zbývá nám ještě nějaký dům?" Zeptá se Jeffa a pozvedne obočí. ,,Měli by jsme se podívat do toho deníku, který máme." Podotkne k němu potišeji a čeká, jestli už budou moci jít zpět do ubikace, nebo ne. |
| |
Před vilou Tak tahle návštěva se sice moc nevyvedla, ale v lecčems možná i nějak napověděla. Tohle byl poslední dům. Ale moc jsme z něj neviděli. A pořád mám pocit, že by tam rozhodně bylo co najít, povídá Jeff. Ty chceš jen tak odejít? Vsadím boty, že ten chlap v tom jede. Ale bez důkazů nezmůžeme nic. Potom se otočí zpět k domu. Myslím, že bychom se tam měli vloupat. Počkat pár hodin, než usnou a prohlídnout to tam. Podle mě tam bydlí jen ti dva, on a jeho sluha. A ten barák je dost velkej na to, abychom se tam mohli celkem nerušeně porozhlídnout. Co ty na to? Přece to teď nevzdáme jen tak, naléhá Jeff. |
| |
| Jeff ,,Doufala jsem že to řekneš, ale... Se mnou v tomhle nepočítej. Jsem elf ne zloděj, co se umí nepozorovaně dostat do domu. I když je pravda, že mé kroky jsou mnohem tišší, než ty tvé." Podotkne. ,,Dobrá, ale uvědom si, že vlkodlaci mají velmi dobrý sluch. A i čich, takže nic co by nás mohlo prozradit a možná, že bychom si na to mohli vzít posilu. Co ten s tím malým klukem?" Zeptá se a rozejde se zpět k tomu muži s dílnou. ,,Máme sebou ten deník?" zeptá se ještě. ,,Mám nápad." |
| |
Před vilou Jo ale myslím, že v lidské podobě má všechny smysly obyčejné jako každý jiný, opáčí Jeff. Dobře, ve třech by to možná mohlo být lepší. Alespoň by mohl někdo hlídat. Můžeme to zkusit u toho chlapa, souhlasí poté. Deník mám s sebou. Tak jaký máš nápad?, vyzvídá. |
| |
| Jeff ,,Až v dílně ano?" Mrkne na něho a rychleji jde za tím mužem. |
| |
Dobrá, odvětí Jeff. Společně se vydáváte kousek zpátky, k domu Griggora Sonnata. Zdá se, že hrnčíř a sochař (a také vlkodlak) v jedné osobě, je stále vzhůru. V okně je vidět hořící svíce. Blížíte se ke dveřím a už už chcete zaklepat, když v tom se za vámi ozve povědomý hlas. To jste zase vy? Co ještě chcete? Vám oběma div že srdce nevyskočí z hrudi, jak jste se lekli. Kousek za vámi stojí právě Sonnat. Nemáte ponětí, jestli tam byl celou dobu, nebo jak se tam vzal. Každopádně jste si jej při příchodu rozhodně nevšimli. |
| |
| Sonnat Lehce se mu ukloním. ,,Potřebujeme Vás pane." Zadívám se směrem, kterým jsme přišli. ,,Byli jsme v té honosné vile, ale majitel nebyl moc přívětivý. Mohli bychom jít dál, abychom Vám vysvětlili, co bychom rádi podnikli, a proč jsme přišli za Vámi?" Zeptá se a doufá, že nebude hlupák. |
| |
Je vidět, že Sonnat je velmi nedůvěřivý. Takže jste byli u Bistleho? No říkal jsem, že moc přívětivý nebude. To on není na nikoho přívětivý, povídá. Proč bychom měli jít dál? Kam? Jsme tu sami. Nebo se pletu?, ptá se a po očku si prohlíží okolí. Vaše přítomnost mu není moc líbivá a nejspíš pojímá nějaké podezření. |
| |
| Podezřívá nás? Také se rozhlédne a zaposlouchá. Pak se k němu nakloní a zašeptá. ,,Vím, že je vlkodlak a vím, že mě bude hledat, naštvala jsem ho. Potřebujeme jít k němu do domu a jen vy nám můžete pomoci. Chci, aby jste tu mohli žít v míru a ne dělat to, co ten alfa samec chce. Prostě vám chci pomoci a vím... Jsem si jistá, že vy jste jediný, kdo může." Odtáhne se od něj. ,,A ta socha, kterou jsem si od vás koupila, tak bych byla ráda, kdyby jste mi mohl udělat menší." Usměje se a mrkne, pak se k němu znovu nahne. ,,Nelíbí se mi ten jeho sluha... Prostě potřebuji vaší pomoc." Zašeptá a pak kývne na Jeffa a řekne mu. ,,Ukaž to." je si jistá, že ví, že myslím Trammilův deník. ,,A také... Jste jediný, kdo nám může trochu poradit s tímto." |
| |
Sonnatova podezřívavost ještě narůstá poté, co mu sdělíš svůj plán. Jak můžete vědět, že je to opravdu on? Našli jste nějaké důkazy? Hele Bistle je nebezpečnej i normálně jako člověk, natož kdyby byl vlkodlak. Ten chlap vždycky dosáhne toho, co chce. A když mu někdo něco udělá, bude toho pořádně litovat. Nerad bych se zapletl do něčeho proti němu, aniž bych si byl jistý, že je to správná věc, povídá a je na něm vidět, jak váhá, zda-li vám pomoci či ne. Poznámku o soše přeskočí, na to teď asi není vhodná doba. Jeff mezitím vyštrachá Trammilův deník. Tady je, podává jej. Sonnat si jej prohlíží. Co to jako má být? Co s tím?, ptá se zmateně. |
| |
| Sonnat ,,Trammillův deník." Usmívá se. ,,Víte, ten zbohatlík mě dost urazil a také... Jsem elf, který všechno dotáhne do konce. Skoro se mi teď zdá, že jste Alfa vy... Ale o tom jindy... Chci vědět všechno, co mi můžete říci o Trammilovi a kněžce, kterou chránil. A díky tomu byl zabit vámi. Pokud toto nevyřeším, tak je dost možné, že toto čeká více lidí." Prohlížím si jeho tvář, jeho mimiku, vše co by mohlo být podezřelé. |
| |
Trammilův deník?, podiví se. Vezme ho a listuje v něm. Mezitím tě poslouchá. V jednu chvíli se zarazí. Počkat počkat, myslíte že ten vůdce jsem já? JÁ?, zamračí se. Tak to teda ne!!! To rozhodně ne!!! A Trammila jsem taky nezabil proboha!!!! Proč bych to tak asi dělal?, poděsí se. Pak ho zaujme opět deník. Dívá se do něj, jakoby něčemu nemohl uvěřit. Já...já...nevím jak je to možné. Je to nějaký cizí jazyk, jenž jsem nikdy neviděl. Ale...ale...jako bych ho znal. Vím, jak ho přečíst. Ale...musíte mi věřit. Já nejsem vůdce a ani jsem Trammila nezabil. Přísahám, padne na kolena. |
| |
| Nečekaný nebo čekaný zvrat? Když padne na kolena jen pozvedne obočí. ,,Tak, když v tom umíte číst, tak... Tak by jste nám to mohl přečíst ne?" Poté ho zvedne. ,,Už víte, proč vás potřebujeme a proč nám musíte věřit?" Pohlédne na Jeffa a vezme tomu muži ten deník. ,,Takže? Pomůžete nám? Nebo ne? A já neříkám, že jste Tramilla zabil vy, zabili jste ho všichni, všichni lidé z této vesnice. A já chci vědět, poč někdo jako on zaplatil tu obrovskou daň, když bránil vaší kněžku." Nadechne se a vydechne, přitom má stále uši na stopkách. ,,Takže půjdeme do soukromí?" |
| |
Sonnat se trochu uklidní. Udělám, co budu moci abych očistil své jméno, povídá odevzdaně a vstává ze země. Řeknu vám co se tam píše. Pojďte ke mě dovnitř, vyzývá a otevírá dveře. Co budu mít z toho, když vám pomůžu? Co se mnou chcete udělat?, zeptá se nejprve. |
| |
| Tohle už přehání Povzdechne si. ,,Co z toho budete mít?" Zamyslí se. ,,Jsem ochotna vám i vašemu synovi zajistit takové bydlení, kde se nebudete muset strachovat o svůj život. Domek blízko lesa například, nebo vám pomáhat ve vašem obchodování." Pak se na něj zadívá. ,,Nebo zeptám se jinak, co by jste chtěl vy?" dívá se na něj a kývne na Jeffa, že jdeme dovnitř |
| |
Sonnat přikývne. To je vše co chci. Nic víc nepotřebuji, souhlasí s tvojí nabídkou. Tak. Pomůžu vám tedy. Tak začněme s tím deníkem, nabízí a čeká, jestli mu podáš Trammilův deník. |
| |
| Rozuzlení Podám mu deník a vezmu si od jeffa zápisník s tužkou, abych to mohla psát. ,,Tak povídejte." Dívá se mu na ústa a snaží se i z analizovat, jestli si nevymýšlí. |
| |
Podáváš Sonnatovi deník. Ten jej vezme a začne v něm listovat. Nevím co je to za jazyk a proč v nm psal tenhle deník. Je tady toho dost, ale předpokládám, že vy chcete něco co by vám pomohlo v pátrání. Je to takový jeho osobní deníček hádám. Celý tenhle začátek jsou jeho lovecký zápisky. Co přesně který den viděl, druh zvířete, počet, kdy a kde. Pak taky co všechno ulovil, váha, způsob zpracování, co se dělo s kterou částí zvířete. Vypadá to, že měl ve všem opravdu pořádek a chtěl znát každičký detail. Jo to byl celej on, byl to až blázen. Nechápu, k čemu mu tohle všecko bylo. Pak tady sleduje každý den počasí. Ráno, v poledne i večer. Sakra divím se, že tu nepíše, kdy se šel vymočit, povídá Sonnat a kroutí hlavou. Potom listuje dál. Ale tady to začíná být trochu zajímavý. Zdá se, že, od jisté chvíle přestal být takový puntičkář a začal psát taky o něčem jiným. Začíná to tady. Píše, že potkal divný zvíře. Myslel že je to vlk, ale bylo to mnohem mbohem větší. Nikdy nic takovýho neviděl. Chtěl to zvíře chytit nebo zastřelit, ale bránilo se. Kouslo ho. A uteklo. Až do konce dalšího měsíce se opět věnuje tomu co ulovil. Občas se zmíní, že ta rána po kousnutí se blbě hojí. No při dalším úplňku se mu cosi stalo. Cítil se nesvůj a z té noci si moc nepamatuje. Začíná ale něco tušit. O další 2 měsíce později už si je jisrý, že trpí lykantropií. S každou proměnou si toho pamatuje čím dál víc a tak dělá zápisky i z doby, kdy je vlkodlakem. Vlkodlaci ho údajně brzy přijali do smečky. Za úplňku lovili po lese. Píše, že si užívali volnosti a svých vlkodlačích schopností. Nikdy nenapáchali žádnou škodu. Tak to šlo po celé roky. Vlkodlaků ve smečce přibývalo, tak jako přibývalo obyvatel vesnice. Až 6 měsíců zpátky se cosi stalo. Při jejich obvyklém loveckém rituálu o úplňku narazili na obrovského vlkodlaka, většího než kterýkoliv z nich. Zastavil je a pak promluvil. Řekl, že od teď je jejich vůdcem. Toto právo si vude nárokovat silou. Kdo se mu postaví, bude muset nést následky. Trammil, jakožto původní vůdce se mu postavil. Ale neměl šanci. Ten vlkodlak ho zbil do bezvědomí. Další úplněk se ten velký vlkodlak ukázal znovu. Řekl, že nikoho nechce zabít, že by to jen oslabilo smečku. Ale jestli se mu postaví ještě někdo, okusí jeho plný hněv. Tenhle vlkodlak byl opravdu krvežíznivý a za noc zabil spoustu zvířat. Všichni se ho začali bát. Poté rozkázal smečce, aby ho následovala. Zavedl ji k nějaké jeskyni. Měsíční svit ukázal, že uvnitř se leskne zlato. Svou silnou tlapou urazil kus skály a ukázal, že se pod ní skrývají hroudy zlata velké jako mužská pěst. Jeskyně byla velká jako dům a vlkodlak nakázal, že sem budou každý den chodit 4 členové, i když budou v lidské podobě a budou těžit zlato. Pokud ne, on odhalí ostatním ve vesnici, že jsou vlkodlaci. Samozřejmě ho poslechli. Každý den, 4 lidé šli do jeskyně a těžili. Zlato donesli Trammilovi a ten je zvážil. Poté bylo zlato přeneseno do tajného úkrytu. Tak to šlo každou noc. Členům smečky se to ale přestávalo líbit. Tajně se sešli a snažili se vymyslet co dál. Někteří navrhovali na vůdce zaútočit, jiné se báli a chtěli ho nadále poslouchat. Jiné chtěli najmout někoho zvenčí, kdo by vlkodlaka přišel zabít. Trammila nakonec napadlo, že nejlepší bude zjistit vlkodlakovu pravou identitu. Tu nikdo neznal. Byli si jisti, že je to někdo z vesnice či alespoň častý návštěvník vesnice, ale nevěděli kdo. Zdá se, že Trammil se pokoušel vést vlastní vyšetřování. A asi na něco narazil, ale nerozepisuje se tu o tom. Jenom zmiňuje, že má podezření, že ten vůdce vlastně není pravý vlkodlak, ale že používá nějakou magii ke své přeměně. Prý brzy zjistí, kdo to je. A taky to zjistil. Identitu zde ale neuvádí. Poslední zápisek zní: "Dnes se všichni dozví pravdu a naše vesnice bude opět v bezpečí". To je konec, dovypráví Sonnat. Pak se zamyslí: Já si ze svých proměn moc nepamatuji. Ale vím, že někam chodíme. To místo musí být ta jeskyně. Ale nikdy jsem tam nebyl jako člověk. Jsem novým členem smečky, takže mě nezasvětili do všeho, přemýšlí nahlas. |
| |
| A ku.... Pohlédne na Jeffa a zakroutí nevěřícně hlavou. ,,To se mi nelíbí." Zadívá se na Sonnatta a řekne. ,,Musíme se vloupat do toho honosného domu, pokud by se tam našly stopy po lektvarech nebo po magii, tak víme, kdo to je... Sonnatte musíte nám pomoci. Pokud i toto selže, tak se nechám také proměnit, a ne... Nejsem blázen, jen vám pomohu za každou cenu i kdyby mě to mělo stát život elfa." Pohlédne ven a povzdychne. Věčná dej ať to tu zvládnu, řekni to mistrovi. Ať co nejdříve přijde. Musí se sem dostat do úplňku. Dívá se ven a uši má nastražené, aby slyšela, kdyby se kolem nich někdo motal. |
| |
Trammil zmínil ve svém deníku mnohé, avšak stále nemáte jediný důkaz kdo za tím vším stojí. Ne, vy se nebudete proměňovat v nic. To nedovolím, praví důrazně Sonnatt. To rozhodně ne, přisadí Jeff. Tak co tedy uděláme? Jdeme se vloupat k Bistlemu? Jestli jo, tak to chceš přesně udělat?, ptá se Jeff. Kolem vás není vidět vůbec nic. Ale svírá tě takový ten nepříjemný pocit, jakoby tě někdo sledoval. Možná se ti to jen zdá, je to jen výplod tvé mysli a fantazie. Nebo snad není? |
| |
| Svíravý pocit ,,Jeffe, dej mi papír a brk napíšu vám pár důležitých věcí." Vezme si to od něj a začne psát. Musíte tam sami, protože mě určitě někdo sleduje, mám takový divný pocit, vylákám ho k sobě, protože vím, že se zaměřil na mě. Musíte tam jít vy dva a zjistit něco víc, prostě musíte. A také. Já jsem nápadná, kdežto vy dva ne. Zadívá se na ně a ukáže jim prstem, aby nic neříkali. ,,No a já se půjdu poklonit věčné k lesu a budu mu naslouchat. Vy se vyspíte a uděláme to zítra ano?" Pak připíše na papír. Neodpovídejte mi na to, co vám sem píšu jen kývněte a navažte na mé téma. Musí to vyjít jasné? |
| |
Jeff prvně nechápe co děláš a je vidět, jak je zmatený. Je ale zticha, jelikož pochopí, že tu o cosi jde. Zběžně si se Sonnatem přečtou lístek. Jo, jasně. Tak já se asi půjdu natáhnout a ráno budem pokračovat, odpovídá Jeff nenuceně. Já vás doprovodím Jeffe, ať se tu v noci neztratíte, poplácá ho po zádech Sonnat a také se loučí. Tak jo, dobrou noc, loučí se oba a pomalu kráčí pryč. Tebe sevře ten svíravý pocit ještě víc. Jsi tu sama, je už úplná tma. A v lese se může pohybovat cokoliv. Ba co hůř, možná že se něco může pohybovat i po samotné vesnici. Na chvíli se ti chce křičet a rozběhnout se za těmi dvěma, ale ovládneš se. Co teď? Jestli tě někdo opravdu sleduje, zaměří se opravdu na tebe? Nebo bude sledovat ty dva? Těžko říct, když ani vlastně nevíš, jestli tě někdo opravdu pozoruje. |
| |
| Sama samotinká elfí nevěsta. ,,Dobrou noc. Jeffe, pane Sonnatte." Rozloučím se s nimi a zaposlouchám se do tichého lesa. O věčná tohoto lesa tvůj potomek ti naslouchá, řekni zda li je v okolí někdo, kdo mi chce ublížit. Hluboce vydechnu a začnu mluvit elfsky. ,,Ó věčná matko všech lesů a ochránkyně elfů, řekni, řekni kdo je zde v této vesnici s nečistými myšlenkami a kdo mi chce ublížit?" Trochu se ukloním a vydám se na cestu, kudy jsme s Jeffem přijeli a která vede hlouběji do lesa. Našlapuji neslyšně, přeci jen jsem elf, takže by to pro mě neměl být problém a stále poslouchám, abych se popřípadě dokázala bránit. |
| |
Kroky Jeffa a Sonnata mizí v dáli. Jsi sama. Nebo ne? Proneseš elfskou prosbu k bohyni lesa. Po ní však zůstává opět jen to tíživé ticho. Pomalu se rozejdeš směrem k začátku vesnice. Ten pocit, že tě někdo sleduje je pořád zde. Ale můžeš se rozhlížet jak chceš a nikde nezahlédneš ani nezaslechneš nic. Vůbec nic. Třeba je to opravdu jen v tvé hlavě. Procházíš kolem několika stavení, které jste navštívili. Kdo je tím pachatelem toho všeho? A kde jsou ti lidé, které jste doma nezastihli? V hlavě ti víří kolotoč otázek. Přicházíš na samotný kraj vesnice, ze kterého jste sem vstoupili. Náhle vedle sebe uslyšíš zašustění a kdesi ze tmy vystoupí postava. Srdce ti div nevyskočí z hrudi. Hej, kampak? Neměla byste se tu potulovat sama v noci. A už vůbec ne chodit do lesa, praví povědomý hlas. Až po chvíli ho rozeznáš. Je to Edvard Kititch, muž kterého jste poznali jako prvního, který vás vlastně požádal o pomoc a poskytl přístřeší. Kdepak je váš společník? Stalo se něco?, ptá se. Mohl by být on tím co tě sledoval? Co dělá on tak pozdě venku a jak o tobě věděl? Možná se ti snaží jen nevinně pomoct a vaše setkání je pouhá náhoda. |
| |
| Leknutí Dojdu na okraj a když zaslechnu šustění a vynoří se postava, vyjeknu leknutím a má ruka s falangou se instinktivně zvedne. ,,Zbláznil jste se?" Zadívám se na něj. A rychle dýchám. ,,Jeff šel spát a já se chtěla poklonit věčné. Co vy tu děláte? Je všechno v pořádku?" Prohlížím si ho a ještě se rozhlédnu, kdybych náhodou něco přehlédla. |
| |
Kititch se zamračí. Tedy alespoň se ti tak zdá. V té tmě, kdo ví. Spát? Kam? V mém domě nikdo není. Je pozdě a vydal jsem se vás hledat. Čekám na vás už několik hodin, povídá. Kde je tedy váš přítel? Povězte mi na co jste přišli. Hořím nedočkavostí, vybízí. Měli bychom jít do mého domu, tady venku nebývá v noci bezpečno, dodá a obezřetně se rozhlíží kolem, jakoby každou chvíli měl někdo zaútočit. Půjdeme? |
| |
| Podezření Zadívám se na něj. ,,Povedlo se nám rozluštit kousek z Trammillova deníku." Řeknu jen. ,,A myslím, že už vím, kdo to je, jen se mi to musí potvrdit. Povedlo se mi nastražit v okolí každého domu účinné elfí pasti, které mi v tom pomohou." Mluvím přesvědčivě ta neustále ho pozoruji. ,,věčná pověz sledoval mě tento muž? Nemůžeš být v tomto lese tak netečná. Stromy Lesy povězte mi byl to on?" Les mi musí odpovědět. už opravdu musí. |
| |
Kititche to zaujme: Á, výborně, takže přeci jen jste na něco kápli. To jste byli docela rychlí. Kdo to tedy je? Na koho máte podezření? Kdo za tím vším stojí?, ptá se dychtivě. Konečně toho zmetka dopadneme a zlynčujeme ho!!!, dodá snad až příliš horlivě. |
| |
| He? ,,Na to je ještě brzy, dokud nebudu mít stoprocentní důkaz nic neřeknu, právě pro to, co s ním chcete udělat. Aby jste ho zabili, jako Trammilla? Přitom on kněžku bránil." Zamračím se. ,,Nebojte se, vše se dozvíte. A co vy jste dělal v lese? Vždyť jste věděl, že obcházíme domy ne?" Ušima hlídám, jestli se chlapům něco nezvrtlo, abych tam mohla když tak jít a pomoci jim,. |
| |
Kititch pozorně poslouchá, nelíbí se mu však, že mu nechceš svěřit výsledek pátrání. Nedůvěřujete mi? A co bychom tak měli s vlkodlakem udělat jiného, než ho pověsit? Lykantropa nevléčíte jinak než tím, že jej zabijete. Jak říkám, začal jsem se o vás bát. Čekal jsem na vás s večeří a vy pořád nikde. KDyž se úplně setmělo, vydal jsem se vás hledat. Bál jsem se, aby se vám něco nestalo, vysvětluje a působí docela přesvědčivě. Ale řekněte mi tedy, kde je váš společník? Doufám, že se mu nic nestalo, ptá se s obavami v hlase. |
| |
| Vyptávání ,,Jeff je v pořádku, doufám." Podotknu s obavami v hlase. ,,V tom velkém domě jsme se nesetkali zrovna s vřelým přivítáním, ale myslím, že ten, kdo v něm žije tohle všechno má na svědomí." Zadívám se směrem do lesa. ,,Běžte domů, já se ještě pokloním věčné a přijdu. Jo a vemte mi prosím tohle do pokoje." Řeknu a dám mu zabalenou sochu, aby mi jí dal do pokoje. |
| |
Kititch se zarazí. Že by za tím vším stál Bistle? To se mi tedy nezdá. Ten chlap námi tady opovrhuje, nezajímáme ho o nic víc než moucha v kravským lejně. Proč myslíte, že to je on? Snad ne jen kvůli tomu, že vás nepřijal s otevřenou náručí, ptá se lovec. Mezi hovorem přebírá sošku. Co je zase tohle?, zeptá se spíš řečnicky. Neměla byste se tu sama toulat v noci. Jestli máte opravdu na někoho podezření, nejste rozhodně v bezpečí. Nikam bez vás neodejdu, půjdete se mnou. A hned, dodává důrazně, zní to však spíše ochranitelsky než že by tě chtěl nějak přinucovat. |
| |
| Podvod? Zadívám se na něj. ,,Víte tady jde o mnohem více. Jde tu o zlato a kdo jiný by o něj mohl zde ve vesnici mít takový zájem?" Zeptám se ho a pozoruji jeho reakci jestli ho to překvapí nebo ne. |
| |
Kititch se zda byt vic nez prekvapeny, Dalo by se rict ze spis uzasly. O zlato? Takze to neni jen ciste o lykantropii ktera se siri vesnici? Tak o co tu ksakru jde? Musite mi povedet vsechno. Urcite vam pomuzu, vyznam se tu vic nez vy. Prosim, reknete mi vsechno. Kititch na tebe kouka a ceka. Je velmi zaujaty vsim co mu rikas. Tezko odhadnout jestli je opravdu jen zvedavy nebo je za tim neco vic. |
| |
| Kititch Pozvednu obočí a zamyslím se. ,,Jak dobře znáte les?" Zeptám se ho a pousměji se. ,,Máte nějaké plány lesa? Je tu někde poblíž nějaký jeskyně?" Začnu se ptát a čekám odpověď a reakci. |
| |
Les znám jako své boty. Plánek ale žádný nevlastním, všechno mám v hlavě. Samozřejmě tu nějaké jeskyňky jsou. Menší, i o něco větší. Co konkrétně chcete? Přejděte konečně věci a povězte mi o co tu jde, vyzývá Kititch, jelikož je mu jasné, že se neptáš jen tak pro nic za nic. |
| |
| Ach jo. ,,Je tu dobře skrytá jeskyně ve které se dá těžit zlato? Nějaká přístupná jen po čtyřech. Nebo horší terén pro lidi?" Zeptám se ho protože tahle hra mě už přestává bavit. |
| |
Zlato?, ptá se Kititch se zájmem. Vypráví se tu legenda, že v lese se nachází jeskyně plná zlata. Nikdy ale nebyla nalezena, je to spíš pohádka, kterou vyprávíme dětem před spaním, vysvětluje Kititch, ale v očích je mu vidět náhlý zájem. Vy snad myslíte...že...někdo tu jeskyni našel?, ptá se. |
| |
| Zlato? ,,Nemyslím... Vím..." Pronesu a rozhlédnu se, jestli neuvidím Jeffa. ,,Potřebovala bych to místo najít." |
| |
Kititch přikývne. Dobrá tedy, každopádně počkáme do rána. Nebudu létat po lese když jsou tam vlkodlaci a bůhvíco ještě. Mezitím můžu prostudovat mapu a vytipovat nějaká místa. A doufám že se mezitím vrátí vás společník. Co byste řekla trochu pozdní večeři?, usměje se a chystá se připravit jídlo. |
| |
| Jídlo? Jen přikývnu. ,,Pomohu Vám s tím." Nechci dostat nějaký jed nebo uspávadlo, takže jdu s ním a pečlivě ho pozoruji. Sakra kde je ten Jeff!? Pomyslím si a začínám si dělat starosti. |
| |
Pozdní večeře Pomáháš Kititchovi s přípravou jídla. Zdá se, že je to nějaká zvěřina. Srnčí guláš, potvrdí tvůj odhad Kititch. Nezdá se, že by byl nějak nervózní, ani se nepokouší se tě jakkoliv zbavit či odvrátit tvou pozornost. Dokonce sám ochutnává, čili o nějakém jedu nebo drogách nemůže být moc řeč. Nakonec vše společně nachystáte a necháte porci i pro Jeffa. Jenže ten stále nikde. Musí to být už pár hodin, co jste se rozešli. Začně tě jímat strach. Možná to nebyl tak dobrý nápad rozdělit se. Kdoví co se v Bistleho vile mohlo stát. Nechci tě nějak rozrušovat, ale tak nějak nemám pocit, že by se tvůj přítel měl brzy vrátit. Jsi si jistá, že mi nechceš říct, kde opravdu je?, ptá se Kititch. Vyškrábne z misky poslední sousto a vloží si jej do úst. Jestli chceš svému příteli pomoct, měla bys mi možná začít důvěřovat, vybízí. |
| |
| Večeře ,,Je v té honosné vile..." Řeknu jen a zvednu se. ,,Omlouvám se, ale jdu pro něj." Rozejdu se ven a mířím přímo k té vile. Vlezu tam nebo něco, ale pomůžu mu, pomůžu Jeffovi. |
| |
Zbláznila ses? Poslat ho samotnému k Bistlemu do vily? To není dobrý, to rozhodně není dobrý, povídá Kititch. Počkej, půjdu s tebou. Trochu to tam znám. Instaloval jsem mu tam nějaké lovecké trofeje, trochu mám v paměti jak to tam vypadá vevnitř, dodává a bere si tesák. Většinou střílím z luku, ale mám trochu obavy že možná budu potřebovat něco na blízko, vysvětluje. Pojď. Během cesty mi musíš povědět VŠECHNO. JEstli vám mám pomoct, musím vědět přesně o co tu jde, načež vychází ze dveří do tmy noci. |
| |
| Kittich Řeknu mu o chování pána vily, o tom, že je to možná on a o tom, že mě nenechal si to tam projít, proto tam jeff šel ještě s jedním mužem, z té dílny. Nic o tom, že je ten muž vlkodlak nebo tak... O tom nemluvím... |
| |
 | Nový příspěvek v dobrodružství. Modrý. Kvůli dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do škatulky "Už se dlouho nehrálo -> odpad" a přišel na Vás správce s koštětem. Dejte mi do dvou týdnů vědět (nejlépe přímo herním příspěvkem, pokud si nechcete spamovat v dobrodružství, můžete i poštou), jestli jste našli novou chuť k hraní nebo byste rádi vyměnili vypravěče. Pokud se mi neozvete, po skončení lhůty bude dobrodružství ukončeno! Drag Oncave PS: Pro mé kontaktování nepoužívejte herní poštu!Vzhledem k tomu, že se tohoto dobrodružství neúčastním, nedostanu se k ní. |
| |
| Dobrodružství vytaženo z odpadu, hodně štěstí v obnovování příběhu! Pamatujte, prosím, že pokud uplyne od posledního herního příspěvku 6 měsíců, dobrodružství bude automaticky ukončeno. Drag Oncave |
| |
....................................................... |
| |
| Nový příspěvek v dobrodružství. Modrý. Kvůli dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do škatulky "Už se dlouho nehrálo -> odpad" a přišel na Vás správce s koštětem. Dejte mi do dvou týdnů vědět (nejlépe přímo herním příspěvkem, pokud si nechcete spamovat v dobrodružství, můžete i poštou), jestli jste našli novou chuť k hraní nebo byste rádi vyměnili vypravěče. Pokud se mi neozvete, po skončení lhůty bude dobrodružství ukončeno! Drag Oncave PS: Pro mé kontaktování nepoužívejte herní poštu!Vzhledem k tomu, že se tohoto dobrodružství neúčastním, nedostanu se k ní. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR