Andor.cz - online Dračí doupě

použiji některe věci z pokemonů a naruta.

Každý ve svích 14 letech se stavá trenerem moltorů . Moltor je bytost ktera ma různe schopnosti a muže mít jakou koliv podobu každý moltor se od sebe liší. Vy si prvního moltora vytvoříte v 1 měsíční škole. někteří moltoři umějí mluvit nikteří ne. Budete se svími moltory bojovat proti jiním trenerum( jako v pokemonech:D). Nemusíte mít jen jednoho moltora ale muže jich být víc mužete je pochytat v lese jeskyni a jiných místech . Moltora poznate od okolních věcí snadno třeba když uvidíte psa s spiralou na hlavě tak je to moltor ale nezačne ukazovat sve moltrovské schopnosti dokud na něj nezautočíte . Jistě toho ještě hodně dodělam a vyplním ale myslím si že by to mohla být zabava.

1 září. 2009
A jetu den na který všichni čekali, lidé staří 14 let se jdou učit ovladat a používat sveho moltora.
Každemu zvas dojde mala obalka ve ktere ma te pozvanku na školu a napsaný odkud se odjíždí .
Pojede se vlakem z nadraží Začatečního všichni se tam musí dostavit do 13:00 tento vlak vas odveze do vzdalene školy ve ktere strávíte 1 měsíc.A pak se vydate na cestu.

Září 2009:

Nad ránem se probudim, vysprchuju a obleču do obnošenejch džín, bílího trička a přes to si dám svoji černou koženou bundu bez rukávů s vyobrazením draka na zádech. Do batohu si naskládám ještě několik osobních věcí a přibalim i rukavice z tlustej kůže. Ještě se zajdu dolu do kuchyně nasnídat. Máš všechno? nic si nezapoměl? Nezapomeň si hlavně svůj talisman pro štěstí. začne do mě hustit matka, která podle mýho se mě snaží rozmazlit. ,, Jasně že mám všechno." odbydu svojí odpověď. Je kolem desátej hodiny a před domem začne troubit taxík. Opravdu s tebou nemám jet aspoň na nádraží, nerada abys nastoupil do jinýho vlaku. odpovym jen zabručením. Ještě než vyjdu z domu vyběhnu do pokoje kde sem si zapoměl svůj meč. Jedná se o katanu s lemnym zdobením. Tu si vezmu jen do ruky a rozloučim se s matkou a nechám vzkaz otci. Pak nastoupim do auta a nepřítomně se dívám z okýnka dokud nedorazíme na nádraží. Vše je už zaplaceno a já se vydám směrem na nástupiště.

Večer před odjezdem

ještě sedím na postely a přemýšlím jestli jsem si zabalil už všechny věci co budu asi potřebovat
Tak co tam mám? Mobil, peněženka, nějáké oblčení, kompas, mapa, ....
Když dojdu na to že my tam chybí už jenom zásoby, lehnu si do postele a začnu pomalu usínat, ale když si myslím že konečeně usnu tak nemohnu usnout jelikož jsem příliž moc nervozdní.


1. září 2009


JAk se dalo čekat samou nervozitou jsem nemohl usnout takže jsem celý polámaný, nevyspalí a unavený. Určitě tento den budu víc protivný bežně, ale v době kdy my začne zvonit budík , tak se zvednu postele a provedu svoji každodenní ranní úpravy. Jakmile mám zasebou ranní hygienu, tak se obléknu do oblečení. vezmusi na sebe černé tričko, tmavé kalhoty, zelenou vestu ( kterou ale nezapínám) a kožené bezprsté rukavice, zásoby si ale neberu jelikož počítám s tím že ten měsíc ve škole nám budou dávat jídlo a nebudeme muset používat naše zásoby. To už jsem ale připravený na cestu. Nemám doma s kým loučit, jelikož jsem svoje rodiče nikdy nepoznal ( chodí mě jenom kontrolovat Teta) takže zamču dům a vydám se na nádraží

1. September 2009

Minulý deň som bol dlho vonku, lebo som vedel, že inak nezaspím. Domov som sa vrátil unavený, osprchoval som sa a už to bolo. A môj sladunký spánok mal za následok, že som sa zobudil až po tom, čo mnou moja mama poriadne zatriasla. Musel som rozlepiť oči, a tá námaha, čo to dalo...
Keď sa zorientujem a pochopím, vstanem z postele tak rýchlo, že sa skoro zvalím na zem. Našťastie prežijem a tak si idem vyhrabať nejaké veci na seba.
Vezmem pásikavú bielo-modro-čiernu mikinu, fialové tričko a čierne nohavice. Raňajky aj všetko ostatné vybavím za chvíľu, vždy je lepšie prísť skôr než neskôr.
Vezmem batoh, v ktorom je toho pomerne málo, ale nemám potrebu baliť celý dom, rozlúčim sa a vyrazím, smer stanica.
Netrvá dlho a dôjdem tam. Som plný energie, ako obvykle, možno to má na svedomí moja hyperaktivita, možno nadšenie. Preletím očami okolie a zamierim na správne nástupište.

nastupiště
1 zaří 13:05
Jakmile dorazíte na nastupiště chytne vas jakýsi muž a zepta se jestli jdete do školy moltorů. Pak vas odvede stranou kde je asi tak 250 stejně starých studentů. Pak znova přijde ten muž a řekne Jsem James a jsem ředitel školy chtěl bych vas tu přivítat všechny a ukazat vam sveho moltora.Pojd ven Lugy vytahne svůj kamen moltorů a zněj vyletí mala vlaštovka par studentu se začne smat a povykovat tohle ma bejt nějakej silnej moltor jo? Ale James se vklidu otočí a kívne na vlaštovku ta se podíva na ty 2 co se smějou a vyzvedne je do vzduchu pohledem oba se přestanou smat. Ale vlaštovka nepřestava zveda je víš a víš. Až vidíte jen tečky pak je volným padem pustí dolua těsně u země je chytne a pomalu je snese . Pak James začne znova mluvit Ve škole bude te rozdělení na třídy po 20 žácích.Naš vlak by měl přiject za 5 minut ty co tu ted nejsou mají smulu a do školy už je nepustí. Pak se ozve vlak a všichni do něj pomalu nastoupíte . A virážíte




Chci se omluvit z svou češtinu.

Vlak:

Po ukázce schopností ředitele nastoupim do vlaku a najdu si uplně volný kupé, kde se zamknu a zatáhnu závěsi. ,, Tohle bude zajímavá zkušenost. Můžou mýt jakejkoliv tavar a dokázat skoro cokoliv. Tak krátkou dobu na to abych se všechno naučil, musí to stačit, vše se dá zvládnout." řeknu si sám pro sebe a vyndám katanu a přejedu po chladnej oceli konečky prstů. ,,Nezklamu, nikdy nezklamu, budu ten nejlepší." řeknu do meče a zase jej zandám do jeho pochvy. Otevřu okno a vykouknu ven abych se podíval na bytek nastupujících.

1 září. 2009
Vstanu a ještě v postely budu probírat jestli mám vše otrhané džíny,bílá rozepnutá košile,bes prsté rukavice,hnědé kožené boty.Tak asi mám vše tak pujdu do kuchině nasnídám se udělám hygienu mamka se mě celou dobu ptá jesty mám vše já ju dicky odtrhnu ze mám všechno rozloučím se a sednu si do taksíku.

Vlak:
Najdu si prázné kupé zadělám žaluzie zamču se o budu celou cestu koukat ven z okna a dívat se po krajině

Vlak

Raul
Jakmile se usadíš ve svem zamčenem kupe ozve se neco jako psnnnn a u dveří se rozáří světlo a pak zhasne a dveře se otevřou do místnosti vběhne jakýsi tvor zjistíš že už jsi ho nikde viděl a pak si vzpomeneš že je to Moltor v poobě Pikaču.
Za nim jde muž a řekne Asi se nějakým nedopatřením zamkly dveře. A ano jsem tvuj profesor na vyvolávání moltorů. Řekne a poda ti ruku. A kdo jsi ty ?

Otočim se u okýnka. ,,Jmenuju se Raul Fenix a obávám se že dveře nebyly zavřeny nedopatřením pane profesore. Zamkl sem je. Prosím posaďte se ke mě." řeknu a posadim se na sedadlo. Trocha zdvořilostio by neškodila. pomyslim si a i přes to se lehce usměju. Svoji katanu opřu vedle sebe o sedačku a položím ze zvyku ruku na jílmec. ,, Takže vy ste profesor. Co přesně se vyučuje na té škole, jestly se to tedy mohu dozvědět, pane." řeknu a elegantně dám nohu přes druhou tak že se pata dotýká kolene. ,,A co vše je ožné s těmito užasnýmy tvory možné dokázat?" řeknu se značnym zaujetim v hlasu. Sleduju při tom jeho mimiku a haptiku ( řeč těla- to jak sedí, jak se pohybuje a tak ) ale stále se mu přitom dívám do očí.

Kupe
Raul

Těší mě.Muj obor je kordynace moltora. Co dokažou ? Dalo by se říct všechno.

řekne a posadí se. A vedle něj skočí malý pikaču.

,,Takže dokážou býti čímkoliv a nadále se držet v tom samym tvaru nebo dle potřeby dovedou následně pozměnit svoji metafizickou osobnost na tvar jenž požaduje jejich cvičitel?" zeptám se a koutkem oka se podívám na Pikachu.

nádraží

když nám ředitel ukáže svého moltora a někteří žáci se začnou tvářit že silný není, prohlédnu si ho
to si mohou myslel pouze amatéři, vezmemeli velikost tohoto moltora, je jasné že dokáže vyvinout obrovskou rychlost, je ho tělo je na to stavěné a jelikož je to ptačí typ jeho svali jsou již sami o sobě velice dobře trénované kvůli neustálému letu, když se k tomu přidá nějáký ten speciální trénink tam je mnohem silnější než si kdokoliv z nás dokáže představit
moje tušení se během několik okamžiků potrvrdilo představením které nám ředitel ukázal, ale celou dobu mám pocit že nám neukazuje plnou sílu svého moltora a že tu se dozvím pouze tak že ho pak vyzvu na zápas, ale to je za hodně dlouho. To už ale nastupuji do vagonu kde příjdu do kupé a spatřím místo, někdo tam už sedí proto řeknu Dobrý den, jestli by to nevadilo tak bych si přisednul do vašeho kupé a vydám se k místu, něják jsem ale nesledoval kdo tam sedí

Kupe
Raul
Jestli mysliš to že se dokažou proměnit kdikoliv v cokoliv tak ano i ne 1 musí mýt neuvěřitelnou energii což znamena tak týden bez žádne namahy pak je možne ho změnit . Tedy až na sveho hlavního. Tak třeba muj moltor je první tady pikachu . Jako malí jsem pokemony sledoval den co den. A vubec už si přemýšlel jakou podobu bude mít tvuj moltor? Skoro všichni kdo přijdou do školy si dělají ty největší protože si myslí že jsou silnější ale radím ti dobře skus nějakeho menčího moltora . Už ve škole se ti bude hodit bude mít výhodu o proti těm větším. Ale stale tu zustava otazka . Už víš jakou bude mít podobu ? řeknu a pousměji se.



Všichni

Pomalu se usadíte a vlak pomalu vyráží.

,,Nad tím sem již uvažoval, napadla mě podoba sibiřského vlka, celej bílej a s žlutýma očima. Mohlo by to bejt jen do výče kolen a přesto by bylo optimálnim stvořením pro mě, byl sem zvyklej od svého narození trávyt čas s vlky a přivykl sem si na ně. Otec mi jednoho daroval když mě bylo pět., Jezdil sem mu na hřbetě a přitom to bylo divoké zvíře ale nikdy na mě nezaútočil." řeknu sentimentálně a pousměju se. ,, Vým že nemusej bejt giganti, stačí jen malej tvor jako je váš nebo jako má ředitel školy." řeknu a mírně povytáhnu katanu při příchodu dalšího člověka, kterej si nás zřejmě nevšímá. Tak zase katanu zasunu zpět do pochvy.

Ardeth Bay

Jak tak sedíš podívaš se na sveho spolujezdce a zjistíš že je to člověk ale na čele ma modrou spiralu což znamena že je to moltor . Pak najednou vejde dovnitř dívka její tak asi 18 a promluví na moltora Ale Monty jaktože lezečš ven z kamene. popadne kamen moltorů a montyho to pohltí. Pak si tě všimne a usměje se Je promin ahoj ja jsem Lia jsem tu na praxi chi se stat učitelem řekne a poda ti ruku.

Kupé

když člověk předemnou zmizív kameni celkem se podivím ale nepřekvapí mě to, jelikož jsem již o takových moltorech slyšel. Když se dívka která moltora vrátila do kamene představí, mile se usměji a řeknu Teší mě, já jsem Ardeth Bay a jsem zde abych se stal trenérem moltora pořád se mile směji ikdyž začínám pociťovat známky unávy kvůli tomu že jsem v noci nespal.
Já bych spal. Ale to jí říct nemůžu zvlášt když je tak hezká.
snažím se udržet dobrou image a zeptám Učitelkou? to znamená že jsi starší než kdokoliv z nás. najednout se můj úsměv změní z milého na šibalský a dodám doufám že nebudeš moc přísná učitelka

Kupe


Ardeth Bay

Mno letos ti budu nanejvíš moc nařidit aby si šel vyčistit zuby řekne a usměje se . Pak zívne a řekne Rada bych si stebou povídala ale jsm hrozně unavená a asi si na chvíly zdřímnu. Jo a mimochodem ty si běž asi taky lehnout . Cesta se protahne o dost dlouho místo par hodin pojedeme dva dny. Proto bude te mít zítra první hodinu ve vlaku. řekne a lehne si a za moment už spí.

Raul

Do místnosti vletí nějaka mlhovyna a řekne Jonasy vlak místo par hodin pojede dva dny. Je to protože Metalove poškodíly asi deset kilometrů koleje musíme to obět. pak ta mlhovina vletí Jonasovy pod kabat kde ma svůj kamen moltorů Tak to vypada že si pujdu lehnout at se prospíme mame před sebou dlouhou cestu.

,,Ale vždiť by mělo bejt možný s moltory opravyt koleje za kratší dobu. Navíc pokud tu nejste samotný profesor tak by to pro vás neměl bejt takovej problem." řeknu a vyndám si z batohu knížku a otevřu ji na straně záložky. Kniha se jmenuje pohyblivý svátek. Prvně řečej že dokážou s moltory všechno a teď místo aby se postavyli problemu raději ho objedou. pomyslim si a sklopym zrak nad řádky.

Kupe

Raul

Jistě maš pravdu ale škody jsou opravdu velke oprava moltorům zabere týden a lidem tak 1 rok. Kdyby jsi chtěl vědět kdo jsou Metalové tak jsou to stvoření jake koliv podoby se stejnou spiralou jako moltor ale nemají jí modrou ale červenou a jsou velmi nebezpeční a všichni patří jednomu člověku ale dodnes newíme kdo to je. řekn a usměji se a pak vyndam kamen moltorů a řeknu Ralfe pojd ven. z kamene vyletí dveře .Ralfe potřebujeme imaginarní byt . dveře přikívnou a otevřou se . Jonas vstoupí a zavola tě at jdeš taky. Toto je imaginarní mistnost . Je to velka místnost se spousty věcmi jako televize počítač atd. Jo a nikomu potom o tom neříkej že jsem tě sem vzal . Nechi aby si mysleli že ti nadržuji. řekne sedne si a pak pustí televizy.

Kupé

když mi Lia řekne že budeme cestovat 2 dny a že se mám jít vypsat tak to uvítám, ale i tak m nedá spát to že si musím vybrat tvar moltora.
Moltor by měl podle mě reprezentovat člověka takového jaký je, ale jaký jsem já? A jaký tvar bude nejvýhodnější? Kdybych při boji mohl využít svého koníčka bylo by t lechčí ale ...
ležím jakou dobu a pořád přemýšlím jaký tvar bude nejlepší, ale pokaždé dojdu závěru že každý tvar má svje výhody a i nevýhody, když mě ale nakonec napadne dobrý tvar tak jsem již ve stádiu spánku a spím velice tvrdě, možná i chrápu

,,Jistě. Nikde ani slovo." řeknu a protřu si oči když vstoupim dovnitř. ,,Kolik Moltorů může jeden mýt? Nebo je to neomezený? Určitě podle síly člověka." řeknu a posadim se na polštář na zemy jak sem zvyklej z domova. ,, Jak dlouho už vlastně učíte?" řeknu apoložim katanu před sebe. Pak se na chvylku zamyslim nad toim co říkal o těch červenejch. ,,Pak tedy se toho jednoho pokusim najít a domluvyt mu. že by neměl bejt takovej jakej je." řeknu a pohled mě sklouzne na katanu předemnou.

Vlak

Po ukážke sily malého lietajúceho moltora tak ako všetci ostatný nastúpim do vlaku. Rozdiel je v tom, že nepôjdem hneď do nejakého kupé, zostávam stáť na chodbe a sledovať, ako všetci pobehujú hore-dolu a usádzajú sa. Keď sa vlak pohne, otvorím okno aby som cítil vietor.
Mal by som vedieť, aký tvar bude mať môj prvý moltor. Pomyslím si, ale aj tak mi to vôbec nepomôže. Cesta má trvať dve hodiny, tak čo, to nejako domyslím.
Netrvá dlho a začne sa celým vlakom šíriť správa, že cesta nám potrvá dva dni. Nechám okno, nech sa znova samo zavrie.
Dobre, mal by som si ísť sadnúť.. rozhliadnem sa, viem, kde je veľa ľudí a kde málo, keďže som ich videl vchádzať. Zamierim do jedného kupé kde by nemal byť nikto.
Keď otvorím dvere, uvidím na sedadle niečí batoh. Ale majiteľ tam nie je. Sadnem si teda k oknu a pozorujem krajinu, pričom znova premýšľam nad tvarom moltora.

Imaginární místnost

Raul
Počet je neomezený usměje se a pak řekne Učím 2 rokem to víš díl to ani nejde je mi teprve 20 let. podívam se znova z okna. To radši neykoušej pjednou jsme se pokusili ho chztit a domluvit jednomu jenže vzslal nějakou vlnu a v tu ranu tam bzlo asi milion Metalů a všechnz poyabíjeli . Jeden y našich vědců tvrdí že ten co je ovlada je nějakým přístrojem takhle znetvořil. Naštěstí se podařilo najít jedno vajíčko Metala až se vzlíhne yačnem ho ykoumat.. řeknu a pustím HBO

Takže .
Už je večer a vi si jdete lehnout.
Pak je druhý den rano a v 7 začíná hodina.

Sasha - Takže tz si take ve vlaku a napiš že si třeba sedneš k leonardovz at vas mam po hromadě.



Ted je rano 5 hodin.

Ale napište že jdete spat a pak i rano dík.

Jo a v 8 večer se tam všem oběví postel.

Večer:
To už je večer toto utíká.Zítra si máme vitvořit moltora to bude dobrí ale jakýho si udělám??Už je pozdě večer a po dlouhé době se mi podařilo usnout.
2 Den ráno:
Rychle vyskočím na nohy a podívám se na hodinychůj 5 hodin ráno takže sem nezaspal ještě si lehnu a budu přemíšle
skím si asi sednu s Leonardem,Raulem tak asi z Raulem jestli mu to vadit nebude.

Wolfman
Kdzž se probudíš zjistíš že jedem nějakým lesem kde je spousta moltorů.

Rychle si stoupnu na nohy otevřu okno a podívám se na všechny ty moltyry jejich tu opravdu hodne to by mě zajímalo kolik můžeme mít maximálně moltorů kdyby to bilo nekonečno tak tady má každej 20 moltorů zajjímavé na to se pak zeptám ve tříděpodívám se ještě jednou azakřičím na nějakého moltora a počkám jak zareagujepocem moltore neublížím ti

Wolfman

Nikdo neodpoví a už je 6 hodin. Hodina bude ve třetím kupé.

tak se ještě chvíli nudu rozhlížet a pak pudu do toho 3 kupé a budu čekat

Večer sem se protáhl a chtěl sem si jít vyčistit zuby. Vzpomenu si že tašku sem celou dobu měl na sedadle v prázdnym kupé. ,,Pane profesore, musim zpátky, nechal sem tam svoji tašku se všema mejma věcima." řeknu a dojdu spěšně ke dveřim a pokusim se je marně otevřít. Pak ještě jednou a zase nic. ,,Prosím potřebuju svoje věci." řeknu a dveře se pak otevřou. Já si jen vezmu svoji tašku a všimnu si dalšího co zde leží. Raději ho nebudu budit, divyl by se kde sem se tu vzal. pomyslim si a vejdu zpět dveřmy a zavřu je. Noc přespim na zemy s batohem pod hlavou.

Ráno:

Ráno se vzbudim dost pozdě, kolem pátej hodiny. Vezmu si svoji tašku a vrátim se do kupé, kde byl ten kluk. Počkám až se probudí. ,,Ahoj, já sem Ben Raul, zapoměl sem tady svoji tašku, díky žes ji nevyhodil." řeknu mu ráno.

...... Tak to trochu posunem :D

Všichni jste se nějak probrali a dostali zpravu at se dostavíte do 3 kupe. Jakmile se tam dostavíte není jako normalní kupe je to obrovská místnost opravdu gyganticka. Jsou tam 3 řady lavic a každa lavice je jen pro jednoho žaka. Na každe lavici leží kniha a vedle kamen Moltorů.

Třída:
Rychle se rozhlédnu po třídě a viberu si 5řadu a sednu si do nejaké lavice přelétnu pohlem knížku a kámen moltoru podívám se jak dlouho bude trvat než všichni vlezou do třídy a budu se mezitím dívat do knihy a čekat

Kupé

Keď sa ráno zobudím, zbadám nejakého chalana, ktorý tu je. Pretriem si oči chrbtom dlane, dúfajúc, že ma to trochu prebudí, a hodím pohľad na hodinky, ktoré mám na ruke.
"Ahoj." odpoviem na jeho pozdrav a snažím sa uložiť si do pamäti jeho meno, aby som sa ho naň prípadne v budúcnu nemusel znova pýtať. "Ja som Leo.. Leonard Dannielson." Predstavím sám seba a dodám alebo skôr iba zamumlem: "Teší ma"

Chvíľu na to sa vlakom rozšíri správa, pekne z kupé do kupé, že sa máme dostaviť na prvú hodinu, ktorá bude prebiehať vo vlaku. Vstanem.
"Hm, no, mali by sme ísť aby sme nemeškali..."


Trieda
Vojdem do triedy a rozhliadnem sa. Predsa len som neočakával nejakú takú miestnosť vo vlaku, ale je to príjemná zmena, plus ak by sme mali mať hodinu v niečom inom, menšom, bolo by to na zbláznenie. Kývnem na pozdrav niekomu, kto tam už sedí, a sám sa poberiem nájsť si nejaké voľné miesto v rade pri okne, a kým čakám na ostatných, zadívam sa von na ubiehajúcu krajinu.

,,Pravda, je nejvyšší čas." řeknu a přehodim si tašku přes rameno a svoji katanu si nesu na rameni aby ji bylo vydět. Když dojdem do třídy, tak se prvně rozhlídnu. ,,hezká mísnost, ale po včerejší noci už mě nic snad nemůže překvapit." řeknu sám pro sebe a sednu si pokudmožno co nejvíc do rohu mísnosti abych měl za zády zeď a nebylo za mnou místo na to aby tam někdo byl, tašku si položim k nohám a do oka popruhu položim nohu. Katanu opřu vedle sebe na židly a vezmu do jednej ruky knihu a kámen si posunu před sebe. ,,Tpohle bude ten kámen Moltorů. Teď ještě nějak přimět aby změnil tvar a barvu. Asi to bude v tej knížce." začnu znovu mluvyt sám ze sebou a prohlížet si knížku.

1. září 2009
Spánek jsem měl dobrý a tak mi ani vstávání nedělá problémy. Věci už mám zbalené a tak se jen nasnídám a převléknu. Jsem připravený vyrazit. Otec, který mě tam odvezl mě chce doprovodit až k vlaku, což jsem mu zakázal a šel dovnitř sám.

Vlak
Ještě před vlakem nám ukázal ředitel své umění s moltorem, který vypadá jako vlaštovka.
Taky jsem přemýšlel o létajícím typu.
Potom nasednu do kupé, které je prázdné a zůstane prázdné po celou cestu. Jen se ke mě donese zpráva, že se cesta protáhne a večer se v kupé oběví postel, na kterou lehnu a usnu. Teď už to byl větší problém, protože jsem dost nervózní a tak jsem ráno dost rozespalý. Jdu tedy do kupé, kde se bude učit. To, že je takhle velký už mě nepřekvapuje a já si sednu tam, kde je volno a vezmu kámen do ruky.
Tohle je kámen moltorů a tady mě naučej, jak ho dokážu změnit.
pomyslím si a prohlídnu si kámen. Potom vezmu knížku a jen tak jí prolistuju.
Sakra. Kde je ten učitel.

Třída
Když si všichni usednete do lavic otevřou se dveře a do třídy vejde Ředitle a za ním Černo vlasý muž s blondatou holkou
Pak ředitel spustí Toto je učitel který vas naučí vytvořit a korigovat sveho moltora. Jonas CHrast. A toto je Lia Lin je tu na praxi. pak ředitel i s lio odejdou a zustane tam jen Jonas.

Jistě už jněco o moltorech víte. A asi víte že mužou mít jakou koliv podobu.Proto si otevřete knihu na straně 105 dnes vytvoříte jen zaklad což bude jenom mlhovina řekne a každe mu položí na lavici modrý kamen.


strana 105

Nikdo ze začatečníků nevitvořil hned moltora ale vždy se nejdříve vytvoří mlhovinu.
Potřebne věci: modrý kamen raní energii .

Uchopte do sve leve ruky modrý kamen a mačkejte ho tak jako by jste ho chtěli rozmačknout.Pote vam cele tělo začne svítiti nějako barvou.Pote vas obšlehnou barevne plameny .
Pak se kamen začne třást a stane se zněj něco jako sliz.
Pote se okolo vas oběví jakesi štítová energie. Vam se to bude zda jao chvilka ale v teto energii budete 5 hodin ve spankovem komatu. Jakmile tato energie skončí bude hotovo bude te mít první fazy za sebou. A okolo vas bude jakasi mlhovina.



Jonas
Jakmnile si to dočtete pokuste se to udělat jak v knize. řekne a posadí se na jednu z židlý.

Třída:
Otevřu staranu 105 a podívám se doní a přečtu si ji co a jak.Při doposlechnutí učitele se zamislím.Takže
Vezmu kámen moltorů do levé ruky a budu mačkat ten kámen moltorů ve své ruce Jééé asi sem i to podařilo

wolfman
Přesně jak se to píše udělaš a povede se ti to okolo tebe je modra mlhovina
No super tak další šup. řekne a usměje se na tebe.

Třída
Přijde k nám učitel a rozdá nám kameny, ze kterých vytvoříme své moltory.
Jo takhle. Takže sem ho budu schovávat.
Pomyslím si a podívám se na kámen, který jsem před chvíli držel. Otevřu učebnici na straně 105 a přečtu si přesně instukce. Potom vezmu kámen do ruky a začnu ho mačkat.
Tak se objev mlhovino.
ušklíbnu se a čekám, co se se mnou stane.

Carlos

Okamžitě tě omotají rudé plameny a nad tebou se oběví mlhovina ma červenou barvu.

no bezva tak šup další :D řekne učitel a čeka .

Třída

když jsem vešel do třídy sednu si na jedno místo, moc si neprohlížím ostanín, nemám na ně náladu. Když ale vejde ředitel, ihned si všimnu Lin a usměji se. pronese několik slov a nechá nás s učitelem kteý přišel s ním. Ten nám rozdá podivné modré kameny, ihned ho vezmu do ruky a začnu ho žmoulat v ruce. chvíli ho mačkám a chvíli po něm jezdím jenom prsty, když vidím že už neěkolika lidem se to povedlo získat mlhu otevřu knihu a začnu si číst, když jsem asi v půlce textu začnu kámene mačkat vší silou, v ten okamžik, mě pohltí plameny černé barvy. pořádn ani nevím co se děje jelikož jsem nestihl přečíst text celý ale to pochvíli přestane a kolem mě se objeví mlhovina černé barvy

Vezmu si kámen do ruky a přečtu si stranu stopět. Tak dem na to. pomyslim si a začnu kámen mačkat jako bych ho chtěl rozmáčkout. Chvylku mě to trvá, ale pak se začne kámen chovat jak je psaný v knížce. Začne se objevoivat světlo z kamene a linout se kolem mě. ,,myslím že už to....." světlo se pomalu začne měnit v plameny. Teď nesmym zaváhat, povede se mi to. začnu pčřemejšlet a začínám nevnímat okolní svět. Začnu cosi říkat v Japonštině, čemuž zřejmě nikdo okolo nebude rozumět.

Raul

Obšlehnou tě červené plameny ale ty dlouho nemají červenou a promění se v ružovou a ta zhasne a nic se nestane .

Podívaš se do knihy co si udělal špatně a je tam dole napsana Když už je vše v dění nesmíte mluvit.

,,Aha, tohle sem vynechal, tak znova." řeknu si a zkusim to znova, stisknu kámen, soustředim se na něj. Z kamene začne vycházet světlo a pak vyjdou černý plameny znova. Jen kámen a já, nic jinýho." pomyslim si a dál se soustředim jen na ten kámen vše ostatní co vydim v zornym poly se slilo do mihotavej spleti šedi a černi. Okolí se mě začíná stahovyt z mysli, jelikož se na něj nesoustředim pro mě okolí není, sme jen já a kámen, oblkopen černým plamenem za kterým nic není, nic neexistuje jen kámen a já.

Raul

Tva energie je tak silna že ze začatku jsou okolo tebe černe plameny ale ty se změní pote na červený. A pak nahle na fialový. A okolo hlavy se ti oběví fialová mlhovina

učitel

Jak se ti to povedlo ? Takova mlhovina neexistuje. řekne a díva se na mlhovinu.

Podívám se na mlhovynu. Fialová mnlovyna. ,,Nerozumím, neyvým co tím mislíte pane profesore, v knížce se píše že vznikne mlhovyna. Mě se vytvořila fialová mlhovyna, takže by to mělo bejt v pořádku, nebo snad ne?" řeknu klidně a dívám se přitom do fialovej mlhovyny.

Raul
Existuje jen modra zelena červená černá. Jna neexistuje.

,,Tak jak to že je tahle Fialová? To by pak nedávalo symsl." odpovym stále se dívám do fialovej mlhovyny. Si výmečný, jiný, ale i přes to si můj první a nejlepší." pomyslim si a jako bych mluvyll s mlhovynou. ,,Když teda neexistujou jiný, proč je moje mlhovyna jinej barvy?" řeknu a ještě víc zaujatě sleduju svoji mlhovynu.

Jsou ješte stale tisíce věcí ktere jsme nepotkali. Ale nebudu tě tím obtěžovat jen ho oskenuju. vytahne krabičku a zamíří na tvou mlhovinu. Pochvíly je vedle něj uplně stejna mlhovina jako je tvoje. Popadne jí a pošle jí někam pryč Poslal jsem jí prozkoumat.A my budem pokračovat .

třída

sleduji co se děje kolem toh kluka kolem kterého se objevila fialová mlhovina, když řekne učitel že budeme pokračovat zeptám se a co máme dělát dál?

Ardeth
Ostatním co se to povedlo m užou jít do sveho kupe . sejdem se odpoledne a udělame ze sve mlhoviny moltora . řekne a ukaže směrem ven .

Abych nezapoměl trochu byli upravene kupe každé ma dva počítače a postel a gauč a nějake časopisi. řekne a usměje se .

Když to řekne, tak vstanu. Vezmu si katanu. ,,Tu knížku si můžu pučit?" zeptám se a když řekne že jo, tak s ní odejdu na kupé společně s mlhovynou, když ne tak tam knížku nechám a odejdu na kupé. Kde se opět zavřu a zamknu. ,,Fialová mlhovyna, no a co, tak je jiná než ostatní, i kdyby světílkovala všema barvama pořád to bude moje mlhovyna a můj přítel." řeknu si sám pro sebe a zadívám se do mlhovyny. Pak se podívám na počítač a kouknu co je to za časopisy.

Ráno 1. září-- vlak-- kupé-- ráno- učebna

Ráno se probudím celkem včas. Jsem sice navyklá vstávat trochu později, to ale nic nemění na tom, že když zazvoní budík, vzbudím se okamžitě. Jiné ráno bych ho asi i vypnula a dál se nechala opájet spánkem, dnes je ale na to moc důležitý den. Je tak důležitý, že si to uvědomím i těsně po probuzení. Jedu na výcvikový kurz, kde získám svého prvního moltora!...
Ta myšlenka mi vlije krev do žil. Vypnu budík a rychle se posadím na posteli, nezvládnu posedět. Možná to je tím, že jsem před spaním vypila celou půlitrovou lahvičku hnědé tekutiny na nočním stolku, možná ale jen tím, že jsem příliš vzrušená. Těžko říct...
Každopádně okamžitě vylétnu. Potřebuji něco dělat, jsem v tuto chvíli trochu hyperaktivní, a tak se zabavím. Rychlým tempem si začnu stlát, dokonce si přitom začnu pobrukovat svoji oblíbenou písničku.
Obléknu si šedočerné pruhované nadkolenky, nechám si fialovou noční košili a nohy mi zajedou do pantoflí. Rychlým tempem vyjdu z pokoje, přejdu rozměrnou halou s ozdobným lustrem k širokým schodům a sejdu dolů. Sebejistě dojdu k jedněm z mnoha dveří a otevřu je. Jsem v kuchyni.
Vyhodím láhev do plastů a připravím si rychlou snídani- cornflaky s mlékem a trochu teplého kakaa, přičemž si zase začnu uskrávat z láhve s bílým obalem. Nasnídaná jsem ihned a tak vezmu lahev a rychle do pokoje.
Vyčistím si zuby, učešu se a udělám všechny podobné potřebné věci. Pak rychle kvapím do pokoje, kde si obléknu obvyklé oblečení- k pruhovaným nadkolenkám přidám červenou kostkovanou sukni a pásek s lebkou, obléknu si černé kozačky; dále bledé modré tílko a nakonec černou mikinu s medvědíma ušima a chlupatými lemy. Na krk si pověsím jakýsi náhrdelník s přívěskem ve tvaru kříže a ještě se pořádně prohlédnu v zrcadle. Fešanda.
Sbaleno už mám, přesto ale ještě přidám pár osobních věcí, které se včera ještě nemohly vzít, jako nějakou hygienu a podobně. Vstrčím do tašky ještě dvě láhve hnědé tekutiny s tím, že tam snad budou mít další... Půlitrovou lahvičku od snídaně si dám do vnitřní kapsy mikiny.

Netrvalo dlouho a byla jsem na nádraží. Po chvíli čekání jsem si poslechla krátkou přednášku o moltorech a názornou ukázku jejich moci.
"Hmmmm... Zajímavé, že nezáleží na jejich velikosti... Takže nemusím vymýšlet bůhvíco velkého."

Vešla jsem do vlaku s jakýmsi "polobatohem" na zádech. Popruh mi procházel nad pravým ramenem, šel mi po hrudi, prošel pod levým ramenem a na zádech se zastavil, protože tam byl ten skladovací prostor.
Rychle jsem obhlédla kupé a zjistila jsem, že bude nejlepší, když si sednu sama. Všichni co jsem viděla byli totiž kluci...
Po chvíli sezení, které mě brzy přestalo bavit jsem si do uší strčila sluchátka mojí mp3, aby mi ta cesta rychleji ubíhala.

Po nějaké době uslyším nějaký povyk na chodbě- vyjdu na ní a doslechnu se, že cesta bude delší a proto bude první hodina ráno ve vlaku.
Vrátím se do kupé a k těm sluchátkům si vyndám dvoulitrovou láhev, kterou jsem si doma sbalila. Spokojeně k té hudbě upíjím.

Když nastane večer, objeví se tam postel. Vyčistím si zuby, sluchátka si nechám v uších, vděčná za dostatečnou zásobu dalších baterií a celkem brzy usnu. Ještě předtím se mi ale podaří tu mp3 nějak vypnout...

Probudím se celkem časně. Zase si vyčistím zuby a všelijak jinak se zrkášlím, obléknu se, nechám si tam batoh a s půlitrovou lahvičkou v kapse mikiny se vydám do kupé číslo tři.
Ohromeně na to zazírám. Tak obrovská místnost... Ve vlaku... Neudiví mě to ale moc. O moltorech nevím skoro nic, tak proč by nemohli umět i něco takového?
Zasednu do jedné z lavic ve druhé řadě, spíše blíže k oknu. Nejsem tak ani příliš blízko ani příliš daleko od kohokoliv, kdo bude udílet pokyny.
Ještě než někdo přijde, vezmu do ruky kámen moltorů a prohlížím si ho. Je hladký... A dokonalý... A teď je ke všemu můj...
V duchu se zatetelím štěstím a čekám na nějakého vyučujícího.

Netrvá to dlouho a objeví se tam se dvěma dalšími osobami v doprovodu. Ty ale jenom představí a oni pak odejdou.
Dostaneme pokyny. Máme se pokusit vytvořit mlhovinu... S pomocí modrého kamene který nám ředitel právě dal...
Zklamaně protáhnu obličej. Takže ten kámen moltorů ležící přede mnou ještě není můj?
Rychle začnu listovat knihou. Neztrácím čas ostatními obrázky a ihned začnu pročítat stranu 105, kde jsou přesné pokyny. Nezdá se to být tak těžké, ačkoliv představa pěti hodin sedění semi nezamlouvá...

Začnu se soustředit na modrý kámen. Nejdříve si ho pořádně prohlédnu- jeho odraz v mých modrých očích pravděpodobně není vidět.
Potom začnu kámen vši silou mačkat. Ano, sice vší silou, zároveň ale tak nějak s citem... Vžívám se do toho kamene...
A pak, aniž bych si všimla toho, že svítím, kolem mě vyšlehnou plameny. Nevnímám jejich barvu, soustředím se na modrý kámen...
Trochu mě i s předpřipravením překvapí, že se kámen promění v sliz, nijak zvláště to ale nevadí...
Teď tu jsem těch pět hodin... Je to ale vážně jen chvilička... Neuvěřitelné...
A nakonec...ta energie zmizí. Kolem mě je mlhovina. Ohromeně si ji prohlížím, jakou má barvu.

Sasha je dívka menší postavy se zlatými, víceméně krátkými vlasy a modrýma očima, tmavýma jako hluboká tůň. Na krku obvykle nosí korálkový náhrdelník s přívěškem ve tvaru kříže. Není věřící, ale má k jakési vyšší moci ohromnou úctu. Nosívá jakési bledě modré tílko bez ramínek, krátkou červeně kostkovanou sukni s páskem na němž je lebka a pruhované nadkolenky. Na nadkolenkách ještě obvykle mívá černé kozačky a její mikinou je jakýsi černý kožíšek s chlupatými lemy a dvěma medvědíma ušima na kapuci.

Třída

Postupně jste to všichni dokončily a odchazíte zpět do kupe.
Halo slečnoLecord zvola učitel a doběhne k vam Výborně povedlo se vam to přesně jako v knize vaše černa mlhovina je užasná. řekne a usměje se a jde dal.

Už mate všichni hlad ale to už hlasí v rozhlase jídelna je otevřená 1 kupé.

Jakmile se najíte mate hodinu než pujdete do třídy.
Usedne te si na stejná místa a před sebou mate tentokrát žlutý kamen pote poslouchate co bude profesor říkat.Takže opět kniha ale tentokrat 106-107 doufam že se vam to povede.

Takže začneme stím že vše železne a kovove položte na zem. Pote uchopte do leve ruky žlutý kamen a do prave kamen moltorů a prašte snima o sebe. Jakmile se vam to povede ukažou se jiskry ruzných barev pote vas to přenese do vašeho mozku a budete v bíle místnosti bez gravitace bez všeho en vaší mlhovinou. V tu ranu musíte začit si představovat sveho moltora kousek po kousku . Bude to trvat asi tak 10 hodin. Jakmile si ho dopředstavíte vy a mlhovina splinete v jedno tělo. Pote musíte soustředit sve tělo na to aby jste ho v sobě udrželi jakmile vas začne svědit ruka mužete povolit a z vas vyskočí ten obraz který jste si vymysleli pokud by měl nějakou chybu stačí se ho te chyby dotknout a zamyslet se jak chceš aby vypadal. Ppote začneš stracet místo okolo sebe a budeš zpět ve tříde a vedle tebe bude staat tvuj moltor ale nebude ještě hmotný proto musívzít žlutý kamen a rozlomit ho. A prašek který něj vyteče vysipat na sveho moltora.Pote se stane opravdovím.






:D Celkově to bud e trvat 10 hodin takže začnete a skončíte všichni najednou.

Sednu si na svoje místo. Nalistuju si strany 105 a 106 a přečtu si návod. Zajimavé, jestly to tak bude vždicky, tak strávýme hodně času cvičením a meditacemy. pomyslim si a na zem položim vše železný co u sebe mám. Do levé ruky uchopym žlutej kámen a do pravej moltoří kámen. Párkrát se zhluboka nadechnu a pomalu vydechnu. Pak rozpřáhnu ruce a pevnou rukou spojim obě dráhy před sebou až začnou vylétávat jiskry. Na jejichž barvu nehledim. Pak se náhle ocitnu v ílej mísnosti. Nikde nic není, žádný dveře, nebo jiný východy. Já se vznáším uprostřed mísnosti a tak zaujmu meditační polohu a sleduju mlhovynu před sebou. Začnu si představovat jeho tvar, začnu trupem vlka s bílejma chlupama, svalnatý trup a když si utvořim jeho představu začnu se postupně zaměřovat na končetiny, porostlé bílo šedejma chlupama, pevnejma a přitom pružnejma šlachama a svaly. Pak vytvořím huňatej ocas, celej bílej a zaměřim se na malou fialovou linku uprostřed ocasu táhnoucím se od jeho kořene až po jeho špičku. Nakonec se začnu soustředit na jeho hlavu, svalnatej krk, silné dolní čelisti s ostrejma zubama, horní čelist i čumák, pak se soustředim na zbytek jeho hlavy, dvě oči azurově modrý a hluboký, přitom chladný a upřímný, pak jeho uši, porostlé jemnejma cloupkama zevnitř a srstí z venčí. Nakonec se pokusim vytvořit čelo, kde umístím poslední oko, ale ne vodorovně ale svisle na pomyslné spoijnici uší a očí. Toto oko má jemně fialovou barvu s modrym pozadím ( na místo bělma ). To vše utvářim a celou dobu se na to soustředim. Počkám až se obraz utvoří a nechám jej spojit se se mnou. Po spojení se začnu soustředit na svoje tělo a na to jak obě části drží v jednom celku. To celé držim v sobě dokud mě nezačne svědět ruka. Poté povolim sevření a nechám vlka vyběhnout ze sebe. Prohlídnu si ho v celé jeho kráse a podobě, na dvouch místech upravym ještě srst a na jednej z tlap upravym trochu sklon drápu. Když to celý dokončim, tak se mísnost kolem mě začne stahovat do mě a já sedim zase v lavici třídy. Cítim jak mě pot stíká z čela. Předemnou stojí mlhovyna stejná jako byl obraz mého moltora. Vezmu tedy žlutý kámen a roztříštím jej ve dví. Prášek co z něj vypadne posbírám a nasypu na mlhovynu moltora. Sleduju jeho reálné zhmotnění.

Mlhovina-- oběd-- tvorba moltora

Chvíli trvá, než mi dojde, že je moje mlhovina černá... Černá v sobě nemá ani kapku jakéhosi šedého nádechu a proto se ve své mlhovině ztrácím jako ve tmě.
Prohlížím si ji ze všech stran. Tedy, pokud se tomu tak dá říkat... Jen se rozhlížím a zkoumám pohledem to černé nic, jak se nadouvá a zase mizí a stále mění tvar...
"Povedlo se mi to..."
Chvíli trvá, než si to uvědomím, potom ale cítím, jako bych se měla radostí zbláznit. Můj pocit radosti ještě prohloubí, když odcházím do kupé a zastaví mě ředitel, který mi složí poklonu...
"Přesně jako v knize..."
Se zasněným výrazem poděkuji a vydám se do kupé. Opravdu jsou tam teď dva počítače a nějaké časopisy...
Po pořádném doušku z láhve zasednu k jednomu z počítačů a zahraji si hru na internetu. Přitom si začnu zvolna uvědomovat, že mám velký hlad..
"Kde tu asi tak můžou podávat jídlo?"
Jako odpověď na moji myšlenku se ozve rozhlas, jídelna je prý v kupé jedna...
Dám počítač do spacího režimu a užuž chci vyběhnout na oběd, když v tom se můj pohled zastaví na mlhovině.
"Jedí něco? Měla bych ji vzít s sebou?"
Napadne mě, že nejjednodušší bude, když ji prostě vezmu s sebou a tak své černé mlhovině pokynu a vydám se do jídelny. Doufám, že se vydá za mnou...

Nandám si na talíř nějaké jídlo a pokud je se mnou mlhovina, zkusím jí nějaké nabídnout, ikdyž předpokládám, že ona mít asi hlad nebude...
Rychlým tempem to spořádám, už se moc těším na stvoření moltora. Uklidím po sobě nádobí a pak rychlým krokem přejdu k malému baru s pitím... Jedním hmatem rukou vyndám co chci, láhev plnou hnědé tekutiny, na níž je bílá etiketa. Nápis na ní hlásá- Kofola...
Rychle si vezmu celou dvoulitrovou láhev, rozhlédnu se a tiše zmizím do svého kupé. Těžko říct, jestli se to smí, ale... Potřebuji to.

Po obědě jdu znovu do té třídy. Všichni si sedají na stejná místa jako dopoledne a tak si tam také sednu... Nebyl žádný problém zapamatovat si, kde přesně jsem seděla...
Pohlédnu na žlutý kámen, který teď zřejmě nahradí modrý. Je tu i kniha moltorů a kámen moltorů.
Pohlédnu na svoji černou mlhovinu, která teď různě mění tvar, nadouvá se a zase splaskává... Spíše než mlhu mi připomíná inkoustově černý kouř...
Poslechnu si pokyny. Zase kniha. Ale jiná strana. Rychle ji nalistuji a začnu číst, moje uši ale nepřeslechnou poslední ředitelovu poznámku.
"Doufám, že se vám to povede? Nám se to tedy nemusí povést? Ajaj..."
Nikdy jsem netrpěla přílišnou sebedůvěrou... Pak ale pohlédnu na svoji údajně dokonalou mlhovinu a usměji se. Když jsem zvládla ji, zvládnu s trochou štěstí i tohle...
Všechno si přečtu. Nezdá se to být příliš složité, ale ani příliš jednoduché...
"Deset hodin? Když se probudíme, bude už pozdě večer..."
Užuž se chci do toho tvoření pustit, pak si ale uvědomím, že vůbec nemám ponětí, jak by měl můj moltor vypadat.
"Hmmm... Nechci si ho zkazit... Chci aby byl praktický... Ale nemůže umět všechno... A koneckonců se zdá, že to ani nepotřebuje... Vždyť ta vlaštovka měla zvláštní schopnosti, normální vlaštovka by ty kluky určitě neuzvedla..."
To mě povzbudí.
Prostě se pokusím dát během začátku tvoření co největší průchod své fantazii, ono mě něco napadne, když moltor může mít jakýkoliv tvar..."

Takže se konečně začnu soustředit.
Nejprve si jako předtím prohlédnu jasně žlutý kámen. Nechám se prostoupit jeho světlem a zkusím, co s ním udělá pár paprsků slunce, rozbíjejících se o jeho pevnou skořápku... Kámen se rozzáří ještě větším jasem.
Usměji se, uchvácená tím co vidím. Položím kámen zpět na stůl a sundám si vše železné a kovové, tedy náhrdelník s kovovým přívěškem, kozačky s kovovými přezkami, pásek s kovovými cvočky a lebkou a nakonec svoji mědvědí mikinu s kovovými ozdobami. Složím to na úhlednou hromádku vedle lavice a pak se zhluboka nadechnu, abych se uklidnila a mohla se soustředit.
Vezmu do každé ruky jeden z kamenů. Do pravé žlutý kámen, jako kámen pravdy, která se zjeví a do levé kámen moltorů, jako znamení toho, že svého moltora hodlám mít ráda.
Chvíli se soustředím a jaksi do nich vlévám svou sílu, nebo tak si to alespoň představuji. Zavřu oči a krátkou chvíli se na to dokonale soustředím. Pak je náhle otevřu a prudce kameny praštím o sebe.
Vychrstnou z nich jiskry různých barev, je to úžasný ohňostroj. Zírám na to s pootevřenou pusou a koutky rtů se mi zdvihají v radostném úsměvu. Netrvá to však dlouho a není mi dovoleno se na tu nádheru vynadívat.
Jsem v bílé místnosti. zřejmě je jen v mých představách, protože se její stěny lehce rozpívají a mísí se dohromady, takže mám pocit, že jsem v podivném meziprostoru času. Můj dojem, že se tí děje jen v mé hlavě utvrdí to, že když vyskočím, zůstanu se vznášet ve vzduchu. Bájo. To jsem vždy chtěla vyzkoušet.
Pak si ale uvědomím, proč tu jsem. Rozhlédnu se po své mlhovině- pro její černou barvu vůbec není těžké ji najít... Usměji se na ní, ačkoliv to zjevně nemá žádný účinek, a pak se rychle dám do představování. Stále ještě nejsem rozhodnutá, když jsem ale tady, jde to kupodivu tak snadno...
Pod pevným dozorem své černé mlhoviny, která zjevně o tomto obřadu ví úplně všechno aproto mě neobtěžuje, se do toho pustím. Zatím vytvořím jen malý trup, nízko nad zemí, bez jakékoliv srsti či svalů. Je lehce prohnutý a nesporně má připomínat kočičí...
Potom se pustím do hlavy, má krátký krk, je téměř ihned nasazena na trupu. Má kulatý tvar, načež se začnu soustředit na všemožné výstupky, jako je čumák a ouška... Všechno je zase po kočičím, nemá to ale zatím žádnou barvu... To si chci nechat na konec, aby to pak měla plynule slitý dojem.
Dále se pustím do nohou. Nechám je klasicky kočičí, se zatahovatelnými drápky a měkkými citlivými polštářky. Uvědomím si, že je důležité udělat jí ohebnou páteř a tak se na to ještě chvíli soustředím... Jí proto, že o tohle se postarám v zápětí... Chci, aby to byla holka, nebo alespoň navenek...
Teď mám před sebou kočku bez ocasu. Vím ale, že ji chci udělat zajímavější... Dotvořit jí něco, co žádná jiná kočka nemá...
Zhluboka se nadechnu a uvědomím si, že mi po čele stéká pot, jak se soustředím. Nechám ho tam ale, aby tím, že ho setřu nepolevila moje obezřetnost při představování si svého moltora...
Složím ruce do jednoho z jakýchsi prstových znaků, které jsem si vymyslela. Předtím jsem držela "kočku", teď to bude symbolicky "drak"...
Začnu se soustředit na kočičí hřbet, na místo těsně za ramenními klouby. Mám pocit, že tam to místo bude nejlepší...
Začnou z něj vyrůstat jakési útvary. Zatím se nedá učit látka, z nichž jsou tvořeny, to ale brzy dodělám... Brzy se rozloží ve dvě křídla a já ještě chvíli upravuji velikost a tvar, aby nepřekážela, ale aby zároveň nabrala dostatek vzduchu, potřebného pro vznesení... Dodávám jim jakýsi štíhlý tvar, který zaručuje poteřbnou rychlost a obratnost při letu.
Ještě se ale npouštím do barvení a tvoření svalů. Ještě je potřeba ocas, protože ten kočka hojně používá a je pro ni důležitý... Mimo to, bez něj vypadá divně.
Nechávám ruce v "drakovi", protože to chci udělat stále ještě v jeho stylu. Aby to byla taková připomínky toho, že to nejsou jen křídla, co je na kočce dračí...
Ocas vyroste jako vcelku silný, s šipkovitým tvarem na konci. Je to tvar oštěpu nebo šípu... Nechávám ho silný a vědomě ho nechám prorůst páteří, aby s ním kočka mohla hýbat, což je také celkem důležité.
Teď přichází čas na různé vychytávky. Soustředím se na to, aby tělo prorostly kosti, aby páteř i ocas byly dost pružné a ohebné... Nechám to porůst řádným osvalením, které je zntelné, ikdyž přidám kůži... Celá kočka najednou poroste polodlouhou, bezbarvou srrstí, jen křídla a ocas působí podivným kožnatým dojmem... To je to něco z draka, křídla jsou ale spíše blanitá...
Teď je čas na vymyslení barev. Vše kromě toho už mám... Uvědomím si, že tohle je jako celkem zábavná modelingová hra. Tady jde však trochu o víc...
Okamžitě se rozhodnu, že dračí části by měly být temné. Nechám tedy okamžité ocas i křídla zbarvit na dokonalou černou, takovou, jaká je moje mlhovina. Aby to ale nebylo tak zvláštní, nechám tou barvou probarvit i její tlapky s nohami až k trupu...
Pak se zamyslím nad zbytkem kočky. Po krátké chvilce se zbarví něčím, v čem je hnědá, lehce zrzavá, zlatá, béžová a krémová dohromady. Zaměřím se ještě na srst, aby byla ne krátká ale polodlouhá a zhlédnu si celou kočku. Jen co jí pohlédnu do tváře, uvědomím si, že jsem na něco zapomněla...
Její oči najednou dostali zorničku a zbarvily se podivnou, zlatozelenou barvou. A bylo hotovo. Tuto část mám za sebou.
Úlevně si oddychnu, nepřestanu se ale soustředit na zadání. Je teď třeba, abych se svou mlhovinou splynula v jedno tělo...
Rozpojím ruce a pokynu jí, aby se do toho pustila. Obraz zvláštní kočky nespouštím z očí. Vpiju se do ní očima, což mi pomáhá zatvrzele se soustředit a držet lhovinu ve svém těle a své představě.
Je to těžké... Trvá to celkem dlouho... Čelo se mi orosí potem. Stuedným potem...
Jedna minuta... Dvě minuty...
Po třetí minutě mě začne svědit ruka a já úlevně povolím. vyskočí ze mě mlhovina, teď však ve tvaru té kočky... Nebo ze mě vyskočila jen ta kočky a mlhovina zůstala ve mě?
Podle nabádání učebnice hledám jakoukoliv chybu, zdá se ale, že žádná není...
A pak mi to dojde. Všimnu si, že ocas i křídla visí nějak zplihle... Celá páteř je nějak pokřivená... Zjevně to bude špatnými kostmi.
Přejedu po kočičí páteři a sjedu rukou na ocas, představuji si, že je tam páteř. Páteř se vzápětí napne a ocas se prohne do slušivého oblouku... Posléze takhle projedu i křídla a i ta přestanou působit tak pochroumaným dojmem...
Ještě doupravím tvar a zbarvení srsti, pro jistotu zkontroluji zatahovatelnost drápků a vědomě skončím.
Místnost se začne ztrácet, já tvrdě dopadnu na zem a pak si uvědomím, že vlastně sedím na židli... Vedle mě vidím tu zvláštní kočku, je ale jaksi divně průhledná... Také nevypadá příliš hmotně...
Roztřeseně se nadechnu, položím kámen moltorů na stůl a pustím se do zhmotňování svého moltora. Ještě není čas na odpočinek a to já vím.
Tak trochu lítostivě se podívám na žlutý kámen, pevně ho oběma rukama uchopím a rozlomím ho. Do klína se mi vysype trochu žlutého prášku, většina ale zůstává v obou půlkách kamene, jež jsem duchapřítomně pozvedla, takže teď vypadají jako mističky.
Pohlédnu na moltora. Nedělá nic, jak by taky mohl? je to prozatím jen má představa...
Natáhnu ruce a od hlavy až k patě ho začínám zasypávat žlutým práškem z obou půlek kamenu. Zdá se, že to vlastně ani není kámen, jen taková skořápka, jako pěkně tvrdé vajíčko...
Když mi dojde prášek z vajec, pro jistotu na něj ještě vytřepu prášek ze své sukně, aby toho bylo dost.
Posadím se a sleduji, jak se pomalu začíná zhmotňovat...

Sasha
Jakmile sveho moltora posipeš začne svítit a oběví se tam uplně stejně vypadající akorat hmotný a veselý . Skočí ti do naruče a radostně vrčí.

Učebna- můj nový moltor

Myslela jsem si, bůhvíjak nebude zhmotňování záhadné, nebylo ale na tom nic složitého.
Jakmile jsem svého kočičího moltora posypala práškem, začal svítit a světélkovat natolik, že jsem ho v té záři neviděla.
Tak trochu zmateně jsem se pokusila záři obejít, jako bych doufala, že z druhé strany nebude tak silná.
Najednou zhasla. Mám trochu mžitky před očima, protože si musí zase přivyknout na trochu temnější prostředí...
Přede mnou stojí přesně takový moltor, vlastně moltorka, jakou jsem si vymyslela- nemá žádnou chybu.
Okamžitě poznám, že je hmotná, už není průhledná a dokonce jsou z ní znát její pocity. Radostně zavrní a skočí mi do náruče. Automaticky spojím ruce, aby nespadla dolů a začne vrčet. Tedy, spíše příst... Zní to totiž spokojeně a radostně.
Jsem tak trochu překvapená, že se mi to dokonale povedlo a také tím, jak je skutečný moltor mnohem hezčí než ve fázi představování- teď má i různé výrazy, a společně s nimi odlesky od kožichu a spokojeně rebelantské ohníčky v očích mluví za vše. Je nádherná.
Chvíli si ji uchváceně prohlížím, potom si ji přendám na jednu ruku a druhou ji začnu bezmyšlenkovitě přejíždět po hřbetě.
Rozhlédnu se kolem, jestli se to ještě někomu povedlo.

Raul

I tobě začne svítit a oslní tě a pote před tbou stojí vlk přesně jak sis ho přál.

třída

když jsme už konečně po jídle, tak se po chvíli vrátím a kde už všichni sedí na svém místě, opět dostaneme kámen a taky dostaneme další instrukce. Ihned si instrukce přečtu celé aby jsem neskončil tak jak posledně.
Takže máme odložit kovové věci, dobře sice mi to chvíli zabere ale budiš
rozepnu svoji vestu a začnu vyhazovat kovoé věci, např. Kapesní nůž, zapalovač, ale dokonce sundám svoje bezprsté kožené rukavice kvůli jejich kovovým výztuhám. Když jsem nó několik kilo lehčí vezmu do rukou kameny a vší silou s nimy o sebe praštím o sebe. Kameny ihned zajikří a já se ocitnu v bíle místnosti bez gravitace
Takže jsem tady. Dál tam stálo že si máme představit nešho moltora kousek po kousku, dobře jdu na to
po chvíli přemýšlení si začnu přectavovat Moltorovy nohy, rozhodnu se aby byli 4, jejich svali jsou na nich tak uspořádáné aby to umožnilo rychlí pohyb a zároven dobrou manévrovatelnost. Následuje tělo, u toho si představím dobré obrané schopnosti a přitom silný útok. POtom si představím hlavu, musí být agresivní vzhled a čelisti musí být tak silné aby mohli rozdrtit kosti nepřátel. a jako jedno z posledního si představím ocas, kdyby jeden ale celkem pět ocasů a na každé z ocasů jeden živel. takže na jenom má Vodu, Oheň, Vzduch, Zemy a Blesk, každý ocas je zhruba do třetiny pohlcen svým elementem. Nakonec se rozhodnu změnit mu barvu. A to na černou až temnou, v jeho přítomnosti by mělo pomalu světlo mizet a jeho oči krvavě rudé. Potom jsem se svým Moltorem jedno tělo, a já se začnu soustředit a ocitnu se opět ve třídě. V ten okamžik je tam už i můj moltor, tedy jeho silueta. Na nic nečekám a ihned rozdrtím žlutý kámen , prášek který se tam objeví ihned posipu na svého Moltora a počkám co my vzniklo

Ardeth

Jakmile ho posipeš vše se rozáří a pak světlo zmizí a před tebou stojí černý vlk s pěti ocasy ale ani jeden nema žádný element asi až bude mít věčí sílu se elementy dostavý.

Po nasypání zlatavého prášku kterej sem pečlivě pozbíral se počal moltor měnit z plynu na realný obraz původního plyného stavu. Prohlížel sem si jeho proměnu a se zaujetim sledoval jak se postupně mění. Po zářivej proměně sem si ještě jednou moltora prohlídl. Jeho srst je sněhobílá s malýmy chomáčky šedej srsti. Vzal sem do ruky jeho tlapku a prohlížel si jeho přední tlapy. ,,Perfektní, vypadáš přesně jak sem chtěl, možná je to osud, že právě ty budeš mým prvním a určitě ne posledním moltorem." říkám mu a prstama projíždím jeho svaly a tlapky. Pak se stejnym zaujetim prohatám i jeho zadní tlapy. ,,Si silný, jak má být, budeme dobří přátelé, ale jak ti budu říkat?" řeknu potichu že jen jeho chulupaté našpicované uši zaslechnou můj hlas. On se na mě podívá a sleduje mě svýma hlubokýma modrýma a však přátelskýma očima. ,,Si nádherný." řeknu mu a podrbu ho mezi ušima. ,,Jistý Dante, když procházel peklem říkal že opravdové peklo by bylo uváznout na ostrově s přátely." řeknu a usměju se na něj. Vlk se přitiskne blíž mé ruce a dá mě tak pocítit jeho hřejivou srst. ,,Ale pokud se mnou budeš rocházet peklem ty, bude z pekla ráj." řeknu mu a laskám ho za ušima jako malého psa.

,,Co bys řekl na jméno Dante?" zeptám se ho a on si sedne a podstrčí mě svůj čumák do rukou. ,,Budu to brát jako souhlas." řeknu mu a poškrabkám ho na čenichu. ,,Myslím že bude na čase pozbírat svoje věci." řeknu a sáhnu por svoji katanu, na kterou Dante kouká chladnýma očima. ,,To je jen taková malá cenost naší rodiny. Sloužila mě na obranu a vzbuzovala respekt u každýho kdo proti mě stál, ale s tebou po boku již nebudu potřebovat další zbraň" řeknu a znovu ho podrbu za ušima. On sklopí hlavu a podívá se na mě svým třetím okem. ,,Oko mambrinovo, s ním budeš vydět dál než kdokoliv na světě, prokoukneš s ním vše a uzříš duši svých nepřátel. To bude výhodou pro nás oba." řeknu mu a on na mě tím okem mrkne. Pak si vezmu batoh a umístim si jej na ramena.

,,Dante, nemáš hlad? možná bych ti měl sehnat něco k snědku. S plnym bříškem se ti bude hned všechno dělat líp než kdybys hladověl." řeknu mu po chvylce přemýšlení. Pradávný tvor, tvor bezejména schopný proniknout do duší. Nic lepšího sem si přát nemohl. pomyslim si a podívám se po ostatních moltorech a jejich majitelích. Zvláště mě zaujme další mýtické stvoření. ,,Dante, podívej, támhleten vypadá jako tvůj bratr, ale jen má jeho tvar, neovládá sad žádný element? Možná že se pletu.." řeknu a ukážu na pětiocasou vlčí stvůru. Pak vstanu a jdu se podívat na pětiocasého vlka a jeho majitele. ,,Ahoj, máš zajímavýho moltora, už si mu dal jméno?" zeptám se ho a Dante si sedne vedle mě a sleduje počínání pětiocasého.

třída

můj Moltor v tom okamžiku kdy ho posipu začne světélkovat a on se začne vybarvovat a nakonec tam je můj vlk zůstane v plné kráse. Jeho leská srst v kombinaci s černou barvou dokresluje jeho elegantní a vznešenou postavu. Ale jeho temně rudé oči mu dodávají rysy nemilosrdného dravce, který nemá slitování, na nic nečekám a pozbírám si svoje věci. Opět se podívám na Moltora a řeknu Budeš se jmenovat Houkou! je to jméno jednoho bajného pětiocasého démona. a ty jako démon vypadáš takže je to ideální sleduji jak se Houkou hýbe, p chvíil se podívám po třídě a prohlédnu si co kdo má
takže ten s Fialovou má Vlka a ta holka má kočku zajimavá volba

třída


když se ten fialový zvedl a zeptal se na jméno jmého moltora řeknu Jmenuje se Houkou! je to po jedno bájném pětiocasého démona, který má ovládat 5 živlů. Jestli se nepletu tak jakmile společně zesílíme tak by snad mohl ty elemnnty taky ovládat prohlédnu si jeho vlka, nevím něco mi na něm nesední nevím co ale něco. Proto se zeptám co je s tím vlkem jinak? něco mi na něm nesedí

,,Pak sem to dobře odhadl Dante." řeknu Dantemu a on zývne a odhalí svoje tesáky. ,,Tohle je dante. Je to demon duší, přesněji bratr tvého živelného démona. Podle legendy stito dva spolu stvořily celý svět a přivedly na něj prvního člověka. To co ti příde na něm zvláštní je jeho Mambrinovo oko. On s mím dokáže prohlédnout každou duši a taky ji ovládat, stejně jako tvůj dovede bude moci ovládat živly." řeknu a spodívám se na pětiocasého. ,,Houkuku, doufám že spolu nebudete zápasit, mělo by to nedozírné následky." řeknu jeho démonovy. ,,Budeš muset ještě hodně cvičit než bude ovládat každý živel. Elementy, pět elementů spojí v jedno a šestý mu bude bratrem. Tak nějak to stojí v dávných písmech." řeknu Ardethovy. ,,Sem Raul Fenix." řeknu nakonec a podám mu ruku. Dante se na mě podívá a pak se zadívá na druhýho démona.

Učebna- můj moltor

Ihned po tom, co se rozhlédnu, uvidím kluka, před kterým se zhmotní bílý vlk. Čekala bych ale něco zvláštnějšího...
Vlk, jako by mi četl myšlenky na mě na pár vteřin otočí hlavu a probodne mě pohledem chladných modrých očí. Lehce sebou cuknu, jak mě to vyvede z míry.
"Tři oči... Zdá se, že nejsem jediná, kdo chtěl svému moltorovi udělat pár vychytávek..."
Všimnu si i dalších lidí, kteří se mocně soustředí a zdá se, že i oni jsou ve finále svého tvoření. Počkám, co uvidím.
Před dalším klukem se zjeví zase vlk, tentokrát ale černý. Ale i v tomto případě je zvláštní a má vychytávky- je pětiocasý.
"Zajímavý nápad... Mé moltorce by ale asi pět ocasů nijak neposloužilo, možná spíš překáželo.."
Jen co mi v hlavě zazní to slovo, "moltorka", uvědomím si, že bych se jí možná měla více věnovat. Vzhledem k tomu, že to bude jediný moltor, kterého jsem si vytvořila k obrazu svému, měla bych k ní mít úctu a trochu se s ní přátelit...
Pohladím ji po hlavě a ona na mě upře svůj pohled měkkých zlatozelených očí. Vyzařuje z něj klid a pohoda, vůbec to nevypadá, že by moje moltorka měla bůhvíjak bojové úmysly...
"Seznámit se s ní? Kdo to řekl? Ale asi bych měla... Jak se vlastně s takovým moltorem seznamuje? Rozumějí lidem? Umí mluvit? Mají lidské city?"
Všechny tyhle pochybnosti a otázky, o kterých jsem dosud nepřemýšlela, mi vybuchnou v hlavě jako nějaký šílený ohňostroj, jako nějaká bomba. Potřebovala bych se to všechno dozvědět, abych si pak před svou moltorkou nepřipadala trapně... Rozhodně bych jí neměla upírat možné schopnosti, tedy lidské city, rozumění mi a dokonce možnost mluvy.
Pohlédnu na ni a opětuji klidný pohled jejích očí. Podrbu ji pod krkem a zamyslím se nad tím, co bych měla udělat.
"Co třeba začít tím, že se jí představím a oslovím ji? Tím nic nemůžu zkazit, vždyť je velice pravděpodobné, že mi rozumí, ikdyž to asi nebude moct slovně opětovat..."
Rozhlédnu se po třídě, co dělají ostatní. Zatím nijak nic moc, někteří se dosud potýkají s tvořením moltora...
Ačkoliv si připadám tak trochu jako hňup, podívám se své moltorce do očí a tichým hlasem ji pozdravím:
"Ahoj, já jsem Sasha. Zdá se, že od této chvíle jsi můj moltor a já jsem tvoje trenérka... Chtěla bych ale, abys věděla, že nechci, abych ti jen poroučela, chtěla bych být spíš tvoje kamarádka a společně se budeme učit a pokoušet se spolupracovat "
Rychlým pohledem na moltorku se ujistím, jestli mě poslouchá a jestli to na ní není moc složité. Ona se klidným pohledem vpíjí do mých očí a zdá se, že naslouchá. Tak tedy pokračuji.
"Víš... Vím, že jsi výjimečná už svým vzhledem a i schopnostmi, které prozatím neznám, chci ale, abys byla vyjímečná o něco víc. Víš, chtěla bych ti dát nějaké jméno... Mělo by utvrdit tvoji vyjímečnost, ale hlavně pomoci v tom, abych tě měla jak oslovovat... Asi by nebylo moc dobré, kdybych tě oslovovala "hej ty tam"!
Zeširoka se usměji.
"Takže, představovala bych si něco buďto z japonštiny a nebo angličtiny... Mělo by tě to vystihovat... Takže," prohlédnu si ji pořádně, "řekla bych, že tvým nejdůležitějším znakem je, že jsi okřídlená. Takže, "okřídlená", hmmm..."
Na chvíli se zamyslíím, jak v hlavě hledám správné výrazy. Obě řeči umím, angličtinu jako řeč země a japonštinu umím prostě odjakživa, těžko říct odkud.
"Hmmm... Buďto Winged z angličtiny, ale to není moc holčičí... A nebo..."
Znovu se zamyslím, po chvíli si ale uvědomím, že potřebně slovo neznám.
"Hmmm, zrovně si nemůžu vzpomenout, promiň... Takže to obměníme... Co třeba japonsky nebe, tedy Sora?"
Podívám se jí do očí, co by si přála víc. Pak si ale uvědomím, že v případě, že neumí mluvit, je tak trochu blbost čekat, že mi dá najveo co si myslí, když jsem na ni vypálila hned dvě možnosti...
"Promiň... Chci říct: líbí se ti více Winged?"
Moltorka ani nehne brvou, jen na mě stále zírá tím svým klidným, spokojeným a vznešeným pohledem. Vyložím si to, jako že se jí to příliš nezamlouvá.
"Takže, by jsi chtěla být spíše Sora?"
Moltorka rebelantsky přimhouří oči, mávne ocasem a mám pocit, že se usmívá. To je jasný souhlas.
"Dobře, budeš Sora, nebe. Tak co budeme dělat teď?"
Po dlouhé chvíli, co jsem rozmlouvala se Sorou, se rozhlédnu kolem. Oba kluci, kterým se to už také povedlo se začínají mezi sebou bavit.
Trochu mě bodne u srdce. Není tu žádná holka, která by mohla být mojí kamarádkou...
Nechám Soru, aby na chvíli opustila moji ruku a sedla si na lavici; posbírám všechny odložené věci a znovu si je obléknu.
Znovu se rozhlédnu kolem. Co teď? Můžu už odejít?
Tázavě pohlédnu na ředitele, pak se ale obrátím zpět ke své moltorce.
"Víš, když jsem tě tvořila, přidělala jsem ti křídla, jak sis určitě všimla. Jsou dračí a stejně tak i tvůj ocas... Snažila jsem se udělat ti křídla dost veliká, aby tě unesla, ale nemůžu si tím být jistá. Můžeš prosím zkusit vzlétnout, abych se na to podívala? Zatím ale jen zkus plachtit, to bude stačit..."
Sora jaksi přikývne, opětuje mi vlídný pohled, a připraví se ke vzletu. Napne svaly, lehce se zakloní dozadu a mohutně se tlapkami odrazí od lavice. Když je ve vzduchu, roztáhne křídla.
Pozorně ji sleduji a čekám, jak se jí ten první plachtivý let vydaří.

třída

a já jsem Ardeth Bay potom si v hlavě přeberu všechno co mi řekl Takže naši vlci jsou bratři, ale zápas mezi našemi moltory by neměl být tak nebezpečný. Nebezpečný má být zápas mezi těmi dvěma bratry a né mezi našemi moltory potom se odmlčím a podívám se na kočku kterou si vytvořila naše spolužačka a dodám Ale stejně je to zajimavé že jsme so oba dva vyvořili vlka s nějákými schopnostmi, ale stejně by mě zajimalo co umí ta kočka a ukážu na kočku u dívky

,,Raději bych to nezkoušel, já se naučím s Dantem vše co má umět a pak už bude nebezpečná jen jeho přítomnost." řeknu. ,,Odkud vlastně znáš Khan-shi-lu?" zeptám se po znova se na vlka podívám. ,,To je jeho původní jméno a je výhodou znát pravé jméno nepřítele, pak bude odhaleno jeho úmyslem." řeknu a podívám se na kočku. ,,Nevým, ale brzo se to dozvýme." řeknu a podrbu Danteho za ušima.

třída

když se Raul zeptá na to odkud znám Khan-shi-lu, tak se podrbu na hlavě a řeknu no trochu jsem se zajimal o východní kultůru a přišel jsem k tomuto podívám se na Houkou a řeknu Myslím že se spolu půjdeme podívat co umí ta kočka aby jsme mohli vymyslet proti opatření Houkou se na mě dívá se svýma krvavě rudýma učima a já mám pocit že jsem i na chvíli přestal vnímat okolí, ale když se opět proberu tak se vydám zatou holkou s kočkou přeci jenom mi to nedá , Houkou mě následuje a při své pohybu vypadá jako šelma na lovu své kořisti. Když jsem u dívky řeknu Čau my se ještě neznáme jsem Ardeth Bay a tohle je Houkou, je to pětiocasí démon který ovládá pět elementů

Počkám až Ardeth odejde za dívkou, já se dívám za ním ,,Dante, uvydíme co dovedeš." řeknu a Dante se na mě podívá třetím okem. Třeba číst myšlenky. odpoví a já se zarazim nad jeho odpovědí. Takže slyšíš to co si ostatní myslí. Toho se bude dát využít vři tom když nás někdo napadne. pomyslim si. Ano, ale zde je moc hluku na boj, všichni na něco myslí a já své síly ještě plně neovládám, s tím my budeš muset trochu pomoci. Já se usměju a koukám se dál na pětiocasýho vlka. Pak se rozhodnu za dívkou taky zajít. ,,Ahoj, hezká kočička." řeknu dívce a porhlídnu si jejího moltora.

Učebna

Napjatě a pozorně sleduji Soru, abych zjistila, kde je případná chyba, když v tom mě vyruší nějaký hlas. Trochu sebou cuknu, potom ale bez jakéhokoliv otočení k němu ho poslouchám. Očima ale pozorně sleduji Soru, aby mi žádná chybička neušla.
Vyslechnu si, co říká, mezitím Sora přistane. Její let byl bez jediné chybičky.
Jen co přistane, přiběhne ke mě, vyskočí, mávne křídly a usadí se mi na rameni. Sedne si tam a pětiocasého vlka obhlíží zkoumavým pohledem. Vypadá nanejvýš majestátně.
Chvíli se zamyslím a pak se usměju. Usoudím, že zdravit už nemusím.
"Já jsem Sasha Lecord," představím se také. Když představí i svého moltora, ze kterého má obyčejný člověk okamžitě respekt, zase ho napodobím.
"Tohle je Sora," ukážu na moltorku na svém rameni, jejíž pohled je klidný, vyrovnaný a hřejivě laskavý.
"Není to žádný démon ani nic podobného, prostě jsem si ji trochu dotvořila, jak vidíš..."
Dojde k nám i ten druhý kluk se svým tříokým bílým vlkem. Pochválí mi moji moltorku- těžko říct, jestli upřímně.
Mlčky kývnu na pozdrav, Sora na zmínku o "kočičce" zasyčí.
"Sora," představím ji nově příchozímu.
"A já jsem Sasha," dodám bezděčně a možná tak trochu zbytečně.
Mlčky mezi nimi zůstanu stát.
"Všech pět elementů? Zatraceně silná schopnost..."
Tak trochu trpané ticho po kratičké chvilce chvilce přeruší Sora- jedeiným skokem mi seskočí z ramene a postaví se před oba vlky. Dračí ocas se jí napřímí vzhůru.
Pevným pohledem si je oba prohlédne, co oni na to. Je otřesně klidná.
Já ji jen pohledem sleduji.

učebna

Sleduji let kočky společně s její majitelkou, Tak Sora. pěkné jméno jestli se nepletu tak to v překladu znamená nebe nebo let že ano? nesnažím se na dívku zapůsobit nějákou přetvářkou
takže ta kočka je kombinací kočky a draka. Jestli se bude mít také schopnosti jako drak tak to bude tuhý soupeř, určitě by se hodilo mít při zápase s ní už pod kontrolou elementy a aspoň vodu
když Sora skočí před vlky sleduji co udělají, nemám v pláu do toho něják zasahovat. Ale když Houkou vycení zuby, začne vrčet a připraví se po ní skočit řeknu klid Houkou, sedni houkou si sedne k mé noze jako by se nic nedělo ale i tak stále sleduje svými rudými očima Kočku a vyhlíčí vhodný okamžik na útok

Stojím klidně a sleduju ladné přistání kočko draka. Chtěl sem ještě něco říct, ale Sora začala se postavý do výhružnej pozice. Načež se Houkou připravý taky do výstražnej pozice. Nemusíme hned ukazovat všechny svoje triky. zůstaň v klidu. poyslím si. Odahlí mi svoje umysli dřív než je provedou. řekne mě Dante. A posadí se jako by čekal co se bude dít dál, přičemž si dvůj bílej ocas obtočí před předníma packama a sedí se skloněnou hlavou a sleduje vlka i kočkodraka svým třetím okem. ,,Doufám že nehodláte zápasit. Nerad bych tu zkončil dřív než se něco naučim." řeknu až s příliš velkim klidem. Takže budem vědět o tom co chtěj udělat dřív než to udělaj? V podstatě ano.

Raul Ardeth Sasha

A třem už se to povedlo. Tak to aby jste vyskoušeli jejich schopnosti běžte do vedlejší místnosti tam vam vše řekne Lia řekne profesor a ukaže přez zed do dalšího kupé .

Vlak
Po tom, co jsem si vytvořil rudou mlhovinu jsem šel zpět do svého kupé, kde byli dva počítače, což mě moc nezajímalo, nějaké časopisy, které stejně nečtu, ale byl tam gauč, na který jsem se natáhnul a na chvíli usnul. Probudilo mě hlášení, že kupéčíslo jedna je teď jídelna. Můj žaludek, jako by to slyšel a začalo mi v něm pěkně kručet. Zašel jsem se tedy pořádně najíst a potom jsem šel rovnou vytvořit si svého moltora.
Vešel jsem do učebny a znovu tam byla ta knížka a další kámen. tentokrát byl žlutý. V knížce jsem si přečetl přesný návod, jak to mám provést a tak jsem začal. Nejdříve jsem si odložil všechno kovové. Potom jsem vzal kameny a naáthl je před sebe. Chvíli jsem ještě zapřemýšlel nad tvarem mého moltora a potom jsem jimi o sebe praštil Objevil jsem se v bílé místnosti. Ve své hlavě.
Myslel jsem, že toho v hlavě mám trochu víc.
Objeví se tam se mnou i mlhovina. Pomalu si začnu představovat tvar svého moltora. Bude to fénix. Takže začnu sokolí tělem. Potom dodělám křídla. Fénix má sokolí tělo a hlavu volavky, takže potom udělám hlavu volavky. Potom ještě dodělám nohy a vše by mělo být hotové. Ještě ho upravím, aby byl bez chyby a vrátím se do normálního světa. Všechno mi přijde takové tmavé, ale to si oči musí zvyknout. Vezmu žlutý kámen a dám ho nad fénixe. Tam ho rozlomím avysypu obsah kamene. Teď už jen sleduji jeho proměnu.

Ještě chvilku čekám, ale pak na nás promluví profesor a řekne ať deme do další mísnosti.,,Dante, poďme, aspoň se líp poznáme a budeme si spolu moci hrát." řeknu a jdu do vedlejší mísnosti. Stejnak bych řekl, že ta kočka by se na nás nejraději vrhla. Svýho bratra sem už potkal, ale tenhle vypadal spíš jako v době kdy ještě neovládal tolik svoje schopnosti. řekne mě dante. A následuje mě. Ještě než vyjdeme do dalšího pokoje si všechny Dante prohlídne a zvláště pak si prohlíží onu kočkodlačku. ,,Nikdy sem nic takového nevyděl, míšení druhů a navíc takovým způsobem. Zvláštní, ale budeme mýt hodně času na to aby sme poznali co jsou ostatní zač a co budou umět. řekne ještě a pak se zařadí vedle mojí nohy.

Učebna

"Hmmm, znamená to nebe," odpovím Ardethovi.
Když Sora seskočí, chvíli je napjaté ticho. Ani jí nemusím vidět do kočičí tváře a podle zdvihnutého ocasu, který se chvílemi lehce zavlní, poznám, že je podrobujé vyzývavému a zkoumavému pohledu, a hlavně čeká na jejich reakci. Čekala velice s klidem, není ale na ní znát žádná známka agrese.
Netrvá to dlouho a začne se projevovat Houkou. Vycení zuby a začne vrčet... Natolik, že ho Ardeth musí slovně usměrnit...
Nezdá se ale, že by to Soru nějak vyvyedlo z míry. Jen švihne ocasem a pootočí hlavu k Dantemu, který nedělá nic. Zjevně je na ni ale plně soustředěn.
Pak Raul promluví. Poslechnu si jeho poznámku, protože ale instinktivně vím, co Sora svým chováním myslí, nemůžu si pomoct, abych se neušklíbla.
"Proč máš ten pocit?"
Sora totiž vůbec nevypadá agresivně. Ještě si oba vlky změří pohledem a pak výskokem, při němž se nadnese křídly přesune na mé rameno.
Raul na to už nestihne, nebo možná ani nechce říct nic, protože ředitel nás vyzve, abychom se přesunuli do vedlejšího pokoje. Téměř ihned se tam vydá. Dříve, než ale vyjdou, se Dante zastaví a obzvláště zkoumavému pohledu podrobí zrovna Soru.
Uvědomím si, že zrovna tyhle dva asi moc ráda mít nebudu. Ten vlk se tváří moc vševědoucně...
V duchu s brbláním se ještě chvíli zdržím. Kvůli Sořině chováním nechám Raulovi chvíli odstup a vydám se tam také.
Sora mi stále sedí na rameni a tváří se nevyzpytatelně, ale i klidně.
"Hmmm, doufám, že je z moltorů, kteří umějí mluvit... Ráda bych věděla, co si o tom, co udělala myslí..."
Vejdu do učebny a počkám na naši vyučující, až zadá nějaké pokyny, přičemž si stoupnu někam, kde by se Sora mohla důstojně vyhnout případným Danteho pohledům.

V další mísnosti sem se postavyl zády ke zdi a Dante si sedl vedle mě a sledoval mísnost. Tohle bude zřejmě cvičebna našich schopností. Trenink se nám bude zajisté hodit. Uvydíme jestlky se dovedeme naučit víc než jen dorozumět se nezi sebou bezeslova. Určitě to nebudou všechny naše schopnosti, chtěl bych aby sis osvojil víc dovedností, jako je pohybování předměty bez dotyku a další věci. Snad ano. Pak do mísnosti příde i dívka se svojí kočkordačicí. Snaží se vyhnout naší přítomnosti. Vlastně je to dobře, všichni hned nemusí vědět co dovedeme a věz že...čím míň toho nepřítel ví, tím menší bude mýt výhodu v boji. dokončíme myšlenku společně. ,,promiň ale jestly sem urazil tvoji Soru, tak se jí moc omlouvám a věřím že to z nás neudělá nepřátelé na věky." prolomym ticho který zde vázne od Jejího příchodu.

Cvíčiště
Jakmile se nějak usadíte vběhne do místnosti dívka dicela rychle a zaklapne dveře. Nejsou to dveře kterýma jste přišli ale jine.
Po chvilce vydechování řekne Miry začneme z pod kabatu jí vyletí jakasi kytka a přiběhne k vlkovy se třemi okami. A chytne mu hlavu a chvily pulzuje.
pak promluví Myšlenkový utok velmi dobře vypracovaný, ovladací utok dokaže ovladnout nepřítele utok ma lvl1, plamenomet lvl2 pak pustí vlka a jde k dalšímu člověku a ten je Ardeth take popadne jeho hlavu a řekne myšlenkový utok na lvl1, všechny elementy ale na lvl1 řekne a pustí ho a dojde k dalšímu a dalšímu než dojde k Sashe . Chytne Soru za hlavu a řekne proměnovací utok lvl1 , psichycký utok, přemystovací utok všechny na lvl 1 pak se vratí k Lie a Lia řekne Tyto utoky jsou všeho moltora zakladní ale mužete je používat až budou mít lvl3 do te doby je nedokažete použít.Proto začneme trenovat.V první řadě si date souboj s tvorem kdo je v teto místnosti . Pokud vas porazí stačí říct stop a budete znova tady .Tak kdo pujde první ?

Carlos
Okamžitě se ti před očima rozáří světlo a tvuj moltor začne být hmotný. Proto pomalu vyrazíte do místnosti vycviku.

Jakmile vas kytka uvidí přiběhne k fenixovy a da mu ruce na hlavu. Spací utok 1lvl , rychlý utok3 lvl, plamenomet 1lvl, levitace věcí 1lvl

Učebna

Chvíli se Sorou jen v tichu čekáme. Pak Raul promluví.
"Nemyslím, žes ji urazil, ale přikládat jí vlastnosti, které nemá se jí asi moc nelíbí..."
Sora se mi vděčně otře o krk. Její kožíšek je příjemně hladký a polechtá mě na kůži. Oplatím jí to pohlazením po celé délce jejích zad.
A už do místnosti vběhne nějaká dívka. Všimnu si, že použila jiné dveře než my...
Chvíli se vydýchá a pak přivolá svého moltora v podobě kytky, který začne určovat schopnosti našich moltorů. Vyjeveně na ni zírám.
"Úžasné... Takový odhad nepřítele by se určitě musel v boji moc hodit..."
S napětím si poslechnu Sořiny útoky, dávám si ale pozor i na útoky ostatních.
"Proměna, přemisťovací útok a psychický útok... Žádný z toho, kromě přemisťování si nedokážu představit, ikdyž při proměně se pravděpodobně promění v draka."
Pohlédnu na kočkodračici na svém rameni.
"Úžasné... Přinejmenším to přemisťování jsem si hrozně přála..."
Lia nám sdělí, jak je to s moltořími levely.
"Takže teď bude bojovat... S někým z této místnosti..."
Pohlédnu na fénixe, Danteho a Houkoua. Všichni vypadají jako silní soupeři, ale bez svých schonpostí... to asi bude vypadat jinak.
Chvíli počkám, jestli se někdo nepřihlásí, pak se odlepím od zdi, o kterou jsem se opírala.
"My půjdeme."
Dojdu k Lie a ještě se jí tiše zeptám:
"Jak zjistím, jestli Sora umí mluvit?"

Sasha

Lia pokívne a usměje se a na tvou otazku ti řekne musíš jí to naučt. Ale každý moltor si se svím majitelem dokaže vyměnovat myšlenky . řekne.
Pak se otevřou dveře a ty vejdeš. Jen co vejdeš uvidíš zelený sliz. Nevipada že se bude přatelit.

Učebna-- boj

Lia pokývne a usměje se, gestem ruky mě pošle do další místnosti.
Vyslechnu si a pečlivě zapamatuji její odpověď na mou otázku.
"Vyměňovat myšlenky? To znamená, že mě teď Sora slyší?"
Pohlédnu na své rameno, na kočkodračici, která tam sedí. Právě líně zívla a protáhla se, zřejmě jako přípravu na nadcházející boj.
"Když je to tak, měla bych zkusit, jestli na mě bude reagovat... Soro?"
Kočkodračice se ve svém olizování zastavila a vědoucíma očima na mě pohlédla.
"Ano? To je dost, že jsi mě taky zkusila oslovit jménem."
Při zvuku jejího hlasu ve své mysli sebou trochu cuknu. Je ženský, hluboký, až že hraničí s mužským. Možná, že mužskému se podobá více...
"Ty-ty mě slyšíš?"
Kočkdračice na mě stále upírá své oči.
"Proč by to, co říkala vyučující neměla být pravda?"
Švihne ocasem a chvíli si s nepřístupným výrazem prohlíží můj překvapený výraz. Po krátké chvíli ticha, kdy stojím přede dveřmi, mě Sora rychle upomene na to, co jsem původně chtěla dělat.
"Nechtěly jsme jít bojovat?"
Prohlásí to hlasem, který nepřipouští námitky. Chabě přikývnu a vejdu.

Jen co vejdu, všimnu si zeleného slizu. Pravděpodobně je na podlaze, ale zjevně se dokáže pohybovat.
"To má být náš soupeř?"
Tak trochu mě to překvapí a dovolí mi to se uvolnit... Vždyť nevypadá moc nebezpečně...
Jak jsem ale čekala, duchapřítomná a velice inteligentní Sora mě ihned vrátí na zem.
"Nepodceňuj ho... Když tu je zrovna on, zřejmě bude mít něco, co já nemám..."
Znepokojeně na ni pohlédnu.
"Snad s tím nechceš bojovat sama?!"
"A proč ne? Jak bys mi ty mohla pomoct?"
"No, víš, zatím mě ještě neznáš dokonale..."
Usadí mě chladným pohledem jejích očí do mých.
"Mám se tu zlepšit já nebo ty? Proč by nás sem vyučující posílala, kdyby nechtěla, abych se zlepšila? Musím se přece naučit ovládat ty útoky, ne? Vždyť i ty sama si to přeješ!"
Vyčítavě se na mě podívá.
"No dobře, jak chceš, ale jestli ti bude hrozit bezprostřední nebezpečí, pomůžu ti."
Sora prskne a připraví se k odrazu, dříve však než seskočí, otře se mi o krk na znamení důvěrného přátelství.
Přikývnu.
"Hodně štěstí... Pokud dovolíš, budu tě trochu navigovat, abych si to trochu ozkoušela."
Jediným znatelným souhlasem je nepatrné přikývnutí kočičí hlavy.
"Takže, máme ho porazit... Nemá cenu na něj chodit drápy ani silou, nevadí mu to... Tak jak to mám udělat?"
Sora si přemýšlí nahlas, ale určitě to není otázka určená pro mě, tak tedy mlčím.
Kočkodračice vyskočí do vzduchu, roztáhne křídla a počká, co sliz udělá.

Sasha

je to velká zelená hrouda slizu a když tě uvidí okamžitě tvého moltora zalehne, což mu docela hodně ublíží.

Sliz - 20/20 HP

Sora - 15/20 HP
možné útoky nejsou zatím známé.

Boj se slizem

Ať se to zdá být jakkoliv podivné, a podivné to je, slizu se podaří Soru zalehnout. Je to velice zvláštní, vzhledem k tomu, že se Sora vznášela ve vzduchu, teď ale není čas nad tím přemítat.
Když se sliz z kočkodračice zvedne, úzkostně se na ni podívám.
"Je to v pořádku, Soro?"
Sora se v odpověď zvedne, kmitne svým ocasem ve vzduchu, v očích se jí zablýskne a zřejmě se pustí do útoku. U její zvednuté tlapky vidím záblesk. Zřejmě se i přes nepravděpodobnost účinku pokusí o zjištění, jestli jsou její drápy účinné.
Rychlým skokem přeskočí sliz a silně se zaboří do jeho rosolovitého povrchu packou s vytaženými drápky.
Mou myslí zmítají lovecké emoce.

Vlak
Můj moltor je dokonalý. S úžasem si ho prohlížím.
Bájný fénix a teď stojí přede mnou.
Je stejně velký jako já, takže mi na rameno nestoupne, ale až se skamarádíme budu já létat na něm. Doufám jen, že je to možné.
Sakra, jak tě mám asi pojmenovat. Ohnivý pták, je asi blbost, ale co Oheň, japonksy Kiji, to zas není tak hrozný.
Ahoj. Já jsem Carlos, budu ti říkat Kiji, nevadí ?
Fénix na mě jen upřeně hledí.
Mlčení znamená souhlas.
Usměju se a jdu do vedlejší místnosti. Tam nestihnu ani pozdravit a už je na Kijim nějaká kytka. Nestihnu nic říct a kytka mi řekne, co umí a bude umět.
Šikovná věcička tohleto.
ušklíbnu se a čekám, co se bude dít dál. Dozvím se taky, že s moltorem si můžem povídat přes myšlenky.
Tys mě slyšel ? Tak proč ses nezapojil do debaty o svém jménu.
Mě jméno Kiji nějak nevadí.
Ozve se hlas v mé hlavě a je to takový nepříjemný pocit, až mi z toho zamrazí v zádech.
Na to si budu muset zvyknout. Teď mě musíš upozornit, až na ěm budeš mluvit.
Rozkaz, šéfe, jak si přeješ. Jenže tě nemám jak připravit na to.
Kde s Kijim můžeme trénovat ?
zeptám se tý holky, která nás má učit.
Hned začít bojem je naprostý nesmysl.
V tom s tebou nesouhlasím.

Než sem stihl odpovědět, tak se tam objevý ta kytka a všem řekne jaký používám útoky. Plamenomet? Já myslel že budeš umět psychický utoky, ale plamenomet sem netušil. Ani já ne, ale zřejmě ho umym. Oba se na sebe podíváme. Co říkáš Dante, pustíme se hned do trenování. Pokusím se do toho dát co nejvíc, a co nejlíp se pokusim aby sme neprohrály a to nikdy. Dantew jen přikývne. ,,Sme připraveni na trenovací boj." řeknu Miry. Ano, ale musíme do toho oba dát co nejvíc, já sem připraven. Já taky oba čekáme co se bude dít.

Sasha škrabací utok zustane v hmotě a nemuže vyndat packu. Sliz se Sorou začne mlatit ozem když v tu ranu uvidíš jakýsi blesk a v tu ranu cela tlapka je z elektriky elektrika prochází tak rychlem slizem.

sliz 12/20 HP
Sora 13/20 HP

Raul

Jakmile si tě všimne Lia pousměje se a ukaže na další dveře Prosím tak se předvedte.
Projdeš do vnitř a tam obrovský kamený had ( něco jako onix z pokemonů :D)

Přikývnu a vejdu do mísnosti a po boku našlapuje Dante. Kamenej had? Na toho škrábání a kousání nebude mýt moc učinek. Navrhoval bych toto: prvně se mu podíváme do hlavy a trochu si prohrajeme s jeho myslí. Dobrej nápad. Použij tedy ten myšlenkový útok. Dante se na něj podívá a pak na něj zaútočí myšlenkovým útokem.

Vlak


sleduji jak se postupně sasha, se sora a RAul s DAntemodejdou do místností kde začnou bojovat, já chvíli nic nedělám jenom se podívám na Houkou a řeknu TAkže ty semnou můžeš vyměňovat myšlenky a ty mi o tom neřekneš? Houkou se na mě provokativně podívá
Ty ses mě na nic takového neptal. A proč bych se měl bavit s někým takovým jako jsi ty!
tentokrát po Houkou střelím pohledem já a řeknu takže vídím že charakter máš stejný jako já! TAk to bude asi mezi námi problém, ale teďka se zaměříme na zvýšení tvého bojového potencionálu Houkou jenom pžikývne a proto se ozvu a řeknu My dva to taky půjdeme zkusit a myslím že oba dva do toho dáme všechno Houkou temně zaštěkal na znamení souhlasu

Souboj- sliz

Sora zaboří drápky do slizu, tlapka se jí tam ale zaboří a ona s ní nemůže ven. Začne jí divoce škubat, oči se jí rozšíří překvapením a hrůzou ze spoutání.
"Kruci... Neměla jsem to zkoušet..."
Chvíli cuká tlapkou a já mlčky stojím, aniž bych se jí snažila něco navrhnout.
Sliz, který je i přes svůj zjev celkem inteligentní, toho okamžitě využije a začne se Sorou mlátit o zem.
Zastavím se pohybu, jako bych chtěla vyběhnout.
"Soro!"
Než ale stačím cokoliv udělat, uvidím jakýsi záblesk jasného světla. Ztuhnu. najednou Sora visí ve vzduchu, jak se sliz zastavil v pohybu, její tlapkou proudí blesky nebo elektřina a prochází dále slizem.
Je zjevně, že to kočkodračice nečekala. Je stejně překvapená jako já...
"Co to je?"
"Sama nevím..."
"Dokázala bys to zopakovat?"
"Snad..."
Soraq využije příležitosti a udělá to, o co usilovala hned po té, co se jí do slizu zabořila tlapka. Pokusí se ji vytáhnout...
Pokud to nejde, kočkodračice zaprská a zaboří do sliz i druhou tlapku s výrazem, že už nemá co ztratit.

Ardeth

Ale no jistě tudy . a ukaže na další dveře ktere se začnou otvírat. Vejdeš dovnitř a tam poletuje malá skleněná kulička. Jakmile jste oba v místnosti dveře se zavřou a zmizí.

Raul
Jakmile pošle signal myšlenkoveho utoku ozve se v Dantově hlavě Tak toho vlka přimačknu ocasem. než ty cokoliv stihneš udělat kamený had mrskne svím ocasem přímo na Danteho ten ale bez problemu uhne.

Dante 20/20
had 20/20


Sasha
Packa vytahnout nejde proto tam strčí i druhou packu jenže jakmile to uděla ela se zaboří do slizu a pomalu zapada a ty už vidíš jenom sliz

Pak se ti ozve v hlavě Nic nedělej jen počkej. a pak už jí neslišíš a jen čekaš.

Sora12/20
Sliz 12/20

Stojíštam a sliz se blíží k tobě ale pak se zastaví protože se něco začne dít pochvily si toho všimneš i ty malý kočičí drapek prorazil sliz jakmile se uděla ve slizu díra vyjde zněj stršně moc elektřiny a sliz se rozpadne

Sliz K.O
Sora 12/20

Všimneš si že na zemi leží tvoje kočkodračice a je velmi vyčerpaná.

Sleduju jak se Dante vyhne útoku. Výborná práce, teď ho přinuťíme aby to vzdal sám. Dovedeš se mu dostat do hlavy a zmást ho? zeptám se Danteho a sleduju co udělá. Pokusim se o to. Vým na co myslíš. odpoví¨. Pak přiskočí k jednej ze zdí a čeká až na něj had zaútočí. Pak uskočí tak aby had narazil do zdi.

Raul

Dante čeka a pak když had zautočí pokusí se vyhnout ale to se mu nepovede.
A ten ho srazí k zemi

Dante 18/20
had 20/20

Boj se slizem

Jen co Sora odhodlaně zaboří do slizu i druhou packu, začne ji stahovat do sebe, čili ona začne mizet. Je na ní vidět trochu strachu, v očích, ale... Každá jiná obyčejná kočka by mňoukala a vřískala, ale ona není jen tak obyčejná kočka...
Poslední záblesk světla na jejích zlatých očích a už je pryč, pohlcená slizem.
"Soro, Soro!"
Dlouho se nozývá, ale pak přeci jenom...
Nic nedělej, jen počkej.
Zastavím se, už už jsem jí chtěla jít na pomoc, a tak tedy počkám.
"Doufám, že víš co děláš... Protože pokud nevíš..."
Napjatě sleduji sliz, který se ke mě začne blížit.
Najednou se zastaví, zřejmě se něco začne dít. Ze slizu se vystrčí malý drápek. Jakmile udělá ve slizu díru, zajiskří elektřina a sliz se rozpadne. Je K.O.
Já mám ale oči jen pro Soru. Leží tam, po tom výkonu, celá vyčerpaná. Ihned k ní vyběhnu, vezmu ji do rukou a sevřu ji v náručí.
"Byla jsi šikovná..."
Kočkodračice zavrní, trochu sebou zamele a začne klidně oddechovat. Usnula.
Podívám se na ni s láskou v očích a pak se rozhlédnu kolem, přičemž začnu přemýšlet, jak se asi dostanu ven. Máme říct "stop" pokud nás porazí, ale my jsme vyhrály...
"Konec, vyhráli jsme..."
Řeknu na zkoušku a čekám, jestli se něco stane.

Ten uder se mě nelíbyl. Máš něco v plánu? Jak porazit kameného hada? Nejlepší by byla voda, nebo kov, ale kde ho teď vzít? pomyslim si a čekám co mě Dante odpoví

Sasha
Jakmile to dořekneš ze slizu vletí do Sory modra energie.


2lvl

nový utok: elektricky utok na lvl 4

Raul

( ja nebudu psat za vaše moltory :D)

Je to místnost a jsou tam jenom zdi.

Zautočíme na něj. Zde sou mé schopnosti jen minimální, je třeba trénovat. Celou dobu se mu budu dívat do mysli a snažit se co nejlíp uhejbat jeho utokum. řekne Dante a pak zaútočí. Dobře, musíme ho zdolat. pomyslim si a Dante znova zaútočí.

Sasha

Jak tam tak sedíš u Sory ozvou se kapky vody a okolo tebe se zdi promnění ve vodu a spadnou. Stojí tam male dveře ktere se otevřou do nějake místnosti poznaš že je to učebna kde stojí Lia a ostatní spolužaci.

Carlos


Tamhle je ta místnost a tam si date boj se svím prvním moltorem . ukaže na dveře ktere se otevřou a ty vejdeš.
Dveře se zavřou a ty se otneš na malem ostrůvku a všude okolo tebe je voda chvíly tam stojíš a pak z vody vyskočí chobotnice je asi tak 6x větší než ty.

Místnost se slizem-- učebna

Jen co to dořeknu, ze slizu najednou vyletí zvláštní modrá energie a vletí do spící Sory.
Najednou vím, co se stalo. Sora má druhý level a umí Elektrický útok na lvl.4...
"Ty moje šikulko!"
Podrbu ji pod krkem a ona i přes to, že spí, zavrní.
Znovu se rozhlédnu kolem, jetli neuvidím nějaký východ. Zřejmě mám štěstí, protože najednou uslyším kapání.
Stěny se začnou roztékat, jako by byly z vody a voda skončí na zemi. Já se snažím vyhnout proudu, nechci být mokrá...
Zůstanou tam jen malé dveře, které se otevřou a je za nimi vidt další místnost. Je to ta, kterou jsme před nějakou chvílí opustily, je tam Lia a ostatní...
Přenám si Soru na jednu ruku a hlavu jí dám na mé rameno.
Sáhnu do vnitřní kapsy mikny a vyndám láhev kofoly, ze které si pořádně zavdám.
"Ňamka..."
Shvám j zět do kapsy, zapnu si mikinu a se Sorou v náručí vyjdu ze dveří k Lie.
"Vyhrály jsme, ale.."
Věnuji pohled Soře.
Čekám, co Lia řekne.

Učebna- První boj
Děkuju.
usměju se na učitelku a vejdu do místnosti. Dveře se za mnou zavřou a já a Kiji se octneme na ostrůvku a všude kolem nás je voda a vynoří se chobotnice asi šestkrát větší než já a asi třikrát větší než Kiji
To není pěkné. Vodu asi moc rád nemáš co ?
Ne, to nemám, ale my si s ním poradíme.
Snad jo.
Ne. My si s ním poradíme.
Dobrá, poradíme si. Drž se ve vzduchu. To by mohla být tvoje výhoda.
Kiji vyletí a drží se tak vysoko, aby na něj nedosáhla chobotnice svými chapadly.
Spací útok a hned potom rychlý útok.
řeknu Kijimu a jen sleduji jeho počínání si v boji.

Sasha
Usměje se a řekne No vítečné :) Ale to vubec nevadí vyčerpání je celkem normální věc .sahne si do kapsy a na Soru položí modrý kamen který se rozáří a Sora začne svílit a zachvily už je vpořadku.
Ted se vratte do kupe a zítra mate volno dnes byl velmi naročný den. Ale pokud by jste měli zítra potřebu cvičit budu tady celý den. řekne a posadí se a čeka na další.

Carlos
tvuj spací utok se povede ale je bílý místo zeleneho. Protože mas spací utok na lvl 1 proto male množství ho neuspalo ale naopak ještě více probudilo. Hned na to tvuj narazový otok do něj narazill a zasahl ho velmi dobře ale chobotnice se hned ohnala a chytla fenixe a potopila se sním až pod vodu dost dlouho se nic nedělo. Pak se z vody vynořil prout ohně a vněm byla ta chobotnice vyletěla z voy přímo vedle tebe a ležela tam bez hnutí a v očích měla křížky ale po fenixovy nebilo ani slichu ani vidu jen malý plamínek který hořel a nepřestaval.

Ostrůvek- Po boji
Spací útok nebyl tak silný, jak jsem čekal a Kijiho snaha se obrátila proti němu a chobotnice jakoby ožila ještě víc. Nestihl jsem Kijiho zadržet a rozletěl se proti chobotici a ta ho potopila pod vodu. Dlouho se nic nedělo, možná to nebyloa tak dlouho, ale pro mě to bylo hodně dlouhé. Rozeběhl jsem se blízko k vodě, abych viděl, co se tam děje. Uslyším a uvdiím z vody nějaký ohnivý výbuch a chobotnice spadne kousek ode mě a ani se nehne.Užuž chci na Kijiho zavolat a na rtech mám úsměv. První vítěztví bylo tak rychlé. Jenže Kiji tam není. Místo něj tam je jen nějaký plamínek.
Kiji....
Nic, Kiji se neozývá.
KIJI
křiknu v duchu.
Tohle není vůbec sranda. Ozvi se.
Pocit prázdnoty v hlavě není vůbec hezký.
Vezmu plamínek do ruky. je mi jedno, jestli mě to popálí, stejně to neucítím. Teď myslím jen a jen na Kijiho.
Kiji, jestli si to ty ozvi se, snad budeš v pořádku.
rychle vběhnu zpátky do učebny. a tam najdu učitelku
Co se stalo mému Kijimu, kde je, proč je z něj jen plamínek, proč, kde je ?
Nejsem smutný, jen trochu zoufalý, protože jsem přišel o něco víc, než kamaráda. Byl něco jako bratr. Sice jsem ho měl krátce, ale začalo se mi líbit mluvení v duchu. Byl to kousek mě. Já jsem ho vytvořil a chci ho zpátky.

Carlos
Lia se na plamínek podíva a zamyslí se a pak vynda kamen moltorů a řekne Kiro pojd ven. Z kamene vyleze zas ta zelená kytka a natahne ruce nad plamínek a řeknepromněna na ohen 4,5 lvl jen co to dořekne a pustí ho Lia vytahne modrý kamen a položího na ohen kamen se rozáří a uzdraví ohen a ten se promění zpatky na fenixe
Promin byl jsem tak vyčerpaný tou vodou že jsem se nedokazal proměnit zpět.
Lia vam pak řekne to same co Sashe.

Místnost


když spatříme s Houkou skleněnou kuličku ihned jsme oba velice opatrní, já řeknu Jaké ta kuličkamůže mít schopnosti? Co myslíš Houkou? aniž by se na mě podíval tak mi myšlenkami řekne TAkže může mích schopnost garvitaci a tím i vlastní váhu, nebo se tato kulička změmí na nějáké tvora, nebo se ta kuička může rozdělit na víc kuličeka a tím nás zasypat, nebo možná dokáže ovládat mysl nepřítele!a já mu řeknu suchým hlasem Taky mě napadly tyto možnosti ale i tak může mít něco co nás nenapadlo podívám se na Houkou a řeknu běž do ní zkusit štouchnout co udělá, máme málo informací houkou se na mě vražedně podívá ale nic neřekne a opatrně do ní štouchne packou

Ardeth

Jen co packou štouchne do kuličky ta se okamžitě začne rozsipaat a zachvily je tam obrovska hromada kuliček ty se potom zvednou do vzduchu a obklíčej Houka a poletují okolo něj.

Učebna
Učitelka se mě nejdřív snaží zbytečně uklidnit. Nepodaří se jí to, podaří se to nejdříve, když se dozvím, že to je jen další Kijiho schopnost.
Omluva se přijímá. Neměl jsem tě do toho vůbec pouštět.
oznámím Kijimu v duchu a poděkuju učitelce a jdu do svého kupé.
Hej, budeme muset ještě hodně zesílit.
křikne na mě v kupé Kiji.
Jo. To vím, ty si teď odpočiň, já si taky odpočinu a potom se tam vrátíme.
řeknu a dám Kijiho do kamene, aby si odpočinul, já si jdu na dvgě hodiny lehnout a potom se vrátím do učebny.
Já a Kiji musíme ještě hodně trénovat. Můžeme zkusit další boj.
zeptám s eučitelky a pustím Kijiho ven.
Tak co, jdem bojovat.
Nestrachuj se. Ještě jednou vyhrajem.

Carlos

Pokud jste si jistý tak tamhle jsou dveře pro 2lvl zapoměla jsem ti říct že už mate 2 lvl a ukaže na dveře.
Jakmile tam vlezete všechno okolo vas ztmavne a pak se rosvítí světlo stojí tam holka mala holka a na čele ma spiralu.Všude okolo te holky proudí elektřina.

Místnost


když se kulička namnoží a začnou kroužit kolem Houkou tak ironicky řeknu JAk nečekané, tohle je všechno co to umí? Houkousleduje děnní kolem sebetakže to umí víc věcí, co myslíš co na to bude účinnkovat? v hlavě si udělám několik simulací na základě informací které zatím mám a řeknu Houkou pokus se vykočit z toho obklíčení, ale bud připraven na vše Houkou přikývne s tím že asi tuší co mám v plánu, a to zjistit jaké to má další schopnosti a hlavně uniknout

Ardeth
Jakmile skočí do místa kde je několik kuliček sami ti unou a Houkou vklidu proskočí ale než něco stačíš udělat už ho znova všechny obkličily.

Druhý boj
Znovu vejdem do místnosti, ale naštěstí tam teď není voda, ale je tam nějaká holka, která je nabitá elektřinou.
Takže elektrická holka. Sice to nebude sranda, ale bude to lepší než proti vodnímu tvorovi.
Jo. Ale my vyhrály i proti vodnímu, takže to nebude problém.
Nepodceňuj soupeře a znovu se drž ve vzduchu. A zkusíme to bezu spacího útoku.
ušklíbnu se a Kiji vyletí do vzduchu.
Plamenomet.
řeknu jen a počkám, jak si Kiji povede.
Hlavně zůstaň ve vzduchu.

Učebna--kupé--učebna

Lia nás se Sorou pochválí, že jsme to zvládly, a vytáhne z kapsy nějaký modrý kámen.
Trochu překvapeně na něj zazírám.
"Co s tím chce jako dělat? Ale faktem je, že tady už mě nepřekvapí nic... Dokonce i kameny tu můžou umět léčit, nejspíš."
Sora na mou poznámku jen ospale pootevře oči, zřejmě se ale nic pro ni důležitého neděje, takže je zase zavře.
Lia na mou kočkodračici ten kámen položí, ta začne svítit, a Sora je najednou v pohodě,
Vyslechnu si to, a přikývnu.
"Chvíly si odpočineme a půjdeme znovu trénovat, co ty na to? Teď už alespoň chápu, jak ty útoky fungují, a že i teď můžeš používat své zvláštní schopnosti... Ale budeš mě muset více poslouchat."
Kočkodračice si stále hoví v mém náručí, a zavrní.
"Souhlasím, potřebuji trénink... S těmi schopnostmi: tos netušila? To jsou v podstatě moje útoky... A to poslouchání... Mno, uvidíme, nakolik se mi to bude zdát účelné."
Když dorazíme do kupé, Sora samolibě máchne ocasem a rozvalí se na jedno sedadlo, já se rozvalím na druhé. Na krásné tři hodiny obě usneme...

Trochu Soru poškrábu v kožíšku, aby věděla, že se má probudit. Vezmu ji a dám si ji na rameno, stále ale dávám pozor, aby nespadla, kdyby byla moc ospalá; to už ale Sora dávno procitla, drží se mi drápky za mikinu na rameni, a s majestátním výrazem se rozhlíží po okolí.
Dojdu do učebny, kde by stále měla být Lia a zeptám se jí na další trénink.

Sasha

Jen ukaže prstem na dveře. Vejdeš tam a tam je kytara se spiralou na boku .

Carlos

Fenix se promění v ohen a narazí do te holky ta odletí a praští sebo do zdi pak jen vystřelí elektrickej proud do fenixe

Holka 22/25
Fenix 18/22

Boj

když se kuličky přesunou zase na Houkou tak na něj zavolám Zkus jich co nejvíc pochytat do svých ocasů, uvidíme co udělájí Houkou se na mě podívá stylem "co to jako vymýšlíš?" ale vůbec nic neřeknea začne to dělat

Ardeth
Jen co se pokusíš nějakou chytit hned uletí. a pak se zase vratí.

,, Tak a teď se ukáže jak je odolnej." Vetři se mu do mysli a potom použij kousnutí." Dante přykývne. Pokusím se o to, na kámen je dobrej vodní útok, ale tomu my nevládneme, ještě můžeme škrábat, ale jak myslíš. odpoví a zaútočí.

Raul
Jakmile se pokusí mu nabourat do myslí onix ti to nedovolí. Pak se pokusíš ho kousnout.Když se zakousneš nic se nestane had se jen na tebe opdíva a svím ocasem tě schodí.


had 20/20
Dante 12/20

Boj
Holka sice dostane zásah plamenometem, ale vrátí to Kijimu elektrickým proudem.
Hej. Příště se tomu elektrickému proudu musíš vyhnout.
To není zase tak lehké.
Jo já vím. Zkus znova plamenomet, ale dávej pozor na její protiútok.
řeknu Kijimu a čekám, jak se mu to podaří.

Carlos
Ani by něco fenix stihl holka mavne prstem a fenix se promění v malou skleničku s vodou.
Mma skvělí napad i když mě proměnil v skleničkua mam nevýhodu tak to použijeme proti ní. Polovinu skleničky vystříkam na ní tak aby nas propojoval. Voda vede elektřinu takže vletí do mě. Vodě elektřina nevadí ale když použiju trochu ohně což teda newím jestli budu v teto formě umět. Ale prostě až vemě bude ta elektřina zvíšim jí co nejvíc pak do ní vpustím ohen a pošlu jí přes ten proud zpetným chodem. Co myslíš mužu to zkusit? Nebo maš leší plan?

Boj
Holka poměnila Kijiho na skleničku, ale ten hned měl plán, jak toho využít.
Dobrá.Můžeme to zkusit, ale to vyjde jen za předpolkadu, že ta holka bude tak blbá a zaútočí elektřinou.
pošlu Kijimu a nechám ho jednat.
Snad půjdeš proměnit zpátky. Já chtěl fénixe, ne skleničku.

No tak, co se stalo? Nepustil mě do svojí mysli. Tak zkus škrábání. ( další útok )

Raul
Ani ten neuspějě.

Tak zkus plamenomet. Dobrá. Zkusit se musí všechno odpoví a zaútočí na něj.

Místnost s kytarou

Lia jen ukázala prstem na jiné dveře než ty předchozí.
Přikývnu jako na poděkování a podívám se na kočkodračici.
Ta samolibě přivře oči a zavrní.
"Neboj, jednoho jsme už porazili, a že to bylo zatraceně těžké..."
Usměji se na ni a podrbu ji na kožíšku na hlavě, na což odpoví rozpustilým chňapnutím tlapky do vzduchu těsně vedle mé ruky.
Jen se zasměji, otevřu dveře, a vejdu...
Uvnitř na nás čeká kytara. Kdyby tohle nebyla tréninková místnost, myslela bych si, že si z nás někdo vystřelil, ale...
Kytara měla na boku spirálu. Moltor.
Hmmm... Zvláštní soupeř... Každopádně někdo, komu mohou mé drápky uškodit.
Sora si jakoby nic olízne tlapku.
"Jo, ale nepodceňuj ji... I taková kytara umí přinejmenším zmlátit... A podle toho, že je to nástroj, soudím, že její zbraní bude zvuk... To pro tebe není dobré..."
Kočkodračice se na mě podívá ve stylu: ,A proč ne?´
"Mno, pokud půjde třeba o hlasitost zvuku, bude to náročné, ty máš citlivý sluch... Naštěstí mě ale napadá způsob, jak tenhle problém vyřešit."
Povzbudivě se na ni usměji.
Dobře.
Kočkodračice se zvedne na všechny čtyři, trošku se zavlní a seskočí z mého ramene, roztáhne křídla a už plachtí ve vzduchu.
Co chceš, abych udělala?
"Hmmm... Prostě zaútoč."
Kočkodračice přikývne a začne Elektrickým útokem.

Carlos

Sklenička spustí proud vody na t holku ta protože je scela obklopena elektřinou jen stojí .A elektřina pomocí vody projde do skleničky se sklenička pokusí vytvořit ohýnek ten se povede a smícha se z vodou a elktřinou pak jí 3x zvětší a pošle jí zpět.
To se bezvadně povede a holku to sestřelí takovou ránou že odletí až ke zdi

sklenička 15/15 HP
holka 2/25HP

holka se pomalu postaví na nohy a pustí do skleničky proud energie ta skleničku obklopí a když energie zmizí sklenička tam leží zničená a vedle ní leží fenix

fenix 0/15
holka0/25

Raul
Plameny se od něj odrazí a nic neudělají ale ty si všimneš že onix ma na sobě nějakou prasklinu možna to je jeho slabina.
Sasha
Jakmile kočko dračice pustí elektrický proud do kytary ten se jen sveze po kytaře jako po hromosvodu.

Teprve teď si všimnu pozorně hada. Dante, možná sem na to přišel, vydíš tu plastickou hm,otu na jeho těle? Zkus zautočit na tu, třeba je to jeho slabina. Dante se na něj pozorně podívá a zamrká všema třema očima. Ano, už to taky vydím, zkusit se musí všechno. odpoví Dante a zautočí škrábavým utokem na to plastický místo na hadově těle.

Raul
Dante se zaboří scela přesně do praskliny a to onixe dost srazí k zemi.
Ten však pocvíly zautočí kameným utokem který celeho danteho zavalí.

dante12/20
onix 10/20 ubral si 10 hp

Místnost- kytara

Sledujeme, jak se proud svezl po kytaře dolů. Nijak jí to neublížilo...
"Funguje jako hromosvod... Ale ještě nezaútočila."
Kočkodračice na mě otočí hlavu a obdaří mě pohledem svých hezkých zlatých očí. Sála z nich teplo a vnitřní jistota, moje kočkodračice je tak neochvějně sebejistá...
"Co chceš, abych udělala?"
Usměji se na Soru, která šibalsky přimhouří oči a plynulým nonšalantním pohybem otočí hlavu zpět ke kytaře.
"Hmmm... Můžeš tedy používat i ty ostatní útoky, co nám řekla ta kytka?"
Kočkodračice se na mě už neobrátí, jen pomalu máchá křídly, aby se nadnášela, a ocas se jí mrská ze strany na stranu, jako náznak vzrušení a nervozity.
"Nevím, ale myslím, že ano... Co chceš dělat jiného, než to zkusit?"
Sora má pravdu. Ano, musíme to vyzkoušet, protože jinak se to nedozvíme. Je moc chytrá...
"Dobře, máš pravdu... Ty moje chytrá kočičko!"
Z hlasu je mi poznat, že bych ji pohladila, kdybych na ni ze svého místa dosáhla, a Sora, která velice dobře vnímá mé pocity, v odpověď zavrní.
"Oukej... Takže, co by sis představovala?"
Ani to pro mě není těžké vymyslet... Taková škála útoků, co bych chtěla vyzkoušet...
"Mno, vzhldeem k tomu, že chceme vyzkoušet, jestli se něco stane, a proto by to měl být nejlépe útok, aby to tebe nemohlo omylem poškodit, tak zkus..."
Chvíli se zamyslím, kočkodračice vyzývavě zaškube ušima.
Usměji se nad jejím počínáním.
"Psychický útok!"
Sora dlouze máchne ocasem na znamení, že rozumí, a pokusí se jít na věc.

Sleduju jak je utok uspěšný. Výborně, povedlo se, teď ho ještě dorazit a máme vyhráno. Ještě vyhrát. Zkusíme ještě jednou plamenomet? Myslíš přesně na to na co myslim já. Dobře tak plamenomet. Dante otočí hlavu na plastickou hmotu a spustí na ní plamenomet.Pokud se to nepovede, tak hned zkus škrábnutí, nebo kousnutí Jistě. ( pokud se utok nepovede, tak ho škrábne, popřípadě kousne. Záleží na tom co bede lepším výsledkem v utoku. )

Raul
Než se stihnete domluvit onix odhodí daneho svím ocasem Dante si vša stoupne a zautočí plamenem přímo do rány jakmile to uděla celý onix se rozpadne a místo něj jsou tam pouz jen bublinky .

Sasha
Tvuj utok se bohužel nepovede protože tento utok je na 1lvl v tu ranu se kytara itočí a zabrnká strunama to tvojí kočko dračici zmate. Pak kytara vyskočí a praští hlavičkou do kočkodračice.

Sora 13/25
kytara 25/25

Po boji
Kijimu se plán povede, ale ta holka se ještě postaví a znovu zaútočí. To způsobí velký výbuch, po kterém vidím rozbitou skleničku a vedle něj Kijiho a holka je taky neschopná dalšího boje, takže remíza.
Byl jsi dobrý, Kiji.
neodpovídá, ale co se dá čekat, po takovémto souboji, kde musel využít všechny svoje schopnosti. Vezmu ho do náruče a vynesu ven z místnosti, kde by pořád měla stát učitelka.
Půjde nějak vyléčit ?
zeptám se a počkám, co s tím udělá. Potom Kijiho vrátím do kamene a jdu zpátky do svého pokoje, kde brzo usnu.

Carlos

Jakmile se Lia pokusí dat nad Kijiho kamen kamen nic neuděla To je divne nejde vylečit . Pak vytahne svuj kamen a zněj vyletí ta holka s kterou jste bojovali
Angi co si do něj udělala za utok ? a ona jen odpoví Energetický utok možna že se smíchal stím utokem co do mě udělal on a něco se stalo. Hm divne asi by si ho měl odnest na ošetřovnu ta je na konci vlaku.

Ráno
Vítězoslavně se usměji, když zapnu rádio. Mluví tam, jak jinak, o Moltorech. A jelikož mi před pár dny bylo čtrnáct, brzy budu mít svého Moltora!
Rukou si prohrábnu krátké modré vlasy a aniž bych se zdržovala zíráním do zrcadla se převléknu. Hřebenem projedu vlasy jen párkrát, a zároveň se obouvám bez použití rukou. Že by to bylo nějak zvlášť lehké se říct vážně nedá.
Do batohu hodím hřeben a rychle ho zipem zavřu. Přehodím si ho jen přes jedno rameno, nechci vypadat jako prvňáček. Nohou rozrazím dveře a víceméně vycouvám, ještě zároveň totiž kontroluji, zda jsem nezapomněla něco zásadního. Zdá se, že ne.
Otočím se právě včas, abych nedělala kotrmelce dolů po schodech. Nebo spíš salta? To nevím, v tělocviku mám co dělat, abych nepropadla. Jinak mám ty kroky přesně odměřené, poznala bych to i poslepu. I kdybych neuměla počítat, prostě vím, kdy se mám otočit.
Ze schodů víceméně seskáču, vždy mi to přišlo mnohem rychlejší než sebíhat.
Schody vedou do chodby hned vedle kuchyně.
Napiju se a v lednici si najdu kousek čokolády. Samozřejmě, že ten nezůstane dlouho nedotčený. Do batohu si ještě přihodím jablko, co jiného mám asi tak ty dvě hodiny dělat, že.
Na stole leží jako vždy hromada papírů. Popadnu jeden čistý a začnu svým úžasným rukopisem psát:
Mami, tati,
tak já teda jdu. Mějte se tu kráááásně a nezapomeňte na mě - za přibližně ten měsíc mě tu máte zpátky. I kdyby jen na jeden den.
Vaše Yuki
P.S.: kopii dopisu z té akademie přiložím POD tenhle dopis. Zkuste ho ztratit až po přečtení..

Dopis i kopii dopisu ze školy připnu magnetem ve tvaru berušky na lednici. Ještě jednou se napiju a vyrazím z domu.

Garáž, cesta
V naší garáži si vezmu kolo. Od Začátečního bydlíme celkem daleko a už je něco po dvanácté hodině. Budu mít vážně velké štěstí, když to stihnu.
Na kole sice nejezdím nijak zvlášť dobře, jakýkoli druh sportu je pro mě děsivě vysilující, ale lepší než pěškobus.
Batoh dám kousek za mě a šlápnu do pedálů.

Vždy přibližně po kilometru se zastavím a trochu se napiju. Já vážně nesnáším sportování, a tohle je děsný.

Vlakové nádraží, vlak
Nakonec se mi povede dojet až na nádraží. Hodiny ukazují něco málo před první hodinou odpolední. "Ustájím" si kolo a zamknu ho. Možná, že už se pro něj nikdy nevrátím - ostatně, je poměrně staré a opotřebované, doma mám i jedno novější. Ale právě z tohohle důvodu jsem si vzala to starší.
Na nástupiště dojdu mezi posledními, hodiny ukazují 13.04. Všimnu si velké skupinky dětí a tak mezi ně "nenápadně" vetřu. Chvíli na to zjistím, že jsem učinila správně.
Páni pomyslím si, když uvidím jeho Moltora. Je to sice jen malá vlašťovka, ale je mi jasné, že musí být neuvěřitelně silná. Což také dokáže tím, že je zvedne pohledem do vzduchu.
Udělala to jen pohledem..

Chvíli poté nastoupíme do vlaku. Sednu si trochu víc mimo, jsem unavená z cesty sem a momentálně mám takovou divnou náladu.. Však to znáte.

Večer jdu spát

Další den
Probudím se mezi prvními. Doploužím se do kupé, kde si máme vytvořit mlhu. Sednu si do jedné ze zadních lavic, jsem na to zvyklá z normální školy - a navíc je to tam nenápadnější. Do ruky vezmu napřed knihu a zběžně ji prolistuji.
Chvíli poté přijde ředitel s jednou dívkou a mužem. Představí nám je a pak on a dívka odejdou, zbude tu jen Jonas.
Otevřu si knihu na straně 105 a přečtu si text. Čtu rychle, jsem jedna z prvních, kdo to má přečtené.
Vezmu kámen do ruky a začnu ho rozmačkávat. Až tak moc se mi to nedaří, nemám moc velkou sílu. Tělo mi začne zářit světlounce růžovou barvou. A vzápětí kolem mě šlehají plameny, především růžové barvy.
,,Uch.." zamumlám, když se z kamene stane sliz. Nechutné. Přesto to s nechutí držím dál, a sleduji, jak se kolem mě tvoří štít.
Když se probudím, je kolem mě růžová mlhovina, podobná barvě toho záření (snad neva, že jsem si jí sama vymyslela).

Pak se jde na oběd. Nejím moc, vlastně ani nemám hlad. Jsem děsně nedočkavá na svého Moltora, a tak mu zatím vymýšlím podobu.

Znovu vejdu do učebny a posadím se na to samé místo. Opatrně si prohlédnu žlutý kámen a dle pokynů přečtu strany 106 a 107.
Batoh položím na zem vedle sebe, jinak bych snad nic kovového či železného mít neměla. Kameny vezmu do rukou dle návodu a praštím jimi o sebe. Všimnu si pár jisker, ale pak už jsem v bílé místnosti s mojí mlhovinou. Vznášíme se.
Pak si začnu představovat, jak vzniká můj Moltor.
Žlutý kámen se o něco zvětší a pak pukne. Zatímco v mysli odstraňuji kousky skořápek, objevuje se pomalu malý tvor. Jako první jdou vidět maličká černá kopýtka, načež pomalu vznikají nožky. Jsou pokryté stříbrnou srstí. Chvíli po nich začne vznikat i bříško, kde je srst o něco světlejší. Pak kraťoučký ocásek. Hřbet je jemně prohnutý. Krk je krátký, k tělu přiměřený. Hlava je malá, se zlatýma očima a srdíčkově vykrojenýma ušima. Je to malá gazela, dosahující asi půl metru.

Když otevřu oči, všimnu si, že je venku tma. Naproti mě je ta gazela.
,,Ahoj.." pozdravím ji.
,,Co kdyby ses jmenovala Amber?" zeptám se jí s lehkým úsměvem.

Pak jdu, stejně jako ostatní, do vedlejší místnosti, kde je Lia.

Popis:
Krátké sestříhané modré vlasy, velké šedé oči. Je poměrně malá, se stále ještě dětským tělem. Oblečená je v riflích a hnědém triku.

Výborná práce Dante. Dante ke mě dojde a sedne si k mým nohám. Popravdě sem rád že ten boj zkončil, příště si pořádně prohlédneme svého nepřítele a pak teprve zvolíme jak na něj zautočit. Taky to tak vydim. Měl by sis odpočinout a nabrat síly před dalšim treninkem. Jistě. Ale jak odsud ven? Nebo bude snad následovat další souboj? Netušim. rozhlídnu se kolem jestly neuvydim východ nebo cestu někam pryč z tohodle místa.

Lidi moc se omlouvam ale pokud si to pamatujete tak mi napište co vašim moltorum řekla ta kytka jaký maj schopnosti a na kolikatem lvl:D dík


Ashiko
Lia se na tebe podíva a usměje se a řekne Nadherná gazela . Tamhle maš dveře a tam tě čeka první souboj. Hodně štěstí.ne a ukaže na dveře.


Raul

Dante ma 2 lvl a plamenomet na lvl4
V zapětí se před vama objěví dveře.

Ukážu na dveře. Hele dveře, snad to je východ. Dante se podívá na dveře. Myslím že ano. Cítím že se něco děje. Podívám se na Danteho. Třetí oko mu začne fialově zářit. Co se stalo? Doufám že ti to neubližuje. Dante se postavý a podívá se na mě. Nemyslím, cítim se sylnější, můj plamen ten plamen ve mě je mocnější a žhavější než předtím. celkově sem zesílil. Ten trenink mi prospěl. řekne a pak se protáhne a jde směrem ke dveřím. Pojďme, jinak můžou taky zmizet, nebo tady chceme zůstat na trvalo? Ne, jdeme. Jdu ke dveřím a projdu jimy spolu s Dantem po boku.

Ashiko dodatek.
Ještě před tím než tě pošle do místnosti k gazele přiběhne kytka a položí ruce na gazelu a řekneVětrná smršt, Rychlý utok, neviditelnost, teleportace vše na lvl1

Místnost s bojem
,,Díky," pousměji se na Liu.
Půjdem, Amber? zeptám se jí opatrně v hlavě.
Jistěže ano odpoví mi klidně.
Vejdeme do místnosti.
Neviditelnost.. pomyslím si. Lepší bude být připravený předem.

Yukirin
(Ty si četla všechny příspěvky ? Že víš o všem co se stalo o tom ptakovy atd.)

Vejdeš tam a před tebou tam stojí jaka si mala myš a jen stojí.

Boj, boj, BOJ!
Myš? Jen myš? Zamračím se. Tohle se mi nechce líbit.
Taky se mi to nezdá.. přidá se Amber.
Zkus větrnou smršť řeknu opatrně a hledám háček v tom všem. Kde je vůbec majitel toho Moltora?
Hele, vy nás nevlastníte odfrkne si Amber, načež se jen usměji.
Tak do toho. Ukaž, že jsi nejlepší povzbudím stříbrnou gazelku.

Yukirin
Gazela se rozeběhne proti myši a zautočí rychlým utokem myš to zraní.
Myš ti na to odpoví rychlým utokem a gazelu tež zraní.

myš 16/20HP
gazela16/20 HP

Vlak
Co... Cože... jak nejde vyléčit... co se s ním stalo..
Začnu panikařit a potom se rychle rozeběhnu na konec vlaku, kde by měla být ošetřovna.
No tak, Kiji... Prober se.. Vstávej... tohle není žádná sranda.
Doběhnu do ošetřovny a najdu tam někoho, komu bych mohl Kijiho předat.
Musíte mi pomc. Kiji nechce vsát, bojoval a na konci boej omdlel.

Boj s kytarou

Sořin útok se nepovede, jak jinak, co by člověk čekal od prvního levelu...
Kytara zabrnká strunami, ačkoliv není nikdo, kdo by na ni hrál.
"Dávej pozor!"
Kočkodračice je ale zmatená a proto se nevyhne, když ji kytara praští po hlavě.
Zamračím se. Proč všichni tihle moltoři umí lítat bez křídel? To jsem je potom Soře vůbec nemusela dělat...
Kočkodračice vztekle zaprská.
"Pitomá kytara! Zmátla mě!"
Já rychle promýšlím další krok, pak si ale všimnu toho, že kytara se už nedotýká země, takže teoreticky...
"Zkus znovu Elektrický útok! Ale rychle!"
Blíže to nevysvětlím, kočkodračice ale naštěstí souhlasně zafuní a provede, co po ní požaduji. Kytara by neměla stihnout vrátit se na zem...

Yukirin
Bohužel tve gazele moc neviditelnost nejde takže pochvily už je zase vydět.
Když si všimnete myši a ty na ní pošleš větrnou smršt . Ta jí odhodí do dalky ale myši se to nelíbý a vykřikne Napodobovací utok a v tu ranu gazelu odhodí větrná smršt
Gazela 16/20 HP
myš 14/20 HP

Boj
,,Amberko!" vyjeknu vyděšeně, když jí to odhodí.
Zkus ten rychlý útok.. A pak hned teleportaci a neviditelnost.. snažím se vymyslet jakous takous strategii.
Pokusím se, ale jak to dopadne.. Netuším odpoví Amber a začne s tím, co jsem jí řekla.

Sasha
Tvuj elektrický utok kytaru zasahne ale nic neudělá.

Yukirin
Rychlý utok se povede ale když se snaží přemístit myš jí zasahne proudem ohně .

gazela 12/20HP
myš 12/20HP

Boj
Tentokrát se ovládnu a nezakřičím.
Jsi v pohodě..? zeptám se opatrně Amberky.
Žiju.. odpoví Amber mnohoznačně.
Fajn.. A co to zkusit takhle: neviditelnost, rychle větrná smršť a teleportace? zkusím další taktiku. Uvidíme, jak dopadne tentokrát. Snad lépe než ta minulá.

Místnost s kytarou

Elektrický útok zase zasáhne, ale nic neudělá.
"Já nevím..."
Postěžuji si Soře.
"Vyzkoušeli jsme už téměř všechny tvé útoky, ale ani jeden nepůsobí..."
Kočkodračice, vznášíc se ve vzduchu, vylétne až ka stropu, aby na ni kytara tak snadno nedosáhla.
"Zbývá ještě nějaký útok, který jsme nepoužily?"
"Mno, teď už jen přeměňovací... Ale to je lvl. 1... A nebo můžeš zaútočit drápy..."
Zamyslím se, a pomyslím si, že tohle rozhodně není soupeř pro naši úroveň.
"Ok, tak to zkusíme."
Sora se připraví.
"Buď ale opatrná, prosím..."
"Neboj, budu."
Slíbí, vznáši se kousíček pod stropem, aby stačila uhnout, a pokusí se o Přeměnu.
Terpve pokud je úspěšná, bude útočit.... Ten pokyn jí ale zadám já, až uvidím, jak to dopadne.

Yukirin

Neviditelnost se povede ale myš vykřikne napodobovací utok a hned se zneviditelni taky.

Sasha

Soře se to povede a začne svítit a pak jen řekne Na co se mam proměnit ?

Boj
Šílený. Copak ta myš neumí něco jiného? ptám se sebe i Amber.
Nejspíš ne odfrkne si Amby.
Budem muset počkat, až se zviditelní.. Takže nic nedělej, ani teleportaci.. zkusím další taktiku. Už teď mi ale začíná být jasné, že to nevyjde.
Hm, nebo tu teleportaci zkus. Ale dej si pozor, ať jsi pořád neviditelná. A kdybys cítila, že jsi u ní, zkus větrnou smršť kecám si v hlavě dál, v naději, že tohle vyjde.
Fajn, pokusím se odsouhlasí Amby.

Tak budem pokračovat.
.... Holky musíme dokončit ten boj.

Boj s kytarou

Soře se to zjevně povede.
"Proměnit? Můžeš se proměnit na cokoliv?"
"Řekla bych, že ano..."
"Páni! To je ale dobrý útok!"
Chvíli se zamyslím.
"Mno, myslím, že proti kytaře, která je ze dřeva, bude nejlepší oheň ne?"
Řeknu tak trochu mudrlantsky.
Soře to ale zjevně nevadí.
"Myslíš, že když se proměníš v draka, budeš moct chrlit oheň?"
"Nevím, takže to asi budeme muset zkusit, ne?"
Přemýšlím jen kratičkou chvíli, chci vidět, co se stane.
"Zkus to!"
Počkám, až se Sora promění, a pak, jak jsme domluvené, zkusí na nepřítele chrlit oheň, pokud to půjde.

Sasha

Tvoje proměna se povede drak celou kytaru zapalí a ta schoří,


Sora mam lvl 2

Sasha

Pardon 3 lvl a u proměny lvl2

Yukirin

Tvuj plan se jako zazrakem povede přemístí se a takovou silou zautočí že se myš zničí.


přemistování 2lvl, neviditelnost2 combat 2

Konec boje
,,Jo, jo, JO!" vykřiknu pro změnu nahlas, když se nám povede boj. SUPER!
Byla jsi úžasná! dodám ještě pro Amby a moc dobře vím, že je to pravda.
Já vím odpoví mi náležitě pyšně a já se jen zasměju.
Tak půjdem, ne? zeptám se jí a dívám se po nějakých dveří.
Přesně, co nejrychleji odsud! odsouhlasí Amby a přemístí se mi rovnou do náruče.