Andor.cz - online Dračí doupě

Slovo na úvod

Píše se 41. milénium. Po více než sto staletí sedí Císař nehybně na zlatém trůnu Terry. Je pánem lidstva, živoucím bohem a pánem milionů světů. O Vánocích (přičemž si vlastně ani nikdo nepamatuje, proč se tomu svátku takhle říká) nosí také dětem (a dospělým) dárky, coby entita zvaná Vánoční Císařík. Život ve 41. miléniu je prakticky nanic – jediná naděje, světlo na konci každého roku, jsou pro miliardy miliard duší právě Vánoční svátky. Svátky, kdy mohou Vánočního Císaříka požádat formou dopísku, jež donesou do eklesiarchálních kaplí, prakticky o cokoli. Je jedno, že nakonec obvykle dostanou jen modlitební knížku, nebo nové patrony do zbraní. (V případě gardistů dostanou dvojnásobný příděl tuřínu) – jde přeci o ten fakt, že je možné Císaříka formou této sepsané modlitbičky požádat. (Případné zklamání při rozbalování dárků pod stromečkem lze přičíst nedostatečné víře!)

Vánoční Císařík je jedna z mála pák, jež mohou inkvizitoři a jiní bojovníci Impéria, uplatnit proti zrádcům, jež se dali na cestu Chaosu. Jediná zmínka o něm přiměje bývalé loajalisty, nyní ve službách temných sil, plakat a rvát si vlasy. Chaos totiž… Vánoce nemá. A to hlavně proto, že všichni vědí, jak moc Vánoční Císařík na lidi, jež se mu neklaní, prdí.
Tito lidé, kteří se dali k Chaosu mnohdy s vyhlídkami na lepší zítřky, přišli i o tohle světýlko na konci každého strastiplného roku. Poháněni velkou nenávistí vůči všemi imperiálnímu… vlastně vůči úplně všemu, vědí, že jejich prosby nebudou nikdy vyslyšeny. Ať se už jedná o nové Lego Mechanicus, či plyšového poníka.

Vše se má ale změnit. Obrovská warpová bouře nad planetou Bethlemos v segmentu Bibble, dává tušit předpovězenému příchodu nového mesiáše Chaosu. Tradičním místem určení všech takových příchodů jsou chlévy a stáje všeho druhu, takže i náš malý mesiáš se narodil v jednom takovém chlívku. Nebo se tam nenarodil, ale našel. Protože vzhledem k absenci jakéhokoli rodiče bychom museli věřit, že se narodil oslu, který tam bydlí. Z absolutního nedostatku jakéhokoli lepšího jména (a jistým postranním důvodům, jež zde nemůžeme z důvodu solidarity k mladším a méně zkušeným hráčům uvést) dostal tento zachránce v plíně jméno Horus. Z celého Warpu se scházejí démoni, kultisté, choseni a jiná pakáž, aby svého nového vyvoleného uctili a přinesli mu dary. (hlavně tedy lebky a krev… ale máme tady i nějaké to kadidlo, ovčí rouno… a tak)

Císaři a jeho služebníkům se ale ukradení monopolu na Vánoční svátky rozhodně nelíbí. Po vzoru historického krále Heroda i on vysílá své nejelitnější válečníky, aby malého Hora, jehož největší starostí je nyní spaní, kakání a mlíko, zneškodnili.
(Co na tom, že dárky začne nosit až za pár desítek až stovek let? Řešit se to musí nyní!)

Tak trošku předvánoční dárek
~Mára Krutor~

Vydal ses tedy na cestu, na jejímž konci tě čeká tvůj nový mesiáš a obnovitel Vánoc. Samozřejmě, že by ses na místo, kde se s nejvyšší pravděpodobností pseudoprimarcha vykulil mohl vydat nějakým z hezky nazdobených vozítek Chaosu, nicméně byl z nějakého naprosto nemožného důvodu vydán edikt, který podporuje pěší poutě k Chlévu. Prý "je to zdravé, tradiční - a kometa vás povede."

To celé by bylo samozřejmě velice hezké - až na drobný fakt, že při warpové bouři, která zuří nad planetou, komety lítají sem a tam, jako míček na squashi. Najít tu správnou nejen že by byl kumšt, ale pravděpodobně by to bylo taky naprosto nemožné. Na vedení kometou ses rozhodl se zčásti vykašlat poté, co jsi zahlédl malou trafiku na rohu. Velká cedule "prodáváme turistické mapy tohoto světa!" byla příliš lákavá na to, abys nabídky nevyužil. I přes to, že plíny, které neseš, jsou z toho druhu zboží, jež se nemůže nijak zkazit - chtěl bys tam být co nejdříve. Teď jsi sám, za městem, kdes mapu koupil.
Nutno podotknout, že je velmi nepřesná a obsahuje mnoho bílých míst s nápisy typu "Tady žijí lvi".

Rozhodneš se papír trošku blíže prozkoumat, takže usedáš na nejbližší kámen a hledáš správné město a nejschůdnější cestu. Protože se jedná o zdevastovaný zemědělský svět na periférii impéria, je tady plno polí, chlévů a taktéž bývalých JZD, jako pozůstatek z doby velkého temna. Nebo dlouhé tmy... kýho šlaka, jak tomu nakonec říkají.

Chvíli jen tak sedíš, když vtom tvé citlivé smysly zaregistrují značný průtrh v immateriu přediva vesmíru okolo tebe. Samozřejmě bys nemusel být nadaný mág s občasnými velkými ambicemi, aby ses mohl podívat nad sebe a zjistit, že dolů, směrem k tobě, něco padá. Jedná se o kapsli záchranného modulu. Warpové bouře si vybírají daně na rozličných plavidlech - a to, ze kterého kapsle pochází, je už pravděpodobně kaput.

A tys mohl být taky, kdyby ten modul spadl jen o pár metrů blíže. Společně s hzlasitým "křach" se zvedne obrovský oblak prachu. Do oblečení ti lehce bubnují desítky malých kamínků, odhozených nárazem. Dle symbolů a emblémů se jedná o výrobek z Impéria. Vzhledem k tomu, že jsou skoro všechny mimořádné šunty, ten uvnitř, ať už je to kdokoli, může děkovat osudu, že přežil. Pokud přežil. Proud tichých, tlumených nadávek, dává tušit, že ano.

Ještě jedno, o poznání tišší prásknutí, které zní jako kopanec do dveří a záchranná kapsle se otevírá. Ven se vyvalí dým.
"No tohle..."
Nevěřícně a trochu pohoršeně prohlásí obrys člověka v kouři.
Když se mlha rozplyne, hledíš na dívčí postavu, oblečenou do bílých šortek a tyrkysového letního trika. Její oblečení ladí se stejně bílými vlasy, na mnoha místech probarvenými odspodu tyrkysovými prameny. Je od pohledu nezdravě vyhublá, krátký oděv odhaluje kostnaté nohy a ruce. Pod očima má nápadné tmavé kruhy, které plynule přecházejí v propadlé tváře. Zezadu z hlavy ji trčí několik drobňoučkých káblíků a konektorů.
Imperiální psyker v celé své... těžko říct, zda kráse. Zdá se, že tě zatím neregistruje, spíše si prohlíží bezútěšnou pustinu okolo.

"Měla jsem se rekreovat a zatím jsem... Jé... dobrý den?"
Tak tě asi už zaregistrovala.

Půjdem spolu do betléma, důdlaj, důdlaj a tak dál...

Život není pohádka a to ani o blížících se vánocích. Po pravdě vánoce a pohoda... zkrátka někdy mám pocit, že to jde spolu míchat asi tak, jako palestince s židy, neonacisty s romským etnikem a arabské národnosti s leteckým průmyslem. Ruku na srdce, kdo z nás spíše necítí adventní slavnostní chvíle jako terror, kdy se na něj řítí, obvláště ve škole, vše, na co se celý rok tak úspěšně vykašlával?

No já jsem se evidentně vykašlal na studium chaosích znamení, které je mimochodem asi tak komplikovaná, jako odlišení specializovaných hoperských pozdravů od následků dětské obrny. Ono se to mocnostem warpu řekne, následuj kometu, ale kterou? Jedna možná vede do betléma, druhá zase dává znamení poutníkům, že v nedalekém Kiku je sleva na hadry a tak to jde do nekonečna. Nezbývá než si vzdychnout a zoufat si.

To je celý on! Přitom by bylo prosté si připustit, že tam nahoře kdesi to ty trapácké síly warpu zase zmršily a budou to mršit do té doby, dokud tam nebudou mít řádné vedení. Někoho se zkušenostmi, mocí, charismatem, dobrým rodokmenem a image - který dává svodům chaosu úplně nový rozměr! No a při vší skromnosti, já jsem na to ten Nejllepší!

S rezignací se posadím na nejbližší šutr. Útlé údy - jejichž vychrtlost mnou místy opravdu prostupuje už jsou beztak unavené. Ne, nestěžuji si. Zdraví mám pevné, pevně v tahu... ale to není požehnáním nurgleho, ale císařem a jeho vírou. Kdybych totiž měl štěstí a žil bych v nějakém normálním koncentráku, vyhlazovacím táboře, nebo ze mě udělali rovnou arcoflagelanta... neměl bych tolik jizev na těle i duši, jako po vyrůstání s Mírou a tím malým ďáblem Dominikou. Další dlouhý vzdech. Unaveně odrhnu dlouhé a... asi navždy poničené vlasy s úžasně nurglovitým mastným zjevem. Hlavu beru do dlaní, nějak nevím co dál. Zeptat se tu ani není koho...

Samozřejmě by nebyl absolutně žádný problém lusknout prsty a nechat všechny ty blbé přebytečné komety explodovat. Je o otázka pár minut, cviku a správné práci s prsty... ale no... ono... chci říct, že ve své moudrosti mi je jasné, že je to další zkouška chaosu a dalším cestujícím a hlavně podřadným pohůnkům to nehodlám vůbec ulehčovat. Navíc... věšet tam ty blbá hvězdná tělesa zpátky by byl fakt opruz.

Ve formě malého zázraku můj pohled zavítá na menší trafiku? Taky by to mohl být poměrně provizorní chrám zla, dle různých suvenýrů co tam nabízejí. Neváhám a po chvilce hledání drobných - protože vyšších bankovek hotovosti se mi nedostává - získávám mapu! Byl jsem v pokušení koupit si leporelo "Vyplň si sám" nic méně můj rozpočet na uctění navrátivšího Hora je omezený.

Jak záhy zjišťuji vůbec to nevadí. Mapa je totiž vyvedena v podobném duchu. Zprvu mě bílá místa a nápisy o lvech zneklidňovaly, koneckonců vize a znamení o zoologické zahradě neříkaly ani slovo, ale po chvíli mi to došlo. Tu mapu si taky můžu sám vyplnit! Radost z téhle informace byla tak velká, že jsem se plácl přes kapsu a asi za dvacku si koupil tužku na dokreslení s huňatým čímsi na konci.

Je to huňaté no a líbí se mi to! Navíc pokud to trochu stáhnu s gumičkou a nechám nahoře bujet... trochu to bude připomínat Abadona. Snad... snad by ho mohla jednou obměkčit, až budu prosit o autogram, on totiž mezi chaosáky něco znamená. Ne, že já bych neznamenal, nebo nestál za autogram... je to spíše jen zdvořilost vůči momentálnímu leaderovi chaos frakce. Můj věhlas je značný a ač... Abadon možná nezná mé jméno, stačí k tomu, abych já znal jeho!

Zkrátka tužka s jeho účesem by mohla... KŘACH. Zem se chavěla a já několikrát pro jistotu taky. Nějak... nechápavě civím na tento svůj psací artefakt. Mohl by... Jistá rostlina ve znameních chaosu má velký význam už dlouho, asi několik dní od doby, co je začala paní všeho zla preferovat. Mohla by ta tužka... Pokud něčemu rozumím dobře jako psykerský čaroděj, pak tomu, že vše lze špatně pochopit. Vždyť i Abieho auto - byl ve skutečnosti "Sázitel Palem" a jen proto, že jich byl schopný nasázet za minutu více, než byla planeta sto ustát jej lidé překřtili na "Zabijáka planet".

Dle různých odštěpků a blízkého výsadku si mohu oddychnout i vzdychnout. Tužka je neobyčejná asi jako imperiální nefunkční technika. Hm... Náhle mrazení v zádech. Rozhodně to není proto, že bych vnímal vystupující psykerku, ale spíše mi došlo, že technologie chaosu vychází z té imperiální, což znamená...

"Jé dobrý den" Naopak, to znamená, že mé dny nejsou dobré a mohl jsem být po cestě několikrát mrtvý! Co budu dělat?

Pochval jí ty kabely!
To mi moc nepomůže!
Nebuď labuť, slušej jí...
Se chceš zase předvádět?
Jo, než ji je vytrhám jeden po druhym...

"Užtohonech..." Tiché drmolení. Lehký třas chvíli projíždí tělem, klouby se zběsile zaryjí do plín, než jistá forma vnitřního boje ustane. "Dobrý den" Po pravdě nějak nevím co bych měl říct. Pokud možno sprostého... Nejsem moc profesionál, když jde o komunikaci... oni až na word bearery v tomhle mají všichni v chaosu jisté mezery. No ale ti toho zase nakecaj dost za ostatní...

Pro jistotu věnuji ještě jeden pohled na drop pod. Tyhle věci mívají odporný zvyk v sobě nosit třeba anděly. Nemám rád anděly a každý, kdo má rozum, má stejný názor. Koneckonců oni jsou jednou z mála věcí, které sjednotila chaos. Nikdo rozumně posedlý démonem, mocí a ambicemi prostě dobrovolně nebude používat AXE, sic by mu ji mohl někdo v roto verzi přinést osobně až do hlavy.

To je trapné... Nejisté přešlápnutí. Nějak... nevím co dělat. Napadlo se mě zeptat na počasí, ale vzhledem k blízkým silným inkarnacím chaosu tu jsou permanentně bouřky. Koneckonců, kdo by si chtěl povídat o bouřkách? Co takhle, kdo by si chtěl povídat? Vraž ji force-klump do...

Nic méně si vybavuji, že cosi "zatím jsem..." nedopověděla a vypadá to, že svou polohu příliš dobře netuší, což vzhledem k faktu, že mnou koupená mapa nemá zakreslené v sobě místo nákupu taky ne. "Jestli mohu být tak smělý, tak jste právě..." Neutrální a spíše poděšený výraz sebou na chvilku škubne. Má tvář se zkroutí v divném úsměvu a dodá stručně s trochu jinou tóninou: "V prdeli"

"BETLEMOS - tedy jméno té planety..." Rychle vykřiknu. Výraz se opět vrátí do předchozího smutného a zuboženého zjevu "už mě moc nebijte". "Pa-pardon... moc jsem nespal, omlouvám se..." Soustředím se. Čas od času ho prostě musím zapudit. Hlasy warpu se na chvíli v mé hlavě rozšvitoří. Čelo ozdobí pár kapek potu a já... mám klid. Alespoň na chvíli. "Jánechtěljsemurazitaasiradšipůjduhezkýden" Opatrně a nejistě si přidrapnu k sobě plíny, snad v jistém vědomí, že je možná budu brzy sám potřebovat a nejistě vykročím kamsi pryč jen proto, abych se přerazil okamžitě při prvním kroku o kámen snad v touze šňupnout si něco ze zdejšího prachu země...

Horečku, srábečku, já tě budu kolébati...

Existuje jen velmi málo věcí, které vás dokáží naštvat, když už máte pocit, že jste na konci svých psychických a fyzických sil. Nevydařená dovolená se mezi ně ovšem rozhodně řadí - a zaujímá přední příčky hned za položkou "další práce". Kde ovšem má místo položka "potkat chlápka od Chaosu" - to si nejsem až tak úplně jistá. Každopádně, zpět k mé dovolené - ta je nejenže nevydařená - ale také v nedohlednu a navíc se rekreuji, díky nemožné warpové bouři, jež výletní loď zasáhla, na nějakém neznámém a zcela určitě nepřívětivém místě.

Upřímně, nebýt tak nechutně talentovaná a mocná, asi bych skončila jako roštěnka... nebo by se taky dalo konstatovat "jako všichni ostatní včetně navigátora". Upřímně, toho chudáka je mi fakt líto - dle všeho se krátce před explozí zbláznil. Co se dá dělat. Na mě hlasy warpu taky šeptají, nicméně obvykle jejich propagandu pokládám za naprostá random hesla. Ty kecy o nezměrné moci a spravedlnosti jsou taktéž neskutečně random. Já mám své důvody, proč sloužím Impériu. A ty mi nikdo nevezme. Nikdy.

Takže si zrekapitulujme situaci - zrovna jsem se dostala ven ze záchranného modulu, ještě se mi trochu mžitkovatí před očima. Okolo je... spousta polí, v dálce cosi, co připomíná vesnici, nebo nějaké malé město, které absolutně nechápe pojem úl čtyřicátého milénia. Jsem obohacena o přesvědčení, že magie neselhává - zato technika skoro vždy.
Jsem zatím bez jakékoli možnosti návratu domů - a to tak, že mí drazí šéfové absolutně netuší, kde jsem a zda jsem naživu. To by se samozřejmě dalo využít v můj prospěch. Minimálně se nemusím strachovat o čas návratu. A ta blonďatá mrcha ať si třeba vyšiluje - nic proti paní Ishře.
"Měla jsem se rekreovat a zatím jsem..."
Pohyb někde na periferii mého zorného pole naznačí, že nejsem sama.
"Jé... dobrý den?"
Jé - dobrý den, vy jste Chaosák? Jako opravdový?
Něco mi říká, že tohle nemusí být úplně nejvíc košer dotaz.

"Jestli mohu být tak smělý, tak jste právě... V prdeli."
Svatá pravda.
"BETLEMOS - tedy jméno té planety..."
Neunikne mi, že svádí nějaký vnitřní boj.
Snědl něco, z čeho mu není dobře? Chce se mu na záchod?
Jsem trochu nejistá. Pro interakci s Chaosem neexistuje žádná spolehlivá brožura - tedy kromě té, která vypadá, jako písemný záznam hry Doom. A mi se zrovna metat drsné hlášky a zabíjet vše okolo fakt nechce.

"Betlemos?"
Zopakuji si tiše, spíše pro sebe.
Zní to jako nějaká zaplivaná periferie. Vypadá to jako nějaká zaplivaná periferie...
"Pa-pardon... moc jsem nespal, omlouvám se..."
Zarazím se. Nejsem si jistá, jak definuje pojem "moc nespat". Už proto, že já nespím skoro vůbec. Poslední dobou tedy. Ne, že bych nechtěla. Obvykle na to není čas... nebo nálada... a povětšinou obojí. Občas mě stíhají hlasy všech těch civilistů, které jsem tehdy - hele bylo to pro dobrou věc žejo?
Neberte to zle - ale já v Císaře fakt nevěřím. Pokud ten chlápek vůbec existuje - je pěkná děvka. Narcistická. Nicméně - jak už jsem řekla - mám své důvody sympatizovat s Impériem.

Tenhle chlapík vypadá, že je neměl - a nebo mu nebyly předloženy dostatečně narovinu. Neodsuzuji ho. Každý máme svoje. A já se alespoň mám s kým tady táhnout.
"Jánechtěljsemurazitaasiradšipůjduhezkýden"
"Ne tak to počkat!"
Jeho rychlobláboly jasně dokazují, že on se se mnou ale táhnout nechce.
Je tady docela zima...
Spíše mimovolným pohledem hrábnu kamsi do prázdna za sebe, kde se mi přímo před rukou otevře malý warpový portál. Chvíli se v kruhu, tvořeném tetelící se hmotou ne úplně definovatelné barvy, přehrabuji, načež vytáhnu své slavnostní roucho. Tak jako mé vlasy (a v podstatě všechno, co vlastním) je tyrkysovo-bílé, protkané stříbrnými nápisy a vzory. Rychle si jej nahodím na sebe, čímž zakryju své plážové oblečení.

"Nemůžeš jenom tak odejít... protože já jsem... ksakrupočkejchvilku..."
Začne se mi rozmazávat a poblikávat vidění. Sednu si na zem, chvíli se hrabu ve vlasech, načež najdu uvolněný konektor. Tiché cvaknutí je přezvěstí znovunabytého ostrého vidění.
Bohužel to má také pár vedlejších účinků.
"...promiňte, ale - o čem jsem to mluvila?"

Co takhle jinou koledu?

Nejen vánoce, vánoce a nejen po roce přicházejí. Bez ohledu na to, jestli vás po těchto slovech napadla klasická fráze "zpívejte přátelé" nebo ryze krutorovské "střílejte přátele" stejně se nikomu nepodaří uniknout jistému dobře známému pocitu, že to, co se děje tu už jednou bylo. Vím, že by to šlo jedním slovem, ale já ho jaksi zapomněl...

"...promiňte, ale - o čem jsem to mluvila?"

Chvilka zamyšlení, ale vážně jen chvilička. Dle zdejšího zákeřného terénu je jasné, že bych daleko neunikl. Zvláště s imperiální slečnou v zádech, která jasně dokazuje, že je úplně jedno, jestli máte vedení dlouhé/krátké, protože jakmile vypadne jste beztak v háji.

*Mluvilo se o prdeli... Můj drahý "společník" taktně napovídá netaktní věci. *Kdybych byl netaktní tak řeknu třeba... Na některé věci zkrátka nezbývá čas. *Tys mě přerušil ty... Zvláště v čase, kdy je třeba chvátat k nově zrozenému spasiteli nebo ničiteli, záleží jak se to vezme. Horus může stejně dobře zničit staré zpráchnivělé vánoce císaříka a spasit opravdového ducha vánoc, který vás nebude nutit si dárky kupovat za vaše vlastní peníze!

"No..." Mám sto chutí říct něco ve stylu "o ničem důležitém" a prásknout do bot. Nic méně ztracený loajalista na planetě Betlemos nevěští nic dobrého, stejně jako skutečnost, že svůj vánoční dobrý skutek zatím postrádám. "...o ničem důležitém." Mávnu nad výpadkem rukou. Položím extra-savou oběť budoucímu vyvolenému bohů a otevřu turistickou mapu. "Asi potřebujete do města vzhledem..." Nevím, jak okemntovat záchranou kapsli, kterou jsem si tak nějak popletl s drop podem.

*Koneckonců jsem na drop pody zvyklý, tak je jen přirozené, že ve vší své bdělosti dávám pozor. Top zlouny navštěvují maríni, aby se s nimi vypořádali a já top zloun jsem! A vlastně se nikdy nemýlím, když nad tím tak uvažuji... tak... to drop pod byl a má strašná moc ho zredukovala na jednu kapsli a holku...

"...k vaší havárii." Roztáhnu mapku a nechám prst tančit po bílých místech, aby bylo jasné, že tu je hodně lvů a někde mezi nimi jsme i my! "Pokud se zvládnete zorientovat, tak věřím, že nebude problém se dostat někam... kde svou situaci vyřešíte." Poděšený úsměv. Pokud možno nechci, aby sotva Horůsek usnul ho vzbudil nějaký příliš hlučící dopravní prostředek. On totiž... prý dle znamení má být ve chlévě, což je jasný důkaz toho, že vzbuzení Tzeeho, byť jakkoliv zbytečné ze strany chaosu, dost zredukovalo rozpočtené prostředky na tento rok.

"Nebo..." Ukážu na město. "Spíše než mapě se můžete svěřit zraku..." I to je možnost, paradoxně účinější i levnější. "V tom případě pak..." Vážný nádech. *Teď je ta správná chvíle! Démonskyhustokrutopřísná možnost říct něco opravdu megadrsnětrefného, udělat z ní otroka a přidat ji k plínám jako přebalovačku nebo... Odkašlání. "Půjdem spolu do Betléma"

Zatímco mi v uších rezonuje zvuk plesknutí na čelo vydávaný duchovní poruchou postrádající hmotné tělo, ta myšlenka se mi čím dál víc líbí. Navíc kdo ví, třeba ten výpadek ani nezavinil kabel jako cosi v ní. Líbí se mi představa, že po dlouhé době najdu přátelskou společnost ostatních normálních schizofreniků!

Nesem vám noviny?

Jsem z toho trochu zmatená. Nenávidím tyhle výpadky... káblu. Jako, ne že by se mi to stávalo nějak extrémně často - ale když se převlíkám, tak se obvykle něco málo uvolní. Taky někdy, když jsem měla za úkol hlídat ty Ishřiny pubescentní svině... tedy, chci říct - akolyty a na 3% taky budoucí inkvizitory a mé nadřízené. (No upřímně, doufám, že se toho nedožiju... nebo že se toho nedožijou oni, to by bylo ještě o trochu lepší. Je to tady grimmdark, ne?)

"...o ničem důležitém."
nevím, zda prohlásit, že se má podezření vyplnila - a nebo se cítit uražená, protože cokoli jsem řekla, tenhle chaosák automaticky bere jako nedůležitá prohlášení. On samozřejmě vůbec neví, co to obnáší být imperiální psyker - a celkově vypadá tak trochu mentálně zaostalý. Takže vzato kol a kolem bych k němu měla být schovívavá - obzvláště, když mám už té záležitosti s "nic než vákou" tak trochu plné zuby.
"Asi potřebujete do města vzhledem k vaší havárii."
Pokrčení pohublých ramen, které rázem vypadají v bohatém a těžkém rouchu o něco důstojněji a mohutněji.

"Pokud se zvládnete zorientovat, tak věřím, že nebude problém se dostat někam... kde svou situaci vyřešíte."
Chce se mě zbavit? To od něj není hezké, takhle se mě střepat - a to jsem si myslela, že jsou chaosáci takoví společenští. Pořád si s vámi chtějí ve warpu a na místech se slabým předivem reality povídat - mnohdy o různých nepodstatných věcech...
"Spíše než mapě se můžete svěřit zraku..."
Pokud to má být výzva, abych jej na jeho vlastní... cestě... rekreaci... no válčit tady zjevně nehodlá - ale tohle je opravdu nízkorozpočtová rekreace, jen co je pravda...

Je mi toho chlápka docela líto. Na mém výrazu to je asi docela patrné. Je sice asi pravda, že Chaos je liberálnější a člověk se tam příliš nepředře - a asi ani nemusí poslouchat nadávky a uhýbat letícím rajčatům a salátu, nemluvě o tom, že když vás vidí nějaká mamina, vezme do náruče dítě, jako by jste jí ho chtěli sežrat - ale platové ohodnocení.... platové ohodnocení mají docela slabé.
"Půjdem spolu do Betléma"
What the..?
"Já se omlouvám, ale mám pocit, že jste zrovna říkal, že JSME na Bethlemu. Tedaříkal jste to před tím, než mi vypadl... kontakt."
Bledá tvář trochu zrůžoví potlačovaným studem. Je to trapné, když vám z hlavy vypadávají kábly.

"Když už tady jste na rekreaci, nerada bych vám narušovala... ehm... váš plán... a času mám popravdě spousty, i když jsem si nepředstavovala, že jej strávím na nějaké zaplivané periferii, kde nemají ani Casíno, kde bych mohla podvádět... ale asi se budu rekreovat s vámi. Alespoň chvíli. Máme toho hodně společného ne? Vy taky jste... tak trošku..."
Nové přeměření si ubožáka od hlavy k patě a zpět.
"No... tak trošku... psyker."
Velmi se snažím dát si pozor, aby to neznělo, že je z mého pohledu na o hodně nižším levelu... a velmi mi to nejde. Snažím se alespoň omluvně pokrčit rameny. Přeci jen bych nechtěla, aby mě tady nechal třeba na pospas lvům, nebo tak.

Znovu se uchyluji k sáhnutí do své osobní warpové trhliny.
"... dáte si pomeranč?"

Plesk z betlemské krajiny?

I ti nejlepší někdy chybují a ti ostatní **v podstatě nestojí za řeč. Tedy ne, že by právě přistála psykerka se špatným kabelovým připojením za pár slov nestála, to ne. *Možná tak jednu větu...* Ale asi nemá příliš zkušeností se světy na periferii, kde většina obyvatel říká planetě dle největšího města... nebo největšímu městu se říká podle planety? No nejsem si jistý, každopádně z nějakého důvodu věřím, že to město je Betlém tak, jako je planeta Bethlemos.

"...rošku psyker..." Co na to říct? Rozum by nejraději dal povel hlavě k zavrtění a možná jen k lehkému přitakání ve stylu "ale jen malounko". Zkušenost, a to nejen z kruhu rodiny, totiž jasně ukázala, že cokoliv Imperiální je krajně nesympatizující s psykery. Nejhorší z nich jsou samozřejmě imperiální psykerští inkvizitoři, kteří v duchu zásady "Člověk člověku vlkem" dostávají své podlé triky do neskutečných výšin a dokonce v jednom ordu k tomu cvičí i sestry! A to jak vlastní, tak nevlastní. "To nestojí..."

*"Správně, někomu tak podřadnému nemá smysl pět celé ságy o mé neskonalé moci, dovednostech, talentu, nezměrnému duševnímu bohatství, když už se ani mě toho materiálního nedostává... důvtipu, no... ještě se něco najde, já jsem fakt dobrej a to dokonce tak moc, že místy už ani netuším, co všechno mi tak skvěle jde..."*

Chvilku zírám s otevřenou pusou, než se mi podaří ze sebe dostat slovo "řeč". V životě jsem viděl do warpu sahat jen málo lidí, vlastně žádného. Viděl jsem ale často, jak cosi sahá z warpu pro ně... no a i u nelidí to je docela řídký jev. Jednou jedna eldarka... ne to byla webway... vlastně jednoho démona u nás na personálním, když sháněl tužku. Ta tužka byla fakt dobrá, akorát měla tendenci se chovat jako space hulk, takže po čase se v cizích rukou měla tendence vracet do warpu no... i s případnou osádkou v podobě nositele.

*Fajn, FAJN! Umí pár triků, dost možné ne těch dobrých karetních jako já... ale umí. Možná to není třetiřadý čáryfuk, jak jsem si myslel... no možná se ani do žádné ředy, kurva, nevejde... ale to není podstatné. Moc je k ničemu, pokud nevíte, jak ji využít, což není můj případ. Dle toho, že se chce rekreovat se mnou a ještě mě uplácí pomerančem je jasné, že mám převahu. Bojí se mého vědění a nebo podléhá mému šarmu? Oho! Mezi námi nás krásných je málo a nemáme to lehké zvláště, pokud jsme otravováni průměrně desingově vybavenými staršími brášky. Takže teď hezky já...*

"Já...ehm...děkuju." Přikývnu. Cítím, že jdou na mě lehce mdloby. Ono... asi je to tím, že jsem tak trochu normálně-poblouzněně-duševnězruinovanýfyzicky-psyker a hlava se mi z blízkosti trhliny ve warpu málem rozskočila. Naposledy jsem podobný tlak warpu cítil, když jsem prolétal kolem Hydraphuru a otevřela se tam trhlina po vstupu nějaké lodi do imateria. Na ten pocit, kdy se moře duší bouřilo, prodralo se do reality a s mocným Fuj plivlo cosi zlatě zářícího do slunce... nikdy na to nezapomenu, stejně jako na ten pomeranč, pokud ho fakt odtamtud vytáhne.

"A ehm... nechci, abyste měla dojem, že vás neberu vážně..." U někoho s touhle mocí by to byl docela problém. "Ale víte... mám dojem, že to město se tak jmenuje, podobně ne-li stejně jako planeta... " Rozhodím smutně rameny. "No a nebylo by lepší si najít k rekreaci někoho místního?" A hlavně movitého. Ne, že bych byl vypatlanec máminých morálních zásad, jako Míra, který ty její metodické pokyny k výchově každý večer četl a to ve všech kopiích... ale i mě se jako embryu džentlmena příčí představa, že dáma bude někam chtít a já nejenže ji nebudu moc pozvat, ale ani následovat, protože jsem švorc. *Ty omalovánky za to beztak stály!*

"Já... asi působím jako někdo z periferie..." Pro terru koneckonců je oko terroru periferií ne? Stejně jako cokoliv, co je za hranicemi císařovo paláce. Každý ví, že palác je jen sám pro sebe a jeho hlavní část sídlí tam, kde byl pražský hrad a to jen proto, že je to grimdark, čili budoucnost plná temných myšlenek z nichž pragocentrismus 41k je jedna z těch temnějších. "Ale já nejsem zdejší..." *...takže se obávám, že bych pro tak ctěnou a sličnou dámu byl ideální průvodce.* V kombinaci s úklonou, co byla pro mě dost nečekaná... jsem jak jen to říct... lehce zaskočený?

Co blbneš?
*Vole, umí trik se špičatým...*
Jen mávla rukou...
*Chci to taky umět!*
Na to nemáš, nikdy mít nebudeš...
*Kecy, kecy... brzo tu moc získám...*
Bych chtěl vidět...
*Představ si, že ji přivedeme před Hora! Co asi řekne!*
Buééé, pokud je tak dobrej, jak se říká, možná dudu, nebo táta/máma...
*Zapoj fantazii, daruješ šampionovy temna, chlápkovi s nálepkou the chosen one, přebalovač s nekonečným zásobníkem plín!*
A budu žít ve strachu tak, že až vyroste, tak ho budu o ně prosit...
*Drž hubu, drž se jí a když to klapne, budeme mocný a já ti dám tejden pokoj a když ne... tak ti dám taky tejden pokoj!*
Budu o tom přemýšlet...

No na ten pozor dejte..

"Já...ehm...děkuju."
Hodím mu vytažený pomeranč a zašátrám v trhlině ještě jednou, hledajíc jeden pro sebe.
"To nestojí za řeč."
Než ale stihnu cokoli najít, na chvilku své šátrání zastavím a poslouchám co se mi snaží říci. Zjišťuji, že na planetě Bethlemos taky existuje nějaký Betlém - což by mělo být prý město. Inu, pokud tam mají dobrý kosmodrom, nebo alespoň aquapark, když už nic - mohla by to být dobrá cílová destinace. Bohužel, Betlém se nevyskytuje na mapě - narozdíl od Hor Zkázy, Hor Smrti a Hor Zmaru, Šeptajícího Jezera, Jezera, ve kterém dle autora mapy žijí velké ryby..., hlavní budovy bývalého JZD, polí pro chov skotu a Lesa Zla.
Les zla? Být tady s inkáčema, už běží hledat perníkovou chalupu...

"No a nebylo by lepší si najít k rekreaci někoho místního?"
...Burana? S botama od kravích hoven?
"Já... asi působím jako někdo z periferie..."
Rychlý pohled na boty.
"Ani ne."
Pohled zpět od bot na zbytek nového společníka.
"Možná trochu."
Třeba... řídí traktor... pokud Chaosáci mají krom Defilerů taky traktory...

"Ale já nejsem zdejší..."
Aha!
"...takže se obávám, že bych pro tak ctěnou a sličnou dámu byl ideální průvodce."
"A čeho přesně se obáváte?"
Na druhou stranu je hezké, když vás namísto "ta psykeří běhna" někdo nazve dámou. Je to takové osvěžující. Nové, řekla bych. Chaos je fajn. Budu k nim na dovolenou jezdit častěji.
Zase začnu šátrat v trhlině, když jsem ve chvíli, kdy začal mluvit, přestala. Dle výrazu toho chlápka soudím, že se mu asi zase chce na záchod - nebo má nějaké jiné problémy. Docela se šklebí a tlemí.
Jo, tyhle vnitřní boje...

"Protože jste řekl něco, jako že se obáváte, že pro mě budete ideálním průvodcem... hele, kopí?"
Občas z warpové trhliny vytáhnu rozličné věci, které opravdu nevím, jak se tam vzaly. Podle nepsaných zákonů by na mém skladišti měly být jen ty věci, které jsem tam dala předtím sama. Na druhou stranu, ta zásoba pomerančů se tam nedávno taky objevila docela náhodou.
S protočením očí kopí zapíchnu do země.
"Russovo kopí, píšou tu. Blbost. Kde by se tam asi tak vzalo..."
Mezi řečí hrábnu do trhliny znovu a konečně se mi podaří ulovit kýžený pomeranč.
"Jo to je ono."
Mávnutím ruky trhlinu zase zavřu.

"Nenávidím, když občas vytahuju zbytečnosti. Podívejte, pokud se mnou nechcete jít - tak vás samozřejmě nutit nemůžu - ale pokud máte namířeno k Betlému... je asi nejjednodušší jít s vámi - pokud v téhle díře existuje místo, odkud bych se mohla dostat domů na Terru - no tak je to asi hlavní město. Tak už to bývá... Půjdeme?"
Problém je, že nevím, kterým směrem.

I v LOTRu někde začínali!

"Čeho se přesně obávate?" To je dobrá otázka! Existuje na ní hodně odpovědí a všechny jsou správné. Ať už je to dluhová krize jižně situovaných světů v oku chaosu, důchodová reforma hrubě se týkající mé budoucí existeční ne/jistoty nebo třeba rodinné shledání... mohl bych pokračovat až do dalšího rána, nic méně ta nejaktuálnější hrozba by zněla "přesně téhle otázky".

Je to na prd. Samozřejmě má schizofrenie své výhody, člověk nikdy není opravdu sám a dá se říct, že se nenudí a v podstatě je plný překvapení veselého i méně veselého rázu - což se odvíjí od smyslu pro humor jeho strašáků na věži. Jak jste jistě postřehli to poslední, co chcete je, aby váš soukromí blázen slyšel šeptání ceresky a počal své okolí ohrožovat nadměrným chováním jakékoliv zvířetiny, či snahami vás užít v případě nevole jako krmivo. Každopádně ať přemýšlím o čemkoliv, nějak nevidím zrovna kloudnou odpověď na tuhle otázku.

hej, čeho přesně obáváš?

*Čeho se bojim? Ničeho! Snad... snad... no je to těžký...možná...to ne... to taky ne... to mě pobavilo... Mám strach, že se nic nevyrovná nápadům, který mám, já mám strach, že se nic nevyrovná mým drsným snům, že se nic nevyrovná příběhům - co o mě znáš, já mám strach, že se nic nevyrovná Mě jááářkuuuu...*

Nebyla to původně Lucie Vondráčková?
*Tys byl taky původně rodinná retardovaná mrtvola, tak pomlč...*
Nebylo by mi líp?
*Vůbec, vždyť máš mě!*
No právě...

Další tok myšlenek a niterného boje ustává. Dotyčná nejenže umí použít warp jako prostor pro odkládání klumů, ale umí z něj ty klupy tahat a dokonce opakovaně. Zírám a zatímco si stěžuje... no nejsem sice posedlý mocí, ale minimálně pro praktičnost, zvláště díky rozsáhlé síti bazarů typu Svatá Terra, bych si tedy přístup do moře duší a krámů taky přál. A vůbec by mi nevadilo, kdybych z toho tahal místo pomerančů kopí nějakého... *Rusáka, vole!* Russe.

"Půjdeme?" Tohle slovo nemám rád. Má v sobě příslib... průšvihu! Vždycky, když brácha mluvil o tom, že někam půjdeme... nikdy z toho nebylo nic dobrého! A bez ohledu na to, co mi řekl vždycky to byl jen jiný výraz pro peklo! Jak se to asi může lišit u ní? *Je PSYKER, ne PSYCHO* Tohle ujištění moc nezabírá, dobře vím od jedné solidní nakládačky v jedné zapadlé knihovně z rukou a mysli jistého agresivního blood ravens knihovníka, že se ta dvě slova mohou pojit.

"E...ehm jistě." Nejistě vykročím. Souběžně dám mysli jemný pokyn, který zbaví pomeranč slupky. *Jemně a humáně jako by to byla kůže novorezeněte* "Je dobrý... vážně děkuji..." Po taktním ochutnání mohu pozitivně prohlásit, že mě ten pomeranč nejenže nezabije, ale ani nehodlá sníst - což bych u ovoce warpu normálně očekával. "Mimochodem odkud jste?" Jednak nevím, jak začít konstruktivní hovor a druhak si myslím, že je dobré si dávat pozor na "lidi" se superschopnostmi. Pokud třeba vezmete brigádu jako vymahač, pak by bylo dobré tento svět mezi své pole působnosti nezahrnout...

*Tohle je zkrátka další úkaz neschopnosti dosavadních pseudo mocnářů. Já být, co být... já až budu na jejich postu, tak warp rozhodně nebude nějaké vymazlené místo, kam se lítaj lodě impéria z hecu rozpadnout! Bude to surová nerealita, kde bude "zpěv" justina Biebera dohánět zmučené moře duší k takovým bouřkám, že v počasíčku bude mráček stejně běžnou součástí jako nahota rosniček! A rozhodně vím, že mé pomeranče budou z imatéria tahat psykera, ne on je! A chleba, chleba to nebude ta současná slaboduchá náhražka, ale monstrum bez emo patek řezající ostatní!*

Jsem z Terry...

"Mimochodem odkud jste?"
Můžete mít mysl takříkajíc vyztuženou obvody navíc, které vám kromě inteligence také znásobí psychické schopnosti - a stejně občas zjistíte, že některé věci nepobíráte a v hlavě se vám objevují zčistajasna otázky, na které si nedokážete logicky odpovědět. Jedna z těchto otázek je momentálně: "Kterou část z toho VRÁTIT DOMŮ NA TERRU nepochopil, když se mě teď ptá odkud jsem?"

Na druhou stranu musím uznat, že ten chlapík, ač vypadá, že kdysi měl co dočinění s Impériem a stále má co dělat s psykeřinou (jen kope za špatnou stranu!) je evidentně prosťáček. Je to přesně takový ten kluk, který nikdy nestál uprostřed ohromných zlatých sálů, neměl tu šanci se projít mezi ohromnými architektonickými děly z dob dávno zašlých - a asi ani nejezdí nakupovat do větších hypermarketů (které jsou taktéž zcela jistě OHROMNÉ!) a celkově vzato žije nejspíše v nějaké díře (neohromné díře) s ostatními vidláckými heretiky. (Kteří jsou neoh... nechme toho!)

Co se jeho hereze týče, ty není můj problém hned ze dvou důvodů - tak za A kopu za Ordo Malleus - a démon zrovna není, takže pokud nebude vyvolávat démony, mohli bychom vyžívat docela v pohodě... no a za Bé, to už je trošku důležitější - nejsem v práci! Takže i kdyby okolo zrovna proběhl bloodthirster, můžu mu maximálně zamávat kapesníčkem... pokud tedy není posmrkaný, to by nebylo zrovna hezké.

Není nic jednoduššího, než na jeho přímou otázku zcela jasně odpovědět. Pokud možno pomalu a srozumitelně, aby mě tentokrát pobral. Na dovolené se lidé přátelí - a bohužel či bohudík, tenhle chlapík je jediný, kdo se jako kamarád široko daleko nabízí. Alespoň mu nečouhá sláma z bot, věřím, že pokud lze vidláctví měřit na nějakém preherezním vidlákometru, mohlo by to být i horší.
"Jsem z Terry."
Mám ráda jisté věci - takže nevidím důvod, proč párkrát nezopakovat odpověď na jeho otázku. Aby se mě třeba za pár hodin nezeptal znova.
"Jsem z Terry, což je taková ta planeta, která vypadá na obrázcích trochu jako Coruscant. Sídlí tam Císař. Tamten chlápek, co ho lidi uctívají, víte?"
Snažím se pokud možno mluvit pomalu a srozumitelně.
"... Jmenuju se Siona - a pracuju pro... alenetojenatebeasipřílišsložitý... Jmenuju se Siona - a jsem z Terry. Ze Svaté Terry."

Jsem na sebe docela hrdá. Mohla bych možná dělat v ústavu pro mentálně zaostalé. Nebo vzdělávat sestry války - no ale to vyjde tak nějak nastejno...
"Vy jste odkud? A co tady děláte?"

Domov?

*Odkud jsem? Z nejhorších a nejtemnějších koutů, jaká si jen jakákoliv smrtelná či nesmrtelná mysl dokáže představit! Ano, jsem důvod, proč se stíny bojí tmy, proč se strašidla dívají pod postel jestli tam není chuck noris, který se tam schoval předemnou. Císař mou mysl kdysi ve warpu letmo zahlédl a z toho šoku a děsu se do dnes nezvedl ze židle... no možná na tom měl malý podíl Horus... každopádně jsem budoucí všemohoucí pán všeho a všech! A jako takový jsem doma absolutně všude, protože bez ohledu na místo, já vždy slavím úspěch, vždyť:

Vzhled mám dobrý,jsem klasa klas!
Vlasy mám dlouhý jako Ivan Hlas.
Udělám z masa suši, spálím ti i duši.
napnu síly a zničím ve chvíli

Krve-proudy cákaj tam a sem
Konverzaci zahajuji tzenechem
Pak volně přejdu k mučení a lhaní,
mé zálibě v trápení a lyrickém psaní,
TAK KOUKEJ SVĚTE TADY JSEM!

V Betlému jedu a v záři velkosvěta
má gesta mají styl.
Všechno svedu, žít v malosvětě,
tak kde bych dneska byl.
V Teřře jedu a v záři velkosvěta
má gesta mají styl.
Všechno svedu, žít v malosvětě,
tak kde bych dneska byl.

Roztočil jsem kolo štěstí života,
k mým koníčkům patří hlavně ochota.
Uříznu hlavu, rozpářu jak krávu
vybíjím se na slabších a měním je v páru

Vyfoukám hlavu a pohodím vlnou,
tubičku s gelem udržuji stále plnou.
A jestli jsem se někdy nevhodně snad choval,
nechal jsem bráchu, aby mě šikanoval.
Tetování pouze KITTY HELLO.

V Marsu jedu a v záři velkosvěta
má gesta mají styl.
Všechno svedu, žít v malosvětě,
tak kde bych dneska byl.
V Kriegu jedu a v záři velkosvěta
má gesta mají styl.
Všechno svedu, žít v malosvětě,
tak kde bych dneska byl.

Stavím zášti chrám, víru ve vyšší plat rozdávám.
Touhou po dobrých skutcích znám...
Zdá se, že jsem byl požehnán.
Stavím sebelásky dóm, tiše pěji óóóm.

Dobré zprávy vinčuji Vám, dnes večer u Hora nebudu sám!*

V pravdě mluvit o tom, odkud jsem se mi moc nechce. Ono se mi na to nechce ani vzpomínat. Vzhledem k rodině a tak... no navíc to přeci nikoho nezajímá, ne? No, dle toho, že tu otázku položila... tak se přeci jen někdo našel. Co říct? Bylo to pěkné místo, kde při přechodu z obýváků do kuchyně bez příslušných formulářů hrozilo zastřelení. Zkrátka by mi nikdo neuvěřil tu pohádkovou atmosféru rodiny, kde si rodiče rozdělili sféry vlivu a malé děcko rázem muselo řešit, kdy spadá pod vojenské právo a kdy pod inkvizici zaštítěnou snad právem církevním? No brácha to věděl a vždycky, když mě táhl někam na mučení vyřídil vše hladce...

"Z blízkosti Armagedonu." Nakonec odpovím. Je to příjemný svět s hojným turistickým ruchem. Často se tam rekreují orčí waaghy, piráti eldar, nebo celé craftworldy mající dojem, že pařba na "Konci světa" je to poslední, co jim chybí pro zářivou budoucnost. Nelze opomenout ani veselé návštěvy různých chaosáků, kteří neustále chtějí získat zájezd na Terru. Mezi námi, já ve škole viděl viset obrázek císaře a vůbec nechápu, proč o to stojí. Pokud to nejsou Nurglisté nebo Slaanesháci tak rozhodně nevím, co by chtěli s invalidou na toaletě dělat.

"Bylo to blízko Cadie..." Raději upřesním, koneckonců "Teráci" ve vesmíru nevynikají zrovna orientací v galaxii. Zvláště s jejich přístupem, kde vše od měsíce a stanice metra C, je prostě periferie. "Přesněji hned vedle Cadijské brány, asi půl hodinku warpem. Celkem obyčejný svět zemského typu." Pokrčení ramen ve stylu nestojí to za řeč. "O kterém vám toho, kromě zmíněné blízkosti hlavního tahu na Terru asi nemohu nic zajímavého říct. "

"Co tady děláte?" *Jsem kurva ozdoba okolí, ty slepá krávo!* Vteřina přemýšlení, pak pro jistotu druhá. Nějak si nejsem jistý, jestli zmínit se před někým z orda Malleus o návratu Hora a ještě s ním mluvit o místě, kde jsou nejspíše všichni zdémonizování primarchové... *čekající pokorně na mě...* zkrátka mi to nepřijde jako správný nápad. "Známím se narodil syn..." Poklepu na megaherzní balení super savých plín. "Tak je jdu pozdravit a... no dát jim pro něj praktického." Upřímný úsměv. Při myšlence na Hora se nelze než usmívat, budou vánoce a budou už brzy!

Kdo všechno jde k chlévu díl 1.

Jak již bylo řečeno, město Beltém je hlavním městem planety Bethlemos, která vzato kol a kolem je jen neskutečně nedůležitým poloopuštěným světem na periferii. Tento svět se kdysi využíval k zemědělským účelům, choval se zde dobytek a sklízelo z polí. Bohužel, díky častým válkám v tomto segmentu, které z nějakého důvodu znemožňovaly mírumilovné pěstování čehokoli, se od veškerých snah o zušlechtění zdejších ovesných a kukuřičných polí upustilo. Krávy a prasata utekly z chlévů, rostliny si začaly, kromě vyhrazených polí, růst prakticky kde se jim zachtělo.

Samozřejmě zde existuje několik málo měst, ve kterých místní obyvatelé ("Vidláci!" - poznámka Siony) žijí. Betlém již ale bohužel není jedním z nich. Ať už se to jeví jakkoli, Abaddon svou práci vykonává poctivě. Proto také, ve chvíli, kdy se narodil malý Horus (nebo se alespoň věří, že je to on - porost jeho hlavy dosti odpovídá) tak trošku vyčistil okolí od nepříznivých vlivů domorodců. Jednak se klaněli Císaři, což Abbie zrovna nemusí - a druhak se mu to jevilo, jako velmi dobrý způsob, jak malého Hora hned ze startu potěšit. Je trochu smutné, že dítě po asi třech minutách sledování celého masakru usnulo a tak o celé představení prakticky přišlo... ale i takové věci se stávají - a pokud to byla Horova vůle - kdo je Abaddon, aby ji zpochybňoval? (Ne... prosím, zde neplatí úsloví "kdo má větší palmu, ten je větší borec!")

Tak či onak, Betlém je vyčištěn (či zašpiněn, ono taky záleží na tom, z jakého úhlu pohledu se na to díváte, když je vymalován narudo krví nevinných) a za městem se nachází nevelký opuštěný chlév, v němž bydlí osel a také Horus, jež se tam zhmotnil. Abaddon chtěl původně zamordovat i toho osla - ale kdykoli se k němu byť jen přiblížil, malý znovuzrozený primarcha začal plakat - a zase jsme u toho zpochybňování vůle. Osel tedy nejenže žije, ale velitel černé křižády mu také, čistě pro jistotu, donesl z nedalekého zelinářského trhu několik mrkví. (Pomiňme fakt, že je zelináři vyrval z mrtvých, studených rukou!)

Nyní je konečně klid. Všechna ta těžká práce je hotová, Abaddonovi vojáci vzdali Horovi hold (ale velmi tichý, mesiáš chaosu zrovna spinkal!) a vydali se kamsi do hlubin Warpu, páchat nějaké to rutinní zlo.

Abaddon, muž, který se (nejen nyní) o mnohé zasloužil, se dojatě sklání nad improvizovanou kolébkou. Jeho pán se vrátil a radost, jež naplňuje jeho srdce, dává předzvěst novým květům a následně i plodům na palmě. Moc si touží malého Hora vzít do náruče a pochovat - ale něco mu říká, že na to bude mít ještě dost času a narušit tento téměř posvátný moment, kdy nad ním jen tak stojí, by bylo až nepatřičné. Palmitel dojatě popotáhne nosem. Tak dlouho, tak dlouho čekal, bez jediného Vánočního dárku - na tuto chvíli. Je to jako sen. Jeden z těch nejtajnějších a nejkrásnějších snů, které se vám zdají za těch úžasných nocí, kdy ve warpu zuří ohromné bouře.
Nemá smysl čekat!
Ruce, ještě trochu zbabrané krví, se ostýchavě natáhnou ke kolébce, jen aby se na poslední chvíli zastavily.
Jak uchopit dítě, abych mu neublížil?
Ve vzduchu vystřídá vyvolený Chaosu několik cvičných úchopů, než se konečně rozhodne pro jeden, který vypadá nejméně nebezpečně. Ruce se téměř dotýkají novorozence, když v tom...

"Ty. Uhni!"
Než stačí Abaddon cokoli udělat, je sražen démonickou rukou na stranu.
"Jak si vůbec můžeš dovolit sáhnout... na NĚJ!"
Čtyři fialové ruce bez jakéhokoli ostychu hrábnou do kolébky. Trvá to jen okamžik a Slaaneshův princ Fulgrim tiskne vykulené dítě k hrudi. U toho nepřátelsky mrská ocasem směrem k Abaddonovi. Horus vypadá, že tak trochu nechápe, co se okolo děje. Abaddon vypadá překvapeně - a taky tak trochu smutně, jako by si něco vyčítal.
"Je to můj pán a... a já mám právo jej chovat!"
"Já mám právo tě nakopat! Pokud odsud nezmizíš, tak to udělám!"
"Jak asi? Nemáš nohy!"
Jak vidno, Abaddon nepatří mezi zbabělce a nejde daleko pro protiargument.
"Narvu ti prst do prdele, kocoure!"
Jak vidno, Fulgrim nepatří mezi vybíravé jedince a nejde daleko pro... no řekněme, že leckdo by raději volil to nakopání.

I Palmitel ví, kdy je nejvýhodnější doba se stáhnout ze scény - a zrovna usuzuje, že už tady má trochu přesčas. Proto mizí pryč, tak tiše a elegantně, jak mu to jeho terminátoří zbroj dovolí. Někdy se sny neplní tak, jak bychom chtěli...

Středoškolský zeměpis? Děláte si prdel?

"Z blízkosti Armagedonu."
"Eééé?"
Bylo by asi vcelku nevhodné a těžko vysvětlitelné, že jediné, co si dokážu představit pod pojmen Armageddon byl onen dojemný film s bratrem Willisem. Pokud se tak opravdu jmenuje nějaká planeta, (a jakýsi záblesk středoškolskéhomlhavého vzpomínání na téma "už jsem to někde slyšela" tvrdí že ano) tak doufám, že všichni na ní budou stejně charismatičtí a drsní, jako byl bratr Willisus. Na druhou stranu - tenhle chlápek moc na Wilissoidní typ nevypadá.
Spíš možná tak magos Snape...

"Přesněji hned vedle Cadijské brány, asi půl hodinku warpem. Celkem obyčejný svět zemského typu."
Jo... z bran znám taky jen Brandenburger Tor - a to jenom proto, že někdo kdysi vyhrabal jakési fotografie předpotopní Terry, společně s jakýmsi starožitným notesem, pojmenovaný "sešit z němčiny", kde podobný skvost byl nakreslen posraný od holubů s mnoha chibíky okolo - a jakýsi novodobý architekt jej nechal vystavět znovu. A nejen to, současně také vypustil do spodních pater expedici hledačů pokladů starobylých civilizací, aby pokud možno našli a vyfotografovali originál. Bohužel uspěla až nějaká ta desátá, jedenáctá expedice - a ostatní se ztratily kdoví kde.
Na druhou stranu je nutné na mou obhajobu říct, že já nejsem žádný usmolený astropat a tak doopravdy nepotřebuji vědět, kde je nějaká Cadijská brána a Armageddon (pokud vám nestěčí odpověď, že je to na CSFD...)

"Hlavní tah na Terru? Déjednička? Vy bydlíte někde poblíž?"
Bože, chudák - musí tam být hrozný provoz!
Po chvíli se i dozvídám, co zde, uprostřed pustiny, chlápek z Galie, nebo odkud že to je, vlastně dělá.
"Známým se narodil syn..."
"Cožetady?"
Vím, že Chaosáci to berou tak nějak jinak... ale upřímně, já bych se nechtěla narodit ani v Lesích Zmaru ani Horách Zkázy... nebo jak to bylo. Na druhou stranu, pokud míří do Betléma - tak to budou asi Betlémané... nebo tak něco.
Takže vidláci! Chaosí vidláci!
"Tak je jdu pozdravit a... no dát jim pro něj praktického."
"Aha..."
Bylo mi jej líto, že se zde dovolenkuje - je mi jej ještě více líto, že namísto dovolené jde zjevně podniknout velmi otravnou cestu za velmi otravným cílem - tedy vidění děcka, ujištění se, že žere a sere, ujištění jeho rodičů, že je krásný (ač vypadá úplně stejně jako všechna ostatní parchanťata v jeho věku) a následného odchodu za prací.
Tyto ztracené dny znám! Rodinné oslavy... teambuilding s kolegy... Vánoce... a tak.
"To je otrava... tak půjdeme?"
Vzhledem k tomu, že má mapu (na které není Betlém), počítám, že bude vést.

Prdelky si neděláme a směr hbitě vybíráme

Zdá se, že kromě kosmopisu postrádá má... nová spolucestovatelka i trpělivost. Ne, nemám ji to za zlé, vždyť já sotva matně tuším, že existuje nějaká Terra a u ní je to stejná záležitost, akorát pojatá na vše za hranicemi segmentu solar. Dokonce i s tou netrpělivostí to nebude tak horké, vždyť koneckonců musím stihnout uctít Hora než vyroste... a čekat tu na dobu, až se z Betléma znovu stane velkoměsto hodné řádného zápisu do kvalitní mapy bez domalovací úpravy... to by se patrně sloučit nedalo. Navíc mám takové tušení, že malí primarchové bez ohledu na to, zda jsou podobní šnekům či ne rostou jako z vody!

Jedna věc mě nic méně na té mapě znepokojuje. Kdyby všechny ty názvy vyjma jezera velkých ryb - u nás byla akorát džungle sousedovo sprinterského šnectva - byly synonymem jediné oblasti, tak bych snad i věřil, že se vracím domů. Zarazím se. Zatímco pohled probodává mapu mě dochází... že by mohl hora přijít uctít taky Míra. Kapky potu dopadají na papír.

Ta představa! On byl živoucí bestií už v době, kdy byl loajalista, co terpve jako chaosák, když ho nebrzdí už ani absolutně žádná nutnost rozlišovat nepřátele současné a ty budoucí... Srdce téměř přestává bušit při uvědomění si, že byl kdysi zahlédnut v oku nákupu s cedulkou antikonflitkního týmu jakožto Word Bearer! Takže jeho přirozené schopnosti a sklony byly dozajista navýšeny ač... no to je jedno. Koneckonců ta kapitula má slova nosit, ne jim rozumět takže je to asi v pořádku.

*Ono by to mohlo nechápavému hlupákovi připadat, že se ho bojím ale to je veliký...* I hlasy v hlavě se čas od času preventivně rozhlédnou, něž něco dořeknou. *...omyl. Pouze dokážu ocenit kvalitu, což dokazuji i vysokým sebe hodnocením, když ji vidím. Zkrátka mi imponují ty vlastnosti, které se naučil ode mě a alespoň se vzdáleně blíží jeho vzoru - mé veličkosti. To, že jsem ho blahosklonně nechal mylnému dojmu nadřazenosti je jen dlouhodobá hra, kterou idioti nepochopí. Jednoho dne totiž přijdu a tu iluzi mu vezmu a bude to pro něj ohromná porce bolesti...*

Naší bolesti...
*Tomu nerozumíš... proč se stebou tahám?*
Protože mám tělo, takže tahám v podstatě tebe? Navíc...

Chtě nechtě se nelze ubránit jedné z mnoha vzpomínek na časy dětství. Taky ty malebné chvíle kdy pořekadlo "Všude dobře, doma nejlíp" dostalo silně ironický nádech. Byl to jeden z běžných okamžiků příjemného jarního dne, kdy na zemi vám z roztrženého rtu srší krev, zatímco řvete, protože vám bratr láme jeden prst za druhým.

A v momentě, kdy si dá pauzu aby přivolal Dominiku s tím, že kacíř hodlá absolvovat výslech... zkrátka když se zeptáte proč, přijde ta jeho upřímná odpověď "protože si odpornej mutant", kterou dle jeho bezelstného stylu hovoru a modrých očí nelze brát... dokonce ani jako křivdu... Potom, když sáhnete z posledních sil k prosbě o konečné zabití vám řekne cosi o tom, že plýtvání je hereze a nemusím se bát, protože se můj čas naplní s příletem první černé lodi hledající palivo pro zlatý trůn... zkrátka i tahle vzpomínka je docela silná v nepříjemném slova smyslu a to měl bráška velmi dobrou náladu.

Dneska by už nečekal! To tě přesvědčí...
*Samozřejmě, že mě to přesvědčilo! Sakra tak dobře zahrát to můžu jen já...*
Ty jsi ztracený a přiznej se, že máš strach...
*...že se nic nevyrovná...*
To už to bylo...
*Tak je to pro větší dramatičnost po druhý! Hele nemel a vyraž na cestu, hory vypadají lákavě!*
Ty se nebojíš hor zkázy? Mi to přijde nebezpečné...
*Až jimi projdu budou to hory smrti!*
Ty jsou hned za nima...
*Tak ty poznají pro změnu zkázu!*
A co les zla? Nebo šeptající jezero?
*Dokážu, že jsem zlejší a to jezero bude kvílet... kruva drát co tam ještě máš? Víš co, nechci to vědět... až tam budeme vzbuď mě...*


Po krátkém hloubání do mapy nakonec dám dámě za pravdu. "Máte pravdu, vyrazíme..." Pohled se stočí kamsi, kde tuší první krůček naší cesty - část, dle názvu soudě, pohoří optimismu. "Třeba budete mít štěstí..." Po pár krocích, snad abych nemusel myslet na možnost setkání s bratrem, znovu roztržitě a nesměle začínám hovor. "U nás byly taky hory zkázy... a bylo tam svého času nádherné lyžařské středisko..." Asi nemá smysl dál mluvit o tom, že nakonec podlehlo zkáze. Zkrátka některé věci jsou součástí běžného herezního balení a je nutné to respektovat.

Kdo všechno jde k chlévu díl 2.

Fulgrim zrovna zažíval něco, co by se dalo nazvat "dokonalou chvílí." Ve dvou ze svých čtyř rukou držel malou reinkarnaci primarcha, slibovaného mesiáše Chaosu, který, tak jako mýtický běs Cthulhu, přišel když hvězdy zaujaly na obloze tu správnou pozici. Druhé dvě ruce měl pro jistotu poblíž, kdyby náhodou to děcko mělo tendence vypadávat. Tato chvíle byla umocněna na miliontou faktem, že se zde, narozdíl od svých ostatních bratří, dostavil jako první. Podobnou pýchu a hrdost na sebe sama zažívají také lidé, píšící na všelijakých fórech a komunitách vykřiky do tmy, typu "FIRST POST!"
Ano, Fulgrim má zrovna svůj "first post" - a ač to technicky vzato nemá vůbec žádný význam, on na sebe je opravdu hrdý.

Horus se nejspíše také snaží vzdát mu svůj dík, což provádí něčím, co zní jako "Nggia?" a Fulgrim si to volně překládá jako "Ach, můj nejmilejší a nejkrásnější z bratrů. Je pro mne velkou ctí, být pochován právě tebou!"
"Ach, Hore. Ta čest je na mé straně. Čekal jsem tak dlouho!"
Není zcela jasné, jak překládá následné Horovo "Ngggg...", nicméně na to hbitě odpovídá: "Ach, ty chlípný lichotníku!" zatímco se mu drobná chapadélka na ocase třesou blahem. Fantazie asi patří mezi mnohé přednosti uctívačů Slaaneshe.

Druhou předností by se dala nazvat zvídavost. Fulgrima, naplněného štěstím (a beztak lecčíms jiným leckde jinde) velmi zajímá, zda Horus není třeba čirou náhodou Horyně - a také, ač je to u dětí silně irelevantní, takříkajíc "jak je na tom". Těžko říci, zda si touží jen honit ego faktem, že může prohlásit "jsem na tom líp!" a nebo si touží pohonit i leccos jiného.
Jen pod plínečku nahlédneme...
Prst jedné z přebytečných končetin nadzvedne okraj plínky.
Smolíčku Pacholíčku... A pak dva prstíky si ohřejeme a hned zase...

"Jsi nemocný?"
"Erhm, Lorgare!"
Ruka velmi neochotně pustí okraj plíny.
Ani jsem nenakoukl!
Inu, někteří z jeho bratrů mají zcela evidentně tendence se objevovat zrovna tam, kde je nikdo nechce.
"To je on?"
"Ne... to chci zrovna sežrat, on je o chlév dál, tak kdybys zase šel a..."
"Ne, broučku, na to se rád podívám."
"Ale já se s tebou odmítám dělit!"
"Posluž si... jako bych tady nebyl."

Křivý úsměv Lorgarův dává jasně najevo, že lež, díky které by si mohl primarchu přivlastnit on sám a všechny své sourozence poslat do prdele, nevyšla. Musí tedy s pravdou ven. Popravdě, Fulgrim vytahuje na světlo boží leccos a leckdy... ale pravda není zrovna v jeho obvyklém arzenálu "zbraní".
"Tak jo, je to on. Kontroloval jsem, jestli neto..."
"Naudělal kaků?"
Nositelé slova zjevně znají leckteré výrazy pro lecos!
"...jo."
"To ale děcka dělají vzadu."
Poukázání do míst, kde se zrovna nachází Horova zadnice, je dosti zřetelné, aby to pochopil i vůl.
Tam bych se taky dostal - časem!

"Lžeš."
"Ne - to vůbec! Já velmi nerad lžu... jenom, když mě k tomu donutí okolnosti! ...Což ovšem neznamená, že k tomu nejsem dohnán relativně často..."
"Prolhal ses až do hereze."
"To ne. Fulina bude zase vytahovat staré škraloupy a kostlivce ze skříní. Dej mi ho."
"Ach ne, to nikdy!"
"Cože?"
"Je to moje dítě! Nedám ti ho!"
"..Technicky vzato je to tvůj bratr - a můj taky..."
"Strčím ti prst do prdele...!"
"Hm, posluž si, já ti postupně pak usekám všechny, které do ní zavítají. Spojení Slaaneshe a Khorna, pusinko."
Lorgar odesílá Fulgrimovi vzdušný polibek a mrknutí. Fulgrim si uvědomuje, že určité ultimátní taktiky rozhodně nejsou kosmopolitní. Trošku neochotně zatne tuby a zachřestí imaginárním chřestítkem na konci ocasu.
"Tak... jenom na chvilku. Kde jsou vůbec ostatní?"

Typická pseudofantasy roadmovie scéna...

S trochou štěstí s notnou dávkou tipování se vám podařilo otočit i s mapou tam, kde je teoreticky sever. Sice jste se nějakou dobu nemohli shodnout a Siona má stále pocit, že by to mělo být úplně jinam, ale hory, které vypadají, že nejsou daleko, budou asi - a to asi určitě - ony Hory Zkázy, které jsou na mapě nejblíže. A protože vám něco říká, že do míst, kam žijí lvi se vám moc nechce - vydáváte se právě tím směrem. S trochou štěstí totiž bude Betlém taková ta malebná vesnička pod horami, kde se pasou fialové krávy a dojí čokoládu.

Bohužel, trocha štěstí je právě to, co vám evidentně schází - a tak sice po asi dvou hodinách cesty, kdy Siona mlčí a zjevně uvažuje o smyslu života a své existence na této planetě, narazíte poblíž prvních vrcholků hor na stádo krav fialové barvy - nicméně nikde se nenachází nic, co by mohlo byť jen vzdáleně připomínat obydlené město.
Možná je to osud - a možná je to tím, a Escape by to byl schopen potvrdit, že parta, složená jen z mágů, je silně nestabilní, nevyvážená a vůbec pro hraní jakéhokoli RPG jasně zbytečná a neschopná. Mít u sebe jednoho válečníka a jednoho zloděje - asi už byste tam byli!
ALE nejste.
Nicméně vás může těšit, že už jste téměř v Horách Zkázy - a ať už tam na vás čeká cokoli, za necelé dva kilometry to zjistíte.

Okolo je několik polorozpadlých ohrad, které byly kdysi zjevně místními používány pro chov dobytka. Pokud je zde něco, co by mohlo připomínat osídlení, je to malá kadibudka, stojící mezi ohradami a lehce rozbořený domek, zjevně neobydlený. Krávy nevypadají, že by si vás nějak zvláště všímaly. Začíná se tak trochu zatahovat a sněžit. Od hor, jak už to tak bývá, vane chladný vítr, ženoucí před sebou malé jehličky ledu.

WOW! Kadibouda! Opravdová!

Co se týče mne, můj původně plánovaný pobyt na slunné planetě plné malých ostrovů s písečnými plážemi a hezkými plavčíky se mění v něco, co by se s trochou fantazie a dobré vůle dalo nazvat zážitkovými prázdninami. Nikdy jsem pořádně nebyla v přírodě a už vůbec ne na turistickém výletě. Co se týče takzvané "školy v přírodě", kterou pro psykery pořádá Schola Progenium, docela prozíravě jsem tam odmítla z důvodu nemoci jet - a nakonec se z ní vyklubal transport smrti ke zlatému trůnu. Takže asi každý pochopí, že jsem od té doby na všelijaké "výletíčky do přírody" moc nebyla.

Samozřejmě, že když si mě do party nabrali inkvizitoři, přestala jsem se o svou existenci, co se obětování ve prospěch trůnu týče, bát - ale tento strach byl nahrazen strachem o život v bitvě, takže jsem si celkově vzato moc nepolepšila. Upřímně, pokud bych si měla vybrat mezi Císařem a démony, nejsem si jistá, jaká by byla moje volba - protože ono to z mého pohledu vyjde nastejno. Pokaždé z toho vyváznu mrtvá. Takže asi tak.

Vidlemen z Armageddonu, který se ještě nepovažoval za důležité představit, si to namířil holt do Hor Zkázy, tak jdu s ním. Hádat se nebudu, ale přijde mi tak trochu, jako nějaký připosraný nostalgik. Prostě jde na sever, protože se to tam jmenuje stejně jako u nich doma. Na druhou stranu, ta mapa je na nic, Betlém v ní zaznačený není, takže začít tam je stejně dobré, jako začít kdekoli jinde. Ač mám pocit,. že Bruce... tam prostě nebude!

Začíná přituhovat...
Zavrtám se do své róby trošku víc a pokračuji v cestě dál, kráčejíc mezi ohradami.
"Ti vaši známí vás asi moc nemusejí, když vám nedali ani přesné souřadnice..."
Zamumlám. Možná to bolí a je to kruté - ale s pravdou to tak někdy bývá.
"Jste si stoprocentně jistý, že chtějí, aby jste je navštívil? Tam nahoře na obloze je zrovna pěkný brajgl..."

Přes začínající chumelenici pozoruji fialové, převalující se trhliny mezi časoprostorem. Dost dobře by se mohlo stát, že tuhle planetu brzy pohltí warp - no a pak už jsou jen dvě možnosti. Za pár let se objevíme a budou z nás Grey Knighti - což už se jednou stalo, ale je to momentálně dost nepravděpodobné... no a nebo tady prostě stvrdnem, dokud nepřekonám svou hrdost a nepožádám svého drahého rodiče o pomoc. Což udělat nemíním, ne a ne. Stáhli by mi prémie (a novoroční prémie budou cobydup!) a beztak by mě ještě nezaslouženě vykopli z práce. Máme to tak trochu v rodině.

Pohled mi sjede na místní osídlení. Cokoli, co má méně, než dvacet až sto pater je mi neznámé a naprosto cizí. Polorozpadlá hujda mě svým způsobem, v obležení těch zrůdných krav, děsí. Na druhou stranu, z historické literatury poznávám malinkatý domeček, v jehož dveřích je vyřezané srdíčko. Nevím přesně, jak se to jmenuje - ale je to domeček, kde se provádí potřeba. To si ještě ze školy pamatuji!
"No vidíte!"
Mám radost, že si po těch dlouhých hodinách ten ubožák, kterému se chtělo na velkou už na počátku naší cesty, uleví. S úsměvem naznačím, že támhle má "ten domeček na sraní".
"Konečně si můžete..." Kulturně? Tos chtěla říct? "...v rámci zdejších možností..." No možná jsem to přehnala, třeba to lidem z Armageddonu přijde ještě docela luxusní! "...zajít!"
Neodmyslitelné "mrk mrk". Nemusí se přede mnou přeci stydět! Srát je lidské! A Chaosáci to beztak musí občas dělat taky!

Kadibouda a v ní hrouda

"Ti vaši známí vás asi moc..." Souhlasný vzdech. Oni v podstatě ani netuší, že existuji... je to jako s hvězdami v televizi. Zná je každý, ale že by oni mohli znát každého fanouška, to se rozhodně říct nedá. To nic méně není důležité, protože jde tu především o uctění spasitele vánoc a tak trochu zhoubu impéria. Po pravdě začínám mít dojem, že bych ji snad i mohl říct pravdu. Koneckonců návrat Hora by mohl být společný zájem a vsadil bych boty na to, že císaře rozhodně zvedne ze židle!

*Jak tahle Terranda může být psyker tomu teda nerozumím. Vlastně rozumím, protože rozumím všemu a všem, ale jakože rozumět nechci! Bez ohledu na to, kolik má v kedlubně kabelů její vnímání se nedostalo více než k celeru. V podstatě teď měla až cibolový efekt tím, že se mi chce skoro brečet jak pořád nechápe, že je jdu překvapit! Koneckonců bude tam každý, kdo něco znamená... takže beze mě to rozhodně začít nemůže! A svému novému kolektivu se tam taktéž prvně představím... až samozřejmě dorazím.*

"Jste si stoprocentně jistý..." Kývnu na potvrzení svého odhodlání. Výhoda chaosu je, že nikdy nepíše jmenovité pozvánky, takže se všeho může účastnit každý, kdo jde náhodou kolem. Ono to vysvětluje i ta nejasná znamení kolem... po pravdě drtivá většina z nich se vysvětlí až po skončení oné události. Je to jistější a taky je to svým způsobem jednodušší než něco luštit předem a v průběhu... a bohužel to občas vede do hor zkázy.

"No vidíte..."
*Vidím akorát hovno!*
Bohové, se z té kadiboudy neposerte...

Po pravdě nevím, co je horší. Jestli ustavičná intervence mého společníka nebo její momentálně až přespříliš měšťácký styl. Koneckonců naznačit, že je Horus v podstatě v prdeli mohla i jinak a ne ukazovat na suchý záchod takovým tím poťouchlým způsobem! Ano je mi jasné, že Horus patrně nebude bydlet v o moc lepším prostředí... ale zrovna sem si s těmi plínami prostě zajít nemusím!

"Slečno..." Upřený pohled. Dokonce i ten strach je tak trochu jinde. "Pokud vás seru, můžete mi to říct na rovinu, já se tomu rád přizpůsobím." Chvilka vážného hledění do očí. "Chápu, že "zdejší možnosti" pro někoho z terry asi nejsou košér, ale svou sociální nadřazenost si, prosím, laskavě nechte do debaty, kde to ocení a nepřirovnávejte tento pozůstatek historického toaletního řešení k celému zdejšímu prostředí." Tak byl jsem opravdu rozzuřený! Dal jsem jí co proto a hájil jsem horovo čest a jeho obydlí a...

Teď mě zabije?
*Možná...*
Jak možná?
*Já být na jejím místě, seš tuhej jen co otevřeš hubu*
To myslíš vážně?
*Jasně, že ne! Kurva já bych tě zabil sotva by ses dostal na dohled!*
No to ti děkuju... takže umřeme...
*Ne, umřeš ty, já seberu tělo a půjdu dál...*
Máme jen jedno tělo... takže jestli tohle utrpí zranění neslučitelné se životem...
*Víš, jaký je rozdíl mezi mnou a Wilisem?*
Kromě popularity, reálnosti, vzhledu a peněz... je toho spousta, co myslíš konkréntě?
*Ten hlavní rozdíl je v tom, že já bych odbouchnutí toho asteroidu přežil!*
Jistě a pak bys pěšky došel domu, popíjel piňakoládu a všem bys řekl, žes tam letěl jen proto, že odbouchnout ho z obýváku je nuda.
*Jsem rád, že mě konečně chápeš... kurva jsem tam dobrej učitel!*

Kurva dobrý učitel evidentně nechápe ironii. Na druhou stranu já ji ocenit dovedu a právě jsem plně pochopil její podíl na situaci, kdy se rozčiluji nad sociálními rozdíly vůči psykerovi s větší *bez*mocí.

"Já... omlouvám se." Ruka nervózně setře z čela pot. "Já asi jsem si to vzal moc osobně... víte mě na nich záleží a... nechtěl bych, aby někdo urážel jejich domov... byť náznaky..." Co jejich, ale jeho! Tohle bude něco jako severní pól pro bezpečně inkvizicí potřeného Santu Clausa. Pravda, ten zdejší by byl spíše Satan Claus... ale to je jedno! Prostě se tu narodí nositel vánoc a tohle bude posvátná půda!

*Tak to je gól! První, co Horus udělá, až nás jmenuje svým osobním palmitelem - teda hned co dám náš účes do cajku - bude masakrace týhle díry. Kdyby prasklo, že se narodí tady a že tu snad i vyrůstal tak by ho nikdo nebral vážně! Koneckonců já nevím jak ty, ale já se taky nenarodil někde na Armagedonu ale... no na jednom fakt hustym krutym světě který se často nazývá "bitvou posledního soudu" taky s výpadovkou na terru, kde nebylo nic jiného než utrpení, bolest, smrt, zmar... což jsou cool věci ze kterých jsem podstatě stvořen a... *Mimoděk pohledem sjedu kamsi vedle. "Buď už zticha krutore! A pohádky si nech pro Hora!" Najednou mi tak nějak ani nedochází... že on vedle mě nestojí, že vedle mě nestojí nikdo...

Začíná to být divné...

"Slečno..."
Už z toho, jak se na mě dívá, mi dochází, že mé nadšení tak nějak - nesdílí. Nechápu to. Kdyby se celou tu dobu chtělo mi, byla bych ráda! Musela bych být! Je to něco jako zákon přírody.
Bohužel mám až pocit, že jsem jej urazila. Možná mezi sebou chlápci od Chaosu nemluví o svých potřebách a to ani taktně, v náznacích. Vlastně z vlastních zkušeností mohu říci, že pokud oni něco potřebujou, tak se buďto týrají tím, že to nemohou mít - a nebo se to minimálně pokusí vzít bez řečí.

"Pokud vás seru, můžete mi to říct na rovinu, já se tomu rád přizpůsobím."
Kdybych byla Felicitas, asi bych prohlásila něco o tom že "mě ne, ale to hovno, debile!" - žel, já Felicitas nejsem a tak mne podobné záchodové a společensky nekorektní vtípky absolutně nenapadají.
"Tak jsem to..."
Jsem zmatená. Na druhou stranu - já obvykle nejsem ten, kdo v naší skupině jedná s lidmi. (I když, upřímně, Ishra taky není bůhvíjak asertivní bytost, takže nevím, zda jsme to s ní vyhráli.)

"...nepřirovnávejte... ...toaletního řešení k celému zdejšímu prostředí."
Popravdě, takhle jsem nad tím doposud nepřemýšlela, ale když už je to nakouslé, něco na tomto přirovnání bude. Možná, že až přijdu domů na Terru, uplatním svůj vliv a tu a tam nějaký mind trick k tomu, aby tato planeta byla, z nicneříkajícího Bethlemos, přejmenována na více vypovídající Latrýna. Ač si nejsem jistá, zda to je s měkkým, nebo tvrdým. Abych předešla případným komplikacím.
Zase ten pohled.
Pokud se mu nechce na velkou - tak co to dělá?
Popravdě věřím, že se mu stále chce - jen se to přede mnou prostě stydí říct.
Muži...

"Nechtěl bych, aby někdo urážel jejich domov... byť náznaky..."
Mé udivené "onitambydlí?" je pro jistotu velmi, velmi tiché, až téměř neslyšné. V duchu přátele tohoto mladíka odsuzuji. Je přeci nad slunce jasné, že dítě si nemůžete pořídit, pokud mu nedokážete připravit dostatečné podmínky pro růst a vývoj. Takže shrnuto a podtrženo - pokud jediná nemovitost, kterou vlastníte, je kadibudka - je dítě téměř zapovězenou věcí. I když pravda, možná mají i ten dům... ale ten je neobydlený. Možná už tady nežijí. Určitě už tady nežijí...
"Buď už zticha krutore! A pohádky si nech pro Hora!"
"C...cože?"
Nechápavě se rozhlédnu.
Je to magor!
"Tak já... půjdu asi to... do... toho domečku... a vy si tady... ehm... vy se tady můžete v klidu vyka... tedy vyřídit si pár věcí... se... svým imaginárním kamarádem? N-nechtěla jsem vás urazit, omlouvám se..."
Pokud to takhle půjde dál, budu si muset z warpové trhliny vytáhnout další zbraň.
Proč já si jenom nevzala to kopí...
Na druhou stranu - k čemu zbraň, když bych mu mohla nechat explodovat hlavu. Jsem taky připravena mu to oznámit, pokud bude jeho šílenství pokračovat.
To je mi dovolená!
Nadzvednu róbu a kráčím si to k ruině domečku.

*Nadpis tak dobrej, jako umim jenom já!*

"Tak já si v klidu..." Začínám mít pocit, že tu dochází k omylu. Hlavně proto, že slovo obsahující "vyka" v přítomnosti kadiboudy nevěstí zrovna jasné pochopení. Život prostě umí být těžký a aby to nezlehčoval, musel ještě navýšit laťku obtížnosti ne zrovna jednoduchým pochopením svízelné a hlavně různorodé komunikace.

Nakonec začínám i chápat císaře. Kdybych byl skoro od začátku na Teřře a žil si spokojeně do doby, než nějaký vůl kvůli babylonské věži promíchá jazyky a vytvoří základ pro kulturní rozdíly v budoucnu... asi bych se taky uchýlil k peprnější mluvě a fyzické inzultaci, jež by skončilo patrně tak, že bych se stal novým a jediným bohem lidstva, toužící to všechno zase spravit a sjednotit!

*Prostě bych si za nim na ten obláček došel, urval mu koule a rval mu je do zadku tak dlouho, než by je vyplivnul. Donutil bych ho se mi omluvit, nabarvit plot mého domu vlastní krví a vysvětlil bych mu, že Chuck Noris je něco, co se teprve vyvine na evoluční stupínkem vzdáleně blízký mě! Pak ho na konec samozřejmě posadil na nějakej zlatej trůn, ať se mu můžu řechtat alespoň deset tisíc let, ostatně se to osvědčilo. Kdyby to nebyla taková švanda tak císař už samozřejmě není...*

Už zase ty kecy... já se na to můžu vysrat...
*Tak zázemí na to máš...* I hlasy v hlavě, když na to přijde, zvládnou vrhat velmi významné pohledy vstříc okolí.
Vyliž si Wilisi!
*Dokážu. Nechci*

Nakonec s pomocí pár dechových cvičení a chvíli soustředění se mi daří uchovat si klid, mír a příčetnost... jen proto, abych se mohl vyděsit. Slečna turistka totiž přímo míří do... do té rozbořeniny! Nevýhoda městských lidí je, že asi tak nějak netuší, jaká jsou v divočině nebezpečí. Teď nemyslím to, že vám může něco spadnout na hlavu, ale pokud žijete na světě, ve kterém se bojuje... tak víte, že ve zřícenině jsou horší věci. Třeba ti, kdo ji zbořili! Nebo brácha se sestrou, kteří zničili údajně kacířský úkryt a teď číhají na ty další, co tehdy nebyli doma a asi se divý, proč místo domu mají ruinu.

"Slečno... dávejte pozor... v rozbořeništích a neznámých místech není nejlepší chodit sám..." Pár rychlejších kroků. "A asi došlo k jistému nedorozumění..." Chvilka přemýšlení... je těžké to zaonačit. "Až teď tuším ,co jste si myslela..." Ač nechápu, jak na to přišla. "...ale já, ehm, jediný problém mám akorát..." Další přemýšlení. "Jsem tak trochu takový normální zdravý schizofrenik..." Smutné rozhození ramen a ještě smutnější přiznání. "Mé druhé já je na štěstí je ne*škodné* a otravné..."

No je lepší vyjít s pravdou ven. Nakonec kdo ví, kdy se vymotáme z divočiny do civilizace a... možná mi teď řekne, že mám táhnout po svých... takže nebudu mít strach z toho, že když se vytratím, tak mě bude pronásledovat a v nějakém odlehlém koutku... třeba v ruině... mě... kvůli mapě... zabije? ZABIJE!

Mám strach...
*že se nic...*
Ne!

"Ehm... raději tedy se ještě jednou omlouvám já..." Utření potu. "A až na drobné výpadky... vás mohu ujistit, že to mám pod kontrolou." Taky bych mohl říct, že ho nenávidím.

*Den je krásný, den je krásný
Den je krásný se mnou
Když Psykeři schízu mají
I v lednu je jak v máji
I v lednu je jak v máji
Se mnou, se mnou, semnou...

Noc je krásná, noc je krásná
Noc je krásná s tebou
Když dva jsou jako jeden

V máj promění se leden
V máj promění se leden s tebou
Se mnou, se mnou...
Svět je krásný, svět je krásný
Svět je krásný se mnou...*

Tak a to už je opravdu moc. "Ehm víte..." Nevěřil bych, že to udělám, ale nakonec sbírám odvahu i spolykám tolik hrdosti, kolik mi ji jen bezútěšný život vedle Mirka zanechal. "Všiml jsem si, že jste dovedný psyker..." *Dovedný? Možná na trubku z galaxie. Chci vidět, jak bude mít v pokeru pět Es jako já!* "Já jen... nemáte náhodou tip... jak dostat určité... věci z hlavy?" Takový ten smutný, zoufalý a snad i štěněčí pohled, který na tváři mého bratra vykouzlil úsměv a v ruce Dominiky povětšinou zapalovač s tím, že určitě mě to zatím bolelo příliš málo...


*Ty vole! Na to ani nemusíš bejt psyker vem támhleten šutr a párkrát do něj naběhni! Nebo víš co, já jen - až se mi bude chtít - ho nechám vylevitovat a švihnu ti ho přímo na kedluben...*
Tak to dřív sejdu věkem...
*To víš, zrovna kvůli tobě se nepřetrhnu...*
Ty se nepřetrhneš ani kvůli mému přetrhnutí...

Menší nedorozumění ohledně větší strany?

"Slečno... dávejte pozor... v rozbořeništích a neznámých místech není nejlepší chodit sám..."
"Ale prosím vás - co by mě asi tak vevnitř mohlo potkat!"
Mávnu rukou. Nicméně se zastavím a čekám, co z něj vypadne dál. Taky mě, nebudu zastírat, tak trošku naštval. Myslela jsem to s ním a jeho tlustým střevem dobře! A on na mě takto.
"A asi došlo k jistému nedorozumění..."
Pozorně poslouchám a důstojně založím ruce za zády.
Ano, nedorozuměním je živo Impérium - a zjevně nejen to.
Vzpomínky na údajnou "školu v přírodě" jsou stále docela čerstvé. Navíc by se dalo říct, že jsem asi jediná dívka, která doživotně a rezolutně odmítá navštívit svého dědečka.

"Jsem tak trochu takový normální zdravý schizofrenik..."
"No nevím, zda je zadržování stolice zrovna zdrav... počkejte - schizofrenik?"
Ano - to a mnohé další problémy je možné potlačit zavedením správných drátů na správné místo. Sice máte tak padesátiprocentní šanci, že to magos posere a z vás bude doživotně slintající troska - ale ono to za to stojí, že?
"A až na drobné výpadky... vás mohu ujistit, že to mám pod kontrolou."
Přikývnu. Co dalšího na to říci. Je to chudák. Chudák, který musí své tělo snášet s dalším imaginárním vidlákem.
Nic, co bych nedokázala zvládnout. Pracuji jako podřízená stopadesátišesticentimetrové blondýny s napoleonským komplexem. Sloužím hnijící mrtvole, která deset tisíc let odmítá skapat a navíc je z příbuzenstva. Většina těch, kteří v galaxii provedli nějaké břidárny se tituluje, jako mí strejdové - Co je oproti tomu jeden nemocný neškodný chlápek?

"Já jen... nemáte náhodou tip... jak dostat určité... věci z hlavy?"
Pokrčení ramen.
"To záleží."
Zase se otočím směrem k domečku.
"Víte co? Je tady docela zima, za chvilku bude noc a tma... tak se utáboříme, jako už to tak na trampsky zaměřených dovolených bývá... a třeba si trochu promluvíme ob... všichni tři mezi čtyřma očima, hm? Ráda bych poznala... vašeho... vašeho... Vaše druhé já."

Kdo všechno jde k chlévu díl 3.

Samozřejmě, že Lorgar není z celého vývoje situace nadšen. Dílem hlavně proto, že kdyby ze Sicaru odjel v původně naplánovaném čase, byl by taky jako první, namísto slizáka Fulgrima on. On a nikdo jiný. Bohužel pro něj ale musel řešit s Eliphasem Dědicem jednu záležitost, která by rozhodně snesla odkadu - a to dle Lorgarova soudu klidně o nějakých pár let. Jinými slovy - Krutorovy statistiky rozhodně nehoří. Betlém ano. (A to převážně díky Abaddonovi, který tiše brblá venku, slibujíc krutou pomstu všem přítomným i těm, kteří teprve přijdou - ano, včetně osla.)

"Kde jsou vůbec ostatní?"
"Hmm..."
Zatímco jednou rukou drží dítě, které, jak už to tak vypadá, půjde tak trochu z ruky do ruky, protože má mnoho příbuzných, druhou se zamyšleně podrbe na hořícím rohu.
"Magnus dostal na prdel od vlků, nicméně jim řekl, že potkal Russe někde ve warpu a že je všechny zdraví, takže se nakonec všichni skamarádili a teď pravděpodobně někde zažívá největší kocovinu svého života.
Mortarion šel navštívit svou novou lásku Hedviku. Hedvika je útlá dívka drobných rysů, která chová společně se svou matkou Heidi ovce a řídí malou biofarmu na periferii segmentu Aerias. Vzkazuje, že přijde, jak jen mu to čas dovolí.
Perturabo... dostal na tv Powa k moderování vlastní šou, která se týká umisťování tyranidů z útulků do nových rodin. Je placen za to, že bude do umoření opakovat "je moc hodnej, chodí na místo, vemte si ho!" Dostaví se. Jen co si z bot očistí ta tyranidí hovna.
Angron nepřijde. Má prý poslední dobou záchvaty nostalgie a bývá poměrně apatický, takže by tím prý nechtěl nikoho nakazit - a už vůbec ne malého Hora.
Co se týče Alpharia - o svém nejlepším příteli nemám bližší informace... ach, Horečku, jsi tak roztomilé děťatko, asi o tobě napíšu novou epištolu... tedy k věci - nevím kde je, nevím co dělá... a taky..."
"Počkej... tohle celé mi nějak nesedí..."
Fulgrim se plazí blíž a je to asi poprvé, co svůj zrak zvedne od Hora, kterého, alespoň dle svého názoru, musel neustále držet na očích, když už ho ten hořící nemotora bere do ruky - a zamračí se na svého bratra.
"Nic z toho, co jsi říkal... TY MI LŽEŠ!"
"Fulgrime. Nelžu. Jen ti poskytuji odpovědi. Vzhledem k tomu, že správné odpovědi na skladě nemám, pokládám za slušné, ti přednést alespoň nějaké, byť smyšlené - vždycky je to lepší, než říct, že nevím."¨
"Proto tě taťka neměl rád."
"Neměl mě rád, protože si myslel, že jsem fanatik. Ne lhář. Na druhou stranu, kdyby mě nechal dělat si to moje, tohle by se mu nikdy nestalo..."
"Takže ty nevíš, kde jsou ostatní?"
"Ale samozřejmě, že to vím... tedy do jisté míry... s jistým přispěním vlastní fantazie."

Fulgrim se zatváří nanejvýše nespokojeně, dvě ze čtyřech rukou založí naštvaně v bok a druhý pár pak natáhne směrem k Lorgarovi.
"Vrať mi ho."
"Na to zapomeň, ani jsem si to neužil."
"Já si s ním taky ještě neužil!"
"Toto tvé slovíčkaření je nanejvýš nechutné."
"Řekl nositel slova!"
"Uklidni se, mamko... a teď bych si, když dovolíš, Hora pochoval bez tvých blbých keců."
Fulgrim si odfrkne a odplazí se zase o kousek dál, do rožku, kde je momentálně odklizen Horův osel. Tváří se nanejvýš ublíženě, zatímco osla chapadlem drbe za uchem.

Lorgar si toho nevšímá. Je za svůj život zvyklý na všelijaké scény.
"Tak to vidíš, Hore. Je to skoro jako tenkrát. Na Darwinu."
"Byl to Davin, debile..."
"Kdo si to má pamatovat, je to deset tisíc let..."
Zasyčí Lorgar směrem k Fulgrimovi.
"Vůbec ho neposlouchej..." Pokračuje zase k Horovi. "On nechápe, jak těžké břímě to je, sloužit nedělenému. Teď, když jsi zpátky... bude všechno zase jako dřív. Budeme zpívat kancionální koledy, oslavující velikost bohů Chaosu. Poputujeme galaxií a budeme společně plnit kvótu zla... Budou se o nás psát knihy - a natáčet filmy - možná i kreslené pohádky, kde budu já považován za nejčestnějšího hrdinu a ty za... hm... spasitele."
"Tvá čest může konkurovat té Jidášově..."
"Nebuď hysterický, Fulgrime."
"Nebylo ti líp, když jsi nosil rubáš kajícníka?"
"Nebylo. Tehdy ses mi díval na bradavky, kdykoli jsi k tomu měl příležitost... ano, Hore, ty o tom něco víš..."
Konejšivě zatřese se žvatlajícím novorozencem.

Dovolená!

Jestli je něco obdivuhodné, tak přepracovanost inkvizice. Já bych tedy uctění sil chaosu dovolenou nenazval a v podstatě... jakožto kacířského uctívače to mám v popisu práce... no ale někteří na to mají jiný pohled. Nevím, jestli je obdivuhodnější její pracovní morálka nebo snaha mi pomoci a vzhledem k tomu, že má dost velkou sílu na tahání pomerančů a kopí Russů z warpu, tak se jí to možná i povede.

"Jistě, jistě..." Vykročím za ní. Nemohu tomu uvěřit, že bych měl mít v životě takové štěstí! Vrátí se Horus, vrátí se vánoce, vrátí se mi klid a příčetnost a pro změnu se nikdy nevrátí brácha... tohle budou ty úplně nejlepší nejepičtější vánoce jakých jsem se kdy dožil! "A moc, moc vám děkuju! Akorát je mi líto, že asi nebudu mít jak vám to oplatit..."

*A co teprve já! Pokud se zbavím toho bezcenného hňupa budu se moc pohodlně oddávat všem svým vrtochům! Možná, možná z vděku, který mi jako velkorysost, šarm a sexepeal nejsou cizí... možná bych se pak nad ní mohl trochu smilovat a místo vtrhnutí srdce ji vytrhnout jen něco nepotřebného s čím přežije. Chvíli. V bolestech. Taky mě napadá, že bych ji za tu drobnou službičku, která je ostatně pod mou vlastní úroveň... mohl povýšit ve své vlastní budoucí hierarchii a struktuře vedení na otroka. Hm... to by šlo. Kdo ví, možná ji svěřím i nějakou tu důležitou funkci v harému... třeba uklízečku!*

Kempink!

"A moc, moc vám děkuju! Akorát je mi líto, že asi nebudu mít jak vám to oplatit..."
"Ne to je v pohodě, s tím si nedělejte hlavu."
Když máš jenom jednu a v ní ještě návstěvníka...
Poté, co usoudím, že dveře, na které by se dalo pro jistotu zaklepat, už v pantech nejsou, vkročím dovnitř. Domeček je zcela evidentně opuštěný a taky vyplundrovaný. Jediné, co zde zůstalo, je jakýsi pozůstatek ohniště, kotlík a kryt nefunkčního mobilu. (což dokazuje, že Impérium svou technikou zásobuje opravdu všechny!)

"No... není to zrovna jako doma, ale..."
S zaujatým výrazem si kleknu k ohništi.
"Možná bych mohla..."
Pár drobných pohybů rukou, mezi prsty se mi samo zkroutí immaterium, začne hystericky řvát tisíci bezkrevnými ústy, patřícími ztraceným duším, načež vzplane a ztichne.
Spokojeně posadím oheň, který má z nějakého důvodu trošku nafialovělé plameny, na místo ohniště.
Rozhlédnu se po polorozbořených, holých stěnách. Je to tady takové... bezútěšné. Vybitými okny sem táhne venkovní sníh a vítr, zatímco se pomalu smráká.
Je to, dalo by se říci, taková ta vhodná chvíle, na povídání si strašidelných historek. Až na to, že pokud z určité části chápete podstatu warpu, nic moc vás neděsí. Možná tak berňák.
"Takže? Promluvíme si? Mohl byste začít tím, že se mi třeba představíte... a pak mi představíte svého paraz... přítele."

Trampové 40K

Tedy znovu se nelze ubránit obdivu. Jednak pro to, jak sebevědomě vkročila do budovy takového vzhledu, v jakém je běžně, kromě herezních bojovníků a zubu času, nechávají třeba černi templáři. Na ty mám mimochodem velmi špatné vzpomínky. Oni jsou obecně vzato velmi fanatickými vyznavači svatého císařova písma, ač mnozí si jej ani snad z bázně nepřečtou... a má jízda autobusem se swordbrethernem jménem znějící jako Ivan Hoe nebyla z nejpříjemnějších. Nakonec mi život zachránilo až to, že se začal hádat se svým vzdáleným kolegou Lancelotem o to, kdo svého času byl černější černý rytíř.

Kvílení warpů, strašení ve věži a mě je jasné, že se tu čaruje. Hlasy tak náhle, jako se probraly tak i ustaly. Ohýnek je na místě a nic dalšího, nepřirozeného se nekoná... čímž lze dát tak trochu za pravdu trampské atmosféře ač... na tomhle bych si buřty tedy neopékal. Hlavně proto, že by mohli jaksi zmutovat a chtít opéct mě. Taky to může být tím, že jsem asi tak trochu změkčilý a zatímco mí sourozenci trénovali přežití v divočině, já se zotavoval ze svého domácího přežívání.

Tak trochu se i začínám stydět. Ona je z Pra... Terry a jedná tak suveréně a já... co já? Možná bych se mohl vymluvit na to, že nemám kanady a neznám písně z Pamp, ale pravda je, že jsem prostě ostuda traperů, já mám rád operu, já mám rád jazz-rock a chodím po světě bez nože, to se prý nemůže, to prý jsem cvok! *Já jsem postrachem traperů, na stany seru, je to jen krev-pot, já si z nich splétám rohože, ač se to nemůže, mě je to vhod!*

"Takže? Promluvíme si? Je to tady. Nervózně kývnu a raději se posadím. Předtím si samozřejmě narovnám nohavicu...nohavice, aby mi netáhlo na nohy! Koneckonců nechci nastydnout, chci se ho jen zbavit! Nádech. Výdech a... já nevím co říct? Panika! Ne... to není ono, ani na to teď není správná doba, čas a tak... musím se ovládnout a začít myslet. Určitě mě něco napadne, ne? Ne. PANIKA! Chvilku jen tak těkám zmateně pohledem než mi dojde, že ona mi asi nepomůže a vyplodím něco, co známe ze sezení anonymních alkoholiků z televize.

"Ahoj, jsem Marek Krutor a mám problémy s warpem..."

Já co když to zvorám?
*Neboj se toho, stejně to zvořeš!*
Brzo se tě zbavím!
*Toho se nebojim...*
Já zapomněl, pán je nebojácný...
*Ale ne! Já mám strach, že se nic nevyrovná...*
Drž už s tím hubu!
*Po páté je to prostě nejlepší!*

*A když je řeč o nejlepším...* Skrze ústa rázem mluví trochu jiný hlas. *Jaký že bylo tvý příjmení, zadrátované koťátko? Pokud nejsi Kopr z Fíldu, tak to moc kladně nevidím. Mimochodem máš kliku, že je můj drahej nohsled...no spíš nohnes takovej břídil. Na rozdíl od něj já cestu znám, stejně jako spoustu dalších věcí, které pokud budeš hodná a mě se bude kurva chtít můžeš poznat. *

Problémy s Warpem a malý kopající Krutořík

"Ahoj, jsem Marek Krutor a mám problémy s warpem..."
Jo, to nejsi sám.
Taky mě občas pěkně štve. Hlavně ty random zkazky a pak nemluvě o těch příbuzných, kteří jsou mnohdy docela otravní a nepochopitelně jednající. Taky je tady pár princů a démonů, které vyloženě nemůžu vystát a oni mě pořád dookola otravují. Třeba takový Samus by si mohl dát pokoj a spokojit se s tím, že podle jeho receptů vařit nikdy nebudu.
"To mi povídejte..."

Pak se ovšem stane něco, co by se dalo i pro někoho, kdo už v životě viděl leccos a o tom ostatním už minimálně slyšel, že je možné, kategorizovat, jako "zvláštní".
*A když je řeč o nejlepším... Jaký že bylo tvý příjmení, zadrátované koťátko? Pokud nejsi Kopr z Fíldu, tak to moc kladně nevidím. Mimochodem máš kliku, že je můj drahej nohsled...no spíš nohnes takovej břídil. Na rozdíl od něj já cestu znám, stejně jako spoustu dalších věcí, které pokud budeš hodná a mě se bude kurva chtít můžeš poznat.*
Tohle je opravdu zvláštní. Tak nabubřelé alterego jsem snad ještě neviděla.
"Drahý Krutorův otraviteli života. Tvá sebereflexe odpovídá zhruba mému umění uplést z hovna bič.... bez pomoci magie."
Dodám rychle. Protože s magií by to šlo. S ní jde všecko, když víte, jak ohnout realitu.
"Jsem Siona Lineata. Dokázal bys zařídit, abychom si mohli promluvit o samotě? Myslím DOOPRAVDY o samotě. Jen my dva, cukroušku."
Pořádně si to jméno zapamatuj, protože doteď jsem byla HODNÁ!
"Mě by totiž tuze zajímalo, co by se někdo, jako já, mohl naučit od..." Lehké uchechtnutí. "...tebe."

Třeba ho podceňuji, třeba přece jen něco ví... Na druhou stranu bych to z něj mohla vytřískat takříkajíc "po našem" - s tím, že bych potom prohlásila, že byl Marek Krutor posedlý démonem. Pravda... moc by toho z něj nezbylo... takže to nechám až na poslední možnost, ideálně ve chvíli, kdy mi vyprší dovolená.

*Sem se překonal a dělám zase nadpis! To čumíte, co?!*

*Musím uznat, že se umí představit hezky a to tak moc, že jsem její blbý zbytečný jméno zapomněl ještě dříve než ho vyslovila. Vůbec mě tohle nezajímá a trávit čas s nějakým učedníkem? To není pro mě, koneckonců já jsem zvyklý pracovat s profesionálama, tedy sám! Ostatně jdu proto Hora jenom uctít a ne vycepovat, pač na to prostě nemám čas!

"Jsem jenom tvůj má imperiální prdelko" Nejsem včerejší a vím, že těmhle feminismem a kdo ví jakými dalšími ismy nakaženým brécám z Terry se musí rázně ukazovat, kde je jejich místo! Hlavně, hlavně se s tím nesrat jak říkával jeden moudrý muž, kterého jsem si vždycky bral k srdci. Já. *

Nepřeháníš to už?
*Drž hubu a čum, čum a zírej! Tělo je mé a tohle bude kurva exkluzivní!*
Hele... brzdi... víš, že tahá věci z warpu... rád bych naše tělo viděl celý.
*To, že tahá russe za kopí mě fakt netankuje, čéče!*
Jsi nechutný!
*A ty zbabělý budižkničemu*
Jen proto jsme na živu!
*Chceš říct ještě něco, než tě vypnu?*
Non-stop, já chci jet non-stop a v tom co přijde, chci se ti smát

*"Takže drátěnko, máš fakt kurva kliku, takže si můžeš vybrat, čím tě ohromím..."*

Tvé nadpisy jsou proti mým směšné. Proto zde žádný nenapíšu, abys nad tím mohl přemýšlet.

Soudě dle sracího výrazu zjevně zrovna probíhá vnitřní rozhovor mezi oběma Marky. Popravdě. Ten původní mi přijde jako velmi slušný člověk. Trošku Chaosem nakažený. Ale milý. Vstřícný... a tak vůbec. To, co ovšem otravuje jeho mysl, je - inu, jak už sám řekl - neškodné, ale velmi protivné.
*"Takže drátěnko, máš fakt kurva kliku, takže si můžeš vybrat, čím tě ohromím..."*
Zamrkám.
Drátěnko? To je poněkud urážlivé.
Popravdě věřím, že pár dobře umístěných drátků by mohlo Markův problém s tadyhle Markem docela rezolutně vyřešit. Navždy. Tedy pokud by se neporušil kontakt.
Někomu to přijde možná drastické, mi to přijde vcelku imperiální - a proplacené z peněz daňových poplatníků a plebsu... takže v pohodě.

"Ach, to mi lichotí."
Ucedím bez náznaku jakéhokoli nadšení, nebo emoce. Fialový plamínek se připlazí blíž a posadí se mi na jedno koleno, díky čemuž mi osvětluje tvář ne úplně přirozeným, mihotavým světlem, které vrhá démonické stíny všude okolo.
"Je poněkud složité, najít úkol pro někoho tak neskonale mocného a ve vichrech warpu zběhlého, jako jste vy. Nepochybuji, že by jste mi zde dovedl zlaté tele, ba žy by jste pod tím sněhem, který venku napadl, našel pár jahod a to bez pomoci dvanácti Měsíčků.
Nebudeme se zaobírat těmito rádoby epickými úkoly, které pro vás musí být až šměšně lehké. Dokonce po vás nebudu chtít ani živou vodu, ani ptáka ohniváka v kleci. Vytáhněte z warpu spacák. To by mohlo, jakožto skromná demonstrace vaší nezměrné supersíly stačit. Varná konvice s přípojkou by také bodla."
Pokrčím rameny a začnu si hrát s ohýnkem, abych docela jasně demonstrovala, že dokud tady nebude ono jeho "vytření zraku" - nehodlám se o něj zajímat.

*Jestli to nebude tím, že je můj smysl pro humor skoro tak skvělej jako já!*

*Nechci to tady zmiňovat, ale už jsem měl zase pravdu. Skoro je to k omrzení, jak jde všechno podle mých předpovědí a kdybych si je ostatně nedělal sám, tak by mě už ta 100% úspěšnost vážně omrzela! Té štěkně jsem evidetně padl do oka a je jen fajn, že chápe mou kvalitu, ač podle těch úkolů, co vyjmenovává... no je úplně blbá!

Zmínka o zlatém teleti byla rozhodně gól a kdybych se zrovna tomu nesmál, tak bych řekl "Na co tele ty krávo?" Bohužel já se fakt řehnil taková nicotnosti protože to byl fór jako ode mě! Jahody v létě a dvanáct měsíčků to mě taky solidně dostalo. Předně jakožto muž nemám s měsíčky problém samozřejmě bych mohl ten její vyřešit... ale Krutor a krutoři mají rádi krev, tak proč se starat? V podstatě až další dva úkoly stojí za slovo.

"Sice nejseš můj typ, ale jednou za čas je zdravý udělat charitu, takže pták ohnivák může z klece i s tou živou vodou..." Jestli něco opravdu zvládám, tak to "být okouzlující". Víte, že nějaký Athanius psal knihu o nakládání se ženami? Nevíte, co? Kdo by ho taky znal, že? Vždyť nakládat ženy jsem ho učil já! "Na ten spacák ti seru. Jestli se neumíš zahřát, seš hovno psyker. A na tu konvici jakbysmet!" Konvice, asi to ještě není všeobecně známo, jsou pod moji úroveň. "Vypadám snad jako nějaký zkurvený RWE? Si to vohřej nad ohněm a až bude u toho, můžeš chystat véču, mám hlad!" *

*Čumíš?*
To jo zírám...
*A pláčeš?*
Ani nevíš jak...
*Bolí to vidět ten kontrast mezi námi!*
Moji bránici určitě...

Miláčku... takže nic?

"Sice nejseš můj typ, ale jednou za čas je zdravý udělat charitu, takže pták ohnivák může z klece i s tou živou vodou..."
Jak jsi neskutečně vtipný!... svou naprostou ubohostí.
Myslím, že tadyhle Krutor by si v určitých chvílích mohl docela inteligentně pokecat s Ishrou. Třeba někdy, když chytí nervový záchvat. Mohli by si spolu dát čaj a navzájem si do něj plivat.
*"Vypadám snad jako nějaký zkurvený RWE? Si to vohřej nad ohněm a až bude u toho, můžeš chystat véču, mám hlad!" *

"Takže nic."
Usměju se sladce a posadím mazlivý zloohýnek zpět do ohniště.
"Vypadáte spíše, jako chlapík, který má plnou hubu keců, zatímco za největší magii svého života může považovat fakt, že se strefí do pisoáru v hospodě. Samozřejmě vám to nemám za zlé, pane dokonalý. A samozřejmě, že mi nedělá problém se ohřát nad ohněm, který jsem si tady - pokud mohu být tak smělá - přivolala já, zatímco vy jste blbě kecal.
Takže teď mi buďto předvedete nějaký magický trik, pokud možno lepší, než ten s králíkem a kloboukem - nebo vás budu až do vaší blízké smrti považovat za naprostého břídila. Samozřejmě, proti vašemu druhému já nic nemám. Nejsem povýšenecká. Dotazy?"

Pan ne až tak dokonalý

*Čas od času se dokonce i takovej velikán, jako já musí sklonit před osudem. Podívat se pravdě do očí a ať je to sebetvrdší si prostě přiznat, že jsem dobrej, fakt dobrej! Konekonců, jsou tu jisté náznaky, jichž by si břídil všimnout nemusel, dle kterých... to můj šarm zase dokázal. Koneckonců kdo po minutě hovoru může slyšet slova jako "pan dokonalý" a ta její radost z toho, že jsem ji svěřil takovou banalitu jako záhřátí se ohněm... Dokonce, což tedy musím uznat, že mě doopravdy překvapilo, chápe i opravdové magické výzvy! Trefit ve správném stavu správný neobsazený pisoár... to je fakt mazec a i pro mě občas výzva!*

"Dotazy?" *Dotazy? Já? Když pominu fakt, že vím všechno, vždy a všude i určuji, co se laskavě smí a nesmí stát... tak rozhodně na nějaké dotazy nemám chuť "Véču chci do půl hodiny.... třeba bažanta na víně, pak mě vzbuď, drátku." Tak teď dostala úkol hodný její velikosti! Taky skutečnou výzvu pro své dlouhé vedení! A já... já se budu věnovat důležitým věcem zásadního významu. *

*Už mě nudí... mazej zpátky!*
Neříkal jsi, že mě už nikdy nepustíš?
*Jsem božstvo mající své vrtochy....*
To se už neudržíš vlády nad mým tělem? Nebo tě snad dostala?
*Dostala mě leda pod stromeček, ale má smůlu. Mám radši osobitější holky...*
Třeba tu na titulní stránce toho charitativního kalendáře, co jsme koupili v Oku?
*Ta Caliduska skoro ušla...*
Tak snad vaše pochybná "velikosti" toužíte po nějaké hvězdě?
*"Jestli myslíš nějakou popovou stračenu, tak si korunoval svou blbost na novou epičtější úroveň!"*
Tak která je tě hodna?
*Vzpomínáš si na tu warločku s tou škorpionkou?*
To byl chlap...
*Tomu nerozumíš, blbče! Ten sexy nepřístupně-otrávenej ksicht té warločky byl k sežrání... a teď už fakt mazej! Dejchání, tlukot srdce a takový blbosti mě neskonale otravujou...*

Nakonec tedy chtě nechtě se opět ocitám jako vůdčí a tak nějak nosná síla mého... ega? Raději tomu říkejme strašák ve věži. Oproti němu taktéž... momentální cítím stud za slova pronesená a za to, že tu vše dělá ta milá dívka z inkvizice, kterou budu za milou považovat hlavně proto, že si to s ní, jak jsem viděl, není zrovna nejlepší rozházet.

"Je pryč..." Hlas je zase můj a spolu s ním jsou rázem mé i problémy ohledně existence. "...a já se za něj omlouvám, to co říkal nebylo... vhodné." Jen tak mimoděk sáhnu do kapes svého oděvu. Vytáhnu nůžky a fixu mající stejný odstín jako krev. Rychle odříznu kus rukávu, načárám pár run a s trochou mumlání a vypětí sil onen kus látky natáhnu na velikost deky, kterou ozdobím pár dalšími symboly jež mají přitahovat takové ty kruté duchy, co odhánějí chlad.

"Nate... alespoň deku..." Jeden z vrcholných kousků mého umění rázem vyšel na pravdu boží. Taky je třeba říct, že víc toho v následujících hodinách nezvládnu o to větší mám dojem, že s tím ohněm a tak.... že musí být taky unavená. "Jinak já... i on... umíme ještě trochu vyvolávat... ale tím bych vám nerad kazil dovolenou a ani to nestojí za řeč." Oči zabloudí k plamenu. "A ta konvice..." Koneckonců předpokládám, že i tato imperiální čarodějka prostě má nějaké své limity. "Je bohužel nad mé síly."

Bažant na víně

*"Véču chci do půl hodiny.... třeba bažanta na víně, pak mě vzbuď, drátku."*
Bažanta na víně?
Samozřejmě není nutné podotýkat, že zde přítomný si neskutečně vymýšlí, na to, na jaké úrovni jsou jeho skutečné dovednosti - ať už se jedná o ty magické či komunikační. Pravda, asertivita nepatří zrovna mezi silné stránky mnoha lidí. Průser je, že nevím přesně, co to ten bažant je. U nás obvykle vaří servitoři a i když ne, tak rozlišuji potraviny na maso, zeleninu a ovoce. Samozřejmě, že umím pojmenovat většinu takových těch známých jídel. (Třeba hamburger!... a rozlišuju hamburger se sýrem a hamburger s masem...) Ale bažanta? Chápu, co myslí vínem. Každý, kdo má něco společného s Impériem (a není gardista) víno zná. Byť třeba to mešní, které s úctyhodnou kadencí pijí u Ordo Hereticus.

Bažant...
Samozřejmě by to bylo lehčí, kdyby na Teře byla ještě nějaká PŘÍRODA. Jediný případ, kdy jsem se s tímto názvem setkala bylo v nemocnici.
Možná to špatně řekl, možná chce bažanta na víno (pokud nemočí krev, tak se pravděpodobně jedná o bílé víno domácí výroby)... nebo bažanta s vínem...
"...a já se za něj omlouvám, to co říkal nebylo... vhodné."
Z úvah mě vyruší pravý majitel těla.
"Není za co. Je to idiot, ale jak už jste říkal - je neškodný."

"Nate... alespoň deku..."
Se zaujetím sleduji rituál vyvolávání deky.
Tomuhle se říká vytáhnout něco z rukávu?
Bezesporu se jedná o docela zajímavý trik. I oheň se na deku přijde podívat, doprovázajíc to tichým, tázavým "sssssss?" - ale je odehnán zpět do ohniště.
"Jinak já... i on... umíme ještě trochu vyvolávat... ale tím bych vám nerad kazil dovolenou a ani to nestojí za řeč."
"Jako démony?"
V očích se chtě nechtě objeví stopa pochybností. Tak nějak si neumím představit tohohle vetchého schizofrenního chlápka, jak se věnuje něčemu tak sofistikovanému, jako je vyvolávání démonů.
"To já moc neumím."
To totiž, podle mě, pořádně umí jenom strejda.

"A ta konvice... Je bohužel nad mé síly."
"S tím si nedělejte starosti, původně jsem měla za to, že je nad vaše síly i ten spacák..."
S těmito slovy hrábnu do warpové díry, která se za mnou z ničeho nic objeví a vytáhnu konvici. Její kábl končí kdesi v hlubinách díry a jak vidno, očividně jej nemíním vytáhnout.
"Ale poradil jste si, popravdě až překvapivým způsobem. Jste docela nadaný..."
On i ten talent hledat vhodný a jednodušší substitut se musí ocenit, to je něco, co jsem nikdy nedokázala! Ta fixa - to je geniální! Žádné další rozhryzené a rozřezané prsty! Proč mě to nenapadlo dřív?
Po chvíli šátrání vytáhnu i dva hrnky a krabičku s čajem. V konvici se už voda vaří, takže to bude za chvíli.

"Jo, minutku..."
Do půlky těla zmizím v portálu. Za pár minut se vynořím zpět, trošku pocuchaná, ale v ruce vítězně třímající - bažanta. Tedy toho medicinského.
"Bažant s vínem. Pro vašeho parazita."
Zvláštní je, že poslední dobou se tam objevují samé věci, které by tam neměly být. Tedy jako - víno chápu, to tam ukládám běžně - ale proč tam jsou sakra ty bažanty?
Pravdou je, že warp nikdo nepochopil plně, takže se tam možná opravdu někdy zhmotní mé představy.
Osobně doufám, že ta zrůda zpod postele z mého dětství tam někde nekorzuje. Nechtěla bych se s ní hádat.
Stejně mi to tak úplně nesedí. To místo by přece mělo být bezpečné - a jen moje...

"Je mi líto vašeho rukávu.... to jste doopravdy nemusel... nemáte hlad?"

Jiná ves a jiná planeta

Jsem tak trochu v šoku. Dejme tomu, že budu považovat za normální tahání vě z warpu, ale bez ochraného pole lodí nebo vůle temných bohů či démonického... řekněme původu... já si prostě nikdy nepředstavil, že nějaký člověk se mnou bude s půlkou těla ve warpu. A ještě z něj brát elektřinu a řekl bych, že na černo...

V podobě dalšího překvapení přichází i pochvala. Já... jsem asi trochu v rozpacích. U nás doma se chválou šetřilo a... co si pamatuji, tak u nás nikdo nikdy nikoho nechválil a když jsem to zkusil já, dostal jsem na hubu od Míry za to, že zkouším nějaké herezní svody a že vůbec bych měl čekat na svou černou loď, držet hubu a špinit vesmír svou existencí co nejméně.

To je... Zřejmě "Nedorozumění". Inu bažant... evidentně je Terranská kuchyně velmi specifická. Jako je jasné, že v hlavním světě impéria lidi budou žrát od císaře absolutně všechno... ale i to?! Nebo tam nemají bažanty. To by leccos vysvětlovalo. Koneckonců ani bažanti na armagedonu nejsou zrovna v hojném počtu navíc... oni žijí pokud vím v polích a tam byla jen pole válečná...no není se čemu divit, že se mezi nimi objevil nějaký podivný zlatě zářící bažant, který je vedl do společného odboje a taky vytvořil nějaká nadbažanty... co jsem čel novinky, naposledy chtěli sjednotit, dle útoků na různé chovné stanice, drůbež celého světa a snad i vesmíru...

*Vidíš? Chtěl jsem bažanta a mám ho! Sakra, já bych si mohl i v KFC objednat big mac a dostal bych ho!*

"Víte... on myslel jídlo a takové..." Znovu se zaleskne fixa! Jakýsi symbol na zemi, pár slov a rázem je na světlu světa projekce bažanta civilisty, po chvíli bažanta bojáka a i jednoho ne zcela ověřeného z novinek příslušníka adeptus bažantes. "Ale, jak se shodneme, ten nezdvořilý hlupák si ho nezaslouží..."

Vypínám projekci, na kterou jsem neskonale hrdý! Hlavně proto, že mi nesčetněkrát zachránila život. Oni kultisté a spolubojující mariňáci jsou docela... zlí když zjistí, že jimi najatý psyker jaksi neplní svou úlohu... no a na druhou stranu rádi koukají na pohádky... a ani to není dle mě psykerské umění, protože to vlastní představy zhmotnit nedokáže.

"A s tím hladem... nedělejte si škodu, už takhle jsem vděčný za čaj..." Chvilku štrachám po kapsách. Nakonec ze záhybu oděvu najdu krabici cukroví. "Nabídněte si..." V Oku nákupu, kam se musí jít vybavit každý cestovatel mají zkrátka dobré produkty a tohle pečivo chutná skoro jako to, co jsem jedl doma a je velká škoda, že si mamka nakonec přestala uvědomovat jeho důležitost... a soustředila se jakožto inkvizitorka jen na pečivo pracovní.

"...snad vám bude chutnat." Úsměv a snad i opravdový. Po dlouhé době se nebojím, že by mě někdo zabil. Vždyť ona by to mohla udělat lusknutím prstů. Přisunu se blíž k ohni, opřu se o nějakou stěnu, nebo dostatečný kopec suti a schoulím se pro případný boj se zimou. Chvilku dál pozoruji celé dění, případně vděčně přijmu svůj hrnek, jehož hřející schopnosti rozhodně nejsou na škodu. "Umm... jak se těšíte na vánoce?"

Kdo všechno jde k chlévu díl 4.

Fulgrim nejistě švihá ocasem ze strany na stranu. Roztěkaně si hraje s vlastními prsty a celkově působí tak nějak nesvůj. Lorgar zatím, se zběsilým úsměvem (ono jiný asi ani nejde vytvořit, když vám nelidská hlava hoří démonickým plamenem) třese s Horem v marné snaze jej pochovat.
"Lorgare..." Začne opatrně Fulgrim.
"No co zas.." Zavrčí démoní princ na svého bratra.
"Jak... jak víme, že je to ON? Co... když to děcko není Horus?"
"Fulgrime..." Lorgarůlv hlas zní odevzdaně, až unaveně - nejspíše je to záměr, aby vyjádřil, jak jej Fulgrimovy řeči neskutečně nudí. "... i kdyby nebyl - záleží na tom? Pravda je to, čemu věří masa. A pokud na jeho počest zavedou Vánoce a budou spokojení - koho to zajímá?"
Fulgrim: "Takže to je Horus!"
Lorgar: "Hmmm... ne. Ne nezbytně."
Fulgrim: "Takže to NENÍ Horus."
Lorgar: "I kdyby předtím nebyl, teď už je."
Fulgrim: "A co ta znamení ve warpu?"
Lorgar: "Věc výkladu - nedávno jsem tam třeba četl o tom, že ožila Marylin Monroe... a nic."
Fulgrim: "Ale... poslední dobou se o tom hodně mluví!"
Lorgar: "Jo... pár lidem jsem o tom řekl. Znáš to."
Fulgrim: "Lorgare, ty jsi hovado...."

"HOVADA STE OBA!"
Ode dveří se ozve známý ječák. Hned vzápětí jsou vrátka do Betléma rozražena s nonšalancí mexického bandity a dovnitř vchází, notně nasupený Angron.
"No tak to teda ne, to teda ne... Já jsem nejdokonalejší a nejrozkošnější bytost universa!" Odporuje Fulgrim a ochranitelsky obejme oslíka, který je z celé této situace dosti vykulen.
Angron: "KURVA TO ŘÍKEJ NĚKOMU JINÝMU!"
Lorgar: "...třeba Kharnovi..."
Fulgrim: "Khornovi?"
Lorgar: "Ne - Kharnovi."
Fulgrim: "A jo - to je tamten.... HIHIHIHIHIHI!"
Angron: "DRŽTE HUBY, SVINĚ!"
Lorgar: "Bratříčku, zasekly se ti mezi dveřmi křídla..."
Angron: "KURVA DOPIČE FIX!"
Následuje několik marných pokusů křídla poskládat tak, aby se vešly do dveří a on mohl vejít. Na pátý pokus, jež je doprovázen mohutným křupnutím jedné z kostí a Angronovým "Jen povrchový škrábanec" Se konečně třetí dorazivší primarcha dostává dovnitř.

Angron: "ZAČLI JSTE BEZE MĚ!"
Fulgrim: "Jo, protož....HEJ!" Než stihne fialový démon cokoli doříct, je hrubě odsrtčen Lorgarem, který mu při tom záhadně stihne podat i malého Hora, zatímco jde směrem k Angronovi a nasazuje výraz prodejce z teleshoppingu.
Lorgar: "Bratře, můj milovaný Angrone. Samozřejmě, že jsme nezačali bez tebe - to bychom si nedovolili. Přijeli jsme zde dříve, abychom vše připravili pro tvůj příchod - abys ty pak mohl, bez problémů oslavit příchod Hora."
Angron: "Jsem z těch příchodů trochu zmatený..." Nervózně se poškrábe v rudé hlavě, pocákané zaschlou krví.
Lorgar: "Já vím - ale kdybys přišel na čas... pozdější čas, tak bys nebyl... vše bych zařídil."
Angron: "Tak... eee... já odejdu... a... vrátím se za chvilku!"
Fulgrim: "JO BĚŽ!"
Lorgar vrhne na Fulgrima nepříjemný pohled, jež by se dal nazvat až plamenným. "Jistě že ne - když už jsi tady, tak zůstaň a připomínej nám svou přítomností naše selhání. Stihli jsme jen vymalovat Betlém doruda..."

Angron: "TO JE TO, KURVA! VŠECHNY JSTE ZABILI BEZE MĚ! TAKOVÁ PÁRTY TO MUSELA BÝT!"
Lorgar se zarazí. Málokdy se stává, že by mu došla řeč. Koutkem úst zašeptá k Fulgrimovi něco, co zní jako "Kdo to kčertu udělal?" - Fulgrim naznačí jednou volnou rukou palmu na temeni. Lorgar natáhne ukazováček a přejede si jím pod krkem.

Angron: "TAK JÁ ZABIJU ASPOŇ TOHO OSLA!"
Horus: "BÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!"
Fulgrim: "NE! To je Horův osel!"
Angron se zarazí. "Neměl náhodou původně něco jako vlky?"
Lorgar: "Od vlků k oslům není daleko - upřímně, tobě nikdy nepříšel Russ jako osel?"
Angron: "Jo... jo. To jo."
Tak i tentokráte zůstal osel ušetřen. Dokonce to vypadá, že dostane jméno Leman.

Tak prej Vánoce

Tohle je typické uvažování chaosáků, tak jak jej znám a pamatuji si. Mají pocit, jak nejsou svobodní a šťastní, přitom nemají ani stopový prvek logického smýšlení! Upřímně - když jedete někam na dlouhou cestu, kde předpokládáte, že budete bloudit, vezmete si raději řízek, jako by to udělal každý imperiálec už od dob svých školních výletů - a nebo krabičku s cukrovím? Chaosák, vědom si možnosti volby a svobody rozhodnutí, se už z principu rozhodne pro to, co pro něj NENÍ nejlepší! Proč? Nejspíše, aby dokázal warpu, světu, vesmíru a všem - že to prostě může udělat! Že on nerespektuje povinné nařízení Císaře, brát si na výlety řízky (pokud jste gardista tak jakoukoli levnější náhražku, jíž za řízky budete považovat) a že on si klidně může vzít - bedýnku s cukrovím. Tak samo je to i s životním pojištěním. Kdyby totiž tadyhle Marek nebyl blb, věděl by, že Impérium má prostě pojistku výhodnější! Stejně tak platové ohodnocení!

"Nabídněte si..."
Pokrčení rameny. Samozřejmě neodmítnu. Jednak to není slušné - a druhak mám cukroví docela ráda. S úsměvem sáhnu po perníkové kouli.
"Domácí?"
Kouli labužnicky sežvýkám, načež jsem mírně překvapena jeho otázkou.
"Umm... jak se těšíte na vánoce?"
"Cože...?"
Chvíli si v hlavě přemítám, co mi řekl. Popravdě - nijak zvlášť. Jsem člověk, který celý život balancuje na hraně mezi světlem a temnotou a jako taková samozřejmě vím, že i přes to, že budu Vánoce slavit, žádný zázrak se konat nebude. Inkvizitoři mi něco nechají pod stromečkem, co se Ishry týče, opravdu si nepřeji zlatem vykládané výtisky Stmívání. Damiánův prdící polštářek jsem využila jednou a nebýt toho, že Ishra střílí jako ponocná, prostřelila by mi za to, že jsem jí ho dala na židli při jednom důležitém summitu, hlavu. Svého času bych pod ním možná nalezla i něco od Bruta, nicméně letos se bojím dárek rozbalit, protože se z něj stala ubohá troska, tupě opakující mangabláboly, zaslechnuté v televizi. A vzhledem k tomu, že nepotřebuji žádnou japaerotickou pomůcku, vyhodím případný balíček s jeho jménem z přechodové komory dřív, než bude moci někomu uškodit.

"Nemám ráda Vánoce."
Odpovím po krátké pauze.
"Všude je akorát zmatek, panika, shon... no a znáte to..." Ztiším hlas. "...Chaos. Jsou to vlastně jediné svátky, které chaos v Impériu povolují a ještě se z něj všichni radují. Vánoční Císařík je kretén, který stejně nikdy nepřinese to, co potřebuji."
Vezmu si ještě kousek cukroví, načež vypiju na ex svůj hrnek čaje.
"Co se týče setkání s rodinou, tak..." Zaražená odmlka. "... no... asi bychom měli jít spát..."

To známe

Domácí cukroví rozhodně je! Alespoň tak, jak už to bývá na nálepkách v obchodech. Co se týče ostatních věcí... i tam musím tak trochu paradoxně souhlasit. Rozhodně se mi nelíbí ten... "chaos" vánoc, co se tedy nákupních domů týče. Mají to být svátky pohody, radosti a ne průchod násilí na všech frontách všech obchodů i tlačenic v metru a to nemluvím o zácpách ve warpu. To, že je císař kretén... osobně ho pochopitelně neznám, ale vzhledem k tomu, co obnáší víra v něj... měl jsem ho za nerozumného jedince bez špetky porozumění potřebám duše a empatie vždy.

Souhlasně kývnu a usrknu čaje. Rozhodně je to hřejivější záležitost než debata o chaosu. Chaos má totiž tu nevýhodu, že hřeje jen pokud přikládáte do ohně těla nepřátel, nebo vás nechá zrovna na pospas očistnému ohni těch "slabých vyznavačů falešného a bezpečně tuhého boha", kteří to navzdory své slabosti a bohovité mrtvosti zvládnou s vámi dohrát až do velmi bolestivého konce.

"Co se týče setkání s rodinou..." Chvilku pozoruji hladinu svého čaje. Oproti mě je docela klidná... a to je... povzbudivé. Teplu hrnku navzdory začíná se vkrádat do mě vtíravý chlad a taky tak trochu smutek. "Chápu." Myslím, že dost dobře. "Asi je to ve všech rodinách stejné." Smutný úsměv, dá se říct takový zlomený.

"V pravdě, jste... ze všech mých vánoc tou nejlepší společností." Koneckonců pokud si řeknete, že byste raději trávili vánoce s příslušníkem Ordo Malleus než s vlastní rodinou, tak je něco ohromně špatně. Další zírání do hrnku. "No... nebudu vás zdržovat, rušit a tak... " Upiju a hodlám dál zírat do hrnku.

Skutečně si nic lepšího už několik let nepamatuji. Možná... když jsem byl hodně malý... ale to si nejsem tak zcela jistý. Přeci jen lidská duše je příliš křehká na to, aby obstála před krutostí reality a fikce je snadným únikem, křehkým a pevným brněním. Navíc teď... ta představa, že si všichni předáváme dárky, Míra mi pomáhá ten můj rozbalit, protože táta rozhodně nešetřil lepenkou a ničím jiným ani balit neuměl. Zkrátka ta pohoda, kdy otec fotil, nebo točil a máma houpala v náruči malou sestřičku...

Sen? Vzpomínky? Nemohu se rozhodnout. Koneckonců můj návštěvník v palici je taktéž jen výplod potlačování přílišných zážitků... alespoň myslím. Tak proč by tím nemohli být i rozhovory s bráškou, jak ze mě - alespoň jsem měl dojem že někteří inkvizitoři jsou i psykery - bude inkvizitor a on až bude v té ultře nebude nikdy váhat přijít impériu na pomoc a až z Domči bude Abes, tak to všem kacířům natřeme!

Vzhledem k tomu, co přišlo... ani ho nemůžu vinit. Jakmile povýšili mámu šlo to z kopce. Přestali si s tátou rozumět, asi mu vadila běžná praxe zabíjení jeho kolegů a kamarádů... trávil doma čím dál méně času, házeli si klacky pod nohy a komunikovali spolu jen v případě nezbytné nutnosti a to ještě skrze formuláře. Nakonec, když bratr furt slýchaval, jak máma neměla čas jakožto člen ordo hereticus... asi bylo i přirozené, že mě začal nenávidět jakožto symbol nejčastějšího nositele hereze no a Dominiku... dá se říct nejvíc vychovával on, což se na mě podepsalo.

Všímám si, že se mi chvějí ruce. Inu nejvyšší čas dát se do kupy a začít myslet na jiné věci. Promnu si unaveně oči, spíše než pro vzpruhu, abych zamaskoval chuť brečet v zárodku. Některé věci mě mrzí, i když s nimi nic nenadělám. Nezbývá než jít dál a doufat, že to Horus změní, že přinese nové a opravdové vánoce plné štěstí pro každého a že se ta zlá zpěvačka, která tak tvrdě zdůraznila, že mi císařík nepřinese nikdy dárky mýlila proto, že mi je přinese Horus!

Dobrou noc, Máro

Občas se stane, že za svou kariéru uslyšíte něco moc, moc smutného. Může se to stát, když vaši nadřízení "zabíjejí miliony aby zachránili miliardy" - no a nebo při vaší dovolené, které se nevyvíjí úplně podle plánu.
"V pravdě, jste... ze všech mých vánoc tou nejlepší společností."
Protože tahle věta... smutná rozhodně byla. Normálně bych to asi brala jako kompliment, ale vzhledem k celkové situaci je to spíše něco, co bych pojmenovala jako "tragiment".
Tohle si budu připomínat, až na mě příště zase bude volat hlásek Chaosu... možná mu to i vmetu do pomyslné tváře.

"No... nebudu vás zdržovat, rušit a tak... "
Tato dlouhá pauza je pravděpodobně vyplněná nějakými hustotemnými chaosáckými myšlenkovými pochody. Je škoda, že do nich nedokážu nahlédnout, na druhou stranu to vypadá, že se mu chce skoro plakat a tak se neubráním vzpomínce na kadibudku.
Možná se mu opravdu chce a jen se stydí...

"Nate, v noci bude docela zima."
Přehodím přes něj deku, kterou si sám vytvořil. Stejně mám pocit, že by to nemuselo stačit, přece jen dovnitř trochu táhne a jeho oblečení... no řekněme, že zavání chaosem - což znamená, že je v něm spousty dír a takových těch jejich trademarkovaných věcí.
Možná bych mu mohla půjčit nějaké své náhradní...
Za warpu tedy před spaním vytáhnu ještě jednu róbu a dva spacáky. Zcela evidentně ignoruji, že na tom druhém je vyšito "Od Ishřičky, nebrat!"

"Tohle si vemte, bude se vám to hodit."
Podám mu jak spacák "od Ishřičky", tak svou náhradní róbu. Jsou docela volné a on taky není žádný kulturista. Navíc mě docela rozradostnil fakt, že ten druhý v jeho hlavě bude z tohoto oblečení velmi zhnusen. Následně odklidím konvici zpět a portál zavřu.
"Tak dobrou noc."
Zalezu do vlastního spacáku a po chvíli taky usnu.
Možná si zajde na ten záchod, až budu spát...

Zloduch Vánoc opět zasahuje do děje

Protože občas, a to hlavně v road movie "typický dračák" příbězích, kdy se banda hrdinů potlouká po mapě, zpravidla z bodu A do bodu B, nastanou chvíle, kdy je třeba posunout děj dál, i nyní nastupuje ke slovu PJ hry, který z Vyššího Lógra, jímž ještě donedávna byl, metamorfoval na (zlo)ducha vánoc. Tak jako u Vyššího Lóga, i zde si prosím povšimněte umně umístěného jmenného mnohosmyslu. Protože samochvála smrdí, doporučuji vám popojet dál a tedy k něčemu, co by se dalo nazývat DĚJEM.

Ve chvíli, kdy jsou rozdány spací potřeby, ač někteří z nás se mohou jen dohadovat, jak je možné tahat z warpu roztodivné harampádí, (ač někteří, například kolega A'P'O'S'T'R'O'F' o tom vědí své) přešlo se na režim "nyní půjdeme spát". Z venku sice fičí docela studený vítr, nicméně Mára usuzuje, že spacák "od Ishřičky" docela solidně hřeje.

Nyní každý čtenář pochopí, že děj je, díky faktu, že (zlo)duch je vlastně docela hodná entita a nechá noci klidný průběh, vcelku krátký a bezvýrazný. Nevadí.
Budíte se do něčeho, co by se v porovnání se včerejším vichrem a sněhem dalo nazvat krásným ránem. Venku je bezvětří, malá, asi deseticentimetrová vrstva sněhu - a na zemi několik ztuhlých krav, které se zjevně nestihly před zimou schovat do bezpečí - a nebo se bály jít ukrýt do domku, když jste tam byli vy. Warhammer je především krutý svět a tak jste nuceni žít s tím, že jste své noční pohodlí a čaj vykoupili životy nevinných!

Tak chutná dobré ráno

To, že mám příjmení Krutor samozřejmě neznamená, že jsem bezcitný, tedy alespoň u mě to tak není. Vím totiž, že by někdo mohl argumentovat mým příbuzenstvem! Vědět, že nakonec mi bude zapůjčen spacák... tak... tak bych možná tu deku věnoval nebohému zimou trýzněnému a nyní i více než doslovně tuhému dobytku. Žel, pozdě bycha honit. Když je řeč o honění možná bude třeba honit trochu ten plamen... který si tak nějak asi z nudy cestuje po světnici... ale to je spíše záležitost té prapodivné dovolenkující slečny.

S vědomím, že by bylo dobré jako revanš alespoň vyčarovat snídani znovu napnu své síly a z jednoho malého koláčku, podobně jako jsem stvořil deku, nakonec udělám pečivo o velikosti střední pizzy. Jen... něco by to samozřejmě chtělo k tomu! Jelikož a protože neovládám takové *"zbytečné a ani trochu cool"* síly, tak si o rychlovarné konvici mohu nechat zdát. *Nemluvě o tom, že mi se stačí na vodu dívat a ona strachy vře sama!*

Možná... možná mléko?
*To jako té krávy?*
No... co jiného?
*Ty seš skoro tak blbej jako ubohej!* Jakýsi šílený smích. *Soudě dle jejích koz budeš mít max frťana...*
Ty seš vůl...
*Bejk, hochu, proto po mě ta kráva tak jede!*

Vzdávám další konverzaci. Beru si na sebe deku a raději zamířím ven. Sníh... je hezké vidět bílé vánoce. Ta atmosféra je pak taková... no je to jiné než dívat se třeba na hořící město a polospálené/snědené/znásilněné mrtvoly okolo. Pohoda, klid i když trochu zima a ten nádherný třpyt v raním slunci... zkrátka mám pocit, že je to znamení lepších vánočních časů a příchodu Hora!

*Zkurvený bílý svinstvo, který se leskne jako mokrý obsah hlavy mého nositele. Ano správně to o čem mluvím patří do hajzlu, pokud tedy nejste lord Hoven a v rauši vizí o uctění Nurgla to nepatláte jinde! Nemám rád zimu a vlastně ji nesnáším skoro stejně jako Léto! Léto je fakt vopruz, kterýmu se kromě zmíněné zimy snad už nic nevyrovná... teda kromě jara nebo podzimu... zkrátka až dorazím a to mejdlo v Betlému vypukne... udělám v tom pořádek a bude jen jedno roční období - Kruto! *

Nyní nastává tak trochu... problém. Možná jsem na poměry lady z Terry vidlák, ale bohužel nejsem až takový vidlák, abych věděl, co dělat. Samozřejmě je tu varianta zeptat se mého... "přítele" na telefonu, ale tuším, že jeho odpověď by byla... řekněme neseriózní. S tichým vzdechem do napadlého sněhu začnu prstem čárat symboly. Pak vyndám kečup, abych měl další červenou náhražku za vlastní krev, čímž je vyplním. Spěchám a upřímně doufám, že nevzbudím svou "společnici".

Po dotvoření všech povolávacích znaků zbývá jen poslední věc. Jak jen to bylo? Po krátkém šátrání najdu papírek s číslem. 666 999 666... Někdo možná vsází na jména démonů, ale já vím, že stačí mít správné telefonní číslo! Napnu síly a...puff? PUFF! Po nějakém tom rádoby důležitém efektu tu stojí mnou vyvolaný démon... démonka.

^"Proč?"^ Je zvláštní jak jedno slovo může vystihnout vše, zvláště, když povoláte někoho velmi spoře oděného do horského zimoviště. Je... mi jí až líto. On Slaanesh je možná bůh rozkoše a princ potěšení ale jak to vypadá, když jde o oděv nemá fantazii. Koneckonců pod ním sloužící démoni toho povětšinou moc na sobě nemají

"Já se omlouvám ale..." Naprosto nečekaně přichází útok zbavující mě nadvlády nad ústy.
*"Si to beze mě nemohla už vydržet, co?"*
^Drž hubu!^
*"To víš, že ti jí budu držet, abys u toho neřvala jako posledně..."*
^"Myslíš to, jak jsem ti nadávala do..."^
*"Nadávky jsou sexy, narozdíl od nicky tvýho formátu..."*
^"Mám pocit, že ti mozek daroval Nurgle"^
*"Blbost. Nic od toho chcíplého sociála mě není hodno! Já nepotřebuju ani jeho... navíc jsem si našel novou, lepší roštěnu a ta fakt skoro stojí za můj pohled!"*
^"Chudák holka"^

Odkašlání. Po chvilce zápolení se mi daří zahnat své druhé já do kouta kam patří a mohu na slova "chudák holka" reagovat doplněním "kluk". Kromě perlivého smíchu, jaký může být k slyšení třeba u malé vražedné holčičky, dostávám po nabídnutí deky i úsměv. Výměna pohledů pak jasně dává znát, co znamenala tato konverzace a že nás dvou se v podstatě netýkala.

^"Tak... co můžu pro tebe udělat?"^
"Víš... uměla bys... sehnat mléko?"
^"Pokud potřebuješ půjčit peníze, stačí říct..."^
"Ne to ne... víš v okolí..."
^Žádná mlékárna? Tak e-bayi nebo oukru dneska seženeš všechno...^

Rezignovaně ukážu prstem, čímž u démona vyvolám... asi paniku? Mohou vůbec tato stvoření cítit skutečný strach? Cítí ho z manuální práce nebo je to důkaz, že GK jsou dobytci a proto z nich mají ostatní respekt? Na druhou stranu se nemohu divit... ona na tohle stvořená nebyla.

Totiž... já ji říkám Angela... ona je... trochu specifický druh démona. Asi by měla nejlblíže k démonetce, jen Angela je... démonická sekretářka. Místo klepet má čtyři prsty zakonečné drápy, které umožňují lepší manipulaci s kávou, má lidské proporce protože dělala na personálním sekretářku hlavního náboráře - jehož jméno bylo plné apostrofů - než odešel. A kdyby na hlavě neměla rohy a místo vlasů živé výrůstky zakončené hroty, rudě planoucí pohled a světle fialovou kůži... tak by se dala považovat za milou holku ze sousedství. Zkrátka jakmile s tím ten dotyčný praštil a otevřel si nějaký obchod... ona... si musela najít jinou práci.

^"Víš tohle... tohle já neumím"^
"Takže si s tím neporadíš?"
^"Kdybys radši chtěl napsat dopis nebo připravit objednávku..."^

Tak to vypadá, že i tohle řešení zklamalo. A já ji tak věřil, protože ona to s googlem fakt umí a tam je prý vše! Koneckonců i ten extrémně levný přesun na tuhle planetu mi zajistila ona skrze slevomat a kdybych měl nějaké finance, určitě by mi vedla i finanční poradenství... bohůmžel to je teď k ničemu. Nakonec největší kvality mého "démona" jsou speciální save proti zranění papírem a vysoké ws při boji s kopírkou.

^"Možná... dej mi chvilku..."^ Vytáhla mobil a přísahám, že nevím odkud. K uším se po zvednutí dostávají fragmenty hovoru, který začal ukrutný řevem a pak byl prokládán zajímavými anatomickými postřehy načež jsem byl vyzván k poskytnutí nějaké nádoby a pak... jsem se odvrátil. Nevím, kdo byl její známí a jak ji navigoval ale dle všech možných cárů masa a cákanců krve to taky nebyl zemědělec. Každopádně nějakým zázrakem mi dala plnou sklenici kupodivu mléka čistého ač ze zdroje... toho moc nezbylo. Kromě Khornovy runy.

"Muselo to tak být?"
^"Kharn říkal že jo a ten se v anatomii vyzná..."^
"Tak... tak díky..."
^Není zač... vlastně si mě zachránil, přijeli příbuzní...^
"Chápu, hlavně ještě jednou díky za to mléko. Díky tobě budeme mít pořádnou snídani..." Je to smutné, ale i warpu jsou chudáci.
^My? Ty tam máš holku! Znám ji?^
"Určitě ne."
^Je to slaaneshačka?^ Dloubanec do žeber.
"Ne, ani v nejmenším"
^"Takže taky psyker tak nějak pod patronátem tzeeho?"^
"Ne... už vůbec nic takového..."
^"Protiklady se přitahují... takže Khornitka?"^
"Nech toho, prosím..."
^NU...^
"NE! Inkvizice - Ordo Malleus"

Krátký šokovaný pohled. Tohle asi nečekala. Pochopitelně nikdo neočekává inkvizici. Po krátkém zamrmlání ve stylu "promiňmusímjítrodinavíšjak" jsem rázem sám. Mohu si úlevně oddychnout. Tedy... alespoň na chvíli. Nějak... nějak mě začíná mrazit v zádech. Netuším, jak dlouho ten tyjátr trval, jestli pár minut nebo déle a jestli... jsem ji nevzbudil. Chvíli se bojím i otočit. Tiše si přeji, aby bylo vše v pohodě, já přišel dovnitř a učinil raní jídlo kompletní, což taky udělám s přidáním "dobrého rána". Samozřejmě to vše pokud, pokud ji neuvidím ve dveřích a ona... si z dovolené rekreační neudělá pracovní... to pak asi už neuvidím nic.

... jáááá zas trošku mlíčka - výýýkvetla tvá líčka!

"Dobré ráno."
Rozlepím oči a spolknu v zárodku otázku na téma, jak může být dobré ráno, když spíte v ruině bez elektřiny a bez přístupu na helmbook, jeden ze znaků civilizace.
"Dobré."
Měla jsem podivné sny. Něco o tom, jak část mých strejdů chová jakési děcko a ještě se hádá o to, kdo ho zrovna bude mít. Celé se to odehrávalo v jakémsi chlívu a celkově to příliš nechápu. Na výklad snů jsem tedy nikdy moc nebyla, pravděpodobně za celou tuto záležitost můžou ty plíny a fakt, že jsem si při včerejším rozhovoru o Vánocích na svou povedenou rodinku vzpomněla. Celkově nechápu, jak se mi to v hlavně mohlo zmotat do až takhle absurdního blábolu.

S tichým zívnutím a marným pokusem narovnat si křivá a ztuhlá záda, hledím na Marka Krutora, který mě, jak se mohlo docela dobře stát, nezabil ve spaní i přes to, že je Chaosák, za což mu dodatečně děkuji, jak "množí" mléko.
Odkud ho... on byl venku dojit? DOJIT? Takže to JE vidlák, když umí podojit krávu! HA!Takže Armageddon je jeden z těch světů s vidláky! Ale to znamená, že i Bruce... to snad ne...
"Mi nemusíte..."
Cítím se kvůli tomu trochu trapně a je mi to líto - ale nemůžu jinak, protože...
"...já mlíko nesnáším."
Schola Progenium. Mléčné svačinky dotované Impériem, plivance od děcek z Ordo Hereticus v kelímcích. Špatné vzpomínky. Mlíko. Už. Nikdy.

Jen tak mimochodem zjistím, že můj oheň je pryč. Nevěřím tomu, že by vyhasl - pravděpodobně jen... utekl během noci nebo rána pryč a nyní bloudí po horách.
Sakra práce, tohle se mi stává vždycky...
"Víte tedy, kterým směrem se k těm vašim známým dát?"
Vytahuji si z warpu zase svou konvici a hrnek s čajem.

Horste, nemůžeš sem vtrhnout jen tak!

Znamení... všude samá znamení. A že by byla pozitivní... to se říci nedá. Každopádně jsem se svým zběžným průzkumem utvrdil, že mé vize jsou pravdivé! Co pravdivé, absolutně skutečně realistické jako zdražování benzínu nebo zavedení daňové sazby na knihy a tiskoviny. Zkrátka císař vede mě a mé zatím literárně levé ruce, abych v jeho jménu napsal tu nejúžasnější reportáž, nebo... možná by takový návrat Hora mohl být i horror ve stylu těch zapomenutých bohů... nebo situační komedie... no to není důležité.

Ať už bych měl psát druhý díl velké hereze nebo jen její remake... císař si to prostě žádá a já si to přeju! Bohužel jsem zatím jediný, kdo má tuhle tužbu. Fakt, že má cesta za slávou a naplněním autorských ambicí bude nebezpečná se začal nebezpečně projevovat už v knihovně. Můj několik měsíců trvající průzkum tajné xenoské technologie, jejiž princip čtení jsem zatím nebyl sto rozluštit totiž narušil nějaký šedý rytíř.

Teoreticky bych vlastně o jejich existenci neměl nic vědět, jenže já jsem s nimi hrál v tom datadiscích filmu DoW jako random chaossorcerer no a prodal jsem jim svého času několik císařských udělátek. Nejpopulárnější byl přístroj bránící plešatosti Stimuvit, který byl svým způsobem automatickou paličkou na maso. Do dneška ale nepochopím, jak mohli koupit tohle a vodičky proti pleši zrovna ode mě...

Každopádně tady šlo o úplně jiné věci. O krásné malované papírové knížečky, ke kterým ten neřád dorazil první a ani po slušném žádání "Táhni od těch polic ty skoro kacíři" se nehnul. Nevím už co bylo horší, jestli jeho podivné žvatlání o citu a míru nebo to, když se onen muž asi rozpomněl na svá inkviziční léta dal mi takovou nálož, jakou si už léta nepamatuji. Manga a inkvizice jsou zlo...

Další klacek hozený pod nohy přišel pro změnu z řad arbitrů... nebo jejich ekvivalentu. Císař těžce zkouší své umělce, než jim umožní vykonat pro jeho dílo něco důležitého! Přišel jsem o papíry. To, jak si jdou adepti po krku je prostě hrůza já si totiž nejsem vědom jediného přečinu. Za jízdy dávám pozor a když jsem zrovna četl zadní stranu automapy s poznámkami, tak přísahám, že kromě dvou zbržďovadel v těsném sledu - dle toho nadskočení - jsem nepřejel nikoho... ale vysvětlujte to císařovu právu, o kterém i my astartes víme, že je to spíše bezpráví. Které nám většinou vyhovuje.

Proto nyní je třeba jednat... delikátně, promyšleně a hlavně rozumně. Stojíce před dveřmi do hájenství jednoho z mála spolehlivých lidí, které znám, dumám... co řeknu. Ono totiž vpadnout na území sesterstva není jen tak. Kupříkladu když jsem posledně po dvou měsících v Luxoru si vzpomněl, že jsem měl Gábi přinést nějaké plíny... jak bych to... kdybych na Ofelii nenapráskal, že tam mají ukrytého - díky psykerství bohužel i odhaleného - Efrona, tak bych asi nepřežil.

Ahoj, jak se máš? Taky fajn, hele víš, že se možná nejspíš s určitou pravděpodobností narodí Horus? Něco mi říká, že tohle není ono. Navíc... jak by mohlo začít nějaké dobrodružství bez akce, vždyť akce je základ! Takže... V hlavě se již rodí ucelený plán a taky se tam sbírají síly warpu. S trochou zdravě-iperiálního čarodějnictví a pár cvaknutí se daří odemknout dveře. Mí bratři by je nejspíše ihned rozkopli, ale já jakožto knihovník jsem jinde... takže si je odemknu, pootevřu a kopnu do nich až pak.

Prásknutí - cesta dovnitř je rovná. "UCÍSAŘEGABRIELO!" Naléhavý řev zazní bytem. Krátké soustředění a ihned mířím do místnosti, ze které nejvíce cítím její přítomnost. Abych dodal celé akci na autentičnosti, tak je mi srdečně jedno jestli má být v ložnici, obýváku, kuchyni, koupelně nebo třeba na procelánovém ekvivalentu sedátka císaře! "PROBLÉM! NESKUTEČNÝ PROBLÉM!" Stejně efektivně otevřu i případnou místnost. "Zrádní primarchové... oni..."

Dramatická odmlka. "...na Bethlemosu budou vítat reinkarnaci Hora!" Raději už nedodám, že tohle jsem se dozvěděl díky tomu, že na helmbooku jsem četl něco jako - api a 14 dalších přátel se přidal do skupiny "radost z narození hora" a skrze pozvání na akci "Primarchové vítají Hora", kde jsem z taktických důvodů místo "zúčastním se" zaškrtl "Možná".

Mléko je ale zdravé

Každý dobrý skutek bude po zásluze potrestán a nebo vyjde vniveč. Někdo tvrdí, že je to přísloví, ale já mám pocit, že je to takový ten galaktický zákon, který výjimečně dodržují nejen bozi chaosu, ale i císař, ethernálové, eldar... a vlastně všichni, ač ten zbytek tak činí nevědomky a instiktivně! Po pravdě i když nestála ve dveřích, tak jsem tak nějak mrtvý muž, pokud se to Angela doví. Nejsem sice věštec a ve znameních chaosu mám trochu chaos... ale radost z toho neměla a zjistit, že to bylo zbytečné...

"V pořádku..." Dodal bych ještě něco omluvně, ale mám dojem, že protahovat řeči o mléce by bylo netaktní vzhledem k jejím antipatiím. Když už jsme u toho mléka, tak právě vynakládám značné úsilí, aby ten můj milý společník nezačal vyprávět všechny asociace, které jej k danému tématu napadly ať už obsahovaly tento produkt doopravdy nebo ne a zahrnovaly tam i jeho maličkost včetně společnice...

"Víte tedy, kterým směrem se k těm vašim známým dát?" Po pravdě vím jen to, že nic nevím - ale za to to vím s jistotou! Tak trochu mě začíná trápit i svědomí z toho, že jsem tak trochu lhal. Tedy na lži, dobře míněné, není nic špatného... dokud se na ní nepřijde. Pak by to mohl být dobře míněný důvod k vraždě. Říct/Neříct? Sice nemám jistotu, že se mnou půjde až do míst, kde Horus přebývá, ale zároveň mám nejistotu, že tam fakt půjde.

"Ne, nemám moc ponětí." S hořkostí hledím do mapy, která už mi nepřijde tak prima. Možná jen odpadlo potěšení z dokreslovacích možností, nebo jsem zkrátka skrze znamení warpu zjistil, že jakýsi vrchní inkvizitor ordo anti-parodicum - známý taktéž pod pojmem ordo Daranus - kreslí mapy hezčejší a mají různé efekty a obrázky strojů a vůbec!

"Ale věřím, že pokud projdeme hory a buď skrze lvi..." Ukážu na bílé místo. "Nebo přes další hory kolem jezera nářků, nebo spodem... zkrátka, že tam tak jako tak dorazíme." Nebo umřeme při pokusu o to. "Mimochodem já... asi bych vám něco měl... říct..." Trochu nejistý pohled. "Tedy pokud mi slíbíte, že se nerozčílíte."

Ale Gábi, to přesně mohu udělat! WS platinum Paint Emperor's Protector totiž...

Není nad to si ráno sednout a projíždět si internet. Samozřejmě tam nepočítám jenom vcelku běžný Helmbook a pár diskuzních fór na téma "kdo zazpívá nejčistší a nejsvatější vysoké cé" - ale krátce po paranoidním rozhlédnutí se mohu ve vodách internetu pustit i mnohem dál - tam, kam sestry zase tak často nezavítávají... s úsměvem, který nasazují všichni, kteří ochutnávají ono pověstné "zakázané ovoce", ztlumím zvuk na úplné minimum.
Tak jo, tři, dva, jedna..."

"UCÍSAŘEGABRIELO!"
"ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!"
Následuje velmi zběsilé klikání na křížek. Vlivem úleku jej nějakou tu chvíli nemůžu ani trefit.
"GRAHAMECOTADYDĚLÁŠ?"
Počítač urychleně vytahuji ze zásuvky.
"PROBLÉM! NESKUTEČNÝ PROBLÉM!"
"JÁ VÍM, JÁ TO NEBYLA TO UŽ TAM BYLO SAMO KDYŽ JSEM TO ZAPLA!"
"Zrádní primarchové... oni..."
"Eh?"
To snad ne, takový chytrý člověk jako Graham, jak by mi mohl skočit na tak blbou výmluvu a ještě věřit, že to primarchové? To snad ani - aha, on mě neposlouchá. Faaaajn.
"...na Bethlemosu budou vítat reinkarnaci Hora!"

"Prosím, Grahame?"
Upřímně, noční můry JSOU svinstvo... ale že by byla tak silné, že by za nimi běžel několik bloků, aby se svěřil?
"Grahame, jsi v pořádku?"
Vstávám z křesílka a jdu postavit na čaj. Čaj pomáhá.

Rozčilovat se...

V životě se občas setkáme s chvílemi, kdy na svou otázku dostaneme veskrze neuspokojivou odpověď - ba co více, musíme se s ní smířit a vzít ji tak, jak leží a běží - protože jinou možnost nemáme. Mezi takovéto odpovědi se zajisté dá počítat i Markovo "Ne, nemám moc ponětí."
Popravdě ano - mám v krvi jistý smysl pro dobrodružství, ale rozeznávám mezi dobrodružnou výpravou a totální magořinou. Dobrodružná výprava je zajet si někam se stanem na víkend a nevědět, kam dojdete a pak se vrátit domů vlakem/autobusem/stopem. Totální magořina je vzít balík Huggies, jít na návštěvu ke kamarádům a totálně netušit, kde bydlí.

"Ale věřím, že pokud projdeme hory a buď skrze lvy..."
Já si nemůžu pomoci, ale hory, jezero, pole - to vše si umím geograficky (i se svou příšernou neznalostí geografie) představit - ale "místo kde žijí lvi?" Co to je sakra zač? Mají tam obří ZOO? Safari?
Tak či onak, možná by nebylo od věci to zjistit. Safari k dovolené patří!
"Mimochodem já... asi bych vám něco měl... říct..."
"Hm?"
Zvednu hlavu a přestanu si foukat do čaje.
"Tedy pokud mi slíbíte, že se nerozčílíte."
No a je to tady - teď mi oznámí, že je ženatý a že teď jsem v podezření z toho, že jsem s ním strávila noc. Za chvíli tady přiběhne nějaká okozená démoneta a bude výhružně cvakat klepetem. To se může stát fakt jenom mě. Taková ostuda...

"Povídejte..."
Na druhou stranu jsem přirozeně zvědavá co má na srdci.
"Rozčilovat jsem se přestala, když jsem zjistila, že nejsem na Bahamách, ale tady v téhle zasněžené díře..."

Zasněžená díra?

Bahamy? Po pravdě tohle je něco, na co je můj cosmopis krátký. O tomto místě jsem totiž nejen neslyšel, nikdy ho neviděl ale do teď ani netušil, že existuje. Inu impérium má jiné destinace pro dovolené a ne každý si chce užít trochu více/méně zdravého relaxačního utrpení na démonických světech, nebo obří porci zvrhlostí v místech, kde se vyskytují labyrinty vášně a podobné podniky.

"Ehm..." Nejisté odkašlání. "Oni... jsou spíš jen známí..." Chůze kolem horké kaše nikoho ještě nezabila. Taky nikomu nezachránila život, jen ho prodloužila o pár vteřin. "A rozhodně ne moji..." V podstatě se taktně přiznávám k tomu, že netuší o mé existanci ani zbla. Vlastně... jsem se tímto sám sebe povýšil na takové bahamy top leaderů chaosu! "Chci zkrátka říct, že se narodilo dítě jistým... vlivným chaosákům já jej chci prostě uctít, jako mesiáše."

Sklopím zrak. Jednak pro to, že jdu trochu s pravdou ven a druhak pro to, abych zamaskoval fakt, že neříkám pravdu celou. "Omlouvám se za tu dezinformaci." Tím pádem je asi i jasné, že já betlém nenajdu jinak než náhodou nebo vůlí velké čtyřky. Jeden z nich by patrně neměl dost sil, aby mě uvedl na správnou cestu.

*Tak to si vyprošuju! Oni o mě neví jen proto, že se na mě bojí pomyslet a taky proto, že jsem jim nejenže nedovolil myslet na mou velikost, ale brilantně ji maskuji tak, že ji nemůžou a asi ani nikdy nedokážou pořádně spatřit! Jsem kurva dobrej, tak si to uvědom, drbej mě na nohou a pochop, že tenhle vesmír je tu promě... takže to bude probíhat asi takhle...

Svou myšlenkou i božstva ztýrám,
Chaos dobře ví, jakej mám cíl,
Já, jež mívám vnuknutí
Prožívám milostná vzplanutí
A pověst moje vzhůru stoupá

Jsem borec, co to ví a neskrývá
Otroků průvod můj mě vítá tím,
Slabí jsou a zděšení,
Mnozí snad pomočení,
Na soucit je má duše skoupá

hvězdou kurevskou jsem já
a hold mi vzdávej tím,
že budeš se mě bát,
Ze snů už přece vím, to má tak být

Ať každý poslouchá,
není zdravý mě srát,
já budu se jen smát,
V peklo proměním i ráj
Ať každý poslouchá
Hvězdou kurevskou jsem já

Já od císaře vykání slýchám,
Napětí betlému dýchám, hned!
Leskem svým je ohromím
Fulgrima slaanesh odhodí
A pověst má vzhůru stoupá

hvězdou kurevskou jsem já
a hold mi vzdávej tím,
že budeš se mě bát,
Ze snů už přece vím, to má tak být

Ať každý poslouchá,
není zdravý mě srát,
já budu se jen smát,
V peklo proměním i ráj
Ať každý poslouchá
Hvězdou kurevskou jsem já

Teď hvězdou jsem vám,
Dokonce i když spím,
Já nemám si co přát,
Má krása s bohatstvím je všude vším

Hvězdou kurevskou jsem já
Všechny vás rozdrtí,
Má síla zkrocená, drtivá i výbušná
Hvězdou kurevskou jsem já
Hvězdou kurevskou jsem já!

*

Není to tak, jak to vypadá!

"Grahame jsi v pořádku?" Já? Já jo! Tedy... samozřejmě bych své umělecká já mohl klasifikovat jako částečně poškozené a zneuctěné podřadnou potyčkou ve svatostánku městské knihovny, ale vím dost dobře, že lidi, kteří odejdou po svých, jsou po střetu s inkvizicí navýsost v pořádku!

"Ale Gábi, ty zapomínáš..." Síla zvyku, která se může měřit jen se silou čaje. Čaj, čaj je totiž něco, čemu neodolám! Předně pro to, že to patří k džentlmenskému životu osvícených knihovníků, tedy mariňáků chápající plně pojem čaje jakožto pitivo, nikoliv bojový prostředek. "Jsem psyker požehnaný císařem..." Ještě stihnu se usadit a taktně dodat "dvě kostky prosím". "Prováděl jsem šetření a všechny mé vize se potvrzují..." Tohle by ji přesvědčit mohlo. Taktické klamy ohledně vizí využívám jen zřídka a to ještě většinou na bratry!

"Horus, nebo jemu podobná entita se objeví, nebo už dokonce objevila na planetě Bethlemos!" Slušně poděkuji a s využitím chladivých možností warpu ihned učiním nápoj vypitelným. "Tohle je ohromná krize a příležitost... musíme, u císaře, musíme něco udělat!" Tím "udělat "rozhodně nemyslím dalším čaj. Možná, možná více dalšího čaje... ale to je jen dílčí krok v naplnění našich vlastních svatých úloh!

"Od důvěryhodného zdroje mám i povrzeno, že se tam objevila Black Legion s Palmitelem, Zamířil tam Fulgrim a Lorgar tam dokonce odešel před dokončení uzávěrky zla!" Raději pomlčím, že takto ověřená fakta ze zdroje "hodného důvěry" mám od Alpharijce jménem Sketus Klamus z nechvalně profláklého chatu "mutanti.uni".

"Pokud tě ani tohle nepřesvědčí..." Tak jsem v prdeli. "Tak... tak..." Usrknutí a trocha toho zdravého hraní "hektické nervové zátěže". Ono se to nezdá, ale pokud někdo nabude dojmu, že jste epileptik, koupí daný produkt co nejrychleji jen proto, aby se vás zbavil a tím i nepříjemnostem tipu "kam zahrabat to tělo". "Možná to najdeš už i na internetu." Doufám, že to hledat nebude.

"Proto taky musíme jednat rychle... a nenápadně..." Dá rozum, že nechci přijít o reportáž. "Klidně to naťukej do toho tvého vyhledávače... toho redtubu..." Po pravdě jsem o takovém vyhledávači neslyšel. Viděl jsem sice jen letmo, ale kolonku pro vyhledání to mělo a nějaké kategorie jako "webcam" nebo kupříkladu "toys" tam byly. Mimochodem pojem toys správně chápu jako obdobu her na seznamu, že? "Pokud není horší než seznam..." O čemž jako jeho propagátor a tedy člověk s ním obeznámený silně pochybuji. "Tak určitě nějakou stopu najdeme!"

Ranní čaj... a takové ty další věci

"Horus, nebo jemu podobná entita se objeví, nebo už dokonce objevila na planetě Bethlemos!"
Ano - já samozřejmě chápu, že sny psykerských mutantů bývají bizarní a snad až divně děsivé - ale podlehnout bludu, jako je tento - to už je moc i na mě. A to Sorority podléhají ve svém životě nejednomu bludu. Například tomu, že Zac Efron je Císařem stvořen, aby ony poznaly pravou lásku a mohly ji skrze tohoto mladíka Císaři vyjadřovat. Pro většinu sester se tímto stal mladý mariňák od Raven Guardy takovým.. papežem lásky.
"Ale Grahame..."
Proč vlastně neřekl někomu od Blood Ravens? Ti by mu na to možná i skočili a uspořádali tažení, hodné nového dílu DOW...

"Tohle je ohromná krize a příležitost... musíme, u císaře, musíme něco udělat!"
"...cukr?"
Nabídnu mu usmívající se keramickou nádobku s inkvizičním I a malým nápisem "cukr." I cukr. I když se to oboje přečte, tak to zní zajímavě. I cukr. To uděláme.
"Podívej, pochybuji, že primarchové spolu jdou do Betléma dudlajdá."
Tohle je ta největší blbost, jakou jsem po ránu mohla slyšet. Do Betléma dudlajdá.
"Pokud tě ani tohle nepřesvědčí..."
"Rozhodně ne, Grahame. Jsi přeci tak vzdělaný člověk! Na tuhle historku by ti skočila Dominika, možná i Joanna, která by to brala jako jednu z těch her, které hraje s dětmi ve školce - takové ty typu "tam je kacíř, jdeme ho zničit!" což je jen tak mimochodem rozkošná obměna té původní hry na "budeme si hrát na maminky a chovat panenky" - která je dle ImpeNorem pro malé Sorority zbytečná..."
Usrknu čaje, jako bych tím řekla vše, co je důležité.

"Klidně to naťukej do toho tvého vyhledávače... toho redtubu...
Čaj je v momentě úlekem rozprášen z úst zpět - po celé místnosti.
"Tak určitě nějakou stopu najdeme!"
Je velice nepříjemné zjistit, že vás někdo z konkurenční frakce adepta odhalil. Horší by už mohlo být snad jen, kdyby váš zájem o lidské způsoby množení odhalila VAŠE VLASTNÍ frakce. To by bylo rozhodně nepříjemné a v jistých směrech možná též letální.
"Podívej Grahame..."
Začnu opatrně. Přeci jen, Graham zatím neví, co ten Redtube je, kolik kresleného tentacle porna obsahuje a jaké zvrhlosti se na něm dají najít.
"..já nepochybuji, že bychom na redtubu našli Fulgrima... možná také s Horem nebo Abaddonem... ale není to to, co chceš vidět... věř mi."
Nebo slyšet... nebo cokoli. I přes to, že všechny, krom Fulgrima hraje nějaký herec - tak jako Sněhurvu nehrála opravdová Sněhurka, to dá rozum...

Na druhou stranu považuji za zdravé se debatě na tohle réma vyhnout stůj co stůj - a tak...
"Tak fajn, Grahame - KAM chceš jet... a co tam chceš u Císaře dělat?"

Další věci a... takový ten ranní čaj

Se sesterstvem to jde v poslední době nějak z kopce. Ani v nejmenším jsem nepředpokládal, že budu muset Gabrielu přemlouvat na záchraně císařství! Trochu to přilévá olej do ohně tezím, že jsou sestry války "císařovy panny". Pokud ano a skutečně fungují i, dle familérnějšího označení "nevěsty" nebo... nebo snad "nevěstky", co by jakási drahá císařova mnohočlenná polovička, pokud a jestli tomu tak je - mohu to přiřknout jako další zlé znamení návratu hora, kterým hádka v císařově domácnosti bezesporu je! Koneckonců víme dost dobře, co se stalo při poslední takové rozepři před deseti tisíci lety.

"....není to to, co chceš vidět..." Gabriela je kanón! Tedy... kanovnice s neuvěřitelně odporně přesným úsudkem! Jak mohla zjistit, že skutečně nějaký návrat hora a primarchy kolem... že mě to nezajímá a chci jen jednu, dvě a nebo taky všechny literární ceny? Začínám mít problém a cítit jistou dávku nervozity, kterou trochu dodatek "věř mi" klidní. Přeci jen se mi stýská po Gábi, co ve studiu jen zapomínala a já... ji mohl vést jako ovečku!

Říkám ovečku proto, že kdybych použil stádo obzvláště vymaštěných vepříků, mohlo by se jednat o mé bratry. Ne, nic proti nim nemám a vážím si jich i v boji bych se za ně rval do poslední chvíle jen... jsou to... ignoranti. Pokud bych je požádal o pomoc, jediné, na co by se zmohli by bylo srovnat Betlém se zemí a nebo zemřít při pokusu o to. Je to moc milé, když chcete udělat DoW3 nebo tak něco, ale rozhodně to není podpora při psaní knihy. To... to prostě chce klid, inspiraci a hlavně jistotu, že vaše dílo někdo jen tak z hecu nezaloží do archivu, kam kromě jiných knihovníků nikdo nikdy nechodí. Jo a ti knihovníci tam beztak čtou akorát vlastní časopisy nebo dospávají kocovinu!

"Tak fajn, Grahame - KAM chceš jet... a co tam chceš u Císaře dělat?"

"Chci jít s tebou do betléma dudlajdá a zachránit impérium!" V hlavě to znělo... o dost majestátněji. "Taky..." Taky tomu moc nevěří. "...taky je to snad vážná věc, kterou nemůžeme ignorovat." Možná by pomohla trocha inspirace. "A mám dojem... že ordo Malleus po tom taky jde..." Ukážu na pár modřin a lehkých prohlubní ve zbroji. "Jeden GK mě zkusil zastavit, když jsem pátral po studijních materiálech." Tohle je v podstatě pravda a lež to není ani proto, že zatajím původní tendenci studovat tam mangu.

"Gabrielo, tohle zkrátka není otázka k tématu o možnostech reálného dopadu a uskutečnění této poněkud nepřehledné problematiky resuscitace bezpečně vymazaného nebezpečného démonického primarcha-warmastera... spíše jde o kauzalitu zdravého ověření možných následků a zabezpeční se před nepředvídatelnými efekty, které by mohly na naší zdravé imperiální společnosti vytvořit rozličné deformace, deviace a demokracie!" To poslední sice doopravdy neznám, ale zní to zatraceně děsivě!

"Navíc když se přesvědčíme, že se mýlím... máš to jako dovolenou placenou na mé náklady..." Tak mě napadá, že vlastně nevím, co je to za planetu a pokud je to nějaké extra drahé letovisko chaosu. "Nebo raději tě pozvu na víkend, nebo týden do jakéhokoliv rozumného imperiálního zařízení!" Nastává chvíle vyjednávání. Normálně bych proti sestrám nasadil oblíbenou taktiku "vrána k vráně", dle nichž bych jim přislíbil zajištění návštěvy Efronka! Samozřejmě to není v mé kompetenci, ale řekněme, že ony to zrovna ne vždycky ví a navíc... "podívejte se, jak spolu drží dark angels kapituly" - to je taky argument!

"Pokud si objednáš ihned, tak zdarma obdržíš software k zabezpeční počítače proti pirátství a virům, takže už nikdy nebude hrozit, že se ti do něj někdo nabourá a stáhne data o tom, co kupuješ, kam chodíš, co si prohlížíš a tak!" Upřený pohled. "A TO SE VYPLATÍ!"

Kdo všechno jde k chlévu díl 5.

Ránio raníčko, vyjde sluníčko. To by primarchy, kteří se stihli přijít "poklonit" Horovi už včerejší den zase tak nevzrušovalo. Bohužel, dětský řev po ránu (a několikrát během noci) to už je trochu jiné kafe.
Také proto se nyní Lorgar, Angron a Fulgrim, vyhrabávají ze sena, nadávajíc na rannou fázi života, zvanou "kojenecký věk."
Angron: "Kurva zas! Já toho zmrda ZABIJU!"
Fulgrim: "Budu mít kruhy pod očima, určitě už je totiž mám!"
Lorgar: "Taky vám přeji příjemné ránko, pánové..."

Řev bohužel neustává. Nepomáhá ani Agronova výzva "DRŽ UŽ HUBU, HORE!" Nepomáhá nic. Ono totiž kojenecký věk není kojeneckým jen tak pro nic za nic - takové dítě touží pozřít v určitých nevelkých časových intervalech trochu mléka - jinými slovy "být nakojeno." Je až ironické, že zatímco někteří ranní mléko odmítají, jinde by ho chtěli, ale prostě "žádné není."
Lorgar: "Třeba se nám snaží něco sdělit. Něco ho naštvalo, nebo tak. Císař, Tzeentch... mohlo ho toho naštvat víc... Taky Fulgrim..."
Fulgrim: "Proč zase já? Angron po něm řve!"
Zmíněná čtyřruká chaosácká entita se mezitím snaží dítě chovat a utišit. Nutno podotknout, že to dělá dosti specifickým způsobem.
Lorgar: "Co s ním děláš, ty kreténe?"
Fulgrim: "Ho chovám, ne...?"
Lorgar: "Hlavou dolů?"
Angron: "Hele u Hora bylo vždycky těžký poznat, kde má hlavu a kde prdel..."
Fulgrim dítě zostuzeně otáčí. Mateřské instinkty u něj zjevně fungují tak... tak nějak napůl. Na jednu stranu pochopil, že pochovat dítě (nyní tím myslím tu verzi bez rakve, hlíny a lopaty) je správná cesta u jeho utišení - na druhou stranu si není holt jistý, jak na to.

Angron: "Řve skoro jako World Eater - krov pro boha krve, Hore! Do toho, to budou tvá první slova! Artikuluj, artikuluj, hlas na to máš!"
Lorgar: "Bratře, ty jsi taky vůl. Třeba se nám snaží něco říct... nemá třeba hlad?"
Angron: "Děti taky jedí...?"
Fulgrim: "Jak to jako, u Slaaneshe, myslíš?"
Angron: "Vždycky to bylo naopak, já jedl děti..." Démoní princ se začne rozpačitě škrábat nehty na hlavě...
Lorgar: "Ano, Angrone, já chápu, že představa, že by se role predátora a jeho jídla obrátily, tě děsí.. nebo vzrušuje, nebo cokoli - ale podle mě chce Horus opravdu jíst."
Fulgrim: "Tak mu Angrona dáme, je ho dost... on to přežije."
Angron: "KURVA TY SES SNAD ASI POSRAL!" Není od věci říci, že ve tváři primarchy chaosu se zračí jistá dávka zděšení.

Lorgar: "Jste oba úplně blbí, že nevíte, co děcka žerou?"
Fulgrim: "A víš to ty?"
Lorgar: "JISTĚ!..." Chvíle rozpačitého ticha "...ale zrovna vám to nechci říct. Tak."
Angron: "Hele mě tady žrát nikdo nebude, na to kurva zapomeňte."
Lorgar: "Nebuď měkota, urež si kousek stehna a nemel."
Fulgrim: "Když už budeš u toho řezání. líbil by se mi jeden osobní talisman od brášky..." Fulgrim lascivně přejíždí koncem ocásku v místech, kde by měl démon mít poklopec "..že jsou ty Vánoce..."
Lorgar: "S tím ti pomůžu pouze pokud slíbíš, že si to připevníš na ozdobnou čelenku do vlasů namísto květinky a budeš to nosit celou plesovou sezónu..."
Angron: "VÁM ASI JEBE!!!!"
Fulgrim: "Možná, ale tobě brzo jebat nebude..."

Navzdory rozhovoru, který je vše, jen ne normální, Horus stále brečí.
Lorgar: "Běžte se někdo zeptat ven Abaddona, co jí děti. Vidím, že Fulgrim se dobrovolně hlásí."
Fulgrim: "No to teda nnnn...."
Lorgar: "PADEJ, NEBO ŘEKNU ANGRONOVI TO COS O NĚM ŘEKL!"
Angron: "TY KURVO COS O MNĚ ŘEKL!"
Fulgrim: "ALE JÁ NIC NEŘEK!"
Lorgar se v odpověď jen sladce usměje.
Lorgar: "To říkáš ty..."
Ano, není krásnější věc, než začít plnit kvóty zla hned od začátku. Někteří jsou v tomto obzvláště pilní. Fulgrim tedy s tichým mrmláním předává plačíci dítě Lorgarovi s vědomím, že Angron by mu utrhl hlavu a následně prohlásil "vidíte, už je zticha!" a jde ven, hledat palmitele.

Nemusí chodit daleko, po vzoru některých jiných zlopostav si také Abaddon maluje do prachu, smíseného s krví, klacíkem stickmany.
Fulgrim: "Tohle nejsem já. Nejsem tak tlustý."
U stickmana se jedná o obvinění závažného charakteru.
Abaddon: "Neser se mi do toho..."
Můžete sice rezignovat na to, že primarchové vás z chléva vykopali - ale takovouto hořkou zkušenost nelze jen tak zapomenout a hodit za hlavu.
Fulgrim: "Hele, potřebujem pomoct."
Abaddon: "Tak to ne. Pusť si nějaké péčko a vyhoň si. Nemám na to žaludek. A pak se o nás píše po netu na fanfiction.net a podobných stránkách. Už. Nikdy."
Fulgrim: "S děckem, ty kreténe."
Abaddon: "To ti taky neudělám. Vím, že seš marknutý - ale na tohle nemáš. Mpreg je fikce yaoistek, které mají nasráno v hlavě. Vypadni."
Fulgrim: "S HOREM POTŘEBUJEM POMOCT!"
Abaddon: "Si s ním nevystačíte sami?"
Fulgrim: "To jo ale nevíme co to žere."
Abaddon: "Mlíko to žere." Než ovšem stačí ujednat návštěvu a byť jedno pochování, už se Fulgrim s hlasitým AHÁÁÁÁÁ plazí zpátky do chléva. Z čisté bezmoci je po něm hozen alespoň kreslící klacík a vypáleno několik sprostých slov.

Fulgrim se mezitím vrací tam, odkud přišel a řvoucího Hora si majetnicky přebírá se slovy "Už vím co děti jí."
Dvěma rukama dítě chytí a posune si ho kamsi k pasu, třetí, volnou rukou si šátrá... ono je těžké říct, že mezi nohama, když už žádné nohy nemá.
Lorgar: "Fulgrime... tohle nemyslíš vážně, že ne?"
Fulgrim: "Hele Abaddon říkal, že jí mlíko!"
Lorgar: "Mlíko, ty kreténe - tohle ale NENÍ mlíko - a važ si toho kurva, zrovna musím omezit lhaní, abych tě vyvedl z omylu!"
Fulgrim: "Lžeš! Já si docela dobře pamatuju z toho videa, jak ta buchta řvala "nastříkejte mi to mlíko do pusy! ... sice ho pak měla i na prsou, zádech a rakticky všude... ale já se narozdíl od těch borců trefit umím..."

Fulgrim by možná i pokračoval, kdyby něco hlasitě nebřinklo o jeho hlavu. Magnusova válečná sekera plochou stranou. Lorgar kvapně zachycuje Hora, který z Fulgrimových rukou doslova vyletěl. Fulgrim se bezvládně kácí k zemi.
Lorgar: "Nikdy jsem tě neviděl radši..."
Magnus: "Lži si nechej na koledu."
Ano, taková smutná ironie, Mírovi Krutorovi taktéž dobře známá, je fakt, že když lhář začne mluvit pravdu, nikdo mu prostě nevěří.
Magnus: "Teď mi to děcko dejte mám s tím určité zkušenosti."

Mesiáš

Netrvá to ani tak dlouho, nepotřebuji k tomu dokonce ani vyvinout fyzické násilí či mentální nátlak - a Krutor jde s pravdou ven.
"Oni... jsou spíš jen známí..."
Známí?
"A rozhodně ne moji..."
Mám pocit, že je to s každou větou zajímavější. Usrknu čaje a pohodlně se usadím na spacák, ze kterého jsem vylezla.
"Chci zkrátka říct, že se narodilo dítě jistým... vlivným chaosákům já jej chci prostě uctít, jako mesiáše."

"Vlivným chaosákům?"
V hlavě mi začíná běžet seznam všech, kteří by mohli mít ve warpu nějaký vliv. Ke každému si představím něco jako pasovou fotografii, znázorňující jej v oblíbené, či často spatřované póze. Ke každému si pak přidám něco jako razítko "ten rozhodně ne" Jako poslední z této řady možných rodičů je s razítkem zamítá se také fotografie mého strejdy Fulgrima, dělajícího ten hrozně sexy oduševněklý výraz, zvaný též duck-face do zrcadla, zatímco v ruce drží foťák.
"Mesiáš?"
Ne, je to čímdál tím divnější. Třeba jsou to nějací z těch chaosáků, co neznám, taky jich není málo - ale mesiáš Chaosu? Co to má sakra být? Mesiáš v plínách?

"Omlouvám se za tu dezinformaci."
"Nechápu... takže vy se jdete poklonit nějakému Chaosákovi, který nosí plíny a věříte že vás... um... spasí, nebo tak?"
Velmi rozpačitý pohled do hrnku. V houpající se hladině stále vidím inteligentní výraz svého Slaanesháckého strýce.
Děsivé. Snad mě to nebude strašit dlouho...
"To je... nápad vašeho alterega?"
Optám se opatrně. Oni lidi na své mesiáše a zachránce všeho druhu bývají hákliví. Řekněte před sestrou války, že Císař je vůl a poslechnete si svoje. A to i přes to, že k tomu dodáte racionální vysvětlení, proč tomu tak je...

Tam, kde mléko je a nemá značku XXX

"To je snad nápad vašeho alterega?" Na tohle by se dalo říct něco jako "to je váš ekvivalent probodnutí rotomečem, kroucením v ráně a přepnutím jeho ostří na zpětný chod?" - alespoň by měla představu, jak moc tenhle slovní políček bolel. Co hůř... má pravdu. Bylo naivní věřit, že se podaří Hora najít snadno, že snad k němu komety udělají neonové nebe s nápisy "po třista metrech zabočte v pravo" nebo "na kruhovém objezdu sjeďte u druhého výjezdu".

"Ne, to já sám." Upřeně zírám na podlahu. "Narodil se spasitel vánoc." Tvrdošíjně se vyhýbám očnímu kontaktu. "Jdu ho uctít protože..." Protože musím? Zní to lépe než tu rozebírat, že v životě nic nemám, nic kromě strachu z bolestivého umírání a pozřením něčím z warpu. Lepší než učinit doznání o tom, že jsem tak nějak zkrachovalá nula, co se upnula na nejbližší milý a dost možná naivní cíl.

"On..." Nepochopí to, navíc nemá ráda vánoce, kdežto já alespoň věřím v to, že jednou budou nějaké lepší! "On bude hodně slavný a s nickou jako já by nikdy nepromluvil..." S trochou štěstí tohle zabere. I v impériu jsou extra hvězdy, které jen tak někomu nedají autogram - třeba žijící svatá! Jeden můj známý k ní choval vřelé city a požádal ji o autogram. Skutečně planul, když se jí ptal na podpis. A když jej oslovila, tak doslova zahořel. Císařovo očistným ohněm.

"Tak ho jdu podpořit teď, sice si na mě nevzpomene..." Ale já budu mít dobrý pocit, že jsem mohl něco pro vánoce vykonat. "...a asi se nikdy nedoví, že existuji..." Další smutná a zároveň bezpečná fakta. "Ale... alespoň něčím přispěji k jeho velikosti." Nebo suchému zadečku...

Ale Horste - a co výhodnější nabídka, když už volám ihned?

Nakonec i tak složitý a nepochopitelný psyker, jako je Graham, jde s pravdou ven.
"Chci jít s tebou do betléma dudlajdá a zachránit impérium!"
"To už je moc dudlajdá..."
Zamumlám. Nejen já jsem zde znalcem T-mobiláckých reklam s Bolkem Polívkou. Tohle nedává smysl. Horus. V Betlémě. Může se snad ještě někdy vrátit? Dvakrát se o to tedy na nesmarkonu pokusil, ale vždy tomu bylo zamezeno dřív, než k tomu došlo. Mimo jiné také díky Athaniovi a jeho kyselým kecům na vše, co se tam dělo.

"A mám dojem... že ordo Malleus po tom taky jde..."
AHA! Tak to pak jo! I kdyby to neádvalo smysl - pokud po tom jdou Malouni, tak já musím jít reprezentovat Ordo Hereticus - a pokud možno jim jejich plány překazit a slíznout veškerou slávu u high lordů a Císaře!
Malleus v akci - to už je slovo do pranice. Na stůl podám také tác s cukrovím. No když už jsou ty Vánoce.
"Jeden GK mě zkusil zastavit, když jsem pátral po studijních materiálech."
Tak tohle je trochu moc. S vědomím, že s šoky všeobecně pomáhá alkohol, hodím do úst rumovou kouli.
Když na to nasadili své gay knights... tak to musí být MASO! To nám to zatajili schválně? Nebo nás od toho distancovali, jak už to dělávají? TI ZMETKOVÉ POLOKACÍŘŠTÍ!

"Nebo raději tě pozvu na víkend, nebo týden do jakéhokoliv rozumného imperiálního zařízení!"
"No, ale ať to není zase taková příšerná lastminutka, jako minule. Chci tentokrát na nějaké hezké místečko, kde nebudu muset chodit dva kilometry mezi paneláky na pláž..."

"A TO SE VYPLATÍ!"
"Ten software chci. A taky mi přispěješ půlku na pohonné hmoty, nebudeš, jakožto zástupce maríny, vykrádat fondy eklesiarchie."
Přísný pohled.
"Pokud už nemáš jiné... dotazy... tak já udělám nějakou sváču... asi řízky, jetotakovéklasické..., odněkud schrastím navigátora a jedeme."
Nedá se nic dělat - jak v tom jede Ordo Malleus, musí Hereticus zaručeně taky - nebo minimálně sabotovat Malleus... achjo a to jsem chtěla do ZOO!

Pokud nebudete spokojeni, můžete vrátit zboží do 30dnů a my vám, prý, vrátíme peníze!

Rozdíl mezi Astartem a člověkem nespočívá jen v hodnotě iq, výšce, hmotnosti, neprůstřelnosti a tak... ale i v pohledu na svět. Lidé zkrátka mají jiná měřítka na všechno, dokonce i ti elitní z ordo Hereticus. Každopádně to už mělo být dávno... zapomenuto... ten drobný zádrhel, že pláž nebyla "co bys granátem dohodil" ale spíše "whirlwindem dostřelil". Navíc to jsou dva blbé kilometry! DVA! To běhá mariňák v kapitulní pevnosti nebo bitevní bárce sprintem k lednici. Kdyby totiž vyklusával nic by na něj v čase oběda nezbylo... i to je způsob, jakým nás císař utužuje ve skvělé bojové připravenosti.

Navíc s tím přeci Gábi souhlasila, když jsem jí říkal, že k pláži vede krátká procházka skrze zahradu architektonických skvostů v tamním jedinečném a neotřelém duchu. Copak mohu za to, že onen duch byl zrovna funkcionalismus, který jejím barokně-gotickým potřebám nehodí? Suďte mě za to, že lidi neumí stavět! A ta zahrada tam byla a byla úžasná jako... no jako všechny zahrádkářské kolonie. V době masivního zlevnění bio hnoje.

"...odněkud schrastím navigátora..." Výtečně, výtečně! Na Gabrielu je spoleh, ta má známe všude! Možná, možná i v ordo Malleus... ale to je značně spekulativní. Každopádně je obecně známý fakt, že její hlasový repertoár a láska k dechovkám z ní činí idol všech adeptů v důchodu a určitě by byla i idolem gardy... kdybys se tam důchodu někdo náhodou dožil a měl... vzhledem k jejich životnímu stylu tendenci v té bídě pokračovat i na stará kolena.

"Naprosto souhlasím, Gábi, souhlasím!" Úslužně zatleskám jejímu rozhodnutí. "Benzín není problém a pokud chceš udělat nové řízky..." Vytáhnu z kapsy novinku. "Mám speciálně pro tebe tuhle úžasnou bílou pánev..." Kdyby měla teflon černý jako ostatní tak není úžasná a je o pár stovek levnější. "Tohle není obyčejná páne, tohle je pánev s lotosovým efektem a..." Zarazím se. Tady nejsou kamery, není tu studio a... já bez rekvizit a pomocníků v kuchyni taky vařit neumím.

"No... nech si ji, může se ti hodit..." Dá to práci, ale dokonce spolknu i vysvětlení ,že lotosový efekt spočívá ve vytváření jasných krásných kapek na onom kuchyňském nástroji. "Koneckonců... už jsem ti dlouho nic nedal což je velká škoda..." Jednak mám Gabrielu rád a jednak mám byt plný různých reklamních krámů, které nejenže fungují pochybně, ale zabírají místo pro knihy! "Jsi skvělý člověk... jsi taková opravdová žijící svatá!" Taky je mnohem lepší než ta skutečná žijící svatá. Když jsme se s ní potkali na Kauravě... jediné na co se zmohla byli lekce flambování. Mých bratrů.

Tak se tedy pohněme

"Narodil se spasitel vánoc."
Inu, pokud jsem si předtím myslela, že je to směšné, je to čím dál tím lepší - to se musí nechat!
Spasitel VÁNOC!
Nebudu zde zabíhat do podrobností a už vůbec se nebudu šířit svým názorem, že jediné, co může spasit Vánoce je zakázání Oka Nákupu a podobných hyenistických středisek, které v tom svátku, který kdysi symbolizoval lásku, pohodu a přátelství, spatřují jen ohromný byznys a možnost si na úkor naivity lidí solidně přivydělat na "slevách".

"On bude hodně slavný a s nickou jako já by nikdy nepromluvil..."
Pokrčení rameny. Ono možná ani nemá smysl tady tvrdit, že ne. Spasitelé všeho druhu se totiž sice prezentují, jako lidumilní obránci a dobrodějové, nicméně s nickama a dobrem celkově se obvykle setkávají jen před kamerou, aby ostatním nickám dali naději.
Tak to bylo, je a bude. Už na vás někdy promluvil Císař? Uvažovali jste PROČ?
PROTOŽE NEJSTE HLAVNÍ POSTAVA KPP, PROTO!
"Ale... alespoň něčím přispěji k jeho velikosti."
"Hm hmm..."
Moc nechápu, o co mu jde - nicméně každý máme své sny a přání... takže já mu ta jeho nemohu brát.

"Tak abychom se snad hnuli dál."
Hrnek, spacáky, konvice i další případné přebytečné předměty jsou hozeny do warpové díry.
"Ukažte mi na té své mapě, kam máte pocit, že bychom měli jít... no a půjdeme..."
Nechávám mu chvilku na rozmyšlenou a zatím se jdu podívat ven, jakže to tam vlastně vypadá. Chumelenice byla docela řádná - a já lituji, že ve warpové díře nelze najít sněžný skůtr. Bylo by to o... tolik pohodlnější. Venku leží několik zmrzlých krav, zasypaných sněhem - a jedna zmrzlá, odhrabaná, rozervaná na kusy.

"MARKU!"
Zní to až trochu zděšeně.
"MARKU NĚKDE TADY JSOU ASI TYRANIDI!"
já se brouků štítím!!!

*TO sem vám nadpisem zase vytřel zrak, co?[!*

Dlouhý smutný vzdech a taky jedno plácnutí do čela. Ne, že by fóbie byla k smíchu, to vůbec. Ještě méně může rozesmát invaze tyranidů, která by vpravdě zařídila, že by tohle místo po dlouhé době skutečně ožilo. Na jak dlouho a jak moc je ovšem otázka hodná filozofických úvah nad kávou a v bezpečné vzdálenosti jiného hvězdného systému.

*Koťátko nerada broučky pana Karafiáta?*
Nech toho, asi má strach...
*Že se...*
Ne z tyranidů! Třeba ji... připravili o rodinu...
*No do prdele!*
Asi to pro ní byla velká ztráta...
*To je strašný, fakt na pytel, kam ten svět spěje...*
Od kdy jsi tak útlocitný?
*Od tý doby, cos mi tohle vzalo naději na hezký zítřky!*
Jaký hezký zítřky?
*Na ty, ve kterých její imperiální rodině řeknu, že ta jejich blbá kráva podlehla mýmu šarmu a chce ke mě do harému. No a pak bych je zařízl a obcoval na jejich těle!*
Leda tak sám se sebou...
*Nikdo pro mě není lepší než já!*
Bych to upravil na - "Pro tebe nikdo než ty"
*To je stejný... *
A proč je Ó všemocný neoživíš?
*Seš degen? Vždyť je chci zabít! Navíc kdybych chtěl ještě skotačit nad jejich ostatky musel bych najít ten jejich blbej úl!*
V tom je problém, vaše velikosti?
*Seděl si někdy v mraveništi?*
Jednou...
*Tak vidíš! A drž už hubu, mám chuť se věnovat důležitým věcem!*
A to?
*Sobě, kurva! Jdu přemejšelt, kde osudu poručím, abych potkal tu roštěnu...*

"Já... mohu vás uklidnit..." Bohužel nemohu uklidnit sebe. "Že tu nebyli žádní tyranidé..." Právě teď, tady s členem ordo Malleus vysvětlovat záhadné úmrtí krav, když jsem v podstatě kultistický neschválený mutant a psyker... umím si představit pohodovější snídaně, jen co je pravda. "Tohle... tohle vzniklo při extrakci mléka..." Prstem ukážu na zčásti zahrabanou khornovu runu. "Já si na to povolal pomoc, víte..." Nejisté přešlápnutí. Taková ta chvíle, kdy nevíte, jestli máte vyběhnout nebo zůstat strachy radši zaražený na místě.

Tahám mapu a raději za ní schovávám svůj obličej. "Jak jsem říkal, můžeme kamkoliv... nejblíže jsou hory smrti... " Krátký pohled na sníh. "Nebo, jestli máte dost sněhu... tak můžeme sejít podél hor k šeptajícímu jezeru..." Taky se vykoupat a nebo rybařit! Jo rybařina to je něco, pokud vás tedy mariňák nepřiváže ke klacku a nepoužívá jako návnadu. "A nezlobte se na mě... byl to jen malý neškodný..." Nervózní polknutí. "Démon."

Půjdem spolu do Betléma... už zase!
~Gábi, Graham~

Gábi po darování pánve s lotosovým efektem rozpačitě poděkovala, nedávajíc najevo, že absolutně neví, co to takový lotosový efekt je. Samozřejmě ze svých studijních cest na redtube zná takzvanou polohu lotosový květ... ale to obvykle nemá s pánví nic společného... tedy s PÁNVÍ NA SMAŽENÍ!
Když už je u toho smažení, samozřejmě lotosový efekt hned otestuje, protože na cestu nadělá hezký kopec řízků. Sice ani po testu nepochopí princip tohoto lotosového efektu, nicméně se smíří s tím, že tomu bude velmi nevzdělaně nadále říkat "teflon" - jen aby se to nepletlo - navíc je to kratší.

Co se týče navigátora - Gábi má všude známé a fanoušky. Bohužel, jejich věk je velmi spekulativní - a tak jediný navigátor, kterého se jí poraří sehnat, je starý dobrodruh "Bystré Oko Geront" - který snad má někde v prastarém občanském průkaze i nějaké vlastní jméno, ale nikdo jej nepoužívá. Bystré Oko Geront je příjemný dědula, který je sice mírně nahluchlý, léty zmutovaný, prakticky poloslepý a neustále si brouká hitovky jako "bílá orchidej" nebo "stormboltry bílé" - popřípadě nebílý song "cikánka" - ale říká se o něm, že když vstoupí na velitelský můstek lodi, je z něj zase mladík.

Tito tři se tedy, krátce před polednem vydali na cestu, hledat svět Bethlemos. Ač Graham si nebyl jist, zda Bystré Oko Geront má pravdu, když říká "já vím, kde to je" - či se jedná o další alzheimrický záchvat - navigátor navigoval... a dá se říci, že dobře - kdyby se tedy z jeho navigační komory neustále neozývalo:

Terrou se rozeřve, stormboltrů řev
vzpomínám jak krásný byl pro mě svět
nejsem již na světě co měl jsem rád
Ordu mě napráskal - můj kamarád!

stormboltry bílé u hlavy mám
krutou popravu podstoupím sám
odešlo štěstí život mi lhal
v srdci vzpomínku mi zanechal
Stormboltry bílé u hlavy mám
krutou popravu podstoupím sám
Odešel Císař - zůstal jsem sám
stormboltry bílé - smůla jak trám

Do hlavy nastřílí boltů i pět
trochu to zabolí - opustím svět
vzpomínám na Terru co měl jsem rád
do warpu jdu si teď požalovat

stormboltry bílé u hlavy mám
krutou popravu podstoupím sám
odešlo štěstí život mi lhal
v srdci vzpomínku mi zanechal
Stormboltry bílé u hlavy mám
krutou popravu podstoupím sám
Odešel Císař - zůstal jsem sám
stormboltry bílé - smůla jak trám

Inu, za doprovodů strombolterů a v následcích na to také zděšeného kvílení warpu okolo (na jednu stranu se musí nechat, že Oko je profík a ví, jak démony odehnat) se dostáváte na místo. Gábi si po čase zpívá také a ať již je Graham rád, že má na palubě příjemnou náladu, plnou zpěvu starých pecek, nebo by si to raději vyměnil s tím mrtvým gardistou, co dle Gábiny písně leží v prachu cesty s šátkem od nevěsty u Montgomery - musí vydržet až do konce.
Přistání lodi není nikterak lehké - dílem proto, že navigátora sice máte, ale na astropata jste opětně zapomněli (ale lepšíme se, žejo, časem budeme mít i něco jako POSÁDKU!) a dílem také proto, že nad Betlémem... je hotové dopuštění. Tak ohromnou warpovou bouří nemá upřímně šanci žádné nechaosí plavidlo, které není vyzbrojeno těžkým kalibrem zbraní, jako je například Ascalona či Jadranská Serenáda. Protože si nejste jistí, kde přesně to místo, kde se má Horus narodit je (a upřímně, od návštěvy jednoho jistého primarchy zde na Betlémě začala znamení povážlivě lhát a klamat) přistáváte prostě kousek od jednoho z několika zdejších maloměst.

Zvláštní je, že nedaleko místa přistání leží opuštěná záchranná kapsle, která očividně patří... patřila imperiální lodi.

Jen démon...

"A nezlobte se na mě... byl to jen malý neškodný...Démon."
Úlevné oddechnutí. Pokud mi něco udělalo radost, tak je to fakt, že opravdu nebudu nucena hledat insekticid, který někde ve svém skladu mám. Tyranidi jsou prostě hnusní. Slizcí.
"Jo takhle"
Proč je tak nervózní?
"Démoni jsou v pohodě."
Dobré je též zmínit fakt, že mimo warp příliš dlouho nevydrží naživu, pokud je někdo nepodporuje mrtvolami a modlitbami - takže jsou vlastně z dlouhodobého hlediska neškodní.

"Hm... no já se sice původně ptala.. kam chcete jít VY a ne, kde všude se dá jít... ale budiž. Být blb, asi se zeptám vašeho druhého já, zda nemá nějaký všemocný návrh, ale mám pocit, že by odpovědělo něco jako "bych tam dolevitoval, ale nechce se mi!" - což by nám stejně moc nepomohlo... hm, ukažte mi tu mapu..."
Zeměpis holt nepatří mezi mé silné stránky a tak papír chvíli otáčím, než se ujistím, že jej držím správně - a to ještě ne podle toho, co je okolo, ale podle toho, jakým směrem jsou napsány písmeny měřítka. Inu, každý máme něco.
"Opravdu jsme u Hor smrti? To jsme ovšem... docela daleko... pokud jsme opravdu začínali tam, kde máte ten křížek... Nejsou to Hory Zkázy?"

Podívám se na štíty, tyčící se v dopoledním slunci. Okrem toho, že mám jakousi urgenci zazpívat si "až na vrcholky hor" opravdu od pohledu nepoznám, zda se jedná o hory zkázy či smrti.
Jak se to u takového šutru pozná?
"Hele, tak co kdybychom šli tadyhle po okraji... no, než narazíme na to jezero... kde si můžeme zarybařit?"
Nikdy jsem nerybařila! ŽŮŽO!
Čím dál tím více mám pocit, že je potřeba podnikat tyto dobrodružné dovolené na vlastní pěst častěji. Už proto, že křovákům, kteří vám dělají v divočině průvodce se nemusí platit mnoho, vystačí si se stravou a spacákem!

Start žurnalistické kariéry!

Záznam první - úkol

Samotná povaha tohoto úkolu nám dovoluje jiné alternativy než spěch. Mobilizace kapituly, povolání sesterstva nebo kontaktování gardy jsou příliš náročné alternativy v hektickém běhu za osud impéria lidí. Můj rozum zachvacují obavy. Jejich stín padá a táhne dolů ne-nepodobný kamenu přivázanému k noze při letním koupání. Sám si říkám, copak mohou dva služebníci, dva adpeti dokázat tváří v tvář nejděsivějším hrozbám našeho vesmíru? Srdce mě pak ujišťuje, mě konkrétně dvakrát, že dá-li císař, tak rozhodně více než jakákoliv armáda. Utajení a rychlost - nečestné praktiky, které nám jediné mohou přinést vítězství.

Cesta jako žádná ze sta

Za zdvořilého úsměvu surově mlátím do run data-tabletu. Zoufalý únik před realitou ovšem není moc účinný. Kdyby císař nepožehnal mou duši i tělo, kdyby mi nedovolil chápat význam vlastní důstojnosti, tak touhle dobou někde v rohu zadělávám na potopu v naší lodi. Dokonce už nemám chuť ani na řízky a to je už co říct!

Smutný vzdech a pohled kamsi do prázdna. Tak, jako mnohokráte rozjímám, jak by život byl hezčí, kdyby to maledictum z DoWu jedničky bylo pravé a u mě. Ano, vím, že chaos vyžaduje oběti, však ho taky s bratry obětováváme ve jménu císaře... ale určitě tím nemínil tohle! Hlasy v mé hlavě jako obvykle šílí. Tentokrát už rezignovali na sliby věrnosti, přísliby síly, lákání mocí a nějakým chaosím vydavatelem... ale prostě řvou "ZTIIIIIIIIŠTOOOO!", přičemž ty otrlejší k tomu dávají alternativy od bolteru po holé ruce.

Mají smůlu. Jsem loajální císařův služebník, na mě si nepřijdou. Ač... když jsme u toho hříchu, Gabriela pro mě ještě nikdy nebyla neodolatelnější. Skutečně, jak se tak přidala do zpěvu s... plitkým okem ve výslužbě... neuvěřitelně to svádí a vábí. Ta chuť vstát, přijít k ní. Říct Gábi, dát ji ruce na ramena a pak... buď začít plakat a prosit, ať mě a všechny ty zoufalé entity warpu nemučí nebo ji... snad trochu zaškrtit, jen málo... do bezvědomí... to by snad mezi přáteli šlo, ne? Navíc mám skvělou mast na podlitiny, která je ve speciální akci, takže v případě rychlého objednání k ní bude i samoopalovací krém a...


Přistání! V náznaku osvobození tiše tisíckrát děkuji císaři. Loď se třese a warp se vzpírá. Ani se mu nedivím, taky bych se bál případného mega-koncertu na Betlému. Co hůř, mě lidi občas, ale jen občas, když slyší zpívat Gábi, říkají Vašku! Musím nic méně smeknout před umem našeho navigátora, který nás dostává úspěšně k zemi. Jen... nemohu se zbavit dojmu, že kdyby za prvé vůbec nezpívali, tak nevznikla před naší lodí tlačenice zoufalých bouřek, které se jedna přes druhou snaží dostat mimo nás... a nebo, kdyby pustil vnější reproduktory, které mají obzvláště rádi Hip-Hop marines a Tuninkářské kapituly tolik spřízněné z cultem Mechanica... tak by to tu bouři bezpečně rozmetlo.

Záznam dvě - začátek

Příliš rychle a příliš hořce přichází uvědomění, že další hrubé síly vojsk zde doopravdy nic neznamenají. Bouře a víry, hněv samotného imatéria, jež chce děj se co děj a za každou cenu hájit svého nově zrozeného vůdce i šampiona všech čtyř bohů chaosu by zničily v mžiku jakoukoliv flotilu. Jako nit uchem jehli vede náš poměrně mladý a neohrožený navigátor loď skrze všechny překážky. Sám se snažím držet svými silami běsi moře duší na uzdě, zatímco nám ctěná Gabriela dodává odvahu chorály. Samotný akt přistání beru jako jasný projev Císařovi vůle. Kdyby nás nevedl nejvyšší nikdy bychom to nedokázali. Kromě cizího a pokleslého světa, epického úkolu nás tu ovšem čeká ještě jedna smutná pravda. Teď nemyslím nic o mé kapituální historii, ale to, že astropat - ztracený v hodině nejtemější z paluby lodi - se asi našel. Záchranná kapsle dává znát, že patrně podlehl démonickému vlivu. Nevíme kde a co z něj je, ale víme, že on ví, co víme...

Přistání

Umím si představit lepší místo kde trávit reportáž o zrození warmastera. Pravda, každý někde musí začít... ale ve chlívě? Něco mi říká, že nikdo z tohoto zázemí se nemůže vyvinout v jinou bytost než chlíváka... což by znamenalo, že místo podpory bohů čtyř bude mít nový a lepší Horus s ještě úctyhodnější zárukou podporu asi jen jednoho.

"Předběhli nás..." Všímám si kapsle. Asi není třeba dodat nic dalšího. Je to pech! Zatímco jsem si já přál, aby byl klid a prostor k tvorbě, musí si sem vpadnout nějaký konkurenční pisálek. "...čeká nás závod s časem!" Ale já to tak nenechám! Vybavím si detaily z letu. Malé město, zemědělský komplex vybudovaný podle starých STC-JZD, jež se nikdy s jistotou nepodařilo nikomu dovést k absolutní funkčnosti.

Zahloubám se. Zavřu oči, sevřu svou force weapon v podobě tyče, která je dutá a pro případ nouze vyplněná papíry a propiskami a otevřu svou mysl warpu. Tiše téměř neslyšně pohybuji rty, když dekóduji různá šokující sdělení. Třeba to, že byl císař se "staženými kalhotami", nebo vyseděl zlaté vajíčko - navzdory tomu, že svátek páchání násilí na ženách a bitevních sestrách v podobě velikonoc je ještě hodně daleko - a konečně se vrací po svém důležitém projektu do práce... to mě překvapilo. Dle těchto zpráv je už dokonce i s Horem natočen film, jež si ho bere i do názvu - "Horem pádem" a také by měl účinkovat ve veselohře století s nesmrtelnou hláškou "Horýsek se posral".

Otevřu oči a vynořím se z tranzu. "Znamení promluvila..." Pro jistotu zamlčím, že ne zrovna řečí mého kmene. "Musíme vpřed, srkze..." Ukážu tam, kde očekávám zbytky bezpečně neaktivní zemědělského družstva. "...ten plod násilné kolektivizace..." To je tak krásné, že si to později naťukám do tabletu. "A tam..." Dramaticky se odmlčím. Stejně dobře by se dalo doplnit "čeká náš osud" nebo taky "se uvidí, pač nemám páru".

Rybolov?! Aneb takový posun

Obecně se traduje, že zázrak se stane průměrnému jedinci jen jednou za život. Dnes, průměrný až podprůměrný ex-občan impéria si může vychutnat dva. Jeden klasický zázrak stvoření již poměrně neklasického klasika v podobě maličkého Hora a druhý vyplývající z faktu, že Ordo Malleus právě někomu udělalo radost a výjimečně to není takové to mnutí si rukou, když přišli navštívit vaše sousedy a ne vás, ale upřímná prostá čistá nezkalená forma štěstí z inkvizičního stanoviska - "Jde se rybařit".

"Vy... máte pravdu" Strach ze smrti je rázem trochu odsunut koníčkem. Koneckonců, kdo rybaří... tak nemůže být zlý. Pokud to samozřejmě není "Masák", čili rybář zabíjející rybky pro žrádlo, či prodej do White Scarských restaurací místo toho, aby je sportovně pustil s tím, že si někdy dají odvetu a nebude u toho figurovat jako v předchozím případě záchodová mísa. "Já, omlouvám se, že jste ztrácela čas... měli jsme tam jít rovnou..." Najednou ty vánoce... mohou téměř počkat. Normálně by přišel dotaz ohledně prutu, ale zdá se, že může vytáhnout z warpu cokoliv, tedy snad kromě zmíněných vodních živočichů... pak totiž neměl výlet k jezeru význam.


"Po pravdě mě nenapadlo, že byste mohla holdovat tomuto sportu..." Navíc už to, že nechtěla o démonech ani slyšet a je na dovolené... z toho by jeden usoudil, že má chytání dost v práci. Hore, díky! Jestli někdy byli pochybnosti o tom, že se narozením spasitele a ničitele císařství věci nezmění k lepšímu, pak jsou pryč!

Jdeme na ryby!
*Proto votravuješ?*
Ty nerad rybaříš?
*Chodím s tebou na ryby jen proto, že jsme línej jít jinam sám...*
Pánovi ani tohle nevoní?
*Vůně a ryby jdou dohromady asi jako já a chyby...*
Jsem rád, že máš stejnej názor...
*Pokud rybaření bereš coby kamufláž zírání do blba, tak jo!*
Jako bys ty někdy dělal něco užitečného...
*To by ses divil, blboune!*
A co tak světoborného děláš, když rybařím?
*Bořim světy, dumám nad tím, v čem všem ze všeho úplně vynikám a...*
A?
*Když už mě to kurva nudí, tak ti na prut castím sumon fish!*

Znamení - či zmámení?

Vystupuji z lodi, jejíž příď se povážlivě zaryla do země. Typicky Deusnovsky epický sestup atmosférou během veliké intergalaktické bitvy se tentokráte nekonal - což ovšem neznamená, že to bylo púříjemné. Inu, minimálně jsme při vědomí.
(Co se týče Bystrého Oka, tak při vědomí očividně neznamená při smyslech - protože zahlédl v tom městečku nedaleko svým okem plakát, pozývající místní na koncert "Terravanka revival - dechovka jak ji znáte!" a prohlásil, že on počká tady, užije si odpočinku a koncertu a my ať si zatím tady v této pustině zla děláme co chceme)

A při smyslech zjevně není ani Graham.
"Znamení promluvila. Musíme vpřed, srkze ten plod násilné kolektivizace..."
"Já myslím, že ne, Horste."
Kdyby hrál Graham také v seriálu "Kutil Tim", asi bych momentálně použila i jiné oslovení. Ukážu na stopy v blátě, které vedou od záchranné kapsle - a to na jinou stranu, než ukazuje Graham. Souběžně zde procházejí ještě jedny stopy, které vedou od města a potom také tím směrem, kterým vedou ty od záchranného modulu.
Gábi, the hraničář!
"Tady přistal někdo od Impéria." Bližší pohled dá jasně najevo KDO od Impéria to byl. "Tady - vidíš? Ordo Malleus! Tohle je realita, ne nějaký tvůj psykerský blud! TADY!"
Zuřivě ukazuji prstem na symbol.
"A šel TAM."
Ještě zuřivěji ukazuji prstem před sebe.
"Odsud..." Ukazuji na stopy, které jdou od města "... mu přišly posily! A šli tímhle směrem. Na znamení toho, že tvým znamením věřím méně než tomu, co je zjevné, navrhuji jít támhle."
Třeba je po cestě usmažíme a pak MÉ Ordo zvítězí! Jsme svatější než oni - i Císař to tvrdí - jen oni to stále nechtějí pochopit, polokacíři hnusní!
Významně potěžkám plasma pistoli.

Šeptající Jezero
~Marek, Siona~

Nyní opět nastává čas pro další příspěvek od zloducha vánoc, který se též dá nazvat, jako posun. Posun, naštěstí pak vpřed. Probíhá tak, že oba hrdinové (a jeden rádobyhrdina, který nemá vlastní fyzickou podobu) poberou své věci, přičemž většina z nich je naházena do warpu, zvláště pak proto, že Siona je dívka křehká a pohublá, neuvyklá dlouhým tůrám - a má dost problémů sama se sebou, natož aby nesla batoh. Smutné je, že ani jeden z vás si ve spěchu nevšimne, že konvice zůstala, stále připojená káblem kamsi do warpu, v rozbořeném domku.

Na otázky holdování rybářskému sportu se Siona tváří vyhýbavě, očividně odmítajíc přiznat, že to ještě nikdy nedělala, ale občas sledovala "s Jakubem na rybách" - což je docela solidní pořad o tom, jak jakýsi dobrodružně založený chlápek od Ordo Xenos objíždí vesmír a všude chytá ryby. Ač proti tomu dílu, kde chytal Tau se svého času zvedla silná vlna nevole, hlavně tedy proto, že i přes jejich genetické dispozice to ryby nejsou a nikdy nebyly. A delfíny všichni milují a nikdo je nechce vidět pochytané nebo zabité. Naštěstí to tehdy Jakub ututlal tím, že se přidal k jakémusi hnutí za Vyšší dobro... čímž bohužel jeho pořad skončil. Nicméně tv Powa se nedávno nechala slyšet, že mají nového adepta na rybaření - prý z řad eldar. Lidé sice věří, že už to nabude taková sada - ale co už.

Obcházíte Hory Zkázy, ze kterých směrem k vám fičí dosti nepříjemný vítr, smísený se sněhem. Občas se v nějakém tom zákoutí zastavíte a ohřejete, čímž vyženete, ač nechtíc, ze zákoutí tam se schovávající krávy, srnky a zajíčky. Jaký je čeká osud, již nechám na vašem uvážení. Jdete pár hodin, načež v dálce zahlédnete jakousi vodní plochu. Je smutné, jak mapy klamou. Pokud to totiž JE Šeptající Jezero - tak nejenže nešeptá - ale také je o hodně, hodně menší, než na mapě vypadá! Nicméně to vypadá, že u něj je postavena malá vesnička, čítající asi pět chatrčí... ehm - tedy DOMŮ a kostel. U jednoho z domečků je dokonce plůtek, za kterým jsou dvě fialové krávy, přikryté dekou, svorně žeroucí seno. Jedna z nich má namísto rohů sice chapadla - ale tak už to na planetě, soustavně ovlivňované warpem asi bývá. Každopádně to vypadá, že minimálně jeden z těch domků je obydlený někým, kdo se o krávy stará.

Stopy a znamení

Zatímco v jedné písničce, která určitě obsahuje dávku Elánu, zapomněla vážení, na jahody mražení tak tady pro změnu došlo k opomenutí respektu vůči znamením. "Ale Gábi, ty zapomínáš..." Stopy! PCHE! Ne, opravdu nepotřebuji honit novináře po horách, protože to znamená, že mají v pácu dělat cestopisy, nebo sportovní rubriky a ne vysokou politiku jako já. Případně... rubriku rodina, pokud se na zdejší situaci a přítomnost primarchů člověk podívá jinou optikou.

"Jsme v jednačtyřicátém miléniu!" Také v grimdárku, kde se magie snoubí s pokročilou technologií, třeba televizory tesla a... a tak. "Máme k dispozici mnohem pokročilejší metody..." Zavrtím hlavou. Hledat stopy! Kromě toho, že se to oproti warpu nemýlí... je to... prostě krok zpátky. Už takhle stačí, že nám vesmírem plují středověká města, ještě abychom tak praktikovali všechno! To se zkrátka musí zarazit v zárodku, já nehodlám psát brkem na pergamen a považovat toaletní papír za strategickou nedostatkovou surovinu!

"Gabrielo, jejich a naše jsou totožné..." Ať už jsou kýmkoliv. "Takže pokud vyrazíme mým směrem, nadběhne jim a v podstatě si tam na ně můžeš počíhat..." A s trochou štěstí ugrilovat mou konkurenci dříve, než zpatlám vhodný sloupek.

Bohužel Gábi nevypadá moc přesvědčeně. "Pokud pomine trascendentní mezidimenzioální paraefekt, jež dokládá i korelační analýza v kombinaci s gausovou křivkou petryho modelu misky..." Nastává čas pro psykerský spell "zahlť divnými slovy". "Tak znamení hovoří jasně..." Po pravdě jasně říkají akorát to, že v Betlémě jsou speciální vánoční slevy na všechno, ale absolutně všechno! Zadarmo si tak můžete odnést cokoliv a tato nabídka platí jen do vyplnění zásob. Inu chaos má něco do sebe... "Ale pokud se chceš honit někde po horách, sledovat je a držet se dva kroky za nima, prosím, Gábi, počítej s mou podporou i nadšením..." Posledním esem v rukávu je pak opačná psychologie.

Tak fajn!

"Ale Gábi, ty zapomínáš..."
Na co asi? Já si na rozdíl od tebe vzpomněla, že máme vzít sebou navigátora - a ne jak minule! Co víc, dokonce mám svačinu!
"Takže pokud vyrazíme mým směrem, nadběhne jim a v podstatě si tam na ně můžeš počíhat..."
Tuhle frázi znám. Jedná se o naprosto typickou Grahamovu hru na téma "já chci jít tam, protože mám pocit, že tam je to prostě hezčejšejší a lepčejšejší - a tak začnu argumentovat a slibovat nesplnitelné - a na to nesplnitelné pokud možno ještě dám slevu!
Zatímco zkoumám střídavě záchranný modul a stopy, vrhnu na Grahama velmi nepřesvědčený a dosti přísný pohled. A on, v odpovědi na to, začne užívat všechny ty cizí výrazy, ve kterých se on vyzná a já ne! K čemu vlastně věda a cizí termíny? Nejdůležitější je se modlit k Císaři a strojům, které nám dal! Technika, fyzika, matika a jiné iky... to vše je nanic, v porovnání s pravou a nefalšovanou vírou! Co je Sinus a Kosinus v porovnání s BOHEM CÍSAŘEM?

"Ale pokud se chceš honit někde po horách, sledovat je a držet se dva kroky za nima, prosím, Gábi, počítej s mou podporou i nadšením..."
A nyní následuje psychologický tah, po kterém bych mu měla ustoupit a říct "tak půjdeme, kam chceš ty, beztak je to lepší..." Jenže já nejsem žádný mariňák a na takovéto žvásty mu nemíním skočit!
A UŽ VŮBEC NE BEZ SLEVY A DÁRKU PRO PRVNÍCH STO VOLAJÍCÍCH!
"Supr, takže jdeme."
Když už řekl, že mám počítat s jeho nadšením i podporou - tak ať to taky dokáže.
"K těm horám, Grahame..."
Houknu na librariana, který si to automaticky zamířil SVÝM směrem.
"Nadšení a podpora - zapomněls? Támhle jdeme."
Ukážu tam, kam míří stopy.

Buďto se jedná o hodně zakrslé grey knighty, nebo tady šel inkvizitor s nějakým svým pucflekem. Ale počkejte, vy grey knightí trpaslíci! Já jsem Kanovnice Gabriela! Žádné ořezávátko!

Představa a pravdy zřídka jedno jsou

Jedno se zdejší planetě musí nechat - je plná překvapení. Je jedno, jestli teď narážím na poměrně volnomyšlenkářsky pojatou kartografii nebo imperiální společnost, případně terén, který svou úžasností dává originalitě nový rozměr. Předně dnes již každý chápe a ani se příliš nedivý věcem, co jsou větší než obvykle, ale opak? Čekali byste jezero velikosti louže? A čekali byste malebné plémě krav deportované zjevně z Kriegovských Alp, kde už léta vedou vyhlazovací válku s ředkevemi, někde u "rybníčka"? Já tedy ne.

Šeptající jezero... Co dodat, čekal jsem více, pokud je tohle tedy ono, na druhou stranu možná to jméno má právem a to i bez šepotu. Vždyť pokud kdysi bylo větší a někdo velmi vlivný jej, jak bývá ve vesmíru bez ohledu na frakci zvykem, rozkradl... tak o tom třeba místní jen strachy šeptají... což je poměrně avantgardní přístup ke klasickému názovosloví chaosu. Mimochodem jedna nejmenovaná kulinářská entita je zrovínka z podobného místa - z šeptajících hor.

"Malebné, že?" Zatímco usilovně hledám cokoliv, co by mi mohlo pomoci s orientací snažím se trochu odvést pozornost. Přeci jen... nemá ráda mléko a tady se pohybují dvě živé mlíkárny, což dle mě může přispět velmi negativně na hladinu stresu naší výpravy. S trochou rezignace nabídnu mapu k ověření i jí.

"Mimochodem, nepoznáváte jaké frakci patří ten kostel?" Nevím, co by mohlo být horší - jestli poslední bašta loajalistů, nebo... že by patřil chaosu. Ani v nejmenším se mi nelíbí představa, že můj speciální extra-savý dar pro Hora skončí na oltáři velké čtyřky stejně jako mé vnitřnosti. Přeci jen v tom rauši zdejší euforie, kde dle warpu ke každé třetí oběti je přislíbeno jedno požehnání z darma, z narození warmastera se může stát leccos.

Jít či nejít, toť otázka, to..
*jen o mě běží!*
Ničíš klasiku!
*taky jsem klasický ničitel!*
Ty... asi taky nevíš, kde přesně jsme?
*Za co mě máš!*
Za egocentrického blba?
*to egonickotrický se mi líbí, asi to bude můj třetí titul... někde mezi plenitel dívčích srdcí a bořitel mýtů...*
A víš kde jsme?
*Samo, v mé přítomnosti! V blízkosti živoucího boha!*
Ber to vážně, tady nám může jít o kejhák... pak se nic nevyrovná příběhům...
*Si jako myslíš, že mám strach?*
No tak nějak...
*Proč? Až přijde smrt, tak ji prostě zabiju...*

Tudy cesta nevede. Pravda, kdyby vedla... tak si patrně ihned vsadím šťastných deset, protože šance na jeho pomoc je tak 10x větší než na jackpot sportky a to i když ji podpořil chaptemaster Hockeymarines Jaromir Jagr. "Já... já se raději skočím zeptat." Koneckonců někdo se o ty krávy starat musel, nebo musel jeho majitele zabít a teď tam číhat... "Nechcete jít se mnou?" Číhat na mě. "Možná... nasajete trochu svěží venkovské atsmoféry..." Nebo kravího hnoje, nebo odradí případné nebezpečí. S nejistým úsměvem nakonec mířím k nejbližší a pokud možno nejlépe vypadající chatrči. Nezbývá než doufat v kladné přijetí a modlit se. Nechť mě plína provází...

Kdo všechno jde k chlévu díl 6.

Na Magnusovu výzvu tedy Lorgar předává svému jednookému bratru dítě, zatímco Angron mu plolotajně krade sekeru, kterou začíná něžně hladit a tiše k ní mluvit, zatímco ji oslovuje "Fulgrimobijka" Být tady Mortarion, možná by z ní nakonec udělal Fulgrimoblijku, ale ten tady není a tak si zvracení růžových slimáků, zatímco nevíte, zda dříve srát nebo smrkat, můžeme pro nějakou chvilku ještě odpustit.
Magnus: "Takže tohle je Horus, hm..." Lorgar se sice nadechuje, aby odpověděl nějakou svou typickou větou, typu "ne nezbytně!" ale je umlčen pohledem jednoho oka. Tento velmi důležitý a charismatický pohled totiž mají v historii jen dva lidé - Magnus a bratr Žižka. "Pamatuju si ho většího a podlejšího... a míň řval."
Samozřejmě nesmíme opomenout fakt, že Horus stále vyje, jako na lesy. Pokud se takto nový spasitel Vánoc snaží zpívat koledy, je dosti neúspěšný - a ve všech zvyšuje touhu po zazpívání písně "chtíc aby spal."
Magnus: "Má hlad - to je docela jasné."
Lorgar: "To víme!"
Magnus: "Jo? Vypadalo to spíše, že jste u něj diagnostikovali nedostatek orálního sexu!"
Lorgar se zatváří zostuzeně a obviňujícím prstem ukáže na Fulgrima, který stále leží v bezvědomí, zatímco nad ním stojí Angron, připravený ho ihned Magnusovou sekerou zase praštit, kdyby začal vykazovat nějaké známky probouzení se.

Magnus: "Sunar, máte?"
Lorgar: "Jistě, máme! Máme ho spousty. Tři bedny přivezl Abaddon a tři Mortarion!"
Magnus: "Vzhledem k tomu že pěkně kecáš, žádám důkaz."
Lorgar se na chvíli zatváří rozpačitě, načež značně sebevědomě opět ukáže na Fulgrima a kontruje větou "On to všechno vypil." Inu - žalovat se musí. A požalovat to, co není pravda, se obvykle, alespoň u Císaře, vyplatí víc, než požalovat něco,co pravda je - Magnus o tom ví svoje. Jenže místo toho, aby přemítal o minulosti nebo nadával Lorgarovi, otevře warpový portál, položí řvoucího Hora do jeslí a nakoukne dovnitř. Po chvíli tam vleze až do půl pasu a vypadá, že se v čemsi hrabe.
"To jsem blázen, ještě nedávno jsem tam měl varnou konvici!"
Zabrblá popuzeně, s jemnou příměsí neveřícnosti.
"Taky ty pomeranče zmizely... tohle snad není možné, budu ty provozovatele žalovat, říkali, že tam veškeré mé věci budou v bezpečí a klidu. A zatím se tam ty moje ztrácejí a permanentně objevují jakési cizí. Třeba tohle."
Na prstech natáhne zlatobílá titěrná tanga a zavrtí hlavou.

Lorgar: "To nosíš?"
Magnus: "Ne. Jsi padlý na hlavu?"
Lorgar: "No... já bych věřil, že je nosíš a zastíráš..."
Magnus: "No ne, to není... hej LORGARE, NEVYPISUJ TO DO TĚCH ZNAMENÍ TY SEŠ ÚPLNĚ NEMOŽNÝ!"
znamení na obloze nad celým Bethlemosem nyní říkají: "Magnus nosí minitanga!" a vzápětí se objevuje další vzkaz, hlásající, že "Lorgar k nim pak po nocích čichá a onanuje, aby za to získal Slaaneshácké body!"
Lorgar: "To není pravda!"
Magnus: "Ne nezbytně!"
Angron: "...nechápu..."
Magnus: "To je vysoká magie - to nepochopíš."
Angron: "ŘÍKÁŠ ŽE SEM DEBIL????"
Lorgar: "Přesně to řekl!"
Magnus: "Angrone, věříš někomu, kdo si myslí, že nosím tanga?"
Angron jen bezradně pokrčí rameny, jako že neví, co si o tom má myslet. Aby si zlepšil náladu, kopne do bezvědomého Fulgrima.
Z nějakého důvodu se na obloze objeví také něco jako "Angron si zrovna dělá dobře s Fulgrimem - to vše v Betlému, poslední lístky k mání!"

Magnus: "Proč nepoužijem toho osla?"
Lorgar: "...Lemana?"
Magnus: "Ne... Russ je nanic - myslím toho druhého osla, toho co je tady s náma!"
Lorgar: "To je Leman!"
Magnus: "Tak já nevím, jestli se mám urazit nebo smát, když si myslíš, že ti skočím na tohle..."
Angron: "Ale von je to fak Leman, Leman Russ, pojmenovaný podle Russe!"
Magnus: "Jak hluboké."
Lorgar: "Samozřejmě že je to hluboké! To jméno je geniální!"
Magnus: "Kdyby to nebyla samice..."
Lorgar: "Ty se v tom vyznáš?"
Magnus: "Já, ty debile, dával při biologii pozor. Ty ses to učil nazpaměť, jako litanie."
Lorgar: "Litanie jsou super!"
Magnus: "...teď lžeš i sám sobě..."
Lorgar: "Takže Hora dáme prostě kojit k oslovi?"
Magnus: "Jo - navíc vypadá, že ho má rád."
Lorgar: "... Lemana."

Tak nakonec Osel Leman Russ, který je vlastně oslice, zachránil Horův strádající žaludek. On celkově ten osel někdy vypadá, že má nejvíce z nich všech, kteří jsou přítomní. Magnus se dále bezcílně prohraboval interdimenzionální dírou a vypadal čím dál tím více rozladeně. Kor, když Tzeentch na otázky "kdo mi ukradl mé pomeranče!" jaksi neodpovídá. Tanga následně zabral probudivší se, uražený Fulgrim, který si z nich udělal, jak sám prohlásil "sexy pokrývku hlavy" - když už nemá nohy, mezi které by si je mohl natáhnout.

Sliby-chyby

Čas od času se i mistr tesař někdy utne. Čas od času se utne i marketingové oddělení a spáchá něco, s čím vedení absolutně nepočítalo. Teď zrovna jeden takový okamžik nastává. Zatímco krok už zdárně mířil k reportáži snů a slavnému raketovému startu na poli cti a slávy, které se narozdíl od toho válečného neryje salvami hlavní ale perem nebo vmlacuje namísto rotomečů prsty do datatabletu.

Příšerné! Po upřesnění je rázem jasné, že jsem měl radši držet hubu i cit pro ironii na uzdě. "Děláme chybu, Gábi..." Pokrčím rameny, nic jiného ostatně udělat nemohu. Je to smutné, když jste nadčlověka a tváří v tvář ženě beztak můžete akroát držet hubu a krok. Možná to má něco společného se základním nastavením a genetickými principy, kdo ví? Něco mi říká, že tohle je i nad císaře, ostatně sestry vznikli až po jeho usednutí na trůn, což je minimálně nepřímý důkaz toho, že i on je na tohle plémně lidstva krátký.

Když to nedokáže on, tak jak bych mohl já? S trochou alibismu se daří vykouzlit i reklamní úsměv. Pravda, upřímnosti je v něm asi tolik, co uběžného spacewolfa hygieny, ale je to pokus. Nadšení... "Hou, hou, hou..." Po vzoru sparťanů o nichž jsem viděl nějaký film... asi 30k Bitva u Thermopil... třikrát tenhle nepopsatelný blbý skřek procedím mezi zuby a jdu! Jdu a courám se pár metrů za Gábi!

Chvíli se snažím najít útěchu ve warpu. Marně. V posledních chvílích to zdegenerovalo na nějaký bulvár. Zatímco přemítám o tom, jak moc k sobě měli nositelé slova a tisíc synů blízko, či alespoň dle záznamů ke svému spodnímu prádlu... cosi upoutá mou pozornost. Dalo by se říct, že je to velmi tajuplná věc, co do klasického prostředí zapadlého světa nepatří. Přirovnal bych to k úsloví "praštilo do očí" jednak pro to, že to je vážně výrazný artefakt a druhak pro to, že k praštění došlo, ale kousek vedle do nosu.

"Kterej..." Dodal bych blb, ale podle desingu oné tyčky, je to kopí kapituly space wolfes. V duchu se tedy omluvím všem slaboduchým, že jsem je mohl urazit. Podrážděně tuhle hovadinu, sevřu do ruky. Upřený pohled na předmět, který by se vlastně mohl dívat na mě... je to takový mentální souboj... nechci říct zrovna muž vs muž nebo, což je horší, dřevo vs dřevo... ale i tak!

"To..."Tak nějak instinktivně vycítím Gábi, které se má rychlost asi nelíbí. Takže znovu přehodnocuji svá slova a místo "tě přijde draho" větu upravím. "...kopí je hodné astartes." Tak nějak jím máchnu napůl pro to, abych ho ukázal a taky pro to, abych jeho identifikaci co nejvíce zkomplikoval. Já zatím s jistotou vím jen to, že na astartes - alespoň blood ravens - hodné tedy není!

Nakonec s tichým mumláním, do kterého zahrnu i oblíbené Gabrielininy pojmy v podobě logaritmů, limit, derivací a dalších důležitých věcí zachycených ve velkém naučném slovníku jednoh z nejpřednějších libarianů se jménem Oto. Tím se snažím dát najevo snahu rozluštit záhadu opuštěnosti a účelu této zbraně, našich pronásledovatelů a vymluvit svou zdrženlivost. Tak či o nak za pár minut už mě to nebaví, takže opět brázdím warpem, čtu co je nového a přitom díky své holi a téhle improvizované trénuji lyžování na sucho.

Malebné!

"Malebné, že?"
To si teda piš, že je to malebné!
Cítím se tady skoro jako na tom safari - v nějaké divočině! Dokonce s původními domorodci, obývající malou chatrč v osadě jiných chatrčí, chovající u ní skot, jediný majetek nevelkého kmene, který musí velmi šetrně hospodařit s... ...s vodou?
Chvilka přemítání, zaražení se. Mám pocit, že křováci žijí jinde - už proto, že tito žijí u jezera. U jezera přeci žijí.... RÁKOSNÍCI!

Je pravda, že Terranští kronikáři a podobní polocivilisté se žlutou pletí by mi nepoděkovali, za tohle označení. Ale ti naši jsou civilizovaní. Zde se setkávám s obydlím rákosníků - a možná jejich exempláři - v živé podobě! Teď a tady! Jsem z toho totálně nadšená. Nechci se unáhlit a prohlásit tohle dobrodružství nejlepší dovolenou - to ne. Ale rozhodně tady je o co stát.
Je to tak... dobrodružné a rurální!

"Mimochodem, nepoznáváte jaké frakci patří ten kostel?"
Pravda, kostel je takový - no, klasický.
"Patří frakci civilisti - to jsou taková ta stádová zvířátka, která si mezi sebou orda přetahují s tím, že s nimi budou sloužit Císaři líp a úmorněji. Kostel značky "oblbni dementy". Imperiální kostel, nepatřící žádnému konkrétnímu řádu. Prostě kostel..."
Pokrčím rameny. Tahle planeta je sice na periférii, ale pořád je tak nějak - no, "naše." Je to takové zvláštní, protože když nad tím tak uvažuji - já můžu prohlásit za "náš" naprosto jakýkoli kostel Impéria i Chaosu... je to otázkou výkladu. Ale po vzoru moudra "koho chleba jíš, toho píseň zpívej" (a že chaosáci pečou pěkně hnusné pečivo) je za "náš" považován kostel Císařův.

"Možná... nasajete trochu svěží venkovské atsmoféry..."
"To víte, že půjdu taky! Chci vidět všechno! Kydání hnoje, dojení krav, sypání.... těm dvounohým opeřeným... to co támhle proběhlo... zametání dvorku a odhazování sněhu a... tak mě napadlo... víte, kdybychom byli v práci, tak vy by jste mě tituloval něčím jako "ty ubohá služebnice falešného boha" a já bych kontrovala "ty chaosácká špíno".... nemohli bychom si alespoň tykat?"
Ano, pravděpodobně se nejednalo o nejlepší způsob nabídnutí tykání - ale co už. Nejsem psycholog. Jsem psyker.

Fítejte f Baforech!
~Siona, Marek~

Vaše cesta tedy pokračuje dále, směrem k místu, které jste dešifrovali, jakožto šeptající jezero. Sionu, která umí leccos, ale rozhodně ne číst v mapě, jeho velikost ani nepřekvapila. Ať už je ale dle Máry rozkradené, či prostě jen... tak nějak lehce vyschlo - rozhodně nešeptá, což by možná bylo i podezřelé - v případě, že by jste v horách zkázy opravdu potkali nějakou zkázu. Zdá se, že zdejší místopis buďto neodpovídá realitě - a nebo máte prostě tak trochu smůlu.

Když přicházíte blíž, můžete si povšimnout několika kusů kvokající drůbeže, které si již povšimla dámská část vaší dvojice ve své replice - a také si můžete všimnout, že si vás všimly krávy. Obě dvě zvedly hlavy od sena a začaly zvědavě frkat - přičemž jedné z nich se rozhemžila chapadla, které má namísto rohů.
"Hildegarda, co ty krávy sase chtějí, himmelhergott!"
Ozve se z domečku značně nelidský hlas.
"Ja nefim Fritsi, se tam di kuken!"
"Ja gut - to taky utělám!"
Z jediného domku, stojícího na břehu jezera, který vypadá obydlený, fyko... ehm... vykoukne ven hlava něčeho, co ponejvíce připomíná obřího ptáka, dle všeho je připevněna na napůl opeřeném a napůl šupinatém humanoidním těle. Podle šlí má na sobě taktéž bavorský obleček. Franzl Lang by mu jej záviděl. Pravděpodobně se jedná o Fritze. Fritz je pravděpodobně Tzeentchův šampion. Který tady... chová krávy... nebo tak něco.

"Fy dfa! Co chsete a proš jste nezajodlovali, že dete, hm?"
Dívá se na vás mírně podezřívavě. Vlastně docela dost. Očividně návštěvu nečekal.
"My šádné děsko nemáme, nejsme sfědavi na podomní prodafače plín!"

Takový menší výlet... do hor
~Graham, Gábi~

Někteří uvzatě, jiní tak trošku nedobrovolně - tak nějak se vydává vaše skupina na cestu za nejlepší reportáží světa/zničením konkurenčního Orda. Po cestě k tomu dokonce nacházíte jistý artefakt, který nemůže být ničím jiným, než slavným Russovým kopím. Gabriela sice dala hned ze startu hlasitě najevo svou nelibost s Grahamovým plánem, použít jej namísto vycházkové hole - už proto, že tohohle kopí se kdysi zákonitě musel dotknout Císařpán a tak by mělo být pokládáno za relikvii, před kterou budou zbožní plakat dojetím a padat na kolena posvátnou bázní - a přitom snad i doufat, že pokud mohl od Císaře dostat něco blbec, jako Russ - tak oni možná mohou také. Na druhou stranu Gabriela ale ví, že počet úspěchů na přesvědčování Grahama je na jednu hodinu silně limitován - a tak hlavní část svých stížností odložila na jindy.

Cesta ubíhá relativně poklidně. Ať už proto, že se vám podařilo hned ze startu zbavit Bystrého Oka Geronta a nebo prostě proto, že oba dva disponujete zimním oděvem, vhodným i do závějí, značky powerarmor. Cesta vám trvá přibližně dvě hodiny, po kterých můžete potěšeně konstatovat, že stojíte pod zdejšími horami.
Okolo je několik polorozpadlých ohrad, které byly kdysi zjevně místními používány pro chov dobytka. Pokud je zde něco, co by mohlo připomínat osídlení, je to malá kadibudka, stojící mezi ohradami a lehce rozbořený domek, zjevně neobydlený. Co je ale zvláštní, je fakt, že zde v okolí je několik mrtvých krav, které pravděpodobně umrzly - a jedna, která je velmi ošklivým způsobem rozsápaná - a taktéž zmrzlá.

Stopy, které byly původně v blátě a plynule cestou přešly do sněhu, míří do budky - a pak, následně z budky ven. Jedny z nich také očividně vydupaly malé prostranství nedaleko krávy, nehledě na to, že zde je kečupem udělaný kruh s několika tajemnými symboly. Odtud pak pokračují jiné, dosti nelidské stopy, které se pohybovaly okolo rozsápané krávy.
Tohle už asi i je je na dramatickou reportáž, či zápis do deníku...

Tykání a další šoky

Etika nikdy nebyla má silná stránka a dá se říct, že s přibývajícími milénii je jí ve vesmír čím dál méně. Proto mě asi tak zaskočí ta neobvyklá nabídka. Možná nevím, jestli má starší nabídnout tento akt přátelství mladšímu, zda muž ženě nebo žena muži... ale rozhodně chápu "kdo dřív přijde, ten dřív mele".

"Jak si přejete, tedy přeješ..." Je to... takové divné. Nikdy jsem si s inkvizitorem netykal a pokud vím, ti co jo s tím nevydrželi moc dlouho. Co jiného taky čekat na "chcípni zmrde" než císařovu milost, že?

"Jen víte, víš, já bych si tohle nedovolil a upřímně, pokud by mělo dojít k nějakým vulgarismů ochotně bych vzal nohy na ramena místo nějakého kontrolování" Ony totiž ty vulgarismy jsou romantickou předehrou k něžným hrátkám s roto, ohňo, plasmo, melto, las a dalšími věcmi v arzenálu císařství.

*"Jakej je rozdíl mezi tím trkáním a vytrkáním?"*
Pokud nenarážíš na tikání a vykání pak žádný
*Kdybych do toho vrazil já, tak už to nikdo nedá dohromady!*
Je to projev úcty
*Ukaž to v praxi!*
Místo "ty vole" bych tě samou úctou oslovil "vy vole"
*tak o to nemám zájem... vůbec já jsem silná individualita a ne zkurvený stádo!*

S nenápadností pravých turistů se daří nepozorovaně dojít až k bydlišti starousedlíků. Tedy pokud přivřeme oči nad tím, že si nás všimlo všechno od budoucího hamburgru počínaje po kuřecí kousky jakéhosi Colonela z periferie.

"Hildegarda, co ty krávy..." Tohle nezní dobře, ani trochu. Cokoliv, co kdy mluvilo německy patřilo buď k magorii císařství nebo chaosu, kde zvláště u prince slastí mívají podobní šampioni zvláštní místo! "Máte, máš strach z kovbojů?" Kdysi jsem četl nějaký western a mám dojem, že město duchů a krávy... je tak nějak to, co k tomu patří, podobně jako kostel a... chybí jen salon. Tak či onak já rozhodně nechci pocítit divoký západ.

"Fy dfa! Co chsete a proš jste nezajodlovali, že dete, hm?" Nevím, co dělat. Mohu si sice oddechnout, že tohle nejsou zlí hoši cválající na ke slunci západu... ale tzeeho šampion chovu krav taky není zrovna něco, co byste chtěli potkat ozbrojeni akorát téměř povolujícími svěrači a balením plín. Jódlování? Mimoděk mi k tomu všemu přeběhna mráz po zádech. Vím, co to jódlování je a mám dojem, že kvůli tomu musí Kriegovci nosit masky, aby tím neničili morálku spojenců. Je obecně známo, že s protichemickou sadou moc zvuků nevyloudíte.

"My šádné děsko..." Díky bohům! Na světě existuje spravedlnost! Kdyby ne, tak děcko má a chce mé plíny... což by, kromě komplikace vrcholného tažení "Vzestup Hora" mělo za následek taky zrození další na vždy pokřivené dětské duše. "Pardon... my jsme turisti..." Nejistý úsměv. "Přišli jsme se podívat na šeptající jezero..." Hodím očkem k vodě. "A mysleli jsme si, že se tu musí šeptat..." Blbé, ale za to ihned připravené k použití. "...jsme tu doufám správně?" Pro jistotu, snad v předtuše, že by mohl chtít zabouchnou dveře, nebo volat Hildegardu - což bude nějaký určitě ukrutný démon! "A pokud ne, kudy tudy se dostanem k betlému?"

Situace je vážná, nikoliv kritická

Jestli se něco může rovnat kvalitě Russova kopí, kromě náboženské, historické, citové a materiální hodnoty pak jedině radost s jakou si krátím cestu. Už jsem o tomhle "sportu" slyšel, zejména od starších bratří. Je to neuvěřitelné, jak dvě tyčky dokáží šetřit klouby a dělat cestu zajímavější. To nemluvím o tom, jak krásně hřeje představa, že kdyby Gábi začala zpívat do cesty... tak ji mám čím výchovně majznout! Kvůli tomu jsem si totiž již cvičně předpřipravil řeč na téma "pravidla stezky" aneb kdo promluví, zhebne. Samozřejmě, že v moderní době to nemá význam, ale... když věří stopám v zemi, tak proč ne mým bludům?

Když jsme u věcí víry, pak kromě tajemných tezích na téma "primarch je neznámý pač se za nás stydí" a "primarch je neznámý pač se stydíme my za něj" (k tomu proudu - tzv. superstářů se hlasím") mohu rázem řešit jiné... mnohem nečekanější nepříjemnosti. Navíc mám pocit, že tam na obzoru... no že tam běhá oheň z warpu! Unaveně si promnu oči. Asi jsem... přepracovaný. Inu i nadlidé mají své nadlimity a stejně jako obyčejní smrtelníci i astarté mohou trpět přepracovaností. Hlavně v momentě těsně před tím, než se doopravdy pustí do práce.

"Chaos..." Protnu ticho vyplněné rozhlížením. Znovu větu nedokončím věda, že si čtenář představí něco tajemného! Taky proto, že u té kadibudky mám chuť místo tipnutí "nedělený" zkusit kontrolovat slovem "podělaný" a přisahám při Dornově smyslu pro humor, že já bych tomu prostě neodolal!

Krátké soustředění. Během mžiku a zvýšeného šeptání hlasů je nový sníh odfouknut, zatímco rozprostřená mysl tu starší vrstvu udržuje v celku. Na světlo světa se pak dostává celá rozporcovaná kráva, runa šéfa čtyřtetu a povolávací kruh. To ne... Být na mém místě jakýkoliv jiný bratr, možná by zpanikařil, možná by ochutnal tu krávu v domnění, že skrze její maso může poznat její vzpomínky, což by mnozí z teletus astartes opravdu zvládli, neboť jejich mysli jsou kompatibilní. Každopádně mě tohle nikdo nedonutí. Nemám rád tatarák a už vůbec jakékoliv neupravené maso. Znám hygienické normy a taky něco vím o kultuře stolování.

Někdo by mohl namítnout, že jakožto císařův anděl bych neměl být fajnovka. Ano, možná mohu sníst vše a přežít, ale to neznamená, že do huby strčím cokoliv, co se kdo ví jak dlouho válelo venku. Navíc... já nejsem tak úplně anděl... ale vrána! Kdyby bych Blood Angel, tak bych patrně odkrvil všechno zvířectvo v dosahu a to jen proto, že jakožto knihovník mám silnější vůli a méně času na upírské filmy. Být bojový bratr tak to tu sežeru celé bez ohledu na nějaké vzpomínky!

Rozhodně tvrdit, že jsem vůči andělům zaujatý je předčasný úsudek. Naopak já je mám rád a koneckonců se hovoří o tom, že by mohli být naší mateřskou kapitulou a z nás udělat - půjčím si již zažítý termín -posraný second founding, což je pocta, jaké jen tak není rovno. Navíc jsou dobří odběratelé multivitamínů obsahující železo, které je krvetvorné, a gumových medvídků, kteří jsou jim k ničemu, ale my jich měli na skladě plno.

"Démon, Gábi..." Tohle ji musí dojít. Na beton snad chápe naší situaci. Bez sady emperrors protect nebo emperrors paint protektor se jen těžko můžeme utkat s posli imateria. "Falešný kruh sloužil k oklamání..." Ukážu na kečupovou variantu oběti hladovým entitám. Tohle je buď blbá past, dílo teenagerů, nebo hodně špatný pokus nenechat to tu maso jen tak na suchu. "Ale ten skutečný psyker..." Ukážu dovnitř "chajdy". "Nic z toho nepotřeboval, přímo otevřel warp a..." To by mohlo znamenat, že už se konkurence pro chvíli bát nemusím! A jelikož se mohu opět dramaticky odmlčet, tak nemusím doplnit ani slova běžně přicházející za "a".

Tadyty rituály a jiné hnusárny od Mallea

Netřeba podotýkat, že mě Grahamovo použití svaté (ač možná oslintané a občůrané) relikvie, dosti nasírá. Na druhou stranu se nedá, alespoň momentálně nic dělat - a dokud drží hubu a krok, je to jen dobře. I přes to, že bych ráda zazpívala nějakou z pochodových hitovek, jako například "parta z orda malleus" (ta je i přes svůj název a zaměření velmi chytlavá) či tu o tom, jak "do Warpu je cesta, jako žádná ze sta" nebo nakonec i jednoduchou "Kosu na kolejích" - Grahamův výraz mě přesvědčuje, že on nechce slyšet ani jednu z písní, které momentálně mohu k chůzi nabídnout.

Což je škoda, protože takové Tři kříže jsou super song! Chytlavý!
Nakonec docházíme až k úpatí hor a já usuzuji, že mě celá tahle Grahamova akce silně nebaví. Nejen, že jsme ještě trpasličího grey knighta nechytili - ale dokonce narážíme na semeniště zla... nebo návštěvu mimozemské civilizace - protože mimozemšťané obvykle nemají na práci nic důležitějšího, než trhat krávy, aby na sebe upozornili - alespoň takto nám to předkládají média.
"Démon, Gábi..."
"Houby..."

Garaham přichází s nepravděpodobným vývojem událostí.
"Grahame - ty možná čteš znamení z warpu, to je od tebe hezké - ale já, já poznám stopy. Tady přišli ti chláp.... aha ne, počkej. Když přišli, šli ti dva chlápci do toho domku... a pak vyšli ven... a obcovali s krávou... to je Malleu podobné... ten jeden si sundal boty..."
Ukážu na nelidské otisky ve sněhu.
"A to asi zabilo všekeré kravstvo v okolí - je třeba se mít na pozoru, až je dostihneme! Jejich boty jsou zbraně, ukrývající mutace - které ještě ke všemu pěkně páchnou!"
Přejdu blíže ke kruhu.
"Pak tu krávu vykuchal - a zde..." Ukážu na kruh na zemi "Obětoval svým ohavně heretickým způsobem Císaři kus masa... samozřejmě že Císař obětinu nepřijal, protože on je OPRAVDOVÝ BŮH a ne nějaká modla... a tak ten steak sebral, nacákal na něj zbytek toho kečupu a šel ho dovnitř sežrat... protože tam ti na oheň nenasněží - no a pak, když se oba nažrali - tak šel dál. Tak to bylo. Znamení neznamení.
A myslím si, že ač s Maleem většinou nesouhlasím - má pravdu v tom, že cestovní řízky je třeba šetřit... takže..."
Navíc jsem kdysi hrávala dračáky...
Vytahuji svůj power sword ve snaze si taky trochu zmrzlé krávy odporcovat. Přežít v přírodě. GÁBI THE HRANIČÁŘ!

Frits a Hidegarda z Baforska! (Při tomto příspěvku vyčerpávám své možnosti i slovní zásobu němčiny tou největší měrou!)
~Siona, Marek~

Po oznámení, že nejste místní jódleři, přicházející z hor Smrti či Zkázy, se na vás zadívá Fritz s jistou dávkou zvědavosti. Podle všeho je zde turismus raritou - a to i v době, kdy si s Hildegardou dělají takový malý, domácí Oktoberfest - jak sami říkají - pro celou vesnici - což jsou oni dva, párek krav a několik desítek vejconosných kurů.
"Turisti, ja?"
Jeho následné zasmání zní, jako kdyby někdo kykyrykal - nebo umíral na tuberkulózu.
"Hildegarda, poď sem, tos ještě nefiděla! Turistiše menšen!"
"Was? Turisten?"
"Ja, zwei Turisten!"
"Das ist über so schön!"
Ze dveří vykoukne naprosto shodný služebník pána změn, narozdíl od Fritze je ale oblečen v ženském selském kroji.
"To nicht, vy nemuset sebou tahat plínen, my tu mít schöne záchod! Na klar, záchod, das Klo!"
Dobrá hospodyně se pozná podle toho, že vám nabídne použití hygienického zázemí.

"Oni se přišli podífala na Flüsternsee!"
"Ale k Flüsternsee je ještě daleká sesta!"
"Ja, ja - oni si myslejí, že tohle je Flüsternsee!"
Oba se začnou tak kdákavě smát, až se jim zalamují ptačí zobáky.
"To nicht, nicht, meine líben..." Vysvětluje vám Hildegarda "Flüsternsee je tam, dál po této Fluss! Es ist gröse! GRÖSE!"
"Ještě oni chtějí vědět, kde je Betlém..." Vysvětluje své, pravděpodobně družce, či sestře, Fritz. Očividně sám není přesvědčený, co by to ten Betlém měl být.
"Betlém, ja? Tahle planeta je Betlém, nicht? Vy ale jste na Betlému, děti. Pojďte dál, dáte si s námi Wurst? Nebo Schnitzel? Tady Mädchen by mohl Schnitzel chutnat, ona je aus Imperium!"
Zdá se, že Hildegarda vás zve dál... a Fritzovi to taky nikterak nevadí.

Císař mě trestá!

Přízeň císaře neměla dlouhého trvání. S posledním paprskem jeho světla v podobě přistání a neuvěřitelným požehnáním v podobě relikvie Russovo kopí, jež chráním a opatruji jako oko hlavě s vědomím, že bude možná klíčem k zabití Hora, nás sevřel stín. Vydali jsme se vstříc osudu a to bohužel po stopách těch, co tu byli před námi. Těžko soudit původ, ale dle znamenitých stopařských dovedeností jsem byl schopný skupinu, na Gabrielin dotaz, identifikovat jakožto chaos mariňáckou, nejspíše ve formě odpadlých posedlých bratří.

Přál bych si mít stejnou nevíru jako projevila ona, ale císař mi bohužel, nedovolil se mýlit. Naše cesta nás zavedla do hor, kde se brodím po kolena ve sněhu a Gabriela po pás. V okolí planou podivné ohně warpu - jasný důkaz přetrhaných přediv reality a prosakování nepochopitelného zla. To nejhorší ovšem není cesta samotná, ani náš cíl, ale zdá se tím být již první zastávka. Našli jsme tábor.

Ještě teď se mi svírá srdce při pomyšlení, kolik nebohých duší tu přišlo o život na oltářích a tajemných praktikách. Ani nehodlám přemýšlet, kolik dalších je jich rozeseto po tomto proklatém peklu podobném světě a kolik světů padlo tomu šílenství za oběť. Šílenství - strašně to zní. Hlasy v mé hlavě jemně evokují svým úpěním, co to může přinést. Ještě že Gabriela... Gabriela? Srdce mi už ani nedutá. Při vší té hrůze její prostá lidská mysl bojuje sama se sebou. Zlomí se? Může to člověk snést? Já musím něco udělat dříve, než se její víra zlomí...

Přendám si Russovo kopí do druhé ruky, kde spolu s ním držím svou force weapon. Je to velmi důležitý a taktický chvat, k jehož učinění jsem motivován hlavně prapodivnou dedukcí kanovnice, kterou kdybych neznal osočil bych z toho že bere těžké drogy pije přes míru. Plesk. Mé čelo je osvěženo ranou, v tomto dobrodružství a na tomto místě druhou. Gábi, ač na to občas zapomínám, je stále jen bitevní sestrou. I ona má, podobně jako muži, své geneticky dané limity, nad které se povznést prostě nemůže.

Sotva mě přestane překvapovat, začíná mě děsit!"Zkus mi to vnutit k jídlu a přísahám, Gábi, že vystavíš naše přátelství všanc!" Císař mě trestá a já nevím proč! Russ beztak to kopí s největší pravděpodobností používal při společenských hrách. Vsadím se, že když hráli před hospodou "kdo dočůrá výš" tak právě tímhle artefaktem dělali značky kdo kam!

"A ta noha... to je jasný démon! DÉMON! Lidi nemají čtyři prsty s drápy! A GK nemají mutace..." Za to mají všechno ostatní! "Navíc tam... je KRUH POVOLÁVÁNÍ DÉMONŮ!" Ukážu na čísla a na znaky. "Jestli ani ordo Hereticus nepozná kacířské klikyháky... tak je to ostuda!" Zavrtím rozezleně hlavou. Koneckonců tohle je záhada a je moje! Kromě vzestupu Hora můžu... jak jen to pojmenovat... udělat článek třeba "tajemství oblasti 51"! Pokud je to dílo xenos samozřejmě, pokud za to může neschválený mutant a psyker... jak by znělo záhada blair witch?

"Navíc Gábi, to je kečup! KEČUP!" Škoda, že jiným to tak nepálí. "Rytíři mají to nejlepší, technologii, genetiku, lidi, zázemí..." Začínám vyjmenovávat všechno, co jim jen může kdokoliv závidět a co taky tiskne tato tajná kapitula na propagační toaleťáky a letáky. "To je C jakostní třída oka nákupu!" Ukážu na tu břečku, co o rajčatech mohla slyšet možná ve snu a to ještě hodně, hodně nepravděpodobném.

"Oni by měli minimálně rajčatový protlak A+" Co vyhraje - umanutost nebo síla argumentů? Nejhorší na tom je, že nemohu ani použít ten hlavní důkaz, proč to šedí rytíři být nemohou a to ten, že mě sice zkusili zastavit, ale v dešifraci mangy a ne reinkarnaci hora. "A jestli tě ani tohle nepřesvědčí... já ho snad vyvolám!"

Kečup, KEČUP!

Ve chvíli, kdy začnu krávu porcovat, velmi lituji, že jsem si sebou nevzala chainsword. Graham začne něco mlít o tom, že on tohle jíst nebude a tak podobně. Pro jistotu zesílím zvůk power swordu z "tichého imperiálního bzučení" na "zvuk lightsaber z hvězdných válek" Jeho další lamentování či proslovy už vnímám jen jako otevírání a zavírání úst, prokládané hlasitým "vzzzzm" "vžžžžuuuuum"
Konečně oddělím dva moc hezké steaky, které si buďto sním hezky sama, nebo jeden poskytnu Grahamovi s tím, že si může trucovat jak chce, ale svou porci řízků mu prostě nedám.

Zjišťuji, že graham ještě neskončil.
Ti mariňáci to prostě nikdy nevzdají - no surrender!
"Navíc Gábi, to je kečup! KEČUP! Rytíři mají to nejlepší, technologii, genetiku, lidi, zázemí... To je C jakostní třída oka nákupu!"
"Hmm..."
Krátké zamyšlení a obhlédnutí kečupu.
Kečup!
"Takže ten grey knight byl Babica! Grahame, tímto nabývá celá ta akce na důležitosti - copak jsi nepochopil, že celý ten jeho pořad je jeden velký teleshopping? Musíme ho zničit, než on zničí nás!"

...was?

Tento výlet je čímdál tím lepší - už proto, že místní obyvatelstvo je velmi vstřícné - ač je tak nějak zmutované a vlastně celkově démonické. Tzeentch celkově vyrábí rozličné paskvily, ale paradoxně k němu mám, ze všech chaosích bohů nejblíž. No, možná to není paradox, ale logický vývod z mé rodové dispozice... ale to není až tak potvrzené, takže...
Pojďte dál, dáte si s námi Wurst? Nebo Schnitzel? Tady Mädchen by mohl Schnitzel chutnat, ona je aus Imperium!"

Zatímco o odpovědi, že jsme nedošli k Šeptajícímu Jezeru, si nejsem jistá, zda je dobrá či špatná - ono rybařit by se dalo i tady, pozvání dovnitř mi přijde jako skvělá věc.
Uvidím chatrč domorodého obyvatelstva!
Už to vidím. Na zemi seno, sláma, v rohu zděná kamna, na kterých se budou vařit nějaké hrnce, kočky, na peci nějaký ten Janek... prostě od toho čekám hodně.
A má očekávání se plní, tedy až na Janka. Namísto něj je na peci neuměle svítícími runami napsáno "Tzeentch smrdí!" Tak nějak začínám uvažovat, proč dva Tzeentcháci bydlí tady, aniž by působili nějakou tu rutinní neplechu v galaxii.

"Posaďte se u nás, dáte si schnaps?" Fritz už, aniž by čekal na odpověď, rozlévá pálenku.
Pokud mi po tom nevyrostou taky chapadla...
S pokrčením ramen a tichým poděkováním si panáka vezmu.
"Můžu se zeptat... jak to, že bydlíte tady... sami... tak daleko od světa a warpu?"

LOGIKA

Všechno to do sebe zapadá. Kečup, rozsekané maso, nepoživatelný pokrm hlásající diletantství nejvyššího řádu. Málem, na vteřinku bych tomu i uvěřil, ale je to spíše dílo šoku z dedukčních schopností kanovnice než nezvratitelností, bohužel, sedících argumentů. Normálně by teď mělo přijít něco "foolish xenos mind-games!" a já bych se měl asi rozčílit i následně poddat císařovo hněvu.

Bohužel Gábi je xenos asi tak, jako babica Kuchař a po pravdě... on nejenže není mariňák, prosím pěkně, ale většina impéria ho považuje za kacíře. Pokud tedy pojmineme tu menšinu v podobě... řekněme že mírně převažujícího proudu laiků hltajících každý televizní pořad. Další hřebíček do rakve této úvahy je i nápodoba teleshopingu - to je velmi směšné. Navždy bude platit, že Teleshoping jsem v první řadě já a pak... on nikdy to jídlo nejenže neprodával, ale ani nikdy by ho neprodal! Dle ověřených zdrojů z deníku plesk zemřel celý regiment imperiální gardy raději hlady, než aby přijal jím připravované příděly! A že si tihle kluci zrovna nevybírají!

Chudák Gábi... Má srdce se sevřou lítostí. Tvrdá služba si na ní asi vybírá svou daň. Navíc jsme viděl dost konkurenčních nabídek různým přípravkům proti stárnutí, abych věděl, že dívek se problematika vnějšího opotřebení týká mnohem pálčivěji než mužů. Logika pak, ta zdravá a neBabicoidní, jasně ponouká k názoru, že jakmile se někde opotřebí plášť, ihned to začne schytávat interiér. Gábi toho už asi schytala moc a přitom... není tak stará... alespoň dle měřítek astartes. No a když se to sečte se službou v sesterstvu... tak je přirozené, že ji hrabe a asi bych ji měl obdivovat za to, že jí hrabe tak málo a až teď.

"On má s teleshopingem společného asi tolik, jako hereze s rychlými šípy..." Mávnu rukou. Koneckonců v téhle bandě správných hochů... snad jen červenáček mohl být slabým článkem, protože připomínal blood angels, ale toho si ostatní ve spolupráci s inkvizicí snadno ohlídají.

"Zničit nás mohou tyhle nepodložené úvahy a..." Řádný nádech. "IG-NO-RA-CE DÉ-MO-NŮ" Snad jí to takhle dojde líp. Začíná to být vyčerpávající. Navíc mě náhle z warpu opruzuje jeden neodbytný hlas, který je sice teď tu, ale bývá normálně jinde. Nabízí mi z nějakého důvodů způsoby, jak se vypořádat s okolním hovězím - kam zahrnuje neeticky i gábi - a to i přesto, že jsem jej dvakrát ujistil, že mé literární zájmy nepočítají s kuchařkami. Hlavně od těch dob, co kuchařku může mít i Babica!

"Navíc Gábi... ještě jsme neprověřili ten dům, taky z něho cítím warp..." Mít o něco lepší čich, možná bych mohl cítit i cukroví. Udělám pár kroků ke Gábi. "Můžeš si tam odpočinout, dát si řízek a zotavit se z tvé dočasné racionální indispozice..." S milým konejšivým hlasem ji šetrně chytnu a hodím přes rameno. "Tam vyřešíme, co teď..." Případně si přilevituji i její power sword. Kdyby ho mou vinou ztratila, asi bych já potom ztratil přítelkyni nebo život. "Dáme deli..." Poplácání. "Bude to moc prima...."

Soustředím se. S plnýma rukama by otevření dveří mohl být problém a... teď je čas si zkusit taky jeden z efektivních vstupů. Soustředím energii, donutím warp podvolit se mé nezlomné ohromné a kdo ví jaké mysli. "Hups" Bohužel držení spousty klumpů a Gábi je trochu problém a tak první střela soustředěné energie neletí na správné místo. Exploze ohně z imateria pak v krásném podivně duhovém sloupci světla mění kadibudku v minulost. Z bezpečnostních důvodu se tedy i s kanovnickým nákladem odhodlám dojít až přímo ke dveřím a otevřít pokud možno normálně.

Domek

"IG-NO-RA-CE DÉ-MO-NŮ"
Jen škoda, že Graham má očividně, tak jako mnoho jiných psykerů a všichni astarti bez výjimky - o kolečko víc... ne, nebo míň - to se těžko posuzuje, když neznáte tradiční počet koleček. (Ač obvykle to bývají čtyři) Zrovna to dává hlasitě a hláskovaně najevo.
"Ale houby s mákem."
Každý příkladný jedinec z Ordo Hereticus, který je silný ve víře alespoň tolik, jako já, přeci ví, že žádní démoni neexistujou. Jenom psykeři, čarodějníci a jiné svinstvo, která zamořuje náš krásný svět, plný racionální víry, iracionálními výpočty, magií a důkazy. Démony mají možná tak oni v hlavě - a celkově je v tom podporuje Ordo Malleus, které je ze všech Ord úplně to nejzbytečnější a vlastně celkově hodno zrušení pro nadměrné a naprosto zbytečné a iracionální čerpání fondů Impéria na nějaké ty jejich fantasmagorárny, jako jsou démoni a hon na zachycení Yettiho na kameru!
Za ty prachy, které se dají do pitomých Grey knights, kteří prý "potírají démonskou nákazu" - by se mohly znovu vyzbrojit sestřičky, nebo založit další jejich milice! Protože oni se honí za něčím, co neexistuje, zatímco my, MY očišťujeme ve jménu Císaře lidstva tu opravdovou zhoubu, která se skrývá v lidech, slabých ve své víře! Tak to je, bylo a bude. Fakt, že Graham démonickým bludům orda Malleus věří jen dokazuje, jak slabomyslným prosťáčkem i přes všechny své schopnosti je!

"Navíc Gábi... ještě jsme neprověřili ten dům, taky z něho cítím warp..."
Navíc podléhá sebeklamu, protože sám sobě nakukal, že tady jsou démoni a warp a kdo ví co všechno!
"Můžeš si tam odpočinout, dát si řízek a zotavit se z tvé dočasné racionální indispozice..."
O čem to mluví? O čem to zase mluví? Tak jako v té reklamě na paint protector!!! Prostě mi nevěří, že....
Skončím na jeho rameni, jako pytel brambor.
"GRA-HA-ME!"
Nyní hláskuji já.
Za tohle máš před spaním pětkrát reprízovanou bílou orchidej!

Následuje několikerý nepodařený pokud o otevření dveří - při tom předposledním exploduje poslední věc, která zdejší divočinu pojí s civilizací - venkovní suchý záchůdek.
Jsem položena uvnitř.
"Grahame jsi normální? Kam si jako teď zajdem, až se nám v noci bude chtít? Já vím že do power armorů se dá zcela bezstarostně čurat po celý měsíc - ale víš co se stane pak? Armor to ZRECYKLUJE, ZRECYKLUJE a narve ti to zpátky jako vodu! Přijde ti to v pořádku? Mi teda ne, ani Císaři se to beztak nelíbí.... " a k tomu tiše dodám že... "...protože mu na zlatém trůnu dělaj to samé..." a následně zase zesílím hlas "Musels nechat ve svých bludech vybouchnout zrovna kadiboudu?"

Ono se to má tak...
~Siona, Marek~

"Můžu se zeptat... jak to, že bydlíte tady... sami... tak daleko od světa a warpu?"
Tohle je ovšem otázka na tělo. Na druhou stranu je docela na místě, protože dva Tzeentcháci, hrající si na bavoráky (ne, to neznamená, že běhají okolo a vyluzují zvuky auta - to by se u služebníků Tzeentche dalo jestě pochopit - co víc, vyložit, jako normální - protože od té doby, co Tzeentch viděl před pár lety transformers a zaujalo ho, jak se POŘÁD MĚNÍ (!!!), tak dává všem auta napodobujícím přisluhovačům čtrnáctý plat.
Fritz se na chvíli zamyslí, Hildegarda něco neslyšitelně zamumlá a skloní se nad pánví, ve které smaží řízky. Nutno podotknout, že se jedná o pánev s lotosovým efektem, takže ač se to nezdá, civilizace pronikla i zde.

"Fíte..." Začne Fritz rozvážně "Nedáfno se stala takofá nepříjemna věts. Tzeentch... fíte, uschnul... ussnul. Ja, das war schlecht! Nastala takofá nicht gut doba... a my si s Hildegarda řekli, že nebudeme sloužit nějaká hnusná fetka! A když pár našich známých zahynulo při werk mit lopata... sme se roschodli, še my tohle nedělat. A našli tahle gut planeta, zrovna vylidněná po takofé krfafé krieg... chytili jsme dobytka a oslídlili tuchle Land."

Žena - prokletí muže

Po transportu následuje trochu nečekaná debata o... kadiboudě. Je to zarážející a také to ukazuje pokrok v Gabrielině vyčerpání mysli. Pokrok ve stylu ponorkového "vzhůru ke dnu". Když nic jiného, alespoň mne těší fakt, že si zde může doopravdy a řádně odpočinout. Zároveň mě jímá i strach z toho, že možná samotný odpočinek stačit nemusí... což by znamenalo stagnaci stavu současného a tedy to, že by intelektuální možnosti Gabrieli, v souvislosti s obsahem našeho hovoru a obsahem toho, o čem se momentálně bavíme... zůstali na úrovni mých assaultních bratří.

Při zmínce o recyklaci zadumaně usrknu vodu, která se mi v armoru nejenže vychladila, ale i poctivě utvořila. Nějak nechápu to pobouření, vždyť od dob teleshopingu by mohla vědět, že jsou horší věcí než tohle. Třeba takový džus z dlažebních kostek nebo... nějaké jiné džusy, co se normálně prodávají a jsou i proti nerecyklovanému produktu těla humus. To nemluvím o tom, že po návštěvě jisté Rajec vyrábějící společnosti jsem pochopil pravý význam slova "patentováno přírodou", který vznikl gramatickou chybou v původním slově "potentováno".

"To nebyly bludy, Gábi..." Ohradím se. Já bludy netrpím, naopak já ukazuji, jaké bludy jsou mé nenásledování a... ta kadibouda byla prostě nehoda. "Jsme na herezním světě, Gabrielo!" Připomínám naší situaci a taky nebezpečí, které zahubilo ty předchozí cestopisné novináře, kteří našli záhubu z démona... nebo dle ordo hereticu mnohem horšího Babici. "V podstatě to mohl být i fundovaně-rafinovaně-utajený-excentricko-kometrický svatostánek nurgleho, který má jedinečnou polohu odvislou od pozice hvězd a rotace lanety..."

Jednou, jednou bych si vážně přál vědět, abych začal větu a neztratil se v ní mezi začátkem a koncem. Až se mi tenhle sen splní, pak si budu přát rozumět tomu, co občas v zápalu intelektuálně-třídního boje říkám. "A i kdyby to byla obyčejná kadibouda, tak se účastnila herezního rituálu a nic neudělala..." Logiko, drtivý útok! "Takže svou nečinností způsobila herezi a stejně tak sloužila i ostatním heretikům... z čeho vyplývá, že jsem měl povinnost to nesvaté shromaždiště zla očistit." Samozřejmě že ohněm, protože na to by nestačilo ani savo.

"A pokud neuznáš ani tenhle argument..." Nastává čas pro finální úder, vygradování této psycho-hry. "Pak můžeme s jistotou tvrdit, že není naše!" Vítězný výraz ve tváři a hlas začíná nabírat na intenzitě. "JSME IMPERIUM, GÁBI, A KDO NESERE S NÁMA SERE PROTI NÁM!"

Po vyčerpávající filozofii mi znova vysychá v krku. Na štěstí mému zraku padne do oka rychlovarná konvice. Jeden chmat, jedno škubnutí a je venku ač... nechápu, kde byla zapojená. Zvláštní je, že jakmile byla vyndaná ze zásuvky... tak... se malinkatá díra ve warpu, tak pro kabel, zatáhla a já... už tedy odtud warp necítím... což mě trochu nahlodává ve věci venkovního vyvolávání démonů. Možná nešlo o ďábli warpu ale jen o ďábelský černý odběr energie? Nerad to říkám, ale k mým obávám se přičítá děs z toho, že by Gábi měla pravdu!

"Dáš si čaj?" Věda, že mou "vodu" asi neocení je dána do konvice trocha sněhu. "Nebo raději grog?" Cvaknutí a tam, kde na hrudníku je hlava imperiálního orla, je část zlatého znaku odsunuta, aby odhalila zástrčku. Z prapodivné kapsy armoru vytáhnu sadu reklamních čajů piknik. "Stačí si vybrat..." No a snažím se zjistit, kam jsem schoval ten rum.

*KUK! Sem vás zase dostal, ou jééééééééé!*


Ten, kdo říkal že s "poctivostí nejdál dojdeš", žil patrně v nějakém vlastním krutém a děsivém světě. Dost možná se těšil z existence v nějaké podivné epoše v naší realitě, strávil mládí i stáří v utopii, ale rozhodně o grim darku asi moc toho nevěděl. Vždyť i císař to myslel dobře se sjednocením lidstva, ač to bylo spíše dílo z trucu ve stylu "lepší já než čtyřka chaosu", a odměnou mu byl za to zlatý trůn, filtrovaná voda "domácí výroby" a kacířů kam oko jen dohlédne.

Zkrátka i teď je cítit nepříjemná tíha správného vychování na vlastních bedrech. Kdo ví, možná kdyby rodiče slušnosti nevěnovali čas... jako později jej přestali věnovat úplně všemu možná, ale jen možná, by to bylo lepší. Kdo ví, možná by pak byli mnohem většími aspiranty na post "normálních rodičů". Bohužel takt zavelel mlčet, když přišlo na pozvání a nechat rozhodnout dámu tolik toužící nasát prostý život vidláků, který jim může ona zpestřit možná tak drobnou genocidou, morální čistkou a nebo celoplanetárním ohňostrojem značky "exterminatus".

Slušnost zradí i po druhé, když dojde na pozvání k jídlu a usazení. Odmítavý výraz i gesta zkrátka nestačí k tomu, aby se na stůl nedostalo cosi s tejmným Schnaps a na kamnech zlověstně neprskal olej ze smažení řízků. Co teď? Panika se zvolna hlásí o slovo. Přeci jen pokud sníte něco od Tzeeho tak nemůžete počítat s bolením břicha nebo něčím takovým ,co by bylo fušování Nurglemu do řemesla. Tohle smrdí nebezpečím z toho, že usnete jako psykerský mutant a proberete se jako... příšerně zmutovaný psykerský mutant. Být tohle jiné dobrodružství možná... ale jen možná... by hrozil i genderswap!

Co budem dělat... Zatímco se ptám sám sebe, má společnice taktně vyslídila jejich motivaci a pohnutky. Svým způsobem se nemohu ubránit sympatiím s těmito tvory. Sám považuji Tzeeho spánek za jedno z nejklidnějších období mého života, ač jiní z toho mají noční můry... po celou dobu existence.

*Kurva jo! Tihle konvertité umí uctít boha!*
Oběť?
*Jo, to malý prd na stolku! Škoda, že nic není tak super, aby toho pro mě bylo dost! Ale tihle jsou originální a potěšily můj zlý majestát!*
A tebe neděsí... v jaké jsme společnosti?
*Mě ne, jen ostatní cítí strach v blízkosti mě, živoucího boha?*
Takže ty věříš, že jsi bůh?
*Těžko věřit tomu, že jsem jen bůh, že? Sakra mám navíc kdybych nebyl tak skromnej!*
Co to takhle zkrátit na "těžko bůh"
*Ty nepoznáš boha ani když ti nakope prdel!*
To jo, ale zase poznám jeho služebníky, když chtějí nakopat mě!
*Hele neser a přimy mou obětinu!*
Myslíš řízek?
*Kurva vypadám jako invalidní bůh impéria? Mluvím o tom chlastu!*

Tady se asi taky zkrátka podpory nedočkám. Nakonec se nemohu zbavit dojmu, že jsem tu vlastně největší oběť já a... no že ani ty plíny nemají tak podělaný život jako já. Nic méně návratem Hora se přeci jen vrací i naděje a... pokud oni tu mohou v klidu žít, proč... proč bych si tu nemohl udělat lyžařské středisko, nebo letovisko u toho jezera... nebo chovat krávy? Hm... konečně to vypadá, že by život mohl mít konečně nějaký pěkný smysl.

"To se nebojíte, že... že vás někdo zkusí zabít? Nebo, že na vás někoho Tzee nepošle?" Chtě nechtě musím se zeptat. "A ehm... co takovýto život obnáší a jak jste s ním spokojeni?" Musím chtě nechtě uznat, že jejich přístup k věci... mě inspiroval. "A můžete nám prosím na mapě zakreslit cestu k hlavnímu městu a tomu jezeru?"

Kdo všechno jde k chlévu díl 7.
Magnusovy obtíže

Horus je nakrmen a s trochou dobré vůle taky usnul - a tak se může jít Magnus tak trošičku projít a odreagovat ven. Nejen tedy proto, že už velmi dlouho setrvával na stejném místě a jeho přirozená nátura, holdující pánu změn si žádá... no - změnu, ale taky proto, že už má svých bratří - a to i přes to, že nejsou ještě na místě všichni, tak trochu plné zuby. Ve chvíli, kdy se začal probouzet Fulgrim a hlasitě žádat poníženou omluvu od všech viníků jeho esteticky nemožné boule na hlavě, se tedy prostě rudý primarcha zvedl a oznámil, že jde ven.

Je to prostě celé takové nešťastné. Celá tahle věc s Horem, kterého, když se to vezme kolem a kolem vlastně vůbec nemá rád, protože "on za všechno může" - stejně jako třeba takový Lorgar, který si z toho ale vůbec hlavu nedělá. A tak Magnus bloumá po městě, které má, díky krvi nevinných, stejnou barvu, jako jeho pleť. ("Ale o dost horší zápach" - poznámka Magnuse) Rozhodně netouží nikoho potkat a s nikým se vybavovat. A už vůbec ne s...
Madox? Co tady dělá?
"Pane Magnusi, my máme hrozný průser, pane!"
Jeden z těch nadanějších čarodějů Thousand sons, který se vyskytl dokonce v několika novelách, jakožto hlavní záporná postava a Ragnarova nemesis, vypadá dosti nervózně. Tedy pokud prázdné brnění může vyzařovat nějaké viditelné emoce.
"Madoxi? Co zase? Zpráskala tě tlupa vlčích rekrutů, jako minule"
"Ale pane to mi nemůžete vyčítat to byla jejich prachsprostá haluz!"
"Tři haluze, tedy."
"Já za to nemůžu, když ten Blackmane háže na kostkách jako bůh... a Games Workshop z něj udělal celebritu! To přece nemůže být fér... alespoň jsem mu vykuchal kamarády!... ale ten problém je důležitý, průserový! Těžce!"
"Budiž... povídej."
Pravdou pravdoucí je, že chudákovi Magnusovi (...Magnovi?) toho k zoufalství scházelo málo - a tohle je právě to příslovečné poslední polínko ho ohně.

"Oni totiž pane, oni totiž chtějí zpátky Russovo kopí, co po vás Ragna... tedy chcu říct... co po vás ten zkurvený nemožný protěžovaný a usmrkanci milovaný hajzl od Space Wolves hodil!"
"Hodil mi ho do oka, ten malý šmejd. Mám už jenom jedno a on na mě takto..."
Hlasité poposmrknutí budiž důkazem, že představa, že by byl Magnus slepý jako astropat, jej přinejmenším děsí.
"Pane, co budeme dělat oni chcou udělat nájezd na Prospero, zrovna vám tam zasychají heroické fresky ku příležitosti vzbuzení Tzeentche a oni vám to všecko zničej!"
"O... to ne! To.... to nemůžeme dopustit, radši jim to kopí dáme... dáme jim ho a... nějak se s nima domluvíme. Jako lidi."
"Dobře pane, já to zařídím, ale vy to kopí máte u sebe!"
"Pravda, můj drahý Madoxi... minutku, hned ti ho..."
Magnus do půl těma vleze do nově otevřeného warpového portálu. Z díry se ozve jeho přidušený, lehce zoufalý, výkřik... načež do síry vskočí celý. Po asi dvou, třech minutách vyskočí ven, s lehce opoceným čelem.
"Madoxi ono tam není!"
"Vy jste ho ztratil, vy jste ho normálně ztratil! Co teď budeme dělat, já na kresbu té fresky dohlížel strašně dlouho!"
Zvláštní je, že když se Madox rozčílí, nebo vyděsí, přestane vyslovovat správně sykavky, takže to zní velmi směšně, to jeho "sssstratil!" "kressbu fresssky" a podobně.

"To.... mě to fakt docela mrzí. Já no... tak si dáme alespoň kafe a u toho pouvažujeme, co budeme dělat... asi tě pak vyšlu na heroický quest, abys to kopí našel a přinesl zpět..."
"Jo, dobře, mám rád heroické quessty - hlavně kdyšš nevyjdou nasssmar, jako ta fresska!"
"Notak, Madoxi, uklidni se, to se nějak tohle... vyřeší."

Magnus tedy znovu vskakuje do své warpové úschovny, nevěda, že i ta konvice, pro kterou míří, jaksi chybí. Prochází okolo desítek a stovek všemožných poliček a skříněk, zatímco se za něj pověsí místní malý démonek, který funguje jako jakýsi druh archivníka.
"PaneMagnuscohledáte?"
Je docela svátek tady na tohoto holomka narazit, protože prostor, ohraničený jakousi formou zdi, je opravdu rozlehlý a je v něm opravdu leccos - takže vlivem zákona schválnosti se tento malý archivník obvykle pohybuje přímo na opačné straně celé místnosti a neví, co se děje vedle.
"Rychlovarnou konvici, chci sobě a Madoxovi uvařit čaj."
"Ó, čaj o páté... ve tři, to je tak úžasně Tzeentchácké! Mám tady maté! Chcete maté?""Maté není čaj - a chci hlavně tu konvici."
"Konvice, konvice.... ta tady ještě nedávno byla v téhle zásuvce.... hm hm.... tady v té, přísahal bych na to... ještě před pár minutami..."
Tohle už je trošku moc i na Magnuse. Někdo si prostě dovolil mu jenom tak sebrat konvici! Nebo ji ten malý pidižvík prostě vyhodil s tím, že už ji určitě nebude potřebovat - a že vyhazování nadbytečných krámů má ve smlouvě v odstavci "udržovat kapacitu skladu na určité úrovni."
Na druhou stranu, pokud tam ještě před chvílí byla, tak je docela jasné, že po sobě zanechala nějakou tu mentální stopu svého strojového ducha... takže se Magnus vydává po ní, až proskočí... ven.

"Co to ksakru..."
....a objevuje se přímo v polorozpadlé budce, kde se právě JEHO konvici snaží použít jakýsi Librarian - a to ještě od těch nezvedechých parchantů Blood Ravens, kteří se nepřidali k herezi, tak jako jejich vlastní bratři!
Co může být horšího, než zde najít nezvedeného syna a ještě ve společnosti nějaké svaté krávy?
CO MŮŽE BÝT LEPŠÍHO NEŽ TADY NAJÍT RUSSOVO KOPÍ?
Ano - ony totiž existují i dobré zprávy. Krom té vtipné, že roll na leadership u kanovnice totálně selhal, protože skočila librarianovi na krk s jekotem "Grahametojeprimarchaopravdovýprimarcha panebožedělejněco tojeMagnus poznámhojerudýjakrak!"
Magnus tohle ignoruje a s poněkud uraženějším výrazem, než by bylo vhodné, si prostě kopí sebere a zase vskočí zpět do warpové díry. Na konvici srát. I na nezvedená děcka by se měly posílat alimenty a dávky... tak ať si vezme alespoň tu elektroniku.

Potkali se u kolína Betléma

Šílenství. To slovo, ten význam se mi neustále vracel. Tak, jako Gábi bojovala sama se sebou, musel jsem i já čelit stoupající síle zla chaosu. Můj zrak těkal po okolí a dlouho, nemohl nalézt nic než trýzněnou duši a tvář nebohé kanovnice. Její vůle se blížila k limitu, čemuž svědčily i její trhavé pohyby. Ač je to hřích, zdá se mi rázem mnohem menší vinou, než nechat její duši na pospas, tak jsem ji sevřel pevně, mužně a nedopřál ji šance si ublížit. Při pohledu do jejích očí, kde snoubilo se zoufalství z berzadností, kde prosila snad o zabití jen, aby nepodlehla kacířství dusil mě splín stále těžší. Náhle, jako bych nemohl věřit zraku, nebo jen neměl jsem já, astartes, sílu zřít vše jasně nahlédl jsem do své mysli. Jako maják plný obludnosti zazářila v tom zmatku nesvatá svatyně.

Napnuté síly, ohlušující řev příslibů i pohrůžek dolehl k mým uším a má vůle se změnila v realitu a... ta odporně hříšně špinavá stavba se stala minulostí. S očistným plamenem se kromě znesvěcené půdy dočkaly osvobození i naše mysli. S vyčerpanou kanovnicí nezbylo než vyhledat úkryt v nedaleké budově. Napětí a podivná znamení mne neopouštěla, přesto copak bych mohl dopustit její smrt a snížit naše šance k úspěchu na polovinu? Zradit tak císaře? Ne, opatrně vešel jsem dovnitř, abych skrze mlhu prachu viděl dávno opuštěný chrám a zřel... opravdovou sílu této zkázy.

Primas, jeden z nejproklínanějších, tisíckrát zavržený patron tisíce synů čekal na náš příchod. Zjevil se z warpu jako duch. Napjal jsem mysl a doufal, že svou kůži nedám lacino, neb kdo jest knihovník proti živoucímu polobohu? Má vůle odolávala boji a čas hrál v náš prospěch. Přestože prohra byla otázkou času, on musel zvítězit rychle, neb by se portál jímž vstoupil uzavřel. Nakonec s využitím nesvatých sil prolomil můj štít a naší víru. Tehdy jsem zhřešil nejvíce. Chrániv Kanovnici vlastním tělem upustil jsem pod tlakem té síly svatou zbraň, jenž neřád uzmul a zmizel. Tohle mi neodpustí ani ona, ani císař, ani mí bratři... a já sám sobě také ne. Snad jedinou spásou bude nám tajemný artefakt, jež se vinou boje odhalil...

Takže aby bylo jasno. V návodu k užití a požití se píše, že máte dát sáček do hrnku, užít cukru dle chuti, nebo soli jste-li dement či fanšmejkr a zalít teplou vodou plus míchat. Nevím, co jsem udělal špatně, nebo jestli ten návod není korektní, každopádně vím, že Primarcha, vzhledem k datu hereze již bezpečně prošlého, jsem si neobjednal.

Zatímco Gábi panikáří já stojím s klidem. Jakožto astart mám trochu jiné schéma myšlení, takže chápu, že kdyby mě chtěl zabít, nebo by to snadno dokázal, tak už to udělal. Taktéž mě jistí i klasický model uvažování Nepřítel - slabý - řež a Nepřítel - příliš silný - řež a neřeš. Stačí necelá vteřinka abych zhodnotil situaci a vyvodil patřičnou strategii pro tento boj. Jsme v prdeli a nic z toho, co uděláme to nezmění. Nic méně v momentě, kdy odhalí své... stračí úmysly aktivuji celou svou psychickou sílu a vložím do tohoto speciálního mentální bloku úplně všechno!

NECH TU KONVICI!

Čelo orosí pot, hlava třeští vinou otevřeného warpu i vydaného úsilí a primas... jak přišel, tak i mizí. "Zabralo to..." Konejšivě ujistím Gábi, že nástroj její záchrany je v pořádku. Vždyť bez čaje... by mohla zůstat retardovaná a to je horší, než kdybychom oba měli to štěstí zemřít příčetní za císaře. Koneckonců k čemu vám bude ráj, když budete tak blbí, že jeho výhod nemůžete využít? Úlevný výdech. Taky proto, že jsem to kopí fakt neměl rád a doufám, že si s ním přiloží do krbu.

"Je pryč a vše je v pořádku, drahá Gabrielo!" Někdo by mohl nadhodit, že bych ji mohl pustit... ale kdyby se vrátil, tak vzhledem k tomu, že její skok mě donutil pustit force zbraň... zkrátka neměl bych čím agresora praštit a tak hájit náš život. Nic méně v téhle chvíli si neodpustím udělat ještě jednu věc. Trochu... trochu Gábi přizvednu, abych se jí mohl podívat z blízka do očí a říct. "Já říkal, že jsem cítil warp!" Mám z toho radost, tohle ji určitě přesvědčí! "Měl jsem pravdu a znamení nelhala!" Pcha stopy! Blbé stopy! Kam se na mě hrabou a vůbec... warp je proti stopám to samé, co Jamie Oliver kontra Babica!

U Fritze na pozdním obědě
~Siona, Marek~

"Nichts. Kdo by se asi tak sajímal o dfa desertéry?"
Odpovídá Fritz na otázku, zda se nebojí o život.
"Navíts, my bychom si to obchájili. Směna je šifot, nichts? Tzeentch by byl spokojen a my bychom měli klid. Nic víts ani nechtseme - trochu klidu. " Ozývá se Hildegarda od plotny, načež je vám naservírován řízek. Protože jsou na stole čtyři plné talíře a jedna miska pro kočku, vypadá to na společný oběd. Ono je to nakonec příjemné, venku je docela čerstvo - s tím sněhem a tak. A v jejich pseudobavorské světničce, vyzdobené všemožnými kýči, včetně zátiší s jelenem (tradiční nechtěné výhře v tombole) je docela útulno.

Fritz se zase ujímá slova.
"Ten šifot obnáší ráno vstát v pět, dát šrát slepicím, vykydat drechs kravám, zkontrolovat, jestli mají na sobě deku a dát jim nějaké futter. Pak nadělat mlíko a odklíset sních se dvora... in Sommer se chodí na Fischen."
"Fischers Fritz fisch frische Fische..."
Začne tiše odříkávat Hildegarda - ale to už Fritz pokračuje.
"Jsme spokojeni, všechno je lepší, než werk mit lopata!"
"Myslí tu u kafe, ta u drechs mu nevadí..."
"Ja, natürlich!"

Následně zakreslí do mapy čáru, vedoucí podél řeky a dokreslí chybějící jezero.
"Lionland až hier."
Upřesní také pozici místa, kde žijí lvi - načež podotkne, že o žádném hlavním městě nic neví - že oni města a jejich centra rozhodně nepotřebují, protože mají to, co jim dá zdejší příroda a jsou spokojeni.

To nezní tak špatně!

Chtě nechtě si dám nakonec i ten řízek. Pravda, v duchu se loučím se vším, co mám a počítám s tím, že budu brzy vítat něco nového nebo přijdu o něco starého. Tzee je už hodl takový patron a pokud se tím dá omluvit dezerce, tak co je jedna mutace mezi bohem a jeho velmi nedobrovolným posluhavačem?

Ale život bez civilizace... Čím víc nad tím rozjímám, tím více se mi to líbí. Jednak já mám přístup jen k laciné herezí pokřivené imperiální technice a to jen občas. Povětšinou zkrátka nemám peníze na nějaký konfort moderní společnosti... takže bych si jen polepšil. Otázka je, co stojí kráva a takhle to tu rozjet... každopádně tihle Ute a Uwe, pokud nejsou Unterwassermani, tak by snad i ocenili sousedy a... no... Angela už své kvality jako zemědělský pracovník projevila, takže by se to snad i podařilo!

"Moc, moc vám děkuji!" Jednak kladně kvituji zpřesnění naší situace a samozřejmě i naději na nový, lepší život! Navíc... bratr... by přeci nečekal, že se budu živit tady a takovou prací a... on snad, velmi doufám, ani neví, že se ještě živím a tak nějak nermtvým! Paranoidní rozhled - čistě jako prevence. "A obdivuji vaší odvahu, takhle něco jen tak vybudovat... jak dloho vám to všechno jen muselo trvat..." Konečně vím, co udělám, po uctění Hora! Budu vidlákem, tím nejvidlovatějším a nejspokojenějších ze všech... pokud to přežiji a pokud mé společnici nevyprší dovolená dříve, než se pokud možno v dobrém rozejdeme.

"Mimochodem, Siono..." Myslím, že teď je docela dobrá otázka porovnat výhody velkosvěta a zapadlých děr. "...jak se vlastně, když to srovnáš, žije na Teřře?" Pokud se samozřejmě dá na Teřře žít. Člověk by, vzhledem k tamní produkci fanatismu, mohl i věřit, že to není život ale jedna dlouhá modlitba.

Když jsem byl malý zjistili mi naši
že mutant jsem, psyker co straší
a až jednou vyrostu, budu ovládat warp

Takový psyker nemá klidu trochu
Má samý potíže a stačí párek cvoků
aby ho hnedka chtěl lynčovat dav

Já chci mít farmu v betlému na hoře
pást kravičky, mýt se v lavoře
od rána po celý den
zpívat si jen

Zpívat si Pam pam padam pam ...


Každý den mi říkali, jakej mám hřích,
V hlavě mi strašil hlas, co málokdy ztich
jsem se nedozvěděl jak dostat ho z hlavy

Ptal jsem se starších a ptal jsem se všech
každý na mě hleděl jako na pytel blech
každý se mě opatrně tázal zda ordo to ví

Já chci mít farmu v betlému na hoře
pást kravičky, mýt se v lavoře
od rána po celý den
zpívat si jen

Zpívat si Pam pam padam pam ...

Dnes už jsem starší a vím co vím
moc toho nezmůžu a doufat jen smím
že mi už nebude smutno, až budu pást krávy

S nohama křížem a rukama za hlavou
koukat nahoru na oblohu modravou
zatímco v trávě se honí, mé mutantní krávy

Já chci mít farmu v betlému na hoře
pást kravičky, mýt se v lavoře
od rána po celý den
zpívat si jen

Zpívat si Pam pam padam pam ...

Praví vidláci!

Jejich důvody nejsou zase tak nepochopitelné - upřímně, já nemít spokojené a teplé psykerské místečko v Malleu a muset někde házet lopatou . nebo nedej bože být astropat, taky se na to asi vyseru a někam zalezu... a... no asi chovám krávy nebo nějaké ty jiné druhy ovcí.
Dokonce se i dozvídám něco o typickém dni takového vidláka - a asi to není nic nezvládnutého - ač mi mezitím chybí mých pět hodin strávených chatováním na Helmbooku a čas na jiné své oblíbené kratochvíle, třeba pozorování blbců při bohoslužbách odněkad, kde oni nevidí na vás.

"Lionland až hier."
Bohužel pro Máru a jeho plán cesty - Lionland, to zní jako nějaký zábavní park. A zábavní parky jsou super! Na seznam "musím vidět" tedy rozhodně přibývá položka "Lionland" - navíc, když už vím, kde je, bude velmi snadné se němu dostat - dokonce snadnější, než se dostat do toho jeho Betléma, který snad ani neexistuje. Jako samozřejmě je pravda, že vidláci asi nikdy nepřekročili práh vlastní vesnice... (a proč taky jo, když Fritz je zde hrdým starostou!) ... ale já jsem i tak čím dál více nakloněna věřit tomu, že žádn ý Betlém prostě není, stejně jako nemůže existovat nějaký pochybný mesiáš Vánoc, potřebující plíny a zadudání na dobrou noc.
Prostě ne.

"...jak se vlastně, když to srovnáš, žije na Teřře?"
"Na Teře se žije... no... musíš se občas modlit... vlastně se většinu času musíš modlit a po ten zbytek času si sleduješ, zda se ti za zády neplíží assassin, patřící konkurenčnímu Ordu. Pokud si lordi Terry vymyslí nějakou pošahanou vyhlášku a prosadí ji, musí se po nějakou dobu dodržovat. Pořád tě tam někdo otravuje, hlavně pak teda různí žebráci, otrhanci a charitativní pracovníci, prodávající magnetky na podporu všech těch socek, které žijí ve spodních patrech. Ale zvykneš si. Terra je v podstatě v poho. Je to obrovská zlatá algomerace, deně poplivávaná miliony žvýkaček, které pak nějací hoši v oranžových uniformách musí odstraňovat. Všude pobíhají arbitři a myslí si, že protože pracujou na Teře, jsou řádně svatí a nejsvatější. Na druhou stranu se jim svírají půlky, kdykoli okolo projde grey knight - a ví proč. Ti kluci - ti kluci jsou prostě třída. Jednu dobu jsem je učila tak trochu mágovat, aby byli v boji co k čemu..." Pokrčení ramen. To už přece nikoho nezajímá.

Zbytek oběda se nese v příjemné, domácí vidlácké atmosféře - načež se s Fritzem a Hil... tím divným ptákem na H rozloučíme s tím, že bychom rádi došli k šeptajícímu jezeru dřív, než bude noc a tam se utábořili. Na cestu je nám dáno ještě několik řízků, které jsou z místních kurů a přirozeně bio... a můžeme vyrazit. Vydáváme se tedy podél té řeky, které by nás měla dovést za naším cílem.
"Co tvůj přítel? Už nějak dlouho mlčí..."
Je dobrá nahodit nějakou lehkou konverzaci, když máte před sebou zase kus cesty.

Cestou necestou

Pár věcí mě zaráží a rozhodně to nejsou zaražené imperiální dýky do zad. To se obecně ví a chaos... ten si ani ne čest nehraje. Tam se mydlí všichni stejně a veřejně, vyjma slaaneshů, kteří se mydlí veřejně navzájem i mnoha způsoby. Spíše mě dostává ta "trocha mágování" šedých rytířů. Já jsem samozřejmě žádného nikdy přímo neviděl, ale Angela přišla o dost členů rodiny právě kvůli ním.

Jsou to sadistické maniakální stvůry nezměrných psycho-fyzických sil. Koneckonců u žádné jiné frakce ve vesmíru, nebo kapituly není tolik slůvek "psycho" jako u nich! Vždyť psycho, dle šeptandy warpu, jsou i jejich zbraně! A větší počet - opět pozor - PSYCHOpatů může být snad jen u Angrymarines. A ona je měla trénovat... Co hůř, bude vědět, kde bydlím, kam poslat své novice... a můj ranč shoří plamenem jménem císaře a já budu zase na začátku a...a...A!

"Co tvůj přítel? Už nějak dlouho mlčí..." Co dodat, nudí se, spřádá vlákna osudu - což dá určitě práci a tak nějak mi jeho letargie vyhovuje. Možná je i klidnější proto, že tu v okolí není do čeho pýchnout, vzhledem k nezměrné dálce k jeho vyvolené princezně mužského pohlaví.

*Kurva jsem říkal, že beze mě nemůže bejt!*
Hele klídek jo? Ona cvičila GK
*No a? Je všechny donutím k herezi a bude klid!*
NIKDO Z NICH NIKDY NEZRADIL!
*Nikdo z nich nepotkal nadboha mé velikosti...*
To je taky jediný důvod, proč žijeme! Ty si neuvědomuješ jaký strach...
*...že se nic nevyrovná...*
NE! jaký z nich jde a vůbec co to...ne... hej!

*Kuk, cuchtičko! Hravé plácnutí po zadku. Seladon dívčích srdcí je opět v akci! Kurva já říkal, že jsem dobrej, já to i vím, ale že jsem až tak dobrej... jsem se normálně překvapil a to s tím většinou počítám! "Krásné vlkhé ráno, co?" Dodaný mrk pak dává ten správný podtext. "Jen je škoda, těch fialovejch krav..." Kreativita musí ocenit, stejně jako krása přírody. Pač tebe v nudnym bílym provedení dost trumly! Trocha zdravého smíchu neuškodí. Ostatně se rád směji svým vtipům, jsou kvalitní, dobré a vysocesofitikované až do takové míry, že se je nedokáže ocenit nikdo jiný! Jsem král komiků! "No, ale že mám dobrou náladu, tak přejdu tvou ubohost..." Blahosklonné gesto. "Čím mě chceš pobavit teď, má sběrnými surovinami zdobená obdivovatelko?"*

Ne nadarmo se říká, kdo chce kam, pojďme mu na proti. Kromě toho, že jen rozhodím rukama a vrhám pohledy stranou ve snaze minimalizovat slova a případný brutální dopad technik psykerského umění, na který jsou hoši od 666. kapituly ještě nevyzrálí... zkrátka nemohu dělat nic.

MAGNUS!

Mám za to, že původní otázka zněla, zda si dám čaj, nebo grog - ač obojí může být podáváno v červené variantě, přidáme-li ibišek - rozhodně na výběru nebyl jmenován také primarcha - který, tak jako čaj, díky čajové konvici, vzápětí přichází.
Je to šok. Na vlastní oči uvidět jedno z opravdových dětí našeho milovaného Císaře. Je to šok a čest. Čert vem chaos a nějaké ty jejich potyčky - tohle je živý Císařův odkaz! Svatý chlápek... tedy v podstatě svatý!
Nejsem si jistá, zda mám být vyděšená, nebo se radovat a být poctěná - takže jsem vlastně ode všeho trochu. Skočím samou radostí Grahamovi kolem krku, zatímco můj hlas zní vzrušeně a zděšeně zároveň.
"Grahametojeprimarchaopravdovýprimarcha panebožedělejněco tojeMagnus poznámhojerudýjakrak!"
Musela jsem to Grahamovi říct, pro případ, že by jej i s celým svým vzděláním nepoznal!

Třeba nás přišel zabít.... nebo třeba přišel na čaj!
Ale Graham se na něj velmi zle podívá a tak se tento téměř světec, v jehož žilách koluje synteticky dotvořená Císařova krev, jen zatváří uraženě, zamrká jedním okem, sebere kopí a odejde, odkud přišel.
Takové fiasko! Jak před ním teď vypadáme!
Ono totiž čelit chaosákovi je jedna věc - ale když ten chaosák je svatý primarcha, už si o tom myslíte svoje! Živoucí relikvie! Ta touha jej odchytit a někam navždy zavřít, aby se na něj mohly chodit dívat děti z celého Impéria je tak velká! Možná bychom ho dokázali ukecat! Už je přeci dost starý - a důchodce my ukecávat umíme! Ať již se jedná o teleshoppingové nabídky, nebo zpěvy písní jejich mládí!
Ale Graham, Graham to zkazil!

"Je pryč a vše je v pořádku, drahá Gabrielo!"
A ještě je na to hrdý!
"Měl jsem pravdu a znamení nelhala!"
Následně jsem zvednuta a mé nohy zakmitají nad zemí.
"Grahame - cos to udělal! Tys ho normálně vyhnal! Přišel si s náma dát čaj a ty ses na něj TAK podíval! Magnus je živoucí relikvie - ŽI-VOU-CÍ RE-LIK-VI-E! tAK JAKO S TOU KADIBUDKOU, TY PROSTĚ ZNIČÍŠ CO MŮŽEŠ! Mohli jsme ho překecat, aby šel dělat exponát do zoo! A teď nemáme ani to svaté kopí" Ztratil jsi dvě relikvie za den - tak jsi heretik nebo co?"

Polem nepolem

*Kuk, cuchtičko!*
Pravda, měla jsem tušit, že to zakřiknu a on se objeví. Možná že jsem se dokonce nudila a udělala to naprosto nepokrytě schválně. Ono druhé já Marka Krutora je totiž nepopsatelný, zábavný tragéd, který si vůbec neuvědomuje, jak špatně na tom vlastně je.
*Krásné vlkhé ráno, co? Čím mě chceš pobavit teď, má sběrnými surovinami zdobená obdivovatelko?*
Navíc vůbec neví, že on je tady ten, kdo baví mě - a ne naopak.
"Původně jsem ti chtěla říct jakýsi vtip, který by mě před tebou nevýslovně ztrapnil... ale tváří v tvář tvé velikosti a egu jsem na něj úplně zapomněla... Drahoušku, jak to, že jsi nám, coby všemocný bůh, neřekl, že to, co jsme našli vůbec nebylo Šeptající jezero?"
Úsměv. Je dobré mít sebou na dovolené taky komika, člověku to hned zvedne náladu.
"Mohl jsi nám ušetřit tolik starostí a času . copak ty si nepřeješ být u mesiáše co nejdříve, abys ho.... Abys jím byl uctěn?"

Jen tak mimochodem, ta říčka je moc hezká, i když je zamrzlá... ráda bych to tady viděla v nějakém normálním ročním období - alespoň dle Fritze se tady totiž období střídají.
"Když tedy nespěcháš, co takhle výlet do lionlandu? Chtěla bych vidět tvůj šarm a noblesu tváří v tvář nějakým těm lvům..."
V aréně... neozbrojeného...

Za dobrotu na žebrotu!

Někdo si návštěvu zrádného primarcha bere k srdci, jinému se navždy vryje s hrůzou do hlavy a jiný... ho má za živoucí relikvii. Upřímně právě teď, právě po tom tvrdém boji o konvici, kdy přijdou místo zasloužené pochvaly jen další a další výtky ohledně ničení až dvou relikvií za den - což je výhodné vzhledem k tomu, že je likviduje jediný mariňák v mé osobě - mám chuť mu zavolat zptáky a zeptat se ho, jestli má pro mě volné brnění. Cítím... se tak nějak zklamán.

"Gábi, on jaksi zradil, víš? Možná si nepostřehla, ale zrazuje ještě nějakou tu chvíli... asi deset tisíc let..." Opatrně Gábi položím, sundám rukavici a starostlivě zkouším zjistit jestli nemá teplotu. Tohle totiž vypadá, že kadibouda se mstí skrze svého boha... ovšem netřeba být paranoidní a nikdo ještě bezpečně neprokázal skutečnou formu vědomí nebo spiritmachinu u toaletních nástrojů. Během chvíle mám výsledky. Zjišťuji, že je Gabriela přeci jen trochu rozohněná... jen nevím, jestli je to nemocí, hněvem, nebo... u sestry tak nějak v popisu práce.

"Navíc Gábi, i kdybys ho chtěla použít jako relikvii..." Čistě hypoteticky samozřejmě. "Ve vesmíru není dost Rexe, Arielu, ani Lanzi pro smytí jeho hříchů..." To je možná i důvod, proč rytíři mají stále takovou vyblitou šeď ve znaku, místo čistě bílé nebo nádherně sytě černé. Zatímco vysvětluji čaj získává svou finální podobu.

"A jestli si myslíš..." Tohle se mě totiž dotklo. "Že jsem Heretik..." Nakonec mávnu rukou. Předám čaj a sednu si někam, kam se má powerarmorovaná sedínka pohodlně vejde. Celé je to nespravedlivé... a ano, zjevení primarchy se na vás prostě podepíše... ale rozhodně ne v mém případě herezí! Vždyť i když to projdu zpětně tak jediné, co bych změnil by bylo nevydání sady Chaos paint protector, protože dle opotřebení jeho laku by něco takového potřeboval! Sakra, kdyby mě to napadalo dřív! Nemluvě o tom, že konvici, tu jsem uhájil JÁ!

Zkrátka demonstrativně zaujímám pozici a s využitím svého No surrender, no retreat jsem odhodlaný hájit pozici. Tu tam hryznu DELI, tiše něco zabručím a uraženě ťukám do datatabletu. Ten jediný alespoň plně chápe pravý důležitý účel výpravy a jedinou zradou, ze které mě může obvinit, je z té vůči gramatice a stylistické kvalitě!

Pokud předchozí chvíle byly ve znamení šílenství, pak nyní je mi společností tíseň, nejistota a obviňování. Je to zjevně spravedlivý trest, za pochybení vůči císaři. Zřejmě. Po dlouhé době, snad poprvé si kladu otázku k čemu to. Co je služba císaři? Chránit v jeho jménu, nebo jen v jeho jménu ničit a zabíjet? Stále více mi to není jasné a nemohu se dobrat klidu. Koneckonců má záchrana Gabrieli byla pro její dobro a lepší šance na úspěch naší mise... ano mohlo by to být špatně vyloženo, ale až tak? Vždyť nechat padnou knihovnici beze snahy by bylo hříšné, stejně jako nechat to kopí Magnovi(usovi? ověřit doplnit!). Pod tíhou chladného pohledu, opovrhování a neskrývané opatrnosti i štítivého pohrdání si mohu klást jen jedinou otázku. Jsou-li všechny stezky hříšné, nekonáme tedy všichni svorně dílo chaosu? Vím, měl bych tato slova popřít už z jejich rouhavého principu. Princip o to tu dost možná jde. Je čas k odpočinku, končím zápis a doufám, že balvan mé duše, jež zdá se mi těžší a těžší, mě svou tíhou nezdrtí.

Otázky a odpovědi

*Někteří lidi nevěří, že můj bob i přes ten jamajskej zvítězí! Stejně tak jsou naivky, který si snad bláhově myslel, že snad mám nějaký povinnosti! ZROVNA JÁ, pán vesmíru, všehomíra a... těch dalších blbostí, co mě chvílema nuděj a chvílema tou nudou ubíjej. Být všemocnej má zkrátka svý zlý stránky... a je to tak těžký asi jako bejt vševědoucí. Nakonec, to už je úděl nás drsných entit, nebo spíše můj Úděl, kterej sem si dopřál v podobě nápravy ostatní ignorantů k mému potěšení. Někdo cvičí blechy do cirkusu a já tohle dělám s lidma. Takže s klidem mohu na šeptající jezero říct prosté:

"V mý přítomnosti si žádný jezero nedovolí promluvit, takže je každý šeptající!" Jak je za drátovaná, tak je blbá. "Pokud si po mym odchodu ještě někdy troufne něco kecnout." Další drnknutí na strunu pobavení je při řeči o mesiáši. "Seru na něj, až vyroste, až mu dovolím vyrůst tak se připlazí sám..." Ostatně já ho ani k ničemu nepotřebuji.

Poslední rána pak přichází se lvem. Další plácnutí téhle hňupky přes prdel, koneckonců skrze ní asi přemýšlí, takže jí to jen prospěje. "Lev? ŠŇŮRKO TO JE FÓR!" Dlouhý příval smíchu. "Já snídám Carnifexe, lvi... čičinky..." Fakt mě dostala. "Jako chtěl jsem tě v harému pro post uklízečky, ale sakra na hajzlbábu máš talent! Budeš pračka ponožek a spoďárů!" Setřu si slzy smíchu. Ne proto, že bych plakal, ale protože ze mě jde takový strach, až to mrazí a sráží mi to v oblasti mého uhrančivého pohledu vodu! "Tak hurá do Lejnolandu!" *

Ona nás zabije!
*Kecy v kleci, umí prd!*
Jo, jenže tím prdem otevře warp!
*seš podělanej srab!*
Jsem živej a podělanej srab!
*Ne na dlouho!*
Už ti to došlo?
*Jo, na bačkoru tvýho kalibru budou lvi stačit...*
Takhle umřeme oba!
*Jen ty! Já posednu nějakýho démona...*
Tak hodně štěstí...
*Je to brnkačka, i Angela je mnou posedlá!*
Víš, je posedlá myšlenkou tě zabít...
*Ta láska a obdiv, Herr Ich Gott! Je k neuvěření jak daleko ta posedlost občas zachází!*

Kdo všechno jde k chlévu díl 8.

Když už se i Magnus do chléva vrátil, s o poznání klidnějším výrazem, nakrmený Horus spokojeně spal. Společně s Angronem, který dospával svůj spánkový deficit z noci, kdy malý mesiáš upěnlivě řval. Osel Leman, vědom si určitého nebezpečí, které mu hrozí ve chvíli, kdy na něj nedohlíží sokolí zrak malého mesiáše, se odklidil do nejvzdálenějšího rohu, za kopku sena. Bohužel asi nečekal, že tam bude bivakovat také Fulgrim, který si v ústranní od ostatních plní pro změnu jiný deficit - a tak je osel, s jemně nespokojeným výrazem, zuřivě dláchněn a drbán, zatímco je na něj šišláno.

Magnus: "Buď rád Lemane, mohlo to být horší."
Lorgar: "To jsem chtěl říct taky, ale je to příliš pravdivé."
Fulgrim: "Ošlišku, fufišku, vůbec je nepošlouchej, podlbáme za ouškem, tááák..."
Magnus: "Myslím si, že Fulgrim má laktační psychózu."
Lorgar: "Myslím si, že je to moribundus."
Oba primarchové se na sebe dlouze zadívají a nastane taková ta chvíle trapného ticha, kterou ruší jen Angronovo chrápání, které občas prokládá slovy jako "lebky" a "krev".

Magnus: "Uvažoval jsi někdy o tom, že bys přestal lhát?"
Lorgar: "Já tě na svou čest ujišťuji, že o tom uvažuji denně... a někdy i několikrát!"
Magnus: "Aha - takže ne."
Lorgar: "Vlastně si myslím, že lhaní je naprosto ubohá špatnost, které by se všichni měli zdaleka vyvarovat. Lhaní je tak... nízké, podlé... nikdy k ničemu nevedlo... vem si třeba Císaře!"
Magnus: "Počkej co ten s tím má společného..."
Lorgar: "Ten lhal jak když tiskne!"
Magnus: "Ne, to děláš ty - Císař mluvil vždycky pravdu!"
Lorgar: "Vážně? Tak pozor - top lži našeho otce."

Lorgar začne vypočítávat na prstech. Jako první zdvihne palec.
"Takže - "Chci, aby ve vesmíru zavládlo porozumění a mír" - kurva vážně? A proto vybíjel cokoli mu stálo v cestě? Pro porozumění?"
Zdvižen je ukazováček.
"Bohové neexistují."
V postupném sledu navazují i další prsty.
"Jsem plný empatie a lásky."
"Leman Russ a Sanguinius jsou normální - nesmějte se jim, že jsou to šeredné zrůdičky!"
"Udělal jsem vše pro to, abych vás našel, mé děti."
"Terra je super - její zničená ekologická rovnováha přeci nikomu nevadí"
"Rozhodně nechci být bohem, nebuďte blbí"
"Nesleduji reality show v TV Powa"
"Magnusi, mám tě rád."
"Stroje nemají žádného ducha - to, že na vás mluví kuchyňský mixér je blud."
Najednou Lorgar zjišťuje, že mu jaksi už nestačí prsty.
"Mám pokračovat? Je toho tolik! Otec mne tak neskutečně inspiroval! Taky jsem plný porozumění, empatie a lásky a nevěřím v boha!"

Fulgrim se probírá z mazlící letargie: "Kterého?"
Lorgar: "V Slaaneshe, Slaanesh není."
Magnus: "Slaanesh je nanic, následuj instinkt, poslouchej Tzeentche."
Fulgrim: "No to nene! Slaanesh existuje a je úplně nejlepčejšejší! Kdybys nebyl debil, tak bys taky vzýval jenom jednoho boha a byl spokojeně marknutý!"
Lorgar: "Jo, měl místo nohou ocas jako princezna Jasmína"
Fulgrim: "Byla to Ariel! Jasmína je z jiné pohádky!"
Lorgar: "To tvrdíš ty..."

Magnus: "Jen tak mimochodem by mě zajímalo, kdy se dostaví Mortarion."
Fulgrim: "Proč jako? Mortarion smrdí!"
Magnus: "Protože až se Horus posere, někdo se o to musí postarat!"
Lorgar: "Děti SEROU?" Vypadá z toho upřímně přakvapen.
Fulgrim: "Jo, serou tím samým otvorem, jako by do nich lecos mohlo jít dovnitř, kdyby to povolily většiny zákonů universa..." Spokojené, zasněné zavření očí a úsměv.
Magnus: "Biologie, debile..."
Lorgar: "Ještě ho v tom podporuj, Magnusi!"
Magnus: "Ty děláš, jako by se ve warhammeru nedělalo nic horšího, než prznění mimin!"
Lorgar: "Ticho, omg, mimina se tu neprzněj - a když už przněj, tak se o tom nikde nesmí psát, protože by to společnost nerozdýchala. Přišli bychom o prodej modelů, nových kodexů, filmíků a časopísků a knížeček! Marketing, Magnusi. Pokud napíšeš, že se tady lidi posílají na smrt, za sebemenší prohřešek jdou do krutější obdoby koncentračního tábora, části psykerů se zašívají oči a kdokoli, podezřelý z čarodějnictví je pro jistotu umučen a upálen, přičemž lidský život nemá žádnou cenu - je to v pohodě. Rotomeče jsou v pohodě, sítě, plátkující lidi jak vysočinu jsou v pohodě - to všechno je totiž cool. Ale na děcka a zvířátka se kurva nesmí v literatuře sahat - nebo si to odserem všichni!"

Šeptající jezero
~Marek, Siona~

Po několika vzájemných replikách na téma "já jsem takový borec že vlastně ani nemusím vědět, co je náplní práce takové hajzlbáby" mezi Markovým druhým já a Sionou se vše usadí do normálních kolejí. Snad i vlivem toho, že Marek opětně usoudí, že denní limit blbých keců je překročen a tudíž zakročil a tělo si přebral zpátky. Předpokládejme tedy, že zbytek hovoru uplynul na nějaké nenásilné a nenáročné konverzační téma typu "to je dneska ale hezky, že?"

Řeka je široká a pokrytá ledem s malými poprašky sněhu. To, že led není příliš silný a že případné klouzání se po něm může být svým způsobem také nebezpečné vám dojde poté, co jedna místní zdivočelá kráva podnikne pokus řeku přeběhnout a skončí nenávratně pod vodou, zatímco je tažena na peřeje. To, že se za pár metrů napěněná, nezledovatělá voda okolo peřejí, zbarvila rudě, je vcelku předpokladatelné - a to, že to tady dobytek rozhodně nemá lehké je již docela jisté. Ač se o tom nikde nezmiňují, Warhammer je krutý svět i pro zvířátka a děti. (Hlavně tedy děti, protože císařovna zla má zvířátka ráda!)

Netrvá to zase tak dlouho (ono to tedy trvá dost dlouho, ale v dračáku se tyhle věci moc neřeší) a dojdete k cíli své cesty, Šeptajícímu jezeru. Tohle jezero rozhodně nevypadá, jakožto dílo přírody - spíše jako pozůstatek po výbuchu nějakého opravdu velkého a surového projektilu, který postupem času tak nějak zarostl travou, kamením a splynul s okolím, částečně také díky zaplnění se vodou. Zjevně už je tady dlouho, protože jedna ze stran tohoto jezera je přestavěna na písčitou pláž s lehátky - které zde, zasněžené, působí momentálně tak trochu nepatřičně, stejně jako několik slunečníků. No Hawai to prostě není.
U jezera stojí několik budov, zdá se, že se jedná o rekreační zařízení, sprchy, ubytovací chatky a samozřejmě veledůležitý bufet. V této části sezony to ovšem vypadá, že všechno zeje jakousi prázdnotou. A vzhledem k tomu, že se jedná o v podstatě téměř opuštěnou planetu na periférii Impéria, možná to tady zeje prázdnotou i v létě, což je, vzhledem ke krásnému výhledu na nedaleké Hory Smrti trošku škoda.

Vítr tentokrát vane směrem DO hor, takže sebou nepřináší ani mrazivé povichry, ani sníh. Celkově, i přes to, že se pomalu šeří, je zde velmi příjemně.
"Hej pst..."
Ozve se od jezera jakýmsi neznělým hláskem.
"Pst, jdete se koupat? Pojďte se koupat!"

Studená koupel?

Spadl... spadl mi kámen ze srdce a balvan z hlavy, abych byl přesný. Nikdy jsem nebyl hrdina a tak dvojité oplácnutí pozadí členky ordo Malleus nemohu... přejít jen tak. Na štěstí ona může, jinak bych už asi nepřešel nic. Abych se přiznal, jsem místy čím dál nervóznější i z toho, jak ho... provokuje. Totiž... jestli ho rozmazlí a my se přesto rozejdeme v dobrém... tak až příště bude na někoho kecat, nemusím narazit na osobu s benevolentní povahou a jejím podivným smyslem pro humor.

Co budu dělat? Kromě budoucí kariéry vidláctví nějak nemám představu a tak jen kývu na hezkou oblohu plnou komet a šokujících odhalení i zpráv ze "života ve chlívě" nebo taktéž označovaného zpravodajského bloku "ranč u zelené sedmi". Každopádně už to tamní zpravodajové přehánějí, protože nevěřím tomu, že by Leman Russ se vrátil z warpu zrovna sem, aby nakrmil zrádného primarchu a nechal se laskat Fulgrimem.

Na štěstí mohu zanechat zbytečných úvah... abych se mohl věnovat novým zbytečným úvahám. Tohle je nádherné místo. Ty slunečníky v létě... pokud zrovna neprší drop-pody a bomby z nebes musí nádherně ladit s jezerem a vůbec byl tu kdysi turistický ruch! To znamená, že mám dokonce i možnost si vybrat, jestli budu podnikat jako nevolník, nebo co by ubytovatel závislý na vůli/nevůli momentálním pánům planety.

Během mžiku se rodí velké plány, že bych se toho ujal. Kdo ví, možná Hora plíny potěší a až se naučí mluvit, tak mi to tu třeba... třeba přenechá a i kdyby ne, okupanti taky musí někde spát! Hotel u jezera! Kromě toho, že to zní a taky svého času byl Kriegovský seriál, který jistého z preventivních důvodů i nenapravitelného a již tolik mechy-nemilujícího světce taktéž provázel na cestě k dospívání zvláště svoji velmi vlezlou úvodní melodií a vypatlaným dějem, to taktéž zní co by ideální možnost dalšího života! Koneckonců Angela je schopná organizátorka a zákazníci by se mohli... lákat třeba na Schnitzel, Schnapsi a až se to rozjede tak i dovezené SS z Kriegu!

"Pst, jdete se koupat? Pojďte se koupat!" K uším dolehne od jezera hlas. Na moment se pro jistotu podívám na Si, jestli to náhodou neřekla ona a no... jestli si znovu nevykáme. Nevykáme, neříkala! Pokrčím rameny. Já už jsem nějaký pátek zvyklý slýchávat hlas v hlavě a asi byla jen otázka času, než přijde další - pokud fakt nemluví to jezero. "Koupat? Spíš bruslit ne?" Led je možná tenký, ale za to lákavější k zimním hrátkám více než takovéto otužování. "Nebo rybařit... jestli tedy... máte ryby..." Asi jsem se definitivně zbláznil, když nejenže jezeru naslouchám, ale kladu mu i otázky.

Koupání, káble... a tak

"Pst, jdete se koupat? Pojďte se koupat!"
Tak už to bohužel bývá. Když jste psyker, každá chaosem nabitá oblast a kdejaký warpový nýmand s vámi prostě chce mluvit. Je to otravné, mnohdy znepokojující (hlavně když vám barvitě popisují, co dělá vaše příbuzenstvo, aniž by měli vůbec tušení, kdo jste) a nezřídkakdy taky děsivé - tedy pokud máte ve zvyku se tajemných hlasů, které nevydává nikdo fyzicky přítomný, bát (jako že já nemám, ale vím o hodně lidech, kteří s tímto problém mají...)
Když toho je na vás moc, tak taky můžete zešílet, nebo propadnout lecjakým bludům (ať už to jsou bludy na téma "chaos je super" nebo opačný blud stejného kalibru "císař je nejlepší")

"Koupat? Spíš bruslit ne?"
Jak jsem předpokládala, Marek to slyší taky. Jak jsem nepředpokládala - Marek se s hlasy z warpu vybavuje. Samozřejmě je to asi normální věc, ono když se vybavujete se svým vnitřním hlasem druhého já, asi nepotkáte mnoho horšího a otravnějšího, než je tamten.
"Nebo rybařit... jestli tedy... máte ryby..."
Rybařit, nerybařit, já naštěstí disponuji několika vymoženostmi funkční imperiální techniky, které se navenek projevují jako změť drátů, trčících mi z hlavy. Proto zkušeným pohybem nahmatám jeden z nich a přecvaknu do jiné díry.
Tak, jezero... teď si na mě nepřijdeš, protože tě neposlouchám!
Ano, sice si musím poslechnout několikeré andělské chorály, hozené do smyčky - ale ono i to "hááááleluja!" je mnohdy lepší než warpu šalba. Kor když vás chcou přesvědčit, aby jste si hráli na otužilce.

"Já nevím... měli bychom se tady ubytovat a.... ráno se buďto rekreovat, pokud chceš, nebo vyrazit do Lvolandu!"
Pro podporu svých slov ukážu na ceduli s šipkou, zapíchnutou v zemi nedaleko, na níž je nápis "Lionland" a ukazuje kamsi do hor.
Shiiiit, ono se to fakt jmenuje Lionland!

Kochání a tak...jedeme dál

Do "Lvolandu" může možná znít jako variace na cestu kamsi, kam slunce obvykle nesvítí a kde kvítí zrovna nevonní, ale také to může působit jako zábavní park díky tomu "land". Nic méně přesto je třeba být opatrný, protože v tomto vesmíru a tisíciletí téměř vše, co má něco s tímto slovem společného, je vojenská technika převážně maríny.

Lionland... mohl tady být zábavní park?
*Leda tak pro nurgláky!*
Výš vyslovuje se to "Lajon" a ne "Lejnon"
*Asi sis nevšiml, ale já jsem povznesený nejen nad gramatické, ale i lingvistické zákonitosti!*
Ty jsi ztracenej!
*Naopak, vím přesně kde jsem a kam směřuju! Přece na ten...e....eeeee...hudební festival! *
Festival?
*Bože, kde žiješ! Tady je fesťák toho slavnýho zpěváka... z... the Tyranids... *
O tom nic nevím...
*Se to po něm jmenuje to... Lenonland!*
Víš...
*Si piš, že vim! Lenon El Johnson! Zírej a plač!*
No... Lenon byl John, ne Johnson a ta kapela byla Beatles
*Brouci jako brouci*

Jak se záhy ukazuje, někdy i běžné věci jsou docela problém. "Myslím, že odpočinek nám prospěje..." Otázka je jak moc v téhle... řekněme ne zcela vytížené turistické oblasti si můžeme odpočinout. "...akorát nehrozí nám tady něco?" Kromě chřipky samozřejmě. "Mi přijde znepokojivé jak je tu... pusto." Nechci malovat čerta na zeď... ale když mohli uprostřed ničeho žít dva... skoro Kriegovci, proč by to tady - kde to vypadá lépe jak u našeho stanoviště s kadiboudou - mělo zůstat opuštěné? "A mluvící jezero dle mě ne nevěstí nic dobrého." Nic méně se obezřetně chystám na cestu... do bufetu. Ano, bufet bude nejlepší místo na inspekci, protože s plným břichem jde všechno líp, od odpočinku po umírání.

O Rexovi, čaji a spánku... a jiné pohádky

"Navíc Gábi, i kdybys ho chtěla použít jako relikvii... Ve vesmíru není dost Rexe, Arielu, ani Lanzi pro smytí jeho hříchů..."
Tato věta je mi velkou neznámou. Samozřejmě, že Lanzu znám a dokonce znám několik misionářů, kteří na chrámovém chóru dokáží zazpívat i ono reklamní "nebesky bííííílááááááá...." a Ariel je podvodní víla (nebo podvodná? Beztak že jo, taky věřte člověku, co je napůl ryba, to je nějaké Tzeentchovina, fuj, hnus filcky a mor!) ... ale "není dost Rexe?" Co já vím, Rex je jen jeden... a jmenuje se Hektor! Tedy... on prý ještě existuje jeden, který se zase jmenuje Tyranosaurus - ale já na nějaké eldaří dinosaury na exoditních světech nevěřím, takže asi tak.
"Hektor by to dokáz.... cotomelu..." Dojde mi, že ten úžasný hrdina Hektor je přeci z konkurenční frakce. "Hektor nic nesmývá, Hektor se nemyje a smrdí."
A má to, šmejd!

"A neboj se... bylo to jen... malé pochybení, až budeme doma, postarám se ti o to, aby se ti dostalo spravedlivého soudu a budu svědčit ve tvůj prospěch. Přeci jen jsi můj přítel... a to kopí sice bylo docela super... no ale ne TAK MOC..."
Pokrčení rameny.
"...Uděláš ten čaj? Pokud možno bez primarchů?"
Taky začínám vybírat vhodné místo na spaní. A občas zašilhám k vybitému okennímu rámu - protože mám pocit, že nás zvenku sleduje něco svítivého... nebo hořícího nebo tak něco. Zajímavé je, že to má fialovomodrou barvu - a vždycky když se tím směrem podívám, tak to zaleze.

"Zůstaneme tady na noc?"
Jen doufám že to není duše té roztrhané krávy a nepřišla nás strašit!

Přátelství

Přátelství si asi každá frakce představuje jinak. Mezi bratry to znamená... ať už cokoliv, tak rozhodně ne nic o inkvizičních soudech nebo ztracení nějaké hloupé a dost dobře pochcané relikvie! Koneckonců jsme blood ravens, krademe jich tuny a ve velkém, tak proč se znepokojovat jednou jen proto, že má na sobě genetický otisk ledvin Lemana? Celkově i tenhle přístup mi nevoní a ještě k tomu si ani neuvědomuje, jak mě ranila.

"Udělej si ho sama, Gábi!" Já už odmítám být dál ten hodný. "A taky asi nebude žádný soud..." S tímhle mě docela dostala. "...pokud vím, tak astartes jsou zodpovědni císaři a ten už deset tisíc let nikoho neodsoudil..." Asi nemá smysl zmiňovat koho předtím prohlásil za kacíře, když tu dotyčný před pěti minutami byl. "A v nejbližším deseti-tisíciletí prý na to taky nemá čas..." Herezní? Spíš hrozné - hrozně pravdivé. "Takže se toho asi nedožijeme." Já těžko a ona... ona určitě ne! Ne v tomhle podivném poblouzněném stavu mysli.

"Vůbec dost dobře bys mohla vědět, jak jsem na spojování hereze s mou osobou citlivý..." To je obecně známý fakt. "Už od DoWu!" Bohužel první díl... byl a ještě občas je mé prokletí. Zahrál jsem Sindriho tak dobře, že mi většina bratrů nevěřila, že jsem Graham! Ani nespočítám, kolikrát na mě mířili boltery, když jsem promluvil a teď ještě něco takového tady vytrubovat a obviňovat... to by znamenalo dalších x let vyhnanství, protože bych prostě s nimi nevydržel! To vše kvůli blbé roli ve filmu, jež se vepsala do paměti... zatímco mé provedení random libarianů už ne! Na truc se otáčím. "Dobrou noc!"

Bifé u jezera
~Siona, Marek~

Tak jako každý správný plážovník, i Marek ví, že nejstrategičtější je hned ze startu zamířit k bufetu a dobře se najíst. Člověku se pak lépe plave. I když momentálně plavání zjevně není příliš v kurzu, což dokazuje jak Siona, která jezero od nynějška odmítá poslouchat, tak Marek, který navrhl spíše zimní alternativu... plus dodal, že tady může být poměrně nebezpečno, což jezero kontruje ševelivým
"Tssss.... Máme tady sssnad pobřežní hlídku! Jaképak nebezpečí! Jsssme moderní pláž s pozvolným přístupem! Písčitým! Taky máme brouzdaliště pro haranty! Ale věštírnu neposkytujeme. Jsme jezero chaosu na imperiální půdě - zní vám to eldarsssky nebo co?"

Nicméně, opuštěno tady tedy rozhodně je. Možná je to tím, že celá tahle planeta je z větší části původním obyvatelstvem vylidněna a z několika málo měst, které zde zbyly, je zrovna to hlavní na hlavu vyvražděné, za což samozřejmě, jak již bylo řečeno, může nyní velmi frustrovaný Abaddon. Krom posledních zpráv v "novinách" na obloze, které Vám nesou Magnus a Lorgar, poslouchejte, taktéž víte, že jeho palma... inu nyní je těžké rozlišit pravdu od fikce, tedy buďto kvete, nebo uvadá... v ideálním případě oboje, čímž by si do nového roku zajistil jak body nurglismu, tak slaaneshismu.

Po příchodu k bufetovému okýnku je Márovi jasné, že uvnitř nečeká buclatá, mnohdy velmi nevrlá paní, nebo stejně nevrlá, ale o dost štíhlejší brigádnice, u které hrozí že když si budete stěžovat, tak vám do hranclí pro jistotu plivne, než je zalije majonézou. Bufet, až na plně vybavené kuchyňské náčiní, zeje prázdnotou. Připomínkou jeho někdejšího využití je jen několik fotek, připlácnutých magnetkami k ledničce. Na jedné je ona "buclatá paní z bufetu" v květované zástěře, pocintané od kečupu, chlapík s farmářským slaměným kloboukem a mezi nimi drobný hoch s plovacími rukávky a slunečními brýlemi. Stejný hoch je také v o mnoho starší verzi také hned na vedlejší fotce, tentokrát ale v brnění kapituly Black Templairs (a bez rukávků) . Jak ty děti rostou!

Jedna polička dokazuje taktéž pravdivost jedné z teorií o konci světa. Jediné, co po totální anarchii zbude, jsou fazole v tomatě. Na poličce je jich vyskládaná pěkná řádka, jedny z nich jsou dokonce extra chilli mexicano.

Das ist kein Schloss an der Worthersee!

Eldarsky mi jezero rozhodně nezní a když jsme u znění, tak už mi ani návštěva Buffetu nepřijde jako dobrý nápad. Ne, že bych byl vybíravý, naopak já si moc vybírat ve většině případů svého života nemohu... ale zrovna tohle? Navíc je toho tolik, že i když to vyrabuji, vzhledem k absenci někoho zde pracujícího, s nechutí, budu trpět dostatkem tohoto jídla docela dlouhou dobu. Smutný vzdech směrem k plechovkám. Vsadím se, že někde na obalu je i reklamní slogan "tohle s chutí papá i Papá Nurgle".


"Začínám chápat, proč je to opuštěné..." Tichý komentář potravinových zásob. Oči letmo přejedou někoho z místních? Opravdu jsem netušil, že by tento svět mohli chvíli obývat templáři. No dost možná to jezero začalo šeptat, až když v něm topili psykery nebo dělali jiné ty veselé věci, které tak už fanatici bloudící vesmírem dělávají a... teď mě tak napadá, proč chtěl můj bratr vlastně do ultry? S tím, jakou mi dával sadu tak, kdyby zůstal u impéria, by k nim docela zapadl.

"Umíte vařit?" Otázka na tělo. Doufám, že hrdá dáma z Terry to nebude pokládat za akt šovinismu, ony... některé dívky z některých ord mají v jistých směrech docela nekonkrétně velmi dobře známou nevalnou pověst. "Já - abychsepřiznal - vůbec." Raději sklopím zrak a chvilku... pokračuji probírání všeho možného i nemožného, kde by se mohlo schovat cokoliv v rozmezí krysa-tyranid, co by nás spasilo v případě úpravy od fazolí v tomatě. Samozřejmě tyranid by nás spasil asi jiným způsobem než krysa.

"Já jen... že kdybychom tu náhodou něco našli... tak jestli bychom si s tím poradili a..." Nejisté přešlápnutí. "A jestli má cenu vůbec hledat."

*Srdce tluče jako zběsilé,
hlásaje vřele a mile,
přijde pomsta dívky spanilé,
měls držet hubu debile!*
Od... kdy jsi na rýmovačky?
*To je vysoká poezie, amatére!*
Vysoká? Jak vysoká?
*no...asi takhle...* I hlasy v hlavě občas umí natáhnout ruku kamsi do výši a ukázat, co doopravdy myslí. Jak - to se ptejte jinde.
Jak si k tomu přišel?
*Tak při vší mé skromnosti musím uznat, že já mám talent na všechno! No a ty plechovky jsou inspirující!"*
Tvůj největší talent, dle mě spočívá v tom, že ty ostatní umíš dobře skrývat
*Jsem prostě klasa! Inu konečně ti to i došlo. Mimochodem budu psát Ezop!*
Bajku?
*Ne, ezop! Veršovaný příběh o mé velikosti!*
Takže epos na tři řádky a co tě k tomu motivovalo?
"Jsem tak dobrej, že bych měl bejt v literatuře! No a když se o mě bojej i psát, ti blbci bez talentu, tak to vezmu do svejch geniálních rukou..."

Debata je opět u konce, což s ohledem na jeho absenci ruk jaksi nepřekvapí. Vraceje se zpět tedy k normálnímu vnímání reálného světa zahrnujícího apokalyptický bufík se zasněženou pláží a psykerem, který by snad mohl být i bůh, kdyby chtěl. Zkrátka normální den v normálním světě-Betlémě. "Nebo můžeme zkusit prověřit ten hotel..." Napadá mě ještě jedna varianta. "Pokud byl s restaurací, tak možná něco zbylo..." Při představě nóbl podniku se mi zahřeje duše příjemným teplem z představy, že bychom našli třeba pytlík buráků nebo brambůrky a tak! "Akorát... nepřijde ti mluvící jezero a liduprázdné letovisko jako...no...." Jak jen to říct. "...trochu jako horror? Možná bychom tu neměli trávit totiž noc."

Horor. Survivalový

"Umíte vařit?"
Docela divná otázka. Samozřejmě, že umím! Každá ženská z Terry umí vařit! Koupí polotovar, strčí do mikrovlnky, voila! Popořípadě celou tuhle práci s polotovarem nechá buďto na servitorech - a nebo, a to je perfektní řešení - si skočí do hladového okna, nebo objedná rozvoz minutek. Takže ano, vařit umím - ale... doma!
"Já jen... že kdybychom tu náhodou něco našli... tak jestli bychom si s tím poradili a..."
Popravdě, jediné, co tam vidím, jsou fazole v tomatě. A fazole v tomatě jsou polotovar, takže je stačí ohřát. Protože jsou v plechovce, mikrovlnka je nejenže nepotřebná, ale taky svým způsobem úplně mimo mísu, protože exploze je sice strašná sranda, ale umývání fazolí a tomatové pašírky ze zdí už zase taková prča není - o tom něco vím z doby, kdy jsem vzala skvádu šedých rytířů na jakousi obdobu školy v přírodě nebo kempingu, nebo co to bylo. Prostě na těchto akcích jsou demence tohoto kalibru tak trošku povinností.

"Hele, fazole ohřát zas umím..."
Protočení očima. Zjevně mu fazolky nevoní. Nechápu, co mu vadí - mají tady i chilli verzi. Co víc si přát?
"Akorát... nepřijde ti mluvící jezero a liduprázdné letovisko jako...no.... trochu jako horror? Možná bychom tu neměli trávit totiž noc."
Zmatené zamrkání.
"Horor? Měla jsem za to, že jsi heretický psyker. Ve waru mluví lecos, na tebe beztak i mimo warp. Jezero je ještě z těch lepších věcí, které se můžou vykecávat."
Pokrčení rameny.
"Navíc nejsme banda šesti a víc pubescentů na chlastacím výletě, nikdo mezi námi není uvřískaná bloncka, která má osudem dáno přežít a taky postrádáme toho negra, který umře jako první. Tohle by byl sakra blbý a netradiční horor. Možná katastrofák... ale na ten zase nemáme nefunkční rodinu a děti... I když sebou táhnem plíny..."

U Šeptajícího jezera
~Marek, Siona~

Zatímco se, s nemalou zásobou plechovek fazolí (Siona je má totiž buďto ráda, nebo na ně má nějaké nostalgické vzpomínky z turisťáku nebo oboje) přesunujete do "hotelu u jezera," jezero samotné vás oblažuje kulturní vložkou. Tedy ne ani tak vás, jako spíše Marka - Siona jej totiž po přepojení jistého káble neslyší a tím pádem může i společensky ignorovat.

Warp tiše šumí, když šeptám vám
Turisty lákám a svolávám
Já čistou vodu a též písek mám

a to vám
Š Š Š
Š Š Š
Š Š Š Š Š Š
Šepotám…

A do mých vod dokonce vkročil i On
Krev ze sebe tu smyl i Abaddon
jen pozor děti na náhodný skon

to vám tu
Š Š Š
Š Š Š
Š Š Š Š Š Š
Šepotám…


Jenže ta sezóna je včerejší
Po válce nikdo koupák neřeší
už jenom dobytek
Tu bloudí

A já vam to
Š Š Š
Š Š Š
Š Š Š Š Š Š
Šepotám

Řeka do mě vtéká jako každej den
A já si v hlavě chovám furt ten sen
sen že zas přijde horký den

Ve kterém
Š Š Š
Š Š Š
Š Š Š Š Š Š
Šepotám
pararararararamptam.........


Co se týče hotelu, muž s motorovou pilou, dům voskových figurín, ba ani nahrávka s kruhem vás tam nečeká. Pouze několik stále zařízených pokojíčků s kuchyňkou a koupelnou. Smutné je, že zjevně nefunguje elektřina ani bojler - a tak i přes to, že v kuchyňce je toastovač a varná konvice, je Siona nucena vlézt do své warpové díry, aby tam oba přístroje zapojila. Dokonce od tama vytáhne i toastový chleba, což ji činí nesmírně spokojenou, zatímco jezero zpívá variaci na téma "welcome to the hotel california..." s trochou magie se i ta voda ve vaně dá ohřát a tak se mužete během večera (každý sám!) okoupat a udělat ze sebe "zase lidi a ne vidláky" jak prohlásila Siona. A co si budeme povídat - i ten záchod na pokoji je parádní věc, po dvou dnech cestování. Fazole jsou ohřáty na dalším warpovém ohni, který tentokráte není fialový, ale pro změnu (protože pán změn změny rád) zelený s trochou žluté.

Ráno si dáte k snídani.. opětně fazole, kvůli opětovnému útěku ohně ale postudenu - a necháváte jezero, které vypadá čím dál tím naštvaněji, protože mu dochází, že se asi fakt koupat nebudete za sebou. Poslední, co Marek slyší, je závistivé "Lvoland je sračka, nechoďte tam, pojďte ke mě!!!"

Cesta přes hory není nijak zvláště zajímavá, okrem toho, že zjišťujete, že kartograf se s názvem asi těžce seknul, protože ten kámen, ze kterého hory z větší části jsou, je nějaký zelenavý a řádně páchne - takže Hory Smrti jsou dle všeho spíše Hory Smrdí. Ale té a dé některým jedincům dělá problémy, zvláště pak těm, kteří píšou na icq hlášky taky "jdu večeřed" - takže se to samozřejmě může stát. Naštěstí v Horách Smrdí existuje taky něco, jako turistické značení a tak zjišťujete dle cedule, že do Lvolandu se jde po zelené.

Krásný nový den pod horami
~Gabriela, Graham~

Ano, včerejší večer nedopadl nikterak slavně. Možná za to může demoralizující krátkodobá návštěva primarchy Chaosu, nebo něco úplně jiného, třeba jiné zákony Impéria, které pro obě frakce našich hrdinů z týmu dvě platí - ale Graham se prostě a jednoduše urazil - přičemž po prohlášení, aby si Gábi čaj udělala sama, se samozřejmě urazila také ona.
A protože jsem především zloduch Vánoc a od slova zlo konám nějaké ty zločiny, došlo i na původně slíbenou třikrát opakovanou bílou orchidej ze spaní a následné Gabrielino prohlášení, že "je to Grahamova chyba, že jsou spolu na Vánoce... v takovém zapadákově, když by si to mohli užívat v ku nákupu nebo na Ofélii.

Nakonec jdou oba velmi uraženě spát, načež asi v polovině noci se Gábi za Grahamem přisune a poví něco jako "Tak už se nezlob, Horste." A snad je všechno jakž takž v pořádku - tedy až na fakt, že ohýnek se objevuje čím dál tím blíž a ráno jej mohou oba dva géčkové najít, jak spokojeně leží mezi nimi a tiše plápolá, aniž by pálil.
Samozřejmě, že je to hereze... ale ono to je... TAK ROZTOMILÉÉÉÉ!

Lionland
~Marek, Siona~

Výhoda hor, které smrdí, nebo Hor Smrdí, pokud chcete, je ta, že si v nich můžete zcela bez obav uprdnout a pokud to neuděláte příliš hlasitě, nebo to svedete na zavrzání boty, nikdo to nemá šanci poznat. Tuto výhodu samozřejmě dva lidé, kteří se předchozí den a momentální ráno stravovali na fazolích, nemohou, než ocenit. Samozřejmě se jedná o něco, co nikdo do příspěvků za svou postavu nenapíše, protože "to jeho postava nedělá" - ale Zloduch Vánoc - už proto, že má dnes zájem konat všeobecně své rutinní zlo, to prostě zmínit musí. Aby o to nikdo nebyl ochuzen, samozřejmě.

Nutno také dodat, že zelená barva, nakreslená na zeleném podloží, se velmi špatně hledá a tak se vám podaří několikrát sejít z cesty a zabloudit, než konečně dojdete, vedeni turistickou značkou nejenže na místo, kde to přestává smrdět - ale po nějaké té chvilce navíc až k samotnému... no lvolandu. Ať už je na zbylých bílých místech mapy totiž cokoli, tento zmiňovaný lvoland, jež vám doporučili dva následovníci Tzeentche a pro změnu nedoporučilo jedno závistivé jezero - opravdu JE zábavní park. Stejně jako Oko nákupu, nebo terranský Tropical Islands Paradise - i on se nachází v jakési ochranné kupoli, pod kterou je vytvořené umělé mikroklima a vyšší teplota, bez sněhu. Nad vstupní branou, kterou hlídají dva plastikoví Dark angelové v nadživotní velikosti se skví obrovský nápis: "Lionland. Místo, kde můžete vidět spícího El Johnsona a ještě se u toho projet na horské dráze!"

Inu, někdo vystavuje mrtvého Lenina a někdo si na provoz kapituly vydělává provozen zábavního parku. Všechno je prakticky vzato OK. Dokonce je tady, díky menšímu kosmodromíku, šance na větší rušno než obvykle. Bohužel na kosmodromu nikdo neodlétá a nikdo nový nepřilétá, protože na obrovské světelné tabuli je omluva o postavení kosmodromu mimo provoz, z důvodu obrovské a nepochopitelné warpové bouře... a samozřejmě krátký dodatek, že jakožto omluva je vše v zábavním parku naprosto zdarma a to až do odvolání té pošahané bouře. Při vstupu dovnitř vás ihned "přepadne" jeden Dark angel, který má přes svou zbroj navlečené xxxxxxxl tričko s logem parku (jedná se o lví hlavu) a nápisem "I love El Johnson!" a podává vám turistickou mapku s přáním dobré zábavy a doporučením místní cukrové vaty a horské dráhy s názvem "hereze - jednou jsi nahoře, jednou dole."

Další vlahé ráno

Osobní spory, rychlé soudy a všeobjímající chlad smrti nás ukládá k spánku na tomto proklatém místě. Prastaré ruiny jen těžko poskytnou něco, co by mysl odpoutalo od myšlenek na zánik a konec nebo... marnost. Třeskutý mráz obchází okolo a my můžeme děkovat jen prozíravosti kultu mechanika, že nás jejich moudrost a plody jejich práce udržují na živu. Od úst mi jde pára a ruce se i přesto chvějí... nervozitou. Nepomáhají ani písně Gabriely, která svým čistým hlasem vzdává dík za dost možná poslední noc a poslední ráno. Přemýšlím stále, ač podivné hlasy z dálky i duše zemřelých mi nedávají klid, přemýšlím i o tom, jestli jsem dost silný a jestli... opravdu má duše již... bojím se to i napsat. Zrozen s prokletím warpu možná je to můj osud? Nesysl. Nechci se poddat císař a to všechno, nesmím přece svou vůli nechat ochabnout! Snad jako znamení, snad jako přízeň císařova, nebo vyhlídka na pokání, cítím u sebe Gabrielinu přítomnost skoro obejmutí a pocit, že s odhodláním dokážeme cokoliv...

Každý si umí představit potěšení po svém. Kupříkladu já si jej představím snadno situaci, ve které nedochází ke sluchové tyranii a snaze mi dostat veškeré napojení s warpem z hlavy. Co naplat, ani mučení se nepodvolím. Jsem koneckonců nadčlověk, takže to by v tom byl Horus, abych nezůstal spravedlivě dotčený... ač... mi to v průběhu noci přijde líto a... taky... tak trochu...ale jen malinko a nenápadně mířím zpátky ke Gábi načež zjistím... že ona je tu!

"Tak už se nezlob..." S trochou dojetí, zatímco přicvaknu nenápadně další řádky do dojmů z výpravy za horem, kterou nazvu poeticky "Skrze Hory i doly" "Už se nezlobím a doufám, že ty taky ne..." A pak na povel usnu abych se probudil do snu? Upřímně divné světlo jsem už viděl včera a jestli je tohle ono... pak je to hýbající se oheň čemuž vše nasvědčuje. Nemluvě o tom, že je z něj cítit silný démonický vliv a... vypadá tak osaměle.

Vím, že se to nesmí, že nemáme povolené na nic jen tak z warpu sahat ničím jiným než zbraní a tenhle... ohník zkrátka porušuje nejen zákony o bezpečnosti provozu přechodné domácnosti imperiálního práva, ale i všechny zákony víry. Dokonce se neštítí svou přirozeností porušovat i zákonitosti fyzikální! "Gábi, podívej..."

Lehce ho hrábnu do oarmorované tlapy. S trochou vůle se jej daří uchopit. "Je roztomilý!" Párkrát do něj jemně šťouchnu podnícen vědeckými zájmy. "ťuťuňu..." Je to zkrátka zajímavý úkaz. "ťutíťu...." Po chvilce planoucího škádlení se nic méně ovládnu a přejdu k tomu, co je už ráno opravdu důležité nejen pro nás, ale i pro naší misi. "Že si ho necháme, Gábi? Je hezkej, milej malej a zadarmo..." Vědění je síla! To je heslo naší kapituly a já mám právě plno sil protože vím, že chci vědět, že je můj!

No... alespoň že to není Raiderův Land

Jsou věci, které člověka znepokojí. Noc v opuštěném hotelu je jedna z nich. Fazelo k jídlu jsou další a jsou-li i k snídani, pak se to nejen sčítá, ale ve vylučovací soustavě snad násobí. Nebylo by taktní to dále rozebírat nic méně bylo by i lživé tvrdit, že bychom nebyli momentálně schopní udělat z jezera metanovou lázeň a dopřát hustou pěnu rozvířených bublinek.

Na štěstí... tam, kam máme namířeno se to beztak ztratí. Horys Smrti, nebo smrdí... taky by to mohly být, dle mého druhého já "Hory ZMRDI!" tedy sofistikovaný reklamní poutač na ten jeho Lejno Lenon land... možností je plno. Každopádně je taky možnost, že tam nedojdeme, protože se buď udusíme, nebo vyprodukujeme takové množství plynů, že to zastíní slunce... tedy pokud dohoníme ty skály, co mají pár milionů let vývoje a výdeje puchu náskok.

"To...tohle..." Nemám slov. Jednak proto, že mě děsí bratr s trikem, dle ixek, od vietnamců - čistě z toho důvodu, že je to něčí bratr - a taky proto, že tohle jsem tu nečekal už vůbec. To rozhodně budu muset projednat s Angelou, protože to můj sen o hotelu... prostě mi to dává šanci. Je to zvláštní, ještě jsem nedonesl plíny - které dle fazolí budou dost možná spásou naší než našemu spasiteli - a můj život se v dobré obrací! "Ech... děkuju vám..."

Zvědavě otevřu plánek. Horská dráha vypadá sice bezva a cool... ale já na tyhle věci nejsem. Celkem mě zaujme strašidelný dům. Ne, že bych se bál strašidel - z těch co jsou uvnitř domů strach nemám, protože tam prostě nechodím - ale děsí mě představa naší palebné síly a uzavřeného prostoru. Nemluvě o tom, že by to mohlo být společensky značně limitující. Chvilku tedy jen tak bloumám.

"Zaujalo tě tu něco?" Přeci jen po delší cestě můžeme konverzovat aniž bychom riskovali smrt udušením. "Já osobně si příliš vybrat nedokážu..." Je toho tolik a všechno je buď nebezpečné, nebo to obsluhují taky mariňáci. Já... mám prostě pocit... že to nemůže dobře dopadnout. Tedy dobře to padat bude, je-li i ta technika zde imperiální.

Při myšlence na techniku mi dochází jedna věc. Je tu cosmodrom, takže tedy i přístup k tajemné lokalitě "Hawai", čili takový cíl cesty této... inkvizitorky? Asi ano... co jiného by mohla být ona, když ne inkvizitor? Tedy kromě příbuzné s císařem, ale přímí potomci se hledají těžko, to už by mohla být primarch nebo taky jedním z jejich dětí, ale pokud mě paměť neplete, děti císaře opečovává fulgrim a vyjma nechutnosti nejsou moc výjimeční...

"Siono?" Takové nejisté přešlápnutí. "Vy...ty...tu počkáš, až se bouře přežene, že?" Nevím teď jestli mám být rád, nebo se bát. Jako děsivá je představa, ve které mě pronásleduje ten jí vyvolaný oheň, nebo oheň vyvolaný jejími zaměstnavateli... nic méně bez její moci v okolí... co když někoho potkám a nebudou to zrovna tzeeho Hellmuti? Tak či onak musím si nakonec poradit, vždyť... mám úkol, mám cíl, mám víru ve vánoce a mám plíny... tak se z toho přeci nepo...nepoto! "...abys mohla na ten Hawai, že?"

Tak je to Horst nebo Srstka?

"Je roztomilý!"
Ne to teda není, je to totální čarodějnická hereze, které může podlehnout jenom čarodějník, jako jsi...
"ťutíťu...."
Někde je chyba. Graham se mazlí s něčím co ze všeho nejvíce připomíná oheň... a vykazuje to něco jako základní inteligenci. Co hůř - připlížilo se to v noci mezi nás a beztak nás to chtělo ohřá.... tedy zabít! Chci říct, že nás to chtělo zabít!
Co hůř, beztak to ovládá Grahamovu vůli a nutí ho to ponechat si to, aby nás to mohlo zničit v nějakou vhodnější chvíli! Dokonce je to tak podlé, že se to nechá mazlit!

"Že si ho necháme, Gábi? Je hezkej, milej malej a zadarmo..."
Toho jsem se bála...
"Grahame..."
Tak nějak zjišťuji, že nevím, co mu na to mám říct. Jsem ve slepé uličce, asi jako když si vaše dítě přinese domů opuštěné štěně a vy prostě... nechcete zlomit srdce oběma. Navíc, nařčení z hereze se včera prokázalo jako špatný nápad. On mi pak nejenže nechtěl uvařit čaj, ale ještě se choval, jako bych se ho dotkla!
"víš... ta věc..."
Rozhodnu se pořádně si to alespoň prohlídnout, než vyzvednu do nebes zápory vlastnění takového fialového ohně.
"....probohajetakroztomilá...."
Nepovedlo se.

Je malý, krásný, teplý a zadarmo!
Chci ho!
Sebeovládání nastupuje ale vzápětí. Nemůžu projevit slabost.
"Ale budeš se o to svědomitě starat! Ne že tě to po pár dnech přestane bavit a..."
Nechám větu výhružně nedokončenou.

Ano mami!

"Ale budeš se..." Lidské taje komunikace jsou absolutně úžasné, neboť zatímco si někdo může pod slovem slib představit pevnou záruku nějakého konání/nekonání, ostatní ví, že je to pouze nudná nutná utvrzovací formalita před splnění... toho, co chcete. Je jedno jestli slibujete lepší známky, více školní píle nebo starání se o... oheň, v ten moment prostě uděláte cokoliv. Pokud tedy nejste císařem požehnaný knihovník u maríny.

"Samozřejmě, Gábi, udělám všechno pro to, aby to byl ten nejšťastnější plamínek, cos kdy viděla!" Pak totiž jste ochotní ve svých slibech zajít ještě dál a udělat případně mnohem horší věci. "Ťutík si zaslouží jen to nejlepší!" Samozřejmě až zjistím, co vlastně ťutík je zač a co... pro něj nejlepší bude. Po pravdě o chování ohnivých mazlíčků, s vyjímkou salaandrů, jsem nikdy nic nečetl. "Chceš si ho pohladit?" Krátká nabídka, ale fakt jen krátká. Chtě nechtě to musí vypadat zvláštně, když tu div ne s fireballem v ruce mávám gábi téměř před hlavou... skoro jako takové klasické setkání libariana a sesterstva.

"A já... udělám čaj..." Ťutíka následně převezmu zpátky a hodím si jej na rameno a opět se ponořím do tajů čajotvorby. Tentokrát tam pro jistotu dám méně cukru i vody, protože nechci znovu aktivovat tu podivnou dovednost "sumon primarch". Upřímně nevím, jestli se chci vzdát konvice, nebo mého nového mazlíčka... a nechci tento dilemat řešit. Zatímco se tedy připravuje snídaně já... dostávám ještě jeden nápad.

Tajemné myšlenkové pochody psykerské mysli ihned totiž vyhodnocují situaci a přesně dle vzorců adekvátního mariňáckého nacházím ten nejlepší možný čin, který nyní mohu udělat. Občas je zkrátka něco silnější než já, občas... je to tak beztak ukaždého? Nakonec se tedy podvolím šeptání svého vnitřního hlasu, který záhy začaly podporovat i ty chaosu. "Gábi, podívej!" Plamínek je nasazen na plešatou hlavu. "Jsem Lorgar!" Vidět dva primarchy za život, to se jen tak nepovede. Navíc vzhledem k pravdivosti mé repliky je to poměrně osobnostně dobře sehraný cosplay!

Neočekávaná setkání

Mé sny se plní! Uprostřed ničeho je tady opravdu opravdový lunapark! Jsem za to velmi vděčná - i přes to, že nechápu, jaký smysl má marketingový tah tohoto typu - tedy postavit tento Lionland uprostřed ničeho, totální pustiny vidláků a doufat, že to naláká turisty. Nicméně, reklamu asi budou mít slušnou, protože i přes to, že tady není zrovna přeplněno, tak nás nějací ti lidé míjejí, popřípadě se potácejí, když jdou směrem od horské dráhy.
"Zaujalo tě tu něco? Já osobně si příliš vybrat nedokážu..."
Je smutné, když jste Chaosák - a ještě smutnější, když se řadíte mezi ty "nerozhodné chaosáky" ono totiž typický chaosák by měl mít ve všem naprosto jasno. Takové ty body, kterými se řídit. Musí téct krev a hodně krve, cosi se musí změnit, měl bych se u toho udělat a pokud chytnu rýmu, bude to úplně nejlepčejšejší. Proto by měl mít spíše v povaze chuť navštívit všechno... nebo, pokud slouží výhradně Tzeentchi, na což tedy moc nevypadá, tak alespoň zkrášlovací salon, nebo nějaké skládačky a vědomostní soutěže.

"Vy...ty...tu počkáš, až se bouře přežene, že?"
Zajímavá otázka, která mě nutí nad tím vším přemýšlet. Vlastně mě to původně ani moc nenapadlo, ale nyní se to nabízí, jako to nejlepší možné řešení.
Takže přeci jen Tzeentch a vědomostní soutěže!
"No, já..."
Pokrčím rameny. Nakonec si nejsem jistá. Ten puťák je docela super. Připomíná mi školy v přírodě - ty opravdové, ne ty, které zahrnují návštěvu hladového Císaře a černou loď. A Císař, ten zmetek, by žral furt.

"Asi ano... podívej, budeme to řešit až pomine ta bouře... Navíc si to tady míním užít, protože mám naprosto jasno, kam chci zajít. Chci totiž jít..."
Půjčím si mapu a hledám to mauzoleum s Lionem, které jsem tam viděla - a v periferním pohledu si něčeho všimnu.
"DO PRDELE!"
Rychle Máru drapnu za oblečení a odtáhnu za nejbližší stánek, odkud opatrně vykouknu.
"To snad ne, co tady tihle dva dělají?"
Ano, v lunaparku můžete potkat leckoho - a tentokrát se jedná o oba primarchy legie Alpha, oba svorně s modrou cukrovou vatou a tričky "I love El Johnson!"

Až tak?

"Chci totiž jít DO PRDELE!" To je trochu překvapivé. Tedy zatím to nevypadalo, že by měla problémy s nějakým, řekněme více/méně příjemným, společníkem v hlavě, co by tu a tam dodával slovům nový rozměr. Pokud samozřejmě nemluvila o nějaká z atrakcí, jejichž název jsem přehlédl. Úvahy se ovšem rychle mění ve zmatek po následnem táhnutí.

Co to...
*Možná chce jít do tý vojí!* Zlověstný chechot
Nedělej si prdel!
*Si nedělám, už jednu mám a krásnou nadbožskou!*

"To snad ne..." Trochu se mi ulevilo. Ne, že bych myšlenkové úvahy svého druhého já brál vážně, ale jeden nikdy neví. O to horší je potom pád na dno strachu vzápětí, když mi dojde, co za monstrum musí být ti dva, když se před nimi schovává.

Co jsou zač?
*"RR!!"*
Rychlá rota? To by i mohlo mít jistou logiku. Chip a dale si byli velmi podobní vzhledem.
*Registrovaí rodiče!*
To se mi nezdá... spíš vymahači
*Ríša a Robert?*
Spíš Ivan a Vasil...

Na otázku odpovědět nemohu, za to mohu položit vlastní. "Ty je znáš?" Upřímně se mi nelíbí představa, že by to byli šedí rytíři, co umí trošku mágovat a v podstatě vypadají, že by mohli být kýmkoliv. "A ehm... jsou nebezpeční?" To je docela spekulativní záležitost, inu ne každý člověk zná primarchy nebo alespoň je pozná, když je vidí pokud nemají nějaký specifický rys v podobě planoucího účesu nebo jen jednu, za to velkou, nohu...

Lorgar... a ti druzí

"Gábi, podívej! Jsem Lorgar!"
Povytáhnutí obočí. Samozřejmě se z vůle Císaře a moci mi jím svěřené prostě nemůžu smát, i když to zrovna vypadá, že Grahamovi fialově hoří hlava. S tím výrazem, který nasadil, by možná několik takových ohýnků prodal osamělým důchodcům, sledujícím teleshopping. Kdyby se nám podařilo nějaký z nich propašovat i do relace volejte věštce, cílová skupina našich zákazníků by se rozrostla také o rozjívené puberťáky a zoufalé matky, toužící vědět, zda dlouholetý přítel jejich dcery je pro ni opravdu ten pravý. (Upřímně, nepřeji si pak vidět to peklo, které "tchyňka" nastolí ve chvíli, kdy věštec řekne "ne není")

"To je um..."
Dětinské, směšné, hrozně vtipné a rotomilé.... trošku od všeho!
Rozhodnu se opáčit nějakou replikou, která by byla svým způsobem nezávadná a neutrální. Jsem kanovnice, měla bych takové věci přeci umět. Taky jsem pracovala pár let v teleshoppingu. Protože holt... v televizi vám vždycky zaplatí VÍC! (a to bez rizika smrti za Jeho velikost - ale to jen tak mimochodem. Má hlavní práce je mi hlavně přeci koníčkem a to riziko podstupuji ráda!)
"Když si ho dáš na nos, bude z tebe Rudolf...
A taky ho můžeš takhle... dát před sebe a sednout si... a dělat že máguješ!"
Při svých slovech ohýnek vemu z jeho hlavy a položím na zem před něj.
"Má multifunkční využití, Horste, on se opravdu vyplatí!"
Inu... zvyk je železná košile.

"Ale my dva... my.... um.. tři..." Takový nejistý pohled na oheň. Je ta hereze živá? "...bychom měli pokračovat v cestě, protože ti zmetci z Mallea mají beztak náskok!"
(A že ho mají, zatímco u nich je krásné poledne, zde, v týmu číslo dvě, se právě odehrává ráno!)

Ťutík je náš!

Gábi odpočinek prospěl. Ne, že bych s tím nepočítal, přeci jen jsem diagnózu určil já... ale je to milé zjištění. Kdo ví, možná jednoho dalekého dne budu moct vykonávat více než post knihovníka a literárního klasika-čekatele, možná... možná bych mohl být k tomu i apotykář. Přeci jen to nemůže být tak těžké, vrtat se v mariňácích a dle toho, jak to chodí v jiných kapitulách, k tomu člověk ani nepotřebuje nějaké zvláštní vzdělání, nebo dokonce příčetnost.

"Když si ho dáš na nos..." To je nápad! Škoda, že bych pak i riskoval proměnu ze slavného soba na ještě slavnějšího beznosého interpreta Jacksona. Kreativita kanovnice je poměrně překvapující, přeci jen člověk od Hereticus spíše očekává nějaké ty výtky a planoucí slova než další tipy k využití našeho nového přírůstku do skupiny. Rozhodně si v duchu dělám poznámku, že v případě zjištění jejich tvorby, nebo možností chovu je budu nabízet jako mazlíčky a doplňky. Dost možná by to mohlo pomoci překonat teleshopingový triumf malování ve smokingu... na hořící smoking totiž nikdo jen tak mít odpověď nebude.

"dělat, že máguješ!" Dlouhý a velmi významný pohled míří do Gabrieliných očí. Tak nějak to vypadá totiž, že Gábi the hraničář, alespoň jak se svou snahou o naše zásoby profiluje, měla velmi nekvalitní hod na rozpoznání povolání. Je tomu totiž nějaký ten pátek, co nedělám, že máguju, ale máguju. "Ehm... já jsem knihovník" Pro jistotu to uvedu na pravou pravou míru. Snad to posačí k rozpomenutí si, že jsem Gráha the Wizard!

"Ale my dva..." Rozhodně! Ne, že bych se obával bludu šedých rytířů, kteří si beztak své špinavé inkviziční prádlo perou někde v blízkosti knihovny oka nákupu, kde tak tvrdě uhájili mangu... ale Ťutíkus-úžašnus - ten nový fantastický druh tvořící předěl mezi spirituální sférou warpu a klasickým mazlíčkem malého huňatého tipu je v ohrožení! V ohrožení, že o jeho existenci napíše pojednání někdo dříve než já a nebo... nedejbože, jestli jich je víc... dostane je někdo jiný a můj... by mohl být osamělý!

"Máš pravdu, Gábi! Nesmíme ztrácet čas!" Hrdě si přivolám svou force hůl, exnu... s odhodlaným výrazem horký čaj a sbalím našich pět švestek. "Kupředu za císaře!" Přeberu svého miláška, který ke mě sám přišel, a razím si to ze dveří, které v záchvatu nadšení zapomenu otevřít. Na štěstí pro mě, výsledek kolize je pro ně mnohem horší.

Bezesnou noc vystřídal nový den, který... jako každý strávený v boji může být poslední. S tichou modlitbou a rozjímáním v tomto proklatém dni, jsme připravovali s Gabrielou své duše. Takto, pokud nakonec zaplatíme cenu nejvyšší, může odejít jako věrní až do poslední minuty, k jeho cti a velkoleposti. Uprostřed... téměř posvátného transu, který svou hojivostí předčil vlídnou náruč spánku, jež mi byl obavami upřen, se stal zázrak.

Za recitace ranních posvátných modliteb se rozhořel v našem pustém útočišti oheň. Planoucí, vroucí, jasný a zářivý malebný a nespoutaný jako ten, kdo nám jej seslal. I v temnotě našeho údělu císař, ten největší z lidí, na nás upíná svou všemocnou mysl. Nyní s jeho světlem nemůžeme sejít na scestí, již nebudeme bloudit, ať se stane cokoliv. Vyrážíme na cestu a naše srdce i duše jsou o něco lehčí, jak ubylo z tíhy našeho břemene. Hlavou se mi jen honí myšlenky, jak... toto svědectví, tento jev pojmenovat. Zatím mu říkám Ťutík, což v prastarém jazyce kdesi na svaté teře mělo mýticky-posvátný význam znovuzrození naděje...

Alpharius... a ten druhý

"Ty je znáš?"
Dobrý dotaz. Normální člověk nebo zrůda chaosu by si asi v odpověď pomyslela něco o tom, jestli to vůbec jde, neznat primarchy zrádných legií. Někdo jako já, nebo spíše asi jen já, si ale říká něco o tom, jestli jde neznat dva připitomělé strejdy, kteří se nezaleknou žádné kanady, přičemž míru vtipnosti měří tím, koho všeho převezli. Jediný, kdo by mi tady v momentální chyběl je strýc Lorgar, který, ve chvíli, kdy jsou u toho Alpharius a Omegon, udělá z každé rodinné akce totální ostudu nejvyššího kalibru. Oni si nezůstanou nic dlužní, takže je chyba tak trochu na všech stranách... ale dovolená s rodinou... ne. Ne, prosím! Hlavně ne žádné další rodinné dovolené, oslavy a výlety!

"A ehm... jsou nebezpeční?"
Mnohoznačně pokrčím rameny. Ono je otázka, jak to s tím "nebezpečím" myslí. Samozřejmě, že jsou svým způsobem nebezpeční. Pro cizí lidi jsou nebezpeční třeba tím, že je kuchají a zabíjejí různými ohavnými způsoby - pro mě jsou nebezpeční tím, že mi můžou prakticky kdekoli udělat nemalé faux-pas. Fopa, pro ty, kteří nevědí, jak se to čte.
"Oni jsou... no... jsou... víš..."
najít správná slova není vždycky jednoduché.

"NENÍ TOHLE MALÁ SIONA?"
A někdy vás ti ostatní najdou dřív, než vy najdete svá slova. Je načase přestat se schovávat a popřemýšlet, jestli se otočit, kopnout jim napospas Marka a utéct... no a nebo to vzít "jako chlap" - tedy Marka nikam nekopat a čelit své... ostudě.
Proto trochu rozpačitě vylezu zpoza stánku.
"Jé, to je ale náhoda, ráda vás vidím!"
Trošku škrobený úsměv.
"Siono! Tys tak vyrostla!"
Jeden z nich mě ihned čapne a zvedne do výšky jak panenku. Vypadá jako velké plešaté rozzářené sluníčko. Chce se mi brečet. Tohle nikdy nikdo neměl vidět! Kazí to reputaci! Mi! Jemu! Nám obě...třem!
"Cos dělala za tím stánkem?"
Druhý z nich, zatím jsem je nestihla rozeznat, na mě ihned udeří.
"No... ono mi tam něco upadlo, tak jsem to hledala..."
"Schovávala ses před náma?" První mě pokládá na zem a pro změnu drbe ve vlasech.
"Ne, UCísařepozordráty!"
"Pozor, Alpharie, dráty, u Táty!"
Oba dva se začnou unisono chechtat.

Ten který upozornil toho druhého, tedy pravděpodobně Alpharia, na mé vlasové indispozice, už se sklání nad Márou a podává mu svou cukrovou vatu.
"Se dívej! Siona má kluka! Jsem Alpharius, její strejda."
"Počkej, teďs říkal, že on je..."
Zarazím se.
Tak který je který, sakra?
"Nenene, brácha kecá, já jsem Alpharius..."
Oba dva mu strkají skoro pod nos svoje ruce k potřesení.
Oni si myslí že spolu...? Achbože... to je ostuda!

Rodina

Terrané jsou asi šlechta, vzhledem k jejich obvyklému sebevědomí a chápání okolního vesmíru jako periferie... zkrátka tohle se dá očekávat, ale rozhodně jsem nečekal, že podobně jako mnohé rody v galaxii budou tak mezi sebou pokřížení až... budou vypadat úplně divně! Ne, že bych chtěl zrovna já kritizovat nějakou rodinu, ale oni nejenže si nejsou se strejdy podobní, což si strejdové mezi sebou docela vynaharazují, ale... v podstatě nejsou úplně... stejným druhem. Na druhou stranu... pokud se nějaký bratr jejího otce dal k maríně tak... rázem vydělala tisíc strýčků a dal-li se k chaos verzi, může jich mít ještě víc.

No zatímco si uvědomuji, že ti dva i na maríny vypadají výjimečně a dělám pár kroků zpět, tak se to zamotává. Být klukem Siony... netuším, odkud jsou... ale co já vím, tak se ordo Malleus nebratříčkuje s chaosem a pokud ano, tak jedině stejným stylem, jakým se Horus bratříčkoval na Istvaanu. Co hůř, dokonce dochází na lehce zmatené představení.

*To jsou másla!*
Ty víš, co jsou zač?
*Se ví! Alpharius bude ten, komu to přidělím!*
Už jsem se bál, že o nich něco víš...
*Znám každýho, kdo v tomhle vesmíru něco znamená!*
A co jsou ti dva zač?
*Jsou...* Nastává čas, kdy vševědoucí hlas začíná improvizovat. *"...to imperiální představitelé. Ten plešoun je chaptermaster Ultry!"*
Nepřijde mi, že by měli moc vlasů...
*"Má trpělivost má svý meze, když nejsi schopnej číst mezi řádky, tak běž do prdele"*

Co dodat, něco na tom nic méně je. Bylo by to sice poprvé, co by se můj hlas trefil... ale má to logiku. Siona je z impéria, takže logicky se bude stýkat s imperiálními entitami a oni... vypadají tak nějak... disciplinovaně a dokážu si je v modrých zbrojích představit. Navíc... nevím proč, ale mám z nich takový pocit, že by ti dva klidně mohli řvát za císaře a vrhat se do boje... což je pro mě, jakožto takového ne-dobrovolného chaosáka docela nemilé.

"Já...ehm...těší mě..." Stačí chvilka, abych měl jasno, jak toho kterého z nich oslovit. "pánové..." Podávám ruku. "Já jsem Marek Krutor, moc mě těší..." Příliš pozdě mi dochází, že jsem mohl raději příjmení zamlčet. Přeci jen ex-imperiální rodina... to není dobré a já nevím, jestli si Míra - pro jistotu rozhled okolo - nevybudoval nějakou tu pověst. "Víte, rád bych uvedl na pravou míru jisté nedorozumění..." Vzhledem k výrazu Siony je to lepší jak risk, že ze mě budou kouřící zbytky domnělého ex. "Já tu jsem kvůli... dni Horovzdání..." V rychlosti vymýšlím alternativu k "uctění návratu hora". "Oba jsme zabloudili a tak společně hledáme kosmodrom, což se podařilo a já... nějak postrádám Betlém." Třeba by mohli znát cestu!

Do Bafor!!!
~Graham, Gábi~

Vaše cesta pokračuje okolo hor dále, směrem k místu, kudy tušíte, nebo spíše Gábi, která se zhostila role stopaře a hraničáře, protože kdysi něco podobného hrála v Baldurs Gate, tuší, že šla výprava Ordo Malleus. Fialový ohýnek, nazvaný pro nedostatek Grahamovy fantazie a lepšího nápadu Ťutík, spokojeně střídavě poskakuje za vámi a nechá se nést, přičemž občas máte pocit, že se kus plamínku oddělí a plamen jím pak vrtí, jako ocasem.
(Je to plostě hložně loštomilé!)

Po cestě také všude okolo nacházíte mrtvé krávy, snrky a zajíčky. Jaká strašlivá síla nutí zdejší zvířata takto umírat, můžete jen tušit. Počasí není tak hrozné a tak okolo, relativně bezpečně, pobíhá i několik těch jedinců, kteří se před včerejší genocidou zdivočelé zvěře dokázali zachránit. Pár jakýchsi toulavých psů si opodál čile dopřává hovězí zmrzliny.

Jdete pár hodin, načež v dálce zahlédnete jakousi vodní plochu.
Zdá se, že u ní je postavena malá vesnička, čítající asi pět malých domků a kostel. U jednoho z domečků je dokonce plůtek, za kterým jsou dvě fialové krávy, přikryté dekou, svorně žeroucí seno. Jedna z nich má namísto rohů sice chapadla - ale tak už to na planetě, soustavně ovlivňované warpem asi bývá. Důkazem obydlenosti budiž také, že okolo krav pobíhá jakýsi Tzeentchův ptačí šampion, oblečený do variace na bavorský obleček a za prozpěvování písně "Einen Jödler hör ich gern" od Franzla Langa, nahazuje kravkám vidlemi novou várku sena.

Krutor, Alfa a Omega...
~Siona, Marek~

"Já jsem Marek Krutor, moc mě těší..."
Poté, co se Mára představí, oba dva primarchové Alfa legie se zarazí. Nechají Máru doříct vše, co má na srdci a pak se otočí navzájem na sebe.
První: "Marek Krutor?.... Jako příbuzný TOHO Krutora?"
Druhý: "Ne - to není možné. Vůbec si nejsou podobní, viděls někdy Krutora?"
První: "Každý ho už viděl - Lorgar ho každému hrdě ukazuje, jakého to má fešného bobánka!"
Druhý: "Jo, on se z něho může posrat!"
Oba: "A MY MU HO TAK ZÁVIDÍME!"

Oba dva se současně otočí zase zpět na Máru.
Druhý: "Horovzdání? To je jako co?"
První: "To je to kam jsme měli jít taky, než jsme zkysli tady!"
Druhý: "Šak taky aby se neposrali - Lion má horskou dráhu, Horus leda tak holou prdel!"
První: "Jo přesně.... hele už jste viděli Liona? Vypadá jako zamlada!"
Oba opětně vyprsknou smíchem.
Druhý: "Ono to svádí ho políbit, jestli se třeba vzbudí žejo..."
První: "No, leda by ho políbil Krutor!"
Druhý: "Ty vole ale ne tenhle... toto není princ Miroslav!"
Zase smích - oni dva jsou nejenže zjevně veselé kopy, ale dle všeho si navzájem se svými vlastními vtípky naprosto vystačí.

První: "Takže si to shrněme - ty jsi Krutor. A hledáš Betlém. Abys uctil Hora. Chodíš se Sionou.... Siono, proč nechodíš s tím druhým Krutorem?"
Druhý: "Jo Siono... tvůj otec s tímhle chlápkem asi nebude souhlasit, vypadá hrozně neduživě..."
První: "Magnus nebude souhlasit s žádným chlápkem, kterého si Siona přivede."
Druhý: "No já nevím... určitě by se nějací našli. Třeba Abaddon."
První: "Možná by to uhrál na sexy palmu..."
Druhý: "Hmmm - ta palma je rajcovní!"

Alfa je fakt vtíravá

Na příbuzenství mohu jen smutně pokývat hlavou. Není to nic, co by mi dělalo radost a není se čemu divit, protože ON mi ubližoval mnoha bolestivými způsoby právě kvůli vlastní radosti a očištění impéria od psykerské nákazy... a asi dost mylně kvůli mámě. Tak či onak v jednom s pány souhlasím, raději bych byl, aby se Sionou byl on a ne já... ona evidetně přitahuje podivné existence a ještě podivná nebezpečí.

"...viděls někdy Krutora?" Další smutné kývnutí. "Kéž bych ho jen viděl... já s ním vyrůstal..." Hlas odchází. Na tohle prostě nemám k tomu všemu mám takový dojem a strach, že jestli se o něm budeme bavit, tak odněkud vyskočí! Koneckonců i on by mohl jít uctít Hora, chtít vánoce a tak... a vůbec chci pryč, pryč kamkoliv, kde se nebude rozebírat ON!

"Siono, proč nechodíš s tím druhým Krutorem?" Musí o něm pořád mluvit? "Ehm... mají pravdu, on by mohl být pro tebe zajímavá partie..." Nic méně v tomhle musím souhlasit. V kombinaci s její mocí a jeho... no vzhledem by mohli vytvořit power pár galaxie číslo jedna a navíc, ona by ho mohla udržet i na uzdě a... snad ho i kontrolovat. "On... je atraktivní..." Pro případ, že by nevěděla... ukážu jeho fotku. "A někde hluboko uvnitř má i světlé stránky..." Pro jistotu ještě dodám malou milosrdnou lež.

A pak to přijde, ta šokující pravda! Chvilku jen tak koukám na o palmě dohadující se mari... primarchy. Najednou dávají i ty trhliny smysl a všechno to působí dojmem, že jsem v těžké, husté rejži. "Tysidceraprimarchy!" Začínám drmolit v šoku."Vydvatedaprimarchové!" Což dost rozbíjí mou teorii o ultře, protože Robout jaksi spí a mohl by tu takhle být jedině, kdyby byl náměsičný a naklonovaný. Co hůř mé alter ego jí ještě k tomu sahalo na zadek a pokud je její otec tak... řekněme fixovaný na svou dceru, je dost možné, že jsem se odsoudil k smrti momentem, kdy jsem ji pozdravil.

To zjištění mě doslova přibije k zemi. Nohy se mi podlomí a rázem... sedím. "Cosemkomuproved... já jen šel obětovat Horovi plínky... vážně a..." Navíc, jestli má se všemi tak veselý vztah, může to znamenat, že kromě Magnuse jsem naštval Angrona - který je k tomu citlivý - Mortariona a hlavně Lorgara, který na mě může poslat bráchu! "Tocelé... nedorozumění..." Začínám plakat... když nic jiného, alespoň budou mít radost a jednou, jednou za x let si řeknou, že tehdy ta smrt Marka Krutora byla něco a že už od té doby nikdo nikdy nevyplakal tak rychle tolik slz.

Já chci maminku!
*To je/bylo synonymum pro exterminatus, víš?*
Tak ji nechci tak moc... co tátu?
*Zcvoklej komisař... hm... ty máš fakt sebevražedný sklony*
Ty mi vůbec nepomáháš!
*Ne, ale za to se královsky bavím tím, jak ti kroutím nožem v ráně...*
Za chvíli se budeme kroutit oba... Magnus, oni a tak...
*Magnus atack docela chápu... ale proč by se měl s tebou zahazovat?*
Oni jsou úzká elita skoro-bohů, to... že tu dejchám stejnej vzduch s nima - pokud musí dejchat - to je urážka
*Tak to prrr, nikdo nebude bohem bez mýho svolení! A už vůbec jim nedovolím nějakej klub, bez toho, aniž by mě pozvali!*
Víš... oni a ty jsou úplně jinde...
*Taky proto bych jim to zatrhl, ať si cucáčci hrajou ještě na písečku...*

Ty věci s chozením a tak

Vlastně si nejsem jistá, jak mám začít svým strýcům vymlouvat, že s tímhle chlápkem, kterého jsem potkala zcela náhodně a cestujeme spolu (a možná ho po tomto dobrodružství požádám na helmbooku o přátelství) vlastně vůbec nechodím. Vykřiknout nahlas něco jako "ale fuj, to není vůbec pravda my spolu nechodíme!" mi přijde takové - necitlivé.

" ...Siono, proč nechodíš s tím druhým Krutorem?"
Inu, to je otázka do pranice. Zaprvé totiž nechodím s žádným Krutorem - a za druhé toho druhého Krutora vůbec neznám, ale podle všeho to bude nějaký ulhaný pohůnek strejdy Lorgara. Vzhledem k čiré závisti těch dvou je docela dobře možné, že své umění lhát dovedl k dokonalosti, snad až absurditě.
"Ehm... mají pravdu, on by mohl být pro tebe zajímavá partie..."
JEŠTĚ-TY-ZAČÍNEJ!
Při pohledu na fotku ale musím usoudit, že bych si docela dobře i dala říct a s Krutorem nějakou dobu chodila.
Ano, až si přidám Máru na Helmbook, tak bude mít toho druhého Krutora v příbuzných! A pak bych mohla možná něco... ne, bože, beztak je zadaný.

"Tysidceraprimarchy!"
"Shit."
Pípnu tiše. Takhle to je vždycky. Teda ne, obvykle to je jinak - doma bych za touhle větou slyšela něco jako "UPALTE JI!" Stejně je to otrava. Nechci být nijak spojována se svojí rodinou - a už vůbec ne s prarodiči. Tedy jedním. Už ta představa, že by na mě nějaký radikál vytáhl nějaké kecy o možném dědictví - hele ne. Já chci ještě žít. Navigovat lodě ve warpu je strašná otrava - je to nuda AŽ K SMRTI!

"Tocelé... nedorozumění..."
Bohužel, jak vidno, Marek se, namísto známé věty "upalte ji!" složil.
To je hrůza... A zase je to celé jenom moje ostuda! Proč jsem je tady musela potkat? PROČ ZROVNA JÁ?
Druhá, nyní docela podružná otázka zní: "On jde opravdu uctít HORA? Hora? Vždyť je po něm ne?"

"Vidíte, co děláte? Teď brečí."
Osopím se na momentální rodinnou společnost. Ti dva zrovna poposmrkávají na téma "Bratrské vztahy a my" popřípadě "sourozenci by se měli mít rádi, pokud ten druhý není Lorgar nebo Leman... a prakticky pro jistotu cokoli začínající na El.... kromě Liona, který má Horskou dráhu, která je fakt boží."
"Máro, nebreč - oni... to tak nemysleli. Jako... on... jako on tvůj brácha JE hezčí, než jsi ty... ale to přece není důvod tady... moje šéfová má taky větší prsa než já a neřvu tady. Horus... to stejně nepozná, je už deset tisíc let tuhý... a tak."
Nikdy jsem v tom nebyla dobrá. V tomhle uklidňování.
"A aby bylo jasno... nechodíme spolu."
Mám pocit, že se to sluší dodat.

Není ale Milka spíš aus Österreich?

Jestli něco zahřeje na srdci více než služba císaři, pak je to neuvěřitelná vynalézavost, se kterou dává Ťutík najevo svou spokojenost! Je to milé, úžasné, roztomilé a... už teď vím, že ho nikdy, nikdy za žádnou cenu nevezmu ukázat bratrům, protože by každý chtěl... dost možná alespoň kousek. Hlavně už v duchu slyším našeho kaplana, jak mě seřve na tři doby a pak Ťutíka zabaví pro svou vlastní potěchu! Ne, v tomhle zkrátka nikomu nemohu věřit.

Další věc k nevíře je pohled na idylické hospodářství jednoho z šampionů boha změn. Zastavím se , pro jistotu si promnu oči, zatřesu hlavou a dvakrát pohladím Ťutíka než zkonstatuji, že ty krávy jsou skutečně fialové a on zemědělec. "Gábi, víš co mají Kriegovci pod maskou?" Jako párkrát jsem po jejich boku bojoval a... řekněme, že pokud se v jejich řeči srandista řekne Spaßvogel, tak tomu ten živočichář dodává nový rozměr a hlavně vysvětluje, proč se to slovo skládá z "legrace" a "ptáka".

Případnou odpověď nakonec ponechám bez komentáře a mohu pouze konstatovat. "No... možná viděl to tvé ordo Malleus..." Ať už je budeme chtít spálit nebo ne, jsou místní a to se počítá a... já opravdu věřím, že jsou to Kriegovci! Vždyť i ta příšerná píseň tomu nasvědčuje! Totiž, když jsem uvěřil, že nemůže být nic horšího než bílá orchidej, tak mě eine weisse Orchidee dost nemile překvapilo.

Rázně vykročím vpřed s Ťutíkem v blízkosti a force zbraní, co by turistickou podporou. "Heil Keiser ve spolek!" Doufám, že jsem zvolil k hulákání správný pozdrav, inu jak jsem zjistil... používají kromě sláva císaři i nějakého svého hrdinu od "H", taky sieg heil, nebo klasické ein Volk, ein Reich, ein Keiser... no kdo se v tom má zkrátka vyznat!

Přežiju?

Ono se to možná nezdá, ale slovo Primarch má se slůvkem "prima" společného jen málo, zvláště když vás ohrožuje na životě. Slzy nepřestávají téct a mě svitla naděje na to, že třeba... se budou bavit tak dlouho, až usnou a já se budu moct odplížit v klidu a celku pryč. Ano, nejsem odvážný, proto také, věřím, jsem doposud na živu.

Někdo by mohl argumentovat, že má rodina... na tom byla jinak - vždyť Otec-hrdina, máma taky mrtvá, sestra zřejmě dělá démonickému princi ze života peklo a bratr by se s maniakálním úsměvem postavil i s holýma rukama proti tanku... pokud by nebyl růžový s jednorožčím maskováním... zkrátka jsem jediným zbabělcem a taky jediným příčetným vzorkem našeho genofondu - věřte slovu schizofrenika!

Přichází slova útěchy, jež jsou těžce mimo. Vzhled mého bratra mě v nejmenším netíží, pokud je mimo dohled. A Horus... se znovu narodil, takže mě netrápí ani jeho smrt a kdyby náhodou tehdy nezemřel, tak bych tu pro změnu nebyl já... takže ani tohle nepomůže. Na tezi o nechození jen zahuhlám "játotakyříkal". Kdo ví, třeba budu mít to štěstí a za tohle přidání se k vysvětlení omylu mě vymaže rychle. "Já nechci umřít, já... já vás nechtěl ani urazit..." Ono je to to samé. "A už vůbec nechci bráchu on..." Mezi vzlyky začíná krátký výčet hrůz...

Po té hodině a možné ještě pár minutek k tomu, co ze sebe všechno dostanu je mi najednou líp. Ani nevím, jestli jsem se potřeboval vypovídat, nebo mi došlo, že už mě nic horšího potkat nemůže. "Já...já se omlouvám..." Je to trochu trapné... přeci jen rodinné záležitosti by měly zůstat. "A teď mě teda... zabijete?" Vstávám, abych mohl nejistě přešlápnout. "Přeci jen... to vy...důležití děláte, ne?"

Takové ty věci s tím zabitím
~Marek, Siona~

Alpharius s Omegonem, přičemž si nejste příliš jistí, který je který, když se oba hrdě představují, coby Alpharius, vypadají Márovou dramatickou vsuvkou s pláčem a naříkáním trochu překvapeni. A taky prohlášením, že spolu nechodíte.
"Vidíte, co děláte? Teď brečí."
První: "Ale my za to nemůžem!"
Druhý: "Jo... nechtěli jsme se tě dotknout, protože nejsi stejně hezký, jako tvůj brácha, on je...."
Začíná Markův výčet zrůdností na něm svého času Mírou páchaných.
První: "Ty vole on je docela zvíře."
Druhý jen dojatě poposmrkne. "Pravý chaosák! LORGAR SE TAK MÁ!"
První: "Jo - to si vůbec nezaslouží!"

Krátká, tichá, vášnivá debata, zda by šel takový chaosmen odkoupit, jako třeba lze prodávat fotbalové hráče mezi jednotlivými kluby, je přerušena Markovou otázkou.
"A teď mě teda... zabijete? Přeci jen... to vy...důležití děláte, ne?"
Oba dva primarchové se na sebe navzájem podívají.
Druhý: "Hele, Ome..."
Omegon: "Teďs to zkazil."
Alpharius: "On si myslí že ho chcem zabít."
Omegon: "Vůbec! Takový Krutor..."
Alpharius: "Myslíš, že by se dal vykrmit, umýt a trochu upravit?"
Omegon: "Myslíš, že by se dal naverbovat?"
Alpharius: "Já nevím, víš, že celá naše legie nás má za ztracené ve warpu a tak... kdybychom jen tak přišli a řekli "máme pro vás Krutora..." tak.."
Omegon: "...by nám končila dovča."
Alpharius: "Totálka. Finito. Práce, války, krveprolití, šlus... denní šichty na téma "ničte světy ve jménu chaosu" Minimum volného času, spousta otrapů, každý den po nás něco chtějících..."
Omegon: "Leda že..."
Alpharius: "Bychom se zase ztratili a jistili to zpovzdálí? To smrdí. Nevedli jsme celou legii před herezí k samostatnosti, abychom se o ni teď museli starat!"

Omegon: "Měli bychom se vrátit k věci nebo se zase složí."
Alpharius: "To zní rozumně......Myslíš že ty vlasy půjdou umýt?"
Omegon: "Myslím k tomu zabití!"
Alpharius: "Jo tohle! ...ale my ho nechceme zabít že ne?"
Omegon: "Ne. K ničemu by nám to nebylo, když pomineš ten fakt, že by tady přiběhli terminátoři s tím že se máme ihned kát a zítra umřem..."
Alpharius: "Otrava, vskutku!"
Omegon: "Hlavně to kaní!"
Alpharius: "Jsi si jistý, že se to skloňuje "kaní?" Já teda nevím, hele... je to takové kostrbaté..."
Omegon: "Tak ale kájení je něco jiného."
Alpharius: "Takové slovo neexistuje.... kájení, co to sakra je?"

Omegon: "Krutor, Alpharie!"
Alpharius: "Jo, tenhle..."
Oba se otáčejí zpátky na Máru. Nutno podotknout, že Siona si sedla opodál na obrubník a drží si hlavu v dlaních, zatímco jí rezignovaně vrtí a mumlá něco o tom, že rodinu si nevybereme.
Omegon: "Hele, my tě nechceme zabít. Seš docela sympaťák."
Alpharius: "Srab - to jo, ale sympatický srab!"
Omegon: "A nebul už, půjdeme na horskou dráhu! Všechno bude v pohodě!"
Alpharius: "Jo - jednou jsi nahoře, jednou dole!"

Heil Keiser!
~Gábi, Graham~

"Heil Keiser ve spolek!"
Tzeentchák v bavorském oblečku a zeleném kabátě, o kterém již čtenář, narozdíl od Grahama a Gábi ví, že se jmenuje Fritz a náboženským sporům se pokud možno vyhýbá ve snazi žít si pohodový, jednoduchý život u jezírka se svou ženou, kravami a jinými domácími zvířaty, se netváří nijak přívětivě.
"Já fám na fašecho Keiser seru!"

Odpoví a ostentativně zapíchne vidle do kopy sena.
"Stačí, že mám tady na krku rospadající se Kirche! Ne tak ještě dva pošuky aus Imperium!"
Zdá se, že tento někdejší šampion Chaosu nemá rád maríny ...a sestry taky ne.
"Nějak moc turisten, na to, še není turistische sezone, ja?"
Naštvaně si načechrá duhové modrofialové peří a zavrtí se.
Jedna z krav po něm začne mezitím loudit pamlsek a zatímco vydává tiché chrčivě-mručivé zvuky, šátrá mu v kapse chapadlem.

Taková rychlokvaška

Sympatický srab! Život je zvláštní a když se s ním loučíte... odkáže se obrátit k lepšímu. S trochou paranoii by se dalo říct, že nás jen udržuje v utrpení, nebo šálí klamavou nadějí, přesto být nazván sympatickým srabem primarchy... to je prostě něco! Přeci jen sympaťáci se nekuchají a když už, tak na konci, nebo uprostřed děje formou nečekaného úmrtí, které má jen dodat pocit "zvratu". Když jsme u zvratů pak mě se při návrhu navštívit dráhu chce zvracet, natož na ní jet. Ne, že bych měl něco proti někomu s jménem Johnson, to ani v nejmenším! Vždyť vyrábí šampony! Jen... adrenalin já prostě nemusím.

"Víte... mě horské dráhy nedělají dobře..." Usušení slz a mocné smrknutí do kapesníků, což je asi jediná mocná věc, kterou umím. "Tak zatímco budete jezdit... já tu počkám." Nejistý úsměv. Nechci si to u nich rozházet... ale taky nechci jet na té příšernosti. Vždyť se to obsahuje slovo "horská" a na téhle planetě jsou buď hory zkázy, zmaru nebo smradu a uznejte, že to není nejlepší materiál.

*Hej, moulo, ty nechceš na horskou dráhu?*
Ne, ani v nejmenším!
*Divný*
Proč? Nikdo soudný by na to nevlezl!
*Uctít Hora si troufáš a jeho dráhu ne... nemáš náhodou rozpolcenou osobnost?*
Kdybych ji neměl, tak si s tebou nepovídám!
*Kurva! Kam se na mě hrabe Freud! Diagnóza takhle z patra, to umím jen já!*
A ta atrakce se tak jen jmenuje...
*Po Horovi?*
Ne, ty sešupy připomínají hory... a navíc patří Johnsonovi...
*Kecy v kleci! Kdyby patřila jemu, tak je to dráha umělecká!*

Rychlokvaška II aneb Gráha šprechtí!

Jsou dny, ve kterých mysl doufá i očekává konec, dny plné dusivého dýmu beznaděje a absolutního odevzdání se s nostalgickou porážkou ve zlomeném nitru a dny, kdy císař přízeň rozdává plnými hrstmi z nichž si každý může vzít svou tolik potřebnou trochu k vybojování nehynoucí slávy. Po dlouhém a namáhavém putování zrádným horským terénem, kde nás ohrožovaly skalní převisy, sesuvy půdy, vánice i podivné hry stínů snad ukrývající potenciální nebezpečí, jsme sami nemohli uvěřit vlastním očím.

Bez ohledu na dny, měsíce nebo roky a jen císař ví, zda-li by se i ty nedaly počítat na desítky, v této vírou opuštěné krajině přežívají zbytky jeho světla a tím nenarážím na artefaktovou bytost Ťutíka. S Gabrielou jsem zpozorovali uskupení doposud loajálních obránců tvrdě, pevně a hrdě čelících náporu mutantních bestíí. Modlitby a bojový pokřik čeřil vzduch, stejně jako touha po vítězství. Zdánlivě nevyčerpatelným vojům chaosu tak nemohla pomoci ani více než dvojnásobná převaha, kterou měli nad odvážnými muži Kriegu. Přes tvrdost a nelítostný běs vřavy jsme toho dne dobyli velkého triumfu!

Já to věděl! Kriegovština není jednoduchý jazyk a její ovládnutí spočívá i v mnoha nuancích, kdy musíte vědět, zda říct Keiser nebo Hitler, či mnohem ožehavější dvojice frekventovaných slov "Zum wohl" a "Prost" kdy jedno předchází při přípitku druhému a já vůbec netuším, jak to má být. Lehce šťouchnu do Gábi stylem "Nalidimámnos", ač tenhle člověk... má nás zobák.. každopádně pod plynovou maskou může být kdokoliv s jakoukoliv tlamou, tak proč to řešit? Zvláště, když ho kromě dialektu usvědčuje zvířectvo i s chajdou a... dle zmínky o "Kirche" je i bohabojný!

"Ehm..." Lehké odkašlání v předzvěsti aktivace mých v kapitule legendárních jazykových dovedností. Je obecně známo, že jsem nejednou zabránil díky svým dovednostem zbytečnému krveprolití. Nejednou, pro ty rýpavé, neznamená dvakrát, ale celkem třikrát! Zlé jazyky sice tvrdí, že co by tlumočník jsem zavinil více potyček, ale to já chápu jako pomluvy. Vím přeci, kde mám meze, vždyť jsem loajální psyker a bez toho... bych se už paktoval s démony. Mimochodem Api se nepočítá!


"Ja, ja, es ist..." Úsměv a chvilka tápání ve snaze nalézt vhodnou zdvořilostní frázi. "...der schöne Tag für Juden-morden..." Pokud mi paměť slouží dobře, tak se o tom na Kriegu rádi baví, alespoň ti dva z nákupních sil... Hans und Jörg. Koneckonců jejich přístup je jeden z důvodů, proč si v hymně zaslouží zpívat Kriegland über alles. "No eh... ano... jsme taky turisti teda turisten... a hledáme, vlastně suchujeme Kamaraden..." Po pravdě zmínkou o tom, že před námi někdo byl ještě více dráždí neblahé předtuchy ohledně nepříjemných konkurenčních novinářů.

"Wissen vy, wohin oni-sie gehenovat? A wohin oni dann kommen?" To by mohlo být podezřelé. "Und warum..." Nejsem si teď jistý jestli "proč" je skutečně to správné slovo. Mohlo by to být i daran, ale nejsem včerejší, takže vím, že není moudré se tímto pokladem němčiny v parodiích ohánět. "Gábi, zazpívej eine weisse Orchidee..." Když nic jiného, to ho donutí zpívat i kdyby mi nerozuměl. I mučení je prostředek domluvy!

Eine weisse...

Po krátkm pohledu na krávy i jejich majitele je mi naprosto jasné, že jsme přišli do semeniště zla. Dokonce i ten kostel - I TEN KOSTEL JE BEZTAK ZAMOŘENÝ NÁKAZOU CHAOSU! Na druhou stranu je ten chaosák zjevně plně obeznámen s Císaři libými melodiemi alpského jódlování, které jen tak mimochodem vzniklo kdysi dávno na Teře. Takže je buďto hodnější, než se zdá, nebo zákonně zlý a tím pádem je nebezpečnější, než si myslíme! A protože je to Chaosák, automaticky věřím té druhé možnosti.
Graham, můj drahý, leč slaboduchý přítel, je ovšem jiného názoru - a snad si tohoto šampoina chaosu bavorského plete - s Kriegovcem? Upřímně, já vím, co mají Kriegovci pod maskou - a jsou to ty nejkrásnější modré oči, které jsem kdy viděla! A mají je všichni! Počet zobáků nula.

"Já fám na fašecho Keiser seru!"
Nyní sis zpečetil svůj osud, kacíři! Císaři, ach Císaři, chraň mě v této svaté válce a dovol mi smést zlo, plivající na Tvé svaté jméno (které neznám) z povrchu této planety, která jen tak mimochodem dle katastru stále patří Tobě!
Nadechnu se k odpovědi, která bude obsahovat několik citací ze svatých knih a litanií - ale takový nádech trvá dlouho a tak se Graham chápe slova přede mnou.
To ne! Graham podlehl svodům Chaosu! To určitě ten herezní plamen fialové barvy!
"...der schöne Tag für Juden-morden..."
Na druhou stranu - židi jsou kacíři, takže vlastně technicky vzato neříká nic špatného...

"No eh... ano... jsme taky turisti teda turisten... a hledáme, vlastně suchujeme Kamaraden..."
A poté Graham začne mluvit čínsky. Docela mi to imponuje, nevěděla jsem, že umí tolik rozličných divně znějících jazyků!
Oni-sie chňang!
Měla bych se to taky naučit! Ťong lernen!

"Gábi, zazpívej eine weisse Orchidee..."
Blesk z čistého nebe. Výzva ke zpěvu.
To je...
Je to poprvé, co mě Graham neodrazuje od zpěvu těchto písní, které jsou lordy z Terry schválené, coby oficiální písně těšící Císaře! (Zjevně proto, že kdy těší staříky z celé galaxie, musí s jeho mnoha tisíci odžitými roky těšit i jeho!)
Je možné že...?
Pohled padne na herezní ohýnek, jménem Ťutík.
Je možné, že tato drobná věc naprosto změnila Grahamův náhled na problematiku náboženských písní? Že by jej naučila ocenit tu krásu a peníze, tou krásou do mé kapsy od důchodců, kteří neumějí stahovat z webu putující? Ach, Ťutíku, jak jsem ti křivdila!

"Eine weisse Orchidee....."
Zpívám, až se hory zelenají!

...dals mi, nic víííc....
~Gabriela, Graham~

Gábi spouští svůj šlágr, jehož textu stejně beztak vůbec nerozumí. Ono je to vlastně jedno, když za zpívání své písně dostane zaplaceno v cizím jazyce, holt se naučí slovo od slova a melodii naroubuje na nějaký song, který již zná. V tomto případě se jedná - světe div se a Krieg zvlášť - o bílou orchidej. (Kterou dostala od kohosi nesmělého na prvním randevů.)
Efekt této písně je naprosto zničující. Hory se pomyslně chvějí, duše husitů tiše závidějí a zavrhují své "boží bojovníky" jakožto příliš slabý kalibr. Ozvěnou se, jako věčný kánon na oslavu orchidejí a tím pádem beztak i Císařovy slávy, vrací píseň zpět a tak je zpívána v různě dlouhých časových intervalech hned několikrát. Tohle, tohle si bude místní chaosem nasycené okolí pamatovat ještě dlouhé věky! Akt víry v celé své kráse!

Ano, dokonce i Fritz, o němž samozřejmě nevíte, že se jmenuje, jak se jmenuje, je hluboce pohnut. Již ze začátku písničky poprvé dojatě posmrkne. Jeho poposmrkávání je čím dál tím častější, až přechází v dojatý pláč.
"So schön!"
Šeptá tiše.
"So heilig..."

"ACH SO WUNDERBAR!" Ze dveří, oblečena do zástěry, vybíhá Fritzovi podobná, opeřená zrůdička. Taktéž vypadá z písně celá hotová. Když dozní poslední tóny, oba chaosáci drží ruce sepjaté na místech, kde tušíte, že by dle přibližné anatomie mohli mít asi tak srdce a vypadají, že jsou naprosto naměko.
"Kam se na to Chaos trio a jejich kdáken hrabat!" Žena se urychleně jímá slova. "Vy jste naprosto perfekt! Wunderbar musik! Fritz, tohle je to, na co my selý šivot šekat! Ten šášitek! To uspokojení!"
"Hildagarda, tito turisten být komraden od fraulein Siona a herr Marek!"
"Ach so!"

Najednou, po Gabrielině písni, se celý přístup Fritze otočil. Ještě stále vypadá dosti zjihle a utírá si oči. Krávy... ty začaly zase žrát, evidentně je to nedojalo zase tak hluboce, aby zapomněly na své seno.

Horské dráhy a tak

Ano, sedím s hlavou v dlaních. Ani si nedovedete představit, jak nepříjemné to je. Když váš společník, který vás měl za vcelku normální, magicky lehce nadanější imperiálku, zjistí, že váš otec je druhá magicky nejnabitější osoba lidského původu v galaxii, vy jste pravděpodobně tak nějak třetí a k tomu všemu ho to rozbrečí a přinutí blekotat nesmysly na téma "teď už určitě umřu." Popravdě, Alpharius a Omegon tomu příliš nepřidávají. Svým dialogem, který by se s trochou fantazie dal dokonce nazvat něčím jako samomluvou, protože věřím, že by to zvládl i jeden z nich naprosto sám s tím, že by prostě odhadoval, co řeklo dvojče, tomu příliš nepřidávají.

Nejhorší Vánoce jsou ty, které trávíme s rodinou. Alespoň pak ty moje. Na druhou stranu mi jakýsi otravný hlásek v hlavě říká, že to mohlo být i horší a já zrovna mohla sedět u Vánočního stromku s naší inkvizitorskou partou hic a její bandou pubescentních spratků různých etnik v rudých róbách, kteří si honosně říkají "akolyté." Dle mého názoru se tito jejich "akolyté" celou dobu svých studií jen šťárají v nose, snaží se tvářit chytře a pak časem, až to nebudou čekat, si je Ishra použije, jakožto živé štíty a ještě za to dostane medaili od vedení Ordo Malleus a pochvalu na téma "věděl jsem že z tebe něco bude, ty můj malý kanonenfutre!" od Malkina. Malkin celkově by se beztak k štědrovečerní večeři přidal - a toho plesnivého dědka, lamentujícího nad tím, že mu šneci kdysi dávno kvůli čemusi sežrali salát.. nebo mu něco sežralo šneky.. občas už to docela motá, opravdu nenávidím.
Takže vlastně ano, existuje i horší varianta Vánoc. Tady alespoň nemusím poslouchat žádné náboženské kydy o salátu, který byl hoden samotného Císaře a ty herezní Slaaneshácké zrůdy o něj svaté Impérium připravily.

"Víte... mě horské dráhy nedělají dobře. Tak zatímco budete jezdit... já tu počkám."
To ne, to nejde, musíme jet všichni, dát ruce nahoru..."
"A pak si při cestě dolů sborově zapištět!"
"Pak zajít na cukrovou vatu"
"No, a mountain dew - colu prý nemají, ta je konkurenčních andělů - pozéři jedni Imperialističtí."
"Jo, Sanguinius by takovou sračku nikdy nepil."
"Ale Sanguinius byl debil, my ji pijem a dost nám chutná!"
"Tak jak s tou horskou dráhou?"
Trhá mi to srdce, ale...
"Na žádnou se nejde."
"Cože? Siono! Ty nemáš srdce! projíždí i přes mauzoleum, ve chvíli, kdy jsi hlavou dolů, pod sebou vidíš Liona ve skleněné rakvi!"
"Jo, to je super, ale..."
"Je to taky tvůj strýc, Siono!"
"Jo, za to opravdu díky, kde bych bez vás všech strýčků byla..."
Vzhledem k tomu, že se oba dva rozzáří, jako by je to doopravdy potěšilo, jsou svou chorobnou přetvářkou tak zničení, že už nechápou ironii.

"Notak, děcka, svrchu je vidět na celý Betlém!"

Brilantní úsudek

Když dobrá vůle selže je třeba se uchýlit k pádnějším argumentům. Někdy, i když se nám to zkrátka příčí a svědomí i srdce se vzorně svorně svírají, prostě nelze jinak. Inkvizice v těchto chvílích sahá po exterminatu a my... vzhledem k našemu nepoměrně většímu potenciálu máme k dispozici cosi jménem HUDBA - Hromadný Ultra Devastující Bezpodmínečný Anihilátor momentálně v nastavení účinnosti na Kriegvoce.

Trpím a stejně tak i celý warp. Dokonce mám pocit, že se na moment přerušilo i spojení s chlévem a já musel svou tíhu této bolesti snášet bez možnosti osvěžit těžce zkoušenou mysl nějakými ověřenými informacemi z warpovinek.cz! Gábi je prostě třída a pod jejím útokem se div nehroutí celý svět na druhou stranu ji lze i vytknout fakt, že... no že mi trochu přijde jako slečna Bartošová. Samozřejmě ne životním stylem, chraň císař a játra, ale protože se zdá nekonečná ta píseň, co v srdci má... na štěstí pro mě každá trampota má svou mez a přichází osvobození!

"Kam se na to..." Mohu si oddychnout, že můj včasný zásah přetvořil situaci v mnohem přátelštější, alespoň prozatím. Totiž... mí literární soci mají možná hezká jména, ale kvůli nim nebudu mít soucit. V téhle branži je třeba být tvrdý, takže až na ně narazím, bude to plné vrčení, čar, lámání, praskání a vůbec všech možných deformacích žurnalistického materiálu. Tohle je má šance a já se jí prostě odmítnu vzdát.

"Siona und Marek, ja kamaraden!" Hbitě se, jako správný turista, vmísím do rozhovoru. Přeci jen dle kvality porozumění by mohli mít dojem, že mluvím jako místní a... tak je třeba to podezření rozptýlit. "Wir sollen..." Hbitě přicházím s dotazem, dokud jsou zjihlí a zblblí naší Zbraní konečného řešení ráže Gábi. "to...eh... an der See..." Slovo "See" - ač zní profesionálně i s přízvukem - bohužel vzniká tak, že jsem si ze slovíčka vzpomněl akorát na počáteční písmenko a pak citoslovcem "ee" marně vzpomínal. "to...potkýren!" Vítězný úsměv. "Spasíba malčik..." V rychlosti bojuji se slovní zásobou. "did you Sie sehen und to... wohin gehen?"

Tak něco rychlého...

Celý Betlém! Jen pomyšelní na to, že bych z nějaké atrakce měl vidět celou planetu stačí k tomu, abych zezelenal, zesvětlal k mrtvolné bělosti a téměř se znovu zhroutil. Některé věci jsou... prostě moc a jiné... to ani nejsou věci! Upřímně, tohle celé stavěl nejspíše někdo, kdo o strachu i pudu sebezáchovy věděl asi tolik, že existují a to ještě k tomu ne z první ruky, ale z podivných pověstí v lokalitách, kde bojoval a vítězil!

Proto taky jsem přesvědčený, že by na tom měl jezdit maximálně stejný/podobný druh psychopatických bláznů, jako autoři! Nezbývá tedy, než vzít odvahu, či případný ekvivalent v hávu sympatického zbabělství do hrsti a slušně odmítnout. "Tak..." Bohužel místo "to se omlouvám, protože mi výšky nedělají dobře a špatně snáším rychlou jízdu" přichází něco jiného.

*...na co kurva čekáme! Idioti a zbabělci prostě nedokážou pochopit co je důležité! Inu... ti odvážnější to mnohdy chápou jen na půl... třeba Lenon, pokud teda ten park i dráha je jeho, správně chápe, že mé blaho je základem vesmíru a proto mi ten park postavil. Ovšem už nepochopil, že mě je radno se klidit z očí, což mu v rámci své nekonečné blahosklonnosti odpustím. Koneckonců možná neutekl před mým případným hněvem, za to ale poctivě, kdykoliv se kouknu, hraje mrtvýho!

"Poslední v káře je chormák jako císař!" Krátká sázka a svižný přesun ke vstupu. Po dlouhé době konečně něco vypadá zajímavě já se nemůžu dočkat, až si pořádně zanadávám nad průměrností sešupu a nadprůměrnou trapností tohohle krámu! Už na od pohledu začínám sice tušit, že to bude pro někoho mého ražení vopruz, ale pořád to bude nejmenší vopruz z celý tyhle podělaný planety plný hovadin, drátkovaných uklízeček, ex-hudebních stars a prej trapnejch mariňáckejch primarchů, kteří nejsou ani zpola tak prima jako já!*

See...?
~Gábi, Graham~

Jak se zdá, Fritz vypadá Grahamovou ruskou němčinou lehce zmaten - tedy on byl zmaten už před tím, než se do ní vložil ruský prvek, dílem proto, že německy umí jen pár slov, které velmi rád a velmi často používá, zatímco na ostatní slova dává alespoň přízvuk (je tedy tak trochu něčím, jako otaku v německém vydání) a dílem proto, že i kdyby Fritz německy uměl, tak PJ tohoto dobrodružství to neumí, takže... no, neptejte se.

"Siona und Marek, ja kamaraden!"
Tady se oba s Hildegardou zjevně chytají, protože nadšeně přikyvují, až jim peří na hlavě nadskakuje. Holdegarda se navíc pyšní krásným kakaduovským hřebenem, takže to vypadá obzvláště zajímavě.
"to...eh... an der See..."
Oba dva místní zemědělci se na sebe zmateně podívají.
"O šem to on mluví?" Hildegarda vypadá nemálo zmateně.
"Er ist... er sind.... je to kamarád od..." Fritz se snaží nějakým způsobem odpovědět, ač... "To já fím!" ...se zjevně nejedná o ten typ odpovědi, který by Hilda chtěla slyšet.
"Taky říkal něco o See." Přisazuje si Fritz.
"Ja! Ja! Siona und Marek suchovali See!"
"NA KLAR!"

Zdá se, že chaosáci v tomhle mají jasno. Fritz se chápe slova, zatímco jedna z jeho krav se jedním z chapadel chápe vidlí a přehazuje si seno tak nějak automaticky na svou hromádku sama. "To musíte podél téhle Fluss - až dojdete k See. Tam v rekreačním středisko na vás oni určitě budou čekat! Plánujete spolu jít do Lionland?" Zdá se, že na vaši odpověď nečeká a odpoví si sám. "Ja, ja - Lionland ist wunderbar!"
Hildegarda má na srdci ale něco jiného: "Mochla by nás tato vollkommen frau potěšit ještě eine písní, bitte?"

Bílá orchidej a další bílé věci

"Mochla by nás tato vollkommen frau potěšit ještě eine písní, bitte?"
Musím uznat, že Bethlemos je nakonec docela fajn výlet. Tedy kromě toho, že tady je docela zima, fouká od hor, všechno tady vypadá jako po herezi, všude nacházíme mrtvý dobytek - a také občas potkáváme divná individua. Alespoň zde, v Císařem zapomenuté krajině, jejíž nebe vypadá tak jaksi warpovitě a celkově průserově, dokáží ocenit můj svatý um. Já se pro to narodila. Někdo tvrdí, že první bohem stvoření lidé na zemi byli Eva a Adam - já samozřejmě vím, že to byli mí duchovní předchůdci - Eva a Vašek! Jak jinak by bylo možné, že by stvořili tolik důchodci milovaných hitů, které mi již přinesly tolik slávy, zázraků Císaře a vydělaly tolik peněz?
"Ale jistě! Eine weisse Orchidee..."

Nakonec vše skončí soukromým mini koncertem na přání. Pro tuto příležitost se všichni přesuneme do místního kostelíku, který zde stojí, jak Fritz podotkl, ještě od doby, než se tudy přehnala ta hrozná Krieg. Zazní několik základních hitů z Jadranské serenády, ba i z trampských písní Evy a Vaška. Graham, i přes to, že jej Ťutík naučil oceňovat dobrou hudbu, nevypadá zrovna nadšeně - ale což. Zatímco já zpívám, tamta dobrá (ale neskutečně ohyzdná) žena na bé nám nabídla domácí pečivo a bylinkový bio čaj.
Fritz dojatě pofňukává a občas ucedí něco jako "wunderbar!" a přidá se k refrénu.
Je to velmi krásné - a já věřím, že jsem do jejich heretických srdcí přinesla trochu Imperiální lásky a tepla (tentokráte jsem to, světe div, se, neudělala plasmou!)
"Und jetzt... musíme jít!"
Utnu poslední přídavek.
"Máme velmi důležité poslání, které zahrnuje... eh... slávu, bohatství... ale ne pro nás, bohužel pro Eklesiarchii..., přízeň Císaře... no a takové ty věci, po kterých hrozně moc bažíme. Možná i nějaká ta relikvie se najde, když jsme ztratili to... kopí. Moc vám děkujeme!"

Inu, je čas se vydat dál, podél tamté řeky... k See... ať už je to cokoli - protože právě tam nás, dle slov těchto chaosáků, čeká poslední epický střet s příšlušníky Ordo Malleus!
Trpasličí Babico Grey Knighte! STŘEZ SE HRANIČÁŘKY GABRIELY!

See!
~Gábi, Graham~

Cesta okolo zamrzlé řeky se nejenže docela táhne, protože scenérie je tak nějak pořád stejná, napravo rovná a nalevo hornatá - ale někteří z vás se během ní také zotavují s jakéhosi hučení a pískání v hlavě, které je pravděpodobně způsobeno příliš dlouhým posloucháním příliš špatné hudby. Nutno podotknout, že Gábino připomenutí mrtvého dobytka nebylo jen tak zbytečným plácnutím do vody, protože po chvíli zjisťujete, že do vody se muselo před několika desítkami hodin plácnout několik kusů dobytka, jinými slovy, v místech, kde řeka není kvůli peřejím zamrzlá voda vyplavila nějaké ty utopené kusy.
Inu, nejlépe je asi kravám u Fritze - a to i přes to, že jsou zmutované o něco více, než ty ostatní.

Nakonec ale k šeptajícímu jezeru dorazíte. A protože jste oba zakutí v power armoru, nestává se tak za soumraku, jako se zde předchozího dne dostali Marek a Siona - ale uprostřed odpoledne - tedy asi, odhadem, okolo třetí. Inu z důvodu lenosti zloducha Vánoc předpokládejme, že zdejší den opravdu má 24 hodin (plus mínus dvě) a střídá se zde noc a den... a to jednou denně.
Samotné opuštěné letovisko netřeba čtenáři připomínat. Jediná věc, kterou je kromě hotelu u jezera, nutno připomenout, se totiž tak nějak... připomene SAMA.
"Hej, pst! Jdete se koupat? Pojďte se koupat!"

Jednou jsi nahoře.... a jednou zase...
~Marek, Siona~

*"Poslední v káře je chormák jako císař!"*
Krom toho, že zlé já Marka Krutora postrádá jisté lingvistické znalosti, oplývá také značnou dávnou odvahy! A také, ač o tom neví, ví, kdy potěšit dva životem unuděné primarchy. Siona, i přes to, že na dráhu původně hrozně toužila jít, se poté, co ji dojde, že k nástupu do vozíčku nevybídnul zrovna ten původní Marek, zatváří notně zděšeně. Na nějaké protesty ale nemá čas, protože to už se pan Krutor rozeběhne k nástupní stanici a Aplharius s Omegonem se s nadšeným "TO JE SLOVO CHLAPA!" vrhají za ním.

Imperiální psykerce z ordo Malleus tedy nezbývá, než se rozběhnout taky, s doprovodným "POČKEJTE NA MĚ!"
Nakonec se tomu stejně nevyhne a chromákem.... či chormákem, ať už je to cokoli, dnešního dne, se stává se suverénním... dalo by se říci náskokem, ale on to byl spíše podskok.
Alpharius: "Jsi celá po dědovi!"
Siona: "Ti dík..."
Omegon: "O ne, to byl kompliment!"
Siona: "O tom silně pochybuji..."
Ale to už je vozíček dráhy tažen nahoru, hned na nejvyšší bod dráhy, který poskytuje "andělský výhled na město Betlém." Ten se vám také naskytne. Město v dálce je sice viditelné docela špatně, ale bystrému zraku neunikne, že je celé rudohnědé.

Siona: "To město je... celé polité krví?"
Alpharius: "Krví nevinných... bomba, co?"
Siona: "Hmmm... bombička."
Omegon: "Jsem věděl že to na tebe zapůsobí!"
Někteří zjevně nepoznají ironii, ať ji vyzdvihujete tónem hlasu sebevíc.
Alpharius: "Udělal to Abaddon - měla bys o tom klukovi pouvažovat!"
Siona: "To těžko, vypadá, jako by mu kůň kopl do obli....ááááááááááááááááááááááá"
Omegon: "ZVEDNI RUCE, ZVEDNI RUCE!"
Ten sešup je... inu pro někoho božský, pro jiné těžce blivný. Nehledě na to, že poté vjede vozíček setrvačností do několika backflip loopů a znovu na jakýsi kopeček, k čemuž už nepotřebuje ani vytáhnout řetězem. Poté sjede ještě několikrát nahoru a dolů, a hlavou dolů a přes jakési jezírko plné falešného sněhu a husích peří, která mají symbolizovat andělský prvek této dráhy, nakonec se zanoří celá dráha pod zem, kde se nachází cosi, jako stylizované peklo, ve kterém na vás mávají bloodthirsteři, zaměstnávaní zde, jakožto maskoti dráhy. V dalším podzemním dómu se pak nachází chór temných andělů, oděných do bederních roušek, zpívajících nějaké to haleluja domine.... až se nakonec, nyní již krokem, dostanete do místnosti, nad jejímž vchodem je nápis "nezvracej zde, sic zítra zemřeš!"

V této místnosti můžete obdivovat překrásně vyvedenou skleněnou rakev, zdobenou lvy a lvíčky všeho druhu, přičemž hlavní Lev se nachází, jak jinak, než pod jejím víkem. Když okolo vláček projíždí, jen se zavrtí, strčí si palec do pusy a spí dál.

Za co bože císařoviči?

Klasičtí hrdinové zkrátka inklinují ke klasice. Z toho důvodu je asi správné, že můj život v minulých hodinách strčil do kapsy všechny Shakespearovy tragédie. Inu, kdyby byl Othelo, Mackbeth i král Lear vystaveni Gábímu zpěvu, asi by svorně zahlásili po vzoru slavného Richarda, tuším jednoho z rozmezí I-III, "království za rhino".

Já to štěstí nemám, abych mohl nabízet království a bohužel, dle utrpení hlasů warpu na únik nemá dost prostředků ani imatérium. Co dodat, můj život rázem graduje mnohem výše do větší bolesti a to do takové míry, že utrpení mladého Wortera je proti agónii Grahama středního mariňáckého věku hotový sen noci svatojánské. Dost možná právě tak veselý, jako mívají veselé paničky Windsorské.

Zkrátka nikdy bych nevěřil, že budu mít chuť zbourat imperiální kostel a nebýt Ťutíka, jehož přítomnost odváděla mé myšlenky směrem k roztomilejším nápadům, tak jsem to udělal. Chvilku jsem se sice konejšil nadějí, že chaosáci musí padnout mrtví, takže to brzy skončí, ale po potlesku naděje zhasla a s ní... i taková ta jiskra mého života. Následující kroky trávím v mlčenlivém přemýšlení, jestli je hluchota validní přání od císaře, nebo známka příklonu k Nurglismu.

"Hej, pst! Jdete se koupat? Pojďte se koupat!"

Mluvící jezero mne vytrhává z moře myšlenek. Spolu s opuštěným rekreačním centrem... po pravdě cítím tu cosi epického. Vůbec ta opuštěnost evokuje začátek nebo konec nějaké ohromné události... třeba by se tu mohl narodit a vyrůstat hrdina, nebo tu jiný v závěru apokalyptického příběhu umřít! Rázem si dokážu představit, že bych tu - samozřejmě v sezoně - seděl u břehu, popíjel nějaké to Tee s rumem a ťukal do tabletu! Mimochodem ten jsem nevyndal během koncertu jen proto, že bych ho svou frustrací asi rozmlátil!

"Slyšíš to jezero, Gábi?" Nadhodím opatrně téma hovoru. Přeci jen je to pro začátek zajímavý... prostředek pro nalezení ztracené rovnováhy. "Jen... že má dobrý nápad" Lehké přešlápnutí. "Otužování je základ zdraví a... byla by škoda riskovat, že tu..." Být knihovníkem občas znamená, že jste taktický poradce. "...přijdeš o svůj nádherný hlas." Taky to znamená, že se všemi prostředky zoufale držíte své příčetnosti! "Navíc je prokázáno, že podobné nádrže v sobě obsahují spoustu minerálních látek podporující zdraví, a také účinně stimulují nervový systém, krevní oběh, progeniodní žlázu a... ehm... vysoký obsah kolgoratdroderivátohydrátočitanohulidů je znamenitá posila imunitního sytému!"

Já se koupat nebudu

"Hej, pst! Jdete se koupat? Pojďte se koupat!"
"Navíc je prokázáno, že podobné nádrže v sobě obsahují spoustu minerálních látek podporující zdraví, a také účinně stimulují nervový systém, krevní oběh, progeniodní žlázu a... ehm... vysoký obsah kolgoratdroderivátohydrátočitanohulidů je znamenitá posila imunitního sytému!"
No to snad ne! Graham nejenže poslouchá tohle herezní mluvící jezero - ale ještě používá ty svoje poloherezní přílišchytré poučky, které ho naučili v té jeho sebrance, aby mě přesvědčil o tom, abych s ním provedla nudistický akt koupání - a to ještě v zamrzlém jezeře, které šeptá!
HEREZE! FILCKY A HNUS!

"Já...." Vážný pohled na Grahama. "TADY" Výhružné zdvižení prstu. "Nemám..." Pohled se ještě zhorší. "PLAVKY!!!!!"
Ano, tuto "skrytou" demonstraci míry hereznosti jeho nápadu musí pochopit i zabedněný mariňák, natož Graham, který je docela inteligentním mužem!
"A pokud tak moc chceš do vody, tak já zajdu někam, kde tu hrůzu neuvidím..."
...ale budu tajně vykukovat zpoza rohu - je to... zájem vědy.
"Můžeš si sebou třeba vzít ten oheň... nebo tamtendru..."
Zamrkám směrem k hotelu.
"Nebo tamten druhý, co na nás... civí z okna?"

Lionland!

STRAŠNÉ! Za celý můj život jsem snad neviděl nic tak hrozného, jako byla tahle ďábelská poznávačka pekla! Samozřejmě je to také dáno tím, že za svůj život označuji období od mého rozloučení se s bratrem až do současnosti. Léta strávená v rodině a jeho blízkosti... osobně proto bych užil jen termín "horší než smrt", ale moc výstižné to není. Každopádně vím jistě, že smrad těch hor musí mít s parkem něco do činění, minimálně proto, že svěrače během jízdy svíraly na plné obrátky!

*Sem viděl lepší, ale musí se uznat, že je to originální. Andělský chóry by byly možná čupr pro boha, ale... mě to přijde dost málo. Každopádně, kdybych nebyl vševědoucí, tak by mě to překvapilo skoro tolik, jako ta jejich sněhurka! Upřímně, jsem tvrdej kluk se silným žaludkem... ale do týhle bych nešel, ani za nic. Se vsadím, že tu bude v tý rakvi hnít docela dlouho, než se najde degen schopný ji políbit! *

Utrpení/radost je úspěšně u konce. Vozíčky uráží poslední metry k východu a já mohu děkovat bohům i jejich přítomným polo/beta/verzím. Možná... Taky mě napadá, že bych... no mohl to uctění Hora nechat na jindy... upřímně je mi tak zle, že bych se nejraději udal inkvizici, tedy kdyby neměla volno. "Teda..." Chvilku nevím, co říct. "...myslím že..." Přeci jen mluvit s primarchy... a vyvléct se zároveň z něčeho, co je baví... že je to třeba říct kulantně. "...bychom už měli jít"

*"Nejsme kurva banda prochcanejch buchet, takže samozřejmě po tom, až si dáme řádnej maratón týhle houpačky!" To je něco! Konečně jsem našel sofitistkovaný a dokonalý způsob jak vyjádřit vlastní nadřazenost! Nemluvě o tom, že ten jeho kvílivý jekot v mé hlavě... je to bájo! * Původně vratké nohy mají najednou jistotu, možná je to tím, že momentální vládce těla je maniak, nebo nemá soudnost, tak či onak se chystá přídavek. "Mám tip na sázku..." Mysl se bojí a tělo mluví. "První, kdo odpadne půjde ožužlat tu rakev! "

Marná snaha

Dobře míněné rady vedoucí minimálně k nachlazení zkrátka nikdo neocení. Což je škoda, protože bych se cítil jako hrdina impéria, kdybych přerušil Gábi schopnost zpívat alespoň na týden. "JÁ..." Výmluvy! Bohužel se zdá, že jim přikládá nějaký význam, přitom co je na tom plavat ve vodě s nízkou teplotou? Dělá jako by neměla kůži schopnou adaptovat se na teplotní výkyvy a... ona ji vlastně nemá! Zamyslím se na moment... tohle... zavání řekněme jistým přehlédnutím při analýze.

"A pokud..." Upřímně, co je na koupání hrozného? Pokud vím, je to normální součást rituálů dne a apotykáři to alespoň ve většině kapitul podporují. "Gabrielo, na koupeli není nic špatného, pokud vím, ty se také koupeš..." Tohle docela zaváním pokrytectvím. Ano, dal by se najít jistý elementární motiv, na jehož základě by planoucí víra ordo Hereticus nesenesla jinou čistku než žehem... ale přímo okatě popírat vodu... to smrdí. Zase na druhou stranu to vysvětluje to neustálé kadidlo! Hm... cítím... tedy... jsem si jistý, že si tato problematika vyslouží svůj výzkum.

"...civí z okna"? Zavrtím hlavou. "Gábi, ohně neciví..." Tiché vzdychnutí. "Snažit se takhle odvádět hovor od tématu je stejně hloupé, jako se protivit povznášející radosti z koupele, což pokud vím..." Nic méně ona se tam stále divá, takže i můj zrak putuje. "...si náramně užíváš, spolu s koupelí a nánosem mydlinek na většinu těla..." Knihovníci, jako já, občas mívají vize. Proto jsme jako věštci poradci velitelů a mnohdy získáme zajímavé informace... nic méně to má své úskalí. Pokud začnete myslet na to, co asi dělá Gabriela a podaří se vám využít vašich schopností... můžete získat detailní obraz.

"OHEŇ! GÁBIONTAMFAKTJE!" Tohle jsou nejlepší vánoce! "Ťutíku, drž se!" Zajistím svého nového mazlíčka, načež trochu chňapnu i po Gábi. "Rychle, než nám ho někdo vyfoukne..." Pár rychlých pohybů a je dost možné, že kanovnice tak trochu vlaje. Když nic jiného tak proto, že jsem o metr větší a mám delší krok! "BudetoŇuník!" Už mám připravené i jméno. "AbudemítŤutíkamocrád!" Gráha the wizard právě kouzlí pomyslný spěch, který by měl zajistit dosažení z celého srdce vytouženého cíle.

Jak bylo řečeno, Císař vysílá na ochranu monopolu Vánoc své vojsko

Zatímco okolo Bethlemu zuší obrovská a neproniknutelná bouře zla, vytvářející rozličné turbulence s mnoha podprahovými odkazy a vjemy, nad atmosférou, několik set kilometrů od místa, kde onen "lokální mrak" končí, se ve volném prostoru vesmíru vznáší několik imperiálních křižníků. Flotile vévodí dva křižníky typu Gothic, z nichž jeden je nablýskaný a natřený fialovo růžovou barvou, zdoben mnoha kytičkami a motýlky a druhý je kanárkově žlutý - přičemž je nablýskaný úplně srovnatelně, už proto, že u většiny velkých galaktických střetů Imperial Fisti, jak někdo na jakémsi fóru vtipně poznamenal, prostě buďto chyběli, nebo dorazili až pozdě.

Uvnitř tohoto kanárkově žlutého křižníku nyní posedává na rhino sedačce (ano, odkudpak ji Templáři asi měli) chaptermaster Imperial Fists, Vladimir Pugh. V ruce drží jakýsi papír, přičemž vypadá, že se jej mermomocí snaží přečíst a jaksi mu to nejde.
"Fufánku... to musíš naopak!"
Přicupitá chaptermaster Pretty Marines, Augrim, a papír přetočí tak, že již není potřeba číst jej vzhůru nohama.
"Hm, aha... díky..." Dlouhé zamyšlení, následně se asi Vladimír rozhodne, že bude nejlepší si hláskovat při čtení nahlas... protože číst v duchu je - no, docela těžké. Ono postavit opevnění je hračka. Ale číst? Ach bože!
"Drahý Vla-dimí-re. Bo-huž-bohužel má-me přes sv...svátky a Sil-ve-stra na prá... na práci důle-žitější vjec... fakt se to tak píše? ...vjeci, než něja-ké zabí...zabíjení Horuse. Vše... všetemplá-řský sjezd se blí-ží a my se ne...nechce-me za-po-jovat do va-ší pa....."
"Patetické, ňufíku..."
"Díky... patetické bo-jůvky. S lá-skou Helbrecht."
"S láskou, to je tak romantické a krásné!"
"Ten hajzl! Úplně se na záchranou Impéria vysral! Jenom kvůli nějaké jejich Křižákiádě!"
"Ale vyznal se ti v dopise, to je to nejkrásnější, co se mohlo...."
"Na to já ale seru! Před chvilkou jsme v té bouři ztratili přes sto podů! Jestli to tak půjde dál, budu bez kapituly! A ty taky!"
"O to néé... nás je pořád dost. Každý chlapec ve vesmíru sní o tom, že se jednoho dne vydá do poslední výspy galantních a romantických mužů a bude s nimi bojovat za krásu a lásku v galaxii!"
Vladimír Pugh jen pozvedne tázavě obočí, na znamení, že tomuhle nikdy nerozuměl a rozumět nebude, načež se otočí na nedaleko postávajícího librariana své kapituly.

Vladimír: "Hej ty, Nebelvíre, ozval se nám někdo z povrchu?"
Nebelvír: "Bohužel pane, kompletně jsme ztratili spojení."
Vladimír: "Předpokládané ztráty?"
Nebelvír: "Stoprocentní, pane."
Augrim: "Já nééévím, neměli bychom se na to vykašlat...?"
Vladimír: "Augrime! Tady jde o zachování Impéria!"
Augrim: "ALE JSOU VÁNOCE!"
Nebelvír: "Pane, on má pravdu. Naše kompanie už uvažují o odborových prostestech kvůli tomu, že musí umírat i o Vánocích..."
Vladimír: "Hm... ale Císař si přeje, abychom..."
Augrim: "Ale JÁ si od Vánočního Císaříka přál, abychom mohli jet domů!"
Vladimír: "Nebelvíre?"
Nebelvír: "Pane, tímto se přání Císaře stávají rozporuplnými. Předpokládám, že tak loajálnímu služebníku, jako je chaptermaster Augrim, bude Císař chtít jeho Vánoční přání splnit."
Vladimír: "U Císaře, co teď? Už jsem měl skoro plán na další postup!"

Do celé věci se vloží nedaleko postávající Darnath Lysander, kapitán první kompanie. Zjevně v něm Pughova zmínka o plánu vzbudila zájem.
Lysander: "Pane, zahrnuje váš plán něco jiného než neustálé bezvýsledné sypání podů do bouře?"
Vladimír: "Ano! Budeme tu planetu obléhat až vyhladoví!"
Lysander: "Pane, je to zemědělská planeta - vypěstují si co chtějí."
Nebelvír: "Navíc chaosáci nepotřebují jíst..."
Vladimír: "Tak co teď?"
Nebelvír: "Co kdybychom řekli, že se přání Císaře díky protichůdnému přání Augrima anulovalo?"
Vladimír: "Hm, to by šlo. Takže nemůžeme ani jet domů ani bojovat..."
Nebelvír: "Teď už jen stačí, aby si někdo další přál jet domů..."
Augrim: "Já si to přeju!"
Nebelvír nasadí pohled typu JE OPRAVDU TAK BLBÝ? nadechne se, vydechne a řekne: "Vy ne, bratranče Augrime. Vy už jste si své přání přál."
Lysander: "Tak já si to přeju!"

Rozhostí se krátkodobé ticho.
Augrim: "Takže..."
Vladimír: "Jedeme domů. Připravte Augrimovi převoz na jeho battlecruiser, nastavte kurs na Terru. Veselé Vánoce!"

Krasomil, Zrůžekvět a Drahomír

Samozřejmě, mezi stovkami mrtvýcha pohlcených warpem a to včetně geneseedu, musí nutně existovat nějaká ta přeživši výjimka. Bohužel,tato výjimka nepatří k Imperial Fistům, kteří by byli nejspíše kompaibilnější svůj úkol splnit, ale k druhé kapitule, účastnící se tohoto válečného tažení. Abychom byli přesní, ze všech podů, vhozených do bouře, čirou náhodou přežili tři prettymaríni. Seržant taktikál Krasomil se již ze svého zpola poničeného podu hrabe ven a rozhlíží se po okolí, kam ještě stále dopadají ohořelé pody v různém stadiu rozšrotování. Je to pěkně naprd, tahle práce. Celkově vzato, Krasomil plně chápe rizika svého povolání, i svaté poslání, které mu bylo Císařem dáno - ale to ještě neznamená, že nepochopil, že tohle válečné tažení mu zkazí Vánoce.

Najednou se nad ním objeví postupně se zvětšující kruhový stín. Čtenář by řekl, že se může jednat o deja vu - Krasomil by v tuhle chvíli rozhodně řekl, že se jedná o "pěkný průšvih, jujky fujky!" Nicméně uskočí na stranu a tak pod, který letěl jeho směrem může dopadnout, aniž by z něj nadělal po dopadu huspeninu. Zvedne se oblak prachu a vzápětí tiché "jejdanánky!" prokládané zběsilým kuckáním a stížnostmi na zdejší pracovní podmínky.
Krasomil: "Květoslave?"
Hlas z podu: "Ne, to jsem já, Draho..." ..kašel... "Drahomír!"
Po chvíli už zmíněný vylézá ven a dotčeně si otřepává z nárameníku prach a jakési ohořelé cosi. Podle insignie na helmě je Drahomír taktéž od taktikálů.
Drahomír: "Květoslav, on..."
Krasomil: "Ne! NE!"
Drahomír: "Ano - viděl jsem jeho drop pod explodovat!"
Krasomil se zarazí. "JAK?"
Drahomír se zarazí. "Ty to nemáš? Okýnko v drop podu? Je to nový technický vynález od kluků s Marsu"
Krasomil: "Od tentacle kluků z Marsu?"
Drahomír: "No! nějaký Rifrings!"
Krasomil: "BOREC! TO MUSÍM MÍT!"

Následnou předpokládanou debatu na téma "výhody epičnosti pohledu z okýnka při výsadcích" přeruší táhlý, bolestný řev, ozývající se z jedné hromady šrotu z několika podů.
Drahomír: "Bratře Krasomile! Někdo přežil! Tam! Tam!"
Krasomil s Drahomírem se společně rozbíhají k epicentru křiku.
Krasomil: "Vydrž, bratře, zachráníme tě!"
Hlas zpod hromady: "Batři, nechejte mě tady, JE KONEC!"
Krasomil: "To ne, to zvládneš, jsi mariňák!"
Hlas zpod homady: "Tohle je PŘÍLIŠ!"
Drahomír zatím vykope zpod hromady správný pod, otevře jej a vytáhne křičící postavu assaultního mariňáka ven. Při této "operaci" vytaženému spadne přilba a odhalí vlnité zlatavé vlasy s růžovým konečky, svázané fialovou mašlí do culíku. To vše doplněné mladičkým, uslzeným obličejem shota lolitky a pomněnkovýma očima.

Krasomil: "BRATŘE ZRŮŽEKVĚTE!"
Drahomír: "Bratře hlas stav!"
Zrůžekvět: "MŮJ.... MŮJ NEHET!"
Při pohledu na odlomený nehet, který na důkaz svého smrtelného zranění assault ukáže, se Drahomír odvrátí s hlasitým "Ne fuj, tohle nemůžu vidět!"
Krasomil: "Neuď bábovka, Drahomíre, už jsem viděl horší! bratr Rosenkreuz měl zlmené DVA nehty!"
Drahomír: "To ne! Jakým peklem si bratr musel projít!"
Zrůžekvět: "Umřu že ano?"
Krasomil: "Ne, neumřeš!"
Drahomír: "Umře, nemáme tu apatykáře, aby nám mohl foukat naše bebínka a bolístky!"
Krasomil: "Mám tady tkáň ve spreji!"
Zrůžekvět: "NE! NE! VÍTE JAK PAK TEN PRST BUDE VYPADAT?"
Drahomír: "Krasomile, to mu nemůžeš udělat!"
To už ale Krasomil vytahuje z armoru růžovou pixlu.
Krasomil: "Sedni si na něj, ať se necuká!"
Drahomír: "Cože? To máš odkud?"
Krasomil: "Četls, tu knihu? Exarchs of Alaitoc?"
Drahomír rozpačitě přikývne.
Krasomil: "Tak víš, jak to chodí!"
Zrůžekvět: "Ne, ne, prosím! Jen ne cosplay Yaraen, ta ženská je magor néééééééééééé needej si na mě, neotvírej to, jste oba blázni, POMOC, néééééééééééééé ŘEKNU VÁM VŠECHNO ŘEKNU VÁM..."
Krasomil: "Hotovo."
Drahomír pohladí mladšího bratra po hlavě a řekne něco ve smyslu, že je veliký pašák, že to zvládl.

Zrůžekvět si tiše, vzdoroviě poposmrkne. "Vypadá to hnusně."
Krasomil: "Ještě si vybírej!"
Draomír: "A tohle město, sto metrů od nás, to je Betlém?"
Krasomil si sundá přilbu a odhalí hřívu naondulovaných bělostných vlasů, sepnutých na boku malou beruškou. I on má modré oči, jen o trochu světlejší odstín, než Zrůžekvět. "Souřadnice souhlasí."
Zrůžekvět: "Nějak to tu smrdí..."
Drahomír si také sundá přilbu. On narozdíl od ostatních oplývá černými vlasy, ostříhanými takříkajíc "na Efrona" a hnědýma očima.
Drahomír: "To je krev, ne?"
Zrůžekvět začne předvádět ukázkový hysterický záchvat. "Ach ne, já tak krvácel, že teď celé okolí smrdí po krvi! To ne! Já zemřu na ztrátu krve! prosím, starejte se ze mě o mé petville!"
Drahomír: "Ta krev je tam, na tom městě."
Krasomil: "To hnědočervené, čím je natřená každá budova?"
Zrůžekvět: "Vypadá to fakt hnusně! Červená navíc letos vůbec neletí..."
Drahomír: "To je pravda - v kurzu je zase jednou fialová! Mohli alespoň použít bordó, když už to chtěli červené, ta má fialový nádech..."
Krasomil: "jenže chaosáci nemají vkus."
Zrůžekvět: "To není pravda, viděl jsi někdy v televizi bratra Narcise?"
Drahomír: "Narcis. Už není. Náš bratr."
Krasomil: "Ale jako by byl! Cit pro módní tón má stále perfektní!"

Nastává ta chvíle, kdy si zdejší antihrdinové z Impéria musí nutně položit zásadní otázku.
Krasomil: "Co teď?"
Drahomír: "Coby, najdeme Hora... a Zrůžekvět ho přetáhne mečem!"
Zrůžekvět jen s vážným výrazem přikyvuje. "Ale levou rukou, protože pravá mi kvůli toho nehtu brzo odumře!"
Krasomil: "Ale kde ho najdeme?"
Drahomír: "Musí být v Betlémě! Na seně! Narodil se Horuspán!"
Krasomil: "...a já mu nesu žežuličku!"
Drahomír: "Se máš - já mu chtěl vzít svého beránka, ale pak mi někdo řekl, že hračky ze sexshopů se dětem dávat nesmí."
Na chvíli se rozhostí významné ticho.

Tuhle chvíli nakonec protne Krasomil svým: "TAK JDEME! Za Císaře a Augrima!"
Zrůžekvět: "Ty jsi ještě Augrimista?"
Drahomír: "Ne, ticho - on o tom neměl nikdy vědět!"
Krasomil: "O čem jako?"
Drahomír si povzdechne. Když už se to jednou provalilo... "Víš, my oa dva jsme členy undergroundového tajného seskupení sektářů, kteří namísto Augrima uctívají bratra Athania."
Krasomil: "Cože? Takoví lidé existují?"
Drahomír: "A je nás stále víc a víc, drahý příteli..."

Hotel u jezera, megakrátká PJská reakce
~Graham, Gábi~

Kanovnice nestačí ani řádně zareagovat a už je táhnuta/nesena/prostě vlaje směrem k hotelu. Celý akt je krom jezerního "Cože? Pojďte se koupat bez plavek!" doprovázen přidušeným "Gra-ha-meee!" a následným ujišťováním, že je to past Orda Malleus. Ovšem, pokud je hotel pastí, tak se jedná o past pěkně k ničemu, protože krom ohně V hotelu není ani noha. Tento oheň se nachází na pokoji, který nedávno zcela evidentně někdo používal (soudě dle míry místního zaplynění a několika prázdných a několika stále plných konzerv od fazolí.) Rozházené peřiny dávají tušit, že zde mimo sezonu pokojová služba rozhodně nechodí.

Každopádně, ohýnek, který má tentokráte zelenou barvu a od Grahama přisouzeno jméno Ňuník, se k vám s tichým syčením přibatolí.

Zlý kamarád Marka Krutora

*"Nejsme kurva banda prochcanejch buchet, takže samozřejmě po tom, až si dáme řádnej maratón týhle houpačky!"*
Tohle mi těžce nehraje! Samozřejmě jsem poprvé neprotestovala zase tak nahlas, protože věřím, že tu jednu jízdu, abych měla radost, by stejně nakonec Marek obětoval - ale tohle už trošku smrdí. Smrdí to asi jako Betlém, jehož hnilobný odér si dokážu živě představit.
"TO JE SLOVO CHLAPA!"
Bohužel jsou tady i tací, kteří plně nechápou rozsah problému! To sice JE slovo chlapa, ale hodně divného chlapa, jenž nejenže na Márovi parazituje, ale ještě k tomu postrádá základní lidské vybavení, což je krom těla také pud sebezáchovy!

"To tedy ne."
Rázně mávnu rukou a Mára vyletí deset centimetrů do vzduchu, kde může směrem k dráze běžet, jak se mu jen zlíbí, bohužel se neposune ani o kousek.
"My tady máme.... uctít Hora nebo co."
Sakra a to jsem chtěla jít domů! Teď se ještě musím, kvůli vidlákovi, co nevydrží pár projížděk na horské dráze, poklonit strýci, který vstal z mrtvých a čelit náporu celé své přiblblé famílie!
"Takže se uklidníme, lvího krále už jsme viděli a půjdem spolu do betléma dudlajdá. Pokud možno HNED!"
"Můžem si ještě kupit cukrovou vatu?"
Předvedu ukázkový facepalm a položím Krutora zpátky na zem.
"Jo... ale musíte mi koupit taky."

Ňuník a Ťutík!

Já... ani nedokážu říct, jak moc jsem šťastný! Najít Ťutíkovi Ňuníka... je to jako den, kdy si vás vyberou Blood Ravens, takže už nikdy ve vašem životě nehrozí, že stejně jako u vašich méně nadlidských kolegů vám půjde inkvizice po krku! Tedy... ona inkvizice naší kapitulu častuje poměrně často a asi za to můžou i naši mazlíčci a sbírky blýskavých předmětů... ale pokud se budeme bránit - je to warhammer! Pokud se brání takový chudák je to zoufalství, hereze a nic to pro něj nezmění.

"Gábi, Gábinko..." Takticky začínám prosit, aniž bych... přesně řekl o co. Nevím, jestli to vyjde, ale předpokládám, že se tím podaří odbourat prvotní nesouhlas. "Gábinečko..." Pokleknu a Ňuníkovi nabídnu rozevřenou tlapu v armoru doufaje, že z ní neudělá tlapu rozvařenou. "Koukni na něj..." Možná je to oheň, ale je to oheň k sežrání! "...milej, malej, hezkej, hodnej, skladnej..." Lehké vybídnutí nového přírůstku ve stylu "pojď". "sní jen malinko, je zadarminko..."

Konečně se zdá být na dosah. "A ti zlí lovci démonů mu určitě zabili rodinu, je teď chudák sám osiřelý..." S využitím veškerého hereckého umu bojácně polknu. "...možná Ňuníček má trauma z babici..." Nadhodím to nejhorší, co se dle mě takovému ohýnku může stát - spolupachatelství na kulino-herezním konání! "...přece ho tu nenecháme, že ne?" Nakonec soustředím veškeré své psychické síly. Za všechnu manu nabijím pomyslné blesky roztomilosti, kterými hodlám podpořit psí obličej, který... je asi ve variantě "Doga" vzhledem k mým rozměrům, nebo maxipes Fík.

Spása

Jsem asi jediný kacíř, který ani nespočítá - samozřejmě na prstech jedné ruky, neboť díky zradě různých imperiálních individuí je i chaos místy negramotný - kolikrát ho spasila inkvizice. Možná to nebyla klasická oběť milionů pro záchranu miliard, ale mě zmaření jedné sebedestrukční snahy o jízdu smrti zachránilo určitě.

*Zadrátovaná pyča na pět!*
Mě křížovky nikdy nešly...
*Siona, vole! *
Doufám, že to teď nehodláš říct nahlas!
*Si kuř, že ne!*
Jsem rád, že alespoň někdy máš zdravý strach
*...že se nic nevyrovná...*
Tohle mě odrovná!
*Mě zase tvá stupidita! Ta kráva mě fakt nakrkla, s ní už nepromluvím do konce věků! Takovej kurevskej trest ji naučí srát se mi do zábavy!*
A proč ji nevymažeš, nadbože?
*pač tohle je zlejší, tady si to bude navždy vyčítat!*
Snad bude to děvče dost statečné...
*Bude plakat, až ji ten werk bude probíjet! A taky už koukej táhnout, chce se mi spát!*

"Máš... pravdu Siono..." Tak nějak se snažím naznačit, že už... můžu jít po svých, protože na dráhu utíkat nebudu. Naopak, sotva se dostanu na zem poslušně kráčím k ní protože... se jí bojím méně než těch dvojčat. Víte, mě stačil bratr. Já poznal jak to v rodině chodí a rozhodně nechci být sám s těma dvěma, protože minimálně jeden z nich musí být zlý dvojče! "A ehm... děkuju za záchranu" Primarchové si zatím míří pro vatu a já... se už radostí třesu, až plínky k Horovi přinesu!

Kdo všechno jde k chlévu, díl 9.

Tento den nebyl pro nikoho zvláště šťastný. Tém méně pro Fulgrima, jemuž už nocování v seně začíná lehce lézt na nervy (což bylo okomentováno Angronovým "Fulgrim byl vždycky sračka") natož pak - no natož pak jedna sračka z těch opravdových, tedy Horova sračka.
Fulgrim: "To ne - co teď budeme dělat! To je odporné!"
Lorgar: "Jo no - proč děcka vlastně serou?"
Magnus: "Na mě se nedívejte, já už si svoje odpřebaloval před pár lety!"
Angron: "KURVA JÁ TO DĚLAT NEBUDU!"
Samozřejmě, že Horovi je naprosto jedno, kdo to dělat nebude, protože on se jaksi rozhodl řvát do té doby, než se najde někdo, kdo to prostě udělá.

Magnus: "A vůbec - máte ho do čeho přebalit?"
Lorgar: "To je úplně nepodstatné, prve musíme najít někoho, kdo to udělá a pak budeme řešit materiál!"
Fulgrim: "Mě je špatně - neudělal by to třeba Abaddon?"
Angron: "Kurva Abaddon kamsi odešel, protože už se nemohl dívat na ten tvůj xicht!"
Fulgrim: "Moje tvář? Co je s ní?"
Lorgar: "Máš na ni herpes."
Fulgrim: "TO NE! TO JSEM BEZTAK CHYTIL OD VÁS!"
Magnus: "Lorgare, uklidni se. A ty Fulgrime taky - žádný herpes nemáš."
Fulgrim: "Tys mi lhal?"
Lorgar: "Och to bych si nedovolil... v mém srdci není místo pro falešné řeči."
Angron: "Hele, Mortarion je tu!"

A ano, ve dveřích opravdu stojí možný zachránce dnešního dne a Horovy stolice. Alespoň v to všichni přítomní (a to včetně osla, který má strach že dopadne jakožto improvizovaný toaletní papír) doufají. Mortarion přišel pozdě - nicméně mu musíme přičíst k dobru, že se vůbec dostavil.
Lorgar: "Mortarione, ani nemůžu popsat, jak rád tě vidím!"
Mortarion: "Naser si syfle s těmahle kecama. Vim, že mě nemáš rád a že o mě rozhlašuješ po médiích, že smrdim."
Fulgrim: "Ale ty fakt smr... au, Magnusi!"
Magnus: "Popravdě potřebujeme pomoct. Horus... se tě pokusil přivítat malým tématickým dárkem..."
Fulgrim: "MALÝM? NECHÁPU KDE SE TO DO NĚJ VLEZLO!"
Magnus: "A tak jsme si mysleli, že bys to mohl.."
Lorgar: "Olíznout!"
Fulgrim při této představě omdlévá na podlahu, kde zůstává bezvládně ležet.

Mortarion: "Sorry, hoši. Ale zrovna jdu z natáčení pro Pornhub - a mám toho tak trochu dost a chci si dáchnout."
Lorgar: "Máš toho tak trochu PLNÉ ZUBY?"
Magnus: "Nebuď nechutný, Fulgrim je stejně mimo."
Lorgar: "...jo vlastně."
Mortarion jen pokrčí rameny. "Nicméně - u mě pomoc nehledejte. Jo, Lorgare, Nurgle říká, že máš prý letos málo bodů..."

D§ležité sdělení tohoto příspěvku zůstává, že situace je i nadále patová - a pěkně to smrdí... průšvihem. A nebo hrdinskými možnostmi pro někoho nově příchozího!

tak aby to bylo fér

Oklepávám se ze šoku, který byl způsoben mým nekoordinovaným vláním za mým souputníkem. Něco tak nekalého, jako byl Grahamův pokus dostat mě zde do budovy, jsem již dlouho nezažila - a kdybych ho znala jen o trochu méně, dozajista bych věřila, že on je nějakým způsobem spolčen a podplacen Ordem Malleus!
Jenže Graham zcela jistě není. Jednak nechápu, co by tak zrovna on mohl Ordu nabídnout, když oni mají prý lepší marínu s lepšími čarodějníky - a druhak... no je to prostě Graham.

"Koukni na něj..."
Popravdě, do toho mě nemusel ani pobízet, automaticky jsem se začala dívat na jediný pohyblivý předmět v místnosti - což je ten oheň.
"A ti zlí lovci démonů mu určitě zabili rodinu, je teď chudák sám osiřelý..."
Inu, podle mě jej spíše k něčemu zneužili... a to něco zahrnovalo hodně fazolí!
"...přece ho tu nenecháme, že ne?"
Skloním se k ohýnku blíž, abych si ho mohla prohlédnout.
Je tak rozkošný!
Je načase jednat a zatrhnout Grahamovo šílenství...

"To víš, že ho tady nenecháme..."
Hrábnu mu do ruky a oheň seberu.
"Ale ty už jeden máš... a Ťutík by byl určitě nešťastný, kdybys svou... lásku musel dělit... takžetenhlebudemůj!"
můj výraz nyní vypadá asi takto: ^___^

Toalenenífér!

Pokud se Gábi tváří ^___^ pak můj obličej by se dal vyjádřit v tomto grafické mstylu TT___TT z čehož je asi jasné, jak velká citová újma je představa, že Ńuník nejenže bude vyrůstat jinde, ale dost možná se nebude jmenovat ani Ňuník! Láme mi to, obě, srdce! Sen o pěkném plemenu plamenů, zkrátka vychovávání malých jiskřiček - jen co se podaří zjistit, jak aplikovat genseed do nějakých... asi jiskřiček? Jiskra je snad mladší stádium ohně?

Jediné pozitivum na celé tragédii je, že nemusím vymýšlet nějaké výmluvy, na jejichž základě bych odhalil tento delikátní postup u bratra apotykáře! On je totiž Všudešťourus docela všetečný, rád a furt se v něčem/někom vrtá. "Ňuník..." Jako bezradný nadčlověk mohu akorát hrabat lítostivě prstíčkem ve vzduchu a druhou rukou konejšit Ťutíka a kdybych měl třetí, tak bych začal sušit rodící se slzy.

"Ale...ale Gábi..." Popotáhnutí. "...ty zapomínáš..." Tahám kapesník. "...že k sobě patří." Nabízí se trochu, malinko, herezní otázka "Vadilo by císaři, kdybych vypařil Gábi?". Z nějakého důvodu hlasy warpu začínají zběsile skandovat, že rozhodně ne a že jí předtím mám zacpat pusu, jinak nás její poslední árie může zabít taky. Něco na tom je, protože na poslední vzepětí dojel svého času i Horus. Mít tak maledictum... Nerad to říkám, ale občas... si musím připustit, že mě ta role Sindriho asi poznamenala.

Nakonec tyto myšlenky potlačím. Gabriela je mi velkým přítelem mnohdy bych jí za bratra mohl považovat víc než devět stovek a pár desítek jiných podobně jako já velikých individuí. Taky zpívá a zpívá hezky... když si vybere nějakou neškodnou písničku, když mlčí no a, ač tu popírala vodu, rozhodně nesmrdí jako standardní bratr. Nemohu se otočit zády ani k tomu, co všechno jsme spolu zažili, vždyť když s někým projdete peklem teleshopingu, tak vás... stmelí, zocelí a poznamená.

"Já si zkrátka myslím, že by měli být spolu jako rodina a pokud hodláš vychovávat Ňuníka..." V obou rukách je držen Ťutík. "Tak mě pro dobro obou nezbývá než..." Lehce ho zvednu, aby tu ztělesněnou roztomilost měla před očima, aby pochopila, jaký má význam. Soustředím se, je to velmi těžké, když se chcete něčeho důležitého vzdát, když... je váš charakter lepší než vy sami. "...se k tobě nastěhovat." Pravda, vzdám se tím trochy pohodlí a soukromí, nic méně jediná dosud knihami a časopisy nezasypaná místnost - není to záchod, ten není díky armoru třeba a tak jsou tam uloženy věci o potápění - mého bytu se může změnit v příhodný sklad! Tomu se říká zabít dvě mouchy jednou ranou, nebo získat dva Ťuťo-Ňuňo mazlíčky!

Do betléma cesta naše...
~Marek, Siona~

Na poděkování za záchranu života Siona jen kývne, jako by to byla naprosto normální věc a celkově to nestálo za řeč. To už ale primarší dvojčata nesou každému z vás obří cukrovou vatu zelené barvy, což je tak trochu theme barva lionlandu - ať už se jedná o brnění andělů, barvu atrakcí a nebo barvu lidí, z atrakcí vylézajících. Tady se prostě zelení, ač za kopulí je ladovská zima v plném proudu.
"No... tak jdeme do toho Betléma" Řekne jeden z primarchů. Špatná zpráva je, že se během nakupování cukrové vaty opětně promíchali, takže nemáte nejmenší tušení, který je který.

Nicméně, za pár desítek minut už cestujete směrem k Betlému - a pokud se podíváte na mapu, samozřejmě je vám jasné, že to nemůže jít pěšky. (nebo může, ale dobrodružství by bylo dvakrát delší) Naštěstí u sebe mají Alpharius a Omegon něco, jako herezní teleport, takže jste v několika okamžicích (a každý mžik se zdá, že vidíte podivné obrazce a slyšíte podivné zvuky warpu) před Betlémem. Do nosu vás udeří smrad žluklé krve, taková ta typická chaosácká příměs Nurglovito Khornovitého charakteru. (Jednou za měsíc s tímhle vyrukuje i Slaanesh, ale to je trochu něco jiného.) Kousek od hlavní části města, které by se kýmkoli z Terry dalo nazvat vidláckým osídlením nejhlubšího kalibru, se nachází malá budova, která krví pomatlaná není. Podle všeho to vypadá na chlév, ze kterého se ozývá družný či méně družný hovor.

K němu taktéž míří tři postavy v růžovofialových zbrojích, zdobenými srdíčky.